15. Zoogeografie Z. Laštůvka, M. Horsák, P. Kment & I. Malenovský

Bílé Karpaty se nacházejí na rozhra‑ ní Severopanonské, Hercynské a Zápa‑ dokarpatské podprovincie a z hlediska možného osidlování z různých geografic‑ kých směrů mají ideální polohu. Kromě přírodních faktorů ovlivnil druhové slo‑ žení fauny svým dlouhodobým hospoda‑ řením také člověk – počátky antropogen‑ ního přetváření biotopů sahají do období epiatlantiku, zhruba před 5000–6000 le‑ ty (viz kapitoly 2 a 3). V důsledku po‑ tlačování rozvoje lesa v průběhu holocé‑ nu se do Bílých Karpat mohla trvale šířit celá společenstva živočichů, která by zde bez vlivu člověka nenašla dostatek vhod‑ ných stanovišť. Člověk tak svými zásahy zvýšil heterogenitu přírodních podmí‑ nek území a tím jednoznačně podmínil růst biodiverzity. Na současném zoogeo‑ grafickém složení fauny a charakteru ce‑ lých zoocenóz se tedy podepsala geogra‑ 15.1 Horská linduška luční (Anthus pratensis) hnízdí na louce na vrcholu Javořiny. fická poloha území, jeho geomorfologie, ■■ The montane Meadow Pipit (Anthus pratensis) nests on the meadow on the klimatické, půdní a hydrologické pomě‑ top of Mt. Velká Javořina. ry i jeho vývoj v postglaciálním období, který byl utvářen nejen přírodními, ale později významně i antropogenními fak‑ publiky, lze předpokládat, že se v oblasti rií, i když ta již nespadá mezi přirozené tory. Přítomnost většiny živočišných dru‑ Bílých Karpat vyskytuje nejméně 20 tisíc způsoby šíření. Živočichové, na rozdíl od hů je podmíněna specifickými geomor‑ druhů živočichů, z toho alespoň 16 tisíc rostlin, hub a baktérií, mají kromě zmí‑ fologickými a chemickými vlastnostmi druhů hmyzu. Tento odhad ovšem nepo‑ něných pasivních možností i schopnost flyšových hornin v kombinaci s charak‑ krývá pouze luční prostředí, ale zahrnuje aktivního šíření. Druhy o hmotnosti vět‑ terem vegetace a strukturou rostlinných také celou škálu dalších biotopů. V závis‑ ší než několik desítek miligramů se již společenstev. Zoogeografické složení fau‑ losti na svých pohybových schopnostech obvykle musí šířit pomocí svých pohybo‑ ny je pak do značné míry odrazem fyto‑ a dalších okolnostech osídlily jednotli‑ vých orgánů, noh nebo křídel. geografických poměrů v samotném úze‑ vé druhy území různými způsoby a růz‑ mí i jeho širším okolí. ně rychle. Drobné druhy zvláště pavouků Faunistické změny Současná fauna Bílých Karpat je vel‑ a hmyzu mohou být přenášeny na značné v průběhu holocénu mi bohatá a na našem území z mno‑ vzdálenosti větrem, u některých skupin ha ohledů jedinečná. Vycházíme‑li z po‑ hraje velmi důležitou roli i zoochorie – Při postupném oteplování počátkem znatků o dobře probádaných skupinách, transport jinými většími živočichy (např. holocénu, někdy před 11,5 tisíci lety, ve kterých bylo dosud zjištěno kolem 50– u měkkýšů). Aktuální složení fauny je ví‑ z území ustoupily chladnomilné druhy. 60 % druhů známých z území České re‑ ce nebo méně ovlivněno i antropocho‑ Jen některé z nich mohly přežít v izolo‑

15. Zoogeography

Situated on the boundaries of the North climate, soils, and hydrology and later 20,000 animal species – 16,000 of them Pannonian, Hercynian, and West Car‑ also by anthropogenic factors. Zoogeo‑ insects. These species have settled de‑ pathian subprovinces, the White Car‑ graphic patterns are, to a certain extent, pending on their mobility – small spi‑ pathians have an ideal position for also a reflection of the area’s phytogeog‑ ders and insects might have arrived here settling of species of different zoogeo‑ raphy, as many animal species are bound passively by wind, some molluscs on oth‑ graphical origins. Moreover, 5000–6000 to the flysch soils and its vegetation. The er animals’ backs, species of over tens of years ago humans started creating open current White Carpathian fauna is very milligrams in weight have spread actively habitats, which enabled entire animal rich. Considering that 50–60 % of all using their legs or wings. In recent histo‑ communities to live here. The fauna has Czech species in well investigated ani‑ ry also human activities have helped spe‑ thus been zoogeographically influenced mal groups are known, the White Car‑ cies to spread. by the area’s position, geomorphology, pathians (all habitats) must count some

15. Zoogeografie 189 vaných populacích v nejvyšších polohách Tab. 15.1 Horské druhy boreálního (severského) nebo středoevropského v severovýchodní části území v návaznos‑ původu. ti na vyšší horské systémy Karpat. Druhy ■■ Mountain species of Boreal or Central‑European origin. provázející tajgu sem pronikaly při jejím šíření z východu zhruba před 10 tisící le‑ a. Boreální druhy (obvykle s boreálně‑montánním rozšířením) ty. U většiny živočichů kromě výjimek, Boreal species (usually with boreo‑montane distribution) jakými jsou měkkýši a obratlovci, nemá‑ Vrkoč rýhovaný (Vertigo substriata), vrásenka pomezní (Discus ruderatus), ploštič‑ me k dispozici zachované fosilní doklady ka horská (Nithecus jacobaeae), křísek Jassargus pseudocellaris, merule Trioza abdo­ (schránky, kostry apod.) svědčící o přes‑ minalis, merule kopretinová (Trioza chrysanthemi), merule pampelišková (Trioza ném datu příchodu a výskytu v minulos‑ dispar), hřbetozubec jarní (Odontosia sieversii), píďalka menší (Perizoma minora­ ti. Musíme tedy připustit také možnost, tum), travařka horská (Photedes captiuncula), osenice podhorská (Xestia collina), že horské druhy nejsou vždy pozůstat‑ osenice velká (Eurois occulta), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), linduška luční kem chladného poledového období, ale (Anthus pratensis), strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), ořešník kropena‑ mohly osídlit nejvyšší polohy Bílých Kar‑ tý (Nucifraga caryocatactes), kos horský (Turdus torquatus) pat až později během chladnějších pe­ b. Středoevropské horské druhy / Central European mountain species riod v průběhu holocénu. To platí zejmé‑ Plachetka potoční (Kaestneria torrentum), stonožka Lithobius nodulipes, stonož‑ na pro dobře pohyblivé druhy, jakými ka Lithobius piceus, kobylka zavalitá (Polysarcus denticauda), ostruhovník horský jsou např. ptáci a motýli. Ptáci zde moh‑ (Dicranotropis divergens), pidikřísek horský (Erythria manderstjernii), merule jar‑ li nalézt vhodná útočiště také během mi‑ manková (Trioza schrankii), rejsek horský (Sorex alpinus) grací do severní Evropy. K význačným severským druhům patří zejména kos horský (Turdus torquatus) a linduška luč‑ tostně zahnízdí i ořešník kropenatý (Nu­ izolovaných nalezišť a Bílé Karpaty jsou ní (Anthus pratensis), ale jen druhý z nich cifraga caryocatactes). Na vlhčích místech pravděpodobně nejjižnějším z nich. Spe‑ hnízdí na loukách. S oběma se můžeme v horských lesích a na jejich okrajích ži‑ ciálně na horské louky je vázána píďalka setkat např. ve vrcholových partiích Javo‑ je také rejsek horský (Sorex alpinus), kte‑ menší (Perizoma minoratum), která by‑ řiny. Linduška luční zde hnízdí po roce rý na rozdíl od uvedených ptačích dru‑ la vzácně zjištěna i v nižších a teplejších 1970, kos horský od roku 1955, ale pra‑ hů přežil v postglaciálu pouze ve vyšších částech území např. v okolí Radějova. videlně až po roce 1985 (Horal et al. polohách středoevropských pohoří a v se‑ Z dalších horských druhů je možné na‑ 2003a). V lesích vyšších poloh příleži‑ verní Evropě se nevyskytuje. Strakapoud lézt např. na louce na vrcholu Javořiny bělohřbetý (Dendrocopos leucotos) prová‑ pavouka Kaestneria torrentum, stonož‑ zí bučiny a smíšené lesy se zastoupením ky Lithobius nodulipes a L. piceus, ploš‑ buku v severovýchodní části území (Ho‑ tičku horskou (Nithecus jacobaeae), z kří‑ ral & Jagoš 2003). Vzácným a vymí‑ sů ostruhovníka horského (Dicranotropis rajícím obyvatelem starých bučin je ta‑ divergens), pidikříska horského (Erythria ké tesařík alpský (Rosalia alpina). Dalším manderstjernii) a kříska Jassargus pseudo­ horským druhem, který místně proniká cellaris. Floristicky bohaté pastviny v se‑ i na louky v nižších polohách Bílých Kar‑ verovýchodní části Bílých Karpat obývá pat, je ještěrka živorodá (Zootoca vivipa­ též několik druhů mer, které se ve střední ra). Z horských druhů motýlů je možné Evropě dnes rovněž vyskytují jen v hor‑ 15.2 Klopuška sametová (Macrotylus zmínit např. travařku horskou (Photedes ských oblastech, např. merule Trioza ab­ quadrilineatus). Alpsko‑karpatský captiuncula), osenici podhorskou (Xestia dominalis, T. chrysanthemi, T. dispar a T. druh žijící na šalvěji lepkavé (Salvia collina) a osenici velkou (Eurois occulta). schrankii. Význačným druhem vlhčích glutinosa). Velmi pozoruhodný je výskyt boreálního luk zvláště ve vyšších polohách je také ■■ The plant bug Macrotylus hřbetozubce jarního (Odontosia sieversii), kobylka zavalitá (Polysarcus denticauda). quadrilineatus is an Alpine‑Carpathian který je souvisle rozšířen v severské tajze. Je to na našem území vymírající druh, species living on Salvia glutinosa. Ve střední Evropě je znám jen z několika na bělokarpatských loukách patrně s po‑

