Rozvoj a Historické Aspekty Tanečního Stylu Street Dance

Home , Crip Walk, The Electric Boogaloos, The Loft (New York City)

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra gymnastiky a úpolu

Rozvoj a historické aspekty tanečního stylu street dance

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Vypracovala: Mgr. Jindřiška Kohoutková Nikola Krahulcová Animátor sportovních aktivit

Brno, 2014

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Rozvoj a historické aspekty tanečního stylu street dance“ vypracovala samostatně s využitím literatury a informací, na něž odkazuji.

V Brně dne 28. února 2014 podpis …………….

PODĚKOVÁNÍ Děkuji především vedoucí práce Mgr. Jindřišce Kohoutkové za metodické vedení práce, Mgr. Ladislavu Kabátovi a Sabině Škodové za poskytnutí odborných podkladových materiálů.

OBSAH ÚVOD ...... 6 1. OBECNÁ DEFINICE A HISTORIE TANCE ...... 8 1.1. DEFINICE TANCE ...... 8 1.2. HISTORICKÝ VÝVOJ TANCE ...... 10 1.2.1. Pravěk ...... 10 1.2.2. Starověk ...... 11 1.2.3. Středověk ...... 12 1.2.4. Novověk ...... 12 2. FILOSOFIE POULIČNÍCH TANCŮ ...... 14 2.1. Vznik a vývoj mezi lidmi ...... 14 2.2. Vliv na člověka ...... 15 2.3. Crew, jam, choreografie a battle ...... 15 3. HISTORIE TANEČNÍCH STYLŮ STREET DANCE ...... 18 3.1. AFROAMERICKÁ KULTURA ...... 18 3.2. LATINSKOAMERICKÁ KULTURA ...... 19 3.3. TAP DANCE (Harlem- New York) ...... 19 3.4. JAZZ DANCE (New Orleans) ...... 20 3.4.1. Lindy hop (Harlem- New York) ...... 21 4. FUNK STYLY - OLD SCHOOL (60. -70. léta) ...... 23 4.1. LOCKING (Los Angeles) ...... 24 4.1.1. The Lockers ...... 25 4.2. BOOGALOO (Kalifornie) ...... 27 4.3. POPPING (západní pobřeží USA) ...... 27 4.3.1. Electric Boogaloo style ...... 28 4.3.2. The electronic Boogaloo Lockers ...... 29 4.3.3. The Electric Boogaloos ...... 29 5. OLD SCHOOL (od 60. až 70. léta 20. st.) ...... 31 5.1. BROOKLYN UPROCK (Brooklyn- New York) ...... 31 5.2. B-BOYING (Bronx- New York) ...... 32 5.2.1. The Rock Steady crew ...... 33 5.3. HIP HOPOVÁ KULTURA ...... 34 5.3.1. DJ Kool Herc ...... 36 5.3.2. Afrika Bambaataa ...... 37

6. DOZNÍVÁNÍ OLD SCHOOL A PŘECHOD NA NEW SCHOOL (Přelom 70. a 80. let 20. století) ...... 38 6.1. WAACKING (Los Angeles) ...... 38 6.1.1. Tyrone Proctor ...... 40 6.2. HUSTLE (New York) ...... 41 6.2.1. Ball room style Hustle ...... 42 6.2.2. Freestyle Hustle ...... 42 6.2.3. New style Hustle a Jeff Selby ...... 43 7. NEW SCHOOL (od 80. let 20. století) ...... 44 7.1. HOUSE DANCE (Chicago a New York) ...... 44 7.1.1. House steps- OLD SCHOOL ...... 47 7.1.2. House steps- MIDDLE SCHOOL ...... 48 7.1.3. House steps- NEW SCHOOL ...... 49 7.1.4. House Dance Conference ...... 49 7.2. LOFTING (New York) ...... 49 7.3. FOOTWORK (Chicago a Detroit) ...... 51 7.4. VOGUE (New York) ...... 52 7.4.1. Old way - Performance...... 52 7.4.2. New way ...... 53 7.4.3. Vogue Femme ...... 53 7.4.4. Will Ninja ...... 53 7.5. HIP HOP DANCE (New York) ...... 54 7.5.1. Hip hop OLD SCHOOL, 80. léta ...... 55 7.5.2. Hip hop MIDDLE SCHOOL, roky 1990-1997 ...... 55 7.5.3. Hip Hop NEW SCHOOL, od roku 2000 ...... 56 7.6. CLOWNING (Los Angeles od 90. let) ...... 58 7.7. KRUMP (Los Angeles) ...... 59 7.8. CRIP WALK (Los Angeles) ...... 61 7.9. DANCEHALL (Jamajka) ...... 62 7.9.1. Ragga (od 1985) ...... 63 7.9.2. Dancehall Funk ...... 64 ZÁVĚR ...... 65 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: ...... 67 RESUMÉ ...... 70

ÚVOD

Práce „Rozvoj a historické aspekty tanečního stylu street dance“ se zabývá vývojem tanců, jež můžeme pokládat za městský folklor a které většinou vznikaly pod vlivem tehdejších hudebních trendů v tančírnách převážně chudinských čtvrtí amerických velkoměst. Oficiálně vznikají od 70. let 20. století a dále se rozvíjí ve světě i v současnosti. Jedná se o historické aspekty, vlivy a souvislosti, které ovlivnily vývoj a směřování každého tanečního stylu, co patří pod souhrnný název „street dance“. Zájem o toto téma zapříčiňují tendence aktualizovat neustále se měnící informace u nás v České republice a uvádění závádějících vědomostí z druhé ruky na pravou míru. Vzkřísit či znovu obrodit zájem o tolik důležitou historii těchto tanečních stylů. Street dance se k nám do České republiky dostává až po revoluci a největší boom zažívá právě u nás v posledních dvaceti letech. Vznikají školy, infrastruktura, periodika, vyhraňují se představitelé jednotlivých tanečních stylů. V České republice neustále vzniká nespočet tanečních skupin a organizací, které se pokouší o povznesení tohoto tance do oblasti většího kulturního povědomí ve školství, v umění, ale i v obecných společenských sférách. Sjednávají se taneční veletrhy, campy, utváří se mnoho performancí, pravidelně se konají taneční soutěže, přehlídky, víkendové semináře a workshopy pro pokročilé i pro veřejnost. Tuzemští příznivci tanečního stylu street dance hledají oporu v pramenech z předchozích let, aby svá tvrzení o kvalitách tanečních stylů street dance obhájili jako svébytné umění, které hovoří o kořenech a o postupném vývoji street dance ve světe. V současné době se samozřejmě objevuje stále více materiálů zabývající se tématikou street dance. Dnes je třeba vyhledávat jedinečné a pravdivé zmínky o street tancích vytříbeně a odděleně. Dosud k tématice „Rozvoj a historické aspekty street dance“ neexistuje ucelená literatura. Jednotlivé fragmenty poskytují specializované knihy např. Hip hop forever od Fiedlera (2003). Je vůbec první českou publikací s podobným titulem. A v neposlední řadě Tance 20. století od Balaše, Tanec v České republice od Návratové a Vaška. Nejpřínosnější pro moji práci jsou skripta od Sabiny Škodové, tzv.: Taneční historie, RDE (2013) a informace ze stejnojmenného semináře, kde jsem získala verifikované výpovědi o historii, jak od samotné

Sabiny Škodové, tak i od uznávaného street dance tanečníka a lektora jménem Wahe Akopjan. Další důležité údaje některých historických událostí světového vývoje street dance scény přispěly i materiály a výpověďi od Mgr. Ladislava Kabáta, tzv. Ladydee (taneční skupina Alyaschca crew) a zkušené tanečnice Bc. Tereze Lempartové, tzv. Tess (taneční skupina Beat up). Přínosné zdroje a často citované jsou internetové stránky buď přímo zakladatelů konkrétního tanečního stylu nebo webové blogy lidí, které jsou ve světě nebo u nás v ČR známí a uznávaní právě díky svým verifikovaným znalostem, např. blog Steffana "Mr. Wiggles" Clementa, jakožto uznávaného tanečníka, choreografa a mentora dalších tanečníků, je ve světě uznávaným zdrojem informací. CÍL PRÁCE Tato práce je teoreticky zaměřená, má za cíl snahu zpracovat dostupné prameny a uvést základní elementy a významné osobnosti ovlivňující vývoj jednotlivých tanečních stylu street dance. Práce si klade za cíl hlubší vhled do problematiky street dance, měla by poskytnout informace tanečním pedagogům, trenérům, samotným tanečníkům ale i veřejnosti, kteří si chtějí rozšířit obzory a nahlédnout pod „pokličku“ jiného, než klasického tanečního umění. Způsob dosažení cíle je založen na studiu konkrétní literatury a také dokumentů z České republiky a ze zahraničí. Kategorizace a sumarizování problematiky a analyzování článků z internetových zdrojů, převážně zahraničních. Práce má strukturu následovnou: V jedné z úvodních kapitol se dozvíte o definici tance a informace o obecném rozvoji historie tance. V následující kapitole Vám bude představena filosofie a celkový kult street dance. V dalších kapitolách bude popsán každý styl ze spektra pouličních tanců. Od počátečních Old school stylů až po poslední trendy street tancování, tzv. New school. Dozvíte se, kde, kdy a za jakých podmínek styl vznikal a jaká jména mají největší podíl na jeho slávě. Napříč prací se dozvíte o hudebních érách a kulturách, které byly nezbytnou součástí vývoje a které ovlivnily více či méně rozvoj tanečních stylů street dance.

1. OBECNÁ DEFINICE A HISTORIE TANCE

Tanec patří mezi nejstarší umělecké projevy člověka. Všude kolem byl svět plný pohybu. A dle knihy Tance 20. století, od Balaše (2003) i pohyb člověka byl a je nejvíc projevem funkčním a stal se přirozenou součástí našeho života. Všechno pohybující se bylo impulzem k napodobení. Člověk určitými pohyby napodoboval dobrý lov nebo třeba vyhranou bitvu. Vyjadřoval své afekty a emoce. Teprve tanec dal lidskému pohybu krásu. Postupem času se vytvořily celé řady a kategorie různých tanců. Pomocí tance uctívali lidé i určité symboly životního a ročního cyklu, např: narození dítěte, svatby, úmrtí, sklizně apod. Taneční znázornění nebylo doslovnou napodobeninou, imitování toho co člověk viděl a co ho provokovalo, i když např. v loveckých tancích se tanečníci často snažili o napodobení chování a pohyb určitého zvířete. Člověk napodoboval a také stylizoval. Vzhledem k tomu že pohyb bylo možno znovu a znovu opakovat, dostává stále tentýž význam. Byl povýšen na symbol, a díky tomu se zvolna vytvářela velkolepá mozaika tanečního umění.

1.1. DEFINICE TANCE Přesná definice tance, která by určovala jeho smysl, neexistuje. Pojem „tanec“ se nesčetněkrát potýkal a stále potýká s vhodným vymezením pojmů, které by ho dostatečně popsaly. Každý z autorů jej definuje rozličným způsobem, ale shodnou se v tom, že tanec je pohyb rytmický, kde rytmus je právě společným znakem tance a hudby. Tanec má působit hlavně estetickým dojmem a vyjadřovat individuální emoce, které se v každém z nás nacházejí. Jeho základním prvkem byl od počátku rytmus, který se rytmizováním pohybu stává opticky sdělným a vnímaným. Tanec však není jediný, který si přivlastňuje rytmus jako svou základní složku. Stejně tak nemyslitelná by byla bez rytmu i hudba. (Jeřábková, 2004) Podle některých studií starých kmenů, které Balaš (2003) ve své práci zmiňuje, nalézáme prokazatelnou souvislost mezi rytmem nejrůznějších lidských činností a vznikem hudby, která je součástí všech objevených lidských kultur a je odpradávna spojována s pohybem.

Podle Jeřábkové (2004, s. 12) „Rytmus – je nejvýznamnější složkou v hudbě i v pohybu. Hudební rytmus vyvolává pohybovou reakci, je tanečním pohybem interpretován, tj. v souhlase se zákonitostmi pohybu důsledně nebo volněji využit.“

Tanec Judith Lynne Hanna (1982, s. 51) popisuje následovně:

„Lidské chování, které z pohledu tanečníka tvoří záměrné, úmyslně rytmizované a kulturně vzorované sekvence neverbálních tělesných pohybů, které jsou jiné než každodenní motorické aktivity; pohyb má inherentní a estetickou hodnotu.“

Podle Reye (1947, s. 17) je: „Tanec potěšující, rytmická a lidská činnost, která působí esteticky a je nerozlučně spjata s hudbou.

Zde pár citátů pro bližší pochopení individuálního smyslu tance: (Citáty v anglickém jazyce nebyly překládány z důvodu zachování původního významu)

(Julio Bocca) "Tanec nám dává potěšení, dělá lidi svobodnými a je útěchou naší neschopnosti létat jako ptáci, přibližuje nás blíže k nebesům, duchovním věcem, k nekonečnu. Je to povznášející umění, přinášející pokaždé jiný zážitek, umění tolik podobné milování tím, jak na je jeho konci zůstáváme s tlukoucím srdcem a s touhou zažít to příště znovu."

(Nietzche) „Nevím, co více by si mohla přát duše filosofa, než být dobrým tanečníkem. Neb tanec je jeho ideál.“

(Marthy Graham) „Tanec je skrytý jazyk duše."

(Towen Frank) „Miluj tanec v sobě a ne sebe v tanci.“

(Ruth Saint Denis) „Tanec je komunikace mezi tělem a duší. Vyjadřujete to, na co slova nestačí.“

(James Brown) „The one thing that can solve most of our problem is dancing.“

(Salah) „Dancing is the body talking. You can say anything you want.“

(Mr. Wiggles) „Dance is the universal language. You can meet someone in a club who´s Japanese, not say a damn word and dance all night.“

1.2. HISTORICKÝ VÝVOJ TANCE

1.2.1. Pravěk V pravěku taneční pohyby sloužil jednak jako „nástroj“ k lovu zvířat, jednak jako projev radosti z ulovené kořisti. Naši dávní předkové údajně vymýšleli první taneční kroky, když chtěli napodobit zvíře, které se mělo stát jejich úlovkem. Pokud byl jejich lov úspěšný a naplnil tak očekávání (hladové) tlupy, potom jej lidé “oslavovali” různými poskoky a pohyby. Pravěký “tanec” se tehdy inspiroval převážně náměty ze života. Postupem času, jak se člověk vyvíjel a měnilo se jeho vnímání sebe sama a okolního světa,

10 přibývalo takovýchto tanečních prvků více a více. Lidé do nich začali vnášet ladnost a cit a ustálením a opakováním určitých tanečních pohybů se tanec postupně stal neoddělitelnou součástí každodenního života. Nebyly to pouze na sebe navazující pohyby, jež lidé využívali v bojovém tanci. Své místo si v tomto dávném období získaly i tance, pro něž byly charakteristické i určité obřady, a sice: tance lásky, náboženské a pohřební tance. (Dosedlová, 2012) 1.2.2. Starověk Soustředění obyvatelstva do úrodných oblastí a jeho neustálý vzrůst díky zdrojům poskytovaných zemědělskou půdou urychlily společenský vývoj. Vyvinuly se první kultury: egyptská v údolí Nilu, mezopotamská ve vzájemně propojených údolí Eufratu a Tigridu a kultura v povodí Indu. Všechny tři byly spojeny řetězem často nepříliš pevných vztahů. Mohli bychom k nim připojit ještě předkolumbovské země v Americe a Čínu v Asii. Ve starověku se tanec stal právě při náboženských obřadech v chrámech důležitým projevem uctívání bohů. Například v Egyptě kněží a kněžky za doprovodu harf a píšťal předváděli velkolepé taneční pohyby, jimiž “vypravovali” významné události ze života bohů. Během pohřebních obřadů pak egyptské ženy tancem vyjadřovaly smutek nad ztrátou blízkého člověka. Kultura antických civilizací je dnes pokládána za kolébku a inspiraci téměř veškerého uměleckého života Evropy, a to platí i pro tanec. Inspirovat se nechali nejen egyptskými vlivy ale i orientálními tanci. A to, že Řekové byli skutečně nadšení tanečníci, dokládají například tančící figury, jež zdobí vázy a ostatní nádoby, pocházející z tohoto období. Pro Řeky byl tanec nejen důležitou fází v chrámových rituálních obřadech, oslavujících božstvo a vesmír, ale stal se i významnou součástí veřejného života. S dalším vývojem však ubývalo náboženských a spiritistických rituálů (jako přivolávání deště či vymítání zlých duchů) a tanec začal být stále více vnímán jako zábavní prvek. V Řecku například mladé dívky svými tanečními choreografiemi zahajovaly Olympijské hry (8. století př. Kr.). O pár století později se tanec dočkal svého uznání i v divadle, kde představoval vrchol v celém představení. S rozvojem řecké společnosti a vzdělanosti byly zakládány vedle klasických gymnasií, orientovaných na rétoriku, boj, apod. i školy taneční. Co se týče “tanečních oslav” byly velmi oblíbené tance oslavující sklizeň vína, kdy vesničané tancem vzdávali hold Dionýzovi, řeckému

11 bohovi vína. Jak plynula století, starověk vystřídala nová epocha ve vývoji lidstva. (Historie tance, 2012) 1.2.3. Středověk S nastupujícím křesťanstvím se role tance postupně začala měnit. Antické divadlo bylo považováno za dílo ďáblovo, obzvláště kvůli smyslovosti divadla byla vnímána jako úpadková a laciná, jež člověka zbavovala chápání a uváděla ho do transu. Středověk znamená pro tanec regres. Lidé jsou připoutaní k půdě na feudálním panství, necestují, neseznamují se s tím, co je jinde, nesnaží se o individuální aktivitu. Jsou sevření s ostatními ve vesnici a jejich život má přísná pravidla. Šlechta v raném středověku (do 10. století) rovněž netančí, baví se válkami a přípravou na ně. Křesťanské náboženství, které na svém počátku tanec odmítlo v reakci na úpadkové zábavy Říma, hraje hlavní roli. Jestliže se v dřívějších dobách tančilo na počest bohů a pro ně, od úsvitu křesťanství je tanec naopak považován za aktivitu, která směřuje proti bohu. Přesto se tanec udržel ve všedních oslavách lidí (na svatbách, různých oslavách nebo pohřbech). Přežíval i díky potulným kejklířům trubadúrům, kteří putovali po krajích a své kramářské písně doplňovali o taneční prvky. Lid jimi začal bez všech zlých úmyslů oslavovat svátky křesťanské. Nejstarší středověké tance jsou kruhové s drobnými úkroky vpravo a vlevo. Důstojný tanec v průvodu za zpěvu náboženských hymnů byl církví nejdříve trpěn, ale už r. 622, koncil vyhlašuje, že provázení církevních slavností tanečními průvody se podobá obřadům předkřesťanským, tedy hříšným. (Bourcier, 1994) Okolo 13. století nastává pro vývoj tance opět příznivá doba. Znovu se dostává do divadelních her a stává se součástí rituálů a slavností. Mimo to hraje důležitou úlohu i při karnevalech a pohřebních obřadech. Mezi obyčejnými lidmi jsou taneční kroky velmi živé a nespoutané, zatímco ve vyšší šlechtě získává roli prostředku ke společenskému styku a vyznačuje se klidnými a přesnými pozicemi. 1.2.4. Novověk Renesance znamenala pro umění a také i tanec období rozkvětu. “Tvrdá” křesťanská víra ze středověku je oslabována asketismem a návratem k antice. Nejvýznamněji se tanec rozvíjí nejprve v Itálii. Papežové se nejraději na slavnostech nechali bavit tancem. Období novověku v 18. a 19. století se nese hlavně v duchu objevení Ameriky, následné osidlování a četné kolonizace národů, průmyslové revoluce a

