DOCSLIB.ORG

Milánský Pašijový Diptych

Total Page：16

File Type：pdf, Size：1020Kb

Download full-text PDF Read full-text
Milánský Pašijový Diptych Masarykova univerzita Filozofická fakulta Seminář dějin umění Kristýna Navrátilová Milánský Pašijový diptych Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: Ivan Foletti, M.A., Ph.D. Brno 2015 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. …………………………………………………… 2 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala všem, díky nimž mohla být vytvořena tato práce. Děkuji mé rodině, především babičce Lidmile a dědečkovi Zdeňkovi Navrátilovým, za podporu nejen při psaní diplomové práce, ale i po celou dobu mého studia. Děkuji mým spolubydlícím v bytě na Via Giorgio Vasari v Římě, Alžbětě Filipové, Kristýně Pecinové, Sabině Rosenbergové, Daniele Křižanové, Janě Gazdagové, Ondřeji Hnilicovi, Martinu Jakubčovi a dalším, za milou společnost a pomoc a povzbuzení při práci. Dále děkuji salesiánům působícím ve Staré Zagoře v Bulharsku za vstřícnost a možnost propojení práce na tomto díle s dobrovolnickou činností. Velké díky patří vedení Bibliothecy Hertziany a École française de Rome za umožnění vstupu a využívání jejich bohatých knižních fondů. Děkuji mnohokrát restaurátorovi Franco Blumerovi za poskytnutí fotografií a informací o restaurování Pašijového diptychu. V neposlední řadě děkuji profesorce Anně Nikolove za pomoc s překladem latinských textů a otci Jiřímu Svobodovi za zprostředkování překladu. Rovněž děkuji Zuzaně Frantové za pomoc v začátcích práce a při tvorbě obrazové přílohy. Nejvíce bych chtěla poděkovat mému vedoucímu práce Ivanovi Folettimu za neocenitelnou podporu, rady a vedení, neustálou ochotu mi pomoci (nejen) ve chvílích bezradnosti a poskytnutí možnosti studia v Římě, díky nimž mohla vzniknout tato práce. 3 Obsah Úvod 6 1. Stav bádání 9 1.1 Počátky vědeckého bádání 9 1.2 Diskuse o dataci 10 1.3 Oblasti bádání od 2. poloviny 20. století 18 Závěr 25 2. Datace diptychu 26 2.1 Formální náležitosti a srovnání 27 2.2 Ikonografické náležitosti a srovnání 30 Závěr 33 3. Provenience diptychu 34 Závěr 36 4. Funkce diptychu 38 4.1 Karel Veliký a kodifikace podoby liturgie 40 4.2 Ordináře, sakramentáře a zapisování na diptychy 43 5. Křestní liturgie 47 5.1 Křest dětí 47 5.2 Příprava na křest 51 5.2.1 Zapisování ke křtu 53 5.2.2 První a druhé skrutinium 54 5.2.3 Třetí skrutinium 55 5.2.4 Čtvrté, páté a šesté skrutinium 56 5.2.5 Sedmé skrutinium 56 5.3 Křestní obřad 58 6. Ikonografie diptychu a křest 61 6.1 Liturgie a liturgická čtení ve velikonočním týdnu 65 Závěr 66 4 7. Chybějící Ukřižování, nápodoba raně křesťanského umění a karolinský revival 68 7.1 Ukřižování v raně křesťanském období 68 7.2 Karolinský revival 71 Závěr 76 Závěr 78 Prameny a literatura 81 Korpus výjevů 97 Obrazová příloha 122 5 Úvod V Museu del Duomo di Milano se nachází sbírka pozoruhodných slonovinových předmětů. Mezi ně patří tzv. Pašijový diptych (obr. 1). Jak již jeho název napovídá, znázorňuje výjevy z Kristových pašijí a události po Kristově zmrtvýchvstání. Bývá nazýván také Latinským diptychem. Nebbia uvádí dva důvody pro toto pojmenování. Prvním z nich je odlišení od Řeckého diptychu, který se rovněž nalézá ve sbírkách milánského musea. Druhé vysvětlení se týká stylového hlediska, které též souvisí s Řeckým diptychem. Na rozdíl od něj, jak tvrdí Nebbia, duch a způsob utváření Latinského diptychu nesou typické západní rysy.1 Diptych tvoří dvě slonovinové destičky o velikosti asi 31,5 x 11,1 x 0,9 cm.2 Každá z nich je zasazena v dřevěném, řezbou, stříbřením a zlacením zdobeném rámu, který zakrývá zadní stranu a boční hrany diptychu. Rám pochází z pozdější doby než diptych, patrně z 13./14. století.3 Na levém panelu se nacházejí čtyři výjevy z posledních hodin Kristova života: Mytí nohou apoštolům, Pilát umývající si ruce a Kristus odváděný k ukřižování, Jidáš vracející 30 stříbrných a jeho následné oběšení, a Vojáci hlídající Kristův hrob. Pravý panel navazuje scénami po Kristově zmrtvýchvstání: Ženy u hrobu, Kristus zjevující se ženám, Kristus zjevující se jedenácti apoštolům a Nevěřící Tomáš. V literatuře se uvádí jako původní místo uložení diptychu milánský kostel S. Ambrogio. V současné době se Pašijový diptych nachází v Museu del Duomo di Milano, které uchovává mimo jiné předměty z dómského pokladu. Mezi ně se řadí Pašijový diptych.4 V minulých dvou staletích se diptychu věnovaly asi čtyři desítky autorů. Někteří z nich zmínili diptych pouze letmo, jiní mu věnovali obsáhlejší práce. Zajímavou se jeví především debata o dataci diptychu, jež byla do nedávné doby problematická. Badatelé se však zabývali i dalšími otázkami. První kapitola této práce se snaží o co nejúplnější přehled jejich dosavadního bádání, vždy s krátkým zařazením jejich prací o diptychu do kontextu jejich života. Nastíněnou otázku datace můžeme v dnešní době již považovat za vyřešenou, tudíž tato diplomová práce nepřináší v oblasti datování diptychu mnoho nového. Druhá 1 NEBBIA, 1962, s. 24. 