Poetika Tvorby Vratislava Brabence Magisterská Diplomová Práce

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav české literatury a knihovnictví Český jazyk a literatura

Bc. Klára Přibylová

Poetika tvorby Vratislava Brabence Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Luisa Nováková, Ph.D. 2019

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

...... Bc. Klára Přibylová

Děkuji Mgr. Luise Novákové, Ph.D., za její odborné připomínky, cenné rady, ochotu, trpělivost a čas, který mi věnovala během zpracování této diplomové práce.

Obsah

Úvod ...... 5

1 Život ...... 9

2 Tvorba ...... 14

3 Poezie před rokem 1989 ...... 18

Víra a náboženství ...... 20

Příroda ...... 26

Literární underground ...... 29

4 Poezie a próza po roce 1989 ...... 40

4.1 Poezie ...... 42

Víra a náboženství ...... 42

Příroda ...... 45

Literární underground ...... 47

4.2 Literatura pro děti a mládež ...... 55

4.3 Próza ...... 71

Víra a náboženství ...... 71

Příroda ...... 73

Literární underground ...... 75

Závěr ...... 86

Literatura ...... 91

Primární literatura ...... 91

Sekundární literatura ...... 92

Úvod Diplomová práce se zaměřuje na dílo Vratislava Brabence. V centru zájmu stojí jeho poetická tvorba před rokem 1989, kterou shrnuje autorova sbírka Sebedudy a jiné texty z let 1966–1987. Daná práce se věnuje i Brabencově poetické tvorbě po roce 1989, konkrétně sbírkám Karlín-přístav, Vůl Hvězda Ranní, Vážený pane K., Denver, Nevyžádaný příspěvek a nejnovější knize Garden is open. Po převratu v roce 1989 začal psát Brabenec prozaickou tvorbu, Podoby a Trdliště. Vyšly mu knihy pro děti a mládež Všude je střed světa, Pajasan a Tanec duchů: příběh Sedícího býka a Šíleného koně & vyprávění Vráti B. o indiánech. Zmíněná díla jsou v rámci diplomové práce také analyzována. Vratislav Brabenec je znám především jako saxofonista kapely The Plastic People of the Universe, ne tolik jako spisovatel. Diplomová práce si klade za cíl popsat a srovnat Brabencovo poetické i prozaické dílo, které vytvořil za posledních zhruba padesát let. Toto srovnání bude provedeno se zaměřením na poetiku literárního undergroundu. Inspiračním zdrojem pro rozbor daných děl budou tituly Zdeňka Kožmína Interpretace básní1 a Umění básně2 a především poznatky z děl Underground: (kapitoly o českém literárním undergroundu)3 Martina Pilaře a Poezie poslední možnosti4 Jiřího Trávníčka. Pilař a Trávníček vytyčili základní znaky a témata literárního undergroundu, na základě kterých bude Brabencovo dílo srovnáváno. Martin C. Putna v článku Mnoho zemí v podzemí: několik úvah o undergroundu a křesťanství5 poukázal na provázanost křesťanství a undergroundu, což budeme v diplomové práci také sledovat. Otázkou je, zda se poetika literárního undergroundu objevuje v tvorbě Vratislava Brabence i po sametové revoluci, v jaké podobě a zda lze nalézt některé společné znaky či nikoliv.

1 KOŽMÍN, Zdeněk. Interpretace básní. Vyd. 2. přeprac. Brno: Masarykova univerzita, 1997. ISBN 80- 210-1694-9. 2 KOŽMÍN, Zdeněk. Umění básně: Skácel, Kundera, Mikulášek. Brno: K 22a, 1990. ISBN 80-900115-5- 1. 3 PILAŘ, Martin. Underground: (kapitoly o českém literárním undergroundu). Brno: Host, 1999. Studium (Host). ISBN 80-86055-67-1. 4 TRÁVNÍČEK, Jiří. Poezie poslední možnosti. Praha: Torst, 1996, 242 s. ISBN 80-85639- 74-2. 5 PUTNA, Martin C. Mnoho zemí v podzemí: několik úvah o undergroundu a křesťanství. Souvislosti: Revue pro literaturu a kulturu [online]. 1993, 4(1) [cit. 2019-04-10]. Dostupné z: http://souvislosti.cz/archiv/putna1-93.htm.

Sbírce Sebedudy bude dán v diplomové práci větší prostor sloužící ke zmapování jednotlivých znaků literárního undergroundu v období před rokem 1989. O životě a tvorbě Vratislava Brabence není publikováno příliš mnoho zdrojů. Nejprve bude představen autorův život, který je pro analýzu jeho díla zásadní. Undergroundoví autoři ve své tvorbě pracují s autobiografickými prvky a předpokládají čtenářovu znalost. Dále přiblížíme Brabencovu hudební i literární tvorbu. Poté následují kapitoly věnující se rozboru jednotlivých textů. Díla jsou rozčleněna do podkapitol podle žánru a období vzniku. Některým analytickým kapitolám předcházejí teoretické pasáže, jsou uvedením do problematiky daného tématu. Například kapitola věnující se tvorbě před rokem 1989 se nejdříve zabývá znaky i rysy literárního undergroundu, z nichž následně vycházíme v rámci srovnávání a analýzy celé Brabencovy tvorby. V kapitole zabývající se tvorbou po roce 1989 se nejprve zaměříme na situaci undergroundu po sametové revoluci. Soustředíme se na teoretiky, kteří se přiklánějí k názoru, že underground po roce 1989 v určité podobě existuje. Jednotlivé kapitoly členíme ve většině případů stejným způsobem. Výjimkou se stává oddíl věnující se Brabencově tvorbě pro děti a mládež. Rozbor jeho děl pro děti a mládež, poetiky literárního undergroundu, víry a přírody je vzájemně provázán, a proto není možné jej tak striktně členit jako u ostatních kapitol této práce. Základní poznatky z oblasti undergroundu čerpáme z děl již výše uvedených, ale také z poznatků Jonathana Boltona, Egona Bondyho, Ladislava Kudrny či Františka Stárka. Pro dokreslení pozadí tehdejší doby používáme knihy Marka Švehly či Milana Hlavsy i televizní dokument České televize Fenomén underground. Pro orientaci v dětské literatuře vycházíme z děl Jaroslava Tomana, Mileny Šubrtové či Jany Čeňkové. Pro rozbor lexika souvisejícího s poetikou literárního undergroundu používáme především Slovník spisovné češtiny, Nový akademický slovník cizích slov A–Ž a Slovník české frazeologie a idiomatiky. V diplomové práci není rozebírána kompletní tvorba Vratislava Brabence. Nezahrnujeme do ní autorovy zhudebněné texty. Pokud byly takové texty zařazeny do některé z jeho sbírek, pak budou analyzovány. Cílený rozbor Brabencových zhudebněných textů ale neprovádíme. Dále se diplomová práce nebude věnovat Brabencovým příspěvkům do nejrůznějších sborníků a almanachů, ani jeho zpracování textů jiných autorů, např. Pašijové hry velikonoční či Jak bude po smrti. Diplomová práce se také nezabývá jeho dramatickými texty, např. Svědkové či Věž (babylónská).

Význam některých problematických pojmů zpřesníme pro potřeby diplomové práce již v tomto úvodu. Pro označení literatury pro děti a mládež používáme zkratku LPDM. Dětská literatura označuje literaturu tvořenou dětmi. Dětská literatura se užívá jako synonymum literatury určené pro děti a mládež. V diplomové práci jej budeme užívat v tomto druhém významu. Název The Plastic People of the Universe bude v diplomové práci užíván také zkráceně jako Plastic People či PPU. O členech kapely se v práci píše jako o Plasticích. Synonymem pro underground je druhá kultura. Pokud není v diplomové práci uvedeno jinak, nerozlišujeme v rámci křesťanství jeho tři hlavní skupiny: katolickou, protestantskou nebo pravoslavnou. Jejich rozlišování není pro potřeby práce nutné. Víme, že Brabenec byl v dětství veden ke katolictví a později studoval náboženství protestantské. Jsme si vědomi rozdílu mezi lyrickým subjektem a autorem. V diplomové práci budou tyto dva pojmy slučovány, a to s ohledem na důležitou roli autora a autobiografických prvků v rámci poetiky literárního undergroundu. Jak již uvedl Jiří Trávníček při rozboru díla jiného undergroundového autora, Ivana M. Jirouse: „Pravda života a pravda textu se zde slévají dohromady.“6 Jeho tvrzení platí i pro Brabence. V rámci podkapitoly Formální prostředky se nebudeme pokoušet o celkový formální rozbor díla. Budeme sledovat pouze takové prostředky, které jsou pro literární underground příznačné. Jedná se tak o vhled do dané problematiky. Některé Brabencovy knihy vznikaly jako společný počin s dalším autorem, zpravidla s Richardem Pechou z nakladatelství Vršovice 2016. V takovém případě byla rozebírána pouze část díla, kterou autorsky vytvořil sám Brabenec. Knihu Tanec duchů: příběh Sedícího býka a Šíleného koně & vyprávění Vráti B. o indiánech tak rozebíráme až od 30. strany, od textů, které napsal Brabenec. Dále budeme používat zkrácený název díla, a to Tanec duchů. Celý text v knize Pajasan je psán verzálkami, v případě citací je nebudeme dodržovat. V případě knihy Nevyžádaný příspěvek jsou rozebírány pouze autorovy básně, nikoliv komiksové příběhy. Kniha bude také označována jako sbírka, přestože se jedná o nepřesnost pojmenování ve vztahu k celé knize. V této diplomové práci se budeme snažit rozebrat prozaická i poetická díla Vratislava Brabence, která dosud nebyla příliš rozebírána obecně ani společně. Pokusíme

6 TRÁVNÍČEK, Jiří. Poezie poslední možnosti. Praha: Torst, 1996, s. 185. ISBN 80-85639- 74-2. 7 se je srovnat z hlediska poetiky literárního undergroundu. Brabencova poezie, próza i tvorba pro děti a mládež tak bude postavena na stejnou rovinu. Prostřednictvím diplomové práce bychom mohli přispět ke zjištění nových poznatků z oblasti nejen literárního undergroundu týkajícího se konkrétního autora, ale také vývoje poetiky daného hnutí po roce 1989.

1 Život Vratislav Brabenec se narodil 28. dubna 1943 v pražských Horních Počernicích, kde prožil své dětství. Jeho otec byl úředník na poště. Když mu bylo pět let, srazilo jej v plné rychlosti auto. Po nehodě strávil s vážným otřesem mozku několik dní v kómatu. Ve čtrnácti letech se rozhodoval mezi konzervatoří a zahradnickou školou. Rodiče podporovali druhou možnost. Obor zahradnictví vystudoval na Střední zemědělské technické škole v Mělníce v letech 1957 až 1961. Během středoškolských let se učil v tamější Lidové škole umění hře na klarinet a saxofon. V tomto středočeském městě se seznámil se Svatoplukem Karáskem, společně založili kapelu Potkani a divadlo malých forem. Po střední škole pracoval Brabenec mezi lety 1961 až 1965 jako projektant a technik městské zeleně v Příbrami. Na podzim roku 1965 nastoupil na tehdejší Komenskou evangelickou bohosloveckou fakultu7 do Prahy ke studiu evangelické teologie. Od roku 1964 ji studoval také Karásek. Vratislav Brabenec své studium v roce 1969 předčasně ukončil na rozdíl od Karáska, který dostudoval a stal se evangelickým duchovním. V tomto období se Brabenec věnoval intenzivně hudbě, hrál na klarinet ve swingovém uskupení The Cats Jass Band. Skupina se zabývala experimentální poezií, prvky surrealismu a dadaismu. Brabenec vždy tíhl k free-jazzu. V roce 1969 odjel do Velké Británie. Po přibližně šesti měsících se vrátil, protože se domníval, že by: „někdo měl zůstat…“8 Po svém návratu pracoval v zahradnickém oboru, projektoval a rekonstruoval zahrady, zámecké parky atd. Brabenec byl členem Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu9 scházející se v 60. letech v hospodě U Svitáků. Právě zde vzniklo hudební těleso, které bylo spíše

7 Dnešní Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy. 8 JANKOVEC, Boris. Estébákům jde odpustit mnoho. Řeči o únosu dcery ale ne, říká chartista Brabenec. Lidovky.cz [online]. Praha: MAFRA, 2018, 29. prosince 2016 [cit. 2018-12-10]. Dostupné z: https://www.lidovky.cz/osudy-20-stoleti/brabenec-odpustit-jde-stbakum-mnoho-ale-ne-kdyz-mi-rekli- ze-mi-unesli-dceru.A161219_130349_pribehy-20-stoleti_sij. 9 Křížovnická škola čistého humoru bez vtipu (KS) byla recesistním uskupením, ve kterém se sdružovali členové undergroundu, disidenti, výtvarníci (Rudolf Němec, Otakar Slavík, Zbyšek Sion či Naděžda Plíšková) nebo teoretici (Ivan Martin Jirous, psycholog Vladimír Borecký či filozof a spisovatel Eugen Brikcius). Křižovnická škola vznikla v roce 1963, jejími řediteli byl sochař Karel Nepraš, výtvarník Jan Steklík, Ivan Martin Jirous a Věra Jirousová. Neformální skupina byla pojmenována podle pražské hospody U Křižovníků, kde se její členové scházeli. Pořádali nejrůznější happeningy, kulturní akce

9 recesí a happeningem, nazvané Sen noci svatojánské band, jehož byl Brabenec členem. V tomto období se seznámil s Ivanem Martinem Jirousem, přezdívaným Magorem. Sblížili se až na přelomu roku 1971/1972 v hospodě v Ječné ulici. „Nic moc jsme si o sobě navzájem nemysleli,“ vzpomínal Jirous: „Pro mě byl jeden z opilců, kterých jsem znal řadu, já pro něho, jak se mi později svěřil, vlasatej blbeček, co má nějakej bigbeat.“10 Hraní v kapele Plastic People of the Universe mu Jirous, umělecký vedoucí skupiny PPU, nabídl již na počátku roku 1972. Brabenec jeho nabídku přijal až o několik měsíců později v roce 1973. Vedle saxofonu a klarinetu hrál Brabenec na zobcovou flétnu a zpíval. Z jeho příchodu nebyli členové kapely příliš nadšení, protože do té doby hráli předělané americké skladby, on naopak kladl důraz na autorskou tvorbu. Repertoár PPU se tak zásadně proměnil. V kapele Brabenec hrál až do roku 1981. V první polovině 70. let Brabenec pracoval na revitalizaci zámeckého parku v Měšicích u Prahy. Dohodl se s družstvem Techniasport z Teplic, které mělo zakázku oficiálně na starost. Brabenec byl organizací kryt a mohl pomáhat svým známým z prostředí undergroundu, které zaměstnával. V roce 1974 nabídl práci i Jirousovi, hned po jeho propuštění z vězení. V té době žil Brabenec na statku Zlatý kopec nedaleko Měšic. Na toto místo se začali sjíždět Brabencovi kamarádi, postupem času se zde vytvořila jedna z prvních českých undergroundových komunit. Za údajné výtržnictví byli v roce 1976 členové kapely Plastic People of the Universe i DG 307, dále Karásek a Karel Charlie Soukup zatčeni, vyslýcháni a odsouzeni. Jednalo se o první vážný střet s policií kvůli undergroundu. Událost je známá jako tzv. proces s Plastiky. Posledním impulsem k zahájení procesu s Plastiky byla svatba Jirouse s Julianou Stritzkovou v Bojanovicích v rámci druhého ročníku Festivalu druhé kultury. O tři týdny později 16. března následovalo zatýkání zhruba 20 lidí. Pro Vratislava Brabence si policisté přišli do Měšic 18. března, ve stejný den jako pro Svatopluka Karáska. Brabenec zrovna svačil ve foyer tamější nemocnice: „Najednou koukám, že do nemocnice vchází pět policajtů. Říkal jsem si, asi nějaká bouračka, ale oni šli

i koncerty. (Srov. BRIKCIUS, Zuzana, ed. Charta story: příběh Charty 77. Praha: Národní galerie, 2017. ISBN 978-80-7035-634-0.). 10 ŠVEHLA, Marek. Magor a jeho doba: život Ivana M. Jirouse. Praha: Torst, 2017, s. 227. ISBN 978-80- 7215-555-2.

10 ke mně.“11 Většina zatčených byla propuštěna, výjimkou byl Brabenec odsouzený společně s Karáskem na 8 měsíců, dále Pavel Zajíček odsouzený na rok a Jirous na rok a půl. Celý proces doprovázel zájem zahraničních médií, články o procesu se objevily v německých, francouzských, švýcarských, španělských i dalších médiích. Los Angeles Times psal o horších časech československé kultury, informoval také o emigraci Miloše Formana či o Věře Chytilové a dalších: „Kultura trpí jako celek.“12 Tehdejší kanadský zpěvák PPU Paul Wilson byl dokonce vyhoštěn. Všechny tyto události také přispěly ke vzniku Charty 77. Vratislav Brabenec ji podepsal ihned po svém propuštění z vězení, společně s Karáskem byli mezi prvními signatáři. „[…] byl také jedním z lidí, který svou osobností propojil underground s disentem.“13 Byl v tomto ohledu velmi aktivní, propůjčoval svůj byt ke schůzkám Charty 77, stal se spoluautorem dopisu, v němž kritizoval proces s VONSem14. Dopis byl adresován papeži Janu Pavlovi II. „Vratislav Brabenec patřil k těm, kteří si mysleli, že je potřeba hned zase něco dělat, nedat před tajnou policií najevo strach.“15 Hned po svém propuštění zorganizoval mj. mikulášské bienále, pořádal jej již v letech dřívějších. Jednalo se o výtvarnou soutěž. Tentokrát se měla konat v jedoucím vlaku, což se jeho personálu nelíbilo, a nakonec byly obrazy vyvěšeny v domě připraveném k demolici ve vylidněném městě Most. Smyslem mosteckého bienále bylo ukázat, že režim a vězení lidi nezastraší, ale naopak jejich vztahy upevní. Brabenec podepsal také tzv. katolickou chartu.16 V roce 1977 se oženil se svou přítelkyní, českou spisovatelkou a výtvarnicí Marií Benetkovou.

11 ŠVEHLA, Marek. Magor a jeho doba: život Ivana M. Jirouse. Praha: Torst, 2017, s. 319. ISBN 978-80- 7215-555-2. 12 Tamtéž, s. 351. 13 JANKOVEC, Boris. Estébákům jde odpustit mnoho. Řeči o únosu dcery ale ne, říká chartista Brabenec. Lidovky.cz [online]. Praha: MAFRA, 2018, 29. prosince 2016 [cit. 2018-12-10]. Dostupné z: https://www.lidovky.cz/osudy-20-stoleti/brabenec-odpustit-jde-stbakum-mnoho-ale-ne-kdyz-mi-rekli- ze-mi-unesli-dceru.A161219_130349_pribehy-20-stoleti_sij. 14 Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. 15 ŠVEHLA, Marek. Magor a jeho doba: život Ivana M. Jirouse. Praha: Torst, 2017, s. 363. ISBN 978-80- 7215-555-2. 16 Jedná se o prohlášení hlásící se k myšlenkám Charty. Tento dokument z 1. října 1977 podepsalo 55 signatářů Charty, kteří byli zároveň katolickými věřícími.

Na přelomu 70. a 80. let zasáhla život disidentů i příslušníků undergroundu tzv. Akce asanace, tajná operace Státní bezpečnosti.17 Od roku 1980 se v centru zájmu státní policie v rámci akce ocitla druhá kultura neboli underground i celá kapela Plastic People. Na mnohé z nich si StB vedla osobní svazek, např. na Brabence pod č. 723419. Snažili se její členy navzájem rozdělit, znemožnit jim koncertování apod. Státní bezpečnost odposlouchávala byt Milana Hlavsy, člena PPU, vytvářela na něj psychologický nátlak apod. Strategie státní bezpečnosti se ukázala jako účinná. Řada členů druhé kultury emigrovala, např. Svatopluk Karásek, Zdeněk Londýn Vokatý, Pavel Zajíček, Charlie Soukup či Jiří Němec. Kolem roku 1980 nebyl underground tak jednotný. Jednalo se o období strachu a velkého tlaku na jednotlivé členy hnutí. Brabenec zvládal útoky ze strany státní bezpečnosti dobře. Dvakrát se v jeho svazku objevilo memorandum, že se mu má věnovat zvýšená pozornost a donutit jej k odchodu ze země. Poté, co příslušnici undergroundu Zinu Freudovou fyzicky napadli příslušníci státní bezpečnosti, začal Brabenec se svou manželkou Marií o emigraci uvažovat. Jirousovi se to příliš nelíbilo, protože si s Brabencem byli velmi blízcí: „Za několik posledních let jseš pro mne jedna z největších opor, co tady jsou.“18 V roce 1981 byl Jirous opět zatčen. Mnoho jedinců, kteří zpočátku akci Asanace vzdorovali a odolávali, se rozhodlo emigrovat. V roce 1982 odjel Brabenec s manželkou a dcerou Nikolou do Vídně, o rok později do Kanady. Živil se jako zahradní architekt, začal se intenzivně zajímat o ekologii, zapojil se také do boje o záchranu deštných pralesů. Po Brabencově odchodu se Plastici v roce 1987 rozpadli: „Připadalo mi nemožný pokračovat bez něj.“19 Část členů přešla do kapely Půlnoc, kterou založil Mejla Hlavsa v roce 1988. Kapela mohla koncertovat veřejně. Brabenec žil v Kanadě až do roku 1989. Během své emigrace se podílel 29. ledna 1989 na koncertu pro uvězněného Jirouse v newyorském klubu Kitchen 29. Vystoupil na něm mj. i Pavel Zajíček, známí američtí rockeři a Allen Ginsberg.

17 Tehdejší ministr vnitra Jaromír Obzina vydal 21. prosince 1977 rozkaz č. 32/1977 k zahájení akce Asanace. Cílem bylo izolovat organizátory Charty 77 a donutit její signatáře k odchodu ze země. Státní bezpečnost se nezaměřila jen na disidenty známé v zahraničí, ale naopak i na méně známé aktivisty. 18 ŠVEHLA, Marek. Magor a jeho doba: život Ivana M. Jirouse. Praha: Torst, 2017, s. 430. ISBN 978-80- 7215-555-2. 19 HLAVSA, Milan. Bez ohňů je underground. Praha: BFS, 1992, s. 146. ISBN 80-901300-1-1.

Od roku 1990 až do roku 1997 žil střídavě v Československu, později v České republice, a v Kanadě: „V září 1997 jsem se ženou přijel, abych se pokusil dokončit, dopsat, dohrát, co jsem tehdy nestihl.“20 Jeho dcera v Kanadě zůstala. Vrátil se coby saxofonista do Plastic People of the Universe, v roce 1999 odehráli americké turné a koncertuje s nimi až dodnes. Působí jako profesionální hudebník, hraje také s kapelou Jazz Kohnspiracy. V roce 2012 se připojil k požadavku na propuštění členek ruské skupiny Pussy Riot. Byly odsouzeny za údajné výtržnictví, v čemž lze nalézt podobnost s procesy před rokem 1989. Zahrál si i v několika filmech, mj. v roce 2007 v …a bude hůř podle knihy Jana Pelce, dále v roce 2013 v pohádce Kovář z Podlesí, ve které ztvárnil hospodského, o rok později ve filmu Odborný dohled nad východem Slunce. Zde si zahrál jednu z hlavních rolí.21

20 BALAŠTÍK, Miroslav. Mezi oslavou a mexickou revolucí: Rozhovor s Vratislavem Brabencem a Luborem Maťou. In: Host. Brno, 1998, 14(4), s. 10. ISSN 1211-9938. 21 Srov. BALAŠTÍK, Miroslav. Mezi oslavou a mexickou revolucí: Rozhovor s Vratislavem Brabencem a Luborem Maťou. In: Host. Brno, 1998, 14(4), s. 3–10. ISSN 1211-9938.; Srov. BOLTON, Jonathan. Světy disentu: Charta 77, Plastic People of the Universe a česká kultura za komunismu. Přeložila Petruška ŠUSTROVÁ. Praha: Academia, 2015. Šťastné zítřky (Academia). ISBN 978-80-200-2462-6.; Srov. BRABENEC, Vratislav. Evangelium podle Brabence. Praha: Torst, 2010. ISBN 978-80-7215-405- 0.; Srov. BRIKCIUS, Zuzana, ed. Charta story: příběh Charty 77 = the story of Charter 77. Přeložil Guy TABACHNIK, přeložila Veronika TUCKEROVÁ, přeložil Petr KAISER. V Praze: Národní galerie, 2017. ISBN 978-80-7035-634-0.; Srov. Galérka Chátry: Vratislav Brabenec. Česká televize: Fenomén underground [online]. Praha: Česká televize, 2018, 2012 [cit. 2018-12-02]. Dostupné z: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10419676635-fenomen-underground/412235100221010-galerka- chatry/8103-vratislav-brabenec/.; Srov. HLAVSA, Milan. Bez ohňů je underground. Praha: BFS, 1992, 168 s. ISBN 80-901300-1-1.; Srov. HOLEČKOVÁ, Marta Edith. Cesty českého katolického samizdatu 80. let. Praha: Vyšehrad, 2009. Moderní dějiny (Vyšehrad). ISBN 978-80-7021-983-6.; Srov. JANKOVEC, Boris. Estébákům jde odpustit mnoho. Řeči o únosu dcery ale ne, říká chartista Brabenec. Lidovky.cz [online]. Praha: MAFRA, 2018, 29. prosince 2016 [cit. 2018-12-10]. Dostupné z: https://www.lidovky.cz/osudy-20- stoleti/brabenec-odpustit-jde-stbakum-mnoho-ale-ne-kdyz-mi-rekli-ze-mi-unesli- dceru.A161219_130349_pribehy-20-stoleti_sij.; Srov. MACHOVEC, Martin. Vratislav Brabenec. In: Slovník české literatury po roce 1945 [online]. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2008, 26. 11. 2007 [cit. 2018-12-09]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=917&hl=brabenec+.; Srov. STÁREK, František a Martin VALENTA. Podzemní symfonie Plastic People. Praha: Argo, 2018. ISBN 978-80-257-

2 Tvorba Vratislav Brabenec píše poezii, prózu, libreta, texty písní, literaturu pro dospělé, ale také pro děti a mládež. V Kostnických jiskrách, evangelickém periodiku, publikoval v roce 1968 své první básně. V letech 1964 až 1968 Brabenec upravil texty Starého i Nového zákona pro libreto k jazzovým Pašijovým hrám velikonočním, které o Velikonocích roku 1968 realizoval se Spirituál kvintetem a skupinou Pavla Smetáčka v Kostele svatého Martina Ve zdi v Praze na Starém Městě. Řada jeho textů byla zhudebněna skupinou Plastic People of the Universe: „Muzika i text jsou pro mě nerozlučně spojeny.“22 Na konci sedmdesátých let Brabenec výrazně ovlivňoval směřování kapely, jejich tvorba tíhla především k improvizaci a experimentu. Pašijové hry velikonoční byly nahrány v květnu roku 1978 na Hrádečku Václava Havla (oficiálně vyšly v Kanadě 1980, v České republice 1998). „Křesťanství pro něj však zůstalo silným inspiračním zdrojem, což se odráží mimo jiné v jeho básnických a písňových textech.“23 V roce 1979 vzniklo album nazvané Jak bude po smrti ze záznamu koncertu v Nové Vísce. Pro album upravil Brabenec tři24 texty Ladislava Klímy, (oficiálně vyšlo 1992). Celkem devět25 jeho skladeb bylo zhudebněno v rámci alba Co znamená vésti koně nahraného na Hrádečku 1981 (v Kanadě vyšlo 1983, v České republice 2002). „S ,Plastikama‘ jsme všechno dělali dohromady. Pocta Ladislavu Klímovi, Pašije a Co znamená vésti koně – na tom jsme spolupracovali hlavně

2522-1.; Srov. ŠUSTROVÁ, Petruška. Dvěstědvojka celej život: (S Vratislavem Brabencem hovoří Petruška Šustrová). In: Revolver Revue. Praha: Sdružení na podporu vydávání časopisů, 1995, (30), 61– 76. ISSN 1210-2881.; Srov. ŠVEHLA, Marek. Magor a jeho doba: život Ivana M. Jirouse. Praha: Torst, 2017. ISBN 978-80-7215-555-2. 22 BALAŠTÍK, Miroslav. Mezi oslavou a mexickou revolucí: Rozhovor s Vratislavem Brabencem a Luborem Maťou. In: Host. Brno, 1998, 14(4), s. 4. ISSN 1211-9938. 23 JANKOVEC, Boris. Estébákům jde odpustit mnoho. Řeči o únosu dcery ale ne, říká chartista Brabenec. Lidovky.cz [online]. Praha: MAFRA, 2018, 29. prosince 2016 [cit. 2018-12-10]. Dostupné z: https://www.lidovky.cz/osudy-20-stoleti/brabenec-odpustit-jde-stbakum-mnoho-ale-ne-kdyz-mi-rekli- ze-mi-unesli-dceru.A161219_130349_pribehy-20-stoleti_sij. 24 Jak bude po smrti, Slavná Nemesis, Jsme absolutní vůle. 25 Co znamená vésti koně, Slovo má buben, P. F., Májová, Delirium, Fotopneumatická paměť, Rozvaha neuškodí ani kuřeti, Mše, Osip.

14 s Mejlou. Já jsem přinášel texty, Mejla přines muziku a pak to celá kapela společně nějak ztvárnila nebo domodelovala.“26 Básník Jiří Kolář oceňoval Brabencovu tvorbu již v sedmdesátých letech. Sám Brabenec tvrdí, že jej v jeho literární činnosti ovlivnil právě Kolář a také experimentální básník Vladimír Burda i američtí beatnici. „Poezie Vratislava Brabence (nar. 1943) byla i v podzemním společenství dost málo známa. Brabencovo básnické dílo bylo po léta zastiňováno jeho hudební kariérou.“27 V sedmdesátých a osmdesátých letech přispíval do řady samizdatových sborníků, např. v roce 1975 Egonu Bondymu k 45. narozeninám Invalidní sourozenci, v témže roce Ing. Petru Lamplovi k 45. narozeninám, v roce 1977 Nějakej vodnatej papírovej člověk, v roce 1986 Básníci pražského undergroundu, o rok později Sebráno v New Yorku, o dva roky později do Podzemní sborníček. V tomto období přispíval také do exilových a samizdatových časopisů, mj. do Paternoster, Revolver Revue, Svědectví či Vokna. Do přelomu v roce 1989 uveřejnil v samizdatu na několik desítek básnických textů. V první polovině 80. let připravoval soubor Sebedudy složený z básní z druhé poloviny 70. let pro samizdatové vydání, což se nakonec nepodařilo. Zrealizovalo se ale samizdatové vydání dramatu Svědkové v roce 1987, dva roky poté Věž (babylonská) z roku 1989. Mezi jeho rukopisné sbírky patří Sluneční hodiny I–X z roku 1975, jedná se spíše o básnický cyklus. Z roku 1980 je rukopisná sbírka Jedna dvě, o rok později byla vydána kniha Co znamená vésti koně. Po roce 1989 byla vydána sbírka Sebedudy (1992), kterou lze označit spíše jako výbor z jeho předrevoluční tvorby. V rozšířené podobě a s pozměněným názvem Sebedudy a jiné texty z let 1966–1987 byla publikována v roce 2010. Básní v próze je Brabencova kniha Karlín-Přístav z roku 1995. Mezi poezii řadíme jeho sbírky Vůl Hvězda ranní z roku 1998, z roku 2001 Vážený pane K. a sbírku Denver vydanou o devět let později. Kniha z roku 2016 Nevyžádaný příspěvek by mohla být také zařazena mezi poezii, ale její komiksové zpracování ji částečně odlišuje. Jedná se o společné dílo, Brabencovy básně doplňuje komiks Richarda Pechy, zakladatele vydavatelství Vršovice 2016. Poslední vydanou sbírkou Vratislava Brabence je Garden is open z roku 2018.