Changes of fauna Pipit (Anthus pratensis) nesting on Mt. para) and the moths Photedes captiuncu­ during the Holocene Javořina since 1955 and 1970, respec‑ la, Xestia collina, Eurois occulta, Perizoma 11,500 years ago, glacial species declined tively. In high‑altitude forests also the minoratum, and remarkably also the Bo‑ and survived only at the highest altitudes Nutcracker (Nucifraga caryocatactes) oc‑ real Odontosia sieversii. The meadow on in the NE of the area. Taiga species en‑ casionally nests. Alpine Shrew (Sorex al­ the top of Mt. Velká Javořina and pas‑ tered from the east 10,000 years ago. Al‑ pinus), on the other hand, is a post‑glacial tures in the NE part of the area are in‑ though fossil evidence from earlier peri‑ relic which, unlike the before‑mentione habited by several more montane species ods is often missing, it seems that some birds, does not occur in Northern Eu‑ of spiders, centipedes and Hemiptera. montane species have settled the high‑ rope. Beech forests in the northeast host The last viable populations of the endan‑ est altitudes of the White Carpathians the White‑backed Woodpecker (Dendro­ gered submontane bush cricket Polysarcus also later, in the Holocene – especially copos leucotos) and the Alpine Longhorn denticauda in the Czech Republic can be birds migrating north, and moths. Sig‑ Beetle (Rosalia alpina). Other mountain found in the White Carpathians as well. nificant northern bird species are Ring species recorded in the White Carpathi‑ See also Tab. 15.1. Ouzel (Turdus torquatus) and Meadow ans are Common Lizard (Zootoca vivi­ In the drier, warmer Boreal with its

190 15. Zoogeografie se šířily i lesní živočichové, nejdříve v ši‑ rokém proudu zejména druhy sibiřského původu, později po jižním úpatí Karpat i teplomilnější jihosibiřské druhy váza‑ né spíše na lesostepní stanoviště a někte‑ ré i na různé typy bezlesí. Z nápadnějších lesních druhů hmyzu sibiřského půvo‑ du zde žijí z ploštic např. kněžice rudo‑ nohá (Pentatoma rufipes), z motýlů např. 15.4 Molovenka Tebenna chingana bělopásek topolový (Limenitis populi), je ve střední Evropě známa jen b. dvouřadý (L. camilla), oba druhy ba‑ z bělokarpatských luk. tolců, b. duhový (Apatura iris) i poněkud ■■ In Central Europe the tiny moth teplomilnější b. červený (A. ilia). Teplo‑ Tebenna chingana is only known from milnější lesní druhy se později šířily ta‑ the White Carpathian meadows. ké z jižnějších částí Evropy. S příchodem neolitického zemědělství došlo k pozvol‑ Tab. 15.2 Příklady xerotermofilních nému zvětšování bezlesí, což podmíni‑ druhů motýlů charakteristických pro lo mohutnou migrační vlnu druhů neles‑ jihomoravské Panonikum, které se 15.3 Perleťovec dvouřadý (Brenthis ních stanovišť. Tyto druhy se zde mohly nerozšířily do moravské části Bílých hecate) dosahuje na bělokarpatských objevovat sice již počátkem neolitu před Karpat. loukách severního okraje svého 5–6 tisíci lety, ale v rozhodující míře vel‑ ■■ Examples of xerothermophilous areálu. mi pravděpodobně až v souvislosti s ko‑ Lepidoptera species characteristic of ■■ The Twin‑spot Fritillary (Brenthis lonizací a výrazným potlačováním lesa Moravian Pannonia which have not hecate) reaches the northern limit of zhruba od 11. století našeho letopočtu. reached the Czech part of the White its distribution range in the White Nejrozsáhlejšího odlesnění bělokarpatské Carpathians. Carpathian meadows. krajiny pak bylo dosaženo v době vrchol‑ né kolonizace (před ca 700–650 lety), Nesytka šalvějová (Chamaesphecia sledními životaschopnými populacemi která na jedné straně umožnila příchod colpiformis), vřetenuška čtveroteč‑ (tab. 15.1). některých nových druhů specifických ná (Zygaena punctum), zavíječ Syna­ V sušším a teplejším boreálu před otevřených stanovišť, ale na druhé stra‑ phe antennalis, žlutokřídlec hnědavý 9700–7700 lety začaly území ve větší ně také měla za následek definitivní mi‑ (Idaea rubraria), žlutokřídlec bledý míře osidlovat teplomilnější druhy. Kon‑ zení některých pralesních prvků (Ložek (Idaea subsericeata), zelenopláštník tinentální klima, provázené rozvojem 2002, Horsák & Hájková 2005). Od‑ smldníkový (Chlorissa etruscaria), stepí, které přetrvaly z pozdního glaciá‑ lesnění krajiny mělo podstatný dopad na vlnočárník čilimníkový (Scotopteryx lu, umožnilo ve střední Evropě zejména změnu hydrologie celého území, spoje‑ coarctaria), vlnočárník mařinkový šíření stepních druhů živočichů z výcho‑ nou se vznikem mnoha lučních pěnovco‑ (Cataclysme riguata), různorožec ja‑ du. Pravděpodobně již v této době osíd‑ vých pramenišť. Dnes se na nich setkáme novcový (Synopsia sociaria), hnědo‑ lili jižní část Bílých Karpat např. tchoř s unikátními společenstvy obsahujícími páska panonská (Lygephila ludicra), stepní (Mustela eversmanii), křeček polní vzácné a ohrožené druhy živočichů i rost‑ světlopáska pelyňková (Phyllophila (Cricetus cricetus) a množství druhů hmy‑ lin, v některých případech považované obliterata), můra Leinerova (Conisa­ zu a dalších členovců vázaných na tep‑ v širším kontextu za reliktní. Za všech‑ nia leineri) lá bez­lesá stanoviště. V teplém a vlhkém ny jmenujme vrkoče bažinného (Vertigo období atlantiku, před 7700–4500 lety, moulinsiana), který do Bílých Karpat pro‑ na­opak střední Evropa zarůstala listnatý‑ nikl až v posledních ca 500 letech, prav‑ silně ohrožený a chráněný druh, který mi a smíšenými lesy, což platí i pro Bí‑ děpodobně z jižně položených podunaj‑ měl rozmach svého rozšíření ve středním lé Karpaty. S nástupem zapojených lesů ských refugií. Představuje celoevropsky holocénu (Ložek 1992).

