Jiho česká univerzita v Českých Bud ějovicích Pedagogická fakulta katedra geografie
Vladislav Stach
Vymezení dopravn ě periferních prostor v Plze ňském kraji
Diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Stanislav Kraft České Bud ějovice, 2009
Rád bych touto cestou pod ěkoval vedoucímu diplomové práce panu Mgr. Stanislavu Kraftovi za jeho rady, p řipomínky a trp ělivost, kterou projevil p ři zpracování této práce. Je zárove ň mojí milou povinností pod ěkovat i ostatním lidem, kte ří se podíleli na vzniku práce, jmenovit ě d ěkuji panu RNDr. Pavlu Švecovi z katedry geografie PF J ČU v Českých Bud ějovicích.
Prohlašuji, že svoji diplomovou práci jsem vypracoval samostatn ě, pouze s použitím pramen ů a literatury uvedených v seznamu citované literatury.
Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném zn ění souhlasím se zve řejn ěním své diplomové práce, a to v nezkrácené podob ě ve ve řejn ě p řístupné části databáze STAG provozované Jiho českou univerzitou v Českých Bud ějovicích na jejích internetových stránkách.
Datum Podpis studenta
ABSTRAKT:
Předkládaná diplomová práce se zabývá geografickými aspekty organizace ve řejné hromadné dopravy osob v Plze ňském kraji. Ta je zde pojímána zejména jako alternativa vůč i individuální automobilové doprav ě a zárove ň jako služba ve ve řejném zájmu. Úvodní kapitoly se v ěnují cíl ům práce a p řehledu publikované literatury. Kapitola „metodika zpracování“ se v ěnuje popisu jednotlivých metod, které jsou použity pro popsání prostorových aspekt ů hromadné dopravy ve zkoumaném území (dopravn ě geografická regionalizace, typologie obcí). Následující kapitoly se v ěnují fenoménu dopravy a hodnocení sou časného stavu dopravy ve sv ětě a České republice. V rámci této problematiky je analyzován i sou časný stav hromadné dopravy v České republice. Následující kapitola se v ěnuje vybraným geografickým charakteristikám Plze ňského kraje. Poslední kapitola obsahuje rozsáhlé hodnocení organizace hromadné dopravy v Plze ňském kraji a syntézu celé zkoumané problematiky.
ABSTRACT:
The submitted thesis deals with the geographical aspects of organization of public transport in the Pilsen region. The public transport is here taken as an alternative to the car traffic as well as it serves to the public interest. Exordial chapter examines the objectives of the work and reviews the published literature. Chapter "Methodology of processing "is dedicated to the description of various methods that are used to describe spatial aspects of public transport in the researched territory (geographic-traffic regionalization, the typology of municipalities). The following chapters examine the phenomenon of transport, and evaluation of the current state of transportation in the world and the Czech Republic. The current state of public transport in the Czech Republic is analyzed here as part of this problem. The following chapter deals with selected geographical characteristics of Pilsen Region. The last chapter contains an extensive evaluation of the organization of public transport in the Pilsen region and examines the synthesis of the whole problem.
OBSAH:
1. ÚVOD A CÍLE PRÁCE ………………....………………...………………………7
2. ROZBOR LITERATURY 3.1. Zahrani ční literatura…...... …..………………………………………………...9 3.2. Česká a slovenská literatura…………………...………...…………………...... 9
3. METODIKA ZPRACOVÁNÍ 3.1. Výb ěr st ředisek…………………………………………………………...…...11 3.2. Dopravní dostupnost a dopravní obslužnost…………….…………………….12 3.3. Použitá metodika a zdroje dat………………………………...…..……….…..13 3.4. Typologie obcí………………………………………………...…………...….14
4. DOPRAVA A GEOGRAFIE DOPRAVY 4.1. Význam dopravy v prostoru…………………………………………………..16 4.2. Geografie dopravy…………………………………………………………….18 4.3. Doprava ve sv ětě……………………………………………...………………20 4.4. Doprava v ČR………...……………………………………………………….21
5. VYBRANÉ GEOGRAFICKÉ CHARAKTERISTIKY PLZE ŇSKÉHO KRAJE 5.1. Vymezení a poloha……………………...…...………...……………….……..29 5.2. Vybrané fyzickogeografické charakteristiky………………………....….……29 5.3. Vybrané socioekonomické charakteristiky………………………….…...... 30 5.3.1. Obyvatelstvo…………………………………………….…………..30 5.3.2. Trh práce………...…………………………………………………..32 5.3.3. Sídelní systém………….…………...……………………………….33 5.3.4. Zem ědělství…………………………………....…………………….35 5.3.5. Pr ůmysl……………………….…………………………...………...35 5.4. Doprava……………………………………………………………….……....36 5.4.1. Železni ční doprava………………………………………….…….....37 5.4.2. Silni ční doprava……………………………………………….…….38
5.5. Cestovní ruch... ………..…………………………………………………….39
6. HODNOCENÍ ČASOVÉ DOSTUPNOSTI A OBSLUŽNOSTI 6.1. Region spádující do Klatov..……………………………………………….....41 6.2. Region spádující do Domažlic...………………………………………....……43 6.3. Region spádující do Sušice..…………………………………………………..45 6.4. Region spádující do Plzn ě…...………………………………………………..47 6.5. Region spádující do Rokycan………………………………………………....51 6.6. Region spádující do St říbra………………………………………………...…53 6.7. Region spádující do Tachova………………………………………………....55