12 urbanizce. Za následek právě kolonizace národů v těchto století má vznik afroamerické a latinskoamerické kultury, která je úzce spjatá s rozvojem moderních a pouličních tanců. V 19. století tanečních stylů přibývalo, vznikaly různé taneční školy, ale neexistovala žádná standardizace, což vedlo k tomu, že měla každá škola svou vlastní interpretaci, a tak se tanečníci na parketu horko těžko shodli. Tento “chaos” napravili až angličtí učitelé tance, kteří vytvořili, tzv. internacionální styl. Stanovili pravidla a požadavky pro nejtypičtější tance, popsali nejpopulárnější variace a to vše zpřístupnili široké veřejnosti. Se vstupem do dalšího století společenský tanec v Evropě začínal strádat po nových inspiracích. Nové impulzy pro jeho další rozvoj představovaly tance ze Severní a Jižní Ameriky, které vycházely z úplně odlišných společenských a kulturních poměrů, než na jaké byla evropská taneční scéna zvyklá. (Balaš, 2003) A tak v období mezi světovými válkami, zpestřily řadu ustálených tanečních stylů tance v latinskoamerických rytmech a jazz. V období narůstající hrozby nacismu propadli zejména mladí lidé rytmu amerického swingu. Během druhé světové války byl vývoj tance, stejně jako ostatní kulturní a společenské aktivity, pozastaven. O to větší “boom” prožívá ve druhé polovině minulého století, kdy se do Evropy dostávají další latinskoamerické tance. Srdce příznivců živého a energického tance získává roku 1960 rock and roll, který taneční páry rozdělil a nabídl individuální sebevyjádření. Mezi tím vším se ke konci století zformovala i hip hopová kultura a od 60. let , kdy lze mluvit už o období moderních tanečních street dance stylů. Hip hop kultura se objevila na základě sociální revolty černých američanů. (Dosedlová, 2012) V tancích se odrážela nálada a smyšlení společnosti. Tance 20. století byly ovlivňovány především dějinnými událostmi, jako byla první a druhá světová válka. Přestože díky nim narůstalo mezi lidmi velké napětí, našli se i tací, kteří si chtěli užívat života a veselit se. Proto vzniklo mezi válkami tolik nových tanců. (Balaš, 2003) Každý druh tance se vyvíjel spontánně, ale byl vždy ovlivňován historickými okolnostmi a měly na ně vliv i rozličné sociální skupiny, které si vytvářely své podoby tance. Nástup nového hudebního sytlu se vždy projevil novým tanečním stylem. Zejména street dance je styl, který se vyvíjel a vyvíjí mezi lidmi a jejich interakcí kultur.(Historie tance, 2012)

2. FILOSOFIE POULIČNÍCH TANCŮ

Gourney (2009, in Reguli, 2013) uvádí, že celá tato subkultura1 je založena na principech projevu osobnosti člověka od prvního okamžiku až do poslední minuty. Tato taneční forma žije v přenosu z tanečníka na tanečníka a vlastně i z tanečníka na diváka. Prožitá taneční zkušenost se stává určitou formou neverbální komunikace, která předává poselství tance dál v historii i nyní. Streetový taneční projev je nástrojem, v němž jsou vyjádřeny postoje, myšlenky a emoce těly tanečníků.

2.1. Vznik a vývoj mezi lidmi Street dance je styl, který se vyvíjel a vyvíjí mezi lidmi v sociálním prostředí, bohužel není vždy možné určit, jak se tomu děje. Teorie je taková, že když jeden člověk přijde s pohybem, který vypadá dobře, další osoba se jej snaží kopírovat. Avšak podobně jako ve hře „tichá pošta“, osoba, která se snaží daný pohyb napodobit, nemůže ho zcela přesně předat dál bez svého individuálního pozměnění. Což vede k tomu, že si každý vytváří svůj vlastní styl, nebo zcela nové pohyby na nich založené. Například, když se b-boying vyvinul z rané hip- hopové kultury, lidé přišli s vlastními pohyby a ostatní se je pokoušeli napodobovat a zlepšovat. Někdy je možné vysledovat street dance styly, které byly většinou propagovány jednou konkrétní osobou. Jedním z příkladů je locking, který je oficiálně považován za výtvor Dona Campbella, právě on byl roku 1970 průkopníkem amerického street dance. Většinou je nemožné připsat konkrétní osoby pro jednotlivé pouliční tance. Styly se vyvíjely mimo profesionální taneční prostředí, přičemž neexistují žádné zdokumentované záznamy. Folklorní nebo streetový taneční průkopníci také zřídka mají profesionální tituly v tanci. Vzhledem k modernímu proudu popularity klubů, ulice přestala být hlavním dějištěm vytváření tance. Dějiště se přesouvá do nočních klubů. Největší nadšenci street tance hledají zázemí spíše v undergroundových2 klubech.

1 Subkultura - kulturní menšina, která se rozvíjí v rámci jiných kultur (Slovnik cizich slov) 2 Underground- společnost, vyznačující se vysokou úrovní originality a experimentování, tvorba netypické činnosti, která nejde v souladu s typickými normami a trendy. (Slovnik cizích slov) 14

2.2. Vliv na člověka Podle Navrátové a Vaška (2010) je street dance spjat s velmi vitální subkulturou. Jde o styl s velmi propracovanou pohybovou technikou, která je dokonce formulována teoreticky a která v praxi inspiruje rozličné taneční styly, zejména techniky moderních tanců. Člověk má možnost se pohybovat naprosto volně a dokonce se snaží vymýšlet a snaží se tvořit svůj vlastní osobitý styl, avšak i přesto respektuje technické pilíře jednotlivých tanečních stylů, které jsou právě díky těmto základním charakteristickým pohybům (znakům) od sebe nezaměnitelné. Čelůstková (2011) ve své práci tvrdí, že stejně jako ve sportu, se kromě fyzické výkonnosti při tanci rozvíjejí vlastnosti, jako jsou soustředěnost, píle, cílevědomost, trpělivost a hlavně kreativita. Tanec navíc ovlivňuje vnímání estetična a poetiky věcí i života a uvědomování si svých vlastních emocí. Z toho se vytvářejí charakterové hodnoty, ze kterých mohou mladí lidé čerpat po celý svůj život. Street dance je celkově založen na snaze o předvádění sebe sama a postupné zvyšování si laťky náročnosti svých tanečních kreací. Podle slov Gourneyho (2009, in Reguli, 2013, ch. 9) „Od prvopočátku na tanečních party, kde hrál DJ Kool Herc se snažili tanečníci porazit soupeře. A právě tato soutěživost posunula během krátké doby street dance tanec velice kupředu“

2.3. Crew, jam, choreografie a battle

Taneční styl B-boying pomohl přinést do street dance kultury takzvané, crew“. V angličtině znamená slovo: mužstvo nebo. Crew chápeme jako spolek lidí, které spojují vztahy, tanec a nebo společné jméno skupiny. Tyto break dance crew obvykle vykonávaly venkovní street jamy, což vedlo k dalšímu rozvoji jiných tanečních stylů. Jam se často využívá pro účely vzájemného inspirování pomocí improvizace, nebo se může jednat jednoduše o sociální setkáníva nebo společné trénování. Lidé tancují v kolečku a obvykle jeden člověk tančí uprostřed.

Momentálně existují dva způsoby, jak je možné ve street dance soutěžit.

Prvním způsobem je tzv. taneční choreografie. Tanečník předvádí svou naučenou a předem připravenou choreografii. Choreografie, nebo také nazývané taneční

15 formace, jsou složité a na sebe navazující taneční sestavy, které trvají několik minut.

Druhým způsobem je freestyle neboli taneční improvizace, ta dokáže nejlépe porovnat individuální tanečníky. Nazýváme je „battle“. Battle znamená boj a představuje jednoho nebo více tanečníků snažící se svými kreacemi a dovednostmi překonat výkon soupeře druhé skupiny. Během svého tanečního soupeření protagonisté vedle pohybové aktivity představují též výrazy v podobě gest, pohledů a mimiky.(Reguli, 2013)

Battle vznikl přímo na ulici, kdy se napětí a konfrontace mezi jednotlivými lidmi začaly řešit nenásilnou formou skrze tanec. Nicméně jelikož někteří tanečníci zůstávali zavázanými členy gangu, odhodlanými vyrovnat si své účty, propukly někdy i boje přímo na tanečním parketu. (Fiedler, 2003).

Mnoho prvků hiphopového tance bylo odvozeno z kultury gangu, soutěživost byla jednou z nich. Některé z častých praxí během battlu zahrnují skupiny střídající své členy členy v kruhu a používající stejné kroky při vstupu i výstupu. Tato Battlová metoda je známá jako Commando. Další praxí je Uprock battle, při kterém se formují tzv. Apache lines. Apaches line se skládá ze dvou battlujících crew srovnaných vždy do jedné řady čelem k sobě. (Škodová, 2013)

Taneční battly byly alternativou k násilí, často byly pouhou předehrou k násilnostem v očích veřejnosti. (Fricke, Ahearn, Nelson 2002). Avšak se jednalo pouze jen o náznaky boje a tancování se stalo jistým řešením konfliktů mezi lidmi.

Podle výpovědi respodentů, které uvádí Reguli (2013) ve své publikaci nám formu tanečních battlů, tanečních formací a prožitek tanečníka, přibližují následovně: „Battle je jako výměna tanečních názorů do konkrétní hudební předlohy a stylu hudby. Formou battlu nejdříve soutěžili tanečníci breakdance, jednalo se však o tvrdší formu tanečního bezkontaktního souboje.Battle se přenesl do streetdance a nyní je snad nejoblíbenější věcí v tomto tanci. Tanečník musí během relativně krátké doby ukázat to nejlepší, co v něm je. Obecenstvu a porotě musí takzvaně prodat svoji osobnost a předvést se sám za sebe. Tanečník battlu dopředu neví, jakou hudbu mu DJ pustí, musí být tedy schopný reagovat okamžitě. Důraz se klade na kreativitu tanečníka, znalost dané hudby a práci s rytmem.“

Další respondenti (Reguli, 2013, ch. 9) odpovídají takto: „U choreografického, předem připraveného tancování předvádí tanečník to nejlepší ze svého tanečního umu a porota následně daný výkon ohodnotí vzhledem k výkonu ostatních tanečníků, proti kterým soutěží. Battle je naopak porovnávání tanečního výkonu ihned, tedy v daném okamžiku tancování. Druhá strana okamžitě tanečně odpoví. Tanečník předvádí zejména kreativitu a reakci na hudbu, kterou právě slyší“

Ačkoliv samotný tanečníci považují battle za jakýsi taneční souboj v porovnání svého tanečního umu, osobně si myšlenku boje při tanci spíše neuvědomují. Soustřeďují se více na svůj vlastní výkon než na porážku soupeře. (Reguli, 2013)

Jeden z nejznámnějších battlú na světě je Juste debout, který byl v roce 2002 zorganizován poprvé v malé tělocvičně v Paříži, od té doby se akce rozrostla do obrovských rozměrů.(Škodová, 2013)

3. HISTORIE TANEČNÍCH STYLŮ STREET DANCE

Street dance, v překladu „pouliční tanec“ je zastřešující komerční pojem, který se používá pro popis tanečních stylů, jež se vyvinuly mimo taneční studia a taneční školy přímo v ulicích, školních dvorech, parkovištích, tanečních klubech, v undergroundových párty halách a diskotékách. Obecně jej můžeme nazvat lidovými a společenskými tanci, protože se rozvíjely jako součást kultury urbanistické Ameriky. Oficiálně se jeho vznik datuje k roku 1970, ale zmínky o něm již existují o pár desítek let dříve. Rodištěm prvních stylů street dance, které se podle pramenů Balaše (2003) a Navrátové a Vaška (2010) uvádí, jsou americká velkoměsta jako New York a Los Angeles. Avšak pokud cheme lépe pochopit příčiny vývoje street dance společenských tanců, musíme si představit kultury, které neodmyslitelně patří k historickým aspektům formování pouličního tance. Tyto aspekty popisuji v následující kapitole.

3.1. AFROAMERICKÁ KULTURA Afroamerická kultura vzniká jako jako přímý následek kolonizování afrických národů, otroctví a křesťanského náboženství. Křesťanští misionáři tvrdě vystupovali proti taneční kultuře černého obyvatelstva, ale přes všechnu snahu se v 19. století dostává i do křesťanských kostelů. Do roku 1820 se afroamerický tanec rozvíjí v čistě černé komunitě. Ale od roků 1820-1864, černé taneční styly byly už přebírány bílými umělci. Poválce Sever proti Jihu v roce 1865, byli všichni otroci v USA prohlášeni za svobodné občany. Tato událost odstartovala nárust expanze černých tanečních stylů po USA. Vzniká známý tanečně-divadelní řetězec Vaudeville. Dochází k hromadnému stěhování černochů z jihu na sever a soustřeďování hospodářského a kulturního života do velkých měst, jako New York a Los Angeles, dochází k tzv. urbanizaci. Díky těmto přesunům přinesli lidé černé pleti afroamerickou kulturu do severských velkoměst. Od roku 1917 se začíná užívat název jazz dance. V literatuře dle Balaše (2013) se tohotu pojmu používá v původním významu pro tanec městských lidových vrstev na jazzovou hudbu produkovanou černými profi umělci.

3.2. LATINSKOAMERICKÁ KULTURA S vývojovým proudem tanců afroamerického původu, později jazzového původu, se od samého začátku prolíná proud latinskoamerických tanců. Tyto dva proudy se ovlivňují až dodnes. V latinskoamerické kultuře převládá španělsko- portugalský vliv (důsledek kolonizace). Díky menšímu tlaku civilizačního procesu se uchovala autentičnost forem latinskoamerického folkloru, což mělo příznivý vliv na dodnes živou a intenzivní karnevalovou tradici ve velkých jihoamerických metropolích, jako je Rio de Janeiro a kubánská Havana. Tradiční hudba a tance afrických černochů, kteří byli jako otroci přiváženi od začátku 16. století do této oblasti, byly v této společnosti silně ovlivňovány proudy hudby a tance španělských a portugalských kolonizátorů. Obrovský vliv na zpopularizování latinsko amerických tanců v Severní Americe měl příliv vystěhovalců do New Orleans a nespočet národnostních menšin barevného obyvatelstva do severoamerických velkoměst. Od počátku dvacátého století dochází k nepřetžitému pronikání latinskoamerické kultury do severní ameriky a od počátku dvacátého století i do Evropy. Je to období, kdy dochází ke vznikům tanců jako je argentinské tango, ve 30. letech rumba, samba, ve 40. letech mambo, v 50. letech chacha, v 70. letech afrokubánská salsa a 80. letech brazilská lambada. Kombinace jazzu, kubánských a afrických rytmů se vyvíjela pod všeobecným názvem afro-cuban jazz již od 20. let. 20. století. Výrazný projev byl však až od roku 1946, kdy vznikly první nahrávky a nastartoval se trend latinskoamerické hudby a tance.(Balaš, 2013)

Díky těmto vlivům obou kultur se na území USA začaly formovat tance, které byly předvývojem pouličních tanců. Jako příklad je následně uvedený Tapdance a na něj navazuje Jazz dance, který silně ovlivnil další tance, které se postupně měnily v oficiální street dance styly.

3.3. TAP DANCE (Harlem- New York) Tap dance je považován za předvývoj časné formy street dance. Vyvinul se v ulicích, továrnách a na taneční zábavách v průběhu 18. století na území Ameriky. Tehdy toto území bylo považováno za součást kolonie Spojeného

19 království, kde se střetávaly různé kultury. V tomto tanci soutěžili irští, skotští a afričtí přistěhovalci. A právě z této směsi „nožních tanců“ z mnoha zdrojů (Pilecký, 2013) se vyvinul původní tap dance. U nás v České republice spíše známý jako step dance.

Step je krokový tanec rychlého tempa, při němž vyklepávají tanečníci rytmus střevíci. (Balaš, 1986)

Od roku 1900 se většina step tanečníků soustřeďuje v Harlemu v New Yorku, konkrétně kolem klubu Hoofers. (Skotáková, 2009) Ve všech městech Spojených států byli kvalifikovaní tanečníci. Řetězce tanečních sálů, např. Vaudeville, najímaly mnoho profesionálních tanečníků. Tito tanečníci poté jezdili na turné po amerických městech. Putující umělci ovlivňovali tance po celé zemi, ovlivnili například i lindy hop (viz. další kapitola), který některé prvky stepu přejal. Až do roku 1955 byl tap dance převládajícím druhem tance na tanečních vystoupeních.

Koncem 50. let 20. století se začíná upírat pozornost na nově vyvinutý tanec tzv. jazz dance.

3.4. JAZZ DANCE (New Orleans)

Jazzový tanec je forma tanečního projevu, která se vyvinula v USA. Jejím základem jsou afroamerické tance obohacené o prvky evropských lidových tanců. Tanec se vyvíjel současně s jazzovou hudbou. A je považován za neoficiální nejstarší pouliční tanec Ameriky.

Za místo vzniku jazzového tance je pokládán New Orleans, jež díky historickým aspektům k tomu mělo největší předpoklady. V tomto městě se prolínalo mnoho tanečních kultur. Pořádaly se zde měšťanské bělošské plesy a působily zde afroamerické tančírny. Jazzový tanec se začal vyvíjet do širokého spektra stylů a pronikal i do společenských tanců, což bylo důvodem vzniku dalších tanců jako lindy hop, jive, blackbotton dance a dalších. (Skotáková, 2009)

Do poloviny 50. let 20. století se jako jazz dance označovaly původní afroamerické tance z konce 19. až poloviny 20. Století. Spolu s vývojem jazzové hudby a populárními formy jazz dance se ruku v ruce vyvinuly tance jako Cakewalk, BlackBottom, Charleston a swingové tance lindyhop nebo boogie-

20 woogie. Mnohé z těchto tanců jsou stále populární, tancují se a jsou vyučovány. (Borade, 2013)

A právě jedním z jazzových stylů, kterému v poslední době vzrostla popularita, je Lindy Hop.

