Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Ústav pomocných věd historických a archivnictví

Pomocné vědy historické

Pavla Mezlíková

Komunální heraldika měst a obcí okresu Třebíč od roku 2000 do 2005

Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Karel Maráz, Ph.D.

2014

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jsem jen prameny uvedené v seznamu literatury.

V Brně 2014 ....………………………...

Pavla Mezlíková

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu práce PhDr. Karlu Marázovi Ph.D. za cenné rady a připomínky při vedení mé bakalářské diplomové práce. Dále pak panu Dvořáčkovi a pracovníkům Archivu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za poskytnutý archivní materiál, za jejich vstřícnost a čas, který mi věnovali. Obsah

Úvod a metodická východiska práce ...... 6 1. Vývoj znaků a komunální heraldiky ...... 8 2. Stručný informační přehled měst a obcí ...... 12 3. Katalog znaků měst a obcí bývalého okresu Třebíč ...... 36 Bačice ...... 36 ...... 36 Březník ...... 37 Budišov ...... 38 Cidlina ...... 39 Čáslavice ...... 40 Čechtín ...... 41 Červená Lhota...... 42 Čikov ...... 42 Dolní Vilémovice ...... 43 Hartvíkovice ...... 44 ...... 45 Hluboké ...... 46 Horní Újezd ...... 47 Jakubov u Moravských Budějovic ...... 48 Jasenice ...... 49 ...... 49 Jinošov ...... 50 Klučov ...... 51 Kojatice ...... 52 Koněšín ...... 53 ...... 54 Krokočín ...... 55 Láz ...... 56 Lesonice ...... 56 Lesůňky ...... 57 Litohoř ...... 58 Markvartice ...... 59 Martínkov ...... 60 Mastník ...... 61 Mladoňovice ...... 62 Nárameč ...... 63 ...... 63 Okřešice...... 64 Okříšky ...... 65 Předín ...... 66 Přešovice ...... 67 Radošov ...... 68 ...... 69 ...... 70 ...... 71 Rudíkov ...... 72 Římov ...... 73 Sedlec ...... 73 Smrk ...... 74 Střítež ...... 75 Studenec ...... 76 Studnice ...... 77 Sudice ...... 78 Svatoslav ...... 78 Trnava ...... 79 Třebelovice ...... 80 Valdíkov ...... 81 Valeč ...... 82 Vladislav ...... 83 Želetava ...... 84 4. Heraldické zhodnocení znaků Třebíčska ...... 85 Závěr ...... 87 Archivní prameny ...... 88 Elektronické zdroje ...... 93 Edice pramenů a literatura ...... 94 Seznam použitých zkratek ...... 97 Resumé a summary ...... 98 Obrazová příloha ...... 99 Úvod a metodická východiska práce

Předmětem této bakalářské práce je komunální heraldika okresu Třebíč. Toto téma jsem vymezila chronologicky od roku 2000 do roku 2005, neboť komunální heraldikou tohoto kraje se již zabýval PhDr. Zdeněk Kubík ve své rigorózní práci Heraldická a vexilologická symbolika měst a obcí bývalého jihomoravského kraje v letech 1990 až 1999.1 Věnuji se zde pouze obcím, které získaly svůj obecní znak do roku 2005, tedy jednomu městu, šesti městysům a čtyřiceti devíti obcím. Toto časové období jsem si zvolila z důvodu kvantity udělovaných znaků.

Okres Třebíč jsem si vybrala proto, že jsem zde vyrůstala a mám k tomuto kraji velmi osobitý vztah. Heraldika, jakožto pomocná věda historická, mě zaujala při studiu nejvíce, proto jsem se rozhodla zvolit pro svoji bakalářskou práci jedno z jejího odvětví a to stále aktuální komunální heraldiku.

V první kapitole jsem se snažila nastínit stručný vývoj komunální heraldiky v naší zemi od znakových privilegií udělovaných panovníkem až do současnosti, kdy tuto funkci převzala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Předseda poslanecké sněmovny má hlavní slovo při udělování obecních symbolů. Dále připomínám i některé zákony, které se zabývaly udělováním obecních symbolů.

Ve druhé kapitole uvádím historický přehled měst a obcí třebíčského okresu. U každé obce je uveden její starý název a stručné dějiny, poněvadž historie nebo charakter obce často souvisí s obecní symbolikou. Dějiny obcí jsem se snažila čerpat přímo z publikací týkajících se dané vesnice či městyse. Ovšem všechny obce svoji publikaci nemají, a proto jsem musela čerpat i z literatury Vlastivěda moravská, konkrétně ze svazků Třebíčský okres, Náměšťský okres a Velkomeziříčský okres, dále pak i z oficiálních webových stránek obcí.

Nejdůležitější část celé práce je samotný katalog. Obce jsou seřazeny abecedně. Při jeho zhotovení mi poskytl Archiv Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v Praze Sbírku udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013) se kterou jsem pracovala.

1 Kubík, Zdeněk: Heraldická a vexilologická symbolika měst a obcí bývalého jihomoravského kraje v letech 1990 až 1999. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archivnictví a PVH, 2001. 1300 s. Rigorózní práce. 6

V katalogu jsou obsaženy důležité informace, jako číslo žádosti, jména osob, které podaly žádost o udělení obecních symbolů, datum, kdy byla žádost podána. Dále je uveden autor znaku. Následují informace o datu, kdy byl návrh projednán, jméno schvalující osoby, datum oznámení, které bylo zasláno zpět žadateli. Je zde uvedeno datum, kdy byl znak schválen Poslaneckou sněmovnou a pod jakým číslem. Nakonec se nachází blason a podrobný výklad znaku.

V páté kapitole je celkové zhodnocení a shrnutí znaků Třebíčska, které byly uděleny od roku 2000 do 2005. Vycházela jsem z katalogu měst a obcí, zkoumala jsem jaké, figury či tinktury byly použity nejčastěji, a co k tomu vedlo autory návrhů.

Poslední částí práce je obrazová příloha se všemi znaky, které jsem zde zpracovala. Tyto znaky jsou opět seřazeny abecedně. Jejich formu jsem čerpala ze systému Registru komunálních symbolů (REKOS).2

2 Registr komunálních symbolů Dostupný z: http://rekos.psp.cz/vyhledani-symbolu [online]. [cit. 10. únor 2014]. 7

1. Vývoj znaků a komunální heraldiky

Heraldika je pomocná věda historická, která se zaobírá erby, jejich tvorbou a pravidly pro sestavení. Je to důležitá součást jak historie, tak i umění. Název je odvozen od „Hariowald“, což bylo u starých Germánů označení pro znalce rodových totemů a symbolů.3

S komunální heraldikou se setkáváme denně při nejrůznějších příležitostech, jakožto například v úředních dokumentech. Je důležitou součástí našich dějin, vždyť obecní znaky vypráví obrazovým symbolem o životě a osudech předků nebo o určité události, která dala podnět k jeho vzniku. Zatímco města během staletí měnila svou tvářnost, městské znaky si zachovávaly většinou svou původní podobu a smysl.4

Někteří heraldikové se domnívají, že městské znaky se vyvinuly z městských pečetí, které se objevily v ojedinělých případech už ve 12. století, častěji pak v 13. století. Jiní zase soudí, že městské znaky vznikly samostatně a s pečetěmi nemají nic společného.5 A právě vztahy mezi městskými pečetěmi a městskými znaky se zabýval Václav Vojtíšek. Ten ve svém díle došel k závěru, že vývoj znaků a pečetí byl na sobě nezávislý. A počátky městských znaků označil až v době husitské.6 Proti tomu názoru byl další významný badatel J. Novák, který soudil, že není správně zařadit vznik městských erbů do velmi krátkého časového úseku, a poukázal na rozdílný a časově dlouhodobý proces vzniku měst jako instituce.7 Dále pak Rostislav Nový ve Sborníku archivních prací uvádí jako prokázané pro předhusitskou dobu čtrnáct městských znaků. Ať byl již počet znaků měst zavedených před rokem 1420 jakýkoliv, byla to ve skutečnosti jenom malá skupina, která sotva dosahovala čtyř desítek. Teprve v revoluční době husitské mohla snad některá další města následovat příklad těch prvních.8

V prvních začátcích ve 13. století byla Čechům příkladem a vzorem heraldika německá, v 14. a 15. století do husitských válek francouzské vzory se dostaly před německé.9 Vývoj městských znaků nastává až v době, kdy původní vojenský význam znaku ustupuje

3 Krejčíková, Jarmila – Krejčík, Tomáš: Základy heraldiky, genealogie a sfragistiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987. s. 19. 4 Liška, Karel: Městské znaky s ozdobami. Praha: Práce, 1989. s. 5. 5 Buben, Milan: Encyklopedie heraldiky: světská a církevní titulatura a reálie. Praha: Libri, 1994. s. 28 - 29. 6 Vojtíšek, Václav: O pečetích a erbech měst pražských a jiných českých. Praha: Památkový sbor hlavního města Prahy, 1928. 255 s. 7 Krejčíková, Jarmila – Krejčík, Tomáš: Základy heraldiky. s. 125. 8 Čarek, Jiří: Městské znaky v českých zemích. Praha: Academia, 1985. s. 28 – 30. 9 Sedláček, August: Českomoravská heraldika II., Praha: Academie, 1902. s. 11. 8 do pozadí a kdy se znaky stávají především symboly totožnosti, vlastnictví stavu. Městské znaky se začaly nejprve užívat v královských městech, později následovala jejich příkladu i města poddanská. Nejstarší městské znakové privilegium vydal v roce 1416 Václav IV. pro Slavkov. Další listiny jsou známé až z doby pohusitské. Významný rozvoj nastal od druhé poloviny 15. století, za panování Vladislava II. Jagellonského, který do městské heraldiky zavedl řád a systém. Byla-li nějaká osada v průběhu 15. a 16. století povýšena na město, dostávala zároveň v rámci majestátu i znak.10

S nástupem Habsburků na český trůn se množství znaků udělených městům ještě zvýšilo a také docházelo k polepšení již existujících znaků. Rozvoj samosprávy přinesl i vznik prvních vesnických pečetí, udělovaných feudální vrchností. Dělo se tak rovněž listinnou formou, přičemž pečeť byla často v privilegiu nejen popsána v barvách, ale i vyobrazena. Můžeme tedy právem hovořit o vesnických znacích, z nichž první máme u nás doložen pro Křenovice na Přerovsku již z roku 1496. Až třicetiletá válka přerušila ekonomický rozvoj našich měst a uzavřela také významnou etapu komunální heraldiky. Nic na tom nemění několik později vydaných vrchnostenských i panovnických privilegií, z nichž ve druhém případě je třeba zvláště jmenovat „heraldické“ odměnění zásluh za obranu Brna proti Švédům z roku 1646 a o více než století později Olomouce proti Prusům z roku 1758.11

Teprve v 19. století dochází k opětovnému zájmu o městskou heraldiku, kdy se měšťané snažili hledat důkazy svého původu v historii. Město před udělením znakového privilegia muselo nejdříve podat žádost u místodržitelství, tam byla věc projednána a předána ministerstvu vnitra ve Vídni. Císař na základě jeho doporučení znaky schvaloval.

Po první světové válce bylo potvrzování nových znaků měst zastaveno. Obnoveno bylo zákonem z 30. března 1920, který pojednává o státních symbolech – vlajce, znaku, a pečeti, také zároveň pověřil ministerstvo vnitra udělováním či změnami znaků městských. Města, která chtěla získat nebo upravit svůj znak, musela nejdříve požádat ministerstvo vnitra o souhlas, které dále žádost předalo Archivu ministerstva vnitra k posouzení.12

10 Buben, Milan: Encyklopedie heraldiky. s. 29. 11 Müller, Karel – Štarha, Ivan: Znaková privilegia měst, městeček a vsí na Moravě a ve Slezku 1416 – 1914. Brno: Moravský zemský archiv, 1995. s. 2. 12 Čárek, Jiří: Městské znaky. s. 36. 9

Za druhé světové války se některá pohraniční města snažila dát do svého znaku hákový kříž, to ale nebylo možno kvůli nařízení z roku 1941, které zakazovalo vkládání znaků říše a zemí do znaků obcí.

Roku 1949 byl vydán nový zákon, který vzal obcím právní subjektivitu, byly zřízeny národní výbory, jejichž povinností bylo užívat státní znak na svých razítkách. Což byl úpadek pro městskou heraldiku. Ministerstvo vnitra dokonce v roce 1951 zastavilo svoji znakovou agendu, domnívajíce se, že znaky měst přestávají existovat.13

Rozhodující obrat však přinesl zákon č. 109 z roku 1967, který stanovil, že města, národní výbory a podniky mohou užívat svůj znak. Tento zákon se ale nevztahoval na obce, pouze na města. Po několika letech, kdy nebyly znaky používány, docházelo k mnohým heraldickým nepřesnostem, jelikož si některá města navrhovala znak sama. A tak musela být vytvořena komise pro otázky znaků a měst při Archivní správně ministerstva vnitra.14

Další důležitý mezník nastal v roce 1990 na základě zákona ze dne 4. září č. 367/1990 Sb. České národní rady o obcích (obecní zřízení). Tento zákon povolil všem městům a obcím užívat obecní symboly, tady znak a prapor (dnes vlajku). Pokud obec znak nikdy neměla, mohla od vydání tohoto ustanovení zažádat o udělení obecních symbolů. Navrhovaný znak nejdříve posoudila parlamentní Heraldická komise, když nebyl v rozporu s heraldickými pravidly, komise jej doporučila předsedovi České národní rady, který jako jediný měl pravomoc udělovat obecní symboly. 15

Žádost o udělení obecních symbolů podává obec, nejčastěji starosta obce nebo jeho zástupce. Součástí žádosti musí být průvodní dopis na hlavičkovém papíru - opatřen razítkem obce a podpisem pověřeného zastupitele, kopie usnesení zastupitelstva, kterým schválilo předložené návrhy. Dále barevné vyobrazení návrhu ve formátu A4 s uvedením autora. Návrh slovního popisu předloženého návrhu, odůvodnění použitých figur.16 Žádosti o udělení

13 Čárek, Jiří: Městské znaky. s. 36 – 37. 14 Buben, Milan: Encyklopedie heraldiky. s. 220. 15 Oficiální stránky Ministerstva Vnitra České republiky. Sbírka zákonů. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka- zakonu/SearchResult.aspx?q=367/1990&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy [online]. [cit. 2. duben 2014]. 16 Oficiální stránky Ministerstva Vnitra České republiky. Dostupné z: http://rekos.psp.cz/informace [online]. [cit. 2. duben 2014]. 10 obecních symbolů nyní projednává Podvýbor pro heraldiku a vexilologii, který je součástí VVVKMT. Právo užívat obecní symboly uděluje předseda Poslanecké sněmovny na základě doporučení Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.

Nejprve fungovala Heraldická komise (HK), zřízená někdy na jaře 1991, pak v roce 1995 byla přejmenována na Podvýbor pro Heraldiku (PPH) a ten o dalších pět let na Podvýbor pro heraldiku a vexilologii (PPHV). Odborníci na heraldiku a vexilologii nejsou řádnými členy komise, protože tento post mohou zastávat pouze poslanci, ale bývají zváni na zasedání a ke konzultaci obecních symbolů.17

Procesy o udělování znaků jsou zaznamenány a uloženy v Archivu Poslanecké sněmovny České republiky a z části dostupné na internetových stránkách REKOS, které zajišťují informace o udělených obecních symbolech České republiky.

17 Kubík, Zdeněk: Heraldická a vexilologická symbolika, s. 31 – 41. 11

2. Stručný informační přehled měst a obcí

Bačice

Starší názvy: Bachzicz, Batschitz, Batčice.18 Bačice se skládají ze dvou místních částí a to Bačice a Udeřice. Obě vsi již odpradávna patřily ke hradu Bítov. Když český král Jindřich dal v roce 1307 hrad lénem Remuntovi z Lichtenburka, připadly i Bačice a Udeřice tomuto rodu. Roku 1497 král Vladislav oddělil Bačice od Bítova a udělil je Hankovi ze Zap. Udeřice patřily k Bítovu až do roku 1511, kdy je prodal Albrecht Bítovský Janu Zelenému z Říčan. Ten byl již od roku 1505 majitelem Krhova, a tak se Bačice i Udeřice staly součástí panství Krhovského. Majitelé zmiňovaného panství se po staletí střídali, ale obě vsi k tomuto panství trvale patřily a sdílely tak společný osud. Do roku 1891 tvořily obce Bačice a Udeřice jednu politickou obce. Téhož roku se Udeřice oddělily a tvořily obec samostatnou.

