Byla Podpora Demokracie Chybou? Liberalismus, Arabské Jaro a Zaskočení J M F Neokonzervativci

Home , Frederic George Stephens, Walter Deverell

NOVÁ PUBLIKACE CDK F M / O intelektuálovi, který se necítí dobře, ale měl by S B  . 2/2013 Většinový systém pro sněmovní volby? M U / Jak moc chutná moc F T / Ruská zahraniční politika

České zkušenosti a debaty texty Kniha předních českých politologů reaguje na aktuální debaty o žádoucí podobě volebního systému pro volby Posla- Téma: Dvě malé brněnské divadelní scény necké sněmovny Parlamentu ČR. Nejprve sumarizuje české historické zkušenosti s většinovým systémem z doby před první světovou válkou, dále si všímá působení tohoto systému v senátních volbách po roce 1996 a rekapituluje pokus Kon o změnu volebního systému z let 2000–2001. Důkladnou diskusí pak prochází samotná aktuální myšlenka na zavedení většinového systému pro volby dolní komory, která je spojena i s otázkami racionalizace parlamentního režimu a výzva- mi a hrozbami volebního inženýrství. Na závěr se pozornost soustřeďuje na důsledky případné změny pro vnitřní život politických stran. Brož., 200 str., 249 Kč B S Bůh ví proč časopis o kultuře a společnosti Jtexty M F / „Mahlerova Studie pamětí a režimů moci v křesťanských církvích v severních Čechách Kon hudba je sekyra na zamrzlé moře v nás“ Kniha je založena na dlouhodobém sociálně antropologickém výzkumu v několika křesťanských společenstvích v sever- ních Čechách. První část se opírá o teorii kolektivní paměti a sleduje, jak se dnes pracuje s pamětí Sudet a dosídleného pohraničí ve dvou rozdílných katolických farnostech a v jednom baptistickém sboru. Druhá část porovnává režimy moci M D / Osudové propletení aneb T + T v katolické farnosti a ve sboru Jednoty bratrské v jednom městě. Zkoumá, jaké místo je zde vymezeno Bohu a jak tyto režimy formují křesťanské já svých členů. Studii uzavírá hodnocení výzkumu prostřednictvím re�exí z terénu. J� H / Příběh o ztraceném synu Brož., 420 str., 398 Kč J M / Básníci čtou básníky P M, M L Nástin dějin pravoslavné církve v 19. a 20. století A F / „Ruka a duše.“ Nad obrazy prerafaelitů Prolegomena k vývoji pravoslaví v českých zemích, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi v letech 1860–1992 Kniha je prvním pokusem o ucelený pohled na pravoslavnou komunitu na území českých zemí, Slovenska a Podkarpat- ské Rusi v 19. a 20. století. Autoři se zabývají problematikou formování ortodoxní církve a líčí její osudy v letech první republiky, za druhé světové války a po roce 1945. Zvláštní pozornost pak věnují postavení pravoslavné církve v období komunistické totality. Historická fakta doplňují evokací životního díla četných jejích protagonistů. Nedílnou součástí práce je bohatá obrazová příloha. Knížka nabízí zasvěcený pohled do církevních a společenských dějin dvou století. Váz., 624 str., 498 Kč

M J Vojvodovo: historie, obyvatelstvo, migrace Kniha je již čtvrtou monogra�í v řadě věnovanou této pozoruhodné obci. Od předchozích publikací se tato kniha liší. V jednotlivých kapitolách jsou prezentovány doposud neznámé informace o řadě událostí (např. rozpad metodistického sboru), osobností či etap (poválečná migrace do ČSR) vojvodovské historie, ke slovu se dostávají skupiny, jejichž hlas doposud nebylo slyšet (vojvodovští Bulhaři, potomci smíšených párů), případně se též některá (domněle) známá témata (např. správa věcí veřejných, resp. vztah náboženství a „politiky“) prezentují v nových perspektivách a souvislostech. Váz., 228 str., 298 Kč Objednávky na adrese:

CDK, Venhudova 17, 614 00 Brno, tel./fax: 545 213 862, e-mail: [email protected], www.cdk.cz pro studium demokracie Centrum • Vydává Kč a kultury 100 čísla • cena (XXIV.) Ročník V. 2/2013 �� www.portal.cz ��

�� ádejte v knihkupectvích nebo objednávejte: Portál, s. r. o., tel.: 283 028 203, e-mail: [email protected] Knihkupectví Portál: Praha 1, Jind�iská 30 / Praha 8, Klapkova 2

��

�� Editorial fungovat, a především že přestává být respektovaným. Příkladem mohlo být Benediktovo nařízení změnit konsekrační slova (návrat k předkoncilnímu, ale sou- časně i biblickému překladu), jež část národních círk- Annuntio vobis gaudium magnum: Habemus Papam! ví – včetně naší – prostě a jednoduše ignorovala. Pro Eminentissimum ac reverendissimum Dominum, Domi- tuto chvíli není důležité, jak byl papežův pokyn, či num Georgium Marium Sanctae Romanae Ecclesiae Car- naopak odpor proti němu teologicky zdůvodněn, roz- dinalem Bergoglio, qui sibi nomen imposuit Franciscum. hodující je nekonání a neuposlechnutí – tedy věc dří- ve neslýchaná. Nežli mohl v půli března 2013 Jean Louis Pierre kardi- Možná že Benedikt XVI. tím, že svým založením nál Tauran městu a světu oznámit velkou radost v pobyl mnohem více univerzitní profesor a v dobrém slo- době překvapivé volby nového papeže Františka, musel va smyslu katecheta než manažer, poukázal na neudr- katolický svět strávit šok z první dobrovolné papežské žitelnost starých poměrů. rezignace po více než osmi stech letech. Jakkoli se opti- V lidském životě se střídají různé etapy, stejně tak je kou mediálního nadšení z prvních kroků papeže Fran- tomu v životě institucí, přičemž těch tisíciletých se to tiška jeví Benediktův ponti�kát jako z jiného věku, ne- týká tím spíš. Předchozích osm let bývá vnímáno jako škodí se pokusit o jiný pohled. čas globální katecheze. Benedikt XVI. se soustředil na V CDK a spřízněném nakladatelství Barrister to, co mu je vlastní – na katechezi, které dal globál- & Principal vycházejí Ratzingerovy knihy v českých ní rozměr. Jeho promluvy a kázání měly podobu jasně překladech již od roku 1996, tohoto zajímavého teo- strukturovaných esejů s velkou myšlenkovou hloub- loga jsme tedy neobjevili až zároveň s jeho volbou řím- kou, v nichž se snažil obnovovat mnohdy pozapome- ským biskupem. V jeho osobě se v roce 2005 stal pa- nuté a zaprášené myšlenky církevních Otců a celé bo- pežem velký teolog, jehož knihy byly a jsou zajímavé haté církevní tradice. Ne nadarmo se říkávalo, že zatím- nikoli kvůli jeho papežství, ale kvůli pozoruhodným co na Jana Pavla se chodili lidé dívat, Benedikta cho- myšlenkám, které provokují a podněcují diskusi – viz dili poslouchat. Díky knižním vydáním jeho kázání, třeba jeho koncept hermeneutiky kontinuity. v nichž nebylo místo pro improvizaci, je možno inspi- I když to tak vnějškově nepůsobí, přeci jenom asi rovat se jejich promyšleností, hloubkou a racionalitou. platí jeho sebehodnocení z knihy Světlo světa – „jsem Případem samým pro sebe je jeho trojdílný Ježíš Naza- konec starého a začátek nového“. V Ratzingerově po- retský. Ano, tento Petr utvrzoval své bratry ve víře. stavě jsme možná naposledy mohli vnímat některé Po katechetovi přichází pastýř. Pastýř velkého so- středověké a raně novověké relikty spojované s pa- ciálního cítění, jemuž je improvizace vlastní. Pastýř pežstvím – a červené boty či honosný trůn jsou jen ty – nový Petr – který po předchozím utvrzování ve víře nejviditelnější. Současně ale určité kroky patří do éry káže o Božím milosrdenství a lidském soucitu. Myje nové, i když některé možná nechtěně. a líbá nohy mladým vězňům a koná jiné petrovské po- Kdyby ke konci starého patřil třeba nepatřičný řím- slání – skrze své bližní stvrzuje: Ano Pane, Ty víš, že ský centralismus soustřeďující vše možné i nemožné Tě miluji. do rukou vatikánské kurie, asi by se málokdo zlobil. Katolická církev je společenstvím mnoha tónů. Je- Zřejmě nastal čas – Benediktovými slovy – vytahovat den právě doznívá z prostředí většinově protestantského z pokladnice církevní tradice věci staré i nové, a to na- Německa, druhý se celosvětově rozezněl z konce světa příklad ve věcech vlivu místních církví na výběr bis- – z jihoamerických slumů. Kdo by před jedním či dvě- kupů. Flagrantní selhání římské kurie – přinejmenším ma stoletími řekl, že i na začátku jednadvacátého sto- v komunikaci s laiky i kněžími – můžeme pozorovat letí bude katolicismus tak přitažlivý a mnohatonální? třeba na slovenské kauze Bezák. Koneckonců v řadě případů se projevilo, že tento centralismus přestává S B

Editorial 1 Texty / Téma: Dvě malé brněnské divadelní scény / F M J M O intelektuálovi, který se necítí dobře, Přemýšlet o životě prostřednictvím divadla. ale měl by ...... 3 Rozhovor s Františkem Der�erem ...... 68

M U J M Jak moc chutná moc I...... 11 Duch vane, kde chce, i v divadle aneb Fenomén Buranteatr ...... 73 F T Ruská zahraniční politika ...... 20 Portrét / J� Z J A Gustav Mahler a česká hudba ...... 77 Byla podpora demokracie chybou? Liberalismus, arabské jaro a zaskočení J M F neokonzervativci ...... 30 „Mahlerova hudba je sekyra na zamrzlé moře v nás“. Gustav Mahler – Vídeň, židovství, A R B identita ...... 79 Za pluralitní vzdělávání. Alternativy ke vzdělávacímu monopolu Literatura / �nancovanému státem ...... 38 J� H Příběh o ztraceném synu. Karel Josef Trotta A F a pád Domu habsburského ...... 85 „Ruka a duše.“ Nad obrazy prerafaelitů . . . 44 L T� M D Za okapem ...... 91 Osudové propletení aneb T + T. Příběh přátelství želivského opata Básníci čtou básníky / Víta Tajovského a číhošťského kněze J M a mučedníka Josefa Toufara ...... 57 S poezií jsem se setkal dřív než s básníky . . 94

Nad knihami / A T O potřebě pesimismu ...... 98

Kontexty časopis o kultuře a společnosti Vydává Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK) Venhudova 17, 614 00 Brno, tel./fax 545 213 862, e-mail: [email protected], http://www.cdk.cz Ročník V. (v návaznosti na časopis Proglas ročník XXIV.) • Vychází šestkrát ročně • Editoři Stanislav Balík, Petr Fiala, Jiří Hanuš, František Mikš (šéfredaktor) • Redakce David Jalový (jazykový redaktor), Lenka Váchová (výkonná redaktorka) • Celoroční předplatné 500 Kč • Sponzorské předplatné 1 000 Kč • Objednávky předplatného Venhudova 17, 614 00 Brno, tel./fax: 545 213 862, e-mail: [email protected] • Bankovní spojení 120 402 514 / 0600 • Nevyžádané rukopisy se nevracejí • Tisk Reprocentrum, Blansko • Registrace MK ČR E 18685 • ISSN 1803-6988 • Na obálce Edward Burne-Jones: Laus Veneris, 1873–1878 • Vychází s finanční podporou Statutárního města Brna, Ministerstva kultury ČR a Státního fondu kultury ČR.

Texty 3 O intelektuálovi, který se necítí dobře, ale měl by

F M

Občas se mi zdá, že některé knihy jsou příliš inteligentní a současně skromně nenápadné na to, aby si jich lidi všimli a četli je. Já mám čtení do jisté míry v popisu práce, a tak čtu a také píšu o tom, co mě zaujalo. Snad těchto pár stránek upoutá pozornost ke knize, kterou nemohu charakterizovat jinak než jako vyzrálou a podnět- nou. Nabízí skvělou „matérii“ k přemýšlení o současné společnosti, politice, světě, ale především o sobě samém. Napadlo mě ex post, zda jsem si vlastně tento text nenapsal tak trochu pro sebe, jako jakousi autopsychoterapii k posílení vlastní odolnosti vůči rozmrzelosti a přehnané kritičnosti vůči světu, v němž mi je dáno žít.

Spisovatele a esejistu Pavla Švandu není jistě třeba Pavel Švanda chápe psaní především jako tříbení čtenářům Kontextů a dřívějších časopisů vydávaných a formulování svých vlastních myšlenek, jako „složitý CDK představovat. Patří mezi naše nejpilnější a také proces, který vede autor sám proti sobě“. Paul Valéry nejzajímavější autory. Jeho nová kniha esejů O intelek- kdysi prohlásil, že „každý tvůrce je si napůl jistý, napůl tuálovi, který se necítí dobře, vydaná na sklonku roku nejistý svými silami a cítí v sobě dvě bytosti: jedna je 2012 nakladatelstvím Atlantis, zčásti vychází právě pro něho známá a druhá neznámá; z jejich neustálých z textů publikovaných v minulých letech na strán- vztahů a neočekávaných setkání nakonec vzniká jistý kách Proglasu, Revue Politika nebo Kontextů. Dal- výsledek“. A Pavel Švanda k tomu dodává: „Všechno ší zamyšlení zazněla na stanicích Českého rozhlasu je přede mnou. Vše musím ujasnit pomocí písmen na- nebo byla psána pro jiná periodika či sborníky. Pro před sobě a nakonec čtenáři. Mezitím ještě také redak- účely knižního vydání byly všechny texty přepracová- torovi, dramaturgovi a posléze kritikovi. Je to opravdu ny a rozšířeny, a jak autor doufá, také „prohloubeny“. jakýsi proces, který z nezbytí vedeme sami proti sobě. Žánr eseje totiž vnímá především jako zvláštní vyjad- O průběhu si pořizujeme někdy pečlivý, jindy lajdácký řovací prostředek ležící někde poblíž deníku, fejetonu zápis.“ (s. 36) Jako dlouholetý redaktor a editor mohu a poezie a určený především čtenářům s určitou vůlí doufám zodpovědně prohlásit, že Švandův „zápis“ roz- k soustředění. Jak píše v upoutávce ke knize: „Esej jako hodně není lajdácký, právě naopak. žánr lze nejlépe vnímat v rytmu volných nadechnutí Pavel Švanda nepochybně udělal dobře, když na zá- a vydechnutí, nikoliv jako udýchané hromadění důka- ložce knihy – vzhledem k jejímu názvu – ve svém au- zů obžaloby.“ Neměli bychom proto tyto texty posu- torském medailonu předeslal: „Vzdor módnímu pesi- zovat jako deskriptivní politologickou či sociologickou mismu si myslím, že má vlast prožívá posledních dva- analýzu, ale ani jako vyhraněnou normativní konzer- cet let nejlepší časy od té doby, co jsem přišel na svět. vativní agitku. Jsou především záznamem o procesu Protože: kdy, když ne dnes.“ Rozhodně není oním „in- přemýšlení o světě, a to člověka s výrazným pozoro- telektuálem, který se necítí dobře“, i když důvodů by vacím talentem, sečtělostí, mnohaletými autorskými si k tomu mohl najít (ostatně jako každý z nás) neko- zkušenostmi a skvělými formulačními schopnostmi. nečné množství. Patří spíše k přívržencům Popperovy A s takovou spisovatelskou „výbavou“ lze mnohdy teze o „nejlepším z dosud existujících světů“, v němž vypovědět více než sebeodbornějším textem. dnes žijeme, aniž nás to ovšem zbavuje každodenní

Texty 3 povinnosti neustále se snažit tento svět pochopit ho kvůli jakési „nevyjádřitelné a ovšem nevyčíslitelné a zlepšovat. A není to nijak snadný úkol v informa- obecné slušnosti přimělo stát u opuštěného vraku“, cemi přesycené době, kdy se vše zdá relativní, sypké, a co ho také nejspíše čeká. Závěr, který si z celé situace obtížně zařaditelné. Jen málo lidí je podle něj schop- vyvodí, je půvabný a myslím i poučný: „Sám na chod- no přijmout představu, že většinu života strávíme úva- níku s dvojnásobně havarijním nákladem. A jestli ta hami a zápasem o částečné pravdy a poloviční omyly. dvojka normálně utekla od ukradeného krámu a ty tu Proto máme v podezření reálný svět dneška: „Se svě- čekáš, jak ten vůl, až u chodníku zastaví policejní auto, tem nejsme vůbec spokojeni, a to ze zásady. Každý den co tě odveze do vyšetřovací vazby, můžeš si aspoň po- kolem sebe vidíme více důvodů k podrážděnosti než tvrdit, že sis případné potíže zkonstruoval sám, jako k uspokojení. Náš převažující vztah k realitě je tedy svobodný pitomec ve svobodné zemi.“ (s. 26) výrazně polemický.“ (s. 52) I když nakonec vše dobře dopadne, podivná dvo- Ostatně jak autor přiznal před lety v jednom časo- jice se po chvíli čekání objeví i s řidičem, naloží led- piseckém rozhovoru (Host, 2000), i on sám měl v po- ničku a bez poděkování zmizí, pocit trapnosti zůstane. čátečních „porevolučních“ letech tyto sklony: „Český Konec konců, „příležitostí cítit se jako trouba nabízí intelektuál má setrvalé problémy se svým duchovním sedm dní v týdnu každému dost“. A nemusíme z toho zažívacím ústrojím, které si nastavil na úplně jiné na- hned vinit stát či vyvozovat teze o zkaženosti světa. děje. Má metabolismus jiného druhu, než patří k ži- votu v parlamentní demokracii, snad metabolismus re- voltujícího člověka. Mně samotnému dalo dost práce, než jsem se tohoto způsobu uvažování zbavil, než jsem se vnitřně přestavěl a přestal ‚bojovat proti pánům‘.“

Jak ty Cejlu, tak Cejl tobě

Na psaní Pavla Švandy je sympatické, že se ve svých textech nijak nevyvyšuje nad své současníky, morálně ani intelektuálně. Většinou při své kritické analýze po- užívá osobní zájmeno „my“, nikoli „oni“. A dokáže se s humorem sebekriticky podívat i sám na sebe, napří- klad v autobiogra�cké eseji-povídce „Jak ty Cejlu, tak Cejl tobě“. Jakýsi ošuntělý a podezřele vypadající pár táhne po Cejlu (kdo by neznal brněnský Cejl!) na roz- padajícím se dvoukoláku starožitnou ledničku s oblý- mi rohy. Očividně na to fyzicky nemá, a tak přesvěd- čí kolemjdoucího spisovatele, aby s vozíkem pomohl. Ten po chvíli váhání nedokáže odmítnout, i když hla- vou se mu honí všemožné myšlenky o způsobu, jakým podivná dvojice svůj náklad nabyla. Chvíli se všichni tři s rikšou společně lopotí, než se kára de�nitivně na kraji silnice rozpadne. Podezřelý páreček obratně spisovatele zaúkoluje, ať zde všechno chvíli pohlídá, aby to někdo „nečórnul“, a rychle se vytratí v přilehlých uličkách s tím, že sežene známého s náklaďákem. Spi- sovatel na Cejlu s nákladem osiří a přemýšlí o tom, co Pavel Švanda. Foto: Dušan Tománek.

4 Kontexty 2/2013 Texty 5 Člověk revoltující nepřipouští další diskusi. Paradoxem je, jak píše, že jsou to často právě lidé vydávající se za bojovníky za Polemika s veskrze negativním naladěním současného svobodu, kdo nejsilněji vybízí k revoltě vůči liberální člověka, s jeho vnitřním revoltujícím ustrojením, se jako společnosti dialogu: „Někteří extrémně naladění in- červená nit vine většinou Švandových textů. Jak píše, telektuální aktivisté jsou dokonce schopni veřejně ra- již za minulého komunistického režimu si bylo možné zit velice překvapivé, jakoby z polpotovské Kambodže všimnout, že ryze negativní vnímání reality (ač prokaza- převzaté utopie o dobrovolném znevolnění, o ekolo- telně oprávněné!) mohlo způsobit intelektuální a vlast- gickém připoutání člověka k půdě, o likvidaci dopra- ně duchovní chudokrevnost. „Kdo propadl výhradní vy osobními automobily, o celosvětovém zákazu nuk- negaci, vydával se nebezpečí, že ustrne za složitými psy- leární energie…“ (s. 141) O jistých ušlechtilých cílech chickými hradbami soukromého opevnění. I původně – dříve například o Evropské unii a euru, dnes stále pravdivý životní postoj, není-li tříben autentickými do- o globálním oteplování či bujících právech nejrůzněj- teky reality, časem může zpráchnivět ve vysušený před- ších (například sexuálních) menšin – by se prý proto sudek.“ Proto bychom měli být velmi obezřetní vůči vůbec nemělo pochybovat a diskutovat, protože tyto „labyrintům negativních úsudků, jež vyrůstají snadno základní pravdy jsou očividné. Je proto třeba důsled- a v hojných trsech, jako parazitní houby“. (s. 86) ně potlačit hlas jedinců, kteří je vytrvale zpochybňu- Především starší, tradičně založení humanisté, na- jí, nejlépe tím, že je zostudíme a vymažeme z veřejné- příklad pamětníci iniciativ šedesátých let či pozděj- ho života. Symbolem nejvyššího zla, jakýmsi Satanem ší disidenti, mají často silný dojem, že ze současného těchto novodobých vymítačů, se stal Václav Klaus, je- složitého a konkurencí zahlceného světa zmizely na- hož škodlivý vliv je třeba zadusit, a to všemi dostup- děje na změnu k lepšímu. Chybí jim vize. Rozhořčují nými prostředky, od rituálního „vynášení Morany“ po se tedy, chtějí být vyslyšeni, píší petice a svolávají pro- absurdní obvinění z velezrady. testní shromáždění. Nic však již není jako dříve. Jsme Možná by stálo za to těmto vymítačům spolu s Pav- strháváni proudem času a technologických novinek do lem Švandou připomenout, že dialog a úcta k němu čím dál obtížněji představitelné a neregulovatelné bu- leží v základech naší civilizace: „Ten, s kým hovořím, doucnosti. Svobodně se vyvíjející realita předbíhá spe- třeba se zarudlými tvářemi a zaťatými pěstmi, nemů- kulativní a propagandistické iniciativy, a dopřeje-li jim že pro mě být absolutním nepřítelem. Byť živě nesou- někdy přece jen trochu sluchu, rychle je zase vytěsňuje hlasím, i když on mě třeba strašně štve, nehodlám ho do minulosti. Lhostejní se zdají být nejen občané, ale vymazat z mapy. Úcta k dialogu jako k prostředku po- především kritizovaná státní moc, jež podobné hlasy stupného uchopení pravdy patří k základům evropské ostentativně přehlíží: Někteří aktivisté, zejména z bý- kultury.“ (s. 139) valého disentu, pak mohou jen s nostalgií vzpomínat: „Kde jsou ty časy, kdy se o nás zajímala státní moc, po- Nízce zastřešený lidský svět licajti nás brali vážně, sledovali nás, zavírali a podávali na nás obsáhlá hlášení.“ (s. 78) K základní duševní výbavě současného moderního Tato vnitřní nespokojenost a neklid se však zdaleka člověka patří nejen podezíravost vůči veřejným před- netýkají jen starší generace, neboť i někteří mladí hor- stavitelům moci a panujícím lidským pořádkům, ale kokrevní radikálové dokáží být mimořádně agresivní i tendence nahlížet „svrchu“ úplně vše a podezírat rea- a dogmatičtí, například v otázkách životního prostře- litu jako takovou, že není tak dobrá, jak by mohla být. dí. Pavel Švanda si jako bystrý pozorovatel všímá – na „Pro kulturu podezřívání je příznačné, že se ke světu rozdíl od toho, co se běžně předpokládá – že revoltující a ostatním lidem vztahuje neúčastně, zdánlivě věcně, člověk je spíše člověkem propagandy, nikoli člověkem roz- jaksi z nadhledu, jako bychom měli lidskou společ- hovoru. I dnes občas slýcháme autoritářské hlasy po- nost na pitevním stole, nad nímž stojíme se skalpelem učující nás o té nebo oné jediné pravdě, která údajně v prstech.“ Takto rozkrájený život se nám však nelíbí,

4 Kontexty 2/2013 Texty 5 nechutná nám, neboť většinou máme přehnaná oče- s nadějemi i výčitkami, jež původně mířily do meta- kávání. „Když už se člověk vyšplhal na nebesa, odkud fyzických poloh. (s. 96) Jak to autor pěkně vyjadřu- údajně vystrnadil Boha, když pronikl do vesmíru, ne- je na jiném místě (s. 42), „lidský svět je momentálně mohl by být sám se sebou a světem trochu spokoje- dost nízce zastřešen“. A věci života, ponecháme-li je nější?“ ptá se autor a současně si odpovídá: „Nemohl.“ v lidských rukou, se nikdy nezdají na svém místě. Stá- (s. 52) Příčin lze samozřejmě najít celou řadu a jednu le nám něco vadí, něčím trpíme, někdo nám ubližu- z hlavních paradoxně i v tom, co nás do velké míry je: „Jaksi nejsme schopni vyvolat k životu dokonalost. osvobodilo: v technice. Všednost se nepřetavuje ve svobodu od všech omezení. Je nesporným faktem, že své individuální existen- Naopak se nekontrolovatelně přelévá v banalitu a stá- ce spravujeme většinou dost namáhavě. Jen málokdy vá se výrazem nezdolné nedokonalosti lidství. K tomu a jen chvilkově – což platí, jak píše autor, dokonce pocitu patří permanentně špatné svědomí, i když si i v mládí – žijeme s osvěžující snadností, a zdaleka to vždy nejsme přesně vědomi, čím jsme se právě tento- nesouvisí jen s hmotnými podmínkami. Člověk nikdy krát provinili.“ (s. 204) Možná to bude i tím, jak se nežije úplně lehce, ať už je obklopený jakýmkoli lu- dočteme v jiné z esejí, „O intelektuálovi, který se necí- xusem a pohodlím, a přitom na jeho způsob vnímání til nejlíp“ (s. 103), že „někde v hlubině na nás naléhá světa působí stále silněji fakt, že je denně při různých nepříjemný dojem, že si žijeme podstatně sytěji, než příležitostech konfrontován se snadností strojového si svým výkonem zasloužíme“. Kdo z nás občas nemá provozu: „Strojovost, dobře seřízený společenský mecha- takový pocit, například při velkém rodinném nákupu nismus, se staly do velké míry naším ideálem. Mecha- v některém z monstrózních supermarketů či nestydatě nismy se zdánlivě hladce rodí do dokonalosti a plynule drahé večeři v lepší restauraci? fungují, dokud se nezmění ve šrot. Kdežto my a naše instituce? Už naše prosté fyzické existence jsou určitě Uctívání menšinového člověka komplikovanější než například provoz slušně udržova- ného automobilu. Ještě více nás zatěžují psychické ne- V eseji „Národ sobě“ se Pavel Švanda zamýšlí nad poj- rovnosti vnitřní krajiny, jíž od probuzení do usnutí pu- my, jako jsou vlastenectví, národ či nacionalismus, ale tujeme.“ (s. 182) A co teprve tíživý vliv společenského také národní stát, u nějž jsme si v poslední době stále a politického života se všemi svými nepohlednými dra- méně jisti, kde začíná a končí jeho vliv. Jeho vnější hra- maty a nechutnými zápletkami, ptá se autor. Veškerá nice stírají silné globalizační vlivy; například i o tom, lidská schopnost ovládnout realitu, síla znovu a znovu kolik hodin bude u nás v létě, se rozhoduje na nadná- násobená vědou a technikou, opakovaně selhává, což rodní úrovni. Podobně i uvnitř, ve svém jádru národní navozuje pocit bezmoci a „podrážděného, pesimistic- stát slábne a není si schopen na některých menšinách kého odporu“. (s. 204) Vůči špatně a nespravedlivě or- vynutit alespoň předstírání kulturní sounáležitosti. ganizovanému státu a světu, samozřejmě. Stále zde sice ještě většinově přežívají – přinejmenším Položme si otázku, proč máme silný sklon činit ve školství – klasické „velké národní příběhy“, ale i ta- aparát státu zodpovědným za všechno: za své osobní dy pozvolna dochází k vyprazdňování a silnému globa- úspěchy a neúspěchy, za profesní problémy, duševní lizačnímu a uni�kačnímu posunu. strádání, dokonce i za sexuální (například menšinové) Nicméně i velký nadnárodní útvar jako Evropská frustrace? I zde bychom nepochybně našli celou řadu unie, o jehož rostoucím vlivu na naše životy nemůže odpovědí, v prvé řadě nejspíše tu, že nás tomu sám být pochyb, potřebuje podobně jako národ svoji „my- stát naučil. Zvykli jsme si velmi rychle, což je podle tologii“ či alespoň nějaký upotřebitelný kulturní fun- Pavla Švandy dobře vysvětlitelné a navíc velmi lidské. dament, o nějž by se opřel. Původní představou otců Nahradí-li totiž všudypřítomný stát v očích či spíše zakladatelů se kdysi stalo prosté heslo již nikdy válku v podvědomí většiny z nás ve své svrchovanosti Boha, v Evropě. Citový obsah tohoto programu, kdysi zcela obracíme se k tomuto „božstvu“ a jeho reprezentaci nezpochybnitelný, však postupně vyvanul a bylo po-

6 Kontexty 2/2013 Texty 7 třeba najít něco nového. Pokus opřít ideu evropské neposedné potomky, aby se nezranili, a svěžím polo- integrace duchovně o křesťanský univerzalismus tvr- nahým a napomádovaným homosexuálem, vystrkují- dě narazil na levicovou mentalitu většiny jejích pro- cím zadnici v latexu v průvodu Prague Pride. Všechny tagonistů. V současnosti jsme proto svědky toho, že způsoby života jsou si rovny, a některé jsou si dokonce je společný evropský fundament stále častěji hledán rovnější, alespoň se to zdá z médií i reakcí některých v nadnárodní ideji lidských práv. Nikoli však práva jed- „pokrokových“ politiků. notlivců, ale skupinová práva menšin mají poskytnout citovou náhradu za velké „národní příběhy“ i za křes- K obětem neochotné masožravé organismy ťanskou univerzalitu, která se z evropského prostoru vytrácí. „Všechny ty absurdně hlučné pochody a zase- Nebylo by lepší, nežli pěstovat kult excentrických a se- dání a pouliční parády etnických a sexuálních menšin, xuálně vyšinutých jedinců, žijících často osamoceně ve mnohdy demonstrativní dobývání se do otevřených svých moderně a pohodlně vybavených norách, vše- dveří, jsou vlastně zbožnými poutěmi vyznavačů no- možně podporovat ověřený tradiční model rodiny v je- vého posvátného kultu. Je vytvářen silný společenský jím pravém smyslu, tedy kult otcovství a mateřství, jenž proud myšlenkových a citových konvencí uctívání člo- se z evropského duševního obzoru pozvolna vytrácí? věka menšinového. Ten bude zproštěn národních rysů, Dnes od politiků a ekonomů často slýcháme, že děti je které budou nahrazeny sexuálními a etnickými cha- třeba mít a dobře vychovávat proto, abychom si jejich rakteristikami.“ (s. 72) prostřednictvím utvářeli a zabezpečovali budoucnost. Toto nové antikřesťanské náboženství menšinových Hrozící nedostatek pracujícího potomstva budí obavy, práv, vyznávané evropskými „elitami“, je podporová- a jsou to obavy do velké míry podložené a oprávněné. no agresivní mediální propagandou, která dnes neči- Ale měli bychom své nejmilejší nahlížet takto utilitárně – ní rozdíl (jak už jsem před časem napsal) mezi vyčer- ptá se Pavel Švanda – jako nástroje našeho budoucího paným otcem „stíhajícím“ po práci v parku své malé vydělávání na důchod? Ve skutečnosti máme mít děti

O intelektuálovi, který se necítí dobře Prozaická sbírka O intelektuálovi, který se necítí dobře je relativně pestrým souhr- nem zamyšlení a meditativních i analytických esejů. Je tu též portrét muže byznysu a povídka o zkušenosti potopy. Všechny texty se obracejí k českému čtenáři, i když autor připouští, že se vždy necítí vázán převládajícími tuzemskými zájmy, upína- jícími se hlavně ke sporům o politickou moc a rozdělování peněz. Trochu rozpty- lujícího popovídání nabízejí úvodní fejetony, ale zásadním rysem sbírky je spíše vůle k soustředění. Esej jako žánr lze nejlépe vnímat v rytmu volných nadechnutí a vydechnutí, nikoliv jako udýchané hromadění důkazů obžaloby. Autor vyššího věku vidí aktuality z nadhledu, ale nepřehlíží ani žabí perspektivu interesantního populistického bludiště, v němž už asi navždy žijeme jakožto Češi. Potkáte se s tématy známými z denní publicistiky, jako je například dobrovolný odchod ze života, cit pro spravedlnost, touha po rovnosti, vlastenectví v současném světě, vliv neomarxismu, vyrovnávání se s minulostí i s budoucností. Esej je vyjadřovací prostředek ležící v prostoru poblíž deníku, fejetonu a poezie a je k dispozici všem čtenářům, kteří tíhnou spíš k přemýšlení než k sebedojímání. I když máte pocit, že se právě netěšíte z kdovíjakého komfortu, vždycky ještě můžete o sobě a o svém okolí meditovat. Pavel Švanda

6 Kontexty 2/2013 Texty 7 především proto, že mění a nově tvoří především nás. se napravit, co slepý osud pokazil. Tyto naše občasné Dítě nás identi�kuje a ztotožňuje se s námi právě výlevy soucítění mohou vypadat ušlechtile, ale někdy v soukromí. Není zřejmě náhodou, že do evropské svědčí o něčem jiném: dojímáme se snadněji a také ra- kultury vstoupilo dítě jako plnoprávný aktér a romá- ději nad trpkými a mediálně obratně podanými osudy nový hrdina právě v měšťanské kultuře, jež pochopila vzdálených neznámých lidí, jejichž povahu a případ- a rozvinula kult privátu, kult rodiny. (s. 172) né vady neznáme, než nad svým nejbližším okolím, Co pro nás dnes vlastně znamená lidské soukromí jež nám naopak často zůstává nejasné a emocionálně a domov, jak tyto pojmy chápeme? Je to jakési nedo- málo přístupné. Nejde tu, ptá se Pavel Švanda, skuteč- tknutelné „doupě pro příliš egocentrické, nadměrně ně o příznak kýče? (s. 128) Co nám vlastně „klipovi- stabilizované a k obětem neochotné masožravé orga- tá“ média mohou sdělit? Až na výjimky nám nezpro- nismy“, odmítající kvůli svému pohodlí či špatné ná- středkovávají o mnoho více než zlomky informačních ladě plodit, rodit a vychovávat děti? Pavel Švanda se impulzů, někdy hodně podobné klepům: „Na mediál- domnívá, že „soukromí jako představa o životě i jako ním trhu lehce nakoupíte jen emoce. Přivlastníme si je praktický životní cíl bylo modernou silně poškozeno“. hladce a bez větších nákladů. Jenže podle toho vypadá Emancipovaný člověk se osvobodil od manželství, po- kvalita a trvanlivost získaného zboží. Naše morální re- vinnosti mít děti, od všech lidských břemen. Ale šťast- akce jsou většinou stejně levné a podobně neověřitelné ný není a ani být nemůže, neboť právě tato břemena jako informace, o něž se opírají.“ (s. 126) nás dělají skutečnými lidmi: „Znát se k vlastní ženě, Východiskem nemůže být podle Pavla Švandy nic vlastnímu muži a vlastnímu dítěti znamená především jiného než návrat k autentické účasti na životě tady přiznat se k sobě jako ke konkrétnímu jednotlivci, žijí- a teď, bez utíkání do emocionálně falešných virtuál- címu vlastní nezaměnitelný život s ohraničenými me- ních světů či představ o idealizované utopické bezkon- zemi soukromí.“ A to samozřejmě s sebou nese jisté �iktní budoucnosti: „Jako jednotlivce, zakoušející vždy nepohodlí a odříkání. Není proto divu, že k životu jedinečný osud, nás vysvobozuje z deprimující kultury v takto „omezeném“ prostoru dnes mnozí nenachá- věčného podezřívání jen osobní, účastný postoj k vlast- zejí snadno odvahu: „Žít svou soukromou existenci, nímu životu i ke svízelím těch druhých.“ (s. 54) vymezenou nepominutelnými konkrétními závazky vůči živým lidem, znamená svým způsobem stálý ne- Důstojné rozloučení se vším všudy pohodlný pohyb po úzké a někdy i strmé stezce, někdy vzhůru, jindy dolů.“ (s. 173) A nakonec něco pro všechny, kdo občas podléhají se- belítosti ze stárnutí a ubývání sil či energie (a kdo ne, Nákup emocí na mediálním trhu chtělo by se říci). Přibývající léta člověka postupně nejen připravují o fyzické a duševní síly, ale ochuzu- Jsme ještě schopni citově se sdílet se svými nejbližší- jí ho i o některé smyslové počitky. Kdo by neměl pomi, nebo se postupně stáváme souborem atomizova- cit, že v mládí slunce svítilo jasněji, barvy byly veselejší ných jedinců osamocených před zářící plochou obra- a vůně výraznější? Ale běh času také člověka postupně zovky nejrůznějších supermoderních zařízení? Chceme zprostí příliš naléhavých tělesných potřeb, a tak se na žít své životy v reálném světě, nebo převážně v tom stará kolena z rozjařených hédoniků často stávají po- mediálně virtuálním? Nejrůznější tragické a dojemné dráždění asketové. Mění nejen okolní svět, ale i člo- mediální kauzy, jimiž jsme dennodenně bombardo- věkovo vnímání tohoto světa, jehož tepu již tak dobře vaní, nám umožňují snadno se ztotožnit s cizím člo- nerozumí. I to je však třeba podle Pavla Švandy brát věkem jako s kladnou postavou zajímavého příběhu, s určitou dávkou stoického nadhledu jako jednu z da- aniž bychom s ním ovšem museli podstupovat tíživé ností lidské existence: „Kdyby nedocházelo ke změ- osobní kontakty, které přináší únavná všednost. Ně- nám ve vnějším světě i v našem vnímání, nepochybně kdy dokonce i sami sáhneme do peněženky a snažíme bychom se v životě brzy unudili. Naše smysly by ochab-

8 Kontexty 2/2013 Texty 9 ly vlivem nepřekonatelné jednotvárnosti.“ (s. 147) Stej- rozumné vyhlídky, ale i živé vzpomínky. Zůstane vám né je to i se smrtí, neměnným faktem lidské konečnos- jen vlastní těžká nemohoucnost a lehká lhostejnost ti. Kdybychom měli k dispozici nekonečně času, nic by okolí. Nebude prozíravější zajistit si včasnou úlevu od nebylo naléhavé, nic by nebylo důležité, nic skutečné. tíživého zítřka? Teď hned, dokud je čas, předplaťte si V poslední době se však intenzivně mluví nejen důstojnou smrt. Na programu máme obrovské vánoč- o právu člověka na plnohodnotný a důstojný život, ní, velikonoční, prázdninové slevy! Samozřejmě: neza- ale i o právu na důstojnou smrt, což patří mezi nejcit- vazujte se ke stresujícímu pevnému datu odchodu. Ani livější témata. Ačkoli Pavel Švanda nikde v knize expli- nápad! Zajistěte si do budoucna plovoucí útěchu. citně nepíše, že je odpůrcem euthanasie, jednoznačně Nabídnou vám něco jako rychlý internet s pří- to z jeho textů vyplývá. A nezdá se mi, že by ho k to- mým spojením na věčnost. Vše zůstane pevně ve va- mu vedly nějaké „vyšší důvody“ věřícího křesťana, tedy šich rukou! Tady se podepište, ty měsíční splátky jsou alespoň ne na prvním místě, ale především to, že jde celkem nevelké, dejte si je na sporožiro a nemusíte se o příliš nebezpečnou a citlivou věc, která nemůže být o nic starat. Až se rozhodnete, že nastal váš čas, vyťu- přenechána ze své podstaty nedokonalému člověku a je- káte na mobilu naše čísílko a do čtyřiadvaceti hodin se ho nedokonalé společenské organizaci, jak ji ve svých dostaví proškolená, vlídná fešanda. Pustí vám pro tu textech líčí. V tomto směru by bylo možná lepší, kdy- chvilku důstojnou hudbu podle vašeho vlastního vý- by skvělý text o euthanasii „Důstojné rozloučení se běru… A až se hudba rozezní naplno, sestřička Smrt vším všudy“ nezařadil hned na úvod knihy, ale spíše vám píchne do zadku důstojnou injekci. A vy se obrá- někam k jejímu závěru. títe na záda, důstojně usnete a budete mít život i umí- A jak by takové mortální služby mohly v budoucnu rání důstojně z krku. Kdo by váhal tak levně se zprostit vypadat, kdyby se jich chopila hbitá ruka trhu moder- největšího životního problému? ní liberální společnosti? Zde si Švandova intelektuální Samozřejmě, že obchodní podmínky, tištěné pro �kce zaslouží delší citaci (s. 6–7), neboť při jejím čtení drobnohled, si přečtete až po odchodu důstojných mrazí i mě, přesvědčeného zastánce opatrné euthana- agentů. Teprve potom zjistíte, že po šedesátce věku sie. Umně totiž „narouboval“ toto citlivé téma na sou- se vaše splátky každý rok budou zvyšovat o důstojnou časné nevybíravé praktiky, s nimiž máme jistou zkuše- částku. S tím už ale nic nenaděláte. nost z každodenního konkurenčně tržního provozu: Ale co když se nakonec rozmyslím a důstojnou služ- „Bude-li globální, státní i národní kampaň za plá- bu zatoužím odvolat, neplatit? To bude, člověče, teprve nované umírání úspěšná, vznikne mezera mezi po- malér. Zaprvé zjistíte, že se vlastně nemáte kam odvolat, ptávkou a nabídkou. A ta bude rychle zaplněna. Naše protože si vás budou předávat od čísla k číslu anonym- domovy začnou obcházet dvojice proškolených mlá- ní pokyny: živého člověka na konci telefonní linky tre- denců v tmavých oblecích s nečitelnými jmenovkami. fíte leda náhodou. A ten vás odkáže zpět k obchodním Tito agenti nebudou nabízet smrt, nýbrž důstojnost. podmínkám, z nichž vyčtete, že… No prostě dříve než Zahovoří k vám jako z obrazovky. Chcete se svíjet v ne- smrt si pro vás přijde exekutor, který zabaví všechno, co konečných bolestech, zatímco nemocniční sestra, kte- vám bude ještě na tomto světě patřit… protože budete rá vám už dávno měla píchnout vytoužené mor�um, nuceni uhradit náklady na zrušení vaší objednávky, kte- bude kecat v kuchyňce s kamarádkou? Nebojíte se, že ré se budou navzájem pravidelně násobit…“ ztratíte poslední zbytky rozumu a nezbude než vás za- Jak uzavírá spisovatel, nakonec se pod tíhou dluhů vírat do počůraného a posraného kotce? V lepším pří- sami rádi navrátíte pod křídla důstojného odchodu, padě, i když si zachováte všech pět pohromadě, s přibý- k „dobrovolné“ euthanasii, aby vaši potomci nemuseli vajícími léty života se vám nevyhnutelně vytratí gene- nést náklady vzniklé vaším „nedůstojným zaváháním“. rační kontext. Oněmíte a ohluchnete mezi samými se- A bude to konec nevyhnutelně kafkovský, nečekejte bevědomými mladoprdy. Ti už nebudou rozumět vám, kdovíco: „Takových, jako jste vy, budou obtížné spous- natož vy jim. Se stoupajícím věkem nepozbudete jen ty. Kdekdo bude toužit po důstojném odchodu! Už

8 Kontexty 2/2013 Texty 9 to přece popsal klasik: ano, přijdou k vám dva páni, kem businessu, který mně šikovně prodává moji vlast- ovšem s vyholenými lebkami místo cylindrů. Nevez- ní rozmrzelost“. Je třeba si uvědomovat věčný rozpor, mou vás v podpaží, spíše za loket a za krk a smýknou jenž existuje mezi aktivitami mého ctižádostivého ro- vámi do pick-upu. Ten opuštěný lom asi bude souhla- zumu, který by chtěl vše dobře chápat a touží po do- sit. Taky si ti lenoši nad vámi budou chvilku podávat konalosti, a nekvalitními informacemi, na něž jsem řeznický nůž. A někde v dálce se z osvětleného okna odkázán (ať již jejich nedostupností, či vlastní leností vykloní kdosi, komu budou též dělat starosti splátky. je získat), a především nesmírnou složitostí a nedoko- Ano, podřežou vás jako dobytek! Skandál!“ nalostí lidského světa. To vše by mě mělo vést k tomu, abych se neukvapoval a nepropadal ani příliš vášnivým Minimalistický politický stoicismus odsudkům, ani nezřízené zálibě ve vlastní prozíravos- ti a ušlechtilosti. Jako přemýšlivý a odpovědný občan Výše citovaná kafkovská �kce je příliš temná a pro Pav- jsem odsouzen k věčné trpělivosti a hlavně k velmi la Švandu netypická, aby jí skončilo pojednání o jeho opatrnému zvažování všech nabídek na jakákoli radi- jinak uměřené a ve výsledku pozitivní knize. Shrňme kální či dokonce konečná řešení. „Je vám to málo?“ si proto, co si lze z četby jeho esejů odnést. Přinejmen- ptá se autor v závěru jedné z esejí. (s. 101) „Na kon- ším nám nabízí návod na jakýsi minimalistický poli- krétního člověka, žijícího především pro své blízké, je tický stoicismus (což je termín, který se mi moc líbí!). toho až dost.“ Mám jistě tisíc důvodů být současnou realitou znepo- kojen, ale také přinejmenším stejný počet důvodů být František Mikš, šéfredaktor časopisu Kontexty, ředitel s ní spokojen. Bylo by proto chybou podléhat veskrze Institutu pro politiku a kulturu CDK, šéfredaktor naklada- negativním mediálním náladám a „stávat se zákazní- telství Barrister & Principal.

10 Kontexty 2/2013 Texty 11 Jak moc chutná moc I.

M U

Brněnský spisovatel a dramatik M U (1936) patří ke stálým spolupracovníkům a autorů CDK. Za vlády komunistů byl významným představitelem disentu a po sametové revoluci v letech 1990–1992 působil jako ministr kultury české vlády. Po vzniku samostatné republiky v roce 1993 byl prvním předsedou Poslanec- ké sněmovny ČR, od ledna až do února roku 1993 na základě čl. 66 Ústavy také vykonával vymezené funkce prezidenta republiky. V současné době dokončuje své paměti, jež pod názvem Rozpomínky vyjdou na podzim v nakladatelství Torst. Časopis Kontexty otiskne na pokračování dvě ukázky z šesté kapitoly knihy, v níž autor líčí své aktivní působení v české politice.

Disident v čele vlády Příležitost k hlubšímu seznámení jsem dostal na konci června 1990. Byl jsem právě v jednom lázeň- Petra Pitharta jsem znal jako autora společenskokri- ském městě v Německu na velké politické diskusi; de- tických textů uveřejňovaných převážně v Literárních signovaný předseda české vlády mě po prvních svobod- novinách a Literárních listech i jako přispěvatele sa- ných volbách završených pronikavým vítězstvím Ob- mizdatových časopisů v sedmdesátých a osmdesátých čanského fóra telefonicky pozval, abych se na zpáteční letech. Osobně jsem se s ním seznámil někdy kolem cestě u něj zastavil. roku 1987, kdy jsme se oba jako čerství držitelé ces- Když jsme ráno se ženou vystoupili v Praze z no- tovních pasů vypravili do Maďarska na schůzku se za- rimberského rychlíku, zachytili jsme z amplionu vý- hraničními přáteli. zvu, abychom se dostavili k nádražnímu rozhlasu. Če- Někdy v únoru 1990 přijel Petr Pithart do Brna už kala tam premiérova dvoučlenná ochranka, a tak jsme jako čelný český politik a pozval mě na setkání ve vile vstoupili do domu na Lazarské ulici, kde se tehdy utvá- Tugendhat. Chtěl, abych se podílel na výměně názorů řela česká výkonná politika. s aktivisty usilujícími o obnovu Moravy jako nositelky Petr Pithart mi navrhl, abych se stal členem jeho práv moravského národa a jako součásti Českosloven- kabinetu jako ministr kultury. ska koncipovaného po vzoru evropských spolkových Nečekal jsem to. Těšilo mě přednášet na brněnské států. To už jsem věděl, že je Petr Pithart autorem oso- �loso�cké fakultě o současné literatuře a dělat šéfre- bité studie o roce 1968, kterou podepsal pseudonymem daktora Atlantisu; na psacím stole jsem měl vstupní Sládeček a kterou jsem zaujatě a s obdivem četl ještě dialog z nové hry. Žena mě však popíchla jakoby na v hloubi totality. V debatě jsem se s „moravisty“ ostře Petrovu podporu: prý jsem dosud pracoval jen pro střetl, především s Boleslavem Bártou. Idea moravské- sebe; budu umět pracovat pro jiné? ho národa mi připadala opožděná, marná a směšná. To ovšem nebyl rozhodující popud. Vláda, do kte- Petr Pithart diskusi pozorně naslouchal, ale svůj po- ré mě Petr Pithart pozval, nebyla už vládou národní- stoj v ní nedal najevo. Občas namítl něco proti každé ho porozumění, na které se podíleli přijatelní členové z obou hádajících se stran, ale vilu jsme opustili, aniž komunistické strany a o které jsem si nebyl jist, zda spor rozhodl. Teprve později jsem pochopil, že mu idea nebude prosazovat socialismus s lidskou tváří, jehož obnovy a rehabilitace země Moravskoslezské není cizí; uplatňování bych se nechtěl účastnit. Měl jsem po- pojal ji dokonce do svého programu. cit, že disidentská činnost, byť převážně omezená na

10 Kontexty 2/2013 Texty 11 literaturu, mě zavazuje: když se objevila vyhlídka na Petr se dvakrát třikrát ohlédl na svého bavorského svobodnou společnost, zdálo se mi, že neobstojí přá- kolegu, ale došlo mu, že se od něj rady nedočká. Mi- ní setrvat na poli úzce profesionálním. S novou hrou nul střed nastoupeného útvaru, dopochodoval na jeho jsem si ostatně nevěděl rady. Vláda měla působit jen levé křídlo a tam stejně jako my přihlížející uviděl vy- dva roky. sokého uniformovaného muže svírajícího dlouhou tyč Řekl jsem, že do toho půjdu. ověšenou stuhami v bavorských barvách. Ve zřetelných Vypadalo to, že Petru Pithartovi spadl kámen ze rozpacích se nakonec před ním poklonil, a to až po srdce: ministerstvo kultury byl jediný úřad, na jehož pás. Muž svou tyč pozvedl, udeřil s ní o zem a úde- obsazení se koalice Občanského fóra, lidovců a „Mora- ry rytmicky opakoval. Zároveň se rozezněla bavorská vanů“ zatím neshodla. Usilovali o něj lidovci, ale když kutálka rozmístěná v pozadí scény. Byl to její dirigent. se prý dozvěděli o mně jako o kandidátovi, byli ochot- Čeští ministři se schovali za jedno z vládních aut a du- ni ze svého požadavku ustoupit. sili se smíchem. Zbývalo domluvit praktické důsledky kladné odpo- Výstup ztělesňoval symbolicky naši situaci: byli vědi: slib vlády je pozítří, jenže šéf protokolu byl nemi- jsme všichni zoufale nevědomí začátečníci. Petr Pit- le překvapen, když se ukázalo, že nemám společenský hart se ostatně zakrátko připojil k nám a smál se ne- oblek vhodný pro ceremonii na Hradě. Místo nabídky, méně hlučně jako my. že mi protokolista české vlády poradí, kde mi takový Jednání s bavorskými představiteli probíhalo v přá- oblek narychlo ušijí, jsem vyslechl poučení, že si mám telském duchu. Premiér Streibel byl sama vstřícnost. zajít do kterékoli konfekce. Když si někdo z českých ekonomických ministrů po- Paní Kraftnetrová v prodejně OP Prostějov litova- steskl, že k nám nafta proudí z jediného zdroje, a to la: za uplynulé tři dny přišlo sedm poslanců nového ještě k tomu ruského, bavorský činitel nás uklidnil: parlamentu a všechny černé obleky vykoupili. Měla „Pomůžeme.“ Ani obtíže s elektřinou na české straně by však slušivé šedé šaty. „Jdou vám skvěle,“ podotkla, nepovažoval za nepřeklenutelné. „Na tom se domlu- když jsem se do nich nasoukal. „V těch byste mohl víme, naše elektrárny jsou výkonné.“ i k ministrovi.“ Po o�ciálním jednání jsme přešli do vedlejšího sa- Černé polobotky jsem koupil bez potíží. Když se lónu a bavorský premiér požádal, aby směl pozvat ke devatenáctičlenná česká vláda shromáždila v hradním stolu blízké přátele. Samozřejmě jsme kývli. Přisedl předpokoji, všiml jsem si, že si patnáct ministrů obulo mimo jiné starší muž, pan Streibel jej představil, a tak střevíce nejen stejné barvy, ale i stejného typu. Na trhu jsme seznali, že stolujeme s předsedou landsmanschaf- se tehdy v černé barvě vyskytoval jen dvojí – zbylí tři tu doktorem Franzem Neubauerem. členové vlády měli na nohou ten druhý. Jedině minis- Mluvil pěkně, v křesťanském duchu. Nikdo z jeho tryně Štěpová byla neuniformní. spolučlenů nestojí o vrácení majetku, nýbrž jen o smír, V září 1990 vyrazila vláda na první zahraniční ces- který vyžaduje vzájemně si říci, co se mezi námi stalo. tu, a to do Bavorska. Ministr Dienstbier nás vybavil Domek v Kralupech oželel, i když nechápe, proč o něj pokynem za žádnou cenu nepřipustit setkání s před- přišel: v rodině nebyli nacisté, měli za Hitlera jako ka- staviteli landsmanschaftu ani diskusi o takzvaných Be- tolíci dokonce obtíže. nešových dekretech. Dienstbierova instrukce tak nebyla respektována. Bavorský premiér Streibel se dal vidět: hned po pře- Nevím, jak se stalo, že se o tom nedozvěděli novináři. jezdu hranic nás čekalo slavnostní uvítání a přehlídka Byli by nás tenkrát sepsuli. Jsem však přesvědčen, že čestné roty. Petr Pithart se ocitl v nezáviděníhodné si- jsme se neprovinili. Pověděl jsem doktoru Neubauero- tuaci: neměl potuchy, jak přehlídku vykonat. Bavor- vi na oplátku o ztrátách, které utrpěla má rodina a kte- ský premiér kráčel o tři čtyři předpisové kroky za ním ré byly daleko horší než hmotné. a o dva úkroky dále od vyrovnané řady německých vo- I napříště jsem byl proti obavám ze setkání nebo jáků. Bylo jasné, že hrozí malér. dokonce ze střetnutí s kýmkoli. Odmítl jsem, když mě

12 Kontexty 2/2013 Texty 13 čeští úředníci chtěli odvést ze sálu Rady Evropy slu- ná. Únor 1948 suspendoval základní předpoklady de- žebním vchodem, abychom se vyhnuli Berndtu Pos- mokratického režimu a hrubým nátlakem a hrozbou seltovi; před chvílí nás totiž uvítal z řečnické tribuny, občanské války nastolil režim úplně jiný: vyloučil vol- na níž náhodou stál, a prohlásil, že se těší na osobní nou soutěž politických stran, silně narušenou už usta- rozhovor se mnou. vením Národní fronty a zákazem vzniku a existence Petr Pithart pronesl v Mnichově krásný přípitek na dalších politických subjektů, znemožnil svobodné téma stezky, kterou naši dávní předkové putovali do volby, likvidoval nezávislost soudní moci, kterou plně Bavorska pro sůl. Věděl jsem, že píše verše, a metafora, podřídil zvůli jedné strany, jejíž trvalá vláda byla za- které použil, vyzněla i politicky znamenitě. kotvena dokonce v ústavě, zrušil ochranu soukromého Vypadalo to, že práce v české vládě bude mít nejen majetku, pod heslem znárodnění okradl bez náhrady smysl, ale i výsledky, a že jejich zárukou bude přede- statisíce drobných i větších podnikatelů a pod hlavič- vším sám premiér, čestný a pracovitý muž, věřící ka- kou dobrovolné socializace donutil nehorázným tero- tolík vyznávající hodnoty rodiny a autentických lid- rem rolníky odevzdat majetek družstvům. ských vztahů, vzdělaný právník, talentovaný historik, Justice se pod nezastíraným politickým diktátem člověk po všech stránkách kulturní, navíc někdejší sta- systematicky dopouštěla justičních vražd a jiných tečný disident. prokazatelných trestných činů. Sama aplikace pseu- Petr Pithart pro mě výrazně ztělesnil postavení a di- doprávní doktríny spjaté se jménem Andreje Januar- lema intelektuála v politice. jeviče Vyšinského měnila soudy i vyšetřovatele v ná- stroj sloužící politicky účelovým pokynům. Rovnost Morálka a praxe před zákonem přestala platit i formálně: rozhodovalo se podle třídních kritérií, tj. účelově. Na první pohled to vypadalo, že mě jako člena vlády Úřady plánovitě, ale bez opory v zákonech omezo- přitahuje k právnickým debatám vzpomínka na od- valy velké skupiny obyvatelstva na možnostech obživy, borné diskuse mých rodičů u rodinného stolu. Chodí- například vybraný typ zemědělců nebo jiných takzva- val jsem totiž často na zasedání Legislativní rady vlády, ných třídních nepřátel, organizovaly na ně štvanice, kde se probíraly některé připravované zákony a hleda- a vystavovaly se tak oprávněné žalobě z trestného činu lo se jejich nejpřesnější znění. Nejhlubší příčina mého genocidy de�novaného dokonce v tehdejším zákoně. zájmu však spočívala v základní pochybnosti, kterou Nezákonnému nátlaku spočívajícímu například v pře- jsem si chtěl buď ověřit a potvrdit, nebo vyvrátit. kážkách ve vzdělání byly podrobeny rodiny nositelů Vzpomínám si, že mě do nich uvedla rozmluva jiných názorů, než předepisoval takzvaný dialektický mezi čtyřma očima s doktorem Pavlem Zářeckým a historický materialismus. Zanikla práva, na jaká byli na téma bratří Mašínů. Doktor Zářecký představoval občané před únorovým převratem zvyklí: svoboda slo- v mých očích dokonalého profesionála a čestného člo- va, svoboda shromažďovací, právo petiční. Zvůle zasa- věka. Proto mě překvapilo, jak ostře odmítl domněn- hovala i do rozhodnutí v oblasti občanskoprávní, po- ku, že by Mašínové mohli být považováni za hrdiny kud měli straničtí činitelé od okresů nahoru na tako- a snad dokonce dostat za svůj odboj vyznamenání. vém rozhodnutí zájem. Podle mě jako disidenta si to zasloužili. Doktor Byl jsem si samozřejmě vědom praktických rozdílů Zářecký oponoval: nebyla válka, proto jejich počínání mezi režimem nacistickým a komunistickým, který na nutno posuzovat jako trestný čin zabití, ba dokonce rozdíl od svého hitlerovského příbuzného připouštěl vraždy, a to podle zákonů platných tenkrát i nyní. čas od času určité reformní snahy a světovou válkou Na rozdíl od doktora Zářeckého a jeho kolegů pouze hrozil a vydíral své západní protějšky, nakonec v Legislativní radě české vlády jsem byl přesvědčen ji však nevyvolal a rozpadl se pokojně, ale přesto jsem sice laicky, ale pevně, že myšlenka právní kontinuity jako čtenář Jaspersovy Otázky viny vztahoval výměr předlistopadového systému s polistopadovým je vad- zločinného státu principiálně i na Československo.