26 BALAŠTÍK, Miroslav. Mezi oslavou a mexickou revolucí: Rozhovor s Vratislavem Brabencem a Luborem Maťou. In: Host. Brno, 1998, 14(4), s. 4. ISSN 1211-9938. 27 MACHOVEC, Martin. Brabencovi havrani, koně, kuřata a lidi. In: Tvorba: týdeník pro politiku, vědu a kulturu. Praha: Vydavatelství DELTAPRESS, 1991, (26), 12.

Vratislav Brabenec začal psát i prózu, především vzpomínkovou s určitým zamyšlením a s autobiografickými prvky. Do této kategorie lze zařadit dílo Podoby (2016) či Trdliště z roku 2017. Až po roce 1989 se Brabenec začal věnovat literatuře pro děti a mládež, především próze. V roce 2005 vydal Všude je střed světa, o šest let později Pajasan a v roce 2019 Tanec duchů: příběh Sedícího býka a Šíleného koně & vyprávění Vráti B. o indiánech, kde se opět jedná o společný počin Brabence a Pechy. Specifickou knihou je Evangelium podle Brabence (2010), jedná se o rozhovory novinářky Renaty Kalenské s Vratislavem Brabencem, jejím volným pokračováním se stal dokumentární film stejného názvu z roku 2014. Dílo přibližuje čtenáři Brabencovu osobnost, jeho názory, životní zkušenosti apod. Sametová revoluce znamenala změnu i pro kapelu Plastic People, oficiálně byla vydána alba, která vyšla již v samizdatu (viz výše). Skupina přišla i se zcela novými počiny. Po sedmnácti letech vyšlo Plastikům nové album Líně s tebou spím (2001). O tři roky později ve spolupráci s Agon Orchestrou bylo vydáno album Obešel já polí pět. Jedná se o záznam z koncertu z roku 2003 pořádaného na počest spisovatele Ladislava Klímy. V roce 2007 napsal Brabenec libreto k Vlakové opeře, dalšímu společnému projektu skupiny PPU a Agon Orchestry. Vlaková opera je autorovým starším přepracovaným textem Lysá nad Labem. Dalších sedm28 jeho skladeb bylo zhudebněno na albu Maska za Maskou, kapela CD vydala v roce 2009. Brabenec se věnuje i vlastním projektům, většinou se jedná o zhudebnění jeho textů. Například v roce 1995 vyšlo album Konec léta, na kterém se podílel Filip Topol či Jan Brabec z PPU. V roce 2006 se spojil s Joe Karafiátem29 a zhudebnili Brabencovy básně na albu Začni u stromu. O rok později byly vydány nahrávky Kanadské vytí z jam-sessions. Ty vznikaly během Brabencovy a Karafiátovy emigrace v Kanadě za spoluúčasti muzikanta, fotografa a také kanadského exulanta Jana Komárka. Za dosud poslední autorův společný projekt s Joe Karafiátem lze označit album z roku 2013 Létání

28 Marie, vstávej, Maska, Non stop Opera, Pojď, Smrt, Pod křížem zůstaly ženy, Jednou nohou/Vůl hvězda ranní. 29 Josef Joe Karafiát je porevoluční kytarista PPU.

16 je snadné. V témže roce vyšlo také album Příběhy podle Brabence ve spolupráci s plzeňskou skupinou Burgtheater.30

30 Srov. Guerilla Records [online]. Louny: Guerilla Records, 2018 [cit. 2018-12-17]. Dostupné z: http://www.guerilla.cz/.; Srov. JANKOVEC, Boris. Estébákům jde odpustit mnoho. Řeči o únosu dcery ale ne, říká chartista Brabenec. Lidovky.cz [online]. Praha: MAFRA, 2018, 29. prosince 2016 [cit. 2018- 12-10]. Dostupné z: https://www.lidovky.cz/osudy-20-stoleti/brabenec-odpustit-jde-stbakum-mnoho-ale- ne-kdyz-mi-rekli-ze-mi-unesli-dceru.A161219_130349_pribehy-20-stoleti_sij.; Srov. Galérka Chátry: Vratislav Brabenec. Česká televize: Fenomén underground [online]. Praha: Česká televize, 2018, 2012 [cit. 2018-12-02]. Dostupné z: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10419676635-fenomen- underground/412235100221010-galerka-chatry/8103-vratislav-brabenec/.; Srov. MACHOVEC, Martin. Brabencovi havrani, koně, kuřata a lidi. In: Tvorba: týdeník pro politiku, vědu a kulturu. Praha: Vydavatelství DELTAPRESS, 1991, (26), 12.; Srov. MACHOVEC, Martin. Vratislav Brabenec. In: Slovník české literatury po roce 1945 [online]. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2008, 26. 11. 2007 [cit. 2018-12-09]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=917&hl=brabenec+.; Srov. ŠVEHLA, Marek. Magor a jeho doba: život Ivana M. Jirouse. Praha: Torst, 2017. ISBN 978-80-7215-555-2.; The Plastic People of the Universe [online]. Praha: Inter-Art, o. s., 2015 [cit. 2018-12-12]. Dostupné z: http://plasticpeople.cz/.

3 Poezie před rokem 1989 Vratislav Brabenec vstoupil do literatury na konci šedesátých let 20. století. Zařadil se mezi autory druhé vlny českého undergroundu. Undergroundové hnutí mělo podle Martina C. Putny hned několik společných znaků. Jednalo se o vzájemnou nepřístupnost a neprostupnost oficiální a neoficiální (druhé) kultury. Členové hnutí zpravidla měli společnou životní zkušenost, ta je vzájemně stmelovala a tvořila underground. Příslušníci hnutí se snažili vytvořit totální umělecké dílo, které mělo být syntézou několika přístupů. Důležitou roli zde hrálo především zvýraznění lidského faktoru, konkrétně osoby umělce. Jedinec měl být hlavně sám sebou. 31 Dalším znakem, který Putna uvádí, byla rehumanizace světa. V centru pozornosti se tak ocitl člověk. Sebemýtizaci jedinců, především příslušníků undergroundu, lze označit za další znak hnutí32: „Každý člověk má svůj osud, který jeho široké okolí zná, má často svou přezdívku, každý má své nikým neobsazené místo – a každý se tedy stává zvolna legendou.“33 Informace o vyslýchání jednotlivých členů hnutí státní bezpečností, o emigraci či jejich zatčení se stávaly historickou událostí, která se po čase měnila v legendu a v mýtus. Nejznámější a zlomovou událostí v tehdejší době byl vznik Charty 77 či tzv. proces s Plastiky. Posledním znakem je podle Martina C. Putny esoteričnost, která se týká určitého zasvěcení autorů i čtenářů. Jednotlivé znaky jsou provázány a vzájemně se doplňují.34 Členy undergroundu se stávali takoví jedinci, kteří vědomě vstupovali do tzv. podzemí. Zpravidla jim byla zakázána činnost v rámci oficiální kultury. Především ale nechtěli mít nic společného s tzv. normálním světem, byli jím zhnuseni. Proto se obklopili lidmi stejného mínění a vytvořili paralelní svět k jiné (druhé) kultuře.35 V tvorbě českých undergroundových autorů lze nalézt shodné znaky. Popsala je Johanna Possetová a rozšířil Martin Pilař v knize Underground: (kapitoly o českém literárním undergroundu). Prvním je vytváření nezávislé kultury zavrhující jakýkoliv

31 Srov. PUTNA, Martin C. Mnoho zemí v podzemí: několik úvah o undergroundu a křesťanství. Souvislosti: Revue pro literaturu a kulturu [online]. 1993, 4(1) [cit. 2019-04-10]. Dostupné z: http://souvislosti.cz/archiv/putna1-93.htm. 32 Srov. tamtéž. 33 Tamtéž. 34 Srov. tamtéž. 35 Srov. tamtéž.

18 kontakt s establishmentem. Za druhý lze považovat radikální odmítání jakéhokoliv nátlaku. Členové undergroundového hnutí nevedli vůči oficiálnímu režimu žádný boj, establishment ignorovali. Dalším znakem bylo zřeknutí se jakéhokoliv závazného programu. Přesto někteří autoři, jako Egon Bondy či Ivo Vodseďálek, vyznávali individuální programy. Spisovatelé se snažili především o spontánní a autentické psaní.36 Pojmem autenticita se zabývá Pavel Janoušek. Podle něj se od 90. let 20. století jeví autenticita jako jeden ze znaků současné české prózy. Stává se dokonce dominantním kritériem při posuzování literární tvorby37: „Příčinu nápadného příklonu k autenticitě spatřuje jednak ve ztrátě tématu nepřítele, kterou česká literatura zažila po roce 1989, a v rozvolnění hodnotových kritérií […].“38 Autenticita nabývá zcela nových významů, dochází k porušování literárních konstrukcí a konvencí. Recepce autentického textu závisí na autorovi, na jeho statutu ve společenském a literárním kontextu. Literární autenticita je spojována s morálkou a s kladnými hodnotami jedince.39 Za další znak, který popsal Pilař, lze považovat důraz na autentičnost v životě jednotlivých členů hnutí. Zpravidla o sobě mluvili jako o tzv. veselém ghettu: „Jak politicky, tak kulturně žili v jakémsi druhu dobrovolného ghetta, pociťovali jeho absurditu, avšak neztráceli smysl pro humor. Z tohoto hlediska byla jejich kultura jedním z projevů kafkovského a švejkovského milieu.“40 Autoři kladli důraz především na individualitu. S autentičností v životě souvisela i autentičnost v tvorbě. Jádrem undergroundových děl bylo především užívání slangu a hovorového jazyka. Jazyk měl být nejautentičtější. Dalším znakem undergroundové literatury je kritický postoj vůči establishmentu. Za poslední znak lze označit odklon od společenských norem.41 Egon Bondy za důležitý rys tvorby, který spojuje autory píšící v duchu undergroundu, považuje vědomí bezmocnosti proti moci: „[…] ale toto vědomí

36 Srov. PILAŘ, Martin. Underground: (kapitoly o českém literárním undergroundu). Brno: Host, 1999. Studium (Host), s. 25–26. ISBN 80-86055-67-1. 37 Srov. ŠUBRTOVÁ, Milena. Nad polistopadovou tvorbou dvoudomých básníků. In: Literatura pro děti a mládež na začátku tisíciletí. Praha: Obec spisovatelů, 2009, s. 67. ISBN 978-80-904218-3-7. 38 Tamtéž, s. 67. 39 Srov. tamtéž, s. 67. 40 PILAŘ, Martin. Underground: (kapitoly o českém literárním undergroundu). Brno: Host, 1999. Studium (Host), s. 25–26. ISBN 80-86055-67-1. 41 Srov. tamtéž, s. 29.

19 nedemoralizuje a nedemobilizuje. Jako červená nit se vine oněmi pětatřiceti lety vůle k protestu a vědomí nutnosti k protestu.“42 Tvorbě Ivana Martina Jirouse v mezích literárního undergroundu se věnoval Jiří Trávníček v díle Poezie poslední možnosti. Popsal a upřesnil některé další znaky poetiky literárního undergroundu. S ohledem na výše zmíněnou autenticitu upozorňuje na podobnost textů a deníkových zápisů. Dále zmiňuje velké množství postav, které se v dílech undergroundových autorů vyskytuje. Rozdělil je do tří skupin: autentické osoby, reálné historické postavy a mystické či polomystické bytosti. Texty obsahují řadu mimotextových odkazů. Nejedná se pouze o nepřeberné množství různých postav, ale také míst, událostí, dokumentů, hudebních těles, periodik atd. Mimotextové odkazy souvisí s již výše popsanými znaky tvorby daného hnutí, zasvěcením a sounáležitostí.43 Jiří Trávníček vyzdvihuje ve shodě s Egonem Bondym také vzdor a protest jako: „[…] erbovní pocity undergroundového vyvržence.“44

Víra a náboženství Propojení undergroundu a víry, převážně křesťanské, bylo způsobeno společenskou a politickou situací 70. a 80. let 20. století. Druhá kultura byla alternativou k oficiálnímu životu, přesto ale zůstávala neoficiální. Byla proto zatlačena pod povrch tehdejšího života společnosti. Totéž se týkalo i křesťanství. Původně rockový underground se setkal s křesťanskou vírou prostřednictvím Brabence, který přivedl Sváťu Karáska.45 Velký podíl na propojení víry a undergroundu měl také Jirous, ovlivnily jej obě jeho ženy. Věra Jirousová se přátelila s Bohuslavem Reynkem a Juliana Jirousová je vnučkou Josefa Floriána. Důležitou roli sehrálo také setkání s Jiřím Němcem, zastáncem koncilní obnovy v 60. letech 20. století, a Bonaventurou Boušem považovaným za kněze

42 BONDY, Egon. Básníci undergroundu. Fragment K. Bratislava: Archa, 1990, 4(5), s. 53. 43 Srov. TRÁVNÍČEK, Jiří. Poezie poslední možnosti. Praha: Torst, 1996, s. 185–196. ISBN 80-85639- 74- 2. 44 Tamtéž, s. 196. 45 Srov. PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech 1945-1989. Praha: Torst, 2017, s. 736. ISBN 978-80-7215-554-5.

20 undergroundu. Tehdejší oficiální režim si uvědomoval propojení religiozity a undergroundu, čehož se snažil využít k diskreditaci členů hnutí.46 V rámci undergroundu se mísily různé skupiny křesťanských církví: „Undergroundová zbožnost je tedy spontánně ekumenická. Karásek a Brabenec vzešli z evangelického milieu. Jirous, Věra Jirousová i Pánek jsou katoličtí konvertité. U Pavla Zajíčka nebo Charlie Soukupa vlastně v textech nic neprozrazuje, k jaké větvi křesťanství se hlásí.“47 Pro hnutí byly typické extrémy, na jedné straně náboženská zbožnost a na druhé rouhání, surový život i samotný ateismus. Křesťanská víra není absolutní pravdou ani východiskem života příslušníků undergroundu, stává se jejich útočištěm a nadějí. Víra pro něj představuje etiku. Jak uvádí Martin C. Putna, jedná se o ,magdalenický‘ postoj k víře. Hříšník ví, že se nechová podle desatera. Je si vědom svého života v hříchu. Přesto doufá v boží milosrdenství. Tento přístup koresponduje s některými básněmi Vratislava Brabence. 48 Provázanost víry a undergroundu nacházíme v tvorbě Vratislava Brabence před rokem 1989. Od dětství byl rodinou veden ke katolictví: „Jako dítě jsem chodil do katolickýho kostela, a tam byl za mejch časů naprosto nesrozumitelnej rituál. A kázání byly vlastně taky nesrozumitelná […]. Novej zákon jsem příliš neznal, znal jsem starozákonní příběhy […].“49 Brabenec nechce být označován za křesťana: „Škatulkování moc rád nemám.“50 Přesto se v jeho tvorbě objevují duchovní, křesťanské, motivy a v raných letech jsou prostředkem, skrze který se snaží porozumět světu. Rané Brabencovy básně se vyznačují dualismem. Na jedné straně zobrazuje trpícího člověka i zlobu lidstva a na druhé straně opakovaně trpícího a mučeného Krista, který je ukřižován: „Králi z Galileje / do tváři plivají / a Syna člověka / na smrt vedou […] Ježíše přibili na Kříž jeho / A víno se žlučí jemu tam podali […] Se dvěma lotry / na Kříži umírá.“51 S tímto dualismem souvisí otázka dobra a zla. Jejich vnímání bylo během normalizace pokřiveno. Brabenec se dovolává opravdové, v jeho přesvědčení

46 Srov. PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech 1945-1989. Praha: Torst, 2017, s. 728–736. ISBN 978-80-7215-554-5. 47 Tamtéž, s. 738. 48 Srov. tamtéž, s. 740–742. 49 RRR rozhovory. Praha: Revolver Revue, 2016. Revolver Revue, s. 178. ISBN 978-80-87037-84-3. 50 Tamtéž, s. 178. 51 BRABENEC, Vratislav a Martin MACHOVEC. Sebedudy a jiné texty z let 1966-1987. Praha: Kalich, 2010, s. 32–33. ISBN 978-80-7017-128-8.

21 boží, spravedlnosti: „hříšky do pekla, syn boží na nebesa – šup.“52 Uvažuje také o boží moci, o záměrnosti jeho konání: „z koncertu nebylo nic / bohové zatrpkli.“53 Lyrický subjekt se domnívá, že lidé svým hříšným konáním od sebe odvrátili Boha. Přesto věří v boží spravedlnost. Brabenec pracuje v textech s variací modliteb, například Otčenáš: „Otčenáš zeď / buben na druhou dobu / na první / na obě stejně / jsi-li na nebesích / Strom / pak jablka tvá / Řeč / na buben na těžkou dobu /na obě / bez taktu sypou brambory / sem / Posvěcená jsou jména / Věcí / přijď království / nic naplat / Buď vůle hrát si pro sebe /na těžkou dobu / na druhou […].“54 Používá také úryvky modliteb nebo narážky na ně. Autor předpokládá čtenářovu znalost Písma svatého. Texty se vyznačují parafrázemi a obrazy biblického rázu. Jedná se často o ukřižování Ježíše Krista, o narážky na tuto událost: „A syna člověka / na smrt vedou / K rudému plášti / trnovou korunu […] Na místě lebky / jak slove Golgota / Ježíše přibili / na Kříž jeho […].“55 Zmíněný výjev se objevuje také v básních Velký pátek či Velikonoce. Vedle dalších témat se v básních vyskytuje téma boží moci a jeho vševědoucnosti: „[…] smrt v hořícím autě / Bůh nepromluvil / nestárne / Bůh zapomíná budoucnost / Bůh ví / co nestalo se / náhodou už v budoucím věku / jeho nekonečného mládí.“56 Lyrický subjekt je v básních s náboženskou tematikou mnohdy ironický: „Brabencův kazatel není ovšem zbaven smíchu, ba dokonce se zdá, jako by právě vtip a jemná (sebe)ironie byly důkazem přitakání a pokory vůči koloběhu prachu na zemi. […] Brabencovy litanie hovoří tónem jakési pokorně posvátné opilosti: Jako by bylo možno předstupovat před Boha pouze v opilosti, vyslovit se pouze komolým, zpřetrhaným zpěvem, protože střízlivost by už byla pýchou…“57 Autor často pracuje v básních s prvkem humoru: „Budiž! / Slovo – meč / Slovo – láska / Budiž k Ničemu slova naše / Budiž buben / konečně prokopnutej / Budiž bez bubnu / budoucí pokolení […].“58

52 BRABENEC, Vratislav a Martin MACHOVEC. Sebedudy a jiné texty z let 1966-1987. Praha: Kalich, 2010, s. 51. ISBN 978-80-7017-128-8. 53 Tamtéž, s. 52. 54 Tamtéž, s. 88. 55 Tamtéž, s. 32. 56 Tamtéž, s. 72. 57 ŠTOLBA, Jan. Zvony v patách. Literární noviny. Praha: Lidové noviny, 1993, 4(25),s. 7. 58 BRABENEC, Vratislav a Martin MACHOVEC. Sebedudy a jiné texty z let 1966-1987. Praha: Kalich, 2010, s. 89. ISBN 978-80-7017-128-8.

Typickým rysem literárního undergroundu je všednost a banalita. Autor propojuje výraznou duchovní tematiku právě s banálností až trapností lidského bytí a všedního dne: „Je Velký pátek večer / opíjím se, pláču, sním / lopata jahoda a … / pilí, póli, pavli novno / kmlbš trytrá trrrrr … summi, vemeni, blbec / když to bude dcera / vdá se v kostele / bílá lilie zakryje nedostatky […] Svalu Někdejšího, Zdejšího, Vezdejšího / mého lichého […].“59 Brabenec se nesnaží o oslavu křesťanství. Ukazuje, co pro něj víra znamená: „[…] nejhlubší rovinu Brabencovy poezie […] jsou poryvy a lamenty víry, religiózní prožívání existence, vnořené ovšem do směšněhrůzného, lidově barokního hrnce klokotajícího pozemského plahočení.“60 Brabenec poukazuje také na to, kam se vnímání víry a náboženství posunulo. Vypořádává se skrze ní s tehdejší společenskou situací, upozorňuje na nespravedlnost a křivdy, kterých se oficiální režim dopouští. Ve svých básních propojuje víru s životem člověka, který se stal dobrovolně součástí druhé kultury. I v tomto jeho postoji se objevuje ironie, protože Brabenec vnímal, jak je obtížné dostát všem ideálům křesťanské víry v kontrastu k tehdejšímu životu a ke společnosti. Přesto pro něj víra představuje způsob, jak lépe porozumět světu. Velmi kriticky se Brabenec vyjadřuje k církvi jako k instituci, dokonce dochází k jejímu zesměšňování: „Jsem krejčí církevní stolice / nebudu jmenovat / dnes je Velký pátek / jdu do kaple, téměř povinně / šiju taláry pro bratry kněze / celou noc jsem pil […] moje žena měla styky s bohoslovcem […] moje žena spala s bohoslovcem / já šiju taláry pro bratry kněze / David taky sváděl ženský.“61 V řadě básní nechybí ani prvek sekularizace, který souvisí s Brabencovým důrazem na ironii, banalitu života i humor (viz výše), skrze které se také vysmívá církevním institucím: „nová cholera uchvátila Ameriku / snad biblická radují se ti maličcí / co jsou vyvolení jak jsou maličcí / řvou do všech kanálů TV / místo holek Kristova slova: oni / Kristovy rány: já zase.“62 Výrazná je báseň s názvem P. F. z roku 1973. Zabývá se tematikou víry, duchovních hodnot, vyšších ideálů a jejich krizí. Brabenec v ní variuje tehdejší společnost a pracuje s motivem pustoty. Kritizuje prázdnotu nejen tehdejší oficiální kultury,

59 BRABENEC, Vratislav a Martin MACHOVEC. Sebedudy a jiné texty z let 1966-1987. Praha: Kalich, 2010, s. 98. ISBN 978-80-7017-128-8. 60 ŠTOLBA, Jan. Zvony v patách. Literární noviny. Praha: Lidové noviny, 1993, 4(25), s. 7. 61 BRABENEC, Vratislav a Martin MACHOVEC. Sebedudy a jiné texty z let 1966-1987. Praha: Kalich, 2010, s. 95–100. ISBN 978-80-7017-128-8. 62 Tamtéž, s. 177.

23 ale především tehdejší víry představované liturgií a křesťanskými hodnostáři: „JE SVÁTEK PUSTA / lidský řeči lezou po sobě / a na oltáři práší houba Hub […].“63 Variuje také šest dnů, během kterých stvořil Bůh svět, a ten sedmý odpočíval. Sedmý den se nic nedělo a nedělalo. Brabenec se v této básni vyjadřuje také ke stagnaci tehdejší společnosti. Nedocházelo k žádné změně. Všeho byl nedostatek. Autor upozorňuje na společnost, která se nebouří. Existenci takového společenství lze pak prakticky považovat za zbytečnou. Přirovnává takové jedince k pasoucímu se stádu krav, přičemž život zatím běží. Brabenec je ve svých textech zanícený a protestuje proti církvi jako instituci a celé společnosti, která se nepostavila proti totalitnímu režimu. Mezi často užívané motivy patří Bůh Otec, Ježíš, kostel, oltář, anděl, pohřeb, ruce či pastýř. V textech se objevuje v malé míře i motiv Panny Marie. V evangelickém učení bývá upozaděna. Marii zde zobrazuje také jako květinu hvozdík, přezdívaný lidově slzičky Panny Marie: „[…] rány boží si neber na sebe / mysli! / naučili tě to / slzičky Panny Marie / řekni: kdoví jak to bylo […].“64 Pokud srovnáme užití křesťanských motivů v díle Vratislava Brabence a Ivana Martina Jirouse, v Brabencově poetické tvorbě před rokem 1989 nejsou dané motivy tak frekventované. Již před rokem 1989 měl Vratislav Brabenec poměrně složitý vztah k náboženství a víře. Vedle křesťanství se proto v jeho tvorbě objevuje i židovské náboženství, resp. motivy. Mnohem více s ním ale názorově sympatizuje až po roce 1989: „[…] jestli mám k někomu hodně blízko tak k židům. […] strašně se mi ze všech hnutí líběj chasidi. Jsou krásný, plný zázraků, muziky […].“65 Jelikož má židovství i křesťanství stejný základ ve Starém Zákoně, objevují se Židé v některých Brabencových básních týkající se křesťanských vánočních a velikonočních svátků. V rámci judaismu se jedná o Chanuku a Pesach. Dále se v textech objevuje např. Karol Sidon. S jeho postavou bývají spojovány duchovní motivy, které jsou míněny vážně. Kolem roku 1976 vytvářel Brabenec poetické útvary nazvané Sebedudy. Jedná se o 12 textů. Znamenaly předěl v jeho tvorbě. V prvních Sebedudách jsou podobně jako v textech předchozích přítomny křesťanské motivy, mj. kříž, kostel, anděl, Bůh Otec,

63 BRABENEC, Vratislav a Martin MACHOVEC. Sebedudy a jiné texty z let 1966-1987. Praha: Kalich, 2010, s. 75. ISBN 978-80-7017-128-8. 64 Tamtéž, s. 46. 65 RRR rozhovory. Praha: Revolver Revue, 2016. Revolver Revue, s. 178. ISBN 978-80-87037-84-3.

Ježíš, dokonce i Panna Marie či Jidáš: „[…] Jidáš visí nad světem víc než Pán na kříži je to sebevrah marná sláva Pán skáče v nebesích celej pominutej svou slávou […].“66 V Sebedudách X. se objevuje téma zkoušky a vytrvalosti ve smyslu duchovního přesvědčení: „[…] a cesta k Bohu vede přes nejnepříjemnější návštěvy závistivých policajtů lakomých hloupých […].“67 Což je stavěno do kontrastu k tomu, jaký by podle tehdejší oficiální vlády měl život, resp. člověk, být: „[…] oženit se studovat inženýra být členem přátel čehokoliv nejraději státního zřízení pochodovat fandit […].“68 Dochází tak ke kritice společnosti i tehdejšího režimu. Tematicky se jedná o podobné motivy jako v textech do roku 1976, například kritika církve jako instituce, důraz na humor, ironii a banalitu lidského všedního dne a samozřejmě opět desakralizace: „[…] a společnost počká si na další svátky snad narození nanebevstoupení vím já jak společnost slouží bohu a bůh společnosti škoda že Bondy nedal mi na cestu trochu útěchy z onthologična snad příště Egone budeš sloužit mši dnes ne je rychlá oběť je ožralství pusté jsou řeči do sebe a tichá modlitba kletby hlasité […].“69 Na druhou stranu se v textech objevuje opak sekularizace. Brabenec své přátele staví do role svatých, např. Svatí Karáskovi v Sebedudách VIII., což koresponduje s katolickou vírou: „ sv. Karásek si přál, aby mohl zabránit střelbě na následníka trůnu / sv. Karáskovi šlo o střílení […].“70 Autor opět používá protipóly, protiklady a banalitu všedního dne v rámci duchovní tematiky. Jedná se o kritiku tehdejších poměrů: „[…] v kostele se to stává hoří oheň a cikáni pláčou nad krásným bezbožníkem tvrdým jako prkno v tom mrazu není ani divu ani slechu o tom kdo to je čert ví čert mlčí oni taky mlčí ale cikáni vědí všechno […].“71 Texty z tohoto období jsou značně chaotické, depresivní a smutné. Postupně jsou křesťanské motivy mírně utlumeny a vyskytují se méně. Do popředí se naopak dostávají výjevy ze života i filozofické úvahy.

66 BRABENEC, Vratislav a Martin MACHOVEC. Sebedudy a jiné texty z let 1966-1987. Praha: Kalich, 2010, s. 116. ISBN 978-80-7017-128-8. 67 Tamtéž, s. 134. 68 Tamtéž, s. 134. 69 Tamtéž, s. 133. 70 Tamtéž, s. 131. 71 Tamtéž, s. 117.

Podobného rázu jako Sebedudy jsou ze 70. let texty nazvané Osip I a II. Také v nich se vyskytují křesťanské motivy a biblické výjevy, které lze chápat jako modlitby: „Zejména Bible tvoří kontext, který do Brabencových textů nevtahuje pouze nové motivy ale i náběhy k modlitebnosti: litanické opakování, setrvávání u jedné představy či slova.“72 Lyrický subjekt v nich prosí o boží milost a text je zakončen slovy amen: „[…] bože spravedlivý i trestající buď trpěliv našim modlitbám amen.“73 Lyrický subjekt se vyjadřuje mj. k důležitosti božích zákonů. Název básně tematicky spojuje s Osipem Mandelštamem, což byl ruský židovský básník, který se nechal pokřtít. Měl problémy s režimem podobně jako autor. Můžeme tak vnímat určitou paralelu mezi životy Osipa Mandelštama a Vratislava Brabence. V poezii mezi lety 1979 až 1989 se odráží Brabencova životní situace. I zde jsou básně prostoupeny křesťanskou tematikou. V textech se vyskytuje tematika utrpení. Autor hledá útěchu u Boha. V díle vystupují postavy spojené s vírou, např. Mojžíš, anděl či Bůh. Vyskytují se i postavy pojící se s církevní institucí, jako je kardinál, varhaník, ministrant či farář. Jejich prostřednictvím kritizuje celou církevní organizaci: „[…] a vařila dál vejce panu farářovi, tomu dobytkovi. První ministrant: Hovádku božímu […].“74 Křesťanská tematika v těchto letech ale není tak výrazná.

Příroda Další výraznou tematikou v Brabencově díle je fauna a flóra. Jako zahradník celý život tíhne k přírodě i k ekologii: „Ekologií se zabejvám přirozeně, protože to souvisí s mým oborem – zakládáním zahrad a rekonstrukcí historických zahrad. To jsem vždycky chtěl dělat. […] ty zbytky přírody, který jsou, jsou vlastně chrámy, do kterých by člověk měl vstupovat s úctou, s pokorou a s láskou.“75 Tímto způsobem k přírodě přistupuje i ve svých textech: „[…] do parku přicházejí lidí / svlékají se / zahradníci tlumí zeleň /

72 TRÁVNÍČEK, Jiří. Milost těmto slovům. Tvar: Literární týdeník. Praha: Československý spisovatel, 1993, 4(22), s. 11. 73 BRABENEC, Vratislav a Martin MACHOVEC. Sebedudy a jiné texty z let 1966-1987. Praha: Kalich, 2010, s. 142. ISBN 978-80-7017-128-8. 74 Tamtéž, s. 183. 75 RRR rozhovory. Praha: Revolver Revue, 2016. Revolver Revue, s. 181. ISBN 978-80-87037-84-3.