3.4.1. Lindy hop (Harlem- New York) Lindy hop je založený na populárním charlestonu3. Tanec se vyvinul v Harlemu v New Yorku v pozdních 20. letech 20. století a tancoval se na tehdejší jazzovou a swingovou4hudbu. Lindy Hop se stal první formou swingového tance, jak jej známe dnes, a společně s charlestonem byl nejpopulárnějším tancem ve dvacátých letech dvacátého století. Charleston se smíchal s Lindy hopem stejně jako další tance, např. Texas Tommy, Apache Dance, The Shimmy, The Strut, Cakewalk, The Frisco, Foxtrot, Step a další. Tyto tance byly známy jako "jazzové tance". Tanec Lindy Hop byl první formou swingu, kterou spatřila a zamilovala si "bílá Amerika". Když se Benny Goodman stal "králem swingu", Lindy Hop se stal znám jako "Jitterbug". Výraz Jitterbug se ale také po léta používal pro všechny swingové styly a jméno Lindy Hop tudíž málem upadlo v zapomnění. Postupem času vstoupilo do hry mnoho faktorů, které změnily původní vzhled a cítění Lindy Hopu. Hlavním předmětem změny byla hudba, která se měnila každé desetiletí jako například: Ragtime na Jazz, poté na Big Band a na Big Band Swing, následoval Rock and Roll na Bop a Motown na Soul na Funk, spousta vedlejších vynořujících se stylů latinsko- americké hudba, Psychedelic, Folk Music, Blues, Rhythm and Blues, Rock a Billy, Country Western, Beach Music atd. (Lindy hop)

Dle Balaše (2003) se každý tanec vyvíjel nejen v závislosti na historickém vývoji, ale měly na něj vliv i rozličné sociální skupiny, které si vytvářely různé tance, nebo tytéž tance rozličně interpretovaly. Nový hudební styl se často projevil i novým tanečním stylem. Nastupující hudební styly (směry, etapy, období, apod.) se však neprojevovaly pouze

1. 3 Charleston- je tanec, pojmenovaný podle města Charleston v Jižní Karolíně v USA, tančil se na na ragtime jazz. (Balaš, 2003). 2. 4 Swing- kombinace jazzové a tehdejší moderní hudby 20. let 20.st. (Balaš, 2003).

21 hudebními změnami, ale byly zpravidla provázeny i značným společenským vzruchem. Měnila se nejen hudba, ale spolu se stylem tance se zpravidla měnila móda, účesy, ale i způsob chování a nezřídka i životní způsob mládeže. Základní rozdělení pro street dance tvorbu a styly podle časového hlediska: Old School (Stará škola), která se rozvíjela v Los Angeles (Popping, Locking) a v New Yorku (Brookly uprockin a B-boying) „Pojem „Old School“ vznikl v podstatě omylem. Původní název zněl Original School, neboli O- school“ a jeho význam lze jinými slovy vyjádřit jako „to, co bylo nazačátku, z čeho vznikl originál.“Pojmenování Old school přišlo až postupem času a v překladu to znamená „něco, co bylo“. Doslovně to znamenalo, že styly zahrnuté v Old School se dnes už netančí, což nedává smysl. Název však už zůstal a pod tímto označením dnes najdeme celou řadu stylů, které jsou stále živé. “(Škodová, 2013, s. 4) A New School (Nová škola), která se od amerických hlavních měst rozmohla do celého světa.

4. FUNK STYLY - OLD SCHOOL (60. -70. léta)

Hudební směry spadající pod black music5, se formovaly několik desítek let. V 60. letech zasáhla Ameriku nástup funky music. Tato hudba měla přímou vazbu na hip hopovou vlnu, která se rodila na druhé straně pobřeží, a zpočátku se i prolínaly. Důležitým mezníkem je vznik televizního pořadu Soul Train roku 1971, založil ho Done Cornelius. Byl to hudebně taneční pořad plný soulu, funku, disca, rhytm and blues6 a společenských tanců. Pořad se vysílal celá desetiletí až do roku 2006. Jeho obrovská, nezastupitelná role ve vývoji funkových stylů (především lockingu) je všeobecně známá.(Navrátová a Vašek, 2010) Za krále funku je považován James Brown. Jeho hudba měla přímý vliv na vývoj rapové hudby a hip hopové kultury. To, co se v 60. letech nazývalo „Soul“, se v sedmdesátých letech přejmenovalo na „Funk“ a v osmdesátých letech inspirovalo „Rap“ a je silně ovlivněno právě Brownem a jeho pojetí hudby a tance. Jeho přechod od gospelu7 k velmi výbušnému rhythm and blues spolu s perfektní choreografií a efektním energickým vystupováním umožnil černošské hudbě nalézt svoji cestu a směr.(Fiedler, 2003) Brown byl nejprve součástí pěvecké gospelové skupiny Gospel Starlighters, poté se jako skupina zaměřili na rythm and blues ( R&B), později známá jako The Famous Flames. Po velkých úspěších a stoupající popularitě sestavuje Brown vlastní kapelu. „The J.B.‘s. „Brzy se stává pro rhythm and blues tím, čím byl Elvis Presley pro rock and roll,“ (Fiedler, 2003, s. 7) V 60. letech James Brown boduje v hitparádách a způsobuje převrat v nové období soulu8. V září 1972 dobývá hitparády úspěšnou „Get On the Good Foot“. Právě dvěma posledními slovy „Good Foot“ se začíná označovat jeho specifický a efektní a bláznivé nevázané krokové variace. Lidé si brzy tyto krokové prvky

5 Black music- afroamerická hudba, jako jazz, blues, soul (funky) a rock and roll (Dorůžka, Konrádová, 1999) 6 Rhythm and Blues, ( R&B). - je široký termín, aplikovaný na populární hudbu, vytvořenou afroameričanyPůvodně se termín užíval na styl hudby ze 40. let 20. století, kombinující prvky jazzu, gospelu a blues. (Balaš, 2003)

7 Gospel-Evangelium- definuje se tak hudba, kterou působivě předvádějí sbory v černošských kostelech.(Dorůžka, Konrádová,1999) 8 Soul- kombinace hudby, známá od 50. let. 20.století- afro-americký gospel, rythm and blues jazz (Dorůžka, Konrádová,1999) 23 osvojili a začali vymýšlet vlastní. Právě jeho taneční prvky měly vliv na formování některých základních pohybů break dance a Electric Boogie. “Good foot“ James Brown využíval ve svých písních na instrumentální přestávky, tzv“ break“. Lidé ho začali napodobovat a jako on začali divoce tančit jeho kroky na break části skladby. A právě za tyto okamžiky je James Brown považován za osobnost, která výrazně ovlivnila počátky break dance. (Fiedler. 2003) Brown se může pyšnit pozlaceným albem „The Payback „ (půl milionu prodaných kopií). A díky svým činům podporující černošskou hrdost se mu dostává uznání jako hudební a kulturní revolucionář a pohlíží se na něj dodnes jako na vůdce, idola a vzor chování a říká se mu „The Godfather of Soul“. (Fiedler, 2003) Obecně název “Funk styles“ byl vytvořen pro ty pohyby, co děláme přirozeně, jak se volně hýbeme. Je třeba ho chápat jako zastřešující označení pro více tanečních technik, které spojuje fakt, že se objevily a rozvíjely v období velkého rozmachu funku, tedy zejména v průběhu 70. let. Funk styly představují specifickou skupinu, která je svým způsobem oddělená od Hip hopu. Během tzv. „Funk éry“ vznikly na západním pobřeží styly jako Poppin, Locking a Boogaloo. Je pravda, že tyto některé prvky těchto stylů byly postupně přejímány i do hip hopových pohybů, nicméně jejich kořeny je možné označit jako čistý Funk. (Škodová, 2013) Teorie původu slova vychází z původního anglického významu slova “ funk“ jako „smrdět“ a teorie vzniku názvu pro tyto styly a hudbu, je taková, že když davy lidí tančily tyto původní tance v určitém uzavřeném prostoru, nově příchozí zarazil neuvěřitelný „smrad potu“ davu. Proto se původně říkalo funk, jako smrdět, ale postupem času, slovo získalo naprosto jinou váhu a smysl. Znamenalo styl, respekt a správný groof9 v těchto tancích. (Akopjan, RDE, 2014)

4.1. LOCKING (Los Angeles)

Locking je považován za vůbec první skutečný street dance. Za zakladatele stylu je považován Don Campbell, proto se původně tanec nazýval Campbellocking. Dříve, než přišel s tímto stylem, velmi rád pozoroval jiné tanečníky v losangeleských klubech jako třeba v klubu Maverick´s flat. Nechal

9 Groof- breakdown-funkový bounce, permanentí rytmický pohyb do hudby(Škodová, RDE,2014) 24 se inspirovat řadou jiných tanců či tanečních prvků, např: chacha, funky chicken aj. Campbellock všechno promíchal a zkoušel tančit svým způsobem. Když vymýšlel krokové variace, občas se zaseknul a přemýšlel co dál, právě tyto okamžiky byli pro přihlížející diváky natolik zábavné, že je vyžadovali po Donovi čím dál častěji. A tak toto náhlé zaseknutí bylo pojmenované jako campbellocking (slovo lock znamená zámek, nebo zamknout). V roce 1969 se styl tance dostává natolik do podvědomí společnosti, že je přejmenován přímo na Locking. (Kabát, 2012) Don Campbell vytvořil tanec, který byl fyzickým ztělesněním tehdejší afroamerické funky kultury, svými pohyby vyjadřoval svobodu a emoce, což odráželo tehdejší funkový taneční proud. Tento nový tanec se rychle uchytil a dostal se do tehdejší velice oblíbené televizní show Soul Train (1971). Tanečníci měli možnost představit svůj freestyle formou „taneční“ přehlídky. Locking se dá nejlépe popsat jako hravý tanec s přehnanými gesty a zřetelnými nevšedními rychlými pohyby, které se obvykle ukončují nějakým vtipným trikem, nebo zmrzlou dobou – „lock“. Tanečník se snaží napodobovat běžné denní situace, jako dívání se na hodinky, upravování si klobouku a jiné. Je to tanec, který užívá kombinaci ukazování, protáčení horních i dolních končetin a tleskání. (Fiedler, 2003) Většina pohybů, které tančili lockers, měla svůj název. Nazývali je například, jako lock, points, sketter rabbit, scooby doo, stop n´go, aj. Ne všechny však vytvořil Don Campbellock. Na tvorbě figur nebo-li tanečních pohybů se podíleli i ostatní tanečníci, jako např. Scooby Doo, podle kterého je přímo jeden krok pojmenován. Locking sloužil k pobavení přihlížejícího publika, nejenom zábavnými lockinovými figurami, ale i samotná vizáž lákala diváky na podívanou. Tanečníci nosili pestrobarevné saténové košile s velkými límečky, velké čepice s kšiltem či buřinky, kšandy nebo vázanky, pruhované podkolenky i trička, krátké kalhoty a vestičky. Locking je ale především taneční styl, který otevřel cestu hip hopu. (Fiedler, 2003) 4.1.1. The Lockers Don Campbellock založil skupinu tanečníků, kteří byli originální ve svém osobitém vyjádření lockingu a byli schopní vystoupit z řady a zatančit freestyle.Do skupiny s názvem „Campbellock Dancers“ patřili tito členové:

Don Campbell Fred „ Mr. Penguin“ Berry Charles Robot Slim Robot and Sambo Lock. V roce 1972 začali synchronizovat a kombinovat kroky, ze kterých začali stavět choreografie pro vystoupení v tělocvičnách středních škol. Časem Don obměnil členy původních Campbellockers a společně v roce 1972 vyrazili na tour. Díky manažerským problémům se ale skupina během tour rozpadla.(Škodová, 2013) V roce 1973 se skupina dala společně znovu dohromady avšak s novými členy a novou manažerkou Toni Basil. Skupinu přejmenovali na The Lockers. Skupinu společně s Donem tedy tvořili: FlukyLuke (Leo Willamson) Penguin/Rerun) Fred Berry) Campbellock Jr (Greg Pope) Toni Basil (Antonia Christina Basilotta) Slim The Robot (Bill Washington) Shabba Doo (Adolfo Quinones). Toto byla jedna z prvních dynamických a vlivných skupin v historii tance, která si zakládala na tom, že její tanečníci byli schopni jak improvizovat, tak ukazovat choreografie. V 70. letech se jednalo skutečně o nejvlivnější taneční skupinu podobného formátu v rámci street dance. Skupina The Lockers byla první profesionální street dance crew, která se rozhodla nechat si za svá vystoupení platit. To lidé z produkce Soul Train odmítli, takže se crew vydala do světa. Objevili se v řadě televizních show, při předávání Grammy a Oskarů. Po určité době se její členové vydali svou vlastní cestou, respektive Don skupinu rozpustil, kvuli narůstajícím konfliktům. Avšak vystoupení Lockers inspirovala ke vzniku dalších proslulých skupin jako The Electric Boogaloo Lockers.(Kabát, 2012)

4.2. BOOGALOO (Kalifornie)

Vznik a vývoj tohoto tanečního stylu je spjat se Samem Salmonem, jenž se v roce 1973 v Kalifornii nechal inspirovat televizním vystoupením Jamese Browna a The Lockers, které viděl vystupovat v legendární TV show Soul Train. Sam Salmon začal tvořit svůj vlastní styl. Byl první, kdo začal využívat tanec zvaný boogaloo. Slovo bylo už v 50. letech všeobecně známým pojmenováním pro určité taneční prvky, ale obecně mělo znamenat, jako “dělej freestyle“. Sam zpracoval tyto pohyby a díky songu Jamese Browna „Do the Boogaloo“ dostal pojmenování Boogaloo style a nebo také Boog style. Jedná se o styl s plynulými pohyby, který využívá všechny části těla. Zahrnuje využití úhlů a plynulých pohybů k vytvoření kontinuálně plynulých pohybů, tzv. flow. Používá se “rolování“ různých částí těla, tehdy neobvyklých a podivných pohybů. Pohyby se kombinovaly s kroky jako „walkout“ krok vpřed i vzad, vbok a nebo s jinými přesuny, jejichž cílem je dostat se z jednoho místa na druhé. Sam v průběhu sedmdesátých let vedle boogaloo vytvořil ještě další taneční styl tzv. popping. (Škodová, 2013)

4.3. POPPING (západní pobřeží USA)

Popping/poppin je samostatný styl, který začal vznikat kolem roku 1968. Pochází ze západního pobřeží USA, konkrétně z měst jako je San Francisko, Oakland, San Jose a Kalifornie. Od tohoto roku v San Francisku, konkrétně v Bay area, Sam Salmon převzal taneční kroky, kterých na ulici bylo viděno dost a inovoval je svým způsobem. Popping je postavený na kontrolovaných trhavých, škubavých pohybech svalů v rytmu hudby. Využívá střídání, uvolnění a prudkého stažení konkrétního svalu nebo svalové skupiny. A při každém takovém škubnutí při tanci Sam údajně vydechl “pop“, odtud název popping. Termín popping se časem ujal jako obecné označení pro poměrně rozsáhlou skupinu tanečních stylů, označovanou také jako Funk styles- funkové styly.(Kabát, 2010) Lze říci, že poppin je celek, který zahrnuje tyto způsoby a techniky tance které se nechaly inspirovat všedním životem a jsou běžně na poppinových soutěžích používány, jedná se o techniky, jako: 27

Air posing Robot Animation Scarecrow Boogaloo Snaking Crazy legs Spiderman Cobra Ticking Floating/Gliding Tutting Popping Waving Puppet Liquid, atd… Popis některých technik poppinu: Strobing je založený na krátkých zastavených pohybech, tančí se v podstatě bez popu. Jde vlastně o vytvoření iluze, že tanečník stojí pod Stroboskopem. King Tut Style se inspiroval starými egyptskými hieroglyfy. Tento sytl se snaží najít co největší množství úhlů a pizic, do jaké je možné dostat ruce, a to v absolutně čistém provedení, tzv. skládačky- tutting Floating and gliding je technika, která byla pravděpodobně poprvé představena Creepin Cidem. Došlo k tomu v populární TV Show Soul Train Night v 70. letech. Pohyb vytvářel iluzi, že plave a do beatu pak přidával kolébání ze strany na stranu. Je to plynulý klouzavý pohyb dolních končetin, který vytváří zdání, že se člověk pokouší někam jít. Waving je technika simulující pohyb vody nebo pohyb vln. Pohyb neměl být ničím přerušen, linka pohybu se nesmí přetrhnout. Vlnu je možné dělat jakoukoliv částí těla a tyto jednotlivé vlny se dají propojit do jednoho celku. (Škodová, 2013) 4.3.1. Electric Boogaloo style Jako electric boogaloo označuje přímo Sam Salmon kombinaci právě těchto dvou stylů - poppingu a boogaloo. Jedná se o dva samostané styly, které se velmi často kombinují a vzniká electric boogaloo style. Původní název tohoto stylu byl „electric boogaloo rocker“. Jedná se o kombinaci poppinu a boogaloo. Univerzální celosvětový podpis, který se používá pro tento styl, je EB´s. (Navrátová, Vašek, 2010) Komerční oblíbenost electric boogaloo pravděpodobně odstartoval roku 1974 mladý Michael Jackson, když k hitu „Dancing machine“ od The Jackon´s Five předváděl pohyby robota.

4.3.2. The electronic Boogaloo Lockers Taneční skupina se objevila roku 1977 v rodném městě Sama Salmona, nazývaném Fresno, v Kalifornii. Sam skupinu založil a spolu s ním crew tvořili: Robot Joe Toyman Skeet Slide (Nate Johnson) Tick´n Will Twist-O-Flex (Darnell McDowel). Od počátku skupiny se Sam snažil individuálně pomoci každému členovi zvládnout a rozvíjet jeho vlastní taneční nadání. Nacházel inspiraci v tanečních kreací Chubbyho Checkera a jeho videoklipu “Twist“, v tanci Jamese Browna nazývaném „The popcorn“ a v kreslených postavičkách a ve výstřednostech lidí. Každý z členů se postupně zaměřil a rozvíjel jeden specifický styl. Boogaloo Sam byl tvůrce Popping a Boogaloo style, Robot Joe- jak ostatně již napovídá samotné jméno- se zaměřil na styl Robot, tvůrcem Toy Mayn style byl Toman Skeet. Ticking Will od Sama převzal a dále rozvíjel Ticking style, Twist-O-Flex vynikal především v Hitting popu a Ant Man (Antony) tančil vždy pop. (Škodová, 2013) 4.3.3. The Electric Boogaloos The Electric boogaloos vznikli až o rok později v roce 1978, v Longbeach, Kalifornii. Zakladatelem byl opět Sam Salomon, který se sem přestěhoval. A opět díky TV Show Soul train se proslavili po celém světě. Údajně termín Funk styles, zavedli přímo členové taneční skupiny Electric Boogaloos, zřejmě ve snaze odlišit svoje umění poppinu a boogaloo od ostatních tanečních technik. (Kabát, 2012) Skupinu tvořili: Boogaloo Sam Poppin Pete (Timothy Solomon, Samův mladší bratr) Robot Dane Tickin Deck (další Samův bratr) Darryl (King Cobra) Puppet Boozer George (King Python) Creepin Sid a

Scarecrow Skulley. Uběhlo téměř třicet let a skupina stále existuje. Jen složení je poněkud odlišné, vedle Sama a Petea crew reprezentují především Suga Pop (Steven Daniells-Silva) a Mr.Wiggles (Stephan Clemente.)

