Tvorba Produktu Destinace Hodonín S Motivem Lidového Tance

Tvorba produktu destinace Hodonín s motivem lidového tance

Prohlášení

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“).

Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ.

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo).

Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.).

Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence.

V Jihlavě dne

......

Podpis

Poděkování

Tímto bych chtěla poděkovat především vedoucí mé práce Mgr. Anice Djokic, MBA., za její ochotu pomoci a za vedení mé práce správným směrem. Velmi si cením rad, které mi uštědřila a které mi byly opravdu prospěšné. Také bych chtěla poděkovat, panu Vilému Trumpešovi a panu Mgr. Bc. Tomáši Kellnerovi, kteří mi poskytli informace z pozice odborníků na danou problematiku.

Dále bych ráda poděkovala své rodině a přátelům, kteří byli mou oporou ve chvílích, kdy vše neprobíhalo, tak jak bych si představovala.

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

Katedra cestovního ruchu

Tvorba produktu destinace Hodonín s motivem lidového tance

Bakalářská práce

Autor: Dominika Brantalová

Vedoucí práce: Mgr. Anica Djokic, MBA.

Jihlava 2017

Abstrakt

BRANTALOVÁ, Dominika: Tvorba produktu destinace Hodonín s motivem lidového tance. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce Mgr. Anica Djokic, MBA. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2017. 82 stran.

Práce se zabývá tanečním folklorem z oblasti okresu Hodonín. Teoretická část přibližuje pojmy z oblasti cestovního ruchu, destinačního managementu a problematiky lidových tanců. Praktická část je věnována charakteristice oblasti destinace Hodonín, tvorbě přehledu místních tanců a představení příležitostí, při kterých se dané tance využívají. Výstupem práce je tvorba tří produktů destinace, které jsou zaměřeny na lidové tance a doprovodné aktivity.

Klíčová slova

Folklor. Folklorní cestovní ruch. Hodonín. Kultura. Lidový tanec. Destinace. Produkt

Abstract

BRANTALOVÁ, Dominika: The creation of the destination product Hodonín with theme of folk dance. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of Travel/Tourism. Supervisor: Mgr. Anica Djokic, MBA. Degree: Bachelor. Jihlava 2017. 82 pages.

The thesis deals with dance folklore in the district of Hodonín. The theoretical part introduces the concepts of tourism, destination management and folk dances. The practical part is devoted to the characteristics of the destination area of Hodonín, the creation of an overview of local dances and the presentation of the opportunities in which the dances are used. The output of the thesis is the creation of three destination products which are focused on folk dances and accompanying activities.

Key words

Culture. Folklore. Folk tourism. Hodonín. Folk dance. Destination. Product. 7

Předmluva

Tato práce vznikla především z důvodu toho, že mě dané téma vždy zajímalo a díky této práci jsem získala možnost se o něm dozvědět mnohem více. Práce také nezapře můj blízký vztah k dané oblasti. V neposlední řadě se v ní odráží mé přesvědčení, že by se folkloru a lidovým tradicím měla věnovat větší pozornost.

Hlavním zaměřením práce jsou lidové tance a tradiční folklorní slavnosti z oblasti okresu Hodonín, který se nachází v etnograficky velmi bohaté oblasti Slovácko. Obzvláště místních lidových tanců je zde k nalezení velká řádka. Tance jsou v práci rozděleny na rody a dále vypsány pro jednotlivé místní etnografické subregiony zvláště. Konečnou částí práce je aplikace daných lidových tanců do produktu destinace Hodonín.

Práce vznikala především čerpáním dat z literatury, ale mimo to, mi informace poskytli také členové dvou místních folklorních souborů. Adresátem práce by měl být ten, pro nějž je folklor blízký nebo by se alespoň o něm chtěl dozvědět něco více. Výsledné produkty mají vymezený svůj segment zákazníků, který má charakteristické rysy jako například věk od padesáti let a výše nebo starší ženatý pár bez dětí.

Obsah

Seznam ilustrací ...... 11

Úvod ...... 12

1. TEORETICKÁ ČÁST ...... 13

1.1. Cestovní ruch ...... 13 1.1.1. Členění cestovního ruchu ...... 14 1.1.2. Formy cestovního ruchu ...... 14 1.1.3. Faktory ovlivňující cestovní ruch ...... 15 1.1.4. Produkt cestovního ruchu ...... 17 1.2. Kultura ...... 18 1.2.1. Kulturní dědictví ...... 18 1.2.2. Kulturní cestovní ruch ...... 19 1.3. Destinace cestovního ruchu ...... 20 1.3.1. Typy destinací pro cestovní zážitky: ...... 21 1.3.2. Management Destinace ...... 22 1.3.3. Produkt destinace ...... 23 1.3.4. Tvorba produktu destinace ...... 23 1.4. Folklor ...... 24 1.4.1. Členění folkloru ...... 24 1.4.2. Folklorismus ...... 25 1.4.3. Folklorní cestovní ruch ...... 26 1.5. Etnochoreologie ...... 26 1.5.1. Lidový tanec ...... 27 1.5.2. Členění lidových tanců ...... 27 1.5.3. Vývoj lidových tanců ...... 29 1.5.4. Zápis lidových tanců ...... 30 1.5.5. Nácvik lidových tanců ...... 31 1.6. Metody ...... 32

2. PRAKTICKÁ ČÁST ...... 33

2.1. Vymezení destinace Hodonín ...... 33 2.1.1. Charakteristika okresu Hodonín ...... 33 2.2. Etnografický region Slovácko ...... 34 2.2.1. Dolňácko ...... 36 2.2.2. Podluží ...... 36

2.2.3. Horňácko ...... 37 2.2.4. Hanácké Slovácko ...... 37 2.3. Slovácký verbuňk ...... 38

2.4. Lidové tance destinace Hodonín podle etnografických subregionů ...... 39 2.4.1. Dolňácko ...... 40 2.4.2. Podluží ...... 43 2.4.3. Horňácko ...... 45 2.4.4. Hanácké Slovácko ...... 48 2.5. Taneční příležitosti ...... 50 2.5.1. Taneční příležitosti vesnického roku ...... 50 2.5.2. Rodinné a soukromé taneční příležitosti ...... 53 2.5.3. Konkrétní současné taneční příležitosti ...... 54 2.6. Tvorba produktu destinace ...... 56 2.6.1. Segment zákazníků ...... 56 2.7. Produkt 1: Do Strážnice nejen na festival ...... 57 2.7.1. Termín ...... 57 2.7.2. Doprava ...... 57 2.7.3. Ubytování ...... 57 2.7.4. Program ...... 58 2.7.5. Cena ...... 61 2.8. Produkt 2: Za lidovým tancem na Dolňácko ...... 62 2.8.1. Termín ...... 62 2.8.2. Doprava ...... 62 2.8.3. Ubytování ...... 62 2.8.4. Program ...... 63 2.8.5. Cena ...... 65 2.9. Produkt 3: Víno, tanec a tradice z Hodonínska ...... 66 2.9.1. Termín ...... 66 2.9.2. Doprava ...... 66 2.9.3. Ubytování ...... 66 2.9.4. Program ...... 67 2.9.5. Cena ...... 70 Závěr ...... 71

Seznam zdrojů ...... 72

Přílohy ...... 78

Seznam ilustrací

Seznam obrázků

Obrázek 1: Mapa etnografického regionu Slovácko ...... 34 Zdroj: (2) Obrázek 2 Obce okresu Hodonín dle etnografických subregionů ...... 35 Zdroj: vlastní zpracování Obrázek 3 Verbuňk ...... 39 Zdroj: (8)

Obrázek 4 Hodová skočná ...... 41 Zdroj: (9) Obrázek 5 Vrtěná Podluží ...... 44 Zdroj: (9) Obrázek 6 Horňácká sedlácká ...... 47 Zdroj: (14) Obrázek 7 Scénické pásmo Slepičí úlet ...... 49 Zdroj: (18)

Seznam tabulek

Tabulka 1 Přehled tanců Dolňácka, vlastní zpracování ...... 40 Zdroj: vlastní zpracování Tabulka 2 Přehled tanců Podluží, vlastní zpracování ...... 43 Zdroj: vlastní zpracování Tabulka 3 Přehled tanců Horňácka, vlastní zpracování ...... 45 Zdroj: vlastní zpracování Tabulka 4 Přehled tanců Hanáckého Slovácka, vlastní zpracování ...... 48 Zdroj: vlastní zpracování Tabulka 5 Segment zákazníků pro vytvořené produkty ...... 56 Zdroj: vlastní zpracování Tabulka 6 Kalkulace ceny produktu 1 pro dvě osoby ...... 61 Zdroj: vlastní zpracování Tabulka 7 Kalkulace ceny produktu 2 pro dvě osoby ...... 65 Zdroj: vlastní zpracování Tabulka 8 Kalkulace ceny produktu 3 pro dvě osoby ...... 70 Zdroj: vlastní zpracování

Úvod

Tato bakalářská práce se zaměřuje na tradiční folklor, a především pak na lidové tance a tradice s nimi spojené, z oblasti okresu Hodonín. Domnívám se, že se této tématice nevěnuje dostatečná pozornost, která by měla, a proto jsem se rozhodla ji zpracovávat. Cestovní ruch je dnes zaměřen hlavně na své tradiční a masové pojetí a je opomíjeno poznávání vlastní kultury a zvyků, což je bezpochyby škoda.

Výběr oblasti destinace Hodonín nebyl náhodný, neboť právě odsud pochází mnoho lidových tradic a dodnes se zde soustředí velké množství folklorních sdružení zabývajících se lidovými tanci. Kromě toho se ve výběru odráží můj blízký vztah k této lokalitě, jakožto mého rodiště. Také hrál svou roli můj zájem dozvědět se tvorbou této práce více o něčem tak typickém pro oblast jako je folklor.

V teoretické části se práce zabývá objasněním základním pojmů týkajících se problematiky lidového tance, ale také pojmů z cestovního ruchu a destinačního managementu, které jsou pro práci důležité a z nichž je dále vycházeno. Lidové tance jsou zde rozčleněny obecně na jednotlivé rody. Z tohoto členění se poté vychází v praktické části, kde jsou popsány rody tanců typické pro daný etnografický subregion.

Praktická část je poté zaměřena na charakteristiku dané oblasti a tance, které se zde vyskytují, z nichž byl vytvořen určitý přehled. Dále jsem se soustředila na postihnutí co největší řádky příležitostí, při kterých se tance využívají. Získané informace a poznatky jsou v poslední části aplikovány ve výstupu práce. Tímto výstupem je tvorba produktu destinace. Produkty jsou zaměřeny právě na folklor a prostudované lidové tance oblasti okresu Hodonín. Součástí tvorby produktu je i návrh propagačních letáčků jednotlivých produktů, které jsou zveřejněné v příloze.

1. Teoretická část

1.1. Cestovní ruch

Téma této práce je přímo navázáno na jednu z forem cestovního ruchu, a proto bych chtěla na úvod představit a definovat cestovní ruch jako takový.

Od začátku 20. století se odborníci v oboru snažili odlišit „cestování“ od cestovního ruchu. Cestování představovalo velmi široký a obecný pojem, který byl užíván častěji, zato nepřesně, neboť obsahuje některé jevy navíc na rozdíl od cestovního ruchu. Cestovní ruch byl tehdy chápán ještě jako nový jev, při kterém zatím nebyl brán zřetel na jeho ekonomickou stránku a jednalo se především o formu využití volného času cestováním různými dopravními prostředky. (Beránek, 2013)

Samotný cestovní ruch je těžké přesně definovat, neboť má mnoho hledisek a vyskytuje se ve velké spoustě tvarů. V průběhu let vznikalo mnoho nových definic, jež bylo potřeba usměrnit tak, aby bylo možné cestovní ruch mezinárodně srovnávat. (Beránek, 2013)

Dřívější WTO dnes Světová organizace cestovního ruchu UNWTO se sešla roku 1991 na Mezinárodní konferenci o statistice cestovního ruch v Ottawě a dala vzniknout mezinárodně uznávané definici cestovního ruchu. Na znění definice se shodlo 250 představitelů z 91 zemí světa. Její znění je takovéto: „Cestovní ruch je činnost osoby cestující na přechodnou dobu do místa mimo její běžné životní prostředí, a to na dobu kratší, než je stanovena, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě.“ (UNWTO, 1991; cit. podle Beránek, 2015, s. 15)

„Přechodnou dobou“ je v definici myšlen buď 1 rok v případě, že se jedná o mezinárodní cestovní ruch nebo 6 měsíců u domácího cestovního ruchu. Označení „běžné životní prostředí“ má za úkol vyloučit z definice pouhé výlety, konané v místě běžného pobytu a také pracovní nebo jiné rutinní cesty. (Beránek, 2013)

Definování cestovního ruchu také zahrnuje cestující osobu, která se v cestovním ruchu označuje jako návštěvník. Tito návštěvníci se dále dělí na mezinárodní návštěvníky a interní návštěvníky. Mezinárodní návštěvník cestuje do země, ve které běžně nepobývá, na dobu ne delší než dvanáct po sobě jdoucích měsíců. Interní návštěvník cestuje na stejně dlouhou dobu jako mezinárodní návštěvník s tím rozdílem, že se jedná o vlastní zemi, ovšem mimo místo jeho běžného pobytu. (Goeldner a Ritchie, 2014)

1.1.1. Členění cestovního ruchu

V rámci lepšího rozlišení se člení cestovní ruch do jednotlivých sektorů jako je sektor ubytovacích služeb, sektor atrakce, dopravy, sektor zprostředkovatelé a organizace. (Ryglová, Burian a Vajčnerová, 2011)

Další možné členění ukazuje, o jaký cestovní ruch se jedná:

 Mezinárodní cestovní ruch:

o Příjezdový cestovní ruch – představuje cestovní ruch provozovaný v dané zemi a uskutečňovaný obyvateli jiných zemí.

o Výjezdový cestovní ruch – znamená cestovní ruch provozovaný obyvateli dané země a realizovaný cestou do jiných zemí.

 Interní cestovní ruch: je souhrn cestovního ruchu v dané zemi, uskutečňovaný obyvateli dané země a také obyvateli jiných zemí.

 Domácí cestovní ruch: zobrazuje cestovní ruch realizovaný ve vlastní zemi.

 Národní cestovní ruch: vzniká spojením interního a výjezdového cestovního ruchu. (Goeldner a Ritchie, 2014)

1.1.2. Formy cestovního ruchu

Rozlišujeme základní formy, které uspokojují pouze základní potřeby účastníků cestovního ruchu a formy specifické, které se zaměřují na specifičtější požadavky. Základní formy jsou:

 Rekreační cestovní ruch: Tato forma se využívá při potřebě regenerace těla i ducha člověka. Realizuje se v prostředí k tomuto účelu vhodné, jako například příroda vod, lesů či hor.

 Kulturně poznávací cestovní ruch: Účastník této formy cestovního ruchu poznává historii, kulturu, tradice, zvyky a další jevy charakteristické právě pro danou oblast kam cestuje.

 Sportovně-turistický cestovní ruch: Účastník tráví svůj volný čas aktivní formou, tedy podílením se na sportovních činnostech.

 Léčebný a lázeňský cestovní ruch: Tato forma představuje léčbu, prevenci a relaxaci jednotlivců v místech disponujících vybavením pro tuto formu. (Ryglová, Burian a Vajčnerová, 2011)

Specifické formy: Jsou to takové formy, které se zaměřují na uspokojování specializovaných potřeb. Novým trendem v cestovním ruchu je rozšiřování právě této formy cestovního ruchu. Jako příklady můžeme uvést mládežnický cestovní ruch, cestovní ruch seniorů, lidí s tělesným handicapem, venkovský, (součástí je i agroturistika), kongresový a incentivní, chatařský a chalupářský, náboženský, zábavní, gastronomický, cykloturistika, rybolov, nákupní turistika a mnoho dalších. (Ryglová, Burian a Vajčnerová, 2011)

Folklor, jakožto druh kultury označované „Lidová kultura“, bude bezpochyby patřit do kulturně poznávacího cestovního ruchu. Práce je především zaměřena na lidový tanec představující jednu z oblastí, které mohou návštěvníci v rámci této formy poznávat. Dalo by se také říci, že folklor může patři i do specifické formy cestovního ruchu. A je tomu opravdu tak, protože Výkladový slovník cestovního ruchu vymezuje přímo folklorní cestovní ruch. Ten se mezi základní formy neřadí, tudíž se jedná o specifickou formu. O folklorním cestovním ruchu bude pojednáno níže.

Záliba ve folkloru a jeho poznávání samozřejmě nemusí nutně znamenat pouze kulturně poznávací cestovní ruch, ale může být spojena i s dalšími formami cestovního ruchu. Doprovodná forma může být v podstatě kterákoli, vybraná podle preferencí návštěvníka a limitovaná možnostmi dané destinace. Toto mísení více forem cestovního ruchu je uplatněno i ve výstupu práce, tedy v tvorbě produktu destinace.

1.1.3. Faktory ovlivňující cestovní ruch

Lokalizační faktory: Tyto faktory v sobě zahrnují místní podmínky pro cestovní ruch, které nelze změnit nebo významně ovlivnit. Tyto faktory značně určují, jaký druh cestovního ruchu se bude, v jaké destinaci vykonávat. Jednotlivé destinace také od sebe nejvíce odlišují. Jedná se o přírodní podmínky a společenské atraktivity, což je jakýsi základní stavební kámen pro vznik poptávky. Přírodní podmínky představují reliéf terénu, klimatické podmínky, vodní režim, rostlinstvo a živočišstvo, malebnost krajiny atd. Společenské atraktivity vznikají působením člověka. Jsou to památky, zvyky, tradice, slavnosti, gastronomie, umělé atrakce apod. (Ryglová, Burian a Vajčnerová, 2011)

Jak je uvedeno výše, lokalizační faktory se dají považovat za ty nejzákladnější, a to u všech forem cestovního ruchu. Důležitější roli nežli přírodní podmínky, hrají v případě folklorního cestovní ruchu společenské atraktivity. Těmi jsou nejrůznější dochované zvyky a tradice především na vesnicích, nově vzniklé nebo již dlouhé roky udržované festivaly, slavnosti a další. Přírodní podmínky bych v tomto případě pojala jako doprovodné předpoklady. Příroda není tvořena člověkem, zatímco folklor právě z činnosti člověka vychází. I tak, ale vliv přírody nelze zcela opomíjet, protože určuje vhodnost daného prostředí pro rozvoj folkloru. V chladných oblastech naší planety může člověk jen stěží vůbec existovat, natož tvořit nějaké významné kulturní umění a podobně.

