Univerzita Hradec Králové

Pedagogická fakulta

Diplomová práce

2015 Bc. Veronika Němcová

Univerzita Hradec Králové

Pedagogická fakulta

Hudební katedra

Hanuš Thein (operní režisér s židovskými kořeny)

Diplomová práce

Autor: Bc. Veronika Němcová

Studijní program: N7504

Studijní obor: Učitelství pro střední školy - hudební

výchova

Hra na nástroj a sólový zpěv se zaměřením na

učitelství ZUŠ

Vedoucí práce: doc. PhDr. Stanislav Bohadlo, CSc.

Hradec Králové 2015

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala (pod vedením vedoucího diplomové práce) samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu.

V Pardubicích dne 21. 4. 2015 Veronika Němcová

Anotace

NĚMCOVÁ, Veronika. Hanuš Thein (operní režisér s židovskými kořeny), Hradec Králové: Pedagogická fakulta univerzity Hradec Králové, 2015. 91 s. Diplomová práce.

Práce se zabývá životem a režijní prací pardubického rodáka Hanuše Theina (1904 - 1974). Jednotlivé části se zaměřují na životopisná fakta, židovský původ, umělecké školení, Theinovu situaci během 2. světové války, na jeho působení v Národním divadle a zejména na režijní pojetí oper. Zásadní je rozbor díla Prodaná nevěsta od Bedřicha Smetany na základě autografních režijních poznámek partitury z Theinovy pozůstalosti.

Klíčová slova: osobnost Hanuše Theina, studium, angažmá v Národním divadle, režie, 2. světová válka, nacistická perzekuce, Terezín, pedagog pražské konzervatoře, ocenění, vyznamenání.

Annotation

NĚMCOVÁ, Veronika. Hanus Thein ( director with Jewish roots), Hradec Králové: Faculty of Education University of Hradec Králové, 2014. 91 pages. The thesis.

The work deals with the life and work as a director pardubického native Hanus Thein (1904-1974). Individual parts focus on biographical facts, Jewish origins, artistic training, Theinovu situation during the 2nd World War, to his tenure at the National Theatre, and in particular the concept of directing . It is essential to analyze the work of by Bedrich Smetana based on the autograph score of overhead notes Theinovy estate.

Keywords: Hanus Thein personality, studies, engagement at the National Theatre, directing, World War II, the Nazi persecution, Terezín, educator at the Conservatory, awards, honors.

Prohlášení

Prohlašuji, že diplomová práce je uložena v souladu s rektorským výnosem č. 4/2013 (Řád pro nakládání se školními a některými jinými autorskými díly na UHK).

Datum:………………………….. Podpis:……..………..…………..

Obsah

Úvod………………………………………………….…………………………..11

1 Dětství a rodina………………………………………………………………...14

2 Studium a první umělecké zkušenosti

2. 1 Studium v Pardubicích………………………………………………15

2. 2 Studium na konzervatoři…………………………………………….16

2. 2. 1 Profesor Egon Fuchs……………………………………....17

2. 3 Počátky kariéry

2. 3. 1 Příchod do Národního divadla (1927).…………..………..17

2. 3. 2 Vilém Zítek ……………………………………………….20

2. 3. 3 Otakar Ostrčil …………………………………………….21

2. 3. 4 Hanuš Thein herec………………………………………...23

3 Režisér Národního divadla……………………………………………………..25

4 Vnímání židovství v české společnosti………………………………………...27

4. 1 Český antisemitismus 30. a 40. let…………………………………..28

4. 2 Hanuš Thein a český antisemitismus………………………………...29

5 Nacistická ideologie a praxe…………………………………………………...31

5. 1 Aplikace říšských rasových zákonů…………………………………32

5. 1. 1 Ghetto Terezín…………………………………………….33

5. 2 Konečné řešení ……………………………………………………...34

6 Hanuš Thein a nacistická perzekuce…………………………………………...34

6. 1 Působení ve Zbečně………………………………….………………36

6. 2 Nucené práce v Hagiboru……………………………………………37

6. 3 Internace v Terezíně…………………………………………………39

6. 3. 1 Kulturní život v Terezíně………………………….………39

6. 3. 2 Návštěva komise Českého červeného kříže……………….41

6. 3. 3 Nastudované inscenace v ghettu Terezín….………………41

7 Poválečné osudy

7. 1 Návrat do Národního divadla………………………………………..44

7. 1. 1 Ovlivnění režisérské práce zkušeností se Šoa…………….45

8 Prodaná nevěsta v režisérském pojetí Hanuše Theina……………………...….48

8. 1 První dějství……………………………………………….…………50

8. 2 Druhé dějství…………………………………………………...……53

8. 3 Třetí dějství………………………………………………………….55

9 Pedagogické působení na pražské konzervatoři……………………………...... 58

10 Ocenění a vyznamenání…………….………………………………………...59

11 Závěr života…………………………………..……………………..………...61

Závěr………..………………………………….……………………….………..62

Seznam použité literatury a pramenů…………………………………………….64

Příloha A…………………………………………………………………………66

Příloha B………………………………………………………………………….76

Příloha C………………………………………………………………………….76

Příloha D…………………………………………………………………………77

Příloha E………………………………………………………………………….78

Příloha F………………………………………………………………………….79

Příloha G…………………………………………………………………………79

Příloha H…………………………………………………………………………80

Příloha I…………………………………………………………………………..80

Příloha J…………………………………………………………………………..81

Příloha K…………………………………………………………………………82

Příloha L………………………………………………………………………….83

Příloha M…………………………………………………………………………83

Příloha N ………………………………………………………………………...84

Příloha O…………………………………………………………………………85

Příloha P………………………………………………………………………….86

Příloha Q…………………………………………………………………………87

Příloha R………………………………………………………………………….88

Příloha S………………………………………………………….………………89

Příloha T………………………………………………………………………….90

Příloha U…………………………………………………………………………90

Příloha V…………………………………………………………………………91

Úvod Tato práce vzniká k 110 let od narození a 40 let od úmrtí Pardubického rodáka Hanuše Theina. Hanuš Thein za sebou zanechal ohromné umělecké dílo – pěveckých rolí měl 211 (to je prostě neuvěřitelné) a k tomu přes stovku odrežírovaných oper v Národním divadle.1 Osud tohoto židovského režiséra, jehož se bezprostředně dotknul holocaust, je velice zajímavý. Theina naštěstí nepotkala děsivá smrt, tak, jak to bylo u mnoha jiných umělců internovaných do koncentračních táborů. Sám se ve své režijní a pěvecké profesi nechal často tématem perzekuce Židů a genocidy inspirovat. Z jeho biografie lze však vycítit smýšlení o omezování svobody Židů ve 2. světové válce spíše na úrovni teoretické, jež je pravděpodobně dáno jeho zcela profesionálním přístupem k tvorbě. Osobní prožitky z koncentračního tábora Terezín, kam byl Thein ke konci války deportován, ve své knize zmiňuje jen velmi okrajově. Odkaz holocaustu by v žádném případě neměl být opomíjen. Sám Hanuš Thein píše ve své biografické knize: „Lidé rádi zapomínají. Odvracejí se od protektorátní tematiky a chtějí „mít už pokoj“. Naopak! Znovu a znovu musíme připomínat ono strašlivé utrpění miliónů nevinných lidí, aby svět nepřipouštěl to, co dovolil německým fašistům.“2 Studií o Hanuši Theinovi nevniklo mnoho. Sám Thein vydal autobiografickou knihu s názvem Žil jsem operou Národního divadla, knihu o Theinovi napsal i František Kafka. Jméno Hanuše Thein nalezneme také v publikacích Kniha o Národním divadle 1883 – 1963, Národní divadlo a jeho předchůdci a Čtení o Národním divadle. Bohužel v hesláři Grove Music online3 žádnou zmínku o Theinovi nenalezneme. V online českém hudebním slovníku osob a institucí, díle Centra hudební lexikografie na Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, jméno Hanuš Thein vyhledáme, ale bohužel toto heslo nebylo dosud vypracováno.4 Tento fakt se pro mě stal určitou výzvou. Cílem této práce je tak snaha přispět k osvětlení osudu tohoto umělce.

1 KRAUS, Pavel. VÝROČÍ ZASLOUŽILÉHO UMĚLCE HANUŠE THEINA (1904?1974) 2THEIN, Hanuš. Žil jsem operou Národního divadla. Praha: Melantrich, 1975. str. 62 3 Grove Music online. Oxford Music Online [online]. 2007. Dostupné z: http://www.oxfordmusiconline.com/public/. 4 Český hudební slovník osob a institucí: Centrum hudební lexikografie. Český hudební slovník osob a institucí [online]. Dostupné z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/.

11

Práce je rozdělena do jedenácti částí. V prvních třech částech jsou fakta z života Hanuše Theina, jeho nejen židovské, ale i hudební kořeny, popis jeho přípravy na budoucí profesi a objasnění příčin, jež ho vedly k volbě dráhy umělce. Nalezneme zde i popis prostředí, v němž Hanuš Thein žil a které mělo vliv na jeho umělecký postup. Jsou zde zařazeny i informace o osobnostech Theinovi blízkých, které měly vliv na životní směrování Theina a jež ovlivnily jeho názorové postoje a tvůrčí růst - rodina, přátelé, kolegové, vzory, zejména pak učitelé. Dále tyto části přibližují počátky režijního působení v Národním divadle. Ve čtvrté a páté části je přiblížena situace lidí židovského původu v průběhu 2. sv. války. Jako první vešli v platnost Norimberské zákony z roku 1935, konkrétně zákony Na ochranu německé cti a krve a zákon O Říšském občanství. Byl to vlastně právní rámec nových pravidel týkající se Židů. Po vzniku Protektorátu začalo na území Čech a Moravy platit říšské právo, ale řada československých předpisů zůstala. Tyto dva zákony byly postupně doplňovány nařízeními říšského protektora, která byla prováděcími předpisy, a dá se říci, že i rozšiřovala protižidovská opatření. V roce 1939 se začalo se sčítáním Židů a postupně přibyly hvězdy, zákazy koupání v místech určených veřejnosti apod. V lednu roku 1942 proběhla konference ve Wannsee, kde došlo fakticky k prolomení zmíněných zákonů, protože ty nepočítaly s fyzickou likvidací židů.5 V dalších kapitolách je objasněna doba, v níž Thein musel čelit ponížení, jež mu nachystala nacistická ideologie, a která ho separovala ho od jeho dosavadního zázemí. Jedná se především o pobyt v Terezíně a Theinovu činnost v tomto koncentračním táboře. Pokusím se objektivně zhodnotit skutečnost, jež nastala po vynuceném přiznání Hanuše Theina k židovskému původu, související s přímou etiketizací a stigmatizací v podobě Davidovy hvězdy. Tato část obsahuje rekonstrukci výpovědí pamětníků, které jsou přínosným materiálem pro pochopení poměrů, jež v Terezíně Thein zažíval. Tyto výpovědi jeho spoluvězňů tvoří autentický materiál, jenž nelze v této práci opomenout. Sedmá část je zaměřena na režisérskou činnost Theina v Národním divadle po 2. sv. válce., a na ovlivnění inscenací předchozími zkušenostmi. Zejména osmá kapitola obsahuje režisérskou vizi provedení opery Prodaná nevěsta od Bedřicha

5 BARTOŠ, Josef, Mečislav BORÁK, Květoslava KOCOURKOVÁ, Petr KOURA a Jiří PLACHÝ. Nacistická perzekuce obyvatel českých zemí, str. 33-40.

12

Smetany. Tato představa je výsledkem výčtu režijních poznámek z klavírního výtahu této opery, kterou mi zapůjčil Theinův syn, Jiří.

13

1 Dětství a rodina Hanuš Thein se narodil 17. ledna roku 1904 v Pardubicích ve Smilově ulici do rodiny sekulárních Židů. Hanuš byl prvorozený syn Theinů, v dalších letech se mu narodili dva sourozenci, bratr Bernhard (nar. 19. září 1908) a sestra Lidia (datum narození není známo)6. Pardubice mu zůstaly navždy rodným městem, a i když většinu svého života prožil v Praze, do svých milovaných Pardubic se vracel vždy rád. Ve své knize píše: „I když Prahu miluji a nedovedu si svůj život bez ní představit, Pardubice zůstávají mou první láskou a vracím se tam vždy jako do maminčiny náruče.“7 Otec, MUDr. Lev Thein, se narodil 17. října 1871 v Nových Hradech u Litomyšle a zemřel 2. srpna 1937 v Pardubicích na sarkom tváře. Pracoval jako závodní lékař Fantových závodů v Pardubicích.8 Velmi se přičinil o postavení krematoria v Pardubicích tím, že podpořil starostu města Františka Váchu, aby byly zahájeny práce na výstavbě této budovy, po čemž veřejnost dosud marně volala.9 Po otci zdědil Hanuš Thein nejen neobvyklou píli a pracovní morálku, ale i nadšení pro divadlo. V mládí, během studií a později i během lékařské praxe, působil jeho otec jako ochotník. Nebylo mu cizí ani výtvarné umění a literatura, dokonce sám recitoval. Mladý Thein měl tedy díky domácímu prostředí ty nejlepší predispozice k tomu, aby v sobě objevil smysl pro umění. Matka Zdeňka Theinová, narozena 1. října 1884, pocházela z bohatého rodu Winternitzů, po kterém dodnes můžete v Pardubicích nalézt monstrózní automatické mlýny, vyprojektované architektem Josefem Gočárem. Thein ve své monografii píše: „Byla krásná žena jemné a ušlechtilé povahy. Do rodinného krbu vnášela mnoho lásky a harmonie.“10 V rodině Theinů sehrála důležitou roli českožidovská tradice, vycházející opět z novohradských kořenů. Hanušův otec bojoval o vědomou asimilaci a stal se

6 Osobní výpověď Jiřího Theina. 7 THEIN, str. 15. 8 Podnik na výrobu petroleje pro svícení, proto nazývána Petrolka, založený r. 1889, dnešní Paramo. 9 HÁJEK, Mgr. Ondřej. Idea a skutečná realizace projektu prof. P. Janáka. Historie vzniku pardubického krematoria [online]. [cit. 2014-08-02]. 10 THEIN, str. 6.

14 spolu s dalšími pardubickými českožidovskými lékaři11 členem Svazu Čechů – Židů. „Židovství nebylo mu jen otázkou náboženskou a věcí rodinné tradice, spočívalo ve smýšlení a v konání: být dobrým, slušným člověkem, konat řádně své povinnosti, být platným členem lidské společnosti, pomáhat potřebným, mít nebo snažit se mít všechny ctnosti, jež si člověk může osvojit.“12 U Hanuše Theina ale tato tradice a smysl pro ni nepokračovala v tak intenzivním duchu jako u jeho otce. Byl hrdý na své češství a považoval ho za zcela samozřejmou osvojenou záležitost. Podle Kafky nepociťoval potřebu se pro jeho stvrzování nijak organizačně angažovat.13 Umělecké nadání a především láska k hudbě tedy vyrostla z tradice jeho rodiny. Mimochodem už jeho dědeček zpíval v novohradské synagóze modlitby s nápěvem Verdiho Trubadúra.14 Jedním z takových momentů, kdy začal vnímat zájem o hudbu, byla doba strávená s otcem, lékařem mobilizovaným v rakouské armádě. Ve svých dvanácti letech začal vnímat zpěv jako něco výjimečného. „Vídali jsme tu velmi často tklivé pohřby ruských zajatců, kterých zde bylo mnoho tisíc. Pohřby doprovázel vždy sbor ruských zpěváků, mezi nimiž zejména vynikaly nádherné basy. Poslouchali jsme je s otcem přes tklivý smutek jejich liturgických zpěvů rádi - až nás prostupovalo chvění. Byli to tak zvaní oktávisté. Úžasné hloubky, sametové, černě zbarvené, ale hořejší tóny jim chybí.15 Zřejmě tyto momenty ovlivnily Theinovu tzv. hudební inteligenci, kterou poté uplatnil ve svých výkonech.

2 Studium a první umělecké zkušenosti 2. 1 Studium v Pardubicích Hanuš byl podle vyprávění syna Jiřího velice živé dítě. Už v dětství miloval recitaci a navíc disponoval výbornou pamětí. Při školních představeních se začaly projevovat jeho divadelní a pěvecké vlohy. Studoval na státním

11 V organizační činnosti ve Svazu Čechů – židů působil dále MUDr. Stanislav Schulhof, básník, a spisovatel a novinář MUDr. Viktor Vohryzek. Kafka, F., Hanuš Thein. Praha 1971, s. 119. 12Tamtéž, s 119. 13 Tamtéž, s.119. 14 Věstník židovské obce náboženské v Praze, 1/1979, s. 4. 15 KAFKA, str. 120.

15 chlapeckém gymnáziu, škola byla provizorně umístěna v budově ve Smilově ulici č. p. 704.16 Během studia gymnázia v Pardubicích docházel pravidelně do Spolku divadelních ochotníků a do studentského kroužku Máj,17 kde se věnoval hře na klavír a herectví. V jednom představení při hře na klavír zazpíval také několik národních písní, jimiž oslovil Egona Fuchse, tehdejšího profesora Pražské konzervatoře. Thein nazval setkání se svým prvním profesorem zpěvu jako jedno ze svých životních štěstí. Když slyšel Fuchs mladého nadšence zpívat, doporučil jeho otci, aby ho začal posílat na hodiny zpěvu k němu do Prahy. Tak strávil veškeré neděle posledních dvou let studia na pardubickém gymnáziu, jež absolvoval v roce 1922. Díky hodinám zpěvu začal rovněž navštěvovat nedělní odpolední činohry. Byla to tedy činohra, nikoli opera, jež ho přivedla k rozhodnutí stát se operním hercem a režisérem. Už v té době Thein vnímal, že dobrý operní zpěvák musí být rovněž dobrým hercem. To podle něj dělalo českou operu tak pokrokovou, oproti mnohým jiným světovým scénám. 18 Za studia v Pardubicích se Thein díky svému uměleckému nadání a setkání s Egonem Fuchsem při veřejné produkci vyprofiloval v operního umělce.

2. 2 Studium na konzervatoři Po maturitě chtěl Hanuš Thein nastoupit ke studiu na konzervatoři. Jeho rodiče ale trvali na tom, aby k tomuto „nejistému“ povolání měl raději ještě něco v záloze, a tak ho donutili také ke studiu práv. Zároveň byl přijat ke studiu zpěvu u zmíněného Fuchse19 na pražské konzervatoři (1922). Současně studoval na právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde složil dvě státní zkoušky. Z dokumentů není zcela jasné, zda Thein studium práv úspěšně dokončil či nikoliv. Některá

16 KLUB PŘÁTEL PARDUBICKA. PARPEDIE: Pardubická encyklopedie. PARPEDIE [online]. 2014 [cit. 2014-11-02]. 17 středoškolský ochotnický spolek na pardubickém gymnáziu vznikl před I.svět. válkou, hrál i za války. V l.1919-20 měl vlastní amatérské jeviště v Hronovické ul., patrně v hostinci U zelené žáby 18 KAFKA, str. 120. 19 ČERNUŠÁK, Gracian, ŠTĚDROŇ, Bohumír, NOVÁČEK Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí, str. 352.

