Bakalářská Práce
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra varhanní a historické interpretace Hra na loutnu Vihuela a tabulatury z rukopisu Ramillete de Flores Bakalářská práce Autor práce: Bc. Kateřina Maňáková, DiS Vedoucí práce: Bc. Jan Čižmář, PhD., M.A., B.A., dipl. um Brno 2021 Bibliografický záznam MAŇÁKOVÁ, Kateřina. Vihuela a tabulatury z rukopisu Ramillete de Flores [Vihuela and Tablatures from the Manuscript Ramillete de Flores]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, Hudební fakulta, Katedra varhanní a historické interpretace, 2021 s. 86. Vedoucí diplomové práce: Bc. Jan Čižmář, PhD., M.A., B.A., dipl. um. Anotace Bakalářská práce „Vihuela a tabulatury z rukopisu Ramillete de Flores“ pojednává o vihuele. Zaměřuje se na historicko-kulturní kontext Španělska v 16. století, vývoj a úpadek vihuely, autory tištěných sbírek a další dochované prameny pro tento nástroj. Pojednává také o tabulaturové části z rukopisu Ramillete de Flores, o obsažených skladbách, jejich autorech a existující edice. Na skladbě Diferencias sobre la Pavanilla bude stručně představena ukázka realizace vlastní kritické edice. Annotation The aim of the bachelor’s thesis „Vihuela and Tablatures from the Manuscript Ramillete de Flores is focusing on historical-cultural context of Spain during 16th century, a development and a decline of vihuela, authors of printed collections and other surviving sources for this instrument. Other part of this thesis includes information about tablatures contained in the manuscript Ramillete de Flores, basic information about them, their authors and a suggestion of own critical edition of Diferencias sobre la Pavanilla. Klíčová slova Vihuela, renesance, tabulatura, Ramillete de Flores, Španělsko, edice Keywords Vihuela, Renaissance, tabulature, Ramillete de Flores, Spain, edition Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 13. května 2021 Kateřina Maňáková Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu práce Bc. Janu Čižmářovi, PhD., M.A., B.A., dipl. um. a Mgr. Janě Michálkové Slimáčkové, Ph.D. za odborné rady a vedení při psaní této bakalářské práce. Také bych chtěla poděkovat muzikologovi Johnu Griffithsovi za jeho dlouholetou badatelskou práci a přiblížení vihuely nejen mně, ale i dalším milovníkům tohoto úžasného nástroje. OBSAH ÚVOD 8 STAV BÁDÁNÍ 9 1. SITUACE VE ŠPANĚLSKU V 16. STOLETÍ 11 1.1 Politická situace 11 1.2 Kulturní prostředí 15 2. HUDBA VE ŠPANĚLSKU V 16. STOLETÍ 18 2.1 Duchovní hudba 18 2.2 Světská hudba 19 3. VIHUELA 21 3.1 Vývoj vihuely 21 3.2 Výrobci vihuel (violeros) 25 3.3 Hráči na vihuelu (vihuelistas) 28 3.4 Úpadek vihuely 30 4. AUTOŘI TIŠTĚNÝCH SBÍREK PRO VIHUELU 32 4.1 Luis Milán (1490/1510 – po 1561) 33 4.2 Luis de Narváez 37 4.3 Alonso Mudarra (1505 /1510 – 1580) 39 4.4 Enríquez de Valderrábano 41 4.5 Diego Pisador (1509/1510 – po 1557) 42 4.6 Miguel de Fuenllana (ca. 1525 – 1585/1605) 44 4.7 Esteban Daza (c.1537 – fl. 1591) 46 5. RAMILLETE DE FLORES 49 5.1 Rukopisy obsahující tabulatury pro vihuelu 49 5.2 Obecné informace o rukopisu Ramillete de Flores 50 5.3 Skladby obsažené v rukopisu 51 5.4 Autoři výše uvedených skladeb 55 5.5 Existující edice Ramillete de Flores 58 5.6 Návrh vlastní edice skladby Diferencias sobre la Pavanilla 60 ZÁVĚR 69 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE 71 SEZNAM OBRAZOVÝCH PŘÍLOH 75 SEZNAM PŘÍLOH 78 PŘÍLOHY 79 ÚVOD Zlatý věk vihuely je bezesporu obdobím, které stojí za probádání. Vihuela je v porovnání s ostatními historickými drnkacími nástroji stále v pozadí. Její reper- toár je úzce profilovaný, nicméně to neubírá na jeho důležitosti. Snad každý klasický kytarista se během svého studia setkal alespoň s několika transkripcemi skladeb z per významných vihuelistů. Bohužel tím jejich povědomí o tomto úžasném světě mnoh- dy končí. Vihuela (případně loutna obecně) je dnes považovaná za určitý romantický symbol vzdálené minulosti. Vihuelový repertoár je určitě jedním ze stavebních prvků západní evropské hudby. I přes velkou oblíbenost vihuely ve Španělsku v 16. století neměl tento nástroj dlouhého trvání. Po necelých sto letech byl nahrazen stále populárnější barokní kytarou, a proto jakýkoliv další objevený zdroj vihuelové hudby je nesmírně vzácný. Vedle sedmi dochovaných tištěných sbírek vihuelových skladeb1 a pár ruko- pisů bych chtěla vyzdvihnout antologii Ramillete de Flores2, rukopis z roku 1593, který se momentálně nachází v Biblioteca Nacional v Madridu. V této sbírce se na- chází několik stran vihuelových tabulatur, které jsou bohužel kvůli ořezaní a zasazení do nové vazby nenávratně poškozeny. Každopádně to není jediná komplikace při interpretaci těchto skladeb. Čtení z originální tabulatury znemožňuje i odbytá práce pisatele rukopisu a mnoho obsažených chyb. I přes tato úskalí je Ramillete de Flores důležitým zdrojem rozšiřujícím informace o vihuele a hudbě ve Španělsku v 16. sto- letí. Touto prací bych chtěla přiblížit okolnosti vývoje a úpadku tohoto nástroje a stručné životopisy autorů tištěných sbírek. Také se zaměřím na tabulaturovou část obsaženou v rukopisu Ramillete de Flores. Stručně poukážu na již existující kritické edice, jejich klady a nedostatky a navrhnu vlastní řešení skladby Diferencias sobre la Pavanilla, která by byla v budoucnu součástí mé vlastní publikace. 