Realizační faktory: Tyto faktory nepředstavují nic jiného, než dopravu a infrastrukturu služeb (ubytování a příbuzné služby). Umožňují realizaci cestovního ruchu v destinaci, čímž rozhodují, zda bude místo cestovním ruchem využito či nikoli. V případě těchto faktorů je důležitá dostatečná velikost kapacity služeb, která poté tvoří nabídku. Mimo to, hraje svou roli také kvalita daných služeb a kapacit, která se promítá zejména v ekonomických přínosech cestovního ruchu. Realizační faktory se hodnotí ukazateli jako počty ubytovacích zařízení s počty lůžek, velikost poptávky, návštěvníci, součin obsaženích lůžek a nocí, kvalita zařízení poskytující služby, množství přepravních kapacit, úroveň rekonstrukce zařízeních, vybavenost doprovodnými službami jako směnárny, obchody, banky a další. (Ryglová, Burian a Vajčnerová, 2011)

U dopravy se zaměřujeme na její šíři pokrytí daného místa, její jednoduchost a pohodlnost pro návštěvníky, dále také rychlost, bezpečnost a v neposlední řadě cenu. Čím větší vzdálenost návštěvník při své cestě do destinace překračuje, tím jsou tyto ukazatele důležitější. Pro destinaci je velmi výhodné její umístění například nedaleko velkých dopravních tepen typu dálnic, v blízkosti vlakových nádraží s mezinárodní působností, blízkost letiště atd. (Ryglová, Burian a Vajčnerová, 2011)

V infrastruktuře služeb hraje největší roli číslo počtu návštěvníků, podle kterého se odhaduje budoucí vývoj a trendy. Nemá cenu budovat infrastrukturu služeb tam, kam nemíří dostatečný počet návštěvníků. Určuje se, v jaké fázi životního cyklu se destinace nachází a podle toho se zavádí různá opatření, pro její podporu či oživení. Při zkoumání počtu návštěvníků ubytovacích zařízení je musíme rozdělit do kategorií, neboť ne v každém typu zařízení se vyskytují stejní návštěvníci. Například hotel

či penzion se soustředí na jiný cílový segment zákazníků než turistická ubytovna. (Ryglová, Burian a Vajčnerová, 2011)

Selektivní (stimulační) faktory: Ty představují úroveň spolupráce, řízení, politickou situaci země, vnímání destinace samotnými návštěvníky atd. Stimulační se jim říká také proto, že stimulují rozvoj cestovního ruchu a stanovují, zda se cestovní ruch vůbec může uskutečnit, jakými návštěvníky a v jakém počtu. Spotřebitel při výběru destinace je ovlivňován psychologicky a to motivací, vnímáním, učením a postojem. Pro určení cílového segmentu je znalost faktorů zásadní. (Ryglová, Burian a Vajčnerová, 2011)

 Objektivní stimulační faktory – Sem řadíme ekonomické, politické, demografické faktory a administrativní podmínky. (Ryglová, Burian a Vajčnerová, 2011)

 Subjektivní stimulační faktory – Jedná se o do velké míry psychologicky působící faktory. Ty jsou navozovány reklamou, propagací, zkušenostmi, současným trendem atd. Návštěvník vnímá i to, jakým způsobem se k němu chovají místní obyvatelé. Návštěvníka dále ovlivňuje kvalita a šíře nabídky. Čím je nabídka pestřejší, tím lepší subjektivní pocit návštěvník získává. Základem úspěchu je dobře rozvinutý marketing, management a branding. V některých případech může být destinace natolik zahlcena návštěvníky, že se může uplatňovat i demarketing snižující poptávku. (Ryglová, Burian a Vajčnerová, 2011)

Realizační a selektivní předpoklady ovlivňují stejnou měrou všechny formy cestovního ruchu a ten folklorní není výjimkou. Dopravní dostupnost, výskyt ubytovacích a doprovodných služeb je důležitá, ať už je cíl návštěvníka jakýkoli. Stejně je tomu i v případě politiky země nebo jejích ekonomických možnostech. Jediné, co se může lišit jsou subjektivní stimulační faktory. Ty jsou zaměřeny přímo na jednotlivé účastníky a segment účastníků na folklorním cestovním ruchu je bezpochyby velmi odlišný od těch ostatních. Tato tematika táhne spíše starší generace. Mladší generace také navštěvují lidově zaměřené kulturní akce, už však ne jako účastníci cestovního ruchu, ale jen jako místní obyvatelé nebo výletníci.

1.1.4. Produkt cestovního ruchu

Výstup činnosti prováděné v cestovním ruchu se nazývá produkt cestovního ruchu. Tento produkt lze definovat jako soubor celkové nabídky jak ze strany soukromého,

17 tak i veřejného sektoru, které provozují svou podnikatelskou činnost v odvětví cestovního ruchu. (Zelenka a Pásková, 2012)

Přeneseně lze říci, že produkt cestovního ruchu vzniká tak, jako běžný průmyslový výrobek. Nejprve se „vyrobí“ produkt, který musí být „zabalen“ a následně distribuován cílové skupině zákazníků. V případě produktu cestovního ruchu probíhá distribuce prostřednictvím cestovní kanceláře, cestovní agentury, turistického informačního centra, destinační agentury, webových portálu atd. (Ryglová, Burian a Vajčnerová, 2011)

I pokud má produkt ze začátku svého zavedení slibný odbyt, neznamená to, že jej bude mít stále. I on se musí podvolit módním vlivům, které zapříčiňují ztrátu zájmu spotřebitelů a zkracují životnost produktu. Předcházet tomuto vlivu se dá neustálou kontrolou současných trendů na straně poptávky a produkt této poptávce přizpůsobovat. (Ryglová, Burian a Vajčnerová, 2011)

1.2. Kultura

Pod pojmem kultura si můžeme představit vše, co vzniklo z činnosti člověka napříč jeho působením na Zemi až do současnosti. Přitom se jedná o věci hmatatelné i nehmatatelné. Kultura na sebe bere podobu náboženskou, civilizační, historickou, geografickou a organizační. (Zelenka a Pásková, 2012)

Kultura se rozlišuje na dva základní druhy:

 „Vyšší kultura“: Tato kultura zabírá umělecká díla ve formě maleb, soch, architektury, literatury a hudby, které se nachází v muzeích, galeriích, divadlech, knihovnách atd.

 „Lidová kultura“: Představuje životní styly a tradice zobrazované ve skanzenech a při lidových festivalech a podobných akcích, na tuto oblast zaměřených. (Šimková, 2010)

1.2.1. Kulturní dědictví

Rada Evropy udává definici, která za kulturní dědictví považuje vše, co svým působením stvořil člověk, nejen v oblasti hmotných věcí, ale také duchovních. Kulturní dědictví vzniká působením generací společnosti, které přebírají tradice, zvyky a dovednosti od generací předchozích a poté je předávají generacím následujícím. (Indrová, 2009) 18

Charakter kulturního dědictví není všude stejný a liší se převážně historickými a geografickými podmínkami, přesto však můžeme nalézt i určité podobnosti v různých zemích. Nelze tedy říci, že kulturní dědictví se vždy omezuje jen na jednu oblast, ale je také součástí širšího celku tvořeného více sousedícími zeměmi. Kulturní dědictví rozlišujeme na:

 Nehmotné kulturní dědictví (duchovní): Konkrétně se jedná o písně, tance, zvyky, přísloví atd.

 Hmotné kulturní dědictví: To se dále dělí na:

o movité – obraz, socha, řemeslo. . .

o nemovité – architektura (Indrová, 2009)

Genius loci: Kulturní dědictví ať už hmotné nebo nehmotné dotváří atmosféru místa kde se vyskytuje. S tím souvisí pojem genius loci, jež lze definovat takto: „Ucelený souhrn (ne)hmotných projevů historie i současnosti lokality, jedinečný a neopakovatelný, vytvářející svou kontinuální interakci s duchovním světem návštěvníka nebo rezidenta jeho vícerozměrný dynamický vjem z dané lokality.“ (Zelenka a Pásková, 2012, s. 177)

K vytváření genia loci přispívá řada faktorů jako přírodní lokalita, kulturní prostředí, historie místa, události, které se zde staly, roční období, ale také aktuální fyzický i psychický stav návštěvníka. Genius loci může být pozitivní i negativní. Pozitivní vyvolává u velké části návštěvníků neobvyklé, příjemné pocity z místa a podněcuje k opětovné návštěvě. Negativní naopak navozuje pocity nepříjemné jako strach či smutek. (Zelenka a Pásková, 2012)

Genius loci můžeme jednoduše vyjádřit jako „něco výjimečné“ co se nachází jen v daném místě a co láká k navštívení ne proto, že tam chtějí ostatní, ale proto, že k tomu má jedinec vlastní důvod. Například Slovácko, o jehož části pojednává tato práce, se může stát geniem loci právě z důvodu nezaměnitelných tradic a zvyků, které v České republice, ani jinde na světě nemůžeme najít.

1.2.2. Kulturní cestovní ruch

Podle výkladového slovníku cestovního ruchu se jedná o takovou formu cestovního ruchu, při které je hlavní motivací účastníků možnost kulturního poznávání. Jedná

19 se o poznání kulturního dědictví, kultury daného národa či země a jejich místních obyvatel. Návštěvník při této formě cestovního ruchu nejen objevuje kulturní atraktivity daného místa, ale také se účastní kulturních akcí. Dále sem patří poznávání historických staveb a budov i archeologických nalezišť. (Zelenka a Pásková, 2011)

Kulturní cestovní ruch se vyznačuje několika charakteristikami. Je vázán na genius loci daného místa a místní kulturu. Snaží se uspokojit potřeby návštěvníka a nabídnout mu určitý zážitek a zkušenosti. Při tomto druhu cestovního ruchu je kladen důraz na osobní kontakt a znalosti poskytovatelů. Je v souladu s dobrým zacházením se životním prostředím. (Šimková, 2010)

V současné době zaujímá přední místo mezi nejrychleji rostoucími formami cestovního ruchu. Svědčí tomu údaje o rostoucí návštěvnosti světových kulturních zařízení a památek. (Vaníček, 2010)

Kulturní cestovního ruchu je s folklorním úzce spjat, respektive z něj folklorní vychází. Domnívám se, že folklorní cestovní ruch zcela nekopíruje trend rostoucí návštěvnosti širšího kulturního cestovního ruchu. Návštěvníky více lákají hmotné památky tzv. „Vyšší kultury“ než „obyčejná lidová kultura“. Často se ve společnosti nese všeobecné mínění, že lidová kultura je stará a nemoderní a lidé nebudou investovat peníze do poznávání něčeho co není moderní. Oproti tomu seznámit se s mezinárodně velmi uznávanou „vyšší kulturou“, často i staršího data než kultura lidová, se považuje za obohacující.

1.3. Destinace cestovního ruchu

Destinace cestovního ruchu představuje určitý geografický prostor (stát, místo, region), který se snaží uspokojit potřeby zákazníka a jeho očekávání. Nejedná se o lehký úkol, proto musí destinace disponovat celým řetězcem různých služeb. Destinaci si vybírá sám klient, jako cíl své cesty. (Palatková, 2011).

Světová organizace cestovního ruchu (UNWTO) definuje destinaci cestovního ruchu jako: „Místo s vhodnými atraktivitami ve spojitosti se zařízeními a službami cestovního ruchu, které si účastník cestovního ruchu zvolil pro návštěvu.“ (UNWTO, cit. podle Ryglová, Burian a Vajčnerová, 2011, s. 42)

Podle dané definici může být destinací cestovního ruchu, tedy cílem cesty hosta, jakákoli geografická jednotka, ať už se jedná o celý stát, region či město. Tato jednotka musí obsahovat nezbytné ubytovací, stravovací a jiná zábavní zařízení. Při splnění těchto kritérií může být destinace považována za produkt a jednotkou hospodářské soutěže, kterou je třeba určitým způsobem řídit. (Ryglová, Burian a Vajčnerová, 2011)

Ne každá destinace však může být označena za destinaci v pravém slova smyslu. Destinace není destinací už tehdy, když v ní existuje určitý předpoklad pro uskutečňování turismu, ale musí také disponovat sekundární nabídkou (infrastrukturou), která je napojena na primární předpoklady. Dále je důležitý „prodej“ této destinace takovým způsobem, aby byla destinace vnímána opravdu jako produkt. Jednotlivé destinace mají společný cíl, čímž je prodej. Tyto destinace si navzájem konkurují. Je dobré se pro lepší postavení před konkurencí odlišit. Společným znakem jsou také funkce, které každá destinace musí plnit. Jedná se o funkci marketingovou, funkci nabídky, funkci plánovací a také zastoupení zájmových skupin. (Palatková, 2011)

Etnografický region jako destinace cestovního ruchu: Destinací může být také etnografický neboli národopisný region. Pod tímto pojmem se skrývá územní celek, který je charakteristický stejnou podobou rysů lidové kultury. Obyvatelé tohoto regionu se pak nazývají etnografická skupina. Další členění takovéhoto regionu je na národopisné subregiony. Při přechodu z jedné oblasti do jiné takovéto oblasti se mluví o přechodných pásmech. (Jančář, 2000)

1.3.1. Typy destinací pro cestovní zážitky:

Klasifikaci destinací lze rozdělit podle několika typů cestovních zážitků, které návštěvník v daném místě prožije. Jedná se o zážitek:

 Etnický: Při tomto zážitku návštěvník pozoruje kulturu a životní styl pro něj netradičních či exotických skupin. Jako tradiční aktivitu tohoto typu cestovního ruchu můžeme považovat návštěvu typických obydlí domorodců, pozorování tanců nebo obřadů či účastnění se rituálů.

 Kulturní: Hlavním znakem je zažít nebo si na vlastní kůži vyzkoušet určitý životní styl, který se však postupně vytrácí z běžného života. Účastník zažívá

aktivity jako tradiční stravovaní, festivaly v místních krojích, lidové tance, tvorbu tradičního umění a představení řemesel.

 Historický: Zážitkem bývá návštěva muzeí, galerií a chrámů. Návštěvník se zaměřuje na historický charakter a okolnosti vzniku. Nejčastěji tyto aktivity probíhají při masově organizovaném turismu.

 Environmentální: Tento typ láká návštěvníky na nedotčenou a často odlehlou přírodu. Zahrnuje přírodní divy, geografické zaměření účastníka a také pozitivní vztah k životnímu prostředí. Environmentálními aktivitami se pak rozumí pěší turistika, fotografování, táboření, kanoistika apod.

 Rekreační: Tímto typem se rozumí především sportovní aktivity za účelem aktivního odpočinku, pobyt v lázních a jiné aktivity v odpočinkovém prostředí jako například relaxační pobyt u moře.

 Obchodní: Představuje kongresy, konference a další pracovní důvody cestování. Většino bývají doplněny o některý z předchozích typů. (Goeldner a Ritchie, 2014)

Lidový tanec představuje buďto etnický nebo kulturní zážitek. Jelikož je etnický více spojen s exotickými končinami, na území České republiky se bude jednat o kulturní zážitek. Přesně tak, jak je uvedeno v charakteristice kulturního zážitku, jedná se o prožívání něčeho, co se postupně vytrácí a má v dnešní době většinou jen podobu uměle vytvořenou. Co se týče lidového tance tak toto platí určitě. Z jiných lidových zvyklostí mi vyvstává na mysli obraz postarších žen z vesnic, které ještě dnes oblékají tradiční kroj na běžné nošení. I těch rychle ubývá a je jisté, že zanedlouho nebudou vůbec.

1.3.2. Management Destinace

„Management destinace je forma řízení určité oblasti za účelem zvýšení efektivnosti aktivit spojených s cestovním ruchem a jeho udržitelným rozvojem.“ (Ryglová, Burian a Vajčnerová, 2011, s. 163)

Destinační management se snaží usměrnit činnosti zájmových skupin cestovního ruchu, které působí v dané oblasti. Pod těmito zájmovými skupinami si lze představit poskytovatele služeb, investory, místní obyvatele, ochránce životního prostředí atd. Kromě usměrňování jejich činností management destinace utváří strategický plán rozvoje

22 destinace. K tomuto cíli dochází prostřednictvím využívání podpůrných fondů, organizací podpory a spoluprací mezi neziskovými a komerčními sektory. Důležitým předpokladem pro fungování destinačního managementu je dobrovolná spolupráce zapojených subjektů a efektivní využití kladných dopadů této spolupráce. Mimo to, je základem vhodné prostředí, které tvoří správní a samosprávní orgány. Díky těmto předpokladům může vzniknout určitý produkt, který nabyde novou a odlišnou přidanou hodnotu. (Ryglová, Burian a Vajčnerová, 2011)

1.3.3. Produkt destinace

V problematice cestovního ruchu se využívá pojem produkt cestovního ruchu, který byl popsán výše. Produkt, který je připraven pro konkrétní destinaci se nazývá regionální produkt nebo produkt destinace a má svá specifika. (Ryglová, Burian a Vajčnerová, 2011)

Produktem destinace se rozumí souhrn motivací, které přimějí návštěvníka destinaci s daným produktem navštívit a využít zde nabízených služeb. Produkt se vždy skládá ze základních služeb jako ubytování, stravování, doprava, průvodcovské služby a podobně. Ze služeb doplňkových je to například směnárenské služby či služby obchodní. Produkt nemůže existovat sám bez klienta, na kterém je závislý. Je také typický tím, že jeho tvorba i spotřeba probíhají ve stejný časový interval a ve stejném prostoru. (Ryglová, Burian a Vajčnerová, 2011)

Produkt destinace obsahuje služby, které jsou s destinací těsně spjaty. Výhodou tohoto typu produktu je, že jej lze jen těžce napodobit, neboť podmínky panující v jedné destinaci nelze přesunout na destinaci jinou. Když se však na věc podíváme z druhé strany, může se jedna i o nevýhodu. Destinace nemůže libovolně měnit své lokalizační faktory a faktory realizační může změnit pouze pomalu a často za doprovodu vysokých nákladů. Důležitou součástí produktu destinace je image celé destinace. Kromě subjektů působících v místě se na ní významně podílí také návštěvníci, kteří dotváří charakter, atmosféru a pověst celého místa. (Ryglová, Burian a Vajčnerová, 2011)

1.3.4. Tvorba produktu destinace

Jedná se o proces, který se soustředí na návštěvníka destinace. Výsledkem procesu je vznik produktu, který má potřebné kvality a vlastnosti. Jako podstatné vlastnosti můžeme uvést autenticitu destinace, výhodnou cenu, zážitek, celistvost nabídky, komfort

23 pro návštěvníka atd. Tvorba produktu je podřízena několika druhům pravidel jako jsou ekonomické, marketingové a legislativní. (Palatková, 2011)

Výstupem této práce je produkt destinace Hodonín, který je vymezen hranicemi okresu Hodonín nacházející se v Jihomoravském kraji. Tento produkt je zaměřen na lidové tance a s nimi spojené tradice a zvyky, které se v oblasti dříve uskutečňovaly a některé ještě stále uskutečňují.

1.4. Folklor

Slovo folklor též folklór pochází z angličtiny a původně označovalo vědu o lidu. Dnes se pod tímto pojmem skrývá lidová duchovní kultura. Ta se projevuje různými způsoby jako slovesnost, hudba, tanec, zvyky a obyčeje, dále přísloví, pořekadla, pranostiky a hádanky. Všechny z uvedených způsobů se vyskytovali v běžném životě a odvíjeli se od ročních období a fází lidského života. (Bimková, 2013)

Mimo tento výklad existuje velká řádka dalších definic a vysvětlení, které se formovali v průběhu let. Často byl folklor uváděn jako protiklad profesionální umělecké kultury. Neznamená to však, že by byl pouhou formou pokleslé kultury, a ne její hrdou součástí. Je to dáno tím, že se vyskytoval a vyskytuje za jiných podmínek a v odlišném prostředí než kultura umělecká. (Brouček, 2007)

Folklor byl dříve chápán jako typický znak určité sociální, věkové nebo regionální skupiny. Pro tyto skupiny pak zprostředkovával funkce komunikativní, zábavní, magické, obřadní, estetické, kontaktní i ekonomické. Hlavním znakem folkloru je jeho předávání z generace na generaci, a to převážně ústně. Díky tomuto procesu dochází k určitému nechtěnému pozměňování předávaného obsahu. Existuje folklor jak venkovský, tak městský. Oba druhy se od sebe liší, ale také různě prolínají a splývají. Základním předpokladem pro zachovávání obou druhů jsou jeho nositelé, ať už se jedná o vypravěče, zpěváky, nebo tanečníky. Autoři folklorní děl bývají často neznámí. (Brouček, 2007)

Folkloristika: Je věda zabývající se folklorem. (Brouček, 2007)

1.4.1. Členění folkloru

Často se v literatuře folklor definuje pouze obecně a nijak dále nečlení. Jelikož je tato práce zaměřena hlavně na lidové tance není od věci folklor rozčlenit tak, aby

24 jako samostatná skupina vynikly právě tance. Níže je tedy uvedeno v současné době nejčastěji užívané člení na:

 Slovesný: Kam patří lidové písně, pohádky, pověsti, legendy, povídky, anekdoty, přísloví, pořekadla, pranostiky, ale i místní názvy.