16 tvrzení jsou v přímém rozporu. Ve své biografii například píše, že v den, kdy byl přijat na pražskou konzervatoř, zanechal studia na právnické fakultě. Dále vyjádřil lítost nad nedokončeným právnickým studiem. V písemném prohlášení z 8. února 1958 ale upřesňuje okolnosti, které ho vedly ke studiu práv současně se studiem na pěveckém oddělení konzervatoře: „Poněvadž jsem si tolik nevěřil, že by zpěv mohl být mým povoláním, dal jsem se zapsat na pražskou právní fakultu, kterou jsem také absolvoval.“20 Během studia na konzervatoři se Thein seznámil se svou manželkou Helenou, rozenou Karlachovou, narozenou 26. října 1907 v Malšovicích u Hradce Králové. Helena v té době studovala hru na klavír. Dle syna Jiřího si otec nepřál, setkávat se se svou chotí na jevišti a proto se domluvili na tom, že Helena ustoupí od své koncertní kariéry a bude se plně věnovat výuce klavíru. Po narození syna Jiřího ale vyučovala hru na klavír již jen zřídka. Po dokončení gymnázia se chtěl Thein dále pěvecky vzdělávat na konzervatoři, ale respektoval přání rodičů, tj. studovat práva. Nakonec se i přes hladký průběh studia odhodlal k pěvecké dráze. Mimo jiné na konzervatoři našel svojí životní partnerku.

2. 2. 1 Egon Fuchs Thein vyjadřuje ve své biografii učiteli Egonu Fuchsovi (1886 - 1958) velký vděk: „Profesoru Fuchsovi vděčím vůbec za mnoho, za celou svou kariéru. On mě přivedl z mých rodných Pardubic, kde si mne jednou náhodou poslechl, na pražskou konzervatoř a ta spolu s ním se bohatě postarala, abych byl, jak se patří připraven na divadelní dráhu.“ 21 Jejich vzájemný vztah učitele a žáka se postupem času vyvinul v přátelství nikdy ničím a nikým nezkalené. Egon Fuchs byl podle Theina celou bytostí umělec, jemný, kultivovaný, se smyslem pro humor a lidsky poctivý – nesnášel vše nepravé a padělané. Později mu nemoc sluchu znemožnila to, co měl

20 Z písemného prohlášení z 8. února 1958 v Praze. (Archiv ND) 21 THEIN, str. 93

17 nejraději, a sice styk s lidmi. Uchýlil se proto do ústraní a stal se plachým a skromným samotářem.22 Fuchs měl s Theinem v životě mnoho společného. Také on po složení maturity absolvoval právnickou fakultu na Univerzitě Karlově, ale tomuto oboru se později více nevěnoval. Odjel totiž do Vídně a tam studoval zpěv na vyhlášené konzervatoři. Během několika let se mu dostalo mnoho poct. Mezi nejvýznamnějšími jmenujme působení v berlínské Velké opeře. Roku 1919 byl jmenován profesorem zpěvu na Pražské konzervatoři. Sám byl skvělým barytonistou a pro své žáky výborným pedagogem.23 V souvislosti s Fuchsem vzpomíná Thein ve své biografii na své první vystoupení (17. 6. 1927)24 v ND, na které neměl žádnou orchestrální zkoušku. Nemohl tedy odhadnout, jak bude znít jeho hlas v hledišti. Fuchs Theinovi nabídl, že bude-li třeba, rozsvítí během jeho výstupu v Daliborovi, v lóži na 1. balkóně baterku. Tak chtěl Theina nenápadně upozornit, že má hlasově přidat. Nervózní žák tak s obavami sledoval profesorovu lóži a po celý večer z ní nespustil oči. Dokonalý psycholog, za něhož Thein svého učitele s úctou považoval, baterkou žádná znamení nakonec nevysílal. Věděl totiž, že by mu tím přivodil ještě větší trému při jeho, nakonec velmi povedeném, debutu v Národním divadle. Fuchs svého žáka v letech 1922 až 1927 nejen kvalitně vyškolil, ale přivedl ho i do Národního divadla.

2. 3 Počátky kariéry 2. 3. 1 Příchod do Národního divadla (1927) Thein studium pražské konzervatoře zakončil absolventským koncertem 2. června 1927 v Městském divadle na Královských Vinohradech, kde zpíval v opeře Giovanniho Battisty Pergolesiho La serva padrona (Služka paní). „Můj učitel zpěvu na konzervatoři profesor Egon Fuchs pozval dopisem na toto

22 Tamtéž; Jedno z mnoha vykreslení tragických osudů jedné z blízkých osob a vzorů v Theinově biografii a vzpomínkách na kolegy, učitele. 23 ČERNUŠÁK, Gracian, ŠTĚDROŇ, Bohumír, NOVÁČEK, Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí, str. 352. 24 Hanuš Thein. In: Národní divadlo: Archiv [online].

18 představení Otakara Ostrčila. Že má mezi svými žáky nadaného basistu a že by ho velmi těšilo, kdyby si ho poslechl. Ostrčil písemně poděkoval a omluvil se, že týž večer v Národním divadle diriguje Šárku a že tedy žáka neuslyší.“25 Necelý měsíc po absolutoriu obdržel Thein dopis z ND od ředitele Šafařoviče, v němž ho pozval na zkoušku, která se konala v neděli 12. června 1927 na jevišti ND. „A výsledek? 12. června 1927 v neděli dopoledne v 11.00 hodin jsem předzpíval na jevišti Národního divadla v dekoraci Rusalky, postavené na odpolední Tajemství. A další výsledek? V pátek 17. června jsem vystoupil v Národním divadle večer v představení Smetanova Dalibora v roli žalářníka Beneše. Dalibora zpíval Josef Masák, Miladu Marie Veselá, Krále Vladislava Václav Novák, Budivoje Miloš Linka, Jitku Ema Miřiovská, dirigoval Josef Winkler. Druhého dne, v sobotu dopoledne, jsem byl v kanceláři u Otakara Ostrčila. Zeptal se mne, jestli chci v Národním divadle zůstat. Můžete třikrát hádat, co jsem odpověděl!“ 26 Tehdejší ředitel Národního divadla, Dr. Jaroslav Šafařovič (1866 - 1937), podepsal s Theinem smlouvu a nabídl mu první gáži ve výši 1500 Kč měsíčně27. Budoucnost jeho angažmá však nebyla tak jednoznačná. Ze schůze intendanční rady z dubna 1928 vzešel dopis ředitelství Českého zemského a Národního divadla, v němž ředitelství ND navrhovalo, aby zjistilo, zda by nebylo možné zajistit pro malé basové role vhodnějšího interpreta nežli navrhovaného Hanuše Theina. Ale on sám měl názor na velikost role cela zdravý názor. „Když autor předepsal v roli jedinou větu “Na tento dopis odpověď mi dej!“ (i v této větě jeden nešťastník zapomněl text a zazpíval “Na tento dopis recepis mi dej!“) – mohl si sólista stokrát říkat, že „není malých rolí a jsou jen malí herci“, velkou roli z ní neudělal a velkého herce ze sebe také ne.“28. Nicméně od 1. ledna 1929 byl Thein angažován jako člen, sólista opery ND. V roce 1930 mu vedení zvýšilo plat a jeho pozice v ND se tak definitivně upevnila. V ND se Hanuš Thein zabydlel celkem rychle. Mladý, ctižádostivý, avšak co do povahy skromný a uctivý – tak ho popisuje většina kolegů. Také z jeho biografie „Žil jsem operou Národního divadla“ lze vyčíst, že si dal velmi záležet na tom, jakým způsobem se bude do kolektivu opery ND začleňovat. Právě tehdy, během prvních dnů v ND, Hanuš Thein často myslel na radu „Když něco chceš

25 THEIN, str. 11. 26 Tamtéž, str. 11. 27 Tamtéž, str. 11. 28 THEIN, str. 118.

19

říct, tak raději mlč,“29 kterou mu otec dal do života. Z počátku se tedy příliš neprojevoval a sázel na skromnost a uctivost. Díky důslednému pěveckému nastudování role žalářníka Beneše a svou cílevědomostí se i přes nepřízeň ze strany ředitelství Českého zemského a Národního divadla stal jeho sólistou a do tehdejšího pěveckého souboru se rychle začlenil.

2. 3. 2 Vilém Zítek Velmi důležitou oporou byli Theinovi, jak je on sám nazval, „dva největší basisté té doby“,30 a sice Emil Pollert31 a Vilém Zítek32. S druhým ze zmíněných, národním umělcem Vilémem Zítkem, nenavázali vztah hladce. O to více si nový člen ND cenil toho, když jejich spolupráce a vztahy mimo divadlo začaly nabývat charakteru přátelství. Thein oslovoval tyto své dva kolegy „Mistře“ a toto oslovení postupně přešlo u Emila Pollerta v přátelské „Strejdo“.33 Někdejší redaktor Knižnice národních umělců František Rachlík (1904 - 1980)34 požádal Theina, aby uspořádal o Vilému Zítkovi knihu. Oba muži se proto několikrát sešli v kavárně Mánes, kde se zkušený umělec svému mladšímu kolegovi svěřil, že mu byl vždy přátelsky nakloněn, i když to tak nemuselo zpočátku vypadat. Později skutečně vznikla knižní publikace Národní umělec Vilém Zítek, kterou vydalo Vydavatelství ministerstva informací v roce 1947. Thein ve svých memoárech vzpomíná: „Vilém Zítek byl vynikající zpěvák, stále se zdokonaloval studiem v Itálii, a byl i výrazný herec velkých možností. Své role – promyšlené a propracované do nejmenších detailů, předváděl s překvapující životností a strhujícím temperamentem.“35 Nejvíce si Thein kolegu cenil pro jeho individualitu, temperament ve výkonu na jevišti pro přísnost k sobě samému, silnou vůli, houževnatost, pevný charakter, šarm a osobní noblesu.36

29 THEIN, str. 12. 30 THEIN str. 12. 31 ČERNUŠÁK, Gracian, ŠTĚDROŇ, Bohumír, NOVÁČEK Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí, str. 340. 32 THEIN, str. 13. 33 THEIN, str. 13. 34 KAFKA, str. 61. 35 THEIN, str. 46,59. 36 THEIN, str. 46.

20

Z toho lze velmi snadno usoudit, že Vilém Zítek představoval pro své kolegy výraznou ikonu. Thein však na něj vzpomínal i jinak. Zítek byl prý ten, kdo „přetrumfl“ tenory ND a počet jejich příznivců. Nedával však autogramy – utíkal před fanoušky, aby se s nimi nepotkal a nemusel jimi být konfrontován.37 Osud Viléma Zítka přivedl Theina k další úvaze nad tragickými konci velikánů. Jeho vážený kolega ačkoli „provozoval různé sporty, skončil svůj život tak bídně, že se člověk marně ptá, kde byla v jeho případě logika, kterou prý je řízen celý náš osud. Zítek byl raněn mrtvicí, ztratil řeč, nemohl psát, cukrovka ho připravila o obě nohy a byl odsouzen žít plných deset let v tomto zbědovaném stavu.“ 38 Zítek byl obdařen vzácným talentem pěveckým i hereckým, který znásobil velkou pracovitostí a silnou vnitřní kázní. Právě v pracovitosti svého pěveckého kolegy se Thein shlédl a byl silně motivován k dalšímu vzdělávání nejen pěveckému, ale i hereckému.

2. 3. 3 Otakar Ostrčil Hanuš Thein si Ostrčila velmi vážil. Byl to právě on, který Theina provázel už od počátku pěvecké kariéry a byl pro něj vzorem šéfa opery. Jejich vztah vystihuje i gesto, které učinil Ostrčil před válkou. Tehdy věnoval Theinovi šroubek pro štěstí poté, co do něj Ostrčil kousnul v čokoládě. Dostal ho pro to, aby si pamatoval, co všechno musí šéf opery zakusit. Ostrčil patřil v letech 1890 až 1930 k vedoucím skladatelským osobnostem a s šéfem činohry K. H. Hilarem v letech 1920 až 1935 tvořil dvojici, která určovala uměleckou úroveň Národního divadla v Praze. Kolegové na tohoto dirigenta a skladatele nazírali jako na profesora, nekompromisního a striktně orientovaného, s nedostatkem citu a fantazie. Než nastoupil v ND, učil Otakar Ostrčil39 na Obchodní akademii. Přirozeně musel tedy vzbuzovat obrovský

37 Tamtéž, str. 19. 38 Tamtéž, str. 46. 39 ČERNUŠÁK, Gracian, ŠTĚDROŇ Bohumír, NOVÁČEK Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí, str. 324.

21 respekt. Byla to však jen maska šéfa opery ND 40, jež se po delší době poznávání osobnosti Ostrčila dala snadno prohlédnout. Nakonec ho kolegové charakterizovali jako přímého, ale korektního, laskavého a ušlechtilého umělce se zdravými argumenty. Hanuš Thein o něm ve své biografii napsal: „Ostrčila se nedalo ani jinak pozdravit, než uctivě!“41 Měl možnost poznat ho i mimo divadlo. Podle všeho si náležitě vážil jeho lidskosti. Považoval tohoto významného šéfa opery za ideálního. Údajně nebylo při hodnocení dirigentů, šéfů opery, výjimkou měřítko, nakolik se přiblížili Ostrčilovi. Pracovitost jako další výrazný rys, dělala z Ostrčila významnou osobnost ND. Při zkouškách nesměl hrát na klavír žádný korepetitor, nýbrž on sám, což se na jiných scénách nestávalo často. „Byl to právě Ostrčil, kdo pověřil režií mladého zpěváka Hanuše Theina, který u Národního divadla působil teprve pět let.“42 Šéf opery po jisté době věděl, že způsob režie Ferdinanda Pujmana43 není jediným možným řešením. V roce 1935 pověřil nadšeného Theina režií svého vlastního a nejvýznamnějšího operního díla – Honzovo království. Ostrčil nemíval ve zvyku do režie zasahovat. Když však zasáhl, vyjádřil se jasně, klidně a logicky. Chodil se podívat do divadla, i když zrovna nerežíroval, aby zjistil, jak si divadlo vedlo herecky. Theinovi při ztvárnění Grenvilla v La traviata naznačil, že je na doktora pacientky přehnaně zdrcený a smutný a že mu prý právě proto Violetta vždy zemře. Ostrčilovo přání bylo mladému herci rozkazem, „ale ta nešťastná Violeta mně zase umřela.“ 44 Důvtip, pracovní morálka charakteristická precizností, důsledností a především lidskostí v jednom představovaly důvod toho, proč byl Otakar Ostrčil Theinovi vzorem. Domnívám se, že Ostrčil byl právě pro svůj charakter, osobnost

40 Otakar Ostrčil nastoupil do ND v roce 1921, kde působil jako dirigent a šéf opery po Karlu Kovařovicovi až do své smrti v roce 1930. 41 THEIN, str. 18. 42 KAFKA, str. 58. 43 Pujmanovská režie byla označována jako revoluční, konstruktivistická a nerozlučně spjata s šéfem opery Otakarem Ostrčilem. „Pujmanovská režie – zejména Smetanovských her - se stala postupem doby u jedné části hudební kritiky ostrčilovějští než sám Ostrčil, fetišem, v jehož jménu byl potírán jiný přístup k režiím zpěvoherních děl. Mávalo se jím ve jménu moderní hudby, ve jménu pokroku, ve jménu smetanovskoostrčilovské hudební tradice.“ (Kafka 1971, 57) 44 THEIN, str. 22.

22 a postoje Theinem obdivován. Jeho názory Theina ovlivnily nejen při režii oper, ale také v období, kdy zastával funkci šéf opery Národního divadla.

2. 3. 4 Hanuš Thein herec „Bylo to především Theinovo živelné herectví, které z každé postavy tvoří zdravý komediální typ, nesoucí často víc nejenom svou část divadelního představení.“45 Thein sám navštěvoval mnohé činoherní představení, v ND nebo na jiných pražských scénách a dále se vzdělával v rozvoji svých hereckých schopností. Po 2. světové válce měl možnost uplatnit svůj herecký a režisérský talent i v zahraničí. Podle Theinovy vize, s níž zahájil svou hereckou, ale i režisérskou činnost, má být divadlo divadlem, má být obrazem světa, jenž se vrací do života, čímž měl na mysli jak činohru, tak operu. Thein obdivoval na divadle to, jak je prostoupeno onou svůdnou krásnou a nenapodobitelnou vůní, která i když po čase trochu vyvane, zanechá cosi drahého, co není nikde jinde na světě a co přechází do divadelní historie.46 Operní role studoval Hanuš Thein na pražské konzervatoři s profesorem Pavlem Dědečkem. Tento Theinův učitel na něj působil dojmem plným respektu a role, jež se s ním učil, mu zůstaly navždy vyryty do paměti. Když mu přidělil šéf opery roli Mumlala ve Smetanových Dvou vdovách nebo roli Bonifáce v Tajemství, jež znal ze studií, mohl svědomitý Thein začít zpívat okamžitě. Tak efektivní bylo studium u profesora Dědečka.47 Jakým způsobem nazíral herec Thein na studování role a jak k takovému úkolu přistupoval? Zastával názor, že studovat roli tzv. před zrcadlem, jak mnozí prosazovali, není efektivní. Tvrdil, že si pak herec snadno zvykne na obraz sebe a nedonutí se podívat se při provedení role do sebe, pozoruje tak jen vnější projev účinkujícího a nikoli aktéra, jenž právě prožívá svůj příběh. Věří-li pak herec vnitřně takovému příběhu, soustředí-li se, nenastávají u něj obtíže jako nervozita v momentě, když neví jak gestikulovat, jaký postoj zaujmout, ale dojde k

45 THEIN, str. 22. 46 KAFKA, str. 58. 47 THEIN, str. 149.

23 přirozenému toku hereckých gest, jež samy o sobě vytvářejí dojem autentičnosti. Mechanické studium role neměl tedy v oblibě. Snažil se mu vyhýbat. Jen tak to herec rozvine cit a může být v příběhu tzv. přítomen. Thein tvrdil, že splnění základního požadavku herectví - vnitřní procítění lze dobře poznat na projevu pláče a smíchu. Jen vnitřním procítěním daného momentu lze dojít k ideálnímu sladění vnější mimiky a projevu stavu niterného, v opačném případě zůstává projev herce povrchový a visí v prostoru zcela nepřirozeně, tak nazíral na studium role.48 V roce 1933 přišla první nabídka filmová. Ve filmových ateliérech na Barrandově točil režisér Jaroslav Kvapil Prodanou nevěstu. Pozval Hanuše Theina, aby převzal roli Indiána. Šlo o jinou úlohu než doté doby ztvárňoval, nebyl to ten jeho spřízněný Kecal. Avšak tato nabídka na spolupráci při natáčení opery v televizi lákala v roce 1933 ambiciózního doposud jen divadelního operního zpěváka natolik, že neváhal a nabídku přijal.49 Z původně jednoho natáčecího dne se stal týden první filmové zkušenosti. Role v televizní inscenaci nebyla Theinovi ničím cizím. „Co jich tu už za krátkou dobu televizních oper máme! Thein vytváří televizní podobu Kecala, zpívá Solferna v Smutného „Dalskabátech“, ženicha Ivana v „Ženitbě“ B. Martinů nebo strážmistra v Brittenově „Alebrtu Herringovi“; nejvýznamnější, přímo ústřední výkon podává v Nicolaiových “Veselých paničkách windsorských“50. Rytíře Falstaffa, obézního, plným douškem život nasávajícího optimistu ztvárnil podle kritik dokonale: „Opera Albert Hering´si klade zvlášť velké nároky na pěvecké a herecké výkony… Theinův strážmistr Mr. Budd… to byly role vypracované s pečlivostí, jež byla patrna na celém nastudování.“ Z představitelů Veselých paniček windsorských se sluší jmenovat především výborného operního herce Hanuše Theina v hlavní roli, který tu využil svých velkých režisérských i hereckých zkušeností a vytvořil ve Fallstafovi opravdu centrální figuru inscenace.“ „Jednoznačný úspěch přineslo obsazení Kecala Hanušem Theinem, který bohatou hudební charakteristiku

48 KAFKA, str. 29. 49 Záznam Prodané nevěsty s Hanušem Theinem je volně ke zhlédnutí na https://www.youtube.com/watch?v=w5h26MO1QTA 50 KAFKA, str. 24.

