OBSAH

Abstrakt …1 Klí čová slova …2

1. Úvod …3 2. Metodologická část …6 2.1 Kvalitativní výzkum …7 2.2 Orální historie …10 2.3 Analýza a interpretace …15 2.4 Vlastní aplikace metody …18 2.5 Slovní ček nejd ůležit ějších pojm ů …23 3. Praktická část …26 3.1 Shrnutí dosavadního bádání …27 3.2 Specifika tane ční hudby …30 3.3 (Pre)historie do roku 1992 …33 3.4 První akce zam ěř ené čist ě na elektronickou hudbu …42 3.5 Nejv ětší boom tane ční hudby …40 3.6 Pozvolný úpadek …62 3.7 Dnešní situace …69 4. Záv ěr …74 5. Seznam použitých pramen ů …80 6. Přílohy …84

Abstrakt V návaznosti na svou bakalá řskou práci, v níž jsem se zabývala historií tane ční scény v České republice všeobecn ě, jsem p ři psaní diplomové práce v tématu pokra čovala. Tentokrát je práce zam ěř ena jen na oblast Prahy, která byla krátce po revoluci velmi ovlivn ěna p řítomností cizinc ů, kte ří byli s tímto stylem obeznámeni ze západních zemí, a mohli tak prakticky pomoci p ři jeho ší ření u nás. Tane ční scéna v české metropoli je zde také konfrontována se západním sv ětem, odkud se k nám tento hudební styl dostal. První část práce je v ěnována kvalitativnímu výzkumu a použité metod ě, tedy orální historii. Je zde také krátký slovní ček často používaných pojmů z této oblasti, které nejsou širší ve řejnosti velmi známé. Po shrnutí dosavadních poznatk ů následuje samotná analýza rozhovor ů provedených s významnými pam ětníky.

Abstract This piece of work was meant to be countinuous to my bachelor´s thesis. In that essay I was dealing with the history of Czech in general. This time I focused just on Prague and surrounding area. The Czech capital was deeply influenced by presence of tourists. After the Velvet revolution, they were suddenly able to visit Prague. And as they they were already familiar with , they could help to spread it here. The situation in Prague is also compared with the rest of the world (western civilization). In the first part of the essay, I describe the qualitative research and the method I have used, which is the oral history. I also enclose a brief vocabulary of frequently used terms that are not very well known to the greater audience, I suppose. The last part is the analysis of the interviews itself. The interviews were done with important narrators.

- 1 -

Klí čová slova - orální historie - kvalitativní výzkum - soudobé d ějiny - tane ční hudba - - house - DJ, DJing - Praha - kluby, klubová kultura - (tane ční) party

- 2 - 1. Úvod

Touto diplomovou prací bych ráda alespo ň částe čně navázala na svoji bakalá řskou práci, v níž jsem se v ěnovala po čátk ům techna 1 u nás. Tato práce, i p řes svoje nedostatky, poukázala na první kr ůč ky tohoto osobitého stylu v České republice, jeho rozkv ět v polovin ě devadesátých let a postupnou odezvu, která souvisela s tříšt ěním do jednotlivých žánr ů a komercionalizací celé scény. Mimo jiné pro nedostatek písemných pramen ů jsem pro její napsání použila metodu orální historie, která sice nem ůže p řesn ě odhalit jednotlivé události a data, ale myslím si, že se její síla ukázala zejména v motivacích narátor ů a nadšení pro hudbu. Pon ěkud neš ťastným se ukázal výb ěr narátor ů – sice se jednalo o pam ětníky a významné osobnosti tohoto žánru, ale byli to lidé r ůzných profesí (DJové 2, promoté ři, noviná ři), což se projevilo v zam ěř ení jednotlivých rozhovor ů. Promotér nebo DJ se každý ve své profesi zam ěř ují zcela logicky na odlišné záležitosti tane ční party. Přesto si myslím, že by tato práce mohla sloužit jako „odrazový m ůstek“ k dalšímu, hlubšímu bádání v této oblasti. Tímto sm ěrem bych se ráda dál vydala i já. Jedním z důvod ů pro toto téma je vlastní zájem o danou oblast a pocit nedostate čnosti dostupných informací. Nadto si myslím, že tane ční scéna už je v České republice za svoji existenci tém ěř dvaceti let natolik svébytným a významným fenoménem, že si výzkum vyžaduje. Tane ční scéna od svého po čátku v 80. letech ve Spojených státech prošla velmi rozmanitým vývojem: z několika málo nadšenc ů na za čátku se hudba rozší řila do celé zem ě a odtud nejprve do západní Evropy a poté i do zbylých částí sv ěta. V dnešní dob ě už snad nenajdeme místo, kde by tento žánr nezaznamenal žádnou odezvu. Přičemž je dobré si uv ědomit, že v každé části sv ěta na sebe bere trošku specifickou podobu. Tane ční party, clubbe ři, DJové, hudba a posléze i celá subkultura se vždy vyvíjí v kontextu dané majoritní kultury a spole čnosti. Oproti jiným hudebním styl ům zcela novátorsky zpracovává zvukový materiál. S tím souvisí specifický jazyk, který k tomuto ú čelu používá. Krom ě

1 Viz kapitola 2.5 Slovní ček nejd ůležitějších pojm ů 2 Tamtéž

- 3 - jazyka vznikla v podstat ě celá subkultura, která se odráží zejména ve zvláštním stylu oblékání a celkovém pohledu na sv ět. Svoji diplomovou práci bych ráda zúžila na zkoumání po čátk ů elektronické hudby v Praze. Prahu totiž považuji za srovnatelnou s jinými sv ětovými metropolemi, a tudíž následná komparace bude adekvátn ější. První část práce bude zam ěř ená na popis a seznámení s použitou metodou. Pomocí krátkého exkurzu do kvalitativního výzkumu se dostanu k samotné metod ě orální historie, která má p ři zkoumání nedávných d ějin své klady ale i nedostatky, které se pokusím v této části vysv ětlit a oz řejmit použití práv ě orální historie pro výzkum daného tématu. Podle výsledk ů mé předchozí práce sice Praha možná nebyla prvním místem v bývalém Československu, kde se techno (resp. house 3) objevilo 4, byla ale místem, kde m ělo nejv ětší potenciál se rozvíjet: množství p ředevším západoevropských turist ů mí řících krátce po sametové revoluci do Prahy, kte ří už s tímto žánrem byli dávno seznámeni ze své domoviny, se neustále zvyšovalo. Řada prvních pražských klub ů byla zejména zpo čátku provozována podle západního vzoru. Zárove ň s tím stoupal i po čet klub ů, poslucha čů a profesionál ů, kte ří se této hudb ě v ěnovali. S pádem komunistického režimu také souvisí zrušení veškerých omezení týkajících se výjezdní politiky, takže bylo najednou možné rozjet se pro hudební inspiraci zcela svobodn ě k našim západním soused ům a na oplátku je pozvat k nám. S otev řením hranic také souvisela možnost vydat se „ven“ pro modern ější vybavení klub ů. Nejv ětšího rozmachu se pražská scéna do čkala zhruba v druhé polovin ě 90. let minulého století až na p řelomu tisíciletí. V této dob ě zažil nejv ětší rozkv ět dodnes oblíbený klub Radost FX v Bělehradské ulici, kde bylo po řádání tane čních party tém ěř na denním po řádku. Běžn ě se zde objevovaly jména jako DJ Loutka, OO Bidlo FX, DJ Tráva, DJ Vilém, Petr Braun aj. Undergroundové akce v klubu u Melouna, U Zoufalc ů a v Ubiquity jsou už pasé. Nadále se po řádají party pro tisíce lidí v kulturním domu v Ládví a plánují se první venkovní festivaly.

3 Tamtéž 4 Naráto ři čast ěji zmi ňovali Bratislavu, pop ř. Teplicko – resp. každý hájil v prvenství vlastní region. P řesné datum už z řejm ě nikdo nikdy nezjistí.

- 4 - Krom ě vzniku klub ů zam ěř ený jen na elektronickou hudbu se objevují také první produk ční agentury jako Lighthouse, Roxydust a D Smack U. Tyto agentury k nám kone čně dováží první zahrani ční DJs a pomáhají t ěm českým zahrát si za hranicemi naší republiky. Velký význam m ěl také p říchod velkých firem na český trh, které si uv ědomovaly nákupní potenciál mladého publika, a řadu akcí sponzorsky podpo řily 5. Tento velký boom kon čí n ěkdy po roce 2000, kdy se tane ční party t říští do několika styl ů a vracejí s menším okruhem poslucha čů do komorn ějších klub ů. V tomto duchu se v podstat ě udržují dodnes. Existují kluby i DJové, kte ří si za ta léta udrželi jistý standard a poslucha či se k nim rádi vracejí. Krom ě toho se objevila řada míst, která po jedné sezón ě skon čila. Tane ční hudba už má beze sporu nejlepší léta za sebou, p řesto si ale udržuje ur čitý stálý okruh poslucha čů . Situace v Praze bude postupn ě konfrontována se situací tane ční scény ve zbytku sv ěta, p ředevším ve sv ětě západním, kde elektronická hudba vznikla. Díky nep říznivé politické situaci se u nás tane ční subkultura vytvá ří opožd ěně, ale velmi rychle se dostává na úrove ň Západu a následuje jeho vývojové trendy (t říšt ění styl ů, pozvolný úpadek zájmu, komercionalizace).

5 Nap ř. Semtex, Lucky Strike, Durex aj.

- 5 - 2. Metodologická část

Celý výzkum je založený zejména na metod ě orální historie. Jedná se o metodu kvalitativní, tudíž nám nedává exaktní a zevšeobecnitelná data. U kvalitativních metod velmi záleží na osob ě samotného badatele a jeho schopnostech analýzy a interpretace. Zárove ň také nabádá čtená ře k dalšímu přemýšlení nad možnými významy. Spíše než exaktní popis skute čnosti nabízí hlubší vhled do zkoumaného problému. Orální historie je jednou z nejnov ěji ustavených metod kvalitativního bádání. Pro tento výzkum zam ěř ený na elektronickou tane ční hudbu je velmi vhodná zejména díky neexistenci jakýchkoli písemných pramen ů, které by se historií tane ční scény u nás zabývaly. Je z řejmé, že z rozhovor ů s pam ětníky nezískáme p řesná data, ale poslouží spíše k navození atmosféry a pocit ů, které narátor ům hudba od po čátku p řinášela. Přesn ější data lze získat studiem n ěkolika málo písemných pramen ů. V tomto p řípad ě se bude jednat zejména o tiskoviny, které se tane ční hudbou zabývají – ty ale vychází až pozd ěji a nereflektují samotnou historii, ale zabývají se spíše blížícimi se a prob ěhlými akcemi a p ředstavováním jednotlivých DJ ů a jiných projekt ů. Jejich periodicita a informace v nich mohou sloužit také jako doklad o oblíbenosti tane ční hudby mezi mládeží. Celá kapitola bude zakon čena krátkým vysv ětlením nej častěji používaných pojm ů, na které m ůže čtená ř v pr ůběhu práce narazit.

- 6 - 2.1 Kvalitativní výzkum

Kvalitativní výzkum a jeho po čátky jsou spojeny s vývojem etnologie v 15. a 16. století, kdy se první mo řeplavci za čali vydávat na dálné plavby a na svých cestách se seznamovali s tak zvanými primitivními národy. 6 První v ědecké základy etnologie položil ale až na za čátku minulého století B. Malinowski požadavkem a popisem metody zú častn ěného pozorování a vedení terénního deníku. Tzn. že oproti do té doby tém ěř výlu čně p ěstovanému kvantitativnímu výzkumu je kvalitativní výzkum mladou disciplínou, která se i v dnešní dob ě potýká s řadou problém ů a s ned ůvěrou ze strany stoupenc ů tradi čního výzkumu. Oproti tradi čnímu výzkumu založeném na pozitivistickém p řístupu totiž nepracuje se statistickými daty ani v laboratorních podmínkách a m ůže se proto jevit jako mén ě „v ědecká“. Kvantitativní výzkum je založen na metodách p řírodních v ěd. Sb ěr dat je velmi siln ě strukturovaný; využívá se m ěř ení s cílem n ějaký jev exaktn ě popsat. Pracuje se s velkými soubory dat, které se dávají do vzájemných vztah ů. Podobn ě jako v přírodních v ědách lze použít jako jednu z metod experiment. Data získaná v kvantitativním výzkumu bývají často definována jako reprezentativní, p řesná a objektivní. Kvantitativní výzkum v ětšinou testuje hypotézy, postupuje deduktivn ě. Při provád ění kvalitativního výzkumu se zpravidla za číná opa čně – formulací výzkumných otázek. Na základ ě tohoto kroku jsou vybráni tomu odpovídající respondenti. Analýza a interpretace získaných dat probíhají už b ěhem samotného výzkumu (resp. dokonce i p řed zapo četím výzkumu) a pokra čují do té doby, než dojde k jeho nasycení – tzn. když už se námi získaná data v rozhovorech (pop ř. pozorování, analýze textu aj.) opakují. Po provedení záv ěre čné interpretace je možné vytvo řit novou teorii. Oproti kvantitativnímu výzkumu bývá po čet respondent ů velmi malý. Na druhou stranu nám tento p řístup umož ňuje uchopit sociální realitu z jiného úhlu. Kvantitativní popis skute čnosti nám ješt ě nezaru čuje porozum ění ur čitému fenoménu. Kvalitativní výzkum se snaží danému tématu porozum ět do hloubky,

6 Viz. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace . Praha, 2005. s. 65 n

- 7 - pochopit zkušenost respondent ů. Zam ěř uje se na p řirozen ě se vyskytující data 7. Kvalitativnímu výzkumu bývá často vytýkána otázka reliability a validity výzkumu 8. Jak lze vid ět, výhody jednoho druhu výzkumu jsou nevýhodami druhého a naopak. Použití (pop ř. kombinace obou) záleží na druhu výzkumu a na našem cíli. V žádném p řípad ě nelze tvrdit, že jeden je hodnotn ější než druhý. Denzin a Lincolnová 9 popisují kvalitativního badatele jako brikoléra. Brikolér je n ěco jako domácí kutil, který používá r ůzné metody a postupy, aby vytvo řil brikoláž; jakousi skláda čku. Přitom nepoužívá metody nahodile, ale jen takové, které se pro daný úkolu nejlépe hodí. P ři takové práci se d ěje mnoho v ěcí najednou – ozývají se r ůzné hlasy, sledujeme n ěkolik perspektiv, nacházíme více význam ů. Výsledek je dialogický – nabádá k odezv ě a p řemýšlení čtená ře. Na druhou stranu ale badatel díky r ůzným metodám a triangulaci dat m ůže dojít k hlubšímu porozum ění zkoumaného fenoménu. Kvalitativní výzkum není snadné definovat, protože nemá žádné vlastní paradigma nebo teorii. Pro ilustraci lze použít následující definici: „Kvalitativní výzkum je interdisciplinární, transdisciplinární a n ěkdy kontradisciplinární. K říží humanitní, sociální a fyzické v ědy. Kvalitativní výzkum je mnoho v ěcí najednou. (…) [badatelé] V ěř í v přirozenou perspektivu a interpretativní porozum ění lidské zkušenosti.“ 10 Kvalitativní výzkum lze také definovat úžeji, pomocí p ředm ětu jeho zkoumání. Takovou definici uvádí nap ř. Uwe Flick: „Kvalitativní výzkum je ur čený k p řístupu ke sv ětu „tam venku“ (nikoli k odborným podmínkám jako v laborato ři) a k porozum ění, popisu a n ěkdy k vysv ětlení spole čenského fenoménu „zevnit ř“ (…).“ 11 Kvalitativní výzkum používá řadu metod (pop ř. jejich kombinaci) v závislosti na zkoumaném fenoménu, problému, otázce apod. Zpravidla se jedná

7 Viz nap ř. SILVERMAN, David. Ako robi ť kvalitatívny výskum . Sage Publications, 2000. P řel. Martin Šulrajter, Bratislava 2005. s. 15-23 8 K tomuto problému se vrátím níže. 9 Viz DENZIN, Norman K. – LINCOLN, Yvonna S. Strategies of Qualitative Inquiry . Sage Publications, 2003. s. 5-9 10 Viz NELSON, C. – TREICHLER, P. A. – GROSSBERG. L. Cultural Studies . New York, 1992. In DENZIN, Norman K. – LINCOLN, Yvonna S. Strategie of QualitativeIinquiry . Sage Publications, 2003. s. 11 11 Viz FLICK, Uwe. Designing Qualitative Research . Sage Publications, 2007. s. ix

- 8 - o zkoumání zkušeností lidí a skupin (pomocí rozhovor ů), zkoumání interakcí a komunikace (pozorování) a analýzu dokument ů. Kvalitu výzkumu lze podpo řit od samého po čátku zkoumání. Uwe Flick 12 navrhuje n ěkolik zp ůsob ů: - jasný a reflektovaný výb ěr specifické metody - znovu ov ěř it, zda je zvolená metoda adekvátní ke zkoumanému tématu - přesné dodržování zvolené metody v pr ůběhu celého výzkumu. Validita výzkumu znamená, do jaké míry výzkum skutečně zkoumá to, co tvrdí, že zkoumá. Validitu lze podpo řit nap ř. triangulací dat – tzn. kombinací zp ůsob ů nazírání na zjišt ění (porovnání s literaturou, jiným výzkumy a konzultacemi s odborníky v dané oblasti apod.). Dalšími možnostmi, jak zvýšit validitu výzkumu, jsou podle Silvermana 13 nap ř.: princip vyvratitelnosti (pokus o vyvrácení p ředpokládaného vztahu mezi jevy), metoda systematického pozorování (neustálé porovnávání vznikající hypotézy), analýza deviantních případ ů. Badatel nesmí nijak zkreslovat pozorovaná a zaznamenaná data. Reliabilita ukazuje spolehlivost ve smyslu opakovatelnosti výzkumu – kdyby byl výzkum opakován, m ělo by se dojít ke stejným záv ěrům. Podle výše uvedených charakteristik je zjevné, že reliabilita je vyšší u kvantitativního šet ření a validita u kvalitativního. Reliabilitu lze zvýšit nap ř. naprostou pr ůhledností a postupovou jasností výzkumu, jeho otev řeností, psaním si terénních poznámek. Ve výzkumu (a to jakémkoli) je nutné dbát také na jeho etiku. Nezbytnou sou částí je informovaný souhlas respondent ů. Badatel také musí dbát na respondentovo soukromí a respektovat jeho osobu. K tomuto problému se ješt ě blíže vrátím v další kapitole.

12 Viz FLICK, Uwe. Designing Qualitative Research . Sage Publications, 2007. s. 62 nn 13 Viz SILVERMAN, David. Ako robi ť kvalitatívny výskum . Sage Publications, 2000. P řel. Martin Šulrajter, Bratislava 2005. s. 187 nn.

- 9 - 2.2 Orální historie

Orální historie je, velmi jednoduše řečeno, historie zprost ředkovaná vypráv ěním pam ětník ů. Většinou na sebe bere podobu nahraného (na záznamník, kameru) rozhovoru, který je výsledkem interakce narátora (tedy pam ětníka) a tazatele (výzkumníka, badatele). Ačkoli tak název napovídá, nemusíme ji používat jen pro výzkum historie a dob více či mén ě dávno minulých (resp. soudobých d ějin) ale také v psychologii, antropologii, sociologii i jiných humanitních a spole čenských v ědách. Lze ji použít všude tam, kde se chceme dozv ědět n ěco o zkušenostech konkrétních lidí. Ačkoli lze prvky toho, co dnes nazýváme oral history, najít už ve starov ěku 14 , jako v ěda se za čala vyvíjet až o mnoho let pozd ěji. Konkrétn ě ve Spojených státech amerických v první polovin ě minulého století. Její vznik byl podmín ěn technologickým pokrokem – díky n ěmu mohla být objevena možnost rozhovory nahrávat a uchovávat. Jedin ě s pomocí nahraných rozhovor ů lze sledovat a kontrolovat narátor ův postup p ři výzkumu, pop ř. rozhovory op ětovn ě využít p ři jiném výzkumu. Nahrávání je d ůležité proto, že dokáže uchovat nejen záznam řeči, ale také významné mimoslovní projevy narátora, jeho mimiku i gestiku (pokud nahráváme na kameru) – i tato data nám poskytují zajímavé informace o narátorovi. Takto nezkreslený materiál pak mohou použít také další badatelé. Navíc z něj lze vytvo řit interaktivní materiál, který je p řístupn ější širšímu obecenstvu. Z oráln ě- historických materiál ů lze vytvo řit celá řada výstup ů: rozhlasové nebo televizní dokumenty, interaktivní výstavy v muzejích aj. První rozhovory v historii novodobé orální historie byly vedeny Allanem Nevinsem a jeho žákem Louisem Starrem s významnými Ameri čany v americké Kolumbii. Ti také p ři místní univerzit ě založili první oráln ě-historické centrum vůbec. Důležitou roli pro orální historii m ěla také chicagská škola, která propagovala životní p říb ěhy znevýhodn ěných skupin obyvatelstva. Snad nejvýznamn ějším dílem této školy je výzkum W. Thomase a F. Znanieckého Polish Pheasant in Europe and America.

14 Ústní sv ědectví zaznamenával už Thukydides. Z nov ějších lze pak jmenovat Francouze Micheleta.

- 10 - Z USA se orální historie postupn ě ší řila i do dalších zemí západního sv ěta – do Spojeného království, Francie a také do Latinské Ameriky a Austrálie. Zárove ň vznikaly asociace orální historie a centra v jednotlivých zemích – orální historie se za čala stávat uznávanou v ědou. Přičemž v každé zemi je patrné, že se badatelé musí zabývat (krom ě výzkumu minoritních skupin) také nedávnou minulostí své zem ě – tak jsou výzkumy v Itálii a N ěmecku zam ěř eny mj. na fašismus a nacismus; po událostech na p řelomu 80. a 90. let se velkým tématem stal život v zemích bývalého sov ětského bloku apod. Na rozdíl od Spojených stát ů byly rozhovory v Evrop ě od po čátk ů vedeny spíše s nižšími vrstvami obyvatel. Během své krátké historie se tato metoda potýkala s velkou mírou ned ůvěry ze strany tradi ční historické v ědy, která nep řipouští nahrané lidské vzpomínky jako relevantní v ědecký pramen. Jedním z prvních d ůležitých p řelom ů v tomto tradi čním chápání byl rok 1975, kdy se poda řilo poprvé prosadit orální historii jako v ědeckou metodu na Mezinárodním kongresu historických v ěd v San Franciscu. V roce 1976 se pak uskute čnila první konference orální historie. 15 Od té doby se tato disciplína za čala postupn ě institucionalizovat – vznikla Mezinárodní asociace orální historie 16 , která má zast řešující charakter v ůč i národním oráln ě- historickým spolk ům a jednotlivým badatel ům. U nás se práce s pam ětníky v jakési form ě rozvíjela už p řed pádem komunismu – z tohoto d ůvodu ale nemohla být svobodná, ale pod řízená politických ú čel ům (zájem p ředevším o d ělníky). Moderní, tedy demokratická orální historie se mohla za čít rozvíjet až po roce 1989. Prvními pr ůkopníky byli Miroslav Van ěk a Milan Otáhal a jejich práce Sto studentských revolucí (Praha, 1999). Orální historie se od té doby za čala dostávat do škol i do výzkum ů jiných obor ů (nap ř. gender studies). Dalším významným rokem v rámci české orální historie se stal rok 2000, kdy bylo p ři Ústavu soudobých v ěd AV ČR založeno Centrum orální historie. Dovršením úsilí o zakademi čtění oboru bylo otev ření navazujícího magisterského studia Orální historie – Soudobé d ějiny na Fakult ě humanitních studií Univerzity Karlovy v roce

15 Viz. VAN ĚK, Miroslav . Globalizace a digitální revoluce aneb Čtvrtá vývojová fáze orální historie: Ohlédnutí za 14. mezinárodní konferencí orální historie v Sydney. In: Soudobé d ějiny XII, 2006, č.1-2, s.269 - 279. s. 271 16 International Association of Oral History – IOHA. Tato asociace vznikla na základ ě zvyšujícího se po čtu badatel ů z nejr ůzn ějších kout ů sv ěta, kdy už prvotní americká asociace nemohla sta čit.

- 11 - 2008. Významnou událostí bylo také po řádání mezinárodní konference IOHA v Praze v roce 2010.

Orální historie slouží ke zkoumání nedávné minulosti – jejím prost ředkem jsou rozhovory vedené s narátory, pam ětníky. Tyto rozhovory nám umož ňují odhalovat spíše každodenní život b ěžného člov ěka, který byl často v historii opomíjen. Je vhodná k dokreslení „velkých“ d ějinných události ale i k pozvednutí historického významu těch, kde prameny písemné povahy chybí. Ukazuje pocity a prožívání historie o čima lidí a slouží tak velkou m ěrou k demokratizaci d ějin. Beth M. Robertsonová 17 poukazuje na další významný klad orální historie: oráln ě- historické projekty mohou být užite čné p ři pé či o staré lidi. Lidé se odvažují mluvit o své minulosti; cítí, že je o n ě zájem; mohou se cítit sebev ědom ěji. Tazatel m ůže vést s narátorem bu ď životní vypráv ění 18 nebo interview. Interview, které budu ve svém výzkumu používat, se soust řeďuje spíše jen na ur čitou část narátorova života – na tu, která je p ředm ětem výzkumu. „Zpravidla se váže k ur čité historické události, již dotazovaný prožil, v níž vystupoval v ur čitém postavení a spole čenské roli a na níž si v jejím pr ůběhu vytvá řel (a pozd ěji dotvá řel a korigoval) jistý názor a postoj.“ 19 Otázky tazatele jsou čast ější a konkrétn ější než p ři životopisném vypráv ění. Od interview žurnalistického se však v mnoha ohledech liší – noviná ř a oráln ě-historický badatel vedou rozhovor většinou za jiným ú čelem a pro jiný okruh čtená řů . V jistých p řípadech lze také vést skupinová interview. Nejsou ale p říliš vhodná, protože p řítomnost dalších lidí m ůže vést k zaml čení n ěkterých informací; naráto ři se mohou více styd ět nebo naopak mluvit hlasit ěji a více. Pokud nahráváme jen na diktafon, hrozí také nebezpe čí, že nebudeme schopni jednotlivé hlasy rozpoznat. Ani tazatel ů by p ři rozhovoru nem ělo být více, protože se narátor může cítit zastrašen a ohrožen. Orálnímu výzkumu musí p ředcházet d ůkladná rešeršní příprava. Badatel má povinnost se pe čliv ě seznámit s danou historickou epochou a předm ětem svého

17 ROBERTSON, Beth M. Oral History Handbook . Oral History Association of Australia, 2006 18 Životní vypráv ění je vhodné k zachycení celého života člov ěka. V ětšinou se odehrává v pr ůběhu n ěkolika sezení a je strukturováno chronologicky. 19 VAN ĚK, M. – MÜCKE, P. – PELIKÁNOVÁ, H. Naslouchat hlas ům pam ěti. Teoretické a praktické aspekty orální historie. Ústav pro soudobé d ějiny AV ČR, 2007. s. 76

- 12 - výzkumu, resp. s tím, co už k danému tématu bylo napsáno. Nep řipravený tazatel se p ři rozhovoru h ůř e orientuje a není schopen klást vhodné dopl ňující otázky, čímž snižuje kvalitu rozhovoru. Tím, že se na rozhovor náležit ě p řipraví, projeví tazatel také úctu k narátorovi a lépe naváže vztah d ůvěry. Stejn ě tak d ůležitá je příprava metodologická. Velmi d ůležitou částí je výb ěr samotných narátor ů. „Pro rozhovory, výb ěr je orientován nato vybrat správné lidi – ty, kte ří mají zkušenost, která je pro výzkum relevantní.“ 20 Výb ěr narátor ů je řízen ú čelem výzkumu – tém ěř nikdy není náhodný. Možní naráto ři se objevují už v rámci rešeršního studia, p ři seznamování se s danou epochou. Po zkontaktování n ěkolika prvních narátor ů m ůžeme pokra čovat metodou sn ěhové koule, kdy získáváme kontakty na další možné narátory od narátor ů stávajících. Je vhodné vybrat takové narátory, kteří jsou schopni svoji zkušenost komunikovat a ochotní podstoupit mnohdy několikahodinový rozhovor. Etika celého výzkumu je úzce spjatá mj. s přísným dodržováním metody a všech postup ů. Tazatel je povinen respektovat osobu narátora a pokud byla p řed rozhovorem stanovena n ějaká omezení a hranice, nem ěl by je p řekra čovat. Nezbytnou sou částí každého rozhovoru je narátorem podepsaný souhlas ke zpracování osobních údaj ů, který se řídí zákonem č. 101/2000 Sb., o ochran ě osobních údaj ů, ve zn ění pozd ějších p ředpis ů.

Oráln ě-historický text je na pomezí historie a pam ěti. Pam ěť není nikdy zcela objektivní. Lidská pam ěť je ovlivn ěna a konstruována sou časností, dnešními představami a dnešní osobností člov ěka (objevuje se nostalgie po „starých dobrých časech“). Velkou m ěrou na ni také p ůsobí spole čnost a kultura 21 . Je tém ěř pravidlem, že starší naráto ři si velmi p řesn ě pamatují události z dob svého mládí, ale nedávné činnosti rychle zapomínají.

20 Viz FLICK, Uwe. Designing Qualitative Research . Sage Publications, 2007. s. 80 21 Viz DENZIN, Norman K. – LINCOLN, Yvonna S. Strategies of Qualitative Inquiry . Sage Publications, 2003. s. 304 n.

- 13 - „(…) pravda je vždy tvo řena historicky, kulturn ě a sociáln ě. (…) Mezi extrémem absolutní pravdy a žádné pravdy je živá realita polozpracované pravdy, která tvaruje naši každodennost.“ 22 Lidé si v ětšinou pamatují to, co oni sami považují za d ůležité; co n ějakým zp ůsobem ovlivnilo a zm ěnilo běh jejich života. Většinou jsou to v ěci pro n ě zajímavé a d ůležité z osobního hlediska. Proto m ůže být tazatel zkoumající nap ř. tzv. sametovou revoluci, jednu z nejv ětších politických událostí naší historie, zklamaný a p řekvapený, když ji narátor v rozhovoru skoro nezmíní. Jinak události vnímají lidé v jejich st ředu a jinak ti, kte ří na jejich okraji; jinak je definují ti, kte ří je znají jen z vypráv ění. Minulé d ěje prožíváme vždy jinak, vkládáme do nich naši sou časnost. Žádná totální historie neexistuje. Pokud bychom šli do extrému, dalo by se říct, že skute čnost (i historie) je konstruována jazykem. Protože je navíc soudobé d ějiny velmi nesnadné studovat 23 , m ůžeme se p ři jejich výzkumu setkat i s událostmi, které se t řeba ani neudály, ale n ějakým zp ůsobem se ve vnímání lidí zm ěnily. V této úloze mohou hrát zna čnou roli média 24 . Oráln ě-historický výzkum je vždy spole čným dílem narátora a tazatele. Vzpomínky jsou pro daný projekt základním kamenem, ale stejn ě tak je d ůležitá osoba tazatele, která jim dává vlastní význam a výklad. I tazatel je n ějak zako řen ěn ve svém žitém sv ětě, na jehož základ ě dává smysl historii. Subjektivitu lidských vzpomínek nelze chápat jako nedostatek orálních pramen ů, ale spíše jako obohacení klasických d ějinných událostí. Díky nim se lze na d ějiny podívat z nového úhlu pohledu. Někdy m ůžeme dokonce slabiny lidské pam ěti dokonce ud ělat p ředm ětem samotného výzkumu 25 . Zajímavými mohou být také longitudinální výzkumy, které mohou p řesn ě ukázat prom ěnlivost lidské pam ěti.

22 DOUGLAS, Ezzy. Qualitative Analysis. Practice and Innovation . London, 2002. s. 2 23 Nap ř. z důvodu nep řístupnosti n ěkterých archiv ů, nedostatku pramen ů apod. 24 VAŠÍ ČEK, Z. – MAYER, F. Minulost a sou časnost, pam ěť a d ějiny . Praha: Triáda, 2008. s. 153 nn. 25 Dobrým p říkladem m ůže být kniha The Death of Luigi Trastulli and Other Stories od Alessandra Portelliho.

- 14 - 2.3 Analýza a interpretace

Bez t ěchto dvou proces ů nelze hovo řit o dokon čeném výzkumu. Teprve tazatelova interpretace dávají získaným dat ům význam a „suchá“ data obohacuje. Analýza a interpretace oráln ě-historického pramenu za čínají už se sb ěrem dat. N ěkdy možná dokonce i p řed za čátkem samotného výzkumu – už jen přemýšlením o výzkumu a b ěhem rešeršní p řípravy zvažuje badatel jeho možné prom ěnné, zamýšlí se nad možnými výzkumnými problémy; začíná n ěkam sm ěř ovat. Tato p říprava mu potom samotnou interpretaci velmi usnadní. Analýza se projevuje také b ěhem rozhovoru, a to jak v ědomá tak i nev ědomá – tazatel klade dopl ňující otázky k jednotlivým témat ům, narátor některá svá tvrzení objas ňuje a znovu vysv ětluje, k některým otázkám se m ůže vracet. I samotný záznam o rozhovoru je z velké míry analýzou a interpretací – tazatel se v něm zamýšlí nad zmín ěnými tématy, nad neverbálními gesty a mimikou narátora, nad tónem řeči v souvislosti s některými tématy, nad očividnými rozpory apod. Miles a Huberman popisují analýzu jako t ři spojené procesy – redukci dat, jejich zobrazení a návrh záv ěru 26 . Redukce dat spo čívá v jejich výb ěru; tazatel si z materiálu vybírá p řednostn ě ta data, která odpovídají na jeho výzkumné otázky, ostatními se nezabývá. Spolu s redukcí dat je tazatel dává do vlastních, pro výzkum ur čených, kategorií, které dále analyzuje. Zobrazení dat spo čívá ve vytvo ření si pomocných tabulek a diagram ů, které usnad ňují následnou interpretaci. Analýza a interpretace je neustálý cyklický a reflexivní proces, který probíhá do doby, než badatel rozhodne, že bylo dosaženo výzkumného cíle. Interpretace navíc není nikdy definitivní, protože k původnímu materiálu se m ůže vrátit badatel znovu a interpretovat jej zcela jinak, z odlišného hlediska. Jak uvádí Hendl 27 , analýza je pro badatele náro čná z několika d ůvod ů: - zejména nezkušený tazatel je zahlcen daty, mezi nimiž není snadné se zorientovat

26 Viz COFFEY, Amanda – ATKINSON, Paul. Making Sense of Qualitative Data . Sage Publications, 1996. s. 7 27 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace . Praha, 2005. s. 224

- 15 - - informace, které badatel o čekával, se ve výzkumu neobjevily, a tak jim věnuje menší pozornost, než zamýšlel - tazatel je často ovlivn ěn prvními informacemi, které v ětšinou zanechají větší dojem - odporující se informace badatel schváln ě vynechává Van ěk28 navrhuje n ěkolik zp ůsob analýzy oráln ě-historického textu: - Jazyková analýza – tazatel sleduje, v jaké osob ě narátor mluví, která slova a pro č používá často, používání cizích slov, klišé, tvorbu složitých souv ětí apod. - Obsahová analýza – badatel se v ěnuje obsahu narátorova sd ělení; porovnává data z rozhovoru s informacemi získanými rešeršní p řípravou atd. - Psychologická analýza – badatel se snaží spíše než samotný rozhovor analyzovat osobnost narátora. Za tímto ú čelem sleduje jeho vyjad řovací schopnosti, p řeřeky, zám ěrné vynechání n ěkterých témat aj.

Interpretaci lze také rozlišit podle zavedených analyticko-interpreta čních sm ěrů humanitních v ěd29 : - Hermeneutická se snaží vyložit text z vlastního kontextu. Badatel musí být nep ředpojatý v ůč i dané problematice. - Zakotvená teorie (grounded theory) byla vyvinuta Glaserem a Straussem. Sb ěr a analýza dat se uskute čň uje spole čně. Už od po čátku se tak vyno řují r ůzná témata, badatel si na jejich základ ě vytvá ří kategorie, které pak integruje do jednotného teoretického rámce. - Konverza ční analýza vychází z etnometodologie 30 . Badatel zkoumá spíše než obsah zp ůsob sd ělení; jak lidé mluví, čemu dávají význam, jak se rozhovor utvá ří.

28 Viz VAN ĚK, Miroslav a kolektiv. Orální historie: Metodické a „technické“ postupy (skriptum). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Filosofická fakulta, 2003. s. 40 n. 29 Viz VAN ĚK, M. – MÜCKE, P. – PELIKÁNOVÁ, H. Naslouchat hlas ům pam ěti. Teoretické a praktické aspekty orální historie. Ústav pro soudobé d ějiny AV ČR, 2007. s. 131 nn 30 Etnometodologie je odnoží sociologie. Zkoumá každodenní sociální interakce.

- 16 - - Fenomenologická – badatel se snaží co možná nejvíce pochopit narátorovu zkušenost s daným fenoménem, jeho prožívání, snaží se podrobn ě popsat jeho zkušenosti. Interpretace není všeobecná. Stejn ě jako pro ostatní metody kvalitativního výzkumu i zde platí, že interpretace se vztahuje jen na daný vzorek narátor ů. Záv ěry nejsou reprezentativní. Navíc je velmi pravd ěpodobné, že pokud by naprosto stejný materiál interpretoval jiný badatel, došel by ke zcela odlišným výsledk ům.

- 17 - 2.4 Vlastní aplikace metody

Tane ční hudba je v dnešní dob ě už plnohodnotným hudebním žánrem, srovnatelným s jinými (rockem, jazzem atd.). Podobně jako jiné hudební styly si prošla n ějakým vývojem a v sou časnosti je spíše na ústupu. P řesto jí doposud nebyla (alespo ň v českém prost ředí) v ěnována v ětší pozornost. Cílem celé práce bylo: - Poodhalit vznik a historii pražské tane ční scény na základ ě vzpomínek pam ětník ů. - Zachytit atmosféru prvních klub ů a prvotního nadšení, které umožnilo velmi rychlý rozmach tane ční scény . - Vývoj pražské klubové scény bude sledován v širších souvislostech – v komparaci s vývojem v západních zemích a bude také lehce nastín ěna situace ve zbytku republiky. - Poodhalit odlišnosti jednak mezi jednotlivými žánry tane ční hudby, které se vyvinuly, a také mezi subkulturami v jednotlivých zemích. - Věnovat se úloze lehkých i tvrdších drog na tane ční scén ě. - Ráda bych také sledovala postupný proces za čle ňování elektronické tane ční hudby do v ětšinové kultury a její „normalizaci“. - Nastínit dnešní situaci na poli pražské klubové scény. Metodu orální historie jsem si již vyzkoušela p ři psaní bakalá řské práce, v níž se ukázala její síla p ředevším v odhalování subjektivních pocit ů z hudby. Jak už jsem psala d říve, lidská pam ěť je ovlivn ěna řadou faktor ů, a proto jsem se ani při zpracovávání diplomové práce nedo čkala (ani nemohla do čkat) p řesných udání dat, osob, událostí. Op ět se mi potvrdilo, že hudba je n ěč ím velmi intenzivn ě prožívaným a možná proto h ůř e pamatovaným. Na za čátku výzkumu bylo rozhodnutí vést rozhovory zhruba se sedmi narátory. Mělo jít výlu čně o DJe, protože ti mají k hudb ě zvláštní vztah – na rozdíl od producent ů a majitel ů klub ů ji zpravidla ned ělají pro to, aby zbohatli, a tato váše ň jim vydržela dodnes. Navíc nejsou navázaní jen na jeden ur čitý klub, ale zažili atmosféru mnoha klub ů, a to z pohledu ú častníka (který si m ůže akci bez starostí užít), nikoli organizátora.

- 18 - Protože se ale jejich výpov ědi do zna čné části shodovaly, nakonec byly rozhovory vedeny také s poslucha či elektronické hudby. Tito pam ětníci jsou vhodní zejména pro nastín ění atmosféry party z jiného úhlu pohledu. Práci by m ěli ozvláštnit p ředevším o individuální zážitky a prožitky. Rozhovorů nakonec bylo provedeno jen šest, protože se získané informace p řekrývaly a opakovaly. Ačkoli jsou house a techno v dnešní dob ě do zna čné míry odlišné styly s odlišným publikem, na samém po čátku je nelze p říliš odlišovat, protože (jak říkají sami naráto ři) „se hrálo všechno“. Proto jsou vybraní naráto ři z obou hudebních oblastí. Vzhledem ke zkoumanému tématu by m ěl být tedy narátor rodilý Pražák (resp. vyskytující se v 90. letech velmi často v Praze), narozený nejpozd ěji v roce 1978 (p řičemž nep ředpokládám, že by n ěkdo z nich byl narozený p řed rokem 1965). Bude se tedy jednat o dnešní t řicátníky až čty řicátníky. Rozhovory byly vedeny nakonec s těmito narátory (v abecedním po řadí):

Čen ěk Malý (DJ Detrik) Čen ěk se narodil v roce 1974 v Praze. Hudbu za čal vnímat velmi brzy i díky svojí matce. Navšt ěvoval Klub 007 na Strahov ě, kde se seznámil s Milanem Kroužilem a Michalem Vikto říkem z JAR, díky kterým poznal funkovou muziku. Postupn ě se dostal k acid housu a mixování a poznával další lidi na scén ě: Igora Patakyho 31 , Pavla Krejdla, Dana Richtera, Petra Brauna aj. S nimi se vydával na cesty do Holandska, kde čerpal inspiraci. Na po čátky si dob ře pamatuje. Bohužel ale nelze hovo řit o uceleném vypráv ění, protože v pr ůběhu 90. let strávil n ěkolik let ve v ězení. Vzpomínal především na atmosféru prvních klub ů a na po čáte ční nadšení. A čkoli pat ří mezi naše nejstarší DJe tohoto žánru, možná práv ě díky své „p řerušované“ karié ře nebyl nikdy tolik známý jako ostatní zpovídaní. Po řádal také n ěkolik akcí – mezi nejznám ější pat ří zejména Underground Garage na Palachov ě nám ěstí (r. 2002). V sou časné dob ě se spíše stáhl do soukromí a čas od času hraje po boku Pavla Krejdla.

31 P ůvodem slovenský DJ, v 90. letech velmi populární také v Praze.

- 19 - Daniel Richter (DJ Aiffel) DJ Aiffel je jedním z prvních pražských houseových DJ ů. Narodil se v roce 1973 v Praze. V rodin ě m ěli k hudb ě blízko, otec je houslista. Jako velký hudební vliv zmi ňoval p ředevším skupinu Depeche Mode. Nejprve hrával na diskotéce v Jílovém u Prahy a v Lukách pod Medníkem. Tam potkal Pavla Bidla a Josefa Sedlon ě, díky nimž za čal hrát v Praze. S Pavlem Bidlem hrával v klubu Modrá Terasa na M ůstku a práv ě zde se nau čil mixovat. Pohyboval se také vedle DJ Loutky. Často hrával i mimo Prahu. Je velmi úzce spojen s legendární Radostí FX, kde p ůsobil jako rezidentní DJ. V sou časné dob ě se v ěnuje svému obchodu Aiffel Records. Tento obchod a vydavatelství založil v roce 1995 a dodnes jej m ůžeme na pražském Žižkov ě najít. Krom ě vinyl ů prodává také gramofony, mixážní pulty, sluchátka a jiné pot řeby pro kluby a DJing.

Josef Sedlo ň Tento rozhovor byl veden už v rámci bakalá řské práce. P řesto velmi dob ře posloužil i v tomto projektu: Josef Sedlo ň se narodil v Praze v roce 1969. O hudbu se za čal zajímat velmi brzy. Ze všech narátor ů je nejv ětším hudebním nadšencem: neustále hledá a propaguje nejr ůzn ější sm ěry elektronické hudby, nezam ěř uje se úzce jen na n ěco. Hudbu bere jako svoje poslání. Zpo čátku trávil hodn ě času v Klubu 007 na Strahov ě a v Klubu 19 na Kladn ě. Od roku 1992 jezdil pravideln ě do Velké Británie, kde se seznamoval s tam ější scénou. Po roce 1995, inspirován anglickým festival Tribal Gathering, založil s přáteli agenturu Lighthouse a za čal po řádat festival Open Air Field. Od samého po čátku až dodnes p ůsobí na Rádiu 1.

Marek Krej čí Je zástupcem poslucha čů elektronické hudby. Narodil se v roce 1975 v Praze a tane ční party navšt ěvuje od jejich po čátku. Žil v komunit ě lidí, která tane ční hudbu poslouchala. Osobn ě se zná s celou řadou pražských DJ ů, díky nimž se na party dostal. Od jejího otev ření chodil do velmi populární Radosti FX. Krom ě klubových akcí se zú čast ňoval také

- 20 - festival ů. Krom ě samotných akcí také p ři vzpomínání jako jeden z mála zmi ňoval úlohu drog a svoje zkušenosti s nimi. Dnes pracuje jako kucha ř, dál navšt ěvuje party a lepí koláže z fotek, článk ů a flyer ů, které posbíral na nejr ůzn ějších akcích.

Martin Nauš (DJ Agent) Martin je také rodilý Pražák, narodil se v roce 1972. K hudb ě se dostal zejména díky své tehdejší p řítelkyni a práci v Popronu (pozd ěji v berounské Lod ěnici). V Popronu se seznámil s Josefem Sedlon ěm, který v něm dál rozvíjel zájem o elektronickou hudbu. Hraje zhruba od roku 1995. Ačkoli za čínal jako samouk, velmi rychle se vypracoval mezi naše nejznám ější a nejžádan ější DJe. Často hrával po celé republice i v zahrani čí (zastupovala jej agentura Lighthouse). Spolupo řádal festival Svojšice. Na poli elektronické hudby je velice činorodý – krom ě po řádání party založil také vlastní label a tvo ří i vlastní hudbu. V sou časnosti se podílí na pravidelné pardubické akci Techno Masters a plze ňském Pig Festu.

Pavel Krejdl Bývá ozna čován jako první český DJ, který hrál techno. Narodil se v roce 1975 v Praze. Na pražské tane ční scén ě se za čal objevovat od jejího zrodu, a čkoli ke hraní se dostal postupn ě. Díky rodinné situaci se velmi brzy osamostatnil a dostal se práv ě do komunity spjaté pozd ěji s tane ční hudbou. Pomáhal budovat klub U zoufalc ů, zažil atmosféru prvních pražských klub ů (Sluní čko, Miš Maš aj.). Od za čátku jej hraní velmi lákalo a postupem času za čal hrát práv ě U Zoufalc ů, v Alf ě atd. Od za čátku se také snažil jako jeden z mála hrát po celé republice a hudbu dál propagovat. Hrával také v zahrani čí: v Irsku, Chorvatsku, Slovensku aj. Pavel hraje dodnes, na plakátech bývá často ozna čován jako „legenda“. Díky komercionalizaci scény už na svou propagaci rezignoval a hraní už jej dávno neživí.

- 21 - Prvním narátorem byl Pavel Krejdl. Ten mi posléze pomohl „otev řít dve ře“ k dalším kontakt ům. Z dalších rozhovor ů postupným nabalováním vyplývali další možní naráto ři. Protože se jedná spíše o mladší generaci, první kontakt v ětšinou (po doporu čení n ěkterého z narátor ů) probíhal pouze telefonicky. Místo konání rozhovoru a čas bylo zvoleno s ohledem na narátora a každý rozhovor trval okolo 60 minut (jednalo se o interview). Po každém rozhovoru jsem o n ěm provedla záznam a každý rozhovor si sama p řepsala (obojí jsou sou částmi P říloh). Přepisy rozhovor ů v Přílohách jsou doslovné, ale jsou velmi citliv ě upraveny s ohledem na snadn ější čitelnost textu. V závorkách jsou uvedeny d ůležité mimoslovní projevy narátora. Úryvky, které pak používám v pr ůběhu další části práce, jsou použity p řesn ě v této form ě; jednotliví naráto ři jsou v nich ozna čeni svými iniciálami na konci každého úryvku. Každý narátor také podepsal Ud ělení souhlasu se zpracováním a zp řístupn ěním osobních a citlivých údaj ů32 . Po p řepsání všech rozhovor ů jsem provedla jejich obsahovou analýzu, kterou prezentuji ve t řetí části práce. U rozhovor ů mi často p řipadalo, že se mi naráto ři snaží „zavd ěč it“. Když jsem jim vysv ětlila v kostce, jaký je zám ěr projektu, okamžit ě stá čeli rozhovor jen na hudbu. Většina z nich už také n ěkolikrát o tomto období svého života mluvila 33 , a tak mají jednotlivé příb ěhy a události „nacvi čené“ a říkají je jako souvislý příb ěh. Přesto jsem se snažila je dopl ňujícími otázkami nutit se zamýšlet dále a mluvit také o jiných oblastech svého života. Často také o čekávali spíše noviná řský rozhovor, s přesn ě mí řenými a p řipravenými dotazy. Naráto ři byli všeobecn ě velmi otev ření a pot ěšení zájmem o svou osobu a o oblast, která je velmi baví. Proto byli vst řícní, často nabízeli další pomoc a dopln ění nejasností v případ ě pot řeby.

32 Vzor naleznete v Přílohách 33 Pokud n ěkdo d ělá rozhovor s DJem, první otázka v ětšinou padá na za čátky jeho hraní.

- 22 - 2.5 Slovní ček nejd ůležit ějších pojm ů

Vysv ětlení pojm ů z oblasti orální historie (tazatel, narátor, interview) můžete nalézt v kapitole Orální historie. V tomto oddíle bych se ráda zabývala hudebními pojmy, které zazn ěly v rozhovorech, které se budou prolínat celou prací. Tyto pojmy jsou, p ředpokládám, pro čtená ře neseznámeného s tímto hudebním stylem, nejasné, a proto je pokládám, pro lepší porozum ění textu, za d ůležité vysv ětlit.

Elektronická hudba – se používá pro takovou hudbu, která je produkována pomocí elektronických nástroj ů (nap ř. syntetizér, po číta č, sampler). Žánry, které jsou sem tradi čně za řazovány jsou: techno, house, jungle, trance, breakbeat aj. Tyto kategorie jsou v podstat ě základní a existují řadu let. Jednotlivé podžánry se neustále vyvíjejí, vznikají nové (nap ř. nu-), jiné naopak zanikají (trip hop aj.).

Tane ční scéna – svébytná kultura mládeže, která se u nás objevila na po čátku 90. let minulého století. Typická je pro ni elektronická hudba, zpo čátku také velmi specifický styl oblékání. Její vznik se datuje na po čátek 80. let v USA, odkud se postupn ě rozší řila do západní Evropy. Zejména ve Velké Británii zažila obrovský boom ve form ě velkých rave 34 akcí: obrovské ko čovné sound systémy po řádající party v opušt ěných továrnách nebo pod širým nebem 35 . Toto období bývá ozna čováno jako „druhé léto lásky“ 36 .

(Tane ční) party – prostor (a ť už se jedná o venkovní, halovou nebo klubovou akci), kde se scházejí p říznivci elektronické hudby. V čele stojí DJ, který mixuje hudbu, která je za celou dobu trvání nep řerušovaná a tvo ří jakýsi p říb ěh (= tzv. set).

34 Jeden ze styl ů elektronické hudby, dnes už tém ěř neexistující. Na jeho po čátku stál acid house a garage. 35 V dnešní sob ě je jejich potomkem tzv. freetekno; u nás známé p ředevším s po řádáním často propíraného Czechteku. 36 Toto pojmenování souvisí také do zna čné míry s obrovskou konzumací nových drog, zejména extáze (MDMA).

- 23 - DJ 37 (z angl. ) – úst řední osoba tane ční party, která stojí za gramofony (v dnešní dob ě se ale stále čast ěji používají také CD p řehráva če a po číta če) a mixuje hudbu (tzn. snaží se jednotlivé tracky – skladby – sladit tak, aby přechod mezi nimi byl co nejmén ě post řehnutelný). Tímto zp ůsobem tvo ří i n ěkolik hodin trvající tzv. set. Jeden DJ zpravidla hraje ca 60-120 minut. Nejznám ější DJové bývají za řazováni v tzv. line-upu 38 zpravidla v hlavní hracím čase; tzn. mezi třiadvacátou a druhou hodinou ranní.

Partypeople / clubbe ři – tato z angli čtiny p řejatá slova se používají b ěžn ě pro ozna čení účastník ů tane ční akcí. P řitom pojem clubber ozna čuje spíše jednotlivce, který navšt ěvuje kluby, kdežto pojem partypeople je obecn ější a p ředstavuje celou masu tane čník ů.

House – nejstarší a nejrozší řen ější ze styl ů tane ční hudby. Vznikl na po čátku 80. let minulého století v Chicagu (klub The Warehouse39 ) na základ ě obohacení disca o vlivy funku a soulu a basovou linku. Za „vynálezce“ lze ozna čit Frankieho Knucklese a Jesseho Saunderse. Základem je 4/4 rytmus s rychlostí 128-135 BPM, zvýrazn ění je na každé dob ě. Z USA se styl dále ší řil do západní Evropy, kde se dále t říštil na jednotlivé podžánry 40 .

Techno – vzniklo o n ěco pozd ěji (zhruba v polovin ě 80. let) v industriálním Detroitu. Název je odvozen od slova technologie, technologický. Za zakladatele bývají ozna čováni Derrick May, Juan Atkins nebo Kevin Saunderson. Technická podstata je velmi podobná, tempo o n ěco rychlejší (140-160 BPM). Typické je mixování skladeb. Hudba bývá hlu čná a postrádá melodii a v ětšinou i vokály. Postupem času se také tento žánr rozpadl na řadu podstyl ů (rychlejší freetekno a schranz, tribal, acid, minimal, industrial aj.).

37 V množném číslem používám z angli čtiny p řevzaté DJs, a čkoli po gramatické stránce není zcela správn ě. 38 Tzn. časový rozvrh akce; od kdy do kdy hraje který DJ. 39 Podle jedné z teorií práv ě díky zkrácení názvu Warehouse dostal house svoje jméno. 40 Nap ř. deep house, tech house, chicago house, acid house aj.

- 24 - Trance – poslední dobou nejmasov ější (velká obliba obrovských party typu Sensation White, Trancemission). Vznikl na po čátku 90. let. Stejn ě jako p ředchozí je typický 4/4 rytmem, ale je obohacený o melodickou linku a často také o výrazný vokál. Jeho název velmi vypovídá o jeho povaze – m ěl by poslucha če dovést k jinému stavu v ědomí, do tranzu. Velmi populární je ve své domovin ě – Holandsku a N ěmecku. Trance party mívají p řesn ě vymyšlenou a do detailu propracovanou choreografii: každý tón je dop ředu p řesn ě naplánován k tane čním vystoupením a dekoracím.

Breakbeat – nedodržuje striktn ě 4/4 rytmus, často používá synkopy (p řesunutí lehké doby na t ěžkou). Je používán také v hip hopu.

Jungle – je poslední z pěti nejv ětších „škalutek“ tane ční hudby. Fanoušci tohoto stylu vedou neustále spory o to, zda je ztotožnitelný s nebo je lze odlišit. V ětšinou jsou ale ztotož ňovány. Tento styl je ze všech nejrychlejší (m ůže dosáhnout až p řes 180 BPM). Název op ět o samotné hudb ě vypovídá – je velmi rychlá, energická až divoká.

Na tomto míst ě bych také ráda upozornila, že v pr ůběhu práce používám některé pojmy vícemén ě jako synonyma (nap ř. klubovou a tane ční scénu, techno a house aj.). Činím tak jednak proto, že zpo čátku opravdu nelze mírné nuance mezi nimi dob ře odlišit. Dále proto, že i pro širší ve řejnost nejsou rozdíly mezi nimi jasn ě patrné – i vnit řně se jedná o jednotnou subkulturu. A v neposlední řad ě také proto, že sami pam ětníci mezi nimi nijak jasn ě nerozlišují.

- 25 - 3. Praktická část

V této, t řetí části práce, bych ráda nejprve nastínila nelehkou situaci p ři zkoumání písemných pramen ů. Ano, existuje n ěkolik časopis ů, na jejichž stránkách auto ři psali o elektronické hudb ě, ale tyto články jsou si obsahov ě velmi podobné (více mén ě zmi ňují jen termíny akcí a p řináší biografie a rozhovory s DJi). Pokusy o hlubší analýzu či zkoumání tane ční hudby a její historie u nás v podstat ě chybí. Přesto jsou písemné prameny vhodné k dokreslení rozmachu tane ční scény, protože zachycují jednotlivé události a DJská jména, která se u nás objevila. Tane ční hudba, resp. její ko řeny) se v Praze objevila záhy po revoluci v roce 1989 a b ěhem prvních deseti let své existence zažila nevídaný boom. Během velmi krátké doby se dostala pražská tane ční scéna na sv ětovou úrove ň, což lze sledovat p ředevším na p řílivu sv ětov ě známých jmen na českých party. Velmi rychle a v hojném po čtu vznikly první kluby, z nichž některé si udržely své postavení dodnes (zejména Radost FX a Roxy). Po polovin ě 90. let vznikají také první venkovní festivaly v okolí Prahy, které byly op ět inspirovány situací v západních zemích. Tato situace kulminovala n ěkdy po za čátku milénia a zhruba po roce 2004 můžeme pozorovat úpadek zájmu ze strany poslucha čů , odliv médií apod. V tomto stavu (tzn. mén ě klub ů a menších, mén ě velkých halových akcí, mén ě hv ězdných jmen a ustálený po čet poslucha čů ) v podstat ě existuje dodnes.

- 26 - 3.1 Shrnutí dosavadního bádání

Jak už jsem uvedla výše, historie české tane ční scény z ůstává stále neprobádaná a bez v ětšího zájmu. Její zkoumání je zna čně ztíženo neexistencí písemných pramen ů, které by zachycovaly její prvopo čátek. Záznamy o d ění na tane ční scén ě po čátku 90. let by se snad daly jen velmi složit ě získávat z dobových plakát ů a flyer ů41 . Pokud ješt ě v ůbec v této dob ě existují, mají je pam ětníci maximáln ě po n ěkolika kusech v soukromém archivu, a tudíž je skoro nemožné je sebrat všechny. Stejn ě tak neexistují ani druhotné prameny, které by se pokoušely tento problém zaznamenat a reflektovat. Nejvýznamn ějším po činem, který si dal za úkol mapovat českou i sv ětovou tane ční subkulturu, bylo vydávání časopisu Trip2House. Tento fanzin za čal pod vedením Aleše Blehy 42 vycházet v březnu 1996. Zpo čátku černobílý, v nákladu několika málo kus ů, se postupn ě s nár ůstem poslucha čů elektronické hudby prom ěnil v seriózní časopis pravideln ě informující o novinkách, blížících se akcích, ale i o mód ě, po číta čových hrách apod. Seznamoval čtená ře s novými DJs, s problematikou drog a pokoušel se také zmapovat historii tane ční scény, v tu dobu ale už jen ze vzpomínek pam ětník ů. Velkou zásluhu na jeho rozvoji m ěl také Tomáš Zilvar. Po odchodu Aleše Blehy byl časopis p řejmenován na Trip, pozd ěji na Tripmag a ješt ě pozd ěji na XMag. Pod tímto názvem časopis na za čátku roku 2009 skon čil (posledním, stým číslem). Tento časopis velmi dob ře mapuje nejv ětší rozkv ět a komercionalizaci scény a s jejím úpadkem také zanikl. Přesto za svou existenci nem ěl žádnou v ětší konkurenci. Pro čtená ře bylo také velmi p řínosné pravidelné přibalování nejprve kazet, pozd ěji CD k časopisu, která prezentovala poslední trendy a seznamovala s interprety. Z dalších časopis ů je t řeba jmenovat p ředevším Rock & Pop, který ve více mén ě pravidelné rubrice Trance & Dance informoval o d ění na tane ční scén ě (nejenom české) až do roku 2001. Noviná ři jako Jana Kománková nebo D. A.

41 Jako flyer bývá ozna čován letá ček, zmenšenina plakátu se základními údaji o chystané party: místo, čas, DJs, vstupné. 42 Významný propagátor elektronické hudby na Pardubicku, proslulý zejména ve spojitosti s festivalem Summer of Love.

- 27 - Rodriguez rozebírali hudební novinky, plánované i už prob ěhlé akce, objevovaly se také rozhovory se zahrani čními i tuzemskými hv ězdami. Dalším možným zdrojem je časopis Živel, vycházející nepravideln ě od roku 1995. Tento vcelku objemný časopis se zam ěř uje na kyberkulturu, na literaturu (p ředevším sci-fi), design, film, moderní um ění a také vždy n ěkolik stránek věnoval tane ční scén ě (a ť už se jednalo o zkrácené verze n ěkterých knih nebo článk ů nebo o aktuální novinky). Posledními z časopis ů d ůležitých pro tane ční scénu byly Bassline (pozd ěji přejmenovaný na BE: bassline elektronik), který vycházel v letech 2000-2004, a Ultramix (2002-2004). Oba tyto časopisy byly zam ěř eny čist ě jen na elektronickou a moderní populární hudbu a jejich vydávání je znakem vrcholícího zájmu o tuto hudbu ze strany ve řejnosti, a proto z řejm ě také „nep řežily“ rok 2004. Op ět v nich nalezneme aktuální články, nikoli však ani zmínku o minulosti české tane ční scény. Vcelku brzy se objevuje první internetový server zabývající se tane ční hudbou – techno.cz. Zde bych p ředevším vyzdvihla články z rubrik Encyklopedie tane čních styl ů a Encyklopedie festival ů. První z nich zachycuje vývoj nejd ůležit ějších žánr ů elektronické hudby (house, techno, trance, jungle, breakbeat atd.). Encyklopedie festival ů nasti ňuje dějiny nejprve západoevropských festival ů, dále také historii domácích, a to v četn ě velkých brn ěnských halových akcí 43 . Za celým projektem stojí Dan Kafka. Techno.cz od svého za čátku informuje o tane čních akcích, p řináší rozhovory s hudebníky a také fotky a reporty z prob ěhlých akcích. Dodnes je pro poslucha če tane ční hudby st ředobodem co se tý če nejnov ějších informací a i p řes sv ůj název „techno“ se nezam ěř uje jen na jeden styl, ale informuje o veškerých akcích zam ěř ených na elektronickou tane ční hudbu. O n ěco pozd ěji se objevil také server rave.cz, který je od po čátku daleko více spjatý s brn ěnskou scénou. Oba dva servery fungují dodnes a i p řes velkou konkurenci si drží svoje významné postavení. Bohužel historii (krom ě shora uvedených rubrik) z nich nelze více čerpat, protože archivy starších článk ů nemají. Server rave.cz je zajímavý také pro své obsáhlé diskusní fórum, kde si

43 Nejznám ější je Apokalypsa, pat ří sem také Citadela, Garage, Colosseum, Orion Hall, Imperium aj.

- 28 - poslucha či elektronické hudby vym ěň ují názory, sdílí zážitky a fotky apod. Při pro čítání t ěchto diskusí si nelze nevšimnout, že komunita je vcelku malá a všichni účastníci se navzájem znají. Nápomocnou mi byla částe čně také oborová práce Ond řeje Holomka, Subkultura techno v České republice (Brno, 2005). Poskytuje krátký nástin historie tane ční hudby u nás a objas ňuje specifické názvosloví. Poslední pramen, z něhož jsem čerpala, je moje vlastní bakalá řská práce 44 , v níž jsem se pokusila popsat historii techna v České republice z pohledu n ěkolika významných pam ětník ů, kte ří se o její rozvoj zasloužili v několika regionech. Její slabiny, zejména ne p říliš š ťastnou volbu narátor ů, jsem zmi ňovala již v úvodu. I p řesto jsem jeden z rozhovor ů vedených pro tuto práci použila také zde, protože se jednalo o narátora p ůsobícího od za čátku v Praze (Josef Sedlo ň). Útržkovit ě lze také tane ční subkulturu poznat také z filmové tvorby (nap ř. Šeptej, Human Traffic). Zde slouží spíše jen jako kulisa – není hlavním tématem filmu. Co se tý če sv ětového vývoje, můžeme nalézt více zdroj ů zabývajících se historií tohoto žánru v jednotlivých zemích, zejména se jedná o internetové zdroje. Všechny výše uvedené zdroje jsou v konkrétn ější podob ě uvedeny v Seznamu použitých pramen ů na konci práce.