19 K opětovnému sloučení obcí pod jednotný název Bačice došlo v roce 1960.

Benetice

Starší názvy: Benedicze, Benietitz, Benetitz. Jméno dostaly podle zakladatele Benedikta, ve staročeštině Benety.20 Benetice byly založeny nejpozději v první polovině 13. století jako kolonizační ves na klášterním panství třebíčských benediktinů a až na krátké období patřily k velkostatku třebíčskému. Počátkem 15. století byly klášterem zastaveny světským majitelům, z nichž se roku 1409 připomíná Stibor z Benetic. Roku 1613 darovala Kateřina z Valdštejna patronát obci. K třebíčskému panství pak obec náležela až do zrušení patrimoniální správy roku 1848.21

18 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I. Praha: Academia, 1970. s. 51. 19 Oficiální stránky obce Bačice. O obci. Historie Obce. Dostupné z: http://www.bacice.cz/o-obci [online]. [cit. 10. února 2014]. 20 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména I. s. 61. 21 Doleček, Jan: Kraj Vysočina, Města a obce kraje Vysočina. Rožnov pod Radhoštěm: Proxima Bohemia. s. 173. 12

Březník

Starší názvy: Breznik, Brzesnik, Briesnik.22 Vznik obce sahá hluboko do historie a první zmínka o obci je z roku 1237, kdy svědčí Záviš z Březníka na listině krále Václava I. vydané pro kostel sv. Petra v Brně. Staletá historie Březníka je spjata s nedalekými hrady Lamberkem a Kraví Horou a s významnými rody pánů Březnických z Náchoda, kteří drželi přes 200 let ves a pánů z Lamberka, zvláště pak s Janem Sokolem z Lamberka, který 1402 přepadal statky biskupství olomouckého, čímž na sebe uvalil církevní klatbu. Roku 1404 se proslavil hájením Znojma proti přesile vojska krále Zikmunda a vévody Albrechta.23

Budišov

Starší názvy: Budischow, Budischaw, Budischau.24 Na počátku 12. století ho založil pan Budiš z Lomnice. Farní kostel, původně románského slohu, zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie a svatému Gothardovi, pochází z konce 11. století. Budiš, poslední člen lomnického rodu na Budišově, se zúčastnil památné bitvy u Grunwaldu roku 1410, kde bojoval i mladý Jan Žižka z Trocnova. Po Budišovi nastoupil na panství Dobeš z Meziříčí a v letech 1476 – 1561 byli na Budišově páni z Noskova. Na žádost Petra z Noskova povýšil pak 14. září 1538 Ferdinand I., král český, ves Budišov na městečko. Původní vodní tvrz ze 13. století byla přebudována v 16. století na renesanční zámek. Dnešní podobu získal za výrazné přestavby v honosné barokní letní sídlo ve 20. letech 18. století za hrabat Paarů. Dominantami Budišova jsou kostel a zámek.25

Cidlina

Starší názvy: Czidlin, Czydlina, Cžidlin. Název obce se odvozuje pravděpodobně od původního pojmenování potoka, při kterém leží. Cidlina znamená čistá, čirá, tedy říčka s čistou vodou.26 V historii se písemné zmínky o Cidlině poprvé objevují v donačních

22 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména I, s. 123. 23 Dvorský, František: Vlastivěda moravská – Náměšťský okres. Brno: Musejní spolek, 2008. s. 99 – 120. 24 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména I, s. 129. 25 Němeček, Vladimír – Boček, Milan: Budišov u Třebíče, městečko Vysočiny. Národní výbor v Budišově. 1968. s. 8 – 12. 26 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména I, s. 144. 13 listinách markraběte Vladislava louckému klášteru na přelomu 12. a 13. století.27 V jejím okolí se nacházelo několik dalších vesnic – Dubec, Cidlinka, Martinice a snad i Příluky, které však postupně zanikly. Také Cidlina je ve 2. polovině 16. století uváděna jako pustá. Nově osazená se od roku 1624 stala trvalou součástí lesonického panství. Cidlinští poddaní se zúčastnili v roce 1775 nevolnického povstání, které zachvátilo celé zdejší panství.28

Čáslavice

Starší názvy: Schazlawice, Czaslawicze, Czaslawitz. Obývali ji potomci Čáslavovi, kterému patřila v prastarých dobách a od kterého byl odvozen její název.29 Obec Čáslavice náleží svým původem k nejstarším moravským osadám. Nejstarší zmínka pochází z roku 1240, kdy farář Předvoj z Čáslavic svědčil na dvou listinách kláštera tišnovského.30 Z toho vyplývá, že Čáslavice v té době měly již faru a kostel a tudíž musely stát na půdě královské. S historií obce je nerozlučně spjat hrad Sádek, který se nachází na osamělém kuželovitém vrchu s krásným rozhledem po okolí. Tento hrad byl postaven roku 1286 na místě staroslovanského hradu a tehdy se zval Ungersberg. Obec Čáslavice je vzhledem ke své historii bohatá taktéž na památky. Mezi nejvýznamnější patří beze sporu již dříve zmíněný hrad Sádek se svým podhradím. Počátky farního kostela sv. Martina lze zařadit do doby kolem roku 1200, kdy byl v prostoru obehnaném částečně dochovaným příkopem a valem založen románský dvorec, na kterém se nacházel kostel a obytné stavení. Původní románský kostel prošel několika přestavbami, z nichž největší se uskutečnila roku 1764 a dala mu dnešní podobu.

Čechtín

Starší názvy: Czechtin, Cžechtin, Czechtitz. Osada pojmenována podle zakladatele Čechty.31 První písemná zpráva pochází z roku 1406, kdy se na zmíněném území rozkládala zemanská tvrz, patřící Šemíku z Čechtína. Brzy se ale Čechtín stal majetkem benediktinů

27 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, I, č. 353. s. 331 – 332. 28 Doleček, Jan: Kraj Vysočina, s. 149. 29 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména I, s. 151. 30 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, II, č. 329. s. 381 – 382. 31 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména I, s. 154. 14 třebíčských, ti jej pak prodali Ješkovi z Kvíčovic. Po něm nějaký čas Čechtín vlastnila rodina Hrubšických, od nich se doslala osada trhem zpět k panství třebíčskému. Osada náležela Červené Lhotě, ke které byla rovněž i přifařena a před rokem 1888 i přiškolena. Byl zde i pivovar hraběte Josefa Waldsteina.32

Červená Lhota

Starší názvy: in Rubea Lhotka, ve vsi Czerweney Lhotie, ves Czerwenu Lhotu. Obec Červená Lhota nese svoje jméno od roku 1436. Název červená je dle kostela, který byl tehdy zevně i uvnitř červeně vymalován.33 První zmínky o obci se datují již do 12. století, kdy byla založena třebíčskými benediktiny, ti zde nechali vystavět kostel. Založení se dá právě soudit dle románského portálu starého kostela. Roku 1556 zde bylo troje panství. Jedno držel Jan Zárubský, druhé Kuba, třetí Martin Vakunda a Martin Múdrý dohromady.34

Čikov

Starší názvy: Czykow, Scykow, Tschikow.35 První písemná zmínka o obci Čikov pochází v souvislosti s letopisnými daty z roku 1368. Od roku 1437 patřila k náměšťskému panství, farnosti tasovské. Události třicetileté války se jí příliš nedotkly. Čikov patřil vždy k obcím zámožnějším, což je patrné i na dochované zástavbě. Užívání pečeti je doloženo v průběhu 18. století. Vykládá se jako takzvané mluvící znamení a přítomnost ryb, štik, odkazuje na původní název Štikov.36

32 Dvorský, František: Vlastivěda moravská – Třebíčský okres. Brno: Musejní spolek, 2008. s. 214 – 217. 33 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména I, s. 509. 34 Dvorský, František.: Vlastivěda, s. 220. 35 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména I, s. 165. 36 Doleček, Jan: Kraj Vysočina, s. 173. 15

Dolní Vilémovice

Starší názvy: Wilimowitz, Wylemowycz, Wilhelmowitz. Název obec nese po svém zakladateli Vilímovi.37První písemná zmínka o obci pochází z roku 1294, kotlina byla však osídlena mnohem dříve. V průběhu středověku se velmi často měnili majitelé. Dolní Vilémovice náležely ve 14. století k hradu Holoubku, pak ke statku valeckému. Načež se na počátku 17. století staly statkem samotným, až konečně v roce 1678 získal osadu mocný rod Valdštejnů. Ti drželi zdejší statek až do roku 1945. Z výnosu statku byl financován kapucínský klášter v Třebíči.38

Hartvíkovice

Starší názvy: Hartwicowicz, dvuor v Hartwikoviczich, Hartikowitz.39 První písemná zmínka o obci pochází z roku 1104. Hartvíkovice patřily mezi významnější vsi, neboť byly centrem farnosti. Kostel v obci byl zasvěcen sv. Mikuláši. Četné zápisy v Moravských zemských deskách nás informují o častých koupích a prodejích vesnice a jejich majetcích bez ohledu na obyvatelstvo. Od roku 1556 bylo vlastnictví Hartvíkovic sjednoceno v jedněch rukou – Oldřicha z Lomnice, který vlastnil náměšťské panství. A od té doby byly osudy Hartvíkovic spjaty s náměšťským panstvím. V historických pramenech se další zmínky o obci objevují až v roce 1775. Tehdy vypukl naplno hněv nevolnického lidu. 40

Heraltice

Starší názvy: de Heroltitz, de Herarltycz, in oppido Erharticz. Osada Heraltice získala název po svém zakladateli Heraltovi, jehož jméno je odvozeno od německého Erhard nebo Gerard.41 Stalo se ve 12. a 13. století, kdy byla dána v léno zdejšímu vladyckému rodu. V písemných pramenech se Heraltice poprvé zmiňují v roce 1256, a to v osobě Radslava

37 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména II, s. 709. 38 Dvorský, František: Vlastivěda, s. 234. 39 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména I, s. 244. 40 Sucharka, Jan: Dějiny obce Hartvíkovice. , Jas. 2005. s. 11. 41 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména I, s. 249. 16 z Heraltic, který svědčil na listině krále Přemysla Otakara II. vydané pro olomoucký kostel.42 Písemný doklad o faře se datuje do 14. století. Velká pohroma stihla Heraltice a celé okolí za obléhání Třebíče Uhry pod velením Matyáše Korvína v roce 1468. Tehdy byl celý kraj zpustošen, přes 20 osad lehlo popelem a Heraltice poklesly z městečka na ves. Po smrti Jana III. v roce 1522 heraltický rod vymřel a část statku připadla k Brtnici.43

Hluboké

Starší názvy: in villa Hlubok, de Hluboce, in Hluboky. Název vsi je patrně odvozen od její polohy v hlubokém údolí nebo v hlubokých lesích.44 O jejím založení není nic známo. První písemná zmínka pochází z roku 1349. V Hluboké byl starý zemanský rod, který se psal podle názvu dědiny. Obec dále vlastnili páni Kraličtí a ti jednotlivé lány mezi sebou vyměňovali buď koupí, nebo darem. Roku 1512 se spolčil Zbyněk z Kralic s Vilémem z Pernštejna a prodali majetek v Hlubokém Václavovi z Lomnice, zbytek, který vlastnili, koupil Jan z Žerotína. Posledním šlechtickým majitelem byl rok Haugwitzů.45

Horní Újezd

Starší názvy: in villa Vgezd, ves Augezd, Ober Augezd.46 Obec se poprvé připomíná v roce 1243, kde zde již byl farní kostel. Jihozápadně od vsi se na řece Rokytné nachází Újezdský mlýn připomínaný už ve 14. století. Farní kostel sv. Petra a Pavla s románským jádrem, gotickými úpravami a věží z počátku 16. století byl v 18. a 19. století přestavěn. V současnosti představuje nejvýznamnější památku Horního Újezdu.47

42 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, III, č. 234. s. 219. 43 Ciešlak, Leszak: 750 let od první písemné zmínky o obci Heraltice. b.m. 2006. s. 3 – 55. 44 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména I, s. 262. 45 Dvorský, František: Vlastivěda, s. 144 – 148. 46 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména II, s. 636. 47 Doleček, Jan: Kraj Vysočina, s. 315. 17

Jakubov u Moravských Budějovic

Starší názvy: de Jacobaw, in Jacubaw, von Jacubow. Název obce se odvozuje od patrona zdejšího kostela, sv. Jakuba Většího.48 První písemná zpráva o Jakubově pochází z doby kolem poloviny 13. století a dá se z ní usuzovat, že prvním známým držitelem Jakubova byl Wolfram Schenk z Schenkenberku. Některý z jeho potomků založil v druhé polovině 13. století v Jakubově vodní hrad. Když Schenkové v mužské linii vymřeli, získal jakubovské panství na počátku 14. století Filip z Pernštejna. On i jeho potomci na Jakubově sídlili až do roku 1384 a používali přídomku „z Pernštejna a z Jakubova“ – hrad tedy určitě existoval a výslovně se uvádí roku 1354. Koncem 15. století se majiteli Jakubova stali Krajířové z Krajku. Ti se postarali o povýšení Jakubova na městečko, které proto převzalo do znaku jejich erb. Třicetiletá válka změnila vzkvétající městečko ve zpustlou vesnici a Jakubov nějaký čas náležel panství moravskobudějovickému.49

Jasenice

Starší názvy: plebanus in Jessenicz, in villa Jassenicz.50 Od 14. století drželi statky v Jasenici páni z Tasova a vladykové z Jestřebí. První písemný záznam o Jasenici je z roku 1353. Až od roku 1720 se objevuje dnešní název vsi „Jasenitz“. V počáteční době trvalého osídlení je zboží jesenické v držení panů z Lomnice větve tasovské a větším dílem vladyků na Jasenici.51

Jemnice

Starší názvy: civitatem in Jamnic, de Gemnitz, civitas nostra Gemnyc. Název je odvozen od slova „jamníci“, tj. horníci. Vzácné rudy dolovali v primitivních jamách (dolech).52 První písemná zpráva o městě pochází z roku 1227, kdy jej Přemysl I. nechal opevnit proti Rakousům.53 Největšího rozkvětu dosáhla Jemnice ve středověku, kdy je

48 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména I, s. 338. 49 Draháčková, H. – Kabelka, M: Jakubov u Moravských Budějovic. : F.R.Z. agency s.r.o., 2011. s. 8. 50 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména I, s. 347. 51 Doleček, Jan: Kraj Vysočina, s. 175. 52 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména I, s. 353. 53 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, II. č. 179. s. 183 – 184. 18 charakterizována jako královské horní město. Za panování Lucemburků byla městu udělena rozsáhlá privilegia. V té době má své kořeny i lidová slavnost „Barchan“, která se koná každoročně v neděli po sv. Vítu. V Jemnici byla i jedna z nejstarších židovských obcí v českých zemích. Písemně je poprvé připomínána v roce 1336. Židovská čtvrť tvořila jižní část městského jádra. V historii města se střídaly doby rozkvětu i úpadku. Například v roce 1422 Jemnici obléhali husité, ale bez úspěchu. Avšak netrvalo ani 50 let a město vypálilo vojsko Matyáše Korvína. V roce 1530 Jemnice přišla o status královského města. Ferdinand I. věnoval obec Jindřichu Meziříčskému. Současnou podobu nabylo historické jádro města po obrovském požáru v roce 1832. Roku 1896 „železná dráha“ spojila Jemnici s Moravskými Budějovicemi.54

Jinošov

Starší názvy: in Nynschaw, z Inossowa, vilam Gynossow.55 Nejstarší a nejspolehlivější záznamy o Jinošově jsou obsaženy v Zemských deskách práva brněnského. Z prvního svazku let 1348 – 1480. V 14. a 15. století se majitelé Jinošova poměrně často střídají. Války husitské a následné války česko - uherské nepřispívaly ke klidu a stabilitě v Markrabství moravském. Zanikaly vsi i v našem regionu a další majitelé jinošovského zboží vstupují na naši historickou scénu. Roku 1535 kupuje od Rudolfa Eberharce Jinošov rozvětvený rod Březnických z Náchoda. Tímto panským rodem, který také dlouhou dobu psal historii tohoto kraje, začíná i nová kapitola dějin Jinošova. První z Březnických, Jan, dal starou tvrz přestavět na venkovský renesanční zámeček. V duchu hospodářského podnikání 16. století zřídili v dnešní farské zahradě panský pivovar. Posledním držitelem jinošovského statečku z rodu Březnických byl Jiří z Náchoda, který roku 1615 prodal svůj majetek svému tchánu náměšťskému Karlu staršímu z Žerotína a ten začlenil koupený statek do náměšťského 56 panství.

54 Tříska, Jiří: Dějiny Jemnice. Jihlava: Jarmark, 2010. s. 43 – 80. 55 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména I, s. 369. 56 Pěnčík, Josef: Z dějin obce Jinošova. b.m. Amaprint, 2006. s. 12 – 40. 19

Klučov

Starší názvy: villam dictam Cluczow, in Kluczow, v Kluczowye.57 Dávná minulost obce sahá do roku 1351, k němuž uvádějí oficiální statistiky první písemnou zprávu.58 Majetek třebíčského kláštera se v Klučově připomíná až v roce 1406. Středověkými obyvateli této oblasti byli pravděpodobně zemané a chalupníci, kteří hospodařili na těžko získané půdě, klučili, od čehož pravděpodobně pochází název obce. Zástavba má charakter převážně venkovského bydlení, přičemž se dochovaly některé stavebně hodnotné objekty na návsi.59

Kojatice

Starší názvy: de Cogeticz, cum villa Cogeticz, ves Kogeticze.60 První písemná zpráva o Kojaticích byla zaznamenána roku 1446. Ke Kojaticím patří osada Velký Újezd, kde se nachází fara a kostel sv. Petra a Pavla. První zmínka o faře je z roku 1377. Chráněné památky jsou jen v osadě Velký Újezd. Fara s bránou pocházejí z roku 1737, dvě kapličky z 13. století, boží muka u ústavu a na hřbitově z 18. století.61

Koněšín

Starší názvy: z Konyessina, z Comissina, ze vsi Koniessina.62 Koněšín je prvně písemně zmíněn roku 1101 v zakládací listině třebíčského kláštera jako trhová ves. Ve středověku ležel na významné obchodní cestě, která směřovala od Brna přes Rosice a Oslavany k Přibyslavicím a k Jihlavě a dále do nitra Čech. Roku 1557 byl Koněšín vyčleněn z majetku třebíčského kláštera a stal se součástí náměšťského panství. To ale nezůstalo v majetku pánů z Lomnice dlouho. Oldřich zemřel již roku 1567 a panství získal Jan starší z Žerotína. Ve vlastnictví mocného rodu zůstalo panství až do roku 1628, kdy bylo vydáno Obnovené zřízení zemské pro Moravu. Tehdejší majitel Karel st. ze Žerotína patřil k hlavním oporám Jednoty bratrské v zemi a začal se tedy připravovat na emigraci. Náměšťské panství získal Jan

57 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména I, s. 400. 58 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, VIII, č. 78. s. 45. 59 Dvorský, František: Vlastivěda, s. 261 – 264. 60 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména I, s. 412. 61 Doleček, Jan: Kraj Vysočina, s. 156. 62 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména I, s. 421. 20

Křtitel z Werdenberga, který nově zorganizoval farní správu. Během třicetileté války byl kraj zatěžován daněmi na vydržování vojska.63

Krahulov

Starší názvy: villam Krahulow, ves Kralohow.64 Krahulov byl původně samostatným zemanským statkem s tvrzí, ze které se jižně od kostela zachovaly skromné zbytky zdiva s hlubokými valy. Počátkem 14. století drželi Krahulov páni z Jakubova. První písemná zmínka o Krahulově je v zemských deskách brněnských z roku 1307, kdy Jan, biskup olomoucký, přikázal farářům z Kněžic a Krahulova, aby proti lupičům kaple sv. Jana prohlásili z kazatelny exkomunikaci. Na severní straně obce stojí kostelíček sv. Petra v okovech. Byl snad založen třebíčskými benediktiny.65

