Osvobozování Rousínova a Blízkého Okolí Za Druhé Světové Války, Diplomová Práce, Pedagogická Fakulta MU

MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra historie

OSVOBOZOVÁNÍ ROUSÍNOVA A BLÍZKÉHO OKOLÍ ZA DRUHÉ SV ĚTOVÉ VÁLKY

Diplomová práce

Brno 2007

Vedoucí diplomové práce: Vypracovala: Doc. PhDr. František Čapka, CSc. Iveta Píšková

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatn ě a použila jen literaturu uvedenou v seznamu literatury, který je v práci uveden. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykov ě univerzit ě v Brn ě v knihovn ě Pedagogické fakulty a zp řístupn ěna ke studijním ú čel ům.

V Brn ě dne 10. dubna 2007

POD ĚKOVÁNÍ

Děkuji vedoucímu diplomové práce Doc. PhDr. Františku Čapkovi, CSc. za pomoc p ři zpracování zadaného úkolu. Dále bych cht ěla pod ěkovat pracovník ům vyškovského archivu se sídlem ve Slavkov ě za poskytnutí archivního materiálu, rousínovskému kroniká ři ing. Lochmanovi a ing. Sedlmajerovi, kte ří mi ochotn ě poskytli materiály k této práci.

OBSAH

ÚVOD...... 5 1. VYŠKOVSKO – CHARAKTERISTIKA BÝVALÉHO POLITICKÉHO A SOUDNÍHO OKRESU A VYBRANÝCH OBCÍ...... 9 2. OSVOBOZOVÁNÍ JIŽNÍ MORAVY ...... 14 2. 1 BRATISLAVSKO – BRN ĚNSKÁ OPERACE RUSKÉ ARMÁDY...... 14 2. 2 RUMUNSKÁ ARMÁDA V ČESKOSLOVENSKU ...... 19 3. UDÁLOSTI NA VYŠKOVSKU P ŘEDCHÁZEJÍCÍ OSVOBOZOVÁNÍ ....21 3. 1 KONEC ROKU 1944 – DUBEN 1945...... 21 3. 1. 1 Dodávky potravin a potravinové lístky...... 21 3. 1. 2. Opev ňovací práce...... 22 3. 1. 3 Odbojové skupiny a partyzánská hnutí na Vyškovsku ...... 24 3. 1. 4 Události v jednotlivých obcích...... 27 4. OSVOBOZENÍ VYBRANÝCH OBCÍ A POVÁLE ČNÝ VÝVOJ...... 36 4. 1 OSVOBOZOVÁNÍ JEDNOTLIVÝCH OBCÍ ...... 36 4. 2 VÝVOJ OBCÍ OD JEJICH OSVOBOZENÍ DO KONCE DRUHÉ SV ĚTOVÉ VÁLKY...... 58 4. 2. 1 Vznik národních výbor ů...... 65 4. 3 POVÁLE ČNÉ DNY V JEDNOTLIVÝCH OBCÍCH ...... 68 ZÁV ĚR...... 81 PRAMENY A LITERATURA...... 83 A. Seznam pramen ů ...... 83 a) archivní...... 83 b) pam ěti a vzpomínky...... 84 B. Seznam literatury...... 86 RESUMÉ...... 88 SEZNAM P ŘÍLOH...... 89 A. Textové p řílohy ...... 89 B. Obrazové p řílohy...... 90 5

ÚVOD

Pro svoji diplomovou práci jsem si zvolila téma z oblasti regionálních d ějin, a to osvobozování vybraných obcí bývalého politického a soudního okresu vyškovského, dnešního Vyškovska, a povále čný život t ěchto obcí, kterému se věnuji v druhé části této práce. Původním zám ěrem bylo orientovat se pouze na m ěsto Rousínov a jeho m ěstské části Rousínovec, Slavíkovice, Královopolské Vážany, Kroužek a Čechyni. B ěhem studia pramen ů a literatury jsem však narazila na mnoho skute čností, které se mi zdály velmi zajímavé a s městem Rousínovem m ěly ur čitou spojitost, proto jsem se za čala zabývat i blízkými okolními vesnicemi, jako jsou Vítovice, Habrovany, Olšany, Nemojany, Lule č, Komo řany a Tu čapy. V těchto vesnicích se b ěhem p řiblížení fronty a osvobozování udály v ěci, které m ěly také dopad na m ěsto Rousínov, a ť už to bylo formování n ěmeckého ob čanstva proti postupující Rudé armád ě a rumunské armád ě ve dvou vesnicích, v Čechyni a v Komo řanech, malém n ěmeckém ostr ůvku, nebo výbuch muni čního vlaku na lule čském nádraží, který ot řásl nejbližším okolím a který by zp ůsobil v ětší ztráty lidských život ů, kdyby nebyl poslán z rousínovského vlakového nádraží zp ět do Vyškova. Tento vlak ale z ůstal stát v Lul či, kde na n ěho zaúto čila ruská letadla. Nebo skrývání se rousínovských ob čan ů v lesích okolních vesnic p řed gestapem. Jako studentka pedagogické fakulty jsem se cht ěla dotknout i problematiky obecných a m ěšťanských škol, které b ěhem války a hlavn ě b ěhem osvobozování neplnily sv ůj pravý ú čel, což bylo p ři postupu fronty nemožné. Z těchto budov byly zřizovány ubytovny bu ď pro n ěmecké, ruské nebo rumunské vojáky nebo sloužily jako nemocnice pro ran ěné. Tímto budovy zna čně utrp ěly a jejich navrácení do p ůvodního stavu bylo velmi svízelné, protože bezohledným chováním n ěkterých nocležníků vybavení škol trp ělo. Po skon čení války tak bylo velice t ěžké získat nový pot řebný materiál. V některých školních kronikách je tento problém detailně popsán, jinde zase nebyly záznamy vedeny v ůbec a školní rok 1944/1945 je úpln ě vynechán. Cílem práce je p řipomenutí n ěkterých moment ů osvobození Rousínova a jeho blízkého okolí, sou časn ě se snahou ukázat co možná nejv ěrn ěji, jak to skute čně bylo. Žijících pam ětník ů valem ubývá, literatura z minulého období nebyla vždy objektivní díky ideologii doby a ústní podání s odstupem času bylo čím dál více zkreslené. Mojí snahou bylo konfrontací vzpomínek některých žijících pam ětník ů, 6 kterým je v sou časné dob ě sedmdesát let a více, s písemnými materiály podchycenými zejména v místních kronikách dobrat se co nejv ěrn ějšího obrazu doby. To je také jeden z důvod ů volby tématu. Tím druhým je okolnost, že se jedná o mé rodišt ě a bydlišt ě, které znám a mám k němu osobní vztah. Druhá sv ětová válka skon čila v kv ětnu 1945, v tomto roce tomu bude již 62 let. Mnohé obce si osvobození p řipomn ěly p ři jeho padesátiletém výro čí, k němuž byla po řádána i řada výstav, stejn ě jako v Rousínov ě. Zde se v historických prostorách staré radnice konala dne 27. dubna v 17.00 hod. vernisáž dokumentující dny osvobození přesn ě v den i hodinu, kdy byl Rousínov osvobozen. Byly zve řejn ěny fotografie, které se dochovaly díky pohotové reakci pana A. Pive čky, který tuto š ťastnou událost zachytil na film své Leicy. Druhou sérii fotografií odvážn ě a pohotov ě zachytil pan Koutný. (Je na ní zachycen pr ůjezd vojenské techniky Rousínovem v pozdních odpoledních hodinách dne 27. dubna 1945, kdy byl Rousínov definitivn ě osvobozen od N ěmc ů, kte ří se p ředešlého dne vrátili). Jeden neexponovaný film ze svého fotoaparátu Flexareta dal pan Koutný do kapsy a po nasazení druhého filmu mu byl fotoaparát zabaven se slovy „davaj sudá“, protože vojenská technika se nesm ěla fotografovat. Při získávání informací a materiál ů z dostupných zdroj ů jsem použila řadu metod, které mi pomohly v poznání historických jev ů a p ři pracovním postupu. Nap říklad metoda p římá je nejrozší řen ější metodou a spo čívá v získávání historických fakt ů z pramene, ve kterém jsou p římo a bezprost ředn ě obsaženy údaje o nich. Dále šlo také o metodu nep římou, kdy jsem hledala odpov ěď nejen na otázku, jak se n ěkteré události staly, ale také co bylo jejich p říčinou, nap ř. p ři rozborech n ěkterých konkrétních událostí. Sledovala a zachycovala jsem události postupného osvobozování obcí a m ěst tak, jak po sob ě následovaly od doby starší k dob ě nov ější, což odpovídá progresivní metod ě, a použila jsem i progresivní postup, protože jsem sledovala, jaký byl stav na mnoha místech v téže dob ě, tzn. v rozmezí asi od konce roku 1944 do poloviny roku 1945 a hlavn ě v dob ě p řibližující se fronty a následného osvobození. Protože jsem si vybrala i pro názornou ukázku postupu fronty zobrazení prost řednictvím historicko – geografické mapy a vycházela jsem z respektování skute čnosti, že se historický proces osvobozování vyvíjel v ur čitém m ěnícím se geografickém prost ředí, použila jsem i metodu geografickou. Ta spo čívá ve zjiš ťování fakt ů a často i vzájemných vztah ů mezi fakty, jejich rozmíst ěním a srovnáváním na map ě. O samotné druhé sv ětové válce vyšla velká řada r ůzných publikací a hlavn ě brožur, vydávaných pro p řipomenutí t ěchto událostí i v konkrétních m ěstech či 7 vesnicích naší republiky. B ěhem totalitního režimu se dá ale říct, že činnost n ěkterých skupin nebo i jen jednotlivc ů musela být na n ějakou dobu zapomenuta, protože ideologie doby jim nedovolovala vyjad řovat vlastní názory na danou problematiku. O samotném osvobozování Vyškovska vyšla řada publikací až po únoru 1948. Některé byly dokonce psány samotnými p ředstaviteli komunistické strany a v těchto knihách m ůžeme sledovat, jak je popisován názor „na ruské bratry, kte ří položili své životy jen proto, abychom my mohli žít“. Mnozí autoři ale našt ěstí popisují b ěh událostí tak, jak šly historicky za sebou, a čtená ři sta čí v některých momentech si jen odmyslet ruskou ideologii. Je pochopitelné, že se tento fakt v knihách objevuje, protože jejich autorům mnohdy nezbývalo nic jiného než se pod řídit dob ě. V první části práce jsem se zabývala hlavn ě událostmi, které p ředcházely bezprost řednímu osvobozování na Rousínovsku, tzn. jak se ruská a rumunská vojska dostala z oblasti Slovenska na území Moravy a jak osvobozovala m ěsta i vesnice, než se dostala až na Vyškovsko. K popisu osvobozování jižní Moravy v obecné rovin ě existuje celá řada prací, p ředevším d říve publikovaných, které se zabývají zmín ěnou oblastí. Použila jsem zejména dílo Václava Peši Osvobozování moravských a slezských m ěst ruskou armádou z roku 1975 a publikaci Bratislavsko – brn ěnská operace ruské armády z roku 1985 od stejného autora. Dalo by se říct, že tyto publikace jsou v mnohém podobné, jen ta druhá zmín ěná je spíše rozší řením publikace první. Při studiu osvobozování Moravy jsem také použila knihu od Rudolfa Hrdli čky Rudá armáda osvobozuje Moravu. Kronika posledního vále čného jara z roku 1948. Autor hned po osvobození za čal se zaznamenáváním b ěhu dramatických událostí. Dalo by se říci, že je to dílo spole čné práce, protože jde o vypráv ění, ve kterém vystupují většinou prostí lidé. Popisuje zde postup fronty a osvobozování v jednotlivých m ěstech i vesnicích na jižní Morav ě. Podobnou publikací je kniha od Vojt ěcha Žampacha Sm ěr Brno , kde je také popsán nejen postup na samotné hlavní m ěsto Moravy, ale autor se věnuje i dalším m ěst ům a vesnicím. Aby nebylo zapomenuto i na postup rumunských vojsk, která se objevila i v Rousínov ě a jeho blízkém okolí, použila jsem ke studii i knihu Františka Mainuše a Pavla Beneše Ve jménu p řátelství. Rumunská armáda v bojích za osvobození Československa. Sami auto ři píší, že si vzali za úkol provázet rumunské vojáky na jejich bojové cest ě po naší republice a popsat všechna místa a postup fronty, kde se objevili. Pro obecnou část a hlavn ě pro popis konkrétn ě vybraných obcí jsem zvolila práci Vyškovsko od Václava Nekudy, vydanou v roce 1965 v rámci Vlastiv ědy 8 moravské, a dále práci od kolektivu autor ů pod vedením Josefa Bartoše Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960. Svazek 10 z roku 1986 jsem využila k popisu politického a soudního okresu Vyškov. Je to proto, že žádná nov ější práce k tomuto regionu není k dispozici. Při zkoumání samotného osvobozování vyškovského okresu a hlavn ě osvobozování Rousínova a jeho blízkého okolí jsem se soust ředila na publikaci od Josefa Mikše Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu při osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945 z roku 1986. Zde je popsáno konkrétn ě všech sedmnáct dní osvobozování tohoto okresu a dalo by se říct, že žádná jiná publikace také vydaná nebyla. Popis jednotlivých dn ů osvobozování jsem tak mohla srovnávat s popisem z obecních kronik, které jsem ve své práci také použila. Setkala jsem se zde s podobným jevem jako v některých publikacích ovlivn ěných ideologií doby, a totiž tím, že kroniká ři často velmi subjektivn ě a p řehnan ě lí čili atmosféru osvobozování. V tomto p řípad ě se ale lidem nem ůžeme p říliš divit, nebo ť prožili vále čné události a osvobození znamenalo konec německého panství. Při zpracování tématu jsem se snažila oprostit od t ěchto jev ů a zachytit události z pohledu objektivního. Práce je rozd ělena do čty ř kapitol. První charakterizuje bývalý politický a soudní okres Vyškov a vybrané obce v blízkém okolí Rousínova. Kapitola druhá se zabývá obecn ě osvobozováním jižní Moravy a je zde popsána i činnost rumunské armády p ři osvobozování nejen Moravy, ale i její zásah do boj ů v Čechách. T řetí kapitola se již za číná zabývat konkrétn ě událostmi v Rousínov ě a v jeho blízkém okolí, které předcházely bezprost řednímu osvobození ruskou a rumunskou armádou. Jsou zde popsány hlavn ě události konce roku 1944 dotýkající se život ů lidí na konci druhé sv ětové války. Jakým zp ůsobem byli nasazení p ři zákopových pracích pro n ěmeckou armádu, jaké byly dodávky základních potravin, jak o čekávali konec druhé sv ětové války a jak se p řipravovali na osvobození své obce. Na tuto kapitolu navazuje kapitola poslední, čtvrtá, v níž je popsáno již samotné osvobození jednotlivých obcí, další vývoj událostí od osvobození do konce druhé sv ětové války, do 9. kv ětna 1945, vznik národních výbor ů a pr ůběh dn ů po skon čení druhé sv ětové války od 10. kv ětna 1945. Bohužel nebylo k povále čnému vývoji k dispozici dostatek materiálu, proto nejsou popsány konkrétn ě všechny obce, ale hlavn ě ty, o kterých se mi poda řilo shromáždit dostatek informací.

1. Vyškovsko – charakteristika bývalého politického a soudního okresu a vybraných obcí

Bývalý politický okres Vyškov náleží ke dv ěma geomorfologickým provinciím. Jeho bývalé území se v podstat ě shoduje s hranicemi sou časného okresu. Výše položená část pat ří k provincii České vyso činy, členit ější Konická vrchovina je podcelkem Drahanské vrchoviny v Českomoravské soustav ě. Konickou vrchovinu lemuje na východ ě plochá pahorkatina Vyškovské brány, jež se d ělí na Rousínovskou bránu (jižní část) a Ivanovickou bránu (severní část). Pr ůměrná nadmo řská výška Vyškovska je asi 250 m. Politický okres Vyškov vznikl správní reformou, provedenou v roce 1850 v důsledku revolu čních událostí v roce 1848. Tehdy došlo k novému územnímu rozd ělení zem ě Moravskoslezské, jak byla d říve Mora oficiáln ě nazývána. Bývalý politický a soudní okres byl tvo řen soudními okresy Bu čovice (jihovýchod), Slavkov (jihozápadní část) a Vyškov (severní část). Vybrané obce v této práci byly ve v ětšin ě p řípadu sou částí soudního okresu Slavkov až na Komo řany, Lule č, Nemojany a Tu čapy, které byly sou částí politického okresu Vyškov. Územní reorganizace v roce 1949 znamenala, že od okresu Slavkov byly odlou čeny Čechyn ě, Habrovany, Královopolské Vážany, Kroužek, Olšany, Rousínov (v četn ě Rousínovce a Slavíkovic) a Vítovice a p řičlen ěny k okresu Vyškov. 1 Při posledním p ředvále čném s čítání v roce 1930 dosáhla hustota osídlení okresu maxima 116 obyvatel na 1 km 2. Vyškovsko bylo propleteno bohatou sítí komunikací spojujících d ůležitými silni čními tahy Vyškov s Brnem, Olomoucí, Zlínem, Ostravou a dalšími moravskými m ěsty. V ětšina území okresu byla osídlena českým obyvatelstvem, n ěmecké obyvatelstvo bylo soust řed ěno p ředevším v několika obcích jižní části okresu, tvo řících tzv. n ěmecký jazykový ostr ůvek. Ten byl tvo řen obcemi Host ěnice, Zvonovice, Hlubo čany, Komo řany, Podb řežice, Čechyn ě, Lysovice a Ku čerov. N ěmecký národnostní ostr ůvek v okolí Vyškova nebyl zahrnut do okupace tzv. Sudet, ale tito vyškovští N ěmci netrp ěliv ě čekali, až i pro n ě „p řijde den“, kdy se naplní jejich p řání, aby splynuli s „jedním národem“, s „jednou říší“, s „jedním Vůdcem“. V dob ě okupace m ěli své vlastní p ředstavitele, jimiž byli tzv. ortsleite ři.

1 Bartoš, J., Schulz, J., Trapl, M.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960. Svazek 10. Ostrava 1986, s. 171.

Při p řiblížení fronty vytvo řili jednotky tzv. Volkssturmu 2 (lidobrany), které se zú častnily boj ů na vyškovském sm ěru spolu s hitlerovskou armádou. 3 Vybrané obce Čechyn ě a Komo řany tvo řily tzv. malý n ěmecký jazykový ostr ůvek. Obec Čechyn ě se nachází severovýchodn ě od Rousínova, t ěsn ě v jeho sousedství. Název obce pochází pravd ěpodobn ě od národního jména Čech – ves Čechova. Leží v úrodné pahorkatin ě p ři státní silnici po obou stranách potoka Rakovce. I když byla česká obec do zna čné míry n ěmecká (do roku 1918 n ěmecká s českou menšinou), mohli si u čitelé p ři vyu čování vypomáhat češtinou až do roku 1898. Až do samého konce 19. století zasedala v obecním výboru v ětšina Čech ů a rokovalo se v obou jazycích. Za okupace byly české rodiny vyst ěhovány. V roce 1946 byli zase Němci odsunuti do N ěmecka a obec osídlena českými rodinami. 4 Název obce Komo řany pochází pravd ěpodobn ě od komorník ů - sloužících lidí, německy Gundrum. Název vsi ukazuje, že osada byla zeměpanská. Komo řané byli lidé, kte ří byli k služb ě komorníkovi, tedy p ůhon čí. Obec se nachází 2 km severovýchodn ě od Rousínova p ři státní silnici z Brna do Olomouce v nadmo řské výšce 242 m. Obec Komo řany m ěla vždy v převaze obyvatele n ěmecké národnosti. V roce 1910 z 520 obyvatel se k české národnosti p řihlásilo pouze 31, i když nejmén ě 60 osob bylo neznalých n ěmecké řeči. Zm ěna nastala po 11 letech, kdy z 541 obyvatel bylo již 256 Čech ů. N ěme čtí obyvatelé se i v dob ě osvobození zú častnili posledních boj ů o Rousínov v oddílech n ěmeckého „Volkssturmu.“ 5 Vyškovský okres byl zásluhou p říznivých klimatických a p ůdních podmínek na v ětšin ě území p ředevším oblastí rozvinuté zem ědělské výroby. M ěl také v zalesn ěné severozápadní, jižní a východní části zna čné zásoby d řeva, využívané nejrozvinut ějším pr ůmyslovým odv ětvím – nábytká řstvím. Tradi čním pr ůmyslovým odv ětvím na Vyškovsku bylo soukenictví i když od 70. let 19. st. došlo ke koncentraci textilního pr ůmyslu v Brn ě. Zaniklo v dob ě 1. republiky. Podnikatelská aktivita se od konce 60. let projevovala p ředevším

2 Volkssturm byla n ěmecká lidová domobrana, která vznikla na řízením Adolfa Hitlera dne 25. zá ří 1944. Byla tvo řena civilními osobami mužského pohlaví od šestnácti do šedesáti let. Tato domobrana byla vyzbrojena lehkými zbran ěmi, byla vycvi čena na provád ění protitankových p řekážek. Od ledna 1945 byly tyto jednotky vysílány i do prvních linií fronty či k obran ě m ěst. (Václavík, K.: Praktický slovník cizích slov. Praha 2006, s. 351). 3 Bartoš, J., Schulz, J., Trapl, M.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960. Svazek 10. Ostrava 1986, s. 171. 4 Nekuda, V.: Vlastiv ěda moravská. Vyškovsko. Brno 1965, s. 315 – 316. 5 Tamtéž, s. 353 – 354. 11 v potraviná řském pr ůmyslu a d řeva řském pr ůmyslu. Jedním z center výroby nábytku v ČSR se stal Rousínov. 6 Původní obec Rousínov je nutno hledat v dnešním Rousínovci, od n ěhož se pravd ěpodobn ě odd ělil ve 14. století. Pozd ěji pro odlišení vzniká název Starý a Nový Rousínov. Do roku 1919 byla v katastrálním území uvedena jako samostatná křes ťanská a židovská obec. V roce 1925 byl zaveden ú řední název Rousínov. Leží v širokém údolí na pravém b řehu Rakovce 5 km na sever od Slavkova, 20 km východn ě od Brna a na státní silnici z Brna do Olomouce p ři trati z Brna do P řerova. V roce 1942 byly p řičlen ěny k Rousínovu obce Rousínovec, Slavíkovice, Kroužek a Královopolské Vážany. Poslední dv ě se po roce 1945 op ět osamostatnily. Po volbách v roce 1946 byla nejsiln ější politickou stranou KS Č. Jádrem celého města je dnes území Rousínova, Rousínovce a Slavíkovic, funkci obytnou plní obce Čechyn ě, Kroužek a Vážany – Vítovice. M ěsto je centrem vybavenosti pro další obce v okolí, zejména Habrovany, Olšany, Komo řany a částe čně i Tu čapy. 7 Název Rousínovce pochází pravd ěpodobn ě od národního jména Rusín, obdobn ě jako u Rousínova. Obec se nachází jihovýchodn ě od Rousínova a v jeho bezprost řední blízkosti p ři potoku Rakovci, v nadmo řské výšce 235 m a je jeho sou částí. 8 Slavíkovice jsou obcí, na jejímž katastru oral císař, leží v údolí potoka Rakovce, při státní silnici z Brna do Olomouce, na trati z Brna do P řerova, jihozápadn ě od Rousínova, 227 m nad mo řem. Název obce pochází pravd ěpodobn ě od osobního jména Slavík. 9 Obec Kroužek získala název pravd ěpodobn ě podle kruhového p ůdorysu sídla. Tato malá obec je položená v uzav řené kotlin ě 1 km jihovýchodn ě od Rousínova ve výšce 260 m nad mo řem. V dob ě okupace v letech 1942 – 1945 byla p řičlen ěna k Rousínovu, pak se op ět osamostatnila. 10 Obec Královopolské Vážany leží p ři silnici z Rousínova do Habrovan a Vítovic, 1 km severozápadn ě od Rousínova, 264 m nad mo řem. Její název pochází pravd ěpodobn ě od toho, že Vážany pat řily kartuzián ům v Králov ě Poli. Obec byla zem ědělská, až do 90. let 19. století se zde p ěstoval anýz a koriandr. Do roku 1915

6 Bartoš, J., Schulz, J., Trapl, M.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960. Svazek 10. Ostrava 1986, s. 172 - 173. 7 Nekuda, V.: Vlastiv ěda moravská. Vyškovsko. Brno 1965, s. 416 - 418. 8 Tamtéž, s. 418 – 419. 9 Tamtéž, s. 421 – 422. 10 Tamtéž, s. 358. 12 tu byla chmelnice. V roce 1928 byla provedena elektrifikace obce, v roce 1931 byla postavena sokolovna. 11 Vesni čka Vítovice leží na konci okresní silnice z Královopolských Vážan, 3 km severozápadn ě od Rousínova, po obou stranách vítovického potoka, v nadmo řské výšce 270 m. Její název pochází pravd ěpodobn ě od osobního jména Vít. 12 Sou částí soudního okresu byly také již zmi ňované obce Habrovany a Olšany. Název obce Habrovany je pravd ěpodobn ě odvozen od osadník ů žijících v habrovém lese. Jde p řevážn ě o d ělnickou obec. Leží na jihovýchodním úpatí Drahanské vrchoviny, v nadmo řské výšce 290 m. Nejbližším m ěstem je Rousínov ve vzdálenosti 3 km. Okresním m ěstem je Vyškov, od kterého jsou Habroviny, ležící na západním okraji hranic okresu, vzdáleny asi 12 km. Obec Habrovany m ěla p ři s čítání lidu, které prob ěhlo k 1. b řeznu 2001 celkem 745 obyvatel. Je to podpr ůměrný po čet podle statistických údaj ů - nejmén ě osob m ěly Habrovany v roce 1 792, kdy je zaznamenán údaj 700 osob, nejvíce v roce 1 910, kdy měly Habrovany 1 015 obyvatel. Dnes stojí v obci p řibližn ě n ěco p řes 300 dom ů a výstavba dalších se p řipravuje. Od roku 1960 do roku 1990, tedy v období 30 let, byly Habrovany slou čeny se sousedními Olšanami (vzdálenými 1,5 km) do jedné obce s názvem Habrovany – Olšany. Od té doby se vzhled obce v mnohém m ění - ve v ětšin ě nemovitostí je zaveden plyn, opravují se komunikace a ve řejné budovy. V roce 2000 si ob čané v Habrovanech připomn ěli výro čí 650 let od první písemné zmínky o Habrovanech. 13 Lesy oplývající kamenická obec Olšany v kopcovitém terénu Drahanské vrchoviny leží 420 m nad mo řem, p ři olšanském potoku a okresní silnici z Habrovan, 6 km severozápadn ě od Rousínova. Název obci pravd ěpodobn ě dala sídla vybudovaná u olší. 14 K dalším vybraným obcím pat ří Tu čapy, Nemojany a Lule č, které jsou sou částí dnešního vyškovského okresu, ale d říve byly sou částí soudního okresu Slavkov. Ten byl p ředevším centrem zem ědělské výroby. Nejvýznamn ějším pr ůmyslovým podnikem byl cukrovar ležící v ekonomickém st ředisku soudního okresu ve Slavkov ě.

11 Nekuda, V.: Vlastiv ěda moravská. Vyškovsko. Brno 1965, s. 442 - 443. 12 Tamtéž, s. 446 – 447. 13 Tamtéž, s. 327 – 328. 14 Tamtéž, s. 328 – 329. 13

Obec Tu čapy leží 4 km severovýchodn ě od Rousínova v údolí Rakovce p ři státní silnici z Brna do Olomouce v nadmo řské výšce 260 m. Název obce vznikl pravd ěpodobn ě z p řezdívky od lidí čapajících. 15 Nemojany jsou obcí s rozší řenou p ůsobností ležící v bezprost ředním sousedství obce Lule č, což je stejn ě jako Nemojany zem ědělská obec na úpatí Drahanské vrchoviny. Nemojany pat řily v dávných dobách k řádu jezuit ů, čemuž nasv ědčuje název bývalého zájezdního hostince p ři státní silnici ve sm ěru na Vyškov s názvem Jezovitská. V roce 1891 byl hostinec zbourán a staveništ ě bylo p řem ěněno v pole. V roce 1868 byla dostav ěna dráha z Přerova do Brna. V roce 1874 byla z řízena zastávka na katastru obce Nemojany. Tato zastávka byla pojmenovaná Lule č vzhledem k tomu, že o její z řízení se obec Lule č p řičinila. 16 Nejpravd ěpodobn ěji pochází název obce Lule č od osobního mužského jména Lulek ve shod ě se staro českým názvem stejnojmenné byliny, která se pozd ěji přehláskou z „u“ na „i“ zm ěnila na lilek. Název Lul č je poprvé doložen v roce 1349, ale již o 13 let pozd ěji se objevuje tvar Lil č. Tento název platil po celá dv ě století. V 17. století se znovu postupn ě za číná používat Lul č, p řestože na map ě Moravy z roku 1881 je uveden ješt ě st ředo český tvar Lil č. Lul č i Lil č byly názvy mužského rodu, dnešní název Lule č, který dostala obec k 1. lednu 1925 na základ ě vládního zákona, je rodu ženského. Leží 6,7 km jihozápadn ě od Vyškova na trati Brno – Přerov, 320 m n. m. Obec byla osvobozena 28. dubna 1945. Za okupace p řišli o život 3 ob čané, při bombardování nádraží další tři, za fronty zahynuli 4 obyvatelé z Lul če a 54 ruských voják ů. Obec se pro svoji výhodnou polohu a krásné prost ředí s přírodním koupališt ěm za řadila mezi rekrea ční oblasti a hlavn ě po roce 1945 byl zaznamenán nár ůst v po čtu chat. Mnohaletou tradici má místní kamenolom, který je svým rozsahem nejv ětší ve své oblasti a kvalitním materiálem zásobuje stavby ve zna čné části Jihomoravského kraje. 17 Sférou, která výrazn ě ovlivnila ekonomický a sociální vývoj politického okresu, byla doprava. Územím okresu procházela od severovýchodu k jihozápadu významná silnice spojující Olomouc a Brno, jež byla sou částí dopravní trasy Víde ň – Vratislav. V roce 1869 byla vybudována železni ční tra ť Brno – Olomouc. 18

15 Nekuda, V.: Vlastiv ěda moravská. Vyškovsko. Brno 1965, s. 425. 16 Tamtéž, s. 375 – 376. 17 Tamtéž, s. 368 – 370. 18 Bartoš, J., Schulz, J., Trapl, M.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960. Svazek 10. Ostrava 1986, s. 174.

