15. Zoogeografie Z
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
15. ZOOGEOGRAFIE Z. Laštůvka, M. Horsák, P. Kment & I. Malenovský Bílé Karpaty se nacházejí na rozhra‑ ní Severopanonské, Hercynské a Zápa‑ dokarpatské podprovincie a z hlediska možného osidlování z různých geografic‑ kých směrů mají ideální polohu. Kromě přírodních faktorů ovlivnil druhové slo‑ žení fauny svým dlouhodobým hospoda‑ řením také člověk – počátky antropogen‑ ního přetváření biotopů sahají do období epiatlantiku, zhruba před 5000–6000 le‑ ty (viz kapitoly 2 a 3). V důsledku po‑ tlačování rozvoje lesa v průběhu holocé‑ nu se do Bílých Karpat mohla trvale šířit celá společenstva živočichů, která by zde bez vlivu člověka nenašla dostatek vhod‑ ných stanovišť. Člověk tak svými zásahy zvýšil heterogenitu přírodních podmí‑ nek území a tím jednoznačně podmínil růst biodiverzity. Na současném zoogeo‑ grafickém složení fauny a charakteru ce‑ lých zoocenóz se tedy podepsala geogra‑ 15.1 Horská linduška luční (Anthus pratensis) hnízdí na louce na vrcholu Javořiny. fická poloha území, jeho geomorfologie, ■ The montane Meadow Pipit (Anthus pratensis) nests on the meadow on the klimatické, půdní a hydrologické pomě‑ top of Mt. Velká Javořina. ry i jeho vývoj v postglaciálním období, který byl utvářen nejen přírodními, ale později významně i antropogenními fak‑ publiky, lze předpokládat, že se v oblasti rií, i když ta již nespadá mezi přirozené tory. Přítomnost většiny živočišných dru‑ Bílých Karpat vyskytuje nejméně 20 tisíc způsoby šíření. Živočichové, na rozdíl od hů je podmíněna specifickými geomor‑ druhů živočichů, z toho alespoň 16 tisíc rostlin, hub a baktérií, mají kromě zmí‑ fologickými a chemickými vlastnostmi druhů hmyzu. Tento odhad ovšem nepo‑ něných pasivních možností i schopnost flyšových hornin v kombinaci s charak‑ krývá pouze luční prostředí, ale zahrnuje aktivního šíření. Druhy o hmotnosti vět‑ terem vegetace a strukturou rostlinných také celou škálu dalších biotopů. V závis‑ ší než několik desítek miligramů se již společenstev. Zoogeografické složení fau‑ losti na svých pohybových schopnostech obvykle musí šířit pomocí svých pohybo‑ ny je pak do značné míry odrazem fyto‑ a dalších okolnostech osídlily jednotli‑ vých orgánů, noh nebo křídel. geografických poměrů v samotném úze‑ vé druhy území různými způsoby a růz‑ mí i jeho širším okolí. ně rychle. Drobné druhy zvláště pavouků Faunistické změny Současná fauna Bílých Karpat je vel‑ a hmyzu mohou být přenášeny na značné v průběhu holocénu mi bohatá a na našem území z mno‑ vzdálenosti větrem, u některých skupin ha ohledů jedinečná. Vycházíme‑li z po‑ hraje velmi důležitou roli i zoochorie – Při postupném oteplování počátkem znatků o dobře probádaných skupinách, transport jinými většími živočichy (např. holocénu, někdy před 11,5 tisíci lety, ve kterých bylo dosud zjištěno kolem 50– u měkkýšů). Aktuální složení fauny je ví‑ z území ustoupily chladnomilné druhy. 60 % druhů známých z území České re‑ ce nebo méně ovlivněno i antropocho‑ Jen některé z nich mohly přežít v izolo‑ 15. ZOOGEOGRAPHY Situated on the boundaries of the North climate, soils, and hydrology and later 20,000 animal species – 16,000 of them Pannonian, Hercynian, and West Car‑ also by anthropogenic factors. Zoogeo‑ insects. These species have settled de‑ pathian subprovinces, the White Car‑ graphic patterns are, to a certain extent, pending on their mobility – small spi‑ pathians have an ideal position for also a reflection of the area’s phytogeog‑ ders and insects might have arrived here settling of species of different zoogeo‑ raphy, as many animal species are bound passively by wind, some molluscs on oth‑ graphical origins. Moreover, 5000–6000 to the flysch soils and its vegetation. The er animals’ backs, species of over tens of years ago humans started creating open current White Carpathian fauna is very milligrams in weight have spread actively habitats, which enabled entire animal rich. Considering that 50–60 % of all using their legs or wings. In recent histo‑ communities to live here. The fauna has Czech species in well investigated ani‑ ry also human activities have helped spe‑ thus been zoogeographically influenced mal groups are known, the White Car‑ cies to spread. by the area’s position, geomorphology, pathians (all habitats) must count some 15. Zoogeografie 189 vaných populacích v nejvyšších polohách Tab. 15.1 Horské druhy boreálního (severského) nebo středoevropského v severovýchodní části území v návaznos‑ původu. ti na vyšší horské systémy Karpat. Druhy ■ Mountain species of Boreal or Central‑European origin. provázející tajgu sem pronikaly při jejím šíření z východu zhruba před 10 tisící le‑ a. Boreální druhy (obvykle s boreálně‑montánním rozšířením) ty. U většiny živočichů kromě výjimek, Boreal species (usually with boreo‑montane