DOCSLIB.ORG

Latinská Mluvnice Pro Školy Střední

Total Page：16

File Type：pdf, Size：1020Kb

Download full-text PDF Read full-text
Latinská Mluvnice Pro Školy Střední LATINSKÁ MLUVNICE PRO ŠKOLY STŘEDNÍ. PRO GYMNASIA A REÁLNÁ GYMNASIA SEPSAL Dr. KAMIL FŪRST Druhé, opravené vydání Schváleno výnosem ministerstva Školství a osvěty ze dne 16. dubna 1946, £ls. A-80.942/46-IIII2 jako nový dotisk 2. opraveného vydáni pro školní rok 1946j47. CENA VÝTISKU Kčs 80— NAKLADATELSTVÍ I. L KOBER-PRAHA 1 9 4 6 KNIHTISKÁRNA PRÁCE-PRAHA Jazyk latinský. 1. Jazykem latinským mluvili původně obyvatelé Latia, krajiny ve střední Italii při dolním toku řeky Tiberu. Jedním z kmenů, sídlících v Latiu, byli Římané, kteří si s neobyčejnou statečností a houževnatostí podmanili během několika století celou Italii, všechny krajiny kolem Středozemního moře, ba i celou západní a takřka i střední Evropu. Tam všude pronikl jazyk latinský a stal se, zvláště v západní polovině říše římské, řečí úřední i spisovnou. Z latiny lidové vznikly j azyky rom ánské, vlaština, Francouzština, španělština, portuGalština a rumunština, na ní se zakládá z valné části i jazyk anglický. Latiny se užívalo i po celý střed o v ěk a dlouho do věku nového nejen jako mluvy církevní, nýbrž i v literatuře, ve vědecké takřka výlučně, v zábavné valnou měrou. V dobách těch byla latina jazykem meziná­ rodním. I dnes se užívá často jazyka latinského ve vědách. Nápisy na pa­ mátných budovách a uměleckých dílech jsou většinou latinské, latinským příslovím nebo průpovědí zhusta vtipně vyjádříme myšlenku i situaci. 2. Učme se tedy latinsky, kyne nám z toho mnohonásobný prospěch! a) Umíme-li latinsky, můžeme p o zn áv a ti přímo p am átk y k u l­ tu ry řím ské, na níž spočívá vlastně celá naše vzdělanost; tím pochopíme nynější evropskou kulturu v jejích základech, tím prohloubíme své vzdělání. Mimo to krásy plodů římské literatury a jejich obsah šlechtí srdce a vychovávají vůli. 4 b) Znalost latiny jest nutná pro studium theoloGie, práv, lékař­ ství, historie a kteréhokoli vědeckého oboru, jenž svými po­ čátky sahá do středověku nebo starověku. c) V ědecké názvosloví (terminologie) jest i nyní z valné části latinské. Mnoho termínů latinských přešlo přímo nebo prostřednictvím řečí románských do moderních jazyků: tabule, linie, profesor, doktor, inspektor, kostel; v průmyslu motor, turbina, transFormátor; z řečtiny prostřednictvím latiny: škola, scéna, epika, lyrika a j. v. d) Kdo umí latinsky, snadno se naučí moderním jazykům román­ ským, ba i anGličtině. e) Dokonalá stavba jazyka latinského, jak ve tvarosloví, tak ve spojo­ vání vět, spočívajícím na pevných pravidlech, vede nás cvikem k m yš­ lenkové obratnosti a pohotovosti, tříbí náš slovní výraz a při pře­ kladu nám dává poznávati i bohatství a krásu jazyka mateřského. DIL PRVNÍ Hláskosloví a tvarosloví. Hláskosloví. Nauka o hláskách. Latinská abeceda. 