2

výzkum a vývoj Prameny Amazonky Výzkumem pramenů Amazonky se autor zabývá od roku 1990, kdy působil jako vysokoškolský učitel na dvou peruánských univerzitách − Universidad Nacional Mayor de San Marcos v Limě a Universidad Nacional San Antonio Abad ve městě Cusco. Během svého působení se seznámil s významným peruánským geografem prof. dr. Carlosem Peñaherrerou, který pomáhal se shromažďováním materiálů z před- chozích výprav, které ve 20. století hledaly prameny Amazonky. Po jejich pečlivé analýze připravil Bohumír Janský první expedici do v roce 1995, během níž navštívil se skupinou studentů poprvé provincii Cailloma v horské oblasti jižních Peruánských And. Teprve po dal- ších čtyřech letech proběhla expedice Hatun Mayu 1999, při níž byla pomocí geodetických metod změřena řeka a označena za hlavní pramen Amazonky. Vzhledem k pochybnostem, které se tehdy objevily v zahraničním tisku, byla zorganizována česko-peruánská expedice Hatun Mayu 2000, při níž byly změřeny délky a plochy povodí dalších tří horských řek v pramenné oblasti Amazonky. Na základě výsledků obou předchozích expedic bylo konstatováno, že Amazonka nemá jediný pramen, ale že se jedná o pramennou oblast na severním úpatí pohoří Cordillera de Chila, kde pramení čtyři horské řeky – Carhuasanta, Apacheta, Ccaccansa a Sillanque, které po soutoku vytvářejí řeku Lloquetu. Silným motivem našeho zájmu o výzkum pramenů Amazonky byla též skutečnost, že auto- rem jedné z prvních map tohoto veletoku byl jezuita českého původu Samuel Fritz, rodák z Trutnova a absolvent Filozofické fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Hatun Mayu 1999 z mnoha zemí světa. Od 30. let 20. století se Na konci července letošního roku uplynu- pramen Amazonky celkem desetkrát „pře- lo již patnáct let od mého návratu z první stěhoval“ a všichni objevitelé byli přesvěd- vědecké expedice k pramenům Amazon- čeni, že právě oni nalezli nejvzdálenější ky, nazvané Hatun Mayu 99. Byla to tehdy místo, z něhož odtéká voda do Atlantského komorní akce s nejistým výsledkem, o níž oceánu. Za hlavní pramen Amazonky jsme jsme příliš nemluvili ani mezi našimi kole- tehdy označili řeku Carhuasantu s jejími gy na fakultě. Zúčastnilo se jí sedm mužů dvěma zdrojnicemi. Levá vytéká z ledovco- a jedna žena. Kromě dvou hlavních protago- vého jezera Laguna Bohemia (námi navr- nistů, autora této statě a kameramana Vladi- žený název byl v r. 2008 přijat peruánskou míra Šimka, to byl pedolog z Přírodovědec- Akademií věd) a pravou je tzv. skalní pra- Levý pramen Carhuasanty vytéká z jezera, které ké fakulty UK Luděk Šefrna, absolventka men, který jsme v roce 1999 objevili a po- je dnes v Peru oficiálně označováno jako Laguna stejné fakulty geografka Kamila Broulová, prvé změřili jeho vydatnost. Bohemia. chirurg nemocnice v Děčíně Ivan Náhlík Zpráva o tomto výsledku se okamžitě sítě, měření délek toků, monitoring jejich a pražský podnikatel Petr Skala. Do týmu objevila v peruánských sdělovacích pro- průtoků, vymezení rozvodnic. Z fakulty mě jsme dokonce zařadili i dva studenty Vyš- středcích a přes místní tiskovou agenturu se nakonec doprovázejí čtyři zkušení kolegové ší odborné školy lesnické z Písku, Lukáše dostala i do světa. V Praze jsme byli při ná- z katedry. Po roce se do Peru znovu vydá- Januru a Jakuba Hromadu. Všichni cesto- vratu kontaktováni našimi novináři a media- vá uzdravený Luděk Šefrna, klimatolog Jiří vali s podmínkou, že se budou podílet na lizace „pramenů Amazonky“ pokračova- Kastner, mladý geomorfolog Zbyněk En- nákladech výpravy. Expedici tehdy nebylo la i přesto, že jsme téma nepovažovali za gel a mou pravou rukou pro hydrografické možno financovat z prostředků fakultních uzavřené a ve výzkumu jsme chtěli pokra- a hydrologické práce je tehdejší doktorand ani grantových. čovat. Dění kolem pramenů však urychlil Julek Česák. Do Peru cestuje i můj někdejší Přes nedostatek financí, příliš krátkou článek v italských novinách Corriere de la spolužák z fakulty Vláďa Vybíral, který pů- aklimatizaci a onemocnění dvou členů vý- Sera, v němž polský novinář Jacek Palkie- sobí jako učitel zeměpisu na Obchodní aka- pravy se skupina nadšenců vracela domů wicz po třech letech, které uplynuly od jeho demii v Jindřichově Hradci. Asi deset dnů s vynikajícím výsledkem. Během dvou expedice, znovu prosazoval řeku Apachetu před námi odlétla do Limy skupina kame- týdnů jsme překonali vše, co před námi po- jako jediný výlučný pramen Amazonky. ramana Vladimíra Šimka s geografkou Ka- stupně zveřejnilo deset expedičních týmů „Naší jedinou možnou odpovědí musí být milou Broulovou a třemi dalšími účastníky, další expedice do Peru, která vyvrátí jaké- podnikatelem Petrem Skalou, olomouckým koliv pochybnosti,“ řekli jsme si s kolegou geodetem Vladanem Svěntým a studentem Luďkem Šefrnou a v tu chvíli jsme byli pře- geografie Jiřím Jelínkem. svědčeni, že si výsledky našeho výzkumu Kromě pramenů Amazonky se však úze- nemůžeme nechat vzít a naopak je musíme mí Peru dotýkalo ještě jedno téma, které ještě rozšířit. bylo nutno zpracovat. Po návratu z přednáš- kového pobytu v roce 1990 jsem vyhledal Hatun Mayu 2000 knihu profesora Josefa Kunského Čeští ces- A tak se po roce vše opakuje. Horečné shá- tovatelé a po létech jsem si znovu přečetl nění financí, letenek, příprava přístrojové- kapitolu o jezuitech českého původu, kteří ho vybavení, časté návštěvy peruánského se vydali na strastiplnou pouť do Amazonie velvyslanectví v Praze, výměny e-mailů a strávili tu zbytek života. Už jenom prostý s profesorem Peñaherrerou. Expedice Hatun fakt, že trutnovský rodák Samuel Fritz vy- Mayu 2000 dostává v průběhu jarních měsí- slovil v roce 1693 první teorii o pramenech ců jasnější obrysy. Velmi důležitým fakto- Amazonky v horském jezeře Lauricocha, rem se stal zájem rektorátu Univerzity Kar- byl dostatečným motivem pro naše násled- lovy. Díky příslibu finanční podpory mohu né aktivity. Tomuto velikánovi mezi našimi nyní vytvořit vědecký tým, který pokryje cestovateli nebyla v české literatuře věno- celou odbornou problematiku od geologie vána dostatečná pozornost, a i když se za- Objev skalního pramene Carhuasanty při expe- a geomorfologie přes analýzu půd až po choval jeho amazonský deník, nebyly u nás dici v roce 1999. Ze všech prozkoumaných pra- meteorologická měření. V centru pozornosti dosud k dispozici ani originály jeho map, menů má největší vydatnost. však zůstává hydrografie – zmapování říční ani dokumentace míst, v nichž pobýval

