Svatý Stolec, Římskokatolická Církev a Evropská Integrace: Od Pia XII
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Filozofická fakulta Katedra politologie a evropských studií Svatý stolec, římskokatolická církev a evropská integrace: od Pia XII. k Benediktu XVI. Disertační práce Petr Žák Vedoucí disertační práce: doc. PhDr. Jiří Lach, Ph.D., M. A. Olomouc 2014 Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto disertační práci vypracoval samostatně na základě uvedených pramenŧ a literatury. V Olomouci dne _____________________ 2 Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval zejména svému školiteli doc. PhDr. Jiřímu Lachovi, Ph.D., M.A., za jeho vstřícnost, podporu a rady, a to nejen při vedení této práce. Velký dík patří také doc. Ing. Mgr. Petru Kratochvílovi, Ph.D. Za komentáře k dílčím částem textu děkuji doc. PhDr. Tomáši Petráčkovi, Ph.D., Th.D., PhDr. Petru Kaniokovi, Ph.D., a prof. PhDr. PaeDr. Pavlu Markovi, Ph.D. 3 „Z dnešní krize i tentokrát povstane církev zítřka, která ztratí mnohé. Zmenší se a bude muset stále začínat od základu. Nebude moci obývat budovy, vzniklé v době velkého rozmachu. S úbytkem svých příslušníků ztratí i mnohá společenská privilegia. Bude se mnohem silněji neţ dosud jevit jako dobrovolné společenství, do něhoţ se vstupuje na základě vlastního odhodlání… Ale po zkouškách těchto krizí bude z produchovnělé a oproštěné církve vyvěrat mohutná síla, neboť lidé budou ve zcela dokonale naplánovaném světě nevýslovně osamoceni, a jakmile úplně ztratí Boha, zjistí, ţe jsou strašlivě chudí. A tehdy objeví malé společenství věřících jako úplnou novinku. Jako naději, která k nim přichází, jako odpověď, kterou ve skrytu vţdycky hledali.“ Přednáška Josefa Ratzingera pronesená v Hessenském rozhlasu dne 25. prosince 1969. „Ten, kdo vstoupí ve svazek manţelský s duchem doby, brzy shledá, ţe se stal vdovcem.“ William R. Inge, anglikánský teolog. 4 OBSAH ÚVOD 8 1. 1. VYMEZENÍ PŘEDMĚTU ZKOUMÁNÍ 8 1. 2. ZDŦVODNĚNÍ VÝBĚRU TÉMATU 10 1. 3. METODOLOGIE 11 1. 4. FORMULOVÁNÍ VÝZKUMNÝCH OTÁZEK A HYPOTÉZ 16 1. 5. STRUKTURA TEXTU 19 1. 6. PRAMENY A LITERATURA 20 1. 6. 1. PRAMENY 20 1. 6. 2. LITERATURA 23 TEORETICKÉ UKOTVENÍ A OPERACIONALIZACE 27 2. 1. ÚVOD 27 2. 2. PŘEHLED DOSAVADNÍCH RELEVANTNÍCH TYPOLOGIÍ 28 2. 2. 1. TYPOLOGIE TAGGARTA A SZCZERBIAKA 28 2. 2. 2. TYPOLOGIE MUDDEHO A KOPECKÉHO 29 2. 2. 3. TYPOLOGIE CONTIHO A VERZICHELLIHO 30 2. 2. 4. VARIACE EUROSKEPTICISMU 31 2. 2. 5. TYPOLOGIE TAGGARTA A SZCZERBIAKA II. 31 2. 2. 6. KANIOKOVA TYPOLOGIE 32 2. 2. 7. MODIFIKACE KANIOKOVY TYPOLOGIE 36 PIUS XII. A POČÁTKY EVROPSKÉHO INTEGRAČNÍHO PROJEKTU (1939– 1958) 43 3. 1. KONTEXT PONTIFIKÁTU PIA XII. 43 3. 2. PŘEDSTAVA PIA XII. O POVÁLEČNÉM USPOŘÁDÁNÍ V LETECH 1939–1948 44 3. 3. OD HAAGSKÉHO KONGRESU K SCHUMANOVĚ DEKLARACI 50 3. 4. PAPEŢOVA PŘEDSTAVA O PODOBĚ EVROPSKÉHO INTEGRAČNÍHO PROJEKTU 52 3. 5. EVROPSKÁ INTEGRACE A POKUS O OBRANNÉ SPOLEČENSTVÍ 60 3. 6. EVROPSKÁ INTEGRACE A VZTAH K USA 64 3. 7. KULTURNÍ ROZMĚR EVROPSKÉ INTEGRACE 67 3. 8. REKAPITULACE: PIUS XII. POHLEDEM TYPOLOGIE 70 JAN XXIII. (1958–1963) A PAVEL VI. (1963–1978) 75 4. 1. JAN XXIII. A PROJEKT EVROPSKÉ INTEGRACE 75 4. 2. PAVEL VI. A PROJEKT EVROPSKÉ INTEGRACE 81 4. 