12 Kontexty 2/2013 Texty 13 Rozhodl jsem se předložit české vládě návrh na Bratří Mašínové, kteří se se svými druhy pokusi- prohlášení motivované Dnem lidských práv 10. pro- li prostřílet ze zadrátovaného území ovládaného stát- since. Mělo obsahovat konstatování, že českosloven- ním bezprávím a v něčem podobného koncentrač- ský režim ustavený po únoru 1948 nebyl legální ani nímu táboru, jejž nikdo nesmí bez úředního svolení legitimní, a vláda se zavazovala jednat nadále v duchu opustit a v němž státní teror silně omezil nebo úplně tohoto hodnocení. zlikvidoval základní lidská, politická a občanská prá- Nepředpokládal jsem jednomyslný souhlas, ale va, jsou v tom případě vrahy; mohli by přinejlepším překvapilo mě, že jsem se svým názorem zůstal zce- žádat o omilostnění, zatímco na ozbrojené a zabíjejí- la osamocen. cí, ba vraždící orgány diktatury operující ve vnitroze- Nechci přitom vzbudit ani vzdáleně dojem, že mí i na hranicích nutno pohlížet jako na ochránce zá- jsem vybaven silnějším smyslem pro právo, spravedl- kona, byť pokřiveného nebo spíš nadobro obrácené- nost nebo mravnost než zastánci jiného pojetí polis- ho proti původnímu smyslu spravedlnosti, ale zákona topadového postupu. Uvědomoval jsem si, že předklá- přesto platného. dám kontroverzní výklad uplynulých čtyřiceti let do- Musel jsem se radikálně ptát: Jak hodnotí současný mácích dějin, ale jsem dodnes přesvědčen, že šlo o váž- zákon například útěk z komunistického koncentrač- nou otázku, kterou její vítězní interpreti zodpověděli ního tábora provázený násilím na dozorcích nebo na nikoli po všestranném zvážení všech pro a proti, nýbrž pronásledujících policejních orgánech, které jim pří- především na základě pragmatické a praktické úvahy. padně způsobilo újmu na zdraví nebo dokonce smrt? V tom smyslu vyzněla také v české vládě rozprava: Přísluší za to takovému uprchlíkovi trest? A jaký? Pou- kdyby měly zákony respektovat má východiska, vyvo- ze zbytkový? lalo by to nezvladatelnou spoustu soudních procesů Chápu, že v demokraticky organizované společ- a jednání, protože by zřejmě ztratily oprávnění veškeré nosti tvoří zákony parlament, ale zároveň jsem si teh- rozsudky přinejmenším v oblasti trestního práva, které dy intenzivně vybavoval předválečný spis svého otce se zrodily mezi únorem 1948 a listopadem 1989. Stát Immanuel Kant a principy přirozeného práva; vyzna- by musel usilovat o obnovení jejich jednotlivé platnos- vač přirozenoprávního pojetí tvrdil, že je zákonodárce ti, pokud byly „v pořádku“. Oslabený justiční aparát povinen ve svých rozhodnutích dbát dobových mrav- by tak byl na dlouhá léta zavalen kauzami, které by ních norem. přitom nesnesly odklad: i právem odsouzení pachate- Podle mě se na myšlence právní kontinuity obou lé prokazatelných trestných činů by byli na dlouhou režimů kromě praktických úvah podílel jednak český dobu hromadně rehabilitováni a ti, kteří by byli v té právní pozitivismus projevující se takzvaným literním době dosud ve výkonu trestu, by museli být neprodle- chápáním zákonů, jehož se po válce neúspěšně dovo- ně propuštěni. lávali i nacističtí soudcové a právníci, jednak k ní při- Právě tato vidina, na kterou společnost ani její vý- spívalo sepětí jejích původců a prosazovatelů s předlis- konná a soudní moc nebyly prakticky připraveny, tvořila topadovou právní praxí: těžko mohli přijmout výklad, jednu za základních opor myšlenky právní kontinuity. že působili jako převodní páka v mechanismu zločin- Soudních rozhodnutí vyžadujících změnu a opra- ného státu. vu bylo prý kvantitativně daleko míň. Náprava nebo S výsledkem hlasování o své představě jsem se smi- přesněji řečeno zmírnění některých křivd bylo tudíž řoval teprve postupně, ale nakonec jsem se s ním sžil, ponecháno na těch, kdo se svého práva chtěli domá- i když obtížně a se špatnými pocity. Ani já, ani nikdo hat, a byly připuštěny i takzvané zbytkové tresty: sed- jiný nedokázal předložit konkrétní návrh právní úpra- lák, který se fyzicky bránil násilnému odebrání ma- vy respektující Jaspersův výměr a založený například jetku, zůstal vinen útokem spáchaným na úředních na poválečné praxi uplatňované v Německu v jeho osobách, byť se dopouštěly zvůle; byla legalizována třech západních zónách; tu ovšem utvářela okupační tehdejšími zákony. moc, mnohá její frontální opatření však stejně neob-

14 Kontexty 2/2013 Texty 15 stála a bylo nutno z nich slevit: zákaz zaměstnávat ve kách svobodného státu, a vyzbrojili se znalostmi, které školství bývalé členy NSDAP musel být například od- polistopadový český ministr �nancí ve své práci nutně volán, protože vedl k ochromení celé školské soustavy, potřeboval. a leckterý nacista proklouzl i na významné místo do Jak jsem se na rozdíl od něj během let v disentu při- demokraticky ustavené administrativy. Soudy pracně pravil pro politickou činnost já? a často jen napůl úspěšně prokazovaly vinu pachate- Vybavil se mi Karel Havlíček Borovský a jeho vyprá- lům trestných činů, jichž se dopouštěli v koncentrač- vění o tom, jak se slovníkář Franta Šumavský o jednom ních táborech pod záštitou nacistických zákonů. ze svatodušních svátků roku 1848 zvedl od rukopisu Smír s tímto výkladem znamenal přijmout skuteč- slovníku, vzal starou pušku, ulehl s ní na barikádě a če- nost, že se čtyřicet let komunistické vlády v Česko- kal na Windischgrätzovy vojáky. Když se jich po něko- slovensku vtělilo do našeho světa, patří do něj a ne- lika hodinách nedočkal, vrátil se domů k pracovnímu dá se z něho žádným zákonným ani jiným nástrojem stolu. Podle Havlíčka se od něj neměl vůbec vzdalovat: odoperovat. vykonal by kus užitečného díla, které Češi tehdy nalé- havě potřebovali, a barikádu měl nechat barikádou. Ekonomové vidí jinak Setrval jsem sice na výkladu, jak jsem se stal disi- dentem, a nic jsem ze svého osudu neodvolal ani ni- Ani přemnohým laikům nebyla myšlenka právní kon- čeho nelitoval, ale už jsem se o to s Václavem Klau- tinuity vzdálená. Vzpomínám si na přátelskou diskusi sem ani s Karlem Dybou nepřel. Polkl jsem, co mě u oběda, kterou jsem absolvoval s premiérem Václa- napadlo: že kdyby záleželo jen na obou těchto ekono- vem Klausem a ministrem Karlem Dybou. Vyprávěl mech a lidech jejich založení, možná by komunismus jsem jim o svém známém, který sice nebyl zavřen a tr- v Československu přetrval do hloubi devadesátých let, pěl pouhou běžnou diskriminací, jaké byli vystaveni a třeba ještě déle. Sám jsem usoudil, že by taková před- bezpartijní vědci, ale který se tak trápil omezeními hůzka byla demagogická. svobody, že předčasně zemřel. Přemnozí ekonomové se při úvahách o privatizaci Oba spolustolovníci to shodně prohlásili za přehá- vzpírali záměru vracet majetek těm, koho o něj únor nění příznačné pro dramatiky. Československý komu- 1948 připravil. Argumentovali opět prakticky: byla by nistický teror zdaleka nebyl tak krutý jako třeba v Rus- to neobyčejně složitá a dlouhá procedura: vstoupí do ku. Kdo netrpěl disidentským syndromem, mohl če- ní soudy a bude následovat období nejasných majetko- lit útlaku sebevzděláním, nedat se ohlupovat a obhájit vých vztahů, které přinese hospodářské nesnáze a po- podstatnou část své osobní integrity. škodí důvěryhodnost českých podniků v očích zahra- Namítal jsem, že jsem se pro osud disidenta neroz- ničních partnerů. hodl; snažil jsem se jím nebýt, jenže jsem se přes veš- Nevím už, kdo ty věty pronesl a při jaké příležitosti kerou snahu „nevešel“. zazněly, ale dobře si je pamatuju; byly charakteristické Václav Klaus mi nevěřil; prý jsem si svou cestu zce- bezohledností, která podle mě úzce hraničila s cynis- la jistě zvolil, a tak jsem potom patnáct let ztrácel čas mem: „Já jsem pro to prohlásit veřejně, že všechno, co a energii při policejních výsleších, zatímco on se smí- náš stát vlastní, bylo ukradeno. Vracet znamená úpl- řil se ztrátou prestižního místa v akademickém ústavu, ně jej ochromit. Proto nic vracet nemůžeme a nebu- přijal místo horší, neprotestoval veřejně ani soukromě, deme. Sorry.“ ale využil spolu s manželkou toho, že americké banky Tentokrát zvítězilo hledisko, které bylo sice pod- vždy po pěti letech uvolňovaly zdarma pro veřejnost barveno morálně, ale vyhovovalo i ekonomickým zře- podrobné roční výkazy o svém hospodaření. Klauso- telům: vrátit, co bylo ukradeno, je nejsnazší a nejjed- vi si o ně napsali, a protože šlo o samá čísla, cenzura nodušší privatizace. zásilky propouštěla. Tak se oba českoslovenští ekono- Konkrétní uplatnění restitučního záměru se samo- mové do hloubky seznámili s tím, jak to chodí v ban- zřejmě nevyhnulo některým zvláštním momentům.

14 Kontexty 2/2013 Texty 15 Zabavený majetek právnických osob se například nevra- Zklamal jsem na celé čáře: nemohl jsem slíbit ná- cel s výjimkou případů, kdy o něj žádali jejich původní pravu, ba ani snahu o ni, přestože se i ve mně všechen představitelé. Většinou se listopadu 1989 nedožili. cit bouřil. Obnovené spolky reprezentované novými lidmi se Marně jsem po léta usiloval o zmírnění křivdy, kte- ke svému někdejšímu majetku většinou nedostaly; zá- ré se bývalý režim dopouštěl na zakázaných umělcích. kon se tím pokoušel čelit případným zištným pokusům Jen málokteří měli po listopadu 1989 v rukou písem- obnovit spolek jen kvůli tomu, aby se obnovitelé zmoc- né doklady, že jim byla výdělečná činnost znemožně- nili spolkového majetku. Na druhé straně se však stalo, na z politických důvodů. Moc instruovala své orgány že například skauti v jednom moravském městě museli ústně, zato praktický vliv zákazu byl hmatatelný. Spi- přihlížet, jak se v jejich klubovně zbudované svépomocí sovatel nebo překladatel musel pracovat na cizí jmé- před válkou roztahuje mládežnická organizace vydržo- no, ale důchod mu popřevratové úřady vyměřily jen vaná bývalým režimem a jak se klubovna nakonec ocit- z příjmů doložitelných jmenovitě. Znamenalo to, že la mezi nemovitostmi, které pověřený úředník svévolně důchody některých zakázaných spisovatelů byly zane- prodal za pár korun soukromému podnikateli. dbatelné, ba někteří zůstali vůbec bez nároku na dů- Obdobně vypadala příznačná potíž týkající se fy- chod a byli nuceni si na něj teprve vydělávat ve věku zických osob: jejich odňatou nemovitost prodal ná- kolem sedmdesátky. Výše takového důchodu byla po- rodní výbor vybranému soukromníkovi, někdy i pro- chopitelně mizivá. minentnímu – a ten ji prodal dalšímu. Noví majitelé „Kolik jich je?“ zeptal se mě pokaždé ministr práce ji tudíž podle zákona koupili v dobré víře a původní- a sociálních věcí; za osm let, kdy jsem působil v poli- mu majiteli ji nemuseli vydat. To by místo staré křiv- tických funkcích, se jich v jeho křesle vystřídalo nemá- dy vznikla nová. lo, ale jejich reakce byla pokaždé stejná: jakmile slyše- Setkával jsem se na svých mítincích se zoufalými, li, že jde o pár desítek postižených, odmítli o tom se většinou velmi starými lidmi, kteří pro takový výklad mnou jednat. Ani poslanci z mého politického klubu zákona neměli a nemohli mít pochopení. Dvaaosmde- pro mě neměli pochopení. Kvůli sedmašedesáti posti- sátiletý vesničan v jedné obci na Vysočině mě ujišťo- ženým se zákon nedělá. A kromě toho: prý co ostatní val, že obě rodiny, které se vystřídaly na jeho rodinném občané platově zkrácení nejrůznějším předlistopado- domku soudně vyvlastněném na základě prokazatelné vým útlakem? Ti by mohli žádat podobné odškodnění, a prokázané politické provokace, dobře věděly, že za- jenže stát na to nemá. Ať umělcům k důchodu připlá- koupily ukradenou nemovitost, a o jejich dobré víře cejí „pokrývači“, kteří jim propůjčovali jméno a jejichž nemohla a nemůže být řeč. důchody se zvýšily o procenta z honorářů zaštiťova- Když se původní majitel nedočkal opory v zákoně, ných kolegů. Anebo prý mám založit nadaci, která by postával denně před svým někdejším stavením a vykři- postiženým pomáhala. koval, že jeho dnešní držitelé jsou zloději. Ti se posléze Založil jsem ji, pojmenoval ji jménem Ivana Blat- obrátili se stížností na starostu. Po několikerém mar- ného, ale žádného donátora se nepodařilo získat, aby ném varování musela být starému, politicky rehabili- do ní přispěl. Přišel jsem tím o několik spisovatel- tovanému muži uložena pokuta, ač byli starosta, rad- ských přátel: nedali si vymluvit přesvědčení, že jsem ní i zastupitelé toho mínění, že zákon není v pořádku o ně nedbal. a má se změnit. Vždyť přece například ukradené auto Prastarý výrok pocházející tuším od Maxe Webe- vrátí policie majiteli, i když je nový držitel koupil v ba- ra, že politika je umění možného, se mě v takových zaru v dobré víře. Neuznávali, že za regulérnost pro- situacích dotýkal hodně bolestivě. Jak se zachovat? deje ukradené nemovitosti ručil národní výbor, tedy Prásknout na protest dveřmi a odejít? Nebylo by mi zákonný orgán. to na mou duši zatěžko: neměl jsem ambice profesio- „Jak to, že zákonný?“ volal na mě starý muž. „Vždyť nálního politika a byl jsem odhodlán vrátit se po vol- v něm seděli samí darebáci.“ bách ke spisovatelskému stolu, ale do té doby jsem se

16 Kontexty 2/2013 Texty 17 snažil plnit, co jsem si vytkl za úkol, a rozlišovat zá- a rozhodně se nevracet pro zapomenuté nebo vytrou- kladní cíle od dílčích. Omyl přitom není samozřejmě šené věci. nikdy vyloučen. Mylná byla i naděje, že se mi nechuť Byl to opisně vyjádřený argument pro zákon, který ministrů a poslanců vůči zákonu vstřícnému k zakáza- proces privatizace svěřil plně do rukou vlády, a výslov- ným umělcům přece jen podaří překonat. ně tím popřel možnost soudního přezkumu privati- začních rozhodnutí. I tentokrát rozhodovalo praktické Velký dobový úkol: privatizace hledisko: pokud měla privatizace proběhnout rychle, nebylo myslitelné vystavit její průběh soudnímu pro- Už nad takzvanou malou privatizací se rozhořel spor: jednávání stížností, které by houfně podávali neúspěš- někteří poslanci razili názor, že přednost mají dostat ní uchazeči a které by soudy posuzovaly po dlouhá léta, dosavadní zaměstnanci privatizovaných dílen a obcho- jak se to stalo v české justici vžitým zvykem. dů. Vyznají se v nich a stanou se zárukou bezvadného Dobové odhady tvrdily, že velkou privatizací pro- pokračování provozu. Za toto stanovisko se výrazně šel státní majetek ve výši devíti set miliard korun, při- zasazoval i prezident se svým týmem. čemž existovala domněnka, že hodnoty kolem sta mi- Hlasovalo se v Kroměříži za účasti poslanců Fede- liard mohou být přitom rozkradeny. I to měla být daň rálního shromáždění, členů federální vlády, obou ná- za rychlost, která byla hlavním požadavkem kladeným rodních parlamentů a vlád; hlasování předcházela bo- na celý proces. jovná rozprava. Zastával jsem hledisko prezidentovo; Nástroj zvaný kupónová privatizace podrobila opo- vzpomínám si, že si mě o přestávce vzali Karel Dyba zice i někteří ekonomové pochybnostem, výhradám a Tomáš Ježek poprvé stranou a vysvětlili mi, že pri- i nadávkám. Pravda je, že začínala nepříliš slavně: ob- vatizace musí být demokraticky přístupná všem a zá- čané nevěřili, že jim tisícikorunová investice do kupó- kon nesmí nikoho zvýhodňovat. Lepší kvali�kace pro nových knížek něco vynese. Teprve Viktor Kožený se vlastnictví, nadto víc než sporná, nemůže zvýhodně- svými Harvardskými fondy způsobil obrat tím, že za ní ospravedlnit. Smyslem privatizace totiž není nalézt každou svěřenou kupónovou knížku nabídl desatero- nejlepšího možného vlastníka, ale převést určitý ma- násobek. Sám jsem se stal v Tišnově svědkem toho, jak jetek z rukou státu do rukou soukromých, a to pokud stohlavá fronta téměř hromadně odevzdávala svůj po- možno co nejrychleji. díl na privatizaci mladému neznámému podnikateli. Tento výklad jsem nakonec přijal a svým hlasem V české vládě někdo rozšířil zprávu, že je pan Ko- přispěl k tomu, že se pro něj vyslovila většina. žený zmocněncem britské vlády a má za její prostřed- Rozhodující krok však představovala privatizace ky koupit v rámci privatizace všechno, co je na prodej. velká. Nevycházela pouze z teoretických pohnutek, Privatizační stratégové to nepokládali za zdravou mož- podle kterých stát a jeho úředníci neumějí hospodařit, nost; šlo jim o diverzi�kaci a o účast nejen britskou, nýbrž diktovala ji praktická situace: po rychlém rozpa- ale i německou, francouzskou, americkou, japonskou du sovětského hospodářského bloku bylo třeba nepro- a italskou, zkrátka o co nejširší investiční angažmá. dleně hledat a nalézt obchodní partnery zejména na Proto vláda pověřila Bezpečnostní informační službu, Západě; ti však nebyli ochotní spolupracovat s nevě- aby o Viktorovi Koženém zjistila, co se zjistit dá. rohodnými státními podniky, jejichž počínání mohlo Agent BIS si prý počínal po česku: zašel za panem být ovlivněno jinými zřeteli než ekonomickými. Chtěli Koženým přímo, sdělil mu, co vládu zajímá, prý ho spolupracovat pouze s konkrétními vlastníky. i vydíral, Kožený to oznámil, kauza se vlekla a česká Tomáš Ježek, ministr pro správu národního ma- vláda tuším žádné podstatné informace nedostala. jetku a jeho privatizaci, používal výmluvného obrazu: Setkal jsem se s Viktorem Koženým v tehdejším cesta, kterou nastupujeme, připomíná pouť údolím Klubu milionářů, kde jsem shromážděným podnika- smrti, pouť, o jaké jsme čítali v klukovských dobro- telům vyprávěl mimo jiné o svém plánu založit Státní družných románech; je třeba ji urazit co nejrychleji fond kultury, který by prostřednictvím stírací loterie

16 Kontexty 2/2013 Texty 17 získával pro rezort peníze, jež by nespadaly pod státní bídka německá, francouzskou zase provázela zákulisně rozpočet a byly by ministrovi a jeho týmu k dispozici formulovaná a o�ciálně nedoložená pohrůžka, že ne- zejména pro podporu živého umění. dostane-li Renault přednost, nemůže Československo Pan Kožený se zeptal, jakou roční částku od fondu počítat s další francouzskou účastí na privatizaci. očekávám. Když uslyšel, že přinejlepším čtyři sta mi- V diskusi se šest členů vlády vyjádřilo ve prospěch lionů, zatvářil se velkoryse: dlouhodobá námaha spo- Francouzů. Pak se přihlásil o slovo ministr hospodář- jená s nesnadným prosazováním fondu je podle něj ství Karel Dyba a přimluvil se za jednoduchý přístup: zbytečná; čtyři sta milionů ročně bude české kultuře bude bez všech podružných ohledů hlasovat pro na- rád poukazovat jako sponzor. bídku �nančně výhodnější. Nevím, jak tím ovlivnil Přesně si vybavuju dvojznačné pocity, které ve mně mínění ostatních ministrů, ale mě pro svůj postoj zís- jeho prohlášení vzbudilo. Na jedné straně se mi zdálo, kal, a jak se ukázalo při závěrečném hlasování, vyslovil že se tím potvrzuje myšlenka, kterou vyznával Václav většinový názor. Klaus, nejzásadnější a nejmocnější odpůrce založení Teprve dodatečně jsem se dozvěděl, že federální mi- Státního fondu kultury: živé umění má spoléhat jen nistr �nancí Václav Klaus údajně nebyl s tímto priva- na soukromé podporovatele, naopak ze státního roz- tizačním krokem české vlády srozuměn, ale Škodovka počtu nemá očekávat nic. Státní fond kultury je jen se pod německým vedením rozvinula v mezinárodně zastřená podoba státní dotace. úspěšný podnik a českému hospodářství její výsledky Na druhé straně na mě pan Kožený od začátku ne- znamenitě prospívají. působil důvěryhodně; nemám sice ve zvyku posuzovat Měl jsem daleko později při jakési recepci v Kaiser- lidi podle vnějšího vzhledu, ale tohoto mladého muže štejnském paláci příležitost rozmlouvat o tom s před- i s jeho partnerkou bych podle chování a mluvního sedou správní rady Volkswagenu. Otevřeně mi na mou projevu umístil spíš do hospody třetí cenové skupi- chválu této transakce odpověděl, že ji dnes hodnotí ny než do exkluzivního klubu, a to přesto, že byli oba rovněž kladně, ale že první mladoboleslavské měsí- „oháknutí“ jaksepatří. ce byly těžké a vedení nemělo daleko k tomu, aby jí Je pravda, že v prvním období sponzoroval Viktor litovalo. Teprve když nastoupili do čela jednotlivých Kožený vydatně vydávání učebnic i beletrie a sliboval provozů a dílen němečtí vedoucí, nastal zásadní ob- v tom dalekosáhle pokračovat. Slib přestal plnit teprve rat k lepšímu. poté, když se vyrojily články podezírající ho z podvod- Uvědomoval jsem si a stále si uvědomuju, s jakými ného jednání. Podezření nevyvrátil, naopak jej útěkem riziky byla ekonomická transformace spojena, ale zá- prohloubil; Češi dnes právem jeho jméno vzpomínají roveň jak velké naděje vyvolávala. Dodnes v duchu vi- s hněvem. Byl ostatně právoplatně odsouzen k desíti- dím Tomáše Ježka na řečništi České národní rady, jak letému vězení, žel v nepřítomnosti. Mám-li však věro- předkládá krátkou, ale důležitou novelu privatizačního hodně popsat atmosféru privatizačních počátků, trvám zákona, přičemž privatizace už probíhala, a slyším kate- na tom, že se skutečnost tehdy nejevila černobíle. gorické právní námitky na Legislativní radě vlády i poté Česká vláda se privatizačním tématům věnovala na vládním zasedání: zákony upravující určitý proces se velmi často a obsáhle. Pamatuju si na vášnivé spory nesmějí měnit, když už proces začal. Prý je to jako mě- mezi zastánci co nejširších příležitostí pro české pod- nit fotbalová pravidla během zápasu. Ale Tomáš Ježek niky a podnikatele a mezi stoupenci co nejintenzivněj- přesto přesvědčoval vládu i poslance, že je úprava nut- šího přílivu obchodně zkušených zahraničních řetězců ná, jinak bude všechno ohroženo. Dali se přesvědčit. jako Ahold. Patřil k nejoblíbenějším českým ministrům, ales- Samostatnou kapitolu tvořila privatizace mlado- poň u poslanců zcela jistě. Jednou se těsně před zahá- boleslavské Škody. Nabídku předložily francouzský jením výkladu předkládaného zákona zarazil: „Tak,“ Renault provozovaný se státní účastí a proti němu vyhrkl, „teď jsem si rozbil brejle.“ Předsedající mu německý Volkswagen. Finančně o něco vyšší byla na- nabídl přestávku, aby si opatřil náhradní. Ministr to

18 Kontexty 2/2013 Texty 19 odmítl: umí zákon zpaměti a zdůvodnění taky, chce Dodatečné kritické hlasy na adresu české privati- se jen omluvit, že bude trochu improvizovat. Sklidil zace mohou mít teoretický dosah, ale prakticky platí, spontánní potlesk. To nebyla obvyklá reakce; svědčila že se podařila a negativním důsledkům největších ri- nejen pro ministra, ale i pro popularitu jeho ústřed- zik se vyhnula. Selhávat začala, teprve až se zpronevě- ního tématu. řovala svým původním intencím; z úst Václava Klause Václav Klaus mi vyprávěl, jak se mu na samém po- zaznělo předčasné ujištění, že je dovršena, a odkláda- čátku úvah o velké privatizaci podařilo sejít se ve Spo- ly se některé důležité kroky jako například privatizace jených státech s Miltonem Friedmanem. Autor mo- bank. Pozdě přišla zákonná úprava znemožňující pře- netaristické teorie se dlouho, dlouho vyptával, a když měnu fondů na akciovou společnost; toto opoždění otázky vyčerpal a vyslechl odpovědi, vstal a loučil se. dovolilo vyvést legálně majetek například Harvardské- Český host podotkl, že se také chystal na mnoho věcí ho holdingu do úzce soukromých rukou. Dohled nad vyptat a o mnoha věcech poradit. Veliký ekonom mu kapitálovým trhem se opozdil ještě víc, a ani po svém vysvětlil, že od něho a jeho západních kolegů žádnou zřízení nebyl dokonalý. Zásadně však privatizaci zpo- odpověď ani radu čekat nemůže. Nikdo z nich neví, chybňovat může pouze ten, kdo si přechod ke kapita- jak se ze socialismu nejlépe dostat ke kapitalismu. lismu nepřál a nepřeje. Všichni čekají na zkušenosti, které v tom směru udě- lají a popíši Poláci, Češi, Maďaři a pobaltské státy. Jed- Milan Uhde, dramatik a kritik. Je předsedou Rady České noznačný a spolehlivý recept neměl tehdy nikdo. televize.

18 Kontexty 2/2013 Texty 19 Ruská zahraniční politika

F T

Vývoj ruské zahraniční politiky od pádu komunismu do současnosti je poněkud podivný. Během Jelcinovy éry byla ruská zahraniční politika předmětem vášnivých sporů a za Putina se znovu stala soukromým revírem nej- vyšších představitelů Kremlu a předmětem všeobecného konsensu, který nezpochybnilo ani poslední vzbouření. Vždyť Rusko má dnes k racionálnímu vymezení svých národních zájmů stejně daleko jako v sovětské epoše, kdy mu v odpovídajícím vnímání vnějšího světa bránilo ideologické prisma – možná právě proto, že v jeho zahranič- ní politice zůstaly uchovány prvky leninistické vize, zatímco v domácí politice pád socialismu všechno vymetl.

Rusko, jež se zrodilo z trosek SSSR, zdědilo místo So- Boj o zahraniční politiku větského svazu v Radě bezpečnosti OSN. Dne 13. ledna roku 1992 se zavázalo plnit všechny smlouvy uza- Tisk re�ektuje spory, které rozdělují klany soupeřící vřené SSSR. Tato formální kontinuita silně kontrasto- o moc. Je třeba zcela změnit zahraniční politiku Ruska vala s převratem, který se odehrával v ruské diplomacii vůči Západu, nebo je třeba hledat ruskou cestu a mít během prvních měsíců jelcinovského režimu. Zmize- svou vlastní politiku v muslimském světě a vůči asij- la koherence, již poskytovala ideologie. Centralizace ským zemím? Liberální „atlantisté“ zkřížili zbraně se existující v sovětské epoše, díky níž diplomaté působili zastánci „eurasijských“ doktrín, jejichž obliba blesku- v souladu s lidmi KGB a s propagandisty, zůstala jen rychle stoupala. Kvůli nim se také Rusko, jež se obrá- vzpomínkou. Zahraniční politika přestala být soukro- tilo zády k západnímu modelu, cítilo povoláno vytvo- mým revírem pána Kremlu, jak tomu bylo až do Gor- řit kolem sebe kontinentální blok zahrnující Němec- bačova. Od nynějška se na mezinárodní scéně aktivně ko, další kontinentální velmoc, Írán a Čínu, který by projevují prezident a jeho administrativa, ministerstvo dokázal vzdorovat Spojeným státům, moře ovládající zahraničních věcí (MID, Ministěrstvo inostrannych děl ), „thallassokratické“ mocnosti. „Eurasisté“ kladli důraz Státní duma, Gazprom, SVR (Služba vněšněj razvědki), na mocenské ohledy: „Rusko soustřeďuje své politic- pokračovatelka KGB, oligarchové a regiony. Jelcin se ké zájmy na Západ, a nestará se tak v dostatečné míře dostal k zahraniční politice pozdě, neboť si ji pro sebe o posílení svých zájmů v muslimském světě.“ Přitom žárlivě ponechával stranou Gorbačov. Neměl žádnou na Západě bude vždycky jen za chudého příbuzného. zkušenost. Nového ruského ministra zahraniční Kozy- Kromě toho je třeba poznamenat, že „ze zaměření se na reva chránil v danou chvíli miláček přízně osudu Gen- západní hodnoty nijak nevyplývá orientace na Západ. nadij Burbulis. Vedení ministerstva zahraničí ho přijalo Asijský vektor ruské politiky má pro Rusko životní špatně, komunističtí poslanci Státní dumy ho nenávi- význam […]. Musíme usilovat o to, abychom zlomili děli a ani v ostatních oblastech státní správy neměl žád- eurocentrickou tradici moskevských politiků a diplo- nou podporu. Nebyl schopen koordinovat zahraniční matů.“1 „Atlantisté“ kladou důraz na ekonomické dů- politiku se „silovikami“ (představitelé „silových“ minis- vody: „Orientace na západní metropole dnes předsta- terstev). Zahraniční politika se stala rukojmím vnitro- vuje jedinou možnost,“ neboť Rusko se dnes musí sna- politické krize v ještě větší míře než za Gorbačova. žit proniknout do centra světové ekonomiky.

20 Kontexty 2/2013 Texty 21 Touto diskusí jako by znovu vzplanul starý spor považovat za svou povinnost. Spojené státy se musejí mezi slavjano�ly a západníky, který započal ve čtyřicá- postavit do čela hnutí, Evropa je bude posléze následo- tých letech devatenáctého století, měl své pokračování vat, prohlásil Jelcin. Jelcinova návštěva Spojených stá- ještě na počátku dvacátého století a ve vší kráse se ob- tů v červnu 1992 představuje vyvrcholení příznivých novil mezi ruskými emigranty ve dvacátých a třicátých rusko-amerických vztahů. letech minulého století. „Eurasijská“ témata čerpala ze Po tomto období začíná narůstat nostalgie po spisů emigrantů znovu objevovaných v jelcinovském časech sovětsko-amerického kondominia: „Partner- období a byla v různé míře aktualizována odkazy na ství Moskvy s Washingtonem představuje pro Rus- geopolitiku Třetí říše. ko jediný prostředek, jak si uchovat statut velmoci, Tyto dva přístupy se odrážely rovněž v postoji ke a v určité míře dokonce i statut supervelmoci.“5 Ko- Společenství nezávislých států (SNS). Atlantisté byli zyrev usiluje o vytvoření rusko-americké osy a „hně- nakloněni postupnému stahování Ruska ze Střední dorudí“ mu vyčítají, že chce všechna ruská zahranič- Asie, již Moskva už nemohla subvencovat, a vztahům něpolitická rozhodnutí podřídit washingtonskému dobrého sousedství s Ukrajinou a s baltskými země- „obkomu“6. mi, které se od Ruska odtrhly a připojily se k Evropě. „Eurasijská“ linie ruské politiky nebyla nicméně Eurasisté obhajovali ruskou nadvládu ve Střední Asii zcela opuštěna. Pokračovali v ní poslanci Státní dumy. a na Kavkaze.2 V lednu 1992 se viceprezident Aleksandr Ruckoj vydal do Íránu, aby obnovil vojenskou spolupráci. Spo- První fáze: 1992–1993 jené státy jsou již znepokojeny riziky šíření nukleár- ních zbraní pocházejících z Ruska. Kozyrev v roce Jde o „složité“ období ruské diplomacie počínající 1993 navrhuje vytvoření komise Gore–Černomyr- rokem 1992. Rozhodoval zde – jako v Rusku vždy din, aby rusko-americké partnerství získalo institu- – osobnostní princip. Jelcin chtěl ve svém zastydlém cionální podobu a stalo se stravitelnějším i pro Stát- narcismu dokázat, že se může stát stejným miláčkem ní dumu. Spojené státy kupují ruský uran za dvanáct Západu jako Gorbačov (Jelcinova cesta do USA v zá- miliard dolarů, aby zabránily jeho prodeji Číně nebo ří 1989 znamenala katastrofu). Nezávisle na těchto Íránu. Ze stejného důvodu �nancují i ruský vědecký aspiracích nebyli ruští vedoucí představitelé schop- výzkum. ni stanovit cíle své zahraniční politiky. Když jednou Pokud jde o vztah k ostatním státům SNS, není Nixon položil Kozyrevovi otázku, jakým způsobem mezi „demokraty“ a „patrioty“ velký rozdíl: V době chápe zájmy nového Ruska, Kozyrev mu odpově- Jelcinovy návštěvy v USA předseda parlamentu Chaz- děl: „Máte-li vy nějakou představu, budu vám velmi bulatov v červnu 1992 prohlásil, že Nejvyšší sovět vděčný, když mi pomůžete formulovat naše národní zvažuje připojení Jižní Osetie k Ruské federaci. Para- zájmy.“3 lelně s ním Ruckoj vyhrožuje bombardováním Gru- Jelcin v lednu1992 vyhlásil, že Západ a Rusko jsou zie a Moldavska a návratem do Podněstří. Dokonce spojenci. Ruského prezidenta v té době velice znepo- i umírněný Andrej Kozyrev tehdy tvrdil: „Budeme há- kojovala katastrofální ekonomická situace země. Před- jit práva Rusů. To je pro nás priorita. Budeme je há- stavoval si, že by lék na všechny ruské bědy přinesla jit zuby nehty. A bude-li to nutné, použijeme sílu.“7 masivní západní pomoc. V Kremlu tehdy panovala Jelcin 21. června 1992 hrozí vojenskou intervencí na „naivní víra v altruismus západních zemí“.4 Od své obranu rusofonního obyvatelstva. Kozyrev jen dodává cesty do Spojených států v roce 1992 se Jelcin, který tečky nad i (12. prosince 1993): „Státy SNS a baltské se už stal terčem nenávistné „hnědorudé“ opozice ve státy tvoří zónu, v níž se soustřeďují prioritní životní Státní dumě, snažil Američany přesvědčit, že se Rus- zájmy Ruska. V této zóně se také koncentrují zásad- ko již zcela odstřihlo od své totalitní minulosti. Je si ní hrozby pro tyto zájmy… Tyto oblasti, které Rusko jist tím, že Západ bude záchranu demokracie v Rusku po staletí považovalo za sféry svých zájmů, nesmíme

20 Kontexty 2/2013 Texty 21 opustit.“ V roce 1992 Rusko v Taškentu podepsalo se „Eurasijský“ obrat státy SNS smlouvu o kolektivní bezpečnosti: doufalo, že je tak odradí od budování svých vlastních armád. Až v roce 1994, po rozpuštění Státní dumy a po Všimněme si, že za Jelcina mělo Rusko větší reálný vliv přijetí nové ústavy, se Rusko začíná skutečně věno- na země SNS než za Putina, kdy se jedinou pákou, vat zahraniční politice, předtím pohlcoval veškerou která Rusku zůstala, stala energetika. Moskva dosta- energii kremelských elit boj o moc. Rusko dokon- la v roce 1992 k moci Ševarnadzeho v Gruzii, v roce čilo stažení svých vojsk z Německa a začalo se zabý- 1993 Alijeva v Ázerbájdžánu a o rok později Kučmu vat hledáním nového zakotvení v Evropě. Zakládající na Ukrajině. akt vztahů mezi Ruskem a Evropskou unií, Dohoda Hlavní Jelcinovou péčí tehdy bylo čelit útokům o partnerství a spolupráci, byla podepsána v červnu Státní dumy a „hnědorudých“. Gennadij Zjuganov 1994 na Korfu na dobu deseti let a byla obnovitel- tehdy vsadil na ruský nacionalismus, aby se prosadil ná. Z evropské strany se předpokládalo, že se Rusko do čela Komunistické strany Ruska. Jelcin začíná mlu- bude poevropšťovat podobným způsobem, jako kdy- vit jazykem ruských „děržavniků“8 a opouští počáteč- by v jeho případě šlo o zvětšeninu Polska. V červenci ní demokratický diskurs. V říjnu 1992 před kolegiem 1994 bylo Rusko přijato do G-7, což byla zčásti re- ministerstva zahraničí prohlašuje: „V naší zahraniční kompenzace za jeho připojení k Partnerství pro mír, politice je bohužel příliš mnoho improvizace, nekon- které navrhlo NATO a které po velkém boji prosadili zistentnosti a protimluvů. Vytváříme tak dojem, že jelcinovci. jsme Rusko slabé, bezmocné a chudé… Chováme se Ale válkou v Čečensku se Rusko od Západu vzdá- příliš zakřiknutě, často se nacházíme v obranné pozici lilo. Zneklidněné země střední a východní Evropy a myslíme si, že musíme kopírovat druhé. Rusko je na klepou stále naléhavěji na brány NATO. Záporné Západě vnímáno jako země, která dokáže říkat pouze stanovisko k rozšiřování NATO vede v Rusku k prv- ano, která si nevšímá toho, že ostatní vůči ní neplní své nímu shodnému postoji v zahraniční politice od roz- závazky, která mlčky snáší urážky…“9 Jelcin se podle padu SSSR. A jugoslávský kon�ikt, zejména po letec- všeho připojuje k myšlence „ruské cesty“: „V žádném kých úderech NATO proti Srbům v Goražde v dubnu případě nevedeme Rusko ke kapitalismu. Rusko je vý- 1994, vyhání nacionalistickou licitaci téměř až do pa- jimečná země. Nebude ani socialistické, ani kapitalis- roxysmatických poloh a má za následek výměnu Ko- tické, bude ruské…“10 zyreva Primakovem v lednu 1996. Přes tyto ústupky (nebo možná právě pro ně) je Ale obrat v ruské zahraniční politice začíná už ro- rétorika opozice stále ostřejší. V prosinci 1992 vyšel kem 1994, tedy ještě za Kozyreva. Moskva se pouš- v listu Sovětskaja Rossija článek obviňující přední de- tí do urychlování integrace SNS kolem tří základ- mokraty z toho, že jsou vlivovými agenty ciziny, kte- ních os: ekonomického spojení, systému kolektiv- rý způsobil v jelcinovském táboře paniku. Západ je ní bezpečnosti a „společného informačního prosto- v něm prezentován jako dravec, který myslí pouze na ru“. Dne 15. dubna 1994 bylo ohlášeno vytvoření to, jak vydrancovat Rusko a opírat se přitom o „kom- zóny volného obchodu zahrnující dvanáct zemí SNS, pradorskou buržoazii“ v jeho službách. Toto je téma, ale tento projekt brzy nato vyzněl do ztracena. Dne které čeká slibná budoucnost, neboť se později stane 20. ledna 1995 byla podepsána celní unie mezi Rus- součástí o�ciální rétoriky v letech Putinovy vlády. kem, Běloruskem a Kazachstánem. Tyto země vytvo- Politika charakterizovaná jako „infantilní proame- řily jádro budoucího Euroasijského hospodářského rikanismus“11 vydržela jakž takž do jara roku 1993. společenství, které v roce 2000 vyhlásil Putin a k ně- Každopádně je nutné konstatovat, že ona západnic- muž se připojily Tádžikistán a Kyrgyzstán. Příznačný ká linie byla umělá a neměla dlouhé trvání. Jelcin byl detail nakonec: Rusko se znovu ujalo výstavby írán- vždycky ambivalentní. ské jaderné elektrárny v Búšehru (ta zahájila provoz v srpnu 2010).