Geografické rozhledy 1/14–15 3 výzkum a vývoj

Pamětní deska na břehu jezera Lauricocha, které páter Samuel Fritz při Detail kartuše mapy otce Samuela Fritze z roku 1691. Tvář v horní části, návratu od místokrále z Limy v roce 1693 označil jako pramen Amazonky. zasazená do ozdobného ornamentu, by mohla patřit autorovi mapy, jak se domnívá kameraman Vladimír Šimek, který má velkou zásluhu na objevení mapy v Paříži. nebo kde skončil svoji životní pouť. Bylo březích Amazonky a do tisku připravili kni- Jiřího Burgra a dvou Slezanů do Amazonie, zapotřebí odjet do deštných lesů Amazonie, hu o Samuelu Fritzovi (Šimková-Broulová, která započala 4. října 1683. Vydali se nej- navštívit Marañon, plavit se po řece Hualla- Šimek 2002). prve přes italský Janov, španělskou Sevillu ga... Také návštěva někdejší jezuitské koleje a Cádiz napříč Atlantikem na ostrov Marti- v ekvádorském Quitu mohla přinést řadu Samuel Fritz a jeho mapa nik a do kolumbijského přístavu Cartagena, nových poznatků. Velkým počinem jezuitského řádu bylo za- poté přes deštný les na řeku Magdalenu a na Naštěstí se našli dva nadšenci, kteří se kládání zámořských misií, středisek pro ší- kánoích proti jejímu proudu do Monpox tohoto úkolu velmi dobře zhostili. Kami- ření křesťanské víry a způsobu života podle a Hondy. Dále s mezky a mulami k jejím la Broulová a Vladimír Šimek strávili tři hesla „k větší boží slávě“. Z české provin- pramenům a přes průsmyk Guanacas do měsíce v těžkých podmínkách Amazonie cie odešlo mezi léty 1684 až 1755 asi 160 Popayánu. Následovalo strastiplné putování a kráčeli trpělivě po Fritzových stopách až českých jezuitských misionářů převážně do po bahnitých cestách k jihu přes Pasto a San do ekvádorského Quita a při hledání jeho Číny, na Filipíny a do Latinské Ameriky. Ne- Miguel do dnešního ekvádorského Quita. rukopisné mapy i do Paříže. Shromáždili lze v několika větách popsat úžasnou život- Ani tam, v jezuitské koleji, však jejich cesta originální materiál pro film Stopy Čechů na ní pouť Samuela Fritze, Václava Richtera, neskončila. Po splutí divokých řek Bobo-

Původní Fritzova rukopisná mapa, kterou dokončil v roce 1691. Zatímco horní tok Marañonu je zachycen velmi přesně a podrobně, na dolním toku řeku poněkud prodloužil. Přesto se jedná o vynikající dílo, nejlepší té doby. Mapu nalezl v archivu jezuitské koleje v Quitu známý francouzský přírodovědec Charles Marie La Condamine a v prosinci roku 1752 ji slavnostně uložil do Královské knihovny v Paříži. Originální mapa je 126 cm dlouhá a 46 cm široká. Měřítko cca 1:4 000 000. Kopie originálu mapy V. Šimek. Všechna foto: archiv B. Janský