26 ulehají na trávník / čtou / spí / bezbarvá bojuje se zelenou […] zahradníci skončili práci a odešli / květiny šílí / stromy brzy vlezou ke mně do okna […].“76 V celé sbírce je patrný autorův silný a zakořeněný vztah k půdě a přírodě. Zmínky o fauně a flóře, ekologii i indiánech lze sledovat především v textech z období Brabencovy emigrace: „Jeden z největších zázraků je / když kvete kaktus. To vím určitě.“77 Ani v básních s přírodní tematikou nechybí prvek humoru a ironie. Brabenec odkazuje na tamější přírodu i reálie amerického kontinentu: „Tlustej indián u jezera Chapalla zpíval stejně dobře jako Nikolaj Stankovič.“78 Některé rostliny a tvorové, kteří se objevují v Brabencových textech, mají hlubší, duchovní rozměr. Ten lze nacházet i ve tvorbě Ivana Martina Jirouse. O Magorově katolickém vyznání se v prostředí undergroundu vědělo. Brabenec na něj ve své tvorbě odkazuje, a to především ve spojení s duchovní symbolikou. Nejčastěji se jedná o labuť či lilii: „[…] jezdí povozem kozly taženými po Magorově / liliové zahradě / vchází do pracoven úchylů […].“79 Z dalších zástupců flóry s duchovním rozměrem lze zmínit např. koukol80, který mj. symbolizuje hříšníky: „Pán Bůh nasype / zdálky nasype věrnému houfu / a oddělí koukol od pšenice […].“81 Dalším příkladem duchovní symboliky v díle Vratislava Brabence může být také myrha.82 Její užití v textu může znamenat Kristovo utrpení nebo také jeho zmrtvýchvstání: „Podle evangelií přinášejí vonné masti s myrhou k pomazání Kristova těla ,po sobotě’ tři ženy (myrhofory), což bylo s oblibou zobrazováno jako součást

76 BRABENEC, Vratislav a Martin MACHOVEC. Sebedudy a jiné texty z let 1966-1987. Praha: Kalich, 2010, s. 101. ISBN 978-80-7017-128-8. 77 Tamtéž, s. 183. 78 Tamtéž, s. 183. 79 Tamtéž, s. 179. 80 Srov. ROYT, Jan a Hana ŠEDINOVÁ. Slovník symbolů: kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii. Praha: Mladá fronta, 1998, s. 86. ISBN 80-204-0740-5. 81 BRABENEC, Vratislav a Martin MACHOVEC. Sebedudy a jiné texty z let 1966-1987. Praha: Kalich, 2010, s. 71. ISBN 978-80-7017-128-8. 82 Srov. ROYT, Jan a Hana ŠEDINOVÁ. Slovník symbolů: kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii. Praha: Mladá fronta, 1998, s. 101–102. ISBN 80-204-0740-5.

27 námětu Zmrtvýchvstání či prázdného Kristova hrobu.“83 Brabenec užil myrhu v souvislosti s tím, že si lidé Kristovo zmrtvýchvstání nezaslouží, nechovají se podle desatera: „[…] kterým směrem se vydá tudy jede vůz po uši naložený i zdobený mastmi vonnými i myrhou natřený oslátky taženy je předem zkažený pro krále dobrý až moc dobrý […].“84 V textech se vyskytuje široké spektrum dalších rostlin, avšak ne u všech lze s jistotou doložit na základě interpretace skrytý smysl. Konkrétně se jedná např. o konvalinku, šeřík, slaměnku, brambory, kaktus aj. Autor obecně přírodu považuje za důležitou, plnou moudrosti: „příroda učitelka ti podává ruku / co ruku? / sama si s tebou skočí […].“85 V obecné rovině se v textech objevují i květiny86, které symbolizují krásu stvoření a krásu tohoto světa, ale na druhou stranu také pomíjivost. Jejich význam odpovídá těmto veršům: „Po jednom slovu: zemřelým a mátohám kolem / bohům celé věty / každému hvězdu, vraždu a pěknou neštovici / květinám po tónu […] královské koruny na pult, budeme pít / lásku volům a kapounům – je spravedlnost […] nasbírám květiny na koncert / zase na brouky není čas […].“87 Z fauny s duchovním rozměrem se hojně objevuje v Brabencově tvorbě motiv ryby: „[…] A ryby jihnou lehají si do trávy a bez barvy přijímají pod obojí i pod jednou věrné nadosmrti bídě milenců […] a uzříš vrata ráje a nevrátíš se poklona kytkám a tichu […].“88 Ryba89 je přímo symbolem křesťanství, a to na základě řeckého slova ichthys neboli ryba. Počáteční písmena zároveň znamenají Iésús CHrístos THeú (h) Yios Sótér neboli Ježíš Kristus, Syn Boží, Spasitel. V rybě křesťané spatřují Krista, Spasitele. Je také symbolem věřících, kteří se křtem rodí k životu v milosti.

83 BRABENEC, Vratislav a Martin MACHOVEC. Sebedudy a jiné texty z let 1966-1987. Praha: Kalich, 2010, s. 101–102.. ISBN 978-80-7017-128-8. 84 Tamtéž, s. 144. 85 Tamtéž, s. 46. 86 Srov. ROYT, Jan a Hana ŠEDINOVÁ. Slovník symbolů: kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii. Praha: Mladá fronta, 1998, s. 79–82. ISBN 80-204-0740-5. 87 BRABENEC, Vratislav a Martin MACHOVEC. Sebedudy a jiné texty z let 1966-1987. Praha: Kalich, 2010, s. 51. ISBN 978-80-7017-128-8. 88 Srov. ROYT, Jan a Hana ŠEDINOVÁ. Slovník symbolů: kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii. Praha: Mladá fronta, 1998, s. 137. ISBN 80-204-0740-5. 89 Srov. tamtéž, s. 118–119.

Z dalších motivů, které Brabenec použil v souvislosti se svým vyznáním, lze uvést např. koně: „[…] celá historie padla na záda a leží kudlanka a pláče není do zpěvu ani koňovi natož andělům na voze vždyť rovnat musí se kraje a ne hned fůru uzavírat […].“90 Motiv koně91 lze chápat jako panskou pýchu. Daný význam je znám především z Nového Zákona. Brabenec si dokonce hraje se symbolikou psa napříč různými náboženstvími: „[…] Indiáni tu zakopali psa Pane Bože / to není můj pes, odpověděl Pán B. / Byl to jejich pes, dodá prorok […].“92 Hraje si v textu nejen s katolickou vírou, ale také s vírou indiánů, což souvisí s jeho pobytem v Kanadě. V emigraci se zintenzivnilo nejen jeho ekologické cítění, ale také otevřenost vůči alternativním náboženstvím. Pes93 má rozličnou symboliku. Jednak je to nejstarší tvor, který doprovázel člověka. V tomto podání by se mohlo jednat o hru s významem psa, jakožto ubohého člověka či jedince něčeho nehodného. Brabenec se vysmívá křesťanskému náboženství. Za každou cenu nechce být považováno za něco ubohého. Pes tak jistě patří indiánům. V kontextu daného úryvku lze tak náboženství indiánů považovat za nehodné či podřadné. Z dalších zástupců fauny se v autorových textech objevuje mj. kudlanka, kuře, želva, vlk, kapr, havran, racek či potkan. V těchto živočiších nelze hledat hlubší význam. Jednalo by se již o nadinterpretaci.

Literární underground Základní znaky undergroundové tvorby podle M. Pilaře nacházíme v díle Vratislava Brabence před rokem 1989. V porovnání s tvorbou Ivana M. Jirouse se nejedná o tak explicitní znaky. Pocit vykořenění a role vyvržence nejsou tak prvoplánové a zřejmé. Nejedná se o Brabencův osobní pocit, jde spíše o pocit příslušníků druhé kultury, celého uskupení. Autor ve své tvorbě vyjadřuje nesouhlas s establishmentem a kritizuje vše, co je s ním spjato: „[…] chtěl jsem vyjmenovat zabavené věci při domovní prohlídce ale

90 BRABENEC, Vratislav a Martin MACHOVEC. Sebedudy a jiné texty z let 1966-1987. Praha: Kalich, 2010, s. 143. ISBN 978-80-7017-128-8. 91 Srov. ROYT, Jan a Hana ŠEDINOVÁ. Slovník symbolů: kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii. Praha: Mladá fronta, 1998, s. 144–146. ISBN 80-204-0740-5. 92 BRABENEC, Vratislav a Martin MACHOVEC. Sebedudy a jiné texty z let 1966-1987. Praha: Kalich, 2010, s. 186. ISBN 978-80-7017-128-8. 93 Srov. ROYT, Jan a Hana ŠEDINOVÁ. Slovník symbolů: kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii. Praha: Mladá fronta, 1998, s. 144–146. ISBN 80-204-0740-5.

29 policejní spisy jsou taky básně a já je nepsal […].“94 Lyrický subjekt se na jiných místech také vysmívá samotné policii: „[…] cesta k Bohu vede přes nejnepříjemnější návštěvy závistivých policajtů lakomých hloupých […].“95 Vzdor i protest jsou základní pocity undergroundového vyvržence. V rámci českého hnutí mají několik variant, u Brabence se částečně objevuje ta, „která si gurmánsky hraje s textovými odkazy, pastišemi, perziflážemi a kalambúry […].“96 Nejvíce se jedná o výše zmíněnou kritiku církevní instituce, ale vyskytuje se zde i kritika oficiálního režimu: „toho si nevšímejte pane vinárníku to jen obřad a oni pohani slaví pozdvihování stolů na počest podobenství o vinici snad znáte ten krvák je mi líto ale společnost vždyť víte oběť potřebuje […].“97 Pokud se autor zmiňuje o svém vlastním osamění či odloučení, např. během svého věznění v sedmdesátých letech, je to pouze letmá zmínka: „[…] Michal a Marie mlčí / vyprávím o vězení / Marie mě přerušuje veselými neúspěchy / jsme na návštěvě / cestou domů litujeme těch řečí […].“98 Osamění se stalo častým pocitem příslušníka undergroundu, bývá spojováno právě s vězněním, které nebylo pro členy hnutí ojedinělé. O jiném vnímání času a světa na základě vězeňské zkušenosti se Brabenec rozepsal v básni z roku 1981: „Před devatenácti dny jsem seděl ve vězení / Hrozně se nudím. Sedím v křesle a píšu. / Před devatenácti dny jsem možná přemítal o sezení v křesle doma. / Ve vězení často plánuji pracovitost […] Před devatenácti dny bych asi psal jinak. Třeba o slunci […].“99 Ani v těchto verších nechybí humorný a ironický aspekt. S ohledem na vyhrocenou situaci v Československu řada spisovatelů emigrovala a prožívala následně pocity osamění v zahraničí. Právě v básni Toronto i v dalších, které vznikaly během jeho emigrace, Brabenec zažívá podobné emoce, vzpomíná na své přátele

94 BRABENEC, Vratislav a Martin MACHOVEC. Sebedudy a jiné texty z let 1966-1987. Praha: Kalich, 2010, s. 129. ISBN 978-80-7017-128-8. 95 Tamtéž, s. 134. 96 TRÁVNÍČEK, Jiří. Poezie poslední možnosti. Praha: Torst, 1996, s. 196. ISBN 80-85639- 74-2. 97 BRABENEC, Vratislav a Martin MACHOVEC. Sebedudy a jiné texty z let 1966-1987. Praha: Kalich, 2010, s. 133. ISBN 978-80-7017-128-8. 98 Tamtéž, s. 111–112. 99 Tamtéž, s. 156.

30 i známá místa: „Ztratil jsem v Kanadě auto. / Naprosto neúspěšné hledání cesty na Vinohrady. / Opilost. Jiný kontinent. / Zatím nepletu galaxie. / Mraky se vaří […].“100 Dalšími podstatnými znaky undergroundu jsou mimotextové odkazy. Autoři tak nabývají pocitu jisté sounáležitosti a překonávají své osamění. Jedná se o sdělení, kterému rozumí pouze tzv. zasvěcení. Do textů se tak dostávají autobiografické prvky, se kterými souvisí autenticita: „Jak řečeno, undergroundová poezie je prvotně svědectvím. O pohledu na svět, který má komunita jako celek, i o osudech jednotlivých svých členů. Pro svět vnější, nezasvěcený, jsou často jen těžko pochopitelné všechny ty narážky, přezdívky, aluze a zkratky […].“101 V textech se objevují známá a s neoficiální kulturou propojená místa, např. Hospoda u Pinkasů, Hospoda u Kalendů, byt Němcových, Bílkova vila, Masarykovo nádraží, nádraží v Počernicích, různé části Prahy, např. Letná. Důležitá jsou i mimopražská střediska undergroundu, jako Stará Říše, bydliště Jirouse. V textech Brabenec odkazuje na různé události a důležité symboly týkající se druhé kultury, jako byla Charta 77: „[…] auto řídí jeden z mluvčích Charty 77 / vtipně převlečený za klauna od Mac Donalda.“102 Autor zakomponovává do díla i zmínky o tehdejších samizdatových periodikách, např. o časopisu Paternoster, nebo o hudebních tělesech: „[…] vchází smyčcový kvartet B. Bartóka / hraný ve dvou Snem Noci Svatojánským Bandem […].“103 Texty jsou svědectvím o každodenním dění a životě členů undergroundu. Řadu textů můžeme považovat za deníkové záznamy, čemuž odpovídají i názvy některých básní, např. Zápis 1 až 6. Brabenec se v těchto básních mohl svobodně projevit a variovat různé události. V době jeho emigrace byly texty vzpomínkou a také způsobem, jakým udržoval kontakt se svými odloučenými přáteli: „V básních psaných již v cizině Brabenec jako by pocítil potřebu – obdobně jako Blatný Starých bydlišť (1979) a Pomocné školy Bixley (1987) – rekonstrukce času svých přátel a událostí, které ho k nim pojí: odtud záplava vlastních jmen míst a lidí, datování událostí, zaznamenané výroky, průniky

100 BRABENEC, Vratislav a Martin MACHOVEC. Sebedudy a jiné texty z let 1966-1987. Praha: Kalich, 2010, s. 193. ISBN 978-80-7017-128-8. 101 PUTNA, Martin C. Měli jsme underground a máme prd: podzemní básníci o Havlovi. Praha: Knihovna Václava Havla, 2009, s. 7. Sešity Knihovny Václava Havla. ISBN 978-80-903518-9-9. 102 BRABENEC, Vratislav a Martin MACHOVEC. Sebedudy a jiné texty z let 1966-1987. Praha: Kalich, 2010, s. 180. ISBN 978-80-7017-128-8. 103 Tamtéž, s. 174.

31 angličtiny.“104 Uvedení přesného časového údaje souviselo jednak s autenticitou, ale také právě s vytvořením textu deníkového charakteru. V díle undergroundových autorů (např. u Ivana Martina Jirouse) se vyskytuje nepřeberné množství postav a jmen. Tento rys je typický i pro Vratislava Brabence. Postavy lze rozdělit, jak již bylo vysvětleno výše, do tří skupin podle J. Trávníčka. První skupinu tvoří autentické osoby, které lze rozdělit na podskupiny. První podskupinu tvoří jedinci z prostředí undergroundu a disentu: „Když se Brabenec jakožto saxofonista a textař Plastiků zapojí do undergroundové komunity, přibude v jeho básních i typická evokace jmen přátel.“105 Z druhé kultury se vedle mluvčího undergroundu Jirouse velmi často objevuje Egon Bondy, Mejla Hlavsa, Jiří Němec, Svatopluk Karásek, Karol Sidon, Václav Havel, Marta Kubišová či Pavel Zajíček: „Večer volal Pavel Zajíček z New Yorku. Smál se.“106 Druhá podskupina se skládá z rodinných příslušníků. V textech vystupuje především Brabencova manželka Marie. Popisuje ji jako rozumnou ženu, navzájem se velmi dobře znají: „Marie nesnáší mou lenost po otci / a nenávidí kanape / čtu jí občas něco nahlas potom má radost […].“107 Autor si nepotrpí na hluboké vyjadřování citu. Některé básně jsou přímo věnovány lidem z prostředí druhé kultury. Například báseň Ucho byla napsána pro básníka Pavla Rejchrta nebo text Návštěvy II. byl věnován výtvarníkovi Michalu Matzenauerovi. Celá sbírka Sebedudy je věnována Antonínu Tomalíkovi, který ve 28 letech zemřel: „Rozešel jsem se s fakultou v roce 1968 kvůli tragický události – dozvěděl jsem se o smrti Tondy Tomalíka. To byl kamarád, skvělej malíř, velice důležitá figura v mým životě.“108 Z prostředí oficiální kultury, kterou můžeme označit za třetí podskupinu autentických osob, se ve sbírce objevuje např. Alexander Dubček, Václav Kopecký nebo

104 TRÁVNÍČEK, Jiří. Milost těmto slovům. Tvar: Literární týdeník. Praha: Československý spisovatel, 1993, 4(22), s. 11. 105 PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech 1945-1989. Praha: Torst, 2017, s. 780. ISBN 978-80-7215-554-5. 106 BRABENEC, Vratislav a Martin MACHOVEC. Sebedudy a jiné texty z let 1966-1987. Praha: Kalich, 2010, s. 183. ISBN 978-80-7017-128-8. 107 Tamtéž, s. 109. 108 RRR rozhovory. Praha: Revolver Revue, 2016. Revolver Revue, s. 179. ISBN 978-80-87037-84-3.

Klement Gottwald: „Klement Gottwald nemůže letět / lidé neumí létat.“109 Daný úryvek může být chápán jako jistý výsměch oficiálnímu režimu. Brabenec v něm upozorňuje na to, že i prezident je pouze člověk. Dále v textech vystupují i postavy z prostředí církevních institucí, např. papež Jan Pavel. Především v rámci první skupiny postav vyskytujících se v Brabencově díle autor užívá křestní jména, přezdívky, familiární oslovení, hypokoristika či zkratky: „[…] V. H. otáčí hlavu k zadnímu okýnku / ale vidí jen projekci rozšklebených pederastů […] V. H. si stěžuje během jízdy na nezařaditelnou / mystifikaci ale není komu […].“110 Jsou to osoby, které zasvěcení jedinci z prostředí druhé kultury dobře znají a nepotřebují vysvětlení. Čtení takových básní může být pro člověka neznalého daných reálií problematické, protože nemusí vědět, o kom se píše. Brabenec počítá s čtenářovou znalostí a nic recipientovi nevysvětluje: „Rozumět nejednomu pocitu tady lze jen jistě jen při dobré znalosti terénu, tedy pouze ve značném stupni undergroundové iniciace.“111 Čtenář ve většině případů pochopí vyznění básně, ale s omezenou znalostí undergroundového kontextu získá jen neúplný prožitek. Druhou skupinu tvoří historické postavy. Jedná se o osobnosti, které jsou autorovi vzorem či inspirací. Lze ji také rozdělit na několik podskupin. První podskupinu tvoří spisovatelé. Z českých autorů se jedná např. o Richarda Weinera: „[…] věž boží s tau / vrány R. Weinera / kůstky / sny / bezbožná neděle ve snu […].“112 Z dalších českých autorů, kteří jsou Brabencovi inspirací, je to Jiří Kolář či Ladislav Klíma, což potvrzuje i on sám: „Z poezie na mě měl největší vliv Jiří Kolář […] Já jsem básně nikdy moc rád neměl a Kolář byla první poezie, kterou jsem skutečně bral se vším všudy.“113 Objevují se také němečtí spisovatelé, např. Rainer Maria Rilke či Christian Morgenstern. Nebo již výše zmíněný ruský básník Osip Mandelštam.

109 BRABENEC, Vratislav a Martin MACHOVEC. Sebedudy a jiné texty z let 1966-1987. Praha: Kalich, 2010, s. 107. ISBN 978-80-7017-128-8. 110 Tamtéž, s. 180. 111 TRÁVNÍČEK, Jiří. Milost těmto slovům. Tvar: Literární týdeník. Praha: Československý spisovatel, 1993, 4(22), s. 10. 112 BRABENEC, Vratislav a Martin MACHOVEC. Sebedudy a jiné texty z let 1966-1987. Praha: Kalich, 2010, s. 72. ISBN 978-80-7017-128-8. 113 RRR rozhovory. Praha: Revolver Revue, 2016. Revolver Revue, s. 179. ISBN 978-80-87037-84-3.

S ohledem na autorovy zájmy tvoří druhou podskupinu hudební osobnosti, např. Bedřich Smetana či jazzoví saxofonisté Charles Lloyd a Charlie Parker: „jsou chyby na stropě Znamení / půllitr do hlavy / Charlie Parker celá kapela / mní.“114 Autor odkazuje obecně na postavy české i slovenské historie, jako je Božena, Přemysl či Jánošík, které lze zařadit do třetí podskupiny. V souvislosti s křesťanskou vírou se objevují i historické postavy, jako je Hus a Komenský: „[…] rychle se ptát / dobře mířit / Pravda vítězí! / Komenský. / Hus.“115 Další podskupinou by mohli být mj. zástupci české výtvarné scény, např. Mikoláš Aleš či sochař Miloslav Hájek. Poslední, třetí, skupinou jsou bytosti polomystické a mystické. Nejčastěji se jedná o Boha, Krista, méně o Pannu Marii, anděly. Výjimečně se vyskytují obecně apoštolové (i Jidáš), svatí či konkrétní svatí: „[…] a říká že je sv. Pavel nemá nikde stání […].“116 V některých případech Brabenec přímo své přítele povyšuje do role svatých (viz výše) a vytváří tak z nich postavy polomystické, mystické.

Formální prostředky Brabencovy texty jsou tematicky i formálně různorodé. Pro autory literárního undergroundu je na prvním místě prožitek, předání sdělení a zkušenosti. Některé jeho texty připomínají deníkové zápisy (viz výše). Obsahují časové údaje, konkrétní jména a místa, jako např. báseň Večer 19. 5. 1981: „20.50 jsem se rozhodl psát. / Malý červený stolek jsem přenesl ke křeslu. / Z druhé místnosti jsem přemístil psací stroj a papír. […] Cigareta. / Čaj. / 21.55 začínám zápis. / Po deseti minutách jsem s tím hotov.“117 Texty v rámci analyzované sbírky Sebedudy jsou poezií. V pozdějších básních, především v textech Sebedudy I–XII, Osip I a II se jedná o básně psané v próze. Z hlediska kompozice se autorovy texty jeví jako sled myšlenek a úvah. Básně připomínají automatické psaní, volné řetězení výjevů i asociace. Jedna myšlenka navazuje na druhou, jsou vzájemně propojené a jednotlivé úvahy se zdají být nedokončené: „A opakovat svou hloupost dokud nevystřízliví svět kolem jsem nepochopil vůbec nic už se stalo proč chodíš tak sám okolo domu to bylo jinak když hořel

114 BRABENEC, Vratislav a Martin MACHOVEC. Sebedudy a jiné texty z let 1966-1987. Praha: Kalich, 2010, s. 73. ISBN 978-80-7017-128-8. 115 Tamtéž, s. 44. 116 Tamtéž,, s. 114. 117 Tamtéž, s. 155.

34 most od ich k du […].“118 U tohoto způsobu vystavění básní je vyžadována čtenářova velká pozornost, v opačném případě čtenář nepochopí smysl textů a autorův záměr tak nebude naplněn. Pro Brabencovu tvorbu po roce 1989 je z hlediska kompozice typický oddělený poslední řádek, který nese pointu celé básně. Začal se postupně objevovat v jeho básních už před sametovou revolucí. Brabenec má oblibu v extrémech a protipólech. Vytváří obrazy a výjevy, které se mohou jevit jako neslučitelné. Na jedné straně popisuje zážitky všedního dne: „[…] okenní rámy / květiny v kafilerii / chovatelé drobného zvířectva […].“119 Snaží se zachytit především jejich atmosféru. Na druhé straně text nabývá větší bizarnosti a fantastičnosti: „[…] co se díváš ty babí léto / líbí se mu ptáci a chmel / uvaž si oči jinam […].“120 S autorovou oblibou v extrémech souvisí střídání témat i lexika. Často střídá spisovný jazyk, expresiva, zdrobněliny, vulgarismy apod.: „[…] bližší kabát ke košili se zase lepí hovno i k botě a lepší zase je o hovně než o vlku a na vlka je vata bělounká a bílá barva […].“121 Brabencova obliba hry byla nastíněna již výše. Záměrně porušuje vztah mezi autorem, čtenářem a dílem. Vstupuje jako autor do básní: „skutečně slyší trávu růst / boží jméno bere nadarmo / (Proložit instrukcemi jak psát báseň, rozsekat na části!) / pokusit se o jinou úpravu […].“122 Text v závorce má tak podobu zdánlivých komentářů autora. Někdy do textu vstupuje opět jako autor a navíc přidává další fiktivní postavu, např. literárního kritika: „Nedopsáno pro nezájem autora. / Přerušeno přáním k Novému roku. / Konec smyšleného požáru. / Zchlazeno mexickou kořalkou a pivem. / Bylo na čase / dodá kritik neurotik.“123 Za znak literárního undergroundu považujeme také výrazový minimalismus, který je vlastní i Brabencovi. Co se týče délky textů, jedná se o kratší útvary. Výjimkou jsou rozsáhlejší texty Sebedudy I–XII a Osip I i II.

118 BRABENEC, Vratislav a Martin MACHOVEC. Sebedudy a jiné texty z let 1966-1987. Praha: Kalich, 2010, s. 115. ISBN 978-80-7017-128-8. 119 Tamtéž, s. 103. 120 Tamtéž, s. 103. 121 Tamtéž, s. 146. 122 Tamtéž, s. 187. 123 Tamtéž, s. 181.

Příslušníci druhé kultury se vymezovali proti establishmentu. Také Vratislav Brabenec se snažil ve své tvorbě vymezit vůči stanoveným jazykovým normám a zvyklostem: „Mnoha neologismy a lexikálními i syntaktickými výstřednostmi a též velmi osobitým humorem oplývá poezie protestantského bohoslovce, zahradního architekta a jazzového a rockového hudebníka Vratislava Brabence […].“124 Autor nedodržuje interpunkci, ve většině případů ani velká písmena, zvláště ta na začátku vět: „pokaždé v deliriu viděl jsem dílnu / skutečnou dílnu / zámečnickou dílnu / kolem které jsem chodil léta do školy / je důležité sdělit […].“125 Také po formální stránce je pro Brabence důležitý prvek hry. V některých básních proto používá tečku téměř za každým větným členem: „Postavil jsem vodu na čaj. / Krátká procházka po místnosti. / Zase cigareta. / Sezení v křesle a bloumání.“126 Také chybějící interpunkce klade na čtenářovu pozornost vysoké nároky. Pokud ji neudrží, text na něj bude působit zmatečně, ztratí se v něm a nepochopí řadu narážek. Text se v takovém případě může jevit jako chaotický až nesmyslný. Velká písmena autor standardně užívá u vlastních jmen. Mají vyjadřovat úctu a důležitost dané osoby. V textech se zpravidla objevují ve spojení s Bohem. Pokud na něj Brabenec odkazuje, používá počáteční velké písmeno či je celé slovo uvedeno verzálkami: „Baptistický kazatel v Torontě se mě ptal / jestli HO miluju.“127 Pokud velkým počátečním písmenem označuje i jiná slova, jedná se především o důraz: „Slovo – láska / Budiž k Ničemu slova naše.“128 Autor užívá grafické odlišení pro upoutání čtenářovy pozornosti a zvýraznění sdělení. V básních se objevují slova napsaná verzálkami: „blbost je tvůj chleba / VĚČNÝ / to je tělo jeho / lidské.“129 Používá také kurzívu: „ptáků nade dveřmi sova na pravo jestřáb na levo a mezi nima vyháčkováno: / Aby nás Pán Bůh miloval.“130

124 JANOUŠEK, Pavel a Petr ČORNEJ, ed. Dějiny české literatury 1945-1989. Praha: Academia, 2008, s. 286, ISBN 978-80-200-1631-7. 125 BRABENEC, Vratislav a Martin MACHOVEC. Sebedudy a jiné texty z let 1966-1987. Praha: Kalich, 2010, s. 106. ISBN 978-80-7017-128-8. 126 Tamtéž, s. 155. 127 Tamtéž, s. 189. 128 Tamtéž, s. 89. 129 Tamtéž, s. 47. 130 Tamtéž, s. 57.

Běžně autor experimentuje s grafickým rozložením textu, s odsazením, začátky veršů, vynechává volné řádky, rozčleňuje text do sloupců, hraje si s tečkami. Brabenec velmi často používá závorky. Jednak v nich bývají vysvětlující informace, humorné či ironické komentáře: „Kyvadlo jedna. / (A druhá?) / (Donekonečna nakopni!) / (Vylezl pavo uk?).“131 Brabenec si prostřednictvím závorek hraje s polysémií a s různými výklady slov: „Ponesu. / (dva. Naráz?) / Zpátky. / Umluvená hodina? / (Vypadne z oka!) / Zahrada. / Jsi příbuzný otce? Samo. / (Otčenáš.).“132 Místy se objevuje i grafický záznam slov pozpátku. Z hlediska jazykových prostředků, konkrétně básnických figur, se v jeho textech hojně objevuje epizeuxis, a to jako opakování celých slov nebo jejich částí: „[…] pane pane p… […]“133. Tento prostředek může být vnímán až zvukomalebně: „ Pepíku, pojď se mnou, mnou, mnou, m…“134 Používá často také anaforu: „Gloria lidskýmu hlasu / Gloria PUSTA ROVNO / Gloria PUSTA sedmý.“135 Brabencova poloha coby hudebníka se promítá do textů i v podobě refrénu. V rámci některých textů se opakují určité části: „Mraky se vaří / Strom chodí / Pes kouří / Před parkem stojí blb.“136 Nejedná se ale o opakování pravidelné. V případě této básně se refrén opakuje na začátku a na konci básně. Jedná se o naznačení cykličnosti a propojení. Autor v textech rád užívá hru se slovy. Pracuje s podobností grafického záznamu a odlišného významu daných slov. Dociluje tak humorného efektu, například místo ministerstva užívá mizersterstvo.137 I v rámci humorné hry je v textech obsažena hlubší myšlenka: „Pán Bůh zachová pořadí / od ucha k uchu / od ducha k uchu / od ducha k duchu k duchu.“138 Na druhé straně autor zesměšňuje pomocí významů slov křesťanskou víru a její atributy: „[…] budeme to vyprávět dál / práce kruhových svalů / Svalu Někdejšího, Zdejšího, Vezdejšího / mého lichého.“139

131 BRABENEC, Vratislav a Martin MACHOVEC. Sebedudy a jiné texty z let 1966-1987. Praha: Kalich, 2010, s. 245. ISBN 978-80-7017-128-8. 132 Tamtéž, s. 227. 133 Tamtéž, s. 133. 134 Tamtéž, s. 75. 135 Tamtéž, s. 78. 136 Tamtéž, s. 182–193. 137 Tamtéž, s. 233. 138 Tamtéž, s. 71. 139 Tamtéž, s. 98.