2 KAHSNITZ, 2010, s. 104. 3 Tamtéž. 4 GORI, 1759, s. 258–271; aj. Z nejnovějších FILLITZ, 2001; KAHSNITZ, 2010, s. 104; aj. 6 kapitola vychází ze závěrů Klause Wessela,5 který jako první přednesl ucelený souhrn argumentů pro dataci Pašijového diptychu do karolinského období, a na něj navazujícího Rainera Kahsnitze.6 Opírá se o stylové a ikonografické srovnání diptychu s díly z raně křesťanské a karolinské doby a dochází ke stejným závěrům jako oba citovaní autoři. Poněkud obtížnější se jeví určení provenience Pašijového diptychu, kterému se věnuje třetí kapitola této práce. Vychází z ikonografických nesrovnalostí výjevů zobrazených na diptychu, které dává do souvislosti s liturgickými čteními a jejich pořadím, ve kterém se předčítala ve Svatém a velikonočním týdnu. Posloupnost liturgických čtení se v jednotlivých oblastech křesťanského světa lišila, a pokud předpokládáme liturgické využití diptychu, mohou nás zmíněné nesrovnalosti navést k liturgii, pro niž byl diptych vytvořen. Závěr kapitoly přináší, či spíše opakuje hypotézu o původu diptychu a způsobu, jakým se dostal do vlastnictví milánského arcibiskupství. Další kapitola se zabývá určením funkce diptychu. Dosavadní debata ohledně této otázky se pohybovala pouze na hypotetické úrovni, jelikož nebyla známá podoba zadní strany diptychu kvůli rámu, který ji zakrývá. Při nedávném restaurování byl diptych vyňat z rámu a jeho zadní strana odhalila své tajemství (obr. 2). Z tohoto „objevu“ vychází předkládaná diplomová práce. Jak již bylo řečeno, předpokládá liturgické využití diptychu, a proto představuje prameny k soudobé liturgii, z nichž je možno čerpat, a hledá v nich zmínky – alespoň nepřímé, protože přímý popis užívání diptychů v nich nenajdeme – které odkazují na možnosti používání diptychu. Spojuje diptych s křestní liturgií, jejíž podobu v karolinském období představuje a do jejíhož rámce diptych zasazuje následující kapitola. Nezanedbatelnou část tvoří přehled, jakým způsobem byl vnímán od raně křesťanského období křest dětí, jenž v karolinské době převažoval nad křtěním dospělých, přestože liturgické obřady odpovídaly spíše dospělým katechumenům. Další část práce navazuje na předchozí kapitoly a snaží se prokázat souvislost diptychu s křestní liturgií prostřednictvím jeho ikonografie. Opírá se o spisy církevních otců, kteří chápou některé události zobrazené na diptychu jako křest nebo je s ním více či méně přímo propojují. S výjevy, u nichž církevní otcové žádný vztah ke křtu nezmiňují, nám opět pomáhá liturgie velikonočního týdne a uspořádání čtení, antifon a evangelií, jež se neustále vracejí k tématu křtu. 5 WESSEL, 1951. 6 KAHSNITZ, 2010. 7 Závěrečná kapitola se věnuje otázce karolinského revivalu, jehož prostřednictvím je možno vysvětlit velkou podobnost Pašijového diptychu s raně křesťanskými díly, která v minulosti tak často mátla autory zabývající se jeho datací. Objasňuje způsob myšlení a koncept karolinského renovatia, zasahující všechny oblasti života a směřující k obnově římského impéria v jeho křesťanské podobě, v jehož kontextu diptych vznikl. Rovněž se zaobírá vnímáním Kristova ukřižování a jeho zobrazováním v raně křesťanském období, na něž diptych navazuje vynecháním tohoto výjevu. Záměrem této diplomové práce je objasnit původní funkci diptychu na základě nedávného „objevení“ jeho zadní strany při restaurování. Jelikož se vzhledem k ikonografii předpokládá jeho využití při liturgii, lze čerpat z pramenů popisujících liturgickou praxi v karolinském období, v němž diptych vznikl. Dalším úkolem je zjistit, zda a jak tomuto využívání odpovídá ikonografie, a zařadit diptych do kontextu liturgie, karolinského období a způsobu uvažování, který je tomuto období vlastní. Propojení ikonografie diptychu s liturgií plní i další poslání, a to určení pravděpodobného místa vzniku diptychu. 