Vážení Obyvatelé, Návštěvníci, Poutníci a Přátelé Našeho

Vážení obyvatelé, návštěvníci, poutníci a přátelé našeho Moravskobudějovického mikroregionu, ráda bych Vás touto cestou upoutala, nalákala a pozvala k návštěvě překrásného kouta naší výjimečné české kotliny. Moravskobudějovic- ký mikroregion na Vysočině skýtá mnoho malebných vesniček a měst, které nenaleznete nikde jinde na světě. Jsou výjimečné nejen svoji ar- chitekturou, která dýchá staletou historií, ale i mnoha kulturními a zcela speciﬁckými tradicemi. Zcela nezanedbatelná je pak panenská přírodní scenérie, protkaná stezkami, potoky, rybníky a říčkami. Pokud jsem se zmínila o historii, pak rozhodně nemohu opomenout skutečnost, že náš region má již čtyřtisíciletou zemědělskou tradici. Ano, je tomu sku- tečně tak. Dle dochovaných nálezů se zdejší lidé věnují již čtyři tisíce let zemědělství, což je vidět na rozsáhlých polnostech a charakteristických zemědělských usedlostech, které znovuožívají stejně jako postupně renovované obce a městečka. Právě skutečnost, že se zdejšímu kraji zcela vyhnula průmyslová výroba, je jedním ze speciﬁk a základních charakteristik malebné krajiny našeho mikroregionu. Každý, kdo navští- ví náš mikroregion, je okouzlen pohodou a klidem a nadšen možností relaxovat v čistém prostředí moravského venkova. Nabídka Moravsko- budějovického mikroregionu se nezužuje pouze na standardní luxusní hotely a zábavné parky. Nabízíme mnohem víc. Skromná a útulná mís- ta v přátelském a vlídném prostředí, která pohladí na duši a zanechají nezapomenutelné zážitky. Rozsáhlé cyklostezky nabízejí maximální možnost užít si jízdu po našem malebném kraji a četných kulturních památkách. Návštěvou místních posvícení pak každý splyne s místními zvyky a obyvateli. Významný rozvoj lze pozorovat i v oblasti agroturis- tiky. Věřím, že tato publikace otevře cestu k většímu poznání našeho mikroregionu, a věřím, že neodoláte zavítat do oázy klidu uprostřed rozbouřené civilizace. počet obyvatel: 157 počet domů: 58 Babice nadmořská výška: 545 m

Obec Babice se nachází 8,5 km severozápadně od Moravských Budějovic na silnici spojující Lesonice s Čáslavicemi. K Babicím je integrována obec Bolíkovice. V historických pramenech se název obce několikrát pozměnil. Např. v roce 1349 se psalo Pabicz, 1368 Babicz, 1387 Babiczie, 1846 Babitz, Babice. První písemná zmínka je z roku 1349, kdy zapsal Vilém z Babic polovinu Babic s po- lovinou Martinic a Loukovic a díl Vesce křížovníkům s červenou hvězdou v Praze. Již k tomuto roku se uvádí farní kostel sv. Trojice. Asi jeden kilometr jižně od Ba- bic zanikla ves Martinice, která se připomíná v roce 1349. K dalším majitelům pa- třili např. Jan z Oponěšic a Adam z Bačkovic. Tvrz v Babicích, při které stával také dvůr, zanikla v rozmezí let 1420–1528. V roce 1638 vlastnil Babice, Lesonice s tvrzí, Cidlinu a statek Červený Martínkov Adam Jiří Falkenhain z Glošku. Ves dále sdílela osudy lesonického panství. Zdejší poddaní se v roce 1775 zúčastnili nevolnického povstání na lesonickém panství. Správa obce užívala v letech 1749 a 1787 pečeť o průměru 27 mm. Koncem feudálního období v roce 1843 zde žilo 320 obyvatel v 41 domech a 81 domácnostech. Nebyl zde žádný průmysl. Většina obyvatel se živila zemědělstvím. Z řemesel a živností se v obci v roce 1924 uvádí: 1 hostinský, 1 krupařství, 1 obchodník smíšeným zbožím, 2 obuvníci, 1 podkovář a 1 traﬁkant. Později se zde uvádí výroba lihu. K elektriﬁkaci obce došlo v roce 1933. Triviální katolická škola zde byla od roku 1806, obecná dvoutřídní je uváděna od roku 1858. V roce 1979 byla škola zrušena a obec přiš- kolili do Lesonic. Ke zrušení fary došlo v roce 1630, ovšem v letech 1673 až 1679 byla obnovena. Po druhé světové válce zůstalo hlav- ním zaměstnáním obyvatelstva zemědělství. JZD v Babicích bylo založeno v roce 1952. Aktivně zde pracuje Sbor dobrovolných hasičů Babice-Bolíkovice. Kostel Nejsvětější Trojice byl postaven v roce 1863 na místě starého zchátralého pozdně gotického kostela. Pod lesem Sýčkou západně od obce se nachází studánka a kaple sv. Veroniky. Kaple sv. P. Ma- rie je v jižním okraji obce. Bílkův kříž stojí na hřbitově nad hrobem P. Josefa Ševčíka. Na návsi se nachází pomník babic- ké tragedie, připomínající události v roce 1951. Obcí prochází naučná stezka „Po mlýnech“. Z významných osobností zde působil kněz a básník Jakub Deml. V Babicích se dodržují velikonoční a vánoční tradice, dále pořádají plesy a taneční zábavy, pálení čarodějnic, stavění máje, setkání rodáků, poutní zá- bavy a další. Obec se zúčastňuje setkání obcí Babice v rámci České republiky a Polska.

Babice wird in historischen Quellen zum ersten Mal im Jahre 1349 erwähnt. Babice appears in historical sources for the first time in 1349. Babice was the Babice war Sitz des Wladika-Geschlechts, das dort eine Burg bewohnte. Die residence of the squires who also inhabited the fortress. The Church of the Kirche „Nejsvětější Trojice“ wurde im Jahre 1863 anstelle einer alten baufäl- Holy Trinity was built in 1863 on the site of the old, dilapidated Late Gothic ligen spätgotischen Kirche erbaut. Die Pfarre ist älter als die heutige Kirche. church. The vicarage is older than the present day church. There is a spring Unterhalb des Waldes „Sýčka“ westlich der Gemeinde befinden sich ein below the Sýčka forest to the west of the village and the Chapel of the Virgin Brunnen und die Kapelle „sv. Veroniky“. Die Kapelle „P. Marie“ steht am südli- Mary is at the southern border of the village. The village of Bolíkovice be- chen Rand der Gemeinde. Zu Babice gehört auch die Gemeinde Bolíkovice, longs to Babice and is mentioned in materials dated 1358 under the name of die in Schriften von 1358 unter dem Namen Bolicouicz erwähnt wurde. Als Bolicouicz. The statue of Saint Vendelín, dating from the middle of the 18th Denkmal ist hier die Statue „sv. Vendelína“ aus der Mitte des 18. Jahrhun- Century is one of the monuments here. There is a bell tower in the village derts zu erwähnen. Auf dem Dorfplatz steht ein kleines Glockenhaus und square, a wooden cross by the road to Babice and a bronze cross by sculptor an der Straße nach Babice ein Holzkreuz. Auf dem Friedhof befindet sich ein František Bílek in the cemetery. Bronzekreuz vom Bildhauer František Bílek. počet obyvatel 101 počet domů 54 Cidlina nadmořská výška 548 m

Obec Cidlina se rozprozstírá 10 km severozápadně od Moravských Budějovic. Prochází jí silnice ze Želetavy do Lesonic. Pojmenování obce je pravděpodobně převzato od potoka, který poblíž protéká. Název se také několikrát měnil, např. v roce 1447 byl uváděn de Maiori Czygliny, v roce 1607 Czijdlijnu a v roce 1872 Cidlin, později Cidlina. Název Cidlina se poprvé objevuje mezi majetkem louckého kláštera, který počátkem 13. století získal od markraběte Vladislava m.j. také lán v Cidlině. I majitelé vsi se několikrát vystřídali, např. v roce 1464 se zde psali Matěj a Jiřík Cvrčkové z Cidliny, v roce 1492 byl majitelem Jan z Opo- něšic, dalším majitelem byl např. Ctibor z Batelova. Prameny z let 1415 a 1447 uvádějí de Maiori Czigliny, tedy Větší Cidlinu, patrně na rozdíl od vsi Cidlinky, tedy malé Cidliny v okolí, která se v roce 1513 uvádí jako pustá. V roce 1624 byla již ves součástí panství Lesonice a zůstala jí až do roku 1849. V roce 1775 se zúčastnili občané selského povstání na lesonickém panství. V letech 1749 a 1787 používali přestavení obce vlastní pečeť. Koncem feudálního období v r. 1843 žilo v Cidlině 254 obyvatel v 36 domech a 57 domácnostech. V místě byla také jedna panská myslivna a jeden obecní domek. Nebyl zde žádný místní průmysl, a tak se většina obyvatel živila zemědělstvím. Cidlina byla původně přiškolena k Babicím, ale později Zemská školní rada v Brně povolila od 3. 11. 1909 v místě expozituru babické školy. Bylo rozhodnuto o stavbě nové školní budovy. Stavba probíhala velmi rychle a již 8. září 1912 došlo k jejímu slavnostnímu vysvěcení. Prv- ním učitelem byl Ignác Kočí. V důsledku po- stupného ubývání žáků byla koncem 50. let škola zrušena. Obcí prochází cyklostezka Telč–Jaroměřice. Dodržují se zde také tradice jako masopust, stavění máje apod. Od roku 2006 mají nové obecní symboly, znak a prapor, které byly 24. 6. 2006 slavnostně požehnány. V obci ak- tivně pracuje sbor dobrovolných hasičů. V po- sledních letech zde občané vybudovali dětský koutek a zrekonstruovali si prostory pro novou společenskou místnost. V katastru obce se nachází u domu č. 40 kap- lička, na návsi větší kamenný kříž a dřevěná zvonička. Dále je zde pomník padlým v první světové válce z roku 1932 a deska se jmény devíti padlých.

Cidlina erscheint zum ersten Mal im Besitz des Loucký-Klosters, das am An- Cidlina appears for the first time in the property of the Louce Monastery, fang des 13. Jahrhunderts unter anderem einen Schlag vom Marktgrafen Vla- which acquired it from Margrave Vladislav Ián in Cidlina. The local subjects dislav in Cidlina gewann. Die hiesigen Untertanen nahmen im Jahre 1775 am participated in the Peasants’ Revolt in 1775 which engulfed the Lesonice ma- Bauernaufstand teil, der die Herrschaft von Lesonice heimsuchte. Der Name nor. The name of the village was changed several times, for example in 1356 der Gemeinde änderte sich einige Male, z.B. im Jahre 1356 in Czidlin, 1415 in it was called Czidlin; in 1415, Czyglyna; in 1607 Czijdlijnu. There is a village Czyglyna, 1607 in Czijdlijnu. Im Kataster der Gemeinde ist eine kleine Kapelle chapel in the village cadastre by House No. 41, a stone cross on the village bei der Hausnummer 41 eingetragen, auf dem Dorfplatz stehen ein Steinkreuz square and a wooden bell tower. In the middle of the village a memorial has und ein Holzglockenhaus. Im Zentrum der Gemeinde wurde ein Denkmal für been built in memory of those who fell in the First World War, dating from die Gefallenen des 1. Weltkrieges vom Jahr 1932 erbaut. Die Kreuze befinden 1932. There are also crosses in the direction of Babice and on other sites in sich in Richtung Babice und an weiteren Orten auf den Feldern. the fields. počet obyvatel: 198 počet domů: 79 Častohostice nadmořská výška: 415 m

Obec je rozložena po obou březích řeky Jevišovky, 4,5 km jihozápadně od Moravských Budě- jovic. Jméno obce vzniklo od osobního jména Častohost. Nejstarší osídlení je pravděpodobně z doby kamenné, podle kamenných nástrojů nalezených v katastru obce. Názvy obce se v pramenech několikrát pozměnily. V roce 1570 „k faře cziastohosticzke“, 1586 Cziastohosticze, 1720 a 1751 Cžastohododitz, 1872 Czastohos- titz, Častohostice. Nejstarší písemnost připomínající Častohostice i s farou je z roku 1498, kdy patřily pod panství Bítovské, které vlastnil rod Lichtenbur- ků. V roce 1575 se obec rozdělila na dvě části, kdy část s farou připadla pod panství novosyrovické a druhá byla roku 1585 prodána městu Znojmu. V roce 1636 ves vlastnil Jan Reinhart ze Schaumburku na panství Nové Syrovice. Byl zde vrchnostenský dvůr o rozloze 405 měř. polí, 33,1 měř. pastvin a 1,2 měř. zahrad, který byl v roce 1779 zrušen. Roku 1784 tu vzniká rychtářský úřad a obec také používala pečeť. Koncem feudálního období zde žilo 346 obyvatel v 55 domech a 77 domácnostech. V místě byl farní dvůr, jeden mlýn a palírna. V roce 1880 měla obec 59 domů a 336 obyvatel. Většina obyvatel se živila zemědělstvím a z živností a řemesel se v roce 1924 uvádějí: 1 hostin- ský, 1 kolář, 1 obchodník dobytkem, 1 obuvník, 2 podkováři a 1 sto- lař. Obec elektrifikovali v roce 1930. První písemná zmínka o škole v Častohosticích pochází z roku 1751. Lze ovšem předpokládat, že zde byla již před tímto rokem. V roce 1751 se uvádí ve zdejší latinské matrice jméno Joanes Žielinsky Rec- tor, který ve škole působil až do své smrti v dubnu 1769. V roce 1892 po určitých problémech postavili v obci novou školu, která byla v roce 1997 pro nedostatek děti uzavřena. Sbor dobrovolných hasičů v obci založili v roce 1928. I v současné době patří mezi aktivní organizace v obci. Od roku 2002 zde působí družstvo mladých hasičů. V obci je farní kostel sv. Barbory, původně románská rotunda s gotic- kými a barokními přístavbami. V kostele je umístěna pamětní deska padlým v první světové válce. Nejstarší stojící dům v Častohosticích je pravděpodobně fara, před níž stojí socha sv. Jana Nepomuckého zrekonstruovaná v roce 2005. Na katastru obce se nacházejí kříže, zejména na přístupových cestách. Od roku 1994, kdy se obec osamostatnila od Moravských Budějo- rozhlasu, plynofikace kulturního domu, nástavba nad kulturním do- vic, zde bylo vykonáno mnoho prací, které částečně změnily vzhled mem, dětské hřiště a další. obce. V roce 1997 byla vyasfaltována část komunikací, v roce 1999 Dodržují se zde velikonoční a vánoční tradice, dále se zde drží ma- zahájili plynofikaci obce, rok nato opravili místní komunikace, ná- sopust, stavění máje, pouť, posvícení, hasičské soutěže a další. sledovalo vybudování nové autobusové zastávky, oprava místního

Častohostice beﬁndet sich an beiden Ufern des Flusses Jevišovka. Zur Be- Častohostice is located along both banks of the Jevišovka River. The locality siedlung des Ortes kam es wahrscheinlich schon in der Steinzeit, was auch was probably settled in the Stone Age, which is evidenced by the number of die große Anzahl an gefundenen Steinwerkzeugen bezeugt. Die älteste discovered stone tools. The oldest written mention dates from 1498, when schriftliche Erwähnung stammt aus dem Jahre 1498, als sie ein Bestandteil it was part of the Bítov manor belonging to the Lichtenberg family. The do- der Herrschaft Bítov war, die dem Geschlecht von Lichtenburg gehörte. Das minant point of Častohostice is the vicarage Church of St. Barbara, standing Wahrzeichen von Častohostice ist die Pfarrkirche „St.Barbory“, die auf dem on the hill above the village, originally a Romanesque building with Baroque Hügel über der Gemeinde steht. Ein ursprünglich romanischer Bau mit extensions. There is also a statue of Saint John of Nepomuk dating from Barockanbauten. Weiterhin gibt es hier die Statue „sv. Jana Nepomuckého“ around 1800, a smaller devotional pillar in the southern part of the village aus der Zeit um 1800, einen Bildstock im südlichen Teil der Gemeinde und and crosses on the square and in the ﬁelds. Kreuze auf dem Dorfplatz und auf den Feldern. počet obyvatel: 137 počet domů: 47 Dědice nadmořská výška: 475 m

Obec Dědice leží na Syrovickém potoce 6,5 km jihozápadně od Moravských Budějovic. Názvy obce v pramenech: 1353 Dyedycz, 1720 Tietitz, 1846 Dieditz, Dědice. V roce 1850 221 obyvatel. První písemná zmínka o Dědicích je roku 1353, kdy ves vlastnil Zbyněk z Dědic. Ve 14. století náležela ves pánům z Lichtenburka. K dalším majitelům patřil např. Jiří Kryštof Teyvel z Gundersdorfu, hr. August Segur a hr. Karel Nimptsch, majitel panství Nové Sy- rovice. V 18. století zde byla užívána pečeť o průměru 25 mm. Koncem feudálního období v roce 1843 žilo v Dědicích 245 obyvatel ve 34 domech a 57 domácnostech. Nebyl zde žádný místní průmysl. Hospodářská půda v roce 1900 měla výměru 394 ha. Většina obyvatel se živila zemědělstvím. Z živností a řemesel se v roce 1924 uvádějí 1 hostinský, 1 obchodník smíšeným zbožím a 1 podkovář. Obec byla elektrifikována v roce 1930 a k napojení do sítě došlo 21. října 1930. Od roku 1903 zde byla jednotřídní škola, která byla od školního roku 1974/1975 zrušena. V Dědicích je postavena podle projektu Mil. Kopřivy kaple Srdce Páně, která byla přista- věná v letech 1934–35 k malé pozdně barokní kapličce se zvoničkou, v níž je barokní socha Madony na půlměsíci z poloviny 18. století. Dne 24. září 1952 slavnostně uvedli do provozu telefonní ústřednu, která byla umístěna v místní škole. V roce 1958 je zbu- dován místní rozhlas a v roce 1978 byl položen do země kabel pro telefon a rozhlas. Sbor dobrovolných hasičů v obci byl založen dvanácti občany v roce 1891. V roce 1893 zakoupili ruční stříkačku. Prvním starostou byl Ondřej Sušický. Od roku 1990 v obci fungu- je obecní úřad. Od té doby se provedla plynofikace celé obce, byly dobudovány chodníky, za- stávkové zálivy, byl odbahněn a zrekonstruován rybník, opraven kulturní dům a také zmo- dernizovány prostory obecního úřadu a knihovny. Obecní úřad pořádá různé akce, například loučení se sněhem, pohádkový dětský den v lese „Na Bařinkách“, rybářské závody, masopust, stavě- ní máje, taneční zábavy, výlov rybníka a vánoční besídky. Mezi nej- úspěšnější patří „Setkání rodáků a přátel Dědic“, které se konalo dne 16. června 2007. Při té příležitosti byly posvěceny obecní symboly. V měsíci květnu roku 1997 se natáčela nedaleko Dědic část filmu „Stůj, nebo se netrefím“.

