Masarykova Univerzita Filozofická Fakulta Ústav Slavistiky Iluze Mise V

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky

Ruský jazyk a literatura

Kristýna Vérostová

Iluze mise v trilogii Metro Dmitrije Gluchovského Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Josef Šaur, Ph.D.

Brno 2019

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

……………………………… podpis autora práce

Ráda bych na tomto místě poděkovala panu Mgr. Josefu Šaurovi, Ph.D., za jeho čas, laskavý přístup a cenné rady, které mi velice pomohly při vypracování mé bakalářské práce. Zároveň bych také chtěla poděkovat svému příteli, jenž mě při psaní této práce nesmírně podporoval.

Obsah 1 Úvod ...... 5 2 Dmitrij Gluchovskij ...... 7 2.1 Život ...... 7 2.2 Tvorba ...... 8 3 Antiutopie v kontextu sovětské a ruské literatury ...... 12 3.1 Antiutopie v postsovětské literatuře ...... 12 3.2 Společenské a politické souvislosti postsovětské literatury ...... 14 4 Děj trilogie Metro ...... 18 4.1 Metro 2033 ...... 18 4.2 Metro 2034 ...... 20 4.3 Metro 2035 ...... 22 5 Charakteristika mytologického hrdiny a jeho mise ...... 25 5.1 Obecná charakteristika hrdiny podle Campbella ...... 25 5.2 Charakteristika Arťoma coby mytologického hrdiny ...... 26 5.3 Mise mytologického hrdiny podle Campbella ...... 29 6 Iluze mise v trilogii Metro ...... 32 6.1 Iluze mise v Metru 2033 ...... 32 6.2 Iluze mise v Metru 2034 ...... 34 6.3 Iluze mise v Metru 2035 ...... 37 7 Závěr ...... 41 8 Резюме ...... 44 9 Seznam použité literatury a zdrojů ...... 47 9.1 Primární literatura ...... 47 9.2 Sekundární literatura a internetové zdroje ...... 47

1 Úvod Tématem mé bakalářské práce je rozbor antiutopické trilogie Metro současného ruského spisovatele Dmitrije Gluchovského. Zaměřím se především na prozkoumání motivu iluze mise, jenž představuje v každém dílu klíčový okamžik příběhu a je stěžejní pro vyznění neuskutečněné touhy hlavního hrdiny zachránit svůj vlastní svět. Nejprve seznámím čtenáře se samotným spisovatelem Gluchovským, s jeho životem, tvorbou a okolnostmi, které jej vedly k napsání celé trilogie. Následně představím samotný žánr antiutopie v literárních, společenských a politických souvislostech doby sovětské a postsovětské. Antiutopie kriticky poukazuje na negativní tendence ve vývoji společnosti a nezřídka zkoumá i existenciální otázky člověka a jeho postavení na Zemi. Tento žánr má v literatuře velice dlouhou historii, v současné tvorbě můžeme nalézt dokonce otevřené kritiky řady náboženských či politických ideologických myšlenek. Gluchovskij například ve svém Metru čtenáře často varuje pomocí zjednodušených a mnohdy do extrému dohnaných situací před absolutizovanými podobami ideologií. Záro- veň však přímo nenavazuje na klasické pojetí žánru antiutopie, neboť se v jeho tvorbě spíše než kritika politické sféry objevuje myšlenka, že všechny politické názory a ideály jsou pouze iluzorní a nemá smysl za ně bojovat. Trilogii Metro jsem si pro svůj rozbor vybrala především díky její aktuálnosti, neboť kromě toho, že byly všechny tři díly napsány relativně nedávno, a nevzniklo tedy ještě příliš mnoho prací, které by se jí jakožto celkem zabývaly, odkazuje i na současné politické a společenské problémy. Žánr antiutopie je zároveň na světovém literárním trhu velice po- pulární. Při čtení práce Matthiase Schwartze Utopia going underground mne zaujala jeho na- rážka na fakt, že všechny ideály hlavního hrdiny trilogie, jež se upevňují po čas každé mise, jsou ve skutečnosti pouze iluzorní. Tuto myšlenku jsem následně přenesla do této práce, kde podrobněji rozebírám jak samotnou podobu mise, tak její následnou deziluzi. Aby mohl čtenář motivu iluze mise plně porozumět a lépe se v práci orientoval, zařazuji i kapi- tolu, jež okrajově a stručně rozebírá obsah jednotlivých dílů trilogie. Za stěžejní dílo, jež se zabývá misí hrdiny, jsem si zvolila práci Tisíc tváří hrdiny Jo- sepha Campbella, který konkrétně zkoumá podobu mytologické mise a tento pojem pou- žívá ve významu mytologického dobrodružství, cesty či poslání. Zároveň vycházím i z jeho myšlenek v charakteristice mytologického hrdiny, neboť ten je nedílnou součástí každé mytologické mise. Stanovuji podmínky, za nichž se může v případě hlavní postavy trilogie,

Arťoma, mluvit o podobě mytologického hrdiny. Dále se zaměřuji na definici mytologické mise, na popis jednotlivých etap, jež musí každý hrdina překonat, aby dosáhl cíle své mise a mohl zachránit svoji zemi či celý svět. V případě trilogie Metro však nedochází k žádné záchraně světa, ačkoli mytologický hrdina překonal všechny zkoušky, jež se mu postavily do cesty. Na konci každého dílu je jasně patrné, že všechny jeho domnělé ušlechtilé mise byly od samého začátku zcela zby- tečné a že kvůli nim zničil tisíce životů v přesvědčení, že jiné tisíce životů tímto činem ochrání. Kapitola, jež se zabývá iluzí mise jako takovou, nastiňuje základní rysy mytolo- gické mise podle Campbella a následně poukazuje na zásadní rozpor s Campbellovým po- jetím, kdy nedochází ke spáse hrdinova světa. Právě tímto rozporem, jenž představuje klí- čový bod iluze, a hrdinovou následnou deziluzí se v práci zabývám nejpodrobněji. Prvotním impulzem pro aplikaci Campbellova postupu na moderní ruskou tvorbu byla především promluva jedné z postav v Metru 2035, Homéra, který hlavnímu hrdinovi knihy, Arťomovi, tvrdí, že lidstvo potřebuje mýty a hrdiny, kteří by jim dávali naději a víru v lepší budoucnost. A z Arťoma chce právě takového hrdinu ve své knize udělat. Uvědomila jsem si, že mýty stále silně ovlivňují nejen soudobou ruskou literaturu, ale společnost jako celek. Mohou se k nám dostávat v upravené formě především prostřednic- tvím pohádek, které nám jsou od dětství předkládány, a věříme, že skutečný hrdina dokáže změnit celý svět. Gluchovskij však narušuje (nehraje roli, zda vědomě či nevědomě) tuto přirozenou víru v misi mytologického hrdiny, když v Metru 2033, Metru 2034 a Metru 2035 poukazuje na fakt, že veškeré hrdinovo snažení je naprosto marné, neboť všechny ideály, za něž bojoval, byly pouhou iluzí. Celá jeho mise byla pouhou iluzí. Ačkoli se běžně mytologická mise zkoumá ve starých mýtech a legendách, rozhodla jsem se podobu této mise aplikovat na současné ruské literární dílo. Inspirovala jsem se v tomto ohledu Thomasem Fosterem, který ve své knize Jak číst literaturu jako profesor nalézá v dílech moderní literatury schéma rytířské výpravy a tvrdí, že v podstatě každá cesta může být rytířskou výpravou. Já naopak tvrdím, že každá cesta může být zároveň mytologickou misí. Stačí jen mít skutečného mytologického hrdinu a splnit základní struk- turu mytologické mise, a tedy volání dobrodružství, cestu zkoušek a návrat s trofejí.

2 Dmitrij Gluchovskij 2.1 Život Dmitrij Gluchovskij se narodil 12. června 1979 v Moskvě, kde získal na škole V. D. Polenova základní vzdělání s rozšířenou výukou francouzského jazyka.1 Škola se nacházela v centru Moskvy a jeho rodiče žili na předměstí, proto první tři roky školní docházky prožil podle svých slov u své babičky, jež bydlela na Arbatu. Když trochu vyrostl, jeho matka se rozhodla, že se musí vrátit domů, a tak začal již v deseti letech cestou do školy a zpět trávit v moskevském metru denně přibližně dvě hodiny. Zde také vznikl zájem o moskevské metro jako takové, který se ještě prohloubil ve 14–15 letech po zjištění, že se jedná o největší protiatomový kryt na světě. Při cestách metrem tak začal podle svých slov přemýšlet o tom, co by se stalo, kdyby na město spadly atomové bomby a lidé by byli nuceni žít v podzemí. Tuto svoji každodenní jízdu do školy a zpět pak údajně přenesl do příběhu Arťoma, hlavního hrdiny Metra 2033, jenž tak kopíruje cestu z VDNCh, kde Gluchovskij žil, na Arbatskou, na níž se nacházela škola.2 Díky svému nadání na jazyky se rozhodl dále studovat mimo Rusko. Jak sám říká v rozhovoru s novinářkou A. Guxensovou, rozhodoval se mezi Anglií, Francií a Izraelem, první dvě země pro něj však nebyly finančně příliš dostupné. Vysokého vzdělání se mu tak do- stalo na univerzitě v Jeruzalémě, kde vystudoval žurnalistiku a mezinárodní vztahy. Pro Izrael se rozhodl mimo jiné i kvůli svému židovskému původu z otcovy strany. V té době nevěděl nic o náboženství a judaismu, všechny znalosti získal až přímo tam. Sám ale tvrdí, že během svého čtyřletého pobytu v Izraeli si tuto zemi velice oblíbil.3 Z Izraele se poté kvůli práci přesunul do Německa, v letech 2002–2005 působil na ev- ropském informačním kanálu Euro News ve Francii, poté se vrátil zpět do Ruska, kde po- kračoval ve své kariéře televizního reportéra na kanálu Russia Today. Během tří let práce procestoval půlku světa, stal se členem skupiny žurnalistů (кремлевский пул), která osvět- luje činnost prezidenta Ruské federace, pobýval na kosmodromu Bajkonur, dvakrát v uza- vřené zóně kolem elektrárny Černobyl, a dokonce na Severním pólu, odkud v roce 2007

1 Дмитрий Глуховский – российский писатель и журналист [online]. [cit. 12. 10. 2019]. Dostupné z: http://www.glukhovsky.ru/. 2 PIOTROWSKA, Anna. Interview with Dmitry Glukhovsky (Part I.) [online]. 2011 [cit. 12. 10. 2019]. Dostupné z: https://www.kawerna.pl/biblioteka/english-corner/interview-with-dmitry-glukhovsky-part- i/?fbclid=IwAR2pZyvdHabBfAD0zewYI3rC-T1jWvEaWfqjcEnGi03bN-iMCIdA_2Sqv34. 3 GUXENS, Adria. Dmitry Glukhovsky: “I want to spread my books like a virus” [online]. 2015 [cit. 12. 10. 2019]. Dostupné z: http://www.adriasnews.com/2015/05/dmitry-glukhovsky-interview.html?fbclid=IwAR3ucRR6OkwGY_nm7aEVe2byLUCAgNt-i5Ez7BWhuejjJMkeEfxC5oyHrtg. 7

odvysílal jako první na světě reportáž v přímém přenosu. Spolupracoval také s evropskými médii – s německou radiostanicí Deutsche Welle a britským televizním kanálem Sky News. V letech 2007–2009 pracoval jako ředitel ruské stanice Maják.4 V roce 2007 byl jeho román Metro 2033 ohodnocen prestižní evropskou cenou ESFS Awards Eurocon 2007 jako nejlepší literární debut.5 Díky svému více než desetiletému pobytu v zahraničí mluví kromě ruštiny pěti cizími jazyky, a to anglicky, německy, francouzsky, hebrejsky a italsky.6

2.2 Tvorba Nad svojí první knihou, Metro 2033, začal Gluchovskij, jak sám tvrdí, přemýšlet již na základní škole,7 tedy v době, kdy trávil v moskevském metru dvě hodiny denně. Když ve 14–15 letech díky zprávám v televizi zjistil, že se ve skutečnosti jedná o největší protiato- mový kryt, zaujalo ho to natolik, že si sám začal dohledávat na toto téma více informací. Dozvěděl se tak například to, že každá stanice je vybavena přístupem k pitné vodě, vzdu- chovými filtry a hermetickým uzávěrem, který se v případě jaderného útoku spustí dolů. Dále dohledal informace o metru-28, tedy o tajné trase, která spojuje stanice pod minister- stvem, Kremlem, univerzitou, Leninovou knihovnou a generálním ústředím vlády. Zjištění, že existují v podstatě dvě oddělné linie metra – pro obyčejné lidi a pro elitu – bylo pro něj velkým překvapením.9 V rozhovoru s polskou novinářkou toto téma doplňuje slovy: „V Moskvě je asi 200 ob- rovských bunkrů spojených s metrem-1 a metrem-2, kdy každý má 7–8 tisíc m2 a denně 2 000 důstojníků ve službě. […] To je stejné, jako kdybyste se dozvěděli, že tady ve Varšavě jsou vaše autobusy ve skutečnosti vojenskými letadly, která v případě útoku mohou létat a zachytit tak sovětské rakety…“10

4 Дмитрий Глуховский – российский писатель и журналист [online]. [cit. 12. 10. 2019]. Dostupné z: http://www.glukhovsky.ru/. 5 Tamtéž. 6 Дмитрий Глуховский: «У вас хорошее метро, жалко, что неглубокое!» [online]. [cit. 13. 10. 2019]. Do- stupné z: https://www.nsk.kp.ru/daily/24312/506020/. 7 Дмитрий Глуховский – российский писатель и журналист [online]. [cit. 12. 10. 2019]. Dostupné z: http://www.glukhovsky.ru/. 8 Jedná se o část moskevského metra, jež je opředena množstvím záhad a legend, a dosud neexistují skutečně ověřené informace o tom, že by tato část metra opravdu existovala. 9 PIOTROWSKA, Anna. Interview with Dmitry Glukhovsky (Part I.) [online]. 2011 [cit. 13. 10. 2019]. Dostupné z: https://www.kawerna.pl/biblioteka/english-corner/interview-with-dmitry-glukhovsky-part- i/?fbclid=IwAR2pZyvdHabBfAD0zewYI3rC-T1jWvEaWfqjcEnGi03bN-iMCIdA_2Sqv34. 10 Tamtéž. 8

Metro 2033 začal psát již na univerzitě a první verzi knihy dokončil v roce 2002.11 Všichni vydavatelé, jimž zaslal rukopis, mu ale odmítli knihu vydat, neboť v první verzi hlavní postava, Arťom, na konci zemřela.12 Knihu tedy nakonec zveřejnil bezplatně online, což bylo v té době poměrně novátorské a nevídané rozhodnutí.13 Tímto si však získal poměrně rychle mnoho fanoušků, kteří ale nakonec také začali po- žadovat „oživení“ hlavního hrdiny. To Gluchovskij dlouhou dobu odmítal, protože žil v přesvědčení, že se jedná o jeho uměleckou vizi, která se buď ostatním líbí, nebo ne. Poté ho ale začala práce coby novináře pro Euro News ve Francii nudit, stala se z ní podle jeho slov „nepřetržitá rutina“.14 Tehdy si uvědomil, že se chce znovu vrátit k psaní. Vyslyšel tedy přání svých fanoušků a změnil konec první verze příběhu. Následně začal po jednotlivých kapitolách vydávat novou verzi. Jakmile se objevily přepsané kapitoly na internetu, začal okamžitě dostávat zpětnou vazbu a ne vždy byla pozitivní. Psali mu připo- mínky ke špatným typům pušek, k použití plamenometu v tunelu, k tajným chodbám mezi stanicemi apod. Jeho fanoušci se tak stali dobrovolnými editory knihy a přispěli k větší přesnosti a autentičnosti příběhu.15 „Lidé se do toho skutečně ponořili. Žili v tomto světě, dokonce víc než já. Bylo to pře- kvapivé, ale zároveň dobré.“16 Nakonec byla kniha v roce 2005 vydána nakladatelstvím Эксмо, následně v roce 2007 nakladatelstvím Популярная литература a poté nakladatelstvím АСТ.17 Díky tomu, že byla nejprve publikována online na autorově blogu, vyšla záhy také jako komiks, audiok- niha a elektronická kniha.18

