Kniha Ve Formátu
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
SOUPIS PODDANÝCH PODLE VÍRY Z ROKU 1651 RAKOVNICKO Zpracovaly a úvod napsaly: PhDr. Alena Pazderová Překlad do německého jazyka: JUDr. Rudolf Sander Překlad do anglického jazyka: PhDr. Zuzana Kalinová Vydal: roku 2017 Národní archiv, Archivní 2257/4, 149 01 Praha 4 Verze 1.0 z 5/2017 ISBN 978-80-7469-071-6 (pdf) Tištěnou publikaci vydal: Národní archiv, Archivní 2257/4, 149 01 Praha 4 v roce 2007 (2. vydání) © Národní archiv 2017, ISBN 978-80-7469-071-6 (pdf) NÁRODNÍ ARCHIV SOUPIS PODDANÝCH PODLE VÍRY Z ROKU 1651 RAKOVNICKO ZPRACOVALA A ÚVOD NAPSALA: ALENA PAZDEROVÁ ÚVOD Soupis poddaných podle víry z roku 1651 je produktem rekatolizačního úsilí pobělohorského státu. Podepsáním míru vestfálského 24. října 1648 defini- tivně padly naděje českých protihabsbursky orientovaných stavů na obnovení politických poměrů z roku 1618. Poválečné zklidnění a nastolení poměrné poli- tické stability vytvořilo prostor pro soustavnou rekatolizační práci a vytvoření nové, funkční farní organizace. Základním předpokladem a východiskem tohoto úsilí mohlo být pouze zjištění skutečných poměrů ve všech tehdejších českých krajích, o něž usilovaly jak vládnoucí kruhy světské, tak církevní, byť každý z nich po svém. Po linii světské byl výsledkem těchto snah tzv. Soupis podda- ných podle víry z roku 16511, po linii církevní Status animarum pražské diecé- ze2. Bezprostředním impulsem ke zhotovení výše uvedeného soupisu byl patent českých místodržících datovaný 16. listopadu 1650 a vydaný 4. února 1651, kte- rý nařizoval všem vrchnostem pořídit soupis obyvatel na základě příslušnosti ke katolické víře a do šesti týdnů jej prostřednictvím krajských hejtmanů odeslat místodržitelské kanceláři.3 Přiložený formulář měl být zárukou jednotného vy- pracování soupisu v celých Čechách. V soupisu měli být evidováni kromě pod- daných také vrchnosti a patrimoniální úřednictvo, měšťané královských i poddanských měst a svobodníci; na duchovenstvo a vojsko se tato povinnost nevztahovala. Do předepsaných rubrik bylo zapisováno jméno osoby, stav a povolání, věk, údaj o náboženství, u nekatolíků spolu s poznámkou, zda je či není naděje na obrácení, u členů rodiny rodinný stav; spolu s rodinou pak byla uváděna i čeleď a podruzi. Na konec soupisu byla připojována zpráva o stavu far, kostelů a kaplí, zádušního majetku, dávek, obročí a duchovní správy, často spolu s poznámkami o postupu rekatolizace a o válečných škodách. 1 Podrobné informace o jednotlivých soupisech podává topografický rejstřík k Soupisu poddaných podle víry z roku 1651 (SM R 109/45) zpracovaný kolektivem pracovníků bývalého Archivu ministerstva vnitra, Praha 1954, opatřený úvodem z pera dr. Dagmar Culkové- Stuchlíkové. Soupis poddaných je součástí fondu Stará manipulace a je uložen v 1. oddělení Národního archivu v Praze. Vzhledem k tomu, že jednotlivé soupisy nepodchycovaly pouze poddané, bylo by přesnější mluvit o soupisu obyvatelstva, avšak v edici zachováváme název dle původní pomůcky. Soupisy poddaných jako celkem se blíže zabýval Eduard Maur, Problémy demografické struktury Čech v polovině 17. století, Československý časopis historický 19, 1971, s. 839-870. 