7. ZÁV ĚR………………………………………………………………………...…..57
8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMEN Ů………..……………………..59
9. PŘÍLOHY
1. ÚVOD A CÍLE PRÁCE
O doprav ě m ůžeme mluvit jako o jedné ze základních pot řeb lidstva, a to zejména díky rozdílnému potenciálu krajin sv ěta. Lidé nenacházejí ve svém okolí všechno to, co pot řebují k životu a jsou tudíž nuceni p řemis ťovat své hmotné statky i sebe sami. V sou časné dob ě m ůžeme dopravu jako takovou za řadit mezi základní odv ětví ekonomiky, kde p ůsobí p ředevším jako integrující faktor. Pomocí dopravy se dá lépe využít potencionál krajiny. Prací, jejichž obsahem je geografie dopravy je v dnešní dob ě již velké množství. Tyto práce zkoumají p ředevším dopravní dostupnost a obslužnost území. I tato práce by m ěla nastínit problémy v této oblasti dopravy. Rozhodl jsem se, že se pokusím vymezit dopravn ě periferní oblasti v Plze ňském kraji. K vymezení periferií dojde na základ ě dopravní dostupnosti a to p ředevším dostupnosti časové, která bude hlavním ukazatelem pro stanovení periferií. Jakýmsi dopl ňkovým ukazatelem se pak stane dopravní obslužnost na základ ě po čtu spoj ů. Plze ňský kraj pat ří mezi nejv ětší kraje v České republice a zárove ň mezi kraje s nejmenším po čtem obyvatel. Už z této stru čné charakteristiky vyplívá, že dopravní situace v tomto kraji asi nebude jednoduchá i díky horskému charakteru části kraje. Zabezpe čit dopravní obslužnost v kraji se da ří pomocí vlakové ale zejména autobusové dopravy. Oba druhy dopravy jsou v práci sledovány a následn ě vyhodnocovány. Popis a analýza dopravní dostupnosti a dopravní obslužnosti pat ří k důležitým a velmi pot řebným nástroj ům prostorové analýzy trhu práce. Výsledky by mohly pomoci p ři dalším rozvoji dopravy, také mohou ovlivnit situaci na trhu práce i celkovou sociální situaci v území. Cílem práce je vymezení dopravn ě periferních prostor v Plze ňském kraji „dopravních periférií“. To je asi nejzásadn ější cíl práce, ovšem není jediný. Nezbytnou sou částí práce je i zpracování dopravn ě geografické charakteristiky Plze ňského kraje aby bylo možné jasn ě, stru čně a p řehledn ě popsat organiza ční systém hromadné dopravy ve sledovaném prostoru a snaha o hlubší pochopení souvislostí. Samoz řejmostí je samotný vhled do dané problematiky, neboť ve řejná hromadná doprava je významná část infrastruktury ČR. Z hlediska zdrojových dat se analýza soust řeďuje pouze na ve řejnou hromadnou dopravu, jelikož v sou časné dob ě neexistují žádná data k individuální automobilové doprav ě. Pokusit se zahrnout do analýzy hromadnou a individuální dopravu by bylo velmi obtížné a p ředevším by výstupní data nebyla moc reprezentativní. Už samotné spole čné
7 hodnocení železni ční a autobusové dopravy p ředstavuje ur čitá úskalí. Lze p ředpokládat, že uvažovaný spoj v podob ě železni čního dopravního prost ředku má v ětší váhu z hlediska vyšší kapacity než uvažovaný spoj autobusového dopravního prost ředku. Naopak benefitem na stran ě autobusové dopravy je její rychlost. Existuje mnoho klad ů a zápor ů u obou zájmových druh ů ve řejné hromadné dopravy, proto tyto individuality nebudou zohled ňovány. Práce se zam ěř uje p ředevším na hodnocení časové dopravní dostupnosti, což je v této práci zásadní ukazatel p ři hodnocení dopravy. Dalším ukazatelem je dopravní obslužnost, která je jakýmsi dopl ňkovým ukazatelem, ale ne nezanedbatelným. Posledním cílem práce byla snaha o vytvo ření typologie obcí podle již výše zmi ňovaných ukazatel ů dopravní dostupnosti a dopravní obslužnosti. Byla vytvo řena kvalitativní škála na základ ě časové dostupnosti st řediska a po čtu denních spoj ů ze spádující obce do st řediska. Na základ ě výše zmín ěných cíl ů práce lze o čekávat, že bude docházet k poklesu výkon ů ve řejné hromadné dopravy na úkor individuální automobilizace. U hodnocení kvality dopravní obslužnosti obcí ve vymezeném území lze p ředpokládat, že nejlépe hodnocena boudou sídla v blízkosti spádujících center a na významných dopravních trasách. Naopak nejh ůř e obsloužené obce lze o čekávat v oblastech horských a okrajových částech kraje, pop řípad ě ležící p ři státní hranici s Německem. Významnou roli v kvalit ě dopravní obslužnosti jist ě bude hrát i velikost obce ve smyslu po čtu obyvatel. Lze p ředpokládat, že obce s vyšším po čtem obyvatel budou lépe dopravn ě obslouženy, než obce s zanedbatelným po čtem obyvatel. Co se týká velikosti obcí podle rozlohy, asi nebude mít takový vliv na kvalitu poskytovaných dopravních služeb jako je tomu u velikosti obce dle po čtu obyvatel. Ur čitá provázanost s kvalitou dopravní obslužnosti by se dala také předpokládat. U obcích s velkou rozlohou se dá uvažovat o lepší a kvalitn ější obslužnosti, než u obcí s malou rozlohou.