continental climate, 9700–7700 years iris) and Lesser Purple Emperor (A. il­ go moulinsiana). ago, more thermophilous species started ia). More thermophilous species of open The continual existence of open space to settle, particularly steppe species from spaces arrived from southern Siberia, and (perhaps also through grazing by large the east. In this period the Steppe Pole‑ later from southern Europe as well. These herbivores) at the peak of the forest de‑ cat (Mustela eversmanii) and the Europe‑ might have first appeared at the begin‑ velopment is generally very important for an Hamster (Cricetus cricetus) might have ning of the Stone Age, but have become the high species diversity of the White settled the southern part of the White more significant only since the 11th cen‑ Carpathian grasslands, as several species Carpathians. The Atlantic, 7700–4500 tury, when man started to suppress for‑ from the glacial could thus survive. Finds years ago, saw an increase in forests, in‑ ests more intensively. This also caused of fossil molluscs from virgin forests and troducing woodland species from Si‑ virgin forest species to disappear, but on open habitats (recently declining due to beria, e.g. the Forest Bug (Pentatoma the other hand it gave rise to tufa springs shrub encroachment) confirm this. rufipes) and the butterflies Poplar Ad‑ in grasslands, which nowadays contain The Apollo Parnassius( apollo), the ge‑ miral (Limenitis populi), White Admi‑ unique communities with many rare spe‑ ometrid moth Nebula nebulata and some ral (L. camilla), Purple Emperor (Apatura cies, e.g. Desmoulin’s Whorl Snail (Verti­ snails (e.g. Pyramidula pusilla) are bound

15. Zoogeografie 191 Tab. 15.3 Příklady xerotermofilních druhů dosahujících na jižní Moravě severního okraje svého areálu, které se rozšířily i do Bílých Karpat. ■■ Examples of xerothermophilous species reaching the northern limit of their range in southern Moravia including the White Carpathians.

Pavučenka okrajová (Metopobactrus ascitus), skákavka úzká (Marpissa nivoyi), skákavka opásaná (Synageles lepidus), sekáč Egaenus convexus, sekáč Zachaeus cris­ ta, mnohonožka Unciger transsilvanicus, kobylka Poecilimon intermedius, klopuška tygrovaná (Brachycoleus decolor), štítovka rudopásá (Odontotarsus purpureolinea­ tus), síťnatka Horváthova (Catoplatus horvathi), ostruhovník Eurysella brunnea, čelnatka řebříčková (Dictyophara europaea), pěnodějka Cercopis arcuata, křísek 15.5 Jasoň červenooký (Parnassius Allygidius abbreviatus, křísek Allygidius furcatus, křísek Mocydiopsis longicauda, apollo) se vyskytuje na vápencových mera tušalajová (Cacopsylla viburni), mera čilimníková (Livilla radiata), pestro‑ bradlech severovýchodu slovenské křídlec podražcový (Zerynthia polyxena), perleťovec dvouřadý (Brenthis hecate), části Bílých Karpat; na moravské straně šedokřídlec jižní (Schistostege decussata), kropenatec kručinkový (Isturgia roraria), nenachází vhodné biotopy. pestroskvrnka březnová (Valeria oleagina), jasnobarvec bělozářkový (Cleoceris sco­ ■■ The Apollo (Parnassius apollo) riacea), můra ozdobná (Perigrapha i‑cinctum), krasec uherský (Anthaxia hungari­ occurs on limestone rocks in the ca), střevlík Carabus scabriusculus, střevlíček Pterostichus incommodus, střevlíček northeastern part of the Slovak White Syntomus obscuroguttatus Carpathians; it does not find suitable habitats on the Moravian side.

Nejen pro faunistické poměry úze‑ jí v důsledku zarůstání bývalých pastvin moravského Panonika charakteristických mí je důležitá kontinuální existence ote‑ a úbytku pravidelně kosených luk. např. pro oblast Pavlovských vrchů, oko‑ vřených stanovišť i v době maximálního Na moravské straně schází skalna‑ lí Pouzdřan, Hustopečí, Kobylí a zasahu‑ rozvoje lesa (tj. v klimatickém holocen‑ té a suťové biotopy a s nimi jejich typič‑ jících často až na jižní svahy Ždánického ním optimu) právě v prostředí Bílých tí představitelé, se kterými se můžeme lesa nebo na Hády u Brna (tab. 15.2). Jed‑ Karpat, které měly jinak optimální pod‑ setkat na vápencových bradlech ve slo‑ notliví zástupci této skupiny druhů jsou mínky pro vznik zapojených pralesů. To‑ venské části pohoří, např. jasoň červeno‑ svým výskytem omezeni jen na nejjiž‑ to je úzce spojeno s fenoménem přežívá‑ oký (Parnassius apollo) nebo píďalka vá‑ nější části území a byli pozorováni např. ní některých reliktních prvků glaciálního pencomilná (Nebula nebulata) a několik v PR Žerotín a na některých dalších mís‑ bezlesí a vysokou druhovou bohatostí bě‑ druhů plžů vázaných na vápencové skály, tech v okolí Radějova, Tvarožné Lhoty lokarpatských luk. Fosilní nálezy měk‑ např. kuželovka skalní (Pyramidula pusil­ a Kněždubu, méně již v lučních chráně‑ kýšů jasně dokládají mozaikovitost kraji‑ la). ných územích NPR Čertoryje, NPR Za‑ ny ve smyslu střídání lesních a bezlesých hrady pod Hájem, u Javorníka v PR Ma‑ ploch i v době maximálního rozmachu Teplomilné druhy na loukách chová, NPR Jazevčí, nebo u Horního lesa. Tyto bezlesé enklávy mohly být mi‑ jižní části území Němčí v PR Drahy. Pokud sem někte‑ mo aktivit člověka a před jeho příchodem ré z těchto druhů pronikly, nejsou to ob‑ také udržovány přirozenou pastvou vel‑ Teplomilné živočišné druhy sušších vykle druhy typické pro nízké drnové ne‑ kých býložravců (Ložek 2002). Společně luk jsou převážně jihoevropského půvo‑ bo skalní stepi, ale druhy preferující spíše byly ve fosilním záznamu nalezeny ulity du (druhy původem mediteránní, resp. vyšší travinobylinné porosty (tab. 15.3). jak pralesních druhů, které byly násled‑ submediteránní nebo pontomediterán‑ Výše jmenované lokality jsou ta‑ ně činností člověka silně potlačeny, na‑ ní), některé z nich pontického a menši‑ ké významné pro většinu stepních a xe‑ příklad řasnatka žebernatá (Macrogastra na jihosibiřského původu. Z důvodu od‑ rofilních druhů plžů, kteří se v Bílých latestriata), tak druhů výlučně otevře‑ lišné geologie a vegetace moravské části Karpatech omezují pouze na jejich jiho‑ ných lučních stanovišť, které paradox‑ pohoří oproti slovenské straně zde chy‑ západní podhůří. Terikolně žijící (tj. ve ně v posledních desetiletích také ustupu‑ bí celá řada xerotermofilních druhů jiho‑ svrchních vrstvách půdy) skelnatka zem‑

to the calcareous rocks of the Slovak hrady pod Hájem and Drahy Nature brunnea, Dictyophara europaea, Cercopis White Carpathians. Reserves) are species favouring tall grass‑ arcuata, Allygidius abbreviatus, A. fur­ land. These sites host also steppe snails catus, Mocydiopsis longicauda, Cacopsyl­ Thermophilous species like Oxychilus inopinatus (only Žerotín la viburni, and Livilla radiata (Hemi‑ of grasslands in the south Nature Reserve), Granaria frumentum ptera) and the moths Valeria oleagina, Most thermophilous animal species are (rare), Cecilioides acicula, Cepaea vindo­ Cleoce­ris scoriacea and Perigrapha i‑cinc­ of southern European, a few of Pontic bonensis and Xerolenta obvia. tum. The occurrence of the burnet Zyg­ or southern Siberian, origin. Many xero‑ As for spiders, the very rare Metopo­ aena cynarae and the geometrid moth thermophilous species of South Moravi‑ bactrus ascitus, and the Pannonian har‑ Schistostege decussata is remarkable. Zyg­ an Pannonia are missing from the Czech vestmen Egaenus convexus and Zachaeus aena cynarae is a species preferring sandy side of the area. Those which have been crista live here. Other thermophilous spe‑ areas, found further south in Slovakia. observed here at isolated sites (between cies in the White Carpathians are Brachy­ Schistostege decussata has its next closest Radějov and Kněždub, and less frequent‑ coleus decolor, Odontotarsus purpureo­ site in Hungary. Both are known from ly in Čertoryje, Machová, Jazevčí, Za‑ lineatus, Catoplatus horvathi, Eurysella the SW of the area, but have not been