22 Kontexty 2/2013 Texty 23 Primakovova politika se zdánlivě může jevit jako novskij a Zjuganov zajišťují vazby se srbskými radikály, prodloužení gorbačovovské politiky „kooperace“. Ne- se Saddámem Husajnem a s Kaddáfím. To vše při plně zapomínejme, že Rusko v té době více než kdy jindy udržovaném spojení s Washingtonem. Moskva dělá vše, cítilo potřebu �nanční pomoci od Západu. Primakov co by napomohlo vzniku světové protiamerické koali- se soustředil na to, aby se vyhnul otevřenému střetu ce, jíž by se postavila do čela. Rusko dává demonstra- se Spojenými státy. Zároveň se však ze všech sil snažil tivně najevo, že ho stále méně a méně zajímá politika Spojeným státům dokázat, že schopnost Moskvy ško- nešíření nukleárních zbraní, která je hlavním zájmem dit zůstala neoslabena, a že je proto v zájmu Washing- Washingtonu. Počínaje březnem 1998 nový ruský mi- tonu se dobrovolně rozhodnout pro partnerství s Rus- nistr pro atomovou energii Jevgenij Adamov prodává kem a ponechat mu v evropských záležitostech a v bý- pokusný jaderný reaktor Íránu a pomáhá mu s výro- valém sovětském prostoru volnou ruku. Rusko bylo bou gra�tu a těžké vody, bez nichž je vytvoření jaderné ovšem v roce 1997 přinuceno se smířit s rozšířením bomby nemyslitelné. Jasně tím porušil dohodu Gore– NATO, aniž získalo, a to i přes Primakovovu úpornou Černomyrdin z roku 1995. Rusko také blokuje sankce snahu, pravomoc spolurozhodovat v otázkách evrop- proti Indii a Pákistánu ve chvíli, kdy obě tyto země za- ské bezpečnosti a právo veta. hájily nukleární pokusy. A Spojené státy se marně snaží Ruská diplomacie nabírala pod vedením Primako- Moskvu přesvědčit, aby podpořila embargo uvalené na va stále výrazněji novosovětskou podobu. Nový důraz Irák za to, že Saddám Husajn opakovaně odmítl vstup se kladl na vztahy se sousedy Ruska, se zeměmi střed- inspektorům OSN. ní a východní Evropy, které Moskva předtím zanedbá- Boris Jelcin navštívil ve dnech 24.–26. dubna 1996 vala, na vztahy se Středním východem12, s jižní Asií Čínu, aby zde inicioval jednání o „strategickém part- a s Dálným východem. Zřetelněji se rýsovalo eurasij- nerství“ mezi oběma zeměmi. (Čína předtím v březnu ské zaměření a směřování ruských aktivit. Moskva se vypustila balistické střely, které dopadly jen několik snaží upevnit svou nadvládu v SNS: 2. dubna 1997 kilometrů od velkých měst na Tchaj-wanu, což způ- podepisuje smlouvu o nové integraci s Běloruskem, sobilo krizi se Spojenými státy.) Vůle ke koordinova- 29. srpna smlouvu o přátelství s Arménií, která po- nému postupu se projevuje v Šanghaji při podpisu čítá s vojenským spojenectvím mezi oběma zeměmi, smlouvy o regionální bezpečnosti ve Střední Asii, uza- a tedy s ruskými základnami v Arménii. Koncepci této vřené 26. dubna 1996 a zahrnující kromě Ruska a Čí- politiky formuloval v roce 1998 Aleksandr Dugin, je- ny také Kazachstán, Tádžikistán a Kyrgyzstán. Celá pě- den z nadšených propagátorů eurasianismu: Rusko tice tvoří Šanghajskou skupinu, jejímž nevysloveným podle něj musí vytvořit „velký soběstačný prostor“ cílem je držet Západ stranou Střední Asie. V roce 1997 tím, že uskuteční eurasijskou celní unii, která zahrne Rusko urovnává své hraniční problémy s Čínou. Úpra- Rusko, Bělorusko, Kazachstán, Tádžikistán, Uzbekis- vy hranic se dějí ve prospěch Číny, aniž ruští komu- tán a Kyrgyzstán, k níž by se mohly připojit Srbsko, nisté a nacionalisté vznesli nejmenší námitku, ač jsou Řecko, Írán, Indie, Irák, Sýrie a Libye. Vztahy se Zá- jindy okamžitě pohotoví obvinit země NATO z toho, padem by podléhaly přísné kontrole a byl by také za- že chtějí narušit celistvost ruského území. veden státní monopol na některé strategické oblasti Na podzim 1997 vytváří Moskva trojku Jelcin – průmyslu. Tato unie by upřednostňovala hospodářské Kohl – Chirac, v níž Rusko spatřuje zárodek evrop- vztahy s Evropou a Čínou před vztahy se Spojenými ského direktoria, jehož posláním je být proti Americe. státy a spíše než dolar by pro případné vytvoření eur- Kvůli rozmarům prezidenta Jelcina a opatrnosti kanc- asijské měny bylo vybráno euro.13 léře Kohla však tato iniciativa brzy zachází na úbytě. Rusko v té době také znovu navazuje tradiční vztahy Bombardování Jugoslávie, odhalení korupce rus- se „zlobivými“ státy jako Írán, Irák, Libye nebo Sever- kých elit a nová válka v Čečensku zahájená Putinem ní Korea. Tato „multivektorová“ zahraniční politika se mají za následek, že se vztahy se Západem na podzim neobejde bez duplicity, Státní duma je velkorysá: Žiri- roku 1999 nacházejí na nejnižší úrovni. V listopadu

22 Kontexty 2/2013 Texty 23 1999 se na summitu Organizace pro bezpečnost a spo- bezprostřední politice vůči „blízkému zahraničí“ po- lupráci v Evropě (OBSE) Jelcin ostře pustí do kriti- vzbuzuje všechna opatření, která vedou ke kon�iktům ků Ruska, vzteká se na Chiraca a Schrödera, prohlá- těchto zemí s Evropskou unií. Stačí, aby Lukašenko sí o Clintonovi, že je „zkurvysyn“ a práskne dveřmi. nechal zmlátit opozici ve své zemi, a Putin Bělorusku, Podle jednoho z ruských komentátorů, to byl „jeden proti němuž EU uplatňuje sankce, okamžitě poskytuje z mála Jelcinových upřímných diplomatických proje- úvěr, a to i přes nesváry mezi ruskými vládními činite- vů“.14 Jelcin si mohl vylít srdce: následnictví je vyřeše- li a minským diktátorem. Výmluvný je případ Gruzie, no, cítí se svobodný. jediné postsovětské země, která vyvinula mimořádné Ruské diplomacii se od roku 1994 podařilo vytyčit úsilí při své snaze vymýtit korupci a modernizovat se: důležité opěrné body zahraniční politiky. Kvůli Jelci- její úspěchy byly v Moskvě vnímány jako něco zcela nově nepředvídatelnosti a kvůli obtížím uvnitř země neúnosného a Putin byl in extremis ochoten okupovat však řada iniciativ uvázla na mělčině nebo vyzněla do Tbilisi a zavraždit gruzínského prezidenta. Mimocho- ztracena. Bylo až na Putinovi, aby Jelcinem pošpiněné dem, tato imperiální politika Moskvy prozrazuje způ- dědictví obnovil a zúročil. sob, jakým Kreml pojímá své vztahy s Evropou. Jestliže by Rusko skutečně chtělo být evropské, jak to o sobě Putinova éra tvrdí, potom by nemohlo vidět nic nepatřičného na tom, že se jeho periferie přibližuje EU a poevropšťuje Zahraniční politika nového ruského prezidenta sleduje se. Ochota Ruska vyjednávat s Evropskou unií až poté, stejné základní linie jako zahraniční politika Primako- jakmile se obnoví ruské impérium a opět převezme po- vova. Ale z řady důvodů se stane mnohem efektivnější. litickou a hospodářskou kontrolu nad svými periferie- Tím prvním důvodem je, že Putin má mnohem jedno- mi, jen prozrazuje, že si přeje jednat při dialogu s Bru- dušší představu o postavení Ruska ve světě, která vy- selem z pozice síly. plývá z Weltanschaungu, jemuž vtiskl podobu sociální Příklad bolševismu dokazuje, že se paranoidní a fa- darwinismus „nových Rusů“ jeho generace: Rusko je lešné vnímání skutečnosti nijak nevylučuje s efektiv- bohatou zemí, kterou se zahraniční státy snaží rozdě- ní diplomacií. Právě naopak, zesiluje důslednost, bez lit, aby ji mohly do sytosti drancovat. Vytváří se proti níž není žádná zahraniční politika hodná svého jména němu mezinárodní komplot, jehož hnací sílu předsta- možná. V Putinově případě je toto paranoidní vidění vují Spojené státy. Hlavním nástrojem pokusu o rozbi- ještě posíleno nenávistným resentimentem vůči Zá- tí ruského státu je liberální demokracie. Posilovat rus- padu a zejména vůči Američanům, jimž Putin nemů- ký stát proto pro Putina znamená především zastavit že odpustit rozpad Sovětského svazu a jejich vítězství postup liberální demokracie, a to jak uvnitř Ruska, tak ve studené válce. Putinova zahraniční politika, oproti v „blízkém zahraničí“ (i v méně blízkém). Putinova tomu, čemu věří Západ, není oportunistická, ani není vize je spolehlivě obranná. Ale není o nic méně expan- ovládána bažením po zisku. Ovládá ji jedna vášeň, zionistická. Jakýkoli náznak poevropšťování objevivší a tou vášní je odveta, revanš. Jeho úspěchy lze přede- se u sousedů Ruska je putinovci vnímán jako ohrože- vším přičítat oné skryté, spodní vůli, na kterou lidé na ní existence jejich země. Z toho plyne posedlá snaha Západě už prakticky zapomněli. Putinovy diploma- mít pod kontrolou „blízké zahraničí“ i zájem zabránit tické postupy lze přirovnat k Hitlerovým krokům ve v něm rozvoji demokratických institucí. Moskvě příliš třicátých letech, které už tehdy ukázaly, že autoritář- nezáleží na tom, aby satrapové instalovaní v Bělorusku ský režim ovládaný resentimentem je hrozivě účinný nebo na Ukrajině byli poslušní: podstatné pro ni je, v konfrontaci s demokraciemi pociťujícími vinu a vy- že udržují zkorumpovaný a ovladatelný oligarchický danými napospas pochybnostem. režim, který má blízko k tomu moskevskému a který Druhým důvodem rychlého vzestupu putinov- zemi odstřihává od Evropy a utvrzuje a prodlužuje v ní ského Ruska na mezinárodní scéně je štěstěna. Noví politickou a hospodářskou zaostalost. Moskva ve své ruští vůdcové mohli těžit z mimořádného souběhu

24 Kontexty 2/2013 Texty 25 okolností. Tak především USA po útocích z 11. září evropská země, kterou berou Rusové skutečně vážně, 2001 dlouhodobě zabředly do vyčerpávajících kon�ik- se rozhoduje s Ruskem navázat energetické partner- tů. K tomu je třeba připočíst závratný růst cen zemní- ství. Moskvě zbývá zařídit pouze to, aby se evropské ho plynu, který Moskvě poskytl účinný nástroj její po- země vzájemně předbíhaly v boji o přízeň Kremlu, což litiky. A nakonec to byla také hospodářská krize, která je hra, ve které excelovala už sovětská diplomacie. počínaje rokem 2007 zasáhla Spojené státy a Evropu „Energetické partnerství“ s Evropou nelze chápat a poskytla Rusku příležitosti, o kterých se mu před- pouze jako ekonomický projekt, ale také a především tím ani nesnilo. jako nástroj promítání ruské moci do Evropy. Byli Prvním Putinovým cílem je obnova hegemonie jsme svědky toho, jak Putin použil energetické zbra- Moskvy v bývalém sovětském prostoru, a to nejenom ně k tomu, aby země „blízkého zahraničí“ přinutil ab- z mocenských ohledů, ale protože se Rusko, jak jsme dikovat na stále důležitější součásti své nezávislosti. viděli, cítí existenčně ohroženo sousedstvím se země- Koneckonců nejde pouze o bývalý sovětský prostor. mi, v nichž nevládnou autoritářské a despotické reži- Realizace energetického partnerství promění Evropu my. Zakladatelský akt Euroasijského hospodářského v „blízké zahraničí“ Ruska. Obchod s Ruskem umož- společenství byl podepsán 10. října 2000.15 Toto usku- ňuje vytvořit vlivnou proruskou sílu, korumpovat pení bylo v roce 2002 doplněno Organizací Smlouvy blízké okolí těch, kdo rozhodují o velice lukrativních o kolektivní bezpečnosti.16 smlouvách, které Kreml poskytuje. Evropské země svá- Putin si je vědom toho, že úspěch tohoto podniká- zané s Ruskem stále hustší sítí plynovodů a ropovodů ní závisí na postoji Spojených států. Od jara 2000 usi- se při svém působení na mezinárodní scéně už necítí loval o dobré vztahy s prezidentem Georgem Bushem. být zcela svobodné. Když Washington po atentátech z 11. září 2001 žádal Putin tak není pouze na cestě odčinění rozpadu Moskvu o pomoc, Rusko vycítilo, že by mohlo znovu SSSR, který považuje za „největší geopolitickou kata- zaujmout svoji roli „spoludirigenta“ světového pořád- strofu dvacátého století“, tj. k rekonstituci sovětského ku společně se Spojenými státy; kterýžto cíl sledovalo celku ve formě eurasijské celní unie, ale má dobře na- od rozpadu Sovětského svazu. Putin měl za to, že má šlápnuto k tomu, aby se mu podařilo něco, co chtěl nyní volné ruce pro reintegraci „blízkého zahraničí“. Sovětský svaz uskutečnit po roce 1945, ale nikdy se Ale po „barevných“ revolucích v Gruzii a na Ukrajině, mu to nepodařilo: vtáhnout do ruské sféry vlivu celou o nichž byl Putin přesvědčen, že byly po všech smě- Evropu. Případné zadržování životně důležitých ener- rech vyvolány Washingtonem, roztrpčený ruský pre- getických zdrojů Moskvě umožňuje oddávat se mno- zident navázal na primakovovskou politiku: nenapa- hem efektivněji své obvyklé hře, spočívající v povzbu- dl USA přímo, ale tím, že rozvíjel vztahy se státy vůči zování nacionalismu u jedněch i u druhých a rozložit Washingtonu nepřátelskými, s Íránem a s Venezuelou. to, co ještě zbývá z transatlantické soudržnosti, a po- Putin se pokoušel zorganizovat svého druhu Svatou sléze i solidaritu mezi Evropany. Při sobě vlastní logi- alianci s ostatními autoritářskými státy, aby zabránil ce poměru sil dává Rusko přednost bilaterálním vzta- vzniku nových „barevných“ revolucí. Šanghajská or- hům s každým z evropských států zvlášť, neboť je po- ganizace pro spolupráci začíná mít od roku 2005 rysy tom schopno dosáhnout toho, co chce, a to díky silné protiamerického uskupení. lobby, kterou vytvořilo v každém evropském hlavním „Neo-eurasijská“ linie ruské zahraniční politiky městě. Moskva uvažuje, že vytvoří vztahy energetic- nezůstala nikdy opuštěna. Kreml pokračuje v přemě- ké závislosti s velkými evropskými zeměmi (s Ně- ně Číny ve vojenskou velmoc schopnou postavit se meckem, s Itálií a s Francií pomocí plynu), že vytvo- Spojeným státům, aktivně povzbuzuje, včetně zapoje- ří „evropské politbyro“ tím, že tyto země spojí a samo ní propagandy, odbojné protiamerické skupiny uvnitř uvnitř tohoto politbyra zaujme dominantní postavení čínských vládnoucích kruhů. Paralelně Moskva vytváří díky právě oné síti bilaterálních vztahů vytvořených v červnu 2000 osu Moskva–Berlín. Německo, jediná za Putinových časů: podobně jako Varšavská smlouva

24 Kontexty 2/2013 Texty 25 korunovala v roce 1955 bilaterální vztahy mezi SSSR samu, ale že si nyní velkodušně nepřeje nic jiného než a lidovými demokraciemi. přivinout na svoji hruď západní Evropu, pokud se ona obrátí zády ke zdiskreditovanému anglosaskému mo- Perspektiva zhroucení Ameriky delu. Koneckonců Evropané mají podle něj s Ruskem společný sklon k plánované ekonomice. Během toho- Od hypotékové krize v roce 2007 ruští přestavitelé vidí, to triumfálního období se Rusko otevřeně radovalo že se před nimi otevírá nová perspektiva, a to ta ze z bankrotu evropských a liberálních hodnot. všech nejopojnější: perspektiva rozpadu USA. V úno- Hospodářská krize, která o sobě dala v Rusku vědět ru 2007 Putin prohlašuje, že Rusko je v tuto chvíli počínaje říjnem 2008, znamenala pro kremelské vůd- natolik silné, že by mohlo zahájit frontální útok proti ce těžký šok. Ale brzy se dokázali otřepat a začali kout Americe. Předvídá nejenom pád Spojených států, ale nová žhavá želízka. Krize měla především za následek porážku celého Západu. Takový je smysl jeho progra- oslabení Spojených států a praktický konec jejich an- mového projevu v Mnichově v únoru 2007. Od léta gažovanosti v „blízkém pohraničí“ Ruska. Poté zlikvi- téhož roku Rusko zmnožuje demonstrace své vojenské dovala prozápadní intelektuální elity, které se vytvořily síly. Jejich záměrem je zdůraznit v očích všech ame- v zemích SNS, a naopak posílila ma�ánské klany živící rickou slabost: takový je i hlubší smysl války v Gruzii se predátorstvím, orientované prorusky. Ale krize pře- v srpnu 2008, podle Dmitrije Rogozina „rukavice ho- devším dále rozvolňuje Evropskou unii a transatlantic- zené otevřeně do tváře globálního leadera současného kou vazbu, podněcuje nacionalismus a protekcionis- světa“.17 Šlo o to všem spojencům USA ukázat, že se mus, akumuluje a vyhrocuje sporné věci mezi evrop- z americké ochrany stala �kce. Tato politika koincido- skými národy. Akcelerující krize poválečného pořádku vala, a ne náhodou, s návrhem celoevropského „pak- nutně nahrává realizaci hlavního Putinova záměru. tu o bezpečnosti“ předloženého Medveděvem 5. června Ve všech oblastech Moskva praktikuje politiku 2008 při rozpravě v Berlíně. Podle představ ruských podle zásady čím hůře, tím lépe. Blokuje sankce pro- vůdců posláním tohoto paktu měla být marginalizace ti Íránu, neboť Rusko může na kon�iktu mezi Zápa- všech existujících struktur, jimž Rusko nemůže dikto- dem a Íránem jen vydělat: počínaje zvyšováním cen vat svou vůli – NATO, EU, OBSE. Posledně jmeno- ropy a příležitostí nechat si zaplatit svou neutralitu vaná instituce je už dlouho v ruském hledáčku, neboť tím, že mu bude umožněno okupovat jižní Kavkaz je obviňována z toho, že do ruských záležitostí „strká pod záminkou „zajištění bezpečnosti“ v regionu. Poli- svůj uvozhřený nos“, jak s elegancí sobě vlastní prohlá- tiku „nového nastartování“ vzájemných vztahů, jak ji sil Vladimir Putin.18 Rusko chce být uvnitř rozhodují- navrhl prezident Obama, si Moskva vyložila jako zna- cího mechanismu evropské bezpečnosti, chce mít ko- mení, že si Američané uvědomili svou slabost, a v dů- lem sebe rozptýlené a izolované státy závislé na ruských sledku toho i jako pobídku postoupit svými �gurkami energetických zdrojích bez nejmenší protiváhy. dále. A k tomu přistupuje nový faktor: rozrůstající se Obzvlášť přesvědčivé bylo období od roku 2007 čínsko-americká konfrontace, která oba protagonisty do podzimu 2008, kdy v Kremlu zavládla naprostá nabádá k tomu, aby se snažili získat ruské spojenectví. euforie, neboť byl přesvědčen o tom, že se krize do- To vysvětluje zdánlivý poklid, se kterým Washington tkne pouze západních zemí a přenese světovou hege- polyká všechny ruské podrazy. Rusko se nachází v po- monii na země deroucí se na výsluní. V tomto okamži- zici, kterou lze přirovnat k postavení SSSR od března ku Rusko zcela upozadilo svá dřívější prohlášení o své roku 1939. A stejně jako Stalin dal přednost Hitlero- příslušnosti k Evropě. Ostentativně se hlásí do tábora vi, neboť nenáviděl v prvé řadě Anglosasy, tíhne Putin vítězů deroucích se na vrchol, zejména mezi ty, pro něž k Číně, spojenci pro Rusko ze zcela stejných důvo- je vzorem autoritářský kapitalismus, o jehož úspěšnosti dů nejnebezpečnějšímu, a to i tehdy, nechává-li viset svědčí Čína. V tomto okamžiku ruský ministr zahrani- ve vzduchu nejistotu, aby tím z obou stran vytloukl čí Lavrov vysvětloval, že Rusko bylo civilizací pro sebe maximum. A čím více Rusko vytváří dojem, že může

26 Kontexty 2/2013 Texty 27 kontrolovat Evropu, tím víc roste jeho vydražovací namířené proti jeho režimu jsou stejně jako předtím cena. Příznaky jsou povzbudivé. Tato pro Moskvu mi- arabské revoluce řízeny americkým ministerstvem za- mořádně příznivá situace stojí také u zrodu posledního hraničí. Otec Vsevolod Čaplin odpovědný na pravo- manévrování ruské politiky: drsné ukončení Medvedě- slavném patriarchátu za vztahy mezi církví a společ- vovy komedie v září, agresivní kroky Moskvy jako vy- ností dokonale vyjadřuje duševní rozpoložení čekistic- slání mateřské letadlové lodi Admirál Kuzněcov a vy- kého klanu z Kremlu a motivaci politiky „Svaté alian- zbrojování Sýrie na podporu Assadova režimu19, ros- ce“ provozované Moskvou, když prohlašuje: „Rusko toucí militarizace ruské politiky. Volební sliby kremel- musí posílit svoji vojenskou přítomnost všude tam, ských vůdců vyhlašované během kampaně jasně pro- kde lidé volají po ochraně před ‚oranžovými revoluce- zrazují jejich priority. Mzdy důstojníků byly v lednu mi‘ všeho druhu.21 Armáda musí konečně vidět, že se zdvoj- až ztrojnásobeny. Putin v únoru 2012 oznámil, jí svěřuje skutečná práce. Všichni ti ‚křečkové z webu‘ že na obnovu ruského vojenskoprůmyslového kom- by měli být odvedeni, a ti, kdo by přežili, by mohli plexu bude v následujícím desetiletí určeno 590 mi- dostat šanci stát se lidmi.“22 Filmař Nikita Michalkov liard euro. Rozpočet školství má být snížen o polovi- vysvětluje svou podporu Putina takto: „Vidíme a sly- nu (z 1,1 % hrubého domácího produktu v roce 2009 šíme, s jakou hysterií se naši údajní zahraniční přátelé na 0,5 % v roce 2013), zatímco vojenský rozpočet se děsí Putinova návratu do prezidentského úřadu a jak se ve stejném období navýší o 60 %. Kontrakty na ná- z této perspektivy třesou. Putina budu volit právě z to- kup válečných lodí třídy Mistral i jiné nejnovější doho- hoto důvodu.“23 Putinovo vítězství ve volbách kremel- dy o vojenské spolupráci s evropskými zeměmi ruské ská propaganda prezentuje jako něco, co snese srovná- vůdce přesvědčily o tom, že mohou upustit od vnitř- ní s vítězstvím v bitvě u Stalingradu.24 Putin sám v den ních reforem nezbytných pro uskutečňování hluboké svého triumfu zvolal: „Náš lid se nenechá strhnout modernizace a přestat investovat do ruské populace, provokacemi těch, kdo chtějí zničit naši zemi. Nikdo protože jim cizinci poskytnou nástroje moci, což je nám nemůže vnucovat svou politiku. Oranžový scénář v jejich očích to nejdůležitější – společně s výdaji na v Rusku neuspěje.“ Jestliže se Putin rozhodl bojkoto- přepych a s prestižními projekty. vat summit G-8 v Camp Davidu, bylo to především proto, aby tím Obamovi dal najevo svoji rozladěnost Putinovo volební vítězství z pokusů rozvrátit Rusko, které mu připisuje. Volební kampaň ukázala, do jaké míry je uvnitř Procitnutí ruské opozice podnítilo kremelské vůdce čekistického klanu ovládajícího Rusko, jehož hlav- k tomu, že během volební kampaně v zimě 2011–2012 ním mluvčím je Putin, stále živá stalinistická logika. spustili stavidla protizápadní xenofobie. Médii stále Současný režim je na Západě běžně prezentován jako dokola omílaná témata této kampaně jsou jednodu- „pragmatický“, slyšící pouze na materiální zájmy. Nic chá a předvídatelná. Rusko sražené na kolena cizinou není vzdálenější pravdě. Z ruské zahraniční politiky kvůli Jelcinově politice se fenomenálně znovu zvedlo vidíme jen vynořující se špičku ledovce. S velkým při- díky Putinovi, který ukázal záda zhoubným západním spěním petrodolarů Kreml v zahraničí rozvinul úžas- hodnotám. Ale jak již tvrdil soudruh Stalin, úspěchy nou vlivovou a rozvracející mašinérii.25 Putin a jeho Kremlu vyvolají u jeho nepřátel v cizině ještě větší zu- blízcí spolupracovníci mají ideologii a jsou o sobě pře- řivost. Ti se zavile snaží nakazit Rusko bacily „oranžo- svědčeni, že je jim svěřeno poslání obnovit ruskou vel- vého moru“. Hlavními činiteli této nákazy jsou „křeč- moc v Stalinově pojetí jako kontinentální impérium, kové prskající z webu“ a opoziční liberálové, které Pěr- které se rozšiřuje skrze sousední země, jež pohlcuje si- vyj kanal (první kanál veřejnoprávní televize) s gustem lou, hrozbou užití síly a korupcí elit, poslání učinit na�lmoval, jak se odebírají na americké velvyslanec- z Ruska hlavní shromaždiště všeho protizápadního tví, aby zde „převzali příkazy z Washingtonu“.20 Putin a antiliberálního na celém světě. Putin se stejně jako je ostatně pravděpodobně přesvědčen, že manifestace Stalin nerad pohybuje mezi západníky, s výjimkou

26 Kontexty 2/2013 Texty 27 těch, které si koupil a u nichž si je jist, že je má pod spěli ruští představitelé k závěru, že Spojené státy spě- kontrolou. Hysterický nesouhlas Ruska se záměrem jí ke svému nezvratnému úpadku a že je proto možné vytvořit americký protiraketový štít nijak nesouvisí jim otevřeně hodit rukavici. Obrat v ruském chování s pocitem, že by Rusku cokoli hrozilo ze strany nená- je více spjat s růstem cen plynu než s domnělým „po- viděného Západu. Projekt se Moskvě nelíbí proto, že kořováním“ Ruska od Bushovy vlády. znamená další pokračování amerického podílení se na Putin tedy není v žádném případě pragmatický evropské bezpečnosti. a racionální představitel opačné strany dialogu, kte- rého se v něm snaží hledat lidé Západu. Spojuje rus- Co určuje ruskou politiku ký národní zájem s mocenskou politikou, jejímž cílem je si podřídit sousední – blízké i méně blízké – země Tento stručný přehled ruské zahraniční politiky v ob- a bránit jim v poznání evropského vývoje. V jeho du- dobí od rozpadu SSSR vyvrací oblíbenou tezi západ- chu každé zpochybnění Ruska může plynout výhradně ních expertů na obou stranách Atlantiku, podle níž z podvratných intrik zosnovaných výhradně v cizině. Rusko „přitvrdilo“ své postoje, neboť Západ nebral Můžeme si všimnout, že podobné sklony ve spojení se ohled na ruskou přecitlivělost a Rusko podle oblíbe- závratným programem opětného vyzbrojování nemo- ného výrazu prezidenta Chiraca „pokořoval“. V letech hou nechávat sousedy Ruska klidnými, zejména pokud 1994–1995 se rostoucí nacionalismus ruské politiky tyto země zažívají těžkou hospodářskou krizi spojenou připisoval bombardování Srbů silami NATO; počína- s prudkým poklesem cen plynu. V téměř odzbrojené je rokem 1997 se vina přičítala rozšiřování NATO, Evropě, tváří v tvář Rusku vydanému napospas spole- v roce 1999 válce v Kosovu. Všechny tyto úvahy vy- čenským a politickým zvratům, by Putin mohl pro- cházejí z předpokladu, že ruský vývoj je ovlivňován jevit svou touhu po odvetě i jiným způsobem, než je vnějšími faktory, že je reakcí na tlak přicházející zven- bojkot mezinárodních summitů. čí. Toto vysvětlující schéma však nespočívá na zkou- mání faktů a nerespektuje ani běžnou chronologii. Ve Poznámky: skutečnosti, jestliže si podrobněji všimneme Jelcinova období, uvidíme, že sklouzávání ruské politiky k no- 1 Viz Treťjakov, Nezavisimaja gazeta, 4. dubna 1992 2 vosovětskému nacionalismu započalo prakticky sou- Z atlantického hlediska viz A. Zagorskij, „Zbavit se balastu“, Nouvelles de Moscou, 1. března 1992. Z eurasijského hlediska viz časně s jeho počátkem a vyplývá z dynamiky vnitřní A. Malašenko, „Rusko a islám“, Nezavisimaja gazeta, 22. února politiky. Jelcin od března roku 1993 požadoval, aby 1992. K syntéze viz A. Puškov, „Udržet naše pozice“, Nouvelles de mezinárodní organizace včetně OSN Rusku přiznaly Moscou, 1. března 1992. 3 „zvláštní práva jako záruku míru a stability na území Citováno v J. M. Baturin (ed.), Epocha Jelcina, Moskva, 2001, s. 471. bývalého SSSR“. 4 Ibid., s. 473. Stejným způsobem můžeme udělat křížek nad 5 J. Rusakov in Novoje vremja, 14.–15. duben 1993. slavným „komplexem obklíčení“, jenž Rusku ochotně 6 Oblastní výbor strany. ochotně připisují naši diplomaté, aby vysvětlili (a omlu- 7 Nezavisimaja gazeta, 1. duben 1992. 8 vili) jeho tvrdé zásahy v „blízkém zahraničí“. Jedná se Zastánci Ruska jako silné mocnosti. 9 J. M. Baturin (ed.), c. d., s. 475. o naprostý omyl, pokud jde o stav ducha a myšlenkové 10 Rozhovor in Argumenty i fakty, č. 42, říjen 1992. pochody ruských vládců. Od roku 2007 mají dojem, že 11 J. M. Baturin (ed.), c. d., s. 475. se nacházejí v postavení téměř ničím nezpochybnitel- 12 Primakov je specialista na arabský svět. Intrikoval, aby zmařil né síly a vnímají NATO „ne jako vojenský blok, ale jako politiku spolupráce Gorbačova se Spojenými státy v době irácké krize v letech 1990–1991. amorfní a změkčilý politický klub“, který odhalil svou 13 Viz Zavtra, č. 50, 1998. 26 slabost v Afghánistánu. Ve skutečnosti stále zjevnější 14 J. M. Baturin (ed.), c. d., s. 488. agresivita ruské politiky od roku 2007 vyplývá z analý- 15 Zakladatelskými státy jsou Ruská federace, Bělorusko, zy „korelace sil“ učiněné v Moskvě, na jejímž konci do- Kazachstán, Kyrgyzstán a Tádžikistán.

28 Kontexty 2/2013 Texty 29 16 Signatáři jsou Arménie, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, 24 Předseda volební komise byl krom jiného vyznamenán Uzbekistán, Rusko a Tádžikistán. Řádem Aleksandra Něvského! 17 Zavtra, srpen 2008. 25 Viz Irina Pavlova, „Oderžimosť deržavnostju“, grani.ru, 18 Cit. in Komersant, 5. prosince 2008. 22. května 2012, http://grani.ru/opinion/m.19781.html. 19 23. ledna 2012 Moskva a Damašek podepsaly smlouvu 26 Rozhovor D. Rogozina in Zavtra, 20. srpna 2008. na dodání šestatřiceti cvičných a bojových letadel Jak-130 (Ria Novosti, 23. ledna 2012). Commentaire, č. 139, podzim 2012, s. 725–734, z francouz- 20 Nový velvyslanec Michael McFaul, jeden ze strůjců restartu štiny přeložil Josef Mlejnek. ruskoamerických vztahů, je v hledáčku Kremlu od svého nástupu do funkce v lednu 2012, neboť je podezříván z toho, že chce Françoise Thomová je profesorkou současných dějin na podporovat demokratizaci Ruska. Sorbonně. Je uznávanou znalkyní ruských politických dě- 21 Reakce na vítězství prozápadního prezidenta Juščenka na jin i jeho politické současnosti. Mezi její nejznámější práce Ukrajině v roce 2004 po „oranžové revoluci“. patří Moment Gorbačov (1989) a Konce komunismu (1994). 22 Grani.ru, 12. ledna 2012. Přeložila a připravila k vydání knihu Sergo Beriji Můj otec 23 http://www.gazeta.ru/comments/2012_a_4017797.shtml Berija – uvnitř Stalinovy moci (1999).

28 Kontexty 2/2013 Texty 29 Byla podpora demokracie chybou? Liberalismus, arabské jaro a zaskočení neokonzervativci

J A

S tím, jak narůstá sektářské násilí na Blízkém východě, jak se Irák stále více dostává do íránské sféry vlivu, jak je Afghánistán zřejmě směrován k tomu, aby svou zkorumpovanou demokracii vydal do rukou teroristů a vrahů z Talibanu, a jak jsou americké zájmy a životy obětovány ve prospěch spouště způsobené takzvaným arabským jarem, může být užitečné udělat si přehled v tom, co tyto stále se prohlubující debakly znamenají pro neokon- zervativce a pro naše angažmá v šíření demokracie.

Začít bychom měli Irákem, v němž započal náš nejno- ně blížili jakési demokracii. Vznikly strany, konaly se vější výpad do sféry demokratického budování státu. volby, psala se ústava. Ale po míru, toleranci, osobních Od samého počátku tažení za osvobození Iráku od svobodách a utlumení násilných vášní, které – jak jsme Saddáma Husajna jsem byl stoupencem našich tam- doufali – měly následovat vzápětí po příchodu demo- ních snah a zároveň i jejich přímým aktérem. Poprvé kracie, nebylo téměř nikde ani slechu. Bylo zřejmé, že jsem odcestoval do Iráku v létě 2003 jako civilní pra- někde něco nefunguje. covník Pentagonu a v Iráku jsem strávil skoro celé po- O tom jsem se důkladně přesvědčil nedlouho poté, slední desetiletí, když jsem z něj konečně odjel až na co jsem poprvé přijel do Iráku, když jsem se setkal s ně- sklonku roku 2010. Od prvního dne iráckého tažení kolika členy iráckého parlamentu, kteří byli pověřeni jsem si byl jist, že tato válka je správná věc a že sku- sestavením nové irácké ústavy. Strávili jsme tři dny in- tečnost, že se v této části světa snažíme zasadit semín- tenzivními debatami o principu reprezentace, zdaně- ka demokracie, je věc velice správná. Protože jsem měl ní, federalismu, právech a náboženské svobodě, tedy sklon věřit, že všichni lidé touží po svobodě a že si za- o celém spektru problémů, o nichž jsme všichni vědě- sluhují sami si vládnout, myslel jsem si, že to, o co se li, že se na ně nový Irák bude muset zaměřit. V jedné snažíme, je dobré pro Irák a všechny Iráčany. Navíc chvíli jsem řekl cosi, co jsem považoval za samozřejmé kvůli tomu, že jsem se těšil, že budu svědkem, jak z tro- – totiž že důvodem, proč je při psaní nové ústavy nut- sek baasistické tyranie povstává demokratický národ, no vyvíjet takové úsilí, je potřeba zajistit, aby Irák měl jsem se domníval, že si dozajista vychováváme budou- dobrou demokracii, nikoli špatnou. cího přítele, ba možná dokonce i amerického spojen- Jeden z iráckých účastníků na mne pohlédl, jako ce. A protože jsem věděl, že liberální demokracie jen kdybych právě pronesl něco, co je nejen pomýlené, vzácně válčí s jinými liberálními státy, choval jsem na- ale přímo šokující. Zvedl ruku a řekl, že nemůže – že ději, že přátelský, demokracii milující stát bude důle- nedokáže – uvěřit tomu, co právě slyšel. Copak může žitý pro mír v regionu, který do té doby příliš mnoho existovat něco takového jako špatná demokracie? Co- míru nezakusil. pak Amerika neustále všem neříká, jak dobrá je demo- Brzy se ale jasně ukázalo, že propast mezi naším kracie? Copak to není ten důvod, proč jsou Iráčané očekáváním a politickou realitou se každodenně roz- zde – aby se zbavili svých starých způsobů a otevřeli šiřuje. Ano, je nepochybné, že jsme se v Iráku postup- dveře demokracii?

30 Kontexty 2/2013 Texty 31 Vezmeme-li v úvahu, v jakém duchu promlouvali demokracie. Pozitivní výsledky politického života se téměř všichni Američané disponující politickou auto- stanou skutečností právě skrze demokracii. Zdálo se, ritou, které jsem znal, byl vyveden z rovnováhy opráv- že jsme přesvědčeni o dvojím: za prvé, že demokracie něně. Tehdejší všeobecné vzrušení, jež Amerika poci- je formou vlády, ve které mají žít všichni lidé, a že de- ťovala nad možnostmi skýtanými demokratickým Irá- mokracie – na rozdíl od autokracie libovolného typu kem – které pak způsobilo ještě větší nadšení ohledně – je spravedlivá sama o sobě. A jelikož je spravedlivá, arabského jara – by nepochybně vedlo každého k do- ideje svobody, rovnosti, ochrany práv a tolerance jsou mnění, že zvyšování počtu demokratických států všude její bytostnou součástí. Demokracie je přirozená, de- ve světě je jedním z pilířů americké zahraniční politiky mokracie je cestou, jíž lidé dospívají ke spravedlivému a že je nanejvýš žádoucí samo o sobě. To, co do značné politickému životu, a demokracie bez jakýchkoli po- míry odstartovali neokonzervativní teoretici a co pro- chyb znamená svobodu. sazovala Bushova administrativa, se později, za další Za druhé jsme neustále působili dojmem, že jelikož administrativy, stalo úhelným kamenem americké za- je demokratická vláda přirozená, je také snadná. Svrh- hraniční politiky. Oběma administrativám, konzerva- něte tyrana, odstraňte vládnoucí třídu, sepište ústavu, tivní i liberální, celosvětová podpora demokracie při- pořádejte volby – a voilà, je tu Demokracie. padala jako skutečně velmi dobrá věc. To vše jen prozrazovalo, že způsob, jímž chápe- Jak odlišný je tento optimismus od stavu, který pa- me demokracii, je cizí demokratickým počátkům naší noval jen před několika desetiletími, kdy převládaly vlastní země a že se zároveň odcizil jakémukoli výkla- střízlivější názory a kdy téměř všichni chápali, že exis- du dějin, jedno zda starověkému či modernímu. Aby tují demokracie dobré i ty špatné. Kdysi každé školou se člověk nechal svést vzmáhající se vlnou demokracie, povinné dítko vědělo, že naše demokratická revolu- která zaplavuje celý svět, postačí, když přehlédneme ce, která vyústila v naši nezávislost a v demokratickou demokratické volby v Gaze, kde zvítězila teroristická ústavu, je věc dobrá – a že vysoce demokratická Fran- organizace rozhodnutá zničit svého svrchovaného sou- couzská revoluce, která vyústila v krutovládu a v uží- seda. Postačí, když zapomeneme, že v Pákistánu byla vání gilotiny, byla věcí špatnou. Dnes ale existují tací, svržena kvazivojenská vláda a že jeho nová, demokra- kteří jásají nad každým posunem k demokracii, k ně- tičtější vláda nyní hraje roli dvojího agenta ve válce muž v zahraničí dojde, aniž by se zamysleli nad tím, s terorismem, přičemž usiluje o další destabilizaci již zda je právě vznikající demokracie liberální či represiv- beztak nestabilního Afghánistánu. Postačí, když zapo- ní, umírněná či fanatická, dobrá či špatná.2 meneme, že v demokratičtějším Afghánistánu nezůsta- Co mne tedy vedlo k přehodnocení názoru, že nala ani jediná křesťanská instituce – jedno zda církev, stolení demokracie v Iráku a následně i na celém Blíz- dobročinná organizace či škola – a že „odpadlictví“ lze kém východě i mimo něj by bylo velice dobré? Prv- opravdu potrestat smrtí. Možná bychom měli chtít po- ním důvodem byla jasnozřivost mnoha Iráčanů, s ni- hlédnout na demokratické davy v Libyi, které popra- miž jsem pracoval v Bagdádu – zejména těch, kteří vují všechny černochy, muže i ženy, kterých se zmocní, se rekrutovali z řad sekulárních muslimů nebo patřili nebo na davy v Egyptě, které vypalují koptské chrámy k náboženským či etnickým menšinám. Na rozdíl od nebo které téměř každodenně demonstrují za zničení nás Američanů totiž věděli, že demokracie je prostě jen Izraele. A k tomu všemu docházelo ještě před nejno- další formou uspořádání moci. Chápali to, co je oči- vějšími útoky na americké konzuláty a ambasády, které vidné: že demokracie je prostředkem, někdy dobrým mají na svědomí životy Američanů. a někdy zase špatným, k dosažení skutečných cílů po- Tak co se tedy nepovedlo? Jak mohlo tolik přemýš- litického života – míru, blahobytu, spravedlnosti, svo- livých a politicky protřelých Američanů – včetně mno- body a bezpečí. ha mých neokonzervativních druhů – zastávat postoj, My Američané jsme ale trvali na tom, že všechny jehož dopady zrovna nevypadají, že by napomáha- tyto věci bez rozdílu budou následovat coby produkt ly svobodě, bezpečí či míru? Jak se mohlo tolik jinak

30 Kontexty 2/2013 Texty 31 pečlivých znalců dějin, studentů Lincolna a Tocquevil- žít ve svobodě. Nezdá se však, že by nám tyto příklady la, a oddaných stoupenců myšlenek amerických otců mohly objasnit skutečnosti, jichž jsme dnes svědky. zakladatelů, kteří byli nesmírně úzkostliví ve věci nápra- Ale proč? „Copak všichni lidé netouží po svobodě?“ vy vážných nedostatků demokratické vlády, tak blazeo- tážeme se. A předpokládáme, že odpověď je ano. Jen- vaně stavět k šíření demokracie kdekoli na světě?3 že odpověď zní ne. Někteří lidé, možná většina z nich, Dovolte mi, abych začal poněkud povrchně: V prv- upřednostňují jiné statky. Však také někteří lidé by byli ní řadě si myslím, že chybné bylo naše chápání vlády. raději svatí než svobodní, nebo by se raději těšili bezpe- Možná díky úspěchu, s nímž se budování demokracie čí než svobodě, nebo by před svobodou dali přednost potkalo v Americe, si nyní představujeme, že demo- pokynům, jak žít svůj život. Mnozí raději upřednost- kratickou vládu nemusíme budovat, nýbrž že k jejímu ňují útěšnost pádných odpovědí, jichž se jim dostalo, vzniku stačí pouhá vůle. před otevřeností a riziky svobody. Existují tací, kte- Na Blízkém východě se však tvrdě učíme, že v po- ří by nikdy ani nesnili o tom, že vůli imáma nahradí litice je jen málo věcí, které jsou těžší než vytvoření svou vlastní, nebo že by své tužby postavili nad zvyk- spravedlivé a stabilní demokracie. Nic nevyžaduje vy- losti a tradice svých rodin. Někteří lidé prostě milují vinout více umění, více lidského úsilí a více inteligence své okovy. než dobrá demokracie. Autokracie je snadná, a snad- Coby dobří Američané bychom mohli chtít říci, ná je i vláda tyranů či stařešinů nebo davů. Liberální že všichni lidé zasluhují svobodu. Avšak říci, že po ní a spravedlivou demokracii je ale těžké nastolit a ještě všichni lidé touží, je absolutně chybné. těžší udržet. Nicméně pokud se ptáme: „Copak všichni lidé ne- Co jiného ohledně vlády jsme ještě nedokázali po- chtějí být svobodní?“ ptáme se úplně špatně. Správ- chopit? Nu, tou nejočividnější chybou bylo, že jsme ná otázka zní: „Chcete, aby vaši sousedé byli svobod- tak bezstarostně propojili a ztotožnili demokracii se ní?“ Jestliže odpověď zní: „Můj soused uctívá falešné- svobodou. Výše jsem napsal, že rozkvět liberálních de- ho boha,“ nebo: „Kmen mého souseda je plný zlodějů mokracií po celém světě je prospěšný jak pro naši vlast- a úkladných vrahů a musí být vyhlazen,“ nebo: „Ná- ní bezpečnost, tak i pro bezpečí svobodných zemí všu- zory mého souseda dovedou tento národ k věčnému de jinde. Tím rozhodujícím konceptem však je „libe- zatracení,“ pak si můžete být jisti, že podstata, na níž rální demokracie“, nikoli prostě jen „demokracie“. lze vystavět skutečně svobodnou a liberální demokra- V dnešní politice je jen máloco jasnější než skuteč- cii, prostě chybí. nost, že to, co jsme na Blízkém východě povzbuzovali Musíme chápat, že demokracie je vláda lidu. A de- a podporovali, a za co jsme dokonce bojovali a umí- mokracie více než jakákoli jiná vláda přebírá povahu rali, nejsou liberální demokracie. Ženy, stoupenci se- svého lidu. Pokud jsou ale lidé netolerantní či fanatic- kularismu a křesťané jsou stále více obtěžováni a sou- ky sektářští, jestliže jsou zvyklí, že se jim říká, jak mají ženi, a dokonce i v rámci samotné převládající regio- žít, místo aby svou budoucnost utvářeli sami, jestliže nální kultury jsme svědky toho, jak jsou každoden- všechny výměny názorů mezi lidmi chápou jako hru ně pronásledovány malé islámské, kmenové a etnické s nulovým součtem, přičemž každý sousedův úspěch menšiny. Naše představa, že svržení autokracie a pří- je jejich ztrátou – nebo pokud jim chybí jakékoli vlas- chod demokracie znamenají také příchod svobody, tenectví, skutečná láska k bližnímu a ochota ke kom- byla prostě chybná. promisu – pak je téměř nemožné, aby mezi takovými Ano, my neokonzervativci bychom mohli pouka- lidmi liberální demokracie zapustila kořeny. zovat na osvobození východní Evropy od sovětské nad- Do této chvíle byl můj esej přemítáním o dvou pro- vlády nebo na budování liberální demokracie v Ně- blémech, jimž čelíme při snaze šířit liberální demo- mecku a Japonsku po druhé světové válce, nebo do- kracii v zahraničí. První problém je politický: Už od konce na skvělý úspěch hnutí za občanská práva zde dob otců zakladatelů jsme chápali, že ochrana a růst v Americe, a dokazovat tak, že všechny národy si přejí svobody vyžadují určité instituce a určité politické

32 Kontexty 2/2013 Texty 33 mechanismy. Lpíme na vládě regulované mechanis- jež nás učily spolupracovat. Bojovali jsme ve válce za mem brzd a rovnováh, nezávislém soudnictví, psané revoluci s britskou korunou – ve válce, v níž snad tře- ústavě včetně vynutitelné Listiny práv, pravidelných tina našich občanů byla na britské straně, a přesto se volbách, federalismu, místní správě, pulsujících ob- po válce nekonaly žádné veřejné tribunály, nedošlo čanských institucích a především na odluce církve od k žádnému vzájemnému obviňování, nevznikly ma- státu nikoli proto, že představují naše principy, nýbrž sové hroby. Postupovat opačně – tedy začít demokra- proto, že díky jejich účinnosti jsme dali slušné a svo- tickou vládou a doufat, že jejím působením vyrostou bodné vládě možnost vzkvétat. Jsou ty stejné instituce lidé s demokratickými postoji a návyky – je zpravidla nezbytné i jinde? Samozřejmě nikoli. Má-li však de- čirým bláznovstvím. mokracie mít jakoukoli naději být zdrženlivá, tolerant- Levice, která tak často mluví o důležitosti různosti, ní a spravedlivá, je určitá forma politické umírněnosti multikulturalismu a kultury, by tuto skutečnost měla a kontroly nadměrné moci většiny zásadní. chápat lépe než pravice. Avšak i když liberálové tvr- Kromě institucí je nejdůležitější politickou součástí dí, že chápou formativní povahu kultury, jen vzácně demokratické svobody – jak to důkladně vyargumen- proniknou dále pod povrch. Občas převládnou pozů- toval James Madison – pluralismus. Je-li národ spíše statky zahálčivého marxismu, jež levici skýtají příhod- rozdělen, místo aby byl pluralistický, pak liberální de- nou, leč falešnou výmluvu, že nepokoje a válka jsou mokracie selže – a nezáleží na tom, zda se taková ba- zapříčiněny chudobou, nezaměstnaností a kapitalistic- riéra nachází mezi bohatými a chudými, nebo mezi kým vykořisťováním. Zdá se, že levice by byla raději, katolíky a protestanty, mezi farmáři a rančery či mezi kdybychom jiné kultury oslavovali, místo abychom se věřícími a nevěřícími. Tam, kde se vytvoří většinová jim snažili porozumět – vždyť pokud jim porozumíme, skupina zaníceně hájící určité zájmy a zároveň i sku- mohlo by se stát, že o nich budeme vynášet své soudy, pina menšinová, menšina pokaždé prohraje.4 Je smut- nebo se dokonce postavíme proti nim. Především ale nou skutečností, že v různých národech procházejících levice, navzdory své oddanosti kladům multikultura- „arabským jarem“ jsou bariéry rozesety všude a pluralismu, jen výjimečně připustí, že kultura – a to zejmé- lismus je až příliš vzácný. na kultura náboženská – utváří národ a formuje také Je-li však polovina celého problému povahy politic- povahu lidu. ké, pak ta druhá – a mnohem více matoucí – polovi- Je to totiž právě povaha kultury, jež utváří tužby ob- na má povahu kulturní. My politologové máme jaký- čanů a povahu jejich demokracie. Kultura, která nedá- si profesní blud: myslíme si, že to, pod jakým typem vá příliš prostoru náboženské či intelektuální svobodě vlády lidé žijí, formuje jejich kulturu. Vlastně věříme, a v níž zachovávání příkazů imámů či náboženských že politický život utváří lidskou povahu. Proto si také učenců je věcí nedotknutelnou, kultura, která věří, že myslíme, že aristokracie vytvářejí lidi s aristokratický- její povinností vůči Bohu je trestat nesouhlas, zabíjet mi tužbami, že tyranie utvářejí kulturu strachu a zá- odpadlíky a likvidovat každého, kdo je považován za vislosti, v níž jsou lidé špatní a bezcharakterní, a že de- nepřítele Boha, kultura, ve které chybí niterná akcep- mokracie formují lidi mírumilovné a že napomáhají tace odlišnosti – takové kultury vychovají neliberální porozumění odlišnostem. Ale možná to prostě funguje osoby, jež lze jen stěží považovat za silné kandidáty na obráceně. Vždy na mne působila hlubokým dojmem vytvoření skutečně liberální a svobodné demokracie. poznámka Alexise de Tocquevilla, že Američané byli na V této věci ale není bez chyby ani pravice. Zejmé- cestě stát se demokratickým národem dávno předtím, na neokonzervativci vzhledem k důrazu, který kladou než ustavili demokratickou vládu. Zasedali jsme v po- na univerzální podobu lidské povahy a lidských tužeb rotách ještě v době, kdy jsme byli kolonií, a předtím, a na druhotný charakter kultury, nevnímají skutečně než jsme vynesli soud nad našimi spoluobčany, jsme ústřední roli, kterou kultura má při utváření lidských v nich naslouchali oběma stranám. Disponovali jsme životů. Až příliš často spíláme multikulturalismu a vy- profesními, občanskými a společenskými institucemi, hlašujeme, že je důležité vědět, že všichni lidé sdílejí

32 Kontexty 2/2013 Texty 33 tutéž lidskou přirozenost. Jsme ti první, kdo prohlašu- různých odstínů a s jakoukoli dominantní etnickou jí, že právě tak, jako oheň hoří stejně v Řecku i v Per- či kmenovou skupinou, jež bude zrovna u vesla. To, sii, tak i u lidí platí, že ve svém nitru jsou stejní po co dle našich představ mělo do tohoto regionu vnést celém světě. řád a stabilitu, přivodí přesný opak: směsici nestabili- Avšak kultura a zvyky jsou, jak ve svých Myšlenkách ty a represí. napsal Pascal, „druhou přirozeností“. Kultura není jen Politika si však nestabilitu oškliví. Anarchie a chaos cosi, co má vliv na to, jak se oblékáme, co jíme a jak se nikdy nepřinášejí trvalý řád. Brzy z nich povstane řád díváme na svět. Je to fenomén, který má sílu samotné nový, který ale nebude demokratický. Navzdory ohro- lidské přirozenosti. Kultura – dnes zejména nábožen- mení a úžasu, které pociťujeme při pohledu na událos- ská kultura – předurčuje názory a tužby člověka, to, co ti arabského jara, budeme brzy svědky toho, jak se tyto považuje za spravedlivé a co za nečestné. národy (a je smutné, že včetně Iráku a hlavně Afghá- Třebaže konzervativci mohou mít pravdu v tom, nistánu) navracejí tam, odkud vyšly: k utlačovatelské že spravedlnost a práva jsou univerzální a že dobro vládě jedné strany, autoritativního vládce či nábožen- a zlo nezávisí na dějinných okolnostech či na kultur- ského despoty. Rozdíl bude jen v tom, že Amerika ztra- ně podmíněném světonázoru jakékoli konkrétní oso- tí veškeré spojence, které snad měla v dobách předcho- by, skutečností zůstává, že názor na to, co je pro da- zích tyranských režimů, uškodí některým svým krát- ného jednotlivce spravedlivé a nespravedlivé a co ho kodobým národním zájmům a možná i způsobí trvalé ponouká k činu, je vždy formován spíše jeho kultu- škody těm nemnohým opravdovým spojencům, které rou než objektivně chápanou pravdou. To znamená, v tomto regionu má. že ačkoli láska ke spravedlnosti může být přirozená Ne vše je ale nenapravitelně ztraceno. Národy i li- pro všechny lidi, obsah a význam termínu spravedlnost dé se mění. Náboženská tolerance nebyla vždy cha- jsou mnohem častěji určovány zvyklostmi a kulturou rakteristickým rysem Západu – vzešla z neskutečných než prostřednictvím argumentů a �lozo�e. To, co lidé hrůz náboženských válek šestnáctého a sedmnáctého vědí a na základě čeho jednají, plyne z toho, co je dle století, spojených s rozmachem obchodu a s rozvojem jejich kultury – a znovu je třeba říci, že hlavně kultury liberální, tolerantní �lozo�e. V minulém století jsme náboženské – dobré nebo zlé, ušlechtilé nebo haneb- dokonce viděli, jak autoritativní vládci, nominálně vy- né. Čím to je, že my Američané, jak se zdá, vždy za- znávající islám, prosazují vzdělávání a osvobození žen, měňujeme to, co jsme se naučili z našich náboženství, ochraňují náboženské menšiny a pracují na sekulariza- dějin i mravoučných příběhů, s univerzálními lidský- ci každodenního života. Kultura sice je nesmírně moc- mi přikázáními? ná, ale může se změnit. Je prostou skutečností, že svoboda a demokracie Je však smutné, že snaha o prosazování demokracie mají své politické, společenské a kulturní předpokla- v národě, který je silně sektářský, netolerantní k odliš- dy a že existují některé národy – vlastně mnoho ná- nosti a skeptický k rovnosti, jež každému bez rozdí- rodů, kde takové předpoklady spravedlivé a svobodné lu skýtá důstojnost a svobodu, může demokracii spíše demokratické vlády chybějí. překážet než aby jí napomáhala. Jak optimističtí bychom měli být ohledně vyhlí- Měla by Amerika pokračovat ve svém úsilí šířit de- dek liberální demokracie v dnešním světě? Pokud se mokracii v zahraničí? Ano, ale pouze za velmi speci�c- lze vůbec nějak poučit z historie, pak se v konečném kých okolností a jen tehdy, přestaneme-li si automa- důsledku stane, že se bouřlivé vlny arabského jara nej- ticky myslet, že každý dav, který se postaví autokratic- spíše neztiší a že nepovedou k trvalému rozmachu de- kému vládci, se skládá z „hrdinů a vlastenců“. Cení si mokratického života, nýbrž že učiní život chaotičtěj- ti lidé, kterým bychom pomáhali, svobody a byli by ším. Stoupenci starého režimu, armáda, zastánci seku- ochotni za ni bojovat? Nebo, což je ještě důležitější, larismu a liberalismu, jakož i některé náboženské a et- jsou ochotni bojovat za svobodu svých spoluobčanů nické menšiny se i nadále budou střetávat s islamisty a jsou schopni s nimi žít a pracovat bok po boku? Jsou

34 Kontexty 2/2013 Texty 35 ochotni akceptovat takovou vládu, která vládne v du- všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, reálný život, jak chu zákonů, jež demokratické většině dávají moc, ale v Americe opravdu probíhal, byl stejně tak očividně zároveň ji omezují? A přejí si nadto žít v míru se svými zcela jiný. sousedy za hranicemi vlastního státu? Jestliže odpo- Za skutečnost, že liberální demokracie v Americe věď na všechny tyto otázky zní ano, pak a jedině tehdy nakonec uspěla, tedy částečně vděčíme několika fak- může mít smysl pomáhat za cenu naší krve a peněz. torům, které s povahou amerického národa nemají nic společného. Prvním z těchto faktorů byl konsensus, který na počátku ze samotné otázky liberalismu udě- REAKCE ABEHO GREENWALDA5 lal akademickou záležitost. Roku 1787 bylo rozhod- nuto, že pokud jde o námitky proti otroctví, nebude se John Agresto je svém pojednání o podpoře demokracie k nim dalších dvacet let vůbec přihlížet. Vždyť pokud ze strany Spojených států výrazně provokativní a v ně- by člověk v době zakládání amerického státu měl být kterých bodech má nepochybně pravdu. Nejdůležitější věrný liberálním hodnotám, býval by musel dozírat na ale je, že – jak Agresto správně tvrdí – na muslimském odstranění otroctví. Blízkém východě je liberalismus cílem, který je více žá- Dalším faktorem, kterému můžeme připsat podíl doucí než demokracie. na konečném rozkvětu liberalismu, je jeho zakořeně- Úplně totéž napsal na našich stránkách v roce 2004 nost v našich zakladatelských dokumentech. Mecha- James Q. Wilson: „Svoboda – tedy liberalismus – je nismy sebezdokonalování, jež jsou součástí naší ústavy, důležitější než demokracie, protože svoboda lidem nám dovolují, abychom naši demokracii od jejích po- dává příležitosti.“ Avšak ze všech politických uspořá- čátků až do současnosti stále dolaďovali. Není pochyb dání jedině demokracie takovou svobodu chrání, a za- o tom, že naše ústava i Prohlášení byly výrazem liberál- sluhuje proto sama o sobě postavení význačnější než ní kultury, kterou John Agresto popisuje. Této kultu- to, jaké jí dopřává John Agresto. I této skutečnosti si ře však nejlépe porozumíme v jejích celkových souvis- všímá Wilson: „V dlouhodobém výhledu … je demo- lostech, se všemi jejími rozpory a omezeními. Úspěch kracie pro svobodu klíčová, protože žádný politický našeho liberalismu bychom neměli chápat jako něco režim nebude dlouho zachovávat svobody, které nám neuniknutelného, nýbrž jako věc, která je křehká dal, pokud svírá moc neotřesitelně.“ a nepravděpodobná. O nestálém vztahu liberalismu a demokracie lze Třetím faktorem je občanská válka. Američané smysluplně přemýšlet právě jen s ohledem na onen shledali, že jsou tak zatvrzele rozděleni, že otázka, jak „dlouhodobý výhled“. Třebaže toto konstatování pla- dosáhnout svobody pro všechny, mohla být nakonec tí především o muslimském a arabském světě, je jen rozřešena jen za pomoci dalekosáhlého zabíjení. o trochu méně pravdivé, pokud jde o vlastní americ- Posledním faktorem, neviditelným, který se prolíná ký experiment se svobodou. Nehledě na Tocquevillo- všemi ostatními, je plynutí času. Od dob otců zakla- vu charakteristiku liberálního amerického lidu existo- datelů trvalo skoro dvě stě let, než legislativa ustavená vala celá řada soudobých předpovědí zdůrazňujících, ve věci občanských práv americké demokracii vnutila že vzhledem k odbojné a nepřátelské povaze prvních prakticky aplikovaný liberalismus. Američanů nevyhnutelně nastane celonárodní vřa- Jak tohle vše souvisí s Irákem a s arabským jarem? va. Ještě trefněji lze říci, že pokud byste Američanům Nedokonale, leč výmluvně. Za ideálních okolností je z osmnáctého století položili onu – jak říká John Agre- demokracie politickým projevem liberálního národa. sto – „správnou otázku“ („Chcete, aby vaši sousedé Avšak za okolností, kterým k ideálu něco chybí – a ji- byli svobodní?“), většina z nich by určitě nedokáza- né v reálném světě neexistují – demokracie může být la dát správnou odpověď, tedy alespoň pokud se týká jediným nástrojem, jak politiku v určité zemi otevřít jejich sousedů z řad černochů, Indiánů a žen. Třebaže možnosti, že v ní zavládne liberalismus. Toto konsta- Prohlášení nezávislosti považovalo za samozřejmé, že tování je do určité míry pravdivé i ve vztahu k našim

34 Kontexty 2/2013 Texty 35 vlastním dějinám a k dějinám mnoha jiných demokra- Jestliže si demokracii můžeme představovat jako cií na Západě i na Východě. Jak poznamenává Agresto, dveře, jimiž lze letmo nahlédnout do liberální budouc- Francouzská revoluce byla krvavým vzmachem nelibe- nosti, pak tu největší naději, jak tuto budoucnost vidět rální demokracie; změnila však povahu politické de- lépe a důkladněji, skýtá angažovanost Ameriky. Tam, baty a časem do Francie dorazil liberalismus. Muslim- kde Spojené státy dodržují své závazky vůči liberalis- skou demokracií, na kterou nejraději odkazujeme, je mu, dochází k zázračným proměnám. Ale tam, kde Turecko – to ale bylo nejdříve demokratické a teprve tak Američané nečiní, se neděje nic. Jednají-li někde velmi druhotně „liberální“. Američané nedůsledně, jsou rozporuplné i výsledky. S příchodem islamismu však všechna historická Mezi národy prožívajícími arabské jaro (v nichž ně- srovnání ztrácejí značnou část své předpovědní síly. které volby ukazují na slibnou, třebaže nedostatečnou Politický islám do institucí toho kterého národa ne- podporu neislamistických stran) americký vliv téměř zasévá liberalismus, nýbrž netoleranci a barbarství. úplně chybí. A třebaže není snadné tuto situaci napra- Muslimské bratrstvo se v ničem nepodobá otcům za- vit, nedává nám ani žádný důvod, proč teokraty jedno- kladatelům. A ústava, kterou stvoří, pravděpodobně duše prohlásit za demokraty a pokračovat, jako kdyby nebude obrazem té naší. Mnoha obhájcům prosazo- se nic nedělo. Takoví my nejsme. vání demokracie ze strany Spojených států by prospě- John Agresto píše, že „zejména neokonzervativci … lo, kdyby věnovali pozornost jasným postojům Johna nevnímají skutečně ústřední roli, kterou kultura má při Agresta v této věci. Je ovšem zcela zřejmé, že s islamis- utváření lidských životů“, a naznačuje, že toto selhání tickými předáky musíme jednat – to ale můžeme činit, se odrazilo v problematickém vývoji v Iráku. Nemá- aniž bychom je prohlašovali za demokraty či liberály. me ale žádnou známku toho, že takové neporozumění Když mluvíme o umírněném Talibanu nebo o liberál- mezi neokonzervativci bylo nebo je dominantní. Jak ním Muslimském bratrstvu, ustupujeme tak od naše- ve skutečnosti napsal Wilson: „Kultura a ústava mo- ho pojetí svobody a demokracie – a skutečným mus- hou svobodu vytvořit, demokracie ji chrání a rozšiřu- limským liberálům ukazujeme, jak jsme snížili naše je.“ Skutečnost, že mnozí neokonzervativci byli ohled- měřítka. ně podstaty irácké kultury příliš optimističtí, může- Bojím se však, že Agrestova analýza nejvíce škodí me oprávněně kritizovat; takový názor však v žádném právě těmto muslimským liberálům. Roku 2010 jasná případě nebyl jednomyslný a navíc jeho nejrůžovější většina Iráčanů v parlamentních volbách hlasovala pro verze byly často formulovány ve vášnivých debatách neislamistickou koalici. Tento pozoruhodný úspěch v diskusních pořadech a podobně. Samozřejmě, že ti byl znevážen zkorumpovanými iráckými představiteli neokonzervativci, kteří tvrdili, že pokud bychom po (kteří si vyděračsky přivlastnili politický proces i vlá- pádu Saddáma Husajna měli v Iráku příliš málo vojá- du), bylo by ale tragédií, kdybychom ho měli znevážit ků, mělo by to katastrofální důsledky, byli zčásti mo- i my. Právě v tomto hlasování se totiž nejjasněji pro- tivováni obavou, že součástí irácké kultury jsou i síly, jevila naděje v liberální Irák. Tajné hlasování jedno- jež by s liberalismem a demokracií bojovaly na život značně skoncovalo s obviňováním, že arabská kultura a na smrt. I tak lze ale události, jako jsou úspěšné irác- a americké cíle jsou neslučitelné, a vyzdvihlo odvahu ké volby, interpretovat jedině jako důkaz, že v Iráku a ušlechtilost všech Američanů, kteří bojovali a umíra- existuje přinejmenším schopnost liberalismus vnímat li, aby pomohli ke zrodu svobodě v Mezopotámii. – ovšem názory na to, jak tuto schopnost co nejlépe Avšak americká administrativa – místo aby se sna- rozvinout, jsou různorodé a neustále se mění. žila ochránit příslib obsažený v onom hlasování – se Abychom se dokázali potýkat s reálným světem, k němu obrátila zády a nechala irácké představitele musíme se k povaze muslimského Blízkého východu likvidovat tužby Iráčanů. Toto selhání bychom však stavět střízlivě. Zároveň ale musíme chápat Američany. měli předhazovat výhradně americkým činitelům, ni- Pro liberální charakter Ameriky, jak ho John Agresto koli řadovým Iráčanům. popisuje, nicméně nemáme pádnější důkaz než naši

36 Kontexty 2/2013 Texty 37 neschopnost zůstat nezaujatými pozorovateli tyranie, jsou tolerantní vůči různým náboženským názorům, respektují zneužívání lidských práv a utrpení. V této chvíli jsou práva, chovají jisté pochopení pro vládu zákona a jsou víceméně mírově naladěny ke svým sousedům. Spojené státy plně zaujaty svými vnitřními záležitostmi 3 Pamatujme si, že otcové zakladatelé nám mohli dát a znepokojeny již deset let trvajícím válčením. Časem demokracii, která přežívá již více než dvě stě let, protože měli tak se však nejspíše ukáže, že lhostejnost ke spoušti způso- jasno v tom, jaké jsou do očí bijící „defekty“ demokracie, které následně vyžadují pečlivě zkoncipované „nápravné prostředky“. bené neliberálními režimy se stane jak praktickým rizi- 4 kem, tak i zdrojem zahanbení. Opět budeme aktivně Jedinou výjimkou, navíc stěží útěšnou, je situace, kdy je menšina podporována brutalitou a terorem. V takovém případě (a nedokonale) podporovat demokracii. Avšak je-li to, žádná většina, dokonce ani ta nejspravedlivější, nemůže obstát. co o kultuře ve svém pozoruhodném eseji tvrdí John 5 Abe Greenwald je vedoucím redaktorem časopisu Agresto, správné, nemůžeme vlastně dělat nic jiného Commentary. než jednat ve shodě s tím, co tvrdíme my.

