Gymnospermae – nahosemenné • Dřeviny • Eustelé • Druhotné tloustnutí • Dřevo bez trachejí, pouze tracheidy • Listy mikrofylního typu • Časté brachyblasty • Mikro– a makrosporangia odd ělená, n ěkdy až dvoudomost • Oplození se d ějě spermaticky, spermatozoidy či aciliatními spermatické bu ňky • Nahá vají čka nekrytá obaly plodolist ů

GINKGOPHYTA Druhotn ě tloustnoucí, bohat ě v ětvené stromy • Vějí řovitá žilnatina • Mikrosporangia a makrosporangia odd ělená, n ěkdy dvoudomost • Mikrospory bez vak ů • Polyciliátní spermatozoidy • Semeno – nepravý plod – exotesta (blána na povrchu), sarkotesta (dužnina), sklerotesta (pecka) • Archaická skupina známá z po čátku druhohor (z doby p řed 200 Myr.), dv ě čeledi: Trichopityaceae (vym řelá) a Ginkgoaceae (nejmén ě 6 vym řelých rod ů, jeden recentní): • jen jeden druh recentní – Ginkgo biloba jinan dvoulalo čný - Ginkgo biloba Z n a k y : dvoudomý opadavý strom, 15–30(–40 m) vys.; – listy ve (zdánlivých) svaze čcích na brachyblastech nebo st řídav ě (ve spirále) na letorostech – listy s charakteristickou v ějí řovit ě uspo řádanou žilnatinou; evolu ční p ůvod – sr ůst list ů (jehlic); obvykle dvoulalo čné; na podzim nápadn ě zá řiv ě žluté. – tyčinky v jehn ědovitých šišticích, vají čka obvykle po dvou na dlouze stopce. – semena žlutá, kulovitá, p řipomínající peckovici, páchnoucí; tato nepravá peckovice je tvo řena 3 vrstvami: exotesta (povrch), sarkotesta (dužnatá část) a sklerotesta (vnit řní tvrdá část). Rozší ř e n í : JV Čína, p řežívající dnes již jenom v kultivaci; identické fosilie 200 mil. let staré. P ůvodnost reliktní populace v JV Čín ě je sporná (velmi nízká genetická variabilita indikující možný vysázený p ůvod). V ý s k y t v Č R : jen p ěstován; v kultivaci pom ěrn ě často; v Olomouci nap ř. areál kampusu Holice nebo Botanická zahrada KB P řF UP.

1 PINOPHYTA Vždy d řeviny, obvykle stromovitého vzr ůstu, mén ě ke ře • Druhotné tloustnutí kmene • Listy nej čast ěji jehlicovité, p řisedlé či krátce řapíkaté • Strobily odd ělené až dvoudomost • Mikrosporangiofory s 20–2 mikrosporangii • Mikrospory p řizp ůsobeny k anemogamii • Megasporangiofory obvykle v šišticovitých souborech • Ve vají čku tvorbna archegonií s pylovou komorou a mikropylárním otvorem s opylovací kapkou • Výrazná časová prodleva mezi opýlením a oplozením • 5 řád ů 7 čeledí s 52– 55 rody a ca. 614 druhy; v Česku 9 p ůvodních druh ů • systematika pravých jehli čnan ů není dosud ustálená. Naráží zde na sebe klasický (morfologicko-anatomický) p řístup s přístupem molekulárn ě kladistickým. Zde prezentované systematické člen ění p ředstavuje tradi ční morfologický p řístup.

třída podt řída řád čele ď pod čele ď Pinopsida Pinidae Pinoideae - - - - Abietoideae - - - - Laricoideae - - Cupressales Cupressaceae - - - Taxodiaceae - - Aracauriales Araucariaceae - Podocarpidae Podocarpales Podocarpaceae Cephalotaxida Cephalotaxida - e e Cephalotaxaceae - Taxidae Taxales Taxaceae podt řída Pinidae řád Pinales – borovicotvaré

čele ď Pinaceae - borovicovité • jednodomé, obvykle vždyzelené rostliny • větve bu ď auxiblasty s brachyblasty či pouze auxiblasty • prysky řičné kanálky jsou p řítomné, scházejí jen ve d řev ě jedle a cedru • sporangiofory odd ělené, ale jednodomé • mikrosporangiofor ů je velký po čet a jsou šroubovit ě uspo řádány do malých šištic • každý mikrosporangiofor má na spodní stran ě 2 mikrosporangia • mikrospory – 2 vzdušné vaky (výjimka – chybí u douglasky a mod řínu) • megastrobily s podp ůrnými šupinami a semennými šupinami (na svrchní stran ě 2 vají čka); semena často s k řídlem • přibližn ě 10 rod ů, ca. 200 druh ů, p řevážn ě na severní polokouli • dv ě centra diverzity: v. Asie a v. USA (holarktická disjunkce)

2 pod čele ď Abietoideae:

Rod Abies – jedle • větve bez brachyblast ů • jehlice nasedají na v ětvi čky rozší řenou bází – v ětvi čky po opadu jehlic hladké s okrouhlými jizvami • rozpadavé šišky, na v ětvích sm ěř ující vzh ůru • asi 40-50 druh ů v mírném pásmu sev. polokoule

Abies alba – jedle b ělokorá Znak y: k ůra hladká až šupinovitá, st říb řit ě šedá – šišky 10-18 dlouhé, válcovité – jehlice ve dvou řadách, svírají úhel 180°, na rubu se dv ěma nápadnými st říb řitými proužky Rozší ř e n í : hory jižní a st řední Evropy, areál ostr ůvkovitý (nesouvislý) V ý s k y t v Č R : horské oblasti, sou část smíšených bu čin a smr čin. B ěžn ě p ěstovaný druh v kultivaci.