8 1. Stav bádání Počátky zájmu badatelů o Pašijový diptych sahají do poloviny 18. století a dodnes nepřestávají vznikat práce o tomto uměleckém díle. Většina autorů se zabývá datací, případně i proveniencí diptychu. Můžeme zde vysledovat dva proudy, které se vymezují vůči sobě navzájem. Jedna skupina autorů pokládá diptych za dílo raně křesťanského umění, druhá jej řadí do karolinského období. Objevují se však i tací, kteří mají na dataci diptychu odlišný názor. Povětšinou se jedná o příspěvky do katalogových prací či krátké odstavce v přehledových knihách o umění, a proto příliš nerozvádějí důvody pro dataci a lokalizaci diptychu. V této kapitole se seznámíme s pracemi a názory jednotlivých badatelů, seřazenými chronologicky podle data vydání. 1.1 Počátky vědeckého bádání Poprvé v novověku se diptychem zabýval Antonio Francesco Gori (1691–1757) a přibližně o 20 let později Gaetano Bugati
Load more

Recommended publications
  • Secular Gothic Ivory
    The Pennsylvania State University The Graduate School College of Arts and Architecture TACTILE PLEASURES: SECULAR GOTHIC IVORY A Dissertation in Art History by Katherine Elisabeth Staab © 2014 Katherine Elisabeth Staab Submitted in Partial Fulfillment of the Requirements for the Degree of Doctor of Philosophy December 2014 ii The dissertation of Katherine Elisabeth Staab was reviewed and approved* by the following: Elizabeth Bradford Smith Associate Professor of Art History Dissertation Adviser Chair of Committee Brian Curran Professor of Art History Charlotte M. Houghton Associate Professor of Art History Kathryn Salzer Assistant Professor of History Craig Zabel Associate Professor of Art History Head of the Department of Art History *Signatures are on file in the Graduate School. iii ABSTRACT This study approaches secular Gothic ivory mirror cases from the fourteenth century. Even more specifically, it considers scenes of so-called “romance” or “courtly” couples, which were often given as love pledges and used as engagement presents.1 There has been a recent flourishing of art historical interest in materiality and visual culture, focusing on the production, distribution, consumption, and significance of objects in everyday life, and my examination adds to that body of work.2 My purpose is not to provide a survey, history, or chronology of these objects, but rather to highlight one important, yet little-studied aspect. My dissertation situates the sensation of touch in the context of a wider understanding of the relationship between
    [Show full text]
  • Andrew Martindale
    ANDREW MARTINDALE Andrew Martindale, Professor of Visual Art at the University of East Anglia, died from a brain tumour in Norwich on May 29th, aged 62. He was born in Bombay on December 19, 1932 At first glance one might have mistaken Andrew Martindale, with his dark eyes and mandorla of black hair, for a Balkan prince or, for that matter, revolutionary. He was in fact, profoundly English and deeply influenced by the buildings, music and landscape of England. He spent a great part of his life in Norfolk, whose many churches and great cathedral he studied and cherished. It is fitting that his ashes now lie in the cloister of Norwich Cathedral where he had chaired the Fabric Advisory committee since 1991. Andrew Martindale joined the fledgling History of Art department at the new University of East Anglia as a senior lecturer in 1965 and shared the idealism of the new universities in the 1960s. Unlike many, he remained true to those ideals: he worked to break down the elitism of his subject, to share his scholarship and enthusiasm with first-year students as well as post-graduates and to teach widely and well. He did not need to be goaded by the Funding Council's Quality Assessment Exercise into being a conscientious and inspiring teacher even amid the relentless burden of administration shouldered when he became Dean in 1971, and when he succeeded Peter Lasko as Professor in 1974. With remarkable energy and extreme self-discipline he produced a stream of articles and books which reveal the unusual range of his scholarly enterprise: Man and the Renaissance (1967), The Rise of the Artist (1972), The Triumphs of Caesar by Andrea Mantegna (1979) and Simone Martini (1988).