Krokočín

Starší názvy: in Crococzin, in Krokoczyn, na Krokoczine.66 Za nejstarší zmínku o Kročíně lze pokládat zprávu z roku 1350, kde je zmiňován statek na Horkách, i když je obec pravděpodobně o několik desítek let starší. Přitom je uváděno v roce 1359 jméno majitele Rašky. V první polovině 15. století se Krokočín stává majetkem cisterciáckého kláštera Panny Marie ve Žďáru založeného šlechtickým rodem z Obřan. V husitských válkách byl klášter vypálen. Po husitských válkách v roce 1437 vzali „ochranu nad vsí kláštera žďárského Krokočína“ páni na Náměšti, vlastní bratři Václav a Jiří z Kravař. V roce 1492 postoupil klášter Krokočín do vlastnictví Janovi z Kladné výměnou za ves Olešinky u Bystřice nad Pernštejnem. Snad tady u výměny hrála svou roli vzdálenosti Krokočína od kláštera a nepříjemné spory a tahanice s pány na Náměšti. Tímto způsobem a cestou práva zemského se dočasná „ochrana“ vsi Krokočína změnila v trvalé jeho včelenění do náměšťského panství, aby v něm a s ním sdílel všechny jeho osudy za více jak 350 let až do roku 1848.67

63 Gregor, František. – Sucharda, Jan: Koněšín. Hrotovice: Jas, 2013. s. 7 – 16. 64 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména I, s. 441. 65 Dvorský, František: Vlastivěda, s. 276 - 280. 66 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména I, s. 454. 67 Pěnčík, Josef: Z dějin a pamětí obce Krokočína.Ždár nad Sázavou: unipress, 2000. s. 5 – 14. 21

Láz

Starší názvy: Laz, Laass, Lass. Původně zde stával dvůr Lazce a podle něho dostala obec své jméno. 68 V roce 1498 se ves nacházela mezi zbožím Vladislava II. Tato skutečnost je zároveň obsahem první písemné zprávy o obci. Dvůr Lazce byl do roku 1510 součástí bítovského panství. Syrovické panství bylo po Bílé hoře konfiskováno a prodáno svobodnému pánu Adamu Gabelhouerovi, který prodal vsi Syrovice a Láz Janu Reinhartovi ze Schaumfurku. Ves dále sdílela osudy panství Nové Syrovice. Na jejím katastru stával také mlýn s pilou. Z památek jsou zde evidovány dřevěná zvonička na návsi z počátku 19. století a poklona u silnice do Nových Syrovic z konce 18. století.69

Lesonice

Starší názvy: de Lesoniz, de Lessonitz, de Lesonicz.70 Lesonice, dříve Horní Lesonice se v pramenech poprvé připomínají roku 1190 v zakládací listině kláštera louckého.71 Avšak první spolehlivá zmínka o Lesonicích je v listině z roku 1321, kdy Jindřich z Lipé, majitel Krumlova, kupuje od Vyšehradské kapituly statek kostela v Olbramovicích s vesnicemi Želovice, Bohutice a Lesonice.72 Zničující důsledky pro krumlovské panství včetně Lesonic měla invaze švédských vojsk v roce 1645. Švédské oddíly vydrancovaly a vypálily řadu vesnic i Lesonice.73 Obec se postupně dostala do majetku mnoha šlechtických rodin. V 17. století bylo lesonické panství rozšířeno o řadu okolních obcí. Za majitele panství hraběte Nadásdyho zde 25. července 1775 vyvrcholilo nevolnické povstání, které bylo potlačeno přivolaným vojskem. Událost selských rebelií připomíná pamětní deska na budově zámku.

68 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména I, s. 492. 69 Doleček, Jan: Kraj Vysočina, s. 157. 70 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména I, s. 501. 71 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, I, č. 353. s. 331 – 332. 72 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, VI, č. 181. s. 137 – 138. 73 Grunová, Eva – Gruna, Bruno: Lesonice u Moravského Krumlova. Hrotovice: Jas, 2013. s. 30 – 34. 22

Lesůňky Starší název: villam Lessonicz, Lesunky, Lessunky. Ves vznikla na místě parcelovaného dvora a byla obsazena z Lesonic, odtud také zřejmě pochází její název. 74 Lesůňky patří mezi mladší obce. Jejich zrod se datuje pravděpodobně až do 16. století. Od dob svého založení Lesůňky patřily k lesonickému panství. Těžbou hlíny narušené, ale stále velmi dobře patrné jsou v obci reliéfní zbytky tvrze. První zmínka o ní se patrně vztahuje k roku 1324, kdy se uvádí Nevhlas z Lesonic. Nynější označení pochází až ze 17. století.75

Litohoř

Starší názvy: Lutochor, de Lutinchorn, in villa Luthochorn. Název obce se v minulosti často měnil a znamená „Lutochořův majetek“.76 Lokalita byla osídlena již v neolitu a procházela tudy prastará Haberská stezka později nahrazená Císařskou cestou Vídeň – Praha. První písemná zmínka o Litohoři se datuje do roku 1162. V roce 1190 znojemský kníže Konrád založil premonstrátský klášter P. Marie a sv. Václava v Louce u Znojma a daroval mu kapli sv. Mikuláše ve Znojmě a k tomu ještě vsi Lutochor, Třebouchovice a . V obci se nalézá barokní zámek z roku 1762.77

Markvartice

Starší názvy: Marquarticz, Marqwartitz, Marcharticz. Název obce je zcela určitě odvozen od jména některého z Markvartů z Hrádku, na jejichž panství se tehdy nacházela, s největší pravděpodobností od zakladatele kláštera Markvarta z Hrádku. 78 Tvar názvu závisí na době a národnosti písaře, který příslušnou zprávu psal. Je to obec starobylá a byla založena ve 13. století při kolonizaci kraje rodem Heralticů z Heraltic. Původ Markvartic v první polovině 13. století je doložen i nálezy keramiky. První písemná zmínka v Zemských deskách je z roku 1371. Markvartice náležely spolu s dalšími obcemi v okolí Staré Říše a Želetavy k majetku pánů z Červeného Hrádku. Pro Markvartice je velmi důležité, že se na jejich

74 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména I, s. 501. 75 Doleček, Jan: Kraj Vysočina, s. 325. 76 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména I, s. 541. 77 Doleček, Jan: Kraj Vysočina, s. 159. 78 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména II, s. 39. 23 katastru ocitla v 18. století významná křižovatka císařské silnice Vídeň – Praha – a důležité silnice Brno – České Budějovice.79

Martínkov

Starší názvy: municionem in Ruffo Martinicz, in villa Martynkow czerwena. Původní jméno nebylo Martínkov, ale Martinice. Pojmenování vsi bylo asi odvozeno od křestního jména Martin, nebo Martínek. Dříve se obec nazývala „Červený“ Martínkov, tento přívlastek získala ves pravděpodobně od červené hlíny v obci a okolí, popřípadě od charakteristického zabarvení střechy tvrze.80 Obec má polohu slovanské vesnice, neboť staří Slované zakládali své vesnice tak, aby byly položeny proti východu slunce. Obec má pestrou historii, což se také odráží v množství dřívějších majitelů. Zdejší tvrz se poprvé uvádí v roce 1368. V roce 1409 se o tvrzi píše, že byla pobořena. Nepochybně se tak stalo za domácích válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem. Pro svou strategickou polohu byla krátce nato obnovena, neboť Martínkov měl velký význam i za husitských válek v dějinách Moravy. Došlo zde k tuhým bojům, ale historické prameny nenaznačují, že by byl Martínkov tehdy pokořen. V roce 1650 byl statek Martínkov připojen k panství Lesonice, jehož osudy dále sdílel. Martínkov se tomuto panství odvděčil tím, že byl jednou z nejvýznamnějších vsí během nevolnického povstání na Lesonickém panství v roce 1775.81

Mastník

Starší názvy: in villis Massnyk, Mastnikh, Mastnich.82 První zmínka o obci pochází z roku 1407, kdy byla v majetku novoříšského kláštera premonstrátek „…Bohuslav z Holoubka vzal za společníka Jana z Lomnice a jeho syna Tasa na Mastník a Krasonice“. Část Mastníka náležela ke statkům panenského kláštera v Nové Říši. Jako majetek kláštera je připomínán ještě roku 1482. Někdy kolem roku 1550 se stal Mastník součástí panství Sádek.83

79 Zejda, Radovan: Markvartice, dějiny a domopis. Třebíč: Akcent, 2012. s. 9 – 28. 80 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména II, s. 42. 81 Oficiální stránky obce Martínkov. O Martínkovu. Historie. Dostupné z: http://www.martinkov.cz/historie- martinkova [online]. [cit. 16. února 2014]. 82 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména II, s. 44. 83 Chňoupak, Petr: Mastník L.P. 2000. Mastník: Freedom DTP studio, 2000. s. 1. 24

Z významných památek v obci lze jmenovat barokní kapličku Panny Marie z roku 1766, která byla postavena na základě Ohňového patentu Marie Terezie Habsburské (z roku 1751) a smírčí kámen z roku 1797.

Mladoňovice

Starší názvy: villam nostram Bladonowitz, ze Pladnawitz, v Mladonyowiczich.84 Mladoňovice jsou připomínány poprvé v roce 1319. V letech 1423 – 1588 je vlastnili Krajířové z Krajku, patrně za jejich vlády byla ve vsi postavena tvrz se dvorem a mlýnem, jejíž pozůstatky se nacházejí v areálu bývalého panského dvora na západním okraji obce pod mladoňovickým rybníkem. Od roku 1629 až do zrušení patrimoniální správy náležely Mladoňovice k Bukovskému panství.85

Nárameč

Starší názvy: in vilis Naramcz, villam Narancze, Naramczy.86 Nejstarší písemná zmínka o obci Nárameč pochází z roku 1104 a je uvedena v takzvané zakládací listině třebíčského kláštera. Další zpráva o obci pochází z roku 1349, kdy se připomínají bratři Mikuláš a Pešek z Náramči (Náramez), „kteří se stúpili na všechen majetek v Náramči a Huníně“. V roce 1370 držel ves Mikuláš z Trmačova, který roku 1373 prodal ves se všemi právy Bohuškovi z Vanče. Pravděpodobně majitel Bohušek vybudoval v Náramči kamennou tvrz o dvou poschodích. Tato tvrz později sloužila jako sídlo místních vladyků. Po Bohuškově smrti převzal vlastnictví vsi Bušek z Náramče, jímž v 15. století rod vymřel. V 16. století tvrz zpustla a po vystřídání několika majitelů připadla hrabatům z Fürstenberka. Ti ji v letech 1690 prodali rodině Tůmových a ta ji vlastní doposud.87

84 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména II, s. 84. 85 Doleček, Jan: Kraj Vysočina, s. 163. 86 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména II, s. 119. 87 Ujčík, Bohumil: Nárameč 1104 – 2004. Třebíč: Akcent, 2004. s. 13 – 15. 25

Odunec

Starší názvy: de Odunz, de Odunyecz, in Odunczie.88 Obec je prvně písemně zmiňována v roce 1278.89 Další zmínky jsou až z roku 1826, kdy zakoupil hrotovické panství hrabě Hubert Harnoncour, a založil u Odence dvůr Hubert (Hubertov). Poté zakoupil panství Antonín Deher, jehož rodina si statky podržela až do roku 1921, kdy přešly během pozemkové reformy na československý stát. Roku 1910 zde byla vystavěna kaple Svaté Rodiny.90

Okřešice

Starší názvy: ves Wokrzessycze, Okržessitze, Okržeccicze.91 Okřešice založeny byly benediktiny třebíčskými poblíž místa, kde stávala zaniklá vesnice Křižanov, která se v zakládací listině, na niž připomíná blízká trať „ na Křižanově“. Osada patřila vždy k panství třebíčskému. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1556. Na návsi stojí kostel zasvěcený sv. Antonínovi, postavený v roce 1910.92

Okříšky

Starší názvy: Ockrziessicz, ves Oksskrzieczky, ves Okrziessky. Název mohl být odvozen od osobního jména Okřeša, ale vzhledem k tvaru názvu z roku 1466 „Osskrziecky“ je i poukázáno na osobní jméno Oskora.93 První zmínka o Okříškách pochází z roku 1371, kdy byly součástí markraběcího zboží rokštejnského.94 Ze 14. století nemáme o Okříškách žádné zmínky. Až o sto let později Jiří z Poběbrad je spolu s Pertovicemi předal do dědičného vlastnictví Mikuláši Petrovskému z Hrochova. Za Petrovských došlo k přebudování původní tvrze v pozdně gotickém slohu. Při tvrzi se soustředilo panské hospodářství ve dvoře,

88 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména II, s. 162. 89 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, IV, č. 151. s. 210 – 211. 90 Doleček, Jan: Kraj Vysočina, s. 330. 91 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména II, s. 166. 92 Dvorský, František: Vlastivěda, s. 306 - 308. 93 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména II, s. 166. 94 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, X, č. 123. s. 148 – 155. 26 nezanedbatelnou ekonomickou roli hrála jistě již v této době soustava rybníků. Po Petrovských se na okříšském zámku vystřídala celá řada majitelů, až je roku 1751 koupili a k brtnickému panství připojili Collaltové. O celý majetek včetně lesů je připravila teprve konfiskace v roce 1946. Po ní založili deputátníci ve dvoře prosperující výrobní družstvo, jediné v tehdejším okrese Třebíč.95

Předín

Starší názvy: in Przedyn, Preding, medium Przedyn.96 Jméno Předín vzniklo přidáním přípony - in k osobnímu jménu Předa, což je domácká zkratka osobního jména. O tomto Předovi jsou zmínky v Kosmově kronice. V kronice je napsáno, že byl Předa poslán s knězem Petrem do Říma se spisem, který nesli otci apoštolskému. Předa dostal toto území pravděpodobně za své zásluhy. První písemná zmínka o osadě Předín je roku 1353, ale období jejího založení se nedá přesně určit. Kolem roku 1481 byl Předín označován jako městečko, později však klesl na ves. Na městečko byl povýšen opět v roce 1856, kdy obdržel právo pořádat výroční trhy, které usnadnily občanům nákupy a prodej dobytka a různých potřeb. Hlavní obživou však bylo zemědělství a práce v lese. Ve vsi zůstaly stopy po středověkém dolování železné rudy, stříbra a zlata. Předín měl docela dobré postavení, ale po roce 1200, kdy se zlato vyčerpalo, toto postavení ztratil. Téměř celé 20. století zde našli uplatnění perleťaři.97

Přešovice Starší názvy: Priswicze, in Presicz, do vsi Přišovic. Dle pamětí byla obec Přešovice založena roku 1088 a pojmenovaná podle zakladatele Přecha.98 První písemná zmínka o obci pochází z roku 1273, kdy český král Otakar II. daroval Přešovice kostelu v Rouchovanech.99 Později je držel zbraslavský klášter a ves byla často zastavována. Až do konce 15. století jsou často uváděni vladykové z Příšovic. Od roku 1502 do roku 1593 patřila obec pánům

95 Okříšky historie a současnost 2011, Jihlava: F.R.Z. agency s. r. o., 2011. s. 6 - 9. 96 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména II, s. 316. 97 Oficiální stránky obce Předín. Historie Obce. Dostupné z: http://www.predin.cz/menu/historie-obce.php [online]. [cit. 16. února 2014]. 98 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména II, s. 322. 99 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, IV. č. 70. s. 102 – 103. 27

Jankovským z Vlašimi. Roku 1620 náležely Přešovice pánům z Lipé a od roku 1625 knížatům z Lichtenštejna.100

Radošov

Starší názvy: de Rakoschow, in Raposchow, Radossow.101 Přesný letopočet založení Radošova není znám, ale dá se předpokládat, že k osidlování tohoto území došlo ve dvanáctém století. Z prvních zápisů vyplývá, že roku 1365 zaměnil Vojslav z Bytovčic své zboží v Třebíči za statek, jenž měl Vyšemír z Radošova v Radošově. O původním obydlení víme, že základem vesnice bylo šestnáct stavení. Zástavu v roce 1490 Vilém z Pernštejna vyplatil a od té doby zůstal Radošov při velkostatku třebíčském.102

Rapotice

Starší názvy: Rapotitz, Rajpotitz.103 Přesný vznik se určit nedá, tvrdí se, že již v roce 1086 byly osazeny. Řada odborníků se domnívá, že byly založeny panem Rapotou, původu německého a po něm prý obdržely své jméno. Jisté však je, že Rapotice v 11. století již existovaly a patrně zde stávala tvrz, ta byla zničena Kumány v roce 1304 a zřejmě patřila k majetku některého z údělných knížat Přemyslovských Oldřicha a Litolda.104 Všechno nasvědčuje tomu, že Rapotice byly vsí nevolnickou, která byla darována uvedenými knížaty benediktinskému klášteru v Třebíči při jeho založení v roce 1101. Po zpustošení Kumány v roce 1304 byly zabrány k hradu Templštýnu. S hradem Templštýnem staly se Rapotice a další vesnice trnem pánům z Lipého, a když roku 1461 věnem dcery krále Jiřího z Poděbrad Barbory Jindřich z Lipé obdržel město Ivančice, připojeny byly k tomuto městu.

100 Doleček, Jan: Kraj Vysočina, s. 336. 101 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména II, s. 351. 102 Dvorský, František: Vlastivěda, s. 361. 103 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména II, s. 363. 104 Obecní úřad Rapotice, Z dějin a pamětí obce Rapotice, Třebíč: Fitbox s.r.o., 2001. s. 6. 28

Rohy

Starší název: z Rohow, v Roziech.105 První písemná zmínka pochází z roku 1377.106 Rohy patřily k meziříčskému panství a v roce 1399 je prodal Jindřich z Meziříčí meziříčskému faráři Mikuláši. Obec pak náležela v 15. století k oltáři svatého Jana v kostele sv. Mikuláše v Meziříčí. V letech 1850 – 1910 byly Rohy osadou Hodova. Od roku 1910 se obec osamostatnila a v roce 1960 byla v rámci územní reorganizace přiřazena k okresu třebíčskému.107

Rokytnice nad Rokytnou

Starší názvy: Rokitnicea, pro villis Rokitel, villa Rotigl alias Rokitnicze.108 První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1190 v zakládací listině kláštera Louka u Znojma, vydané knížetem Konrádem II. Otou.109 V té době zřejmě dochází v Rokytnici i k založení kostela. V listině olomouckého biskupa Roberta, vydané kolem roku 1200, se už potvrzuje podřízenost 8 kostelů, mezi nimi také v Rokytnici, klášteru v Louce. Rokytnice, to byl tehdy pravděpodobně „dvůr“ nebo i několik dvorů v prostoru dnešní Rokytnice a jejího okolí. Kdy zanikly dvory v Rokytnici, se neví. V prodejní listině, kterou klášter Louka prodal v roce 1633 Rokytnici Danieli Pachtovi, však už o nich není zmínka. Z dob třicetileté války jsou záznamy o tom, že Švédové oloupili tehdy také rokytnický kostel. Od roku 1695 patřila Rokytnice k hradu Sádku. 110Pamětihodnosti zastupuje kostel sv. Jana Křtitele, socha sv. Jana Nepomuckého a socha sv. Jana Zlatoústého.