192 15. Zoogeografie Eurysella brunnea, čelnatku řebříčkovou Charakteristickým druhem denních (Dictyophara europaea), pěnodějku Cerco­ motýlů sušších luk je perleťovec dvouřadý pis arcuata, křísky Allygidius abbreviatus, (Brenthis hecate). Pravděpodobně se zde A. furcatus a Mocydiopsis longicauda, me‑ vyskytuje nejseverněji ve střední Evropě. ru tušalajovou (Cacopsylla viburni) a me‑ Byl odtud uveden poprvé již ve dvacátých ru čilimníkovou (Livilla radiata). K těm‑ letech 20. století (Vorálek 1928) a mů‑ to druhům patří také můry pestroskvrnka žeme se s ním setkat na subxerotermních březnová (Valeria oleagina), jasnobarvec až mezofytních stanovištích až po Hor‑ bělozářkový (Cleoceris scoriacea) a můra ní Němčí. Jeho housenka se vyvíjí na tu‑ ozdobná (Perigrapha i‑cinctum). Všechny žebníku obecném (Filipendula vulgaris). tři se zde vyskytují poblíž nebo na samot‑ Původem pontomediteránní pestrokříd‑ 15.6 Soumračník černohnědý ném severním okraji svého areálu. První lec podražcový (Zerynthia polyxena), je‑ (Heteropterus morpheus) po své vyhledává teplá křovinatá stanoviště, kde hož rozšíření se zhruba kryje s jihomo‑ expanzi v posledních desetiletích 20. se vyvíjí na trnce nebo hlohu, druhá pre‑ ravským Panonikem, osídlil pouze teplé, století obývá luční biotopy celého feruje subxerofilní až mezofilní luční po‑ nižší části území. V posledních deseti‑ území. rosty s výskytem bělozářky a některých letích se do Bílých Karpat rozšířil z ji‑ ■■ Large Chequered Skipper dalších liliovitých, jimiž se živí housenka, hu soumračník černohnědý (Heteropterus (Heteropterus morpheus) inhabits třetí je vysloveně stepním druhem s poly‑ morpheus). Dává přednost stanovištím meadow habitats of the whole area fágní housenkou na různých bylinách. s vyšší travinnou vegetací a v současnos‑ after its expansion in the last decades Za velmi pozoruhodný lze považo‑ ti obývá louky v teplejších částech celého of the 20th century. vat výskyt vřetenušky smldníkové (Zy­ území. Jde o původem jihosibiřský druh, gaena cynarae) a píďalky šedokřídlece již‑ v Evropě s ostrůvkovitým rozšířením. ní (Oxychilus inopinatus) byla v území ního (Schistostege decussata). Oba druhy Stejného původu jsou v posledních letech nalezena pouze v PR Žerotín. Význam‑ byly v minulosti charakteristickými oby‑ rovněž expandující ohniváček černočárný ný stepní prvek žitovka obilná (Granaria vateli sušších luk v jihozápadní části úze‑ (Lycaena dispar) a velmi vzácná včela An­ frumentum), vyžadující podklady bohaté mí, v posledních dvaceti letech bohužel thidium septemspinosum známá v České vápníkem, dnes zasahuje pouze na někte‑ nebyly pozorovány, snad následkem od‑ republice pouze ze Žerotína. Housenka ré z uvedených lokalit. Z dalších stepních lišného obhospodařování luk. První se ohniváčka černočárného požírá šťovík, plžů můžeme jmenovat bezočku šídlovi‑ vyvíjí na smldníku olešníkovém (Peuce­ proto se s ním setkáme nejčastěji na pod‑ tou (Cecilioides acicula), páskovku žíha‑ danum oreoselinum), druhý na běžném máčených stanovištích a v okolí prame‑ nou (Cepaea vindobonensis) a suchomilku pryšci chvojce (Euphorbia cyparissias). nišť. Význačným průvodcem luk v jižní obecnou (Xerolenta obvia). Vřetenušku smldníkovou bychom našli části území (např. NPR Jazevčí) je také Z teplomilných druhů pavouků byl nejblíže ve slovenském Záhoří a dále až v okolí Radějova zjištěn velmi vzácný na nejjižnějším Slovensku podle Dunaje Metopobactrus ascitus, známý z České re‑ a její výskyt na bělokarpatských loukách publiky dále jen z Lednice. Na severozá‑ je pozoruhodný také proto, že jinak pre‑ padním okraji svého areálu zde žijí pa‑ feruje písčitá stanoviště. Šedokřídlec již‑ nonské druhy sekáčů Egaenus convexus ní byl dříve uváděn z okolí Bratislavy, a Zachaeus crista. Z jihovýchodní Evro‑ ale spolehlivě je znám nejblíže z Maďar‑ py se sem rozšířila mnohonožka Unciger ska. V životaschopných populacích se na transsilvanicus. Z teplomilných polokříd‑ loukách místy vyskytuje původem pon‑ lých v Bílých Karpatech je možné zmínit tomediteránní vřetenuška třeslicová (Zy­ klopušku tygrovanou (Brachycoleus de­ gaena brizae), i když i v případě tohoto 15.7 Skalnice lepá (Faustina faustina) color), štítovku rudopásou (Odontotarsus druhu byl zaznamenán pokles početnosti patří ke karpatským druhům. purpureolineatus) a síťnatku Horvátho‑ oproti minulosti. ■■ The mollusc Faustina faustina is vou (Catoplatus horvathi), ostruhovníka a Carpathian species.

seen for the past two decades. Also the Republic. The White Carpathians are al‑ cingulatus, and the grasshopper Poecili­ burnet Zygaena brizae lives in the grass‑ so the only area in the Czech Republic mon intermedius (almost absent from the lands, but it is declining. The character‑ where the Balkan geometer moth Istur­ neighbouring areas) are of South‑Siberi‑ istic Twin Spot Fritillary (Brenthis hecate) gia roraria feeding on Genista tinctoria an or East‑European origin. Another ex‑ probably occurs here at its northernmost occurs. ample is the small moth Tebenna chinga­ site in Central Europe. Other remarkable The rich grassland beetle fauna in‑ na, found at several sites in the SW of the butterflies are the Pontic‑Mediterranean cludes thermophilous species from S or area and further known from Ukraine Southern Festoon (Zerynthia polyxena) SE Europe as well, e.g. the ground bee‑ and Central Asia. The isolated occur‑ and the recently expanding South‑Siberi‑ tles Carabus scabriusculus, Pterostichus rence of these species is the result of the an Large Chequered Skipper (Heteropte­ incommodus, and Syntomus obscurogut­ cooler or more humid climate in the late rus morpheus) and Large Copper (Lycaena tatus, the Metallic Wood‑boring Beetle Holocene. dispar). The very rare bee Anthidium sep­ (Anthaxia hungarica) and the unique leaf temspinosum of the same origin is known beetle Cryptocephalus gridellii. The spi‑ Carpathian influences from Žerotín, the only site in the Czech ders Marpissa nivoyi and Synageles sub­ As the White Carpathians are part of the

