Technická univerzita v Liberci FAKULTA PEDAGOGICKÁ
Katedra: KTV Studijní program: 2. stupe ň Kombinace: tělesná výchova – n ěmecký jazyk
Lyža řská pr ůprava na krátkých lyžích Ski training on Supershorties Die Schivorbereitung mit Supershorties
Diplomová práce: 2005 –FP–KTV – 210
Autor: Podpis: Tomáš Vostatek Adresa: Roztoky 187 270 23, K řivoklát
Vedoucí práce: PaedDr. Ji ří Dygrín Konzultant:
Po čet stran slov obrázk ů tabulek pramen ů příloh 94 14588 109 1 37 7 V Liberci dne: 30.4.2006
1
2
Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou diplomovou práci se pln ě vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na v ědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnit řní pot řebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skute čnosti TUL; v tomto p řípad ě má TUL právo ode mne požadovat úhradu náklad ů, které vynaložila na vytvo ření díla, až do jejich skute čné výše.
Diplomovou práci jsem vypracoval samostatn ě s použitím uvedené literatury a na základ ě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.
V Liberci dne: 30.4.2006 Tomáš Vostatek
3 Pod ěkování
Na tomto míst ě rád pod ěkuji PaedDr. Ji římu Dygrínovi za jeho odborné připomínky, pomoc, spolupráci, toleranci a ob ětavost p ři vypracování diplomové práce. D ěkuji také Mgr. Radkovi Draho ňovskému za jeho trp ělivost p ři filmování pot řebný dokument ů. Dále pat ří dík panovi Frankovi Trendelkampovi z Německa, který mi poskytl cenné informace. D ěkuji také panovi Wolfgangovi Weissovi za jeho výuku, která m ě velice obohatila. Vážím si také spolupráce ú častník ů lyža řských kurz ů Základní školy K řivoklát a student ů t ělesné výchovy na Pedagogické fakult ě Technické univerzity v Liberci. Naposledy pod ěkuji Technické univerzit ě v Liberci za podmínky, které mi poskytla a všem nejmenovaným, kte ří se podíleli.
4
Resumé V diplomové práci je vytvo řena metodická řada lyža řské pr ůpravy na krátkých lyžích. Vychází z historických fakt ů a p ředchozích zkušeností této problematiky. Opírá se o tzv. Kurzski Methode, která již byla a stále je v odborných kruzích diskutována. V první části popisuje historický vývoj výroby a výuky na krátkých lyžích. Druhá část je zam ěř ena na výuku za čáte čník ů na krátkých lyžích. Je zde popsáno jak vyu čovat otev řenou metodou. Ve t řetí a st ěžejní části jsou uvedeny cvi čení na výuku carvingového oblouku. Klí čová slova: metodická pr ůprava, krátké lyže, otev řená metoda, carvingový oblouk
Summary The thesis creates the methodical row of skiing training for short skiis. It se based on historical facts and previous experience with this problem. It works with the so-called „Kurzski Methode“ which has always been discussed amany specialists and which es still topic for discussion. In the first part the thesis describes the historical development of the production and the teaching method for short skiis. The second part is focused on the teaching of beginners on short skiis. It describes here how to teach and use the open method. The third and fundamental part includes excercises for the teachin of carving curve. The fundamental words: methodical training, short skiis, open method, carving curve
Zusammenfassung Die Diplomarbeit behandelt die methodische Reihe der Skivorbereitung mit Supershorties. Sie geht von historischen Fakten und den vorangegangenen Erfahrungen dieser Problematik aus. Sie stützt sich auf die Kurzskimethode, die schon in den Fachkreisen diskutiert wurde und noch immer ein Diskussionsthema darstellt. Im ersten Teil beschreibt sie die historische Entwicklung der Erzeugung und des Unterrichts. Der zweite Teil beschäftigt sich mit dem Unterricht der Änfanger mit dem Kurzski. Dieser Teil legt dar, wie man mit offenem Lernen unterrichten kann. Der dritte und grundlegendste Teil beinhaltet eine große Übungssammlung für den Carvingschwung. Schlüsselwörter: die methodische Vorbereitung, Kurzski, Carvingschwung
5 Obsah Úvod...... 10 1 Cíl a úkoly práce...... 11 2 Stru čný p řehled historie lyžování ...... 12 2.1 Za čátky závodního sjezdování...... 14 2.2.Vznik carvingu...... 14 2.2.1 Chronologický vývoj carvingu ...... 15 3 Vývoj, výroba a výuka na krátkých lyžích ...... 17 3.1 Vznik Big Foot...... 17 3.1.1 Srovnání Big Foot a Firngleiter ...... 18 3.1.2 Chronologický vývoj Klouza ček a následného Shortcarvingu...... 19 3.2 Pohled do historie výuky na krátkých lyžích...... 20 3.3 Lyža řská škola Nordbayern ...... 23 4 Dnešní podoba krátkých lyží ...... 24 4.1 Charakteristika kategorie lyží supershorties ...... 25 4.2 Využití supershorties ...... 26 4.3 Výb ěr supershorties ...... 27 4.4 Praxe na supershorties ...... 27 4.5 Rizika spojená s jízdou na supershorties ...... 29 5 Tradi ční výuka lyžování u za čáte čník ů a její nevýhody...... 30 6 „Nová metoda“ ...... 31 6.1 Pro č vyu čovat „novou“ cestou...... 32 6.2 P ět didaktický zásad k výuce...... 33 6.3 Otev řené vyu čování ...... 33 6.3.1 Výhody otev řeného vyu čování ...... 34 6.3.2 Hranice otev řeného vyu čování ...... 35 6.3.3 Parkurové h řišt ě ...... 36 6.3.4 Lyža řská knížka ...... 37 7 Dva modely vyu čování ...... 38 7.1 Model č.1 ...... 38 7.1.1 Seznámení se superkra ťasy...... 38 7.1.2 Skluz, zat ěžování a hran ění hrou ...... 38
6 7.1.3 Brzd ění...... 39 7.1.4 Skluz - cvi čení ...... 39 7.1.5 Zatížení lyže, hran ění a zatá čení - cvi čení...... 40 7.1.6 Jízda na vleku...... 40 7.2 Plán parkurového h řište ...... 42 7.2.1 Výstavba a úkol na h řišti č.1...... 43 7.2.2 Výstavba a úkol na h řišti č.2...... 44 7.2.3 Výstavba a úkol na h řišti č.3...... 45 7.2.4 Výstavba a úkol na h řišti č.4...... 46 7.2.5 Výstavba a úkol na h řišti č.5...... 47 7.2.6 Výstavba a úkol na h řišti č.6...... 48 7.2.7 Výstavba a úkol na h řišti č.7...... 49 7.2.8 Výstavba a úkol na h řišti č.8...... 50 7.2.9 Výstavba a úkol na h řišti č.9...... 51 7.2.10 Výstavba a úkol na h řišti č.10...... 52 7.2.11 Výstavba a úkol na h řišti č.11...... 53 7.3 Model č.2 ...... 54 7.3.1 Lokomoce na rovin ě ...... 55 7.3.2 Jednotlivé oblouky ke svahu...... 55 7.3.2.1 Odšlapování ke svahu ...... 55 7.3.2.2 Ruce na vnit řní koleno...... 56 7.3.2.3 Ruka na vnit řní koleno – vnit řní ruka do sm ěru oblouku ...... 56 7.3.2.4 Dlan ě na kolena shora...... 57 7.3.2.5 P ěsti mezi kolena ...... 58 7.3.2.5 Superman ...... 58 7.3.2.6 Baterka...... 59 7.3.2.7 Osa navíc...... 59 7.3.2.8 Průzkumník...... 60 7.3.2.9 Jízda pozpátku ve vyjetých stopách...... 60 7.3.2.10 Jízda po vnit řní lyži a vn ější lyži ...... 61 7.3.3 Napojované oblouky...... 61 7.3.3.1 P řehran ění na míst ě...... 62
7 7.3.3.2 Carvingová vlnovka...... 62 7.3.3.3 Signalista...... 63 7.3.3.4 Máchání prádla ...... 63 7.3.3.5 Podvlékání ...... 64 7.3.3.6 U čenec ...... 64 7.3.3.7 Superman ...... 65 7.3.3.8 Signalista ven z oblouku...... 66 7.3.3.9 Carvingový oblouk ...... 66 7.3.4 Funcarving ...... 67 7.3.4.1 Letadlo do oblouku ...... 67 7.3.4.2 Letadlo do oblouku s dlouhými k řídly...... 68 7.3.4.3 Signalista do oblouku...... 68 7.3.4.4 Kajaká ř do oblouku...... 69 7.3.4.5 Volant do oblouku ...... 69 7.3.4.6 Piánko ...... 70 7.3.4.7 Boxer...... 70 7.3.5 Zábavná cvi čení ...... 71 7.3.5.1 Jízda po jedné lyži...... 71 7.3.5.2 Oblouky po vnit řní lyži s přeskokem...... 72 7.3.5.3 Pirueta ...... 72 7.3.5.4 Vu řtíky...... 73 7.3.5.5 Zpáte čník ...... 73 7.3.5.6 Tanec na sn ěhu...... 74 7.3.5.7 Centrifuga ...... 74 7.3.5.8 Letadlo ve dvojicích...... 75 7.3.5.9 Kopírování stopy...... 75 7.3.5.10 Had...... 76 7.3.5.11 P řihrávky...... 76 7.3.5.12 Sout ěž kreativity ...... 77 7.3.5.13 Lyža řské formace...... 77 7.3.5.13 Molekuly...... 78 7.3.5.14 Nahrávaná ...... 78
8 8 Alternativní cesta ke carvingu ...... 79 9 Záv ěr ...... 81 10 Použitá literatura...... 82 11 P řílohy...... 85
9 Úvod
Situaci, která je v dnešní dob ě ve sjezdovém lyžování, m ůžeme jedním slovem charakterizovat jako stabilní. V předešlých deseti letech docházelo k velkým zm ěnám a to hlavn ě v materiálním vybavení. Lyže v délkách 180-220 cm nahradili lyže carvingové v délkách 140-180 cm. Za čala se vyu čovat nová technika tzv. Carving. Hlavními charakteristikami carvingu je jízda po hran ě s eliminací smyku. Jezdec p ři n ěm zažívá nové pocity, které d říve na dlouhých nevykrojených lyžích nebylo tak řka možné pocítit. P ři jízd ě po hran ě poci ťuje odst ředivou sílu, v oblouku jakoby ješt ě zrychluje. Díky tomuto se dokonce m ůže dotýkat sn ěhu. Tyto a jiné nové pocity jsou již známy a publikace vydané v České republice již tento fenomén podrobn ě popsaly. Carvingu se v ěnuje stále v ětší pozornost. Známé, pro českou školu typické techniky, jako je kro čná a snožná, se stále vyu čují a jejich využívání nepomine. Důraz na tyto techniky však již nebude tak velký, nebo ť je nutné vyu čovat a zabývat se technikou dneška, technikou carvingovou. V této diplomové práci je hlavním cílem vytvo řit metodickou p říru čku využitelnou p ři výuce na velmi krátkých lyží. Vychází z výhod, které tyto lyže přinášejí. Vychází také z historického vývoje výuky tzv. Kurzski metodou. Hlavní p ředností t ěchto lyží, níže podrobn ěji popsanou, je jejich snadná ovladatelnost (další výhody jsou popsány v příloze č. 6) Pro č by se m ělo u čit lyžování složit ější cestou, když dnešní dostupný materiál usnad ňuje cestu snazší? Využití lyží supershorties se již osv ědčilo p ři výuce carvingového oblouku, na který se dnes v kruhu milovník ů lyžování soust ředí nejv ětší pozornost. Zatím se však jen z řídka využívají p ři výuce za čáte čník ů. Tato diplomová práce si klade za cíl, seznámit čtená ře s možnostmi využití velmi krátkých lyží u za čáte čník ů pomocí otev řeného vyu čování. Tuto metodu podrobn ěji popisuje a doporu čuje za řadit do výuky p ředevším na základních školách. Dále je v ní popsáno a zobrazeno velké množství cvi čení využívaných p ři nácviku carvingového oblouku.
10 1 Cíl a úkoly práce Cíl DP: Cílem diplomové práce je vytvo řit didaktický materiál pro carvingovou pr ůpravu.
Úkoly DP: 1. Popsat historii vzniku krátkých lyží. 2. Popsat historii výuky na krátkých lyžích. 3. Charakterizovat krátké lyže z hlediska funk čních vlastností. 4. Vytvo řit sjezdovou pr ůpravu na krátkých lyžích s využitím metody otev řeného vyu čování. 5. Vytvo řit carvingovu pr ůpravu na krátkých lyžích ve form ě zásobníku cvi čení s fotodokumentací.