Geografické rozhledy 1/14–15 4

výzkum a vývoj

Západní Kordillery Peruánských And. se Walter Bonatti opět vrátil k názoru M. Pe- Zřejmě prvním člověkem, který se zmi- rrina a za pramenný úsek Amazonky označil ňuje o řece Apurímac jako pramenném toku Río Huarajo pramenící na úpatí Cerro Hu- Amazonky, byl peruánský důstojník Santos agra. Při přípravě filmu o Amazonce navští- García. Již v roce 1935 označil za pramen vil v roce 1982 sledovanou oblast na jihu největšího světového veletoku jezero Laguna Peru též Jean Michel Cousteau, syn slav- Vilafro, které se nachází v Caillomské pánvi ného francouzského oceánografa, přičemž na úpatí pohoří Cordillera Chila na jihu Peru. převzal teorii o lokalizaci pramenů, kterou Jeho tvrzení nebylo však podloženo měřením 11 let před ním prezentoval McIntyre. na podrobných topografických mapách, které V roce 1996 se uskutečnila do té doby v té době ještě nebyly k dispozici. největší expedice k pramenům Amazonky. V 50. letech se začaly objevovat údaje Pod vedením polského novináře Jacka Pal- o tom, že druhá zdrojnice Amazonky – Uca- kiewicze se výpravy zúčastnili dva Rusové yali − je výrazně delší než Marañon. Oproti (glaciolog S. Ušnurcev a geografka R. Chaj- dřívější době, kdy délky toků byly určo- rutdinova), čtyři Peruánci (geograf Z. N. vány z map v měřítkách 1 : 2 500 000 či Goicochea, hydrografové G. Faura a R. Ro- 1 : 1 000 000, se tehdy začaly zhotovovat ma- jas a horolezec J. Velasco) a italský dobro- -py větších měřítek, tzn. zpravidla 1 : 200 000 druh R. Grego. Expedice stanovila za nový či 1 : 100 000. Tak mohly být zachyceny pramenný úsek řeky Apurímac tok Río Apa- všechny výrazné říční zákruty a naměřené cheta, která pramení na úpatí vrcholu Ne- S rektorem Univerzity Karlovy v Praze prof. délky toků se začaly prodlužovat. vado Quehuisha v pohoří Cordillera Chila. MUDr. Václavem Hamplem u hlavního pramene V roce 1953 potvrdil francouzský vý- Následovaly dvě naše expedice − Hatun Amazonky v roce 2011. zkumník Michel Perin domněnku peruán- Mayu 1999 a Hatun Mayu 2000. Při té první nanza a Pastaza se ocitli v lůně pralesa na ského plukovníka Gerarda Diánderase, který jsme jako hlavní pramen Amazonky ozna- Marañonu a po něm dopluli až k ústí Hual- prohlásil, že nejdelší zdrojnicí řeky Ucayali čili řeku Carhuasantu. Při následné česko- lagy do misijní stanice La Laguna. Cesta je Río Apurímac, pramenící na úpatí vrcholu -peruánské expedici v roce 2000 jsme tento z Čech tak trvala více než dva roky. Huagra v pohoří Cordillera de Chila v jižním údaj upřesnili a mluvíme o pramenné oblas- Václav Richter založil v dalších letech Peru, severozápadně od vesnice Cailloma. ti řeky Lloquety se čtyřmi zdrojnicemi. devět misií na řece Ucayali, nakreslil mapu Tento údaj přijímali geografové více než 15 Po skončení našich terénních prací jejího povodí a napsal o něm zeměpisnou let a po léta se objevoval i v našich učebni- v červenci roku 2000 jsme se v údolí řeky studii. V roce 1696 však byl zabit domo- cích geografie. Do publikace Hydrologie Lloquety setkali s dvěma protagonisty ex- rodými Cunivy. Samuel Fritz přežil svého pevnin ho uvedl i Rostislav Netopil (1972). pedice Society, která přítele téměř o 30 let. Působil mezi Omagui, V