 Hudební: Jedná se o lidové písně, lidovou hudbu a její nástroje.

 Taneční: Sem zařazujeme všechny lidové tance s jejich jednotlivými částmi jako taneční kroky a doprovodné projevy.

 Dramatický: Patří sem obřadní hry, selské hry, obchůzky, lidové zpěvohry a loutkové divadlo. (Brouček, 2007)

1.4.2. Folklorismus

Tento pojem byl zaveden pro využívání a předvádění tradiční lidové kultury v nepůvodních podmínkách. Znamená to, že lidová kultura, která se vyskytovala v dřívějších dobách, je ukazována v současném společenském systému. Jmenovitě můžeme za projev folklorismu označit gastronomické výrobky z „tradičních“ restaurací, obnovování lidových krojů, převádění lidových vzorů na běžně nošený oděv (trika s lidovými motivy), folkloristické festivaly, masovými médii šířená hudba, tance a podobně. Existuje také opak folklorismu, a to uplatňování umělecké kultury v kultuře lidové. (Brouček, 2007)

Folklorizace: „Folklorizace je forma inscenizace, kdy v rámci nabídky v určité destinaci dochází k nepřiměřenému zdůrazňování i umělému oživování prvků lidové kultury, aby se mohly stát součástí komerční nabídky.“ (Zelenka a Pásková, 2011, str. 165)

V destinacích vyznačující se folklorní turistikou může vznikat nechtěný vedlejší účinek, a to folklorizace. Jako příklad folklorizace lze uvést tance v lidových krojích a lidové slavnosti vytržené z tradičního času, souvislostí či reálného života obyvatel. (Zelenka a Pásková, 2011)

Není jednoduché pojmy folklor, folklorismus a folklorizace od sebe odlišit. Značně záleží na vnímání konkrétního jedince, co podle něj je ještě folklorismus a co už folklorizace. Lze tedy říci, že folklorismus je v dnešní době využíván především, kdežto folklor jako takový se týká už jen velmi malého počtu jeho tradičních nositelů, dá-li se vůbec ještě

25 o něčem takovém mluvit. Pokud ano, tak ovšem v blízké budoucnosti se už bude projevovat pouze folklorismus. Folklorizace je na druhou stranu chápána jako negativní jev, který se do tradičních společenských aktivit pomalu ale jistě vkrádá. Když už nejsou lidé v přímém kontaktu se svými tradicemi a dřívějším způsobem života, může každá větší prezentace těchto tradic připadat jako folklorizace. Často v místech, kde byla tradice na dlouhé roky zapomenuta, znovu ožívá. Potom není snadné říci, jestli je dobře, že se tak děje, anebo se jedná o záporné projevování folklorizace. Další otázkou zůstává, jestli je tomu opravdu špatně, anebo je společnosti prospěšné znovu objevovat toho, co bylo zapomenuté, i když v né přímo přesných dobových prezentacích. Obliba, které se těší současné velké folklorní festivaly naznačuje, že lidé prominou časové či jiné nepřesnosti a soustředí se na samotné udržování tradic bez kritiky vlivu folklorizace.

1.4.3. Folklorní cestovní ruch

Specifickou formou cestovního ruchu je zaměření na poznávání folkloru, a to účastí na folklorních představeních a festivalech. V tomto duchu se pořádají zájezdy za folklorem, především v oblastech s dlouholetou folklorní tradicí. Folklor jen málokdy vzniká odděleně od dalších kulturních vlivů. Pro návštěvníky cestovního ruchu představuje určitou atraktivitu cestovního ruchu. Jedná-li se o etnický cestovní ruch představuje atraktivitu přímo klíčovou. (Zelenka a Pásková, 2011)

Výběr právě této formy cestovního ruchu byl dán domněnkou, že především na našem území by neměl být opomíjen. Lidové tradice k České republice neodmyslitelně patří. Naše země se nemůže pyšnit základními předpoklady pro tvorbu cestovního ruchu, jako jsou například vysoké hory nebo moře. Může ale předkládat jiné své bohatství, které je především spjaté s kulturou a historií. A pokud je tato kultura prezentována v očích turistů hlavně hmotnými objekty a stavbami, může být prezentována i nehmotným vyjádřením tanců.

1.5. Etnochoreologie

Pod tímto pojmem se skrývá taneční folkloristika, tedy takový vědní obor, který studuje všechny možné formy lidové taneční kultury. Začátky této vědy se datují k druhé polovině 19. století. (Brouček, 2007)

1.5.1. Lidový tanec

Za lidový tanec lze označit každý tanec realizovaný v lidovém prostředí. Jedná se tedy jak o tance ze selského prostředí, tak i městského, cechovního nebo dělnického prostředí. Lidové tance se dělí na ty, při kterých se hraje na hudební nástroje i zpívá a ty, při nichž se jen hraje, ale nezpívá. (Zelenka a Pásková, 2012; Brouček, 2007)

Lidové tance se liší národ od národu, ale často i oblast od oblasti v jednotlivém národě. V horách se tančí jinak než v nížinách nebo u moře. V některých oblastech lidé tančí rychleji, jinde pomaleji, někde vážně jinde radostně. To vše se liší tak, jak se liší životy lidí v různých oblastech. (Hájková a Pospíšil, 1952)

Tanečník: Tanečníkem se označuje osoba, která své emoce a pocity vyjadřuje skrze umění tance. Tanečník svými pohyby zprostředkovává podobu tance. Je ovlivněn svým talentem a tvořivostí a hodnocen okolím. V dřívějších dobách se tanec odborně nevyučoval nebo neškolil tak, jako je tomu dnes, ale probíhal spontánně při běžných příležitostech, a to velmi často. Základy tanečních dovedností získával jedinec již v období dospívání, neodborně, především mezi vrstevníky. Pokud se věnoval tanci i nadále a cíleně, jeho dovednosti se postupně prohlubovaly. Podstatnou motivaci pro zlepšování se v tanci, získával tanečník při různých tanečních soutěžích během folklorních festivalů. Obdobné soutěže se konají dodnes. (Brouček, 2007)

1.5.2. Členění lidových tanců

Asi nejzákladnějším dělením tanců je podle rodů, které mají podobný hudební a choreografický charakter. Tyto rody jsou:

Chorovody: Pod tímto názvem se skrývá nejstarší rod lidových tanců. Ten měl nejčastěji obřadní charakter a tančil se v kolektivu. Základní prvky tance jsou různé průplety, prolínání, chození v kruhu, narovnání do přímky atd. Příležitosti, při kterých se využívalo tohoto tance jsou například vynášení Moreny, svatební chorovod, masopust apod. Jako tzv. Kola se označují specifické chorovody, při kterých se oddělí ženy od mužů a obě skupiny tančí samostatně v kruhu. Kola se nejčastěji využívala při přestávkách mezi tanečními sóly. (Jančář, 2000)

Točivé (vířivé) tance: Tyto tance se vyznačují párovým provedením. Své pojmenování dostaly podle způsobu jejich tance, kterým je "víření" páru tanečníků kolem své osy.

První částí tance je předzpěv písně, dále pokračuje již zmíněné víření a na závěr mají tanečníci prostor pro samostatný projev. U dvou posledních části lze jejich pořadí prohodit. Takto vypadal tanec dříve v současnosti bohužel často poslední složka, tedy samostatný projev chybí. Na tance točivé existuje velká spousta písní se spoustou slok většinou ve 2/4 taktu. Slova písně nemusí být striktně dodržována, a tak prochází přibližováním současnému dění. (Jančář, 2000)

Mužské skoky: Tedy mužské tance se skočným rysem jsou často tančeny v kolektivu mužů, ale důležité je pro ně samostatné vyjádření jedince. Jedinou výjimkou je obřadní tanec zvaný pod šable, kdy muži tančí v pevně stanoveném pořadí v kruhu. Tento tanec se na Slovácku netěší takové oblibě, ale v některých místech je přeci užívá. Do mužských skoků patří také tanec verbuňk, který je se Slováckem silně spjat. Dalším typem jsou také hošije nebo chlapecké hošije. (Jančář, 2000)

Figurální tance: Prezentují tance s pevnou vnitřní vazbou, u kterých je podstatná silná vazba na melodii hudebního doprovodu. Hlavní roli hraje takt určující množství využitých tanečních prvků. Typů tohoto tance existuje velká řada jako například párová mazurka, šotyška, kalamajka apod. (Jančář, 2000)

Kolové tance: Jejich základ je podobný těm vířivým s tím rozdílem, že se nevíří jen kolem své osy, ale také po prostoru. Tento tanec je tedy určen pro pár, který se drží v objetí a je charakteristický rychlým tempem víření. Během tance probíhají rychlé otáčky a pár často mění směr. Tomuto rodu tance se dostává velké obliby, především od dob průniku měšťanského prostředí do lidového v polovině 19. století, kdy se jednalo o tance valčík, kvapík nebo polka. (Jančář, 2000)

Zfiguralizované tance: Jsou to tance nejmladší vrstvy, které vznikly zpětným figurováním některých kolových tanců. Nejčastěji se tato přeměna prováděla u polky. Ta byla v některých částech doplněna novými tanečními figurami, čímž vzniká právě zfiguralizovaný tanec. Pro tento rod tanců se využívají písně, které jsou zajímavé například textem nebo rytmem. Konkrétní tance rodu, které můžeme jmenovat jsou například tance zpodobňující řemeslníky jako kovářská, ševcovská, či tance zesměšňující. Tyto tance zaujímaly nejpočetnější část lidových tanců vůbec. V současné době v přirozeném prostředí jich velká řádka zanikla a udržují se pouze při uměle vytvořených příležitostech. (Jančář, 2000)

Členění lidových tanců zabírá mnoho dalších různých ohledů. Tance lze také dělit:

 Podle pohlaví: mužské tance a ženské

 Podle počtu tanečníků: sólové párové, trojicové a skupinové, párové se dále dělí na točivé na místě a postupové

 Podle prostorového utváření: do kola, řetězové a řadové

 Podle funkčního hlediska: obřadové a společensko-zábavní

 Podle vazby na hudební doprovod: tance s pevnou, polopevnou nebo volnou vazbou na hudební doprovod (Brouček, 2007)

Dalším eventuálním členěním je podle názvu tance, to však není příliš vhodné, protože jeden název často skrývá více tanců jiné struktury, a naopak stejná struktura tance může nést více různých názvů. (Brouček, 2007)

Jak lze vidět z předchozího textu, tanců existuje velká řada. Není tomu náhodou, neboť už od svého vzniku byly tance spojovány se zábavou a oproštěním se od starostí běžného života a je tomu tak dodnes. Velkou část tanců tvoří tance figurální, které nesou v současné společnosti největší podíl využití. Tato práce je však více jak jim věnována jiným rodům, které jsou více spjaty s tradičním pojetím folkloru, tak jak je většinově chápán. V oblasti destinace Hodonín jsou asi nejvíce uplatňovány tance točivé a mužské skoky. Jejich bližší rozbor je uveden v praktické části.

1.5.3. Vývoj lidových tanců

O nejstarším období vývoje tanců se nedochovalo mnoho informací, a proto je těžké zjistit jakékoli informace, neboť v období středověku a ranného novověku nebyl tanec považován za významný prvek kultury. Přednost se dávala historickým událostem. Z tehdejšího života na vesnici víme, že se tančily tance obřadní, určené ke konkrétní události jako například svatba, Velikonoce nebo masopust. Mimo obřadní tance k nejstarším druhům počítáme také tance řemeslnické neboli cechovní. Ze 13. století pochází jakési rozlišení lidových tanců na tance skočné a vážnější formu tance zvanou chorea. V této době byl lidový tanec z náboženských důvodů odsuzován, ale nejspíš právě proto byl u venkovského lidu oblíbený. (Brouček, 2007; Bimková, 2008)

Druhou vrstvou tanců můžeme označit jako tance točivé nebo vířivé. Ty se tančí s volnou nebo polopevnou vazbou na hudební doprovod. Tyto tance pochází z 16. a 17. století a mají svou danou strukturu. Jmenovitě sem patří tance jako sedlácká, vrtěná nebo danaj. (Brouček, 2007; Bimková, 2008)

Za největší rozmach lidového tance můžeme považovat 17. a 18. století, ale ani tehdy nevzniklo příliš záznamů o tanci. Jedním z prvních dochovaných záznamů jsou torzovité zápisky, které pojímají pouze o názvu tance, doprovodné písni či instrumentální melodii. Z tohoto období pochází většina párových tanců. (Brouček, 2007)

Až snahou národních obrozenců z první poloviny 19. století začíná vznikat opravdový zájem o lidový tanec. Mezi literáty té doby, kteří se zasloužili o vznik tanečních zápisů patří například Božena Němcová nebo Jan Neruda. V této době bylo sesbíráno nejvíce hudebních a tanečních materiálů, které mohly dát vzniknout sbírkám lidových tanců a písní. Jedná se o sbírky zaměřené na tzv. národní společenské tance, které byly mezi společností nejpopulárnější jako například polka. Velkou oblibu si také vysloužily lidové tance cizí například mazurka nebo valčík. Ty spolu s národními společenskými tanci vytlačovaly do pozadí typicky české lidové tance. Bylo to dáno také tím, že se vytrácel běžný způsob vesnického života, kde do popředí vystupovala dechová hudba. To bylo dáno vlivem vojenské služby členů kapel. Tím pádem zanikala tradiční hudecká a dudácká sdružení i cimbál. (Brouček, 2007)

Ač se mohlo zdát, že tradičním českým formám tance je konec, přečkaly i toto pro ně nepřívětivé období a na Moravě se dochovaly i po 1. světové válce. Následovalo meziválečné období, kdy se začaly rozmáhat tzv. krúžky, které se zasloužily o uchování lidových tradic. Po 2. světové válce krúžky pokračovaly ve své činnosti a navazovaly na ně novodobé folklorní hnutí. Touto etapou se tradiční lidové tance částečně uzavřely a částečně pokračují v nových podmínkách v současnosti. (Brouček, 2007)

1.5.4. Zápis lidových tanců

Zápis tanců prošel svým dlouhým vývojem. První zápisy se nejednaly ani tak samotných tanců jakožto lidových písní. K těmto písním se dříve přidávaly jen poznámky o jejich pohybovém doprovodu. Až později začaly vznikat názvy tanečních kroků. Taneční kroky můžeme považovat za základní osnovu popisu tanců. Samotné kroky i jejich názvy vznikaly hlavně v souvislosti s vymezením dané oblasti. (Bimková, 2008)

Tzv. Slovní popis tance vznikl až v 50. letech 20. století. Jednalo se o první zápis tanců na vědecké úrovni. Dodnes se slovního popisu stále využívá, i když byl nahrazen a vylepšen grafickým systémem. Grafický systém je zápis tance za použití mezinárodně sjednocených symbolů, značek a jejich kombinací. Tímto zápisem se značí pohyb tanečníků i jeho prostorová orientace. (Bimková, 2008)

1.5.5. Nácvik lidových tanců

Základní pohybovou část tance tvoří taneční prvek. Více prvků dohromady vytvoří taneční figuru. Př: figura – polkový krok, prvek – krok přeměnný, krok-přísun-krok. Kroky se týkají práce nohou. Ty však nejsou jedinou částí tance, i když tvoří část nejdůležitější. K pohybu nohou se připojuje pohyb paží a držení těla. (Bimková, 2008)

Výklad tance: Před samotným začátkem nácviku je velmi důležité podat určitý výklad o něm. Začíná se slovním popisem tance. Při popisu tance se nejprve představuje rozestavění tanečníků. To znamená, v jakém postavení tančí, zda ve dvojici, trojici, v kole a podobně. Jednotlivé pohyby jsou vázány na rytmus hudby. Tentýž krok vypadá jinak v 2/4 taktu než v 3/4 taktu. Dále se pokračuje s tanečními projevy. K tomu patří také hudba, na kterou se tančí, text písně a musí se také přihlédnout k oblasti, ze které tanec pochází. Neméně důležitým prvkem je držení těla a chůze. (Hájková a Pospíšil, 1952)

Zvládnutí tance: Začíná se základními kroky, z nichž se propracovává k celému tanci. Tanec se vždy nacvičuje v původním provedení. (Hájková a Pospíšil, 1952)

Prostorová úprava tance: Tímto je myšleno úprava více nacvičených tanců do celku při vystupování před publikem. Při jednom vystoupení se tančí vždy jen tance z jedné oblasti. Je to z důvodu snadnější, a především rychlejší návaznosti jednoho tance na druhý. V obvyklém pojetí se zpravidla tančí 4 až 6 tanců. Při prostorové úpravě se využívá i náčrtu sestavení tanečníků. (Hájková a Pospíšil, 1952; Bimková, 2008)

1.6. Metody

Hlavní metodou tvorby práce je rešerše literatury týkající se tématu lidového tance a dalších informací potřebných k vytvoření práce. Jednotlivé lidové tance jsou rozčleněny do oblastí, v nichž se vyskytují a je z nich vytvořen přehled.

Informace jsem čerpala ze studia odborných materiálů, především knih, ale také výkladového slovníku cestovního ruchu, národopisné encyklopedie Čech, Moravy a Slezska a velké řádky internetových stránek. Mimo to, jsme informace získávala rozhovory a elektronickou komunikací s představiteli institucí, které se lidovými tanci a tradicemi v dané oblasti zabývají. Na základě získaných informací jsem pak vytvořila výstup práce – produkt destinace.

2. Praktická část

2.1. Vymezení destinace Hodonín

Destinaci cestovního ruchu lze vymezit jako region s administrativními hranicemi kraje, okresu, správního obvodu obcí s pověřeným obecním úřadem, správního obvodu obcí s rozšířenou působností nebo sdružení obcí. (Palatková, 2011)

V případě této práce, je destinace vymezena administrativní hranicí okresu Hodonín. Vymezení destinace bylo vybíráno tak, aby nepředstavovalo příliš rozsáhlé území a bylo snadnější jej prostudovat do větší hloubky. Zároveň byl záměr takový, aby nebylo příliš malé, z důvodu větší pestrosti výběru atraktivit do výstupního produktu. Velikost okresu se tedy jevila jako vyhovující. Kromě toho byl volen okres Hodonín, jakožto mé rodiště. Ke svému rodišti má velká část populace kladný vztah a v mém případě tomu není jinak. Velkou část destinace znám z vlastních prožitků, a proto pro mě bylo jednodušší o ní psát. A naopak dozvědět se věci, které jsem doposud nevěděla, bylo pro mě velmi zajímavé.

