2 výzkum a vývoj Prameny Amazonky Výzkumem pramenů Amazonky se autor zabývá od roku 1990, kdy působil jako vysokoškolský učitel na dvou peruánských univerzitách − Universidad Nacional Mayor de San Marcos v Limě a Universidad Nacional San Antonio Abad ve městě Cusco. Během svého působení se seznámil s významným peruánským geografem prof. dr. Carlosem Peñaherrerou, který pomáhal se shromažďováním materiálů z před- chozích výprav, které ve 20. století hledaly prameny Amazonky. Po jejich pečlivé analýze připravil Bohumír Janský první expedici do Peru v roce 1995, během níž navštívil se skupinou studentů poprvé provincii Cailloma v horské oblasti jižních Peruánských And. Teprve po dal- ších čtyřech letech proběhla expedice Hatun Mayu 1999, při níž byla pomocí geodetických metod změřena řeka Carhuasanta a označena za hlavní pramen Amazonky. Vzhledem k pochybnostem, které se tehdy objevily v zahraničním tisku, byla zorganizována česko-peruánská expedice Hatun Mayu 2000, při níž byly změřeny délky a plochy povodí dalších tří horských řek v pramenné oblasti Amazonky. Na základě výsledků obou předchozích expedic bylo konstatováno, že Amazonka nemá jediný pramen, ale že se jedná o pramennou oblast na severním úpatí pohoří Cordillera de Chila, kde pramení čtyři horské řeky – Carhuasanta, Apacheta, Ccaccansa a Sillanque, které po soutoku vytvářejí řeku Lloquetu. Silným motivem našeho zájmu o výzkum pramenů Amazonky byla též skutečnost, že auto- rem jedné z prvních map tohoto veletoku byl jezuita českého původu Samuel Fritz, rodák z Trutnova a absolvent Filozofické fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Hatun Mayu 1999 z mnoha zemí světa. Od 30. let 20. století se Na konci července letošního roku uplynu- pramen Amazonky celkem desetkrát „pře- lo již patnáct let od mého návratu z první stěhoval“ a všichni objevitelé byli přesvěd- vědecké expedice k pramenům Amazon- čeni, že právě oni nalezli nejvzdálenější ky, nazvané Hatun Mayu 99. Byla to tehdy místo, z něhož odtéká voda do Atlantského komorní akce s nejistým výsledkem, o níž oceánu. Za hlavní pramen Amazonky jsme jsme příliš nemluvili ani mezi našimi kole- tehdy označili řeku Carhuasantu s jejími gy na fakultě. Zúčastnilo se jí sedm mužů dvěma zdrojnicemi. Levá vytéká z ledovco- a jedna žena. Kromě dvou hlavních protago- vého jezera Laguna Bohemia (námi navr- nistů, autora této statě a kameramana Vladi- žený název byl v r. 2008 přijat peruánskou míra Šimka, to byl pedolog z Přírodovědec- Akademií věd) a pravou je tzv. skalní pra- Levý pramen Carhuasanty vytéká z jezera, které ké fakulty UK Luděk Šefrna, absolventka men, který jsme v roce 1999 objevili a po- je dnes v Peru oficiálně označováno jako Laguna stejné fakulty geografka Kamila Broulová, prvé změřili jeho vydatnost. Bohemia. chirurg nemocnice v Děčíně Ivan Náhlík Zpráva o tomto výsledku se okamžitě sítě, měření délek toků, monitoring jejich a pražský podnikatel Petr Skala. Do týmu objevila v peruánských sdělovacích pro- průtoků, vymezení rozvodnic. Z fakulty mě jsme dokonce zařadili i dva studenty Vyš- středcích a přes místní tiskovou agenturu se nakonec doprovázejí čtyři zkušení kolegové ší odborné školy lesnické z Písku, Lukáše dostala i do světa. V Praze jsme byli při ná- z katedry. Po roce se do Peru znovu vydá- Januru a Jakuba Hromadu. Všichni cesto- vratu kontaktováni našimi novináři a media- vá uzdravený Luděk Šefrna, klimatolog Jiří vali