1. Latinská abeceda má 24 písmen: Aa, Bb, Cc, Dd, Ee, Ff, Gg, Hh, li, Kk, LI, Mm, Nn, Oo, Pp, Qq, Rr, Ss, Tí, Uu, Vv, X x, Yy, Zz. Pozn. 1. Písmeno Kk udrželo se jen ve slově Kalendae (1. den mě­ síce); Yy, Zz vyskytují se jen ve slovech cizích: gymnasium, zóna (pás), slova původně řecká. Ani zvláštního písmene ch latinská abeceda neměla; ch v lat. slovech vyslovovali kh: Gracchus = Grakkhus. Pozn. 2. V elikých písmen užíváme v latině stejně jako v češtině; mimo to píšeme v latině velkým písmenem počátečním adjektiva a adver­ bia odvozená od jmen vlastních: lingua Latina (latinský jazyk), Latině scribere (latinsky psáti). Pozn. 3. Naše česká abeceda s výjimkou hlásek měkkých pochází z latiny, právě tak i písmo („ la tin k a 44); Římané sami svou abecedu s ně­ kterými výjimkami převzali asi od Řeků jihoitalských. Samohlásky (vocālēs) a dvojhlásky. 2. 1. Dlouhou samohlásku někdy označujeme ležatou čárkou nahoře: ō, ē, i, 5, ū, y, A, E a pod., krátkou jen někdy obloučkem: á. 2. Ii vyslovujeme jako naši souhlásku Jj na počátku slova před samohláskou: Iúppiter (římský bůh). Uvnitř slova mezi dvěma samohlás­ kami vyslovujeme zdvojené jj: máior čti maj-jor. V latině nepíšeme Jj. 6 3. Dvojhlásky jsou au, eu; mimo to oe, oe, jež čteme ē: pauper (chudý), eheu (běda!), aeděs (édés, dům), poena (pěna, trest); trojslabičná čti poëta (poëta, básník), čtyřslabičnč coërceō (koerceó, krotím) a pod. Souhlásky (consonantes). 3. 1. c čteme jako c před e, i, y, ae, oe, eu: Cicero, Caesar, Cyrus, coepi (počal jsem), cew (jako); před a, o, u, před souhláskami ana konci slova čteme c jako k: cadō (padám), columna (sloup), cúpio (žádám si), crëdŏ (věřím), vaccae (vakcé, krávy), lac (mléko). 2. di, ti, ni čti vždy dy, ty, ny. 3. ti čti před samohláskou jako ci: nuntius (posel); ti čteme vý­ jimkou ty: a) má-li přízvuk: totius (celého); b) po s, t, x: běstia (zvíře), Bruttium, mīxliō (smíšenina); c) ve slovech řeckých: Miltiaděs. 4. qu čti kv: aquila (orel); gu před samohláskou čti Gv: sanguis (krev), su pak sv: suădeō (radím); ale suus (svůj) čti, jak psáno, neboť každé u patří jiné slabice. 5. ph v řeckých slovech čti F: Philippus, philosophia. 6. Mezi dvěma samohláskami čteme s jako z: rosa, čti roza (růže); v téže poloze vyslovujeme x jako gz; exāmen, čti egzámen (roj). Pozn. Římané vyslovovali každé c jako k, t pak nikdy jako c; naše výslovnost jest ustálena ze středověku. Rozdělení souhlásek. 4. 1. Podle č á sti m luvidel, ve které se děje článkování, rozezná­ váme souhlásky: a) hrdelně (gutturālës); c = (k), g, q (h), n před hrdelnicí (angō svírám). b) podnebné (pálatalěs): i (= j), vzniká na předním patře; c) retn é (labiālës): b, p, m; retozubné/, v; d) zubné (dentālës): d, t, n; sykavé (spīrantës); s, z; e) jazyčné (linguālës): l, r. 2. Podle trv á n í: okam žité (ražené, explŏsīvae): hrdelné c (= k) g, q; re tn é p , b; zubné t, d; ostatní jsou trvací; c, p, t jsou podle zvučnosti neznělé (tenuës), g, b, d znělé (mediae); spojíme-li je s h (s ostrým pří­ dechem), vznikají dyšné (aspīrātae): ch (hrdelná), ph (retná), th (zubná). 7 3. Podle význačného šum u zvou se l, r (někdy m, n) p ly n n é (liquidae), s sykavkou, explosivy pak jsou němé (můtae). Pozn. h není vlastní souhláska; x jest dvojitá hláska = cs, gs. O slabikách. O délce slabik. 5. Slabika jest dlouhá: 1. přirozenou svou povahou (syllaba nātūrā longa), obsahuje-li dlouhou samohlásku nebo dvojhlásku: māter (matka), caedo (porážím), aurum (zlato); 2. polohou (syllaba positione longa), jdou-li v ní za krátkou sa­ mohláskou aspoň dvě souhlásky nebo x: hostia (nepřítel), pue/la (dívka), arma (zbroj), oxis (osa). 