2.1.1. Charakteristika okresu Hodonín

Okres Hodonín je jedním ze sedmi okresů Jihomoravského kraje. Nachází se v jihovýchodní části tohoto kraje, u státních hranic se Slovenskou republikou. Sousedí s okresy Břeclav a Vyškov. V rámci Zlínského kraje pak sousedí s okresy Uherské hradiště a Kroměříž. V tomto okresu se nalézají tři obce s rozšířenou působností. Jedná se o ORP Hodonín, Veselí nad Moravou a Kyjov. Celkem do těchto ORP spadá 82 obcí z toho 8 má status města (Bzenec, Dubňany, Hodonín, Kyjov, Strážnice, Veselí nad Moravou, Vracov a Ždánice). Počet obyvatel činí kolem 157 000. (1)

Co se týče lokalizačních předpokladů pro tvorbu cestovního ruchu okres Hodonín má značně členitý terén. Jeho severní část je ohraničena pásmem Chřibů a nachází se zde listnaté lesy Ždánického lesa. Jih okresu je obklíčen Bílými Karpatami, jež byly vyhlášeny chráněnou krajinnou oblastí a také biosférickou rezervací UNESCO. Vymezené území protíná Dolnomoravský úval, což je úrodná nížina na dolním toku řeky Moravy. Průměrná nadmořská výška činí 263 metrů. Okres Hodonín se pyšní vhodnými přírodními podmínkami, díky nimž byl a stále je využíván především zemědělsky. Je také nalezištěm zdroje minerálních vod, které jsou využívána k léčebným účelům v lázních Hodonín. Kromě minerálních vod, je okres také nalezištěm ložisek ropy 33 a zemního plynu. Podnebí patří k nejsuššímu a nejteplejšímu v České republice. Okres je typický folklorem a dodržováním lidových tradic, což spadá do společenských atraktivit. Mimo to láká svými kulturními památkami, vinohrady, přírodou a velkou spoustou cyklistických tras. Turistický region Jižní Morava má druhou nejvyšší atraktivitu v ČR po Praze. To také souvisí s realizačním faktorem infrastrukturou služeb, která je v oblasti zastoupena poměrně dobře. (1)

Z realizační předpokladů CR je důležitá doprava. Silniční síť je zde tvoře silnicemi druhé a třetí třídy, ale také oblastí prochází silnice první třídy, které mají délku 115 km. Lze říci, že silniční doprava má v oblasti vysokou intenzitu. Nachází se zde také dvě hlavní železniční tratě železnice Přerov – Břeclav a Znojmo – Kyjov – Veselí nad Moravou. Dále se zde nachází dva hraniční přechody se Slovenskem. (1)

2.2. Etnografický region Slovácko

Obrázek 1: Mapa etnografického regionu Slovácko (2)

Z etnografického hlediska se okres Hodonín rozprostírá v oblasti Slovácka. Označení oblasti Slovácko je poměrně nové. Prvotní označení bylo Moravské Slovensko. Jedná se o starší název, dnes již moc neužívaný. Tato velmi rozsáhlá a nestejnorodá oblast představuje národopisný region velké části Jižní Moravy. (Brouček, 2007)

Slovácko má dále své specifické členění. Nachází se zde několik subregionů, v nichž se lidová kultura liší, ale také navzájem prolíná. Do okresu Hodonín a regionu Slovácko

34 spadají subregiony Podluží, Horňácko a největší část zaujímá Dolňácko. Okrajovou část představuje subregion Hanácké Slovácko, který je přechodnou oblastí mezi Hanou a Moravským Slovenskem neboli Slováckem. (3)

Obce okresu Hodonín rozdělené do etnografických subregionů Slovácka:

Podluží Horňácko Hanácké Slovácko Dolňácko Blatnice pod Dolní Bojanovice Hrubá Vrbka Archlebov Násedlovice Sv. Antonínkem Hodonín Javorník Čejč Blatnička Nechvalín Josefov Kuželov Čejkovice Bukovany Petrov Lužice Lipov Dambořice Bzenec Radějov Mikulčice Louka Nenkovice Čeložnice Ratíškovice Prušánky Malá Vrbka Nový Poddvorov Domanín Skalka Rohatec Nová Lhota Ostrovánky Dražůvky Skoronice Starý Poddvorov Suchov Stavěšice Dubňany Sobůlky Velká nad Veličkou Strážovice Hovorany Strážnice Uhřice Hroznová Lhota Sudoměřice Věteřov Hýsly Svatobořice-Mistřín Žarošice Ježov Syrovín Ždánice Karlín Šardice Želetice Kelčany Tasov Kněždub Terezín Kostelec Těmice Kozojídky Tvarožná Lhota Kyjov Vacenovice Labuty Veselí nad Moravou Lovčice Vlkoš Milotice Vnorovy Moravany Vracov Moravský Písek Vřesovice Mouchnice Žádovice Mutěnice Žeravice Žeraviny

Obrázek 2 Obce okresu Hodonín dle etnografických subregionů, vlastní zpracování

Je nutné toto rozdělení brát s jistou rezervou. Některé obce, respektive jejich sdružení a soubory, se nezabývají pouze tvorbou z jednoho etnografického subregionu, ale mísí jich více dohromady. Je to například z důvodu, že se nachází na hranicích dvou subregionů a z historického hlediska se zde využívaly tradice obou. V různé literatuře se do jednoho subregionu řadí jen některé obce, které mají silné spojení s daným

35 etnografickým vymezením a ostatní se již neuvádí, neboť jejich spojení již není takové. Pro kompletnost práce byly začleněny všechny obce okresu Hodonín do těchto subregionů i za cenu, že ne vždy je vymezení naprosto přesné. Nicméně obce jsou členěny podle toho, které zařazení jim pravděpodobně nejvíce odpovídá.

2.2.1. Dolňácko

Oblast tzv. Dolňácka zaujímá velkou část dnešní národopisné oblasti Slovácko. I když toto označení bylo zřejmě vytvořeno uměle, a to až v meziválečném období, vžilo se natolik, že je dnes považováno za tradiční název. Území Dolňácka se nachází v nivě řeky Moravy a sahá do podhůří Chřibů a Bílých Karpat. Spadají sem oblasti Napajedelsko, Uherskohradišťsko s Uherskoostrožskem, Veselsko s Moravskopíseckem a Bzeneckem a Strážnicko s Kyjovskem. (4)

V subregionu Dolňácko jsou tradiční táhlé písně volného tempa, ale také taneční nápěvy se silnou rytmizací. Co se týče muzikantů dříve byl základním muzikantem gajdoš, který hrál na gajdy neboli dudy. Jeho doprovodem byli dva houslisté. Takováto muzika nesla název tzv. gajdošská dvojka. Ta však neobstála pod tíhou změn a dudy byly postupně nahrazeny cimbálem. Kromě toho vznikaly i kapely ve složení první a druhé housle, basa a jedny nebo dvoje kontry. Někdy byla tato smyčcová kapela doplněna cimbálem a klarinetem. V dnešní době se nejvíce využívá právě toto složení. (4)

Tradiční odívání na Dolňácku je velmi rozmanité. Jen na území této oblasti lze rozlišit 14 druhů kroje. Je to opravdu velké číslo vzhledem k tomu, že na území Slovácka se jich celkem rozeznává 24. Dnes se tradiční oděv – kroj, obléká pouze při slavnostech a pro reprezentační účely. Kroje právě z této oblasti patří k jedněm z nejreprezentativnějších v celé České republice. (Bimková, 2013; 4)

2.2.2. Podluží

Podluží představuje nejjižnější část Slovácka. Nachází se na území mezi městy Břeclav a Hodonín u soutoku Dyje s Moravou. Své jméno si oblast vysloužila od vodních ploch, které se zde nachází. Podluží se dělí na 3 oblasti z nichž oblast severní neboli horní spadá do vymezené oblasti okresu Hodonín. Dá se říci, že tato oblast je co do ustálení svých krojů a tradic nejmladší a sahá ke konci 19. století. (5)

Typickou písní Podluží je píseň táhlá s mužským i ženským vícehlasým zpěvem. Tento druh převládá nad písněmi tanečními, které jsou využívány ve většině ostatních oblastí Slovácka. Ve starších dobách byl kroj velmi podobný těm z okolních oblastí. Od 19. století se však začal odlišovat, a to červenou barvou na mužských nohavicích. Ženy zase nosí tradiční účes tzv. „do rožků“. Jedná se o jakýsi kornout z červené látky, který je ovázán širokou řasenou stuhou. (5)

2.2.3. Horňácko

Jedná se o subregion poměrně malý, který představuje oblast deseti obcí, kterými jsou: Velká nad Veličkou, Javorník, Kuželov, Hrubá Vrbka, Malá vrbka, Lipov, Louka, Suchov, Vápenky a Nová Lhota. Dříve byla tato oblast přiřazována k moravským Kopanicím, ale počátkem 20. století získala své vlastní vymezení. Do té doby byla členěna k moravským Kopanicím, přestože se formovala jako jednolitý etnografický celek již mnohem dříve. (6)

Typická muzika Horňácka je typická i pro ostatní sousedící subregiony. Jedná se o muziku gajdošskou. Gajdy však měly jen omezené možnosti projevu, a tak hlavní melodii tvořili hudci. (7)

Horňácký kroj se může řadit mezi ty vůbec nejstarší na území Moravy. Mužský kroj je barevně formován do světle modré a obsahuje bílý vlněný kabát s délkou na stehna. Mužský kroj obsahuje šátky do nohavic, které se pyšní vyšitými texty místních písní. Ženský kroj se zase vyznačuje spodní žlutou zástěrou a na ní další zástěrou. Typickým oděvem pro tuto oblast je tzv. "šatka", která se dnes již jinde nenosí. Je to jakási rouška vázaná kolem hlavy. Odlišná od ostatních subregionů je také výšivka čepců, šátků rukávců či ostatních částí oděvu. Výšivka je velmi zdobná a reprezentativní. (7)

2.2.4. Hanácké Slovácko

Tato rozsáhlá oblast představuje přechodové pásmo mezi regiony Hanou, Brněnskem, Horáckem, Podlužím a Kyjovskem a vznikla z důvodu migračních procesů. Díky tomu není oblast jazykově jednotná. Pomyslná hranice protíná území směrem od Hustopečí na Ždánice. Severní část zaujímá nářečí středomoravské (hanácká), a jižní východomoravská (moravskoslovenská). Obyvatelé se navzájem rozlišují na Hanáky nebo Slováky, podle toho, která etnografická oblast jim je bližší. (8)

Lidová hudba má zde velmi podobný ráz jako v okolních regionech Slovácka. Dřívější muzikanti hrající na dudy byli vytlačeni houslemi, cimbálem, kontrabasem a klarinety. Poté nastoupily dechové hudby, které téměř zastoupily původní hudební uskupení. (8)

Jelikož je Hanácké Slovácko označováno jako přechodná oblast, odrazilo se to i v odívání. Kroj je v daném místě podobný tomu z nejbližšího nepřechodného subregionu. Například na jihu je znát vliv prvků kroje podlužáckého. Za určitou charakteristiku lze považovat černé kalhoty v mužském kroji z oblasti obce Čejkovice. (8)

2.3. Slovácký verbuňk

Slovácký verbuňk je tanec, který je charakteristický pro celou oblast destinace Hodonín a její subregiony. Představuje tanec velmi významný, neboť byl zapsán na Seznam UNESCO jako nehmotné kulturní dědictví České republiky.

Jedná se o tanec mužský, improvizovaný, skočného charakteru. Jak již vyplývá z názvu, pochází tanec z etnografické oblasti Slovácka. Tento tanec se tančí ve skupinách můžu, kdy však každý z nich tančí improvizovaně sám za sebe. Každý tanečník tak vyjadřuje své vlastní dovednosti, povahu a často i příslušnost do určitého subregionu. Nedílnou součástí tance je předzpěv táhlé taneční písně. Při tomto předzpěvu začíná pomalá taneční část. Ta pak přechází přes střední tempo až k části rychlé. Pro tanec nejsou charakteristické základní kroky, důležitou roli hrají různé výskoky, odskoky, potlesky, podřepy atd. (Blahůšek, 2006)

Z historického hlediska se tanec tančil při odvodech do vojenské služby, což se odráží také v textech doprovodních písní. Datum vzniku se v literatuře uvádí od 1. poloviny 18. století až do 70. let 18. století. Slovácký verbuňk se dochoval ve 142 obcích regionu Slovácko. Z toho 61 se nachází v okresu Hodonín. Dnes existuje 6 regionálních typů verbuňku. Na území okresu Hodonín se vyskytují typy z okolí Strážnice, Kyjova, typ hanácko-slovácký, typ horňácký a typ tzv. Podluží. (Blahůšek, 2006)

Verbuňk se dnes vyučuje ve folklorních souborech, avšak důrazně se dodržuje jeho improvizační charakter, pro který je tanec tak typický. Nejzákladnější událostí, kdy se verbuňk tančí jsou bezpochyby hody, které se v místních vesnicích těší velké oblibě. Mimo to, se tanec vyskytuje také při tradičních svatbách, tanečních zábavách na masopust, vinobraní, dožínkách atd. (Blahůšek, 2006)

Je potřeba podotknout, že výše uvedených akcí, kdy se verbuňk tančí, ubývá. Nejenom verbuňk, ale i ostatní lidové tance se soustřeďují spíše už jen na pódiová představení ku příležitosti festivalů nebo jiných kulturních akcí a hody, které jako jedny z mála tradic jsou stále dodržovány ve velkém měřítku. Ostatní příležitosti buď vymizely úplně nebo jsou dodržovány jen při menším počtu účastníků, kteří mají většinou přímou vazbu na folklorní soubor a tanec se tak netýká běžného obyvatelstva.

Obrázek 3 Verbuňk (9)

I z pohledu pouhého diváka se tanec jeví jako fyzicky velmi náročná činnost. Po předvedení lze na mužích pozorovat určitou míru vyčerpání. O to více pak tanec pro diváka připadá jako opravdové umění a něco, co je právem oceňováno. Shlédnutí tance je do jisté míry emotivní zážitek, alespoň tedy pro ženy, před kterými se muži předvádí a snaží se je svým tancem zaujmout.

2.4. Lidové tance destinace Hodonín podle etnografických subregionů

Obsáhnout všechny tance z destinace okresu Hodonín je úkol snad nemožný, a především ani nebyl záměrem této práce. Zaznamenání všech tanců nedovoluje literatura, která by takovéto informace nabízela a ani folklorní soubory, které se zabývají vždy jen ztvárněním určitých tanců. V této práci je tedy soustředěn zájem místo na všechny tance,

39 na ty, které jsou nejvýznamnější, nejvíce oblast ovlivňovaly a v současné době jsou nejzachovalejší. Jen ty lidové tance, které se dnes stále dodržují, i když jen uměle, mohou být součástí cestovního ruchu.

Tato kapitola pojednává o přehledu vybraných tanců podle výše uvedených kritérií. Vždy jeden z uvedených tanců z jednoho konkrétního subregionu je představen detailněji pro jeho lepší pochopení a objasnění. Tím se mohl vytvořit ucelenější obraz o tancích z daného regionu. Folklorní soubory v jednotlivých subregionech se zaměřují především na tance pro oblast typické, ale mimo to zpracovávají tance, které jsou oblasti blízké, ale jejich hlavní výskyt a uplatnění je v subregionu jiném. To vždy záleží na rozhodnutí daného folklorního souboru.

2.4.1. Dolňácko

Tabulka 1 Přehled tanců Dolňácka, vlastní zpracování

Rod tance Oblast Dolňácka Tanec Veselsko sedlcký Tance točivé Strážnicko danaj Kyjovsko skočná, slovenská Mužské skoky verbuňk, po holénce, funty Společenské párové skoky holénková, skákání na konopě

Pro tance Dolňácka je tradiční, že existuje velký počet písní, na něž lze tančit jeden tanec. Typickými tanci této oblasti jsou tance točivé, které mají svůj osobitý styl. Jak lze vidět v tabulce přehledu, Dolňácko se na území okresu Hodonín skládá z více oblastí a pro každou z nich je typický jiný tanec točivého charakteru.

Skočná: Jedná se o tradiční párový tanec oblasti Kyjovského Dolňácka, je také nejzachovalejší a v současné době nejvíce nacvičovaný folklorními soubory. Písní, na něž se tanec tančí je velká řada, uvedu jeden název za všechny, a to Svotoborská dvorka. U tohoto tance se dbá na jeho dobré technické provedení, držení těla a lehkost pohybů především u poskoků. Skočná se tančila snad při všech příležitostech, hlavně však při těch, při kterých byl důvod k radosti. K tomu patří i úsměv, který by měl tanečník během tance mít na tváři. Celé taneční provedení by pak mělo být doprovázeno radostí z něj nebo žertovnou náladou například při fašaňku. (Kellner, 2017)

Průběh tance je následující: Jako u většiny tanečních písní na Slovácku se začíná předzpěvem jedné sloky písně. V této části pár tanečníku stojí vedle sebe, muž vlevo, žena napravo. Muž drží ženu jednou rukou vzadu za pasa a druhou ruku má lehce nadzdviženou do prostoru. Žena drží muže levou rukou za rameno a druhou má opřenou do boku. (Kellner, 2017)

Když se začíná schylovat k tanci oba tanečníci se otočí čelem k sobě a podají si ruce. Poté oba dva vykročí pravou nohou směrem blíž k sobě. Tento krok zapříčiní, že se jejich pravé boky začnou dotýkat. Pravá paže je natažená a levé se zvolna skrčí k rameni. Přichází na řadu poskoky. Oba tanečníci udělají na pravé noze poskok, kterým se otočí o čtvrt stupně. Tohoto poskoku je docíleno skrčením levé nohy dozadu, čímž se získá energie pro švihnutí nohy pravé. Poté se dá do pohybu levá noha a posune se o krok vpřed. Tím se opět pár otáčí o čtvrt stupně. Dvojice nekrouží po prostoru, ale otáčí se v kruhu na stejném místě. Pohyby se opakují. Poté přichází další část tance. Tanečníci vkročí levou nohou šikmo na pravou stranu. Tak jako se v předchozích krocích dostávali k sobě pravými boky, teď se budou dotýkat boky levými. Vymění se i držení paží. Kroky jsou poté stejné jako v předchozím případě jen přesně opačným směrem. Poskok se tedy provozuje na levé noze. (Kellner, 2017)

Obrázek 4 Hodová skočná (10)

Dobré provedení tance se dá odhadovat podle doby po kterou vydrží pár tančit. U skočné je důležité dýchání. Nesprávné dýchání může dobu výdrže tance snadno zkrátit. Po tanci následuje pokračování ve zpěvu, na které tanečník potřebuje, aby nebyl příliš zadýchán a mohl plynně zpívat. Na pohled vypadá, že se jedná o lehký tanec, nicméně je i k němu potřeba určitého umu, technické vyspělosti a nácviku pohybů. Tedy pokud se netančí jen tak pro pobavení, ale je záměrem jeho obstojné provedení. Samozřejmě celý tanec umocňuje dobové oblečení v krojích. (Kellner, 2017)

Dalšími tanci oblasti Dolňácka jsou:

 Sedlcký: Tento tanec, zachovalý především v oblasti Veselska, je zvláštní tím, že téměř v každé obci se tančí trochu jinak. Pro dobré odlišení vznikaly názvy tanců podle vesnice, z níž pocházely. (Bimková, 2008)

 Danaj: Je milostný tanec vznešenějšího rázu, který je znám hlavně v okolí města Strážnice a tančíval se při všech možných příležitostech. Hlavní úlohu při tomto tanci má muž, který zazpívá píseň a vyzve k tanci dívku. U tance je možné více držení páru mezi sebou. Základní jsou tři držení, ale je jich možných i více a také je dovolena jistá improvizace tanečníků, pokud se k tomu odváží. Tanec se tančí v pomalejším tempu a je u něj velmi důležité sladění obou tanečníků, důstojné vystupování a elegance. (11)

 Slovenská: Mezi tradiční skočné tance především z oblasti Kyjovského Dolňácka lze zařadit i tanec slovenská. Jeho nejčastější užití bylo na svatbách před domem nevěsty poté co se sešli svatebčané, ale tančil se i při ostatních tanečních zábavách. Na Kyjovsku byl velmi oblíben. (Bimková, 2008)

 Verbuňk: Podrobnější charakteristika verbuňku byla uvedena výše. Co se týče verbuňku na Dolňácku ten má trochu jinou podobu než jinde. Skládá se ze tří částí – válanou, prostřední rychlejší a závěrečnou rychlou část. První část je označena válanou proto, že pohyby tanečníka navozují dojem převalování. Verbuňkem se v místních obcích vždy začínají hody. (Bimková, 2008)

 Po holénce: Jestliže se hody na vesnicích začínají verbuňkem, následujícím tancem je po holénce. Tento tanec vždy začíná stárek hodů, pak druhý stárek, pokud je a následně ostatní muži. (Bimková, 2008)

 Ostatní tance mužských skoků se běžně již jen málo tančí. V této oblasti se vyskytují i skoky společné párové pro obě pohlaví, jako například holénková, nebo skákání po konopě. (Bimková, 2008)

 Figurální tance: Z figurálních tanců se dochovaly tance ve 2/4 a střídavém taktu a také tance figurální s prvky kolových tanců, které vychází z kroků polky, valčíku nebo mazurky. Těchto tanců je velká řada (Bimková, 2008)

 Taneční hry: Z tanečních her se v oblasti objevují palicová, ovčácká, holúbek, zrcadlová, legátková, ale i další. Například hra vařejková se hrávala hlavně na svatbách. Chlapci sebrali kuchařkám v kuchyni vařečky místním nářečím „vařejky“ a venku začali tančit. Ten z chlapců, který hru neznal se vyzval, aby místo židle udělal stoličku tak, že si klekne na zem a opře se o ruce. Vařečkou pak dostane pěkný výprask. (Bimková, 2008)

2.4.2. Podluží

Tabulka 2 Přehled tanců Podluží, vlastní zpracování

Rod tance Tanec Tance točivé vrťák neboli vrtěná Mužské skoky verbuňk, hošije, chlapecké hošije, podšable

V oblasti Podluží jsou nejvíce oblíbené mužské skoky. Dochovaly se zde však i tance točivé, především vrtěná, která má dlouholetou tradici a nese se velké oblibě.