Abies concolor – jedle ojín ěná, j. stejnobarvá Z n a k y : jehlice na v ětvích rostou ve všech sm ěrech; jehlice srpovit ě prohnuté, 4 až 6 cm dlouhé, na všech plochách stejn ě zbarvené (st říb řit ě modro-zelené). – cylindrické šišky, na konci užší, až 12 cm dlouhé. Rozší ř e n í : západní část Severní Ameriky, jz. USA a sz. Mexiko V ý s k y t v Č R : jedna z nej čast ěji p ěstovaných parkových d řevin, v Olomouci ve všech parcích a b ěžn ě v městské zeleni (v četn ě holického kampusu); ob čas vysazovaná do volné přírody v imisemi zatížených oblastech (nap ř. Moravsko-slezské Beskydy).

Abies grandis – jedle obrovská Z n a k y : jehlice plagiotropicky (svírají úhel 180°), jehlice nápadn ě nestejné dlouhé – velký a vysoký strom (v p řírod ě až 76 m). Rozší ř e n í : Severozápadní část Severní Ameriky (sz. USA, jz. Kanada) V ý s k y t v Č R : relativn ě často p ěstovaná d řevina. Na Olomoucku nap ř. Flóra Olomouc nebo arboretum Bílá Lhota.

Abies nordmanniana – jedle kavkazská Z n a k y : krátké husté jehlice, které ze spodní strany v ětve svírají úhel 180°, ale se svrchní stran ě polokulovit ě p řekrývají v ětvi čku. Jehlice s česané sm ěrem dop ředu ke konci v ětvi.

3 – podp ůrné šupiny na šiškách vy čnívají a špi čkou sm ěř ují k bázi šišky Rozší ř e n í : západní Kavkaz a hory Turecka (Pontické poho ří) V ý s k y t v Č R : pom ěrn ě často p ěstovaná d řevina. Nej čast ěji prodávaný druh váno ční jedle (pod r ůznými více či mén ě nesmyslnými obchodními jmény jako Dánská jedle, Normanská, ale i kavkazská jedle apod.)

Abies pinsapo – jedle špan ělská Z n a k y : jehlice na v ětvích radiáln ě do všech stran sm ěř ující, tupé, ztlustlé, st říb řité proužky na rubu i na líci jehlic. Rozší ř e n í : hory jižního Špan ělska (Sierra de Ronda) nedaleko Málagy. Endemit. T řetihorní relikt. V ý s k y t v Č R : Vzácn ěji v lepších parcích a arboretech. V Olomouci nap ř. arboretum Horizont.

Abies koreana – jedle korejská Z n a k y : jehlice na v ětvích radiáln ě do všech stran sm ěř ující, krátké (1-2 cm); st říb řité proužky jen na rubu jehlic – šišky malé, ca. 7 cm dlouhé, p řed dozráním nápadn ě fialové; podp ůrné šupiny delší než semenné Rozší ř e n í : alpínské polohy jižní části Korejského poloostrova V ý s k y t v Č R : ob čas v městské zeleni, v lepších zámeckých parcích a arboretech; poslední dobou hojn ě prodávána do soukromých domácích zahrad.

Abies homolepis – jedle japonská, j. nikkoská (syn.: Abies nikkoense) Znaky: v ětve brázdité, sv ětle žlutohn ědé – jehlice s hlubokou st řední brázdou, se spodní strany v ětévek plagiotropicky (roz čísnuté). Rozší ř e n í : st řední a jižní Japonsko V ý s k y t v Č R : pom ěrn ě často p ěstována, lepší parky, ale i v městské zeleni

Další mén ě p ěstované druhy: Abies procera, A. lasiocarpa, A. holophyla, A. balsamea, A. cephalonica, A. homolepis aj.

Rod Picea – smrk • vždy bez brachyblast ů • jehlice nasedají na vyniklé listové polštá řky – v ětvi čky proto po opadu jehlic drsné • šišky nerozpadavé, sv ěšené dol ů • asi 40 druh ů na severní polokouli, p řevážn ě ve chladných oblastech

4 Picea abies – smrk ztepilý Znaky: červenohn ědá až šedá borka – jehlice temn ě zelené, 4-hranné, 1-2 cm dlouhé – šišky 10-15 cm dlouhé, semenné šupiny koso čtvere čné Rozší ř e n í : hory st řední Evropy a oblasti severní Evropy a západního Ruska. V ý s k y t v Č R : horské lesy, sekundárn ě tém ěř po celém území Česka; b ěžn ě p ěstovaná d řevina v mnoha vyšlecht ěných kultivarech.

Picea pungens – smrk pichlavý Z n a k y : jehlice tuhé, nápadn ě pichlavé, 2-3 cm dlouhé, nápadn ě modro-zelené; – šišky 6-10 cm dlouhé, semenné šupiny nápadn ě zprohýbané a obvykle s drobnými zoubky na konci. Rozší ř e n í : malý disjunktní areál v horských oblastech západního USA V ý s k y t v Č R : jedna z nej čast ěji p ěstovaných d řevin v Česku. Často p ěstován jako kultivar A. p. cv. Glauca. Prodáván rovn ěž jako váno ční stromek.