Z anglického originálu „Was Promoting Democracy a Mistake? Poznámky: Liberalism, the Arab Spring, and the mugging of neoconser- vatives“, Commentary, November 2012, přeložil Pavel Pšeja. 1 První části této analýzy jsou obsaženy v autorově knize Mugged by Reality: e Liberation of Iraq and the Failure of Good Intentions (Encounter). John Agresto v roce po osvobození Iráku sloužil jako 2 Abych předešel protiargumentu, že to, co je „dobré“ hlavní poradce iráckého Ministerstva vyššího školství a vě- a „špatné“, je věcí názoru a že to vše je prostě jen otázkou střetu deckého výzkumu. Následně se stal zakládajícím členem mezi mými hodnotami a hodnotami někoho jiného, chci zde správní rady, prefektem, úřadujícím kancléřem a děkanem vyložit, jaké jsou moje „hodnoty“: upřednostňuji ty národy, které fakulty Americké irácké univerzity v kurdské části Iráku.

36 Kontexty 2/2013 Texty 37 Za pluralitní vzdělávání Alternativy ke vzdělávacímu monopolu �nancovanému státem

A R B

Redakce Kontextů považuje za jednu ze svých současných priorit otázku školství a vzdělávání. K zásadním pro- blémům, a to celosvětově, patří koncepce tzv. světonázorově neutrální výuky, vztah státních, privátních a cír- kevních škol a v neposlední řadě vztah mezi právy a povinnostmi rodičů a školy. Uvedenými tématy se zabývá následující text na příkladu školských institucí ve Spojených státech.

V různých zemích se státní školství chápe různě. Ve Jiné liberální demokracie zvolily jiný přístup. Od Spojených státech to znamená vládou placené a vládou 19. století si většina západních zemí vytvořila centra- poskytované vzdělání a toto vzdělání je považováno za lizované normy a �nancování, přičemž byly podporo- ideologicky neutrální, ačkoli ve skutečnosti odráží tra- vány různé instituce s nejrůznějšími vzdělávacími po- dici progresivního vyučování silně ovlivněnou tako- jetími, náboženskými a kulturními požadavky i slo- vým přesvědčením a �lozo�í vyučování, které mnoho žením studenstva. Nizozemský stát dnes podporuje Američanů odmítá. Není divu, že se dnes o podobu stejnou měrou více než třicet typů škol a v Anglii více vzdělání poskytovaného státem vede velký boj. Vede se než 60 procent židovských dětí chodí do židovských i v jiných demokratických státech, ale méně vyhraně- škol placených ze státního rozpočtu. Téměř čtvrtina ně, protože pro ně „státní školství“ znamená vzděláva- italských škol je nestátních, ale státem plně �nanco- cí pluralismus, tedy státní podporu různých institucí, vaných. Izraelské státní školy jsou jak náboženské, tak které odrážejí celou škálu názorů a závazků. sekulární, s vyučovacím jazykem hebrejštinou nebo Před sto padesáti lety americké elity v souvislosti arabštinou, a vláda přispívá do rozpočtu téměř všech s přílivem přistěhovalců (většinou chudých, národ- nestátních škol 55 až 75 procenty. V takových zemích, nostně určitelných katolíků) dospěly k závěru, že jeden jakými jsou Austrálie nebo Švédsko, roste různorodost národ lze z mnoha národností vybudovat pouze za- školství exponenciálně a v některých indických pro- vedením jednotného, státem prosazovaného modelu. vinciích se zavádějí tzv. vzdělávací vouchery.1 I když byl s ohledem na náboženskou svobodu vážně Různé skupiny a jejich školy většinou mají společ- zpochybněn, víru v jednotné a obecné vzdělání a jeho ný prvek, a sice celostátní (případně regionální) osno- schopnost vytvořit z pestrobarevných skupin občany vy a �nancování, takže děti ve zcela odlišných třídách máme tak hluboko zakořeněnou, že si státní školství jsou vedeny podle stejných občanských i naučných zá- nedovedeme představit jinak. měrů. Takové osnovy vytyčují spíše obecné než dílčí Protože v americkém státním školství od polovi- cíle (například v anglické literatuře osvojit si znalost ny 20. století převládá sekularistický názor, pro mno- jistého žánru, ne rozebírat jednotlivé sonety) a bývají ho Američanů „sekulárnost“ automaticky znamená projednávány na celostátní a regionální úrovni. totéž co „neutralita“. Některé náboženské skupiny Americké vzdělávací inovace z poslední doby – tzv. na to reagovaly zakládáním paralelních vzdělávacích charterové školy2, systém voucherů, internetové vzdě- institucí. lávání, Teach for America – mají za cíl mnohostrannost

38 Kontexty 2/2013 Texty 39 ve vzdělání, ale mají své hranice. Pro uskutečnění trva- projevit sebe sama, reformovat společnost nebo se du- lých, strukturních změn by bylo zapotřebí rede�novat chovně rozvíjeli – abychom vyjmenovali jen některé „veřejné školství“ tak, aby znamenalo veřejně �nanco- z cílů, které byly formulovány za posledních sto let. vané a podporované vzdělání, ne jen výhradně veřejně Sice se navzájem nevylučují, ale v praxi se většinou kla- poskytované. To by na druhé straně vyžadovalo jinou de důraz na některé a ostatní se jim podřizují. politickou �lozo�i, tedy zaměření na takový model Přední učitelé v dobách prvních republik zastáva- vzdělávání, který by spíše než na státním řízení stál na li názor, že vzdělání je tu proto, aby dalo všem stej- občanské společnosti. né příležitosti a tím, že mezi lidi rozšíří aristokratické Je třeba zdůraznit, že vzdělávací pluralismus nezna- a humanistické normy, vychovalo moudré občany. So- mená vyučování náboženství, i když k němu nábožen- ciální darwinisté z konce 19. století tvrdili, že vzdělání ská různorodost patří, stejně jako mnohostrannost se- má „připravit děti pro život“ v průmyslové společnosti, kulární, �lozo�cká i pedagogická. Není to ani syno- a ne vést je k nadčasovým otázkám. nymum pro „privatizaci školství“. Spíše jde o uznání Romantikové přesvědčení o pokroku po Rousseauo- oprávněnosti různých požadavků i zájmu společnosti vě vzoru dávali přednost (a stále dávají) vzdělání jako na výchově budoucí generace. cestě k vyjádření sebe sama a chtějí udržet dětskou vro- Vzdělávací pluralismus jistě nevyřeší všechny pro- zenou přirozenost, ne hledat moudrost nebo poučení. blémy amerického školství, a naopak přidá své vlastní. Radikálové od 20. let 20. století uznávali vzdělání jen Přinejmenším však otevřeně uznává, že se vzděláním do té míry, nakolik bylo užitečné pro „revoluční pra- je vždy spojeno nesmírně mnoho hodnotících úsud- xi“. Naopak zastánci charakterové výchovy prosazují ve ků, a je velkorysou nabídkou celé škály názorů a pře- vyučování naprosté prvenství tradičních hodnot. svědčení, která demokratické politické �lozo�i Spoje- Američané se sice shodli na cílech vzdělávání, ných států odpovídá více než současný systém. I když ovšem naše názory na to, co je u dítěte nejdůležitější se někteří lidé obávají, že takový pluralismus bude zna- a jaká je úloha učitele, vedly k dalším těžko překona- menat nejednotnost a studenty po vzdělávací stránce telným rozporům. V americkém školství s největší si- poškodí, praxe ukazuje, že pluralismus je často po ob- lou plály dva spory – jeden mezi tradicionalisty a pro- čanské i naučné stránce účinnější. gresisty a druhý mezi náboženským a sekulárním pří- Vzdělávací pluralismus je i poctivější než dnešní stupem. Vznikly již na počátku minulého století, ale systém, protože uznává, že vzdělávání je vždycky ovliv- dodnes nezeslábly, naopak. něno různými názory na to, k čemu slouží, kdo vlast- Tradicionalisté považují dítě za úrodnou půdu pro ně je dítě, jakou roli hraje ve škole učitel a jak školní znalosti, které mu pak umožní účastnit se dospělé de- ovzduší tyto názory odráží. Jak napsal teoretik vzdělání baty a otevírají mu dokořán dveře k tomu, co život Charles Glenn ve svém díle e Myth of the Common nabízí. Většinou prosazují chronologicky řazené učeb- School: „Formální výuka … předkládá obrazy skuteč- ní osnovy, vysoké studijní požadavky na všechny stu- nosti, které nutně odrážejí volbu jednotlivce – co je denty a u učitelů spíše předmětovou než pedagogickou jisté a co je s otazníkem, co je důležité a co nestojí za aprobaci. Zastánci progresivního učení se naopak na zmínku. Ve vyučování žádná stránka nemůže být čistě dítě dívají jako na studnici poznatků, ne jako na pří- neutrální.“ Všechny stránky vyučování pracují, i kdy- jemce informací, které někdo jiný považuje za důleži- by jen nenápadně, s podobnou schematizací, a proje- té. Před tradičními osnovami dávají přednost takovým, vuje se tím jistá vzdělávací �lozo�e. Z různosti, která které rozvíjejí společenské dovednosti nebo tvůrčí pro- působí v americkém školství, se můžeme poučit. jev. Jsou přesvědčeni, že výuka s méně přesně vyme- Prvním sporným bodem je odpověď na otázku, zenými cíli vede studenty ke kritickému myšlení, a to k čemu je vzdělání dobré. Odborní teoretikové tvrdí, způsobem, který v tradiční výuce chybí. že se vzděláváme, abychom byli občany, abychom pře- Podle zastánců sekulárního vzdělání je dítě v první žili, našli povolání, společensky se přizpůsobili, uměli řadě samostatný jedinec, a proto nesmí být v tak osobních

38 Kontexty 2/2013 Texty 39 otázkách, jako je náboženská víra, nijak násilně ovliv- demokraciích je toto aktuálně platná �lozo�e. Naopak ňováno. I když je sekulární pedagog sám věřící, vyhý- Spojené státy zavedly model státem řízeného školství, bá se možnosti náboženské indoktrinace v přesvědčení, v němž vláda prosazuje své vlastní pojetí hodnot bez že úkolem učitele je dítě emocionálně a intelektuálně ohledu na ostatní. vzdělávat, ale ve věci náboženské víry zůstat naprostým Další možný pohled na věc je třídění na „republi- agnostikem. Věřící ovšem tvrdí, že děti jsou bytosti ne- kánský“ a „liberálně-pluralistický“ sekularismus, jako jen rozumové a citové, ale i spirituální, takže opomíjení to dělají Jocelyn Maclure a Charles Taylor ve své kni- otázek víry je také svého druhu indoktrinace. ze Secularism and Freedom of Conscience. Republikán- Progresivní přístup začal ovládat pedagogické školy ská verze, která se uplatňuje ve vzdělávacím systému a školské úřady ve 20. letech 20. století. Na současnou Spojených států a (do jisté míry) Francie, podporuje debatu o vzdělávacích standardech je třeba se dívat ve všeobecnou občanskou identitu bez ohledu na parti- světle toho, že dnešní učitelé často prošli progresivní kulární zájmy. Liberálně-pluralistická verze, jíž se řídí pedagogikou, ale dnešní zákonodárci po nich chtějí, vzdělávání ve většině ostatních demokracií, povoluje aby učili podle pevněji předepsaných osnov a prosa- ve veřejném prostoru (neboli státním školství) různá zovali náročnější studijní požadavky. To vyvolalo roz- přesvědčení, pokud nezasahují do práv ostatních a ne- broje téměř ve všech státech. kladou na státní instituce nepřiměřené požadavky. Vzdělávací pluralismus nabízí cestu z těchto kon- Instituce vytvořené na základě vzdělávacího plura- �iktů – o účelu vzdělávání, o povaze dítěte, o úloze, lismu zmenšují riziko nadvlády většiny a pěstují demo- kterou mají školy a učitelé hrát –, protože odmítá je- kratickou odpovědnost. Jak napsal ve své knize Religious den názor nadřadit ostatním. Místo učitelů vyučují- Charter Schools teoretik vzdělávání Lawrence Weinberg, cích progresivním nebo tradičním způsobem soutěží- „tím, že si veřejné školství zvolí jistý světonázor, ať již cích o ideologickou převahu mohou do škol přijít ti, to je nedenominační protestantismus v 19. století, u nichž se cení jejich individuální přístup, a kteří tak nebo domnělý sekulární humanismus z druhé polovi- mohou něco změnit. Státní školy mohou místo pro- ny 20. století, de�nuje, co je pravověrné“. Uniformita klamované ideologické neutrality dát rodičům vybrat s sebou nese indoktrinaci nejhrubšího zrna, protože je z mnoha možností, které budou vyhovovat jejich pře- implicitní a neuvědomělá. Naopak pluralismus každé- svědčení a pedagogickým potřebám jejich dětí. Krát- ho upozorňuje, že existují různá názorová stanoviska. ce řečeno vzdělávací pluralismus umožňuje takovou Někteří zastánci současného amerického modelu se výměnu názorů, která při prosazované neutralitě nebo obávají, že pluralismus oslabuje odpovědnost. Polito- uniformnosti není možná. ložka Amy Gutmannová například připouští, že ame- Vzdělávací pluralismus se nejen poctivěji staví k vý- rické státní školství není dokonalé, ale zdůrazňuje, že chovné stránce vzdělání a ke hlubokým rozdílům v pe- dosahuje optimální rovnováhu mezi zájmy státu, ro- dagogických přístupech, ale navíc politická �lozo�e, dičů a vyučujících. Moc učitelských zaměstnaneckých o niž se opírá, a instituce, které na jeho základě vzni- požadavků určovat, co se má ve státním školství dělat, kají, jsou demokratičtější než náš současný systém. je pro demokratickou praxi zhoubná a jen těžko si lze Někteří reformátoři školství mluví jazykem trhu, představit, jak tuto nerovnováhu zkorigovat beze změ- jako kdyby si člověk volil vzdělání podobně, jako když ny institučního rámce. kupuje auto nebo dům, zatímco vzdělávací pluralis- Dalším důvodem, proč zpochybnit tvrzení Gut- mus uznává, že vzdělání je veřejná hodnota, nejen věc mannové, je současná legislativa upravující rodičov- osobní volby. Snaží se najít rovnováhu mezi odpověd- ská práva, pokud jde o vzdělání jejich dětí. Okresní ností rodičů a společnými normami a cíli. Odráží ta- soudy většinou rozhodují ve prospěch školské správy, kový pohled na občanskou společnost, který stát pova- ne rodičovského přesvědčení, když se jedná o učební žuje za záruku nejrůznějších společenských vztahů, ne osnovy. Jakmile se dítě stane žákem státní školy, vliv však za jejich hlavního činitele. V mnoha liberálních rodiče na obsah a průběh jeho vzdělávání klesá.

40 Kontexty 2/2013 Texty 41 Dalším přínosem vzdělávacího pluralismu je, že torické a politické znalosti a snášenlivost k jinakosti). vede k demokratickému občanství lépe než uniformní Srovnával výsledky u studentů škol katolických, nábo- model, přinejmenším v současné Americe. To je neče- ženských nekatolických, soukromých sekulárních, stát- kané tvrzení, protože jednotné školství se opodstatňo- ních („assigned public“) a výběrových škol v zóně prio- valo tím, že jedině stejné vzdělávání pro všechny může ritního vzdělávání (tzv. „magnet schools“). mnoho národností stmelit v jeden národ. Politologo- Když vzal v úvahu rodinné faktory, jako jsou spo- vé používají pro občanskou angažovanost mnoho růz- lečenská angažovanost rodičů, stupeň jejich vzdělání, ných měřítek, například občanské znalosti (pochope- úroveň příjmů a náboženskost, a školní charakteris- ní politické historie a institucí), občanské dovednosti tiky, jako jsou velikost, povinnosti vůči společenství (schopnost věcně myslet a psát, mluvit na veřejnos- nebo „studentské vlády“, zjistil, že studenti nestátních, ti a rozumět složité argumentaci), službu společnosti zejména katolických škol vykazují občanskou připra- (společenská angažovanost) a politickou snášenlivost venost na statisticky vyšším stupni než jejich kolegové (zvláště vůči těm, s jejichž názory ostře nesouhlasíme). ze státních škol. Jiná studie, a sice od iniciativy Cardus, Je znepokojující, že Američané selhávají ve všech uve- konstatuje, že absolventi amerických křesťanských škol dených bodech. jsou aktivními účastníky života společnosti, ne odta- Je více důvodů, proč nejsou Američané politicky žitými sektáři. angažovaní. Svou roli sehrál stoletý odpor vůči tra- Nestátní školy nejenže lépe připravují k občanské- dičním osnovám ve státním školství, které vyžadovaly mu postoji, ale mají lepší výsledky než tradiční státní hlubokou znalost dějin, �lozo�e a kultury – Američa- školy, pokud jde o zvyšování úrovně vzdělanosti, a to né prostě nevědí, proč se naše instituce vyvíjely daným bez ohledu na rodinné a společenské faktory. William způsobem nebo jak důležité je nepolevovat v boji za to, Jeynes, odborník na vzdělávání z Californské státní aby se instituce nevzdalovaly našim ideálům. Ovšem univerzity, nedávno provedl srovnání řady studií a sou- v širším měřítku lze říci, že americké instituce, včetně borů dat zkoumajících souvislost mezi náboženským státního školství, směřují k větší individuálnosti a sa- školstvím a vzdělaností, a dospěl k závěru, že nábožen- mostatnosti a upouštějí od dřívější vázanosti. Být ob- ské školství je užitečnější nejen po odborné stránce, ale čanem obnáší různé věci, ale v podstatě je to intelek- hlavně pomáhá studentům z menšin a s nízkým spo- tuální, citová i skutková odpovědnost vůči něčemu, co lečenskoekonomickým postavením překonat překážky mě přesahuje. na cestě k absolutoriu. Není těžké pochopit, proč se mnoha státním školám Tím nechceme říci, že by řada státních škol ne- nedaří pěstovat podobný vztah k demokracii i její pra- vytvářela podmínky pro akademické úspěchy, o čemž xi. Pedagogická �lozo�e, jejímž cílem je uplatnění sebe svědčí tak rozdílné knihy, jako je titul It’s Being Done sama, nemá vhodné nástroje k tomu, aby posilovala od- od Karin Chenowethové nebo Teach Like a Champion danost liberální demokracii. Na druhé straně však státní od Douga Lemova. Spíše jde o to upozornit na skuteč- systém se svou nevyhnutelně marnou snahou o ideolo- nost, že dva hlavní cíle amerického školství, tedy ob- gickou neutralitu nedokáže přesvědčit o nutnosti být čanskost a akademické vzdělání, plní pravděpodobně oddán něčemu, co je větší než já sám, nebo jasně vyslo- i lépe jiné než státní školy. vit požadavek kladných hodnot. Mnoho učitelů ve stát- Řekněme, že různorodost je kladem, nejen pro děti ních školách váhá, zda se ve třídě bavit o víře nebo prav- a jejich rodiče, ale i pro celou americkou společnost. dě. Naopak školy vyhraněnější (náboženské i sekulární) Jaký pokrok už udělala na cestě k tomu, co je pro ob- taková témata mohou probírat na mnoha úrovních. čany Švýcarska, Irska i Hongkongu samozřejmostí? V roce 2008 publikoval politolog David Campbell Dosavadní cesta je slibná. studii o občanství v různých školských zařízeních a po- Charterové školy mohou mít jedinečné pedago- užil přitom čtyři uvedená kritéria (ochota sloužit spo- gické poslání a kulturní zaměření (například hebrej- lečnosti, schopnost podílet se na politickém životě, his- ské nebo turecké, ne však židovské nebo muslimské)

40 Kontexty 2/2013 Texty 41 a řídí se samy bez smlouvy se státem. Náboženské sku- hlediska velký krok kupředu, protože umožňuje stá- piny hospodaří s chartery prostřednictvím nedenomi- tem podporovaný vzdělávací pluralismus. načních nadací a ačkoli školy mohou být zaměřením Vzdělávacímu pluralismu jsou nakloněny i meziná- či názvem nenáboženské, stejně nabízejí mimo rozvrh rodní dohody. Spojenými národy iniciované meziná- volitelné šířeji zaměřené náboženství. Studium po in- rodní smlouvy, jedna o hospodářských, společenských ternetu, například s Florida Virtual Schools, zpřístup- a kulturních právech a druhá o občanských a politic- ňuje studentům vysokoškolské předměty, které jejich kých právech, obě v platnosti od roku 1976, zavazu- místní školy nemusejí nutně nabízet, a dovede vyho- jí signatáře „uznávat svobodu rodičů … zvolit pro své vět nejrůznějším zvláštním přáním a rodinným prefe- děti jiné než státními úřady zřízené školy, které splňují rencím. Některé státy dávají rodičům poukázky nebo minimální vyučovací standardy státem stanovené nebo slevy na dani, které mohou uplatnit při zápisu dětí do schválené a zajistí náboženskou nebo mravní výchovu nestátních škol. Tento způsob není příliš běžný, ale nej- jejich dětí v souladu s jejich vlastním přesvědčením“. více se blíží vzdělávacímu pluralismu v zahraničí. Spojené státy oba dokumenty rati�kovaly „s výhrada- Nicméně stále větší pestrost naráží na úrovni jed- mi“, což znamená, že se nevztahují na domácí zákony. notlivých států i celé federace na různé překážky. Podle některých právních odborníků, jakým je napří- V sedmatřiceti státech obsahuje ústava v nějaké podo- klad John Witte z Emory Law School, smlouvy poža- bě tzv. Blainův dodatek, kterým se v době po občan- dují, aby se ve školských systémech přikládala zvláštní ské válce (Reconstruction Era) mělo jednotlivým státům váha rodičovským právům a závazkům. zakázat zakládání náboženských institucí. Tento doda- Vzdělávací pluralismus skutečně naplňuje vlastní tek roku 1875 Kongres nepřijal, ale v mnoha státech cíle veřejného vzdělávání, aniž by přitom vnucoval uni- přešel do zákonodárství. Blainovy dodatky, jak se jim formitu, kterou vytvořil současný americký systém. Na říká, se však navzájem značně liší. Ve sporu Zelman druhé straně s sebou nese i speci�cké otázky, které je tře- vs. Simmons-Harris z roku 2002 Nejvyšší soud Spo- ba nahlížet v našem ústavním a kulturním kontextu. jených států podpořil clevelandský voucherový pro- Za prvé by vyučující, rodiče a právní odborníci gram i přesto, že v Ohiu platí Blainův dodatek, pro- měli společně najít rovnováhu mezi dvěma zásadami, tože platby náboženským školám byly prováděny jako a těmi je volnost škol vytvořit si vlastní étos a výsadní projev vůle rodičů, a ne jako krok ze strany státu. Míra právo státu chránit svobodu jednotlivce a zajistit ur- pružnosti daného státu tedy závisí na doslovném zně- čitou pedagogickou úroveň. Zkušenosti z jiných zemí ní příslušného Blainova dodatku a zároveň na místní ukazují, že se vynoří celá řada sporných bodů, ať jde politické vůli. o osnovy, přijímací řízení, nebo dokonce o učitelský Výsledek na federální úrovni je ovlivněn uplatně- sbor. Můžeme se z nich poučit, jak se uplatňují pro- ním ústavních nařízení a dodatků o svobodném prak- tekce a kompromisy. Quebec v současné době zažívá tikování náboženství. Ve sporu Everson vs. Board of dost nepříjemný střet mezi pravomocemi školských Education z roku 1947 bylo uznání náboženství de�- úřadů a náboženskou výchovou na katolických ško- nováno tak, že stát nesmí žádným způsobem neorga- lách. A to bylo v pozměněné podobě v konfesijních nicky podporovat jistou náboženskou instituci. Toto školách uplatněno anglické právo na rovné pracovní soudní rozhodnutí bylo ještě zpřesněno ve sporu Le- příležitosti, takže bylo možné zahrnout vyznání mezi mon vs. Kurtzman z roku 1971, kdy byl vytvořen tří- kritéria po přijímání učitelů. bodový test, s jehož pomocí se mělo určit, zda vlá- Za druhé sama skutečnost pluralitní instituce neda svými kroky nevhodně nepodporuje náboženství. zaručuje srovnatelnou pestrost pedagogickou. I zde V následujících dvaceti letech se Lemonův test použí- je poučná zkušenost ze zahraničí. V Anglii a Walesu val omezeně a soudy povolily nepřímou podporu cír- podpora pluralistických škol a učitelských ústavů sahá kevních škol, pokud budou kritéria přiznání �nanční již do 30. let 19. století. Nicméně zhruba od 20. let podpory „nábožensky neutrální“. To byl z právního 20. století se vzdělávací teorie, jíž se měli řídit budoucí

42 Kontexty 2/2013 Texty 43 učitelé, dokonale sjednotila – s výjimkou katolických Nejzávažnější překážka vzdělávacího pluralismu ústavů, kam dorazila až v 50. letech 20. století. Ve veš- není právní, pedagogické, a dokonce ani politické, ale kerém učitelském vzdělávání udávaly tón univerzitní kulturní povahy. Nedovedeme si představit jiný než učitelské ústavy, což nepřálo větší pestrosti myšlení, současný systém. Máme-li se dostat z vyjetých kolejí a tedy ani variabilitě pedagogických přístupů. státem řízeného školství, musíme být schopni do bu- V posledních letech jsme svědky jakéhosi obrození doucna vymyslet něco jiného. vzdělávacích teorií: jednotlivá společenství – židé, ang- likáni, katolíci a další – ve svých školách zavádějí různé Poznámky: osnovy. Některé země, jako například Irsko nebo Ni- zozemí, podporují pluralistické učitelské instituce, aby 1 Stát přispívá rodičům na vzdělání dětí v soukromých školách, bylo zaručeno, že se školy nebudou muset vzdát svého aby neplatili dvojí školství (státní podporují daněmi), pozn. překl. 2 Státní školy řízené soukromými subjekty podle vlastních zvláštního zaměření. I přesto však je tendence k uni- pravidel, pozn. překl. formnímu myšlení velmi silná, takže s ní musíme bojovat, pokud chceme šířit skutečnou pluralitu vzdělávání. Z anglického originálu „The Case for Educational Pluralism, Amerika je jednou z mála světových liberálních Alternatives to the state-funded educational monopoly“, demokracií, která svým rodinám nezaručuje státem First Things, December 2012, přeložila Pavla Doležalová. placenou vzdělávací různorodost. Vzdělávací plura- Ashley Rogers Bernerová je spoluředitelkou Moral Foun- lismus jistě nevyřeší všechny školní problémy, ale stal dations of Educational Project na Institute for Advanced se mezinárodní normou a může pomoci zvyšovat úro- Studies in Culture na Virginské univerzitě. Učila v židovské veň vzdělanosti, posilovat občanské ctnosti a podpořit mateřské škole, na espikopální přípravné škole a na dálko- účast rodičů na výchově a vzdělávání dětí. vé univerzitě.

42 Kontexty 2/2013 Texty 43 „Ruka a duše“ Nad obrazy prerafaelitů

A F

Nenechali jste si ujít hlavní londýnskou výstavu podzimní sezóny Prerafaelité – viktoriánská avantgarda v Tate Gallery? Pokud ano, nevadí, máte možnost ji vidět, dokonce ještě v mírně rozšířené podobě, ve Washingtonu, případně pak v Moskvě nebo v Tokiu… Jedinečnému a nyní i v globálním kontextu aktuálnímu fenoménu prerafaelitské malby se budeme věnovat na následujících stránkách. Neopomeneme přitom ani lokální hledisko, když se dotkneme otázky, jaký ohlas měl tento fenomén v zemích Koruny české.

Bratrstvo mladých umělců, které se pokusilo o návrat však umělecké dílo chápali jako nositele symbolické- před efektní a prý nepravdivou malbu Rafaela a jeho ho poselství, a nejen to, i duchovní obrody. Dařilo se pokračovatelů, začínalo v roce 1848 jako kroužek re- jim tak spojovat zdánlivé protiklady: na jedné straně belujících studentů londýnské Královské akademie. detailní realistický popis skutečnosti a na druhé stra- Více než Rafaela si cenili jeho předchůdců, tzv. primi- ně její symbolické chápání. Jejich počáteční umělecký tivů 15. století: Jana van Eycka, Fra Angelica, Hanse program byl záhy revidován, ale svoji přitažlivost nikdy Memlinga či Benozza Gozzoliho. Kdo by však tvorbu docela nepozbyl. Jejich nový ideál estetismu, nábožen- prerafaelitů považoval pouze za projev historismu, vel- ství krásy, měl ještě větší ohlas a v mnohém inspiro- mi by se mýlil. Nešlo jim totiž o kopírování děl starých val umění symbolismu a secese. Do zemí Koruny čes- mistrů, jejichž formy jim poskytly jen dílčí inspiraci, ké dorazila vlna obdivu k prerafaelitskému estetismu nýbrž o docílení podobného efektu opravdovosti a po- v počátcích secese kolem roku 1895. Poměrně rychle ctivosti sdělení. Prerafaelité se nevyhýbali experimen- však opadla a od té doby u nás vlastně londýnskému tům, přičemž na proměny senzitivity po vynálezu fo- bratrstvu nebyla věnována soustředěná pozornost. Náš togra�e reagovali důrazem na ostrost vidění, zároveň článek sice tento de�cit neodstraní, nicméně alespoň upozorní na jeho existenci. Jednou z tendencí v umění naší doby je návrat k malbě. I to je důvodem, proč se dnes vracet k malbě prerafaelitů, kteří sami se vraceli k malbě starých mistrů 15. století, a přitom vyvinuli originální malířskou techniku.

Prerafaelitské bratrstvo a prerafaelitismus

Skutečnost, že založení Bratrstva prerafaelitů spadá do revolučního roku 1848, se nabízí jako určitý klíč k vý- kladu jejich reformátorské radikality. Vzedmutí chartis- tického hnutí z jara 1848 sice opadlo a Británii se revo- Obr. 1: D. G. Rossetti, Rossetti pózuje Elizabeth Siddalové, luce vyhnula: „Ale průbojný duch nezanikl. Ožil v mla- 1853, pero a inkoust na psacím papíře (stínováno prsty), dých hlavách několika žáků Královské akademie umě- 12,9x17,5 cm. Birmingham Museums & Art Gallery. ní, nespokojených se směrem, jímž je vedli jejich učitelé.“

44 Kontexty 2/2013 Texty 45 Tolik František Chudoba v článku z roku 1908, v němž vycházel hlavně z deníků Williama Michaela Rossetti- ho.1 Podobně to viděl Robert Rosenblum, když napsal, že mladistivá vášeň prerafaelitů pro všeobecnou umě- leckou a morální reformu byla přímým ohlasem revo- lučního zemětření z druhé strany kanálu La Manche.2 V katalogu výstavy Prerafaelité – viktoriánská avantgar- Obr. 2: da je navíc připomenuta skutečnost, že malíři Millais D. G. Rossetti, a Hunt byli svědky velké chartistické demonstrace Christina 10. 4. 1848 v Londýně. Spíše než přímočaré přene- Rossettiová, sení reformního ducha z politiky do umění je však barevné křídy na papíře, v této souvislosti připomenuto zpochybnění domi- 81x65,4 cm. nantní ideje ekonomického a sociálního pokroku, The Andrew jež u A. W. N. Pugina a Johna Ruskina vedlo až k vy- Lloyd Weber zdvižení životních forem středověku, a analogicky je Collection. pak uvedena nespokojenost s bezduchou dokonalostí akademické malby, před níž rebelující studenti Krá- rychle etablovala, takže jim po návratu z Itálie byly svě- lovské akademie umění dali přednost tzv. primitivům řovány významné o�ciální zakázky, jakož i profesorské 15. století.3 Jaká díla od nich znali?4 V londýnské Ná- a rektorské posty na akademiích umění. Prerafaelité rodní galerii obdivovali slavný obraz Jana van Eycka se, až na výjimky, i ve zralém věku drželi stranou. Až Portrét Arnol�niů, který byl získán roku 1842, jakož do svého stáří byli oceňováni hlavně soukromými me- i o šest let později získaný oltář sv. Benedikta od Lo- cenáši a galeristy. Nazarény sice uznali za svoje před- renza Monaca. Za příklad precizní malby považovali chůdce, nicméně s určitou distancí, protože jejich vůd- freskovou výzdobu hřbitova Campo Santo v Pise od čí představitelé, jako Friedrich Overbeck nebo Peter Benozza Gozzoliho, jejíž kompozici znali z gra�ckých Cornelius, se ve 40. letech stali evropskými veličinami listů. Na podzim 1849 malíři Hunt a Rossetti cestovali akademického školství.7 do Francie a Belgie. V pařížském Louvru viděli kopie Královská akademie byla v Londýně založena roku fresek od Fra Angelica a jeho oltářní obraz Korunování 1768 a jejím prvním prezidentem byl obdivovatel Ra- Panny Marie, který podle Huntovy vzpomínky byl dí- faela Sir Joshua Reynolds; prerafaelité mu posměšně lem „jedinečného půvabu a sladkosti v očích nás obou“.5 přezdívali Sir Sloshua. Konkrétní výhrady k Rafaelově Ve špitálu sv. Jana v Bruggách obdivovali triptych malbě vyjádřil John Everett Millais, když komentoval Hanse Memlinga. jeho pozdní dílo Proměnění Páně: „(…) obraz by měl Něco podobného jako v Londýně v roce 1848 se být odmítán kvůli velkorysému přezírání jednoduchosti odehrálo už v roce 1809 ve Vídni. Studenti Akademie pravdy, pompézním postojům apoštolů a neduchovnímu, umění, nespokojení s tuhými metodami výuky prosa- afektovanému pózování Spasitele.“ 8 Odmítnutí vyuměl- zovanými tehdejším ředitelem H. Függerem, se spoji- kované dokonalosti a příklon k primitivismu ve jménu li do Spolku sv. Lukáše. O rok později opustili Vídeň vroucnosti a pravdivosti je jedním z leitmotivů histo- a její akademii, usadili se v opuštěném klášteře San Is- rie reformního modernismu v umění 19. a 20. století.9 idoro v Římě a vyhlásili program reformy křesťanské- Ovšem prerafaelité patřili k prvním takto zaměřeným ho umění, mimo jiné skrze návrat ke starým mistrům, reformátorům. Spolužáci z Královské akademie v Lon- ovšem méně primitivním, totiž hlavně k mistrům ital- dýně, jimž v té době bylo od 19 do 22 let, se v září ské vrcholné renesance a k Albrechtu Dürerovi. Podle 1848 sešli v Millaisově ateliéru a založili Prerafaelit- typického účesu „alla nazarena“ dostali pojmenování ské bratrstvo. Počet jeho členů se v prvním roce ustá- nazaréni.6 Jejich malba se ve střední Evropě poměrně lil na čísle sedm, což bylo chápáno symbolicky. Jiné

44 Kontexty 2/2013 Texty 45 přidat intelekt a smysl pro poesii, kterou v mládí také psal. To byl patrně hlavní důvod, proč se, ač byl před- určen k hvězdné kariéře, přidal mezi rebely. Jeho obraz Kristus v domě svých rodičů, nazývaný také Tesařská dílna, při svém vystavení v roce 1849 způsobil skandál (bar. 3). Byl chápán jako profanace biblického námě- tu evokací civilního prostředí a až vulgární ošklivostí �gur. Dokonce i jeden ze sedmi členů Prerafaelitské- ho bratrstva malíř John Collinson, který konvertoval Obr. 3: Julia Margaret ke katolictví, z bratrstva vystoupil s odůvodněním, že 10 Cameronová, skupina svými obrazy znevažuje svaté. Záhy poté William Holman vstoupil do jezuitského řádu. V roce 1853 Millais vy- Hunt ve svém stavil obraz Příkaz k propuštění, 1746 s námětem pře- orientálním oděvu, 1864, fotografie. dání osvobozujícího verdiktu uvězněnému skotskému vojákovi, rebelovi proti královské moci, zásluhou jeho symbolické číslo, tři, označuje počet hlavních aktérů ženy (bar. 5) a rázem se stal jedním z nejpopulárnějších prerafaelitského umění, jimiž jsou Dante Gabriel Ros- anglických malířů.11 Ještě v témže roce byl zvolen při- setti (1828–1882), John Everett Millais (1829–1896) druženým členem Královské akademie (A.R.A.), což a William Holman Hunt (1827–1910). Zpočátku ve své básni sarkasticky komentovala Christina Rosset- byla kolektivní identita vyjadřovaná signaturou P.R.B. tiová, v roce 1885 byl kreován baronetem a k dovršení nadřazena jednotlivým tvůrčím individualitám. všeho se roku 1896 stal po Fredericu Leightonovi pre- Dante Gabriel Rossetti pocházel z italsko-anglické zidentem Královské akademie, ovšem jen na několik rodiny (bar. 2). Jeho otec Gabriel, politický exulant měsíců před svou smrtí. Millaisova kariéra upomene z Neapolského království, se v Londýně stal profeso- na rakouské přísloví „mladý rebel, starý hofrát“, mezi rem italštiny a také známým komentátorem Dantova prerafaelity je však spíše výjimečná, byť i další ze sed- literárního díla. Podle milovaného básníka zvolil prv- mi členů bratrstva, sochař a básník omas Woolner ní křestní jméno pro svého nejstaršího syna. Jedním přidal v roce 1875 za své jméno iniciály R.A., neboť ze sedmi členů bratrstva byl jeho mladší bratr William byl zvolen členem Královské akademie a v následují- Michael, jediný neumělec mezi prerafaelity, kterému cích letech na ní vyučoval sochařství. V 80.–90. letech vzhledem k jeho literárním schopnostem bylo svěře- 19. století, kdy přínos prerafaelitů pro umění v Britá- no vedení kroniky, sběr a kompilace dokumentů a ta- nii byl již uznán, se podobných poct dostalo také Ed- ké redakční práce. Gabrielu Rossettimu a jeho ženě wardu Burne-Jonesovi, který byl kreován baronetem Frances se narodila také nadaná dcera, která se rov- v roce 1894. něž pohybovala mezi prerafaelity, básnířka Christina William Holman Hunt získal umělecké vzdělání (obr. 2). I Dante Gabriel Rossetti měl literární nadání navzdory odporu svého otce, londýnského obchodní- a rozhodoval se, zda má dát přednost malířství nebo ka. Musel si sám zajistit obživu, a proto už od 12 let poesii; nakonec se věnoval oběma. vypomáhal v kanceláři a později si přivydělával kopí- John Everett Millais byl dítětem středostavovské rováním obrazů z Národní galerie a portrétováním. rodiny, která se přestěhovala ze Southamptonu do Zaměřoval se na programově křesťanské umění a je- Londýna, aby talentovanému chlapci zajistila co nej- ho mravní vliv, byl velmi inovativní v křesťanské sym- lepší umělecké vzdělání (bar. 1). Už v 11 letech byl bolice, a protože kladl velký důraz na život z víry, byl přijat na Královskou akademii a jako úspěšný student nazýván veleknězem prerafaelitů. Byl také veleknězem získal několik medailí ve školních soutěžích. Přesto jejich původního malířského stylu, na jehož konstituci s výukou nebyl spokojen, k technické virtuozitě chtěl měl spolu s Millaisem hlavní podíl a jemuž jako jedi-

46 Kontexty 2/2013 Texty 47 ný zůstal věrný až do konce svého života. V roce 1853 ley, král Alfréd, Walter Landor, William ackeray, poprvé odcestoval do Svaté země, aby studiem tamní George Washington a Robert Browning.15 Literáti krajiny a hlavně podoby jejích obyvatel získal látku pro ze seznamu Nesmrtelných, Shakespeare, Dante, Keats aktualizaci biblických témat ve svém díle. Jak napsala a Shelley, poskytli malířům náměty pro jejich díla. Rachel Barnesová, Millaisův a Huntův raný vyostřený V květnu 1849 poprvé představili své práce veřejnosti, styl se rodil v diskuzích o ideálu pravdy vztažené k pří- výstavní recenze však byly vesměs negativní. Rozhodli rodě. „Hunt byl více než ostatní zodpovědný za rozvoj se, že budou vydávat vlastní časopis, v němž představí umění symbolického realismu, v němž každý pečlivě na- a obhájí své umění. „Podnik byl velmi nesnadný a pro malovaný detail nese význam, který dále osvětluje námět prázdné kapsy mladých umělců povážlivý. Jaký název mu obrazu.“ 12 Podobný postup zvolil už v 15. století Jan dát, aby neurážel svou nezvyklostí a zároveň byl válečným van Eyck, zvláště je to patrné na londýnském Portré- heslem nové školy?“ 16 Dlouho se rozhodovali nad varian- tu Arnol�niů. Ovšem v Huntově pozdním díle může tami: Měsíční myšlenky o literatuře a umění, Myšlenky vadit až suchopárné pře-vypracování těchto symbolic- směřující k přírodě, Símě, a nakonec zvolili název Zá- kých, realisticky namalovaných detailů.13 rodek (e Germ). První číslo vyšlo v prosinci 1849, Bylo již zmíněno, že jediným neumělcem v Pre- ale Zárodek nevzbudil zájem, a proto bylo po pouhých rafaelitském bratrstvu byl William Michael Rossetti, čtyřech číslech v roce 1850 jeho vydávání zastaveno. ovšem podobný úděl si zvolil i další z jeho sedmi čle- V roce 1851 se na stranu prerafaelitů přidal význam- nů, Frederic George Stephens. Na Královské akademii ný kritik a teoretik John Ruskin, jehož ideje je inspi- studoval malbu, ale nebyl spokojen s výsledky a tato rovaly již při založení bratrstva. Viděl v nich pokračo- nespokojenost se po vstupu do bratrstva ještě prohlou- vatele Williama Turnera, podílel se na formulaci jejich bila. V roce 1850 se rozhodl, že zničí svá díla a nadále programu pravdy vztažené k přírodě (truth to nature), se bude věnovat jen umělecké kritice; naštěstí v tom ale byl i jejich významným mecenášem a sběratelem nebyl zcela důsledný.14 Jako kritik napomohl k pro- jejich děl. Pozdější směřování k estetismu však ostře sazení prerafaelitů v Británii a Spojených státech. Na odmítal. Když se bratrstvo stalo uznávanou uměleckou konstituci prerafaelitské tvorby se výrazně podílel Ford Madox Brown: o něco starší než členové bratrstva, byl jejich učitelem i žákem, do bratrstva však nevstoupil. Uměleckého vzdělání se mu dostalo v Belgii, v Římě se seznámil s německými nazarény. D. G. Rossetti jej v roce 1847 požádal, aby jej přijal za svého žáka, s čímž souhlasil; po roce 1850 zase raná tvorba prerafaelitů ovlivnila jeho vlastní dílo. Éra bratrstva spadá jen do mladých let výše zmí- něných umělců, kdy bezprostředně sdíleli své ideá- Obr. 4: Edward ly a umělecký program. Pravidelně se scházeli v ate- Burne-Jones, liérech a bytech. Kromě diskuzí o výtvarném umění Nenamalovaná mistrovská díla, a posuzování svých prací projevovali silnou náklonnost karikaturní k literatuře, takže na schůzkách předčítali vlastní i cizí autoportrét, verše. Při založení bratrstva mladí umělci sestavili se- cca 1890, znam Nesmrtelných, v němž uznávané historické osob- pero a inkoust na papíře, nosti rozdělili do tří skupin; v první byl pouze Ježíš 17,6x10,7 cm. Kristus, do druhé zařadili Williama Shakespeara a auto- Birmingham ra Knihy Job, do třetí dvanáct jmen: Homér, Dante, Museums & Art Chaucer, Leonardo, Goethe, John Keats, P. B. Shel- Gallery.

46 Kontexty 2/2013 Texty 47 institucí, ztratilo charakter spikleneckého spolku, ké ekvivalenty prerafaelitismus, nebo též prerafaelitská a tím zřejmě i svoji přitažlivost. Umělci přestali cho- tvorba. dit na společné schůzky, takže v roce 1853 Prerafaelit- Kdo tuto tvorbu reprezentuje kromě původních ské bratrstvo zaniklo. členů bratrstva? Někdy se setkáváme s téměř bezbře- hým pojetím, kdy je notná část britské malby druhé P.R.B. je v úpadku: poloviny 19. století vnímána jako prerafaelitská. Je to Protože Woolner v Austrálii kuchtí své kotlety, podobné, jako když se pojem secesní umění užívá pro A Hunt touží po zemi Cheopse, veškerou produkci kolem roku 1900, i pro tu, vůči D. G. Rossetti se vyhýbá vulgární optice… níž se secesionisté vymezovali. Chceme-li být přesněj- A nakonec ten šampión velký Millais, ší, zpravidla jsou kombinována dvě kritéria: 1) osobní Získáním akademické opulence, i názorová blízkost umělce k původním členům bra- Svůj podpis pozvedl písmeny A.R.A. trstva, 2) blízkost jejich dvojímu uměleckému progra- Tak se řeky vlévají do věčného moře; mu. Zvažováním různých kritérií dospějeme k odlišení Tak lahodný plod musí spadnout, když přezraje; několika skupin umělců: od těch, kteří jsou považová- A tak je dovršené P.R.B. ni za umělce pro prerafaelitskou tvorbu zcela zásadní a nechybí v žádné monogra�i o ní, až po ty, kteří jsou Situaci dovršeného bratrstva svým sonetem vtipně s ní spojováni volněji, či zcela volně. Můžeme tak vy- okomentovala Christina Rossettiová.17 Naráží v něm tvořit seznam prerafaelitů zohledňující jejich konstitu- na vycestování omase Woolnera, který se jako so- tivní roli, v němž do první skupiny náleží D. G. Ros- chař v Británii nemohl uživit, do Austrálie, kde měl setti, J. E. Millais, W. H. Hnut, F. M. Brown a E. Bur- pracovat ve zlatých dolech, dále zmiňuje Huntovu ne-Jones, do druhé sochaři T. Woolner a Alexander chystanou cestu do Egypta a naznačuje i distanci své- Munro (obr. 14), malíři F. G. Stephens, J. Collinson, ho bratra vůči ranému stylu prerafaelitů. Konec však Walter Howell Deverell, Arthur Hughes, William nenastal, prerafaelité pracovali dále, získali mnoho Dyce, William Bell Scott, omas Seddon, Charles příznivců, souputníků a pokračovatelů. Změnil se je- Alston Collins, Robert Braithwaite Martineau, Fre- jich statut, přestali být bratrstvem a stali se neorgani- derick Sandys (bar. 15), Elizabeth Siddalová (obr. 8), zovaným hnutím, případně uměleckým směrem, což William Morris, Simeon Salomon (bar. 14), George v angličtině vyjadřují pojmy Pre-Raphaelite movement Frederick Watts, John William Inchbold, Henry Wal- a Pre-Raphaelitism; pro druhý z nich používáme čes- lis, John Brett a jeho sestra Rose, do třetí malíři James A. M. Whistler, Walter Crane, Frederick Leighton, John Singer Sargent, John William Waterhouse, John B. L. Shaw či fotografové Henri Peach Robinson a Ju- lia Margaret Cameronová (obr. 3); výčet však není úpl- ný, uvedena jsou jen ta nejznámější jména vesměs spo- jená s londýnským prostředím, zmíněni nejsou přímí pokračovatelé londýnských umělců v Liverpoolu, Bir- 18 Obr. 5: minghamu a ve Spojených státech. Ve třetí skupině F. M. Brown, jsou zmíněni zejména umělci činní v poslední třetině Autoportrét, 19. století, jejichž dílo spojovalo prerafaelitskou tradi- 1850, černá ci s uměleckými tendencemi symbolismu a secese. Fo- křída na papíře, tografové Robinson a Cameronová se ve svém pojetí 25x23 cm. Walker Art piktorialismu inspirovali prerafaelitskou malbou; prv- Gallery, ní z nich už v 50. letech, jak to dokládá jeho proslulá Liverpool. fotogra�e Odcházení (Fading Away) z roku 1858.