Vrtěná: Točivý tanec vrtěná je považován za velmi starý tanec. Dříve se tančil především jako doprovodné vystoupení mezi jinými tanci. Důvodem je, že se jedná o tanec s velmi rychlým tempem. Tento tanec je charakteristický vířením tanečního páru kolem své osy. Při tom, se mění směr jejich otáčení a také způsob jakým se pár navzájem drží. (Kordiovský a Klanicová, 2001)

Průběh tance je následující: Tento tanec opět začíná předzpěvem taneční písně. Tu předzpívává muž, stojící volně. Vedle něj stojí tanečnice, kterou muž lehce drží kolem pasu. Po ukončení předzpěvu se pár chytí za ruce a postaví se naproti sobě. Ruce volně natáhnou a střídavě jimi proti sobě komíhají. Toto komíhání si vysloužilo svůj vlastní název „hačky-pačky“. (Vrbka, 2003)

Pár se při tanci drží v pase a lokty mají oba tanečníci ve vodorovné poloze. Prvním krokem tance je posun nohou doprava oběma tanečníky. Tímto krokem se taneční pár začíná otáčet kolem své osy. Další krok je proveden mírným zhoupnutím a vykročením vnitřní nohy tanečníků. Tyto kroky se opakují a často se mění jejich směr, a to rychlou otočkou bez dalších mezikroků. Během tance muž několikrát zavýskne, a přitom pozvedne vnější ruku. (Vrbka, 2003)

Obrázek 5 Vrtěná Podluží (12)

Tanec vrtěná a níže popsaný mužský tanec hošije mají společný základ. Dříve se totiž tančily dohromady jako jeden tanec, jehož první část obsahovala předzpěv a následné mužské skoky a ve druhé části se k muži připojila žena a tančila se část vrtěná. Toto taneční spojení, respektive jeho následné rozdělení, je regionálním vyhrazeným typem na Podluží. (Kordiovský a Klanicová, 2001)

Dalšími tanci oblasti Podluží jsou:

 Hošije: Představují mužský skočný tanec nejčastěji využívaný na hodech. První částí je jako u většiny tanců předzpěv písně. Po něm následuje část, kdy tanečníci vyskakují na místě při stejné hudbě, jakou měl předzpěv. Tanec se za léta svého užívání změnil jen minimálně, a tak i dnes je k vidění jeho tradiční forma. Jak již 44

bylo řečeno hošije se tančí na hodech, jeho počátek tedy zvolává stárek, a to pokřikem „Hošije!“, „Hošije, chuapci!“. To je znamení pro muziku, aby začala hrát. Zbylí tanečníci si stoupnou do kruhu a stárek se postaví doprostřed. Stárek zazpívá předzpěv a začne se tančit. (Jeřábek, Frolec a Holý, 1962)

 Verbuňk: Tanec verbuňk je pro oblast Podluží velmi typický. Je to znát i tím, že se právě zde nachází několik forem tohoto tance. Tanec se tu tedy rozděluje na dvě hlavní formy, které jsou Trnavský verbuňk, mající pouze jednu melodii, tančený většinou na konci tanečních zábav a Husárský verbuňk, který začíná vždy předzpěvem stejné písně a využívá se při lidových tanečních soutěžích. (Jeřábek, Frolec a Holý, 1962)

 Poskokové taneční projevy dostaly na Podluží svůj vlastní název „grebčení“. Dnes už se tento název příliš neužívá a byl nahrazen pojmem verbování. Oba názvy označují skočné taneční prvky užívané u obou známých druhů tance ze subregionu Podluží. (Vrbka, 2003)

 Figurální tance: Opět jako v ostatních oblastech i zde se dochovalo mnoho figurální tanců, především polka a valčík. Polka v této oblasti začíná místním „grebčením“, které provozuje část mužů. (Vrbka, 2003)

 Taneční hry: Taneční hry plnily funkci zábavnou a reprezentační. Z nich můžeme jmenovat vařajková, palicová a slámečková. Tyto hry dodnes zpracovává místní folklorní soubor Slovácký krúžek Lužice. Mimo nich se na Podluží hrávaly i dívčí taneční hry jako zahrádka nebo pletla jsem. Hry se hrávaly především o svatbách nebo během fašaňku. (Kordiovský a Klanicová, 2001)

2.4.3. Horňácko

Tabulka 3 Přehled tanců Horňácka, vlastní zpracování

Rod tance Tanec Tance točivé sedlácká Mužské skoky verbuňk, odzemek

K hlubšímu popisu jsem si vybrala tanec sedlácká. Hlavní důvod byl ten, že se jedná o nejvýznamnější, a tedy i nejprezentovanější tanec oblasti Horňácka.

Horňácká sedlácká: Jak již bylo uvedeno v přehledu jedná se o tanec točivý. I na tak malém území jako je Horňácko se sedlácká ještě dále dělí podle oblasti, kde se tančí. Existuje jiný typ z okolí Velké nad Veličkou, Hrubé Vrbky nebo Kuželova. Když se zaměříme na jednotlivé typy z místních oblastí lze říci, že sedlácká z obcí Lipov a Louka je pohybově jednodušší než ta z Velké nad Veličkou. Další rozdíl je v tempu, které je v prvním případě rychlejší a živější. Ještě rychlejší tempo se navozuje při variantě pocházející z obcí Nové Lhoty a Suchova. (13)

Jak již bylo uvedeno výše tento typ tance má více forem závisících na podoblasti odkud pochází. Níže je popsáno provedení původem z Velké nad Veličkou.

Průběh tance je následující: Samotný tanec začíná po předzpěvu taneční písně, při němž se tanečníci navzájem drží za ruce a mírně kývají celým tělem. Kývavého pohybu je docíleno přenášením váhy z jedné nohy na druhou. Při tanci je možné dvojí držení buď vedle sebe nebo v postavení žena stojící za mužem. U prvního typu držení muž obejme ženu pravou rukou kolem pasu a žena položí svou levou ruku na partnerovo pravé rameno. V případě druhého držení stojí žena za mužem a navzájem se drží za levé ruce. Pravé ruce visí podél těla. (Jelínková, 1983)

Po předzpěvu následuje taneční část, kdy dvojice tanečníků víří na jednom místě oběma směry vpravo i vlevo. Při směru víření vpravo žena couvá, zatímco muž postupuje malými kroky vpřed. Ve druhém směru si dvojice pohyby vymění. Tato výměna směrů se uskutečňuje za pomoci podupů, kterých existuje velká řada. Podup se provádí na jednom místě, někdy za doprovodu malého pootočení, nikoli však za pravidelného otáčení. (Jelínková, 1983)

Dosavadní provedení tance neumožňuje jiného umístění než na jednom místě. Až další část tance, kterou jsou sólové projevy tanečníků, posouvají tanec po prostoru a přidávají mu na zajímavosti. Těmito dalšími prvky jsou vedení tanečnice doleva po kroužku, obtáčení tanečnice kolem tanečníka, převádění tanečnice z jedné figury do jiné, točení tanečnice na jednom místě kolem vlastní osy a tak dále. Víření se v některých případech ukončuje nízkými poskoky. V případě těchto figur závisí na osobním stylu tanečníků, především tedy muži, který určuje směr i charakter tance. Vybrané figury pak taneční pár opakuje či různě obměňuje. (Jelínková, 1983)

Obrázek 6 Horňácká sedlácká (14)

Další nejvýznamnější tance Horňácka jsou:

 Horňácký odzemek: Stejně jako verbuňk i tento tanec se vyznačuje taneční skupinou, z níž každý tanečník tančí sólo. Průběh tance má své určité zásady, ale hlavně se hledí na jeho improvizační charakter. Při začátku tance tanečníci patou vyťukávají rytmus do země. Střídají přitom levou a pravou patu a chodidla se vytáčí dovnitř a ven. Přeskoky a výskoky jsou často společné pro odzemek i verbuňk. Taneční jdou také do dřepu, z nějž si stoupají na paty obou noh nebo jen jedné a druhá noha je přednožená. Typické je také závěrečné přeskakování zvané „kozáčkové“. (15)

 Horňácký verbuňk: Charakteristika verbuňku byla provedena v předchozí kapitole. I když má verbuňk více druhů, stále se jedná o jeden a ten stejný tanec, a proto rozdíly mezi nimi nejsou markantní. V případě toho horňáckého je rozdíl v tom, že skoky jsou nižší, a ne tak časté jako u ostatních forem. I tempo je o něco pomalejší než jinde. (16)

 Figurální tance: Figurální tance se na Horňácko dostaly z Čech. Mají pevně danou skladbu a není u nich možná improvizace, tak jak je tomu u jiných tanců. Většinou mají několik tanečních motivů, které se stále opakují. (17)

 Taneční hry: Tradiční taneční hrou Horňácka je Horňácká trefa. Provádí se třemi muži a jejím smyslem je zkouška obratnosti. Hra probíhá tak, že tito muži tančí vedle sebe a prostřední tanečník se střídavě hladí po jedné tváři a poté po druhé. Během toho se prostřední tanečník snaží odhadnou správný okamžik, kdy praští jednoho z vedlejších mužů po tváři. Když se tak stane krajní tanečník se snaží prostřednímu shodit klobouk. Podaří-li se mu to mění si místa. Nepodaří-li se, proces pokračuje od znovu. Jako další můžeme uvést hry káčer, hojačky nebo žabská. (17)

2.4.4. Hanácké Slovácko

Tabulka 4 Přehled tanců Hanáckého Slovácka, vlastní zpracování

Rod tance Tanec Tance točivé nejsou Mužské skoky verbuňk, pod šable

Hanácké Slovácko stojí trochu stranou ostatních subregionů a není tolik bohaté na dochované lidové taneční umění. Typický točivý tanec, které by vznikl v této oblasti a byl v dnešní době zachován, není. Folklorní soubory pro svou tvorbu většinou přejímají tance ostatních subregionů. (Trumpeš, 2017)

Pro vytvoření větší zajímavosti se místní folklorní soubor Salajka z Dambořic, zaměřuje na provedení tance scénickou formou. To znamená, že padesát procent tance tvoří nějaký příběh nebo vtip a zbylou část klasické provedení tance. Tanec je poté představován v určitých sestavách tanečníků na pódiu. Takovéto vystoupení lze nazývat scénickým pásmem. To je vytvářeno tak, že nejprve musí vzniknout nějaký konkrétní nápad. K němu se vybere správná muzika a k ní poskládá choreografie. Až poté se do pásma vkládají prvky vybraných tanců, někdy i celý jednotlivý tanec. (Trumpeš, 2017)

Scénické pásmo Slepičí úlet: Už název napovídá, že více než o klasické představení se jedná o zábavní představení. Objevují se zde prvky tance polky a verbuňku doplněné o příběh o slepicích. Části tance schválně připomínají pohyby slepic a jejich chování. Součástí pásma je také zpěv vyprávějící příběh, ale i mluvené slovo rozhovoru. (Trumpeš, 2017)

Obrázek 7 Scénické pásmo Slepičí úlet (18)

Dalšími tanečními pásmy jsou například: Mlynář, kde se objevují tance jako šotyška, skočná, verbuňk a jiné nebo Skládka, kde je naznačen průběh slavnosti s tradičním placením děvčat za muziku. (Trumpeš, 2017)

Tance nacvičované v této oblasti:

 Závadka: Za domácí se považuje obřadní tanec závadka, který je příbuzný s tancem hanácká závadka. Své jméno dostal od zavádění děvčat k tanci pod májí. Nejprve se k tanci zavádějí stárky a poté i zbylá děvčata. Nejčastěji se tento tanec tančí na hody. (Trumpeš, 2017)

 Verbuňk: Nejzachovalejším rodem tanců na Hanáckém Slovácku je verbuňk. Tak jako v ostatních subregionech i tady má verbuňk trochu odlišná pravidla, která však vychází ze stejného podkladu pro tanec verbuňk jako takový. (Trumpeš, 2017)

 Pod šable: Jedná se o mužský skočný tanec prováděný se šavlemi. Nejčastěji je prezentován na fašaňk. Muži chodí po vesnici od jednoho domu k druhému. U každého z nich zpívají a tančí tento tanec. Za odměnu dostávají kousek slaniny, která se napichuje na šavli. Poté se pokračuje u dalšího domu. (Trumpeš, 2017)

 Figurální tance: Z tohoto rodu tanců se tančí snad všechny. (Trumpeš, 2017)

 Taneční hry: Vedoucí folklorního souboru Salajka Dambořice se snaží obnovit alespoň náznakem některé zapomenuté taneční hry na zábavách jako např. Dýně, Šátečkový, Žabák, Šotyš a jiné. Všechny tyto tance se ale objevuje pouze v podání lidových souborů. (Trumpeš, 2017)

 Dalším tancem známým především z hod je obřadní tance zvaný skládka.

Někdy se může na zábavě objevit píseň pro niž je nejvhodnější tanec skočný, který však z této oblasti nepochází, ale pochází z Kyjovského Dolňácka. O skočné pojednává předchozí kapitole. Pro větší pestrost se na Hanáckém Slovácku zpracovává i tento tanec. (Trumpeš, 2017)

2.5. Taneční příležitosti

Prostředí, ve kterém se tančily lidové tance, bylo buď venkovní volné prostranství, nebo uzavřený prostor. Nejpříhodnějším prostorem bylo místo někde za vsí, kde se mohlo sejít více tanečníků. Další místo bylo okolo máje. V zimě tance probíhali v teple budov. Bylo to doma, jen tak při práci, kdy se v místnosti sešlo více lidí. Hlavně to však bylo při zábavách nebo slavnostech v hospodě nebo podobném místě. (Bimková, 2013)

2.5.1. Taneční příležitosti vesnického roku

Nejrůznější příležitosti k tanci byly spjaty s církevním a hospodářským rokem. Tyto příležitosti byly součástí tradičních výročních obyčejů, a tak se každoročně opakovaly v předem známých termínech. Důležitou roli hrála roční období, která udávala účel jednotlivých oslav a zvyků. Nejčastěji byl účel spjat s úrodou a hojností. Na těchto oslavách se nejvíce účastnili muži. (Brouček, 2007, Motlová, 2016)

„Bál“: Jiným označení ples mohl být dříve jen jeden za rok. Tradiční ples se konal 3 týdny po Božím hodu vánočním. Účastnily se jej jen manželské páry nebo mladí chystající se vstoupit do manželství. Když se podíváme do současnosti, je na vsi více plesů, ty však mají s původní podobou už jen málo společného. Většinou jsou pořádány místní organizací jako jsou dobrovolní hasiči, škola či sportovní klub. (Bimková, 2013)

Masopust: Masopust nastával po adventní době přesně po svátku Tří králů tedy 7. ledna. Jeho konec nebyl stanoven datumem, ale termínem Velikonoc, který je pohyblivý.

Masopust tedy končil na masopustní úterý, což bylo úterý těsně před Popeleční středou. Ač název, vytvořený ze slov „maso“ a „pustit“ napovídá, že se jednalo o postní dobu není tomu tak. Právě naopak. V tomto období probíhala různá veselí spojená s tancem, maškarní průvody, a především se hojně jedlo a pilo. Až Popeleční středou začíná půst, trvající 40 dní před Velikonocemi. (Motlová, 2016)

„Fašaňk“: Ukončením masopustu byl „fašaňk“ také nazývaný „ostatky“. Ten se konal poslední tři dny před Popeleční středou. V neděli, pondělí a úterý. Po Popeleční středě nastávala postní doba. Během ní se postilo nejen v jídle, ale neprobíhalo ani žádné taneční veselí. Asi nejvýznamnějším tanečním obřadem fašaňku byl „řetaz“, jemuž předsedal sám starosta obce. Dívky platily do „řetazu“ peníz, aby byla muzika po celý rok. Po zaplacení dívku vždy vyzval k tanci nějakých chlapec. Další tradicí je pochovávání basy, která symbolizuje pochování fašaňku tedy konec veselí. Při tomto obřadu se zpívají světské písně. Po něm se potom zúčastnění rozchází v tichosti domů. (Bimková, 2013)

„Pod májů“: Po postní době, která byla zakončena Velikonocemi bývala muzika „pod májů“. Den před prvním květnem se stavěla máje. Při samotném stavění se zpívaly různé písně a tančilo se po jejím postavení. Některé tance probíhaly ještě ten den. Hlavní veselí však nastávalo na druhý den. Se stavěním máje byla spojena tradice soutěžit o to, která vesnice má máji nejvyšší. Vesnice si mezi sebou máje kradly a poškozovaly. Proto se musely máje střežit, neboť její ukradení bylo spojeno s obrovskou hanbou. Další příležitost k zábavě byla na konci května, kdy se máje kácela. (Bimková, 2013)

Svatodušní svátky: Původem se jedná o svátky předkřesťanské označované jako „letnice“, které oslavovaly přicházející léto. Až církev zavedla křesťanské označení svatodušní svátky s opěvováním Ducha svatého. Postupem času tyto dva svátky splynuly v jeden, jejich tradice se promíchaly dohromady a byly slaveny společně. Na Svatodušní neděli se tedy obydlí zdobila zelenými větvemi a květy, probíhala mše svatá následovaná svátečním obědem a odpoledne se konávala taneční muzika. (Motlová, 2016)

Výlety: Ty se pořádaly několikrát během léta, nejčastěji dvakrát. Jednalo se o taneční zábavy v přírodě, kde se tančily figurální tance a hrály taneční hry. Výlety se konaly v nedělní odpoledne za příznivého počasí. Chasa se sešla u hospody i s dechovou muzikou a spolu odcházeli na nějaké místo v hezkém přírodním prostředí za vesnicí. Kromě tance doprovázeli tuto příležitost také umělecká vystoupení nebo například soutěž

51 v pojídání koláče. Uvnitř koláče byla zapečená zlatka. Který z chlapců se k ní dostal vyhrál a mohl si ji nechat. Zábava probíhala po celý den. (Bimková, 2013)

Dožínky: Když byly žně u konce nastávaly dožínky. Pro hospodáře se vil dožínkový věnec, který se mu za doprovodu zpěvu předával. Hospodář rozléval pití a hospodyně roznášela koláče. Hospodář byl volen chasou pro každou vesnici zvlášť a ten pak reprezentoval všechny ostatní. Toho dne ráno probíhala svatá mše v kostele nebo někdy také venku na vsi. Takové mši se říkalo „polní mše svatá“. Večer pak byla na nějakém výletním místě muzika. Hospodář s hospodyní tančili sólo uprostřed kruhu, který utvořili ostatní účastníci. Poté se k tanci přidávali i ostatní. (Bimková, 2013)