Rudíkov

Starší názvy: de Rvdwicowe, in ecclesia de Rvdwyco, in villis Rudwicowi. Jeho název jo odvozen od stříbrné rudy, která se údajně těžila v místech bývalé staré školy. 111 První

105 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména II, s. 374. 106 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, XI, č. 64. s. 54 – 55. 107 Kratochvíl, Augustin: Vlastivěda moravská – Velkomeziříčský okres. Brno: Musejní spolek, 2007. s. 374. 108 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména II, s. 376. 109 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, I, č. 353. s. 331 – 332. 110 Rokytnice nad Rokytnou historie a současnost, Brno: F.R.Z. agency, 2011. s. 8 – 12. 111 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména II, s. 393. 29 písemná zmínka o Rudíkovu se objevila 1234, kdy Heřman z Rudíkova daroval patronátní právo kostela v Rudíkově oslavanskému klášteru.112 Po bitvě na Bílé Hoře byla k Rudíkovu přifařena i farnost třebíčská a tasovská do roku 1660. Dominantu obce představuje kostel zasvěcený sv. Petru a Pavlovi. Podle odhadu byl postaven v gotice a zhruba od roku 1801 rozšířen až do dnešní klasicistní podoby.113

Římov

Starší názvy: Rzymowe, in Rzymow, Rymaw. Název obce pochází od jména Řím, tedy ves Římova, Římovo. 114 Nejstarší písemná zmínka se vztahuje k roku 1257. Tehdy ves patřila novoříšskému klášteru.115 Sousední Horní a Dolní Rokytánky vlastnil v roce 1349 Štěpán z Ungesberka. S hradem Ungesbergem jsou těsně spjaty dějiny všech okolních obcí, včetně Římova. V roce 1315 ohrožoval z tohoto hradu široké okolí loupeživý rytíř Jimram z Boskovic se svými tovaryši. Jeho výpady trpělo i poměrně vzdálené město Třebíč. Král Jan Lucemburský hrad dobyl a osmnáct loupežníků dal popravit. Římov, nebo jeho část, v polovině 14. století patřila pravděpodobně Hrotovi z Čechočovic. V roce 1499 Vilém z Pernštejna koupil městečko Stareč a vsi Čáslavice, Slavice s dvorem, Přibyslavice a Římov. Od té doby byl Římov až do roku 1848 součástí sádeckého panství.116

Sedlec

Starší názvy: de Sedlcze, Sedletz, Sedlitz.117 Název obce je odvozen od sídla – menší sídlo – sedlec. Mezi darovanými osadami, kterými brněnský kníže Spytihněv rozmnožil roku 1197 statky kláštera třebíčského, byl také Sedlec, při klášteře setrval až do jeho zániku. Klášter měl v Sedlci mana vladyckého rodu. Po dobytí kláštera prodal král uherský Matyáš ves Sedlec pánům z Boskovic. Roku 1491 vykoupil Vilém z Pernštejna ves od panů z Boskovic a přidal ji opět panství třebíčskému.118

112 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, II, č. 259. s. 290. 113 Kratochvíl, Augustin: Vlastivěda, s. 385 – 392. 114 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména II, s. 415. 115 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, III, č. 257. s. 245. 116 Sucharda, Jan: Římov 1257 – 2000. Hrotovice: Jas, 2000. s. 7 – 12. 117 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména II, s. 425. 118 Dvorský, František: Vlastivěda, s. 300 – 303. 30

Smrk

Starší názvy: de Smrku, Smrkh.119 První písemná zmínka o obci se nachází v zakládací listině třebíčského benediktinského kláštera z roku 1104. Roku 1556 byla obec odprodána Vratislavem z Pernštejna Oldřichovi z Lomnice na Meziříčí a Náměšti. Od té doby je Smrk spojen s panstvím náměšťským.120

Střítež

Starší názvy: ves Strzizez, Stržieterž, Strzitečž.121 První písemná zmínka z roku 1104 má souvislost se založením benediktinského kláštera v Třebíči. Dříve zde stávala obec Kosovice. Původní název obec Cretes pochází ze staroslovanštiny a byl odvozen podle močálovité oblasti zarostlé rákosem. Později se jméno změnilo na Čretež, Stříteř a od roku 1925 na Střítež.122

Studenec

Starší názvy: in Studenecz, Studenetz, Studeneitz.123 První písemné zmínky o obci jsou od podzimu 1104. Studenec náležel k původním statkům třebíčského kláštera a jeho historie je velice těsně spjata s osudy tohoto kláštera až do jeho zaniknutí po válkách s uherským králem Matyášem. V roce 1556, kdy byl Studenec součástí třebíčského statku, byl s ostatním majetkem náměšťského okolí prodán Vratislavem z Pernštejna Oldřichovi z Lomnice a na Náměšti. Po jeho smrti v roce 1567 připadla pak obec do majetku pánů z Žerotína. Bílou horou končí období vlády Žerotínů a obce statku náměšťského přechází do majetku hrabat z Verdenberka. Ti byli majiteli až do roku 1733, kdy náměšťská větev vymřela. V dalších letech bylo náměšťské panství krátce v majetku rodu hrabat z Enkenvoirtu, kteří již v roce 1752 prodávají Náměšť a okolí hraběti Bedřichu Vilémovi Haugwitzovi.124

119 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména II, s. 469. 120 Dvorský, František: Vlastivěda, s. 390. 121 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména II, s. 509. 122 Doleček, Jan: Kraj Vysočina, s. 345. 123 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména II, s. 511. 124 900 let obce Studenec, b. m. 2004. s. 4. 31

Studnice

Starší názvy: Studnicz, ve vsi Studniczych, Studnitz.125 Studnice byly původně rozděleny na menší část, ta náležela budišovskému panství a větší část byla náměšťskou. Roku 1366 daroval Studnice markrabě Jan Janovi z Meziříčí. Záznam o tomto počinu se stal první písemnou zmínkou o vesnici.126 Při cestě do Budišova byla vystavěna boží muka – kaplička, představující zdejší jedinou historickou památku.

Sudice

Starší názvy: Sudicz, Suditz. Odvozeno od osobního jména Suda.127 Sudice je prastará osada osídlená snad již v předhistorické době, čemuž nálezy kamenných mlatů v okolí nasvědčují. Poprvé je obec zmíněna v zakládací listině třebíčského kláštera v roce 1101 mezi darovanými osadami. Obec pak sdílela na časy majitele s Čučicemi, Ketkovicemi a Rapoticemi. Do roku 1882 bývaly s Rapoticemi spojeny v jednu obec. Poddaní měli před rokem 1848 stejné robotní povinnosti jako v jiných osadách panství krumlovského. Přifařeny jsou Sudice do odlehlých Čučic.128

Svatoslav

Starší názvy: villa Swatoslaw, Swatoslawie, Swatoslaw. Název obce vznikl pravděpodobně z křestního jména Svatoslav nebo Svataslava.129 Roku 1290 přikoupil dle některých historických pramenů osadu Svatoslav opat Martiner II. k třebíčskému klášteru. S povolením commendatora Ekka prodal templář Syfrid de Bruno dvůr a 1,5 lánu ve Svatostavi za 20 kop grošů klášteru, u kterého zůstal až do roku 1465, kdy ho opat Matěj zastavil za 100 uherských zlatých 10 kop grošů manovi Vidlákovi, jenž se svými dědici užíval statku do konce 15. století, kdy jej pan Vilém z Pernštejna vyplatil. Od té doby patřil k panství

125 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména II, s. 514. 126 Kratochvíl, Augustin: Vlastivěda, 403 – 408. 127 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména II, s. 516. 128 Dvorský, František: Vlastivěda, s. 314. 129 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména II, s. 526. 32 třebíčskému. Je také ale nutno dodat, že zpráva o Svatoslavi z roku je podle historika Dr. Ladislava Hosáka ve spise „Starověká kolonizace horního poříčí Jihlavy“ zpochybněna.130

Trnava

Starší názvy: Trnawa, Trnavá.131 První písemná zmínka se nachází v zakládací listině třebíčského kláštera benediktinů z roku 1101. Díky své poloze bývala Trnava již v pravěku křižovatkou obchodních cest, což dokládají i zdejší nálezy bronzových předmětů. V roce 1872 bylo nalezeno mnoho rakouských denárů a staré stříbrné peníze.132 Roku 1972 při stavbě kulturního domu došlo k nalezení pokladu plného českých grošů z doby Václava IV., mnoha desítek kusů drobných mincí, rakouských a bavorských feniků a deseti uherských dukátů císaře Zikmunda Lucemburského.

Třebelovice

Starší názvy: Trziebolowicz, villam Trzebelowicz, z Trebolowicz.133 První písemná zpráva pochází již z roku 1365. Od roku 1609 se Třebelovice staly součástí jemnického panství, když Kateřina Meziříčská prodala svému manželovi Zikmundovi z Teufenbachu zámek a město Jemnici i též Třebelovice. Ves poté sdílela osudy jemnického panství. Významná událost v obci byla stavba železniční dráhy v letech 1895 – 1896. Dne 8. listopadu 1896 se uskutečnila první slavnostní jízda vlaku z Moravských Budějovic do Jemnice.134

Valdíkov

Starší názvy: Aldicovici, ves Waldijkow, Waldikow.135 Prvopočátky Valdíkova sahají na samý počátek 12. století, kdy byl v roce 1101 na rozhraní tehdejší knížectví brněnského

130 Hnízdil, Oldřich: Svatoslav historie a současnost, b. m. 2005. s. 30 -35. 131 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména II, s. 601. 132 Dvorský, František: Vlastivěda, s. 420 – 423. 133 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména II, s. 610. 134 Kolektiv učitelů ZŠ v Třebelovicích: Škola v Třebelovicích, Třebíč: VČT, 1987 s. 4. 135 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména II, s. 656. 33 a znojemského přemyslovskými knížaty bratry Oldřichem brněnským a Litoldem znojemským v nynějším okresním městě Třebíč založen klášter benediktinů. Konkrétní zmínka o obci pochází z roku 1399, kdy se připomíná Anna z Valdíkova, manželka Lvíka z Náramče, která na své věno v Náramči svou dceru a její děti na spolek přijala. Tato žena pocházela ze zemanského dvorce, který se v té době ve Valdíkově nacházel. O jeho vzniku se nedochovaly žádné písemné záznamy, a tak se lze jen domnívat, že musel vzniknout během třináctého a čtrnáctého století.136 Na počátku 16. století byly postaveny další tři rozsáhlé zemědělské usedlosti.

Valeč

Starší názvy: Walts, villam Walcze, in Walcz.137 Ves původně nesla jméno Valč, nynější název se užívá od roku 1925. Jejími dominantami jsou kostel, zámek a škola. První písemná zmínka o Valči pochází z roku 1294, ale nejstarší historické nálezy, broušené kamenné nástroje a tzv. horákovská keramika, jsou staré asi 6000 let. Valečský renesanční zámek byl postaven Smilem Osovským v roce 1534.138

Vladislav

Starší názvy: městečko Wladislaw, Wadislaw, Wladislau.139 Městečko Vladislav vzniklo z prastaré osady Brod, která byla někdy v 8. století založena těsně u řeky Jihlavy na jejím levém břehu. Vedla tudy důležitá obchodní stezka, spojující hrad Brno s hradištěm , tržištěm Koněšín, a osadu Kosovců s hradem Střelištěm, sídlem kmene Střelíčanů u Přibyslavic. Osada Brod je uvedena na zakládací listině třebíčského kláštera roku 1104. Při vpádu loupežnických Kumánů na Moravu byla roku 1304 vypálena. Současný název Vladislav je poprvé uveden na mapě z roku 1665.140

136 Pavlíček, Jan: 900 let obce Valdíkov, Třebíč: IMP. press, 2001. s. 8 – 18. 137 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména II, s. 657. 138 Doleček, Jan: Kraj Vysočina, s. 348. 139 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména II, s. 718. 140 Dvorský, František: Vlastivěda, s. 429 – 433. 34

Želetava Starší názvy: de Zeltaw, de Seletau, Selta.141 První zmínka o obci pochází z roku 1303, když už měla farní kostel. Jitka z Hodovic odkázala želetavskému kostelu a jeho faráři ¼ lánu po svém zemřelém bratru Ješkovi.142 Na počátku 14. století se uvádí jako městečko, jehož prvním majitelem byl Oldřich ze Želetavy. V minulosti se zde dolovalo železo a zlato. Od poloviny 15. století byla Želetava s některými okolními vesnicemi součástí telečského panství pánů z J. Hradce a na Telči.143 Již v roce 1580 tu byl dle záznamů místní pivovar. Tehdy obec vlastnil Zachariáš z Hradce. V roce 1604 zemřel poslední mužský potomek rodu pánů z Hradce – Jáchym Oldřich a jejich dědictví přešlo na Lucii Otílii z Hradce, provdanou za Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka.144 V roce 1867 došlo k výstavbě nového pivovaru na parostrojní pohon.

141 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména II, s. 815. 142 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, V, č. 147. s. 151. 143 Želetava 1303 – 2013. b. m. 2013. 22 – 26 s. 144 Hrabě Slavata je známou postavou v české historii – byl jedním z královských místodržících, kteří byli na počátku českého povstání proti císaři vyhozeni z oken pražského hradu (23. 5. 1618). 35

3. Katalog znaků měst a obcí bývalého okresu Třebíč

Bačice

Žádost: 8. 4. 2002, Č. j.: 1281/3VO/02/PPH. Žádost podal starosta obce Antonín Salák, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 20. 3. 2002.

Autor návrhu znaku: Jan Tejkal

Oznámení při PPHV: 26. 2. 2003, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 12. 2. 2003

Rozhodnutí při PS PČR: 18. 3. 2003, č. 17.

Blason:

V modrém štítě vztyčená, doleva obrácená zlatá radlice provázená dvěma stříbrnými čtyřlistými květy se zlatými středy na prohnutých stříbrných stoncích.

Výklad znaku:

Figura radlice je převzata z historických pečetních znamení obou místních částí dnešní obce – Bačic a Udeřic. Figury lučních čtyřlistých květů odkazují na pečeť Bačic. Jejich počet přitom vystihuje počet místních částí obce (Bačice a Udeřice).145

Benetice

Žádost: 4. 12. 2001, Č. j.: 1112/3VO/08/PPH. Žádost podal starosta obce Jiří Vlach, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 2. 12. 2001.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

145 Gregor, František: Pečetě obcí okresu Třebíč I. část, Brno: Západní Morava, vlastivědný sborník, 1997. s. 95. 36

Oznámení při PPHV: 31. 10. 2002, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 23. 10. 2002

Rozhodnutí při PS PČR: 13. 11. 2002, č. 13.

Blason:

V modrém štítě snížené zlaté břevno se třemi dolů obrácenými černými mnišskými kápěmi, nad ním zlatý lev sv. Marka s červenou zbrojí a stříbrnou knihou.

Výklad znaku:

Hlavní figurou byl zvolen okřídlený lev sv. Marka. Tomuto světci je zasvěcen místní kostel, postava sv. Marka s knihou byla údajně i na staré obecní pečeti. Mnišské kápě připomínají původní benetickou vrchnost – třebíčské benediktiny. Základní barvy znaku byly převzaty z erbu hrabat z Valdštejna (zlatá a modrá),146 dlouhodobých majitelů třebíčského panství, jehož součástí Benetice byly.147

Březník

Žádost: 19. 4. 2000, Č. j.: 519/3VO/00/PPH. Žádost podal starosta obce Ing. Jaroslav Mojžíš, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 27. 3. 2000.

Autor návrhu znaku: Richard Nováček ml.

Oznámení při PPHV: 14. 12. 2000, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 22. 11. 2000

146 Mysliveček, Milan: Erbovník aneb Kniha o znacích i osudech rodů žijících v Čechách a na Moravě: podle starých pramenů a dávných ne vždy věrných svědectví. Praha: Horizont, 1997. s. 69 – 70. 147 Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Benetice. 37

Rozhodnutí při PS PČR: 22. 1. 2001, č. 79.

Blason:

Ve zlatém štítě černý korunovaný lev s červenou zbrojí obklopený dolů do oblouku osmi zelenými březovými listy.

Výklad znaku:

Ve znaku jsou zastoupena nejdůležitější období v historii obce – doba pánů Březnických z Náchoda korunovaným lvem ve výskoku148 a husitská doba (Jan Sokol z Lamberka)149 zlatým štítem jako barvou kalicha. Mluvícím znamením jsou březové listy, neboť bříza byla v minulosti dominantní dřevina v krajině.150

Budišov

Žádost: 19. 10. 2001, Č. j.: 1057/3VO/01/PPH. Žádost podala obec na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva.

Autor návrhu znaku: Ladislav Pokorný

Oznámení při PPHV: 15. 11. 2001, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen byl zpřesňující popis.

Projednáno v PPHV: 31. 10. 2001

Rozhodnutí při PS PČR: 22. 11. 2001, č. 97.

148 Mysliveček, Milan: Erbovník, s. 70. 149 Halada, Jan: Lexikon české šlechty: erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti II., Praha: Akropolis, 1999 s. 101. 150 Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Březník. 38

Blason:

V červeném štítě vyrůstající zlatá kvádrovaná věž s červenými vraty, čtyřmi černými čtvercovými okny vedle sebe a modrou valbovou střechou se dvěma zlatými odvrácenými praporky. Na věži stříbrný štítek s červeným kůlem.

Výklad znaku:

Znak je historický, udělen byl pouze zpřesňující popis. Budišov je poprvé doložen roku 1240. Dne 14. září 1538 Ferdinand I., král římský a český, povýšil ves Budišov na městečko a udělil jí právo užívat erbu a pečeti.151

Cidlina

Žádost: 22. 7. 2004. Žádost zaslal starosta obce Miroslav Trojan, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 15. 4. 2004.

17. 2. 2005, Č. j.: 634/4VO/PpHaV. Žádost zaslal starosta obce Miroslav Trojan, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 10. 2. 2005.

Autor návrhu znaku: Karel Dvořák

Oznámení při PPHV: 11. 1. 2005, Mgr. Ivana Levá, zamítnuto, v návrhu je použito pomocné černé linky u listů, která je z heraldického hlediska nepřístupná.

15. 6. 2005, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 18. 5. 2005

Rozhodnutí při PS PČR: 31. 5. 2005, č. 55.

151 Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Budišov. 39

Blason:

V modrém štítě věž bez oken a dveří, se stanovou střechou, na ní dva zkřížené šípy s rozeklanými konci, z nichž vyrůstá žerď s trojúhelníkovým praporkem. Ze základu vyrůstají do stran tři lipové listy na prohnutých stoncích, vše stříbrné.