Picea omorica – smrk Pan čičů v, s. omorika Z n a k y : jehlice smá čklé a tupé, 8-18 mm dlouhé, se dv ěma st říb řitými proužky na rubu – šišky malé, 3-6 cm dlouhé, s obvej čitými šupinami – nápadn ě štíhle kuželovitá koruna Rozší ř e n í : Balkán (Bosna), t řetihorní relikt V ý s k y t v Č R : jedna z nej čast ěji p ěstovaných parkových d řevin, v Olomouci ve všech parcích a b ěžn ě v městské zeleni (v četn ě holického kampusu)

Picea orientalis – smrk východní Z n a k y : velmi krátké jehlice, siln ě lesklé, 6-8 mm dlouhé, – šišky malé, s obvej čitými šupinami Rozší ř e n í : Kavkaz, hory severního Turecka V ý s k y t v Č R : vzácn ěji p ěstovaný druh, nap ř. arboretum Bílá Lhota.

5 Picea glauca – smrk sivý Z n a k y : jehlice krátké, 10-18 mm, matn ě siv ě modrozelené, oboustrann ě s pruhy pr ůduch ů, po rozemnutí aromatické (voní jako rybíz) – šišky malé, 3,5-5 cm, semenné šupiny obvej čité, na téže v ětvi různ ě dlouhé Rozší ř e n í : boreální oblasti Severní Ameriky (Kanada, Aljaška), od Newfoundlandu po Beringovo mo ře V ý s k y t v Č R : ob časn ě p ěstovaný v parcích i m ěstské zeleni. V Olomouci nap ř. BZ Flóra.

Picea breweriana – smrk Brewer ův Znak y: v ětve nápadn ě dol ů sv ěšené, na starých stromech až 2,5 m dlouhé; velmi dekorativní habitus – jehlice řídké, 20-25 cm dlouhé, siv ě modrozelené, se st říb řitými pruhy pr ůduch ů Rozší ř e n í : Na suchých horských svazích sz. Kalifornie a Oregonu, velmi vz. V ý s k y t v Č R : velmi vzácn ě jen ve vybraných arboretech a botanických zahradách

Další mén ě p ěstované druhy: Picea sitchensis, P. likiangensis, P. engelmannii, P. mariana, P. bicolor, P. polita, P. schrenkiana, P. asperata aj.

Picea bicolor (arboretum Žampach)

Rod Tsuga - jedlovec • jehlice na krátkém řapíku, na rubu se dv ěma st říb řitými proužky • šišky vždy drobné • 10 druh ů od Himaláje do v. Asie a do s. Amerika

Tsuga canadensis – jedlovec kanadský Z n a k y : drobné jehlice (10-18 mm dl.) se st říb řitými proužky na rubu a řapíkem, dvou řad ě uspo řádané – šišky nerozpadavé, drobné, 1-2 cm dlouhé, krátce stopkaté Rozší ř e n í : východ Severní Ameriky (sv. USA, jv. Kanada), su ťové a pob řežní lesy V ý s k y t v Č R : pom ěrn ě b ěžn ě p ěstovaný druh, jak v parcích, tak m ěststké zeleni. Roste v holickém areálu (u parkoviště pro auta).

6 Rod Pseudotsuga – douglaska • jehlice ploché, dvou řad ě uspo řádané • podp ůrné šupiny šišek delší než semenné šupiny • asi 5–8 druh ů ve v. Asii a S. Americe

Pseudotsuga menziesii – douglaska tisolistá Z n a k y : semenné šupiny p řitisklé k šišce – jehlice zelené, neojín ěné Rozší ř e n í : p římo řské oblasti západní části Severní Ameriky (od Britské Kolumbie po Mexiko) V ý s k y t v Č R : b ěžn ě p ěstovaná d řevina, v parcích i m ěstské zeleni

Pseudotsuga glauca – douglaska sivá Z n a k y : semenné šupiny od šišky odstálé, ven vyhnuté – jehlice sivé Rozší ř e n í : horské oblasti západní části Severní Ameriky (Rocky Mts.) V ý s k y t v Č R : b ěžn ě p ěstovaná d řevina, v parcích i m ěstské zeleni rod Keteleeria – jako jedle, ale šišky nerozpadavé; 2 druhy v jv. Asii.

pod čele ď Pinoideae: Rod Pinus – borovice • obvykle tuhé, dlouho vytrvávající jehlice, ve svazečcích, vždy na brachyblastech • šištice nerozpadavé, dozrávající druhým rokem, semenné šupiny nápadn ě ztlustlé ( štítek – apofýza a na n ěm pupek – umbo), podp ůrné šupiny zakrn ělé • přes 100 druh ů, tém ěř výhradn ě na S polokouli (výjimka, Sumatra)

jehlice na brachyblastech ve svaze čku po 2

Pinus sylvestris – borovice lesní Znaky: červenohn ědá odlupující se borka v horní části kmene – jehlice obvykle 4-7 cm dlouhé, n ěkdy zto čené – šišky stopkaté, 3-7 cm dlouhé, štítky koso čtvere čné, symetrické, zbarvené stejn ě jako semenná šupina – strom s nepravideln ě utvá řenou korunou Rozší ř e n í : Eurasie V ý s k y t v Č R : p ůvodní jen reliktní bory (skály, písky apod.), vysazována i jinde. B ěžn ě pěstovaný druh.