11 2 Stru čný p řehled historie lyžování Nejstaršími sporty jsou ty, které vznikly z životních pot řeb člov ěka v boji o zlepšení životních podmínek a p řežití. Šlo o činnosti, p ůvodn ě provád ěné celá tisíciletí z kategorické nutnosti p řed tím, než se staly radostí a pot ěšením. Jsou to nap ř. b ěh, r ůzné formy souboj ů, jezdectví, veslování a také lyžování. V oblastech, po valnou část roku pokrytých sn ěhem a ledem, byla p říroda k člov ěku velice krutá. Ko čovník p řed 4000-5000 lety však musel p řežít. Aby to dokázal, zhotovil si pot řebné ná řadí – sn ěžnice, pozd ěji lyže. Za nejstarší lyži pokládají v ědci tzv. hotingskou lyži nalezenou 1921 v Hotingu ve Švédsku. Délka lyže 110 cm je zachována, p ůvodní ší ře 16 cm je však z jedné t řetiny zni čena. Sn ěžnice a pozd ěji lyže sloužily do roku 1860 prostému venkovskému lidu jako užitkový p ředm ět, dopravní prost ředek, lovecké ná činí nebo jako sou část vojenské výzbroje. Jen sporadicky sloužily také k „t ělesným hrám“, p řevážn ě k běhu a ke skoku. Užitné lyžování lovc ů, sedlák ů a voják ů se postupem času měnilo ve sportovní činnost m ěstského obyvatelstva, ve sportovní lyžování. St řediskem tohoto sportovního hnutí se stala Kristiania (dnešní Oslo). Jinak je za kolébku sportovního lyžování považován Telemarken, hornatý kraj ve st ředním Norsku. Zde se zdokonalil tvar lyží (tzv. telemarský tvar – používá se v podstat ě dodnes). V druhé polovin ě 19. stol. dosáhlo lyžování v Norsku vysoké technické úrovn ě. Telemar čané zdokonalili techniku b ěhu i skoku na lyžích a zavedli první technicky propracované zp ůsoby zatá čení – telemark a kristianii. První zmínka o lyža řských cvi čitelích, bratrech T. a M. Hemmestveidtových, pochází z roku 1881. Roku 1861 byl založen nejstarší lyža řský klub Norska a sou časn ě sv ěta Trysil Skitter og Skilöberforening, roku 1877 pak následoval významný Kristiania Ski Club. Rok 1883 byl ustanoven Spolek pro rozvoj lyža řského sportu – Foreningen til Ski – Idrettens Fremme. Koncem 19. stol. se ve Skandinávii, p ředevším v Norsku, konala řada významných závod ů v běhu a ve skoku, nap ř. velký závod ve skoku v Kristianii (1868). Roku 1879 po řádal Kristiania Ski Club první slavné skokanské závody na Husbey Hill, v roce 1883 uskute čnil Foreningen til Ski – Idrettens Fremme na Husebybakkenu (m ůstek na Husbey Hill) lyža řskou slavnost za ú časti 68 závodník ů. První královský pohár získali brat ři Hemmestveidtovi. V roce 1892
12 přemístil po řadatel závody na Holmenkollen a založil nejslavn ější klasický závod sv ěta – Holmenkollen. V 90. letech minulého století se pod vlivem výpravy F. Nansena nap říč Grónskem (1887) rozší řila tzv. lyža řská turistika. V roce 1903 vzniká první národní lyža řský svaz v Evrop ě – Svaz lyža řů v Království českém. Na sklonku 19. století se v lyža řském sportu také rychle rozvíjí i závodní forma, z po čátku na národní, pozd ěji i na mezinárodní úrovni. Mimo již zmi ňovaného závodu na Holmenkollenu, se po řádaly mnohé závody i mimo Skandinávii, p ředevším ve st řední Evrop ě. Po řádání mezinárodních závod ů nutn ě vyžadovalo jednotná závodní pravidla. Mohla je vydat jen národní lyža řská organizace, podobná mezinárodním federacím existujícím už v jiných sportech. O duchovním otci mezinárodní lyža řské federace není zcela jasno a prameny se v tomto sm ěru zna čně rozcházejí. U p říležitosti závod ů na Holmenkollenu v roce 1910 byl pak podán návrh na založení Mezinárodní lyža řské komise. Jejím členem byl i přes protesty Rakušan ů a N ěmc ů náš Svaz lyža řů v Království českém. První mezinárodní lyža řský kongres se sešel 18. února 1910 v Kristianii (Oslo) na pozvání Norského lyža řského svazu. Na 5. kongresu v roce 1914 zazn ěl poprvé požadavek pro za řazení lyža řství do olympijského programu. Na poslední, 7. kongres se sjeli do Prahy zástupci 11 zemí, mezi nimi poprvé také Ameri čané. Boj o za řazení zimních sport ů do programu olympijských her byl velice tvrdý. O obohacení programu OH zimními sporty se však uvažovalo. Poté co bylo Francii sv ěř eno konání letních OH v roce 1924, dostala i právo uspo řádat v tomtéž roce v Chamonix týden zimních sport ů. Tento podnik prob ěhl pod záštitou MOV. Týden zimních sport ů v Chamonix skon čil obrovským úsp ěchem, prob ěhl ale ješt ě bez statutu zimních olympijských her (ZOH). Tento první „Týden“ byl však dobrým po čátkem pro zimní hry. To byla velká chvála z pera „otce“ novodobých OH Pierra de Coubertaina. Tyto hry byly pak zp ětn ě uznány za akci olympijskou a tudíž za první ZOH. V rámci tohoto historicky významného závodu se 2. února 1924 sešel v Chamonix VIII. mezinárodní lyža řský kongres s hlavním bodem programu – realizovat rozhodnutí pražského kongresu z předchozího roku – založit Mezinárodní lyža řskou federaci. Dosavadní Mezinárodní lyža řská komise byla
13 v podstat ě p řem ěna na Mezinárodní lyža řskou federaci. Nová organizace obdržela oficiální ozna čení: La Fédération Internationale de Ski a oficiální zkratku – FIS (Kulhánek, 1989).
2.1 Za čátky závodního sjezdování Prvopo čátky sjezdového lyžování spadají do doby, kdy se lyžování stává zábavou a sportem. Jak známo, Telemar čané se v 60. letech minulého století bavili po ned ělích nejen b ěhem a skokem, ale sjížd ěli také svahy, dokonce s vybudovanými um ělými p řekážkami. Nesprávn ě bývá uvád ěno, že první závod ve sjezdu byl Roberts of Kandahar Cup – Pohár Roberta z Kandaharu, který se jel r. 1911 v Crans Montan ě. Byli to totiž nepochybn ě Rakušané, kte ří první zavedli čistý sjezd, tj. bez rovinek a protisvahů. V Rakousku se také poprvé setkáváme se závodní formou sjezdování. V Kitzbühelu se jel v r. 1905 první závod – Mistrovství Tyrol. Všechny konané závody se vždy nazývali Rendez-Vous. Arlberg-Kandahar Rennen (AK) byl prvním velkým sjezdovým závodem, který se stal jednak prubí řským kamenem pro uznání sjezdového sportu ze strany FIS, jednak zahájil řadu významných sjezdových sout ěží v dalších letech, nap ř. Lauberhornrennen ve Wengenu, Hahnenkammrennen v Kitzbühelu a další. První FIS závody se po řádaly v roce 1929 v Zakopaném. V r. 1930 se jel dodnes slavný Lauberhornrennen ve Wengenu. Závod probíhal jak ve sjezdu, tak i ve slalomu. První závod vyhrál domácí závodník Christian Rubi. Mezi vít ěze tohoto t ěžkého závodu se postupn ě za řadila taková jména jako Willy Bogner, Jean-Claude Killy, Franz Klammer, Ingemar Stenmark a také nyní všem známý Hermann Maier. Během II. sv. války se vývoj lyžování v podstat ě zastavil. Rozkv ět nastal až po válce, kdy za čala vznikat nová sdružení a kluby. Op ět se koná podstatn ě více závod ů (národních i mezinárodních) a lyžování se stavá velice oblíbeným sportem široké ve řejnosti (Kulhánek, 1986).
2.2.Vznik carvingu Uvést datum vzniku carvingu je velice problematické. Nap říklad n ěmecký časopis Neue Illustrierte Wochenschau z 2. ledna 1972 píše:“Z USA a Kanady
14 přichází takzvaná carvingová metoda. Jako vy říznuté vypadají paralelní oblouky, které je žák schopen narýsovat už po prvních pokusech na mírném svahu.“ Dieter Kindl z Obertauernu se seznámil s carvingem už p řed n ěkolika lety, kdy vedl velkou lyža řskou školu v Kanad ě. Tvrdil, že p ředpokladem řezaného oblouku jsou speciáln ě tvarované, obzvlášt ě hodn ě vykrojené lyže, uprost řed mnohem užší než ve špi čce a patce. K tomu pat ří moderní bota tuhá do stran. Lyže s tímto výrazným vykrojením umož ňují p ři správném zatížení úpln ě čist ě probíhající pravidelné stopy bez sesouvání ve stylu st ěra čů auta. Tento nový materiál také zprost ředkuje nový lyža řský pocit. Žádná jiná metoda neumož ňuje tak rychlé čisté paralelní oblouky. Čisté hran ění, které za čáte čníkovi nebo slabšímu lyža ři p řipadá tak t ěžké, se dosáhne hrav ě. Pokr čením v kotnících a kolenou se lyže zatíží a zahraní do sm ěru oblouku. Držení t ěla je podobné jako p ři jízd ě na kole do zatá čky. P ředklon p ři zahájení oblouku, záklon p ři ukon čení. Tento oblouk byl nazýván „Jetschwung“ mezi lidmi se hovo řilo o módním „jetování“. Mezi další pr ůkopníky se řadí Carl Luther. Ten už v roce 1914 píše o „zatá čení zahran ěné lyže“. Jiní jako nap říklad Zarn a Barnblan v roce 1922 píší o „samovedení lyže“ v závislosti na tvaru a také o tom, že lyže při zahran ění „řežou“ jako nože. Řadu dalších pr ůkopnických po čin ů mapuje ve svých knihách z 90. let Walter Kuchler. (Snow 25) Nejv ětší carvingový rozmach nastává v roce 1999. V alpských zemích je v dnešní dob ě vid ět p řevážn ě carvingový oblouk. V české republice se carvingovému oblouku v ěnuje čím, dál tím více lidí, ale stále m ůžeme vid ět dostatek jezdc ů, kte ří carvingovou technikou nejezdí. Prodej lyží je, krom ě specializovaných kategorií, výhradn ě zam ěř en na carvingové lyže.
2.2.1 Chronologický vývoj carvingu 1860 Telemarken - vyrobeny první lyže s vykrojením - známý "telemarský tvar". 1966 Prodávají se první snowboardy jako p ředch ůdci carvingu.
15 1966 Zvone Debjak ze Slovinska staví první siln ě vykrojené lyže s názvem Kaninke. 1977 Firma Burton za číná sériov ě vyráb ět snowboardy s bo čním vykrojením pro alpský styl. 1977 ELAN - patent na lyže s p řestavitelným vykrojením (Servo a Retro). 1984 Ingemar Stenmark vyhrává paralelní slalom na siln ě vykrojených lyžích Elan. 1987 Jörg Kiesow a Walter Kuchler: šest televizních film ů RTL ukazujících vývoj k radiálnímu lyžování. ELAN - oznamuje použití siln ě vykrojených lyží v závodech . 1989 Walter Kuchler: Die neue Skitechnik - konfrontace staré a nové techniky. 1991 První caringové lyže pro ve řejnost: ELAN - Parabolic - lyže s rádiusem 12m KNEISSL - Ergo - rádius 12m (160 a 180cm), (nejvíce známé) Reinhard FISCHER - Snowrider 1994 Lyže na ob ří slalom dostávají v ětší vykrojení než slalomky (kolem 37m). 1995 SPORTS vydává - Walter Kuchler: SuperSki radial radikal - první masov ěji rozší řená kniha o carvingu. Uvádí výhody carvingových lyží (viz příloha č. 6) 1996 ISPO Mnichov - všichni výrobci mají v nabídce Carving Ski s rádiusem 9- 24m. Lyže na ob ří slalom se dostávají s rádiusem pod 30m, u n ěkterých firem se za řazují s 24m mezi b ěžné carvingové lyže. Milan Maver: Nova Radialna Technika - president jugoslávské organizace učitel ů lyžování vydává druhou sv ětov ě rozší řenou knihu o carvingu . 1997 ISPO - všechny firmy p ředstavují řady carver ů, n ěkte ří výrobci již nenabízí klasické lyže, carvingové lyže se stávají standardem. Nový systém rozd ělení lyží. Walter Kuchler: Skirevolution carving - druhá kniha o carvingu v n ěmčin ě od nakladatelství SPORTS. 1998 Za číná se jezdit FIS Carving Cup.
16 ATOMIC - Funcarver 9.11 a Carvermaschine (140cm), HEAD - Cyclone (140cm), SALOMON - Axelcarver (152cm) Walter Kuchler: Carven: Der Skikurs für Einsteiger und Umsteiger 1999 První slalomky se silným vykrojením, dnešní supershorties, slopestyle. 2001 Všechny typy lyží na sjezdovku se rádiusem i délkou p řibližují funcarver ům. 2002 Ústup firem od funcarver ů, nahrazují je slalomky. 2003 Speciální lyže pro skicross SALOMON Crossmax, ATOMIC Supercross.
3 Vývoj, výroba a výuka na krátkých lyžích 3.1 Vznik Big Foot Při jedné obchodní cest ě do USA sledoval Dr. Reinfried Spazier, obchodní vedoucí a spolumajitel firmy Kneissl-Dachstein v televizi seriál Big Foot. Tento seriál byl o sn ěžném muži Himaláje Yeti. Stopy sn ěžného muže byly inspirací doktorovi Reinfriedu Spazierovi k tomu, aby p řinesl více zábavy do lyžování. V sezón ě 1990/1991 p řináší firma Kneissl Big Foot jako zábavnou alternativu na trh. Už P řed Big Footy byly na trhu krátké lyže tzv. Firngleiter. Ve volném p řekladu klouza čky. Ty však nem ěly bo ční krojení. Obr.1 KLOUZA ČKY Obr.2 BIG FOOT
www.seilbahnen.at Souhra okolností a náhod i zde hrála rozhodující roli. Forma „velké stopy“ dala za vznik prvnímu novodobému carvingovému krojení. P ředch ůdce carvingových lyží byl zrozen. Hansi Hinterseer, ve svém čase jeden ze závodních jezdc ů, s výborným citem pro jízdu a dokonalou technikou, rozpoznal jako jeden z prvních lyža řů
17 lyža řský potenciál, které tyto lyže v sob ě skrývají. Firma Kneissl je za číná vyráb ět v sezón ě 1990/1991. Využívají se pro b ěžné ježd ění široké ve řejnosti, ale také se za čínají využívat v závodním ježd ění. Hansi Hintersser byl jeden ze člen ů firmy, který v sezon ě 1991/1992 p ředstavil „první“ carvingové lyže Kneissl Ergo. Zajímavé na této souvislosti je skute čnost, že se carvingové lyže nevyvíjeli přímo od závodního ježd ění, carvingová technika však ano. A čkoli práv ě carvingové lyže mají optimální stavbu pro jízdu po hran ě, do závodního lyžování se dostává tato nová technologie jen z řídka. Avšak v sezon ě 1996/1997 využívá tyto lyže již v ětšina profesionálních závodník ů. V dalších sezónách využívají carvnigové lyže všichni sv ětoví závodníci.
3.1.1 Srovnání Big Foot a Firngleiter Když je řeč o Big Foot, často je slýcháváno, že jde pouze o jinak vypadající verzi klouza ček. Podobné u obou jsou délka, vázání a materiál k výrob ě. Bo ční krojení je však velice rozdílné a to činí mezi nimi podstatný rozdíl. Klouza čky byly p ůvodn ě u říznuté sjezdové lyže, které využívali horolezci na ja ře k přejetí ploch s firnovým sn ěhem. Jako objevitelé tohoto ná činí jsou ozna čováni Ing. Karl Taul z Grazu a Emo Henrich z Insbrucku. S rostoucí oblibou u širší ve řejnosti je za čaly speciáln ě vyráb ět n ěkteré lyža řské firmy, jako nap říklad Atomic a Kästle. Postupem času se za čaly po řádat místní, ale i národní závody zvané FIGL-Rennen. Big Foot jsou na základ ě svého bo čního krojení s radiusem 4 metry ty nejkratší a nejsnáze ovladatelné lyže k jízd ě carvingového oblouku. Z p ůvodn ě koncipovaných lyží pouze pro zábavu se postupn ě vyvinuly lyže sloužící ke sportovnímu užití. Za čalo se jich využívat i u profesionálních jezdc ů.