8 2. ROZBOR LITERATURY
2.1. ZAHRANI ČNÍ LITERATURA
Základem zahrani ční literatury pro zpracování této práce se staly aktuální u čební texty v geografii dopravy. Nejv ětší množství získaných a použitých informací pro tuto práci bylo především z publikace Modern transport geography (S. NUTLEY 1998). Tato práce se zabývá otázkou dostupnosti venkovského prostoru a postavení ve řejné dopravy mezi ostatními druhy dopravy. Další velmi významným dílem byla kniha The Geography of transport systems. (J-P. RODRIGUE, C. COMTOIS, B. SLACK 2006) která je zam ěř ena p ředevším na problematiku p řekonávání bariér v prostoru. Tuto práci je již v sou časné dob ě možné vyhledat a používat v elektronické podob ě na internetové stránce: http://people.hofstra.edu/geotrans/ . Dílo je rozd ěleno na osm kapitol, ve kterých je podrobn ě rozebírána geografie dopravy nap ř. v kontextu s městskou dopravu, ekonomi čnost dopravy, režimy dopravy, obecná geografie dopravy a podobn ě.Veškeré textové informace jsou, pro zlepšení názornosti, dopl ňovány grafy a mapkami.
2.2. ČESKÁ A SLOVENSKÁ LITERATURA
Obecn ě m ůžeme hovo řit o nedostatku literatury k danému tématu, ale nesmíme v této souvislosti brát v úvahu odborné publikace, které se zabývají geografií dopravy obecn ě. Tento stav je zp ůsoben p ředevším relativn ě nedávnou reformou územního člen ění. I když se dá sm ěle tvrdit, že téma dopravní obslužnosti a dopravní dostupnosti je v posledních letech oblíbené, dosud, krom ě n ěkolika odborných článk ů v nejr ůzn ějších periodikách, žádné zásadní dílo týkající se dané problematiky nevyšlo. Hlavní literaturou pro tuto práci se stali publikace O. Šlampy (Šlampa 1967) a J. Brinkeho (Brinke 1999). P ředevším pak práce O. Šlampy je z hlediska ur čitého vhledu do problematiky velmi d ůležitou prací. Autor se v první části svého díla zabývá podn ěty a ekonomickou podstatou dopravy, úkoly a metodami dopravní geografie, základními pojmy, hodnocením dopravy. V druhé části práce je nastín ěn historický vývoj dopravy v jednotlivých druzích dopravy. Navazujícím dílem na práci O. Šlampy je práce J. Brinkeho, který ve své práci klade d ůraz p ředevším na p řehled jednotlivých dopravních odv ětví. Samoz řejm ě nechybí v dané práci ani stru čný vývoj dopravy, základní termíny používané v doprav ě, metody hodnocení dopravy a jiné nemén ě zajímavé odbornosti.
9 V záv ěru své práce se v ěnuje i vlivu dopravy na životní prost ředí. Popisuje zde nejen negativní vlivy dopravy na životní prost ředí, ale také vlivy pozitivní. Dalším autorem, který se zabývá problematikou dopravy je S. Mirvald (Mirvald 1999, 2000, 2002). Jeho dílo se m ůže pyšnit prvenstvím mezi u čebními texty po roce 1989 v oblasti geografie dopravy. První práce (1999) se zam ěř ila p ředevším na postavení dopravy a jejího významu v sektoru národního hospodá řství, dále se zmi ňuje o zákonitostech v rozmíst ění dopravních sítí, o významu dopravní dostupnosti, o hierarchii dopravních sítí, apod. V druhé knize (2000) se autor podrobn ěji v ěnuje problematice železni ční a silni ční dopravy z hlediska nejen republikového, ale též celosv ětového. T řetí „poslední“ práce se zabývá geografií dopravy, která je uskute čň ována ve vzduchu a po vod ě. Jedná se o leteckou a vodní dopravu. Významným materiálem pro tuto práci byla také tvorba D. Seidenglanze (Seidenglanz 2005, 2006, 2007), který se zabývá otázkami ve řejné dopravy a železni ční dopravy. Hlavní oblastí jeho studia je p ředevším doprava na venkov ě. Dílo slovenského geografa D. Michniaka bylo pro tuto práci také velkým p řínosem. Především jeho diserta ční práce (2002) se velmi podrobn ě zabývá vysv ětlením pojmu dopravní dostupnosti a je zam ěř ena na zhodnocení kvality dostupnosti okresních m ěst ze stávajících region ů se z řetelem na porovnání po navrhované zm ěně územn ě správního člen ění. Mezi další významné osobnosti zabývající se problematikou ve řejné dopravy na Slovensku pat ří F. K řižan a L. Tolmá či (2008) zabývající se problematikou dostupnosti železni čních stanic na Slovensku. Velkou pozornost v posledních letech vzbuzuje práce M. Marady, který se zajímá především ve své diserta ční práci (Marada 2003b) o problémy spojené s dopravní st řediskovostí, hierarchizací st ředisek a souvislostmi mezi dopravními a komplexními hierarchiemi st ředisek. Dále pak ve spolupráci s V. Kv ěton ěm (Mirvald, Kv ěto ň 2006) vytvo řili dílo řešící problematiku dopravní obslužnosti ve venkovském regionu. V sou časné dob ě se problematice ve řejné dopravy v ěnuje p ředevším S. Kraft (Kraft 2007), který se zabývá dopravou v Karlovarském kraji, její regionalizací a vymezením ur čité hierarchie dopravních st ředisek.