Výklad znaku:

Znak byl navržen podle doložené obecní pečeti a razítka, které obec užívala.152

Čáslavice

Žádost: 12. 6. 2003, Č. j.: 287/4OV/03/PpHaV. Žádost zaslal starosta obce Karel Trojan, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 5. 2. 2003.

Autor návrhu znaku: Karel Maráz

Oznámení při PPHV: 30. 9. 2003, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 17. 9. 2003

Rozhodnutí při PS PČR: 7. 10. 2003, č. 30.

Blason:

V červeno-modře děleném štítě nahoře vyrůstající stříbrná rozkřídlená husa se zlatou zbrojí, dole stříbrná růže se zlatým semeníkem a zelenými kališními lístky.

Výklad znaku:

Figura stříbrné husy se zlatým zobákem v červeném poli je atributem sv. Martina, patrona zdejšího kostela. Figura stříbrné růže na modrém poli je klíčovým derivátem erbu

152 Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Cidlina. 40

šlechtického rodu z Ungersberka,153 zakladatelů hradu Sádku – dominanty obce Sádku, která je dnes místní částí obce Čáslavic. Kombinace husy a růže tak dojde k vyjádření toho, že k Čáslavicím dnes náleží i Sádek (včetně zámku). Zároveň budou ve znaku zastoupeny a symbolicky vyjádřeny také dvě významné dominanty obce, totiž kostel sv. Martina a zámek.

Čechtín

Žádost: 7. 11. 2001, Č. j.: 1071/3VO/01/PPH. Žádost zaslal starosta obce Miroslav Solař, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 26. 10. 2001.

Autor návrhu znaku: Jan Tejkal

Oznámení při PPHV: 31. 10. 2002, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 23. 10. 2002

Rozhodnutí při PS PČR: 13. 11. 2002, č. 13.

Blason:

V červeno-modře zvýšeným stříbrným kosmým břevnem děleném štítě nahoře stříbrný pětilistý květ, dole kosmá stříbrná kosa se zlatým kosištěm.

Výklad znaku:

Figura kosy ve spojení s figurou lučního květu představuje heraldický přepis staré pečeti Čechtína.154 Heroldská figura kosmého břevna a modrá barva jsou odvozeny z erbovního znamení vladyků Hrubčických z Čechtína.155 Stříbrná, červená a modrá připomínají moravské zemské barvy.156

153 Pilnáček, Josef: Staromoravští rodové. Brno: Ivo Sperát, 2011. s. 35. 154 Gregor, František: Pečetě obcí okresu Třebíč I. část, s. 97. 155 Mysliveček, Milan: Erbovník, s. 20. 156 Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Čechtín. 41

Červená Lhota

Žádost: 6. 2. 2002, Č. j.: 1184/3VO/02/PPH. Žádost zaslala obec na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 30. 1. 2002.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 29. 11. 2002, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 12. 11. 2002

Rozhodnutí při PS PČR: 9. 12. 2002, č. 16.

Blason:

V červeném štítě stříbrná věž s cimbuřím, přeložená cimbuřovým břevnem opačných barev a převýšená položenou stříbrnou zavinutou střelou.

Výklad znaku:

V obecních symbolech je spojena symbolika místní tvrze s cimbuřovým břevnem z erbu Zárubských z Hofeřic. V době, kdy vlastnili Červenou Lhotu (1550 – 1591), byla gotická tvrz přestavěna na renesanční zámek. Zavinutá střela připomíná dalšího majitele – Smila Osovského z Doubravice, který se po Červené Lhotě psal. Obecní symboly jsou zpracovány s aktem na „mluvící“ základ jména obce – dominantní červenou barvou.157

Čikov

Žádost: 3. 9. 2001, Č. j.: 1007/3VO/01/PPH. Žádost zaslal Mgr. Jan Tejkal v zastoupení starosty obce pana Jana Požára, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 27. 8. 2001.

157 Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Červená Lhota. 42

Autor návrhu znaku: Jan Tejkal

Oznámení při PPHV: 26. 4. 2002, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 27. 3. 2002

Rozhodnutí při PS PČR: 9. 4. 2002, č. 104.

Blason:

V modrém štítě dvě stříbrné štiky nad sebou, horní plovoucí doprava, dolní doleva.

Výklad znaku:

Jedná se o doslovný heraldický přepis staré obecní pečeti. V ní je vlastně vyjádřeno i „mluvící“ znamení. Ryby v pečetním poli byly tradičně v obci interpretovány jako štiky připomínající název obce (Čikov – Štikov). Zvolené barvy obecních symbolů jsou „přirozeným“ zobrazením použitých figur.158

Dolní Vilémovice

Žádost: 15. 4. 2004, Č. j.: 540/4VO/04/PpHaV. Žádost zaslal starosta obce František Bobek, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 3. 12. 2003.

Autor návrhu znaku: Stanislav Kasík

Oznámení při PPHV: 5. 10. 2004, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 15. 9. 2004

Rozhodnutí při PS PČR: 5. 10. 2004, č. 45.

158 Gregor, František: Pečetě obcí okresu Třebíč I. část, s. 98. 43

Blason:

Ve zlato-modře polceném štítě polcená hrncová přilba s přikryvadly a dvěma rozloženými křídly, vše opačných barev.

Výklad znaku:

Dolní Vilémovice náležely k třebíčskému panství, jehož majiteli byli od dob třicetileté války bez přerušení až do roku 1945 Valdštejnové. Užité znamení v obecním znaku je inspirováno klenotem rodového erbu hrabat z Valdštejna, v kterém užívali dvou orlích křídel v uvedené barevnosti.159 Přilba je svým způsobem připomenutí jména obce a může být vnímána jako „mluvící“ znamení. Jméno obce je odvozeno od osobního jména Vilém. Jméno je německého původu (Willahelm) a přibližně znamenalo: helmice (ochranu) je má vůle. V církevním kalendáři připadá svátek sv. Viléma na 25. květen. Tento světec je patronem zbrojířů a bývá někdy zobrazován jako mnich s přilbou.

Hartvíkovice

Žádost: 28. 1. 2004, Č. j.: 463/4VO/04/PpHaV. Žádost zaslal starosta obce Otta Tručka, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 5. 11. 2003.

Autor návrhu znaku: Zdeněk Velebný

Oznámení při PPHV: 20. 2. 2004, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 4. 2. 2004

Rozhodnutí při PS PČR: 27. 2. 2004, č. 34.

159 Halada, Jan: Lexikon české šlechty I., s. 169 -171. 44

Blason:

Ve stříbrném štítě s vlnitou modrou patou na položeném červeném parohu stojící černý kos se zlatou zbrojí. V patě zlatý patriarší kříž přeložený položeným stříbrným šípem se zlatým hrotem a opeřením.

Výklad znaku:

Kos připomíná erb vladyků z Hartvíkovic. Dvouramenný kříž odkazuje na někdejší vrchnost - třebíčský benediktinský klášter. Starou obecní pečeť s jelenem připomíná ve znaku obce figura parohu. Ve znaku je též použito atributu patrona zdejšího kostela sv. Jiljí (šíp). Konečně modrá zvlněná pata symbolizuje blízkou Dalešickou přehradu.160

Heraltice

Žádost: 8. 3. 2005. Žádost zaslal starosta obce Ing. Jan Lazárek, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 5. 3. 2005. – žádost stáhnuta

13. 9. 2005, Č. j.: 804/4VO/05/PPHAV. Žádost zaslal starosta obce Ing. Jan Lazárek, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 2. 8. 2005.

Autor návrhu znaku: František Gregor

Oznámení při PPHV: 11. 11. 2005, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 26. 10. 2005

Rozhodnutí při PS PČR: 15. 11. 2005, č. 62.

160 Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Hartvíkovice. 45

Blason:

V červeno-stříbrně děleném štítě nahoře trojí stříbrné cimbuří, první a třetí řada s třemi stínkami, prostřední se čtyřmi, krajní vynikající. Dole ze zeleného návrší v patě štítu tryskají do stran dva modré vodní prameny.

Výklad znaku:

Ve znaku obce je spojen erb starobylého zemanského rodu pánů z Heraltic se zobrazením skutečnosti, že obec je významnou pramennou oblastí, která zásobuje pitnou vodou vícero obcí včetně Třebíče.161

Hluboké

Žádost: 12. 8. 2004, Č. j.: 650/ 4VO/PpHaV. Žádost zaslala starostka obce Marie Svobodová, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 29. 7. 2004.

Autor návrhu znaku: František Gregor

Oznámení při PPHV: 11. 1. 2005, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 8. 12. 2004

Rozhodnutí při PS PČR: 20. 1. 2005, č. 50.

Blason:

Zelený štít s modrým, stříbrně lemovaným klínem, v něm stříbrná hrdlička se zlatou zbrojí, černým obojkem a zelenou větvičkou v zobáku.

161 Pilnáček, Josef: Staromoravští rodové, s. 15. 46

Výklad znaku:

Základem znaku se stala hrdlička ze staré obecní pečeti,162 která má patrně stejný původ jako hrdlička ve znaku Náměště nad Oslavou (v erbu hrabat Werdenbergů ). Zelený štít symbolizuje hluboké zelené lesy.

Horní Újezd

Žádost: 29. 5. 2000, Č. j.: 449/3VO/00/PPH. Žádost zaslal starosta obce František Kuba, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 26. 5. 2000.

Autor návrhu znaku: Karel Čermák, Jan Trecha (grafické provedení)

Oznámení při PPHV: 29. 6. 2000, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 31. 5. 2000

Rozhodnutí při PS PČR: 14. 6. 2000, č. 62.

Blason:

V modrém štítě zlaté břevno, nahoře stříbrná špičatá skála, dole kosmo položený zlatý klíč zuby vzhůru a ven, šikmo přeložený stříbrným vztyčeným mečem se zlatou rukojetí a záštitou.

Výklad znaku:

Podklad znaku tvoří štít s červeným břevnem v modrém poli podle pečeti Jimrama z Horního Újezdu z roku 1403, kde byla nad břevnem v horní části znaku stříbrná růže. V horní části znaku je znázorněná kamenitá ostrožna, která na jižním okraji obce vyčnívala do kraje ve výšce 530 m. n. m., 20 m nad terénem plochého hřbetu. Je znázorněna do obce Horní Újezd z roku 1663, později byla zlikvidována těžbou kamene. Ve spodní části znaku obce

162 Gregor, František: Pečetě obcí okresu Třebíč, část I., s. 99. 47 jsou symboly sv. Petra a Pavla, patronů místního farního kostela stojícího na výše jmenovaném návrší, pravděpodobně první kamenné stavby v obci.163

Jakubov u Moravských Budějovic

Žádost: 5. 12. 2000, Č. j.: 706/3VO/00/PPH. Žádost zaslal starosta obce Ing. Miroslav Kabelka, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 4. 12. 2000.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 13. 6. 2001, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 30. 5. 2001

Rozhodnutí při PS PČR: 27. 6. 2001, č. 87.

Blason:

Ve stříbrno-červeně kosmo děleném štítě kosmá svatojakubská mušle opačných barev.

Výklad znaku:

Znak je odvozený z erbu vrchnosti – rodu Krajířů z Krajku (1493 -1538), kdy se Jakubov stal městečkem.164 Kosmo dělený stříbrno-červený štít Krajířů z Krajku je doplněn mluvicím znamením – mušlí sv. Jakuba. Tento světec je také patronem zdejšího farního kostela.

163 Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Horní Újezd. 164 Halada, Jan: Lexikon české šlechty I., s. 81 – 82. 48

Jasenice

Žádost: 24. 6. 2002, Č. j.: 071/4VO/02/PPH. Žádost zaslal starosta obce Blažej Gruber, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 8. 6. 2002.

Autor návrhu znaku: Jaromír Kotík

Oznámení při PPHV: 29. 4. 2003, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 16. 4. 2003

Rozhodnutí při PS PČR: 13. 5. 2003, č. 22.

Blason:

Ve zlatém štítě kosmo shora vynikající černý orlí ocas s pařáty.

Výklad znaku:

Obecní znak vychází ze znaku vladyků z Jasenice, kteří sídlili na zdejší tvrzi od 14. století do přelomu 16. a 17. století, kdy následně rod vymřel. Vzor znaku byl vzat ze dvou historických pramenů, a to v ryteckém provedení na podstavci bítešské gotické monstrance z roku 1473 (některý jasenický vladyka se podílel na jejím zhotovení) a na pečeti přivěšené k pergamenové listině z roku 1503 města Velké Bíteše v majetkové záležitosti (svědek „urozený vladyka Jiřík z Jasenice“).165

Jemnice

Žádost: 11. 6. 2002, Č. j.: 1070/3VO/01/PPH. Žádost zaslal starosta obce Mgr. Milan Havlíček, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 30. 5. 2002.

Autor návrhu znaku: Miroslav Magni

165 Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Jasenice. 49

Oznámení při PPHV: 31. 10. 2002, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 23. 10. 2002

Rozhodnutí při PS PČR: 13. 11. 2002, č. 13.

Blason:

V modrém štítě stříbrná dvojitá kvádrovaná hradba s cimbuřím a dvěma věžemi, každá s cimbuřím, černou branou a dvěma okny. Mezi věžemi stojí na stínkách stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou zbrojí.

Výklad znaku:

V dosud užívaném znaku došlo k záměně černé orlice, která neodpovídala heraldickým pravidlům (položení barvy na barvu) a pocházela až z 19. století, za moravskou orlici šachovanou. Šachovaná orlice byla zobrazena i na nejstarší zachované pečeti. Moravská orlice připomíná, že město Jemnice bylo vždy zeměpanským majetkem.166

Jinošov

Žádost: 2. 12. 2004, Č. j.: 730/4VO/04/PpHaV. Žádost zaslala obec na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 29. 11. 2004.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 23. 3. 2005, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 23. 2. 2005

166 Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Jemnice. 50

Rozhodnutí při PS PČR: 25. 3. 2005, č. 52.

Blason:

Dělený štít, nahoře zeleno-zlatě polcený, vpravo zkřížené vztyčené klíče, kosmý zlatý, šikmý stříbrný, vlevo černý korunovaný dvouocasý lev s červenou zbrojí, v dolním červeném poli černá beraní hlava se zlatou zbrojí.

Výklad znaku:

Jinošov užíval asi již před rokem 1749 obecní pečeti se dvěma zkříženými klíči v pečetním poli, tedy atributem sv. Petra, jemuž je spolu se sv. Pavlem, zasvěcen místní kostel.167 Oba klíče byly přeneseny i do návrhů nových obecních symbolů Jinošova (zlatý odemykací, stříbrný zamykací). Zatímco zelená barva symbolizuje v obecné rovině zemědělský charakter vesnice, figury lva a beraní hlavy v původních barvách připomínají někdejší nejvýznamnější majitele Jinošova – Březnické z Náchoda a hrabata z Haugwic.168

Klučov

Žádost: 26. 11. 2001, Č. j.: 1098/3VO/01/PPH. Žádost zaslal starosta obce František Nevoral, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 13. 11. 2001.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 31. 10. 2002, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 23. 10. 2002

Rozhodnutí při PS PČR: 13. 11. 2002, č. 13.

167 Gregor, František: Pečetě obcí okresu Třebíč, část I., s. 102. 168 Halada, Jan: Lexikon české šlechty I., s. 55 – 56. 51

Blason:

V zeleném štítě šikmo postavená stříbrná radlice, kosmo protknutá postaveným zlatým gotickým klíčem zuby dolů.

Výklad znaku:

V obecních symbolech je užito figury radlice ze staré obecní pečeti ve spojení s „mluvícím“ znamením (kluč – klíč).169 Užitá zelená barva volně navazuje na obsah pečeti i zemědělský charakter obce, tinktury figur byly zvoleny s ohledem na zažité heraldické postupy a zvyklosti.

Kojatice

Žádost: 17. 12. 2001, Č. j.: 1136/3VO/02/PPH. Žádost zaslal starosta obce Jan Šenkypl, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 4. 12. 2001.

Autor návrhu znaku: Jan Tejkal

Oznámení při PPHV: 26. 4. 2002, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 27. 3. 2002

Rozhodnutí při PS PČR: 9. 4. 2002, č. 104.10

Blason:

V zeleném štítě pod červenou hlavou se dvěma stříbrnými kužely a stříbrným květem uprostřed postavený zlatý snop podložený kosmým gotickým klíčem zuby dolů a šikmo postaveným mečem, obojí stříbrné.

169 Gregor, František: Pečetě obcí okresu Třebíč, část I., s. 103. 52

Výklad znaku:

Základní figurální námět obilného snopu je převzat z mladšího historického pečetního znamení Kojatic z první poloviny 19. století. Dva hroty, připomínající historickou příslušnost Velkého Újezdu (místní části Kojatic) ke kroměřížské kapitule, vystihují počet dvou místních částí a současně spolu s figurou květu představují schematizovaný přepis staršího pečetního znamení Kojatic z poloviny 18. století (radlice + květy). Figury klíče a meče, jež podkládají figuru snopu obdobně jako zemědělské nástroje na mladší kojatické pečeti, odkazují na patrony obce a kostela ve Velkém Újezdě – sv. Petra a Pavla. Barvy obecních symbolů vyjadřují: stříbrná a červená moravskou zemskou příslušnost obce, zelená zemědělský a venkovský charakter obce.170

Koněšín

Žádost: 31. 8. 1999. Žádost zaslal starosta obce Petr Štancl, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 9. 6. 1999.

13. 6. 2001, Č. j.: 920/3VO/01/PPH. Žádost zaslala starostka obce Hana Žáková, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 23. 4. 2001.

Autor návrhu znaku: Petr Chňoupek

Oznámení při PPHV: 13. 1. 2000, PhDr. Vladimír Cisár, zamítnuto, neboť nelze užít barvu na barvu.

15. 11. 2001, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 31. 10. 2001

Rozhodnutí při PS PČR: 22. 11. 2001, č. 97.

170 Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Kojatice. 53

Blason:

V modrém štítě šikmé stříbrné vlnité břevno, provázené nahoře křížovým křížem a dole šikmo postavenou berlou se sudariem, obojí zlaté.

Výklad znaku:

Modrá barva štítu a vlnité břevno symbolizují řeku Jihlavu, na jejímž břehu obec Koněšín leží. Křížkový kříž je převzat z křížového kamene, který je umístěn před místním kostelem na hřbitově. Berla symbolizuje příslušnost Koněšína ke statkům třebíčského benediktinského kláštera.171

Krahulov

Žádost: 9. 11. 2001, Č. j.: 1078/3VO/01/PPH. Žádost zaslal starosta obce Karel Vrzal, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 29. 10. 2001.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 31. 10. 2002, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 23. 10. 2002

Rozhodnutí při PS PČR: 13. 11. 2002, č. 13.