24 podrobně vyjádřil gesty i mimikou´.“51 „V televizi vytvořil svými výkony vysoký herecký standard. Stěží může už jít televizní zpěvohra pod tuto úroveň.“52 Když pomineme roky, v nichž byl umělec Thein za okupace limitován nacistickou ideologií a nahlédneme-li na jeho činnost a nemalý výkon v číslech, dojdeme k následujícím cifrám. Hanuš Thein ve své kariéře operního zpěváka a herce vystoupil v ND v rozmezí 40 let a ve 140 přidělených rolích celkem ve cca 3500 představeních. V průměru dvakrát týdně vystoupil na jevišti v rozmanitém množství oper mnoha původů. Účinkoval v operách francouzských, ruských, italských, německých a jemu nejbližších a nejvíce ceněných - operách českého původu. „Jádro hereckých postav Theinových tkví přirozeně v českém repertoáru, tak jako v něm tkví i hlavní jádro jeho práce režisérské. Je to dáno samozřejmě i úkolem divadla, v němž působí. Národní divadlo jako první naše zpěvohra cílevědomě realizuje český operní poklad; v českých operách je rozsah Theinových významnějších úloh velmi široký.“53 Nutno říci, že přes všechnu skromnost Hanuše Theina, ostatní postupem času dokázali náležitě ocenit jeho výkon a je zřejmé, že nepředstavoval operního pěvce malých rolí na dlouho.

3 Režisér Národního divadla Režii se Hanuš Thein věnoval již během studií na konzervatoři. Svou první režii zahájil inscenací Milhaudův balet Vůl na střeše, která měla premiéru 17. května 1925 ve Stavovském divadle. Necelý rok poté režíroval pastýřskou operu Hru o Robinovi a Marioně od Adama de la Hall. Premiéru měla 16. února 1926 v Divadle na Slupi.54 V ND poprvé samostatně režíroval již v roce 1932, kdy byl pověřen inscenací Perníkové chaloupky od Engelberta Humperdincka.55 Sám skladatel i šéf opery Otakar Ostrčil, si byli vědomi, že je možné vedle Pujmanových režií

51 KAFKA, str. 25. 52 Tamtéž, str. 25. 53 Tamtéž, str. 22. 54 Informace poskytnuté archivem Pražské konzervatoře. 55 Humperdinckova Perníková chaloupka pod vedením první režie Hanuše Theina se stala představením, jež dosáhlo rekordního počtu repríz.

25 vytvořit ještě jeden možný pohled na současné operní divadlo. Proto Ostrčil svěřil mladému Theinovi několik režijních inscenací. Začal s díly Massenetova Dona Quichotta, Křičkova Strašidla na zámku, jednoaktovou operou Viléma Blodka V studni a další.56 Šok v divadle zavládl, když mladému opernímu zpěvákovi svěřil Otakar Ostrčil svou vlastní a nejvýznamnější operní práci Honzovo království. Toto rozhodnutí bylo kritizováno vedením ND. Nebylo totiž obvyklé svěřit mladému opernímu režisérovi svou vlastní premiéru, když byla k dispozici řada zkušených a renomovaných starších režisérů. Zdeněk Nejedlý uvítal premiéru slovy: „Když se dílo dostalo na scénu Národního divadla, přímo zatřáslo divadlem i celou veřejností.“57 Ve zjitřené politické atmosféře, v níž narůstalo nebezpečí fašismu a nacismu, se ale na druhé straně pacifismus Ostrčilova díla setkal s hlubokým nesouhlasem, zejména u jeho tradičních protivníků. V Národní politice se dokonce objevil názor, že Ostrčil podlamuje brannost národa.58 I když Hanuš Thein nebyl zkušeným operním režisérem, podařilo se to, v co nikdo kromě Ostrčila nedoufal. Premiéra (19. 12. 193459) se nad míru vyvedla a dosáhla velkého ohlasu. Sám Ostrčilův zarytý nepřítel Antonín Šilhan v Národních listech konstatoval, že „skladateli byly připraveny nadšené a nekonečné ovace, které zvlášť podnítil režisérem naaranžovaný oslavný živý obraz na scéně, jakého dosud při žádné operní premiéře v Národním divadle nebylo!“60 Ostrčilovo Honzovo království inscenoval Thein ještě třikrát (premiéra první inscenace v ND 3. 4. 1935 a premiéra druhé inscenace v ND 24. 5. 1947, premiéra třetí inscenace v ND 17. 2. 194961) a s úspěchem je uvedl také na německá jeviště62. Po smrti Otakara Ostrčila byl jmenován šéfem opery Národního divadla Václav Talich (1883 - 196163). Za jeho vedení inscenoval Thein Lazebníka sevillského od G. Rossiniho, Dvořákovu Rusalku nebo Smetanovu Prodanou

56 KAFKA, str. 57. 57 NEJEDLÝ, Zdeněk. Otakar Ostrčil: Vzrůst a uzírání. Praha: Politika, 1935, str. 167. 58 Tamtéž, str. 175. 59 Hanuš Thein. In: Národní divadlo: Archiv [online]. 60 THEIN, str. 67. 61 Hanuš Thein. In: Národní divadlo: Archiv [online]. 62 THEIN, str. 68. 63 ČERNUŠÁK, Gracian, ŠTĚDROŇ Bohumír, NOVÁČEK Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí, str. 751.

26 nevěstu, kterou Talich dirigoval jak při první premiéře 24. října 1936, tak i při druhé inscenaci 13. října 1938.64 Thein nepůsobil jako nekompromisní režisér, nechával kolegům prostor pro vyjádření vlastního názoru a často se jimi nechal inspirovat a pozměnil své původní dispozice. Právě na tom se herci z ND shodují ve vzpomínkách nejčastěji. Národní umělkyně Marta Krásová zdůraznila: „A hlavní je: nikdy zpěváka v představě role neznásilňoval.“65 Národní umělec Beno Blachut jen potvrzuje: „V režii nechá herci, aby se projevil, co s rolí zamýšlí. Zprvu mu naznačí svou představu a čeká, jak ji zpěvák naplní – jen ji potom nějakou poznámkou nebo drobným náznakem zaoblí k svému záměru. Nikdy však herce neomezuje v jeho iniciativě, netrvá na ´svém´ předehrávání. Spíše naopak, ponechává zpěvákovi tvůrčí svobodu – a tím jeho iniciativu provokuje, povzbuzuje.“66 Mladý režisér si ještě před Mnichovskou dohodou získal respekt kritiky i kolegů novátorskou odvahou i úspěšným řešením premiéry Ostrčilovy opery. Bohužel se začátkem 2. sv. v. se Theinova situace změnila.

4 Vnímání židovství v české společnosti Abychom blíže pochopili další osudy Hanuše Theina, dovolila bych si nastínit společenskou situaci v tehdejším Československu, neboť bez předestření těchto souvislostí nelze zcela pochopit válečné osudy židovské komunity. První Židé přišli na území Čech a Moravy v 10. století. Nikdy však nebyli považováni za rovné domácímu obyvatelstvu. Středověká evropská společnost byla křesťanská a mezi křesťany a Židy existovala nevraživost od oddělení křesťanství od judaismu. Židé byli vyčleněni ze společnosti, nesměli vlastnit půdu a směli výhradně obchodovat, protože to nebylo považováno tehdejší společností za poctivé povolání.67

64 Hanuš Thein. In: Národní divadlo: Archiv [online]. 65 KAFKA, str. 110. 66 Tamtéž, str. 111. 67 BARTOŠ, Josef, BORÁK, Mečislav, KOCOURKOVÁ, Květoslava, KOURA, Petr, PLACHÝ Jiří. Nacistická perzekuce obyvatel českých zemí, str. 13.

27

Židé měli vlastní kulturu, jazyk, zvyky a svátky. Byli proto většinovou společností ostrakizováni a díky tomu vznikala židovská ghetta. Židé byli společností tolerováni, ale v historii docházelo k pogromům. Například za vlády císaře Svaté říše římské národa německého Karla IV. došlo masovým pogromům na území Německa. Po roce 1848 se začal v Evropě vzmáhat nacionalismus. Na jeho základech a na základech předsudků ze středověké Evropy, které byly stále zakořeněny v podvědomí obyvatelstva, vznikl český antisemitismus. Svůj vliv měl i romantismus, kde zejména němečtí a rakouští autoři hovořili o čistotě a rozvoji Evropy a o Židech jako o zlu, které tomu brání. 68

4. 1 Český antisemitismus 30. a 40. let Český antisemitismus byl částečně odrazem antisemitismu v Německu po první světové válce. Řada Němců hledala viníky za porážku, kterou Německo utrpělo. Extrémní nacionalisté proto nabídli jako viníky Židy, protože využili předsudků, které se mezi lidmi nacházely. Přístup k Židům byl v Československu liberální. Protižidovské nálady se vyskytovaly jen u extrémních stran a hnutí, jejichž vliv byl minimální. Nicméně Židé byli řadou lidí považováni za „ty druhé“.69 Situace se změnila po nástupu Adolfa Hitlera k moci v sousedním Německu. V Německu byly zahájeny pogromy na Židy a řada z nich uprchla do Československa. Ve druhé polovině 30. let se vlivem situace v Německu začaly protižidovské nálady nenápadně objevovat i v Československu, ale nejednalo se o masový fenomén. Zlom nastal v roce 1938. V březnu obsadili Němci Rakousko a už tak ohrožené Československo stálo před bezprostřední hrozbou zániku. V září vyvrcholilo napětí, dne 30. září byla podepsána Mnichovská dohoda a

68 BARTOŠ, Josef, BORÁK Mečislav, KOCOURKOVÁ, Květoslava, KOURA Petr, PLACHÝ Jiří. Nacistická perzekuce obyvatel českých zemí, str. 17. 69 Tamtéž, str. 17.

28

Československo muselo odstoupit pohraniční oblasti Německu. Části území poté ještě připadly Polsku a Maďarsku. Vznikla tzv. Druhá republika. Zklamání a deziluze z porážky oživily antisemitské nálady. Prvním terčem se stali Židé, kteří uprchli do Československa z Německa či zabraných území. Protože stále byli považováni za „ty druhé“, bylo na ně nazíráno jako na příživníky, pro které není v republice místo. Byla snaha povzbudit v lidech vlastenectví, takže byly vylučovány všechny „nenárodní“ prvky ze společnosti. Také vzrůstala aktivita českých fašistů, kteří doposud stáli spíše na okraji dění. Situace byla nutně přiživována zvenčí nacistickým Německem, pod jehož tlakem Druhá republika byla. 70 Aby byla zachována územní celistvost a nezávislost Česko- Slovenska, vláda ustupovala německým požadavkům. Začala být zaváděna protižidovská opatření, jako propouštění Židů ze státní správy, lékařů, advokátů atp. Vzhledem k obsazení zbytku republiky 15. března 1939 nebyla všechna plánovaná protižidovská opatření uskutečněna.71

4. 2 Hanuš Thein a český antisemitismus Tvrdou ranou pro Theina byly události spojené s říjnem roku 1938. Nově vzniklá republika měla celou řadu malých, ale i velkých problémů, které ovlivnily jednání některých obyvatel. To se přeneslo do vlny nacionalismu a počešťování všeho možného. Můžeme to názorně poznat na příkladu kin. Během října 1938 se kino Alfa přejmenovalo na Aleš, Fénix na Blaník a Broadway na Na příkopě.72 Celou situaci podněcovaly především agrární deníky Venkov a Večer. Podobné zavádějící, klamné smýšlení se dotklo i Národního divadla, tudíž i Hanuš Thein. 13. října 1938 měl režírovat nově nastudovanou inscenaci Prodané nevěsty. Generální zkouška se nezdařila díky protestu orchestrálních hráčů, kteří odmítli zahrát dirigentovi Václavu Talichovi, protože představení režíruje režisér židovského původu. Talich jakékoli změny striktně zamítl a nakonec donutil

70 INSTITUT TEREZÍNSKÉ INICIATIVY a ŽIDOVSKÉ MUZEUM V PRAZE. Holocaust.cz. Dějiny holocaustu [online]. 2001 [cit. 2015-04-12]. 71 Tamtéž. 72 ŠTÁBLA, Zdeněk, Data a fakta z dějin čs. kinematografie, Praha, 1989, III. díl, s. 35.

29 orchestr ke zkoušce. Bohužel tehdejší ředitel Národního divadla Stanislav Lom se ovšem této situace zalekl a vydal nařízení, že na plakátech nesmí být uvedeno režisérovo jméno a že režisér nesmí děkovat za potlesk. Sám Thein na to později vzpomínal jako na smutný primát, kdy poprvé v historii Národního divadla režisér představení režírovat směl, ale na divadelních oznámeních být uveden nesměl a kdy úspěch mít směl, ale děkovat za něj nesměl.73 Překvapivé byly také reakce na tuto událost tehdejšího tisku. Agrární deníky neuvedení Theinova jména jednoznačně přivítaly. Deník Večer napsal: „Jubilejní provedení Prodané nevěsty nemůže a nesmí režírovat muž cizí krve.74“ Lidové noviny naopak celou situaci úplně ignorovaly. Přinesly rozsáhlou recenzi Talichova vedení a výpravu Vincence Beneše, ale o režisérovi nepadlo ani slovo. Režiséra Theina se nakonec zastaly dva deníky. Antonín Matěj Píša uveřejnil v sociálnědemokratickém Právu lidu úvahu, ve které se mimo jiné zastal Theina a především zdůraznil nátlak Němců, který byl vyvíjen nejen na umělce židovského původu: „Umělec, jenž už režíroval i to představení Smetanovy hry, které sklízelo úspěch doma (také na stránkách Venkova!) i v cizině, muž, jenž vždy byl českým umělcem a jehož otec byl znám jako národní pracovník, je nyní předmětem odporu i odboje jen proto, že se narodil židem. Nezbytně se nad tím vnucuje otázka: má národ, jenž byl nespravedlivě utištěn, sám sebe ponižovat tím, že dychtivě bude napodobit nectnosti svých utiskovatelů, že se sám dobrovolně bude glajchšaltovat?“75 Druhým pak bylo legionářské Národní osvobození, kde Anna Patzaková ve své recenzi reagovala takto: „Dnes zdvíhá se proti němu vyhlazovací odpor z důvodů, které nejsou přípustny na uměleckém ústavě a na Národním divadle především. Jedině umělecké důvody mohou být rozhodující. Využije-li umělecká řevnivost vlivy politických hesel na tolik, že rozpoutává proti člověku celé tažení, které jde tak daleko, že se jeho jméno nesmí objevit na divadelní ceduli, je to divné vysvědčení pro poměry a ducha na Národním divadle. Znamená to, že tu rozhoduje místo umění politika a místo odborného soudu že platí pokřik večerníkového tisku.“76

73 THEIN, str. 60. 74 BEDNAŘÍK, Petr, Antisemitismus v českém tisku v období druhé republiky, Židovské muzeum v Praze, Praha, 2007, s. 32-45. 75 BEDNAŘÍK, Petr, Antisemitismus v českém tisku v období druhé republiky, Židovské muzeum v Praze, Praha, 2007, str. 32-45. 76 Tamtéž, str. 32-45.

30

V dopise z 10. března 1939, ve věci Židovských příslušníků ve státních službách žádá Hanuš Thein Ředitelství ND o prodloužení lhůty k rozhodnutí, zda dobrovolně odejít ze státních služeb a být penzionován či nikoliv.77 V březnu (24. 3.) pak Hanuš Thein definitivně požádal o odchod do důchodu k 1. srpnu 1939. Počátkem roku 1939 nastala v životě Hanuše Theina a mnoha jiných změna. Nacistická perzekuce přerušila Theinovu činnost v ND v době, kdy se dostával na vrchol režisérské tvorby. Po úspěšném období, např. provedení nového nastudování Prodané nevěsty v roce 1938, dorazil do ND zákaz činnosti umělcům židovského původu.

5 Nacistická ideologie a praxe Nacistická strana NSDAP78 vznikla po první světové válce a svůj politický program postavila na antisemitismu, kdy za úpadek Německa obviňovala Židy. Svůj vliv měla na počátku 20. let, kdy se Výmarská republika dostala do politické krize. Když došlo ke zklidnění situace, dostali se nacisté na okraj politického spektra.79 Změna nastala s velkou hospodářskou krizí, kdy Německo zachvátily nezaměstnanost a hyperinflace. Nacisté z toho vinili Židy, kteří byli často majiteli bank ve Spojených státech. Na to Němci slyšeli a tak byl Hitler jmenován 30. ledna 1933 říšským kancléřem. Za rok a půl se nacistům podařilo uchopit veškerou moc ve státě a začali pronásledovat své politické protivníky a Židy. Židy lze chápat dvěma způsoby – za prvé na základě náboženství, za druhé na základě etnické příslušnosti. Zatímco Západní svět vnímal Židy jako náboženskou skupinu, nacisté je vnímali jako rasu a hovořili o genetických Židech, kteří se vlastně ani za Židy nepovažovali.80

77 Z dopisu Ředitelství ND z roku 1939. (Archiv ND) 78 Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei 79 BARTOŠ, Josef, BORÁK Mečislav, KOCOURKOVÁ Květoslava, KOURA Petr, PLACHÝ Jiří. Nacistická perzekuce obyvatel českých zemí, str. 18. 80 Tamtéž, str. 24.

31

5. 1 Aplikace říšských rasových zákonů V roce 1935 vznikl právní rámec perzekuce Židů. Jednalo se o dva ústavní zákony, a to Zákon o říšském občanství a Zákon o ochraně německé cti a krve. Zákony jsou známy jako Norimberské. Zákon o říšském občanství stanovoval, že říšské občanství může mít jen Němec nebo člověk s „příbuznou krví“. Zbylé osoby byly pouze tzv. státními příslušníky. Zákon o ochraně německé cti a krve zakazoval uzavírání sňatků mezi Židy a Němci a dále zakazoval mimomanželský styk.81 Za plného Žida byl považován každý, kdo pocházel alespoň ze tří židovských prarodičů. Velmi komplikovaná byla pak kategorizace tzv. "míšenců". Za "míšence prvního stupně" byli považováni ti, kdo měli dva židovské prarodiče a k datu vydání norimberských zákonů nebyli členy židovské náboženské obce, ani nežili v manželství se Židem (v opačném případě byli považováni za plné Židy). "Míšenci prvního stupně" měli sice obdobná práva jako plnoprávní němečtí občané, ale vztahovala se na ně některá omezení, např. směli uzavřít manželství pouze s "míšencem prvního stupně". Za "míšence druhého stupně" platili všichni, kteří měli jednoho židovského prarodiče. Vztahovala se na ně sice také některá omezení ve výběru povolání, apod. Další komplikovaná nařízení se pak zabývala otázkou, do které z předchozích kategorií spadají děti narozené ze smíšených manželství nebo z manželství mezi "míšenci".82 Po obsazení Čech a Moravy německým vojskem došlo k uplatňování těchto právních norem i na území vzniklého Protektorátu Čechy a Morava. Nacisté chtěli ze společnosti Židy odstranit. Zpočátku se je snažili donutit k emigraci, ale řada států je odmítala přijmout (antisemitismus byl rozšířen i v Západní Evropě). Dalším krokem bylo omezování jejich práv a jejich postupné odsouvání na okraj společnosti. Dále nacisté zahájili program eutanázie, kde docházelo k vraždění postižených jedinců a nucené sterilizaci. Následujícím stupněm byl vznik ghett a koncentračních táborů. Židé tak byli odstraněni z očí

81BARTOŠ, Josef, BORÁK Mečislav, KOCOURKOVÁ Květoslava, KOURA Petr, PLACHÝ Jiří. Nacistická perzekuce obyvatel českých zemí, str. 48. 82 INSTITUT TEREZÍNSKÉ INICIATIVY a ŽIDOVSKÉ MUZEUM V PRAZE. Holocaust.cz. Dějiny holocaustu [online]. 2001 [cit. 2015-04-12].