10 3. METODIKA ZPRACOVÁNÍ
Tato kapitola má za úkol popsat postup práce při vykonávání jednotlivých rozbor ů podmi ňujících dosažení stanovených cíl ů. První podkapitola je zam ěř ena na problematiku vymezování st ředisek, která jsou v práci chápána jako potencionální dopravní st řediska. Samotná st řediska by m ěla p ředstavovat centra vymezovaných dopravn ě geografických region ů v Plze ňském kraji. Následující kapitola je zam ěř ena na vysv ětlení dvou zásadních pojm ů, kterými jsou dopravní dostupnost a dopravní obslužnost. Snaží se o vysv ětlení pojm ů, rozd ělení na r ůzné druhy dostupností se zam ěř ením p ředevším na dostupnost časovou a není opomenuto ani právní vyložení pojmu dopravní obslužnosti. Poslední kapitola se v ěnuje problematice typologie obcí v Plze ňském kraji na základ ě analýz dopravní dostupnosti a dopravní obslužnosti jednotlivých obcí. Hodnocení se op ět vztahuje k vymezeným st ředisk ům.
3.1. VÝB ĚR ST ŘEDISEK
Prvním úkolem práce bylo stanovení dopravních st ředisek. V sou časné dob ě je více možností jak si dopravní st řediska vymezit, nebo ť není p řesn ě definováno, jak má takové st ředisko vypadat a co má spl ňovat. Existuje n ěkolik zp ůsob ů, jak se st řediska stanovují. Podle S. Krafta (Kraft 2007) je možné stanovit dopravní st řediska takto: a) výb ěr st ředisek podle dopravních ukazatel ů • po čet za čínajících nebo kon čících spoj ů v daném st ředisku (S. Řehák, M. Kozanecka) • dopravní poloha (J. H ůrský) • po čet spoj ů hromadné dopravy (M. Marada) b) výb ěr st ředisek podle komplexních ukazatel ů (M. Hampl)
c) výb ěr st ředisek podle ostatních nekomplexních ukazatel ů (J. Kubeš)
V této práci byla vybrána dopravní st řediska na základ ě komplexních ukazatel ů dle M. Hampla (2005). Vybranými st ředisky se stala m ěsta okresního významu a pat ří sem: Plzeň, Klatovy, Domažlice, Tachov, Rokycany, Sušice, St říbro ( řazeno dle významnosti st řediska od nejv ětšího po nejmenší). Koeficient komplexní velikosti (KV) zjistíme dle vzorce, který
11 tvo ří podíl st řediska na celkovém po čtu obyvatel ČR, podíl st řediska na celkovém po čtu ekonomicky aktivního obyvatelstva ČR.
3.2. DOPRAVNÍ DOSTUPNOST A DOPRAVNÍ OBSLUŽNOST
Tato kapitola má za úkol vysv ětlit dva základní a velmi d ůležité pojmy, do kterých se časová dostupnost velmi často za řazuje. Jedná se o pojmy dopravní dostupnost a dopravní obslužnost. Tyto dva termíny se mohou velmi často nev ědomky zam ěnit a proto je t řeba si o nich n ěco říci. Pojem dopravní dostupnost byl již podrobn ě rozebírán na p řelomu 1. a 2. poloviny 20. století. Dopravní dostupnost dle D. Kusendové je možné chápat jako ur čitý ukazatel, který na základ ě p řístupnosti nebo dosažitelnosti daného objektu k ostatním objekt ům ur čuje jeho postavení v rámci dané prostorové struktury (Kusendová 1996). Zjednodušen ě můžeme říci, že se jedná o možnost či nemožnost p řesunu z jednoho místa na jiné. N ěkte ří auto ři používají pojem akcesibilita. Dopravní dostupnost m ůžeme nejen pojmenovat, ale také d ělit dle použité metriky (použitých jednotek). Podle J. Horáka (Horák 2001) m ůžeme dostupnost rozd ělit na : Metrickou- u této dostupnosti se využívá reálných vzdáleností p římých (vzdušné, euklidovské), cestních (po komunikaci), ale je možné využít i dalších ukazatel ů, jako je rozvoj čáry (pom ěr mezi cestní a p římou vzdáleností) nebo koeficientem okliky (o kolik % je cestní vzdálenost v ětší než vzdálenost p římá) Časovou- tato dostupnost zjiš ťuje celkovou dobu cestování mezi jednotlivými cestovními místy. Logicky potom vyplývá, že nejlepším místem bude místo s nejmenší hodnotou časové dostupnosti a to je uzel. Topologickou- u této dostupnosti se nehodnotí reálné vzdálenosti a posuzuje se po čet možných skute čných spojení se sousedními uzly. Cenovou (nákladovou)- u tohoto druhu dostupnosti se p řihlíží k cen ě dopravy. U ve řejné hromadné dopravy se jedná v ětšinou o základní jízdné bez r ůzných slev, u individuální dopravy se zohled ňují celkové náklady na p řesun. Ostatní- do této kategorie pat ří nap ř. fyziologický index únavnosti, který zkoumá pěší cesty a hodnotí jejich náro čnost na fyzickou kondici člov ěka. Ovšem vztahuje se pouze na p ěší cesty k dopravnímu prost ředku.