Vinobraní: Vinobraní se konávalo od měsíce záři. V tuto dobu se stříhaly zralé hrozny, z nichž se poté dělalo víno. Hrozny, jako symbol vinobraní, zdobily taneční prostory. Během zábavy byl zvyk, že se tanečníci snažili nějaký hrozen utrhnou. Pokud byl některý z nich přistižen zavíral se do „šatlavy“, která se pro tuto příležitost postavila poblíž tanečního placu. Přistižený „zloděj“ byl vyslýchán a musel zaplatit určenou pokutu. Poté teprve mohl být propuštěn a vrátil se zpět k tanci. (Bimková, 2013)

Hody: Byly nejdelším a také nejprestižnějším veselím v roce. Probíhali většinou od neděle do středy a někdy i déle. Dnes jsou hody přizpůsobené pracím lidí a ve většině vesnic tak přesunuty na víkend. Každá vesnice má své hody v jiný termín, který často bývá na svátek toho patrona, jemuž je zasvěcen místní kostel. Hodové tradice se liší vesnice od vesnice, a to i v jednotlivých etnografických subregionech. V některých vesnicích je stárek a stárka jen jeden, někde je jich více. Symbolem některých hodů je kačer, který se vnáší do průvodu jinde ho nemají, někde značí tradiční věnec právo konat hody. V různých vesnicích se tančí na jiné písně a podobně. To, co mají všude společné je stárek a stárka jako hlavní osobnosti hodů, nedělní mše svatá, po ní následující krojový průvod doprovázený muzikou, zpěvem a tancem a večerní zábavu. (Bimková 2013)

„Na Kateřinu“: Jednalo se o taneční zábavu uskutečňovanou téměř v každé vesnici dne 25.11., jako poslední zábavu ve starém roce před adventem. Tato zábava se jako jediná vesnická slavnost pořádala pod tzv. „ženským právem“. To znamenalo, že zábavu pořádaly ženy s její přípravou, programem a také si ony volily tanečníky. (Motlová, 2016)

Další taneční příležitosti: „Asenda“ je název představující vojenské odvody chlapců. S tím byl nejvíce spojen mužský tanec verbuňk. V předem stanovený den se v okresním

52 městě sjížděli chlapci a komise z nich vybírala pro vojenskou službu. Po odvodech nastávaly ve vesnicích odvedenecké muziky na rozloučenou. Jejích součástí bylo loučení s děvčaty. Před domem každé z nich se hrálo a zpívalo. Pak jeli chlapci do vesnici na voze a loučili se se všemi ostatními. (Bimková, 2013)

Společenské akce besedy u cimbálu jsou výdobytkem současné doby. Pořádají se ve velké většině vesnic pod vedením folklorního souboru a cimbálové muziky. Tanec většinou připadá pouze na členy souboru a nikoli návštěvníky. (Jančář, 2000)

Dalšími příležitostmi byly například Štěpánská, která se konala každoročně dne 26.12. na svátek svatého Štěpána, muzika také probíhala na svátek svaté Cecilie patronky hudebníků, dále také na „vaření trnek“ nebo „aldamáš“ což představovalo zábavu vzniklou ku příležitosti zimního draní peří. (Bimková, 2013)

2.5.2. Rodinné a soukromé taneční příležitosti

Tyto taneční příležitosti se objevovaly v souvislosti s rodinnými slavnostmi, které měly formu obřadů. Při soukromých tanečních příležitostech nebyl tanec hlavní prioritou, ale doprovodnou částí pro zpestření. Významné bylo už jen setkání zvaných lidí, kteří jsou spjatí společnými předky, vzpomínkami, věkem, zálibami nebo vzájemným přátelstvím. Na rozdíl od oslav týkajících se celé vesnice, v případě rodinných slavností hrály prim ženy, jakožto pečovatelky o rodinu a domácnost. (Jančář, 2000)

Svatby: Jedna z nejvýznamnějších rodinných oslav, a tedy i tanečních příležitostí byla tradiční svatba. Tento obřad probíhal po celý den a měl různé zvyklosti dle oblasti, kde se odehrával. Její průběh měl více části a zvyků. V této práci se však zaměřím pouze na ty, spojené s tancem. Dnes se tradiční svatba vyskytuje už jen opravdu zřídka. První svatební tanec se odehrával až v podvečerních hodinách. Svatební průvod šel od jednoho svatebního domu k druhému, hrálo se a tančil valčík a polka. Pak průvod pokračoval do tanečního sálu. Ženich s nevěstou a rodiči v průvodu nešli a přicházeli na muziku až později. Mezitím zahajovali svatební tanec starší mládenec (svobodný společník ženicha) a drúžička. Po příchodu ženicha s nevěstou se tradičně hrával a tančil marš. Dalšími tanci večera byly například polka, mazurka, třasák nebo i figurální tance a taneční hry. (Petrů a Synek, 1995)

Další taneční příležitosti: Byly to jmeniny hlavně jména Josef. Slavení narozenin nebylo dříve tolik zaužívané. Tento zvyk přišel k velké oblibě až na začátku 20. století. Ještě 53 mladší příležitostí je oslava životních jubileí především kulatin. Příležitost, která vznikla až v minulém století je posezení ve vinném sklepě. Jednalo se o zábavu především pro muže, a proto i tance byly mužského charakteru tedy mužské skoky. Dále také pohřby, neboť podle dochovaných materiálů se dříve tančilo i tam. Také na křtu dítěte, jeho prvním svatém přijímání či biřmování. (Jančář, 2000; Petrů a Synek, 1995)

2.5.3. Konkrétní současné taneční příležitosti

Konkrétních tanečních příležitostí se v okresu Hodonín objevuje velká řada a není možné je všechny obsáhnout. Níže tedy uvádím výběr některých pravděpodobně těch nejvýznamnějších a nejcharakterističtějších pro danou destinaci.

Mezinárodní folklorní festival “Strážnice“: Tento festival se pořádá každoročně poslední víkend v červnu pod záštitou Národního ústavu lidové kultury. Jeho tradice sahá do roku 1946, od kdy má i status celostátní slavnosti. Místo konání dodává festivalu na velké atraktivitě, neboť se nachází v areálu zámku, zámeckého parku, ve zdejším amfiteátru, ve vinohradnickém areálu a místním skanzenu. Návštěvníci si vychutnají představení lidových písní, tanců a mohou si prohlédnou lidové kroje při průvodu. Festivalu se kromě místních folklorních souborů účastní také soubory ze všech koutů světa, reprezentující své vlastní folklórní projevy. Pro návštěvníky je přichystáno již tradiční hodnocení Soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku. (19)

Slovácký rok v Kyjově: Každé 4 roky se ve městě Kyjov koná velmi významná národopisná slavnost, a to Slovácký rok, který se těší značné oblibě. Jedná se o nejstarší regionální folklorní festival v ČR s dlouholetou tradicí od roku 1921. Festival probíhá 4 dny v měsíci srpnu. Poslední ročník festivalu proběhl v roce 2015. Pro návštěvníky je nachystáno představení lidových tradic a zvyků, krojů, písní a tanců. Festivalu se účastní mnoho národopisných souborů a muzik z Kyjova a okolí. Jeho návštěvníci jsou jak domácí, tak i zahraniční. (20)

Vracovské hody: Chasa města Vracov každoročně třetí víkend v říjnu pořádá tradiční Vracovské hody s věncem a kačerem. Tyto hody představují jedny z největších nejen v okrese, ale také v celé České republice. Účast bývá na 500 krojovaných. Hody probíhají v sobotu, kdy se pozornost točí kolem mladých stárků, tedy svobodného páru a v neděli kolem starých stárků – manželského páru. Součástí hodů je krojovaný průvod doprovázený tancem, večerní taneční zábava a pro děti i kolotoče. Při takovýchto hodech

54 nesmí chybět burčák, víno a slivovice, ale také občerstvení a koláčky. Tradiční alkohol a koláčky jsou nabízeny nejen účastníkům průvodu, ale také ostatním přihlížejícím. (21)

Národopisný festival Kyjovska "Milotice": Tento festival je pořádán obecním úřadem Milotice za pomoci Folklorního sdružení ČR již od roku 1972. Festival probíhá tři dny a účastní se ho přes tisíc účinkujících, kteří se snaží zachovat folklorní tradice. Během festivalu vystupují folklorní pěvecké a hudební soubory zdejšího etnografického regionu, ale také jeden host z jiné oblasti a jeden soubor zahraniční. Dá se říci, že se jedná o doprovodnou akci konanou v letech, kdy není pořádán Slovácký rok ve vedlejším městě Kyjov. Místem konání festivalu je areál vinných sklepů Šidleny, zahrady a nádvoří Státního zámku a náves obce. Součástí festivalu je krojovaný průvod, pódiová vystoupení a řada dalších doprovodných akcí jako například ukázka řemesel. (22)

Horňácké slavnosti: Od roku 1957 se každý rok v červenci ve Velké nad Veličkou koná přehlídka folklóru. Jedná se o čtyřdenní akci, při níž vystupují folklórní soubory a předvádí své umění. Představují se taneční soubory, cimbálová muzika nebo i sólisté všichni však z etnografického subregionu Horňácko. Dalším lákadlem slavností je Horňácký jarmark, kde je k dostání občerstvení v podobě místních pochutin. Mimo to, se návštěvníci mohou těšit na výstavy konané v přírodním amfiteátru. (23)

Lázeňský fašaňk: Tato událost probíhá pravidelně v únoru a trvá jeden den v okolí lázní Hodonín. Program nabízí například folklorní fašankovou obchůzkou masek, cimbálovou muziku a zabíjačkové speciality. Po setmění se akce přesouvá do kongresového sálu lázeňského domu. Zde probíhá pochovávání basy, při níž hraje dechová hudba. (24)

Folklórní festival Mistřín: Folklórní festival konaný v červenci v obci Svatobořice-Mistřín má tradici již od roku 1996. Na jeho počátku se uskutečňoval každoročně. Od roku 2002 se koná s odstupem 4 let. Každý jeho ročník je připraven na určité téma, které je blíže předvedeno divákům. Na festivalu trvajícím 4 dny vystupují jak domácí, tak také zahraniční folklorní soubory. (25)

Dalšími akcemi v regionu jsou například: Mezinárodního folklorního festivalu Štěpy konaný ve Veselí nad Moravou, Soutěžní festival folklorních souborů pořádaný v Dambořicích, Folklórní festival Senioři v Petrově, Svatovavřinecké slavnosti v Hodoníně, Tradiční krojované vinobraní ve Starém Poddvorově, Strážnické vinobraní, Krojový ples v Mikulčice, Folklorní večer ve Ždánicích a mnohé další. (26)

2.6. Tvorba produktu destinace

Tvorba produktu destinace je výstupem této práce. Jak již uvádí název práce produkt se zaměřuje na lidové tance, ale také na folklorní festivaly, tradice, zvyky, obyčeje a další. Není však možné, už jen v zájmu návštěvníka, soustředit se pouze na tyto aktivity. Do produktu jsou tedy začleněny i doprovodné činnosti. Produkty jsou utvářeny tak, aby kromě ostatních důležitých vlastností byly především autentické a přinášely návštěvníkům zážitek, kterého se jim jinde nedostane.

Délka programu produktu se odvíjí od průměrného počtu přenocování rezidentů a také nerezidentů pocházejících ze Slovenska. Ti tvoří největší část zahraničních turistů a je na ně produkt také zaměřen. V roce 2015 v Jihomoravském kraji, kam okres Hodonín spadá, činil průměrný počet přenocování jednoho hosta v případě rezidentů 2,1 nocí a v případě nerezidentů ze Slovenska 1,9 nocí. (27)

Jelikož jsou součástí programu produktů i vícedenní festivaly a jiné kulturní folklorní akce je průměrný počet přenocování navýšen o jednu noc. Délka všech produktů je tedy stanovena na 3 přenocování.

Časy jednotlivých aktivit programů jsou orientační, pokud se nejedná o začátek placeného programu. Není nutné se časy striktně řídit, slouží však jako vodítko k dodržení programu produktu, v co nejlepším časovém rozložení.

2.6.1. Segment zákazníků

Tabulka 5 Segment zákazníků pro vytvořené produkty

Faktor Specifikace Věk 50–64, 65 a více

Fáze životního cyklu rodiny starší – ženatý – žádné dítě pod 18 let, starší – sami Pohlaví muž, žena Národnost česká, slovenská Sociální třída střední třída Životní styl folklor, objevování

Každý ze tří níže vytvořených produktů je zaměřen na v tabulce charakterizovaný segment zákazníků. Jejich hlavním pojítkem je záliba ve folkloru anebo chuť se s ním blíže seznámit a také disponování vlastním dopravním prostředkem. Produkty jsou určeny pro aktivní zákazníky s přihlédnutím na jejich věk a fyzické schopnosti.

2.7. Produkt 1: Do Strážnice nejen na festival

Segment zákazníků produktu je charakterizován výše. Jedná se o produkt s nenáročnou formu turistiky s poklidným časovým rozvržením, převážně zaměřen na folklorní vyžití a taneční představení.

Pro folklorní nadšence je město Strážnice známé svým folklorním festivalem. Ten každoročně láká davy turistů, aby se podívaly na vystoupení lidových písní a tanců, soutěž o nejlepšího tanečníka verbuňku, ochutnaly místní tradiční speciality a mnoho dalšího. Mimo tohoto pestrého programu Mezinárodního folklorního festivalu produkt nabízí poznávání města Strážnice a jeho blízkého okolí jako Baťova kanálu, vodní nádrže Lučina, Vyhlídky na Holém vrchu u Radějova a dalšího.

2.7.1. Termín

22. 6. – 25. 6. 2017

2.7.2. Doprava vlastní doprava

2.7.3. Ubytování

Hotel ***+ Strážnice:

Hotel Strážnice byl vybrán z důvodu toho, že se nachází na náměstí města Strážnice a nedaleko areálu Mezinárodního festivalu, na který je produkt primárně zaměřen. Tím pádem nabízí výbornou výchozí pozici pro uskutečnění stanovaného programu. Dále hotel disponuje velkým počtem pokojů, což je vzhledem k vysoké návštěvnosti festivalu podstatné. V neposlední řadě byl hotel vybrán jako cenově výhodná forma ubytování, avšak v dobré kvalitě služeb.

Hotel nabízí ubytování v nově zrekonstruovaných, nekuřáckých pokojích, o celkové kapacitě 136 lůžek a 50 přistýlek. Jedná se o tříhvězdičkový hotel s některými službami navíc. Zákazník si může vybrat pokoj z kategorie 3* standard nebo 4* superior. Všechny pokoje jsou vybaveny vlastním sociálním zařízením, balkonem a bezplatným internetovým připojením. Recepce hotelu je otevřena nepřetržitě. (28)

Kromě ubytování nabízí hotel také možnost stravování v hotelové restauraci nebo na letní terase, která je součástí hotelu. Mezi další poskytované služby patří vinárna, která se nachází v přízemí hotelu a je ručně vymalována tradičními slováckými ornamenty. (28)

2.7.4. Program

1. den:

14:00 Příjezd do Strážnice, ubytování v Hotelu***+ Strážnice.

15:00 Odjezd k umělé vodní nádrži Lučina, která leží nedaleko Strážnice směrem na Radějov cca 10 min jízdy. Parkování je možné na velkém placeném parkovišti dole pod nádrží. Vodní nádrž Lučina se nachází v chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty. Je zde možné koupání v nádrži nebo plavba na šlapadlech. Také se zde nachází spousta cest po lesích a loukách pro příjemnou procházku. Výběr místních aktivity záleží na přízni počasí a preferencích zákazníka. V blízkosti nádrže se nachází několik bufetů či stánků, ale také restaurace.

18:30 Návrat zpět do hotelu. Večeře v Hotelu Strážnice.

20:00 Procházka po městě Strážnice, chystající se na zahájení festivalu. Trasa vede kolem Vyhlídkové městské věže, kostela sv. Martina, kostela Panny Marie a místní židovské synagogy. Zabere zhruba 45 minut.

2. den:

9:00 Snídaně v hotelové restauraci.

10:00 Snadný cyklistický výlet podél Baťova kanálu. Kola jsou k vypůjčení v Autocampingu Strážnice, který se nachází za zámeckým parkem a nabízí několik horských kol, jejichž součástí vypůjčení je i odvoz při případném defektu. Trasa začíná ve Strážnickém přístavu, který se nachází vedle areálu skanzenu na protějším břehu Baťova kanálu. Odtud trasa vede doleva po místní

cyklotrase směrem na obec Petrov. Cyklotrasa vede celou cestu podél Baťova kanálu a nikde neodbočuje. Místy je lemována stromy, místy vede po poli. Po necelých 4 km jízdy leží přístav Petrov. Zde se nachází plavební komora, sloužící pro vyrovnávání výškového rozdílu mezi hladinou vody na jedné a druhé straně. V přístavu je možné se občerstvit nebo využití bezplatných toalet. Odtud trasa pokračuje dále podél kanálu cca 3,5 km k technické památce Výklopníku u Sudoměřic. Zde je opět možnost využití toalet. Posledním bodem výletu je přístav Skalice, nacházející se na druhém břehu Baťova kanálu. Baťův kanál v těchto místech tvoří státní hranici mezi Českou republikou a Slovenskem, takže pro koupi občerstvení v tomto místě je nutné mít měnu euro. Odtud návrat stejnou cestou zpět do Strážnice.

Délka trasy: cca. 18 km

14:00 Pozdní oběd ve skanzenu Strážnice, který nabízí atmosféru restaurace v selském stylu s výběrem tradiční Slovácké kuchyně.

16:00 Vrácení vypůjčených kol a následný přesun do areálu Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice.

17:00 Začátek programu Mezinárodního folklorního festivalu v areálu skanzenu. Vystoupení s názvem Nebojte sa, chlapci, ej, že nebude vína. (29)

19:00 Konec vystoupení. Večeře v některém se stánků s občerstvením. V areálech probíhajícího festivalu je více možností pro nákup jídla a pití ve formě fast foodu a místních tradičních pochutin.

20:30 Přesun do amfiteátru Bludník, kde probíhá Slavnostní zahájení MFF a Předání Ceny Ministerstva kultury za rozvoj lidové kultury a folkloru za rok 2016. (29)

21:00 Na stejném místě pokračuje program zahraničních folklorních souborů pod názvem Z krajin za obzorem a po něm následuje Pořad k nedožitým 95 letům primášských a lidských osobností Tři mušketýři. Ukončení ve 24:00. (29) do 2:30 Probíhá v zámeckém parku program Noc s hudci. Jedná se o zábavu při cimbálových a dechových hudbách. (29)

3. den:

8:00 Snídaně v hotelové restauraci.

9:00 Přesun do amfiteátru Zahrada. Zde probíhá Soutěž o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku. Jedná se o jednu z hlavních událostí festivalu. (29)

12:00 Konec soutěže, oběd v Restauraci Pod věží na náměstí, která nabízí jak pokrmy české, tak i zahraniční kuchyně. Tato restaurace se nachází pár kroků od Hotelu Strážnice.

14:00 Výběr mezi několika programy probíhajícími současně na různých místech dle preferencí zákazníka, případně možná návštěva více programů.

Objekt skanzenu E 12, kde do 18.00 probíhá Festivalové kino České televize.

Ve skanzenu probíhá program Já sa budu vydávati aneb svatba na Veselsku.