s podmínkou, že se budou podílet na lizace „pramenů Amazonky“ pokračova- Kastner, mladý geomorfolog Zbyněk En- nákladech výpravy. Expedici tehdy nebylo la i přesto, že jsme téma nepovažovali za gel a mou pravou rukou pro hydrografické možno financovat z prostředků fakultních uzavřené a ve výzkumu jsme chtěli pokra- a hydrologické práce je tehdejší doktorand ani grantových. čovat. Dění kolem pramenů však urychlil Julek Česák. Do Peru cestuje i můj někdejší Přes nedostatek financí, příliš krátkou článek v italských novinách Corriere de la spolužák z fakulty Vláďa Vybíral, který pů- aklimatizaci a onemocnění dvou členů vý- Sera, v němž polský novinář Jacek Palkie- sobí jako učitel zeměpisu na Obchodní aka- pravy se skupina nadšenců vracela domů wicz po třech letech, které uplynuly od jeho demii v Jindřichově Hradci. Asi deset dnů s vynikajícím výsledkem. Během dvou expedice, znovu prosazoval řeku Apachetu před námi odlétla do Limy skupina kame- týdnů jsme překonali vše, co před námi po- jako jediný výlučný pramen Amazonky. ramana Vladimíra Šimka s geografkou Ka- stupně zveřejnilo deset expedičních týmů „Naší jedinou možnou odpovědí musí být milou Broulovou a třemi dalšími účastníky, další expedice do Peru, která vyvrátí jaké- podnikatelem Petrem Skalou, olomouckým koliv pochybnosti,“ řekli jsme si s kolegou geodetem Vladanem Svěntým a studentem Luďkem Šefrnou a v tu chvíli jsme byli pře- geografie Jiřím Jelínkem. svědčeni, že si výsledky našeho výzkumu Kromě pramenů Amazonky se však úze- nemůžeme nechat vzít a naopak je musíme mí Peru dotýkalo ještě jedno téma, které ještě rozšířit. bylo nutno zpracovat. Po návratu z přednáš- kového pobytu v roce 1990 jsem vyhledal Hatun Mayu 2000 knihu profesora Josefa Kunského Čeští ces- A tak se po roce vše opakuje. Horečné shá- tovatelé a po létech jsem si znovu přečetl nění financí, letenek, příprava přístrojové- kapitolu o jezuitech českého původu, kteří ho vybavení, časté návštěvy peruánského se vydali na strastiplnou pouť do Amazonie velvyslanectví v Praze, výměny e-mailů a strávili tu zbytek života. Už jenom prostý s profesorem Peñaherrerou. Expedice Hatun fakt, že trutnovský rodák Samuel Fritz vy- Mayu 2000 dostává v průběhu jarních měsí- slovil v roce 1693 první teorii o pramenech ců jasnější obrysy. Velmi důležitým fakto- Amazonky v horském jezeře Lauricocha, rem se stal zájem rektorátu Univerzity Kar- byl dostatečným motivem pro naše násled- lovy. Díky příslibu finanční podpory mohu né aktivity. Tomuto velikánovi mezi našimi nyní vytvořit vědecký tým, který pokryje cestovateli nebyla v české literatuře věno- celou odbornou problematiku od geologie vána dostatečná pozornost, a i když se za- Objev skalního pramene Carhuasanty při expe- a geomorfologie přes analýzu půd až po choval jeho amazonský deník, nebyly u nás dici v roce 1999. Ze všech prozkoumaných pra- meteorologická měření. V centru pozornosti dosud k dispozici ani originály jeho map, menů má největší vydatnost. však zůstává hydrografie – zmapování říční ani dokumentace míst, v nichž pobýval Geografické rozhledy 1/14–15 3 výzkum a vývoj Pamětní deska na břehu jezera Lauricocha, které páter Samuel Fritz při Detail kartuše mapy otce Samuela Fritze z roku 1691. Tvář v horní části, návratu od místokrále z Limy v roce 1693 označil jako pramen Amazonky. zasazená do ozdobného ornamentu, by mohla patřit autorovi mapy, jak se domnívá kameraman Vladimír Šimek, který