Dědice erstreckt entlang des Syrovický Baches 475 m. ü. M. Der Name der Dědice extends along the Syrovic Stream at 475 metres above sea level. The Gemeinde war im Jahre 1353 Dyedycz, 1720 Tietitz. Es handelt sich um eine village was called Dyedycz in 1353 and Tietitz in 1720. This is an agricultural landwirtschaftliche Gemeinde mit 142 Einwohnern und 53 Häusern. In der village with 142 inhabitants and 53 houses. The Chapel of the Sacred Heart Gemeinde befindet sich die Kapelle „Nejsvětější srdce Ježíšovo“, die in den of Jesus is located in the village, which was built onto the small, Late Baroque Jahren 1934 – 35 an eine kleine spätgotische Kapelle mit Glocke angebaut village chapel with a bell tower in 1934-35, it contains a Baroque statue of wurde, in der die Barockstatue „Madona“ auf dem Halbmond aus der Mitte the Madonna on a half moon dating from the 18th century. In May 1997 part des 18. Jahrhunderts steht. Im Monat Mai im Jahre 1997 wurde nicht weit of the film “Stůj, nebo se netrefím” (“Stop, or I’ll miss you”), by Jiří Šebánek and von Dědice ein Teil des Films „Halt, oder ich treffe mich nicht“, der Autoren Jiří Miloně Čepelka, was filmed here. There is a mushroom picking area behind Šebánek und Miloň Čepelka gedreht. Die Wälder inter der Gemeinde ist ein the village, in the forests. beliebtes Gebiet für Pilzsucher. počet obyvatel: 425 počet domů: 183 Dešov nadmořská výška: 464 m

Obec Dešov se nachází 12 km jihozápadně od Moravských Budějovic. Prochází jí silnice z No- vých Syrovic do Vysočan, kterou zde křižuje silnice z Hornic do Zálesí. Obec Dešov vznikla v roce 1960 spojením obcí Malý Dešov a Velký Dešov. MALÝ DEŠOV Dříve samostatná obce, později součást Velkého Dešova a od roku 1960 obec Dešov. Katastr obce měl v roce1950 výměru 526 ha. Název obce se také několikrát změnil, např. v roce 1493 v Ma- lém Dešovci, 1671 Klein Dessau, 1751 Klein Gdasau, 1924 Malý Dešov. Díl Malého Dešova se objevuje mezi zbožím, které spolu s hradem Bítovem propustil z manství v roce 1498 Vladislav II. Jindři- chu z Lichtenburka a jeho synům. V roce 1617 se uvádí jako sou- část bítovského panství. Druhý díl Malého Dešova patřil v roce 1619 ke statku Kdousov. V 18. století užívala ves pečeť o průměru 23 mm. Rychtářem v této části byl Kašpar Vála. Koncem feudální- ho období v roce 1843 žilo zde 182 obyvatel ve 24 domech a 41 domácnostech. Hospodářská půda v roce 1900 měla výměru 510 ha. Většina obyvatel se živila zemědělstvím. Z živností a řemesel se v roce 1924 v Malém De- šově uvádějí: 1 hostinský, 1 kovář, 1 krejčí, 1 pokrývač, 1 stolař a 1 traﬁka. JZD v Malém Dešově bylo založeno v roce 1956. Obec byla přifařena do Velkého Újezda. VELKÝ DEŠOV Dříve samostatná obec, v roce 1960 spojená s obcí Malý Dešov v obec Dešov. Katastr měl v roce 1950 výměru 1 719 ha. Přívlastek velký dostal dřívější Dešovec v 15. století pro rozlišení od sousedního menšího Dešovce. Název obce se v historických pramenech několikrát změnil, např. v roce 1513 ve Welikem Dessowie, 1611 dědiny Welkeho Des- sowa, 1872 Gross Deschau, Velký Dešov. První písemná zmínka je z roku 1398, kdy se uvádí Vršek z Dešova, což byl vladyka, který měl v dr- žení oba Dešovy. K roku 1419 se uvádí bratři Jan a Martin z Dešova a v roce 1617 je Velký Dešov uveden mezi bítovským zbožím. Velký Dešov se stal jedním ze středisek nevolnického povstání v roce 1775. V roce 1849 byla obec součástí pan- obce prohlášena památkovou rezervací jako ves s dochovanými soubory lidové archi- ství Bítov. tektury. Nachází se zde také přírodní památka Černá blata – přirozená bučina s bohatým V 18. století se zde užívala pečeť o průměru 29 bylinným podrostem. Na katastru je dále rezervace Suchá hora a chráněné krajinné úze- mm. Koncem feudálního období v roce 1843 zde mí Kotnice. V obci je kaple sv. Josefa, kaple Panny Marie Bolestné, poklony a boží muka. žilo 484 obyvatel v 64 domech a 110 domácnos- Z osobností se ve Velkém Dešově narodil dne 31. 12. 1891 Antonín Pešl, spo- tech. V místě byl vrchnostenský dvůr. luzakladatel legií z 1. světové války, štábní kapitán, po válce novinář a za 2. JZD ve Velkém Dešově bylo založeno v roce 1955. světové války jeden z představitelů domácího odboje. Nacisty byl popraven Obec byla přifařena do Velkého Újezda. 22. 12. 1942 v Berlíně. Poprvé se v Dešově začalo vyučovat roku 1762, Z tradic se v Dešově udržují např. plesy, taneční zábavy, stavění máje a pálení čaro- předtím děti chodily do školy ve Velkém Újezdě. dějnic, poutě a posvícení, hasičské soutěže, fotbalové turnaje v malé kopané, pro děti Po výstavbě nové školy a několika přestavbách karnevaly, sportovní odpoledne a vánoční zvyky. slouží dvoupatrová školní budova v Dešově své- mu účelu dodnes. V Dešově byl vybudován kulturní dům, mateřská školka, prodejna a areál zemědělského družstva. V současné době v obci aktivně pracují sbor dobro- volných hasičů a myslivecké sdružení. V knihovně je k dispozici internet. Ve Velkém Dešově byla část

Die Gemeinde entstand im Jahre 1960 durch die Vereinigung von The village came into being in 1960 by merging the two villages of zwei Gemeinden, und zwar Klein und Groß Dešov. Südlich der Malý and Velký Dešov. To the south of the village there is the natural Gemeinde befindet sich die Naturszenerie des Stein- und Tieftales des Flus- setting of the rocky and underground valley of the Želetavka River, extending ses Želetava, das sich bis zur Burg Bítov, an den Fluss Dyje (Thaya) und zum all the way to Bítov Castle, the Dyje River and the Vranov reservoir. The first writ- Vranovská Stausee erstreckt. Die erste schriftliche Erwähnung der Gemeinde ten mention of the village dates from 1398. At the present time part of the vil- stammt aus dem Jahre 1398. Heute ist ein Teil der Gemeinde Denkmalschutzge- lage is a monument reservation with preserved collections of folk architecture. biet mit erhaltenen Komplexen an Volksarchitektur. Auf dem Dorfplatz stehen The Baroque Chapel of the Virgin Mary and the Chapel of Saint Joseph stand die Barockstatue „P. Marie“ und die zweite Kapelle „sv. Josefa“. Im Kataster ste- on the village square. There are three devotional pillars in the cadastre, which hen drei Marterl, die als Kulturdenkmäler geführt werden. Hier befand sich are kept as cultural monuments. There was also a fortress situated here. In 1928 auch eine Festung. In der Gemeinde wurde 1928 das Denkmal „Befreiung“ für a “Freedom” memorial was established in the village to the victims of the First Opfer des ersten Weltkrieges erbaut. Am Geburtshaus Nr. 9 ist eine Gedenktafel World War. A memorial plaque to the legionary and newspaper reporter, An- für den Legionär und Journalisten Antonín Pešl angebracht. Des weiteren be- tonín Pešl, is located on his family house, No. 9. There is also a memorial to findet sich im Park ein Denkmal des ersten Präsidenten T.G.Masaryk. President T.G. Masaryk in the park. počet obyvatel: 301 počet domů: 139 Domamil nadmořská výška: 495 m

Obec Domamil se rozprostírá po obou březích říčky Rokytky, 9 km severozápadně od Moravských Budějovic. Název obce, který je odvozen od jména majitele – Domamile, se v historii několikrát změnil. Např. v roce 1672 se psala Tho- mamúhl, nebo v roce 1872 Domamúhl. Dá se předpokládat, že Domamil byla osídlena nejpozději v 11 století. Ve druhé polovině 11. století náležela ves úděl- nému knížeti znojemskému. V roce 1351 se nacházel v obci svobodný dvůr, který držel Záviše z Domamile. Fara náležela louckému klášteru a byla katolická. V dalším období vlastnili Domamil různí majitelé. V 18. století užívala obec pečeť o prů- měru 36 mm. Koncem feudálního období v roce 1843 žilo v obci 598 obyvatel v 71 domech a 131 domácnostech, z nichž se většina živila zemědělstvím. V místě byly tři vrchnostenské budovy se dvorem, farní dvůr, škola a jeden obecní domek, dále zde byl jeden mlýn a palírna, která zaměstnávala dva dělníky. Velkostatkový pivovar zaměstnával také dva dělníky a v roce 1902 zde byla uvařena poslední várka piva. V domamilské školní kronice se nachází zmínka o platu místního učitele z roku 1737. Od roku 1744 vyučoval na zdejší škole Jakub Dardenius. Od školního roku 1872/73 byla škola rozšířena na dvou- třídní. Základní škola pro 1. a 2. stupeň zde působí dodnes. Mateřskou školu vybudovali v roce 1986 a v současné době ji navštěvují i děti z některých okolních obcí. Obě školní zařízení přispívají k rozší- ření kulturních a společenských akcí v obci. Kostel sv. Prokopa stojí na severním okraji návsi. Připomíná se od roku 1220 a má románské základy. V 18. a 19. století byl přestavěn. V interiéru jsou zachovány nástěnné fresky ze 16. století. Mimo kostel se v obci nacházejí některé další historické památky, například socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1731, Boží muka pocházející z roku 1836, které byly v roce 2002 zrestaurovány. Dále je zde přestavě- ný barokní hostinec, fara a kříže. V obci působí aktivně tyto spolky: sbor dobrovolných hasičů, TJ Sokol, myslivecké sdružení, rybářský spolek, Český svaz chovatelů, vlastivědný a okrašlovací spolek, který mimo jiné v obci oživil masopust nebo organizuje akci Bez nepořádku na struhách. Domamilští fotbalisté se proslavili svým vystoupením v programu České televize Ostrava dne 8. ledna 2005 v soutěžním pořadu „Hodina pravdy“, který vyhráli a získali tak nejenom ﬁnanční odměnu na nástavbu kabin na fotbalovém hřišti, ale i nové dresy. V roce 2008 proběhla v obci stavební úprava návsi a rekonstrukce chodníků. Dne 6. července 2008 byly v Domamili při příležitosti 1. setkání rodáků a přátel obce požehnány nové symboly, znak a vlajka.

Domamil breitet sich an beiden Ufern des Flusses Rokytka aus. Es wird ange- Domamil extends along both banks of the Rokytka River. It can be assumed nommen, dass die Lokalität spätestens im 11. Jahrhundert besiedelt wurde. that the locality had been settled by the 11th century at the latest. In the In der zweiten Hälfte des 11. Jahrhunderts gehörte das Dorf dem Teilfürsten second half of the 11th century the village belonged to the Count of Znojmo. von Znojmo. Die Pfarre besaß das katholische Loucký Kloster. Im Jahre 1843 The vicarage belonged to the Louce Monastery and was Catholic. In 1843 lebten in der Gemeinde 598 Einwohner in 71 Häusern, heute leben hier 297 there were 598 inhabitants living in the village in 71 houses; now there are Einwohner. Im Kataster der Gemeinde waren auch eine Mühle, eine Brennerei 297 inhabitants. There was also a mill, a distillery and an estate brewery in the und eine Brauerei, die im Jahre 1902 ihr letztes Bier braute, eingetragen. Unter cadastre, which brewed its last batch in 1902. The vicarage Church of Saint Denkmalschutz steht die Pfarrkirche „sv. Prokopa“ mit romanischem Funda- Procopius with Romanesque foundations is a protected monument and was ment, seit 1220 erwähnt. Im 18. und 19. Jahrhundert wurde sie umgebaut. ﬁrst mentioned in 1220. In the 18th and 19th centuries the church was re- Das Barockgebäude des ehemaligen Gasthauses wurde auch umgestaltet. built. The Baroque building of the former public house was also modiﬁed. počet obyvatel 74 počet domů 31 Hornice nadmořská výška 443 m

Obec Hornice je položena v malebném údolí a obklopena věncem převážně jehlična- tých lesů, 12 km jihozápadně od Moravských Budějovic. V historii se název obce několikrát změnil. Např. v roce 1358 se psal in Horonycz, v roce 1751 Cžornitz a v roce 1848 Hornitz, Hornice. První písemná zmínka je z roku 1358, kdy ves byla v majetku vladyků z Kostník. Z dalších majitelů jsou známi Martin z Radotic, Štěpán ze Slavíkovic a další. V roce 1528 kupuje Hornice i s tvrzí a vsí Police Jan z Tavíkovic. V 15. a 16. století tu byl svobodný dvůr a zdej- ší tvrz byla již roku 1527 pustá. Obec byla součástí panství Police až do roku 1838, kdy je hr. August Segur prodal spolu s Kojaticemi a Dědicemi hr. Karlu Nimptschovi, majiteli Nových Syrovic. V roce 1749 používala obec osmihrannou pečeť o průměru 16 mm. Koncem feudálního období v roce 1843 žilo v Hornicích 154 obyvatel ve 24 domech a 38 domácnostech. Nebyl zde žádný místní průmysl. Hospodářská půda v roce 1900 měla výměru 319 ha a většina obyvatel se živila zemědělstvím. Z živností se v roce 1924 uvádějí pouze 1 hostinec, 1 kovář a podkovář, 1 krejčí, 1 obuvník a 3 tkalci. Na návsi stojí kaple z roku 1921. Původní kostelní zvon byl odebrán v období druhé svě- tové války na válečné účely. V období zbytku války a krátce po ní se zvonilo náhradním zvonem a v roce 1972 za pomoci sbírky nechali zhotovit nový zvon. Ten však na Silves- tra v roce 2007 praskl. Občané nechali zhotovit nový zvon, který byl slavnostně požehnán 17. května 2008 při příležitosti srazu hornických rodáků a 650. výročí 1. písemné zmínky o obci. Na jihovýchodním okraji obce na okraji skalnatého výběžku jsou patrné zbytky středověké tvrze. Lze usuzovat, že lokalita „Na hradě“ u Hornic po určitou část 14. století byla sídlem šlechtické rodiny vlastnící ves. Při vykopávkách zde byla obje- vena keramika, kterou odborníci datovali od sklonku 13. až počátku 14. století. Při dalších vykopávkách v letech 1975–1977 zde byla odkryta část základů. V roce 1939 zde byl založen sbor dobrovolných hasičů a v roce 1984 základní organizace Českého svazu ochránců přírody. Obec v posledních desetiletích do- znala podstatných změn. Hornice byly plynoﬁkovány, opravili zde komunikace, vybudovali společenskou místnost, zakoupili rybník, zalesnili některé plochy, opravili veřejné osvětlení, upravili sportoviště pro děti a knihovnu, zavedli veřejný internet a uskutečnili řadu dalších akcí. Do podvědomí občanů širokého okolí se dostává akce „Slavnostní výlov místního rybníka“. V Hornicích jsou udržovány zvyky a tradice rozšířené o nové kulturní a společen- ské akce jako např. masopust, velikonoční zvyky, hledání pokladu, stavění máje, srazy rodáků, výlov obecního rybníka, dodržování poutě a posvícení, o štědrém dnu průvod ovcí a zpívání u jesliček.

Der Name Hornice wird entweder als Name des Flusses – „horní voda“ oder The name Hornice is interpreted as either the name of the river – translating als familiäre Form des Namens Horomir erklärt. Hornice ist zum ersten Mal as upper river – or the familiar form of the name Horomir. Hornice is ﬁrst im Jahre 1358 als in Horonycz erwähnt, als es sich im Besitz der Wladikas mentioned in 1358 as Horonycz, when the Squires of Kostník owned it. At von Kostník befand. Am Ende der Feudalperiode lebten 154 Einwohner in the end of the feudal period there were 154 inhabitants living in the village, der Gemeinde und heute 75. Auf dem Dorfplatz steht eine Kapelle aus dem now there are 75. There is a chapel dating from 1921 on the village square. Jahre 1921. Am südwestlichen Ende der Gemeinde, am Rande eines Felse- At the southeast end of the village, at the edge of the rocky promontory, the nausläufers, sind Ruinen einer mittelalterlichen Festung zu sehen, die schon remains of a medieval fortress, which was deserted in 1528, can be seen. im Jahre 1528 aufgegeben wurde. počet obyvatel: 603 Jakubov počet domů: 201 u Moravských Budějovic nadmořská výška: 475 m

VESNICE VYSOČINY 2005 Obec Jakubov u Moravských Budějovic se nachází 5 km severozápadně od Moravských Budějovic a leží po obou březích říčky Jakubovky. Název obce je spojen se zasvěcením jakubovského kostela sv. Jakuba Většího. Název obce v historických pramenech se často měnil. Například v roce 1230 byl název vsi Jaco- baw, 1718 Jakobau, 1846 Jakubau, Jakubov. První doložená písemná zmínka o Jakubovu se nachází v darovací listině pro oslavanský klášter, datované do let 1252–1259. Během následujících staletí Jakubov mnohokrát změnil majitele. Za povšimnutí stojí Krajířové z Krajku, kteří se zasloužili o povýšení Jakubova na městečko. Za třicetileté války městeč- ko pokleslo na ves. V mnoha pramenech je zmínka o dávné těžbě stříbra v okolí Jakubo- va. Doložena je pouze těžba železné rudy v 18. století. Výuka v místě byla zahájena v roce 1863, vlastní školní budova byla dokončena v r. 1867 a škola byla v r. 1913 rozšířena na dvoutřídní. Hlavní dominantu obce tvoří pozdně ro- mánský kostel sv. Jakuba Většího z poloviny 13. století. V roce 2004 byla kompletně zre- konstruována střecha, šindelová věž a pozlacen kříž. Dne 29. července 2007 byl v obci posvěcen nový zvon. Z dalších dalších památek byla nově zrekonstruována socha sv. Tekly. Dále se zde nachází památník osvobození půdy, památník padlých ve světových válkách, kulturní dům se zvoničkou, fara a formanská hospoda z r. 1749. Je zde dětské hřiště, bývalá obecní kovárna, víceúčelové sportovní hřiště, fotbalové hřiště, autobusová zastávka, obecní úřad a hasičská zbrojnice, knihovna, základní a mateřská škola.

Plaketa Antonína Švehly z Památníku osvobození půdy K osobnostem patří profesor Matěj Kabel- ka, papežský komoří a profesor bohoslo- ví, dále MUDr. Josef Smetana, CSc., primář chirurgického oddě- lení státního sanato- ria v Praze. Vítání občánků, ná- vštěvy obyvatel při významných výročích, tříkrálová sbírka, dětský karneval, masopustní průvod obcí, besídky žáků základní a mateřské školy, pohádková cesta a setkání důchodců se staly již tradicí. Dodržují se zde velikonoční a vánoční zvyky, pálení čarodějnic, stavění máje, den matek a svátek dětí. V obci pracuje také dramatický kroužek a klub maminek s dětmi. Pěvecký soubor se díky svým koncertům stal známým v širokém okolí. Mimořádnému zájmu občanů se těší kurzy ručních prací. Velká pozornost je věnována také sportu, zejména fotbal zde má bohatou tradici. Aktivně dále pracují sbor dobrovolných hasičů, myslivecké sdružení i místní knihovna. Pravidelně se koná setkání rodáků a přátel obce. Neobvyklou tradicí je výroba postav ze sena a slámy. U státní silnice můžete vidět sochy Slamáků. Známý je i Betlém ze sena v životní velikosti, Jakubsenovi, velikonoč- ní zajíc a další. Současný znak Jakubova byl schválen a předán zástupcům obce v roce 2001 a tvoří jej svatojakubská mušle v červe- nobílém poli. Za dlouholeté mimořádné společenské výsledky byl obci v roce 2005 udělen titul „Vesnice Vysočiny 2005“.