Pod Šancama, kde probíhá Jarmark chutí a vůní. (29)

14.30 Začíná v amfiteátru Zahrada Finále soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého Verbuňku. (29)

17:30 Konec Finále, následuje program v amfiteátru skanzen Muzičky, což je přehlídka dětských lidových muzik. Možná také návštěva přehlídky tradičních řemesel konanou v areálu skanzenu. (29)

18:30 Večeře v restauraci Raul´s pizza nedaleko náměstí.

20.10 Čas zahájení Předání Cen České národopisné společnosti za rok 2016 v amfiteátru Bludník. (29)

21.00 Zastávka v amfiteátru Zahrada, kde probíhá program s názvem Zatancujme si – Kyjovsko, pojednávající o lidových tancích z oblasti Kyjovského Dolňácka. (29)

22:30 Probíhat Pořad věnovaný třístému výročí založení Portášského sboru v amfiteátru Bludník. (29)

4. den:

8:00 Snídaně v hotelové restauraci. Sbalení věcí a opuštění hotelového pokoje.

9:00 Parková před skanzenem Strážnice a přesun do zámecké expozice, kde probíhá pořad Stroj času. Zámecká expozice má pouze omezenou kapacitu, ale jelikož se jedná o reprízu programu neměl by být problém s nalezením místa. (29)

10:30 Přesun do amfiteátru Zahrada, kde od probíhá pořad Tance s přáteli. (29)

12:00 Oběd v restauraci Pod Věží.

14:00 Výlet na Vyhlídku na Holém vrchu u Radějova. Parkování v blízkosti autobusové zastávky na návsi, kde začíná výstup na vyhlídku. Po naučné stezce Oskerušová vede cesta asi 1 km mírně do kopce na vyhlídku. Vyhlídka je volně přístupná a nachází se v nadmořské výšce 388 metrů. Je z ní výhled například na Chřiby, Bílé Karpaty, Vizovické vrchy, Pálavu a Ždánický les. U vyhlídky je krásné místo pro relaxaci v přírodě nebo procházku po vrcholu kopce.

17:00 Po sestupu z vyhlídky odjezd vlastní dopravou domů.

2.7.5. Cena

Tabulka 6 Kalkulace ceny produktu 1 pro dvě osoby

Položka Cena Náklady Ubytován se snídaní Hotel***+ Strážnice 3 600 Kč Vypůjčení kola Autocamping Strážnice 500 Kč Vstupné MFF Strážnice všechny dny 900 Kč Parkování Lučina 30 Kč Náklady celkem 5 030 Kč Výnosy Navrhovaná marže zprostředkovatele 15 % 745 Kč Výnosy celkem 745 Kč Cena celkem 5 785 Kč

Ubytování v Hotelu ***+ Strážnice ve dvoulůžkovém pokoje standard. Vzhledem ke konání MFF je cena vyšší. Parkování u ubytování zdarma. Stravování není započítáno do ceny. Záleží na výběru zákazníků. Stravovací zařízení jsou však většinou předem určena. Cena vstupného na MFF platí pro vstup pátek až neděle do všech částí kromě budovy zámku. Volný vstup pro důchode nad 70 let.

2.8. Produkt 2: Za lidovým tancem na Dolňácko

Produkt je tvořen tak, aby co největší počet aktivit byl v duchu místní kultury včetně ubytování v dobovém slováckém stylu. Cena ubytování v případě tohoto produktu je mírně vyšší než v případě předchozího. Segment zákazníků byl charakterizován výše.

Dolňácko je velmi proslulé svými tradicemi, krojem a tancem. Tomu odpovídá i několik folklorních festivalů, které se zde pořádají. V roce 2017 se uskuteční Folklorní festival Mistřín, jehož návštěva je také součástí produktu. Kromě tohoto festivalu jsou do produktu zahrnuty aktivity jako návštěva státního zámku Milotice, koupání v přírodním biotopu, návštěva zkoušky Slováckého souboru nebo prohlídka zámku ve Ždánicích. Produkt dále zahrnuje ubytování v tradičním stylu Slovácké chalupy nabízející doprovodné služby taktéž lidového charakteru.

2.8.1. Termín

13. 7. – 16. 7. 2017

2.8.2. Doprava vlastní doprava

2.8.3. Ubytování

Hotel Bukovanský mlýn ***:

Tento hotel byl zvolen z důvodu toho, že celý jeho areál i s interiérem pokojů je vystavěn v rustikálním slováckém stylu. Jelikož je produkt zaměřen na lidovou tematiku jeví se hotel jako ideální místo pro přenocování a navození tradiční atmosféry. Jedná se o nově vystavěný hotel poskytující kvalitní služby a je také známý pořádáním akcí zaměřených převážně na místní folklor.

Hotel Bukovanský mlýn se nachází na kopci spadající pod obec Bukovany, kousek od města Kyjov. Areál tohoto hotelu je vybudovaný ve stylu moravského Slovácka. Pokoje jsou vybaveny koupelnou se sprchou, fénem a WC, TV, telefonem, a internetovým připojením. Kromě ubytování nabízí hotel také možnosti stravování ve vlastní restauraci, která se specializuje na tradiční slováckou a staročeskou kuchyni. V areálu se dále nachází tradiční sklep s posezením u vína nebo rotunda s vinotékou. 62

Hotel také nabízí možnost posezení na letní zahrádce, minigolf, venkovní bazén nebo střelnice pro lukostřelbu. (30)

Dominantou areálu hotelu je větrný mlýn postavený v roce 2004. Interiér mlýnu obsahuje expozici muzea slovácké vesnice 19. století. Kromě toho se zde pravidelně pořádají výstavy jihomoravských umělců. Nejvyšší patro pak nabízí vyhlídkovou terasu, kterou se dá dohlédnout na celou oblast Kyjovského Dolňácka až k Bílím Karpatům. (31)

2.8.4. Program

1. den:

14:00 Příjezd do Hotelu Bukovanský mlýn ***, ubytování ve Slovácké chalupě.

15:00 Výlet do města Bzenec vzdáleného cca 15 km na zříceninu hradu. Zřícenina je volně přístupná veřejnosti a je z ní výhled na město Bzenec a blízké okolí. Cesta nahoru trvá cca 20 min volnou chůzí mezi vinohrady.

18:00 Odjezd zpět na ubytování se zastávkou v restauraci Beta na náměstí města Bzenec na večeři.

20:00 Příjezd na ubytování a posezení u sklenky vína.

2. den:

9:00 Snídaně, která je součástí ubytování.

10:00 Výlet na státní zámek Milotice. Tento zámek se nachází v obci Milotice asi 7 km od města Kyjov. Současná podoba zámku je v barokním slohu a pochází z 18. století.

11:00 Prohlídka Státního zámku Milotice. Interiér zámku je přístupný veřejnosti při pravidelných prohlídkách. Návštěvníci zde mohou nahlédnout do života posledních majitelů, jimiž byl rod Seilernů.

12:30 Oběd v Hostinci Na Zámecké nedaleko zámku.

14:30 Návrat do areálu zámku a procházka po zámeckém parku. Ten je rozdělen na užitkovou zahradu, oranžerii a bažantnici. V bažantnici se nachází několik staveb zahradní architektury s romantickými prvky jako altán či umělá

zřícenina. Zahrada je návštěvníkům volně přístupná. Možnost posezení v zámecké kavárně nebo procházka k zámeckému rybníku, který již není součástí areálu, ale nachází se nedaleko.

17:30 Přejezd do města Kyjov a večeře v Restauraci Bonanza.

19:30 Zúčastnění se zkoušky místního Slováckého souboru v Kyjově a jeho taneční složky. Tento soubor se stará o obnovování zvyků a tanců v oblasti Dolňácka. Soubor během roku pořádá pro širokou veřejnost folklorní pořady jako například fašaňkovou či velikonoční obchůzku, stavění a kácení máje, dožínky, hody atd. Pod jejich opatrovnictví spadá také pořádání „Slováckého roku“.

22:30 Přesun do obce Svatobořice-Mistřín, kde od 23:00 hodin probíhá Beseda u cimbálu v rámci Mezinárodního folklorního festivalu Mistřín. Zábava probíhá v areálu místní základní školy až do 2:00 hodin. Odjezd na ubytování.

3. den:

9:00 Snídaně, která je součástí ubytování

10:00 Přejezd do města Ždánice vzdálené zhruba 10 km od ubytování. Návštěva zámku ve Ždánicích. Zámek pochází ze 16. století a svou nynější podobu získal barokní přestavbou. Dnes je zámek přetvořené na Vrbasovo muzeum. Návštěvníci zde mohou spatřit památky na generála Loudona, původní vybavení zámeckých interiérů a také předměty s napoleonskou tématikou.

12:00 Oběd v Restauraci Radlovec ve Ždánicích.

14:00 Odjezd na Mezinárodní folklorní festival Mistřín. V areálu základní školy a návštěva tradičního Jarmarku. (32)

15:00 Prezentace a ochutnávka svatebních koláčků, opět v areálu ZŠ. (32)

17:00 Krojovaný průvod obcí, který vede místní stárek se stárkou. (32)

18:00 Program festivalu s hosty jako soubor starší Danaj, Ekonom Bratislava, Klas Kralice a Kovářovan. (31)

19:00 Večeře v místní restauraci U Šťastných.

20:30 Pokračování programu, a to představení typické svatby z oblasti Dolňácka. (32)

22:30 Folklorní divadlo, po němž následuje vystoupení Dechové hudby Svatobořáci, konané do 2:00 hodin. Odjezd na ubytování. (32)

4. den:

9:00 Snídaně, která je součástí ubytování.

10:00 Prohlídka větrného mlýnu, který je součástí ubytování. Výstup na vyhlídku mlýna. Oddychové aktivity na ubytování jako lukostřelba nebo minigolf.

12:00 Opuštění ubytování. Přejezd do města Kyjov na oběd v Pizzerii U Martina na náměstí.

14:00 Přejezd do obce Bohuslavice nedaleko města Kyjov, kde se nachází přírodní koupací biotop Bohuslavice na odpolední relaxaci a koupání. Tento areál byl vybudován z nefunkčního koupaliště a utvořen jako přírodní biotop s okrasnými jezírky a možností koupání. Systém filtrace vody je přírodní bez chemického zásahu člověkem. Pro návštěvníky jsou zde vytvořena sociální zařízení a stánek s občerstvením.

18:00 Odjezd vlastní dopravou domů.

2.8.5. Cena

Tabulka 7 Kalkulace ceny produktu 2 pro dvě osoby

Položka Cena Náklady Ubytován se snídaní Hotel Bukovanský mlýn 4 770 Kč Prohlídka zámku Milotice 240 Kč Koupání biotop Bohuslavice celodenní vstupné 60 Kč Vstupné větrný mlýn Bukovany 60 Kč Vstupné zámek Ždánice prohlídka muzea 60 Kč Náklady celkem 5 190 Kč Výnosy Navrhovaná marže zprostředkovatele 15 % 779 Kč Výnosy celkem 779 Kč Cena celkem 5 969 Kč

Ubytování Hotel Bukovanský mlýn ve dvoulůžkovém pokoji ve Slovácké chalupě. Parkování u hotelu je zahrnuto v ceně ubytování. Stravování není započítáno do ceny. Záleží na výběru zákazníků. Stravovací zařízení jsou však většinou předem určena. Senioři nad 65 let mají prohlídku zámku Milotice za 80 Kč. Posezení u sklenky vína není započítáno do ceny závisí na množství konzumace zákazníka. Cena vstupné na Mezinárodní folklorní festival Mistřín zatím není uveřejněná. V případě předchozího ročníku činila 250 Kč na osobu.

2.9. Produkt 3: Víno, tanec a tradice z Hodonínska

Tento produkt je tak jako ostatní zaměřen na folklorní vyžití a tradice. Kromě toho, se zaměřuje také na ochutnávku místních vín. Segment zákazníků je opět stejný. Cenová náročnost je v tomto případě nejnižší ze všech představených produktů.

Hlavním bodem programu jsou hody v Mikulčicích a také Zarážání hory ve Strážnici. Tyto akce představují folklorní vyžití zaměřené na dlouho přetrvávající tradice, v nichž se objevuje tanec, jako hlavní složka této práce. Přímým zaměřením na lidové tance je pak návštěva taneční zkoušky místního národopisného souboru. Jako doprovodné aktivity jsou následně voleny činnosti mírné fyzické náročnosti jako návštěva Slovanského hradiště v Mikulčicích, Zoo Hodonín nebo přístavu na řece Moravě.

2.9.1. Termín

18. 8 – 21. 8. 2017

2.9.2. Doprava vlastní doprava

2.9.3. Ubytování

Penzion Lipovka:

Toto ubytování bylo vybíráno s přihlédnutím k výhodné geografické pozici, neboť se penzion nachází ve městě Hodonín, které nabízí více možností turistického vyžití a nachází se v dobrém dosahu do všech míst programu. Svou roli hrála i výhodná cena ubytování v rámci města Hodonín.

Penzion nabízí moderně zařízené ubytování s internetovým připojením a TV. Každý pokoj disponuje vlastním sociálním zařízením se sprchovým koutem a fénem. Kapacita ubytování je 39 lůžek. (33)

Penzion je součástí komplexu Lipovka relax club. Tento komplex zaujímá fitness zónu a zónu wellness, které je možné za příplatek využít. Obě zóny nabízí široké možnosti aktivního nebo pasivního odpočinku. Vybraný segment zákazníků by mohl využít možnosti masáže nebo Whirlpool vířivé vany. V areálu se také nachází kavárna. Stravování v objektu možné není. (34)

2.9.4. Program

1. den:

14:00 Příjezd na ubytování Penzion Lipovka.

15:00 Prohlídka města Hodonín. Trasa začíná u ubytování v Penzionu Lipovka. Trasa vede po pěší cestě směrem do centra města. Po levé straně je k vidění Muzeum naftového dobývání a geologie. Jedná se o jediné muzeum tohoto typu v České republice. Dále trase vede podchodem pod železniční tratí stále rovně zhruba půl kilometru až na ulici Velkomoravská. Na protější straně stojí budova Obchodní akademie. Jedná se o historickou budovu z roku 1899. Odsud vede trasa doleva podél této budovy na Národní třídu. Zde povede cesta směrem doprava na Masarykovo náměstí. Zde se rozkládá barokní kostel svatého Vavřince a naproti němu Radnice. Vedle radnice se nachází kašna, která každou celou hodinu hraje píseň. Kousek cesty dozadu za radnici stojí zámeček, v němž je umístěno Masarykovo Muzeum, obsahující stálou expozici o prvním československém prezidentu. Odtud návrat stejnou cestou s odbočkou do parku u místního zimního stadionu, kde se nachází malebná Kaple svatého Kříže. Pokračování cestou pod podchodem zpět k penzionu.

Délka trasy cca 4 km.

17:00 Přejezd do měst Dubňany na Večeři v restauraci U Chytilů.

19:00 Začíná zkouška Národopisného souboru Dúbrava ve městě Dubňany. Tento soubor, mající již dlouholetou tradici, se zaměřuje na lidové písně a tance z oblasti Kyjovského Dolňácka. Do jejich činnosti se řadí dodržování zvyků

a tradic, nácvik tradičních tanců a žertovných tanečních pásem. Okrajově se soubor také zabývá tanci z blízkého okolí jako například z Horňácka či Slovenska. Soubor spolupracuje s Dolňáckou cimbálovou muzikou, která tanečníky doprovází během vystoupeních. Po skončení zkoušky odjezd na ubytování.

2. den:

9:00 Snídaně dle vlastních možností.

10:00 Přejezd na parkoviště u jezu Hodonín. Odtud procházka podél Staré Moravy do přístaviště U jezu v Hodoníně, kde se nachází restaurace s venkovním posezením. Z přístaviště vedou na obě strany řeky Moravy turistické trasy. Po jedné z nich se lze dostat k mostu spojující Českou republiku se Slovenskou republikou.

12:00 Oběd v Hodoníně v restauraci U Piráta, která je zařízena ve stylu pirátské bašty se zaměřením kuchyně na steaky.

14:00 Odjezd do města Strážnice, kde se mezi vinohrady v místě Hotařská búda koná tradiční vinařská slavnost Zarážání hory. K poslechu zde hraje dechová hudba Svárovanka. Další částí programu je vystoupení folklorního souboru a tradiční obřad uzamčení vinohradů před vinobraními. Pro návštěvníky je přichystáno občerstvení a košt vín.

18:00 Večeře v místě konání akce formou nabízeného občerstvení a následné pokračování programu Zarážání hory s hudební doprovodem až do pozdějších večerních hodin.

3. den:

9:00 Snídaně dle vlastních možností.

10:00 Přejezd do obce Nový Poddvorov. Zde se na kopci nachází rozhledna postavená v roce 2009. Autem lze dojet až pod rozhlednu po zpevněné cestě. Vyhlídková plošina rozhledny se nachází ve výšce 30 metrů nad zemí a je odtud vidět do všech stran. Vstup je pro návštěvníky volný.

12:00 Přejezd do Obce Mikulčice se zastávkou v Dolních Bojanovicích na oběd, a to v restauraci Mlýn, která se nachází u hlavní silnice.

14:30 Začíná krojovaný průvod obcí Mikulčice pro stárky a následně vítáním přespolních chas z celého regionu Podluží. Během hodů je možné navštívit degustační stánky s vínem nebo s občerstvením.

18:00 Večeře v Hostinci u Losíků v obci Mikulčice.

19:00 Hodová taneční zábava Pod zeleným, která je součástí hodů v Mikulčicích. Její trvání je do pozdních večerních hodin. Zábava je doprovázena dechovou hudbou a tanečními vystoupeními. Mimo to, se i návštěvníci mohou zapojit do tanečního veselí.

4. den:

9:00 Snídaně dle vlastních možností. Opuštění ubytování.

10:00 Návštěva ZOO Hodonín. Jedná se jednu z nejmladší a nejmenších zoologických zahrad v rámci ČR. Nachází se v zalesněné městské části Bažantnice. Návštěvníci zde můžou nahlédnout do vodního světa s akvárii a terárii pro žraloky, murény a krokodýly nebo dalšími podmořskými zvířaty. Návštěvníci si také mohou prohlédnout nově zrekonstruované výběhy velkých kočkovitých šelem uprostřed zahrady.

12:00 Oběd v restauraci Casamia nacházející se ve městě Hodonín a specializující se na italskou kuchyni.

14:00 Přejezd k areálu Slovanského hradiště za obcí Mikulčice, kde proběhne prohlídka areálu bez průvodce. Toto slovanské hradiště je národní kulturní památka pocházející z 8. a 9. století. Na jeho místě stával velkomoravský hrad s rozsáhlým podhradím. Dnes se zde nachází základy knížecího paláce a 12 kamenných kostelů, pohřebiště, pozůstatky valu, a kůlového mostu. Mimo to, se zde nachází přírodní rezervace s meandry řeky Moravy se spoustou cestiček a lesních chodníčků.

17:30 Odjezd vlastní dopravou domů.

2.9.5. Cena

Tabulka 8 Kalkulace ceny produktu 3 pro dvě osoby

Položka Cena Náklady Ubytován dvoulůžkový pokoj Penzion Lipovka 2 550 Kč Vstupné ZOO Hodonín 180 Kč Vstupné Slovanské hradiště Mikulčice 120 Kč Náklady celkem 2 850 Kč Výnosy Navrhovaná marže zprostředkovatele 15 % 428 Kč Výnosy celkem 428 Kč Cena celkem 3 278 Kč

Součástí ubytování Penzion Lipovka není snídaně. Parkování v areálu Lipovka zdarma. Stravování není započítáno do ceny. Záleží na výběru zákazníků. Stravovací zařízení jsou však většinou předem určena. Vstupné na Zarážání hory Strážnice v roce 2017 zatím není uveřejněno. V předchozím ročníku činilo 50 Kč. Ochutnávka vín na Zarážání hory záleží na množství konzumace zákazníka.