44 KAZDOVÁ, Darina. Česká tane ční scéna do roku 2000 o čima jejích p ředstavitel ů. Praha, 2008. Bakalá řská práce. Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií.

- 29 - 3.2 Specifika tane ční hudby

V této kapitole bych se ráda zam ěř ila na n ěkteré rysy (spíše kulturní povahy), které odlišují elektronickou tane ční hudbu od jiných hudebních žánr ů, a učinilo ji tak atraktivní pro mládež 80. a zejména 90. let. Elektronická tane ční hudba vznikla jako n ěkteré jiné hudební styly 20. století ve Spojených státech amerických. Tento „hrnec“ mnoha kultur dal vzniknout nap ř. jazzu, rock and rollu, rhythm and blues a jiným. A podobn ě jako tyto styly vznikla tane ční hudba mezi černošskou menšinou. Vznik tane ční hudby ve Spojených státech m ůžeme analogicky srovnat nap ř. s érou hippies. Obojí vzniklo díky neut ěšené spole čensko-politické situaci v zemi, jako protest proti aktuálnímu stavu. Mladí lidé se pomocí hudby i drog odpoutávají mimo spole čenskou situaci a žijí si vlastním zp ůsobem života. P řičemž „techno generace“ je ale daleko mén ě politická. Domovem techna je už zmín ěný Detroit – tedy m ěsto p řetechnizované, industriální; odtud pochází i název. Techno je p ůvodn ě obdivem nových technologií, nových nástroj ů, díky nimž mohlo vzniknout; snaží se zachytit atmosféru moderní doby a moderních technologií 45 , snaží se být futuristické (alespo ň ve svém po čátku). Hudba už není tvo řena pomocí „živých“ nástroj ů a tém ěř nepot řebuje vokály, lidský hlas. Může tím dokonce nazna čovat odosobn ění moderní doby od všeho lidského, p řemíru techniky. Není ale protestem ani oslavou, ale pouhým konstatováním. Co tane ční hudbu odlišuje hned od po čátku od ostatních styl ů je p ředevším obrovská tolerance: v prvních amerických klubech (chicagský Warehouse, newyorský Paradise aj.) vedle sebe tan čí „bílí“ a černí“, gayové a jiné menšiny s tzv. většinovou populací, což do té doby bylo v Americe nevídané. Důraz je kladen p ředevším na hudbu a vše ostatní jde stranou. V dnešní dob ě se tolerance projevuje zejména v postoji k oble čení, které nosí (nebo nenosí) tzv. partypeople. O oble čení se na party nemluví, není d ůležité být „in“, daleko podstatn ější je samotná zábava.

45 Extrémem je skupina , která se pokoušela zkomponovat nap ř. i zvuk dálnice.

- 30 - Hlavní osobou na party je DJ. Na samém po čátku byla tato osoba více mén ě anonymní 46 – byl „jen“ prost ředníkem, který umož ňuje lidem nové zážitky. Někdy jsou tane ční party p řirovnávány k šamanským rituál ům, kde šamanem je DJ, který pomocí repetitivní hudby vede k lidi až ke zm ěněnému stavu v ědomí 47 . Velmi výstižn ě tento okamžik popisuje Sacco Coster 48 : „DJ je klí čovou postavou párty. Mixuje desky tak, že rytmus je b ěhem celého ve čera nep řerušený. Dobrý DJ p ředvede ucelenou stavbu ve čera se t řemi nebo čty řmi vrcholy. Lidé na parketu se b ěhem t ěchto vrchol ů, kdy se hraje pár hodn ě žhavých desek, (…) dostanou do nálady. Všichni je čí a mávají rukama nad hlavou a řvou. V takových okamžicích si lze povšimnout vzájemné interakce mezi DJem a publikem. (…) Nep řetržitý rytmus bicích umož ňuje lidem na parketu dostat se do transu, čehož lze dosáhnout jedin ě tancem, kdy se vyvolá energie proudící celým t ělěm a lidské t ělo splyne s hudbou.“ (s. 53) Tancující dav je jednotný organismus, který je veden DJem, ale zárove ň v něm interagují lidé mezi sebou: dívají se jeden na druhého, usmívají se, komunikují. Pro tane ční scénu vykonala mnohé také nová droga, extáze. MDMA, látka, která je v ní obsažená navozuje pocity harmonie a št ěstí, souzn ění s ostatními. Díky t ěmto ú čink ům nebyl na party nikdy zaznamenán v ětší p řípad agrese. Lidé jsou velmi mírumilovní a daleko čast ěji je najdeme v objetí než ve p ři. „Poté se dostaví stav, p ři kterém v ětšina lidí cítí obrovskou empatii a euforii, cítí se š ťastni, mají poruchu koordinace pohyb ů, p říjemné mrazení v zádech a pocit sounáležitosti s okolím. Všechny dotyky vnímají jako p říjemné, mají pot řebu být v kontaktu s blízkými osobami, pot řebu fyzického kontaktu, pocit, že všichni jsou hrozn ě hodní a milí.“ 49 I u nás, jak p řiznávají n ěkte ří naráto ři, drogy do zna čné míry p řisp ěly k rozší ření elektronické hudby mezi n ěkterými poslucha či. O drogách naráto ři většinou neradi mluví, ale sv ůj význam jim přikládají. Dokladem toho, že n ěkteré lehké drogy jsou spjaté s touto subkulturou, mohou být také n ěkterá internetová

46 Oproti dnešní dob ě, kdy se chodí „na“ Tiësta a Paul van Dyka a z DJ ů se staly komer ční hv ězdy. 47 Viz. ŠOLC, V. Technokultura – návrat k rituálu . In: Psychologie dnes (10/99), s. 12-13. 48 Sacco Coster: Hejbni zadkem, mozek se p řidá .In: Živel. Č. 1 ( červen 1995), s. 50-54. 49 TRIPMAG leden/únor 2000, s. 22.

- 31 - fóra na serveru rave.cz (nap ř. Hodnocení bobulí, kolá čů a lentilek 50 , A zase ty drogy.. 51 , LSD – zkušenosti? 52 aj.). „(…) samoz řejm ě, že jsem ob čas n ějakou v ěc vyzkoušel, ale nikdy jsem tomu nepropadl našt ěstí. Stanovil jsem si svoji hranici, za kterou jsem nešel. Takže samoz řejm ě jsem m ěl i období, kdy jsem jako relativn ě často, třeba jednou za m ěsíc, si tu extázi dal, (…) Vždycky ty drogy k tomu pat řily. Vždycky se tam našli n ějaký lidi, co to p řest řelili.“ (M. N.) „Bohužel samoz řejm ě je to ovlivn ěno t řeba drogama. Spousta lidí, který poslouchali t řeba rockovou muziku, zašlo na house party, která byla jako v tý dob ě n ěco jako underground, prost ě bylo to tak braný. Cht ěli to vyzkoušet. V tý tane ční scén ě samoz řejm ě figurovaly n ějakým zp ůsobem drogy - - - ne u všech lidí a spousta t ěch lidí, i když poslouchali t řeba úpln ě odlišnou muziku, tak se potom do tady tý scény dostali jako bu ďto drogama nebo prost ě je to ovlivnilo jakože to je nová módní vlna a tak dále. Protože to m ělo sebou samoz řejm ě jinej styl oblíkání a tak dále.“ (D. R.) „Vyšlo to vlastn ě z těch drog, z těch halucinogen ů. Vlastn ě z toho, že lidi se dostávali do n ějakejch jinejch stavů. V podstat ě byl to takovej tranz - - - jako zastavení tý mysli v tý hudb ě. Že vlastn ě seš napojenej vlastn ě na tu energii - - - p řirozenou. To, čím seš. Jakože nep řemejšlíš. Vypneš ten mozek a vlastn ě seš jenom úpln ě odevzdanej. (…) a že ti vlastn ě m ůže navodit různý stavy. A že tam byla taková pospolitost, že vlastn ě ty lidi se dostávaj na n ějakej stav v ědomí, že se vlastn ě napojovali a byla tam taková ta universal love v uvozovkách.“ (J. S.) Jak už bylo řečeno, v elektronické hudb ě se klade velký d ůraz na individuální prožitek jednotlivce. Proto už nejsou pro poslucha če tak d ůležité nahrávky a populární DJové (nebo jiná uskupení), ale daleko vetší význam mají samotné akce. Zejména na samém po čátku se mezi tzv. clubbery mluví spíše o legendárních akcích, o jejich atmosfé ře než o více či mén ě um ěle vytvo řených hv ězdách.

50 http://www.rave.cz/forum/7/ (cit. 7. 2. 2011) 51 http://www.rave.cz/forum/1905/ (cit. 7. 2. 2011) 52 http://www.rave.cz/forum/390/ (cit. 7. 2. 2011)

- 32 - „(…) tam byly komunity lidí, parti čky, všichni se znali a všichni se mezi sebou bavili a te ďka jenom ty lidi p řijdou, p řečtou si program na internetu, prost ě p řijdou, odškrtnou si tu party, jdou dom ů a v ůbec se nebav ěj, neseznamujou se, jsou všichni jenom na t ěch drogách a prost ě všichni jsou jenom do té muziky zabraný, ale p řitom je to i o komunit ě a o tý lásce. Musí k tomu pat řit i jiná aktivita než jenom ta party. Jako hudba je d ůležitá. Tam je p řátelství, n ějaký rauty, akce, zábava.“ (M. K.) Jana Kománková 53 připisuje zážitku z protan čené noci, často pod vlivem drog (LSD, extáze), pod taktovkou DJe tak silnou moc, že člov ěk po takové zkušenosti často zm ění náhled na sv ět; za čne uvažovat jinak. Takový člov ěk se více obrací mimo všední realitu a pokouší se vcítit do druhých, prožívat s nimi. „Odtud pramení atributy samy o sob ě ned ůležité, jako usmívající se žlutá kole čka (…) a infantilní obrázky na tri čkách, p řípadn ě prosté, chápavé a radostné usmívání se na úpln ě cizí lidi, kte ří jsou taky „v tom“ (…).“ 54 Velmi dob ře celou subkulturu vystihuje heslo PLUR: Peace, Love, Unity, Respect (pozd ěji nahrazeno na Responsibility). Tato „filozofie“ nám ukazuje, co od sebe poslucha či o čekávají, jaké chování pokládají za žádoucí. Lidé mají být mírumilovní, projevovat dobrou v ůli v ůč i druhým a druhé respektovat, protože jsou si navzájem rovni, jsou jednotní. Respekt byl pozd ěji nahrazen odpov ědností (v souvislosti se zenuživáním drog). I tato subkultura, jako každá jiná, je ovliv ňována majoritní kulturou. Van ěk interpretuje ve své knize Byl to jenom rock'n'roll? Dicka Hebdige (Subculture: The Meaning of Style) 55 : prvním zp ůsobem ovliv ňování je materiální metoda (znaky subkultury jako oblékání, hudba apod. jsou postupn ě za čle ňovány do masové kultury). Druhou metodou je metoda ideologická – tzv. deviantní chování je redefinováno dominantními skupinami (policie, soudy, média) – výsledkem je, že d říve odsuzovaná realita je brána jako n ěco normálního. Postupn ě uvidíme, že ani tato subkultura bohužel nebude výjimkou.

53 KOMÁNKOVÁ, Jana. Dance & Trance – Tan čím tak, jak hraje tv ůj gramofon . In: Beaty Bigbeaty Breakbeaty. Ma ťa, 1998. 54 Tamt., s. 137 55 VAN ĚK, Miroslav: Byl to jenom rock 'n'roll? Praha: Academia 2010. s. 45n.

- 33 - Tane ční hudba je také ojedin ělá tím, že se obrací zp ět k životu samému. Na rozdíl od jiných hudebních subkultur. Jako rocková subkultura kup říkladu se nesnaží o revoltu proti politickému d ění. Obzvlášť v České republice, která teprve nedávno oslavila obnovenou samostatnost, panuje euforie ze svobody. Generace, která u nás rozvíjí tane ční hudbu je spíše apolitická a užívá si novinky řítící se k nám ze západních zemí. Řídí se heslem: Žít a nechat žít.

- 34 - 3.3 (Pre)historie do roku 199256

V 80. letech minulého století bylo Československo ješt ě sou částí východního, socialistického bloku, a tak u nás nebylo pro tane ční hudbu, která se ve sv ětě za čínala vyvíjet, místo. Krom ě oficiálního proudu, který zastupovali režimem tolerovaní um ělci, existoval také proud neoficiální. Do hudebního undergroundu byli nuceni se p řesunout takoví um ělci, kte ří politickému režimu odporovali 57 . Západní novinky všeobecn ě se do republiky dostávaly jen velmi sporadicky a útržkovit ě. A čkoli na konci 80. let už m ůžeme pozorovat lehké oteplení: nap ř. koncert Depeche Mode v březnu 1988, n ěkteré skupiny mohly vydat album (Psí vojáci, V. Merta). Naráto ři se narodili p ředevším v pr ůběhu 70. let minulého století. Velkou část svého života tedy prožili ješt ě v dob ě normalizace, což do zna čné míry ovlivnilo jejich prvotní hudební sm ěř ování. „(…) díky našim country. Ale nedobrovoln ě. Ne, naši (…) v tý osad ě vždycky, když hráli, tak to bylo country klasický.“ (P. K.) „(…) táta m ěl rád jazz, máma spíš takový jako písni čky. Takový jako folkový až takový popový n ějaký. ABBA a takovýhle ty v ěci (…) nebyly žádný udergroun ďáci.“ (J. S.) V televizi a rádiu mohli b ěžn ě slyšet nap ř. populární hudbu Karla Gotta, Heleny Vondrá čkové, country v podání Brontosaur ů, Zelená čů , nov ě se objevující disco (Kotvald-Hložek, Michal David), rock (nap ř. Olympic) atd. atd.

V západním sv ětě je situace úpln ě jiná. Jak už bylo řečeno výše, tane ční hudba má ko řeny (stejn ě jako mnoho jiných hudebních žánr ů) ve Spojených státech amerických 58 . A ť už v Chicagu (house) nebo Detroitu (techno), tato repetitivní hudba se poprvé objevuje na po čátku 80. let v pr ůmyslových m ěstech. Všichni se shodují, že obrovský vliv na n ě m ělo zejména používání syntetizéru

56 Rok 1992 je více mén ě um ěle vytvo řeným mezníkem. Rok poté se v Praze m ěla konat první house party za přítomnosti Belgi čan ů. Od té doby se u nás elektronická hudba za čala velmi rychle rozši řovat. 57 Viz. nap ř. známý článek z 15. b řezna 1983 z komunistickéhoo plátku Tribuna „Nová“ vlna se starým obsahem, v němž jakýsi Jan Krýzl kritizuje české punkové a novovlnné kapely. 58 Nem ůžeme nechat bez povšimnutí, že všichni „otcové zakladatelé“ pocházeli z chudších afroamerických rodin.

- 35 - v hudb ě. Tento elektronický hudební generátor za čaly používat n ěkteré hudební skupiny – z nejznám ějších m ůžeme jmenovat nap ř. Kraftwerk 59 . Zhruba v polovin ě 80. let už vychází první tane ční desky, p řibývá nadšenc ů a klub ů a nové styly se ut ěšen ě rozvíjí. Jak už bylo řečeno výše, house je potomkem disca, soulu, rhythm and blues a funku a byl vytvo řen a zpopularizován americkými menšinami: Afroameričany, gayi a Latinoameri čany. Za první house nahrávku je považována On and On od Jesseho Saunderse z roku 1985. Velmi rychle se house stal hudbou práv ě černošské a gay komunity. Tito, vylou čení z většinové spole čnosti, se tak najednou nemuseli bát se otev řen ě projevit. Alba Joe Smoothe dokonce p římo odkazovala svými názvy na poselství Martina Luthera Kinga: Promised Land, I Have a Dream 60 . Domovem techna je americký Detroit a jeho tv ůrci tzv. Bellevilská trojka. Tři p řátelé ze st řední školy (Belleville High), Juan Atkins, Kevin Saunderson a Derrick May a jejich p řítel Eddie Fowlkes, se často setkávali a zásobovali se hudebními nápady. Jejich hudba se postupn ě dostala do detroitských rádií a klub ů. Jako první techno nahrávky bývají ozna čovány Techno City od Cybotronu 61 a No UFOs od Juana Atkinse. Sám Atkins o ne čekaném úsp ěchu této nahrávky říká: „Když jsem založil Metroplex 62 n ěkdy v únoru nebo b řeznu 85 a vydal No UFOs, myslel jsem si, že si tím jen tak tak vyd ělám peníze zpátky, ale skon čilo to tak, že se prodalo asi 10 000 až 15 000 kopií.“ 63 V Evrop ě se v té dob ě syntezátor ů chopila řade kapel: Tangerine Dream 64 , Human League 65 , Frankie Goes to Hollywood 66 , Laibach, Duran Duran 67 , Eurythmics 68 , New Order 69 atd. Mezi nejznám ější a dosud velmi oblíbené pat ří

59 N ěmecká skupina založená na konci 60. let a fungující s obm ěnami dodnes. Typická je pro n ě fascinace technologickým pokrokem, která se odráží v názvech skladeb i použitých nástrojích. 60 Viz. http://www.discogs.com/artist/Joe+Smooth (cit. 23. 1. 2011) 61 Spole čný projekt Juana Atkinse a Richarda Davise. 62 Atkinsovo vydavatelství. 63 Viz. http://www.mobeus.org/archives/juanatkins/ (cit. 23. 1. 2100, p řeklad autorky) 64 N ěmecká hudební skupina založená r. 1967 Edgarem Froesem. 65 Anglická kapela, populární p ředevším v 80. letech, ale fungující dodnes. 66 Anglická tane ční skupina, která se proslavila zejména hitem Relax. 67 Britská novoromantická hudební skupina fungující s obm ěnami dodnes. V 80. letech byli jednou z nejúsp ěšn ějších kapel v ůbec. 68 Britské duo, které se proslavilo na za čátku 80. let hned svou první nahrávkou Sweet Dreams (Are Made of This). 69 Anglická kapela, která vznikla z trosek rockové skupiny Joy Division.

- 36 - Depeche Mode s osobitou a nezam ěnitelnou image. Pro tyto a jim podobná uskupení se vžily názvy jako novodobí romantikové, nová vlna, synthpop. A čkoli se nevydaly hloub ěji na pole tane ční hudby, jsou často ozna čováni za pr ůkopníky a první vzory 70 . Nesmíme zapomenout také na odnož zvanou electronic body music (EBM), která kombinuje prvky industrialu 71 a elektronické hudby. Zástupci EBM byli nap ř. Nitzer Ebb, Front Line Assembly, Front 242 a další.

Pomineme-li nejran ější období, kdy p řebírali hudbu svých rodi čů , velmi často pak naráto ři zmi ňují shora uvedené „pr ůkopníky“ elektronické hudby: „(…) hodn ě elektronika, ale taková ta kytarová elektronika. Elektronika, kytary dohromady. Jako byli Ministry, Young Gods, Revolting Cox, Nine Inch Nails, Front 242 a takovýhle kapely. A samoz řejm ě mezitím už byly hodn ě záchv ěvy hip hopu.“ (P. K.) „(…) mým teenagerským idolem byli Depeche Mode. Což vlastn ě se dá říct, že to je taková trošku elektronická muzika. To m ě jakoby dost ovlivnilo (…).“ (D. R.) „(…) takže jsem poslouchal hodn ě už New Order, Kraftwerk a takovýhle, takový ty elektronický po čátky, co všechno šlo ze Západu, hlavn ě ze západního N ěmecka se sem dostalo.“ ( Č. M.) „Já jsem poslouchal hodn ě tu elektroniku práv ě (…) hodn ě ten electronic body music, takový to tvrdší, co si pamatuju. Front 242, Skinny Puppy, Front Line Assembly.“ (J. S.) „Vlastn ě já jsem p řišel k tý tane ční hudbě p řes EBM, který bylo mezistupn ěm mezi tou kytarovou, tou novou vlnou a tou tane ční. Poslouchali jsme Front Line Assembly, Skinny Puppy, Cassandra Complex a podobný kapely.“ (M. N.)

70 U nás m ěli sv ůj obraz ve skupin ě Oceán v čele s Petrem Mukem. I tu naráto ři ve svých rozhovorech zmi ňovali. 71 Styl vzniknuvší na konci 70. let v Anglii. Jeho bližší vymezení je obtížné. Lze sem za řadit nap ř. Cabaret Voltaire a Throbbing Gristle. Výrazné je propojení s jinými um ěleckými žánry, d ůraz na pokrok a industrializaci a také obliba živých vystoupení v kombinaci s performancemi. Spíše než o zvuk na nich ale šlo o hluk.

- 37 - Krom ě elektronické hudby m ůžeme také pozorovat vliv hip hopu, který se k nám také ší řil ze Západu: „(…) protože to jsem m ěl už hodn ě rád jako Public Enemy a Beastie Boys a N.W.A., 2 Live Crew a tak.“ (P. K.) Ale také jiných hudebních styl ů, které jsou klasicky považovány za jeden ze zdroj ů elektronické hudby 72 . „(…) já nevím, Aretha Franklin, Cool and the Gang, takový ty černošský kapely. A to m ě za čalo brát, ten funk. Najednou jsem to zjistil, v tom jsem se našel. Jako ty melodi čtější v ěci, černošský, ale funky hodn ě. James Brown a takovýhle v ěci.“ ( Č. M.) Na po čátku 90. let k nám mohly také poprvé ve řejn ě p řijet n ěkteré ze shora uvedených formací koncertovat a na živo p ředvést svoje skladby. „(…) hnedka zkraje 90. roku byl první koncert Cure v Praze. To si pamatuju, stál myslím stovku. To bylo v dnešní Tesla arén ě. (…) A pamatuju si t řeba na dneska nemyslitelnej koncert Cassandy Complex v Obecním dom ě. Dneska v Obecním dom ě se d ělají (…) rauty pro smetánku a tak dále. A tam byl koncert Cassandry Complex. To bylo taky někdy v první p ůlce 90. let.“ (M. N.) Na p řelomu 80. a 90. let minulého století se naráto ři teprve opožd ěně seznamují s tím, že na západ od nás vznikají nové hudební styly. Zpo čátku se musí spokojit jen s tím, co se k nim dostane p řes spolužáky, známé, půjčovny, přes ilegální burzy apod. Brzy poté, už tehdy budoucích DJ ů, se objevuje tendence za čít lidem předávat svou oblíbenou hudbu a hudbou bavit. Tak se elektronická hudba za číná dostávat ve v ětší mí ře do pražských klub ů. V této souvislosti je zmi ňováno n ěkolik pražských klub ů (a ť už p ůvodním zam ěř ením rockové, punkové, hiphopové nebo disco), kde bylo možné na tento druh hudby narazit: „Potom jsem potkal – já nevím, v kterým roku už – 1989 nebo 90, te ď nevím; kamaráda 73 , kterej hrál už muziku na strahovských kolejích na

72 Jednotlivé hudební žánry jsou detailn ěji popsány nap ř. v Ishkurov ě pr ůvodci (http://techno.org/electronic- music-guide/). Na této adrese je v přehledném diagramu uvedeno, jak který žánr ovlivnil který styl elektronické hudby. 73 Michael Vikto řík.

- 38 - Jedni čce 74 . A tam jsem se dostal n ějak k tomu DJování. Tenkrát samoz řejm ě ješt ě nebyly žádný gramofony.“ ( Č. M.) „No, tak to byl Bunkr. No a na Sedmi čku samoz řejm ě, tam jsem hned po revoluci chodil. Tam jsem za čal i hrát potom. Klub 007. No, pak ur čit ě U zoufalc ů, zásadní klubík ze za čátku.“ (J. S.) „No hodn ě byl známej klub Sedmi čka. (…) To byl vlastn ě náš, jakoby skej ťáckej klub. Tam jsme m ěli jakoby domov. (…) Existovaly samoz řejm ě už i rockový kluby jako byl Bunkr známej, na Petrským nám ěstí, pokud já vím.“ (P. K.) Jeden z narátor ů (Pavel Krejdl) vzpomíná, jak pomáhal budovat klub U zoufalc ů. Tento klub v Celetné ulici se stal na n ěkolik let centrem alternativní hudby v Praze. Probíhaly zde p ředevším koncerty punkových a rockových kapel, českých i zahrani čních. Krom ě nich v klubu hrávali DJové různou sm ěsici rocku, hip hopu a podobných alternativních styl ů75 . V této dob ě ješt ě nelze rozlišovat DJe (resp. kluby) zam ěř ené jen na jeden hudební styl – hladov ě se hltalo vše, co k nám nov ě p řišlo ze Západu. „(…) v tu dobu už jsem stav ěl s kamarádama klub U zoufalc ů v Celetný ulici. To jsme našli takovej malej klubík v podzemí, pod barákem. Respektive m ůj kamarád 76 s p řítelkyní. No a domluvili jsme se prost ě, že spole čnejma silama zkusíme ud ělat ten podnik. (…) Vlastn ě posléze z těžce undergroundovýho podniku malýho se stal t ěžce undergroundovej podnik velkej, protože jsme ho postupn ě probourávali, probourávali, nacházeli jsme nový místnosti zazd ěný. Až jsme z toho ud ělali podnik pro n ějakejch pět set, šest set lidí velikánskej, kde vlastn ě se za čly d ělat i rockový kapely. Za čly se tam vozit kapely z Polska, jezdili sem hodn ě ba ťů žká ři, který tady přes noc p řespávali po tý akci.“ (P. K.) Všechny tyto kluby byly zven čí vnímány spíše negativn ě, což dosv ědčují sami naráto ři. Kluby byly často budovány nadšenci a na esteti čnost a pohodlí se ohled p říliš nebral. V Klubu 007 byl nap ř. vrak auta:

74 Klub 001. Spolu se znám ějším Klubem 007 vznikly na strahovských kolejích a název p řevzaly podle čísel dom ů. 75 V podstat ě se sem dá shrnout vše mimo pop music. Západní moderní hudby bylo ješt ě tenkrát pomálu, takže se nadšen ě poušt ělo tém ěř vše, co bylo k sehnání. 76 Pavel Be ňo

- 39 - „Ten klub je pom ěrn ě malej a vím, že tam na kraji byl starej VolksWagen, byl to starej brouk. Úpln ě vykost ěnej, jenom kastle a více mén ě na tom se mohlo pogovat naho ře, a byl to takovej docela zvláštní artefakt. Že prost ě uprost řed klubu byl starej vrak auta, kterej vlastn ě sloužil jako dekorace a zárove ň jako místo, do kterýho si moh kopnout (smích), zapa řit na st řeše a podobn ě.“ (M. N.) „Byly to jako opravdu mejdany se vším všudy. Jedny záchody naho ře v pat ře v baráku, absolutn ě destroy jako, ale hlavn ě že ten klub (U Zoufalc ů) byl, fungoval. No, pak jsme ho pomali čku jakoby zrekonstruovávali, jak byly n ějaký prost ředky.“ (P. K.)

Krom ě shora uvedených kapel a projekt ů, které za čínají využívat prvky elektronické hudby, se v západní Evrop ě od poloviny 80. let objevuje také už postupn ě tane ční hudba ze Spojených stát ů. A to nejprve na Ibize 77 , odkud se dostává do Velké Británie, v Německu a v Nizozemí. Pozd ěji (spíše od 90. let) se elektronická scéna rodí také v Itálii, Francii, ve Švédsku a dalších západních zemích, p řičemž v každé jednotlivé zemi m ůžeme mluvit o rozdílné mutaci (nap ř. italské a švédské techno je velmi odlišné). Ve Velké Británii v roce 1988 prob ěhlo tzv. druhé léto lásky – pojmenované podle podobné atmosféry jako v é ře hippies. House se ve své zm ěněné, acid housové, podob ě dostává do britských klub ů (nap ř. Hacienda v Manchesteru) a opušt ěných starých továren. Pro Velkou Británii je typická rozsáhlý DIY komunita: podle hesla Do It Yourself tzv. travelle ři cestovali po Anglii s vlastním sound systémem a po řádali ilegální party v opušt ěných skladech a továrnách 78 . Krom ě ní se ale samoz řejm ě hraje v klubech, vznikají hudební vydavatelství, objevují se nová DJská jména (Dave Clarke, John Digweed, , Steve Bicknell aj.). Na n ěmecké scén ě se už v této dob ě objevuje Maximilian Lenz, známý jako Westbam. Po pár letech na tane ční scén ě zorganizoval (spolu s Dr. Mottem) roku 1989 v Berlín ě první . Na její první ro čník dorazilo jen asi 150

77 Ostrov, kam jezdí zejména britská a n ěmecká mládež trávit prázdniny. 78 V dnešní dob ě se p řevt ělili do tzv. freetekno subkultury. U nás známé zejména ve spojitosti s festivalem CzechTek.

- 40 - nadšenc ů, ale postupn ě se vypracovala na nejmasov ější událost evropského festivalového léta (až 1,5 milionu ú častník ů)79 . Z dalších významných bych si za všechny dovolila jmenovat Svena Vätha, který p ůsobí na tane ční scén ě dodnes a je považován za velmi schopného a nadaného DJe a producenta. Událost menšího významu se také ješt ě p řed pádem komunistického režimu udála na Slovensku. 16. listopadu 1989 prob ěhla v Bratislav ě sout ěž Disco Mix Party. Party po řádal Igor Malovec, šéf české pobo čky DMC (Disco Mix Club) 80 . Nemá asi cenu zde dál vyjmenovávat jednotlivá jména a události. I z tohoto krátkého výtahu je z řejmé, v jakém stavu byla elektronická hudba zhruba do roku 1992 v západním sv ětě a v jakém u nás. Zatímco ve sv ětě se nový styl rozvíjí a získává si své přívržence, vznikají první festivaly, rodí se nové hvězdy a celkov ě se za číná rovnat a konkurovat jiným hudebním styl ům, v Praze a potažmo celé republice teprve získávají první nadšenci pov ědomí o tom, že n ěco jako elektronická hudba existuje. Takový trend je zcela pochopitelný, když přihlédneme k dosavadnímu ideologickému vývoji. K prvním klub ům, kde bylo možné slyšet prvky elektronické hudby a setkat se s podobnými nadšenci bývají řazeny Klub 007 na Strahov ě, Klub 19 v Kladn ě, U Zoufalc ů v Celetné ulici, Bunkr na Petrském nám ěstí aj. Tyto kluby zprost ředkovávaly svým návšt ěvník ům novou, západní, hudbu a p ři popisu historie pražské tane ční scény na n ě nesmíme zapomínat.

79 V letech 2004 a 2005 se akce nekonala, pozd ěji se p řesunula i do jiných m ěst, až v roce 2010 skon čila v Duisburgu tragédií, p ři niž bylo ušlapáno n ěkolik desítek tane čník ů. 80 Mezinárodní organizace sdružující profesionální i amatérské DJe.

- 41 - 3.4 První akce zam ěř ené čist ě na elektronickou hudbu

„Kdy vlastn ě Holan ďani s Belgi čanama se dali n ějakým zp ůsobem dohromady s lidma jako byl Loutka a tenkrát i DJ Gert, což byl vlastn ě Belgi čan, kterej byl tutov ě spojenej spíš s těma lidma z tý Belgie. No a za čli tady d ělat první party. (…) Že o tom se mluví tak jako - - - že je n ěco magickýho, jinýho, nikdo nev ěděl p řesn ě, co si o tom myslet.“ (P. K.) Všichni naráto ři se shodují, že první pražská house party se odehrála v klubu U Melouna v roce 1993. Po řádali ji „n ějací Belgi čani“ a dodnes se na ni vzpomíná jako na tehdy zcela novou a lákavou akci. Ú častnil se jí nap ř. DJ Loutka 81 , který uvádí 82 , že se na ní sešlo asi 80-100 lidí. Tato akce, na níž nechyb ěla také nová droga, extáze, ovlivnila řadu lidí a zasela ko řínky pražské tane ční scény. Rok p ředtím byl už otev řen také v budoucnosti velmi významný klub Radost FX. V jeho prostorách sídlila skupina lidí, kte ří si říkávali Radost a vydávali časopis Post. Richarda Zoliho, který do Prahy p řijel z Ameriky, seznámil s touto skupinou jeho p řítel Robert Vano, a na jejich popud zde Zoli otev řel klub. A čkoli se zpo čátku nezam ěř oval na elektronickou tane ční hudbu, časem se vypracoval mezi nejuznávan ější kluby 83 . „Ze za čátku, když to otev řelo, tak ti majitelé trošku jako tápali, nev ěděli, jakým sm ěrem se mají vydat. Byl to v tý dob ě klub, kterej byl pojmutej úpln ě jiným sm ěrem než všechny ostatní. ( …) Byl to klub ve stylu n ějakejch americkejch klub ů, protože majitelé byli Slováko-Ameri čani. A v tý dob ě prost ě každej žasnul nad tím designem. To bylo n ěco naprosto novýho.“ (D. R.) V dob ě, o níž je řeč v této kapitole, ale ješt ě své jméno mezi clubbery nemá a naráto ři vzpomínají spíše na jiné, dnes už většinou neexistující kluby. Podobn ě lad ěné akce za čaly probíhat nejprve ve Slovanském dom ě a Miš Maši, ve Sluní čku

81 Dodnes velmi populární a uznávaný housový DJ. Rozhovor mi nejprve ochotn ě p řislíbil, ale termín jsme nakonec nebyli schopní domluvit, proto čerpám jen z jeho rozhovor ů. 82 Viz. Trip2house, kv ěten 1998, s. 26-28. 83 Viz. TRIPMAG, únor 2001, s. 40n.

- 42 - (na P říkop ě), pozd ěji v kulturním dom ě v Ládví, v Ubiquity na Starom ěstském nám ěstí, v Alf ě na Václavském nám ěstí atd. „Za čaly Miš Maše. Akce v Miš Maši, to byly legendární tane ční akce. Tak tam už jsem zkoušel ob čas takhle na za čátku si zahrát.“ (P. K.) „Miš Maš, to byl úpln ě první klub, vlastn ě jako oficiáln ě první klub. Samoz řejm ě to za člo všechno u Melounu. Úpln ě oficiáln ě první party, který všichni asi pamatujem, tak to bylo u Melounu. Ale potom oficiální první klub byl Miš Maš.“ ( Č. M.) „Jako úpln ě nejlepší snad party, který byly, tak byl Miš Maš, v tý dob ě. Tady byla ur čitá komunita lidí, co se mezi sebou znali a do te ďka jsme všichni kamarádi (…).“ (M. K.) Všechny tyto kluby už dávno zanikly, p řesto na tane ční party a jejich atmosféru vzpomínají jako na jakousi ideální dobu. Mezi často zmi ňované pojmy v souvislosti s těmito kluby a prvními party pat ří: legendární, čistá energie, nadšení, radost. Některé akce by v dnešní dob ě už dokonce nebylo možné po řádat: „To byly takový party, že ta poslední party (…) to byla 24hodinová party, kde byly dv ě ženský oble čený jako batmanky a v kůži a byly v kleci. Trošku takový sado-maso. Ale byl to dobrej nápad. Byli jsme u vytržení, já jsem si říkal: „Ty vole“ - - - ta policie, úpln ě to zav řeli. (M. K.) DJové p ůsobící v těchto dobách byli DJ Loutka, DJ Ladya, OO Bidlo, Braun, Vilém, Pavel Krejdl, Spejbl, Tvyks aj. P řestože dnes už by se sami v ůč i ostatním žánrov ě vymezili, zpo čátku bylo vcelku b ěžné, že na jedné scén ě hráli pohromad ě. „(…) za čátek až konec byl house, tvrdší house, techno, na jedný stagi. A všichni jsme spolu perfektn ě vycházeli. Všichni jsme byli kamarádi. Přišlo mi úpln ě normální, že ten ve čer hraju na jedný stagi s Bidlem, s Loutkou a ráno prost ě p řede mnou hraje Angel, kterej to trochu zmírní a já budu hrát tvrd ě na konci. Bylo to úpln ě normální a všichni se na tý akci vždycky bavili.“ (P. K.) Naráto ři se často nacházeli v ur čitých komunitách, v nichž o sob ě všichni navzájem v ěděli a trávili spolu čas, ale zárove ň v ěděli také o existenci dalších podobných skupin, které se na party potkávaly. Tyto skupinky se v ětšinou

- 43 - shromaž ďovaly ve svém oblíbeném baru – nap ř. bývalý Alkohol nebo Taz v budov ě Ministerstva vnitra, pozd ěji také letní zahrádka ve Slovanském dom ě. „Pak už za čala taková undergroundová scéna, že všichni (…) se znali a rozdávaly se pozvánky po barech a po klubech a dávali se čist ě jenom pozvánky, který lidi vyrobili doma. (…) spíš to byla uzav řená komunita. (…) Na party bylo víc parti ček a všichni se znali, protože prost ě si byli všichni známí p řes známý a známý t ěch známejch.“ (M. K.) „Najednou jsem poznal party, že lidi se dokážou bavit. Tak jsme chodili, měli jsme party, hráli jsme pro ty naše kámoše. Potom se najednou p řidali parti čka, víc lidí.“ ( Č. M.) „A mn ě se to p ůvodn ě líbilo na za čátku tý tane ční scény ty lidi - - - jako třeba bylo techno, drum and bass už tenkrát, tak ty lidi vlastn ě byli jedna parta. (…) Takže d řív to bylo hodn ě jakoby malý, úzký. Ty lidi drželi víc p ři sob ě, protože jich bylo málo.“ (M. N.) Tyto menší skupinky se také podílely na organizaci prvních akcí. Protože s touto činností nem ěla v ětšina z nich zkušenosti, podíleli se v ětšinou všichni na všem podle aktuálních možností a schopností. „Všichni jsme se podíleli na n ějaký produkci. Každej d ělal n ěco. Protože v tý dob ě bylo jedno, jestli to umí nebo neumí. Prost ě ty lidi, který d ělali sv ětla, d ělali i jiný v ěci. Tak jsme tiskli letáky. Já jsem d ělal v Copy General na Pavláku, na I.P.Pavlova, tak jsem tam tisknul všechny letáky na všechny party.“ (M. K.) O rozvoj pražské scény se velmi výrazn ě zap říčinili západní podnikatelé, pop ř. Češi, kte ří se do Prahy po p řevratu vrátili a měli ze Západu ur čitý vzor. Díky nim vznikla už shora zmín ěná Radost FX, i party v Ládví po řádal Čechon ěmec a podobn ě to bylo i v Alf ě na Václavském nám ěstí: „Protože ten majitel Alfy, on byl taky, dalo by se říct, Čechon ěmec. On, tuším, m ěl rodinu z Německa, n ěkde v Kolín ě nad Rýnem. Takže my když jsme jeli pro desky a tak, už p ředtím na za čátku, tak jsme se inspirovali tím, že jsme m ěli naplánovaný cesty do Warehousu do N ěmecka a takhle do klub ů, který už v tu dobu v cizin ě vznikaly a byly, už se o nich tady mluvilo, že n ěco takovýho je.“ (P. K.)

- 44 - Spíše pro zahrani ční klientelu fungovala restaurace a klub Modrá Terasa, která byla na M ůstku a vlastnili ji Italové. Podle toho byl také klub vybaven a m ěl odpovídající zázemí. Na za čátku 90. let se v tomto klubu sešli DJ Ladya, DJ Bidlo a DJ Aiffel. Krom ě tohoto vlivu cizinc ů na českou scénu sami naráto ři vzpomínali, že zpo čátku jezdili do zahrani čí nakupovat desky (u nás v té dob ě ješt ě žádný specializovaný obchod nebyl – jeden z prvních otev řel až DJ Aiffel) a návšt ěvami tam ějších klub ů poznávali zahrani ční scénu. Za technem se jezdilo více do Německa a Holandska, za housem spíše do Velké Británie (nap ř. festival Tribal Gathering). Hromadné zájezdy na zahrani ční festivaly také nebyly výjimkou. „Protože pamatuju, že tou dobou jsme za čínali jezdit do ciziny na akce, na velký akce. To se, dá se říct, že vždycky roztleskával Pepa 84 , kterej byl schopnej sehnat vstupenky zdarma na ty zahrani ční akce. To jsme se sešli parta, zase t ři, čty ři auta a jezdili jsme. Vlastn ě jediný náklady byly ten benzín, na kterej jsme se složili. (…) A jezdili jsme na Tribal Gatheringy do Mnichova, pak jsme byli dokonce i v Anglii na Tribal Gatheringu.“ (M. N.) „Otev řely se hranice a za čli jsme jezdit do Anglie, do Holandska, vlastn ě do Holandska úpln ě nejvíc s kámošema, který m ěli vinyl shopy pro desky. (…) celej den jsem tam strávil jenom posloucháním a mohl jsem si jich vybrat jenom padesát, takže to bylo nejhorší. Takže takhle byly po čátky, kdy jsme jezdili, cestovali a poznávali.“ ( Č. M.) „(…) tady vlastn ě nebylo kde to koupit. A z ni čeho nic jsme se prost ě sebrali a naslepo jsme jeli do Holandska podle adresy, etikety na deskách jsme našli prost ě firmu, která to prodává a koupili jsme tam prvních 100 housovejch desek.“ (D. R.) Zhruba od roku 1993 se naráto ři za čínají u čit techniku mixování a o n ěco pozd ěji hrají na prvních akcích. Každý za čátek je t ěžký, a proto jsou i jejich první pokusy nervózní a rozpa čité: „(…) už jsem zkoušel ob čas takhle na za čátku si zahrát. (…) já furt že umím hrát, že umím hrát, tak asi ve čty ři ráno p řišel, dal mi p ět mejch nejoblíben ějších desek od n ěj, a ť je zahraju a odešel od gramofon ů

84 Tzn. Josef Sedlo ň.

- 45 - a nechal m ě tam. Už m ě asi nemohl poslouchat, jak furt říkám, že už to umím. (…) se mi za čly tak t řepat ruce p řed t ěma lidma, že vlastn ě do konce písni čky - - - na to si dote ď pamatuju, do konce písni čky jsem nebyl schopen nandat p řenosku, jehlu, p řenoskou na tu desku. (…) Že ve finále, když už ta deska kon čila, tak jsem jí snad tenkrát vzal loktem. (…) Byl to šílenej kiks, že jo. Ve chvíli, kdy jsem to domixoval, tak jsem se šel schovat, byl jsem úpln ě červenej, styd ěl jsem se prost ě. Myslel, že m ě v ten den všichni odepsali.“ (P. K.) „Pamatuju si, že když jsem m ěl jet na jednu z prvních akcí hrát do Liberce do n ějakýho klubu (…) já jsem trémista, nebo byl. A byl jsem tak strašn ě vytrémovanej a nervózní, že ten pocit byl tak silnej, když jsem za čal hrát, že jsem si říkal, že mi to za to nestojí a že to radši d ělat nebudu. Že jsem m ěl strašnou trému z toho vystoupení p řed lidma.“ (M. N.) Jen okrajov ě bych také cht ěla zmínit freetekno scénu, která se u nás v první polovin ě 90. let za čala objevovat. Tato subkultura navazuje na tradici britských rave party a od klubové scény je zna čně odlišná. P řesto v této dob ě ješt ě ob ě kultury tak odd ělené jako dnes nebyly. První sound systémy se k nám dostaly práv ě z Velké Británie v roce 1994 a uspo řádaly festival (resp. ) v Hostomicích 85 . Na jeden z pozd ějších festival ů vzpomíná Marek Krej čí: „To byl rok 96, kde byl Spiral Tribe 86 a Lego System. To byl m ůj nejlepší zážitek, kterej m ě poslal (smích) (…) Přijely ty kamiony a p řivezly MIG 21 stíha čku, která byla nasvícená stroboskopama (…) V tý době to bylo super.“ (M. K.) Tyto teknivaly se postupn ě z Hostomic přesunuly do Staré Huti u Dob říše, do Hrad čan u Ralska a na jiná místa. Hudba na teknivalech je velmi odlišná od hudby hrající v klubech 87 . Celá scéna je více anonymní a je pro ni typická velká míra svobody – chybí organizáto ři, každý ú častník p řispívá podle své v ůle. Atmosféra je velmi spontánní a uvoln ěná. Poslední ro čník se konal na p řelomu července a srpna 2006 v Doupovských horách. Akce, později pojmenovaná CzechTek, byla ukon čen organizátory zejména díky neustálým st řet ům s policií,

85 Viz. Zkurvený techno panká či. In. Živel 13 (léto 1999), s. 74-66 86 Legendární britský sound systém, který se po Criminal Justice Act p řesunul do kontinentální Evropy. 87 Nej čast ěji se hraje tzv. freetekno, které je rychlejší než klasické techno – kolem 180 BPM.

- 46 - které narušují p ůvodní myšlenky freetekno subkultury. Nejvýrazn ější zásah proti účastník ů festivalu CzechTek byl v roce 2005 v Mlýnci na Tachovsku.

V první polovin ě 90. let minulého století už byla tane ční hudba pevn ě uchycena v subkultu ře mladých. Mnohem více než americká scéna, na které už v té dob ě p ůsobila n ěkterá celosv ětov ě známá jména (nap ř. Jeff Mills, , John Acquaviva), se ale rozvíjí elektronická hudba v Evrop ě. Jednak dostává vlastní nádech v jednotlivých zemích (velmi odlišné je nap ř. severské techno a italská scéna) a za druhé také za čínají vznikat jednotlivé podstyly. Ty v pr ůběhu dalších let zanikají nebo se naopak vyvíjí nové. Vznikají také první velké letní festivaly. Nadále se rozvíjí a získává na mezinárodním významu berlínská Love Parade. Návšt ěvnost rostla až do roku 2003, nejvíce tane čník ů dorazilo v roce 1999 (na 1,5 milionu ú častník ů). Krom ě ní vznikly v Berlín ě také první kluby: Planet (pozd ěji p řejmenovaný na E-Werk), Bunker a dodnes legendární Tresor (otev řen v roce 1991). Berlín je v této dob ě považován za neoficiální techno metropoli v Evrop ě. Na čas se dokonce stal domovem n ěkterých amerických producent ů88 , kte ří zde m ěli lepší podmínky pro svou tvorbu. Oproti Velké Británii získává zdejší hudební produkce tvrdší nádech (vyvíjí se v tzv. hardcore). Na tradici Love Parade navazuje curyšská Street Parade. Ta se koná od roku 1992 v ulicích Curychu a typická jsou pro ni hesla láska, mír, svoboda, tolerance. V podobném duchu se nesou také podtituly, které v některých letech m ěla 89 . V roce 2000 m ěla rekordní návšt ěvnost 1 000 000 lidí 90 . V Německu také vzniká v roce 1995 festival Nature One (v míst ě bývalé americké základny Pydna u m ěsta Kastellaun), May Day, Sonne Mond Sterne, Melt! aj. Všechny tyto festivaly fungují dodnes, a čkoli nejlepší léta (tzn. zpravidla do roku 2005) už mají za sebou. Další velké festivaly vznikají v Ma ďarsku (Sziget v Budapešti), Creamfields v anglickém Winchesteru (st ěhuje se po Anglii a má své odnože také jinde v Evrop ě, mj. i u nás).

88 Nap ř. Jeff Mills, Blake Baxter. 89 Nap ř. Je to ve tvých rukou, Více než slova, Víra v lásku, Mír, Láska, svoboda, tolerance aj. 90 Viz. http://www.streetparade.com/history/history?lang=en-us&content=31&main=31 (cit. 13.11. 2011)

- 47 - Ve Velké Británii se v roce 1993 konal první masivní festival Tribal Gathering 91 . Jak m ůžeme vid ět, u nás si tane ční hudba do poloviny 90. let teprve získává první stoupence. První akce se pomalu rozjíždí ve spíše undergroundových klubech. Významné kluby za čátku 90. let vznikají zejména v Londýn ě: The Laser Dome, The Fridge aj. Ve Velké Británii ale na druhou stranu ve stejné dob ě už vznikají první represe ze strany vlády; objevuje se snaha svébytnou kulturu dostat pod kontrolu státu. Nejprve byli veške ří organizáto ři velkých akcí pokutováni. Bohužel zde ale nejv ětším po činem byl Criminal Justice Bill 92 z roku 1994, kterým britská vláda zakázala po řádání ilegálních rave party; policie získala také oprávn ění zasáhnout p ři p řípravách party a zadržet člov ěka, o n ěmž si mysleli, že se na rave party vydal.

91 Viz nap ř. http://www.fantazia.org.uk/orgs/gathering.htm (cit. 13. 11. 2011) 92 Viz http://www.legislation.gov.uk/ukpga/1994/33/contents (cit. 13. 11. 2011)

- 48 - 3.5 Nejv ětší boom tane ční hudby

Toto období bych vymezila zhruba lety 1996-2004. Je to období, kdy už se tane ční hudba dostala mezi širší publikum. Přibývá poslucha čů , DJ ů, akcí i klub ů. Krom ě Prahy se ve v ětším m ěř ítku rozvíjí také scéna v jiných částech republiky 93 : - na B řeclavsku: do této oblasti se popularita tane ční hudby dostává především ze Slovenska (klub Boccacio, U.Club, z DJ ů zejména Toky a Dalo); - na Teplicku: blízké N ěmecko velmi ovlivnilo kamarády DJe Quickieho a DJe Mountaina, kte ří starou garáž p řebudovali na klub – Terrordrome. Pozd ěji se k nim p řidal Aleš Burger, který se v ěnoval producentské stránce; - Pardubicku: o rozvoj tam ější scény se zasloužil p ředevším Aleš Bleha. První party se konaly v chrudimském R Klubu. V roce 1995 už na Pardubicku dokonce hrál Paul Van Dyk; - Olomoucku: populární akce se konaly v olomouckém klubu Nausea, pozd ěji p řejmenovaném na Depo no. 8 a v S-Klubu; - Brn ěnsku: v garážích pod hotelem Intercontinental se konají první v ětší akce („Garáže“). Na za čátku tohoto období vycházejí první články o tane ční hudb ě v časopise Rock & Pop, za číná vycházet časopis Živel, který se okrajov ě tímto fenoménem také zabývá. Pozd ěji už za čali Aleš Bleha a Tomáš Zilvar vydávat také Trip2House, který už byl zam ěř en čist ě na tane ční hudbu. „(…) toho devadesátýho šestýho jsme hodn ě jako ten časák - - - nebo do devadesátýho sedmýho ten časák vycházel v Alešov ě režii a bylo to do dvou tisíc kus ů a bylo to černobílý. (…) na konci devadesátýho sedmýho vlastn ě jsme si řekli: „Zkusíme to jako zinstitucionalizovat.“ 94 Původn ě regionální časopis se velmi rychle rozší řil po celé republice. Objevuje se také první internetové médium – techno.cz Dana Kafky, které funguje dodnes.

93 Tane ční scéna se i v těchto regionech za čala rozvíjet i d říve, ale podobn ě jako v Praze je mnohem výrazn ějš až po polovin ě 90. let. 94 KAZDOVÁ, Darina. Česká tane ční scéna do roku 2000 o čima jejích p ředstavitel ů. Praha, 2008 Bakalá řská práce. Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií. S. 41

- 49 - Zp ět k situaci v našem hlavním m ěst ě. Rozkv ět tane ční scény zde můžeme ale, krom ě zmín ěného mediálního r ůstu, sledovat p ředevším na přílivu zahrani čních jmen na českých party. Postupn ě (už zhruba od roku 1995) k nám přijížd ějí znám ější jména: Paul Van Dyk, Jesse Saunders, Marusha, Westbam aj. „(…) vzpomínám si na Davea Clarka (…) ale to bylo takový 1995, šest, sedum. Možná to bylo dýl. A to bylo super. To byly vlastn ě za čátky“ (M. N.) „(…) kdy sem p řivez poprvé v ůbec Paul van Dyka, Westbama, Marushu, Carla Coxe. To jsem ješt ě ani nev ěděl vlastn ě, kdo je Carl Cox v tu dobu.“ (P. K.) „(…) pak už se to za čalo rozjížd ět ve v ětším. Pak už sem za čali jezdit v ětší DJové – Paul van Dyk, Joost van Bellen a bylo to v tý dob ě 95, (…). Hráli pro dv ě st ě, pro tři sta lidí.“ (M. K.) To, že se množící se plakáty lákající na party za čaly blýskat zahrani čními jmény, m ůže nazna čovat, že i v západních zemích za čalo být pov ědomí o rodící se české scén ě. Velmi pravd ěpodobn ě to ale také mohla být „jen“ zásluha osvícených organizátor ů a oproti dnešní dob ě také zcela jiné honorá ře: „Pamatuju se, když sem poprvý p řijel Paul van Dyk za pět set euro nebo za dv ě st ě euro prost ě vlakem a lidi jásali. Bylo to jiný než dneska, kdy p řijede za, já nevím kolik, za dvacet tisíc euro.“ (D. R.) V této dob ě se také ustavují produk ční agentury, které party po řádaly a které pe čovaly o angažmá českých DJ ů. Jeden z našich prvních DJ ů, Loutka, se tak dostává na pravidelné hraní do Holandska. Velmi významnou a jednou z prvních byla agentura Lighthouse. Tu tvo řila trojice Josef Sedlo ň – Marek Vavroš – Igor Hamko. Na její založení vzpomíná Josef Sedlo ň: „(…) za mnou tenkrát p řišli práv ě kluci skrz jednoho mýho kamaráda, on se jmenuje Marek, a za čali jsme uvažovat, že bysme dováželi n ějaký tyhlety lidi sem. Já jsem to cht ěl d ělat a oni taky. A p řitom sme se neznali ani - - - to bylo takový zvláštní. Že já bych do toho šel a oni taky, s takovým entuziasmem. Je to docela náro čný, protože jsme nem ěli nic. Žádnej kapitál, nic.“ (J. S.) Tato agentura po řádala nap ř. party v kulturním dom ě v Ládví. Její význam a práci zmi ňovali i jiní naráto ři.

- 50 - „Lighthouse byl první, kterej za čal d ělat v ětší akce na trošku úrovni. Lighthouse byl první, kterej d ělal akce jakože na míst ě, kde se (…) prost ě na míst ě, kde se d ělaly i jiný v ěci. Na Ládví mám super vzpomínky. Vím, že to byla taková ta doba, kdy se fakt strašn ě bojovalo o zákazníka. Ta tane ční scéna nem ěla prost ě tady základnu, za čínalo to. Samoz řejmě rostlo to, ale ten boom ješt ě neza čal. (…) A to byly akce, že Lighthousy furt bojovali prost ě s prod ělkem, ale zážitek - - - nebo vzpomínky na za čátky jako jsou na Ládví dobrý, kladný, skv ělý. (M. N.) V Ládví d ělala pravidelné akce také agentura Roxydust složená z DJe Loutky, Jardy Krampola a Petra Hoška. Další známou promotérskou agenturou byla D Smack U Promotion Davida Urbana, která funguje dodnes. Tato agentura fungovala jeden čas jako hlavní dramaturg v klubu Roxy. V kv ětnu roku 1998 (29. – 30. 5.) uspo řádala v historických prostorách Pražského hradu festival Jelení Příkop. Na tuto velmi vzpomínanou akci se jim poda řilo dovézt nap ř. 808 State, Transglobal Underground, The Orb, Zion Train aj. 95 Jak m ůžeme vid ět, krom ě do této doby existujících klubových akcí vznikají také první letní festivaly pod širým nebem. Krom ě Jeleního P říkopu se na území Prahy konal také Open Air Field, který organizovala práv ě výše uvedená agentura Lughthouse. První ro čník se konal 11. července 1997 a se zhruba 4000 ú častníky zaznamenal velký úsp ěch. Festival by jist ě neprob ěhl bez sponzora 96 , díky n ěmuž získal také sv ůj podtitul: Lucky People Center. 97 Na tomto letním festivalu, který se o něco pozd ěji p řesunul na Proboštská jezera, vystoupili nap ř. Chemical Brothers, Sasha, Dave Angel aj. 98 „(…) n ějak v tom roku devadesát sedm (…) je ten první festival v lét ě - - - jmenovalo se to - - - já nevím, jak se to jmenovalo tenkrát. To bylo v devadesátým sedmým, to jsme d ělali v Let ňanech. Air Field se to jmenovalo. (…) v tom devadesátým sedmým (…) získal sem toho sponzora, Lucky Strike. Který cht ěl n ějakej ten koncert ud ělat, tane ční. Tak se toho chopili, že jsme to mohli d ělat to, co sme cht ěli. Ješt ě sme na to dostali

95 Viz. Rock & Pop 9/167, zá ří 97 96 Tzn. cigaret zna čky Lucky Strike. 97 Viz. TRIPMAG, prosinec 2001/leden 2002, s. 42 98 Viz. TRIPMAG 05, kv ěten 2002

- 51 - peníze a mohli to d ělat aspo ň na n ějaký úrovni. Já si myslím, že se to docela jako povedlo na jednu stranu, ale pak se to jako vy čerpalo, protože to za čal d ělat každej. (J. S.) No první festivaly zase za čal d ělat Lighthouse, Lucky People Center v Let ňanech. To byl ten první festival. Tam jsem hrál. Pak vlastn ě s tím pokra čovali další dva nebo t ři roky. (M. N.) „(…) na letišti, kde byl první Lighthouse (…) ud ělali pou ť, party, tam bylo všechno. Centrifugy, koloto če, parádní. Si pamatuju, že tenkrát jsem tam byl s kamarádkou na centrifuze - - - mn ě je špatn ě z ní i normáln ě - - - já jsem vyb ěh na tý party z toho stanu do tý centrifugy, do tý kabinky a fakt to bylo hrozný (…).“ (M. K.) Obrovský zájem o tane ční hudbu mezi generací dospívajících dosv ědčuje také fakt, že i u nás se mohli n ěkte ří DJové živit jen svým hraním. To, co je v dnešní dob ě už dávno nemyslitelné, bylo kolem p řelomu tisíciletí pro n ěkolik málo nejlepších a nejznám ějších možné. „A prost ě jsem se rozhod a 1. 1. 96 jsem odešel z práce. A od 1. 1. 96 se živím sám. Takže vlastn ě čtrnáct let. (…) A pak vlastn ě tím druhým rokem se to za člo zvedat, od n ějakýho toho devadesátýho sedmýho jsem m ěl už tolik kšeft ů, že jsem mohl normáln ě žít. Nijak jsem z toho nezbohatnul, ale mohl jsem normáln ě fungovat. Zaplatil jsem nájem, jídlo a tak dále.“ (M. N.) „(…) kdy za mnou přišel ten N ěmec a řekl, že pro n ěj budu hrát jako rezident na stálo a že mi nabízí - - - v tý dob ě asi t ři a p ůl tisíce korun za to jedno vystoupení, což bylo strašn ě moc pen ěz za hodinu, hodinu a p ůl hraní. Kór pro kluka, kterej byl zvyklej do tý doby hrát jenom zase vlastn ě s absolutním zaujetím, že ho ta hudba zajímala a ani jsem si do tý doby nedokázal p ředstavit, že by mi za to n ěkdo m ěl takhle víc platit. (…) on mi nabíd takovejhle honorá ř a najednou jsem se zamyslel a říkám: „Tak tohle možná jako i bude k něč emu sp ět jako k nějaký budoucnosti hudební.“ (P. K.) Díky dostate čně vysokým honorá řů m se mohlo n ěkolik málo DJ ů naplno věnovat hraní a zdokonalovat se v něm; našet řené peníze byly zpravidla okamžit ě

- 52 - investovány do koupi nových vinyl ů, pop ř. gramofon ů a mixážních pult ů. Lidé si po revoluci za čínají uv ědomovat potenciál výd ělku z hudby. „A v podstat ě dával jsem to pak postupn ě. Nap řed jsem si našet řil na první gramec, pak první mixák. Takže postupn ě. Pak jsem teda m ěl oba gramce, mixák, oba gramce Technicsy a n ějakej slušnej mixák.“ (M. N.) Jak už bylo řečeno výše, z pražských klub ů i v této dob ě nadále existují a stále více se zam ěř ují na elektronickou hudbu: • Kulturní d ům Ládví : v prostoru pro ca 1500 lidí probíhají spíše v ětší akce, v roce 1995 sem poprvé p řijel Dave Clarke 99 . „Já mám dojem, že by se tam, kdyby se to narvalo, tak 1 500 lidí by se tam mohlo vejít, si myslím. Normální kulturák prost ě. Parket, pódium; bylo tam ud ělaný takový malý pódium pro toho DJe plus tam bylo foyer. Zas tak velkej prostor to nebyl. Normální kulturák st řední velikosti.“ (M. N.) „V Ládví party? Tak ty byly vynikající. Jako ty tenkrát, všechny ty party díky tomu, že to bylo fakt na za čátku, tak si to lidi užívali a poznávali. Hlavn ě poznávali nový v ěci. Jak v ůbec zvuk, muzika, lasery, sv ětla, dekorace, výtvarný um ění, lidi, tane čníci, prost ě všechno furt p řibývalo, jak se to rozr ůstalo od za čátku.“ ( Č. M.) • Roxy : tento prostor v Dlouhé ulici za číná na svém programu up řednost ňovat akce tane čního charakteru. V roce 1998 vznikla agentura Roxy Promotion a postupn ě také řada velmi oblíbených pravidelných akcí: Popelka, Mix, Sooshi, Batrave, Shake aj. Každou z nich m ěl v režii n ějaký DJ: nap ř. Sooshi DJ Bidlo, Mix DJ Tráva apod. Velmi oblíbenou a teprve nedávno zrušenou party byl Zen, který se konal od roku 1998 pravideln ě každou t řetí sobotu v měsíci 100 (v dobách nejv ětšího boomu). „Roxy – samoz řejm ě p řišli kámoši DJové – Loutka, Braun, Aiffel, Bidlo, Tráva a tyhle prost ě za čli hrát a Roxy bylo velký. To byl první velikej klub, kterej v Praze byl, kam se vešlo t řeba 1500, 2000 lidí, kde byl supr zvuk, kde byly úpln ě naprosto úžasný dekorace. Vždycky každá party - - - za čly první Shaky a Sluní čka a ty Shaky, Loutky, DJe Loutky, Roxydust prost ě

99 Rock & Pop 12/158, říjen 96 100 XMAG, červen 2003.

- 53 - za čal po řádat první Shaky. Pak p řišly Popelky. Na tyhle akce já mám úpln ě supr zážitky. Úpln ě fakt supr zážitky.“ ( Č. M.) • Radost FX : tento klub si velmi dlouho držel své prvenství v oblíbenosti. Její popularitu dokládají slova jejího tehdejšího promotéra Ing. Petra Van čury: „Dostali jsme se do situace, kdy nám chybí dny, abychom mohli dělat více párty.“ 101 V roce 2000 byl dokonce za řazen časopisem Ministry mezi 20 nej klub ů na sv ětě102 . Spolu s Roxy se velmi dlouho držela také mezi nejoblíben ějšími kluby v České republice v anket ě po řádanou časopisem Tripmag. „(…) každej den tam byli lidi a bylo tam úpln ě narváno v dobách toho nejv ětšího boomu. I t řeba v ned ěli prost ě byly fronty až ven. A lidi se nemohli dostat dovnit ř a bylo to prost ě úžasný. (…) Prost ě v tý dob ě to nem ělo žádnou konkurenci a bylo to fakt jako úžasný. (…) te ď nevím, kdo jakoby první se snažil tý Radosti ud ělat n ějakou konkurenci, ale ta Radost byla vzor - - - troufnu si říct, že Radost byla vzorem pro celou Českou republiku a celou jakoby klubovou scénu. Chodili se tam prost ě dívat všichni fanoušci, majitelé, potažmo promoté ři a nechali se tam inspirovat.“ (D. R.) „(…) hlavn ě samoz řejm ě byly pátky, soboty, to bylo jasný. Ale pak najednou z pátka a soboty už byly st ředy, p řišly čtvrtky. Prost ě ten klub, jak se rozvíjel a vyvíjel, tak si mohl dovolit prost ě otevírat i v jinej den než byl pátek a sobota. Takže se rozjížd ěl, nabral lidi, n ějaký renomé dostal. A chodilo tam hrozn ě moc lidí ze za čátku, co si pamatuju, zašel jsem do Radosti, šel jsem k DJovi a šel jsem tam p ůl hodiny. Prost ě jsem se tam nemohl protla čit lidma. To dneska pomalu nikde nevidíš, ani na party. (Č. M.) • Mecca : byla otev řena v roce 1998 v ulici U Pr ůhonu na Praze 7. Zpo čátku velmi oblíbený klub se ale postupem času za čal mnohem více orientovat na západní a bohatší klientelu a popularitu mezi clubbery rychle ztratil.