V textech vznikají nečekané pointy na základě hry s podobností slov, jejich řetězením a asociací: „[…] a Jeho bába svíčková a umodlená a usouložená božízní po životě v ráji v háji v báji v báni budeš sedět a truchlit nevíru […].“140 Brabenec posunutí významu a tím pádem i jeho změnu používá i v rámci názvů, např. Fotopneumatická paměť.141 Pro autora tvořícího v duchu literárního undergroundu a křesťanské víry je příhodná variace a hra s podobností grafického záznamu slov Hospodin a hospodský, se kterými Brabenec pracuje jako se synonymy. V textech před rokem 1989 využívá Vratislav Brabenec bohaté a různorodé lexikum. S ohledem na jeho příslušnost k druhé kultuře a s důrazem na autenticitu je zastoupena spisovná čeština hovorová (např. šmátrat) a také čeština nespisovná. V textech se objevuje nepřeberné množství zhrublých slov (žrát), expresiv, hypokoristika (viz výše), pejorativa (držka, svině) a velmi výrazně jsou zastoupené vulgarismy (nasrat, kurva, hovno, mrdat, zkurvysyn). V rámci nespisovné vrstvy národního jazyka je zastoupen i slang, např. vězeňský. „Užívání hovorového jazyka a slangu bylo čímsi naprosto přirozeným, protože se jádro undergroundu (zvláště v 70. letech) skládalo hlavně z mladých dělníků bez vyššího vzdělání. […] Potenciální čtenářstvo undergroundové literatury se skládalo hlavně z členů ,veselého ghetta‘. Undergroundoví autoři psali hlavně o ,ghettu‘ a pro ,ghetto‘. Skutečnost, že se některé ,klasické‘ tituly undergroundové literatury pomalu, ale jistě stávají součástí celku národní literatury, je proto jedním z typicky středoevropských paradoxů.“142 Ze slovní zásoby Brabenec užívá výjimečně novotvary, jako lumpenintelektuál, pískoplavec, brabeniště. Jedná se spíše o slovní experimenty a záměrné, občas i humorné, nesmysly, než o snahu obohatit slovní zásobu. Z cizích jazyků je zastoupena latina, např. deus ex machina, Dies Natis, Maria vita brevis apod. Brabenec ve své tvorbě užíval také německý jazyk, mj. bist mein lieber Augustin. Po jeho emigraci do Kanady se začala výrazněji objevovat i angličtina, především americké reálie, např. New York či Queen

140 BRABENEC, Vratislav a Martin MACHOVEC. Sebedudy a jiné texty z let 1966-1987. Praha: Kalich, 2010, s. 150. ISBN 978-80-7017-128-8. 141 Tamtéž, s. 69. 142 PILAŘ, Martin. Underground: (kapitoly o českém literárním undergroundu). Brno: Host, 1999. Studium (Host), s. 27. ISBN 80-86055-67-1.

Street, a jednotlivé anglické výrazy. V autorových básnických textech lze nalézt také ustálená slovní spojení, např. pro Kristovy rány. Ve tvorbě Vratislava Brabence před rokem 1989 se objevují všechny důležité znaky poetiky literárního undergroundu. Téma víry a undergroundu je v rámci Brabencovy předrevoluční tvorby propojeno. Ze základních znaků undergroundu se v autorových textech vyskytuje motiv vyvržence a vykořeněného jedince. Jedná se o pocit společný všem příslušníkům daného hnutí. Autor skrze texty vyjadřuje svůj nesouhlas a kritizuje establishment. Brabencovy poetické texty jsou bohaté na mimotextové odkazy i autobiografické prvky, které jsou srozumitelné pouze zasvěceným jedincům. Autorova tvorba před rokem 1989 je svědectvím tehdejší doby z pohledu příslušníka undergroundového hnutí.

4 Poezie a próza po roce 1989 Jedním z důležitých rysů undergroundu (viz výše) je boj proti oficiálnímu režimu. Po roce 1989 dělení na oficiální a neoficiální literaturu již není a neexistuje proto žádný nepřítel. Underground tak, zdá se, nemá proti čemu bojovat. Tento názor ale nesdílí všichni. František Čuňas Stárek, Vladimír Drápal a Ivan Martin Jirous v roce 2007 zastávali názor, že underground není uzavřenou záležitostí. Naopak pociťovali renesanci daného hnutí.143 O přetrvávání undergroundu i po sametové revoluci je přesvědčen i Martin Pilař. Připouští, že skončilo důsledné skrývání členů hnutí a pojem tzv. veselého ghetta již neplatí. Přetrvávají ale názory a postoje osobností undergroundu: „[…] nacházejí své místo v českém kulturním kontextu nejen po rozkladu totalitní moci, ale i po zániku důležitých undergroundových nakladatelství (např. Pražská imaginace) a časopisů (např. Vokno, Paternoster), jenž nebyl politicky motivovaný.“144 Pilař naopak očekává splývání undergroundu s pojmy nezávislá a alternativní kultura.145 Sametová revoluce znamenala podle Vladimira 518 pro underground zásadní zlom, který hnutí málem zlikvidoval. Členům undergroundu chyběl nepřítel. Právě ten byl důvodem ke stmelení členů hnutí. Lidé po roce 1989 získali svobodu a příslušníci undergroundu se věnovali tomu, čemu doposud nemohli. Vstupovali do politiky, psali a vydávali knihy, zakládali kluby, hospody či vydavatelství, pokračovali v muzice atd.146 Vladimir 518 si všímá odlišného vnímání hnutí před rokem a po roce 1989: „[…] a teď jde o to, co prožil underground, o kterém se bavíte vy, což je samozřejmě scéna iniciovaná před rokem 1989, a co je to, co nazýváme undergroundem po roce 1989 a často vychází z úplně jiných základů.“147 Přesto ale zastává názor, že jakési podzemí stále existuje: „I v novém režimu prostě existovali lidé, kteří chtěli pokračovat ve svém

143 Srov. KUDRNA, Ladislav, ed. Reflexe undergroundu. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2016, s. 30. ISBN 978-80-87912-55-3. 144 PILAŘ, Martin. Underground: (kapitoly o českém literárním undergroundu). Brno: Host, 1999. Studium (Host), s. 27. ISBN 80-86055-67-1. 145 Srov. tamtéž, s. 27–28. 146 Srov. 518, Vladimir. Kmeny 90: městské subkultury a nezávislé společenské proudy v letech 1989-2000. V Praze: BiggBoss, 2016, s. 22–29. ISBN 978-80-906019-9-4. 147 KUDRNA, Ladislav, ed. Reflexe undergroundu. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2016, s. 17. ISBN 978-80-87912-55-3.

40 způsobu života, chtěli si svoji svobodu uhájit i v rámci této ,nové svobody’, kterou nový vzniklý systém deklaroval. Protože systém vždycky je a bude systémem, i když se mění jeho forma: vždycky má své praktiky, svá omezení, své regulace a své represivní metody.“148 S režimem nechtěl mít nic společného např. Ivan Martin Jirous nebo brněnský disident Petr Cibulka. Někteří autoři si knihy vydávali sami. Kapely dávaly přednost malým koncertům po hospodách, např. Hally Belly, Houpací koně, Budoár staré dámy nebo Umělá hmota. Některé kapely nechtěly svou hudbu oficiálně vydávat. Pokud ano, obracely se na lidi s vazbou k undergroundu, např. na Vladimíra Drápala a jeho hudební vydavatelství Guerilla Records. Pořádaly se nejrůznější alternativní festivaly, jedním z nejznámějších byl festival v Meziříčku na Skalákově mlýně.149 Vladimir 518 začal sám vnímat underground v roce 1991. Spíše se seznamoval s kapelami, knihami a osobnostmi, které byly spjaté s hnutím již před revolucí. Za centrum porevolučního undergroundu považuje klub 007 na pražském Strahově. Vladimir 518 ale underground doplňuje přízviskem porevoluční. Vnímání hnutí se změnilo: „Původní generace lidí pokračovala dál, ale my jako nově příchozí do nové situace jsme si ten pojem vykládali trošku jinak […].“150 Porevoluční underground podle něj přinesl především pluralitu různých názorů a postojů týkajících se práv zvířat či menšin.151 Vladimír Lábus Drápal byl aktivním členem undergroundu před rokem 1989. Po sametové revoluci vnímá, že došlo k roztříštění hnutí. Na druhou stranu se seznámil s mnoha lidmi z Občanského fóra, kteří rozšířili jeho obzory. Po čase se ale vrátil ke kultuře: „[…] nebyl to už ,jen’ underground, ale kultura ve větší šíři a pestrosti, poněvadž v té době bylo vše dostupné.“152 Podle Drápala byla důležitá po sametové revoluci Jirousova postava a jeho blízké okolí: „[…] ti šli jaksi také vytrvale stejnou stezkou – Umělá hmota, Pavel Zajíček, Mejla a znovuobnovení Plastiků, Vráťa Brabenec,

148 518, Vladimir. Kmeny 90: městské subkultury a nezávislé společenské proudy v letech 1989-2000. V Praze: BiggBoss, 2016, s. 28. ISBN 978-80-906019-9-4. 149 Tamtéž, s. 28–39. 150 KUDRNA, Ladislav, ed. Reflexe undergroundu. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2016, s. 18. ISBN 978-80-87912-55-3. 151 Srov. tamtéž, s. 16–28. 152 518, Vladimir. Kmeny 90: městské subkultury a nezávislé společenské proudy v letech 1989-2000. V Praze: BiggBoss, 2016, s. 44. ISBN 978-80-906019-9-4.

Sváťa Karásek, to všechno i v ,nových dobách’ dávalo pocit jistoty, že je kam se vracet, a lidé bývalého – chceš-li – ,kmene’ se po jejich boku začali zase vynořovat jako ztracení synové.“153

4.1 Poezie Vratislav Brabenec po roce 1989 plynule navázal na svou předrevoluční poetiku známou ze sbírky Sebedudy. Doposud bylo vydáno šest jeho sbírek. Úplně první Brabencovou porevoluční knihou je Karlín-přístav, která se v kontextu celé jeho tvorby vymyká. Texty se jeví jako parafráze na události z roku 1890: „Parafrázuje se tu příběh utonulých z povodně při stoleté vodě v roce 1890, kteří mají pamětní desku na karlínské Invalidovně […].“154 Texty obsahují mnoho variací, podobenství a mísení dávné historie s Brabencovým všedním životem, s jeho potulováním se karlínskými hospodami i ulicemi v alkoholovém deliriu: „[…] text […] byl prý celý napsán v alkoholovém deliriu a autor do něj později zasahoval jen minimálně. Paralela s Ladislavem Klímou, který často tvořil obdobným způsobem a kterého Brabenec vždy velmi obdivoval, se přímo vnucuje.“155 Specifickým knižním počinem je Nevyžádaný příspěvek. Jedná se o společné dílo Brabence a Richarda Pechy. Brabenec psal poezii vždy na levé straně, na straně pravé Pecha zpracoval do komiksové podoby historky v hlavní roli právě s Vratislavem Brabencem.

Víra a náboženství Tematika víry a náboženství se projevuje v Brabencově poetické tvorbě i po roce 1989. Nejvýrazněji je zastoupena v knize Karlín-přístav. Nejméně lze danou tematiku vnímat v díle Nevyžádaný příspěvek. Brabencův duchovní postoj se po roce 1989 proměnil: „[…] nezbylo v něm už nic z rané biblické vznícenosti a z vášnivého protestu.“156 V autorových textech je spíš patrné

153 518, Vladimir. Kmeny 90: městské subkultury a nezávislé společenské proudy v letech 1989-2000. V Praze: BiggBoss, 2016, s. 47. ISBN 978-80-906019-9-4. 154 BRABENEC, Vratislav. Karlín-Přístav. Praha: MAŤA, 1995. AR, sv. 4, s. 42. ISBN 80-901915-4-1. 155 RIEDEL, Jaroslav. Brabencovy delirantní zápisky. Svobodné slovo. Praha: Melantrich, 1995, 87(225), s. 13. 156 PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech 1945-1989. Praha: Torst, 2017, s. 784. ISBN 978-80-7215-554-5.

42 znechucení a hněv. Brabenec se stává více přemýšlivým. Vstupuje s Bohem do dialogu. Autor naznačuje, že Bůh a lidé se vzájemně potřebují i přou. Z duchovní tematiky je přítomna především křesťanská víra a Bůh: „[…] vstávej, stal se zázrak / Bůh zvítězil nad nocí / vychází slunce.“157 Bůh bývá oslovován jako Pán, Stvořitel i Hospodin: „kořalka pije se / k chvále Hospodina.“158 Brabenec poukazuje také na boží vševědoucnost: „Kolik gogovic je v Košicích v nádražní hospodě? / Bůh to ví určitě.“159 Jak již bylo zmíněno výše, lyrický subjekt vstupuje s Bohem do dialogu, oslovuje jej. Obrací se na Boha s prosbou o pomoc: „Pán Bůh nám pomáhej.“160 Do textů se promítá i jeho složitý vztah s Bohem: „Jednou asi před 40 lety / se mě snažil políbit / věřící pomatenec / Ptal se: přeci taky milujete J. K. / (myslel Krista) / To jsou silný slova!, člověče […].“161 O své víře i existenci Boha místy váhá: „a to jsem já sám, kterej nevím / jestli je to jen divadýlko / s bohem zavěšeným na háku / nebo jestli sen není ta pravá / skutečnost […].“162 Z dalších postav se ve sbírkách objevuje Ježíš Kristus: „Chyba voru netkvěla v lýku ale v kramlích jako u Krista jedni lidi vidí jen tak na pažích oběšenýho.“163 Brabenec v textech variuje zmrtvýchvstání a nanebevstoupení, mnohdy se jedná u humorně laděné verše: „V pátek se vožral / jako pes / V pondělí vstal / z mrtvejch / A že by mu bylo hej / se nedá ani spekulovat.“164 V textech odkazuje mj. také na svaté, anděly a apoštoly. Řada textů bývá stylizována jako modlitba a její variace: „[…] zapal si svíčku / ve vlastní kouli nebo dvě / pro papá a pro rodičku / ti koupím korkáče / ta modlitba je krátká / za svoje lováče […].“165 V jiných textech se zmiňuje přímo o modlitbě nebo o samotném aktu modlení: „Modlím se nebo se pokouším modlit /

157 BRABENEC, Vratislav. Vůl Hvězda Ranní. Ilustroval Milan ČECH. Praha: Maťa, 1998, s. 17. Miniatury. ISBN 80-86013-40-5. 158 BRABENEC, Vratislav. Denver. Praha: Maťa, 2013. Bouře, s. 25. ISBN 978-80-7287-186-5. 159 BRABENEC, Vratislav. Vážený pane K. Praha: Maťa, 2001. Miniatury, s. 44. ISBN 80-7287-019-x. 160 BRABENEC, Vratislav. Karlín-Přístav. Praha: MAŤA, 1995. AR, sv. 4, s. 33. ISBN 80-901915-4-1. 161 BRABENEC, Vratislav. Garden is open. Praha: MAŤA, 2018, s. 70. ISBN 978-80-7287-227-5. 162 BRABENEC, Vratislav. Denver. Praha: Maťa, 2013. Bouře, s. 45. ISBN 978-80-7287-186-5. 163 BRABENEC, Vratislav. Karlín-Přístav. Praha: MAŤA, 1995. AR, sv. 4, s. 12. ISBN 80-901915-4-1. 164 BRABENEC, Vratislav. Garden is open. Praha: MAŤA, 2018, s. 87. ISBN 978-80-7287-227-5. 165 BRABENEC, Vratislav. Vážený pane K. Praha: Maťa, 2001. Miniatury, s. 63. ISBN 80-7287-019-x.

43 za svý donašeče a agenty / za vyšetřovatele. / Měli to těžký. / Něčemu uvěřili.“166 Pro autenticitu modlitby doplňuje i slovo amen. V textech odkazuje na Bibli. Vratislav Brabenec i v textech po roce 1989 pokračuje ve své kritice církve jako instituce a s ní věcí spojených: „Zase jsou to jen odstavce / ze žalmů nic víc / a čím dál hůř zapisovaný […].“167 Vysmívá se církevním hodnostářům, jako je kněz, farář, kazatel či ministrant. Brabenec používá ke kritice církve humor a hru se slovy: „Koukej a vypadni a pohleď dál, uvidíš zlatý prase / trpělivosti zlatýho hodnostáře v nový káře, jak káže / kudy kam […].“168 V textech se autor často zmiňuje také o hříchu, hříšnících, vině a čertech: „Tak prorokovali už v nádražním svatostánku / bez zamykací doby a na kelímek voskovaný / troubili svý viny a hříchy. / V Lysý vystoupil, čertem pomazaný, a vydal se hledat /skleněný oko prostřední.“169 Variuje také samotné peklo: „nenažranec stal se / bohem / cesta do vlastních pekel?“170 Mnohdy se Brabenec zmiňuje o rouhání. Snaží se v textech vytvářet kontrast dobrého a zlého. Tyto dvě složky se vzájemně doplňují a vytváří celek, protože svět je tvořen z obou těchto částí. Odkazy a narážky na jiná náboženství se objevují v Brabencových porevolučních zmínkách podobně jako v Sebedudách, ale v mnohem menší míře. Autor se zmiňuje o židovství: „Kdybych podle Kytice šel hledat poklady na Velký Pátek / a věřil tomu opravdu, určitě bych je našel / kdybych podle tóry hledal assassina I. Rabina.“171 Často odkazuje na lásku k přírodě, na víru v ní, s čímž souvisí především indiánská náboženství: „Jsem šaman bez kmene / bez rodu, bez prérie / bez nekonečný a krásný / prérie / kde jsme zabili buffalo.“172 Brabenec oceňuje především neměnný spravedlivý řád přírody, její zákonitosti a moudrost. Zmíněný rys lze nalézt v celé jeho tvorbě, zvláště v druhé

166 BRABENEC, Vratislav. Denver. Praha: Maťa, 2013. Bouře, s. 71. ISBN 978-80-7287-186-5. 167 BRABENEC, Vratislav. Nevyžádaný příspěvek. Ilustroval Richard PECHA. Praha: Vršovice 2016, [2016], s. 33. ISBN 978-80-906533-0-6. 168 BRABENEC, Vratislav. Vážený pane K. Praha: Maťa, 2001. Miniatury, s. 34. ISBN 80-7287-019-x. 169 Tamtéž, s. 41. 170 BRABENEC, Vratislav. Vůl Hvězda Ranní. Ilustroval Milan ČECH. Praha: Maťa, 1998, s. 54. Miniatury. ISBN 80-86013-40-5. 171 BRABENEC, Vratislav. Vážený pane K. Praha: Maťa, 2001. Miniatury, s. 54. ISBN 80-7287-019-x. 172 BRABENEC, Vratislav. Vůl Hvězda Ranní. Ilustroval Milan ČECH. Praha: Maťa, 1998, s. 66. Miniatury. ISBN 80-86013-40-5.

44 porevoluční sbírce Vůl Hvězda Ranní: „[…] je to ,nauka’ kosmologická a nadcírkevní a určitě nebudu daleko od pravdy, když řeknu indiánská.“173

Příroda Další výrazné téma, které lze nalézt v celé tvorbě Vratislava Brabence, je příroda. Velmi často bývá kulisami a dějištěm jednotlivých básní. Autor vyjadřuje svou hlubokou lásku a úctu k zemi: „Vracím se, milenko, matko, země / do tvýho klína / jak slastné, krásné, jak bolestné, / propastné je to všechno.“174 Přírodu dokonce spojuje s milostným aktem: „žena je moře / a muž je řeka / spojí se / muž vtéká / žena delta plodná.“175 Jeho vztah k přírodě a k půdě je hluboký a vroucí. V porevolučních textech upozorňuje mnohem více na ekologii a důležitost životního prostředí a péči o něj: „Ty ozone děravej / paskřivče nedomrde seštělej […].“176 V některých básních klade důraz na péči o životní prostředí a přírodu, varuje před důsledky lidské lhostejnosti: „strhující podívaná na nesmysl dějin / lidský pachtění, mordy a vynálezy / nebo je to divadlo s bohem / zavěšeným na háku? / se nesmí říkat / že nám teče do bot / ví to každá borovice.“177 V básních variuje, stejně jako v Sebedudách i v prozaických textech, své povolání zahradníka: „[…] ale i nůž / tady mám a měl bych se, kurva, i podříznout / sem zahradník a to je dobře nabroušená kudla / zahradnická.“178 Ani v rámci této tematiky v textech nechybí humor. Ve všech šesti sbírkách se objevují zástupci fauny i flóry. Brabenec často užívá duchovní tematiku ve spojení s přírodou: „Stromy modlí se za krajinu. / I za nás. / Větve vztahují k nebi. / Posvátná místa, kamkoliv šlapeš.“179 Ze zástupců flóry s duchovním rozměrem se objevuje mj. rozrazil rozekvítek nebo růže: „vychodil se v polích / a věděl

173 PEŇÁS, Jiří. Knihy... od Seidla: Co číst a čemu se raději vyhnout. Neon: Časopis o kultuře. Brno: Neon, 1999, (3), s. 25. 174 BRABENEC, Vratislav. Denver. Praha: Maťa, 2013. Bouře, s. 74. ISBN 978-80-7287-186-5. 175 Tamtéž, s. 8. 176 BRABENEC, Vratislav. Nevyžádaný příspěvek. Ilustroval Richard PECHA. Praha: Vršovice 2016, [2016], s. 29. ISBN 978-80-906533-0-6. 177 BRABENEC, Vratislav. Vážený pane K. Praha: Maťa, 2001. Miniatury, s. 72. ISBN 80-7287-019-x. 178 BRABENEC, Vratislav. Denver. Praha: Maťa, 2013. Bouře, s. 82. ISBN 978-80-7287-186-5. 179 BRABENEC, Vratislav. Vážený pane K. Praha: Maťa, 2001. Miniatury, s. 97. ISBN 80-7287-019-x.

45 proč je rozrazil rozekvítek / krásnější než růže na farský zahradě […].“180 Rozrazil rozekvítek181 bývá spojován se symbolikou Ježíše Krista: „[…] byl interpretován jako zkratka hesla Christus unica medicina (Kristus, jediný lék).182 Naopak symbolika růže183 se jeví jako velice bohatá. Bývá označována jako symbol neviňátek betlémských, mučedníků, Panny Marie a především Ježíše Krista. Červená barva růže pak představuje Ježíšovu prolitou krev. V daném úryvku lyrický subjekt vyzdvihuje nenápadný rozrazil oproti krásné růži. Důvodem je především fakt, že Kristus zpodobněný rozrazilem a víra v něj se jeví jako jediný lék, jediná správná cesta věřících. Ze zástupců fauny s duchovním rozměrem se vyskytuje v Brabencových poetických textech např. motýl: „Koukej a vypadni a pohleď dál, uvidíš zlatý prase / trpělivosti zlatýho hovnostáře v nový káře, jak káže / kudy kam, abys nepoplašil motýlka přišpendlenýho / za paže na hoře prachů s lotry na všech stranách / prokrokových dcer a synů potracených / a darmovratných / kolemjdoucích apoštolů božího nazírání […].“184 Motýl185 bývá označován jako symbol Kristova zmrtvýchvstání. V daném úryvku je motýl přišpendlen za paže, což může evokovat Ježíšovo ukřižování. Brabenec v dané básni kritizuje církev, především její hodnostáře, kteří upřednostňují zisk před podstatou víry. Autor tak poukazuje na krizi víry. V autorově tvorbě po roce 1989 se nachází celá řada zástupců flóry, u kterých by bylo hledání duchovní symboliky spekulací a nadinterpretací. Ze zástupců rostlin bez duchovní symboliky lze uvést mj. brambor, akát, mateřídoušku, jedli, jitrocel, olši, chryzantému, orobinec, leknín, borůvku, pšenici, blín, vřes, kopretinu či hluchavku. Stejně tak lze nalézat i reprezentanty ze světa fauny, kteří nemají odkazovat k žádné duchovní symbolice. Jedná se např. o kosa, žížalu, veverku, prase, salamandra, tchoře, slepici, bizona, čolka, velblouda, srnu a celou řadu dalších.

180 BRABENEC, Vratislav. Vážený pane K. Praha: Maťa, 2001. Miniatury, s. 20. ISBN 80-7287-019-x. 181 Srov. ROYT, Jan a Hana ŠEDINOVÁ. Slovník symbolů: kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii. Praha: Mladá fronta, 1998, s. 90. ISBN 80-204-0740-5. 182 Tamtéž, s. 90. 183 Srov. tamtéž, s. 90–92. 184 BRABENEC, Vratislav. Vážený pane K. Praha: Maťa, 2001. Miniatury, s. 34–35. ISBN 80-7287-019- x. 185 Srov. ROYT, Jan a Hana ŠEDINOVÁ. Slovník symbolů: kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii. Praha: Mladá fronta, 1998, s. 112. ISBN 80-204-0740-5.

Literární underground Znaky literárního undergroundu nacházíme také v Brabencově poetické tvorbě po roce 1989. Podobně jako v jeho tvorbě před sametovou revolucí se nejedná o explicitní znaky, které lze nalézt například u Ivana Martina Jirouse. Prvním znakem undergroundové poetiky je pocit vykořenění a vyvržení, zpravidla v rámci oficiální kultury a společnosti. Jelikož po roce 1989 dělení na oficiální a neoficiální kulturu a společnost neexistuje, dochází k posunu vnímání daného znaku literárního undergroundu. Autor ve své tvorbě zažívá vykořenění. Jedná se o vykořenění člověka, kterého oficiální režim před rokem 1989 utlačoval. Lyrický subjekt, resp. autor, si danou zkušenost nese celý život s sebou. A to z něj dělá jedince vykořeněného i dnes. V textech si připomíná, jakou vykořeněnost musel zažívat. Brabencovy texty se staly mnohem více přemýšlivé. Obsahují řadu filozofických témat týkajících se stáří či pomíjivosti času: „Sedím / před restaurací / už dávno zrušenou / na lavičce / co už tam není / A čekám / až votevřou.“186 Jedná se o vykořeněného, stárnoucího člověka, svědka tehdejší doby. Mnoho zažil a jen obtížně chápe, jak se svět, za který bojoval, změnil. Z jeho textů je tak přirozeně cítit jisté odloučení a osamění. Autor se ve svých textech vyjadřuje kriticky k tomu, co se mu nelíbí a s čím nesouhlasí, což je další znak literárního undergroundu. Velmi ostře kritizuje církev (viz výše) i současný režim. Komentuje také, jak se dnešní režim vypořádává s minulostí: „mohli klidně zabít i nás / ale to dnes nikoho nezajímá / v zemi / kde vládnou dva / zkurvysini z komunistický věštírny ekonomický / v zemi, kde ministři ujíždí z místa nehody / v zemi, kde i agent StB může bejt ministr.“187 Autorovi vadí lidská netečnost, nezájem o okolní dění, o směřování společnosti, vlády apod.: „v noře přezimovat? / cesta do vlastních pekel? / vede / cesta odnikud nikam / tě láká / v noře přezimovat? / jak dlouho?“188 V řadě textů vzpomíná na nespravedlnosti tehdejšího režimu: „zabili Vladimíra Burdu / básníka, našeho kamaráda / je to spousta let

186 BRABENEC, Vratislav. Garden is open. Praha: MAŤA, 2018, s. 45. ISBN 978-80-7287-227-5. 187 BRABENEC, Vratislav. Denver. Praha: Maťa, 2013. Bouře, s. 46. ISBN 978-80-7287-186-5. 188 BRABENEC, Vratislav. Vůl Hvězda Ranní. Ilustroval Milan ČECH. Praha: Maťa, 1998, s. 55. Miniatury. ISBN 80-86013-40-5.

/ zabili ho frajírci od StB.“189 Nechce, aby se na minulý režim a jeho represe zapomnělo. Skrze své poetické texty tak autor protestuje a vyjadřuje svůj vzdor. Jedná se tak o třetí znak literárního undergroundu. Ve všech Brabencových sbírkách po roce 1989 jsou výrazně zastoupeny filozofické myšlenky. Autor přemítá o životě, o samotě, naději, stárnutí, lidské hlouposti, o smrti, lásce, o smyslu a podstatě lidského bytí i pomíjivosti: „Kdyby, kurva / ze mě vyrostla / aspoň pampeliška.“190 Typickým rysem literárního undergroundu jsou mimotextové odkazy. Těch je Brabencova poetická tvorba plná. Autor odkazuje na rozličná místa, která jsou spojena s jeho životem. Jedná se tak především o prostředí České republiky, zvláště Prahy: „Si nedělej iluze / natož aluze nebo haluze / bojovníka co vrací se z bitvy / a nikdo ho nevítá / ani u Víta / natož ve Vršovicích.“191 Z dalších pražských míst se jedná mj. o Olšany, náměstí Míru, Karlín, Vinohrady, Masarykova ulice, ulice Lidická aj. Často se dějištěm jeho poetických textů stávají kavárny a hospody, které navštěvoval již před sametovou revolucí: „[…] máš tady nějakej dluh / mi říkali / asi 380 Kč / – / Na Břežance / kam po ránu rád chodím psát.“192 Mezi dalšími podniky, o kterých autor píše, je hospoda U Pěvců, Na Bříze, kavárna G + G, hospoda U Holubů aj. Z dalších míst v České republice se Brabenec zmiňuje o Olomouci, Náchodě, Zlínu, Brně, Vysočině, Čelákovicích, Lysé nad Labem a mnohých dalších. Brabencův život v Kanadě se také promítá do jeho poetické tvorby. Zmiňuje se např. o Vancouveru, Grand Canyonu, USA, Skalistých horách či Denveru: „každá její krásná vráska / podobá se krajině u Denveru.“193 Okrajově se zmiňuje o tamějších domorodých obyvatelích USA, o indiánech, jejich kultuře i náboženství.: „[…] krajinu kterou studuje / nefotí / nezůstala by celá / totéž si myslí domorodci / v Grand Chacu.“194 Odkazy na indiány v poetických textech jsou mnohem méně četné než v případě Brabencovy prozaické tvorby pro dospělé čtenáře i pro děti a mládež.

189 BRABENEC, Vratislav. Denver. Praha: Maťa, 2013. Bouře, s. 46. ISBN 978-80-7287-186-5. 190 BRABENEC, Vratislav. Vážený pane K. Praha: Maťa, 2001. Miniatury, s. 57. ISBN 80-7287-019-x. 191 BRABENEC, Vratislav. Nevyžádaný příspěvek. Ilustroval Richard PECHA. Praha: Vršovice 2016, [2016], s. 41. ISBN 978-80-906533-0-6. 192 BRABENEC, Vratislav. Denver. Praha: Maťa, 2013. Bouře, s. 18. ISBN 978-80-7287-186-5. 193 Tamtéž, s. 10. 194 Tamtéž, s. 108.