18
Tab. 1 Druhy Big Foot a jejich technické údaje Big Foot Model ORIGINAL WHO WOW TRICK Délka 63 cm 65 cm 65 cm 75 cm Bo ční krojení 130/102/110 130/102/130 Radius 4 m Radius Konstrukce PCS PCS CAP PCS CAP PCS Vázání Svorkové Svorkové Nášlapné Svorkové Cílové skupina Běžný uživatel Zábava Komfort Triky
3.1.2 Chronologický vývoj Klouza ček a následného Shortcarvingu 1930 Ing. Karl Taul z Grazu a Emo Henrich z Innsbrucku jsou považování za vynálezce klouza ček. P ůvodn ě sloužící horolezc ům k přejetí firnových polí. 1955 První seriová výroba Firngleiter (klouza ček). 1961 První oficiální závody „FIGL-Rennen“. 1966 Vlastní Firngleiter p ředpisy. 1972 První rakouské Firngleiter-mistrovství v Lienzu. 1976 Mezinárodn ě dohodnutá délka Firngleiter na 63 cm (WO-dodatkový předpis). 1984 První neoficiální Firngleiter-mistrovství Evropy v Marksteinu ve Francii.
19 1985 První oficiální sv ětový rekord v maximální dosažené rychlosti na Firngleiter v Hochsöldenu. Rekord činil 135,4 km/h a byl zapsán do německé Guinessovy knihy rekord ů 1986 Vlastní ÖSV-Referat pro Firngleiter s referentem Franz Kubeschem, který půbobí až do roku 1999. 1987 První neoficiální Firngleiter-mistrovství sv ěta v Marksteinu ve Francii. 1990 Firngleiten uznáno rakouskou spolkovou organizací ÖBSO. První oficiální rakouské mistrovství ve Schladmingu (Slalom, RSL, Kombination) 1995 Firngleiten uznáno FIS. První oficiální mistrovství Evropy v Moosu v Italii (SL, RSL, Kombination). 2000 ÖSV-Referent: Arnold Steiner Rozší ření na ÖSV-Referat Firngleiten a Shortcarving. D ůvodem bylo úplné zastavení produkce závodních Klouza ček (Atomic, Kästle). Alternativou se staly Shortcarver (maximální délka 1 m), který byly vyráb ěny r ůznými firmami. 2001 Vlastní nové p ředpisy pro Shortcarver. První ÖSV-Shortcarver-mistrovství ve Schladmingu. 2002 První neoficiální Shortcarver-mistrovství Evropy v Malbun v Lichtenštejnsku. 2003 Shortcarving uznán rakouskou spolkovou sportovní organizací. První oficiální rakouské mistrovství v Asam. 2003 Druhé neoficiální Shortcarving-mistrovství Evropy v Německu (Brauneck) 2004 Třetí neoficiální Shortcarving-mistrovství Evropy v Rakousku (Axam) 2005 První oficiální Shortcarvingové n ěmecké mistrovství v Seefeld a přijetí závodu do Austria-Cupu.
3.2 Pohled do historie výuky na krátkých lyžích. První zmínky o výuce na krátkých lyžích m ůžeme najít u Mathiase Zdarského. Mathias Zdarsky ve své Lilienfeldské škole ze za čátku svého p ůsobení jezdil na lyžích 210 cm dlouhých. Tyto lyže se používali i v Norské škole. Pozd ěji však tyto lyže odložil a za čal lyžovat a vyu čovat na lyžích dlouhých 150 cm. Tyto
20 lyže využívali i jeho žáci. T ěchto lyží však dále nikdo ve výuce nevyužíval a lyže tak vymizely sou časn ě s koncem výuky Mathiase Zdarského. Hannes Schneider ze St. Antonu byl Zdarského nástupce. On rozhodl, že bude nadále využívat jeho metodiku, ale jeho 150 cm dlouhé lyže využívat nebude. Schneider vyu čoval v první sv ětové válce horské vojenské jednotky na 180 cm dlouhých lyží Po válce op ět za čal vyu čovat na 210 cm dlouhých lyží. Kolem roku 1930 se s rozvojem alpských sport ů za čali objevovat tzv. klouza čky. Rok 1930 se také udává jak rok, kdy Ing. Karl Taul z Grazu a Emo Henrich z Innsbrucku klouza čky vynalezli. Okolo roku 1940 působila v rakouském Kitzbühlu známa dílna, kde se pod přísným dozorem Michaela Obera vyráb ěly lyže. Tato dílna za čala vyráb ět i klouza čky o délce 65 cm a významn ě tak pomohla k dalšímu rozvoji. V roce 1947 vyrábí Ober lyže dlouhé 65, 130 a 175 cm. Karl Koller byl ředitelem lyža řské školy v Kitzbühlu. Byl zastáncem tradi čních metod, p řesto jako první v roce 1951 dovolil svým instruktor ům na jejich podn ět, vyu čovat s krátkými lyžemi. Žáci v jeho škole se u čili rychle a škola m ěla čím dál tím v ětší úsp ěchy. Využívali postupný p řechod od krátkých lyží k dlouhým. Pozd ěji se touto metodou více zabýval Clif Taylor z Ameriky. Z Kitzbühlské manufaktury se za čaly exportovat lyže do Ameriky (Hanover, New Hampshir). Nastal ur čitý rozvoj. V roce 1954 za číná škola Dodge Ridge v Calilfornii vyu čovat také na krátkých lyžích.V listopadu 1953 vychází článek v americkém časopisu Ski od Wolfanga Lerta. Článek polemizuje nad užite čností tohoto druhu výuky. Píše, že tato výuka je zam ěř ena pouze na úplné za čáte čníky na dovolené a pro ty, kte ří mají velice špatnou koordinaci. V lednu 1954 vychází v tom samém časopise druhý článek od nejmenovaného autora. Ten říká, že sta čí jen chvilka tréninku a jezdit se nau čí každý. Krátké lyže se však dále neujmuly a Kitzbühlská škola z ůstávala jedinou svého druhu v Evrop ě. Jedním z d ůvod ů byla také neupravenost tehdejších sjezdovek. Podmínky nebyly tak p říznivé a využívání krátkých lyží se tedy ješt ě nerozší řilo.
21 Ke zm ěně dochází v roce 1961, kdy Taylor Clif (viz obr. 3) publikuje knihu „Instant Skiing on Short Short Skis“. Proklamuje v ní, že i za čáte čník se může nau čit jezdit paralelní oblouk b ěhem jednoho dne. Této knihy se chytají další iniciáto ři, jako nap říklad John Fry, redaktor amerického časopisu Ski. Další z velmi známých lyža řských škol v Killingtonu pod vedením Karla Preiffera za číná s výukou na krátkých lyžích. Obr.3
Clif Taylor (1922-1999) www.skimuseum.net V roce 1966 popisuje magazín Ski taylorovu metodu GLM „Graduated Length Method“. V p řekladu to znamená metoda postupné délky. K výuce se tedy využívá vícero délek lyží. Za číná na délce 100 cm, pokra čuje p řes 120 cm lyže a kon čí lyží délky 150 cm. Jeho metodická cesta nevyužívá pluhu jako hlavního prost ředku k výuce, nýbrž vyu čuje rovnou paralelní oblouk. Do roku 1980 využívá tuto metodiku více než 300 lyža řských škol v Americe. Paraleln ě s Clifem Taylorem rozvíjí v roce 1968 Martin Puchtler, p ůsobící v Německu, alternativní koncept k lepšímu p řekonání obtíží ve výuce. Koncept se nazýval „Unterrichts mit ansteigenden Skilängen”, který byl popsán DSV Skilehrplan 1, z roku 1980 na stran ě 124. Tento koncept popisuje výuku na krátkých lyžích. Představuje v něm výhody krátkých lyží. 1. Kontrola jízdy již v po čátku výuky 2. Snížené riziko zran ění 3. Lyžování bez frustrace a strachu 4. Pocit skluzu již od za čátku a bez problému
22 V roce 1975 jiná iniciativa pod jménem Janeta Nelsona publikuje v časopise Ski článek „The Unlearnig of GLM“. V překladu „odnau čení GLM“. Píše v něm, že jediným dobrým dnem na t ěchto lyžích je ten první. Tento článek však rozpoutal diskuzi a ze škol pomalu, ale jist ě mizí metoda Clifa Taylora GLM. Školy op ět za čínají na dlouhých lyžích a povinným prvkem v metodické řad ě je op ět pluh. Za připomínku stojí, že v roce 1971 jsou vysláni zástupci GLM na sv ětový kongres lyža řských instruktor ů, konajícího se v GAPA. Po konferenci adaptují některé francouzské, švýcarské a také rakouské školy ur čité prvky z GLM do svých metod. V roce 1979 je C.T. zapsán do národní lyža řské sín ě slávy a o rok pozd ěji je mu ud ělena cena The Golden Quill Award, která je ud ělována spisovateli, za knihy „Instant Skiing (1961), „Ski In A Day“ (1964), „GLM The New Way To Ski (1973) a také za mnoho článk ů, které napsal o lyžování (Morten 2000). Po odmlce je zde nový nástup v roce 1990. Za čínají se uplat ňovat lyže Big Foot, dále tzv. supershorties. Je zde op ět využívána p římá cesta k paralelním oblouk ům bez velkého d ůrazu na pluh. Za číná p řibývat škol, které využívají krátké lyží p ři výuce. Závodní elita využívá lyže supershorties p ři tréniku. Také využívání carvingových lyží nahrává tomu, aby se krátké lyže ve výuce čím dál tím více uplat ňovali.
3.3 Lyža řská škola Nordbayern Obr. 4 Obr. 5
23 Tato škola si zaslouží vlastní kapitolu, nebo ť je svého druhu výjime čná. Roku 1954 zakládá Martin Puchtler jednou z první lyža řských škol v Německu ve Fichtelgebirge. Roku 1964 z ní vzniká lyža řská škola Nordbayern s 16 u čiteli, ve které je každý instruktor jakýmsi spole čníkem a podílí se na spole čném podnikání. V tom samém roce se již experimentuje s krátkými lyžemi. V roce 1967 zve řej ňuje Martin Puchtler tzv. „Miniski-Methode“ popsanou v knize „Neue Impulse für Ski-Lehrmethode und Skibau“. Rok 1971 je ve znamení výstaby nového lyža řského domu „Skischul-Haus“. Vlastními silami staví svého druhu jedine čnou vícefunk ční školu v Evrop ě. Jsou k dispozici odpo činkové místnosti, místnost pro d ěti, video sál a jiné. Nová metoda Martina Puchtlera „Bambinomethode“ je dána rokem 1973. Puchtler se v ní zabývá výukou předškolních d ětí. Popisuje čím mají za čít a jak se vyvíjet s postupem času. V roce 1977 již garantuje škola úsp ěch p ři výuce. Kurzy jsou šestidenní a vyu čuje se v nich paralelní oblouk. Prezentují se tímto motem:„Kdo se b ěhem šesti dn ů nenau čí lyžovat, dostává další lekce zdarma“. Za číná se na lyžích 65 cm dlouchých a dále pak 100 cm, 130 cm, 150 cm až k individuálním délkám.
4 Dnešní podoba krátkých lyží Dnešní podoba krátkých lyží je pokra čovatelem a zástupcem lyží Bigfoot. Dnes je řadíme do kategorie lyží supershorties.
24 Ukázky model ů lyží kategorie supershorties od r ůzných firem: Blizzard, Salomon, Sporten, Fischer, Elan, Atomic. Obr. 6
4.1 Charakteristika kategorie lyží supershorties V publikacích, ale i u široké ve řejnosti se m ůžeme setkávat s těmito ozna čeními: supershorties, superkra ťasy, super krátké lyže, skiboards, carvelino (supershorties od firmy Blizzard), snowblade (supershorties od firmy Salomon, které mají velký ohlas).
25 Obr.7 Můžeme jí charakterizovat t ěmito údaji: R = 4-7 m (radius, polom ěr vykrojeného oblouku lyží postavenou na hran ě) SC = 94-130/62-102/84-114 mm (sidecut, bo ční krojení)
Měř íme na nejširším míst ě na špici, v nejužším míst ě ve st ředu a v nejširším míst ě na patce lyže. L = 59-99,9 cm (lengh, délka) Měř íme od patky ke špi čce. Konstrukce supershorties je tém ěř shodná s konstrukcí normálních carvingových lyží. Konstrukce se odvíjí od požadovaných nárok ů na lyži.
4.2 Využití supershorties Supershorties jsou vhodné pro výuku za čáte čník ů, kte ří na nich ztrácejí strach z dlouhých a pro n ě t ěžko ovladatelných lyží nebo pro rychlé p řeu čení ze starších technik na carving. Jsou to lyže pro zábavu umož ňující freestylové triky ve funparku a jízdu na halfpipe, lyže p řinášející svobodu, kreativitu, zábavu, znovu objevenou radost. Lyže do ramp jsou širší a kratší než základ kategorie ur čený pro b ěžný carving a výuku. Je na nich možná i jízda s podobnými pocity jako na in-line bruslích. Na lyžích této kategorie se nemusí používat bezpe čnostní vázání. Vázání je obdobné jako na snowboardu pro tzv. tvrdé boty. S využitím desky pod vázáním se lyže stávají ješt ě zábavn ější, nebo ť nám dovolí lepší náklon do stran. Využívájí se také v tréninku u vrcholových jezdc ů. Jim slouží k rozvoji rovnováhy, nácviku neutrálního postoje, získání jistoty a odbourání drobných chyb. Jsou schopni se s nimi pohybovat až na hranici rychlosti 100 km/h. Supershorties jsou také využívány k výuce snowboardingu. Zde se využívají p ři partnerské výuce. Pomáhající partner usnad ňuje pohyb partnera tím, že ho p řidržuje a sm ěruje jeho pohyby.
26 4.3 Výb ěr supershorties Chceme-li se vyhnout riziku, že budou naše lyže závadné, sháníme lyže nové. Cenov ě nejlépe vycházejí lyže od české firmy Sporten. Jestliže se rozhodneme pro koupi starších lyží, nej čast ěji dovážených z alpských zemí, hledíme hlavn ě na opot řebení hran a skluznice. Vždy je dobré se poradit o koupi s lyža řským odborníkem. Nákup starších supershorties se zdá dobrou variantou pro nákup ve v ětším množství pro základní a st řední školy. Při výšce žáka do 150 cm je nevhodné využívat superkra ťas ů okolo délek 1m, nebo ť tyto lyže jsou v pom ěru moc dlouhé a nemají v ětšinou bezpe čnostní vázání. Samotní výrobci tyto údaje často uvád ějí. Bezpe čně však mohou využívat superkra ťasy v délkách kolem 65 - 80 cm. Lepší variantou je volba lyží s podložkou. Výhodn ější jsou celkov ě širší lyže, minimáln ě 70 mm ve st ředu. U dosp ělých nelze šet řit na kvalit ě, nebo ť mén ě kvalitní lyže se často lámou, či ohýbají. Tyto lyže nejsou opat řeny brzdi čkami, je nutné aby m ěly bezpe čnostní řemeny. Těchto řemen ů vždy využíváme.