3. REKAPITULACE: JAN XXIII. A PAVEL VI. POHLEDEM TYPOLOGIE 92 5 JAN PAVEL II. (1978–2005) 96 5. 1. ROZŠÍŘENÁ EVROPA 96 5. 2. EVROPSKÁ IDENTITA A JEJÍ OHROŢENÍ 102 5. 3. INSTITUCIONÁLNÍ PROBLEMATIKA 105 5. 4. EVROPA VE SVĚTĚ 112 5. 5. REKAPITULACE: JAN PAVEL II. POHLEDEM TYPOLOGIE 115 BENEDIKT XVI. (2005–2013) 120 6. 1. KONTEXT PONTIFIKÁTU BENEDIKTA XVI. 120 6. 2. KŘESŤANSTVÍ JAKO HLAVNÍ PRVEK EVROPSKÉ INTEGRACE 121 6. 3. PŘEDSTAVA BENEDIKTA XVI. O EVROPSKÉ INTEGRACI 125 6. 4. REKAPITULACE: BENEDIKT XVI. POHLEDEM TYPOLOGIE 133 COMECE 137 7. 1. STRUČNÝ PŘEHLED A CHARAKTERISTIKA ZASTOUPENÍ ŘÍMSKOKATOLICKÝCH STRUKTUR V BRUSELU 137 7. 2. APOŠTOLSKÝ NUNCIUS V BRUSELU 137 7. 3. COMECE 140 7. 3. 1. CHARAKTERISTIKA COMECE 140 7. 3. 2. FUNKCE COMECE 144 7. 3. 3. ANALÝZA POSTOJE COMECE 148 SOUHRNNÝ PŘEHLED 1: APLIKACE KLASICKÝCH PŘÍSTUPŦ 158 SOUHRNNÝ PŘEHLED 2: APLIKACE MODIFIKOVANÉHO KANIOKOVA PŘÍSTUPU 158 VLIV SEKULARIZACE NA POSTOJ PAPEŽSTVÍ A COMECE 159 8. 1. FAKTOR 1: AFÉRA „EVROPSKÁ ÚSTAVA“ 159 8. 2. FAKTOR 2: AFÉRA ROCCO BUTTIGLIONE 166 8. 3. FAKTOR 3: ETICKÁ PROBLEMATIKA 169 8. 3. 1. INTERRUPCE 170 8. 3. 2. MANŢELSTVÍ 174 8. 3. 3. BIOETIKA 177 8. 4. FAKTOR 4: EVROPSKÝ LAICISMUS 180 8. 5. FAKTOR 5: FENOMÉN SVĚTOVÉ CÍRKVE 183 ZÁVĚR 187 SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK 193 ZDROJE 194 6 PRAMENY 194 LITERATURA 198 7 ÚVOD 1. 1. Vymezení předmětu zkoumání Tématem předkládané disertační práce je analýza vztahu Svatého stolce a římskokatolické církve k projektu evropské integrace od jeho počátkŧ na přelomu 40. a 50. let 20. století po současnost. Problematika Svatého stolce a jeho postavení v mezinárodních vztazích není pouze doménou historie či teologie, ale zvláště v západní Evropě a USA je stále častěji rovněţ tématem politologických prací. Svatý stolec jako komplexní soustava institucí a úřadŧ v čele s papeţem řídí římskokatolickou církev, čítající více neţ miliardu věřících. Ačkoliv je primárním posláním církve šíření evangelia, je Svatý stolec neodmyslitelně rovněţ institucí politickou. Postavení papeţství jako nejstaršího subjektu mezinárodního práva bylo konsenzuálně uznáváno jiţ v době, kdy současné evropské národní státy jako plody vestfálského systému zdaleka neexistovaly. Vysoký počet věřících činí z římskokatolické církve nejen největší z křesťanských církví, ale i největší náboţenskou organizaci na světě. Vliv papeţství na politické události není jen záleţitostí minulosti, spojené s papeţským státem ve střední Itálii, ale je i fenoménem bezprostředně zasahujícím 20. a 21. století. V souvislosti s třetí vlnou demokratizace v 70. a 80. letech 20. století upozornil Samuel Huntington na zásadní roli římskokatolické církve a zvláště druhého vatikánského koncilu, bez kterého by přechody k demokracii v některých zemích pravděpodobně vŧbec neproběhly.1 Obdobným zpŧsobem mělo papeţství klíčový vliv na mírové přechody k demokracii ve střední a východní Evropě v letech 1989–1990. Velmi ilustrativní jsou v této oblasti archiválie, dokazující zděšení a hrŧzu, kterou zpŧsobila volba polského papeţe na podzim 1978 v řadách bolševické elity.2 Ačkoliv tedy Svatý stolec nemá ţádné divize, jak posměšně poznamenal Stalin, má přesto nepopiratelný vliv, jenţ vychází ze zcela rozdílných (nemateriálních) zdrojŧ.3 Vzhledem k pluralitě římskokatolické církve, jeţ čítá stovky organizací, řádŧ, skupin a politických či spirituálních proudŧ, je nutné téma jasněji vymezit a 1 HUNTINGTON, Samuel: Třetí vlna. Demokratizace na sklonku dvacátého století. Brno, CDK 2008, s. 78–89. 