48 Kontexty 2/2013 Texty 49 1. W. H. Hunt, John Everett Millais, 1853, pastel a barevné 2. W. H. Hunt, Dante Gabriel Rossetti, 1853, pastel a barevné křídy na papíře, 32,5x25 cm. National Portrait Gallery, křídy na papíře, 28,5x26 cm. Manchester Art Gallery. London.

3. J. E. Millais, Kristus v domě svých rodičů, 1849–1850, olej na plátně, 86,5x140 cm. Tate, London.

Obrazová příloha I 4. J. E. Millais, Ferdinand oklamaný Arielem, 1849–1850, 5. J. E. Millais, Příkaz k propuštění, 1746, 1852–1853, olej na dřevě, 65x51 cm. The Makins Collection. olej na plátně, 103x74 cm. Tate, London.

6. J. E. Millais, Ofélie, 1851–1852, olej na plátně, 76x112 cm. Tate, London.

II Kontexty 2/2013 Obrazová příloha III 7. W. H. Hunt, Najatý pastýř, 1851–1852, olej na plátně, 76,5x109,5 cm. Manchester Art Gallery.

8. W. H. Hunt, Obětní beránek, 1854–1856, olej na plátně, 86,5x140 cm. Lady Lever Art Gallery, Liverpool.

II Kontexty 2/2013 Obrazová příloha III 10. W. H. Hunt, Probuzené svědomí, 1853–1854, olej na plátně, 76x56 cm. Tate, London.

9. W. H. Hunt, Světlo světa, 1851–1852, olej na plátně, 122x60,5 cm. Keble College, Oxford.

11. F. M. Brown, To poslední z Anglie, 1852–1855, olej na plátně, 82,5x75 cm. Birmingham Museums & Art Gallery.

IV Kontexty 2/2013 Obrazová příloha V 12. J. E. Millais, Družička, 1851, olej na dřevě, 28x20 cm. 13. J. E. Millais, Podzimní listí, 1856, olej na plátně, Fitzwilliam Museum, Cambridge. 104x74 cm. Manchester Art Gallery.

14. Simeon Solomon, Dva akolyté s kadidelnicí, letnice, 15. Frederick Sandys, Maří Magdaléna, cca 1859, olej na 1863, akvarel, 40x35 cm. The Ashmolean Museum, Oxford. dřevě, 33,5x28 cm. Delaware Art Museum, Wilmington.

IV Kontexty 2/2013 Obrazová příloha V 16. D. G. Rossetti, Beata Beatrix, 1864–1870, olej na plátně, 17. D. G. Rossetti, Reverie, 1868, pastel na papíře, 84x71 cm. 86,5x66 cm. Tate, London. Ashmolean Museum, Oxford.

18. D. G. Rossetti, Jane Morrisová, studie k obrazu Mnemosyné, 1876, pastel na papíře, 19. D. G. Rossetti, Melodie Sedmi věží, 1857, akvarel na papíře, 54,5x45,5 cm. Soukromá sbírka. 31,5x36,5 cm. Tate, London.

VI Kontexty 2/2013 Obrazová příloha VII 20. D. G. Rossetti, Bocca Baciata, 1859, olej na dřevě, 21. D. G. Rossetti, Modrá komnata, 1865, olej na plátně, 84x71 cm. 32x27 cm. Museum of Fine Arts, Boston. The Barber Institute of Fine Arts, University of Birmingham.

22. Edward Burne-Jones, Laus Veneris, 1873–1878, olej na plátně, 122x183 cm. Laing Art Gallery, Newcastle upon Tyne.

VI Kontexty 2/2013 Obrazová příloha VII 23. Edward Burne-Jones, Očarování Merlina, 1874, olej na plátně, 24. Edward Burne-Jones, Zlaté schody, 1876–1880, 186x111 cm. Lady Lever Art Gallery, Port Sunlight, Merseyside. olej na plátně, 269x117 cm. Tate, London.

Původ vyobrazení: Colin Cruise, Pre-Raphaelite Drawing, London 2012: 1–3, 18, 19. Tim Barringer, Jason Rosenfeld, Alison Smith, Pre-Raphaelites. Victorian Avant-Garde (katalog výstavy, Tate Gallery). London 2012: 4, 5, 11, 15, 21. Lionel Lambourne, Victorian Painting. London 2005: 6–10. Tim Barringer, Reading the Pre-Raphaelites. New Haven – London 2012: 12. Archiv autora: 13, 16, 17, 20, 22–24. Lionel Lambourne, The Aesthetic Movement. London 1996: 14.

VIII Kontexty 2/2013 Ženy, estetismus, synestézie

Mystérium ženy, všudypřítomné v secesním umění, je- hož hlavním atributem je bohatě rozvlněná hříva vlasů, má svůj počátek u J. E. Millaise a D. G. Rossettiho.19 To může být překvapivé, ale souvisí to s přehodnoce- ním původního směru prerafaelitské malby a příklo- nem k estetismu. Namísto pravdy zobrazení a morál- ního ponaučení je účelem obrazu jen krása sama, je- jímž nejdokonalejším vyjádřením je obraz krásné ženy. Obr. 7: J. E. Millais, Studie hlavy Elizabeth Siddalové pro obraz Už v roce 1851 namaloval Millais obraz Družička s ru- Ofélie, tužka na papíře, 23,2x30,7 cm. Birmingham Museums dovlasou dívkou téměř zahalenou do svých bohatých & Art Gallery. vlasů (bar. 12). Jestliže tímto obrazem ještě vyprávěl – o pověře, podle níž družička, když devětkrát protáhne bená ústa) podle verše Giovanniho Boccaccia (bar. 20). prstenem kousek svatebního koláče, spatří zjev svého Modelem mu seděla jeho tehdejší milenka Fanny Corn- budoucího manžela, obrazem Podzimní listí z roku forthová, smyslná kráska (obr. 6), jež se jevila jako pro- 1856 (bar. 13) už jen evokoval poetický účin nostalgie, tiklad k éterické Elizabeth Siddalové (tu malíř o rok založený na paralele (artikulované kompozičními troj- později učinil svou ženou). Rossettiho dílem Bocca úhelníky) mezi pomíjivostí krásně zbarvených hořících Baciata byli jeho přátelé překvapeni, asi nejvíce W. H. listů a pomíjivou krásou čtyř děvčat s rozpuštěnými Hunt, který v něm viděl téměř paralelu k dobové fran- vlasy; protiklad prohlubuje také světelný kontrast sví- couzské pornogra�i. Ve svých memoárech na to s od- tivých detailů na potemnělém pozadí. Podle svědectví stupem vzpomíná: „Gabriel (…) nyní úplně změnil Effie Millaisové chtěl její muž namalovat obrazplný „ �loso�i, kterou ukazoval ve svém umění, když opustil krásy a bez námětu“,20 což bylo v jeho tvorbě skutečné stoicismus kvůli epikurejství. (…) Maloval hlavy smysl- novum otevírající cestu k jeho náladovým krajinomal- ných žen s takovým bohatstvím ornamentalismu a deko- bám, svým pojetím analogickým k pozdějšímu středo- race, že to bylo překvapivé, vždyť pocházely z ruky, která evropskému náladovému impresionismu. Rossetti našel si dosud hověla v přísnostech.“21 Hunt přitom narážel na nový impulz v roce 1859; tehdy vytvořil malou olejo- rané, záměrně primitivizující obrazy Rossettiho Dívčí malbu na dřevěné desce nazvanou Bocca Baciata (Polí- léta Panny Marie a Ecce, ancilla Domini, u nichž mu pro Pannu Marii seděla modelem sestra Christina, ale i na další díla 50. let (obr. 10). Naproti tomu obraz Bocca Baciata je intenzivně fyzický, �gura je vyzýva- vě umístěna do blízkosti diváka a dojem tělesné při- tažlivosti je posílen pečlivým provedením inkarnátu – tyto partie až trojdimenzionálně vystupují z jinak plošně pojaté malby.22 Následovaly další a další obrazy, v nichž Rossetti rozvíjel a varioval tento postrafaelitský Obr. 6: D. G. Rossetti, obraz krásné ženy, zdobené účesem, šaty a šperky, od- Fanny Cornforthová, kazující na Tiziana či Paola Veroneseho. 1868, červená Ve srovnání se staršími díly 40. a 50. let, k nimž křída na papíře, 49,5x34,5 cm. patří také řada dekorativních akvarelů (bar. 19), však Birmingham Rossetti v době, kdy se jiní od věcnosti odkláněli, Museums & Art u svých obrazů krásných žen naopak přidal na rea- Gallery. lismu, aby diváka co nejvíce uchvátil jejich smyslnou

48 Kontexty 2/2013 Texty 49 krásou. Prerafaelité věrni svému programu pravdy vzta- žené k přírodě neměli ve zvyku vytvářet obrazy žen podle svých ideálů, ale podle konkrétních modelů, byť idealizovaných. Tyto modely pocházely vesměs z niž- ších sociálních vrstev, ale na obrazech byly naaranžová- ny jako bohaté dámy a hrdinky příběhů. Nejznámější z těchto romantických krasavic, Elizabeth Siddalovou „objevil“ malíř Walter Deverell jako sedmnáctiletou v roce 1849 v kloboučnictví v londýnské čtvrti Co- vent Garden. Jiná krasavice, Jane Burdenová, se před užaslými prerafaelity vynořila mezi návštěvníky divadla v Oxfordu. Pocházela z velmi skromných pomě- rů, z rodiny štolby, a nakonec se provdala za dobře si- tuovaného Williama Morrise. Jak Elizabeth, tak Jane se staly oblíbenými, až obsedantními předlohami pro díla Rossettiho (bar. 16–18), ale seděly modelem také pro další spřátelené malíře. Nejznámějším obrazem, Obr. 9: John Robert Parsons, Sedící Jane Morrisová, 1865, který zachycuje podobu mladé Elizabeth Siddalové, fotografie. je Millaisova Ofélie z let 1851–1852, při níž mu dívka pózovala, ležíc oblečená ve vaně (bar. 6 a obr. 7). Zkaz- není velký (obr. 8). Rossettiho náklonnost k Jane Mo- ky o tom, že se přitom fatálně roznemohla a doplati- rrisové upoutala i současnou autorku beletristického la na tento obraz životem, jsou přemrštěné, vždyť po žánru.23 Dodejme, že nakladatel Josef Florian vydal jeho namalování žila ještě deset let. Stále však bojovala ve 20. letech z polštiny přeloženou novelu Ewy Luski- s chatrným zdravím a příčinou její smrti bylo předáv- ny Čarodějka zapomenutá. V ní se zájem o Rossettiho kování opiátem laudanem. Vynikla také jako malířka smísil s morbidním erotismem a až určitou bizarností, a kreslířka, obdivovaná Ruskinem, byť počet jejích děl když jádrem příběhu je dramatická epizoda z jeho ži- vota: jedné noci se s přáteli vydal na hřbitov, aby z rakve své sedm let zemřelé ženy Elizabeth vyňal rukopisy svých veršů, které do ní vložil v afektu při pohřbu. Po otevření rakve měla mrtvola stále krásné vlasy: „Sví- tí ta zlatá vlna v temnotě hrobu, rozprostírá se ta clona nade vše nádherná, z čistého zlata (…)“ 24 Když neodo- lal a vztáhl po vlasech ruku, rázem se rozpadly a zjevila se mu šklebící se olysalá lebka… Oscar Wilde obrátil Ruskinovu zásadu pravdy vzta- žené k přírodě úplně naruby, když tvrdil, že život napodobuje umění, a nikoli naopak. V dialogu Kritik umělcem z roku 1891 se k tomu vyjádřil jeho hrdina Gilbert: „Nepravím, že malíř a básník si nemohou vybrat tentýž předmět. Činili tak vždy a budou tak vždyc- ky činit. Kdežto však básník může být malířský nebo ne, Obr. 8: Elizabeth Siddalová, Pippa míjí padlé ženy, kresba jak chce, malíř musí být vždycky malířský. Neboť malíř k básnickému dramatu Roberta Browninga, 1854, pero je omezen nikoli na to, co vidí v přírodě, nýbrž na to, co a inkoust na papíře, 12,2x8,9 cm. Ashmolean Museum, Oxford. je možno spatřit na plátně.“ 25 V dialogu Úpadek lhaní

50 Kontexty 2/2013 Texty 51 z roku 1889 sleduje podobnou ideu Vivian: „(…) ži- vot napodobuje umění mnohem více, nežli umění napodobuje život. Viděli jsme všichni ve své vlastní době v Anglii, jak jistý podivný a okouzlující typ krásy, obje- vený a zdůrazněný dvěma imaginativními malíři, do té míry působil na život, že ať jdeme kamkoli do soukromé sbírky, nebo do uměleckého salonu, vidíme všude to mys- tické oko Rossettiho snu, dlouhé bělostné hrdlo, zvláštní čtverečnou čelist, uvolněný tmavý vlas, jejž tak vřele miloval (…)“ 26 V roce 1857 Rossetti pracoval na malířské výzdobě Obr. 10: Debatní haly Oxfordské unie. Z umělců, kteří s ním D. G. Rossetti, Dívky z jezera v Oxfordu spolupracovali, se vytvořil nový prerafae- skřítků, ilustrace litský okruh vyznávající ideál estetismu; mezi nimi k básni Williama William Morris, spolu s Ruskinem hlavní reprezen- Allinghama, 1854, tant hnutí uměleckých řemesel (Arts and crafts move- inkoust na papíře, 12,7x8,3 cm. Yale ment), a Edward Burne-Jones, který je oním druhým Center for British imaginativním malířem z Wildeova dialogu. Skuteč- Art, New Haven. ně vytvořil svébytný typ ženské krásy, ve srovnání s Rossettim více stylizovaný, odlehčený iluzí pohybu Charles Baudelaire, éophile Gautier a později také a melodickým vedením linií, čímž navázal na příklad teoretik Henri Brémond), zatímco britský estetismus Sandra Botticelliho. Burne-Jones svým dílem překle- se kromě literární a teoretické oblasti (Algernon Char- nul most mezi prerafaelitskou tvorbou na jedné stra- les Swinburne, Walter Pater, O. Wilde) projevil také ve ně a (pre)symbolismem a secesí na straně druhé. Jaký výtvarném umění, ať už v malířství druhé fáze prerafae- byl vztah prerafaelitů k souběžně rozvíjenému realis- litismu, nebo v hnutí uměleckých řemesel a obecněji mu Gustava Courbeta a jeho francouzských souput- v reformní architektuře a designu.29 Ve výtvarné oblasti níků? Malířství chápané jako přímý otisk skutečnosti se estetismus prosadil na konci 60. let 19. století, nebyl – bez symbolů, metafor, literární stylizace a se silným však výslovně programovým hnutím, jako spíš „sdíle- akcentem sociální kritiky – se od britského koncep- ným temperamentem mysli“ umělců, teoretiků i objed- tu zásadním způsobem odlišuje, spojujícím prvkem je navatelů.30 Výtvarné dílo vytvořené v tomto duchu se však důraz na vizuální přepis empirické skutečnosti, stává „bezobsažným“: nevypráví, nepoučuje, nemora- přičemž odlišnosti jsou nejmenší v krajinářské a por- lizuje, nýbrž má být jen odleskem krásy. Má vzbuzovat trétní malbě.27 Rossettiho ideál ženské krásy pronikl až emoce, podobně jako lyrika, nebo hudba, jež byla chá- do kontinentální Evropy, ba zasáhl i samotného Cour- pána jako nejvyšší z umění. V roce 1865 Fanny Corn- beta, když namaloval sérii portrétů rusovlasé krasavice forthová seděla Rossettimu modelem pro obraz Mod- La belle Irlandaise, pro niž mu J. A. M. Whistler „za- rá komnata v orientalizujícím aranžmá (bar. 21). Prsty půjčil“ svou modelku Joannu Heffernanovou; pozoru- ženy jemně rozechvívají struny korejského hudebního hodná je analogie Courbetova Portétu Jo s Rossettiho nástroje, který se nazývá koto. Podle Tima Barringera obrazem Lady Lilith, byť přímý vliv není doložen.28 malíř vytvořil: „Okouzlující obraz, který simultánně za- Směr, který je ve Velké Británii označovaný jako es- sahuje všechny smysly – zrak, sluch, hmat a čich. Není to tetismus, se ve Francii nazýval lartpourlartismus: přes- ani portrét jednotlivé pojmenované osoby, ani významo- ně totéž vyjadřuje jeho hlavní zásada „umění pro umě- vá charakterová studie, ale je to příklad umění pro umě- ní (art for art’s sake)“. Rozdíl je v tom, že lartpourlar- ní.“ 31 Rossetti pokračoval dalšími hudebními obrazy tismus je chápán jako literární směr (reprezentují jej – jeden z nich nazval Veronica Veronese s odkazem na

50 Kontexty 2/2013 Texty 51 benátského mistra pozdní renesance Paola Veroneseho. V těchto dílech dovedl svůj estetismus až ke konceptu synestézie, kdy skrze malbu/zrak iluzivně působí na ostatní smysly. U Burne-Jonese nacházíme dynamické pojetí synestézie: na jeho známém obraze Zlaté schody z let 1876–1880 je hudebnost evokována ani ne tak hudebními nástroji v rukou dívek, jako spíš vířivým pohybem postav (bar. 24).

Výstava Prerafaelité – viktoriánská Obr. 12: avantgarda Edward Burne-Jones, ilustrace Londýnská Tate Gallery vlastní největší soubor děl ke knize prerafaelitů, z nichž některé získal už její zakladatel Williama Sir Henry Tate, a proto právě tato instituce pořádá vel- Morrise Sen ké retrospektivní přehlídky jejich tvorby. První z nich Johna Balla, dřevořez, proběhla v roce 1984, druhá, jak už bylo zmíněno, Kelmscott v loňském a letošním roce. Pojetí předchozí výstavy se Press, 1892. současným kurátorům jeví jako encyklopedické a příliš opatrné, zatímco nyní: „Tematickým přehledem prerafae- usnadněnou díky jednomu z členů autorského týmu litské tvorby v různých médiích ve více než pěti dekádách Timu Barringerovi, profesorovi univerzity Yale, který usilují výstava a publikace o nový pohled na celé hnutí, novější interpretace shrnul do knihy Čtení prerafaeli- shrnující revizionistické ideje posledních desetiletí.“ 32 Lze tů.34 Je až překvapivé, do jaké míry se soubor děl, na jistě souhlasit, že bádání o prerafaelitech od roku 1984 něž se zaměřil ve své knize, shoduje s výběrem exponá- velmi nabralo na intenzitě, tímto fenoménem se obírají tů na výstavě. Název viktoriánská avantgarda je v kata- četné publikace, ať už interpretačně objevné, nebo jen logu objasněn, přesto k němu lze mít výhrady. Nebylo sumarizující.33 Autoři výstavy měli úlohu, již si vytkli, by lepší vyhradit termín avantgarda až pro umělecké výboje 20. století, jak je to (u nás) většinou chápáno? Zdá se, že avantgarda táhne, a tak se stává synonymem uměleckého reformátorství vůbec.35 První z tematických oddílů výstavy a publikace představuje Počátky (Origins), tj. inspirační zdroje a ge- nezi umění prerafaelitů (nazaréni, William Blake a dal- ší britští předchůdci a průkopníci). Druhý oddíl nese název Manifesto a představuje kreslené portréty i první díla členů bratrstva a jejich přátel (v konfrontaci s malbou Lorenza Monaca a dvěma daguerrotypiemi). Dal- ší čtyři oddíly jsou nazvány podle tematického rozpětí prerafaelitské tvorby: Historie (History) zahrnuje his- Obr. 11: torickou malbu literárních námětů, jež byly vzhledem Frederick k inklinaci bratrstva k literatuře zpočátku velmi oblí- Hollyer, Edward Burne-Jones bené (ozvláštnění poskytují sochařská díla s dantov- a William Morris, skými náměty, vitraje a skříň s malbami Burne-Jonese 1874, fotografie. podle Chaucerova Příběhu převorky); Příroda (Nature)

52 Kontexty 2/2013 Texty 53 není vyhrazena jen kresbám, malbám či fotogra�ím čistých krajin, ale také �gurál- ním scénám odehrávajícím se v přírodě, mezi něž náležejí i dva slavné Millaisovy obrazy Ofélie a Slepá dívka; Spása (Salva- tion) je věnována převážně náboženské te- matice, ale také zobrazením práce (v pro- testantském prostředí jí byl přikládán až posvátný význam) a syžetům ohrožení spásy – padlým dívkám; Krása (Beauty) je vyhrazena obrazům, sochám a fotogra�ím žen a dívek. Sedmý oddíl Ráj (Paradise) představuje v dosti velkorysém měřítku Obr. 13: J. E. Millais, Kristus v domě svých radičů, studie k obrazu, 1849, tužka, uměleckořemeslné práce (nábytek, vitra- pero a inkoust na papíře, 17,6x33 cm. Tate, London. je, tkaniny, knihy), na nichž se autorsky podíleli Rossetti, Morris, Burne-Jones a další. Posled- mět ze Shakespeara a svou scénu jako by osvítil ostrým ní oddíl Mytologie (Mythologies) vyplnila pozdní díla jarním sluncem a rozehrál zářivými lokálními barva- prerafaelitů z doby od 70. let až do konce 19. století, mi. Ač víme, že poslední z velkých prerafaelitů Edward a to nejen s mytologickými náměty, přičemž z autorů Burne-Jones se odklonil od jejich původního progra- je nejvíce zastoupen Edward Burne-Jones. Převážně mu, v technice malby jej docela neopustil, vždyť mis- tematické řazení výstavy je jistě zajímavější než řazení trovské detailní propracování jeho obrazů, např. Král chronologické (k němuž ale bylo přihlédnuto) nebo Kofetua, či Laus Veneris (bar. 22), přestože svým kon- biogra�cké. Díky četným zápůjčkám je výběr exponá- ceptem nepůsobí realisticky, jej přibližuje ortodoxní- tů vskutku reprezentativní, ze známých děl prerafae- mu stoupenci tohoto programu W. H. Huntovi.39 litské tvorby chybí jen nemnohé.36 Jen zjednodušeně můžeme připomenout některé Přímý kontakt s exponáty nás přivedl k jejich ma- interpretace děl, s nimiž se setkáváme v katalogu výsta- lířským �nesám, jimž je věnována i zvláštní stať v ka- vy Prerafaelité – viktoriánská avantgarda nebo v připo- talogu výstavy.37 Už při studiu na Královské akademii menuté monogra�i Tima Barringera. Do oddílu Spása prerafaelité odmítli rozšířené malířské postupy temno- spadá raný obraz J. E. Millaise Kristus v domě svých ro- svitné malby a naopak přihlédli k médiu rané fotogra- dičů (bar. 3 a obr. 13). Obraz připouští více teologic- �e s jeho ostrostí, luminozitou a stejnoměrným pro- kých interpretací odpovídajících anglikánským prou- kreslením všech detailů. Na plátno nanesli bílý pod- dům High Church a Low Church, ale je zřejmé, že pro- klad, aby projasnili kolorit, a barvy pak kladli na sebe blém jeho recepce spočívá ve faktu, že Millais si zvolil v tenkých lazurách. Vybírali si jasné a zářivé tóny, blí- dva mody obrazového jazyka, jeho současníky vnímané žící se koloritu vitráží nebo knižních iluminací. Vedlo jako protikladné: realistický i symbolický, což ovšem to až k dobovému konstatování, že Huntova a Millai- známe už od van Eycka nebo Caravaggia, U Millaise sova díla „svou výrazností zabíjejí všechno na výstavě“.38 vidíme přesně namalované postavy tesaře a jeho rodi- Jako příklady uveďme Millaisův obraz (z Makinovy ny, jež máme uznat za svatou rodinu. Nástroje na zad- sbírky) Ferdinand oklamaný Arielem z let 1849–1850 ní stěně dílny jsou obvyklými tesařskými nástroji, ale (bar. 4) a Huntovo plátno Valentin zachraňující Syl- symbolizují také nástroje Kristova utrpení; pasoucí se vii před Proteem z let 1850–1851. Ferdinand, postava ovce byly namalovány pečlivě podle hlav, které malíř ze Shakespearovy Bouře, téměř plasticky předstupuje viděl u řezníka, představují však lidstvo jako Pánovo před pozadí, k čemuž napomáhá silně kontrastní barva stádo. Nejvíce šokující bylo využití dokumentárního jeho šatu. Také Hunt pro svého Valentina čerpal ná- stylu všedního dne pro biblické postavy.

52 Kontexty 2/2013 Texty 53 nosti“ obrůstá dveře, „přesto ukazují stromy v pozadí stopy sekery a pily“ a poukazují na možnost vykoupení člověka prací.40 Co se na první pohled může jevit jako éterická a mystická vize Krista, to při bližším ohledání vyznívá jako nová formulace protestantské pracovní etiky, jako anglikánské povolání do zbraně. Na zmíněné výstavě v roce 1854 Hunt vystavil kro- Obr. 14: mě Světla světa ještě obraz Probuzené svědomí (bar. 10), Alexander Munro, Elizabeth na němž si mladá žena v objetí milence, který si ji vy- Smithová, 1859, držuje, náhle uvědomí svou situaci. Juxtapozice těch- reliéf – bílý to dvou obrazů nebyla náhodná: „Snad se mladá žena a růžový mramor, obrací na cestu správnosti právě proto, že slyší Krista kle- 50,5x40,5 cm. pajícího na dveře lidské duše.“41 Novátorským počinem Scottish National Gallery, Hunta i ostatních prerafaelitů byla tematizace dobové Edinburgh. prostituce. Už v roce 1852 byla viktoriánská kritika otřesena jeho raným dílem Najatý pastýř (bar. 7), na Na výstavě Královské akademie v Londýně v roce němž ji odpuzovalo znázornění zarudlých tváří, rozpá- 1854 vystavil W. H. Hunt obraz Světlo světa (bar. 9). lených sluncem, alkoholem a tělesnou žádostivostí.42 Ten byl zpočátku sice odmítán, ale nakonec se stal Dílo má rovněž symbolický přesah v biblickém smys- jedním z nejpůsobivějších obrazů Ježíše Krista v umě- lu (např. motivem ztracené ovce). K jeho působivosti ní 19. století. Zvláště byl ceněn anglikánskou círk- přispívá detailně propracovaná krajina, zářící světlem ví, o čemž svědčí umístění zvětšené autorské repliky a barvami, a proto byl na výstavě zařazen do oddílu v katedrále sv. Pavla v Londýně. Není to žádné rea- Příroda. Do oddílu Spása byl začleněn také oválný ob- listické znázornění Syna Božího, nýbrž mystická vize raz Forda Madoxe Browna To poslední z Anglie, k ně- Zmrtvýchvstalého, který klepe na dveře lidské duše. Ve muž jej inspiroval osud sochaře omase Woolnera výstavním katalogu z roku 1854 Hunt citoval místo (bar. 11). Na lodi sedící rodina (z dítěte je vidět jen z Apokalypsy (3,20): „Hle stojím u dveří a klepu. Kdo ručka), znázorněná metodou detailního realismu, je uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu jíst stylizována do podoby svaté rodiny. Paradoxně, než byl u něho a on u mě.“ Bohatá symbolika obrazu se ne- obraz domalován, Woolner se z Austrálie vrátil a nako- vztahuje k tradiční ikonogra�i, nýbrž vyžaduje, aby jej nec se stal profesorem Královské akademie. divák detailně dešifroval, zejména na základě znalosti Méně komplikovaná je interpretace děl v oddí- bible. V dopise Timesům z 5. 5. 1854 Ruskin vysvět- lu Krása, jak se dá očekávat vzhledem k výše uvede- luje, že Kristus není namalován jako muž, nýbrž jako ným tezím o estetismu (obr. 14), ale ani ta se neobe- zmrtvýchvstalý Bůh. Na jeho rukou jsou patrné zázrač- jde bez studia četných literárních konotací a odkazů. né rány, je oblečen do roucha nebeského krále. Mystic- Např. Rossettiho Beata Beatrix je ideální podobiznou ký ráz obraz je zvýrazněn tím, že se jedná o noční sce- v té době již zesnulé Elizabeth Siddalové ztotožněné nerii, „vzácný čas mezi nocí a ránem“. Jednoznačnými s Dantovou Beatricí (bar. 16). Žena je dle autorova vý- symboly jsou lucerna jako znak duchovního osvícení kladu v tranzu, nebo v náhlé duchovní trans�guraci, a zarostlé dveře jako obraz lidské duše. Dle Ruskina: za zavřenýma očima uchvácená do nebe.43 Červeně je „Jejich závory a hřeby jsou rezavé a jsou tak zarostlé šla- v pozadí zvýrazněna postava Danta Alighieriho a v po- houny, že je zřejmé, že nikdy nebyly otevřeny.“ Přerůstání předí pták pokládající na ženiny sepjaté ruce bílý květ vegetace je znakem zanedbávání křesťanského poselství vlčího máku jako symbol její předčasné smrti. Tento lidmi. Dalším znakem je netopýr. G. F. Stephens toto obraz se stal doslova magickým dílem prerafaelitů, jež dílo považuje za obraz naděje. I když „břečťan setrvač- zapůsobilo také na české umělce (obr. 16).

54 Kontexty 2/2013 Texty 55 Nadšení pro prerafaelity

Podle vzpomínek Ely Švabinské na podzim 1897 vzru- šil její rodinu „zvláštní umělecký zážitek“, neboť „(…) do pražských výtvarných a literárních kruhů byla vnese- na vlna obdivu k anglickým praeraffaelitům, Švabinský nám nosil knihy a monogra�e s reprodukcemi jejich ob- razů. (…) Tato obec mystiků silně působila na kulturní svět, avšak nezanechala žádných význačných stop. Bylo to opium pro vzbuzení rozkošných snů, citové zahýření při požitku, který vzbouzel v mystickou koncentraci ponoře- ný obličej na obraze ,Mademoiselle élue‘ od Rossettiho.“44 Pod tímto názvem se skrývá obraz Beata Beatrix, jehož reprodukci měl Švabinský na stěně pokoje. Pisatelka dále vzpomíná: „Rmoutila jsem se, když mi Švabinský po čase vysvětlil, že toto umění nemá budoucnosti, že ne- řeší výtvarné problémy, že má v sobě mnoho literatury. Se svým nadšením pro praeraffaelity jsem se nedovedla dlouho rozloučit, byla jsem jím přímo posedlá. Znovu a znovu jsem se nořila s vnitřním zanícením do všech reprodukcí Obr. 16: Jan Preisler, přípravná kresba pro levé křídlo obrazů Rossettiho; zdálo se mi, že není nic kouzelnějšího obrazového triptychu Jaro, cca 1900, uhel na papíře, než typ jeho modelu, že není dojímavější a pohádkověj- 61,5x47,5 cm. Národní galerie v Praze. ší fantasie nad Burne-Jonesovu (…) Srdce se mi chvělo nad tím podivným nezemským světem díla praeraffae- litů.“ Od Burne-Jonese pisatelku zvláště zaujal obraz Očarování Merlina (bar. 23). Umění prerafaelitů, i ve zprostředkované formě po- znání z nedokonalých reprodukcí, se pro Elu a Maxe Švabinské i pro jejich blízké stalo jakousi zapovězenou slastí, jíž si dopřávali s pocitem studu – poté, co se do- zvěděli, že obdivují díla, která jsou spíš líbivá než vý- vojově progresivní. To nic nemění na skutečnosti, že pro Švabinského byl Rossetti silným zdrojem inspirace, a to dokonce v tak zásadní otázce, jakou je volba životní družky a modelu pro raná díla; Ela Vejrycho- vá se pomocí jeho stylizace stala českou Jane Morriso- vou (obr. 15), a byla také začleňována do kompozic, u nichž usiloval o efekt synestézie (např. kolorovaná kresba Kamélie z roku 1903). Také Jan Preisler nachá- zel v době kolem roku 1900 inspiraci jak u Rossettiho (obr. 16), tak u Burne-Jonese. V nekrologu druhého z nich Preisler kromě okouzlení nad produševněním Obr. 15: Max Švabinský, Paradisea Apoda, 1901, a měkkým melancholickým rysem jeho děl vyjádřil vý- uhel, barevné křídy a akvarel na papíře, 72x50 cm. hrady vůči nízké míře novosti a nedostatečnému uplat- Východočeská galerie, Pardubice. nění samostatných výrazových prostředků malířství.45

54 Kontexty 2/2013 Texty 55 Zdá se, že v současné éře, zvláště pokud bychom 22 Tamtéž, s. 158. 23 přijali tezi o konci dějin, už vývojová progrese není je- Hana Whitton, Dáma v modrém hedvábí. Praha 2009. 24 Ewa Luskina, Čarodějka zapomenutá (přel. J. Skalický). Kurs 4, diným kritériem kvality, byť v podnázvu aktuální vý- 1923, s. 6. stavy byl tento moment náležitě zdůrazněn. Zdá se 25 Oscar Wilde, Intence (přel. L. Rovenský). Praha 1919, s. 54 však, že londýnští umělci usilovali především o nadča- (překlad jazykově upraven). 26 Tamtéž, s. 150. sovost a nebáli se spojovat historickou inspiraci s mo- 27 derní senzibilitou. Dante Gabriel Rossetti přispěl do Analogie lze hledat i v konceptu nevědomí. Viz Marcia Werner, Pre-Raphaelite Painting and Nineteenth-Century Realism. prvního čísla časopisu e Germ povídkou Ruka a duše, Cambridge 2005, s. 151–159. jejímž hrdinou je smyšlený malíř rané renesance. 28 Courbet Reconsidered (katalog výstavy, e Brooklyn Museum). K němu promlouvá jeho duše v podobě krásné ženy: Ed. Sarah Faunce. New Haven – London 1988, kat. č. 53. 29 „Kterak ty, člověk, chtěl bys zvěstovat mysli chladně to, co Lionel Lambourne, e Aesthetic Movement. London 1996. Autor sleduje též přesahy k pařížské secesi a jiné. Bůh zvěstoval vřele? (…) Přilož svou ruku i duši, abys 30 Barringer, Reading the Pre-Raphaelites c. d., s. 161. 46 člověku sloužil u Boha.“ 31 Tamtéž, s. 162. 32 Pre-Raphaelites. Victorian Avant-Garde, c. d., s. 16–17. Poznámky: 33 Tamtéž, s. 17. Velká pozornost je prerafaelitům věnována na webu, např.: www.victorianweb.org. 1 František Chudoba, Praerafaelité, in: týž, Básníci, věštci 34 Tim Barringer, Reading, the Pre-Raphaelites. 2. vyd. New a bojovníci. 2. vyd. (Dílo F. Ch., sv. 3). Praha 1942, s. 270–286, Haven – London 2012. 1. vyd. 1998. zde s. 270. 35 Srov. název výstavy: Avantgardist und Malermönch. Peter 2 Robert Rosenblum, H. W. Janson, 19th Century Art. New Lenz und die Beuroner Kunstschule (katalog výstavy, Städtisches York 1984, s. 255. Museum + Galerie Engen). Ed, Velten Wagner. Engen 2007. 3 Tim Barringer, Jason Rosenfeld, Alison Smith, Pre-Raphaelites. 36 Např. Millaisova Družička, či Burne-Jonesovo Očarování Victorian Avant-Garde (katalog výstavy, Tate Gallery). London Merlina a cyklus Pygmalion. 2012, s. 24. 37 Alison Smith, Medium and method in Pre-Raphaelite 4 Viz Tim Barringer, Reading the Pre-Raphaelites. 2. vyd. New painting, in: Pre-Raphaelites. Victorian Avant-Garde, c. d., s. 18–23. Haven – London 2012, s. 36–39. 38 Tamtéž, s. 19. 5 Tamtéž, s. 38. 39 Tamtéž, s. 23. 6 Poslední velká výstava nazarénů proběhla v r. 2005 40 Citace dle: Barringer, Reading the Pre-Raphaelites, c. d., s. 128–130. ve Frankfurtu nad Mohanem. Viz Christa Steinle, Max 41 Pre-Raphaelites. Victorian Avant-Garde, s. 11. Hollein: Religion Macht Kunst. Die Nazarener. Katalog zur 42 Tamtéž, s. 98. Ausstellung in der Schirn Kunsthalle Frankfurt. Köln 2005. 43 Tamtéž, s. 166. 7 Pre-Raphaelites. Victorian Avant.Garde, c. d., s. 26. 44 Ela Švabinská, Vzpomínky z mládí. Praha 1960, s. 143. 8 Cit. dle: Rachel Barnes, e Pre-Raphaelites and their World. 45 -p (Jan Preisler), in: Volné směry 2, 1897–1898, č. 9, London 1998, s. 12. s. 475–476. Viz též: Aleš Filip, Dvojí ideál britských prerafaelitů 9 K tomu viz E. H. Gombrich, e Preference for the Primitive. v kultuře českého �n de siècle, in: Moderna/Moderny (připraveno Episodes in the History of Western Taste and Art. London 2002. do tisku, vyjde 2013). 10 Chudoba, Praerafaelité, c. d., s. 275. 46 Cit. dle: Chudoba, Praerafaelité, c. d., s. 273. 11 Barnes, e Pre-Raphaelites, c. d., s. 57–59, 64–65. 12 Tamtéž, s. 68. 13 Tamtéž, s. 73. Původ vyobrazení: 14 Tate Gallery v Londýně vlastní jeho tři obrazy a jednu kresbu. Colin Cruise, Pre-Raphaelite Drawing. London 2012: 1, 4–8, 10. 15 Barnes, e Pre-Raphaelites, c. d., s. 13. Archiv autora: 2, 3, 9, 11. Tim Barringer, Reading the Pre-Raphae- 16 Chudoba, Praerafaelité, c. d., s. 273. lites. New Haven – London 2012: 12. Tim Barringer, Jason Rosen- 17 Viz Barringer, Reading the Pre-Raphaelites, c. d., s. 147. feld, Alison Smith, Pre-Raphaelites. Victorian Avant-Garde (katalog Překlad je pouze prozaickým převodem textu. výstavy, Tate Gallery). London 2012: 14. Hana Volavková, Max 18 Srov. Lionel Lambourne, Victorian Painting. London 1999. Švabinský. Praha 1977: 15. Jan Preisler (katalog výstavy, Obecní Viz též Elizabeth Prettejohn, e Pre-Raphaelite legacy, in: dům v Praze), ed. Petr Wittlich. Praha 2003: 16. Pre-Raphaelites. Victorian Avant-Garde, c. d., s. 231–236. 19 Robert Goldwater, Symbolism. New York 1979, s. 60. 20 Cit. dle: Barringer, Reading the Pre-Raphaelites, c. d., s. 151. Aleš Filip, historik umění, přednáší na Filozofické fakultě 21 Cit dle: tamtéž, s. 160. Masarykovy univerzity.

56 Kontexty 2/2013 Texty 57 Osudové propletení aneb T + T Příběh přátelství želivského opata Víta Tajovského a číhošťského kněze a mučedníka Josefa Toufara

M D

Na počátku jeden dávný želivský obraz: Prosvětlené trojice však nemohl tušit, jakými soutěskami budou září roku 1945, sobota před mariánskou poutní slav- muset za pár let procházet. ností, od Lhotic míří do želivského údolí s premon- strátským klášterem dva cyklisté-poutníci. Zadýchaný Z vesnic – od podlahy třiačtyřicetiletý farář P. Josef Toufar a jeho mladý, dva- cetiletý farník, nadaný student Karel Vrána, který je ži- Mezi blízké přátele Víta Bohumila Tajovského patřila votem a opravdovým kněžstvím svého faráře tak zaujat široká plejáda lidí různých sociálních vrstev, profesí, a inspirován, že se sám rozhodne pro kněžské povolání postavení – od teologů, lékařů, profesorů, továrníků, a chystá se v té poválečné euforii na studia teologie do vojáků až po umělce či soukromé zemědělce. Pochopi- Říma. A tak chtějí, farář a jeho mladý farník, studen- telně mezi ně náleželi také spolubratři z různých řádů tovu cestu na jih a vůbec celou jeho budoucnost svě- a kongregací a kněžští kolegové. Jedno dlouholeté přá- řit pod ochranu želivské Matky Boží. Tedy jedou do telství však přeci jen z těch houfů vystupuje – i kvůli Želiva, z kopce sjíždějí, do kopce musí tlačit, neboť dramatickým životním okolnostem a osudovým pro- pana faráře občas z námahy pobolívá srdce, a v Želi- pletenostem: přátelství mezi Vítem Tajovským a Jo- vě si u vrátnice nechávají zavolat P. Víta Tajovského, sefem Toufarem. Dělilo je sice deset let (Toufar byl který tehdy ještě nebyl opatem, ale patřil k výrazným ročník 1902, Tajovský 1912), ale oba dva pocházeli premonstrátským osobnostem jako tolerantní a vzdě- z podobného prostředí, z malých vysočinských ves- laný středoškolský profesor v Humpolci. S nadějnými nic (Toufar z Arnolce u Polné, Tajovský z Klanečné vyhlídkami ti tři tehdy hovořili na klášterní zahradě u Havlíčkova Brodu), kde je sice neobklopovalo vyso- o budoucnosti Vysočiny, národa a církve. Nikdo z té ké intelektuální prostředí, ale zato mohli poznat život a svět takřka od podlahy, v rodinné i sousedské pospolitosti. U Josefa Toufara je to přímo názorné: vyrůstal v Arnolci v č. p. 1, což byla hospoda, kde bývalo často přítomné společenství sousedů a pantátů, hovory, po- litické schůze a tancovačky. Mimochodem, v podob- ném prostředí jako Josef Toufar, tedy v hospodě s při- lehlým hospodářstvím, vyrůstal v tomtéž čase a jen o pár desítek kilometrů dál budoucí český básník Jan Zahradníček, který o číhošťském kříži napíše v komu- nistickém kriminále prorocké verše. V Josefu Toufarovi dlouhá léta zrálo povolání Cesta k Želivu, z osobního fotoalba P. J. Toufara. Archiv autora. ke kněžství. Zrálo postupně, v podstatě od jinošství

56 Kontexty 2/2013 Texty 57 a navzdory nepříznivým okolnostem – od situace vystupuje po schodech ke škole a poprvé vstupuje do doma (otec mu zakázal studovat) až po společenské gymnaziální budovy a sedá do školních škamen. A ko- klima prvního desetiletí nové republiky. Nakonec se lem na něj vykuleně zírají primáni a primánky, kteří jeho osobní situace přeci jen vyjasňuje a přichází také jsou o dvě hlavy menší a o patnáct let mladší než on. chvíle, kdy se osobně seznamuje s Vítem Tajovským. Skutečně, byl to tehdy v Brodě malý poprask – vou- satý chlapík, připomínající spíš sedláka než studenta, Děda v primě se rozhodl vystudovat gymnázium. A co víc, otevřeně prohlašuje, že se chce stát knězem. Učitelé a spolu- Píše se září 1928 a šestadvacetiletý Josef Toufar přijíždí žáci si ťukají na hlavu: blázínek. A primán Toufar po vlakem z Polné do Německého Brodu, aby nastoupil letech lakonicky okomentuje: „Říkali o mně, že jsem do primy místního reálného gymnázia. Rok předtím blázen. Ale nebyl sv. Pavel také blázen – pro Krista?“ mu zemřel otec, a tak se Josefovi uvolnila cesta udělat Dochází i k humorným situacím: gymnaziální škol- si maturitu a vstoupit do kněžského semináře. Josef ník v prvních dnech považuje Toufara za inspektora; Toufar v dvouřadém, mírně ošoupaném saku kurážně nebo někteří rodiče si ho na gymnaziální chodbě sple- tou s kantorem a vyptávají se na prospěch svého dítě- te. Student Toufar, na škole přezdívaný „děda“, se brzy v Brodě zabydlí, žije skromně ve studentském podnáj- mu a stane se pro spolužáky dobrým a rozvážným pří- telem. Toufara si na gymnáziu brzy všiml také šestnác- tiletý obrýlený student z vyššího ročníku Vít Tajovský, který se v té době již rozhodoval pro kněžské povolání: „Byl jsem v sextě a pamatuji si, jaký to udělalo rozruch, že do primy nastoupil žák, který je starší než všichni ostatní. Vykulili jsme oči a ptali se, proč se učí tak poz- dě. Prý chce být knězem, řekl někdo. To mě zaujalo a brzy jsme se spolu seznámili.“

Znovusetkání a společná Želivka

Student Toufar byl tehdy osvobozen od tělocviku – ne- musí běhat, šplhat ani dělat kotouly, daří se mu pře- skočit sekundu rovnou do tercie, ale ouha, tam nara- zí na neoblomného a trochu podivínského profesora matematiky a fyziky Antonína Lebedu, přezdívaného „Fiškus“, který Toufara nechtěl kvůli špatným znám- kám pustit do dalšího ročníku. Naštěstí zasáhl dob- rý anděl, P. František Boštík, profesor náboženství a básník, který pomohl Toufarovi přestoupit na cho- těbořské gymnázium, kde také Toufar odmaturoval a nic nebránilo ke vstupu do kněžského semináře. Leh- ce se to říká, ale za tím zdoláváním překážek a proti- venství bylo přítomno trpělivé úsilí a nesmírná hou- „Děda“ v dvouřadém saku – Josef Toufar jako student ževnatost, vytrvalost a odhodlanost. Vlastnosti, které v Havlíčkově Brodě. Archiv autora. osvědčil i jako zahrádecký kaplan, a především v onom

58 Kontexty 2/2013 Texty 59 posledním měsíci svého života, v tom děsivém únoru, kdy ve valdické kobce týdny odolával brutálním výsle- chům a torturám. Toufar maturuje v roce 1935 a s Vítem Tajovským se znovu potkávají v královéhradeckém biskupském semináři. To už má Tajovský za sebou noviciát v že- livském premonstrátském klášteře, skládá věčné sliby a v roce 1937 je vysvěcen na kněze. Za tři roky poté, na svátek sv. Petra a Pavla, je v Hradci Králové vysvěcen Josef Toufar. A jeho prvním kaplanským místem se v lé- tě 1940 stává Zahrádka na Želivce, která je se Želivem Kaple Nejsvětější Trojice u Křižné studánky nad Zahrádkou. spojena nejen řekou, ale také sousedstvím s farnostmi, Archiv autora. které spravovali želivští premonstráti – především s far- ností Vojslavice, kde tehdy působí P. Metod Ťoukálek, tektorátními úřady vyzrál fíglem: na ledečský okresní na konci války zatčený táborským gestapem a vězně- úřad podal žádost, že se jedná o pouť na poděkování ný v Terezíně. Tedy P. Toufar to neměl ze Zahrádky do za dobrou úrodu, a povolení dostal. Ve válečných le- Želiva daleko a od té doby se začali s P. Vítem více na- tech byl na poutích kazatelem sám a po válce r. 1945 vštěvovat. Josef Toufar do Želiva pravidelně putoval se byl, jak píše sám Toufar v kronice, „…kazatelem veli- svými farníky a přáteli, a pokud byla příležitost, vždy ce dobrým P. Vít Tajovský, želivský premonstrát a pro- tu přítele Víta vyhledal a přátelsky pozdravil. fesor náboženství v Humpolci. Mše se slouží venku u polního oltáře.“ Pepík a Vít Inspirace Želivem Kaplan Toufar přišel na své první působiště do Zahrád- ky jako zralý muž. Pomáhal lidsky a duchovně formo- Zajímavou a méně známou kapitolou je fakt, že se vat mládež, za války i v popřevratových týdnech byl P. Toufar, podnícen svými vlastními zkušenostmi obci a lidem skutečnou oporou. Trnul s nimi, když (v dětství mu zemřela matka), neobyčejně vyvinutou probíhaly hospodářské kontroly, razie gestapa a za- sociální citlivostí i četbou životopisu Dona Boska, obě- týkání, radoval se z osvobození, nebál se zastat křivě tavě staral o sirotky a venkovské děti z celé farnosti, po- obviněných, varoval před novými pořádky. Naučil se máhal jim zajišťovat vzdělání, ubytování, stravu. Tou- také být dobrým a vlídným pedagogem – učil na ško- far se také po válce výrazně zasadil o vznik ledečského lách v Zahrádce, ve Snětě, Ježově, Píšti, Blažejovicích, gymnázia a měšťanské školy v Zahrádce. V jednom Šetějovicích a Martinicích, obcházel krajinu pěšky, na- svém novinovém článku (z června roku 1945) načrtl, bíral vše do očí a duše. Ukázal, jakým přínosem pro odkud také sbíral inspiraci: „Obec Zahrádka s několika obec a lidské společenství je kvalitní kněz. Být druhým malými vesničkami, rozhozenými po kraji, s tradičním nablízku, to bylo jedno z erbovních znamení Toufaro- životem otců – to jest kraj naší borovice. Možno říci, va kněžství. To potvrdil i Vít Tajovský, který prohlásil: když se rozdávalo bohatství, byl tento kraj poslední. „Pepík byl člověk nesmírně ochotný, čistá duše. Žád- Rovněž při rozdávání honosné krásy na něj nezbylo. ný intelektuál, ale naprosto konkrétní a obětavý kněz. Ale potom, když se rozděloval cit, půvab, romantičnost A přitom vyhraněný.“ a soucit, byl tento kraj první. Myslím, že soucitné srdce Za války byla většina veřejných shromáždění pod zdejšího lidu je bohatství nejlepší. Tedy to hmotné bo- širým nebem zakázána. Ale přesto se P. Toufarovi po- hatství, které rez kazí, toho lehce postrádáme, ba ani po dařilo udržet tradiční poutní slavnosti v lesích nad Za- něm netoužíme, ale jiná je naše bolest a jedno celému hrádkou u Křížné studánky. P. Toufar tehdy nad pro- širokému kraji schází, totiž – možnost vyššího vzdělání,

58 Kontexty 2/2013 Texty 59 Premonstrátský klášter v Želivě. Archiv autora. neboť střední a odborné školy jsou v Humpolci, v Hav- A skutečně, od září 1946 nastupují do nově založe- líčkově Brodě a v Čáslavi, v městech několik hodin ného ledečského gymnázia noví studenti a mezi nimi vzdálených. A přece nevím, kde jinde se sejdeme s tak i někteří mladí Toufarovi farníci. vyspělými venkovany, jako právě v našem kraji. Sám znám několik domkářů a malých rolníků, majitelů Pohnutý rok 1948 na Vysočině knihoven o několika stech svazcích, kde kromě na venkově oblíbených knih Vlasty Pittnerové, Javořické, Když se v Želivě 2. února 1948 koná slavnostní akt najdete úplná díla Baarova, Raisova, Demlova, Peka- opatské benedikce Víta Tajovského, mezi mnoha hosty řova i knihy – novinky – vydané Katolickým a Evrop- nechybí ani P. Toufar ze Zahrádky. Mimochodem, ten ským literárním klubem, jehož jsou členy. A že Ledeč- samý den vydal arcibiskup Josef Beran pastýřský list, ko- sko, Zahrádecko a Dolnokralovicko mělo ku vzdělání mentující vyhrocené poměry v republice, ve kterém se vždy kladný poměr, ba mohu říci ten nejlepší, dokazuje mj. praví: „Jsme čeští kněží. Zůstaneme věrni svému ná- vzácný historický doklad – Album Alumnatus Siloensis rodu i v dobách nejkrutějších. […] Je i bratrovražedný – zapůjčený mně laskavostí dp. P. Víta Tajovského, pro- boj vedený jazykem: pomluvou, osočováním, udáváním, fesora v Humpolci a bibliotekáře v Želivě. Je to, řekně- jež není oprávněné. Milí bratři! Na kazatelně, ve zpověd- me dnešním termínem, třídní kniha, první střední ško- nici a kde jen můžete, hleďte působit na své svěřené, aby ly, šlechtického gymnasia v Želivě, založeného r. 1633 prohlédli a poznali, kdo jsou jeho nepřátelé. Urovnejte umění a vědy milovnými premonstráty.“ A svůj článek rozbroje v rodinách, osadách, ve veřejném životě. […] Toufar končí slovy: „A proto nyní, kdy je program vlá- Kristův kříž zvítězí nade všemi, kdo proti němu bojují. dy, aby dle schopností se dostalo vzdělání všem, kdy se Zvítězil i nad křížem hákovým. Satan byl, je a bude vždy zřizují nové střední školy, doufáme, že i našemu ledeč- odpůrcem kříže. Milujme Kristův kříž, milujme jej i ve skému kraji se dostane, nač má svaté a spravedlivé prá- svých životních křížích!“ Jako kdyby arcibiskup Beran vo – Posázavského gymnasia – v Ledči n. Sáz. Schop- prorocky předjímal dramatický spád dalších událostí – ných a nadaných žáků čeká již mnoho.“ i v životě opata Víta Tajovského a P. Josefa Toufara.

60 Kontexty 2/2013 Texty 61 V pohnutých dnech konce února a v březnu 1948 podotknout: Vždycky jsem vystupoval jako kněz-farář je na nátlak Okresního akčního výboru Národ- všech. Nikdy jsem se neptal, jakého je kdo přesvědče- ní fronty v Ledči a místních zahrádeckých partajní- ní, a kde jsem mohl, tak jsem pomohl a poradil. […] ků P. Toufar přeložen do Číhoště. Dochované do- Končím s prosbou, aby tato záležitost byla spravedli- kumenty svědčí o komunistické zvůli a manipulaci vě vyřešena.“ v pozadí celého přeložení. Zajímavé je, že ve farnosti Záležitost spravedlivě vyřešena nebyla, Josef Toufar a okolních obcích vznikly tehdy petice proti Toufa- je přeložen do Číhoště. Hořkost ani ublíženost však rovu přeložení, které podepisovaly stovky lidí, včetně nepěstuje a během několika týdnů se stává pro své komunistů a lidí nevěřících. Přinášejí důkazy o Tou- srdečné a otevřené jednání respektovanou osobností farově respektované osobnosti. Na vzniklou situaci i tam. Do Želiva za P. Vítem už to má dál než ze Za- reagoval Josef Toufar naléhavě otevřeným dopisem hrádky. Ale několikrát se potkávají na různých nábo- (z 12. března 1948), který zaslal jak OAV NF v Led- ženských setkáních a akcích. či, tak Biskupské konzistoři v Hradci Králové: „Podle soupisové akce, kterou jsem poslal k Biskupské kon- Dvě fotografie sistoři v Hradci Králové, mohu prohlásit, že jest pro mne nejméně 99 % farníků i nekatolíků, kteří tuto Například začátkem léta 1949 je Josef Toufar pozván akci podepsali, a tím moji dobrou činnost nábožen- do Zahrádky. Třetího července dopoledne tam má skou i kulturní ocenili a všichni, bez rozdílu politické- slavit svoji primici novokněz a bývalý Toufarův „svě- ho přesvědčení, si přejí, aby bylo upuštěno od mého řenec“ Josef Bělohradský. P. Josef Toufar se do Za- přeložení. […] K mojí obhajobě dovolím si stručně hrádky vrací na pár hodin, srdečně se zdraví se svými

Primice Josefa Bělohradského v Zahrádce 3. 7. 1949. Přátelské setkání Josefa Toufara (vpravo) a Víta Tajovského (vlevo v bílém) na farním dvoře. Archiv autora.