4.4 Praxe na supershorties První zkušenosti a pohyby na supershorties jsou pro v ětšinu velice snadné, nebo ť snad každý vykonával již podobné pohyby. Každý se klouzal, alespo ň na led ě či na podlaze. Lyža ř nevyužívá žádné „t ěžké a dlouhé lyže“, které ho v pohybu omezují. Nadsazen ě lze říci, že má jen prodloužené boty s hranami. Postoj na lyžích je p řirozený a dobré je, že lyža ř nemá velké chyby ani v poloze těžišt ě, nebo ť jestliže je t ěžišt ě p říliš v zadu cvi čenec nem ůže udržet rovnováhu a snadno p řepadne. To samé platí, jestliže je t ěžišt ě p říliš vp ředu. Lyža ř se snaží umístit t ěžišt ě do st ředu lyží, což je velkou výhodou. Od za čátku si vytvá ří správný návyk na základní lyža řský postoj. Na dlouhých lyží je v ětšinou problém s přisedáním a následným p řenosem t ěžišt ě na zadní část lyží. Vyplývá to většinou ze strachu žáka. Cvi čenec má lepší pocit, jestliže si p řisedne, nebo ť následný pád p ři chyb ě je z menší výšky a mén ě bolí.
27 Základní postavení na supershorties Základní sjezdové postavení nebývá u jezdc ů na supershorties velký problém. Lyže nutí držet t ělo ve správné p řirozené pozici. Lyže nutí dávat nohy od sebe a udržovat správnou ší ři stopy, která vede k lepší stabilit ě na lyžích. Obr. 8 Obr. 9
Lyža řský instruktor by se m ěl zam ěř ovat i na jiné aspekty, kterým se často nev ěnuje žádná pozornost.
Dýchání p ři lyžování - Jezdec se snaží dýchat celým t ělem (využívá b řišní i hrudní dychání). - Jezdec dýchá harmonicky a plynule. - Využívá dýchání v pr ůběhu oblouku, rytmizace dýchání.
Výsledky správného dýchání - Menší nap ětí v těle. - Centrum síly leží níže, v oblasti pánve. - Lyžování je mén ě namáhavé. - Plynulé nadechování koreluje s fází ukon čením oblouku. - Pomalé plynulé vydechování koreluje s fází vedení oblouku.
Vycentrování t ěla - Jezdec hledá sv ůj st řed t ěla, centruje polohu t ěla na lyžích. - Využívá pohybu o čí a hlavy k zatá čení. - Nadechuje se až do st ředu t ěla.
28 - Vědom ě se soust řeďuje na st řed t ěla a pracuje s ním. Aktivuje svalstvo v oblasti pánevního pletence.
Výsledek vycentrování t ěla - Zlepšování rovnováhy, kontroly nad jízdou a ovládání energie. - Centrum síly leží níže. - Horní polovina t ěla je „leh čí“ a pohybliv ější - Dolní kon četiny se zdají leh čí, stabiln ější a pohybliv ější - Nap ětí v těle je odbouráváno. - Jezdec je celkov ě uvoln ěný.
Při lyžování je vhodné se zam ěř it na správné využívání o čí, na pohyby hlavy, na polohu t ěla a neopomíjet správné dýchání. Existuje více p řístup ů jak tyto aspekty u čit. Pohyby mohou být v ědom ě provád ěny, nebo na n ě každý m ůže přijít sám. Jezdci pozorují svoje pohyby a zam ěř ují se vždy na ur čitou část. Uv ědomují si co je výhodné a naopak. Tato metoda vychází z výzkum ů Moshého Feldenkreise (1904-1984). Tuto metodu využívá nap říklad lyža řská škola DSV- Skischule-Mannheim (www. dsv-skischule-mannheim.de). Více je možné se o ní do číst na www.feldenkreis.de.
4.5 Rizika spojená s jízdou na supershorties Rizika spojená s jízdou na supershorties je často diskutovanou otázkou, nesmí být p řehlížena. Mnozí kritici vytýkají jízd ě na snowblades vysokou míru zran ění. Tímto bývají často odsuzovány. Ti, kte ří se supershorties pracují už déle vypozorovali jaké jsou p říčiny nehodovosti. Velkou roli zde op ět hraje u čitel a jeho p řístup k výuce. Žáci se velice rychle nau čí sjížd ět, zatá čet i brzdit. Často tyto velké úsp ěchy vedou k přílišné odvaze. Zde se však objevuje vysoká míra nebezpe čí. Je ve velké mí ře na u čiteli, jak bude žáky usm ěrňovat a co jim dovolí. Učitel nesmí být lehkomyslný, neznalý pom ěrů a nedbalý. Dalšími p říčinami nehod mohou být: nevhodný svah, hluboký sníh, a posledn ě i chyb ějící bezpe čnostní vázání.
29 U n ěkterých model ů se bezpe čnostní vázání vyskytuje. Lyže opat řené bezpe čnostním vázání, však ztrácejí na kvalit ě jízdních vlastností. Jedním důvodem je pom ěrn ě velká hmotnost vázání. Druhým d ůvodem je, že bezpe čnostní vázání zmenšuje možnost prohybu lyže a také ovliv ňuje její torzní vlastnosti. Při této výuce je více než vhodné využívat ochrannou p řilbu. Ta by však měla být ve výbav ě všech lyža řů .
5 Tradi ční výuka lyžování u za čáte čník ů a její nevýhody Je dobré si ud ělat p ředstavu stávajícího postupu, který se za posledních sto let p říliš nezm ěnil, až na velkou zm ěnu v materiálním vybavení žák ů. K prvnímu dni lyža řské výuky čítá v ětšinou skupina 8 – 15 žák ů. První z cíl ů je žáky nau čit pluh. Aby se tomu žáci nau čily musí na cvi čném svahu strávit pom ěrn ě dlouhou dobu. Cvi čný svah je mírný, p řesto ho žáci musí častokrát s těžkými lyžemi vyjít. Učitel popisuje techniku jízdy v pluhu a jede ukázku. Popis techniky musí být jednozna čný, demonstrace prvku by m ěla být také více či mén ě jednozna čná. Realizace prvku je tedy dosti odvislá od u čitelova podání. Obr. 10
Jízda v pluhu je dob ře procvi čena v ětšinou však v jednotných podmínkách. Podmínky jsou dány sklonem svahu, kvalitou sn ěhu, délkou cvi čného svahu. Žáci jsou v ětšinou tímto cvi čením znud ěni a také unaveni a n ěkterým to dělá tak velké potíže, že cht ějí již v za čátcích p řestat s lyžováním. Zde se naráží na velký problém p ři výuce pluhu. Dle Trendelkampa (2003) nem ůže zhruba 30%
30 populace kv ůli své anatomii ky čelního kloubu bez problému zaujmout výchozí pozici pro jízdu v pluhu a dále v ní pak vydržet. Vychází ze studií provád ěných na Univerzit ě v Innsbrucku. Orientace na individuální zvláštnosti žáka není brána v potaz. Skupina nebývá homogenní a u čitel musí brát v potaz motoricky mén ě zdatné žáky. U čitel stráví více času s mén ě nadanými. Ti šikovn ější jsou tedy na druhé stran ě nedostate čně vytížení. To s sebou nese ur čit ě problémy. N ěkteré to za číná nudit a hledají si jinou činnost k rozptýlení (viz obr. 10). Nejvíce se tento problém promítá p ři špatném po časí. Ti žáci, kte ří vše hrav ě zvládnou, čekají na další instrukce a p ři ne činnosti rychleji promrzají. Většinou se praktikuje jedno cvi čení na všechny žáky z družstva. Ti slabší žáci jsou ke konci dne velice unavení a k tomu mají pocit, že se jim nic neda ří. Často mívají jen jedno p řání. Tím p řáním bývá, aby už nemuseli nikdy v život ě jezdit na lyžích. V poslední řad ě je dobré zmínit, že jsou žáci v klasické výuce velmi závislí na svém u čiteli. On je ten, kdo jim dává instrukce, on je ten bez kterého se neobejdou (Trendelkamp, 2003). Shrnutí nevýhod klasické výuky. 1. Malá intenzita pohybu (krátká cvi čení). 2. Omezení na ur čité pohyby (dáno instrukcí u čitele). 3. Varia čně úzká výuková situace. 4. Nedostate čné vytížení n ěkterých žák ů. 5. Malá orientace na žákovu individualitu. 6. Přemáhání a frustrace n ěkterých žák ů. 7. Závislost na u čiteli.
6 „Nová metoda“ Otev řené vyu čování je v dnešní dob ě chápáno jako pojetí výuky, p ři kterém se zásadním zp ůsobem m ění vztah vyu čujících k žákům a zejména vztah k jejich činnosti p ři vyu čování. Vyu čování se "otevírá", žák ům se poskytuje mnohem v ětší svoboda v rozhodování, jak se "zmocnit" u čebních obsah ů. U čení přestává být procesem všt ěpování znalostí a dovedností řízeným u čitelem, stává
31 se procesem aktivního osvojování poznatk ů a vytvá ření pot řebných kompetencí v podn ětném prost ředí školní u čebny, školy i jejího okolí.
Koncept otev řené vyu čování se již uplat ňuje i ve výuce lyžování. Je ov ěř en v lyža řských školách v Německu i v Rakousku. Jedním z ši řitel ů této koncepce je Wolfgang Weis, který spolupracuje se Mgr. Hermannem Wallnerem. Hermann Wallner je významnou osobou rakouského lyžování. Jeho kniha „Carven, Skilauf Perfekt“ je oficiální u čebnicí pro lyža řské instruktory v Rakousku. V Německu se touto metodou zabývá Frank Trendelkamp, který publikuje v časopise „Lehrhilfen für den Sportunterricht“ a je vedoucím na internetovém serveru pro u čitele „lo-net.com“ pro oblast lyžování.
6.1 Pro č vyu čovat „novou“ cestou Nejen ve škole, ale i p ři vyu čování dosp ělých jsou hledány nové vyu čovací metody a u čební formy. Často jsou slýchány pojmy „orientace na žáka“, „smyslové u čení“, „správný výb ěr u čební látky“, „individuální u čební situace“, „u čení s vlastní zodpov ědností“ a mnohé jiné. Správnost takovéhoto uvažování je nepopíratelná. Stále je ale otázkou, jak tyto myšlenky prosadit do vyu čování. Obzvlášt ě v lyžování se to zdá být velice t ěžké, jinak by ur čit ě výuka lyžování nez ůstávala tak dlouhá léta nezm ěněna. Pro č má lyža řská výuka tak špatnou pozici pro zm ěnu v otev řené vyu čování? Jedním z faktor ů je velké nebezpe čí úrazu. V prvních dnech výuky tohoto zimního sportu se často vyskytují potíže s ovladatelností lyží. Zvláš ť u mén ě motoricky zdatných jedinc ů nastávají problémy. K tomu p řistupují další faktory jako cizí prost ředí a jiná nebezpe čí, jako nap říklad ostatní lidé na sjezdovkách a neznalost pom ěrů na horách. Také pohyb v relativn ě vysoké rychlosti je jeden z hlavních činitel ů. U čitel je v situaci, kdy veškerá tíha zodpov ědnosti padá na n ěj. Často by rád pozm ěnil výuku, ale podstupoval by p říliš velké riziko. Odstraníme-li problémy s ovladatelností lyží, bude možné vyu čovat otev řenou metodou již u za čáte čník ů. Velice vhodným materiálním řešením je využití lyží supershorties.
32
6.2 P ět didaktický zásad k výuce 1. Od známého k neznámému Snad každý se již ve svém d ětství klouzal. N ěkdo bosky na mokré podlaze, jiný na bruslích (in-line, lední), v pantoflích a nebo jen tak v botech na led ě. Se supershorties je to n ěco podobného, jen se tak d ěje na sn ěhu.
2. Od jednoduššího k těžšímu Proto za čínáme na krátkých lyžích a postupn ě docházíme až k „dlouhým“ lyžím. Doporu čuje se 150 cm – 160 cm. Stejn ě tak volíme nejprve snadné podmínky a pomalu p řecházíme k těžším podmínkám.
3. Výuka po malých kr ůč cích Kroky ve výuce jsou malé a dob ře promyšlené. Využíváme již nau čených dovedností a nep ředbíháme ve výuce.
4. Obm ěna, rozmanitost Využíváme co nejvíce prost ředk ů. Výuka nesmí být monotónní. Využíváme pom ůcek, m ěníme prost ředí, d ěláme pauzy, a hlavn ě nasloucháme žák ům. Podmínkou pro zahájení výuky je mírný, dob ře upravený svah.
5. Trp ělivost, nadhled a humor nám ve výuce vždy jen prospěje
6.3 Otev řené vyu čování Děti p řekonávají zadané úkoly s pomocí u čitele, který p ůsobí jako rádce a režisér. Hlavním p ředpokladem jsou krátké lyže tzv. super kra ťasy. Využity jsou hlavn ě v prvních dvou dnech lyža řské výuky. Žáci se nejprve nau čí dovednosti, které jsou nezbytné p řed za čátkem otev řeného vyu čování.
33
Těmito dovednostmi jsou: 1. um ět manipulovat a nazouvat supershorties 2. um ět brzdit r ůznými zp ůsoby (Eishokeistop) 3. um ět r ůznými zp ůsoby m ěnit sm ěr 4. um ět jet na vleku
Po t ěchto dovednostech se žáci mohou voln ě pohybovat na parkurovém h řišti (viz. kap. 7.2)a zkoušet si jednotlivá stanovišt ě, které musí všechny zvládnout. Na stanovištích se latentn ě u čí dovednostem nutným pro lyžování. Je nutné již první den jednotlivé úkoly sledovat a vyhodnotit (poznámky, využití lyža řské knížky viz. kap. 6.3.4 ). Poté jsou na parkuru cílen ě postupn ě vedeny k jednotlivým dovednostem. Po dvou dnech žáci p řestupují na carvingové lyže. V ideálním p řípad ě by žáci vyzkoušeli po jízdách na supershorties jízdu na shorties (cca. 130 cm dlouhé a hodn ě krojené lyže). P řechod na delší lyže by byl plynulý. Toto je zatím z materiálního hlediska však velmi náro čné. V budoucnu snad bude mnohému jinak. K třetímu dni již jsou žáci vedeni u čitelem na ostatních sjezdovkách v běžném provozu. Žáci by m ěli jezdit na carvingových lyží v délce do 160 cm s radiusem okolo 11 m. N ěkteří žáci se o trochu „vrátí zp ět“. V ětšinou to však bývá bez problém ů a rychle se p řizp ůsobí.
6.3.1 Výhody otev řeného vyu čování Jaké výhody by m ělo otev řené vyu čování, které se u nás tak řka neuplat ňuje? Na všech stanovištích nejde o opakování pohybu po u čiteli, jde o zvládnutí té dané úlohy na stanovišti. Vždy jde o cílen ě orientované činnosti. Každý žák si volí sv ůj stupe ň zatížení. Také si volí pauzy mezi jednotlivými činnostmi, když je považuje za nezbytné. Na mnohých stanovištích má možnost si volit za čátek a tím ovliv ňovat svoji rychlost a následnou obtížnost. Každý žák si může najít a rozvíjet svoje řešení ke zvládnutí úlohy. Málokdy se v řešení úloh žáci velkou m ěrou rozcházejí. Zde hraje významnou roli u čitel jako pomocník a
34 režisér, který se musí dob ře orientovat ve výuce. Zná mnohé zp ůsoby jak vyu čovat a má tedy možnost napovídat a režírovat. Motoricky mén ě zdatným může nyní v ěnovat více času. Žáci si procházejí všechna stanovišt ě samostatn ě. Mají-li vše vyzkoušené, procházejí znovu ta místa, která je obzvlášt ě baví, která jim nejsou jasná a která jim d ělají potíže. V kombinaci s tzv. „lyža řským pasem“ (viz. p říloha) jsou žáci více motivováni a cht ějí si osvojit dovednosti co nejlépe. U čitel, který je v pozici pozorovatele a rádce, má více času na „problémové“ žáky a m ůže se jim více věnovat individuáln ě. Žáci, kte ří parkurové h řišt ě spole čné staví, si vlastn ě sami vytvá řejí vlastní podmínky pro u čení. P řitom si uv ědomují, co asi od nich bude o čekáváno, což je také jistou motivací (Trendelkamp, 2003).