7 Pinus rotundata – borovice blatka Z n a k y : stromy nebo rozložité (vícekmenné) ke ře – štítky šišek koso čtvere čné, ale mírn ě asymetrické. Rozší ř ení: V ý s k y t v Č R : – šišky p řisedlé, asymetrické s vystouplými štítky (na oslun ěné stran ě), řašeliništ ě, st ř. Evropa, hybridogenního p ůvodu

Pinus x pseudopumilio – P. mugo x P. rotundata – obtížná determinace; Krušné hory, Slavk. les, Šumava a Novohr. hory

Pinus mugo – borovice kle č (kosod řevina) Z n a k y : rozkladitý ke ř – podobná borovici lesní, ale ve všech znacích menší a zavalit ější – štítky šišek výrazn ě asymetrické Rozší ř e n í : hory st řední a jižní Evropy V ý s k y t v Č R : p ůvodní jen Šumava, Krkonoše a Jizerské hory. Jinde vysazená (nap ř. Hrubý Jeseník, Moravsko-slezské Beskydy). Často p ěstovaná, v kultivace dosahuje v ětších rozm ěrů než v přírod ě.

Pinus nigra – borovice černá Z n a k y : šišky p řisedlé, 5-8 cm dlouhé, štítky čočkovit ě okrouhlé, žlutohn ědé, výrazn ě sv ětlejší než semenné šupiny. – jehlice obvykle 8-12 cm dlouhé, rovné Rozší ř ení: V ý s k y t v Č R : – jehlice po dvou, delší, šišky v ětší (5–8 cm); j. a st ř. Evropa (na S do Rakouska); Malá Asie, Krym st ředomo řské borovice: Pinus pinea – borovice pinie – semena jsou o říšky (bez k řídel, elipsoidní tvar) – tvar koruny nápadn ě deštníkovitý

Pinus halepensis – borovice halepská – dlouhé tuhé jehlice – šišky se štítky čočkovitými – Dalmácie

Pinus pinaster – borovice p římo řská – šišky vejcovité, asymetrické, štítky hrotité – jz. Evropa, sev. Afrika

8 jehlice na brachyblastech ve svaze čku po 5

Pinus cembra – borovice limba Z n a k y : pravidelná koruna se zaobleným vrcholem – jehlice tuhé – semena nek řídlatá, elipsoidní (zoochorie) Rozší ř e n í : subalpínské polohy evropských hor (Karpaty, Alpy) (na Balkán ě nahrazena druhem P. peuce ) V ý s k y t v Č R : ob čas p ěstovaná

Pinus aristata – borovice osinatá Z n a k y : jehlice 2-4 cm dl., tuhé, velmi hust ě st ěsnané, na brachyblastu k sob ě shlou čené, často ojín ěné prysky řicí – šišky p řisedlé, vej čit ě válcovité, štítky dlouze osinaté – rozkladité ke ře Rozší ř e n í : USA, Rocky Mts. V ý s k y t v Č R : vzácn ě p ěstovaný druh, v Olomouci na Fló ře.

Pinus strobus – borovice vejmutovka (b. hedvábná) Z n a k y : jehlice jemné, p řevislé, 5-10 cm dlouhé – šišky protáhle válcovité, 8-20 cm dlouhé Rozší ř e n í : východní oblast Severní Ameriky V ý s k y t v Č R : velmi často p ěstovaný druh, zcela b ěžná v parcích i m ěstské zeleni. Vysazen do p řírody, problematický invazní druh.

Pinus wallichiana – borovice Himalájská Z n a k y : jehlice jemné, p řevislé, až 20 cm dlouhé – šišky protáhle válcovité, až 25 (30) cm dlouhé – velmi dekorativní druh Rozší ř e n í : Himaláje, Hindukúš; od Afghánistánu po Nepál a Bhútán V ý s k y t v Č R : velmi vzácn ě p ěstovaný druh, jen ve specializovaných arboretech a zahradách (nap ř. Hranice na Morav ě, Nový Dv ůr u Opavy). jehlice na brachyblastech ve svaze čku po 3

Pinus jeffreyi – borovice Jeffreyova Z n a k y : jehlice tuhé, dlouhé 18-22 cm – šišky protáhle vej čité, až 20 cm dlouhé, štítky nápadn ě osinkaté – velmi dekorativní druh Rozší ř e n í : západ Sev. Ameriky, od jižního Mexika po Oregon

9 V ý s k y t v Č R : p ěstovaná jen vzácn ě v lepších parcích a zahradách

Další p ěstované druhy borovic: Pinus banksiana, P. ponderosa, P. peuce, P. pumila, P. × schwerinii, P. rigida, P. heldreichii, P. contorta, P. radiata a mnoho dalších.

pod čele ď Laricoideae: Rod Larix – mod řín • jehlice opadavé, po četn ě na brachyblastech a zárove ň jednotliv ě na auxiblastech • šištice pom ěrn ě drobné • 15 (–20) druh ů na severní polokouli

Larix decidua – mod řín opadavý Z n a k y : semenné šupiny šišek ploché, k šišce více mén ě p řitisklé – letorosty lysé – vnitrodruhové taxony nemají zásadn ější opodstatn ění a nep ředstavují pravd ěpodobn ě nic více, než r ůzné migra ční vlny (genotypy). Rozší ř e n í : st řední a jižní Evropa V ý s k y t v Č R : p řirozen ě Šumava, Jeseníky; často vysazovaný; často p ěstovaný v kultu ře