60 Kontexty 2/2013 Texty 61 přáteli a mává na členy Sdružení katolické mládeže, které po válce zakládal a s ohromným pastoračním úspěchem vedl. Setkává se tu s želivským opatem Tajovským. Fotogra�e je zachycuje na farním dvoře v družném, srdečném hovoru a letním slunci. Poté se fotí celá skupinka duchovních. Nemohou tušit, jaká temná noc některé z nich za šest měsíců čeká. Sku- pinový snímek kněží na farním dvoře je unikátním dokumentem. Sedící (první zprava) ledečský děkan P. Václav Slavíček (vedle něj P. Toufar) a uprostřed v bílém opat Tajovský se v únoru 1950 stanou svěd- Pouť ve Světlé nad Sázavou, 28. září 1949. Archiv želivské ky brachiálního mučení Josefa Toufara ve valdické kanonie. kobce. Vzácný je také snímek z 28. září 1949, který se jeho levé ruce jej doprovází rozhodný světelský farář nedávno našel v Tajovského pozůstalosti. Na fotogra- Jan Beran, po pravé mírně zachmuřený ledečský dě- �i je zachycena chvíle, kdy kněží vycházejí z kostela kan P. Slavíček a za ním vykukuje hlava usměvavého sv. Václava ve Světlé nad Sázavou, kde právě skončila P. Toufara s letně opálenou tváří a mírně prošedivělý- dopolední poutní bohoslužba. Za ministranty s pomi skráněmi. Za pětačtyřicet dní se jejich životy obrátí kladničkou a misálem jde rozesmátý opat Tajovský, po naruby.

Primice Josefa Bělohradského v Zahrádce 3. 7. 1949. V bílém opat Tajovský, první zprava sedí ledečský děkan Slavíček a druhý zprava P. Toufar. „Potkají“ se za pár měsíců ve valdických kobkách. Archiv autora.

62 Kontexty 2/2013 Texty 63 První návštěva v Číhošti byl v těch prosincových týdnech mimo Želiv, na du- chovních cvičeních na Svatém Kopečku, a když se vrá- Advent 1949, zasněžená mrazivá Vysočina, třetí nedě- til, byl neustále bombardován telefonickými dotazy, co le, dopoledne 11. prosince. V malém kostele v Číhošti se to děje v Číhošti, a protože o nové situaci nic nevě- se při kázání P. Josefa Toufara třikrát zakýval dřevěný děl a P. Josefa znal, vypravil se zjistit situaci přimo do oltářní křížek a zůstal zkroucen a vychýlen mimo tě- Číhoště. Z prvního výslechového protokolu P. Toufara žiště. Pohyb křížku vidělo dvacet svědků. P. Toufar po- ve Valdicích vyjímám tuto pasáž – P. Toufar vypovídal: hyb neviděl, dozvěděl se o něm až druhý den od farní- „Dne 8. 1. 1950 mne navštívil opat Želivského klášte- ků. Postupně shromažduje svědecké výpovědi a zprá- ra Vít Tajovský v doprovodu pátera Klementa Davida va o zvláštním, tajemném úkazu se rozšiřuje nejen po a pátera Nepomuka Pikla, oba kaplanové z Humpol- Vysočině. Místo ohledává dvojice příslušníků SNB ce. Po příjezdu pan opat ihned šel do kostela, kde jsem z Ledče a nic podezřelého nenalézá. A do Číhoště ve- jej přivítal. Hned na počátku jeho návštěvy jeho zájem dou cesty mnoha poutníků, duchovních i zvědavců. směřoval k události, která se tam stala s křížem. Pro- My dnes víme, že teprve až začátkem ledna se do celé- to jsem pro lepší ilustraci se snažil vylíčit mu všechno ho případu vlomila komunistická Státní bezpečnost. podrobně, jak se sběhlo. Rekapituloval jsem svá slova, Číhošť nejdříve začala monitorovat a po dvou neúspěš- která jsem pronesl při prvním kázání, kdy se kříž po- ných pokusech byl 28. ledna 1950 unesen P. Toufar. prvé pohyboval. Pan opat se velice divil a nepamatuji Ale předtím, během ledna, jej v Číhošti dvakrát na- se, zdali se nějak vyjádřil. Pamatuji se však přesně, že vštíví také opat Vít. pan opat šel na stranu od oltáře pod sochu Božského Nejdříve to bylo v neděli 8. ledna, kdy tam přijel srdce Páně a odtud se díval, to jest z boku, na uvede- se dvěma spolubratry, s přítelem a primářem plicní lé- ný kříž. Z tohoto místa se díval na kříž a řekl: ‚Ten čebny v Humpolci dr. Jaroslavem Richterem, jeho ro- kříž není jen pootočený, ale on je nakloněný dopředu.‘ dinou a bratry Prokůpkovými. Malá vsuvka: Pan opat Pan opat vzal ze zákristie druhý kříž, téhož provedení,

Číhošt ve 40. letech, vlevo hostinec, za stromy kostel a fara. Archiv autora.

62 Kontexty 2/2013 Texty 63 a porovnával, do jakého úhlu je odkloněn kříž na Sva- tostánku. Před tímto objevem pana opata nikdo ne- zjistil od vzniku události, že by kříž byl dopředu na- chýlen. Tuto návštěvu pan opat ukončil modlitbou všech přítomných a potom jsme se odebrali na faru. Na faře jsem předložil k nahlédnutí protokoly s oči- tými svědky.“

Zvláštní pocit nehloubat

Opat Vít Tajovský ke své první návštěvě v Číhošti vy- povídal v roce 1968 před Vyšší vojenskou prokuratu- rou: „Kříž byl v pohledu k hlavnímu oltáři hodně vy- chýlen směrem ke kazatelně, tedy do levé strany. Vzpo- MUDr. Jaroslav Richter a Ludmila Havelková-Richterová. mínám si, že i podstavec, na kterém kříž stál, byl ve Archiv autora. stejném směru nakloněn. Myslel jsem si, že kříž musí být k podstavci přilepen či jinak připevněn, aby nespa- since. Křížek jsme všichni viděli. Stál na svatostánku dl. Ostatní dva kříže na postranních oltářích byly v po- nakloněný kupředu a k pravé straně, takže se zdálo řádku. Měli jsme takový zvláštní pocit po té záhadě dál nemožné, že nespadl dolů. Žádné nitky nebo drátky nehloubat. Nedovedl jsem si dobře vysvětlit, co bylo nebo poutka tam však nebyly. […] Vzpomínám si, že příčinou toho jevu. Nechtěl jsem jej hodnotit jako zá- se těch debat zúčastnili i bratři Prokůpkové z Humpol- zrak, to bylo jistě odvážné v té době. Nemohu ovšem ce, kteří se dostavili později. Po prohlídce táta křížek možnost zázraku vyloučit. Vím však bezpečně, že ni- zase vrátil zpět. Mluvilo se i o tom, že je třeba ten jev kde nebyly žádné skoby, žádné hřebíky, a to ani na zdi, ofotografovat. Za dva měsíce poté, začátkem března na oltáři či kazatelně. Ani žádné stopy po nich.“ roku 1950, jsme šli se školou na �lm o Číhošťském zázraku, kde jsme ale mohli vidět různé drátky a me- Oslovoval ho Josífku chanismy, které vedly od křížku ke kazatelně, což jsem věděla, že je nesmysl.“ Svědectví o první návštěvě Tajovského v Číhošti mi poskytla dcera humpoleckého primáře MUDr. Rich- Další návštěva v Číhošti za šestnáct dní tera Ludmila Havelková-Richterová, které 9. ledna 1950 bylo čtrnáct let: „Otec a pan opat byli už v té Druhá návštěva opata Víta Tajovského se v Číhošti době velmi dobří přátelé. Pan opat mu tehdy sdělil, uskutečnila 24. ledna v doprovodu katechetky Rů- že do číhošťského kostela jezdí lidé ze širokého okolí ženy Převorové a děkana z Nové Cerekve P. Váni. Jo- a že někteří považují tento jev za zázrak. Snad proto sef Toufar vypovídal ve Valdicích: „Za několik dní mě vzal náš táta celou svoji rodinu s sebou. Jela s ním naše opět navštívil želivský opat Vít Tajovský ve společnosti maminka, já a moji dva mladší sourozenci – dvojča- děkana z Nové Cerekve, jehož jméno neznám. V této ta. Do Číhoště se jelo dvěma auty – ze Želiva jel pan době jsem byl na faře, když oba přišli ke mně a ozná- opat a z Humpolce pak jela celá naše rodina. Kostel mili mi, že se jdou podívat na ten kříž. Šel jsem s nimi v Číhošti nám přišla otevřít neteř pana faráře a ten se do kostela, kde jsme se zdrželi jen několik málo mi- objevil za chvíli. Byl to statný člověk velice přátelské nut. Potom jsme šli zase na faru, kde jsem jim dal po- povahy. S panem opatem se velice dobře znali, mluvili hoštění. Mluvili jsme o biřmování a já jsem litoval, že spolu kamarádsky a pan opat ho oslovoval Josífku. Vy- pan opat nemůže u nás tento akt provádět. Dále jsme právěl nám, že křížek se na oltáři pohyboval 11. pro- mluvili o různých všeobecných záležitostech. Celková

64 Kontexty 2/2013 Texty 65 návštěva trvala nejdéle půl hodiny, když potom ihned Ve sklepení valdické mučírny zase odjeli.“ Opat Tajovský o své druhé návštěvě v Číhošti po- Opat Tajovský o vyslýchajících ve Valdicích v roce dal svědectví v roce 1968: „Pan farář Toufar nám 1968 vypověděl: „Byli celkem tři. Pamatuji se, že teh- sdělil, co se v Číhošti děje, že je tady stále více lidí. dy měli před sebou kupu salámu a rohlíky a jedli, za- Že nechal zhotovit několik set fotogra�í a ty rozdá- tímco já již tři dny nesměl jíst. Byl jsem vyzván, abych val, každý chce mít na Číhošť památku. Říkám mu: vypověděl, co jsem provedl, a bylo vidět, že je zajímá ‚Josefe, prosím Tě, neblázni, vždyť tě ještě zavřou. Za především Číhošť. […] Když jsem se nepřiznával, dali tohle tě mohou chytnout, víš, že dnes bez povolení mě do korekce a to třeba na tři dny. Tam to bylo straš- tisknout nic nejde. Tak to dál prosím tě nedělej!‘ ‚Ale né. Naprostá tma, spát jsem musel na betonové pod- co mám tedy dělat, když je budou chtít?‘ ‚Tak jim laze na výstupku a k dispozici jsem měl jednu deku. raději řekni, že už žádné nejsou!‘ Josef nám dále vy- […] Když jsme byli v korekci, bylo vulgárně vyžado- právěl, že pan biskup Mořic Pícha ustavil zázrakovou váno, abychom se při zabouchání dozorcem na dveře komisi a já že jsem do ní jmenován taky. Já však za- tím o zázrakové komisi nic nevěděl. To bylo naposledy, co jsem Josefa Toufara viděl. Pak už jsem ho jen slyšel v temnu Valdic.“

Únos a zatčení

28. ledna je z číhošťské fary na dvůr vylákán a odtud příslušníky StB unesen P. Toufar a v noci z 1. na 2. února je s ním ve Valdicích započat první výslech. Přiznat se nemá k čemu. 30. ledna 1950 je ve večerních hodinách v želiv- ském klášteře zatčen opat Vít Tajovský. Zatčení pro- vedli jihlavští estébáci Josef Solař a Ladislav Novák. V autě, které řídil Antonín Nápravník, byla přítom- na zatčená učitelka náboženství Růžena Převorová. Ze Želiva jeli přes Ledeč nad Sázavou, kde byli na zadním dvoře ONV přeloženi do jiného vozu s dal- ším zatčeným v kauze pohybujícího se křížku, čí- hošťským kostelníkem Františkem Pártlem. Zatče- ní jsou předáni estébákům Janu Fousovi a Josefu Literovi (soudruh Litera několik hodin předtím při domovní prohlídce prázdné číhošťské fary ukradne větší obnos peněz). Všechny tři zatčené odvezli do Prahy a odtud kostelníka s opatem Tajovským do Valdic. Začíná se hrůzný měsíc tortur a výslechů P. Toufa- ra, Víta Tajovského a dalších zatčených v kauze Číhošť ve III. oddělení valdické věznice, které za války sloužilo jako vyšetřovací vazba jičínského gestapa. Cela ve III. oddělení valdické věznice. Archiv B. Čelovského.

64 Kontexty 2/2013 Texty 65 cely hlásili číslem a heslem, které bylo různé. Já měl Událost v Číhošti byla hlavním důvodem zaháje- ku příkladu heslo ‚Když mně hlava pěkně změkne, ného trestního stíhání opatů Tajovského a Machalky potom hezky všechno řekne‘. V noci jsme byli buzeni a ve smyslu nové koncepce procesu bylo stíhání roz- každou hodinu, museli se postavit a toto vykřikovat. šířeno na další představitele řádů. Úloha P. Toufara Tehdy jsem zjistil, že ve věznici je i dr. Buryšek, opat byla v této chvíli přesunuta z větší části na opata Víta Machalka a rovněž farář Josef Toufar. Slyšel jsem je Tajovského, který, cituji z obvinění, „věděl o podvod- totiž, protože jsme se museli hlasitě hlásit, jak v cele ném nastrojení tak zvaného zázraku a rozhodl se užít pro korekce vykřikují svoje číslo a heslo. Toufara jsem jej k rozvratným cílům hierarchie proti státu, ukrý- také slyšel jednou z cely pro korekce zpívat nábožen- val v želivském klášteře zbraně a střelivo určené k pře- skou píseň a asi dvakrát jsem ho slyšel volat něco v tom vratné akci, na niž se připravoval“. My dnes víme, že smyslu: ‚Už dost! Já nemohu, já jsem nic neudělal!‘ To zbraně a střelivo podstrčila do želivského kláštera taj- bylo pokaždé v noci.“ ně StB. Situace s P. Toufarem se soudruhům ze státní bez- Již 31.března bylo zahájeno hlavní přelíčení. pečnosti zadrhla na mrtvém bodě. Nemají ani Toufa- A 4. dubna byl vynesen rozsudek. Vít Tajovský byl rovo přiznání, ani konkrétní důkazy, které by svědčily odsouzen za zločin „velezrady a vyzvědačství“ k dvace- o podvodu. P. Toufar se po třech týdnech tvrdých výsle- ti rokům tvrdého žaláře. Proces se stal zdůvodněním chů k ničemu nedoznává. Pohyb křížku ani sám neviděl. dalšího proticírkevního útoku, akce K, kterou byla li- Blíží se zasedání ÚV KSČ, na kterém má prezident Gott- kvidace mužských klášterů provedená v noci ze 13. na wald vysvětlit národu, jak je to s tím církevním podvo- 14. dubna 1950. dem v Číhošti a že se ten hlavní podvodník přiznal. Dcera humpoleckého primáře MUDr. Richtera Opat Vít Tajovský a ledečský děkan Slavíček jsou Ludmila Havelková-Richterová vzpomíná na dubno- trápeni ve stejných zdech, zatím s menší intenzitou vé dny roku 1950: „V následujících týdnech jsme se než P. Toufar. zatajeným dechem poslouchali z rádia části veřejného

Po změněné situaci

P. Toufar umírá po sadistickém mučení 25. února 1950. V den, kdy je tělo P. Toufara zahazováno na ďá- blickém hřbitově vápnem, tedy v pondělí 27. února, jednalo předsednictvo ÚV KSČ, na kterém k církev- ním otázkám referoval Alexej Čepička: „Po změněné situaci v případu Číhoště se ukládá, aby propagačně bylo tohoto případu co nejvíce využito. V souvislosti s tzv. zázrakem má být pranýřován iniciátor – Vatikán a biskupové, přičemž vlastní útok má být zaměřen na de Livu. Vyvrcholením této kampaně bude prohlášení de Livy za personu non gratu tak, aby musel opustit území republiky.“ Církevní šestka navrhuje, aby původně chystaný monstrproces s P. Toufarem a premonstrátskými opaty Tajovským a Machalkou byl s oběma opaty projednán Vít Tajovský (uprostřed) při vynášení rozsudku v dubnu 1950 později a samostatně, a bylo schváleno, že bude zahá- ve zmanipulovaném procesu. Za „velezradu, vyzvědačství jena masivní propagandistická kampaň, která odhalí a organizování ozbrojeného převratu“ odsouzen na 20 let. „podvodné“ pozadí pohybu křížku. Archiv autora.

66 Kontexty 2/2013 Texty 67 jí, nemohli pochopitelně tušit, jak budou jejich životní osudy navzájem provázány a spleteny. Opat Vít Tajovský se stal muklem komunistických věznic a později jedním z důležitých svědků celého čí- hošťského případu. P. Josef Toufar se stal číhošťským martyrem a dnes nic nebrání tomu, aby byl zahájen jeho beati�kační proces. A ten třetí, tehdy nadějný student Karel Vrána, se po roce 1948 už do vlasti nesmí vrátit, v Římě je v roce 1950 vysvěcen na kněze a stane se z něj jedna z nejdůležitějších osobností našeho exilu a české círk- ve, �lozof, teolog, esejista, vydavatel, mecenáš a dob- rodinec. Za svůj spisovatelský exilový pseudonym si zvolil jméno Pavel Želivan – jako echo rodných kon- čin a z vděčnosti za ochranu Želivské Matky Boží. A je podivuhodné, že všechny tři také svázalo jedno datum – jedenáctý prosinec. Vít Tajovský po propuštění z vězení, 11. prosince 1949 dopoledne se zachvěl kříž čí- začátek 60. let. Archiv želivské kanonie. hošťský. 11. prosince 1999 dopoledne zemřel v Želivě opat procesu s řeholními představiteli, mezi nimi byl i pan Vít Tajovský. opat Tajovský. Když v jedné výpovědi přiznal, že byl 11. prosince 2004 dopoledne dodýchal v Říčanech táta jeho přítel, věděli jsme, že to má otec nahnuté. prof. Karel Vrána. Otec si sám myslel, že ho zatknou také, ale zřejmě to neměli hned v plánu, v té chvíli byli na řadě kněží. My děti jsme nesměli jít studovat a tátovi odsunuli z hum- Rozšířený a doplněný text přednášky, která zazněla v želiv- ském klášteře na konferenci 100 let opata Víta Tajovského polecké léčebny všechny řádové sestry.“ 13. října 2012.

Pavel Želivan a osudové datum 11. 12. Miloš Doležal (1970), básník, publicista a redaktor České- ho rozhlasu 3-Vltava, autor knižní monografie o P. J. Toufa- Na závěr se ještě na chvíli vraťme na klášterní želivskou rovi Jako bychom dnes zemřít měli (Nová tiskárna Pelhřimov, zahradu. Píše se září 1945. Ti tři, kteří tam rozmlouva- 2012).

Navštivte internetové stránky CDK www.cdk.cz Naleznete zde informace o všech vydaných i připravovaných titulech CDK, včetně obálek a anotací. Knihy jsou účtovány s 15% slevou, pro předplatitele časopisů Kontexty a Církevní dějiny s 25% slevou. Poštovné a balné neúčtujeme!

66 Kontexty 2/2013 Texty 67 Přemýšlet o životě prostřednictvím divadla Rozhovor s principálem Divadla U stolu Františkem Der�erem

J M

Herec a režisér F D (1942) má za sebou plodnou profesní kariéru. Po studiích herectví na JAMU v Brně (1960–1964) působil na různých scénách, naposledy v Národním divadle Brno, jehož uměleckým šéfem byl v letech 1990–1997. Divadlo U stolu vzniklo na přelomu let 1988–1989, kdy signatář Charty 77, vydavatel samizdatové edice Studnice a pořadatel bytových seminářů František Der�er s hereckým kolegou Janem Vlasá- kem, spisovatelem Antonínen Přidalem a hudebním skladatelem Jiřím Bulisem připravili čtení z textů �losofa Josefa Šafaříka. Svoji činnost obnovilo Divadlo U stolu v roce 1999. Od té doby má také stálé působiště na Sklepní scéně Centra experimentálního divadla v Domě pánů z Fanalu na brněnském Zelném rynku. Více než dvě desítky inscenací, které vznikly v posledním desetiletí, se mohou vykázat postupným růstem od scénického čtení k ryze divadelnímu pojednání konkrétních děl. S Františkem Der�erem jsme se sešli přímo v divadle ve chvíli, kdy pracoval na inscenaci hry Eugena Ionesca Král umírá, která bude mít premiéru 19. května.

Scházíme se po více než deseti letech k rozhovoru pro re- Jako hostující režisér se výborně uvedl Ivo Krobot. V čem vue Kontexty, která se tehdy ovšem jmenovala Proglas. se s ním cítíš být spřízněn a v čem se, pokud jde o výcho- Co se za tu dobu změnilo v Divadle U stolu? diska a o přístup, oba lišíte? Setrváváme na původní cestě, chod divadla získal pev- Ivo Krobot tíhne k jinému typu her. Na svém režisér- nější podobu, zejména počínaje rokem 2005, kdy se ském kontě má kusy od Čechova po Harolda Pintera, stalo třetí řádnou scénou Centra experimentálního di- jeho celoživotní láskou a divadelním údělem je dílo vadla – vedle Divadla Husa na provázku a HaDiva- Bohumila Hrabala. Také jeho způsob práce a záliba dla. Vedle nových inscenací se na malém jevišti zdejší v jistých jevištních řešeních – například jeho vášeň pro Sklepní scény objevila řada zajímavých herců, přišli mnohost předmětů a rekvizit na jevišti – jsou jiné než hostující režiséři. Bohužel s námi přestal spolupracovat výtvarník Milivoj Husák, který podobu našich in- scenací jedinečně spoluvytvářel.

Hledají se dnes spolupracovníci obtížněji, nebo si herci i dnes považují toho, že si mohou, zahrát v Divadle U stolu? Netroufám si mluvit za kolegy, do jaké míry si toho považují či ne. Já si považuji toho, že ještě mají chuť se mnou zkoušet a že je to baví. Při výši našich honorářů je to přinejmenším zajímavé. Zdá se, že jsou u divadla stále ještě lidé, kteří dělají věci proto, že je to zajímá, a ne pro peníze. Takže obtíže jsou dány spíš časovými možnostmi spolupracovníků. A to je stejné jak u her- ců, tak u hostujících režisérů. František Derfler. Foto: Zuzana Derflerová-Brázdová.

68 Kontexty 2/2013 Téma: Dvě malé brněnské divadelní scény 69 moje. Ale jsou i věci, které jsou nám oběma blízké, hy mohou hravě obracet naruby. To vytváří určitou a myslím si, že právě jeho inscenace dobře zapadly do perspektivu, v níž se ústřední téma hry ocitá, a staví našeho repertoáru. Svědčí o tom i nedávná premiéra po mém soudu otázky hlavního hrdiny do souvislosti Magora v jeho dramatizaci a režii. s tím, jak vede svou při Wiesel. Totiž jako řeč k Bohu, jako protest proti Bohu nesený přitom respektem před Milan Uhde použil nedávno při charakteristice toho, Bohem. co v Divadle U stolu od počátku děláš, pojmu věřící divadlo. Wiesel sám o Bohu nepochybuje, ale podle vlastních slov Ivo Osolsobě kdysi výstižně prohlásil, že divadlo je žije v nesmířenosti s ním. jistým přemýšlením o životě. Pro nás to především V případě Šamhorodského procesu jde samozřejmě znamená přemýšlení o starých, věčně znepokojujících o text, který v sobě skrývá určitou teologickou provo- otázkách lidského údělu, lidské existence, které nikdy kaci, ale ta je otevřeně přítomna i v samotném Písmu. nikdo z lidí nezodpoví vyčerpávajícím způsobem. Po- I v něm se řeč o nevinném utrpení stává protestem člo- kud nezavíráme oči před vlastním životem, dříve nebo věka proti Bohu, lidským nářkem, žalobou. Stačí jen později na ně narazíme všichni. Chováme v sobě lás- vzpomenout na Joba. A takovým protestem, nářkem ku i nenávist, vinu i schopnost soucítění, jsme otevře- a žalobou je pro mě Wieselova hra, a je lhostejné, je-li ni dobru a zároveň nakloněni ke zlému. Víme, že jed- žalobcem prostý venkovan, nebo učený rabín. Ten ža- nou musíme zemřít, ptáme se, kdo jsme a kam jdeme. lobce vznáší svůj protest a otázku z hloubi svého utr- Takové otázky mě stále silně zasahují a s herci se po- pení a ptá se proč? Neobrací se k Bohu zády, hádá se kouším přemýšlet o nich prostřednictvím scénované- s Ním, křičí na Něj. Wiesel nám říká, že i když mlu- ho příběhu. A to také znamená – smím-li to tak říct ví proti Bohu, mluví vždycky k Němu. A i když se na – mít otevřené oči nejen pro horizontální rovinu živo- Boha hněvá, pokouší se mu svůj hněv vyjevit. A prá- ta, ale i pro jeho dimenzi vertikální. Pro vztah k tomu, vě v tom, jak říká, spočívá přiznání se k Bohu, nikoli k čemu jsme jako lidé ustavičně odkazováni. Prostě pro negace Boha. vztah k Bohu. Tohle zacílení je snad z naší dramaturgie a z naší práce vůbec znát, a to má zřejmě na mysli Jak si vysvětluješ mimořádný úspěch této hry u diváků? Uhde. Snad ten dojem vyvěrá i z toho, že výpověď na- V jistou chvíli Šamhorodského procesu jedna z postav šeho divadla není podle něj relativistická, že je to, jak říká: „Žalobce požaduje vysvětlení: Proč je tu nedo- sám říká, divadlo, které ví o temných místech v člově- konalost, proč je tu ošklivost, proč je tu zlo? Proč exis- ku, ale nezahlcuje se jimi. tují zločiny? Proč je tu smrt? Jde o relevantní otázky, v tom s vámi souhlasím…“ Myslím, že jde o relevant- Jak zapadá do té věřícné koncepce Elie Wiesel se svou ní otázky pro každého z lidí a že jádro ohlasu hry spo- hrou Šamhorodský proces? čívá právě v tomto. Šamhorodský proces má nečekaný Právě Uhde považuje za kámen úrazu, že autor hru divácký ohlas hned od premiéry. Nevěřil jsem, že ta- situoval do venkovské hospody a že za soudce usta- hle nejednoduchá a v mnoha ohledech riskantní hra novil potulné herce a hospodského, kteří podle něj se setká s takovým přijetím. Nedávno jsme ji s mimo- nemohou téma soudu nad Bohem rozvinout tak, jak řádným ohlasem odehráli na zájezdě v Táboře. Přišla to zřejmě učinili učení rabíni ve vyhlazovacím tábo- nám i písemná poděkování. Brzy nás čeká už padesá- ře. Tam také autor hry jako chlapec přeživší Osvětim tá repríza. takový soud zažil. Myslím, že Wiesel věděl, co činí, když časem hry učinil předvečer židovského svátku Pu- I takový François Villon je v tvém výkladu nejen buřič, rim, a svěřil při purimovým hercům. Hra se tak stá- člověk vzdorný, ale především muž hluboké víry. A není vá hrou ve hře, divadlem na divadle, navíc se odehrá- jistě náhodou, že tě přitahovalo dílo a postavy velkých vy- vá v čase svátku, kdy je „vše dovoleno“ a kdy se vzta- znavačů, Calderón, Dostojevskij.

68 Kontexty 2/2013 Téma: Dvě malé brněnské divadelní scény 69 V dílech takových autorů je celý lidský život, celý ves- mír. Otomar Krejča používal, pokud se dobře pamatuji, o velkých básnících jeviště pěkný výraz, když říkal, že jejich dílo je nedočerpatelné. To je velice výstižné. O Calderónově hře Život je sen by se mohl konat se- minář na dva semestry a stále bychom se nedostali na samotné dno. A nemuselo by přitom jít o žádnou diva- delní či jinou archeologii, přehrabování se v minulosti. S Calderónem a Dostojevským jsme rovnýma nohama v dnešku, sami u sebe a u svých problémů.

Když jsme už před několika lety hovořili o tvém záměru nastudovat Ionescovu hru Král umírá, shodli jsme se na tom, že stačí málo a celá hra se může pokazit. V jakém Divadlo U stolu – François Villon: Teď na krk oprátku ti věší smyslu jde o chůzi po ještě tenčím ledě než obvykle? (Lubomír Stárek a Alžběta Vaculčiaková). Foto: Jakub Jíra. To, že ke zkažení stačí leckdy málo, platí pro každou inscenaci. Ale tady jde opravdu o riskantní terén. Io- Čím je ti Ionesco blízký? nescova hra není, podobně jako jiné kusy tohoto typu, Musím říct, že hry, které jsou ne zcela přesně označová- obvyklou divadelní hrou s řetězením příčin a následků ny za absurdní divadlo, mi nejsou tak úplně nejbližší, a rozvíjející se zápletkou. Jde spíš o svého druhu parti- i když si myslím, že jde o neobyčejně významný diva- turu, hudební skladbu, která má svůj ústřední motiv, delní jev dvacátého století. Jsou kusy, které mám asi své refrény atd. Riskantnost téhle partitury je v její raději, ale právě tahle hra mě láká svým tématem. Je monotematičnosti: Král umírá, člověk umírá – před- to hra o posledních věcech člověka. stavení jako škola umírání. Základní situace jen jedna, a není tudíž jednoduché docílit toho, aby hra měla Jak Ionesco zapadá do základní linie Divadla U stolu? tah a gradovala. Divadelnost Krále je prostě jiná, než je Vypůjčím si výrok �losofa Alaina Besançona, který na- obvyklé. Spočívá spíš v jistém rituálním podloží, je to psal, že hra Král umírá představuje spolu s Claudelo- svého druhu obřad. Ionesco ne nadarmo mluví o ce- vým Saténovým střevíčkem velké sakrální drama fran- remonii. Také nelze pominout snovou povahu hry. Io- couzského divadla dvacátého století – to samozřejmě nesco sám říká, že si pro sebe bere právo čerpat ve své nevylučuje tragikomickou žánrovou polohu. Král je tvorbě ze svých úzkostí, snů a temných žádostí. Krále Jedermann, Kdokoli, tváří v tvář smrti, svým posled- lze vnímat také jako sen. ním dnům, svému údělu, čili jde o klíčovou existen- ciální konfesi, o soudobou skladbu na prastarý motiv Jak se speci�čnost této hry projevuje v práci s herci? rozmluvy Člověka se Smrtí. Svým tématem a svým ká- Na takový text nebýváme běžně zvyklí, a tak i zdánlivě záním, které nemá hotové odpovědi, do zvolené linie zcela jednoduché věci se pořád jakoby vymykají a dá- divadla, myslím, patří. vají překvapivě plno práce, i když si člověk při čtení textu říká, že zrovna tahle pasáž je přehledná, celkem Ionesco je ovšem také mužem víry, tvrdě zkoušené v tahu, jasná, a měla by se tedy poddat hereckému ztvárnění tlaku a ohybu. naprosto bez problémů. Ale pak se ukáže, že tomu tak Ionescův život z víry byl, zdá se, životem na vidrhol- není, a text nám tak neustále připravuje nová a nová ci, řečeno s Bedřichem Fučíkem. Hledal především na překvapení. Což se nevylučuje s tím, že někdo zcela cestách mystiků a prostřednictvím negativní teologie, spontánně vycítí smysl té či oné scény a dá ji přesvěd- která promlouvá naléhavě právě dnes. čivý výraz. Dává nám to prostě víc práce.

70 Kontexty 2/2013 Téma: Dvě malé brněnské divadelní scény 71 Ve hře Král umírá také není nic jisté předem a vše se cioval její uvedení v Mahenově činohře. Hodně dlou- hroutí. ho už také chodím kolem Calderónovy hry Vytrvalý Dramatik o své hře Židle říká, že je to hra o ontolo- princ, ale předběhl mě Štěpán Pácl a jeho divadelní gické prázdnotě. Zde umírá člověk a rozpadá se svět. společnost Masopust. Umírá člověk, zbaven všech evidencí, metafyzických jistot, jeho svět ztrácí ontologickou konzistenci. A je Ale ta společnost působí v Praze. To snad brněnské nastu- to také hroutící se svět umírající v člověku. S každým dování nevylučuje? umírajícím umírá svět, praví se v této hře. Hru jsem kdysi četl ve starém Vrchlického překladu, který je pro inscenaci už nepoužitelný, ale dá se z něj Jak se ti podařilo zařídit, aby se Ionescova hra vešla na vysoudit, o jaké dílo jde. Jako jedno ze svých slavných vaši malou scénu? představení uvedl Vytrvalého prince Jerzy Grotowski ve Prostředí zdejší Sklepní scény vychází hře do značné Vratislavi. Shodou okolností jsem Grotowského před- míry vstříc, protože je už samo o sobě jedinečné a au- stavení na konci šedesátých let viděl. A každý, kdo torův scénický požadavek zchátralého gotického trůn- na Grotowského představení byl, tak trošku ochrne ního sálu splňuje velice dobře. A samotná hra, pokud v možnostech se pustit do stejné věci. Jedinečný a svr- jde o scénogra�cké prostorové řešení, zase tolik nepo- chovaný způsob, jakým se on vyrovnal s látkou, ne- třebuje. Dokonce si myslím, že ten komorní prostor jenže nejde překonat, ale těžko se na něj i navazuje. sluší tomuhle kusu víc nebo že je vhodnější, než kdyby Protože Grotowského herci sdělovali věci způsobem se hrála na nějakém příliš velkém jevišti. Samozřejmě nebo jazykem, který není u běžného divadla obvyklý. některé věci, které Ionesco ve své hře přímo předepi- Něco podobného je ovšem schůdné pouze u divadel- suje, se zde udělat nedají. ních skupin, které pěstují určitý způsob výrazu a vše dlouhodobě doslova trénují. Něco takového se nedá Co máš především na mysli? zopakovat, ale myslím si, že hra samotná se dá nastu- V tomhle prostoru neexistují tahy, chybí tu zákulisí, dovat i u nás. jsou tady de facto jenom dva vchody na jeviště, čili nedá se přicházet z různých stran, nedá se tady ani udělat Na premiéře Znamení kříže v Městském divadle jsem ona hra kulis mizejících v závěru kusu, kterou Ionesco ovšem mezi diváky zaslechl: Problémy mi nic neříkají, předepisuje, a vysvětluje také, proč je ta hra důležitá. ale scéna byla nádherná! Jaký vztah má Vytrvalý princ k dnešní době? Čím může dnešního diváka oslovit? Čím jste tento nedostatek kompenzovali? Ono to půjde udělat i tady, ale jinak.

Můžeš prozradit jak, nebo si na to musíme počkat na premiéru? Na to je nutné si počkat, protože i pro nás jde stále ješ- tě o úkol, který není úplně uzavřený. Jan Mazák, který má roli i v této hře, v podobných situacích prohlašuje: Buďto se nám to povede, nebo se prostě zařadíme… Jeho slova lze vztáhnout na celý chystaný kus.

Do čeho by ses rád pustil ještě v letošním roce? Už delší dobu chodím kolem Claudelova Zvěstování, které jsme už dokonce jednou začali zkoušet. Mám tu Divadlo U stolu – Elie Wiesel: Šamhorodský proces. hru rád, před více než dvaceti lety jsem tak trochu ini- Foto: Alice Prokopová.

70 Kontexty 2/2013 Téma: Dvě malé brněnské divadelní scény 71 Jde o téma, které je živé neustále, protože je věčné. Zdeněk Kluka. Nevím ale, jestli to bude schůdné s au- Týká se člověka vždy a všude. I dneska může člo- torskými právy. Taky mám nachystanou hru Ladisla- věk stát před rozhodnutím, jestli zachová svou tvář va Klímy, spíš je to hříčka než hra, fragment, s ná- a identitu a ztratí život, anebo zachová život za cenu zvem Edgar. Začlenil jsem do ní úryvek z jeho prózy ztráty tváře a identity. Jak bude po smrti, kde se rozvíjí motiv „Obešel já polí pět“. Klímovy snové, ireálné a zároveň groteskní ob- Chystáš se uvést ještě něco dalšího od Dostojevského, nebo razy lákají. se s Nastasjou Filipovnou de�nitivně uzavřel kruh? Ještě jeden titul by se mi líbil. Bratři Karamazovi. Kdy- Všude se nyní šetří. Postihuje vás to v něčem, nebo vydě- si jsem je viděl na malém jevišti v Divadle Na zábradlí láváte na tom, že náklady u vás rovnají se často onomu v režii Ewalda Schorma. za málo peněz hodně muziky? Postihuje, žádná muzika nás nezachrání. Musíme še- Na to je ovšem třeba už víc lidí. Jakou máte vlastně horní třit, kde se dá, máme-li se vejít do našeho maličkého hranici v tomto ohledu? rozpočtu. Navíc jsme komorní divadlo s nekomerčním Karamazovi by se dali hrát s menším počtem postav, repertoárem a s malým počtem míst v hledišti, takže Vytrvalý princ by šel udělat v šesti sedmi lidech. Menší tržby nejsou velké. Nedostatek peněz se nepromítá jen zhuštění by hře jen prospělo. Ale tenhle počet, to už do mzdových poměrů zaměstnanců divadla, ale snižuje jsou v našem komorním prostoru vlastně velké kusy. možnou výši honorářů pro hostující herce a zasahuje i dramaturgii. Některé zahraniční tituly jsou pro nás To už je skoro strop. Mohli byste se pak přejmenovat na vzhledem k výši záloh na uvádění nedostupné. Divadlo U stropu. Ale vrcholem v tomto ohledu byl u nás zatím Macbeth, Staré problémy nemizejí a objevují se nové – jaké to kde se objevilo jedenáct herců. jsou? Trvalým a neřešitelným problémem je už sám model Tam jste počet nahnali čarodějkami. Ale kolik herců jste našeho divadla. Pracovat s externími herci je velká vý- měli v jednu chvíli na scéně nejvíc? hoda. Ale nemůžu určovat jejich čas, který je vázán V Macbethovi byli v některých momentech na jevišti především na jejich povinnosti v mateřských diva- všichni herci. To už je opravdu horní hranice. Na té se dlech. Každá inscenace, plán na každý měsíc, ba i sa- pohybuje jiný titul, který už také nosím dlouho v hla- motná dramaturgie divadla je tak vystavena značnému vě, Molièrův Don Juan. Ale rádi bychom také navázali improvizování a uskutečňuje se často za velmi obtíž- na linii, kterou v minulosti představovala Durychova ných podmínek. Ale to jsme věděli a s tím jsme také Boží duha nebo Demlovo Zapomenuté světlo či Má- do toho šli. I po deseti letech nás stále ještě baví ty ob- chův Máj. tíže překonávat. Přemýšlení o životě prostřednictvím divadla za to stojí. Že byste se znovu vrátili k inscenacím na rozhraní lite- Brno, Sklepní scéna Centra experimentálního divadla, ratury a divadla? Zelný trh, 5. dubna 2012 Přitahuje mě také Hemingwayův Stařec a moře. Jako monodrama s hudbou na bicí nástroje, jak to udělal u Starého zákona Dan Dlouhý nebo u Máchova Máje Josef Mlejnek, básník, kritik a překladatel.

72 Kontexty 2/2013 Téma: Dvě malé brněnské divadelní scény 73 Duch vane, kde chce, i v divadle aneb Fenomén Buranteatr

J M

Když jsem před několika lety poprvé zaslechl název nově se objevivšího divadla Buranteatr, tak jsem, nevěda nic o genealogii této scény, reagoval s nedůvěrou, negativně. Jako kdyby toho buranství nebylo, politikou počínaje, v našem veřejném prostoru až až, řekl jsem si. Avšak omyl, mea culpa: divadlo svůj název odvozuje od ruského pojmenování ostrého svěžího větru. A spolu se zhlédnutím několika představení následovalo příjemné zjištění, že divadlo právě v tomto ohledu dostává svému názvu.

Bylo by asi podezřelé, kdyby vše v našich divadlech skoro čtvrtstoletí po sametové revoluci, neprožívá čes- a kolem nich mělo jít jako po másle. Kdyby se drama- ký divadelní život období stagnace. Žije se z podstaty, turgické záměry jednotlivých scén naplňovaly přesně nebo přicházejí nové impulsy? A přicházejí-li opravdu, podle plánu, režiséři se předháněli v invenčních výkla- tak odkud? Generalizovat se nevyplácí, ale v některých dech klasiky i moderny, noví autoři i talentovaní nová- divadlech máme pocit, jako kdyby se v nich zastavil toři se od počátku setkávali u vedení divadel i u obe- čas, v jiných zase, jako kdyby se v nich zastavilo všech- censtva se vstřícností a s pochopením atd. atd. A kdy- no kromě času. A kdo za to může? Jenom magistrátní by navíc nebyl pro ministry kultury napříč politickým držgrešlové? Naštěstí Spiritus �at ubi vult, Duch vane, spektrem žádný problém vyboxovat pro umění vůbec kde chce, a není žádný důvod, proč by se měl diva- a pro divadla zvlášť nějakou tu korunu navíc. Ve chvíli, dlu a priori vyhýbat. Důkazem tohoto vanutí je pro kdy píšu tyto řádky, připravují se demonstrace na zá- mne existence brněnského Buranteatru a jeho příběh chranu živé kultury, na jejíž podporu český stát vydává zahrnující období posledních zhruba deseti let. Slovo méně než Albánie. Situace českého divadla má v sou- „buran“ má v češtině jednoznačně pejorativní význam, časnosti k výše nastíněné představě idyličnosti dost da- neboť se jím označuje křupan – hrubý, neotesaný člo- leko. Zřizovateli většiny relevantních scén jsou navíc věk. Tento význam však zakladatelé divadla neměli na magistráty, což může za určitých povolebních konste- mysli, možná chtěli jen klamat tělem. Nepoměrně řid- lací v regionu představovat pro další existenci divadel čeji se u nás slova buran používá ve významu, jaký má reprezentujících živou kulturu v daném regionu přímé v ruštině, kde označuje studený a svěží severovýchodní ohrožení. Stačí připomenout osud slibně se rozbíhají- vítr, který se zvedá náhle a nečekaně. cí stálé divadelní scény v Karlových Varech před deseti lety nebo ohrožení divadel – těch větších než malá Vzpoura proti (divadelnímu) establishmentu a menších než velká – před nedávnem v Praze, když si jeden osvícený radní usmyslel, že pokud si Činoher- S Buranteatrem jako bychom se v jistém smyslu vra- ní klub, Divadlo v Dlouhé a další na sebe plně nevy- celi do doby o více než třicet let zpátky v tom smys- dělávají, šup s nimi pryč. Ale nezávisle na tom, jestli lu, že představuje fenomén vzpoury proti divadelnímu se na české kultuře včetně divadel ubožácky škudlí či establishmentu, „kamenným divadlům“, to, co v Brně nikoli, a nezávisle na tom, usiluje-li někdo divadlům představovala divadla jako Divadlo (Husa) na pro- o život, není zcela od věci si položit otázku, zda dnes, vázku (ve svých počátcích) nebo později HaDivadlo.

72 Kontexty 2/2013 Téma: Dvě malé brněnské divadelní scény 73 Rozdílů je ovšem skoro stejně jako analogií, odlišný je dnešní společenský kontext. Analogické jsou různé peripetie spojené s obtížným hledáním stabilní scény i několikaleté napůl kočovné fungování, které jejímu nalezení předcházelo. A sami zakladatelé Buranteatru ve svém neo�ciálním „programovém prohlášení“ na svých webových stránkách na odkaz malých divadel z šedesátých a sedmdesátých let vědomě navazují. Ne- považují se za zvěstovatele, ani za revolucionáře, ale zcela věcně prohlašují, že vycházejí z přesvědčení, že „hlavní povinností divadla je bavit a zaujmout diváka“. Uvádějí i výčet žánrů a poloh, jimiž chtějí divadelní publikum oslovit. Navíc se domnívají, že „v kolektivu spojeném s podobným divadelním programem doká- ží dosáhnout umělecky i ekonomicky výraznějších vý- sledků než tam, kde lidi spojuje pouze společná výplat- ní páska“. Jistě, jde jen o vnější vymezení a je vlastně dobře, že dále už nechávají za sebe mluvit své divadelní skutky. Kolikrát jsme už byli svědky úžasných progra- mových prohlášení, ale nakonec divadelní Himaláje porodily myš. Nynější Buranteatr začali už před deseti lety no- sit jako ideu ve svých hlavách dva tehdejší studenti brněnské JAMU Jan Šotkovský a Michal Zetel, sou- časný umělecký šéf divadla. V Olomouci kolem sebe shromáždili skupinu spřízněných mladých lidí a pod Buranteatr: Michal Isteník jako Katurian ve hře Martina názvem Tramtárie začali hrát v budově někdejšího ope- McDonagha Pan Polštář. Foto: Pavel Nesvadba. retního divadla. Mají tedy mimobrněnskou prehistorii podobně jako HaDivadlo. Po návratu do Brna v roce bylo před dvěma roky Ibsenovo drama Heda Gable- 2005 se dokonce v konkursu pokoušejí právě tuto scé- rová. Svou úspornou poetikou a důrazem na herecké nu získat za své vlastní přístřeší, leč neúspěšně. Po něko- gesto má tato inscenace velmi blízko k počinům jiné likaletém provizoriu, kdy hostovali po různých scénách brněnské „malé scény“, Divadlu U stolu, jehož sklep- a nalezli posléze alespoň dočasné útočiště v jednom br- ních prostorů v Centru experimentálního divadla Bu- něnském knihkupectví, se na ně konečně „usmálo štěs- ranteatr ve své kočovné minulosti ostatně často využí- tí“ a před třemi lety mohli zakotvit v brněnském kul- val. Scéna je téměř obrazoborecká, ale funkční. Žád- turním zařízení Stadion v Kounicově ulici. ný tísnivý interiér protestantského měšťanského obydlí Pro divadelní kritiky, z nichž většina trvale pobývá s výhledem na ordy. Jen truhlice, stolek a čtyřdílný v Praze, je Brno stále poněkud z ruky. Při hodnocení paraván s průsvitnými plátěnými roletkami, vespod sezóny bývají malá divadla znevýhodněna také tím, že dokonce s úložným prostorem pro rekvizity. Herci jejich představení většina kritiků neviděla. Proto také vcházejí a odcházejí po vytažení pláténka některý- Buranteatru trvalo nějakou dobu, než se výrazněji za- mi ze čtvera „dveří“. Významná je i stínohra postav psal do obecného povědomí. Přiznávám, že jsem – po- za plátěnými „roletami“, není jí však přehnaně moc. kud jde o Buranteatr – donedávna patřil k oné ignoru- Výborné, spádné představení se soustředilo na samu jící většině. První jeho představení, které jsem zhlédl, osudovou dřeň především díky skvělým hereckým

74 Kontexty 2/2013 Téma: Dvě malé brněnské divadelní scény 75 výkonům – a také díky velice jistému režijnímu vede- proti všem a utápět se v neplodných fantasmagoriích. ní. Bylo znát, že divadlo nijak nepoznamenal několi- (Existence a aktivity samotného Buranteatru jsou při- kaletý pobyt v nestandardních, ne-li přímo extrémních tom živým důkazem, že toto dilema nemá ani zdaleka podmínkách, ale že naopak šlo, lze-li to tak říci – o růst kategorickou platnost!) Je obdivuhodné, jak suverén- za pochodu. Herci ani režisér určitě nebyli umělecky ně režie (Mikoláš Tyc) pracuje se hrou ze „žhavé sou- „hotoví“ hned od počátku, ale je třeba zdůraznit, že časnosti“ především jako s metaforou: doslovnost či vzhledem k profesionální průpravě začínali na odlišné prvoplánové apely by nejspíš výrazně oslabily zamýš- úrovni než amatérské nebo poloamatérské scény. lený účinek, a tím má být, alespoň v případě Amazo- nie, osvobodivý smích. Cokoli by bylo navíc, bylo by Nepromrhané talenty od ďábla mravokárce. Výrazné a nápadité herecké kreace jsou v Buran- Buranteatr také není divadlem jednostopým, ale jeho re- teatru patrně samozřejmostí – a nejspíš byly i v minu- pertoár má univerzální rozpětí. Svědčí o tom nastudo- losti. Za všechny herce tohoto ansámblu musím kon- vání hry současného polského dramatika Michała Wal- krétně zmínit jeho nejvýraznější postavu, Michala Iste- czaka Amazonie, re�ektující úděl mladých divadelních níka, jemuž se ostatně za role ztvárněné v roce 2011 umělců, „vržených“ po studiích do tzv. tržního světa, dostalo radokovského ocenění Talent roku. V Amazo- v němž jsou jejich aspirace konfrontovány s tvrdou nii dokázal v hlavní mužské roli s vlasově přesným iro- realitou. Jako kdyby nebylo jiného východiska: buď nickým odstupem vybalancovat všechny „dopady“ au- se poddat vábničce pohodlného živobytí zajištěného torovy ambivalence, neboť ten chce být vůči svým po- zviditelněním se v seriálech nebo v reklamě, anebo jít stavám jízlivý a chápavý zároveň. Tuto svoji schopnost

Buranteatr: Adam Mickiewicz: Dziady. Foto: Pavel Nesvadba.

74 Kontexty 2/2013 Téma: Dvě malé brněnské divadelní scény 75 udržet dva konce jedné hole Isteník potvrdil i v roli Buranteatr. Přitom jde o divadlo s extrémně nízkým prezidentova poradce ve hře Davida Mameta Listo- rozpočtem a nebylo by příliš moudré prozrazovat, s ja- pad. Jeho Archer Brown obrací své postoje jako ruka- kými �nančními prostředky jsou „Burani“ schopni za- vici a zároveň stihne patřičnou mimikou komentovat jišťovat své inscenace, neboť by tyto údaje mohly pro dění na scéně… zřizovatele jiných divadel představovat klacek na di- Ale vrcholem Isteníkovy herecké práce v Burantea- vadelníky: Podívejte, jak jsou skromní, dělejte to také tru a zároveň i vyvrcholením několikaletého úsilí celé- tak, vezměte si z nich příklad! ho divadla bylo nastudování Mickiewiczových Dziadů Skutečnost, že právě toto divadlo žije doslova na podzim loňského roku. Dramaturgie Buranteatru „z ruky do huby“, a že to jde, nijak neospravedlňuje cítila potřebu uvodit scény z Dziadů kontrastním ob- současnou zupáckou o�ciální kulturní politiku. Při- razem našeho sekularizovaného světa s jeho zploštělým jdou-li však pro divadlo ještě horší časy, čehož je mož- chápáním smrti i narušeným vztahem k jejímu tajem- né se obávat, bude mít ve špatném počasí otužilejší ství: v úvodu představení se proto ocitáme v ohyzd- Buranteatr, který si již také získal silné divácké zázemí, né obřadní síni s rakví s mrtvým. Součástí představení před ostatními slušný náskok. jsou vstupy hudebního tělesa Buran ensemble a auto- Co se dalo u předchozích inscenací Buranteatru rem hudby je Vojtěch Dlask. Nejde o lacinou hudeb- vytušit, se u Dziadů stalo i zjevným. Toto divadlo ní podšívku, běžný soundtrack, protože hudba – včetně nevzniklo jen jako vzpoura proti snadno předvída- zpěvných částí – koresponduje s tím, co se odehrává na telné předurčenosti kariérního herectví, ani jako pro- jevišti, vnitřně a neúčelově. test proti společnosti, popřípadě proti establishmentu Náročný přednes textů ve vázané řeči a ve výraz- nebo jako „řešení“ konjunkturálních problematik vše- ně mélickém a noblesním přebásnění Františka Halase ho druhu. „Nejsem příznivcem aktuálních politických nejlépe zvládl právě Michal Isteník v hlavní roli, přede- komentářů, myslím, že skutečné síly hýbající společ- vším v náročných lyrických pasážích Gustawových la- ností působí více skrytě, více pod povrchem, než aby- mentací nad vším, co znemožnila jeho předčasná smrt. chom je mohli zachytit ve zprávách,“ říká principál Herec nese rytmus, není jím pasivně unášen a jeho hlas divadla Zetel. Tvrdí-li zároveň, že divadlo je pro něho i mimika „utáhnou“ bez křečí i místa přímo vykřičená nástrojem poznání světa a lidí, dá se právě z posledních v čistém patosu. inscenací Buranteatru usuzovat, že se s povrchem ne- spokojuje ani toto speci�cké poznání a že jeho základ, Z ruky do huby prvotní impuls tvoří autentická a ryzí uhranutost ne- samozřejmostí divadla a světa. Právě ona způsobuje, že V Buranteatru vznikají s vynaložením minima mate- „Burani“ nemohou dělat jiné divadlo než to, které dě- riálních i scénických prostředků velké, v každém pří- lají, a že je ani nemohou dělat jinak. padě velice působivé a osobité inscenace. Jde-li v sou- časnosti divadelní život někudy, jde právě a také skrze Josef Mlejnek, básník, kritik a překladatel.