2. Osvobozování jižní Moravy

2. 1 Bratislavsko – brn ěnská operace ruské armády

Vrchní velení ruských vojsk m ělo p řipravenou berlínskou operaci a také operaci na zni čení hitlerovských vojsk v Československu. Berlínská operace m ěla zni čit skupinu armád v okolí Berlína a v Berlín ě samotném, úkolem ruských vojsk v ČSR bylo o čistit naši republiku od okupant ů. Berlínskou operaci provád ěla hlavn ě vojska 1. b ěloruského a 1. ukrajinského frontu, zni čení n ěmeckých vojsk u nás uskute čň ovala vojska 4. a 2. ukrajinského frontu spolu s vojsky 1. ukrajinského frontu. 19 V této operaci prolomila tato vojska za pouhých 18 dn ů, od 12. ledna do 3. února 1945 mohutnou, hluboce člen ěnou obranu n ěmeckých armád mezi Vislou a Odrou, překonala vzdálenost více než 500 km, na ší řce 500 km vyšla k řece Od ře a dobyla na jejím levém b řehu řadu p ředmostí. Tím se p řiblížila k Berlínu na 60 km a vzbudila v celém N ěmecku paniku. Přítomnost ruských vojsk u Berlína vyvolávala v celé Evrop ě p řed časné nad ěje, že konec války je již blízký. Bylo však nutno vytvo řit podmínky a p řipravit se k poslednímu drtivému úderu na Berlín. Po útoku na severním sm ěru zahájila vojska nejd říve útok na jižním sm ěru, na kterém leželo i jihozápadní Slovensko a jihovýchodní Morava. Nejd říve úsp ěšn ě odrazila silné n ěmecké protiútoky u Budapešt ě a Balatonu a pak p řešla do útoku. Rozdrtila n ěmecké armády v západní části Ma ďarska, vyšla koncem b řezna k rakouským hranicím a bez p řestávky pokra čovala sm ěrem na Víde ň a Brno. 20 Prostor Moravy a Slezska se nacházel v úto čných pásmech t ří ukrajinských front ů. Nejsevern ější část po linii Krnov – Vrbno pod Prad ědem – Staré M ěsto náležela do pásma 1. ukrajinského frontu maršála Ruského svazu I. S. Kon ěva, dále až po rozhraní dané spojnicí míst Lide čko – Kojetín – Boskovice pokra čovalo pásmo 4. ukrajinského frontu armádního generála A. I. Jeremenka a celá jižní Morava pak byla v pásmu 2. ukrajinského frontu maršála Ruského svazu R. J. Malinovského. 21 4. ukrajinský front m ěl osvobodit od německého nep řítele pr ůmyslovou oblast Ostravska a otev řít cestu pro další útok do nitra Čech. Pro ostravskou operaci m ěl

19 Kone čný, Z., Mainuš, F.: Kronika osvobození Jihomoravského kraje. Brno 1962, s. 14. 20 Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost 2. ukrajinského frontu p ři osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1985, s. 7. 21 Peša, V.: Osvobozování moravských a slezských m ěst sov ětskou armádou. Praha 1975, s. 3. 15 k dispozici 259 000 voják ů a z bojové techniky 3 080 d ěl a minomet ů, 184 tank ů a samohybných d ěl a 416 bojových letadel. Bojová činnost byla zahájena útokem na Moravskou Ostravu od východu z polského území. Vojska 2. ukrajinského frontu měla p řipravit a uskute čnit úto čnou operaci severn ě od Dunaje ve sm ěru Nové Zámky – Malacky – Znojmo a p řitom osvobodit m ěsta Bratislavu i Brno. Zárove ň m ěla úto čit podél jižního b řehu Dunaje v sou činnosti s vojsky sousedního 3. ukrajinského frontu na Víde ň. Na bratislavsko – brn ěnskou operaci bylo ve 2. ukrajinském frontu soust řed ěno 352 300 voják ů, kte ří m ěli z bojové techniky k dispozici mimo jiné 6 160 děl a minomet ů, 246 tank ů a samohybných d ěl a 637 bojových letadel. 22 Na ostravském sm ěru m ěl německý nep řítel asi 15 000 muž ů, 1 500 d ěl a minomet ů, 100 tank ů a samohybných d ěl a 120 letadel. Na bratislavsko – brn ěnském sm ěru pak bylo asi 200 000 německých voják ů, kte ří m ěli 1 800 d ěl a minometů, 120 tank ů a samohybných d ěl a 150 letadel. P řevaha byla jak v živé síle, tak v bojové technice na stran ě úto čících ruských vojsk, ale n ěmecké velení v pr ůběhu boj ů přesunovalo na nejvíce ohrožené úseky stále nové síly i t ěžkou bojovou techniku. 23 Úkolem t ěchto operací bylo vyhnat německá vojska z celého Slovenska a osvobozením podstatné části Moravy i Slezska (v četn ě Brn ěnska a Ostravska) vytvo řit p říznivé podmínky pro další postup do Čech. N ěmecké velení i v této fázi boj ů organizovalo houževnatý odpor a b ěhem dubna 1945 soust ředilo na ješt ě neosvobozeném území Československa k obran ě milionovou skupinu německých armád Mitte (St řed) pod velením německého polního maršála Ferdinanda Schörnera, který byl nazýván pro sv ůj nenávistný vztah k Čech ům a pro nelidské zacházení s pod řízenými „krvavým Ferdinandem“. Tato jednotná organiza ční skupina armád představovala koncem války poslední nejbojeschopn ější vojenský celek N ěmecka. Ostravská operace byla zahájena 10. b řezna 1945 po d ělost řelecké p říprav ě úderem od východu. I když p ěchota úto čila s mimo řádným úsilím, p řece jen se jí nepoda řilo rozbít německou obranu do v ětší hloubky a umožnit zastavení tank ů. Asi po týdnu bylo proto pot řeba do časn ě p řerušit bojové akce. 24 Útok byl obnoven 24. b řezna 1945 násilným p řechodem řeky Hron na úseku širokém 17 km. Ruská vojska dosáhla na Slovensku velkých úsp ěch ů. I když ruské a spolu s nimi i rumunské jednotky byly nuceny p řekonávat zu řivý odpor nep řátelských vojsk a t ěžké p řírodní p řekážky, p řece postupovaly a osvobozovaly další slovenská

22 Peša, V.: Bratislavsko – brn ěnská operace ruské armády. Praha 1985, s. 19. 23 Peša, V.: Osvobozování moravských a slezských m ěst sov ětskou armádou. Praha 1975, s. 5 - 6. 24 Tamtéž, s. 6. 16 města a vesnice. B ěhem čty ř dn ů pronikla do hloubky 40 km a rozší řila pr ůlom do ší řky 135 km. 30 b řezna 1945 ruští vojáci osvobodili m ěsto Nitru, pronikli do prostoru 30 – 40 km východn ě od Bratislavy a bez zastávky pokra čovali v postupu. Boje byly sice urputné, ale trvaly pouze t ři dny. 25 Dobytím Bratislavy 4. dubna 1945 a rozbitím obrany německých vojsk na západním Slovensku byla úsp ěšn ě dokon čena první fáze bratislavsko – brn ěnské operace a v následujících dnech rozvíjela ruská vojska útok přímo na Brno a tím byly vážn ě ohroženy plány n ěmeckého velení na obranu Vídn ě a Moravy. Hlavní m ěsto Rakouska bylo údery dvou front ů, 3. a 2. ukrajinského, obklí čeno a 13. dubna dobyto. 26 Úkolem druhé etapy bratislavsko – brn ěnské operace bylo rozbít protistojící síly 8. n ěmecké armády, osvobodit m ěsto Brno a do konce dubna vyjít na hranici Moravy a Čech. I když úkoly pro další fázi operace byly stanoveny, jejich realizace narazila na obtížné a jen t ěžko p řekonatelné p řekážky. Jednou z nich byla samotná řeka Morava, která tehdy zaplavovala p řilehlé louky a lužní lesy. U Lanžhotu byla široká půldruhého kilometru a z vody vy čníval jen násep železni ční trati a zvýšená trasa státní silnice. Nadto Němci po ústupu ze Slovenska vyhodili do pov ětří všechny mosty. 27 Od 5. dubna 1945 již zu řily krvavé boje u moravského m ěste čka Lanžhotu. Nep řítel soust ředil na tomto úseku veliké síly vojsk všeho druhu a zoufalými protiútoky se pokoušel zatla čit ruské vojáky za řeku. Boje o p ředmostí u Lanžhotu byly neoby čejn ě krvavé a úporné. Sv ědčí o tom zna čné ztráty, které utrp ěly ruské jednotky. Ruské oddíly provedly v dob ě, kdy zu řily boje na řece Morav ě u Lanžhotu, ne čekaný úder p řes slovensko – moravské hranice ve sm ěru na Hodonín. Německé velení hodlalo uhájit tento prostor, protože znalo jeho cenu jako klí čového postavení na vzdálených p řístupech k Brnu. U Hodonína m ěli Němci vybudována silná obranná postavení. Řeka Morava byla také zde nep říjemnou p řekážkou úto čícím sov ětským vojsk ům. Její pravý b řeh byl siln ě opevn ěn. Přechod řeky Moravy u Hodonína byl jedním z nejtvrdších boj ů, které svedla ruská armáda na našem území. Boje zde trvaly více než týden, ale také u Lanžhotu. Hodonín spolu s dalšími n ěkolika obcemi dobyli ruští vojáci obchvatem 13. dubna 1945. Tento úsp ěch p řisp ěl k urychlení akcí ruských vojsk p ři dalším postupu na Morav ě a zvlášt ě v boji o Brno. 28

25 Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost 2. ukrajinského frontu p ři osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1985, s. 17. 26 Kone čný, Z., Mainuš, F.: Kronika osvobození Jihomoravského kraje. Brno 1962, s. 14. 27 Peša, V.: Osvobozování moravských a slezských m ěst sov ětskou armádou. Praha 1975, s. 9. 28 Kone čný, Z., Mainuš, F.: Kronika osvobození Jihomoravského kraje. Brno 1962, s. 16 – 17. 17

Ješt ě p řed samotným útokem na Brno za čala 7. dubna 1945 evakuace nejstrašliv ějšího v ězení, jaké kdy v Brn ě bylo a proti n ěmuž i st ředov ěké špilberské kasematy ztrácely svou p říslove čnou hr ůzu, Kounicových kolejí. V tento den vypravili gestapá čtí pochopové první evakua ční transport. P řibližn ě 200 muž ů a 35 žen dali odvézt p řes Jihlavu a České Bud ějovice do koncentra čního tábora Mauthausenu. Všichni ú častníci transportu, s výjimkou jednoho Rakušana, našli 10. dubna 1945 dopoledne v plynové komo ře tábora smrt. Ne náhodou dostal po válce transport čestný název – partyzánský. Tvo řili ho neohrožení a ob ětaví spolupracovníci partyzán ů, spojky a organizáto ři odboje z Valašska, východní Moravy, Boskovicka a Tišnovska. Další dva transporty z Kounicových kolejí rychlý záv ěr války od podobného osudu uchránil. 29 Ve dnech 13. a 14. dubna se probíjela Ruská armáda od Moravy k Brnu zarputilou nep řátelskou obranou, která zpomalovala její postup. P ůvodní termín osvobození Brna už prošel a nic nenasv ědčovalo tomu, že by nejbližší dny p řinesly v brn ěnském sm ěru zásadní obrat. Spíše naopak, po pádu Vídn ě 13. dubna 1945 nabýval nep řátelský odpor na intenzit ě a hitlerovské velení mohlo k Brnu p řevést n ěkteré síly uvoln ěné na jiných frontách. 30 Už 14. dubna vyrazila Rudá armáda k útoku na Brno. V podstat ě úto čila vojska maršála Malinovského dv ěma sm ěry: západní skupina vojsk postupovala podle železni ční trati B řeclav – Brno, východní úto čila podél komunikací Hodonín – Klobouky u Brna a Hodonín – Kyjov. V tomto úseku byly do úto čných akcí nasazeny také spojenecké rumunské divize. 31 Energický postup čela vojsk 2. ukrajinského frontu byl v rajhradském prostoru brzd ěn vzr ůstajícím a zoufalým odporem N ěmc ů. Na obou stranách státní silnice Poho řelice – Rajhrad se vyvinuly prudké úto čné boje vedené se st řídavým št ěstím. Významné bojové postavení si však ruské oddíly udržely p řes zoufalé protiútoky Němc ů, kte ří pr ůlomovou akcí Rudé armády byli ohroženi na svém posledním obranném postavení jižn ě od Brna. Ve dnech 18. až 24. dubna se úporn ě bojovalo o postavení Silůvky – Rajhrad – Holasice. Siln ě vybudovaná a chvatn ě novými silami dopln ěná německá hloubková armáda odrážela tvrdé údery a útoky ruských jednotek za ú časti tank ů a d ělost řelectva. V noci 25. dubna ustoupili N ěmci za krvavých ztrát

29 Žampach, V.: Sm ěr Brno. Brno 1975, s. 37 – 38. 30 Tamtéž, s. 21. 31 Kone čný, Z., Mainuš, F.: Kronika osvobození Jihomoravského kraje. Brno 1962, s. 18. 18 z klí čového postavení, které uvol ňovalo Rus ům p řístup k Brnu od jihozápadu. Na druhý den byly obsazeny Kohoutovice a Žeb ětín v bezprost řední blízkosti m ěsta Brna. 32 Ve všech sm ěrech probíhaly boje obtížn ě, ale sov ětským voják ům se da řilo každým dnem postupovat blíž sm ěrem k Brnu. Ve čer 25. dubna byl obchvatný manévr vcelku dokon čen. Akce pozemních vojsk Rudé armády podporovalo úsp ěšn ě ruské letectvo, které si vydobylo v leteckých soubojích naprostou p řevahu nad n ěmeckou Luftwaffe. 33 Tím, že bylo obchvatným úderem ze dvou stran osvobozeno m ěsto Brno, byla vít ězn ě dovršena bratislavsko – brn ěnská úto čná operace vojsk 2. ukrajinského frontu. Od Brna sm ěř oval další útok ruských vojsk p řes Vyškov k Prost ějovu a Olomouci vst říc voják ům 4. ukrajinského frontu armádního generála A. I. Jeremenka, kte ří v těch dnech dokon čovali ostravskou operaci. 34 Ruští vojáci se probíjeli nezadržiteln ě kup ředu a již 27. dubna se dostali na území Velké Ostravy. Hitlerovci však neustále pokra čovali v zoufalém odporu a snažili se zabránit v postupu do Moravské Ostravy od západu. Proto byl nakonec zvolen jako nejvýhodn ější sm ěr dalšího postupu úder od jihozápadu p řes Záb řeh nad Odrou a Vítkovice. Odpoledne 30. dubna se Rudá armáda dostala až do centra Ostravy, v tento den byla osvobozena Moravská Ostrava. 35 V pr ůběhu bratislavsko – brn ěnské operace a ostravské operace zni čila vojska 2. a 4. ukrajinského frontu za bojové sou činnosti našich a rumunských voják ů více než 300 000 německých nep řátel a z bojové techniky nap ř. 6 800 d ěl a minomet ů, 2 170 tank ů a samohybných d ěl a 670 letadel. Do zajetí padlo 127 700 nep řátelských voják ů a d ůstojník ů a úto čící vojska se v pr ůběhu t ěchto operací zmocnila 3 530 d ěl a minomet ů, 600 tank ů a samohybných d ěl, 646 letadel a velkého množství další bojové techniky i výzbroje. 36 7. kv ětna 1945 byl zahájen z jižní Moravy hlavní úder na Prahu z prostoru severn ě od Mikulova. Vojáci postupovali i v noci a dopoledne 9. kv ětna se probili až do Prahy. Tím uzav řeli obkli čovací kruh kolem skupiny armád Mitte, která z rozkazu svého velitele, německého polního maršála F. Schörnera, pokra čovala v ozbrojeném odporu

32 Kone čný, Z., Mainuš, F.: Kronika osvobození Jihomoravského kraje. Brno 1962, s. 20. 33 Tamtéž, s. 23. 34 Peša, V.: Osvobozování moravských a slezských m ěst sov ětskou armádou. Praha 1975, s. 12. 35 Tamtéž, s. 13. 36 Tamtéž, s. 14. 19 i po podepsání bezpodmíne čné kapitulace. Nave čer sem dorazila i část 4. ukrajinského frontu, která dosáhla 8. kv ětna pozoruhodného úsp ěchu osvobozením Olomouce. 37

2. 2 Rumunská armáda v Československu

Na osvobozování naší vlasti a také území Jihomoravského kraje se podíleli rumunští vojáci. Od 23. srpna 1944 do 12. kv ětna 1945 bojovali rumunští vojáci po boku ruských vojsk na území Rumunska, v Ma ďarsku, v Rakousku a v Československu. Na území Československé republiky vstoupila rumunská vojska na konci roku 1944. Osvobození se ú častnilo 15 rumunských divizí (dv ě armády; 1. a 4. rumunská armáda), letecký sbor, divize protiletadlového d ělost řelectva a tankový pluk. Rumunská vojska se ú častnila osvobozování m ěst Banské Bystrice a Kremnice, přešla řeku Hron a postupovala na západní Slovensko. V první polovin ě dubna divize 1. rumunské armády p řešly spolu se sov ětskými divizemi slovensko – moravské hranice a úto čily sm ěrem ke Strážnici a Ostrohu. Rumunští vojáci osvobodili v tomto prostoru desítky moravských obcí. 38 Rumunská 1. armáda rozvíjela hlavní nápor ve sm ěru Uherský Ostroh. Narazila na pom ěrn ě silnou nep řátelskou obranu a n ěkteré vesnice byly prom ěněny v obranné uzly. Za vojáky wehrmachtu stály jednotky SS p řipravené k protiútok ům, ale rovn ěž k akcím proti t ěm jednotkám, které by se ne řídily rozkazem bojovat až do zni čení a ustupovaly by. 39 Po osvobození Ostrohu vojska 1. rumunské armády vedla ve druhé polovin ě dubna rozhodn ě boje p ři postupu na Krom ěř íž a Kojetín. Ob ě tato m ěsta byla osvobozena rumunskými oddíly, kde došlo k velmi t ěžkým boj ům zejména mezi 2. až 4. kv ětnem. Rumunské velení znalo systém hitlerovské obrany v Krom ěř íži díky partyzán ům, kte ří rumunským jednotkám dodávali plánky a nejnov ější údaje o protivníkovi. Vzhledem k tomu, že část sil 1. armády byla vy člen ěna a poslána k Brnu, rozhodl se velitel 4. armádního sboru ni čit postupn ě nep řátelské skupiny, které kladly odpor jak v Krom ěř íži, tak v Kojetín ě. Útok na Krom ěř íž za čal ráno 4. kv ětna dělost řeleckou p řípravou. Pak zaúto čili rumunští p ěšáci. Po osvobození Krom ěř íže se

37 Peša, V.: Bratislavsko – brn ěnská operace. Praha 1985, s. 50 – 51. 38 Kone čný, Z., Mainuš, F.: Kronika osvobození Jihomoravského kraje. Brno 1962, s. 17. 39 Mainuš, F., Beneš, P.: Ve jménu p řátelství. Rumunská armáda v bojích za osvobození Československa. Brno 1975, s. 58. 20 jednotky p řesunuly v noci ze 4. na 5. kv ětna ke Kojetínu a odpoledne zahájily útok. Rumunským voják ům se poda řilo proniknout až do st ředu m ěsta, ale až 6. kv ětna byla německá vojska úpln ě vytla čena. 40 Při osvobozování Krom ěř íže a Kojetína bojovali spolu s rumunskými vojáky také partyzáni a ozbrojení civilisté. Podle rumunských velitel ů m ěla jejich ú čast zna čný podíl na vít ězství, jehož rumunské jednotky dosáhly p ři pom ěrn ě nízkých ztrátách. Rumunské úto čné skupiny m ěly s sebou pr ůvodce, kte ří je vodili skrytými cestami p řes zahrady a pr ůchody dom ů a pomáhali jim nepozorovan ě se dostávat do týlu německým kulomet čík ům a zátaras ům. Skupiny krom ěř ížských ob čan ů se vyzbrojovaly pohozenými n ěmeckými zbran ěmi a pomáhaly vyhán ět nep řítele. 41 Také divize 4. rumunské armády, které 2. kv ětna dosáhly linie Lide čko – Paseky – Kudlov, byly nasazeny do boj ů na st řední Morav ě. Nahradily na front ě Pivín – Klenovice – Kojetín vojska 1. rumunské armády a vojska 53. ruské armády. Rumunští vojáci se na tomto úseku ú častnili záv ěre čných osvobozovacích boj ů při postupu ve sm ěru na Prost ějov. Pronásledovali ustupující n ěmeckou armádu k Novému M ěstu na Morav ě. Rumunské oddíly p řisp ěly k obklí čení n ěmeckých vojsk v okolí Olomouce. 1. rumunská armáda, kterou nahradily oddíly 4. rumunské armády, se p řesunula k Brnu a nahradila ruské jednotky. Tyto ruské jednotky byly vy člen ěny, aby provedly rychlý útok ve sm ěru na Prahu. Ob ě rumunské armády se ú častnily akcí p ři likvidaci německých vojsk obklí čených na západní Morav ě a v Čechách. 42 Rumunští vojáci, kte ří pomáhali osvobozovat naši vlast, prošli od 18. prosince 1944, kdy p řekro čili naše hranice, dlouhou cestu p řes Slovensko a Moravu k Novému Městu a Havlí čkovu Brodu. Ú častnili se osvobozování 1 722 vesnic a m ěst na našem území. Zp ůsobili nep říteli veliké ztráty a zajali asi 16 371 nep řátelských voják ů a d ůstojník ů.43

40 Mainuš, F., Beneš, P.: Ve jménu p řátelství. Rumunská armáda v bojích za osvobození Československa. Brno 1975, s. 75 - 83. 41 Tamtéž, s. 115. 42 Boj ů o jižní Moravu se ú častnili také vojáci 1. československého armádního sboru v SSSR. Po bojích ve Velké a Malé Fat ře v dubnu 1945 se naše jednotky probojovaly na slovensko – moravské pomezí a zaznamenaly také veliký úsp ěch. (Kone čný, Z., Mainuš, F.: Kronika osvobození Jihomoravského kraje. Brno 1962, s. 18). 43 Kone čný, Z., Mainuš, F.: Kronika osvobození Jihomoravského kraje. Brno 1962, s. 17 - 18. 21

3. Události na Vyškovsku p ředcházející osvobozování

3. 1 Konec roku 1944 – duben 1945

3. 1. 1 Dodávky potravin a potravinové lístky

Dávky potravin na potravinové lístky b ěhem války byly tak nedosta čující, že p řes zna čné stíhání černého obchodu se rozmohl prodej bez lístk ů za vyšší ceny nebývalou měrou. Lidé z měst si tajn ě a ve strachu p řed kontrolami nosili v noci potraviny z venkova, vysedali z vlak ů p řed m ěstem, aby ušli i tak dost shovívavým zrak ům kontrolor ů. Český venkovan zatajoval p ři hlášení velkou část sklizn ě, kterou potom podle svého sv ědomí odprodával na černo spot řebitel ům. Drobní zem ědělci v obcích měli tajn ě obilí p řed kontrolami poschováváno ve d řev ě, v otýpkách, zakopané v zemi, a dokonce n ěkdy i ve hnojišti. Jinak to nešlo, protože dávky, jak ukazuje p řipojená tabulka, byly opravdu nedosta čující.

Potraviny pro Dávka na 4 týdny jednu osobu od 2. 4. – 29. 4. 1945 Chléb 4, 60 kg Pšeni čná mouka 00 1, 65 kg Kroupy 0, 3 kg Um ělý tuk 0, 4 kg Máslo 0, 14 kg Sádlo 0, 08 kg Um ělý med 0, 25 kg Maso 0, 75 kg Mléko odst řed ěné 1/16 litru Brambory 8 kg Cukr 1, 2 kg Vejce 2 kusy

Nejh ůř e to bylo s tukem a masem. Ale i zde si venkov pomáhal: ob čas se zabilo něco na černo, jindy, a to tém ěř pravideln ě, vedoucí obce p ři stanovení váhy vep ře na domácí p řevážce snižoval váhu o ¼ - ½. Tímto zp ůsobem a i jinak si lidé pomáhali před nedostatkem a hladem. Nikdy tak nekvetl vým ěnný obchod jako v posledních vále čných letech. Za kus slaniny a hrnek sádla, pytlík mouky nebo hrudku másla, za cigarety nebo vejce dostal oblek i košile, boty i hodinky, d ětský ko čárek i vysava č. Cigarety, které dostávali muži od 18 let na patnáct týdn ů, se staly „uznávaným“ platidlem na černém trhu. Nap říklad olšanským lidem pomáhal les. Za klest a otýpky nebo pa řezy dostali lidé mouku i obilí, trochu tuku, ale i textil. Mlýny byly obleženy nejen t ěmi, kte ří by rádi vym ěnili zrno za mouku, ale i t ěmi, kte ří mohli za trochu mouky dát jen peníze. 44

3. 1. 2. Opev ňovací práce

Ani Rousínovu se nevyhnulo odvád ění pracovních sil na území Říše, když už nem ělo úsp ěch jejich dobrovolné najímání. Rousínov s okolím náležel do obvodu brn ěnského arbeitsamtu, s okresní ú řadovnou ve Slavkov ě. Dne 28. zá ří 1942 se konal odvod ro čníku 1921 a probíhal obdobným zp ůsobem jako odvody k vojenské služb ě. Byly zavedeny pracovní knížky. Další odvody na sebe nenechaly dlouho čekat. Dne 12. ledna 1943 nastupovali mladí muži na práci do Říše. V kv ětnu 1943 po vyhlášení totální války a totálního pracovního nasazení se provád ělo zjiš ťování pracovní schopnosti žen do 55 let. Část z nich byla dokonce poslána do N ěmecka, ostatní dostaly zam ěstnání v protektorátu. V souvislosti s požadavky výroby pro vále čné ú čely se provád ěla reorganizace v pracovním za řazení a ženy se v této dob ě poprvé objevily v netradi čních zam ěstnáních, nap ř. nahrazovaly v osobní doprav ě pr ůvod čí na dráze. Také totáln ě nasazení m ěli ztráty na životech, p ředevším jako následek masových nálet ů na velká n ěmecká m ěsta. Tak zahynul ve Vratislavi Radomír Vrba, p ři náletu na Jenu 14. b řezna 1945 jednadvacetiletý Jaroslav Halouzka. 45 Zvláštní kapitolu nucených prací civilního obyvatelstva p ředstavuje budování opevn ění, když se východní fronta za čala p řibližovat k českým zemím. Na konci roku 1944 byli povoláni mladí zem ědělci, kte ří do té doby byli vy ňati z pracovního nasazení.

44 Národní škola Olšany 1944 – 1977. 45 Čáda, F., Janák, J., Hladký, S.: Rousínov. D ějiny a socialistická p řítomnost. Brno 1982, s. 235.

Odvody zem ědělské mládeže ro čník ů 1921 až 1923 se konaly 8. prosince 1944 a na místo odvod ů (v případ ě Rousínova to byl Slavkov) museli doprovodit mladé rolníky starostové nebo vládní komisa ři jejich obcí. Okupanti cht ěli tímto zp ůsobem zárove ň zkompromitovat české p ředstavitele obcí, nebo ť ti byli ur čeni za členy odvodních komisí. Komise uznávaly prakticky všechny mladé zem ědělce za schopné nasazení, nebo ť léka řské prohlídky se tentokrát nekonaly. Z Rousínova bylo odvedeno celkem jedenáct osob, které musely bezodkladn ě nastoupit k budování zákop ů v Rakousku v oblasti Neziderského jezera. Na po čátku roku 1945 se rozb ěhly opev ňovací práce také na východní Morav ě. Na výstavbu zákop ů byli odvád ěni muži zprvu od 17 do 45 let, potom byla posunuta věková hranice až na 60 let. Sou časn ě probíhala tzv. ro čníková akce, která se speciáln ě zam ěř ila na generaci narozenou v letech 1927 a 1928, jejíž p říslušníci m ěli nahradit pracovní výkony d ělník ů odvolaných z pr ůmyslových závod ů a zem ědělc ů. Zákopníci z Rousínova pracovali p ředevším v okolí Holešova. V březnu a dubnu 1945 za čali Němci opev ňovat i bezprost řední okolí Rousínova. V seznamu osob, jež byly povinny se k opev ňovacím pracím dostavit, nacházíme p řes 80 pracovník ů. K aktivit ě N ěmc ů nep řihlíželi však ob čané na Rousínovsku nete čně. Nap říklad v březnu 1945 hlásila četnická stanice p řerušení telefonního vedení v blízkosti Rousínova. Šlo z řejm ě o zásah mládežnické skupiny komunistického odboje z Vítovic. Old řich Toman z této skupiny za podpory Ivana Trav ěnce zakresloval pro pot řeby Rudé armády n ěmecká opevn ění, minová pole, zátarasy atd. v blízkém okolí Rousínova. 46 V roce 1944 za čali i obyvatelé Rousínova a jeho bezprost ředního okolí poci ťovat vále čné události. První vážný letecký poplach byl vyhlášen 13. července 1944 a trval asi 30 minut. P řelety spojeneckých leteckých svaz ů byly čím dál čast ější, v Rousínov ě nebyl však žádný objekt, který by bylo nutno bombardovat. 47 Německé velení za čalo po čátkem roku 1945 urychlen ě organizovat p řípravu prostoru českých zemí k obran ě. Podle vydaných na řízení m ěla být nejlépe vybudovaná obranná za řízení na Morav ě. Zahrnovala tzv. „ostravskou ochrannou závoru“, která využívala starých československých stálých opevn ění, vydaných roku 1938 bez boje nep říteli. Tak byly kryty severovýchodní p řístupy na Moravu. Dále pokra čovalo „uzavírací pásmo Jeseníky“ opírající se o Jeseníky a na jihu o m ěsta Hranice a Valašské Mezi říčí. Od Olomouce po Hodonín podél řeky Moravy se budovalo další obranné postavení tzv. „Marchstelung“, které m ělo krýt p řístupy na Moravu od jihovýchodu

46 Čáda, F., Janák, J., Hladký, S.: Rousínov. D ějiny a socialistická p řítomnost. Brno 1982, s. 235. 47 Tamtéž, s. 236. 24 a východu. Mezi „pevnostmi Olomouc a Brno“ se rozprostíralo „moravské uzavírací pásmo“. T ěsn ě na n ě navazovalo „ české uzavírací pásmo“, které se však teprve za čínalo budovat. 48 I jihomoravské území bylo již od po čátku roku 1945 za člen ěno do frontového opera čního prostoru. Ve m ěstech a vesnicích byly na výpadových komunikacích stav ěny protitankové barikády, b řehy potok ů a řek byly upravovány tak, aby se staly protitankovými srázy. V důležitých terénních úsecích se pak kopaly hluboké a n ěkolik desítek kilometr ů dlouhé protitankové p říkopy. Ve v ětších m ěstech se zabudovávaly na k řižovatkách pancé řové palebné sruby a betonové kopule, umož ňující vést k řížovou palbu na pronikajícího protivníka. Nap říklad také v Rousínov ě byly na hlavní silnici stav ěny betonové pilí ře, které byly podminované. 49

3. 1. 3 Odbojové skupiny a partyzánská hnutí na Vyškovsku

Od prvních dn ů okupace se za čal na Vyškovsku, Bu čovicku, Rousínovsku a Slavkovsku formovat proti německým okupant ům ilegální odboj. V Rousínov ě se formovala silná ilegální odbojová organizace KS Č. V jejím čele stáli Václav Soví ček a František Škaroupka. M ěla nejmén ě šest skupin. Organizace byla napojena na ilegální okresní vedení KS Č, ve kterém pracoval František Kr čmá ř a pozd ěji Alois Trne čka. Alois Trne čka, stola řský d ělník, člen KS Č od roku 1936, byl spoluzakladatelem odbojové stranické organizace v Rousínov ě a instruktorem okresního vedení pro Rousínovsko. Byl vyzrazen konfidentem gestapa, zat čen a stal se první ob ětí stanného práva, vyhlášeného 28. zá ří 1941 zastupujícím říšským protektorem Heydrichem. Byl zast řelen v Kounicových kolejích v Brn ě 28. zá ří 1941 spolu s komunistickým odbojá řem Rudolfem Pospíšilem z Drnovic. 50 Alois Trne čka byl vůbec jako první popraven na dvo ře kolejí pod obrazem sv. Václava zrovna v den svátku. Jak symbolické. Je to smutné prvenství (viz. textová p říloha 6).51 Dalo by se říct, že nejvyšší formou odboje bylo partyzánské hnutí, jímž hnutí odporu proti hitlerovc ům a jejich p řisluhova čů m u nás koncem druhé sv ětové války vyvrcholilo. V českých zemích se partyzánské hnutí rozší řilo zvláš ť v zá ří a říjnu 1944

48 Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost 2. ukrajinského frontu p ři osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1985, s. 9. 49 Tamtéž, s. 9. 50 Herodek F.: P řišlo jaro 1945. Vyškov 1985, s. 23. 51 ONV Vyškov, kart. 106, inv. č. 42. 25 v souvislosti s boji za Slovenského národního povstání. Jeho dosavadní stav neumož ňoval provád ět ú činnou bojovou činnost ve prosp ěch Rudé armády, ani ve prosp ěch slovenských povstaleckých a partyzánských jednotek. Partyzánské hnutí na Morav ě i v Čechách pot řebovalo, vzhledem k potížím objektivního i subjektivního charakteru, ú činnou aktivní podporu a pomoc. Té se jí dostalo na základ ě jednání mezi moskevským vedením KS Č o pomoc i p ři rozvíjení ozbrojeného protiněmeckého boje na domácí front ě. Na území Ruského svazu byly v roce 1944 vycvi čeny a postupn ě na Moravu a do Čech vysílány jak p ěším p řesunem, tak vzdušnou cestou partyzánské organizátorské skupiny. S jejich p říchodem nastal kvalitativní p řelom v rozvoji partyzánského hnutí v českých zemích. 52 K partyzánským výsadk ům pat řila na Vyškovsku zpravodajská výsadková skupina „kpt. G. S. Žukova“, vysazená 4. ledna 1945 v olšanském lese, severn ě od Červeného vrchu, na rozhraní katastru obcí Olšany a Ra čice. M ěla vybudovány úkryty u Vítovic, Host ěnic a v lesním podílu č. 8 mezi Ra čicemi a Bukovinkou. V únoru se na Vyškovsko p řesunula t říčlenná zpravodajská výsadková skupina „Pavel“. Byla vyslána zpravodajskými orgány štábu 1. ukrajinského frontu. Byla vysazená na míst ě p ůvodn ě plánovaného prostoru v okolí Krásenska, na jižní Morav ě, odtud se pěšky p řesunula do Ježkovic. Výsadká řů m se poda řilo vytvo řit rozvinutou sí ť informátor ů a spolupracovník ů. V zá ří 1944 byla vyslána ze Slovenska na východní Moravu partyzánská brigáda „Jana Žižky z Trocnova“. Její část, partyzánský oddíl „Olga“, operoval od ledna 1945 v jižní části vyškovského okresu. K dalším partyzánským skupinám pat řila „Jindra – Gryc,“ která vznikla v říjnu 1944 z ilegální odbojové organizace KS Č, svoji činnost provád ěla hlavn ě v okolí Vyškova, Olšan a Ra čic.53 Od února 1945 tato skupina spolupracovala s ruskou „skokanskou“ skupinou „Ivas čenka“. Provád ěla výzv ědnou činnost, ni čení telefonních spoj ů, p řevád ění ruských uprchlík ů, poškozování aut na silnicích, zt ěžovala n ěmeckým jednotkám jejich ústup odstra ňováním orienta čních zna ček.54 Původn ě bezejmennou odbojovou skupinou byla skupina „Ch řiby - Nevojice“. Partyzánský charakter jí byl p řiznán až po uznání MNO v Praze v roce 1951. Oproti jiným skupinám byla velmi dob ře vyzbrojena zbran ěmi a t řaskavinami. 55 Další