15. Zoogeografie 193 píďalka kropenatec kručinkový (Isturgia roraria), jejíž housenka se vyvíjí na kru‑ čince barvířské (Genista tinctoria). Cen­ trum jejího rozšíření leží na Balkáně, ve střední Evropě je její výskyt omezen jen na izolované populace, většinou v teplých podhůřích Karpat. Bílé Karpaty jsou pa‑ trně jedinou oblastí výskytu tohoto dru‑ hu v České republice. Z bohaté fauny brouků lučních sta‑ novišť lze také jmenovat příklady tep‑ lomilných druhů, které se sem rozšíři‑ ly z jižní nebo jihovýchodní Evropy. Jsou to zejména střevlík Carabus scabriusculus, střevlíčci Pterostichus incommodus a Syn­ tomus obscuroguttatus, krasec uherský 15.8 Modranka karpatská (Bielzia coerulans) provází vlhčí karpatské lesy. (Anthaxia hungarica) a unikátní mande‑ ■■ The slug Bielzia coerulans is associated with humid Carpathian forests. linka krytohlav (Cryptocephalus gridellii). K dalším teplomilným druhům jihosi‑ biřského nebo východoevropského půvo‑ pouze z Bílých Karpat, nejbližší naleziště endemitů náleží k plžům. Patří sem ná‑ du, které do střední Evropy i do zájmo‑ se nacházejí na Ukrajině a pak ve středo‑ padně modře zbarvený slimák modran‑ vého území pronikly po jižních svazích asijském pohoří Čingan, odkud byl druh ka karpatská (Bielzia coerulans), se kte‑ Karpat, patří také např. pavouci Marpissa původně popsán a podle pohoří pojme‑ rým se můžeme setkat zvláště ve stupni nivoyi a Synageles subcingulatus nebo ko‑ nován. bučin severovýchodní části území. Dá‑ bylka Poecilimon intermedius. Poslední le jsou hojné dvě závornatky, nádolka na­ z druhů je znám na Slovensku pouze z Bí‑ Karpatské vlivy dmutá (Vestia turgida) a řasnatka nadmu‑ lých Karpat, v České republice byl navíc tá (Macrogastra tumida) preferující vlhká nalezen jen v okolí Hustopečí. Některé Těsná návaznost Bílých Karpat na ce‑ místa lesních stanovišť. Izolovaný výskyt z teplomilných druhů jiho‑ nebo výcho‑ lý karpatský systém umožňuje výskyt řa‑ v Bílých Karpatech byl zjištěn u skelnič‑ doevropského původu mohou v jižní čás‑ dy karpatských druhů (tab. 15.4). Tyto ky karpatské (Vitrea transsylvanica), zná‑ ti Bílých Karpat přežívat v izolovaných druhy mohou ve vyšších severovýchod‑ mé pouze z pralesa na Javořině (Dvo‑ populacích různě vzdálených od souvis‑ ních částech území přežívat již z chlad‑ řák & Horsák 2001). Ve zvodnělých lých areá­lů těchto druhů. Je to důsled‑ nějších období časného holocénu, ale puklinách pískovcových vrstev se ukrý‑ kem částečného ochlazení nebo zvlhčení stejně tak mohly území osídlit kdykoli vá další karpatská zajímavost – náš jedi‑ klimatu v mladších obdobích holocénu, později v závislosti na výkyvech klimatu ný výhradně podzemní vodní měkkýš, kdy teplomilné druhy ustoupily zpět k ji‑ a možnostech šíření. Některé z nich sem vývěrka slovenská (Alzoniella slovenica) hu nebo východu. Z toho hlediska pat‑ pronikají od severovýchodu trvale. Při‑ – trpasličí a slepý předožábrý plž. Zná‑ ří k unikátům bělokarpatských luk mo‑ tom jde o druhy, jejichž areál je skuteč‑ má je pouze ze severozápadního Sloven‑ lovenka Teben­na chingana, kterou nalezl ně omezen pouze na karpatskou soustavu ska a jihovýchodní Moravy, s výskytem v roce 1993 Vladimír Elsner (Laštův‑ a můžeme je považovat za její endemity, většiny lokalit na území CHKO (Beran ka et al. 1994) u Javorníka v PR Macho‑ dále o druhy s mnohem větším areá­lem, & Horsák 2001). Na vlhkých lučních vá a později na několika dalších místech které se ve střední Evropě chovají jako stanovištích a v lesních lemech můžeme (NPR Jazevčí, okolí Radějova). Housen‑ druhy karpatské a konečně o druhy, je‑ hojně nalézt nábělku karpatskou (Plicu­ ka se zde vyvíjí na omanu srstnatém (Inu­ jichž nynější areál je omezen na Karpa‑ teria lubomirskii). Z dalších karpatských la hirta) a o. vrbolistém (I. salicina). Ten‑ ty a jiná pohoří tlakem člověka v uply‑ druhů, průběžně žijících ve vlhkých les‑ to druh je ve střední Evropě dosud znám nulých staletích. Vyšší počet karpatských ních a údolních porostech, se jedná o vla‑

Carpathian mountain system, Carpathi‑ and the subterranean water‑mollusc Al­ Carpathians), is endemic, just as the flesh an species have lived in the NE of the area zoniella slovenica, known only from NW flies Pierretia lunigera and Sarcophaga since cooler times of the early Holocene, Slovakia and the White Carpathians. zumptiana are. The plant bug Macrotylus or later. Some of them are strictly Car‑ Other hygrophilous Carpathian molluscs quadrilineatus is however an Alpine‑Car‑ pathian, others are more widespread, but include Plicuteria lubomirskii, Monacho­ pathian element. within Central Europe more or less con‑ ides vicinus, Faustina faustina, and the Neither the Norther Wall Brown fined to the Carpathians nowadays. Mol‑ rare Trochulus villosulus. (Lasiommata petropolitana), nor the ti‑ luscs include the most Carpathian en‑ Similar habitats are favoured by the ger moth Pericallia matronula or the leaf‑ demic species: the keelback slug Bielzia Carpathian ground beetles Carabus obso­ hopper Handianus flavovarius are strict‑ coerulans in beech forests in the NE, the letus, C. auronitens escheri, Pterostichus fo­ ly Carpathian, as they also occur further door snails Vestia turgida and Macro­ veolatus, P. pilosus and Abax schueppel­i east in Eastern Europe and Asia. gastra tumida in moist woodland, the rendschmidtii. Also the short‑horned A third zoogeographical group are glass‑snail Vitrea transsylvanica isolated grasshopper Pseudopodisma nagyi (in the large mammals like Brown Bear (Ursus in the old‑growth forest on Mt. Javořina, Czech Republic limited to the White arctos), Lynx (Lynx lynx) and Wild Cat

194 15. Zoogeografie 15.4 Karpatské druhy. ■■ Carpathian species.