101 Viz. Trip 10, říjen 98, s. 7 102 Viz. TRIPMAG, únor 2001

- 54 - „Třeba Meccu jsem m ěl rád první 4 roky. Pak jsem v ní pracoval dva roky. (…) První čty ři roky byla super.“ (M. K.) Krom ě t ěchto, asi nejvýznamn ějších, fungovala delší nebo kratší dobu celá řada dalších klub ů. Na podzim roku 1996 se otev řela House of Akropolis 103 , dále pak Punto Azul, Karlovy Lázn ě, Chapeau Rouge, Golem v areálu vysokoškolských kolejí na Jižním M ěst ě aj. I v této dob ě ješt ě probíhá řada akcí velmi spontánn ě a často na velmi tenké hranici. P říkladem mohou být nap ř. party v kolejním klubu Golem: „Kolikrát jsme tam byli zav řený t ři dny nonstop. Že jsme ani nev ěděli, jestli je den, sv ětlo nebo noc. Stalo se nám, že jsme si od gramc ů odsko čili koupit ob ěd a ona byla p ůlnoc. Nikdo to netušil, to jsme zjistili, až jsme otev řeli venku dve ře.“ (P. K.) „Pak otev řel náš kamarád - - - nevím, v kolikátým to bylo, asi v 96., nebo 97. rok, Marek Řeřicha, klub Golem a tam jsme se prost ě našli. Tam jsme si mohli hrát, kdy jsme cht ěli, jak jsme cht ěli, trénovat. To byly po čátky. Chodili tam jenom kámoši, takže to byly neskute čný kalby, kalení.“ ( Č. M.) Krom ě pravidelných klubových nocí na území Prahy v této dob ě prob ěhla také řada spíše jednorázových akcí na nejr ůzn ějších místech: 19. července 1997 Dancing in the Rain na Štvanici 104 , 29. srpna 1998 Local Street Party na Palackém nám ěstí 105 , další ve staré tovární hale na K řížíkov ě ulici 106 , 29. b řezna 2002 Unity Party na závodišti Velká Chuchle 107 . Jedna z dodnes vzpomínaných a ojedin ělých party se konala v Národním památníku na Vítkov ě. Druhý díl této akce, plánovaný na 6. zá ří 1997 nakonec nebyl povolen 108 . „To taky zakázali, protože pak když tam za čali ráno všichni otevírat hroby, tak už to bylo pak hustý (smích). Ale ta party byla nejlepší party. Byla jedna a od tý doby to zakázali.“ (M. K.) Tane ční party se n ěkolikrát po řádala také v prostorách garáží na Nám ěstí Jana Palacha:

103 Viz. Rock & Pop 10/156, říjen 96 104 Rock & Pop, 9/167, zá ří 97 105 Rock & Pop, 8/178, srpen 98 106 Viz. nap ř. TRIP 12, listopad 98 107 Ultramix první číslo, 2002 108 Viz. Rock & Pop 9/167, zá ří 97

- 55 - „(…) to byly Underground Garage (…) To byl rok 2002, 17. listopadu, to si pamatuju p řesn ě. (…) tam p řišlo asi t ři a p ůl tisíce lidí. (…) takže jsem si od za čátku, dva m ěsíce p řed tím myslel, jak to není jednoduchý a pak si všechno vyzkoušel, jak je to složitý. Jak dostat ze sponzor ů n ějaký peníze, obcházet lidi, lepit plakáty, do toho vytvá řet plakát, chodit na rádia mluvit rozhovory. Tak jsem si to vyzkoušel i z tý druhý stránky. (…) Na tý party hráli lidi, který jsem cht ěl. Lidi se hodn ě bavili, co vím. Dodneška se vlastn ě o tý akci mluví. Nebo co se známí nebo jiný lidi, když se jich na ni zeptám na tu akci, jakej z toho m ěli pocit, tak slyším chválu. (…) Tak z těch českých DJ ů, to jsem byl samoz řejm ě já, Pavel Krejdl, Agent, Igor Pataky, pak tam byl Toky, jo, to byli Slováci. A z těch cizích Steve Bicnkell a Christian Wünsch.“ ( Č. M.) Několik party se konalo také v kostele sv. Michaela (Michalská 27). Tato akce nebyla však na našem území ojedin ělou. O n ěco d říve se tane ční akce konaly také v odsv ěceném teplickém kostele sv. Bartolom ěje. Spojení p ůvodn ě svatého místa a industriální hudby dává party zcela nový rozm ěr. Ačkoli se to m ůže zdát jako znesv ěcení a výsm ěch, pro poslucha če je často práv ě tato hudba nejvyšším náboženstvím. Ve výše jmenovaném pražském kostele akce p řetrvávají dodnes. „(…) to tenkrát m ůj kamarád po řádal, Ameri čan (…) na dva m ěsíce se dělaly party a pak to tenkrát zakázali. To bylo v roce 2001. To bylo super. Hlavn ě to bylo propojený vždycky do všech pater nahoru. A tam naho ře, ve čtvrtým pat ře, byl velikánskej bar prosklenej, kterej m ěl okna p římo na Staromák. A tam byl takovej chill out velikánskej, to bylo super.“ (M. K.) Jak už bylo řečeno výše; krom ě Prahy se tane ční hudba za číná ve v ětší mí ře objevovat také na jiných místech republiky. Vznikají první pravidelné letní festivaly, které jsou zam ěř eny čist ě jenom na tane ční elektronickou hudbu, pop ř. jen na n ěkterý styl. Podle jejich více či mén ě hv ězdného obsazení a návšt ěvnosti můžeme usuzovat na oblíbenost tane ční hudby mezi poslucha či. Přičemž platí, že festivaly jsou považovány za vrchol celé sezony (clubbe ři se na n ě každoro čně t ěší a nadšen ě o čekávají, kdo na jejich oblíbeném festivalu zahraje), a proto se na nich krize za číná projevovat zpravidla až o n ěkolik let pozd ěji než na návšt ěvnosti v klubech.

- 56 - • Summer of Love 109 Názvem zcela schváln ě navazuje na britskou acid housovou revoluci. První ro čník se konal v roce 1997 a od svého po čátku až do konce (v roce 2009) je spjatý s promotérem, noviná řem a zpo čátku i DJem Alešem Blehou. Zpo čátku se konal ve svojšickém areálu, v roce 2000 ve Starých Splavech u Máchova jezera a rok poté pravideln ě na pardubickém dostihovém závodišti. Z asi 800 návšt ěvník ů prvního ro čníku se brzy stal nejoblíben ější festival u nás, na který chodilo až 12 000 posluchačů tane ční hudby. Na stageích se postupn ě objevili: Layo & Bushwacka, CJ Bolland, Liquid Harmony, Significant Other, Space DJz, Corvin Dalek, Luke Slater, Surgeon, Green Velvet, ScanX, Rush, Valentino Kanzyani, Richie Hawtin, Afrika Islam ale pozd ěji také tane ční kapely jako Skyline, Northern Lite, Kraftwerk apod. Festival si byl schopný díky svojí reputaci, historii i osobnosti Aleše Blehy udržet návšt ěvnost i po roce 2004, kdy se za čalo mluvit o krizi české tane ční scény: od roku 2000 se návšt ěvnost každého ro čníku pohybovala od 8 000 do 12 000. • Cosmic Trip 110 Tento teplický festival za čal po řádat Aleš Burger s pomocí DJ ů Quickieho a Mountaina. Tato trojice se velmi zasloužila o propagaci tane ční hudby v teplickém regionu. Od roku 1997 se Csomic Trip konal v autokempu Pudlák, pozd ěji (tzn. v roce 2007) se p řesunul na letišt ě do Roudnice nad Labem. Své jméno získal podle komety, která byla ten rok k vid ění na no ční obloze. Rekordní návšt ěvnost m ěl festival v roce 2006: 15 000 tane čník ů. Z nejv ětších zahrani čních hv ězd m ůžeme jmenovat nap ř.: Regis, Takaaki Itoh, Jamie Bissmire, Juan Atkins, Kevin Saunderson, Makaton, Darren Price, Steve Bicknell, James Ruskin, Surgeon, Luke Slater, Gayle San a mnoho dalších.

109 Viz. nap ř. http://www.techno.cz/clanek/27052/festivaly-v-cechach-i. (cit. 25. 1. 2011) 110 Viz. nap ř. http://www.techno.cz/clanek/27355/festivaly-v-cechach-iv. (cit. 25. 1. 2011)

- 57 - • Svojšice 111 Tento festival, pojmenovaný podle místa konání, je jako jeden z mála od svého po čátku v roce 2000 zam ěř en čist ě na techno. Jist ě za to m ůže fakt, že jej za čal pořádat jeden z našich nejstarších techno DJ ů, DJ Agent, spolu se svým kamarádem DJem Džejárem: „(…) já jsem vlastn ě za čal d ělat festival jakoby podle svýho. Tak, jak bych ho asi ud ělal já. Pozval si svoje DJe, který vlastn ě já bych tam cht ěl vid ět nejradši. Prost ě ud ělat to podle svýho gusta. (…) Obrovský nervy na za čátku. Tenkrát jsem nem ěl žádný peníze, takže jsem do toho vložil všechno, co jsem m ěl a opravdu jsme více mén ě riskovali jakoby i osobní bankrot, dá se říct. A vyšlo to teda obrácen ě. Vyd ělali jsme jakoby na tehdejší dobu strašn ě moc pen ěz, na tom prvním ro čníku. (…) já jsem byl spokojenej s tím, co jsme si zvali. Všechno to vycházelo z našich srdcí. A zvali jsme si jenom toho, kdo se nám líbil. V ůbec jsme nekalkulovali jako, přivezeme n ěkoho, na koho p řijdou lidi. A je mi úpln ě jedno, jestli se jim nelíbí. První hledisko bylo, p řivezeme si toho, kdo nás sám uspokojí. Že tam byl skoro takovej aspekt osv ěty, že jsme cht ěli vozit sem lidi, který tady nejsou a který se nám líb ěj a ukazovat“ (M. N.) Díky jejich filosofii tak ve Svojšicích hráli nap ř.: Takaaki Itoh, Hardcell, Cari Lekebusch, Damon Wild, Colin Dale, Surgeon, Inigo Kennedy, Steve Rachmad, Marko Nastic, Jeff Mills, Joey Beltram, Radial, Ignition Technician aj. • Máchá č112 Jak už název napovídá, domovem tohoto festivalu je atraktivní lokalita Máchovo jezero – nejprve Staré Splavy, pozd ěji pláž Kl ůč ek. Festival se koná od roku 1999. Z původního housu a techhousu se postupn ě zam ěř il na stále populárn ější trance. Nejv ětší hv ězdy: Paul van Dyk, San, Boy George, Josh Wink, Carl Cox, Tiësto aj.

111 Viz. nap ř. http://www.techno.cz/clanek/27202/festivaly-v-cesku-iii. (cit. 25. 1. 2011) 112 Tamt.

- 58 - • Hradhouse 113 Je nejv ětším moravským festival a koná se už od roku 1998 (nejprv ě na hrad ě Buchlov, od roku 2001 v Boskovicích). Oblíbený je zejména díky jedine čné atmosfé ře, která vzniká propojením hudby a historické budovy hradu. Hradhouse je svým zam ěř ením a možnostmi areálu spíše menším, lokálním festivalem, bez v ětšího po čtu zahrani čních jmen, ale spíše s českou a slovenskou elitou. P řesto se v jeho historii objevili: Terry Francis, Timo Maas, Marco Bailey, Chris Liebing, Christian Varela, Corvin Dalek, Justin Robertson, Adam Beyer, Marco Carola aj. Rokem s rekordním po čtem návšt ěvník ů byl p řelomový rok 2003 (kolem 7 000). • Go Planet Roxy / Love Planet 114 Tento festival vznikl v roce 10. výro čí založení pražského klubu Roxy, tzn. v roce 2003, na letišti v Tábo ře. Jedná se o multižánrový festival, kde se krom ě r ůzných hudebních styl ů promítaly filmy, hrálo divadlo, po řádaly různé workshopy apod. Na n ěkolika stageích zde bylo ke slyšení: Marilyn Manson, Morcheeba, Moloko, Justin Robertson, Chumbawamba, Asian Dub Foundation, Dave Clarke, Andy C, High Contrast, Pene ři Strý čka Homeboye, Oliver Ho, James Ruskin, Jeff Mills, Stereo Mc's aj. • Creamfields 115 Tento festival se od roku 1998 tradi čně koná ve Velké Británii a postupn ě se rozší řil i na jiná místa Evropy, nap ř. do Polska. U nás se konal v letech 2002-2004 v letišti v Roudnici nad Labem. Dalších několik let se u nás nepo řádal v ůbec a v roce 2008 byl p řest ěhován kv ůli lepší dostupnosti i pro okolní státy na letišt ě do B řeclavi. Díky zahrani ční podpo ře si mohl dovolit dovézt velmi významné zahrani ční DJe a um ělce: Underworld, Kosheen, Paul Oakenfold, Layo & Bushwacka, Corvin Dalek, Timo Maas, Massive Atack, Roni Size, Tiësto, Jeff Mills,

113 Viz. nap ř. http://www.techno.cz/clanek/27126/festivaly-v-cechach-ii. (cit. 25. 1. 2011) 114 Viz. nap ř. http://www.techno.cz/clanek/27355/festivaly-v-cechach-iv. (cit. 25. 1. 2011) 115 Viz. nap ř. http://www.techno.cz/clanek/27126/festivaly-v-cechach-ii. (cit. 25. 1. 2011)

- 59 - Richie Hawtin, Marko Nastic, Marco Bailey, Westbam, Ferry Corsten, Sasha, John Digweed atd.

V západních zemích dochází v této dob ě k dalšímu a dalšímu t říšt ění styl ů a vzniku DJských idol ů. Práv ě 90. léta jsou dobou, kdy se rozvíjí nejvíce podžánr ů. Pokusem o na črtnutí této vcelku nep řehledné situace je Ishkur ův pr ůvodce tane ční hudbou 116 . Pod hlavi čkou housu vzniká nap ř. deep house, hard house, funky house, minimal house, tribal house aj. K technu se řadí deep techno, minimal techno, hard techno, experimental techno. V nejv ětší mí ře se asi rozvíjí trance. Práv ě s trancem se do zna čné míry za číná rozvíjet d ůraz na módu, d ůraz na DJské hv ězdy a jakousi dokonalost. V trancu je mnohme d ůležit ější melodie a celková kompozice setu a celé party. Trance vznikl v Holandsku – odtud pochází také nejznám ější DJové (Tiësto, , Ferry Corsten aj.) a je zde nejoblíben ější. Masovostí vyniká zejména party Sensation White, která má také ko řeny v Holandsku, ale postupn ě se rozší řila i za jeho hranice. DJské pódium je většinou uprost řed (nikoli v pop ředí), je dodržován p řísný dress code (vstup povolen jen v bílém oble čení) a celá dramaturgie je pe čliv ě naplánovaná. Význam a zna čnou popularitu DJ ů m ůžeme pozorovat na pojmenování n ěkterých party: Armin Only 117 , Full on Ferry 118 , Tiësto in Concert. I trance má řadu odnoží: psy trance, goa trance, progressive trance, tech trance aj. Krom ě festival ů, které jsou uvedené v předchozí kapitole a jejichž popularita a návšt ěvnost nadále rostou, se rodí řada nových – ani ty se ješt ě v této dob ě nemusejí obávat o nedostatek zájemc ů z řad poslucha čů . Na Slovensku se po řádá od roku 1999 festival BeeFree 119 , od roku 2000 Wilsonic 120 , od roku 1997 Pohoda (v Tren čín ě)121 . U Balatonského jezera vzniká velmi oblíbený a pestrý Balaton Sound (od roku 2006), v Rakousku Urban Art Forms, v Polsku

116 http://techno.org/electronic-music-guide/ (cit. 25. 1. 2011) 117 Party Armina van Buurena, konající na r ůzných místech po sv ětě. 118 Party Ferryho Corstena, která se koná 1x ro čně v Rotterdamu. 119 Tento festival je ojedin ělý tím, že vstup na n ěj je zdarma. 120 Podobn ě jako špan ělský Sónar se zam ěř uje spíše na nejnov ější trendy, které nemusí být ani poslucha čsky oblíbené. 121 Tento festival není ale zam ěř en jen na eletronickou tane ční hudbu, a proto svou popularitu mezi mladými neztrácí.

- 60 - Soundtropolis (v Ogrodzienieci od roku 2004). N ěmecký Ruhr in Love v Oberhausenu, který je zam ěř ený na hardtechno. Love Family Park v Mainwiesenu je naopak zam ěř ený na minimal a probíhá p řes den. Postupnou komercionalizaci dosv ědčují pravidelné ankety o nejoblíben ější DJe, hudební seskupení, kluby, promotéry, festivaly apod. DJ roku si automaticky může říct o vyšší honorá ř, klub nasadit vyšší ceny, promotér získá bohatší sponzory. Pravidelnou a nejznám ější anketu po řádá nap říklad DJ Mag 122 . Můžeme také pozorovat ur čité prvky elektronické tane ční hudby v nahrávkách komer čněji zam ěř ených um ělc ů (nap ř. Madonna, U2). Velmi populární jsou také remixy starších hit ů. V této dob ě vznikla také řada seskupení, hrající tane ční hudbu, která je ale p řístupn ější širší ve řejnosti – jedná se o normální hudební skupiny, písni čky často obsahují vokály. Na elektronické hudb ě svou kariéru založily nap ř. tyto skupiny: , Orbital, Underworld, , Stereo MC's, , , Groove Armada. Význam fenoménu tane ční hudby a celé kultury, která je s ní spjatá, můžeme pozorovat mimo jiné na jejím vlivu na filmovou tvorbu. Vznikají filmy i dokumenty zam ěř ené p římo nebo jen okrajov ě na tuto subkulturu: Chemical Generation, A Midsummer Night's Rave, Groove a p ředevším i u nás velmi populární Human Traffic. Podle posledn ě jmenovaného filmu byla také pojmenována residentní noc DJe Loutky v Roxy, Human Traffix. Můžeme zmínit také film, který sice s tane ční hudbou nemá mnoho spole čného, ale je mezi touto subkulturou oblíben – tím je Trainspotting. Shora uvedené znaky jsou dokladem o postupném za čle ňování tane ční subkultury do masové spole čnosti, o n ěmž byla zmínka výše. Prvky elektronické hudby se dostávají do mainstreamu, filmy zabývající se tímto tématem servírují zvláštnosti subkultury do normálních domácností a stávají se pro n ě tak vcelku běžnou a alespo ň částe čně pochopitelnou realitou. Celá subkultura už najednou není tak tajemná a p řitažlivá jako d říve.

122 http://www.djmag.com/top100 (cit. 8. 2. 2011)

- 61 - 3.6 Pozvolný úpadek

Až do této doby se scéna neustále rozr ůstala. P řibývalo poslucha čů a akcí, jejichž kvalita se neustále zvyšovala. Zhruba od roku 2003 za číná oblíbenost elektronické tane ční hudby mezi českými clubbery upadat. Náznakem je i článek v časopise BE: bassline elektronik v čísle z léta 2003 (s. 26-29) výstižn ě pojmenovaný „10 d ůvod ů, pro č je česká scéna v pr***i“, v němž se autor (Aleš Bleha) zamýšlí nad d ůvody úpadku české scény tane ční hudby: na českém poli je příliš mnoho akcí, časopis ů, promotér ů, p řičemž počet clubber ů z ůstává stejný. Každý se snaží p řilákat co nejvíce hv ězd a ud ělat jim pat řičnou reklamu. Navíc také každý promotér se snaží být ten nejlepší a být co nejvíc vid ět a nejvíc vyd ělávat. Jako další podstatný d ůvod jmenuje to, že se z tane ční scény stal byznys, na n ěmž cht ěl každý vyd ělat a zárove ň zvýšení cen vstupného, cen na barech apod. Dále žádná v ěková hranice pro vstup na party a tedy i k drogám. Většina akcí jsou si podobné – žádná ni čím nevy čnívá, nesnaží se o originalitu jako d říve. Bojí se riskovat. Původn ě jednotné styly nadále pokra čují ve svém t říšt ění a vznikají další a další podstyly. Situace je často velmi nep řehledná, protože jednotlivé substyly se liší jen velmi nepatrn ě. I mezi samotnými poslucha či často vznikal zmatek a nedorozum ění. „(…) jak se pak za čly škatulkovat styly, tak jich pak bylo n ěkolik desítek, možná až stovek, r ůznejch názv ů styl ů. Takže z mýho pohledu – za čátky perfektní, když lidi pa řili spolu na jedný stagi, skv ělý. Když se to rozd ělilo na dv ě stage, house a techno, taky skv ělý. Furt to jako byl underground. Furt tam ty lidi tím žili. A potom si myslím, že trošku - - - jako se to šlo do ztracena v tu dobu, kdy se ty škatulky rozjely a najednou bylo spousta, každej si cht ěl najít tu svoji. Každej cht ěl d ělat tu party v tomdle ur čitým jiným stylu. A všichni si mysleli, že maj možnost to naplnit ty podmínky, ty prostory. No a najednou bylo to, že bylo denn ě t řeba čty řicet akcí tane čních po republice. A druhej den znova. Člov ěk už nev ěděl ani, kam má chodit.“ (P. K.)

- 62 - „Na za čátku je entusiasmus, kterej ty lidi spojuje a více mén ě ve chvíli, kdy se do toho vloží jakoby byznys a objeví se tam n ějaký koruny, tak samoz řejm ě za čnou t řenice. Není to nic, co by bylo specifický pro tu tane ční scénu, je to typický pro všechno. V podstat ě pro lidskej druh nebo lidský chování specifický. Ve chvíli, když to za člo bejt zajímavý, i prost ě pro lidi jenom z byznysu, tak se do toho vložili i ti lidi, co nem ěli ten po čáte ční entusiasmus a tu lásku k tomu a vid ěli v tom t řeba jenom obchod a ty třenice na sebe nenechaly dlouho čekat. A více mén ě t ěch lidí bylo víc, takže už nemohli bejt všichni v jedný part ě, za člo se to parti čkovat, škatulkovat styly a více mén ě naprosto logickej vývoj.“ (M. N.) Velmi významným faktorem, ovliv ňujícím úpadek tane ční scény je st řídání generace. Je jasn ě vid ět, že i hudba podléhá velmi rychle se m ěnící mód ě. V této dob ě dospívá zcela nová generace, která už nezažila rozvoj elektronické hudby a mnohem atraktivn ější pro ni je nov ě se rozvíjející r'n'b, hip hop a rap. Generace, která stála u zrodu prvních party u nás je už ve v ěku, kdy si zakládají rodiny a hudba a zábava pro n ě nejsou prioritou číslo jedna. „(…) samoz řejm ě p řišla n ějaká doba, jako vlastn ě nás vyst řídala nová generace. (…) P řišla nová generace a lidi se m ěněj, ty mladí lidi se m ěněj. Prost ě jak je to s módou, ta se taky vrací, furt je to dokola. Chvilku je takle, chvilku támhle, pak se vrát ěj ty st řihy. A takhle je to i s tou muzikou. Ta se furt to čí, ona se asi nikam už neposune úpln ě do n ějakých, abychom to už nepochopili. Furt bude už stejná. (…) A tyhle prostě, ty noví, mladí lidi - - - a komerce, hlavn ě se to zkomercionalizovalo. Díky televizi a lidi, co d ělaj ty mega festivaly a cht ěj na tom vyd ělat, tak samoz řejm ě tady budou takoví lidi, komer ční, který vidíte na MTV a na t ěch stanicích, aby p řilákali tyhle mladý lidi a vyd ělali na tom peníze. Už to prost ě není o muzice, ale o tom, aby - - - nebo ty lidi, co to d ělaj, hlavn ě to d ělaj kv ůli tomu, aby z toho byli živi. Zkomercionalizovalo se to úpln ě všechno, to je m ůj názor. Ale to je prost ě dobou, to je asi normální. Ono to postihlo nejenom nás, ale asi i celej sv ět, si mysím, aspo ň do n ějaký míry. Akorát že tady zrovna tu Českou republiku to vzalo hodn ě. Ten trance sem hodn ě dostal, ty White Sensation party a hodn ě ta komerce. Máchá č. Tak to je.“ ( Č. M.)

- 63 - „Většinou ty sety hudební t ěch DJ ů už jsou te ďko d ělaný na techle megaparty k tý projekci a k tomu všemu jako dramaturgicky vlastn ě připravený, jak kdybyste m ěli film. Což si myslím, že je známka toho, že ta komercionalizace to p řeválcovala, ale nemuselo se to stát jako takle markantn ě. Myslím, že za to m ůže lidskej faktor, že se to stalo, a chamtivost lidí. Že už p řestali lidi vnímat tu hudbu jako to, co je dokáže odreagovat, uvolnit, na co se t ěšej, pro č je tam to všechno kolem, ta energie. A vlastn ě te ďko už je to takový, že jdete na akci a - - - nevím, no, spousta lidí mi přijde na tech akcích, že už se ani nejde bavit. Nebo že tam jsou jenom aby byli vid ění. I když to už taky možná ne.“ (P.. K.) V tomto úryvku je jasn ě vid ět také nechu ť k vzr ůstající komerci. Všichni naráto ři shodn ě uznávají, že velká část promotér ů a sponzor ů správn ě pochopila, že dospívající generace, trávící volný čas na party, je budoucí kupní silou národa, a proto investovala do reklamy v rámci velkých party a do hv ězdných jmen, která u nás byla najednou b ěžn ě k slyšení. Díky oblíbenosti elektronické tane ční hudby bylo možné po řádat akce pravideln ě a vyd ělávat na nich. Mezi jednotlivými promotéry se objevuje dokonce konkuren ční boj: „Kdy už tech lidí chodilo na akce strašn ě moc, byly velký festivaly pro desetitisíce lidí, už ty organizáto ři t ěch velkejch akcí troši čku ztratili soudnost a d ělali místo toho, aby se mezi sebou dohodli, jak to bejvalo d řív, a pomáhali si t řeba i, tak vlastn ě ud ělali t ři akce za ve čer stejného typu. Velký, techno. Jako byl t řeba Lighthouse ud ělal Open air field (…) A do toho byl Boomerang na Slovensku, což se furt po čítal k Čechám, do toho byla Apokalypsa v Brn ě. Samoz řejm ě za čli prod ělávat ur čitý lidi, protože díky tomu, že se nebyli schopní dohodnout a mysleli si, že ta jejich akce je ta správná a že tech lidí je tady tolik, že se z nich všichni zblázn ěj a bude všude narváno - - - tak to samoz řejm ě byly moje p ředpov ědi, že to nebude takhle, že to takhle dlouho nep ůjde a bylo samoz řejm ě vid ět, že to nejde. Vždycky, když byly t ři akce velký za jeden ve čer, tak to znamenalo, že jedna z nich tutov ě p ůjde do krachu. Což se stalo tenkrát i Lighthousu, že jo. Ud ělali úžasnou akci, všichni jim blahop řáli, a p řitom oni v ěděli, ráno že jdou do konkurzu. Protože tam m ěli pr ůšvih n ěkolik milion ů. Podle m ě se

- 64 - sta čilo tenkrát prost ě jenom nemít velký o či, bejt skromn ější, dávat si bacha a komunikovat a ty akce mohly bejt jako po řád v nějakým m ěř ítku a kvalit ě navšt ěvovaný i te ď, jako ve v ětším myslím. A nemuselo se stát, že spousta akcí už v ůbec neexistuje, protože si to ty lidi nedovolej už d ělat, protože je to likvida ční. Protože to zkoušeli dlouhou dobu a každá druhá akce pro n ě likvida ční potom byla. A úpln ě jim, podle m ě, uteklo ta podstata. Že p řestali mezi sebou komunikovat, za čal to bejt pro n ě jenom ten byznys a šli hlava nehlava (…).“ (P. K.) Stále čast ěji a ve velmi podobném duchu naráto ři odkazovali na po čátky tane ční scény. Ty se jim v porovnání s tímto obdobím zdají být naprosto jiné – plné nadšení, porozum ění, vzájemné pomoci, nezištnosti. Díky faktor ům, které jsem uvedla výše, se prvotní myšlenka zcela vytratila a b ěhem deseti let byla nahrazena komercí a byznysem. „(…) tenkrát to bylo prost ě úpln ě jiný. Prost ě to bylo na za čátku, tak všichni se poznávali a bylo to všechno cool prost ě, v pohod ě. Dneska už je to prost ě trošku jiný, jinak nastavený ty la ťky. Je to všechno o známejch, o pen ězích hlavn ě a o managementu, kterej vás n ěkam tla čí. Dneska samej Tiesto, Carl Cox (…)“ ( Č. M.) „Jo, to říkám, ty za čátky, ty byly prost ě - - - byly fakt super, vzpomíná se na ně nejlíp. Z toho d ůvodu, že tam opravdu bylo to nadšení. To jednotilo ty lidi. A prost ě samoz řejm ě pak se to zkazilo pen ězma. Když za čli chodit lidi a prost ě DJové, jeden bral víc než druhej a za čli si závid ět. Když všichni hráli za p ěštistovku, tak to šlo. Ale to je normální, to není nic neobvyklýho pro tuhle scénu. To je všude. V jakýmkoli byznyse, kde se objeví peníze, tam potom za čne problém. Pro m ě to byl fakt krásnej kus života. Jsem rád, že jsem to prožil takhle.“ (M. N.) „A že tam byla taková pospolitost, že vlastn ě ty lidi se dostávaj na n ějakej stav v ědomí, že se vlastn ě napojovali a byla tam taková ta universal love v uvozovkách. No a takle to n ějak bylo a pak se z toho stala vlastn ě taková jako, takovej jako výrobek, rozumíš. Takže vlastn ě lidi to p řestali vnímat na týhletý úrovni, p řicházeli noví a m ěli to jako n ějakou módní záležitost

- 65 - a vytratila se z toho práv ě potom ta základní myšlenka tý jednoty. Víš, když tam prost ě ty lidi jsou, tak jsou vlastn ě - - - to je jedno kde.“ (J. S.)

Někte ří naráto ři také kritizují prom ěnu techniky DJingu. Klasické vinylové desky jsou pomalu nahrazovány r ůznými CD p řehráva či nebo po číta čovou technikou. Objevuje se mnoho mladých DJ ů, preferujících nové zp ůsoby. Ti starší, na druhou stranu, nedají dopustit na vinyly, jejich zvuk a nau čené um ění mixování. „(…) vymizely úpln ě veškerý vinyl shopy. Nebo aspo ň v Český republice. Že většina lidí - - - d řív se člov ěk musel nau čit mixovat, aby ten druhej poznal, že v něm n ěco je. Jako herec se musel nau čit hrát. Ale dneska už je to o softwarech, o hardwaru, o programech po číta čovejch, o Final Scratchi. Dneska ten DJ v ůbec nemusí um ět hrát a m ůže za čít hrát. Protože tam zmá čkne tla čítko synchronizovat, dv ě desky se mu smíchaj samy do sebe a on jenom vlastn ě si hraje s šavlema. Takže jako klaun.“ ( Č. M.) V mnohem v ětší mí ře se rozvíjí jen halové trancové akce, které ale mají s původními tane čními akcemi málo spole čného a postrádají p ůvodní myšlenky jednoty, lásky, tolerance, volnosti. V Praze se pravideln ě po řádá Transmission, Sensation White aj. Práv ě Sensation White je p ůvodním klubovým akcím vzdálena nejvíce. Party importovaná z Nizozemí je po řadateli pe čliv ě naplánovaná, minutu po minut ě. DJ v podstat ě už dop ředu ví, co p řesn ě bude hrát a podle toho se doladí celá výprava akce – je kladen d ůraz na velkou show, profesionální tane čníky, různé efekty. Aby mohla být show co nejvíce velkolepá, je zaveden p řísný dress code – jedin ě na bílém oble čení totiž mohou správn ě vyniknout n ěkterá sv ětla. Trance je kritizován pro svoji hitovost, líbivost a povrchnost. Daleko d ůležit ější je na party dobrý vzhled, to správné pití a oblíbené hity. I toto m ůže být pro n ěkteré důkazem krize tane ční kultury. Trance sice získává na oblíbenosti, ale řada p ůvodních party na druhou stranu zaniká. Za svoji pom ěrn ě krátkou existenci si získala řada akcí (festival ů a rezidentních nocí) velkou popularitu a dobrou pověst, p řesto díky faktor ům uvedeným výše nebyly schopny odliv poslucha čů ustát.

- 66 - „Svojšice vlastn ě skon čily minulej rok 123 , byly poslední, letos nejsou. Summer of Love 124 , tak to zatím taky jsem nevid ěl, ten asi taky nebude, taky skon čil. Cosmic Trip 125 , ten taky zkrachoval, ten taky byl vynikající tenkrát na tu dobu. No už z těchle starejch festival ů nep řežil fakt už skoro žádnej. Ten, co nás bavili, tak už tady není žádnej. V ůbec vlastn ě techno scéna v Praze nebo v Český republice hrozn ě moc upadla. Je to o pár velkých akcích za rok. D řív to bylo každej tejden dv ě akce a dneska to je, já nevím, když bych to vzal, jedna akce za m ěsíc. Nebo i za t ři m ěsíce. Už to není tak jednoduchý. Prost ě se to zhouplo už n ěkam úpln ě jinam. Taky jsme už zestárli. Taky už je to 15 let nebo 17 let ta scéna, co hrajeme. Takže už je to hrozn ě dlouhá doba. Tak po 17 letech už to n ějak jako musí sm ěř ovat, se to nějak šoupn ě n ěkam jinam. Nic netrvá v ěč ně, jak já říkám.“ ( Č. M.) V Roxy skon čil v roce 2001 velmi oblíbený Batrave, který se konal už od roku 1994. Zen skon čil po deseti letech až v roce 2010, stejn ě tak Human Traffix DJe Loutky. Oproti komercionalizované části se v této dob ě stále viditeln ěji vyd ěluje freetekno subkultura. Najednou se dostává stále více do pop ředí a do zorného úhlu policie a vlády – odmítá se totiž vzdát svých prvotních ideál ů, a tak se dostává stále čast ěji do st ředu s oficiálními ú řady. Dobrý obraz jí ned ělají ani noviná ři, kte ří pravideln ě popisují techna ře jako fetující mládež, která si neváží soukromého vlastnictví (a to i tehdy, když je pozemek řádn ě pronajat) a ni čí úrodná pole a louky. Nejmarkantn ější zásah prob ěhl z řejm ě za vlády premiéra Ji řího Paroubka v roce 2005 (jako protest na tvrdý zásah byl poté na podzim zorganizován tzv. ParoubTek). Velmi výstižn ě celý vývoj popisuje jeden z narátor ů: „(…) bylo to krásný v tom, že byly to ty po čátky, bylo to vlastn ě poloprofesionální nebo amatérský spíš. Ty lidi se to u čili, ale neslo to sebou samoz řejm ě ty problémy tý amatérskosti, ale zase to m ělo ten nádech toho nadšenectví. Kterej tomu dával - - - ur čitej pocit pro ty lidi, když tam byli. A dneska je to jenom byznys a v podstat ě to nadšenectví tam není cejtit

123 Poslední ro čník se konal v roce 2009, 2010 byl zrušen z důvodu odmítnutí hlavní hv ězdy. 124 Skon čil také v roce 2009, letos se uvažuje o jeho obnovení. 125 I pro n ěj byl posledním ro čníkem rok 2009 s nevyda řeným po časím a nízkou návšt ěvností.

- 67 - vůbec na t ěch akcích. Ani trošku. Už n ěkolik let zpátky, sedm, možná deset let, hrozn ě dlouho. Takže ty první akce byly hodnotný - - - nebo z dnešního pohledu je hodnotím jako hodnotn ější díky tomu, že tam vlastn ě byl ten entusiasmus. Nadšení z tý hudby, který neslo ty problémy s tou profesionální stránkou, ale zase tam bylo všechno tohle, co už se nikdy nevrátí.“ (M. N.)

- 68 - 3.7 Dnešní situace

V sou časné dob ě zbylo v Praze velmi málo z původních klub ů. Svou oblíbenost si stále mezi clubbery zachovává Roxy v Dlouhé ulici. V minulosti přežila n ěkolik uzav ření (kv ůli hluku) i lo ňskou radikální rekonstrukci, která velmi razantn ě zm ěnila její p ůvodní tvá ř. Radost FX se také stále zam ěř uje na elektronickou tane ční hudbu, ale za čala se mnohem více orientovat na zahrani ční klientelu a tomu musela p řizp ůsobit i svou produkci. Pro pražské clubbery už dávno ztratila svou slávu. Mecca se stala domovem „zlaté mládeže“ Miš Maš ani Sluní čko už neexistují, v Ládví se akce nepo řádají. Pro názornost úpadku a menšího zájmu ze strany clubber ů m ůžeme porovnat program klubu Radost FX z roku 1998 126 a letošní: 2. 4. 1998 ( čt) – HOT HOUSE Gay night (Vilém + guest) 3. 4. (pá) – Skipworker + Vilém 4. 4. (so) – Ladya + Braun 9. 4. ( čt) – HOT HOUSE Gay night (Vilém + guest) 10. 4. (pá) – Skipworker + Vilém 11. 4. (so) – LUCKY STRIKE NIGHT guest DJs 16. 4. ( čt) – HOT HOUSE Gay night (Vilém + guest) 17. 4. (pá) – ELLE NIGHT DJ TONY TRAX, Bidlo, Pierre 18. 4. (so) – Ladya + Braun 23. 4. ( čt) – HOT HOUSE Gay night (Vilém + guest) 24. 4. (pá) – Skipworker + Vilém 25. 4. (so) – LUCKY STRIKE NIGHT Prodigy party 30. 4. ( čt) – HOT HOUSE Gay night (Vilém + guest) + každou st ředu TOP CZECH DJs (Lady, Braun,…) + každou ned ěli i pond ělí byly promítány dva filmy V dnešní dob ě se v Radosti sice také hrají pravidelné čtvrtky, pátky a soboty, ale jeden ze t ří ve čer ů bývá zpravidla zam ěř en na hip hop (pop ř. r'n'b), filmové ve čery jsou dávno zrušeny.

126 Trip2House, b řezen 1998, s. 51.

- 69 - Naráto ři si všímají také zm ěněné podoby celé subkultury, její motivace a zájmu o hudbu. Po masovém nástupu po číta čů se za čaly objevovat také mimo DJi. Objevila se řada nových DJů, kte ří za čali hojn ě využívat nových technologií v hraní. Ze strany starších DJ ů se do čkali kritiky: „A to se mi prost ě líbilo, jak se to vyvíjelo. Lidi se vyvíjeli, lidi se nau čili poslouchat, mixovat, stahovali. Tenkrát se nedala stahovat muzika, jak dneska přes internet. Tenkrát za tebou p řišel kluk uprost řed party, když jsi za čal hrát, jestli si tam nem ůže napíchnout datku, že to bude stahovat, aby měl n ějakej mix. Protože tady tenkrát nebyla v ůbec šance n ěkde n ějaký mixy sehnat. A tenkrát se snad natáčelo na kaze ťáky úpln ě na za čátku, na kazety. Pak za čly datky, na videa a takovýhle. A lidi byli rádi za to, že maj nějaký mixy. Protože to když nem ěl nikdo známý v nějaký cizin ě, v Americe, v Nizozemsku, v Anglii, aby jim poslali n ějaký originál CD čko, tak prost ě to se nechytalo. A o to to bylo zajímavý. Že lidi m ěli zájem o tu muziku, cht ěli ji a chodili prosit, až je donutili nahrát n ějaký mixy. To bylo super tenkrát. O to to bylo zajímav ější. Dneska už ani nikdo nic nenahrává, protože ví, že to n ěkdo stáhne, dá to na net, tam si to stáhne zadarmo. Nikdo dneska už ani nechce platit za muziku, za desky, protože v ětšina lidí ani nemá peníze, tak si radši všechno postahuje. A to už je dokázáno díky tomu hudebnímu pr ůmyslu, že lidi radši už všechno stahujou zadarmo, než aby za to platili. Ale já si koupím desky radši. Já jsem zastánce desek hodn ě, nepreferuju nějaký ty nový formy jako wawy, final scratche a od za čátku až do dneška hraju vlastn ě z desek.“ ( Č. M.) Ur čitý posun také naráto ři vidí v samotných ú častnících akcí. D říve se tane čníci více zajímali o hudbu a byli la ční sehnat nejnov ější mix. V dnešní dob ě, kdy je spousta set ů voln ě ke stažení na internetu, je situace zcela odlišná. „(…) tam byly komunity lidí, parti čky, všichni se znali a všichni se mezi sebou bavili a že te ďka jenom ty lidi p řijdou, p řečtou si program na internetu, prost ě p řijdou, odškrtnou si tu party, jdou dom ů a v ůbec se nebav ěj, neseznamujou se, jsou všichni jenom na t ěch drogách a prost ě všichni jsou jenom do té muziky zabraný, ale p řitom je to i o komunit ě a o tý lásce.“ (M. K.)

- 70 - „Dneska to je asi úpln ě jiný. Ne říkám, že ty lidi se úpln ě zm ěnili, ale prost ě chod ěj ty jiný lidi a asi byla jiná doba a my jsme vyr ůstali v jiný dob ě, v jiných mravech a tohle, dneska vyr ůstají n ěkde jinde a všechno se to pohlo n ěkam jinam. Nebo každej má sv ůj n ějakej názor na to. Jako tenkrát ur čit ě to bylo o tom, že ty lidi prost ě se spolu dokázali víc komunikovat, bavili se, bavili se o v ěcech, bavili se o mixech, kdo hraje, odkud je, kde hraje a pro č hraje takhle a takhle. Poslouchali mixy, dokázali t řeba ocenit DJe, jo, to byl dobrej mix. A to dneska už na té party už neslyšíte. Tam přijdou spíš lidi vykalit se, vykalí se, vyhopsaj se, ale už nikdo nebaví se o tom. Nejdou spolu potom nikam dál celá party, že by šli n ěkam dál pak k vod ě a všichno se bavili, užili si to. Dneska to ráno skon čí, všichni se rozlet ěj n ěkam do t ěch svých krabi ček a jedou si dál. Spíš utíkaj, mn ě přijde, vždycky o víkendu p řed normálním pracovním týdnem. N ěkam se uklid ěj, tam se zmast ěj, vyblbnou se, vypatlaj si hlavy a v pond ělí zase nastoupí do toho stejnýho vlaku. Tak to vidím já. Ale ur čitě se jako povede pár akcí dneska. Nevím, jak klub ů nebo akci ček, který se potkaj. Není to úpln ě jako u všech akcí, že by stály za prd, ale n ěkdy i v týhle dob ě se ud ělá nějaká akce a mám z ní dobrej pocit. Proto hraju dál. Protože kdybych hrál na n ějakých akcích, který by m ě nebavily nebo todle, tak už bych asi nehrál ani, protože by m ě to nenapl ňovalo. Takže asi tak.“ ( Č. M.) Někte ří vidí možnou prom ěnu také ve vztahu k drogám. Ačkoli to neradi přiznávají, drogy vždy k tane ční subkultu ře do zna čné míry pat řily a v tomto ohledu se tato subkultura velmi nem ění (resp. snad jen v tom, že v posledních letech se dostává do pop ředí kokain a pervitin je na ústupu 127 ). „(…) bylo to tak všechno jako v tý dob ě, já nevím - - - jako drogy byly, ale byly takový p říjemný, sršely pohodu - - - byly kvalitní za prvé, což te ďka nejsou a všichni lidi se mezi sebou znali, takže byli v pohod ě. A v ětšinou si všichni mezi sebou ty drogy dávali zadarmo. Nevím, jestli to bylo té distribuci, ale bylo to skv ělý. (…) V tý dob ě, dejme tomu, že - - - te ďka, ty jo - - - v tý dob ě ani ty drogy nebyly tolik - - - stály skoro stejn ě jako dneska, všichni se bavili úpln ě stejn ě, ale p řitom se vyd ělávalo stokrát víc

127 Nap ř. podle výsledk ů ankety Tanec a drogy (2000, 2003, 2007, 2010).

- 71 - ur čit ě. Ale jde o to, že to byla fakt…. Šlo o to, že všichni se znali a všichni si pomáhali.“ (M. K.) I p řes všechnu uvedenou kritiku ale u všech narátor ů p řetrvává víra v to, že se tane ční hudba v nějaké form ě uchová a p řetrvá dál. Ačkoli všichni p řiznávají, že nejlepší léta má za sebou a minulý boom se z řejm ě už nevrátí. „Ale podle m ě se to zase vyt říbí, zase se stane to, co bylo na za čátku. Pár lidí nebude uznávat tuhle muziku, co je dneska, a pár lidí si p ůjdou za tím svým, co se jim líbí. A nastane to, že nebudou samoz řejm ě tyhle mega akce velký, ale nastanou zase klubovky. Bude mít n ěkdo chu ť a najde si prostor, kde tyhle v ěci bude moct d ělat nebo po řádat, tak se to dostane tak, jak to bylo na za čátku tenkrát ta scéna. Bude to úpln ě znovu, úpln ě od znova to pojede. Si myslím, že takhle to skon čí. Ale musí se tam dostat ta nová generace, ty mladý lidi. Protože ty starý už zakládaj rodiny, už jsou taky úpln ě n ěkde jinde, to je normální, a ne každej byl DJ. kolik DJ ů už dneska přestalo hrát, co byli na za čátku. Už jsou úpln ě n ěkde jinde, už d ělaj n ěco úpln ě jinýho. Já jsem rád, že jsem u toho furt z ůstal, že to beru hlavn ě jako koní ček, že mám tu muziku rád a jdu si tou svou cestou, kterou jdu od za čátku.“ ( Č. M.) „(…) a díky tomu vlastn ě si myslím, že ta tane ční scéna je te ďko dosp ěla do takový fáze, v který je te ď. To znamená - - - jak bych to řek - - - tane ční scéna tady po řád bude, hudba tady vždycky bude, ale t řeba styl techna, housu a takovejchhle styl ů, junglu, už prost ě nebude nikdy mainstream. A jenom díky médiím se stávají mainstreamem vlastn ě takový ty komer ční techno styly s jasnou dramaturgií dop ředu p řipravenou, v četn ě n ějakejch laserovejch show a tak dál, mega, který jsou v ětšinou ud ělaný p řesn ě na vte řinu. (…) Nevím, mám z toho takový smíšený pocity. Mám z toho takový hodn ě smíšený pocity. Je mi to líto, protože jsem vlastně zažil úpln ě za čátek a myslím si, že te ď ta scéna, v jaký je te ďko fázi, tane ční, tak - - - to je prost ě konec skoro tane ční scény v Čechách. Ne říkám, že zmizí – jak říkám, bude tady furt ta škatulka techno, bude tady furt ta škatulka jungle, škatulka house, hned vedle bude škatulka vážná hudba, hned vedle bude škatulka rock, hip hop a tak dál. Ale zase prost ě p řijde velká škatule, kterou

- 72 - někdo prost ě možná ze za čátku jakoby energií postaví, ale časem se ta škatule stane zase prost ě jenom komer ční taková ta bedna, kterou n ěkdo dělá a valí ji p řed sebou, aby vyd ělal peníze. A zase to p řeválcuje n ějaká jiná hudba, zase n ějakej jinej styl. (…) Ale vsadím se, s kýmkoli se vsadím, že za p ět let nebude se dát ud ělat akce techno - - - myslím taková techno, kterou hrajeme my, nebo house, abyste ji d ělal s tím, že vám tam p řijde p ět tisíc lidí nebo dva tisíce lidí. Už ne, už to takhle prost ě nikdy nebude. Už to bude jenom prost ě v ůle nebo sen n ěkoho, že by to tak cht ěl. Ale bude to prost ě už jenom v tý malý škatulce - - - ud ělej klubovou akci, kde se lidi budou perfektn ě bavit, bude tam dv ě st ě lidí, t ři sta lidí, bude to úžasnej mejdan, ale už nikdy to nebude prost ě ten boom, co lidi cejtili v žaludku a pro č prost ě - - - byli schopní procestovat jako celou republiku sem tam za jeden ve čer jenom.“ (P. K.) Díky dosavadnímu vývoji je zjevné, že tane ční subkultura už z řejm ě nikdy nebude nástrojem k vyd ělání pen ěz. Velké kluby a festivaly zam ěř ené čist ě na elektronickou tane ční hudbu v dnešní dob ě nemohou p řežít a jsou nuceny včlenit do své produkce i jiné hudební styly. V Praze nap ř. vznikají spíše menší kluby, které jsou ale schopné alespo ň jednou za m ěsíc tane ční ve čery zcela naplnit (nap ř. Central Station, Styx, Pekelnej bar aj.). Ze starších, legendárních klub ů si své rysy zachovala v podstat ě jen znovu otev řená Roxy.

- 73 - 4. Záv ěr

Cílem mojí práce bylo popsat historii pražské klubové scény. Na za čátku celého výzkumu bylo n ějaké základní pov ědomí o prvních pražských klubech a nejznám ějších DJích. Po prostudování pramen ů, které jsou ale velmi nedostate čné, jsem se rozhodla provést rozhovory s významnými pam ětníky.

Výsledkem bádání je následující práce, která je rozd ělena do n ěkolika kapitol, které jsou se řazeny více mén ě chronologicky:

Shrnutí dosavadního bádání Seznámení s dostupnými prameny a jejich využitím v pr ůběhu práce, jejich klady i nedostatky. Vid ěli jsme, že a čkoli u nás tane ční scéna funguje už hezkou řádku let, nenalezneme v literatu ře žádný v ětší pokus o zmapování její historie. Může tomu být jednak pro to, že samotní pam ětníci nemají pot řebu svoje vzpomínky p ředávat dál a n ějak interpretovat. Jsou to jejich vzpomínky, které jim nikdo nevezme a možná by se v „malém českém rybní čku“ mohli naopak do čkat ze strany ostatních pam ětník ů jen kritiky. Další možností je znechucení – díky op ěvovaným po čátk ům se sou časný stav m ůže zdát nudný a šedivý a nestojí za to se čímkoli zabývat. Dané téma se také m ůže zdát pro majoritní kulturu nezajímavé.

Specifika tane ční hudby Krátká kapitola, v níž se zabývám odlišnostmi tane ční kultury od ostatních hudebních žánr ů; zejména t ěmi aspekty, které ji činí pro její poslucha če atraktivní. Byl v ní nastín ěn její vznik a podobnost s jinými hudebními sm ěry. Generace, která tane ční hudbu poslouchá, je od p ředchozích generací odlišná p ředevším tím, že upouští od politických protest ů a podtext ů (konec konc ů v tane ční hudb ě se skoro nezpívá, slova nejsou pot řeba). Daleko více se zam ěř uje na individuální a p ředevším skupinový prožitek z hudby. Vrací člov ěku zp ět čistou lásku k životu a radost z prostého bytí (a čkoli m ůže být tato nálada

- 74 - zprost ředkována pomocí drog). Napomáhá také vnímání a vcítění se do ostatních. Hlavním heslem je tolerance, láska a svoboda.

(Pre)historie do roku 1992 V této dob ě ješt ě nem ůžeme mluvit o tane ční hudb ě, spíše se jedná o krátké shrnutí hudebních vliv ů a prvních pokus ů o DJing. Velmi d ůležité je otev ření hranic, díky čemuž se k nám m ůže svobodn ě a daleko masov ěji dostávat západní hudba. V této dob ě se n ějaké náznaky tane čnější hudby objevovaly v několika undergroundových klubech jako byly nap ř. U Zoufalc ů v Celetné ulici nebo Klub 007 na strahovských kolejích a Klub 19 v Kladn ě. Nelze ovšem mluvit ješt ě o klasické elektronické hudb ě, ale spíše o kombinaci rocku, hip hopu, nové vlny, disca a dalších. Z těchto i jiných hudebních sm ěrů se postupn ě vyvíjí elektronická tane ční hudba. Tyto první kluby považuji za významné pro rozvoj alternativní kultury a jako místa setkávání budoucích p říznivc ů tane ční hudby. Už v těchto prvotních klubech se objevují drogy, které (bohužel) jsou s tane ční scénou spjaté a v jistém sm ěru mohou napomáhat p ři vnímání a prožívání hudby. Zpo čátku se jedná zejména o marihuanu a LSD. V západních zemích je v této době tane ční hudba na obrovském vzestupu a neustále získává na oblib ě. Vznikají první festivaly jako populární berlínská Love Parade; Velká Británie má za sebou tak zvané druhé léto lásky. Tento po čáte ční rozdíl ale Česká republika velmi brzy dožene.

První akce zam ěř ené čist ě na elektronickou hudbu Do roku 1996 vznikla řada, dnes už v ětšinou neexistujících, klub ů, v nichž se po řádaly undergroundové akce. Kapitola za číná legendární akcí v klubu u Melouna; tato doba je typická svou zast řeností (zejména díky neexistenci jakýchkoli písemných pramen ů). Tane ční scéna a celá kultura, která je s ní spjatá, tvo ří svébytnou hudební oblast, která se u nás za čala zvolna rozvíjet po pádu železné opony. Praha, jako hlavní m ěsto, byla jedním z prvních center elektronické taneční hudby. Bylo tomu díky zna čnému p řílivu zahrani čních turist ů a zahrani čních, pop ř. reemigrujících

- 75 - podnikatel ů, kte ří pomocí svého kapitálu za čali budovat první kluby zame řené na tane ční hudbu. První tane ční party se konala v roce 1993 v klubu U Melouna za přítomnosti Belgi čan ů. Tato akce byla vnímána jako n ěco zcela nového a magického a vzešli z ní první pražští DJové. Po první akci U Melouna se velmi rychlým tempem rozvíjí další a další – ve Slovanském dom ě, v Ládví, ve Sluní čku, v Miš Maši. Pozd ěji se také rozvíjí první stabiln ější kluby: Radost FX, Punto Azul, Roxy aj. a n ěkte ří první DJové za čínají hrát pravideln ě a na scén ě se prosazovat: OO Bidlo FX, DJ Loutka, Pavel Krejdl, Spejbl, pozd ěji p řibývají další a další. Nejran ější po čátek pražské klubové scény je narátory vnímán velmi pozitivn ě. Z dnešního pohledu jej popisují velmi idylicky. Obzvláš ť zd ůraz ňují původní jednotu celé komunity, snahu si pomáhat a hudbu dál ší řit (a ť to stojí, co to stojí). I p řes organiza ční problémy, nedostatky co se tý če vybavení klub ů je tato doba nejoblíben ější. Tém ěř všichni naráto ři byli tém ěř nuceni pro inspiraci cestovat do zahrani čí. Pravideln ě navšt ěvovali n ěmecké, anglické a holandské kluby a festivaly, na nichž se seznamovali s posledními trendy a vst řebávali nové zážitky. Díky t ěmto cestám a do jisté míry také zahrani čnímu kapitálu ( řadu klub ů vlastnili cizinci nebo reemigrující Češi) se mohla pražská klubová scéna velmi rychle rozvíjet. Krom ě klubové scény se u nás hned od po čátku rozvíjí také freetekno subkultura, částe čně díky vydání Criminal Justice Billu, kterým bylo ve Velké Británii zakázáno po řádat rave party. Hned v roce 1994 se konal v Hostomicích první teknival. V těchto po čátcích jsou ješt ě tato a klubová scéna ve vzájemné interakci a velmi se neliší: hudba ješt ě není tak diversifikovaná a ani co se tý če organizátorské stránky nelze vid ět tak propastný rozdíl jako dnes.

Nejv ětší boom tane ční hudby Prob ěhl zhruba do roku 2004. Do Prahy, posléze celé republiky p řijíždí první velká zahrani ční DJská jména, v mnoha klubech se ustavuje pravidelný program, vznikají venkovní festivaly, vrcholí po čet poslucha čů .

- 76 - Po polovin ě 90. let m ůžeme sledovat velmi rychlé vyrovnání se západní tane ční scén ě. Akce pravideln ějšího charakteru se nekonají už jen v Praze, ale i na jiných místech České republiky. Velmi výrazn ě se tane ční hudba rozvíjí p ředevším na B řeclavsku, Pardubicku, Teplicku i jiných regionech. Zpo čátku pouze jednotlivci a n ěkolik klub ů se o sob ě navzájem vcelku rychle dozvídá. Díky této expanzi mohla za čít fungovat také první média zabývající se tane ční hudbou. Časopisy jako Živel, Trip2House a jiné jsou brzy následovány také internetovým zpravodajem – techno.cz. Především do Prahy se také v daleko v ětší mí ře za čínají objevovat zahrani ční DJové. Ti se k nám dostávají také díky nov ě vzniklým agenturám. Jednou z nejvýznamn ějších byla agentura Lighthouse, která po řádala nap ř. party v kulturním dom ě v Ládví a také první letní open-air festival na letišti v Let ňanech. Tato agentura, tvo řená Josefem Sedlon ěm, Igorem Hamkou a Markem Vavrošem, bývá velmi oce ňována zejména pro sv ůj inovativní p řístup: krom ě hudby se soust ředila také na dekorace i jinou stránku akcí (jídlo, atrakce apod.). V Praze se v této dob ě za čínají konat také první venkovní festivaly: Jelení Příkop (jen v roce 1998) a Open Air Field na letišti v Let ňanech. Open Air Field, po řádaný agenturou Lighthouse, byl inspirovaný b ěhem zájezdu na anglický Tribal Gathering. Další velké festivaly jsou ale po řádány spíše mimo Prahu, kde jsou pro ně lepší podmínky: Summer of Love na pardubickém dostihovém závodišti, Máchá č na pláži Kl ůč ek, Svojšice v přírodním amfiteátru Svojšice, Cosmic Trip v autokempu Pudlák, Creamfields na letišti v Roudnici nad Labem apod. Festivaly jsou pro mnohé partypeople vyvrcholením sezóny a odrazem popularity tane ční hudby. Zhruba do roku 2007 si v ětšina z festival ů zažila nejv ětší slávu a nejv ětší účast zahrani čních hv ězd. Také čeští DJové za čínají hrát pravideln ě – n ěkte ří jsou dokonce schopní se živit n ějakou dobu jen hraním. Objevují se na akcích po celé republice i mimo ni a stávají se rezidenty v některých klubech, kde mají ve vlastní režii celou noc několikrát do roka. Na popularit ě dál získává Radost FX. A v daleko v ětší mí ře se za číná prosazovat také Roxy s pravidelnými ve čery: Shake, Popelka, Batrave aj. Krom ě t ěchto pravidelných klubových nocí se také ob čas objeví nárazové akce na

- 77 - různých místech Prahy (garáže na Nám. Jana Palacha, Národní památník na Vítkov ě, chuchelské závodišt ě, v kostele sv. Michala apod.). V této dob ě kulminuje zájem o tane ční hudbu i v jiných částech Evropy, resp. sv ěta. M ůžeme sledovat vliv tane ční hudby a subkultury jako takové i na jiná um ělecká odv ětví (nap ř. film, populární hudbu). I v zahrani čí se po druhé polovin ě 90. let ve zvýšené mí ře rodí nové festivaly a ty starší nabírají na popularit ě. Není výjimkou, že na festival dorazí až 40 000 návšt ěvník ů.