52 Ocásek, J., Peša. V.: V dvojím ohni. Kronika partyzánského oddílu „Olga“. Brno 1974, s. 6. 53 Herodek, F.: P řišlo jaro 1945. Vyškov 1985, s. 5 – 6. 54 ONV Vyškov, kart. 106, inv. č. 24. 55 Stryjová, D., Mikš, J.: Od okupace k vít ězství. Vyškovsko 1939 – 1945. Vyškov 2005, s. 210. 26 skupinou byla nap ř. „Zdenka“, která m ěla jen t řináct aktivních člen ů, s nimiž spolupracovalo asi deset civilních partyzánských pomocník ů.56 Na Vyškovsku vznikla vedle jiných odbojových skupin také vojenská organizace „Obrana národa.“ Její rousínovský úsek m ěl zahrnovat Čechyni, Habrovany, Holubice, Host ěnice, Koválovice, Královopolské Vážany, Kroužek, Lule č, Nemojany, Olšany, Rousínovec, Rousínov, Slavíkovice, Vini čné Šumice, Velešovice a Drnovice. Po dvouleté p říprav ě existoval na papí ře prapor o 800 mužích a mohl být dopln ěn podle pot řeby až na 1 200 bojovník ů. U čitel Václav Trav ěnec z Rousínova m ěl vystupovat jako velitel úseku, avšak po čínal si zna čně nezodpov ědn ě. Obrana národa na Rousínovsku se vyžívala p ředevším v teoretickém zpracování schémat, nástupních a mobiliza čních plán ů, seznam ů a kartoték mužstva, do nichž byli mnohdy zaneseni i ob čané, kte ří se o svém odbojovém poslání nez řídka dozvídali až p ři výsleších na gestapu. Obrana národa byla budována jako celostátní odbojová organizace a práv ě na základ ě své bohaté písemné dokumentace byla okupanty pom ěrn ě lehce rozbita a již se ze své porážky nevzpamatovala. Otev řený zásah proti Němc ům plánovala až na konec války, až by p řibližující se fronta takové vystoupení umožnila. Do té doby se prakticky úkoly Obrany národa vy čerpávaly shromaž ďováním zpravodajských údaj ů, opat řováním zbraní, munice, výbušnin atd. V Rousínov ě vytvá řel muni ční sklad pro její pot řeby Václav Trav ěnec, zbran ě opat řoval také Vladimír Hude ček, František Šubrt a další. T řídní zam ěř ení organizace bylo dáno skute čností, že klí čová místa v ní měli zaujímat bu ď bývalí aktivní nebo záložní d ůstojníci a četníci. I na Rousínovsku bylo mezi p říslušníky Obrany národa mnoho zat čených. 57 Známe nejen tyto oficiální partyzánské skupiny, ale také to byly r ůzná odbojová seskupení mladých lidí z Vyškova, kte ří se podíleli na r ůzných akcích. Nap ř. v noci z 9. na 10. dubna 1945 uvolnili koleje na trati mezi Vyškovem a Lul čí. Vlak se nepoda řilo sice vykolejit, ale doprava byla p řerušena na čty ři hodiny. Druhá obdobná odvážná diverze, provedená v noci z 19. na 20. dubna 1945 v hlubokém zá řezu trati nedaleko Marchanic, byla úsp ěšná. Byl vykolejen n ěmecký muni ční vlak a doprava přerušena na dva dny. 58

56 Stryjová, D., Mikš, J.: Od okupace k vít ězství. Vyškovsko 1939 – 1945. Vyškov 2005, s. 204. 57 Čáda, F., Janák, J., Hladký, S.: Rousínov. D ějiny a socialistická p řítomnost. Brno 1982, s. 234. 58 Herodek, F.: Osvobození Vyškovska sov ětskou armádou v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1983, s. 13. 27

3. 1. 4 Události v jednotlivých obcích

V pr ůběhu války se objevovali v obcích vyškovského okresu stále čast ěji uprchlíci nejen ruští, ale i uprchlíci jiných národností z německých zajateckých a pracovních tábor ů. Lidé také pozorovali v pr ůběhu roku 1944 stále čast ější p řelety svaz ů anglicko- amerických letadel. Dne 24. července 1944 se nad Drahanskou vrchovinou objevil poprvé sovětský letoun. 24. srpna 1944 se nad Rousínovem objevily také již letecké svazy. I když byl vyhlášen poplach, každý je cht ěl vid ět, všichni – malí i velcí, v ten moment se všechno objevilo na ulici a poslouchalo tlumený hukot strojů a na obloze lidé pozorovali letadla, která byla tak vysoko, že vypadala jako bílé vlaštovky. Ovšem zasela zkázu ve Zlín ě, Prost ějov ě a v Brn ě, odkud byl slyšet hukot a detonace, jen se okna t řásla. 59 26. b řezna 1945 byl p ři letu zasažen v blízkosti Rousínova, v místech u obce Podb řežice, sov ětský transportní letoun, v němž mimo posádku byla zpravodajská skupina 4. ukrajinského frontu. Dva popálení letci vysko čili z poškozeného letounu jen s ru čními zbran ěmi a mapou a pozd ěji byli p řevzati paradesantní skupinou Wolfram, která v tomto prostoru operovala. Seskok čty ř až p ěti parašutist ů byl zpozorován z vojenského cvi čišt ě Vyškov a okamžit ě bylo po nich zahájeno pátrání za ú časti bezpe čnostních složek z Vyškova. Parašutisté byli v lese zast řeleni a zachránit se poda řilo pouze jednomu z nich. Ten se dostal do místní školy, kde získal civilní šaty, proto ho N ěmci p ři prohledávání budov nenašli. P řed n ěkolika lety se tento Rus p řijel na místo pádu letadla podívat. 60 S letouny, které se vyskytovaly na r ůzných místech Drahanské vrchoviny, bylo navázáno spojení pomocí navád ěcího radiomajáku, který odbojá ři obdrželi od českých parašutist ů. Letoun dal vždy obrysovými sv ětly znamení, že ozna čené místo vidí. Sloužily nejen pro výsadká ře, ale i pro shozy leták ů, pro padáky se zásobníky, které obsahovaly r ůzný materiál. Ty byly shazovány také prost řednictvím československých paraskupin pro ruské skupiny. 61 Po hlavní silnici, která procházela Rousínovem p řes Čechyni, Komo řany, Tu čapy dále na Vyškov, postupovaly ustupující německé jednotky nebo i civilní obyvatelstvo. Na sklonku roku 1944 ztratili i protektorátní četníci poslední zbytky své služební

59 Obecní kronika Nový Rousínov 1908 – 1954, s. 303. 60 Klete čka, Z.: Po stopách protin ěmeckého boje na Vyškovsku. Vyškov 1987, s. 34. 61 Tamtéž, s. 23. 28 horlivosti a za čali myslet p ředevším na vlastní záchranu. Rousínovská četnická stanice, stabiln ě obsazena 24 muži, byla podobn ě jako ostatní četnické služebny opevn ěna, aby se zamezilo nenadálému útoku partyzán ů, kte ří si tímto zp ůsobem dopl ňovali výzbroj. 62 20. listopadu prob ěhl velký nálet na Brno. Bylo mnoho mrtvých, mnoho ran ěných a byly zp ůsobeny i velké hmotné škody. Fronta se blížila k Rousínovu i k okolním vesnicím, dolet bombardér ů byl stále bližší – tak, že p ři leteckém poplachu se lidé snažili být již více opatrní a využívali i nezbytných kryt ů. Na d ěti ve škole to p ůsobilo stísn ěným dojmem. P ři poplachu sp ěchaly do z řízeného krytu v suterénu m ěšťanské školy – bylo p ři tom mnoho plá če, ale i nevolnosti. 63 Po náletu na Brno p řišlo mnoho rodin o své byty, proto byly rodiny přid ělované do okolí. V Rousínov ě se uspo řádala mezi továrnami a v živnostech sbírka ve prospěch ob ětí tohoto náletu a ta nakonec vynesla asi 136 000 korun,64 jiné údaje uvádí i částku 192 000 korun a krom ě toho bylo dáno 30 000 korun sociáln ě slabým p říslušník ům města. 65 Od 26. listopadu projížd ěly Rousínovem povozy ma ďarských N ěmc ů, kte ří s rodinami a skromným majetkem, uloženým na lehkých vozech, prchali. N ěkte ří obyvatelé poznali, že jsou to vozy z ma ďarských rovin, protože byly bez brzd. Zdálo se jim, že mají n ějak nasp ěch. Lidé m ěli i své kroje, chlapci černé čepice „Hitlerjugend“, které lidé znali i ze svého okolí. Muži hled ěli zarputile a necht ěli ani mluvit. Místní se domnívali, že jedou sm ěrem na Kladsko. V polovin ě prosince byli selští chlapci povoláni na kopání zákop ů na Slovensko – do Petržalky u Bratislavy. Jednalo se o 6 – 10 týdn ů. Fronta se nezadržiteln ě p řibližovala. Denní rozkazy maršála Stalina, které v cizím (krom ě říšském) rozhlase lidé poslouchali, hlásily stále nová místa, která byla sov ětskými vojáky již osvobozena. Rovn ěž západní fronta vykazovala úsp ěchy, což znamenalo, že se n ěmecká fronta hroutí. Letadla dost často shazovala letáky, většinou n ěmecké, protože byly ur čeny p ředevším n ěmeckým voják ům a N ěmc ům vůbec. 66 Po potla čeném slovenském povstání lidé s rozho řč ením poslouchali protektorátní i slovenský rozhlas o tom, jak Tiso a „jeho sme čka“ za pomoci N ěmc ů a Hlinkových gard řádí, ale všichni cítili, že ten režim lži a falše má už jen krátký termín. I v rousínovském okolí šlo do tuhého. Dost často bylo slyšet o zásazích

62 Čáda, F., Janák, J., Hladký, S.: Rousínov. D ějiny a socialistická p řítomnost. Brno 1982, s. 235 - 236. 63 Obecní kronika Nový Rousínov 1908 – 1954, s. 304. 64 Tamtéž, s. 305. 65 Obecná škola ve Slavíkovicích1940 – 1945. 66 Obecní kronika Nový Rousínov 1908 – 1954, s. 304. 29 partyzán ů, jak tam či jinde odzbrojili N ěmce nebo četnické stanice, jak pomstili smrt svých druh ů atd. Četnictvu bylo na řízeno každý ve čer bednit okna a pevn ě uzavírat stanice. Po této stránce byl pro místní obyvatelé konec roku 1944 už hodn ě radostný, nebo ť jim dával oprávn ěnou nad ěji na brzký konec, i když si podle mého názoru jistě mysleli, že až projde fronta jejich krajem, nep řinese nic dobrého. 67 Ve všech obcích byla zakon čena 21. prosince 1944 školní výuka pravidelnými váno čními prázdninami. Byly n ěkolikráte prodlužovány a jejich trvání bylo v každé obci individuální. Bylo to hlavn ě kv ůli nedostatku topiva, které bylo vydáváno k pe čení chleba. V první osvobozené vesnici na Rousínovsku, ve Slavíkovicích, trvaly váno ční prázdniny nap ř. do 11. ledna 1945, v Habrovanech až do 31. b řezna 1945 a v Kroužku bylo vyu čování zrušeno kv ůli tém ěř každodenním nálet ům a omezeno jen na zadávání a kontrolování domácích úkol ů, pro které si žáci docházeli do škol dvakrát týdn ě. Tak tomu bylo i v jiných obcích. Do roku 1945 bylo v Kroužku ubytováno n ěmecké vojsko. Vojenský výcvikový tábor byl z řízen v sousedním Rousínovci v zahrad ě pana Františka Pavízy (viz. obrazová p říloha 5). V tábo ře byli cvi čeni osmnáctiletí N ěmci. Výcvik prod ělávali i na zdejším katastru. Cvi čili na silnicích a v lesíku na východních svazích. 68 Už po čátek roku v Rousínov ě byl ve znamení zvýšené nervozity Němc ů a jejich obav z budoucnosti. Bylo to vid ět jak v Čechyni, tak i v Komo řanech, protože tyto dv ě obce pat řily do n ěmeckého ostr ůvku a v ětšina obyvatelstva byla n ěmeckého p ůvodu. Oproti dřív ějšku chodili hodn ě schlíple a jejich řeči byly velmi krotké. Dokonce se i stalo, že si zanadávali na svého poda řeného „V ůdce“. Ale rousínovští obyvatelé českého p ůvodu tvrdili, že je již t ěmito řečmi neoklamou. Stávalo se totiž, že stále jezdili starší muži – N ěmci – do vyškovských kasáren na výcvik, aby ve válce mohli bojovat všichni, jak ti nejmladší, tak i ti nejstarší jako „Volkssturm“ vedle své armády, která bojovala n ěkde ve sv ětě, tak oni ji zastupovali zase tady doma, jak sami říkali. Byly jim také p řid ělovány zbran ě, na n ěkterých bylo ale vid ět, že z toho moc velkou radost nemají, pálilo je sv ědomí. Cítili, že budoucnost je pro n ě stále více a více čern ější. 31. ledna byla ruská vojska asi 40 km od Moravské Ostravy. Rousínovem projížd ěly celé kolony N ěmc ů, ti prchali z Horního Slezska. Nebylo tomu dlouho, co opa čným sm ěrem – na Olomouc prchali ma ďarští N ěmci a nyní zase k Brnu prchali

67 Obecní kronika Nový Rousínov 1908 – 1954, s. 305. 68 Obecní kronika Kroužek 1937 – 1975. 30

Němci z Horního Slezska. N ěkte ří se sami sebe ptali kam asi? Jejich odpov ědi byly různé. Možná do Rakouska? I vlaky byly plné uprchlík ů. Všichni muži od 17 do 45 let m ěli povinnost ú častnit se prací na zákopech. Byli odvád ěni až n ěkam k Holešovu. V důsledku velké ruské ofenzívy nastaly také p řesuny německých vojsk. Ta byla ubytována ve školách i v soukromí. V Rousínov ě to bylo v období kolem 5. února 1945. N ěmci pálili zbývající uhlí, proto d ěti nemohly chodit do školy ani po prodloužených váno čních prázdninách, musely si op ět jednou nebo dvakrát týdn ě docházet do školy pouze pro domácí úkoly, které jim u čitelé zadávali a kontrolovali. Protože nebylo uhlí, muselo se také mnohdy šet řit elekt řinou a sv ětlo často nesvítilo. Lidé byli nuceni si hodn ě rychle zvyknout na tmu. Venku již byli na tmu zvyklí, protože venkovní sv ětla v důsledku zatem ňování již dlouhou dobu nesvítila. 69 Během války muselo mnoho d ělník ů také z obce Kroužek odejít na nucené práce do N ěmecka. Pracovali v různých částech zemí nap ř. od Vratislavi až po Graz. Někte ří d ělníci byli zase „nasazeni“ na práce v protektorátních továrnách v bližším nebo vzdálen ějším okolí, kde se pracovalo pro vojenské dodávky. Tak n ěkte ří museli pracovat v Rousínov ě v Tusculu na výrob ě letadlových drak ů nebo v továrn ě v Bu čovicích, kde se rovn ěž vyráb ěli draci. Zdejší ob čané a zvlášt ě d ělníci nasazení na r ůzné práce byli uv ědom ělí, že pracovali jen pokud to bylo nezbytn ě nutno a velkou většinu práce hled ěli sabotovat. 70 V únoru 1945 se za čalo s přípravami k rychlému p řerušení komunikací (byly podminovány mosty, budovaly se železobetonové bloky u rousínovské pošty a zátarasy z klád na vedlejších silnicích a v ostatních okolních obcích). Ve Vyškov ě byly vybudovány zákopy s kulometnými hnízdy na Palánku proti vstupu z jihu a nad Hrani čkami proti postupu od Drnovic, po obou stranách řeky Hané u D ědic a na d ědické silnici p řed železni čním mostem. Betonové zátarasy byly p řipraveny k odpálení na výpadové silnici na Nouzce a na silnici u Marchanic. 71 V polovin ě m ěsíce února zabrala n ěmecká armáda školní budovu v Rousínov ě pro vojenský soud a trestní rotu. Byla obsazena celé budova. V místnosti č. 1 byla úřadovna vojenského vále čného soudu a byly tu vynášeny i rozsudky smrti. V č. 10, kde m ěl d říve kancelá ř ředitel školy, byla vojenská ošet řovna. Dokonce i dív čí záchody

69 Obecní kronika Nový Rousínov 1908 – 1954, s. 305. 70 Obecní kronika Kroužek 1937 – 1975. 71 Herodek F.: Osvobození Vyškova sov ětskou armádou v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1983, s. 13. 31 sloužily jako v ězení. Kv ůli nedostatku paliva byly rozštípány dve ře od záchod ů, 2 stoly z pracoven a zásuvky sk říní. 72 13. února projížd ělo Rousínovem ma ďarské vojsko – n ěme čtí „spojenci“. Za nimi hned zase N ěmci a mezitím stálé proudy voz ů n ěmeckých uprchlík ů – tentokrát už také z Těšínska. N ěkdy se jednalo o velký, až chaotický provoz na státní silnici u pošty. Stav ěly se cementové čty řhranné ohromné sloupy (viz. obrazová p říloha 3), spíše bloky, které byly naloženy t řaskavinou, aby se v určitém okamžiku skácely na silnici a utvo řily zábranu neboli zásek. Jinak se budovaly záseky z borových a smrkových klád, mezi které se sypalo kamení (viz. obrazová p říloha 4). V sout ěskách byl ponechán jen pr ůchod pro p ěší. Tak tomu bylo jak v Rousínov ě, tak i v Rousínovci, Slavíkovicích, Vážanech i jinde v okolí. Jen hlavní silnice byly s ur čitými objíž ďkami volné. Koncem února se museli muži od 17 do 55 let stále zú čast ňovat práce na zákopech a na budování zásek ů, na opev ňování Rousínova a nejbližšího okolí. Podle místních lidí to byly zbyte čnosti a říkali to i N ěmci, kte ří na tyto práce dohlíželi. Poslouchat se však muselo!73 Ve Slavíkovicích byla školní budova zabavena 10. b řezna pro tábor d ělník ů nasazených pro rozší ření zdejšího nádraží. Byli to hlavn ě bývalí zam ěstnanci tabákové továrny v Hodonín ě a pak zbrojních továren v Praze (hlavn ě studenti). 12. b řezna byla opravena studna na dvo ře, která byla již úpln ě shnilá a kterou nebylo možno opravit dříve. 15. b řezna p řišli první nocležníci. 74 15. b řezen byl dnem výro čí protektorátu, ale v této dob ě se již na tuto událost nevzpomínalo vyv ěšením prapor ů, i když to bylo na řízeno. Lidé cítili, že nadvláda Němc ů se již opravdu chýlí ke konci. Pro zajímavost bych uvedla, že téže noci – na 15. b řezna se v Rousínov ě stal pokus o vraždu. U Michala Balogha, stola ře, bydlela nějaká paní Hermanová z Chorvatska, odkud se vyst ěhovala. Ráno byla nalezena polomrtvá, t ěžce poran ěná sekerou. P říčina zlo činu ale nebyla zjišt ěna, stejn ě jako nebyl zadržen žádný pachatel. 75 V těchto dnech byla obsazena školní budova v Rousínov ě d ělníky firmy Konstruktiva a členy Todtovy organizace. Byli to vesm ěs lidé české národnosti. Správa školy jim vyšla vst říc, darovala jim mýdla a vymohla jim v zásobovacím odd ělení

72 Národní škola Rousínov 1931 – 1953. 73 Obecní kronika Nový Rousínov 1908 – 1954, s. 306. 74 Obecná škola ve Slavíkovicích 1940 – 1945. 75 Obecní kronika Nový Rousínov 1908 – 1954, s. 308. 32 rousínovské radnice od vedoucího ú ředníka Josefa Kotulána potravinové lístky na chléb. Jejich zacházení se školním za řízením bylo šetrné. Než se nast ěhovali, školní budovu sami řádn ě vy čistili a místnosti desinfikovali. 76 19. b řezna v podve čer se náhle nad Rousínovem sneslo velmi nízko letadlo a zahájilo st řelbu z palubních zbraní. Byla prost řelena výkladní sk říň Hospodá řského družstva. 77 Při náletech do okolí Brna bylo rozbito dálkové vedení elektrického proudu a stejn ě jako okolní obce, tak i Nemojany z ůstaly od 4. dubna bez proudu. Nebylo sv ětlo a nebylo také možné poslouchat rádio. 7. dubna vyšly v Brn ě poslední noviny. Tak z ůstali ob čané odkázáni jen na ústní zprávy, které byly mnohokrát ale zkreslené. Dun ění d ěl bylo den ze dne z řeteln ější. Fronta se blížila. Nemojanami hnali N ěmci stáda dobytka. Dnem i nocí tu projížd ěly autokolony s vále čným materiálem. Nemojanská škola byla také využita pro jiné ú čely, než kterým doopravdy měla sloužit. Ubytoval se zde pracovní oddíl, který m ěl p řipravit zákopy pro ustupující armádu. Již od zimy se kácely stromy v lese a stav ěly se protitankové p řekážky, takže z obce bylo možné vyjet jen jednou cestou. Tém ěř všichni ob čané byli na tyto opev ňovací práce povoláni. 78 I v sousední vesnici, v Lul či, n ěkolik týdn ů p řed p říchodem Rudé armády museli na rozkaz okupant ů budovat její ob čané ve vesnici zákopy a mimo to poskytovat potahy pro tyto práce. Němci p řinutili obyvatelstvo od 18 do 60 let ke stavb ě barikád a ke kopání zákop ů na každé cest ě a cesti čce. Bombardování nádraží N ěmci nepovažovali za výstrahu. Nutili ob čany k další práci na zákopech. 79 V měsíci únoru, b řeznu a dubnu byly provád ěny opev ňovací práce v prostoru Královopolských Vážan. Byli na n ě nasazeni místní ob čané a také u čitelé zdejší školy. Dne 4. dubna za čalo pravidelné vyu čování. Protože v obou t řídách byli stále ubytováni dělníci, vyu čovalo se polodenn ě v bývalé šatn ě. Dne 14. dubna odešli d ělníci do svých domov ů (hlavn ě do Prahy), pon ěvadž práce na dráze byla zastavena. Pravidelné vyu čování muselo však být 16. dubna zase p řerušeno, protože se p řiblížila fronta a nep řátelská letadla konala denn ě časté nálety. Také dodávka elektrického proudu byla přerušena. P řestalo se svítit, rádia p řestala hrát, takže lidé nem ěli žádné zprávy.

76 Národní škola Rousínov 1931 – 1953. 77 Obecní kronika Nový Rousínov 1908 – 1954, s. 308. 78 Obecní kronika Nemojany 1924 – 1964, s. 190. 79 Obecní kronika Lule č 1925 – 1985, s. 127. 33

17. dubna p řišlo do zdejší obce mnoho n ěmeckého vojska. Byli ubytováni v místní škole. U obyvatelstva vzr ůstal neklid a pomalu se všichni p řipravovali na skute čnou frontu. D ělníci i rolníci p řestali pracovat a všechno žilo v očekávání p říštích událostí. 80 14. dubna za čalo bombardování Slavkova a Bu čovic. V této dob ě byly letecké poplachy velmi časté. O den pozd ěji táhlo obcí slovenské vojsko, vojsko tzv. „slobodného štátu“ z Bratislavy, vzalo to oklikou od Olomouce k Brnu. V tento den byl vyhlášen stálý poplach, protože docházelo k neustálým p řelet ům amerických i jiných letadel. 81 V polovin ě m ěsíce dubna se do rousínovské školy nast ěhoval lazaret n ěmecké armády. D ělníky Konstruktivy a členy Todtovy organizace tém ěř vyhodili. Jejich chování bylo horší než chování dělník ů a N ěmci školu doslova zni čili. S knihovnami a sbírkami zacházeli vandalsky, veškeré palivo spálili, na Hitler ův svátek se opili a řádili. Po pádu Hodonína 13. dubna 1945 se fronta velmi rychle blížila. To p řim ělo civilní obyvatele k tomu, aby si za čali rychle upravovat sklepy, ve kterých by žili po dobu nebezpe čí. D ělost řelba den ode dne sílila a také p řibývalo denních a no čních přelet ů bombardovacích letadel, jejichž cílem bylo Brno s okolím. 82 Na katastr Komo řan dopadly první st řely dne 15. dubna 1945. Malé ruské letadlo Rata let ělo tiše kopírovacím letem vpodve čer nad olšanskými lesy a najednou zpozorovalo osobní vlak, který vyjížd ěl ze zastávky v Komo řanech kolem sedmé hodiny ve černí směrem na Vyškov. Letadlo vlak zasypalo sv ětelnými st řelami, donutilo jej zastavit a lidé se zd ěšen ě rozbíhali po polích a hlavn ě do habrovanského lesa, kde se ukryli. Lokomotiva nebyla při st řetu zasažena, proto mohl vlak pokra čovat v jízd ě do Vyškova. V této dob ě také pozorovali lidé i bombardování nad Brnem. Mohutné formace bombardovacích letadel zasypávaly Brno t ěžkými pumami a jednotlivá letadla, pravd ěpodobn ě ta zasažená, zalétávala až k Dražovickému hájku, kde shazovala náklad bomb. 83 Dne 18. dubna 1945 p řijela do Olšan n ěmecká zásobovací autokolona. Ubytovala se po celé vesnici, ve škole zabrala ob ě t řídy a ty se prom ěnily ve vojenské nouzové ubikace. N ěmci se zdrželi v obci p ět dní, do 27. dubna, kdy Rusové osvobodili Olšany a část ruského oddílu se ubytovala taktéž ve školních u čebnách. Spali zde však jen

80 Národní škola Královopolské Vážany 1940 – 1946. 81 Obecní kronika Nový Rousínov 1908 – 1954, s. 308. 82 Národní škola Rousínov 1931 – 1953. 83 Obecní kronika Komo řany 1945 – 1986. 34 jednu noc. Jinak ruští vojáci bydleli rad ěji po soukromých domech. Již od po čátku dubna byl v první t říd ě umíst ěn vojenský lazaret. Do t řídy se dalo 23 postelí, slamníky a p řikrývky. Ošet řovala se zde spíše leh čí zran ění. Po zm ěně rozkazu se lazaret musel narychlo p řemístit.84 20. dubna m ěla být rozvážena mouka ze mlýna v Rousínov ě do okolí. Odpoledne bylo ale na povozy shromážd ěné u mlýna st říleno a téhož dne ve čer byly shozeny na Rousínov 4 letecké bomby o váze cca 5 kg z ruského letounu Polikarpov Po-2 „Kukuruznik“. Podle charakteristického zvuku se mu říkalo „kafemlének“ nebo „šicí stroj“. Jedna z bomb padla do dvorku Františka H řebí čka a zdemolovala okolí, dv ě byly shozeny u Obo řilova mlýna a jedna z nich zasáhla mlýnici a zcela ji zni čila. Čtvrtá padla do skleník ů Bub ňákova zahradnictví za mlýnem. Okna v okolí byla tlakem vzduchu rozbita. Mlyná ř Rudolf Obo řil byl lehce zran ěn v obli čeji od sklen ěných st řepin. Tuto noc prožili rousínovští ob čané hlavn ě ve sklepech nebo v za řízeních, která sloužila jako protiletecké kryty a z ůstávali zde i v dalších dnech. V ěděli, že již jde do tuhého. Bomby si sice nevyžádaly lidské životy, ale byly výstrahou, že se fronta rychle blíží. P říští noc dopadly další dv ě t ěžké bomby do zahrad pana Černého a pana Lampla. Poškodily mlaty a ovocné stromy. Podle nalezené rozbušky jedné bomby bylo zjišt ěno, že vážila asi 4,5 kg. 85 V těchto dnech pronikl jediný sov ětský tank asi 30 km na sever od fronty a z ůstal stát na státní silnici u vesnice Host ěrádky. Tento jediný tank p řerušil spojení Němc ů s Brnem a na n ěmeckých vojácích, kte ří projížd ěli Rousínovem nebo už tu byli, bylo vid ět, že mohou lidé o čekávat p říchod osvobození Rudé armády co nevid ět.86 Něme čtí vojáci, ubytovaní ve školách i v soukromí, se chystali k odchodu. Připravovali se na út ěk. Mnozí z nich proto shán ěli civilní šaty, aby jejich zmizení bylo nenápadné. Nastal strach z rabování. Chystaly se r ůzné úkryty, kde se schovávaly cennosti, oble čení a všechno možné, co kdo v té panice, což se jinak nedá nazvat, uznal za vhodné. Okna se obíjela deskami, aby se uchránilo sklo. Po 20. dubnu se již v továrnách a kancelá řích nepracovalo plynule. Vy řizovaly se jen ty nejnutn ější v ěci a činila se zajiš ťovací opat ření k pr ůchodu fronty. Doprava byla omezena již jen ve sm ěrech k Olomouci. Lidé se také v této dob ě zbavovali říšských marek, obchodníci je museli brát z donucení.