Vývěrka slovenská (Alzoniella slovenica), řasnatka nadmutá (Macrogastra tumi­ da), nádolka nadmutá (Vestia turgida), skelnička karpatská (Vitrea transsylvanica), modranka karpatská (Bielzia coerulans), vlahovka karpatská (Monachoides vicinus), nábělka karpatská (Plicuteria lubomirskii), srstnatka huňatá (Trochulus villosulus), skalnice lepá (Faustina faustina), saranče Pseudopodisma nagyi, střevlík Carabus obsoletus, střevlík zlatolesklý Escherův (Carabus auronitens escheri), střevlíček Pte­ rostichus foveolatus, střevlíček Pterostichus pilosus, střevlíček Abax schueppeli rend­ schmidtii, masařka Pierretia lunigera, masařka Sarcophaga zumptiana hovku karpatskou (Monachoides vicinus), další dva druhy motýlů, velmi vzácnou, skalnici lepou (Faustina faustina) a vzác‑ poměrně velkou pernatušku Platypti­ 15.10 Křísek Handianus flavovarius ně i srstnatku huňatou (Trochulus villosu­ lia capnodactylus, jejíž housenka se vy‑ dosahuje v Bílých Karpatech lus). Podobná stanoviště obývají také kar‑ víjí v lodyhách devětsilů (Petasites spp.) západního okraje svého areálu. patské druhy střevlík Carabus obsoletus, a přástevníka střemchového (Pericallia ■■ The leafhopper Handianus karpatský poddruh střevlíka zlatolesklé‑ matronula). Přástevník střemchový vy‑ flavovarius reaches the western ho (Carabus auronitens escheri) a střevlíč‑ hledává vlhčí stanoviště s vyššími travi‑ boundary of its distribution range in ci Pterostichus foveolatus, P. pilosus a Abax nobylinnými a keřovými porosty, zvláště the White Carpathians. schueppeli rendschmidtii (Hůrka 1996). kolem potoků. Bílé Karpaty jsou patrně Dalším význačným karpatským druhem poslední oblastí výskytu tohoto největší‑ území. Západního okraje areálu v Bílých je saranče Pseudopodisma nagyi, která vy‑ ho evropského přástevníka na našem úze‑ Karpatech dosahuje také křísek Handi­ hledává porosty vyšších bylin na loukách mí, bohužel i zde byl naposled pozorován anus flavovarius, který je přes karpatský a okrajích lesů. V České republice je zná‑ ve druhé polovině 80. let. Snad dosud oblouk rozšířený až po střední Sibiř. ma pouze z Bílých Karpat (Kočárek et přežívá ve výše položených a méně pro‑ Třetí skupina se týká zejména vel‑ al. 2005). Z ploštic je v Bílých Karpa‑ bádaných údolích v severovýchodní části kých druhů savců, medvěda hnědého tech významná alpsko‑karpatská klopuš‑ (Ursus arctos), rysa ostrovida (Lynx lynx) ka sametová (Macrotylus quadrilineatus), a kočky divoké (Felis silvestris), kteří pří‑ vázaná na šalvěj lepkavou (Salvia gluti­ ležitostně pronikají do výše položených nosa). V České republice byla dosud na‑ lesnatých částí na severovýchodě Bílých lezena jen v Beskydech a severovýchod‑ Karpat. Znovu se objevují velké dru‑ ní části Bílých Karpat (okolí Valašských hy dravců, v posledních letech je napří‑ Klobouk a Nedašova). Karpatskými dru‑ klad předpokládáno hnízdění orla krá‑ hy jsou i masařky Pierretia lunigera a Sar­ lovského (Aquila heliaca) (Horal et al. cophaga zumptiana, první zjištěná u Bře‑ 2003b). zové a druhá u Vyškovce. Ze slovenských Karpat proniká do Aktuální složení fauny nejsevernějších částí území okáč stíno‑ vaný (Lasiommata petropolitana). Ten je Druhy obývající v současnosti úze‑ sice u nás uváděn příležitostně jako pří‑ 15.9 Vzácným druhem karpatského mí Bílých Karpat jsou tedy různého pů‑ klad karpatského druhu, ale jeho are‑ původu je také srstnatka huňatá vodu a mají svůj areál omezen na různě ál je mnohem větší a na východ zasahu‑ (Trochulus villosulus). velkou oblast Evropy, jsou rozšířeny ve je přes celou Sibiř až do Poamuří, a patří ■■ The mollusc Trochulus villosulus is značné části eurosibiřské podoblasti, ne‑ tedy již do druhé skupiny. Totéž platí pro a rare species of Carpathian origin. bo mají dokonce rozšíření holarktické.

(Felis silvestris), which occasionally ap‑ = Elaphe longissima) is rather South‑Eu‑ beria elements, e.g. Lesser Marbled Fri‑ pear in the forested NE of the area. Also ropean. Most forest insects have a large tillary (Brenthis ino), Purple‑edged Cop‑ large birds of prey, e.g. the Imperial Eagle Euro‑Siberian distribution area, but some per (Lycaena hippothoe), Geranium Argus (Aquila heliaca), have reappeared here. are Holarctic, e.g. Camberwell Beauty (Aricia eumedon), and Large Blue (Macu­ (Nymphalis antiopa), or Europea­n, e.g. linea arion), or even Holarctic elements, Present fauna composition Large Tortoiseshell (N. polychloro­s). The such as Small Copper (Lycaena phlaeas), As shown above, species living in the area zoogeographic structure of the grass‑ Holly Blue (Celastrina argiolus), Cheq‑ are of different origin. Most have a Eu‑ land fauna depends mainly on altitude uered Skipper (Carterocephalus palaemon) ro‑Siberian or even Holarctic distribu‑ and grassland type. Dry grasslands host (see also Tab. 15.5), and the harvestmen tion pattern. European elements in the many South‑European and also Euro­ Mitopus morio and Phalangium opilio. White Carpathians include Spotted Sal‑ Siberian butterflies, e.g. Weaver’s Fritil­ amander (Salamandra salamandra) and lary (Boloria dia), Dryad (Minois dry­ Recent changes and shifts Yellow‑bellied Toad (Bombina variegata). as) and Olive Skipper (Pyrgus serratulae). in distribution ranges Aesculapian Snake (Zamenis longissimus Moister grasslands are richer in Euro‑Si‑ Some changes in species composition

15. Zoogeografie 195 Tab. 15.5 Příklady druhů motýlů bělokarpatských luk s různě rozsáhlými areály. ■■ Examples of butterfly species in the White Carpathian meadows with their distribution ranges.

a. Druhy evropské až předoasijské / European to West Asiatic species Žluťásek barvoměnný (Colias myrmidone), hnědásek černýšový (Melitaea aurelia), okáč medyňkový (Hipparchia fagi), okáč metlicový (Hipparchia semele), okáč ko‑ střavový (Arethusana arethusa), okáč rosičkový (Erebia medusa), okáč luční (Ma­ niola jurtina), okáč strdívkový (Coenonympha arcania), modrásek tolicový (Cupido 15.11 Užovka stromová (Zamenis decoloratus), modrásek bahenní (Maculinea nausithous), modrásek vikvicový (Po­ longissimus) se v Bílých Karpatech lyommatus coridon) vyskytuje na severním okraji svého b. Druhy eurosibiřské / Euro‑Siberian species areálu. Soumračník černohnědý (Heteropterus morpheus), soumračník mochnový (Pyrgus ■■ The Aesculapian Snake (Zamenis serratulae), perleťovec kopřivový (Brenthis ino), perleťovec nejmenší (Boloria dia) longissimus) occurs in the White okáč ovsový (Minois dryas), ohniváček modrolemý (Lycaena hippothoe), ohniváček Carpathians at the northern border of černočárný (Lycaena dispar), modrásek bělopásný (Aricia eumedon), modrásek čer‑ its distribution range. noskvrnný (Maculinea arion), modrásek očkovaný (Maculinea teleius) c. Druhy holarktické / Holarctic species Z nápadnějších druhů obratlovců s ev‑ Soumračník jitrocelový (Carterocephalus palaemon), soumračník čárkovaný ropským areálem jsou v Bílých Karpa‑ (Hesperia comma), perleťovec dvanáctitečný (Boloria selene), ohniváček černokříd‑ tech široce rozšířeni např. mlok skvrnitý lý (Lycaena phlaeas), modrásek krušinový (Celastrina argiolus), modrásek štírovní‑ (Salamandra salamandra) a kuňka žluto‑ kový (Cupido argiades) břichá (Bombina variegata). Ostrůvek vý‑ skytu mohutné užovky stromové (Zame­ nis longissimus) je poněkud izolován od Na mezofilních až hygrofilních lou‑ 1985, 1987, Gottwald & Bělín 2001), souvislého areálu tohoto druhu v jižnější kách vyšších poloh roste podíl druhů také např. sekáči Mitopus morio a Phalan­ polovině Evropy. s rozsáhlejšími, eurosibiřskými nebo do‑ gium opilio. Mezi lesními druhy hmyzu převládají konce holarktickými areály. K charakte‑ druhy s různě rozsáhlým eurosibiřským ristickým druhům mezofilních až vlhčích Novodobé změny areálem, ale vyskytují se zde také druhy luk Bílých Karpat s eurosibiřským roz‑ a posuny hranic areálů mající rozšíření holarktické, např. baboč‑ šířením patří např. perleťovec kopřivo‑ ka osiková (Nymphalis antiopa), nebo na‑ vý (Brenthis ino), ohniváček modrolesklý I v posledních desetiletích jsme svěd‑ opak jen evropské např. babočka jilmová (Lycaena hippothoe), modrásek bělopásný ky změn v druhovém složení místní fau‑ (Nymphalis polychloros). Zoogeografické (Aricia eumedon) a m. černoskvrnný (Ma­ ny, které mohou mít přírodní i antropo‑ složení luční fauny je do značné míry zá‑ culinea arion). Ze dvou charakteristických genní příčiny. Nejrůznější posuny areálů vislé na nadmořské výšce a zejména cha‑ průvodců krvavcových luk má modrásek se mohou týkat jen Bílých Karpat, ne‑ rakteru lučních porostů. bahenní (Maculinea nausithous) evropský bo jsou velkoplošné a postihují mnohem Na subxerofilních až xerofilních lou‑ areál, zatímco blízký m. očkovaný (M. te­ rozsáhlejší území. Změny areálů jsou kách nižších poloh převažují teplomilné leius) má rozšíření eurosibiřské. Holark‑ dobře patrné u pohyblivých a snadno se druhy s areály omezenými na jižnější část tické rozšíření mají ze zdejších druhů na‑ šířících druhů (tab. 15.6). Z ptáků ustou‑ Evropy, ale i zde se setkáme s druhy eu‑ příklad ohniváček černokřídlý (Lycaena pili jižním směrem a území Bílých Karpat rosibiřskými, jako jsou např. perleťovec phlaeas), modrásek krušinový (Celastrina opustili již v průběhu 70. let 20. století nejmenší (Boloria dia), okáč ovsový (Mi­ argiolus) a soumračník jitrocelový (Carte­ ťuhýk rudohlavý (Lanius senator) a man‑ nois dryas) a soumračník mochnový (Pyr­ rocephalus palaemon) (dále viz tab. 15.5, delík hajní (Coracias garrulus). Naopak gus serratulae). případně Králíček & Gottwald 1984, drozd kvíčala (Turdus pilaris) se mírně