Blason:

V modrém štítě dva vztyčené, dole propojené gotické klíče s odvrácenými zuby, pravý zlatý a levý stříbrný, přeložené stříbrno-zlatě polceným roztrženým řetězem.

171 Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Koněšín. 54

Výklad znaku:

Obecní symboly vycházejí ze staré obecní pečeti, na které je zobrazen patron zdejšího kostela sv. Petr s velkým klíčem v ruce.172 Krahulovský kostelík sv. Petra v okovech je poprvé doložen již v roce 1307. V obecním znaku jsou pak na místo světce zobrazeny jeho atributy. Barvy byly zvoleny s ohledem na zažité heraldické postupy a zvyklosti.

Krokočín

Žádost: 1. 9. 1999, Č. j.: 259/3VO/99/PPH. Žádost zaslala obec na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 1. 8. 1999.

Autor návrhu znaku: František Gregor

Oznámení při PPHV: 27. 1. 2000, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 5. 1. 2000

Rozhodnutí při PS PČR: 14. 1. 2000, č. 47.

Blason:

V modrém štítě nad stříbrnou položenou radlicí pět zlatých obilných klasů.

Výklad znaku:

Znak vychází z obecní pečeti, v jejímž poli je zobrazena radlice s pěti obilnými klasy.173

172 Gregor, František: Pečetě obcí okresu Třebíč, část II. Brno: Západní Morava, muzejní spolek. 1998. s. 102. 173 Gregor, František: Pečetě obcí okresu Třebíč, část II., s. 103. 55

Láz

Žádost: 21. 4. 2004, Č. j.: 545/4VO/04/PPHAV. Žádost zaslal starosta obce Miroslav Veith, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 31. 3. 2004.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 5. 10. 2004, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 15. 9. 2004

Rozhodnutí při PS PČR: 5. 10. 2004, č. 45.

Blason:

Ve zlatém štítě kosmé černé ostrvové břevno se čtyřmi odvrácenými suky, šikmo přeložené modrou vztyčenou radlicí se šikmým zlatým klasem se dvěma listy.

Výklad znaku:

V obecním znaku je spojen symbol radlice z obecní pečeti s ostrví, převzatou včetně tinktur z erbu prvního historicky známého držitele vesnice Jindřicha Bítovského z Lichtenburka a účelově upravenou.174 Zemědělský charakter obce podtrhuje ještě na radlici položený obilný klas. Modrá barva radlice symbolizuje potok tekoucí středem obce.

Lesonice

Žádost: 23. 2. 2004, Č. j.: 482/4VO/04/PPHAV. Žádost zaslal starosta obce Ing. Jiří Šálek, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 16. 10. 2003.

Autor návrhu znaku: Karel Maráz

174 Gregor, František: Pečetě obcí okresu Třebíč, část II., s. 103. 56

Oznámení při PPHV: 14. 6. 2004, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 19. 5. 2004

Rozhodnutí při PS PČR: 8. 6. 2004, č. 37.

Blason:

Ve stříbrno-zeleně pilovitě děleném štítě nahoře skákající jelen přirozené barvy, dole šikmo položená stříbrná pila - kaprovka se zlatými rukojeťmi, kosmo přeložená zlatou ostrví.

Výklad znaku:

Figura jelena ve skoku přirozené barvy je odvozena z nejstarší pečeti obce. Pilovitý řez a zelená barva spodní poloviny štítu symbolizuje siluetu lesa – „mluvící“ znamení evokující název obce. Pásová pila symbolizuje pilu v obci – tedy zaměstnání místních obyvatel. Zlatá ostrev rovněž symbolicky vyjadřuje lesnictví a dřevařství, které je s obcí spojeno.175

Lesůňky

Žádost: 14. 5. 2001, Č. j.: 1292/3VO/02/PPH. Žádost zaslala obec na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 14. 5. 2001.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 26. 2. 2003, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 12. 2. 2003

175 Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Lesonice. 57

Rozhodnutí při PS PČR: 18. 3. 2003, č. 17.

Blason:

V červeno-zeleně polceném štítě nad zlatou kovadlinou stříbrná hlava psa věžníka se zlatým jazykem a trnitým obojkem, provázená kovářskými kleštěmi a kladivem, obojí zlaté.

Výklad znaku:

Do znaku jsou převzaty kovářské symboly z obecní pečeti z 18. století.176 Tyto symboly doplňuje figura hlavy psa věžníka, erbovní figury rodu Věžníků z Věžník, majitelů lesonického panství v letech 1638 – 1680.177

Litohoř

Žádost: 15. 6. 2001, Č. j.: 917/3VO/01/PPH. Žádost zaslal starosta obce Bohumír Kašík, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 7. 5. 2001.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 27. 2. 2002, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 13. 2. 2002

Rozhodnutí při PS PČR: 14. 3. 2002, č. 100.

Blason:

Ve stříbrném štítě modrá čelně postavená radlice, podložená nahoře doleva položeným červeným mečem. V radlici červená, zlatě lemovaná knížecí čepice provázená nahoře lilií, po stranách a dole pěti hvězdami, vše zlaté.

176 Gregor, František: Pečetě obcí okresu Třebíč, část II., s. 104. 177 Mysliveček, Milan: Erbovník, s. 98. 58

Výklad znaku:

Obec dříve používala pečeť se znamením pluhu na zoraném poli, nad nímž jsou hvězdičky. V návrzích obecních symbolů bylo spojeno zjednodušené pečetní znamení – radlice – s motivy převzatými ze symboliky někdejší církevní vrchnosti (louckých premonstrátů). Ti uctívali sv. Václava (meč a knížecí čepice) a Pannu Marii (lilie). Kompozice doplňuje pět hvězdiček z aureoly sv. Jana Nepomuckého (patron zdejšího kostela). K nim se vztahuje i symbolika modré barvy radlice.178

Markvartice

Žádost: 6. 2. 2004, Č. j.: 475/4VO/04/PPHAV. Žádost zaslal starosta obce Ing. Vlastimil Klusák, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 27. 9. 2003.

Autor návrhu znaku: Karel Dvořák

Oznámení při PPHV: 3. 6. 2004, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 19. 5. 2004

Rozhodnutí při PS PČR: 8. 6. 2004, č. 37.

Blason:

V červeném štítě stříbrný kráčející ohlížející se beránek se svatozáří držící zlatý procesní kříž, nad ním stříbrné cimbuřové břevno.

178 Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Litohoř. 59

Výklad znaku:

Červená barva a cimbuřové břevno jsou převzaty z erbu zakladatelů – Heralticů z Heraltic.179 Beránek je atributem patrona zdejšího kostela – sv. Jana Křitele.

Martínkov

Žádost: 22. 2. 2000, Č. j.: 441/3VO/00/PPH. Žádost zaslal starosta obce Ladislav Venhoda, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 25. 1. 2000.

Autor návrhu znaku: Miroslav Magni

Oznámení při PPHV: 22. 11. 2000, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 1. 11. 2000

Rozhodnutí při PS PČR: 28. 11. 2000, č. 74.

Blason:

V červeném štítě dva zlaté přivrácené válečné cepy se zkříženými tlouky, pod nimi ze zlatého stoupajícího půlměsíce vyrůstá zelená paví kyta, na ní položena zlatá hvězda.

Výklad znaku:

Znak obce byl vytvořen na základě historických skutečností. Martínkovu se dříve říkalo Červený nebo Horoucí Martínkov podle červeného podloží celého území. Zabarvení je způsobeno výskytem oxidu železa. Proto byla do znaku použita jako základní barva červená. Cepy zlaté barvy ve znaku představují revoluční tradici. To znamená, že Martínkov byl na Moravě největším střediskem husitského hnutí po Jevišovicích. Dále v roce 1775 bylo na panství lesonickém, do kterého Martínkov patřil, největší selské povstání, jehož střediskem byl Martínkov. Cepy na štítě jsou zobrazeny tak, aby kromě zmíněného navíc připomínaly

179 Pilnáček, Josef: Staromoravští rodové, s. 15. 60 počáteční písmeno obce. Klenot zobrazený v dolní části znaku je vyjmut z erbu rodu Martínkovských z Rozseče, který držel ves ze všech majitelů nejdéle.180

Mastník

Žádost: 19. 10. 1999, Č. j.: 305/3VO/99/PPH. Žádost zaslal místostarosta obce Petr Chňoupek, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 26. 8. 1999.

Autor návrhu znaku: Petr Chňoupek

Oznámení při PPHV: 29. 2. 2000, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 16. 2. 2000

Rozhodnutí při PS PČR: 27. 3. 2000, č. 54.

Blason:

Čtvrcený štít, v prvním stříbrném poli černé orlí křídlo se zlatým perizoniem, druhé pole zlaté, třetí pole černé, ve čtvrtém stříbrném poli dolů obracená zkřížená černá hornická kladívka na topůrkách přirozené barvy.

Výklad znaku:

Zlatá a černá barva jsou rodovými barvami rodu Chorynských z Ledské, který byl posledním majitelem panství Sádek, jehož součástí obec Mastník byla.181 Figura křídla je připomínkou první historické zmínky o obci, ve které se hovoří o Bohuslavu z Holoubka, který vzal za společníky na Mastník a Krasonice Jana z Lomnice a jeho syna Tasa, černé orlí

180 Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Martínkov. 181 Halada, Jan: Lexikon české šlechty II., s. 76. 61 křídlo se zlatým perizoniem je rodovým znamením pánů z Lomnice.182 Hornická kladiva ve 4. poli symbolizují zaniklé doly na tuhu, kde byla těžba ukončena ve 20. letech 20. století.

Mladoňovice

Žádost: 13. 6. 2001, Č. j.: 931/ 3VO/01/PPH. Žádost zaslal starosta obce Jan Chloupek, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 7. 6. 2001.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 27. 2. 2002, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obec znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 13. 2. 2002

Rozhodnutí při PS PČR: 14. 3. 2002, č. 100.

Blason:

V modro-červeně polceném štítě vpravo půl stříbrné korunované orlice se zlatou zbrojí, korunou kolem krku a jetelovitě zakončeným perizoniem, vynikající z poltící linie, vlevo zlatý žernov s vodorovným otvorem pro kypřici pod dvěma stříbrnými liliemi.

Výklad znaku:

Polovina orlice pochází z erbu Krakovských z Kolovrat, majitelů budkovského panství, jehož součástí byla od roku 1629 až do zrušení patrimoniální správy i Litohoř. Krakovští vlastnili Litohoř v letech 1776 – 1850, tedy v době, kdy patrně obec získala vlastní pečetidlo. Orlici v obecním znaku doplňují mariánská lilie a žernov – atributy patrona místní kaple sv. Floriána. Červeno-stříbrnou kombinací jsou také připomenuti Krajířové z Krajku, pravděpodobní stavebníci zdejší tvrze, která zanikla v průběhu třicetileté války.183

182 Halada, Jan: Lexikon české šlechty I., s. 100. 183 Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Mladoňovice. 62

Nárameč

Žádost: 29. 9. 1999, Č. j.: 0271/3VO/99/PPH. Žádost zaslal starosta obce Pavel Nováček, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 27. 8. 1999.

Autor návrhu znaku: František Gregor

Oznámení při PPHV: 28. 2. 2000, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 16. 2. 2000

Rozhodnutí při PS PČR: 27. 3. 2000, č. 54.

Blason:

V červeném štítě stříbrná prázdná kvádrovaná brána se čtyřmi stínkami, z níž vyrůstá lípa přirozené barvy. V bráně stříbrná levá ruka po zápěstí dlaní vpřed.

Výklad znaku:

Pro obecní znak byly využity motivy z jedné ze známých obecních pečetí, na kterých je v pečetním poli věž s prolomenou branou, z níž vyrůstá strom184 (věž snad měla symbolizovat dodnes dochovanou náramečskou tvrz), a ze znaku zemanů z Náramče, ve kterém je otevřená neobrněná ruka po zápěstí.

Odunec

Žádost: 8. 12. 2004, Č. j.: 738/4VO/04/PPHAV. Žádost zaslala obec na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 15. 11. 2004.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

184 Gregor, František: Pečetě obcí okresu Třebíč, část II., s. 107. 63

Oznámení při PPHV: 23. 3. 2005, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 23. 2. 2005

Rozhodnutí při PS PČR: 25. 3. 2005, č. 52.

Blason:

V modrém štítě stříbrné vlnité břevno provázené nahoře stříbrným šestilistým květem se zlatým středem, dole zlatou, dolů obrácenou svatojakubskou mušlí a podložené po stranách dvěma zlatými obilnými klasy s jedním odvráceným listem do stran.

Výklad znaku:

Zemědělský charakter obce je na obecní pečeti vyjádřen znamením radlice, která je však v komunální heraldice již značně zprofanovaná, a proto byla v obecních symbolech nahrazena obilnými klasy. Vlnité břevno symbolizující vodu je mluvícím znamením. Voda by snad měla být základem jména obce. Šestilistý květ pak symbolizuje pěstování květin. Konečně mušle je převzata z erbu hraběte Huberta d'Harnoncourta, bývalého majitele hrotovického panství, po němž je pojmenován původně panský dvůr a dnešní samota Hubertov, která patří k Odunci.185

Okřešice

Žádost: 6. 12. 2000, Č. j.: 704/3VO/00/PPH. Žádost zaslal starosta obce Bohumír Vostal, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 27. 11. 2000.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 27. 9. 2001, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

185 Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Odunec. 64

Projednáno v PPHV: 19. 9. 2001

Rozhodnutí při PS PČR: 8. 10. 2001, č. 92.

Blason:

V modro-zlatě polceném štítě stříbrná lilie na stonku se šesti listy, provázená dvěma odvrácenými cepy, vpravo zlatým, vlevo černým.

Výklad znaku:

Ve znaku je využito symboliky staré obecní pečeti (sedlák mlátící cepem obilí),186 která je spojena s motivem lilie na stonku, atributem sv. Antonína Paduánského, jemuž je ve vsi zasvěcena kaplička. Připomínkou bývalého panského dvora Vartenberka, potažmo doby vzniku pečetidla, jsou užité tinktury, převzaté z erbu majitelů Okřešic v té době – hrabat z Valdštejna – Vartenberka.

Okříšky

Žádost: 20. 2. 1996. Žádost o vypracování návrhu znaku zaslal zástupce starosty obce Zdeněk Ryšavý.

5. 9. 2001, Č. j.: 999/3VO/01/PPH. Žádost zaslala obec na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva obce ze dne 7. 12. 2000.

Autor návrhu znaku: Ivo Durec

Oznámení při PPHV: 23. 9. 1996, JUDr. Ondřej Zemina, vysvětlení, že poslanecká sněmovna může udělit obci znak pouze na její návrh.

26. 4. 2002, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

186 Gregor, František: Pečetě obcí okresu Třebíč, část II., s. 108. 65

Projednáno v PPHV: 27. 3. 2002

Rozhodnutí při PS PČR: 9. 4. 2002, č. 104.

Blason:

V modrém štítě nad zlatým železničním kolem stříbrná lilie ve tvaru majuskulního písmene M.

Výklad znaku:

Stylizovaného písmene M je užito jako symbolu kostela Panny Marie. Podobně bylo zobrazeno na farní pečeti z roku 1948, navržené ing. Břetislavem Štormem. Skutečnost, že po zřízení železničního uzlu vyrostla z malé vesničky velká obec, přirozeně hospodářské, obchodní a kulturní středisko okolí, připomíná v obecním znaku železniční kolo.187

Předín

Žádost: 27. 8. 2003, Č. j.: 340/4VO/03/PPHAV. Žádost zaslal starosta obce Arnošt Urbánek, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 19. 8. 2003.

Autor návrhu znaku: Jan Tejkal

Oznámení při PPHV: 28. 11. 2003, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 29. 10. 2003

Rozhodnutí při PS PČR: 25. 11. 2003, č. 31.

187 Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Okříšky. 66

Blason:

V zeleném štítě stříbrná kvádrovaná zeď s červeným štítkem se stříbrnými hornickými kladívky, z níž vyrůstá na zlaté žerdi stříbrný praporec se dvěma cípy s černou plamennou orlicí s červenou zbrojí, provázený podél okrajů štítu sedmi zlatými knoflíky.

Výklad znaku:

Figury žerdi s praporcem a štítku představují zjednodušený heraldický přepis staré pečeti Předína s vyobrazením postavy s těmito atributy. Souvislost se zasvěcením zdejšího kostela dává možnost spatřovat v této postavě sv. Václava. I když vzhledem ke stylizaci figury nelze vyloučit, že se může jednat o jiného světce, např. sv. Floriána. Návrh znaku dává přednost interpretaci postavy jako sv. Václava a umisťuje proto na praporec plamennou orlici, již současně připomíná i obecní razítko z počátku 20. století se stylizovaným obrazem ptáka s roztaženými křídly. Kromě vztahu k historické pečeti může figura štítku odkazovat na starší název místní části Hory – Štítky. Figury knoflíků vyjadřují místní tradici výroby perleťového zboží, zejména knoflíků. Figura cihlové zdi připomíná skutečnost, že Předín býval v minulosti městečkem. Svým způsobem také navazuje na podobu pečetního znamení místní části Hory s obrazem cihlové hutnické pece. Figura zkřížených hornických kladiv připomíná hornickou tradici na území obce dokládanou četnými legendami. Barevné řešení znaku akceptuje regionální vazbu obce ke kraji Vysočina.188

Přešovice

Žádost: 26. 11. 2001, Č. j.: 1110/3VO/01/PPH. Žádost zaslal starosta obce Miroslav Popelka, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 6. 11. 2001.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 31. 10. 2002, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

188 Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Předín. 67

Projednáno v PPHV: 23. 10. 2002

Rozhodnutí při PS PČR: 13. 11. 2002, č. 13.

Blason:

V modro-stříbrně polceném štítě vpravo kosmo postavený zlatý gotický klíč zuby nahoru, šikmo podložený stříbrným mečem se zlatým jílcem, vlevo utržená červená supí hlava se zlatým zobákem a červeným jazykem.

Výklad znaku:

V obecních symbolech jsou spojeny atributy patronů přešovické kaple (sv. Petra a Pavla – klíč a meč) s erbovní figurou supí hlavy s krkem převzatou z erbu dlouhodobých majitelů osady v minulosti – rytířů Jankovských z Vlašimě. Modrá barva symbolizuje říčku Rokytnou, červená a stříbrná pochází z erbu Jankovských.189

Radošov

Žádost: 5. 8. 1999, Č. j.: 255/3VO/99/PPH. Žádost zaslal starosta obce František Semrád, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva obce ze dne 7. 7. 1999.