84 Národní škola Olšany 1940 – 1977. 85 Obecní kronika Nový Rousínov 1908 – 1954, s. 309. 86 Tamtéž, s. 317. 35

Slavkovský cukrovar, který dodával cukr do blízkého okolí, již nemohl vyvážet. Němci nev ěděli co s ním, proto se za čal vydávat obcím p říd ěl p ředem a obce jej zas hned rozd ělovaly obchodník ům a ti spot řebitel ům. Odvoz ze Slavkova ale už nebyl příjemný, protože ten byl velmi často bombardován. 87 24. a 25. dubna prchali N ěmci k Vyškovu a do les ů Drahanské vyso činy. Na polích sm ěrem k Velešovicím a Slavkovu byly jejich skupiny také vid ět. Kryly se v p řipravených nebo i v teprve p řipravovaných zákopech kopaných jen pro n ěkolik málo lidí. Nad lesy lidé pozorovali leteckou činnost a bombardování. Z poschodí dom ů bylo vid ět v dálce nap říklad i ohe ň v Pozo řicích. Hukot d ělost řelby byl blízký a lidé s nap ětím čekali na p říští události. Fronta byla již blízko. Tyto dny projel sm ěrem k Vyškovu také poslední muni ční vlak.. 88 Ráno bu ď p řišli nebo p řijeli na kolech n ěme čtí vojáci od Slavíkovic a Rousínovce. Bylo mezi nimi mnoho starých Rakušan ů. Jedna část si položila kola pod hrušky, které byly u kostelní zídky na jižní stran ě nám ěstí. Unavení, ustrašení a rozmrzelí vojáci se kryli pod stromy, protože ruská letadla p řelétala nad rousínovským regionem již velmi často. Chovali se kupodivu celkem p řátelsky asi proto, že to byli samí sta ří lidé z Rakouska, a dokonce radili, aby se místní ob čané schovali do sklep ů, tam že se jim nic nestane, a říkali, že Rusové zde budou velmi brzy. Skupina asi p ěti voják ů se dokonce tajn ě schovala do sklepa pana Houky v dom ě č. 32, Rusové je zde ale pozd ěji našli. Dne 24. dubna mí řilo asi 50 n ěmeckých tank ů po silnici od Vyškova k Rousínovu. Jeden z nich sjel ze silnice na tu čapském kopci a p řevrátil se. Za krátkou dobu se pak ocitl slavkovský vrch Urban v mra čnech prachu a dýmu mohutných výbuch ů ruského dalekonosného d ělost řelectva. 89 Ve st ředu 25. dubna v ranních hodinách rozburácel mohutný hluk n ěmeckých tank ů obec Tu čapy. N ěmecké tanky se ve zb ěsilém ústupu doslova v řítily do vesnice, vyrážely zav řená vrata a kryly se v pr ůjezdech dom ů. Vzáp ětí p řilet ěla nad obec letka ruských letadel. Je otázkou, jestli se tanky v čas ukryly, nebo jestli necht ěli ruští letci zni čit českou vesnici. Tanky se poté daly na ústup k Nemojan ům, ke kterým tohoto dne také sm ěř ovala ma ďarská vozatajská kolona, která projížd ěla p řes Tu čapy. Ta byla ale na silnici k Nemojan ům zastavena sov ětskými letadly. 90

87 Obecní kronika Nový Rousínov 1908 – 1954, s. 309. 88 Tamtéž, s. 318. 89 Tamtéž, s. 310. 90 Obecní kronika Komo řany 1945 – 1986. 36

4. Osvobození vybraných obcí a povále čný vývoj

4. 1 Osvobozování jednotlivých obcí

Významnou úlohu v německém obranném systému na vyškovském sm ěru m ěly sehrát obce Slavkov, Bu čovice a Vyškov s přilehlým vojenským táborem a výcvikovým prostorem. Tato m ěsta m ěla tvo řit hlavní op ěrné body obrany, na které měla navazovat obranná postavení budovaná na jednotlivých čarách do hloubky. Sm ěrem do Brna to byly čáry Vítovice, Slavíkovice, Slavkov, dále Nemojany, Podb řežice, Letonice a Bu čovice. Němci opevnili také Nemojany a Lule č, které ležely na jedné z přístupových cest k Vyškovu. D ůkladn ě je p řipravili k obran ě, uzav řeli n ěkolika protitankovými zátarasy a p řipravili kulometné a protitankové palby. 91 Město Slavkov, d ůležitá k řižovatka cest spolu s prateckými výšinami a kopcem Urbanem, hrálo v systému n ěmecké obrany důležitou roli jako uzel odporu kryjící jednak p řístupové cesty k Brnu, a jednak vstup do vyškovského koridoru, vedoucího k Prost ějovu a Olomouci. N ěmci zde využili p ředností zvln ěného terénu a obranu op řeli o výšiny a k řižovatky silnic. Op ěrné body byly z hloubky kryty palbami d ělost řelectva a minomet ů. Podél silnic byly vybudovány zákopy, úkryty a kulometná hnízda. Protitankové zátarasy z kmen ů borovic, kamení a up ěchované hlíny byly z řízeny na deseti místech p římo v ulicích m ěsta, p řehradily vchod na nám ěstí a p řerušily spojení s výpadovými silnicemi. 92 V březnu zapo čali Němci opev ňovat i bezprost řední okolí Rousínova a dalších obcí. Nezávisle na budování t ěchto obranných za řízení byla provád ěna p říprava tzv. ARLZ 93 , která znamenala „taktiku spálené zem ě“. V případ ě ústupu n ěmeckých vojsk měly být všechny osady a m ěsta vypáleny, továrny, za řízení, železni ční stanice, trat ě, dopravní prost ředky zni čeny, dobytek zabit nebo odvezen, zdroje vody otráveny, přehrady a rybníky vypušt ěny, potraviny znehodnoceny. Rudá armáda m ěla najít zemi zcela vypálenou a zni čenou. 94

91 Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu p ři osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1986, s. 9 – 10. 92 Tamtéž, s. 10. 93 ARLZ - název vznikl složením po čáte čních písmen slov, která vyjad řují cíle jednotlivých etap plánu: A – Auflockerung (uvoln ění), R – Räumung (vyklizení), L – Lähnung (ochromení), Z – Zerstörung (zni čení). (Klete čka, Z.: Po stopách protin ěmeckého boje na Vyškovsku. Vyškov 1987, s. 14). 94 Čáda, F., Janák, J., Hladký, S.: Rousínov. D ějiny a socialistická p řítomnost. Brno 1982, s. 236. 37

Lidé nejen v Rousínov ě a jeho blízkém okolí, ale také i na celém Vyškovsku ne čekali jen pasivn ě na p říchod Rudé armády. Od samého za čátku vedli proti Němc ům všemi dostupnými formami boj. Destrukcemi na železnicích byla rušena p řeprava německých vojsk a ni čen nejen vojenský materiál a zbran ě, ale i živá síla p řepravována v těchto transportech. Aktivizovaly se odbojové bu ňky, které p ůsobily na r ůzných místech okresu zejména ve Slavkov ě, Bu čovicích, Rousínov ě i v jednotlivých obcích. Náplní jejich činností bylo narušování a zpomalování vále čné výroby, sabotáže zásobování i drobné sabotáže v pr ůmyslu. Významným úkolem bylo ší ření zpráv a leták ů s informacemi o vývoji na frontách a s plány na budoucí uspo řádání republiky, vzbuzování nenávisti k okupant ům a poskytování pomoci osobám, které byly okupanty stíhány. Významným politickým úkolem bylo organizování národních výborů, které ihned po osvobození měly p řevzít moc. 95 V tomto čase již bylo naprosto z řejmé, že osvobození Vyškovska a okolí bude provedeno vojsky 2. ukrajinského frontu, která rychle postupovala. Dne 14. dubna 1945 po 21. hodin ě byl v Brn ě vyhlášen první frontový letecký poplach. Do rána provedly ruské no ční bombardéry 15 nálet ů.96 K osvobozování Vyškovska Rudou armádou došlo v období od 23. dubna do 9. kv ětna 1945, a to jednak v rámci bratislavsko-brn ěnské operace 2. ukrajinského frontu, která byla ukon čena 6. kv ětna 1945, a také v rámci pražské operace t ří ukrajinských front ů (1., 2. a 4. ukrajinského frontu), která byla v tomto regionu zahájena 7. kv ětna a ukon čena 9. kv ětna 1945. Vyškov byl osvobozen ve dnech 29. a 30. dubna, ale ve frontovém pásmu se nacházel od 25. dubna, kdy byl poprvé bombardován, až do rána dne 9. kv ětna 1945, tedy plných 14 dní. 97 Hlavní úder na vyškovském sm ěru vedla 6. gardová tanková armáda a 24. gardový st řelecký sbor „bratislavský“, který pat řil 53. armád ě. Velitelem sboru byl generálporu čík A. J. Kruze. Ve své sestav ě m ěl 81. st řeleckou divizi složenou z 233. gardového st řeleckého pluku, 235. gardového st řeleckého pluku a z 238. gardového st řeleckého pluku, dále to byla 93. gardová st řelecká divize složená rovn ěž ze t ří gardových st řeleckých pluk ů a to z 278., 281. a z 285. V dalším postupu byla do jeho sestavy v člen ěna ješt ě 180. st řelecká divize složená z 21. st řeleckého

95 Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu p ři osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1986, s. 11. 96 Tamtéž, s. 18. 97 Herodek, F.: P řišlo jaro 1945. Vyškov 1985, s. 9 38 pluku, 42. st řeleckého pluku a z 86. st řeleckého pluku. Letecky byl útok pozemních vojsk podporován p řevážn ě 5. bitevním leteckým sborem 5. letecké armády. 98 V pásmu útoku vojsk na vyškovském sm ěru se bránily jednotky n ěmecké 271. a 46. p ěší divize a dobrovolné bojové skupiny „Olomouc“, které byly od 30. dubna posíleny jednotkami 19. tankové divize, od 1. kv ětna jednotkami 81. p ěší divize a 1. motorizovaným plukem SS divize „Feldherrenhalle“ a 863. stavební brigádou. Obrana m ěla p řevážn ě ohniskový charakter, místy N ěmci provád ěli ústup bojem. Němci využívali p ředností terénu a op řeli svá postavení o opevn ěné výšiny, osady a k řižovatky cest. Op ěrné body byly zabezpe čovány z hloubky obrany d ělost řeleckými a minometnými palbami. V systému protitankové obrany hrály d ůležitou roli palby tank ů, samohybných d ěl a protitankových kanón ů. V boji s tanky zblízka byly široce používány reaktivní pancé řové p ěsti a skupiny tankoborník ů. Ohniska odporu byla přikryta palbou protiletadlových kanón ů r ůzné ráže. Základ protip ěchotních paleb tvo řily t ěžké kulomety, umís ťované do míst styku jednotek, na vrcholy dominant a na odvrácené svahy výšin. N ěmci provád ěli častý manévr druhými sledy a zálohami, které zasazovali do častých a silných protizte čí. 99 Od 21. duben 1945 stál na nádraží v Lul či n ěmecký muni ční vlak o 45 vagonech. Byl naložen p ěchotním, dělost řeleckým a minometným st řelivem a signaliza čními a osv ětlovacími raketami. Ve t řech vagonech byl ekrasit a v jednom talí řové miny. Dále na transportu bylo n ěkolik houfnic, pomocná polní dílna, n ěkolik vagon ů potravin, od ěvů a obilí. Protiletadlová obrana transportu, jak ukáží další události, nebyla zabezpe čena dostate čně.100 Tohoto dne, 21. dubna, se pokusila ruská letecká eskadra vlak napadnout. Útok provedla z výše asi 1 000 m. Silný vítr zanesl bomby dokonce až 50 m od cíle. N ěkolik jich spadlo na nádražní budovu, kde byl usmrcen p řednosta stanice Jan Št ěpán a pokladník Josef Ková ř. U obecní váhy, u podjezdu, sedával železni čář Jan Žemla. Byl zabit st řepinami pumy, která padla asi 2 kroky za n ěho v okamžiku, kdy bral za kliku dve ří u váhy, kam se cht ěl ukrýt. Tyto ob ěti m ěly poh řeb 23. dubna 1945.

98 Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu p ři osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1986, s. 37. 99 Herodek, F.: P řišlo jaro 1945. Vyškov 1985, s. 9 – 10. 100 Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu p ři osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1986, s. 29. 39

Nezda řeným útokem byly zasaženy i n ěkteré domy u nádraží. Byly částe čně pobo řeny a hospodá řská stavení vyho řela. Zatím se v obci ubytovaly jednotky ustupující n ěmecké armády. 101 Dne 23. dubna podniklo ruské letectvo celkem 964 bojových vzlet ů provedených převážn ě na brn ěnském sm ěru 432 letadly. O den pozd ěji již došlo na Vyškovsku k osvobození šesti obcí v jihozápadním cípu okresu, pro n ěž za čal nový život zbavený německého útlaku. P řitom položilo životy 96 ruských voják ů. P řevážná v ětšina nálet ů byla vedena na hlavním – brn ěnském sm ěru. 102

25. duben 1945

V tento t řetí osvobozovací den byla osvobozena obec Slavíkovice, dnes jedna z částí Rousínova. Místní lidé pozorovali pohyb na kopcích a na polích nad Holubicemi. Dopoledne projelo obcí n ěkolik trojic n ěmeckých voják ů na kolech. Jeden z nich řekl: „T ěšte se, ješt ě dnes budete pod jiným režimem.“ Družstva německých voják ů se s pancé řovými p ěstmi pohybovala nejist ě podél státní silnice sm ěrem k Brnu. Po poledni, již za ojedin ělého bzukotu ruských projektil ů, ustupovala zmaten ě do rousínovského koridoru. Na hlavní silnice se v ojedin ělých výst řelech objevila ruská tačanka (rychlý vozík tažený ko ňmi osazený kulometem). Drkotala se po dlážd ění a za ní n ěkolik p ěších. Kolem p ůl páté odpoledne vstoupili první ruští vojáci do obce Slavíkovice. Tak to byli ti první s ruskými hv ězdami. Bylo jich sotva deset. Zabavili n ěmecké auto, které zde bylo ponecháno pro náboje a benzín i s posádkou. Všichni ob čané vybíhali p řed domy a za ruskými vojáky k nádraží. U p řejezdu pobíhali další rudoarm ějci. Z rousínovského barákového tábora se ozývala palba. V kroužeckém hájku byla objevena nep řátelská pozorovatelna. Odkud za čala vyjížd ět kolona muni čních voz ů k Čechyni. Vozy tažené ko ňmi uhán ěly tryskem. Rány zasáhly p římo do jednoho z voz ů. Slavíkovice byly nejsevern ější špi čkou fronty. I když dostala posilu nejen ruská strana, ale i N ěmci, i když stále zn ěla st řelba, došlo k tomu, že Slavíkovice byly osvobozeny (viz. textová p říloha 13).103 Toho dne odpoledne pronikla ruská rozv ědka nebo p řední stráž ze sm ěru od Slavíkovic po silnici tzv. koridoru až do Rousínova, kde byli ruští vojáci srde čně

101 Obecní kronika Nemojany 1924 – 1964, s. 190. 102 Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu p ři osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1986, s. 32. 103 Tamtéž, s. 28. 40 vítáni. Byli to t ři rozv ědčíci, kte ří s pistolemi dovedli vy čistit Trávníky a s několika dalšími ozbrojenými ob čany vytáhli ukryté fašisty ze sklep ů a odzbrojili je. Zbylí Němci panicky prchali, a pokud nemohli utéct, nechali se dobrovoln ě zajmout. P řední ruské hlídky se ale nakonec stáhly do Slavíkovic. Poté, co se to N ěmci dozv ěděli, obsadili do rána Rousínov a dva dny se zde pak bojovalo. Lidé byli ukryti ve sklepech, v krytech a jen za klidn ějších chvil vycházeli a pozorovali okolí, což bylo ale velmi nebezpe čné a n ěkolik ob čan ů za to zaplatilo t ěžkým zran ěním, ale i smrtí, protože st řele nelze v posledním okamžiku uniknout, zvláš ť když se jedná pak o st řelu t říštivou (granát, mina). Ihned po prvním vniknutí první ruské stráže do obce se odebral odborný učitel Antonín Trav ěnec na radnici, aby se ujal opušt ěného vedení obce. Nave čer se rudoarm ějci, kte ří nejspíš cht ěli zjistit síly N ěmc ů v Rousínov ě, zase stáhli zp ět do Slavíkovic. N ěmci b ěhem noci op ět obsadili celý Rousínov. Jednalo se o pr ůzkum 1. gardové výsadkové divize 49. st řeleckého sboru 53. ruské armády. Bojovalo se pak po celý p říští den. N ěmci si ud ělali kulometné hnízdo na v ěži kostela, která byla pak ost řelována a zna čně poškozena. 104 Jednotky divize pak sjednaly dotyk s německou obranou na linii západn ě od Rousínova a v úto čné činnosti zatím nepokra čovaly. Podle údaj ů pam ětník ů padli při této akci dva ruští vojáci. Tento den bylo na Vyškovsku a v okolí Brna provedeno celkem 1 014 bojových vzlet ů po čtem 427 letoun ů, které odlétaly 1 098 hodin, což je nejvyšší nasazení ruského letectva p ři bojích o Brno. Toho dne i n ěmecké letectvo kladlo v ětší odpor a pokoušelo se ma řit činnost ruských pozemních vojsk i letectva 5. gardové letecké armády. Došlo p ři tom k třinácti leteckým souboj ům, p ři nichž ztratila Rudá armáda pět letadel a Němci devatenáct letadel. 105 Bojovalo se nejen v blízkosti Rousínova a Slavíkovic, ale po poledni se op ět pokusil letecký svaz napadnout muni ční vlak v Lul či a st řelbou z palubních zbraní jej zapálil. Poda řilo se to skupin ě šesti ruských bitevních letoun ů IL-2, která okamžit ě zaúto čila. Několik o čitých sv ědk ů se na akci dívalo z půdního okna místní školy. Rozpoutalo se hotové peklo. Nejd říve ho řely vagony s raketami, které po stovkách vybuchovaly a svítily r ůznými barvami. Pak chytly vagony s minami a kusy železa dopadly až do školní zahrady. Najednou se vyvalil černý sloup kou ře a za ním vyšlehl ohromný rudý plamen k obloze. Byl to d ůsledek toho, že se vz ňaly naráz dva vagony

104 Obecná škola ve Slavíkovicích 1917 – 1973. 105 Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu p ři osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1986, s. 28 - 29. 41 ekrasitu (tritolu). 106 Kv ůli ni čivé vln ě se pozorovatelé ocitli na zemi. Řinkot okenních tabulí a krytin d ělal prý nepopsatelný rámus. Všechna okna ve školní budov ě se vysypala, okenní rámy byly rozt říšt ěny, dve ře u t říd rozbity a dve řní obklady vyrvány ze zdi. Na st ěnách nez ůstal ani jediný obraz. St řecha byla smetena. Všude t říš ť a spouš ť. Školní budova se celá prohnula a n ěkteré zdi a stropy popraskaly. 107 Podobn ě jako ve škole to vypadalo i v každém dom ě. V obci bylo 90% okenních tabulí rozbito a ani jedna st řecha nez ůstala celá. Nejh ůř e byly postiženy domy u nádraží, které byly z větší části pobo řeny. U nádraží byly p řipraveny k odvozu haldy klád. Výbuchem byly vrženy k lule čské silnici a rozházeny po polích. N ěkteré z nich byly zp řeráženy jako t řísky. Asi 900 m 3 d řeva u nádraží, ur čeného k odvozu do papíren a do m ěst k topení, sho řelo a s ním 2 řepa řské váhy. Ohromný požár trval do rána a v noci oza řoval poškozený kostel sv. Martina s okolím. Po prvním strašném výbuchu byla celá obec zahalena mrakem prachu. Mnoho lidí, kte ří v tu dobu pracovali i na vzdálen ějších polích, bylo sraženo k zemi. Asi za čtvrt hodiny po prvém výbuchu explodoval další vagon výbušnin, ale tento výbuch již nebyl tak silný. Asi kolem páté hodiny odpoledne výbuchy granát ů a min ustaly a jen chvílemi se ješt ě tu a tam ozvala exploze. Dne 24. dubna odpoledne přijela do Nemojan n ěmecká „Destrukcionsgruppe“, která m ěla podminovat všechny křižovatky v obci a sout ěsky v okolí. Dle dispozic se m ěli N ěmci zdržet v obci asi 14 dní. Velel jí hejtman Knoll. Po výbuchu vlaku dal ješt ě nepoškozené vagony s různým materiálem zapálit. Byl tak zni čen vagon vojenských bot, 2 vagony oblek ů a n ěkolik vagon ů obilí. V tento den také tito N ěmci odjeli. 108 Celý vlak byl zni čen, na kolejišti z ůstaly jen trosky (viz. obrazová p říloha 7, 8). Němci byli útokem tak p řekvapeni, že se dlouho nemohli ze ztráty tak velkého množství munice vzpamatovat. Teprve ve čer 25. dubna a v noci p řisunuli do prostoru lule čského nádraží protiletadlové d ělost řelectvo ráže 20 mm a 37 mm na samohybných podvozcích. V prostoru u Nového dvora umístili baterii protiletadlových d ěl ráže 88 mm. To však již utrp ěnou ztrátu nenahradilo. 109 Nádraží poskytovalo po výbuchu smutný pohled. Nádražní budova byla velmi poškozena. Kolejnice vytrhány a odhozeny daleko do polí. Tam, kde stály vozy

106 Ekrasit - trhavina obsahující kyselinu pikrovou. (Václavík, K.: Praktický slovník cizích slov. Praha 2006, s. 112). 107 Obecní kronika Nemojany 1924 – 1964, s. 191. 108 Tamtéž, s. 191. 109 Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu p ři osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1986, s. 29. 42 s ekrasitem, zela jáma asi 30 m dlouhá a 5 m hluboká a asi 15 m široká. Druhá jáma byla o n ěco menší. Železni ční kolejnice byly pokrouceny, 45 vagon ů bylo zni čeno a rozmetáno. Všude se válela munice jak d ělost řelecká, tak p ěchotní, všech druh ů kalibr ů a r ůzný vále čný materiál. Pohled na tu spouš ť byl žalostný. Avšak zni čení muni čního vlaku zachránilo obec od úplné zkázy. N ěmci nemohli položit miny, ani dopravit st řelivo na ur čená stanovišt ě.110 Dalo by se říct, že tato akce byla nejv ětším bojovým úsp ěchem ruského letectva dne 25. dubna 1945. I když byl vlak poslán ze slavíkovického nádraží zp ět do Vyškova, i když z ůstal v Lul či, kde také došlo k velké spoušti, nep řišlo díky tomu o život n ěkolik desítek slavíkovských ob čan ů. Znamenalo by to totiž v ětší katastrofu, nebyly by tak zni čeny jen domy jako v Lul či, ale vnive č by p řišly lidské životy. V blízkosti rousínovského nádraží, kde vlak zastavil, byl totiž vybudován pod rozlehlým mostem úkryt, který byl v té dob ě plný lidí. Při povále čných rozborech této události se často kladla otázka, kdo ruské velení na muni ční vlak v Lul či upozornil. V této souvislosti se uvád ěla paradesantní skupina „Pavel“, p řípadn ě zpravodajská skupina „Žukova“ nebo jiná skupina. Ve skute čnosti zprávu p ředala štábu 2. ukrajinského frontu čty řč lenná skupina hloubkového pr ůzkumu vyslaná štábem 2. ukrajinského frontu koncem února 1945 do prostoru jihozápadn ě Vyškova. 111 Většina zdroj ů se shoduje a uvádí, že stejn ě jako každý pohyb n ěmeckých jednotek, tak i tento muni ční vlak sledovala paradesantní skupina „Pavel“, kterou sem vyslalo práv ě velení 2. ukrajinského frontu již 19. února. Byla to práv ě tato zpravodajská skupina, od níž se o muni čním vlaku v Lul či dozv ědělo ruské letectvo. Nic netušící Němci proto nesp ěchali ani s posílením protiletecké obrany v tomto prostoru. 112 Zni čením transportu na nádraží v Lul či však činnost v tomto prostoru neskon čila. V dob ě skon čení náletu totiž p řijížd ěla od Lul če k Drnovicím n ěmecká kolona, na kterou zaúto čil pravd ěpodobn ě jeden ze šturmovik ů, které provedly nálet na lule čské nádraží. Letoun však byl zasažen protileteckou obranou a havaroval na okraji lesa nedaleko silnice.

110 Obecní kronika Nemojany 1924 – 1964, s. 192. 111 Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu p ři osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1986, s. 29. 112 Alturban, V.: Bojovali za naši svobodu. Na po čest ruských hrdin ů v rámci oslav 35. výro čí osvobození naší vlasti sov ětskou armádou. Vyškov 1980, s. 5. 43

Třetí den bylo osvobozeno dalších 6 obcí. V bojích za osvobození zde padlo 29 d ůstojník ů a voják ů Rudé armády, dva partyzáni oddílu „Olga“ a v leteckých bojích zahynulo osm letc ů.113

26. duben 1945

Hlavní divizí ve sm ěru Slavkov – Slavíkovice a v západním okraji Vítovic byla 110. gardová st řelecká divize 49. st řeleckého sboru, která navazovala na 203. st řeleckou divizi 57. st řeleckého sboru.. Zasahovala čáru Slavkov, Slavíkovice, západní okraj Vítovic. 114 Pro jižní Moravu to byl významný den, protože 26. duben je dnem osvobozením Brna a Slavkova (viz. textová p říloha 11, 14). P ři hodnocení této etapy boj ů na vyškovském sm ěru z takticko – opera čního hlediska je možno říci, že se zde pln ě projevila skute čnost, že v tomto období byl vyškovský sm ěr sm ěrem vedlejším – pomocným. Bojovou činností zde byl jen zabezpe čován bok hlavního uskupení, které úto čilo na Brno. Z tohoto hlediska byly k tomuto ú čelu vy člen ěny jen nezbytn ě nutné síly dvou divizí, a to 110. st řelecké divize a 49. st řeleckého sboru a 203. st řelecká divize 57. st řeleckého sboru. 115

27. duben 1945

V pátek 27. dubna zesílilo bombardování z děl i z letadel. Pozd ěji se lidé v okolí Slavíkovic, které byly již osvobozené, dovídali, že cílem byly n ěmecké pozice nad Kroužkem, u Čechyn ě, Dražovic, Podb řežic a Komo řan. Téhož dne byla ve slavíkovické škole z řízena vojenská kancelá ř. Byt byl dán k dispozici dv ěma důstojník ům. Rodina i hosté, kte ří u místního kroniká ře hledali úkryt, spali ve sklep ě, přem ěněném na kryt. 116 První obcí osvobozenou tohoto dne byly Vítovice (viz. textová p říloha 16). Došlo k tomu bez boje v ranních hodinách, ješt ě p řed všeobecným útokem, z řejm ě v dob ě zaujímání výchozího postavení útvary 24. gardového st řeleckého pluku 81. st řelecké

113 Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu p ři osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1986, s. 30. 114 Tamtéž, s. 33. 115 Tamtéž, s. 34 – 35. 116 Národní škola Slavíkovice 1917 – 1973. 44 divize. Radost a neskonalý pocit vd ěč nosti k sov ětským voják ům ovládl všechny, kterým po šesti letech plných strachu a strádání p řinesli opět svobodu. Ostatní obce, jako byl Kroužek, Habrovany a Rousínov s částí Čechyn ě byly osvobozeny v odpoledním a ve černím všeobecném útoku (viz. textová p říloha 16).117 81. gardová st řelecká divize zaznamenala úsp ěch. Její 235. gardový st řelecký pluk v těsném styku s 285. gardovým st řeleckým plukem 93. gardové st řelecké divize vzal útokem m ěsto Rousínov. 118 Boj o Rousínov byl dost tuhý, bojovalo se zde již od osvobození Slavíkovic a teprve 27. dubna 1945, když zasáhly ruské posily, které šly od Slavkova, byl zahájen po poledni rozhodný útok a kolem t řetí hodiny odpoledne zde byla po dvou hodinách zneškodn ěna poslední hnízda odporu N ěmc ů a Rousínov byl osvobozen! 119 Ješt ě p řed osvobozením obce Kroužek sem dne 25. dubna 1945 p řijelo mnoho německých vojáků s vozy naloženými krmivem a potravinami. Vojsko bylo rozd ěleno do okolních dom ů. V každém selském stavení bylo šest až osm ko ňských povoz ů.120 Další byli ubytováni ve školní budov ě. Byt řídícího u čitele, který byl v tomto období neobydlen, byl násiln ě otevřen a veškeré bytové za řízení bylo poškozeno nebo rozkradeno, a to nejen vojskem, ale dokonce i místními ob čany. Školní sk řín ě byly všechny poškozeny a jejich obsah byl spálen. Stejným zp ůsobem bylo zni čeno i mnoho obraz ů a map, mnoho spis ů z archívu a r ůzných knih. Sk říň s učebními pom ůckami byla z kabinetu vytažena na dv ůr, pom ůcky byly rozbity a naházeny na hromadu. Sk řín ě byly používány jako nádoby na odpadky. Rolety z oken byly vytrhány, železné dve ře vedoucí na p ůdu byly násilím vyrvány. Všude byla velká ne čistota. Na chodbách a na schodištích bylo bláto, p ůda byla dokonce vojáky používána jako záchod obdobně jako n ěkteré ze sk říní. Ú řední spisy rozfoukal vítr na návsi. Tímto zp ůsobem zni čili něme čtí vojáci velmi mnoho ze školního inventá ře. Škola p řišla také o rozhlasový amplion a o šicí stroj. 121 Bylo slunné odpoledne 27. dubna 1945, když do zahrady kroužeckého domu č. 12 dopadl první ruský granát a vybuchl. Všichni běželi rychle do kryt ů. Hned nato se přihnala do vesnice n ěmecká vojska na koni s rozkazem, aby trén ihned opustil vesnici. Ihned byl vyhlášen poplach a za malou chvíli byla náves plná povoz ů a voják ů.

117 Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu p ři osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1986, s. 42. 118 Tamtéž, s. 41. 119 Obecní kronika Nový Rousínov 1908 – 1954, s. 310. 120 Obecní kronika Kroužek 1937 – 1975, s. 113 – 114. 121 Školní kronika Kroužek 1944 – 1972. 45

Zárove ň za čaly dopadávat další granáty do vesnice. Vojáci jeli tryskem vesnicí sm ěrem k Čechyni, pak zahnuli za vesnicí na kopci doprava a dále na kopce kostelík Lutrštrék. Při út ěku byl u školy zasažen granátem jeden povoz. Jeden n ěmecký voják a t ři kon ě přišli o život. Když už byla vesnice prázdná, jeden z německých velitel ů ji ješt ě objel, aby zkontroloval, zda všechny vozy odjely, a jakmile spat řil u školy mrtvolu vojáka, od ňal mu identifika ční záznam a odjel za ostatními. Jeden prchající v ůz se p řevrhl na okraji vesnice nad domkem pana Šubrta. Koně se splašili a utekli, zatímco jejich ko čí, ma ďarský voják, se hled ěl ukrýt v krytech blízkých dom ů. Byl však vykázán a odešel neznámo kam. 122 Vesnice byla toho dne dost poškozena st řelbou z minomet ů. Ohe ň však našt ěstí nevznikl nikde. Rusové st říleli na vesnici od rousínovského nádraží a v domnění, že je vesnice plná vojska a že je to n ěmecká vesnice, chystali již palbu ka ťušemi. Teprve po upozorn ění slavíkovických ob čan ů od svého úmyslu upustili. 26. dubna byl v Kroužku pom ěrný klid. O den pozd ěji rozkázali n ěme čtí vojáci poh řbít mrtvého vojáka a zakopat tři kon ě. Voják byl poh řben za vesnicí na školní zahrad ě a kon ě byli zakopáni na chmelnici pana Antonína Sk řivánka. Po poledni nastala velká st řelba. Lidé s hr ůzou trnuli ve sklepech a v krytech. Staré ženy na říkaly nebo se modlily, d ěti plakaly. St řelba šla nejvíce zase od Slavíkovic. Zásahy dopadaly do zahrad dom ů č. 12, 13, 14, 15, 16 a 17. Tam bylo pozd ěji napo čítáno nejvíce zásah ů. V dom ě č. 12 byla úpln ě zni čena st řecha mlatu. Zdivo ostatních budov bylo siln ě poškozeno. V dom ě č. 13 byla zásahem stržena také st řecha mlatu. P římý zásah dostal dům pat řící Anežce Sk řivánkové č. 60. Krátce po zahájení zte če byla osada bez ztrát dobyta jednotkami 285. gardového st řeleckého pluku 93. gardové st řelecké divize. 123 Po ukon čení st řelby z minomet ů se ozývalo jen st řílení z pušek a samopal ů na znamení, že ruská p ěchota se p řiblížila. Asi kolem p ůl páté odpoledne p řišli první ruští vojáci, tloukli na vrata, prohledávali domy a kryty a všude se ptali po N ěmcích. Na tvá řích kroužeckých ob čan ů se objevily slzy radosti z toho, že byli op ět svobodni. Druhý den se však dostavilo ur čité zklamání, protože další vojáci se nechovali tak, jak se od nich o čekávalo. Vyskytli se jednotlivci, kte ří kradli zvlášt ě hodinky a jiné cenné věci. Dokonce se objevily i takové p řípady, že se n ěkte ří ruští vojáci snažili znásilnit místní mladé dívky, které p řed nimi musely prchat do svých domov ů a n ěkolik dní rad ěji z ůstaly ukryté. N ěkte ří d ůstojníci se snažili proh řešky svých voják ů omlouvat. 124

122 Obecní kronika Kroužek 1937 – 1975, s. 117. 123 Tamtéž, s. 118. 124 Tamtéž, s. 119. 46

Po osvobození Kroužku 27. dubna 1945 se ve vesnici vyst řídalo n ěkolik jednotek ruských i rumunských vojsk. Zatím se vraceli také lidé, kte ří byli mimo obec bu ď nasazeni nebo uv ězn ěni jako nap ř. Josef Doležal 125 , který byl jedinou ob ětí, kterou vesnice m ěla za druhé sv ětové války. Po čet ob ětí byl tak malý možná i z toho d ůvodu, že zde nežili žádní zrádci, lidé drželi pohromad ě a hlavn ě asi proto, že celá vesnice leží stranou, zapomenuta, takže často ušla pozornosti N ěmc ů.126 Z Královopolských Vážan odjelo německé vojsko již 24. dubna, patrn ě ustupovalo p řed blížící se frontou. Vesnice z ůstala prázdná. Fronta se ješt ě více přibližovala. Lidé byli v ětšinou ve sklepech a krytech. Ve dne i v noci bylo slyšet hřmění d ěl a hukot leteckých motor ů. P ři náletu ruských letadel byly poškozeny okolní domy. Den p řed osvobozením, 26. dubna, p řišlo do obce asi 60 n ěmeckých voják ů, část jich obsadila zákopy na polích u horního a dolního konce vesnice a p řipravovali se k boji. Po celý 27. duben bylo slyšet rány z pušek, kulomet ů, d ěl a jiných zbraní. Nikdo z dom ů nevycházel. Nejvyšší intenzity dosáhla bitva v odpoledních hodinách. Obec Královopolské Vážany měla být uhájena asi 30 n ěmeckými p ěšáky. Ti se brzy ztratili a p řed pátou hodinou odpoledne p řišli první ruští vojáci od Rousínova. Barikáda uprost řed vesnice byla rychle ob čany odstraněna a oddíly Rudé armády maršála Malinovského, za čaly projížd ět obcí. V boji padli t ři ruští vojáci, kte ří jsou pochováni na místním h řbitov ě. Postupem času za čaly obcí procházet další ruské oddíly. D ěla, p ěchota, tanky, zásobovací oddíly. Nast ěhovali se do všech dom ů. N ěkte ří p řicházeli, druzí odcházeli do fronty, která se táhla dál k Vyškovu. 127 V Habrovanech stanula Rudá armáda koncem m ěsíce dubna a z ůstala n ěkolik kilometr ů od obce. Až do 24. dubna byla obec obsazena n ěmeckým vojskem. Toho dne rychle N ěmci Habrovany vyklidili. Ale již 27. dubna ráno op ět jedna rota říšských voják ů vtáhla do Habrovan a obsadila kvapn ě jihozápadní okraj obce. Skupina habrovanských ob čan ů p řivedla ruské vojáky polní cestou od Vítovic kolem Skalky. Téhož dne se rozpoutal d ělost řelecký boj, do n ěhož zasáhla ruská letadla. Náboje vybuchovaly na polích a stráních a n ěkteré dopadly i do obce. Byly zasaženy t ři domy,

125 Josef Doležal byl syn B. Doležala bydlícího v Kroužku. Zem řel v koncentra čním tábo ře. Pravd ěpodobn ě se cht ěl dostat za hranice do armády, cestou byl dopaden, a protože nem ěl pr ůkaz totožnosti, byl považován za zb ěha . Bylo mu 18 let. Byla to jediná ob ěť na život ě, kterou vesnice Kroužek m ěla. (Obecní kronika Kroužek 1937 – 1975, s. 121.). 126 Obecní kronika Kroužek 1937 – 1975, s. 121. 127 Školní kronika Královopolské Vážany 1940 – 1946. 47 u kterých sho řely st řechy. Obyvatelé vyhledávali bezpe čí ve sklepních a lesních krytech, kam si odst ěhovali i cenné v ěci. V odpoledních hodinách již pozorovali, jak německé vojsko prchá sm ěrem k Vyškovu. Nedo čkavé obyvatelstvo o čekávalo p říchod Rudé armády, která šla ve sm ěru útoku 238. gardového st řeleckého pluku 81. st řelecké divize. Stalo se tak kolem čtvrté hodiny odpoledne dne 27. dubna 1945, kdy vtáhli vojáci Rudé armády do Habrovan. Krátký boj, který se rozpoutal, si vyžádal životy 16 rudoarm ějc ů. Od tohoto dne se obcí valily sbory maršála Malinovského – p ěšáci, dělost řelci a tankisté za prchajícím nep řítelem. 128 Osada n ěmeckého jazykového ostr ůvku – Čechyn ě, jejíž n ěme čtí obyvatelé se zú častnili v jednotce „Volkssturmu“ boje o Rousínov, byla osvobozena okolo 17.00 hodin po krátkém st řetnutí, p ři kterém padl jeden p říslušník 285. gardového st řeleckého pluku. Další obec n ěmeckého jazykového ostr ůvku – Komo řany, jejíž n ěme čtí obyvatelé se také zú častnili boj ů o Rousínov v oddílech „Volkssturmu“, byla 27. dubna v odpoledních hodinách N ěmci p řipravena k obran ě proti sm ěru od Rousínova. Ve ve černích hodinách se k obci p řiblížily jednotky 235. gardového st řeleckého pluku 81. gardové st řelecké divize, které zde zastavily postup a zajistily dosaženou čáru k rannímu útoku p říštího dne. 129 Kolem sedmé hodiny ve čer se objevili první rudoarmejci v osad ě Olšany. Jednalo se o jednotky 110. gardové st řelecké divize 49. st řeleckého sboru. 130 V Olšanech se již 18. dubna 1945 objevila n ěmecká zásobovací autokolona. Ubytovala se po celé vesnici a ve škole zabrala ob ě t řídy prom ěněné ve vojenské nouzové ubikace. Němci se zdrželi v obci p ět dní, do 27. dubna, kdy Rusové osvobodili Olšany a část jejich oddílu se ubytovala taktéž ve školních učebnách. Spali zde však jen jednu noc. Jinak ruští vojáci bydleli rad ěji po soukromých domech. Něme čtí vojáci v obci nebyli, takže strán ě a vyvýšená místa byla trvale obsazena ukrytými pozorovateli, kte ří podávali zprávy o postupu boj ů. Bylo odpoledne 27. dubna 1945. Palba a letecká činnost vzr ůstala. 131 Nejvíce se p řibližovala st řelba z pěchotních zbraní, z rovin okolních vesnic. Kolem poledne se tato st řelba nesla od Vítovic a každým okamžikem se p řibližovala.