12 Míry dostupnosti umož ňují popisovat dopravní dostupnost geografických objekt ů, což se uplat ňuje p ředevším v socioekonomické geografii.
Dopravní dostupnost m ůžeme také rozd ělit i podle jiných kritérií, nap ř. podle dopravního prost ředku, kterým budeme cestovat, apod. N ěkte ří auto ři d ělí dopravu dle organiza čního hlediska na hromadnou a individuální, podle technického hlediska na ve řejnou a neve řejnou.
K pojmu „dopravní dostupnost“ má ve své podstat ě velmi blízko i pojem „dopravní obslužnosti“, který se uplat ňuje v oblasti ve řejné hromadné dopravy. Tento pojem má, ale na rozdíl od dopravní dostupnosti, oporu v zákon ě č. 111/1994 Sb., v podob ě definice, kde se píše o do dopravní obslužnosti toto:
„Základní dopravní obslužnost území je doprava do škol, do ú řad ů, k soud ům, do zdravotnických za řízení poskytujících základní zdravotní pé či a do zam ěstnání, v četn ě dopravy zp ět.“
Tato základní dopravní obslužnost je tedy garantována státem. Co je nad rámec základní dopravní obslužnosti se obecn ě nazývá ostatní dopravní obslužnost, která je zabezpe čována a dotována orgány samosprávy. O rozsahu podílu mezi základní a ostatní dopravní obslužností rozhoduje dle místních podmínek příslušný dopravní ú řad. Dopravní obslužnost je nejen v rámci celé ČR velmi rozdílná, ale i v jednotlivých krajích lze najít ur čující rozdíly. Obrovské rozdíly v dopravní obslužnosti ur čitých region ů vyplívají zejména z po čtu p řepravovaných osob. U region ů s velkým potenciálem p řepravujících se osob je obrovský p ředpoklad navyšování po čtu spoj ů a tím i zlepšování dopravní obslužnosti. Naopak u oblastí s nízkou poptávkou po využívání ve řejné hromadné dopravy dochází k snižování po čtu spoj ů, což op ět vede k větší nespokojenosti potencionálních cestujících a následnému zvyšujícímu se odlivu p řepravujících se osob.
3.3. POUŽITÁ METODIKA A ZDROJOVÁ DATA
V práci se vyhodnocuje časová dostupnost a dopravní obslužnost dopravních st ředisek z jednotlivých obcí spádujících do daného centra dle sociogeografické regionalizace Plze ňského kraje z roku 2001 od M. Hampla v pracovní den. Referen čním dnem byla
13 zvolena st ředa 28.5.2008. Ze zjišt ěných výsledk ů pak byly vytvo řeny mapy, které jsou sou částí v práce jako p řílohy. Celkem bylo vyhodnocováno 501 obcí v kraji, které spádují do celkem 7 st ředisek. Data byla získána z programu ArgGIS 9.1. kde pomocí georeference mapy sociogeografické regionalizace České republiky do vrstvy obce.shp. Následn ě se mohly jednotlivé obce správn ě p řiřadit k danému st ředisku. Pro ur čení časové dostupnosti obcí do p říslušných st ředisek se využilo elektronické databáze jízdních řád ů IDOS 2007/2008. Aby byly informace alespo ň trochu objektivní, musel každý uvažovaný spoj spl ňovat následující kritéria: „kritérium 183 dní“- uvažovaný spoj musí být v provozu minimáln ě 183 dní v roce, což je nadpolovi ční v ětšina dní v roce, jinak není zapo čten. Maximální délka spojení nebyla stanovena. Maximální po čet p řestup ů= 1. Maximální délka p řesunu mezi zastávkami u jednoho spojení= 10 min. Pokud spoj neprojížd ěl p římo obcí, byl zapo čítáván pouze, pokud vzdálenost od okraje intravilánu obce k příslušné zastávce činila maximáln ě 1 kilometr. Pokud vyjížd ěl z obce pozd ější spoj a p řijel do svého cíle (spádové st ředisko) d říve, než spoj vyjížd ějící d říve, nebyl spoj s delší dobou p řepravy zapo čítáván. Pokud z obce vyjížd ěly dva spoje sou časn ě, nebo sou časn ě spoje p řijížd ěli do cílového místa spojení, byl vždy zapo čítán ten rychlejší.
Po se čtení časů jednotlivých spojení, spl ňující stanovená kritéria, ze spádujících obcí do daného st řediska se dále tyto výsledné časy vyd ělily daným po čtem spojení. Dosp ělo se tak k hodnot ě, jež p ředstavuje pr ůměrnou dobu spojení obce se st řediskem. Stejným zp ůsobem se postupovalo i p ři výpo čtu pr ůměrné dopravní vzdálenosti, kdy byly se čteny všechny spoje a výsledek vyd ělen daným po čtem spoj ů. Ovšem tento údaj sloužil pouze jako dopln ěk časové dostupnosti. K vyhodnocení dopravní obslužnosti posta čil údaj o po čtu spojení.