1 Luis Milán - El Maestro (1536), Luis de Narváez - Los seys libros del Delphín de música de cifra para tañer vihuela (1538), Alonso Mudarra - Tres libros de música de cifras (1546), Enríquez de Valderrábano - Libro de música de vihuela intitulado Silva de Sirenas (1547), Diego Pisador - Libro de música de vihuela (1522), Miguel de Fuenllana - Libro de música para vihuela intitulado Orphénica Lyra (1553), Esteban Daza - El Parnaso (1576). 2 Celým názvem Ramillete de Flores o collección de varias cosas, Mss/6001. 8 STAV BÁDÁNÍ Asi největší zásluhu na nynějším povědomí o vihuele má australský muzikolog a hráč na tento nástroj John Griffiths. Jeho články považuji za jeden z nejpřínosnějších moderních zdrojů informací. Společně se sedmi dochovanými knihami pro vihuelu, které obsahují vedle autorských skladeb také řadu intabulací světských i duchovních děl tehdejších polyfonních autorů (například v knize Libro de la música de vihuela Diega Pisadora najdeme osm kompletních mší Josquina Despréz). Obsažené intabulace jsou důležitým muzikologickým zdrojem použití musicy ficty v té době. Množství intabulací ve vihuelových knihách můžeme považovat za užitečný „katalog” tehdejší evropské vokální polyfonní hudby. Vedle nejvýznamnějších jmen, jako například Cristobal Morales (1500 – 1553), Josquin Despréz (1450/1455 – 1521) nebo Francisco Guerrero (1528 – 1599), můžeme najít také intabulace skladeb méně známých skladatelů, které nám rozšiřují povědomí o hudebním prostředí a vkusu ve Španělsku v 16. století. Stejně jako u ostatních loutnových rukopisů či faksimile najdeme důležité informace přímo v předmluvách autorů. Poukázala bych především na předmluvu Miguela de Fuenllany, který se poměrně podrobně zabývá mimo jiné také technickými aspekty hry na vihuelu. Značnou nevýhodou bádání z originálních pramenů je nezbytná znalost španělského jazyka a orientace v kulturním i literárním prostředí té doby. Vzhledem k užití tehdejší formy castellano může být čtení mnohdy obtížné a zavádějící. Další komplikací mohou být i samotná jména autorů vihuelových knih. Mnohdy je najde- me hned v několika variantách (např. Luis Milán, Luys Millán, taky Luis de Milán atd.). Je důležité zmínit, že ortografie v této době stále nebyla jednotná. K částečné unifikaci přispělo až vydání první španělské gramatiky roku 1492 (Arte de la lengua castelana, Elio Antonio de Nebrija). Monopol v bádání vedle melbournského rodáka Johna Griffithse drží přede- vším španělští muzikologové a loutnisté. O šíření povědomí o vihuele se zasloužil například časopis Hispanica Lyra, který je vydáván španělskou organizací Sociedad de Vihuela. V tomto časopise pravidelně publikují autoři jako John Griffiths, ale také Juan Carlos Rivera, nebo Juan M. Nieto, který nedávno zpracoval a vydal kritickou 9 edici Los seys Libros del Delphin Luise de Narváeze. Další významnou osobností je Juan José Rey, který stojí za znovuobjevením rukopisu Ramillete de Flores. V roce 1975 vydal první edici tohoto rukopisu, která není bohužel pro interpretační praxi příliš vhodná. José Juan Rey přepsal doslovně tabulaturu i s chybami a chybějícími místy. V edici se nachází i přepis do notace, kde Rey vkládá návrhy oprav hudebního materiálu. Vzhledem k úpravám obsaženým pouze v notaci je jasné, že tato edice je určená hlavně pro klasické kytaristy, ne pro vihuelisty-loutnisty. Uvážíme-li rok vy- dání, tato praxe je poměrně logická, protože poučená interpretace na historické ná- stroje byla stále v začátcích. Osobně s některými řešeními kritických míst s Reyem nesouhlasím a v rámci mých teoretických znalostí a hudebního vkusu bych je řešila jinak. Z dalších osobností zabývajících se edicí Ramillete de Flores, ať už celku, nebo pouze vybraných skladeb, můžeme jmenovat již výše zmíněného Johna Griffi- thse, který editoval nejrozsáhlejší skladbu rukopisu Fantasía de Fabrizio. V úpravě do italské tabulatury navrhuje i uspokojivé řešení problémových míst, zároveň se zde nachází transkripce do moderní notace.3 Jako poslední zmíním edici Stephana Olbertze Canto Llano: The Manuscript Sources for Vihuela/Viola da Mano,4 kde mezi jinými přepisy loutnové hudby najdeme i edici skladeb tohoto rukopisu. Olbertz přepsal vihuelové skladby do francouzské tabulatury společně s řešením