128 Národní škola Habrovany 1909 -1959. 129 Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu p ři osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1986, s. 42. 130 Tamtéž, s. 43. 131 Národní škola Olšany 1940 – 1977. 48

Lidé o čekávali p řechod fronty v krytech a sklepech. V Olšanech bylo též mnoho rodin ze širokého okolí z pr ůmyslových st ředisek. 132 K ve čeru procházely vesnicí n ěmecké no ční hlídky, byly utrmácené, části výzbroje zanechávaly v polích a prchaly sm ěrem na Nemojany. Kolem sedmé hodiny ve čer se objevil na dolním konci vesnice první ruský voják. Byl to mladý chlapec v pest ře malovaném gumovém krycím plášti s pov ěstnou automatickou puškou. A za ním z lesa vystupovaly první hlídky, scházely k silnici, byly dopl ňovány dělost řeleckými a p ěšími kolonami, které v mohutném proudu ujížd ěly po silnici do Olšan. Dlouhý proud se valil dál, najednou byla vesnice p řepln ěna vojskem a procházeli noví a noví. První svobodný československý prapor spolu s rudou vlajkou zavlál ze školní budovy. Všichni se za čali shromaž ďovat na návsi u školy, kde se zpívaly v mohutném chorálu hymny, které lid slyšel po šesti letech temna. Proud rudoarm ějc ů táhl dál do les ů na Nemojany a Ra čice, část jich z ůstala v obci. Vesnice byla bez boje a beze ztrát osvobozena. Od 27. dubna procházely obcí kolony ruských vojsk, jejichž hlavním úkolem bylo čišt ění lesa a zajiš ťování spoj ů z Pozo řic na Ra čice a dále k Pístovicím a Lul či. Tvrdší odpor kladli N ěmci v prostoru Bukovinka. Dun ění fronty se vzdalovalo, boje postupovaly k Vyškovu tak t ěžce postiženému válkou. V dolních obcích nebylo těžkých ztrát. Jen Bukovinka, Lule č a Nemojany byly zna čně poškozeny jak bojem, tak i výbuchem muni čního vlaku. Železni ční mosty u Tu čap a Nemojan byly N ěmci před ústupy rozbity. V bojích o Ra čice a Nemojany padl zna čný po čet ruských voják ů. Do Olšan ob čas p řijeli vojáci zajiš ťující zásobování ruských vojsk n ěkterého vojenského útvaru a žádali o nákup potravin. Tímto zp ůsobem bylo obcí až do 9. kv ětna vydáno 82 slepic, 1 092 vajec, 2 kg másla, 5 q brambor, 4 prasata, seno, sláma, krmné obilí a zna čné množství potravin, které vydali sami ob čané p římo armád ě bez p říkazu národního výboru. 133 I když se nepoda řilo splnit stanovený úkol dne – dosažení čáry Orlovice – Topolany – D ědice, p řesto na slavkovském sm ěru útvary 180. st řelecké divize a 93. gardové st řelecké divize úsp ěšn ě prolomily nep řátelskou obranu a pronikly do hloubky 12 km a na rousínovském sm ěru 4 km. 134

132 Mainuš, F., Kone čný, Z.: Kronika osvobození Jihomoravského kraje. Brno 1962, s. 54. 133 Národní škola Olšany 1940 – 1977. 134 Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu p ři osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1986, s. 46. 49

28. duben 1945

Během dne 81. gardová st řelecká divize osvobodila Komo řany (viz. textová příloha 19). Již zrána obec obsadil její pravok řídelní 235. gardový pluk, který p řed ní ve ve černích hodinách p ředcházejícího dne zastavil sv ůj postup, aby se p řipravil na nadcházející osvobození. Boj byl prudký a vyžádal si pět ob ětí z řad rudoarm ějc ů.135 V sobotu 28. dubna v ranních hodinách vyrazila ruská vojska k dalšímu útoku, aby nedop řála nep říteli možnost opevn ění a vybudování obrany na výb ěžcích Drahanské vrchoviny od Nemojan až po Drnovice. Hlavní nápor ruských vojsk na Vyškov sm ěř oval po silnici Habrovany – Nemojany – Drnovice a údolím mezi Komo řanami a Podb řežicemi ve sm ěru, kde je dnes postavena dálnice. Boj o Komo řany byl krátký. Ustupující n ěmecké vojsko nekladlo v obci vážn ější odpor. Zoufalou obranu vybudovali N ěmci na skále a v ěži sv. Martina a na tu čapském návrší ve sm ěru polní cesty až ke k říži na hranicích Tu čap a Podb řežic. Boj o tu čapské návrší a tím i o státní silnici, železnici a celou tu čapskou kotlinu od Komo řan po Habrovany byl nelítostný. Pozd ěji p ři poh řbívání mrtvých Němc ů se našli i takoví, kte ří v ruce drželi pancé řovou pěst nebo granát, a proto se místní ob čané domnívali, že u n ěkterých N ěmc ů docházelo i k sebeob ětování. 136 V bojích o Komo řany padlo n ěkolik ruských vojáků a ti byli do časn ě pochováni před budovou obecního národního výboru. Poz ůstatky t ěchto t ěl byly exhumovány v prosinci roku 1945 a p řevezeny na spole čný h řbitov do Brna. Na katastru obce Komo řany z ůstaly dva sho řelé n ěmecké pancé řové vozy, sest řelené ruské letadlo, spousta p ěchotních zbraní a nevybuchlé munice. Silnice od Rousínova až po Komo řany byla p řipravena k zaminování, ale zni čení muni čního vlaku v Lul či na nádraží m ělo pravd ěpodobn ě za následek nedostate čné zásobování ustupující německé armády st řelivem i výbušninami. 137 V dalším postupu pluk 81. gardové st řelecké divize z dosažené čáry zabezpe čoval nasazení 9. gardového mechanizovaného sboru do boje a v sou činnosti s ním pokra čoval v postupu.

135 Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu p ři osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1986, s. 53. 136 Obecní kronika Komo řany 1945 – 1946. 137 Tamtéž. 50

Vlevo od 235. gardového pluku úto čil 238. gardový st řelecký pluk, který zahájil kolem desáté hodiny ranní boj o Tu čapy (viz. textová p říloha 19). Prudké dvouhodinové st řetnutí, do kterého po jedenácté hodin ě zasáhly jednotky 9. gardového mechanizovaného sboru, skon čilo kolem poledne osvobozením obce. Padlo p ři n ěm 16 p říslušník ů Rudé armády. Potom 238. gardový střelecký pluk bez zastávky pokra čoval v postupu v levé části úto čného pásma 81. gardové st řelecké divize a v sou činnosti s částí 9. gardového mechanizovaného sboru zaúto čil na Nemojany, které byly osvobozeny p řed druhou hodinou odpolední (viz. textová p říloha 19). V prudkém a urputném boji zde padlo 17 rudoarm ějc ů.138 Boje o Nemojany probíhaly již od konce m ěsíce dubna. Za ustupující n ěmeckou armádou byla hnána stáda zbída čeného dobytka. Do školy p řišlo již 26. dubna n ěkolik zb ěhů, kte ří zde p řespali. Rozklad n ěmecké armády rychle pokra čoval. V noci jižní a západní obloha jen ho řela. 27. dubna protiletadlové n ěmecké flaky zaujaly postavení mezi tratí a hlavní silnicí. Sest řelily ten den sedm ruských letadel. Odpoledne však byly napadeny silným ruským svazem a zcela uml čeny. Ráno po nich nebylo ani památky, zůstaly jen okopy a díry po pumách. N ěmecká obsluha t ěchto flak ů se po souboji uprchla ukrýt do vesnice do sklep ů. V noci asi ve t ři hodiny byl N ěmci vyhozen do vzduchu jeden oblouk železni čního mostu u Nemojan, a tím i vy řazen z provozu. Byl to jen další z nes četných objekt ů, které N ěmci zni čili, aby zpomalili a ztížili postup ruských vojsk. Tak d ůsledn ě plnili plán ARLZ, podle n ěhož m ěla za ustupujícími fašisty z ůstat spouš ť. Rána ot řásla celou vesnicí Nemojany. Málokdo té noci spal klidn ě. Všichni s nap ětím o čekávali, co p řinese p říští den. 139 Již n ěkolik dní bydleli lidé ve sklepech. Ve skalní sloji u vesnice bylo ubytováno asi 200 lidí, v narychlo postavených úkrytech v obecní pískovn ě asi 80 lidí a ve školním sklep ě 25 lidí, na noc jich zde bylo kolem 45. Bitva o Nemojany a blízký horský masiv kopec sv. Martina za čala ráno 28. dubna. O p ůl sedmé pozorovali lidé slabé p řesuny p ěchotních jednotek. O dv ě hodiny pozd ěji couvla n ěmecká p ěchota na linii Podb řežice - jižní okraj Tu čap – svah kopce jižn ě od potoka Rakovec až k trati. Odtud šla n ěmecká linie do cihelny v „Krch ůvku“ po jižním okraji Nemojan do Horky. V 10.00 hodin se objevily kozácké hlídky na h řebenu kopce k Habrovan ům a brzy za nimi také tanky. Po okraji lesa

138 Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu p ři osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1986, s. 53. 139 Obecní kronika Nemojany 1924 – 1964, s. 193. 51 od Olšan sjížd ěla nep řehledná řada obrn ěných voz ů. P řest řelka se zm ěnila v prudkou st řelbu všech druh ů zbraní. O hodinu pozd ěji za čaly zasahovat i rychlovrha če raketových st řel tzv. ka ťuše. St řílely z kopce u habrovanské silnice p řes Nemojany za Lule č. Od jedenácti hodin asi do p ůl druhé nebylo pro bitevní v řavu slyšet vlastního slova a zem ě se chv ěla pod nárazy explozí granát ů. V jednu hodinu odpoledne drželi něme čtí vojáci linii podél zdi zahrady u mlýna Viléma Klevety, odtud pak kolem potoka až k místnímu rybníku Chobot. N ěme čtí vojáci se ani neodvážili vystr čit hlavu nad ze ď. N ěmecký d ůstojník obcházel a nabádal bojovníky k odvaze. Jeden kulomet čík se usadil ve štít ě domku M. Hermannové a kontroloval silnici, most a k řižovatku. Ruská hlídka se propracovala do blízkosti tohoto domu a ru čním granátem kulomet číka vypudila. Domek byl v okamžiku v plamenech. Byl to d ům naproti hlavního vchodu do školy. Ustupující n ěme čtí vojáci krok za krokem couvali p řes zahrady k nádraží, po silnici kolem školy a po polích na svah u sv. Martina. P řed jeskyní, kde bylo ukryto asi 200 lidí, se usadil n ěmecký voják s kulometem. Lidé v jeskyni se hlasit ě modlili a s úzkostí o čekávali konec. U řícený n ěmecký kulomet čík se p řišel do jeskyn ě napít vody a za malou chvíli odešel i s kulometem dál na kopce. 140 V p ůl druhé odpoledne se propracovala první vlna ruské p ěchoty podporována tanky až ke škole. Rusové volali do sklepa, jsou-li tam Češi. P ři vchodu do školy stál ruský kapitán s obvázanou hlavou. Nad levým okem m ěl hlubokou ránu, kterou ale necht ěl ošet řit. Utržil ji při pronikání d ělost řelecké clony nad místní cihelnou. Vtom ruský tank za čal úto čit p řes dv ůr školy a prorazil ze ď. Po upozorn ění, že v domech p řed ním jsou N ěmci s pancé řovými p ěstmi, se vrátil na silnici. Všichni muži ukrytí ve sklepech školy se hned chopili práce a odklízeli zábrany a p řekážky. Nyní pochopil každý, co to znamená, že se ruská armáda valí: p ěchota se rychlým krokem ve dvou kolonách sunula po stranách silnice, za ní jely ve dvou řadách bitevní vozy, tanky, pancé řová auta, muni ční a zásobovací vozy, granátomety a d ělost řelectvo nejr ůzn ějších druh ů. N ěkolikrát se ozvaly i ka ťuše. V místní škole byly t řídy plné skla a slámy, vyklízely se až do noci a druhý den se myly. Byly p řipravovány na z řízení divizní nemocnice, které se ve škole vyst řídaly do 9. kv ětna celkem t ři. 141 Dalším cílem postupu byla obec Lule č. Část pluku obcházela vesnici od severozápadu po okrajích lule čského polesí a druhá část, podporovaná tanky, úto čila od Tu čap a Nemojan. Boj probíhal od 15.00 hodin do 19.00 hodin. Obec byla uzav řena

140 Obecní kronika Nemojany 1924 – 1964, s. 194. 141 Tamtéž, s. 195. 52 třemi mohutnými zátarasy; na cest ě ke státní silnici, uprost řed obce a na konci vesnice sm ěrem k Drnovicím. Zátarasy byly chrán ěny palbou. Bojovalo se urputn ě o každé postavení. Ale nakonec zbytek N ěmc ů rychle ustoupil. Ruská armáda pronikla od státní silnice, protože N ěmci zni čili jeden oblouk nemojanského mostu (viz. obrazová p říloha 11). Ob ěť 44 život ů ruských voják ů za osvobození pom ěrn ě malé obce ukazuje, že zde prob ěhlo jedno z nejt ěžších st řetnutí v prostoru Vyškova. Zřejm ě kv ůli tomu, že t ěžké boje prob ěhly také v sousední vesnici Nemojany, která s Lulčí hrani čí. Při osvobozováni Lul če p řišli o život t ři mladí ob čané, kte ří jsou pochováni na místním hřbitov ě. V okolí vesnice bylo sest řeleno n ěkolik letadel a zni čeny dva tanky. Mnoho dom ů bylo částe čně poškozeno. 142 Ztráty ruského letectva byly však 28. dubna 1945 podstatn ě menší, než tomu bylo p ředcházejícího dne. Za jejich ú činné podpory se ruská vojska p řiblížila k Vyškovu a spolu s nasazenými mechanizovanými sbory zna čně p řisp ěla k dosaženému úsp ěchu. Ke konci dne se z řeteln ě ukazovalo vytvá ření obchvatných ramen k obklí čení Vyškova. Vpravo rozvíjel obchvatný manévr 2. gardový mechanizovaný sbor 6. gardové tankové armády v sou činnosti se 180. st řeleckou a 93. gardovou st řeleckou divizí a vlevo 9. gardový mechanizovaný sbor. Mezi t ěmito dv ěma rameny z ůstával jižn ě a jihozápadn ě od Vyškova zatím neobsazený rajón kolem Zvonovic a Host ěnic jako kapsa, která se m ěla brzy uzav řít. Na další postup ruských vojsk, a tím i zhoršení vojenskopolitické situace na jižní Morav ě reagoval tzv. státní ministr pro Čechy a Moravu K. H. Frank tím, že 28. dubna 1945 up řesnil provád ění dalších opat ření ARLZ v tomto prostoru. Dal souhlas k evakuaci n ěmeckého obyvatelstva politických okres ů Vyškov, Krom ěř íž a Zlín a sou časn ě na řídil, aby i v oblasti ležící jižn ě od linie Tišnov – Vyškov – Otrokovice – Valašské Klobouky v četn ě t ěchto m ěst byla provedena tato opat ření: pro vnit řní chod správy opat ření R – vyklizení a Z – zni čení. Odpor n ěmeckých vojsk se však nezeslaboval, ale naopak sílil p řisunováním dalších záloh. V pr ůběhu tohoto dne bylo osvobozeno dalších 25 obcí okresu. 143

142 Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu p ři osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1986, s. 54. Obecní kronika Lule č 1925 – 1985. 143 Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu p ři osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1986, s. 57. 53

29. duben 1945

Během noci na n ěkterých úsecích boj neutichl. Po zajišt ění dosažených čar pokra čovaly p řípravy na boj další den. N ěmci pokra čovali v ni čení významných objekt ů. Zrána 29. dubna 24. gardový st řelecký sbor pokra čoval v sou činnosti s 9. a 2. mechanizovaným gardovým sborem 6. gardové tankové armády v útoku na hlavním sm ěru. Útok byl od rána podporován ruským letectvem. Oproti minulému dni n ěmecký odpor ješt ě více vzrostl. Prudce se zrychlily protiútoky N ěmc ů, zesílila palba d ělost řelectva a minomet ů. Doslova každý krok kup ředu musely jednotky dobývat bojem. Přes zu řivý odpor fašist ů se však poda řilo jednotlivým svazk ům postoupit během dne o 5 – 10 km a osvobodit další část vyškovského okresu a dostat se i do n ěkterých částí samotného Vyškova, jako byly Nosálovice a Nouzka (viz. textová příloha 20). V tento den bylo osvobozeno dalších 24 obcí. 144

30. duben 1945

Německé velení bylo znepokojeno nep říznivým vývojem situace na vyškovském sm ěru a pom ěrn ě rychlým postupem ruských vojsk. Proto bylo ješt ě před p řiblížením Rudé armády k Vyškovu rozhodnuto p řesunout na tento sm ěr 19. tankovou divizi, která v té dob ě p ůsobila v sestav ě vojsk v prostoru Moravské Ostravy. Úkolem divize bylo podchytit a zpevnit obranu n ěmeckých jednotek bránících se ve vyškovském prostoru, v sou činnosti s nimi provést protiúder, srazit ruská vojska zp ět, ovládnout a pevn ě udržet vyškovskou sout ěsku. Než však byla divize p řesunuta, Rudá armáda již zahájila boj o m ěsto Vyškov. Tím se provedení p ůvodního plánu Němc ů zna čně narušilo. 145 Hlavním úkolem 24. gardového st řeleckého sboru na den 30. dubna bylo ovládnutí Vyškova a tím vytvo ření podmínek pro další postup ve sm ěru Vyškov - - Prost ějov a nasazení druhého sledu 6. gardové tankové armády (5. tankového sboru) na tomto sm ěru. Hlavní tíhu boje toho dne nesla 81. gardová st řelecká divize, která

144 Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu p ři osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1986, s. 58. 145 Tamtéž, s. 64. 54 během dopoledne za čala p římý boj o m ěsto. P řitom byla nucena odrážet protizte če německé p ěchoty za podpory tank ů a obrn ěných transportér ů 19. tankové divize. 146 První ruské tanky pronikly po polích od Drnovic p řes Hrani čky zahradami a nádražím do ulice Boženy N ěmcové. P ředtím, již o šesté hodin ě ranní, vyrazila ruská hlídka z ulice Boženy N ěmcové do ulice D ědické a N ěmci ustoupili ze zákop ů v zahrádkách do parku, kde bylo postavení protiletadlových d ěl. První Rusové přešli do krytu na radnici, šlo o výzv ědnou hlídku motocyklist ů. Byli ohrožováni ustupujícími Němci, kte ří jim do krytu hodili granát. Nato p řišli ale další Rusové a N ěmci utekli. Masarykovo nám ěstí bylo vzato zte čí z Radnické ulice po jedné hodin ě odpolední. Nejv ětší ztráty zp ůsobil kulomet stojící v Sušilov ě ulici. Ve dv ě hodiny odpoledne byla obsazena pasáž v dom ě vyškovské spo řitelny, kde byl v krytu ve čer ustaven první národní výbor. Odpoledne postupovaly hlídky od nám ěstí Dvo řákovou ulicí, která byla také obsazena. 147 První letecká bomba poškodila okna a zdivo rohových dom ů v Olomoucké ulici již ve st ředu 25. dubna ráno. V pátek 27. dubna to byly další domy a v tento den byla zabita také jedna žena. Nejvíce byla poškozena ulice Jungmannova, všechny její domy byly b ěhem vále čných událostí v ětšinou t ěžce bomardovány. Za ulicí Jungmannovou, za železni ční dráhou, byla palebná postavení d ěl a n ěmeckých kulomet ů, po osvobození zase ruských. 148 Ze všech stran si jezdili pro rozkazy d ůstojníci do bývalé vojenské jídelny v ulici Na Vyhlídce, kde sídlilo velitelství n ěmecké obrany Vyškova. Zde ustávaly boje až okolo šesté hodiny ve černí. Neustálými nálety trp ěla nejvíce Olomoucká ulice. Ruská hlídka postupující podél trati zajala četu mladých N ěmc ů, kte ří m ěli vyhodit do vzduchu p řejezd vedoucí p řes železnici. Po ústupu N ěmc ů byly ješt ě v Olomoucké ulici n ěmecké tanky, poslední s kulometem stál ješt ě v šest hodin ve čer u domu č. 18. 149 Přes zu řivý odpor nep řítele byly nejen všechny protizte če odraženy, ale do sedmé hodiny ve černí ovládla divize celý Vyškov a do konce dne postoupila severn ě od Vyškova, kde zajistila dosaženou čáru (viz. textová p říloha 21).150 Padlí hrdinové Rudé armády byli poh řbeni na Masarykov ě náměstí u mariánského sloupu – 24 vojín ů, na témže nám ěstí u kašny dva vojíni, na Riegrov ě nám ěstí také dva

146 Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu p ři osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1986, s. 72. 147 Mainuš, F., Kone čný, Z.: Kronika osvobození Jihomoravského kraje. Brno 1962, s. 78. 148 Tamtéž, s. 79. 149 Tamtéž, s. 80. 150 Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu p ři osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1986, s. 64. 55 vojíni, na m ěstském h řbitov ě 30 padlých. Tento po čet není zcela p řesný, jde pravd ěpodobn ě o číslo vyšší, nebo ť do n ěkterých hrob ů byli uloženi ješt ě n ěkte ří bezejmenní vojáci.151

1. kv ětna 1945

Po celém sv ětě se rozší řila zpráva, že v předve čer tohoto dne spáchal v Berlín ě sebevraždu Adolf Hitler, nacistický vále čný zlo činec číslo jedna, který m ěl nejv ětší zodpov ědnost za hr ůzy a strádání minulých let. Všichni v ěř ili, že je to definitivní konec války, že n ěmecká vojska nyní budou kapitulovat. Ale nejvyšší německé kruhy se ani nyní nevzdávaly posledních i když klamných nad ějí. Válka tedy pokra čovala. Na vyškovském sm ěru se to projevilo dalším posílením německých jednotek s cílem zabránit rozvinutí ruského úsp ěchu na Prost ějov a sm ěrem k Olomouci. P řesto, že postup ruských vojsk nebyl veliký, bylo 1. kv ětna osvobozeno dalších 6 obcí ve východní části okresu. Tím byla v ětšina okresu svobodná a v německých rukách z ůstávala jen jeho severozápadní část, kde v ětšina obcí ležela v prostoru n ěmecké vojenské st řelnice a byla bez obyvatelstva, které bylo N ěmci již dříve vyst ěhováno. 152

151 Mainuš, F., Kone čný, Z.: Kronika osvobození Jihomoravského kraje. Brno 1962, s. 81. 152 Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu p ři osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1986, s. 75 - 77. 56

2. kv ětna 1945

Zatímco p řevážná část okresu již byla svobodná a t ěšila se z prvých volných dn ů bez n ěmeckého panství, v severozápadní části Vyškovska se ješt ě úporn ě bojovalo. Němci i nadále houževnat ě drželi svá postavení a novými zálohami podnikali znovu a znovu prudké protizte če. 153 Ruské letectvo b ěhem dne 2. kv ětna 1945 zam ěř ilo p řevážnou část svého bojového úsilí na podporu vojsk 6. gardové tankové armády na hlavním sm ěru, kde se rozpoutaly t ěžké tankové boje. Celkové zvýšení n ěmeckého odporu na front ě a represí v týlu je možno p řičíst obavám N ěmc ů ze ztráty kontroly situace v zázemí, kde se množily sabotáže na komunikacích, železni čních tratích a spojovacích linkách, ale také obavám z možného povstání českého lidu, jak to nazna čilo povstání v Přerov ě 1. kv ětna 1945, které N ěmce p řekvapilo, i když se jim podařilo tuto akci brutálním zásahem potla čit. 154

V dalších dnech probíhalo osvobozování na vyškovsko – prost ějovském sm ěru a pokra čovaly místní boje a ost řelování. 7. kv ětna podepsalo vrchní velitelství n ěmecké branné moci v Remeši prohlášení o bezpodmíne čné kapitulaci všech n ěmeckých vojsk a branných sil jak na západ ě, tak i na východní front ě. Toto prohlášení o bezpodmíne čné kapitulaci vstoupilo v platnost 8. kv ětna 1945 ve 23.00 hodin st ředoevropského času. Rozkaz k bezpodmíne čné kapitulaci n ěmeckých vojsk vydal vrchní velitel n ěmecké branné moci velkoadmirál Dönitz: „Na základ ě tohoto prohlášení vyzývám vás ke složení zbraní a vzdání se do zajetí Rudé armády.“ Velitel 2. ukrajinského frontu maršál R. J. Malinovskij nechal p řipravit provolání k důstojník ům a voják ům n ěmecké branné moci. Vojska Rudé armády k tomu obdržela pot řebné pokyny: „Jestliže požadavky tohoto prohlášení o bezpodmíne čné kapitulaci nebudou spln ěny, na p řelomu dne 9. kv ětna 1945 nebude zastaven odpor, n ěmecké útvary nesloží své zbran ě a nevzdají se Rudé armád ě, bude protistojícím n ěmeckým vojsk ům zasazen zni čující úder všemi silami a prost ředky, které mám k dispozici. Postup kapitulace up řes ňuji takto: zbran ě budou odloženy, osádky tank ů a letadel jakož

153 Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu p ři osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1986, s. 77. 154 Tamtéž, s. 85. 57 i obsluhy d ěl se vzdálí od svých stroj ů a d ěl na vzdálenost 300 metr ů, vyv ěsí bílou vlajku a nechají se organizovan ě ve skupinách zajmout.“ 155 Tato zpráva a tato výzva maršála Malinovského se během dne snesla z letadel na postavení n ěmeckých vojsk. Bylo využito i výzev pomocí silných amplión ů. Ale na činnosti německých jednotek se nic nezm ěnilo. Až do ve čera se ozývaly pušky, samopaly a kulomety p ři každém pohybu v ruských postaveních a dále pálilo jejich dělost řelectvo. Teprve kolem 19.00 hodin st řelba utichla a ozývaly se jen ojedin ělé výst řely z pušek. Podle podepsaného prohlášení m ěla ve 23.00 hodin vstoupit v platnost všeobecná kapitulace n ěmeckých branných sil. Všichni čekali, jak se N ěmci zachovají, zda 9. kv ětna ráno splní kapitula ční podmínky. Ale N ěmci se zatím v noci za čali stahovat a ustupovat, aby se podle Dönitzova rozkazu co nejrychleji dostali na západ, do zajetí k Ameri čan ům. Ruské velení však s touto možností po čítalo a p řipravovalo na ni i vojska. Ješt ě během noci byly vydány rozkazy k příprav ě na pronásledování ustupujícího nep řítele. Takové rozkazy dostaly i jednotky 232. st řelecké divize i 8. rumunské motorizované jezdecké divize. 156

9. kv ětna 1945

Kone čně p řišel dlouho o čekávaný a vytoužený den úplného osvobození Vyškovska a zárove ň poslední den 2. sv ětové války. B ěhem 9. kv ětna byly kone čně osvobozeny i poslední obce v severozápadní části Vyškovska. Pro obyvatele okresu skon čila definitivn ě n ěmecká okupace i dlouhá léta druhé sv ětové války. Teprve nyní mohli ob čané obcí a m ěst vychutnat pocity svobody a oslavit její p říchod spole čně s osvoboditeli. Oslavy a manifestace probíhaly ještě v dalších dnech. 157

155 Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu p ři osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1986, s. 89. 156 Tamtéž, s. 90. 157 Tamtéž, s. 91. 58

4. 2 Vývoj obcí od jejich osvobození do konce druhé sv ětové války

Rousínov

V den osvobození Rousínova 27. dubna 1945 se do školní budovy nast ěhovali vojáci Rudé armády, obsadili byt školníka, z řídili d ělost řeleckou pozorovatelnu a řídili z půdy st řelbu sm ěrem k Vyškovu. Zde z ůstali až do po čátku m ěsíce kv ětna. 30. dubna stihli ješt ě uspo řádat oslavu 1. kv ětna. Za tímto ú čelem si vyzdobili kreslírnu, z řídili si vlastní osv ětlení. Ve čer zahájil velitel tankového pluku, ruská vojenská hudba zahrála hymnu SSSR, o významu 1. kv ětna promluvil gardový kapitán a pak už následovala volná zábava. Po čátkem m ěsíce kv ětna byla ruská armáda vyst řídána Rumuny, kte ří pobyli ve škole asi týden. 158 Po osvobození obyvatelstvo opravdu srde čně vítalo vojáky Rudé armády, které v této části naší republiky vedl maršál Malinovskij. V den osvobození bylo teplo a slune ční paprsky h řály, vojáci byli unavení, ale to je neodradilo, aby bojovali dále. Jejich první otázka podle slov pam ětník ů byla: „Kte German ěc?“ V bojích o Rousínov padlo 51 rudoarm ějc ů. Celkem je jich zde pochováno kolem šedesáti. Byli pochováni na r ůzných místech, zpravidla tam, kde padli, a dodate čně pak byli soust řed ěni na h řbitov ě. P řed rousínovským kostelem byl pochován gvard ějec, starší seržant Vladimír Sergejevi č Sjuzin, narozen roku 1924 v Leningrad ě. Dodate čně k prvnímu výro čí osvobození Rousínova byl 26. dubna 1946 exhumován a pochován v připravené hrobce u Floriánské kaple na Františkov ě. Nad hrobku byl pak položen základní kámen k pomníku padlým rudoarm ějc ům a ob ětem persekuce za neblahé německé doby – hitlerovské okupace. Hned po osvobození se Rousínovem valily proudy ruské armády dále k Čechyni, Komo řan ům – sm ěrem na Vyškov, o který se svád ěly boje v následujících dnech a který tím velmi utrp ěl, nebo ť byl jedním z nejpostižen ějších m ěst. 159 V Rousínov ě byly za boj ů zni čeny dva obytné domy na Široké ulici (dnes již Skálova ulice) a bombardováním byl zni čen Obo řil ův mlýn. Na konci Široké ulice byl na poli Melichara Horáka po pravé stran ě sm ěrem k Rousínovci umíst ěn sklad d řeva firmy Hoffman a spol. V dřev ěné boud ě byly laky a ho řlaviny. St řelbou byl tento sklad