3.4. TYPOLOGIE OBCÍ
P ři vytvá ření typologie byla použita a vyhodnocena získaná data o dopravní dostupnosti časové a dopravní obslužnosti z hlediska po čtu denních spojení do centra. Byla vytvo řena třístup ňová škála, kde se jako nelepší obce jevili obce s dostupností centra do 20 minut a
14 zárove ň spl ňovaly další d ůležité kritérium, kterým byl minimální po čet denních spoj ů do centra. Tímto minimálním po čtem bylo 20 spoj ů. Na opa čné stran ě stupnice (tedy na posledním 3 stupni) byly obce, které naopak m ěly dostupnost spádujícího centra nad 45 minut a zárove ň po čet denních spoj ů s centrem nep řevyšoval číslo 5. Ve 2 skupin ě obcí se umístily všechny ostatní obce, které nespl ňovaly podmínky pro za řazení do 1 a 3 skupiny. Což znamená, že to byly obce, které m ěly časovou dostupnost do centra horší než 20 minut, ale lepší než 45 minut. U dopravní obslužnosti byly tyto obce také v ur čitém pr ůměru. Po čet denních spoj ů byl v ětší než p ět, ale nep řesáhl hodnotu 20 spoj ů. Pokud nastal p řípad, že obce spl ňovala jedním kritériem za člen ění do 1 pop řípad ě 3 skupiny, ale zárove ň svým druhým kritériem ne, byla za řazena do druhé skupiny.
15 4. DOPRAVA A GEOGRAFIE DOPRAVY
4.1. VÝZNAM DOPRAVY V PROSTORU
Doprava se m ůže sm ěle považovat za jednu z nejvýznamn ějších činností člov ěka. Základ dopravy vyplývá z přemis ťování lidí, náklad ů, zpráv, energií. Veškerá tato činnost je provád ěna v prostoru (Šlampa 1967). Podle toho, co uvádí S. Mirvald (Mirvald 1999), lze chápat dopravu jako nedílnou sou část d ějin již od samotného po čátku lidstva. Doprava pat řila k základním pot řebám ve všech vývojových etapách lidské spole čnosti. Veškerá tato činnost vycházela z pot řeb lidí, kte ří byly nuceni přemis ťovat nejen sami sebe, ale i hmotné statky, které se nenacházeli v jejich bezprost ředním okolí. Hlavním d ůvodem, pro č je doprava tak významná v prostoru je práv ě prostorová diferenciace krajinné sféry. I proto také M. Marada (Marada 2003a) vyzdvihuje význam dopravy jako jednu z nejd ůležit ějších složek krajiny. Z hlediska geografického je doprava p řínosná p ředevším proto, že je schopna překonávat prostorové bariéry (Rodrigue 2006). Vytvá ří vazby mezi jednotlivými oblastmi v krajin ě a tím ovliv ňuje p ředevším prostorovou organizaci dot čených objekt ů a proces ů. Dochází tak ke vzniku tzv. komplementarity (Mirvald 1999). Jiní auto ři zase zd ůraz ňují význam dopravy v sektoru národního hospodá řství. O. Šlampa (Šlampa 1967) klade d ůraz na rozlišování mezi dopravou výrobního a nevýrobního charakteru z pohledu politicko- ekonomického. Naopak z hlediska ekonomického se p řiklání ke člen ění na dopravu osobní a nákladní (ve sfé ře výroby, ve sfé ře ob ěhu a ve sfé ře osobní spot řeby). S. Mirvald (Mirvald 1999) se p řiklání k názoru, že doprava svou činností spojuje ostatní složky národohospodá řského komplexu. Zárove ň považuje dopravu za st ěžejní odv ětví sv ětové ekonomiky se stále vzr ůstajícím charakterem. Postavení dopravy v národohospodá řském komplexu je dob ře patrné z obrázku 1. Významnost dopravy není zásadní pouze v globálním hledisku. Svoji podstatnou roli má i v regionálním pojetí. L. Mištera (Mištera 1997) zd ůraz ňuje, že na hierarchizaci st ředisek podle jejich významu v regionu má v sou časném, ale p ředevším měla v historickém formování regionálních geokomplex ů vliv p ředevším doprava.
16 Obr.1. Postavení dopravy v národohospodá řském komplexu
Zdroj: Mirvald 1999
Asi nej čast ěji je možné se setkat s definici dopravy takto: Záměrné a organizované přemis ťování v ěcí a osob uskute čň ované dopravními prost ředky po dopravních cestách. Dopravu studují v ědy geografické, technické, ekonomické, ale také spole čenské (nap ř. sociologie). Práce J. Brinkeho (Brinke 1999) se zabývá člen ěním dopravy a její kategorizací, kdy rozlišujeme v doprav ě t ři základní složky: 5. Dopravní prost ředky 6. Dopravní cesty 7. Dopravní za řízení Dopravní prost ředky (DP) m ůžeme chápat jako pohyblivá za řízení (lod ě, letadla, automobily, vlaky, atd.), jimiž uskute čň ujeme p řepravu. Tyto dopravní prost ředky m ůžeme dělit podle následujících hledisek: Prostředí (suchozemské, vzdušné a vodní DP) Funkce (osobní, nákladní DP) Vzdálenosti (místní, dálkové DP) Apod.