Jakubov erstreckt sich an beiden Ufern des Flusses Jakubovka. Das Wahr- Jakubov spreads along both banks of the Jakubovka River. The vicarage zeichen der Gemeinde ist die Pfarrkirche „sv. Jakuba Většího“ mit romanis- Church of Saint James, with a Romanesque interior, forms the dominant po- chem Kern. Die erste schriftliche Erwähnung stammt aus der Mitte des 13. int of the village. The village was ﬁrst mentioned in the middle of the 13th Jahrhunderts, als das Dorf dem österreichischen Adeligen Olbram Schenk century, when the village belonged to the Austrian feudalist Olbram Schenk von Schenkenberg gehörte. Im 14. Jahrhundert besaß die hiesige Burg die of Schenkenberg. In the 14th century the local castle was owned by the Ja- Jakubov-Linie der Pernštejns. Wahrscheinlich am Ende des 16. Jahrhunderts kubov branch of the Pernstein family. Probably at the end of the 16th centu- unter dem Besitz der Krajíři aus Krajku wurde Jakubov zum Städtchen er- ry, during the ownership by the Krajíř family of Krájek, Jakubov was elevated hoben. Die Pfarre ging während des dreißigjährigen Kriegs ein, nachdem to the statute of a town. The vicarage ceased to exist during the Thirty Years Jakubov das Statut eines Städtchens verlor hatte. Am nördlichen Rand der War, following which Jakubov lost the town statute. Iron ore was mined at Gemeinde hinter einem Hof wurde Eisenerz gefördert. Dank des reichen Kul- the north border of the village, behind the courtyard. Thanks to its rich cultu- tur- und Sportlebens in der Gemeinde gewann Jakubov im Jahre 2005 die ral and sporting life, Jakubov won the regional competition of Village of the Kreisentscheidung des Wettbewerbs „Dorf des Jahres“ und es wurde ihm der Year in 2005 and was awarded the title of Vysočina Village 2005. Titel „Dorf von Vysočina 2005“ verliehen. počet obyvatel: 365 počet domů: 67 Kojatice nadmořská výška: 414 m

Obec Kojatice se nachází 10 km jihozápadně od Morav- ských Budějovic. Integrovanou obcí je Velký Újezd. Na katastru se nachází samota Horka, místní název U šibenýho. Území náleží k celku Jevišovická pahorkatina, která je součástí geomorfologické- ho celku Českomoravská vrchovina. Nejvyšší vrch na území obce Kojatická Horka dosahuje výšky 539 m. Název obce se několikrát změnil. V roce 1480 Kogeticze, 1718 Kogetitz, 1872 Kojatitz, Kojatice. Ves Kojatice zapsal v roce1480 Jan z Jemnice Janovi, mlyná- ři z Týnce. Od něj přešla ves v r. 1481 do majetku Pavla z Bu- dějovic. Dalšími majiteli byli např. Matouš Bořita z Budče, Jan z Tavíkovic, hrabě Karel Nimptsch, za kterého se v roce 1846 staly Kojatice fideikomisem. Dále ves drželi od r. 1882 hr. Josef Nimptsch, od r. 1909 hr. Pavel Nimptsch a od roku 1916 hr. Josef Maria Wolfgang Stubenberk, majitelé panství Nové Syrovice. Byl zde vrchnostenský dvůr s ovčínem o rozloze 381 měř. polí, 5 měř. zahrad. Kon- cem feudálního období v roce 1843 zde žilo 206 obyvatel v 31 domech a 48 do- mácnostech. Nebyl zde žádný místní průmysl. Do roku 1849 byly Kojatice součástí panství Nové Syrovice a od roku 1850 byly začleněny do politického okresu Zno- jmo. Většina obyvatel se živila zemědělstvím. Obec je přiškolena do Dešova. K elektri- fikaci Kojatic došlo v roce 1932. Aktivně zde pracuje sbor dobrovolných hasičů. Řada místních hasičů jsou nositeli vysokých hasičských vyznamenání. V roce 2000 provedli generální opravu hasičské zbrojnice včetně vnitřních oprav. Po druhé světové válce postavili v obci nový kulturní dům a obecní úřad. V roce 1999 dokončili plynofikaci obce, do konce května 2000 zajistili prostřednictvím odborné firmy po obci telefonní rozvod, opravu střechy kulturního domu, jakož i potřebné vnitřní opravy, v roce 2001 nechali instalovat na budovu OÚ sirénu, ob- dobně nechali opravit ústřednu, provedli výměnu starých rozvodů rozhlasu a nové nátěry sloupků. V roce 1999 začali v obci budovat dětské hřiště. Jsou zde opraveny i komunikace. Obec je přifařena k Velkému Újezdu, který je součástí obce. Společenský život v obci začíná na začátku roku plesovou sezónou, dodržuje se masopust i velikonoční tradice, pálí se zde čarodějnice a staví se máje. Pro děti jsou pořádány různé akce, jimiž jsou např. dětské dny a různé sportovní akce. Dále se zde drží pouť, konají se pouťové zábavy, taneční zábavy, posvícení, poslední leče, srazy rodáků, vítání občánků a gratulují seniorům při životních výročích. V obci se nachází stará zvonička a na katastru Kojatic kříže. Chráněné památky jsou pouze v osadě Velký Újezd.

Das Dorf Kojatice wurde im Jahre 1406 Cogettitz genannt. Im Jahre Kojatice – in 1406 the village was called Cogettitz. In 1480 Jan of Jemnice 1480 hat sie Jan von Jemnice an Jan, den Müller von Týnec, über- registered it to Jan the miller of Týnec. Now the village is inhabited by 340 geschrieben. Heute leben in der Gemeinde 340 Einwohner in 76 inhabitants. The settlement of Velký Újezd is a permanent part of the village. Häusern. Ein Bestandteil der Gemeinde ist die Ortschaft Velký Újezd. There is also the settlement called Horka, the local name is U Šibenýho, in the cadastre of Kojatice. The nearest railway station is in Třebelovice. On 14 May Auf dem Gebiet von Kojatice beﬁndet sich weiterhin die Ortschaft 2002 Kojatice was allocated a new symbol and ﬂag by the chairman of the Horka, Ortsname U Šibenýho. Die nächste Eisenbahnstation ist in Chamber of Deputies of the Czech Parliament Třebelovice. Am 14. Mai 2002 wurde an Kojatice ein neues Wappen und eine neue Fahne vom Vorsitzenden des Abgeordnetenhauses des Parlaments der Tschechischen Republik ČR verliehen. počet obyvatel: 117 počet domů: 60 Komárovice nadmořská výška: 533 m

Obec Komárovice leží v kopcovitém útvaru jihovýchodní části Čes- komoravské vrchoviny, 10 km jihozápadně od Moravských Budě- jovic. Obec se rozprostírá v mírně chladném pásmu, obklopena hustými lesy hojně navštěvovanými houbaři. Prochází jí silnice z Do- mamile do Budkova. Nad obcí jsou vztyčeny dva stožáry vysílače Radvan. Historii vzniku obce nelze ani v současné době přesně zjistit. Snad předkové Komárovic pocházejí z osady východně od Štěpkova, kteří se nábožensky vázali na románskou kapli ve Štěpkově. Ovšem osada byla zpustošena a vyhořela. V historických pramenech se vy- skytuje i název dvora Chobot, což by mohla být lokalita současné obce. Komárovice vznikly pravděpodobně až v poslední čtvrtině 18. století. V roce 1824 byl rychtářem Matouš Tejral a pulmistrem Ma- touš Abrham. Koncem feudálního období žilo v Komárovicích 290 obyvatel ve 44 domech a 65 domácnostech. V místě byl jeden vel- kostatkový dvůr a myslivna. Nebyl zde žádný místní průmysl. Do roku 1849 byly Komárovice součástí panství Jemnice a v roce 1850 byly začleněny do politického okresu Znojmo. V roce 1880 měly 51 domů a 286 obyvatel, v r. 1921 bylo evidováno 53 domů s 281 obyvateli a v roce 1950 59 domů a 221 obyvatel. Obec byla přiškolena k Domamili. V katastru obce pramení řeka Jevišovka a její prameniště je osazené kame- nem z Povodí Moravy. Na návsi stojí kaple zasvěcená Josefu dělníkovi a v katastru jsou boží muka a kříže. Tělovýchovná jednota Sokol byla v obci založena 21. července 1921, vlastní sokolovnu a hřiště a aktivně pracuje až po současné období. V roce 1933 byl v obci založen sbor dobrovolných hasičů a tentýž rok zakoupili za 2.300 Kčs také hasičskou stříkačku. Hasiči v obci jsou i v současné době velmi aktivní. a společně s TJ Sokol jsou nositeli společenského a kulturního života v Komá- rovicích. Významnou osobností Komárovic byl profesor Vincenc Lesný, akademik in- dolog, který se zde narodil 3. dubna 1882. Po studiích poprvé navštívil v roce 1922–23 Indii, která mu přirostla k srdci na celý život. Na rod- ném domě č.p. 14 v roce 1970 odhalili pamětní desku a uvnitř je pamětní síň česko-indických vztahů Vincence Lesného. V Komárovicích se udržují zvyky a tradice. Jedná se např. o ve- likonoční hrkání a chození po pomlázce, tradiční masopustní průvod, který mimo válečná léta prochází obcí bez přeruše- ní od založení Sokola, pořádání dětských sportovních dnů, výletů na kolech, posvícenské zábavy, mikulášské nadílky, vánočního koncertu a silvestrovského posezení s hudbou. V roce 2006 se uskutečnil druhý sraz rodáků spojený s vysvěcením znaku a praporu obce a s kulturně společenským pořadem k poctě indologa Vincence Lesného s účastí hostů: z indického velvysla- nectví ministr Chandra, z kraje Vyso- čina ing. Hájek, ředitelka orientálního ústavu ČR a mnoha dalších.

Das Dorf entstand wahrscheinlich im letzten Teil des 18. Jahrhunderts, The village was probably founded in the last part of the 18th century, even obwohl in anderen historischen Quellen angeführt wird, dass Comarouicz though other historic sources state that Comarouicz was sold in 1366 by Jim- im Jahre 1366 von Jimram von Jakubov verkauft wurde. Bis 1849 war die ram of Jakubov. Until 1849 the village was part of the Jemnice manor. There Gemeinde ein Bestandteil der Herrschaft Jemnice. Im Ort waren ein Gut- was an estate farmyard and forester’s lodge on this site. The most famous na- shof und eine Försterei. Zu den bekanntesten Einwohnern gehört Prof. Dr. tives include Prof. Dr. Vincenc Lesný, academic and Indologist. There is a me- Vincenc Lesný, Akademiker, Indologe. Im Geburtshaus beﬁndet sich ein Ge- morial room in his family house and a memorial plaque on the building. The denkraum und am Haus eine Gedenktafel. Auf dem Gebiet der Gemeinde Jevišovka River source is located in the village. In the middle of the village entspringt der Fluss Jevišovka. Inmitten des Dorfplatzes steht eine Kapelle, square there is a chapel consecrated to Saint Joseph the Worker. die dem St. Josef geweiht ist. počet obyvatel: 284 počet domů: 91 Láz nadmořská výška: 430 m

Po obou stranách Syrovického potoka je položena obec Láz, kterou prochází silnice z Nových Syrovic do Blížkovic. Obec leží 5 km jihovýchodně od Moravských Budějovic. Název obce znamená pozemek nebo louku získanou vypálením lesa. Původně zde stál dvůr Lazce (Lazec), který se uvádí k roku 1498 mezi zbožím, které Vladislav II. propustil z manství Jindřichu z Lichtenburka a jeho synům. Součástí bítovského panství byl dvůr Lazec do roku 1510, kdy jej spolu se Syrovicemi prodal Púta z Lichtenburka Janu Mstěnickému ze Mstěnic. Syrovické panství bylo po Bílé hoře konfiskováno. V dalších letech se zde střídali majitelé, až posléze ves sdílela osudy panství Nové Syrovice. Od roku 1991 má obec opět samostatný obecní úřad. V 18. století užívali pečeť o průměru 19 mm. Koncem feudálního období v r. 1843 zde žilo 309 obyvatel v 50 domech a 69 domácnostech. Byl zde jeden mlýn o dvou složeních s jednou pilou. Láz byl elektrifikován v roce 1931. V obci nebyla nikdy škola, a proto byl Láz přiškolen do Nových Syrovic. I po druhé světové válce bylo hlavním zaměstnáním místních obyvatel zemědělství. Ze spolků a sdružení zde aktivně pracuje sbor dobrovolných hasičů. Jako památky jsou v obci evidovány dřevěná zvonička na návsi z počátku 19. století a poklona u silnice do Nových Syrovic z konce 18. století. Na návsi stojí také kamenný kříž. Dále je zde pa- mětní deska na počest obětí druhé větové války z r. 1945. Dne 12. září 1900 se v Lázu narodil sochař, grafik, spisovatel a učitel Josef Kapinus. Na přímluvu Otokara Březiny se Kapinus dostal k akademic- kému sochaři Františku Bílkovi, kde se učil mo- delování, řezbářství, dřevořezu a odlévání. Kromě kreseb, volných plastik – např. Pieta, Matka, Svo- boda, reliéfů i madla u dveří v kostele sv. Marké- ty v Jaroměřicích – vyzdobil svými řezbami také soukromou kapli Jakuba Demla v Tasově. Po roce 1945 vytvořil několik pamětních desek obětem nacismu. Zemřel 11. února 1968 v Jaroměřicích nad Rokytnou. Na počátku roku 2004 zastupitelé obce rozhod- li o podání žádosti týkající se přidělení nových symbolů obce. Po vyřízení všech administrativ- ních záležitostí byl dne 3. prosince 2004 předán představitelům Lázu předsedou PS Parlamentu ČR Lubomírem Zaorálkem dekret o udělení znaku a praporu. Symboly byly slavnostně posvěce- ny 5. července 2005, při příležitosti místní poutě a setkání rodáků.

Láz beﬁndet sich an beiden Seiten des Syrovický Bachs. Ursprünglich stand Láz is situated on both banks of the Sýrovice Stream. The Lazce (Lazec) far- hier der Hof Lazce (Lazec). Im Jahre 1498 befand sich das Dorf unter der myard originally stood here. In 1498 the village was included in the goods of Herrschaft des Waren von Vladislav II. Auf dem Gebiet der Gemeinde stand Vladislav II. There also used to be a mill with two frames and a saw in the vil- auch eine Mühle mit einem Sägewerk. In der Gemeinde gab es nie eine lage cadastre. There was never a school in the village and consequently Láz Schule, und deshalb war Láz der Ortschaft Nové Syrovice zugeordnet. Fol- fell under the Nový Sýrovice School. Recorded village monuments include: gende Denkmäler beﬁnden sich in der Gemeinde: ein kleines Holzglocken- the wooden bell tower on the village square dating from the beginning of haus auf dem Dorfplatz vom Anfang des 19. Jahrhunderts und ein Bildstock the 19th century and the small devotional pillar by the road to Nový Sýro- an der Straße nach Nové Syrovice. In Láz wurde am 12.9.1900 der Bildhauer, vice. The sculptor, graphic artist, writer and teacher, Josef Kapinus, was born Graphiker, Schriftsteller und Lehrer Josef Kapinus geboren. in Láz on 12/9/1900. počet obyvatel: 92 počet domů: 55 Lesná nadmořská výška: 664 m

Obec Lesná se nachází 3 km severně od Želetavy. Prochází jí silnice ze Želetavy do Předína. Do majetku obce patří rybník rozdělující obec na dvě části – část na jih se nazývá „Ves“ a od rybníku na sever „Chalupy“. Dle his- torických pramenů byla část Chalupy v minulosti samostatnou obcí – činžovní osadou zvanou Bílá Veverka. V roce 1695 ji koupil Bohumír Antonín z Valdorfu od hraběte de Collatto a San Salvá- tore, pána na Brtnici. Kolem roku 1715 Ignát z Valdorfu založil vedle Bílé Veverky novou osadu (dvůr a 13 selských usedlostí) – Valdorf. V roce 1790 měla obec 121 obyvatel, v roce 1900 – 227 obyvatel, 1950 – 203 obyvatel a v roce 2000 pouhých 92 obyvatel. Dne 22. června 1947 byla obec Valdorf slavnostně přejmeno- vána na Lesnou. Dominantu Lesné tvoří náves s kapličkou obklopenou dvěma lipami, které byly zasazeny v roce 1918 při vzniku samostatného státu. Asi 2 km na východ se tyčí známá hora „Mařenka“, vysoká 711 m. n. m, která je hojně navštěvována turisty. V letech 1866–1957 obce. Dne 20. listopadu 1942 založili v obci sbor dobrovolných hasičů. zde stávaly různé dřevěné rozhledny. Poblíž hory se nacházejí zbytky Za prvního starostu si hasiči zvolili Jana Svobodu, který byl zároveň dvou zašlých sídlišť: Dolní a Horní Hradiště a vesnice Dašovice z 13. starostou obce. Zemědělské družstvo založili v roce 1949. Dne 11. srp- až 15. století s tvrzí. V prostorách obou zaniklých sídlišť se nacháze- na 1963 slavnostně uvedli do provozu kulturní dům. V polovině roku ly střepy nádob, podkovy, ostruhy apod. Před rokem 1787 používali 1966 začaly práce na kanalizaci v části Chaloupky a dokončeny byly v obci oválnou pečeť. Lesná patří farou a školou do Želetavy. Obecná roku 1977. V roce 1997 v obci byla zavedena kabelová telefonizace. škola zde byla postavena v roce 1914, vyučování začalo 2. ledna 1915. Plynoﬁkaci zahájili v roce 1999 a během tří měsíců, dne 5. 11. 1999 V roce 1964 byla pro malý počet žáků zrušena. Knihovnu založili v ro- došlo k slavnostnímu spuštění zemního plynu. ce 1924 ve škole a nyní se nachází společně s veřejným internetem V katastru obce pramení řeka Brtnice. v kulturním domě. V srpnu roku 1927 byla dokončena elektriﬁkace K místním památkám patří kaplička stojící na návsi. Údajně byla postavena současně s kostelem Nejsvětější Troji- ce v Třebíči. Dále u cesty k Želetavě stojí boží muka a v jižní části obce litinový kříž. I když se jedná o malou obec, dodržují se zde různé zvyky, např. masopust, velikonoční a vá- noční zvyky, pálení čarodějnic, nově se konalo setkání rodáků, již řadu roků probíhají akce pro mládež „Za pokladem“ a další.

Der Teich teilt das Dorf in zwei Teile. Der Teil im Süden wird „Ves“ und im Nor- This village is divided into two parts by a pond. The southern part is called den „Chalupy“ genannt. Der Ort war früher die selbständige Zinsortschaft “Ves” and the part extending from the pond to the north is called “Chalupy“, „Bílá Veverka“. Daneben gründete Ignatz von Valdorf um 1750 die Ortschaft which was originally an independent settlement called Bílá Veverka. Ignát of Valdorf, die im Jahre 1947 in Lesná umbenannt wurde. Etwa 2 km von der Waldorf established the Waldorf settlement next to it around 1750 and it was Gemeinde entfernt ragt der Berg Mařenka in den Himmerl, 711 m ü. M hoch. renamed Lesná in 1947. About 2 km from the village is Mařenka Hill, which Das Wahrzeichen von Lesná bildet der Dorfplatz mit einer kleinen Kapelle climbs to 711 m above sea level. The village’s dominant point is formed by aus dem 18. Jahrhundert. Die Gemeinde ist Želetava zugeordnet. Auf dem the village square with the chapel dating from the 18th century. The village Gebiet der Gemeinde entspringt der Fluss Brtnice. is part of the Želetava School. The Brtnice River spring is located in the village cadastre. počet obyvatel: 480 počet domů: 169 Lesonice nadmořská výška: 510 m

Obec Lesonice se nachází 7,5 km severozápadně od Moravských Bu- dějovic. Prochází jí silnice z Martínkova do Babic. Na okrajích obce jsou i od- bočky do Cidliny a na východní straně do Šebkovic. K Lesonicím je integrována ves Horní Lažany. První písemná zmínka o obci je z roku 1190, kde se její část nachází mezi zbožím, které daroval znojemský kníže Konrád nově založené- mu klášteru v Louce. V historii se název obce také několikrát měnil, např. v roce 1235 se psal de Lesoniz, v r. 1751 Ober Lesonitz. I majitelé panství se často střídali. Například v letech 1596–1603 patřily Lesoni- ce Adamu Arnoštovi Hrubčickému z Čechtína. V roce 1638 Lesonice s tvrzí, Cidlinu, Babice a statek v Červeném Martínkově koupil Adam Jiřík Falkenhain z Glošku. Jeden z dalších majitelů byl od roku 1772 hrabě František Nadásdy. Za tohoto majitele vyvrcholilo dne 25. července 1775 na lesonickém panství nevolnické povstání, kde zahynulo šest nevolníků a téměř třicet dalších bylo těžce zraněno. Událost selských rebelií připomíná pamětní deska na budově zámku. Současný dvoukřídlý zámek byl postaven v letech 1830–1840, v době pan- ství rodu Reichenbachů, jejichž erb dominuje masivní litinové bráně a oplocení ná- dvoří zámku. Za ním stál na místech dřívější tvrze původní čtyřposchoďový zámek s věží. Tento starý zámek byl koncem 19. stol. postupně zbourán. V 18. století užívaly Lesonice malou pečeť o průměru 21 mm s běžícím jelenem a opisem LESSONIC. V místě stály dva vrchnostenské dvory, jedenáct velkostatko- vých obytných budov, jednopatrový pivovar, novější palírna a jeden mlýn, později zde byla pila a cihelna. Z budovy bývalého pivovaru byla v roce 1921 postavena sokolovna. Obecná škola byla zřízena v budově zámku v roce 1890 a existuje v obci až do současné doby. Většina obyvatel se živila zemědělstvím a lesnictvím. Od roku 1945 zde byly postaveny samoobsluha, mateřská škola, areál JZD, družstev- ní a rodinné domky. V období let 1950–2003 bylo v jižním křídle zámku lesnické učiliště, které bylo v 80. letech postupně rozšiřováno budovou dílen a pavilonem učeben. Dnes je v této části zámku ubytovací zařízení. V severním křídle zámku se nachází zdravotní středisko, dvoutřídní základní škola a obecní byty. V bývalé „vile paní Radové“ sídlí obecní úřad, knihovna, veřejný internet a pošta. Nedaleko odtud stojí socha P. Marie, pomník padlým občanům v první světové válce, na dolní návsi socha sv. Floriána z r. 1762 a kříž. V blízkém lese Obora je mnoho památných stromů – skupina 23 jírovců, 17 dubů o obvodu kmene 200–400 cm, solitér dubu letního o obvodu kmene přes 5 m a další památné stromy (lípa, jasan, javor). V obci aktivně působí sportovní klub, sbor dobrovolných hasičů, myslivecké sdru- žení a TJ Sokol. Občané také dodržují tradice jako je masopust, den dětí, stavění máje a pálení čarodějnic, vítání občánků, dětské karnevaly, vánoční besídky, oslavy jubilantů, setkání s důchodci a pod. Obec má také nové symboly, znak a prapor, které byly 30. července 2005 při příležitosti setkání rodáků a 230. výročí selských rebelií požehnány. K této příleži- tosti vydali dvě publikace a nové pohled- nice obce.