S mimotextovými odkazy souvisí celá řada postav, které se v Brabencově tvorbě vyskytují. Všechny tři skupiny vymezené podle J. Trávníčka se vyskytují ve všech šesti srovnávaných sbírkách Vratislava Brabence. Do první skupiny se řadí autentické osoby. Jedince z této skupiny lze rozčlenit do několika podskupin. První tvoří autorova rodina: „Otec byl spořádaný poštovní ouřada / v mém případě / se dá / o spořádanosti / jen spekulovat.“195 Další podskupinou jsou jeho přátelé z disentu i z druhé kultury: „Lehám si na asfalt / a nechám se obtáhnout křídou / pak hlavu zvlášť pro Charlie Soukupa / abych naplnil slova jeho písně.“196 Zvláštní místo v této první podskupině má autorův kamarád Ivan Martin Jirous. Některé básně jsou přímo o něm, jak naznačují jejich názvy: Svatý dvojce Magorovi a Dáše, Magor. Do třetí podskupiny se řadí všechny ostatní postavy, např. světoví spisovatelé: „P. Coelho prodal / sto šedesát milionů knih / ale není to záruka / že jsou to knihy dobrý.“197 Z českých spisovatelů má v dané skupině zvláštní místo Brabencův vzor Jiří Kolář. Sbírka Vážený pane K. k němu přímo odkazuje: „Úvodní báseň Brabencovy nové knížky oslovuje Jiřího Koláře, jenž je tím Váženým panem, k němuž se přímo i nepřímo obracela básnická generace 60. let, neboť to byl právě on, kdo ji přiměl pochopit, že se mlčení básníka může stát nezlomným svědectví o nemožnosti mluvit veřejně, o bezmoci […] nejde o rezignaci tvůrce, ale o tvrdé zřeknutí se vlastní řeči, aby se mohla vyjevit nevyslovitelná prázdnota propasti, z níž moc slova vystupuje. O právo básníka říkat i mlčet slova.“198 Daného postoje se Brabenec držel. Jedná se o další rys poetiky undergroundu, pocitový i výrazový minimalismus. Některé sbírky, Vážený pane K. a Vůl Hvězda Ranní, jsou věnovány jeho manželce a dceři Nikole. I některé samotné básně doplňují věnování, např. báseň Návody, návnady a čáry, je věnována památce A. Tomalíka. Druhou skupinu tvoří historické postavy. V rámci Brabencova poetického díla po roce 1989 je tato skupina nejméně početná. Lze ji rozdělit na dvě podskupiny. První tvoří osobnosti, které jsou autorovi do určité míry inspiračním zdrojem: „Hned na kraji

195 BRABENEC, Vratislav. Garden is open. Praha: MAŤA, 2018, s. 56. ISBN 978-80-7287-227-5. 196 BRABENEC, Vratislav. Vůl Hvězda Ranní. Ilustroval Milan ČECH. Praha: Maťa, 1998, s. 86. Miniatury. ISBN 80-86013-40-5. 197 BRABENEC, Vratislav. Garden is open. Praha: MAŤA, 2018, s. 51. ISBN 978-80-7287-227-5. 198 JIROUSOVÁ, Věra. Knižní tip: Vratislav Brabenec. Literární noviny. Praha: Lidové noviny, 2001, 12(29), s. 9.

49 byl obraz Komenského / Tak dokonalej, / že jsem se lekl, jestli to není fotka.“199 Druhá podskupina se skládá z ryze historických osobností: „[…] a převrhnutí vojenskýho voru nemůže být / záležitostí mé osoby ani Karlína Václava / a jeho ctěného bratra Zikmunda […].“200 V rámci první i druhé skupiny se zmiňuje o hudbě, kterou má velice rád, o hudebních ikonách, které obdivoval a obdivuje, o kapelách z prostředí undergroundu, o skladatelích, např. Wagner, Smetana či Dvořák, i jazzové muzice: „klavír kverlá vomáčku / bubeník zachraňuje jíšku / aby se nám nezdrcla / trumpeta jak krůtí stehno / sax je sexy popleta.“201 Třetí a poslední skupinu tvoří bytosti mystické a polomystické. Do ní lze zařadit na základě srovnání autorových poetických textů Boha, anděla a čerta (viz výše). V Brabencově tvorbě se objevuje velké množství mimotextových odkazů, které souvisí s jeho životem. Jedná se především o oblíbená místa a autentické postavy. Básně tak obsahují celou řadu autobiografických prvků, s čímž souvisí autenticita, která je dalším znakem poetiky literárního undergroundu. Právě v rámci autenticity autor uvádí časové údaje. U některých sbírek, jako je Denver a Garden is open, jsou jednotlivé básně opatřeny datem a měsícem svého vzniku. V rámci textů uvádí Brabenec například pouze měsíc: „Večery jsou stále ještě chladné / přestože je už konec dubna.“202 Autor předpokládá čtenářovo zasvěcení, znalost reálií, které jsou v textu uvedené. Právě z nich lze odvodit přesné časové zařazení. V jiných básních naopak odkazuje na určitý rok: „Konečně dělám si kuličky z asfaltu / a schovávám si je do manšestrových kraťasů / jako tehdy v roce 1948.“203 Některé texty připomínají deníkové zápisy, pak autor uvádí přesný den a měsíc. A daný zápis doplňuje ještě informací soukromého charakteru: „9. března v den narození matky / přilétají kolibříci / krouží po terase […].“204

199 BRABENEC, Vratislav. Denver. Praha: Maťa, 2013. Bouře, s. 88. ISBN 978-80-7287-186-5. 200 BRABENEC, Vratislav. Karlín-Přístav. Praha: MAŤA, 1995. AR, sv. 4, s. 8. ISBN 80-901915-4-1. 201 BRABENEC, Vratislav. Vážený pane K. Praha: Maťa, 2001. Miniatury, s. 82. ISBN 80-7287-019-x. 202 Tamtéž, s. 11. 203 BRABENEC, Vratislav. Vůl Hvězda Ranní. Ilustroval Milan ČECH. Praha: Maťa, 1998, s. 93. Miniatury. ISBN 80-86013-40-5. 204 BRABENEC, Vratislav. Denver. Praha: Maťa, 2013. Bouře, s. 113. ISBN 978-80-7287-186-5.

Někdy autor uvádí přesné datum přímo v nadpisu, např. Květen 00 nebo 6. července 2013, což opět evokuje deníkové zápisy. Formální vystavění textů jako deníkových zápisů je typičtější pro Brabencovu prozaickou tvorbu. Za důležitý rys poetiky literárního undergroundu lze považovat pocit sounáležitosti a zasvěcení (naznačeno již výše). Brabenec v textech nevysvětluje, ale předpokládá a vyžaduje čtenářovu znalost dobových reálií. V opačném případě řada narážek či vtipných historek nebude pochopena. Čtenář nebude mít z textu tak intenzivní a autorem zamýšlený prožitek. Text obsahuje mnoho postav (viz výše). Lyrický subjekt je oslovuje křestními jmény, přezdívkami nebo pouze počátečními iniciály: „Volal mi včera P. Z. / Nic neříkal.“205 Jen čtenář se znalostí historie undergroundu pochopí, že se jedná o básníka Pavla Zajíčka. Pokud lyrický subjekt mluví o Bohu či Kristu, používá také zájmena, např. On čili Bůh, nebo zkratky, jako J. K. tedy Ježíš Kristus. Je tak patrná provázanost zasvěcení v kontextu undergroundu i křesťanské víry. Brabencovy sbírky poezie mají být svědectvím o tehdejší i dnešní době, o autorově životě, jeho názorech apod. Jedná se tak o další znak literárního undergroundu, který je společný celé autorově tvorbě. Častým rysem Brabencovy tvorby se stává důraz na krásu všedního dne, na banalitu a na detail. Texty jsou svědectvím o jeho životě. Jedná se o každodenní tematiku, kterou ve své tvorbě zachycuje. Píše o věcech surově: „Koupil jsem si šest / zavináčů / a půlku rumu / o tom by se / předsokratikům / nesnilo.“206 S danou myšlenkou souhlasí i Radim Kopáč v případě sbírky Vážený pane K.: „Verše se neutápějí v metaforách nebo v lyrických smyčkách, ale syrovým jazykem jdou přímo k jádru věci.“207 Důležité místo v jeho tvorbě má také humor a ironie. Na první pohled vážnou tematiku zlehčují. Čtenář je pobaven skrze vtip, a přesto nenásilně nabádán k zamyšlení.

205 BRABENEC, Vratislav. Denver. Praha: Maťa, 2013. Bouře, s. 40. ISBN 978-80-7287-186-5. 206 BRABENEC, Vratislav. Garden is open. Praha: MAŤA, 2018, s. 46. ISBN 978-80-7287-227-5. 207 KOPÁČ, Radim. Literatura: Vše je dočasné: Vratislav Brabenec: Vážený pane K. Mladá Fronta Dnes. Praha: Mafra, 2001, 12(185), s. 3.

Formální prostředky Šest sbírek Vratislava Brabence, které vznikaly po roce 1989, lze označit jako sbírky poezie. Knihu Karlín-přístav lze považovat za poezii v próze. Způsob, jakým je psána, navíc připomíná psaní formou asociace: „[…] sílu je posílit třeba a ubrat kde se dá / aby síla měla víc síly třeba k četbě / v meziřádku k posoudění co bylo dobrý / tehdá v čase co teď by dobrý dělat bylo / a k čemu se znovu asi dostáváme za / pomoci celýho světovýho ducha[…].“208 Některé texty svým zpracováním připomínají deníkové zápisy (viz výše). Autor uvádí časové údaje a autobiografické prvky, především se jedná o čas a místo. Řada básní připomíná scénu z hospody: „u stolu vedle / se vyměnila ženská / ta předtím byla stárnoucí blond / ta druhá / je stárnoucí, ale tmavší / mluví zrovna o architektuře.“209 Z hlediska kompozice mají některé texty na konci jeden či dva odsazené řádky, obsahují pointu a vysvětlení předcházejícího textu: „je škoda mluvit / jen tak.“210 Jedná se o Brabencovu oblíbenou kompoziční výstavbu. Některá pointa je spíše filozofického rázu, jiná je naopak humorná: „kurva pec, nikdo tu nezpívá.“211 Pro celou Brabencovu tvorbu je typická hra se čtenářem. Objevuje se i v rámci jeho porevoluční poezie. Na jedné straně jsou texty plné humoru: „Dva knedlíky / a kus zelí / že by to byl voběd / celý?“212 Na druhé straně obsahují filozofické otázky a zamyšlení nad vážnými tématy (viz dříve). Brabenec jako autor velmi často vstupuje do svých poetických i prozaických textů: „mít svou vlastní / elektřinu / v tom kurva moři? / Že je dobře uzemněnej / to chápu i já / Spíš bych řekl: umořenej.“213 Za další typický znak celé jeho tvorby lze pokládat princip opakování: „laskavý a plný lásky / a teď už vím a budu se opakovat / že nad mouchou váhám […].“214 V některých básních se také vyskytují refrény.

208 BRABENEC, Vratislav. Karlín-Přístav. Praha: MAŤA, 1995. AR, sv. 4, s. 14. ISBN 80-901915-4-1. 209 BRABENEC, Vratislav. Denver. Praha: Maťa, 2013. Bouře, s. 24. ISBN 978-80-7287-186-5. 210 BRABENEC, Vratislav. Nevyžádaný příspěvek. Ilustroval Richard PECHA. Praha: Vršovice 2016, [2016], s. 39. ISBN 978-80-906533-0-6. 211 BRABENEC, Vratislav. Vůl Hvězda Ranní. Ilustroval Milan ČECH. Praha: Maťa, 1998, s. 52. Miniatury. ISBN 80-86013-40-5. 212 BRABENEC, Vratislav. Denver. Praha: Maťa, 2013. Bouře, s. 37. ISBN 978-80-7287-186-5. 213 BRABENEC, Vratislav. Garden is open. Praha: MAŤA, 2018, s. 102. ISBN 978-80-7287-227-5. 214 BRABENEC, Vratislav. Denver. Praha: Maťa, 2013. Bouře, s. 45. ISBN 978-80-7287-186-5.

Autorova záliba v extrémech a protikladech, ve spojování krásného a banálního se projevuje i v jeho porevoluční tvorbě: „překrmený děti / vbíhají do morovýho / sloupu / a proti je cukrárna AIDA / kde zrovna sedí / snad přátelé.“215 Staví vedle sebe jednak zdánlivě neslučitelné věci z hlediska tématu, ale také slovní zásoby. Ve tvorbě Vratislava Brabence se objevuje další znak literárního undergroundu – pocitový a výrazový minimalismus (viz výše). Autor je velice úsporný ve volbě slov, ale také v délce textů. Jedná se spíše o kratší básně. Autorův text obsahuje řadu paratextových odkazů. Básně jsou doplněny například o poznámky pod čarou, které se vztahují k textu samotnému: „Kdo řídí boha / nebo jen tak / mýrnyx – týrnyx / vyvádí svý božský kousky?“216 A pod básní se vyskytuje poznámka: „Na starých egyptských freskách / je zobrazeno jak silnější bůh / ojebává boha menšího / a z toho Slováci zachovali: / Jebem ti tvojho boha…“217 Jsou to především vtipné vysvětlující poznámky. Text se má jevit jako věrohodný, opět se jedná především o hru se čtenářem. Jiné básně nesou věnování: „věnováno vesnickejm bláznům, kterých v posledních padesáti letech hodně ubylo. Kde jsou?“218 Zpravidla se jedná o vzpomínku na již mrtvé kamarády. Některé texty jsou doplněny o dodatky, jsou zpravidla umístěny pod nadpisy. Vysvětlují, kde a jak by se měl daný text předvést apod.: „opereta na vojebávku vod D. bude provedena v Café Shakespeare někdy. To není důležitý.“219 Opět se jedná o humornou hru se čtenářem. Autor v textu také experimentuje s grafickou podobou. Hraje si velmi výrazně s odstavci, s jejich odsazením apod. Tuto techniku používal i ve své poetické tvorbě před rokem 1989. Brabenec místy používá verzálky, aby zdůraznil dané slovo a jeho význam v textu: „ CHIBI V BIBLI / nebo / CHYBY V BYBLY / nevim si s tim rady.“220 užití verzálek není tak časté, jako v jeho prozaické tvorbě a poezii před rokem 1989. Co se týče interpunkce a užívání velkých písmen, používá je velice nepravidelně a spíše je nedodržuje.

215 BRABENEC, Vratislav. Garden is open. Praha: MAŤA, 2018, s. 23. ISBN 978-80-7287-227-5. 216 Tamtéž, s. 62. 217 Tamtéž, s. 62. 218 BRABENEC, Vratislav. Denver. Praha: Maťa, 2013. Bouře, s. 25. ISBN 978-80-7287-186-5. 219 Tamtéž, s. 58. 220 Tamtéž, s. 78.

Z hlediska dalšího grafického ozvláštnění autor užívá tři tečky, jako náznak neukončené myšlenky. Používá také závorky. Umisťuje do nich věnování (viz výše), dále vysvětlivky, skryté pointy a v neposlední řadě také podobná slova, která mají za následek vtipné vyznění atd.: „teď se nerouhám / volá Magor / a hříchu pýchy / chci se vystříhat / (vystřídat?).“221 Autor dále pracuje s pomlčkami. Klade důraz na hru a experiment. Například použil pomlčku pro naznačení vynechaného místa, kam má čtenář sám doplnit slova: „Když projevíš svou moc – / zabije tě, nebo zabiješ sám sebe […] na světě je hodně – / i tý boží […].“222 Čtenář je tak vyzíván k aktivitě, ne k pouhému čtení básní. Slovní zásoba je v rámci celého Brabencova díla velice různorodá. Totéž platí o jeho poetické tvorbě po roce 1989. Autorovu hru se slovy lze pokládat za velice výraznou. Používá slova graficky i významově podobná. Dociluje tak humorného efektu. Často vytváří nápadité slovní hříčky: „Věnec ti uviju z vytí.“223 Autor užívá jazyk spisovný i nespisovný. Z nespisovných předpon, především v rámci obecné češtiny, se jedná o v-, např. vokno, vochutnat, vomáčka, vokurka, vosel, vohrožení: „se válej smíchy / nad představou vohrožení.“224 Velmi často užívá také nespisovnou koncovku -ej, mj. žádnej, svatej, blbej, bejt, vzácnej, umělej. V poetických textech se objevuje řada expresiv, jako prdel, hovno, mrcha, pajzl, fízl, žrádlo, držka, fotr, chlast či lotr. Brabenec používá také pejorativa, např. blbost, svinstvo, kretén, debil či parchant, a vulgarismy, mj. mrdat, kurva, srát, piča či jebat. Místy se objevuje i slang a vězeňský argot, např. báň. V textech jsou zastoupena jednotlivá cizí slova i celé fráze. Jedná se primárně o lexikum anglického jazyka, např. of course, man, where is my home, exactly, soft sculptures, hockeys, high heels atd. Objevují se také slova z německého či francouzského jazyka. V textech jsou zastoupena i latinská slova. Ve většině případů jsou spojená s náboženstvím, např. Agnus dei neboli beránek Boží.

221 BRABENEC, Vratislav. Vážený pane K. Praha: Maťa, 2001. Miniatury, s. 65. ISBN 80-7287-019-x. 222 BRABENEC, Vratislav. Denver. Praha: Maťa, 2013. Bouře, s. 49. ISBN 978-80-7287-186-5. 223 BRABENEC, Vratislav. Vůl Hvězda Ranní. Ilustroval Milan ČECH. Praha: Maťa, 1998, s. 32. Miniatury. ISBN 80-86013-40-5. 224 BRABENEC, Vratislav. Nevyžádaný příspěvek. Ilustroval Richard PECHA. Praha: Vršovice 2016, [2016], s. 9. ISBN 978-80-906533-0-6.

Vratislav Brabenec napsal po sametové revoluci šest sbírek poezie. Téma víry má v jeho tvorbě důležitou roli. Autor vstupuje do dialogu s Bohem. Velice kriticky se vymezuje vůči církevní instituci. V poetické tvorbě Vratislava Brabence po roce 1989 nalézáme téměř všechny rysy poetiky literárního undergroundu. Oproti jeho tvorbě před rokem 1989 se posunul význam a vnímání těchto znaků. Autor se v textech vrací k minulosti. Ale snaží se především upozorňovat na problémy dnešní společnosti. Jeho kritika stávající společenské situace připomíná Brabencův odpor a kritiku tehdejšího totalitního režimu. Nejvíce jsou v Brabencově poetické tvorbě zastoupeny mimotextové odkazy, zvláště místa a postavy, které mají vyvolávat u čtenáře pocit autenticity. V textech se vyskytuje také pocit sounáležitosti a zasvěcení. Velký důraz je kladen v Brabencově poetické tvorbě na humor a zachycení všedních, banálních věcí.

4.2 Literatura pro děti a mládež Vratislav Brabenec napsal dosud tři dětské knihy. Je možné jej proto zařadit mezi dvoudomé autory, stejně jako dalšího undergroundového spisovatele Ivana Martina Jirouse.225 Ani jedna kniha není z období před rokem 1989 a přitom disent dětského čtenáře neopomíjel. Z prostředí neoficiální kultury lze uvést například ineditní edici JUST, ve které vyšel sborník Čert má kopyto z roku 1986. Přispěli do něj především osobnosti spjaté s undergroundem, jako Egon Bondy, František Stárek, Jaroslav Hutka, Jiří Gruntorád, Vlastimil Třesňák a jiní. Brabenec do sborníku nepřispěl: „Vráťa Brabenec psal kdysi dávno pohádky a povídky o zvířatech své malé dceři Nikole. Těžko však z původního rukopisu, který měl ilustrovat Karel Nepraš, něco dohledávat – vždyť estébáci u Brabenců tolikrát obrátili domácnost vzhůru nohama, tolik písemností zabavili a v exilu se Brabencovi tolikrát stěhovali, že se sotva mohlo něco dochovat. A tak to sepsal znovu.“226 Až ve 21. století začal psát knihy pro děti a mládež. K dětskému čtenáři přistupuje jako k dospělému: „Vratislavu Brabencovi se pro děti nepíše snadno. Říká, že se mu nechce něco si pro ně vymýšlet, věšet jim na nos bulíky. (A taky se jim nemůže psát ani

225 Srov. CHOCHOLATÝ, Miroslav. Nad polistopadovou tvorbou dvoudomých básníků. In: Literatura pro děti a mládež na začátku tisíciletí. Praha: Obec spisovatelů, 2009, s. 40. ISBN 978-80-904218-3-7. 226 Všude je střed světa. Meander [online]. Praha: Meander, 2018 [cit. 2019-03-02]. Dostupné z: https://www.meander.cz/zanr/vsude-je-stred-sveta/.

55 o ženských, ani o chlastu nebo pod jeho vlivem.) Přesto cítí, že je tu pár věcí, které by se mládeži říct měly, pár věcí, pro které stojí za to žít a taky se za ně postavit, když je potřeba.“227 Povídkový soubor o indiánech Tanec duchů je určen chlapcům ve věku 9 a 10 let. Z hlediska etap dětského čtenářství podle Jaroslava Tomana se jedná o čtenářskou etapu, konkrétně o druhou fázi mladšího školního věku. V tomto věku již dítěti není předčítáno rodičem, dochází k přímé interakci čtenáře s textem: „Ve druhé fázi mladšího školního věku dochází u dětského čtenáře k prudkému rozvoji poznávacích a racionálních aktivit, především logického a pojmového myšlení. Tento trend podporuje také škola a rodina. V důsledku toho si prepubescent vytváří převážně kognitivní přístup k realitě, provázený narůstající potřebou věcného poučení.“228 Pro čtenáře v tomto věku není důležitá forma, ale především obsah. Díla si čtenáři vybírají podle svého zájmu. Děti se zaměřují na děj a postavy, se kterými se potřebují ztotožnit. Čtenáři vnímají postavy jako své vzory a vytváří si jejich prostřednictvím svůj názor na svět, společnost a mezilidské vztahy. S ohledem na tematiku je možné Brabencovu knihu doporučit i chlapcům od 11 do 12 let, což odpovídá čtenářské etapě staršího školního věku, konkrétně její první fázi. Z žánrového hlediska knihu řadíme mezi příběhovou prózu ze života dětí: „Próza s dětským hrdinou je za prvé spjata s určitým okruhem témat a motivů, které vychází z pozice hrdiny a jeho roviny poznávání sebe v daném prostoru a v časové určenosti […].“229 Příběh obsahuje prvky dobrodružství, přírodní tematiky a literatury faktu. Kniha přináší populárně naučné informace z oblasti geografie, historie, kultury, společnosti či biologie v podobě příběhů a vyprávění. Brabencovou druhou knihou pro děti a mládež je Všude je střed světa. Jedná se o soubor povídek a pohádek pro dívky i chlapce. Knihu lze doporučit posluchačům ve věku od 3 do 6 let, kteří odpovídají předčtenářské etapě, konkrétně mladšímu

227 BRABENEC, Vratislav. Pajasan. Ilustroval Petra Josefína STIBITZOVÁ. Praha: Meander, 2016. Pro Emu. ISBN 978-80-87596-65-4. / desky 228 TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury: pro studenty učitelství 1. stupně ZŠ. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 1992, s. 51. 229 ČEŇKOVÁ, Jana. Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury: adaptace mýtů, pohádek a pověstí, autorská pohádka, poezie, próza a komiks pro děti a mládež. Praha: Portál, 2006, s. 32. ISBN 80- 7367-095-X.

56 předškolnímu věku. Povídky dětem předčítají rodiče. Kniha obsahuje ilustrace Matěje Formana, pro danou čtenářskou etapu jsou velmi podstatné. Soubor povídek a pohádek lze doporučit i dětem mezi 6 až 8 lety. Na základě dělení etap dětského čtenářství lze knihu zařadit do čtenářské etapy, první fáze mladšího školního věku. V tomto období si dítě začíná číst postupně samo. Texty jsou krátké a zpravidla v nich vystupují zvířata a děti, které nejen věkem odpovídají recipientům daného textu. Jedná se tedy o prózu s referenčním hrdinou, který má s dětským čtenářem: „[…] shodné motivace, potřeby a zájmy, životní pocity, prožitky a zkušenosti, obdobnou mentalitu a jako typ se vyznačuje identickými, důvěrně známými vztahy k rodičům, sourozencům, prarodičům, kamarádům, spolužákům, k živé i neživé přírodě i ke společenskému dění […].“230 Vyprávění jsou humorně laděná, důraz je kladen na fantazii i jazykovou hru. Dítě tak udrží pozornost při čtení. Jedná se tedy o pohádky, příběhovou prózu s dětským hrdinou, ale také o prózu s prvky dobrodružství a přírodní tematiky. Jak již bylo řečeno, knihu Všude je střed světa můžeme označit také jako pohádku, především autorskou. Ta v posledních letech prochází proměnou: „Aby se autoři přiblížili současnému dětskému čtenáři, zobrazují v pohádkách aktuální stav moderní společnosti. Do pohádky se tak dostávají nové, dosud v tomto žánru neužívané prvky. Pod vlivem nové společnosti dochází k proměně prostředí i hrdiny. Hrdinové jsou přizpůsobeni reálnému světu […].“231 Této proměně odpovídají Brabencovy texty určené dětem. V jeho vyprávěních se odráží situace tehdejší společnost, např. represe ze strany StB, autorova příslušnost k undergroundu apod. Třetí dětská kniha Pajasan je zvláštní svým formálním, komiksovým, a obsahovým zpracováním. Obecně se pohádkové příběhy posledních let nevyhýbají existenčním tématům, vysvětlují filozofické otázky i přírodní zákony.232 Právě dětská tvorba Vratislava Brabence se po obsahové stránce vyznačuje řadou filozofických a nadčasových témat. Knihu Pajasan lze tedy s ohledem na tematiku doporučit čtenářům

230 TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury: pro studenty učitelství 1. stupně ZŠ. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 1992, s. 73. 231 MARKOVÁ, Lucie. Cesty české autorské pohádky na začátku nového tisíciletí. In: Literatura pro děti a mládež na začátku tisíciletí. Praha: Obec spisovatelů, 2009, s. 110. ISBN 978-80-904218-3-7. 232 Srov. ŠUBRTOVÁ, Milena. Pohádkové příběhy v české literatuře pro děti a mládež 1990-2010. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 55. ISBN 978-80-210-5692-3.

57 staršího školního věku první i druhé fáze, tedy pro recipienty od 11 až do 15 let. V některých pasážích může být kniha pro takto staré čtenáře naopak příliš jednoduchá. Mladší děti by měly číst Pajasan za přítomnosti rodiče, který by jim mohl vysvětlit určitá témata, např. kdo je Stalin a Gottwald. V takovém případě je dílo vhodné pro intelektuálně zaměřené a zvídavé jedince ve věku 9 až 10 let, kteří se řadí do druhé fáze mladšího školního věku. Dětem při čtení napomáhají ilustrace Petry Josefíny Stibitzové. Kniha se skládá ze dvou částí. První pojednává o stromu pajasanu. Druhou část tvoří příběh o dětském pokladu, malém autíčku, které bylo ukryto a po mnoha letech znovu objeveno. Mladší čtenáři se mohou soustředit na příběh o pokáceném stromu a také o autíčku. Rodiče a pubescenti naopak pochopí i duchovní rovinu, která prolíná celým příběhem. Určení jednotlivých etap dětského čtenářství v Brabencových dílech pro děti a mládež není jednoznačné. Podle našeho názoru to souvisí také s kolapsem věkovosti. Od konce 90. let 20. století se rozvolňovaly tradiční hranice, kterými se LPDM vydělovala vůči literatuře určené dospělým čtenářům. Dříve pevně dané hranice literárních žánrů a čtenářských kategorií dětské literatury se stávají prostupné.233 Kolaps kategorie věkovosti je „fenomén, který souvisí i s akcelerací společenského vývoje v uplynulém dvacetiletí. Nevyhnul se ani pohádce, jež tradiční pohádkový souboj dobra se zlem posouvá k aktuální alegorii či filozofické mnohovrstevnatosti a významové nejednoznačnosti.“234 Brabenec ve svých dětských knihách přistupuje ke čtenáři jako ke svému mladšímu já: „Když zrovna píšu pro desetileté lidi, snažím se představit si sebe v deseti. V roce 1953 umřel tyran Stalin a i jeho nohsled, náš, ,milovaný‘ prezident Gottwald, zaklepal bačkorama.“235 Z žánrového hlediska lze knihu Pajasan označit za komiksové zpracování příběhové prózy. Jsou to zpravidla rodiče, kteří vybírají mladším dětem knihy ke čtení. V daném případě přistupují k Brabencovým dílům jinak, se zvědavostí, jelikož jeho osud je ve společnosti známý. V rámci autorovy tvorby se jedná o vybočení. Dětští čtenáři nebyli

233 Srov. ŠUBRTOVÁ, Milena. Pohádkové příběhy v české literatuře pro děti a mládež 1990-2010. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 25. ISBN 978-80-210-5692-3. 234 Tamtéž, s. 25. 235 BRABENEC, Vratislav. Pajasan. Ilustroval Petra Josefína STIBITZOVÁ. Praha: Meander, 2016. Pro Emu. ISBN 978-80-87596-65-4. / desky

58 autorovou obvyklou cílovou skupinou. Řada narážek v Brabencově tvorbě určené dětem může být pro dětského čtenáře nesrozumitelných a pochopí je spíše dospělý čtenář, rodič: „Mnozí autoři s efektem věkové dvojdomosti díla záměrně kalkulují.“236 Všechna Brabencova díla pro děti a mládež splňují 3 základní funkce dětské literatury, a to estetickou, výchovnou a poznávací: „Tyto funkce se liší pouze svou specifickou skladbou a náplní. V tvorbě pro děti více korespondují s psychickou strukturou dětské osobnosti, s jejími zvláštnostmi, potřebami a možnostmi, méně akceptují literární normy a konvence.“237 Jednotlivé funkce se vzájemně doplňují. Estetická funkce pomáhá dítě rozvíjet emocionálně a rozumově, dílo se navíc stává svébytné a kvalitní. S danou funkcí souvisí také ilustrace, celkové výtvarné zpracování knih i nakladatelství, ve kterých knihy vyšly (Meander, Vršovice 2016). Především v knize Tanec duchů se čtenáři dozvídají o indiánech, ekologii, geografii, souznění s přírodou, náboženstvích atd.: „V daleké Indii žijí mniši, kterým říkáme zenoví buddhisti. Mluví málo, vyjadřují se stručně a stejně tak i píší.“238 Především v rámci díla Pajasan a Všude je střed světa se děti seznamují s buddhistickou filozofií, s tematikou stárnutí, samoty, nespravedlnosti, naší historií apod. Dochází tak k naplnění funkce poznávací. V Brabencově tvorbě určené dětem a mládeži je zastoupena funkce výchovná. Implicitně a nenásilně dětské čtenáře učí smyslu pro spravedlnost, nutnosti stát si za vlastním přesvědčením, boji proti zlu, rovnosti apod.: „O kojotech jiní indiáni říkají, že jejich vytí jsou vlastně milostný písně. Pro křesťanský bílý tváře je to zvěst smrti a hrůza sama.“239 Po revoluci v roce 1989 lze v Brabencově díle pro děti nalézt některé znaky poetiky literárního undergroundu. Nejsou tak explicitně vyjádřeny jako v rámci autorovy tvorby pro dospělé čtenáře. Brabenec chce jednat s dětmi narovinu, nechce jim zakrývat

236 ŠUBRTOVÁ, Milena. Pohádkové příběhy v české literatuře pro děti a mládež 1990-2010. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 27. ISBN 978-80-210-5692-3. 237 TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury: pro studenty učitelství 1. stupně ZŠ. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 1992, s. 47. 238 BRABENEC, Vratislav. Pajasan. Ilustroval Petra Josefína STIBITZOVÁ. Praha: Meander, 2016. Pro Emu, nestránkováno [15–16]. ISBN 978-80-87596-65-4. 239 BRABENEC, Vratislav a Richard PECHA. Tanec duchů: příběh Sedícího býka a Šíleného koně & vyprávění Vráti B. o indiánech. Praha: Vršovice 2016, 2017, s. 34. ISBN 978-80-906533-1-3.