3. V ýjim ka: Jde-li po krátké samohlásce skupina souhlásek něm é s plynnou (mūta cum liquidā), jest v prose taková slabika pokládána vždy za krátkou, u básníků za oboj etn o u (syllaba anceps), t. j. za krátkou nebo za dlouhou: volucris (okřídlený), muliebris (ženský). 4. Všechny ostatní slabiky jsou k rátk é: qu platí za jedinou sou­ hlásku; h nepůsobí délky polohové, protože bylo takřka neslyšné. Pozn. Ve slabikách zakončených skupinami souhlásek -ns, -nf stává se předcházející samohláska skutečně (povahou, nātūrā) dlouhou, délku její vyslovujeme i píšeme: īnfēlīx (nešťastný), cōnferō (snáším), īnstituō (zřizuji), cōnserō (osévám), prūdēns (rozumný) a j. v. — Ale skupiny sou­ hlásek -gn, -gm působí jen polohovou (positione) délku slabiky, samo­ hláska předcházející zůstává k rá tk á ; píšeme a vyslovujeme: agnus (be­ ránek), agmen (voj), pugna (boj), signum (znamení), dignus (hoden), magnus (veliký) a pod. Dělení slabik. 6. 1. Slova složená dělíme v jejich části původní: īn-fēlīx (nešťastný), ex-struō (zřizuji), sēd-itiō (odchod), prōd-est (prospívá). 2. Při slovech jednoduchých, je-li na rozhraní dvou slabik více souhlásek: a) dělíme slovo podle jeho vzniku: doc-tus (učený), fac-tus (udělaný), carp-tůrus (hodlaje trhati); b) jsou-li obě souhlásky stejné, dělíme je: puel-la. c) k n ásle d u jíc í slabice klademe souhlásky, kterými by moblo po­ čínati některé latinské slovo: a-grī (grātus), frū-strā (struo); d) kde nelze užíti předešlých pravidel, rozdělíme souhlásky sou­ m ěrně k předchozí i následující slabice, zvláště v tom případě, že první souhláska jest plynná: om-nis, al-ter, ar-bor. Přízvuk slovní. 7. 1. D v o jslab ičn á slova mají přízvuk vždy na druhé slabice od konce: mater, aúrum, ómnis, púer. 2. O přízvuku slov tro j- a v íceslabičných pamatuj: a) je-li d ru h á od konce dlouhá (přirozeně nebo polohou), má vždy přízvuk: laudare, puélla, declamator; b) je-li d ru h á od konce k rá tk á , má přízvuk slabika tře tí, dále nikdy přízvuk nepřechází: femina, ingénium. Pozn. 1. O přízvuku slov volucris, muliebris a pod. viz § 5. 3. Pozn. 2. Při časování a skloňování přízvuk často přechází se slabiky na jinou: laudáre — laúdo; femina — feminarum. Tvarosloví. Druhy slov. 8. Latina má (jako čeština) d ev atero dru h ů slov: 1. Jméno podstatné (nōmen substantivum): femina (žena). 2. Jméno přídavné (nōmen adiectlvum): bonus (dobrý). 3. Zájmeno (prōnōmen): quis? (kdo?), hic (tento). 4. Číslovka (numerale): decem (deset). 5. Sloveso (verbum): laudŏ (chválím), sum (jsem). 6. Příslovce (adverbium): heri (včera), tum (tu). 7. Předložka (praepositio): ante (před), ā, ab (od). 8. Spojka (coniūnctiō): et (a), cum (když). 9. Citoslovce (interiectió): eheu (ach, běda!). 9 Slova ohebná a neohebná. 9. 1. Slova ohebná jsou v latině jména p o d sta tn á , p říd a v n á , zájmena, některé číslovky a slovesa; ohýbání se zve flexio (flekse), skloňování dēclīnātiō (deklinace), časování coniugătiŏ (konjuGace). — Slova neohebná jsou některé číslovky, všechny předložky, příslovce (ne­ hledíc k stupňování některých), spojky a citoslovce. 2. Slovo ohebné se skládá z km ene a p říp o n y (pádové při deklinaci, osobní při konjuGaci), na př.: trab-s (trám), kmen trab-, přípona -s; trab-is (trámu), kmen trab-, přípona -is; fers (neseš), kmen /er-, přípona -s; fer-t (nese), kmen fer-, přípona -t.