76 Kontexty 2/2013 Portrét 77 Gustav Mahler a česká hudba

J Z

nou školu i gymnázium, ale poslední dva roky gym- názia již studoval jako privatista současně se studiem konzervatoře ve Vídni, kam ho v roce 1875 vyslal otec podporující od dětství jeho výrazné hudební nadání. Hudební vlohy začal Mahler projevovat v útlém mlá- dí. Jeho prvními učiteli byli čeští muzikanti z jihlav- ské městské kapely a divadelního orchestru, později jej učil hudebník a organizátor jihlavského hudebního života Jindřich Fischer. Na Mahlerovo vnímání hudby měl jistě vliv i častý poslech vojenské kapely, která měla v Jihlavě velkou tradici a často zde hrávala, stejně jako písně lidových kapel (nelze nevzpomenout jeho tehdy oblíbenou píseň Ať se pinkl hází, se kterou vyvolal pozdvižení v jihlavské synagoze). Po studiu na konzervatoři Mahler pokračoval studiem na vídeňské univerzitě. S českou kulturou zůstá- val i nadále v kontaktu. Jedním z míst, kde sbíral prv- ní dirigentské zkušenosti, bylo v roce 1883 městské divadlo v Olomouci, kde však pobyl pouhé tři měsíce. Krátce nato v letech 1885–1886 působil jako dirigent v Královském německém zemském divadle v Praze, kam ho pozval proslulý wagnerovský impresário An- Gustav Mahler. gelo Neumann. Zde se stal obdivovatelem díla Bedři- cha Smetany a nutno zdůraznit, že Smetanovy opery Vztah Gustava Mahlera k české kultuře není nijak zá- ve svých působištích často uváděl. Takto nastudoval sadní, ale přináší několik zajímavých momentů, které v Hamburku Prodanou nevěstu, Dalibora a Hubičku. je vhodné připomenout. Mahler se narodil 7. červen- Pro hamburskou operu také získal české pěvce: Vi- ce 1860 v židovské rodině v Kališti u Humpolce. Ještě léma Heše či Bertu Foersterovou-Lautererovou, choť téhož roku se Mahlerova rodina stěhuje do Jihlavy, v té skladatele Josefa Bohuslava Foerstera (odtud se datuje době druhého největšího města na Moravě, kde se brzy přátelství obou skladatelů). Také jako šéfdirigent ví- včlenila do prosperující německé židovské komunity. deňské Dvorní opery uvedl Smetanova Dalibora, a to Gustavův otec Bernard Mahler získal v roce 1861 po- dokonce v den císařova svátku. Navíc neváhal změ- volení k prodeji alkoholu a koncesi k výrobě pálenky. nit závěr opery tak, že Dalibor zůstal živ a triumfál- Schopnému obchodníkovi se dařilo provoz postup- ně zvítězil. V roce 1909 provedl s Emou Destinnovou ně rozšiřovat a �nanční situace rodiny se rok od roku a Karlem Burianem v Metropolitní opeře v New zlepšovala. Gustav Mahler navštěvoval v Jihlavě obec- Yorku Prodanou nevěstu. V Praze také získal obdiv

76 Kontexty 2/2013 Portrét 77 k Antonínu Dvořákovi, jehož symfonické dílo hojně pomeňme některé české re�exe Mahlerova díla. Rok dirigoval, např. v roce 1910 Novosvětskou symfonii po skladatelově smrti napsal v Praze Zdeněk Nejedlý v New Yorku. Uvažoval i o nastudování Rusalky ve jednu z prvních mahlerovských monogra�í. Po první vídeňské Dvorní opeře, ze kterého ale nakonec sešlo. světové válce, kdy poněkud opadl zájem o Mahlerovo I Leoš Janáček chtěl přes Mahlera prosadit svou teh- dílo, provedl ve dvacátých letech v Brně dirigent Fran- dejší operní novinku, Její pastorkyni, na prkna Dvorní tišek Neumann dvakrát komplet Mahlerových symfo- opery. Pozval jej do Brna na jedno z představení Pas- nií, vyjma osmé. A také česká re�exe skladatelská je torkyně v roce 1904, Mahler se však pro zaneprázdně- nepřehlédnutelná. Mahler měl obrovský vliv na skla- nost omluvil. Vedle Smetany a Dvořáka však dirigo- datele především v instrumentaci a zvukovosti orches- val i díla dalších českých skladatelů, např. v premiéře tru. Za všechny, kteří byli u nás tímto ovlivněni, připo- uvedl Foersterovu třetí symfonii v roce 1896 v Ham- meňme alespoň skladatele a dirigenta Otakara Ostrči- burku a v roce 1903 nastudoval ve Vídni balet Oska- la. Zásadní je pak vynikající kompozice Jana Klusáka ra Nedbala Pohádka o Honzovi. Za zmínku jistě stojí Variace na téma Gustava Mahlera pro velký orchestr z let i Mahlerův brněnský koncert s Brünner Philharmoni- 1960–1962, kde skladatel zpracoval proslulé Adagietto ker v roce 1906, kde dirigoval svou Symfonii č. 1 D dur. z Mahlerovy páté symfonie. V době, kdy si svět tepr- Zcela zásadní bylo Mahlerovo vystoupení 19. září 1908 ve pomalu začínal uvědomovat Mahlerův význam, šlo v Praze, kde dirigoval světovou premiéru své Symfonie o vskutku vizionářský počin. č. 7 e-moll se stočlenným orchestrem složeným z hráčů Nového německého divadla a České �lharmonie. Jiří Zahrádka je muzikolog, působí na Ústavu hudební vědy To jsou patrně nejdůležitější momenty ve vzta- Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a je kurátorem ja- hu Gustava Mahlera k české hudbě. Ještě krátce při- náčkovských sbírek Moravského zemského muzea v Brně.

78 Kontexty 2/2013 Portrét 79 „Mahlerova hudba je sekyra na zamrzlé moře v nás“ Gustav Mahler – Vídeň, židovství, identita

J M F

I. Původ lika letech to dotáhl na majitele domu a váženého to- várníka na likéry – to také svědčí o značné energii a od- Gustav Mahler (7. července 1860, Kaliště – 18. května hodlání ke společenskému vzestupu u této rodiny, což 1911, Vídeň) pocházel ze skromných, nikoli však chu- očividně přešlo i na syna. Ovšem jeho vzestup z jihlav- dobných poměrů, jak tvrdí jedno velmi vytrvalé klišé. ského synka fabrikanta na likéry až na ředitele vídeňské Mahler sám na tom není zcela bez viny, neboť ve svých Dvorní opery a newyorského šéfdirigenta lze nazvat nemnoha vyjádřeních k vlastnímu dětství zdůrazňuje ještě více beroucím dech, než tomu bylo u otce. nuzné poměry, do nichž se narodil – skrývá však vskut- Stále znovu se opakuje tvrzení o Mahlerově ovliv- ku rychlý vzestup svého otce Bernarda Mahlera z ko- nění klezmerem;1 v jeho hudbě mnozí hledají a také čovného prodavače šnapsu v pojízdném stánku k vá- nacházejí židovské stopy. Příkladem může být i tak ženému a zámožnému výrobci alkoholu, „Likörfabri- mimořádný hudebník jako Leonard Bernstein, kte- kantu“, továrníkovi na likéry, jak se tomu tehdy říka- rý vždy u Mahlera emfaticky zdůrazňoval židovskost. lo. Vesnice Kaliště (německy Kalischt), v níž se Mahler U Mahlerových hudebních dojmů z mládí lze ovšem narodil, byla (a je doposud) malinkou osadou. Protože konstatovat, že co platí pro jazyk a životní formy z vět- se rodina asi tři měsíce po Mahlerově narození přestě- ší části akulturovaných středoevropských Židů z česko- hovala do Jihlavy, která leží nějakých 40 kilometrů od -moravského prostoru, platí i pro jejich hudbu: pro- Kaliště, lze jej označit za dítě Jihlavy. Rodina Mahle- středí klezmeru to nebylo. rova byla židovského vyznání a německého jazyka; roz- hodně nepoužívala jidiš – to je další z klišé. Obrazu II. Mladý Mahler a Vídeň sedmdesátých let východoevropského židovstva a štetlu, jehož obyvatelé mluví jidiš a žijí v poměrech ghetta, tato rodina určitě V 15 letech, neobvykle brzy, přišel Mahler do Vídně. neodpovídá – stejně jako většina v jejím okolí. Středo- Není nic chybnějšího než chtít zařadit Mahlera pod evropské židovstvo, nikoli ovšem východoevropské, lze mezinárodní kulturně-průmyslově-turistickou značku kolem roku 1860 z velké míry považovat za asimilova- „Vídeň 1900“. Vrchol jeho působení jako ředitele, di- né. Na rozdíl od zčásti již velkoburžoazního židovstva rigenta a zároveň operního reformátora spadá sice přes- v Praze a ve Vídni a od střední buržoazie šlo ovšem ně do těchto let, ale když se roku 1897 vrátil do Vídně o maloburžoazii, která navštěvovala synagogu (Mah- svých studijních let, nyní ovšem jako uznávaný hudeb- lerův otec byl vážený člen jihlavské židovské obce), ník, skladatel, o němž se vášnivě diskutovalo, byl již a zároveň měla doma v knihovně klasiky německé lite- hotová, ostře řezaná umělecká osobnost a neměl prak- ratury. Císařský dekret umožnil Židům v roce Mahle- ticky čas vrhnout se do kulturního života města, které rova narození usídlovat se také ve významnějších měs- mu muselo být protivné svou navenek působící přičin- tech, jako byla Jihlava, a získávat tam majetek. Bernard livostí a lživým přepychem, intrikami nasáklou dvoj- Mahler se této šance ihned a činorodě chytil a v něko- smyslností a falešností, které mu hned dalo pocítit.

78 Kontexty 2/2013 Portrét 79 Město prožívalo přelomové období: gründerská notu, byl by asi dodnes uznáván jako nejvíce fascinu- epocha utrpěla roku 1873 cézuru. V roce vídeňské svě- jící operní a koncertní dirigent doby před první svě- tové výstavy, krátce po jejím otevření, došlo v důsledku tovou válkou a byl by řazen k Bülowovi, Nikischovi, nesolidních investic a přehnaných spekulací jako prů- Furtwänglerovi. Jeho strmá dirigentská dráha ho ved- vodních jevů tohoto stavebního boomu k burzovnímu la z Bad Hallu přes Lublaň, Olomouc, Kassel, Prahu, krachu. Pocit z napálení a podvodu, přesněji gründer- Lipsko a Budapešť do Hamburku, kde nastoupil jako ského podvodu, se rychle šířil. Rozvinula se hluboce 1. kapelník na jaře 1891. Tento úřad složil na jaře zakořeněná nedůvěra vůči hospodářskému rozmachu, 1897, aby nastoupil na stejný post u vídeňské Dvorní technickému pokroku a optimismu, který je doprová- opery, kde se stal brzy nato i ředitelem. Tím se napl- zel; z toho pak vyplynula ochota přiklánět se k politic- nila jeho nejvroucnější přání. ky extrémním návrhům řešení a hledat obětní beránky – samozřejmě v první řadě Židy. III. Židovství – antisemitismus – identita „Glücklich ist, wer vergißt, was doch nicht zu än- dern ist“ – „Šťasten ten, spokojen, žít kdo umí dneš- I kdybychom o tom nevěděli nic, museli bychom již ní den“ (doslova: „Šťasten je, kdo zapomene na to, co dopředu soudit u Mahlera, jako u člověka z židovské prostě nelze změnit“) – tento proslavený verš z Neto- rodiny ročníku 1860, který udělal nespornou světovou pýra Johanna Strausse mladšího (již ve své době pa- kariéru dirigentskou a naopak spory vyvolávající skla- rodovaný jako „Glücklich ist, wer verfrißt,was nicht datelskou, že bude mít nutně závažné problémy s anti- zu versaufen ist“ čili „Šťasten je, kdo prožere, co pro- semitismem na jedné straně a na druhé pak s interní chlastat nelze“) poprvé zazněl z vídeňského jeviště, a to židovskou diskusí o vnitřní identitě. ne bez důvodu asi téměř přesně na rok po krizi 1873. Mahler byl opravdu po celý život vystaven v různé Jenže všichni nebyli srozuměni s tím, že mají na vše intenzitě antisemitské zášti. To nezačalo až teprve ve zapomenout, a raději vytrvale hledali viníky. Umocně- Vídni, když se stal jako první pokřtěný Žid šéfem le- ná nevážnost Netopýra a jiných vídeňských operetních gendární Dvorní opery, nýbrž již za jeho kapelnického úspěchů propůjčila beztak již známé vídeňské frivo- působení v Kasselu, kde byl proti němu tiskem štván litě onen typický dojem, jímž se odlišovala Vídeň od jeden „árijský“ kolega. Od této chvíle se již nepřeruši- jiných velkoměst: dojem ne-agresivity, vše mísící leh- la fatální kontinuita, která zmizela vlastně téměř úpl- komyslné laskavosti a speciálně oné „Gemütlichkeit“ ně až v posledních letech života v New Yorku. Zde byl (útulnosti, vlídnosti, přívětivosti, přátelskosti). To vše speciální a intenzivní rakouský antisemitismus v kul- však jenom zvláště obratně zakrývalo, že za „zlatým turním životě prakticky neznámý. Ve Vídni okolo roku vídeňským srdcem“ číhají propasti, které teprve Karl 1900, kterou můžeme plným právem nazývat labora- Kraus označil pravým jménem. toří antisemitismu na přelomu epoch a v níž se v ne- Když Mahler opouštěl Vídeň v pozdním létě roku poslední řadě „vyučil“ antisemitismu Hitler, dosáhla 1881, měl již formující čas svého života za sebou. tato fatalita vrcholu. V dubnu 1897 podepsal ve Vídni Na konzervatoři získal sice podle mistrovské šablony smlouvu, kterou se stal šéfdirigentem. Krátce předtím „konzervativní“, ale solidní vzdělání, na univerzitě si konvertoval v Hamburku ke katolické víře, ne z nábo- rozšířil obzor přinejmenším metodicky a fragmentár- ženského přesvědčení, ale proto, že věděl, že ve Vídni ním náhledem do společenských věd. Takto vybaven může udělat kariéru jen jako pokřtěný – to nelze vy- odchází Mahler do světa – nikdy v ruchu uspěchaných čítat Mahlerovi, nýbrž antisemitsky impregnovanému let dalšího života na tyto vídeňské duchovní kořeny ne- okolí, které od něho tento ponižující krok očekávalo. zapomněl, a už vůbec je nepopřel. Mahler se necítil jako Žid. Na negativní židovské Musíme si stále znovu uvědomovat: Mahlerova di- rysy, jak je chápal, byl alergický, na antisemitismus rigentská kariéra nebyla blesková, ale mimořádně rych- také, s konverzí z technických důvodů měl problém, lá a cílevědomá. Kdyby byl Mahler nenapsal jedinou ne pro popření obsahu víry, ale pro taktizování s tím

80 Kontexty 2/2013 Portrét 81 spojené. Že s popisem toho, co Mahler vlastně byl, měl že bytost a výrazová forma uměleckého subjektu jsou větší potíže, než s tím, čím nebyl, není chyba jeho, ný- neoddělitelné, platí to i pro jeho dílo. Vše, co se po- brž poměrů, které byly nanejvýš komplikované. Mah- koušelo překročit toto konstatování nějakou konkre- ler nebyl Žid, ale nebyl ani Nežid. Pocházel z rodiny tizací židovství v jeho hudbě, v jeho partiturách, končí ještě židovské, která se sice podílela na životě obce, ale v problematické vágnosti a neurčitosti. pravděpodobně na ni již nelze nahlížet jako na rodinu přísně věřící, což bylo u středoevropských Židů v po- IV. „Bůh jižních zón“2 – Mahler lovině 19. století zcela normální. V procesu asimilace, ve vídeňské Dvorní opeře v němž se rodina rodičů již nacházela, pokračoval se sobě vlastní razancí, důsledností a průrazností. Jako Mahlerových deset let ve vídeňské Dvorní opeře pla- se vydělil z úzkých poměrů své rodiny, které trvalo po tí až dodnes za nejslavnější období této světoznámé generace, než se povznesla mezi maloburžoazii, jako se instituce. S nevídanou intenzitou se vrhnul do práce. za pouhých necelých dvacet let dokázal vypracovat na Známým se stal jeho výrok: „Jiní pěstují sebe a ruinu- jeden z nejvyšších kulturních postů v západní Evropě, jí divadlo, já ruinuji sebe a pěstuji divadlo.“ Zrenovo- právě tak energicky za sebou zanechal většinu prvků val repertoár, postavil do popředí triádu svého domá- pojících ho s židovstvím jeho předků. Nikdy však ne- cího božstva: Mozarta, Beethovena a Wagnera, nasa- zapomněl, odkud přišel, a nezapíral to. dil ale také zajímavé novinky, zakázal vstup divákům, Pokud je už téma identity dosti obtížné, pak bude kteří zcela bez ostychu proudili do hlediště po začátku ještě mnohem obtížnější odpovědět na otázku, zdali představení, a učinil přítrž nešvaru placených roztles- psal Mahler židovskou hudbu, na otázku, která se stále kávačů, tak zvaných klak. Císař František Josef, který znovu vynořuje jak ze strany antisemitů, tak �losemi- choval k opeře spíše odstup, ale sympatie, se prý svých tů, Židů i Nežidů, od těch, kteří to myslí dobře, i od poradců jednou zeptal, zdalipak je opera skutečně tak těch druhých. Obecně nejznámějším šiřitelem teze, že vážná věc, jak to zřejmě myslí ředitel Mahler. Mahlerova hudba je vysvětlitelná a pochopitelná pře- Mahler byl prvním skutečným operním režisérem devším z nářku jeho židovské existence, byl Leonard v historii této umělecké formy, i když to takto nestálo Bernstein, který tuto tezi vlastně skutečně zpopulari- v programu. Do té doby to fungovalo tak, že hladký zoval. Výrazně to bylo posíleno faktem, že Bernstein průběh večerů a koordinaci příchodů a odchodů měli nepochybně patřil za dirigentským pultem k největším na starosti většinou bývalí zpěváci jako výše postavení mahlerovským interpretům. inspicienti. Mahler však požadoval věrohodnost v ges- V Mahlerových symfoniích se najde sice jedno tikulaci a řeči těla a viditelně vyjádřená aranžmá sólistů nebo dvě místa, v nichž je nepřeslechnutelný naříka- a sboristů. Mahler tak dosáhl v krátké době mezi roky vý nebo jásající klarinetový tón z takzvané klezmerové 1903 (premiéra jeho revoluční nové inscenace Tristana hudby, ale ten se usadil v lidovém tónu potulných hu- a Isoldy) a jeho rozloučením 1907 společně s konge- debních uskupení v Čechách a na Moravě, v nichž byli niálním spolupracovníkem, vynikajícím scénografem pochopitelně zastoupeni také židovští muzikanti, kteří a jevištním malířem Alfredem Rollerem operní refor- často dokonce udávali tón. A když Mahler takové tóny my, kterou je nutno jmenovat ve scénické a hudební použil, když je citoval, pak to jistě nedělal proto, aby interpretaci v řadě s operními reformami Gluckovými demonstroval: podívejte, já jsem přece hudební Žid, a Wagnerovými. nýbrž to činil v kontextu oné neslýchané mnohohla- sosti, v němž stmeloval co možno nejvíce hudebních V. Manželství výrazových charakterů. Nepomíjivě zůstává vepsána do Mahlerova bytí nekonečně komplikovaná existenč- Na detailní rozbor Mahlerova manželství s Almou, roze- ní forma Rakušana česko-moravského regionálního ra- nou Schindlerovou, zde není prostor. Tak di�cilní téma žení, německého jazyka a židovského původu, a proto- nelze v rámci přehledu adekvátně pojednat, abychom

80 Kontexty 2/2013 Portrét 81 je zbavili mnoha klišé a předsudků. Tato klišé a před- „nezbytnosti“, pokud jde o toto nadání. Klavírní písně sudky se pnou mezi dvěma extrémy. Na jedné straně Almy Mahlerové, které se zachovaly, se nemohou ani vášniví mahleriáni radikálně odsuzují Almu Mahlero- zdaleka měřit s hudbou, kterou komponovala Fanny vou jako spíše hloupější, egoistickou ženu, která afé- Mendelssohnová a Clara Schumannová, i když dávají rou s Waltrem Gropiem zasadila již zdravotně oslabe- rozpoznat nezpochybnitelný talent. nému Mahlerovi rozhodující smrtelnou ránu („Mahle- Shrnuto lze konstatovat, že manželství nebylo uza- rova vražedkyně“, tuto výčitku lze příležitostně slyšet vřeno se šťastnými vyhlídkami, prošlo mimořádně tvr- ještě i dnes). Na druhém konci extrému je feministický dými zkouškami smrtí dcery v roce 1907 a manželskou názor, že geniálně nadané skladatelce Almě Mahlerové krizí v roce 1910, v nichž fakticky neobstálo. Vnější zabránil její zakyslý manžel v rozvinutí tvůrčí síly, že usmíření bylo až do Mahlerovy smrti právě jen vněj- je tedy obětí patriarchálního chování, že byla utlačena ší, jemuž on chtěl věřit, jemuž však Alma nevěřila – mnohem starším mužem, kterému tato úžasná mladá toto od počátku nešťastně zatížené manželství skončilo žena obětovala část života. otevřeným, spíše katastrofálním koncem. Alma Mahlerová, narozená roku 1879, tedy o de- Mahlerův neskonalý hněv způsobený tím, že nemo- vatenáct let mladší než Mahler, což je více než znač- hl realizovat pro Richarda Strausse, s nímž ho pojilo ný věkový rozdíl, pocházela z problematických rodin- kolegiální přátelství, přislíbenou vídeňskou premiéru ných poměrů. Otec – renomovaný krajinář (Emil Ja- Salome, neboť dvorní cenzura měla silné námitky, po- kob Schindler) – a jeho žák jako nevlastní otec (Carl dobně nepříjemný de�cit v roce 1905, obrat k vlast- Moll). Brzká ztráta otce zanechala stopy. Muži, s nimiž nímu dílu, jakož i několik nepěkných afér, jež by byly má před svatbou snílkovský či blouznivý vztah, jsou samy o sobě nevýznamné, ve Dvorní opeře – to vše již všichni starší, někteří výrazně, než ona: Gustav Klimt, připravilo Mahlerovu demisi v roce 1907. Pro veřej- tenorista Erik Schmedes, architekt Joseph Maria Ol- nost to však byla tehdy ještě situace z větší části nejas- brich, ředitel Burgtheateru Max Burckhard, belgický ná. Nejprve se musely uspořádat důležité věci. Protože malíř Fernand Khnopff a konečně skladatel Alexander byl Mahler doživotním dvorním úředníkem, nemo- Zemlinsky. Alminy deníky z let 1898 až 1902 ukazu- hl jen tak jednoduše všechno odhodit, stejně tak jako jí koketující femme fatale ve stadiu kukly, v reji blaže- mu nemohli bez problémů dát výpověď. Mahler, který ných jinochů a starších mužů, v kruhu, který se otáčí byl v těchto věcech velice opatrný, se nechtěl a nemohl stále rychleji. v žádném případě vzdát penze a v nejhorším případě Až dodnes se tvrdošíjně drží fáma, že jí Mahler po také vdovské penze pro svou ženu. svatbě zakazoval komponování. Tak tomu není. Ještě Samozřejmě se ihned vyskytla otázka, co bude dál. zavčas před svatbou se jí nelítostně zeptal, zdali by si Základní jistotu sice Mahler do jisté míry měl díky dovedla představit, že by se zřekla vlastních skladatel- vídeňské penzi, ale ta zdaleka nestačila na udržení ských ambicí. Mahler si totiž nedovedl představit man- dosavadního životního standardu, především domu želství dvou vzájemně si konkurujících skladatelů, což v Maierniggu u Wörthersee, který si Mahler posta- bylo z hlediska tehdejších zvyklostí naprosto pochopi- vil i s lesním domkem pro komponování. Tu v pra- telné. Teprve když Alma, byť s těžkým srdcem, tohle vou chvíli přichází nabídka z newyorské Metropolitní připustila, došlo k uzavření sňatku. Zůstává nerozhod- opery. Nabídka velkolepá: za tři měsíce pobytu v New nuto, zdali se zde Mahler i ve vlastním zájmu nemohl Yorku bez ředitelské povinnosti (Newyorčané chtěli chovat tolerantněji a prozíravěji. Tato dohoda man- dvojnásobnou dobu, ale Mahler myslel na svou skla- želství závažně ublížila, neboť Alma se mohla neustále datelskou práci) by vydělal dvojnásobek toho, co do- sama před sebou odvolávat na to, že přece její nadání stal ve Vídni za deset měsíců práce. Nyní se zdálo, že bylo brutálně potlačeno. Že však v následujícím půl- vše je uspořádáno nejlepším možným způsobem, ale století, kdy přežila svého manžela, už nikdy nekompo- tak to vypadalo jen krátkou dobu. novala, ovšem podporuje určitou skepsi vůči vnitřní

82 Kontexty 2/2013 Portrét 83 VI. Krize – vrchol – rozloučení Mahlera tato spíše krátká rozmluva mimořádně obohatila a přinesla mu ulehčení. Projasnila podstat- V lázních Tobelbad blízko Štýrského Hradce se Alma ně poslední měsíce jeho života a umožnila mu, aby setkala v červnu 1910 s mužem o čtyři roky mladším, vyvinul nesmírnou energii při prvním provedení své s berlínským architektem Waltrem Gropiem, který se Osmé symfonie. Rovněž tak nadšeně se zvedla jeho nála- do této situace zapletl spíše bezděky. Alma ho však nad- da, když ho Alma ujistila, že se rozhodla ve volbě mezi šeně přivítala jako zachránce z neradostného manželské- Gropiem a jím, a že bude opět zcela jeho. ho žaláře. Tento poměr se ihned rozvinul naplno a aféra V říjnu 1910 odjeli Mahlerovi naposledy do New se vystupňovala v zemětřesení, jehož vlnami byl velmi Yorku. Až do odjezdu z Evropy udržovala Alma nadále brzy zasažen i Mahler. Ten zřejmě naprosto nic netušil tajně poměr s Gropiem (za podpory své matky) – zdá a asi ani předtím si vůbec nepřipouštěl nejmenší po- se, že Mahler o tom neměl ani tušení, nebo o tom vě- myšlení na to, jak se mohla cítit jeho manželka v tako- dět nechtěl. V New Yorku pokračoval dále vyčerpá- vém manželství, jakým bylo právě to jejich. Konfrontace vajícím stylem ve své práci jako šéf newyorských �l- s Gropiem, který vůči němu sice zachovával naprostý re- harmoniků. V únoru 1911 byl už bůhví pokolikáté spekt, ale stál proti němu jako milenec jeho ženy, otřásla stižen angínou. Smrtelně nemocný byl na vlastní přá- Mahlerem do samých základů. Způsob, jakým reagoval, ní dopraven do Evropy, kde se mu v Paříži marně po- rozrušený, zničený, podléhající téměř infantilní regresi, koušeli pomoci. V květnu dorazil do Vídně a zemřel by mohl svědčit o rozkladu jeho osobnosti. Ovšem ono 18. května v sanatoriu. Bylo to v den 28. narozenin úsilí, jakým se hnal v naprostém zoufalství vpřed při své Waltra Gropia. Byl pochován v hrobě své dcery Marie práci na Desáté symfonii, dokazovalo, že byl ještě pořád na hřbitově v Grinzingu. občas pánem svých nesmírných tvůrčích sil. O souvislosti mezi krizí a kreativitou podává toto Mahlerovo léto VII. Mahler dnes a zítra přímo otřesný důkaz. Léto v Toblachu 1910 dovoluje pozorovat génia v nejhlubším bodě jeho existence, po- Mahlerova hudba a osobnost mezitím do té míry za- skytuje nám pohled, jaký je pro kteréhokoli obdivovate- rostly různými klišé, že se i v kompetentních koncert- le tohoto skladatele jen stěží únosný. Nadto k tomu při- ních a gramofonových kritikách opakují stále tytéž ras- stupuje fakt, že Mahler byl v největší krizi svého života try: rozvrácený muž, bezdomovec, prorok, silný, hor- naprosto izolován, že byl obklopen zničující samotou. livý Žid, ztracenec. Především mizí znalost a poznání Se svými starými přáteli o tom nemohl mluvit, protože jeho hudby společně se ztrátou měšťanské hudební byli odpočátku proti Almě, a samolibá tvrzení jako „my kultury a jejích kulturních technik, jakou je napří- jsme to už dávno věděli“ nemohl snášet on, který pře- klad schopnost číst noty. ce ještě pořád Almu miloval, a nyní ještě více než dříve. Slyší-li člověk jen jednu z Mahlerových symfonií, S mladšími přáteli, jako byl Bruno Walter, nemohl už a to možná poprvé, jak se snad stalo mnoha lidem vůbec mluvit – to uzavřený Mahler nemohl přenést přes v mahlerovských jubilejních letech 2010 a 2011, pak srdce. Ke své tchyni měl blízký, srdečný vztah, avšak ona i ten, kdo je mu nejvíce nakloněn, je brzy přetížen, byla koneckonců na straně své dcery. Zřejmě se nikdy i když naštěstí většinou zároveň okouzlen a fascinován. svých výhrad vůči starému, židovskému manželovi ne- Mahlerova kouzelná věta v jednom dopise Almě to vzdala a od nynějška rovněž navzdory všem ujišťováním objasňuje: „Ó, kéž by mohly být mé symfonie uvedeny kryla až do Mahlerovy smrti pokračující poměr své dce- až padesát let po mé smrti.“ Téměř neuvěřitelně přesně ry s Gropiem. Mluvil snad o tom se svou nejstarší dů- započalo ono znovuobjevení Gustava Mahlera padesát věrnicí, sestrou Justinou? O tom nic nevíme. S jedním let po jeho smrti. Nemělo by se nazývat „renesancí“, člověkem však o svých problémech mluvil, a to s tím protože to vskutku nebylo žádné opětné objevení ně- nejpovolanějším, ačkoli se s ním doposud osobně nikdy koho, kdo byl už někdy předtím uznáván bez pochyb- nesetkal: se Sigmundem Freudem. ností. Bylo to spíše úplně nové hodnocení někoho, kdo

82 Kontexty 2/2013 Portrét 83 byl do té doby do značné míry zneuznáván, přehlížen, děje – jenže ne pro nás.“ Pokud šlo o víru v pokračování vysmíván a zesměšňován. oné síly, která v něm působila, nedal se Gustav Mahler Mahler zůstává fenoménem, který má své skryté tak snadno iritovat, a proto by to nemohl a nechtěl asi problémy. Vlažný poměr se vůči němu nedá aplikovat. formulovat s tak beznadějným úsměvem. Použijme pro Každý – ať dirigent, či abonent – je buďto pro něj, nebo něj raději jiného Kafkova výroku, který by se na něj ho- proti němu. Znovu a znovu lze ještě i dnes slyšet znač- dil: Mahlerova hudba je sekyra na zamrzlé moře v nás. ně drastické výroky o jeho hudbě (ovšem už nikoli číst, neboť to se už nikdo neodváží napsat). Dodnes také Poznámky: nezmizely antisemitské tóny, k nimž se jejich původci ovšem neradi přiznávají. Mahler je stále schopen pola- 1 Klezmer (z jidiš , etymologicky z hebrejštiny k’li zemer , „hudební nástroj“) vychází z hudební tradice rizovat. Tu a tam s ním mívají potíže i prominentní di- judaismu. Kolem 15. století vyvinuli hudebníci zvaní kleyzmorim rigenti – nikdo však není morálně povinen Mahlerovu nebo kleyzmerim tradici světské (neliturgické) židovské hudby. hudbu milovat. Mnohdy se vyskytují, třebaže zřídka, Zakládali ji na zbožné tradici vracející se až do biblických časů, i pozdní konverze. Je nápadné, že často i velcí bruck- ale jejich hudební odkaz klezmeru se rozvíjí dosud (zvláště u chasidských komunit, jejichž hudba se ale od zobecnělého nerovští dirigenti si s Mahlerem nedovedou poradit. termínu klezmer liší). Repertoár tvoří především taneční hudba Neslýchané, obrovské, v takzvané „vážné“ a „vysoké“ pro svatby a jiné oslavy. Původně znamenalo slovo klezmer hudbě neobvyklé, přímo tabuizované, abychom použili hudební nástroj, ale později se význam rozšířil i na samotné prostředků konvenčního hudebního jazyka – to nepři- hudebníky. Pro hudební žánr se začalo používat až ve 2. polovině 20. století. Žánrově ovšem nejde o jakoukoliv židovskou hudbu pomíná ani náhodou umění Franze Kafky. Co nechává nesynagogální, ale speci�cky lidovou hudbu východoevropských Kafka ve své podivuhodně kouzelné a zároveň zneklid- Židů z oblastí Ukrajiny, Polska, Běloruska, Litvy, Rumunska, ňující povídce Zpěvačka Jose�na aneb Myší národ říkat Maďarska a Slovenska (i když v expozici pražského Židovského právě tomuto myšímu lidu o Jose�nině myším pěvec- muzea je k vidění džbánek s vyobrazením typické klezmerové kapely včetně tureckého bubnu z moravského Mikulova ze kém umění – že totiž hudba sotva kdy najde okamžik, začátku 19. století s nápisem v latince klezmorim). Obsazení se který by ji očekával. Právě to musel prožívat Mahler za nelišilo od ostatních kapel lidové hudby dané oblasti, jde tedy svého života. Když Kafka mluví zrovna o této hudbě, hlavně o smyčcové nástroje (housle, violoncello, kontrabas) a malý pokračuje: „Je v tom něco z ubohého krátkého mládí, cimbál. Zdroj: Wikipedie. 2 Tak sám Mahler nazval prestižní post kapelníka Dvorní něco ze ztraceného, již nikdy nenalezeného štěstí, ale je opery, když jím byl 8. dubna 1897 jmenován. Odráželo to v tom také něco z dnešního činného života, z jeho malé- radost z možnosti realizovat jeho nejsmělejší sen. Tuto událost ho, nepostižitelného, ale přece existujícího a nezničitel- komentoval škodolibě antisemitský tisk – viz např. 4. listopadu ného veselí.“ Aniž by to věděl, mluví zde Kafka o Mah- 1897 článek v Německých novinách (Deutsche Zeitung) „Židovské panství ve Dvorní opeře“. lerově hudbě, kterou asi ani neznal. V jeho denících se Mahler vyskytuje jen jednou. V září 1911 sedí Kafka a Max Brod na náměstí u milánského dómu a pijí kávu. Text vyšel v ročence Bavorské akademie krásných umění Kafka si poznamenává do deníku: „Rozmluva o zdánlivé 2011 v rámci celosvětových připomínek 150. výročí Mahle- smrti a bodnutí u srdce u kávového stolku na chrámo- rova narození. Z němčiny přeložili Eva Pallasová a Mojmír Jeřábek. Zkráceno. vém náměstí. Mahler si také přál bodnutí u srdce.“ Ale to je také jediné podstatné, co Kafka o Mahlerovi věděl. Jens Malte Fischer (1943), německý kulturolog, muziko- Obojí dílo však bodá u srdce nás, pokud je pro ně ote- log, germanista a historik, profesor na několika německých vřeme. S Maxem Brodem mluvil Kafka o stavu lidstva, univerzitách, řádný člen Bavorské akademie krásných umění (Mnichov), Akademie věd a literatury (Mohuč) jejž popsal obrazem, že je to něco jako myšlenky na se- a Německé jazykové a literární akademie. Soustřeďuje se bevraždu, které se vynořují v hlavě Boží. Nato se jej Brod na kulturu okolo přelomu století 1900, historii německo- otázal, zda se tedy mimo svět, který známe, vyskytuje ně- -židovské kultury a antisemitismu, dějiny opery a činohry jaká naděje. „Och, naděje je dost, nekonečně mnoho na- 19. a 20. století a filmu.

84 Kontexty 2/2013 Literatura 85 Příběh o ztraceném synu Karel Josef Trotta a pád Domu habsburského

J H

Spisovatel Josef Roth vydal svůj román Pochod Radeckého na počátku 30. let 20. století, nelze jej tedy ani omylem zařadit do literatury předminulého století, i kdybychom pracovali s oblíbeným konceptem tzv. „dlouhého století“. Jedná se spíše o text o 19. století, respektive o jeho středoevropské dimenzi, koncentrované do upadající Rakouské říše. Roth se rozhodl oslavit starou monarchii, ale jeho román není ani pouze oslavný, ani sentimen- tální. Je spíše naplněn úchvatnou nostalgií, kterou jsou prodchnuty osudy lidí, institucí i států. Nostalgie přitom není jen vzdálená vzpomínka, ale spíše značná část našeho společného osudu, tradice, kterou je zapotřebí znát. Je to spíše meditace o této tradici.

„Hle, váš dům se vám ponechává pustý.“ (Mt 23,38) jejž si sám vytyčil, bylo prostředkovat vřelé styky mezi důstojníky mysliveckého praporu (mezi něž patřil „Tahle říše musí zaniknout. Jakmile císař zavře oči, roz- i Karel Josef), důstojníky dragounského pluku a pány padneme se na sto kusů. Balkán bude mocnější než my. od ruských pohraničníků. Tento oblíbený bonviván, Všechny národy si vybudují své posrané státečky, do- hostitel i organizátor má v románu především úkol konce i Židé vyhlásí krále v Palestině. Ve Vídni to už proroka. Cítí úpadek tak, jako je na konci února cítit smrdí potem demokratů, na Okružní třídě už není k vy- ve střední Evropě počátek jara. V době, kdy to ještě držení. Dělníci mají rudé prapory a nechtějí už praco- skoro nikdo nechápe, již ví. Stará monarchie se roz- vat. Vídeňský starosta je pobožný domovník. Flanďáci padá v prach, drží se snad jen díky „starému“, tj. cí- už jdou s lidem, v kostelích se káže česky. V dvorním saři Františku Josefovi. Proroctví Chojnického se nese divadle hrají svinské židovské frašky a vláda týden co v lehkém tónu, zní uprostřed bujarých pitek a karne- týden povyšuje na šlechtice nějakého maďarského fabri- valových oslav, uprostřed kaváren s hracími stolky, na kanta, který vyrábí klozetový papír. Jářku, pánové, jestli cestách do vojenských nevěstinců. Zpuchřelost starého se teď nezačne střílet, je amen! Ještě se toho dožijeme!“ světa, rakouského ancien régime, však Chojnický cítí (s. 157) v kostech. Dokáže vyjádřit ostrými slovy, na co otec a syn Trottové přicházejí mnohem pomaleji, nedů- Takto se vyjadřuje jedna z hlavních románových věřivěji, s postupnou ztrátou smyslu veškeré činnosti postav, přítel Karla Josefa Trotty, polský šlechtic hrabě (samozřejmě rozdílně: zatímco otec, okresní hejtman, Wojciech Chojnický, kterého Josef Roth popisuje ná- zůstane nehybně ve svém stejnokroji, i když vnitřně sledovně: „…spřízněný s Ledochovskými a Potocký- zlomen a vyprázdněn, syn se zbaví nakonec i šatu mys- mi, sešvagřený se Šternberky, spřátelený s uny, zna- liveckého oddílu). Evropská historie zná mnoho tako- lec světa, čtyřicátník, na kterém však ten věk nebylo vých konců a jejich proroků – snad od křesťanského znát, rytmistr v záloze, starý mládenec, bezstarostník pádu severní Afriky a pádu Říma, věčného města, až i melancholik v jednom, miloval koně, alkohol, spo- po pád sovětského impéria, který nečekaly ani ame- lečnost, lehkomyslnost a také vážnost.“ Jeho úkolem, rické tajné služby. Jsou však mezi námi lidé nadaní

84 Kontexty 2/2013 Literatura 85 zvláštními schopnostmi, zvláštním jemnocitem pro vyššího panovnického rodu. Všechny je upřímně mi- vyprazdňování starých státních a společenských útva- loval srdcem dětsky oddaným, nejvíc císaře, který je rů, po nichž následuje jejich de�nitivní konec. Život dobrotivý a vznešený, šlechetný a spravedlivý, nesmír- sice pokračuje dál, ale už nic není takové, jaké to bý- ně vzdálený a zcela blízký a obzvlášť nakloněný důstoj- valo. Dveřmi i okny citlivějších duší vstupuje nostalgia. níkům armády. Nejlépe by se za něho umíralo za zvu- Ovšemže s důležitým rozlišením – neboť není jedno, ků vojenské hudby, nejlehčeji při pochodu Radeckého. co zaniká. Pax romana, pax austrica a pax sovietica ne- Kolem hlavy Karla Josefa hvízdají do taktu hbité kulky, bylo a není jedno a totéž. jeho tasená šavle se blyští, on, zcela naplněn úchvatnou Román Pochod Radeckého z roku 1932 nemůžeme rázností pochodu, klesá ve vířivém hudebním opojení zařadit do literatury 19. století ani omylem, přesto a jeho krev kane tmavorudým úzkým proužkem na blyš- však patří do toho, co by snad šlo pojmenovat s tro- tivé zlato trumpet, temnou čerň kotlů i vítězné stříbro chou básnické licence „druhý život devatenáctého činelů.“ (s. 31) století“, druhý život habsburské říše a současně vznik mýtu o tomto multietnickém útvaru. Děj je včleněn Mládí Karlovo je ještě bez pochyb. Za zády má mezi bitvu u Solferina, kde zachránil císařovi život obraz (ideu i malbu) svého děda, udatného a stateč- dědeček Karla Josefa, a první přestřelku veliké války, ného válečníka, svůj vzor. Jakkoli sní o vojenské ka- v níž ztratil svůj mladý život poslední Trotta von Si- riéře a o případné hrdinské smrti, do jeho života se polje. Ideál obětavé služby, ztělesněný v dědovi i sy- postupně vkládají i jiné, disharmonické tóny. Ve stu- novi, rapidně zeslábne u Karla Josefa, který je jakoby diu právě nevyniká, a jako budoucí jezdecký důstojník představitel i generace Josefa Rotha a Roberta Musi- nemá v oblibě jízdu na koni. Jeho letní pobyty u otce la, generace narozené v 90. letech 19. století. Zásadní jsou posléze spíše ve znamení docela prosté první lás- je skutečnost, že Trottové, služebníci císaře téměř až ky k manželce místního strážmistra paní Slámové, pro do hořkého konce, nejsou německého, ale slovinské- kterou je milostné vzplanutí mladičkého chlapce zřej- ho původu – konečně, v Kapucínské kryptě (1938) ne- mě vítaným zpestřením všedního života. Karlova láska chal Josef Roth oživnout vzdáleného bratrance Trottů, je však opravdová, rezedová voňavka vdané paní mu aby mohl dovést �ktivní historii zániku ideálu moc- učarovala podobně jako její zralé tělo. V této věci ne- nářství až k cynismu a dekadenci poválečné Vídně uvažuje o budoucnosti, nechá se spíše vést svým mla- (J. M. Coetzee). distvým citem. Jaký je vývoj Karla Josefa od jeho dětství až ke První tragédie sotva dospělého hulána Karla jsou smutnému, obětavému konci? O jaké ztrátě víry, na- ovšem spojeny s jeho milenkou, neboť paní Slámová děje a lásky svědčí? A jak souvisí jeden individuální li- náhle zemře. Od té doby již není Karel tím, kým býval. terární osud s pádem říše? Smrt od oné doby bytuje v jeho mysli, uhnízdí se tam Dětství a jinošství Karlovo je především ve znamení jako nezvaný host, který zůstal natrvalo v domě. A za- vzpomínek na občasné příjezdy domů ze studií v Hra- čnou i jiné potíže. Hrdina dokončí studia a začne slou- nicích na Moravě, na otcovo přísné zkoušení jeho zna- žit v armádě, která je ovšem armádou působící v mí- lostí i na napětím naplněné rodinné obědy. Dominují ru, se všemi nedostatky „mírové služby“. Karlův pluk, ovšem vzpomínky na prázdniny, na letní polední kon- jak se čtenář dozví, leží na Moravě, ale jeho vojáci byli certy, kdy se městečkem nesly tóny pochodu Radecké- Ukrajinci a Rumuni. Karel začíná jaksi tesknit, v srd- ho. Karel stál „za hustým révovím balkónu“ a okouz- ci mu ožívají původně neznámé obrazy, neznámé vize. leně poslouchal hudbu: Sní nikoli o koních a šavlích, ustupuje i sen o hrdin- ských bitvách za pochodu Radeckého, v denním snění „Cítil se trochu spřízněný s Habsburky, jejichž moc zde se spíše objevuje klidná slovinská vesnice, místo jeho otec reprezentuje a hájí a pro které jednou on sám po- předků, za niž by dal Karel Josef svou vojenskou ka- táhne do války a na smrt. Znal jména všech členů nej- riéru. Je baron a hulánský poručík, bydlí v kasárnách

86 Kontexty 2/2013 Literatura 87 s mužstvem, živí ho erár – a zatím je podivně nespo- vracela do rukou svých pánů. A jiní zase, trup vodorov- kojen se svým osudem, se svým životním začleněním, ně přimknutý k tělu koně, ústa bratrsky přimknutá ke se svou kariérou. Je jiný než ostatní vojáci. Nesamo- koňským tlamám, proskakovali neuvěřitelně malými že- zřejmost jeho údělu mu stále více vystupuje před jeho leznými obručemi, které by byly stěží stačily obemknout vnitřní zrak. středně velký sud. Hřívy koní se zvedaly jako křídla, oca- Osud v podobě blízké smrti ho zastihuje znovu. sy trčely vodorovně jako vesla, úzké hlavy se podobaly Jeho jediný blízký přítel, vojenský lékař Max Demant, štíhlé přídi letícího člunu…“ (s. 153) se – také kvůli Trottově neobratné ušlechtilosti – dostane do sporu s jiným důstojníkem a je zabit v sou- Ani tato, ani jiné podívané nemohly vyhnat z du- boji. Tuto smrt, kterou si klade za vinu, již Karel Josef še mladého novopečeného myslivce smutek, a to ne- nevydýchá. Lékař Demant mu byl blízký svým pesi- jen proto, že neměl rád koně a jízdu na nich. Posád- mismem („Život jako by utíkal rychleji než myšlenky. ka na hranicích impéria v něm ještě více přiživila jeho A dřív, než se k něčemu rozhodneš, jsi starý.“), poci- sentiment, pocit prázdna a zmaru, přiživovaný Polá- tem výlučnosti i jisté nepatřičnosti, problematickými kem Chojnickým. Jeho dopisy domů začínají znepo- osobními vztahy. Oba stále více pociťovali nesmysl- kojovat i otce, který pouze vypadá jako necitlivý stát- nost svého vlastního života – a tento pocit se stupňo- ní úředník. Jeho srdce ve skutečnosti bije společně se val. Karel Josef musí navíc opustit svůj původní pluk, synovým, i když mu již nerozumí. Ostatně přestává přechází do jiné části armády, stěhuje se až k hranicím rozumět i mnoha dalším věcem – i jeho svět se začíná ruského cara, kde je posádka umístěna poblíž vesnice postupně bortit s tím, jak si uvědomuje a připouští sy- Burdlaki, rodiště jeho sluhy Onufrije, poblíž poslední novy pochybnosti a úzkosti. I on se setká s podivnou východní železnice rakouské říše. smrtí starého sloužícího Jacquese, který sloužil ješ- Zde je vše opravdu „na hranici“: podomní židovský tě starému hrdinovi od Solferina. Jacquesovou smrtí obchod či spíše handlířství, oslabená morálka vojska, jako by zemřelo i kousek z monarchie, starého dobré- pití a karban, všudypřítomné fámy o ruských špió- ho světa, v němž žil okresní hejtman von Trotta. Tak nech, pověry. Vše znepříjemňuje ještě močálovitá kra- se sbližují otec se synem, zvláště po otcově návštěvě jina, místo pouze pro otrlé. Blízkost Ruska se proje- v zámku Chojnického, i když syn se propadá stále více vovala zejména na slavnostech ruského kozáctva, jichž i do neschopnosti zachovat si alespoň formální zdání se občas zúčastnili i rakouští důstojníci. V těchto pa- vnitřní rozvahy. Naopak – nová posádka znamená jeho sážích románu se mistrný Rothův popis dostává na sa- vnitřní pád. motnou hranici toho, co je možné vyjádřit slovy: Ten se projeví především v jeho nové lásce, stár- noucí paní Taussigové, za kterou prchá – v převleče- „Kozáci jako by se nad plání vznášeli. A když se dali ní za civilistu – stále častěji do Vídně, a častějším pi- po žluté písčité silnici, zvedl se veliký, světlý, zlatistý tím tvrdého alkoholu (místní „devadesátiprocentní“) jemnozrnný sloup prachu, třpytil se v slunci, široce i značnými dluhy. Karel Josef už nevidí jakýkoli smysl se rozletoval a rozplýval a potom zase v tisícerých dro- svého vojenského života, jeho dětské sny jsou tytam. bounkých obláčcích klesal k zemi. Pozvaní hosté seděli Události však ještě stupňují jeho trýzeň a vnitřní roz- na hrubě sbitých dřevěných tribunách. Pohyby jezdců polcenost – například když má velet svému oddílu se zdály rychlejší než pohledy diváků. Kozáci v plném v „mírovém“ bojovém nasazení proti demonstrujícím trysku zvedali silnými, žlutými koňskými zuby ze země dělníkům, kteří do té doby pokojně pracovali v továr- modré a červené kapesníky, těla jako v prudkém pádu ně na štětiny, i když „plivali krev a umírali po špitá- spuštěná pod břicha koní, nohy ve vyleštěných botách lech“. Zde se Karlova vojenská kariéra ocitá v podstatě svírající slabiny zvířat. Jiní zase vrhali daleko před sebe u konce. Představy o civilním, prostém životě se stáva- do vzduchu kopí, kopí vířila a zase se poslušně vracela jí stále výraznější, i když současně nereálnější. K tomu jezdcům do zdvižených pěstí; jako živí lovečtí sokoli se se ještě přidruží neustálé důstojníkovo zadlužování,

86 Kontexty 2/2013 Literatura 87 které se vzhledem k jeho výdělkům blíží astronomic- nu, jakým je Pochod Radeckého, je to jistě jen jedna z li- kým číslům. nií, přesto důležitá. Otec a syn se sbližují, navzájem se Na scénu v této chvíli románu nechá Roth vstoupit více poznávají, přičemž otec musí mnoho odpouštět. starého císaře, který je kvůli svému věku a mentální- Evangelijní paralela k „marnotratnému synu“ je na- mu stáří sice na samé hranici vnímání reality, přesto ale snadě. Syn je daleko od domova, lehává s vepři a ne- umožní mladému Trottovi relativně důstojné zakonče- věstkami, rozhází otcovské jmění, pije. Karel Josef je ní vojenské kariéry. K tomu ovšemže přispěje i okresní na tom podobně, na rozdíl od evangelia však nemůže hejtman, který je ochoten pro svého syna udělat co- být zachráněn. Otec mu sice může vymoci císařovu koliv – nakonec se kvůli němu vydá do Vídně a díky milost, aby nebyl potrestán za své přestupky a dluhy, svým známostem dosáhne osobní audience u Františ- ale není v jeho moci mu vrátit smysl jeho existence. ka Josefa. Císař byl v Rothově perspektivě zosobně- Naopak, sám ji – jak poznává svého syna – ztrácí. Ka- ním monarchie, dokud dýchá a (zčásti) rozhoduje on, rel Josef pak už může prožít pouze několik měsíců ne- dýchá a žije říše. vojenského, venkovského způsobu života, po kterém toužil. Postupné nalézání nového životního smyslu „Císař byl starý člověk. Byl to nejstarší císař na světě. prudce utne válka. Pád Domu habsburského zname- Okolo něho chodila smrt, dokola, dokola a kosila, kosi- ná pád rodu Trottových. Synu není dopřáno, aby roz- la. Celé pole už bylo prázdné a jenom císař jako zapome- vinul a projevil svou novou, nevojenskou tvář, válka jej nuté stříbrné stéblo tu ještě stál a čekal. Jeho jasné a tvr- pozře spolu s celou říší. Evangelijní příběh je tu rozvi- dé oči zíraly už řadu let ztraceně do ztracené dálky. Jeho nut do tragické polohy. Otec vidí umírat syna, nejdříve lebka byla holá jako vyklenutá poušť. Jeho licousy byly bílé jako dvojice sněhových křídel. Vrásky v tváři byly spletitým houštím, v němž přebývala desetiletí. Tělo bylo hubené, záda trochu shrbená. Doma u sebe chodil drobnými cupitavými krůčky. Jakmile však vykročil na ulici, snažil se stehnům dodat pevnosti, kolenům pruž- nosti, nohám lehkosti, vzpřímit hřbet.“ (s. 248)

Tento císař podle Rotha ví víc než jeho poddaní. Právě proto, že je starý, že je na hranici života a smrti, že se smrtí je důvěrně obeznámen, ví, že nad jeho vlastním životem a jeho říší zapadá slunce. Lidé mu objasňují věci, které už císař dávno znal. Těšilo ho šále- ní lidí, svou chytrost skrývá. Mlčí nikoli proto, že neví, ale naopak proto, že ví víc než jeho okolí. Je symbolem monarchie, podobně jako je Trotta otec symbolem je- jího úřednictva a Trotta syn symbolem jejího vojska. Císař i Trotta otec ještě drží monarchii v posledním zá- chvěvu své naděje a víry. Karel Josef už nemá ani sílu, ani vůli. Už neví, proč má být, řečeno obrazně, kapi- tánem potápějící se lodi. Chce žít obyčejný život, nic nepředstírat, chce složit svou uniformu, která vytváří již vyprázdněnou postavu, pokryteckou roli. Poslední kapitoly románu rozvíjejí ještě hlouběji téma vztahu otce a syna. V mnohaúrovňovém romá- Císař František Josef, kreslila Anička Balíková.