Autor návrhu znaku: Ivo Durec

Oznámení při PPHV: 27. 1. 2000, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 5. 1. 2000

Rozhodnutí při PS PČR: 14. 1. 2000, č. 47.

189 Halada, Jan: Lexikon české šlechty I., s. 64 – 65. 68

Blason:

V zeleném štítě pod stříbrnou hlavou oddělenou třemi oblouky stříbrný zvonek rozkladný s pěti květy.

Výklad znaku:

Znak vychází z obecní pečeti používané do konce 19. století, na které je zobrazena rostlinka, patrně zvonku rozkladného (Campanula patula), který se v okolí obce hojně vyskytuje.190 Zvonek ve znaku doplňuje trojvrší, které má napovědět, že Radošov je obec ležící na Českomoravské vysočině.

Rapotice

Žádost: 8. 10. 2004, Č. j.: 696/4VO/04/PPHAV. Žádost zaslala starostka obce Ing. Marcela Smekalová, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 21. 9. 2004.

Autor návrhu znaku: Ivo Durec

Oznámení při PPHV: 11. 1. 2005, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 8. 12. 2004

Rozhodnutí při PS PČR: 20. 1. 2005, č. 50.

Blason:

V červeném štítě na zeleném návrší kvádrovaný hrot, provázený vpravo radlicí a vlevo vinným hroznem na stonku se dvěma úponky, vše zlaté.

190 Gregor, František: Pečetě obcí okresu Třebíč, část II., s. 113. 69

Výklad znaku:

Na staré obecní pečeti je zobrazena radlice hrotem dolů. Jelikož radlici má ve svém znaku mnoho obcí, byly do štítu položeny ještě další figury. A to figura připomínající betonový sloup postavený na trigonometrickém bodu v nejvyšším místě místní trati Na Vrších, kterému se lidově říká Pyramida. Z tohoto místa je jedinečný výhled na východ, jih a západ jižní Moravy. Skutečnost, že výhled skýtá pohled do vinorodé jižní Moravy, symbolizuje v obecních symbolech vinný hrozen.191

Rohy

Žádost: 20. 10. 2000, Č. j.: 658/3VO/00/PPH. Žádost zaslal starosta obce Lubomír Strnad, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 8. 10. 2000.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 13. 6. 2001, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 30. 5. 2001

Rozhodnutí při PS PČR: 27. 6. 2001, č. 87.

Blason:

V zeleném štítě stříbrná, zlatě lemovaná mitra s infulemi, v ní dvě přivrácená černá orlí křídla se zlatými perizonii.

Výklad znaku:

Ve znaku je připomenuto staré obecní razítko, na němž je zobrazen biskup s mitrou na hlavě a s berlou v pravici (patrně sv. Gothard, jemuž je zasvěcen blízký farní kostel

191 Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Rapotice. 70 v Budišově), figurou biskupské mitry.192 Černá orlí křídla se zlatými perizonii jsou připomínkou dlouhodobé vrchnosti – panů z Meziříčí a Lomnice. Zelená barva štítu symbolizuje polohu obce uprostřed lesnaté krajiny.

Rokytnice nad Rokytnou

Žádost: 7. 3. 2002, Č. j.: 1229/3VO/02/PPH. Žádost zaslala starostka obce Ing. Věra Václavková, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 27. 12. 2001.

Autor návrhu znaku: František Gregor

Oznámení při PPHV: 29. 11. 2002, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 12. 11. 2002

Rozhodnutí při PS PČR: 9. 12. 2002, č. 16.

Blason:

V modro-červeně kosmým stříbrným vlnitým břevnem děleném štítě nahoře kosmo položené zlaté síto, dole kosmo položená zlatá berla závitem nahoru se stříbrným sudariem.

Výklad znaku:

Figura síta připomíná, že Rokytnice byla v minulosti proslulá výrobou sít. Opatská hůl (berla) odkazuje na příslušnost Rokytnice ke zboží louckého kláštera. Vlnité břevno pak symbolizuje řeku Rokytnou. V obecních symbolech jsou užity tradiční moravské barvy – červená, stříbrná a modrá.193

192 Gregor, František: Pečetě obcí okresu Třebíč, část II., s. 113. 193 Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Rokytnice nad Rokytnou. 71

Rudíkov

Žádost: 29. 1. 2001, Č. j.: 786/3VO/01/PPH. Žádost zaslal starosta obce Miroslav Svoboda, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 8. 12. 2000.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 15. 11. 2001, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 31. 10. 2001

Rozhodnutí při PS PČR: 22. 11. 2001, č. 97.

Blason:

Ve stříbrno-černě šikmo děleném štítě vyrůstá nahoře zelený stonek s leknínovým listem, dole šikmo postavený meč se zlatým jílcem, pod ním šikmo vztyčený zlatý gotický klíč zuby ven.

Výklad znaku:

Ve znaku je spojen symbol leknínu z erbu domácího rodu z Rudíkova (roku 1289 se připomíná Arnošt z Rudíkova) z rozrodu Heřmanů s atributy rudíkovského farního kostela sv. Petra a Pavla. Základní barvy znaku – černá a stříbrná – evokují erbovní barvy pánů z Lomnice, dlouhodobých majitelů Rudíkova, od 1496, respektive 1505. K velko- meziříčskému panství náležel Rudíkov až do zániku patrimoniálního zřízení 1848. Pečeť obce nebyla nalezena.194

194 Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Rudíkov. 72

Římov

Žádost: 18. 1. 2001, Č. j.: 756/3VO/01/PPH. Žádost zaslal starosta obce Josef Bartík, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 12. 1. 2001.

Autor návrhu znaku: Jan Tejkal

Oznámení při PPHV: 15. 5. 2001, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 18. 4. 2001

Rozhodnutí při PS PČR: 11. 5. 2001, č. 84.

Blason:

V modrém štítě stříbrno-červeně třemi řadami šachované břevno, provázené nahoře třemi květy vachty trojlisté a dole jetelovým trojlistem, vše stříbrné.

Výklad znaku:

Znak v sobě spojuje odkaz na obraz starého pečetního typáře Římova195 (tři květy na stonku s trojlisty, pro znak byli vybráni typičtí zástupci zdejšího flóry – vachta trojlistá a jetel kaštanový) s vyjádřením někdejší příslušnosti obce či její části (Vísky) k panství Sádek (štít s břevnem pánů ze Sádku)196 a k zeměpanskému zboží (stříbrno-červené šachování břevna).

Sedlec

Žádost: 8. 11. 2000, Č. j.: 680/3VO/00/PPH. Žádost zaslal starosta obce Ing. Pavel Horák, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 4. 10. 2000.

Autor návrhu znaku: František Gregor

195 Gregor, František: Pečetě obcí okresu Třebíč, část II., s. 113. 196 Pilnáček, Josef: Staromoravští rodové, s. 35. 73

Oznámení při PPHV: 13. 6. 2001, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 30. 5. 2001

Rozhodnutí při PS PČR: 27. 6. 2001, č. 87.

Blason: Ve stříbrném štítě červený jelen ve skoku s černou zbrojí, držící modrý štítek se stříbrnou leteckou třílistou vrtulí.

Výklad znaku:

Znak vychází ze starého obecního razítka s obrazem jelena. Od poloviny 50. let 20. století je život v obci silně ovlivňován provozem vojenského letiště, které bylo vybudováno převážně na katastru obce. Jako symbol spojení života obce s provozem letiště byl vybrán motiv třílisté vrtule.197

Smrk

Žádost: 6. 12. 1999, Č. j.: 370/ 3VO/99/PPH. Žádost zaslal starosta obce Josef Souček, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 25. 11. 1999.

Autor návrhu znaku: Jan Tejkal

Oznámení při PPHV: 29. 6. 2000, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 31. 5. 2000

Rozhodnutí při PS PČR: 14. 6. 2000, č. 62.

197 Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Sedlec. 74

Blason:

Ve zlato-zeleně sníženě děleném štítě nahoře vyrůstají tři smrky přirozené barvy, prostřední vyšší.

Výklad znaku:

Znakový námět je doslovně převzat z historického pečetního znamení obce, jehož užívání je doloženo v první polovině 19. století.198 Kompozice štítu (snížené dělení) a jeho barevnost (přirozené barvy na zlatém podkladu) jsou navrženy tak, aby nedošlo ke kolizi s již existujícími obecními znaky a prapory s obdobným námětem jehličnatých stromů (jedle, smrk).

Střítež

Žádost: 2. 2. 2004, Č. j.: 469/4VO/04/PPHAV. Žádost zaslal starosta obce Ing. Emil Vaníček, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 28. 1. 2004.

Autor návrhu znaku: Jan Tejkal

Oznámení při PPHV: 20. 2. 2004, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 4. 2. 2004

Rozhodnutí při PS PČR: 27. 2. 2004, č. 34.

Blason:

V modrém štítě nad stříbrnou vlnitou patou se dvěma červenými květy kráčející stříbrný okřídlený čelně hledící lev se zlatou zbrojí a svatozáří a červeným jazykem držící v pravé tlapě stříbrný květ na vztyčeném zlatém stonku.

198 Gregor, František: Pečetě obcí okresu Třebíč, část II., s. 114. 75

Výklad znaku:

Okřídlený lev je atributem sv. Marka, patrona zdejšího kostela. V tlapě nedrží knihu, ale květinu, která je narážkou na obecní pečeť (luční květiny na stonku), stejně jako květy v patě štítu. Vlnitá pata štítu je mluvící znamení odkazující na výklad názvu obce, který se odvozuje od mokřadin. Barevné řešení znaku vyjadřuje historickou zemskou příslušnost obce v rámci moravsko-českého kraje Vysočina.199

Studenec

Žádost: 24. 2. 2000, Č. j.: 443/3VO/00/PPH. Žádost zaslal starosta obce Josef Zahradníček, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 23. 2. 2000.

Autor návrhu znaku: František Gregor

Oznámení při PPHV: 22. 11. 2000, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 1. 11. 2000

Rozhodnutí při PS PČR: 28. 11. 2000, č. 74.

Blason:

V modrém štítě stříbrná kvádrovaná okrouhlá studna se zlatým rumpálem a okovem visícím na stříbrném provazu.

Výklad znaku:

Znak přejímá znamení z obecní pečeti, na které byla zobrazena studna s rumpálem a okovem.200

199 Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Střítež. 200 Gregor, František: Pečetě obcí okresu Třebíč, část II., s. 115. 76

Studnice

Žádost: 16. 5. 2002, Č. j.: 466/4VO/04/PPHAV. Žádost zaslal starosta obce František Hort, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 20. 2. 2004, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 4. 2. 2004

Rozhodnutí při PS PČR: 27. 2. 2004, č. 34.

Blason:

V modrém štítě zlatá okrouhlá kvádrovaná studna převýšená stříbrno-červeně polceným rakem a provázená buvolími rohy, pravým červeným, levým stříbrným.

Výklad znaku:

V obecních symbolech je spojen motiv studny (jako „mluvicího“ znamení) s upraveným erbovním symbolem významných a dlouhodobých majitelů osady (od roku 1492 do závěru 16. století) – rytířů Vaneckých z Jemničky (v erbu červený rak ve stříbrném poli, klenotem dva propletené rohy). Motiv studny s vahadlem byl užit i na staré obecní pečeti z doby před rokem 1749. Z erbu domácích vladyků ze Studnic (Bystřičtí ze Studnic) byly převzaty tinktury modrá a zlatá (v erbu zlaté oboustranně cimbuřovité břevno v modrém poli, v klenotu kachna, za ní chochol z kohoutích per).201

201 Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Studnice. 77

Sudice

Žádost: 10. 12. 2000, Č. j.: 714/3VO/00/PPH. Žádost zaslal starosta obce Mgr. Jiří Tuza, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 4. 12. 2000.

Autor návrhu znaku: Jiří Louda

Oznámení při PPHV: 13. 6. 2001, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 30. 5. 2001

Rozhodnutí při PS PČR: 27. 6. 2001, č. 87.

Blason:

V zeleno-červeně kosmo děleném štítě nahoře stříbrná vztyčená radlice hrotem a ostřím nahoru, dole zlatá kamenná sekera bez násady.

Výklad znaku:

Ve znaku je v horní části použito znamení z někdejší barokní obecní pečeti, totiž radlice. Ta je položena do zeleného pole, jehož barva symbolizuje zemědělství i lesy, které obec obklopují. V dolní části štítu je položena kamenná sekera, připomínající pravěké osídlení této lokality, jak dosvědčují četné nálezy kamenných seker, mlatů a jiných nástrojů. Sekera leží v červené části štítu, poněvadž tato heraldická barva nejvíce připomíná půdu, v níž byly nástroje uloženy.202

Svatoslav

Žádost: 14. 12. 2001, Č. j.: 1115/3VO/02/PPHAV. Žádost zaslal starosta obce Miroslav Dočekal, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 7. 12. 2001.

202 Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Sudice. 78

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 29. 11. 2002, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 12. 11. 2002

Rozhodnutí při PS PČR: 9. 12. 2002, č. 16.

Blason:

V modrém štítě dvě zkřížené vztyčené stříbrné lopaty provázené čtyřmi zlatými šestilistými květy s červenými středy.

Výklad znaku:

Znak vychází ze staré obecní pečeti, na které jsou zobrazeny dvě zkřížené (patrně pivovarnické) lopaty provázené čtyřmi kvítky.203 Barvy jsou převzaty z erbu dlouholeté vrchnosti třebíčských hrabat z Valdštejna-Vartenberka (modrá a zlatá).204

Trnava

Žádost: 21. 1. 2004, Č. j.: 462/4VO/04/PPHAV. Žádost zaslal starosta obce Břetislav Česnek, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 3. 4. 2003.

Autor návrhu znaku: František Gregor

Oznámení při PPHV: 20. 2. 2004, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 4. 2. 2004

203 Gregor, František: Pečetě obcí okresu Třebíč, část II., s. 115. 204 Halada, Jan: Lexikon české šlechty I., s. 169 – 171. 79

Rozhodnutí při PS PČR: 27. 2. 2004, č. 34.

Blason:

Ve stříbrném štítě na zeleném návrší s kosmo vztyčeným stříbrným mečem se zlatým jílcem šikmo přeloženým zlatým gotickým klíčem koniklec přirozené barvy.

Výklad znaku:

Na staré obecní pečeti jsou zobrazeni sv. Petr držící klíč a sv. Pavel s mečem.205 Atributy obou světců – klíč a meč – byly převzaty do nových obecních symbolů. V nich je také připomenuta významná přírodní památka ležící v katastru obce – vrch Kobylinec s hojným výskytem konikleců.

Třebelovice

Žádost: 25. 9. 2001, Č. j.: 1024/3VO/01/PPH. Žádost zaslal starosta obce Jan Slabý, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 29. 6. 2001.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 26. 4. 2002, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 27. 3. 2002

Rozhodnutí při PS PČR: 9. 4. 2002, č. 104.

Blason:

V černo-modře polceném štítě stříbrná kvádrovaná hradba se dvěma prázdnými klíčovými střílnami a třemi stínkami, nad nimi tři vztyčené zlaté trojlístky na stoncích.

205 Gregor, František: Pečetě obcí okresu Třebíč, část II., s. 117. 80

Výklad znaku:

Autor návrhu vycházel z obecní pečeti z 18. století. Na ní je zobrazena kamenná zeď se třemi výběrkami cimbuří a na každém z nich květina. Zeď má také dvě střílny.206 Do znaku je převzata zeď s cimbuřím a střílnami (figura má původ patrně v erbu Zahrádeckých ze Zahrádek, majitelů Třebelovic na počátku 17. století – viz klenot jejich erbu, totiž věž s cimbuřím, proto i kombinace modré a stříbrné).207 Květy nad stínkami jsou upraveny do podoby jetelových trojlístků (narážka na stejné zakončení zlatého perizonia na černém křídle v erbu panů z Lomnice, majitelů vesnice na přelomu 16. a 17. století).208

Valdíkov

Žádost: 30. 10. 2000, Č. j.: 662/3VO/00/PPH. Žádost zaslal starosta obce Jan Pavlíček, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 4. 9. 2000.

Autor návrhu znaku: František Gregor

Oznámení při PPHV: 13. 6. 2001, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 30. 5. 2001

Rozhodnutí při PS PČR: 27. 6. 2001, č. 87.

Blason:

V červeném štítě kosmá zlatá berla závitem doleva se stříbrným sudariem, provázená nahoře kosmou kosou bez kosiště, dole kosmou vztyčenou radlicí, obojí stříbrné.

206 Gregor, František: Pečetě obcí okresu Třebíč, část II., s. 117. 207 Halada, Jan: Lexikon české šlechty II., 171 – 172. 208 Mysliveček, Milan: Erbovník, s. 60. 81

Výklad znaku:

Znak vychází ze dvou dochovaných pečetí Valdíkova, z jedné přejímá symbol radlice, z druhé symbol kosy bez kosiště.209 Vzhledem k tomu, že obrazy kosy a zvláště radlice jsou velice běžné na pečetích obcí, byl znak doplněn dalším předmětem, v tomto případě opatskou berlou, připomínkou toho, že Valdíkov byl původně zbožím třebíčského kláštera.

Valeč

Žádost: 13. 2. 2002, Č. j.: 1188/3VO/02/PPH. Žádost zaslal starosta obce Josef Zahrádka, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 12. 2. 2002.

Autor návrhu znaku: Jan Tejkal

Oznámení při PPHV: 26. 4. 2002, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 27. 3. 2002

Rozhodnutí při PS PČR: 9. 4. 2002, č. 104.

Blason:

V modrém štítě nad ostřím doleva položeným stříbrným krojidlem vpravo vztyčená stříbrná radlice s červeným latinským křížem, vlevo půl stříbrné zavinuté střely, provázené nahoře zlatou růží s červeným semeníkem.

Výklad znaku:

Figura radlice a krojidla představuje heraldický přepis staré pečeti obce z roku 1675.210 Figura zavinuté střely je převzata z erbu Smila Osovského z Doubravice, stavitele valečského zámku.211 Figura latinského kříže symbolizuje starobylý valečský kostel Povýšení

209 Gregor, František: Pečetě obcí okresu Třebíč, část II., s. 117. 210 Gregor, František: Pečetě obcí okresu Třebíč, část II., s 118. 211 Halada, Jan: Lexikon české šlechty III., s. 126 – 127. 82 sv. Kříže. Konečně figura zlaté růže v modrém poli připomíná pány z Hradce a tím i první písemnou zmínku o obci z roku 1294.212

Vladislav

Žádost: 20. 10. 2003, Č. j.: 394/4VO/03/PPHAV. Žádost zaslal starosta obce Mgr. Květoslav Havlíček, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 29. 9. 2003.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 28. 11. 2003, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 29. 10. 2003

Rozhodnutí při PS PČR: 25. 11. 2003, č. 31.