Load more

Recommended publications
  • Gottheit (99) 1 Von 10
    Gottheit (99) Suche Startseite Profil Konto Gottheit Zurück zu Witchways Diskussionsforum Themenübersicht Neues Thema beginnen Thema: Gottheit Thema löschen | Auf dieses Thema antworten Es werden die Beiträge 1 - 30 von 97 angezeigt. 1 2 3 4 Shannah Witchways Abnoba (keltische Muttergöttin) Abnoba war eine keltische Muttergöttin und personifizierte den Schwarzwald, welcher in der Antike den Namen Abnoba mons trug. Mythologie Sie galt als Beschützerin des Waldes, des Wildes und der Quellen, insbesondere als Schutzpatronin der Heilquellen in Badenweiler. Wild und Jäger unterstanden ihrem Schutz. Nach der bei der Interpretatio Romana üblichen Vorgehensweise wurde sie von den Römern mit Diana gleichgesetzt, wie etwa eine in Badenweiler aufgefundene Weiheinschrift eines gewissen Fronto beweist, der damit ein Gelübde einlöste. Wahrscheinlich stand auf dem Sockel, der diese Inschrift trägt, ursprünglich eine Statue dieser Gottheit. Ein in St. Georgen aufgefundenes Bildwerk an der Brigachquelle zeigt Abnoba mit einem Hasen, dem Symbol für Fruchtbarkeit, als Attribut. Tatsächlich wurden in Badenweiler auch Leiden kuriert, die zu ungewollter Kinderlosigkeit führten, und in den Thermen dieses Ortes war ungewöhnlicherweise die Frauenabteilung nicht kleiner als die für Männer. Abnoba dürfte für die Besucher von Badenweiler also vor allem als Fruchtbarkeitsgottheit gegolten haben. vor etwa einem Monat Beitrag löschen Shannah Witchways Aericura (keltische Totengottheit) Aericura ist eine keltisch-germanische Fruchtbarkeits- und Totengottheit. Mythologie Aericura, auch Aeracura, Herecura oder Erecura, ist eine antike keltisch-germanische (nach einigen Theorien jedoch ursprünglich sogar eine illyrische) Gottheit. Sie wird zumeist mit Attributen der Proserpina ähnlich dargestellt, manchmal in Begleitung eines Wolfs oder Hundes, häufig jedoch auch mit ruchtbarkeitsattributen wie Apfelkörben. Manchmal wird Aericura als Fruchtbarkeitsgottheit gedeutet, häufig jedoch eher als Totengöttin.
    [Show full text]
  • ON the INDO-EUROPEAN ORIGIN of TWO LUSITANIAN THEO- NYMS (LAEBO and REVE)1 KRZYSZTOF TOMASZ WITCZAK £Ódÿ
    ON THE INDO-EUROPEAN ORIGIN OF TWO LUSITANIAN THEO- NYMS (LAEBO AND REVE)1 KRZYSZTOF TOMASZ WITCZAK £ódŸ Lusitanian, the Pre-Celtic Indo-European language of the Hispanic Peninsula, demonstrates numerous similarities in theonymy to the Celtic areas, e.g. Lusit. Iccona (dat. sg.) = Gaul. Epona ‘the horse-goddess’, Lusit. Lucubo (dat. pl.) = Gaul. Lugoves (nom. pl.) and Celtiber. Luguei (dat. sg.). Other religious comparisons relate to an even larger Italo-Celtic geographi- cal area, e.g. OLat. Pales (f.) and Lusit. Trebo-pala, Tenco-pala, Old Roman suouetaurilia and the analogical triple animal offerings of Lusitania (i.e. porcom - oilam - taurom). The au- thor suggests two new Italo-Lusitanian equations in theonymy (namely: 1. Lusit. Laebo = Lat. Laribus, 2. Reve = Lat. Ioui, Osk. diuvei). Both comparisons are firmly documented by the Latin-Lusitanian texts, and additionally the latter bears a close resemblance of the formations (the same innovational declension stem *dyeu¾-, not *diu¾-) and an interesting exclusiveness of the epithets (e.g. Lusit. Reve Laraucu = Lat. Ioui Ladico [both dedications from Orense]). The phonological development of IE. *d to Lusit. r, documented by 4 different instances (2 in- dubitable ones), occurs in some Italic languages, but it is absent from the Celtic language world. Lusitanian is a scarcely attested Indo-European language from the Iberian Peninsula (see Beekes 1995, p. 27), which – in opposition to all the Celtic languages – preserved IE. *p both initially and medially, e.g. 1) Lusitanian porcom (acc. sg.) ‘pig’ < IE. *póros ‘piglet, young pig’ (cf. Lat. porcus, OHG. far(a)h, Pol. prosiê) vs.