5. OLD SCHOOL (od 60. až 70. léta 20. st.)

Jak už bylo řečeno, Old School, nebo-li Stará škola se rozvíjela na dvou místech, na západě na území města Los Angeles, rodily se tu tzv. funky styly. Na východě, na území New Yorku, se rozvíjely styly jako Brooklyn Uprockin a B- boying. A především se zde začínala rodit nejvlivnější kultura vůbec, co se týká pouličního tance, tzv. HIP HOP. Počátky této kultury tvoří zejména afroamerická společnost a vliv posledního proudu její hudby, tzv. black music z 60. let. Dohromady s b-boyingem tvořili podhoubí pro nadcházející hip hop revoluci, která masivně vypukla o desetiletí později.

5.1. BROOKLYN UPROCK (Brooklyn- New York)

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vznikl v New Yorské městské části, zvané Brooklyn, tanec známý jako „Brooklyn uprocking“. Největším průkopníkem byl tanečník zvaný Rubberband. Tanec byl inspirován latinskoamerickými rytmy v kombinaci s tehdejšími hudebními žánry a zejména afrobrazilskou capoeirou10, která vznikla před zhruba 400 lety a byla přivezena africkými otroky v době kolonializmu do Brazílie.(Fiedler, 2003) Tanec představoval imitaci boje pouličních gangů, při kterém se tanečníci dostávali k sobě blízko, ale nedotýkali se. Dva protivníci stáli naproti sobě a tančili sérii rychlých komplikovaných kroků s gesty napodobujících zbraně tažené proti sobě, například střílení (shooting), mlácení (punching) a řezání (cutting), aj. Právě up-rock byl pravděpodobně vůbec první formou breakingu a vzešlo z něj mnoho dalších tanečních pohybů. Typická forma battlu pro tento styl byla, tzv. „Apeche lines“. Skupina tanečníků stála proti druhé skupině v jedné řadě a členové každé skupiny se navzájem vyzývali. Vítězila ta crew, která přetancovala a dokázala předvést taneční prvky a kombinace, které předčili soupeře.(Škodová, 2013)

10 Capoeira- bojové umění z Brazílie (Slovnik cizich slov) 31

5.2. B-BOYING (Bronx- New York)

B-boying je původní název pro tanec, který média začala označovat jako break dance. Break dance je tedy komerční označení, kterým veřejnost začala nazývat tento akrobatický taneční styl. Termín se ujal a používá se mezi laiky dodnes. Byl ovlivněný tehdejšími tanečními styly jako brookly uprock a lindy hop, ale hlavně bojovými sporty. Název je vytvořený od slova „break“, tzv. konkrétní úsek hudby (viz. Funk), kdy se tanečníci mohli maximálně předvést. Právě až sem sahají počátky hip hop kultury, která se opírá o breakbeatovou či funky muziku, tzv.black music, kde je tempo velice svižné. Pojem break se objevil, když DJs začali používat drum solos11, také známé jako drum breakers z funkové hudby. Beze sporu toto pojmenování vzešlo poprvé z úst od DJ kool Herce, který tímto pojmenováním označoval tehdejší elitu tanečníků, tzv „break boys a break girls“, kteří se často objevovali na jeho party. Poté se začal používat zkrácený pojem B-boys nebo B-girls. (Škodová, 2013) Tanec pochází z New Yorku, konkrétně z jižního Bronxu, kde mezi jeho průkopníky patřili především členové různých pouličních gangů. V raném stádiu byl hlavně ovlivněn Jamesem Brownem a jeho tanečními variacemi, které se jmenovaly “good foot“, název byl odvozen z Brownova alba „Get On The Good Foot“ z roku 1972. Jednalo se o první tanec nazývaný „freestyle dance“ a zahrnoval prvky, jako bylo točení, pády a záklesky, tzv. raná podoba breakingu. (Fiedler, 2002) S prodlužováním break beatů v hudbě, díky technickým vymoženostem Djs, tanečníci měli více prostoru pro experimentování na údery break beatu12. V době, kdy se začala formovat hip hopová kultura, ulice Bronxu byly velice nebezpečné a tak mnozí tanečníci se učili bojová umění, aby se při útoku rivalů mohli ubránit. K formování break dance přispěly tehdy veřejností oblíbené kung-fu filmy a afro-brazilská capoeira. A tak prvotní pohyby b- boyingu se díky

11 Drum solos- speciální bubny, které hrály v konkrétní části,tz.break- solo (Dorůžka, Konrádová,1999) 12 Break beat= přehrávání dvou desek na dvou gramofonech(anglicky řečeno: Turnables), spojený mixážní deskou, kde lze pouštet dvě desky. Díky tomu lze opakovat break částí skladeb naprosto libovolným způsobem, tzv break beat. (Dorůžka, Konrádová,1999) 32

„syrovosti“ spíš jevily jako agresivní až násilnické avšak úroveň tance šla vpřed a měnila se podle okolností.(Navrátová a Vašek, 2010) Základní forma B-boyingu využívala techniky:  toprocku (základní krok prováděný na nohách)  frocku (série kroků požívaná k náznaku souboje)  footworku (tanečníkova váha spočívá na rukách, čímž se uvolní nohy, které provádějí velmi rychlé a technicky náročné kroky) poté vznikají techniky  power moves (veškeré točení, at už na rukou, na hlavě, či na zádech a silové prvky u kterých je nezbytné využití síly, nejen flexibility tanečníka) a také  freeze (zastavení v určité akrobatické poze). Velmi oblíbený byly tzv. chair freeze a baby freeze, z nichž postupně byly odvozeny další varianty a vyvinuty další prvky. (Škodová, 2013)

Pády na zem a opětovné zvedání v rámci rytmu se brzy staly běžnými. Pod heslem „bojuj prostřednictvím své kreativity, a ne zbraní“, tanečníci přicházeli s dalšími vylepšeními a prvky.(Navrátová a Vašek) B-boys a B-girls mezi sebou trénují a učí se mezi sebou navzájem, jsou seskupeni v crews komunitě, kde se proti sobě „bojuje“ formou battle. Tehdy se battlovalo o určité území a respekt. V dnešní době jsou již ve velké míře battle soutěže a nebo výzvy (challenge) založeny více na dovednosti. Tyto typy soutěží bývají například v halách, tělocvičnách, v klubech a někdy i na veřejných prostranstvích jako jsou hřiště a parkoviště.(Škodová, 2013) 5.2.1. The Rock Steady crew Nejznámnější b-boys crew všech dob, byla založena v roce 1977 tanečníky Jimmy D a Jojo, v Bronxu v New Yorku. Legendární crew udávala směr všem B-boys na počátku B-boyingu. Pouze ti nejlepší se dostali do Rock Steady a dostat se do ní bylo velmi obtížné. Každý, kdo se o to chtěl pokusit, musel v battlu porazit některého ze stávajících členů Rock Steady. V roce 1979, kdy B-boying začal pomalu upadat, bylo třeba mu dát nový směr, novou šťávu. Tehdá velice talentovaný člen skupiny Rock stedy, Crazy Legs, začal prozkoumávat Hip hopovou scénu na Manhattnu. Trávil

33 spoustu času v budovách, chodbách a halách battllováním s místními B-boys. Tento vývoj vyústil až ve skutečnost, že se Crazy Legs rozhodl založit svoji vlastní skupinu. Vrátil se do Bronxu a požádal o svolení zakladatelů použití jména Rock Steady a přejmenoval Rockwell Association na Rock steady crew. Crazy Legs a jeho nová posila z Manhattnu začali posléze motivovat B- boys k zpětnému vybojování popularity v ulicích New Yorku. Velký zlom pro Rock steady crew nastal v roce 1981, dostali možnost vystoupit v rámci akce „The Lincoln Center Outdoors Program“, který byl krytý lokálními televiznímy stanicemi The New York Times, National Geographic aj., což zajistilo The Rock steady crew světovou propagaci. V zimě roku 1982 byli Rock Steady Crew pozvaní na vystoupení samotným Afrika Bambaatau a ten je přijal jako nedílnou součást Zulu nation (viz. hip hop kultura). Společně potom učinili vůbec první tour do Franci a Anglie týkající se této kultury. Jejich popularita rychle rostla a vystoupení byla velice žádaná. Právě v této době vznikla nahrávka „ Hey you, Rock steady crew“, která se dostala na první místo hudebního žebříčku ve Velké Británii. Prodalo se víc než milion nahrávek. Avšak kvůli manažerským problémům a konfliktům v Rock Steady Crew ztratili motivaci a plány do budoucna. Nikdy se nerozpadli, ale dali si na čas pauzu a každý šel svou vlastní cestou. Každý rok se v New Yorku koná oslava výročí Rock Steady Crew, pro oživení historie hip hopové kultury pod taktovkou Mr.Wigglese. Mezi další velmi známé crew po celém světě patří: New York city breakers a Dynamic Rockers z New Yorku, Super crew z Las Vegas, Top 9 z Ruska, Footwork crew z Japonsk, aj. (Škodová, 2013)

5.3. HIP HOPOVÁ KULTURA

Hip hop kultura se zrodila z afroamerické komunity, která vzešla z ulic amerických velkoměst. Její počátky se datují od konce 60, let a vzniká v New Yorku v Bonxu mezi mladými lidmi na okraji společnosti.

Původní kořeny tohoto životního stylu sahají až na samotný ostrov Jamajka, odkud pochází většina prvních hip hoperů.

Do podvědomí veřejnosti se dostává až v letech 70. a Hip hop, jako kultura je chápána až od 80. let 20. století. „Hip hop je považován za jeden z posledních hudebních proudů black music, který se vyvinul teprve na konci šedesátých let. Do povědomí veřejnosti se pak dostal v letech sedmdesátých. V osmdesátých letech je již chápán jako kultura, která zahrnuje veškeré aspekty umění, které vychází z pouličního životního stylu.“ (Fiedler, 2003, s. 5) Výrazně se už tedy objevuje počátkem 70. let jako životní styl a subkultura tvořená základními elementy. Těmi jsou rap (označovaný jako emceeing), deejaying, graffiti, beatboxing (tento element je často zpochybňován) a b-boying (známý jako break dance nebo breaking). Dalšími elementy, o kterých se méně často se hovoří je způsob oblékání (street fashion), užívány způsob řeči, tj. slang (street laguage) nebo street knowledge (což můžeme přeložit a chápat coby znalost pouličního prostředí, způsob života na ulici, v ghettu, v nebezpečných oblastech).(Navrátová a Vašek, 2010) Prvních 5 zmíněných elementů je obecně zavedených, jako základních, proto jsou zde ve stručnosti uvedeny. Podle publikace Navrátové a Vaška (2010), první element je Rap neboli Emceeing. Rap obecně představuje mluvený projev, rýmovaní do rytmu hudebního podkladu. Jeho původ se váže již k africké tradici. První náznaky se objevily u profesionálních zpěváků - vypravěčů, který se objevily ze západní Afriky. Počátky rap music v USA ovlivnila i výrazně hudba, která pochází z Jamajky. Jamajčan Clive Cambell, známý jako DJ Kool Herc, se objevil na začátku 70. let v New Yorku a svými break beaty13 a toastingem14 výrazně ovlivnil počátky rap music v USA. Společně s Cokem La Rockem a Clarkem Kentem založili první hip hop rappovou skupinu světa - Hercloids, a právě díky této první hip hopové skupině začali první interpreti právě na tzv. break beaty vymýšlet populární fráze a slangové slogany.(Fiedler, 2003). Druhý a výtvarný element - Graffiti. Je společně s hip hopovou hudbou laické veřejnosti asi nejznámnější. Avšak je většinou společností vnímán negativně, kvůli ničení veřejných komunikací, budov a cizího majetku. Grafity se

13 Break beat= přehrávání dvou desek na dvou gramofonech (anglicky řečeno: Turnables), spojený mixážní deskou, kde lze pouštet dvě desky. Díky tomu lze opakovat break částí skladeb naprosto libovolným způsobem, tzv break beat. (Dorůžka, Konrádová,1999) 14 Toasting- mluvený projev do hudby-podobný rapu (Škodová, RDE, 2014) 35 tak stává asi nejdiskutabilnějším elementem hip hopu. Bývá také označováno jako writting, aerosol art, spraycan art. (Navrátová a Vašek, 2010) Třetí element je Deejaying, ten představuje základní prostředek k vyytvoření hip hopové hudby. Od éry kompaktních disků až po digitální formáty, jako jsou mp3 a jiné, převládají v této oblasti dosud nosiče vinylové. Tyto nosiče se obvykle pouštína na dvou gramofonech, anglicky řečených „Turnables“, od toho se odvíjí slovo turnablism. Kvalita turnablismu závisí na dovednosti a zručnosti deejaye. Jak moc dokáže svojí kreativitou hrát zvuky a rytmy s deskami za pomocího svého mixážního pultu. Pod čtvrtým elementem se skrývá - Beatboxing (human beatbox). Což představuje schopnost velice autenticky napodobovat hudbu a deejayské techniky jen díky vlastnímu mluvícímu ústrojí - hrtan, jazyk, ústa, rty, nos. Poslední a nejduležitější element je B-boying. „Pouličních tanců souvisejících s hip hopovou kulturou je sice více, ale b-boying má jisté výsadní místo. Na rozdíl od dalších stylů tvoří základní prvek této kultury. Je to dáno především tím, že b-boying vznikl a rozvíjel se v New Yorku, na stejných místech, ve stejném čase a ve stejných podmínkách jako ostatní prvky kultury.“ (Navrátová, Vašek, 2010, str. 84) 5.3.1. DJ Kool Herc Clive Campbell, známý jako Dj Kool Herc se narodil na Jamajce a jako dvanáctiletý chlapec emigroval s rodiči do New Yorku. Posléze se stal společně s Afrikou Bombaatou jedním z nejdůležitějších mužů rodící se hip- hopové scény. Zasadil se o vývoj tohoto stylu, který je protkaný všemi možnými hudebními žánry. A je považovaný za prvního DJ vůbec. Cituji Fiedlera (2003, s. 22) „Přinesl do nočního života velkoměst novou vlnu a taneční kluby ovládl výrazný bas a provokativní slogany. Jako první tehdy začal přehrávat dvě stejné desky funku na dvou gramofonech. Na začátku byly dva gramofony, které DJ Kool Herc spojil s jednoduchým mixážním pultem, poté položil na oba gramofony stejnou desku, spustil svůj oblíbený break a na něj jednoduše napojil break z druhé desky, který tak mohl libovolně opakovat, a tak se zrodil break beat.“ Na po čátku 70. let v Bronxu začal hrát žánr, tzv. hard funk. Campbell začal izolovat instrumentální pasáže a začal je kombinovat s breakbeatem, podobné rytmům pomalu nastupujícího proudu disco music. Jeden ze zakladatelů turnablizm.

Campbell's při svém hraní, svými veršovanými výkřiky motivoval a podporoval tanečníky, kteří tančili na jeho break beaty. Toto veršování tzv. toasting se uchytilo a vyvinulo do dnešního rapu. On byl první, kdo nazval tehdejší elitu tanečníků, tzv „break boys a break girls“, kteří se často objevovali na jeho party.

5.3.2. Afrika Bambaataa Kevin Donovan, lépe známý pod uměleckým jménem Afrika Bambaataa, je americký DJ z Bronxu (NY). Původně byl člen gangu s nechvalně proslulou pověstí tzv. Black Spades. Je jedním ze zakladatelů turnablism, jako žánru a elektronického break beatu a je považován za otce hip hopu, tzv. "The Godfather" a "Amen Ra Hip Hop“. V roce 1976 založil sestavu Zulu Nation, která si v New Yorku získala tisíce fanoušků. Cílem této skupiny byla snaha dostat gangy od drog a zbraní k tanci a rapové hudbě.(Fiedler, 2003) Z mladých rváčů se stávali tanečníci, writeři nebo rappeři a právě tato „náprava“ představovala jednu ze základních esencí hip hopu.(Navrátová a Vašek, 2010) Dj Afrika Bombata je zakaladatelem hip hopového motta, které stanovil roku 1977:  Peace (mír)  Love (láska)  Unity (jednota)  Having fun (zábava)

6. DOZNÍVÁNÍ OLD SCHOOL A PŘECHOD NA NEW SCHOOL (Přelom 70. a 80. let 20. století)

Jedná se o éru, která dosud není nikde dostatečně ve zdrojích popsána. Nikde není určeno, zda styly, které jsou v této kapitole zahrnuty, májí být zařazeny do Old school nebo New school doby. Hodil by se příhodný název „Middle school“. Proto jim je vyhrazena zvláštní kapitola. Jedná se o období 70. až 80. let, Funk byl na ústupu a na scéně se objevuje nový hudební žánr, který velice ovlivnil, další vývoj mnohých směrů tance. Jedná se o Disco music, který s sebou přinesl přeplněné kluby, drogy a sex. Jednalo se o hudební revoluci, kdy zakázané věci přestávaly být tabu. Na undergroundové scéně disca se začaly scházet početné skupiny gay komunit a kluby se staly místem, kde se hojně pod omamnými látkami provozoval sex. V metropolích, zejména v New Yorku, se ve velkém otevíraly taneční kluby, jako Paradise Garage, Paradise Ballroom, Klub 54 a Warehouse. Nový hudební žánr nabídl spousty inspirace pro zrod nových tanečních disco stylů. (Škodová, RDE, 2014) V undergroundových klubech gay komunit vznikl taneční styl waackin. A na veřejných disco akcích se začal tančit párový tanec, tzv. Hustle. V této době vznikají i další taneční styly, ale zřetelněji se rozvíjí až v dalším desetiletí, který patří do New school proudu.