32 veřejnosti do táborů, kde hromadně umírali vlivem těžké práce a nelidských podmínek. 83

5. 1. 1 Ghetto Terezín Ve druhé polovině roku 1941 vstoupilo "konečné řešení židovské otázky", jak nacisté eufemisticky nazývali program likvidace evropských Židů, do závěrečné fáze. Započala jejich masová likvidace, nejprve na okupovaných územích tehdejšího Sovětského svazu. Provedením tohoto úkolu byly pověřeny SS a jim podřízené policejní složky. Koordinátorem se stal šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA) Reinhard Heydrich, který k tomu dne 31. července 1941 obdržel oficiální pověření od Hermanna Göringa, jako předsedy Ministerské rady pro obranu říše a Hitlerova zástupce. Hitler byl netrpělivý a žádal, aby co nejdříve byly zbaveny Židů Německo, Rakousko a Protektorát Čechy a Morava. Dne 27. září 1941 nastoupil Reinhard Heydrich do funkce zastupujícího říšského protektora. Znamenalo to i vystupňování protižidovských opatření a urychlení příprav k z hájení nové fáze "konečného řešení" na území protektorátu. 84 Do příprav na zřízení ghetta v Terezíně se musela zapojit i Židovská náboženská obec v Praze. Nacisté v jejích řadách záměrně vyvolávali iluze o tom, že ghetto bude samosprávným územím, kde Židé budou moci v klidu žít a pracovat až do konce války. Měl tak být udržen klid mezi budoucími oběťmi genocidy a získán čas pro jejich plánovitou a postupnou likvidaci bez narušení života Protektorátu. 85

83 BARTOŠ, Josef, BORÁK Mečislav, KOCOURKOVÁ Květoslava, KOURA Petr, PLACHÝ Jiří. Nacistická perzekuce obyvatel českých zemí. str. 51. 84 INSTITUT TEREZÍNSKÉ INICIATIVY a ŽIDOVSKÉ MUZEUM V PRAZE. Holocaust.cz. Dějiny holocaustu [online]. 2001 [cit. 2015-04-12] 85 Tamtéž.

33

5. 2 Konečné řešení Když vypukla druhá světová válka a Německo obsadilo polovinu Evropy, přibyli k Židům z Německa a Protektorátu Židé z okupovaných území. Primárním cílem nacistického režimu byla eliminace Židů ze společnosti. Na území Sovětského svazu také docházelo k masovým popravám, jejich počet byl v řádech tisíců.86 Proto došlo v lednu 1942 ve Wannsee u Berlína ke konferenci, kde německá vláda rozhodla o tzv. Konečném řešení židovské otázky. Na území Polska byly vystavěny u některých táborů plynové komory, kde byli Židé hromadně zabíjeni. Největšími tábory byly Osvětim - Birkenau, Treblinka, Sobibór či Chelmno. Počet obětí je odhadován na 6 milionů. Konečné řešení Němci aplikovali i na Protektorát. Na sklonku roku 1942 začali být Židé z Protektorátu transportováni do Terezína, odkud byli odváženi do vyhlazovacích táborů v Polsku.87

6 Hanuš Thein a nacistická perzekuce Bohužel neuvedení jména Hanuše Theina na plakátech bylo vzhledem k hrozícímu nebezpečí v podobě transportu do koncentračních táborů to nejmenší zlo, které ho na profesní dráze čekalo. „Mladý inscenátor, jako by tušil, že brzy bude nadlouho musit opustit svou milovanou práci v opeře Národního divadla, se k úkolu připravil ještě důkladněji než jindy.“88 Příliš dlouho váhal s útěkem do zahraničí. Nakonec se rozhodl pro emigraci do Francie, ale bylo už pozdě. V roce 1939 musel opustit Národní divadlo a to z rasových důvodů. Po profesní stránce představovalo období okupace pro Hanuše Theina přestávku na dobu šesti let. Zvážíme-li její dopad na omezení lidských práv, svobody a sebevědomí u lidí židovského původu, nelze mluvit o počtu let.

86 INSTITUT TEREZÍNSKÉ INICIATIVY a ŽIDOVSKÉ MUZEUM V PRAZE. Holocaust.cz. Dějiny holocaustu [online]. 2001 [cit. 2015-04-12] 87 Tamtéž. 88 KAFKA, str. 71.

34

Jako poslední režii Hanuše Theina před přestávkou během 2. světové války byla Massenetova Manon (derniéra 25. 2. 1939)89. Spolu s Theinem odešla ze stálého angažmá řada dalších význačných umělců, jako byl například Hugo Haas apod. V následujících letech ho chránilo především to, že jeho manželka Helena, nebyla židovského původu a i přes nátlak německých orgánů se s ním odmítala rozvést. Vzhledem k osudu zbytku rodiny mu to pravděpodobně zachránilo život. 90 Matka Hanuše Theina, bratr Bernhard a další příbuzní, s nimiž se již v Terezíně nesetkal, zahynuli v koncentračních táborech. Přežil pouze on a jeho sestra, která přišla v Osvětimi o svého manžela. Hanuš Thein nikdy nedovedl pochopit, proč celý svět mlčel a nechal německé fašisty páchat tak hrůzostrašné činy na lidech židovského původu. Zamýšlel se nad tím, proč žádný z národů nereagoval na strašlivý nářek obětí, proč nikdo nechtěl slyšet o masovém vyvražďování mužů, žen a dětí. Z tohoto důvodu se tudíž Hanuš Thein angažoval v neustálém připomínání důsledků 2. světové války ať už poskytováním rozhovorů nebo ve svém režijním zpracování.91 Theinova matka Zdenka92 se v Terezíně ujala výuky několika židovských osiřelých dětí, aby jim umožnila získat základy vzdělání.93 V tomto koncentračním táboře strávila téměř dva roky94. Jeho bratr Bernhard95 byl pracovně nasazen a nakonec zemřel v březnu 1945.96 Z celé rodiny přežila pouze mladší sestra Lidia, ta si ovšem musela protrpět hrůzy Osvětimi také. Přesto se nakonec dožila úctyhodných 93 let a zemřela až roku 2010. Na židovském hřbitově v Pardubicích můžeme najít památeční kenotaf rodiny Theinů. 97 Hrůzy spojené s 2. světovou válkou ovlivňující kulturní život na území Čech měli dopad i na život Hanuše Theina. A to nejen z profesní stránky, ale i té

89 Hanuš Thein. In: Národní divadlo: Archiv [online]. 90 Osobní výpověď Jiřího Theina, syna Hanuše. 91 Své osobní zážitky prožité za 2. světové války Hanuš Thein proklamoval například ve Fischerově opeře Romeo, Julie a tma nebo ve Werfelově díle Jakobowski a plukovník. 92 Putovala do Terezína 9. prosince 1942 pod transportním číslem 591 transportem označeným Cg. 93 Z výpovědí terezínských vězňů. (Archiv Židovského muzea v Praze) 94 Odtud 23. října 1944 byla pod číslem 1140 převezena transportem Et přímo do Osvětimi, kde jí čekala plynová komora. 95 vedený pod transportním číslem 406, byl deportován i se svou ženou Helenou (nar. 26. října 1907) pod číslem 407, a dcerkou Marcelkou (nar. 9. září 1938) pod číslem 408, 21. prosince 1942 z Hradce Králové do Terezína transportem Ci a bez tří dnů o rok později putovali transportem Ds všichni tři také do polské Osvětimi. Tam matka s dcerkou, které bylo tehdy pouhých pět let, šly rovnou do plynové komory. 96 Yadvashem.org: Shoah names database 97 viz. příloha F

35 lidské. Ztratil velkou část své rodiny a na čas i své milované Národní divadlo. Tato zkouška ho však zároveň i posílila. V budoucí práci odhodlaně prosazoval vlastenectví a připomínal utrpení Židů v koncentračních táborech.

6. 1 Působení ve Zbečně I když Němci začali shromažďovat všechny Židy a odvlékat je do koncentračních táborů, Hanuš Tein povolávacímu příkazu stále unikal. S manželkou Helenou se odstěhovali k příbuzným do Zbečna u Křivoklátu.98 Po 15. březnu 1939 se stal Hanuš Thein zemědělským a později lesním dělníkem ve Zbečně. V tomto období pomáhal v Rakovníku s ustálením tamní operní scény. Tato činnost představovala jedinou spojitost s původním Theinovým povoláním. Stesk po divadle vyjádřil například v dopise ze Zbečna Václavu Talichovi, jako přání k jeho jmeninám. „Že bych raději si ovšem zazpíval Kecala a měl nějakou pěknou angažovanou zkoušku, nemusím Vám snad ani povídat. Doufám, že se Vám v novém Vašem působišti vede dobře a že se Vám snad tolik nestýská po divadle jako mně.“99 Od března roku 1939 do května 1941 Hanuš Thein neměl zaměstnání. Poté získal neplacené pracovní místo jako zemědělský dělník u zbečenského sedláka, u něhož pracoval do srpna roku 1942. Později se živil jako lesní dělník s minimálním platem do září 1943. Následovala pracovní pozice úředníka u náboženské obce v Kladně do září 1944 s jediným příjmem určeným k uhrazení cestovních nákladů na dojíždění ze Zbečna. Plat zde Theinovi opět přiznán nebyl vzhledem k pobíranému důchodu od ND.100 Hanuš Thein popisuje ponižující prohlídku jeho bytu gestapem v článku z 26. května 1946 otištěném ve Svobodném slovu Praha: „Po čtyřhodinové zevrubné prohlídce gestapa je v bytě jako po náletě. Na zemi rozházené noty,

98 Osobní výpověď Jiřího Theina. 99 Z dopisu Václavu Talichovi z roku 1942. (Archiv ND). 100 Z přílohy Výše příjmů ze soukromé výdělečné činnosti k žádosti o důchod z roku 1973. (Archiv ND).

36 knihy, dopisy – no však to znáte. Potom protokol. Jméno, narození, otec, matka. – Uštěpačné a sprosté poznámky.“101 Na počátku okupace Thein sice profesně strádá, odolává však díky pobytu ve Zbečně a vykonáváním podřadných prací odvlečení do koncentračního tábora.

6. 2 Nucené práce v Hagiboru Na konci listopadu 1908 židovská obec v Praze prostřednictvím své nadace zakoupila pozemky pod Novým židovským hřbitovem ve Strašnicích, a to k výstavbě dětské nemocnice a útulku pro staré a nemocné. 11. května 1911 byla otevřena budova „Israelského chorobince v Žižkově“, ale stavba nemocnice se neustále odkládala. Proto, když v roce 1926 sportovci židovského sportovního klubu Hagibor přišli o možnost využívat hřiště Sparty na Letné, došlo k dohodě o využití pozemku pro nemocnici k výstavbě sportovního stadionu. V létě 1944 začaly na území Protektorátu platit nařízení o totální mobilizaci všech práceschopných osob, a tak na místě sportovního areálu Hagibor vznikl pracovní tábor, v němž se měla pro německé válečné úsilí zpracovávat slída. Na nucené práce byli do tábora nasazeni muži a ženy od 35 do 65 let, kteří dle nacistických teorií byli tzv. židovští míšenci prvního a druhého stupně. Na konci ledna 1945 začal být tábor využíván jako internační tábor. 102 Thein byl ze smíšeného manželství Češky a Žida. Splňoval tak podmínky dle Norimberksých zákonů, konkrétně Zákona o ochraně německé cti a krve ve znění dalších předpisů. Thein byl považován za míšence I. stupně (Mischling) a tudíž v rámci pozdějších nařízení byl „překvalifikován“ na „Žida“ a znamenalo to internaci v Hagiboru, kde byli tito lidé shromažďováni před dalším transportem. Na Hanuše Theina, jenž své umění rozdával na ubohých večírcích v Hagiboru, vzpomíná Vlasta Formánková: „zpíval nám árie z českých i cizích oper a vléval do našich srdcí naději na šťastný návrat. Nikdo se neubránil slzám při známé árii ‚My cizinou jsme bloudili‘ z Dvořákova Jakobína a tato

101 THEIN, str. 44. 102 Informace poskytnuté židovskou obcí 26. 9. 2014

37 melodie mi ještě dnes z ní v srdci. Z těchto večerů jsme se vraceli za temných, bezútěšných nocí s duší osvěženou a s velkou vděčností i nadějí.“103 Na Hanuše Theina vzpomínala i Ela Kašparová z Kolína, která údajně pobývala s Theinem v pražském táboře nucených prací zvaném Hagibor. „Na Hanuše Theina mám překrásnou vzpomínku ještě z Prahy z Hagiboru. Šára nám někdy dovolil večírek, Thein zpíval nádhernou árii z Čajkovského Oněgina a dále překrásnou píseň, kterou jsem již potom nikdy neslyšela, ačkoliv jsem po ní po revoluci dlouho pátrala. Nápěv zněl: „Kdybych já byl motýl a Tys růží byla“. Je to nádherná píseň a slyším jeho hlas, jako by to včera bylo a velmi často i v koutku šára poslouchal neb to bylo překrásné a jaké bylo rozčarování, když šára nás začal rozhánět a řvát na nás, los, los, du exajude atp. Tyto písně zpíval nám v Praze Hanuš Thein, člen opery Národního divadla v Praze. 1. Árie z Jakobína: My cizinou jsme bloudili, árii Kecala z Prodané nevěsty, dále zpíval české národní písně jako: Okolo Libiče teče vodička, U panského dvora, Teče voda, teče. 2. Staroanglickou píseň „Medák“, přeložil, upravil a vydal Pavel Lutikar

Já kdybych byl medákem, ty kvítkem byla jakpak nám by plynul čas, ty moje milá, já celý den obletoval jen Tvůj bych květ a z kalicha vysával slaďounký med.

Jaká kdybych byl medákem, ty kvítkem byla….. Já kdybych byla motýlem, ty růží byla jako snadno bys mě opojnou vůní zpila já na Tvůj zalétal překrásný květ, za vonný Tvůj dech, rád bych dal celý svět, svět.

Já kdybych byl motýlem, Ty růží byla…“104

Byť neexistuje písemný doklad internace Theina v Hagiboru v důsledku zahlazování stop samotnými Němci, existuje řada svědectví reálných osob, které

103 FORMÁNKOVÁ, Miluše. Do památníku mým dětem. Vlasta. Praha 1964, str. 3. 104 Paměti z Terezína.

38 potvrzují, že Thein v Hagiboru pobýval. Ze vzpomínek spoluvězňů vyplývá, že se Thein dokázal povznést nad odloučení od kulturního dění a svou morální silou vnést trochu českého uvědomění a citu do prostředí pracovního tábora.

6. 3 Internace v Terezíně V polovině ledna 1945 rozhodl Hlavní úřad říšské bezpečnosti, aby do Terezína byli posláni k "uzavřenému pracovnímu nasazení" členové smíšených manželství (židovsko-árijských) z Německa, Rakouska a Protektorátu Čechy a Morava. Z protektorátu sem byli deportováni také tzv. židovští míšenci. V Terezíně měli být příslušníci obou těchto diskriminovaných skupin obyvatelstva internováni a zároveň nahradit úbytek pracovních sil způsobený podzimními transporty. První z transportů s těmito vězni přijel z Prahy 31. ledna 1945. Do poloviny dubna bylo do Terezína deportováno 5 736 příslušníků obou uvedených skupin. Thein byl do Terezína deportován pod číslem 1072 transportem AE1. 105 Příkaz k deportaci obdržel v roce 1944. Thein byl nucen odejít do Terezína od své těhotné ženy. Na jaře po válce se mu narodil syn Jiří.

6. 3. 1 Kulturní život v Terezíně Kulturní život se v terezínském ghettu rozvinul do neobyčejné šíře. Mezi desetitisíci vězni, kteří Terezínem prošli, byla i řada významných profesionálních umělců, stejně tak jako mnoho umělců amatérských. Komandantura SS jejich aktivity nejprve pouze trpěla, později, v souvislosti s využíváním terezínského ghetta k propagandistickým účelům, v této oblasti ponechala židovské samosprávě značnou volnost. Mohlo tak vzniknout oddělení pro organizování volného času (Freizeitgestaltung), které umělce soustřeďovalo a organizovalo celou škálu kulturních aktivit v ghettu. Příležitost k vystupování přitom dostávali i umělci

105 PAMÁTNÍK TEREZÍN. Oběti ghetta Terezín a transportů z českých zemí do ghett Łódź, Minsk a do pracovního tábora Ujazdów. 2014.

39 začínající a amatéři. V Terezíně tehdy vznikala významná umělecká díla, ale byly provozovány i nenáročné ryze zábavné umělecké žánry. Společným rysem veškerého dění však bylo posilování ducha vlastního i spoluvězňů, posilování optimismu a víry v lepší budoucnost. Mnohé kulturní aktivity pak měly zřetelnou jinotajnou symboliku, která byla výrazem duchovního odporu vězněných. 106 Divadlo se začínalo v terezínském ghettu rozvíjet z nejskrovnějších začátků. Tak jako jiné druhy umělecké činnosti bylo výrazem touhy lidí po umělecké sebereflexi i v těch nejsložitějších podmínkách, po udržení kontaktu s krásnem a uměleckém ztvárnění lidských osudů a tužeb pomocí hereckých výrazových prostředků. První divadelní výstupy se konaly tajně v úzkých kroužcích, bez jakýchkoliv kostýmů či kulis. Nic to však neubíralo na invenci a elánu účinkujících ani citlivém vnímání těch, kteří byli jen diváky. Po čase komandantura SS povolila tzv. kamarádské večery, které do svého rámce pojaly i první představení dramatické tvorby. 107 Mimořádná byla frekvence i umělecká úroveň hudebních představení v ghettu. Přitom počátky byly více než skrovné, protože byl naprostý nedostatek nástrojů a zpočátku i alespoň částečně vyhovujících prostor. O to větší bylo nadšení organizátorů hudebního života, kteří využili toho, že do Terezína přišla celá řada výkonných umělců. K nim patřil především Rafael Schächter, který v ghettu založil smíšený sbor a nastudoval nejprve Smetanovu Prodanou nevěstu a později další české a Mozartovy opery. Událostí pro celé ghetto se stalo především jeho několikeré nastudování Requiem Giuseppe Verdiho. Třebaže šlo o křesťanskou církevní hudbu, pochopili vězni jednoznačně její poselství, vyjadřující naději v osvobození trpících a víru v lepší budoucnost. Každé z provedení bylo proto nezapomenutelnou událostí pro všechny účastníky. Schächter spolu s Rudolfem Fraňkem v Terezíně nastudovali a uvedli dětskou operu Brundibár, jejíž symbolika byla pro děti a mládež obdobná.108 Na první pohled Terezín neměl vypadat jako koncentrační tábor. Němci využili toho, že mnozí z internovaných vězňů byli umělci. Toho Němci využívali při návštěvách orgánů a politiků a v danou chvíli vytvořili jakési město, které funguje i s kulturou.

106 INSTITUT TEREZÍNSKÉ INICIATIVY a ŽIDOVSKÉ MUZEUM V PRAZE. Holocaust.cz. Dějiny holocaustu [online]. 2001 [cit. 2015-04-12]. 107 Tamtéž. 108 Tamtéž.