11 Дмитрий Глуховский – российский писатель и журналист [online]. [cit. 13. 10. 2019]. Dostupné z: http://www.glukhovsky.ru/. 12 PIOTROWSKA, Anna. Interview with Dmitry Glukhovsky (Part I.) [online]. 2011 [cit. 13. 10. 2019]. Do- stupné z: https://www.kawerna.pl/biblioteka/english-corner/interview-with-dmitry-glukhovsky-part- i/?fbclid=IwAR2pZyvdHabBfAD0zewYI3rC-T1jWvEaWfqjcEnGi03bN-iMCIdA_2Sqv34. 13 Дмитрий Глуховский – российский писатель и журналист [online]. [cit. 13. 10. 2019]. Dostupné z: http://www.glukhovsky.ru/. 14 PIOTROWSKA, Anna. Interview with Dmitry Glukhovsky (Part I.) [online]. 2011 [cit. 13. 10. 2019]. Do- stupné z: https://www.kawerna.pl/biblioteka/english-corner/interview-with-dmitry-glukhovsky-part- i/?fbclid=IwAR2pZyvdHabBfAD0zewYI3rC-T1jWvEaWfqjcEnGi03bN-iMCIdA_2Sqv34. 15 Tamtéž. 16 Tamtéž. 17 Дмитрий Глуховский – российский писатель и журналист [online]. [cit. 13. 10. 2019]. Dostupné z: http://www.glukhovsky.ru/. 18 BORENSTEIN, Eliot. Dystopias and catastrophe tales after Chernobyl. In: DOBRENKO, Evgeny, LIPOVET- SKY, Mark (eds): Russian Literature since 1991. Cambridge: Cambridge University Press, 2015, s. 97. 9

Román se stal jedním z hlavních ruských bestsellerů, byl přeložen do 37 jazyků a stal se předlohou pro počítačovou hru vydanou v roce 2010. Práva na jeho zfilmování koupilo před několika lety hollywoodské filmové studio MGM.19 V roce 2007 byla vydána jeho druhá kniha s názvem Soumrak, do češtiny přeložená však až o řadu let později.20 Stejně jako u Metra 2033, byla i v tomto případě zveřejňována kniha po jednotlivých kapitolách nejprve na autorově blogu. Příběh byl ale natolik odlišný od předešlé knihy, že již nebylo možné, aby se čtenáři na spoluvytváření textu podíleli.21 I bez pomoci čtenářů však za tento román získal v roce 2014 prestižní francouzskou literární cenu na festivalu science fiction Utopiales. O dva roky později, v roce 2009,22 se Gluchovskij téměř po deseti letech vrátil k původ- nímu tématu v knize Metro 2034. K prvnímu dílu přidával při publikování ke každé kapitole odkazy na speciální hudbu, kterou by čtenáři měli při čtení poslouchat. K tomuto dru- hému dílu byl dokonce vytvořen soundtrack slavným ruským interpretem Dolphinem. Díky velkému časovému rozestupu se od sebe knihy liší jak stylem psaní, tak postavou vypra- věče. V prvním díle, který Gluchovskij začal psát přibližně v 17 letech, se vyskytuje postava mladého chlapce, ve druhém díle, který dopsal ve 29–30 letech a kdy (jak sám uvádí) už očekával nastupující stáří, si zvolil za vypravěče starého muže.23 „Když se blížíte ke třicítce, je to jako: ‚Dobře, takže mládí je pryč a teď nastává něco, čemu se říká střední věk, […] je to všechno o vašich dětech a potom o vašich rodičích, kteří stárnou a umírají, a pak zemřete i vy…‘ Nejlepší část vašeho života je už pryč. V tomto duchu se také nese Metro 2034.“24 Následně pak v roce 2010 vydal sbírku povídek s názvem Povídky o vlasti, které kriticky odrážejí současnou politickou situaci v Rusku.25 V roce 2013 navázal na experimentování

19 Дмитрий Глуховский – российский писатель и журналист [online]. [cit. 13. 10. 2019]. Dostupné z: http://www.glukhovsky.ru/. 20 HANUŠOVÁ, Soňa. Soumrak: Kniha o konci světa, u které si budete přát, aby nastal. [online] 2017 [cit. 13. 10. 2019]. Dostupné z: https://kulturio.cz/recenze-dmitry-glukhovsky-soumrak/. 21 PIOTROWSKA, Anna. Interview with Dmitry Glukhovsky (Part I.) [online]. 2011 [cit. 13. 10. 2019]. Do- stupné z: https://www.kawerna.pl/biblioteka/english-corner/interview-with-dmitry-glukhovsky-part- i/?fbclid=IwAR2pZyvdHabBfAD0zewYI3rC-T1jWvEaWfqjcEnGi03bN-iMCIdA_2Sqv34. 22 Дмитрий Глуховский – российский писатель и журналист [online]. [cit. 13. 10. 2019]. Dostupné z: http://www.glukhovsky.ru/. 23 PIOTROWSKA, Anna. Interview with Dmitry Glukhovsky (Part I.) [online]. 2011 [cit. 13. 10. 2019]. Do- stupné z: https://www.kawerna.pl/biblioteka/english-corner/interview-with-dmitry-glukhovsky-part- i/?fbclid=IwAR2pZyvdHabBfAD0zewYI3rC-T1jWvEaWfqjcEnGi03bN-iMCIdA_2Sqv34. 24 Tamtéž. 25 GROMINOVÁ, Andrea. Rusko očami populárneho sci-fi autora [online] 2017 [cit. 13. 10. 2019]. Dostupné z: https://www.litcentrum.sk/recenzia/rusko-ocami-popularneho-sci-fi-autora?fbclid=IwAR1PtwB8eFP4_mylIw- bPBNoWOnaNLK94H3yeJ_7n94zz5OezFcFmJFdioIM. 10

s formou publikování svých knih, když vydal román Budoucnost zcela bezplatně na soci- ální síti VKontakte. Jednotlivé kapitoly byly navíc doprovázeny speciálními zvukovými nahrávkami a ilustracemi.26 Po dlouhém očekávání nakonec dopsal v roce 2015 poslední díl postapokalyptické trilogie, Metro 2035, i přesto, že několik let tvrdil, že se tímto tématem již nadále zabývat nechce. „[…] vážně jsem chtěl dělat něco jiného. Jednou z mých nočních můr bylo to, že se stanu J. K. Rowlingovou nebo Arthurem Conanem Doylem.“27 Kniha se již tradičně nejprve objevila na internetu a až posléze v knihkupectvích. I přesto se v Rusku v roce 2015 stala pátou nejprodávanější knihou.28 Román také obdržel cenu Ozon.ru Online Awards v nominaci Лучшая художественная книга.29 Jeho poslední kniha z roku 2017 s názvem Text, vznikla původně z myšlenky jednoho ruského režiséra, který navrhl Gluchovskému napsat scénář na toto téma. Gluchovskij údajně odmítl s tím, že raději napíše knihu. Trvalo mu šest let, než se k tomuto nápadu vrátil, ale nakonec ho přiměla knihu napsat mimo jiné i vzrůstající role techniky v životě moderního člověka. Příběh totiž vypráví o tom, do jaké míry jsou naše životy spjaty s mo- bilními telefony.30

26 Дмитрий Глуховский – российский писатель и журналист [online]. [cit. 13. 10. 2019]. Dostupné z: http://www.glukhovsky.ru/. 27 PIOTROWSKA, Anna. Interview with Dmitry Glukhovsky (Part I.) [online]. 2011 [cit. 13. 10. 2019]. Do- stupné z: https://www.kawerna.pl/biblioteka/english-corner/interview-with-dmitry-glukhovsky-part- i/?fbclid=IwAR2pZyvdHabBfAD0zewYI3rC-T1jWvEaWfqjcEnGi03bN-iMCIdA_2Sqv34. 28 10 самых продаваемых книг в России [online]. 2015 [cit. 13. 10. 2019]. Dostupné z: https://moiarus- sia.ru/10-samyh-prodavaemyh-knig-v-rossii/. 29 Книжную премию Рунета получил роман Глуховского «Метро 2035» [online]. 2015 [cit. 13. 10. 2019]. Dostupné z: https://www.gazeta.ru/culture/news/2015/11/19/n_7907399.shtml?updated. 30 Шесть лет и один «Текст». История романа Дмитрия Глуховского [online]. 2017 [cit. 13. 10. 2019]. Dostupné z: https://nsn.fm/culture/culture-shest-let-i-odin-tekst-istoriya-romana-dmitriya-glukhovskogo?fbclid=IwAR2y0nEcqxCBcPEg-IgU_hfoboUAnB4NkqDi6aUiSBwnwt1o4VP_vgMuDHY. 11

3 Antiutopie v kontextu sovětské a ruské literatury V této kapitole pojednávám nejprve o různých pojetích termínu antiutopie (dystopie) a popisuji podobu utopických děl v sovětské literatuře. Následně se zaměřuji na proměnu a podobu tvorby v literatuře postsovětské, jež často tematicky i žánrově tíhne k antiutopic- kým námětům. Varuje tedy především před nebezpečím ideologií a ukazuje, kam až mohou společnost zavést.

3.1 Antiutopie v postsovětské literatuře Termíny antiutopie a dystopie bývají často považovány za synonyma. Terminologický úzus však kolísá jak regionálně (v českém a ruském prostředí se spíše užívá pojmu „antiutopie“, kdežto v anglofonním prostředí se častěji setkáme s pojmem „dystopie“), tak tematicky.31 Proto mezi nimi mnozí autoři spatřují určité nuance, jež by se podle nich měly rozlišovat. Jelikož ale není v této práci dostatek prostoru na rozebírání všech přístupů k těmto termínům, uvedu pro představu dvě pojetí, jež jsou pro tuto práci zásadní. Matthias Schwartz mezi pojmy vidí podstatný tematický rozdíl a tvrdí, že antiutopie má především varovat před nebezpečím utopických ideologií a jejich snah vytvořit ideální spo- lečnost a stát. Dystopie se naopak netýká konkrétních sociálních modelů, nýbrž má odha- lovat apokalyptickou budoucnost.32 Olga Pavlová zároveň ve své práci zastává názor, že zásadním rozdílem mezi těmito dvěma žánry je fakt, že dystopie ponechává naději na návrat ke svobodnější společnosti, tedy na „šťastný konec“, případně reaguje na současné sociální problémy (ekologická krize, genderový útlak apod.). Zároveň vidí (podobně jako Schwartz) dystopii jako syno- nymum k ekologické, technologické či sociální katastrofě, měla by tedy být spojována na- příklad s představami atomového výbuchu, který zničí celý svět, nebo roboty, již celý svět naopak ovládnou. Antiutopii vnímá též podobně jako Schwartz, a tedy jako varování před určitou ideologií, které je nezbytně nutné se vyhnout. Antiutopie tak končí převážně velice bezútěšně nebo tragicky.33 V tomto slova smyslu proto bývá Zamjatinovo dílo My z roku 1920 často považováno za první antiutopické dílo zobrazující nebezpečí komunistické ideologie, zatímco například

31 MILON, Josef. Okrajovost ruského antiutopického románu. Monopol Jevgenije Zamjatina? Slavica Litteraria 14, 2011, č. 2, s. 28. 32 SCHWARTZ, Matthias. Utopia Going Underground: On Lukyanenko's and Glukhovsky's Literary Refigurati- ons of Postsocialist Belongings between Loyalty and Dissidence to the State. The Russian Review 75, 2016, č. 4, s. 592. 33 PAVLOVA, Olga. Literární dystopie a pokusy o její vymezení ve světovém a českém kontextu. Slovo a Smysl 15, 2018, č. 30, s. 114. 12

Bulgakovovy satirické povídky jako Osudná vejce či Psí srdce z poloviny 20. let předklá- dají dystopickým způsobem nebezpečí vědeckých experimentů. Literární díla však větši- nou nezapadají do těchto schematických kategorií, nýbrž obsahují jak prvky antiutopické, tak prvky dystopické.34 Díky tomuto rozlišení je jasné, že mezi oběma termíny existují jisté nuance a nemohou být tedy zaměňovány. Proto také nyní ponechám termín dystopie stranou, neboť i v roze- bírané trilogii Metro se dystopické pozadí konce světa vyskytuje spíše jako kulisa. Ve své práci budu nadále používat termín antiutopie, jejíž prvky jsou v díle výrazné a klíčové a poukazují na nebezpečí politických a náboženských ideologií.35 Neboť právě zamýšlená, předem plánovaná kritika společenského či politického pozadí představuje podle Josefa Milona „nejvýraznější rys antiutopických textů.“36 Antiutopická tvorba má nejen v Rusku dlouhou literární historii. A přestože již napří- klad v biblických pasážích nalezneme momenty, jež by se z pohledu dnešního čtenáře daly označit za antiutopické (zkáza světa apod.), jejich celkový charakter antiutopický není. Pří- činnou konce civilizace v moderních antiutopiích totiž není božská síla, nýbrž samotný člověk. Za počátek úvah o nadvládě strojů, zneužití techniky či změně společenských struk- tur tak můžeme označit průmyslovou revoluci v 18. století, jejíž vliv na přeměnu tradiční společnosti západní Evropy si pochopitelně našel své místo i v krásné literatuře.37 Antiutopie jako literární žánr vznikla jak v Evropě, tak v Rusku přibližně ve stejném období. Přestože byla Evropa ve svém vývoji průmyslu a techniky napřed, a dalo by se tedy očekávat, že tyto skutečnosti přispějí ke vzniku a rozvoji antiutopické tvorby, ne- vznikly v ní žádné významnější antiutopické texty. Naopak to byli právě ruští spisovatelé, a především již zmiňovaný Jevgenij Zamjatin, kteří v tomto směru inspirovali spisovatele západní. Příčinou může být právě sociální liberalizace, jež v Rusku neproběhla.38 V oficiální sovětské literatuře převládaly především utopické snahy o idealizaci státu, počínaje nejrůznějšími revolučními sny, socialistickým realismem a konče tzv. „kosmic- kým nadšením“ v 60. letech. Zároveň se v literární tvorbě odrážely i čistě historické sku- tečnosti, neboť druhá světová válka a následné poválečné období nepředstavovalo podle

34 SCHWARTZ, Matthias. Utopia Going Underground: On Lukyanenko's and Glukhovsky's Literary Refigurati- ons of Postsocialist Belongings between Loyalty and Dissidence to the State. The Russian Review 75, 2016, č. 4, s. 592. 35 Autor ruského sci-fi Metro 2033: V normální společnosti by Noční vlci byli v opozici [online]. 2016 [cit. 24. 10. 2019]. Dostupné z: https://art.ihned.cz/knihy/c1-65291840-dmitrij-gluchovskij-metro-2033-svet-knihy. 36 MILON, Josef. Okrajovost ruského antiutopického románu. Monopol Jevgenije Zamjatina? Slavica Litteraria 14, 2011, č. 2, s. 28. 37 Tamtéž, s. 26. 38 Tamtéž, s. 26. 13

Josefa Milona vhodné pozadí pro rozvoj antiutopie. Následně se pak v 60. a 70. letech tvořilo především ve znamení venkovské prózy a nastupující postmoderny. Až v době tání, spojeném s perestrojkou, očekáváním z ní a následným zklamáním, se začíná více objevovat antiutopická, případně dystopická tvorba a velice rychle si získává nesmírnou popula- ritu.39 „Tradiční poptávka“ po antiutopických dílech v novém tisíciletí tak navazuje na prefe- rence čtenářů pozdního Sovětského svazu. V této souvislosti se o současném literárním trhu hovoří jako o „továrně na antiutopie“, neboť nebyly v posledních letech vydány žádné významné utopické fikce.40 Alexandr Etkind tento fenomén vysvětluje tak, že ruskou přítomnost stále silně ovlivňují kontroverzní události minulosti, a tak se často v dílech pojí „smutek z minulosti“ s „varo- váním před budoucností“.41 Postsovětská literatura nejen že vychází z traumat z dob So- větského svazu, ale snaží se zároveň poukázat na to, že tato traumata ve společnosti stále silně rezonují.42 „[Г]оре есть работа, которая (как любая работа) может быть завершенной и успешной или, наоборот, незавершенной и неуспешной. Неудача работы горя ведет к меланхолии, что означает неспособность отделить себя от потери и утвержде- ние себя и своей потери как центра вселенной. Но […] работа горя — не то же самое, что забывание. Ведь если происходит забывание-репрессия, то вытесненное возвращается чудовищами и кошмарами. Постсоветское время — несомненно, ме- ланхолическое.“43