Závěr

Cílem této práce byla analýza lidových tanců a tradic s nimi spojených z oblasti okresu Hodonín. Následným výstupem pak byla tvorba tří konkrétních produktů dané destinace se zaměřením především na tyto lidové tance a kulturní akce v nichž vystupují.

V první teoretické části práce byly vysvětleny pojmy související s problematikou lidových tanců a dále souvisejících témat z oblasti cestovního ruchu a destinačního managementu. Tyto poznatky byly poté aplikovány v praktické části. Její první část byla zaměřena na rozdělení oblasti na etnografické subregiony. Každý z nich se analyzoval zvlášť, neboť tance z daných oblastí se od sebe ve většině případů liší. Jedním velkým tanečním pojítkem je tanec verbuňk, pro který byla vyčleněna samostatná kapitola.

V poslední části tvorbě produktu destinace jsem se snažila program co nejvíce zaměřit na lidové tance. Kromě toho program obsahuje i další oblasti poznávání nesouvisející s lidovými tanci nebo folklorem. Učinila jsem tak z důvodu toho, aby byly programy atraktivnější a návštěvníci poznali co nejvíce z toho, co okres Hodonín nabízí.

Mým záměrem v této práci bylo poukázat na možnosti většího využití folkloru v cestovním ruchu. Nejenom lidové tance, ale folklorní umění jako celek prošlo velkým úpadkem. Vytlačuje jej především umění moderní, které je mnohonásobně bližší současným generacím. I přes tuto nepřízeň se však dokázalo udržet, alespoň v uměle vytvořené formě především na velkých festivalových prezentacích. Ty se znovu dostávají do povědomí lidí a v dnešní době se těší značné oblibě. Domnívám se, že i když se lidovým tradicím vrátila část jejich prestiže právě díky velkým folklorním festivalům, i tak se nejedná o dostatečnou pozornost, kterou by si zasloužily. Proto jsou produkty zaměřeny na folklorní cestovní ruch. Hlavní části jejich programů obsahují aktivity spojené s folklorem a často v nich probíhají vystoupení lidových tanců.

Seznam zdrojů

Tištěná literatura

BERÁNEK, Jaromír. Ekonomika cestovního ruchu. Praha: Mag Consulting, 2013. ISBN 978-808-6724-461.

BIMKOVÁ, Milada a k vydání připravila Klára Písaříková. Lidové tance z kyjovského Dolňácka. Kyjov: Vydalo Město Kyjov ve spolupráci s Etnologickým ústavem Akademie věd České republiky, pracovištěm v Brně, 2008. ISBN 978-802-5434-819.

BIMKOVÁ, Milada. Za Dubňany, za dědinú: historie a současnost folklorního hnutí v Dubňanech a okolí. Dubňany: Zd. Kaňa, 2013. ISBN 978-80-260-6791-7.

BLAHŮŠEK, Jan. Slovácký verbuňk: mistrovské dílo ústního a nemateriálního dědictví lidstva = The Slovácko verbuňk – dance of recruits: the masterpiece of oral and intangible heritage of humanity. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2006. ISBN 80- 861-5680-X.

BROUČEK, Stanislav a Richard JEŘÁBEK, ed. Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky v Praze a Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně v nakl. Mladá fronta, 2007. ISBN 978-802-0417-121.

GOELDNER, Charles R. a J. R. Brent RITCHIE. Cestovní ruch: principy, příklady, trendy. Brno: BizBooks, 2014. ISBN 978-802-5125-953.

HÁJKOVÁ, Táňa a Jiří POSPÍŠIL. Lidové hry a tance pro mládež. Praha: Mladá fronta, 1952. Pionýr (Mladá fronta).

INDROVÁ, Jarmila. Cestovní ruch: (základy). Vyd. 2., přeprac. V Praze: Oeconomica, 2009. ISBN 978-802-4515-694.

JANČÁŘ, Josef. Lidová kultura na Moravě. Strážnice: Ústav lidové kultury, 2000. Vlastivěda moravská. ISBN 80-861-5631-1.

JELÍNKOVÁ, Zdenka. Horňácká sedlácká: Monografie lidového tance. Hodonín: Okresní kulturní středisko Hodonín, 1983.

JEŘÁBEK, Richard, Václav FROLEC a Dušan HOLÝ. Podluží: Kniha o lidovém umění. Brno: Krajské nakladatelství Brno, 1962.

KORDIOVSKÝ, Emil a Evženie KLANICOVÁ. Město Břeclav. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2001. ISBN 80-727-5025-9.

MOTLOVÁ, Milada. Průvodce lidovou kulturou. Praha: Knižní klub, 2016. ISBN 978- 802-4253-701.

PALATKOVÁ, Monika. Marketingový management destinací: strategický a taktický marketing destinace turismu, systém marketingového řízení destinace a jeho financování, řízení kvality v destinaci a informační systém destinace. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3749-2.

PALATKOVÁ, Monika. Marketingová strategie destinace cestovního ruchu: jak získat více příjmů z cestovního ruchu. Praha: Grada, 2006. Manažer. ISBN 80-247-1014-5.

PETRŮ, Jiří a František SYNEK. Slovácká svatba na kyjovském Dolňácku. Praha: Kneifl, 1995.

RYGLOVÁ, Kateřina, Michal BURIAN a Ida VAJČNEROVÁ. Cestovní ruch - podnikatelské principy a příležitosti v praxi: strategický a taktický marketing destinace turismu, systém marketingového řízení destinace a jeho financování, řízení kvality v destinaci a informační systém destinace. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-4039-3.

ŠIMKOVÁ, Eva. Význam kulturního cestovního ruchu pro Českou Republiku. In: Aktuální problémy cestovního ruchu: kulturní cestovní ruch: sborník z mezinárodní konference: Jihlava 3. a 4. března 2010. Jihlava: Vysoká škola polytechnická Jihlava, 2010, 1–7. ISBN 978-80-87035-31-3.

VANÍČEK, Jiří. Význam kulturního cestovního ruchu pro Českou Republiku. In: Aktuální problémy cestovního ruchu: kulturní cestovní ruch: sborník z mezinárodní konference: Jihlava 3. a 4. března 2010. Jihlava: Vysoká škola polytechnická Jihlava, 2010, 1–7. ISBN 978-80-87035-31-3.

VRBKA, Jiří, ed. Tvrdonice: Podluží v písni a tanci. Tvrdonice: Obec Tvrdonice, 2003. ISBN 80-239-0685-2.

ZELENKA, Josef a Martina PÁSKOVÁ. Výkladový slovník cestovního ruchu. Kompletně přeprac. a dopl. 2. vyd. Praha: Linde Praha, 2012. ISBN 978-807-2018-802.

Rozhovory

KELLNER, Tomáš, 2017. starosta Slováckého krúžku Svatobořice-Mistřín, Svatobořice- Mistřín, 31.3.2017

TRUMPEŠ, Vilém. 2017. ředitel národopisného souboru Salajka Dambořice, Dambořice, 25. 3. 2017

Elektronické zdroje

(1) Český statistický úřad: Charakteristika okresu Hodonín [online]. Brno: Český statistický úřad, 2013 [cit. 2017-03-14]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/xb/charakteristika_okresu_hodonin

(2) O Moravě pro Moravany: Etnografické regiony na Moravě [online]. WordPress.com, 2013 [cit. 2017-04-10]. Dostupné z: https://dalsimoravak.files.wordpress.com/2013/11/etnograf-reg.png

(3) Folklor Web: Regiony [online]. Olomouc: o. s. Folklorum, 2017 [cit. 2017-03-30]. Dostupné z: http://www.folklorweb.cz/regiony.php

(4) Folklor Web: Regiony Dolňácko [online]. Olomouc: o. s. Folklorum, 2017 [cit. 2017-03-30]. Dostupné z: http://www.folklorweb.cz/regiony/dolnacko.php

(5) Folklor Web: Regiony Podluží [online]. Olomouc: o. s. Folklorum, 2017 [cit. 2017- 03-30]. Dostupné z: http://www.folklorweb.cz/regiony/podluzi.php

(6) Folklor Web: Regiony Horňácko [online]. Olomouc: o. s. Folklorum, 2017 [cit. 2017-03-30]. Dostupné z: http://www.folklorweb.cz/regiony/hornacko.php

(7) Folklorní sdružení České Republiky: Etnografický subregion Horňácko [online]. Praha: Folklorní sdružení ČR, 2005 [cit. 2017-03-31]. Dostupné z: http://archiv.fos.cz/encyklopedie/objekty1.phtml?id=122643

(8) Folklor Web: Regiony Hanácké Slovácko [online]. Olomouc: o. s. Folklorum, 2017 [cit. 2017-03-30]. Dostupné z: http://www.folklorweb.cz/regiony/han_slovacko.php

(9) Harmonie line: O živé tradici vojenského tance [online]. Praha: Harmonie line, 2010 [cit. 2017-04-10]. Dostupné z: http://www.casopisharmonie.cz/rozhovory/o-zive- tradici-vojenskeho-tance.html

(10) Dúbrava, národopisný soubor Dubňany: Hodové skočné [online]. Dubňany: Národopisný soubor Dúbrava, 2013 [cit. 2017-04-10]. Dostupné z: http://www.nsdubrava.cz/nabidka-vystoupeni/7.hodove-skocne/

(11) Obec Petrov: Lidové tance [online]. Petrov: Obecní úřad Petrov, 2017 [cit. 2017- 03-31]. Dostupné z: http://www.obec- petrov.cz/index.php?nid=10674&lid=cs&oid=2469661

(12) Česká dechovka: Čí sú hody? Naše! [online]. European Portal of Bohemian Brass, 2015 [cit. 2017-04-10]. Dostupné z: http://www.dechovka.eu/index.php/stories/folklore/1210-tradice-hodu-xxx

(13) Lipovjan: Horňácký tanec sedlácká [online]. Lipov: Lipovjan, 2017 [cit. 2017-03- 30]. Dostupné z: http://www.lipovjan.cz/cs_tanec_sedlacka.php

(14) Lipovjan: Horňácké slavnosti [online]. Lipov: Folklorní soubor Lipovjan, 2015 [cit. 2017-04-10]. Dostupné z: http://www.lipovjan.cz/2015_07_17_hornacke_slavnosti.php

(15) Lipovjan: Horňácký odzemek [online]. Lipov: Lipovjan, 2017 [cit. 2017-03-30]. Dostupné z: http://www.lipovjan.cz/cs_tanec_odzemek.php

(16) Lipovjan: Horňácký verbuňk [online]. Lipov: Lipovjan, 2017 [cit. 2017-03-30]. Dostupné z: http://www.lipovjan.cz/cs_tanec_verbunk.php

(17) Lipovjan: Horňácká trefa [online]. Lipov: Lipovjan, 2017 [cit. 2017-03-30]. Dostupné z: http://www.lipovjan.cz/cs_tanec_figuralni.php

(18) Folklorní soubor Salajka Dambořice: Fotogalerie [online]. Dambořice: Folklorní soubor Salajka Dambořice, 2011 [cit. 2017-04-10]. Dostupné z: http://www.salajka- damborice.wz.cz/czech.php

(19) Mezinárodní folklorní festival “Strážnice“: O festivalu [online]. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2017 [cit. 2017-03-20]. Dostupné z: http://festivalstraznice.cz/o- festivalu/

(20) Slovácký rok: folklórní festival [online]. Kyjov: město Kyjov a Městské kulturní středisko Kyjov, 2010 [cit. 2017-03-20]. Dostupné z: http://www.slovackyrok.cz/doc/55/

(21) Město Vracov: Vracovské hody [online]. Vracov: Městský úřad Vracov [cit. 2017- 03-20]. Dostupné z: http://www.mestovracov.cz/27-tradice/160-vracovske-hody

(22) Milotice oficiální stránky obce: Národopisný festival [online]. Milotice: obec Milotice, 2017 [cit. 2017-03-21]. Dostupné z: http://www.milotice.cz/informace-o- obci/kultura/narodopisny-festival/

(23) Atlas Česka: Horňácké slavnosti – Velká nad Veličkou [online]. Praha: Atlas Česka, 2016 [cit. 2017-03-23]. Dostupné z: http://www.kalendarakci.atlasceska.cz/hornacke-slavnosti-velka-nad-velickou/

(24) Atlas Česka: Lázeňský fašank 2017 - lázně Hodonín [online]. Praha: Atlas Česka, 2017 [cit. 2017-03-23]. Dostupné z: http://www.kalendarakci.atlasceska.cz/lazensky- fasank-lazne-hodonin-43300/

(25) Folklórní festival Mistřín 2017 [online]. Svatobořice-Mistřín: FF MISTŘÍN 2017, 2017 [cit. 2017-03-23]. Dostupné z: http://www.ffmistrin.cz/

(26) Jihomoravský kraj: Kalendář akcí [online]. Brno: Krajský úřad Jihomoravského kraje, 2017 [cit. 2017-04-03]. Dostupné z: http://www.jizni-morava.cz/kalendar-akci

(27) Cestovní ruch v Jihomoravském kraji v roce 2015: Český statistický úřad [online]. Brno: Krajská správa ČSÚ v Brně, 2016 [cit. 2017-04-12]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/xb/cestovni-ruch-v-jihomoravskem-kraji-v-roce-2015

(28) Hotel***+ Strážnice: Ubytování [online]. Strážnice: Hotel Strážnice, 2017 [cit. 2017-03-28]. Dostupné z: http://hotelstraznice.cz/ubytovani/

(29) Mezinárodní folklorní festival Strážnice: Program MFF [online]. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2017 [cit. 2017-03-28]. Dostupné z: http://festivalstraznice.cz/program-mff-2017/¨

(30) Bukovanský mlýn: Historie areálu [online]. Bukovany: Region, 2017 [cit. 2017-04- 06]. Dostupné z: http://www.bukovansky-mlyn.cz/o-arealu/historie-arealu/

(31) Bukovanský mlýn: Větrný mlýn [online]. Bukovany: Region, 2017 [cit. 2017-04- 06]. Dostupné z: http://www.bukovansky-mlyn.cz/mlyn/

(32) FF Mistřín 2017: Program festivalu FF Mistřín 2017 [online]. Mistřín: Folklórní festival MISTŘÍN 2017, 2017 [cit. 2017-03-29]. Dostupné z: http://www.ffmistrin.cz/domains/ffmistrin.cz/index.php/program-festivalu

(33) Lipovka: Penzion informace [online]. Hodonín: Lipovka relax club, 2007 [cit. 2017-04-10]. Dostupné z: http://www.lipovka.cz/?cube=text&c=penzion-informace

(34) Lipovka: O nás [online]. Hodonín: Lipovka relax club, 2007 [cit. 2017-04-10]. Dostupné z: http://www.lipovka.cz/?cube=text&c=informace

(35) Mezinárodní folklorní festival Strážnice: Mapa areálu festivalu [online]. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2016 [cit. 2017-04-10]. Dostupné z: http://festivalstraznice.cz/o-festivalu/mapa-arealu-festivalu/

(36) Pinterest Celosvětový katalog nápadů: Folklor [online]. Pinterest, 2017 [cit. 2017- 04-20]. Dostupné z: https://cz.pinterest.com/Paaajuska3/folklor/

(37) Atlas Česka: Folklórní festival Strážnice [online]. Praha: Atlas Česka, 2016 [cit. 2017-04-19]. Dostupné z: http://www.kalendarakci.atlasceska.cz/folklorni-festivalstraznice/

(38) Folklorní sdružení České republiky: Pozvánka na Mezinárodní folklorní festival – Strážnice [online]. Praha: Folklorní sdružení České republiky, 2013 [cit. 2017-04-19]. Dostupné z: http://www.folklornisdruzeni.cz/no-name116

(39) Trika z Kyjova: Miluju Slovácko [online]. Kostelec: Trika z Kyjova, 2017 [cit. 2017-04-20]. Dostupné z: https://www.trikazkyjova.cz/cs/produkty/146-miluju- slovacko.html

(40) Bukovanský mlýn: Fotogalerie [online]. Bukovany: Region, 2017 [cit. 2017-04- 19]. Dostupné z: http://www.bukovansky-mlyn.cz/fotogalerie/areal/

(41) Svatobořice-Mistřín: Folklorní festival Mistřín [online]. Svatobořice-Mistřín: Obec Svatobořice-Mistřín, 2017 [cit. 2017-04-19]. Dostupné z: http://www.svatoborice- mistrin.cz/kulturni-dum/akce/folklorni-festival-mistrin-320_53cs.html

(42) Národní ústav lidové kultury: Slovácký verbuňk [online]. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2005 [cit. 2017-04-20]. Dostupné z: http://www.nulk.cz/2017/01/22/slovacky-verbunk/

(43) Pinterest Celosvětový katalog nápadů: Slovácké motivy [online]. Pinterest, 2017 [cit. 2017-04-20]. Dostupné z: https://cz.pinterest.com/karelhochman/slov%C3%A1ck%C3%A9-motivy/

(44) Hotel Panon: Vinařským odborníkem s hotelem Panon [online]. Hodonín: Hotel Panon, 2015 [cit. 2017-04-19]. Dostupné z: http://www.hotelpanon.cz/cs/vinarskym- odbornikem-s-hotelem-panon

(45) Národopisný soubor Dúbrava Dubňany: Fotogalerie 2013 [online]. Dubňany: Národopisný soubor Dúbrava, 2013 [cit. 2017-04-19]. Dostupné z: http://www.nsdubrava.cz/fotogalerie/21.2013/92.nf-milotice-/

(46) Masarykovo muzeum v Hodoníně: Slovanské hradiště v Mikulčicích [online]. Hodonín: Masarykovo muzeum v Hodoníně, 2015 [cit. 2017-04-19]. Dostupné z: http://www.masaryk.info/slovanske-hradiste-mikulcice/

Přílohy

Seznam příloh

Příloha A Obce okresu Hodonín, v nichž se dochoval lidový tanec verbuňk Zdroj: vlastní zpracování

Příloha B Mapa areálu Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice Zdroj: (35)

Příloha C.1 Propagační letáček produktu 1: Do Strážnice nejenom na festival Zdroj: vlastní zpracování, použito (36; 37; 38)

Příloha C.2 Propagační letáček produktu 2: Za lidovým tancem na Dolňácko Zdroj: vlastní zpracování, použito (39; 40; 41; 42)

Příloha C.3 Propagační letáček produktu 3: Krásy Horňácka a jejich slavností Zdroj: vlastní zpracování, použito (43; 44; 45; 46)

Příloha A Obce okresu Hodonín, v nichž se dochoval tanec verbuňk, vlastní zpracování

Archlebov Ježov Moravany Starý Poddvorov Veselí nad Moravou Blatnice pod Josefov Moravský Písek Stavěšice Věteřov Svatým Antonínkem Karlín Mutěnice Strážnice Vlkoš Bukovany Kostelec Násedlovice Strážovice Vnorovy Čejč Kuželov Nenkovice Sudoměřice Vracov Čejkovice Kyjov Nový Poddvorov Svatobořice-Mistřín Vřesovice Dambořice Lipov Ostrovánky Syrovín Žádovice Dolní Bojanovice Louka Petrov Šardice Ždánice Dubňany Lovčice Ratíškovice Těmice Želetice Hodonín Lužice Rohatec Terezín Žeravice Hovorany Malá Vrbka Skalka Uhřice Hroznová Lhota Mikulčice Skoronice Vacenovice Hrubá Vrbka Milotice Sobůlky Velká nad Veličkou

Příloha B Mapa areálu Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice (35)

Příloha C.1 Propagační letáček produktu 1: Do strážnice nejenom na festival, (36; 37; 38)

Příloha C.2 Propagační letáček produktu 2: Za lidovým tancem na Dolňácko, (39; 40; 41; 42)

Příloha C.3 Propagační letáček produktu 3: Krásy Horňácka a jejich slavností, (43; 44; 45; 46)