17 Obr.2. Složky a druhy dopravy
Zdroj: Mirvald 1999
Dopravní cesty lze chápat jako prostor, v němž se uskute čň uje p řeprava a který je pro tento účel upraven. Dopravní cesty m ůžeme rozd ělit na dva základní druhy: Přírodní, do kterých pat ří vzdušný prostor, hladina oceán ů, řek a jezer. Um ělé, kam se řadí nap ř. silnice, železnice, elektrická vedení, telefonní kabely, optická vlákna, atd. Existuje i další d ělení dopravních cest, nap ř. podle prost ředí a funkce je klasifikace obdobná jako u dopravních prost ředk ů, ale je možné i d ělení podle objemu přepravovaného zboží či po čtu lidí. Je mnoho zp ůsob ů, jak dopravní cesty klasifikovat. Dopravní za řízení tvo ří technické objekty pot řebné k organizaci dopravy- nap ř. nádraží, autobusové zastávky, letišt ě, radiové stanice, atd. N ěkdy je možné setkat se s pojmem dopravní infrastruktura.
4.2. GEOGRAFIE DOPRAVY
Geografie dopravy je díl čí disciplínou sociální geografie. Vznik geografie dopravy jako samostatné disciplíny ekonomické geografie se datuje až od 50. let 20. století. Velice výstižn ě se vyjád řil o geografii dopravy J. H ůrský (H ůrský 1988), jenž pronesl, že se jedná v českých podmínkách o popelku mezi geografickými obory. J. Brinke (Brinke 1999) se ve své práci zmi ňuje o rozdílech v chápání geografie dopravy mezi socialistickými a kapitalistickými státy. U stát ů se socialistickým režimem byla geografie doprava chápána jako geografie dopravy a spoj ů, kdežto v zemích kapitalistických se na geografii dopravy
18 nahlíželo jako na sou část geografie ob ěhu (geography of circulation). S. Mirvald (Mirvald 1999) p řiřazuje ve své práci geografii dopravy do humánní geografie, která náleží mezi vědy syntetické. Objektem studia geografie dopravy jsou dopravní objekty, jevy a procesy sledované v prostoru a v čase ve vzájemných interakcích s ostatními složkami krajinné sféry (Mirvald 1999). P ředm ětem studia geografie dopravy jsou zejména analýzy vzájemných interakcí s ostatními složkami na základ ě zákonitostí strukturn ě morfologických znak ů dopravní sít ě. Stanovení intenzity p řemis ťování náklad ů a osob v prostoru umož ňuje stanovit úrove ň komplementárních vazeb region ů a utility sídel. Doprava je zdrojem informací o vazbách výrobních, distribu čně pracovních, rekrea čních a informa čních. T ěchto informací lze využít pro stanovení úrovn ě ekonomiky, organizace spole čenské d ělby práce a předpoklad ů pro realizaci cestovního ruchu (Mirvald 1999). O. Šlampa (Šlampa 1967) ve svém díle rozd ěluje geografii dopravy na všeobecnou a regionální. Všeobecná geografie má za úkol studium druh ů dopravy a jejího rozmíst ění, naopak regionální geografie dopravy se zabývá dopravními analýzami územních celk ů.
Doprava je v dnešní dob ě jednou z nejdynami čtějších spole čenských složek v krajin ě. V sou časné dob ě lze proto podle D. Seidenglanze (Seidenglanz 2007) charakterizovat 5 základních výzkumných témat ve studiu vlastní geografie dopravy:
• Studium dopravních sítí zam ěř ující se na celkový geografický popis rozložení dopravních sítí v prostoru • Studium dopravních uzl ů, které bývá nejvíce zam ěř eno na dopravní terminály letištní a přístavní • Studium pohybu zboží charakteristické zejména pro starší dopravn ě geografické práce a narážející na často neúplná či velmi nespolehlivá data • Studium pohybu osob zam ěř ující se na všechny geografické úrovn ě, tj. studium pohybu osob v rámci regionu, mezi regiony, mezi státy a pohybu osob v globálním m ěř ítku • Analýza pravidelných služeb poskytovaných v osobní doprav ě na základ ě studia jízdních a letových řád ů. Tento výzkumný sm ěr nov ě nabývá na významu. Ve st ředu pozornosti je zejména osobní hromadná (ve řejná) doprava.
19 4.3. DOPRAVA VE SV ĚTĚ
Rozvoj stále nových technologií, pot řeba stále intenzivn ějších komplementárních vazeb v prostoru, zvyšující se ekonomická úrove ň, rozši řování prostoru s intenzivn ější lidskou činností, nár ůst turist ů a rozmach cestovního ruchu a postupující globalizace sv ěta, vyvolávají dynamický rozvoj dopravy a její rychlé kvalitativní zm ěny. Vývoj dopravy se projevuje p ředevším v rychlejším nár ůstu dopravních prost ředk ů a hustot ě dopravních cest vůč i nár ůstu po čtu obyvatel. Dalším výrazným projevem rozvoje dopravy je relativní zmenšování prostoru planety a relativní vzájemné p řiblížení jednotlivých krajin. Efektivnost dopravy a unifikace dopravních cest, dopravních prost ředk ů a ostatní dopravní infrastruktury je také d ůkazem vývoje (Mirvald 1999). Samoz řejm ě není dynamický rozvoj dopravy na sv ětě rovnom ěrný, proto by bylo velmi obtížné, nebo spíše nemožné vytvo řit celkovou charakteristiku sv ětové dopravy. J. Brinke (Brinke 1999) ve své práci rozd ěluje sv ětový dopravní systém podle dopravních prost ředk ů a dopravních sítí. Na základ ě diferenciace v úrovni dopravních sítí a dopravních prost ředk ů na území ur čitého státu, rozlišil osm typ ů sv ětového dopravního systému.