158 Národní škola Rousínov 1931 – 1953. 159 Obecní kronika Nový Rousínov 1908 – 1953, s. 310. 59 zapálen a vz ňaly se i naproti stojící dva obytné domky, jak už bylo uvedeno. Jinak bylo st řelbou poškozeno mnoho budov, sedm z nich těžce. Také krytina velmi utrp ěla. T ěžké zásahy d ělost řelby postihly zvláš ť v ěž kostela. Ta sloužila jako n ěmecká pozorovatelna a N ěmci zde m ěli i kulometné hnízdo, a proto na ni bylo také ruskými vojsky páleno. 160 Po front ě však bylo zapo čato Kostelním konkuren čním výborem s přípravou oprav (viz. obrazová p říloha 13), které provedl místní stavitel František Sk řivánek. Náklad činil asi 200 000 korun a byl uhrazen zna čnou mírou z výt ěžku provedené sbírky. Fronta si vyžádala i ob ěti na životech místních ob čan ů. Zásahem st řelby zem řel štábní kapitán četnictva Karel Vykoukal. Pozoroval pr ůběh boj ů a nesta čil se skrýt p řed st řelbu. Jeho syn Karel, nadporu čík, prchl z protektorátu do Anglie jako uv ědom ělý český voják. Jako český letec se ú častnil boj ů proti N ěmc ům. Až jednou se už nevrátil. V roce 1942 byl sest řelen nad kanálem La Manche. 27. dubna se také vrátili do Rousínova všichni ilegální pracovníci, kte ří žili v úkrytech v lese. Ve sklepních místnostech na radnici, p ři leteckém bombardování Rousínova a za st řelby v severní části m ěsta na Františkov ě, se ujal Antonín Trav ěnec z pov ěř ení ilegální Komunistické strany Československa (KS Č) řízení m ěsta, opušt ěného ú řednictvem i správní komisí. Podporoval proudící ruské jednotky, které mí řily k Vyškovu a východním sm ěrem k Letonicím. 161 28. dubna, po celono čním ú řadování ve sklep ě radnice, se k němu dostavil velitel m ěsta, sov ětský nadporu čík, který žádal n ějakou provizi, nap ř. dobytek, za zat čené Němce a kolaboranty, kte ří byli v ězn ěni v úředních místnostech továrny Osolsob ě. Po front ě, po út ěku N ěmc ů, z ůstalo všude po polích, po p říkopech mnoho všelijaké munice, ru čních granát ů, náboj ů a pancé řových p ěstí, které N ěmci užívali k ni čení pancé řových aut a tank ů. Takovou pancé řovou p ěst zvedl a manipuloval s ní malý školák. Vybuchla, t ěžce ho zranila a on zem řel. I takové byly poslední p římé ob ěti války v Rousínov ě, ob ěti z řad obyvatel, tím bolestn ější, že to bylo již v dob ě radosti z osvobození od n ěmecké nadvlády. Hned po osvobození Rousínova bylo všude plno ruských voják ů, vozidel a tank ů. V živnostenské škole byla z řízena nemocnice, kam byli dováženi ran ění z celého okolí. Bylo také za řízeno poh řbívání padlých Rus ů, zem řelých za boj ů, ve z řízených ošet řovnách m ěsta i t ěch, kte ří zem řeli v polní nemocnici. Vojáci se ubytovávali v domech místních lidí, kte ří je p řijímali jako osvoboditele s nadšením

160 Obecní kronika Nový Rousínov, s. 311. 161 Tamtéž, s. 312. 60 a radostí, které ale leckdy ochladly, když se voják nechoval b ěžným zp ůsobem, když si přisvojoval cizí v ěci, nap ř. jízdní kolo, šaty či hodinky a nebo když obt ěžoval ženy. 162 28. dubna, byla to sobota ráno, se jednotky ubytované v Rousínov ě hnuly dále k Tu čap ům a p řijelo další vojsko, spousty vozidel, d ěl, tank ů a nave čer se zase st ěhovaly dále. Noc lidé strávili ješt ě ve sklepech a v krytech, protože st řelba byla stále velmi silná, i když jim zde nehrozilo již nebezpe čí. Byly to už boje o další místa, o Vyškov. Na ulicích bylo mnoho rozbitých v ěcí - skla z oken, rozbité krytiny st řech a st řelbou přetrhané dráty telefonního a sv ětelného vedení. 163 V ned ěli 29. dubna p řijely do Rousínova jednotky, které se ubytovaly asi na týden. Po jejich odchodu byly pak ubytovávány po domech už jenom jednotlivé transporty a to až do doby, kdy ruská armáda opoušt ěla naše území. Hned po osvobození p řestaly platit říšské marky, peníze opravdu nenávid ěné. Byla s nimi v poslední dob ě velká svízel. Kdekdo se jich hled ěl zbavit, obchodníci je však museli brát do té doby, dokud tu byli N ěmci. 29. dubna už neplatily. V platnosti zůstaly jen „protektorátní“ peníze a poprvé se objevily zase československé peníze, „poukázky“, kterými platili ruští vojáci. Říšské marky se pak odvád ěly dodate čně, na pošt ě a po m ěnové reform ě se za n ě hradilo nejvýše 2 000 korun proti jakékoliv sum ě.164 Při bojích o Vyškov byla z řízena národní milice, která m ěla nejprve deset člen ů a pozd ěji až 30 člen ů, kte ří hlídali pr ůchod m ěstem i opušt ěný n ěmecký výcvikový tábor neboli „lágr“ v Rousínovci, z něhož byl z řízen koncentra ční tábor pro kolaboranty a fašisty, zatýkané pro jejich činnost za války. Zpo čátku zde bylo soust řed ěno 50, pozd ěji až 120 osob z celého okolí, které byly vyšet řovány Místní vyšet řovací komisí, jejíž p ředsedou byl Antonín Šperling a t ři členové ostatních politických stran Národní fronty. 4. kv ětna byla vyhlášena pracovní povinnost všech muž ů od 17 do 55 let na opravách pobo řených železni čních most ů u Nemojan, aby mohla být zahájena co nejd říve železni ční doprava. 165 Ve všem byl zatím velký chaos. 7. kv ětna prošla Rousínovem zb ědovaná rumunská p ěchota. Rusové, kte ří zde byli ubytovaní, tohoto dne odešli. 8. kv ětna byl

162 Obecní kronika Nový Rousínov, s. 313. 163 Tamtéž, s. 314. 164 Tamtéž, s. 315. 165 Tamtéž, s. 323. 61 suspendován velitel četnické stanice Šlapal. Novým velitelem se stal štábní strážmistr Kepert. 9. kv ětna se rozlétla zpráva o bezpodmíne čné všeobecné kapitulaci N ěmc ů, kte ří se úporn ě bránili za Vyškovem v lesích Drahanské vyso činy a v Čechách až k Praze. Byl uspo řádán ve řejný tábor lidu na nám ěstí p řed radnicí. Na improvizované tribun ě jsou p ředstavitelé všeho ob čanstva, nadšeného a jásajícího nad kone čným a skute čným osvobozením. Po projevech řečník ů, p ředsedy městského národního výboru Antonína Trav ěnce, Marie Arnerové za osvobozené politické v ězn ě, mladého kapitána československé zahrani ční armády (sociální demokrat), vrchního strážmistra Šedule za SNB (Sbor národní bezpe čnosti, d říve četnictvo) a dalších, byl uspo řádán lampiónový pr ůvod všech obyvatel i školní mládeže celým m ěstem. Pro místní to byl jist ě krásný ve čer, když hudba hrála do pochodu a celý Rousínov jásal, že je už konec všemu utrpení. Lidé k řičeli z plných plic: „A ť žije ČSR! A ť žije prezident Beneš! Ať žije generalisimus Stalin. Sláva Ruskému svazu!“ Tehdy jen vid ěli to, že je Rudá armáda a SSSR osvobodily od všech špatností, které napáchali N ěmci, a nikdo jist ě nep řemýšlel nad tím, co p řijde o pár let pozd ěji. Nejv ětších ovací se dostávalo p říslušník ům Rudé armády, kte ří byli bou řliv ě pozdravováni a kte ří radostn ě op ětovali volání, když pr ůvod šel kolem nich. Byli pozdravováni i p říslušníci rumunské armády, kte ří aby zpest řili ve čer a oslavili s lidmi jejich spole čnou radost ze svobody, vyst řelovali sv ětelné rakety. Po projití m ěstem se vrátil pr ůvod p řed radnici, kde byla záv ěre čným slovem předsedy národního výboru manifestace ukon čena. 166 Stejn ě jako v Rousínov ě, tak i v jeho jedné části a to ve Slavíkovicích, se 8. kv ětna mluvilo také jedin ě o ukon čení války, lépe řečeno o bezpodmíne čné kapitulaci N ěmecka. Ale z les ů se ozývala stále st řelba, tam se bojovalo dále. 9. kv ětna nastalo ukon čení války. Téhož dne odjeli i Rumuni, ale p řijeli hned další, kte ří se zdrželi jen p řes den. 10. kv ětna nebylo již nebylo v místní škole žádné vojsko. 167 Také do Královopolských Vážan p řišla po odchodu ruské armády rumunská armáda. Škola tak byla pln ě obsazena. Tato vojska se zdržela do 9. kv ětna 1945. Škola zůstala nepoškozena, ani jedno okno nebylo rozbito, stejn ě tak i na polích nebylo zp ůsobeno v ětší škody, protože fronta se posunula kup ředu, sm ěrem k Vyškovu.

166 Obecní kronika Nový Rousínov, s. 325. 167 Obecná škola ve Slavíkovicích 1940 – 1945. 62

Dne 9. kv ětna se konaly oslavy tohoto vít ězného dne. Samotná oslava byla konána až následující den v osm hodin ve čer u pomníku padlých. 168

Habrovany a Olšany

V Habrovanech byli ruští vojáci ubytováni p řechodn ě až do 9. kv ětna 1945, kdy skon čila válka, a tohoto dne se konala v sále u Hasák ů ve řejná oslava. Na po řadu bylo: 1. Slavnostní zasedání NV za ú časti ob čan ů a ruských d ůstojník ů 2. Uvítání p řítomných předsedou NV Josefem Fibingerem 3. Předání prsti z hrob ů padlých ruských voják ů p ři osvobozování Habrovan ruským d ůstojník ům 4. Proslov o významu 9. kv ětna – řídící u čitel Lukášek 5. Přísaha člen ů NV 6. Hymny Tohoto dne se shromáždili i žáci ve slavnostn ě vyzdobené první t říd ě k oslav ě 9. kv ětna. K žák ům promluvil o významu tohoto dne řídící u čitel Lukášek. Následovaly recitace a zp ěvy. Oslavou bylo zahájeno zárove ň pravidelné vyu čování. 169 Zprávy o skon čení války se ší řily velmi rychle. Také do Olšan p řišla ze sousední vesnice Habrovany zpráva o vyhlášení míru. Telefon nefungoval kv ůli p řerušení elektrické energie. V dev ět hodin ráno se ve řejn ě vybubnováním ohlásilo dlouho očekávané vít ězství spojenc ů a porážka N ěmecka: „Dnešního dne, tj. jednu minutu po p ůlnoci z 8. na 9. kv ětna 1945, bylo zastaveno nep řátelství na všech frontách a byl uzav řen mír. Z na řízení maršála Ruského svazu J. Stalina je 9. kv ěten velkým svátkem Rudé armády a všech stát ů bojujících proti N ěmecku. Ob čané se vyzývají, aby vyv ěsili prapory a zú častnili se slavnostního pr ůvodu a projevu v obci. Sraz v 11.00 hodin v poledne u školy.“ 170 Nebylo snad odpoledne ob čana, který se nezú častnil pr ůvodu, v jehož čele krá čeli hoši s československou a rudou vlajkou. Pr ůvod za zp ěvu národních a sokolských písní procházel celou obcí a řadil se op ět p řed školní budovu, kde z tribuny promluvil k lidem p ředseda národního výboru, řídící u čitel František Vychodil. Hodnotil 9. kv ěten jako mezník v život ě národ ů i v život ě českého člov ěka. Uzav ření míru znamenalo nejen zastavení palby, ale bylo východiskem k lepšímu a sociáln ějšímu

168 Národní škola Královopolské Vážany 1940 – 1946. 169 Národní škola Habrovany 1909 – 1959. 170 Národní škola Olšany 1940 – 1977. 63 vytvo ření lidského spole čenství. Vzpomínal na dlouhé a bolestné cesty českého lidu od Mnichova, na víru v kone čné vít ězství demokracie, na velké dílo prezidenta Edvarda Beneše v cizin ě i na zásluhy československé armády. Vav říny vít ězství náleží ale hlavn ě Rudé armád ě a velkým západním spojenc ům. Dále vzpomínal na padlé a umu čené vlastence v osvobozovacím boji, zvlášt ě pak na umu čeného starostu obce Františka Chromého. Řekl, že osvobození vlasti p řišlo ze západu i z východu, ale výstavbu zem ě zpustošené válkou si musí národ již opat řit sám. Mírová oslava byla zakon čena hymnami. 171

Nemojany a Lule č

Ruští bojovníci, kte ří padli v obci 28. dubna, byli pochováni v zahradách u dom ů. Zem řelí na obvazišti ve škole byli pochováni 28. a 29. dubna v zahrad ě pod okny školy v osmi hrobech. Ostatní byli odváženi na h řbitov ke sv. Martinu. Na území Nemojan padlo nejspíš 65 ruských voják ů.172 29. dubna se za čaly ruské zálohy valit zp ět do Nemojan sm ěrem od Drnovic. Přijely ka ťuše. Velela jim žena nadporu čík. Zastavila se ve škole pro rozkazy u plukovníka, který odtud řídil operace. Dostala rozkaz k odjezdu sm ěrem na Drnovice. Asi za čtvrt hodiny bylo slyšet rány od drnovické silnice, jako by se sv ět bo řil. N ěmci couvali na Vyškov a ka ťuše se beze ztrát vracely zp ět. Muži ukryti ve škole a muži z jeskyn ě pomáhali, kde se dalo. Nosili ran ěné, pochovávali mrtvé, odklízeli barikády, nosili slámu pro ran ěné, p řipravovali d řevo pro nemocnici a kuchyni. V hostinci u Palásk ů byl asi t ři dny n ěmecký lazaret. V poslední chvíli p řed obsazením vesnice sem byl p řinesen N ěmec s ranou v břiše. Dostal injekci a zde také zem řel. Ostatní ran ění byli v čas odvezeni na Vyškov. Ve vesnici z ůstaly jen zálohy a bojovalo se o Vyškov. Obyvatelstvo si oddychlo. Hned se chopilo práce a známky po bitv ě rychle mizely. Srovnávaly se zákopy v polích a zahradách, orala se znovu uježd ěná pole a odklízely se sutiny. 173 V nemojanské škole v dolní t říd ě byl za řízen opera ční sál, druhý pak v pokoji řídícího u čitele. V obou t řídách pak byla l ůžka s ran ěnými. Všechny ženy bydlící ve školních sklepech umývaly dvakrát až t řikrát denn ě chodby a místnosti. Při lazaretech se st řídali pravideln ě po dvanácti hodinách mladí muži, kte ří nosili

171 Národní škola Olšany 1940 – 1977. 172 Obecní kronika Nemojany 1924 – 1964, s. 197. 173 Tamtéž, s. 198. 64 ran ěné do stan ů na zahrad ě, odtud na opera ční sál a pak na l ůžka. Nejhorší byla noc z 29. na 30. dubna, kdy bylo p řineseno na nosítkách p řes 60 t ěžce ran ěných. Lehce ran ěných byly plné chodby, a byli umis ťováni také v některých domech v okolí školy. Tu noc zem řelo ve škole šest ran ěných. Mrtví byli ukládáni do vyho řelého domu č. 27, a pak vkládáni do rakví a odváženi na h řbitov. Škola dostala čty ři zásahy. Jen jeden byl v ětší a zp řerážel pět trám ů nad kuchyní bytu řídícího u čitele. Na školních pom ůckách byla zjišt ěna škoda asi 28 000 korun, na budov ě asi 79 000 korun. Obecní archív uložený v obecní kancelá ři ve škole byl úpln ě zni čen, školní jen z části. 174 Někte ří ob čané byli ur čeni k hlídání a hnaní dobytka za ruskou armádou. Dobytek se pásl na obilí, jetelinách a na lukách. Dostavily se dešt ě, které všechno napravily. Obilí bylo p ěkné a krmení dost. Ruská armáda se stravovala z větší části z místních zdrojů. Obec dodala na zásobování Rudé armády 23 kus ů hov ězího dobytka a 29 vep řů . Hodn ě pro řídl i stav slepic. Pom ěr místních lidí k Rus ům byl velmi p řátelský a srde čný. Vyskytli se však také jednotlivci, kte ří svým chováním nezanechali u místních lidí dobrý dojem, a čkoli měli p řísný rozkaz chovat se ukázn ěně. Armáda, která Nemojany osvobodila, byla 2. ukrajinská armáda maršála Malinovského. Byla složena z různých národností SSSR. Byli zde Rusové, Ukrajinci, Rusové ze Sibi ře, p říslušníci r ůzných mongolských kmen ů, Tata ři ba i Číňané. Mnozí ani neum ěli rusky. 175 Na Svátek práce bylo mnoho dom ů ozdobeno prapory a ruská kapela vyhrávala. Nebylo však mnoho slávy. Každý m ěl práce a starostí nad hlavu. Od Vyškova stále hřměla d ěla dnem i nocí. Vesnicí procházely oddíly jak ruské, tak i rumunské na pomoc Vyškovu. N ěmci se urputn ě bránili v horských vesnicích kolem st řelnice. Kone čně v noci z 8. na 9. kv ětna Rusové oznámili, že N ěmci kapitulovali. Bylo po válce. Všichni si oddychli, když byly okolní lesy vy čišt ěny od nep řítele. Ruští vojáci vodili houfy n ěmeckých zajatc ů.176

174 Obecní kronika Nemojany 1924 – 1964, s. 198. 175 Tamtéž, s. 197. 176 Tamtéž, s. 199. 65

4. 2. 1 Vznik národních výbor ů

Rousínov

Na výzvy moskevského vedení odboje se na sklonku okupace utvá řely na mnoha místech v českých zemích revolu ční národní výbory (NV). Nejinak to bylo i v Rousínov ě a v dalších obcích v jeho okolí, kde se o konstituování NV za čalo uvažovat už ke konci roku 1944. V důsledku toho byl utvo řen v ilegalit ě po porad ě čty ř člen ů KS Č, a to Antonína Trav ěnce, Antonína Šperlinga, Vinzenza Pietropaola a Josefa Kotulána. 177 Tato skupina m ěla spojení s „lesem“, tj. s ob čany Rousínova Hynkem Březinou, Josefem Bendem a Gustavem Sedla říkem, uprchlými p řed gestapem do les ů olšanského a ra čického revíru. Spojku d ělal Ivan Trav ěnec spolu s Old řichem Tomanem z Vítovic k ing. Životskému z Brna, od kterého p řišly hektografované instrukce o tom, jak 1. zajistit a uchopit moc, 2. starat se o výživu m ěsta a o zásoby, 3. jak vytvo řit politickou bezpe čnost (kolaboranti, četnictvo, z řízení „milice“, zajišt ění továren), 4. pe čovat o školství a za čít co nejd říve s vyu čováním. Organizování revolu čního národního výboru se tu zú častnili p ředevším komunisté a další odbojoví pracovníci, kte ří s nimi byli ve spojení. 178 Z podn ětu H. B řeziny se po čátkem dubna 1945 konala v dom ě Miroslava Navrátila na Trávníkách porada o dalším vedení obce po rozpadu okupa ční správy. Sešli se na ní Miroslav Navrátil, Leopold Hynut, Emil Ježek a Hynek B řezina. Důležitou otázkou bylo personální složení NV. P ředem bylo vyloučeno zastoupení bývalých buržoazních stran. Po čítalo se s třiceti členným NV. Za KS Č bylo navrženo deset člen ů, další členové m ěli být ze strany sociáln ě demokratické, národn ě socialistické a lidové, tyto strany m ěly mít rovné (paritní) zastoupení. Pro funkci předsedy byl navržen Antonín Trav ěnec. 179 Nová vzniklá instituce byla lidem známá jen ze zahrani čního rozhlasu, kde se už dříve seznámili s textem tzv. Košického programu československé vlády národní fronty Čech ů a Slovák ů, který byl p řijat na první sch ůzi vlády dne 5. dubna 1945. Dle tohoto programu se z řizovala nová obecní lidová samospráva. 180

177 Čáda, F., Janák, J., Hladký, S.: Rousínov. D ějiny a socialistická p řítomnost. Brno 1982, s. 243. 178 Obecní kronika Nový Rousínov 1908 – 1954, s. 321. 179 Čáda, F., Janák, J., Hladký, S.: Rousínov. D ějiny a socialistická p řítomnost. Brno 1982, s. 243. 180 Obecní kronika Nový Rousínov, s. 321. 66

Ješt ě v den p říchodu ruských voják ů do Rousínova, tj. 27. dubna, se Antonín Trav ěnec ujal vedení obce. Noví ú ředníci p řevzali velení celé obce složené z pěti částí (Rousínov, Rousínovec, Kroužek, Slavíkovice a Královopolské Vážany) oficiáln ě od velitele ruských jednotek, a to v dom ě č. 11 ve Vážanech. Od po čátku byl Antonín Trav ěnec podporován ve své činnosti také n ěkterými ú ředníky obecního ú řadu, kdežto poslední vládní komisa ř Tomáš Drápal z Královopolských Vážan se p ři p říchodu Rudé armády skryl. Teprve až druhý den za asistence ruských vojenských p ředstavitel ů oficiáln ě od n ěho Antonín Trav ěnec p řevzal správu všech slou čených obcí v dom ě č. 11 práv ě v Královopolských Vážanech, kam byl T. Drápal vojáky p řiveden. V řízení obce tak mohl Trav ěnec ustanovit své zástupce, straníky, a to: - v místní části Rousínovec Karla Pernicu, - v místní části Kroužek Františka Ponížila, - v místní části Slavíkovice Josefa Kellera, - v místní části Královopolské Vážany Martina Vaší čka.181 Nov ě ustanovenou lidovou správu čekaly nemalé úkoly. Rousínovem, jako obcí ležící na dosti d ůležité státní silnici, procházely prakticky nep řetržit ě n ěkolik týdn ů jednotky Rudé armády a spojenecké rumunské armády, pochodovaly tudy transporty zajatc ů apod. Bylo zapot řebí zabezpe čit p řitom úzkou sou činnost s ruským velením. Krom ě spolupráce s vojenskými složkami vyžadovalo zvláštní pozornost také zásobování obyvatelstva základními potravinami. Naléhavé bylo obnovení železni ční dopravy a renovace železnice si vyžádala velké úsilí civilního obyvatelstva z Rousínova a širšího okolí. 182 29. dubna zazn ěl poprvé v Rousínov ě obecní buben. Ob čané se tímto vyzývali, aby vyv ěsili československé prapory k oslav ě 1. máje. Sami ob čané říkali: „Tohle byl náš první svobodný buben.“ 183 První plenární sch ůze revolu čního národního výboru byla svolána na 1. kv ětna 1945 na 14.30 hodin odpoledne v zasedací síni radnice. NV se skládal z 24 člen ů. Předseda vyslovil na sch ůzi vd ěk Rudé armád ě za osvobození. Zde byli také stanoveni nám ěstkové p ředsedy Josef Kotulán a Antonín Sedlmajer. Pro rozšíření agendy bylo rozhodnuto o p řijetí pracovních sil. Do kancelá ře městského národního výboru (MNV) byli p řijati noví pracovníci. Dále bylo usneseno, aby se vybídli ob čané, aby prohlédli svoje pozemky a ozna čili nevybuchlé miny, granáty a jiné náboje. P ředseda NV p řijal

181 Obecní kronika Nový Rousínov 1908 – 1954, s. 321. 182 Čáda, F., Janák, J., Hladký, S.: Rousínov. D ějiny a socialistická p řítomnost. Brno 1982, s. 243. 183 Obecní kronika Nový Rousínov 1908 – 1954, s. 321. 67 oficiáln ě vedení Rousínova, což bylo stvrzeno podpisem p řijímacího protokolu obsahujícího body: 1. předání obecní pokladny – hotovost 78 729, 20 korun 2. předání vkladních knížek k 30. dubnu 1945 3. předání cenných papír ů 4. předání kaucí a depozit 5. předání obecních budov, pozemk ů a dluh ů ke dni 30. dubna 1945 Konala se i oslava Prvního máje, kdy byl Rousínov vyzdoben vyv ěšením československých a spojeneckých vlajek. Nekonalo se však žádné ve řejné shromážd ění, aby ob čané nebyli zbyte čně ohroženi, nebo ť zbytky oddíl ů n ěmecké armády se ješt ě bránily v blízkosti Rousínova. Rudá armáda bojovala o Vyškov a Drahanskou vyso činu. 184

Ustavení Národního výboru v Olšanech a Jednotného svazu české mládeže

Hned 29. dubna 1945 svolal František Vychodil první členy revolu čního NV, který byl již částe čně vytvo řen za okupace N ěmc ů v protektorátu. Byli to: Josef Potrousil, František Kolá ř, Antonín Kone čný, Albín Fry č, Metod Šev čík, Jan Valehrach, Bohumil Šmíd, Mat ěj Kone čný, Josef Kone čný. Tito první členové revolu čního NV, jehož p ředsedou se stal řídící u čitel František Vychodil a místop ředsedou František Kolá ř, vedli nejen správu obce, ale byli pro první dny i po řádkovou policií. Ob čané z Olšan se shromáždili v sále místního hostince, aby provedli volbu do NV a projevili mu tak svou důvěru ve vedení obce. Ve řejným hlasováním projevili ob čané souhlas s členstvím 15 mužů v NV. Tímto okamžikem se stal NV voleným zákonným p ředstavitelem obce. Jednotný svaz české mládeže (S ČM) byl v Olšanech ustaven na ve řejné sch ůzi veškeré mládeže dne 25. kv ětna. Jeho p ředsedou se stal dvacetiletý elektrotechnik Jan Kone čný. S ČM m ěl podchytit duchovní výchovu mládeže, vychovávanou k jednot ě a státnosti. 185

184 Obecní kronika Nový Rousínov 1908 – 1954, s. 322. 185 Národní škola Olšany 1940 – 1977. 68

Lule č

Za t ěchto bou řlivých dn ů se zrodil i v této obci první revolu ční národní výbor, v jehož čele byl místní fará ř a rada Václav Navrátil. Ten trval jen velmi krátkou dobu, za n ěkolik dn ů byla provedena na národním výboru nová volba za p řítomnosti zástupc ů čty ř stran. Byl zvolen nový revolu ční národní výbor. Obec byla bez zásobování potravin, domy byly poškozeny, pole zpustošena. Proto první starostí revolu čního NV bylo zajistit zásobování obyvatelstva, odstranit škody zp ůsobené válkou a poh řbít ruské vojáky. 186

4. 3 Povále čné dny v jednotlivých obcích

Teritorium vyškovského okresu bylo osvobozováno v dob ě od 23. dubna do 9. kv ětna 1945. B ěhem 17 dní se ho zú častnila vojska p ěti pozemních a jedné vzdušné armády. Byla to 53. armáda, 1. armáda rumunská, 6. gardová tanková armáda, 40. armáda a 4. armáda rumunská, za podpory části sil 5. letecké armády. Armády se organiza čně skládaly ze sbor ů. Celkem jich na okrese bojovalo kolem 25 a dv ě až t ři letecké divize. 187 Po osvobození se za čal postupn ě vracet život do t ěžce poškozeného m ěsta. Ruští vojáci pe čliv ě prohledávali domy, nejsou-li v nich miny a nevybuchlé granáty. Na zdech se objevily stru čné a výstižné nápisy, psané azbukou: „Prov ěreno. Min n ět.“ Ob čané za čali odstraňovat trosky z ulic, obnovovat elektrické vedení, starat se o zásobování vodou, potravinami, o dodávky skla, cihel, krytiny a cementu. Za čaly starosti s obnovením silni ční a železni ční dopravy, se zásobováním obyvatelstva, ale i s bezpe čností a ochranou majetku p řed nenechavci. 188 Těžké boje v záv ěre čném období války zp ůsobily ve vyškovském okrese zna čné národohospodá řské škody. V prvé řad ě byly t ěžce poškozeny budovy, a to jak leteckým bombardováním, tak i d ělost řeleckými zásahy a požáry. Celková hodnota t ěchto škod činila kolem 50 milion ů korun. Ze 44 okres ů tehdejší Moravskoslezské zem ě byl vyškovský okres co do výše finan čního odhadu škod na 11. míst ě.

186 Obecní kronika Lule č 1925 – 1985, s. 130. 187 Herodek, F.: P řišlo jaro 1945. Vyškov 1985, s. 32. 188 Herodek, F.: Osvobození Vyškova sov ětskou armádou dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1983, s. 26. 69

Důsledky boj ů se projevily ve zna čné mí ře i v zem ědělství. Lesní porosty i pole na území, kudy procházela fronta, byly pochopiteln ě podstatn ě poškozeny. Zahlazení těchto následk ů války a obnovení normálních zem ědělských prací naráželo na nedostatek zem ědělských pracovník ů, potah ů i zem ědělských stroj ů. Za boj ů ztratil okres asi 1 700 koní, tj. asi 1/3 celkového po čtu. Traktor ů zbylo jen velmi málo a ty nebyly schopné provozu pro nedostatek pohonných látek. Škody utrp ěla nejen výroba rostlinná, ale také živo čišná. Byl ztracen všechen vep řový dobytek a zbylo jen 40% dobytka hov ězího. To vše vedlo k tomu, že v prvních povále čných m ěsících se projevily obtíže v zásobování obyvatelstva zejména masem, máslem a mlékem. Svízelným problémem byla i situace v doprav ě, která byla rozvrácena tak, že to podstatn ě zt ěžovalo situaci celého okresu a jeho obyvatel. Mimo jiné byly zni čeny obloukové mosty u Tu čap, u Nemojan a ve Vyškov ě, čímž byla na dlouhou dobu zastavena doprava mezi Komo řany a Vyškovem. Bylo pot řeba n ěkolikam ěsí čního spole čného úsilí všech, než se poda řilo tyto t ěžké škody zp ůsobené válkou definitivn ě zahladit. 189 Zajímavou zvláštností je skute čnost, že okresní m ěsto Vyškov bylo osvobozeno jen gardovými jednotkami. Rozhodující úlohu p ři osvobozování Vyškovska a hlavní tíhu bojové činnosti nesly 53. armáda a v její sestav ě za člen ěný 24. gardový st řelecký sbor a dále 6. gardová tanková armáda. Nelze opomenout ani úlohu rumunských vojsk, zejména v záv ěre čné etap ě boj ů. Pokud se týká rychlostí postupu a zp ůsob ů vedení boje, byly hlavní síly soust řed ěny na vyškovský koridor, kde m ěly nejvýhodn ější terén, a proto i tempo jejich postupu bylo vyšší. Divize p ůsobící na bocích hlavního uskupení – vpravo soub ěžn ě s Ch řiby a vlevo podél Drahanské vrchoviny m ěly mén ě sil a prost ředk ů a t ěžký terén, blížící se svým charakterem horskému a zalesn ěnému terénu. Proto byl jejich postup pomalejší. 190 Taktika n ěmeckých vojsk ve vyškovském prostoru byla provád ěna pružnou, manévrovou obranou jednotlivých op ěrných bod ů, z nichž n ěkteré zu řiv ě bránila, aby na druhých místech mohly jednotky ustoupit a zaujmout obranu na další čáře. Ale i tak tato manévrová obrana n ěmeckých jednotek a útvar ů nebyla výsledkem vlastních rozhodnutí n ěmeckých velitel ů. Hlavním d ůvodem byl houževnatý, nep řetržitý a ú činný tlak ruských jednotek, neustálé pronikání t řeba i menších skupin do boku a týlu

189 Nekuda, V.: Vlastiv ěda moravská. Vyškovsko. Brno 1965, s. 143. 190 Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu p ři osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1986, s. 104. 70 německých jednotek, vytvá ření hrozby obklí čení, které stav ělo N ěmce do jednozna čné situace – bu ď se nechat obklí čit a zni čit, nebo v čas ustoupit. 191 Za osvobození vyškovského okresu položilo životy 985 ruských a 55 rumunských voják ů, z nichž 48 jich bylo po exhumaci v jednotlivých obcích uloženo na rumunském hřbitov ě v Brn ě. Další čty ři jsou uloženi v Nevojicích a t ři rumunští vojáci jsou trvale poh řbeni v Pustim ěř i. Jestliže tedy k 985 ob ětem ruských voják ů p řipo čteme 55 rumunských padlých, dostaneme kone čné číslo 1 040. To znamená, že po celou dobu 17 dn ů osvobozování Vyškovska padlo denn ě pr ůměrn ě 61 osvoboditel ů. Jen n ěkte ří padlí byli identifikováni. U mnohých není ani ur čeno místo, kde k tomu došlo. Do n ěkterých obcí byli mrtví bojovníci svezeni po skon čení boj ů z okolí a pak zde poh řbeni. Proto je ur čení p řesných čísel velmi t ěžké. Jediným objektivním faktem, o který je možno se op řít, jsou po čty mrtvých p říslušník ů Rudé armády, kte ří byli z jednotlivých obcí okresu p řevezeni na spole čné poh řebišt ě v Brn ě. P řevážná v ětšina padlých, kte ří byli poh řbeni na vyškovském teritoriu, byla za čátkem roku 1946 exhumována, p řevezena do Brna a uložena ve spole čných rudoarmejských poh řebištích na Úst ředním h řbitov ě. D ůstojníci byli v ětšinou zpopeln ěni žehem a jejich popel uložen v kolumbáriu 192 rudoarmejského poh řebišt ě také na Úst ředním h řbitov ě v Brn ě.193 Za čal p řechod k mírové práci. Také v tomto období poskytla Rudá armáda všestrannou pomoc p ři řešení otázek zásobování, dopravy, spojení i odstranění následk ů války, které byly zvláš ť velké. V tomto sm ěru bylo Vyškovsko jednou z nejvíce postižených oblastí. Bylo nutno odstranit k řivdu spáchanou na obyvatelstvu obcí, vyst ěhovaných N ěmci pro výstavbu cvi čišt ě a st řelnice. Zna čná část se jich vrátila do rozbo řených osad a za čínala úpln ě znovu. Ani v duchu si nep řipustili myšlenku na jiné řešení. Ihned po skon čení vále čných akcí se za čali sjížd ět ze všech stran. Silnice v tu dobu op ět p řipomínaly st ěhování, lidé se st ěhovali zp ět z vlastní v ůle do svých ztracených domov ů. Bylo to všechno pon ěkud živelné a neorganizované, ale postupn ě se situace normalizovala. Nevrátili se ale všichni. Část starších zem řela, n ěkte ří se zabydleli v nových místech a necht ěli již m ěnit. Byli i takoví, kte ří by se cht ěli vrátit, ale protože jejich domy byly úpln ě zni čeny a na novou výstavbu zatím nebylo pomyšlení, st ěhovali se do obcí n ěmeckého jazykového ostr ůvku, kde byla uplatn ěna