Larix kaempferi – mod řín japonský Z n a k y : letorosty chlupaté, ojín ěné – semenné šupiny šišek zvln ěné, ven ohrnuté (p ři pohledu shora má šiška tvar kv ětu r ůže). Rozší ř e n í : horské oblasti ostrova Honšú V ý s k y t v Č R : b ěžn ě p ěstovaný (nap ř. Botanická zahrada katedry botaniky P řF UP)

Rod – cedr • Statné, rozkladité, vždyzelené rostliny • Jehlice na auxiblastech st řídavé, na brachyblastech ve svaze čcích, • Šišky vzp římené, vejcovité, velmi tvrdé, se semennými šupinami k sob ě t ěsn ě p řilehajícími, za zralosti rozpadavé • Cedrové d řevo – velmi cenné – hn ědé jádro, sv ětlá b ěl; vonné • Chybí prysky řič. kanálky • 4 druhy s ostr ůvkovitým rozší řením: od s. Afriky, p řes Kypr a Blízký východ do Himaláje.

- Cedrus atlantica – cedr atlaský – koruna kuželovitá; šišky 5–7 cm, sev. Afrika (Alžírsko, Maroko)

10 - – cedr libanonský – koruna deštníkovitá, šišky 8– 10 cm, Malá Asie, Libanon (hory) - Cedrus deodora – cedr himalájský – jehlice dlouhé (3–5 cm), konce v ětví p řevislé, Himaláj - Cedrus brevifolia – cedr krátkolistý – p říbuzný cedru libanonskému, liší se kratšími (jen 0,5–0,8 cm dl.) jehlicemi, sivými a šiškami jen 6–7 cm dl. Kypr

Pseudolarix amabilis – pamod řín líbezný Z n a k y : jehlice na brachyblastech ve svaze čku, jehlice delší než u mod řínu (až 7 cm dlouhé) – šišky podobného tvaru jako u mod řínu, ale semenné šupiny na konci špi čaté (ne zaokrouhlené). Rozší ř e n í : východní Čína ( Če-kiang, Kiang-si) V ý s k y t v Č R : p ěstován jen z řídka (nap ř. arboretum Žampach)

řád Cupressales – cyp řišotvaré • Bohat ě v ětvené d řeviny • Listy jehlicovité nebo šupinovité • Pyl bez vzdušných vak ů • Sam čí šištice drobné, mikrosporangiofory s 2–9 prašnými pouzdry (mikrosporangií) • Sami čí šištice z několika k řižmostojných či p řeslenitých semenných šupin které sr ůstají s podp ůrnými, četná p římá vají čka • Šiška ve zralosti d řevnatá, dužnatá či kožovitá • 25-30 rod ů, ca. 110-130 druh ů, 1 rod p ůvodní v české Fló ře • jsou rozlišovány dv ě čeledi, ale člen ění je um ělé a neodráží evoluci skupiny

čele ď Cupressaceaea – cyp řišovité • Jednodomé až dvoudomé vždyzelené d řeviny, obvykle drobn ějšího vzr ůstu • Listy vst řícné, k řižmostojné, či v troj četných p řeslenech, jehlicovité či šupinovité • Sam čí šištice drobné, tvo řené šupinovitými ty činkami s 2–6 prašnými pouzdry • Pylová zrna bez vzdušných vak ů • Sami čí šištice s několika semennými šupinami s 1–12 vají čky • Šišky d řevnaté nebo dužnaté • Asi 20 rod ů • monofyletická (homogenní) skupina

11 Rod Juniperus – jalovec • Stromy až ke ře • Listy obvykle jehlicovité, vst řícné nebo v troj četných p řeslenech • Specifická šiška vznikající zdužnat ěním semenných šupin – podobá se bobuli = galbulus • Asi 60 druh ů od hor subtrop ů do arktického pásma

Juniperus communis – jalovec obecný Z n a k y : rozkladité ke ře až malé stromky – špi čaté jehlice v přeslenech po 3 Rozší ř ení: V ý s k y t v Č R : roztroušen ě v podhorských oblastech ČR; p ěstován v mnoha kultivarech P o z n á m k a : v subalpínském stupni roste poddruh subsp. alpina ; vyzna čuje se poléhavým vzr ůstem (Jizerské hory, Krkonoše, Tatry).

Juniperus sabina – jalovec chvojka Z n a k y : šupinovité jehlice špi čaté, drobné (kolem 1 mm), – siln ě aromatický (po rozemnutí v ětvi ček) – větvi čky velmi tenké (1 mm) Rozší ř e n í : hory teplejší části Eurasie, na východ po Altaj V ý s k y t v Č R : nep ůvodní (p ůvodní na Slovensku v Pieninách); často p ěstovaný druh

Juniperus virginiana – jalovec viržínský Z n a k y : šupinovité jehlice v ětší (kolem 2 mm), špi čaté, odstávající, s drobnou žlázkou na h řbet ě, p řesleny dvoj četné – galbulus vej čitý, tmav ě modrý Rozší ř e n í : východ Severní Ameriky V ý s k y t v Č R : pom ěrn ě často p ěstovaný druh