Lesonice, früher Horní Lesonice, wird zum ersten Mal im Jahre Lesonice, formerly Horní Lesonice, was first mentioned in 1190 in 1190 in der Gründungsliste des Loucký Klosters erwähnt. Am 25. the Deed of Foundation of the Louce Monastery. On 25 July 1775 Juli 1775 erreichte der Bauernaufstand in der Herrschaft Lesonice seinen the Peasants’ Revolt culminated at the Lesonice Manor and was suppressed Höhepunkt, der durch herbeigerufene Truppen niedergeschlagen wurde. by the army. The event of the Peasants’ Revolt is commemorated by a me- An das Ereignis der Bauerunruhen erinnert eine Gedenktafel am Schlossge- morial plaque on the château. The present day two-wing châteauwas built bäude. Das zweiflügelige Schloss wurde in den Jahren 1830 – 1840 erbaut. during the period of 1830-1840. An elementary school was established in Im Schlossgebäude wurde im Jahre 1890 eine Gemeindeschule gegründet the châteauand from 1950-2003 the châteauhoused a forestry school. There und in den Jahren 1950 – 2003 befand sich im Schloss eine Forstberufsschu- is a statue of Saint Florian dating from 1762 on the village square, a statue le. Auf dem Dorfplatz stehen die Statue „sv. Florána“ von 1762, die Statue „p. of the Virgin Mary and in the park a memorial to those who fell in the First Marie“ und im Park ein Denkmal für die Gefallenen des I. Weltkriegs. Im nahe World War. There are a number of memorial trees in the nearby Obora forest. gelegenem Wald Obora befindet sich eine Reihe von Gedenkbäumen. Zu The village of Horní Lažany is integrated with Lesonice. Lesonice gehört die integrierte Gemeinde Horní Lažany. počet obyvatel: 499 počet domů: 204 Litohoř nadmořská výška: 464 m

Obec Litohoř se rozprostírá po obou březích říčky Jakubovky, 4 km severozápadně od Moravských Budějovic. Prochází jí silnice Želetava–Moravské Budějovice, na kterou se zde na- pojuje silnice do Domamile. Název obce se v historických pramenech několikrát změnil. Např. v roce 1190 se psal Lutochor, 1348 de Lutinchorn, 1360 Lutochorz, 1672 Littahorn, 1872 Littohorn, Litohoř. První písemná zmínka o Litohoři je z roku 1190, kdy se uvádí mezi zbožím, které daroval znojemský kníže Konrád nově za- loženému premonstrátskému klášteru v Louce. V roce 1348 vlastnil ves Volfart z Litohoře, v roce 1360 držel půl vsi Oldřich ze Želetavy. V roce 1370 se Litohoř uvádí spolu se Želetavou mezi zbožím, které dal markrabě Jošt lénem Janovi z Kosovy Hory a Heršovi z Újezdce. Dále se vystřídalo několik majitelů a od roku 1508 náležela ves opět louckému klášteru. Loucký klášter vybudoval v 18. století v Litohoři jako své letní sídlo jednoposchoďový barokní zámek. Po zrušení opatství se stal zámek zájezdní hos- podou. V roce1749 použila obec pečeť o prů- měru 33 mm. Koncem feudálního období v r. 1843 zde žilo 644 obyvatel v 85 domech a 136 domácnostech. Do roku 1849 byla obec součástí panství Budeč a v r. 1850 byla začleněna do politického okresu Znojmo. Trvalou součástí Litohoře je osada Kolovraty. Hospodářská půda v roce 1900 měla výměru 755 ha. Z živností a řemesel se v roce 1924 uvádějí: 2 hostinští, 2 koláři, 2 kováři, 1 krejčí, 1 obchodník dobytkem, 4 obchodníci potravinami, 2 obchodníci smíšeným zbožím, 2 obchodníci vejci, 2 obuvníci, 1 sedlář, 1 stolař a natěrač, 1 traﬁkant a 1 zámečník. Z místního průmyslu zde byl rolnický lihovar a škrobárna, mlýn, družstevní elektrárna, družstevní kovárna a rolnické mlékařské družstvo. Obec byla elektriﬁkována v roce 1930. Do roku 1782 chodily zdejší děti do školy v Domamili, téhož roku zde byla postavena nová škola a v roce 1882 provedena nástavba. Vyučování se po různých změnách zachovalo až po současnou dobu. Na zdejší škole také učil Antonín Ab- rahám, který byl v roce 1889 jedním ze zakladatelů sboru dobrovolných hasičů. Obec 18. března 1890 zakoupila za 850 zlatých ruční stříkačku. Hasiči patří i v sou- časné době k aktivním organizacím v obci. V letech 1973 až 1976 zde postavili budovu pod názvem: „Obecní dům“. Tato víceúčelová budova byla uvedena do provozu 15. května 1976. Dne 23. června 2002 byly slavnostně požehnány nové symboly obce – znak a vlajka. V obci je vybudován roz- sáhlý areál Sportland Litohoř. K chráněným památkám patří mimo zámek i farní kostel sv. Jana Nepomuckého z roku 1781. V katastru obce se dále nacházejí boží muka, kříže, pomník padlým v první světové válce a pamětní deska obětem druhé světové války. Litohoř je zakreslena na Fabriciově mapě Moravy z r. 1575 a na Komenského mapě Mo- ravy z r. 1627. V obci se dodržují staré zvyky a obyčeje. Jedná se zejména o velikonoční a vánoční zvyky, konání plesů, tanečních zábav, setkání rodáků, pálení čarodějnic, stavění máje, hraje se zde kopaná, hokej a tenis. Pozor- nost je věnována i dětem.

Litohoř breitet sich an beiden Ufern des Flusses Jakubovka aus, in Extends along both banks of the Jakubovka River at 464 m above einer Meereshöhe von 464 m. Die erste schriftliche Erwähnung sea level. The ﬁrst written mention of the village dates from 1190, über die Gemeinde stammt aus dem Jahre 1190, als diese im Besitz des Klos- when it was mentioned in the property of the monastery in Louce. There ters in Louka erwähnt war. In der Gemeinde befanden sich eine Brennerei, was a distillery, a starch factory, a ﬂourmill, a co-operative electricity station eine Stärkefabrik, eine Getreidemühle, ein Kraftwerk und eine Milchgenos- and milk co-operative in the village. The village boasts one of the oldest senschaft. Die Gemeinde ist für eine der ältesten Schulen in der Umgebung schools in the area, which was founded in 1782. The Baroque château dating berühmt, die im Jahre1782 gegründet war. Das Barockschloss aus dem Jahre from 1762 and the Church of Saint John of Nepomuk dating from 1781 are 1762 und die Kirche „sv. Jana Nepomuckého“ aus dem Jahre 1781 stehen un- protected monuments, as well as the devotional pillars and crosses in the ter Denkmalschutz ebenso wie Gottesmarter und Kreuze in der Umgebung surrounding area of the village. You can also see a memorial plaque and me- der Gemeinde. Im Park bei der Kirche können Sie ein Denkmal und eine Ge- morial to the fallen heroes of both World Wars in the park by the church. You denktafel für die Gefallenen der beiden Weltkriege sehen. Sie können auch may also visit the modern sports complex. ein modern eingerichtetes Sportgelände besuchen. počet obyvatel: 376 počet domů: 138 Lukov nadmořská výška: 445 m

Obec Lukov se nachází 2,5 km severozápadně od Moravských Budějovic na levém břehu říčky Rokytky. Osada byla založena asi v polovině 12. století a pojmenována po blíže neurčeném Lukášovi (zkráceně Luk), tedy Lukův dvůr. Lukov byl osadou významnější, neboť měl již ve 13. století kostel. Ves se nacházela na půdě královské a markrabí Přemysl daroval r. 1234 Lukov s kostelem a desátky klášteru Porta Coeli v Tišnově. Toto obdarování potvrdil r. 1235 papež Řehoř. V 16. století patřila ves poddanstvím k Moravským Budějovi- cím a v 17. století panství jaroměřickému. Zdejší poddaní se zúčastnili nevolnického po- vstání, které se v roce 1775 rozšířilo nejen na lesonické, ale i na celé jaroměřické panství. V roce 1749 používala ves pečeť o průměru 30 mm. V místě byla fara, vrchnostenský dvůr, vápenná pec, později mlýn a pila. Koncem feudál- ního období v roce 1843 žilo v Lukově 421 obyvatel v 66 domech a 97 domácnostech. První zmínka o škole je z roku 1768. V roce 1845 dle písemných materiálů byla postavena nová školní budova a v roce 1894 zhotovili nástavbu školy. Toto vzdělávací zařízení je zde dodnes. Kostel sv. Jana Křtitele je po úpravách v roce 1718, 1775 a 1904 ve slohu renesačním. Prostranství kolem kostela sloužilo asi do roku 1840 jako hřbitov. Většina obyvatel se živila zemědělstvím. K větším změnám došlo v obci od 70. let 20. století. Vybudovali zde např. kanalizaci, požární nádrž, rozšířili hřbitov, vybudovali veřejný vodovod, rozvedli telefon po celé obci, obec byla plynoﬁkována, několikrát opravili kostel, provedli důkladnou rekonstrukci školy apod. Kulturní, společenské a sportovní vyžití občanů nabízí několik organizací. Největší z nich je tělo- výchovná jednota, založená v roce1951. Po celou řadu let se zde závodně hrával hokej, odbíjená, stolní tenis a rekreačně i kopaná. Po vybudování kurtů se sportovní dění rozšířilo o tenis. V roce 1974 se započalo s výstavbou „Vlachovky“. Dalším aktivním oddílem je od roku 2003 jezdecký oddíl. Také ﬂorbal a nohejbal jsou součástí sportovního vyžití. Aktivně zde působí i sbor dobrovolných hasičů, ve kterém je organizováno 76 členů. Do života v obci zasahuje i myslivecké sdružení, rybáři, mateřská i základní škola. V katastru se nachází zřícenina kaple sv. Víta v Ho- ře. K chráněným památkám patří farní kostel sv. Jana Křtitele. Dále jsou zde sochy sv. Floriána a Ja- na Nepomuckého na mostech, boží muka u hřbi- tova a pět křížků při okraji obce. Stojí zde také po- mník padlým v I. světové válce.

Lukov gehörte seit 1235 dem Kloster Porta Coeli bei Tišnov. Hier befand sich Since 1235 Lukov has belonged to the Porta Coeli Nunnery in Tišnov. There auch ein Herrschaftshof. Die erste Erwähnung über die Schule stammt aus was a noble court here. The first mention of the school dates from 1768. The dem Jahre 1768. Zu den geschützten Denkmälern gehört die Pfarrkirche „sv. vicarage Church of Saint John the Baptist dating from 1716 is one of the pro- Jana Křtitele“ von 1716. Auf Gemeindegebiet befindet sich die Ruine der Ka- tected monuments. The ruins of the Chapel of Saint Vitus in the Mountain, pelle „sv. Víta“ in Hora, weiterhin gibt es hier die Statue „sv. Floriána und sv. the statue of Saint Florian and Saint John of Nepomuk, devotional pillars by Jana Nepomuckého“, den Gottesmarter beim Friedhof und fünf Kreuze am the cemetery and five crosses at the edge of the village can all be found in Rande der Gemeinde. the cadastre. počet obyvatel: 265 počet domů: 135 Martínkov nadmořská výška: 520 m

Martínkov,Martínkov, malebná střstředněedně vvelkáelká vvesniceesnice se nachází 9 kkmm seseverozápadněverozápadně oodd MMoravskýchoravských BBu-u- dějovic. Má polohu slovanské vesnice. Jméno obce se často měnilo a vžil se i přívlastek „Červený“ nebo „Horoucí“ Martínkov. V roce 1672 se např. psal Roth Martinkaw a v roce 1872 již Martinkau. Není zcela zřejmé, kdy se Martínkov poprvé objevil v dějinách. Mohlo se tak stát v roce 1225, nebo také až v roce 1260. Majitelé vsi se velmi často střídali a Martínkov byl několikrát rozdělen mezi více feudálů. Vzpomeňme některé z majitelů, např. Oldřicha z Martinkova, Jana z Leskovce, Martinkovské z Rozseče a další. Zdejší tvrz se poprvé uvádí v roce 1368. V roce 1409 se o tvrzi píše, že byla pobořena. V roce 1650 byl statek Martínkov připojen k panství Lesonice, jehož osudy dále sdílel. Martínkov se tomuto panství „odvděčil“ tím, že byl jednou z nejvýbojnějších vsí během nevolnic- kého povstání na Lesonickém panství v roce 1775. První zmínky o školní výuce jsou z roku 1713. Po několika přestavbách a úpravách školní budovy došlo v roce 1977 v obci ke zrušení školy. Dnes je přiškolena k Do- mamili. Po druhé světové válce zůstalo hlavním zaměstnáním zdejších obyvatel zemědělství. V obci se nachází několik památek. K těm nejvýznamnějším patří farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, pomník Václavu Kosmá- kovi, pomník padlým v I. světové válce, který byl v roce 2006 opraven, pamětní desky Václavu Kosmákovi – knězi a spisovateli, dále Ottu Albertu Tichému – re- genschori chrámu sv. Víta v Praze a Josefu Štefanovi – řídícímu učiteli, který byl v roce 1942 umu- čen nacisty. Obec Martínkov (Martinkow) je zakreslena na Fabriciově mapě Moravy z roku 1575 a Komenského mapě Moravy z roku 1627. Na základě zpracovaných a předložených návrhů obdržel Martínkov dne 18. prosince 2000 od předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR nový prapor a znak, který byl dne 19. srpna 2001 slavnostně požehnán. V obci pracuje několik organizací: sbor dobrovolných hasičů, Tělovýchovná jednota Sokol, Mocní kačeři – oddíl kopané, Klub přátel historie Martínkova, Pěvecký sbor chrámu Nanebevzetí Panny Marie, Martínkovské ryze amatérské divadlo, krojovaný soubor Džbánek, myslivec- ké sdružení, pobočka Českého svazu včelařů a další. Kalendářní rok začíná společenský život reprezentačními plesy. Dále se zde koná masopustní průvod, za vsí se pálí čarodějnice. Tradičně probíhají svátky Veliko- noc. V obci se také koná vítání občánků, setkání s důchodci a setkání rodáků. Vyvrcholením kulturního dění je „Martínkovská pouť a krojované hode“. Zde se v období tří dnů postaví máj, Klub přátel historie Martínkova připraví rozsáhlou výstavu k historii obce i regionu, koná se posezení u cimbálu, krojovaný prů- vod obcí, vyzývání stárek, taneční zábava a vystoupení mládeže pod májí. Méně obvyklá je také vánoční tradice zvaná „békání“, která se zde udržuje odnepaměti.

Die Gemeinde hat die traditionelle Anordnung eines slawischen Dorfes. Die The village is on the site of a Slavic village. The ﬁrst mention of the village da- erste Erwähnung über die Gemeinde stammt aus dem Jahre 1260. Eine Fes- tes from 1260. The fortress was mentioned in 1368. Martínkov was called Ho- tung wird im Jahre 1368 genannt. Martínkov wurde Horoucí genannt, aber roucí and Červený Martínkov. During the Hussite wars the village played an auch Červený Martínkov. Während der Hussitenkriege spielte das Dorf eine important strategic role and a Hussite company was stationed here. Citizens wichtige strategische Rolle und war von den Hussiten besetzt. Die Bürger na- participated in the Peasants’ Revolt in Lesonice in 1775. The village monu- hmen am Baueraufstand im Jahre 1775 in Lesonice teil. Zu Denkmälern in der ments include the Church of the Visitation of the Virgin Mary, the memorial Gemeinde gehören die Kirche „Navštívení P. Marie“, das Denkmal des Einhe- to local native Václav Kosmák, the memorial to those who fell in the First imischen Václav Kosmák, das Denkmal für die Gefallenen des I. Weltkrieges World War and memorial plaques. The village is included the Fabricio map of und Gedenktafeln. Die Gemeinde ist auf der Fabricius Landkarte von 1575 und Moravia dating from 1575 and the Komenský map dating from 1627 Komenského Landkarte von 1627 abgebildet. počet obyvatel: 92 počet domů: 47 Meziříčko nadmořská výška: 540 m

Obec se nachází 13 km severozápadně od Moravských Budějovic Od seve- rovýchodu obcí protéká Šašovický potok, který vede Meziřičským rybníkem. Patří sem i dvě samoty, Hájenka na Stráni a bývalý mlýn u Brázdů. Prochází jí silnice z Krasonic do Domamile, od které odbočuje severovýchodním smě- rem silnice do Šasovic. Název obce v historických pramenech se několikrát změnil. Např. v roce 1353 in Mezirecz, 1718 Messeritschko, 1846 Neu Meseritschko, 1872 Mezeritschko, 1881 Nové Meziříčko, 1924 Meziříčko. První písemná zmínka je z roku 1316, kdy ves vlastnili Bořitové z Budče. V roce 1481 se Meziříčko uvádí s Budčí a Bítovánkami jako zboží Bohuslava Bořity z Budče. Mezi dalšími majiteli se uvádějí Jiří Bořita z Budče, Ludvík Bořita, Ru- dolf Šlejnic, Jindřich Slavíkovec ze Slavíkovic a další. V r. 1828 přešla ves spo- lečně se Želetavou do majetku vedlejší větve Lichtenštejů-Podstatských. Nacházel se zde vrchnostenský dvůr o rozloze 326 měř. polí, 70 měř. pastvin a 5 měř. zahrad. Koncem feudálního období žilo v Meziříčku 273 obyvatel, z toho 140 mužů a 133 žen ve 37 domech a 59 domácnostech. Domy byly nízké s malými okny, stavěné z kamene nebo z nepálených cihel, kryté na střeše slaměnými došky. V roce 1880 bylo v Meziříčku 41 domů a žilo zde 240 obyvatel. Hospodářská půda v r. 1900 měla výměru 482 ha. Většina obyvatel se živila zemědělstvím. Z řemesel a živností se v roce 1924 uvádějí 1 hostinský, 1 obchod smíšeným zbožím, 1 obchod střižným zbožím, 1 podkovář. Místní průmysl: mlýn (1900,1924), také se zde vařilo pivo. Obec byla elektriﬁkována v roce 1939. Do roku 1977 navštěvovaly děti školu v Šašovicích a měšťanskou školou pokračovaly v Želetavě. I po druhé světové válce zůstalo hlavním zaměstnáním zdejších obyvatel zemědělství. JZD zde bylo založeno v r. 1957. Dne 12. července 1908 byl v obci založen sbor dobrovolných hasičů a ještě téhož roku bylo postaveno hasičské skladiště. V roce 1975 se začala stavět nová zděná požární zbrojnice s kulturní místnosti a sálem. SDH zde aktivně pracuje doposud. V roce 1997 byly zavedeny do domácností telefony a v roce 1998 byla obec plynoﬁkována. Na návsi stávala dřevěná zvonička přestavěná v roce 1889 na zděnou kapli se zvonicí, kterou čeká oprava fasády. Před kaplí stojí kamenný kříž z roku 1896. Na katastru se dále nacházejí boží muka a kříže. V Meziříčku se dodržují velikonoční a vánoční zvyky. Drží se zde masopust a pálí se také ča- rodějnice.