6.1. WAACKING (Los Angeles)

Styl přišel roku 1970 ze západního pobřeží Spojených států a má své rodiště v Los Angeles. Většina waacking tanečníků se shoduje na tom, že tento tanec vznikl právě tam a řada z nich se kvůli samotnému tanci a televizní show Soul Train do LA přestěhovala, jako například Tyrone Proctor. Waackin je tanec formovaný končící érou funku a zejména disco hudbou. Může se zdát, že Waackin vznikl z Locku, avšak tu nahrávají okolnosti opačná fakta. Waack vznikl v jiných sociálních podmínkách, neboť ho tančili lidé, kteří nebyli společností tolerováni, tančil se převážně na undergroundové scéně lidí se štítkem „gay komunita“. Postupem času se mnoho tanečníků začalo prezentovat

38 nejen v klubech, ale i v televizi, konkrétně v TV pořadu Soul Train, patrně roku 1972. Tanec se vyvíjel především v gay klubech jako The Paradise Ballroom, Gino 1, Gino 2, The Other Side, The Gas Station . Zpočátku ho tančili jen lidé černé a latinskoamerické komunity. Název waacking na začátku 70. let neexistoval. Styl se označoval jako Freestyle, Performance, Garbo nebo také Punkin. Punkin byl obecně termín používaný k označení heterosexuálních tanečníků napodobující gay pohyby. Slovo waack má svůj původ od tanečníka Tyrona Proctora, ze situace, kdy chtěl popsat specifický pohyb rukou. Lidem radil, že musí udělat pohyb, při kterém říkal sovo “wack“, což v původním znění je vulgární výraz. Ovšem v případě tanečního prvku se jedná o slovo se dvěma písmeny „A“. Proto dal na radu svého přítele Jeffreyho Danielse a vložil do slova dvě „A“. Od té doby, se uchytil pojem „Waack“- specifický pohyb rukama. Ve velké míře tanec vychází hlavně ze dvou inspirací, z Drag Queens performing (známé vystoupení transvestitů) a zejména vzory jim byly tehdejší ženské sex-symboly z 20. až 60. let Greta Garbo, Rita Hayward a Marylin Monroe. Mezi první generaci Waackerů a průkopníků patří tanečníci: Billy GoodsonTinker Michael Angelo Adolfo“Shabba Doo“Quinones Danny Lugo Tyrone Proctor Lamont Peterson Blinky Micky Abe Clark Andrew Frank Lonnie, aj. V roce 1975 se na scéně objevila taneční skupina Dancing Machine, která byla založena Jeffem Kutachem, který později vytvořil´v Las Vegas show s názvem Splash. Show se tančila v 70. a začátkem 80. let. Móda waackerů byla dost rozličná a každý preferoval trchu jiný styl. Někdo nosil velké bundy s dlouhými rukávy, někdo zase uplá trička, další nosili

39 vysoké boty s kalhotami zastrčené do bot a ženy preferovaly vysoké podpatky a plné sukně. Inspirací jim byla móda 40. let. Zdá se, jako by byl posléze waacking na čas zapomenut, pouze malá hrstka tanečníků se mu vytrvale věnovala dál. Poté na scénu přišel Brian Green, díky kterému se znovu waacking začal tančit v New Yorku. Brian přesvědčil Tyrona, aby začal zase znovu učit. Tyrone začal společně i s Brianem vyučovat a šířit Waacking nejen po NY, ale i po celém světě. V dnešní době Waacking zažívá znovuzrození a vrací se zpět, a to v různých podobách. Nynější generace tanečníků do tance přidává nejrůznější charaktery a vytváří nové a nové techniky. Hodně se využívá jazzového provedení Názvy prvků: Bowls, Aligan, Cortez Wall, Around the World, Mamma mia, aj. (Castellano, 2010) Jako v ostatních street stylech, tak waacking je především styl založený na jedinečnosti člověka. Samotný tanec se skládá ze 7 elementů, který by každý waacking tanečník měl znát a při tanci víceméně dodržovat, zde jsou:  Muzikalita – samozřejmostí je reagovat na měnící se hudbu a nedržet se jen pravidelných zvuků  Steps- zásoba kroků  Attitude- osobitý a originální představení sama sebe  Posing- pozy, které vyzdvihnou individualitu tanečníka  Emotions- výrazné procítění  Lines- dodržovat určité směry a nechaoticky kombinovat pohyby  Waack- jen práce rukou (Škodová, RDE, 2014)

6.1.1. Tyrone Proctor Tyrone „The Bone“ Proctor patří do první generace waackerů a je jeden z průkopníků Hip hop taneční kultury a jedním z prvních urban street dance choreografů. Zároveň je jeden z posledních původních waackers a i momentálně je ve světě respektovaným tanečníkem, který rozvíjí taneční styl Waack vpřed. Už jako chlapec se rozhodl v roce 1971 se rozhodl odejít do Kalifornie. Jeho hlavním cílem bylo dostat se do nové TV show Soul Train. To se mu podařilo a díky této show se mu otevřelo spoustu dveří.

Byl jeden z hrstky vyvolených tanečníků, mezi něž patřila Damito Joe Freeman, Don Campbellock, Pat Davis, Jimmy “Scoobie Doo“ Foster a Sharon Hill, kterým osobně nabídl spolupráci sám Don Cornelius, zakladatel a moderátor Soul Train show, v rámci velkého turné v roce 1973. Když si Don Cornelius v roce 1973 otevřel vlastní taneční studio „The Soul Train dance studio“ v Hollywoodu, Tyrone a jeho kolegové byli první, koho se Cornélius zeptal, zda by chtěli v jeho novém studiu vyučovat. Tyrone se zaměřil právě na Waacking. Později dostal příležitost odjet do Paříže a natočit tam hudební video pro Jody Watley. Hudební video představuje první snímek, ve kterém byl Waacking představen, jako samostatný taneční styl. Tato příležitost umožnila Tyronovi přestat být „jen“ tanečníkem a začít fungovat i jako choreograf. Byl jedním z prvních urban street choreografů na východním pobřeží, který choreografoval velká hudební videa. V roce 2007 byl Tyron pozván jako porotce první Waacking dance contest, která byla součástí třídenní akce House dance international New York City pořádanou Brianem Footwork Greenem. (Škodová, 2013)

6.2. HUSTLE (New York)

Roku 1960 díky rock and rollu, upadl zájem o párové tance. Svoboda projevu jednotlivce, který se mohl sám třást v rytmu hudby, nebo jen pohupovat si boky, dal naprosto uspokojující pocit v sebevyjádření, zároveň se jednalo o snadno naučitelné kroky, na rozdíl od párového tancování. Hudební hit od Chubbyho Checkera „Lets twist again“ v roce 1961, odstartoval sólové taneční šílenství. Kritici samozřejmě jej označilili jako tanec nemravný, kvůli jeho setrvačnému pohybu kyčlí. Popularitu párového tance vrátil zpět na taneční scénu, až tzv. Line dance. Jednalo se o prvopočáteční formu Hustlu. Tanec byl velice inspirován filmem „Horečka sobotní noci“ (1977), kde byla k vidění směs latiny a swingu, která se tančila na moderní hudbu Disco. Díky tomuto spojení přišel nový impuls, který dal naději na obnovu popularity párových tanců.

V roce 1970, malá skupina dospívajících lidí tvořila taneční subkulturu v New Yorku, která soutěžila na mnoha diskotékách. Mezi nejpopulárnější kluby té doby, byly klub Contiki, Footsteps a Red and White. Kde se nejlepší tanečníci z čtvrtí New Yorku sešli, aby si společně zatančili, zasoutěžli a vyměnili mezi sebou informace. Údajně Hustle vznikl v roce 1970 v afroamerickém Puerto Rican Baru New Yorku. Popularita tance se zde zdvihla díky hitu „The Hutsle“ od Van McCoye, hit se držel na národních hudebních žebříčcích po dobu 18 týdnů. Hustle se stále vyučuje v mnoha různých formách, 4- dobový Hustle, starý latino Hustle nebo Rope Hustle. V průběhu let od 1970 do 1980 tanec začal kombinovat další taneční styly. Hustle je posledním americkým párovým tancem, který se zrodil a nadále se udržuje ve Spojených státech. 6.2.1. Ball room style Hustle Vychází z tanečních škol. Tento způsob je založen na eleganci a ladnosti pohybů a lineárního provedení. V roce 1973, na diskotéce The Grand Ballroom, se objevil neznámý kontaktní tanec, který představila jedna tanečnice. Jednalo se o jednoduchou 6ti dobovou taneční základní formu, včetně uhlazených otáček. To byl zrod toho, co bylo později nazváno Ball room style Hustle. Mladí muži z klubu stylu začli věnovat pozornost a zdvihl se zájem o nový „kontaktní tanec“. Byl to určitý návrat k romantice a poměrně jednoduchý způsob, jak vyhovět ženám. A taky tanec začal získávat popularitu. Na latino-amerických diskotékách v té době, jako Corso, Barney Goo Goo aj., živé kapely byly nahrazeny disco sety. V těchto klubech, párový tanec byl vždy přítomen ve formě Mambo, Salsa, Cha Cha, Bolero aj. V důsledku fúzí několika stylů z jednoduché formy na 6 dob, tanec se začal měnit na rychlejší formu. Inovovali jej složité kroky z mamba a více otáček. Můžeme taky slyšet o názvech Hustlu jako Rope nebo Latino Hustle. (Watson) 6.2.2. Freestyle Hustle Přestože hlavní inovační centrum bylo nadále New York City, v roce 1974-1975, se Hustle stal více populární a rozšířil se po celých Spojených státech.

Začaly se objevovat v každém městě taneční soutěže. A závodníci, ktěří chtěli získat převahu nad soupeři, přidávali i akrobatické prvky. Tím vzniklo zcela nové pole zábavy v nočních klubech a hotelů. Roku 1975 televize začala tyto mladé a inovativní profesionály sledovat. Mladí tanečníci nadále hledali nové způsoby, jak rozrušit klubové publikum, takže se tanec stal rychlejší a více vzrušující. Od původního počítání bylo opuštěno a zůstala rychlá forma, aby se tanečníci mohli rychle přesunout z triků do triků, které byly tolik soutěžích oblíbené. (Watson) 6.2.3. New style Hustle a Jeff Selby Jeff Selby se narodil v Brooklynu, původně tančil styly jako breakdance, hip hop a house, tudíž nebyl žádný nováček na undergroundové scéně v New Yorku. Díky jeho celoživotní vášni pro tanec, bezmezné kreativitě a schopnosti myslet širokoúhle, nalezl v sobě inovátora a učitele nové formy partnerského tance, nyní známé jako New Style Hustle. Nová éra New Yorského hustlu v 70. let ho lákala na taneční akce, kde se pečlivě, ikdyž bez partnera učil taneční pohyby. A studoval kroky, které si doma procvičoval. Nakonec Jeff našel skutečné partnery k tanci a zachytil na nich základy. Avšak na místo tradiční formy tance, měl vizi, že by se tanec mohl vytvářet dál a trochu jinak. Jeff Inspirován house hudbou, která přichází od 80. let, začal inovovat styl, svým způsobem, tzv. „svým kořením“.

Klasickou práci nohou zanechal, ale změnil rytmus a cíleně zahrnul několik dalších stylů tance, jako je breakdance, house, tango a mnoho dalších. Tento Jeffyho inovovaný styl byl velice chytlavou formou a udržel se až do dnešních dnů a šíří ho po celém světě.

Patří k nové generaci hustle tanečníků, který ale respektuje tradiční formu. Za posledních 5 let Jeff odstartoval kurzy a semináře po celém New York city a na západním pobřeží. Díky největšímu evropskému street dance tanečnímu campu u nás v České republice (SDK), se Jeffův tanec mezinárodně rozšířil v podlední době o to rychleji. (About Jeff Selby and New Style Hustle)

7. NEW SCHOOL (od 80. let 20. století)

A jak Disco kultura rychle přišla, tak i pomalu utichá. Ze sklepů, kde kreativní DJ začali experimentovat a míchat disco skladby, se rodí nová a i dnes tolik oblíbená hudební vlna, jménem House. House se tedy vyvíjí přímo z disco music, které je rychlejší (127-145 úderů za minutu), než house (112- 121) a také obsah se liší. V disco hudbě zní spoustu nástrojů, tzv. instrumentální melodie, které se tancem zvýrazňují, např. waackin. Vznik house music je vedle hip hopu typický styl hudby pro nové období street dance, tzv. New School. Důležitým mezníkem v rámci tohoto období je i naprosté rozvinutí Hip hop kultury se všemi svými aspekty. Hip hop kultura významně ovlivnila životní filosofii a svět moderní hudby a tance dvacátého století. Díky rozvoji multimédií jako televize a internet se street dance rozšířil do celého světa, zejména prostřednictvím sociálních sítí a největšího internetového serveru pro sdílení videí – YouTube.

7.1. HOUSE DANCE (Chicago a New York)

První zmínky, kde se vše začalo odehrávat, pochází z Chicaga z klubu nazývaný WAREHOUSE, patrně někdy na konci 70. let. Počala se zde míchat disco music s drum machine. Nový hudební styl následně dostal v Chicagu název „House music“ podle klubu, kde se tento styl hudby hrál. Jednalo se o zvláštní zvuk, který prorazil ve velmi specifických klubech i v New Yorku kolem roku 1980. Zpočátku v New Yorku taneční kreace na tento styl hudby nebyl nijak pojmenovaný, obecně se mu říkalo „Club dance“ nebo „Freestyle dance“. Tanec byl inspirovaný Jamesem Braunem, bojovým uměním a původními africkými kroky. Ale časy se měnily, hudba se vyvíjela a tanec s ní a přicházely nové styly, které se do freestyle zapisovaly a newyorští tanečníci začali tomu říkat Hip-house, Clubing nebo Freestyle.(Rochester, 2012)

V polovině osmdesátých let se mnoho DJs a tanečníků přesunulo do NY a Londýna za prací. Tímto způsobem se nová hudba a taneční styl stále více dostávaly do podvědomí veřejnosti. Tanečníci se začali přizpůsobovat novému žánru a stejně jako DJs, i oni míchali různé taneční styly dohromady. Každý tančil, co uměl. Pohyby se staly více plynulejší. Inspiraci brali ze stepu, jazzu, latino, afro, b-boying, hip hop kroků a tomuto mixu tanečních stylů se později začalo říkat Jacking. Jack je v této době považován za základní krok house dance, jedná se o plynulý pohyb, který obvykle začíná od kolen, pokračuje přes pánev, hrudník až k hlavě, je to tedy především práce horní poloviny těla, nohy se využívají také, ale méně. Existují různé způsoby provedení. Záleží na typu jacku, jaký tanečník využívá. V dnešní době se Jackingu nebo Hip-house říká jednoduše House dance. Je nejvíce rozšířený v New Yorku, kde se pořádají různé párty, v klubech, na plážích a v central parku. V New Yorku funguje zejména skupina Dance Fusion.(Škodová, 2013) Díky vewyorským tanečníkům, kteří v minulém desetiletí často jezdili do zámoří sdílet své znalosti tohoto tanečního stylu, vznikly obrovské house dance scény po celém světě, např. v Japonsku, ve Francii, v Nizozemí a v Německu. (Mirani, 2005) A jako u každého tance u toho víc než platí teze, že „Existuje mnoho inovátorů stylů, ale jen pár průkopníků“ (Rochester, 2012) Průkopníky, které můžeme rozdělit do čtyř New Yorských generací. (Chicagská generace se od počátku ubírala jiným směrem, viz. footwork.) První generace: Taneční skupiny - Maboya Dancers a City Steppers. Počátky 70. let v NYC: V 70. Letech vznikla taneční skupina Maboya Dancers, jejíž členové byli jako Jamese Merrit Bernard Hanna Lonnie Smith Z žen Pandora, Kim, aj.

Kromě Maboya tanečníků existuje mnoho dalších z této generace. Významnější z nich např: Gregory “Flame“ Seeley - City stoper crew, Ricku, Tyrone Proctor a mnoho dlaších. Tito lidé se pohy bovali na tehdejšícj akcích. A už v té době začali někteří klesat k zemi častějni než ostatní (počátky Loft stylu, cca 1975). Kolem Maboya tanečníků se soustřeďovala výrazná taneční společnost. Dřív neměli termín pro to, co dělali, jednoduše tomu říkali freestyle. Technicky se spíš jednalo o akrobatický freestyle, protože byli velice flexibilní. Tato skupina mívala velkou popularitu a všichni chtěli být tam, kde oni tančili. Avšak první párty v klubu nazývaném Garage se uskutečnily pouze pro zvané a více než 30 členů neměla. (Mirani, 2005) Druhá generace: Konec 70.let v NYC Jména jako Wille Ninja Archie Burnett Brahm s“Bravo“ Lafortune Roger White Carlos Sanchez Jeff Selby a mnoho mnoho dalších. Tyto tanečníky jste mohli často najít v klubech jako Studio 54, Bonds International, The Loft, Paradise Garage, The ones, Funhouse, Danceteria a Area. Během let 1970-1980 byly právě tyto kluby otevřeny, avšak v dnešní době jsou v provozu pouze kluby The Loft a Pradise Garage, kde neustále probíhají události a aktivity dodnes. Třetí generace: Počátky 80.let NYC Tanečníci: Conrad Rochester (Mambo King, Split Pants) Courtney French Barbara Tucker Paris Hairstone Majory Smarth, Henry Selby Sretch Brian „Footwork“ Green

a mnoho mnoho dalších. Čtvrtá generace: Od roku 1990 NYC Taneční skupina Dance Fusion: Tony Mc Gregor Caleaf Sellers Shannon Mabra Tony Sekou Williams Shannon Selby Marjory Smarth ( jižž ve velmi mladém věke patřila mezi dobré house dancers a je jím až dodnes) aneční skupina Elite Force Crew Henry Link Buddha Stretch Brooklyn Terry Bobby Mileage a jiní tanečníci jako: Kevin Selby Hiro (z Japonska) James „Cricket“ Colter Byron Cox II. a mnoho dalších. Tato generace je zvláštní z mnoha důvodů, ale především proto, že přinesla komerční pojetí a povědomí široké veřejnosti o Freestyle tanci. Vzali základní hip hop kroky, které sloučili do svého freestylu a vznikl Hip House dance. Oni jej potom poupravili a učili po celém světě jako House dance. Vymýšleli choreografie a prezentovali je ve videoklipech umělců.(Rochester, 2012) Rozvoj tohoto stylu a tanečních kroků (steps) můžeme rozdělit do tzv. vývojových škol- old, middle a new school. 7.1.1. House steps- OLD SCHOOL 80. léta byla ještě hodně ovlivněna tehdejšími vlivy tanečních klubů, avšak a v druhé polovině 80. let začali lidé napodobovat kroky, co viděli ve videoklipech. Vznikaly krokové variace jako, např. Stomping, The loose leg, The train, Farmer, The Swirl, Jack in the box, Running man, Alf aj.