59 skutečnost a vymýšlet si. Čerpá zpravidla ze svých zkušeností a zážitků. Jeho tvorba pro děti a mládež i pro dospělé čtenáře se jeví jako tematicky podobná. Po formální stránce se v jeho díle pro děti neobjevuje tolik experimentů s grafickou podobou, text je celkově přizpůsoben dětskému recipientovi. Ze základních undergroundových pocitů lze uvést vykořenění a vyvržení. V Brabencově díle pro děti a mládež tyto emoce v undergroundovém kontextu nenalézáme. Pokud se v jeho tvorbě pro děti objevují dané pocity vyvržení a vykořenění, jedná se spíše o emoce osamělého starého člověka: „Bydlím sám, a tak jsem přišel tak trochu o kamaráda.“240 Tento pocit je výrazný především v díle Pajasan. V době, kdy si Brabenec uvědomuje své osamění, začíná chápat i samotu druhých, např. svého otce, když byl v přibližně stejném věku, jako je nyní autor. Takovou myšlenku lze nalézt v povídce Havran: „Otci zbyla už jen vnučka Lucie, odkvetlá pampeliška a opadaný révový keř. Utěšovat otce planými nadějemi bylo zbytečné.“241 V dílech vystupují postavy, kterým již dnešní svět uniká, nechápou ho a nestačí mu. S pocity osamění a odloučení souvisí autorovy vzpomínky. Brabenec v řadě textů variuje své osobní zážitky, vypráví nejrůznější historky ze života. Povídky a pohádky tedy obsahují řadu autobiografických prvků i mimotextových odkazů, typických znaků poetiky literárního undergroundu. Jejich výskyt je v porovnání s tvorbou pro dospělé čtenáře mnohem menší. V textech se objevují místa spjatá s autorovým životem. Jedná se zpravidla o města v Americe, ve kterých autor žil,: „Žil jsem tehdy v Kanadě. Koupili jsme dům uprostřed ostrova Vancouver mezi městečky Courtenay a Comox. Část domu jsem přestavěl […].“242 Často také odkazuje na místa související s jeho dětstvím a mládím: „Po jedné takové noci jsem se ráno přikradl do kuchyně. Nikdo tam. Rychle něco sním,

240 BRABENEC, Vratislav. Pajasan. Ilustroval Petra Josefína STIBITZOVÁ. Praha: Meander, 2016. Pro Emu, nestránkováno [12]. ISBN 978-80-87596-65-4. 241 BRABENEC, Vratislav. Všude je střed světa. Ilustroval Matěj FORMAN. Praha: Meander, 2005. Modrý slon (Meander), s. 17. ISBN 80-86283-38-0. 242 BRABENEC, Vratislav a Richard PECHA. Tanec duchů: příběh Sedícího býka a Šíleného koně & vyprávění Vráti B. o indiánech. Praha: Vršovice 2016, 2017, s. 35. ISBN 978-80-906533-1-3.

60 třeba kousek sledě […].“243 V neposlední řadě odkazuje na místa spjatá s jeho současným životem v Česku: „Bydlím ve Vršovicích. Na tom není nic zvláštního.“244 Undergroundová díla se vyznačují výskytem velkého množství postav v textu, které Trávníček rozdělil do tří skupin. Tento rys koresponduje i s Brabencovou tvorbou pro děti a mládež. Nejpočetněji je zastoupena první skupina postav, autentické osoby. Není jich ale tolik jako v jeho tvorbě pro dospělé čtenáře. Takové postavy dodávají Brabencovým příběhům a pohádkám pro děti na autenticitě. Čtenáři se tak mohou lépe ztotožnit s hrdiny vyprávění. Oproti autorově tvorbě pro dospělé čtenáře bývá vysvětleno, kdo daná postava je a jaký má k autorovi vztah. Toto je oproti Brabencově tvorbě pro dospělého recipienta zásadní rozdíl, protože takové texty jsou určeny pouze zasvěcené skupině dospělých čtenářů, kterým nic nevysvětluje. Autenticita a její poetika se stává v rámci LPDM poměrně komplikovanou, souvisí se specifičností dětského vnímání a myšlení. Děti věří různým věcem a odlišit realitu od fikce je pro ně subjektivní záležitostí.245 Existují různé přístupy k autenticitě v dětské literatuře: „Zuzana Stanislavová staví autenticitu v literatuře pro děti a mládež do protikladu ke stylizaci a definuje autenticitu ve vztahu k dětskému aspektu. Autentická literatura v kontextu literatury pro děti a mládež je podle ní taková, která přináší dobovým dětským čtenářům aktuální, přesvědčivou zprávu o světě […].“246 Toto pojetí autenticity nacházíme v tvorbě Vratislava Brabence určené dětskému recipientovi. Dětští čtenáři potřebují znát alespoň základní kontext a souvislosti ve vyprávění. Těch se jim v Brabencových textech dostává: „Začalo to naprosto nevinně kočkou. Nikola byla malá a ráda si povídala se zvířátky. Měli jsme ovčáka fenu Sáru, která s námi cestovala do Kanady a byla členem rodiny.“247 V textech vystupuje často Brabencova

243 BRABENEC, Vratislav. Všude je střed světa. Ilustroval Matěj FORMAN. Praha: Meander, 2005. Modrý slon (Meander), s. 15. ISBN 80-86283-38-0. 244 BRABENEC, Vratislav. Pajasan. Ilustroval Petra Josefína STIBITZOVÁ. Praha: Meander, 2016. Pro Emu, nestránkováno [1]. ISBN 978-80-87596-65-4. 245 Srov. ŠUBRTOVÁ, Milena. Autenticita, intimita a osobní prožitek v literatuře jako jedna z tendencí polistopadové prózy pro děti a mládež. In: Literatura pro děti a mládež na začátku tisíciletí. Praha: Obec spisovatelů, 2009, s. 68. ISBN 978-80-904218-3-7. 246 Tamtéž, s. 68. 247 BRABENEC, Vratislav. Všude je střed světa. Ilustroval Matěj FORMAN. Praha: Meander, 2005. Modrý slon (Meander), s. 15. ISBN 80-86283-38-0.

61 rodina, dcera Nikola, manželka Marie, autorův tatínek, prarodiče, tetičky i další rodinní příslušníci. Knihu Všude je střed světa autor věnoval přímo dceři Nikole. Řada příběhů se jí týkala a je vzpomínkou na její dětství. Vedle nich se vyskytují autorovi kamarádi z Česka. Brabenec nevysvětluje historii daných osob, ale poskytne čtenáři alespoň základní informace o vlastnostech dané postavy, které jsou pro vyprávění nezbytné: „Odpoledne mě navštívil Zdeněk Z., člověk pracovitý, pilný a hodně vzdělaný.“248 Nechybí ani členové undergroundového hnutí, např. Charlie Soukup, nebo přátelé, které potkal v emigraci, indiáni či tamější obyvatelé. V neposlední řadě v textech vystupují duchovní vůdci, např. buddhističtí mniši. V jedné pohádce se Brabenec zmiňuje o své příslušnosti k tehdejší druhé kultuře: „O sobotách a nedělích to tu vypadalo jak v americké komuně. Díky mně se tu začali objevovat i undergroundoví muzikanti a literáti a filozofové.“249 A právě zde je vhodný vysvětlující komentář rodiče, co to je underground. Pro dětského čtenáře se jeví přítomnost autentických osob jako důležitá, a to především z hlediska ztotožnění se s hrdinou a s jeho problémy. Toto téma se objevuje např. v povídce Ty kluku, ty to nikam nedotáhneš z knihy Všude je střed světa. Druhou skupinou postav definovanou Trávníčkem, která se v tvorbě undergroundových autorů vyskytuje, jsou postavy historické. Její zastoupení v Brabencově díle pro děti a mládež je malé. Autor odkazuje k historickým událostem, které souvisí s dějinným kontextem vyprávění. V knize Pajasan se objevuje např. Stalin a Gottwald. Historické události se zpravidla vztahují k Brabencově dětství nebo k rodičům: „Na začátku první světové války byl můj táta ještě malej kluk.“250 Pokud autor píše o nějakém místě, snaží se přiblížit i jeho historii: „Když Mohawkové vyhlásili v roce 1989 válku Kanadě kvůli nějakýmu hřbitovu jejich předků, kde si bílý tváře vymyslely golfový hřiště, bydlel jsem už v Britské Kolumbii na ostrově Vancouver.“251

248 BRABENEC, Vratislav. Pajasan. Ilustroval Petra Josefína STIBITZOVÁ. Praha: Meander, 2016. Pro Emu, nestránkováno [11]. ISBN 978-80-87596-65-4. 249 BRABENEC, Vratislav. Všude je střed světa. Ilustroval Matěj FORMAN. Praha: Meander, 2005. Modrý slon (Meander), s. 26. ISBN 80-86283-38-0. 250 Tamtéž, s. 15. 251 BRABENEC, Vratislav a Richard PECHA. Tanec duchů: příběh Sedícího býka a Šíleného koně & vyprávění Vráti B. o indiánech. Praha: Vršovice 2016, 2017, s. 40. ISBN 978-80-906533-1-3.

Brabencovy dětské knihy je možné považovat za svědectví jeho života před rokem 1989, jeho zážitků a vzpomínek: „V roce 1953 […] jsem dostal prvního džípa – hračku – věrnou napodobeninu amerického džípa, hledal jsem pro něj garáž.“252 Přibližuje tak dětskému čtenáři, v jaké době vyrůstal, co zažíval a jak se společnost proměnila. Mystické a polomystické bytosti jsou třetí skupinou vyskytující se v díle undergroundových autorů. Brabenec se v textech zmiňuje o křesťanství, buddhismu a dalších náboženstvích, např. indiánských. Ale mystické postavy tohoto rázu se v autorových textech pro děti a mládež nevyskytují. V malé míře se objevují postavy pohádkové, nadpřirozené, zvláště v knize Všude je střed světa: „Naše teta Anděla měla pestrý život. Čas od času nás navštívila se strýcem Karlem, ševcem na Smíchově. Sotva usedla, hned se dala do vyprávění. A nebyla to vyprávění ledajaká. Teta Andělová totiž v životě viděla hastrmany, bludičky, ohnivého muže, bílou paní, bezhlavého rytíře i bábu na koštěti.“253 Brabenec o pohádkovém světě píše málo. V následujícím odstavci představené pohádky autor věrohodnost své tety, a tím pádem i existenci nadpřirozených bytostí, zneváží: „Zajímavé bylo, že většinu z nich potkávala cestou z tancovaček přes mokřiny kolem rybníků.“254 Brabenec existenci nadpřirozených bytostí mnohdy zpochybní či reálně vysvětlí. Některé poznámky jsou určené rodičům, kteří pohádku předčítají. Autobiografické a mimotextové odkazy se v Brabencově tvorbě pro děti a mládež objevují. Nemají zde ale stejnou úlohu jako v rámci textů odpovídajících poetice literárního undergroundu, ve kterých užití konkrétního jména ve čtenáři evokuje reálnou osobu, zpravidla člena hnutí. Pokud ale Brabenec ve svých textech určených pro děti a mládež odkazuje na jedince z reálného světa, dětskému čtenáři není okamžitě evokována spojitost postavy se skutečným světem. Autor odkazuje na různá místa a uvádí také časové údaje. Dokonce se pod názvy některých pohádek a příběhů v závorce objevují informace, které ujišťují čtenáře o skutečnosti vyprávění. Brabenec se tak snaží navodit u čtenáře pocit věrohodnosti

252 BRABENEC, Vratislav. Pajasan. Ilustroval Petra Josefína STIBITZOVÁ. Praha: Meander, 2016. Pro Emu, nestránkováno [30–32 ]. ISBN 978-80-87596-65-4. 253 BRABENEC, Vratislav. Všude je střed světa. Ilustroval Matěj FORMAN. Praha: Meander, 2005. Modrý slon (Meander), s. 32. ISBN 80-86283-38-0. 254 Tamtéž, s. 32.

63 a autenticity. Tyto dva rysy jsou pro recipienty spadající do čtenářské etapy první fáze mladšího školního věku zásadní z hlediska ztotožnění se (viz výše) s hrdinou vyprávění. Brabenec se snaží v dětských čtenářích vzbudit pocit sounáležitosti s hlavním hrdinou prostřednictvím mimotextových odkazů i autobiografických prvků. Dětský čtenář ví, že někam patří. Není ve světě sám a podobné problémy jako on mají i druzí. Sounáležitost a zasvěcení, jakožto další znaky poetiky literárního undergroundu, se v Brabencových knihách pro děti a mládež nenacházejí v kontextu daného hnutí. Autor neoznačuje a nepojmenovává postavy v příbězích přezdívkami, nepíše pouze strohá jména bez vysvětlení. Brabenec naopak v rámci dětské literatury zasazuje postavy do kontextu a vysvětluje jejich původ. Důležitým znakem undergroundové tvorby je vzdor a protest vůči režimu. Souvisí s tím také další znak, a to kritika tehdejšího režimu. Tyto znaky v Brabencově literatuře pro děti a mládež téměř nenajdeme, rozhodně ne v kontextu poetiky literárního undergroundu před rokem 1989. Brabenec se ve své tvorbě pro děti vyjadřuje k tehdejšímu totalitnímu režimu, vysvětluje dětským čtenářům, co se tenkrát dělo: „Popravovalo se tehdy i za víru. Nebo za lásku k rodné hroudě se zavíralo na dlouhá léta do děsných žalářů. To se, bohužel, děje v mnoha zemích stále. A je to i naše bolest!“255 Svůj názor na dnešní i tehdejší nespravedlnost dětem sděluje přímo: „Byl rok 48, teda 1948, a všechno šlo do kopru (dá se to říci i jinak!).“256 Stále vyjadřuje svůj nesouhlas s minulým i současným režimem, ale formu svého sdělení přizpůsobil dětskému čtenáři. Brabenec přesto k dětským recipientům přistupuje jako k rovnocenným partnerům (viz výše), nic jim nezatajuje a nic pro ně nepřibarvuje. Sděluje jim nepříjemné věci, svůj názor na společnost, upozorňuje na nesmyslnost některých pravidel: „Policejní mozky zpracovaly ohrožení po svém a spustily maják a sirénu. To Vránu rozpálilo ještě víc. Bylo nám policajtů snad až líto a taky jsme se o ně už trochu báli.“257 V této poloze lze nacházet nejvýrazněji propojení poetiky literárního undergroundu s Brabencovými texty pro dospělé čtenáře. Autor ve všech svých textech projevuje nesouhlas s nespravedlností, s lidskou hloupostí i s totalitním režimem. V literatuře určené

255 BRABENEC, Vratislav. Pajasan. Ilustroval Petra Josefína STIBITZOVÁ. Praha: Meander, 2016. Pro Emu, nestránkováno [33]. ISBN 978-80-87596-65-4. 256 Tamtéž, nestránkováno [31]. 257 BRABENEC, Vratislav. Všude je střed světa. Ilustroval Matěj FORMAN. Praha: Meander, 2005. Modrý slon (Meander), s. 27. ISBN 80-86283-38-0.

64 dospělému recipientovi je autor ve vyjadřování svého nesouhlasu mnohem více explicitní, bojovný a expresivní. Některé Brabencovy pohádky jsou kompozičně vzájemně podobné, jejich začátky připomínají klasické úvodní pohádkové formule typu za devatero horami a devatero řekami: „Ve vesnici Slámožery, nebo jak se to tam skutečně jmenovalo, žil malý, sotva desetiletý kluk. Od ostatních kluků ve vsi se nijak zvlášť nelišil. Ani tričkem, ani čepicí. Prostě úplně obyčejný kluk.“258 V Brabencově podání jsou pohádky zasazeny do reálných kulis. Co se týče závěru, také variuje typický pohádkový konec. Místy autor přímo upozorňuje na odlišnosti oproti pohádce: „Nezbohatl, ani krásnou princeznu si nevysloužil, jak to v pohádkách bývá.“259 Brabenec se snaží o ozvláštnění textu, které doplňuje humorným prvkem. Pro příběhovou prózu s dětským hrdinou jsou důležité postavy, především referenční hrdina: „Má totiž zásadní význam pro pochopení ideje a smyslu literárního díla, je hlavním nositelem děje a autorova záměru.“260 V Brabencově podání jsou jimi převážně obyčejní kluci, holky i sám autor, buď jako dospělý či jako dítě v rámci knihy Všude je střed světa. V knize Pajasan je hlavním hrdinou v první části starý muž, sám Brabenec, v druhé části je to opět sám autor, ale jako desetiletý kluk. V knize Tanec duchů se stává hlavní postavou sám dospělý autor. Autor se v rámci celé své tvorby zabývá tématem všedního dne, každodenních zážitků, což platí i pro jeho tvorbu pro děti a mládež. Čtenáři se tak dočtou o tom, jak Brabencovým uletěla korela, jak pokáceli autorův oblíbený strom, jak se jeho tatínek spřátelil s havranem nebo jak s Brabencovou rodinou bydlel v Kanadě podivný indián. Důraz na každodenní a všední tematiku je dalším rysem poetiky literárního undergroundu. Pointa jednotlivých vyprávění je čtenáři předkládána nenuceně. Nejedná se o typická a prvoplánová ponaučení: „Maminka by se divila, jaké poučení jsem si z toho

258 BRABENEC, Vratislav. Všude je střed světa. Ilustroval Matěj FORMAN. Praha: Meander, 2005. Modrý slon (Meander), s. 19. ISBN 80-86283-38-0. 259 Tamtéž, s. 22. 260 TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury: pro studenty učitelství 1. stupně ZŠ. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 1992, s. 73.

65 tátova ,nevýchovného‘ vyprávění odnesl: S volama pomalu a nesahat na bič!“261 Čtenáři mohou nacházet v některých postavách Brabencových knih pro děti a mládež morální vzor, takové texty obsahují vážnou myšlenku. Autor ale nechce dítě poučovat. Aby autor udržel dětskou pozornost, pracuje především s humorem: „Byla neděle, napíšu ještě jednou a dostanu dodatečně pětku ze slohu, protože tak se přece nepíše, řekl by češtinář Kubelka kdysi dávno v Horních Počernicích. Byla neděle… /Já tu pětku nějak přežiju!/“262 Brabenec se dělí se čtenářem o svůj postoj ke světu, o názor muže, který toho mnoho prožil. Mezi hlavní myšlenky Brabencovy tvorby pro děti a mládež patří: rovnost mezi lidmi, láska k přírodě a všemu živému, smysl pro spravedlnost, důraz na pravdu a nezkreslování skutečnosti. Brabenec dětskému čtenáři jasně předkládá, které postavy považuje za kladné a které za záporné. Malý recipient tak nemusí vědět, co to je komunismus, ale na základě autorovy kritiky pochopí, že se jedná o něco špatného. V Brabencových textech pro děti a mládež jsou patrné duchovní hodnoty společné všem náboženstvím, jako tolerance, rovnost, láska k bližnímu, k přírodě atd. Tyto všeobecné hodnoty jsou patrné především v knize Všude je střed světa. V díle Pajasan autor seznamuje dětského čtenáře s učením buddhismu: „Buddhističtí zenoví mniši mají rádi pajasan a říkají, že je stejně tak zbytečný a neužitečný jako oni sami a jejich učení.“263 V knize Tanec duchů Brabenec poukazuje na různorodost náboženství. Autor v souvislosti s křesťanstvím upozorňuje na historii daného náboženství spjatou s indiány, kteří byli nuceně obraceni na křesťanskou víru: „Jeho babička byla předělaná na katoličku a do toho kostela chodil z úcty k ní. […] Bál se křesťanskýho boha, ale i toho jejich. Ptal se mě, jakej je v nich rozdíl. Stručně jsem mu řekl, že žádnej, že je to ten stejnej chlápek, a tak byl šťastnej.“264 Důležitou roli hraje v Brabencově díle pro děti a mládež fauna a flóra. V řadě vyprávění vystupují rostliny i zvířata jako hlavní či vedlejší postavy. Příroda bývá

261 BRABENEC, Vratislav. Všude je střed světa. Ilustroval Matěj FORMAN. Praha: Meander, 2005. Modrý slon (Meander), s. 12. ISBN 80-86283-38-0. 262 Tamtéž, s. 55. 263 BRABENEC, Vratislav. Pajasan. Ilustroval Petra Josefína STIBITZOVÁ. Praha: Meander, 2016. Pro Emu, nestránkováno [20]. ISBN 978-80-87596-65-4. 264 BRABENEC, Vratislav a Richard PECHA. Tanec duchů: příběh Sedícího býka a Šíleného koně & vyprávění Vráti B. o indiánech. Praha: Vršovice 2016, 2017, s. 35. ISBN 978-80-906533-1-3.

66 dějištěm, v němž se Brabencovy příběhy a pohádky odehrávají. V autorových textech určených dětem nemá fauna ani flóra duchovní symboliku, oproti Brabencově tvorbě pro dospělé čtenáře. Konkrétním příkladem může být například kniha Všude je střed světa: „Sice autor v knize znázornil sepětí člověka s přírodou, přesněji s faunou, ale symbolický rozměr jejich spoutání se v próze neobjeví […].“265 V autorově tvorbě pro děti se odráží jeho profese zahradníka i vztah k fauně a flóře. Tento rys je shodný s Brabencovou tvorbou pro dospělé čtenáře. Autor nachází v přírodě moudrost, neměnné přírodní zákonitosti i útočiště: „Dokonce jsme si i podávali ruce, když jsem větral. Tedy, já mu podával ruku a on mě větev.“266 Jako zahradník chce dětské recipienty upozornit na potřebu lásky a péče, kterou stejně jako lidé vyžaduje fauna i flóra: „Pak táta umřel a havran se u nás už nikdy nestavil. Táta umřel v létě, a když na tom byl nejhůř, dokonce jsme si povídali. Na jaře nevyrostla pampeliška a réva bago neměla mízu. Asi je můj otec měl opravdu rád.“267 Vratislav Brabenec píše pro děti a mládež upřímně a velmi citlivě. Alespoň částečně se přizpůsobil novým společenským podmínkám a varuje ve svém díle pro děti před současným zlem a nespravedlností.

Formální prostředky V rámci tvorby pro děti a mládež se autor věnuje převážně próze. V případě souboru pohádek a příběhů Všude je střed světa jsou úvodní části některých textů doplněny krátkými žertovnými básničkami, které se týkají obsahu následného vyprávění: „Válka s myšmi / se všemi svými věcmi / se všemi svými vešmi / pod jednou střechou / jsme mládí prožili.“268 Pokud si je dítě přečte již před samotným příběhem, napoví mu následnou zápletku. Větší srozumitelnost mají až po přečtení příběhu, jsou jakýmsi shrnutím. Zvláštní formu, jak již bylo naznačeno výše, má kniha Pajasan. Je zpracována

265 VÁVROVÁ, Kateřina. Rocker básníkem a filozofem. Ladění: časopis pro teorii a kritiku dětské literatury. Brno: Ústav literatury pro mládež Pedagogické fakulty MU v Brně, 2005, 10(4), 13. 266 BRABENEC, Vratislav. Pajasan. Ilustroval Petra Josefína STIBITZOVÁ. Praha: Meander, 2016. Pro Emu, nestránkováno [6]. ISBN 978-80-87596-65-4. 267 BRABENEC, Vratislav. Všude je střed světa. Ilustroval Matěj FORMAN. Praha: Meander, 2005. Modrý slon (Meander), s. 17. ISBN 80-86283-38-0. 268 Tamtéž, s. 28.

67 jako komiks, připomíná spíše autorskou ilustrovanou knihu, ale s tím rozdílem, že ilustrace nedělal sám autor. Brabencovy texty určené dětem a mládeži svou formou nepřipomínají tolik deníkové zápisy, jako jeho tvorba pro dospělé čtenáře. Přesto v nich některé takové rysy nalézáme. Texty obsahují časový a místní údaj i další detailní informace, které mají podobu soukromé informace. Autor se snaží čtenáři představené informace zasadit do souvislostí. Experimentování s grafickou podobou textu je typické pro Brabencovu tvorbu určenou dospělým čtenářům, v rámci jeho díla pro dětské čtenáře se objevuje velmi málo. Právě krátké básně uvozující pohádky Všude je střed světa se jeví svou formou nejvíce podobné Brabencovým textům před sametovou revolucí. Autor v nich nedodržuje ani interpunkci, ani velká písmena: „Havrani / až k ránu potkáš / vránu nebo havrana / neptej se, jestli jsou nebo byli / postav se pevně na zem / … / létání je snadné.“269 V knize Pajasan, s ohledem na komiksové pojetí, se pracuje s verzálkami pro lepší čitelnost v rámci ilustrací. Nejedná se o významotvorný prvek. Brabenec ve své tvorbě pro dětského recipienta uplatňuje princip hry, např. se slovy: „Pajasan, to je teda jméno! Pa-co, pajasan? Jiný nebo nepravý či snad falešný jasan? Jasan – jasan – jasan – pajasan – jasan. Něco jako pakůň, pablb… pakostnice, padoucnice? Papoušek!“270 Mnohdy si autor pohrává i s polysémií slov. Což má pozitivní vliv na rozvoj dětské slovní zásoby apod. Hra tak v rámci Brabencova díla pro děti a mládež „potvrzuje svoji funkci konstruktivního žánrového prvku.“271 V rámci dětských textů si Brabenec často pohrává s pointou. Příběh, který se jevil, že se bude věnovat určitému tématu, je nakonec o něčem jiném. Z hlediska kompozice autor v úvodu předestře určitou myšlenku. Následně od započatého příběhu odbočí a vystaví humorný příběh o naprosté banalitě, který přesto nutí dětského recipienta k zamyšlení.

269 BRABENEC, Vratislav. Všude je střed světa. Ilustroval Matěj FORMAN. Praha: Meander, 2005. Modrý slon (Meander), s. 14. ISBN 80-86283-38-0. 270 BRABENEC, Vratislav. Pajasan. Ilustroval Petra Josefína STIBITZOVÁ. Praha: Meander, 2016. Pro Emu, nestránkováno [26]. ISBN 978-80-87596-65-4. 271 ŠUBRTOVÁ, Milena. Pohádkové příběhy v české literatuře pro děti a mládež 1990-2010. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 29. ISBN 978-80-210-5692-3.

Brabenec záměrně narušuje vztah mezi autorem a čtenářem, podobně jako ve své tvorbě pro dospělé čtenáře vstupuje do textu. Obrací se přímo na čtenáře, oslovuje je: „S myšmi? S myši? Nebo snad s myšma? Ale určitě ne s myšima! I když se to tak někdy řekne. Ach, ty sedmý pády množného čísla! Zkuste se zeptat, jak kdo řekne, že by se rozloučil se všemi svými vešmi, všima, vešma… Jak je to tedy správně? […] kdyby se, čirou náhodou, u vás doma strhla bitva o sedmý pád množného čísla, věřte, že se skutečně má správně říkat: rozloučil jsem se se všemi svými vešmi… Podíval jsem se na to do slovníku.“272 Brabenec se snaží udržet dětskou pozornost. Chce recipienta vtáhnout do děje skrze humor a prostřednictvím aktivizujících prvků: „To se tam už asi nevejde, ale třeba pazvuk, pavěda… no a dál pa pa pa pa […] si to vymyslete sami!“273 Autorovy příběhy a pohádky pro děti i mládež nejsou příliš dramatické ani plné napětí. Jeho projev se jeví jako civilní, minimalistický. Brabenec si nepotrpí na přehnané emoce, je úsporný. Udržuje výrazový i pocitový minimalismus, což je podstatný znak literárního undergroundu, který v rámci své tvorby pro děti a mládež Brabenec naplňuje. Děj negraduje, není zrychlován, čtenáři je předložena vtipná či překvapivá pointa. V závěru je text ještě obohacen o zamyšlení: „Pod Mírákem jsme potkali rozkymácenou partičku Američanů. Grey došla až k nim a zoufale zanotovala svou stížnost. Jeden z rozjásaných chlapíků se ke Grey naklonil a řekl anglicky: ,Chce domů, má tam misku žrádla.‘ Dívka toho podroušeného Američana se zděšeně zeptala, jestli rozumí psí řeči. Zamumlal něco v tom smyslu, že jasně, samozřejmě. Potvrdil jsem mu to. […] K zázrakům nepotřebujeme zpřeházet dráty v autě nebo ve vlastní hlavě.“274 Některé příběhy a pohádky připomínají spíše vyprávění v hospodě. Tato forma připomíná autorovy povídky z knihy Trdliště. Kniha Pajasan se naopak jeví jako sled obrazů, motivů a myšlenek. Dětský recipient si z knihy odnáší zamyšlení a emoce. Hlavním tématem je stáří, samota a pomíjivost. Tento rys souvisí s vývojem pohádkových příběhů, od druhé poloviny 20. století se v dětské literatuře více objevují filozofické otázky: „[…] do umělé pohádky proniká řada esenciálních témat (například otázka

272 BRABENEC, Vratislav. Všude je střed světa. Ilustroval Matěj FORMAN. Praha: Meander, 2005. Modrý slon (Meander), s. 30. ISBN 80-86283-38-0. 273 BRABENEC, Vratislav. Pajasan. Ilustroval Petra Josefína STIBITZOVÁ. Praha: Meander, 2016. Pro Emu, nestránkováno [27]. ISBN 978-80-87596-65-4. 274 BRABENEC, Vratislav. Všude je střed světa. Ilustroval Matěj FORMAN. Praha: Meander, 2005. Modrý slon (Meander), s. 47. ISBN 80-86283-38-0.