Blason:

V modrém štítě zlatá postavená vrš provázená dvěma postavenými odvrácenými stříbrnými limpami.

Výklad znaku:

Obecní symboly vycházejí ze starých pečetí, na kterých byla zobrazena vrš a sladovnické limpy (v literatuře nesprávně interpretované jako vochlice). Vrš připomíná, že Vladislav ležící na pravém břehu řeky Jihlávky bývala městečkem rybářů. Sladovnické limpy připomínají zdejší pivovar. Modrá barva v obecních symbolech symbolizuje řeku Jihlávku. Zlatá je jedna z tinktur erbu panů z Pernštejna, za jejichž éry byla Vladislav poprvé zmiňovaná jako městečko. Spojení modré a zlaté najdeme v erbu pozdějších významných majitelů panství a městečka hrabat z Valdštejna.213

212 Halada, Jan: Lexikon české šlechty I., s. 58 – 59. 213 Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Vladislav. 83

Želetava

Žádost: 30. 5. 2002, Č. j.: 024/4VO/02/PPH. Žádost zaslal starosta obce Oldřich Čech, na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva.

Autor návrhu znaku: Jiří Louda

Oznámení při PPHV: 26. 2. 2003, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 12. 2. 2003

Rozhodnutí při PS PČR: 18. 3. 2003, č. 17.

Blason:

V modrém štítě nad sníženým zlatým břevnem zlatá šestilistá růže s červeným semeníkem a zelenými kališními lístky.

Výklad znaku:

Městečko Želetava se počátkem 15. století dostalo do držení panů z Hradce a v něm zůstalo bezmála dvě století. Tehdy patrně získalo svůj znak odvozený z erbu pánů z Hradce.214 V modrém štítě však nemělo zlatou pětilistou růži ale růži šestilistou. Tento znak se však prakticky shoduje se znakem Kardašovy Řečice, ta užívá právě pětilistou růži. Kvůli výraznějšímu odlišení bylo do paty štítu želetavského znaku přidáno zlaté břevno převzaté z erbu Slavatů z Chlumce a Košumberka. Tento rod získal Želetavu s celým panstvím sňatkem posledního pána z Hradce Jáchyma Ondřeje s Otylií Slavatovou. Po manželově smrti potvrdila Otýlie Želetavě městská privilegia. Znak tedy vyjadřuje přechod vlastnictví pánů z Hradce na Slavaty a připomíná i zmíněné potvrzení městských privilegií.215

214 Halada, Jan: Lexikon české šlechty I., s. 58 – 59. 215 Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Želetava. 84

4. Heraldické zhodnocení znaků Třebíčska

V okrese Třebíč je celkem sto šedesát sedm obcí, tato práce se věnuje padesáti šesti z nich, přesněji jednomu městu, šesti městysům a čtyřiceti devíti obcím. K roku 2014 má již sto čtrnáct obcí nově udělen svůj znak nebo pocházejí ještě z doby, kdy město získalo znakové privilegium. A to kupříkladu Mohelno z roku 1417 od krále Zikmunda, Rouchovanům ho vydal uherský král Matyáš Korvín v roce 1486, Náměšť nad Oslavou dostala privilegium roku 1628, kdy ji císař Ferdinand II. povýšil na městečko a mnoho dalších.

Symboliku komunální heraldiky lze rozdělit do několika skupin. Největší skupinu tvoří obecní znaky, které byly inspirovány vrchností jak světskou, tak i církevní. A to na čtyřiceti dvou znacích můžeme vidět figury a tinktury, nebo jejich kombinace odvozené z určité etapy historického období dané vsi. Nejčastěji se zde vyskytuje odkaz na erb hrabat z Valdštejna (tinktury zlatá a modrá), černé orlí křídlo pánů z Lomnice i například berla připomínající benediktiny z Třebíče.

Celkem třicet devět obecních znaků obsahuje svoji pečeť a to buď úplně, nebo částečně převzatou. Nejvíce se objevuje symbol radlice, znázorňující zemědělský charakter kraje, ale pro velké zprofanování v komunální heraldice byla v obecních symbolech nahrazena například obilnými klasy u obce Odunec, nebo doplněna dalšími figurami jako u obce Rapotice.

Nemalou skupinu tvoří znaky, kde jsou zastoupeny atributy svatých poukazující na místní patrony, kostely a kapličky, vidíme je zde dvacetkrát. Ve velké míře je přejímán atribut meče a klíče symbolizující sv. Petra a Pavla.

Dále často se objevující jsou tzv. mluvící znamení, které svým znamením ve štítě nějakým způsobem vyjadřují název obce, je to tak v devíti případech, akorát obec Jakubov u Moravských Budějovic odkazuje na patrona zdejšího farního kostela.

Stavby se nalézají na osmi znacích. Především tvrze, které se nacházely v obcích, většinou jsou spojeny s historickou událostí nebo vlastníky osady.

85

Spojitost symbolů se zaměstnáním obyvatel je použito u sedmi znaků, což představovala práce v lese, na pile, zemědělství, výroba knoflíků.

Místní historickou událostí či pověstí se nechali autoři inspirovat u obce Martínkov a z části i u obce Předín.

Symbol přírodních zvláštností nebo polohy můžeme vidět u Horního Újezdu, kde kamenitá ostrožna vyčnívala do kraje. Trojvrší u Radošova má vypovídá, že obec leží na Českomoravské vrchovině. A významná přírodní památka – vrch Kobylinec s výskytem konikleců v Trnavě.

Většina obecních symbolů má jednu hlavní tinkturu. V tomto katalogu převládá modrá barva. Modrá barva je často přejímaná z rodových erbů, dlouhodobými majiteli třebíčského panství byli Valdštejnové, jejichž tinktury jsou modrá a zlatá. Další důvod modré je i značení vody, přehrada, vodní pramen, řeky a potůčky. Druhou nejpoužívanější barvou je zelená, připomínající hluboké zelené lesy a zemědělský charakter. Dále červená odvozená podle majitelů (Krajířové z Krajku jejich tinktury červeno – stříbrná) i jako připomínka dřívějšího zbarvení půdy. Častá je i kombinace moravský zemských barev stříbrná – modrá – červená.

Obecní znaky na Třebíčsku nemají jednotný charakter, jsou velmi rozmanité. Jejich znamení se snaží vystihnout danou obec, z historického hlediska, spojení dějin se současností, důležitou událostí i přírodními úkazy.

86

Závěr

Cílem mé bakalářské práce bylo především získat přehled o komunálních znacích okresu Třebíč, udělených v roce 2000 až 2005. Převážně jsem kladla důraz na popis a výklad znaků. Za nejdůležitější považuji samotný výklad znaků, jenž souvisí s historií obcí, znaky často vychází z rodových erbů majitelů jednotlivých panství či jinak významných šlechtických rodů. Dále vypovídají o charakteru obce, tradici, důležitých událostech a jiném. Výklady znaků jsem převážně přebírala z materiálů PPHV.

S pomocí celostátní databáze REKOS, jsem si vytvořila seznam obcí, kterým byl obecní znak udělen v letech 2000 až 2005. Většinu potřebných informací jsem získala v Archivu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Moje badatelská činnost probíhala ve fondu Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013). Jedná se převážně o živou registraturu, do které jsou neustále vkládány nově udělené znaky.

Jelikož však tento archiv není primárně určený pro veřejnost a nalézá se přímo v budově Poslanecké sněmovny, musela jsem nejdříve zaslat oficiální žádost o přístup k materiálům tohoto archivu. Moje žádost byla vyřízena kladně, i přes komplikaci oficiálního uzavření badatelny z důvodu stěhování archiválií, telefonicky jsem si domluvila termín a poslala přesný soupis materiálů, který potřebuji. V archivu se mě ujala paní Malá, které mi velmi ochotně zajistila veškerý požadovaný materiál. Některé informace však chyběly a tak jsem se musela obrátit na obecní úřady v jednotlivých obcích. Obrazová příloha je důležitá součást této práce, obsahuje vyobrazení všech znaků, kterým se v této práci věnuji.

87

Archivní prameny

Archiv Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR:

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Bačice.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Benetice.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Březník.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Budišov.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Cidlina.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Čáslavice.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Čechtín.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Červená Lhota.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Čikov.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Dolní Vilémovice.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Hartvíkovice.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Heraltice.

88

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Hluboké.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Hrutov.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Jakubov u Moravských Budějovic.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Jasenice.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Jemnice.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Jinošov.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Klučov.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Kojatice.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Krahulov.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Koněšín.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Láz.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Lesonice.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Lesůňky.

89

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Litohoř.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Martínkov.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Mastník.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Markvartice.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Mladoňovice.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Nárameč.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Odunec.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Okřešice.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Okříšky.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Předín.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Přešovice.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Radošov.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Rapotice.

90

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Rohy.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Rokytnice nad Rokytnou.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Rudíkov.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Římov.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Sedlec.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Senorady.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Smrk.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Střítež.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Studenec.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Studnice.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Sudice.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Svatoslav.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Trnava.

91

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Třebelovice.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Valdíkov.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Valeč.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Vladislav.

Archiv Poslanecké sněmovny, Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2013), NAD 16, složka obce Želetava.

92

Elektronické zdroje

Oficiální stránky obce Bačice. Historie obce [online]. [cit. 10. února 2014]. Dostupné na internetu: http://www.bacice.cz/o-obci

Oficiální stránky obce Martínkov. O Martínkovu. Historie. [online]. [cit. 16. února 2014]. Dostupné na internetu: http://www.martinkov.cz/historie-martinkova

Oficiální stránky obce Předín. Historie Obce. [online]. [cit. 16. února 2014]. Dostupné na internetu: http://www.predin.cz/menu/historie-obce.php

Oficiální stránky Ministerstva Vnitra České republiky. Sbírka zákonů. [online]. [cit. 2. duben 2014]. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka- zakonu/SearchResult.aspx?q=367/1990&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy

Oficiální stránky Ministerstva Vnitra České republiky. [online]. [cit. 2. duben 2014]. Dostupné z: http://rekos.psp.cz/informace

93

Edice pramenů a literatura

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae I. Ed. Antonii Boczek. Olomucii, 1836. 355 s.

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae II. Ed. Antonii Boczek. Olomucii, 1839. 385 s.

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae III. Ed. Antonii Boczek. Olomucii, 1841. 412 s.

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae IV. Ed. Antonii Boczek. Olomucii, 1845. 412 s.

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae V. Ed. Antonii Boczek. Brunae, 1850. 200 s.

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae VI. Ed. P. Ritter v. Chlumecky und Joseph Chytil. Brünn, 1854. 398 s.

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae VIII. Ed. Vincenz Brandl. Brünn, 1874. 277 s.

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae X. Ed. Vincenz Brandl. Brünn, 1878. 275 s.

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae XI. Ed. Vincenz Brandl. Brünn, 1885. 564 s.

BUBEN, Milan: Encyklopedie heraldiky: světská a církevní titulatura a reálie. Praha: Libri, 1994. 420 s.

CIEŠLAK, Leszak: 750 let od první zmínky o obci Heraltice. b.m. 2006. 55 s.

ČAREK, Jiří: Městské znaky v českých zemích. Praha: Academia, 1985. 451 s.

DOLEČEK, Jan: Města a obce kraje Vysočina edice Vysočina. Rožnov pod Radhoštěm: Proxima Bohemia. 303 s.

DVORSKÝ, František: Vlastivěda moravská – Náměšťský okres. Brno: Musejní spolek. 2008, 342 s.

DVORSKÝ, František: Vlastivěda moravská - Třebíčský okres. Brno: Musejní spolek. 2008, 361 s.

94

DRAČKOVÁ, Hana – KABELKA, Miroslav: Jakubov u Moravských Budějovic. Jihlava: F.R.Z. agency s.r.o., 2011. s. 8.

GREGOR, František: Pečetě obcí okresu Třebíč – I. část. Brno: Západní Morava, vlastivědný sborník. 1997, 94 – 113 s.

GREGOR, František: Pečetě obcí okresu Třebíč – II. část. Brno: Západní Morava, vlastivědný sborník. 1998, 101 – 118 s.

GREGOR, František – SUCHARDA, Jan: Koněšín. Hrotovice: Jas. 2011, 182 s.

GRUNOVÁ, Eva – GRUNA, Bronislav: Lesonice u Moravského Krumlova. Hrotovice: Jas. 2013, 124 s.

HALADA, Jan: Lexikon české šlechty I. Praha: Akropolis. 1994, 197 s.

HALADA, Jan: Lexikon české šlechty II. Praha: Akropolis. 1993, 187 s.

HALADA, Jan: Lexikon české šlechty III. Praha: Akropolis. 1994, 237 s.

HNÍZDIL, Oldřich: Svatoslav historie a současnost. Obecní úřad Svatoslav, 2005. s. 30 – 35.

HOSÁK, Ladislav – ŠRÁMEK, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I. Praha: Academia, 1970. 573 s.

HOSÁK, Ladislav – ŠRÁMEK, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II. Praha: Academia, 1980. 962 s.

CHŇOUPEK, Petr: Mastník L.P. 2000. Mastník: Freedom DTP studio, 2000. s. 1.

Kolektiv učitelů ZŠ v Třebelovicích: Škola v Třebelovicích. Třebíč: VČT, 1987. s. 4.

KRATOCHVÍL, Augustin: Vlastivěda moravská – Velkomeziříčský okres. Brno: Musejní spolek, 2007. 472 s.

KREJČÍKOVÁ, Jarmila – KREJČÍK, Tomáš: Základy heraldiky, genealogie a sfragistiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987. 352 s.

KUBÍK, Zdeněk: Heraldická a vexilologická symbolika měst a obcí jihozápadní Moravy v letech 1990 až 1999. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archivnictví a PVH, 2001. 356 s. Diplomová práce.

LIŠKA, Karel: Městské znaky s ozdobami. Praha: Práce, 1989. 134 s.

Městys Rokytnice nad Rokytnou: Rokytnice nad Rokytnou historie a současnost. Jihlava: F.R.Z. agency s.r.o., 2011. s. 8 – 12.

MÜLLER, Karel – ŠTARHA, Ivan: Znaková privilegia měst, městeček a vsí na Moravě a ve Slezku 1416 – 1914. Brno: Moravský zemský archiv, 1995. s. 2.

95

NĚMEČEK, Vladimír – BOČEK, Milan: Budišov Třebíče, městečko Vysočiny. Národní výbor v Budišově. 1968, s. 8 – 12.

Obecní úřad Rapotice: Z dějin a pamětí obce Rapotice. Třebíč: Fitbox s.r.o., 2001. 6 s.

Obecní úřad Studenec: 900 let obce Studenec. b.m. vydavatelství Petr Večera, 2004. s. 4 – 22.

Okříšky historie a současnost 2011. Jihlava: F.R.Z. agency s. r. o., 2011. 107 s.

PAVLÍČEK, Jan: 900 let obce Valdíkov. Třebíč: IMP.press, 2001. s. 8 – 18.

PILNÁČEK, Josef: Staromoravští rodové. Brno: Tomáš Ježek, 2004. 144 s.

PĚNČÍK, Josef: Z dějin a pamětí obce Krokočína. Žďár nad Sázavou: UNIPRESS, 2000. s. 5 – 14.

PĚNČÍK, Josef: Z dějin obce Jinošova. b. m. Amaprint, 2006. s. 12 – 40.

Rokytnice nad Rokytnou historie a současnost, Brno: F.R.Z. agency, 2011. s. 8 – 12.

SEDLÁČEK, August: Českomoravská heraldika. Praha: Akademie, 1902. s. 11.

SUCHARDA, Jan: Dějiny obce Hartvíkovice. Hrotovice: Jas, 2005. 11 s.

SUCHARDA, Jan: Římov 1257 – 2000. Hrotovice: Jas, 2000. s. 7 – 12.

TŘÍSKA, Jiří a kolektiv: Dějiny Jemnice. Jihlava: Jarmark, 2010. s. 43 – 80.

UJČÍK, Bohumil: Nárameč 1104 -2004. Třebíč: Akcent, spol. s.r.o., 2004. s. 14.

VOJTÍŠEK, Václav: O pečetích a erbech měst a pražských a jiných českých. Praha: Památkový sbor hlavního města Prahy, 1928. 255 s.

ZEJDA, Radovan: Markvartice, dějiny a domopis. Třebíč: Akcent, 2012. s. 9 – 28.

Želetava 1303 – 2003. b.m. Petr Večera, 2003. s. 22 – 26.

96

Seznam použitých zkratek

CDM Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae

Č.j. Číslo jednání

HK Heraldická komise

PPH Podvýbor pro heraldiku

PPHV Podvýbor pro heraldiku a vexilologii

PS PČR Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

REKOS Registr komunálních symbolů

VVVKMT Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu

97

Resumé

Tato bakalářská práce je zaměřena na komunální znaky měst, městysů a obcí v okrese Třebíč od roku 2000 do 2005. Jednotlivé kapitoly pojednávají o vývoji komunální heraldiky, přináší informační přehled měst a obcí s popisem jejich znaků a výkladem jejich symbolů. Součástí práce je i obrazová příloha uváděných obecních znaků.

Summary

This bachelor thesis is focused on municipal symbols of towns, townships and villages in the district Třebíč from 2000 to 2005. Particular chapters deal with development of the municipal heraldry, brings informative list of towns and villages with description and interpretation of their symbols. A part of the thesis is also a pictorial supplement of the mentioned symbols.

98

Obrazová příloha

Bačice Čikov

Březník Benetice

Cidlina Budišov

Čechtín Čáslavice

99

Červená Lhota Jakubov u Moravských Budějovic

Dolní Vilémovice Jemnice

Hartvíkovice Klučov

Hluboké Heraltice

100

Horní Újezd Koněšín

Jasenice Krokočín

Jinošov Lesonice

Kojatice Litohoř

101

Martínkov Markvartice

Krahulov Mastník

Láz Mladoňovice

Lesůňky Odunec

102

Okřešice Okříšky

Přešovice Předín

Rapotice Radošov

Rohy Nárameč

103

Sudice Rokytnice nad Rokytnou

Rudíkov Římov

Smrk Sedlec

Střítež Studenec

104

Vladislav Studnice

Svatoslav Třebelovice

Valeč Trnava

Želetava Valdíkov

105