6.3.2 Hranice otev řeného vyu čování Otev řená forma výuky s sebou p řináší jisté problémy, které se musejí řešit. Jako první a zásadní je, že musí mít všechny d ěti lyže supershorties. Bez nich není výuka možná. V dnešní dob ě již mají n ěkteré školy dostate čné vybavení. Zatím jsou však výjimkou. Bohužel ani v ětšina p ůjčoven nedisponuje velkým po čtem lyží supershories. Poté musejí být u čitelé p řipraveni vyzkoušet tento koncept. Jejich role je podstatn ě zm ěněna. Navíc musejí být v této problematice dostate čně erudováni. Zárove ň si to žádá mnohé u čební pom ůcky (ty če, provazy, zna čení, ná činí, ná řadí). Toto však záleží jen na u čiteli, co je ochoten pro žáky ud ělat. Samotná výstavba parkuru si žádá jisté zkušenosti a v za čátcích se jist ě vyskytnou n ějaké obtíže. Na u čitele jsou kladeny vyšší požadavky, a čkoli stojí mén ě v pop ředí. Zde již nesta čí odcvi čit u čební řadu. U čitel musí dohlížet na správné řešení, hodnotit a rozhodovat jestli umožní postup nebo z ůstanou žáci dále u „problému“. To rozhoduje na základ ě znalostí souvislostí pohybových mechanism ů a ne na pohybových normách. Jeho repertoár cvi čení musí být velmi obsáhlý a volba cvi čení vždy orientovaná na ur čitý cíl.
35 6.3.3 Parkurové h řišt ě Také parkur v lyža řské výuce není nic nového. V 70. letech se v Německu při výuce lyžování parkuru využívalo. Inovativní aspekt však leží ve využití parkuru u za čáte čník ů p ři lyža řských kurzech na základních školách. Jeho využití je tedy p ředevším u za čáte čníku a mírn ě pokro čilých. Díky parkuru m ůže být vyu čování živé, veselé, otev řené a s větší motivací. Asi nejkomplikovan ější složkou je organice spojená s výstavbou h řišt ě.
Výstavba parkuru Školní lyža řské kurzy mají oproti lyža řským školám, které si m ůžou vystav ět parkur pro celou sezónu, t ěžší podmínky. Pro u čitele to jistě znamená ur čitou práci navíc. Spole čná práce na parkuru však stmelí tým a investice do n ěj vložená se jist ě vyplatí. K výstavb ě je t řeba dostatek materiálu, srozumitelné návody na výstavbu (žáci jim musí rozum ět, aby mohli samostatn ě pracovat) (viz obr. 12), výukový čas a trocha odvahy k projektovému vyu čování. Dalšími nutnostmi jsou vzd ělaný a za jeden provoz táhnoucí u čitelský tým, dohoda se st řediskem a p ěkný svah pro za čáte čníky. P ři troše fantazie lze k výstavb ě použít materiál, který v ětšinou škola již vlastní.
Obr. 11 Obr. 12
Hřist ě je v ideálním p řípad ě v těsné blízkosti sjezdovky. Nebývá velkým problémem dohodnout se se st řediskem, nebo ť zákazníci v tak hojném po čtu jsou vždy dob ře vítáni. V dnešní dob ě, kdy se sjezdovky upravují každý den, není problém upravit kousek svahu pro žáky. Jelikož vytvá řejí stanovišt ě d ěti, je dobré je řádn ě o p řipravované činnosti informovat (viz obr. 11), rozd ělit je do skupin a p řipravit jim pot řebný materiál.
36 Učitel vyzna čí parcely pro jednotlivá stanovišt ě. P ři dobré organizaci je h řišt ě brzy postaveno.
6.3.4 Lyža řská knížka Jestliže lyža řská výuka probíhá na parkurovém h řišti s využítím superkra ťas ů je nasnad ě využít lyža řskou knížku.
Pro č využít lyža řskou knížku? - Je tak možné žáky p ředem p řipravit na lyža řský výcvik. Dozv ědí se, co se nau čí. - Jsou více zv ědaví a o čekávají n ěco nepoznaného. - Větší rozmanitost kurzu. - Každý žák obdrží pr ůkaz (hodnocení). Motiv k dalšímu u čení. - Učitel se m ůže lépe rozhodovat p ři udílení známky z tělesné výchovy. - Hezká vzpomínka na lyža řský kurz. - Pr ůkaz není žádné oprávn ění, ale p řesto pot ěší a n ěkterým zvýší sebev ědomí. Učitel je v prvních dvou dnech spíše pozorovatel a pomocník. Zde m ůže u čitel pr ůběžn ě do knížky zapisovat žákovy úsp ěchy. Zkušenosti s takovýmto modelem ukazují, že žáci jsou motivováni a snaží se co nejvíce obstát v řešení úkol ů. Z pr ůkazu m ůže u čitel i žák dob ře rozpoznat kde má slabší místa a posléze se na ně zam ěř it.
Klady a zápory lyža řské knížky - + Na základ ě knížky muže být provád ěna reflexe dne a následn ě se m ůže probírat program dalšího dne. - - Celý kurz nesmí být pod „diktátem“ knížky. - - Vybírání knížek a zapisování do nich si žádá čas.
LK je možno využít p ři kurzu b ěžeckého lyžování i snowboardingu. Žáci budou lépe motivováni a budou se moci navzájem lépe hodnotit. Rodi če také mohou vid ět, co jejich d ěti umí.
37 LK je s oblibou u čitel ů i žák ů využívána na základní škole ve Friedbergu v Německu. Jeho tv ůrcem je tamní u čitelka Birgit Kostbahn. Jeho podoba je p řeložena a uvedena v příloze str. 87.
7 Dva modely vyu čování Model č.1 – zvládnutí základních dovedností (lyža řská pr ůprava), parkur Model č.2 - využítí superkra ťas ů pouze p ři výuce carvingového oblouku
Tyto dva modely na sebe mohou snadno navazovat. Za čáte čníci se u čí podle modelu č.1 a po absolvování parkuru p řecházejí na model č.2.
7.1 Model č.1 7.1.1 Seznámení se superkra ťasy - nošení lyží - manipulace s vázáním (nastavení) - spolupráce ve dvojicích - nazouvání lyží - spolupráce ve dvojicích - použití bezpe čnostního řemínku
7.1.2 Skluz, zat ěžování a hran ění hrou Při prvních krocích na superkra ťasech pracují d ěti s již známými pohybovými mustry. Zprvu si vyzkouší: ch ůzi na rovin ě, výstup i sestup stranou, obraty, poskoky, zvedání lyží, pohyby trupem a rukama. Tyto pohyby mohou představovat rozcvičení p řed lyžováním. Rozcvi čka by m ěla pat řit vždy k úvodu každé lyža řské lekce. Kolob ěžka Jedna noha je p řipnuta k lyži, druhá (odrazová) je bez lyže. Pohyb v prostoru jako na kolob ěžce. Vždy vyst řídat ob ě nohy. Sout ěžní formy: Kdo dojede dál na jeden odraz, závody družstev – štafetové jízdy s jednou poté se dv ěma lyžema.
38 Mědvedí jeskyn ě Na vymezeném uzemí má m ědv ěd na jedné stran ě vlastní jeskyni. Vydává se na lov na druhou stranu, kde sídlí ostatní. Cestou tam má právo lovit. Cestou zp ět mají ostatní právo m ědv ěda napadat sn ěhovými koulemi. Poté, co si odvede mědv ěd chycené do jeskyn ě, jsou z nich také medv ědi. Všichni již mají ob ě lyže. Ch ůze Charlie-Chaplin Žáci chodí jako Ch. Ch. Tento pohyb plynule vede žáky k bruslení. D ěti získávají první dojmy z jízdy po hran ě. Běh se šátkem Kdo umí jít tak rychle, aby mu tlak protiv ětru udržel šátek na hrudi. Další hry k motivaci d ětí: rybi čky rybá ři, fotbal, frisbee, ragby (Rieger, 2001)
7.1.3 Brzd ění Po úvodním herním rozcvi čení jsou d ěti seznámeny s různými druhy zastavování. - nouzový pád – kontrolovaný pád do strany nebo dozadu. - brzd ění pluhem - hockistop - přívratem lyže - T – brzda jako transfer z techniky brzd ění na in-line bruslích Žáci si velice rychle osvojí tyto techniky. Nejpoužívan ějším, nejefektivn ějším a nejoblíben ějším je hockistop.
7.1.4 Skluz - cvi čení Variace postavení t ěla - zatížení špi ček/patek lyží (poloha vp ředu, vzadu) - jízda v napnutí/skr čení (poloho vysoko, nízko) Variace postavení lyží - zav řené, otev řené - vedle sebe, jedna noha vp ředu - jízda po jedné, po dvou - odskok stranou
39 - úkroky stranou - bruslení Další cvi čení: - chytání a házení mí čku (rukavice) p ři jízd ě (dvojice, trojice) - jízda poslepu (krátce, spolupráce) Na další pohyby je možno využít kreativity d ětí, které umí vymyslet mnoho pohyb ů p ři jízdě na lyžích. Velkou motivací pro d ěti bude vždy malý skokánek. Na n ěm je možno provád ět různá cvi čení {odraz, let jako Jakub Janda, lehké a tiché p řistání, p řejezd skokánku, tzv. alpine skok, r ůzné doprovodné pohyby p ři skoku (kreativita d ětí)}.
7.1.5 Zatížení lyže, hran ění a zatá čení - cvi čení Po nácviku skluzu se p řechází po malých kr ůč cích k zatá čení. Cvi čení: - z pomalé jízdy b ěh, bruslení šikmo svahem, odšlapování vn ější lyží (vnit řní je stále v kontaktu se sn ěhem) - při jízd ě šikmo svahem tlak na vn ější lyži - jízda po vnit řní hran ě vn ější lyže Žák ům je zadán úkol, aby zatížili vnit řní hranu levé lyže. Reakce žák ů bývá:“To jede do prava“. Zkouší to dále na druhou nohu a pomalu za čínají chápat princip zatá čení. - při pomalé jízd ě st řídat váhu na pravé a levé lyži - při jízd ě svahem zatížení levé lyže a její vnit řní hrany, nadleh čit či zvednout pravou nohu (následn ě opa čně) - slalom mezi klobou čky
7.1.6 Jízda na vleku Žáci již mají malé zkušenosti se skluzem a zatá čením. Nyní p řechází na mírný svah s lanovým nebo talí řovým vlekem. D ěti musí být k jízd ě na vleku dob ře instruování. Imita ční cvi čení jízdy na vleku je vždy velkou výhodou. U čitel vysv ětlí pravidla jízdy na vleku (nep řisedávat, udržovat stopu, atd.). Ve skupinách zkoušejí lyža ři imitovat jízdu na vleku (dopomoc u čitele) . Vzájemn ě se tahají na
40 hůlce a p řitom dodržují pravidla jízdy na vleku, které jim u čitel vysv ětlí. Vždy jsou také instruování o výstupu z vleku. Cvi čení provádíme vždy na mírném svahu. S jízdou na vleku nebývají na krátkých lyžích velké problémy.
Nyní se všichni mohou odebrat na parkurové h řišt ě, kde jim u čitel p ředává instrukce. Vyu čuje se otev řenou metodou popsanou v kapitole 6 na stran ě 31.
41 7.2 Plán parkurového h řište Stanice 1 – 11
Obr. 13
Hřišt ě stavíme na mírném upraveném svahu v blízkosti vleku.
42 7.2.1 Výstavba a úkol na h řišti č.1 uli čka
Obr. 14
Sesouvání uli čkou
Obr. 15 Cíl: nakláp ění lyží, sesouvání, pocit hrany Tato stanice je u jezdc ů nejmén ě oblíbená. Tato dovednost je však pro lyžování velice d ůležitá, není tedy možné ji vynechat. Více zábavné m ůže být, jestliže je h řišt ě postaveno na p řík řejším svahu.
43 7.2.2 Výstavba a úkol na h řišti č.2 Trychtý ř
Obr. 16 Pr ůjezd trychtý řem
Obr. 17 Obr. 18 (naho ře), Obr. 19 Cíl: krátký oblouk, reakce, jízda ve stop ě Hřišt ě je vystav ěno na mírném svahu. Čas od času je dobré smazat vyjeté stopy. Cvi čení lze provád ět s obm ěnou. Jízda v různých polohách, jízda ve dvojicích, jízda mezi červenými, jízda mezi zelenými klobou čky, atd.
44 7.2.3 Výstavba a úkol na h řišti č.3 Boule
Obr. 20 Obr. 21, 22
Jízda boulemi
Obr. 23 Obr. 24, 25 Cíl: zm ěna zatížení, koordinace, ohýbání kolen, p řizp ůsobení povrchu S tímto h řišt ěm je pom ěrn ě dost práce. Jeho výstavba je p řenechána siln ějším jedinc ům. Boule je dobré ozna čit ty čkami a pro lepší orientaci je vhodné podéln ě mezi boule položit provaz .
45 7.2.4 Výstavba a úkol na h řišti č.4 Jízda pozpátku
Obr. 26 Jízda pozpátku
Obr. 27 Obr. 28, 29 Cíl: orientace v jízd ě pozpátku, rovnováha Hřišt ě musí být na velmi mírném svahu.
46 7.2.5 Výstavba a úkol na h řišti č.5 Vlny
Obr. 30
Jízda na vlnách
Obr. 32
Obr. 31 Cíl: vyrovnávání nerovností, vertikální pohyby, uvoln ění t ěla, kolen Výstavba h řišt ě je pom ěrn ě náro čná. Staví ho fyzicky vysp ělejší jedinci. Jezdec musí být stále v dotyku se sn ěhem. N ěkte ří mají tendence na vlnách skákat.
47 7.2.6 Výstavba a úkol na h řišti č.6 Brzdírna
Obr. 33 Obr. 34, 35 Brzd ění Start Stop
Obr. 36 Obr. 37, 38 Cíl: um ět zastavit p řed p řekážkou, odhad p ři brzd ění Žáci mají často nasp ěch a neuv ědomují si d ůležitost tohoto cvi čení. Brzd ění je jedním z nejd ůležit ějších prvk ů v lyžování.