Pozvolný úpadek Zhruba od roku 2004 m ůžeme sledovat, jak zájem o tane ční hudbu uvadá. Po řádá se mén ě akcí, na které chodí mén ě tane čník ů, jezdí mén ě zahrani čních hv ězd atd. Po čet poslucha čů se v podstat ě usadil a nadále neroste. Za číná se mluvit o krizi tane ční scény. Do této doby velmi atraktivní a výd ělečný trh najednou za číná stagnovat až upadat. D ůvod ů pro to je hned několik: generace první clubber ů už zestárla, často zakládají rodiny a už jednoduše nevydrží protan čit celou noc; jejich priority se p řesunuly. Dalším, velmi významným d ůvodem je vznik mnoha podstyl ů. Každý nový styl si velmi brzy našel své poslucha če – p ůvodn ě jednotná scéna se tak rychle rozpadla na n ěkolik po četn ě malých a odd ělených okruh ů poslucha čů . Posledním, nikoli však mén ě podstatným, d ůvodem je vstup velkých sponzor ů a snaha na akcích za každou cenu vyd ělat. Vytratilo se p ůvodní „nadšenectví“ a entuziasmus a z tane ční scény se stal byznys. Což má ale na druhou stranu za následek kvalitn ější organizaci party, v ětší hv ězdy na nich, lepší zvuk i reklamu. Vývoj m ůžeme pozorovat také na ústupu klasické techniky mixování – do pop ředí se i zde dostávají po číta če s nejr ůzn ějšími softwarovými programy. Úpadek zájmu o tane ční hudbu ja velmi dob ře pozorovatelný na úbytku akcí a dokonce rušení n ěkterých do té doby zna čně oblíbených. Řada klubů zcela zmizela, n ěkteré upravily svou tvá ř (krom ě tane ční hudby se zam ěř ují nap ř. na moderní hip hop), aby se na prom ěněném trhu udržely.

- 78 - Dnešní situace Kapitola, která se zabývá názory narátor ů na dnešní situaci v tane ční hudb ě a její možný další vývoj. Vyniká zejména jejich nadšení úplným za čátkem tane ční scény v konfrontaci s dnešním stavem, kterým je v ětšina z nich spíše znechucena. Vid ěli jsme, jak n ěkolik málo pražských nadšenc ů v podstat ě z ni čeho, ale s velkou pomocí zahrani čního kapitálu, za čalo budovat první ostr ůvky tanešní hudby v České republice. Jak se postupem času vypracovali a pražská tane ční scéna (posléze celorepubliková) se velmi rychle dostala na úrove ň západoevropských zemí. Postupem času byla tane ční subkultura integrována do většinové kultury, což na jednu stranu umožnilo její v ětší rozvoj, ale zárove ň to předznamenalo její brzký konec v té podob ě, v jaké se p ůvodn ě vyvinula. Pomocí výpov ědí pam ětník ů jsme sledovali jakousi nostalgii nad ztracenými časy a komercionalizací velmi unikátní subkultury. Přesto u všech přetrvává víra v zachování p ůvodních myšlenek alespo ň v nějaké omezené norm ě a nesmírná láska k hudb ě, kterou poslouchají a p ředávájí dál.

- 79 - 5. Seznam použitých pramen ů

 Knihy a články

BARR, Tim. Techno: The Rough Guide . Penguin Books, London, 2000. ISBN 1- 85828-434-1 BITRICH, Tomáš et al. Alternativní kultura . Příb ěh české spole čnosti 1945-1989. Praha: Lidové noviny, 2001. ISBN 80-7106-449-1 COFFEY, Amanda – ATKINSON, Paul. Making Sense of Qualitative Data . Sage Publications, 1996. ISBN 978-08-0397-053-3 DENZIN, Norman K. – LINCOLN, Yvonna S. Strategies of Qualitative Inquiry . Sage Publications, 2003. ISBN 0-7619-2691-7 DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost . Kapitola 10 (Ten druhý výzkum aneb Dokázat nebo rozum ět?) Karolinum, 2000. ISBN 80-246-0139-7 DOUGLAS, Ezzy. Qualitative Analysis. Practice and Innovation. London, 2002. ISBN 0-4152-8126-1 FLICK, Uwe. Designing Qualitative Research . Sage Publications, 2007. ISBN 978-0-7619-4976-3 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace . Praha, 2005. ISBN: 978-80-7367-485-4 HOLOMEK, Ond řej. Subkultura techno v České republice. Brno, 2005. Oborová práce. Masarykova Univerzita, Fakulta sociálních studií. CHENAIL, Ronald J. Jak srovnat kvalitativní výzkum do lat ě? In Biograf 1998/15- 16. KAZDOVÁ, Darina. Česká tane ční scéna do roku 2000 o čima jejích p ředstavitel ů. Praha, 2008. Bakalá řská práce. Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií. MÜCKE, Pavel. Krok za krokem. Orální historie, v ěda a spole čnost. In: Naše spole čnost 4, 2006, č. 1, s. 25-31. ROBERTSON, Beth M. Oral History Handbook . Oral History Association of Australia, 2006. ISBN 0-6464-5444-7

- 80 - SILVERMAN, David. Ako robi ť kvalitatívny výskum . Sage Publications, 2000. Přel. Martin Šulrajter, Bratislava 2005. ISBN 80-551-0904-4 ŠOLC, V. Technokultura – návrat k rituálu . In: Psychologie dnes (10/99), s. 12- 13. ISSN 1212-9607 VAN ĚK, Miroslav: Byl to jenom rock'n'roll? Praha: Academia 2010. ISBN 978- 80-200-1870-0 VAN ĚK, Miroslav: Globalizace a digitální revoluce aneb Čtvrtá vývojová fáze orální historie: Ohlédnutí za 14. mezinárodní konferencí orální historie v Sydney . In: Soudobé d ějiny XII, 2006, č.1-2, s.269 - 279. VAN ĚK, Miroslav a kolektiv. Orální historie: Metodické a „technické“ postupy (skriptum). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Filosofická fakulta, 2003. ISBN 80-244-0718-3 VAN ĚK, M. – MÜCKE, P. – PELIKÁNOVÁ, H. Naslouchat hlas ům pam ěti. Teoretické a praktické aspekty orální historie. Praha: Ústav pro soudobé d ějiny AV ČR, 2007. ISBN 978-80-7285-089-1 VAŠÍ ČEK, Z. – MAYER, F. Minulost a sou časnost, pam ěť a d ějiny. Praha: Triáda, 2008. ISBN 978-80-86138-91-1 WEISS, Tomáš (ed.). Beaty Bigbeaty Breakbeaty. Pr ůvodce moderní hudbou 90. let . Ma ťa, 1998. ISBN 80-86013-41-3

 Časopisy

Bassline. Pardubice: Bassline Promotion. 2000-2002 ( č. 1-9). ISSN 1214-5254 BE: bassline elektronik. Praha: iMedia Publishing. 2003-2004 ( č. duben-10) ISSN 1213-0400 Rock & Pop. Praha: Muzikus. 1996-2001 (ro č. 6, č. 4- ro č. 12, č. 12). ISSN 0862- 7533 Trip. Praha: AK 47. 1998-1999 ( č. 10-12). ISSN 1212-4958 Trip2house. Praha: AK 47. 1998 ( č. 3-5). ISSN: 1211-9598 Tripmag. Praha: Techno Publishing. 2000-2002 (ro č. 5, č. 1- ro č. 6, č. 10). ISSN 1212-8805

- 81 - Ultramix: magazín pro klubovou scénu. Tin Tin World Media. 2002-2004 (č. únor- 7). ISSN 1213-6409 XMAG. Praha: iMédia. 2002-2004 ( č. červen - r. 2004, č. 11). ISSN 1214-0619 Živel. Praha: Sdružení na podporu vydávání časopis ů. 1995-2002 ( č. 1-22). ISSN 1212-5644

 Internetové zdroje

APOLLO. 101. http://www.livingart.com/raving/articles/housemusic101.htm; cit. 12. 12. 2010 Bigbít 1956-1989 . http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/; cit. 17. 11. 2010 DISCOGS.com. Joe Smooth . http://www.discogs.com/artist/Joe+Smooth; cit. 23. 1. 2010 DJMAG.com. TOP 100 DJs . http://www.djmag.com/top100; cit. 8. 2. 2011 FANTAZIA.org. Universe – Tribal Gathering . http://www.fantazia.org.uk/orgs/gathering.htm; cit. 13. 11. 2011 CHEESEMAN, Phil. The History of House. http://music.hyperreal.org/library/history_of_house.html; cit. 17. 11. 2010 CHEESEMAN, Phil. The History of House music. Part 2. http://www.trugroovez.com/history-of-house-music-b.htm; cit. 12. 12. 2010 Ishkur's Guide to Electronic Music . http://techno.org/electronic-music-guide/; cit. 25. 1. 2011 KOPECKÝ, František. Historie elektronické tane ční hudby . www.ejazz.cz/tanecni- hudba/; cit. 11. 11. 2010 Legislation.gov.uk. Criminal Justice and Public Order Act 1994. http://www.legislation.gov.uk/ukpga/1994/33/contents; cit. 13. 11. 2011 NATURE ONE.de. http://www.nature-one.de; cit. 13. 11. 2010 RAVE.cz – hudební server nejen o tane ční scén ě. http://www.rave.cz; cit. 17. 11. 2010

- 82 - STREET PARADE.de. History . http://www.streetparade.com/history/history?lang=en-us&content=31&main=31; cit. 13. 11. 2010 TECHNO.cz. Encyklopedie historie hudebních festival ů. http://www.techno.cz/rubrika/23/encyklopedie-historie-hudebnich-festivalu; cit. 25. 1. 2011 TECHNO.cz. Encyklopedie tene ční hudby . http://www.techno.cz/rubrika/21/encyklopedie-tanecni-hudby; cit. 25. 1. 2011 TRASK, Simon. Future Shock . http://www.mobeus.org/archives/juanatkins/; cit. 23. 1. 2010

- 83 - 6. Přílohy

OBSAH:

Souhlas se zpracováním údaj ů – vzor …85 Martin Nauš – záznam o rozhovoru …86 Martin Nauš – p řepis rozhovoru …87 Daniel Richter – záznam o rozhovoru …99 Daniel Richter – p řepis rozhovoru …100 Čen ěk Malý – záznam o rozhovoru …114 Čen ěk Malý – p řepis rozhovoru …115 Pavel Krejdl – záznam o rozhovoru …126 Pavel Krejdl – p řepis rozhovoru …127 Marek Krej čí – záznam o rozhovoru …141 Marek Krej čí – p řepis rozhovoru …142 Josef Sedlo ň – záznam o rozhovoru …151 Josef Sedlo ň – p řepis rozhovoru …152

- 84 -

Ud ělení souhlasu ke zpracování a zp řístupn ění osobních a citlivých údaj ů

Podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochran ě osobních údaj ů, ve zn ění pozd ějších předpis ů, ud ěluji Fakult ě humanitních studií, Pracovišti Orální historie – Soudobé d ějiny, zastupované Darinou Kazdovou sv ůj souhlas se zpracováním svých osobních a citlivých údaj ů, zaznamenaných b ěhem rozhovoru, který jsem poskytl v rámci výzkumného projektu Po čátky pražské tane ční scény.

Souhlasím rovn ěž, aby rozhovory byly uloženy ve Sbírce rozhovor ů Fakulty humanitních studií, Pracovišti Orální historie – Soudobé d ějiny a ve form ě zvukového záznamu nebo p řepisu zve řejn ěny pro v ědecké a vzd ělávací ú čely.

Další ujednání: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………

V ………………… dne …………… …………………………… podpis

- 85 - ZÁZNAM O ROZHOVORU

Projekt: Po čátky pražské klubové scény Narátor: Martin Nauš (DJ Agent) Kontakt: 603 212 443 Datum: 14. ledna 2011 Místo: Praha, Palmovka, bar Metro Délka: Necelou hodinu

Domluvit rozhovor s DJ Agentem, jedním z našich nejžádan ějších techno DJ ů byl docela oříšek. A čkoli jsme byli v kontaktu už od léta, nemohli jsme domluvit termín. Martin nežije permanentn ě v Praze, jen do ní ob čas pracovn ě jezdí. Navíc celkem často hraje, takže času opravdu moc nezbývá. Rozhovor byl nakonec smluven velmi narychlo na Palmovce, kam si dával spravit auto. Kontakt mi zprost ředkova Pavel Krejdl, který se s Martinem dob ře zná a často spolu hrávali. Martin je rodilý Pražák a na tane ční scén ě se pohybuje zhruba od roku 1993, aktivn ě hraje od roku 1995. Jako jeden z mála se dodnes hudbou a d ěním s ní spjatým také živí. Martin je upovídaný, rád se rozmluví na dané téma. Vyr ůstal v Praze, s matkou a bratrem. Po maturit ě pracoval čas v Popronu a poté v berounské Lod ěnici, kde se vyráb ěly gramodesky. Po čase si sám koupil gramofony a za čal se u čit hrát. V za čátcích mu hodn ě pomohla agentura Lighthouse. Pozd ěji za čal sám akce po řádat, nejznám ější je z řejm ě festival Svojšice, který po řádal s Džejárem. Velmi rád vzpomínal na samé za čátky, a to zejména pro nadšení všech lidí a semknutost.

- 86 - DK: Tak, Martine, nap řed mn ě řekni n ěco o sob ě. T řeba kde ses narodil, kdy a tak.

MN: Narodil jsem se v Praze, 14. dubna 72.

DK: A vyr ůstals v Praze?

MN: Jo, vyr ůstal jsem, prosím t ě ne. Vyr ůstal jsem vlastn ě až od t ří let v Praze, do tý dob ě v Benešov ě. A od t ří let v podstat ě v Praze a zhruba p řed 10 lety, to znamená když mi bylo asi 28, tak jsem se více mén ě odst ěhoval z Prahy ven. I když v Praze po řád mám d ům, takže se v Praze nacházím, ale zhruba 10, když to čas dovolí, tak jsem prost ě ve svým novým bydlišti na horách. V Orlickejch horách.

DK: A co rodi če? Co d ělali?

MN: Máma je - - - máme d ělnickej p ůvod. Rodi če - - - máma je vlastn ě písmomalí řka a táta - - - člov ěč e, to ani nevím. Myslím, že je vyu čenej záme čník, n ěco takovýho.

DK: A nějaký sourozence t řeba?

MN: Jo, mám bráchu no. Bráchu, ten d ělá - - - ten je jako docela jako šikovnej, ten je expert p řes po číta čový systémy. Ten studuje vysokou školu a pak mám ješt ě dv ě sestry nevlastní a o t ěch více mén ě nevím nic. Jedna je zdravotní sestra, druhá nevím. My se nestýkáme, takže nevím.

DK: Ty jsou od táty?

MN: Ty jsou od táty z druhýho manželství. Ale jako neznáme se.

DK: V ůbec jako jste se nevid ěli?

MN: Jako malí, jako d ěti. Ale od puberty už ne.

DK: Takže tys vyr ůstal tady potom s mámou v Praze?

MN: S mámou a s bráchou v Praze. Na n ěkolika r ůznejch místech.

DK: Takže i do školys tady chodil, na základku - - -

MN: Na základku jsem chodil nejd řív do tý - - - od t ěch t ří let jsem chodil vlastn ě do školky v Bohnicích, pak do první t řídy v Bohnicích. Pak od druhý t řídy do osmý jsem chodil na Praze 6, na Pet řinách. A pak vlastn ě jsem šel na u čební obor auto-klempí ř do Mladý Boleslavy a tam jsem si i po skon čení toho u čebního oboru ješt ě ud ělal vlastn ě maturitu. Nástavbu - - - jako pr ůmyslovku strojní.

DK: A d ělals v tom n ěkdy, v oboru?

MN: No d ělal jsem jakoby - - - ta nástavba byla p ři práci dva roky. Takže to jsem vlastn ě jakoby dva roky chodil do práce a odpoledne chodil do školy, nebo dopoledne do školy –

- 87 - podle toho, jaká byla sm ěna. To jsem tam vlastn ě d ělal ty dva roky. A pak jsem odešel do Prahy a - - - to jsem zkoušel v tom pokra čovat a vydržel jsem v jednom sevisu 4 dny a od tam jsem odešel a od tý doby jsem se tomu nev ěnoval nikdy. A od tý doby d ělám - - - de fakto, dá se říct v hudebním pr ůmyslu. I když jsem ze za čátku nebyl ješt ě DJ, ale šel jsem do Popronu. Což byla vlastn ě po revoluci firma, která tady jako jedna z prvních za čla vozit sem hudbu ze západu, která se do tý doby tadey neprodávala. To jsem vlastn ě nastoupil do hudebního vydavatelství, vlastn ě v tý dob ě nejlíp branýho. A tam jsem vydržel dva roky - - -

DK: To ti bylo kolik asi?

MN: To mi bylo asi 18, 19. Tam jsem vlastn ě p řišel v ůbec k hudb ě jakoby blíž nebo respektive m ěl jsem lepší - - - řek bych zdroje k tomu. Ale o hudbu jsem se zajímal už d řív. Ne moc - - - do n ějakejch 18 jsem se o tu hudbu moc nezajímal. Tak jako co p řišlo, to jsem poslouchal. Nem ěl jsem vlastn ě ani vlastní kaze ťák. Více mén ě jsem dostal kaze ťák první asi v 16. My jsme nem ěli moc pen ěz. A vlastn ě - - - to jsem byl s mojí první holkou nebo velkou láskou v 18, tak ta byla jako do hudby hodn ě a více mén ě tam jako byly první po čátky toho, jak já jsem vlastn ě p řišel k alternativní hudb ě jako takový. I když to nebyla tane ční hudba, ale byla to alternativní hudba typu - - - t řeba český p ředstavitelé byli Oceán, hodn ě - - - z ciziny hodn ě The Cure, Suzie and the Bengies a takovýdle kapely. Mission, Sisters of Mercy a podobn ě. To byla taková první alternativní hudba, která m ě jakoby za čla bavit a díky hlavn ě - - - nebo dostala m ě k ní moje první holka.

DK: A to se dalo jako - - - to už bylo asi po revoluci, že jo?

MN: To bylo t ěsn ě po relovuci, no.

DK: Takže už se dalo sehnat n ějaký cé - - - nebo né cédé čka asi tenkrát, ale kazety a nějaký nahrávky.

MN: Byly už i cédé čka. CD formát vzniknul v roce 85, revoluce byla 89 a od roku 98 se cédé čka vyráb ěly i v Čechách. I když je pravda, že t ěch titul ů bylo hrozn ě málo a byly to takový ty Vondrá čkové, Gottové a Jandové, ale jakoby více mén ě jako už tenkrát to byla velká doba - - - vlastn ě i r ůznejch burz, který byly p řed revolucí - - - ta hudba se dala sehnat, i když v mizerný kvalit ě, hlavn ě na kazetách. Takže tak no.

DK: A n ěkam t řeba poslouchat do klub ů, dalo se jít?

MN: V tom - - - takle, já si pamatuju v tom 89., tak myslím, že hnedka zkraje 90. roku byl první koncert vlastn ě Cure v Praze. To si pamatuju, stál myslím stovku. To bylo v dnešní Tesla arén ě. A jakoby klub jako takovej, to tady stoprocentn ě nic takovýho nebylo. Tane ční scéna vůbec a co já vím, jediný kluby, který m ě napadaj, tak vím, že už tenkrát ur čit ě bylo Rock Café. Ale tam ta alternativní hudba byla spíš jako rocková nebo tak. A jinak teda v klubech - - - te ď m ě nenapadá nic. Myslím, že tam nic nebylo.

DK: A potom pozd ějc t řeba?

- 88 - MN: Kluby? No, na za čátku t ěch 90. let, tak já jediný, co si pamatuju - - - já jsem vlastn ě k tý tane ční scén ě de fakto p řišel p řes Pepu Sedlon ě, kterýho jsem mimochodem potkal vlastn ě v tom Popronu. Tam jsme se seznámili více mén ě s nástupemn tý acidový vlny nebo tý housový vlny nebo tý tane ční scény. Tak vlastn ě on byl vždycky la čnej jakýkoli hudby a více mén ě byl z mýho okolí první, kterej vlastn ě s tím p řišel. A jelikož jsme si cédé čka vym ěň ovali a p ůjčovali a prost ě všecko, tak m ě vlastn ě více mén ě i k tomuhle vlastn ě p řived. K tý tane ční hudb ě jako takový. I když tenkrát to byla úpln ě jakoby jiná než je dneska. A mn ě se to p ůvodn ě líbilo na za čátku tý tane ční scény ty lidi - - - jako t řeba bylo techno, drum and bass už tenkrát, tak ty lidi vlastn ě byli jedna parta. A to jak u nás, tak venku. Kdy t ěch lidí bylo hrozn ě málo a hrozn ě se mi líbilo to, co už dneska v ůbec není, a už to není dlouho let, že když vycházela deska t řeba a vyšla n ějakýmu techno producentovi, tak tam t řeba byl i junglovej remix. Od n ějakýho kámoše, co d ělal jungle. Což jsou dneska úpln ě nemyslitelná v ěc. Takže d řív to bylo hodn ě jakoby malý, úzký. Ty lidi drželi víc p ři sob ě, protože jich bylo málo. A nap říč teda t ěma stylama. A po tý revoluci ty kluby, co já si pamatuju, tak první, co m ě napadne, byla ur čit ě Radost. Nedokážu si p ředstavit, v jakým roce byla otev řená, ale tipuju tak 92, 3, to bys možná ty věděla p řesn ě. Prost ě vím, že byla Radost, tohle to, tam jsme za čli chodit. Pak vím, že vlastn ě taková ta první legendární party, o který ur čit ě jsi mluvila i s Aiffelem a možná s Loutkou, jsi říkala, tak to byla ta v tý Miš Maši. Tam jsem teda nebyl. A v tý dob ě už vlastn ě za čínaly i Hostomice. Byly první Hostomice. Já jsem na t ěch prvních nebyl. Byl jsem až na t ěch druhejch a pak na t ěch dalších asi až do sedmýho dílu. I když pak už se to přesunulo do Huti a tak dále. A takže jakoby k těm klub ům ješt ě zpátky - - - jenom ta Radost m ě napadá. A vím, že potom za člo Punto, ale to bylo taky pozd ějc, to bylo až 95 možná, bych řek. A te ďka m ě nenapadá další jinej klub, co by byl v Praze.

DK: A když vezmu takový ty kluby, kde se t řeba nehrála asi úpln ě tane ční hudba, takový ty p ředtím jako Sedmi čka, U Zoufalc ů, Sluní čko - - -

MN: Jo, jo, jo, máš pravdu. Máš pravdu. To byla ta stejná doba. Shodou okolností U Zoufalc ů jo, tam jsem byl n ěkolikrát. To má vlastn ě jednu p říhodu, kdy to bylo v tom sklep ě v tý Dlouhý a tys tam asi nebyla nikdy? No to snad ani nešlo. A tam jsem poprvé dokonce i potkal Pavla Krejdla. Jako neseznámili jsme, jenom si ho pamatuju, že tam byl. To mu bylo tak t řeba 16. M ěl takový laclá če dlouhý, dlouhý vlasy a byl takovej jouda. Tak já jsem nebyl o nic menší jouda (smích). Ale pamatuju si ho tam jako takovýho úplnýho teenagera. A pamatuju si tam jednu akci, to byly kapely - - - ale vím, že tenkrát za čínaly, te ď si vzpomínám, to byla - - - byli tady lidi, který sem vozili elektronickou hudbu. Vlastn ě já jsem p řišel k tý tane ční hudb ě p řes EBM, který bylo mezistupn ěm mezi tou kytarovou, tou novou vlnou a tou tane ční bylo ješt ě EBM. Poslouchali jsme Front Line Assembly, Skinny Puppy, Cassandra Complex a podobný kapely. A pamatuju si t řeba, že na jako dneska nemyslitelnej koncert Cassandy Complex v Obecním dom ě. Dneska v Obecním dom ě se d ělaj vlastn ě jenom - - - nevím, rauty pro smetánku a tak dále. A tam byl koncert Cassandry Complex. To bylo taky n ěkdy v první p ůlce 90. let. A - - - tak Zoufalci jo, tam jsem chodil. Sluní čko samoz řejm ě, ale to bylo spíš tak 94, 5. Když tam vlastn ě se d ělala akce - - - Planet Alfa - - - a pak se d ělali vlastn ě ty čtvrtky slavný v tý Radosti potom několik let. Tam jsem chodil skoro na každej čtvrtek. A cos to ješt ě říkala? Sluní čko, Zoufalce a Sedmi čka. Sedmi čka samoz řejm ě, tak jsem byl vlastn ě jakoby úpln ě první klub. To je vlastn ě ještě d řív než … tam jsem byl. To bylo vlastn ě zkraje 90. let. To si práv ě pamatuju, to jsem ješt ě chodil s tou holkou, s tou o který jsem mluvil, že m ě p řivedla k týá

- 89 - alternativní hudb ě. Tak ona m ě tam furt tahala. A jak nám bylo 18, tak pamatuju si, že její máma ji tam necht ěla poušt ět. Protože to bylo fakt jakoby - - - ty rodi če v tý dob ě prost ě o tom klubu v ěděli akorát to, že je to - - - já nevím, m ěli p ředsudek, že to je prost ě líhe ň fe ťák ů a podobn ě. Takový ty klasický p ředsudky. Ale chodili jsme tam. Tam byla taková věc, která by tam dneska ur čit ě nevydržela. Ten klub je pom ěrn ě malej a vím, že tam na kraji byl jakoby starej Volks Wagen, byl to starej brouk. Úpln ě vykost ěnej, jenom kastle a více mén ě na tom se mohlo pogovat naho ře, a byl to takovej docela zvláštní artefakt. Že prost ě uprost řed klubu byl starej vrak auta, kterej vlastn ě sloužil jako dekorace a zárove ň jako místo, do kterýho si moh kopnout (smích), zapařit na st řeše a podobn ě.

DK: Tys říkal, že máma m ěla p ředsudky; byly orpávn ěný?

MN: Moje máma ne, protože m ě tenkrát - - - jakoby od 16 jsem si d ělal, co cht ěl, takže ta mn ě nic nezakazovala. Ale jakoby tý Stáni, co jsem s ní chodil, tak ta máma - - - ur čit ě nebyly oprávn ěný v tom smyslu jaokby v kterým ona to vid ěla. Jakoby drogy tenkrát už byly. Já si pamatuju, že za čínalo - - - vím, že bylo docela LSD, jakoby tripy a - - - já teda jsem tenkrát jakoby nic nebral, ani jako nezkoušel. Ale jakoby ty p ředsudky ur čit ě nebyly, ani s tou holkou tenkrát jsme nikdy nekou řili marihuanu, nic. Takže ur čit ě to bylo lichý z její strany.

DK: Co t řeba ješt ě Alfa na Václaváku?

MN: Alfa na Václaváku. Tam jsem nikdy nebyl. Ale vím, že ty akce tam byly. Vím, že tam Pavel hrál. T ěch akcí tam nebylo moc; řek bych do 10. Ale pamatuju si, že vlastn ě tenkrát tam n ějak jakoby m ěly bejt akce a bu ďto se mn ě to nepovedlo tam, nem ěl jsem čas nebo - - - nikdy mn ě to prost ě nevyšlo, nikdy jsem tam nebyl.

DK: A v Ládví t řeba?

MN: Jo a Ládví. To bylo vlastn ě pozd ějc. První akce, co se d ělaly v Ládví, tak vlastn ě za čali d ělat Lighthouse. To byli - - - te ď si p řesn ě nevzpomenu, vzpomínám si na Davea Clarka, pak tam byli n ějaký - - - ale to bylo takový 95, 6, 7. Možná to bylo dýl. A to bylo supr. To byly vlastn ě za čátky - - - Lighthouse byl první, kterej jakoby za čal d ělat v ětší akce na trošku jako úrovni. Lighthouse byl první, kterej d ělal jakoby akce jakože na míst ě, kde se normáln ě - - - já nevím, natá čí Do-Re-Mi, tam se natá čelo Do-Re-Mi. Takže prost ě na míst ě, kde se d ělaly i jiný v ěci. Na Ládví mám super vzpomínky. Vím, že to byla taková ta doba, kdy se fakt strašn ě bojovalo o zákazníka. Ta tane ční scéna nem ěla prost ě tady základnu, za čínalo to. Samoz řejm ě rostlo to, ale ten boom ješt ě neza čal. Ten byl až 98, 9. A to byly akce, že Lighthousy furt bojovali prost ě s prod ělkem, ale zážitek - - - nebo vzpomínky na za čátky jako jsou na Ládví dobrý, kladný, skv ělý.

DK: To byl asi celkem velkej prostor?

MN: Já bych zas ne řek, že tak velkej. Já mám dojem, že by se tam, kdyby se to narvalo, tak 1500 lidí by se tam mohlo vejít si myslím. Normální kulturák prost ě. parket, pódium; bylo tam ud ělaný takový malý pódium pro toho DJe plus tam bylo foyer. Zas tak velkej prostor to nebyl. Normální kulturák st řední velikosti.

- 90 - DK: Tys říkal, že ty za čátky, že to byla taková jako parta semknutá, že ty lidi drželi pospolu. V čem si jako myslíš, že je problém te ď? Nebo pro č se to tak prom ěnilo?

MN: Takle - - - ješt ě te ďka než na to odpovím, tak m ě napadla jedna v ěc. Jeden klub, kterej jsem zapomn ěl a kterej je teda i pro m ě osobn ě moc d ůležitej a fungoval vlastn ě v podstat ě stejn ě dlouho - - - nebo od stejný chvíle jako Sedmi čka; vlastn ě ten úpln ě první, před tou Sedmi čkou, a to byla Devatenáctka na Kladn ě. To nevím, jestli - - - Sedlo ň o tom ur čit ě mluvil, že tam vlastn ě jezdil hrát jednou za t ři tejdny. A já jsem bydlel na d ědin ě, což je vlastn ě výpadovka na Kladno, na Ruzy ň takle a pamatuju si, že vždycky Pepa jel hrát, bylo to jednou za t ři ned ěle. A prost ě pak byla parta, kdy jelo nejd řív dv ě, t ři, pak postupn ě p ět aut. Já jsem tam vždycky čekal takle, než oni pojedou a pak jsme jeli kolona, říkám p ěti aut, n ěkdy i víc. Jeli jsme na tu Sedmi čku, tam Pepa hrál. Zpo čátku teda samoz řejm ě z cédé ček jenom. Ze za čátku to hodn ě míchal, že to byly i kytarovky, i prost ě elektronika ta po čáte ční typu a podobn ě. A vlastn ě časem, já jsem v podstat ě jako k míchání jsem Pepu - - - nechci říct p řived, ale dotla čil ur čit ě já, protože já jsem byl první, kdo si koupil v naší part ě gramofony a mixák. Takže jsme m ěli takový slavný st ředy, kdy já jsem bydlel v paneláku t řináctipatrovým v devátým pat ře a Pepa Sedlo ň, známej svojí nedochvilností, s tou svojí partou ke mn ě vždycky p řišli mezi devátou a p ůl jedenáctou a mixovali jsme t řeba do t ří do rána ve všední den. A z dnešního pohledu t řeba nechápu, jak to ti lidi mohli dávat, protože tam se to rozlejhalo všude. A nebyly s tím problémy, až na mali čkosti. Dneska by m ě prost ě hnali. Takže my jsme vlastn ě jezdili na tu Devatenáctku a tam jsme vlastn ě pozd ěji, t řeba tak po roce, to jsem tam bral gramce, tak jsme vlastn ě za čli hrát z gramc ů. Pepa nejd řív jako nap ůl z cédé ček a gramc ů, protože nem ěl tolik desek. A postupn ě se to p řesunulo, že jsme hráli jakoby jenom z desek.

DK: To byl t řeba kterej rok?

MN: Člov ěč e, to já p řesn ě ti ne řeknu, ale tipuju, že to mohlo bejt tak ten 94, 5. Protože pamatuju, že tou dobou jsme za čínali jezdit do ciziny na akce, na velký akce. To se, dá se říct, že vždycky roztleskával Pepa, kterej byl schopnej sehnat vstupenky zdarma na ty zahrani ční akce. To jsme se sešli parta, zase t ři, čty ři auta a jezdili jsme. Vlastn ě jediný náklady byly ten benzín, na kterej jsme se složili. A jezdili do Berlína. Tam si pamatuju, že jsme byli na Orbital na koncert ě v klubu E-Werk, kterej byl vlastn ě úžasnej ten koncert, ačkoli ten klub byl plnej z třetiny, tak zážitek to byl skv ělej. A to muselo být ješt ě d řív, ješt ě p ředtím, než jsem za čal hrát. Protože tam si pamatuju, že tam hrál n ějakej DJ a já jsem v ůbec nechápal, jak to míchá, takže to muselo bejt v 94. n ěkdy ješt ě. Protože já jsem za čal v 95. mixovat. Nebo to v ůbec zkoušet. A jezdili jsme na Tribal Gatheringy do Mnichova, pak jsme byli dokonce i v Anglii na Tribal Gatheringu. My jsme dost takle cestovali vždycky parta do ciziny po velkejch akcích. Byli jsme na Prodigy, jako v Mnichov ě.

DK: No a ptala jsem se teda p ředtím, pro č si myslíš, že se to tak prom ěnilo ta scéna? Nebo aspo ň ty vztahy.

MN: To je úpln ě jednoduchý. Na za čátku je entusiasmus, kterej ty lidi spojuje a více mén ě ve chvíli, kdy se do toho vloží jakoby byznys a objeví se tam n ějaký koruny, tak samoz řejm ě za čnou t řenice. Není to nic, co by bylo specifický pro tu tane ční scénu, je to typický pro všechno. V podstat ě pro lidskej druh nebo lidský chování specifický. Ve chvíli,

- 91 - když to za člo bejt zajímavý, i prost ě pro lidi jenom z byzbysu, tak se do toho vložili i ti lidi, co nem ěli ten po čáte ční entusiasmus a tu lásku k tomu a vid ěli v tom t řeba jenom obchod a ty t řenice na sebe nenechaly dlouho čekat. A více mén ě t ěch lidí bylo víc, takže už nemohli bejt všichni v jedný part ě, za člo se to parti čkovat, škatulkovat styly a více mén ě naprosto logickej vývoj. Takže asi tak.

DK: Tys říkal, žes potom koupil gramofony, mixák. Jak to bylo tenkrát dostupný cenov ě?

MN: Hele, já jsem jakoby tenkrát po tom Popronu, to jsem tam d ělal dva roky nebo dva a půl, tak jsem pak šel do Lod ěnic d ělat jakoby šéfa distribuce vydavatelství. A tam vlastn ě se lisovaly vinyly tenkrát, takže jsemm ěl docela k nim p řístup. A protože tam byly i gramofony, tak jsem si tam odkoupil n ějakej starší, kterej sice nebyl Technics, ale byl to gramofon, kterej m ěl možnost štelování jakoby otá ček, cože je to základní. První jsem m ěl starej so ňák. Pak jsem si koupil první Technics, kterej byl teda bazarovej. Stál m ě 12000, takže nebyl drahej. Nebo respektive je to dost pen ěz z dnešního pohledu nebo z pohledu potom, kdy stávala 22000, to bylo docela málo. Byl v po řádku, nebylo mu nic a byl to vlastn ě m ůj první Technics. To jsem si koupil - - - te ď nevím, jak se ta firma jemnovala, to je jedno. On byl na Žižkov ě. Nebylo to u Aiffela, byla to taková ta, co tam byla vedle. Tam jsem si koupil i první mixák. Tam byla sranda, když jsem si tenkrát koupil špatnej. Ne ten, kterej jsem pot řeboval. Prost ě jsem pot řeboval mixák a v ůbec m ě nenapadlo - - - nebo nebyl jsem tak zb ěhlej, že jsem si koupil prost ě ten, kterej nebyl pro to Djování, pro tu moji hudbu úpln ě ideální. To jsem pak musel prodat, koupit novej. A v podstat ě dával jsem to pak postupn ě. Nap řed jsem si našet řil na první gramec, pak první mixák. Takže postupn ě. Pak jsem teda m ěl oba gramce, mixák, oba gramce Technicsy a n ějakej slušnej mixák. Takže jakoby jsem byl v tý part ě první. Takže vlastn ě proto se i jezdilo ke mn ě. A Standa Zíma tenkrát, z Rádia 1 sem jezdil. A fakt taková parti čka okolo Pepy.

DK: A u čil ses hrát sám?

MN: Sám, no. U čil jsem se hrát tím stylem, že já jsem - - - já se jako v ětšinou u čím všechno sám poprvad ě, což není moc efektivní, ale mn ě to takle prost ě vyhovuje. Trvá to dýl, ale jak říkám prost ě, - - - m ůj styl byl ten, že jsem chodil každej ten čtvrtek do tý Radosti na ty klubový akce a tam jsem vlastn ě stál za Djem nebo vedle DJe tak, že jsem si našel místo, abych vid ěl, co d ělá s rukama a více mén ě koukal, co d ělá s rukama a samoz řejm ě si to dával dohromady s tím zvukem a dovtípil to, co d ělá a pak jsem si to doma zkoušel. Takle jsem se to u čil. Takže vlastn ě já jsem v ětšinu z těch party strávil, že jsem čum ěl na toho DJe.

DK: A šlo to jako tenkrát se n ějak prosadit nebo n ěkam se procpat jakoby na hraní? Když to řeknu takle blb ě.

MN: No, ono toho bylo hrozn ě málo. Takže jakoby byla ta Planet Alfa, kde vím, že byl Pavel rezidentní, byla tam LaDiDa a to je asi všechno, co m ě tak napadá. Myslím, že tam byl n ějakej ješt ě SilverScreen nebo už si nevzpomínám. A pak vlastn ě za čal ten Lighthouse. A já jsem m ěl to št ěstí, že vlastn ě jsem tou dobou znal Pepu a a čkoli oni byli tři ty Lighthousáci, tak m ě jakoby oslovili, dali mi nabídku, že vlastn ě bych byl jejich rezidentní DJ. pak vlastn ě p řivzali i Pavla Krejdla časem, ale já jsem byl více mén ě taková jejich dá se říct jedni čka DJská v tý stáji. Takže jsem vlastn ě m ěl to št ěstí, že jsem hrál na

- 92 - všech t ěch akcích. Ze za čátku na všech a pak na skoro všech. A více mén ě i to mi otev řelo cestu dál. Že vlastn ě ty první klubíky, který za čínaly po tý republice, kterejch bylo fakt málo - - - ale pamatuju si t řeba na Mercy v Brn ě - - - tak vlastn ě díky tomu, že jsem hrál v tý Praze, byl jsem vid ět taky potom, tak mi to pak pomohlo se rozjížd ět. Pamatuju si na klub Doktor Max ve Vrchlabí, kterej byl úžasnej. Tam taky bylo jedno z prvních mých, kde se za čly d ělat akce. A samoz řejm ě ty Pardubice, ten L Klub, ten taky za čal d ělat akce.

DK: Takže takle ses snažil jezdit i po republice?

MN: Ur čit ě. Hnedka, jak vlastn ě vznikl zájem, tak jsem jezdil furt. Tenkrát jsem hrál fakt za málo a ta scéna za čínala a pro m ě to byl fakt jako v život ě mým jako číslo jedna v ěc. Já jsem žil tím Djingem. A sledoval si, co vychází a ve volným čase jsem po řád jenom koukal po deskách a chodil jsem po krámech a více mén ě veškerej čas jsem věnoval tomuhle. Trénoval nebo tak. Takže pro m ě to bylo číslo jedna dlouhá léta.

DK: Co do zahrani čí? Podíval ses taky?

MN: Do zahrani čí jsem se podíval jako n ěkolikrát. Jakoby ze za čátku mockrát ne. Ale vlastn ě jako te ď, když sklouznu do tý nový historie, tak vlastn ě n ějakých p ět let, asi od roku 2005. jezdím pravideln ě do zahrani čí na hodn ě dobrý akce. Ale d řív, d řív to bylo výjime čně. Takle ob čas se stalo, že t řeba jsme se n ěkde potkali s nějakým cizincem, taky jakoby regionálního významu, žádnýho slavnýho, on mě pozval k sob ě, já je pozval t řeba sem na n ějakou akci čku, tímhle zp ůsobem. Ale ne žádný velký akce. A v podstat ě první - - - já jsem pak za čal mít rezidentní akci vlastn ě v Karlovejch Lázních, ty se otvíraly taky nějak - - - ty jo, 99, tak n ějak, 2000, to by si možná v ěděla ty spíš. Takže tam jsme potom taky za čli tahat cizince. Ale jako říkám, ta cizina jako to bylo málo. To byly takový šolichy. Takový v podstat ě nic moc. Až do toho roku 2005, tam prost ě opravdu vzniknul ten zlom a i když ta tane ční scéna ve své podstat ě byla vlastn ě v útlumu nebo vlastn ě na cest ě dol ů toho zájmu t ěch lidí, tak já jsem m ěl to št ěstí, že jsem se dostal do agentury, kde hraju vlastn ě v cizin ě docela dost.

DK: A když se ješt ě vrátím k těm pražskejm klub ům, co tak jako pokládáš za n ějakej přelomovej klub? Asi jako Radost byla celkem významná v těch 90. letech - - -

MN: No, to ur čit ě. Radost byla - - - jakoby já si pamatuju - - - jak říkám, první kluby byla Sedmi čka a Devatenáctka na Kladn ě. Pak vlastn ě ta Radost hnedka za čla. Miš Maš, tam jako ani jsem nikdy nebyl na t ěch akcích. Tam bylo jich jenom pár. Sluní čko, tam jsem hodn ě chodil. A více mén ě pak vlastn ě jediný, co m ě te ďka napadá, je to Roxy. To vlastn ě za člo pozd ěji, ale vlastn ě taky jako kytarová - - - vlastn ě vždycky byly alternativní akce, to byly kytarovky, EBM, d ělali tam i metalový akce a pak vlastn ě za čli tane čníma akcema. Takže pro m ě osobn ě jakoby klub, kterej mám nejvíc zažranej v srdci, je ur čit ě Devatenáctka asi na za čátku a pak ta Radost. Ale ta Devatenáctka ur čit ě vede.

DK: A když takle srovnáš ty lidi, co tam chodili, dá se t řeba říct, jako že do Sluní čka chodily smažky, tam chodily takovýdle lidi, nebo se to po řád jakoby všichni chodili všude?

- 93 - MN: Hele, jako smažky - - - samoz řejm ě, že jsem ob čas n ějakou v ěc vyzkoušel, ale nikdy jsem tomu nepropad našt ěstí. Stanovil jsem si svoji hranici, za kterou jsem nešel. Takže samoz řejm ě jsem m ěl i období, kdy jsem jako relativn ě často, t řeba jednou za m ěsíc, si tu extázi dal, ale jakoby nikdy jsem se na lidi nedíval jakoby - - - se podíval na člov ěka a zaškatulkoval ho bu ďto na smažku nebo ne. Todle jsem jakoby nikdy nevnímal. Vždycky ty drogy k tomu pat řily. Vždycky se tam našli n ějaký lidi, co to p řest řelili. Ale že bych to vnímal jakoby smažkoidní zábavu nebo prost ě to, tak to nikdy. M ůžu říct - - - na Kladn ě ur čit ě ne, tam jako samoz řejm ě se hulilo, ale nikdy žádný drogy neprobíhaly. Pamatuju si na svý první akci, vlastn ě na sv ůj první trip, LSD, to bylo ve Slová či na n ějaký akci. Ani nevím, kdo tam hrál. Holan ďani, Loutka možná. N ějakej 93. t řeba rok. Ale jako že bych řek, že by n ěkam chodily smažky, tak to ne.

DK: Takže všude se ty lidi jakoby - - - chodili prost ě všude všichni, když to řeknu takle blb ě.

MN. Já to tak vnímám no.

DK: Nebyla t řeba n ějaká skupina, kterous potkával jenom n ěkde?

MN: Ne, to ne. Tak samoz řejm ě n ěkdo m ěl radši ten klub, n ěkdo tamten. N ěkdo se cejtil víc high society, tak chodil do tý Radosti, která byla vždycky tak jako navon ěná, a do Sluní čka nepách. Ale jakoby nebyla to v ěc, kterou bych n ějak vnímal hodn ě. Takže bych jako řek, že všichni chodili všude.

DK: Co potom festivaly n ějaký?

MN: No první festivaly zase za čal d ělat Lighthouse, Lucky People Center v Let ňanech. To byl ten první festival. Tam jsem hrál. Pak vlastn ě s tím pokra čovali další dva nebo t ři roky. Já jsem za čal d ělat Svojšice 2001, v roce 2000. Pak tady byl Cosmic Trip a Summer of Love samoz řejm ě. To byly asi první čty ři festivaly. Jo ur čit ě. Summer of Love, ten byl úpln ě první, pak bylo Lucky People Center, Svojšice potom a ten Cosmic Trip. Tydle 4 festivaly asi. Nevzpomínám si na jinej.

DK: A je t řeba n ějaká akce, na kterou si zvláš ť pamatuješ? Která t ě v něč em zaujala a nebo naopak n ěč ím znechutila?

MN: Z těch na za čátku? Já nevím, no. Jakoby - - - p řemejšlim. Jakoby že bych n ějakou úpln ě vypíchnul, to te ďka v tuhle chvíli nevím. Jako každá akce - - - byly zajímavý - - - bylo to krásný v tom, že byly to ty po čátky, bylo to vlastn ě poloprofesionální nebo amatérský spíš. Ty lidi se to u čili, ale neslo to sebou samoz řejm ě ty problémy tý amatérskosti, ale zase to m ělo ten nádech toho nadšenectví. Kterej tomu dával - - - ur čitej pocit pro ty lidi, když tam byli. A dneska je to jenom byznys a v podstat ě to nadšenectví tam není cejtit v ůbec na t ěch akcích. Ani trošku. Už n ěkolik let zpátky, 7, možná 10 let, hrozn ě dlouho. Takže ty první akce byly hodnotný - - - nebo z dnešního pohledu je hodnotím jako hodnotn ější díky tomu, že tam vlastn ě byl ten entusiasmus. Nadšení z tý hudby, který neslo ty problémy s tou profesionální stránkou, ale zase tam bylo všechno tohle, co už se nikdy nevrátí. Takže jako jednu akci bych ti nevypích. Ke každý akci nebo ke každýmu festivalu bych m ěl co říct. Ale jako že bych vysloven ě řek, že byla jedna

- 94 - z nich, která mn ě utkv ěla nebo jedna z nich, která m ě úpln ě jako nasrala, tak to nevím v tudle chvíli.

DK: Ty ses tím i živil? Nebo po řád ješt ě živíš?

MN: Více mén ě po řád. Jako p řiživuju no, že d ělám i jiný v ěci, ale dlouho jsem se tím jrnom živil. Já jsem totiž jakoby - - - takle; já jsem prost ě za čal hrát v 94., 5. zkoušet. A prost ě já jsem takovej typ, že jsem hodn ě kritickej k sob ě. Pamatuju si, že když jsem m ěl jet na jednu z prvních akcí hrát do Liberce do n ějakýho klubu, tak jsem byl tak strašn ě - - - jako já jsem trémista, nebo byl. A byl jsem tak strašn ě vytrémovanej a nervózní, že ten pocit byl tak silnej, když jsem za čal hrát, že jsem si říkal, že mi to za to nestojí a že to radši dělat nebudu. Že jsem m ěl strašnou trému z toho vystoupení p řed lidma. Takže - - - te ď nevím, na co ses m ě ptala.

DK: Jestli ses tím živil.

MN: Jo. Já jsem si říkal chvílema i že to ne to, ale prost ě prvního - - - Já jsem d ělal v tom Popronu dva roky, potom dva roky v Lod ěnicích, to už jsem za čínal hrát. A pak jsem se prost ě rozhod, jak jsem byl mladej, a bylo nám všechno jedno a m ěl jsem sv ůj byt. To bylo pro m ě d ůležitý. M ěl jsem modrou knížku, to byla druhá d ůležitá v ěc. To jsem si říkal: „Te ď mi pat ří sv ět“. A prost ě jsem se rozhod a 1. 1. 96 jsem odešel z práce. A od 1. 1. 96 prost ě se živím sám. Takže vlastn ě 14 let. A m ěl jsem našet řený n ějaký koruny, m ěl jsem auto docela slušný. Takže jsem si říkal, na to seru. A do dnešního dne mám schovaný diá ře, kde jsem si psal, kde hraju a za kolik. A když se tam dneska podívám, tak je to samoz řejm ě hezký čtení, nebo srandovní, úsm ěvný. I pak jsem m ěl za m ěsíc jedno hraní, i za m ěsíc žádný a ješt ě za p ětistovku v četn ě cesty. To jsem si tam ješt ě vez gramce a mixáky. Ale prost ě cht ěl jsem, cht ěl jsem hrát. Takže i ta tréma potom postupn ě jako polevila. Na za čátku vždycky byla. Vždycky jsem šel hrát a m ěl jsem dát první desku, tak jsem byl vždycky strašn ě vytrémovanej. Ale jak jsem položil první desku a ud ělal jsem první mix, tak to ze m ě spadlo. To bylo typický pro m ě hodn ě dlouho. Pak taky si pamatuju, že - - - to ale sem asi nepat ří, že jsem tenkrát od 95. za čal kou řit a i jsem jako docela dost hulil. Vždycky s Pavlem jsme m ěli takový období. A že jsem jakoby nemoh hrát, když jsem hulil. A pak teda m ě to hulení tak bavilo, že jsem si říkal, to je jako škoda, že nem ůžu hulit, když hraju, tak jsem jako za čal hulit, i když jsem hrál. Pak jsem zase nemoh hrát, když jsem nehulil (smích). Ale to bylo jako prvních pár let a te ď je mi to jako jedno. Pak už to člov ěk dostane do ruky tak, že m ůže ze spaní. Ale takže vlastn ě od roku 96 jsem vlastn ě se tím živil. Říkám, m ěl jsem zpo čátku našet řený n ějaký peníze, takže jsem žil vlastn ě z toho, co jsem m ěl ušet řenýho t řeba rok, dva. A pak vlastn ě tím druhým rokem se to za člo zvedat, od n ějakýho toho 97. jsem m ěl už tolik kšeft ů, že jsem moh normáln ě žít. Nijak jsem z toho nezbohatnul, ale moh jsem normáln ě fungovat. Zaplatil jsem nájem, jídlo a tak dále. Samoz řejm ě ten životo toho, že nemusíš do práce a že se probudíš, kdy chceš, pak si zajedeš n ěkam pro desky. A to prost ě pro m ě bylo jako nejvíc. Takže vlastn ě se tím živím dodneška. S tím, že jsem potom pozd ěji p řivzal jakoby vlastn ě to produkování t ěch akcí, že vlastn ě jsem za čal po řádat ty akce. To vlastn ě taky je další příjem a pak ješt ě jsou další aktivity, který nemají s tane ční scénou nic spole čnýho. Spíš takový obchodní. Takže se tím živím do dneška.

DK. A t řeba za tu dobu, co hraješ, p řišel za tebou n ěkdo t řeba, a ť ho to nau číš?

- 95 -

MN: Hele ur čit ě. Ur čit ě prost ě byli lidi. V ětšinou holky teda. Ale to nevím, jestli cht ěly nau čit mixování nebo jestli to braly jako záminku. Ale jo, byli lidi, který cht ěli nau čit. Já jako m ě dost lidí vždycky bralo spíš jako namyšlenýho. A to z toho d ůvodu, že jsem jakoby moc se necht ěl s - - - ne že bych nebyl spole čenskej, to určit ě jsem, ale vždycky m ě sralo na akcích a to konec konc ů m ě sere do dneška, že jsem na akci a hraju, tak abych si to užil, tak jako musím bejt vzadu. Protože když jdu dop ředu a chci si t řeba jenom na chvilku zatrsat tam na parket ě a poslechnout, tak ke mn ě chod ěj furt lidi - - - cht ěj se m ě, v dobrým, zeptat nebo jenom pozdravit. Ale člov ěk si to neužije. Protože to je taková stinná stránka toho, že vlastn ě já jakoby jsem ty lidi t řeba i odmítal. Jsem říkal: „Hele, te ď se nezlob, já si to chci poslechnout“. A oni to brali, jakože se povyšuju. Takže i z toho důvodu. Takže vlastn ě m ě dost lidi - - - nebo aspo ň dost lidí mn ě to říkalo, že jsem takovej namyšlenej, že jsem se jako moc necht ěl s lidma bavit, i když já to tak nevnímám. Nebo respektive nebavil jsem se s každým, kdo p řišel. Takže tak no. Takže lidi byli, co jsem jakoby nau čil, tak jsem to t řeba i u čil, ale že bych si jako vzpomn ěl na n ějakýho mýho žáka, kterýho jsem to nau čil a dneska je slavnej, to ne.

DK: Co t řeba holky? Let ěly na to víc?

MN: Holky? Na Djování? Ur čit ě. To bylo super. Holek bylo hodn ě. Ale tak zase jaký, vi ď. No, co si budem povídat, vi ď. Takže holky to ur čit ě - - -

DK: Bralo.

MN: Bralo, no. Ur čit ě. To prost ě bylo - - - bylo to o dost leh čí. Já si myslím, že asi jak na každýho člov ěka v ur čitý skupin ě lidí nebo subkultu ře známejch, tak prost ě se najdou holky, který to vidí jako p řednost a cht ěj se jako - - - jim to imponuje. To je normální podle mě. A co se bavíme, ta diplomka bude vlastn ě o t ěch po čátcích více mén ě, dá se říct.

DK: Nejenom o po čátcích, ono to potom jako - - - tím, jak si to málo kdo pamatuje, nebo jsou ty po čátky takový dost jako zast řený a - - - jako jasný, že si člov ěk nepamatuje jména a místa a tak, to je jako logický, tak ono to jde potom do t ěch 90. let do té druhé poloviny až do te ďka t řeba. To pak záleží, kdo mn ě co řekne. Protože fakt jenom o t ěch za čátcích psát, to by bylo celkem krátký.

MN: Jo, to říkám, ty za čátky, ty byly prost ě - - - byly fakt super, vzpomíná se na n ě nejlíp. Z toho d ůvodu, že tam opravdu bylo to nadšení. To jednotilo ty lidi. A prost ě samoz řejm ě pak se to zkazilo pen ězma. Když za čli chodit lidi a prost ě DJové, jeden bral víc než druhej a za čli si závid ět. Když všichni hráli za p ěštistovku, tak to šlo. Ale to je normální, to není nic neobvyklýho pro tuhle scénu. To je všude. V jakýmkoli byznyse, kde se objeví peníze, tam potom za čne problém. Pro m ě to byl fakt krásnej kus života. Jsem rád, že jsem to prožil takle. I když samoz řejm ě z pohledu n ěkterých lidí to m ůže vypadat, že se jenom baví a nic ned ělá. A ono to možná tak i je. Ale m ě to jako uspokojovalo. Já jsem jakoby fakt cejtil, že žiju a bavilo m ě to.

DK: Co t řeba rodi če? Nem ěli strach n ěkdy? Když vid ěli potom v těch televizích, co se tam děje a jak tam všichni fetujou a takový ty zprávy.

- 96 -

MN: No samoz řejm ě p ředsudky m ěli - - - teda tátu jsem nem ěl, takže máma m ěla, ale jakoby máma na m ě nem ěla jakoby nikdy vliv. Od n ějaký tý puberty vejš. Takže jakoby já jsem si vždycky d ělal, co jsem cht ěl. Dokonce jsem doma i p ěstoval trávu. Máma dokonce bre čela, než zjistila, že o nic nejde. A postupem času zjistila, že já žiju - - - prost ě jako normáln ě funguju, že jsem v uvozovkách černá ovce rodiny, ale že jakoby nejsem fe ťák, nejsem člov ěk, kterej je na podpo ře, nejsem člov ěk, kterej má problémy se zákonem a podobn ě. A to asi je pro ty rodi če d ůležitý. I když nerozum ěj tomu, co člov ěk d ělá, tak asi je pro n ě d ůležitý, že je jako š ťastnej, že si žije tak n ějak spokojen ě. Takže jako v pohod ě.

DK: Co t ě vedlo k tomu, za čít d ělat festival?

MN: No úpln ě jednoduše prost ě vedlo m ě k tomu to, že jsem si vlastn ě - - - na t ěch akcích, co jsem jezdil a hrával, tak jsem byl jako nespokojenej s mnoha v ěcma. A i t řeba s tím Lighthousem postupem času za čly t řenice. Protože oni samoz řejm ě mi dali velkou přiležitost a byli tam t ři lidi. Já jsem si rozum ěl s Pepou, s těma dalšíma jsem si moc nerozum ěl. Oni vid ěli, jak potom za čínám bejt jakoby známej a slavn ější, tak jako jsem vid ěl i to, že mi to dali. Nevid ěli moc, že jsem tomu samoz řejm ě taky kus práce dal já. Takže tam za čly t řenice. Takže pak se to jak otrošku pokazilo a já jsem vlastn ě za čal d ělat festival jakoby podle svýho. Tak jak bych ho asi udělal já. Pozval si svoje DJe, který vlastn ě já bych tam cht ěl vid ět nejradši. Prost ě ud ělat to podle svýho gusta. No a dostal jsem nabídku to ud ělat, tak jsme to za čli d ělat. A jakoby výborná zkušenost. Obrovský nervy na za čátku. Tenkrát jsem nem ěl žádný peníze, takže jsem do toho vložil všechno, co jsem m ěl a opravdu jsme více mén ě riskovali jakoby i osobní bankrot, dá se říct. A vyšlo to teda obrácen ě. Vyd ělali jsme jakoby na tehdejší dobu strašn ě moc pen ěz, na tom prvním ro čníku. Ale pamatuju si pak t řeba na ten první festival, tak první ro čník, že jsem tejnde předtím jako nespal. Jako jsem nespal ani jednu noc, že jsem byl tak nervózní, že jsem nemoh usnout. Pak jsem p řišel na to, že se musím najíst, aby se mn ě odkrvil mozek a já usnul na noc hrozn ě. Tak jsem spal dv ě hodiny nebo t ři. Takže opravdu to bylo psychicky náro čný. A pak zase když člov ěk vid ěl, jak tam je strašný množství lidí, tak pak samoz řejm ě to z člov ěka spadlo a i když tam byly problémy spojený s tím, že jsme se to učili holedn ě tý produkce a na n ěkterý v ěci jsme úpln ě zapomn ěli. T řeba si vzpomínám, že jsme - - - z dnešního pohledu to jako vypadá vesele, ale my jsme d ělali festival a p ři t ěch přípravách jsme zapomn ěli prost ě na jednu d ůležitou v ěc. A to byla ta, že my jsme - - - nás nenapadlo, že vlastn ě až ten festival skon čí, že ho bude pot řeba uklidit. Jako ten bordel. PET lahve, kelímky, cigára, co bude na zemi. My jsme d ělali festival a te ď si říkáme: „No jo, ale te ďka to bude muset n ěkdo uklidit.“ Tak jsme za čli uklízet sami. Takže jako takle. Takže jako úpln ě z dnešního pohledu samoz řejm ě - - - žejo, si objednáš brigádníky nebo něco, ale stalo se i to, že jsme zapomn ěli i na takovýhle zásadní v ěci. Ale zase na to se pak dob ře vzpomíná.

DK: A šlo to už od za čátku si to d ělat podle svejch p ředstav?

MN: No samoz řejm ě bylo to limitovaný financema. Ale jakoby - - - jako více mén ě jo. Když na n ěj člov ěk došáhnul a m ěl na n ěj, tak si ho moh pozvat. Takže já jsem byl spokojenej s tím, co jsme si zvali. Všechno to vycházelo z našich srdcí. A zvali jsme si jenom toho, kdo se nám líbil. V ůbec jsme nekalkulovali jako, p řivezeme n ěkoho, na koho přijdou lidi. A jako je mi úpln ě jedno, jestli se jim nelíbí. První hledisko bylo, p řivezeme si

- 97 - toho, kdo nás sám uspokojí. Že tam byl skoro takovej aspekt osv ěty, že jsme cht ěli vozit sem lidi, který tady nejsou a který se nám líb ěj a ukazovat - - - tenhle festival je d ělanej tak, jak jsme ho cht ěli ud ělat a p řij ďte. Dneska člov ěk zve lidi, aby p řišli lidi. Jakože samoz řejm ě - - - nepozval by n ěkoho, kdo by ho úpln ě sral, ale jakoby dneska to hledisko je hlavn ě ten byznys. Pozvat si toho, kdo ti vyd ělá. Logicky. Ale d řív to bylo úpln ě jinak. Nebo aspo ň u m ě.

- 98 - ZÁZNAM O ROZHOVORU

Projekt: Po čátky pražské klubové scény Narátor: Daniel Richter (DJ Aiffel) Kontakt: 603 414 790, [email protected] Datum: 1. července 2010 Místo: U narátora na pracovišti (Praha, Štítného 18) Délka: Něco málo p řes hodinu

Narátor s rozhovorem ochotn ě souhlasil, ale problémem bylo domluvit konkrétní termín. Proto jsem nakonec souhlasila s rozhovorem velmi narychlo, což se bohužel podepsalo na kvalit ě nahrávky – zejména zpo čátku je rozhovor často p řerušován (protože byl narátor v práci, nemohl telefon vypnout) a je nahraný pouze na mobilní telefon (p řesto je snadno slyšitelný). Přes nesnáze p ři domlouvání termínu si myslím, že Dan nem ěl v projektu chyb ět, protože jako DJ zažil atmosféry prvních party v Praze. Velmi úzce je spojen s legendární Radostí FX a hrával nap ř. spolu s DJ Bidlem. Dan pochází z hudební rodiny (otec hraje na housle) a odmali čka k ní byl veden, spíše tedy k vážné hudb ě (hrál na klavír a na klarinet). Na gymnáziu za čal poslouchat Depeche Mode a zajímat se o tane čnější hudbu (myšleno diskotéku). Postupn ě za čal hrávat na diskotékách v okolí Prahy až se postupn ě p řes známé dostal k house music, gramofon ům a do Prahy. Narátor mluvil plynule. Op ět mi okamžit ě po vypnutí nahrávání za čal povídat dál, více se uvolnil.

- 99 - DK: Zkus mn ě říct n ěco o sob ě. Úpln ě za čít t řeba od za čátku, kdy ses narodil a tak.

