LATINSKÁ MLUVNICE PRO ŠKOLY STŘEDNÍ. PRO GYMNASIA A REÁLNÁ GYMNASIA SEPSAL Dr. KAMIL FŪRST Druhé, opravené vydání Schváleno výnosem ministerstva Školství a osvěty ze dne 16. dubna 1946, £ls. A-80.942/46-IIII2 jako nový dotisk 2. opraveného vydáni pro školní rok 1946j47. CENA VÝTISKU Kčs 80— NAKLADATELSTVÍ I. L KOBER-PRAHA 1 9 4 6 KNIHTISKÁRNA PRÁCE-PRAHA Jazyk latinský. 1. Jazykem latinským mluvili původně obyvatelé Latia, krajiny ve střední Italii při dolním toku řeky Tiberu. Jedním z kmenů, sídlících v Latiu, byli Římané, kteří si s neobyčejnou statečností a houževnatostí podmanili během několika století celou Italii, všechny krajiny kolem Středozemního moře, ba i celou západní a takřka i střední Evropu. Tam všude pronikl jazyk latinský a stal se, zvláště v západní polovině říše římské, řečí úřední i spisovnou. Z latiny lidové vznikly j azyky rom ánské, vlaština, Francouzština, španělština, portuGalština a rumunština, na ní se zakládá z valné části i jazyk anglický. Latiny se užívalo i po celý střed o v ěk a dlouho do věku nového nejen jako mluvy církevní, nýbrž i v literatuře, ve vědecké takřka výlučně, v zábavné valnou měrou. V dobách těch byla latina jazykem meziná­ rodním. I dnes se užívá často jazyka latinského ve vědách. Nápisy na pa­ mátných budovách a uměleckých dílech jsou většinou latinské, latinským příslovím nebo průpovědí zhusta vtipně vyjádříme myšlenku i situaci. 2. Učme se tedy latinsky, kyne nám z toho mnohonásobný prospěch! a) Umíme-li latinsky, můžeme p o zn áv a ti přímo p am átk y k u l­ tu ry řím ské, na níž spočívá vlastně celá naše vzdělanost; tím pochopíme nynější evropskou kulturu v jejích základech, tím prohloubíme své vzdělání. Mimo to krásy plodů římské literatury a jejich obsah šlechtí srdce a vychovávají vůli. 4 b) Znalost latiny jest nutná pro studium theoloGie, práv, lékař­ ství, historie a kteréhokoli vědeckého oboru, jenž svými po­ čátky sahá do středověku nebo starověku. c) V ědecké názvosloví (terminologie) jest i nyní z valné části latinské. Mnoho termínů latinských přešlo přímo nebo prostřednictvím řečí románských do moderních jazyků: tabule, linie, profesor, doktor, inspektor, kostel; v průmyslu motor, turbina, transFormátor; z řečtiny prostřednictvím latiny: škola, scéna, epika, lyrika a j. v. d) Kdo umí latinsky, snadno se naučí moderním jazykům román­ ským, ba i anGličtině. e) Dokonalá stavba jazyka latinského, jak ve tvarosloví, tak ve spojo­ vání vět, spočívajícím na pevných pravidlech, vede nás cvikem k m yš­ lenkové obratnosti a pohotovosti, tříbí náš slovní výraz a při pře­ kladu nám dává poznávati i bohatství a krásu jazyka mateřského. DIL PRVNÍ Hláskosloví a tvarosloví. Hláskosloví. Nauka o hláskách. Latinská abeceda. 1. Latinská abeceda má 24 písmen: Aa, Bb, Cc, Dd, Ee, Ff, Gg, Hh, li, Kk, LI, Mm, Nn, Oo, Pp, Qq, Rr, Ss, Tí, Uu, Vv, X x, Yy, Zz. Pozn. 1. Písmeno Kk udrželo se jen ve slově Kalendae (1. den mě­ síce); Yy, Zz vyskytují se jen ve slovech cizích: gymnasium, zóna (pás), slova původně řecká. Ani zvláštního písmene ch latinská abeceda neměla; ch v lat. slovech vyslovovali kh: Gracchus = Grakkhus. Pozn. 2. V elikých písmen užíváme v latině stejně jako v češtině; mimo to píšeme v latině velkým písmenem počátečním adjektiva a adver­ bia odvozená od jmen vlastních: lingua Latina (latinský jazyk), Latině scribere (latinsky psáti). Pozn. 3. Naše česká abeceda s výjimkou hlásek měkkých pochází z latiny, právě tak i písmo („ la tin k a 44); Římané sami svou abecedu s ně­ kterými výjimkami převzali asi od Řeků jihoitalských. Samohlásky (vocālēs) a dvojhlásky. 