Mnoho B- boys se začalo učit tento nový styl a začlo aplikovat do něj b- boying prvky. Vývoj na různých stranách pobřeží USA housu sebou přinesl různé interpretace pohybů . Chicago spolu s nedalekým Detroitem bylo známé pro jeho tvrdší ghetto house a výrazný „ jack“. Na východním pobřeží měl velký vliv hip - hop a na západní pobřeží byly tendence směrem ke komerční hudbě se spousty b-boying prvků. Nicméně v největším měřítku se house dance vyvinul v New Yorku. Docházelo zde k největšímu kulturnímu vlivu v podobě interakcí různých stylů a docházelo zde k častým tanečním bojům, tzv.battles. Nakonec tanečníci sdíleli, výměnovali a inspirovali se navzájem od města k městu. (Mirani, 2005) Již na konci 80. let ve zmíněné městě Chicago vznikl základní pohyb house dance, tzv Jack. Pohyb, který pochází z přirozeného groofu těla na tvrdší zvuk raného Chicago house. Původní význam má poněkud sexuální podtext. Pohyb vychází ze situace, kdy dva muži poněkud obscénně tančili na jednu dívku a pohybem vytvářeli podobu pohybu neustálé vlny tělem, tzv.“ jacking on the girl“.(Škodová, RDE, 2014) Co se týká tanečníků v New Yorku, ti pokračovali v modifikaci kroků a vytvářeli vlastní terminologii, jako jsou The Loose Legs , Train a Skate. 7.1.2. House steps- MIDDLE SCHOOL V 90. letech se House music začala postupně měnit. Zpočátku veškerá hudba přicházela z Chicaga nebo z Detroitu, ale díky této dekádě se začali objevovat noví producenti a DJs z New Yorku a New Jersey. Největší rozkvět zažil house v letech 1991 a 1992. Tanečníci začali více experimentovat s jinými tanečními styly a aplikovali je na house music. V této době v zniklo spoustu nahrávek, videoklipů a house si vytvořil svoji vlastní kulturu, stejně jako disco éra nebo později hip hop. Spadal do toho i životní styl i oblečení (krátká kravata, košile, slušná obuv místo tenisek, kalhoty místo jeansů). Bylo zvykem se do klubu slušně obléknout. Podle oblečení se dalo poznat, že se jedná o klubového tanečníka. (New school dictionary, 2008). Nicméně na konci 90. let house dance kultura začala lehce stagnovat a zájem o ní klessal. Mezi základní kroky můžeme zmínit např: Salsa step, Te set up, Salsa hop, Side walk,Cross walk,Crossroads, Travelling step - velmi podobné krokům z B-boyingu nebo také „Pas de bourais“ z baletu. (Škodová, 2013)

7.1.3. House steps- NEW SCHOOL Nové tisíciletí pro house přineslo nový život, novou štávu a novou generaci. Na scéně se výrazněji objevili Tony McGregor, Which Way Sha a Brian Green, kteří v roce 2000 inovovali již známý pohyb „Jack“. Zasadili do každé house krokové variace a díky těmto změnám začal být house velmi populární. Jack se stal základním krokem a groofem House dance. Proto můžete slyšet název místo house dance - jackin dance. To byla skutečná revoluce v tomto tanečním stylu. Díky tomuto pohybu se změnil pohyb původního house stylu. Kroky: Tip tap toe, Scribble foot, Criss cross, Heel-toe, Roger rabbit, The skate, Dolphins. (Škodová, 2013) 7.1.4. House Dance Conference První HDC byla uspo řádána v roce 1999 v Ogast. Organizátory byli tanečníci Brian “Footwork“Green, Ray „Spex“ Abbiw a Uli Maier. Cíl akce byla tvroba tanečních vystoupení, které kombinovaly řadu tanečních stylů jako Tap, Jazz, Afro, Popping, Locking a samozřejmě House dance. Záměrem akce bylo dát dohromady různé kultury, díky kterým by se lidé mohli učit od sebe navzájem a obohacovat se, konference byla snahou o vyjasnění jednotlivých tanečních stylů. Na vystoupení byli vždy zvaní nejlepší taneníčníci svého oboru a předváděli styl ve své opravdové kráse. Tento festival tance se v současné době snaží především o vyjasnění taneční kultury, která nebyla vždy správně podána a pochopena. (Škodová, 2013) „House dance je freestyle/freespirit a čerpá z mnoha různých forem tance. Jednou z nejdůležitějších věcí, která se v tomto tanci projevuje je poznání sama sebe v pohybu. Není to, jako mnoho jiných druhů tanců, kde můžete najít dobrého učitele, trénovat tvrdě a rozvíjet dobrou techniku. Musíš se ponořit do tohoto tance opravdu pochopit a růst.“ (Rochester, 2012)

7.2. LOFTING (New York)

Taneční styl též známí jako Loft style dance nebo Loft, pojmenovaný podle názvu klubu, kde vznikl. Klub Loft byl otevřen 14. února 1970 v New Yorku. (Lawrence, 2014) Motto párty znělo "Love Saves the Day" a organizována byla známým DJ Davidem Mancuso.

Roku 1980, když se legendární taneční klub Studio 54 uzavřel, popularita Loft klubu prudce vzrostla. Scházel se zde kolektiv lidí ze všech oblastí života. Klub byl původně umístěn v podzemní části na Prince Street v New Yorku. Poté se přesouvá do jiných míst a nakonec končí v Alphabet City (NY). Loft party je první originální undergroundová párty “ jen pro pozvané“ v New Yorku, kde se scházely nejrůznějš typy tanečníků za účelem oprostit se a odreagovat od všedního života. Byla to forma úniku před venkovními vlivy a pro gaye bezpečné útočiště pro taneční setkání. Tanečníci se tady stávali naprosto sami sebou a dostali se tancem do totální volnosti a svobody. A právě tento klub společně ještě s dalšími, jako Warehouse v Chicagu a Paradise Garage a Red Zone v New Yorku, byly živnou půdou pro experimentální tanec. Tehdy lidé prostě freestylovali, jak to cítili a nebyli nikým a ničím omezováni. Docházeli sem tanečníci ze všech možných tanečních žánrů (balet, tap, jazz, b-boying, hustle dancers, tanečníci zabývající se bojovým uměním, aj) a docházelo zde k fúzi všech stylů dohromady. Vznikl styl tance, který byl smyslný a velice volný, zahrnoval mnoho podlahové práce, se spoustou točení a klesání k zemi. Dokonce někteří tanečníci sypali na podlahu dětský pudr, aby to při tanci lépe klouzalo.(Mirami, 2005) Tanečníci vytvářeli své jedinečné taneční styly. Zpočátku to byl jednoduše freestyle tanec a všichni se dohromady inspirovali svými odlišnými pojetími tance a energií. Lofting se definuje jako „free spirit“, tzv. naprosté splynutí duše s hudbou. Je to zážitek a zkušenost. Člověk se ho učí na základě praxe v oblasti tance a kultury. Jedná se o fúze ze všech stylů, které momentálně zvládáte. (Rochester, 2012) Jedny z hlavních elementů loftu jsou:  společné vnímání tance  plynulost a jemnost  vzájemný respekt prostoru kolem sebe a dalších tanečníků  žádný náznak soutěžení či předhánění Velmi typické pohyby Loftu podle kterých můžete tentot styl rozeznat jsou: handstends (vzpory a vzepření na rukou), dives řízeně plynulé pády k zemi), slides (skluzy), delphins (v češtine tzv. rybičky), floorwork, footwork aj.

7.3. FOOTWORK (Chicago a Detroit)

A co se vlastně stalo s vývojovou „house music a dance“ větví z Chicaga? Chicágský styl si šel svojí vlastní cestou. Měnila se hudba a samozřejmě tanec s ní. Taneční styl v Chicagu se velmi lišil od stylu v New Yorku. Pokračoval ve vytváření krokových variací zameřených právě na nohy. House music samozřejmě nezůstala pouze v těchto městech. Zvláštní vývojovou vlnu rozvíjelo Chicago a Detroit. Tyto města rodila spousty house undergroundových DJs, který svoji popularitu měli zejména v drsných ghettech. A právě v těchto podmínkách se zde zrodil nový styl house music, tzv „Ghetto house“, který později zdrsněl a zrychlil a vyvinul se v tzv. „Juke“. Juke zní temně a chaoticky a v žádném případě se nejedná o hudbu, která by vás donutila relaxovat. Je v obvykle v agresivním tempu 155-165 tepů za minutu. Slovo "juke" začal být v podvědomí již v 90. letech na underground sceně. Kdo to vymyslel, je otevřená otázka.(Quam, 2010) A tak jako hudba zdrsněla, tak tanec s ní. V rámci Chicaga značným způsobem udávala styl skupina FootWorks Kingz. Jejich styl tance má název footwork, při kterém je nejvíce důležitá právě rychlost nohou. Je to taneční trend, který se odkazuje na styl hudby, který nabírá na rychlosti v Chicagu od konce 90. let. Footwork praxe je o práci nohou. Tanečník v kráčí do středu skupinky a začíná své taneční umění před zraky ostatních. Jeho rychlý pohyb končetin, avšak plynulý, předvádí různě složité krokové variace. Nohy tanečníků jsou kolikrát v té rychlosti pro lidské oko rozmazány navzdory jejich statickým vrchním částí těla.(Sheffield,2010) Footwork battle se mohou konat kdekoliv - školní učebny, basketbalová hřiště apod. Mnohé z nich jsou cíleně organizovány Walem Williamsem, promotér a hledač talentů tanečníků footwork stylu pro filmy na intenetu. Právě internet hraje klíčovou roli ve footwork v rostoucí popularitě tohoto stylu. Tanec se vyvinul především sdílením videí prostřednictvím YouTube. Footworkinku se zcela plně věnuje taneční skupina FootWorKINGz, členové jsou autory DVD zvaného „Take Fight“. Dá se říci, že právě toto DVD je

51 dokumentem o stylu samotném. Zachycuje setkání s předními tanečníky a lektory, kteří se tomuto stylu aktivně věnují a vyučují ho. (Quam, 2010)

7.4. VOGUE (New York)

Styl se převážně rozvíjí od 80. let, ale úplné počátky dnešního Vogue, můžeme shledat již ve 30. letech. Prvotní náznak tohoto stylu byl jednoduchým pózováním, tzv.“pose“, tanečníků do výrazných beatů, tzv. na každé „boom“ dělali jinou pózu. Tento styl pochází společně s waackinem z gay komunity, avšak Vogue, na rozdíl od Waacku, se vyvíjí na house music na počátku 80. let. Tanečníci se inspirovali topmodelkami a topmodelama z přehlídkových mol a fotografií. Kopírovali jejich přesné pózy, chúzi a pády. Další inspirací pro ně byla egyptská kultura a některá bojová umění jako Kung Fu. Taneční styl začal vznikat v New Yorské městské části Harlem už na začátku 30. let. Původně se nazýval „Performance“ a postupem času se vyvinul do mnohem složitější a kreativnější formy, která se nyní nazývá Vogue. V této době je k vidění především v gay klubech v NYC, Los Angeels, Philadelphie, Miami a Chicagu. Vogue techniky: Hand performance- přesná práce rukou ve Vogue Femme stylu Kansai- dip, pád inspirovaný manekýnem, který upadl ve výloze, tzv. jedno koleno na zemi směrem dozadu,poza je doplněna jednou či oběma rukama Pyramid- tanečníci vogue jsou seřazeni ve formaci za sebou do tvaru pyramidy a freeslylují obrazce pomocí rukou Clicking- zkroucení ramene a ruky, které jdou společně přes hlavu za záda až dolů a v určité fázi dojed k mírnému vykloubení ramenního kloubu, tzv. „clilck“. Vogue zahrnuje i další pohyby mající kořeny v jiných tanečních stylech, jako je modern jazz, balet, gymnastika, bojová umění, break dancing, yoga a spousty jiných. (Cstellano, 2010) V současné době existují 3 odlišné styly (školy) Voguingu: 7.4.1. Old way - Performance Old way Vogue tu bylo před rokem 1980 a lidé stylu říkali jednoduše „Performance“. Byl charakteristický utvářením symetrických a precizních linií, vytvářející krásné postupně se měnící pohyby. 52

7.4.2. New way Po první vlně přichází druhá vlna Vogue New way, a to již v roce 1990. Pro tento styl je typický, tzv. click s ramenem a naprostá kontrola rukou, tzv. „arms control“. Hbité pohyby zápěstí, tzv.“tut“ inspirované egyptskými pózy a přesnějšími imaginárními pohyby geometrických tvarů kolem tanečníkova těla. 7.4.3. Vogue Femme Počátek Vogue Femme se datuje od roku 1995 a je charakterizován extrémní pružností s přehnanými ženskými pohyby. Je ovlivněn baletem, moderním tancem a break dancem. Další podstyl Dramatic Vogue Femme je doplněn o poutavé skoky, triky akrobatické pády a točky. Vogue Femme můžeme tedy ještě rozudělit na Soft & Cunt Vogue a Dramatic Vogue Vogue Femme se skládá z 6 elementů, který by každý tanečník vyznávající tento styl měl znát, jsou to:  Hands - precizní práce rukou, kombinace přesnosti a rychlosti, celých rukou, loktů i zápěstí  Catwalk - napodobování chůze modelek na modní přehlídce, vyznačuje se chůzí mimo beat  Duckwalk - napodobování chůze kačeny s kombinací Hands a Dips  Spins - otočky  Dips - pády na zem v různých pozách, ze stoje, z duckwalku nebo z výskoku  Floor performance - gymnastické, jazzové a další prvky výhradně na zemi 7.4.4. Will Ninja Jednou z největších Vogue legend, kterou všichni uznávají jako jednoho z halvních průkopníků, byl Willi Ninja. Will se narodil v Queensu v roce 1961, avšak vyrůstal ve Flushingu. Už ve svých sedmi letech začal tančit. A už na začátku 80. let Will tančil Vogue ve Wosgington Square parku a v Harlemu (NY). Jako tanečník zakládal především na svém rychlém a čistém pohybu rukou a hlavy. Inspiroval se bojovým uměním, a proto taky převzal jméno Ninja. Je známý jako „Grandfather“ Vogue, jelikož on byl tím, kdo v 80. letech letech pomohl Vogue dostat z newyorských klubů na koncertní pódia.

Will posunul úroveň tohoto tance úplně někam jinam. Zviditelnil ho do preciznosti při vystoupeních, čehož nikdy nikdo před tím nedosáhl. Poprvé byl tento extravagantní styl tance představen ve filmu „Paris is buring“, který byl v roce 1990 oceněn jako dokument o New Yorské Vogue ball scéně. Téhož roku byl natočen videoklip, který maximálně proslavil tento taneční styl, byl jím stejnojmenný videoklip „Vogue“ a to především díky tomu, že jej zpívala tehdejší popová královna Madonna. Tyrone pracoval už od počátku s modelkami a učil je chodit, poté se stal osobním poradcem mnohých hvězd showbusinesu, jako byla Naomi Campbell nebo Paris Hilton. V roce 2004 si otevřel modelingovou agenturu EON - Element of Ninja. Ninja umírá v roce 2006 ve svých 45 letech na následky nemoci AIDS, ale zůstává tu jako nezapomenutelná a taneční legenda dodnes pro celý svět.(Škodová, 2013)

7.5. HIP HOP DANCE (New York)

HIP HOP social dance byla vůbec první forma hip hopového tancování. V tanečních klubech netančil každý sám, jak je tomu dnes zvykem. Existovaly takzvané společenské (social) tance složené z kroků, které všichni tanečníci tančili dohromady, proto se ranému hip hopu také říká „social dance“. Byly tu krátké tance, které představovaly oslavy narozenin, svátků, aj. Hudba, která se hrála v klubech, se odvíjela od společenské situace a prostředí. Některé kroky vznikly na základě konkrétní nahrávky, a nebo samotné kroky inspirovali tvorbu nových songů.(Škodová, 2013) Hip hop tedy představuje komplex různých tanečních stylů a kroků, které se vyvinuly v rámci hiphopové kultury a tančí se na hiphopovou hudbu. Občas se mylně uvádí, že jeho základními styly jsou b-boying, locking a popping. Důvody jsou minimálně dva- dějinné souvislosti a hudba. Hip hop, ať už v podobě rapu, graffiti, deejayingu nebo b-boyingu vznikal na východním pobřeží Ameriky a jeho počátek je čistě záležitostí jednoho jediného města New Yorku. Hip hop dance je především vnějším odrazem černé duše a proto prakticky věrně kopíruje vývoj všech předchozích forem“ black dance“. Čerpá z afro dance, tap dance,

54 lindy hopu a dalších. Vše je jen zabaleno v modernějším odlišném prostředí a hudebnímu stylu, upraveném podání. Vývoj přímo hip hop tance, můžeme rozdělit do tří vývojových škol. Old school, Middle school a New school.(Kabát, 2012) 7.5.1. Hip hop OLD SCHOOL, 80. léta V dnešní době se především v Evropě používá pro hip hop této doby pojmenování Hype nebo New jack swing. Vůbec první hip hopová nahrávka vznikla v roce 1974. Jejím autorem byl Kurtis Blow. Kořeny hip hop dance nalezneme v éře prvotních komerčních úspěchů hiphopové hudby v 80. letech minulého století. V jejich první polovině vznikly dnes již legendární filmy jako Style Wars, Beat Street, Breakin nebo Wild Style a hiphopová kultura, respektive b-boying a funkové styly, prožívaly svůj první celosvětový úspěch. (Kabát, 2012) Ve druhé poloviny 80. let se karta obrací a taneční scéna New Yorku zažívá první úpadek těchto stylů. Nevymizely, stejně jako nepřestal existovat rap. A už vůbec nepřestalo existovat přirozené cítění hudby afro a latino američanů, stejně jako jejich nezkrotná touha tančit kdykoliv a kdekoliv. Dříve měla oldschoolová hudba daleko rychlejší beaty, které odpovídaly rychlosti pohybů b-boys. Jako u všech ostatních stylů hudba udávala tanci směr a určovala jeho vývoj. Proto v momentě, kdy se hudba začala v polovině 80. let zpomalovat, začal se měnit i tanec. Kroky nebyly příliš složité, mohl je tančit každý.(Škodová, 2013) Dále tančí na hip hopovou hudbu své doby, improvizují a jejich společné tanečky (někdy bychom řekly spíše kroky) jako Reebok, Patty Duke, The Wop, Cabbage patch, Smurf, Fila, Preps, Running Man nebo Alf si v jejich komunitě postupně získávají oblibu.(Kabát, 2012) 7.5.2. Hip hop MIDDLE SCHOOL, roky 1990-1997 Tato doba se vztahuje k období zhruba mezi léty 1990-1997, které by se dalo pojmenovat i jako „Video age“ právě proto, že tancování stále více pronikalo do videoklipů a na koncerty. DJs a tvůrci hudebních nahrávek začali stále více využívat tanečníky ve videoklipech a na koncertech předváděli tance tehdy jednoduché, velké a energické pohyby. Velká část kroků měla i svůj název- Running man, Roger Rabbit, Smurf, Cris Cross, Bart Simpson… Tanečníci se inspirovali vším, co bylo kolem nich