3.2 Společenské a politické souvislosti postsovětské literatury Ruská literatura prošla od počátku nového tisíciletí výraznou proměnou. V 90. letech, během vlády Borise Jelcina, jenž umožnil poměrně poklidný přechod od sovětského soci- alismu k relativně demokratickému zřízení, došlo i k určité normalizaci knižního trhu.44 Ta

39 MILON, Josef. Okrajovost ruského antiutopického románu. Monopol Jevgenije Zamjatina? Slavica Litteraria 14, 2011, č. 2, s. 26. 40 SCHWARTZ, Matthias. Utopia Going Underground: On Lukyanenko's and Glukhovsky's Literary Refigurati- ons of Postsocialist Belongings between Loyalty and Dissidence to the State. The Russian Review 75, 2016, č. 4, s. 593. 41 ĖTKIND, Aleksandr. Warped Mourning: Stories of the Undead in the Land of the Unburied. Stanford: Stan- ford University Press, 2013. 42 ЛИПОВЕЦКИЙ, Марк a Александр ЭТКИНД. Возвращение тритона: Советская катастрофа и постсоветский роман. НЛО 94, 2008, č. 6, s. 174–206. 43 Tamtéž, s. 175–176. 44 ŠVANKMAJER, Milan et al. Dějiny Ruska. 4. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004, s. 496–497. 14

měla za následek mimo jiné to, že spisovatelé přišli o výjimečnou pozici, již zastávali v do- bách Sovětského svazu coby obhájci zájmů lidu a zároveň coby svědomí národa.45 A právě v této době začíná Gluchovskij psát první díl trilogie Metro. „Mezi Ruskem a Západem tehdy nebyla konfrontační politika. První díl není o strachu z jaderné války, ale o lidech, kteří se narodili v období Sovětského svazu a zažili krach socialistického tábora a komunismu. […] Rozpadla se nejen politická struktura, ale vše, co s ní bylo provázáno – ideologie i vnímání historie a pád bývalých hrdinů i ideologizované kultury. Lidé žijí v cha- osu a nebezpečí, protože není stát, o který by se mohli opřít,“46 tvrdí Gluchovskij. Literatura se tedy postupně vzdalovala od témat spojených s politikou a ideologických otázek, přesto nové knižní ceny a profesionální vydavatelé zaručovali komercializovanější, západní, podobu literárního světa.47 Když se však k moci dostal Vladimir Putin, začala se do literatury opět navracet snaha vyjadřovat se k politickým záležitostem. Prezident Putin sice na jednu stranu vytvořil silnější, autoritářský stát spojený s určitými sociálními a ekonomickými jistotami, na stranu druhou však výrazně zvýšil vliv státu na veřejný diskurz znárodněním hlavních televizních stanic a nepřímou kontrolou vlivných novin a rozhlasů.48 Když poté Kreml začal v roce 2002 veřejně podporovat kampaň organizace Идущие вместе (všeobecně známou jako organizaci, již vytvořila vláda) proti kni- hám Viktora Pelevina, Viktora Jerofejeva a především Vladimira Sorokina, začali se mnozí obávat, že se Rusko navrací zpět k určitým praktikám z dob Sovětského svazu. Jejich údajně „škodlivé“ knihy měly být nahrazovány tzv. „příkladnými“ knihami Leskova, Bunina, Kuprina a Čechova. Autoři, kteří byli touto organizací považováni za „škodlivé“, však vnímali svůj nový status a náhlou mediální pozornost spíše pozitivně.49 Идущие вместе však následně začali protestovat v mnohem větší míře, tentokrát přímo proti Sorokinovi. Ten se nakonec rozhodl organizaci zažalovat a s podporou veřejnosti i ministra spravedlnosti soud nakonec v dubnu 2003 vyhrál. Organizace ovšem nedlouho

45 SCHWARTZ, Matthias. Utopia Going Underground: On Lukyanenko's and Glukhovsky's Literary Refigurati- ons of Postsocialist Belongings between Loyalty and Dissidence to the State. The Russian Review 75, 2016, č. 4, s. 589. 46 Autor ruského sci-fi Metro 2033: V normální společnosti by Noční vlci byli v opozici [online]. 2016 [cit. 24. 10. 2019]. Dostupné z: https://art.ihned.cz/knihy/c1-65291840-dmitrij-gluchovskij-metro-2033-svet-knihy. 47 POSPÍŠIL, Ivo. Kapitoly z ruské klasické literatury: Nástin vývoje, klíčové problémy a diskuze. Brno: Masary- kova univerzita, 2014, s. 450. 48 SCHWARTZ, Matthias. Utopia Going Underground: On Lukyanenko's and Glukhovsky's Literary Refigurati- ons of Postsocialist Belongings between Loyalty and Dissidence to the State. The Russian Review 75, 2016, č. 4, s. 589. 49 BERSHTEIN, Evgenii a Jesse HADDEN. The Sorokin Affair Five Years Later On Cultural Policy in Today’s Russia [online]. 2007 [cit. 22. 10. 2019]. Dostupné z: https://artmargins.com/the-sorokin-affair-five-years-later- on-cultural-policy-in-todays-russia/#ftn_artnotes1_4. 15

poté znovu začala napadat Sorokinovo dílo, tentokrát libreto sepsané přímo pro Большой театр. Tato kampaň ale již nebyla úspěšná.50 V reakci na tento vývoj událostí se mnoho autorů začalo politicky angažovat a začaly se také stále častěji objevovat publikace zaměřující se na současnou a budoucí politickou situaci v Rusku. Autoři znázorňovali Putinovo Rusko především jako „matrix“, který ovládá všechny sféry veřejného i soukromého života. Ruská literatura se v posledních dvanácti letech snažila nahlédnout skrze Putinův „matrix“ a vidět skutečnou politickou pravdu. „Nejpřesvědčivějším“ žánrem se v tomto ohledu stala fantastická literatura, která zahrno- vala všechny druhy dystopických a antiutopických děl. Postsovětská tvorba však pouze neoživuje alegorické apokalyptické způsoby kritiky systému z dob Sovětského svazu, ný- brž úspěšně bagatelizuje a podkopává současné myšlenky všudypřítomné autority.51 Zatímco sovětská sci-fi literatura byla zasazována především do vesmíru a alegoricky tak znázorňovala problémy společnosti prostřednictvím mimozemských civilizací, postso- větská literatura jde pod povrch, dovnitř „matrixu“. Neschovává již tedy nadále sociálně a politicky kritický obsah za příběh, ale předkládá jej explicitně.52 Po anexi Krymu a intervenci na východní Ukrajině v letech 2013–2014 se tak mnoho spisovatelů otevřeně postavilo proti politickému režimu.53 „Metro 2035 je metaforou národa žijícího v bunkru. Kniha mimo jiné klade otázky, proč svůj smysl života vidíme jen v boji a proč tak lehce věříme lžím a propagandě,“54 prohlásil Gluchovskij v rozhovoru pro Hospodářské noviny na pražském veletrhu Svět knih. I Gluchovskij tedy navazuje na tuto tendenci, v trilogii Metro se kromě přímých antiuto- pických odkazů nachází i symbolická rovina, která reflektuje vztah jednotlivce a státní moci. Tento vztah představuje samotný systém moskevského metra, které bylo otevřeno v době stalinismu v roce 1935. Na jednu stranu se jedná o ukázku krásy sovětské architek- tury, na stranu druhou však metro vznikalo ve 30. letech nucenými pracemi za nesmírně

50 BERSHTEIN, Evgenii a Jesse HADDEN. The Sorokin Affair Five Years Later On Cultural Policy in Today’s Russia [online]. 2007 [cit. 22. 10. 2019]. Dostupné z: https://artmargins.com/the-sorokin-affair-five-years-later- on-cultural-policy-in-todays-russia/#ftn_artnotes1_4. 51 SCHWARTZ, Matthias. Utopia Going Underground: On Lukyanenko's and Glukhovsky's Literary Refigurati- ons of Postsocialist Belongings between Loyalty and Dissidence to the State. The Russian Review 75, 2016, č. 4, s. 590–591. 52 MILON, Josef. Okrajovost ruského antiutopického románu. Monopol Jevgenije Zamjatina? Slavica Litteraria 14, 2011, č. 2, s. 26. 53 SCHWARTZ, Matthias. Utopia Going Underground: On Lukyanenko's and Glukhovsky's Literary Refigurati- ons of Postsocialist Belongings between Loyalty and Dissidence to the State. The Russian Review 75, 2016, č. 4, s. 591. 54Autor ruského sci-fi Metro 2033: V normální společnosti by Noční vlci byli v opozici [online]. 2016 [cit. 24. 10. 2019]. Dostupné z: https://art.ihned.cz/knihy/c1-65291840-dmitrij-gluchovskij-metro-2033-svet-knihy. 16

tvrdých pracovních podmínek, v době stalinského teroru a čistek. Po pádu Sovětského svazu a objevení metra-2, které mělo být údajně dokonce delší než oficiální trasa, se dá výstavba těchto „podzemních paláců“ považovat pouze za maskování stavby mnohem dů- ležitějšího komunikačního systému určeného pro samotnou státní moc. Metro by se tak mohlo v tomto ohledu považovat za ztělesnění sovětské a ruské státní moci, jež ovládá a manipuluje osudy svých občanů.55 Gluchovskij se stal, i přes své neskrývané výhrady vůči ruské vládě, (nejen) v Rusku nesmírně populárním a jeho díla vycházejí v ohromných nákladech. „Nenazval bych to dik- taturou, ale zemí zlodějů, kde stát prorostl zločinem a vše je pod kontrolou. […] Bohužel mnozí lidé se domnívají, že demokracie umožňuje vládu zlodějů. To je jejich zkušenost z 90. let, na které úspěšně staví nové pokolení politických vůdců. A opozice je rozdrobená, chybí jí silný vůdce, kterému by bylo možné důvěřovat,“56 říká Gluchovskij. Gluchovského dílo se zásadně liší od alegorických tendencí sovětského sci-fi i od kri- tických metafor, jež nabízí postmoderní literatura, jako například díla Sorokina či Pelevina. Místo toho předkládá strhující příběh o typickém mužském hrdinovi, který si postupně uvědomuje, že politické a utopické cíle, za něž bojuje, jsou pouhou iluzí.57 Ačkoli se v Metru objevuje řada kritických metafor odkazujících na soudobou politickou scénu, v kontextu posledního dílu se jeví všechny boje podzemních států, jež každý vyzdvihuje jiný názor či ideologii, za zcela bezvýznamné. Celé metro totiž ovládá postava Besolova, který vnímá vzniklé ideologie, soupeřící stanice, umírající lidi, nemoci a hlado- mory jako „soukromé divadelní představení“. Lidé zde žijí v „matrixu“ a nevědí o tom. Když se jim však naskytne možnost z „matrixu“ odejít, vymanit se z jeho vlivu i vlivu Besolova, rozhodnou se v něm zůstat. Neboť je pro ně známý a bezpečný. Gluchovského skutečná kritika tak nespočívá v kritice státní moci či v odhalování poli- tických pravd, neboť již každý může skrze tento politický „matrix“ prohlédnout. Domní- vám se, že Metro metaforicky odkazuje k samotné soudobé společnosti, která kritizuje sou- časnou podobu politiky, potažmo státu či světa, ale sama se změnit nehodlá.

55 SCHWARTZ, Matthias. Utopia Going Underground: On Lukyanenko's and Glukhovsky's Literary Refigurati- ons of Postsocialist Belongings between Loyalty and Dissidence to the State. The Russian Review 75, 2016, č. 4, s. 600. 56Autor ruského sci-fi Metro 2033: V normální společnosti by Noční vlci byli v opozici [online]. 2016 [cit. 24. 10. 2019]. Dostupné z: https://art.ihned.cz/knihy/c1-65291840-dmitrij-gluchovskij-metro-2033-svet-knihy. 57 SCHWARTZ, Matthias. Utopia Going Underground: On Lukyanenko's and Glukhovsky's Literary Refigurati- ons of Postsocialist Belongings between Loyalty and Dissidence to the State. The Russian Review 75, 2016, č. 4, s. 603. 17

4 Děj trilogie Metro V této kapitole se zaměřím na stručný popis děje jednotlivých dílů trilogie Metro, který umožní lepší orientaci v tématu práce a pomůže také pochopení samotného pojmu „iluze mise“, jímž se podrobněji zabývám v šesté kapitole. Vzhledem k tématu práce se však za- měřím jen na klíčové momenty děje, jež jsou pro tuto práci relevantní, tedy především na postavu Arťoma a podobu jeho mise.58

4.1 Metro 2033 Příběh se odehrává v podzemních prostorách moskevského metra v roce 2033, dvacet let po třetí světové válce, při níž byl celý svět zničen jadernými zbraněmi. Katastrofu přežili jen ti, jež se stihli ukrýt v moskevském metru – největším protiatomovém krytu na světě. O této katastrofě se však dozvídáme jen velmi útržkovitě z rozhovorů postav či jejich vzpo- mínek. Gluchovskij totiž tvrdí, že „čím více detailů, tím méně uvěřitelným se příběh stává“.59 Hlavním hrdinou je čtyřiadvacetiletý Arťom, jenž žije na stanici VDNCh se svým otčí- mem Suchojem, neboť jeho matka zemřela tragickou smrtí, když měl pouhých pět let, a o svém otci neví vůbec nic. Tato stanice je neustále napadána mutanty z povrchu, tzv. ďábly, jejichž útoků postupně přibývá. Když na stanici přichází tajemný Hunter, jenž má v plánu zničit ďábly jednou provždy, Arťom se mu přiznává, že to byl právě on, kdo je v dětství vpustil omylem do metra. Arťom slibuje, že když Hunter ve svém úkolu neuspěje, převezme misi sám. Bude se muset dostat do Polis (mocného společenství stanic, jež je velice vzdálené od jeho domovské stanice a do nějž téměř nikoho nevpouštějí) a tam vyhledat jistého Mělnika, jehož má poprosit o to, aby Polis v boji s ďábly jeho stanici po- mohla. Hunter se nakonec ze své mise nevrací a je tedy pravděpodobné, že při plnění úkolu zemřel.60 Hunterovou zřejmou smrtí tak začíná Arťomova mise plná traumatických zážitků a ris- kantních dobrodružství. Hlavní hrdina postupně překonává všechny překážky ať už za pomoci zbraní, svého intelektu nebo obratného vyjednávání. Cesta metrem se zároveň stává i cestou za poznáním sebe sama. Mnohokrát stojí na prahu smrti nebo před překážkou, o níž

58 V případě zájmu o přečtení podrobných a ucelených obsahů jednotlivých dílů je možné je dohledat v ruštině na následujících odkazech: https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%9C%D0%B5%D1%82%D1%80%D0%BE_ 2033, https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%9C%D0%B5%D1%82%D1%80%D0%BE_2034, https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%9C%D0%B5%D1%82%D1%80%D0%BE_2035. 59 RICHARDSON, Paul. Underground novelist. Russian Life 15, 2008, č. 11, s. 39–40. 60 GLUKHOVSKY, Dmitry. Metro 2033. 3. vyd. Praha: Euromedia Group, 2019, s. 7–67. 18

si myslí, že ji nezvládne překonat. Putování tak provázejí četné myšlenky o smyslu života a osudu. Díky tomu, že nad ním dosud neznámá nadpřirozená moc drží ochrannou ruku a pokaždé mu umožní znovu pokračovat v jeho misi, dospěje nakonec k přesvědčení, že je vyvoleným a že bude žít tak dlouho, dokud půjde za svým cílem. V tomto názoru ho také mimo jiné utvrzuje postava tzv. Chána, jenž se v mnohém stává jeho průvodcem a ochrán- cem. Zároveň Arťoma cestou provází nespočet vizí, v nichž se ďáblové snaží proniknout do jeho mysli a jež ho nesmírně děsí. Arťom čelí nevyřešeným konfliktům ve světě metra stejně tak jako život ohrožujícím nebezpečím, která číhají na každém kroku. Na své cestě se střetává s nejrůznějšími politic- kými i náboženskými ideologiemi, počínaje komunisty (uskupení stanic s názvem Rudá trasa) a fašisty (stanice s názvem Čtvrtá říše) a konče společenstvím kanibalů, již uctívají jako boha tzv. velkého červa, který podle nich vytvořil všechny tunely, v nichž lidská rasa nyní žije.61 Autor v knize tyto ideologie záměrně zjednodušuje, aby ukázal nebezpečí, jež hrozí při jejich absolutizaci, a proto uspořádal metro tak, že jednotlivé stanice vytvořily uzavřené státy, v nichž se tyto ideologie uplatňují.62 Poté, co se Arťom s velkými obtížemi dostane do Polis a konečně nalezne Mělnika, je svolána rada, která rozhodne, že Polis VDNCh v boji s ďábly nepomůže. Arťom i přesto hodlá svoji misi dokončit a nakonec pomoc přichází od samotného Mělnika, o němž Arťom záhy zjišťuje, že je stalker (voják, jenž jednak udržuje pořádek v metru, jednak se vydává na nebezpečné výpravy na povrch, kde kromě vysoké radioaktivity číhá nespočet nestvůr, s nimiž musí bojovat). S Mělnikem nacházejí plánek tajné vojenské základny s doposud funkčními raketami a paradoxně tak docházejí k závěru, že jediný způsob, jak se ďáblů zbavit, je jaderný útok. Společně se tedy vydávají na nebezpečnou výpravu k základně v doprovodu dalších stal- kerů. Při cestě opět umírá řada nevinných lidí, kteří přislíbili Arťomovi pomoci. Díky jejich smrti a sílícímu přesvědčení o své výjimečnosti však postupuje stále dál. Nakonec Arťom opouští zbytek skupiny a vydává se na povrch, na vrchol televizní věže, jež se nachází v bezprostřední blízkosti tzv. sídla ďáblů, aby mohl rakety nasměrovat správ- ným směrem.63