Der Ort befindet sich 13 km nordwestlich von Moravské Budějovice (Mährisch The village is located 13 km northwest of Moravské Budějovice at a height of Budweis) in 540 m Höhe ü. M. und wird vom Šašovicer Bach durchflossen. In 540 m above sea level with the Šašovický Stream flowing through it. There Meziříčko leben 92 Einwohner in 47 Häusern. Der erste schriftliche Bericht are 92 inhabitants living in Meziříčko in 47 houses. The first written mention stammt aus dem Jahr 1316, als die Bořits von Budeč das Dorf besaßen. 1828 dates back to 1316 when the village was owned by the Bořita family of Bu- ging das Dorf gemeinsam mit Želetava in den Besitz eines Nebenzweigs der deč. In 1828, together with Želetava, the village came into the ownership Lichtenstein-Podstatskýs über. Die Hauptbeschäftigung der Einwohner war of a side branch of the Lichtenstein-Podstatsky family. Its inhabitants always immer die Landwirtschaft. 1908 wurde hier eine Gruppe der Freiwilligen Feu- earned their living through agriculture. In 1908 they established a Voluntary erwehr gegründet. Auf dem Dorfplatz steht eine Ziegelkapelle mit Glocken- Fire Brigade. In the village square there is a walled chapel with a bell-tower turm und davor ein Steinkreuz von 1896. and a stone cross in front of it dating back to 1896. počet obyvatel: 7 186 počet domů: 1655 nadmořská výška: 466 m Moravské Budějovice

Město Moravské Budějovice je důležitým hospodářským a kulturním střediskem jihozá- padní Moravy. Nachází se na okraji Českomoravské vysočiny na stání silnici mezi Jihlavou a Znojmem, bývalé císařské silnici spojující Vídeň s Prahou. Městem prochází železniční trať ČD Jihlava–Okříšky–Znojmo a lokální Moravské Budějovice–Jemnice. Vznik Moravských Budějovic nelze přesně datovat, ale lze předpokládat, že vznikly ve 12., nejpozději v 1. polovině 13. století. V písemných pramenech jsou Moravské Budějovice poprvé zmiňovány v roce 1231, kdy 10. dubna papež Řehoř IX. stvrzuje věno, které král Přemysl Otakar I. udělil své manželce Konstancii Uherské po jejich svatbě roku 1198. Mezi jejími věnnými statky je jmenována i budějovická provincie. Název Budějovice je pravděpodobně odvozen od jména Budivoj, někdy též Budislav či Budimír. Moravské Budějovice byly povýšeny na město pravděpodobně za vlády Přemysla Otaka- ra II. V roce 1307 bylo v držení pánů z Lichtenburka, kteří sídlili na Bítově. Roku 1498 potvrdil král Vladislav II. Jagelonský městu dosavadní privilegia a dal mu znak a pečeť. Roku 1522 prodal Jindřich Lichtenburk město bratřím Valdštejnům, Zdeňkovi a Burjanovi, kteří měli v držení Brtnici. Po bitvě na Bílé hoře byl Zdeněk z Valdštejna uvězněn a jeho majetek propadl konfiskaci a město i další obce získal do vlastnictví rod pánů ze Schaum- burka. V letech 1666–1672 zde nechal Rudolf Jindřich ze Schaumburka vystavět panské sídlo – zámek. Když se roku 1736 stali vlastníky Wallisové, uzavřelo se pro město nešťastné „schaumburské století“. Je nutné vzpomenout Josefa Wal- lise (1767–1818) majitele Moravských Budějovic od roku 1784, který byl v roce 1810 jmenován císařem Františkem II. ministrem financí a v roce 1811 vyhlásil státní bankrot. Posledním mužským majitelem panství byl Josef Wallis, kte- rý zemřel 1. prosince 1928. Poté přechází na neteř Josefa Wallise hraběnku Salmovou, provdanou Schaffgotschovou. V roce 1945 bylo toto panství vyvlastněno a v roce 1946 ministerstvo zemědělství darovalo městu budovu zámku s nádvořím a hospodářskými budovami pro zřízení muzea. Dominantou vytvářející charakteristické panorama města je farní kostel sv. Jiljí, trojdílný basilikální chrám s presbytá- řem. Na jihozápadní straně kostela stojí stavba válcovitého tvaru – karner, zřejmě ze 13. století. Západně od kostela stojí na terase městského opevnění rozsáhlá budova fary. K památkám patří barokně klasický zámek z pozdního 18. století, v němž sídlí pobočka Muzea Vysočiny Třebíč, kde se nachází expozice zanikajících a zaniklých řemesel. Nově je zde turistické informační centrum. V zámeckých konírnách jsou pořádány různé výstavy, koncerty a další kulturní a společenské akce. Součástí muzea jsou i „masné krámy“, expozice řemesel. Dále se na katastru města nachází kaple sv. Anny, kaple sv. Jana Nepomuckého, v historickém centru se zachovala řada měšťanských domů. Zajímavý je např. jednopatrový dům č. 60 s atikou, cimbuřím, nárožním renesančním arkýřem a se sgrafitti na fasádě. Moravské Budějovice jsou místem kulturního života, re- kreace a sportovního vyžití i pro široké okolí. Je zde areál koupaliště. Využití nachází i zimní stadion, tenisový areál, fotbalové hřiště i bowling. Ve městě se dodržují tradice, konají se hudební festivaly, koncerty, jarmarky, akce pořá- dané místními hasiči a dalšími organizacemi ve městě.

Die Stadt erstreckt sich entlang der ehemaligen Kaiserstraße Wien The town extends along the former Imperial Road from Vienna – Prag. Der erste erhaltene schriftliche Bericht stammt aus dem Ja- to Prague. The ﬁrst preserved written record dates from 1231. hre 1231. In Moravské Budějovice hat sich eine ganze Reihe von Besitzern Moravské Budějovice has had a number of owners, including the Lords abgewechselt, zu denen auch die Herren von Lichtenburg, Zdeněk von of Lichtenberg, Zdeněk of Waldstein, the Schaumburg family and in 1736 Waldstein, Schaumburger gehörten, und im Jahre 1736 kaufte Graf Franz the town was purchased by Count František Václav Wallis. The town monu- Wenzel Wallis die Stadt. Zu den Denkmälern gehören ein Schloss mit Mu- ments include the château and museum, the chapel with an underground seum, ein Karner, der Dom „St.Jiljí“, Fleischbänke, die Kapelle „sv. Jana Nepo- section serving as an ossuary, the Church of Saint Giles, the butcher shops, muckého“ und die Kapelle „sv. Anny“. Moravské Budějovice ist ein Erholung- the Chapel of St. John of Nepomuk and the Chapel of Saint Anne. Moravské sort und Zentrum für sportliche Aktivitäten für die weitere Umgebung, das Budějovice is the site of recreation and sports activities for the general sur- örtliche Freibad bietet drei Schwimmbecken, eine Riesenrutsche, eine Sauna rounding area, the local swimming stadium oﬀers three swimming pools, und eine komplette sportliche Ausstattung. Zur Verfügung stehen ebenfalls a slide, a sauna and all types of sports equipment. The covered winter sta- ein überdachtes Winterstadion, ein Tennisgelände, ein Fußballplatz und ein dium, the tennis complex, the football grounds and the bowling alley are all Bowling-Center. Zur Stadt zählen 4 Gemeinden, und zwar Jackov, Vranín, La- also visited frequently. The four villages of Jackov, Vranín, Lažínky and Vesec žínky und Vesce. are integrated with the town. počet obyvatel: 56 počet domů: 52 Nimpšov nadmořská výška: 460 m

Vesnice se rozprostírá na pravém břehu Syrovického potoka 6 km ji- hozápadně od Moravských Budějovic. Obec je nazvána podle majitele panství hraběte Nimptsche. V roce 1846 se jmenovala Nimptschdorf, nebo v roce 1881 Němčí (Nimšák). Ves byla založena v roce 1785 na místě opuštěného panského dvora zvaného „Nový dvůr“ (Neuhof), za majitele panství Nových Syrovic hr. Jana Nimptsche. Ke dvoru náležela ovčírna, 4 chalupy, stranou ležící hospoda „Mikálka“ s chalupou, dále chalupa na západní straně rybní- ka a cihelna. Z hospody se platilo 20 zl. ročního nájmu. Hospodský byl povinen robotovati ročně 3 dny a odebírati pivo z novosyrovického pivovaru. Nový Dvůr byl založen teprve po roce 1636 a v roce 1785 byl zrušen. Ze dvora Mikálka byl za 1. pozemkové reformy vytvořen zbyt- kový statek (46 ha) a zbytek byl rozparcelován. Dále k Nimpšovu patřil dvůr Spetice. Při zakládání vsi tu již nebyl chován hovězí dobytek, ný- brž při něm byly jen 2 ovčírny na 900 až 1000 ovcí. Při spetickém dvo- ře byla také stará hospoda, kde hospodský měl podobné povinnosti, jaké byly při hospodě v Mikálce. Později byl dvůr Spetice propuštěn ze záboru a ponechán vlastníkovi. Koncem feudálního období v roce 1843 zde žilo 229 obyvatel v 41 domech a 53 domácnostech. Do roku 1849 byl Nimpšov součástí panství Nové Syrovice a v roce 1850 byl začleněn do politického okresu Znojmo. Od roku 1896 pře- šel pod nově zřízené Okresní hejtmanství Moravské Budě- jovice. V roce 1880 měl Nimpšov 46 domů a 247 obyvatel, v roce 1930 zde bylo 57 domů a 229 obyvatel a v roce 1950 46 domů a 146 obyvatel. Hospodářská půda v roce 1900 měla výměru 93 ha. Většina obyvatel se živila zemědělstvím. Z živností a řeme- sel se v roce 1924 uvádějí 2 hudebníci, 1 hostinský, 1 per- leťář, 1 stolař a 1 traﬁkant. Obec byla elektriﬁkována v roce 1930. Nimpšov byl přiškolen k Novým Syrovicím a přifařen do Velkého Újezda. V současné době jsou obyvatelé obce v produktivním věku většinou zaměstnáni v okolním průmyslu. K aktivní organi- zaci patří sbor dobrovolných hasičů. V obci nejsou žádné chráněné památky.

Das Dorf breitet sich 6 km südwestlich von Moravské Budějovice aus und wur- The village of Nimpšov lies 6 km to the southwest from Moravské Budějo- de nach dem Besitzer – Grafes Nimptsche genannt. Zur Gründung kam es im vice and was named by the owner Count Nimptsche. It was found in 1785 Jahre 1785 auf der Stelle, wo ein verlassenes Kastell war, das „Nový dvůr“ ge- in a place of a deserted mansion called „Nový dvůr“. There were 229 inhabi- nannt wurde. Am Ende der Feudalzeit im Jahre 1843 haben hier 229 Einwohner tants living in 41 houses during the end of the feudal era in 1843. Nipšov was in 41 Häusern gelebt. Bis zum Jahr 1849 war Nimpšov ein Teil der Herrschaft a part of a New Syrovice estate until 1849 and was integrated into the politi- von Nové Syrovice und im Jahre 1850 wurde er zu dem politischen Bezirk Zno- cal district Znojmo in 1850. The village was electrified in 1930. The volunteer jmo eingegliedert. Das Dorf wurde im Jahre 1930 elektrifiziert. Zur aktiven Or- fire company is an active organization in the village. Nimpšov is a part of the Nové Syrovice School and the vicarage is in Velký Újezd. ganisation im Dorf gehört die Gruppe der Freiwilligen Feuerwehr. In die Schule muss man nach Nové Syrovice fahren und die Pfarre ist in Velký Újezd. počet obyvatel: 860 (bez integrované obce) počet domů: 257 Nové Syrovice nadmořská výška: 450 m

Obec se rozprostírá po obou březích Syrovického potoka, který protéká místním rybníkem, 5 km jihozápadně do Moravských Budějovic. Obcí vede silnice z Dešova do Krnčic, která se zde křižuje se silnicí z Dědic do Blížkovic. Název obce se v historických pramenech několikrát změnil. Např. v roce 1491 se psalo ze vsi Surowicz, 1531 na Sijrowiczijch, 1546 ves Sijrowicze, 1751 Neu Seerowitz, 1872 Neu Serowitz, 1924 Nové Syrovice. Jméno obce připomíná slovo surový a přívlastek nový získala ves až poté, co dřívější tvrz nahradil nový zámek. Na katastru obce samoty Mikálka, Spetice, Horka. Na místě samoty Spetice byla dříve ves, později zaniklá (1303 villam dictam Spiticz). V roce 1610 zde byl již dvůr. Pomístní název Mitrdlov. Syrovice se spolu s hradem Bítovem objevují mezi zbožím, které v roce 1491 propustil Vla- dislav II. z manství Jindřichu z Lichtenburka a jeho synům. Počátek panství Nové Syrovice lze datovat k roku 1510, kdy Půta z Lichtenburka odprodal od bítovského panství Syrovice a dvůr Lazec Janu Mstěnickému ze Mstěnic. Mezi další majitele patřil např. Mikuláš z Víckova, Václav ml. z Lichtenburka, Jan Volfart Štrejn, Jan Reinhart ze Schaumburka, v roce 1786 Syro- vice získal hr. Jan Jindřich Nimptsch. V roce 1885 náležely k panství parní mlýn, pila a cihelna v Nových Syrovicích, lihovar ve dvoře Spetice a palírny. Sídlem panství byl zámek v Nových Syrovicích, patronátní kostel byl v Častohosticích. V roce 1945 byl statek konfiskován. Tvrz zde vznikla patrně až za Mikuláše z Víckova před rokem 1547. Jan Čejka z Olbramovic ji nechal v první čtvrtině 17. století přestavět na renesanční zámek, který v 18. století Ostašové pře- budovali na dvoupatrovou barokní budovu. park s bránou z poloviny 19. stol., poklona Nové Syrovice užívaly v 18. století pečeť sv. Jana Nepomuckého u čp. 9 a boží muka o průměru 23 mm. V roce 1821 zachvátila u hřbitova. Dále kostel sv. Cyrila a Metoděje novosyrovické panství protirobotní vzpoura pochází z konce 19. století. poddaných, která byla vojensky potlačena. V obci se narodil Johann Georg Grasel – Jan Koncem feudálního období v roce 1843 žilo Jiří Grázl (1790–1818), známý lupič, jehož jmé- v Nových Syrovicích 549 obyvatel ve 102 no se stalo synonymem pro kriminální živly. domech a 119 domácnostech. Hospodář- Obcí prochází cyklostezka směr Bítov. Do- ská půda v roce 1900 měla výměru 1681 ha. držují se zde velikonoční a vánoční tradice, Mimo řadu řemesel a živností zde byl míst- dále plesy, srazy rodáků, masopust, pálení ní průmysl, a sice pivovar velkostatku, mlýn čarodějnic, pouť, posvícení a další. velkostatku, pila velkostatku, lihovar velko- V Nových Syrovicích byly 12. srpna 2006 statku Spetice, cihelna velkostatku, výrobna slavnostně požehnány nové symboly, znak kamnářských kachlí a výroba perleťových a vlajka. knoflíků. Obec byla elektrifikována v roce 1930. Škola byla postavena v roce 1798 a po různých přestavbách a úpravách je v obci dodnes. V současné době v obci aktivně pracuje sbor dobrovolných hasičů, myslivecké sdružení a TJ Nové Syrovice. K chráněným památkám patří zámek ze 17. století, přestavěný v 18. a 19. století, anglický

Nové Syrovice erstreckt sich an beiden Ufern des Syroviský Bachs, der durch den Nové Syrovice extends along both banks of the Sýrovice Stream, which pas- örtlichen Teich fließt. Auf dem Gebiet der Gemeinde befinden sich die Wüstun- ses through the local pond. The hamlets of Mikalka and Spetice are both in gen Mikalka und Spetice. Im Jahre 1880 hatte die Gemeinde 116 Häuser und the village cadastre. In 1880 the village had 116 houses and 846 inhabitants. 846 Einwohner. Zu den geschützten Denkmälern gehört ein Schloss aus dem Protected monuments include the château dating from the 17th century 17. Jahrhundert, das im 18. und 19. Jahrhundert umgebaut wurde. Weiter gibt and rebuilt in the 18th and 19th centuries. There is also the Church of Saints es hier die Kirche „sv. Cyrila a Metoděje“ aus vom Ende des 19. Jahrhunderts Cyril and Methodius dating from the end of the 19th century and a small de- und ein Bildstock am Haus mit der Hausnummer 9. Südlich der Gemeinde im votional pillar by Building No. 9. The Habrová seč reservation is located south Wald befindet sich das Naturschutzgebiet Habrová seč. In Nové Syrovice wur- of the village in the forest. Jan Jiří Grasel (1790-1818), the famous robber, de Jan Jiří Grasel (1790 – 1818), ein bekannter Räuber geboren. Im Jahre 1818 was born in Nový Sýrovice. In 1818 he was captured and hanged in Austria. wurde er in Österreich gefangen und gehängt. Krnčice ist eine angegliederte Krnčice is a village that is integrated with Nový Sýrovice and lies on the left Gemeinde von Nové Syrovice, gelegen am linken Ufer des Flusses Jevišovka. bank of the Jevišovka River. Radkovice počet obyvatel: 146 počet domů: 58 u Budče nadmořská výška: 591 m

Obec se rozprostírá podél silnice Moravské Budějovice–Budeč. Jižně od Radkovic směrem k Budkovu se nacházela ves Zahrádky, která byla v roce 1360 součástí budkovského panství a v letech 1512–1617 se uvádí již jako pustá. Poblíž Radkovic zanikly další dvě obce, Sedliště a Tisová nebo Tišov nacházející se severně od obce. První písemná zmínka o vsi je z roku 1310, kdy ves patřila Budkovu. Jan z Budkova prodal v roce 1360 Budkov, Radkovice, Tisovou a některé další obce bratřím Jeníkovi ml. a Jeníkovi st. z Mezimostí. Dále ves vlastnil Hereš z Budče, markrabě Jošt, Petr z Kravař, Zdirad Strnad z Němec a další. V roce 1492 prodal Jan z Krušovic ves Rad- kovice a pustý dvůr Zahrádky Janu Koňasovi z Vydří a na Knínicích. Poté sdílejí Rad- kovice společný osud s Knínicemi. Dne 3. srpna 1789 koupil statek Knínický (Knínice, Radkovice, Osudov) ve Znojmě ve dražbě Josef Wallis za 50 236 zlatých. Týž den koupil Wallis i Budeč. V prosinci roku 1849 požádala obec Radkovice Maxmiliána Wallise, aby vrátil obci rybníček, který byl v minulosti vysušen a vznikla z něho louka. Wallis projevil za určitých podmínek souhlas a v prosinci roku 1851 povolil krajský prezi- dent v Brně přepis pozemků z majetku vrchnosti na obec. Nový spor, který se táhl až do roku 1868, vznikl v roce 1863 mezi obcemi Radkovice a Knínice o pastviště Strá- ně. Na památku vyhraného sporu byla postavena radkovickými na Stráni kaplička sv. Františku z Pauly. 2. květ- na 1835 postihl obec velký požár a vyhořelo tehdy 22 domů. Požár dle Pamětní knihy založil pohůnek u Do- čkalů. V červnu 1901 vyhořel mlýn čp. 40. V roce 1932 katastr obce čítal 320 ha polí, 47 ha luk, 3,45 ha zahrad, 83 ha lesa, 62 ha pastvin a 1 ha ryb- níku. Dle sčítání obyvatel k 1. 12.1930 žilo v obci 225 obyvatel. Z řemesel a živností zde byl 1 hostinec, 2 truhláři, 1 zedník, 2 tkalci lně- ného plátna, 3 tesaři, 1 obuvník, 1 trafikant, 2 kováři, 1 hudebník, 1 pokrývač, 1 obchod smíšeným zbožím, 1 obchod se zeleninou a 1 cestář. Na katastru byl 1 mlýn s pilou. Dobrovolný sbor hasičů byl založen 31. 7. 1955 a aktivně zde působí dodnes. Elektrifikace obce se uskutečnila v roce 1931. V roce 1950 zavedli v obci obecní rozhlas a v témže roce byl také zaveden telefon. V obci odbahnili rybník, provedli rozsáhlou rekonstrukci rozvodů elektrické sítě a plynofikaci. Ke kulturním památkám patří opravená kap- lička sv. Jana Nepomuckého na návsi. Poblíž stojí kamenný kříž. V obci se dodržují veliko- noční a vánoční zvyky. Pořádají se zde plesy a taneční zábavy, masopust, posvícení a kul- turní akce pro děti i dospělé