2 Blíže viz Eliška Čáňová, Vývoj správy pražské arcidiecéze v době násilné rekatolizace Čech 1628-1671, Sborník archivních prací 35, 1985, s. 486-557. 3 Patent je uložen v NA Praha pod sign. SM R 109/12. 3 Soupisy vyhotovovaly na jednotlivých panstvích vrchnostenské kanceláře, v královských městech kanceláře městské, z poddanských měst je vyhotovovala pouze některá, za ostatní tak činila sama vrchnost. Většina panství a statků splni- la požadavky patentu do léta roku 1651. Před ukončením celé akce však vydala místodržitelská kancelář 3. června 1651 další patent, jímž upouštěla od podrobné formy soupisu a nařizovala vypracovat pouze sumární výkaz nekatolických osob. Proto nebyl soupis na některých panstvích vyhotoven vůbec, na některých byl sice vyhotoven, ale nebyl odeslán a zůstal uložen ve vrchnostenské kancelá- ři. Situace se různí kraj od kraje, v některých případech je nemožné s určitostí zjistit, zda byl soupis pořízen a z nějakého důvodu se nedochoval, či zda nebyl pořízen vůbec. V Rakovnickém kraji byly veškeré dochované soupisy – s výjimkou Rakovníka a Čisté4 – pořízeny během měsíců března a dubna v in- tencích původního patentu, avšak jsou dosti mezerovité. Po zrušení místodržitelské kanceláře byly veškeré soupisy zařazeny do nově vytvořené „Staré manipulace“ pod heslo „Religion“ a uspořádány podle krajů, uvnitř nich pak abecedně podle jednotlivých panství a statků.5 * * * Soupis poddaných podle víry z roku 1651 pro kraj Rakovnický je uložen v I. oddělení Národního archivu v Praze ve fondu Stará manipulace pod signaturou R 109/45 a inventárními čísly 1-21 v kartonu č. 2 009. Jednotlivé soupisy bývalého Rakovnického kraje samozřejmě neušly pozornosti badatelů a byly využívány zejména regionálními historiky, vlastivědnými pracovníky či obecními kronikáři, ke globálnímu vytěžení jejich údajů či k edičnímu zpra- cování však dosud nedošlo.6 * * * Rakovnický kraj patřil k menším českým krajům. Jeho hranice byla velmi neurčitá.7 Na severu byla tvořena Žbánem, západní hranice kolísala mezi Seno- 4 Sumární přiznání pro Rakovník a Čistou se nacházejí ve fondu Stará manipulace pod sign. R 109/10, kart. č. 1980. Tato přiznání nebyla součástí 1. vydání edice, avšak z důvodu co největší úplnosti pramene je editorka zařadila na konec edice za inv. č. 21 Zhoř. 5 Viz Dagmar Culková-Stuchlíková, c.d., pozn. 1 a Eduard Maur, c.d., s. 840-841. 6 Konkrétně pracoval se soupisy poddaných podle víry Rakovnického kraje Otakar Skoupý, který je kombinoval s údaji berní ruly. Jeho práce patří k základním vlastivědným pracem z oblasti Rakovnicka. Viz Otakar Skoupý, Sociální a náboženské poměry v kraji Rakovnickém v polovici 17. století, Věstník musejního spolku města Rakovníka a politického okresu Rakovnického, roč. 21, Rakovník 1931, s. 12-46. 