61 GLUKHOVSKY, Dmitry. Metro 2033. 3. vyd. Praha: Euromedia Group, 2019, s. 131–393. 62 RICHARDSON, Paul. Underground novelist. Russian Life 15, 2008, č. 11 s. 40. 63 GLUKHOVSKY, Dmitry. Metro 2033. 3. vyd. Praha: Euromedia Group, 2019, s. 443–450. 19

Ďáblové během celé knihy představují nebezpečí, jež nikdy nebylo zpochybňováno, každý je považoval za nepřátelské a agresivní bytosti, které se snaží zničit život v metru. Možná za to mohl jejich nehezký vzhled, kvůli kterému je nazývali „люди наоборот“, možná jejich schopnost vniknout do lidské mysli. Stejně tak se jim ale přezdívalo „черные“, toto označení se totiž v současné ruštině údajně používá pro obyvatele Kavkazu, kteří jsou obvykle spojováni s terorem, válkou a kriminalitou.64 Arťom si uvědomuje, že tato tvrzení jsou daleko od pravdy až v poslední chvíli mise, kdy spouští odpočítávání odpalu raket a kdy vpouští ďábly do své mysli, aby mu ukázali svět jejich očima. Dojde mu, že ďáblové nechtěli být nepřáteli, ale že se pouze snažili na- vázat s lidmi kontakt.65 „Nyní viděl lidi očima ďáblů – jako zahořklé špinavé bastardy, kteří se schovávají v pod- zemí, plivou kolem sebe oheň a olovo a zabíjejí parlamentáře vyspělejšího rodu, který je k nim vysílá – lidé jim však vyrvou bílý prapor z ruky a probodnou jim hrdlo.“66 Ale dokonce i onen „vyvolený“ zůstával k jejich mírovým pokusům hluchý, zklamal bytosti, jež mu pomohly bez úhony projít celým metrem a jež se staly jeho anděly. To ďáblové představovali onu tajemnou ochranou moc, jež ho udržovala v bezpečí. Nejenže by spojenectvím s ďábly ustaly dlouholeté boje, ale mohli lidem v metru dokonce ukázat způsob, jak přežít na povrchu. Arťomovo prozření však přijde až příliš pozdě, než aby stihl zabránit jejich atomovému vyhlazení. S pocitem zoufalství a marnosti se vrací zpět do hlubin metra.67

4.2 Metro 2034 Ve druhém dílu, volném pokračování, se s Arťomem setkáváme jen velice okrajově, přesto i zde je možné nalézt motiv mise a její následné deziluze. Většinou příběhu nás však provází zcela jiný typ hlavní postavy, a to starý muž, jemuž se přezdívá Homér. Jeho postava, neustále filozofující o smyslu života a lidské rase, sice není předmětem mého zkou- mání, ale její příběh se i přesto jeví z určitého úhlu pohledu stěžejním pro následný rozbor mytologické mise.

64 SCHWARTZ, Matthias. Utopia Going Underground: On Lukyanenko's and Glukhovsky's Literary Refigurati- ons of Postsocialist Belongings between Loyalty and Dissidence to the State. The Russian Review 75, 2016, č. 4, s. 601. 65 GLUKHOVSKY, Dmitry. Metro 2033. 3. vyd. Praha: Euromedia Group, 2019, s. 440–452. 66 Tamtéž, s. 452. 67 Tamtéž, s. 454–455. 20

Homér je bývalý voják neustále toužící po dobrodružství a po tom, aby během svého života zanechal odkaz dalším generacím. To ho přiměje začít psát knihu a kvůli inspiraci se seznámí se záhadným Hunterem, který se na tamější stanici objevil teprve nedávno a o němž si všichni (včetně čtenářů) dosud mysleli, že je mrtvý. Společně se vydávají do hlubin metra, aby zjistili, proč se žádná z výprav zkušených vojáků, již byli vysláni na průzkumné mise, nevrací už několik týdnů zpět na stanici.68 Při svém putování se seznámí s dívkou Sašou, která téměř celý svůj život strávila ve vyhnanství. Homér jí, jednak z lítosti, jednak z touhy zasadit dívčin tragický osud do své knihy, dovolí přidat se k jejich výpravě. Skupina nakonec po nějaké době zjistí, že všechny původní výpravy z jejich stanice musely podstoupit karanténu na stanici Tulskaja, neboť u nich propukla nevyléčitelná a vysoce nakažlivá nemoc. Saša je však přesvědčena, že se dá tato nemoc vyléčit zářením, tato myšlenka se ovšem zdá být tak absurdní, že jí nikdo neuvěří. Dějová linie se následně přesouvá na samotnou Tulskou, kde zjistíme, že členem jedné z uvězněných výprav je i Arťom, hlavní postava prvního dílu. Na této stanici propuká vzpoura nakažených, které dali zdraví vojáci kvůli své vlastní bezpečnosti pod zámek. Bě- hem vzpoury je smrtelně zraněn i jejich velící důstojník. Ten v posledních minutách svého života dává Arťomovi jasný rozkaz, aby odpálil výbušniny rozmístěné kolem Tulské a za- chránil tak celé metro před nákazou.69 V tuto chvíli se na Tulskou dostává Saša a snaží se všem nakaženým dokázat, že se mohou vyléčit. To se snaží dokázat i Hunterovi s Homérem, kteří ke stanici dorazí těsně za ní. Během jejich rozhovoru však Arťom odpaluje nálože a stanici začne zaplavovat voda. Hunter a Homér uzavírají hermetickou bránu, jíž předtím prošli, dřív než potopa zaplaví celé metro. Se všemi nakaženými však na Tulské uvězní i Sašu.70 „Katastrofa si vyžádala asi tři sta obětí. Když stařík všechny mrtvoly otáčel tváří k sobě, necítil žádný odpor. On jednoduše necítil vůbec nic. Hledal jenom ji, neúnavně hledal dál a dál… […] Kolem něho procházela nekonečná řada nemocných i zdravých lidí – směrem k Sevastopolské, k léčivým tunelům Kachovské linie. […] Záření tu nemoc opravdu zasta- vilo.“71

68 GLUKHOVSKY, Dmitry. Metro 2034: volné pokračování kultovního apokalyptického bestselleru. 2. vyd. Praha: Euromedia Group, 2015, s. 7–42. 69 Tamtéž, s. 56–285. 70 Tamtéž, s. 286–295. 71 Tamtéž, s. 296. 21

Arťom tak opět zcela zbytečně zničil stovky životů ve víře, že zachraňuje obyvatele metra. Saša však na Tulské nezemřela, její postava se opět objevuje ve třetím díle, pro účely práce ale její osud již není stěžejní.

4.3 Metro 2035 Poslední díl postapokalyptické trilogie přímo navazuje na díl první, opět se v něm se- tkáváme s Arťomem coby hlavním hrdinou. Ten se dosud nevyrovnal s faktem, že vyhladil celou rasu „людей наоборот“, a nesmířil se s myšlenkou, že odsoudil všechny obyvatele metra k životu v podzemí. Svým činem je natolik poznamenaný, že nikomu nedokázal říct, že ďáblové ve skutečnosti žádnou hrozbu nepředstavovali. Celé metro jej proto oslavuje jako hrdinu. Arťom se tedy vydává každý den na povrch, kde se pokouší zachytit rádiové signály z jakéhokoli koutu světa, a dokázat tak nejen sám sobě, že se poslední zástupci lidské rasy neschovávají pouze v podzemí moskevského metra, ale že život na povrchu je přece jen možný.72 Touto myšlenkou se stává tak posedlý, že se mu postupně hroutí manželství, a většina jeho známých si začíná myslet, že se zbláznil. Když na stanici VDNCh dorazí Homér s tvrzením, že zná člověka, radistu, jenž se s ně- kým na povrchu skutečně spojil, vydává se s ním Arťom na další náročnou cestu metrem, tentokrát na stanici Těatralnaja, na níž má radista žít a jež leží na pomezí Rudé trasy a Čtvrté říše. Opouští tak nejen svého otčíma, ale i svou ženu Aňu, dceru Mělnika. Záhy se k nim přidává postava Ljochy, který od začátku touží po dobrodružství a lepším životě a z něhož se postupně stává Arťomův věrný pomocník. Během výpravy se však připletou do konfliktu mezi fašisty a rudými, Homér a Ljocha jsou fašisty zadrženi a Arťoma využívají k tomu, aby umístil k tunelům u Těatralné nálože, jejichž výbuchem chtějí fašisté započít obsazování stanice. Na Těatralné však nejprve zkouší vyhledat radistu, o němž se zmiňoval Homér, toho ovšem mezitím zabijí. Arťom se tedy rozhodne uprchnout, neboť nechce být strůjcem dal- šího krveprolití. Zanedlouho se ocitá na povrchu, kde sílí radioaktivní déšť, a vydává se přímo za Mělnikem, nedbaje na to, že může na nemoc z ozáření brzy zemřít. Ten mu však není ochoten pomoci, neboť všichni jeho posedlost přeživšími na povrchu považují za projev nastupujícího šílenství. Arťom se tedy znovu vydává k fašistům, aby

72 Knižní novinka: Dlouho očekávaný poslední díl kultovní apokalyptické trilogie Metro 2035 vychází v češtině! [online]. 2016 [cit. 19. 10. 2019]. Dostupné z: http://www.kultura21.cz/literatura/14333-knizni-klub-dmitry- glukhovsky-metro-2035. 22

se pokusil zachránit Homéra s Ljochou. Záchranná mise naneštěstí nedopadne podle jeho představ a i on se stává jejich zajatcem.73 Homér se nakonec dostává ven zcela sám, když mu je umožněno napsat pro vůdce fa- šistů knihu o historii Čtvrté říše. Arťom a Ljocha se následně při krvavé potyčce dostávají na svobodu též a společně se vydávají do města Balašicha, kde se má údajně podle slov jednoho vězně nacházet rádiová stanice a obrovské generátory elektřiny. Právě tam by se mohli konečně spojit s dalšími přeživšími lidmi. Když ale zjistí, že se ve skutečnosti nejedná o rádiovou stanici, ale o ru- šičky, jež celou dobu rušily rádiový signál, uvědomí si, že přežil celý svět. „ ‚Rušičky! Vytvářejí poruchy! Na všech frekvencích vysílají na plný výkon šum! […] A přehluší tím celý éter! Všechno! Celý svět! Jako v sovětské epoše!‘ ‚Celý svět?‘ […] ‚Celej svět, chlape! Celej! Už ti to došlo, že celej svět žije?! To jen my si myslíme, že neexistuje! Právě proto si to myslíme! Ale on existuje! Rozumíš – tomu?‘ “74 Ve svém nadšení se Arťom snaží předat tuto informaci všem obyvatelům metra, musí však bojovat proti dezinformacím, které proti jeho slovům vypouštějí ti nejvyšší hodnostáři v čele s jistým Besolovem, kteří skrytě vládnou celému metru a žijí v tajných bunkrech s dostatkem jídla a zdravotní péče. Ti tvrdí, že svět sice přežil, ale zároveň přežili i Ame- ričané, kteří by je okamžitě vyhladili, sotva by se jen opovážili vystoupit na povrch. Arťom se i přesto rozhodne jednat a poprosí Homéra, se kterým se opět shledal, aby po celém metru roznesl letáčky s informací, že se na povrchu skutečně dá žít. S Ljochou zároveň vymyslí povstání, které svrhne vysoké hodnostáře a ukáže lidem pravdu. Lidé přes veškeré Arťomovy snahy iluzi o amerických nepřátelích zcela přirozeně a bez jakéhokoli nátlaku podléhají. V zoufalství Arťom spoléhá aspoň na své dva pomocníky, avšak i ti se k němu obrátili zády. Homér mu neuvěřil a rozhodl se místo roznášení letáčků raději kvůli své vlastní slávě pokračovat v psaní knihy. „ ‚Myslíš, že lidé chtějí číst něco takového? […] Oni potřebují hrdiny. Prahnou po mýtu. Pro ně je nezbytná krása v osobnostech hrdinů, aby sami zůstali lidmi. O čem jim mám podle tebe vyprávět? Že odjakživa jim vládne nějaká hrstka byrokratů? Že v metru trčí

73 GLUKHOVSKY, Dmitry. Metro 2035: závěr kultovní apokalyptické trilogie. 2. vyd. Praha: Euromedia Group, 2019, s. 26–233. 74 Tamtéž, s. 304–305. 23

úplně zbytečně? […] Co jim chceš sdělit? Že jsou všichni otroci? Nicotné hnidy? Tupé ovce? Nikdo tě nebude poslouchat. Pověsí tě! Ukřižujou tě!‘ “75 Ljocha dal přednost kariéře a pohodlnému životu před prokázáním pravdy a revolucí a stal se sluhou Besolova, muže, jenž celou iluzi započal. Arťom se z ničeho nic nachází v pozici psance a nezbývá mu nic jiného, než se vrátit na svoji domovskou stanici VDNCh dřív, než se i tam rozšíří zvěsti o nepřátelích na povrchu. Věří, že aspoň svoji stanici zachrání. Když však ke svým blízkým pronese rozsáhlou řeč o tom, kam se mohou vydat a jak mohou žít, je jejich reakce naprosto stejná jako reakce celého metra. „ ‚Navrhuju vám – prosím vás: odejdeme.‘ ‚Proč?‘ zeptali se ho. ‚Trmácet se tři sta kilometrů – a co tam budeme dělat?‘ ‚Proč ho posloucháte, vždyť on je tímhle posedlý!‘ […] ‚No tak utíkej, krucinál,‘ odpověděli mu zasmušile a potichu. ‚Tobě se samotnýmu nechce, nebo co? Proč do toho taháš další lidi? Nepruď, Mojžíši, nás nikam nevyvedeš.‘ ‚Ty sám jsi ovce! Sám ses zaprodal! Nikdo s tebou nikam nepůjde! Chceš nás zavést do pasti?! Kolik ti zaplatili?‘ ‚Jděte se všichni s tím vaším metrem vycpat! Byl jsem ochoten za vás chcípnout, ale ono tu není za koho! […] Homér, ten starej neřád, měl pravdu. Všichni potřebujou po- hádky!‘ “76 Arťom nakonec metro opouští jako vyhnanec v doprovodu své ženy, jež za ním stála v době, kdy se k němu postupně celé metro obrátilo zády, a jež mu jako jediná uvěřila.77

75 GLUKHOVSKY, Dmitry. Metro 2035: závěr kultovní apokalyptické trilogie. 2. vyd. Praha: Euromedia Group, 2019, s. 457–458. 76 Tamtéž, s. 481–483. 77 Tamtéž, s. 485–488. 24

5 Charakteristika mytologického hrdiny a jeho mise V této kapitole vycházím z práce Tisíc tváří hrdiny Josepha Campbella, jenž se zabývá charakteristikou hrdinů v literatuře a podobou jejich dobrodružství (mise). Nejprve stručně popíšu základní a obecné rysy mytologického hrdiny a stanovím podmínky, za nichž se dá o tomto typu hrdiny uvažovat. Následně se zaměřím přímo na charakteristiku hlavního hrdiny série Metro, Arťoma, a určím, jestli je možné tuto postavu za mytologického hrdinu považovat či nikoli. Ve třetí podkapitole budu klást důraz na podobu mise mytologického hrdiny, na úkoly, jež musí mytologický hrdina splnit, a na znamení a skutečnosti, jež tuto misi charakterizují.