životních hodnot a vyznání, přírodní cyklus života a smrti), která jsou mnohovrstevnatě traktována s ambicí odlovit i dospělého čtenáře či zpracována s ohledem na dětského recipienta tak, aby připravila prostor pro další interpretační dotváření.“275 Podobně jako ve své tvorbě pro dospělé čtenáře volí Brabenec v textech pro děti poměrně rozmanité a bohaté lexikum, přesto s ohledem na cílového dětského čtenáře. Vedle spisovného jazyka autor užívá jazyk nespisovný, např. policajti, háro, zmršený. Z obecné češtiny se v textech objevují slova s předponou v-, mj. von, vodnes, vo. Jazyk autorovi slouží k navození autenticity. V textech nechybí expresiva, jako řvát, či pejorativa, mj. cvok, debil. V rámci slovní zásoby se v Brabencově literatuře pro děti a mládež nevyskytují téměř žádné archaismy. Z hlediska novotvarů jsou to spíše nespisovné či neexistující neologismy, jako je hrdličák. Autorovým záměrem není obohatit slovní zásobu. Brabenec ve své dětské tvorbě užívá také cizí slova, především anglické výrazy. Pojí se s jeho životem v Kanadě a s tematikou indiánů. Jedná se např. o kmen Comox. Zástupci fauny a flóry tvoří nejpočetnější část slovní zásoby v Brabencově díle pro děti a mládež. S ohledem na věk čtenářů je tato tematika nejvhodnější, pro dětské recipienty zároveň nejbližší a neznámější. Prostřednictvím dané tematiky si rozvíjí svou slovní zásobu. Získávají nové znalosti z biologie i geografie. Brabenec tak do určité míry přizpůsobuje jazyk svých dětských knih malému čtenáři. Vratislav Brabenec napsal tři knihy pro děti a mládež. Lze jej označit za dvoudomého autora. Přesto, že se daná díla vyznačují některými rysy poetiky literárního undergroundu, splňují především požadavky kladené na LPDM. Brabenec přistupuje k dětskému recipientovi jako k rovnocennému partnerovi. V autorových textech je kladen důraz na humor, hru a základní filozofické otázky týkající se lidské existence. Ze znaků poetiky literárního undergroundu jsou v jeho dětské literatuře zastoupeny především mimotextové odkazy a autobiografické prvky. Autor klade důraz především na autenticitu a tematiku všedního dne.

275 ŠUBRTOVÁ, Milena. Pohádkové příběhy v české literatuře pro děti a mládež 1990-2010. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 51. ISBN 978-80-210-5692-3.

4.3 Próza Vratislav Brabenec píše především poezii. Po roce 1989 napsal vedle literatury pro děti a mládež také dvě knihy prózy. Shodné rysy mezi Brabencovou tvorbou pro děti a mládež a jeho prozaickou tvorbou, která je určena dospělému recipientovi, lze nalézt po stránce obsahové, s přihlédnutím k cílové skupině čtenářů, i po stránce formální.

Víra a náboženství Prozaická tvorba Vratislava Brabence není tolik spojená s vírou, jako jeho tvorba poetická. Přesto zde odkazy na víru, náboženství i duchovní hodnoty nalézáme. Jedná se především o víru křesťanskou. Autor upozorňuje na skutečnosti, se kterými nesouhlasí. Většinou se jedná o kritiku formou vtipu: „Olinka byla světice. K svatýmu trianglu patří světice, aby to nebyl prachsprostej mačismus.“276 Brabenec se prostřednictvím textů zabývá svým vztahem k Bohu: „Snad Bůh milosrdný a soucitný dodá mu rozřešení. Nebo rozhřešení? Jak se to vezme. Já bych si od posledního soudu moc nesliboval.“277 Na první pohled o vážné věci vtipkuje a snaží se ji zlehčit. Text pokračuje zamyšlením: „Bůh bude mít určitě víc zapeklitějších případů, starostí a záhad. A že by řešil ty jeho kolohnáty? Bych se divil.“278 Pro autorovu tvorbu jsou hra a humor typické, zvláště v pasážích týkajících se duchovní tematiky. Autor si hraje s polysémií, dále s podobným grafickým záznamem slov. Prostřednictvím této podobnosti kritizuje církevní instituce a jejich pojetí víry: „Co je boží a co zboží? Měl bych si vyvolat alespoň v duchu, nebo v duši, Pavla Eisnera a zeptat se, jestli slovo zboží má s Bohem něco společného.“279 Společným tématem analyzované autorovy tvorby pro dospělé čtenáře je právě kritika církve jako instituce: „Církev potřebovala lid, ještě zpola barbarský, udržet v šachu a bázni.“280 Brabenec upozorňuje především na způsob, jakým církev zachází s podáním křesťanského učení: „Odchod na nebesa už zmáknul Eliahu a ten J. K. – židy

276 BRABENEC, Vratislav. Podoby. Ilustroval Richard PECHA. V Praze: Argo, 2016, s. 14. ISBN 978-80- 257-2005-9. 277 Tamtéž, s. 16. 278 Tamtéž, s. 16. 279 BRABENEC, Vratislav. Trdliště. Ilustroval Richard PECHA. Praha: Vršovice 2016, 2017, s. 28. ISBN 978-80-906533-3-7. 280 Tamtéž, s. 116.

71 neuznanej – na nebesa vstoupil a vracel se… Co tento text píšu, jsou zrovna Velikonoce a v kostelích se to probírá. S chybama samozřejmě. Lidi potřebujou bejt klamaný a pravda není zas tak velká sranda, jak by se na první náhled zdálo.“281 Autor se jakožto duchovně založený a věřící člověk prostřednictvím urážlivých pasáží snaží poukázat na praktiky církve a její jednání, které autor jako věřící člověk odsuzuje. Brabenec se snaží čtenáře vyprovokovat ke kritickému smýšlení o církvi. V textech autor odkazuje na Boha a na Ježíše Krista, kterého označuje jako Spasitele nebo J. K. V textech se vyskytují svatí, např. Jan Nepomucký, i biblické postavy, jako Job. V povídkách jsou variovány modlitby. V textech se objevují úryvky z modliteb, Desatera i Bible. Odkazuje mj. na Píseň písní. Brabencův vztah k náboženství se proměnil. Podobně jako u jeho porevoluční poezie (viz výše) je autorův vztah k Bohu, jak uvádí Martin C. Putna, zralejší a ambivalentní, dalo by se říci i chasidský282, tedy s důrazem na každodenní radost a náboženský prožitek. Brabenec v textech zmiňuje autory, kteří měli podobný vztah k Bohu jako on sám, např. Kurt Vonnegut. V Brabencově próze se objevuje duchovní, křesťanská i židovská, tematika. Konfrontuje své vyšší ideály víry s všedním a obyčejným životem, s každodenními banalitami. Právě v tomto kontrastu se nachází síla Brabencových textů. Staví vedle sebe filozofickou otázku lidského bytí a trapnost běžného dne: „Jednou nedojdeš, říká nějakej boží slouha. Já vím, vole, ale to každej…“283 Ve čtenáři je vyvolána emoce, která jej nutí k přemýšlení o vlastní existenci, jejím smyslu a vyšším ideálu. Vedle křesťanství autor odkazuje na židovskou víru. Brabenec v textech variuje židovské učení: „Jeden chasidský rabín kdysi řekl, že i Boha můžeme urážet, ale s vtipem. Pokud by to bylo jen prostý napadení, je to hřích.“284 Z tohoto úryvku vyplývá, jak odlišný přístup jednotlivé církevní instituce, židovské a křesťanské, mají. Právě lidský přístup v rámci židovského náboženství, resp. chasidského hnutí, je Brabenci blízký.

281 BRABENEC, Vratislav. Podoby. Ilustroval Richard PECHA. V Praze: Argo, 2016, s. 89. ISBN 978-80- 257-2005-9. 282 Srov. PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech 1945-1989. Praha: Torst, 2017, s. 784. ISBN 978-80-7215-554-5. 283 BRABENEC, Vratislav. Podoby. Ilustroval Richard PECHA. V Praze: Argo, 2016, s. 166. ISBN 978- 80-257-2005-9. 284 BRABENEC, Vratislav. Trdliště. Ilustroval Richard PECHA. Praha: Vršovice 2016, 2017, s. 102. ISBN 978-80-906533-3-7.

Autor poukazuje také na společný základ křesťanství a židovství: „Kdyby bývali nebyli židovští našeptávači pomohli bratřím kralickým, neměli bychom tak dobře přeloženej Starej zákon…“285 Ani v těchto textech nechybí humor a hra. Autor prostřednictvím humorného vyprávění vysvětluje např. židovské zvyky: „Včera mu kočka – ta, co loví – přinesla špatně típnutou myš. Celej šábestag dýchala, ale Elijahu jí nemohl dát ránu z milosti, protože na šábes je zapovězeno zabíjet. I pro košer řezníka! Ptal se, co si vo tom…. Zbrkle jsem řekl – Třeba se chtěla šábnout.“286 V textech odkazuje na řadu židovských osobností, především na Karola Sidona. Autor ve své prozaické tvorbě naráží také na filozofii buddhismu, opět formou humorného vyprávění: „Nevím, jak to dopadlo, ale u nás se i pavouk vynášel na dvůr. Nezabíjel! Co to bylo za budhismus v tý vlažný katolický rodině?“287 Jedná se spíše o pobavení čtenáře, než o předestření buddhistického učení. Buddhismus byl výraznou tematickou složkou také v rámci dětské knihy Pajasan. V Brabencových sbírkách povídek se objevují zmínky o dalších náboženstvích, filozofiích, které jsou spojené především s přírodou a indiány: „Myslím, že Sioux Indians říkají supům orel míru. To se mi zdá dobrý. Uklízejí mršiny a čůrají a kadí si na nohy, který předtím zabořili do tý mrtvoly. Je to zvláštní způsob očisty.“288

Příroda I v Brabencově prozaické tvorbě se po roce 1989 objevuje tematika týkající se přírody. V jeho textech bývá zpravidla spojována s duchovnem, s vyššími hodnotami, základními životními zákonitostmi apod. Výjimečně je autorova tvorba spojována s katolickými motivy: „Když nám umřela dcera, vylítla bílá holubice z toho podivnýho barokního kostela k nebi a už se nevrátila.“289 Bílá holubice symbolizuje mír, ducha Svatého i lidskou duši.290 Tento úryvek v kontextu autorovy prozaické tvorby vybočuje. Jedná se o jeden z mála případů,

285 BRABENEC, Vratislav. Podoby. Ilustroval Richard PECHA. V Praze: Argo, 2016, s. 16. ISBN 978-80- 257-2005-9. 286 Tamtéž, s. 38. 287Tamtéž, s. 63. 288 Tamtéž, s. 62. 289 Tamtéž, s. 33. 290 ROYT, Jan a Hana ŠEDINOVÁ. Slovník symbolů: kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii. Praha: Mladá fronta, 1998, s. 123–124. ISBN 80-204-0740-5.

73 ve kterých Brabenec použil tak výraznou křesťanskou symboliku. Taková tematika se pojí spíše s jeho poetickou tvorbou. Tento povídkový závěr je možné chápat jako autorovu snahu o smíření. Jedná se o odlet duše do nebe za přítomnosti Ducha Svatého. Zástupci fauny i flóry se v kontextu duchovní tematiky objevují v řadě jeho povídek: „Teprve ve středověku se často stávalo, že světcova šibenice se zazelenala […].“291 Četnost jejich výskytu je v porovnání s celou Brabencovou tvorbou malá. V autorových prozaických textech lze nalézt odkazy na jeho profesi zahradníka, resp. zahradního architekta: „U druhýho domu na Sunshine Coast v Britský Kolumbii jsem si bez povolení nechal vybagrovat rybníček. Asi tak dvacet na patnáct. Abych nezapřel svou slabost pro zahradní architekturu a pro kejč, byl tam zakomponovanej i ostrůvek.“292 Brabenec tíhne v textech také k ekologii, která se pojí s jeho profesí. Upozorňuje na znečišťování celé planety: „Největší znečišťovatel světa jsou osobní auta v Severní Americe. Možná, že už to někdo někde překonal. Viděl jsem Šanghaj. Tady v Praze bych rád upozornil na Ječnou. Akáty, tedy trnovníky, jdou do… A jak je ten strom jinak vodolnej! Akáty to neunesly – ten provoz – jsou čím dál bídnější. A vy si myslíte, že jste silnější než akát? Těžko.“293 Autor se věnuje i dalšími problematickým tématům, jako udržitelnost vody v přírodě, zalesňování apod.: „Starší zkušenější nahlas říkali, že bychom měli uvažovat o změnách v zalesňování. Navrhoval jsem třeba vyzkoušet douglasku. Snáší dobře i dlouhá letní sucha a pořádný srážky v zimním období taky dokáže přežít. […] Ochránce přírody, kterýho jsem potkal, mi řekl, že douglaska není původní česká jehličina…“294 V Brabencových textech se vyskytují nejrůznější zástupci fauny z prostředí české krajiny, ale také z prostředí Kanady. Živočichové bývají z volné přírody i z prostředí farmy, na které autor pobýval. Jedná se např. o tele, koně, kočku, myš, slepici, psa, orla, červa, rybu, supa, užovku.

291 BRABENEC, Vratislav. Trdliště. Ilustroval Richard PECHA. Praha: Vršovice 2016, 2017, s. 116. ISBN 978-80-906533-3-7. 292 BRABENEC, Vratislav. Podoby. Ilustroval Richard PECHA. V Praze: Argo, 2016, s. 59. ISBN 978-80- 257-2005-9. 293 BRABENEC, Vratislav. Trdliště. Ilustroval Richard PECHA. Praha: Vršovice 2016, 2017, s. 27. ISBN 978-80-906533-3-7. 294 Tamtéž, s. 98.

Flóra, která se objevuje v autorových prozaických textech, odpovídá prostředí, v němž se během svého života Brabenec nacházel. Jedná se o rostlinstvo spojené s jeho prací. Jako příklad lze uvést šeřík, třešeň, brambory, škumpu, kaktus, seno, trávu, řasy, dýni, tis, douglasku aj.

Literární underground Základem Brabencových povídek jsou reminiscence, nejen z období působení Plastiků a druhé kultury, ale z celého jeho života. Čtenář se dozvídá o jeho dětství, dospívání, studiích, o první práci, o životě v emigraci, o první porevoluční cestě do Čech, o oblíbených hospodách, o jeho nahlížení na svět a také o jeho životě v posledních letech. Po formální a částečně také obsahové stránce lze nalézt podobnost s Brabencovou tvorbou pro děti a mládež, konkrétně s knihou Všude je střed světa. Texty jsou podobné deníkovým zápisům. Jedná se o shodný znak v rámci celé Brabencovy tvorby. Povídky obsahují velké množství konkrétních časových údajů: „Dneska je 21. února. Jak pro koho, dalo by se špekulovat.“295 Časové zasazení textů pomáhá čtenáři v orientaci a objasnění historických souvislostí. Vedle časových údajů autor uvádí také konkrétní místa, jména i další informace, které mají soukromý charakter. Zvláště povídka Ráno v Dolní Radechové je komponována jako detailní deníkový zápis: „Za úsvitu od sousedů přijde slepice bílá a za chvíli slepice hnědá […] V kuchyni byly mouchy přeskakovaly z knížky od Magora na krabičku cigaret. Teď mi jedna moucha prohlíží ruku. Jakoby zkoumala, jestli jsem ještě živej. Manžele Š. jsem vzbudil […] Na hodinách v kredenci je za deset sedum […] Pozorování třetí po cigaretě čtvrtý v 7.34.“296 Z tohoto úryvku jsou patrné emoce a zamyšlení autora. V daném případě může jít až o jakousi parodii deníkových zápisů, protože autor je ve svém zápise přehnaně detailní. Deníkovou podobu textů dokresluje i jejich formální zpracování. Jedná se o historky, vzpomínky a jejich variace: „Autorovy jen zdánlivě kavárenské, ba hospodské řeči a nápady, hořké, laskavé i flagelantské úvahy a příběhy ve sklenici rumu Verš hozený na hospodský stůl […] Brabencova nová knížka těchhle nápadů pobaví i naštve. Jako

295 BRABENEC, Vratislav. Podoby. Ilustroval Richard PECHA. V Praze: Argo, 2016, s. 38. ISBN 978-80- 257-2005-9. 296 BRABENEC, Vratislav. Trdliště. Ilustroval Richard PECHA. Praha: Vršovice 2016, 2017, s. 97. ISBN 978-80-906533-3-7.

75 správná kavárenská (hospodská) debata.“297 Povídkové soubory formálně nejvíce odpovídají autorovým dětským knihám Všude je střed světa a Tanec duchů. Některá vyprávění, která Brabenec zařadil do svých dětských knih, jsou také součástí povídkových souborů pro dospělé čtenáře. Autor považuje dětského recipienta za sobě rovného, za malého dospělého člověka. Brabenec se shodnou tematikou, která se objevuje v jeho tvorbě pro dětské i pro dospělé recipienty, pracuje třemi způsoby. V prvním případě se nejedná o zcela identické texty. Brabenec texty pro dospělé čtenáře místy rozšíří o vulgarismy nebo je doplňuje o závěrečnou pointu. Příkladem je povídka Charlie Hucket. Druhou možností je zařazení zcela identické povídky do souboru pro dospělé i dětské čtenáře, např. Kinkes. Za poslední typ lze považovat krátké vyprávění, které se objevuje v rámci Brabencova díla pro děti a mládež. Autor daný text poté zakomponuje formou epizody do rozsáhlejších povídek pro dospělé recipienty. Brabenec si uvědomuje, že se místy opakuje a upozorňuje na to: „Rád se vopakuju. Kdybyste četli evangelia. Tak tam je taky spousta až zbytečných repete.“298 Opakování má v daném případě navodit u čtenáře pocit autenticity, protože při vyprávění povídek v hospodě se dotyčný také často opakuje. Důležitým znakem poetiky literárního undergroundu je právě autenticita, objevuje se v rámci celé Brabencovy tvorby (viz výše). Undergroundová poetika vychází především z mimotextových odkazů a ze snahy o zachycení svědectví. Tímto způsobem Brabenec do textu zapracovává autobiografické prvky, které jsou pro autory tvořící v poetice undergroundu tolik důležité. Z autobiografických prvků se objevují především odkazy na známá místa, a to z prostředí emigrace i z České republiky, případně z tehdejšího Československa. Autor odkazuje především na Prahu, která je spojena s autorovým životem. Brabenec vzešel z undergroundu. Velmi často na něj, a vše s ním spojené odkazuje, mj. také na skupinu Plastic People: „Rozradostněl jsem se, když mi došlo, že už to nebude zas tak dlouho trvat a… poletím děsným vesmírem napříč a potkávat se budu v nekonečnu, opět jen sám sobě kurvou, sám sobě zrcadlem pokurveným…, jak jsem

297 BRABENEC, Vratislav. Trdliště. Ilustroval Richard PECHA. Praha: Vršovice 2016, 2017, s. 7. ISBN 978-80-906533-3-7.. 298 Tamtéž, s. 20.

76 už napsal i zakrákal s Plastikama.“299 Vzpomíná a odkazuje na tehdejší i dnešní zásadní události, dokumenty apod., např. na Chartu 77: „Druhý den jsem hrál na dvacátým výročí Charty 77 ve Španělským sále na Hradě.“300 Autorův život po roce 1989 je stále spjat s tehdejším životem druhé kultury. Píše o řadě známých míst, jako hospoda U Černého vola, U Pinkasů, U Svitáků aj.: „Byl jsem nedávno U vola. Zkrátka: vrána k vráně.“301 Brabenec se zmiňuje také o svém dřívějším věznění, především o vtipných zážitcích se spoluvězni: „V roce 1976 mě zavřeli kvůli muzice. […] Další kumpán ve vazbě byl mladičkej Cikán Jirka, tak kolem dvacítky. […] Požádal mě, až narazím v knize na něco zajímavýho, třeba o ženských, o lese nebo o koních, ať mu to přečtu. […] chtěl, abych četl znova o těch ženských, lese a o koních. Často jsem vybraný pasáže četl i třikrát.“302 Podobně jako v poezii před rokem 1989 se v Brabencově próze vyskytuje řada postav a jmen. První skupinu tvoří autentické osoby, lze ji rozdělit do několika podskupin. První podskupinu tvoří jeho rodina. V autorových textech se objevuje manželka Marie, dcera Nikola, Brabencovi rodiče, sourozenci či prarodiče a další: „Fotr do večera sčítal a vodečítal, ale furt mu zbejvaly dvě koruny. Matka mlčela a my s bratry se smáli.“303 Druhou podskupinu autentických osob tvoří jedinci z řad tehdejší druhé kultury a disentu, mj. Bondy, Havel, Zajíček, Soukup, členové skupiny Psí vojáci. Velmi často Brabenec v textech odkazuje k Ivanu Martinu Jirousovi. Některé povídky jsou po něm pojmenované. V textech se přímo zmiňuje o Magorově tvorbě či o jeho osobě: „Jen aby v tom byl taky kus pokory, méně pýchy. Tedy hříchu neodpustitelnýho, jak zdůrazňoval můj sloupkovej předchůdce Magor. Nevím, jak dalece se sám držel těch plotů.“304 Třetí podskupinu tvoří autentické osoby, které kritizuje. Zpravidla se mezi ně řadí příslušníci oficiální kultury z období před rokem 1989, mj. členové Komunistické

299 BRABENEC, Vratislav. Podoby. Ilustroval Richard PECHA. V Praze: Argo, 2016, s. 7. ISBN 978-80- 257-2005-9. 300 Tamtéž, s. 13. 301 BRABENEC, Vratislav. Trdliště. Ilustroval Richard PECHA. Praha: Vršovice 2016, 2017, s. 66. ISBN 978-80-906533-3-7. 302 Tamtéž, s. 17. 303 Tamtéž, s. 44. 304 BRABENEC, Vratislav. Podoby. Ilustroval Richard PECHA. V Praze: Argo, 2016, s. 157. ISBN 978- 80-257-2005-9.

77 strany, jeho učitelé atd. V Brabencových textech se ale vyskytují i představitelé současné společnosti, zpravidla politici, např. Putin. Druhou skupinu tvoří historické postavy. Lze je rozčlenit také do několika podskupin. První tvoří osobnosti, které jsou autorovi inspirací, např. Kolář, Ginsberg, Klíma, Masaryk, Beneš nebo Kafka. Vyjadřuje se o nich převážně kladně. Druhou podskupinou jsou historické osobnosti. Mezi ně lze zařadit mj. Františka Josefa, Jiráska, Bretona či Lenina: „Snaživý žák Král napsal do slohu k výročí Velký říjnový – Co by mi asi řekl Lenin, kdybych ho potkal? A sám si odpověděl – Jistě by mi zopakoval: Učit se, učit se, učit se! Přestože byl Kubelka ve straně, dal mu kouli.“305 Poslední skupinu tvoří bytosti mystické či polomystické. V prozaických textech jsou to především bytosti spojené s křesťanstvím, Bůh, Ježíš Kristus či Duch svatý (viz výše). Zřídka se vyskytují svatí, např. Václav či Ludmila. Řada povídek, především v souboru Podoby, je nazvána po autentických či historických osobnostech. Jedná se o názvy jako Ivan Rajmont, Emil Tomáš, Tolja P., Janko Márek, Náčelník Špek, Erik – Mohawk Indian, Jan Steklík – KŠ atd. Vratislav Brabenec nevysvětluje autobiografické prvky a mimotextové odkazy, které v textech použil. Předpokládá čtenářovu znalost. Kniha je určena pouze zasvěceným čtenářům, resp. čtenářům, kteří znají v textu předkládané reálie. Pouze takový recipient je schopen pochopit pointy jednotlivých povídek a autorův záměr se tak naplní. V opačném případě čtenář pochopí v obecné rovině, o čem daný text je, ale nebude mít úplný čtenářský prožitek. Autor vyžaduje orientaci v kulturním prostředí. Brabenec odkazuje na hudební kapely, např. Sen noci svatojánské band, na knižní tituly, Doktor Živago, či na výtvarné umění. Zasvěcení je dalším znakem poetiky literárního undergroundu, který se v Brabencově prozaickém díle naplňuje. Dalším důležitým znakem poetiky literárního undergroundu je pocit osamění. Po roce 1989 dochází v Brabencových textech k proměně a posunutí významu daného pocitu. Před sametovou revolucí se autor snažil samotu překonat skrze sounáležitost s dalšími vykořeněnými členy undergroundu. Po roce 1989 se ale nejedná o sounáležitost jedinců, kteří revoltují proti oficiálnímu režimu. Jedná se o stárnoucího muže, který se zamýšlí nad směřováním dnešního světa a cítí se vykořeněn a osamocen. Hodnotí vývoj událostí, společnosti

305 BRABENEC, Vratislav. Podoby. Ilustroval Richard PECHA. V Praze: Argo, 2016, s. 56. ISBN 978-80- 257-2005-9.

78 a kultury, za kterou bojoval. Skrze texty Brabenec vyjadřuje opětovný nesouhlas a kritiku tehdejšího režimu zaobalenou do humoru: „V roce 1977 pustí Československá televize dokument Atentát na kulturu. Dobře natočený i nastříhaný, ale nedělalo to StB, ale profi famáci jako diplomku.“306 Brabenec kritizuje způsob, jakým se dnešní společnost vypořádala s tehdejším režimem: „Soudnictví se vod tý doby daleko nedostalo. Svědčil jsem proti několika estébákům z tzv. bouchací party. Poznal jsem je po letech a voni mě asi taky. Nejdřív dostali bůra, pak jim to prej snížili. Pokud vím, sedět nešli. Možná, že to za ně odseděl někdo jinej.“307 V textech také upozorňuje na dnešní režim: „Skákal jsem jí do řeči a hned na začátku žádal o vysvětlení, co v Číně znamená bejt v něčem nezávislej. Obšírně pohovořila o nezávislostech v umění, vědě, snad i v životě. […] Toho chlapíka nazývali filmovým asistentem. Nejsem dnešní, abych nepochopil asistentovo poslání. Estébácký hnízdo v Bartolomějský 10 se taky jmenovalo Krajská správa veřejné bezpečnosti. […] Prostě to natočej, a dřív než to pustěj, projde to kulturní kontrolou. – Takže cenzura… – Ne, to je kontrolní kontrola […] Mrknul jsem na toho povedenýho asáka a beze slov jsem mu sdělil, že nejsem jeho poddanej a říkat si budu, co chci.“308 Protest proti režimu, nesouhlas i kritika jsou nejzákladnější a nejdůležitější rysy poetiky literárního undergroundu a v Brabencově prozaické tvorbě se bezesporu objevují. Pocity vykořenění a vyvržení nenacházíme v Brabencových prozaických textech v kontextu poetiky literárního undergroundu před rokem 1989. Nejedná se o pocity, které stmelují dané příslušníky druhé kultury v odporu proti oficiálnímu režimu. Protože rozdělení na oficiální a neoficiální kulturu po sametové revoluci neexistuje. Jedná se spíše o autorův individuální pocit. V některých Brabencových prozaických textech může čtenář vnímat jeho pocit vykořenění jako obtížné hledání domova po návratu z emigrace. Autor je spíše v roli člověka, který toho mnoho prožil. Je osamělý, stárne a jeho okolí jej příliš nechápe a zařazuje ho do role typického příslušníka tehdejšího undergroundu: „Mezitím zazpívám

306 BRABENEC, Vratislav. Podoby. Ilustroval Richard PECHA. V Praze: Argo, 2016, s. 54. ISBN 978-80- 257-2005-9. 307 BRABENEC, Vratislav. Trdliště. Ilustroval Richard PECHA. Praha: Vršovice 2016, 2017, s. 64. ISBN 978-80-906533-3-7. 308 BRABENEC, Vratislav. Podoby. Ilustroval Richard PECHA. V Praze: Argo, 2016, s. 135. ISBN 978- 80-257-2005-9.

79 tibetskou modlitbu, ale to tu nemaj rádi. Ani moje vysvětlení, že jde o doprovázení mrtvejch kámošů tam, kde nic není… Pokoušej se mi to rozmlouvat a chtěj kecy vo holkách, koncertech a vo Kanadě.“309 Jen obtížně se vymaňuje z takového stereotypu. Brabenec píše o všedních tématech, o každodenních drobných příhodách. Ze zdánlivě nezajímavého zážitku dokáže vytvořit humorné vyprávění s pointou. Autor má zálibu v protikladech, v krajních polohách textu. Na jedné straně píše o všedních věcech a banalitách. Na druhé straně je spojuje s filozofickými tématy: „Stoprocentní líh se pít nedá. Nemá šmak. A tak ředíme, celej život jen ředíme – až doředíme. Jestli jde o tu chuť nebo o ten šizuňk, se nedozvíme.“310 Humor hraje napříč celou autorovou tvorbou podstatnou roli.

Formální prostředky Z hlediska žánru se jedná především o krátké prozaické útvary. V souboru se objevuje i poezie. V prvním případě se jedná o zcela samostatné poetické texty, např. Pohled z akvárka I a Pohled z akvárka II. V druhém případě krátké poetické útvary uvozují následný prozaický text. Stejně jako v Brabencově tvorbě určené dětem tyto krátké básně shrnují následný prozaický text a naznačují jeho pointu. Příkladem může být text nazvaný Tzv. Profesor Dür: „Někdy i podoby plytký / mohou být někomu blízký / nebo / Někdy i podoby plytší / můžou bejt někomu bližší.“311 Úryvky básní nejsou vždy Brabencovým výtvorem. Často se jedná o text jiného undergroundového autora, např. Egona Bondyho. Autorovy texty lze označit za krátké prozaické příběhy, hlavně novely, které mají svým obsahem i formou připomínat hospodské řeči či vyprávění odehrávající se v hospodě. Přesto se v nich nachází moudrost. Mezi obvyklá témata patří otázka svobody, pravdy, podstaty člověka, lidské existence atd. Brabencova kompozice v rámci jeho tvorby pro děti a mládež a prozaických textů je podobná. Autor představí během prvního odstavce určité téma, které bývá spojeno

309 BRABENEC, Vratislav. Podoby. Ilustroval Richard PECHA. V Praze: Argo, 2016, s. 166. ISBN 978- 80-257-2005-9. 310 BRABENEC, Vratislav. Trdliště. Ilustroval Richard PECHA. Praha: Vršovice 2016, 2017, s. 10. ISBN 978-80-906533-3-7. 311 BRABENEC, Vratislav. Podoby. Ilustroval Richard PECHA. V Praze: Argo, 2016, s. 86. ISBN 978-80- 257-2005-9.

80 s názvem samotného textu, a uvede čtenáře do děje. Hned vzápětí autor odbočí k jinému tématu, které přesto se základní myšlenkou souvisí. Tento postup připomíná psaní ovlivněné asociací. V závěru se autor k původní myšlence vrací a historku dopoví. Sám autor na tento svůj způsob psaní upozorňuje: „Úplně bych zapomněl na to nejdůležitější, proč jsem o Popovicích chtěl psát!“312 V textu do sebe bývá zpravidla zakomponováno několik dílčích povídek. Autor vždy uspokojí čtenářovu počáteční zvědavost. Daný postup je použit mj. v povídce Jarda Prel. Velmi často se opakuje, odbočuje a přeskakuje. Právě tento způsob kompozice dotváří představu nahodilého vyprávění v hospodě. Hra se čtenářem (viz výše) se stává nedílnou součástí Brabencových textů. Autor často záměrně boří hranice autor – čtenář – text a sám vstupuje do textů. Jeho narušení má několik podob. Doporučuje: „[…]na základě vlastních zkušeností sestavili i kriminálnickej slang […] (Vyšlo v Inverzi, doporučuju!).“313 Velmi často přidává svůj komentář a vysvětluje: „Budu přeskakovat v čase i v dějích – to už je můj zvyk i při obyčejným vypravování věcí skutečných i vymyšlených.“314 Jak již bylo řečeno, důležitou roli má v celé jeho tvorbě humor. V Brabencových textech se objevuje prvoplánový až vulgární humor: „Matematika Pažouta jsme se blbě ptali, jestli je taky možnej dvojúhelník. Nakreslil úsečku, rozchlíp ji do stran a byly tam dva úhly. Dost nápadně to připomínalo píču.“315 Přesto téměř na úplný závěr vypravěč dodává trefné zakončení, pointu příběhu: „V mládí je dobrý studovat.“316 V jiných případech se jedná o kritiku tehdejšího režimu za použití humoru. Autor poukazuje na banalitu a absurditu. Výstižně upozorňuje na nesmysly a paradoxy, které se v dnešní době dějí: „Náš bejvalej bubeník měl nějakej francouzskej automobil s dvouletou zárukou. Měsíc po vypršení se to – ten pokus o auto – úplně … To propočítávání těch záruk musí, kurva, bejt věda! Proč někdo neudělá něco pořádně?