191 Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu p ři osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1986, s. 105. 192 Kolumbárium je stavba v ětšinou na h řbitov ě ur čená k ukládání poh řebních uren. (Václavík, K.: Praktický slovník cizích slov. Praha 2006, s. 215). 193 Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu p ři osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1986, s. 109 – 123. 71 dějinná spravedlnost a zde usedlí N ěmci byli odsunuti tam, kam vždy cht ěli. V ětšina přest ěhovalc ů se však vrátila do svých p ůvodních domov ů. Byl to ale smutný návrat. Kolem byl jen pustý kraj. Na polích byla rozrytá p ůda od tankových pás ů, jámy od výbuchu granát ů – prost ě k nepoznání. Zmizely ovocné stromy, okraje silnic i p říkopy. Místo dom ů hromady trosek nebo rozst řílené st ěny. Co nezni čili Němci, dokon čila p říroda. Vnit řky dom ů jako po vyho ření, vše vykradeno a vyrabováno. 194 Pomalu za čínala obnova. V ětšinou muži opravovali st řechy, spali na půdách, sýpkách a v komorách na slám ě a až pozd ěji za čali st ěhovat další členy rodiny. Mnozí se vraceli s holýma rukama, zem ědělci bez ná řadí a hospodá řských stroj ů, n ěkte ří i bez potah ů. Ale byli spokojeni, protože se ocitli zase ve svém. P řes t ěžké podmínky, materiální, finan ční, zásobovací a jiné obtíže se lidé nevzdávali a postupn ě se za čal rozvíjet nový život. Problém ů však bylo tolik, že nebylo v silách jednotlivc ů ani obcí je řešit. Bylo proto nutno najít organizovanou formu, která by zabezpe čovala řešení záležitostí všech obcí centráln ě. Proto byla v srpnu 1945 vytvo řena okresní přest ěhovalecká komise, ve které byli zástupci všech obcí. Pozd ěji byla z řízena zemská komise, v dalším období p řejmenovaná na Úst řední p řest ěhovaleckou komisi, do které byli za Vyškovsko vysláni dva zástupci. 195 Nevy řešených problém ů z ůstávalo stále mnoho. Finan ční problémy souvisely s měnovou reformou a jejím nep říznivým dopadem na situaci p řesídlenc ů, dále to byly hospodá řské problémy obnovy zem ědělské výroby. Problémy s majetkoprávním vypo řádáním a likvidací škod se táhly ješt ě řadu let. Tato situace byla pozd ěji ovlivn ěna i vnitropolitickým vývojem p řed Únorem 1948, kdy jednotlivé politické strany cht ěly t ěchto problém ů využít pro své volební cíle. 196 Byla z řízená bytová komise, která vydala r ůzná na řízení, instrukce a vyhlášky nap ř. k umís ťování invalid ů zahrani čního vojska i domácího odboje z poslední války do opušt ěných a neobydlených dom ů. Byly vydány sm ěrnice na od čin ění k řivd vracejících se repatriant ů z německých v ěznic a koncentra čních tábor ů. Vraceli se do svých domov ů, získávali zp ět sv ůj majetek nebo získávali uvoln ěné byty, v mnoha případech se zde respektovalo p řání majitele p ři volb ě nájemníka. 197 Bylo nutno také spravedliv ě vy řešit otázku n ěmeckého jazykového ostr ůvku. Protože se v ětšina n ěmeckého obyvatelstva z obcí ostr ůvku provinila proti republice,

194 Mikš, J., Stryjová, D.: Ztracené domovy. Vyškov1987, s. 98. 195 Tamtéž, s. 99. 196 Tamtéž, s. 100. 197 ONV Vyškov, kart. 40, inv. č. 21. 72 bylo p řijato rozhodnutí o jejich vyst ěhování. Do doby, než se odsun uskute čnil, byli místní N ěmci soust řed ěni v pracovních táborech. Dosídlení obcí ostr ůvku pak bylo provedeno tak, že sem byli p řemíst ěni obyvatelé nejvíce poškozených obcí okresu a voly ňští Češi (viz. textová p říloha 28).198 Byly vydávány p říkazy ONV ve Vyškov ě, které byly adresovány p římo německým obyvatel ům. Stálo v nich, že jsou ur čeni k odsunu, a proto se m ěli jednotlivci dostavit v konkrétní den i hodinu do Sběrného tábora ve Vyškov ě. M ěli si s sebou vzít pot řebné oble čení, povolovaly se ale maximáln ě 2 kg na osobu. Do každé obce docházely z okresních výbor ů výkazy osob n ěmecké národnosti, které jednotlivé národní výbory m ěly vyplnit dle uvedených pokyn ů, nap ř. sepsat jména osob n ěmecké národnosti, uvést den a místo jejich narození a zda získali n ěmeckou národnost rodem nebo dobrovolným p řihlášením. Tyto tzv. eviden ční lístky musely národní výbory op ět vracet okresním výbor ům, které z nich d ělaly pot řebnou statistiku (viz. textová p říloha č. 30).199 Příkazy vydávalo také posádkové velitelství ve Vyškově. Ty se týkaly nap ř. vybavení N ěmc ů p ři odsunu. Vojenský útvar d ůrazn ě upozor ňoval, že povinností každé obce bylo dostate čné vybavení n ěmeckých obyvatel teplým prádlem, zimníkem nebo potravinami na deset dní. V případ ě nedostate čného vybavení se mohlo stát, že Rudá armáda, která N ěmce p řijímala, mohla tyto ob čany vrátit zp ět do jejich obce. Každý odsunutý N ěmec musel mít u sebe také 1 000 říšských marek, pokud m ěl u sebe více, tak mu byl ponechán pouze požadovaný obnos a ti, kte ří m ěli zase mén ě, dostali doplacen zbytek do 1 000 říšských marek. 200 Stalo se i to, že z odsunu byly z humánních d ůvod ů vy ňaty p řestárlé osoby německé národnosti, ale jejich blízcí p říbuzní museli být zárove ň československými státními p říslušníky a museli se zavázat, že budou o své starší n ěmecké p říbuzné pe čovat tak, aby nep řipadli na obtíž ve řejné pé či. Odsunovaným n ěmeckým kn ěžím bylo dovoleno si vzít místo všeobecn ě povolených zavazadel do váhy 50 kg osobní zavazadla do výše 100 kg, p řípadn ě n ěkdy i více, a mohli si vzít p ředm ěty, které pot řebují k výkonu povolání, tj. kn ěžský od ěv,

198 Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu p ři osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1986, s. 104 – 105. 199 ONV Vyškov, kart. 26, inv. č. 58. 200 ONV Vyškov, kart. 1, inv. č. 64. 73 mešní roucho, prádlo, breviá ř,201 misál, 202 odbornou teologickou literaturu, pokud ovšem m ěly tyto p ředm ěty ve svém vlastnictví a pokud nešlo o v ěci z cenných kov ů.203 Zemský národní výbor v Brn ě m ěl zájem na tom, aby nedošlo k před časnému odsunu t ěch N ěmc ů, jejichž znalosti byly d ůležité pro československý pr ůmysl. Před časným odsunem t ěchto osob tak mohly být vážn ě poškozeny d ůležité státní zájmy. 204

Rousínov

11. kv ětna projel po m ěsí čním p řerušení dopravy první vlak z Brna p řes Blažovice do Rousínova a Komo řan. Táhla jej malá lokomotiva a jel jen do Komo řan, protože na normální trati Brno – Přerov byly vyhozeny mosty a p řed Lul čem také, takže by nemohl jet dál, i p řesto to byla radostná událost. Pomalou čku se totiž lidem vracel život do pravidelných kolejí. Vlak ovšem jezdil, jak to šlo. 13. kv ětna vyjel v 6.00 hodin ráno z Rousínova a byl v Brn ě na černovickém nádraží v půl jedné odpoledne! Trvalo to tedy šest a p ůl hodiny vlakem do Brna. Jinak se jezdilo autostopem, tj. s rudoarm ějci, kte ří ochotně zastavili a svezli toho, kdo cht ěl jet do Brna. Byla to ovšem jízda „frontovní“, p ři níž si každý myslel, že bude bu ď vymršt ěn z auta nebo dokonce i zabit. Přesto ale této šílené jízdy využívalo mnoho lidí, kte ří se tímto zp ůsobem mohli dostat, kam cht ěli. Rušných dn ů bylo stále více a více. Opojná radost z osvobození zatím neopadala. Lidé ani nev ěděli, jak bylo v tomto roce krásné jaro. Každý m ěl plno práce. Odstra ňovalo se bedn ění z oken a výklad ů, které si každý zabezpe čil p řed frontou. V obchodech byl už normální provoz. Také se odstra ňovaly n ěmecké nápisy z firemních štít ů. Z Habrovanského žlebu byly odst ěhovány výbušniny (tj. nevybuchlé granáty, miny, pancé řové p ěsti). Vyznamenal se p ři tom svou ob ětavostí a state čností

201 Breviá ř – modlitební kniha pro denní pot řebu duchovních. (Filipec, J., Daneš, F.: Slovník spisovné češtiny pro školu a ve řejnost. Praha 1994, s. 62). 202 Misál – nejznám ější a nejužívan ější liturgická kniha používaná v liturgické církvi. Obsahuje modlitby, které p řednáší kn ěz p ři slavení mše, p ři svatém p řijímání aj. (Filipec, J., Daneš, F.: Slovník spisovné češtiny pro školu a ve řejnost. Praha 1994. 152). 203 ONV Vyškov, kart. 26, inv. č. 26. 204 ONV Vyškov, kart. 1, inv. č. 15.

Karel Frank, jinak z dřív ějších let známý veselý muž s bendžem, všeobecn ě známý Karólek. 205 Ve ve řejném život ě chyb ěla organizace práce. Až 11. kv ětna byl ustanoven revolu ční okresní národní výbor (ONV). P ředtím docházely instrukce ze samozvaného ONV ze Slavkova, který byl pozd ěji zrušen. Vraceli se i v ězni z koncentra čních tábor ů. V jejich tvá řích i na jejich postavách bylo vid ět, co hrozného museli zkusit. V ětšina z nich musela být v léka řském ošet řování. Scény shledání byly takové, jako když se vraceli ti nejdražší, dávno oplakaní a považovaní za mrtvé. 11. kv ětna se také sešli všichni členové u čitelského sboru, aby obnovili znovu slib v ěrnosti Československé republice. 14. kv ětna zahájila činnost Obvodní a vyšet řovací komise ONV, která vyslýchala, kolaboranty a N ěmce v místnostech hostince u Černých v dom ě č. 61. 206 Od 15. kv ětna byli N ěmci ozna čeni černým písmenem „N“ na bílém podklad ě. Aspo ň na chvíli si tak zkusili potupu, kterou ur čovali Žid ům. Na životech ale na rozdíl od nich ohroženi nebyli. N ěmecký ostr ůvek u Vyškova za čal být osídlován českými rodinami, takže se p ůda po n ěkolika stech letech op ět vrátila do českých rukou. 19. kv ětna bylo slavnostn ě zahájeno vyu čování na m ěšťanských školách, jejichž budovy byly opraveny, vy čišt ěny, okna byla zasklena a vše bylo nov ě vymalováno. 22. kv ětna bylo zahájeno vyu čování na obecné škole. S velkou radostí byl p řijat a uvítán do u čitelského sboru pan řídící u čitel Vladimír Hude ček, který se vrátil do školní služby po dlouhém odlou čení již dne 18. dubna 1945. Jako legioná ř byl zat čen gestapem a uv ězn ěn v Kounicových kolejích v Brn ě až do 7. prosince 1944. Následující den byl p řevezen do v ěznice soudu ve Vratislavi. 24. ledna, když se přiblížila ruská fronta, byl s ostatními v ězni p řevezen do koncentra čního táboru ve Zwihau v Sasku. Tam byl 14. dubna vysvobozen americkou armádou. 207 S okamžitou platností byli všichni žáci 6. a 7. ro čník, kterým podle protektorátního na řízení byl znemožn ěn p řístup na m ěšťanskou školu v Rousínov ě, přijati zp ět jako žáci m ěšťanské školy. Byla provedena evidence N ěmc ů a soupis n ěmeckého majetku. Na vyho řelé a poškozené domy byla provedena sbírka, p ři níž se vybralo 170 000 korun.208

205 Obecní kronika Nový Rousínov 1908 – 1954, s. 325. 206 Tamtéž, s. 326. 207 Národní škola Rousínov 1931 – 1953. 208 Obecní kronika Nový Rousínov 1908 – 1954, s. 327. 75

25. kv ětna byl ukraden majetek v rousínovském „lágru“. Byli to místní ob čané, kte ří říkají, že state čně kradli, i když za to byli pozd ěji pokutováni. Sami spínali ruce nad tím, co všechno jim ale také Rusové ukradli. V zájmu pravdy je nutno říci, že Rusové opravdu vybrali mnohé domy až do základ ů. Byly to ale hlavn ě domy, jejichž rodiny se uchýlily n ěkam na bezpe čnější místo a nechaly svoje stavení bez dozoru. Prázdné domy tak byly považovány za domy nep řátel, kte ří utekli ze strachu před trestem, proto se zde Rusové ubytovávali a s majetkem činili tak, jak činili. 209 Stejn ě dob ře jako osud obecné školy, dopadl i osud mate řské školy, která byla otev řena a vyu čování v ní mohlo za čít 9. listopadu 1945. Byla otev řena sou časn ě dv ě odd ělení. První se 34 d ětmi, druhá s 39 d ětmi. Celkem tedy 73 d ětí. Mate řská škola byla umíst ěna u starého h řišt ě v dřev ěném prozatímním dom ě získaném z konfiskovaného majetku po N ěmcích. D ům m ěl 2 u čebny, 1 hernu, 1 šatnu, 1 kabinet, 1 umývárnu, 1 záchod. Byl k němu dodate čně p řistav ěn d řevník na otop a okolí školy bylo oploceno. 210 Stav m ěšťanské chlapecké školy byl žalostný. Okenní tabulky byly z velké části rozbity, zdi i dve ře v některých místnostech prost říleny, dve ře do ředitelny a kabinet ů násiln ě vypá čeny, nábytek z velké části roznesen nebo poškozen, pom ůcky se válely na hromadách a t řídy byly plné slámy, skla, špíny a rozbitých sou částí inventá ře i mnohých náboj ů a ru čních granát ů. S veliteli p řechodn ě ubytovaných oddíl ů sjednal ředitel ochranu pom ůcek. Cenné p ředm ěty, archiv, knihovna a část nábytku byly uloženy na p ůdě. Bylo t řeba velké energie, aby zne čišt ěná a zamo řená školní budova byla uvedena do po řádku. Ob ětavou spoluprací p ředsedy újezdní školní rady a n ěkterých člen ů u čitelského sboru s ředitelem školy se to v krátké dob ě 14 dní poda řilo. Budova byla vy čišt ěna, vydesinfikována a vymalována. Byla opat řena skla a všechna okna byla zasklena aspo ň ve vn ějších k řídlech. Školní nábytek byl opraven, školní chodby vhodn ě vyzdobeny. Slavnostní zahájení chlapecké m ěšťanské školy bylo stanoveno na 19. kv ětna a konalo se v místní sokolovn ě za p řítomnosti člen ů učitelského sboru, žák ů, rodi čů , zástupc ů NV a školní rady. Na po řadu byl projev ředitele školy o nové školní práci, dále recitace, zp ěvy a hudební čísla. 4. června byli na m ěšťanskou školu p řijati žáci 6., 7., 8. školního roku z obecných škol újezdu. Po čet t říd rousínovských m ěšťanských škol tím narostl na třináct.

209 Obecní kronika Nový Rousínov 1908 – 1954, s. 328. 210 Národní škola Rousínov 1931 – 1953. 76

10. června byl na škole obnoven Dorost československého Červeného k říže, jehož činnost za doby okupace byla zakázána.211

Slavíkovice

15. kv ětna byla z řízena ze zdejší školní budovy noclehárna pro repatrianty, ale byla málo používaná. Proto bylo zapo čato 24. kv ětna s čišt ěním školy a p řípravou na vyu čování. Oprava studny byla první kladná stránka. Dále bylo z řízeno osv ětlení (dv ě sv ětla v 1. t říd ě, čty ři sv ětla ve 2. t říd ě, dv ě na záchod ě, dv ě na schodišti a na chodb ě, celkem deset sv ětel). Zni čeno a poškozeno bylo asi deset okenních tabulek, sk řín ě, lavice a hlavn ě utrp ěly obrazy. Celkem ale p řesto všechno byla škoda malá proti tomu, čeho se lidé obávali. 212 Nastala povinnost upravit budovu tak, aby byla zp ůsobilá ke svému ú čelu. Byly sepsány vyražené okenní tabulky. Když nebylo možno donutit místní ob čany k pomoci, byli donuceni zajišt ění z tábora v Rousínovci, kte ří budovu vy čistili. Místnosti proto desinfikovali a vymalovali. Materiál byl ale nouzový a malba dlouho nedržela. 28. kv ětna vzpomn ěli místní na narozeniny pana prezidenta u jeho pomníku. Tento den bylo také zahájeno vyu čování. Od 4. června se už pak vyu čovalo úpln ě normáln ě. Vyskytly se ovšem velké potíže. Mnoho d ětí p řišlo o všechny pom ůcky a hlavn ě ztracený čas nebylo možné nahradit, i když se vyu čovalo do 19. července. Protože se všude ukazoval nedostatek materiálu, byla otázka sběru postavena do pop ředí. Sb ěr odpadových hmot vyvolával vždy velký odpor d ětí a nebylo možné je přim ět k výkonnosti ani poukázáním na okolnost, že sbírají i pro sebe. Byly tedy shromaž ďovány hlavn ě lé čivé rostliny, dále sklo, h řebíky, … O prázdninách byla z řízena družina pro d ěti od 2 – 7 let, která byla zpo čátku hodn ě navšt ěvována. Nedorozum ěním však návšt ěva klesla a nebylo ji možné pozvednout. Pro d ěti bylo z řízeno h řišt ě za pomníkem padlých v první sv ětové válce. Bylo využito p říležitosti a prostor pod lipami byl celý upraven a oplocen. Úprava trp ěla ale stálým ponecháváním stád hus bez dozoru. Ve Slavíkovicích byl slavnostn ě zahájen nový školní rok 3. zá ří 1945. 16. zá ří zde byla znovuodhalena pam ětní deska u čitele Zikmunda Trnky, zdejšího rodáka, který působil také na místní škole (viz. textová p říloha 27). Deska byla po dobu okupace

211 Obecní a m ěšťanská škola chlapecká Rousínov 1928 – 1961, s. 235. 212 Národní škola Slavíkovice 1917 – 1973. 77 ukryta. Zárove ň byla na školní budovu u pomníku umíst ěna nová deska s nápisem „Dětská zahrádka Zikmunda Trnky“, odevzdána ve řejnosti a p ředána do opatrování zdejší škole. 213

Královopolské Vážany a obec Kroužek

V bojích o Královopolské Vážany padli tři ruští vojáci, kte ří jsou pochováni na místním h řbitov ě. Postupem času za čaly obcí procházet znovu další ruské oddíly. Děla, p ěchota, tanky i zásobovací oddíly. Vojáci se nast ěhovali do všech dom ů. N ěkte ří přicházeli, druzí odcházeli do fronty, která se táhla dál k Vyškovu až do konce války, 9. kv ětna 1945. 214 10. kv ětna se v Královopolských Vážanech konala oslava úplného osvobození, na které promluvili Martin Vaší ček, František Vaší ček, Lamplota František, pan u čitel František Bébar a p ředseda Národního výboru v Rousínov ě Antonín Trav ěnec. Po rušných událostech prvních dn ů osvobození se vracel život do svých obvyklých kolejí i v této obci. V sobotu 19. kv ětna byl vzat do vazby Tomáš Drápal, zdejší rodák, bývalý řídící u čitel místní školy a za protektorátu vládní komisa ř v Rousínov ě. Touto funkcí byl pov ěř en n ěmeckým okresním hejtmanem ve Vyškov ě za zásluhy, které si svým chováním a jednáním získal. 21. kv ětna se vrátil z koncentra čního tábora Josef Sk řivánek a 28. kv ětna také František Homola. 16. srpna 1945 byl Tomáš Drápal souzen v Brn ě a odsouzen na deset let za „přátelské služby“, které nacist ům b ěhem války s ochotou prokazoval (viz. textová příloha 24, 25, 26). V zá ří byla v obci provedena sbírka na stavbu m ěšťanské školy v Rousínov ě, která vynesla 19 485 korun. B ěhem roku byly také provád ěny sbírky odpadk ů jako papíru, oble čení a železa pro oživení pr ůmyslu. 215 Díky pomoci žen z Kroužku, které provedly v místní školní budov ě úklid a desinfekci t říd, mohlo být i zde znovu zahájeno vyu čování 22. kv ětna 1945 paní učitelkou H. Nohelovou. Bylo to ale obtížné, protože byl nedostatek pom ůcek i u čebnic. Již den p řed tímto zahájením se vrátil správce školy, řídící u čitel Václav

213 Národní škola Slavíkovice 1917 – 1973. 214 Obecní kronika Královopolské Vážany 1925 – 1969, s. 108. 215 Tamtéž, s. 109. 78

Hlásenský. P řevzal vedení správy školy, kde ale pro špatný zdravotní stav nevyu čoval. Nadále tedy vyu čovala paní u čitelka Heduška Nohelová a od 4. června paní u čitelka Jaroslava Pospíšilová. Školní rok byl ukon čen 14. července 1945. Po skon čení druhé sv ětové války bylo nutné dosídlit pohrani ční obce. Z Kroužku odešlo n ěkolik rodin do obce Dyjákovice u Znojma. Byly to rodiny těchto muž ů: Traj Robert (d ělník), Hrubý František (d ělník), Hluchá ň Metod ěj (d ělník), Krama řík Alois (zem ědělec) a Sácký František (stola ř). Dále se lidé st ěhovali na severní Moravu nebo do okolních obcí n ěmeckého ostr ůvku a do severních Čech. 216

Olšany

Dne 16. kv ětna byla v obci ustavena podle postup ů okresního NV také Národní stráž (NS), jejímž p ředstavitelem se stal Josef Potrousil. Úkolem NS bylo stálé hlídkování, zjiš ťování podez řelých osob a udržování po řádku. NS stav ěla v noci st řídav ě z řad ob čan ů po čty řech hlídkách do p ůlnoci a po čty řech hlídkách od p ůlnoci. Hlídka byla vyzbrojena puškami. V polovin ě července bylo toto opat ření zrušeno. V Olšanech nedošlo po celou dobu k žádnému vážn ějšímu zákroku NS. 217 Kudy procházeli frontoví vojáci, tam všude se nacházely nevybuchlé st řely, zbran ě a náboje všeho druhu. Hned po vyhlášení míru byli lidé upozorn ěni, aby dob ře prohlédli okolí obytných budov a pozemky a ozna čili nevybuchlé st řely víchem slámy. Přesto, že hlavn ě mládež byla n ěkolikrát upozor ňována na nebezpe čí výbuchu, došlo snad v každé obci k nešt ěstí. Dne 9. kv ětna ve čer si hráli olšanští hoši s rozbuškou, která jim vybuchla. Došlo k leh čím poran ěním čty ř chlapc ů (12 – 16 let). Brzy na to, 18. kv ětna, smrteln ě poranil vybuchlý granát sedmnáctiletého Josefa Mydlinu z domu č. 112, který po p řevozu do brn ěnské nemocnice zem řel. 20. kv ětna provedli všichni muži pod vedením hajných prohlídku lesa, nevybuchlé st řely z řeteln ě ozna čili, takže školení pyrotechnici mohli 29. kv ětna provést v celém obvodu obce zneškodn ění t ěchto nevybuchlých st řel. K zajišt ění klidu a po řádku v osvobozeném stát ě, zvlášt ě k obsazení pohrani čního území, byla vyhlášena částe čná mobilizace ro čník ů 1910 a mladších. 20. kv ětna 1945 byli branci z Olšan presentováni ve Slavkov ě. Ze 24 p řihlášených bylo odvedeno 14 voják ů. Rodinám ženatých muž ů, kte ří nastoupili vojenskou službu, byl povolen

216 Národní škola Kroužek 1944 – 1972. 217 Národní škola Olšany 1940 – 1977. 79 vládou státní vyživovací p řísp ěvek ve výši 20 korun na manželku a 10 korun na každé dít ě.218 Den p řed narozeninami prezidenta republiky, 27. kv ětna 1945, se o p ůl t řetí odpoledne shromáždilo veškeré ob čanstvo u pomníku padlých. D ěvčata a d ěti zpest řily slavný den národními kroji. Slavnost zahájil nám ěstek p ředsedy NV pan František Kolá ř. P řipomn ěl, že p řed p ěti lety, v červnu 1940, m ěla být mramorová deska na pomníku padlých z příkazu okupa čních ú řad ů zni čena. To se ale nestalo, protože se tato deska jen obrátila. Vzpomínal také na padlé z první sv ětové války a na památku českých voják ů, kte ří bojovali proti n ěmecké nadvlád ě. Do otvoru v pomníku vložil před zasazením desky zape čet ěnou láhev s pam ětním spisem, jehož obsah byl lidem přečten řídícím u čitelem. Po působivé recitaci u čitele Josefa Musila a po zazpívání národních hymen odešel dlouhý pr ůvod s hudbou ke škole, aby za čala vlastní oslava narozenin prezidenta, která byla zahájena vzty čením státní vlajky. Oslavu provázely recitace d ětí, zp ěv i p řednesy člen ů Svazu české mládeže. P ředseda NV v delším projevu zhodnotil životní dílo velikého člov ěka, demokrata a státníka sv ětového formátu. Zd ůraz ňoval naprostou nutnost národní a státní kázn ě, pot řebu vnit řní národní jednoty, ale p ředevším mraven čí píli a pracovitost, která m ůže ob čany jako jediná vyvést z chaotických povále čných dn ů. Oslava byla zakon čena hymnami. 219 V polovin ě června 1945 byla v obci provedena sbírka ve prosp ěch válkou poškozených na vyškovském okresu. Vybralo se p řes 13 000 korun, také n ějaké nádobí a d ětské prádlo. Výsledek sbírky byl p ředán ONV. Na fond Dr. Edvarda Beneše „V d ětech je národ v ěč ný“ p řisp ěli ob čané částkou 9 456 korun. 22. června se olšanské občanstvo shromáždilo na místním h řbitov ě, kde pod klenbou lesa odpo číval p řed časn ě padlý ruský parašutista, vyslaný do našeho kraje spolu s ostatními padákovými bojovníky ješt ě za protektorátu, aby zde organizoval zpravodajskou službu a partyzánskou činnost. Byl nalezen dne 26. února 1945 pod otev řeným padákem v lesích mrtev se zlomenou nohou a vnit řním zran ěním. Z rozkazu okupa čních ú řad ů byl pochován na odlehlém míst ě zdejšího h řbitova. Shromážd ění lidé se poklonili památce neznámých bojovník ů, vyslechli si projev sle čny Dary Potrusilové za Svaz české mládeže a p ředsedy MNV. Oslava byla zakon čena hymnami.

218 Národní škola Olšany 1940 – 1977. 219 Tamtéž. 80

Odvody nová čků ro čníku 1917 – 1923 provedené ve Slavkov ě dne 2. srpna ponechaly ze 26 branc ů 23 mladých muž ů pro vojenskou službu. Každý mladý muž tak měl po šestileté okupaci projít pokra čovací vojenskou školou a tvrdou kázní. 220

220 Národní škola Olšany 1940 – 1977. 81

ZÁV ĚR

Uplynulo již 62 let od doby, kdy skon čila šest let trvající nejstrašn ější sv ětová válka a kdy bylo Československo osvobozeno vojsky Rudé armády, po jejímž boku bojovaly armády rumunská, polská a československá. Od podzimu 1944 do jara 1945 se milióny obyvatel do čkaly osvobození z německého podru čí a za čaly nový život. Nebojovalo se však jen na frontách. Od za čátku okupace českých zemí v březnu 1939 zahájila naprostá v ětšina českého obyvatelstva živelný i organizovaný odboj. Ať to byla pomalá a nekvalitní práce pro N ěmce v továrnách a ú řadech nebo krácení odvod ů zem ědělských produkt ů na vesnicích, drobné i v ětší sabotáže, ilegální protiněmecká propaganda, vytvá ření odbojových a pozd ěji partyzánských skupin a kone čně otev řený boj proti okupant ům. Obdobn ě tomu bylo i na Vyškovsku, kde se b ěhem vále čných let rozvinula široká odbojová činnost. Dnešní generace, které neprožily druhou sv ětovou válku a okupaci, si těžko dovedou p ředstavit obtíže, které odboj doprovázely. P ředevším to byla opat ření okupa čních ú řad ů, která m ěla odstrašit všechny, kte ří by se pokoušeli provád ět odbojovou činnost, i ty, kte ří by je podporovali, ukrývali, nebo jim jinak pomáhali. Proto je tato práce psaná hlavn ě pro ty generace, které nic z toho, o čem se zde píše, neprožily a ani si nap říklad nedovedou p ředstavit, jaký musel být život oby čejných lidí v dob ě války, v dob ě protektorátu a v dob ě kone čného osvobození. Hlavní silou v boji proti N ěmecku byly armády spojeneckých stát ů, které rozhodly o vít ězství. Nelze však up řít, že odboj a zejména partyzánské hnutí dodávaly ostatním příslušník ům českého národa, kte ří nem ěli možnost se takto angažovat, nad ěji a jistotu, že nejen na frontách, ale i v zázemí se musí N ěmci bránit a obávat se o svou bezpe čnost. Abychom poznali krutosti války i z jiné strany, připomínáme si, že na vyškovském sm ěru byl nasazen v první linii pluk trestanc ů. P ěšáci byli špatn ě vyzbrojeni, nem ěli p řilby, používali pušky vyrobené podle vzoru z první sv ětové války, proti kulometu šli odvážn ě s pistolí v ruce se slovy „nás mnogo“. Nem ůžeme také opomenout to, že i když sice ruští a rumunští vojáci bojovali za osvobozování našich vesnic, na druhé stran ě se objevovaly i ty skute čnosti, že se kradlo, rabovalo ale, i znásil ňovalo. Deník Mladé fronty DNES uve řejnil zprávu, že p ři osvobozovacích bojích v Československu bylo vojáky všech armád znásiln ěno na 20 tisíc žen. Pam ětníci v Rousínov ě uvádí, že po osvobození m ěsta bylo u MUDr. Sklená ře na prohlídce minimáln ě 50 místních žen a dívek. 82

I když množství pramen ů a literatury, ze kterých jsem mohla čerpat, bylo pom ěrn ě omezené, snažila jsem se zachytit co nejp řesn ěji pohnuté události osvobozování Rousínova a blízkého okolí, kde se našlo mnoho odvážlivc ů, kte ří se vzep řeli n ěmecké diktatu ře a i p řes obrovské nebezpe čí, kterého si byli v ědomi, neváhali se zapojit do odboje i za cenu nejvyšší, tedy cenu vlastního života. Bohužel se našli i ti, kte ří neváhali pro záchranu vlastního života zradit, a tím se provinili na osudech mnohých lidí. Druhá sv ětová válka byla nejv ětším vále čným konfliktem v d ějinách lidstva. Miliony lidí padly p ři bojích o vlastní existenci. Proto je d ůležité, aby lidé znali nejen historii celé druhé sv ětové války, ale také si p řipomínali, jakým zp ůsobem probíhala tato událost ve m ěst ě, kde žijí, protože jedin ě díky znalostem, analýze minulosti a zkušenostem s utrpením, které konflikt jako druhá sv ětová válka p řinesl, si budou moci u činit vlastní názor a budou si také um ět p ředstavit, co všechno s sebou tento konflikt nesl a jakým zp ůsobem to zasáhlo hlavn ě obyvatele nejen jejich m ěsta.

PRAMENY A LITERATURA

A. Seznam pramen ů

a) archivní

Státní okresní archiv Vyškov se sídlem ve Slavkov ě u Brna:

Obecní kroniky:

• Obecní kronika Komo řany 1945 – 1986

• Obecní kronika Kroužek 1937 – 1975

• Obecní kronika Lule č 1925 – 1985.

• Obecní kronika Nemojany 1924 – 1964.

• Obecní kronika Nový Rousínov 1908 – 1954.

• Obecní kronika Olšany1945 – 1981.

• Obecní kronika Královopolské Vážany 1925 – 1969.

Školní kroniky:

• Národní škola Habrovany 1909 – 1959.

• Školní kronika Kroužek 1944 – 1972.

• Národní škola Olšany 1940 – 1977.

• Národní škola Rousínov 1931 – 1953.

• Obecná a m ěšťanská škola chlapecká Rousínov 1928 – 1961.

• Národní škola Slavíkovice 1917 – 1973.

• Obecná škola ve Slavíkovicích 1940 – 1945.

• Školní kronika Královopolské Vážany 1940 – 1946.

Fondy:

• ONV Vyškov, kart. 1: Seznam osob n ěmecké národnosti.

• ONV Vyškov, kart. 4.: Na řízení po osvobození

• ONV Vyškov, kart. 26: Akt o odchodu n ěmeckých p říslušník ů.

• ONV Vyškov, kart. 40: Bytová komise.