roce 1968 označili manželé Schreide- měla lokalizovat hlavní pramen Amazonky. Yurimagui a postupně se dostal na střední rovi za pramennou oblast řeky Apurímac Nejprve jsme si vyslechli, jaké nepříjemné tok Amazonky k ostrovním skupinám Iba- opět jezero Laguna Vilafro, které napájí překvapení zažili Američané již na letiš- nonů a Aizuarů žijícím poblíž soutoku s Rio řeku Río Santiago. ti v Limě, kde si přečetli novinové články Negro. Při cestě za místokrálem do Limy se Rok poté tvrdil anglický žurnalista Ni- o aktuálním novém objevu pramenů, který v roce 1693 dostal na břeh horského jezera cholas Asheshov, který navštívil oblast učinila česko-peruánská expedice Hatun Lauricocha, z něhož vytéká Marañon, a toto vrcholu Cerro Minaspata (asi 30 km jiho- Mayu 2000. Pak následovaly dotazy na naše místo označil za pramen Amazonky. V roce západně od osady Cailloma) spolu s dobro- přístrojové vybavení − nepředpokládali, že 1689 ho proud Amazonky unášel až do měs- druhem Johnem Ridgwayem, že pramenný pracujeme s laserovými dálkoměry, přístro- ta Pará (dnešní brazilské město Belém), kde úsek Río Apurímac se nachází právě zde. chtěl nalézt lékařskou pomoc. Po vyléčení Ve stejném roce vydal v Limě význam- ho však guvernér města nařkl ze špionáže ný peruánský geograf Carlos Peñaherrera pro Španěly a dlouhých 19 měsíců strávil monografii s názvem Geografía general del jako vězeň v portugalské jezuitské koleji. Perú. Zde uváděná data se opírají o výsled- Fritz byl tedy prvním Evropanem, který ky výzkumu, který prováděl Národní geo- splul celý veletok Amazonky od pramenů až grafický institut v Limě. Za počátek řeky po její ústí. Na svých plavbách vždy pečlivě Río Apurímac je označena Quebrada Carhu- zaznamenával linii břehů, lokalizoval příto- asanta na severním úpatí hory Nevado Mis- ky, misionářské osady, vojenské pevnosti, mi, přičemž pramen je přesně lokalizován indiánské kmeny a doplňoval další informa- pomocí zeměpisných souřadnic. ce podle svědectví domorodců. S pomocí V roce 1971 se do oblasti Cordillera de astrolábu a několika dalších jednoduchých Chila uskutečnila expedice pod záštitou pomůcek vytvořil mimořádnou mapu Ama- amerického časopisu National Geographic zonky, k níž připojil i povodí Ucayali v po- a Mezinárodní geodetické služby (Interna- době, jak ho zakreslil Václav Richter. tional Geodetical Service). Vedl ji fotograf Loren McIntyre, kterého dále doprovázeli Historie hledání pramenů Amazonky alpinista Richard Brandshaw a geograf Víc- Až do 50. let 20. století byl za pramenný tor Tupa. Cílem expedice bylo ověření do- úsek Amazonky považován Marañon. Té- mněnky amerických kartografů, podle níž měř 250 let po zveřejnění mapy českého je- je nejdelší zdrojnicí Amazonky tok Río Car- zuity Samuela Fritze v roce 1707 platila to- huasanta. Po návratu McIntyre oznámil, že Měření průtoku řeky Lloquety (1999). Ve výšce tiž stále jeho lokalizace pramenů Amazonky nejvzdálenější pramen tryská z malého je- kolem 4680 m n. m. řeky v noci promrzají až na v ledovcovém jezeře Lauricocha, v pohoří zera na úpatí vrcholu Nevado Choquecorao. dno a přes den se voda prohřívá maximálně na Cordillera de Huayhuash, které je součástí Následovaly další výpravy. V roce 1978 2 až 3 ºC.