    [Show full text]
  • Grammatica Classicae Latinetatis
    P. J. [.LOBERA S. J. GRAMMATICA CLASSICAE LATINETATIS Alf) ALVARI INSrl'l'I'F'I'IONES DOCTRINAMQUEnucm'rlonum CONFORMATA SCHOLIS HISPANIS, AMERICANIS, PHILIPPlNIS L-"lLatine loquamur, videndum est ut ('l verba e/feramus ea quae nemojm'e re­ prehendat. et ea. sic et casibus et lempo— ribus et genera et numero causa:-vemm, ut ne quid perturbatum aut discrepans aut praeposui-wn sit... 010. de Or. 8, H, 40. BARCINONE . Excudebat. EUGENIUSSUBIRANA,Editor Poritificius mcmxlx-Mcnlxx PROPRIETAS LITTERARIA Conmcu'r 1920 13! EUGENIO SUBIRANA 23025.— Excudebat.EUGENrus-SunmANA ' R, 13. ANTONlO PINTO PROV. INSI'I'ANAI'I SOCIE'l'A'I"!S IESV PRAEPOSI'I'O QVI-IMtandem cupitis dari Patronum Vobis, GRMIMATICAE lNS'l'l'l'VTlONES, A nostro EMHANVELEperpolitae, Quas, dempta veteri, nova induendas Visum est veste mihi, Gatoniano Ne vultu Fug-iani.severiores Tantum grammatici ducem recentes? Cerni luminibus volunt benignis Admittique tuo favente vultu; Gaudent, PlNTu, tibi duri dicari, Cui Provincia tradita est regenda, Nostrum quae Fuit omnium magistra Clarum ex quo tulit ALVARVMmagistrum. V-erolae in Coll. Sanctae Mariae, xl Kal. Dec. mcuxvm die sacro Virginis Puellae in templum deduclae. LITTERAE R. P. PRAEP. PROV. ARAG. AD AUCTOREM Barcelona, 21 de Euero de 1916. Muy amado en Cristo Padre: Los manuscritos de V. R. envie a Veruelu, a fin de que los Profesores de aque] Colegio pudiesen verlos detenidamente... Me dijo el P. Rector ser opiniön de cuantos vieron los trabajos de V. R. que eran estos obra de merito no vul­ gar. Oialä pueda yo darle pronto la enhorabuena por la impresiön... —Siervo en Cristo, Ramön Lloberola, S.
    [Show full text]
  • The Eagle 1897 (Michaelmas)
    Vlll CONTENTS. P'.lGlI 625 ge- Records ud) Notes from the Colle (COlltiJl1 655 Darkness 656 Tourist's Tale A 658 as a Career The Indian Civil Service 671 The Debutante 691 1899 The Commemoration Sermon 701 October Term. The Rose of Love 701 1897. K"v6apocpov,a 70% Sufficient unto the Day 712 THE EAGLE. The Johnian Dinnel 1899 Obituary: 713 NOTES FROM THE COLLEGE RECORDS. Philip Thomas Main (Continued }i·om Vol. 549.) Cornelitis HaUen M.A. 722 XIX, p. Rev Arthur Washington r B.D. 725 HE first group of letters he e printed refer to Rev Canon Gilbert Beresford I the death of Dr Clayton and the appointment B.D. 727 Rev John Robert tunn of Dr Gwyn his successor as Master of I 733 Our Chrol1icle the College. Dr Clayton was Master from ID 22 December 1594 until his death on 2 May 1612. The Library 7\'! He was also Dean of Peterborough and Archdeacon and \ Prebendary of Lincoln. He resided it would appear at \ Lincoln. He died intestate and in the words of Thomas Baker "his next relations not agreeing about the division, his wealth became a rich booty to the men of the law. It has been said he intended to make the College his heir, I cannot contradict that report, but I have often observed that they that profited most by the College have done the least for it when they come to die, being willing, it seems, to make a gift of What they leave, rather than bestow it where it may be thought a debt." There seems to have been ground fo r believing that King J ames I intended to issue a mandate to the Fellows to elect Valentine Carey (aft erwards Bishop of Exeter) as their new Master.