• ONV Vyškov, kart. 106: Odbojová činnost.

• ONV Vyškov, kart. 154: Zákopové práce, nasazení, p říkazy, seznamy 1944 – 1945.

• ONV Vyškov, kart. 163: Sbírky a podpory.

Muzeum Vyškovska:

• Fotografické snímky z obce Olšany.

b) pam ěti a vzpomínky

František Ziober, bytem Rousínov, Skálova 72; přímý účastník při osvobozování m ěsta; záznam u čin ěn 20. února 2007.

Ing. Karel Lochman, bytem Rousínov, Rudé armády 10; kroniká ř m ěsta Rousínova; konzultace provedena od října do dubna 2007.

Ing. Václav Sedlmajer, bytem Rousínov, V sídlišti 26; soukromý sb ěratel fotografií, leták ů, životopis ů; konzultace provedena 10. b řezna a 23. b řezna 2007. 86

B. Seznam literatury

Adam, K.: Brn ěnské okolí cestou k svobod ě: sborník k 2. výro čí osvobození. Brno 1965.

Alturban, V.: Bojovali za naši svobodu. Na po čest ruských hrdin ů v rámci oslav 35. výro čí osvobození naší vlasti ruskou armádou. Vyškov 1980.

Bartoš, J., Schulz, J., Trapl, M.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960. Svazek 10. Ostrava 1986.

Čáda, F., Janák, J., Hladký, S.: Rousínov. D ějiny a socialistická p řítomnost. Brno 1982.

Filipec, J., Daneš, F.: Slovník spisovné češtiny pro školu a ve řejnost. Praha 1994.

Herodek, F.: Osvobození Vyškova Ruskou armádou v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1983.

Herodek, F.: P řišlo jaro 1945. Vyškov 1985.

Hrdli čka R.: Rudá armáda osvobozuje Moravu. Kronika posledního vále čného jara. Brno 1948.

Jordán, F.: Památníky odboje a osvobození na Vyškovsku. Vyškov 1985.

Klete čka, Z.: Po stopách protin ěmeckého odboje na Vyškovsku. Vyškov 1987.

Kone čný, Z., Mainuš, F.: Kronika osvobození Jihomoravského kraje. Brno 1962.

Kupka, J.: Boj o Vyškov v dubnu 1945 o čima sou časník ů. Vyškov 1965.

Mainuš, F.: Beneš, P.: Ve jménu p řátelství. Rumunská armáda za osvobození Československa. Brno 1975.

Mainuš, F.: Totální nasazení 1939 – 1945. Praha 1974. 87

Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu p ři osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1985.

Mikš, J., Stryjová, D.: Ztracené domovy. Vyškov 1989.

Nekuda, V.: Vlastiv ěda moravská. Vyškovsko. Brno 1965.

Ocásek, J., Peša, V.: V dvojím ohni. Kronika partyzánského oddílu „Olga“. Brno 1974.

Peša, V.: Bratislavsko – brn ěnská operace ruské armády. Praha 1985.

Peša, V.: Jaro 1945. 25. výro čí osvobození Československa ruskou armádou. Brno 1970.

Peša, V.: Osvobozování moravských a slezských m ěst ruskouarmádou. Brno 1975.

Peša, V.: Z boj ů za osvobození jižní Moravy. Brno 1965.

Stryjová, D., Mikš, J.: Od okupace k vít ězství. Vyškovsko 1939 – 1945. Vyškov 2005.

Václavík, K.: Praktický slovník cizích slov. Praha 2006.

Vaculík, J., Čapka, F.: Úvod do studia d ějepisu a historický proseminá ř. Brno 2000.

Žampach, V.: Sm ěr Brno. Nakladatelství Blok. Brno 1975.

Žampach, V.: D ějiny psané hrdinstvím a krví. Brno 1970.

Žampach.: Od Hronu k Vltav ě: podíl 2. ukrajinského frontu Rudé armády na osvobození Československa. Brno 2006. 88

RESUMÉ

Pro svoji diplomovou práci jsem si zvolila téma z oblasti regionálních d ějin. Popisuji zde události spojené s osvobozováním n ěkterých částí bývalého politického a soudního okresu vyškovského a vybraných obcí v blízkém okolí Rousínova. Pro nastín ění situace jsem se zabývala obecn ě i osvobozováním jižní Moravy ruskou a rumunskou armádou. Dále se již konkrétn ěji v ěnuji vlastnímu m ěstu Rousínov a jeho sousedním vesnicím p řed a po jejich bezprost ředním osvobození. Jsou zde popsány i události odehrávající se na p řelomu roku 1944 a 1945 dotýkající se hlavn ě života ob čan ů a jejich poznatk ů spojenými s jejich zážitky s koncem druhé sv ětové války. Záv ěr práce je věnován dalšímu vývoji po skon čení války.

My thesis deals with a topic related to regional history. I describe events associated with liberating some parts of former Vyškov politic and judicial district and selected villages in the vicinity of Rousínov. To describe the situation, I also deal with liberating the south Moravia by Russia and Rumanian armies in general. Then, more specifically, I focus on Rousínov, my town, and the neighbouring villages before and after they were liberated. Also events which occurred around the turn of years 1944 and 1945, touching especially the people's lives and their experience associated with the end of the World War II, are described here. The end of my thesis deals with progress of history right after the fights were stopped.

SEZNAM P ŘÍLOH

A. Textové p řílohy

1. Mapa Vyškovska. 2. Mapa Rousínova a blízkého okolí z roku 1945. 3. Životopis M. Hrustaka z Čechyn ě p ůsobícího v německé armád ě. 4. Zpráva z Vyškovských novin o ud ělení rytí řského k říže M. Hrustakovi a jeho návšt ěvě v Brn ě. 5. Zpráva z Vyškovských novin o smrti M. Hrustaka. 6. Oznámení o odsouzení k trestu smrti Aloise Trne čka z Rousínova. 7. Příklad letáku tišt ěného b ěhem války. 8. Německé i české na řízení o uspo řádání sbírky od ěvů pro muže nasazené ke kopání. 9. Přikazovací vým ěr adresovaný t ěm, kdo byli ur čeni k opev ňovacím pracím v okolí Rousínova. 10. Závazný list v německém i českém jazyce ur čený starostovi obce. 11. Mapa osvobozování Brna. 12. Ruská mapa Rousínova a blízkého okolí. 13. Osvobození Slavíkovic dne 25. dubna 1945. 14. Osvobození Slavkova dne 26. dubna 1945. 15. Schéma boj ů sestavy 24. gardového st řeleckého sboru a soused ů 27. dubna 1945. 16. Postup jednotek 24. gardového st řeleckého sboru dne 27. dubna 1945. 17. Vzpomínky Františka Ziobera na osvobozování Rousínova. 18. Jendo z na řízení NV v Rousínov ě bezprost ředn ě po osvobození. 19. Postup jednotek 24. gardového st řeleckého sboru dne 28. dubna 1945. 20. Postup jednotek 24. gardového st řeleckého sboru dne 29. dubna 1945. 21. Postup jednotek 24. gardového st řeleckého sboru a osvobození Vyškova dne 30. dubna 1945. 22. Akt o bezpodmíne čné kapitulaci n ěmeckých ozbrojených sil. 23. Na řízení NV v Brn ě k odevzdání zbraní, st řeliva a t řaskavin do 23. kv ětna 1945. 24. Zpráva z novin Slovo národa o obžalob ě T. Drápala z Rousínova. 25. Zpráva z novin Čin o obžalob ě T. Drápala z Rousínova. 26. Zpráva z periodiky Národní obroda o obžalob ě T. Drápala z Rousínova. 90

27. Leták k „Pietní slavnosti“ a znovuodhalení desky u čitele Zikmunda Trnky ze Slavíkovic. 28. Zprávy p řid ělené k seznam ům N ěmc ů ur čených k odsunu. 29. Pokyny pro vyst ěhovalce z obcí v oblasti vojenské st řelnice vyškovské. 30. Ukázka eviden čního listu ur čených pro n ěmecké ob čany.

B. Obrazové p řílohy

1. Poh řeb Martina Hrustaka p řed vyškovskou radnicí. 2. Odvoz rakve M. Hrustaka z Vyškova do Čechyn ě. 3. Podminované betonové pilí ře v Rousínov ě. 4. Neuzav řená protitanková uzáv ěra v Rousínov ě. 5. Německý výcvikový tábor v Rousínovci. 6. Práce muž ů na zákopech v Rousínov ě. 7. Trosky muni čního vlaku na lule čském nádraží z 25. dubna 1945. 8. Lidé sledující zkázu na lule čském nádraží po výbuchu. 9. Rousínovské nám ěstí po osvobození. 10. Ruský vojín v Olšanech. 11. Zni čený most u Nemojan. 12. Oprava nemojanksého mostu po skon čení druhé sv ětové války. 13. Oprava kostelní v ěže v Rousínov ě. 14. Exhumace p říslušníka Rudé armády S. S. Sjuzina p řed kostelem v Rousínov ě. 15. Škola v Královopolských Vážanech. 16. Základ pomníku padlým hrdin ům Rudé armády a ob ětem persekuce v Rousínovci. 17. Pomník sov ětských voják ů v Královopolských Vážanech. 18. Pomník padlých z druhé sv ětové války v Kroužku. 19. Pomník velitele paradesantní jednotky kapitána F. S. Žukova v Olšanech. 20. Památník protifašistického odboje Na říčkách v Olšanech.

Textové p řílohy

1. Mapa Vyškovska. (Nekuda, V.: Vlastiv ěda moravská. Vyškovsko. Brno 1965.)

2. Mapa Rousínova a blízkého okolí. (Bartoš, J., Schulz, J., Trapl, M.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960. Svazek 10. Ostrava 1986.)

Slavný rodák z Čechyn ě, nositel Rytí řského minulého roku, poda řilo se mu p ři provád ění kříže s Dubovou ratolestí protiútoku, který vedl na vlastní zodpov ědnost s 17. října.1913 se v Čechyni, v menší části hrstkou kamarád ů, z beznad ějné posice, zni čiti německého ostr ůvku, narodil Martin Hruš ťák vniknuvší nep řátelské síly, které byly daleko v (n ěmecky Hrustak). Chodil do m ěšťanské školy do převaze a tím zachránil nejen svoji kompanii a nedalekých Lysovic, a pak do Brna, kde regiment, nýbrž celou divisi z nep říjemné situace. absolvoval dva ro čníky textilní školy a dva Při provád ění proti útoku pravil svým kamarád ům: ro čníky školy obchodní. V dobách Československé „Žádný strach, my to dokážeme“. republiky se stal podd ůstojníkem československé armády, kde dosáhl hodnosti svobodník, p ůsobil Po návratu na frontu do prostoru zde od roku 1935 do roku 1937. Po vyhlášení Kuronska se v bojích o p ředmostí Narvy op ět protektorátu Čechy a Morava se však celá rodina vyznamenal p říkladnou odvahou a k Rytí řskému přihlásila k n ěmecké národnosti a záhy na to musel kříži mu byly p řidány i Dubové ratolesti. T ěmi byl proto narukovat 1. prosince 1939 k n ěmeckému vyznamenán Adolfem Hitlerem 14. kv ětna roku Wehrmachtu. V roce 1940 by Hrustak p řevelen k 1944. Již v srpnu 1944 se však 6. a 7. rota dostala 7. rot ě 162. p ěšího granátnického pluku pod silný tlak a ob ě utrp ěly zna čné ztráty. Sám v severním úseku východní fronty. Tato jednotka Hrustak utrp ěl 18. srpna p ři protiútoku na sov ětská spadala pod 61. p ěší divizi. Byl nasazen a sv ědkem protitanková d ěla vážné zran ění (již své páté) a útoku na ostrov Moon a Ösel. Ve své jednotce byl před p ůlnocí jim nedaleko od Rigy podlehl. V ten velice kamarádský a říkali mu z legrace „Ten s ním padlo i mnoho dalších a shodou okolností malý“, protože nem ěl velký vzr ůst. Ú častnil se našli vedle n ěho ran ěného, kterého oblékli do tažení proti Francii a pat řil dlouhá léta k těm Hrustakova kabátu, ve kterém m ěl zrovna i dopis voják ům, kte ří v nejhorších bojích v divo čin ě pro svoji ženu, který ješt ě nestihl odevzdat, aby bojovali o Nachovskou řeku jihovýchodn ě od byl poslán. Tento ran ěný byl pak p řevezen lodí do Leningradu v ruské válce, které se ú častnil. Německa v domn ění, že se jedná o Hrustaka. V listopadu 1941 se dále ú častnil v nejv ětších 1. zá ří 1944 pak prob ěhl poh řeb také ve mrazech útoku na Tichwin (jihovýchodn ě od Vyškov ě na nám ěstí, kde se konalo velké pietní Leningradu), po dlouhých namáhavých pochodech shromážd ění s oddílem vojenské hudby, oddílem ho jednotka pod jeho vedením dobila a poté se se Hitlerjungend ale i vojáky z vyškovské n ěmecké svou jednotkou ú častnil ješt ě p řepadení SSSR v posádky. Jednalo se snad o nejslavn ější poh řeb červnu roku 1941. v dob ě protektorátu na okrese Vyškov. Dokonce i Mnohokrát prokázal v boji p říkladnou samotný Hitler poslal na tento poh řeb v ěnec odvahu, kde byl také n ěkolikrát ran ěn. Získal s věnováním. Byla kv ůli tomu vyzdobena i Úto čný odznak p ěchoty za t ři a více útok ů nebo radnice, p řed kterou byli shromážd ěni lidé a protiútok ů, St říbrný odznak za zran ění a rodina, která sed ěla na židlích, jednotlivé osoby, Bronzovou sponu za boj zblízka za 15 dn ů pak poznala jedna roda čka z Čechyn ě. Ú častnil se nep řetržitých boj ů. Stal se velitelem 7. roty a byl ho i vrchní velitel Brna. Rakev byla poté naložena povýšen do hodnosti Feldwebela. Jako velitel roty na nákladní automobil, na kterém byla také držena se natolik osv ědčil, že v lednu roku 1943 obdržel čestná stráž a byla p řevezena do Čechyn ě, kde také železný k říž 1. t řídy. Hrustak často vedl starosta této obce, p řipravil spole čně s ob čany pr ůzkumné akce a výpady proti nep říteli, v kv ětnu rozlou čení se slavným rodákem a t ělo bylo 1943 byl povýšen do hodnosti Oberfelwebela. poh řbeno na h řbitov ě v Rousínovci. Jako vyznamenání za mnohokrát prokázanou Zem řel, když mu bylo pouhých 31 let 18. odvahu byl vyznamenán 12. prosince 1943 srpna 1944. Rytí řským k řížem železného k říže a mohl odjet na dovolenou. Z této doby pochází i zpráva z Vyznamenání: vyškovských novin. Mimo jiné se zde píše: - Rytí řský k říž Železného k říže s Dubovými ratolestmi (RK 11. „V těchto dnech navštívil majitel RK Martin 12. 1943, Dubové ratolesti 14. 5. Hrustak Čechyni odkud pochází a jak se dovídáme, 1944) byl jmenován čestným ob čanem této obce. Na - Železný k říž 1. a 2. t řídy hrdinovi jsou ješt ě vid ět p řožité útrapy… Na - Bronzová spona za boj zblízka všeobecnou žádost vypráv ěl majitel RK Obfwb. - St říbrný odznak za zran ění Hrustak prostými, avšak dojemnými slovy své - Úto čný odznak p ěchoty bohaté a pohnuté zážitky z fronty…V říjnu

3. Životopis M. Hrustaka z Čechyn ě p ůsobícího v německé armád ě. (Soukromá sbírka Václava Sedlmajera z Rousínova.)

4. Zpráva z Vyškovských novin o ud ělení rytí řského k říže M. Hrustakovi a jeho návšt ěvě v Brn ě. (Vyškovské noviny ze dne 21. ledna 1944, č. 14, s. 2)

5. Zpráva z Vyškovských novin o smrti M. Hrustaka. (Vyškovské noviny ze dne 1. zá ří 1944, č. 37, s. 2)

6. Oznámení o odsouzení k trestu smrti Aloise Trne čka z Rousínova. (Soukromá sbírka Václava Sedlmajera z Rousínova)

7. P říklad letáku tišt ěného b ěhem války. (Soukromá sbírka ing. Karla Lochmana z Rousínova)

8. N ěmecké i české na řízení o uspo řádání sbírky od ěvů pro muže nasazené ke kopání. (ONV Vyškov, kart. 163, inv. č. 54).

9. P řikazovací vým ěr adresovaný t ěm, kdo byli ur čeni k opev ňovacím pracím v okolí Rousínova. (ONV Vyškov, kart. 154, inv. č. 73).

10. Závazný list v německém i českém jazyce ur čený starostovi obce. (ONV Vyškov, kart. č. 154, inv. č. 12).

11. Mapa osvobozování Brna. (Peša, V.: Jaro 1945. 25. výro čí osvobození Československa Ruskou armádou. Brno 1970, s. 7.)

12. Ruská mapa Rousínova a blízkého okolí. (Soukromá sbírka ing. Karla Lochmana.)

13. Osvobození Slavíkovic dne 25. dubna 1945.

14. Osvobození Slavkova dne 26. dubna 1945.

15. Schéma boj ů sestavy 24. gardového st řeleckého sboru a soused ů 27. dubna 1945.

16. Postup jednotek 24. gardového st řeleckého sboru dne 27. dubna 1945.

Vzpomínky Františka Ziobera na roz čilovala a řvala na nás r ůzné nadávky, ale to osvobozování Rousínova si nevzpomenu jaké. Při osvobozování jsem já a ješt ě Lá ďa Jak se válka dotkla osobn ě mojí rodiny Pracha ř zajali první vojáky. Šli jsme tenkrát Naší rodiny se válka dotkla až do uli čkou sm ěrem na dnešní ulici Skálovu a takové míry, že 19. b řezna 1945 na Josefa potkali jsme tam t ř i N ě mce. Bylo na nich vid ě t, byla kolem sedmé hodiny ve čer post řelena moje že by se cht ěli rádi vzdát, takže jsme je vzali a žena. Tenkrát jsme bydleli ještě v dom ě na odvedli jsme je do domu, kde bydlí dnes nám ěstí, jí se zdálo, že n ěkdo zazvonil u dve ří, Sk řivánci. Mladí kluci, mezi nimi i Trav ěnec se proto se šla honem podívat, jestli n ěkdo n ěco sebrali a utíkali do Slavíkovic na nádraží, kde nepot řebuje. P řitom, jak otev řela dve ře, let ělo již byli Rusové. Oznámili jim, že držíme t ři v tu chvíli nad nám ěstím letadlo, které shodilo Němce a oni si pro n ě proto hned p řišli a zajali bombu, ta dopadla asi dva metry p řed ni. P ři je. Tenkrát již m ěli Rusové zabrané dopadu ji zasáhly st řepiny malé jako malí ček, slavíkovické nádraží a Rousínov m ěli obsazen nejd říve to vypadalo, že to jsou jen povrchová stále N ěmci. zran ění, ale ona si najednou všimla, že má Na za čátku ulice Kalouskovi prost řelenou i nohu v oblasti stehna. Rychle po pravé stran ě od nám ěstí bylo v dob ě války jsem ji vzal odvedl jsem ji do baráku, kde m ěli ješt ě dlouhé pole a na n ěm bylo naskládané něme čtí vojáci ošet řovnu, ti ji hned pomohli, ale dřevo, hlavn ě dlouhé lat ě a pod nimi se ukrývali bylo pot řeba, aby se dostala do vyškovské Němci. Rusové to zjistili, a proto shodili na tato nemocnice k léka ři. V dob ě války nebylo místa bombu. Jenže když za čalo ho řet v okolí v Rousínov ě skoro žádné osobní auto, m ěli je dřevo, chytl od n ěho i náš d ům, který stojí jen taxiká ři, tzn. že jich tu mohlo být tak 4 – 5, v těsné blízkosti. Tenkrát už jsme byli ale všichni se báli vyjet z města, až nakonec se ubytovaní v krytu, který jsme z řídili, takže pro nabídl pan Paviza, který m ěl taky taxíka a mě lidi p řib ěhli, že nám ho ří d ům. Rychle jsem manželku odvezl do nemocnice. Ta zde ležela se sebral a b ěžel jsem zachra ňovat, co se dalo. asi 14 dní, m ěla na sob ě i leh čí povrchová Cestou jsem p řeskakoval i mrtvé N ěmce. Byl to zran ění, že si dokonce i drobn ější st řepinky nízký d ům, proto jsem na n ěj mohl vyšplhat a vylupovala z kůže. Stejné letadlo, shodou snažil jsem se lopatou shazovat sho řelé trámy okolností shodilo další bombu do firmy dol ů na zem. Byl jsem na to sám, nikdo mi Osolsob ě, kde m ěl zrovna službu no ční hlída č a necht ěl pomoct, všichni se báli dalších nálet ů. ten byl zabit. Tak pro naši rodinu za čalo V tom jsem uvid ěl, že od Vyškova letí další osvobozování. letadlo, rychle jsem sesko čil a b ěžel jsem se Pravideln ě jsme také každý den schovat do prot ějšího domu k panovi Krbkovi, vyhlíželi ruské letadlo, které prolétávalo nad granát vybuchl u domu, kde dnes bydlí rodina naším domem, každý den ve stejnou hodinu. Mi čikova. V té dob ě, zde žil pan Šlimar, který Bylo to jen tak, protože v dob ě války se se v tu dobu díval z okna na d ění venku, ale nepracovalo, člov ěk nem ěl co d ělat, jen čekat. výbuch byl tak blízko, že ho st řepiny zasáhly a Nevzpomínám si, že by t řeba v Rousínov ě on byl na míst ě mrtvý. Když se situace na chvíli spadla balík se zásobami, ale co bylo, tak letáky, uklidnila, tak jsem se vrátil op ět na náš d ům, ale které se nám pravideln ě dostávali do rukou, ale byl jsem na všechnu práci s ohn ěm sám a co na nich p řesn ě bylo, již nevím. nemohl jsem už nic d ělat, tak jsem to nechal a Když za čala fronta, tak jsem v té dob ě do rána to všechno proho řelo skrz na skrz. pracoval u Ladislava Pracha ře, byl to m ůj Chytnul také d ům naproti pana Sk řivánka a kamarád a ten si tenkrát z řídil živnost a já jsem sou časn ě ješt ě ho řel t řetí d ům na za čátku mu vypomáhal, protože jsme oba dva pracovali Rousínova naho ře u kapli čky. Hasi či nešli ani se d řevem, tak v dob ě války jsme se tím také k jednomu požáru. živili. Dílnu m ěl na rohu uli čky, dnes u Když se Rusové dostali na nádraží do Šmehlík ů a my jsme tady p řipravili kryt, Slavíkovic a pokoušeli se osvobodit Rousínov, protože boje se blížili. Ve velké místnosti jsme museli se op ět vrátit zp ět na svoje stanovišt ě ve do sebe stloukli n ěkolik prken ze d řeva a zde Slavíkovicích. Na druhý den jsem na vlastní o či jsme celou frontu žili ješt ě s dalšíma t řemi vid ěl, jak od potoka u pošty vylezlo opatrn ě rodinami, takže nás tu bylo celkem p ět rodin. jedenáct N ěmc ů. Šli v řad ě za sebou a kr čili se, Totéž jsme ud ělali také ve sklep ě, protože když aby je nikdo nezpozoroval. Kdybych m ěl byli boje a nálety siln ější, tak jsme se chodili tenkrát u sebe kulomet, tak bych je vzal jednoho schovávat rad ěji až sem. Zde jsme m ěli jen po druhém. Utábo řili se na míst ě za st řediskem nejnutn ější v ěci, hlavn ě oble čení a duchny. a dál obsazovali Rousínov, to bylo již kolem Jendou se nám stalo, že nám sem vlezli Rusové toho 20. dubna. Odtud m ěli výhodnou polohu, a jedna Ruska za čala z manželky strhávat protože odst řelovali celé m ěsto. Také jim duchnu, ta ji ale necht ěla dát, protože pod ní pomáhala jedna žena, dokonce je i pustila na ležela i naše p ětiletá dcera Ola. Ruska se věž kostela, kde si z řídili pozorovatelnu. Bylo vid ět, že jsou velmi opatrní a že mají pod

kontrolou každé míste čko v Rousínov ě. Vylezl Po osvobození se za čalo žít skoro jsem spole čně s Lá ďou na p ůdu a dívali jsme se normáln ě, zase se za čalo chodit do práce, ale já na n ě malým okýnkem ve st řeše. Najednou ne, já jsem musel narukovat na vojnu hned 10. kolem nás prolet ěli st řely z kulometu, takže kv ětna 1945 do Bu čovic, kde nás nejd říve jsme hned zalezli, N ěmci nás zbyst řili. cvi čili a pak jsem až do 22. prosince cestoval po To, že mají za st řediskem výhodnou polohu, celé Morav ě. Nemohl jsem se proto podílet na dokazovalo i to, že i z toho místa vid ěli, jak jede opravách jak celého m ěsta, tak hlavn ě našeho po poli mezi Kroužkem a Čechyní v ůz tažený domu. Ten nám dala obec do p ůvodního stavu. ko ňmi plný Rus ů a i z takové dálky na n ě Měl jsem v plánu, že ho opravím, n ěco i vyst řeli z děla a trefili je. přistavím, ale obec povolila jen to, že ho vrátí V Rousínov ě trvala fronta týden až do p ůvodního stavu, tak jak byl p řed frontou. deset dní. Rus ům se nakonec poda řilo N ěmce V říjnu jsem se dostal do Vyškova na „Kozinu“, zajmout nebo je vyhnat a ti táhli dál sm ěrem na kde už to bylo lepší, protože jsem mohl aspo ň Lule č. Dob ře si také pamatuji, jak byl teda na černo odjížd ět dom ů, protože jsem od odst řelován vlak v Lul či. Stál nejd říve na konce války svoji rodinu nevid ěl. Byli sem vyškovském nádraží, jenomže byl plný st řeliva, odvedeni také dva zajatí N ěmci, kte ří sice tak ho poslali do Rusínova. Místní velitel rozum ěli česky, ale nepoda řilo se nám dostat stanice ho ale také necht ěl, proto ho poslal do z nich ani slovo. Proto byl povolán plukovník, Lul če, kde byl nakonec rozbombardován. který řekl, že tak jak N ěmci zacházeli s nimi, Kolem dokola i místní most a n ěkolik dom ů, tak on si podá tyto dva vojáky. Nakonec mu našt ěstí jich tu nestálo tolik, co t řeba tady řekli, co cht ěl. Dozv ěděl se, že kdyby se jim v Rousínov ě, to by byla v ětší škoda. Byla to ale poda řilo utéct, vrátili by se zp ět do Sudet, odkud rána, která se rozléhala po celém okolí. pocházeli a kdyby zjistili, že jsou tam, n ěkteré Když p řišli Rusové do Rousínova, domy po řádku, neváhali by a vypálili by je. zřídili si vedle židovského h řbitova v jednom baráku kuchyni. My jsme sem s rodinou chodili, bydleli tu u Dvouletých a to byla naše rodina, Rusové nám také dávali jídlo, když m ěli nava řeno, dostali jsme guláš, maso. Kolem dokola bylo také poskládané d řevo, hlavn ě tlusté lat ě a z ni čeho nic spadla do naší blízkosti bomba. Rychle jsme vyb ěhli ven a první, co nás zajímalo, bylo zjistit, kde je naše dcera, protože si v tu chvíli hrála s dalšími d ětmi venku. Malý Josífek Navrátil ů opodál k řičel bolestí: „Pomozte mi, já nic nevidím.“ V tu chvíli také jeden z chlapc ů, byl to syn pana Lázní čka, našel pancé řovou p ěst a jen jsem vid ěl, jak nezkušený hoch otá čí zbra ň proti sob ě a … Už jsem nesta čil zareagovat, byl černý jako uhel. Vid ěl jsem, že dcera je v po řádku, tak jsem rychle přisko čil k Pepíkovi a odnesl jsem ho na to místo, kde m ěli ošet řovnu tenkrát N ěmci, ale dnes tam již sídlili Rusové a ti ho ošet řili. Za nějakou dobu jsem se dozv ěděl, že se z toho dostal a dnes ješt ě žije, vždy, když se potkáme, tak na to vzpomíná a ješt ě dnes mi za moje gesto d ěkuje. Bylo to smutné, že trávily d ěti volný čas i tím, že si hrály i se zbran ěmi a nebo dokonce i s bombami. Bylo i víc takových příhod, kdy kluci našli bombu, která jim vybuchla p římo pod nohama a ti tak o n ě p řišli. Ale co jsme m ěli d ělat za války, dalo se jen čekat.

17. Vzpomínky Františka Ziobera na osvobozování Rousínova.

18. Jedno z na řízení NV v Rousínov ě bezprost ředn ě po osvobození. (ONV Vyškov, kart. 4., inv. č. 254).

19. Postup jednotek 24. gardového st řeleckého sboru dne 28. dubna 1945.

20. Postup jednotek 24. gardového st řeleckého sboru dne 29. dubna 1945.

21. Postup jednotek 24. gardového st řeleckého sboru a osvobození Vyškova dne 30. dubna 1945.

22. Akt o bezpodmíne čné kapitulaci n ěmeckých ozbrojených sil. (ONV Vyškov, kart. 26, inv. č. 14).

23. Na řízení NV v Brn ě k odevzdání zbraní, st řeliva a t řaskavin do 23. kv ětna 1945. (ONV Vyškov, kart. 4., inv. č. 156).

24. Zpráva z novin Slovo národa o obžalob ě T. Drápala z Rousínova. (Obecní kronika Královopolské Vážany 1925 – 1969).

25. Zpráva z periodiky Národní obroda o obžalob ě T. Drápala z Rousínova. (Obecní kronika Královopolské Vážany 1925 – 1969).

26. Zpráva z periodiky Národní obroda o obžalob ě T. Drápala z Rousínova. (Obecní kronika Královopolské Vážany 1925 – 1969).

27. Leták k „Pietní slavnosti“ a znovuodhalení desky u čitele Zikmunda Trnky ze Slavíkovic. (Obecná škola ve Slavíkovicích 1940 – 1945).

28. Zprávy p řidělené k seznam ům N ěmc ů ur čených k odsunu. (ONV Vyškov, kart. 26, inv. č. 54).

29. Pokyny pro vyst ěhovalce z obcí v oblasti vojenské st řelnice vyškovské. (ONV Vyškov, kart. 26, inv. č. 73).

30. Ukázka eviden čního listu ur čených pro n ěmecké ob čany. (ONV Vyškov, kart. 1, inv. č. 26).

Obrazové p řílohy

1. Poh řeb Martina Hrustaka p řed vyškovskou radnicí. (Soukromá sbírka Václava Sedlmajera z Rousínova).

2. Odvoz rakve M. Hrustaka z Vyškova do Čechyn ě (Soukromá sbírka Václava Sedlmajera z Rousínova).

3. Podminované betonové pilí ře v Rousínov ě. (Soukromá sbírka Václava Sedlmajera z Rousínova).

4. Neuzav řená protitanková uzáv ěra v Rousínov ě. (Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu při osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1986, s. 14).

5. N ěmecký výcvikový tábor v Rousínovci. (Soukromá sbírka Václava Sedlmajera z Rousínova).

6. Práce muž ů na zákopech v Rousínov ě. (Soukromá sbírka Václava Sedlmajera z Rousínova).

7. Trosky muni čního vlaku na lule čském nádraží z 25. dubna 1945. (Soukromá sbírka Václava Sedlmajera z Rousínova).

8. Lidé sledující zkázu na lule čském nádraží po výbuchu. (Soukromá sbírka Václava Sedlmajera z Rousínova).

9. Rousínovské nám ěstí po osvobození. (Soukromá sbírka Václava Sedlmajera z Rousínova).

10. Ruský vojín v Olšanech. (Muzeum Vyškovska).

11. Zni čený most u Nemojan. (Soukromá sbírka Václava Sedlmajera z Rousínova).

12. Oprava nemojanského mostu po skon čení druhé sv ětové války. (Soukromá sbírka Václava Sedlmajera z Rousínova).

13. Oprava kostelní v ěže v Rousínov ě. (Obecní kronika Nový Rousínov 1908 – 1954, s. 321).

14. Exhumace p říslušníka Rudé armády S. S. Sjuzina p řed kostelem v Rousínov ě. (Mikš, J.: Na vyškovském sm ěru. Bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu p ři osvobozování Vyškovska v dubnu a kv ětnu 1945. Vyškov 1986, s. 124).

15. Škola v Královopolských Vážanech. (Školní kronika Královopolské Vážany 1940 – 1946).

16. Základ pomníku padlým hrdin ům Rudé armády a ob ětem persekuce v Rousínovci. (Obecní kronika Nový Rousínov 1908 – 1954, s. 324).

17. Pomník sov ětských voják ů v Královopolských Vážanech. (Jordán, F.: Památníky odboje a osvobození na Vyškovsku. Vyškov 1985, s. 42).

18. Pomník padlých z druhé sv ětové války v Kroužku. (Jordán, F.: Památníky odboje a osvobození na Vyškovsku. Vyškov 1985, s. 44).

19. Pomník velitele paradesantní jednotky kapitána F. S. Žukova v Olšanech. (Jordán, F.: Památníky odboje a osvobození na Vyškovsku. Vyškov 1985, s. 68).

20. Památník protifašistického odboje Na říčkách v Olšanech. (Jordán, F.: Památníky odboje a osvobození na Vyškovsku. Vyškov 1985, s. 68).