2. 1. Dlouhou samohlásku někdy označujeme ležatou čárkou nahoře: ō, ē, i, 5, ū, y, A, E a pod., krátkou jen někdy obloučkem: á. 2. Ii vyslovujeme jako naši souhlásku Jj na počátku slova před samohláskou: Iúppiter (římský bůh). Uvnitř slova mezi dvěma samohlás­ kami vyslovujeme zdvojené jj: máior čti maj-jor. V latině nepíšeme Jj. 6 3. Dvojhlásky jsou au, eu; mimo to oe, oe, jež čteme ē: pauper (chudý), eheu (běda!), aeděs (édés, dům), poena (pěna, trest); trojslabičná čti poëta (poëta, básník), čtyřslabičnč coërceō (koerceó, krotím) a pod. Souhlásky (consonantes). 3. 1. c čteme jako c před e, i, y, ae, oe, eu: Cicero, Caesar, Cyrus, coepi (počal jsem), cew (jako); před a, o, u, před souhláskami ana konci slova čteme c jako k: cadō (padám), columna (sloup), cúpio (žádám si), crëdŏ (věřím), vaccae (vakcé, krávy), lac (mléko). 2. di, ti, ni čti vždy dy, ty, ny. 3. ti čti před samohláskou jako ci: nuntius (posel); ti čteme vý­ jimkou ty: a) má-li přízvuk: totius (celého); b) po s, t, x: běstia (zvíře), Bruttium, mīxliō (smíšenina); c) ve slovech řeckých: Miltiaděs. 4. qu čti kv: aquila (orel); gu před samohláskou čti Gv: sanguis (krev), su pak sv: suădeō (radím); ale suus (svůj) čti, jak psáno, neboť každé u patří jiné slabice. 5. ph v řeckých slovech čti F: Philippus, philosophia. 6. Mezi dvěma samohláskami čteme s jako z: rosa, čti roza (růže); v téže poloze vyslovujeme x jako gz; exāmen, čti egzámen (roj). Pozn. Římané vyslovovali každé c jako k, t pak nikdy jako c; naše výslovnost jest ustálena ze středověku. Rozdělení souhlásek. 4. 1. Podle č á sti m luvidel, ve které se děje článkování, rozezná­ váme souhlásky: a) hrdelně (gutturālës); c = (k), g, q (h), n před hrdelnicí (angō svírám). b) podnebné (pálatalěs): i (= j), vzniká na předním patře; c) retn é (labiālës): b, p, m; retozubné/, v; d) zubné (dentālës): d, t, n; sykavé (spīrantës); s, z; e) jazyčné (linguālës): l, r. 2. Podle trv á n í: okam žité (ražené, explŏsīvae): hrdelné c (= k) g, q; re tn é p , b; zubné t, d; ostatní jsou trvací; c, p, t jsou podle zvučnosti neznělé (tenuës), g, b, d znělé (mediae); spojíme-li je s h (s ostrým pří­ dechem), vznikají dyšné (aspīrātae): ch (hrdelná), ph (retná), th (zubná). 7 3. Podle význačného šum u zvou se l, r (někdy m, n) p ly n n é (liquidae), s sykavkou, explosivy pak jsou němé (můtae). Pozn. h není vlastní souhláska; x jest dvojitá hláska = cs, gs. O slabikách. O délce slabik. 5. Slabika jest dlouhá: 1. přirozenou svou povahou (syllaba nātūrā longa), obsahuje-li dlouhou samohlásku nebo dvojhlásku: māter (matka), caedo (porážím), aurum (zlato); 2. polohou (syllaba positione longa), jdou-li v ní za krátkou sa­ mohláskou aspoň dvě souhlásky nebo x: hostia (nepřítel), pue/la (dívka), arma (zbroj), oxis (osa). 