40

6. 3. 2 Návštěva komise Českého červeného kříže Před návštěvou komise MVČK nacisté zinscenovali velký klam, kdy Terezín představili jako fungující město, kde žije spokojená židovská populace. Za tímto účelem byli z řad vězňů vybráni fiktivní starosta, členové městské rady apod. Dokonce byly zřízeny kavárny a obchody a celý koncentrační tábor budil dojem řádného města. Poté, co komise odjela, byli hlavní představitelé a organizátoři z řad Židů odvezeni do Polska a přednostně zlikvidováni. Na návštěvu komice ČČK vzpomíná Ela Kašparová: „Byla tam kavárna a v ní hrála hudba, různých, velmi nadaných umělců, kde člověk na chvíli zapomínal, v jakém to strašném žije prostředí. Byl tam Hanuš Thein, nynější režisér Národního divadla, dále bří Brokové a mnoho dalších, jejichž jména jsem zapomněla.“ 109

6. 3. 3 Nastudované inscenace v ghettu Terezín V březnu roku 1945, před očekávanou návštěvou Mezinárodního červeného kříže, byl Hanuš Thein pověřen vybráním a nastudováním dětské opery. Rozhodnutí padlo na Karafiátovy Broučky, na jejichž inscenaci se podílela jak Vlasta Schönová, která s touto operou měla již dřívější zkušenosti z jejich prvního uvedení pro děti z Jugendheimů v roce 1943, tak dirigent Robert Brock. Na tuto dětskou opera vzpomíná Ela Kašparová: „V Terezíně jsem často chodila do tamější sokolovny na koncerty velmi hodnotné, v kterých jsem čerpala duševní posilu k dalšímu strádajícímu životu. Nezapomenu na nádherně sehrané představení „Broučků“ kde účinkovali malé děti. Divadlo bylo tak pečlivě připraveno a sehráno, že by se mohlo hrát i na Národním divadle. Celé představení až do konce jsem byla tak rozrušena, že jsem pak plakala radostí i bolestí jako malé dítě a nezapomenu nikdy na ně.“110 Děj byl zdramatizován podle oblíbené Karafiátovy knihy, která se našla v Terezíně, a doplněn o množství českých lidových a národních písní výborně instrumentovaných Brockem. Ryze dětské představení se hrálo v terezínské sokolovně a u

109 Paměti z Terezína. 110 ŠORMOVÁ, Eva. Divadlo v Terezíně 1941/1945. Ústí nad Labem 1973, str. 92.

41 obecenstva mělo neslýchaný ohlas. I Thein se ve svých vzpomínkách vrací k této opeře: „Orchestr doslova sehnán od jednoho baráku ke druhému. Dánští výtvarníci – v Terezíně internovaní – z ničeho zázrakem vytvořili kostýmy i působivou stylizovanou scénu z vysokých květin, mezi nimiž se pohybovali broučci. Všechny role byly obsazeny internovanými dětmi. Hrálo se a zpívalo česky, což do té doby bylo zakázáno. Představení mělo neslýchaný ohlas a terezínská sokolovna byla nabita. Pláč a smích velkých i malých diváků se tu střídaly pravidelně. O vstupenky ohromný zájem! I pět brambor se dávalo za lístek, já dostal za lístek jednou dokonce – kousek paštiky.“111 Na příkaz komandatury vzniklo v roce 1945 další divadelní představení Offenbachovy opery Hoffmanovy povídky. Hanuš Thein byl opět pověřen nastudováním. Nebyl to lehký úkol, protože celé představení smělo trvat pouhých devadesát minut. Dílo se mu nakonec, vzhledem k radikálním škrtům, podařilo zkrátit. Nicméně zásahy nacistického vedení do představení trvaly i nadále. Dalším příkazem jednoho z příslušníků SS bylo, aby byl v inscenaci i balet. Bylo těžké vysvětlovat komandatuře, že ve hře žádný balet není, a i kdyby byl, není možné ho v Terezíně sehnat. Balet nakonec přeci jen nebyl, nicméně, jak Hanuš Thein uvádí, jen proto, že příslušník SS byl před premiérou odvolán. Celkově se Hoffmanovy povídky hrály celkem asi desetkrát.112 Také Max Gross z Prostějova vzpomíná na divadelní představení, které navštěvoval i několikrát týdně, jen aby zapomněl na hrůzy, které v Terezíně prožíval: „Dávali Hoffmanovy povídky, to režíroval Hanuš Thein, Broučky, herci to byli hlavně děti, co tam hráli, to režíroval Hanuš Thein, ty dvě opery. Hrálo se to v sokolovně v Terezíně. Samozřejmě že tam nevyhovovalo žádné jeviště, akustika, ale ten účel když nic jiného, šťastní lidé když zapomněli, že jsou v Terezíně. Já jsem si to vybíral, to se hrálo třikrát týdně to představení, a já šel na všechny, protože já byl jako požárník, ty služby, protože většina lidí ještě žila na těch půdách, to jsou v Terezíně většinou kasárna, těch obytných domů tam tolik není, tenkrát to bylo Hamburgerauskaserne, jako ústí hamburské kasárna a

111 THEIN, Hanuš. Tři, čtyři „záběry“ z Terezína. Theater-divadlo, vzpomínky českých divadelníků na německou okupaci a druhou světovou válku. Praha 1965, str. 159. 112 THEIN, str. 45.

42 v každých kasárnách až na půdách to bylo rozdělené, za mě už bylo dost volného místa.“113 Na konci roku 1944 byla veškerá kulturní produkce zastavená. V roce 1945 byl učiněn pokus nastudovat několik inscenací, ale realizace povážlivě vázla. V březnu přišlo nařízení k nastudování nových inscenací. Tehdy měl Hanuš Thein v úmyslu zinscenovat Prodanou nevěstu. K nastudování však již nedošlo vzhledem k tomu, že organizace ghetta se hroutila odchodem části německých dozorců a do ghetta přicházely transporty vězňů z jiných koncentračních táborů a kapacita nestačila. Řada vězňů byla navíc nakažena skvrnitým tyfem a Terezín nedisponoval silami ani prostředky k řešení situace. Na sklonku dubna 1945 byl Thein povolán k vysokému důstojníkovi SS Güntherovi. Ten Theinovi položil otázku, zda může sehnat orchestr a zahrát mu ouverturu k Offenbachovu Orfeu v podsvětí. Orchestr však neměl k dispozici žádné noty, a tudíž nebylo provedení Orfea možné. Günther ještě chvíli naléhal, ale Thein ho nakonec po chvíli přesvědčil. Následně se tedy zeptal, co by orchestr podle not zahrát mohl. Thein navrhl Serenádu E dur pro smyčcové nástroje od Antonína Dvořáka, Günther po chvíli souhlasil. Narychlo byl svolán orchestr s asi dvaceti hudebníky, kteří v terezínské sokolovně hráli pro jediného diváka, vysokého důstojníka SS Günthera. Když orchestr dohrál, Günther znovu pokývl na Theina a zeptal se, zda by mu opravdu nemohli zahrát Orfea. Zklamán Theinovou odpovědí poděkoval a odešel.114 O pětadvacet let později pronesl Hanuš Thein na třetím nádvoří v Terezíně následující slova: „Je to prostředí přímo fascinující (…) Každý rok bývá v Terezíně vzpomínáno umučených závěrečným requiem. Zdá se mi, že pokaždé končí manifestace příliš smutně. Myslím, že závěr by měl mít nějaký výhled do budoucna, varování, aby se něco takového již neopakovalo. A proto zde bude úžasně znít Fidelio, jeho závěrečná apochema svobody a míru.“115 Thein se snažil během svého uvěznění v terezínském ghettu pomoci co nejvíce lidem. Mohl si to dovolit zejména, když později tušil, že se blíží konec

113 Paměti z Terezína 114 THEIN, str. 140. 115 VAŠÍČKOVÁ, Alena. Kdo byl Hanuš Thein... Svobodné slovo. 17. 1 1979.

43 nacistického světa. Dopomohl tak například několika vězňům k získání práce a větší jistotě oddálení transportu na východ. Jedním z takových případů byl i otec vězněné J. U., jež získal práci jako lékař v terezínské nemocnici.116 Je tedy velice pravděpodobné, že měl Hanuš Thein v Terezíně určitý vliv.

7 Poválečné osudy 7. 1 Návrat do Národního divadla Thein se po okupaci uvedl v Národním divadle inscenací Lucerny dne 16. října 1945, která byla součástí oslav 75. narozenin Vítězslava Nováka, autora Lucerny. Provedení sklidilo mezi recenzenty úspěch, zejména za režijní pojetí a vnitřní rytmus hudby. Představení stálo na počátku, pro Theina úspěšné, druhé poloviny 40. let.117 Inscenace Dvořákova Jakobína se stala jednou z Theinových nejvýznamnějších režií. Důvodem byl jeho blízký vztah k Dvořákovi, jenž si vybudoval na základě studia u Egona Fuchse. Tuto operu režíroval v ND celkem třikrát. První nastudování předvedl veřejnosti dne 4. 7. 1946 spolu s Václavem Gottliebem (1904 - 1951)118 a Karlem Nedbalem (1888 - 1964)119 a bylo věnováno svazu politických vězňů „Kraj 17. listopad“. V roce 1951 pak spolupracoval s dirigentem Jaroslavem Voglem a Vojtěchem Gottliebem a naposledy v roce 1968 ve spolupráci s výtvarníkem Oldřichem Šimáčkem a dirigentem Bohumírem Liškou. Prvního zpracování si kritici velmi cenili: „Theinova režie je živá, vkusná, dramaticky pevná a účinná.“; „Dominujícím inscenačním prostředkem byl Theinovi pohyb, jehož impulsy dovedl apartně rozproudit i výjevy hromadné i úlohy jednotlivců.“120 V únoru téhož roku vystoupil jako Bartol v Rossiniho Lazebníku sevillském. K této roli se váže jedna kuriózní vzpomínka. V témže období se

116 Z výpovědí terezínských vězňů. (Archiv Židovského muzea v Praze). 117 Hanuš Thein. In: Národní divadlo: Archiv [online]. 118 ČERNUŠÁK, Gracian, ŠTĚDROŇ Bohumír, NOVÁČEK Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí, str. 370. 119 Tamtéž, str. 154. 120 KAFKA, str. 76-77.

44 v Praze odehrávalo hokejové mistrovství světa. Pro československý tým byl titul mistrů světa již téměř ztracen, získal by ho jen v případě, že by Rakousko porazilo Švédsko, což se jevilo jako naprosto nemožné. Zápas Rakouska se Švédskem skončil přesně v okamžiku, kdy divadlo hrálo třetí jednání Lazebníka sevillského a stalo se, co nikdo nečekal – Rakousko Švédsko porazilo. Když se to Thein v zákulisí dozvěděl, bylo mu jasné, že tuto skvělou zprávu musí nějak sdělit publiku. Při dalším výstupu v roli Bartola měl poslat sluhu Ambrogia k donu Basiliovi se vzkazem, a prohlásil: „Ambrogio, běž k donu Basiliovi, aby ke mně hned přišel, že Rakousko porazilo Švédsko a jsme mistry světa!“ Tak nadšenou reakci publika v podobě tříminutového potlesku a dupot u nečekal ani autor tohoto extempore, který tuto situaci později komentoval: „Nepamatuji takový úspěch v Lazebníku!“ Nadšením ovšem nehýřil režisér Pujman, který později sepsal hlášení a Theinovi udělil ředitel divadla Václav Vydra důtku a pořádkovou pokutu 100 Kč.121 Návrat do ND pojal Thein ve velkém. Konečně po dlouhé době mohl režírovat inscenace bez omezení a dohledu německých strážníků. Vrátil se i ke pěveckému ztvárnění rolí a čišela z něj energie, radost, vděčnost a nadšení z umění. Hrůzy, které prožil, ať už to byla ztráta rodiny či internace využil k posílení svých silných stránek.

7. 1. 1 Ovlivnění režisérské práce zkušeností se Šoa Po druhé světové válce nastal v Theinově přístupu k režii zlom. Nejenže se stal průbojným inscenátorem, jak dokázal v inscenaci Káti Kabanové z roku 1947 dirigované Talichem, ale rovněž se v té době začal vyhýbat popisnému realismu a detailnímu vykreslení postav. „Tento nový názor na scénu a na přežilost realismu a drobnokresby postav se tehdy rodil z obecného pocitu, daného druhou světovou válkou v celém světě.“122 Thein se tématu okupace nejvýrazněji věnoval v režii Fischerovy opery Romeo, Julie a tma. Když mu vedení ND přidělilo režii této opery, pustil se do

121 THEIN, str. 142. 122 KAFKA, str. 108.

45 nelehkého úkolu vděčně a s nadšením. Režisér Thein se záměrně tématem okupace zabýval ve všech kulturních sférách. Podílel se na připomínání důsledků války poskytováním rozhovorů, psaním do novin nebo i účastí na memoárových událostech v Terezíně. Fischerova opera Romeo, Julie a tma oslovila Theina již při prvním setkání s ní. Jak popsal ve své biografii, dílo se ho dotklo svým tématem a stalo se pro něj výzvou. Chtěl prací na opeře ukázat, že nelze o odkazu holocaustu mlčet. Doslova nechápal a podivoval se, jak mohli lidé před tímto tématem odvracet pozornost jiným směrem. Obžalobu holocaustu a zrůdného režimu divadelním viděním perzonifikuje v Julii: „Když mladičká, půvabná Esther – Julie z Fischerovy opery – se objeví na scéně s malým kufříkem, ubitá, opuštěná, odsouzená do transportu a tedy smrti, jak by nevyvolala vzpomínku na tisíce známých a podobných Julií, které tak jako ona prošly strašlivou lidskou kalvárií, až padly jako zbytečná oběť fašistické zvrhlosti.“123 Pro svůj civilní námět považoval Thein tuto operu v českém repertoáru za atypickou. Z pohledu režiséra ohodnotil kladně i její strukturu, působivost, melodičnost, intenzivní pojetí citové a volnost, jež dává režisérovi. Prosazoval názor, že taková opera měla být zpívána po celé Evropě, všude tam, kam nacisté svými idejemi dosáhli. Oblíbil si zejména postavu krejčovského dělníka Čepka pro jeho zcela český charakter, rovnost, srdečnost, vlasteneckou nenávist nacistů, zkrátka osobnost, jakou potkávali lidé za okupačního období často. Thein v díle rovněž ocenil zápornou postavu udavače, stejně tak pro její autentický charakter. Režisér odvedenou práci na této opeře chválil pro vytvoření vzácné atmosféry moderní opery. 124 Opera měla premiéru 12. října 1962 v hudebním zpracování Jana Husa Tichého a na scéně Jaroslava Svobody. Před pražskou premiérou byla opera uvedena i v Brně. Opera si kladla vysoké inscenační nároky. „Ve dvou dějstvích je tu nakupeno 23 obrazů, které se mění i jen v několikataktové mezihře, bez opony, před zraky diváků. Touto rychlostí ´záběrů´ se tedy blíží filmu – a takto ji režisér také inscenoval.“125 Kritika opět nešetřila pozitivy: „Nastudování Fischerova díla operou Národního dovadla v Praze (dirigent J. H. Tichý, režie H. Thein, scéna J. Svoboda) má v sobě přitažlivou atmosféru, ze které brzy vycítíte, že umělci

123 THEIN, str. 62. 124 Tamtéž, str. 63. 125 KAFKA, str. 85.

46 přistupovali k úkolu nikoli běžnému, jehož realizace je obtížná, avšak k úkolu, který inspiruje. Inscenace poutá hlavně jevištním ztvárněním opery. Theinova režie dává na jedné straně celé opeře sugestivní scénickou atmosféru, na druhé straně dbá velmi pečlivě o detailní propracování herecké akce. Už samo řešení scény má v sobě kus básnické symboliky, dotvářející atmosféru dramatu. Také po stránce herecké a pěvecké setkáváme se tu s pozoruhodnými výkony řady umělců, jimž právě role v této opeře daly možnost obohatit tvůrčí profil o nové tóny a nové možnosti…“126 Opera Romeo, Julie a tma se stala pro Hanuše Theina určitým vyústěním problematiky nacistické perzekuce a jejích následků, s nimiž se po válce vyrovnával částečně i prací na tomto díle.127 Ke kvalitám režijnímu zpracování Hanuše Theina se v Hudebních rozhledech vyjadřuje i Vilém Pospíšil: „Zkušený operní praktik s fantazií uměl brilantně aranžovat, přirozeně pracovat s hercem a citlivě sledovat stylové proměny v okamžitých trendech světové operní režie. Přitom každý z nich dokázal přetavit svým neomylným citem pro všechno, co může být jevištně dobré a účinné, do podoby, která vždycky měla neklamné známky jeho režijního rukopisu. Thein nefilmoval, nebádal v historii, nevázal se na knižní autenticitu, ale dělal divadlo.“128 Nelze pochybovat o tom, že doba protektorátu představovala nejkrutější období Theinova života. Hanuš Thein nikdy nedovedl pochopit, proč celý svět mlčel a nechal německé fašisty páchat tak hrůzostrašné činy na lidech židovského původu. Zamýšlel se nad tím, proč žádný z národů nereagoval na strašlivý nářek obětí, proč nikdo nechtěl slyšet o masovém vyvražďování mužů, žen a dětí. Z tohoto důvodů se tudíž Hanuš Thein angažoval v neustálém připomínání důsledků 2. světové války ať už poskytováním rozhovorů nebo ve svém režijním zpracování.

126 citace dle KAFKY, str. 86. 127 viz příloha O. 128 POSPÍŠIL, V., Hudební rozhledy. Za Hanušem Theinem. Praha 1975, str. 61.

47

8 Prodaná nevěsta v režisérském pojetí Hanuše Theina Thein scénoval Smetanovu Prodanou nevěstu v Národním divadle poprvé v říjnu 1936 s Josefem Ladou (1887 - 1957). V této inscenaci, která za dva roky docílila téměř sta repríz a byla také provedená v Amsterodamu129, použil Thein otáčivé jeviště. Po této zkušenosti ve druhé inscenaci ponechal točnici pouze ve 2. jednání v hospodě. Tím Thein získal prostorově přirozenou možnost k hromadným i intimním scénám. „Intimní scény, tj. hovory mezi Mařenkou, Vaškem a Jeníkem, Kecalem nesnášejí ani svědků ani velké scény. Té je naopak zase potřebí při „pivečku“, „furiantu“ a při „podpisu smlouvy.“130 Premiéra nového nastudování byla provedena 13. října 1938 v Praze, kterou řídil Václav Talich (1883 - 1961), režie byla svěřena Theinovi. Jeho dalšími spolupracovníky byli: malíř Vincenc Beneš (1883 - 1979), choreograf Joe Jenčík (1893 - 1945), soubor sólistů v čele s Otou Horákovou (1904 - 1969) a Vilémem Zítkem (1890 - 1956).131 Druhé provedení, kdy se dostavil i prezident Beneš, si vysloužilo další chválu: „Nová Prodaná nevěsta stane se pravděpodobně vzorem pro uvedení na zahraničních scénách. Její slavnostní představení dne 27. října bude vysíláno rozhlasem do několika spřátelených států.“132 Josef Lada se otáčivého jeviště nejprve bál, ale po zhotovení modelu si se vším dobře poradil. Nicméně okolí takovou úpravu nepřijalo jen kladně, došlo i na nesouhlas s tímto progresivní nápadem. Thein ve svých vzpomínkách zmiňuje reakci do té doby nepříliš aktivního činoherního referenta Karla Engelmüllera, který v Národní politice obvinil režiséra téměř ze svatokrádeže. Přesto premiéra slavila později úspěch i v zahraničí.133 Rozpočet na tuto zpěvohru byl jeden z nejvyšších. Náklad na výpravu činil 89.793,90 Kč.134 Ministerstvo školství a národní osvěty si od Ředitelství ND vyžádalo k tomuto uměleckému dílu zvláštní podklady, zejména seznam umělců ND, již se na představení podíleli, a sice kvůli možným živějším reakcím na provedené změny.135

129 KAFKA, str. 69. 130 THEIN, Hanuš. Mé režijní poznámky k "Prodané nevěstě". Unhošť: E. Urban, 1940. 131 Tamtéž. 132 Výstřižek z novin z roku 1936 (Archiv ND). 133 THEIN, str. 27. 134 Údaj z archivu ND. 135 Údaje z Archivu ND.