    [Show full text]
  • Martial Epigrams
    THE LOEB CLASSICAL LIBRARY EDITED BY E.CAPPS, PH.D., LL.I). T. E. PAGE, Lrrr.D. W. IT. I). ROUSE, Lnr.D. MARTIAL EPIGRAMS I MARTIAL EPIGRAMS WITH AN ENGLISH TRANSLATION BY WALTER C. A. KER, M.A. SOMETIMB SCHOLAR OF TRINITY COLLEGE, CAMBRIDGE OK THK INNKR TEMPI.K, BARRISTER-AT-LAW IN TWO VOLUMES I LONDON : WILLIAM HEINEMANN NEW YORK : G. P. PUTNAM'S SONS MCMXIX CONTENTS I'ACiE INTRODUCTION vii BIBLIOGRAPHY xix ON THE SPECTACLES . 2 BOOK I 27 BOOK II 107 BOOK III 163 HOOK IT-- . T 229 BOOK v 293 BOOK vi 357 BOOK VII 421 INTRODUCTION AN epigram, as its etymology denotes, was originally merely an inscription, such as is put on a statue or a 1 monument, a temple, or a triumphal arch. But in process of time it came to mean ;i short poem dealing with some .person, thing, or incident which the writer thinks worthy of observation and record, and by which he seeks to attract attention in the same way as a passer-by would be attracted by an inscription " on a physical object. It must have," says Professor " Mackail, the compression and conciseness of a real inscription, and in proportion to the smallness of its bulk must be highly finished, evenly balanced, simple, lucid." The comment of the writer on the subject-matter of the epigram is called the point, " and this is generally satirical Dost thou think," 2 " says Benedick, I care fora satire or an epigram ?"- but it is not necessarily so : it may even be pathetic.
    [Show full text]
  • Archeological Library
    GOVERNMENT OF INDIA ARCHEOLOGICAL SURVEY OF INDIA ARCHEOLOGICAL LIBRARY ACCESSION NO. _|t765 -- CALL No.. _£ia.3qy//as Cambritigf i^irfjatologiral ant 0tf)nolog«al CYZICUS CAMBRIDGE UNIVERSITY PRESS RonOon: FETTER LANE, EC C F. CLAY, Manager Ctiniiurgb: loo, PRINCES STREET »nUn; A. ASHER & CO. Ibdp^ts: F. A. BROCKHAUS ^tlLSorft; G. P. ?VTNAJ!l’S SONS Bombig atvsCilnitts: MACMILLAN & CO., Ltd. Alt n^ti rtserveA CYZICUS BEING SOME ACCOUNT OF THE HISTORY AND ANTIQUITIES OF THAT CITY, AND OF THE DISTRICT ADJACENT TO IT, WITH THE TOWNS OF APOLLONIA AD RHTNDACUM, MILBrUPOUS, HADRIANUTHERAE, PRIAPUS, ZELEIA, BTC. cnN*> F. W. HASLUCK FELLOW OF king’s COLLEGE, CAMBRIDGE Cmbri&ge: PRINTSD BY JOHN CLAY, M.A. AT.THEUNIVEBSITV PRESS -r; ,<r. fVrrrj r.-'LCCICAL j r- . U DKLHI. Arr. No HV^5.. Dttfe . 1^' \i • 6 2_. Call No....f?.>'5)- 2>‘^2../ VIRO ERVDITISSIMO CARISSIMO GVLIELMO RIDGEWAY AVCTOR (IRATISSIMVS AMANTISSIMVS EN HEBETI ANGVSTVM SVLCAVI VOMERE CAMPVM RITE EST TRIFTOLEMO RARA VOVENDA SEGES. PREFACE ' I "HIS book lays little claim to be considered as more than a -i- compilation, checked where possible by original research. It is an attempt to bring together the very various authorities on the district of Asia Minor with which it deals, and to digest the mass of available information into a convenient form. The district, crossed and re-crossed by numerous travellers, is com¬ paratively well known, and consequently affords greater oppor¬ tunity than most parts of Asia Minor for a treatise which may serve as a more or less permanent basis for future workers.