5.1 Obecná charakteristika hrdiny podle Campbella78 Autoři legend a mýtů nezakládali své příběhy na předpokladu, že největší hrdinové světa jsou pouhými lidmi, kteří pouze překročili práh omezující zbytek společnosti a vrátili se s trofejí, již by mohl získat každý člověk se stejnou vírou a odvahou. Právě naopak: vždy se objevovaly snahy obdařit hrdinu takovými schopnostmi, jež ho činí mimořádným, a to od samotného narození. Hrdinství se tedy nedosáhne, nýbrž je podle Campbella předurčeno osudem. Prvním nápadným rysem v každé legendě či mýtu je tzv. zázračné dětství, jež zpravidla začíná určitou podobou dětského vyhnanství, při němž dojde k odloučení hrdiny od jeho rodičů (toto téma můžeme znát i z celé řady lidových pohádek nebo mj. z antického dra- matu Král Oidipus). Téma vyhnanství se také nezřídka nahrazuje motivem opovrhovaného dítěte či sirotka. Hrdina tedy v dětství musí projít dlouhým obdobím temna, plným překá- žek a nebezpečí, jež nakonec přispěje k hrdinově předčasné zralosti a chytrosti. Následně je již hrdina zobrazován jako válečník, jenž se buď navrací z vyhnanství do svého rodiště, nebo nachází poznání svého původu a přijímá jej. Jeho rodiště či země, již přijal za svou, se pro něj stává středem světa, který hrdina nakonec opouští a vydává se vstříc svému osudu, aby získal trofej, jež může symbolizovat například zázračný lék, znalosti či poznání. Mytologický hrdina nezápasí podle Campbellových slov s tím, co se stalo, nýbrž s tím, co se právě děje. Často se tak coby hrdinův nepřítel objevuje drak, krutovládce a tyran,

78 Pro záměr práce, jež se zabývá iluzí mytologické mise, je nutné nejprve prokázat, že se v případě hlavního hrdiny Arťoma skutečně jedná o hrdinu mytologického. Proto chci čtenáře nejprve v této podkapitole obeznámit s Ca- mpbellovou obecnou charakteristikou mytologického hrdiny, jíž se zabývá ve druhé části knihy s názvem Kosmo- gonický cyklus, konkrétně v kapitole Hrdinovy podoby. CAMPBELL, Joseph. Tisíc tváří hrdiny: Archetyp hrdiny v proměnách věků. Praha: Portál, 2000, s. 283–318. 25

jehož má usmrtit a jenž představuje nehybného strážce minulosti. Nepříteli mytologického hrdiny je souzeno, aby ho hrdina obelstil a jeho moc rozdrtil na prach. Poražení nestvůry, vláda vyrvaná z moci nepřítele a tyrana a získání trofeje, jež přinese blahobyt jeho středu světa, bývá většinou symbolizována ženou (dívkou, již ohrožuje drak). Žena představuje obraz jeho osudu, je-li však hrdina ke svému osudu nevšímavý a podléhá-li chybným úsudkům, svoji lásku nenajde i přes sebevětší úsilí. Často se také v mý- tech setkáváme s úkoly zadanými rodiči, jež musí hrdina před sňatkem splnit. Uložené úkoly se svojí obtížností staví na roveň hrdinskému zabití draka. Pro mytologického hrdinu však není žádný úkol nad jeho síly, vítězí s pomocí nejen osudu, ale i nečekaných pomoc- níků. Získává tedy nevěstu, jež představuje hrdinovo první dobrodružství a zároveň symbolizuje život. Druhým dobrodružstvím se stává cesta k otci (jeho nalezení či smíření s ním), neboť se v postavě otce odráží neviditelné neznámo. I zde se vyskytují motivy zkoušek, jimž musí mytologický hrdina čelit. Díky úspěšnému dokončení této mise získává hrdina otcovo po- žehnání a navrací se zpět do středu světa se svou trofejí jako posel/prorok, učitel nebo vla- dař. Je však nutné podotknout, že postava otce může také představovat úpadek společnosti, již zmíněného tyranského draka, jehož má mytologický hrdina situovaný do role syna porazit. Po porážce tyranského otce-draka převezme hrdina jeho korunu a nastupuje (podobně jako Oidipus) na otcovo místo. Posledním činem mytologického hrdiny je jeho smrt nebo odchod, kdy se uzavírá smysl jeho života. Netřeba více zdůrazňovat, že hrdina by nebyl hrdinou, kdyby se smrti bál, právě naopak, musí být se svojí případnou smrtí smířený. Jestliže ale hrdina i přesto touží po delším životě, může po jistou dobu vzdorovat smrti a odkládat tak naplnění svého osudu. Jednotlivé podoby charakteristiky mytologického hrdiny a jeho života se nemusí sho- dovat ve všech mýtech, hlavní osnova „vyhnanství – opuštění středu světa – porážka draka- tyrana – návrat s trofejí – oslava hrdiny – smíření se smrtí/odchodem – smrt/odchod“ by však měla zůstat zachována.

5.2 Charakteristika Arťoma coby mytologického hrdiny O podobě Arťomova dětství se v trilogii dozvídáme jen útržkovitě, ale i přesto v něm nalézáme silně rezonující motiv vyhnanství, jenž je pro mytologického hrdinu stěžejní. Své rodiče si Arťom vůbec nepamatuje a o své matce ví jen to, že zemřela při tragédii, před níž Arťoma zachránil Suchoj, jenž se jej nakonec ujal a vychoval ho. Arťom tak vyrůstá jako sirotek a i přes veškeré Suchojovy snahy jej za otce nikdy nepovažoval.

Se svým osudem, matčinou smrtí a skutečností, že si nepamatuje ani její tvář, se vyrov- nává během celého prvního dílu, v němž také zcela nečekaně nachází fotografii, o níž je okamžitě přesvědčen, že vyobrazuje jeho matku. Tato skutečnost jej natolik zasáhne a zá- roveň uklidní, že její smrt konečně přijímá. Zvětšuje se tak jeho odhodlání přemoci své úhlavní nepřátele. Stává se z něj tedy hrdina válečník, jenž je připraven bojovat o blaho domovské stanice VDNCh, svého středu světa. Arťomovými hlavními protivníky v Metru 2033, symbolizujícími onoho draka-tyrana, jsou ďáblové, jež se zdá téměř nemožné porazit. Na misi za jejich porážkou umírá mnoho lidí, kteří se rozhodli Arťomovi pomoci, Arťom však překonává všechny překážky a ne- bezpečí bez větších problémů. Uvědomí si, že mu pomáhá zvláštní nadpřirozená síla, a dokonce je několika postavami přímo označován za vyvoleného. Toto přesvědčení dále umocňují i nadpřirozená znamení (například v podobě hlasů mrtvých, kteří v tunelech metra promlouvají pouze k němu) a jeho vize, v nichž se většinou objevují právě ďáblové. Ty ho jednoznačně staví do role proroka. Po porážce ďáblů79 se navrací zpět do středu světa, stanice VDNCh, kde jej všichni (ač neprávem) oslavují jako hrdinu. Jeho „hrdinský“ čin mu nakonec pomůže získat i ženu, konkrétně Aňu, dceru stalkera Mělnika. Arťomova láska k ní však poměrně rychle vy- prchává, neboť jej neustále trýzní svědomí a myslí si, že ho jeho žena Aňa nechápe a ne- podporuje. I tento motiv odvrácení se od života se ženou u mytologického hrdiny nalezneme. Se zabitím ďáblů se snaží vyrovnat například tak, že se začíná vydávat na nebezpečné vojenské výpravy, při nichž má možnost aspoň nějakým způsobem pomoci lidem. To ho naneštěstí v Metru 2034 zavede až na stanici Tulskou, do karantény. Zde je znovu nucen čelit nepříteli, tentokrát v podobě údajně nevyléčitelné nemoci, jež měla již v minulosti na svědomí bezpočet životů obyvatel metra. Opět tedy představuje, ač neživého, strážce minulosti, jenž je Arťomem opět poražen. Jeho čin se i zde však jeví naprosto zbytečným, neboť se nakonec ukáže, že se nemoc navzdory všeobecnému přesvědčení dala léčit. Arťom začíná pochybovat o svém osudu a smyslu existence jako takovém. I přesto ne- přestává věřit, že ďáblové nebyli jedinými přeživšími na povrchu a v touze nalézt další

79 Pominu pro tentokrát fakt, že ďáblové nepředstavovali žádnou reálnou hrozbu, neboť se touto deziluzí dále zabývám v následující kapitole. Pro charakteristiku mytologického hrdiny je především podstatné to, že ve svoji misi bezvýhradně věřil a byl přesvědčen o její správnosti a ušlechtilosti. Chtěl svým činem zachránit nejen svůj střed světa, nýbrž celé metro – přesně takové odhodlání je pro každého hrdinu naprosto klíčové. 27

příslušníky lidské rasy se znovu vydává na novou misi v doprovodu Homéra, tzv. zvěsto- vatele dobrodružství. Opouští tak opět střed světa, svého otčíma Suchoje i ženu Aňu. Opět je nucen čelit ne- bezpečnému životu v metru, bojům a bezohlednému zabíjení. Touží po záchraně všech obyvatel metra, již byli třetí světovou válkou uvrženi do podzemí, a doufá, že díky němu budou moci znovu žít na povrchu. Skutečně nalézá cíl své cesty, svoji trofej – zjišťuje, že lidmi bylo po všechny ty roky manipulováno, že celý svět přežil a že žijí v metru zcela bezdůvodně. Zde však na scénu nastupuje postava Besolova, draka-tyrana, jenž od začátku ovládal celé metro a jemuž se tato moc zalíbila natolik, že o ni nechce přijít. Arťom se tedy rozhodne bojovat, je připraven svého nepřítele porazit a obyvatele metra vysvobodit. Setkává se ale s naprostým nepocho- pením a odmítnutím – což je u mytologického hrdiny poměrně běžné. Arťom však není schopen bojovat sám proti celému metru, neboť jej jeho věrní pomoc- níci, Homér a Ljocha, zradili. Navíc mu bylo řečeno, že pravděpodobně každým dnem zemře na nemoc z ozáření. Rozhodne se tedy z metra odejít sám, zcela smířen se svým osudem. Paradoxně až v tomto okamžiku nachází skutečnou oporu – svoji ženu, od níž se na začátku třetího dílu odvrátil. Je to právě ona, kdo při něm stojí v době, kdy se proti němu obrátilo celé metro, a rozhodne se odejít s ním. Svůj osud měl tedy celou dobu přímo před sebou, žádnou další misi již podstupovat nemusel, neboť lidé, pro něž všechna nebezpečí a příkoří podstupoval, jej namísto poděkování odsoudili k vyhnaneckému životu. Na samotném konci Metra 2035 nakonec nalézáme i motiv smíření s otcem – kdy Su- choje konečně přijímá za svého skutečného otce a kdy mu nabízí možnost odejít z metra a žít na povrchu. Suchoj, jakožto vůdce stanice VDNCh, však nechce opustit svůj lid, dává přednost povinnosti před vlastním štěstím, čímž dokazuje svoji odvahu a sílu. „ ‚Tati,“ ohlédl se na Suchoje. „Táto. A co ty?‘ ‚Nemůžu, Arťome,‘ zašelestil Suchojův skleslý hlas. ‚Nemůžu, s tebou jít. Jak bych mohl opustit svoje lidi?‘ “80 Ačkoli Arťomovy snahy o záchranu lidstva nekončí vždy podle pravidel mise mytolo- gického hrdiny, je zřejmé že v charakteristice splňuje všechny potřebné vlastnosti a sku- tečnosti, jež mytologického hrdinu charakterizují.

80 GLUKHOVSKY, Dmitry. Metro 2035: závěr kultovní apokalyptické trilogie. 2. vyd. Praha: Euromedia Group, 2019, s. 482. 28

5.3 Mise mytologického hrdiny podle Campbella81 Podle Campbellova pojetí se dobrodružství neboli mise mytologického hrdiny obvykle řídí základním vzorcem: odloučení od světa neboli odchod, proniknutí k nějakému zdroji moci neboli iniciace a návrat, jenž rozšiřuje životní možnosti hrdiny a jeho světa. Všechna tři stadia se dají dále rozdělit na několik dílčích oddílů, jež nyní postupně charakterizuji. Každá mise mytologického hrdiny začíná odchodem, konkrétně voláním dobrodružství, v němž osud povolal hrdinu mimo hranice vymezené jeho společností. Tomuto zpravidla předchází tzv. hloupá chyba budoucího hrdiny, ačkoli ani hloupé chyby se nedějí pouhou náhodou. Případně se také hrdina může při svém bezcílném putování z ničeho nic vydat zcela neobvyklou cestou. Následně se na scéně objevuje zvěstovatel dobrodružství, jenž bývá často tajemný nebo hrozivý, ale budoucího hrdinu nesmírně fascinuje. V obyčejném životě, a dokonce i v mýtech, se ovšem relativně často setkáváme i s pří- padem nevyslyšeného volání, kdy život případného hrdiny většinou končí v zoufalství, ač- koli i zde se občas hrdinovi dostává druhé šance, jíž využívá, a misi nakonec přijímá. Od- mítnutím mise se dobrodružství promění ve svůj pravý opak, kdy hrdina ztrácí sílu pro vykonání velkých hrdinských skutků. Nemůže dělat nic jiného než činit stále další špatná rozhodnutí a očekávat nástup vlastního konce. „Člověk […] ztrácí sílu nezbytnou pro velké kladné činy a stává se obětí, již je třeba zachránit. Jeho kvetoucí země se stává vyschlou a kamenitou pustinou a jeho život pozbývá smyslu dokonce i tehdy, jestliže se mu podaří – stejně jako králi Minóovi – s vynaložením nesmírného úsilí vybudovat proslulou říši. Každý dům, který postaví, bude domem smrti: labyrintem, kam ukryje svého Mínótaura. […] Mýty a lidové pověsti celého světa objasňují, že odmítnutí je ve své podstatě neochotou vzdát se toho, co člověk považuje za svůj zá- jem.“82 Ti, kdo však volání vyslyší, se na své misi setkávají s ochráncem (často představovaným postavou starce), jenž hrdinovi nabídne nadpřirozenou pomoc. Hrdinu ochranná síla nikdy neopouští, stačí v ni pouze věřit, což hrdina velice záhy začíná chápat, a dostává se tak k již zmíněným hranicím cizí mocnosti, za nimiž se rozprostírá neznámo, temnota a nebezpečí.