88 Kontexty 2/2013 Literatura 89 duchovně, pak i fyzicky. Smrt vítězí posléze i nad ním, dívali na ruce. Kdyby přítomní znali portrét hrdiny od a to ve chvíli, kdy – uprostřed války – umírá i starý cí- Solferina, jistě by měli dojem, že starý Trotta vstal z mrt- sař, symbol monarchie a starého světa. Vítěznou větu vých. ,Můj děd,‘ ozval se znovu poručík a cítil v týle svatého Pavla: Kde je smrti, tvé vítězství, kde je smrti, dědův pohled, ,můj děd zachránil život císaři. Já, jeho tvá zbraň? je možné dát do oznamovacího stylu: Zde vnuk, nestrpím, aby někdo tupil rod našeho nejvyššího je, smrti, tvé vítězství, zde jsou tvé zbraně, zde je tvá vojevůdce. Pánové se chovají hanebně!‘ Zesílil hlas. ,Je moc. Mrtví jsou nejen všichni hrdinové, mrtvé je ne- to škandál!‘ zařval.“ (s. 345) jen mocnářství. Je to mnohem horší. Mrtvý je starý svět, svět hlubinné návaznosti ctností, svět věrnosti, Snad poprvé v románě Karel Josef křičí. A křičí tak svět víry v hodnoty, které trvaly staletí. silně proto, že se v tu chvíli identi�kuje se svým dě- Zdálo by se, že může v takovéto době přežít ales- dem i otcem, oporami režimu. Je schopen v tu chvíli poň prorok. Chojnický ale umírá také, ve vídeňském zastřelit každého, kdo by se chtěl dále posmívat stařič- ústavu pro choromyslné. Jeho prorocký dar se neztrácí kému mocnáři a jeho rozpadající se říši. Paradoxem je, (sdělí starému Trottovi, že se blíží císařův konec), ale že právě tato chvíle znamená nakonec de�nitivní roz- jeho bujarost a velkorysost už patří minulosti. Tytam hodnutí opustit armádu, v níž je možné císaři sloužit. jsou velkolepé slavnosti v jeho zámečku, tytam jsou Karel Josef se sice vzepne, je to ale jednorázový výkon. hostiny o dvaceti chodech, v nichž je každé jídlo sym- Následuje složení uniformy do kufru, které připomíná bolickou tečkou, po níž přichází ještě lepší tečka. Už vlastní pohřeb. Tak umírá hlavní hrdina vlastně třikrát: nejde o agónii, jde o konec, o panství smrti. jako věřící svému poslání, jako ozbrojená stráž monar- Smrt panovníka na sebe vzala mytický oděv. V ka- chie, jako člověk. pucínské hrobce musel údajně nejvyšší hofmistr pomi- Je zajímavé, že sám Josef Roth se připodobňoval nout všechny císařské tituly a prohlásit, že před dveř- ke Karlu Josefovi, který byl pro něj zřejmě symbolem mi je ubohý hříšník František Josef, aby mohl průvod „rozklížených lidí“ narozených v devadesátých letech. s rakví vejít dovnitř (Otto Urban). Trottové umírají Podle toho, co víme o autorovi, bychom nalezli auto- obyčejněji, jakkoli jsou všichni trochu císaři podobni. biogra�cké rysy u více postav. Nemá například i ne- Nejobyčejněji, mezi tisíci dalších, umírá Karel Josef. klidný Chojnický něco z Rotha, toho „nomáda a pi- Abychom však Karlu Josefovi neukřivdili, je za- jana, jehož příbytky byly hotelové pokoje celé Evropy potřebí dodat, že v některých situacích se vzedmu- a jenž s sebou všude nosil nostalgii po vzdálené Heimat la „stará, loyální krev“ Trottů i v něm, přes veškerou rodné Volyně“ (Claudio Magris)? jeho odevzdanost a slabou vůli. To se stalo například v jedné z nejvydařenějších scén románu, líčící slavnost Rothův román a osud jeho hrdinů inspiroval v malé posádce na hranicích říše, kde nejmladší Trot- k mnoha interpretacím, a to i v českém prostředí. ta sloužil. Právě když byla oslava v nejlepším a skoro Vedle vyváženého výkladu Otto Urbana považuji za všichni hosté byli ovíněni, přichází zpráva o zavraždění velmi zdařilý doslov k románům Pochod Radeckého následníka trůnu. Přítomní opilí maďarští důstojníci a Kapucínská krypta od brněnského sociologa a mu- začnou nebožtíka tupit a jejich sžíravá kritika dopadá zikologa Jaroslava Stříteckého. Za prvé si v něm vši- i na císaře a rakouské mocnářství: ml pozoruhodného stylu Josefa Rotha, který spočívá se speci�cké kompozici: „A přece kompozice spočí- „(Karel Josef) zmlkl. Zaťal rty. Ty rty byla jedna úzká, vá v něčem jiném než v propojení jednotlivých částí; bledě růžová čára. V jeho malých tmavých očích zaplálo nese vlastní sdělení. Věcem propůjčuje nový a hlubší jasné, skoro bílé světlo. Černé, rozcuchané vlasy stínily význam – například hodinkám, šavlím, součástem vo- krátké čelo a zatemňovaly rýhu nad kořenem nosu, to jenského a civilního oděvu, drahému i lacinému ko- hnízdo vzteku, dědictví Trottů. Hlavu měl sklopenou. ňaku, polštářům na gauči paní Demantové, obrazům, Na ochablých pažích visely zaťaté pěsti. Všichni se mu balíčku dopisů, cukrárně, dominu, kartám, kanárkovi

88 Kontexty 2/2013 Literatura 89 a hovězí špičce či třešňovým knedlíkům. Ale i lidským Podobně jako Josef Roth jsou jeho velké romány, vlastnostem, příhodám, míněním, projevům. Zdánli- především Pochod Radeckého, kompozičně složitým, vě nahodilé pocity a nálady bezvýznamných osob vy- nejednoznačným a hlubokým dílem, kombinací realis- jadřují neúprosnost dějin a obsah zanikající epochy“ mu a nostalgické epopeje, které nelze převést na pou- (s. 394–395). To je bezesporu přesný postřeh, kte- hou hru sentimentu s ideou starého mocnářství. A to- rý by snad šel jinak vyjádřit i tak, že všechny detaily též lze říci o všech Rothových postavách, Karla Josefa v Rothově románu nabývají symbolického významu, Trottu nevyjímaje. Ale – i kdyby byl Radetzky-marsch aniž by ztratily svou svébytnou existenci a relevanci. pouze monarchickou oslavou starého Rakouska a je- Zmínka o tomto významném rysu rozšiřuje pochope- ho starých ctností (jakože není!), nezasloužilo si staré ní Claudia Magrise, který mluvil o tom, že je v Ro- mocnářství takovýto mýtus? A může se vůbec dočkat thovi neobyčejná prostota a svěžest, která mu umož- jeho nedávno zesnulý nástupnický stát – totiž Česko- ňuje se přiblížit ke všem projevům života a opěvovat slovensko – takové apoteózy? prosté věci. A za druhé: Střítecký objasnil i významný rozpor mezi „zestátněným patriarchalismem“ a „pat- Literatura: riarchalismem tradičním“, který se například u Kar- Coetzee, John M.: Joseph Roth – mistr nostalgie, Proglas 2, Brno la Josefa projevuje touhou po opuštění armádní role 2002. a příklonem k tradičnímu životu jeho venkovských Magris, Claudio: Habsburský mýtus v moderní rakouské literatuře. předků: „Rothovi přes příležitostnou sentimentalitu Barrister and Principal / Triáda, Brno / Praha 2001. nešlo o tolstojovskou idealizaci rolnického života, ale Roth, Josef: Pochod Radeckého. Leda / Rozmluvy, Praha 2012, o vytyčení silného protikladu k přebývání v abstrakt- překlad Jitka Fučíková. Z tohoto vydání citováno. Roth, Josef: Pochod Radeckého. Kapucínská krypta. Odeon, Praha nosti služebních forem“ (s. 396). Skutečně, zde je so- 1986. V tomto vydání je doslov Jaroslava Stříteckého, z něhož �stikovanost idejí Josefa Rotha (oproti poněkud zjed- citováno. nodušujícímu pojetí Lva Nikolajeviče) více než patrná Urban, Otto: František Josef I. Argo, Praha 1999. Zde i pěkný a především – pro román určující. I české intelektuální rozbor Pochodu Radeckého, zvláště v souvislosti s životem prostředí tedy přispělo významnou měrou k pochope- a působením okresního hejtmana Františka Trotty. ní a neklišovitému hodnocení románů Josefa Rotha, Jiří Hanuš, historik, pracuje na Historickém ústavu Filozo- které – stejně jako jeho autor – se brání zjednoduše- fické fakulty Masarykovy univerzity, věnuje se evropským nému zařazení. dějinám 19. a 20. století.

90 Kontexty 2/2013 Literatura 91 Za okapem

L T

* * * Arles na konci listopadu

…Arles? na podzim, v záplavě listí, budou vám Vodopád z nosu, v uších jehlice. Mistrál. Vroucí ujíždět nohy, až půjdete podél kanálu k Alyscamps. voda, třes. Lavor. Louže na zemi. Pít. Nohy žhnou. Cestou za mrholení potkáte tuláky, zmoklé psy Ruce led. Do jícnu had kořaly. Za noci přízraky a vůni, do níž prosál popel římských kostí. A někde v kápích barev ostrých přijdou. Nad ránem ochablá za stromy bude schýlený Vincent, už po odpolední sladkost. V náručí děvky probuzení. Kamínka ještě skleničce, ale stále s rozhodnou rukou… a až se hřejí. rozprší úplně, v kavárně naproti útulné chvíle. Rozpustit v moři Svět rozemletý smutek V noci absint kostí. po něm sny zelené a rudé chaluhy, pevný dotyk, ještě teď prsty zahryznuté do ženské šíje. Na chodbě skřípění vozíku. Lahev za okap! Svět koráb – prudce vstal. Kování sykne, sestra zde. Arles…

90 Kontexty 2/2013 Literatura 91 Auvers sur Oise

Kostel… Hustá šeď okenic. Prošlapané křivé schody. Tlama z omítky zírá. Světlo! Muškáty, hlávky zelí, pole do daleka. Strmé stoupání podél zdi. Na zemi dlaně – sežehnuté listí. Kokrhá kohout. Za mříží hřbitova boty. Pohyb v břečťanu: Gabi, už jdu!

* * *

Arles se mihl i Bohuslav Reynek. V bistru u nádraží mladíkovi bez ptaní přinesli bujón a výborný chleba s máslem. Jako by byl jejich. Teď: projít římské lázně, uvidět tumby i basiliku sv. Tro�ma, nakouknout do špitálu… (Arénu obloukem obejít!) V koruně platanu A – ještě rodičům pozdravy. Na poštovním úřadě, odkud Vincent psával „eo, prosimtě, pošli prachy, Modré liány, stopy duchů, zelené ohně vysoko po nemám už vůbec barvy…“, zas jak by se octl doma. kmeni. Staleté ozvěny za dne spí. V okýnku seděla kočka.

* * * * * * Čtrnáct dní po její smrti sen: teta volá z ozdravného Horkost Seiny, hnědý břeh. Pod klenbou chlad, pobytu. Telefon zvedám já, oknem oblé sluneční zurčení �étny, Bach. Ten den se poprvé setkali. Jako paprsky, i sluchátko je od nich přes sklo vyhřáté. Její hoch na mě hleděl z Murillova plátna. Když zavřeš hlas veselý a pevný jako před nemocí. Oznamuje, že oči, strach. Co když se do Louvru vrátíš? se jí tam líbí. Pak, trochu provinile: „Pojedu domů dřív. Vyřiď to tátovi.“

* * * Středomoří Pohladit po vlasech (aktovku hodí pod stůl). Namazaný krajíc do ruky a vystrčit ze dveří, ať se Rozkvetlý balkón, venku prodere roštím, prosouká kolem trubek i zdí, za bílou zdí sklouzne z kopečka a pak – ztrmácený, branku písku a kostí otevře. Bude večer. nářek ženské slasti.

92 Kontexty 2/2013 Literatura 93 * * * Sen o sestře

Nerostou, postěžovat si Nikolajovi. Zaváháš: brankou, Její prsty v dlani nebo zeď přelízt? Je nízká, přes takovou jsi utíkal jemně odpovídá za klukama a někdy se bez klíče protáh domů ze (dotyk smíchu a ticha) školy… Společně brázdíme Cestou pryč před tebou cikán na kole, přes okraj hladinu břicha plný košík se kolíbá do stran (dráha kola ten výkyv sleduje). Konečně ho předjíždíš. Kolik ten jich má! Veze kaštany. A co když jsou jedlý? Sklo

Na smetišti leželo komplet přední sklo od auta. Za Patera Josefa Toufara Povídám, že to jsou boby, hned je vlečem na kopec. Sníh není, musíme se vyčurat na trávu, aby klouzala. Ryk, První sjede ten hubenej kluk – Čekal. Teď já. Úplně to zvíře? to sviští. Najíždím na hopan, dopad na šutr, boby Zprohýbal se mění zpět v čelní sklo. Rozbitý. Jdu domů, zadek kříž. a záda plný střepů. Máma mě div nezabije, opatrně Ticho je! tahá úlomky. Nebrečím. Otec je rád, že jsem zůstal Mařenko, chlapcem. víš?

Oslava narození Obr v portálu Z větví Bohu se nerouhej! klapot po dešti. Kopnu tě. Kolem kamene Uhranu. průrvou břehu Zpřerážej vnořit. hřbet! Sen křižování na moři, Shrabeme. kolem kolen Nasypem. chaluhy. Do pytle leť! Lucie Tučková, 1981, romanistka.

92 Kontexty 2/2013 Literatura 93 S poezií jsem se setkal dřív než s básníky

J M

J M se narodil roku 1946 v Žatci. Vystudoval obor �loso�e – čeština na Filoso�cké fakultě Masarykovy univerzity v Brně (tehdy UJEP). V následujících letech pracoval jako kulturní referent, knihovník, ošetřovatel skotu, pomocný dělník v chladírnách nebo topič. Redigoval samizdatové časopisy Střední Evropa a Komunikace. V roce 1985 podepsal Chartu 77. Po listopadu 1989 působil v Institutu pro středoevropskou kulturu a politiku, který vydával revue Střední Evropa. V období 1990–1993 se podílel rovněž na vydávání časopisu Souvislosti. V letech 1996–1998 byl redaktorem kulturní rubriky deníku Lidové noviny, poté pracoval v deníku Mladá fronta DNES. V současnosti žije střídavě v Lípě u Havlíčkova Brodu a v Praze. Publikuje prů- běžně v různých českých časopisech. Je dlouholetým spolupracovníkem Kontextů a RevuePolitika. Bibliogra�e: Pastvina (básně, 1985, 2000), Naprosté motivy (básně, 1998), Závěsná lávka (básně, výbor 2004), Zcestymluv (básně, 2007). Esej o básníku a gra�kovi Bohuslavu Reynkovi Blázen jsem ve své vsi (1980, 1985), Křesťanská univerzita Josefa Floriana (samizdat 1985, knižně 1999), eseje a studie o divadle v knize Cosi ve vzduchu (2000). V roce 2005 mu vyšla autobiogra�cká próza Nelegendy o malých inkvizitorech. V posledním loňském čísle Kon- textů jsme publikovali výbor z básní zahrnutých do nové sbírky Sklepní okénko (2013).

Co mne zaujalo nejdřív, byly rýmované věci. Naučil hosi zvláštního puzení, nevnímal jsem je tehdy jako jsem se číst a psát dřív, než jsem začal chodit do ško- vlastní „tvorbu“. ly, a děda Josef se se mnou občas předvedl před šta- První poezie, kterou jsem četl, byly básně z Erbeno- mgasty v hospodě, kde jsem předčítal nahlas noviny. vy Kytice. S Hálkovými Večerními písněmi ji maminka A v hospodě jsem si také dokázal přelousknout různá měla na nočním stolku. Poezii jsem dlouho vnímal jako varovná návěští: Nezdvořáka poznáš rázem, v místnosti něco, co se udělalo samo, co je bez autora, co je mimo on plive na zem! Nebo v konzumu: Na dluh nedává- me, hádka z toho vzniká, ztratíme tím nejen zboží, ale i zákazníka! Zřejmě se mi líbily rýmy a pádnost těchto anonymních poetických útvarů. Pořídil jsem si sešitek, nelinkovaný, ale čtverečkovaný, a tam jsem pak zapi- soval své nápady a snažil jsem se, aby se vše rýmovalo. Co jsem si tam psal, to už ale nevím. S první metaforou jsem se setkal také ještě v předškolním nebo v ra- ně školním věku v padesátých letech. Na krabičce od sirek, na nálepce, byl namalovaný hrozivý koláč, kousek byl vyříznutý nebo vykousnutý, a pod ním stála pro mne neprostupná, enigmatická věta: ABSENCE UJÍDÁ KOLÁČ CELKU. V nějakém válečném ro- mánu jsem se dočetl, že „kulomet chrlil olovo“. Jak může kulomet chrlit olovo, divil jsem se, to by je mu- Čtení v Rodinném výčepu manželů Rýgrových v Přibyslavi sel nejdříve někdo roztavit! Mé psaní bylo dílem jaké- u Nového Města nad Metují. Foto: Bohdan Holomíček.

94 Kontexty 2/2013 Básníci čtou básníky 95 mne a na čem mohu participovat pouze jako užaslý Tvé, pane, přišlo v tento čas, čtenář. Hálek mi ale zcela splynul s tajným listováním jáť jeho posel, jeho hlas. knihou, kterou rodiče ukrývali v prádelníku, eodora Van de Veldeho Dokonalé manželství s rozkládacími ob- Nech tyto řeči neklidné, razy ženské a mužské anatomie. A v Kytici mne ze všeho dílo mi v rukou vystydne. nejvíc zneklidňovaly záhadné věci; kruté Erbenovy stra- šidelnosti jsem si „užil“ spíš v jeho pohádkách: obrov- Co ruka tvá chce nyní kout’, ští černí hafani vyjící za úplňku a pobíhající kol hřbito- je v této chvíli dým a čoud. va, kde za dne možná vyhrabávali mrtvoly. Na prvním místě báseň Vrba, osudovost, zaklínání a záhada jiného „Mluv! Mrtev přítel jediný? – – – – –“ světa mimo ten náš. Pozoroval jsem rodiče v obavě, ne- Dvanáctou odbíjely hodiny. postihlo-li je něco podobného, ale neopovážil jsem se zeptat. Také Záhořovo lože, z něhož jsem tehdy nic ne- Oheň zhas’. Zarazilo se kyvadlo. chápal a které dodnes neumím číst bez pohnutí. Dílo mi z rukou vypadlo. –

* * * A ještě první sloka následující básně: „Rozhorlen Měl jsem štěstí v tom, že jsem si básníky, díla básní- pokorou duše Tvé, / jež bratry skrytě spasit chtěla, / roztr- ků, mohl objevovat sám. Většinou v antikvariátech, hl Bůh v prchlivosti své / oponu tvého těla?“ Několikrát na střední škole například výbor z Františka Gellnera mnou proběhlo mrazivé blesknutí, stejné, jako když s doslovem Milana Kundery. V antikvariátu na Čes- jsem v dětství v horkém letním dni vstoupil do ko- ké v Brně nebyly počátkem šedesátých let „staroříšské várny, prošel jejím přítmím, nasáklým pachem kouře, tisky“ takovou vzácností jako nyní, a nebyly tak pře- a hleděl do sálavé a jiskřící výhně. Nevnímal jsem lo- mrštěně drahé. V oddělení biblio�lií jsem otevřel je- moz kolem: vytrhl mne až pach spáleného koňského den ze svazků Studia a narazil na verše Jakuba Demla, kopyta, jemuž byla nasazena podkova. jehož jméno, když jsem na ně dva roky předtím narazil v Holanově Bolesti, mi nic neříkalo: * * *

Stendhal říká, že jeho největší inspirací při psaní romá- Tré básní k úmrtí přítele Josefa Poláka kněze nů byla četba občanského zákoníku. Podobně podně- cující „základní četbu“ pro mne představuje �loso�e, Dílna má tajemná do noci svítila, kterou také překládám. Četba traktátů a esejů mysli- po horách bezlidných vítr lkal, telů, jako jsou Maritain, Gilson nebo Tresmontant, náhle až ke stropu výheň se vznítila: dokáže ve mně navodit určité nastavení, v němž jsem ve dveřích někdo zaplakal. schopen při kontaktu s realitou, s tou uvnitř i s tou vně, jakéhosi zážehového vidění. Moje básnění čerpa- Přiraž ty dvéře, Neznámý, přistup sem blíž: lo základní impulsy především z těchto zdrojů. Bás- za noci této úzkostné, jaký žal přinášíš? níkům je lépe se v tu chvíli vyhýbat, takový Vladimír Holan je stále natolik uhrančivý, že může zkontami- Třetí jdu den a třetí jdu noc, novat „spodní vody“, a to i na dost dlouho. Nejde je- ať je nám Pán Bůh na pomoc! nom o Holana, totéž, v jiné intenzitě a rozsahu, platí také o Halasovi nebo o Reynkovi. Proto se raději utí- Nač tyto strachy, nač ten děs? kám k metafyzikům než k básníkům. K dílu Vladimí- neštěstí své mi vypověz! ra Holana jsem se dostal na střední škole díky příteli

94 Kontexty 2/2013 Básníci čtou básníky 95 s básnickým jménem, Wolfgangu Hámovi, který mi Hrůz kolem půjčil Lemurii. To nebyla nejlepší holanovská prolegomena, ale záhy jsem si opatřil Holanovy předválečné Hrůz kolem jako zapálených tenké knížky, Vanutí, Oblouk, Kameni, přicházíš – a je- svic na kvetoucí louce. ho překlady Rainera Marii Rilka. Jen málo textů umím Zvedne se z trávy žena zarecitovat zpaměti; mezi ně patří právě některé Ho- a z bílých ňader dým lanovy básně prvního období: „Samoten, sám a do vah a v očích něco zeleného, víček vhozen, / znej vážit pohled bolesti, jenž zchmurněl co narostlo, by ti zítra, / bys rukou procitnutí vložil čirý hrozen / na nebo jestli to padá talíř jitra.“ jako zelená voda.

Z dálky sem doutná Chorá láska hudba pohřební. Pár koní. Na kovadlině vody, tkvěním znaven již, Až tam za půlnoc, kuje si oblak v krok sandály přesvětlé. když zařehtají koně Ó jaro v kladivu! Ale až v červnu zříš a z hřív jim padá prach lekníny, jiskry odlétlé. a z břich útroby hrnou… A ještě odněkud ten rozmach kladiva A potom dopadá v srdce tvé a mé. někdo se sekyrou Snad vzejde květ, jejž jiskra rodívá, jde blíž kdy ale, nevíme. a pak, jak vzrůstá k ráně, Na kovadlině vody, tkvěním znaven již, splyne s oblohou. kuje si oblak v krok sandály přesvětlé. Ó jaro v kladivu! Ale už v červnu zříš (A tady všude muziky je plno) lekníny, jiskry odlétlé.

(Vanutí ) Básník si nic nevymýšlel, básník viděl. Blízký vztah mám k básni Bohuslava Reynka Starý mlýn; její síla * * * se pro mne nevyčerpává poezií, již obsahuje: magic- kými, snovými obrazy („neznámí tam vozí mletí. / Je- Intenzivní holanovské opojení trvalo u mne zhruba do dou z dálin nepaměti, / nezastaví před vraty, / vjíždějí doby, než jsem v časopise Tvář přečetl verše Zbyňka i zavřenými, / jako do zdí hvozdu dýmy…“ ) v archai- Hejdy (ani jeho jméno mi tehdy nic neříkalo), a pře- zujícím uzemnění („…večer z ohňů na ladech“ ). Jde devším závěr básně Hrůz kolem. Nikdy předtím ani o konkrétní mlýn nacházející se mezi Lípou a Petrko- potom jsem to neudělal, ale závěr básně jsem si barbar- vem. I když tam už dávno nikdo mletí nevozí, nejde sky podtrhl perem. To bylo zřetelné vystoupení z Ho- o ruinu, poznal jsem a znám jeho obyvatele. A kdyko- lanova stínu a pro mne impuls k probuzení z holanov- liv jsem k tomuto mlýnu přicházel, měl jsem v určitém ského „dogmatického spánku“. V Hejdových básních místě pocit, že náhle vstupuji do světa s jinými časo- se dala tušit demlovská zapomenutá světla i obrysy kra- vými souřadnicemi. Předěl to byl ostrý a náhlý, jako jiny, kterou jsem měl stejně jako dílo Jakuba Demla když v říjnu mezi stromy, ještě zelenými, celistvě září záhy teprve poznat. jeden jediný žlutý javor. Nebo jako když v listopadu

96 Kontexty 2/2013 Básníci čtou básníky 97 jdete po silnici a náhle je na ní jako na školní tabuli za * * * neviditelnou čarou první sníh, ale před čarou nic, před ní pouze jen pršelo. Nemohu zde uvést všechny básníky, kteří mne zásad- ním způsobem ovlivnili. Vynechávám básnířky (Emi- ly Dickinsonová, Irma Geisslová, Suzanne Renaudo- Starý mlýn vá, Sylvie Plattová) a básníky cizí, Baudelaira, Oskara W. Miłosze i jeho synovce Czesława Miłosze, Zbignie- V údolině mlýn je starý, wa Herberta, přitom básně dvou posledně jmenova- zasypaný stromů dary, ných překládám. Ale ještě jeden šťastný objev nemo- vůní vody nasátý. hu opomenout. Dávno předtím, než jsem začal sám haiku psát, vyslechl jsem někdy začátkem šedesátých Pěšiny jej v lokty berou, let v rádiu jedno haiku, které mi od té doby tkví v pa- a jen jednou cestou šerou, měti. Jméno japonského básníka (Šigedži Cuboi) jsem tajemnými zvířaty přeslechl – zjistil jsem si je až později. V této kratičké básni nejde o vtip, ale ani o prosté stvrzení identity ně- neznámí tam vozí mletí. čeho jsoucího (jako „nebe je nebe“, ale tak, jako když Jedou z dálin nepaměti, se říká „lidi jsou lidi“, nebo dokonce „válka je válka“): nezastaví před vraty, stvrzená identita jsoucna, říká Jacques Maritain, je v tomto případě zároveň jeho a�rmací. vjíždějí i zavřenými, jako do zdí hvozdu dýmy večer z ohňů na ladech. Haiku

Mlýn je dlouhou písní vítá, Celý den stále touž, jak zrna žita, jsem hleděl na nebe. jako téhož chleba dech. Na nebi bylo jen nebe. Chválí úkryt ve štěpnici, kouzla vody bledolící, dary polí, cest a střech.

(Setba samot)

96 Kontexty 2/2013 Básníci čtou básníky 97 O potřebě pesimismu

A T

Kniha Rogera Scrutona o potřebě pesimismu (e Uses zí z gramatiky množného čísla „my“, z potřeby života of Pesimism and the Danger of False Hopes, Atlantic v normativním společenství. Žádný člověk není ostrov. Books 2010), v níž anglický �losof jako v celém svém Kolektivní já hledá další já, čili adaptaci, spolupráci rozsáhlém díle velmi zdařile vysvětluje a objasňuje a kompromis ve svobodě a náklonnosti i v harmonii největší bludy, které rozkládají západní civilizaci, je se světem. Takový postoj vychází z vědomí omezených pro čtenáře, který prožil významnou část svého života možností rozumu, svobody a přírodních zdrojů, které v marxleninském táboře (míru a socialismu) podivu- paradoxně určují pozitivně konstantu lidské přiroze- hodně familiérním čtením, jakýmsi déjà vu. To přece nosti; je ochoten vyjednávat, protože s pokorou uzná- známe, řekne si, tohle jsme zažili na vlastní kůži. Ano vá své sebeomezení, a je si i vědom svaté hranice, za i ne. Totalitní systém nepochybně vycházel ze stejných níž číhá anarchie rozvrat a pád. Ví, že ve společenském jakobínských předpokladů jako dnešní tzv. levicový li- uspořádání je mnohé generacemi prověřené a osvěd- beralismus, byl však staršího data, od libertariánského čené. Svobodě se daří v zodpovědnosti – kybernetický světa šedesátých let izolován a v mnohém tkvěl ještě prostor nám připomíná, jak dvousečné jsou nové tech- v devatenáctém století. Revoluční moc byla statická, nologie. Lidé jsou nedokonalí, lidská komunita křeh- své dobové představy uskutečnila. A tak rozklad rodi- ká, a proto musí mít pevné hranice. Revolucionáři jsou ny, školy, sexuální morálky i etikety postupoval v za�- schopni zničit sociální i přírodní prostředí. xované společnosti kupodivu mnohem pomaleji, než je tomu dnes ve společnosti svobodné. Nejlepší možný scénář Scruton analyzuje osm smrtelných hříchů naší doby, které přežily sovětskou ideologii, a hledá v nich Inženýři budoucnosti páchají omyl, který lze nazvat ví- společného jmenovatele. Zřejmě za nejzávažnější pova- rou v nejlepší možný scénář, jsou přesvědčeni, že každá žuje problém, jenž v první kapitole nazval gramaticky radikální nebo originální změna je pozitivní, a zapo- „První osobou budoucího času“. mínají, že to může být pravda jen výjimečně. Nezna- Na světě se sváří dva postoje. První je jakési uni- jí pravidlo nepředvídaných důsledků. Předpokládají verzální fanaticky optimistické „já“, které vidí neome- jediný optimistický výsledek. Nepočítají s nejhorším zené možnosti lidského rozvoje; vždyť věda, technika možným scénářem a náklady, které odnesou jiní nebo a medicína neustále člověka osvobozují. Co máme příští generace, je nezajímají. Jsou nevinní jako Do- společného s pravěkými lovci, jejichž život byl krát- stojevského hráč, protože za špatný osud odpověd- ký, hladový, brutální a primitivní? Lidská přirozenost nost nenesou. Jako příklad takového pachatele dobra se přece vyvíjí, není daná. Nesmíme proto klást žádné a bezohledného optimismu slouží Scrutonovi americ- omezení experimentální vědě; morálka a tradice jsou ký prezident Carter, který v roce 1977, třicet let před jako každá regulace odvozeny z minulosti a brzdí vý- úvěrovou krizí, podepsal hypoteční zákon s futuristic- voj. Veškerý pokrok znamená rozšíření individuálních kým záměrem, aby „věřitelé zohledňovali potřeby spo- možností. lečenství“, aby považovali úvěr za nástroj sociální poli- Proti takovému optimismu a víře v neomezený tiky a půjčovali rodinám s nízkým příjmem a neřídili pokrok klade Scruton obezřetný postoj, který vychá- se jenom omezenou obchodní úvahou.

98 Kontexty 2/2013 Nad knihami 99 Co se vlastně skrývá za optimismem takového Tragický důsledek má ale tahle rovnice především myšlení? Není to jakási „futuristická narkomanie“, ve školství. Představa, že spravedlnost vyžaduje inte- snaha nahradit omezenou a omezující realitu vlastní lektuální zrovnoprávnění, že vzdělávací systém nesmí poddajnou servilní iluzí? Změnou nedokonalého co být šitý na míru odlišných schopností, protože jedněm je, na to, co teprve má nastat. Takhle triumfuje nereál- umožňuje dosáhnout vysoké mety, a tím znevýhod- né nad reálným. Spekulanti budoucnosti projektují ňuje ostatní, způsobila už hotovou katastrofu. Ško- ten nejlepší ze všech teoreticky možných scénářů. Už ly a univerzity pohřbívají talent (který by společnosti na začátku naší historie proti nim stáli proroci heb- prospěl mnohonásobně), chrlí náctileté poloanalfabety rejské bible. a vysokoškolské humanitní polovzdělance.

Svoboda od narození Víra v politický pokrok

A pak tu je syndrom, jejž Scruton nazývá podle Rous- Není pochyb, že vedle ohromného vědeckého, tech- seaua svobodou od narození (born free) – neplést se nického a materiálního pokroku západní společnosti slavnou větou z americké ústavy, kde jde o popření došlo od 18. století i k výrazné emancipaci politické, aristokratického principu. Svoboda je chápána jako k proměně poddaného subjektu v občana. Jenže před- to, co zůstane, když si odmyslíme omezující instituce, stava 19. století, že neustále se měnící politické, právní hierarchie a zákony. Jeho následovníci věřili, že taková a administrativní zásahy povedou automaticky k větší svoboda vede k bratrství, a nikoli k válce všech proti důstojnosti a respektu, se ukázala naivní. Společnost se všem. Proto ono rozporuplné liberté, egalité, fraterni- dnes hroutí. Dochází ke ztrátě morálních norem, přes- té, triáda, která zničila stát a vedla k anarchii teroru. tože blahobyt a pečovatelský stát odstranil tvrdá ome- Je zajímavé, že navzdory masivním historickým důka- zení daná chudobou. Statistika ukazuje, že nám méně zům tato víra dodnes žije v umění, pedagogice, politice dřiny a více zábavy, lepší strava a lékařská péče, mno- i ve „�loso�i“ sexuální revoluce. Jak ukázal Hegel, jsou hem více životních možností ke spokojenosti nestačí. instituce a normy součástí svobody, protože ti druzí Indikátor rozvodů, čili téměř masový krach partner- chtějí také něco realizovat. Existence samotného „nad- ských vztahů, a tím i poškození následných generací, já“ je iluzí nejen solipsismu, ale i každé neodvolatelné u kterých se objevují stavy nejistoty, úzkosti a deprese, ideologické nadvlády. obezita, drogy, násilí a bezdomovectví v tak nevídané míře, jasně ukazuje, že děti let devadesátých budou Nulový součet mít nejen radikálně snížený průměrný věk dožití, ale téměř patologickou neschopnost navázat „normální“ Všichni socialisté už od dob Saint-Simona podnes důvěřivé a optimistické vztahy. Nemluvě o schopnosti pevně věří v Marxovu formulaci nadhodnoty. Každý trvalé lásky. Pokrok se evidentně zastavil. zisk je něčí ztráta. Ve skutečnosti to neplatí ani v ekonomii, jinak by nikdo neuzavíral obchodní smlouvu, Plánovaná budoucnost a nejlepším důkazem proti ní je rozvoj svobodného trhu a inovací, jenž znásobil globální hospodářství ex- Všichni reformátoři mají kromě víry ještě jedno spo- ponenciálně, a přestože je společnost bohatá velmi ne- lečné: plánují. Pokud jde o ekonomii, tento univerzál- rovnoměrně, vymanila z bídy za posledních padesát let ní omyl vyvrátili analytici trhu Mises, Hayek, Fried- zhruba dvě miliardy lidí. Navzdory tomu sociálně de- man – žádný člověk ani komise nemůže mít k dispo- mokratičtí ekonomové nulovým součtem argumentu- zici nadhled o lidských potřebách, přáních a zdrojích. jí, aby odstranili námitku, že vysoké zdanění bohatých O racionalitě výroby a spotřeby totiž rozhodují my- ochudí celou společnost, zejména tu s podprůměrnou riády každodenních svobodných transakcí a ty určují životní úrovní. správnou cenu, výsledek nabídky a poptávky. A přece

98 Kontexty 2/2013 Nad knihami 99 navzdory �asku socialistického plánování se stále zno- litní verzi zanechala hekatomby mrtvých, je racionálně vu snaží nějaké ústředí podřídit trh netržnímu zámě- nevyvratitelná. Existuje na rozdíl od židovsko-křesťan- ru. Téměř celý svět už pochopil tržní racionalitu hos- ské víry navzdory rozumu. Scholastická teologie stře- podářství a dnes v údivu sleduje experiment Evropské dověku byla založena na dogmatice víry, ale podporo- unie, která chtěla po sebezničující válce jednou pro- vala partnerství rozumu. Nové světské věrouky, dnes vždy odstranit kon�ikty a místo rivality a konkuren- už i univerzitní obory jako feministická, ekologická, ce zavést nový řád spolupráce. Jistě pochopitelná po- mírová a jiná studia jsou proti racionální argumentaci válečná naděje. Jenže architekti utopie požadovali víc vnitřně imunní, jsou tautologická. V jakémsi zavilém než pouhou racionální spolupráci nezávislých demo- kruhu rozvíjejí svůj agresivní revoluční nonsens. kratických států – chtěli vytvořením nadstátní ústřed- ní autority a vnucenou standardizací života dosáhnout Obrana před utopismem jednoty, oné antinomie svobodné, heterogenní a nedo- konalé demokracie. Každé nařízení Unie se odvolává Scruton vidí ve sklonu k utopismu nereálný a nebez- na integraci „stále těsnější jednoty“, jako na nezbytnou pečný budovatelský optimismus ideálu alternativního součást konečného plánu (eschatonu) nové světské víry světa právem. Jestliže si však zoufá nad hermeticky v jediný evropský stát a lid, kterému navíc podsouvá uzavřenou iracionalitou utopických věr, na které ar- liberálněsocialistickou ideologii dávných jakobínů. gumenty neplatí, protože svobodu pluralitní společ- Novodobí osvícenci tak chtějí osvobodit jedince od nosti, trhu a demokracie odmítají jako kompromis, tradice (předsudků), náboženské víry i tradiční sexuál- který nikam nevede, nestačí k obraně reálného světa ní morálky a zároveň jej podřídit politickému diktátu pouhá skepse, jak se domnívá, skálopevné přesvědčení, nevolených panevropských vládců. Evropské národy se že utopie musí nakonec zkrachovat. Nestačí jen trpěli- ocitají v expandující síti ničivých sociálních a ekono- vě čekat, až to praskne, jako se utěšovali naši předkové mických regulací (znásilňovaná matérie se bouří prv- za stalinismu a promarnili svůj život, a proti regulacím ní), jež postupně likvidují invenci i sociální kapitál glajchšaltovatelů zdůrazňovat pozitivní riziko svobo- celé Evropy. Plánování dobra není empirický pokus dy a trpělivě, nostalgicky vyhlašovat lásku k nedoko- a omyl, každé rozhodnutí je předem legitimní a neod- nalému, ale nádherně tradičně mnohovrstevnatému, volatelné. Podobně jako v komunismu se však plán ně- rozmanitému, idiosynkratickému (bizarnímu), někdy kam ztratil a ve jménu standardizace se vytváří jen více i opilému a praštěnému světu, který je pravým lidským pravidel, více regulací, více moci a vlády centra. domovem. Unijní budovatelé nám výměnou za svou vládu v polepšovně nabízejí rovnostářský, regulovaný, Světská transcendence zdravý, bezpečný, multikulturní, antináboženský, anti- septický svět s jedinou lákavou svobodou pornogra�e Jak je možné, ptá se anglický �losof, že na takové zjev- – svobodou sexuální. Ne nadarmo kdysi jeden fran- né absurdity žádné důkazy neplatí? Odpověď nalezli couzský vtipálek zvolal: liberté, egalité, fraternité a ci- Aurel Kolnai a Eric Voegelin: jde o sekulární, světské zoložství. Dehumanizující je svoboda sexuální zvůle. spekulace zasažené utopií, čili metafyzickou potřebou Dobytku lze lépe vládnout. lidské mysli věřit. Proto se konzervativci všech stran nostalgicky ohlé- Jde o přenos transcendence do reálného světa, dají za útulným hierarchickým národním domovem, o požadavek �nálního konce (eschatonu) nedokonalé- kde svobodný život nenápadně řídila tradice, autorita ho světa, o primární kacířství, představu, že někdo zná starších a rodičů, obce i církve a kde nebylo zapotřebí tajemství budoucího vývoje světa (gnózi) a také o me- regulovat (omezovat) každou pitomost. Ten útulný ne- sianistickou alternativu vůči křesťanské doktríně spá- ideální svět byl přesným opakem postmoderní liberál- sy. Světskou utopii vyvolal v život paradoxně jako svůj ní (levicové) vize. Brzdil totiž bezuzdné vášně, odsuzo- protiklad osvícenský rozum, a přestože po sobě v tota- val deviace, zdůrazňoval ctnosti a povinnosti a chránil

100 Kontexty 2/2013 Nad knihami 101 rodinu, jediné společenství, ve kterém se rozvíjí dítě ke že se spasitelské ideologie snaží ovládnout stát. Scru- společenské loajální pospolitosti. Na rozdíl od dnešní- ton ale zůstává na půdorysu osvícenství – křesťanských ho pochlebování průměru kultivoval. Nebyl hygienic- hodnot bez Boha. Je to jako nevěřit v Boha a přece zá- ký, ani státně poručnický, ale byl ve skutečnosti mno- zrak chtít. hem bezpečnější a srdečnější než dnešní atomizovaná společnost odcizených jedinců, přibývající vulgarity Máme-li zachránit evropskou civilizaci, je třeba pro- i kriminality. ti utopistům nově zažehnout víru v transcendentální, Proti nehumánní abstrahované vizi dnešních bu- vznešený úděl člověka, jehož konečné naplnění (escha- dovatelů musíme samozřejmě poukazovat na jejich za- ton) je mimo tento svět, ale který zásadním způsobem vádějící a společensky rozkladnou koncepci toleran- přispívá ke kvalitě života zde (Buďte svatí, jako já jsem ce, na zločinný individualismus práv, který rozkládá svatý!), což znamená na prvním místě reformu sama rodinu za pomoci pečovatelského státu, na falešnou sebe, zlepšování vlastního (kolektivního) já. Naší dy- statickou představu předem dané lidské důstojnosti, namické a reformní civilizaci se jako jediné na světě zá- na neuskutečnitelná práva individuálních nároků vůči sluhou proroků Izraele podařilo stát a vládu desakrali- celku a postupnou chudobu, do které nás spolu s eko- zovat. Proroky mít nemůžeme a láska k vlasti na dneš- nomickým plánováním uvrhne. To všechno ovšem na ní pachatele univerzálního dobra nestačí. Můžeme sice světskou víru budovatelů nové Evropy nestačí, proto se proti nim postavit vášnivou lásku ke svobodě, a tudíž Scruton utíká k anglosaské skepsi (a ironii) v přesvěd- i k nedokonalému, riskantnímu a nerovnostářskému čení, že každá reforma musí být cestou zpátky, cestou světu, našemu dočasnému domovu, právě v jeho nere- ke kořenům, a jestliže v posledních dvou kapitolách formovatelné podobě, tak jako odpouštíme sobě i své- elegicky nabádá k návratu do politické stoické polis, mu bližnímu a milujeme, co není přirozeně milování- kde se mírumilovně, svobodně vyjednává pragmatic- hodné. Avšak dnešní nelehký spor se týká především ký kompromis loajálního souručenství a neplánuje institucionální podoby pravé svobody, vždyť v srdci budoucnost, musí vědět, že taková racionální obrana konzervativce doutná věčná vzpoura, protože ví, jak a ideál je na světský utopismus chabá. Zdá se, jako by mají instituce státu fungovat, aby si Císař nebral, co zapomněl, že je moderní mesianismus derivátem křes- mu nepatří. Skepse ani nostalgie tady nestačí. ťanství, a že to byla historická církev, která zatlačila stát Teprve až nalezneme pozitivní ideál nového řádu, do pragmatické neideologické podoby. Ohromný ob- který bude v souladu s lidskou matrix (matečnou lát- jev Západu, z něhož �losof vychází – rozdělení vlády kou) přirozenosti, tak se nám podaří být legitimními na moc duchovní a světskou – byl možný jen proto, že spolutvůrci světa. církev získala monopol na správu duchovní. Musela za to neustále zápasit s milenaristy a náboženskými sek- tami. Filosof idealizuje empirický stav dávné fungující Alexander Tomský (1947), pracoval jako politolog v ústa- vu Keston College v Londýně, založil a vedl exilový konzer- anglické demokracie, kde vládne územní láska k vlasti, vativní časopis a nakladatelství Rozmluvy (1981–1990). Po tradici, starobylým institucím, svobodě pod zákonem návratu do Prahy pokračuje jako nakladatel Rozmluv a poz- a politický kompromis. V sekularizovaném vakuu, ve ději jako ředitel nakladatelství Academia a nakladatelství kterém se nachází homo religiosus, je celkem přirozené, Národního divadla.

100 Kontexty 2/2013 Nad knihami 101 Z nových knih

DILBAR ALIEVA, ní ideologie během postkomunistické délka/hutnost, dynamičnost. Na zákla- MIROSLAV TÍŽIK EDS. transformace přispěl mediální diskurs dě tohoto konceptu pak uvádějí ukáz- PRÍSPEVOK ALFREDA SCHÜTZA a jakou roli v mocenských soubojích ky a praktická cvičení, která vám dopo- K SOCIOLOGICKEJ TEÓRII o podobu re-privatizace a transformace mohou k tomu, abyste se naučili psát či SLON, 528 s., 567 Kč sehrála levicová masová média. Vychází přednášet srozumitelně. Kniha je urče- v ediční řadě STUDIE. na manažerům, učitelům, lektorům – Kniha poprvé u nás všem, kdo veřejně vystupují a prezentují ve větším rozsahu Sociologické nakladatelství (SLON), sami sebe, �rmu, produkt či myšlenky. představuje dílo vý- Jilská 1, 110 00 Praha 1 znamného sociolo- tel.: 222 220 025, fax: 222 220 045 Grada Publishing, ga 20. století Alfre- www.slon-knihy.cz, [email protected] U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 da Schütze. Studie tel.: 234 264 401-2, fax: 234 264 400 o A. Schützovi jsou www.grada.cz v češtině a sloven- INGHARD LANGER, FRIEDEMANN štině, překlady jeho SCHULZ VON THUN, REINHARD textů ve slovenšti- TAUSCH MARTIN HEIDEGGER ně. Vychází v ediční řadě MOST. SROZUMITELNÉ VYJADŘOVÁNÍ „UŽ JEN NĚJAKÝ BŮH NÁS Grada, brož., 232 s., 299 Kč MŮŽE ZACHRÁNIT“ OIKOYMENH, brož., 53 s., 98 Kč OLGA MATOUŠOVÁŠMÍDOVÁ V pracovním i osob- „RUDÉ PRÁVO PSALO, ním životě jsme V roce 1966 napsal ŽE NÁS BYLO MÁLO…“ každý den nuceni M. Heidegger čte- Restituce identity a identita přijímat a zpraco- nářský dopis časo- restituce v diskursu Rudého vávat spoustou in- pisu Spiegel, v ně- práva v roce nula formací v písem- mž projevil nesou- SLON, 187 s., 390 Kč né i ústní podobě. hlas s některými Velmi často ovšem údaji o svém cho- Kniha se zabývá po- některým sdělením vání za třetí říše revolučním diskur- nerozumíme a míváme pocit, že snad kolportovanými sem nápravy ma- nejsme dostatečně chytří na to, aby- v literatuře. Po dvaceti letech jeho mlče- jetkových křivd chom jejich obsah pochopili – příkla- ní k tomuto tématu byl tento krok ně- a restituce jako dů z oblasti učebnicových, právnických čím senzačním. Redaktoři R. Augstein součásti transfor- či novinových textů bychom jistě našli a G. Wolff uskutečnili ještě téhož roku mace a reformy. hodně. Příčina nesrozumitelnosti je nej- s Heideggerem rozhovor, který daleko- Tato témata pojed- častěji na straně autora. Autoři této kni- sáhle přesáhl problematiku jeho posto- nává autorka priz- hy, tři profesoři psychologie na univer- jů za vlády nacismu a zachytil jeho ná- matem konceptu zitě v Hamburku, vypracovali tzv. ham- zory na současný stav světa. Na Heide- „kolektivní (sociální) paměti“, „poli- burský model srozumitelnosti, který de- ggerovo přání byl rozhovor uveřejněn tiky paměti“ a „přechodové spravedl- �nuje čtyři znaky srozumitelného sdě- až po jeho smrti roku 1976, tedy 10 let nosti. Táže se, jak k utváření privatizač- lení: jednoduchost, členění/uspořádání, poté, co k němu došlo. Dodnes nicmé-

102 Kontexty 2/2013 Inzerce 103 ně vůbec neztratil na zajímavosti. Pře- ví a náboženských společností v poú- poloviny 30. let na ložil I. Chvatík. norovém Československu, vývoj vězeň- příkladu publicis- ství a náboženský život ve věznicích od tiky Lidových lis- OIKOYMENH, habsburské monarchie po konec reál- tů, odrazu propa- Černá 3, 110 00 Praha 1 něsocialistického režimu. Každodenní gandy Kominterny tel./fax: 224 930 310/212 život věřících „muklů“ obsahoval čte- v ilegálním tisku www.oikoymenh.cz, ní náboženské literatury, slavení svátostí ostravských komu- [email protected] a největších svátků, dokonce tajná teo- nistů na počátku logická a další studia – to vše samozřej- II. světové války, mě zakázané a přísně trestané. osudu německých JAN SYNEK komunistů v Československu v prv- SVOBODNI V NESVOBODĚ Vyšehrad, s.r.o., Víta Nejedlého 15, ních dvou poválečných letech. Druhá Vyšehrad, brož., 256 s., 288 Kč 130 00 Praha 3 část zahrnuje články zaměřené na díl- tel./fax: 224 221 703 čí témata z dějin KSČ v době, kdy byla Po únorovém pře- [email protected], www.ivysehrad.cz stranou vládnoucí. Texty se zde zabý- vratu v roce 1948 vají vnitrostranickým vývojem Komu- se věznice v teh- nistické strany Slovenska od roku 1948 dejším Českoslo- JIŘÍ KOCIAN, JAROSLAV PAŽOUT, do začátku 60. let, situací v Jihomo- vensku začaly plnit JAKUB RÁKOSNÍK ravském krajském výboru KSČ v Br- politickými věz- BOLŠEVISMUS, KOMUNISMUS ně v letech 1967-1968 a vztahům mezi ni. Nemalou část A RADIKÁLNÍ SOCIALISMUS KSČ a východoněmeckou Jednotnou z nich tvořili du- V ČESKOSLOVENSKU. socialistickou stranou Německa v le- chovní i prostí vě- Svazek VIII. tech 1969-1989. Vychází ve spolupráci řící křesťanských církví. Během vězně- Dokořán, brož., 328 s., 298 Kč s Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR. ní si v krajně nepříznivých podmínkách většinou dokázali uchovat nejen svou První část publikace se zaměřuje na ob- Dokořán, víru, ale i základní prvky svého nábo- dobí před získáním mocenského mo- Holečkova 9, 150 00 Praha 5 - Smíchov ženského života. Práce Jana Synka, pra- nopolu komunistickou stranou v úno- tel.: 257 320 803, tel./fax: 257 320 805 covníka Ústavu pro studium totalitních ru 1948 a obsahuje studie věnované je- [email protected], režimů, sleduje průběh perzekuce círk- jímu obrazu v lidoveckém tisku druhé www.dokoran.cz

JOSEPH RATZINGER – BENEDIKT XVI. Ježíš Nazaretský III. – Prolog: Příběhy Ježíšova dětství Nejnovější díl trilogie Josepha Ratzingera – Benedikta XVI. přináší výklad příběhů Ježí- šova dětství v Matoušově a Lukášově evangeliu. Autor jej čtenářům předkládá jako prolog k dílům věnovaným Ježíšovu veřejnému působení (I. díl) a jeho utrpení, smrti a zmrt- výchvstání (II. díl). Překvapivě čtivě a srozumitelně sleduje a porovnává způsoby, jimiž oba evangelisté už na událostech Ježíšova dětství ukazují, že v Ježíši se naplňují dějiny spá- sy. Otázka, co chtěli sdělit autoři evangelií, se v papežově exegezi opět prolíná s otázkou univerzálního i individuálního významu biblických textů, jejich pravdy pro přítomnost a budoucnost. Kniha je na jedné straně určena široké veřejnosti – k meditaci o Ježíšo- vě narození, o místech, postavách a dějích s ním spjatých je zván každý otevřený čtenář. Zároveň zaznamenává celou škálu reakcí v odborných kruzích – zejména argumentací ohledně historické substance Matoušových a Lukášových textů o Ježíšově dětství rozčeřil Benedikt XVI. hladinu debat o exegezi a teologii dnes. Váz., 128 str., 245 Kč Objednávky: Barrister & Principal, Martinkova 7, 602 00 Brno, tel: 545 211 015, www.barrister.cz

102 Kontexty 2/2013 Inzerce 103 Další periodika CDK

revuepolitika pouze na internetu ! Politicko-společenská revue CDK s dvacetiletou tradicí

Newsletter, měsíční přehled uveřejněných textů, e-mailem zdarma, RSS kanál Více na www.revuepolitika.cz

Církevní Knihy z ediční řady Quaestiones quodlibetales lze kromě standardní varianty zakoupení jednotlivých dějiny svazků získat v rámci ročního předplatného, které má následující výhody: Odborný historický časopis, věnovaný církevním dějinám v českých zemích i ve světě • dostanete poštou všechny svazky (minimálně tři) ediční řady, které během roku vyjdou • Dějiny křesťanství v perspektivě současných • získáte slevu 25 % na všechny knihy CDK, kte- historiografických metod rou můžete uplatnit při nákupu na www.cdk.cz • Kvalitní, zároveň však zajímavé a čtivé články anebo při objednávkách v redakci CDK • Žánrová pestrost (studie, kratší články, eseje, • roční předplatné činí 300 Kč dokumenty, paměti, recenze aj.) (cena platí pro rok 2013) • Texty domácích i zahraničních autorů • Nezávislost a ekumenický charakter časopisu Ediční řada navazuje na úsilí CDK o kultivaci Bonus: sleva 25 % na všechny knihy CDK a prohlubování historické, teologické a filosofické reflexe vztahů mezi náboženstvím, kulturou a spo- Ukázkové číslo vám zašleme zdarma. lečností, které nacházelo své vyjádření v časopisech Vychází dvakrát ročně v rozsahu přibližně 160 stran, Teologický sborník, Teologie & společnost a nově cena 149 Kč, roční předplatné 240 Kč (dvě čísla). v časopisech Církevní dějiny a Kontexty.

Objednávky na adrese: CDK, Venhudova 17, 614 00 Brno, tel./fax: 545 213 862, e-mail: [email protected], www.cdk.cz �� www.portal.cz ��

�� ádejte v knihkupectvích nebo objednávejte: Portál, s. r. o., tel.: 283 028 203, e-mail: [email protected] Knihkupectví Portál: Praha 1, Jind�iská 30 / Praha 8, Klapkova 2

��

�� NOVÁ PUBLIKACE CDK F M / O intelektuálovi, který se necítí dobře, ale měl by S B  . 2/2013 Většinový systém pro sněmovní volby? M U / Jak moc chutná moc F T / Ruská zahraniční politika

CDK, Venhudova 17, 614 00 Brno, tel./fax: 545 213 862, e-mail: [email protected], www.cdk.cz pro studium demokracie Centrum • Vydává Kč a kultury 100 čísla • cena (XXIV.) Ročník V. 2/2013