    [Show full text]
  • Dioses Indígenas Vinculados a Núcleos De Población En La Hispania Romana
    Espacio, Tiempo y Forma, Serie II, Historia Antigua, t. 12, 1999, págs. 325-350 Dioses indígenas vinculados a núcleos de población en la Hispania romana JUAN CARLOS OLIVARES * RESUMEN ABSTRACT Una de las principales características One of the main features of the votive de las ofrendas votivas a «Bandua» en offerings to «Bandua» in Hispania is Hispania es que se alude al dios con that they allude to the god using apelativos que le vinculan a núcleos certain epittiets wtiich link him to de población, preferentemente «uici», population centres, especially «uici», «pagi» o «castella», mientras que los «pagi» or «castella». On the other sobrenombres referentes a municipios hand, the appellations refering to o capitales de «ciuitates» suelen towns or «ciuitates» capitals are llevarlos los Genios. En las provincias usually born by the «Genii». In Galia, galas, los epítetos alusivos a the epithets alluding to local comunidades locales acompañan, communities refer to Mars, above all sobre todas las demás divinidades, a other gods. Thus, «Bandua» was a l\/larte. «Bandua» fue, por tanto, un warrior-like god who acted as protector dios de carácter guerrero, protector y and defender of the indigenous cities defensor de las comunidades and who, after the Román conquest, indígenas que, después de la would be the guardián deity for the conquista romana, quedaría como social group living in the population divinidad tutelar del grupo social centre. residente en el núcleo poblacional. Universidad de Alicante. 325 JUAN CARLOS OLIVARES La relación que las comunidades de la Híspanla indoeuropea tuvie­ ron con determinadas divinidades puede ser analizada teniendo en cuenta datos de diversos tipos.
    [Show full text]
  • The Elder Pliny's Chapters on the History of Art;
    CORNELL UNIVERSITY LIBRARY BOUGHT WITH THE INCOME OF THE SAGE ENDOWMENT FUND GIVEN IN 1891 BY HENRY WILLIAMS SAGE Cornell University Library N5610 .P72 1896 3 1924 031 053 550 olin The original of tliis book is in tlie Cornell University Library. There are no known copyright restrictions in the United States on the use of the text. http://www.archive.org/details/cu31924031053550 THE ELDER PLINY^S CHAPTERS ON THE HISTORY OF ART , Tnerrtoiuiioaaur-' 'poW aim tnutprauefemtferarrc cUtuf* fi crontM-f bAg«VA- ixer difciTJuLuf «liA<lu»TJc- fe- cjuA- amnef feaxnii-m Xfaa. molltter' lutte qiitf<)' ttiiieAfferrc- VjAecefi /nuTn fectt cerTtwrTrtalcrrnfT-'o ' .polvcltii 'pr-o^trrzx:ai)ex-pUt nern' ttlrtetzurn • J^UUtr -ttirTUl. clefAtJt: C^itMT tAem ^jJot-v pViorum utraltter'puerit ffecttr- tfiquet77ca.TJo»iA^ metitf- ,pW*-diif• praaitter tii aem ol/f^miim cfuemnerrto A.-r-rtfTcefuocATTt .l-iTira- XernvJuttUT' ftctce^cii^or^ •mcrrta. 3kT-nf ejcco ^etcn xetnue-mvnertiAm Jcotentf- -cef ueL ira ^ilfig^ quAdam •fblitfc|«eliominuTn ecr" -oBTTJjpfXm feciffcr itr-nf nem fu^r^vsaan tninetrtiX opere- tudica^ur- fecnr ^st -tATTi cjcf»T»iaL^pu.U;l>rtiii«lt iefVingentem fe- dinu mf-ucfcrTriACr cdcrjowen dum-caLs tncrfferixeTTj • ^uxeper-w fiecwdicliHucuTn • duofbitte-- -pucrortcftm ^Zilijun mtnertUiTn quam nudof- xiUfVtuientefqui vUocdjTtwT' a.f^ra.«LUx0>i a.clAe«Jemfi>ytunae-V»tfju'rce' tn «-tt itt: « > f tcf ^fjtnr _^ ftei dtcAutc- ttftn duo fiy X*rioAuo.Vioc*ipercTiuV la. c^uA«caWLufine3u]em Utrn a-pfbUrttuf ptertq' |vtede- ^*ll*A*ak- diaVusT-uwi CO ttidiiuMtr- TremTnfrrcurl Vlp ffVxoTi-nu<lt»Ti.y»nTnttfq» tttn- quifUttlf-fimxcliajsae.