81 V této podkapitole, pojednávající o pojetí mytologické mise, vycházím z již citované Campbellovy knihy, kon- krétně z její první části s názvem Hrdinovo dobrodružství a z kapitol Odchod, Iniciace a Návrat. CAMPBELL, Joseph. Tisíc tváří hrdiny: Archetyp hrdiny v proměnách věků. Praha: Portál, 2000, s. 45–222. 82 CAMPBELL, Joseph. Tisíc tváří hrdiny: Archetyp hrdiny v proměnách věků. Praha: Portál, 2000, s. 64–65. 29

„Ruští mužici například vědí o lesních divoženkách, které bydlí v jeskyních a spravují domácnost docela jako lidské bytosti. […] K smrti utančí nebo ulechtají každého, kdo se odváží samotný do lesa. Každý, kdo se nešťastnou náhodou připlete k jejich tanci, zemře.“83 Každou hranici střeží tzv. strážce prahu, jenž bývá sice nebezpečný a s nímž je riskantní se střetnout, ale je-li člověk odvážný a schopný, toto nebezpečí pomine a hrdina úspěšně překročí onen magický práh, jenž je všeobecně symbolizován obrazem břicha velryby. Hr- dinu totiž zcela pohltí temnota a neznámo. Po překročení prahu musí mytologický hrdina překonat řadu zkoušek, s nimiž mu po- máhají rady a ochrana nadpřirozeného pomocníka. Zde si také hrdina již plně uvědomuje, že existuje nějaká vyšší moc, jež mu vykonání nadlidské mise usnadňuje. Prvotní odchod do země zkoušek však představuje pouze začátek dlouhé a nebezpečné mise, během níž čeká na hrdinu množství dílčích vítězství a pomíjivých extází. Závěrečné dobrodružství, kdy hrdina úspěšně překoná všechny překážky, poráží všechny přízraky, nestvůry a nakonec i postavu draka-tyrana, bývá obvykle podle Ca- mpbella znázorňováno jako mystická svatba duše vítězného hrdiny s bohyní – královnou světa, neboť v mytologických představách charakterizuje žena vše, co lze poznat. Hrdina je ten, kdo prochází poznáním a kdo je obdařen „ušlechtilým srdcem“. Jakmile ale do svě- tových dějin vstoupilo křesťanství, začalo tyto mytické představy proměňovat a bohyni se začala připisovat spíše role matky, čímž do samotného mýtu vstupuje motiv Oidipova kom- plexu. Hrdina nadále nemůže spočívat u bohyně, neboť se z ní stala „královna hříchu“ neboli žena-svůdkyně. Žena již tedy nadále není symbolem vítězství, nýbrž porážky. V mýtu tak může tyto dva aspekty ženy představovat jak jedna postava, tak několik různých postav, kdy každá plní v příběhu svoji vlastní specifickou funkci. V takovém případě si hrdina nejprve kvůli svému hříchu musí usmířit otce/boha. Hrdina musí přes veškerý strach otevřít svoji duši, díky čemuž dosáhne bleskového pochopení zdroje, probudí svoji mysl a následně může dosáhnout nirvány a osvícení. Porozumí otci a smíří se s ním. Když hrdinská mise dospěje ke konci, ať už díky proniknutí ke zdroji (bohu) či díky milosti lidské nebo zvířecí bytosti, musí se hrdina vrátit domů se svou život proměňující trofejí, jež přispěje k záchraně či obnově společenství, národa, případně celého světa. Hr-

83 CAMPBELL, Joseph. Tisíc tváří hrdiny: Archetyp hrdiny v proměnách věků. Praha: Portál, 2000, s. 81. 30

dina se však někdy může tohoto úkolu zdráhat, neboť není schopen přijmout takovou od- povědnost. Údajně dokonce i Buddha po svém probuzení pochyboval o tom, jestli své po- selství vůbec může předat dál, jestli mu lidé porozumí a uvěří. Jestliže hrdina svoji trofej obdržel se souhlasem bohyně nebo boha, nadpřirozený ochránce ho ze všech sil podporuje v závěrečné fázi mise a návratu. Jestliže ovšem hrdina získal trofej proti vůli bohyně/boha a případných strážců, je v posledním stadiu mytologic- kého kruhu stíhán a jeho útěk mu mnohdy ztěžují magické překážky. Překročení prahu návratu se však podle Campbella paradoxně stává tou nejobtížnější částí mise, neboť hrdina nyní musí konfrontovat společnost se svojí trofejí, a na oplátku „musí přijmout náraz rozumných pochybností, tvrdého odporu a beznadějné nechápavosti lidí dobré vůle. […] Je snadné přenechat celou společnost ďáblovi […], zavřít dveře – a udělat to rychle.“84 I přesto znamená trofej, již hrdina přináší, spásu či obrodu jeho světa. Nesmíme však zapomínat na to, že legendy a mýty se ne vždy zcela shodují s výše popsaným mytologickým kruhem hrdinovy mise, ale často vydělují jeden či dva typické prvky celého cyklu. Zároveň zde mohou různé postavy či oddíly splývat a jednotlivé prvky se mohou zdvojovat nebo vyskytovat v různých podobách a obměnách.

84 CAMPBELL, Joseph. Tisíc tváří hrdiny: Archetyp hrdiny v proměnách věků. Praha: Portál, 2000, s. 196–198. 31

6 Iluze mise v trilogii Metro Jak jsem prokázala v předchozí kapitole, hlavní postava trilogie, Arťom, vykazuje ty- pické charakteristické rysy mytologického hrdiny, můžeme tedy předpokládat, že každý takový hrdina má za cíl splnit určitou podobu mytologické mise. V této kapitole se tedy budu věnovat pojetí mise a její následné deziluze v jednotlivých dílech trilogie. Nejprve v nich vždy rozeberu konkrétní misi z pohledu Campbella, jehož pojetím jsem se zabývala v předchozí kapitole, a prokážu, že se skutečně v této trilogii shoduje s podobou mytologické mise jako takové. Na konci každé podkapitoly se pak ná- sledně zaměřím na to, proč se přes veškeré společné rysy s mytologickou misí jedná pouze o její iluzi, jak ve své práci tvrdí Schwartz.

6.1 Iluze mise v Metru 2033 Každé mytologické misi by měla předcházet určitá změna v typickém chování hrdiny. V tomto případě se jedná o tzv. hloupou chybu, kdy Arťom, ještě jako malý chlapec, ne- šťastnou náhodou vpouští ďábly do prostorů metra, když nechává omylem otevřenou bránu na povrch. Jeho činem začínají léta bojů, jimiž je nejvíce zasažen jeho střed světa, stanice VDNCh. Následně za Arťomem přichází postava tajemného Huntera coby zvěstovatele dobro- družství, který mu navrhne vydat se na misi, jež zachrání jeho střed světa před neustálými boji s ďábly. Arťom tento úkol přijímá zpočátku zdráhavě, neboť v něm Hunter příliš dů- věry nevyvolává, ale nakonec jej přemůže fascinace Hunterovým tajuplným způsobem ži- vota a jeho podivuhodnými znalostmi podzemního světa a je odhodlán misi splnit. Vydává se tedy k magickému prahu, jenž zde představuje tunel za stanicí VDNCh. Jím prochází jako člen výpravné skupiny, jež obchoduje se sousední stanicí. V tunelu je však zastihne zvláštní nebezpečí v podobě nelidského zvuku vycházejícího z prasklého potrubí, který symbolizuje strážce prahu, s nímž se musí hrdina utkat, a který zároveň celou výpravu zcela ochromí a připraví o rozum. „Arťoma se zmocnila panika. Zřejmě jako jediný ve skupině neztratil rozum.“85 Pouze Arťomovi se podaří udržet chladnou hlavu, uniknout z dosahu tohoto zvuku a odvézt výpravu do bezpečí. Překonáním prahu a porážkou jeho strážce tak začíná jeho mise a hrdina pokračuje dál do hlubin metra, do tzv. země zkoušek.

85 GLUKHOVSKY, Dmitry. Metro 2033. 3. vyd. Praha: Euromedia Group, 2019, s. 83. 32

V ní se setkává s celou řadou překážek (ať už se jedná o nadpřirozené nástrahy podzem- ního metra či radioaktivního povrchu, nebo o úskalí plynoucí z absolutizovaných podob ideologií), jež všechny překonává bez výraznější újmy. To se ovšem nedá říci o jeho po- mocnících, kterých na své misi potkává bezpočet a z nichž většina při Arťomově ochraně či při snaze mu pomoci dokonce zemře. A právě jejich smrt přiměje Arťoma přemýšlet o smyslu celé mise a osudu. Díky tomu, že jej z každého problému vždy nějaký nečekaný pomocník zachrání, začíná skutečně věřit, že je vyvoleným, že nad ním drží ochranu ne- známá nadpřirozená síla a že svoji misi musí dokončit za každou cenu. Cílem mise by na základě Campbellova díla měla být porážka draka-tyrana, získání trofeje a s tím i spojená tzv. svatba hrdinovy duše s bohyní – královnou světa, případně smí- ření s otcem. Jak jsem ale již nastínila výše, různé prvky mise se mohou navzájem překrý- vat, či dokonce splývat. A to je právě případ Arťomovy porážky ďáblů. Arťom skutečně nalézá domnělý cíl své mise, a tedy rakety, jež dokáží vyhladit rasu ďáblů (získává tedy svoji trofej), skutečně poráží domnělého draka-tyrana (na sídlo ďáblů dopadnou jaderné rakety), ale před jejich porážkou vstupují ďáblové do Arťomovy mysli a ukazují mu opravdovou podstatu svých úmyslů, jež nikdy nebyly nepřátelské. Díky nim je schopen uzřít pravdu o lidské rase a způsobu jejího života. Díky nim dochází hrdina prozření, poznání, jež se obvykle v mytologické misi symbolizuje duchovním sňatkem s bohyní, ženou. Zároveň se v ten okamžik přestane ďáblů bát a smíří se s nimi, byť jen na chvíli. „Mohl ty dveře otevřít už tehdy a všechny jeho následující cesty by byly zbytečné. […] Otevřou se před ním nové, nekonečně široké obzory, nádherné a velkolepé. Srdce mu na- plnila radost a rozhodnost. […] Srdce tisíců ďáblů se zachvěla v radostném očekávání pl- ném naděje.“86 Když však v momentu jeho skutečného, hlubokého poznání dopadnou na sídlo ďáblů rakety, které na ně poslal právě Arťom, zasáhne ho vlna beznaděje a úzkosti, zhroutí se veškeré jeho morální hodnoty a představa o sobě samém coby vyvoleném. Arťom ovšem vyvoleným skutečně byl, skutečně mu bylo předurčeno ukončit dlouho- leté boje mezi ďábly a obyvateli metra. Stačilo pouze vpustit ďábly, již k němu promlouvali skrze vize a již ho zpovzdálí ochraňovali během jeho putování metrem, do své mysli o něco dříve a pomoci jim v komunikaci s lidmi. Namísto toho se však stal strůjcem jejich vyhla-

86 GLUKHOVSKY, Dmitry. Metro 2033. 3. vyd. Praha: Euromedia Group, 2019, s. 454. 33

zení. Na samém konci knihy se tedy zpětně odhaluje motiv nevyslyšeného volání dobro- družství, které (jak jsem již zmínila výše) vede v případě hrdiny k životu plnému zoufalství a utrpení. Ačkoli tedy v celém příběhu nalézáme řadu typických rysů mytologické mise, musíme si uvědomit, že mise představená v Metru 2033 znázorňuje pouze misi falešnou, neboť ta skutečná se měla od počátku ubírat zcela opačným směrem. Arťom měl vyslyšet volání ďáblů a otevřít jim svoji mysl, namísto toho jej přemohl strach z neznámého a nevědomky se tak rozhodl obklopit svůj život útrapami a smrtí. V celém příběhu žije pouze v iluzi svých morálních hodnot a ušlechtilých cílů. Jak tedy poznamenal Schwartz ve své práci zabývající se touto knihou: „Hrdina si uvědomuje, že ideje, za něž celou dobu bojoval, jsou pouhou iluzí.“87 Poslední část mytologického kruhu, kdy se navrací domů a je oslavován jako hrdina, nastiňuje až třetí díl trilogie, ovšem pro úplnost ji zařadím již nyní. Arťom se tedy plný deziluzí navrací zpět do středu světa, v němž jej okamžitě uvítají jako hrdinu. Není jim však schopen sdělit to, s čím bude muset sám žít do konce života – že neporazil nebezpečné nestvůry, ale zničil jediné spojence, kteří by jim dokázali pomoci přežít na povrchu. Oslava jeho činu a celé iluze tak jen umocňuje Arťomovo zoufalství a podtrhuje důsledky motivu nevyslyšeného volání, jež plně doznívají ve druhém dílu.

6.2 Iluze mise v Metru 2034 Ve druhém dílu se setkáváme s Arťomem jen okrajově v době, kdy se snaží vytěsnit skutečnost, že podlehl falešnému volání a následně i iluzi mise. Snaží se tento fakt odčinit tím, že se stane stalkerem a začne se vydávat na vojenské výpravy, odchází tedy ze středu světa, kde je neustále považován za hrdinu. Tato část děje, která však v knize není explicitně popsána, nýbrž jen vyplývá ze vzájem- ných souvislostí mezi jednotlivými díly, představuje motiv volání dobrodružství, byť zde není tak klíčový jako v prvním a následně i třetím dílu trilogie. Zároveň může být jeho náhlá touha stát se stalkerem vnímána jako určitá změna v hrdinově typickém chování, kdy volí pravděpodobně zcela jinou cestu, než kterou by se ubíral, kdyby nepodlehl iluzi mise. V této knize se nesetkáváme s motivy zázračného dětství, překročení magického prahu, boje s jeho strážcem či mytického a hlubokého poznání, případně smíření s otcem. Na

87 SCHWARTZ, Matthias. Utopia Going Underground: On Lukyanenko's and Glukhovsky's Literary Refigurati- ons of Postsocialist Belongings between Loyalty and Dissidence to the State. The Russian Review 75, 2016, č. 4, s. 603. 34

konci Arťoma nikdo neoslavuje jako hrdinu. Dalo by se tedy předpokládat, že se vůbec nejedná o skutečnou mytologickou misi ve smyslu, v jakém ji vnímá J. Campbell. Když ale vezmeme v úvahu, že příběh navazuje na události prvního dílu, jenž končí motivem nevyslyšeného volání, které obecně symbolizuje úpadek kvality života hlavního protagonisty, můžeme zde nalézt jisté charakteristické znaky mise. Takové mise, která předpokládá obeznámenost čtenáře s osudem hrdiny, a tedy i s podobou jeho dětství, motivem první iluze mise a nevyslyšeného volání. V tomto případě tedy není potřeba znovu čelit žádnému strážci prahu, neboť příběh přímo navazuje na jeho selhání v první falešné misi. Ta jím otřásla dokonce natolik, že přestal věřit nejen v sebe, v osud, ale ztratil i naději v lepší život. V tomto dílu se snaží pouze utéct od své vlastní minulosti, která jej ale po- stupně dohání. Jak už jsem tedy naznačila, samotný příběh začíná přímo in medias res, kdy se Arťom nachází v zemi zkoušek – v karanténě se stovkami nakažených, kteří se pomalu bouří. Zkoušky zde nejsou tak náročné jako v případě prvního a třetího dílu, jsou ale pro zdůraz- nění iluze mise stejně klíčové. Z velké části se jedná spíše o zkoušky psychické než fyzické, kdy například dostane od důstojníka za úkol dovolat se telefonem na nedalekou stanici a požádat ji o pomoc. Dlouhé hodiny, dny a týdny, kdy poslouchá tytéž zvuky vyzvánění bez známek odezvy či smysluplnosti stále dokola, jej pomalu začínají připravovat o zdravý rozum, byť se úkol jevil z počátku poměrně snadným. „Avšak minuty, které ten zvuk ukrajoval jako krajíčky veky, se vzájemně podobaly natolik, že si Arťom připadal jako v časové smyčce, z níž se nedostane, dokud to neskončí. Ve středověku používali takové mučení: Zločince svlékli donaha a umístili ho pod sud, ze kte- rého mu nepřetržitě kapala na hlavu voda. Výsledkem bylo to, že nebožák postupně přichá- zel o rozum. Tam, kde selhala napínací lavice, se prostá voda postarala o vynikající vý- sledky…“88 Další zkoušky nastávají při samotné vzpouře nakažených, kdy důstojník posledním zdravým vojákům velí všechny nakažené postřílet. Když však Arťom pozvedne samopal, spatří před sebou postavu ženy a znovu si vzpomene na své morální zásady a hodnoty, jež vyznával. Nakonec se ale zdráhavě utvrzuje v přesvědčení, že chrání metro před všemi na- kaženými a že nemá jinou možnost. Vnitřní konflikt tak odkládá stranou a začne nemocné střílet.