48

Podle slov jeho syna, Jiřího Theina, byla tato opera nejmilejším dílem, které otce provázelo už od prvopočátku pěvecké kariéry. Právě díky synovi Theina, se mi naskytla mimořádná možnost studia klavírního výtahu této opery, která obsahuje četné režisérské poznámky, psané otcovou vlastní rukou. Ze studia partitury vyplývá, že nejprve sloužila k pěveckým poznámkám role Dohazovače, kterou ztvárnil v počátcích působení v Národním divadle a později ji použil a doplnil osobními režisérskými poznámkami. Nejčastěji se týkají scénického pohybu, který také zpracovával formou nákresů a náčrtů. Obsahují zejména detaily pohybu jednotlivých postav, popřípadě sboru, jejich nástupy na scénu, například z portálů. Tyto nákresy zaznamenal sám Thein do svého režijního deníku, který roku 1940 věnoval divadelnímu teoretikovi Adolfu Chaloupkovi.136 Ten tyto poznámky nechal soukromě vydat roku 1940. Samotná partitura obsahuje více než sedm set poznámek, díky kterým se pokusím přiblížit režisérské pojetí opery Hanušem Theinem. Snadnější představu celé inscenace umožňuje popis jeviště z recenze: „Režisér neuplatňuje celé otáčivé jeviště, nýbrž scénu jen natáčí. Stavení, které stojí na počátku hry po straně návsi, se pootočí a omezí prostor pro intimní výjevy Jeníkovy a Mařenčiny a pro vyjednávání Mařenčiny svatby. K hromadným projevům se scéna vrátí opět na původní místo a do původní podoby. Stejně tomu bude ve druhém jednání v hospodě.“137 Partitura obsahuje výklady ke scéně nebo její kresby, které jsou myšleny z divákova stanoviska, nikoliv z hercova. Levou stranu z divákova pohledu značil Thein velkým písmenem A, pravou stranu pak písmenem B138. Dále zde můžeme v nákresech nalézt křížky, které označují místo na jevišti, kde herec stál. Vytečkování značí schematicky postavení jednotlivých skupin sboru, event. baletu139. Vnitřní uspořádání každé skupiny je volné, ale nesmí být v útvaru čtverce či obdélníku, i když je z technických důvodů takto označení vytečkováno.140

136 viz. příloha S. 137 Výstřižek z novin z roku 1936 (Archiv ND). 138 viz. příloha T 139 viz. příloha U 140 THEIN, Hanuš. Mé režijní poznámky k "Prodané nevěstě", úvod.

49

8. 1 První dějství První dějství se odehrává na vesnické pouti. Poznámky se týkají nástupu sboru na scénu a konkrétního pohybu po jevišti, který je detailně popsán. Sbor rozdělil do pěti skupin. Jako první nastupuje skupina mládenců, za nimi skupina děvčat, dále panímámy a pantátové, následováni houfem mládenců a děvčat a na závěr opět panímámy a pantátové. Kvůli přesnému načasování nástupů si Thein označil jednotlivé takty čísly. Tuto techniku používá v partituře často, nejvíce v mezihrách mezi pěveckými výstupy. První scénu popisuje pomocí očíslovaných taktů následně. „8. takt: v A3 objeví se určené paní I. sboru“ „13. takt: špalír dámami“ „20. takt: určené dámy I. sboru“ „21. takt: jdou špalírem z portálu B a otočí se po pánech“ „23. takt: pánové se vrací po špalíru“ „27. takt: stojí panímámy proti sobě k sobě „30. takt: nákres pohybu“ „32. takt: kolem studny“ „41. takt: dopředu obě skupiny“141

Pod osnovou uvádí: „Páni přistupují k dámám, dámy k pánům - u studny se rozdělí“. 142

Na další stránce například uvádí: „50. takt: skupiny se k sobě roztančí“ „53. takt: a promenáda“ „58. takt: sbor do pozic po celém jevišti“ „72. takt: Jeník sleduje Mařenku a pak se mísí do sboru asi, aby se dostal blíž“ „76. takt: podle náčrtu č. 4“143

141 Režijní poznámky Theina. 142 Režijní poznámka Theina. 143 Režijní poznámky Theina.

50

V partituře sborové písně Proč bychom se netěšili, nacházíme vlastní nákresy postavení zpěváků sboru, náčrty č. 5, 6 a 7 a opět se setkáváme s očíslováním taktů.144 Po recitativu, kde Mařenka smutně Jeníkovi oznamuje, že jí má navštívit její souzený ženich, zpívá sbor: „Nechte vzdechů, nechte vzdechů, nechte lkání, vaše věrné milování nemine se požehnání, nemine se požehnání!“.145 Nad tímto textem nacházíme poznámku: „Toto II. sbor nezpívá“.146 Můžeme se domnívat, že buď poznámka vyšla z úst dirigenta, nebo sám Thein využil své pěvecké zkušenosti a zasáhl tak do interpretační stránky sboru. V druhém výstupu, ve kterém Mařenka nešťastně potvrzuje Jeníkovi, že má být provdána za někoho jiného, nalézáme poznámky týkající se herecké mimiky a gestikulace. Vedle označení recitativu je uvedena poznámka „vážně“147 , při zpěvu Jeníka: „Mařenko, co tě tak zarmoutilo, co se stalo?“148 uvádí Thein „sejme ruku Mařenčinu z hlavy“. Zvláštností v dalším zpěvu Mařenky je, že si Thein rozdělil takt na doby, takt obsahuje šestnáctinové a osminové noty. Důvodů může být několik. Buď tak učinil kvůli přehlednosti přízvučných a nepřízvučných dob, nebo kvůli srozumitelnosti textu „sedlák Mícha se synem na námluvy“, popřípadě je rozdělení spojeno s další poznámkou „Jeník patrně přeslechl „Míchu“ jinak by asi na to reagoval“.149 Další poznámky týkající se mimiky nalezneme například na str. 25 „Mařenka: prostě bez patosu“, „Jeník: skoro suše“ nebo „Jeník: vesele na šťastný výdech „Zaplať Pánbůh“.150 Poznámky Hanuše Theina obsahují další zvláštnost, začátky některých árií, či ansámblů si poznamenává tóninou, ve které je skladba napsaná. Důvodem by mohlo být zreálnění představy celkové atmosféry skladby v souvislosti s hereckým ztvárněním děje. V tomto jednání zpívají Jeník s Mařenkou duet „Věrné milování“, ke kterému si Thein poznamenal: „Je třeba Mařence a Jeníkovi režijních pokynu k tomuto geniálnímu vyznání lásky? Je jen třeba, aby oba představitelé měli srdce

144 viz. příloha Q 145SMETANA, Bedřich. Prodaná nevěsta: Klavírní úprava skladatelova se zpěvy a recitativy. Praha: Karel J. Barvitius, 1918, str. 20. 146 Režijní poznámka Theina. 147 Režijní poznámka Theina. 148 SMETANA, str. 24. 149 SMETANA, str. 24. 150 Režijní poznámky Theina.

51 na pravém místě a aby cítili, co v těchto nesmrtelných sextách je půvabu, něhy a pohody mladé lásky.“151 V prvním jednání také Thein využívá při sborových scénách rekvizity: „Pantátové mávají klobouky, panímámy šátky. Chlapce vyhazují vysoko čepice! Děvčata mávají barevnými šátky! Jiní mávají rukou. Děti na zemi mávají barevnými šátečky. Radostný výraz!“152

Celkové grafické zhodnocení typů poznámek použitých v I. dějství: I. dějství

Mimika (46x) Gestika (59x) Jevištní pohyb (94x) Pěvecké frázování (41x) Dynamika - zpěv (4x) Číslování taktů (44x) Rekvizity (1x) Nákresy (37x)

V prvním dějství se Thein zaměřil nejvíce na pohyb po jevišti. Tyto poznámky byly určeny především k nástupu sboru na scénu, dále pak k pohybu Mařenky, Jeníka a dalších postav. Často se setkáváme s číslováním taktů. Herecký projev jednotlivých postav měl Thein promyšlený do detailu. Mimiku popisoval Thein pomocí přirovnání, např. „Zaplať pánbůh“ apod. Jak už bylo zmíněno výše, pěvecké frázování se vztahuje ve většině na roli Kecala.

151 THEIN, Hanuš. Mé režijní poznámky k "Prodané nevěstě", str. 9. 152 Tatméž, str. 11.

52

8. 2 Druhé dějství Začátek druhého dějství se odehrává uvnitř venkovské hospody. Zde se tančí Furiant. Úvod tance si Thein představoval takto: „Pánský sbor zpívá své „Ejchuchu“ se stupňovaným veselím. Děvčata pravým svým loktem opřena o rameno svého chlapce, vezmou do levé ruky cíp své zástěry a pohybem z leva do prava a zpět rytmují zároveň s pohupem.“153 Dále popisuje tanec celého sboru. Hanuš Thein ve svých nákresech zobrazuje postavení stolů a zasedací pořádek Kecala a Jeníka. 154 Stoly jsou po celém jevišti, velký stůl stojí vpředu, uprostřed scény. U stolů sedí nebo stojí celý pánský sbor a část dámského sboru, popř. tanečnice. U kamen je veliká lavice. Tenoři sedí nebo stojí u A, basy u strany B. Vpředu u velkého stolu sedí z jedné strany Kecal, z druhé strany Jeník a sbor, čelem do obecenstva. Druhé jednání obsahuje četné pěvecké poznámky, které se vztahují ve většině případech k partu Kecala, tedy postavy, kterou Thein několikrát hrál. Ve sborové skladbě, kde sólové části zpívá právě Dohazovač155 je po kadenci od noty c1 zakroužkovaná nejnižší nota F. Domnívám se, že to znamenalo upozornění buď na intonaci, nebo na pěveckou kvalitu tónu. Jelikož má tón F zazpívat Dohazovač na slabiku -ze, je také možné, že pro Theina byl vokál -e problémovým. Stejný případ je v následujícím dvojzpěvu Kecala s Jeníkem, kdy však tónový postup směřuje nahoru, nejvyšší notou je es1. Posledním tónem je b a opět končí slabikou - ze. 156 Ve třetím výstupu II. jednání zpívá Vašek svou árii „Ma - ma - ma - matička“. K této árii Thein poznamenal: „Připravuje se něco říci. Vašek už tím, že má červené buclaté tvářičky jak měsíček v úplňku, že má rezavé vlasy, že je „tak“ vystrojen - na hlavě beranici - (ostatní mají čepice a klobouky) pod krkem velkou barevnou šálku, pentle u kalhot a místo vysokých bot střevíce - a hlavně, že koktá - je sám sebou směšný. Není tady třeba karikovati!“157 Poté zpívá s Mařenkou dvojzpěv, aniž by věděl, že právě ona je jeho určenou nevěstou. V něm Mařenka zpívá něžně a láskyplně o jiné dívce, která Vaška tajně miluje. „Snad že zapomněla na komickou situaci s Vaškem, jak je

153 THEIN, Hanuš. Mé režijní poznámky k "Prodané nevěstě", str. 34. 154 viz. příloha R 155 Ve starších partiturách nalezneme roli Kecala nazvanou jako Dohazovač. 156 SMETANA, str. 67. 157 THEIN, Hanuš. Mé režijní poznámky k "Prodané nevěstě", str. 30.

53 celá ponořená do líbezné melodie tohoto Andante amorosa.“158. Dvojzpěv podle pojetí Theina začíná tancem („Taneček usadí Vaška“159). Po pár taktech Mařenčina informování o dívce „Vašek do obecenstva kouká, nevěří svým uším“160. Při Vaškově údivu: „O-o-och, och božíčku, jaké štěstí“161 , jakož to hlasitém vyjádření svého štěstí má mít „Vašek ruce pod bradou“162 a ve stejný čas „si Mařenka sedá na truhlu za Vaškem“163. Vašek je šťasten, že je o něho náhle takový zájem. v tom se otočí „náhle na Mařenku“164 a začne se bát, že by na něj maminka křičela, ale Mařenka ho uklidňuje, že až sama uvidí překrásnou nevěstu, nechá toho. Vašek se potichu vyptává, zda je hezounká a mlaďounká (zde dvakrát poznámka: „polyká dech“165) a Mařenka potvrzuje, že je krásná jako jeho určená nevěsta. V tuto chvíli je Mařenka už docela blízko u Vaška a ten „chytá Mařenku za ruku“166, „Mařenka vyskočí“167 a zpívá o lásce, která v dívce jen hoří. Najednou však „Mařenka uteče“168. Nadšený „Vašek běží za ní a přivádí si ji zpět“169 k sobě aby se dozvěděl, zda by ho dívka opravdu chtěla. V taktu „chtěla“ jsou na druhou a třetí dobu 4 tóny „a“ a v dalším taktu ještě jedno „a“. Zde si Thein napsal poznámku: „Na tyto čtyři „a“ ukáže Mařenka prstem na Vaška a na páté „a“ zůstává s hraným výrazem zděšení „trčet“ pohledem i gestem na Vaška. Vydrží malou pauzu.“170. Mařenka ho přesvědčuje, že kdyby on ji nechtěl, dívka „žalem by umřela“171(poznámka: „přežene“172 - zřejmě aby u Vaška umocnila pocit viny). „Vašek je zděšen“173 a poté „se rozpláče“174. Mařenka začne Vaška obviňovat, že tu dívku nechce, proto ta dívka umře. Tímto

158 Tamtéž, str. 29. 159 Režijní poznámky Theina. 160 Režijní poznáky Theina. 161 SMETANA, str. 74. 162 Režijní poznámka Theina. 163 Režijní poznámka Theina. 164 Režijní poznámka Theina. 165 Režijní poznámka Theina. 166 Režijní poznámka Theina. 167 Režijní poznámka Theina. 168 Režijní poznámka Theina. 169 Režijní poznámka Theina. 170 THEIN, Hanuš. Mé režijní poznámky k "Prodané nevěstě", str. 30. 171 SMETANA, str. 75. 172 Režijní poznámka Theina. 173 Režijní poznámka Theina. 174 Režijní poznámka Theina.

54 způsobem do Vaška šije tak dlouho, až Vašek „zuřivě“175 zazpívá, že jí zemřít nenechá a dodá: „už rád ji mám!“176. Vida co Mařenka dokázala.

Celkové grafické zhodnocení typů poznámek použitých v II. dějství: II. dějství

Mimika (24x) Gestika (34x) Jevištní pohyb (50x) Pěvecké frázování (55x) Dynamika - zpěv (5x) Číslování taktů (25x) Rekvizity (1x) Nákresy (13x)

Ve druhém dějství se Thein zaměřuje detailněji na pěvecké frázování. V tomto případě se nejedná nejen o poznámky k roli Kecala, ale nalezneme zde i poznámky ke zpěvu Vaška. Tato stěžejní role je obtížná vzhledem ke koktání Vaška a je potřeba do podrobna rozebrat fráze v kontextu s výrazem. Jevištní pohyb měl propracovaný tak, aby využil celý prostor scény. Jak už bylo zmíněno výše, použil v tomto dějství točnu.

8. 3 Třetí dějství Třetí jednání se opět odehrává na návsi, kde Vašek „smutně kráčí“177 a zoufale zpívá o své situaci. Zde Hanuš Thein zakroužkoval stoupající melodickou linku Vaškova zoufání „o, o, o, o, o, o život, o život mi běží“178. V tomto případě

175 Režijní poznámka Theina. 176 SMETANA, str. 76. 177 Režijní poznámka Theina. 178 SMETANA, str. 106.

55 se nejedná o poznámku týkající se pěvecké techniky, ale domnívám se, že je spjatá s melodickou gradací k vrcholu, protože doprovod podkreslující gradaci obsahuje také stoupající dynamiku od mezzoforte k fortissimo. Poté Vašek usne. Na scénu se dostává průvod komediantů. V úvodu nástupu si Thein vyznačil poznámky, které navozují atmosféru. „Buben za scénou. Vašek se lekne, probere se a poslouchá, z které strany to bylo. Když nasadí piccola, utíká ke straně B4, odkud vychází průvod komediantů. Průvod vede Indián, sekyrou ve vztyčené pravici diriguje tempo pochodu. Vašek se přidá k Indiánovi a vykračuje podle něho. Za Indiánem jdou čtyři hudebníci, dále principál, Esmeralda zpívající Esmeralda tančící, paňáca, principálka s dvěmi dětmi a dva komedianti vezoucí na trakaři velikou činku, závaží a potřebné rekvizity. Za nimi děti, mládenci a dívky.“179. Theinův nákres zobrazuje postavení jednotlivých postav průvodu180. Následuje Skočná, na jejímž konci „jde Vašek dopředu“181 kde se setká s Esmeraldou a principálem. Zatím co „Esmeralda šeptá něco Vaškovi z obou stran“182, přiběhne Indián a oznámí Principálovi, že nemají medvěda na vystoupení. Principál však toto odmítá a snaží se najít náhradníka. „Otočí se a už civí na Vaška“183. Principál „má nápad“184, „zavolá na Indiána a Esmeraldu a ukazuje jim Vaška“185. Indián už „bere míru na Vaška“186. Průvod se seřadí a odchází. Zde si Hanuš Thein v poznámkách načrtl detailním způsobem odchod komediantů z jeviště a to v pořadí Indián, hudebníci, tančící komedianti, děti, dívky a mládenci. „Vašek s Esmeraldou a Principálem se přidají na konec“.187 Duet Esmeraldy a Principála Milostně zvířátko Hanuš Thein popsal dopodrobna. Poznámky jsou psané takt po taktu. U předehry k duetu si Thein opět poznamenal tóninu G dur a poté se zaměřil na pohyb zpěváků. „Principál otočí Vaška, Esmeralda otočí Vaška, kolečko“188. Pro lepší představu hereckého ztvárnění uvedu poznámky v libretu. „Milostné zvířátko („Esmeralda obejde Vaška zadem“)

179 THEIN, Hanuš. Mé režijní poznámky k "Prodané nevěstě", str. 48. 180 viz. příloha V 181 Režijní poznámky Theina. 182 Režijní poznámky Theina. 183 Režijní poznámky Theina. 184 Režijní poznámky Theina. 185 Režijní poznámky Theina. 186 Režijní poznámky Theina. 187 Režijní poznámky Theina. 188 Režijní poznámky Theina.

56

uděláme z vás, („Principál poplácá tváře“) kolem hrdla dáme („pod Vaškem podleze“) pozlacený pás. („pokrčí ruce do boku, zahoupá se na nohách“, „kolečko“) Přehezká škraboška („zpět na původní místo“) skryje tvářičky („kolečko“) a v měkounké botky („dva kroky k Vaškovi, poplácá na hruď“) dáme nožiky. („ohne trup, vezme do ruky, klepne špičkou“)

Budete jak Mílek („arabeska“, „opře se o Vaška, jednou rukou o rameno, duhou o loket“) krásně vypadat. („od Vaška“, „spráskne ruce“) Svět zajásá, („arabeska“, „diví se“) když vás uzří tancovat. („roztáčí Vaška“) Milostné zvířátko („obejde Vaška zadem“) uděláme z vás, („poplácá tvář“) kolem hrdla dáme („podleze Vaška“) pozlacený pás. („rozkročí, pohup“) Z vás, („Esmeralda přitáhne Vaška“) milostné zvířátko („roztočí káču“) z vás, („Esmeralda přitáhne Vaška“) uděláme z vás, („roztočí Vaška“) uděláme z vás.“ 189 („mohou Vaška roztrhnout“)

V závěru celé opery, kdy už pravda vyšla najevo a na scéně jsou všechny postavy a celý sbor si Thein představoval pohyb na jevišti tak, že si ženy kleknou na kolena a muži smeknou. Mícha požehná Jeníkovi a Mařence. Poté oba vstanou a všichni jdou dopředu až na rampu. Poslední režisérská poznámka se vztahuje k závěrečnému zpěvu. „Mařenčino vysoké „c“ zasvítí nad celým ensemble. Jeník ještě jednou obejme se s Mařenkou. Krušina, Ludmila a Mícha si podávají ruce. Všichni mladí se nahrnou kolem Mařenky a Jeníka, aby jim blahopřáli. Chlapci vyhazují klobouky. V 5. taktu znamení na oponu.“190

189 SMETANA, str. 118-119. 190 THEIN, Hanuš. Mé režijní poznámky k "Prodané nevěstě", str. 65.

57

Celkové grafické zhodnocení typů poznámek použitých v III. dějství: III. dějství

Mimika (24x) Gestika (49x) Jevištní pohyb (78x) Pěvecké frázování (14x) Dynamika - zpěv (6x) Číslování taktů (26x) Rekvizity (0x) Nákresy (15x)

Ve třetím dějství se opět Thein zaměřuje nejčastěji na pohyb po jevišti a to zejména na příchod komediantů. Vzhledem k radosti a energii, kterou mají komedianti a vzhledem k veselé hudbě pěveckých výstupů, bylo za potřebí podrobně vystavit tercet Esmeraldy, Principála a Vaška. Na konci celé opery je na scéně celý sbor a všichni sólisté, tudíž bylo za potřebí uspořádat postavení zpěváků tak, aby na jevišti nevznikl chaos.