48 7.2.7 Výstavba a úkol na h řišti č.7 Ob ří slalom
Obr. 39 Obr. 40 Ob ří slalom
Obr. 41 Cíl: st ředn ě dlouhý oblouk Hřišt ě m ůžeme postavit na st ředn ě prudkém svahu.
49 7.2.8 Výstavba a úkol na h řišti č.8 Obr a trpaslík
Obr. 42 Obr. 43, 44 Jízda obra a trpaslíka
Obr. 45 Obr. 46 Cíl: vertikální pohyby Rozsah vertikálních pohyb ů je možné snadno ovliv ňovat nastavením výšky branek. Za čínáme s malými vertikálními pohyby, postupn ě p řecházíme k velkým vertikálním pohyb ům.
50 7.2.9 Výstavba a úkol na h řišti č.9 Skokanský m ůstek
Obr. 47 Obr. 48 Skok a dopad
Obr. 49 Obr. 50, 51 Cíl: um ět udržet stabilní pozici p ři dopadu Tuto stanici je nutné absolvovat s opatrností a respektem. Je nutné vystav ět skokánek tak, aby lyža ře p říliš „nevyhazoval“. Dopad nesmí být na rovinu, ale z kopce, aby se zmírnil náraz p ři dopadu. Stanice je u žák ů velmi oblíbená. Opatrnost ze strany u čitele je zde na míst ě.
51 7.2.10 Výstavba a úkol na h řišti č.10 Carvingová cesta
Obr. 52 Obr. 53, 54 Carvingový oblouk
Obr. 55 Obr. 56 Cíl: jízda po hran ě, jízda po hran ě vnit řní lyže (vzhledem ke st ředu tvo řeného oblouku) K výstavb ě m ůžeme zvolit mírný nebo st ředn ě prudký svah. Záleží na velikosti požadovaných oblouk ů (p ři uzav řeném oblouku volíme st ředn ě prudký svah).
52 7.2.11 Výstavba a úkol na h řišti č.11 Slalom
Obr. 57 Obr. 58
Slalom – krátký oblouk
Obr. 59 Obr. 60 Cíl: krátké a rytmické oblouky Stavíme na mírném svahu.
53 7.3. Model č.2 Carving Carving (z angl. řezání) je moderní technikou lyžování, kterou charakterizuje zahájení a vedení lyží v oblouku po hranách s minimalizací smyku. Podmínkou k nácviku carvingu je zvládnutí základních dovedností a vhodná výzbroj. Vhodnou výzbrojí pro carvingovou pr ůpravu jsou velmi krátké carvingové lyže (supershorties).
Carvingová pr ůprava Carvingová pr ůprava je pohybová pr ůprava provád ěná na vhodných lyžích a na vhodném terénu, prost řednictvím pr ůpravných cvi čení. Cílem carvingové pr ůpravy je osvojit si pohybové dovednosti pro zvládnutí carvingového oblouku.
Dovednosti carvingové pr ůpravy - vedení lyže v oblouku po hran ě - zahran ění lyží na míst ě - zapojení vnit řní lyže do zahájení a vedení oblouku - vedení lyží v oblouku v ší ři ramen (tj. cca 30-35 cm mezi vnit řními hranami) - vedení lyží v oblouku po vnit řních hranách (vzhledem ke st ředu tvo řeného oblouku), zahran ěných pod stejným úhlem - přehran ění
54 7.3.1 Lokomoce na rovin ě Bruslení
Obr. 61 Popis cvi čení K prvním pokus ům volíme mírn ě svažitý až rovný terén. Snížíme postoj, přeneseme hmotnost t ěla na pravou lyži. Levou lyži, která je odleh čena, zvedneme špi čkou nad sníh, odvrátíme ji a pokládáme do nového sm ěru. Sou časn ě s položením odvrácené lyže na sníh se odrážíme z hrany pravé lyže sm ěrem vp řed a vzh ůru (viz obr. 61). Následuje skluz, p řisunutí odrazové lyže a její kladení do nového sm ěru. Je možné využít hole k dopomoci p ři odrazu. K lepší motivaci p ři nácviku bruslení využíváme her a sout ěží (štafety, honi čky, fotbal, aj.). Cíl: pocit skluzu, rovnováha, odraz z hrany, p řivyknutí na supershorties
7.3.2 Oblouky ke svahu 7.3.2.1 Odšlapování ke svahu
Obr. 62
55 Popis cvi čení Z jízdy šikmo svahem odšlapování ke svahu s výrazným odrazem z vnit řní hrany nižší lyže (viz obr. 62). Vyšší lyži, která je odleh čena, mírn ě zvedneme, odvrátíme ji do nového sm ěru. Možno cvi čit s holemi a dopomáhat si p ři odrazu odpichem. Cvi číme na mírném svahu. Toto cvi čení se dále využívá i p ři výuce napojovaných oblouk ů. Cíl: jízda po hran ě, zapojení vn ější hrany vnit řní lyže, p řenášení t ěžišt ě
7.3.2.2 Ruce na vnit řní koleno
Obr. 63 Popis cvi čení Lyža ř se p ři zahájení oblouku op ře rukama o vnit řní stranu stehna (viz obr. 63). Tlakem na n ěj lépe staví vnit řní lyži na vn ější hranu. Jízda je ve sníženém postoji. V takovémto postavení projede celý oblouk. Toto cvi čení je možné dále využívat ve výuce napojovaných oblouk ů. Cíl: zapojení vn ější hrany vnit řní lyže Chyby: rotace, smýkání
56 7.3.2.3 Ruka na vnit řní koleno – vnit řní ruka do sm ěru oblouku
Obr. 64 Popis cvi čení Provádí se jako p ředchozí cvi čení, s tím rozdílem, že vnit řní ruka je v předpažení zevnit ř a ukazuje do sm ěru oblouku (viz obr. 64). Ruka nám ur čuje sm ěr a dovoluje nám lépe nastavit správnou polohu t ěla. Cíl: jízda vnit řní lyže po vn ější hran ě Chyby: úzká stopa, ned ůsledná jízda po hranách a následné smýkání
7.3.2.4 Dlan ě na kolena shora
Obr. 65 Popis cvi čení Ve sníženém sjezdovém postoji p řiložíme dlan ě na kolena (viz obr. 65). Vyjíždíme šikmo svahem. Udržujeme dostate čnou ší řku stopy. Dlan ěmi m ůžeme přiklán ět kolena do oblouku. Oblouk vyjíždíme až do úplného zastavení. Cíl: ší řka stopy, p řiklon ění obou kolen do oblouku Chyby: nerovnom ěrné zatížení obou lyží, nesoum ěrné p řiklon ění obou kolen ke svahu, úzká stopa.
57 7.3.2.5 P ěsti mezi kolena
Obr. 66 Popis cvi čení Vyjíždíme šikmo svahem. Ob ě ruce zav řené v pěst vložíme vedle sebe mezi kolena (viz obr. 66). Dodržujeme tak dostate čnou ší ři stopy. Oblouk vyjíždíme až do zastavení. Toto cvi čení využíváme i p ři výuce napojovaných oblouk ů. Cíl: dostate čná ší ře stopy Chyby: nedostate čné p řiklon ění kolen ke svahu, smýkání
7.3.2.5 Superman
Obr. 67 Popis cvi čení Vyjíždíme šikmo svahem s vn ější rukou v bok a vnit řní rukou v předpažení (viz obr. 67). P řikloníme kolena a pánev do oblouku tlakem vn ější paže na vn ější bok sm ěrem ke svahu. Tím také docílíme lepšího kompenza čního odklonu trupu (t ělo je v pase zalomeno a vnit řní bok je p ředsunut vp řed). Lyže jsou zahran ěné a vyjíždí oblouk po hranách. Cíl: jízda po vnit řních hranách, p řiklon ění pánve do oblouku Chyby: nedostate čné p ředsunutí vnit řní lyže, protirotace
58 7.3.2.6 Baterka
Obr. 68 Popis cvi čení Oblouk zahajujeme z jízdy šikmo svahem. Paže jsou spojené za dlan ě v předpažení (viz obr. 68).Pánev a kolena p řikloníme do oblouku, tím postavíme lyže na hrany a necháme je zatá čet. Na cestu si svítíme pomyslnou baterkou. Cíl: udržet osu ramenní paraleln ě s osou kolen. Chyby: rotace
7.3.2.7 Osa navíc
Obr. 69 Popis cvi čení Na paže v pokr čení p řed t ělem položíme h ůlku a vytvo říme tak vedle osy ramen, pánve, kolen a kotník ů osu, kterou vytvá ří h ůlka (viz obr. 69). Tyto osy musí z ůstat p ři jízd ě stále paraleln ě. Zahraníme lyže p řiklon ěním kolen a pánve do oblouku a vyjedeme oblouk až do zastavení. Při cvi čení dbáme na správné držení t ěla. Cíl: základní lyžařský postoj v jízd ě Chyby: rotace trupu
59 7.3.2.8 Pr ůzkumník
Obr. 70 Popis cvi čení Paže jsou v pokr čení p řed t ělem (viz obr. 70). P řikloníme kolena a pánev. Po čkáme až za čnou lyže zatá čet. Na supershorties je interval mezi p řiklon ěním a zatá čením krátký. U delších lyží musíme čekat déle než samy zato čí. Díváme se do sm ěru oblouku. Hlídáme si nejstabiln ější pozici. Cíl: správné rozložení váhy, správné držení t ěla Chyby: úzká stopa
7.3.2.9 Jízda pozpátku ve vyjetých stopách
Obr. 71 Popis cvi čení V předchozích cvi čení lyža ř vyjíždí oblouk šikmo svahem, p řes vrstevnici a dokon čuje oblouk výjezdem šikmo proti svahu (viz obr. 71). Kinetická energie jezdce se p řem ěň uje v nejvyšším bod ě na polohovou. Jezdec bu ď zastaví a nebo se m ůže spustit couváním po vyjeté stop ě. Couvání je možné aplikovat na všechny cvi čení na jednotlivé oblouky. Toto cvi čení je lépe využívat u vysp ělejších lyža řů .
60
Cíl: zlepšení koordinace, orientace, správný lyža řský postoj, zatížení lyží na konci oblouku vp řední části Chyby: p ředklon u couvání
7.3.2.10 Jízda po vnit řní lyži a vn ější lyži
Obr. 72 Popis cvi čení Z jízdy šikmo svahem oblouk ke svahu pouze po vnit řní lyži (viz obr. 72). Oblouky vyjíždíme až do zastavení. P řiklon ění kolena, pánve a trupu je úm ěrné rychlosti a sklonu svahu. Cvi čení není vhodné pro za čáte čníky. Jízdu po vn ější lyži cvi číme i u za čáte čník ů. Snažíme se o zlepšení rovnováhy. Cíl: jízda po vnit řní či vn ější lyži, zlepšení rovnováhy Chyby: rotace do oblouku, p řišlapování vn ější či vnit řní lyže
7.3.3 Napojované oblouky Přehran ění a carvnigová vlnovka Vlnovku nacvi čujeme po zvládnutí p ředchozích cvi čení. Cvi čení provádíme na mírném, dob ře upraveném svahu. D ůležitou dovedností k plynulému navazování carvingových oblouk ů je p řehran ění. Jde o p řeklopení lyží na opa čné hrany. D ěje se tak pomocí pohyb ů kolen a pánve ve sm ěru navazujícího oblouku. P řehran ění je dobré cvi čit nejprve na míst ě. Poté zkoušet první plynule navazované oblouky. U lyží supershorties není v ětšinou problém s jízdou po hran ě, nebo ť tyto lyže rychle reagují na pohyby lyža ře. Pokud lyža ř správn ě vkloní kolena a pánev do oblouku a postaví tak lyže na hrany, lyže rychle
61 za čnou zatá čet. Na supershorties lze vyjet oblouk po hranách již v nízkých rychlostech. Vlnovka je základem k dalšímu u čení carvingových oblouk ů. 7.3.3.1 P řehran ění na míst ě
Obr. 73 Obr. 74 Popis cvi čení Cvi čení provádíme ve trojicích. Lyža ř se postaví mezi dva pomocníky a vklání se koleny a pánví st řídav ě na ob ě strany, jakoby do oblouku (viz obr. 73). Po stranách lyža ře pomocníci p řidržují a dopomáhají k přenesení váhy na druhou stranu, vzájemn ě si ho „p řehazují“. Cvi čenec je uvoln ěný a zam ěř uje se na správné držení t ěla. Cvi čit lze i samostatn ě opíráním se o h ůlky (viz obr. 74).
7.3.3.2 Carvingová vlnovka
Obr. 75 Popis cvi čení V základním sjezdovém postoji zahajujeme jízdu po spádnici na velmi mírném svahu. Lyže vedeme v paralelním postavení a širší stop ě. Hmotnost se snažíme rozložit na ob ě lyže. Postupným p řiklon ěním kolen, pánve i trupu dovnit ř tvo řeného oblouku docílíme p řeklopení lyží na hrany a následného zatá čení. Vyjíždíme oblouk a na jeho konci dále dochází k překlopení hran na druhou stranu a postup se opakuje. Za čínáme u otev řených oblouk ů a pomalu se
62 dostáváme k oblouk ům uzav řeným. Nesp ěcháme p ři zatá čení, lyže reagují dob ře a vlnovku bez problém ů vyjedou. Pohyby by m ěly být plynulé a ladné. P ři pohledu na vyjetou stopu by m ěla z ůstat na sn ěhu čist ě vyjetá vlnovka (viz obr. 75).