88 GLUKHOVSKY, Dmitry. Metro 2034: volné pokračování kultovního apokalyptického bestselleru. 2. vyd. Praha: Euromedia Group, 2015, s. 161. 35

„Arťom sklonil rozžhavenou pušku. V očích ho pálily slzy a pot. […] Třesou se ruce a kolena jen jemu?“89 I přes zcela zjevné tušení, že nedělá správnou věc, se nadále ubírá špatnou cestou, nadále činí špatná rozhodnutí a velice snadno podléhá celkové iluzi o zneškodnění nakažených jedinců. Záhy se však ke vzpouře nakažených přidávají i zdraví vojáci, neboť se jim přestalo líbit bezohledné zacházení s nemocnými. Přímo před ním je velící důstojník zasažen jedním z vojáků bajonetem do zad a Arťom musí podstoupit dilema, zda má proti značné přesile důstojníkovi pomoci nebo se má přidat na stranu většiny, nechat jej zemřít a propustit na- kažené. „Nikdo se neodvážil zasáhnout. I Arťom, kterého dělil snad jediný krok, stál jako opa- řený. […] Arťom tu pořád stál jako solný sloup a nechápavě zíral na důstojníka. Tomu se viditelně nechtělo umřít.“90 Znovu ovšem činí nesprávné, byť podle jeho mínění ušlechtilé, rozhodnutí a nakonec se důstojníka ujímá a táhne jej stranou bitevní vřavy. V tomto okamžiku na sebe postava důstojníka bere podobu zvěstovatele dobrodružství (tato postava se většinou nachází spíše na začátku příběhu, ale vzhledem k tomu, že mise začala in medias res, je tento způsob výkladu dle mého názoru přípustný), jenž mu přika- zuje vypořádat se s nakaženými jednou provždy a zachránit tak všechny obyvatele metra. Arťom úkol bez zdráhání přijímá, neboť je přesvědčen o tom, že jiný způsob záchrany neexistuje, nalezne cíl své mise v podobě náloží obklopujících potrubí kolem Tulské a celou stanici s nakaženými zatopí. Paralelně s příběhem mytologického hrdiny, jenž se vypořádává s následky nevyslyše- ného volání, se odehrává příběh jemu neznámých pomocníků – Homéra a Saši. Jsou to právě oni, kdo se po celou dobu snaží zachránit Tulskou zvenčí a kdo nakonec nalezne i lék na zdánlivě nevyléčitelnou nemoc. Kdyby tedy Arťom vytrval, neodtáhl důstojníka stranou a nevydal se odpálit nálože, mohl zjistit stejně jako celá stanice, že nikdo nemusí zemřít. Opět se tedy setkáváme pouze s iluzí mytologické mise, neboť kdyby nepřehodnotil své morální hodnoty a pevně se nepřesvědčil o tom, že zabíjet bezbranné nemocné muže i ženy je správné, protože tím chrání všechny ostatní obyvatele metra, nikdy by se takovou iluzí

89 GLUKHOVSKY, Dmitry. Metro 2034: volné pokračování kultovního apokalyptického bestselleru. 2. vyd. Praha: Euromedia Group, 2015, s. 260. 90 Tamtéž, s. 261–262. 36

nenechal zmást. Zároveň by nikdy neuposlechl falešného zvěstovatele, nikdy by nenašel cíl své falešné mise, tedy spínač na odpálení náloží, a všichni by tak mohli být zachráněni a vyléčeni.

6.3 Iluze mise v Metru 2035 V posledním dílu trilogie se již opět setkáváme s tradičním zobrazením mytologické mise. Arťom se znovu nachází ve svém středu světa, na stanici VDNCh, ačkoli se stále nevyrovnal se svými činy, k nimž jej vedlo neochvějné vnitřní přesvědčení o jejich správ- nosti a ušlechtilosti. Svého povolání stalkera se dávno vzdal a nyní uskutečňuje každodenní výpravy na povrch, na němž se snaží pomocí rádiového spojení najít nějaké lidské bytosti, které na povrchu po třetí světové válce přežily. Na začátku příběhu se tedy objevuje zcela tradiční motiv změny typického chování hrdiny, která je opět důsledkem nevyslyšeného volání z prvního dílu. Ukončuje svoji úspěš- nou kariéru a kvůli výpravám na povrch postupně přichází nejen o svoji ženu, ale i o pověst hrdiny, neboť si většina obyvatel stanice začíná myslet, že při vyhlazení ďáblů zešílel. Nikdo kromě něj nevěří, že by na povrchu mohl vůbec někdo přežít. Arťom však znovu začíná vzpomínat na onen osudný den, kdy stál na vrcholu televizní věže a kdy díky ďáb- lům konečně rozpoznal iluzi své mise. A je přesvědčen o tom, že než rakety dopadly na svůj cíl, zaslechl v éteru něco jiného než klasický šum rádií v metru. „Arťom jen jednou jedenkrát zaslechl mezi šuměním a hvízdáním éteru čísi vzdálený a slabý hlas – a okamžitě mu navždy utkvěl v paměti. I teď mu ten hlas zní v uších – stačí se jen zaposlouchat a slyší ho jako dávno vyschlé moře v mušli.“91 Právě tento stále se navracející neznámý hlas jej každý den žene znovu na povrch. Na- lézáme zde tedy motiv volání dobrodružství, které záhy doplňuje postava zvěstovatele dob- rodružství v podobě Homéra, jenž prošel celé metro, jen aby se s Arťomem setkal. Ačkoli se v tomto případě jedná o pohnutky čistě sobecké (chce o Arťomově prvním dobrodružství napsat knihu), ústí nakonec jeho příchod v začátek další iluzorní mytologické mise. Homér Arťomovi tvrdí, že zná jistého radistu, který se s přeživšími lidmi na povrchu skutečně spojil. Arťom se mu zpočátku zdráhá uvěřit, ale nakonec se rozhodne radistu vyhledat, aby si tuto informaci sám ověřil. Volání dobrodružství tedy vyslyší, ačkoli to zna- mená, že bez jediného slova opustí svoji ženu Aňu v domnění, že by jeho misi neschválila.

91 GLUKHOVSKY, Dmitry. Metro 2035: závěr kultovní apokalyptické trilogie. 2. vyd. Praha: Euromedia Group, 2019, s. 38. 37

Magický práh v podobě strážního stanoviště na okraji stanice překonávají bez jakých- koli problémů a strážci je bez otázek vpouštějí do země zkoušek. Z postavy Homéra se následně stává postava pomocníka a nedlouho po této proměně se Arťom setkává s dalším ze svých pomocníků, Ljochou. S jejich pomocí čelí absolutizova- ným podobám komunistické a fašistické ideologie, a když je od svých pomocníků násilím odtrhnut, několikrát uniká smrti jen o vlásek. Na své cestě znovu potkává svého bývalého spojence a pomocníka, stalkera Mělnika, který se od něj však odvrací a pomoci mu odmítá. Jedná se o první zradu pomocníka, již Arťom při své poslední misi zakusí. Ačkoli jeho strážní andělé, ďáblové, jej již dávno v průchodu metrem neochraňují, stále se čtenáři zdá, že nad ním bdí nadpřirozená ochrana. Ta může být způsobena další změnou v hrdinově chování, a to takovou, že se v nebezpečných situacích začíná obracet k bohu a žádá jej o pomoc. Putování za radistou ovšem končí hrdinovým dílčím neúspěchem, neboť radista umírá, a Arťom musí najít jiný způsob, jak informaci o přeživších, svoji trofej, získat. Přes všechny překážky a zkoušky, jež při své cestě podstupuje, se nakonec dostává až ke skutečnému cíli svého putování a získává tak trofej v podobě poznání, že svět třetí svě- tovou válkou zničen nebyl, ale že celá planeta přežila. Díky tomuto zjištění se konečně přenese přes svůj nezdar v první iluzorní misi a rozhodne se všechny obyvatele metra z podzemí zachránit. Předání trofeje lidem však hrdinovi ztěžuje postava ženy-svůdkyně v podobě Saši, jež přežila záplavu na Tulské a jež se během hrdinova putování objevuje hned několikrát. Její úloha v příběhu je prostá – svést hrdinu z jeho mise a překazit mu přinesení trofeje (tj. informaci o přeživších na povrchu a rušičkách) mezi obyvatele metra. Hrdina Sašu zprvu považuje za postavu bohyně – královny světa a nalézá u ní útočiště. Když ale zjistí její skutečnou podstatu a úmysly, je nucen ji opustit a pokračovat v dokončení své mise. Jak jsem již ale zmiňovala výše, hrdinův návrat s život proměňující trofejí se někdy jeví jako tou nejobtížnější částí. V tomto případě je nutné mít na paměti, že hrdina svoji trofej ukradl, nebyla mu předána v dobré vůli. Proto jej ve fázi návratu čekají další překážky a nesnáze, s nimiž se Arťom musí vyrovnat. Až zde také čelí mytologický hrdina postavě draka-tyrana, jehož musí porazit, aby na- plnil cíl své mise a trofej v podobě poznání předal všem obyvatelům metra. Drak-tyran představený v této misi Besolovem je ovšem nejmocnějším protivníkem, s jakým se Arťom dosud setkal. A poprvé se jedná o protivníka skutečného, nikoli iluzorního. I přesto se rozhodne spolu se svými pomocníky, již mu přislíbili plnou podporu, s Besolovem bojovat.

Ljocha se po dobu celé mise jeví jako nejoddanější pomocník, a to v takovém měřítku, že je po překonání jedné z mnoha zkoušek povýšen Arťomem na apoštola.92 Arťomovo rozhodnutí tak patrně odkazuje i k jeho vnitřnímu přesvědčení, že se on sám stává spasite- lem lidstva. Arťom vkládá do svého prvního apoštola veškerou naději, když společně vymyslí plán revoluce, která by svrhla Besolovovu vládu a odhalila všem lidem iluzi jejich života v metru. Naneštěstí je to však samotný Arťom, kdo nakonec odhaluje iluzi ve svém vlastním životě, když ho jeho apoštol zradí a přidá se na stranu nepřítele čistě kvůli pohodlnějšímu životu a dostatku jídla. „ ‚Tys mě… za žvanec? Nás? Všechny?!‘ ‚Co je to – nás?‘ naštval se Ljocha. ‚[…] Kromě tebe to nikdo nepotřebuje! Ty teď chcípneš, ale já si ještě užiju!‘ “93 Záhy poté se setkává se svým druhým pomocníkem Homérem, v jehož pomoc vkládá zbytky své naděje. Homér mu ale oznamuje, že v tento boj nevěří a že po jeho boku stát nebude. ‚To je očerňování skutečnosti, Arťome. Myslíš, že oni snad o tom nevědí? Vždyť v tom žijou. Chtějí na to zapomenout […]. Oni potřebují hrdinu. Prahnou po mýtu. […]‘ ‚A co jim chceš zvěstovat ty? Místo pravdy?!‘ ‚[…] No přece… legendu. O Arťomovi. […]‘ “94 I přes tato neočekávaná a zásadní zklamání se Arťom nehodlá vzdát, a rozhodne se Besolovovi čelit sám. Odmítá si totiž připustit skutečnost, že by všechny v metru zanechal a sám utekl na povrch do bezpečí. Věří, že možnost života na povrchu budou všichni oby- vatelé metra považovat za spásu stejně jako on. Vláda draka-tyrana nad myslí obyvatel metra je však tak silná a všeobjímající, že ani na chvíli nezakolísají v přesvědčení, že si Arťom vše vymyslel, že trofej poznání není sku- tečná a že je jejich místo právě v podzemí. Konfrontace iluze s realitou se tedy Arťomovi nezdařila. Rozhodne se tedy pokračovat metrem do svého středu světa, tak ještě nestihl dosáhnout Besolovovův vliv. Je přesvědčen, že jej lidé z VDNCh vyslechnou a budou jej následovat

92 GLUKHOVSKY, Dmitry. Metro 2035: závěr kultovní apokalyptické trilogie. 2. vyd. Praha: Euromedia Group, 2019, s. 262. 93 Tamtéž, s. 454. 94 Tamtéž, s. 457–458. 39

s projevy díků na povrch. I zde se ovšem setkává s nepochopením, pohoršením a podezí- ravostí. Lidé odmítají trofej, kterou hrdina přináší, a ten je nakonec nucen opustit nejen střed světa, ale i samotné metro, a přitom je Besolovem označován za zrádce a vyhnance. Před jeho odchodem však v příběhu vystupují ještě dva výrazné motivy mytologické cesty, jež musím uvést. Prvním z nich je již zmiňovaný motiv smíření s otcem, kdy Arťom Suchoje konečně přestává vnímat pouze jako svého otčíma a velitele stanice a připustí si, že jej opravdu potřebuje tak, jako syn potřebuje otce. Následuje klíčový motiv poznání, symbolizovaný tradičně hrdinovou svatbou s králov- nou světa. V tomto případě se však jedná o návrat k jeho ženě Aně, jež se rozhodne při Arťomovi stát a opustit metro s ním. Až zde si hrdina uvědomuje, že všechny pochyby o jeho ženě byly mylné a že nebýt jich, mohl s ní odejít již na samém začátku. Přiznává si, že celá jeho mise byla pouhou iluzí, neboť lidé se nikdy nechtěli probudit z „matrixu“, který si po válce vybudovali. Arťomova snaha o jejich záchranu tak byla od samého po- čátku odsouzena k nezdaru. Z příběhu tedy jednoznačně vyplývá, že se nejedná pouze o iluzorní představu života, v níž tkví moc draka-tyrana, který všechny obyvatele metra touto iluzí zaslepil. Nýbrž to po celou dobu byli právě samotní lidé, kteří se oslepili zcela sami a dobrovolně.95 Nikdy tedy nebylo v silách mytologického hrdiny zachránit obyvatele metra, již se sami rozhodli žít v „matrixu“.

95 SCHWARTZ, Matthias. Utopia Going Underground: On Lukyanenko's and Glukhovsky's Literary Refigurati- ons of Postsocialist Belongings between Loyalty and Dissidence to the State. The Russian Review 75, 2016, č. 4, s. 603. 40

7 Závěr Cílem mé práce bylo především prokázat, že se v jednotlivých dílech trilogie Metro slavného současného ruského spisovatele Dmitrije Gluchovského objevuje schéma myto- logické mise a na jejím konci zároveň dochází k její deziluzi. Nejprve jsem nastínila životní příběh Gluchovského, který se narodil 12. června roku 1979 v Moskvě, události, kterými se inspiroval při psaní trilogie a také společenské a po- litické pozadí, které do jisté míry ovlivnilo podobu jednotlivých dílů. K napsání knihy Me- tro 2033 jej přiměl jeho osobní zájem o historii a funkci moskevského metra jako takového, neboť ještě v dětství zjistil, že se jedná o největší protiatomový kryt na světě. Začal si tedy představovat, jak by svět vypadal po tom, co by jej zasáhly atomové bomby, a jak by lidé v metru asi žili. Následně vydal v roce 2009 druhý díl trilogie, Metro 2034, v jehož případě se spíše jedná o volné pokračování. Celou trilogii dokončil v roce 2015 románem Metro 2035, v němž propojuje postavy prvního a druhého dílu. V posledním dílu je také nejvíce patrný motiv iluze mise, neboť jej umocňuje odmítnutí hrdinovy trofeje obyvateli metra, kteří ne- chtějí opustit svůj pohodlný život pod vlivem „matrixu“. Dále je patrné, že Gluchovskij při svém výběru žánru antiutopie navazuje na její dlouhou literární historii, s jejíž pomocí bylo možné skrytě či zcela otevřeně kritizovat soudobou (či relativně nedávnou) politickou scénu. Zároveň se tak jejím prostřednictvím snažila řada autorů fantastické literatury nahlédnout skrze politický „matrix“ a odhalit čtenářům skutečnou politickou pravdu. Gluchovského dílo se však od tradičního antiutopického pojetí v mnohém liší. Ačkoli se v Metru objevuje řada kritických metafor odkazujících na soudobou politickou scénu, v kontextu posledního dílu se jeví všechny boje podzemních států, jež každý vyzdvihuje jiný názor či ideologii, za zcela bezvýznamné. Spíše než kritika státní moci či odhalování politických pravd, se v Metru objevuje me- taforický odkaz k samotné soudobé společnosti, která kritizuje současnou podobu politiky, potažmo státu či světa, ale sama se změnit nehodlá. Všichni obyvatelé metra během jed- notlivých dílů neustále vzpomínají na to, jak krásný byl život na povrchu, a představují si, jak skvělé by bylo se na něj opět vrátit. Když jim ale dá Arťom v posledním dílu možnost metro skutečně opustit, obrátí se všichni proti němu, neboť si v metru za ta léta vybudovali relativně pohodlné – a hlavně známé a bezpečné – místo k životu.