(děti skákající přes švihadlo, rvačka, řízení auta, pouliční zloděje, hezké ženy aj…) Vytvářeli nové kroky na základě běžných věcí. Tato doba měla taktéž své specifické oblečení. Nosili se kalhoty s laclem, velké šustákové bundy, adidasové mikiny, barevné košile, kotníkové tenisky, kšilty a kulichy.(New School dictionary, 2008) Jak již bylo naznačeno, první (hiphopové) společenské/večírkové tance přišly okamžikem, kdy se hiphopoví umělci dostali na výsluní a začali vydávat taneční skladby. Například v roce 1990 vydalo rapové trio Digital Underground singl „ The humpty dance“, ke kterému patří tanec stejného názvu. Ve stejném roce MC Hammer vytvořil svůj Hammer dance a prostřednictvím videoklipu „ U Can t Touch this“ zpopularizoval running mana. Oba tyto tance byly ve své době nesmírně oblíbené a šířily se jako lavina, nicméně upadly v zapomnění, jakmile skladby, se kterými byly propojeny, zmizely z hitparád. Na všem výše uvedeném stojí rozmach hiphopových společenských tanců poté, co se hip hop stal v osmdesátých letech populárním. Jedním z takových tanců byl cabbage patch, spojený se stejnojmennou skladbou od skupiny Cucci Cres II z roku 1987. Dalším zase dogger rabbit, jehož vznik byl inspirován kreslenou ostavičkou z filmu „Falešná hra s králikem Rogerem“ ( Who Framed Roger Rabbit, 1988).(Kabát, 2012) 7.5.3. Hip Hop NEW SCHOOL, od roku 2000 I v novém tisíciletí se objevují párty tanečky, které hip hop dance větší či menší měrou proměňují a formují. Krátkodobou módní záležitostí ukázkovým příkladem nepříliš vlivné mánie byl někdy okolo roku 2006 Chicken noodle soup. Opačně je na tom Jerk, taneční kalifornský styl zpopularizovaný skupinou New Boyz a jejich „You are a Jerk!“ (2009) Má své kroky jako pin drop, dip nebo SpongeBob. Z texaského Dallasu zase pochází Dougie ,tanec pojmenovaný po legendárním rapperovi osmdesátých let Doug E.Freshovi a opět zpopularizovaný prostřednictvím songu- „Teach Mě How to Dougie“. (Kabát, 2012) Monestary tanec vznikl v Saint Louis a byl pojmenován podle klubu, ve kterém se tančil. Walk it out jeden z nejmladších tanců New schoolu. Harlem Shake pochází z Harlemu a stal se populární díky old school tanečníkovi Al Bee. ATL stomp pochází z Atlanty a patří k těm novějším. Twerk jako pojemž existuje již 20 let, ale až v posledním desetiletí se jako pohyb kombinací jamajských a hip hop

56 proudů těší popularitě ženského pokolení, pochází patrně z undergroundové scény New Orelans.(Škodoáv, 2013) V této době už nové kroky a prvky nevznikají jen v NY, ale zaráz na mnoha dalších místech. Nemůžeme říci, že hip hop dance založil ten a ten. Avšak tanec má samozřejmě své průkopníky a legendy. Jsou to především Buddha Stretch a jej obklopujíví taneční uskupení Mop Top a později Elite Force crew. Budha je považován za vůbec prvního hiphopového choreografa. Dělal taneční doprovod pro hvězdy jako Boogie Down production, Whodiny, Heavy D nebo Fresh Prince and Jazzy Jeff během jejich klubových vystoupení. Prostřednioctvím svých choreografií zpopularizoval tehdy oblíbené kroky a společně s dalšími tanečníky ze svého nejbližšího okolí, jako Henry Link, Loose Joint, Ejoe Wilson, Caleaf Sellers nebo Marquest. Tímto položil základy tzv. freestyle hip hop.(Kabát, 2012) Hip hop se už od 80. let měnil každným dnem a neustále se mění i dnes a jeho vývoj pokračuje. Od nového tisíciletí došlo k rapidnímu rozšíření hip hop tance, v současné době dochází k propojování různých tanečních stylů, přičemž čerpá z old schodových tanečních technik. Jjejich propojování obohacují o nové pohyby, jiný feelin,jiné provedení. Pohyby již nejsou tak energické a uskákané. Velice využívá techniky poppinu a jeho fúzí s jinými styly. Do popředí se dostaly taneční formy jako Flexing zvaný taky jako Bone breaking, tzv. vizuální dojem lámaní kostí. Styl se zrodil v Brooklynu.(NYC). Společně se stylem Ttuting (skládačky), Waving(vlny), dochází díky fúzím k dalšímu a dalšímu rozvoji dalších tanečních forem. Mnoho tanečníků začalo tuto novou formu hip hopu nazývat New style dance, který se v Eropě uchytill jako nový taneční žánr hip hopu, přičemž jde neustále o tentýž taneční styl, co se rozvíjí přirozene v New Yorku. Termín se uchytil a komerční taneční centra ho s oblibou požívají pro svoje reklamní kampaně. New style hip hop= New-york-Style.(Škodová, 2013) Jeden z takových komerčních postupů je vzniklý MTV dance. Který údajně vychází z new-stylu tance. Největší zásluhu na tomto vzniku stylu měla multimédia, jako televize a internet. Jde o efektivní choreografie v hudebních klipech. Inspiruje se především pop-kulturou a jejími produkty – videoklipy z MTV, videotancem, stavěným hlavně pro show a maximální podívanou.

Dalšími novými tanci, který byly do nového tisíciletí ovlivněny hip hopem byly třeba, tzv. R&B style dance. Forma, která se tančí právě na R´n´B hudbu. Rhythm and Blues je populární hudba vytvořenou afroameričany. Původně se termín užíval na styl hudby ze 40. let 20. století, kombinující prvky jazzu, gospelu a blues. V současné době se moderní R&B dostalo do komerční sféry. V 90. letech bylo R&B ovlivňováno Hip-hopem. A po roce 2000 se vliv R&B dostal až do hlavní proudové sféry. Nyní se s ním můžeme setkat Contempoarry R´n´B. Jedná se o procítěný, rychlý tanec s důrazem na detail. Většina choreografií se plně soustřeďují nejen na hudbu, ale rovněž taky na text. Jeho prvky slyšíme v písních různých popových umělců, jako Toni Braxton, Omarion, Usher nebo Beyoncé. Be Bob je styl, který má počátky v Japonsku. Vychází z acid jazzu a jazz - rapové hudby. Zdá se podobný swingu, ale je spíše ovlivněn hiphopovými technikami. Vychází z rychlé práce dolních končetin. (Fiedler, 2003).

Každá nová hudební vlna inspiruje streetové tanečníky k vytvoření nového tanečního stylu a jelikož se prolíná mnoho stylů a vlivů, dochází stále k inovacím.

7.6. CLOWNING (Los Angeles od 90. let)

Tanec nazývaný clowning přichází na počátku 90. Let. Jeho zakladatelem je Thomas Johnson, dnes známý spíše jako Tommy the Clown. Thomas vyrůstal v Los Angeles, v části nechvalně proslulé pouličními gangy. A on sám měl nechvalnou pověst výtržníka. Potíže se zákonem ho přivedli dokonce i do vězení, kde strávil pět let. Zatímco si odpykával trest, přehodnotil život a po propuštění se rozhodl začít nanovo a to jako řádný občan. Počátek jím vyvinutého tanečního stylu se odvíjí od roku 1992. Jednoho dne ho požádal jeho kamarád, aby vystupoval na amerických narozeninových oslavách pro děti jako klaun. Tommy tuto nabídku přijal, a jelikož byl dobrý bavič a improvizátor, takových to vystoupení mu přibývalo. Své klauní přehlídky ozvláštnil nezaměnitelným tanečním projevem.

Taneční prvky, které předváděli, byly směsí proměnlivých, potrhlých a bombastických pohybů z různých tanečních stylů. Použil prvky z jamajského dancehallu, gangster boome, stripper dance, inspirací mu byl i locking a popping a další. Podobně jako Don Cambell v sedmdesátých letech, i on vytvořil velmi charakteristický taneční styl a postavil na něm svoji kariéru. Tommyho styl zvaný the Clown brzy dosáhl regionálního věhlasu a objevili se jeho první napodobitelé. Začal svůj tanec učit a jeho následovníci začali být označováni jako hiphopový klauni- hip hop clowns. S těmi nejnadanějšími začal veřejně vytsupovat a taktéž vyučovat. Clowning se brzy rozšířil i do dalších oblastí města, posléze do zbytku Klifornie a do ostatních států USA. (Škodová, 2013)

7.7. KRUMP (Los Angeles)

Tato forma pouličního tance pochází z Los Angeles a jeho vznik se datuje kolem roku 2001. Krump se dá charakterizovat jako vysoce energický, expresivní a emotivní tanec plný dynamických pohybů a bojového vyjádření. Samotné slovo K.R.U.M.P je zkratka pro slovní spojení Kingdom Radically Uplifted Mighty Praise. Zakladateli krumpu jsou Tight Eyez a Big Mijo. Dříve tito mladí a nadějní tanečníci z drsných čtvrtí Los Angeles tancovali pod vedením populárního Tommy the Clowna. Společně vystupovali na rodinných oslavách a různých narozeninových party v South Central Los Angeles. Tanec pro ně byl únikem před krutostí a nebezpečím každodenního života na ulici.

Jejich styl tancování clowning, přípomínající pohyby klaunů v kombinaci s hip hopovými prvky, získával na popularitě mezi dalšími mladými tanečníky z Los Angeles. Jak šel čas, již zkušení Tight Eyez, Big Mijo spolu s dalšími tanečníky si osvojili novou vlastní specifickou taneční techniku a pohyby, které byly silně ovlivněny tvrdým životem v ulicích. Těmto pohybům stanovili přesná pravidla. A dále rozvíjeli základní a pokročilé techniky.

Tento nový styl, na který byli náležitě tanečníci hrdí, pojmenovali Krump. Většina tanečníků krumpu považuje tento tanec za dar a způsob jakým se mohou dostat blíže Bohu, který jim dává dostatek síly a inspirace. S krumpem jde

59 tedy ruku v ruce víra v Boha a křesťanství, dává také mnoha lidem víru a naději v lepší život a pro některé je učiněnou terapií. Tanečník krumpu je schopen skrze svůj tanec uvolnit různé druhy emocí a vzteku. Nezaměnitelná energie, jedinečné taneční vyjádření krumpu v kombinaci se spirituální složkou nemá obdoby. Tímto nastartovali novou éru ve street dance.

KRUMP KINGS family je jednou z prvních krump family. Založili jí Tight Eyez a Big Mijo. Krump skupiny mezi sebou neustále battlují nebo pořádají sessions. Díky neustálé interakcí tance mezi tanečnínky se krump velmi rychle posunuje kupředu. Jedná se o styl tance, který se vyvíjí nejrychleji ze současných tanečních stylů. Díky jedinečnosti a originalitě si krump získal vysokou oblíbenost. Začal se objevovat v televizních klipech Missy Elliot či Chemical Brothers. Krump Kings se ale nenechají strhnout komercí, nezahálí a v čele s Tight Eyezem se vydávají na turné po celém světě, kde učí techniky a správné zásady. Po celém světě si krump získává čím dál větší oblibu a stává se dokonce i životním stylem. Krumpuje se v zemích jako USA, Kanada, Brazílie, na Havaj, JAR, Anglie, Francie, Německo, Holandsko, Španělsko, Polsko, ČR, aj.

Tento taneční styl je jetšě ojedinělý díky své krump family, kde mají dokonce svoji hyerarchii. V čele stojí Big homie následován svými homies a nově příchozí členové zvaní lil’homies. Příchozí členové prochází speciálním přijímacím battlem (Audition battle) a aby si všichni členové skupiny udrželi svůj respekt, vyzvou se na taneční battle nebo výzvu (callout). Krump sám o sobě se může na první pohled zdát jako agresivní ba dokonce negativní tanec, avšak díky své energii ze sebe může tanečník uvolnit jakékoliv emoce, prostřednictví této formy tance. I právě proto se krump využívá k urovnání sporů mezi jednotlivci či skupinami, ale skutečný soubo je to poslední na co tanečníci v daný moment myslí. Krump se, jako ostatní street dance styly, neustále vyvíjí a to prostřednictvím tanečních workshopů, eventů a konfrontací, kdy se tanečníci obohacují o cenné zkušenosti a rady. Filmy jako The Rize nebo Stomp the Yard jsou snímky, kde se krump objevil. (Union Runners, in Škodová, 2013)

7.8. CRIP WALK (Los Angeles)

Crip walk také známý jako C-walk, je taneční pohyb, který vznikl na počátkem roku 1970 v Kalifornii. Název Crip pochází podle stejnojmenného gangu z oblasti South Central Los Angeles. Původní zběsilé supeření mezi Crips gang a jeho soupeřem Bloods gang, se přetransformoval do světa zábavy s přijetím gangu tance různými rappery na západním pobřeží Spojených států. Cílené využití má tedy tanec, až na začátku 80let. První rapper, který předvedl C- walk před kamerami je Ice-T. Avšak mezi nejznámnější představitele patří Ice Cube a Snoop Dogg, kteří byli pochopitelně členem crips gangu. Styl je především akt provedení rychlé a složité práce nohou. Na jeho rozšíření po Evropě má zasluhu styl footwork, do kterého se tanec mnohdy mylně zavádí, jako podstyl. C-Walk styly:

Killwauke Walk (K-walk) je moderní tanec, který pochází z původního C- Walku. Nemá příslušnost na žádný gang. Provedení je mnohem složitější. Rozdíl mezi K-walkem a Crips walkem je absence znamení rukou a dalších gest symbolizující příslušnost gangu.

Clown Walk je variace Crip Walk. Tanec je někdy zkráceně jako C-walk a často způsobuje záměnu mezi Crip walkem. Clown opět nemá žádný vtah ke gangu, má mnoho pohybů z původního Crip Walku ale dodržuje hlavně základní pohyby jako Shuffle, Heel toe a X-hop.Tanečníci, kteří využívají tuto zvláštní formu tance často přizpůsobují kroky svému stylu, aby byli jedineční.

Crown Walk je variace Crip Walk a Clown Walk.

Blood Bounce je alternativní tanec provádený na Bloods gangem. Tato varianta zahrnuje ohnuté koleno. Moderní tanec c-walk zahrnuje složitější pohyby, pokouší se maximálně reagovat na hudbu, na beaty a na slova. Obecný rozdíl mezi Crip Walk,K-walk, Clown Walk a Crown Walk jsou ve působu provedení a jak určité prvky jsou tancovány. Faktory, které odlišují jednotlivé styly, jsou rychlost, energie, plynulost, krokové variace, přidávání kolen, odrazů a těla. (CJ MAC, 2003)

7.9. DANCEHALL (Jamajka)

Historický vývoj dancehallu úzce souvisí s vývojem hudby na Jamajce. Pokud se máme bavit o tanci, je nutno si něco říct o hudbě, jelikož bez hudby bychom se o tanci nedozvěděli. Hudební styly, které se zde narodily, ovlivnily kořeny a vývoj taneční hudby na celém světě. Již v 2. pol. 40. let se datuje počátek vývoje kultury, která později směřuje až ke vzniku dancehallu, bylo to období, kdy jamajčané migrují do USA a při návratu do vlasti s sebou přináší i tehdejší americkou populární hudbu. (Škodová, 2013) Nejstaršími předchůdci jamajské hudební větve je ska a rocksteady15, tyto styly byly spjaté s americkými rhythm and blues, jazzem a soulem. S 60. léty přichází prvotní reggae. V téže době začíná vycházet všudypřítomně známá hvězda Bob Marley v kapele Wailers, která reggae proslavila ve světě. Koncem 60. let začalo sílit náboženské hnutí, pocházející z krajin města Kingstonu, zvané Rastafariánství, které začalo ovlivňovat veřejné mínění a hudbu svými myšlenkami. (Kopecký, 2009) Reggae vděčíme za nové objevy jako je djing, dub16 nebo mobilní soundsystémy17. Díky přenosným soundsystémům se jamajská společnost mohla sejít téměř kdekoliv, poslouchat hudbu, tančit a bavit se. A právě tyto inovace se rozmohly i po celém světě. Dokonce existuje přesvědčení, že o vznik djingu a rapování se Jamajčané s Američany mohou podělit minimálně stejnými dílem, že k rozvoji došlo na obou místech zároveň a posléze se ovlivňovali. V rámci soundsystému byl nejdůležitější postavou DJ tzv. selector. Selector vybírá skladby, jež zazní a „panuje“ tak tančícím davům. Na přelomu 60. a 70. let přichází pomocník, tzv. toaster, později MC. Toaster vybuzoval lidi k pokřikům, k tomu aby se připojili na refrény písní, sám písně uváděl a hecoval tanečníky k lepším výkonům. Vývoj hudby a tance na Jamajce šel opět ruku v ruce s nově vznikajícím hip-hopovým pouličním uměním v Americe. (Kopecký, 2009) 70. léta v hudbě znamenaly rozvoj nových elektronických mixpultů a právě díky