Geografické rozhledy 1/14–15 5 výzkum a vývoj

ji GPS či moderními hydrometrickými vr- Vývoj lokalizace pramenů Amazonky tulemi od renomovaných firem. Nabídnutá Autor Rok Pramen spolupráce byla však jen zdvořilou součástí S. J. Santos García 1935 Laguna Vilafro našeho rozloučení. Američtí geografové se Michel Perrin 1953 Cerro Huagra pak připomněli ještě jednou po půl roce, Gerardo Diánderas 1953 Cerro Huagra – Río Monigote kdy na tiskové konferenci v New Yorku Helen a Frank Schreider 1968 Laguna Vilafro vyhlásili, že v létě objevili hlavní pramen Nicholas Asheshov 1969 Nevado Minaspata Amazonky, přičemž o naší expedici nepadlo Carlos Peñaherrera del Águila 1969 Nevado – Carhuasanta ani slovo…Dalších deset let pak k žádným Loren Mc Intyre 1971 Nevado Choquecorao kontaktům mezi námi nedošlo. Až na konfe- Walter Bonatti 1978 Río Huarajo renci Asociace amerických geografů (AAG) Jean Michel Cousteau 1982 Nevado Choquecorao ve Washingtonu se nám dostalo omluvy Jacek Palkiewicz, Zaniel I. Novoa Goicochea 1997 Nevado Quehuisha – Apacheta a veřejného uznání našich výsledků od ně- Bohumír Janský (Expedice Hatun Mayu 1999) 1999 Nevado Mismi – Carhuasanta Nevado Mismi – pramenná oblast řeky kdejších „soupeřů“ přímo v konferenčním Bohumír Janský (česko-peruánská expedice 2000 Lloquety se zdrojnicemi: Carhuasanta, sálu. Hatun Mayu 2000) Ccaccansa, Apacheta, Sillanque Andrew Pietowski, Andrew Johnston pramenná oblast řeky Lloquety se Hlavní výsledky hydrografické (Amazon Sources 2000 Expedition, 2000 zdrojnicemi: Carhuasanta, Sillanque, analýzy National Geographic Society) Apacheta, Calomarco, Ccaccansa Na základě měření délek a nadmořských výšek byly zkonstruovány podélné profily − Nejdelším stálým tokem v pramenné ob- Ani dvě zbývající povodí nejsou ovšem všech toků, které umožňují analýzu jejich lasti je Ccaccansa. Její pramen je vzdá- zanedbatelná. Především Apacheta, která je sklonových poměrů. Pomocí GPS byly ur- len 8 926 metrů od závěrového profilu všemi svými parametry poměrně vyrovna- čeny geografické souřadnice a nadmořské povodí. Tento tok má rovněž nejvyšší ná – délkově je srovnatelná s Carhuasantou, výšky všech pramenů a všech dalších bodů nadmořskou výšku pramene (5 177 m). má druhé největší povodí a druhý největší potřebných k upřesnění mapy říční sítě Ze všech pramenných toků má však nej- průtok. U Sillanque stojí za zmínku poměr- a vymezení jednotlivých rozvodnic. Byl menší plochu povodí a průtok vody. ně velká rozloha povodí. zpřesněn průběh hlavního kontinentálního − Nejvzdálenějším místem povodí od ústí Na základě provedené analýzy je zřejmé, rozvodí mezi Tichým a Atlantským oceá- Amazonky do Atlantského oceánu je že hlavní pramen Amazonky nelze jedno- nem. Pomocí hydrometrické vrtule byly hřeben hory Nevado Mismi, z něhož od- značně určit. Navrhujeme proto, aby se za opakovaně měřeny průtoky všech zkouma- téká voda do povodí Carhuasanty. Car- zdrojové území tohoto veletoku považo- ných řek. huasanta má ze všech zdrojnic největší vala pramenná oblast na severním úbočí Při stanovování hlavního pramene nej- plochu povodí a rovněž průtok vody. horského pásma Cordillera Chila s plochou většího světového veletoku byla brána − Při porovnávání vodnosti Carhuasanty 57,14 km2, kde soutokem čtyř horských v úvahu následující hydrografická a hydro- a Apachety (před soutokem s Ccaccan- toků – Carhuasanty, Apachety, Ccaccansy logická kritéria (jsou uspořádána sestupně sou) bylo zjištěno, že větší průtok má a Sillanque − vzniká řeka Lloqueta. podle důležitosti): Carhuasanta (k průtoku Carhuasanty − délka stálého říčního toku; je připočten umělý kanál, který odvádí Bohumír Janský, PřF UK v Praze − největší vzdálenost bodu na rozvodnici vodu do Lloquety). [email protected] od ústí; Z výše uvedených výsledků je patrné, − plocha povodí; že nelze jednoznačně určit jediný výlučný Poznámka redakce: − množství protékané vody za jednotku pramen Amazonky. Jednotlivá kritéria ho- V roce 2008 udělil Alan García Perez, pre- času – průtok; voří ve prospěch dvou ze čtyř pramenných zident Republiky Peru, Bohumíru Janskému − nadmořská výška pramene. toků – Carhuasanty a Ccaccansy. Při jejich nejvyšší státní vyznamenání Peru Za mimo- Doplňkovým kritériem je vyrovnanost vzájemném srovnání je větší váha na straně řádné zásluhy s právem užívat titul komtur, podélného profilu toku. Carhuasanty – má největší povodí i průtok za dlouhodobou pedagogickou činnost na Na základě analýzy výsledků geodetic- a v jejím povodí leží i nejvzdálenější místo peruánských univerzitách a za výzkum pra- kých, hydrografických a hydrologických od ústí do Atlantského oceánu. Nemá však menů Amazonky. měření byla zjištěna tato fakta: nejdelší stálý tok. Sources of the Amazon. The source of the world’s largest river has long fascinated scientists and adventurers alike. We have undertaken extensive studies in the largely unexplored Rio Lloqueta valley to identify the main stream of the . We conducted hydrologic and geomorphologic investigations to evaluate watershed patterns and processes. We also analysed the drainage network of the Río Lloqueta and measured its headwater characteristics. We have performed the most extensive studies to date of the region and determined that a single and unique source of the Amazon River cannot be identified. We suggest that the northern hillside of the Cordillera Chila massif and the confluence of four mountain streams – Carhuasanta, Apacheta, Ccaccansa and Sillanque originating the Lloqueta River, should be regarded as the headwater territory of the Amazon River.