have been observed recently, most of all 1990s, Danube Clouded Yellow (Colias At present, Marbled Fritillary (Brenthis in easily spreading species (see Tab. 15.6). myrmidone) declines towards the SE and daphne) is spreading from the SE, and In the 1970s, the birds Woodchat Shrike the White Carpathian meadows are its after over 50 years the shield beetle Cas­ (Lanius senator) and European/Eurasian last remaining site in the Czech Republic. sida atrata has been reconfirmed. The Roller (Coracias garrulus) left the area, Woodland Brown (Lopinga achine) was most significant expansion in the past 15 whereas the northern Great Grey Shrike last seen in the 1990s. The planthopper years, however, has been shown by Pray‑ (Lanius excubitor) started nesting here in Tettigome­tra leucophaea has disappeared ing Mantis (Mantis religiosa), which is to‑ the 1970s, and the Fieldfare (Turdus pi­ from all Czech dry meadows and forest day known from the entire area. In 2007, laris) in the 1980s. The Pontic‑Mediter‑ fringes. On the other hand, the moths the grasshopper Euchorthippus declivus, a ranean Syrian Woodpecker (Dendrocopos Diachrysia zosimi and Cucullia fraudatrix new species to the White Carpathians, syriacus) arrived after 1985 and has nest‑ have since the 1950s expanded from the was found at Suchovské Mlýny (J. Ho‑ ed here since 2000. Insects show more south. The low‑lying part of the area saw luša lgt.). Other recently expanding spe‑ pronounced changes. Knapweed Fritil‑ a boom of the Sulfur Butterfly Colias ( cies are the plant bug Oxycarenus pallens, lary (Melitaea phoebe) disappeared in the e r a ­t e ), which has remained there to date. the Buffalo Treehopper Stictocephala (

196 15. Zoogeografie šíří od severovýchodu a v Bílých Karpa‑ od Španělska až po Dálný Východ a Ja‑ tech hnízdí teprve od poloviny 80. let. ponsko pronikl do Bílých Karpat od ji‑ Obdobně až od 70. let zde hnízdí sever‑ hovýchodu. Poprvé zde byl pozorován ský ťuhýk šedý (Lanius excubitor). Ponto‑ v roce 1995 (Potocký & Němý 1996) mediteránní strakapoud jižní (Dendroco­ u Radějova, v dalších letech byl zjištěn pos syriacus) proniká do jižní části území také v okolí Březové a Strání. teprve po roce 1985, početněji zde začal Po více než 50 letech byl na bělokar‑ hnízdit až kolem roku 2000 (Horal & patských loukách potvrzen výskyt velmi Jagoš 1999, Šťastný et al. 2006). vzácného mandelinkovitého brouka ští‑ K výraznějším, ale většinou jen ome‑ tonoše Cassida atrata, potravně vázané‑ zeně podchyceným změnám dochází ho na šalvěje (Salvia spp.). K nejvýznam‑ u hmyzu. Hnědásek diviznový (Melitaea nějším expanzím posledních 15 let patří phoebe) patrně z území vymizel v průbě‑ posun areálu kudlanky nábožné (Mantis hu devadesátých let 20. století. Žluťásek religiosa), která byla ještě v první polovi‑ barvoměnný (Colias myrmidone) ustupu‑ ně 90. let považována za ohrožený druh je jihovýchodním směrem a bělokarpat‑ a dnes obývá sušší bezlesé biotopy celého ské louky (např. NPR Čertoryje) byly území. Z rovnokřídlých je zajímavý ná‑ donedávna poslední oblastí jeho výsky‑ lez saranče Euchorthippus declivus od Su‑ tu v České republice. Z území se ztrácejí chovských Mlýnů (J. Holuša lgt.) z roku 15.13 Ťuhýk šedý (Lanius excubitor) i některé druhy světlých lesů, např. okáč hnízdí v lemech luk a keřových pásech jílkový (Lopinga achine) byl naposled po‑ Tab. 15.6 Změny v posledních teprve od 70. let 20. století. zorován v první polovině 90. let. V Bí‑ desetiletích. ■■ The Great Grey Shrike (Lanius lých Karpatech podobně jako v jiných ■■ Changes in the past decades. excubitor) started nesting in meadow oblastech České republiky zřejmě vymře‑ margins and in shrub belts only in the la plochulka obecná (Tettigometra leuco­ a. Vymizelé druhy 1970s. phaea). Tento dříve hojný křís suchých Extinct species Plochulka obecná (Tettigometra leu­ luk a teplomilných lemů, kde se pravdě‑ cophaea), hnědásek diviznový (Meli­ podobně vyvíjel v hnízdech mravenců, taea phoebe), okáč jílkový (Lopin­ byl odtud hlášen Langem (Lang 1945) ga achine), vřetenuška smldníková a v novější době již nebyl potvrzen. (Zygaena cynarae), ťuhýk rudohla‑ Naopak počátkem 50. let se rozšířil vý (Lanius senator), mandelík hajní z jihu kovolesklec totenový (Diachrysia (Coracias garrulus) zosimi) potravně vázaný na krvavec toten b. Noví obyvatelé (Sanguisorba officinalis). Pravděpodobně New inhabitants již ve druhé polovině 50. let území osídli‑ Blánatka světlá (Oxycarenus pal­ la od jihu kukléřka mramorovaná (Cucul­ lens), ostnohřbetka ovocná (Sticto­ lia fraudatrix). V roce 1990 zasáhla nižší cephala bisonia), žluťásek tolicový 15.12 Skelnična karpatská (Vitrea oblasti Bílých Karpat lavinovitá expanze (Colias erate), perleťovec ostružino‑ transsylvanica) se vyskytuje žluťáska tolicového (Colias erate), které‑ vý (Bren­this daphne), kovolesklec to‑ v izolované populaci v pralese na ho zde můžeme dodnes běžně pozorovat tenový (Diachrysia zosimi), kukléřka Javořině. na loukách, vojtěškových polích i jin‑ mramorovaná (Cucullia fraudatrix), ■■ The glass‑snail Vitrea transsylvanica de v otevřené krajině v jižnější části úze‑ strakapoud jižní (Dendrocopos syri­ has an isolated population in the mí. V současnosti jsme svědky šíření per‑ acus), drozd kvíčala (Turdus pilaris), old‑growth forest on Mt. Velká leťovce ostružinového (Brenthis daphne). ťuhýk šedý (Lanius excubitor) Javořina. Tento druh se značně rozsáhlým areálem

bisonia), and also the Wasp Spider (Argi­ so populations of Black‑veined White ope bruennichi). (Aporia crataegi) occasionally explode The distribution range of some species and then spread here from southern Eu‑ shifts irregularly, and so they appear on‑ rope. It was numerous in the 1950s, then ly temporarily. For example, the noctu‑ around 1965 and in the late 1970s. The id moth Hyssia cavernosa entered the area species was last seen 1984. from the SE after 1945, but disappeared in the 1980s. The conspicuous Cardinal (Argynnis pandora) lived in the southern part of the area in the 1930s, disappeared and later reappeared for a short time af‑ ter World War II. Several specimens of this species were recorded again around 2000, even in the N part of the area. Al‑