3. V ýjim ka: Jde-li po krátké samohlásce skupina souhlásek něm é s plynnou (mūta cum liquidā), jest v prose taková slabika pokládána vždy za krátkou, u básníků za oboj etn o u (syllaba anceps), t. j. za krátkou nebo za dlouhou: volucris (okřídlený), muliebris (ženský). 4. Všechny ostatní slabiky jsou k rátk é: qu platí za jedinou sou­ hlásku; h nepůsobí délky polohové, protože bylo takřka neslyšné. Pozn. Ve slabikách zakončených skupinami souhlásek -ns, -nf stává se předcházející samohláska skutečně (povahou, nātūrā) dlouhou, délku její vyslovujeme i píšeme: īnfēlīx (nešťastný), cōnferō (snáším), īnstituō (zřizuji), cōnserō (osévám), prūdēns (rozumný) a j. v. — Ale skupiny sou­ hlásek -gn, -gm působí jen polohovou (positione) délku slabiky, samo­ hláska předcházející zůstává k rá tk á ; píšeme a vyslovujeme: agnus (be­ ránek), agmen (voj), pugna (boj), signum (znamení), dignus (hoden), magnus (veliký) a pod. Dělení slabik. 6. 1. Slova složená dělíme v jejich části původní: īn-fēlīx (nešťastný), ex-struō (zřizuji), sēd-itiō (odchod), prōd-est (prospívá). 2. Při slovech jednoduchých, je-li na rozhraní dvou slabik více souhlásek: a) dělíme slovo podle jeho vzniku: doc-tus (učený), fac-tus (udělaný), carp-tůrus (hodlaje trhati); b) jsou-li obě souhlásky stejné, dělíme je: puel-la. c) k n ásle d u jíc í slabice klademe souhlásky, kterými by moblo po­ čínati některé latinské slovo: a-grī (grātus), frū-strā (struo); d) kde nelze užíti předešlých pravidel, rozdělíme souhlásky sou­ m ěrně k předchozí i následující slabice, zvláště v tom případě, že první souhláska jest plynná: om-nis, al-ter, ar-bor. Přízvuk slovní. 7. 1. D v o jslab ičn á slova mají přízvuk vždy na druhé slabice od konce: mater, aúrum, ómnis, púer. 2. O přízvuku slov tro j- a v íceslabičných pamatuj: a) je-li d ru h á od konce dlouhá (přirozeně nebo polohou), má vždy přízvuk: laudare, puélla, declamator; b) je-li d ru h á od konce k rá tk á , má přízvuk slabika tře tí, dále nikdy přízvuk nepřechází: femina, ingénium. Pozn. 1. O přízvuku slov volucris, muliebris a pod. viz § 5. 3. Pozn. 2. Při časování a skloňování přízvuk často přechází se slabiky na jinou: laudáre — laúdo; femina — feminarum. Tvarosloví. Druhy slov. 8. Latina má (jako čeština) d ev atero dru h ů slov: 1. Jméno podstatné (nōmen substantivum): femina (žena). 2. Jméno přídavné (nōmen adiectlvum): bonus (dobrý). 3. Zájmeno (prōnōmen): quis? (kdo?), hic (tento). 4. Číslovka (numerale): decem (deset). 5. Sloveso (verbum): laudŏ (chválím), sum (jsem). 6. Příslovce (adverbium): heri (včera), tum (tu). 7. Předložka (praepositio): ante (před), ā, ab (od). 8. Spojka (coniūnctiō): et (a), cum (když). 9. Citoslovce (interiectió): eheu (ach, běda!). 9 Slova ohebná a neohebná. 9. 1. Slova ohebná jsou v latině jména p o d sta tn á , p říd a v n á , zájmena, některé číslovky a slovesa; ohýbání se zve flexio (flekse), skloňování dēclīnātiō (deklinace), časování coniugătiŏ (konjuGace). — Slova neohebná jsou některé číslovky, všechny předložky, příslovce (ne­ hledíc k stupňování některých), spojky a citoslovce. 2. Slovo ohebné se skládá z km ene a p říp o n y (pádové při deklinaci, osobní při konjuGaci), na př.: trab-s (trám), kmen trab-, přípona -s; trab-is (trámu), kmen trab-, přípona -is; fers (neseš), kmen /er-, přípona -s; fer-t (nese), kmen fer-, přípona -t.