DR: Jo. Tak já jsem se narodil - - - takže, jmenuju se Daniel Richter, um ělecký jméno DJ Aiffel. Narodil jsem se 7. dubna 1973 v Praze. O hudbu se zajímám už od svýho útlýho dětství, kdy jsem teda hrál - - - jsem se v ěnoval spíš vážný muzice, protože jsem hrál deset let na klavír, pak na klarinet. A kolem svejch osmnácti let jsem se za čal věnovat tu tane ční muziku a posléze i elektroni čtějšího charakteru a - - - to je tak v kostce asi všechno (smích)

DK: Tos to vzal hodn ě v kostce. Klidn ě m ůžeš - - - m ě zajímá i klidn ě d ětství, jestli tady chodil i do školy. Celej život tady žiješ v Praze?

DR: Jo, já jsem - - - chodil jsem - - - narodil jsem se v Praze, v Thomayerov ě nemocnici a bydlel jsem v Kr či, na kr čským sídlišti, kam jsem chodil i na základní školu. Akorát v druhý a ve t řetí t říd ě jsem se odst ěhoval do Holandska, protože m ůj otec je hudebník práv ě, hraje na housle a on tam m ěl práci a m ěl možnost nás tam vzít jako celou rodinu. Že jsme tam jako d ěti byli. Takže jsem chodil v podstat ě rok do holandský školy, u čil jsem se holandštinu a strávil jsem tam p říjemnou část d ětství. Potom jsme se zase vrátili a bydlel jsem zase tady dál v Čechách. Chodil jsem na st řední školu, na gymnázium, do Michle, do Prahy 4. A pak jsem ješt ě d ělal n ějakou soukromou nástavbu manažerskou tady na Praze 3. V Kubelíkov ě ulici, blízko Akropole.

DK: A bydlels teda u rodi čů ?

DR: Bydlel jsem u rodi čů po řád. A do, já nevím, dvaadvaceti let a pak jsem se - - - pak jsem už nebydlel.

DK: A tatínek, tedas říkal, byl hudebník?

DR: Jo, tatínek byl a je hudebník, po řád aktivn ě hraje na housle. Dneska už je v penzi, ale hrál v různých orchestrech a - - - jako v ěnuje se tomu asi už hodn ě dlouho. On studoval i konzervato ř, takže jakoby - - - je ur čit ě profesionál ve svým oboru.

DK: A tebe k tomu t řeba nenutil?

DR: No já jsem práv ě jakoby taky byly tam takový snahy práv ě. Já jsem - - - od základní školy jsem chodil jakoby do lidový školy na klavír a potom jsem v pozd ějším v ěku p řešel na klarinet, ale n ějak úpln ě - - - asi se to trošku minulo s účinkem. Prost ě na tu konzervato ř jsem nešel, šel jsem na gymnázium a - - - tak n ějak jsem se úpln ě odchýlil a za čal jsem vlastn ě se v ěnovat jako tane ční muzice, diskotékám a p řešel jsem do tadytoho sm ěru.

DK: A sourozence máš n ějaký?

DR: Mám sestru, ale ta se v ěnuje úpln ě n ěč emu jinýmu, takže - - -

DK: V ůbec ji to nechytlo?

DR: Sestra je po otci, ta hraje na housle, koncertuje, ale ned ělala konzervato ř. Ona je - - - dělá v ědeckýho pracovníka, takže - - - je úpln ě trošku jinde než já. D ělá - - - jako má

- 100 - chemicko-technologickou vysokou školu, d ělá ve výzkumný laborato ři. Maj n ějakej tým a dělá na vývoji n ějakejch novech v ěcí (smích).

DK: Takže doma vždycky ta hudba byla?

DR: Ano, doma hudba byla.

DK: Vážná?

DR: Byla, je a ur čit ě asi bude. Takže ur čit ě jsem byl ovlivn ěnej tady tím. Co se tý če znalostí, tak i v tý tane ční scéně mn ě to trošku jako n ěco p řineslo, protože jsem m ěl vlastn ě - - - spousty lidí se k tomu dostaly jen tak jako že DJ a já jsem jakoby m ůžu říct, že jsem měl v podstat ě i teoretický znalosti o hudb ě, o n ějakým skládání a takovýchhle v ěcech, protože vlastn ě - - - už z tý lidový školy a z praxe jakoby na klasický nástroje jsem to věděl. Takže tak.

DK: Co babi čky t řeba? D ěde čkové?

DR: Ježišmarja, babi čky, d ěde čkové. Tak d ěde čky jsem nezažil. Babi čku jsem zažil jenom jednu - - - respektive dv ě, ale to jsem byl malej, takže vlastn ě jenom jednu. Babi čka, to byla ze strany mýho otce, ta se dožila asi 98 let, takže tu jsem jakoby pamatoval, ale ta m ě nějak hudebn ě mi nic jako nedávala. Takže tak. Ani n ějak jako nejrála na nástroje, takže tam jako myslím, že nic.

DK: A jezdils t řeba na prázdniny nebo tak?

DR: No, jezdil jsem po řád na prázdniny (smích).

DK: K babi čkám?

DR: Ne, moje mamka je profesorka, takže ona vlastn ě m ěla vždycky dva m ěsíce prázdnin s náma, takže jsme vždycky vlastn ě prázdniny - - - jako rodi če vlastn ě - - - otec samoz řejm ě pracoval, ten byl často na cestách, ale mam ča, ta s náma vždycky byla o prázdninách, takže - - - v podstat ě každý prázdniny jsme n ěkde byli. Vždycky jsme si pronajali n ějakou chalupu, dome ček a jezdili jsme prost ě po r ůznejch koutech Český republiky.

DK: Takže vícemén ě jenom u nás.

DR: No, když nepo čítám to Holandsko.

DK: A n ějak jako dál do zahrani čí - - -

DR: No ono v tý dob ě to moc nešlo, takže tak.

DK: Ani t řeba otec se n ěkam nedostával?

- 101 - DR: Otec, ten jezdil po řád n ěkam, ten jezdil po řád. Ale jakoby my jsme byli tady v Český republice a - - - takže tak.

DK: A dovážel t řeba n ějakou hudbu nebo nemohl?

DR: Ne. Ne, jako otec jakoby - - - jakoby obchodn ě se nezabýval ni čím.

DK: Ale spíš jsem myslela, jestli pro vás dom ů vozil n ějaký desky nebo n ěco takovýho.

DR: Ne, já jsem v tý dob ě, když on jakoby - - - jako v dětství, já jsem jakoby nesbíral nějak muziku. Já jsem se tomu tolik jako nev ěnoval. Spíš až v těch - - - jako na tý st řední škole, spíš jsem se k tomu dostal pozd ějc.

DK: Takže potom p řes tu - - - p řes ty po čátky v té vážné hudb ě to šlo kam dál?

DR: P řes pop music a vlastn ě jakoby - - - mým teenagerským idolem byli Depeche Mode. Což vlastn ě se dá říct, že to je taková trošku elektronická muzika. To mě jakoby dost ovlivnilo a do dneška samoz řejm ě mám spoustu jejich desek archivních. I výtisky jejich vinylovejch maxisingl ů

[přerušeno telefonátem ]

DK: Skon čili jsme u t ěch Depešák ů.

DR: U Depešák ů - - - no takže Depešáci, ty m ě hodn ě jako ovlivnili. To jsem byl jako zarytej fanoušek a sbíral jsem všechny elpí čka. Dodneška - - - jako nemám samoz řejm ě celou jejich biografii, ale dodneška mám pár alb a hlavn ě teda jsem založil takovou soukromou sbírku vinylovejch maxisingl ů, vyložen ě jako Djskejch. Mám asi 30 maxisingl ů jako na vinylu. Takže tak.

DK: A jaks na to p řišel na ty Depešáky?

DR: Bratranec - - - trošku m ě k tomu naved bratranec a n ějak jako i na gymnáziu pár spolužák ů. To byla taková - - - nevím, jestli hromadná, ale taková jakoby prost ě - - - lidi z mýho okolí blízkýho tomu holdovali a vlastn ě m ě k tomu dostali.

DK: A dalo se to n ějak shán ět ty desky tenkrát?

DR: Tehdá se to samoz řejm ě - - - tehdá byly spíš kazety jenom jako nebo vinylový desky. Měli jsme práv ě jednoho kamaráda, kterej m ěl přístup jako k vinylovejm deskám, takže on toho jsme si d ělali r ůzný nahrávky. On m ěl čty ři jejich alba, takže tak n ějak se to ší řilo dost jako prapodivným zp ůsobem ve srovnání s dnešní digitální dobou, ale bylo to fajn - - -

[přerušeno telefonátem ]

DK: Tak, skon čili jsme u t ěch Depešák ů, na tom gymplu.

DR: Hm.

- 102 -

DK: Co n ějaký diskotéky v těch letech? Byly už?

DR: První takovej po čin jakoby diskotéky byl - - - n ěkdy ve čtvr ťáku jsme m ěli n ějakej mejdan, tak jsem ta sebou bral kaze ťák a n ějakej jakoby archiv kazet. To byly spíš jenom ty kazety. A n ěco jsem tam jakoby poušt ěl - - - jako kamarádi ze t řídy v ěděli, že se o to zajímám, takže - - - tehdá jsem m ěl snad dokonce i n ějakej stroboskop od jednoho takovýho elektrokutila. To jsme tam poušt ěli na n ějaký party, to byly takový prvopo čátky už byly možná tam.

DK: A n ěkam t řeba se chodilo? Nebo dalo se jít?

DR: Hele, ur čit ě, ale já jsem jakoby - - - n ějak jako jsem nechodil nikam. A vlastn ě první dikotéka, to bylo jako po škole - - -

[přerušeno telefonátem ]

DK: Diskotéky.

DR: Diskotéky. Takže první takovej po čin práv ě, jak jsem se dostal k těm diskotékám - - - zhruba n ěkdy po škole - - - kamarádi d ělali takovou diskotéku kousek za Prahou, kousí ček u Jílovýho u Prahy, jmenovalo se to (dlouho p řemýšlí) Ježišmarja, te ď si nevzpomenu - - - to bych se musel podívat do mapy. No to je jedno. A m ěli tam n ěkoho, kdo jim tam jakoby hrál a volali mi e čtvrtek, že prost ě ten disk žojek jim vypad, tak jestli bych tam jako nejel hrát. Tak jsem říkal, že to zkusím prost ě a vzal jsem si kazety a hrál jsem. A to byl vlastně jako první po čin jako takový diskotéky a od tý doby mi to z ůstalo a úpln ě m ě to jako hrozn ě za čalo bavit a postupn ě se to za čalo jako rozr ůstat všechno. P řesunuli jsme se potom do Jílovýho u Prahy. Tam jsme d ělali diskotéky jako v sokolovn ě. A pak v Lukách pod Medníkem. A tam už jako jsme m ěli lepší vybavení, hrálo se tam i z cédé ček a gramofon ů a za čalo to jako - - - ty kazety za čaly postupn ě jako ubejvat a už jsem za čal hrát i z normálních nosi čů .

DK: To je zhruba kterej rok?

DR: To je zhruba n ějakej devadesátej - - - to bylo t ěsn ě po maturit ě, no devadesátej první.

DK: Takže tys ty diskotéky bral od za čátku spíš z toho DJskýho hlediska než že by ses tam třeba chodil bavit n ějak?

DR: No, no, p řesn ě tak.

DK: A vždycky jenom tak jako spíš ze za čátku mimi Prahu asi?

DR: Ze za čátku mimo Prah, no. Na tý Praze - - - to je Praha východ?

DK: A potom - - - říkals, že zhruba potom se za čaly objevovat i gramofony a tak.

- 103 - DR: Já jsem vlastně od tý doby, kdy jsem tady ty diskotéky d ělal, tak jsem se o tu muziku za čal zajímat jako hloub ějc, sledoval jsem hodn ě hitparády. Za čal jsem se zajímat hodn ě o tane ční remixy r ůznejch skladeb. A jedna cesta m ě zavedla do DMC klubu, což je zkratka disco mix club – spole čnost, která po řádala mistrovství sv ěta v mixování v DJingu. A vycházely práv ě na takovejch limitovanejch vinylech remixy r ůznejch písni ček a interpret ů, který jinde nevycházely. K čemuž jsem se taky dostal díky mýmu bývalýmu vzoru, Michalovi Vikto říkovi, kterej hodn ě hrál tuhle tane ční muziku. Já jsem ho poslouchal a práv ě jsem byl ob čas i na n ějaký jeho show. A takže takhle jsem se dostal jako k tý tane ční muzice hodn ě.

DK: Když říkáš tane ční muziku, tak tenkrát tím myslíš co?

DR: Mmmm, tak to byly takový jakoby - - - prvopo čátky jakoby - - - dalo by se říct jako houseový muziky. Že v ětšinou se jednalo opravdu jakoby o houseový remixy. Já říkám jako tane ční z toho d ůvodu, že práv ě v tý dob ě se na t ěch diskotékách hrálo pátý p řes devátý. Takže tam se práv ě nehrála jenom tane ční muzika, tam se prost ě hrálo - - - v podstat ě rock, punk prost ě, vím, že jsme tam museli hrát i jako t řeba Orlíky nebo T ři sestry a takovýdle v ěci. Takže - - - už jsem si vzpomn ěl, ta první vesnice se jmenovala Poho ří. No a jakoby pak tam byly takový ty jakoby komer ční v ěci, jako co bylo v těch hitparádách, takový ty hity jako alá Madonna a Michael Jackson a prost ě - - - takovýdle věci, takže jako já tomu pojmu tane ční jako myslím takovou tu klasickou tane ční muziku, která už jako m ěla lehce náb ěh jako do housu jakoby a do klubový muziky. Takže - - - abysme si rozum ěli.

DK: Takže tys to bral od za čátku jako spíš z tý technický stránky tu muziku nebo ty akce?

DR: Myslíš z technický stránky jakoby to vybavení?

DK: Jako stoupnout si n ěkam a hrát.

DR: Ne, já jsem to bral takle. Já jsem se jako ze za čátku zajímal vyložen ě o tu muziku. Mn ě se prost ě líbila ta muzika jako taková. A prost ě jsem se zajímal o to - - - shán ěl jsem tu muziku - - - ono v tý dob ě to bylo strašn ě složitý. Protože nebyl internet, nedalo se nic stahovat, takže jakoby jakejkoli nosi č n ěkde sehnat - - - poslouchali se - - - hodn ě jsem poslouchal rádia, kde to bylo slyšet. A vím, že jezdil jsem si kupovat muziku - - - to je někde tady - - - do r ůznejch bazar ů nebo na burzy a pak jsem jezdil i do N ěmecka jako do nějakejch tam obchod ů s muzikou. A prost ě jakoby ta muzika jako taková byl hroznej jako problém to n ěkde jako sehnat. Takže - - - jako hlavní gró bylo to, že mn ě se ta muzika prost ě jako líbila, bavilo m ě to a prost ě jakoby bavilo m ě jako studovat a poslouchat r ůzný jakoby remixy tane čních v ěcí a tak dále. Si ješt ě vzpomínám vlastn ě, že já jsem i tu muziku získával jako v půjčovn ě. Tady byla taková, n ějak vlastn ě t ěsn ě po revoluci v té dob ě byla půjčovna cédé ček a jako m ěli tam jako docela velkej archiv desek a já jsem si to jako hodn ě p ůjčoval a práv ě poslouchal a tak dále.

DK: A kde to bylo?

DR: To bylo, myslím, v Kotv ě. V Kotv ě, no. A pak s tím, že se jako rozši řuje n ějakej obzor, tak už se půjčovala muzika r ůzn ě mezi kamarádama a tak no.

- 104 -

DK: Říkals, jezdil sis do N ěmecka pro desky a pro hudbu. N ěkam jinam – t řeba zase do toho Holandska?

DR: No, to už potom se dostáváme o n ějakej ten další rok, kdy už jsem se jako - - - to bych se k tomu možná ješt ě vrátil. Jako tady v tom prvopo čátku to bylo takhle a pak vlastn ě takovej zlom nastal práv ě v těch Lukách pod Medníkem, kde já jsem potkal - - - se tam přijel podívat Pavel Bidlo s Josefem Sedlon ěm. Protože oni m ě vlastn ě znali, z Rádia 1. A tak nějak jako se jim líbilo, co tam jako pouštím. Byli překvapený, že v takový v uvozovkách prdeli (smích) jako že tam n ěkdo takhle - - - hraje takový jakoby docela progresivní v ěci. A vlastn ě s Pavlem jsem se skamarádil, on bydlel u nás na sídlišti a pravideln ě jsme se stýkali a on mi poušt ěl r ůznou muziku, kterou m ěl on a já a pak jsme nějak tak jako povídali dlouho do nocí a bylo to jako velkým p řínosem a i m ě to potom - - - díky Pavlovi jsem získal i n ějaký hraní v pražských klubech a už m ě jako posunul na nějakou vyšší úrove ň. A de fakto - - -

[přerušeno telefonátem ]

DK: Tak, byli jsme u Bidla.

DR: U Bidla jsme skon čili. No takže vlastn ě díky tomu Pavlovi Bidlovi se to potom posunulo jakoby úpln ě jinam. V těch Lukách pod Medníkem jsem potom jakoby p řestal hrát. Pak jsme tam d ělali už jenom n ějaký Silvestry a vlastn ě jsem za čal hrát jako po Praze. Ješt ě to m ělo jakoby ten charakter tý diskotéky jako takový. Že prost ě se tam holt poušt ělo úpln ě všechno. Ješt ě to nebyl klasickej vinylovej DJ s housovou muzikou. A postupem času prost ě n ějak díky mý snaze a možnostem, který se tady jako za čaly vytvá řet, se mi to pošt ěstilo za čít hrát z gramofonovejch desek.

DK: A říkals, že ti za řídil hraní – myslels kde t řeba?

DR: No tak to byly r ůzný jako - - - t ěch míst bylo jako víc. Jedno z nich byl vysokoškolskej klub na Jarov ě, pak jsme hráli spolu - - -

[přerušeno telefonátem ]

DK: Ptala jsem se na ty kluby, kde jsi hrál. Řikal jsi na Jarov ě - - -

DR: Mmm, na Jarov ě byl vysokoškolskej klub - - - te ď nevím jméno, jak se jmenoval. Pak jsem hrál - - - na jedný diskotéce, kde - - - to si pamatuju, to jsem p římo s Pavlem Bidlem tam hrál - - - to byla první diskotéka, kde jsme m ěli p římo gramofony Technics. Který tam paradoxn ě nikdo nepoužíval. Jmenovalo se to Sparing. A my jsme tam jako z ubrusu ud ělali slipmaty, protože oni je tam nem ěli. A po 14 dnech, kdy jsme tam jako p ředvád ěli nějaký jako tane ční kreace, tak jako nás vyhodili, že prost ě todle je šílenej underground a že odcházej lidi a tak dále. Takže jsme tam jako skon čili. A Pavel potom našel místo - - - v tý dob ě už se otevírala Radost a on tam n ějak posléze našel místo a za čal tam hrát. A já jsem se - - - te ďko zase budu p řeskakovat, protože já jsem zapomn ěl na n ějaký v ěci. V tom vysokoškolským klubu jsme se potkali práv ě díky Pavlovi Bidlovi jsme se potkali s jedním člov ěkem, kterej mi taky hodn ě pomoh a zm ěnil jako ur čitý v ěci a to byl Petr Braun alias

- 105 - DJ Braun, kterej do dneška taky hraje. A on v tý dob ě založil n ějakej fanklub Pavla Bidla prost ě a tak n ějak spolu komunikovali. A my jsme se tam potkali všichni t ři. A my jsme si s Petrem hrozn ě padli do noty a hrozn ě jsme spolu kamarádili. A díky Petrovi vlastn ě sem dělal i n ějaký ty ješt ě jako normální diskotéky. Hráli jsme spolu v různejch takovejch diskotékách po Praze. A jeho taky hodn ě zajímala ta jakoby tane ční scéna a pak jsme se ocitli práv ě spole čně. Po tom, co my jsme s tím Pavlem hráli v tom Sparingu, tak jsme se ocitli na jedný diskotéce, která pat řila Ital ům, kde práv ě m ěli taky Technicse a hrála se tam vyložen ě jako tane ční muzika jenom z vinyl ů. A to byla - - - to byl klub Modrá terasa na Václavským nám ěstí dole na M ůstku. A tam vlastn ě jsme se dostali k jednomu DJovi, kterej tam byl jako rezident a byl tam sám a už jako byl z toho úpln ě neš ťastnej, protože prost ě každej ve čer tam hrál sám celou noc a už to bylo na n ěj moc a shán ěl jako ješt ě další dva podobn ě zam ěř ený lidi, takže jsme se tam sešli takle t ři. Ten člov ěk byl DJ Ladya, kterej - - - zase on byl tak jako komer čně orientovanej, my jsme ho trošku dali do tý klubový muziky a m ěli jsme takovou prima partu, takže vlastn ě díky Pavlovi Bidlovi jsme se takle jako stmelili. Mám pokra čovat dál?

DK: Klidn ě m ůžeš pokra čovat, co t ě napadá.

DR: Jo, takže - - - ješt ě teda odbo čím úpln ě, jak ses m ě ptala ješt ě na to, jestli jsem n ěkam chodil, tak já vlastn ě vybavuju si, že jsem chodil na r ůzný koncerty. Ale Depeche Mode jsem prošvih. Vím, že jsem potom chodil na koncerty Oceán ů a n ějakejch jakoby českejch kapel. Ale do t ěch diskoték jsem n ějak tak jako úpln ě - - - úpln ě jsem to tolik sám nenavšt ěvoval. Spíš jako vždycky DJ jakoby. No takže vlastně - - - my jsme byli na tý Modrý terase, což bylo taky perfektní období, na to hrozn ě rád vzpomínám. Netrvalo to sice tak dlouho, byli jsme tam asi rok a p ůl nebo dva roky a - - - bylo tam perfektní zázemí prost ě. Ty majitelé kupovali vinylový desky, takže jsme jako m ěli z čeho hrát a de fakto jsme - - - každej hrál prost ě dvacet dní v tejdnu a vždycky jsme se st řídali, že prost ě hráli dva DJové celou noc a každej m ěl prost ě dvacet dní. Mohli jsme tam - - - my jsme byli takoví blázni, že jak jsme se u čili mixovat, tak jsme tam chodili p řes den trénovat. Byli jsme - - - byli jsme na Václaváku naho ře na st řeše domu a tam jsme pozorovali Václavák, cvrkot lidí a p ři tom jsme tam se u čili mixovat a barmani nám tam míchali drinky a bylo to hrozn ě p říjemný.

DK: A jak to tenkrát vypadalo takový akce?

DR.: Tady ta byla hlavn ě pro cizince. Takže se tam nemluvilo v ůbec do mikrofonu, což v těch normálních jako jo. Tam bylo jako zvykem po každý písni čce n ěco žbleptnout do mikrofonu a pustit další, takže to mixování tam práv ě se moc ned ělo, bylo to spíš takový poušt ění a moderátorství. A my jsme práv ě up řednost ňovali r ůzn ě mixovanou muziku a tady to bylo jenom o tom mixování. Hráli jsme tam jakoby r ůzný hudební styly. M ěli jsme vždycky jako - - - oni ty ve čery byly takový jakoby trošku choreograficky hodn ě podobný, že jsme prost ě m ěli ur čitou pasáž, kdy jsme hráli t řeba jenom hip hop, pak n ějaký chvílema reggae, pak n ějaký takový jako komer čnější v ěci a pak jsme práv ě hráli i už jako housový věci, pak jsme hráli i - - - v tý dob ě byly takový oblíbený jako gabba hardcory holandský. Takový gabber techno, tak to jsme tam taky hráli. A bylo to docel jako záživný, takovej pr ůř ez vším. A vím, že jednou práv ě tam p řišla n ějaká banda Holan ďan ů a my prost ě už jsme jako cht ěli skon čit a tak tam za náma p řišli, a ť tam pustíme jako n ěco tvrdýho, a ť ty

- 106 - lidi vyženem tím. A jako že jo, oni po řád neodcházeli. Naopak, čím víc jsem p řitvrdil, tím víc byli jako v ráži, až jsme tam dali písni čku od Mobyho Thousand – jako tisíc BPM a prost ě jako pak uže teda n ějak jako odešli.

DK.: A ostatní si t řeba vzpomínali – já nevím, t řeba na Sedmi čku na Strahov ě - - -

DR: Sedmi čka šla trošku mimo m ě. Já jsem se do Sedmi čky dostal jakoby až paradoxn ě v dob ě, kdy ta její sláva už nebyla taková, jak obyla kdysi. Slyšel jsem o ní. Myslím, že tam n ějaký lidi chodili, já jsem se tam n ějak jakoby ani nedostal. Takže na Sedmi čku ani já jako - - - o Sedmi čce nem ůžu tolik říct, jako že bych na ni moh vzpomínat jakoby - - - m ě hodn ě teda ovlivnil jakoby po technický stránce m ě hodn ě ovlivnil ten klub Modrá terasa, kde jsme vlastn ě s Lá ďou a s Petrem Braunem byli v podstat ě zav řený každej den, prost ě trénovali jsme tam, m ěli jsme tam fakt perfektní technický zázemí - - - a pak se nám poda řilo práv ě dostat do Radosti. Pak jsme za čali hrát v Radosti a pak už se to za čalo jakoby rozjížd ět, jako že už nás volali i v jinejch klubech a tak dále, jako jezdil jsem mimo Prahu na r ůzný party a už to prost ě za čínalo. Ješt ě s tou Sedmi čkou – já osobn ě - - - to asi o tom povídal víc Josef Sedlo ň, ale já osobn ě s ní jako zkušeností moc nemám. Nebo jako nem ůžu k tomu moc říct.

DK: A co t řeba U Zoufalc ů?

∗ DR: Hm, tak Zoufalce, to si pamatuju, tam - - - Zoufalce, to si práv ě pamatuju na Pavla , ten se tam hodn ě motal. Já si pamatuju - - - U Zoufalc ů jako jsem párkrát byl na n ějaký akci. Tehdá vlastn ě jakoby se za čaly rozjížd ět jako první takový opravdový jako house party. Pozvánky prost ě pro uzav řenou skupinu lidí a jednorázový prost ě po řádání housový akce. Vím, že bylo - - - vím, že byly party v Ládví, pak ve Slovanským dom ě, pak u t ěch Zoufalc ů. Takže tam jsem párkrát byl, ale už jako tolik si to jako nevybavuju jako n ějaký úplný detaily nebo - - - nejvíc bych moh povídat asi o tý Radosti. Na to Ládví si taky vzpomínám, na ty první house party, co tam po řádal Loutka a Bidlo a tak, to si taky vzpomínám. Ty Zoufalce, vím, že jsem tam byl párkrát, ale tolik jako je nemám v pam ěti.

DK: V tom Ládví to bylo kde?

DR: To bylo v míst ě, kde jsou dneska kina. Jak je komplex t ěch kin, tak tam prost ě v tom kulturním dom ě naho ře v prvním pat ře to bylo.

DK: A tam to za čínalo zhruba kdy?

DR: N ějakej devadesátej čtvrtej? Pátej? Mám i n ěkde ješt ě nějaký schovaný v deskách jako pozvánky v tý dob ě.

DK: Oni d ělali p římo pozvánky pro lidi nebo?

DR: Ne, ne, ne, mám je schovaný. Já jsem jakoby nikdy je ned ělal ty pozvánky. Mám je schovaný prost ě v deskách jakoby na památku. Takže jsetli to pot řebuješ k nějakejm studijním ú čel ům, tak klidn ě bych se moh po n ěč em podívat.

∗ Pavla Krejdla.

- 107 -

DK: Spíš m ě zajímalo, jestli se t řeba d ělaly p římo jako pro lidi, pro n ěkoho t řeba na jméno nebo - - - ?

DR: Ne, ne, to se d ělaly jakoby samoz řejm ě prost ě - - - nevím, jak probíhala distribuce v tý dob ě, ale dávalo se to jako po známejch prost ě a - - - bylo to n ěco novýho a prost ě když byl n ěkdo oslovenej, dostal to do ruky, tak byl úpln ě jako nadšenej a říkal si: „Jé, to m ůže bejt zajímavý.“ Prost ě te ď se válí tisíce pozvánek po obchodech, nikdo si toho nevšimne, možná si to n ěkdo nabere. Ale v tý dob ě, když n ěkdo dostal pozvánku, to byla jako vzácnost. To nebylo, jako že to dostaneš a hned to vyhodíš do koše. To prost ě si toho vážil, jako byla to pro n ěj čest jako že n ěco takovýho dostal a pak ty lidi tam p řišli a bylo to prost ě úžasný. Taky si vzpomínám ješt ě na jednu v ěc - - - v tom období, to vlastn ě byl takovej první po čin jako po řádání jako svý vlastní house party. To jsme po řádali tehdy s Tvyksem a práv ě jsem se jakoby vrátil do toho Jílovýho u Prahy, do tý sokolovny. A jemnovalo se to House Trip to Village. Tam jsem hrál práv ě já, Tvyks a Petr Braun. A pak si taky pamatuju, že jsme vlastn ě ješt ě d ělali Petynku. Tam jsme taky po řádali n ějaký akce, v klubu Na Petynce. Takže jsme se i v tý dob ě vlastn ě trošku jakoby zamotali do tý oblasti toho organizátorství.

DK: Tak teda jestli m ůžeme k té Radosti?

DR: Ta Radost, nevím p řesn ě, kdy vznikla, kdy se otev řela, ale myslím si, že to byl n ěkdy rok 93, 92. Ze za čátku když to otev řelo, tak vlastn ě jakoby ty majitelé trošku jako tápali, nev ěděli, jakým sm ěrem se mají vydat. Byl to jako v tý dob ě klub, kterej byl pojmutej úpln ě jiným sm ěrem než všechny ostatní. Byla to jakoby diskotéka, ale prost ě - - - no, byl to prost ě klub. Byl to klub prost ě ve stylu n ějakejch americkejch klub ů, protože majitelé byli Slováko-Ameri čani. A v tý dob ě prost ě každej žasnul prost ě nad tím designem. To bylo n ěco naprosto novýho. Nikde nic tak jako nevypadalo jako v tý Radosti prost ě. bylo to tak zajímav ě členitý a - - - když se ten klub otev řel, tak než se nau čila ta klientela tam chodit nebo lidi, tak to jako n ějakou dobu trvalo a pak jako vlastn ě ten klub si našel už jakoby n ějaký DJe a utvá řelo se to jako spíš do tý tane ční scény. Pamatuju si, že když po nějakejch x m ěsících, když už to jakoby rozjelo, tak pak do toho klubu chodili každej den prost ě - - - každej den tam byli lidi a bylo tam úpln ě narváno v dobách toho nejv ětšího boomu. I t řeba v ned ěli prost ě byly fronty až ven. A lidi se nemohli dostat dovnit ř a bylo to prost ě úžasný.

DK: A chodili cizinci nebo hlavn ě Češi?

DR: Obojí. Češi i cizinci. Prost ě v tý dob ě to nem ělo žádnou konkurenci a bylo to fakt jako úžasný. A mn ě se tam posléze poda řilo i hrát jako rezident a hrál jsem tam s DJ Vilémem každý pond ělí. Asi x let jsem tam takhle hrál. Pak se ty pond ělky zav řely a v dnešní dob ě už se v Radosti hraje snad jenom v podstat ě pátek, sobota nebo st ředa, pátek, sobota nebo něco takovýho.

DK: A ty lidi, co tam chodili – byly to jako po řád stejný ksichty nebo se to n ějak m ěnilo? Jak to tak t řeba já osobn ě znám, tak to jsou více mén ě po řád stejný parti čky, co chodí.

- 108 - DR: Tak jako do tý Radosti chodili, když to vezmu jako v horizontu t řeba dvou, t ří let, tak tam chodili ty stejný lidi po řád. A nabalovali se noví a noví, protože jak ta scéna jakoby vznikala a po čet t ěch lidí nar ůstal, tak prost ě se vždycky n ěkdo novej objevil. Ale de fakto jako tam chodili hodn ě ty samí lidi. Plus cizinci.

DK: A pro č v ůbec tahle hudba? Spoust ě lidem p řipadá taková, já nevím, bezduchá, taková jednotvárná.

DR: To je docela otázka, na kterou narážím dost často. Spozst ě lidem - - - nebo takhle: ur čitá skupina lidí se tady k tý muzice dostalo trošku jinak než p řes hudbu. Bohužel samoz řejm ě je to ovlivn ěno t řeba drogama. Spousta lidí, který poslouchali t řeba rockovou muziku, zašlo na house party, která byla jako v tý dob ě n ěco jako underground, prost ě bylo to tak braný. Cht ěli to vyzkoušet. V tý tane ční scén ě samoz řejm ě figurovaly n ějakým zp ůsobem drogy - - - ne u všech lidí jo a spousta t ěch lidí, i když poslouchali t řeba úpln ě odlišnou muziku, tak se potom do tady tý scény dostali jako bu ďto drogama nebo prost ě je to ovlivnilo jakože to je nová módní vlna a tak dále. Protože to m ělo sebou samoz řejm ě jinej styl oblíkání a tak dále. Co se tý če muziky, tak to je takový t ěžký polemizovat. Bezduchá – prost ě - - - ono když to vezmu jako z pozice člov ěka, kterej jako tu muziku i skládal, i hraje a samoz řejm ě poslouchám i jiný muziky, i to mixuju, tak - - - každej druh muziky je n ějakým zp ůsobem bych řek jako monotónní a stejnej. Kdybych já si vzal prost ě muziku - - - když si vezmu t řeba dechovky, m ěl bych je do sebe namixovat, m ěl bych to naposlouchaný a n ějak se orientoval v tý muzice, tak prost ě by mi to p řipadalo jako kolovrátek. To samý v jiný muzice. Prost ě každá ta muzika je prost ě jakoby hodn ě podobná a de fakto lidi, který zase nejsou zasv ěcený tady tý tane ční muzice, tak t ěm to taky p řijde po řád stejný, že tam prost ě po řád n ěco bouchá, že je to po řád to samý. Nedá se to tak jako brát. Mn ě se ta muzika jako sama o sob ě prost ě líbí bez - - - já jsem se k tomu dostal prost ě úpln ě čist ě prost ě na bázi, že se mn ě to prost ě líbilo. Mn ě se líbily prost ě elektronický zvuky. Jak jsem říkal, za čalo to u t ěch depešák ů už. Zajímal jsem se prost ě o syntetizátory prost ě, o um ělý elektronický zvuky a prost ě se mi to líbilo. A tak to z ůstalo.

DK: Myslíš, že bys to m ěl usnadn ěný t řeba v tom, že seš z hudební rodiny?

DR: Na tohle ti asi nem ůžu odpov ědět. To nevím, jestli jsem to m ěl usnadn ěný. Usnadn ěný - - - ur čit ě mi to t řeba n ěco p řineslo, prost ě v ěděl jsem - - - tím, že jsem v ěděl n ějakou teorii, že jsem jako i v ěděl, jak to v tý muzice funguje. Um ěl jsem hrát v podstat ě jakoby na syntetizátory nebo na klávesy, takže jakoby v tomhle tom to t řeba n ějakej p řínos m ělo. Ale ta muzika jako taková - - - n ějak jako myslím si, že - - - ne, bylo to jako spíš o tom, co se komu jako líbí.

DK: Tak a když se ješt ě vrátím k té Radosti, to byl asi obrovskej fenomén tenkrát - - - a co ostatní kluby? M ěly ještě jako v ůbec šanci se n ějak prosadit vedle Radosti?

DR: No tak v tý dob ě to jako samoz řejm ě ty kluby m ěly jako hodn ě t ěžký, protože Radost v tý dob ě toho otev ření znamenala obrovskou, v tu chvíli investici do klubu, aby to tak vypadalo, což nebylo samoz řejm ě jednoduchý. Byl to v podstat ě jakoby obecn ě řečeno zahrani ční kapitál, kterej prost ě dal miliony na otev ření takovýdleho klubu. Byl prost ě kvalitn ě vybavenej, ozvu čenej, prost ě všechno, takže - - - já to nedokážu odhadnout, ale investice do Radosti byla v řádech možná bych si trouf říct i n ěkolika desítek milion ů. Já

- 109 - nevím, t řeba dvaceti. A - - - te ď nevím, kdo jakoby první se snažil jakoby tý Radosti ud ělat jakoby n ějakou konkurenci, ale ta Radost byla jakoby vzor - - - troufnu si říct, že ta Radost byla vzorem pro celou Českou republiku a celou jakoby klubovou scénu. Chodili se tam prost ě dívat všichni fanoušci, majitelé, potažmo promoté ři a nechali se tam jakoby inspirovat asi.

DK: Myslíš jako i hudebn ě i co se vzhledu tý če?

DR: Mhm. Ono vlastn ě když - - - jakoby prvn ě jako prvním konkurentem jakoby Radosti byly jako ty jednorázový akce, který po řádalo Roxydust. V tom Ládví a ve Slovanským dom ě. Pak si pamatuju, že tady byl ješt ě n ějakej klub, kterej se jmenoval Jubikvity. Ten byl myslím, nevím, jestli v Pa řížský. To vlastnil n ějalkej Angli čan. Byl to takovej undergroundovej klub. Jako samoz řejm ě ur čitá konkurence tu byla, ale na jednu stranu jako ta Radost prost ě byla jako jediná. Pak už si ani nevybavuju, jak to bylo jako spole čně s Roxy, jako kdy vzniklo Roxy, jak to bylo s Radostí. Na Meccu si pamatuju, když se otev řela. To už bylo x let jako po - - - to už si myslím, že Radost m ěla ten boom jako za sebou, ale po řád jakoby byla n ějakým zp ůsobem braná. No a pak už t ěch klub ů tady se za čalo rodit jak houby po dešti. Ale ta Radost, ta to prost ě vystihla úpln ě nejd řív a vyždímala z toho maximum.

DK: A když říkáš ten boom, to myslíš zhruba kdy?

DR: Ono t ěch boom ů by se dalo říct že bylo jako n ěkolik. Ale ten první boom, jako ty prvopo čátky tý jako housový kultury v Čechách se, mám pocit, datujou n ěkdy 93., 94., něco takovýho. Protože v tý dob ě vlastn ě souvisí taky trošku za čátky mojí firmy. Když se vrátím k tý Modrý terase, tak vlastn ě my jsme se ze dne na den vlastn ě ocitli jakoby bez práce a práv ě jsme si řekli s Petrem Braunem, že bysme mohli za čít vozit housový desky. Že tady vlastn ě nebylo kde to koupit. A z ni čeho nic jsme se prost ě sebrali a naslepo jsme jeli do Holandska podle adresy, etikety na deskách jsme našli prost ě firmu, která to prodává a koupili jsme tam prvních 100 housovejch desek. Ty jsme p řivezli, obvolali jsme jako n ějaký známý a desky se rozprodaly. No a takhle jsme to za čali d ělat, tak jsme vlastn ě založili jakoby obchod a vznikla firma.

DK: Tak to byl ten první boom, jaks říkal. A ten další?

DR: Pak za čal bejt velkej boom, když se tady za čínaly rodit jako první festivaly a opravdu jako na tu tane ční scénu za čalo docházet ješt ě víc lidí než jako tam docházelo. A byly tady návšt ěvnosti festival ů t řeba 20000 lidí. To mám pocit, že bylo n ěkdy kolem roku 2000. No, myslím si, že kolem roku 2000. Ale jakoby obecn ě vzato i od toho za čátku tam samoz řejm ě byl jako plynulej nár ůst. M ělo to ur čitou jako svoji gradaci a ze za čátku prost ě se tady objevovali jenom jakoby český DJové a jakoby šlo hlavn ě o tu muziku a postupem času se to vyvinulo tak, že už i se za čali zvát takoví první jako zahrani ční vlaštovky jako, který souvisely s tou muzikou. Pamatuju se, když sem poprvý p řijel Paul van Dyk za 500 euro nebo za 200 euro prost ě vlakem a lidi jásali prost ě. bylo tojiný než dneska, kdy přijede za, já nevím kolik za 20000 euro.

DK: A co t řeba jiný m ěsta – vnímals to n ějak, že se n ěkde n ěco d ěje nebo jezdils n ěkam?

- 110 - DR: Já jsem byl práv ě takovej zvláštní tím zp ůsobem, že t řeba - - - jména jako Loutka, Bidlo, byly prost ě jakoby opravdu ty dva první, který jakoby v tý scén ě figurovali. Byly to velký jména, všichni je uctívali, byla to svým zp ůsobem modla. Ale fungovala jenom po Prazel. Ale já jsem jako jeden z mála prvních za čal práv ě naopak - - - já jsem jakoby, když pominu tu Radost, tak já jsem v podstat ě po Praze tolik nehrál a já jsem jezdil hrát jako mimo Prahu. A já jsem v podstat ě objel celou republiku a získal jsem si tím jméno práv ě jakoby celoplošn ě, že jsem hodn ě jezdil hrát. A já jsem opravdu projel k řížem krážem celou republiku. Takže to bych moh vyjmenovat opravdu velkej seznam, kde jsem všude byl. Tak jezdil jsem hrát do Pardubic na první akce, kde vlastn ě - - - shodou okolností k Alešovi Blehovi, kterej tam po řádal jakoby diskotéky a já jsem tam vždycky byl jako kulturní vložka, že jsem tam zahrál specielní dvouhodinovej housovej set. Pak to samý, jezdili jsme hrát, dostali jsme angažmá v Bobycentru. Jezdilo se hrát do Boby do Brna. Takže jakoby - - - te ď nevím jako časov ě, jestli se jezdilo hrát d řív tam nebo tam, ale prost ě já jsem jezdil hodn ě hrát mimo Prahu. Do r ůznejch m ěst. Pak jsem taky jezdil hrát jeden čas v okolí Mladý Boleslavi. Tam byl klub Černá vdova, tak tam se jezdilo hrát. Pak v Liberci byl n ějakej vysokoškolskej klub, tam se jezdilo hodn ě hrát. Do Plzn ě se jezdilo hrát. Jezdil jsem hostovat i do Bud ějovic, kde tehdá za čal taky hrát Michal Burian, kdysi Elektromajk.

DK: Co na Teplicko t řeba?

DR: Teplicko, tam taky byly n ějaký pokusy, Teplice. Jezdilo se i na Moravu do Olomouce, do Ostravy, byly party na B řeclavsku. Opravdu celá republika, prost ě celá republika.

DK: Vid ěls n ějakej rozdíl, a ť už to vezmu t řeba v lidech nebo v těch klubech i t řeba v tom technickým zázemí mezi Prahou a mezi t ěma ostatníma nebo se to tak srovnalo?

DR: Tak když vezmu tu Radost, která byla jako v tý dob ě dob ře technicky vybavená, tak - - - byl to klub od klubu. N ěkde to technický zázemí bylo fakt jako výborný, jinde ne. To už takhle jako si p řesn ě nevybavuju. Vím, že t řeba, když se otev řelo to Bobycentrum v tom Brn ě, tak taky to bylo takový zase úpln ě n ěco jinýho. To byla zase taková monstrózní mega hala, takže - - - m ěli tam taky výborný vybavení. Ale hrálo se tam jako h ůř , protože tam m ěli špatn ě ud ělaný odposlechy pro DJe. Vím, že to hraní nebylo úpln ě takový jako v těch klubech. Jako že jsme si to tam museli sami ještě na míst ě dod ělávat, aby jsme jako vůbec n ějak mohli hrát.

DR: Takže n ěkdy v roce 95 - - - takhle: díky vlastn ě vzniku toho obchodu, jak jsme dováželi desky z Holandska, tak jsem se seznámil s jedním člov ěkem, kterej se taky za čal hodn ě zajímat o muziku a on v tý dob ě jako už m ěl n ějaký kr ůč ky ve skládání a n ějaký studiový technice. A dali jsme se spolu dohromady a poda řilo se nám prost ě d ělat jakoby nějakou tane ční muziku. Protože on byl jakoby spíš z tý oblasti jakoby t ěch diskoték, jako komer čnějších v ěcí, ale v ěděl, jak na to. A já jsem zase dával jako n ějaký nápady, co by tam - - - jak bych to ud ělal, aby ta muzika byla spíš jako v tom klubovým duchu. Takže jsme jako dlouhý ve čery strávili u po číta če, u nástroj ů a prost ě d ělali muziku. Až se povedlo n ěkdy v roce 95 vydat první jako housovou desku v Čechách v nákladu tisíce kus ů. S tím, že jsem už m ěl n ějaký kontakty jako s firmama v zahrani čí, tak jsem nechal tu desku vyvézt do ciziny. Neprodalo se samoz řejm ě úpln ě všechno, ale prodalo se zhruba 600 desek. A nejvíc m ě pot ěšilo, když práv ě jsem potom mluvil s Pavlem Bidlem, že tu

- 111 - desku vid ěl i v Americe. On byl v New Yorku a procházel tam místní shopy a říkal, že tam viděl jako naši desku. Tak to m ě jako moc pot ěšilo. A od tý doby vlastn ě s tímhle tím člov ěkem, jmenoval se Petr Pr ůcha, tak jsme tu muziku nep řestávali d ělat a poda řila se vydat další deska, která byla docela hodn ě úsp ěšná i tady jakoby v Čechách. Prodalo se jí docela dost kus ů, dost DJ ů o nás v ědělo a byla hodn ě medializovaná i na rádiích a práv ě v jedný takový klubový hitparád ě, že byla snad i na prvním míst ě. Vyšla i na n ějaký kompilaci. Takže jakoby Aiffel Records bylo v tý dob ě jako vydavatelství a b ěhem několika let se vydalo x kus ů vinyl ů v různejch limitovanejch edicích.

DK: To bylo po tom devadesátým pátým n ějak?

DR: Rozhodn ě 95 až 2000 se vydávaly r ůzný desky. Co se tý če jako mý jako autorský - - - te ď mi vypadl ten výraz, no to nevadí. Tak já jsem se podílel v podstat ě na čty řech deskách zhruba. Na 4 deskách a pak de fakto se ta spolupráce trošku p řerušila díky časovejm jako věcem, protože jsem se za čal víc v ěnovat jako obchodu a na tu muziku nebyl tolik čas. Takže pak jsme už jako nic neud ělali. A d ělal jsem spíš producenta a vydával jsem muziku jako n ěkomu jinýmu, kterou jsme jako taky se snažili prodat, ale jako už to nebylo nikdy tak jakoby kusama r ůžový jako p ři tý naší první a druhý desce, kterou jsme vydali.

DK: Ce t řeba ješt ě n ějaký fes ťáky?

DR: No ty festivaly práv ě za čaly jakoby - - - ten za čátek byl spíš jako v duchu t ěch klub ů. Prost ě maximáln ě - - - jako vrcholem byla prost ě n ějaká ta jednou za m ěsíc velká party někde v tom Ládví, to byla jako nejv ětší prost ě kulturní po čin. A ty festivaly, ty se objevily až jako o hodn ě let pozd ějc. A to, abych ti pravdu řek, to si nevybavím, kdy byl první festival. Jestli to bylo v roce 96, 97 nebo až 2000, fakt nevím.

DK: Takže tohletos nijak neregistroval?

DR: Ne, registroval jsem to ur čit ě, ale te ď jako nevybavím si te ď a tady, kdy byly první festivaly. Vím, že hodn ě se v tom angažoval práv ě Josef Sedlo ň, jako firma Lighthouse, který d ělali Open - - - festival Open Air Field - - - Cosmic Trip, ale - - - myslím si, že to bylo ur čit ě p řed rokem 2000 - - - já nevím, kdy byl první Cosmic Trip.

DK: Já myslím, že t ěch 97 nebo tak n ějak.

DR: Je to možný, no. Pak byl taky festival Svojšice. Ten byl, myslím, první v roce 2000. Tam už Aleš Bleha taky se podílel. No, myslím si, že tady - - - já si myslím 98, 2000, že se tam jako za čaly rodit první festivaly. Pamatuju si na toho Aleše Blehu, ten m ěl vždycky sm ůlu, že m ěl vždycky špatný po časí, spousty DJ ů a nikdo mu tam nikdy nep řišel. A čkoli jsem sám párkrát hrál. Taky jsem hrál na tom Open Air Fieldu párkrát. Mám doma i n ějaký tri čka. Na Cosmic Tripu jsem nehrál. A pak už za čaly jako takový ty masový festivaly jako Creamfields a takhle. To už bylo t ěch festival ů jak houby po dešti. To už je jakoby trošku - - - to už bylo takový i trošku mainstreamový. Bylo to opravdu pro široký masy a prost ě na ten festival p řišlo i t řeba 20000 lidí. Který teda postupn ě zase jako upadaly. Ale prost ě - - - ve srovnání s těma za čátkama prost ě tý housový kultury se to vlastn ě - - - ten prvopo čátek tý tane ční scény a housový kultury nejvíc asi bych řekl, že ovlivnil hardcore. Ta holandská klubová scéna to nejvíc ovlivnila, pak samoz řejm ě Anglie. Tady ty dva státy. No a

- 112 - postupem času samoz řejm ě se sem dostaly vlivy Francie, N ěmecka a tak dál. V Německu, tam bych řek, že ta klubová scéna tak jakoby byla trošku opožd ěnější.

DK: Opožd ěnější myslíš oproti tý západní Evrop ě?

DR: Mmm, opožd ěnější t řeba ve srování s tou Anglií a tím Holandskem. Tam to za čalo taky už trošku pozd ěji. Pak to tam taky jakoby p řišlo tahle vlna. Takže v těch za čátcích prost ě to bylo hodn ě o tom housu a samoz řejm ě ta muzika nebyla jediná a t ěch hudebních sm ěrů bylo víc. A i tadle ta jakoby klubová muzika se u nás za čala hodn ě vyvíjet. A za čalo se vyvíjet prost ě techno. A až se to dostalo prost ě do všech hudebních sm ěrů a dneska má člov ěk takový možnosti, že to je spíš jenom o tom, v který skupin ě se pohybuje. Když se někdo pohybuje v hip hopu a vyznává hip hopovou kulturu, tak prost ě sleduje tady to d ění a festivaly. Když n ěkdo poslouchá reggae, tak prostě tady más svoje stoupence a n ějakou uzav řenou komunitu. A n ěkdo poslouchá sound systémy a jezdí na sound systémy. A v dnešní dob ě už je toho tolik, že opravdu - - - je to prost ě obrovský.

DK: Jaks říkal o té Anglii – byl ses tam n ěkdy podívat?

DR: Do Anglie jsem strašn ě často jezdil spíš jako pro tu muziku. Anglie byla jako - - - pro mě velkou inspirací. Byl jsem tam - - - m ěl jsem plnej pas orazítkovanej anglickejma razítkama. Byl jsem se tam taky podívat v klubech - - - spíš než v klubech jsem tam hodn ě chodíl spíš jako po t ěch obchodech s tou muzikou a poslouchal ty desky. A líbil se mi ten Londýn jako takovej, celkov ě. Ty kluby, který jsem navštívil, tak byly jako takový menší, takový jako hodn ě undergroundový. Bylo to jako n ěco jinýho než u nás. Ale taky jsem se tam byl samoz řejm ě podívat. Pak jsem hrál - - - co se tý če hraní, tak jsem hrál - - - jak ses ptala na ty místa, tak jsem hrál mimo Českou republiku, tak jsem hrál v okolních státech sm ěrem na - - - když pominu Slovensko, tak sm ěrem na západ. V Rakousku jsme hráli ve Vídni n ěkolikrát, pak jsem hrál n ěkolikrát v Německu. Pak se mi poda řilo i hrát v Holandsku a ve Švýcarsku. A pak jsem jel hrát teda jednou do Ruska, do Moskvy. A to byl jako taky hodn ě zajímavej zážitek. To bylo hodn ě dobrodružný.

DK: Tos jel jak? Vlakem?

DR: Let ěl jsem letadlem. A m ěl jsem tam jeden booking v jednom obrovským klubu asi pro 2000 lidí. Plus jsem tam m ěl n ějaký rozhovory na rádiích a starali se tam o m ě p ěkn ě, krom ě toho za čátku, kdy m ě teda nechali čekat asi 5 hodin na letišti. Nikdo m ě nevyzved a byl jsem takovej bezprizorní. Jenom s tím kufrem desek, tak v pohod ě. Byly tam jako takový obrovský protiklady. Ale jako dobrá atmosféra, zajímavý no. Zajímavej poznatek.

- 113 - ZÁZNAM O ROZHOVORU

Projekt: Po čátky pražské klubové scény Narátor: Čen ěk Malý Kontakt: 724 427 006 Datum: 12. července 2010 Místo: U narátora na sídlišti, v parku (Praha, Zahradní M ěsto) Délka: Asi 45 minut

Narátor byl dop ředu informován o ú čelu projektu, a proto hned „spustil“ o hudb ě. Velmi krátce zmínil d ětství a vyr ůstání v Praze, o rodin ě tém ěř nemluvil. Brzy za čal mluvit o hudb ě, zejména o hudebních ko řenech a inspiraci. Jako jeden z prvních se za čal pohybovat v klubech na Strahov ě a zažil atmosféru prvních house party. Vzpomínal na první kluby U Zoufalc ů, Miš Maš, U Melouna, ale i na pozd ější (Radost, Roxy). Čenda často jezdil pro desky do zahrani čí, p ředevším do Holandska. Několik akcí u nás také po řádal. A čkoli pat ří mezi starší pam ětníky, scénu zažil trošku z rychlíku, protože byl n ěkolikrát na pár let ve v ězení (o tomto tématu moc mluvit necht ěl, tak jsem ho nenutila). Typické v rozhovoru bylo, že narátor za čal odpovídat na položenou otázku, ale velmi rychle se dostal k úpln ě n ěč emu odlišnému. Často také srovnával tehdejší dobu s dnešními pom ěry, z čehož bylo slyšet velkou nostalgii, ale zárove ň smí ření se s aktuálním stavem scény. Narátor mluvil vcelku rychle, ale nezdál se být nervózní. Po vypnutí nahrávání říkal, že by si ješt ě povídal a že by se o tématu dalo mluvit hodiny.

- 114 - DK: Tak by m ě zajímalo - - - prost ě za čni mluvit o sob ě. Kdy a kde ses narodil a od dětství to vem.

ČM: Tak už se to nahrává, jo? Tak dobrý. Já jsem Čen ěk Malý narodil jsem se v Praze, odmali čka žiju v Praze. Jsem rodilej Pražák a prost ě tak to je. Ani se nechystám v život ě někam jinam. A k tý hudební scén ě? No, tak všechno za člo asi v roku 1992, kdy v menších parti čkách lidí, vesm ěs kámoš ů, jsme se za čínali n ějak zajímat o nový v ěci, a to byla muzika. Já už jsem se za čínal tak p ět let p ředtím hodn ě zajímat o muziku. Vlastn ě já už se zajímám o muziku od svých osmi let. Vedla m ě k tomu n ějak trochu máma, m ě motivovala. Takže jsem si už od osmi let chodil kupovat na tajný burzy, který byly zakázaný u nás, do Slová če, toho si hodn ě lidí pamatuje, desky. Tenkrát punkový, rapový, hiphopový. A tím to všechno za čalo. Potom jsem potkal – já nevím, v kterým roku už – 1989 nebo 90, te ď nevím; kamaráda, kterej hrál už muziku na strahovských kolejích na jedni čce. A tam jsem se dostal n ějak v ůbec k tomu DJování. Tenkrát samoz řejm ě ješt ě nebyly žádný gramofony. Nikdo v ůbec nev ěděl, co je to mix, jak mixovat. Hrálo se tenkrát z klasických cédé ček nebo z malých vinyl ů, ze sedmipalcových, no já z maxá čů . Takže tam jsem se vlastn ě dostal n ějak k první muzice. Tenkrát jsem potkal Michala Vikto říka z JAR, Milana Kroužila a od nich jsem dostal vlastně taky velkej dar k funkový muzice, spíš jsem sp ěl k melodickým v ěcem, k housu. Tenkrát vlastn ě zpo čátku k housu, acid house. A pak jsem se n ějak p řeorientoval do budoucna na house až to skon čilo až do dnešní doby, kdy hrajeme p řevážn ě techno, detroit techno, minimal, i house, tech-house, deep house. Mám v ětší n ějakej záb ěr v tý muzice. Nedá se o mn ě říct, že bych byl klasicky jedno a to samý, jenom jako techna ř. To by m ě si nudilo. Ale tam to všechno za čalo a te ď jsem za čal poznávat tenhle DJing a tohle a najednou p řišel ten boom, osmdesátej devátej rok, konec totality, komunismu. Za čly vlastn ě nový v ěci. Za člo se dovážet desky, objevily se první gramofony a první parti čka lidí, za čalo se n ějak ošahávat tyhle v ěci. No a já m ěl to št ěstí, že jsem byl mezi, já nevím, deseti, dvaceti prvníma lidma, který se s tím vlastn ě potkali. M ěli to št ěstí, že je to bavilo a za čli jsme hrát. No a pak po n ějaký dob ě každej se někam dostal. Jelikož ale já jsem byl takovej zlobivej kluk, tak jsem vždycky tady byl dva roky. Vždycky jsem zlobil, byl jsem mladej, hloupej, blbej, tak m ě zav řeli, zase jsem tady nějakou dobu nebyl, zase jsem se k tomu vrátil a takhle to šlo n ěkolik let. A v dnešní dob ě vlastn ě už jenom hrajeme a už je to o muzice, o kámoších. O tom, co jsem cht ěl – že ta muzika pro m ě znamená hodn ě, vlastn ě že to je celej m ůj život se dá říct. Tak se vrátíme k tomu devadesátýmu roku. Tenkrát to prost ě za člo a my jsme za čli poznávat tu muziku, za čli jsme poznávat r ůzný styly, lidi. Samoz řejm ě p řišlo období – jako bylo hippies v Americe, tak p řišlo období drog tady. Všichni experimentovali, za čli jíst n ějaký ty nesmysly. Samoz řejm ě jsme to vyzkoušeli taky jako mladý kluci, blbli jsme. No a tím se to odvíjelo. Za čli jsme hrát, za čal jsem ješt ě vozit jiný v ěci z tý muziky. Najednou jsem poznal party, že lidi se dokážou bavit. Tak jsme chodili, m ěli jsme party, hráli jsme pro ty naše kámoše. Potom se najednou p řidali parti čka, víc lidí. Ze za čátku to bylo o padesáti, o sedmdesáti lidech. Najednou za rok už to bylo t řeba dva tisíce lidí na party. Rozr ůstalo se to, až to dorostlo do n ějakých nadm ěrných velikostí až do týdle doby, kdy se to všechno zkomercionalizovalo. Dneska už je to komer ční. Dneska hlavn ě jsou noví lidi, nová generace p řišla, hlavn ě hiphopová, r´n´b. Takže dneska je to už taky n ěkde jinde než to bylo na za čátku. Takže takhle to všechno za člo. A asi bych se vrátil k tomu za čátku. K tomu, k čemu bych se cht ěl vrátit v tý dob ě.

- 115 - DK: Já ješt ě jenom se zeptám. Tys říkal vlastn ě že t ě i máma k tomu n ějak vedla, ovlivnila. Co tenkrát t řeba poslouchala?

ČM: Moje máma poslouchala hodn ě černošskou muziku a italskou. Jako ta italská, ta m ě nikdy nijak nebrala. To jsou takový ty klasický Drupi a Tricky a Powery, to poslouchala asi v ětšina lidí. Ale k tý černošský, to byla prost ě – já nevím, Aretha Franklin, Cool and the Gang, takový ta černošský kapely. A to m ě za člo brát, prost ě ten funk. Najednou to jsem zjistil, v tom jsem se našel. Jako to melodi čtější v ěci, černošský, ale funky hodn ě. James Brown a takovýhle v ěci. Tak tím jsem dostal základ úpln ě k tomuhle. Já už jsem předtím poslouchal n ějakou, od osmi let s kamarádem jsme chodili kupovat, jak jsem říkal ty desky, takže jsem poslouchal hodn ě už New Order, Kraftwerk a takovýhle, takový ty elektronický po čátky, co všechno šlo ze západu, hlavn ě ze západního N ěmecka se sem dostalo. Takže jsem poslouchal. Už jsem byl taky trochu jinde, nikdy jsem nebyl komer ční. To jsem poslouchal tuhle muziku, pak jsem se dostal k tý černošský a pak jsem se dostal k Vikto říkovi na Strahov, na tu Jedni čku a tam jsem dostal úpln ě základ toho soulu, funku, hip hopu, rapu. A te ď najednou jsem se za čal hledat. To se mi líbilo, tohle a najednou přišly gramce a tahle nová scéna – acid, acid house a tam jsme se prost ě našli. V ětšina z nás z těch kámoš ů, co jsme byli, tak tam jsme se našli. To se nám líbilo, bavit lidi, stát za gramcema a mixovat, u čit se mixovat, co je to mix. Nebyly tady žádný školy, nikdo vám to nemoh ukázat, jak se mixuje desky dv ě dohromady. Takže všichni jsme na za čátku byli sami a zkoušeli jsme, experimentovali jsme. A tak jsme zjistili po n ějaký dob ě, po p ůl roce, po roce, že jsme se všichni nau čili mixovat a dostali jsme n ějakej - - - vyt říbili jsme si styl a za člo to. Otev řely se hranice a za čli jsme jezdit do Anglie, do Holandska, vlastn ě do Holandska úpln ě nejvíc s kámošema, který m ěli vinyl shopy pro desky. Tak jsem dostal taky brutální základ – party a vinyl shopy. Když jsem m ěl u sebe tucet desek a jel jsem do vinyl shopu, kde jich m ěli p ět tisíc, tak to bylo - - - celej den jsem tam strávil jenom posloucháním a mohl jsem si jich vybrat jenom padesát, takže to bylo nejhorší. Takže takhle byly po čátky, kdy jsme jezdili, cestovali a poznávali. To bylo úpln ě to nejlepší, ty za čátky. Vždycky, když je n ěco na za čátku, tak je to nejlepší.

DK: Ty kámoše tenkrát, to myslíš koho?

ČM: No samoz řejm ě Dan Aiffel, Igor Pataky, kdo to byl. Pak samoz řejm ě Pavel Krejdl, toho taky znáš. No a to bude asi - - - Petr Braun, to byly asi tyhle čty ři osoby, se kterýma já jsem jezdil hodn ě ven a kupoval - - - hlavn ě s Danem Aiffelem, protože ten m ěl jako první asi z Čech ů asi ur čit ě mel vinyl shop, Aiffel Records, že dovážel vlastn ě ty vinyly. A jako můj dobrej kamarád, tak jsem s ním hodn ě cestoval. A jezdili do Holandska. A nejenom pro vinyly, pro gramce, pro vizuální v ěci, pro audio techniku, pro DVD čka, CD čka, pro muziku, mixy, pro promá če a takovýhle. Tam jsem poznal Holandsko a tam si mi rozv ětvila ta scéna úpln ě nejvíc; jako ta muzika, tam jsem dostal brutální základ. To asi by cht ěl každej, když teda nemohl žít v Americe, tak Holandsko bylo asi to druhý, že Anglie a Holandsko byla asi kolébka toho housu a toho techna. Takže takhle no.