7 Viz Otakar Skoupý, c.d., s. 15n. 4 maty a Jesenicemi, jižní hranici tvořily řeky Střela a Mže asi až po Skryje. Zde hranice trvale přestupovala na pravý břeh Mže a táhla se po jižním okraji Křivo- klátských lesů přes Broumy k Hudlicům. Od Hudlic se stáčela velkým obloukem k severu a severozápadu a podle východních a jihovýchodních okrajů Křivoklát- ských lesů přes Chyňavu, Běleč, Bratronice, Bezděkov, Lány, Nové Strašecí a Třtici zpět ke Žbánu. Rakovnický kraj tedy zahrnoval rakovnickou planinu (od Střely ke Žbánu) a Křivoklátské vrchy. Celou východní polovinu kraje zau- jímalo císařské panství křivoklátské a větší část západní poloviny kraje panství kláštera plasského. Mezi těmito dominii se tísnilo zbylých 19 statků a statečků. Soupis pro kraj Rakovnický zahrnuje 2 panství (Křivoklát, a Plasy) a 16 statků (Děkov, Hokov, Hřebečníky, Chrustenice, Chříč, Kolešovice, Kra- šov, Modřejovice, Olešná, Petrovice, Skřivan, Slabce, Šípy, Tmaň, Všesulov a Zhoř), v rámci nich pak 2 města (Kralovice, Nové Strašecí) a 2 městečka (Ko- žlany a Městečko, tj. Křivoklát). Oproti berní rule zde nejsou uvedena 2 panství (Čistá, Vlková) a 5 statků (Hřezy, Kounov, Podmoklá, Senec a Senomaty). Označení „panství“ a „statek“ uváděná v soupisu jsou často zavádějící a nesou- visejí s rozlohou ani počtem obyvatel, např. v kategorii „panství“ jsou uváděna pouze obě velká panství, tj. Plasy s 819 a Křivoklát s 2 572 obyvateli; v katego- rii „statek“ je uváděn Děkov s 30 i Olešná s 465 obyvateli. V berní rule dochází k posunu, neboť jako „statek“ jsou uváděny Krašov, Kolešovice, Modřejovice, Skřivan, Slabce, Šípy a Všesulov, zatímco ostatní statky ze soupisu jsou zde uváděny jako panství. Uvnitř těchto panství a statků soupis výslovně uvádí 2 města, 2 městečka, 129 vesnic, 1 zámek, 1 zámeček, 3 tvrze, 38 dvorů, 4 pivo- vary, 15 mlýnů, 7 ovčínů, 1 cajkrhauz, 1 sklennou huť, 2 rybárny, 12 farních kostelů, 38 kostelů filiálních a 2 kaple. Po srovnání s berní rulou vyplývá, že došlo pouze k minimálním změnám majitelů jednotlivých panství a statků; ve dvou případech (Chříč a Slabce) jsou rulou uváděni již dědicové předchozího držitele a pouze v jediném případě se majitel skutečně změnil, na statku Hokov vystřídal Barboru Kolovratovou Jan, svob. pán z Petingku. Statek Petrovice je v berní rule uváděn jako panství Krakovec. Co se týče velikosti jednotlivých statků, převládají statky do 100 obyvatel, tvořené 1-4 vesnicemi. Největší bylo císařské panství křivoklátské se 2.729 obyvateli (50 vesnic) a panství plasské s 1 075 obyvateli (21 vesnic). S velikostí panství či statků souvisela také jejich správa, a tím i autorství soupisu. Na malých statcích vykonával správu sám majitel s minimálním po- čtem úředníků, většinou s pouhým písařem, a také on byl autorem soupisu (Ho- kov, Hřebečníky, Chříč, Kolešovice, Krašov, Modřejovice, Olešná, Skřivan, 5 Slabce, Šípy, Tmaň, Všesulov). Na větších panstvích stál v jejím čele hejtman (Děkov, Petrovice, Zhoř) nebo správce (Chrustenice, Křivoklát), kteří také vy- hotovili soupisy. Výjimkou je dominium plasského kláštera s rozvinutou patri- moniální správou, kde však soupis vyhovil sám opat. V případě městeček Ko- žlan, Kralovic a Nového Strašecí byla autorem soupisu zdejší městská rada. Co se týče patrimoniální správy na jednotlivých statcích Rakovnického kraje, převládala správa jednoduchá, vykonávaná majitelem za pomoci minimálního počtu úředníků, většinou pouhého písaře. Pouze na panství Křivoklát a Plasy existovala rozvinutá klasická patrimoniální správa, v níž byly zastoupeny veške- ré typy patrimoniálního úřednictva - v čele panství hejtman nebo správce, dohlí- žející na správu panství a vedení vrchnostenské kanceláře