9 Pedagogické působení na pražské konzervatoři Roku 1951 se Thein stal profesorem operního herectví a režie na Státní konzervatoři hudby (dnes Pražská konzervatoř), kterou sám vystudoval a kde u Egona Fuchse nastartoval svou kariéru. Za velmi důležitou součást této své pozice považoval nutnost připomínat studentům ikony české opery z respektu k nim. Snažil se a kladl důraz na to, aby mladá generace operních umělců poznala aspoň zprostředkovaně kvalitu, kterou v sobě nese historie české opery.191

191 THEIN, str. 28.

58

Sopranistka ND Helena Tattermuschová v dopise Františku Kafkovi, autorovi monografie o Hanuši Theinovi sděluje: „Byla jsem jeho žačkou, učil mne opernímu herectví. Kladl důraz nejen na zpěv, ale i nehereckou akci a zejména na pohybovost. U režiséra Theina si velice vážím, že má rád mladé lidi a umí při hodinách herecké výchovy navodit příjemnou atmosféru, že veškeré zábrany z člověka spadnou.“192 Operní režisér Miloslav Nekvasil (*1930) vzpomíná na Theina: „V hodinách herectví na mne silně zapůsobil Hanuš Thein, kterého jsem obdivoval pro jeho spontánní herecký projev. Hodně mne na začátku ovlivnil a tušil jsem, že se v budoucnu nebudu věnovat zpěvu, ale operní režii. Thein nás učil především řemeslo – chodit, sedat, klekat – zkrátka všechno, co bylo nutné na jevišti umět. Vše muselo jít ruku v ruce s hudbou. Jeho přístup k operní režii založený na přirozeném hereckém projevu mne oslovil více než určitá záměrně nadnesená inscenační vznešenost Ferdinanda Pujmana.“193 Hanuš Thein v tisku uvedl, že ho velmi těšila práce na pražské konzervatoři, hovořil o krásném pocitu v souvislosti s hrdostí na své studenty, kteří pokračovali díky jejich talentu na jevišti ND. Jako profesor herectví a režie působil na pražské konzervatoři téměř pětadvacet let (1951 - 1974). Současně působil i jako profesor operní režie na Akademii múzických umění.

10 Ocenění a vyznamenání V roce 1958 byl Hanuši Theinovi za jeho píli a pracovní nasazení udělen titul zasloužilého umělce. Z návrhu Ředitelství ND s datem 11. července 1958 vyplývá, že ředitel podpořil návrh na toto ocenění na základě Theinovy dlouhodobé umělecké činnosti pěvecké a režijní. Ředitel Drahoš Želenský odůvodnil schválení návrhu Theinovým přínosem pro ND zejména jeho smyslem

192 KAFKA, str. 107. 193 JÄGER, Daniel. Zlatá éra české opery III.: VIII. Aby se nezapomnělo Miloslav Nekvasil. Hudební Rozhledy. 2015, č. 4.

59 pro kolektivní práci a soužití. Čestný titul mu byl udělen u příležitosti oslav 75. výročí otevření ND na jeho slavnostním zasedání.194 V odůvodnění návrhu na udělení tohoto titulu lze kromě zmínky o předání informace tisku najít i text uvedený na diplomu, jenž obdržel od předsedy vlády Václava Kopeckého: „Za dlouholetou uměleckou činnost v oboru pěveckém i režijním.“195 Při příležitosti oslav stého výročí položení základního kamene Národního divadla přijeli do Prahy pardubičtí kulturní činitelé a Thein jim doporučil představení Janáčkových Výletů pana Broučka. Vždy, když mohl zasáhnout do repertoáru, prosazoval opery Leoše Janáčka, pro něhož měl slabost. Vyjádřil lítost, že tento skladatel svou popularitou pokulhával za ostatními klasiky. Přesvědčil sice pardubické kulturní činitele v Praze, ale ti pak s Janáčkem v Pardubicích nepochodili. Zvítězil Dvořákův Jakobín. Nicméně během tohoto představení proběhla oslava, při níž si jednotliví hosté vyměnili s ND dary. Thein se cítil hrdý, že mohl rodáky z jeviště pozdravit. Při této příležitosti ho pardubičtí mile překvapili vyznamenáním, sdělením rozhodnutí města o jmenování Theina čestným občanem jeho rodného města. „Máloco mne v životě tak upřímně potěšilo, rozradostnilo a dojalo jako tato pocta. Však jsem se také ve své improvizované odpovědi stěží vzmohl na řádné poděkování, jak jsem byl dojat. Přijal jsem toho vyznamenání nejen pro sebe, ale pro celou svou rodinu.“196 Celý život zůstal velkým patriotem Pardubic, které miloval a stále se sem jak umělecky, tak osobně vracel. Pan Hanuš Thein získal za život mnoho uznání a titulů, ale, jak potvrzuje jeho rodina, nejvíce si vážil čestného občanství, které mu naše město udělilo. Záslužné bylo i jeho jednadvacetileté působení na pražské Státní konzervatoři, kde pomohl vychovat několik pěveckých generací.

194 Z Rozhodnutí o udělení titulu zasloužilého umělce Hanuši Theinovi z 11. 7. 1958 (Archiv ND). 195 Z Odůvodnění návrhu na udělení čestného titulu „zasloužilý umělec“ režiséru opery Národního divadla Hanuši Theinovi. (Archiv ND) 196 THEIN, str. 15.

60

11 Závěr života Sezóna 1967/68 byla pro operu Národního divadla poslední pod vedením Hanuše Theina. Ten ještě dva roky působil na postu vedoucího operní správy a úzce spolupracoval se svým nástupcem a dobrým přítelem Jaroslavem Krombholcem. Jenže to už bylo společenské uvolnění šedesátých let u konce a i v Národním divadle se začala projevovat nastupující normalizace. Thein se nikdy politicky neangažoval a nebyl členem KSČ, jenže nová doba si žádala spolehlivé straníky. Ředitelem Národního divadla se roku 1969 stal Přemysl Kočí, někdejší Theinův přítel, nyní ovšem symbol nejtužší normalizace. Následující sezónu tak musel Thein opustit i post vedoucího operní správy. Režisérem zůstal ještě tři roky, než odešel do penze. Zůstal však profesorem na konzervatoři. 30. prosince 1974 měl v plánu jet z Prahy do rodinného domku ve Zbečně. Na nástupišti pražského Hlavního nádraží ale náhle dostal infarkt a nečekaně zemřel ve věku sedmdesáti let. Do divadelních poznámek si kdysi sarkasticky poznamenal: „Až umřu, slušně prosím vykonavatele, aby zařídil v krematoriu pohřeb třetí třídy. Prosím, aby kolem rakve stáli kolegové basisti a předstírali smutek. Je to požadavek nemírný, uvážím-li, že jde o situaci, kdy je konečně o jednoho basistu méně, poněvadž i mezi basisty je – podle Karla Čapka – málo kapusty a moc slimáčků. Jsou to však herci a proto musí umět smutek zahrát. Nad rakví ať promluví některý kolega režisér a jeden kritik. Jejich jména jsem uvedl v zapečetěné obálce. Moje žádost je poslední pokus tonoucího. Až budou totiž ti dva řečníci hovořit nad mou rakví podle zásady o mrtvých nic než dobré, bude to taková legrace, že se možná vzbudím a vstanu z mrtvých. A nevzbudí-li mne ani tyto dva projevy, znamená to definitivní konec.“197 Hanuš Thein je pohřben spolu se svou manželkou Helenou na pražském Vyšehradském hřbitově.

197 KAFKA, str. 55-56.

61

Závěr Vladimír Bor o Hanuši Theinovi napsal: „Kdybych měl uvést příklad pravého divadelníka, který divadlem žije, roste, stůně, myslí i dýchá, takový opravdu výstavní exemplář, který má divadlo nejen v nervech a v srdci a často i v žaludku, ale i v malíku, který ho ovládá od piky, od propadel až k tahům, který ho může hrát, zpívat, režírovat i vést, pak je to ovšem Hanuš Thein.“198 Tato slova přesně vypovídají o vztahu Hanuše Theina k Národnímu divadlu. Jeho pouto k němu bylo tak silné, že vydrželo i přes nedobrovolný odchod v době okupace téměř padesát let. Důkazem je jeho bohatá umělecká činnost nejen v oblasti režie, ale také herectví a zpěvu. Na prknech ND vytvořil celkem 140 rolí, stál ve 3 500 představeních a režíroval 80 jevištních inscenací. S některými českými inscenacemi dosáhl úspěchů dokonce i v zahraničí. Komediálnost, živelné herectví, inteligence, ryze český humor, právě v tom spatřuji unikátní odkaz Hanuše Theina, jenž zasvětil svůj život ND. Theinův přirozený herecký projev a výrazná gestikulace byly zárukou kvalitně předvedených rolí. V režii pak kladl důraz především na práci s hercem a perfektní přípravu. K jeho silným stránkám patřila také práce organizační, kterou zužitkoval například při šéfování opery v letech 1963-1965 a 1967-1968. Hanuš Thein byl tedy nejen výborným hercem, režisérem, ale i organizačně schopným šéfem. Ke své práci přistupoval vždy zodpovědně, s pozitivním nadhledem a krédem maximální připravenosti. Vzhledem k jeho lidskému přístupu a typicky „theinovskému“ humoru se stal velice oblíbenou a váženou osobou nejen v prostředí ND. Největším přínosem této práce je analýza Prodané nevěsty v pojetí Theina. Rozbor klavírní partitury a režijní knihy nám pomohl vyobrazit Theinovu vizi jevištního pohybu, gest, mimiky, postavení scény a používání rekvizit. Poodhalili jsme způsob řešení určitých prostorových problémů a seznámili jsme se i s poznámkami Theinem studované role Kecala. Režijní knížka vychází z klavírní partitury, je však obohacena o slovní hodnocení některých situací na jevišti, které si Thein do partitury nepoznamenal. Navíc „Mé režijní poznámky“ dopomohly

198 Věstník židovské náboženské obce. Praha 11/1971, s. 9.

62 k objasnění určitých jevů, např. portálů a nákresů scén, které nám umožnily lepší pochopení Theinovského pojetí opery.

63

Použité prameny a literatura

BARTOŠ, Josef, Mečislav BORÁK, Květoslava KOCOURKOVÁ, Petr KOURA a Jiří PLACHÝ. Nacistická perzekuce obyvatel českých zemí. Praha: Galén, 2006. ISBN 80-239-6720-7.

BEDNAŘÍK, Petr, Antisemitismus v českém tisku v období druhé republiky, Židovské muzeum v Praze, Praha, 2007.

ČERNUŠÁK, Gracian, ŠTĚDROŇ, Bohumír, NOVÁČEK, Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí. Praha: Státní hudební nakladatelství, 1965.

FORMÁNKOVÁ, Miluše. Do památníku mým dětem. Vlasta. Praha 1964.

HÁJEK, Ondřej. Idea a skutečná realizace projektu prof. P. Janáka. Historie vzniku pardubického krematoria.

Hanuš Thein. In: Národní divadlo: Archiv [online]. Dostupné z: http://archiv.narodni-divadlo.cz/print.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=3821.

INSTITUT TEREZÍNSKÉ INICIATIVY a ŽIDOVSKÉ MUZEUM V PRAZE. Holocaust.cz. Dějiny holocaustu [online]. 2001. Dostupné z: http://www.holocaust.cz/dejiny/.

JÄGER, Daniel. Zlatá éra české opery III.: VIII. Aby se nezapomnělo Miloslav Nekvasil. Hudební Rozhledy. 2015, č. 4.

KAFKA, František. Hanuš Thein. Praha: Supraphon, 1971.

KLUB PŘÁTEL PARDUBICKA. PARPEDIE: Pardubická encyklopedie. PARPEDIE [online], 2014. Dostupné z: http://parpedie.cz/.

KONEČNÁ, Hana. Čtení o Národním divadle: útržky dějin a osudů. 2. vyd. Praha: Odeon, 1984, 412 s.

KRAUS, Pavel. VÝROČÍ ZASLOUŽILÉHO UMĚLCE HANUŠE THEINA (1904?1974). In: Klub přátel Pardubicka [online]. 2015 [cit. 2015-04-12]. Dostupné z: http://www.kppardubicka.cz/cs/menu/zprava/848-vyroci- zaslouzileho-umelce-hanuse-theina-1904-1974/

NEJEDLÝ, Zdeněk. Otakar Ostrčil: Vzrůst a uzírání. Praha: Politika, 1935.

PAMÁTNÍK TEREZÍN. Oběti ghetta Terezín a transportů z českých zemí do ghett Łódź, Minsk a do pracovního tábora Ujazdów. 2014. Dostupné z: http://www.pamatnik- terezin.cz/vyhledavani/ghetto/index.php?table=ghetto&search=1.

64

POSPÍŠIL, V., Hudební rozhledy. Za Hanušem Theinem. Praha 1975, s. 61.

PROCHÁZKA, Vladimír. Národní divadlo a jeho předchůdci. 1. vyd. Praha: Academia, 1988, 623 s.

SMETANA, Bedřich. Prodaná nevěsta. In: Youtube [online]. 1933 [cit. 2015-04- 01]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=w5h26MO1QTA.

SMETANA, Bedřich. Prodaná nevěsta: Klavírní úprava skladatelova se zpěvy a recitativy. Praha: Karel J. Barvitius, 1918.

SVOBODA, Jaromír. Kniha o Národním divadle, 1883-1963. 1. vyd. Praha: Orbis, 1964, 168 s.

ŠORMOVÁ, Eva. Divadlo v Terezíně 1941/1945. Ústí nad Labem 1973.

ŠTÁBLA, Zdeněk. Data a fakta z dějin čs. kinematografie, Praha, 1989, III. díl.

THEIN, Hanuš. Tři, čtyři „záběry“ z Terezína. Theater-divadlo, vzpomínky českých divadelníků na německou okupaci a druhou světovou válku. Praha 1965.

THEIN, Hanuš. Mé režijní poznámky k "Prodané nevěstě". Unhošť: E. Urban, 1940. 74 s.

THEIN, Hanuš. Žil jsem operou Národního divadla. Praha: Melantrich, 1975. ISBN 32-031-75.

VAŠÍČKOVÁ, Alena. Kdo byl Hanuš Thein... Svobodné slovo. 17. 1 1979.

Věstník židovské obce náboženské v Praze, 1/1979.

65

PŘÍLOHA A

Seznam rolí Hanuše Theina v době působení v ND

Vedoucí funkce v ND: Šéf opery (sezona 1963/1964) Šéf opery (sezona 1964/1965) Šéf opery (sezona 1967/1968)

Textové a hudební úpravy: Lazebník sevillský premiéra: sezona 1945/1946 - úprava Střevíčky premiéra: sezona 1950/1951 - úprava Čarostřelec premiéra: sezona 1962/1963 - překlad, úprava textu Lazebník sevillský premiéra: sezona 1963/1964 - úprava Komedianti premiéra: sezona 1964/1965 - úprava Sedlák kavalír premiéra: sezona 1965/1966 - úprava Lazebník sevillský premiéra: sezona 1975/1976 - úprava Čarostřelec premiéra: sezona 1979/1980 – překlad

Inscenátor: Madame Butterfly premiéra: sezona 1921/1922 - režie Vůl na střeše premiéra: sezona 1924/1925 - režie Violetta premiéra: sezona 1926/1927 - režie Werther premiéra: sezona 1926/1927 - režie Faust a Markétka premiéra: sezona 1929/1930 - režie Don Quichotte premiéra: sezona 1932/1933 - režie Perníková chaloupka premiéra: sezona 1932/1933 - režie Piková dáma premiéra: sezona 1932/1933 - režie Italka v Alžíru premiéra: sezona 1933/1934 - režie Strašidlo v zámku premiéra: sezona 1933/1934 - režie Zakletý princ premiéra: sezona 1933/1934 - režie Honzovo království premiéra: sezona 1934/1935 - režie, choreografie V studni premiéra: sezona 1934/1935 - režie, scéna Zítek premiéra: sezona 1934/1935 - režie, scéna

66

Lazebník sevillský premiéra: sezona 1935/1936 - režie Poupě premiéra: sezona 1935/1936 - režie premiéra: sezona 1935/1936 - režie Bludný Holanďan premiéra: sezona 1936/1937 - režie Eugen Oněgin premiéra: sezona 1936/1937 - režie Prodaná nevěsta premiéra: sezona 1936/1937 - režie Psohlavci premiéra: sezona 1937/1938 - režie Faust a Markéta premiéra: sezona 1938/1939 - režie Italka v Alžíru premiéra: sezona 1938/1939 - režie Koncertně-divadelní večer Klubu sólistů Národního divadla v Praze premiéra: sezona 1938/1939 - režie, režie, režie, režie, režie, režie, režie, režie, režie, režie, režie, režie, režie, režie, režie, režie, režie, režie, režie, režie, režie, režie, režie, režie, režie, režie, režie, režie, režie, režie Manon premiéra: sezona 1938/1939 - režie Prodaná nevěsta premiéra: sezona 1938/1939 - režie Jakobín premiéra: sezona 1945/1946 - režie Lazebník sevillský premiéra: sezona 1945/1946 - režie Lucerna premiéra: sezona 1945/1946 - režie Psohlavci premiéra: sezona 1945/1946 - režie Rusalka premiéra: sezona 1945/1946 - režie Honzovo království premiéra: sezona 1946/1947 - režie Káťa Kabanová premiéra: sezona 1946/1947 - režie Kupec benátský premiéra: sezona 1946/1947 - režie Bouře premiéra: sezona 1947/1948 - režie Hedy premiéra: sezona 1948/1949 - režie Honzovo království premiéra: sezona 1948/1949 - režie Malířský nápad premiéra: sezona 1948/1949 - režie V studni premiéra: sezona 1948/1949 - režie Střevíčky premiéra: sezona 1950/1951 - režie Jakobín premiéra: sezona 1951/1952 - režie Čert a Káča premiéra: sezona 1952/1953 - režie Králův mincmistr premiéra: sezona 1954/1955 - režie Šelma sedlák premiéra: sezona 1954/1955 - režie Faust a Markéta premiéra: sezona 1955/1956 - režie