DK: I na n ějaký party jste tam chodili?

ČM: Samoz řejm ě do Roxy, do Holandska do Amsterdamu. A potom Mild Week a Paradiso, prost ě Paradiso. A Chemistry. To byly vlastn ě nejlepší kluby, co byly. Potom Roxy vyho řelo a prost ě to skon čilo. A pak dál po sv ětě jsem jezdil samoz řejm ě. Já jezdím

- 116 - tak n ějak celej život. Když to jde, tak prost ě cestuju a jezdím na n ějaký party r ůzn ě po sv ětě. Špan ělsko, Itálie, já nevím, Amerika, Japonsko, Anglie, já nevím, Ma ďarsko, Slovensko, prost ě cestoval jsem a poslouchal jsem.

DK: A jaký to bylo tenkrát, když tady ty kluby žádná nebyly nebo se úpln ě rozjížd ěly a vid ěls ten západ. Byl to velkej rozdíl?

ČM: No tak to ur čit ě. Tam asi všichni čerpali, kdo rozjížd ěli ty kluby. Tenkrát se rozjížd ěl první klub, u kterýho jsme vlastn ě byli s Pavlem Krejdlem, a to byl vlastn ě první v ůbec klub, kterej byl. On to byl Miš Maš, po Miš Maši p řišla Alfa, Alfa Planet, no a Sluní čko. A to byly první a vlastn ě ho za čal rozjížd ět Honza Machálek, kterej vlastn ě, já už nevím, v kolikátým roce, to byl hudebník, kterej emigroval do N ěmecka. A po n ějakých letech, když se otev řely zase hranice, tak on se vrátil, tak už čerpal samoz řejm ě z tý n ěmecký scény, m ěl n ějakej základ. Odchytil si N ěmce, kterej dokázal d ělat vozit DJe, kterej bookoval DJe, Christopha, a m ěl ho u sebe a ten bookoval dokonce - - - vlastn ě se sem dostali první cizí DJové, to byl Westbam tenkrát, Paul van Dyk, Marco Zaffarano a tak dále a tak dále. To byla vlastn ě úpln ě první party oficiální, který tady byly. A my jsme u toho byli. A už jsme hráli, už za těma DJema a koukali jsme na n ě - - - tenkrát to bylo prost ě úpln ě jiný. Prost ě to bylo na za čátku, tak všichni se poznávali a bylo to všechno cool prost ě, v pohod ě. Dneska už je to prost ě trošku jiný, jinak nastavený ty la ťky. Je to všechno o známejch, o pen ězích hlavn ě a o managementu, kterej vás n ěkam tla čí. Dneska samej Tiesto, Carl Cox - - - takže my jsme ta parta naše furt z ůstala tak n ějak do undergroundu, nikdy jsme nezkomercionalizovali. Jedeme si za tím, co nás baví a hrajeme si. Nikdo nám ur čit ě ne říká: „Takhle už to není a bude se hrát trakhle, takhle, takhle.“ My jsme se nijak tomu nikdy nepod řídili. Vždycky jsme byli sví a asi budem do smrti. (smích)

DK: A tenkrát ty peníze na ty desky - - - to muselo stát asi víc než v dnešní dob ě.

ČM: No, víš že ani ne? To bylo tak samoz řejm ě dejme tomu 400 korun, 450 i 500 n ěkdy některá deska. Ale kdybych to tak n ějak vzal, tak 400 korun stál ten maxá č. Samoz řejm ě na tu dobu to bylo asi víc pen ěz než dneska. No dneska stojí deska, já nevím, 350 korun, takže tak velkej rozdíl to není, ale vymizely úpln ě veškerý vinyl shopy. Nebo aspo ň v Český republice. Že v ětšina lidí - - - d řív se člov ěk musel nau čit mixovat, aby ten druhej poznal, že v něm n ěco je. Jako herec se musel nau čit hrát. Ale dneska už je to o softwarech, o hardwaru, o programech po číta čovejch, o final schratchi. Dneska ten DJ vůbec nemusí um ět hrát a m ůže za čít hrát. Protože tam zmá čkne tla čítko synchronizovat, dv ě desky se mu smíchaj samy do sebe a on jenom vlastně si hraje s šavlema. Takže jako klaun. A prost ě taky se tak posunula ta muzika. Je 10% lidí na sv ětě, který já považuju za dobrý DJe a zbytek je prost ě, co tady z ůstalo.

DK: Co t ě tenkrát na té hudb ě tak zaujalo? Protože pro soustu lidí je taková jako bezduchá, takový bouchání o ni čem.

ČM: No práv ě to bouchání a to bezduchý, co si lidi myslej, tak to m ě zaujalo. Že to bylo něco jinýho, nekonven čního, novýho. Nebylo to komer ční. Prost ě n ějak jsem k tomu sp ěl už od tý černošský muziky, prost ě se tam hodn ě prolínalo - - - samoz řejm ě techno p řišlo potom hodn ě o zvucích, už to nebylo o melodiích, ale o zvucích, o r ůzných nástrojích. Samoz řejm ě experimentální techno, ambientní techno, hard techno, detroit techno a bla bla

- 117 - bla, t ěch styl ů techna je hrozn ě moc. Já jsem si vždycky ulítával na Jeffu Millsovi jako mýmu nejoblíben ějšímu DJovi a k těm detroitským, americkým DJ ům. To m ě bralo. A ty nikdy práv ě nehráli tohleto bezduchý techno. Na za čátku taky hodn ě experimentovali, ale po n ějaký dob ě se všichni našli a už to bylo hodn ě melodický. Takže já spíš sp ěju k těm melodickým v ěcem. Já - - - hlavn ě ty melodie, muzika sama o sob ě, muzika. Jedno, jestli tomu budem říkat techno, minimal, house, to je jedno pro m ě. Slyším v tom n ějaký zvuky, který se mi líb ěj a napl ňuje m ě to. Jako DJe, tak prost ě dělám, co m ě baví. A doufám, že to ješt ě budu d ělat.

DK: A tenkrát ješt ě, jaks říkal ty kluby, vlastn ě na Strahov ě, to nebyl úpln ě - - -

ČM: To nebyl úpln ě klub. Vlastn ě klub 001 možná i do dneška je, protože vím, že Klub 007 je. To byla klasická, dejme tomu, diskotéka, která m ěla b ěžnej program. Hlavn ě p řes prázdniny, když tam studenti odjeli a jezdili tam na n ějaký pobyty Poláci, Slováci a ty poznávací zájezdy, i cizinci. Tak to byla hlavn ě diskotéka, ale my jsme tam m ěli jeden den, pátek, v tejdnu, kde prost ě jsme si hráli tuhle jinou muziku. Prost ě že najednou p řišel rap, funky a hrálo se to tam. A já m ěl výhodu, že jsem m ěl kamaráda, kterej tam hrál tyhle diskotéky, takže ten tam hrál dejme tomu 3x nebo 4x v tejdnu, takže já jsem si za nim mohl kdykoli zajít,vzít si svoje desky malý, ty sedmipalce nebo CD čka a hrát si ty svý, co chci. A pak jsem m ěl tu noc s tím Michalem Vikto říkem, kdy jsme hráli tyhle v ěci. To tenkrát za čla - - - i na Slovensku, DMC, to byly první labely, který vlastn ě vycházely remixy. Remixy tenkrát tych v ěcí jako C and C Music Factory, Snap, Technotronic. Vlastn ě ty DMC, to byli DJové v Anglii, který smíchávali a d ělali megamixy, která jedna skladba měla t řeba dvacet minut. Tak takovýhle v ěci jsme si tam mohli dovolit hrát. Prost ě n ěco, kde se to nikde nedalo hrát, tak tam to za člo. I na tý Jedni čce, jednou tejdn ě aspo ň. Tak tam jsem dostal ten základ a najednou pak p řišly ty kluby a už jsme se mohli rozvíjet, už nám dal n ěkdo prostor, kde jsme mohli hrát ne to, co nám n ěkdo řek jako tenkrát za komár ů: „Todle ne, todle jo.“ Tak jsme si prost ě našli a mohli jsme hrát to, co jsme cht ěli. To byl ten zlom v těch 90. letech, 92. rok p řesn ě.

DK: Potoms vlastn ě ješt ě mluvil o Miš Maši, že jo?

ČM: Miš Maš, to byl úpln ě první klub, vlastně jako oficiáln ě první klub. Samoz řejm ě to za člo všechno u Melounu. Úpln ě oficiáln ě první party, tkerý všichni asi pamatujem, tak to bylo u Melounu. Ale potom oficiální první klub byl Miš Maš. A potom už za čly další ty kluby. Pak otev řel náš kamarád - - - nevím, v kolikátým to bylo, asi v 96., nebo 97. rok, Marek Řeřicha klub Golem a tam jsme se prost ě našli. Tam jsme si mohli hrát, kdy jsme cht ěli, jak jsme cht ěli, trénovat. To byly po čátky. Chodili tam jenom kámoši, takže to byly neskute čný kalby, kalení. Dohrálo se, šlo se prost ě parta lidí, já nevím, 20, 30 lidí jelo k vod ě, prost ě se jelo normáln ě bavit. Dneska už to takhle v ůbec není. Dneska už jsou takový uzav řený party, pár lidí. I když našt ěstí že ta naše parta furt tak n ějak vydržela, aspo ň t ěch 20, 30 lidí, že se vídáme, n ěkdy se d ělají akce. Ale dneska ty lidi ani nev ědí pomalu, na co jdou, na koho jdou, prost ě pro srandu. Tak to vnímám já.

DK: Kde byl ten Golem?

ČM: Ten Golem byl na Jižním M ěst ě. Jak jsou koleje studentský, p řesn ě. Tamm to bylo, asi za čátek.

- 118 -

DK: Co t řeba Radost?

ČM: No, Radost, to byl první americkej klub v Čechách. To byl velikánskej boom. To byl první takovej klub, kterej byl na úrovni. Byl v top 10 v nejlepším klubu na sv ětě, nevím, kolikátej rok to byl, to bych lhal, to už si nepamatuju, ale vím, že tam byl.

DK: 98 myslím.

ČM: No, 98, to je dost možný. P řesn ě, 97 by Golem, 98, no to byl nejlepší klub. A tam za čli vozit samoz řejm ě taky cizí DJe první. Carl Cox, Jeff Mills, prost ě ti odehráli v Radosti. Já nevím, kdo tam všechno byl z DJ ů. Ze za čátku byla pro m ě Radost hodn ě dobrej klub, hodn ě srdcová záležitost. Do 2003, 2004 to byl pro m ě fakt hodn ě dobrej klub, uznávanej, super se tam bavilo, hrála se tam muzika. Až poto se rozpad, vyhodili n ějakýho manažera. P řišel novej manažer, kterej za čal vést tu muziku a v ůbec celej klub - - - prost ě se stylizovali n ěkam úpln ě jinam. Pak tam bylo jednou za m ěsíc nebo dvakrát do m ěsíce nějaká nárazová akce, která prost ě - - - už to tam za čalo kolísat, zam ěř oval se ten klub hodn ě na cizince. No a v dnešní dob ě ten klub je úpln ě n ěkde jinde. To je o tom r´n´b, o hip hopu a pár akcí a prost ě už nemá ten šmrnc, už se tam nedá - - - lidi se tam nebav ěj, nedá se tam hrát nahlas a tak. Už je úpln ě n ěkde jinde ten klub. Ale Radost na za čátku pro mě jedna ze srdcových záležitostí, ur čit ě.

DK: A tam bývaly akce každej den?

ČM: No ze za čátku tam bylo hodn ě často. No hlavn ě samoz řejm ě byly pátky, soboty, to bylo jasný. Ale pak najednou samoz řejm ě z pátka a soboty už byly st ředy, p řišly čtvrtky. Prost ě ten klub, jak se rozvíjel a vyvíjel, tak si moh dovolit prost ě otevírat i v jinej den než byl pátek a sobota. Takže se rozjížd ěl, nabral lidi, n ějaký renomé dostal. A chodilo tam hrozn ě moc lidí ze za čátku, co si pamatuju, zašel jsem do Radosti, šel jsem k DJovi a šel jsem tam p ůl hodiny. Prost ě jsem se tam nemohl protla čit lidma. To dneska pomalu nikde nevidíš, ani na party.

DK: Pro č si myslíš, že to je?

ČM: No zaprvé prost ě samoz řejm ě p řišla n ějaká doba, jako vlastn ě nás vyst řídala nová generace. To je jako ur čit ě taky jako n ějká základní v ěc, co si myslím. P řišla nová generace a lidi se m ěněj, ty mladí lidi se m ěněj. Prost ě jak je to s módou, ta se taky vrací, furt je to dokola. Chvilku je takle, chvilku támhle, pak se vrát ěj ty st řihy. A takhle je to i s tou muzikou. Ta se furt to čí, ona se asi nikam už neposune úpln ě do n ějakých, abychom to už nepochopili. Furt bude už stejná. Maximáln ě o n ějakých zvucích jiných, ale podle m ě už je to n ějak maximum toho, co m ůže n ěkam dosáhnout. Bude se d ělat maximáln ě filmová muzika a tahle muzika, ta tane ční. Ale prost ě už to nep ůjde nikam dál. Furt se to bude to čit. A tyhle prost ě, ty noví, mladí lidi - - - a komerce, hlavn ě se to zkomercionalizovalo. Díky televizi a lidi, co d ělaj ty mega festivaly a cht ěj na tom vyd ělat, tak samoz řejm ě tady budou takoví lidi, komer ční, který vidíte na MTV a na týdlech stanicích, aby p řilákali tyhle mladý lidi a vyd ělali na tom peníze. Už to prost ě není o muzice, ale o tom, aby - - - nebo ty lidi, co to d ělaj, hlavn ě to d ělaj kv ůli tomu, aby z toho byli živi. Zkomercionalizovalo se to úpln ě všechno, to je m ůj názor. Ale to je prost ě

- 119 - dobou, to je asi normální. Ono to postihlo nejenom nás, ale asi i celej sv ět, si mysím, aspo ň do n ějaký míry. Akorát že tady zrovna tu Českou republiku to vzalo hodn ě. Ten trance sem hodn ě dostal, ty White Sensation party a hodn ě ta komerce. Máchá č. Tak to je.

DK: Ty sáms zkoušel n ěco po řádat? N ějaký akce?

ČM: No samoz řejm ě. Tím jsem si taky prošel. Po řádal jsem vlastn ě t ři oficieln ě, t ři akce. Ta první asi už byla v roce 99. To byla úpln ě první, kterou jsem po řádal, za Hradcem Královým. Ani nevím p řesn ě, jak se to jmenovalo. Ale druhou si pamatuju p řesn ě, to byly Underground Garage, to bylo na Palachov ě nám ěstí. To byl rok 2002, 17. listopadu, to si pamatuju p řesn ě. A pak byla ješt ě jedna akce, a to byla spíš už ne tak velká, tak velkých rozm ěrů. To byla spíš taková privátní, tam bylo tak 200, 300 lidí. A tam ty dv ě byly velký, tam p řišlo asi t ři a p ůl tisíce lidí. M ělo to reklamu jak prost ě rádiovou a marketingovou a bla bla bla, velikánskou prost ě. takže jsem si od za čátku, dva m ěsíce p řed tím myslel, jak to není jednoduchý a pak si všechno vyzkoušel, jak je to složitý. Jak dostat ze sponzor ů nějaký peníze, obcházet lidi, lepit plakáty, do toho vytvá řet plakát, chodit na rádia mluvit rozhovory. Tak jsem si to vyzkoušel i z tý druhý stránky. Tak samoz řejm ě není to jednoduchá v ěc, ale když je schopnej mamagement a tým lidí, tak se to dá d ělat. Ale to m ě nikdy nebralo. Já jsem nikdy tu muziku ned ělal nebo tyhle party nepo řádal, abych vyd ělal, ale cht ěl jsem ud ělat party, na kterou bych moh bejt hrdej. Jednou si říct: „Jo, to bylo to správný.“ Na tý party hráli lidi, který jsem cht ěl. Lidi se hodn ě bavili, co vím. Dodneška se vlastn ě o tý akci mluví. Nebo co se známí nebo jiný lidi, když se jich na ni zeptám na tu akci, jakej z toho m ěli pocit, tak slyším chválu. A to bylo to moje uspokojení za tu akci. Jako vyzkoušel jsem si to i z tý druhý strany.

DK: A kdo tam hrál tenkrát? Vzpomeneš si?

ČM: Samoz řejm ě. Tak z těch českých DJ ů, to jsem byl samoz řejm ě já, Pavel Krejdl, Agent, Igor Pataky, pak tam byl Toky, jo, to byli Slováci. A z těch cizích Steve Bicnkell a Christian Wünsch. To byli vlastn ě tyhle, ty cizinci. Bicknell z Anglie, Christian Wünsch ze Špan ělska a Max ….. taky z Anglie.

DK: A nebylo problém je n ějak domluvit?

ČM: No, tak našt ěstí ne. Nebylo to tak jednoduchý jak dneska. Oni nem ěli ješt ě v tý dob ě tak žádný manažery, takže se jako domlouval DJ s DJem. A jelikož já jsem tenkrát po řádal tu akci s Igorem Pataky a on s něma už na n ěkolika akcích hrál a už se n ějak kamarádil a jak jsme jezdili pro desky - - - já jezdil vlastn ě zase na Sónary do Špan ělska, prost ě na ty akce, tak jsme se n ějak všichni tak trošku znali, tak se prost ě dalo. Poslala se záloha no a oni p řijeli. Kolikrát se stalo, že i ty velký akce m ěly nabookovaný DJe a ty se n ěkde sekli nebo kousli, ani nedolet ěli. Nebo jim dali letenky a oni nep řilet ěli. To se stávalo, ale mn ě našt ěstí, to musím zaklepat, že ty akce, který jsem všechny d ělal, tak m ě nikdo neodmít a přijeli. Ale tak já jich ned ělal tolik, našt ěstí. Ono potom když to n ěkdo d ělá dlouho, tak pravd ěpodobnost, že mu n ěkdo nep řijede, se stane jednou za čas.

DK: A když vezmeš ješt ě ty první kluby tenkrát a když jdeš t řeba dneska n ěkam, jakej je tam rozdíl mezi t ěma lidma, jak se baví, co je tam v ůbec za sortu lidí a tak.

- 120 - ČM: Dneska to je asi úpln ě jiný. Ne říkám, že ty lidi se úpln ě zm ěnili, ale prost ě chod ěj ty jiný lidi a asi byla jiná doba a my jsme vyr ůstali v jiný dob ě, v jiným mravech a tohle, dneska vyr ůstají n ěkde jinde a všechno se to pohlo n ěkam jinam. Nebo každej má sv ůj nějakej názor na to. Jako tenkrát ur čit ě to bylo o tom, že ty lidi prost ě se spolu dokázali víc komunikovat, bavili se, bavili se o v ěcech, bavili se o mixech, kdo hraje, odkud je, kde hraje a pro č hraje takhle a takhle. Poslouchali mixy, dokázali t řeba ocenit DJe, jo, to byl dobrej mix. A to dneska už na té party už neslyšíte. Tam p řijdou spíš lidi vykalit se, vykalí se, vyhopsaj se, ale už nikdo nebaví se o tom. Nejdou spolu potom nikam dál celá party, že by šli n ěkam dál pak k vod ě a všichno se bavili, užili si to. Dneska to ráno skon čí, všichni se rozlet ěj n ěkam do t ěch svých krabi ček a jedou si dál. Spíš utíkaj, mn ě p řijde, vždycky o víkendu p řed normálním pracovním týdnem. N ěkam se uklid ěj, tam se zmast ěj, vyblbnou se, vypatlaj si hlavy a v pond ělí zase nastoupí do toho stejnýho vlaku. Tak to vidím já. Ale ur čit ě se jako povede pár akcí dnesla. Nevím, jak klub ů nebo akci ček, který se potkaj. Není to úpln ě jako u všech akcí, že by stály za prd, ale n ěkdy i v týhle dob ě se ud ělá n ějaká akce a mám z ní dobrej pocit. Proto hraju dál. Protože kdybych hrál na n ějakých akcích, který by m ě nebavily nebo todle, tak už bych asi nehrál ani, protože by m ě to nenapl ňovalo. Takže asi tak.

DK: Co t řeba zbytek republiky? Vnímals to n ějak?

ČM: Jo, to je jasný. Samoz řejm ě se rozr ůstala ta scéna po celý republice. Prahou to za čalo a pak se chytal ostatní m ěsta jako Brno, to je jasný. Druhý nejv ětší velkom ěsto. Takže Brno po Praze bylo, tam jsme taky hodn ě jezdívali. Samoz řejm ě na za čátku do Favoritu, do Boby Centra a prost ě na r ůzný akce do garáží. Tam to taky za člo. Vlastn ě to bylo druhý, taková Praha. Takže tam se to rozjelo, druhý velkoměsto, tam se to rozjelo. Pár lidí jako Gabo to podchytli na za čátku a za čli d ělat velký akce. Orion Hally vlastn ě p řišly až po nějaký dob ě, ale to bylo to nejv ětší, co asi, po Garážích, co byly v Brn ě Orionky. Takže Brno jsem vnímal, ale v ůbec celou republiku: Plze ň, to bylo víc m ěst, jak jsme za čli jezdit. Český Bud ějovice, tam se to taky chytlo. Kam jsme to ješt ě hodn ě jezdili? Na Máchá če. Máchá če první byly taky vynikající, první Máchá če byly hodn ě techno. Prvních p ět, šest Máchá čů bylo fakt prost ě klasický techno. Až se vlastn ě Gabo p řidal s tím Jirkou Pokorným, prost ě za čal prod ělávat na Orionkách, p řišla krize, bla bla bla, p řišla ta doba nová, nastoupila nová generace, oni za čli prod ělávat, tak za čli spolu d ělat trošku do komer čnějšího typu. Neza čly se zajímat jenom o party, ale o sv ětelnou techniku do televize a takovýchle v ěcí. A vlastn ě jsou dneska taky n ěkde úpln ě jinde, vyd ělávaj peníze, už se to oto čilo. Vyd ělávaj peníze, každej rok maj Máchá č obrovskej, v televizi smlouvy, takže io jsou úpln ě jinde, ti se maj taky dob ře.

DK: Stalo se ti n ěkdy, že by za tebou t řeba n ěkdo p řišel: „Nau č m ě to.“

ČM: Jo, tak to se mi asi stalo, to asi každýmu DJovi se stalo, že by cht ěl n ěkdo nau čit. Samoz řejm ě pár lidí jsem asi u čil za ten život, ale nebylo jich moc. Já - - - kdyby n ěkdo přišel úpln ě n ějak jó fakt rval na m ě: „U č m ě to, u č m ě to, u č m ě to.“, tak bych ho to asi učil, ale jelikož jsem byl n ějak zaneprázdn ěnej tím a nem ěl jsem kdy, je to u čit, tak pár lidí, dejme tomu t ři, čty ři jsem nau čil mixovat za n ějakou dobu, ale nikdy jsem to nebral jako že bych byl ten u čitel, jakože stál a n ěkoho u čil t řeba za peníze nebo i normáln ě. To ne. Ale pár lidí jsem nau čil mixovat, to jo. Vlastn ě Pája, ten taky u čil mixovat. Ten spíš byl na to, že s nima dokázal stát u t ěch gramc ů a bejt a bavilo ho to. Já jsem moc na to nem ěl

- 121 - výdrž, na to n ěkomu n ěco vysv ětlovat. Jako já mu to vysv ětlím jednou, dvakrát, a pak nemám na to moc nervy, když to nepochopí člov ěk, mu to vysv ětlovat dál.

DK: Tys říkal, žes tady pár let byl, pár let nebyl.

ČM: No, jsem byl zlobivej kluk. Blbnul jsem no, zav řenej jsem byl. Zlobil jsem, tak m ě zavírali a pak zase poušt ěli. To jsem byl ješt ě mladý st řevo. Takže moje rodina si taky se mnou užila svý v ěci. Jo, už to je za mnou, už to je dlouhá doba za mnou a už jsem pochopil. Už jsem vylé čenej.

DK: Napravili t ě.

ČM: Už jsem napravenej, jak by řekli oni.

DK: Co v Ládví party?

ČM: V Ládví party? Tak ty byly vynikající. Jako ty tenkrát, všechny ty party díky tomu, že to bylo fakt na za čátku, tak si to lidi užívali a poznávali. Hlavn ě poznávali nový v ěci. Jak vůbec zvuk, muzika, lasery, sv ětla, dekorace, výtvarný um ění, lidi, tane čníci, prost ě všechno furt p řibývalo, jak se to rozr ůstalo od za čátku. Každá party se n ěkam posunula zase o stupínek vejš. Že prost ě nabírala ty grády a prost ě se dostávala n ěkam, aby se to dalo srovnat už i s nějakou zahrani ční scénou. Tak o to to bylo víc zajímavý. Že každá ta party byla lepší. A to se mi prost ě líbilo, jak se to vyvíjelo. Lidi se vyvíjeli, lidi se nau čili poslouchat, mixovat, stahovali. Tenkrát se nedala stahovat muzika, jak dneska prost ě internet. Tenkrát za tebou p řišel kluk uprost řed party, když jsi za čal hrát, jestli si tam nem ůže napíchnout datku, že to bude stahovat, aby m ěl n ějakej mix. Protože tady tenkrát nebyla v ůbec šance n ěkde n ějaký mixy sehnat. A tenkrát se snad natá čelo na kaze ťáky úpln ě na za čátku, na kazety. Pak za čly datky, na videa a takovýhle. A lidi byli rádi za to, že maj n ějaký mixy. Protože to když nem ěl nikdo známý v nějaký cizin ě, v Americe, v Nizozemsku, v Anglii, aby jim poslali n ějaký originál CD čko, tak prost ě to se nechytalo. A o to to bylo zajímavý. Že lidi m ěli zájem o tu muziku, cht ěli ji a chodili prosit, až je donutili nahrát n ějaký mixy. To bylo super tenkrát. O to to bylo zajímav ější. Dneska už ani nikdo nic nenahrává, protože ví, že to n ěkdo stáhne, dá to na net, tam si to stáhne zadarmo. Nikdo dneska už ani nechce platit za muziku, za desky, protože v ětšina lidí ani nemá peníze, tak si radši všechno postahuje. A to už je dokázáno díky tomu hudebnímu pr ůmyslu, že lidi radši už všechno stahujou zadarmo, než aby za to platili. Ale já si koupím desky radši. Já jsem zastánce desek hodn ě, nepreferuju n ějaký ty nový formy jako wawy, final scratche a od za čátku až do dneška hraju vlastn ě z desek.

DK: A po řád jezdíš do zahrani čí pro n ě?

ČM: No, jak se dá. Te ď jsem vlastn ě dva roky nebyl, protože jsem byl p ředtím v Americe, pak jsem m ěl n ějakou vážnou autonehodu a n ějakou dlouhou dobu jsem se z toho dostával, takže te ď jsem dva roky nebyl. Ale p říští rok už se chystám. P říští ur čit ě rok, asi do Holandska. Tam ur čit ě bych cht ěl. Do Holandska, asi do Špan ělska na Sónar.

DK: Tenkrát asi na za čátku se nedalo moc rozlišovat mezi r ůznejma stylama jako house a techno.

- 122 -

ČM: No tenkrát úpln ě na za čátku samoz řejm ě - - - na za čátku prost ě byly desky a ne říkali jsme tomu house, techno, funk, soul, ale šel jsem tam do toho vinyl shopu poslechnout si a řek jsem si: „Jo, tohle se mi líbí.“ Ani jsem po řádn ě vlastn ě ani nev ěděl v tý dob ě, kam bych to za řadil, jako pod co. Jako m ělo to n ějaký prvky už n ěč eho, ale hodn ě se tam vyst řídalo r ůzných nástroj ů, tak ono by to šlo potom šoupnout zase n ěkam a mohl by o tom každej polemizovat. Ale prost ě jsem si vybíral desky podle toho, jak se mi líb ěj, jestli se do sebe hod ěj, samoz řejm ě, že tahle deska jde s touhle do sebe; jde, tak se to hodí do toho mixu. A tak už jsem p řemejšlel, jako v mixu. Ten styl se vyt říbí. Taky mi trvalo n ějaký dva, t ři roky, než jsem si ho úpln ě vyt říbil ten vkus, ten styl, nebo kam bych to cht ěl posunout. Pak jsem zjistil, že jsem si nakoupil, já nevím, 500 desek a 300 desek jsem řek najednou: „Jak jsem si to v ůbec moh koupit?“ Prost ě jsem je radši n ěkomu dal nebo prodal nebo n ěkde z ůstaly v nějakých bednách. Ale tak k tomu každej sp ěje. To je za čátek, každej se musí najít. Ur čit ě z každýho za rok není hv ězda. Hlavn ě byla výhoda, že jsme se za čli stýkat víc a víc, jak se zde za čly tvo řit ty party, jak bylo víc zahrani čních DJ ů, my jsme se s nima seznamovali, kecali, dostávali jsme od nich r ůzný promá če a tím jsme se taky dostali dál. Jako vlastn ě tou vým ěnou jsem dostal taky pár desek zadarmo, tak to byl taky boom, to bylo super. A poznávat a po n ějakých dohodách za čali i n ějakcí DJové do ciziny jezdit hrát poprvý. To byly spíš takový vým ěnný pobyty, tak tak to za čínalo všechno. Že to bylo vždycky o domluv ě, o kamarádství a dneska už je to prost ě o n ějakým managementu, kterej to tla čí n ěkam, kterej už má prost ě daný n ějaký hodnoty. Schopnej manager vás protla čí nejvýš.

DK: Říkals, že jste kecali. Kde jste se nau čili anglicky? Ve škole to asi moc nešlo tenkrát.

ČM: No tenkrát ne, to byly slovníky. Pár slovník ů. No tak já dodneška neumím moc dob ře anglicky, ale takový ty základní v ěci o tý muzice nebo o t ěch vinylech jsem se nau čil. Ale tak rukama, nohama jsme se domluvili. Ale ur čit ě tenkrát se nedalo u čit normáln ě. Jedin ě ze slovníku nebo se jít dou čovat, n ějaký soukromý lektory angli čtiny. Tenkrát toho taky nebylo ze za čátku moc. Až po tom komunismu.

DK: A tak ses domlouval i v tom zahraničí – rukama, nohama, že? Nebo n ěkdo um ěl.

ČM: No samoz řejm ě. Bu ď byla výhoda to, že n ěkdo z nás t řeba um ěl líp, tak jeden tlumo čil ostatním. Ale v ětšinou to bylo tak rukama nohama, r ůzn ě tak. Ale vždycky jsme se pochopili, to bylo to nejd ůležit ější. Ale ur čit ě to nebylo na n ějaký hustý rozhovory jako vůbec o tane ční scén ě, spíš o muzice. Co se komu líbí, jakej styl hraje, na jakým labelu vydává a jestli d ělá n ějakou muziku svoji a kde hraje.

DK: A jak se ti líbilo v Americe?

ČM: V Americe? Amerika je zvláštní zem ě. Jako samoz řejm ě - - - byli jsme tam m ěsíc, projeli jsme kolik, asi 11000 kilometr ů, že jsme jako procestovali dost velkej kus a byli jsme i v Kanad ě. Jako Amerika o sob ě jako se mi líbí, ale mentalita lidí - - - je tam moc přist ěhovalc ů a všeho, to se mi moc nelíbí. A jinak jsou tam hrozn ě tlustý lidi, všichni a maj k tomu ten klasickej americkej úsm ěv. Ale zase v jednom nem ůžu na tu Ameriku zanev řít – služby, sociální služby a byznys. To od nich bysme se m ěli – máme se ješt ě co učit a hodn ě daleko. Prost ě jenom p řijít do blbýho obchodu a nechat se obsloužit. Oni tam

- 123 - kolem vás, jak bych to řek, prost ě ská čou, všechno vám vysv ětlej, všechno vám ukážou, se vším vám porad ěj, všechno vám vysv ětlej. Řeknou vám, v jakým obchodu, když p ůjdete o patro vejš, budete mít tenhle tiketek, tak tam dostanete 20% slevu. A všechno. Se vším vám porad ěj. Prost ě služba o zákazníka, ta je tam úpln ě perfektní. Potom Amerika o sob ě jako i m ěsta i krajina samoz řejm ě krásna, sekvoje, ten National Park, nádhernej. Grand Canyon, super. Jako co jsme se koukali aspo ň po t ěchle památkách. Pak jsme byli v těch zábavnejch parkách, v tom Sieder Pointu, taky prostě super. New York jako m ěsto, kosmopolitní m ěsto, taky úpln ě super.

DK: Co Detroit? Tams taky byl?

ČM: Samoz řejm ě v Detroitu jsme byli. tam jsme vlastn ě p řejížd ěli - - - to jsem v ůbec nev ěděl, že Detroit vlastn ě za číná, pod ním je tunel nebo most a hned v Kanad ě na druhý stran ě. Takže v Detroitu jsem byl. To jsem v život ě nevid ěl. Jeli jsme zrovna autem, vím, že jsme zabloudili a vyjeli jsme do n ějaký čtvrti, kde jsme vid ěli úpln ě vyho řelý baráky, zatlouklý okna, gangy ty černošský p řed barákama a ty pohledy t ěch lidí. No jako dojít nám tam benzín, tak jsme asi nep řežili. Prost ě Detroit, dost brutální m ěsto jako v těchle čtvrtích. To samý v Los Angeles Angle wood. Tam se ani policajti neodvážej vjet dovnit ř a když tam musej, tak jsem se bavil s lidma tam, který tam žijou v tom LA, tak říkali, že když policajti musej do toho Angle woodu, tak jezd ěj v obrn ěných vozech, v transportérech a stejnak se tam ani neodvážej jezdit. Že Angle wood je jako m ěsto ve měst ě, kam se ani policajti neodváží. Tak týhle čtvrti jsme se vyhejbali oklikou. Ale jinak super Amerika. Jinak super, dobrá zem ě, líbilo se mi tam.

DK: Co tam tane ční scéna? Je tam ješt ě? T řeba v tom Detroitu? Jsou tam t řeba n ějaký odkazy na to?

ČM: No tak samoz řejm ě v Detroitu to bylo první, co m ě zajímalo, co jsme hledali, tak byly nějaký vinyl shopy. Akorát my jsme p řijeli zrovna v sobotu a všechny byly zav řený. A samoz řejme, co takle vím ze scény, samoz řejm ě v Detroitu vím, že hodn ě - - - nebo hodn ě, pár t ěch old school vinyl shop ů tam je. A vlastn ě první DJové pocházejí vlastn ě z Detroitu. Kevin Saunderson, Juan Atkins a Derrick May. Tak ti tam pocházej a do dneška žijou. Ale jak ta scéna dneska, taky si myslím, že detroitská scéna je vždycky jednou za rok, kde je Detroit Music Conference, kterej je festival, movement, kterej se tam už po řádá n ěkolik let, asi 15. ro čník nebo nevím kolikátej to byl. Tak tam je techno scéna, tam je velkej festival. Zrovna p řed t ěma budovama General Motors. P řed tím prost ě je ohromnej festival tenhle, kterej trvá dva dny. Ale jako Detroit jako o sob ě klubová scéna podle m ě už taky vyhasla. Oni i ty DJové, co já vím, už spíš z tý Ameriky hodn ě lítaj jak do Evropy, do Asie bla bla bla. Spíš odlítaj, než aby hráli tam na tý scén ě. Ale samoz řejm ě i v New Yorku jsou techno kluby. Ale spíš v tý Americe taky se to hodně zkomercionalizovalo, ta komerce tam šla. Takže už to taky není jako bylo na za čátku. To postihlo asi celej sv ět tak n ějak. Už se udrželo pár klub ů a ty se držej. Už jich není zase tolik, kolik jich bejvalo. Už jich je asi mí ň. Ale tak aspo ň vydržej ty nejlepší, podle m ě zas vydržej. Ono se to zase vrátí za nějakou dobu, si myslím. Že se to zase obm ění.

DK: Říkals o tom festivalu – co t řeba festivaly u nás? Jak na n ě vzpomínáš?

- 124 - ČM: Jako na festivaly na ty starý - - - na ty první festivaly, co byly - - - co to bylo - - - Open Air Field, to byly n ějaký ty první Svojšice, samoz řejm ě Máchá č, jak už jsem říkal. To byly fakt hodn ě dobrý festivaly. Samoz řejm ě p řišel potom boom úpln ě nejv ětší, kdy za čal s Radostí klub Roxy. Radost, Roxy, Sluní čko, to jsou asi moje t ři nejv ětší, srdcový záležitosti, co se týká Prahy, kde jsem asi kdy hrál a kde m ě to nejvíc ovlivnilo. Roxy – samoz řejm ě p řišli kámoši DJové – Loutka, Braun, Aiffel, Bidlo, Tráva a tydle prost ě za čli hrát a Roxy bylo velký. To byl první velikej klub, kterej v Praze byl, kam se vešlo t řeba 1500, 2000 lidí, kde byl supr zvuk, kde byly úpln ě naprosto úžasný dekorace. Vždycky každá party - - - za čly první Shaky a Sluní čka a ty Shaky, Loutky, DJe Loutky, Roxydust prost ě za čal po řádat první Shaky. Pak p řišly Popelky. Na tyhle akce já mám úpln ě supr zážitky. Úpln ě fakt supr zážitky. Tyhle kluby byly fakt supr a festivaly na za čátku byly úpln ě perfektní. V dnešní dob ě vlastn ě kterej festival z těchle p řežil? Máchá č, to už jsem ti říkal, to už je spíš o komerci, o vyd ělání pen ěz, to už m ě n ějak nebere. Svojšice vlastn ě skon čily minulej rok, byly poslední, letos nejsou. Summer of Love, tak to zatím taky jsem nevid ěl, ten asi taky nebude, taky skon čil. Cosmic Trip, ten taky zkrachoval, ten taky byl vynikající tenkrát na tu dobu. No už z těchle starejch festival ů nep řežil fakt už skoro žádnej. Ten, co nás bavili, tak už tady není žádnej. V ůbec vlastn ě techno scéna v Praze nebo v Český republice hrozn ě moc upadla. Je to o pár velkých akcích za rok. D řív to bylo každej tejden dv ě akce a dneska to je, já nevím, když bych to vzal, jedna akce za m ěsíc. Nebo i za t ři m ěsíce. Už to není tak jednoduchý. Prost ě se to zhouplo už n ěkam úpln ě jinam. Taky jsme už zestárli. Taky už je to 15 let nebo 17 let ta scéna, co hrajeme. Takže už je to hrozn ě dlouhá doba. Tak po 17 letech už to n ějak jako musí sm ěř ovat, se to n ějak šoupn ě n ěkam jinam. Nic netrvá v ěč ně, jak já říkám. Ale podle m ě se to zase vyt říbí, zase se stane to, co bylo na za čátku. Pár lidí nebude uznávat tuhle muziku, co je dneska, a pár lidí si p ůjdou za tím svým, co se jim líbí. A nastane to, že nebudou samoz řejm ě tyhle mega akce velký, ale nastanou zase klubovky. Bude mít n ěkdo chu ť a najde si prostor, kde tyhle věci bude moct d ělat nebo po řádat, tak se to dostane tak, jak to bylo na za čátku tenkrát ta scéna. Bude to úpln ě znovu, úpln ě od znova to pojede. Si myslím, že takhle to skon čí. Ale musí se tam dostat ta nová generace, ty mladý lidi. Protože ty starý už zakládaj rodiny, už jsou taky úpln ě n ěkde jinde, to je normální, a ne každej byl DJ. kolik DJ ů už dneska přestalo hrát, co byli na za čátku. Už jsou úpln ě n ěkde jinde, už d ělaj n ěco úpln ě jinýho. Já jsem rád, že jsem u toho furt z ůstal, že to beru hlavn ě jako koní ček, že mám tu muziku rád a jdu si tou svou cestou, kterou jdu od za čátku.

DK: To asi jinak moc nejde brát, ne? Než jako koní čka.

ČM: No asi ne. Ale jde to podle m ě. Vždy ť když si to n ěkdo řekne a řekne: „Tak te ď z toho vyt řískám takovýhle prachy za tuhle cenu.“, bude n ějak vypadat, bude n ějak um ět mixovat, najde si manažera, kterej ho bude tla čit n ěkam, jako to ud ělalo víc - - - hlavn ě ty holandští DJové, jako je DJ Tiesto, kterej má za sebou mega management lidí, promotér ů, který ho tla čej za neskute čný prachy, za 60000 euro za set n ěkam na tyhle festivaly. Když za sebou bude mít schopnej management, lidi, jako má Leoš Mareš, kterej byl na za čátku jedno a to samý, kdybych to srovnal, tak potom se to dá. Ale samoz řejm ě musíte mít talent a ješt ě št ěstí. Nic není zadarmo. Není to o tom, že si te ď tady sednu a řeknu si, že ze m ě bude hv ězda. Je to o tom, jak člov ěk chce s tím bojovat a jak si jde za tím svým cílem. A jak ho je schopnej propagovat.

- 125 - ZÁZNAM O ROZHOVORU

Projekt: Po čátky pražské klubové scény Narátor: Pavel Krejdl Kontakt: 603 541 603, [email protected] Datum: 8. b řezna 2010 Místo: U narátora doma (Praha, Hvozdíkova 2) Délka: Něco málo p řes hodinu

Narátor je tazatel čin p řítel, a proto s rozhovorem vcelku ochotn ě souhlasil. Pavel Krejdl bývá ozna čován jako v ůbec první techno DJ u nás. Na tane ční scén ě se objevuje už p řes 17 let a je to rodilý Pražák, proto byl pro projekt vybrán. Rozhovor je kratší, protože se jedná o interview – je spíše zam ěř ený jen na hudební sféru jeho života, na za čátku padlo n ěkolik otázek o d ětství. Pavel byl zpo čátku nervózní – styd ěl se práv ě proto, že se dob ře známe, tvrdil, že to bude trapné a že neumí po řádn ě mluvit. P řesto nakonec souhlasil i s nahráváním na kameru. Rozhovor nebyl za celou dobu p řerušen, narátor odpovídal p řirozen ě a nenucen ě. Na za čátky tane ční scény si vzpomínal vcelku dob ře, problém byl s přesn ějším datováním. Pavel vyr ůstal odmali čka v Praze, d ětství m ěl spokojené. První problém p řišel, když jeho otce zav řeli. Matka u n ěj nem ěla takovou autoritu, a tak za čal hodn ě času trávit na ulici a bydlet r ůzn ě po bytech s kamarády. Díky tomu se za čal seznamovat s prvními kluby (a ť už se jednalo o diskotéky, rockové kluby nebo jiné) a poznávat tane ční hudbu. Díky svojí otev řenosti a p řátelskosti m ěl kolem sebe vždycky hodn ě kamarád ů, od nichž poznával nové trendy v hudb ě a díky nimž mohl za čít hrát. Tak se postupn ě dostal mezi p řední české DJe. Pavel pomáhal budovat klub U Zoufalc ů, zažil atmosféru Sluní čka, Miš Maše, Melounu a dalších. Na konci rozhovoru se za čal zamýšlet nad sou časným stavem scény a nad p říčinami jejího rozpadu. Pavel je velmi živý narátor, rád mluví a sděluje svoje post řehy. Nedokážu posoudit, na kolik mohl z důvodu, že se dob ře známe, n ěkteré v ěci zaml čet, ale podle toku řeči soudím, že pokud z po čátku n ějaká v ědomá kontrola byla, velmi brzy opadla. Po vypnutí kamery mi sd ělil, že by si ješt ě rád povídal. Druhý rozhovor zvážím.

- 126 - DK: Tak, Pavle, zkus mn ě říct n ěco nap řed - - - o svým d ětství zkus za čít. Jak ses - - - ne jak ses, ale kdy ses narodil, kde. A jak vzpomínáš na d ětství.

PK: Na d ětství vzpomínám v dobrým. Narodil jsem se šestnáctýho června roku sedmdesát pět - - -

DK: A tady v Praze?

PK: V Praze na Vinohradech.

DK: A odmali čka jste žili tady? V Praze - - -

PK: Odmali čka jsme žili na Zahradním m ěst ě, kde vlastn ě už bydlíme – nebo máme byt, co já vím 34 let. Nebo respektive 34 let se mi da ří se sem úsp ěšn ě vracet. (smích) A jinak jsem Pražák jak vyšitej. Akorát s tím, že mám rád samoz řejm ě p řírodu, což sice - - - jako každej druhej Pražák, když má možnost, tak prost ě se snaží n ěkam vyrazit. Protože p řece jenom to m ěsto toho člov ěka potom trošku p řeválcuje. Myslím psychicky.

DK: Takže odmali čka - - - i jsi tady chodil do školy a všechno.

PK: Chodil jsem tady na Praze 10 do školy. Protože je tady všechno podle kyti ček, tak jsem chodil do Jahodový. Pak ješt ě jsme tady m ěli B řečť anovou, ale Jahodová byla lepší. On tam chodil m ůj brácha, takže proto jsme se rozhodli, že budu chodit do Jahodový. Takže vlastn ě opravdu d ětství jsem strávil tady na Garden city.

DK: Ani k babi čkám jsi nikam nejezdil? Nebo n ěco - - -

PK: Babi čky jsem m ěl dv ě. Jednu jsem m ěl u Náchoda, v Jarom ěř i. Tam jsem jezdil každý léto. Samoz řejm ě p řes rok na návšt ěvy a p řes léto na delší pobyt. Tam jsem to m ěl moc rád. No a tady v Praze jsem m ěl druhou babi čku, která se zase o m ě starala, když jsem pot řeboval jít n ěkam ze školy a tak a nikdo nem ěl čas, tak p řišla babi čka. Ta m ě vyzvedla a s tou jsem šel.

DK: A já vím, že máš o deset let staršího bráchu a ten se o tebe t řeba nestaral moc? Spíš babi čky?

PK: No - - - po pravd ě řečeno jako snaha starat se o m ě ze strany bráchy ur čit ě byla, protože bylo samoz řejm ě taky takový t ěžší období jednu dobu za komunismu, kdy - - - jak bych to řek - - - no jakoby - - - komunistická ruka dopadla i na naši rodinu, takže díky ur čitejm událostem, který se odehrály, kdy se m ůj ta ťka dostal do v ězení, tak vlastn ě brácha se snažil - - - jak bych to řek - - - zastat asi tu jeho jakoby pevnou ruku. No což se mu samoz řejm ě neda řilo tak úpln ě, protože jsem ho prost ě po řád bral jenom jako staršího bráchu a - - - já v ůbec v život ě mám problém s autoritou, takže si myslím, že spíš to bylo takový jenom, že se snažil no. Nebral jsem ho moc vážn ě, i když jako snaha byla.

DK: A pro č se dostal ta ťka do v ězení?

- 127 - PK: No to bylo za komunismu - - - více mén ě - - - byly ilegální ur čitý v ěci, kdy lidi více mén ě ani nev ěděli, jestli je to legální nebo ilegální záležitost. Takže v našem p řípad ě vlastn ě, kdy jsme m ěli d ědu, kterej nám utek hodn ě dávno let p řed tím do Austrálie posléze do Anglie, kde vyd ělal pom ěrn ě dobrý peníze, tak ta ťkovi posílal formou po číta čů drahejch, abysme je prodali a vlastn ě za to si mohli koupit chalupu s pozemkem. Takže jak říkám, byli jsme Pražáci jak vyšitý. Tady na Zahradním m ěst ě, když jsem vyr ůstal, tak vlastn ě tohle to byl jeden z prvních barák ů, který tady v ůbec stály. Takže to bylo opravdu ješt ě takový to industriální. Nebo jak by se to dalo - - - tovární m ěsto, kde se všude prost ě něco dávalo dohromady. Všude bylo bahno, bordel. No takže každej se snažil vyst řelit pry č mimo Prahu no - - - což Pražáci samoz řejm ě to řešili malejma zahrádkama nebo n ějakejma malejma chatovejma oblastma kolem Prahy, takže my jsme si koupili na Sázav ě tímdlenctím zp ůsobem pozemek a chalupu, kterou jsme tenkrát m ěli možnost koupit prost řednictvím vlastn ě vyd ělanejch pen ěz díky d ědovi, by se dalo říct. Akorát že tenkrát v tý dob ě táta, když se snažil prodat ten poslední po číta č normáln ě do legální firmy, tak ta firma ho vlastn ě - - - jak bych to řek, naprášila STB nebo policii. No a za čal takovej velkej shon, kdy vlastn ě, by se dalo říct - - - než tátu vlastn ě zav řeli, tak nás sta čili ješt ě celou rodinu hodn ě potrápit a obrat o spousta prost ředk ů finan čních. Pod záminkou právníka, že má zkušenosti a že se dá pomoct. A samoz řejm ě všechno to byly planý řeči. Podle mýho všichni dávno p ředem v ěděli, že táta do v ězení pújde, akorát to byla prost ě ta doba no. Takže tam troši čku bylo t ěžký období. V tu dobu se potom vlastn ě snažil o m ě brácha troši čku postarat, jak jsme se bavili, ale více mén ě já jsem - - -

DK: A to bylo zhruba jako kdy tady ty - - - s těma po číta čama?

PK: Já to ne řeknu p řesn ě no - - - ur čit ě prost ě mi bylo - - -

DK: Kolik ti bylo asi?

PK: Já bych řek, že mi bylo n ěco kolem dvanácti až čtrnácti let, když se todlencto stalo s tím tátou.

DK: Takže jestli dob ře po čítám, až tak p řed revolucí více mén ě skoro.

PK: No ur čit ě, no. Skoro. Skoro na tom zlomu. N ějak t ěsn ě p ředtím.

DK: A potom s tím d ěde čkem ješt ě ses vid ěl nebo už ne? Z té Anglie.

PK: S dědou z Anglie jsem se vid ěl, akorát že bylo taky takový problematický, protože paradoxn ě d ěda z Anglie nem ěl rád v ůbec d ěti a nem ěl rád, možná o to víc, d ěti v rodin ě. Takže tam to troši čku sk řípalo. Tam byly ty vztahy takový chladn ější. Samoz řejm ě na starý kolena se sem p řest ěhoval. Jako každej správnej cizinec si tady našel poctivou - - - jak bych to řek, hodnou paní z Ústí nad Labem, která ho posléze obrala o všechen majetek na sklonku jeho života. Takže vlastn ě dožil v Čechách ve finále. Takže jsem ho samoz řejm ě vid ěl.

DK: A když se ješt ě vrátím k tomu úplnýmu d ětství, k té škole a základce a tak - - - Pamatuješ si na n ěco t řeba víc, na n ějaký p říhody nebo tak?

- 128 - PK: Na p říhody? No tak asi když se bavíme jako více mén ě o tématu o muzice, tak ur čit ě si pamatuju p říhodu, když m ě mermomocí cht ěli do p ěveckýho souboru na škole, kam jsem samoz řejm ě necht ěl, protože jsem byl hlava dubová nebo m ěl jsem prost ě sv ůj sm ěr už asi v tý dob ě, m ě zajímaly prost ě n ějaký, nevím, jiný v ěci. Každopádn ě za čal jsem zpívat a díky tomu jsem musel potom zpívat sóla no. Takže to byla taková p říhoda, kdy jsem se za čal v ěnovat zp ěvu cht ě necht ě a potom m ě to vlastn ě doprovázelo asi dva t ři roky. Možná už to byl za čátek n ějaký jakoby v uvozovkách hudební kariéry, protože už v tu dobu jsem m ěl asi - - - vzhledem k tomu, že jsem zpíval sóla, zpíval jsem dob ře, tak o mě za čalo usilovat Bambini di Praga a takovýdle. Zapla ťpámbu, že jsem tam nešel teda. (smích) A každopádn ě jako už tam n ějaká pr ůprava nebo n ějakej cit k hudb ě byl už v tu dobu. A samoz řejm ě naši už mi dávali pr ůpravu taky, protože na chat ě byla taková osada malá, kde se vždycky rodi če s celou tou osadní partou o víkendu scházeli, hráli na kytary, zpívali, takže - - - tam prost ě to nešlo tu hudbu jakoby p řehlídnout. A posléze vlastn ě jsem se díky tomu možná - - - nebo ani ne díky tomu, ale každopádn ě prost ě mám rád hudbu, proto jsem se dostal k muzice. Tak t řeba.

DK: A n ějakej nástroj t řeba t ě nelákal si vyzkoušet?

PK: Já jsem mlátil do všeho, co šlo samoz řejm ě, a brnkal. Ale byl jsem samouk na kytaru. To byla vlastn ě situace, kdy jsem tenkrát m ěl n ějakou nemoc, musel jsem do nemocnice na 4 nebo na 5 dní. Pak jsem m ěl bejt tejden nebo 14 dní v domácím lé čení - - - což samoz řejm ě jsem se hrozn ě nudil, takže ve chvíli, kdy jsem p řišel dom ů, jsem našel knížti čku s prstokladama na kytaru, akordy a za čal jsem to zkoušet. Kdy vlastn ě už asi za dva nebo za t ři dny jsem hrál první písni čky a - - - sám samoz řejm ě, za čal jsem si k tomu zpívat. No a to bude asi všechno z tý doby no.

DK: A necht ěl ses to t řeba u čit v nějaké škole nebo n ěco takovýho? To prohlubovat?

PK: Myslíš lidovou školu um ění?

DK: P řesn ě tak.

PK: Vím, že tady lidovky byly, ale já jsem ty školy lidovýho um ění bral troši čku jinak. Možná jsem byl mladej a prost ě koukal jsem na to blbým pohledem, ale spíš jsem to bral jako takový to - - - povinná škola, n ěco takovýho. Možná tím, že m ě nutili do toho zpívání, tak jakoby v mejch o čích potom tady ty lidový školy um ění byly takový jakoby pod řadný. Nebo jsem si myslel, že tam m ě nic nenau čej. Že m ě tam budou maximáln ě zase do n ěč eho tla čit, jak to bohužel v tý dob ě bylo. Člov ěka si vybrali, nasm ěrovali, kam ho cht ěj oni a ne kam cht ěl on. Což byl asi taky problém tý doby trošku no.

DK: A když teda už p řesko čím potom dejme tomu k té revoluci až - - - to asi tob ě bylo teda takovejch 14 že jo. Vzpomínáš na to n ějak? Nebo vnímals to?

PK: No revoluci jsem vnímal samoz řejm ě tak okrajov ě, ješt ě jsem tomu moc nerozum ěl, co se d ěje. Nebo snažil jsem se porozum ět žejo, každej zvonil klí čema. (smích) Ale jako vzpomínám si na ni, samoz řejm ě že si na ni dob ře vzpomínám, že byla. Vid ěl jsem to v televizi, vnímal jsem tu energii, že se n ěco d ěje, ale nem ěl jsem z toho samoz řejm ě rozum. Pamatuju si, že potom lidi tady skandovali, jásali, já nevím, že bude velká revoluce.

- 129 - A pak se za člo všechno jakoby p řeorientovávat v uvozovkách na demokratickej stát. No a - - - ale n ějak extra že by m ě to p římo zasáhlo, to ur čit ě ne.

DK: A ješt ě by m ě zajímalo t řeba n ějaký první jako setkání s hudbou. Cos t řeba jako první poslouchal, jakej styl zhruba.

PK: No díky našim country. (smích) Ale nedobrovoln ě. Ne, naši poslouchali samoz řejm ě v tý osadní - - - v tý osad ě vždycky, když hráli, tak to bylo country klasický. A to jsem bohužel od nich trošku pochytil. Samoz řejm ě jsem se tady tomu stylu nikdy nev ěnoval, nikdy ho neposlouchal. S tím, že m ůj brácha samoz řejm ě, jelikož je o deset let starší, tak když já jsem n ějak tak jakoby dospíval, tak v tu dobu byli na vrcholu Boney M, ABBA, BeeGees a takovýdle kapely, což samoz řejm ě on miloval. Samoz řejm ě m ůj ta ťka taky a brácha m ěl velice rád ješt ě americký country. Což jako musím říct, že se mi svým zp ůsobem docela líbilo, protože to bylo úpln ě n ěco jinýho než to český country. Bylo to melodický, m ělo to n ějakou dynamiku oproti prost ě tý hudb ě, kterou jsem slyšel tady. I asi ta řeč, samoz řejm ě že tam byla jiná, že jsem tomu tolik nerozum ěl. Tak prost ě to bylo - - - bylo to hezký. Ta hudba se mi docela líbila. Posléze jsem zjistil, že, jak on říká americký country, takže vlastn ě sem - - - v týdle dob ě, nedávno jsem zjistil, že vlastn ě to byla i Madonna jo - - - on to řadil do n ějakýho stylu jako americkýho country, ale vlastn ě byly to písni čky od Madonny a takovejdlech r ůznejch interpret ů, takže - - -

DK: No a kam na to brácha v té dob ě chodil? Tady p řece vlastn ě se to nemohlo moc poslouchat takovýdle v ěci.

PK: Brácha - - - brácha vždycky sportoval žejo, proto já jsem sportoval taky, ale to mám zase po n ěm asi, protože nás k tomu naši vedli odmali čka, ke sportu. No a jelikož brácha byl hodn ě dobrej, on byl vysokej, takže byl dobrej volejbalista. Takže vlastně už od d ětství hrál volejbal a potom se vlastn ě dostal na vojnu, kde hrál volejbal za Rudou hv ězdu Domažlice - - - (smích) Rudá hv ězda, to samoz řejm ě tak bylo. Ale zase ta vojna - - - pokud jako klu čina byl na vojn ě jako sportovec nebo respektive profesionální skoro sportovec, tak m ěl zase samoz řejm ě obrovský úlevy, i na tý vojn ě. A myslím si, že se dostali s tím volejbalem na spousta míst, kde t řeba m ěli možnost se dostat tady zase k nějaký jiný muzice a tak.

DK: Jako do zahrani čí?

PK: Hm. Jako zas tak často ne, ale samoz řejm ě jezdili do zahrani čí, jezdili po turnajích různejch, kde poznávali spousta novejch lidí, r ůzný kraje. Jinej kraj, jinej mrav žejo. Takže jako - - - myslím si, že takle, no.

DK: A t řeba n ějaký zahrani ční rádia, neposlouchali jste?

PK: No tak jako - - - já vím, že byla ta Svobodná Evropa, ale snad ani jsme nijak neposlouchali. I kolem revoluce jsme to brali tak nějak jako vlažn ě. Nebyli jsme lidi, který by byli n ějaký jako - - - že by to prožívali a že by byli každej druhej den n ěkde prost ě mezi lidma s trikolórama nebo n ěco, to ne. Byl jsem akorát jednou na Národní. (smích)

DK: A táta se potom vrátil kdy z toho v ězení?

- 130 -

PK: Táta byl zav řenej jenom dva roky, ale - - - jak říkám, byla to taková divná doba. Všichni se báli říct n ěco na rovinu a na plnou hubu. To znamená i mn ě bylo oznámeno od mámy samoz řejm ě n ěco úpln ě jinýho, že táta šel na tajný cvi čení vojenský. Proto asi, abych z toho nem ěl já do budoucna n ějaký problémy samoz řejm ě ve škole a tak, abych se neprokec a pak se to se mnou t řeba nevezlo dál a dál. Což bohužel v tý dob ě se stávalo. Že někomu n ěco nalepili na čelo a pak s tou známkou vlastn ě už jsi dochodil celou školu a s trochou sm ůly se to pak s tebou neslo i dál samoz řejm ě. Což jako i u m ě by to bylo asi těžký, protože já jsem byl vždycky takovej rapl, takže ješt ě tady to k tomu - - -

DK: No a potom - - - to byla zhruba ta základka - - - a potom, kdyžs šel na st řední, to už se přece muselo celkem zm ěnit, ne? N ějakej hudební vkus nebo n ěco takovýho.

PK: No ur čit ě no, protože když jsem dod ělal základku, tak vlastn ě tam p řišlo rozhodování samoz řejm ě jako každý mladý dít ě n ěkdy, tuším v sedmý t říd ě v pololetí se za číná psát, o jaký studium by člov ěk m ěl zájem, žejo, do budoucna. Tak já jsem psal, jelikož jsem v ten rok nem ěl moc dobrý známky. Protože samoz řejm ě tam - - - to zase když se ješt ě vracím k tý škole - - - do čtvrtý t řídy jsme m ěli vždycky na všechno jednu u čitelku, na všechny předm ěty. Pak se to zm ěnilo a p řišel jakoby druhej stupe ň, od pátý. A to bylo všechno jinak, protože díky mojí hodný pražský babi čce, která m ěla kamarádku moji t řídní u čitelku od první do čtvrtý t řídy, jsem cht ě necht ě - - - bohužel necht ě jako byl prosazovanej jako - - - jak bych to řek, nadleh čuje - - -

DK: Nadržuje?

PK: Nadržujou člověku. Tak to se mi bohužel d ělo permanentn ě, nic jsem s tím neud ělal, nemoh ud ělat. Samoz řejm ě se to se mnou svezlo okamžit ě i v novým ro čníku, to znamená v pátý t říd ě, kdy jsem hned dostal n ějakou čtyrku nebo dokonce i p ětku n ěkdy v šestý t říd ě. A v ůbec jsem nechápal pro č. Jak to, že najednou prost ě jsou na m ě všichni tak zlí a tak. Ale bylo to tím, že jsem prost ě za ty čty ři roky cht ě necht ě jakoby zleniv ěl a všechno jsem dělal laxn ě, protože jsem v ěděl, že to za m ě n ěkdo vyžehlí jako v uvozovkách. Takže pak to byl takovej trošku šok. No a když jsem vlastn ě kon čil školu, tak jsem se rozhodoval v tý sedmi čce, co budu d ělat. No a kamarád mi říká: „Poj ď, pudem na prodava če, tam je prej t ři a p ůl tisíce holek.“ No takže já, jelikož jsem nem ěl známky na žádnou ekonomku nebo něco jsem se necejtil - - - nebo bylo mi i nazna čováno, že to není pro m ě, tak jsem se rozhod samoz řejm ě prost ě asi b ěhem dvou vte řin, ano, p ůjdu na prodava če potravin. Dal jsem si žádost s kamarádem, vzali nás no a pak jsem šel teda tím pádem do u čebního oboru obchodního - - - no prodej potraviná řskýho zboží, tuším - - - nebo prodava č potraviná řského zboží. No a tam vlastn ě hned od za čátku se to za člo troši čku m ěnit. Za čli jsme s kamarádama - - - se tady objevily skateboardy, takže jsme byli vlastn ě jedni z takový tý první parti čky, z těch prvních parti ček, který tady na tom za čly jezdit. No a s tím jsme se samoz řejm ě svezli i do novejch styl ů hudby jako byla - - - hodn ě elektronika, ale taková ta jako kytarová elektronika. Elektronika, kytary dohromady. Jako byli Ministry, Young Gods, Revolting Cox, Nine Inch Nails, Front 242 a takovýdle kapely. A samoz řejm ě mezitím už byly hodn ě záchv ěvy hip hopu. Protože v tu dobu už se za čly hrávat hodn ě tady i v Čechách v tady t ěch klubech - - -

DK: To se bavíme tak o za čátku devadesátejch let?