    [Show full text]
  • The Beyond Heroes Roleplaying Game Book I: the Player's Guide
    1 The Beyond Heroes Roleplaying Game Book XXI: The Book of Pantheons Writing and Design: Marco Ferraro The Book of Pantheons Copyright © 2019 Marco Ferraro. All Rights Reserved This is meant as an amateur free fan production. Absolutely no money is generated from it. Wizards of the Coast, Dungeons & Dragons, and their logos are trademarks of Wizards of the Coast LLC in the United States and other countries. © 2019 Wizards. All Rights Reserved. Beyond Heroes is not affiliated with, endorsed, sponsored, or specifically approved by Wizards of the Coast LLC. Contents Foreword 4 Timeline 4 Earth Pantheons 6 Afghani 7 Afrikana 9 Arabian 16 Armenian 23 Australian Aboriginal 24 Aztec 28 Babylonian 34 Baltic 41 Basque 48 British 49 Burmese 50 Cambodian 53 Canaanite 56 Celtic 58 Chinese 68 Egyptian 76 Eskimo 80 Estonian 82 Etruscan 85 Filipino 93 Finnish 105 Gaulish 108 Greek 111 Hindu 116 Hittite 123 Hungarian 125 2 Hurrian 128 Inca 133 Indonesian 135 Irish 139 Islander 144 Japanese 155 Korean 162 Lusitanian 165 Malaysian 174 Maori 178 Mayan 179 Mesopotamian and Sumerian 186 Mongolian 192 Native American 194 Norse 201 Ossetian 207 Phoenician 208 Pop Culture 212 Primordial 215 Roman 221 Sami 233 Scottish 234 Semitic 236 Slavic 237 Syrian 240 Thai 241 Thracian 244 Tibetan 245 Voodun 256 Welsh 265 DC Comics Entities 269 Marvel Comics Entities 275 Dungeons and Dragons 279 Eternal Champion 297 Middle Earth 299 Palladium Fantasy 301 Pathfinder 302 Warhammer Fantasy 302 The Pantheon Creation Guide 304 Spheres for Gods 317 Mana and Deities 320 Creating Cosmic Beings 325 Characters who Ascend 327 Characters who Ascend II 328 List of Cosmic Powers 331 Organizations 338 3 Foreword while countless points of light flare and The Beyond Heroes Role Playing Game die in the interior.
    [Show full text]
  • Download a Copy of Trilithon Volume 4 Here
    Trilithon: The Journal of the Ancient Order of Druids in America Trilithon: The Journal of the Ancient Order of Druids in America Volume IV Summer Solstice, 2017 Copyright 2017 by the Ancient Order of Druids in America, Indiana, Pennsylvania. (www.aoda.org) All rights reserved. No part of this publication may be reproduced, distributed, or transmitted in any form or by any means, including photocopying, recording, or other electronic or mechanical methods, without the prior written permission of the publisher, except in the case of brief quotations embodied in critical reviews and certain other noncommercial uses permitted by copyright law. ISBN-13: 978-1547213993 ISBN-10: 154721399X Colophon Cover art by Dana O’Driscoll Designed by Paul Angelini using Adobe® InDesign.® The Book of Trees: Descriptive of theP RINCIPLE TIMBER TREES and the LARGER SPECIES OF PALMS 1837 “The Three memorials of the Bards of the Island of Britain. Memorial of Tradition: Memorial of Song: and Memorial of Letters.” Triad from “The Bardic Musuem, of Primitve British Literature,; And Other Admirable Rarities: Forming the Second Volume The Music, Poetical, and Historical Relicks of The Welsh Bards and Druids” Contents Editor’s Letter.....................................................................................................I Trilithon Credits..............................................................................................III About The AODA............................................................................................IV How to Join
    [Show full text]