Juniperus chinensis – jalovec čínský Z n a k y : šupinovité jehlice v ětší (kolem 2 mm), tupé, bíle lemované, p řesleny často troj četné – galbulus kulovitý, tmav ě hn ědý až černý Rozší ř e n í : sv. Čína, Mongolsko, Korea, Japonsko V ý s k y t v Č R : pom ěrn ě často p ěstovaný druh

12 Juniperus horizontalis – jalovec polehavý Z n a k y : nízký polehavý (kobercovitý) ke ř – úzké v ětve, malé galbuly – jehlice v kultivaci obojího typu, šupinovité jsou ost ře zašpi čat ělé Rozší ř e n í : Severní Amerika, arktické oblasti (Nové Skotsko až Britská Kolumbie) V ý s k y t v Č R : velmi častý druh, p ředevším v městké zelení

Zeravy Rod Thuja – zerav • Listy s elipsovitou žlázkou • Šišky d řevnaté, ñemenné šupiny se st řechovit ě p řekrývají • Semena k řídlatá • 5 druh ů v S. Am. a v. Asii

Thuja plicata – zerav obrovský Z n a k y : šupinovité jehlice na rubu s bělavou kresbou, po rozemnutí aromatické – st ředové šupinovité jehlice bez vyniklé kulovité žlázky Rozší ř e n í : západní část Severní Ameriky (od Kalifornie po Aljašku, podél řek) V ý s k y t v Č R : zcela b ěžn ě p ěstovaný druh, často v mnoha kultivarech

Thuja occidentalis – zerav západní Z n a k y : šupinovité jehlice na rubu žlutozelené, bez sivé kresby – st ředové šupinovité jehlice s vyniklou kulovitou žlázkou Rozší ř e n í : východní část Severní Ameriky V ý s k y t v Č R : zcela b ěžn ě p ěstovaný druh, často v mnoha kultivarech

Thujopsis dolobrata – zeravinec japonský Z n a k y : větvi čky siln ě zplošt ělé s nápadn ě vyniklou kresbou – šišky kulovité, semenné šupiny s hákovitým p řív ěskem Rozší ř e n í : horské lesy Japonska V ý s k y t v Č R : roztroušen ě p ěstován v parcích i soukromých zahradách; v Olomouci nap ř. BZ katedry botaniky P řF UP a Flóra.

Platycladus orientalis – zeravec východní Z n a k y : jehlice s čárkovitou žlázkou, po rozemnutí voní po prysky řici – šišky kožovité, pozd ěji d řevnat ějící, se 6 semennými šupinami, šupiny na konci s rohovitými výr ůstky – semena bez k řídla

13 Rozší ř e n í : východní Čína, Mandžusko, Korea, Japonsko V ý s k y t v Č R : pom ěrn ě b ěžn ě p ěstovaný druh.

Microbiota decussata – mikrobiota k řížolistá Z n a k y : nízký poléhavý ke ř (do ½ m výšky) – jehlice šupinovité, vzácn ěji (uvnit ř ke ře) jehlicovité – velmi drobné šišky s jedním semenem, ca. 5-6 mm dlouhé Rozší ř e n í : Dálný východ (Rusko), horské a subalpínské polohy V ý s k y t v Č R : vzácn ěji p ěstovaný druh. V Olomouci: areál kampusu Holice (p řed vchodem), Botanická zahrada katedry botaniky P řF UP.

Cyp řišky a Cyp řiše Rod Chamaecyparis – cyp řišek • Listy šupinovité, velmi drobné • Šišky d řevnaté, kulovité, semenné šupiny štítkovité, navzájem se dotýkající • 6–8 druh ů v sev. Americe a vých. Asii

Chamaecyparis lawsoniana – cyp řišek Lawson ův Z n a k y : šupinovité jehlice tupé, na rubu jen nepatrná – šišky kulovité, do 8 mm v pr ůměru, semenné šupiny bez hrot ů Rozší ř e n í : severozápad USA (severní Kalifornie až jižní Oregon), pob řežní terasy do 1500 m n.m. V ý s k y t v Č R : velmi často p ěstovaný druh, jeden z nej čast ěji pěstovaných cizokrajných jehli čnan ů

Chamaecyparis pissifera – cyp řišek hráškonosný Z n a k y : šupinovité jehlice špi čaté, od v ětévek odstávající; na rubu zřetelná bílá kresba ve tvaru písmene X – šišky kulovité, do 6 mm v pr ůměru, semenné šupiny bez hrot ů Rozší ř e n í : st řední a jižní Japonsko V ý s k y t v Č R : často p ěstovaný druh

Callitropsis nootkatensis – cyp řišek nutkajský (syn.: Chamaecyparis nootkatensis ) Z n a k y : rub v ětévek zcela bez kresby – šišky ca. 10 mm v pr ůměru, – větévky na konci nápadn ě p řevislé

14 Rozší ř e n í : západní pob řeží severní části Severní Ameriky (od Oregonu v USA po Britskou Kolumbii v Kanad ě) V ý s k y t v Č R : často p ěstovaný druh

Rod Cupressus – cyp řiš • Vždyzelené aromatické stromy, vz. ke ře • Listy šupinovité, vst řícné, 4 řadé, hust ě st řechovit ě p řitisklé k větévkám • Šišky d řevnaté, v ětšinou kulovité, pom ěrn ě velké(ca. 2–3 cm), s 6–14 semenných, siln ě ztlustlých a štítkovit ě rozší řených šupin • 15–20 druh ů ve St ředozemí, Himálaji, Čín ě, z. S. Am, Mexiku a Guatemale