    [Show full text]
  • The Hammer-Beam Roof: Tradition, Innovation and the Carpenter’S Art in Late Medieval England
    The Hammer-Beam Roof: Tradition, Innovation and the Carpenter’s Art in Late Medieval England Robert Beech A thesis submitted to the University of Birmingham for the degree of DOCTOR OF PHILOSOPHY Department of Art History, Film and Visual Studies College of Arts and Law University of Birmingham September 2014 University of Birmingham Research Archive e-theses repository This unpublished thesis/dissertation is copyright of the author and/or third parties. The intellectual property rights of the author or third parties in respect of this work are as defined by The Copyright Designs and Patents Act 1988 or as modified by any successor legislation. Any use made of information contained in this thesis/dissertation must be in accordance with that legislation and must be properly acknowledged. Further distribution or reproduction in any format is prohibited without the permission of the copyright holder. ABSTRACT This thesis is about late medieval carpenters, their techniques and their art, and about the structure that became the fusion of their technical virtuosity and artistic creativity: the hammer-beam roof. The structural nature and origin of the hammer-beam roof is discussed, and it is argued that, although invented in the late thirteenth century, during the fourteenth century the hammer-beam roof became a developmental dead-end. In the early fifteenth century the hammer-beam roof suddenly blossomed into hundreds of structures of great technical proficiency and aesthetic acumen. The thesis assesses the role of the hammer-beam roof of Westminster Hall as the catalyst to such renewed enthusiasm. This structure is analysed and discussed in detail.
    [Show full text]
  • Louise Josephine Sarazin De Belmont: Her Inspirations and Innovations Alexandria Samantha Guillory Louisiana State University and Agricultural and Mechanical College
    Louisiana State University LSU Digital Commons LSU Master's Theses Graduate School 2014 Louise Josephine Sarazin de Belmont: Her Inspirations and Innovations Alexandria Samantha Guillory Louisiana State University and Agricultural and Mechanical College Follow this and additional works at: https://digitalcommons.lsu.edu/gradschool_theses Part of the Arts and Humanities Commons Recommended Citation Guillory, Alexandria Samantha, "Louise Josephine Sarazin de Belmont: Her Inspirations and Innovations" (2014). LSU Master's Theses. 1673. https://digitalcommons.lsu.edu/gradschool_theses/1673 This Thesis is brought to you for free and open access by the Graduate School at LSU Digital Commons. It has been accepted for inclusion in LSU Master's Theses by an authorized graduate school editor of LSU Digital Commons. For more information, please contact [email protected]. LOUISE JOSEPHINE SARAZIN DE BELMONT: HER INFLUENCES AND INNOVATIONS A Thesis Submitted to the Graduate Faculty of the Louisiana State University and Agricultural and Mechanical College in partial fulfillment of the requirements for the degree of Master of Arts in The School of Art by Alexandria Samantha Guillory B.A., University of South Alabama, 2012 August 2014 This thesis is dedicated, first and foremost, to my mother, Hollie Guillory, who has supported me in each step of this venture; there are not words to express all that she has done for me. Additionally, I would like to dedicate this work to my grandparents, Wendell and Betty Guillory, who first instilled in me a love of art. To the memory of Louise Josephine Sarazin de Belmont; it has been an honor. ii ACKNOWLEDGEMENTS I would like to thank Dr.