Radkovice bei Budeč befindet sich in der Meereshöhe von 591 m. Die erste Radkovice u Budče is located at 591 metres above sea level. The village was Erwähnung von der Gemeinde kommt aus dem Jahre 1360, wann sie zu first mentioned in 1360, when it belonged to Budkov. Later it was owned Budkov gehörte. Danach besaß sie auch Markgraf Jošt, der im Jahre 1398 by Margrave Jošt, who sold Budkov, Radkovice and other villages to Peter nicht nur Budkov, Radkovice, sondern auch weitere Gemeinden an Peter von of Kravař in 1398. There is a repaired chapel in the middle of the village and Kravaře verkauft hat. Mitten in der Gemeinde steht eine renovierte Kapelle near it, a stone cross. There are several other crosses and a statue of Saint und in der Nähe ein Steinkreuz. Auf Gemeindegebiet befinden sich auch John of Nepomuk in the cadastre. weitere Kreuze und die Statue „sv. Jana Nepomuckého“. počet obyvatel: 199 počet domů: 72 Vícenice nadmořská výška: 459 m

Obec Vícenice se rozprostírá uprostřed tří vyvýšenin, a to Holého kopce, Hory a třetí kopec se nazývá Brdo, 4 km severně od Moravských Budějovic. Jméno obce naznačuje, že se jedná o osadu starého slovanského původu. Název se v his- torických pramenech několikrát změnil. Například v roce 1407 se psaly Wyeczenycze, v r. 1671 Wiczenitz, v r. 1872 Vicenice a v roce 1924 již Vícenice. První historická zmínka o obci je z roku 1278, kdy byl vlastníkem Adalhard z Vícenic, v roce 1447 ves držel Hašek z Valdštejna. Mezi další majitele patřil např. Jan z Pernštejna, Petr Rechenberk ze Želetic. Evangelíkovi Štokhornarovi ze Storejnu byl majetek konﬁskován a připojen k panství Jaroměřice. V 18. století užívala obec oválnou pečeť. Koncem feudálního období v roce 1843 zde žilo 228 obyvatel ve 40 domech a 58 domácnostech. V místě byl vrchnostenský dvůr, dvě palírny, odkud se pálenka dodávala i do Vídně. Většina obyvatel se živila zemědělstvím. Z živností a řemesel se v roce 1924 uvádějí: 1 kolář, 1 kovář, 1 obchodník střižným zbožím, 1 obuvník a 1 tkadlec. K elektriﬁkaci Vícenic došlo v roce 1932. Poprvé se zde světla rozsví- tila 21. prosince. Obec byla přiškolena k Lukovu. K založení obecní kroniky došlo v roce 1923 a prvním kro- nikářem byl František Krotký (č.8). V jeho šlépějích pokračovali další kronikáři až po součas- né období. V roce 1931 byla započata stavba silnice Vícenice–Jakubov, kterou dokončili v roce 1933 nákladem 120 000 Kčs. Na Holém kopci západně od Vícenic je významné na- leziště nerostů. Známý je především čirý sklovitý opál –hyalit. K založení sboru dobrovolných hasičů došlo 1. 1. 1937 a členská základna čítala 21 členů. Členové sboru se od svého založení až do současnosti aktivně podílejí na společenském a kulturním životě obce. Obecní knihovnu nově založili v roce 1993. V součas- né době je zde také připojení k internetu. V parku uprostřed obce se nachází pomník padlým spo- luobčanům v I. světové válce z roku 1936. V parku je také kříž z roku 1888 a dřevěná zvonička z roku 1901. Obcí prochází Březinova stezka. Ve Vícenicích se udržují staré zvyky i kulturní a společenské akce. Jedná se např. o veliko- noční hrkání po vsi, masopust- ní průvod masek obcí, stavění máje, pořádá se poutní a posvícenská taneční zába- va, slavnostní rozsvícení vánočního stromku a další. Obecní úřad vydává časopis – Vícenický občasník, ve kterém jsou občané seznamováni s děním a životem v obci. V roce 2005 se ve Vícenicích uskutečnilo první setkání rodáků a přátel obce. K této příležitosti vydali Sborník a dokumentární CD. V červnu 2007 hasiči oslavili 70. výročí založení sboru.

Die Gemeinde befindet sich 5 km von Mor. Budějovice in einer Me- This village extends 5 km from Mor. Budějovice at 430 metres abo- ereshöhe von 430 m. Vícenice entstand wahrscheinlich schon im ve sea level. Vícenice probably originated in the 11th century, the 11. Jahrhundert, ein erster Beleg über ihre Existenz stammt jedoch aus dem first document of its existence, however comes from the 13th century (1278). 13. Jahrhundert (1278). Es gab hier stand auch eine Festung, die im Jahre 1615 There also used to be a fortress here, which is mentioned in 1615. The name of erwähnt wird. Der Name der Gemeinde wird vom Namen Vincenc abgelei- the village is derived from the name Vincenc (Vincent), which appeared in the tet, der in der altböhmischen Form Vicen geschrieben wird. Im Park auf dem ancient Bohemian form of Vicen. There is a memorial in memory of those who Dorfplatz neben einem Steinkreuz steht ein Denkmal zum Andenken an die fell in the First World War in the park, in the square next to the stone cross. Trips Gefallenen des I. Weltkrieges. Von der Gemeinde aus können Ausflüge auf den can be made from the village to Holý kopec, which is famous for the discovery Hügel „Holý kopec“ unternommen werden, der nicht nur für den Fund eines of the unique glass opal – hyalite – and its moto-cross races; trips can also be einzigartigen Glasopals – Hyalit, sondern auch für Motocross-Wettbewerbe made to Kozí hora, a former volcano, or to Svatý Vít – a hill on which a hermit’s bekannt ist; des weiteren auf den Berg “Kozí hora“, einen ehemaligen Vulkan, hut used to stand. About 1 km west of the village is the Oklika pond, the sur- oder auf den Hügel „Svatý Vít“, auf dem die Behausung eines Einsiedlers stand. rounding area of which is home to the green-winged Orchid (Orchis morio). Etwa 1 km westlich von der Gemeinde liegt der Teich „Oklika“, in dessen Um- gebung Kleines Knabenkraut (Orchis morio) wächst. počet obyvatel: 222 počet domů: 86 Zvěrkovice nadmořská výška: 465 m

Obec Zvěrkovice se nachází 5 km jihovýchodně od Moravských Budějovic a prochá- zí jí odbočka ze silnice Moravské Budějovice–Znojmo do Hostimi. Název obce se v historických pramenech často měnil. Např. v roce 1366 se uvádí: in Zwyerkouciz, 1377 in villa Swierkowitz, 1446 in Zwyerkowicz, 1563 ves Zbierkowicze, 1906 Zerkowitz, 1924 Zvěrkovice. První prokázaná zmínka o Zvěrkovicích pochází z roku 1349, kdy ves vlastnil Artlerb ze Zvěrkovic. K dalším majitelům např. patřil Jan z Jevišovic, Jindřich z Přeskač, hr. Leo- pold Ferdinand z Náchoda, Zikmund Kořenský z Terešova. Později se ves vrátila mezi zboží panství Hostim, jehož osudy dále sdílela. V roce 1708 si ves pořídila pečeť. Koncem feudálního období v roce 1843 zde žilo 297 obyvatel ve 43 domech a 68 domácnostech. Domy byly nízké s malými okny, kryté na střeše slaměnými došky. V místě byl vrchnostenský dvůr s ovčínem krytý cihlovou krytinou. Do roku 1849 byla obec součástí panství Hostim a v roce 1850 byla začleně- na do politického okresu Znojmo. Většina obyvatel se živila zemědělstvím. Z živností a řemesel se v roce 1924 uvádějí: 1 bednář, 1 hostinský, 1 kovář a podkovář, 1 krejčí, 1 obchodník smíšeným zbožím, 1 obuvník a 1 podkovář. V roce 1929 byla obec elek- triﬁkována. Jednotřídní obecná škola zde byla vystavěna v letech 1885–86 a od nového školní- ho roku 1886–87 mohl učitel Jan Fiala zahájit vyučování. Trvale klesající počet dětí byl příčinou zrušení zvěrkovické školy v roce 1977. V roce 1897 zde byl založen sbor dobrovolných hasičů a jeho zakladateli byli Antonín Filip, František Rada, Hynek Rada a tehdejší starosta obce Josef Pokorný. Hasiči patří i v současné době k nejaktivnějším orga- nizacím. Působí zde také mladí hasiči. Obojí se také prezentují v různých soutěžích. Z území Zvěrkovic pocházejí archeologické ná- lezy, které dokládají sídlištní osídlení již z mladší doby kamenné (4 500–2 500 let př. Kr.) a přítom- nost lidu kultury s moravskou malovanou kera- mikou. K památkám v obci patří kaplička sv. Trojice, na- cházející se v zatáčce silnice k Hostimi. Na cestě k Lažínkám stojí kaplička sv. Anny. Dále je zde kaple Anděla Strážného Na katastru obce stojí i několik dalších božích muk a křížů. V roce 1928 byl vybu- dován a odhalen pomník deseti zvěrkovickým ob- čanům, kteří padli v I. světové válce. Po druhé svě- tové válce na pomník přibylo ještě jedno jméno občana, který padl ve II. světové válce. V roce 2006 byl tento pomník důkladně opraven. V posledních letech došlo ve Zěrkovicích k podstatným změ- nám. Obec byla plynoﬁkována, byla obnovena a vybudována nová kanalizace, vybudovány nové chodníky a cesty, nově upravena náves s malým dětským hřištěm a opraveny další památky. V obci jsou také zachovávány velikonoční a vánoční tradice, drží se masopust, posvícení, pouť. Koná se zde řada akcí pro děti, jako je dět- ský karneval, dětský den, neckyáda, mikulášská nadílka a další. Zvěrkovice získaly v krajském kole soutěže Vesnice roku 2008 Bílou stuhu za činnost obce s mládeží.

Zvěrkovice – die erste schriftliche Erwähnung stammt aus dem Jahre 1349 Zvěrkovice – the ﬁrst written document mentions it in 1349 in connection im Zusammenhang mit Albert von Zvěrkovice. Im Jahre 1366 wird der with Albert of Zvěrkovic. In 1366 the name Zwyerkoucíz appears. In 1708 Name des Dorfes Zwyerkoucíz angeführt. Im Jahre 1708 hat die Gemeinde the village obtained a seal. The protected monuments include a small de- ihr Siegel besorgt. Zu den geschützten Denkmälern gehören ein Bildstock votional by the road to Hostimi and devotional pillars dating from the 18th an der Straße nach Hostim und ein Gottesmarter aus dem 18. Jahrhundert. century. There is also a municipal bell tower dating from 1854, the Chapel of Weiterhin gibt es das Gemeindeglockenhaus von 1854, die Kapelle “ Anděla the Guardian Angel, stone and iron crosses and the memorial to those who Strážného“, Stein- und Eisenkreuze und das Denkmal für die Gefallenen des fell in the First World War and the Second World War here I. und II. Weltkriegs. počet obyvatel: 1558 počet domů: 333 Želetava nadmořská výška: 580 m

Integrované obce: Bítovánky, Horky, Šašovice Obec Želetava se rozprostírá na jihozápadních svazích Českomoravské vrchoviny. V její v blízkosti vedla v dávné historii tzv. Haberská cesta z Vídně přes Znojmo, Mor. Budějovice, Lažany, Čáslavice, Římov, Chlístov, Heraltice, Brtnici, Příseku a Jihlavu do Prahy. Po zbudování sítě „císařských silnic“ se stala důležitou křižovatkou pro poštu a přepřahání koní. První písemná zmínka spadá do doby panování českého krále Václava II. Roku 1303 Jitka z Hodic odkázala želetavskému kostelu a jeho faráři ¼ lánu po svém zemřelém bra- tru Ješkovi. Na počátku druhé poloviny 14. století za panování císaře Karla IV. byla Želetava majetkem Oldřicha ze Želetavy. V dalším období se střídali majitelé, mezi něž patřil např. Jan z Kosové Hory, Vok z Kněžic, Čeněk Krušina Lichtenburka, páni z J. Hradce a na Telči a další. V roce 1303 měla Želetava svého faráře, z čehož vyplývá, že kostel musel stát mnohem dříve. Jeho zasvěcení sv. Michaelovi naznačuje starý původ, kdy kostely sv. Michaela archanděla bývaly na místech předchozího pohanského kultu, hned na počátku křesťanské misie v našich zemích. Kostel byl několikrát přestavován. Kolem byl hřbitov, na kterém se ještě v roce 1718 pohřbívalo. Obec je spojo- vána také s pivovarnictvím, kde je první zmínka z roku 1580. Historii postavení školy nelze s určitostí stanovit. První písemná zmínka po- chází z roku 1625. V následujících letech budovy školy několikrát vyhořely, byly přestaveny apod. V roce 2003 došlo k dokončení přístavby dolní budovy školy. Sbor dobrovolných hasičů byl v obci založen v roce 1883. Výroba sýrů se v obci datuje od roku 1902. V roce 1918 byla obec částečně elektriﬁkována a až v roce 1927 byl do obce přiveden elektrický proud z Oslavan. V roce 1943 zde zřídili veřejný rozhlas. V roce 1965–1966 bylo vybudováno fotba- lové hřiště za Sokolskou zahradou. V Želetavě se také úspěšně hrávalo i divadlo. Na želetavském katastru se nachází kostel sv. Michaela, kaple sv. Kateřiny na hřbitově, socha sv. P. Marie, na staré polní cestě do Šašovic je sousoší Piety – Bolestná Panna Maria třídubská, socha sv. Jana Křtitele z roku 1734, sv. Jana Nepomuckého z roku 1710, kříž u kostela, kašna na náměstí, boží muka u „Francouzské“ cesty a další boží muka u cest do Jindřichovic a Lesné. V Želetavě se narodil 11. ledna 1921 básník a spisovatel Antonín Bartušek. Žil zde také od roku 1905 politik František Staněk, po- slanec českého směnu a zakladatel místní agrární strany. V novodobé historii byly plynoﬁkovány všechny tři integrované obce, dále byl v Želetavě vybudován bytový dům (1998), vodovod (2001), dům s pečovatelskou službou (2003), kanalizace a čistička odpadních vod (2007), rekonstruována silnice I/38 a v r. 2006 bylo dokončeno zatravnění hřiště. V Želetavě probíhají jarmarky, karnevaly a plesové a taneční zábavy. V přilehlých obcích se dodržuje masopust a posvícení.

Die Gemeinde liegt an den südwestlichen Hängen der Böhmisch-Mähris- This village lies on the southeast slopes of the Bohemian-Moravian high- chen Höhe (Českomoravská vrchovina). Die erste Erwähnung stammt aus lands. It was first mentioned in 1303, when it already had a vicarage church. dem Jahre 1303, als sie bereits eine Pfarrkirche hatte. Zu dieser Zeit wird Žele- At that time Želetava was mentioned as a town. The first owner was Oldřich tava als Städtchen angeführt. Der erste Besitzer war Oldřich von Želetava. Die of Želetava. The brewery was mentioned in 1580 and was rebuilt in 1867; it Brauerei wird im Jahre 1580 erwähnt, und nach einem Umbau im Jahre 1867 was closed in 1953. The Church of Saint Michael stands on the village square wurde sie im Jahre 1953 geschlossen. Auf dem Stadtplatz steht die Kirche „sv. and has been rebuilt several times. The Chapel of Saint Catherine can be Michaela“, die einige Male umgebaut wurde. Auf dem Ortskirchhof befindet found in the local cemetery and another Chapel in Horky is consecrated to sich die Kapelle „sv. Kateřiny“ und eine weitere Kapelle „v horkách“ ist dem St. Saint Anthony of Padua. Iron and gold were mined in the village in the past. Anton von Padua geweiht. In der Gemeinde wurden in der Vergangenheit Bitovánky, Šašovice and Horky are integrated with Želetava. Eisenerz und Gold gefördert. Die mit Želetava integrierten Gemeinden sind Bítovánky, Šašovice und Horky. počet obyvatel: 184 počet domů: 73 Bítovánky nadmořská výška: 588 m

Jednou ze tří integrovaných obcí k Želetavě jsou i Bítovánky, které se nacházejí při silnici Že- letava–Třebíč. První zmínka se datuje k roku 1360, kdy byly zbožím Jimrama z Jakubova. Pak je vlastnili další majitelé. Pusté jsou evidovány v roce 1584, ale v roce 1617 již zde byl zase život. 30. 8. 1708 koupil Bítovánky hrabě Anto- nín z Lichtensteina, pán na Telči a od té doby měla obec spo- lečného majitele se Želetavou. Ve druhé polovině 18. století se obec prezentuje vlastní pečetí. V historických materiálech se píše o tom, že zde byl mlýn a také pazderna. V katastru obce se nacházejí čtyři rybníky a rybníčky, kterých zde bylo v minulosti kolem deseti. Obec byla elektriﬁkována v roce 1938. Od roku 1983 zde stojí víceúčelová budova, v roce 1997 byla obec plynoﬁkována. Po léta zde pracuje sbor dobrovolných hasičů. Velmi aktivní v obci je Okrašlovací spolek žen Bítovánky, který v převážné míře zajišťuje veškeré kulturní dění v obci, ale také dbá na dodržování tradic. počet obyvatel 45 počet domů 26 Bolíkovice nadmořská výška 495 m

Bolíkovice se nacházejí 10 km severozápadně od Moravských Budějovic a prochází jimi silnice z Čáslavic do Babic. Dříve samostatná obec nyní je integro- vána k Babicím. Název obce se v historických pramenech několikrát změnil, např. v roce 1358 se uvádí Bolicouicz, 1585 Bulikowicz, 1720 Pulikowitz a v roce 1872 Bulikowitz, Bu- líkovice. První písemná zmínka o obci je z roku 1358, v roce 1373 ves vlastnil Vilém z Bolí- kovic. K dalším majitelům patřil např. Henzlín z Bolíkovic, Hynek z Bačkovic, Bohuš Hrubčický z Čechtína a další. V 16. století se zde uvádí tvrz. Byl zde vrchnostenský dvůr. V 18. století zde užívali malou osmihrannou pečeť o průměru 14 mm. Koncem feudálního období v r. 1843 žilo v obci 132 obyvatel ve 20 domech a 32 domác- nostech. Do roku 1849 byly Bolíkovice součástí panství Sádek a v roce 1850 byly začleněny do politického okresu Znojmo. Hospodářská půda v roce 1900 měla výměru 513 ha. Většina obyvatel se živila zemědělstvím. Z živností se v roce 1924 uvádí 1 hostinec. Byl zde mlýn s pilou a v r. 1911 se uvádí i prodej štěrku. V obci byla také záložna. K elektriﬁkaci obce došlo v roce 1938. I po druhé světové válce zůstalo hlavním zaměstnáním zdejších obyvatel zemědělství. JZD založili v roce 1958. Aktivně zde pracuje Sbor dobrovolných hasičů Babice-Bolíkovice. Z památek je zde socha sv. Vendelína z poloviny 18. století u silnice do Babic, na návsi stojí zvonička a v katastru stojí kříže. Společně s obcí Babice jsou dodržovány velikonoční a vánoční tradice. počet obyvatel 151 počet domů 72 Horky nadmořská výška 596 m

1895 zde vznikla v č. 4 expozitura školy v Martínkově pod vedením učitele Jo- sefa Marka. V roce 1910 se začala stavět nová škola a dne 16. září 1911 se v ní začalo vyučovat. Ke zrušení školy došlo k 1. 9. 1975. V roce 1895 byla na návsi postavena kaple, která je zasvěcena sv. Antonínu. V roce 1931 zde odhalili po- mník občanům padlým v I. světové vál- ce. Dne 26. 6. 1936 založili v obci sbor Obec Horky je jednou ze tří obcí, které jsou integrovány k Želetavě. Leží uprostřed lesů, vzdále- dobrovolných hasičů, jehož starostou se na 11,5 km severozápadně od Moravských Budějovic. Název je odvozen od slova hora, horka, stal Norbert Kořínek. 25. října 1936 ote- což naznačuje, že leží v rudném území. První písemná zmínka z roku 1356 je spojená s majite- vřeli místní hřbitov, na kterém jsou také lem Ješkem z Horek. V roce 1672 se ještě uvádí jako ves pustá, patřící k Martínkovu na panství pochováni rodiče slavného českého in- Lesonice. Koncem feudálního období v roce 1843 zde žilo 328 obyvatel ve 43 domech a 74 dologa Vincence Lesného. Východně od domácnostech. V místě se nacházel vrchnostenský dvůr. Nebyl zde žádný místní průmysl. V le- bývalé školy stojí „lípa svobody“ vysaze- tech 1850 až 1919 byly Horky součástí Martínkova a od roku 1964 jsou součástí Želetavy. V roce ná 28. 10. 1919. počet obyvatel 24 počet domů 18 Horní Lažany nadmořská výška 510 m