Autor trilogie se tak zabývá otázkou, zda by mohlo dojít k radikální změně společen- ských, případně politických poměrů, kdyby k tomu lidé dostali šanci. Dochází však k zá- věru, že lidé ke svému životu potřebují pocit bezpečí a jistoty, i kdyby byl pouze iluzorní. Stejně tak potřebují vidinu naděje, víru v lepší zítřky a nepředpokládají, že by se skutečná změna k lepšímu mohla odehrát „tady a teď“. Při zkoumání podoby mise v jednotlivých dílech trilogie jsem vycházela z práce Tisíc tváří hrdiny Josepha Campbella, který rozebírá v mýtech a legendách podobu mytologické mise a zároveň charakterizuje typického mytologického hrdinu. Jeho práci jsem si vybrala na základě charakteru celé trilogie, neboť jsem již během četby rozpoznala jisté typické znaky mytologické mise. Zásadním bodem v tomto ohledu pro mne byla promluva postavy Homéra, jenž tvrdí, že lidstvo od nepaměti pro své přežití potřebuje mýty a pohádky. Glu- chovskij to však viděl pravděpodobně jinak, když se rozhodl schéma mytologické mise, již Arťom podstupuje, rozbít její bezvýznamností a iluzorností. Abych prokázala, že se mytologická mise objevuje ve všech třech dílech tak, jak ji chápe Campbell, stanovila jsem klíčové momenty každé mise a určila na základě podrobné charakteristiky, že se v případě postavy Arťoma jedná o mytologického hrdinu. Zjistila jsem, že první a třetí díl zcela přesně kopíruje podobu mytologické mise jako takové, v prvním dílu se navíc objevuje motiv zázračného dětství. Následně se zde setká- váme se změnou v typickém chování hrdiny, s voláním dobrodružství, s postavou zvěsto- vatele dobrodružství, magickým prahem i jeho strážci. V zemi zkoušek se vždy objevují pomocníci a ochránci, kteří hrdinovi cestu usnadňují. V obou dílech hrdina nalézá cíl své mise a trofej. Setkává se s postavou bohyně, jež je zde znázorňována v různých podobách a smiřuje se s postavou otce. V prvním dílu se navrací do středu světa oslavován jako hrdina, avšak ve třetím dílu, kde svoji trofej ukradl jejím strážcům, je označen za zrádce a nakonec odsouzen k vyhnanství. Ve druhém dílu se nesetkáváme s tradičním zobrazením mytologické mise, neboť sa- motná mise začíná in medias res. Hrdina nepodstupuje žádnou výpravu, neboť se nachází v karanténě, ze které nemůže odejít, neboť by tím ohrozil obyvatele metra. Objevuje se tedy skrytý motiv smíření hrdiny se smrtí – čím déle totiž na stanici zůstane, tím větší je pravděpodobnost nákazy a smrti. Zároveň zde můžeme rozpoznat postavu zvěstovatele dobrodružství a motiv vyslyše- ného volání. V zemi zkoušek se hrdina ocitá během celého příběhu, takže tu nenalezneme motiv středu světa, magického prahu ani jeho strážce. Hrdina i přesto dosahuje svého cíle, získává trofej a koná čin, v nějž vkládá víru na záchranu metra.

Matthias Schwartz však ve své práci Utopia going underground tvrdí, že všechny ideály a cíle, v něž hrdina věřil, představují pouze iluzi. Jeho tvrzení mne inspirovalo natolik, že jsem se jej rozhodla prokázat, a následně se tak zaměřuji na skutečnost, že se v každém dílu objevuje pouze iluzorní podoba mytologické mise. K takové iluzi došlo především kvůli nevyslyšenému volání dobrodružství a následnému uposlechnutí volání falešného v Metru 2033. Hrdina měl na samém začátku vpustit ďábly do své mysli a pochopit jejich pravé úmysly, namísto toho se jim však bránil a podlehl mylnému přesvědčení, že předsta- vují pro jeho střed světa hrozbu, která musí být zničena. Od této doby se hrdina stále vzdaloval od skutečné, pravé mytologické mise, až nakonec zničil poslední šanci na návrat k ní. Prvotní nevyslyšené volání v Metru 2033 mělo za ná- sledek rozpad hrdinovy osobnosti a znamenalo pro něj v následujících dílech život plný strastí, problémů a krizí, které nedokázal správně vyřešit. První nevyslyšené volání tak v podstatě předurčilo jeho budoucí neúspěch v obou následujících misích a právě kvůli němu se z původně skutečných misí staly pouhé iluze. V Metru 2034 dochází k prohlédnutí iluze pouze u čtenářů, neboť ti zjistí, že nemocní, jež Arťom zabil, mohli být vyléčeni, stačilo pouze neuposlechnout falešného zvěstovatele v podobě důstojníka. Neboť se ale Arťom stále ještě vyrovnává s následky prvotního ne- vyslyšeného volání, je podle schématu mýtu jasné, že činí nesprávná rozhodnutí. Naopak v posledním dílu, Metru 2035, již tyto následky nejsou tak závažné, pouze hrdinovi umožňují vydat se na další, byť iluzorní, misi. Zde vrcholí podstata iluze mise v oka- mžiku, kdy celé metro odmítá opustit podzemí a vydat se na povrch. Arťom si až zde uvědomuje, že po celou dobu bojoval za lidi, kteří o to vůbec nestáli. Když vyhladil ďábly, obviňoval sám sebe z toho, že všechny odsoudil k životu v podzemí. Nakonec se rozhodl dokázat, že musel na povrchu přežít i někdo jiný. Nikdo mu však ne- pomohl a všichni jej považovali za blázna. I přesto našel důkaz o tom, že celý svět na povrchu přežil a že se mohou vrátit. Lidé však své stanovisko nezměnili a odmítli uvěřit tomu, že to všechno podstoupil jen z dobré vůle. Rozhodli se zůstat v metru, kde pociťovali bezpečí a jistotu. Mytologický hrdina dokáže překonat řadu překážek a zkoušek, přemůže nebezpečné ne- přátele, zvládne porazit draka-tyrana a přiklonit si na svou stranu bohy. Když se však setká s lidmi, kteří se sami dobrovolně zaslepili „matrixem“ a nechtějí tento iluzorní svět opustit, nezbývá mu nic jiného, než se svojí život proměňující trofejí odejít sám.

8 Резюме В настоящей дипломной работе исследуется мотив иллюзии мифологической миссии в трилогии «Метро 2033», «Метро 2034» и «Метро 2035» известного совре- менного русского писателя Дмитрия Глуховского. Дмитрий Глуховский родился 12-ого июня 1979 года в Москве. Из-за своих длин- ных поездок в школу производил уже в раннем детстве в московском метро много времени. Здесь также появилась мысль написать постапокалиптический роман, в ко- тором после ядерной войны пережили только жители Москвы, спрятающиеся в мос- ковском метро. Глуховский жил несколько лет за границей, где учился и даже работал, обычно как журналист, из-за того владеет пяти языками. За границей начал писать свой пер- вый роман, «Метро 2033», который был издан в 2005 году. Роман «Метро 2034», который в многом отличается от первого тома, был издан в 2009 году. Третий, и по- следний, том трилогии был издан даже в 2015 году. Глуховский часто и откровенно критикует современную русскую политику и его критика проявляется и в этой трилогии, когда показывает жизнь в метро как иллю- зию, как «матрицу» – это понятие употребил Шварц в контексте русской политики и трилогии «Метро». Трилогия написана в жанре антиутопии, которая имеет не только в России бога- тую историю. Целью этого жанра является прежде всего предупреждение перед уто- пическими идеологиями. С такой формой предупреждения можно встретиться как в «Метро 2033», так в «Метро 2035», когда автор умышленно показывает абсолюти- зированные образы не только политических, а даже религиозных идеологий. С людьми под их влиянием должен главный герой Артем постоянно бороться, чтобы мог достичь своей цели и спасти жизнь жителей метро. Пока советская сайенс-фикшн показывала такие проблемы только аллегорически и ставила действие книг в космос, постсоветская антиутопия напротив тому предъ- являет критику эксплицитно. Но трилогия «Метро» в многом от таких тенденций отличается. Правда, критика русской политики и даже разных видов идеологий там есть. Но в контексте послед- него тома являются все эти взгляды и споры бессмысленными, потому что все метро управляет один человек, который знает, что все (жизнь в метро, идеологии, битвы и споры) только игра, иллюзия и жизнь в «матрице». Все это еще увеличивается, когда

даст Артем всем возможность из этой «матрицы» уйти, а они не хотят. В этом мо- менте проявляется критическая метафора не политики, а человека самого. Исследование образа миссии исходит из работы Кэмпбелла, которая посвящена образу мифологической миссии и характеристике мифологического героя в мифах и легендах. Его работа была избрана из-за общего характера трилогии, в которой уже на первой взгляд можно найти количество различных мотивов такой миссии. Применение мыслей Кэмпбелла на современное русское литературное творчество инспирировано Фостером, который прилагает образ рыцарского эпоса также на со- временную литературу и говорит, что каждое путешествие может символизировать путешествие рыцаря. Но эта работа придумывает мысль, что каждое такое путеше- ствие может символизировать мифологическую миссию. Глуховский напротив тому пародирует эту миссию, когда мифологический герой трилогии в конце каждого тома осознает, что все его идеалы и целая его миссия – только иллюзия. По мыслям Кэмпбелла основная схема миссии должна сохранять мотивы чудес- ного детства героя-сироты, призыва на миссию, переход магической границы и от- ход из страны героя в незнакомую страну проверок, где герой показывает свою спо- собность достичь цели миссии и где должен бороться со своим главным противни- ком и победить его. В стране проверок каждому герою помогают как персонажи- помощники, так неизвестная, даже неземная сила. По победе главного противника мифологический герой достигает своей цели и получает трофей имеющий возможность улучшить жизнь жителей страны героя. Встречается с персонажей богини, символизирующей познание и понимание сути дела. Герой после такой встречи возвращается в свою страну с познанием и трофеем и его победа часто празднуется его женитьбой на мудрой и красивой девушке. Такую схему мифологической миссии можно найти в первом и третьем томах. Во втором томе начинается миссия прямо in medias res, герой Артем уже находится в стране проверок. Призыв на миссию приходит даже дополнительно, герой никуда не путешествует и в течение довольно краткого срока достигает своей цели. И во всех трех томах верить в благородность своей миссии и в то, что своими поступками спасает жизнь жителям метро. Но это не так простое дело, потому что в конце каждой миссии появляется и ее разочарование. Иллюзия миссии в «Метро 2033» заключается в том, что главные противники, о которых Артем думал, что хотят перебить всех в метро, и которых

уничтожил, в действительности всегда хотели только помочь, подружиться и пере- дать им знания о способности жизни на верху на Земле. Уничтожил их беспричинно и было бы лучше, не ушел ли бы никогда в никакую миссию. Об этой ошибке никто из метро не знает – все эту «победу» отмечают и герой женится на красивой девушке Ане. В «Метро 2034» герой старается забыть про свой ужасный поступок и из-за того окажется на другом конце метро, далеко от своей жены и в карантине, из которого ради заразной и неизлечимой болезни невозможно уйти. Безнадежно больные паци- енты восстанут против солдатам и хотят сбежать в метро. Это бы значило гибель всех его жителей. Артем поэтому затопит целый карантин раньше, чем больные сол- дат победят. Даже после своего поступка узнает, что эта болезнь шла вылечить. Опять уверил не в миссию, а только в ее иллюзию. В «Метро 2035» приходит мотив иллюзии миссии постепенно после того, когда герой получит трофей и из-за нее узнает, что весь мир после ядерной войны пережил и больше не надо жить в метро. Артем всем показывает возможность уйти из метро и начать опять жить на свежем воздухе, но никто не хочет, никто ему не верит. Мифологический герой сумеет победить какого-нибудь противника, но если люди, за которые борется, его помощью пренебрегают и решают вместо того жить в «матрице», герой не имеет никакого шанса изменить их мнение. Эта дипломная работа разобрала иллюзию мифологической миссии в трилогии «Метро» и также показала, что в последнем томе символизирует критику человека и его неохоты покинуть жизнь в «матрице».

9 Seznam použité literatury a zdrojů 9.1 Primární literatura

GLUKHOVSKY, Dmitry. Metro 2033. 3. vyd. Praha: Euromedia Group, 2019.

GLUKHOVSKY, Dmitry. Metro 2034: volné pokračování kultovního apokalyptického bestselleru. 2. vyd. Praha: Euromedia Group, 2015.

GLUKHOVSKY, Dmitry. Metro 2035: závěr kultovní apokalyptické trilogie. 2. vyd. Praha: Euromedia Group, 2019.

9.2 Sekundární literatura a internetové zdroje

Autor ruského sci-fi Metro 2033: V normální společnosti by Noční vlci byli v opozici [online]. 2016. Dostupné z: https://art.ihned.cz/knihy/c1-65291840-dmitrij-gluchovskij-metro-2033-svet-knihy.

BERSHTEIN, Evgenii a Jesse HADDEN. The Sorokin Affair Five Years Later On Cultural Policy in Today’s Russia [online]. 2007. Dostupné z: https://artmargins.com/the-sorokin- affair-five-years-later-on-cultural-policy-in-todays-russia/#ftn_artnotes1_4.

BORENSTEIN, Eliot. Dystopias and catastrophe tales after Chernobyl. In: DOBRENKO, Evgeny, LIPOVETSKY, Mark (eds): Russian Literature since 1991. Cambridge: Ca- mbridge University Press, 2015.

CAMPBELL, Joseph. Tisíc tváří hrdiny: Archetyp hrdiny v proměnách věků. Praha: Portál, 2000.

ĖTKIND, Aleksandr. Warped Mourning: Stories of the Undead in the Land of the Unbu- ried. Stanford: Stanford University Press, 2013.

GROMINOVÁ, Andrea. Rusko očami populárneho sci-fi autora [online] 2017. Dostupné z: https://www.litcentrum.sk/recenzia/rusko-ocami-popularneho-sci-fi-autora?fbclid=Iw- AR1PtwB8eFP4_mylIwbPBNoWOnaNLK94H3yeJ_7n94zz5OezFcFmJFdioIM.

GUXENS, Adria. Dmitry Glukhovsky: “I want to spread my books like a virus” [online]. 2015. Dostupné z: http://www.adriasnews.com/2015/05/dmitry-glukhovsky-interview.- html?fbclid=-IwAR3ucRR6OkwGY_nm7aEVe2byLUCAgNt-i5Ez7BWhuejjJMkeE- fxC5oyHrtg.

HANUŠOVÁ, Soňa. Soumrak: Kniha o konci světa, u které si budete přát, aby nastal. [online] 2017. Dostupné z: https://kulturio.cz/recenze-dmitry-glukhovsky-soumrak/.

Knižní novinka: Dlouho očekávaný poslední díl kultovní apokalyptické trilogie Metro 2035 vychází v češtině! [online]. 2016. Dostupné z: http://www.kultura21.cz/literatura/14333- knizni-klub-dmitry-glukhovsky-metro-2035.

MILON, Josef. Okrajovost ruského antiutopického románu. Monopol Jevgenije Zamja- tina? Slavica Litteraria 14, 2011, č. 2.

PAVLOVA, Olga. Literární dystopie a pokusy o její vymezení ve světovém a českém kontextu. Slovo a Smysl 15, 2018, č. 30.

PIOTROWSKA, Anna. Interview with Dmitry Glukhovsky (Part I.) [online]. 2011. Do- stupné z: https://www.kawerna.pl/biblioteka/english-corner/interview-with-dmitry-glukhovsky-part-i/?fbclid=IwAR2pZyvdHabBfAD0zewYI3rC-T1jWvEaWfqjcEnGi03bN- iMCIdA_2Sqv34.

POSPÍŠIL, Ivo. Kapitoly z ruské klasické literatury: Nástin vývoje, klíčové problémy a diskuze. Brno: Masarykova univerzita, 2014.

RICHARDSON, Paul. Underground novelist. Russian Life 15, 2008, č. 11.

SCHWARTZ, Matthias. Utopia Going Underground: On Lukyanenko's and Glukhovsky's Literary Refigurations of Postsocialist Belongings between Loyalty and Dissidence to the State. The Russian Review 75, 2016, č. 4.

ŠVANKMAJER, Milan et al. Dějiny Ruska. 4. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004.

Дмитрий Глуховский – российский писатель и журналист [online]. Dostupné z: http://www.glukhovsky.ru/.

Дмитрий Глуховский: «У вас хорошее метро, жалко, что неглубокое!» [online]. Do- stupné z: https://www.nsk.kp.ru/daily/24312/506020/.

Книжную премию Рунета получил роман Глуховского «Метро 2035» [online]. 2015. Dostupné z: https://www.gazeta.ru/culture/news/2015/11/19/n_7907399.shtml?updated.

ЛИПОВЕЦКИЙ, Марк a Александр ЭТКИНД. Возвращение тритона: Советская катастрофа и постсоветский роман. НЛО 94, 2008, č. 6.

Шесть лет и один «Текст». История романа Дмитрия Глуховского [online]. 2017. Dostupné z: https://nsn.fm/culture/culture-shest-let-i-odin-tekst-istoriya-romana-dmitriya- glukhovskogo?fbclid=IwAR2y0nEcqxCBcPEg-IgU_hfoboUAnB4NkqDi6aUiSB- wnwt1o4VP_vgMuDHY.