15 Rocksteady-přímý překlad do angličitny-ustálené houpání-hudební žánr na Jamjce v letech 1966-1968 ( Bylo následníkem ska a předchůdce reggae) (Dorůžka, Konrádová,1999) 16 Dub- žávr hudby v 70. letech. 20. st. na Jamajce, který vznikl ve stejnou dobu jako reggae. Zakomponování hlasu do instrumentální verze bez vokálů. (Dorůžka, Konrádová,1999) 17 Sound systémy- Hudební mobilní aparatura 62 těmto novým počítačovým zvukům vznikl na Jamajce tolik populární styl hudby a tance, slangově pojmenovaný jako Bashment, pod celosvětově známým názvem Dancehall. (Kingsley) Důležitý vliv ve vývoji tohoto žánru měl Jamajčan DJ Kool Herc, jenž jako dvanáctiletý emigroval s rodiči do New Yorku a posléze se stal jedním z nejdůležitějších mužů rodící se hip-hopové scény, zasadil se o vývoj tohoto stylu, který je protkaný všemi možnými hudebními žánry. (Škodová, 2013) V roce 1978 vypukl na Jamajce teror a pouliční nepokoje. Po volbách vláda omezila sociální dávky, a to se promítlo v náladě lidí, tedy i zpěváků a dýdžejů. Texty pronášené často v jamajském nářečí patois už nebyly plné optimistických námětů. Jamajčané si v době teroru chtěli užívat, teď a právě tady a to bylo na parketu a v tanečních sálech (dance hall). Pomalu odcházející „dobrá nálada" byla důvodem, proč se zpěváci, at´ už byli rastamani či ne, začali zabývat tématy, které více souvisely s obyčejným životem v ghettu. Nechybí silácké pózy, motivy násilí, zbraně, vraždy, znásilnění, sexistické narážky a výpady proti homosexuálům.(Kopecký, 2009) V první polovině 80. let se stává nejpopulárnějším dýdžejem Yellowman, který zásadně ovlivňuje toasting jako takový, a dává mu novou formu, kterou známe dnes, jako raggamuffin, tzv. didžej. 7.9.1. Ragga (od 1985) Tyto změny vyvrcholily v roce 1985 písní „Under Mi Sleng Teng“ od Wayneho Smithse. Tato píseň byla revoluční tím, že byla prvním velkým jamajským hitem vytvořeným pouze pomocí počítače a syntezátorů. Je možné ji označit jako první velký ragga hit. V dancehallu se od té doby začalo více využívat ragga, než klasické duby a reggae rytmy a proto se začalo užívat označení ragga i pro dancehall. Digitalizace, která postihla dancehall, se samozřejmě v té době nevyhnula ani reggae, ale přesto se i reggae hrálo také instrumentálně, na rozdíl od ragga. (Kopecký, 2009) Devadesátá léta přinesla rasta texty i do ragga. Největší podíl na tom měli rastamani ze sekty Bobo Ashanti. Teprve v první půli 90. let dochází k renesanci rastafariánské rétoriky, tentokrát však již na dancehallovém podkladě. Spojování raggamuffinu s hip hopem bylo v 90. letech velmi oblíbené. Reggae sound v 21. Století je charakteristické propojeností s dancehallem, protože hodně interpretů především ze sekty Bobo Ashanti se věnuje jak

63 dancehallu, tak i roots reggae. Ragga značně změnilo svou tvář, hudebně se mnohem více vzdálilo od reggae, proto se začalo používat opět označení Dancehall. Samotná hudba a texty nám napovídá, že jamajčané jsou velmi živý a vášnivý národ. Tancují nejen pro zábavu, tanec je pro ně skutečně vlastním osobitým projevem. Původně se tanec dancehall řadil mezi společenské tance (social dance) a měl upevňovat vztahy ve společnosti. Jednotlivé kroky spadaly pod konkrétní choreografie k různým příležitostem, jako vitání léta a zimy, narozeniny, slavnosti. Vytvořené skladby se věnovaly třeba jen jednomu kroku nebo jednotlivá slova dávala povely co tančit v pravý čas. Každý krok nesl název určitého slova v textu. Časté jsou opakované výzvy k opakování kroku. Až dnešní doba pozměnila jejich funkci a dancehall se stal hlavně tancem pro zábavu. Nejznámější a nejdéle přetrvávající party se jmenuje Passa Passa, jehož základní kroky zná snad každý obyvatel Jamajky. Nové pohyby dancehallu se nechaly inspirovat hip hopem a tak ve většině videoklipů, běžících na hudebních satelitních kanálech, najdeme propojení obou stylů. Naopak v hip hopových videoklipech najdeme pohyby jako: The butterfly, The bogle, Heel- Toe, Blazay Blazay, Pon de river Pon de bank a další. Mezi první jamajské umělce, kteří svůj tanec ukázali světu, patří bezesporu Elephant man, který v roce 2003 vyslal do světa singl s videoklipem Pon de river, pon di bank. Dancehall jako taneční styl je tanečníky dále rozvíjen. Jako příklad tu máme nově vznikající styl Dancehall Funk. 7.9.2. Dancehall Funk Je inovativní styl tance, který spojuje techniku autentického jamajského dancehallu s jinými tanečními styly jako je hip hop, jazz , břišní tance, balet, hause, sals a mnoho dalších. Dancehall Funk styl zahrnuje všechny druhy hudby. Dodržování dancehall kroků se správnou technikou je ústředním motivem dancehall funku. Tato fúze tanečního stylu podporuje kulturní jednotu a mezinárodní uměleckou oslavu. Tento styl je používán především v zábavním průmyslu a v profesionální taneční komunitě, aby se dancehall kultura dostala víc a víc do podvědomí a zanechala si svoji individualitu. (Dancehallfunk)

ZÁVĚR

Subkultura street dance se oficiálně vyvíjí od 70. let 20. st. na území USA. Společně s přirozeným rozvojem americké kultury vznikaly nové hudební a taneční trendy, které formovaly pouliční tance do dnešní podoby. S rozvojem multimédií, jako televize a internet expandovalo mnoho pouličních tanečních forem do světa, spolu s nimi i mnoho zavádějících a nesprávných informací o stylech street dance. I k nám do České Republiky se dostala tato forma tanečního umění a uchytila se mezi mladší generací. Taneční styly a formy se neustále vyvíjejí a ze zámoří k nám přicházejí s jistým spožděním. V České republice neexistují kluby, které by spontánně šířily tento druh tanců, je to dáno kulturou, životním stylem i užší lidskou základnou, která se zabývá street dancem. Zatímco v USA je určitý styl plně rozvinut, v České republice se o něm zprvu dlouze diskutuje či se sledují taneční videa na You Tube a posléze se „vyučuje“ v zájmových klubech pro úzkou skupinu příznivců. Vznikají nové školy, kluby a taneční organizace, které nabízejí taneční technické postupy, jak se naučit konkrétnímu stylu. Bohužel se vytrácí základní esence spontánního tance a kořeny odkud vlastně pouliční tance vzešly. Tak jako styly samotné vznikaly spontánně, tak i informace o nich nejsou systematické a prameny nejsou vždy spolehlivé. V této práci jsem se však snažila prameny vytřídit a zmapovat postupný vývoj jednotlivých sylů street dance. Jen hrstka nadšenců v České republice měla opravdu snahu zjistit, jaké historické aspekty stály u zrodu. Proto je u nás v republice tak omezené množství publikací a dokumentů, ze kterých je možné čerpat. Proto většinu informací cituji z webových stránek a dokumentů ze zámoří, od tanečních osobností a skupin, které přímo stály u zrodu. Tím jsem se doufám vyvarovala mylným informacím, které jsem často shledala na českých webových stránkách, při zpracování této problematiky. Cílem bylo z ověřených a dostupných zdrojů zmapovat historické aspekty vývoje street dance. V práci jsem postupně psala o vývoji podhoubí pouličních tanečních stylů. Popsala jsem vývoj hudby, která vždy úzce souvisela i s tancem. Old school byla formována hudbou jako funk a break beat, které jsou na přelomu 70. a 80. let nahrazeny velkou revolucí disco hudby, z které se o

65 desetiletí později vyvinula house hudba a ve stejném desetiletí vzešla ze všech možných vlivů hudebních a tenečních proudů i Hip Hop kultura a její tanec. Nadále dochází k mísení nesčetných stylů a každým dnem vzniká díky fúzím tanců další a další nové styly. Zpracovala jsem dostupné prameny a uvedla základní elementy a významné osobnosti ovlivňující vývoj každého tanečního stylu street dance. Práce není určitě vyčerpávajícím seznamem pouličních stylů, které na světě existují. Nelze najednou postihnout celou historii pouličního tance ve světe, protože tento fenomén street dance se mění každým dnem, dochází k interakcím rozličných tanečních žánrů a inspirací, které budou pokračovat i nadále a my můžem být jenom svědky lidské neutuchající touhy zkoušet a spojovat nové styly tance. V této práci je definice pojmu street dance popsána v nejširším slova smyslu a zmapován vývoj pouličních stylů z možných dostupných zdrojů. Práce může nabídnout hlubší vhled do problematiky tanečním pedagogům, trenérům a samotným tanečníkům, může být prospěšná i laické veřejnosti, která by chtěla rozšířit své obzory a nahlédnout pod pokličku svébytného tanečního umění.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY:

1. BALAŠ, R. (2003). Tance 20. století (1. vyd.). Olomouc: Hanex.

2. BOURCIER, P. (1994). Histoire de la danse en occident I et II. Paris: Seuil.

3. DOSEDLOVÁ, J. (2012). Terapie tancem- Role tance v dějinách lidstva a v současné psychoterapie (1.vyd.). Praha: Grada. 4. DORŮŽKA, KONRÁDOVÁ, HEŘMÁNEK, KONRÁDOVÁ (1999). Beaty, bigbeaty, breakbeaty (1.vyd.) Praha:MAŤA. 5. ČELŮSTKOVÁ, A. (2011). Taneční styly street dance [ bakalářská práce ]Olomouc: Univerzita Palackého Fakulta tělesné kultury. 6. FIEDLER, M. (2003). Hip hop forever (1. vyd.). Olomouc: Hanex.

7. JEŘÁBKOVÁ, J. (2004). Taneční průprava (1.vyd.). Praha: Nipos Artama.

8. KRAUS, R. (1969). History of the dance- in Art and Education. New Jersey: Prentice- Hall. 9. NAVRÁTOVÁ, VAŠEK A KOL. (2010). Tanec v České republice (1. vyd.). Praha: Institut umění – Divadelní ústav.

10. PODHRÁZSKÁ, Z. (1984). Tanečník (1. vyd.). Praha: Mladá fronta.

11. REY, J.(1947). Jak se dívat na tanec (1. vyd.). Praha: Vyšehrad.

12. ŠKODODVÁ, S. (2013). Historie tance-RDE (1.vyd.)

13. VESELÝ, K. (2010). Hudba ohně- Rikální černá hudba od jazzu po hip hop a dále (1.vyd.). Praha: BiggBoss.

INTERNETOVÉ ZDROJE:

14. HISTORIE TANCE.(2012). Historie tance. Retrieved 03.04.14 from the World Wide Web : http://www.tanecnimagazin.cz/2009/02/06/historie-tance

15. DANCEHALL FUNK.(n.d.).What is Dancehall funk ?Articles. Retrieved 22.3.14 from the WorldWideWeb: http://dancehallfunk.com/

16. NEW STYLE HUSTLE.(n.d.). About Jeff Selby and New Style Hustle Retrieved 22.4.2014 from the World Wide Web: http://www.newstylehustle.com/

17. REGULI, Z. A KOL.(2013). Společenský význam gymnastiky, tance a úpolů – Fenomén battlu v hip hop dance a street dance. (1.vyd.). Brno: Masarykova univerzita, from the World Wide Web: http://www.fsps.muni.cz/~tvodicka/data/ reader/book-21/09.html.

18. BALLROOM ACADEMY.(n.d.) Descriptions of Latin & Ballroom Dances: Hutsle . Retrieved 22.4.14 from the World Wide Web: http://www.ballroomdanceacademy.com/the-dances/descriptions-of-dances/hustle/

19. LINDY HOP.(n.d.) Lindy Hop. Retrieved 22.1.14 from the World Wide Web: http://www.groovycats.cz/lindyhop.html

20. BALAŠ, R. (1986). Metodika stepu, Brno, Retrieved 19.4.14 from the World Wide Web : http://www.step.cz/news/historie-stepu-radek-balas-metodika-stepu-brno- 1986/

21. BORADE, G.(2013). History of Jazz, Retrieved 19.3.14 from the World Wide Web: Dancehttp://www.buzzle.com/articles/history-of-jazz-dance.html

22. CASTELLANO,L. (2010). Interview of Tyrone Proctor. Retrieved 20.4.14 from the World Wide Web: http://barcelonadance.com/reportajes/Waacking- TyroneProctor-Eng1.php

23. FRICKE, F.,AHEARN, CH., NELSON, G.(2002). Yes Yes Y'all: The Experience Music Project Oral History of Hip-hop's First Decade (1.vyd.) from the World Wide Web: http://www.amazon.co.uk/Yes-Yall-Experience-Project- History/dp/030681224X

24. GORNEY, CH.C. (2009).HIP HOP DANCE: Performance, style, and competition. from the World WideWeb: https://scholarsbank.uoregon.edu/xmlui/bitstream/handle/1794/9869/Gorney_Christ opher_Cole_mfa2009sp.pdf?sequence=1

25. KABÁT, L. [Laydee](2012)Alyaschca crew: Street dance. Retrieved 20.3.14 from the World Wide Web: http://alyaschcacrew.cz/web/wp-content/plugins/page-flip- image-gallery/popup.php?book_id=1

26. KINGSLEY, S.(n.d.) Articles about Dancehall and Reggae. Retrieved 22.3.14 from the World Wide Web: http://www.dancehallreggaeworld.com/dancehall-reggae- culture.html

27. KOPECKÝ, F. (2009). Historie elektronické taneční hudby-7.díl- REGGAE a DUB. Retrieved 5.3.14 from the World Wide Web: http://www.ejazz.cz/articles/reggae- dub/

28. LAWRENC,T.(2014). Interview with David Mancuso, Retrieved 20.3.14 from the World Wide Web: http://www.timlawrence.info/archive-backend/2013/7/16/david- mancuso

29. MIRANI,C.(2005). Spin Slide and Jack: A History of Hose Dancing, 5 Magazine, House music from Chocago. Retrived 25.4.14, from the WorldWideWeb: http://www.5chicago.com/features/august2005/housedancing.html

30. PILECKÝ, Z. (2013). Tap Dance - z Encyklopedia of Dance .Retrieved 15.4.14 from the World Wide Web: http://www.step.cz/news/tap-dance-z-encyklopedia-of- dance-prelozil-zdenek-pilecky/

31. QUAM, D. (2010). The evolution of footwork. Retrieved 25.3.14 from WorlWide Web: http://www.residentadvisor.net/feature.aspx?1235

32. SHEFFIELD, H. (2010). Footwork takes competitive dancing to the Chicago stress. Retrieved 14.2.14 from the World Wide Web: http://www.theguardian.com/music/2010/may/27/footwork-street-dance-chicago 33. SKOTÁKOVÁ,A.SVOBODOVÁ,A.ŠIMBEROVÁ,D.HEDVÁBNÝ,P. (2009). Teorie tance- Moderní a jazzový tanec. Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií. Retrieved 20.4.14 from the WorldWideWeb:

http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps09/tanec/web/pages/uvod_moderniaJazzovy Tanec.html

34. SLOVNÍK CIZÍCH SLOV. (2005-2014). Hledaný výraz. Retrieved 20.1.-25.4.14, from the WorlWideWeb: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/

35. SVOBODA, M. (2007-2013). Citáty slavných osobností, Retrieved 22.3.14, from the WorldWideWeb: http://citaty.net/

36. CYPHER STYLE. (n.d.). Top 100 Quotes to Inspire BBoys and Street Dancers. Retrieved 24.4.14 from the WorldWideWeb: http://www.cypherstyles.com/category/top-100-bboy-quotes/

37. ROCHESTER, C. (2012). Blog: What is Lofting? Retrieved 20.3.14 from the WorldWideWeb: http://loftpractice.com/blog/what-is-lofting-the-big-debate

38. ROCHESTER, C. (2012). Blog: Pioneers of freestyle dance. Retrieved 20.3.14 from the WorldWideWeb: http://loftpractice.com/blog/what-is-lofting-the-big- debate

39. WATSON, S.(n.d.). Street swing Dance History Archoves: Hustle Dance. Retrieved 22.1.2014 from the World Wide Web:http://www.streetswing.com/histmain/z3hustl1.htm

40. WIGGLES, Mr.(n.d.). Blog Mr.Wiggles- Hip hop history. Retrieved 1.1.-28.3.14 from the World Wide Web: http://www.mrwiggles.biz/hip_hop_history.htm

OSTATNÍ ZDROJE:

41. BEAT KINGS(2007). BEAT KINGS :The History of Hip Hop.USA. [Online Documentary ]. FROM THE World Wide Web: https://www.youtube.com/watch?v=wxuwtMuAZrU

42. CJ MAC. (2003). C-Walk - It's a Way of Livin'. [Online Documentary ]. from the Worl Wide Web: https://www.youtube.com/watch?v=V8LbbeUWxXg from USA

43. NEW SCHOOL DICTIONARY (2008). New school disctionary-hip hop and house. USA. [Online Documentary ]. from the World Wide Web: https://www.youtube.com/watch?v=8ZcMlJLYsC8

44. ROGERS,N., GIBB,R. ,SLEDGE,K., SCHRAGER,I.(2012) BBC Documentary- The Joy of Disco. [Online Documentary ]. from World Wide Web: https://www.youtube.com/watch?v=4zQpMnU6N4o

45. ŠKODOVÁ, S.(2014). Historie tance- Real Dance Education. [Seminar ], Žamberk 7.-9.3.14

46. AKOPJAN, W.(2014). Historie tance- Real Dance Education. [ Seminar ], Žamberk 7.-9.3.14

RESUMÉ

Práce se zabývá rozvojem historických aspektů tanečního fenoménu street dance, který se oficiálně vyvíjí od 70. let 20. století, převážně na území USA. Společně s přirozeným rozvojem americké kultury vznikaly nové hudební a taneční trendy, které formovaly pouliční tance do dnešní podoby. Díky rozvoji multimédií, jako televize a internet, expandovalo mnoho pouličních tanečních forem do světa, společně i s mnoho mylnými informacemi o tanečních stylech. Proto tato práce má za cíl maximálně zpracovat dostupné a ověřené prameny a uvést základní elementy a významné osobnosti ovlivňující vývoj každého tanečního stylu street dance. Zmapovala jsem postupně a přehledně hudební a taneční směry, jako Funk, Hip hop, Disco a House, které se napříč rozvojem pouličních tanců formovaly a postupem času se také výrazně ovlivňovaly prolínáním do jednotlivých tanečních stylů. V práci je chronologicky a podle místa vzniku seřazen každý taneční styl, který jsem v obsahu uvedla, jako nedílnou součást rozvoje street dance. Práce by měla nabídnout hlubší vhled do problematiky tanečním pedagogům, trenérům a samotným tanečníkům. Ale může být prospěšná i laické veřejnosti, která by chtěla rozšířit své obzory a nahlédnout pod pokličku jiného tanečního umění.

SUMMARY

The thesis deals with the development of the historical aspects of the dance phenomenon of street dance, which is officially develops from the 70 's. years 20th century, mostly in the territory of the United States. Together with the natural development of American culture incur new music and dance trends that shaped the street dance into what it is today. Thanks to the development of the multimedia, such as television and the internet, expanded many street dance forms in the world, along with a lot of incorrect information about the dance styles. Therefore, this thesis aims to process a maximum of available and verified sources and indicate the basic elements and personalities affecting the development of each of the dance style of street dance. Mapped out, I gradually and music and dance directions, such as Funk, Hip hop, Disco and House, which is across the street dances and shaped the development over time is also greatly influenced by the diffusion of the various dance styles. In the work is chronologically and according to the place of sorted each dance style, which I stated in the content as an integral part of the development of street dance. Work should offer deeper insight into the problems of dance educators, trainers and the dancers. But can be beneficial as well as the general public, which would like to broaden their horizons and peek under the hood of another dance art.