- 131 -

PK: Dalo by se říct no, byl jsem v prváku. Takže - - - dalo by se říct. No a každopádn ě v tu dobu jsem poslouchal takovoudle elektronickou hudbu kytarovou, tvrdší teda. To se hodn ě nosilo jakoby, na tom skejtu. Chodili jsme do klub ů a zárove ň jsem za čal poslouchat vlastn ě ten hip hop. Protože se tam ob čas hrálo a m ě ta hudba fakt zajímala.

DK: A do jakejch klub ů t řeba? Co to bylo za č tenkrát?

PK: No tady hodn ě byl známej klub Sedmi čka. Existoval tady - - -

DK: Na Strahov ě?

PK: No, jasn ě, na Strahov ě. To byl vlastn ě náš, jakoby skej ťáckej klub. Tam jsme m ěli jakoby domov. Tam jsme byli doma. A tam jsme chodili jednou nebo dvakrát tejdn ě, tuším. Jednou v tejdnu, jednou na víkend. Existovaly samoz řejm ě už i rockový kluby jako byl Bunkr známej, na Petrským nám ěstí, pokud já vím. Kterej byl potom zav řenej samoz řejm ě kv ůli lidem v baráku, kv ůli hluku a ur čitejm v ěcem okolo, do kterejch jsem já nevid ěl. Takže my jsme spíš prosazovali jako kluby jako bylo ta Sedmi čka, jako bylo Futurum t řeba ješt ě, za starejch čas ů, ješt ě než bylo zrekonstruovaný. No a více mén ě tam jsem za čal poslouchat víc jako elektronickou hudbu a ten hip hop. S tím, že jsme s kamarádama za čli posléze - - - vlastn ě to byl už druhák, to byl druhák a za čátek t řeťáku ro čníku. Tak to jsme zm ěnili školu, to nás z Belgický dali na Černej Most a v tu dobu už jsem stav ěl s kamarádama klub U Zoufalc ů v Celetný ulici. To jsme našli takovej malej klubík v podzemí, pod barákem. Respektive m ůj kamrád s p řítelkyní. No a domluvili jsme se prost ě, že spole čnejma silama zkusíme ud ělat ten podnik.

DK: A m ůžu se zeptat jenom, jak se jmenoval ten kamarád?

PK: Ten kamarád se jmenoval Pavel Be ňo. A m ěl p řítelkyni, ta se jmenuje J ůlie, tuším. Hrozn ě sympatická hol čina to byla. No a on byl takovej - - - jak bych to řek, on byl snaživej n ěco ud ělat, ud ělat klub, ale byl takovej jakoby troši čku nafrfn ěnej a řek bych, že do toho klubu jako takovýho extra moc nevid ěl, jako do houbky. Že na tu ekonomickou stránku zase tam byla práv ě ta J ůlie a nápady. No a my byli takový ty prost ě kamarádi, který prost ě si řekli: „Deme dohromady, otev řeme to, uvidíme, co bude dál.“ Vlastn ě posléze z těžce undergroundovýho podniku malýho se stal - - - no t ěžce undergroundovej podnik velkej, protože jsme ho postupn ě probourávali, probourávali, nacházeli jsme nový místnosti zazd ěný. Až jsme z toho ud ělali podnik pro n ějakejch p ět set, šest set lidí velikánskej, kde vlastn ě se za čly d ělat i rockový kapely. Za čly se tam vozit kapely z Polska, jezdili sem hodn ě ba ťů žká ři, který tady p řes noc p řespávali po tý akci. Bylo to jako opravdu mejdany se vším všudy. Jedny záchody naho ře v pat ře v baráku, absolutn ě destroy jako, ale hlavn ě že ten klub byl, fungoval. No, pak jsme ho pomali čku jakoby zrekonstruovávali, jak byly n ějaký prost ředky. Pamatuju si dokonce, že jsem tenkrát to čil pive čko tam i Václavovi Havlovi, ješt ě než byl prezidentem samoz řejm ě. Takže to byl taky docela pro m ě zážitek. No a vlastn ě pak se mi vlastn ě jednou stalo, že tam nep řišel jeden DJ, kterej tam hrával hip hop práv ě z CD ček. No a jelikož jsem tam m ěl hodn ě známejch a všichni v ěděli, že furt se tam k těm CD čkům n ějak tak jako cpu, že furt n ěkoho nutím, což byla moje specialita, aby mi zahrál n ějakou jednu z mejch oblíbenejch skladeb hiphopovejch, protože to jsem m ěl už hodn ě rád jako Public Enemy a Beastie Boys a

- 132 - NWA, 2 Life Crew a tak. No takže jsem toho využil samoz řejm ě a vzal jsem rád CD čka a řek sem si, že budu hrát ten ve čer já. No to se samoz řejm ě vyda řilo, protože jsem m ěl hodn ě známejch, tak kamarádi m ě podpo řili. No a ani nevím jak se to stalo, prost ě b ěhem pár tejdn ů jsem najednou m ěl sv ůj ve čer, kterej byl hodn ě navšt ěvovanej samoz řejm ě. Byly to mejdany až do rána. No a postupn ě vlastn ě p řes to jsem se seznámil i v tadytom klubu U Zoufalc ů s dvouma týpkama staršíma - - - nebo jeden byl starší o deset, dvanáct let než já, možná i o víc. A p řišli vlastn ě za mnou, že budou d ělat klub. To bylo na takovým rozhraní časovým, kdy zrovna v tu dobu se k nám, k těm Zoufalc ům dostala jakoby skoro první tane ční akce, jako myslím house party jako taková. Když to sem p řišlo z Holandska a z Belgie. Kdy vlastn ě Holan ďani s Belgi čanama se dali n ějakým zp ůsobem dohromady s lidma jako byl Loutka a tenkrát i DJ Gert, což byl vlastn ě Belgi čan, kterej byl tutov ě spojenej spíš s těma lidma z tý Belgie. No a za čli tady d ělat první party. Ve Slovanským dom ě si pronajali, to já jsem ješt ě ani nev ěděl - - - v ěděl jsem, že tam n ějaká akce zvláštní je. Že o tom se mluví tak jako - - - že je n ěco magickýho, jinýho, nikdo nev ěděl p řesn ě, co si o tom myslet. Pak byla další akce v Ubiquity. To bylo u Staromáku přímo. A to jim snad tenkrát jakoby zamítli, policajti že jim to rozehnali. Tak si pamatuju na den, kdy jsem tenkrát hrál snad dokonce i já z CD ček dole hip hop. No a najednou prost ě n ějakej šrumec šrumec a že se to p řesunuje k nám ta akce tane ční, v půlce ve čera. No a tenkrát jsem vlastn ě poprvé vid ěl Loutku. Tuším, že tam byl i Spejbl a Bidlo nebo někdo takovej. Čímž vlastn ě chci říct, že jsem nebyl první, kdo tady tane ční hudbu hrál, protože oni už v tu dobu z těch gramofon ů hráli s nima. Nevím, jestli m ěsíc nebo rok, ale pro m ě to bylo nový úpln ě. No a tam jsem vlastn ě vid ěl Michala Loutku, jsem ho sledoval, jak hraje. Samoz řejm ě se tam dostaly i n ějaký jako látky r ůzný. Takže jsem k tomu p řišel jak slepej k houslím. No a celou noc jsem prost ě sledoval DJe, co vlastn ě s těma gramofonama d ělá. No a natolik m ě to zaujalo a fascinovalo a p řišlo mi to natolik jiný, magický a - - - prost ě člov ěk o tom nic nev ěděl. Úpln ě n ěco novýho. Jiná energie - - - mi to brn ělo v žaludku. Tak jsem se tomu ihned vlastn ě za čal n ějak tak jakoby v ěnovat. Nejd řív spíš tím zp ůsobem, že jsem furt d ělal, jakože s tím kroutím. P řitom jsem gramofony v ůbec nem ěl a tak. Takže jako z CD ček jsem se snažil. Pak jsem se snažil t řeba mixovat z kaze ťáku, kterej m ěl dv ě strany. Do každý jsem dal jinou kazetu. A ono to bylo rozbitý, že šly oba dva nahlas, byly slyšet. Akorát že každej jel trošku jinak rychle a nešlo to se řídit že jo, rychlostn ě. No a to byla moje specialita na jedný lodi tady v Praze, že jsem vždycky odpoledne p řišel - - - samoz řejm ě hned jsem vlez k tomu kaze ťáku, všem jsem to tam bušil do hlavy, že z toho byli až zoufalí. To byly takový ty moje za čátky. Nicmén ě pak jsem vlastn ě u t ěch Zoufalc ů se dostal k lidem, který mi nabídli, že by mi koupili - - - že cht ěj dělat klub na Václaváku - - - že jelikož v ědí, že už se takhle o to snažím a že jsme kamarádi, takže mi nabízeli, že bysme jeli do Holandska. Že by mi koupili první desky a moh bych tam u nich za čít hrát jako rezidentní DJ. No a to byl takovej jakoby možná asi pr ůlom v mý muzice jako co se tý če DJingu. Protože do tý doby jsem to zkoušel kdy se dalo, jednou za čas, ne pravideln ě, když m ě n ěkdo nechal zahrát. Za čaly Miš Maše. Akce v Miš Maši, to byly legendární tane ční akce. Tak tam už jsem zkoušel ob čas takhle na za čátku si zahrát. Až už jsem m ěl pocit, že už to umím, i když samoz řejm ě jsem byl technicky úpln ě na bodu nula, tak m ě ten kamarád slušn ě vyšplouchl. - - - já furt že umím hrát, že umím hrát, tak asi ve čty ři ráno p řišel, dal mi p ět mejch nejoblíben ějších desek od něj, a ť je zahraju a odešel od gramofon ů a nechal m ě tam. Už m ě asi nemoh poslouchat, jak furt říkám, že už to umím. No každopádn ě to bylo šílený, protože se mi za čly tak t řepat ruce p řed t ěma lidma, že vlastn ě do konce písni čky - - - na to si dote ď pamatuju, do konce písni čky jsem nebyl schopen nandat p řenosku, jehlu, p řenoskou na tu desku. Protože

- 133 - vždycky, když jsem si k ní takhle p řindal ruku k tý paci čce, tak mi takhle za čla d ělat celá ruka až po loket. Že ve finále, když už ta deska kon čila, tak jsem jí snad tenkrát vzal loktem. Že snad takhle jsem to tam nahodil tu p řenosku na ten gramofon a za čal jsem to teprv srovnávat. Byl to šílenej kiks, že jo. Ve chvíli, kdy jsem to domixoval, tak jsem se šel schovat, byl jsem úpln ě červenej, styd ěl jsem se prost ě. Myslel, že m ě v ten den všichni odepsali. Nebo aspo ň jsem m ěl takovej pocit. No ale to byl takovej ten za čátek mýho hraní. Protože pak už jsem za čal mít tu rezidenci v Alf ě na Václaváku. Kde vlastn ě už jsem - - -

DK: To bylo zhruba kdy? Kterej rok?

PK: To bych řek, že to byl n ějakej devadesátej čtvrtej. T řetí, čtvrtej, pátej n ějak. Tady v tom rozmezí. No a tam vlastn ě už jsem trénoval hodn ě p řes den. Protože jsme m ěli naho ře byt p římo v Alf ě. Tam byly prázdný byty, tak jsme si jeden obsadili. A já vždycky dopoledne nebo odpoledne jsem šel p řes st řechu, kudy nikdo nemoh jít, potají až do klubu, kde o tom majitel samoz řejm ě v ěděl. Tam jsem si zapnul gramofony a trénoval jsem, trénoval jsem. Díky tomu jsem se dostal potom k člov ěku z Německa, kterej tady vlastn ě dělal posléze první jakoby česko-německý party, kdy sem p řivez poprvé v ůbec Paul van Dyka, Westbama, Maruschu, Carla Coxe. To jsem ješt ě ani nev ěděl vlastn ě, kdo je Carl Cox v tu dobu. A se všema jsem m ěl možnost hned od za čátku hrát na první akci. Takže tam se to za čalo stávat takovou jako spíš profesionální záležitostí to hraní. Že jsem cejtil, že už to není jenom taková hra, jak se mi chce, ale že už prost ě na m ě za čínaj chodit lidi a - - - že by to m ěla bejt n ějaká kvalita. Což já jsem se teda samoz řejm ě snažil, protože tu hudbu miluju, tak - - - a miloval jsem i v tu dobu. Hlavn ě tam byla kolem ní strašn ě jiná energie než byly te ď na party. Kdokoli šel na akci, tak dva dny p řed akcí prost ě m ěl kámen v žaludku z nervozity, co bude, co máme čekat, jaký to bude. Bylo to úpln ě jiný no.

DK: A když se vrátím ješt ě k tomu klubu U Zoufalc ů, ten fungoval jak dlouho?

PK: No ten nem ěl moc dlouhý trvání. Já bych plácnul od oka, řek bych tak dva roky. Dva roky že fungoval, dýl ne.

DK: A nevíš, pro č to tenkrát skon čilo?

PK: Skon čilo to - - - vím ur čit ě, zase že byl problém hluk. To vím tutov ě. A pak mám takovej pocti, že tam v tom - - - abych n ěkomu nek řivdil, ale myslím, že v tom m ěli roli i drogy už v tu dobu. Že prost ě ve vedení toho podniku tam už prost ě se jakoby díky pa řbám a díky r ůznem styl ům vlastn ě tý - - - n ěkdo z nich prost ě preferoval tenhle styl, že tam bude, n ěkdo tenhle, tak se to za člo jakoby d ělit. Už ty lidi mezi sebou tolik nekomunikovali, za čli hodn ě pa řit, každej s jinou parti čkou prosazovat. A díky tomu bych řek, že to asi tak n ějak za člo kon čit všechno. Protože potom p řišel verdikt majitele domu, tuším, kv ůli hluku - - -

DK: A v tý dob ě, pamatuješ si ješt ě jako na n ějaký jiný kluby, kam bys t řeba chodil?

PK: Ani ne moc, no. Pamatuju si spíš za čátky, kdy jsem byl ješt ě škvrn ě - - - jako myslím tím už v těch čtrnácti t řeba, až už jsem za čínal chodit na diskotéky. To byly spíš diskotéky, co si pamatuju dob ře, protože tam jsme chodili pravideln ě každej pátek, sobota nebo ned ěle, v ned ěli na odpolední diskotéku od t ří do Alfy - - - (smích) zase do Alfy, kde jsem

- 134 - posléze za pár let už m ěl rezidenci jako v techno klubu. Tak p ředtím to byla vlastn ě diskotéka - - - no a od t ři jsme chodili vždycky tam, na dydžinu. A od p ěti potom do Slovanskýho domu na pokra čování na další dydžinu. A od osmi, když se povedlo, tak ješt ě do Repre na t řetí dydžinu - - - to byla vždycky naše taková to - - - Takže to si pamatuju dob ře. Pamatuju si první diskotéku, když jsem cht ěl jít. To mi bylo, tuším, takovejch jedenáct, dvanáct - - - jsem říkal mám ě: „Mámo, mámo, dneska je, prosím t ě, diskotéka, jdou tam všichni kamarádi a holky. M ůžu jít?“ A ona říká: „Tak jo, ale a ť seš v sedm doma.“ Jako myslím k ve čeru. Akorát že ta diskotéka za čínala samoz řejm ě v sedm ve čer (smích). Takže to byl takovej první kontakt s diskotékou (smích). No ale potom vlastn ě jako kluby - - - tam už se to - - - jako pamatuju si samoz řejm ě všechny kluby, jak to šlo postupn ě. Říkám, nejd řív diskotéky: Alfa, Slovanskej d ům. Pak za čly kluby jako p řes skateboard, co jsem jezdil na skejtu. Takže - - - Sedmi čka, U Zoufalc ů tady ten náš klub - - - nebo Bunkr ob čas, Futurum - - - co tam ješt ě bylo? Pak takový prost ě zaplivaný klubí čky - - - jenom malinký. No ale - - - pak vlastn ě p řes to - - - jak jsem říkal, skejtovou muziku jako byl hip hop a ta elektronický, kytarový v ěci, tak jsem se dostal potom už k tý tane ční hudb ě. A to už byl Miš Maš – moje začátky, Golem - - - na kolejích vlastn ě, na Chodov ě. Kde m ěl kamarád vlastn ě diskotéku, tak tam už jsme taky za čli hrávat. Kolikrát jsme tam byli zav řený t ři dny nonstop. Že jsme ani nev ěděli, jestli je den, sv ětlo nebo noc. Stalo se nám, že jsme si od gramc ů odsko čili koupit ob ěd a ona byla p ůlnoc. Nikdo to netušil, to jsme zjistili, až jsme otev řeli venku dve ře. Tak to byly vlastn ě za čátky potom jako DJingu jako takovýho. Protože pak jsem se dostal p řes to léto vlastn ě do tý Alfy, do Sluni čka posléze, což ud ělali ti samí majitelé, co m ěli tu Alfu. No a v tu dobu už jsem n ějak tak vlastn ě soub ěžn ě za čal hrávat pro toho cizince – to byl takovej Čechon ěmec, kterej sem vlastn ě za čal vozit toho Paul van Dyka, Westbama a tak. To jsem vlastn ě od n ěj dostal poprvé p říležitost zahrát na n ějaký akci, protože mu n ěkdo vypad, n ějakej DJ. To bylo v Ládví tenkrát. Jsem m ěl hroznou trému, protože tam p řijelo poprvé dvanáct set lidí, to jsem stál p řed dvanácti set lidma a m ěl jsem hroznou trému. Ale tenkrát jsem tu akci úplně obrovským zp ůsobem zachránil. Tam byly n ějaký rádoby dv ě hv ězdy z Německa, který se chovaly, jak kdyby je vychoval Hitler. Postoje a sundávaly si tri čka upocený, tam řvaly na lidi do mikrofonu, skoro hajlovaly nebo n ěco v tom stylu, aby ukázaly Čech ům, jako že jsou ony ty hv ězdy z Německa. Ale už tenkrát si pamatuju, že to byl hroznej pr ůšvih v jejich p řípad ě, protože byly hrozn ě špatn ě na tom technicky. A český publikum p řece jenom si vždycky myslím, že bylo na tu kvalitu - - - si potrp ělo. Taky je docela dost vypískávali. A možná to byl za čátek mýho úsp ěchu, protože jsem tu akci opravdu hudebn ě zachránil. Tenkrát mi to hodn ě sedlo ten den a si myslím, že možná mi ti lidi motivovali práv ě naopak k tomu víc, abych se snažil ješt ě - - - asi jo. No a sklidil jsem tam velkej potlesk a vlastn ě v tu dobu - - - to byl vlastn ě první den, kdy za mnou p řišel ten N ěmec a řek, že pro n ěj budu hrát jako rezident na stálo a že mi nabízí - - - v tý dob ě asi t ři a p ůl tisíce korun za to jedno vystoupení, což bylo strašn ě moc pen ěz za hodinu, hodinu a p ůl hraní. Kór pro kluka, kterej byl zvyklej do tý doby hrát jenom zase vlastn ě s absolutním zaujetím, že ho ta hudba zajímala a ani jsem si do tý doby nedokázal p ředstavit, že by mi za to n ěkdo m ěl takhle víc platit. Ne řeknu, kdyby dal t řeba dv ě stovky nebo kolu, na což jsem byl zvyklej – dostat prost ě drinky na ve čer nealko nebo n ěco a za to jsem hrál, útrata, nebo t ři stovky jsem dostal. Ale on mi nabíd takovejhle honorá ř a najednou jsem se zamyslel a říkám: „Tak tohle možná jako i bude k něč emu sp ět jako k nějaký budoucnosti hudební.“ Že bych se moh o n ěco za čít zajímat naplno. Protože samoz řejm ě, co si budem povídat, nejlepší je, když má člov ěk zábavu, práci a koní čka dohromady. A to už v dobu jsem v ěděl, že ta hudba prostě m ě strašn ě bere a vždycky jsem byl - - - nebo nevím, jestli

- 135 - potom nebo už d řív, jsem byl zastáncem toho názoru, že když má n ěkdo n ěco d ělat po řádn ě a naplno, tak asi musí bejt za to i n ějakým zp ůsobem ohodnocenej a zaplacenej. Že d ělat to s láskou je jedna v ěc, ale to by potom taky mohlo znamenat, že člov ěk um ře hlady a myslím tím - - - prost ě to, že by musel se ohlížet n ěkde jinde po obživ ě, aby vyd ělal n ěkde jinde. A todle už d ělal potom jenom jako vyložen ě koní čka. Ale pak už zase nem ůže po čítat, že ta kvalita jeho p ůjde n ěkam nahoru. A já jsem v tomdlenctom cht ěl jít nahoru. Já jsem furt m ěl pocit, že se chci vyrovnat cizím DJ ům. Že nevidím d ůvod, pro č by měli český lidi bejt hotoví jenom z cizince, kterej sem přijede na základ ě toho, že má v závorce NL nebo D, že pochází z ciziny prost ě a že to je jako záruka kvality. A jelikož vlastn ě v tu dobu, jak jsem říkal, na za čátku tý tane ční scény, byli jenom Loutka, Bidlo, Spejbl, tak to byli všechno DJové, který hráli house. Prost ě zpívanou nebo lehce zpívanou, instrumentální hudbu, která byla úpln ě super, mn ě se moc líbila. Ale furt jsem, už od tý doby v ěděl díky t ěm Belgi čan ům a Holan ďan ům, že tam je ješt ě styl další, n ějakej podstyl, kterej je úpln ě jinej a kterej ani jeden z tady t ěch Čech ů nehraje a je mnohem tvrdší. A když ho slyším, tak mi vždycky úpln ě tady dere vnit řně. Jakože mi to n ěco dává víc ješt ě, hypnotický. No a říkám: „Tak musím to zkusit n ěkde sehnat tyhle desky a za čít hrát takhle, když mi to nabíjí, napl ňuje víc. Takže proto první desky, který se mnou jeli ty kluci z tý Alfy kupovat do Holandska, jsme kupovali v Outland Records dole ve spodním pat ře, kde měli tenkrát techno sekci. Tak to jsme nakoupili vlastn ě prvních dvaadvacet desek. Výb ěr byl samoz řejm ě na mn ě, oni je zaplatili. To si pamatuju, to snad jediná, která byla houseová, taková jako housov ější, to byli Underworld v tý dob ě, Cowgirl a …………… No a zbytek už byly jako tvrdší labely, techno, hardhouse, který vydávali už i Damond Vill v tu dobu - - - no a za čal jsem hrát už tu tvrdší muziku. A od tý doby se to za člo n ějak tak pak časem selektovat, protože do tý doby jsme hrávali v Alf ě a ve Sluní čku - - - to byly akce, kdy vlastn ě - - - za čátek až konec byl house, tvrdší house, techno, na jedný stagi. A všichni jsme spolu perfektn ě vycházeli. Všichni jsme byli kamarádi. P řišlo mi úpln ě normální, že ten ve čer hraju na jedný stagi s Bidlem, s Loutkou a ráno prost ě p řede mnou hraje Angel, kterej to trochu zmírní a já budu hrát tvrd ě na konci. Bylo to úpln ě normální a všichni se na tý akci vždycky bavili. Pravda, t řeba bylo potom mezi čtvrtou a takhle ráno vid ět, jak se ty lidi jakoby to čej. Že jedny šly do ústraní a ty druhý zase víc ožívaj a - - - že vlastn ě v tu dobu už bylo vid ět troši čku, nebo cejtil jsem to, že všichni se perfektn ě bavěj, ale že jsou tam dv ě sorty lidí, který by se možná vlastn ě, když na to te ď koukám, daly rozd ělit. Což se vlastn ě do budoucna stalo. Za čly se škatulkovat styly. A vlastn ě v prvopo čátku se stalo to, že se to stalo jako dv ě škatulky. Jedna house, jedna techno. To znamená, jedna tane ční scéna jakoby houseová, na který chodili lidi, který poslouchali zpívaný v ěci a pomalejší v ěci. A druhá bylo prost ě techno, kam se chodili lidi vy řádit. Každej sám za sebe, žádný tanyny, smím prosit a - - - to se vlastn ě časem stalo potom. Vlastn ě se za čly d ělit ty scény na dv ě. Posléze, postupem dalších let vlastn ě p řibejvaly styly jako byl trip hop, jako byl dru mand bass, jungle za pár let na to. Což si vlastn ě vytvo řilo taky svoji bedýnku velikou, jako jednu z těch podstatnějších bedýnek. Která se pak zase rozd ělila do n ěkolika menších bedýnek a takhle vlastn ě vzniklo, podle m ě, už - - - jak se pak lidi za čli škatulkovat styly, tak jich pak bylo n ěkolik desítek, možná až stovek, různejch názv ů styl ů. Takže z mýho pohledu – za čátky perfektní, když lidi pa řili spolu na jedný stagi, skv ělý. Když se to rozd ělilo na dv ě stage, house a techno, taky skv ělý. Furt to jako byl underground. Furt tam ty lidi tím žili. A potom si myslím, že trošku - - - jako se to šlo do ztracena v tu dobu, kdy se ty škatulky rozjely a najednou bylo spousta, každej si cht ěl najít tu svoji. Každej cht ěl d ělat tu party v tomdle ur čitým jiným stylu. A všichni si mysleli, že maj možnost to naplnit ty podmínky, ty prostory. No a najednou bylo to, že

- 136 - bylo denn ě t řeba čty řicet akcí tane čních po republice. A druhej den znova. Člov ěk už nev ěděl ani, kam má chodit. To jsem se trošku rozkecal.

DK: A když ješt ě se vrátím k takovejm t ěm za čátk ům v ůbec, jako k těm prvním party tady - - - kde v ůbec se brala n ějaká inspirace? Protože žejo, tady vlastn ě se to objevilo až po revoluci - - - a kdežto jako na Západ ě dejme tomu v té dob ě už to n ějakou delší historii mělo. Jako jednak kde jste brali inspiraci k tomu jako postavit n ějaký kluby a v jakým stylu t řeba a co v nich teda hrát nebo kde brát jakoby ty DJe?

PK: Tak my m ěli inspiraci jasnou. Protože ten majitel vlastn ě tý Alfy, on byl taky, dalo by se říct, Čechon ěmec další. On, tuším, m ěl rodinu z Německa, n ěkde v Kolín ě nad Rýnem. Takže my vlastn ě když jsme jeli pro desky a tak, už p ředtím na za čátku, tak jsme se inspirovali tím, že jsme m ěli naplánovaný cesty do Warehousu do N ěmecka a takhle do klub ů, který už v tu dobu v cizin ě vznikaly a byly, už se o nich tady mluvilo, že n ěco takovýho je. Bylo to samoz řejm ě pro nás tabu, ale každej cht ěl v ědět, co za tím je, jak ty kluby vypadaj. Takže vlastn ě nás se Honza Machálek, to byl majitel tenkrát toho podniku - - - jelikož m ěl podniky v Německu, nějaký obchody a tak - - - takže se hodn ě inspiroval, myslím že N ěmeckem. V ůbec v tý dob ě nás hodn ě inspirovalo na za čátku N ěmecko hudebn ě. A posunovalo n ěkam. Nebo ukázalo náhled, jak to vypadá, co a jak. Až potom vlastn ě sem za člo trošku víc protejkat Anglie a Švédsko a takovýhle další zem ě. Takže ur čit ě jako to N ěmecko.

DK: Takže se jezdilo na party ven n ěkam, i pro desky taky - - -

PK: Jezdilo se. Samoz řejm ě jsme shán ěli díky t ěm deskám z ciziny, kam jsme jezdili docela často, tak jsme tam za čli shán ět samoz řejm ě i videokazety. První Xmixy, což byl prost ě Ritchie Hawtin, John Acquaviva a tak, který vlastně už tenkrát hráli techno. A zárove ň k tomu už za čli d ělat i animace na videokazety. Že vlastn ě tu hudbu poprvé spojili i s videoanimací, n ějakejma obrazcema a tak. Takže to jsme si koupili a taky jsme to sledovali. Všechno nás vlastn ě postupn ě, každá mali čkost nás n ěkam posunula jinam. Nebylo tady zase n ějak moc lidí, že by na za čátku jako lidi hromadn ě jezdili do ciziny na akce, to ne, to ne. Ale jelikož jsem byl úpln ě u zrodu tý tane ční scény vícemén ě a - - - jeden z mála, který se snažili, si myslím, jít trošku víc jako v Čechách jako - - - podat lidem, ukázat, co tady ten styl hudby je, že ty akce tady jsou a budou a budou mít svoje místo. To znamená, že t řeba jsme jeli do Brna hrát a nem ěli tam ani gramofony, tak jsme si vezli svoje gramofony a ty lidi tam na nás koukali jak na blázny, co d ěláme. To byly vlastn ě za čátky. Takže - - - tam jako - - - Prost ě ty za čátky myslím si, že hodn ě DJ ů, co hráli house a tak, že se nesnažili moc jako nikam jezdit dál. N ějak to jakoby rozv ětvovat.

DK: Jako myslíš dál jako mimo prost ě svoje m ěsto jakoby?

PK: Hm. Vím, že Michal Loutka ob čas jel do Holandska a takhle, ale jako co se tý če hraní, tak už od za čátku, jakmile tady vznikly první kluby, tak mi p řišlo, že ty housoví DJové jsou takoví jakoby pohodln ější. A z ůstávají si prost ě v teplí čku svýho klubu, kde maj svoje jistý. Kdežto já byl - - - možná je to tím, že já rád cestuju, tak už v tu dobu jsme prost ě vzali gramce a jeli jsme ud ělat akci tam, jeli jsme ud ělat akci tam. Tady jsme m ěli pět lidí, támhle jsme m ěli dvacet p ět lidí. Ale pak najednou z toho vzniklo, že prost ě si nás za čli všude možn ě zvát. T ěch akcí bylo víc a víc, za člo sem jezdit víc a víc cizinc ů, takže jsme

- 137 - je za čli dopl ňovat. Respektive já jsem je za čal dopl ňovat, protože v tu dobu vlastn ě ješt ě nějakej čas nehrál ani Martin Agent t řeba a tak. Takže když byla n ějaká akce, kde byl techno DJ tvrdší, tak samoz řejm ě požádali m ě, abych s nima hrál. Aby ho n ěkdo doplnil. Aby se to jako aspo ň stylov ě hodilo. Myslím si, že kluci, co hrajou house, tak jako se nesnažili tolik jakoby ty styly prosazovat dál. Jako, jak bych to řek, ší řit. Možná jo, možná jim k řivdím. Ale co tak cejtím, jako že jsme tenkrát hodně jezdili my. Kluci - - - já, Čenda, kterej se ode m ě hodn ě u čil hrát a tak. A žili jsme t ěma akcemi neuv ěř iteln ě. To byly akce, který trvaly t řeba p ět dní. Když už jsme šli na mejdan, tak skon čil po p ěti dnech, po šesti dnech. Skoro b ěžn ě. Bylo, jak říkám, všechno úpln ě jinak než te ď.

DK: A vnímals t řeba i jiný m ěsta? Jestli se tam n ěco d ěje? T řeba Olomouc, Brno, Bratislavu.

PK: No ur čit ě. Ten za čátek jsem docela mapoval. Vím, že prost ě na za čátku byla Praha ur čit ě. Slyšel jsem spekulace o Brn ě a tak, ale myslím si, že za čátek byla Praha. Pak t ěsn ě na to za člo Brno – to byl Fan Favorit, tomu říkají Favál, že, kde jsem taky hrával. Byla to Modrá Hv ězda, byl to klub Dominik, kde se d ělaly první akce v ětší jakoby v uvozovkách, pro takovejch osm set, tisíc lidí. No a tam vlastn ě takovejch klubí čků bylo spousta a postupn ě. A tam jsme všude jezdili. Pak si pamatuju, že byla Ostrava, že už jsem slyšel, že se hraje v Ostrav ě, že bych tam moh jet hrát. Já jsem se strašn ě bál. Pro m ě byla Ostrava z vypráv ění m ěsto, kam p řijede Pražák s pražskou espézetkou a do rána má auto prost ě spálený, ošmirglovaný, on je zmláceném, nevím co. Takle jsem m ěl prost ě v hlav ě, že je Ostrava. Prost ě to pro m ě bylo strašn ě daleko, vzdálený m ěsto, který pro m ě není skoro ani reálný se tam podívat. Ostrava, čty ři sta kilák ů. Ale v tu dobu, to bylo t ěsn ě po revoluci, to byla doba nebo t ěsn ě, já nevím, ale byla to doba, kdy lidi nebyli moc zvyklí cestovat po republice. Všechno bylo takový - - - díky tomu, že nebyly mobily po řádn ě, nic, že všechno bylo na bázi telefonu a bu ďto ho chytnu nebo nechytnu, domluvíme se nebo si napíšem. Všechno bylo komplikovan ější ale - - - vím, že prost ě o Ostrav ě jsem v ěděl minimáln ě dva, t ři roky, že se tam akce d ějou a ješt ě jsem tam nejel ani jednou. Až po čty řech letech svýho p ůsobení, po čítám, nebo jak dlouhý dob ě jsem m ěl poprvé vystoupení v Ostrav ě. Kde jsem samoz řejm ě zjistil, že je to úpln ě úžasný m ěsto. Naopak m ě obrovským zp ůsobem oslovilo, protože mám rád industriální prostory, moc mám rád industriální prostory. Už možná i díky tomu stylu, kde to všechno vznikalo tady ty styly hudby. Ale když jsem p řijel do tý Ostravy, tak to centrum, ty továrny, ta še ď, ten smog, jak říkali „ropáci“ natá čeli, to vlastn ě bylo n ěkde jinde. Ale prost ě m ě to fascinovalo, hrozn ě se mi zalíbila Ostrava. No a za čal jsem prost ě jezdit hrát i tam. Pak vlastn ě p řišla Olomouc, pak jsem najednou zjistil, že už si ned ělám akci jako jednu, ale že t řeba když zvládnu dv ě, tak pojedu hrát na dv ě, když to mám p ři cest ě. Jsem vždycky to domluvil. Prost ě to cestování bylo pro m ě takový hodn ě zajímavý. Dokázal jsem hrát i na t řech akcích posléze za noc. Což byl takovej jakoby rekord. Párkrát se to stalo, že jsem odehrál t ři akce za noc. A to už si myslím bylo v takový tý dob ě, kdy už to techno a v ůbec jako tane ční hudba tady v Čechách m ěla ten boom za sebou. Kdy už tech lidí chodilo na akce strašn ě moc, byly velký festivaly pro desetitisíce lidí, už ty organizáto ři t ěch velkejch akcí troši čku ztratili soudnost a d ělali místo toho, aby se mezi sebou dohodli, jak to bejvalo d řív, a pomáhali si třeba i, tak vlastn ě ud ělali t ři akce za ve čer stejného typu. Velký, techno. Jako byl t řeba Lighthouse ud ělal Open air field na…………. A do toho byl Boomerang na Slovensku, což se furt po čítal k Čechám, do toho byla Apokalypsa v Brn ě. Samoz řejm ě za čli prod ělávat ur čitý lidi, protože díky tomu, že se nebyli schopní dohodnout a mysleli si, že ta

- 138 - jejich akce je ta správná a že tech lidí je tady tolik, že se z nich všichni zblázn ěn a bude všude narváno - - - tak to samoz řejm ě byly moje p ředpov ědi, že to nebude takhle, že to takhle dlouho nep ůjde a bylo samoz řejm ě vid ět, že to nejde. Vždycky, když byly t ři akce velký za jeden ve čer, tak to znamenalo, že jedna z nich tutov ě p ůjde do krachu. Což se stalo tenkrát i Lighthousu, žejo. Ud ělali úžasnou akci, všichni jim blahop řáli, a p řitom oni věděli, ráno že jdou do konkurzu. Protože tam m ěli pr ůšvih n ěkolik milion ů. Podle m ě se sta čilo tenkrát prost ě jenom nemít velký o či, bejt skromn ější, dávat si bacha a komunikovat a ty akce mohly bejt jako po řád v nějakým m ěř ítku a kvalit ě navšt ěvovaný i te ď, jako ve větším myslím. A nemuselo se stát, že spousta akcí už v ůbec neexistuje, protože si to ty lidi nedovolej už d ělat, protože je to likvida ční. Protože to zkoušeli dlouhou dobu a každá druhá akce pro n ě likvida ční potom byla. A úpln ě jim, podle m ě, uteklo ta podstata. Že přestali mezi sebou komunikovat, za čal to bejt pro n ě jenom ten byznys a šli hlava nehlava a díky tomu vlastn ě si myslím, že ta tane ční scéna je te ďko dosp ěla do takový fáze, v který je te ď. To znamená - - - jak bych to řek - - - tane ční scéna tady po řád bude, hudba tady vždycky bude, ale t řeba styl techna, housu a takovejchhle styl ů, junglu, už prost ě nebude nikdy mainstream. A jenom díky médiím se stávají mainstreamem vlastn ě takový ty komer ční techno styly s jasnou dramaturgií dopředu p řipravenou, v četn ě n ějakejch laserovejch show a tak dál, mega, který jsou v ětšinou ud ělaný p řesn ě na vte řinu. V ětšinou ty sety hudební t ěch DJ ů už jsou te ďko d ělaný na techle megaparty k tý projekci a k tomu všemu jako dramaturgicky vlastn ě p řipravený, jak kdybyste m ěli film. Což si myslím, že je známka toho, že ta komercionalizace to p řeválcovala, ale nemuselo se to stát jako takle markantn ě. Myslím, že za to m ůže lidskej faktor, že se to stalo, a chamtivost lidí. Že už přestali lidi vnímat tu hudbu jako to, co je dokáže odreagovat, uvolnit, na co se t ěšej, pro č je tam to všechno kolem, ta energie. A vlastn ě te ďko už je to takový, že jdete na akci a - - - nevím, no, spousta lidí mi p řijde na tech akcích, že už se ani nejde bavit. Nebo že tam jsou jenom aby byli vid ění. I když to už taky možná ne. Nevím, mám z toho takový smíšený pocity. Mám z toho takový hodn ě smíšený pocity. Je mi to líto, protože jsem vlastně zažil úpln ě za čátek a myslím si, že te ď ta scéna, v jaký je te ďko fázi, tane ční, tak - - - to je prost ě konec skoro tane ční scény v Čechách. Ne říkám, že zmizí – jak říkám, bude tady furt ta škatulka techno, bude tady furt ta škatulka jungle, škatulka house, hned vedle bude škatulka vážná hudba, hned vedle bude škatulka rock, hip hop a tak dál. Ale zase prost ě přijde velká škatule, kterou n ěkdo prost ě možná ze za čátku jakoby energií postaví, ale časem se ta škatule stane zase prost ě jenom komer ční taková ta bedna, kterou n ěkdo d ělá a valí ji p řed sebou, aby vyd ělal peníze. A zase to p řeválcuje n ějaká jiná hudba, zase n ějakej jinej styl. Prost ě si myslím, že i techno i house a všechny další styly tady budou mít vždycky svoje místo už - - - protože už je to vlastn ě skoro dvacet let, co se tady ta hudba hraje i tady v Čechách. A lidi, který na ní vyr ůstali, si myslím, jí budou poslouchat navždycky. Samoz řejm ě v nějakým vývoji p řirozeným. Ale budou se dokázat pobavit i na třeba takovýho Jeffa Millse z roku 2003 nebo 98. Tak jako - - - prost ě bude to tady mít svoje místo tydlencty styly a bude to mít furt svoje publikum. Ale vsadím se, s kýmkoli se vsadím, že za p ět let nebude se dát ud ělat akce techno - - - myslím taková techno, kterou hrajeme my, nebo house, abyste ji d ělal s tím, že vám tam p řijde p ět tisíc lidí nebo dva tisíce lidí. Už ne, už to takhle prost ě nikdy nebude. Už to bude jenom prost ě v ůle nebo sen někoho, že by to tak cht ěl. Ale bude to prost ě už jenom v tý malý škatulce - - - ud ělej klubovou akci, kde se lidi budou perfektn ě bavit, bude tam dv ě st ě lidí, t ři sta lidí, bude to úžasnej mejdan, ale už nikdy to nebude prost ě ten boom, co lidi cejtili v žaludku a pro č prost ě - - - byli schopní procestovat jako celou republiku sem tam za jeden ve čer jenom. Což si pamatuju i lidi jako organizátory akcí jako byla Martina z East Base a tak, agenturu,

- 139 - u které jsem tenkrát hrál - - - kterou jsme zakládali n ějak tak jakoby spole čně by se dalo říct. Tak to byla hol čina, která - - - výborná produk ční, ale než se stala produk ční, tak to byl stejnej prost ě - - - jak bych to řek - - - žrout hudební prost ě jako já. To znamená že byla schopná sednout ve čer po práci na vlak a táhnout se čty ři hodiny do Brna n ěkam nebo do Olomouce nebo n ěkam na n ějakou akci, o který slyšela, že je, a nev ěděla, co tam v ůbec po řádn ě bude. Jenom de fakto v tu dobu člov ěka zajímalo, že je to akce. Že se tam bude hrát tane ční hudba. Ani je moc nezajímalo, kdo je tam to jméno. To na tom bylo to úžasný - - - prost ě ta doba, ty za čátky, to bylo prost ě - - - to se nedá popsat. Asi by se dalo, ale nevím, jakým zp ůsobem.

DK: A když se ješt ě vrátím k těm pražskejm klub ům v těch devadesátejch letech a - - - žejo, tak tady vždycky ur čitej po čet klub ů a zajímalo by m ě, jestli jako t řeba si vzpomínáš, že by tam chodili po řád jakoby stejný lidi nebo jestli si vzpomínáš na stejný obli čeje z různejch klub ů?

PK: Ur čit ě. Hlavn ě to spíš bylo tak, že byly t řeba dva nebo t ři kluby, ob čas i v nějakým byla akce, ale ty lidi chodili - - - ty samý lidi přišli do tohohle i do tohohle, vždycky. Takže ve finále se tam sešla parta - - - že když se člov ěk rozhlídnul, tak vid ěl ty samý lidi. T ěch samejch sto padesát lidí, který jste vid ěl minulej tejden, p ředminulej tejden. Akorát to byly parti čky. Parti čka t řiceti lidí, úzká spole čnost. Ale všichni se potom mezi sebou znali, bavili, kamarádili. Úpln ě b ěžná v ěc byla, že ráno prost ě skon čil mejdan a celý to naše tvrdý jádro, jak říkám – takovejch t ěch hlavních padesát, sto lidí, co se fakt bavili vždycky a žili tam, tak šli prost ě na after. Ud ělal se n ějakej after. Bylo jedno, jestli to bylo v klubu jako byl zrovna ten Bunkr, protože ráno nad Bunkrem bylo ješt ě kafé a tam jsme chodili prost ě dopa řit. Ale byly to samoz řejm ě i bytový akce, kdy jsme prost ě nikdo nev ěděli, kdy vlastn ě skon číme. Skon čila party z pátka na sobotu a ješt ě ve st ředu, jak jsem říkal už předtím, jsme byli na baráku u n ěkoho, u n ějakého um ělého krbu zašitý - - - v zásuvce um ělej krb svítil, my u n ěj leželi a poušt ěli jsme si kazety, který se nám dostaly do ruky nebo který jsme si n ěkde byli schopný nahrát. A furt jsme to p řetá čeli dokole čka, hitovky, todle, tamto. No a pa řilo se p ět dní nonstop. Když už nebyla síla, tak se na chvilku usnulo. No ale člov ěk prost ě si p řišel, že fakt žije naplno.

- 140 - ZÁZNAM O ROZHOVORU

Projekt: Po čátky pražské klubové scény Narátor: Marek Krej čí Kontakt: 721 057 952 Datum: 3. prosince 2010 Místo: Restaurace a klub El Magico (Praha, Koleje Jižní M ěsto) Délka: Skoro hodina a p ůl

Narátora jsem zkontaktovala p řes Facebook, kde má řadu fotek s našimi nejstaršími tane čními DJs. Díky tomu a n ěkolika nahodilým otázkám se jevil jako vhodný pam ětník. S rozhovorem velmi rád souhlasil. Dokonce se nabídl, že mi na setkání p řinese také některé ze svých koláží, které si už řadu let lepí z nejr ůzn ějších flyer ů, fotek a výst řižk ů z časopis ů. Rozhovor se konal v dob ě oběda v restauraci El Magico, která bývá v této dob ě klidná, takže k rozhovoru vcelku vhodná. Už od za čátku rozhovoru p ůsobil velmi otev řen ě a nem ěl problém mluvit o jakémkoli tématu. Ob čas mu ale bylo h ůř e rozum ět, protože mluvil rychle a navíc mu chybí n ěkolik zub ů, takže artikulace byla pon ěkud horší. Překvapilo m ě, že si sám vybavoval p řesné roky n ěkterých akcí, což je možná zap říčin ěno práv ě onou tvorbou koláží. Často se mu také stávalo, že od p ůvodní otázky velmi rychle odbo čil k jinému tématu a už se k ní zpátky nevrátil. Markovi je 35 let a na tane ční party chodí od jejich za čátk ů. Dostal se k nim p ředevším díky svým p řátel ům. Často zmi ňoval, že zpo čátku se jednalo o velmi uzav řenou, ale vcelku velkou komunitu, v niž se všichni navzájem znali. Vzpomínal na atmosféru prvních party a také na free tekkno akce, kam jezdíval. Zavzpomínal také na svoje zkušenosti s drogami a alkoholem a vcelku otev řen ě p řiznával, že k tomuto druhu hudby drogy neodmysliteln ě pat ří. Část rozhovoru se to čí okolo koláží, které mi b ěhem n ěho ukazoval.

- 141 - DK: Tak nap řed mn ě zkus říct celkov ě n ěco o sob ě. Kdy ses narodil, odkud seš a tak.

MK: Jo, jo. Tak já - - - jmenuju se Marek Krej čí, narodil jsem se 27. 11. 1975 na Smíchov ě. Vyr ůstal jsem celou dobu na Smíchov ě. Pak jsme se p řest ěhovali do Kr če. Mám sestru, který je 40 let, jmenuje se Vla ďka. To je docela normální, diskotékovej typ. Normální člov ěk, akorát že prost ě - - - má rád jiný v ěci než jsou party. Neposlouchá tane ční muziku, je úpln ě n ěkde jinde.

DK: A bydlels teda u rodi čů - - - asi na Smíchov ě, chodils tam i do školy.

MK: No, no, chodil jsem tam do školy.

DK: A co t řeba vaši poslouchali?

MK: Naši spíš poslouchali - - - jako táta m ěl spíš rád jako takový - - - ne že by to byli nějací hippiesáci - - - ale spíš rock, jako Rolling Stones, n ějaký v ěci jako r ůzný. M ěli rádi country v tý dob ě moc toho k výb ěru nebylo. Jako v tý dob ě, ty 70. léta, ty byly takový - - - žádný punke ři to moc nebyli (smích). Ale m ěli rádi dobrou muziku, tak v pohod ě.

DK: A co ty? Cos tak poslouchal? Jako když ješt ě - - - kdyžs byl menší, než sis k tomu došel k té elektronice, tak ješt ě p ředtím - - -

MK: Já jsem odmali čka práv ě jsem poslouchal Michaela Jacksona (smích). To byl fakt m ůj oblíbenec. M ěl jsem o n ěm hodn ě knížek a všeho, mn ě se to hrozn ě líbilo. Protože to bylo super. Michael Jackson - - - co ješt ě tam mohlo bejt v tom d ětství - - - Michael Jackson byla taková hlavní postava. Madonnu mám rád. To jsem vyr ůstal podle sestry, protože sestra poslouchá Madonnu, Depešáky. A to se pak podepsalo, protože jsem pak za čal poslouchat Depešáky, Camouflage a podobný v ěci. Pet Shop Boys, takovýdle v ěci. Protože v tý dob ě to bylo takový, co se dalo poslouchat.

DK: A českýho bylo n ěco?

MK: Co tady bylo (p řemýšlí)? To si nepamatuju. Ono toho moc nebylo jako český. Jakej ro čník? Tak kolem 10?

DK: No i klidn ě pozd ějc.

MK. No tak pozd ějš, tak to jsem poslouchal Oceán se mi moc - - - bylo to - - - jako to splývalo s těma Depešákama, takže taková pohoda. Lucii - - - já jsem pak spíš za čal poslouchat - - - jsem jezdil na skejtu, tak jsem začal hodn ě poslouchat Red Hot Chilli Peppers,…… a spíš jako skejtovou muziku.

DK: Potom, to říkáš zhruba kterej rok?

MK: To když mi bylo 15. 15, 16. Jsem celou dobu vlastn ě - - - celou dobu jsem vlastn ě od těch 12, 13, tak jsem za čal jezdit na depešácký srazy, který se d ělaly tenkrát - - - ty party, jezdily jsme na depešácký tábory - - - a z tady t ěch lidí se vyklubala hromada DJ ů a

- 142 - takovejch známejch - - - plno lidí, který do te ďka tvo ří dobrou muziku, kte ří tam jezdili. To byla taková komunita. Já jsem tak postupn ě p řešel na n ějakou tu elektronickou muziku.

DK: A ty depešácký srazy to bylo co za č? Kde se to d ělo?

MK: No, to byly celkový prost ě. To byly v Písku, v Teplicích, v Praze byly všude možn ě, hodn ě se jezdilo do Písku. Byly tábory r ůzný. To jsem byl jenom dvakrát. Ono totiž - - - jinak my jsme spíš řádili tady v Praze. Pak tady byla diskotéka Alfa, Amfora a za čalo se to tady rozjížd ět. ….. Pak práv ě za čaly první n ějaký party. Nejd řív se otev řel první n ějakej ten klub, jmenoval se Alkohol (smích). Tam byl n ějakej první klub, kam jsme zavítali, kam jsme za čali chodit.

DK: To jsem o tom ješt ě ani neslyšela, to mn ě nikdo ne říkal.

MK: To se práv ě jmenovalo úpln ě - - - to bylo p římo v budov ě Ministerstva vnitra jak Taz, akorát se to jmenovalo Alkohol. Byl to takovej malinkatej prostor, malinkej bárek, všechno. No tak tam jsme prost ě za čali se scházet n ějaký ur čitý lidi, za čal se prodávat skunk, hulení, protože v tý dob ě tady toho moc nebylo. Hlavn ě bylo jediný místo, kam chodili lidi a nebylo to jako te ďka. Tam jsme za čali chodit. Pak se otev řel podnik U zoufalc ů, kterej byl vlastn ě jako takovej undregroundovej. Tam se poslouchala Nirvana, všechno. U zoufalc ů, to prost ě byl podivnej podnik, ale dobrej. Hrály se tam takový r ůzný - - - hardrockový kapely, punkový kapely, i Dji tam hráli v tý dob ě. Vlastn ě Pavel Be ňo ješt ě se n ějakýma známýma. No, tak to n ějak všechno za čalo. Se to za čalo rozjížd ět. Já se znám s těma lidma - - - t řeba se chodilo na Petynku, tam jsem se seznámil s Djem Pixa, Ondrou Řečicou - - - jsem se seznámil od 16 let, on za čal hrát první - - - ješt ě v neznámým klubu Lisboa (smích) ve černí čkovský party, který tam bylo t řeba 5 lidí, bylo to super. V roce 94 se otev řel Miš Maš.

Rozhovor p řerušen, p řesouváme se ke klidn ějšímu stolu.

MK: Tak jsme skon čili u toho, když se otev řel ten bar Alkohol a první party U zoufalc ů. Rok 93. V tý dob ě se otev řela Radost FX. Taky. Tam jsem za čal chodit úpln ě od za čátku. Radost je m ůj klub úpln ě, kterej mám nejradši. Jsem tam s tím sžitej. Pak se otev řelo i Roxy, ale Roxy se otev řelo rok potom. Pak už za čala taková undergroundová scéna, že všichni, který se znali, tak tenkrát prost ě nebyli žádný telefony, videa. Všichni se podívali, jenom prost ě se znali a rozdávaly se pozvánky a po barech a po klubech a dávali se čist ě jenom pozvánky, který lidi vyrobili doma. Vlastní silou vyráb ěli nebo - - - spíš to byla uzav řená komunita. O tom to je, že když se dneska baví všichni DJové, že už ta party není taková, jaká to byla. Na party bylo víc parti ček a všichni se znali, protože prost ě si byli všichni známí p řes známý a známý t ěch známejch. Nebylo to komer ční, jako to je te ďka. No - - - takže tím to za čalo. Za čal jsem experimentovat (smích) s trošku tvrdšíma drogama. Ze začátku extáze n ějaký, LSD, tripy, který byly všude. Hlavn ě ale za čali tady jezdit sem na party s těma sound systémama….. to sem byl na první party v Hostomicích. To byl rok 96, kde byl Spiral Tribe a Lego System. To byl m ůj nejlepší zážitek, kterej m ě poslal (smích) - - - tam bylo 100 lidí, 50 lidí tenkrát. Přijely ty kamiony a p řivezli MIG 21 stíha čku, která byla nasvícená stroboskopama a bylo to na tom …… Takže pamatuju si ty děla nebo co to tam bylo. V tý dob ě to bylo supr. Poprvý jsem m ěl Panoramatixe, spirály, nějaký LSD a bylo to fakt supr. Tak jsem se dostal do tý komunity, za čal jsem aktivn ě

- 143 - mezi ty lidi chodit. Co se za čalo dít v tý dob ě - - - Ládví, Miš Maš - - - zahrádka ve Slová či se taky tenkrát otev řela. Hlavn ě Miš Maš a Ládví a Radost. To byl takovej trojúhelník, kde za čali hrát Loutka, Bidlo, Spejbl, Tvyks v tý dob ě, za čala hrát LaDiDa - - - se za čínala u čit nějak, ale to bylo asi ješt ě pozd ějš. Taky se otev řelo Sluní čko, otev řely se - - - Planet - - - za čínali hrát dob ří DJové. Hrálo plno dobrejch DJ ů. Kdo hrál, tak byl Loutka, v tý dob ě Tráva ješt ě nehrál. Hodn ě Loutka, Bidlo.

DK: Když to srovnáš tenkrát ty kluby ty první, jako jak to vypadalo, byly si tenkrát n ějak podobný? Nebo možná když to srovnáš n ějak i s dneškem, jestli jsou jako hodn ě jiný?

MK: No, tak bylo to dost jiný tenkrát. Jako zvuk a všechno bylo docela dob ře ud ělaný. Nebylo tolik sv ětel, jako je te ďka. Což jediný bylo na Ládví ud ělaný. To bylo takový nad časový. Ládví bylo dob ře ozvu čený. Co se tý če t ěch Zoufalc ů - - - ty 93, 94 rok, kdy se otev řela Alfa, tam byla diskotéka, tam jsem chodil jako dít ě. Alfa byla dobrá taky, ale to byl rok - - - to bylo tak rozbitý, že tenkrát prostě p řišla policie a zav řela to. Bylo to dobrý no (smích). To byly takový party, že ta poslední party, to ti ukážu pozvánku. To byla 24hodinová party, kde byly dv ě ženský oble čený jako batmanky a v kůži a byly v kleci. Trošku takový sado-maso (smích). Ale byl to dobrej nápad. Byli jsme u vytržení, já jsem si říkal: „Ty vole“ - - - ta policie, úpln ě to zavřeli. Ale to bylo dobrý. Jako úpln ě nejlepší snad party, který byly, tak byl Miš Maš, v tý dob ě. Tady byla ur čitá komunita lidí, co se mezi sebou znali a do te ďka jsme všichni kamarádi a v ětšinou to byli DJové jako Gert, Bidlo, Gert,Loutka - - - v tý dob ě jich moc nebylo, nebo nehrálo - - - LaDiDa taky hrála. Ale Gert byl dobrej.

DK: To byl Belgi čan?

MK: No, no, Belgi čan. Já jsem v tý dob ě bydlel s mejma kamarádkama dva roky. To byly lesbi čky a byly to Gertovy nejv ětší kamarádky. Říkalo se jim paruká řky v tý dob ě. Chodily na party, byly to dv ě hrozn ě extravagantní ženský. Já jsem s něma bydlel, jsme byli s Gertem docela jedna parti čka. To bylo supr. V tý dob ě všichni - - - Curtis, co vlastnil Miš Maš - - - ze za čátku s tím, s Bláhou, i Ládví, Miš Maš a Radost byla úpln ě - - - ze za čátku, prvních p ět let byla úpln ě taková - - - tam byli úpln ě supr, taková komunikace. Ješt ě v tý dob ě se otev řel bar Ješt ěrka.

DK: Ten byl kde?

MK: Ten je hnedka vedle Radosti. To s tím vlastn ě taky souvisí. Protože to bylo jako takový - - - docela základna, prost ě hnedka vedle Radosti. Tam se chodilo, tam jsme se všichni scházeli. To bylo dobrý. To bylo takový všechno - - -

DK: Ty akce tenkrát ze za čátku, to bejvalo pátek, sobota, po řád? Nebo jak často?

MK: No práv ě že ty byly po řád (smích). V ětšinou to bylo jakože pátek, sobota, ale většinou to jelo po řád. Byly jenom víkendový - - - a byly ur čitej typ akce, co se d ěly, vlastn ě ty soukromý party - - - n ějaký r ůzný, že v tý dob ě to byly se hodn ě d ělaly. Bylo hodn ě divnejch klub ů. 96, tak v tý dob ě byla taková centrální Slová č – zahrádka. To bylo úpln ě takový nejlepší setkání. Nejd řív byl Alkohol bar, kterej se zav řel. Potom se otev řel naproti Žíznivej pes a Formanka. Což bylo všechno na stejnej zp ůsob. Prodej drog, extází,

- 144 - trip ů - - - a podobnejch v ěcí. Ješt ě byla lo ď Kamýk, která byla úpln ě nejlepší, kde je dneska Bukanýr - - - to byl malinkej parník. A to bylo taky supr. Prost ě parník, kam chodili lidi, v lét ě se tam sed ělo na zahrádce. Nikam parník neodjížd ěl, jenom po řád kotvil (smích). To byla taková základna. Tam chopdili všichni, propagovali party a - - - v ětšinou všichni byli tam. Slová č, zahrádka, to byla úpln ě nejlepší v ěc, kam všichni celý léto chodili a byl to tam správnej underground. Protože v tý době tam v ětšinou všichni pracovali, znali se - - - bylo to tak všechno jako v tý dob ě, já nevím - - - jako drogy byly, ale byly takový příjemný, sršely pohodu - - - byly kvalitní za prvé, což te ďka nejsou a všichni lidi se mezi sebou znali, takže byli v pohod ě. A v ětšinou si všichni mezi sebou ty drogy dávali zadarmo. Nevím, jestli to bylo té distribuci, ale bylo to skv ělý.

DK: A ješt ě když se vrátím - - - když teda sedíme tady, sems chodil do Golema?

MK: No, no chodil. Ale tady byly afterparty. Tady práv ě byly vždycky afterparty po Miš Maši. Po Miš Maši a po Ládví, ale tady se d ěly hodn ě divoký v ěci. To práv ě sem jezdil Gert, Bidlo, Loutka, Bláha, tady ta stará parti čka. Milá ček a tady ty lidi - - - tady v tý dob ě práv ě t řeba Sedlon ě ani moc jsem neznal. A Veroniku, tu jsem m ěl rád - - - pak za čala hrát Veronika - - - a ješt ě Čepec.

DK: To byl kdo?

MK: Kšilt. To byl m ůj dobrej kamarád, ten se mi - - - s tím jsem za čal objížd ět všechny různý party okolo. Kšilt, Pepino, tady ty lidi.

DK: Takže vlastn ě mne to p řijde pořád jako, když se tak bavím s těma lidma, že to byla hrozn ě jakoby úzká skupina lidí, všichni se znali navzájem. Jak to, že je to dneska úpln ě jinak? Nebo jak to, že se to tak prom ěnilo?

MK: Te ď už je hrozn ě velká komunita lidí, už je to velká komerce. Protože d řív tady v tý dob ě prost ě byly - - - to byla ta naše generace, dneska nám, kterejm je 35 a mí ň, tak v tý dob ě mn ě bylo - - - já chodím na party - - - já když jsem na tady ty party chodil, tak jsem byl mezi všema nejmladší. T ěm bylo n ějakých 20, 25, mn ě bylo tak 15, 16. A pár ješt ě nějakejch jedinc ů, kte ří tam byli - - - pak v pozd ějším v ěku, t řeba Roman Rai, kterej je dobrej m ůj kamarád, DJ, tak ten se mnou vyr ůstal, kterej sem zatáh tu parti čku. Jemu bylo asi 13, 14. Ale rád si na to vzpomene, protože - - - ale bylo to všechno taková komunita uzav řená. Dejme tomu, všichno jsme d ělali n ěco. Všichni jsme se podíleli na n ějaký produkci. Každej d ělal n ěco. Protože v tý dob ě bylo jedno, jestli to umí nebo neumí. Prost ě ty lidi, který d ělali sv ětla, d ělali i jiný v ěci. Tak jsme tiskli letáky. Já jsem d ělal v Copy General na Pavláku, na I.P.Pavlova, tak jsem tam tisknul všechny letáky na všechny party. Když jsem d ělal, tak jsem prost ě prodával n ějaký v ěci, to jsem byl k tomu taky dobrej, protože pod zákonem, skrytej, mn ě bylo 15, 16 nebo tak n ějak. Byl jsem malej rychlej, byl jsem všude (smích). Ale prost ě bylo to super, no. Prost ě ty lidi si mezi sebe nikoho nepustili.

DK: Nepustili?

MK: V ětšinou jo, ale bylo to prost ě taková uzav řená komunita. V ětšinou lidi se nabírali, potom se to za čalo rozjížd ět - - - jako za čalo od toho 96. Miš Maš, když za čínal, ješt ě

- 145 - starej, tak to byla uzav řená komunita dobrejch. Tam chodilo 100 lidí, 200 lidí. Tam bylo hodn ě lidí. Vyd ělalo to desetkrát víc než te ďka. To samý Ládví. Ládví, ze za čátku kapacita, dejme tomu, 500 lidí, vstup stál 50 korun nebo 100 korun a utratil se tam balík pen ěz, hodn ě. V tý dob ě, dejme tomu, že - - - te ďka, ty jo - - - v tý dob ě ani ty drogy nebyly tolik - - - stály skoro stejn ě jako dneska, všichni se bavili úpln ě stejn ě, ale p řitom se vyd ělávalo stokrát víc ur čit ě. Ale jde o to, že to byla fakt…. Šlo o to, že všichni se znali a všichni si pomáhali. Až potom, když se otev řela Planet Alfa. Vlastn ě když za čala LaDiDa, Krejdl, když se otev řelo Sluní čko a pak už se to za čalo rozjížd ět ve v ětším. Že pak už za čali sem jezdit v ětší DJové – Paul van Dyk, Joost van Bellen a bylo to v tý dob ě 95, taky za čínaly n ějaký velký hv ězdy. Hráli pro 200, pro 300 lidí. Marusha, za čaly sem jezdit v ětší nebo menší hv ězdy a Sluní čko, co ud ělali - - - to se mi nelíbilo. Jedinej klub, co se mi kdy nelíbil, tak bylo Sluní čko.