15. Zoogeografie 197 2007, což je také druh v posledních le‑ Moravu z jihovýchodu můra východní tech expandující a pro Bílé Karpaty no‑ (Hyssia cavernosa) a osídlila jižní část Bí‑ vý. Z ploštic lze v této souvislosti zmínit lých Karpat. Vyskytovala se zde poměr‑ expanzivní blánatku světlou (Oxycarenus ně početně zhruba do počátku 80. let, pallens), která byla zjištěna v roce 2004 kdy opět vymizela. Nápadný perleťovec na pastvinách u Bošáček a Brumova‑Byl‑ červený (Argynnis pandora) obýval jižní nice (Kment et al. 2006). Z křísů se od část území ve 30. letech 20. století, poz‑ druhé poloviny devadesátých let směrem ději ustoupil jižněji a znovu se objevil na od jihu podél celého hřbetu Bílých Kar‑ krátkou dobu po 2. světové válce. Posled‑ pat rychle rozšířila ostnohřbetka ovocná ní jedinci byli pozorovaní v roce 1951. Po (Stictocephala bisonia), původem ze Sever‑ delší přestávce bylo několik motýlů za‑ 15.14 Perleťovec červený (Argynnis ní Ameriky (Malenovský & Lauterer registrováno kolem roku 2000, dokon‑ pandora) proniká do Bílých Karpat 2006). K druhům, které osídlily území ce i v severní části území. Výskyt bělás‑ nepravidelně, ve víceletých teplých v posledních desetiletích patří také ná‑ ka ovocného (Aporia crataegi) je závislý periodách z jihu. padný křižák pruhovaný (Argiope bruen­ na příležitostných irupcích (tj. nepravi‑ ■■ In warm periods the Cardinal nichi), i když zdrojem šíření je v tomto delných masových šířeních do nových (Argynnis pandora) irregularly případě pravděpodobně také nepůvodní oblastí při přemnožení populace) tohoto penetrates into the White Carpathians populace, zavlečená do středních Čech. druhu z jižnějších částí Evropy. Objevil from the South). Okraj areálu některých druhů se ne‑ se zde početně v 50. letech, znovu kolem pravidelně posouvá a v území se vysky‑ poloviny 60. let, jednotlivě ve druhé po‑ tují vždy jen po přechodnou dobu. Na‑ lovině 70. let a poslední jedinci byli za‑ příklad po roce 1945 pronikla na jižní znamenáni v okolí Radějova v roce 1984.

Literatura / References

Beran L. & Horsák M. (2001): A taxonomic revision of the Králíček M. & Gottwald A. (1985): Motýli jihovýchodní genus Alzoniella in the Czech Republic and Slovakia. – Bio‑ Moravy II. – Okresní kulturní středisko, Uherské Hradiště. logia (Bratislava) 56: 141–148. Králíček M. & Gottwald A. (1987): Motýli jihovýchodní Dvořák L. & Horsák M. (2001): Vitrea transsylvanica – the Moravy III. – Okresní kulturní středisko, Uherské Hradiš‑ new species of a Carpathian snail in the Bohemian Forest. – tě. Silva Gabreta 6: 165–170. Lang V. (1945): Cikády Bílých Karpat. Sedmý příspěvek k po‑ Gottwald A. & Bělín V. [eds] (2001): Motýli Bílých a Bie‑ znání našich cikád. – Příroda 37: 271–276. lych Karpat. – Sborn. Přírod. Klubu Uherské Hradiště, Laštůvka Z., Liška J., Vávra J., Elsner V., Laštůvka A., suppl. 7:1–154. Marek J., Dufek T., Dvořák M., Kopeček F., Petrů Horal D. & Jagoš B. (1999): Strakapoud jižní (Dendrocopos M., Skyva J. & Vítek P. (1994): Faunistic records from the syriacus) v podhůří Bílých Karpat. – Crex 14: 55–56. Czech Republic – 18. Lepidoptera: Opostegidae, Nepticu‑ Horal D. & Jagoš B. (2003): Strakapoud bělohřbetý (Den‑ lidae, Adelidae, Tineidae, Gracillariidae, Yponomeutidae, drocopos leucotos) v Bílých Karpatech. – Crex 21: 32–38. Oecophoridae, Elachistidae, Coleophoridae, Scythrididae, Horal D., Jagoš B. & Mrlík V. (2003a): Kos horský (Tur‑ Blastobasidae, Gelechiidae, Choreutidae, Tortricidae, Pyra‑ dus torquatus) v Bílých Karpatech – současný stav znalostí lidae, Noctuidae. – Klapalekiana 30: 197–206. o rozšíření tohoto druhu. – Crex 21: 47–50. Ložek V. (1992): Měkkýši (Mollusca). – In: Škapec L. [ed.], Horal D., Mrlík V. & Jagoš B. (2003b): Orli rodu Aquila Bezobratlí, pp. 22–39, Príroda, Bratislava. [Červená kni‑ a orlík krátkoprstý (Circaetus gallicus) v Bílých Karpatech. ha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSFR, – Crex 21: 51–67. Vol. 3.] Horsák M. & Hájková P. (2005): The historical development Ložek V. (2002): Chráněná území ve světle své krajinné histo‑ of the White Carpathian spring fens based on palaeomala­ rie. Bílé Karpaty – kraj květnatých luk, bučin a vápenitých c­ological data. – In: Poulíčková A., Hájek M. & Rybní‑ pramenišť. – Ochr. Přír. 57: 306–312. ček K. [eds], Ecology and palaeoecology of spring fens of Malenovský I. & Lauterer P. (2006): Stictocephala bi‑ the West Carpathians, pp. 63–68, Palacký University, Olo‑ sonia Kopp & Yonke, 1977 – ostnohřbetka ovocná. – In: mouc. Mlíkovský J. & Stýblo P. [eds], Nepůvodní druhy fauny Hůrka K. (1996): Carabidae of Czech and Slovak Rebublics. – a flóry České republiky, pp. 269–271, Český svaz ochránců Kabourek, Zlín. přírody, Praha. Kment P., Vahala O. & Hradil K. (2006): First records of Potocký P. & Němý J. (1996): Faunistic records from the Oxycarenus lavaterae (Fabricius, 1787) (Heteroptera: Oxy‑ Czech Republic – 56. Lepidoptera: Nymphalidae. – Klapa‑ carenidae) from the Czech Republic with review of its dis‑ lekiana 32: 277. tribution and biology. – Klapalekiana 42: 97–127. Šťastný K., Bejček V. & Hudec K. (2006): Atlas hnízdního Kočárek P., Holuša J. & Vidlička Ľ. (2005): Blattaria, Man‑ rozšíření ptáků v České republice. – Aventinum, Praha. todea, Orthoptera & Dermaptera of the Czech and Slovak Vor á lek V. (1928): Nálezy zajímavých motýlů na pralukách ji‑ Republics. – Kabourek, Zlín. homoravských Karpat. – Čas. Čs. Společ. Entomol. 25: 6. Králíček M. & Gottwald A. (1984): Motýli jihovýchodní Moravy I. – Muzeum J. A. Komenského, Uherský Brod.

198 15. Zoogeografie