Cupressus sempervirens – cyp řiš pravý Z n a k y : šišky kulovité, kolem 3 cm v pr ůměru – velmi štíhlá kuželovitá koruna – větvi čky tenké, všesm ěrné Rozší ř e n í : Mediterán a západní Asie (Malá Asie, Írán) V ý s k y t v Č R : jen velmi vzácn ě

čele ď Taxodiaceaea – tisovcovité • zbytky starobylé čeledi, p řežívá dosud v 10 rodech a 13(14) druzích; areály p řevážn ě monotypních rod ů jsou malé. • zcela um ělá skupina neodrážející evolu ční vztahy. Rod Sciadopithys navíc se zbytkem skupiny nep říbuzný. • Jednodomé stromy, vždyzelené i opadavé, • jehlice často rozmanitého tvaru, jehlicovité I šupinovité, st řídavé (jen Metasequoia vst řícné) • sami čí šištice s v ětším po čtem semenných šupin – sr ůst s podp ůrnými, na každé 2–9 vají ček • šišky obvykle kulovité až vej čité, d řevnaté a nerozpadavé

Taxodium distichum – tisovec dvou řadý Z n a k y : jehlice opadavé, opadavé jsou celé brachyblasty – brachyblasty st řídavé – šišky kulovité, rozpadavé, šupiny nepravideln ě lichob ěžníkovit ě ztlustlé; p řisedlé – pneumatofory Rozší ř e n í : jihovýchodný USA, Florida (NP Everglades) V ý s k y t v Č R : vzácn ě v lepších parcích a arboretech (Lednice, Častolovice aj.)

15 Metasequoia glyptostroboides – metasekvoj čínská Z n a k y : jehlice opadavé, opadavé jsou celé brachyblasty – brachyblasty vst řícné – šišky kulovité, nerozpadavé, šupiny čočkovit ě ztlustlé; nápadn ě dlouze řapíkaté Rozší ř e n í : reliktní rozší ření, jz. Čína; objevena v r. 1941 V ý s k y t v Č R : vzácn ěji p ěstovaný druh, ale roste i v městské zeleni v Olomouci. BZ Flóra.

Sequoia sempervirens – sekvoj vždyzelená Z n a k y : 110/25 m, nejvyšší strom sv ěta – jehlice dvoj řad ě uspo řádané, krátké, heterofylní Rozší ř e n í : západní USA, pob řežní oblasti Kalifornie, do výšky 1000 m n. m. V ý s k y t v Č R : jen zcela ojedin ěle

Sequiadendron giganteum – sekvojovec obrovský Z n a k y : vždyzelený, jehlice drobné šídlovité, velmi tvrdé o říšky; 100/30 m, úzce jehlancovitá koruna – šišky p řisedlé, podobné metasekvoji, ale ca. 2x v ětší Rozší ř e n í : USA – Kalifornie, poho ří Sierra Nevada, 1400–2400 m n. m. V ý s k y t v Č R : jen velmi vzácn ě (nap ř. arboretum Nový Dv ůr).

Cryptomeria japonica – kryptomerie japonská Z n a k y : šídlovité jehlice, radiáln ě kolem dokola v ětévky olist ěné, srpovit ě zahnuté, – šišky tém ěř kulovité, šupiny šišek hrub ě a špi čat ě zubaté, – borka na červenale hn ědá, odlupující se v dlouhých pruzích Rozší ř e n í : p ůvodní v Japonsku. P ěstována jako lesnická dřevina v JV Asii (jižní Čína, Vietnam apod.) V ý s k y t v Č R : vzácn ě p ěstovaný druh. V Olomouci nap ř. Botanická zahrada KB P řF UP nebo Flóra. (Japonsko, j. Čína) – vždyzelený, jehlice drobné šídlovité, semenné šupiny s 3–6 zuby, jedinný druh rodu

Cunninghamia lanceolata – ostrolistec kopinatý Z n a k y : jehlice kožovité, dlouhé, široké (ploché) a dlouze zašpi čat ělé – šišky kožovité, semenné šupiny dlouze zašpi čat ělé Rozší ř e n í : Čína V ý s k y t v Č R : jen ojedin ěle p ěstovaný ve specializovaných sbírkách

16 (st ř. a j. Čína); Vždyzelené stromy, Listy st řídavé, často dvou řadé, čárkovit ě kopinaté, kožovité, špi čaté; Šišky vejcovité, semenné šupiny široce vej čité, 1 druh v Čín ě, 2 na Tajvanu

Sciadopitys verticillata – pajehli čník p řeslenitý Z n a k y : jehlice zakrn ělé, šupinovité (3 x 4 mm); asimila ční funkci p řebírají jehlicovité útvary (8-12 cm dlouhé) vyr ůstající p řeslenovit ě na konci v ětví. Vznikly sr ůstem dvou jehlic na brachyblastu. – šišky vej čité, 6-10 cm, šupiny na konci čočkovit ě ztlustlé Rozší ř e n í : horské lesy ostrova Honšú (Japonsko), i v přírod ě vzácný V ý s k y t v Č R : jen ojedin ěle p ěstovaný ve specializovaných sbírkách