Obec Horní Lažany je integrovaná k Lesonicím. Nachází se 7 km severo- západně od Moravských Budějovic. Je obklopena lesy a prochází jí silnice z Lesonic do Dolních Lažan. Název obce se také měnil. Např. v roce 1846 Obec Lažan, Hornj Lažany, v roce 1872 Ober Lažan, Horní Lažany. „Poněkud nejasný zůstává vznik osady Horní Lažany na panství Jaromě- řickém“ uvádí ve své publikaci Jaroměřicko Alois Plichta a pokračuje: „Už roku 1745 tam Jan Adam Questenberk dal vyměřit pozemky k tamnímu dvoru Tobiáši Gravanimu. Kromě dvora tam bylo též několik deputátních chalup. Zdá se, že ono území, na kterém osada Horní Lažany vznikla, bylo i s lesy pod Brdy až k sv. Vítu a Hoře součástí svobodného vicenického dvora, který počátkem 18. století patřil švagrovi jaroměřického děkana Dubravia, jménem Aichl. Dvůr pak přešel na syna známého brněnského lékaře a fyzika Karla Adolfa Hertoda z Todtenfeldu. Dne 4. listopadu 1747 byl dvůr prodán v dražbě Karolíně Kuefsteinové, po níž majetek podědil její otec Jan Adam Questenberk“. K jaroměřickému panství mimo vlastní město patřily ještě vsi: Blatnice, Bohušice, Jakubov, Dolní a Horní Lažany, Lukov, Ohrazenice, Popovice, Příložany, Příštpo, Štěpánovice, Horní Újezd, Horní Vranín a Vícenice. Na celém jaroměřickém panství se v roce 1775 rozšířilo nevolnické povstání, jehož příčinou byla vedle požadavku na snížení robot i snaha docílit řeše- ní urbariálních a majetkových sporů. Poddaní zdejšího panství se zapojili i do robotní vzpoury v roce 1821. Vzpoura zde byla také potlačena za pomoci vojska a za užití fyzických trestů. Do roku 1850 byly Horní Lažany sou- částí panství Jaroměřice, do roku 1956 byly osadou Dolních Lažan a od roku 1956 jsou integrované k obci Lesonice. V roce 1948 byla obec elektriﬁkována. Je přifařena k Babicím. Kulturní a spo- lečenské akce i dodržování tradic sdílí občané s obcí Lesonice. počet obyvatel 131 počet domů 67 Jackov nadmořská výška 445 m

Obec se nachází 3,5 km jihozápadně od Moravských Budějovic u řeky Jevišovky, kte- rá protéká pod obcí Jackovským rybníkem. integrovanou obcí Moravských Budějovic. Dnešní podoba názvu je podle německého V roce 1998 byla obec plynoﬁkována. V roce Jatzkau. Název obce se v historických pra- 2001 zde byla vybudována nová část místní menech několikrát změnil. Např. v roce 1351 komunikace u hřbitova a v roce 2004 bylo se psal in Jaczcow, 1546 v Yeczkowie, 1720 rozšířeno veřejné osvětlení ke hřbitovu. Od Latzkau, 1872 Jatzkau, Jackov. roku 2005 je u hasičské zbrojnice nová stud- Mezi majetkem náležícím znojemskému na. Je zde také vybudováno pěkné dětské kostelu se v r. 1131 uvádí snad i ves Jacou. hřiště. Podle zápisu do zemských desek z r. 1407 Ze spolků v obci aktivně pracuje sbor dob- daroval budějovický farář Michal před r. 1399 rovolných hasičů, který byl založen v roce ves Jackov budějovickému farnímu kostelu. 1936. V srpnu 2002 zde vysvětili novou ha- Mezi další majitele Jackova patřil např. Hy- sičskou stříkačku. nek z Valdštejna, Hanibal ze Schaumburku V katastru obce se nachází rekreační oblast a posléze jej vlastnil hrabě František Václav Kosová s rybníkem Nový Hrachovec a se- Wallis, majitel moravskobudějovického pan- zónně otevřeným pohostinstvím. ství, jehož osudy Jackov nadále sdílel. V roce Z tradic se zde dodržují velikonoční a vánoč- 1351 se v obci připomíná tvrz. Byl zde vrch- ní zvyky, stavění máje, posvícení a pouť. nostenský dvůr. V 18. století ves užívala ma- Na rodném domu Jaroslava Hloužka, pilota lou osmihrannou pečeť. Koncem feudálního 313. československé stíhací perutě RAF, kte- období v roce 1843 zde žilo 230 obyvatel ve rý byl sestřelen 18. 11. 1942 nad kanálem La 31 domech a 47 domácnostech. Nacházel Manche se nachází pamětní deska. Dále je se zde také moučný mlýn a pila. Byl zde dvůr v obci pomník padlým z roku 1985 a kříže. velkostatku Moravské Budějovice o 112 ha a lesní revír. Většina obyvatel se živila zemědělstvím. Z živností a řemesel se v roce 1911 uvádějí 2 hostince, z toho 1 s prodejem tabáku, 1 kovář a 2 obuvníci. Obec byla elektriﬁkována v roce 1929. Jackov byl střídavě přiškolen k Novým Syro- vicím a k Moravským Budějovicím. Po roce 1945v obci vybudovali kapli (1948), kulturní dům a prodejnu. V roce 1980 se Jackov stal počet obyvatel 133 počet domů 49 Krnčice nadmořská výška 438 m

Dříve samostatná obec, nyní je integrovaná k Novým Syrovicím. Leží na levém břehu řeky Jevišovky 3 km jihozápadně od Moravských Budějovic. V historických pramenech se název obce několikrát změnil. V roce 1351 in Kyrnczicz, 1751 Krtschitz, 1846 a 1872 Krntschitz, Krnčice. Na to, že se jed- ná skutečně o starou osadu, ukazují četné archeologické nálezy ze všech předhistorických období. První písemná zmínka o obci je z roku 1351 a to v souvislosti se vsí Jackovem. V roce 1386 ji získal klášter v Nové Říši. V roce 1529 ves zapsali spolu s No- vými Syrovicemi a dvorem Lazec poručníci sirotků po Janovi Mstěnickému Mikuláši z Víckova. Dále se zde střídali majitelé. V roce 1753 získal Krnčice spolu s Jackovem hr. František Wallis, majitel panství Moravské Budějovice, jehož osudy ves nadále sdílela. V 18. století měla obec svou vlastní pečeť. V roce 1843 zde žilo 224 obyvatel v 31 domech a 50 domácnostech. V mís- tě se nacházel vrchnostenský dvůr s ovčárnou. Byl zde také 1 mlýn s pilou, vrchnostenský pivovar a vrchnostenská palírna s 1 kotlem a 2 pracovníky, kde se vyrobilo 70 věder pálenky. Většina obyvatel se živila zemědělstvím. K elektriﬁkaci zde došlo v roce 1930. Obec byla přiškolena k Novým Syrovi- cím. Na návsi se nachází kaplička, která byla v roce 2000 důkladně opravena. V tomto roce zrekonstruovali i veřejné osvětlení. V dalších letech došlo k podstatné úpravě vozovky, chodníků a autobusových zastávek. Na návsi cvičiště a soukromá pálenice. V obci se dodržují velikonoční se dále nachází i tzv. zámeček ze 17. století a malý rybníček. Na katastru pů- a vánoční zvyky. Narodil se zde významný historik PhDr. Gra- sobila i vojenská posádka radiotechnického průzkumu. Je zde kynologické cián Chaloupka, CSc. počet obyvatel 163 počet domů 78 Lažínky nadmořská výška 424 m

Koncem feudálního období v roce 1843 žilo v Lažínkách 201 obyvatel ve 36 domech a 57 domácnostech, ale již v roce 1880 zde bylo 46 domů a 267 obyvatel. Hospodářská půda v roce 1900 měla výměru 374 ha. Většina obyvatel se živila zemědělstvím. Z živností a řemesel se v roce 1924 uvádějí 2 bednáři, 1 hostin- ský, 1 kolář, 1 malíř, 1 kovář a podkovář, 1 krupařství, Dříve byly Lažínky samostatné, dnes jsou sou- 2 obuvníci, 1 stolař a 2 traﬁkanti. Obec byla částí Moravských Budějovic. Obec se nachází elektriﬁkována v roce 1929. 3 km jihovýchodně od Moravských Budějo- Lažínky byly přiškoleny do Moravských Bu- vic a prochází jí silnice ze Znojma do Jihlavy, dějovic. I po druhé světové válce zůstalo ze které jižním směrem odbočuje silnice do hlavním zaměstnáním zdejších obyvatel Vesce. Název obce se v historických prame- zemědělství. JZD zde bylo založeno v roce nech několikrát změnil: 1498 Lažánky, 1550 1952. V Lažínkách aktivně pracuje sbor dob- ze vsi Lazynek, 1671 Lazynky, 1720 Laschinka, rovolných hasičů. 1872 Lažinka. Jako památky jsou v obci evidovány dvůr První písemná zmínka o vsi je z roku 1498, kdy z konce 16. a počátku 17. století, bývalá ov- je ves uvedena mezi zbožím, které Vladislav II. čárna z 18. století v pozdně barokním slohu, propustil z manství Jindřichu z Lichtenburka, boží muka při silnici na Moravské Budějovi- a jehož součástí byl také hrad Bítov. K dalším ce z druhé poloviny 19. století a kříž u polní majitelům patřil např. Václav Hodický z Ho- cesty z roku 1905. dic a v roce 1591 ves koupil Hynek Brtnický V obci se dodržují velikonoční a vánoční z Valdštejna, majitel moravskobudějovického zvyky, drží se zde pouť a posvícení, den dětí. panství, jehož osudy dále ves sdílela. Dále zde probíhají hasičské soutěže, rybář- V roce 1726 si obec nechala pořídit oválnou ské závody pro děti a další. pečeť. počet obyvatel 174 počet domů 73 Šašovice nadmořská výška 563 m

Obec Šašovice se nachází poblíž silnice Zno- jmo–Jihlava, vzdálená 3,5 km od Želetavy, ke které je také integrována. Součástí Šašovic je i dvůr Terezov, Sokolův mlýn, dále tak zvaná Kovárna, mající pět čísel odlehle postave- ných podél cesty k Martínkovu a samota Habůdky poblíž dvora. První písemná zmínka je z roku 1350 v souvislosti s Mikešem ze Šašovic. Osada ovšem patřila Jimramovi z Jakubova. Tvrz se připo- míná v roce 1482, kdy ji Martin ze Šašovic postoupil spolu s dvorem Zikmundovi z Kla- derub. Ves dále drželi bratři Mikuláš Václav a Burian Jiřík Lickové z Plavče, kteří prodali a v roce1999 byla obec plynoﬁkována. Ve vel- v roce 1574 Šašovice s tvrzí, dvorem a mlý- ké části obce byla provedena rekonstrukce nem Zachariáši z Hradce. Ten posléze založil místních komunikací, chodníků, kanalizace v obci nový ovčín. Tvrz stávala u bývalého a byly položeny chráničky pro možnost vyu- dvora a posléze zanikla. žití optického kabelu. Významnou pro obec je V roce 1804–1807 dal v Šašovicích Leo- ﬁrma TIRAD, která se od r. 1994 zabývá přes- pold I. postavit velký dvůr a nazval jej po své ným kovoobráběním. Zaměstnává asi 70 pra- manželce Terezov V roce 1850 byla u dvora covníků. Ze spolků zde aktivně pracuje sbor postavena parní pila a v roce 1860 lihovar. dobrovolných hasičů. Obec je přifařena a při- Dvůr byl po I. světové válce parcelován. školena k Želetavě. Stojí zde pomník padlým Nová školní budova byla postavena v roce v I. světové válce a dřevěná zvonička. V dolní V Šašovicích se dodržují velikonoční a vá- 1905. Po 71 letech, dne 30. 6. 1977 byla pro části se nachází tzv. Lapidárium soustřeďující noční zvyky, pořádají plesy, taneční zábavy malý počet žáků uzavřena. historické křížové a hraniční kameny. a další kulturní a společenské akce. Sbor dobrovolných hasičů v obci založili dne 4. 8. 1949. V Šašovicích se také hrávalo divadlo. Původně se hrálo ve Vopelkově hospodě a od roku 1957 v nově otevřeném kulturním domě. I po roce 1989 se pokračovalo ve zve- lebování obce. V polovině r. 1992 byl uveden do provozu nový transformátor, dále byla provedena rekonstrukce elektrické sítě, do země byly uloženy kabely pro novou telefonní síť počet obyvatel 109 (včetně Domova důchodců) počet domů 8 Velký Újezd nadmořská výška 414 m

žitý do Nimčdorfu). Horka Osada se neustále udržuje a Mikalka (samota a dvůr a zkrášluje. V roce 1999 do- u Nimčdorfu). Třebelovice šlo k opravě vozovky z Ko- a Racovice hledí okresem jatic do Velkého Újezda. k Jemnici, Újezd, Dešov, Téhož roku zajistili generál- Dešůvek, Dědice, Kojatice, ní opravu veřejného osvět- Hornice a Nimčdorf do lení, včetně nátěrů sloupů. Mor. Budějovic. Farní kostel V roce 2002 následovala sv. Petra a Pavla prastarého oprava vozovky přes osadu založení. a byly zhotoveny nástupní Už za nejstarších dob býval ostrůvky pro zastávky auto- vždy farářem některý z kroměřížských kanovní- busů. Pozornost věnovali také údržbě místního ků, který však nesídlíval v Újezdě, nýbrž dával hřbitova. Opravili čelní zeď, oplotili studnu pod faru spravovati některým kurátním vikářem této hřbitovem. Byla také opravena okna v chrámu kapituly. Statek újezdský byl svým výnosem čás- sv. Petra a Pavla a došlo k výměně kopule věže tí jeho obročí, ale farář-kanovník musil jistou část na chrámu. odváděti kapitule. Mezi chráněné památky patří fara s bránou, dvě Z nejstarších kanovnických držitelů fary uvá- kapličky z 19. století, boží muka u ústavu a na Osada Velký Újezd je integrovaná díme aspoň dva: 1357 Jindřich, kanovník-seni- hřbitově z 18. století, na okraji obce směrem k obci Kojatice a nachází se 10 km or, jehož obročí činil Újezd a dvůr v Skašticích k Hornicím boží muka z 19. století a poklona na jihozápadně od Moravských Budě- u Kroměříže, 1377 Petr z Mělníka. I jména ně- rozcestí ke Kojaticím. V ohradní zdi hřbitova je jovic. kterých vikářů, spravujících v té době faru, jsou smírčí kámen z 18. století. Ve Velkém Újezdě se „Malá dědinka v moravskobudějo- známá: 1301 Mikuláš, 1370 Martin, 1377 Mikuláš dodržují tradice poutě a posvícení. vickém okrese a přece Velký Újezd! (vicarius perpetuus).“ Takto v úvodu charakteri- Ale farnost veliká. Přifařeny jsou dědi- zoval Velký Újezd Fr. Peřinka, vrchní berní ředitel ny z několika panství. Újezd na pan- v Bratislavě v roce 1937 v publikaci Fara ve Vel- ství újezdském, které je majetkem kém Újezdě v XVI. století. kapituly v Kroměříži, ale jeho uživa- Statek Velký Újezd byl ještě v roce 1846 preben- tel je újezdský farář, Dešov a Dešů- dou kapituly kroměřížské. Současná budova vek (panství Bítov), Dědice, Hornice fary pochází z roku 1737, kostel sv. Petra a Pavla a Kojatice (panství Police). Nimčdorf byl dokončen v roce 1860. Ve Velkém Újezdě je (Nové Syrovice), Rácovice a Třebelo- od roku 1937 Sociální a zdravotní ústav sester III. vice (Jemnice), Spetice (dvůr nále- řádu sv. Františka v Brně, nyní domov důchodců. počet obyvatel 128 počet domů 46 Vesce nadmořská výška 407 m

Obec Vesce se nachází 4 km jiho- Jednotřídní obecná škola ve Vesci byla po- východně od Moravských Budě- stavena v roce 1890 nákladem 7.100 zlatých. jovic a k tomuto městu je také integrována. Před tímto rokem navštěvovaly děti školu Název je odvozen od slova ves, víska. v Častohosticích. Z učitelů se připomíná Jan Název obce se také měnil, např. v roce 1349 Ovesný, Antonín Prášil a třetím učitelem byl se uvádí Wescye, 1571 na Bezczy, 1671 We- Adolf Kočvárník. V důsledku nedostatku dětí seže a v roce 1885 Wesce, Vesce. byla škola v roce 1975 zrušena. Po roce 1945 První písemná zmínka o vsi je z roku 1349, zde byl vybudován kulturní dům. kdy zde měl dvůr Jan z Babic. V roce 1353 se Velmi aktivně ve Vesci pracuje sbor dobro- zde uvádí Henslin z Bezce, dále Přibík z Bez- volných hasičů, který mimo své povinnosti ce. Za husitských válek Vesce patřily Hanzlí- je také nositelem kulturního dění v obci. Již kovi z Bezce. V roce 1591 koupil ves Hynek deset roků zde pořádají rybářské závody, Brtnický z Valdštejna a ves dále sdílela osudy které na sebe poutají pozornost zájemců budějovického panství. V roce 1726 měly i z širokého okolí. Kdysi populární zde byla Vesce vlastní pečeť. i sportovní střelnice. Koncem feudálního období v roce 1843 zde K chráněným památkám patří bývalý pan- žilo 235 obyvatel ve 32 domech a 58 do- ský dvůr na návsi ze třetí čtvrtiny 18. století mácnostech. a poklona na konci obce u silnice do Často- V místě byl vrchnostenský dvůr a dvě obyt- hostic z 19. století. né budovy velkostatku. Dále zde byla palírna s jedním kotlem a po- tašárna s jedním kotlem. Obec byla elektriﬁkována v roce1930. počet obyvatel 140 počet domů 59 Vranín nadmořská výška 492 m