7.3.3.3 Signalista
Obr. 76 Popis cvi čení Velice vhodné cvi čení pro zvládnutí kompenza čního odklonu trupu. Vycházíme z upažení. P ři zahájení oblouku vykloníme trup ven z oblouku, vnit řní hůl vzty číme vzh ůru a vn ější hrot hole se dotýká sn ěhu (viz obr. 76). Hole držíme za rukojeti podhmatem. Lze provád ět i bez holí. Tehdy jde v oblouku vnit řní ruka do vzpažení a vn ější do upažení mírn ě dol ů. Cíl: kompenza ční odklon trupu Chyby: h ůlky opa čně
7.3.3.4 Máchání prádla
Obr. 77 Popis cvi čení Pomalý rozjezd plynulými oblouky, doprovázený pohybem horních kon četin.V oblouku ob ě paže sm ěř ují ven (viz obr. 77), mezi oblouky jsou
63 v základním postavení. S přibývající rychlostí se pohyby zvýraz ňují, rytmizují. Postupujeme od delších ke krátkým oblouk ům. Pohyb paží synchronizujeme s pohybem dolních kon četin. Cíl: cit pro rytmus, odklon trupu, koordinace pohyb ů Chyby: špatná koordinace pohyb ů
7.3.3.5 Podvlékání
Obr. 78 Popis cvi čení Z jízdy po spádnici plynule navazujeme oblouky. Postupn ě zrychlujeme a zkracujeme až k pravidelnému rytmu. Paže jsou stále v předpažení, oblouky provádíme pouze pohybem kolen a pánve do stran (viz obr. 78). Trup je v klidu a dolní kon četiny pod ním „podvlékáme“. Cíl: rytmizace oblouku, práce dolních kon četin s fixací t ěla Chyby: vertikální i horizontální pohyby trupu
7.3.3.6 U čenec
Obr. 79 Popis cvi čení
64 Postupujeme od dlouhých ke st ředním oblouk ům. Paže jsou spojeny za tělem jako p ři ch ůzi u čence (viz obr. 79). T ělo je fixováno a pracují jen nohy. Díky poloze paží je snížená stabilita jezdce. Toto cvi čení provádíme opatrn ě, nebo ť ruce nejsou p řipraveny k případnému pádu. Dbáme na správnou polohu těžišt ě Další možnou variantou je jízda s pažemi ve zk řížení. Levá dla ň tla čí do pravého ramene a opa čně. Cvi čení je též vhodné využít p ři výuce krátkého oblouku. Cíl: zlepšení koordinace, stability, práce nohou s fixací t ěla Chyby: záklon, rotace
7.3.3.7 Superman
Obr. 80 Popis cvi čení Z jízdy šikmo svahem vyjíždíme oblouk s vn ější rukou v bok a vnit řní v předpažení. P řikloníme kolena a pánev do oblouku tlakem vn ější paže na vnější bok sm ěrem ke svahu (viz obr. 80). Tím také docílíme kompenza čního odklonu trupu(t ělo je v pase zalomeno). Lyže jsou zahran ěné a vyjíždí oblouk po hranách. V přechodové fázi vym ěň ujeme paže. Ve fázi vedení musí být vým ěna již dokon čena. Cíl: jízda po vnit řních hranách, kompenza ční odklon trupu, vklon ění pánve do oblouku Chyby: pohyby nejsou synchronizovány, nedostate čný odklon trupu,
65 7.3.3.8 Signalista ven z oblouku
Obr. 81 Popis cvi čení Vyjíždíme po spádnici v základním sjezdovém postoji. Upažíme a v oblouku p řikláníme pánev, kolena ke svahu a odkláníme trup (viz obr. 81). Vnit řní ruka je ve vzpažení, vn ější je v upažení poníž. P ři zm ěně oblouku plynule vym ěň ujeme polohu paží. Cíl: kompenza ční odklon trupu Chyby: malá kompenzace
7.3.3.9 Carvingový oblouk
Obr. 82 Popis cvi čení Carvingový oblouk je výsledkem carvingové pr ůpravy. Cvi číme na mírném, širokém a upraveném svahu. Dbáme na plynulost pohybu, eliminaci smyku a správnou polohu kolen, pánve, trupu a ramen. Z jízdy po spádnici v základním sjezdovém postoji zahájíme oblouk postupným a plynulým p řiklon ěním pokr čených kolen a pánve do oblouku (viz obr. 82) se sou časným aktivním p ředsunutím vnit řní lyže, kolene, boku a ramene. Lyže tím zahraníme a uvedeme do to čení.Osa ramen, pánve a kolen je
66 paraleln ě. Trup je v kompenza čním odklonu. Vyjíždíme oblouk a vracíme se těžišt ěm zp ět nad lyže. P řehraníme lyže na opa čnou stranu a proces znovu opakujeme. Paže jsou po celou dobu v mírném pokr čení p řed t ělem. Hole sm ěř ují šikmo vzad a dol ů, paraleln ě s lýtkovými kostmi.
7.3.4 Funcarving Fun znamená anglicky zábava a zábava by také m ěla být hlavním cílem p ři funcarvingu. Funcarving se snaží o zprost ředkování co nejjintenzivn ějšího zážitku z lyžování. Charakteristickými rysy jsou: výrazné zatížení vnit řní lyže, vklon ění celého t ěla do oblouku bez kompenza čního odklonu trupu, rotace trupu ve sm ěru zatá čení. Rotace nesmí být však p řehnaná, nebo ť poté dochází ke smýkání. V krajní podob ě se m ůže jezdec dotýkat sn ěhu a jet tak řka po vnit řní hran ě vnit řní lyže. Funcarvingové oblouky jezdíme na lyžích s rádiusem pod 12 m a vyšší podložkou, která nám dovoluje v ětší náklon do oblouku. K výuce využíváme výhodné supershorties. Inspiraci je možné hledat na svahu kolem sebe a u čit se to, co nás baví. Funcarvningové obouky jezdíme v ětšinou bez holí, u n ěkterých cvi čení však mohou sloužit jako dobrá pom ůcka.
7.3.4.1 Letadlo do oblouku
Obr. 83 Popis cvi čení Paže jsou v upažení. Celé t ělo je naklon ěno do oblouku (viz obr. 83). Dochází k výraznému zatížení vnit řní lyže. Pohyb p řipomíná letadlo v zatá čce. P ři dobrém zvládnutí se ruka m ůže dotknout sn ěhu. Cíl: náklon celého t ěla do oblouku, zatížení vnit řní lyže Chyby: ned ůsledné zatížení vnit řní lyže, odklon trupu
67 7.3.4.2 Letadlo do oblouku s dlouhými k řídly
Obr. 84 Popis cvi čení Obdobné jako u p ředchozího cvi čení s rozdílem využití holí. Hole prodlouží paže a lyža ř m ůže být v oblouku v kontaktu s podložkou (viz obr. 84). Pocit lepší stability. Cíl: náklon celého t ěla do oblouku, zatížení vnit řní lyže Chyby: ned ůsledné zatížení vnit řní lyže
7.3.4.3 Signalista do oblouku
Obr. 85 Popis cvi čení Toto cvi čení nám pomáhá p ři náklonu t ěla do oblouku. Vycházíme z upažení. P ři zahájení oblouku nakloníme trup do oblouku, vn ější h ůl vzty číme vzh ůru (paže je ve vzpažení) a vnit řní hrot hole se dotýká sn ěhu (viz obr. 85). Hole držíme za rukojeti podhmatem. Lze provád ět i bez holí. Tehdy jde v oblouku vn ější ruka do vzpažení a vn ější do upažení mírn ě dol ů. Cíl: Náklon t ěla do oblouku, zatížení vnit řní lyže Chyby: malý rozsah paží, vzpažená vnit řní paže, kompenza ční odklon trupu
68 7.3.4.4 Kajaká ř do oblouku
Obr. 86 Popis cvi čení Za čínáme s pažemi v předpažení, ve kterých držíme hole rovn ě v ší ři ramen (viz obr. 86). Držíme jako kajakové pádlo. P ři zahájení oblouku si pomáháme záb ěrem pádla ve sm ěru oblouku. Cvi čení zrychlujeme a zkracujeme oblouky, až do rychlého stabilního tempa. Cíl: rytmizace, náklon trupu do oblouku Chyby: Záb ěr pádlem na opa čné stran ě, odklon trupu
7.3.4.5 Volant do oblouku
Obr. 87 Popis cvi čení V mírném svahu provádíme napojované oblouky. Ruce jsou v předpažení mírn ě pokr čené, jakoby držely volant. Nakláníme t ělo do oblouku a otá číme pomyslným volantem do sm ěru oblouku (viz obr. 87). Dochází zde k rotaci. Všechny pohyby jsou provád ěny plynule. Cvi čení je vhodné doplnit pom ůckou (ringo kroužek, létající talí ř, volant). Cíl: Plynulá rotace, zatížení vnit řní lyže Chyby: kompenza ční odklon trupu, malé zatížení vnit řní lyže
69 7.3.4.6 Piánko
Obr. 88 Popis cvi čení Napojujeme řezané oblouky s „klavírním doprovodem paží“. Vycházíme z předpažení pokr čmo plynule se zahájením oblouku p řecházíme do upažení stranou do oblouku (viz obr. 88). „Pažemi se pohybujeme jako klavírista po klávesách a snažíme se dosáhnou ob ěma rukama na nejkrajn ější možné tóny.“ Cíl: náklon celého t ěla do oblouku, zatížení vnit řní lyže, plynulé p řehran ění Chyby: p říliš prudký pohyb paží vede ke smýkání
7.3.4.7 Boxer
Obr. 89 Popis cvi čení V oblouku provádíme sou časn ě s naklon ěním celého t ěla p římý úder vn ější paží (viz obr. 89). Pohyby jsou provád ěny plynule. P ři p řehnaném boxování je riziko, že dojde ke smýkání. Za čínáme od dlouhých otev řených a postupn ě přecházíme ke krátkým uzav řeným oblouk ům. Cíl: vnit řní lyže na hranu, náklon trupu do oblouku Chyby: velké rota ční pohyby, smýkání
70 7.3.5 Zábavná cvi čení Tyto cvi čení je možné využít pro rozptýlení a pobavení jezdc ů.Rozvíjí koordinaci, orientaci, či souhru v týmu. Některá cvi čení jsou koordina čně náro čná a tedy vhodná jen pro vysp ělejší lyža ře.
7.3.5.1 Jízda po jedné lyži
Obr. 90 Popis cvi čení Cvi čení je koordina čně i silov ě náro čné, proto je vhodné pro vysp ělé lyža ře. V napojovaných obloucích st řídáme jízdu po vn ější a vnit řní hran ě jedné lyže (viz obr. 90). P řiklon ění t ěla je odvislé od rychlosti a sklonu svahu. Druhá noha není v kontaktu se sn ěhem. Vyst řídáme ob ě nohy. M ůžeme cvi čit s jednou odepnutou lyží. Podobné cvi čení je jízda po vnit řní či vn ější lyži. Cíl: rozvoj rovnováhy, koordinace, jízda po hran ě Chyby: smýkání, dotyk sn ěhu druhé lyže
71 7.3.5.2 Oblouky po vnit řní lyži s přeskokem
Obr. 91 Popis cvi čení Vyjíždíme oblouk po vnit řní hran ě vnit řní lyže. V přechodové fázi se odrážíme z vnit řní lyže a dopadáme na druhou nohu (viz obr. 91). Dopadnout se snažíme op ět na vnit řní hranu. Znovu vyjíždíme oblouk. Cvi čení je vhodné jen pro vysp ělé lyža ře. Cíl: zlepšení koordinace a rovnováhy, jízda po vnit řní lyži Chyby: špatn ě na časovaný odraz, neplynulé navázání oblouku.
7.3.5.3Pirueta
Obr. 92 Popis cvi čení U tohoto cvi čení se lyža ř otá čí kolem osy t ěla (viz obr. 92). Plynule přenáší váhu z jedné lyže na druhou. S cvi čením za čínáme na mírn ějším svahu. Cvi čení slouží také k rozvoji orientace a koordinace. M ůžeme variovat toto cvi čení, zm ěnou poloh (vysoká, nízká), polohou paží (ruce v týl, upažit a připažit), lze také chvilku jet poslepu. Sout ěžní forma: Kdo ud ělá více piruet na vymezené délce svahu. Cíl: orientace, koordinace
72 7.3.5.4 Vu řtíky
Obr. 93 Popis cvi čení U tohoto cvi čení st řídá lyža ř jízdu po vnit řních (nohy do X) a vn ějších hranách (nohy do O) a vytvá ří tak za sebou stopu v podob ě vu řtík ů (viz obr. 93). Těžší variantou, se supershorties možnou, jsou vu řtíky v jízd ě pozpátku. Jízda je plynulá bez smýkání. Cíl: p řehran ění, cit pro hranu
7.3.5.5 Zpáte čník
Obr. 94 Popis cvi čení Cvi číme na st ředním až prudším svahu jízdu po spádnici pozadu. Lyža ř se opírá pouze o dlan ě a špi čky lyží (viz obr. 94). Cvi čení je zábavné a hravé. Slouží jako dokonalý prost ředek k odreagování. Cíl: koordinace, rovnováha
73 7.3.5.6 Tanec na sn ěhu
Obr. 95 Popis cvi čení Ve dvojicích na mírném svahu se jezdci spojí za ruce v předpažení. Otá čí se v jednom sm ěru a sjíždí ze svahu (viz obr. 95). Dvojice tvo říme tak, aby m ěli podobné t ělesné dispozice. Využíváme zde odst ředivé síly a setrva čnosti. Po chvilce vym ěníme sm ěr to čení. Toto cvi čení je zábavné a formy jízdy ve dvojicích je vhodné využívat i v normálních obloucích. Cíl: souhra v páru
7.3.5.7 Centrifuga
Obr. 96 Popis cvi čení Podobné jako p ředchozí cvi čení. Pár se spojí svázanými holemi a rozto čí se v jednom sm ěru (viz obr. 96). Dochází zde k velkému působení odst ředivé síly. Cvi čení je nutné provád ět opatrn ě. Pro v ětší bezpe čnost je vhodné pro spojení využít provazu. Cíl: zábava, p ůsobení odst ředivé síly
74 7.3.5.8 Letadlo ve dvojicích
Obr. 97 Popis cvi čení Jízda plynule navazovanými oblouky ve dvojicích. Jezdci jsou spojeni holemi ruce jsou v upažení (viz obr. 97). Simulují let letadla. První udává tempo a sm ěr jízdy. Vzájemn ě se mohou ovliv ňovat a jet v různých polohách. Mohou st řídat nízký postoj s vysokým, či mohou st řídat upažení s připažením (roztahovat křídla). Cvi čení je náro čné na souhru pohyb ů ve dvojici. Cíl: souhra jezdc ů
7.3.5.9 Kopírování stopy
Obr. 98 Popis cvi čení V jízd ě za sebou první udává tempo, sm ěr, druh oblouku, polohu t ěla. Druhý se ho snaží v ěrn ě kopírovat (viz obr. 98). Cvi čení rozvíjí reakce u jezdce vzadu. První m ůže vymýšlet r ůzné záludnosti v jízd ě. Cvi čení m ůže být pojato i výkonnostn ě. Cíl: reakce, sout ěživost
75 7.3.5.10 Had
Obr. 99 Obr. 100 Popis cvi čeni Více četná skupina se spojí v rukama v pase a utvo ří zástup (viz obr. 100). Jízda se provádí na mírném svahu. Cílem skupiny je dojet co nejdále. Skupina musí mezi sebou dob ře komunikovat, jinak dojde k roztržení. Skupinu je možné rozd ělit a vytvo řit dva zástupy vedle sebe (viz obr. 99). Vznikají tak efektivní kreace. Cíl: souhra ve družstvu, p řizp ůsobení se
7.3.5.11 P řihrávky
Obr. 101 Popis cvi čení Ve dvojicích p ři jízd ě na mírném svahu si lyža ři p řehazují p ředm ět, rukavice v tomto p řípad ě dob ře poslouží (viz obr. 101). Oba jezdci provád ějí synchronizované oblouky vedle sebe. Vždy v nejbližší pozici si p řehodí p ředm ět. Cvi čení je možné provád ět i ve trojici. Tehdy jdou všechny p řihrávky přes prost ředního. Provádíme nejprve na velmi mírném svahu, postupn ě p řejdeme na prudší svah na krátké oblouky. Cíl: koordinace, orientace
76
7.3.5.12 Sout ěž kreativity
Obr. 102 Popis cvi čení V jízd ě každý utvo ří svoji jedine čnou kreaci (viz obr. 102). M ůže být zábavná, komplikovaná, ale i esteticky krásná. Je pouze na lyža ři jakou formu zvolí. Provádíme na vymezené délce svahu. Toto cvi čení ukáže všem cvi čícím, jak lehký je pohyb na supershorties a co vše lze s nimi provád ět. Cíl: uvoln ění, kreativita Chyby: nebezpe čné kreace
7.3.5.13 Lyža řské formace
Obr. 103 Popis cvi čení Skupina vytvo ří formaci, ve které se bude krátkými synchronizovanými oblouky pohybovat dol ů ze svahu (viz obr. 103). Ze za čátku je dobré provád ět lehké formace v malých družstvech. Tempo udává vedoucí jezdec. Toto cvi čení je náro čné na souhru, ale díky lyžím supershorties je vhodné nejen pro ty nejzkušen ější. Cíl: souhra v družstvu, orientace, estetika
77 7.3.5.13 Molekuly
Obr. 104 Popis cvi čení Družstvo utvo ří kruh a spojí se pomocí holí (viz obr. 104). Dovnit ř kruhu se postaví jedinec. Celý kruh se rozto čí jedním sm ěrem, jedinec uvnit ř kruhu opa čným. Takto se pohybují na mírné svahu a snaží se zkoordinovat pohyby. Kruhy tvo říme podle po čtu žák ů v družstvu. Lze vytvo řit i molekulu se t řemi kruhy. Cíl: koordinace, týmová práce
7.3.5.14 Nahrávaná
Obr. 105 Popis cvi čení Družstvo se rozd ělí na dva týmy. Každý tým se snaží o maximální po čet přihrávek mezi sebou. Družstva bojují proti sob ě a snaží si p řihrávky zachytit, či znep říjemnit nahrávání (viz obr. 105). Jestli že p ředm ět spadne na zem, či se ho dotkne n ěkdo z druhého družstva, za číná si p řihrávat druhé družstvo. Vyhrává družstvo, které si vícekrát p řihraje.