řád Araucariales – blaho četotvaré čele ď Araucariaceae – blaho četovité • obvykle dvoudomé d řeviny • prysky řičné kanálky pouze v k ůř e; archaická stavba d řeva • Velké stromy s jehlicemi (listy) v ětšinou širokými, v ětve v p řeslenech(!), • Sam čí sporangiofory s v ětším po čtem mikrosporangií, sestaveny ve velkých mikrostrobilech • Pyl není zachycován na vají čkach, ale na šupinách či listech a odtud pror ůstá dlouhá lá čka • Pylová zrna bez vzdušných vak ů • Sam čí megastrobily velké, kulovité, semenné šupiny zanikají, tvo řeny tedy jen podp ůrnými šupinami, na nich jediné vají čko • šišky (vej čit ě) kulovité, rozpadavé • semeno klí čí dv ěma d ělohami • tropické d řeviny exotického vzhledu ( A. angustifolia x A. araucana ). • 3 rody, asi 40 druh ů • archaická skupina, d říve (Jura, K řída) celosv ětové rozší ření, dnes omezené rozší ření na jižní polokouli (jižní Amerika, Austrálie a Oceánie).

Araucaria – blaho čet Asi 20 druh ů, dlouho žijící stromy, až 75 m vysoké, s v ětvemi p řeslenitými, listy st řídavými, sbíhavými, paprs čit ě odstávajícími. Sam čí kv ěty na brachyblastech, veliké, válcovité, až 15 cm dl., Sami čí kulaté až vej čité, na postranních v ětvi čkách. Šišky velké, až 22 cm v pr ůměru, rozpadavé, složené z četných plodních bez z řetelných podp ůrných šupin. Za každou šupinou jedno velké semeno. V Česku se m ůžeme setkat více mén ě jen se 2 druhy: A. araucana se velmi vzácn ě p ěstuje v parcích (nap ř. arboretum Horizont) A. excelsa se p ěstuje jako okrasná pokojová kv ětina

17 A. angustifolia – blaho čet úzkolistý: Brazilie (Brazilská plošina, od státu Rio Grande do Sul až po Sao Paolo, vz. Minas Gerais), jen na S Argentina. Deštníkovitá koruna, porosty na V pob řeží J Am. viz Brazílie. A. araucana – blaho čet chilský: Chile, Argentina (Patagonie); štíhlý strom, jediný, který lze pěstovat u nás. A. excelsa – blaho čet ztepilý – juvenilní rostlina p ěstovaná jako pokojová rostlina; o. Norfolk A. columnaris – blaho čet sloupovitý: shazuje spodní v ětve a nahrazuje krátkými výhonky z adventivních pupen ů (naho ře jakoby rozší řen), až 65 m vys., N. Kaledonie.

Rod Agathis – damaro ň • Velké ploché kožovité listy • poskytují kopalové prysky řice;

Agathis australis – N. Zéland, kauri–kopal

Wollemia nobilis - živá fosílie, objevena 1994. - známo kolem 40 rostlin, + ca. 200 semená čků - třetihorní fosílie - New South Wales, Austrálie - Bublinovit ě hrbolkatá borka podt řída Podocarpidae řád Podocarpales – nohoplodotvaré čele ď Podocarpaceae – nohoplodovité • Mnohdy male d řeviny, habitem upomínající na listná če; • Dvoudomé • Na ko řenech hlízkovité baktérie • Mikrospory (0–)2–6 vzdušných vak ů • V paždí podp ůrných listen ů jediné vají čko, nevyvíjí se šištice, semene je na bázi obaleno zdužnat ělým útvarem zvaným epimatium, které je často červené. • Semena obvykle tvrdou sklerotestu a dužnatou sarkotestu • Embryo dv ě d ělohy • 13-17 rod ů, p řibližn ě 170 druh ů jen na jižní polokouli

Rod Podocarpus – nohoplod asi 100 druh ů, J polokoule, jehlice mají listovitý charakter, Podocarpus maximus má jehlice až 35 cm dl. a 9 cm šir. Podocarpus smithii – J. Amerika

Parasitaxus ustus – N. Kaledonie; nízký červený ke řík, parazituje na jiném druhu jehli čnanu

18 Rod Phyllocladus – listy jsou zakrn ělé, šupinovité a asimila ční úlohu p řebírají ploché brachyblasty p řem ěněné ve fylokladia – 6 druh ů na Tasmánii, NZ, Filipínách, N. Guinei a Molukách podt řída Cephalotaxidae řád Cephalotaxales – hlavotisotvaré čele ď Cephalotaxaceaea – hlavotisovité rod Cephalotaxus - hlavotis • dvoudomé d řeviny • stálezelené • semena uzav řena v nepravém plodu (peckovici) • 8 druh ů ve východní Asii Cephalotaxus harringtoniana Cephalotaxus fortunei podt řída Taxidae řád Taxales – blaho četovité čele ď Taxaceaea – tisovité • obvykle dvoudomé d řeviny • bez prysky řičných kanálk ů • sam čí šištice kulovité s 8–6 mikrosporangii • pylová zrna bez vzdušných vak ů • sami čí megastrobilus s jediným terminálním vají čkem • semeno pono řeno v míšku – arillus • 8 druh ů, p řevážn ě na S polokouli, na jižní jen T. wallichiana v Indonésii

Taxus baccata – tis červený Z n a k y : jehlice zelené, se dv ěma proužky na rubu jehlic – jedno semeno obalené červeným míškem Rozší ř e n í : Evropa, sz. Afrika, jz. Asie V ý s k y t v Č R : náš p ůvodní druh. Su ťové lesy, vzácný druh. V kultivaci velmi častý.

19