Dříve samostatná obec, nyní je integrována k Moravským Budějo- vicím, od kterých se nachází 6 km severozápadně. Prochází jí silnice z Domamile do Litohoře, ze které odbočuje cesta do Moravských Budějovic. Název obce se v historických pramenech několikrát změnil. V roce 1351 se psal de Wranyn, 1466 super villa Wranin, 1671 Franing, 1881 Horní, Dolní Vranín, 1924 Franing, Vranín. Koncem roku 1520 vznikla vedle vsi Vranín nová ves Horní Vranín, proto dělení na Horní a Dolní. První písemná zmínka o osadě je z roku 1348, kdy se uvádí Jimram, Fabián a Vavřinec z Vranína. Dále se majitelé střídali, např. v roce 1448 vlastnil ves Jan Pinta z Erišovic, dále Václav Chroustenský z Malovar, V roce 1636 vlastnil Dolní Vra- nín, tvrz, dvůr a ovčárnu Jan Reinhart ze Schaumburku. V roce 1796 prodal hr. Dominik Kounic-Rittberg Horní Vranín majiteli budějo- vického panství hr. Josefu Wallisovi. Koncem feudálního období v roce 1843 žilo ve Vraníně (Horním i Dolním) 327 obyvatel ve 45 domech a 68 domácnostech. V roce 1849 byly Dolní Vranín a Horní Vranín součástí panství Moravské Budějovice. Obě části splynuly v roce 1905. Většina obyvatel se živila zemědělstvím. Z živností a řemesel se v roce 1911 uvádějí 1 hostinský, 1 krejčí, 1 obchodník smíšeným zbožím, 1 podkovář a 1 prodejce tabáku. Obec byla elektrifikována v roce 1931. Společná školní budova pro Dolní a Horní Vranín byla postavena v r. 1904. Jednotřídní škola byla zrušena v r. 1953, v r. 1957 byla opět obnovena a uzavřena definitivně až v roce 1977. V roce 1911 zde byl založen sbor dobrovolných hasičů, který i v současné době dosahuje zejména v různých soutěžích vynikajících výsledků. V roce 1963 vybudovali novou hasičskou zbrojnici. V obci byla vybudová- na kanalizace, provedena plynofikace, vyasfaltovali náves a zbudo- Josef Klimeš, který náhle zemřel vali nové chodníky. V nedávné době zde vybudovali nový víceúče- velmi mlád 3. června 1899 v Pa- lový sportovní areál. říži. Na návsi stojí zrekonstruovaný pomník padlým v I. světové válce V obci se dodržují velikonoč- a dřevěná zvonička. Jsou zde dále kříže, boží muka a zachovalé ští- ní a vánoční zvyky. Dále se zde tové domy. Ve Vraníně se narodil 16. března 1875 malíř a sochař koná pouť a posvícení. MIKROREGION Předmětem činnosti sdružení: 1. Ochrana společných zájmů obcí mikroregionu, koordinace Myšlenka sloučit obce mající spád k Moravským Budějovicím činnosti a podpora rozvoje mikroregionu. v jedno zájmové sdružení vznikla na konci roku 1999. Krátce na to 2. Vytváření podmínek pro získání všech dostupných finančních se v lednu 2000 uskutečnila první pracovní schůzka. Dne 7. března zdrojů do mikroregionu. 2000 proběhla v Moravských Budějovicích ustavující členská schůze 3. Spolupráce se sousedními obcemi a mikroregiony. Moravskobudějovického mikroregionu. 4. Spolupráce se všemi podnikatelskými subjekty, studijními, informačními a koordinačními centry, jejichž činnost souvisí s podporou hospodářského, sociálního a kulturního rozvoje mi- SEZNAM ZAKLÁDAJÍCÍCH ČLENŮ SDRUŽENÍ: kroregionu. Obec Pověřen zastupováním Počet obyvatel: 5. Vytváření společenských projektů za účelem podpory rozvoje Babice Miloslav Vecheta 200 mikroregionu, především v: Cidlina Miroslav Trojan 117 a/ územním plánování a dopravní dostupnosti, Častohostice Marie Vláčilová 180 b/ zemědělství, průmyslu a službách, Dědice Bohuslav Dvořák 145 c/ cestovním ruchu a životním prostředí, Dešov Jan Fiala 430 d/ lidských zdrojích a sociální infrastruktuře. Domamil Radek Menčík 273 6. Předmět činnosti je v souladu s § 14. odst. 1 písmeny n), p), r) Jakubov Ing. Miroslav Kabelka 574 zákona č. 367/199 Sb. o obcích ve znění pozdějších předpisů. Kojatice Jan Šenkypl 357 Komárovice Bohumír Sláma 120 Ustavující členská schůze schválila všemi hlasy orgány sdružení a to: Láz Miroslav Veith 294 a/ členskou schůzi Lesná Karel Polenda 98 b/ radu Lesonice Lenka Václavková 486 c/ předsedu Litohoř Bohumír Kašík 485 Ustavující členská schůze zvolila všemi hlasy zakladatelů předsedu, Lukov Libuše Krouchalová 356 místopředsedu a radu. Martínkov Ladislav Venhoda 277 Předseda – Ing. Jan Nekula Moravské Budějovice Ing. Jan Nekula 7 989 Místopředseda – Oldřich Čech Nimpšov Bohuslav Filipský 71 Další členové rady: Ing. Miroslav Kabelka, Ladislava Fialová, Radek Nové Syrovice Ladislava Fialová 966 Menčík, Lenka Václavková, Jan Fiala. Radkovice u Budče Ludvík Soukup 141 Vícenice Zdeněk Krotký 198 Rada mikroregonu se začala se vší vážností zabývat dotací programu Zvěrkovice Věra Bartuňková 223 MATRA KAP, který byl podporovaný Velvyslanectvím Nizozemského Želetava Oldřich Čech 1 544 království v Praze a nesl název „Start Moravskobudějovickému mikroregionu“. Ve druhé polovině června 2000 rada mikroregionu obdržela zprávu z holandského velvyslanectví o přijetí žádosti a odsouhlasení příspěvku ve výši 14 640 holandských guldenů, což představovalo 240 000 Kč s určením na náklady projektu MATRA KAP. Celkový rozpočet projektu ovšem činil 380 000 Kč, což znamenalo, že k 240 000 Kč mikroregion ještě investoval částku 140 000 Kč.

Aktivity tohoto programu byly rozděleny na následující jednot- livé části: 1. Průzkumová anketa mezi občany obcí, jejímž cílem bylo zjistit názory občanů na výkon státní správy a samosprávy, nedostatky i návrhy na zlepšení. Výsledky ankety byly posléze zveřejněny. 2. Zajistit měsíční zpravodajství pro členy mikroregionu. 5. členská schůze se konala ve dnech 17. a 18. května 2002 v ho- 3. Zajistit pracovní seminář pro členy samospráv. telu v Hrotovicích. Účastníci nejprve navštívili Slovanskou epopej 4. Vypracovat studii rozvoje mikroregionu. v Moravském Krumlově a dále již pokračovali v Hrotovicích. Pro- Tento program byl stanoven na období jednoho roku a podařilo jednali mimo jiné závěrečný účet Mbm za rok 2001, přihlášku do se všechny závazné body splnit. programu SAPARD a grantové programy kraje Vysočina. Jednalo se o obchvatu Města Moravské Budějovice, o programu obnovy ven- Další členská schůze Moravskobudějovického mikroregionu se kova a další. uskutečnila 24. listopadu 2000 v Dukovanech. Stěžejními body V pátek 8. listopadu 2002 se sešli na konci volebního období na programu bylo přijetí nového člena Moravskobudějovického mi- členské schůzi v restauraci na koupališti v Moravských Budějovicích kroregionu, a to obec Hornice, zastoupené Jaroslavem Křivanem, starostky a starostové Moravskobudějovického mikroregionu, aby s počtem 81 obyvatel. Dále došlo ke schválení ročního členského zhodnotili výsledky své práce za minulá léta, kdy byli ve funkcích příspěvku na osobu a obec, návrh na ustanovení revizní komise, starostů obcí. do které byli navrženi Miloslav Vecheta, Zdeněk Krotký a Věra Po řadě operativních jednáních rady mikroregionu v průběhu roku, Bartuňková, která byla na jednání komise zvolena jako předsedkyně. proběhla další členská schůze ve dnech 26. a 27. března 2004 v ho- Byla projednána příprava katalogu podnikatelů a institucí, příprava telu na Bítově. Jako hosté byli přítomni starosta Police a starostka dotačních programů, navržen redakční tým měsíčníku Listů Menhartic z Jemnického mikroegionu. Jednání bylo zaměřeno na Budějovicka, který povede Vlastimil Smetana a finanční záležitosti. projekty EU, budování týmů, tvorbu projektů, mezinárodní týmy, Jako hosté byli přítomni starosta Dukovan Vítězslav Jonáš a Petr strategie firem. V záležitostech mikroregionu projednali činnost Novák z telčského mikroregionu. za minulý rok i otázky finančních záležitostí. Předseda Jan Nekula V období mezi členskými schůzemi probíhaly pravidelné schůze seznámil také s pravidelným jednáním výboru a vytýčil stěžejní úko- výboru a řešily se potřebné záležitosti. ly mikroregionu na rok 2004. V závěru výjezdního zasedání navštívili Další členská schůze, školení a vzdělávání představitelů samospráv účastníci Úpravnu vody ve Štítarech. Moravskobudějovického mikroregionu se uskutečnila ve dnech 27. a 28. dubna 2001 v Želetevě v kouzelném prostředí Pacherova mlý- Představitelé obcí Moravskobudějovického mikroregionu se sešli na. První cesta starostek, starostů a hostů vedla do místní sýrárny, kde v pátek 8. a v sobotu 9. dubna 2005 na svém společném zasedání si prošli část výrobních prostorů. Poté starosta obce Želetava Oldřich ve Vinařském a kulturním centru Sádek. Předseda Jan Nekula přivítal Čech provedl účastníky budovou úřadu, knihovnou a posléze si všechny přítomné starostky a starosty mikroregionu, představitele všichni prohlédli postup budování Domu s pečovatelskou službou. Vinařského centra, zástupce IECC, zástupce Masarykovy univerz- Vlastní jednání zahájil předseda mikroregionu Jan Nekula. Jako ity v Brně, představitele obcí Kojetice a Mikulovice. Mimo jiné byly první přednášející vystoupil PhDr. Jaroslav Dobiáš, poradce v oboru projednány otázky pracovního práva v oblasti uzavírání různých politologie a masové komunikace EKO-KOM a.s. Praha na téma „Ko- druhů smluv, pasáže týkající se novely školského zákona, otázky munikace, image, vztahy mezi lidmi”. Večerního jednání se zúčastnil přestupkového řízení, obchodní činnost apod. Na závěr účastníci i hejtman kraje Vysočina Miloš Vystrčil. Druhý den probíhala členská navštívili Baziliku sv. Prokopa a zadní Synagogu v Třebíči. schůze. Mimo jiné se projednal „Program obnovy venkova“, příprava katalogu služeb, reforma veřejné správy, příprava opravy MěKS Císařské posvícení, které bylo zahájeno v pátek 14. října 2005 a další. V závěru byli přítomní seznámeni se zákonem o odpadech, v Moravských Budějovicích, proběhlo za účasti obcí Moravsko- s problematikou financování sběrných dvorů, s využíváním fondů budějovického mikroregionu. Důvodem zapojení obcí bylo také Phare, Sapard a další. pětileté výročí založení mikroregionu a pět let od vydání prvního čísla Listů Budějovicka. V Zámeckých konírnách byla také zahájena V Moravských Budějovicích proběhla 14. ledna 2002 členská schůze první prezentační výstava ze života obcí mikroregionu, a to Jakubo- mikroregionu, na které stěžejním bodem jednání bylo rozhod- va, Lesonic a Martínkova. V rámci bohatého programu městem nutí, jímž se členská schůze připojuje k usnesení valné hromady prošel také dlouhý průvod včele s mažoretkami a zástupci obcí mi- Sdružení pro výstavbu komunikace I/38 po císařské silnici, přijatému kroregionu. dne 14. 1. 2002 v Moravských Budějovicích. Dále vzali na vědomí připravovanou aktualizaci programu rozvoje kraje.

Ve dnech 31. března a 1. dubna 2006 se sešli představitelé obcí mik- borný seminář pracovníků Regionální rozvojové agentury z Jihlavy, roregionu na svém výjezdním zasedání v Telči. Jednání byl přítomen který uvedl Jaroslav Kunst. Seminář byl zaměřen na projekty EU na tajemník MěÚ v Telči Oldřich Zadražil a Petr Novák z telčského mi- období 2007–2013, financování obcí, otázky životního prostředí, ro- kroregionu. Navštívili jej také vzácní hosté, hejtman kraje Vysočina zvoj infrastruktury, rozvoj cestovního ruchu a další projekty. Projed- Miloš Vystrčil a starosta města Telče Roman Fabeš. Po prezentaci nán byl také závěrečný účet mikroregionu, další prezentace obcí při firmy z Pardubic zaměřující se na opravy silnic v zimním období příležitosti Císařského posvícení. Večerní program patřil mimo jiné i prezentaci Telčského mikroregionu si přítomní vyslechli informa- degustaci vín s výkladem odborníka Ladislava Muchy. ci o historii města Telče a shlédli audiovizuální program z oblasti Vysočiny. V pracovní části zasedání přítomní projednali komunitní Při příležitosti Císařského posvícení v Moravských Budějovicích, za- plán, hospicový plán poskytování služeb, rozvoj mikroregionu, hájeného již v pátek 12. října 2007, slavily v Zámeckých konírnách přípravu na volby, čerpání dotací a další. V závěru zasedání si všichni úspěch další tři obce mikroregionu a to Dešov, Lukov a Zvěrkovice. prohlédli zámek a město Telč. Návštěvníci mohli zhlédnout jak historické materiály vztahující se k jednotlivým obcím, tak fotografie přibližující život v minulosti, ale Poslední zasedání Moravskobudějovického mikroregionu ve zejména v současnosti na úrovni společenského, kulturního a spor- funkčním období se konalo 6. října 2006 v restauraci Bowling tovního dění. Současně se veřejnosti představily prostřednictvím v Moravských Budějovicích. V úvodu jednání proběhla členská fotografií a posléze i verbálně obce z Rakouska a to Pulkau a Kaut- schůze, v další části se konalo školení a byly projednány záležitosti zen. komunitního plánu, hodnocení projektů, připravované změny v zákoníku práce, připravované volby v tomto roce apod. V závěru roku proběhla v Moravských Budějovicích v hotelu Stern členská schůze, na které byl přítomen starosta města Jemnice Za aktivní spoluúčasti obcí mikroregionu se konalo od 13. října Miloslav Nevěčný, starosta Police Karel Janoušek, představitelé 2006 v Moravských Budějovicích císařské posvícení. V Zámeckých společnosti IECC, lékaři a další hosté. Projednány byly možnosti do- konírnách se opět prezentovaly další tři obce mikroregionu, a to tací z programu LEADER, dotace z Fondu Vysočiny, vydání publikace Litohoř, Nové Syrovice a Želetava. Do hrané scénky na náměstí, kdy „Vítejte opět u nás“ a další. Mimořádná pozornost byla věnována město navštívila královna Konstancie s doprovodem, byli „vtaženi“ problematice Lékařské služby první pomoci a dalším materiálům. i hejtman kraje Vysočina Miloš Vystrčil, starosta města Jan Nekula a další hosté. Posvícení uzavřeli taneční posvícenskou zábavou. V roce 2008 se uskutečnilo zasedání představitelů obcí mikroregionu ve dnech 25. a 26. dubna 2008 v Dalešicích. Dříve, než začala Ve středu 22. listopadu 2006 v odpoledních hodinách se konala členská schůze mikroregionu, účastníci jednání přijali pozvání v zasedací místnosti MěÚ v Moravských Budějovicích v pořadí k prohlídce „Akciového pivovaru Dalešice“, který je znám také jako třináctá schůze mikroregionu. Stěžejním bodem bylo přijetí rezignace „pivovar filmových Postřižin“. Jednání se mimo jiné zaměřilo na infor- dosavadního předsedy MBm Ing. Jana Nekuly, v důsledku odchodu maci o dotacích Ministerstva kultury na obnovu kulturních památek do starobního důchodu a volba nového předsedy, místopředsedy prostřednictvím obcí s rozšířenou působností, programy obnovy a členů Rady mikroregionu. Za předsedkyni byla navržena a také venkova, vydání publikace, stolního kalendáře i objednaným zvolena Jana Kiesewetterová, místopředsedou Oldřich Čech a členy počtům pro jednotlivé obce, přípravě Dětského dne v Litohoři, rady se stali Oldřich Svoboda, Pavel Karásek, Ing. Miroslav Kabelka, návštěvě obce Pulkau v Rakousku a další. Ing. Jiří Šálek Ph.D., Radek Menčík. Předsedkyní revizní komise byla Za období trvání Moravskobudějovického mikroregionu došlo následně zvolena Věra Bartuňková. k podstatnému zlepšení společenské, kulturní, ekonomické a spor- tovní úrovně v obcích a mnohé obce získaly nové obecní symboly Další výjezdní zasedání při příležitosti konání členské schůze, od- –znak a vlajku. borného semináře a projednání dalších záležitostí se uskutečnilo ve dnech 11. a 12. května 2007 ve Vinařském a kulturním centru Sádek. Po prezentaci osobních vozů zn. ŠKODA Horáckým Z archivních materiálů zpracoval Vlastimil Smetana autodružstvem Třebíč pokračovalo jednání valné hromady, které zahájila předsedkyně Jana Kiesewetterová. Po úvodu následoval od- Resumée Summary Die Moravskobudějovicer Mikroregion erstreckt sich im Südteil des The micro-region of Moravské Budějovice spreads out through the Bezirks Vysočina, entlang der kaiserlichen Landstraße von Wien nach southern part of the Vysočina Region along the imperial road from Jihlava (Iglau) und Praha (Prag). Die Mikroregion ist ein Bund aus 24 Vienna to Jihlava and Prague. The micro-region is an association of 24 Gemeinden und einschließlich der Ortsteile verbindet sie insgesamt villages and including local areas it interconnects a total of 36 villages 36 Gemeinden des Bezirks Vysočina. Das Hauptzentrum der Mikrore- in the Vysočina Region. The centre of the micro-region is the town of gion ist die Stadt Moravské Budějovice (Mährisch Budweis). Moravské Budějovice. Aus Tourismus- und Fremdenverkehrs-Sicht ist das Gebiet sehr inte- The region is very interesting as far as tourism is concerned, attracting ressant, es lockt Touristen an, die die Stadt Moravské Budějovice und tourists who visit the town of Moravské Budějovice and the villages in die Gemeinden der Mikroregion besuchen, besonders auf Grund der the micro-region, particularly due to its convenient location as a base günstigen Lage für weitere Ausflüge, wegen der reinen Luft und der for further trips, the clean air and generally high standard of the envi- insgesamt gesunden Umwelt in der Region. ronment in the region. Das wachsende Interesse der tschechischen und ausländischen The growing interest of the Czech and foreign public in cultural and Öffentlichkeit am Kultur- und Natur-Erbgut ruft den Bedarf nach natural heritage is creating a need to provide better and more com- Gewährleistung qualitätvollerer und komplexerer Information über plex information about individual sights, places of natural interest, die einzelnen Objekte, Natur-Sehenswürdigkeiten, historischen Bege- historical events and important personalities of the micro-region. The benheiten, aber auch über bedeutende Persönlichkeiten der Mikro- local people are becoming more interested in learning about their en- region hervor. Das Interesse der hiesigen Einwohner, die Umgebung virons, and in finding their own identity and sense of local belonging, kennen zu lernen, in der sie leben, und ihre eigene Identität und Lo- both within the micro-region and within the Vysočina Region. This kalzugehörigkeit zu finden, wächst, und das sowohl aus Sicht der Mi- brochure aims to provide you with all of this information in a popular kroregion als auch im Rahmen des Bezirks Vysočina. Diese Publikation educational manner. It is intended not only for the local inhabitants, in hat sich zum Ziel gesetzt, Ihnen alle diese Informationen zu liefern, whom it tries to support the social feeling of local belonging to the Vy- und dies in allgemeinverständlich lehrender Form. Sie ist nicht nur für sočina Region, but also to familiarise foreign tourists with our region. die Einheimischen bestimmt, in denen sie ein lokalgemeinschaftliches Gefühl und Zugehörigkeit zum Bezirk Vysočina zu unterstützen und insbesondere die aktive Einbindung der Einwohner in die kulturelle und gesellschaftliche Tätigkeit anzuspornen versucht, sondern auch dazu, unseren Bezirk den ausländischen Touristen vorzustellen

Tento projekt vznikl za finanční podpory kraje Vysočina turistické informační centrum, Information centre, Informationzentrum Použitá literatura policie, police, Polizei Hosák, L.: Historický místopis Moravy a Slezska v le- hasiči, fire brigade, Feuerwehr tech 1849–1960. Ostrava 1967, 162s. zdravotnické zařízení, health care facilities, Sanitäreinrichtung Čornej, P.: Dějiny Českých zemí, Fragment, 1999, 127 s. lékárna, Pharmacy, Apotheke Kolektiv autorů: Dějiny zemí koruny České II. Paseka pošta, post-office, Postamt Praha, 1993, 329 s. banka, bank, Bank Kolektiv autorů: Moravskobudějovicko – Jemnicko MaVS Brno, 1997, 329 s. bankomat, cash dispenser, Bankautomat Kolektiv autorů: Vlastivědný sborník Moravskobudě- škola, shool, Schule jovicka, číslo l/2006, 564 s. knihovna, library, Bücherei Pamětní knihy a kroniky obcí Moravskobudějovické- farní úřad, curary, Pfarramt ho mikroregionu. autobusová zastávka, bus station, Bus Archív a fotoarchív autora Vlastimila Smetany Archívy a fotoarchívy obcí Moravskobudějovického železniční stanice, railway station, Bahnhof mikroregionu. zámek, chateau, Schloss rotunda, rotunda, Rotunde kostel, kaple, church, chapel, Kirche, Kapelle lidová architektura, country architecture, volkstümliche Architektur obchod, shop, Geschäft občerstvení - pohostinství, snack-bar, Imbiss restaurace, restaurant, Restaurant ubytování, lodging, Unterkunft kadeřnictví, hairdresser, Friseursalon společenský sál, hall, Saal lyžařský vlek, ski lift, Skilift zimní stadion, ice pool, Wintersportplatz rybolov, shing, Fischfang VÍTEJTE OPĚT U NÁS... koupání, bath, Freibad v moravskobudějovickém mikroregionu cyklozteska, cycle-way, Radfahrweg cykloservis, bicycle repair shop, Fahrradreparatur Texty Vlastimil Smetana autoservis, pneuservis, garage, tire service, Autowerkstatt, Reifenservice Fotografie Vlastimil Smetana a archívy OÚ čerpací stanice, filling station, Tankstelle Grafická úprava a sazba Hana Kalábová Do tisku připravil Jaroslav Kaláb, taxi, taxi, Taxi vydavatelské práce, Slavíkovice pramen, spring, Quelletaxi, taxi, Taxi Vytiskla tiskárna Ekon Jihlava památný strom, protected tree, geschützer Baum Vydal Moravskobudějovický mikroregion v roce 2008