    [Show full text]
  • Painting and Sculp• Dec
    Bulletin OF THE ASSOCIATION OF ART HISTORIANS No. 5 October 1977 The Bulletin is already acquiring a design history. This number introduces a new format, and for this we must thank Flavia Petrie at the North Staffordshire Polytechnic for arranging for the redesign and printing. The Bulletin will continue to appear twice a year, near the start of the academic year and just before the Spring Conference. Contributions, double-spaced and on A4 preferably, and suggestions for content will be gladly received by the undersigned. News of exhibitions, lectures, conferences, research projects, staff appointments and vacancies, and any matters likely to be of general interest to members is particularly welcome. Closing date for copy for the next number will be 30th November. Dr John Sweetman, Editor, Fine Arts, The University, Southampton, SO9 5NH. AAH CARDIFF CONFERENCE 1978 SATURDAY 1 April Next year's Annual Conference will take place in Cardiff from Friday, 31 March to Monday, 3 April. The organ• Morning: isers are Erika Millman of Gwent College of Higher Four papers to be read in each of the following six Education, who will be responsible for all the arrange• sections: ments in Cardiff, and Peter Fitzgerald of Reading Uni• 1. Welsh Art and Artists versity, who is co-ordinating the academic programme. Convener, Erika Millman All enquiries and suggestions should be sent to the Papers are invited that deal with some aspect of the organisers. work of a Welsh-born artist or with work by any artist We have booked 250 rooms in the University Hall of done in Wales.
    [Show full text]
  • George Zarnecki 1915–2008
    GEORGE ZARNECKI George Zarnecki 1915–2008 THE DEATH OF GEORGE (JERZY) ZARNECKI on 8 September 2008, four days short of his ninety-third birthday, brings to an end a distinctive episode in the history of art history in the British Isles. Zarnecki was among the last of that generation of art historians forced to flee Nazi tyranny from 1933 and who found refuge in this country. He was also one of the most influ- ential and distinguished of these so-called ‘Hitler Emigrés’—those remarkable intellectuals and artists who stayed here after the war, and who brought with them their own distinctive Central European intellec- tual culture. It was as a scholar of Romanesque art and sculpture that George made his international reputation; and as deputy director of the University of London’s Courtauld Institute he presided over what some have called the golden age of the institute’s history, when its position as the premier centre for the study of art history in England went largely unchallenged. George Zarnecki was born on 12 September 1915 in Stara Osota in the Ukraine, in the voivodeship (province) of Kiev. His father, Zygmunt (1885–1955), was an hydraulic engineer from Cracow. He and two of his brothers at some point changed their names from Goldfinger to Zarnecki and adopted Catholicism. His mother, Julia Wolszczan (1888–1974), was the daughter of Ludwik, an engineer in the food industry. There were four daughters: Krystyna, Hanna, Jadwiga (universally known as Ala), and Aleksandra (known as Olga). In 1919, after Polish independence, the family moved to Rataje Słupskie, in the Kielce region.
    [Show full text]
  • Annual Report 1984
    am* MM 'C/.'C 'i ^ ' - NATIONAL GALLERY OF ART 1984 Annual Report All rights reserved. No pari of this publication may be reproduced without the written permission of the National Gallery of Art, Washington, D.C. 20565 Copyright © 1985. Board of Trustees, National Gallery of Art This publication was produced by the Editors Office, National Gallery of Art, Washington. Editor: Paula M. Smiley Printed by Schneidereith & Sons, Baltimore, Maryland The type is Bottom Book, set by VIP Systems Inc., Alexandria, Virginia Designed by Susan Lehmann, Washington Inside front cover and page 1: View of Oculus, West Building Frontispiece: Thomas Eakins, The Poleman in the Mash, Julius S. Held Collection. Avalon Fund. 1984.3.9 Cover photograph and view of oculus by James Pipkin. All other photographs by National Gallery of Art Photographic Laboratory ISBN 0-89468-076-5 CONTENTS 7 PREFACE 12 ORGANIZATION 15 DIRECTOR'S REVIEW OF THE YEAR 29 DONORS AND ACQUISITIONS 57 LENDERS 62 LOANS TO EXHIBITIONS 69 EDUCATIONAL SERVICES 69 Department of Tours and Lectures 74 Department of Extension Programs 76 CENTER FOR ADVANCED STUDY IN THE VISUAL ARTS 85 OTHER DEPARTMENTAL REPORTS 85 Curatorial Departments 92 Division of Records and Loans 94 Changes of Attribution 98 Library 102 Photographic Archives 102 Conservation Division 106 Editors Office 106 Exhibitions and Loans 107 Department of Installation and Design 109 Gallery Archives 110 Photographic Services 111 STAFF ACTIVITIES AND PUBLICATIONS 121 MUSIC AT THE GALLERY 123 PUBLICATIONS SERVICE 124 BUILDING MAINTENANCE, SECURITY, AND ATTENDANCE 126 FINANCIAL STATEMENTS 136 ROSTER OF EMPLOYEES AND DOCENTS Mark Rothko. Orange and Tan, National Gallery of Art, Gift of Enid A.
    [Show full text]