67

Káťa Kabanová premiéra: sezona 1956/1957 - režie Piková dáma premiéra: sezona 1956/1957 - režie Honzovo království premiéra: sezona 1957/1958 - režie Z mrtvého domu premiéra: sezona 1957/1958 - režie Acis a Galatea premiéra: sezona 1958/1959 - režie Paleček premiéra: sezona 1958/1959 - režie Svätopluk premiéra: sezona 1959/1960 - režie Francouzové před Nizzou premiéra: sezona 1960/1961 - režie Lucerna premiéra: sezona 1960/1961 - režie Nepokoření premiéra: sezona 1960/1961 - režie Tajemství premiéra: sezona 1961/1962 - režie Čarostřelec premiéra: sezona 1962/1963 - režie Romeo, Julie a tma premiéra: sezona 1962/1963 - režie Dimitrij premiéra: sezona 1963/1964 - režie Káťa Kabanová premiéra: sezona 1963/1964 - režie Lazebník sevillský premiéra: sezona 1963/1964 - režie Gianni Schicchi premiéra: sezona 1964/1965 - režie Komedianti premiéra: sezona 1964/1965 - režie Otello premiéra: sezona 1964/1965 - režie Pochodeň Prométheova premiéra: sezona 1964/1965 - režie Jezero Ukereve premiéra: sezona 1965/1966 - režie Sedlák kavalír premiéra: sezona 1965/1966 - režie Titus premiéra: sezona 1965/1966 - režie Jacobowsky a plukovník premiéra: sezona 1966/1967 - režie Prodaná nevěsta premiéra: sezona 1966/1967 - režie Výlety páně Broučkovy premiéra: sezona 1967/1968 - režie Jakobín premiéra: sezona 1968/1969 - režie Její pastorkyňa premiéra: sezona 1968/1969 - režie Oberon premiéra: sezona 1968/1969 - režie Kupec benátský premiéra: sezona 1969/1970 - režie Zdravý nemocný premiéra: sezona 1969/1970 - režie Bratři Karamazovi premiéra: sezona 1973/1974 – režie

68

Spolupráce na inscenacích: Tosca premiéra: sezona 1919/1920 - režijní dozor Madame Butterfly premiéra: sezona 1921/1922 - režijní dozor Lohengrin premiéra: sezona 1922/1923 - režijní dozor Violetta premiéra: sezona 1926/1927 - režijní dozor Werther premiéra: sezona 1926/1927 - režijní dozor Eugen Oněgin premiéra: sezona 1929/1930 - režijní dozor Faust a Markétka premiéra: sezona 1929/1930 - režijní dozor Piková dáma premiéra: sezona 1932/1933 - režijní dozor Carmen premiéra: sezona 1935/1936 - režijní dozor Piková dáma premiéra: sezona 1948/1949 - režijní dozor

Role: Psohlavci premiéra: sezona 1910/1911 - Václav hrabě ze Šternberka Maškarní ples premiéra: sezona 1912/1913 - Sylvano Mignon premiéra: sezona 1916/1917 - Jarno Piková dáma premiéra: sezona 1916/1917 - Surin Boris Godunov premiéra: sezona 1918/1919 - Strážník Louisa premiéra: sezona 1919/1920 - Filosof Tosca premiéra: sezona 1919/1920 - Cesare Angelotti Bohema premiéra: sezona 1920/1921 - Benoit Figarova svatba premiéra: sezona 1920/1921 - Bartolo Messinská nevěsta premiéra: sezona 1920/1921 - Diego Madame Butterfly premiéra: sezona 1921/1922 - Strýc Bonz Rigoletto premiéra: sezona 1921/1922 - Strážce dveří Tajemství premiéra: sezona 1921/1922 - Bonifác Hubička premiéra: sezona 1922/1923 - Matouš Lohengrin premiéra: sezona 1922/1923 - Šlechtic Manon premiéra: sezona 1922/1923 - Hostinský Otello premiéra: sezona 1922/1923 - Ludovico Troubadour premiéra: sezona 1922/1923 - Ferrando Braniboři v Čechách premiéra: sezona 1923/1924 - Biřic premiéra: sezona 1923/1924 - Beneš Dvě vdovy premiéra: sezona 1923/1924 - Mumlal

69

Car a tesař premiéra: sezona 1924/1925 - Admirál Lefort Hudebně dramatická díla Václava J. Tomáška premiéra: sezona 1924/1925 - Hektor, Zlý duch V studni premiéra: sezona 1924/1925 - Janek Vůl na střeše premiéra: sezona 1924/1925 - Le barman Bouře premiéra: sezona 1925/1926 - Stefano Čarostřelec premiéra: sezona 1925/1926 - Kuno Hedy premiéra: sezona 1925/1926 - Nolos Její pastorkyňa premiéra: sezona 1925/1926 - Rychtář Carmen premiéra: sezona 1926/1927 - Zuniga Čert a Káča premiéra: sezona 1926/1927 - Lucifer Eva premiéra: sezona 1926/1927 - Rúbač Fra Diavolo premiéra: sezona 1926/1927 - Matteo Violetta premiéra: sezona 1926/1927 - Doktor Grenville Werther premiéra: sezona 1926/1927 - Jan Dimitrij premiéra: sezona 1927/1928 - Něborský, Bučinský Němá z Portici premiéra: sezona 1927/1928 - Borella Sadko premiéra: sezona 1927/1928 - Luka Zinovjič, Car mořský Tannhäuser premiéra: sezona 1927/1928 - Reinmar Undina premiéra: sezona 1927/1928 - Tobiáš Věc Makropulos premiéra: sezona 1927/1928 - Strojník Zvíkovský rarášek (Státní konservatoř hudby) premiéra: sezona 1927/1928 - Krištof ze Švamberka Armida premiéra: sezona 1928/1929 - Gernand, Ubald Bratři Karamazovi premiéra: sezona 1928/1929 - Grigorij Halka premiéra: sezona 1928/1929 - Družba Jessika premiéra: sezona 1928/1929 - Tubal Král a uhlíř premiéra: sezona 1928/1929 - Sekáček Kunálovy oči premiéra: sezona 1928/1929 - Posel Netopýr premiéra: sezona 1928/1929 - Dr. Slepejš Poupě (Státní konservatoř Praha) premiéra: sezona 1928/1929 - Klán Veselé ženy windsorské premiéra: sezona 1928/1929 - Doktor Cajus Don Juan premiéra: sezona 1929/1930 - Massetto Eugen Oněgin premiéra: sezona 1929/1930 - Major

70

Faust a Markétka premiéra: sezona 1929/1930 - Brander Jidáš Iškariotský premiéra: sezona 1929/1930 - Učedník, Tesař Nepřemožení premiéra: sezona 1929/1930 - Boris Oberon premiéra: sezona 1929/1930 - Almansor Ples v opeře premiéra: sezona 1929/1930 - Filip Postilion z Lonjumeau premiéra: sezona 1929/1930 - Bourdon Pytlák premiéra: sezona 1929/1930 - Sylaba Srdce premiéra: sezona 1929/1930 - Kmoch Beatrys premiéra: sezona 1930/1931 - Šarlatán Don Carlos premiéra: sezona 1930/1931 - Velký inkvizitor, Posel z Flander Hoffmannovy povídky premiéra: sezona 1930/1931 - Luther Lazebník sevillský premiéra: sezona 1930/1931 - Ambrogio Lucerna premiéra: sezona 1930/1931 - Mušketýr Na starém bělidle premiéra: sezona 1930/1931 - Kaprál Strojník Hopkins premiéra: sezona 1930/1931 - Hasič, Černoch Z mrtvého domu premiéra: sezona 1930/1931 - Malý vězeň, Ševcová, Popová Bohema premiéra: sezona 1931/1932 - Benoit Devátá louka premiéra: sezona 1931/1932 - Profesor Karel Heřman Figarova svatba premiéra: sezona 1931/1932 - Bartolo Kouzelná flétna premiéra: sezona 1931/1932 - Třetí kněz Lakmé premiéra: sezona 1931/1932 - Cikán Vilém Tell premiéra: sezona 1931/1932 - Lovec Elektra premiéra: sezona 1932/1933 - Starý sluha Král Roger premiéra: sezona 1932/1933 - Vůdce lidu Louisa premiéra: sezona 1932/1933 - Filosof Malířský nápad premiéra: sezona 1932/1933 - Bobeš Maškarní ples premiéra: sezona 1932/1933 - Silvano Piková dáma premiéra: sezona 1932/1933 - Surin Smrt kmotřička premiéra: sezona 1932/1933 - Starosta města Švanda dudák premiéra: sezona 1932/1933 - První zbrojnoš Vodař premiéra: sezona 1932/1933 - Desátník Aida premiéra: sezona 1933/1934 - Ministr Don Juan premiéra: sezona 1933/1934 - Masetto Jánošík premiéra: sezona 1933/1934 - Stařec

71

Petruška premiéra: sezona 1933/1934 - Kupec, Vyvolavač Pod jabloní premiéra: sezona 1933/1934 - Car Vatroslav, Svetimír Pohádka o Honzovi premiéra: sezona 1933/1934 - Král, Táta, Stařec Pulcinella premiéra: sezona 1933/1934 - Purkmistr Růžový kavalír premiéra: sezona 1933/1934 - Notář Samson a Dalila premiéra: sezona 1933/1934 - Druhý Filištín Špalíček premiéra: sezona 1933/1934 - Rozsévač Z mrtvého domu premiéra: sezona 1933/1934 - Malý vězeň, Ševcová, Popová Zakletý princ premiéra: sezona 1933/1934 - Doktor Zimotřas Bouře premiéra: sezona 1934/1935 - Stefano Bratři Karamazovi premiéra: sezona 1934/1935 - Grigorij Car Saltan premiéra: sezona 1934/1935 - Posel, Třetí námořník Honzovo království premiéra: sezona 1934/1935 - Biřic, Jiný sedlák Jasice premiéra: sezona 1934/1935 - Lánský, Černoch Jessika premiéra: sezona 1934/1935 - Tubal Manon Lescaut premiéra: sezona 1934/1935 - Poddůstojník Mistři pěvci norimberští premiéra: sezona 1934/1935 - Hans Foltz Osudy premiéra: sezona 1934/1935 - Vypravěč V studni premiéra: sezona 1934/1935 - Janek Bloud premiéra: sezona 1935/1936 - Jonáš Carmen premiéra: sezona 1935/1936 - Dancairo Hry o Marii premiéra: sezona 1935/1936 - Bas, Hlasatel Koštana premiéra: sezona 1935/1936 - Cikánský stařešina, Třetí měšťan Lakmé premiéra: sezona 1935/1936 - Cikán Lazebník sevillský premiéra: sezona 1935/1936 - Doktor Bartolo Angelika premiéra: sezona 1936/1937 - Černoch Eugen Oněgin premiéra: sezona 1936/1937 - Major Gianni Schicchi premiéra: sezona 1936/1937 - Simone, Marco, Pan Amantio di Nicolao Kníže Igor premiéra: sezona 1936/1937 - Skula Nepřemožení premiéra: sezona 1936/1937 - Boris Prodaná nevěsta premiéra: sezona 1936/1937 - Kecal Signorina Gioventu (Slečna Mladost) premiéra: sezona 1936/1937 - Prolog Čert na vsi premiéra: sezona 1937/1938 - Dohazovač

72

Don Giovanni premiéra: sezona 1937/1938 - Masetto Dráteník premiéra: sezona 1937/1938 - Kůl Hedy premiéra: sezona 1937/1938 - Nolos Julietta (Snář) premiéra: sezona 1937/1938 - Noční hlídač Modrý květ premiéra: sezona 1937/1938 - Purkmistr O neviditelném městě Kitěži premiéra: sezona 1937/1938 - Žebrák-předzpěvák Veselé ženy windsorské premiéra: sezona 1937/1938 - Dr.Cajus Vodník premiéra: sezona 1937/1938 - 1. Rak Faust a Markéta premiéra: sezona 1938/1939 - Brander Koncertně-divadelní večer Klubu sólistů Národního divadla v Praze premiéra: sezona 1938/1939 - Zpívá Manon premiéra: sezona 1938/1939 - Setník Prodaná nevěsta premiéra: sezona 1943/1944 - Kecal Dráteník premiéra: sezona 1944/1945 - Kůl Dvě vdovy premiéra: sezona 1945/1946 - Mumlal Eva premiéra: sezona 1945/1946 - Rúbač Hubička premiéra: sezona 1945/1946 - Matouš Jakobín premiéra: sezona 1945/1946 - Filip Její pastorkyňa premiéra: sezona 1945/1946 - Rychtář Lazebník sevillský premiéra: sezona 1945/1946 - Doktor Bartolo Lucerna premiéra: sezona 1945/1946 - Vrchní, Zima, Sejtko Matiné Emila Pollerta premiéra: sezona 1945/1946 - Zpěv Tajemství premiéra: sezona 1945/1946 - Bonifác, Duch frátera Barnabáše Zvíkovský rarášek premiéra: sezona 1945/1946 - Krištof ze Švamberka Armida premiéra: sezona 1946/1947 - Gernand Čert a Káča premiéra: sezona 1946/1947 - Lucifer Eugen Oněgin premiéra: sezona 1946/1947 - Zářecký Figarova svatba premiéra: sezona 1946/1947 - Bartolo Honzovo království premiéra: sezona 1946/1947 - Král Káťa Kabanová premiéra: sezona 1946/1947 - Kuligin Aida premiéra: sezona 1947/1948 - Král Vojna a mír premiéra: sezona 1947/1948 - Maršál Belliard, Druhý chorý na mysli Bohema premiéra: sezona 1948/1949 - Benoit Čertova stěna premiéra: sezona 1948/1949 - Beneš

73

Dalibor premiéra: sezona 1948/1949 - Beneš Hedy premiéra: sezona 1948/1949 - Demetrios, Nolos Honzovo království premiéra: sezona 1948/1949 - Král Malířský nápad premiéra: sezona 1948/1949 - Farář Piková dáma premiéra: sezona 1948/1949 - Surin Prodaná nevěsta premiéra: sezona 1948/1949 - Kecal V studni premiéra: sezona 1948/1949 - Janek Blaník premiéra: sezona 1949/1950 - Oldřich z Rožmberka Don Juan premiéra: sezona 1949/1950 - Masetto Dráteník premiéra: sezona 1949/1950 - Kůl Eva premiéra: sezona 1949/1950 - Rúbač Její pastorkyňa premiéra: sezona 1949/1950 - Rychtář Na Starém bělidle premiéra: sezona 1949/1950 - Pan otec ze mlýna Sněguročka premiéra: sezona 1949/1950 - Masopust Únos ze serailu premiéra: sezona 1949/1950 - Osmin Boris Godunov premiéra: sezona 1950/1951 - Varlaam Halka premiéra: sezona 1950/1951 - Dziemba Střevíčky premiéra: sezona 1950/1951 - Čub Jakobín premiéra: sezona 1951/1952 - Filip Car a tesař premiéra: sezona 1952/1953 - Van Bett Čert a Káča premiéra: sezona 1952/1953 - Lucifer, Čert vrátný Kníže Igor premiéra: sezona 1952/1953 - Skula Prodaná nevěsta premiéra: sezona 1952/1953 - Kecal Tajemství premiéra: sezona 1952/1953 - Bonifác, Duch frátera Barnabáše Boris Godunov premiéra: sezona 1953/1954 - Varlaam Carmen premiéra: sezona 1953/1954 - Zuniga Figarova svatba premiéra: sezona 1953/1954 - Bartolo Příhody lišky Bystroušky premiéra: sezona 1953/1954 - Farář / Jezevec Její pastorkyňa premiéra: sezona 1954/1955 - Rychtář Prodaná nevěsta premiéra: sezona 1954/1955 - Kecal Don Giovanni premiéra: sezona 1955/1956 - Masetto Ruslan a Ludmila premiéra: sezona 1955/1956 - Farlaf Král a uhlíř premiéra: sezona 1956/1957 - Matěj Piková dáma premiéra: sezona 1956/1957 - Surin

74

Smrt kmotřička premiéra: sezona 1956/1957 - Radní Kukač Bohema premiéra: sezona 1957/1958 - Benoit Bratři Karamazovi premiéra: sezona 1957/1958 - Grigorij Honzovo království premiéra: sezona 1957/1958 - Táta Mistři pěvci norimberští premiéra: sezona 1957/1958 - Sixtus Beckmesser Prodaná nevěsta premiéra: sezona 1957/1958 - Kecal Z mrtvého domu premiéra: sezona 1957/1958 - Malý vězeň Violetta premiéra: sezona 1958/1959 - Dr. Grenville Figarova svatba premiéra: sezona 1960/1961 - Bartolo Jakobín premiéra: sezona 1960/1961 - Filip Lucerna premiéra: sezona 1960/1961 - Vrchní, Mušketýr Nepokoření premiéra: sezona 1960/1961 - Přibík Don Pasquale premiéra: sezona 1961/1962 - Don Pasquale Tajemství premiéra: sezona 1961/1962 - Bonifác V studni premiéra: sezona 1961/1962 - Janek Čarostřelec premiéra: sezona 1962/1963 - Samiel, Kuno Don Giovanni premiéra: sezona 1962/1963 - Masetto Pozdvižení v Efesu premiéra: sezona 1962/1963 - Angelo Lazebník sevillský premiéra: sezona 1963/1964 - Doktor Bartolo Prodaná nevěsta premiéra: sezona 1963/1964 - Kecal Růžový kavalír premiéra: sezona 1963/1964 - Notář Z mrtvého domu premiéra: sezona 1963/1964 - Malý vězeň Katěrina Izmajlova premiéra: sezona 1964/1965 - Šafář Čert a Káča premiéra: sezona 1966/1967 – Lucifer

75

PŘÍLOHA B

Carmen - 16.03.1954 Hanuš Thein (Zuniga)

PŘÍLOHA C

Král a uhlíř - 07.09.1956 Z. Otava (Král Matyáš), M. Čadikovičová (Anna), H.Thein (Matěj)

76

PŘÍLOHA D

Don Giovanni - 25.10.1937 (Luděk Mandaus, Hanuš Thein)

77

PŘÍLOHA E

Don Juan - 17.06.1934 (Hanuš Thein, Marie Budíková)

78

PŘÍLOHA F

Příloha G

Vstupenka na představení Broučků v Terezíně

79

Příloha H

Král a uhlíř - 07.09.1956 - 07.09.1956 L.Havlák st., L.Domanínská, M. Ovčačíková, V. Bednář

Příloha I

Mistři pěvci norimberští - 24.01.1958,Ladislav Mráz(Hans Sachs), Hanuš Thein(Sixtus Beckmesser)

80

Příloha J

Král a uhlíř - 07.09.1956 Hanuš Thein (Matěj), Marie Ovčačíková (Anna)

81

Příloha K

Prodaná nevěsta - 18.11.1963 (Rudolf Jedlička, Hanuš Thein, Ludmila Červinková)

82

Příloha L

Pozdvižení v Efesu - 25.12.1962 Hanuš Thein (Angelo)

Příloha M

Romeo, Julie a tma - 12.10.1962 Helena Tattermuschová, Hanuš Thein - záběr ze zkoušky

83

Příloha N

Pohádka o Honzovi - 04.07.1934 Eva Vrchlická ml. (Princezna), Hanuš Thein (Král)

84

Příloha O

Romeo, Julie a tma - 12.10.1962 H. Thein (režisér), J. F. Fischer (autor) - záběr ze zkoušky

85

Příloha P

Ruslan a Ludmila - 29.06.1956 H. Thein, R.Asmus, J.Horáček, M. Šubrtová, Š.Štepánová, A.Zlesák

86

Příloha Q

Část partitury klavírního výtahu Prodané nevěsty s režijními poznámkami Hanuše Theina

87

Příloha R

Část partitury klavírního výtahu Prodané nevěsty s režijními poznámkami Hanuše Theina

88

Příloha S

Věnování režijní knihy Adolfu Chaloupkovi.

89

Příloha T

Nákres jeviště - schéma používané při režiji H. Theinem.

Příloha U

Nákres postavení sboru v Prodané nevěstě.

90

Příloha V

Nástup komediantů - nákres.

91