má velkou zásluhu na objevení mapy v Paříži. nebo kde skončil svoji životní pouť. Bylo březích Amazonky a do tisku připravili kni- Jiřího Burgra a dvou Slezanů do Amazonie, zapotřebí odjet do deštných lesů Amazonie, hu o Samuelu Fritzovi (Šimková-Broulová, která započala 4. října 1683. Vydali se nej- navštívit Marañon, plavit se po řece Hualla- Šimek 2002). prve přes italský Janov, španělskou Sevillu ga... Také návštěva někdejší jezuitské koleje a Cádiz napříč Atlantikem na ostrov Marti- v ekvádorském Quitu mohla přinést řadu Samuel Fritz a jeho mapa nik a do kolumbijského přístavu Cartagena, nových poznatků. Velkým počinem jezuitského řádu bylo za- poté přes deštný les na řeku Magdalenu a na Naštěstí se našli dva nadšenci, kteří se kládání zámořských misií, středisek pro ší- kánoích proti jejímu proudu do Monpox tohoto úkolu velmi dobře zhostili. Kami- ření křesťanské víry a způsobu života podle a Hondy. Dále s mezky a mulami k jejím la Broulová a Vladimír Šimek strávili tři hesla „k větší boží slávě“. Z české provin- pramenům a přes průsmyk Guanacas do měsíce v těžkých podmínkách Amazonie cie odešlo mezi léty 1684 až 1755 asi 160 Popayánu. Následovalo strastiplné putování a kráčeli trpělivě po Fritzových stopách až českých jezuitských misionářů převážně do po bahnitých cestách k jihu přes Pasto a San do ekvádorského Quita a při hledání jeho Číny, na Filipíny a do Latinské Ameriky. Ne- Miguel do dnešního ekvádorského Quita. rukopisné mapy i do Paříže. Shromáždili lze v několika větách popsat úžasnou život- Ani tam, v jezuitské koleji, však jejich cesta originální materiál pro film Stopy Čechů na ní pouť Samuela Fritze, Václava Richtera, neskončila. Po splutí divokých řek Bobo- Původní Fritzova rukopisná mapa, kterou dokončil v roce 1691. Zatímco horní tok Marañonu je zachycen velmi přesně a podrobně, na dolním toku řeku poněkud prodloužil. Přesto se jedná o vynikající dílo, nejlepší té doby. Mapu nalezl v archivu jezuitské koleje v Quitu známý francouzský přírodovědec Charles Marie La Condamine a v prosinci roku 1752 ji slavnostně uložil do Královské knihovny v Paříži. Originální mapa je 126 cm dlouhá a 46 cm široká. Měřítko cca 1:4 000 000. Kopie originálu mapy V. Šimek. Všechna foto: archiv B. Janský Geografické rozhledy 1/14–15 4 výzkum a vývoj Západní Kordillery Peruánských And. se Walter Bonatti opět vrátil k názoru M. Pe- Zřejmě prvním člověkem, který se zmi- rrina a za pramenný úsek Amazonky označil ňuje o řece Apurímac jako pramenném toku Río Huarajo pramenící na úpatí Cerro Hu- Amazonky, byl peruánský důstojník Santos agra. Při přípravě filmu o Amazonce navští- García. Již v roce 1935 označil za pramen vil v roce 1982 sledovanou oblast na jihu největšího světového veletoku jezero Laguna Peru též Jean Michel Cousteau, syn slav- Vilafro, které se nachází v Caillomské pánvi ného francouzského oceánografa, přičemž na úpatí pohoří Cordillera Chila na jihu Peru. převzal teorii o lokalizaci pramenů, kterou Jeho tvrzení nebylo však podloženo měřením 11 let před ním prezentoval McIntyre. na podrobných topografických mapách, které V roce 1996 se uskutečnila do té doby v té době ještě nebyly k dispozici. největší expedice k pramenům Amazonky. V 50. letech se začaly objevovat údaje Pod vedením polského novináře Jacka Pal- o tom, že druhá zdrojnice Amazonky – Uca- kiewicze se výpravy zúčastnili dva Rusové yali − je výrazně delší než Marañon. Oproti (glaciolog S.