312 BRABENEC, Vratislav. Podoby. Ilustroval Richard PECHA. V Praze: Argo, 2016, s. 37. ISBN 978-80- 257-2005-9. 313 BRABENEC, Vratislav. Trdliště. Ilustroval Richard PECHA. Praha: Vršovice 2016, 2017, s. 12. ISBN 978-80-906533-3-7. 314 Tamtéž, s. 17. 315 Tamtéž, s. 17. 316 Tamtéž, s. 17.

Nevím. Většina už se s tím podvodem smířila.“317 Lyrický subjekt se tak vysmívá dnešní společnosti. Jak již bylo zmíněno, Brabenec se ve své tvorbě často vyjadřuje k tématům, která se jej dotýkají. Příkladem může být např. otázka svobody. Před rokem 1989 žádná svoboda nebyla. Paradoxně lidé o její kus po sametové revoluci přišli, na což autor také upozorňuje: „Pár let zpátky se nějaká holka chtěla voběsit. Přátelům se zdála divná, a tak řekli poldům, že vypadala na mašli. Nechala si, husa, u sebe mobil, a tak ji našli dřív, než si to stačila uvázat. To je teda svoboda! Už si to ani nemůžu v klidu mrsknout?“318 Autor v souladu s poetikou literárního undergroundu pracuje s výrazovým minimalismem, se slovy neplýtvá. Zpravidla na samotný závěr vyprávění doplní jeden odstavec nebo pouze jednu větu. Celá povídka je tak tematicky a obsahově orámována a dostává zcela jiný smysl a vyznění. Brabenec doplňuje prozaické texty po roce 1989 o řadu mimotextových odkazů, např. o citáty z různých děl, poznámky, dodatky a vysvětlení uvedená v závorkách nebo o odkazy na svou tvorbu pro děti a mládež: „Otec tam nebyl od první světový, protože tehdy převrátil vůz s volama, a tak tam nebyl úplně voblíbenej. (Popsáno v knížce pro děti Všude je střed světa.)“319 Nad názvy textů bývají doplněna ještě motta: „Motto: skoro zoufalá modlitba ranní v 7.35.“320 Vztahují se k ústřední myšlence díla a vysvětlují, o čem následný text bude. Knihy Podoby a Trdliště jsou z hlediska žánrového novelami či povídkami. Na začátku některých Brabencových povídek, stejně jako v rámci jeho literatury pro děti a mládež, se objevují úryvky z různých veršů (viz výše), věnování, dodatky, nápovědy

317 BRABENEC, Vratislav. Podoby. Ilustroval Richard PECHA. V Praze: Argo, 2016, s. 104. ISBN 978- 80-257-2005-9. 318 BRABENEC, Vratislav. Trdliště. Ilustroval Richard PECHA. Praha: Vršovice 2016, 2017, s. 13. ISBN 978-80-906533-3-7. 319 BRABENEC, Vratislav. Podoby. Ilustroval Richard PECHA. V Praze: Argo, 2016, s. 36. ISBN 978-80- 257-2005-9. 320 BRABENEC, Vratislav. Trdliště. Ilustroval Richard PECHA. Praha: Vršovice 2016, 2017, s. 80. ISBN 978-80-906533-3-7.

či poslední slova: „Není čas na detaily, jsem, myslím, dodal a padnul… P. S. Smrt se tě nebojí, / a tak se jí taky neboj…“321 Slouží jako další zdůraznění pointy. Z hlediska grafického zpracování používá autor často závorky, kurzivu i verzálky. V kurzívě je uveden zpravidla název, ať už díla literárního, hudebního či televizního charakteru: „V roce 1977 pustí Československá televize dokument Atentát na kulturu.“322 Verzálky Brabenec užívá pro zdůraznění a upozornění na určité myšlenky a pointy: „Pak se vy, Židi, nedivte, že vás skoro vyhubili… TO říkám jako PROSEMITA.“323 Ilustrace mají dokreslující charakter. Např. v knize Podoby se objevují komiksové kresby, které jsou samy o sobě vtipné a doplňují text. Jako ilustrace jsou zařazeny také autorovy rukopisy některých básní. Čtenář tak může vidět, jak Brabenec píše, škrtá, upravuje, jak text tvoří, což také dokresluje již výše zmiňovanou autenticitu. Po grafické stránce je autor vynalézavý a lze nacházet spojitost s jeho poetickou tvorbou před rokem 1989. Jeho prozaické texty ale nejsou zdaleka tak experimentální. Hraje si s odstavci, s pomlčkami, s tečkami a všemi výše popsanými znaky. Brabencovu slovní zásobu lze považovat za velice různorodou. Hraje si s významem slov a jejich podobností: „– Včera byl šábes. Jedna kočka vůbec nežere myši, ani je neloví. Ta druhá mně myši nosí i na šábes. – Co na to, kurva, říct […] Třeba se chtěla šábnout.“324 V rámci daného úryvku dochází ke změně významu slova a k humorné pointě doplněné o zamyšlení. Tuto hru s významem a jazykem využívá také v souvislosti s angličtinou: „V angličtině z toho zbyl jen název pro instalatéra – plumber, tedy olovnář. Nebo že by olovník?“325 Hra se slovy se neobjevuje pouze v textu samotném, ale také v pojmenování jednotlivých povídek, např. Bezvědomí bez vědomí. Autor svůj text stylizuje do civilní podoby, nepoužívá knižní slova. Vedle českého jazyka se nejvíce objevuje angličtina. Jedná se o jednotlivá slova i celé fráze. V Brabencově textu se vyskytují reálie spojené s jeho pobytem v emigraci, tzn. s kanadskou a americkou kulturou apod. Ani zde nechybí humorný prvek: „Sou tak líný, že vynechávaj písmena, zvlášť ty souhlásky […] Ale daznt medr, tedy zapomeň

321 BRABENEC, Vratislav. Podoby. Ilustroval Richard PECHA. V Praze: Argo, 2016, s. 129. ISBN 978- 80-257-2005-9. 322 Tamtéž, s. 54. 323 Tamtéž, s. 100. 324 Tamtéž, s. 38. 325 Tamtéž, s. 45.

83 na metr.“326 Autor se vysmívá výslovnosti kanadských obyvatel. A opět si hraje s významy slov. V rámci daného úryvku se nejedná o metr, ale o frázi, že na tom nezáleží. V menší míře Brabenec ve své tvorbě užívá němčinu, francouzštinu, ruštinu, řečtinu a latinu. Jedná se většinou o samostatná slova, slovní spojení či větu, nikoliv o souvislý text. Latinu autor užívá v rámci celé své tvorby především ve spojení s duchovní tematikou: „Ani sebepoznání nikam nevede, jen k dalšímu imago dei, jen do další hospody […].“327 Imago Dei neboli obraz boží znamená v judaismu i křesťanství přesvědčení, tedy že člověk je obrazem božím. Vedle spisovné češtiny je výrazně zastoupena čeština nespisovná. Jedná se o jeden z typických znaků poetiky literárního undergroundu. Brabenec velmi často používá nespisovnou příponu -ej, např. vesnickej, pyšnej. Hojně je zastoupena obecná čeština, především předponou v-, jako vo, vokno, voběsit, votázka. V autorových textech se vyskytuje velké množství expresiv, pejorativ, např. kretén, blbec. Nechybí ani vulgarismy, jako kurva, mrdat. Jelikož byl Brabenec několikrát vězněn, používá v textech i vězeňský slang, resp. argot. Jedná se o slova jako čórkař, kinkes, vachcimra. V rámci slovní zásoby jsou užívány i frazémy, jako opít rohlíkem, hodit si mašli apod. Brabencova prozaická tvorba zaměřená na dospělého recipienta se skládá ze dvou knih, Podoby a Trdliště. Základní rysy poetiky literárního undergroundu a s nimi související motivy víry a náboženství se v autorově próze částečně nachází. Došlo ale k posunu významu a vnímání některých znaků. V rámci poetiky undergroundu se jedná o novely a povídky, které jsou reminiscencemi na autorův život. Brabenec ve své tvorbě klade důraz na autenticitu. Oblíbeným tématem je poetika všedního dne. Texty obsahují řadu autobiografických prvků a mimotextových odkazů, které jsou pro danou poetiku zásadní. Pocit vykořenění a vyvržení v kontextu undergroundu v Brabencově prozaické tvorbě nenalézáme. Pocit osamocení a odloučení jednotlivých členů undergroundu se v daném autorově díle proměňuje do pocitu osamění stárnoucího člověka.

326 BRABENEC, Vratislav. Trdliště. Ilustroval Richard PECHA. Praha: Vršovice 2016, 2017, s. 16. ISBN 978-80-906533-3-7. Tamtéž, s. 37.

Dalším výrazným znakem Brabencovy tvorby je kritika režimu a církve. Autor se tak vypořádává s nespravedlnostmi v historii i v současné společnosti.

Závěr Vratislav Brabenec je znám široké veřejnosti především jako saxofonista a zpěvák kapely The Plastic People of the Universe, byl členem druhé kultury. Jako autor poetických a prozaických textů pro dospělé i dětské recipienty není příliš znám. V kontextu poetiky literárního undergroundu napsal sbírku poezie, která byla souborně vydána pod názvem Sebedudy a jiné texty z let 1966–1987 až po sametové revoluci. Na pole literatury se vrátil po roce 1989, píše poezii, prózu pro dospělé čtenáře i knihy pro děti a mládež. Cílem diplomové práce bylo popsat a srovnat Brabencovo dílo, které vytvořil za posledních přibližně padesát let, s důrazem na poetiku literárního undergroundu, protože hnutí zásadně ovlivnilo autorův život. Hnutí přestalo po roce 1989 ve své původní podobě existovat, poetika literárního undergroundu ale přetrvala. Inspiračním zdrojem pro rozbor Brabencových děl se staly interpretační metody Zdeňka Kožmína, poznatky týkající se literárního undergroundu Martina Pilaře i Jiřího Trávníčka a v neposlední řadě také díla Martina C. Putny, který poukázal na propojení křesťanství a undergroundu. V diplomové práci je kladen důraz na základní, výrazné a tematicky se opakující znaky a motivy Brabencova díla, které souvisí s poetikou literárního undergroundu, a na autorovu životní zkušenost. Lyrický subjekt je v rámci Brabencovy tvorby stylizován jako autorovo alter ego, z tohoto důvodu bylo představení jeho života nezbytné. Poetika literárního undergroundu a motivy křesťanství se v Brabencově tvorbě prolínají. Snaha oddělit tyto jednotlivé složky byla při samotné analýze problematická, protože underground a křesťanství jsou v Brabencově tvorbě neoddělitelně propojeny. Vlastní analýza diplomové práce byla rozdělena na dvě části. První se věnovala tvorbě před rokem 1989, tedy autorově poezii. Druhá část analýzy se zabývala Brabencovou tvorbou po roce 1989, tedy poezií a prózou určenou dospělým čtenářům i dílem pro děti a mládež. Vratislav Brabenec byl vychován jako katolík, později studoval evangelictví, ke kterému tíhne po celý život. Duchovní, resp. křesťanské motivy jsou tak nedělitelnou součástí jeho tvorby. Nejvýrazněji jsou zastoupeny v autorově poetické tvorbě. Před rokem 1989 vnímal Brabenec víru jako prostředek k porozumění světu, který byl svázán totalitním režimem. Lyrický subjekt se uchyluje ke křesťanské víře, dovolává se boží spravedlnosti, právě u Boha hledá útěchu.

V autorově tvorbě po roce 1989 jsou stále přítomny křesťanské motivy, ale jejich množství je menší. Vnímání těchto motivů se stalo ze strany autora spíše ambivalentní. Lyrický subjekt často vstupuje s Bohem do dialogu. Odkazy na křesťanskou víru jsou patrné především v Brabencově poetické tvorbě, méně v prozaických textech. Za společný znak autorovy předrevoluční i porevoluční poetické i prozaické tvorby pro dospělé čtenáře lze považovat přítomnost velkého množství postav, které jsou spojeny s duchovní tematikou. Autor také často variuje křesťanskou filozofii. Společným znakem Brabencovy předrevoluční i porevoluční tvorby pro dospělé recipienty je kritika křesťanské církve jako instituce. Autor se ve své víře zaměřuje především na duchovní myšlenky daného náboženství. Podle něj církevní instituce odvádí věřícího od pravého smyslu a podstaty víry. Brabenec klade důraz na subjektivní a soukromé prožívání víry. Výjimkou se stává Brabencova tvorba pro děti a mládež, která je prostoupena spíše motivy obecné duchovní hodnoty. Tyto hodnoty předkládané dětskému čtenáři bývají společné všem náboženstvím. Jedná se zpravidla o toleranci, rovnost, lásku k bližnímu i k přírodě. Přesto autor ve svých dílech pro děti a mládež odkazuje také na křesťanství. V diplomové práci byly sledovány hlavní znaky poetiky literárního undergroundu, které se v Brabencově tvorbě před rokem 1989 objevují. V rámci autorova díla po roce 1989 došlo k posunutí významu určitých znaků, naopak některé znaky se už příliš nevyskytují. Jedním ze základních znaků poetiky literárního undergroundu je pocit vykořenění a vyvržení. Členové hnutí před rokem 1989 takové pocity sami prožívali, autor s nimi pracuje ve sbírce Sebedudy. V Brabencově porevoluční tvorbě se pocit vykořenění a vyvržení neobjevuje v kontextu undergroundového hnutí. Pocit vykořenění se ve svém významu posouvá, stává se důsledkem, který vyplývá z autorovy příslušnosti k undergroundu. Brabenec se ve své poetické i prozaické tvorbě pro dospělé recipienty snaží opět nalézt své místo ve společnosti, což se mu příliš nedaří. V tvorbě pro dětské recipienty se pocit vykořenění a vyvržení téměř neobjevuje. Pokud je jedinec vykořeněn, zažívá především pocity osamění a odloučení, které jsou dalšími znaky poetiky literárního undergroundu. V rámci Brabencovy tvorby před rokem 1989 se jedná o pocit spojovaný především s jeho vězněním a následnou emigrací. V jeho tvorbě vznikající po sametové revoluci dochází k posunutému vnímání daného

87 znaku. Jedná se o osamění starého člověka, který má pocit, že do současného světa nepatří. Tento rys nacházíme i v rámci autorovy literatury pro děti a mládež. Nese si s sebou svou zkušenost, pro kterou jakoby v dnešním světě již nebylo místo. Nejedná se o vyloučení, které si členové undergroundu do určité míry zvolili sami a skrze které bojovali proti režimu. Mimotextové odkazy a autobiografické prvky lze považovat za výrazný znak poetiky literárního undergroundu, který se objevuje napříč celou Brabencovou tvorbou. Zpravidla se jedná o odkazy na známá místa v České republice i v Kanadě. Důležitou roli hrají především hospody, které jsou spojovány s tehdejším životem příslušníků undergroundu. Mezi mimotextové odkazy řadíme také velké množství postav, které se rozdělují podle Trávníčka do tří skupin. Všechny tři skupiny jsou v celém Brabencově díle hojně zastoupeny. První jsou autentické osoby. Zpravidla se jedná o příslušníky druhé kultury a Brabencovu rodinu. Rodinní příslušníci, dcera, manželka či rodiče, se vyskytují zpravidla v Brabencově díle pro děti a mládež. Členové undergroundu vystupují spíše v jeho poetické i prozaické tvorbě pro dospělé čtenáře. Autor se tak snaží navázat ztracený kontakt se svými přáteli, výrazně je zastoupen I. M. Jirous. Tento rys je patrný především v jeho poezii před rokem 1989. Po roce 1989 skrze početné autentické osoby vzpomíná na minulost a své přátele. Druhou skupinu tvoří postavy historické, které jsou autorovi vzorem, např. Jiří Kolář. V textu také vystupují postavy z české historie, např. Hus a Komenský. Poslední skupinou jsou mystické a polomystické bytosti. Zpravidla se jedná o postavy spojené s křesťanskou vírou, např. Bůh či Ježíš Kristus. Výše zmíněné znaky se pojí s autenticitou, která má v poetice literárního undergroundu nezastupitelnou roli. Důraz na věrohodnost je důležitý především pro dětského čtenáře v rámci Brabencovy tvorby pro děti a mládež. Autenticita se ale objevuje napříč celou jeho tvorbou. V jeho textech je tak obsažen další znak poetiky literárního undergroundu. Tvorba Vratislava Brabence i dalších undergroundových autorů je především svědectvím doby, svědectvím jejich života v podzemí. Po roce 1989 se stává autorovo dílo především reminiscencí minulých událostí. Druhou složkou jeho porevoluční tvorby je svědectví starého člověka, který se vypořádává se svou minulostí i současností.

Jedním z posledních důležitých znaků poetiky literárního undergroundu, které byly v diplomové práci srovnávány, je zasvěcení. Členové undergroundového hnutí psali texty především pro své kolegy, kamarády a rodinné příslušníky. Brabenec ve svých textech nevysvětluje, kdo jsou lidé, o kterých píše. Nevytváří explicitní souvislosti. Čtenář musí reálie, o kterých autor píše, znát. Brabenec tuto znalost předpokládá a vyžaduje. Zpravidla se jedná o osobnosti z druhé kultury. Čtenář pochopí obsah díla, ale jeho prožitek nebude kompletní. Recipient bude ochuzen o autorem zamýšlený dojem z díla. Tento rys se objevuje v Brabencově prozaické i poetické tvorbě. Výjimkou jsou autorovy texty pro děti a mládež, ve kterých se znak zasvěcení nevyskytuje. Autor musí dílo přizpůsobit potřebám dětského čtenáře a zasadit postavy a narážky alespoň do základního rámce vyprávění. S undergroundovou tvorbou souvisí řada formálních prostředků, které jsou napříč Brabencovou tvorbou bohatě zastoupeny. Texty nesou rysy deníkových zápisů, což souvisí s již zmiňovanou autenticitou. Jednotlivé prozaické i poetické texty připomínají svým tématem i formou autorovo vyprávění v hospodě. Tento jev je utlumen v rámci autorovy tvorby určené dětem. Oblíbeným Brabencovým prvkem napříč celou jeho tvorbou se z hlediska kompozice stává opakování a odbočování od tématu. Důležitým prvkem se pro Brabence stává hra se čtenářem. Velmi často autor narušuje vztah autor – čtenář a vstupuje do textu. Hraje si také s významy slov a s jejich podobným grafickým zápisem. V rámci své tvorby autor rád kombinuje téma všedního dne, trapnosti a každodenních banalit, které staví do kontrastu k filozofickým otázkám lidského bytí apod. Jeho záliba v extrémech je typická v jeho poetické i prozaické tvorbě. Brabenec se ve svých dílech často uchyluje k nespisovné češtině, k expresivům, vulgarismům a pejorativům. Používá také slang, převážně vězeňský argot. V případě jeho děl pro děti a mládež je text opět přizpůsoben dětskému čtenáři a převažuje spisovná čeština. Na základě provedených srovnání a analýz můžeme na otázku, zda se v Brabencově tvorbě nachází znaky poetiky literárního undergroundu, odpovědět kladně. Rozbor textů nám poskytl dostatek informací a poznatků k tvrzení, že poetika literárního undergroundu po roce 1989 přetrvává. Přesto je potřeba říct, že se nejedná o literární underground známý před rokem 1989. Jedná se o poetiku literárního

89 undergroundu, který si vzal základní myšlenky z období před rokem 1989 a dává je do souvislosti s dnešním světem. Brabenec, jakožto člen undergroundu, si v sobě nese zkušenosti z tehdejšího života a režimu před rokem 1989. Po sametové revoluci pokračuje ve své literární činnosti v kontextu poetiky literárního undergroundu. Jeho tvorba je ovlivněna životní zkušeností. Jeho dílo se stává svědectvím jedince z prostředí undergroundu, připomínkou tehdejších časů. Brabenec je konfrontován s nově nabitou svobodou a zcela novými možnostmi po roce 1989. Ve svých dílech odhaluje čtenáři svůj pohled na svět, své názory a postoje. Bojuje za ochranu osobní svobody lidí, nepřestává hájit lidská práva. Varuje před novým ohrožením této svobody, které si možná ani neuvědomujeme. Téma této diplomové práce by mohlo být v budoucnu rozvinuto v práci, která by v kontextu poetiky literárního undergroundu mapovala celou Brabencovu tvorbu, včetně hudebních textů pro Plastic People, dramat a libret.

Literatura Primární literatura BRABENEC, Vratislav. Denver. Praha: Maťa, 2013. Bouře. ISBN 978-80-7287-186-5.

BRABENEC, Vratislav. Garden is open. Praha: MAŤA, 2018. ISBN 978-80-7287-227- 5.

BRABENEC, Vratislav. Karlín-Přístav. Praha: MAŤA, 1995. AR, sv. 4. ISBN 80- 901915-4-1.

BRABENEC, Vratislav a Martin MACHOVEC. Sebedudy a jiné texty z let 1966-1987. Praha: Kalich, 2010. ISBN 978-80-7017-128-8.

BRABENEC, Vratislav. Nevyžádaný příspěvek. Ilustroval Richard PECHA. Praha: Vršovice 2016, [2016]. ISBN 978-80-906533-0-6.

BRABENEC, Vratislav. Pajasan. Ilustroval Petra Josefína STIBITZOVÁ. Praha: Meander, 2016. Pro Emu. ISBN 978-80-87596-65-4.

BRABENEC, Vratislav a Richard PECHA. Tanec duchů: příběh Sedícího býka a Šíleného koně & vyprávění Vráti B. o indiánech. Praha: Vršovice 2016, 2017. ISBN 978-80-906533-1-3.

BRABENEC, Vratislav. Trdliště. Ilustroval Richard PECHA. Praha: Vršovice 2016, 2017. ISBN 978-80-906533-3-7.

BRABENEC, Vratislav. Vážený pane K. Praha: Maťa, 2001. Miniatury. ISBN 80-7287- 019-x.

BRABENEC, Vratislav. Všude je střed světa. Ilustroval Matěj FORMAN. Praha: Meander, 2005. Modrý slon (Meander). ISBN 80-86283-38-0.

BRABENEC, Vratislav. Vůl Hvězda Ranní. Ilustroval Milan ČECH. Praha: Maťa, 1998. Miniatury. ISBN 80-86013-40-5.

Sekundární literatura 518, Vladimir. Kmeny 90: městské subkultury a nezávislé společenské proudy v letech 1989-2000. V Praze: BiggBoss, 2016. ISBN 978-80-906019-9-4.

BALAŠTÍK, Miroslav. Mezi oslavou a mexickou revolucí: Rozhovor s Vratislavem Brabencem a Luborem Maťou. In: Host. Brno, 1998, 14(4), 3–10. ISSN 1211-9938.

BOLTON, Jonathan. Světy disentu: Charta 77, Plastic People of the Universe a česká kultura za komunismu. Přeložil Petruška ŠUSTROVÁ. Praha: Academia, 2015. Šťastné zítřky (Academia). ISBN 978-80-200-2462-6.

BONDY, Egon. Básníci undergroundu. Fragment K. Bratislava: Archa, 1990, 4(5), s. 52– 56.

BRABENEC, Vratislav. Evangelium podle Brabence. Praha: Torst, 2010. ISBN 978-80- 7215-405-0.

BRIKCIUS, Zuzana, ed. Charta story: příběh Charty 77 = the story of Charter 77. Přeložil Guy TABACHNIK, přeložila Veronika TUCKEROVÁ, přeložil Petr KAISER. V Praze: Národní galerie, 2017. ISBN 978-80-7035-634-0.

ČEŇKOVÁ, Jana. Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury: adaptace mýtů, pohádek a pověstí, autorská pohádka, poezie, próza a komiks pro děti a mládež. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-095-X.

ČERMÁK, František, Jiří HRONEK a Jaroslav MACHAČ. Slovník české frazeologie a idiomatiky. 2, Výrazy neslovesné. Praha: Leda, 2009. ISBN 978-80-7335-215-8.

ČERMÁK, František, Jiří HRONEK a Jaroslav MACHAČ. Slovník české frazeologie a idiomatiky. 3, Výrazy slovesné. Praha: Leda, 2009. ISBN 978-80-7335-215-8.

Galérka Chátry: Vratislav Brabenec. Česká televize: Fenomén underground [online]. Praha: Česká televize, 2018, 2012 [cit. 2018-12-02]. Dostupné z: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10419676635-fenomen- underground/412235100221010-galerka-chatry/8103-vratislav-brabenec/.

Guerilla Records [online]. Louny: Guerilla Records, 2018 [cit. 2018-12-17]. Dostupné z: http://www.guerilla.cz/.

HLAVSA, Milan. Bez ohňů je underground. Praha: BFS, 1992. ISBN 80-901300-1-1.

HOLEČKOVÁ, Marta Edith. Cesty českého katolického samizdatu 80. let. Praha: Vyšehrad, 2009. Moderní dějiny (Vyšehrad). ISBN 978-80-7021-983-6.

JANKOVEC, Boris. Estébákům jde odpustit mnoho. Řeči o únosu dcery ale ne, říká chartista Brabenec. Lidovky.cz [online]. Praha: MAFRA, 2018, 29. prosince 2016 [cit. 2018-12-10]. Dostupné z: https://www.lidovky.cz/osudy-20-stoleti/brabenec-odpustit- jde-stbakum-mnoho-ale-ne-kdyz-mi-rekli-ze-mi-unesli- dceru.A161219_130349_pribehy-20-stoleti_sij.

JANOUŠEK, Pavel a Petr ČORNEJ, ed. Dějiny české literatury 1945-1989. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1631-7.

JIROUSOVÁ, Věra. Knižní tip: Vratislav Brabenec. Literární noviny. Praha: Lidové noviny, 2001, 12(29), s. 9.

KOPÁČ, Radim. Literatura: Vše je dočasné: Vratislav Brabenec: Vážený pane K. Mladá Fronta Dnes. Praha: Mafra, 2001, 12(185), s. 3.

KOŽMÍN, Zdeněk. Interpretace básní. Vyd. 2. přeprac. Brno: Masarykova univerzita, 1997. ISBN 80-210-1694-9.

KOŽMÍN, Zdeněk. Umění básně: Skácel, Kundera, Mikulášek. Brno: K 22a, 1990. ISBN 80-900115-5-1.

KRAUS, Jiří. Nový akademický slovník cizích slov A–Ž. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1351-2.

KROUPOVÁ, Libuše a Josef FILIPEC. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Vyd. 4. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1347-4.

KUDRNA, Ladislav, ed. Reflexe undergroundu. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2016. ISBN 978-80-87912-55-3.

LEHÁR, Jan. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. Česká historie. ISBN 978-80-7106-963-8.

Literatura pro děti a mládež na začátku tisíciletí: kontexty, problémy, trendy. Praha: Obec spisovatelů, 2009. ISBN 978-80-904218-3-7.

MACHOVEC, Martin. Brabencovi havrani, koně, kuřata a lidi. In: Tvorba: týdeník pro politiku, vědu a kulturu. Praha: Vydavatelství DELTAPRESS, 1991, (26), 12.

MACHOVEC, Martin. Vratislav Brabenec. In: Slovník české literatury po roce 1945 [online]. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2008, 26. 11. 2007 [cit. 2018- 12-09]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=917&hl=brabenec+.

PEŇÁS, Jiří. Knihy... od Seidla: Co číst a čemu se raději vyhnout. Neon: Časopis o kultuře. Brno: Neon, 1999, (3), s. 25.

PILAŘ, Martin. Underground: (kapitoly o českém literárním undergroundu). Brno: Host, 1999. Studium (Host). ISBN 80-86055-67-1.

PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech 1945-1989. Praha: Torst, 2017. ISBN 978-80-7215-554-5.

PUTNA, Martin C. Měli jsme underground a máme prd: podzemní básníci o Havlovi. Praha: Knihovna Václava Havla, 2009, 54 s. Sešity Knihovny Václava Havla. ISBN 978- 80-903518-9-9.

PUTNA, Martin C. Mnoho zemí v podzemí: několik úvah o undergroundu a křesťanství. Souvislosti: Revue pro literaturu a kulturu [online]. 1993, 4(1) [cit. 2019-04-10]. Dostupné z: http://souvislosti.cz/archiv/putna1-93.htm.

RIEDEL, Jaroslav. Brabencovy delirantní zápisky. Svobodné slovo. Praha: Melantrich, 1995, 87(225), s. 13.

ROYT, Jan a Hana ŠEDINOVÁ. Slovník symbolů: kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii. Praha: Mladá fronta, 1998. ISBN 80-204-0740-5.

RRR rozhovory. Praha: Revolver Revue, 2016. Revolver Revue. ISBN 978-80-87037-84- 3.

STÁREK, František a Martin VALENTA. Podzemní symfonie Plastic People. Praha: Argo, 2018. ISBN 978-80-257-2522-1.

ŠTOLBA, Jan. Zvony v patách. Literární noviny. Praha: Lidové noviny, 1993, 4(25), s. 7.

ŠUBRTOVÁ, Milena. Pohádkové příběhy v české literatuře pro děti a mládež 1990- 2010. Brno: Masarykova univerzita, 2011. ISBN 978-80-210-5692-3.

ŠUSTROVÁ, Petruška. Dvěstědvojka celej život: (S Vratislavem Brabencem hovoří Petruška Šustrová). In: Revolver Revue. Praha: Sdružení na podporu vydávání časopisů, 1995, (30), 61–76. ISSN 1210-2881.

ŠVEHLA, Marek. Magor a jeho doba: život Ivana M. Jirouse. Praha: Torst, 2017. ISBN 978-80-7215-555-2.

The Plastic People of the Universe [online]. Praha: Inter-Art, o. s., 2015 [cit. 2018-12- 12]. Dostupné z: http://plasticpeople.cz/.

TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury: pro studenty učitelství 1. stupně ZŠ. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 1992.

TRÁVNÍČEK, Jiří. Milost těmto slovům. Tvar: Literární týdeník. Praha: Československý spisovatel, 1993, 4(22), s. 10–11.

TRÁVNÍČEK, Jiří. Poezie poslední možnosti. Praha: Torst, 1996, 242 s. ISBN 80-85639- 74-2.

VÁVROVÁ, Kateřina. Rocker básníkem a filozofem. Ladění: časopis pro teorii a kritiku dětské literatury. Brno: Ústav literatury pro mládež Pedagogické fakulty MU v Brně, 2005, 10(4), 13.

Všude je střed světa. Meander [online]. Praha: Meander, 2018 [cit. 2019-03-02]. Dostupné z: https://www.meander.cz/zanr/vsude-je-stred-sveta/.