78 8 Alternativní cesta ke carvingu Vhodné materiální prost ředky p řed výukou carvingu Před zahájením výuky carvingu na lyžích, je dobré si uv ědomit, že je možné imitovat carvingový oblouk na pevném povrchu (asfalt, beton) s využitím kole čkových bruslí nebo na led ě s využitím normálních bruslí . Carving je vlastn ě jízda po hran ě a podobný pocit jako na carvingových lyží m ůžeme zažívat na bruslích. Pohyby p ři zm ěně oblouku jsou velice podobné. Poloha ramena, pánve a kolen je v oblouku také velice podobná. Je také využíváno vertikálních pohyb ů k dávkování tlaku na podložku. P řenášení váhy a naklán ění kolen je využíváno taktéž. Všechny tyto pohyby se ukládají do pam ěti a jsou asociovány a tedy následn ě využívány p ři jízd ě na lyžích. Na n ěkterých základních, st ředních i vysokých školách je možné se setkat s tím, že u čitel t ělesné výchovy své žáky p řipravuje na lyža řský výcvik již n ějaký čas p řed zahájením kurzu. Zám ěrn ě s žáky jezdí na bruslích a procvi čuje ty dovednosti, které se následn ě využívají p ři lyžování. Následné výuce na lyžích to velice prosp ěje. Žáci se u čí rychleji a snáze. Také mnozí vrcholoví lyža ři využívají bruslí ve své letní p říprav ě.
79 Na obrázcích níže je možné si povšimnout podobného postavení t ěla p ři oblouku na bruslích (viz. obr. 106), in-line bruslích (viz. obr. 107), supershorties (viz. obr. 109) a carvingových lyžích (viz. obr. 108).
Obr. 106 Obr. 107
Obr. 108 Obr. 109
Níže popsanou posloupnost cvi čení p ři výuce sm ěř ující ke carvingu mohou vyzkoušet u čitelé t ělesné výchovy na základních, či st ředních školách p řed lyža řským kurzem. Lyža řská gymnastika a jízda na bruslích m ůže být za člen ěna do p ředm ětu t ělesné výchovy n ěkolik m ěsíc ů p řed lyža řským kurzem. Tento p řístup op ět závisí na vybavenosti škol a žák ů. 1. Lyža řská gymnastika 2. Jízdy, cvi čení a hry na bruslích (in-line nebo lední) 3. Jízdy, cvi čení a hry na supershorties (lyže do 100 cm) 4. Jízdy, cvi čení a hry na shorties (lyže do 130 cm) 5. Jízdy, cvi čení a hry na carvingových lyžích (140 – 160 cm, r=11-12)
80 9 Záv ěr Zám ěrem práce bylo vytvo řit metodickou řadu využitelnou p ři výuce za čáte čník ů a pokro čilých na lyžích supershorties. Práce byla vypracována na základ ě zkušeností a poznatk ů získaných na Technické univerzit ě v Liberci. Vzorem byla také rakouská a n ěmecká škola lyžování a její p ředstavitelé (Puchtler, Trendelkamp, Wallner). Práce je ur čena p ředevším u čitel ům t ělesné výchovy a lyža řským instruktor ům. Je také vhodná pro ty, kte ří se o lyžování aktivn ě či pasivn ě zajímají. Popisuje výhody, které lyže supershorties p řinášejí. P ředkládá návod na využívání lyží supershorties, jakožto vhodného prost ředku k výuce lyžování u za čáte čník ů. Pro za čáte čníky nabízí nový koncept vyu čování, které tyto lyže umož ňují. Zabývá se využitím otev řeného vyu čování v lyžování. Pokro čilým lyža řů m p ředkládá metodickou řadu výuky carvingového oblouku. Věř ím, že práce dob ře poslouží všem u čitel ům lyžování. P řeji si a doufám, že podpo ří n ěkteré moderní p řístupy ve výuce lyžování a také p řisp ěje ke zpest ření a zjednodušení výuky.
81 10 Použitá literatura 1. Bauman, N. aj. Wintersport . 1. vyd. Hamburg : LUK, 2001. 2. Baumrock, F. Was ist wichtig, was ist richtig . 9. vyd. Wien : Pichler, 2000. ISBN 85431-119-2. 3. Bewegung [online]. c1999. poslední revize 2006 [cit.2006-03-20].
82 16. Ofner, T. Carving [online] c2001. poslední revize 2005-12-27 [cit. 2006-02-10].
83 32. Vestweber, K. Paralleles Schwingen auf Inlineskates, Bigfoot und Carvingski . Lüneberg : Verlag Limpert, 2003. č. 6. 33. Vodi čková, S. aj. Česká škola lyžování : sjížd ění a zatá čení na lyžích d ětí a mládeže. 1. vyd. Liberec : TUL, 2005. ISBN 80-7083-914-7. 34. Vodi čková, S. Základy lyžování d ětí . 1. vyd. Liberec : TUL, 2004. ISBN 80- 7083-830-2. 35. Wallner, H. und Wörndler, W. Carven [DVD-ROM]. Purkersdorf : Interski Austria, 2003. ISBN 3-85119-285-0. 36. Wallner, Hermann. Carven Skilauf perfekt : 3. vyd. Purkersdorf: Hollinek, 2004. ISBN 3-85119-285-0. 37. 0oCelsius [online]. c2005. poslední revize 2006 [cit. 2006-04-10].
84 11 P řílohy
85 Příloha č.1 Rakouská metodika podle Wallnera a Wörndleho
86 Příloha č.2 Lyža řská knížka
87 Příloha č.3 Moderní lyža řská škola podle Franka Trendelkampa
88 Příloha č.4 Slovník pojm ů freestylový trik – free (z angl. volný), jde o provedení ur čitého prvku, který nemá stanovené normy. funpark – v překladu z angli čtiny znamené zábavní park, často používaným synonymem je snowpark, jde o park pro lyža ře ve kterém jsou r ůzné druhy překážek, nej čast ěji zábradlí, u-rampy, skokánky halfpipe – U-rampa
89 Příloha č.5 Cviky na supershorties z knihy 1017 Spiel und Übungsformen
Název cviku a jeho cíl Popis a uvedení cviku Zobrazení Úplné uvoln ění Jízda na mírném svahu. Jet voln ě, všechny svaly uvolnit. Lyža řský styl Vypnout.
Nafoukanec Na za čátku nadechnout co nejvíce vzduchu. Hluboký oblouk Při oblouku se skr čit a zárove ň vydechovat vzduch. Zachovávat širokou stopu. Pozdrav slunci Za čínat v póze nafoukance, tedy plni vzduchu i ve tvá řích. Zamávání a úsm ěv Prožitek na slunce. Nohy nechat voln ě zatá čet.
Girlandy Na malém úseku zajet co nejvíce polooblou čků Zatá čení Kdo jich zvládne nejvíce?
Plame ňák Zatá čení na vn ější lyži v postoji jako pták flamingo. Navazovat oblouky a Jízda po vn ější lyži vym ěň ovat nohy. Variace: Jízda po vnit řní lyži Špi čka nahoru V jízd ě šikmo svahem zvednou špi čku vn ější lyže. Pata z ůstává na zemi! Takto Jízda po vn ější lyži vyjet oblouk.
Předjížd ěcí oblouk V zatá čce p ředsouvat vnit řní lyži. Vědomé p ředsunutí Opakovan ě za sebou. vnit říní nohy
Obr a trpaslík V zatá čce se stává z trpaslíka obr. P ři Zatá čení vert. pohybem jízd ě šikmo je z něho op ět trpaslík. vzh ůru Varianta: Opa čně (zatá čení pohybem dol ů) Pendlovací hodiny Na míst ě v klidu pendlovat h ůlkami. V jízd ě sladit pohyb holí po pohyb Rytmus kon četin. Varianty: rychle/pomalu Pumpa oblouk Na míst ě zapumpovat jednou rukou. Pohyb veden vedle nohy. Druhá noha je Mechanika pohyb ů napnutá.
Pašerácký oblouk Pašujeme plíživ ě a skr čen ě zboží p řes hranice. V jízd ě oblouku se nohy Uvoln ění jízdy podvlíkají pod t ělem. Trup je v klidu, jsme stále čelem do údolí.
90 Schovávaná Schovávat se za „zdí“ p ři jízd ě šikmo Paralelní jízda svahem. Opatrn ě nahlédnou do oblouku, s vertikálním pohybem zda tam není chyta č. Následuje rychle ů ř dol . vyjetí oblouku v po adí hlava, trup, nohy a rychle schovat za další ze ď.
Noha v sád ře Sedíme u stolu s nohou v sád ře a jíme. Nohu dáme do strany. Noha v sád ře je přesunutí t ěžišt ě vn ější noha
Zkoušíme na míst ě poté i za jízdy. Šoupa č pánví Ruce v bok. Vnit řní bok tla čit do oblouku a dop ředu. přesunutí t ěžišt ě
Pérák Napínání a pokr čování b ěhem oblouku. St řídání intenzity pérování. Dávkování Napnutí – pokr čení tlaku. P ři jízd ě v pluhu i v paralelním oblouku.
Ko ňské sp řežení Kůň je řízen pomocí holí. Varianta: K ůň jede se zav řenýma o čima. Důvěra, odvaha
Rikša Zde řídí povoz rikša. Varianta: ko čí má zav řené o či Důvěra
Hluchý Jízda bez vnímání hluku. Uši zacpat špunty (papírový kapesník).
Dlouhá – krátká Jízda s jedním superkra ťasem a s normální lyží. Diferenciace
Kopie A jede a B p řihlíží. B se poté snaží zajet tou samou cestou, jakou jel A. Orientace
Stínová jízda Krátké oblouky ve dvojicích vedle sebe.
Přizp ůsobení, orientace Varianty: za sebou, copánky
Vlak Lokomotiva udává stopu, vagony jí stíhají Přizp ůsobení Varianta: dv ě lokomotivy vedle sebe Šipka - h řeben Krátké oblouky. Jízda družstva ve tvaru Souhra šipky nebo h řebenu.
Dvoj bob Brzdi č se pevn ě drží řidi če. Odvaha Varianta: 4 bob, celé družstvo
91 Val čík Ve dvojicích se držet za hole a v rytmu Rytmus val číku se to čit a sjížd ět dol ů. Varianta: ve trojicích,….. Rytec Se špi čkou vnit řní lyže se zarýt do Rychlé to čení sn ěhu a rychle se oto čit.
Křížový oblouk V zatá čce p řek řížit vnit řní nohu p řes Jízda po vn ější lyži vn ější
Královský tanec Jednu nohu položit na sníh a p řibrzdit Stabilita tzv. T brzdou. Zadní lyže kolmo k přední. Vyst řídat nohy.
Slalom z lidí s piruetou Stojící chytá ruku jedoucímu a roztá čí Rotace kolem osy jedoucí, vypouští ho a jedoucí vytvá ří piruetu.
Jízda po patkách Jet v hlubokém sn ěhu po patkách. Brzdit Rovnováha zv ětšeným tlakem do patek.
Kra ťou čké závody Dv ě družstva závodí proti sob ě. Na Atmosféra závod ů krátkém svahu. B ěhem jízdy musí plnit ur čené úkoly. (oto čka, jízda pozpátku, na jedné noze,…..)
92 Příloha č.6 Dvanáct výhod carvingových lyží podle Waltera Kuchlera
1. Učení jde snáze - leh čí a rychlejší u čení
2. Lyže lépe drží - lepší držení na tvrdém a ledovém povrchu
3. Větší ekonomie - v ětší ekonomie jízdy díky autokinetice carvingové lyže
4. Síla p ři jednoduchosti - snažší základní postavení, vyšší ekonomie jízdy, p řesto lepší výsledky
5. Větší jistota - díky širší stop ě, lepší ekonomii, kratší lyži a lepšímu pr ůběhu pádu
6. Snažší oblouk - lepší jízda v oblouku, lyže samy vedou
7. Příjemné pocity v oblouku - pocit p ůsobení odst ředivé síly
8. Dobré lyže a dobré lyžování - p řirozený postoj bez rotací, který spoléhá na autokinetiku lyže
9. Mén ě chyb - mén ě chyb díky snažší struktu ře lyža řské techniky
10. Mén ě rušivých element ů - lyže lépe „pro řezávají sníh“, jedou v jedné linii
11. Kratší lyže – snažší lyže - to čivé rameno je kratší – snažší to čení
12. Nové jízdní speciality pro každého - řezaný oblouk, oblouk proti svahu tzv. 360°, Handcarven, Bodycarven.
93 Příloha č.7 Doporu čený materiál k výstavb ě Parkuru - uli čka (9 červených a 9 modrých ty ček) - trychtý ř (12 červených a 12 modrých ty ček, 20 klobou čků) - boule (lopata, 2 ty čky k vyzna čení stanovišt ě) - zpáte čka (9 červených a 9 modrých ty ček) - vlny (lopata, 2 ty čky k vyzna čení stanovišt ě) - brzdírna (2 ty če, guma nebo provaz, 3 klobou čky) - ob ří slalom (6 slalomových ty čí) - obr a trpaslík (10 ty čí 5 krátkých trubi ček na spojení ty čí) - skokanský m ůstek(lopata, 3 klobou čky, 2 ty čky) - carvingová cesta (6 klobou čků nebo delší provaz) - slalom (8 slalomových ty čí)
94