distribution) jakými jsou měkkýši a obratlovci, nemá‑ Vrkoč rýhovaný (Vertigo substriata), vrásenka pomezní (Discus ruderatus), ploštič‑ me k dispozici zachované fosilní doklady ka horská (Nithecus jacobaeae), křísek Jassargus pseudocellaris, merule Trioza abdo (schránky, kostry apod.) svědčící o přes‑ minalis, merule kopretinová (Trioza chrysanthemi), merule pampelišková (Trioza ném datu příchodu a výskytu v minulos‑ dispar), hřbetozubec jarní (Odontosia sieversii), píďalka menší (Perizoma minora ti. Musíme tedy připustit také možnost, tum), travařka horská (Photedes captiuncula), osenice podhorská (Xestia collina), že horské druhy nejsou vždy pozůstat‑ osenice velká (Eurois occulta), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), linduška luční kem chladného poledového období, ale (Anthus pratensis), strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), ořešník kropena‑ mohly osídlit nejvyšší polohy Bílých Kar‑ tý (Nucifraga caryocatactes), kos horský (Turdus torquatus) pat až později během chladnějších pe‑ b. Středoevropské horské druhy / Central European mountain species riod v průběhu holocénu. To platí zejmé‑ Plachetka potoční (Kaestneria torrentum), stonožka Lithobius nodulipes, stonož‑ na pro dobře pohyblivé druhy, jakými ka Lithobius piceus, kobylka zavalitá (Polysarcus denticauda), ostruhovník horský jsou např. ptáci a motýli. Ptáci zde moh‑ (Dicranotropis divergens), pidikřísek horský (Erythria manderstjernii), merule jar‑ li nalézt vhodná útočiště také během mi‑ manková (Trioza schrankii), rejsek horský (Sorex alpinus) grací do severní Evropy. K význačným severským druhům patří zejména kos horský (Turdus torquatus) a linduška luč‑ tostně zahnízdí i ořešník kropenatý (Nu izolovaných nalezišť a Bílé Karpaty jsou ní (Anthus pratensis), ale jen druhý z nich cifraga caryocatactes). Na vlhčích místech pravděpodobně nejjižnějším z nich. Spe‑ hnízdí na loukách. S oběma se můžeme v horských lesích a na jejich okrajích ži‑ ciálně na horské louky je vázána píďalka setkat např. ve vrcholových partiích Javo‑ je také rejsek horský (Sorex alpinus), kte‑ menší (Perizoma minoratum), která by‑ řiny. Linduška luční zde hnízdí po roce rý na rozdíl od uvedených ptačích dru‑ la vzácně zjištěna i v nižších a teplejších 1970, kos horský od roku 1955, ale pra‑ hů přežil v postglaciálu pouze ve vyšších částech území např. v okolí Radějova. videlně až po roce 1985 (Horal et al. polohách středoevropských pohoří a v se‑ Z dalších horských druhů je možné na‑ 2003a). V lesích vyšších poloh příleži‑ verní Evropě se nevyskytuje. Strakapoud lézt např. na louce na vrcholu Javořiny bělohřbetý (Dendrocopos leucotos) prová‑ pavouka Kaestneria torrentum, stonož‑ zí bučiny a smíšené lesy se zastoupením ky Lithobius nodulipes a L. piceus, ploš‑ buku v severovýchodní části území (Ho‑ tičku horskou (Nithecus jacobaeae), z kří‑ ral & Jagoš 2003). Vzácným a vymí‑ sů ostruhovníka horského (Dicranotropis rajícím obyvatelem starých bučin je ta‑ divergens), pidikříska horského (Erythria ké tesařík alpský (Rosalia alpina). Dalším manderstjernii) a kříska Jassargus pseudo horským druhem, který místně proniká cellaris. Floristicky bohaté pastviny v se‑ i na louky v nižších polohách Bílých Kar‑ verovýchodní části Bílých Karpat obývá pat, je ještěrka živorodá (Zootoca vivipa též několik druhů mer, které se ve střední ra). Z horských druhů motýlů je možné Evropě dnes rovněž vyskytují jen v hor‑ 15.2 Klopuška sametová (Macrotylus zmínit např. travařku horskou (Photedes ských oblastech, např. merule Trioza ab quadrilineatus). Alpsko‑karpatský captiuncula), osenici podhorskou (Xestia dominalis, T. chrysanthemi, T. dispar a T. druh žijící na šalvěji lepkavé (Salvia collina) a osenici velkou (Eurois occulta). schrankii. Význačným druhem vlhčích glutinosa). Velmi pozoruhodný je výskyt boreálního luk zvláště ve vyšších polohách je také ■ The plant bug Macrotylus hřbetozubce jarního (Odontosia sieversii), kobylka zavalitá (Polysarcus denticauda). quadrilineatus is an Alpine‑Carpathian který je souvisle rozšířen v severské tajze. Je to na našem území vymírající druh, species living on Salvia glutinosa. Ve střední Evropě je znám jen z několika na bělokarpatských loukách patrně s po‑ Changes of fauna Pipit (Anthus pratensis) nesting on Mt. para) and the moths Photedes captiuncu during the Holocene Javořina since 1955 and 1970, respec‑ la, Xestia collina, Eurois occulta, Perizoma 11,500 years ago, glacial species declined tively. In high‑altitude forests also the minoratum, and remarkably also the Bo‑ and survived only at the highest altitudes Nutcracker (Nucifraga caryocatactes) oc‑ real Odontosia sieversii. The meadow on in the NE of the area. Taiga species en‑ casionally nests. Alpine Shrew (Sorex al the top of Mt. Velká Javořina and pas‑ tered from the east 10,000 years ago. Al‑ pinus), on the other hand,