Literatura a zdroje dat: JANSKÝ, B., a kol. (2004): K pramenům Amazonky. Ottovo nakladatel- ství, Praha, 248 s. Hylmar, F. (2006): Jezuitské cesty a objevy. In: Čeští jezuité, cestova- JANSKÝ, B., a kol. (2008): Los Orígenes del Amazonas. Monografie, telé a objevitelé. Geografická knihovna PřFUK, Praha. španělsky. Ottovo nakladatelství, Praha, 248 s. JANSKÝ, B. (1997): Samuel Fritz − Bohemian Jesuit and author of Janský, B., Engel, Z., Kocum, J., Šefrna, L., Česák, J. (2011): a map of the Amazon. Acta Universitatis Carolinae − Geographica, The Amazon River headstream area in the Cordillera Chila, Peru: roč. 32, č. 2, s. 149–154, Karolinum, Praha. hydrographical, hydrological and glaciological conditions. Hydrol. Sci. JANSKÝ, B. (2001): Nuevo levantamiento geodésico – hidrográfico de J., 56, 1, 138–151, Taylor & Francis, IAHS Press. los orígenes del Amazonas. Revista Geográfica, Número 128, Julio Kunský, J. (1961): Čeští cestovatelé. Díl I, Orbis Praha, s. 249–265. – diciembre 2000, P. 151–164. Instituto Panamericano de Geografía Šimková Broulová, K., Šimek, V. (2002): Samuel Fritz − České sto- e Historia. , Mexico, D.F. py na březích Amazonky. KANT, 128 s.

Geografické rozhledy 1/14–15