2 WEIGEL, George: The End and the Beginning. Pope John Paul II – The Victory of Freedom, the Last Years, the Legacy. New York, Doubleday Religion, s. 97–108. 3 Pro stručný úvod do problematiky římskokatolické církve jako politického atkéra v mezinárodních vztazích viz TROY, Jodok: The Catholic Church. An Underestimated and Necessary Actor in International Affairs. Georgetown Journal of International Affairs, č. 1, 2008, s. 65–73. RYALL, David: The Catholic Church as Transnational Actor. In: WALLACE, William – JOSSELIN, Daphne (eds.): Non-State Actors in World Politics. Palgrave Macmillan 2002, s. 41–59. 8 specifikovat. V předkládané práci budeme analyzovat dva klíčové aktéry římskokatolické církve, jejichţ postoj vŧči integraci je z pohledu církve nejvíce relevantním. Prvním je Svatý stolec, tedy nejvyšší instituce římskokatolické církve, mající v rukou exekutivní, legislativní i soudní moc. Zde se soustředíme na analýzu pramenŧ spojených s osobnostmi jednotlivých papeţŧ. Druhým aktérem je COMECE4, zvláštní typ biskupské konference (mezinárodní, ovšem nikoliv kontinentální jako např. CELAM5), sloţený z biskupŧ unijních zemí, který se věnuje pouze problematice evropské integrace. Z hlediska hierarchie jde nepochybně (i přes koncilní definování kolegiality biskupŧ s papeţem, která je ovšem poměrně nejasně vymezena a je spíše otázkou interpretace daného pontifikátu) o instituci niţšího významu, vzhledem k jejímu zaměření (výlučně EU) a historii (zřízena Svatým stolcem právě pro tento účel) je však nemyslitelné ji ignorovat. Tematická redukce je dána i samotnou metodou případové studie (viz metodologie), u níţ je častou chybou právě příliš široký či nejasně ohraničený předmět analýzy.6 Pouze vágně vymezený termín římskokatolická církev ve své šíři tuto chybu přímo implikuje a v praxi by tak mohl vést k velmi arbitrární volbě rŧzných zdrojŧ. K evropské integraci se v rámci římskokatolické církve mohou vyjadřovat i další instituce, např. národní biskupské konference či rŧzná katolická periodika a řády, vzhledem k výše uvedenému však povaţujeme Svatý stolec a COMECE za skutečně reprezentativní aktéry, jejichţ optikou lze nastínit vztah římskokatolické církve k evropské integraci, její dynamice, proměnám a budoucímu vývoji. Tím samozřejmě nepopíráme, ţe mezi katolickými laiky i klérem existují ve vztahu k integraci značně rozdílné postoje, ostatně za příklad mŧţeme uvést rŧzné pohledy na fungování EU, které v českém prostředí vyjádřili mediálně známý P. Tomáš Halík (vyhraněný federalismus) a praţský arcibiskup Dominik kardinál Duka (mezivládní přístup). V extrémnějších polohách se na úrovni laikŧ setkáváme s postoji, hodnotícími evropskou integraci jako protikatolické spiknutí řízené zednáři v duchu domnělého Nového světového řádu (zvláště v případě rŧzných tradicionalistických a ultrakonzervativních kruhŧ), aţ po bezvýhradně pozitivní recepci integrace. Pokud bychom však zkoumali problematiku tímto zpŧsobem, zabředli bychom do pŧtek a sporŧ v rámci