DK: Pro č se ti nelíbilo Sluní čko?

MK: Nevím, nevím. Jako v tý dob ě, protože - - - tam šlo o to, že prost ě Sluní čko - - - já jsem ze za čátku neposlouchal techno. Ze za čátku se mi líbil house. Jako znal jsem plno styl ů. M ěl jsem rád techno a m ěl jsem rád Spiral Tribe, Lego System a m ěl jsem rád hodn ě rychlou takovou tvorbu. Pak to za čali lidi hrát - - - u Krejdla se mn ě to líbilo, ten si drží po řád n ějakej sv ůj styl a LaDiDa taky, protože ta za čla - - - LaDiDu mám taky rád. LaDiDa - - - to sou lidi, který jsou tady od za čátku a po řád se držej. D ělaj po řád to samý. Že jsou n ěkterý ty techno systémy, že si po řád na n ěco hraje a nemá to smysl - - - nebo má, ale daleko víc se mi líbí, že hrajou - - - po řád to n ěč ím prokládaj, rozum ěj housu, i tekhousu. Prost ě jsou to lidi, který vyr ůstali na normální muzice, nejenom na technu. Protože kdo má po číta č, tak si m ůže ud ělat co chce. D řív to nebylo. D řív to ty lidi vytvo řili z desek. Dneska hraje každej z cédé ček, stáhne si tracky na po číta či, tam si to namixuje. Nebo stahuje namixovaný hity. To moc velký um ění není. Je to jenom o tom to dát dohromady. Ale z desek když ty lidi hráli, tak to fakt se dalo tleskat. Já vím, že to pat ří k té dob ě. Už ty lidi jsou nad časový. Všechna muzika jde dop ředu, tak aby drželi s něma krok, tak se prost ě musej podrobit. Je to t ěžký, ale je to tak.

DK: Pak ješt ě na za čátku, když se vrátím, dalo se v ůbec n ějak rozlišit mezi housem a technem nebo to bylo prost ě - - - prost ě jenom tane ční hudba?

MK: Ne, v tý dob ě byla hezká, byla dobrá. Ty 4 roky úpln ě v tom za čátku, tak se dalo rozlišit - - - se hrálo jenom trance a house v ětšinou. Mám rád jazz, ale to až poslední dobou. Bylo to dobrý, bylo to takový - - - ješt ě nebyl tekhouse, n ějakej styl tekhousu, co je te ďko nebo podobn ě. Prost ě byl jenom house, trance a techno. Nic jinýho nebylo. My jsme to nijak nerozlišovali, protože ten člov ěk, když cht ěl n ěkam jít, tak šel na to, co poslouchal a prost ě si to užil. Te ďka už je to všechno takový, že - - - možná ješt ě drum and bass byl - - - já nemám rád drum and bass, ten prost ě - - - nebo mám ho rád, že mám plno mejch kamarád ů, ob čas m ě zatáhnou na n ějakou - - - Andy C - - - i v Londýn ě jsem byl na dobrejch party. I když ty zahrani ční party, já nevím. Já se tam necejtím tak dob ře jak tady. To je tím, že nejsem zvyklej cestovat. Cestuju, projdu si n ějaký kluby, ale mám to rád tady. Tu hudbu prost ě, ty lidi. Ono to je takový, já nevím.

DK: Ale tak možná je to i o tom, že člov ěk tady má s kým pokecat, ne? Ta party je o tom tam bejt s těma lidma.

- 146 -

MK: P řesn ě tak.

DK: To s těma cizincama moc a - - - jednak se baví jinak, mn ě p řijde.

MK: No oni se bav ěj úpln ě jinak. Jako ty lidi, co sem jezd ěj, mám plno mejch kamarád ů, který sem jezd ěj - - - to jsou, dejme tomu DJové, šéfkucha ři - - - jsem prost ě - - - a jezd ěj prost ě po všech party, že maj peníze, na Ibizu jezd ěj, každej rok jsou na Ibize, ale když přijedou sem, tak si to víc užijou než n ějaký party v klubu Carla Coxe nebo DJe, kterej tam - - - a je to tam všechno takový nad časový. Já nevím - - - je to takový s něma - - - nebav ěj se. Mn ě se te ďka t řeba líbilo, co říkal Béla ve svým rozhovoru, jsem se te ďka koukal na Frisbee. On se bavil s Loutkou i s Formá čkem - - - a všichni, i Formá ček - - - p řesn ě říkali, že to je o tom - - - tam byly komunity lidí, parti čky, všichni se znali a všichni se mezi sebou bavili a že te ďka jenom ty lidi p řijdou, p řečtou si program na internetu, prost ě přijdou, odškrtnou si tu party, jdou dom ů a v ůbec se nebav ěj, neseznamujou se, jsou všichni jenom na t ěch drogách a prost ě všichni jsou jenom do té muziky zabraný, ale přitom je to i o komunit ě a o tý lásce. Musí k tomu pat řit i jiná aktivita než jenom ta party. Jako hudba je d ůležitá. Tam je p řátelství, n ějaký rauty, akce, zábava. To bylo tenkrát p řed těma povodn ěma - - - s kamarádama na Cípu - - - kde se d ělaly party a bylo tam h řišt ě. Nohejbalový, volejbalový, zábava. Bylo to supr. Akorát p řišly povodn ě a všechno to smetly. Investice všech pen ěz. Asi nejlepší by bylo - - - já nevím. Ale to se mění t ěma lidma. Co party, to je úpln ě o n ěč em jiným.

DK: Pro č v ůbec se ti za čla tady ta hudba líbit? V ětšinou lidem p řipadá bezduchá, taková o ni čem.

MK: Já to poslouchám úpln ě od za čátku. Já to mám hrozn ě rád. Já jsem taky hrál dva roky. Že jsme s kamarádem bydleli spolu. Kamarád, Ameri čan - - - a my jsme dva roky - - - m ěli jsme celou soupravu Numark a 4 krabice tak desek. Ale my jsme hráli jenom doma. Jenom prost ě - - - ne na party, ale hráli si pro sebe. Mn ě se líbí - - - takovej psytrance jsme hráli spíš - - - ale mn ě se to líbí spíš z tý druhý strany, když tam budu skákat, pa řit v tý parti čce lidí. To prost ě se mi líbí. Chodit po tý party a bavit se. Sledovat ty DJe. Znám dobrý DJe, který jsou všichni mí dorbý kamarádi. Mám rád hodn ě Loutku Michala, kterýho znám dlouho. Já jsem na jeho party chodil, dejme tomu, už 18 let. Hlavn ě to je člov ěk - - - prost ě mám ho rád. Je to kamarád a je to takovej propagátor dobrý hudby. Je fakt super. Je prost ě - - - v tý jistý dob ě byl nad časovej a je prost ě supr. A pak všichni podle n ěj podle n ěj se vytvo řili - - - Lucas Hulan, dneska jsem ho potkal, že jde zítra do Roxy. Lucas Hulan, to jsou lidi, s kterejma jsem pa řil, se všema jsem chodil na party a oni si vytvo řili - - - Roman Rai, Lucas Hulan, to jsou ur čitý moji kamarádi, který prost ě se inspirovali Aiffelem, Krejdlem a šli v jejich stopách a prost ě jsou dobrý. Luccu mám hodn ě rád. Z DJek mám nejradši LaDiDu a Luccu. Taky jsem jezdil na Hradhousy a - - - a Lucca se mi líbí, jak hrála. I se mi líbí, co dokázala a že je taková, jaká je. Te ď jsem byl zrovna 19. na vystoupení její sestry v divadle. Pak ješt ě Lila, Djka, moje kamarádka taky. To jsou takový - - - se mi líb ěj lidi, který to um ěj. Nebo na tu party prost ě - - - te ď mi každej říkal, celá ta parti čka mejch lidí, co se mi na tom líbí, že už ty lidi tam nejsou, ta parta není. Ale o to nejde. Já jsem vyr ůstal mezi lidma, kterejm je te ďka 50, 60 let a po řád se s něma kamarádím, po řád za n ěma chodím. To jsou lidi, který tady za čínaly ty party a po řád jsou úpln ě v pohod ě. To se mi líbí. Já jsem si říkal, takovej budu i já, protože - - -

- 147 -

DK: Tys te ďka zmi ňoval ten Hradhouse, jezdils teda n ěkde i mimo Prahu?

MK: Jezdil hodn ě, no. Bylo to hrozn ě - - - jako v tý dob ě nazpátek nem ůžu mluvit - - - hodn ě jsem jezdil na Pohodu, na Slovensko. P řed dvouma rokama jsem tam pracoval, na baru jsem tam d ělal. Tam jsme m ěli jako catering, tak jsem tam pracoval. Na Pohod ě jsem byl - - - a spíš jsem jezdil na takový r ůzný - - - jak byly ty party, tak byly r ůzný takový soukromý. Jezdil jsem na ty Hostomice, který byly. Pak byla ješt ě Nová Hu ť- - - a r ůzný jako takový undergroundový party soukromý n ějaký. Cirkus Alien v ětšinou, to jsou moji kamarádi, tak s nima. Ale do zahrani čí jsem s nima nikdy nejezdil. Ale jezdil jsem po různejch takovejhle party a po n ějakejch klubech - - - Benešov - - - všechny Benešovy byly dobrý. Tam byly taky supr party.

DK: Tam to za člo kdy asi?

MK: Benešov - - - 96. A bylo to asi 4 roky. Tam byl dobrej prostor - - - tam hrávaly taky dobrý hv ězdy. Jeff Mills - - - jako byl to suprovej prostor. No a taky do Brna se jezdilo.

DK: Tys t řeba jezdil na n ějaky Garáže?

MK: Ne, tam práv ě moc ne. Chodil jsem tady do Garáží, tady co byly různý. V Brn ě ne, tam jsem nebyl - - - protože jako Brno je, nevím. Já jsem jezdil na ty, na Hradhousy. Protože jako v tý dob ě - - - já nevím - - - dejme tomu 10 let nazpátek - - - mn ě se nejvíc líbilo tak do toho roku 2000 na n ějakejch t ěch party, co byly. Pak jsme d ělali r ůzný party my b ěhem tý doby - - - to bylo od roku 95 - - - tak my jsme d ělali v roku 96., tak m ůj kamarád m ěl velikánskej statek za Prahou, tam jezdili všichni tady ty DJové, ale tam jezdili vždycky tady ty DJové se bavit.

DK: Kde to bylo?

MK: To bylo - - - Zdice. Tam byl práv ě Čepec, tam se mnou byl. Tenkrát - - - a ty barmani. Tam se jezdilo - - - Roman Rai tam se mnou jezdil - - - (ukazuje šanony, do nichž si lepí koláže) - - - m ůj hodn ě oblíbenej podnik byl Jáma, kde jsem se setkával s lidma, znal jsem majitele, všechno. Creamfields - - - v tý dob ě vlastn ě se rozjížd ěl Lighthouse a všechny Lighthousy byly výborný. Já nevím, pro č to skon čilo, ale tak bylo to - - - Shaky v Roxy - - - ty nejlepší party, co se tý če tý doby, tak byly Shaky a Batrave party. To byly 4 party, který byly na - - - to byly úpln ě nejlepší party, Batrave a Shaky byly nejlepší. Potom pozd ěji jsem za čal pracovat, dejme tomu v roce 2004, jsem pracoval pro Romana Řezní čka, tak jsem pracoval dva roky v Mecce. T řeba Meccu jsem m ěl rád první 4 roky. Pak jsem v ní pracoval dva roky.

DK: Ta byla otev řená v kterým roce?

MK: Ta byla otev řená v roce 2000. První čty ři roky byla supr. Tím pádem skon čilo Ládví, všechny ty Batravy a p řesunulo se to tam. - - - samoz řejm ě Mystiky, Mystic Cup, když za čínal, 98. První Mystic Cup byl v roku 96 - - - hrál Loutka a všichni DJové - - - samoz řejm ě Sadler - - - v tý dob ě se d ělaly ješt ě Marlboro party v Akropolisu. Nevím, co to d ělalo za produkci, ale v tý dob ě to byla taky supr v ěc. - - - Můj kamarád Orion, s tím se

- 148 - znám taky dlouho, už od za čátku. Pepa Sedlo ň a Béla, to jsou mí nejv ětší oblíbenci z Rádia 1. Kamarádi hodn ě dobrý. Párty na Cibulce, na ty se nedá zapomenout. To se prost ě d ěly party na Cibulce, na statku v tý dob ě taky ur čitá komunita. V tý dob ě to byla komunita, lidi si moc mezi sebe nepoušt ěli. V tý dob ě bylo techno takový jako uzav řený. Dokonce ve Vodi čkový byl takovej squat, kde byly systémový taky parti čky - - - párty probíhaly, jako techno, na letišti, v Mimoni - - - v tý dob ě se zakládalo plno takovejch nezávislejch podnik ů jako Taz, kde se scházela komunita lidí ur čitá. - - - Nem ůžu zapomenout na Újezd. Bar Újezd, tam jsem chodil hodn ěkrát. Od roku 99 pak už se rozjížd ěly všechny takový ty velký party. To za čal sem jezdit Dave Angel, Josh Wink - - - v továrn ě v Kolbenov ě to bylo nebo na letišti. Ale nejlepší party fakt, která byla, tak byla na Vítkov ě v tom památníku. To taky zakázali, protože pak když tam za čali ráno všichni otevírat hroby, tak už to bylo pak hustý (smích). Ale ta party byla nejlepší party. Byla jedna a od tý doby to zakázali. - - - Pak se taky rozjížd ěli agentury. Vlastn ě n ějaká první, která v tý dob ě byla dobrá, tak byla Roxydust. To byl Loutka, Hošek, Petr Hošek - - - ty d ělali dobrý party. - - - V tý dob ě už se to za čalo n ějak tak rozjížd ět, už to bylo davový. Lighthouse byl dobrej. Všichni m ěli Lighthouse rádi, jezdili na všechny akce. - - - V Radosti, supr party. - - - na letišti, kde byl první Lighthouse, ud ělal v roce devadesát - - - ud ělali pou ť, party, tam bylo všechno. Centrifugy, koloto če, parádní. Si pamatuju, že tenkrát jsem tam byl (smích) s kamarádkou na centrifuze - - - mn ě je špatn ě z ní i normáln ě - - - já jsem vyb ěh na tý party z toho stanu do tý centrifugy, do tý kabinky a fakt to bylo hrozný. - - - Ješt ě se k tomu vztahuje, že vlastn ě mezi tou dobou tady bylo hrozn ě moc dobrejch podnik ů. Já jsem vlastn ě v tý dob ě d ělal kucha ře. Pracoval jsem vlastn ě ve všech n ějakejch t ěch dobrejch restauracích. V 98. se otev řel Fromin, te ďka bejvalej Duplex. Hodn ě nad časová taková dobrá restaurace, kde se d ělaly i party. Potom jsem pracoval v dalších podnikách, který se prolínaly. Otvíral jsem ku kafe bar - - - Sovovy mlýny, Mecca - - - Popelka, takový dobrý residentní noci v Roxy, který byly jenom chvilkový. To po řádal Loutka a zval svoje hosty. - - - Co se te ď d ělaj ty party v tom Kostele, tak to tenkrát m ůj kamarád po řádal, Ameri čan - - - v tý dob ě ten Kostel - - - na dva m ěsíce se d ělaly party a pak to tenkrát zakázali. To bylo v roce 2001. To bylo supr. Hlavn ě to bylo propojený vždycky do všech pater nahoru. A tam naho ře, ve čtvrtým pat ře, byl velikánskej bar prosklenej, kterej měl okna p římo na Staromák. A tam byl takovej chill out velikánskej, to bylo supr. - - - Samoz řejm ě Chapeau Rouge, tam taky chodím od za čátku. Jako první n ějaká restaurace, kam já jsem chodil, než jsem se se všema seznámil - - - než se otev řelo Roxy a všechno, tak m ůj první podnik, kde jsem pracoval, tak byla Kolkovna 3 a jmenovalo se to Andys Cafe. Chapeau se otev řelo dva m ěsíce po otev ření Andys Cafe, to m ěli Irové, jsem vlastn ě dělal kucha ře v Andys cafe. A Andys Cafe byl první coffee shop v Praze (smích). - - - to bylo nejlepší místo. Tam to vlastn ě úpln ě za čalo. To jsem d ělal číšníka, i barmana, to d ělali všichni všechno (smích). Protože tam byla taková komunita lidí - - - to vlastnili Irové, který maj naproti - - - já za n ějakých t ěch 19 let, tak jsem vyzkoušel všechny drogy, který jsou. A nakonec jsem skon čil na alkoholu. Za celejch 19 let jsem byl 5 m ěsíc ů u Apoliná ře, jsem byl na lé čbě. M ě zajímá psychologie, čtu ji, baví m ě. Mám kamarádku, která d ělá, zajímám se o to. Všechno jsem si prošel - - - myslím si, že nic proti tomu nezm ůžem. Ty organizace jsou dobrý, jsme v dobrým systému, všichni všechny podporujou. Nejv ětší boj je alkohol. Myslel jsem si, že skon čím na drogách - - -

DK: To je hrozný, že ta jediná povolená droga - - -

- 149 - MK. No práv ě, to je nejhorší. Alkohol je nejv ětší zabiják, kterej je. Já jsem se tenkrát zastavil - - dejme tomu 4 roky - - - chceš tam n ějakej smutnej p říb ěh i?

DK: No. Jestli ti to teda nevadí.

MK: Ne. Mn ě to nevadí. Takže celou dobu, co chodím na party, do roku 2001 - - - jsem se seznámil s heroinem, byl jsem 4 roky na heroinu. To jsem poznal asi nejhorší v ěc, co je, je alkohol a heroin. Já jsem se vylé čil z heroinu díky další závislosti. Všichni moji kamarádi odešli do lé čeben, já jsem za čal pít a s drogama jsem p řestal bez ni čeho. P řestal jsem. Trvalo to - - - byl jsem dva roky závislej na gramu denn ě heroinu. To byl docela dobrej heroin v tý dob ě. Docela to bylo drsný, no. Nasekal jsem si hodn ě problém ů, co rodi če za mě - - - 4 roky mimo, všichni m ě odsoudili, odkopli moji kamarádi - - - ale nevadí, po řád jsem chodil na party, bavil jsem se, pracoval jsem - - - takže já si myslím, že jsem se dost podíval na vztahy. Pokud si člov ěk tohle zažije, tak už víc nem ůže. Pak jsem s tím p řestal, za čal jsem pít - - - všichni šli do lé čeben na dva roky - - - je supr, že celá ta naše parti čka se z toho dostali a všichni - - - te ďka jsme všichni v pohod ě, chodíme na party, mají všichni rodiny, tak jsme se tomu zasmáli, ale jako - - - když te ďka je mi nejh ůř , tak si vzpomenu, že h ůř mi bejt nem ůže. Což je dobrý. Co t ě nezabije, to t ě posílí - - - ješt ě jsem zapomn ěl říct, že má matka je doktorka, takže moje máma to docela prožívala - - - ale zase mi to povolovala - - - od 15 m ůžu hulit, trávu jsem moh hulit doma normáln ě, rodi če byli tolerantní. Ale oni v ěděli všechno už od za čátku. Taky m ě tenkrát v 17 vyhodili. Pak jsem bydlel sám nebo s kamarádama - - - prošel jsem si svým. Nelituju toho, protože bylo to fakt supr. Te ď už to není. Te ď už zbyly vzpomínky a starý p řátelé.

- 150 - Záznam o rozhovoru

Projekt: Česká tane ční scéna do roku 2000 o čima jejích p ředstavitel ů Narátor: Josef Sedlo ň Tazatel: Darina Kazdová Datum: 28.4.2008 Místo: narátorovo bydlišt ě

Stru čná charakteristika rozhovoru: Rozhovor už m ěl prob ěhnout n ěkdy v zim ě, ale kv ůli tazatel čin ě vytíženosti musel být odložen. Narátor si našt ěstí vše pamatoval a ochotn ě souhlasil. Po telefonu byly p ředány instrukce, jak najít jeho byt. Uvítal m ě u ve čeře ve svém byt ě v paneláku. Nabídl vodu a zajímal se o celý projekt a další zapojené narátory. Narátor mluví pomalu, rozvážn ě a spíše tiše. Proto není nahrávka p říliš kvalitní a n ěkterým pasážím není rozum ět v ůbec. Snažil se nad vším p řemýšlet a vzpomenout si. I když byl sdílný a ochotný, neustále čekal, že budu klást p řesn ě mí řené otázky. Rozhovor byl dvakrát p řerušen, protože narátorovi n ěkdo volal. Chvílemi se snažil zabít poletujícího mola, takže je slyšet plácání. Ke konci pustil hudbu (Spooky).

Stru čný obsah rozhovoru: - Mluvili jsme o jeho d ětství: celý život v jednom byt ě, Pražák, hrál na kytaru, novoromantik, jediná ček. - O jeho roli v revoluci, že v r. 90 zem řela jeho maminka. - Hudební ko řeny, spíše hledal nové sm ěry. - Práce v rádiu (až dodnes) - O jeho prvním hraní (v klubu 007), o agentu ře Lighthouse, o cestách do Anglie, o tom, co mu hudba dává. - Hudba je jeho bohem, velmi emotivn ě lí čil zážitky spojené s hudbou. - Neustále se vyptával na projekt, aby se co nejlépe „trefil“ do jeho zam ěř ení.

- 151 - D: Tak kdybys za čal nap řed tím kdy a kde ses narodil. A - - - úpln ě od za čátku.

J: Narodil sem se šestýho prosince devatenáct set šedesát dev ět.

D: A kde? Tady v Praze?

J: Mhm.

D: A ještě - - - co si pamatuješ z toho d ětství? N ějaký zážitky - - -

J: N ějaký hudební te ďka nebo - - -

D: Ne, úpln ě cokoliv.

J: No, tak já žiju vlastn ě od za čátku tady. I když te ďka se možná budu st ěhovat. Ale každopádn ě to - - - Bylo to tady úpln ě jiný. Chodili sme s klukama hrozn ě rádi ven takle - - - k takovejm vlastn ě opušt ěnejm barák ům, kde sme m ěli takový ty svoje bunkry. Takže to byla taková p říroda, víš, že to ješt ě jako tady to nebylo v ůbec takle zastavený a bylo to vlastn ě relativn ě takovej ješt ě okraj Prahy. To ješt ě ani nebylo Jižní M ěsto. No a - - - to je výborný.

D: S rodi čema jsi bydlel, jo?

J: Mhm, s rodi čema sem bydlel. Maminka um řela n ějak - - - vlastn ě po revoluci, v devadesátým prvním. No a já sem vlastn ě s tátou z ůstal. Táta pak si našel novou ženu, kv ůli mn ě teda. No a tak n ějak - - - nevím, co ti mám říkat, protože - - -

D: Ne, to fakt, co t ě napadne, to já t ě nebudu do ni čeho nutit. Nebudu z tebe nic tahat. Ale co sourozence n ějaký, máš?

J: Nemám práv ě, sourozence nemám, to sem vždycky cht ěl. Ale oni m ěli n ějaký rizikový těhotenství naši, takže to druhý t ěhotenství bylo n ějaký rizikový, že m ěli n ějakou jinou krevní skupinu, takže bohužel já sem jediná ček. No a tak vlastn ě to p řináší životu n ěco plus, n ěco mínus, tak - - -

D: A co d ělali rodi če?

J: Táta je architekt a maminka byla ekonomka.

D: A byli ve stran ě?

J: Ne, ne.

D: Ale oba m ěli teda vysokou - - -

J: Mhm.

- 152 - D: Jo?

J: To byl ješt ě socialismus.

D: Ne, dobrý, m ě to zajímá. A kam jsi chodil do školy?

J: No, na základku tady na Ohradní ulici a pak na gympl, te ďka Elišky Krásnohorské se to jmenuje. No a pak na vejšku na ekonomku, na zahraniční obchod. Jinak sem to dod ělal až vlastn ě po revoluci. Čili v revoluci se to stalo. Tenkrát sem tam byl vlastn ě i na té demonstraci - - - m ě tam zmlátili tenkrát čty ři bare ťáci. No a já sem vlastn ě rádio a s muzikou tak n ějak odmali čka. Sem si tady nahrával, tos možná četla n ějaký - - - Že sem si nahrával z německýho rádia Bayern 3 a z televize, p ětikolíkem sem to propojoval - - - No, takže muzika m ě bavila. Hrál sem i na kytaru t řeba, na akustickou. Čty ři roky.

D: A nutili t ě k tomu rodi če - - - t řeba moji m ě nutili hrát na p říčnou flétnu, mn ě se to nelíbilo - - -

J: Tak že by m ě nutili - - - Jako spíš mn ě to nabídli a nechali to otev řený. Byl sem otev řenej to zkusit. A já nevím, mám pocit, že sem cht ěl víc klavír - - -

D: A hráls na n ěho nebo ne?

J: Ne, ale když sem u n ěj, tak si vždycky rád na n ěj brnkám. Na tu kytaru taky sem tam, když k tomu dojde, ale klavír mám rád.

D: A co t řeba rodi če poslouchali? M ěls od nich n ějakou školu?

J: No, oni byli dost tak jako - - - táta m ěl rád jazz, máma spíš takový jako písni čky. Takový jako folkový až takový popový n ějaký. ABBA a takovýhle ty v ěci, který se tenkrát - - - nebyly žádný udergroun ďáci. To nebyli. No a jako jak říkám, nesympatizovali n ějak moc se stranou. Tak jako táta vlastn ě musel se odst ěhovat tenkrát na Slovensko v osma čty řicátým, jako malej kluk vlastn ě s rodi čema. Oni jim vzali všechno. Takže - - - my sme v ěděli, o co jde.

D: No a na té základce n ějaká - - - nebo co se ti líbilo ze za čátku za hudbu? Nebo jak se to prom ěnilo.

J: Tak já sem to tak jako obecn ě. Nem ůžu říct, že sem m ěl úpln ě jako - - - samoz řejm ě takovej ten t ělocvik a výtvarka, takový to, když se člov ěk uvolnil, ale mn ě vždycky n ějak šlo všechno. Jedin ě, co jako sem nem ěl tak moc rád, psaní. Jako v ůbec n ěco slohov ě psát a vůbec číst m ě jako tenkrát - - - jako z tý češtiny sem vždycky tu dvojku m ěl. - - - Hudební výchova, to byly takový ty pracovní práce, pracovní činnost. Jakože to je taková zm ěna. No, tak já nevím.

D: A cos tak poslouchal? Kdyžs hrál na kytaru, tak n ějakej folk?

- 153 - J: No, ne. V těch deseti, tak to sem byl malý dít ě, tak to sem m ěl takový kraviny v televizi. A pak t řeba pustil doma taťka n ějakou ABBU. Pak u tety pop osmdesátejch let v německý televizi. My sme hodn ě jezdili za nima - - -

D: Za kým?

J: Jako sme se družili p řes koleno. Sme jako tak n ějak vyjížd ěli vždycky do p řírody, na ty víkendy, na ty chaty. Nebo k tet ě do Tábora buď a nebo do St říbra, kde chytali tu německou televizi. Já sem chytal p řes anténu na st řeše r ůzný v ěci, i ty rockový v ěci t řeba. No a pak, nevím, pak - - - já jak sem říkal, že ten u čitel na kytaru mn ě pustil Kraftwerk, mn ě bylo n ějakejch dvanáct, hned m ě to zajímalo, protože to bylo v něč em nový. A já mám rád jako ur čitý v ěci. Spíš sleduju, jak se to vyvíjí. Hledám si nový hudební sm ěry. To je vlastn ě taková moje p řirozená v ěc. A zárove ň sem m ěla strašn ě rád Pražskej výb ěr a Floydy. Z těch českejch kapel práv ě, když ten Pražskej výb ěr tenkrát zakázali, tak my sme vůbec ješt ě nechodili. Mn ě bylo dvanáct, t řináct let. Tak sme pak chodili na ten Moped si pamatuju a pak sme chodili na Abraxas. No a pak sem m ěl rád z tý český muziky zas takový ty progresivní jako Modrej efekt pozd ější a Synkopy. To bylo takový jako folkový, ale takový avantgardn ější. No, takže sem si čuchnul tak ke všemu, dá se říct. I k tomu folku a rocku a takovejmhle v ěcem.

D: A punk t řeba taky?

J: No, musím říct, že mn ě ten punk moc neto - - - mn ě p řišlo, jako taková póza mn ě to přišlo. V ětšinou. Agrese. Jako ten punk m ě nezasáh, sem byl malej. Já sem byl spíš ten novoromantik. Zajímaly m ě v ěci spíš z tý budoucnosti nebo todle. Nebyl sem moc agresivní. Víš, jako že sem nevyhledával tyhle ty - - -

D: A zkoušels i n ějak sám tu hudbu tvo řit? Nebo n ěkomu t řeba n ěco poušt ět, n ějaký diskotéky - - -

J: No, tak potom tak n ějak v těch t řinácti, kdy sem si poprvé za čal - - - vlastn ě brácha mýho spolužáka, ten byl starší ten jeho brácha, tak poslouchal t řeba Kiss a n ějaký ty punky taky Ramones a tyhle ty v ěci. A ten vlastn ě m ěl p ůjčený od n ějakýho DJe Lou čky se jmenoval. To byl rok osmdesát t ři. Tak my sme si vlastn ě nahrávali ty vinyly sedmipalcový. Takový popový v ěci v podstat ě, ale tenkrát to tady zn ělo hrozn ě dob ře. Prost ě takový jako DMP. To byla vlastn ě avantgarda pro nás. No a nebo Oldfielda sme si nahrávali. Pak pomali čku Cure sem za čal poslouchat pozd ěj, U2.

D: A odkud sis na to p řišel? Z televize nebo z rádia?

J: Z rádia. Já sem poslouchal ten Bayern 3. Tak sem m ěl anténu tady na st řeše paneláku od třinácti let. No, to bylo v nějakejch šestnácti, kdy se, za čal chodit na burzy. No a takže sem poslouchal rádio. Diskotéku sem za čal t řeba d ělat na tábo ře, když mn ě bylo n ějakejch čtrnáct. - - - Ale jako ve řejn ě nic moc sem ned ělal, to až po revoluci. V tý dob ě sem vlastn ě chodil jenom na burzy.

D: A kde byly?

- 154 - J: Ony byly r ůzn ě. Já sem chodil hodn ě do toho Slovanskýho domu, tam byla taková speciální. Tajný byly v Bráníku nebo na Smíchov ě a - - - v Kr či tady - - -

D: Takže se k té hudb ě dalo dostat n ějak?

J: No, to jo no. Já sem za čal shán ět pak až sem byl na gymplu. To mn ě bylo tak - - - v těch šestnácti letech. Tam sem potkal jednoho kamaráda z gymplu a za čali sme se zajímat o takový ty v ěci. Takový to období, kdy sme objevovali tu muziku. Ne ty klasický komer ční věci. - - - do takovejch t ěch alternativn ějších v ěcí. Jako, já nevím, tenkrát, tak do t ěch šestnácti, sedmnácti to 4AD zna čka. Dean Can Dance, Cocteau Twins. Todleto m ě hodn ě bavilo. Pak hodn ě sem poslouchal takovou vážnou hudbu sou časnou. Jako v ůbec sem poslouchal vážnou hudbu už jako malej. Ale to byl takovej popík spíš, Vivaldi, pak ten - - - zas ty vážn ější v ěci jako Penderecky - - - sme kupovali v polský kultu ře. No a tam byly takový ty desky další - - - Joy Division - - - To se dalo tenkrát po řídit, i za totá če. No - - -

D: A rodi če se t řeba nebáli, že - - -

J: Ale ono to nebylo zas tak úpln ě, že by to bylo - - - já sem ji o tom ne říkal. Mn ě bylo šestnáct t řeba, sedmnáct. Byl sem tak vysokej jak te ď v podstat ě, vypadal jsem starší. Ve škole sem fungoval, tak to bylo v klidu. No - - - pak ses ptala na n ěco, já sem ti - - - Byly takový ty - - - byly p ůjčovny ješt ě p řed tím v Technickým muzeu. To bylo za totá če takle. Do těch sem chodil, abych si dopl ňoval tu diskografii n ějaký kapely. Ty m ě bavily…………. No a jak sem byl u týdletý vlastn ě vážný hudby novodobý, tak Sweet Cord. Takový díl čí to bylo, těch osmdesátejch let. Ta byla v opozici. A byla taková avantgardní vlastn ě, takovej p řístup hudebník ů nekomer čních.

D: Jako kdo t řeba?

J: Art Zoyd, Art Bears - - - ten, Fred Frity, to vím. On tady byl vlastn ě te ďka n ěkdy. Universe Zero, ty tady te ďka byli nedávno. To byla taková, řekl bych, sou časná vážná hudba. Ne takový ty klasický nástroje vážný muziky, ale takový modern ější vlivy, ale - - - bylo to hodn ě tehdy temný, ale takový filmový. Vím, že sem m ěl rád takový ty náladový věci - - - že t ě ty desky n ěkam stáhnou do n ějakýho prostoru.

D: Co t řeba n ějaký kluby tenkrát?

J: No, tak do sou časnýho Futura - - - - sem chodil na tu Novodvorskou, te ďka sme tam byli. Takovej kulturní d ům. Loni sem tam byl, tam byl dobrej koncert. Pak v Lucern ě někdy sem tam n ěco bylo. Jinak t ěch klub ů - - - já sem to moc tak n ějak - - - to bylo spíš takový alternativní akce n ěkdy - - - To bylo až spíš po tý revoluci.

D: No, tak až po tý revoluci - - -

J: No, tak to byl Bunkr. No a na Sedmi čku samoz řejm ě, tam se hned po revoluci chodil. Tam sem za čal i hrát potom. Klub 007. No, pak ur čit ě U zoufalc ů, zásadní klubík ze za čátku. No a tak sem hrával až po revoluci. Že sem pak jezdil hrát na Kladno, Klub 19.

- 155 - D: A odkdys hrál v ůbec?

J: Od roku devadesát. Je to osmnáct let.

D: A to tenkrát byly vinyly normáln ě nebo - - -

J: Ne, jako vinyly byly, ale jako nehrálo se z nich. To p řišlo až pozd ějc tak o dva, t ři roky. Devadesát dva sem hrál první tane ční v ěci. Já sem hrál nejd řív z kazet. Já sem m ěl dva kaze ťáky a mixoval to. Pak sem dostal n ějakej kompakt první a to m ě inspirovalo k za čátk ům hraní z CD. Od začátku v tom rádiu pak devadesát jedna.

D: Na jakým rádiu?

J: Nejd řív Mikroforum, devadesát to bylo, na podzim. No a pak od za čátku rádia, od února, na Rádiu 1.

D: A to - - -

17:04 Rozhovor p řerušen kv ůli telefonátu.

D: Mluvili sme o za čátcích tvýho hraní - - -

J: Takže to první, co sem vlastn ě zažil, byla ta ve řejná diskotéka, kde m ě vzal kamarád. Na ten Strahov. Že cht ěl, abych to d ělal s ním, protože v ěděl, že mám spoustu muziky, kterou sem vlastn ě sbíral r ůzn ě na t ěch kazetách tenkrát. Mám spousty nahraný.

D: Máš to t řeba ješt ě n ěkde schovaný ty kazety?

J: Já ti to ukážu. Takle, te ď to tady už tak jako - - - Je tam za tím ješt ě jedna řada. Taková nostalgie. Ale tak sou tam pár v ěcí, který sem už t řeba nepot řeboval na kompaktech, ale většinou sem si je pak shán ěl. Když to vyšlo.

D: A na té sedmi čces za čal hrát kdy?- - -

J: Jo. No, když to za člo tak v kv ětnu. No já sem tam prost ě za čal - - - s kamarádem, ale tam ud ělal n ějakej pr ůšvih, protože on tam p řestal hrát, že nebyly n ějaký peníze, d ělal tam nějakou akci. A mn ě to z ůstalo na krku jakoby v podstat ě. - - - No ale tak sem tam za čal hrát, pokra čoval v tom sedm let. Paraleln ě na Kladn ě sem vlastn ě ješt ě hrál, sem tam jezdil do toho Kladna. No, a n ěkdy i v Bunkru a U zoufalc ů. A pak za čla ta tane ční muzika - - - to sem až vlastn ě - - - byl na n ějaký party, to byl devadesátej druhej rok snad. Byli tam nějaký DJové z Holandska - - -

D: Nepamatuješ si jména?

J: Ne e. To si nevzpomenu. A d ělal to - - - já ti nevím. Každopádn ě to, no - - - já sem to už poslouchal jako - - - koukal na MTV, na Partyzone, tak tam m ěli tyhle ty v ěci - - - No, takovej …….to byl spíš. Takový ty Prodigy a Altern 8, takový to byly našláplý v ěci. Já sem poslouchal hodn ě tu elektroniku práv ě, že sem - - - hodn ě ten electronic body music,

- 156 - takový to tvrdší, co si pamatuju. Front 242, Skinny Puppy, Front Line Assembly. No a vlastn ě on byl takovej vývoj k tomu, že to bylo takový k tomu popu a zárove ň to m ělo ješt ě čistší tu rytmiku a - - - takový to víc euforický. Ten trance do toho. Tohleto sem za čal hrát vlastn ě z kompakt ů nejd řív, v tom devadesátým druhým, t řetím. Tam byli - - - to byl skej ťáckej klub takovej, ta sedmi čka. Že oni tam ud ělali takovou vlastn ě - - - proti tomu povstání, p ůlka jako t ěch lidí, m ěli (na parket ě) takovej ohe ň. A pak nakonec to stejn ě přijmuli. A jako když já sem tam m ěl blok vždycky té tane ční hudby, tak tam bylo úpln ě nejvíc narváno. Samoz řejm ě se to pak chytlo, no. Pak už byli ty Underworld, Orbital a taky sem m ěl moc rád Chemical Brothers a další. - - - No a s těma vinylama sem vlastn ě za čal v roce devadesát p ět. Ale nejd řív sem si říkal: „Tyjo, tak když budu chtít, tak budu moct mixovat cédé ček“ - - - žejo, za čaly n ějaký ty mixovací cédé čka. Ale ješt ě to nebylo tak dokonalý. Tak m ůžu mixovat z toho. Pak sem nakonec ty desky n ějaký dostal, n ějak z Anglie sem si to p řivez. No a za čal sem to zkoušet - - -

D: A kdys byl v Anglii?

J: No, n ěkolikrát. Já sem tam jezdil vlastn ě od roku devadesát dva každej rok. Sem tam vždycky jel na n ějakej fes ťák se podívat. A sem v roce devadesát p ět, myslím, sem práv ě byl navštívit toho - - - sem byl ud ělat takovej vejlet až do Skotska. Navštívil sem tam shodou okolností Edinburgh a Johna Vicka z kapely Finitribe. Tak sme u n ěj spali s mou přítelkyní bejvalou a on m ě pak vzal i do studia a bylo to úpln ě úžasný. To m ě tenkrát hodn ě ovlivnilo. On mn ě dal i n ějaký desky. A za čli sme se vždycky scházet a tu muziku mixovat. U kamaráda, u toho DJe Agenta, tak to taky zná Kaisersoze, tak - - - Martin tenkrát ješt ě nehrál techno, ten hrál takový groovy v ěci. Ale potom p řešel do toho techna. Na m ě to bylo moc tvrdý a bez duše to techno n ěkdy. Ale tak chápu, že to m ělo má taky nějakou svoji - - - tak jako každá muzika. Takže tak v devadesátým pátým sem se za čal učit mixovat a už ten rok sem za čal hrát v klubu v našem (007). - - - Sem po řídil gramofony pozd ějc a - - - ale tam se to moc nechytlo, to bylo zajímavý. To už bylo takový, jako že - - - p ředtím ta zlatá éra byla ta první polovi čka devadesátejch let. No a v tý devatenáctce sem tam pak hrál ješt ě - - - No a pak to za člo, pak vlastn ě sem dod ělával tu civilku po vejšce, ješt ě na Českým rozhlase sem d ělal. Jako první člov ěk sem si to vy řídil nějak, že sem tam mohl jako ve ve řejnoprávní instituci si dod ělat civilní službu. No a tam sem - - - tam za mnou tenkrát p řišli práv ě kluci skrz jednoho mýho kamaráda, on se jmenuje Marek, a za čali sme uvažovat, že bysme dováželi n ějaký tyhlety lidi sem. Já sem to cht ěl d ělat jako a oni taky. A p řitom sme se neznali ani - - - to bylo takový zvláštní. Že já bych do toho šel a oni taky, s takovým entuziasmem. Je to docela náro čný, protože sme nem ěli nic. Žádnej kapitál, nic. No a potom sme za čli pracovat i s těma sponzorama - - - říkali, že by to mohli podpo řit. N ějaký ty progresivn ější firmy třeba - - -

D: To byl zhruba kterej rok?

J: Devadesát - - - devadesát p ět sme se setkali s těma klukama, devadesát p ět na podzim se ud ělal první takovej zájezd na tu akci Tribal Gathering. D ělali sme ješt ě takovou - - - takový industriáln ější spíš elektronický muziky, ty Deutsch Nepal, Raison d`etre. No a pak devadesát šest pak už byly ty - - - ty Salt Tank se d ělali a Dave Clarke myslím. No a pak nějak v tom roku devadesát sedm už Nick Warren a Darren Emerson, Paul Oakenfold, pak ty Massive Attack. A pak je ten první festival v lét ě - - - jmenovalo se to - - - já nevím, jak

- 157 - se to jmenovalo tenkrát. To bylo v devadesátým sedmým, to sme d ělali v Let ňanech. Air Field se to jmenovalo.

D: Úsp ěch?

J: No, úsp ěch, já nevím, tak relativn ě. Byl to takovej první vlastn ě takovejhle vyložen ě stanovej festival, kterej sme se hodn ě inspirovali tím Tribal Gatheringem práv ě v tý Anglii.

D: A jak dlouhej byl?

J: Za člo to n ějak odpoledne, t řeba v šest. A skon čilo to ráno v šest. Jednodenní, no.

D: A vnímals hudbu t řeba v jinejch okresech nebo v jinejch krajích tady u nás?

J: Jako jak se to jako rozši řovalo myslíš? No, tak jako jezdil sem hrát mimo, tak jako vždycky sem - - - že ta Praha byla o dva roky zrychlená. Zárove ň že bych to n ějak vnímal - - - tak vnímal sem to, samoz řejm ě, že sem to vnímal, ale n ějak v tom, že je to za prvé zpožd ěný a za druhé, že tam mimo tu Prahu tolik nefr čel ten house. Tam cht ěli tvrdší muziku.

D: A jezdils t řeba hrát n ěkam?

J: Jo, jako, v podstat ě sem vždycky jezdíval takle n ěkam za Prahu. Pak jako sem práv ě hodn ě - - - To je zajímavý, že vlastn ě hodn ě, že sem nejezdil nikam moc pravideln ě úpln ě. Asi tak nejvíc pravideln ě sem jezdil jako mimo do toho Ústí t řeba hrát n ěkdy, do toho klubu Doma. A ty první ur čit ě a - - - no a to Kladno párkrát taky ur čit ě. No a jinak jako po celých Čechách. Ale tak je fakt, že já zase sem nebyl takovej typickej - - - kolem toho DJingu, že jako t řeba kluci, který se tomu v ěnovali naplno úpln ě. T řeba Tráva nebo Loutka a jina čí kluci. Prost ě techno.

D: A p řišel za tebou t řeba n ěkdo n ěkdy pro radu? Jako jestli chodili pro n ějakou pomoc někdy? Žes t řeba zau čoval?

J: Jo, to se párkrát stalo. Jako vysv ětlovat, když to šlo, tak sem to spíš vysv ětlil. Jako většinou to nebylo reálný to ud ělat, protože sem byl n ěkde a pak sem odjel, žejo. Ale párkrát ur čit ě se mn ě to stalo, že sem to vysv ětloval pár lidem.

D: Co t řeba rodi če, jak se na to dívali? Nebo p řítelkyn ě tenkrát? Jestli t ě t řeba podporovali n ějak?

J: No, tak máma vlastn ě um řela. Táta, tak ten v ěděl, že mě to baví, takže to n ějak - - - na jednu stranu byl rád, že m ě to baví, že mám n ěco, co sem já a - - - na druhou stranu taky sem vystudoval ekonomickou školu. Myslel si, že budu se v ěnovat t řeba n ěč emu jinýmu. Ale myslím, že podporoval tak n ějak jako v rámci možností n ějak. No a p řítelkyn ě - - - tak jako - - - tak s tou, co sem byl od roku devadesát t ři, tak ta m ěla hodn ě ráda muziku. Ta se mnou jako byla hodn ě napojená. V podstat ě dá se říct, já bych nemohl mít vedle sebe člov ěka, kterej by to nevnímal. - - - No a pak, žejo, mám dv ě d ěti. Ale tak nežijeme spolu. Tak ta to t řeba tak neto - - - viditeln ě z jinýho pohledu ty v ěci - - - my sme hodn ě odlišný

- 158 - jako typy lidí. Ona to vidí jako moji zábavu jenom. To nevidí jako moji práci. Takže vlastn ě i tak trošku jako žárlila. Víš, jakože - - - no ale to sou jiný v ěci zase - - -

D: To je jedno.

J: No, tak to je t řeba prost ě neto - - - protože je to no ční v ěc, takže - - - Chápu, že jako to je - - - není to normální typ práce. Že prost ě p řijdeš v noci, t řeba i ráno. Hledám hudbu na internetu, poslouchám ji po řád. To je v podstat ě takovej m ůj život. Ale zárove ň si myslím, že je tam dost místa na všechno ostatní. Že to není jako že bych m ěl - - - jenom tomu se cht ěl v ěnovat nebo - - - když se chce, tak jde všechno.

D: A potom - - - v tom devadesátým šestým zhruba

J: No, v devadesátým šestým, no tak to - - - to už sem říkal, v tom devadesátým sedmým, no a získal sem toho sponzora, Lucky Strike. Který cht ěl n ějakej ten koncert ud ělat, tane ční. Tak se toho chopili, že sme to mohli d ělat to, co sme cht ěli. Ješt ě sme na to dostali peníze a mohli to d ělat aspo ň na n ějaký úrovni. Já si myslím, že se to docela jako povedlo na jednu stranu, ale pak se to jako vy čerpalo, protože to za čal d ělat každej. Víš, jak ten - - - jak to tady funguje, jak to - - - že ten českej národ není moc p řející. Jako tady to - - - je hodn ě zako řen ěný v lidech - - - že jim to spíš nebudu p řát. No, takže to byla ur čit ě velká zkušenost. Jak prost ě co do stránky jako být s lidma - - - Já nevím, co bys cht ěla slyšet.

D: Cokoliv, fakt úpln ě. Já t ě jako nebudu nijak nutit, abys mn ě řekl n ěco konkrétního. Ale ješt ě by m ě zajímalo, cos d ělal jinýho krom ě té muziky. Nebo se dá jako vyd ělat nebo dalo v té dob ě t řeba?

J: No, tak já sem to - - - živím se jenom muzikou. Nic jinýho ned ělám. Bu ď hraju v rádiu, pak zase hraju v klubech, píšu. Sem tam ud ělám n ějakej koncert. To sou takový čty ři oblasti a všechno se to týká hudby. Takže nic jinýho ned ělám. Když sem byl malej, tak sem byl - - - jako poš ťák. Jako na brigád ě. - - - No, to bylo takový moje krédo, že sem necht ěl v život ě d ělat to, co m ě nebaví. Trošku jako možná rozmazlený, jak se říká, ale tak nějak - - - stejn ě ten život t ě nau čí d ělat v ěci, jaký máš, ale - - - co t ě nebaví samoz řejm ě, ale taky práce by m ěla být koní ček. Nebo prost ě n ěco, co t ě napl ňuje.

D: A na tu ekonomku, tos cht ěl jít sám nebo - - -

J: No, tak jako v podstat ě bylo to takový - - - máma trošku cht ěla tak n ějak. Mn ě bylo - - - já sem fakt jako - - - komunismus, já sem si říkal: „Co já budu d ělat? Já tady prost ě žít nechci.“ Tak sem říkal, že emigruju. A že proto sem si vzal ten zahrani ční obchod. Víš, jakože pudu někam d ělat do zahrani čí, tam z ůstanu pak. To byla moje idea v těch sedmnácti, osmnácti, když sem se rozhodoval, co dál. Takže asi takhle. Že bych jako - - - já sem takovej všestrannej. Mn ě šly jazyky docela, matika mn ě šla taky………. Mn ě to n ějak neto - - - V ěděl sem, že nebudu asi humanista. Nebo ne humanista - - - to by možná tyhle ty v ěci sociální by mě zajímaly t řeba. Jako psychologie a tyhle v ěci m ě hodn ě zajímaj - - -

D: Ale čtení t ě nebavilo - - -

- 159 - J: No, já když sem čet, tak sem čet jenom takovou tu literaturu jako - - - rovnou n ějakou duchovní. Sem p řesko čil takovou tu beletrii. To sem radši koukal na filmy. - - - No a nebo sem pak m ěl rád, jak říkám, takový jako duchovní v ěci. Sou vlastn ě po řád o tom samým, že člov ěk taky musí žít. O ni čem jiným to není. No a n ěkdy je to t ěžký. N ěkdy to jde.

D: A jak vzpomínáš na revoluci?

J: No, tak, říkám, já sem vlastn ě byl na tý manifestaci osmnáctýho prosince (sedmnáctýho listopadu). Sem tak jako náhodou tam šel jakože prost ě student. Tak já sem byl podívat se na t ěch demonstracích v tom - - - to bylo v prosinci osmdesát dev ět, myslím - - - na Václavák. No a tak sme tam byli - - - no a šli sme tím studentským pr ůvodem. a pak najednou prost ě - - - sme byli vep ředu a pak najednou prost ě ten pr ůvod - - - sme šli tou Národní, vid ěli ty policajti a tak si říkám: „Co jako? Tak prost ě jdem.“ Nic jako sme to nijak ne řešili. No a pak oni vlastn ě nás zatarasili. Tam to rozehnali ten zbytek a nás tam zav řeli v tý - - - mezi Spálenou a Voršilskou. Jak kon čí pak Rock Cafe a ješt ě dál. Na to si pamatuju, že sem byl namá čklej, tam se chodil na jazykovku totiž do Rock Cafe, na němčinu - - - Sev řeli ten dav lidí, hodn ě ma čkli, tam ženský omdlívaly - - - takový jako docela nep říjemný - - - A pak za čali jako propoušt ět tím kordonem, jakože vždycky t ě majzli, ale jako že t ě pustili. Tak já sem se tam cht ěl n ějak nacpat, abych se odtamtud dostal, protože sem m ěl ješt ě ten ve čer sraz s gymplem. No a takže to - - - už sem se blížil, sem si říkal, že tam budu. A pak najednou n ějakej takovej prost ě chlap v helm ě s plexisklem na m ě ukázal, asi padesát mu bylo. Já sem byl vyholenej, koženou bundu, extravagantní týpek. Takže to - - - chytli m ě a zatáhli m ě do toho pr ůchodu takovýho, jak tam m ěl um řít ten ten, tak tam byl vlastn ě - - - Zmlátili m ě - - - našt ěstí sem byl vysokej, že sem si zakryl tu hlavu, takže m ě párkrát majzli do hlavy pendrekem, a na záda. Měl sem nějaký podlitiny, ale nic zásadního. Tekla mi krev z hlavy, ale nebylo to nic jako zásadního úpln ě. Takže to je vzpomínka na revoluci. No a pak samozřejm ě sme chodili na ty manifestace. Já sem jezdil i dokonce po t ěch fabrikách s těma hercema. Víš, p řesv ědčovat ty - - - hele, Duncan volá - - -

37:53 – rozhovor podruhé p řerušen kv ůli telefonátu

- - - sme partne ři, žejo. Že já sem byl vlastn ě v tý Británii devadesát dva. Pak sem tak jako byl na tom prvním festivalu Reading a - - - to byl takovej rockovej festival, ale už tam - - - no a takže v devadesátým pak t řetím sem už byl tam znova a to už sem navštívil i ty kluby. Nebo devadesát dva už sem tam byl? Já práv ě si to nepamatuju. Já práv ě sem se s něma seznámil, se Spookym, myslím, že to bylo devadesát t ři. Hm, až ten rok potom. No a vlastn ě sem tam byl na takový akci, velký to byl sál, n ěco jako Lucerna. A práv ě hrál tam DrumClub, Spooky a Alex Paterson z The Orb tam DJoval a to prost ě taková - - - akce.

Zabíjí mola

J: Takže to - - - tak necháme ty bytosti žít teda. A takže to - - - to m ě hodn ě ovlivnilo. Tenkrát ten devadesátej t řetí rok tam vlastn ě m ě zavedli do toho studia tenkrát. Tenkrát to bylo ješt ě tam v tom Camberwell. Tak sem vlastn ě p řivez tu jejich desku a rok na to sem dovez i ty Spooky a ty Fluke do Prahy. Se mi líbila ta písni čka jedna, co vydali. Dovez sem

- 160 - si desku vlastn ě taky. No jinak sem to p řes ten management n ějak - - - koncert byl tady pod Bud ějárnou, ale na druhou stranu. Tak jak tam stojí ty moderní Microsofty a todle, tak tam byla taková továrna, tak tam to bylo. Jenže p ůvodn ě to m ělo bejt vlastn ě na Vyšehrad ě na takový kurtu jako open air, jenže byla hrozná kláda. Zá ří bylo, pátýho nebo šestýho, sedmýho zá ří bylo, tak tam byla strašná zima, šest stup ňů v noci. No takže tohle - - - takže to byla moje taková akce. No a pak sem za čal vlastn ě dovážet tyhle ty v ěci. - - - A te ď ty ses m ě na n ěco ptala. To je úpln ě nesourodý, co? Nevadí?

D: Ne, ne ne.

J: Mn ě práv ě - - - nevím, co vlastn ě - - - tak jako povídám, co m ě napadá - - -

D: Ne, to fakt jako povídej ty. To já t ě nem ůžu n ějak - - - Co řekneš, tak tam bude.

J: No, jasn ě. Ale tak jako pro č vlastn ě - - - jedna v ěc byla taková ta - - - to, že m ě bavila ta elektronika - - - jo, už se to stáhlo. Tak to pustíme. Znáš Spooky trošku? Ne? V ůbec?

42:01 Za číná hrát hudba.

J: No, to sem cht ěl říct práv ě. Že jako sem to vždycky vnímám tu tane ční hudbu tak jako celek. Takovej ten náboj toho, že vlastn ě to vzešlo z toho undergroundu. Vyšlo to vlastn ě z těch drog, z těch halucinogen ů. Vlastn ě z toho, že lidi se dostávali do n ějakejch jinejch stav ů. V podstat ě byl to takovej tranz - - - jako zastavení tý mysli v tý hudb ě. Že vlastn ě seš napojenej vlastn ě na tu energii - - - p řirozenou. To, čím seš. Jakože nep řemejšlíš. Vypneš ten mozek a vlastn ě seš jenom úpln ě odevzdanej. Pro m ě hudba je b ůh. To je tak jako v podstat ě všechno. Ale tam mi to jako ta hudba p řipadá taková jako víc postižitelná - - - jak je to na jednu stranu abstraktní ten b ůh a zárove ň je to konkrétní v tý zvukový podob ě - - - a že ti vlastn ě m ůže navodit r ůzný stavy. A že tam byla taková pospolitost, že vlastn ě ty lidi se dostávaj na n ějakej stav v ědomí, že se vlastn ě napojovali a byla tam taková ta universal love v uvozovkách. No a takle to n ějak bylo a pak se z toho stala vlastn ě taková jako, takovej jako výrobek, rozumíš. Takže vlastn ě lidi to p řestali vnímat na týhletý úrovni, p řicházeli noví a m ěli to jako n ějakou módní záležitost a vytratila se z toho práv ě potom ta základní myšlenka tý jednoty. Víš, když tam prost ě ty lidi sou, tak sou vlastn ě - - - to je jedno kde.

D: Mluvíš te ď o jakékoli muzice nebo myslíš vyložen ě tu tane ční?

J: Te ď sem mluvil vyložen ě o tý tane ční muzice, o tom tane čním proudu - - - jo, že t řeba ten punk taky semknul lidi, ale p řijde mi to, že to bojovalo proti n ěč emu, ale kdežto tohle je jenom bylo samo o sob ě, čist ě. Že to nebylo - - - že se to nejlíp p řiblížilo, tahle hudba, k tomu, čemu říkám já - - - semknutí s bohem nebo jak to říct. Víš, jakože - - - i když jako zase t řeba si p ředstavím klasiku a v čem je úžasný zase ta vážná hudba. Nebo i ty ambientní v ěci, který hraju t řeba v Seanci. To sou hodn ě takový - - - muzika, která nemá ten beat, má jenom takový ty r ůzný tóniny zvuku, který ti harmonizujou ty r ůzný energetický body. Což jako se používalo tyhlety postupy v tý tane ční hudb ě - - - týhletý muziky, tý ambientní nebo jak se tomu říká, medita ční hudby nebo - - - obzvláš ť v tom trancu. No jenže te ďka má trance (zpívá) úpln ě dementní jako. Všichni ruce nahoru a je to

- 161 - takový jako - - - sou tam dementní melodie. Ztratila se v tom ta hloubka. Taková povrchní věc.

D: A potkáváš t řeba ješt ě na akcích tak stejný lidi jak na za čátku nebo se to úpln ě prom ěnilo?

J: Ne. Ale v ětšinou se to tak jako i rozškatulkovalo. Víš jako - - - ty lidi jako nebyli tolerantní mn ě p řijde. Jako já sem vždycky poslouchal veškerou muziku. Hrál sem techno, drum and bass, downtempo. (zabíjí mola) No tak, nevím, jestli sem ho zabil. ( řeči o molovi) No, tak já nevím, tak kde sme skon čili? Jo, já sem jak n ějakej děděč ek. Tak se spíš ptej. Já sem takovej jakože nevím, co bych ti jako všechno mohl říkat.

D: Cokoli.

J: A ty mi řekni, na co je zam ěř ená ta tvoje diplomka?

D: Ta p ůvodní myšlenka byla tak zhruba od té revoluce do roku dva tisíce to n ějak jako zmapovat. To byla p ůvodní myšlenka, ale po t ěch rozhovorech všech z toho asi bude trošku n ěco jinýho, ale to fakt nevím, protože čekám spíš jako - - - až p řepíšu ty rozhovory, co z toho nakonec bude, co se z toho bude dát použít. A rozhodn ě ta metoda není o tom jakože bych si tady na tebe svítila a řekla: „Cos d ělal v devadesátým t řetím?“ Ale jako spíš co ty sám odhalíš.

J: Jasn ě. Ale ten cíl už víš vlastn ě, co bys teda jako cht ěla mít z toho materiálu - - -

D: Ur čit ě jako n ějak popsat - - - jednak trošku fakta - - -

J: Ale to už sou pak takový ty datový v ěci, který ty nechceš.

D: No, ale taky to tam musí být trošku. Ale to spíš ješt ě z nějakejch materiál ů jako časák ů a tak, protože to je takový zamlžený celkem a - - - potom fakt jako spíš to no, spíš jako ty jednotlivý pohledy t ěch lidí, najít sty čný body, ale - - - To ti ani nem ůžu říct, to bys za čal potom vykládat n ěco úpln ě jinýho.

J: Jak to?

D: No jako - - - prost ě nem ůžu nebo nechci ti říct, že ta práce bude o tom, protože m ě zajímají i ostatní v ěci, nejenom čist ě fakta do toho nastrkat, takže na to se t ě t řeba zeptám, ale zajímá m ě i ten zbytek.

J: Jo, tak se ptej.

D: Ne, já už sem se fakt zeptala na všechno, co sem cht ěla.

J: Že to bylo takový hrozn ě osobní, jako já myslím, že to ani neto - - - víš, že - - - Si říkám: „K čemu ti to bude jako v tom obecným?“

- 162 - D: Jako to je kvalitativní metoda. Tam prost ě nejde o to n ěkomu dokázat n ějakou pravdu, ale spíš prost ě - - -

J: Kvalitativní metoda, jo?

D: - - - demokratická metoda, že - - - ty d ějiny jsou o čima t ěch lidí, co to zažili, a ne očima t ěch, co to psali. Takže - - - nechci na tob ě den po dni, co se kdy d ělo, ale - - -

J: Ale týká se to tý tane ční muziky teda. Rozumím?

D: Mhm.

J: No tak to sem ti k tomu řek hrozn ě málo. Mn ě to tak p řijde.

D: No, ne. Tak jako - - - týká se to toho, ale nejenom toho. Spíš jako tak celýho života. Jako jaks to prožíval, co se tady d ělo. Takový obecn ější.

J: No tak jako vlastn ě vždycky n ějaká muzika vznikala skrz ty r ůzný vývojový stádia tý spole čnosti. To byl ten jazz t řeba nebo rock and roll, ten rock, disco. - - - ta tane ční hudba. A te ďka, já nevím, co te ďka. Se mn ě zdá, že ty v ěci stejnak fúzujou. Takže jako dejme tomu ten hip hop jakože je te ďka na n ějaký špici v uvozovkách. - - - takovej spíš návrat ten hip hop, než že by to bylo dop ředu. Víš, že to je takový moc - - - jako sice to tepe to dejme tomu politicky a tohle, ale v tom prožitku jako v tom emo čním je to podle m ě chudší. Kdežto ta tane ční hudba ne. Ale ten vývoj já jako vidím osobn ě v čím dál víc abstraktn ější muzice, která nebude pochopitelná ani za řaditelná a budou to zvuky. Te ď sem poslouchal cédé čko - - - to pustil a bylo tam to, co te ďka slyšíš venku, ti ptáci. Takový n ějaký zvuky. Konkrétní hudba se tomu říká. Ale ten minimalismus te ďka jede, žejo. Ta repetitivnost v tom, že t ě to vlastn ě dostává do tohohle - - - že t ě to zastaví vlastn ě ten minimalismus, tu myšlenku. P řijde, že t ě to jako vyklidní. Ale musí to bejt dob ře ud ělaný. Jako každá hudba.

- 163 -