První dva typy – severoamerický a západoevropský – se vyzna čují mnohostranností a vysokou úrovní rozvoje všech nebo v ětšiny odv ětví dopravy, která zde má k dispozici dob ře vybudovanou a v ětšinou hustou dopravní sí ť a používá dopravních prost ředk ů vysoké technické úrovn ě. třetí typ p ředstavují dopravní systémy australský, japonský, jihoafrický (JAR) , novozélandský . N ěkterými rysy se tyto systémy vyrovnávají p ředchozím dv ěma typ ům, jinými se jim p řibližují. Japonsko se nap říklad vyzna čuje vysokou úrovní rozvoje námo řní, železni ční a automobilové dopravy, menší roli zde však hraje doprava letecká, potrubní a vnitrozemská plavba. Pokud jde o hustotu železni ční sít ě, podíl dvoukolejných tratí, rozvoj elektrifikace a množství p řevážených náklad ů a osob, p řibližují se japonské železnice západoevropskému typu. čtvrtý a pátý typ zahrnuje postkomunistické státy střední a východní Evropy. Čtvrtý typ tvo ří státy Česko, Polsko, Ma ďarsko, Slovensko a Slovinsko. Hlavní rysy jejich dopravních systém ů vyplývají z historického vývoje a jsou ovlivn ěny jejich nedávným spole čenskopolitickým z řízením. V sou časné dob ě se v těchto zemích dokon čuje proces transformace ekonomiky a tím i transformace dopravních systém ů, které prošly významnými zm ěnami, zejména co se p řepravního trhu tý če.
20 V řad ě aspekt ů se dopravní systémy t ěchto zemí p řibližují typu západoevropskému. Klesá podíl železnic na p řeprav ě náklad ů ve prosp ěch automobilové dopravy. Mobilita obyvatelstva je nejvyšší v České republice a v Ma ďarsku. Rozvoji individuální automobilizace tu napomáhá pom ěrn ě kvalitní a hustá silni ční sí ť. do pátého typu pat ří ostatní východoevropské zem ě v četn ě Ruska . N ěkteré z těchto zemí se v řad ě aspekt ů p řibližují čtvrtému typu (Bulharsko, Chorvatsko, Estonsko). Dopravní systém bývalého SSSR se vyzna čuje řadou zvláštností. V železni ční doprav ě se používá silných lokomotiv, t ěžkotonážních souprav, typická je také velká hustota p řepravy a pom ěrn ě zna čná elektrifikace. Vlivem pom ěrn ě nízké individuální automobilizace je mobilita obyvatel relativn ě nízká. šestý typ dopravních systém ů nacházíme v relativn ě nejvysp ělejších rozvojových zemích – Argentina, Brazílie, Chile, Mexiko, Venezuela, Singapur, Hongkong, Taiwan, Jižní Korea, Malajsie . Dopravní systém t ěchto stát ů spo čívá zejména v jednostrann ě rozvinutém druhu dopravy. Nejhustší dopravní sí ť se nalézá zejména při pob řeží a v oblasti hlavního m ěsta, sm ěrem do vnitrozemí její hustota i kvalita klesá. Díky novým impulz ům v ekonomice t ěchto stát ů dochází k obrovskému rozvoji zejména letecké, námo řní i silni ční dopravy. zem ě s centrálním plánováním náleží k sedmému typu. Jedná se o Čínu, KLDR, Vietnam a Kubu . V řad ě zemí p řevládá na železnicích dosud parní trakce, v námo řní a říční doprav ě je relativn ě velký podíl plachetnic a veslic. Silni ční sí ť má převážn ě prašný povrch. Mobilita obyvatel je velmi omezená díky nízkému stupni individuální automobilizace. K osmému typu dopravních systém ů náleží ostatní rozvojové zem ě. Z hlediska úrovn ě dopravy jsou mezi nimi velké rozdíly. N ěkdy v nich tvo ří komunikace různých druh ů dopravy smíšené dopravní sít ě (nap ř. železnice a silnice v Íránu a Jordánsku, železnice a říční cesty v Kolumbii, Kongu a Nigérii atd.). Často se zde uplat ňuje nemotorová pevninská doprava.
4.4. DOPRAVA V ČESKÉ REPUBLICE
Dopravu v České republice je možné charakterizovat podle již výše zmín ěné Brinkeho typologie (Brinke 1999). Dochází k poklesu zájmu o železni ční dopravu na úkor silni ční, kde dochází k dynamickému rozvoji individuální automobilové dopravy. Už tyto zásadní
21 zm ěny se výrazn ě projevují ve vývoji p řepravního trhu, p ředevším mezi jednotlivými druhy osobní dopravy. Záporný vliv na vývoj dopravního systému České republiky mají i n ěkteré fyzickogeografické charakteristiky území, p ředevším reliéf. Naopak velmi kladným vlivem, p ůsobícím na rozvoj dopravy, lze hodnotit ekonomickogeografickou polohu Česka. Česká republika se rozprostírá na frekventované dopravní k řižovatce mezi východní a západní Evropou, a sousedí s vysp ělými západoevropskými státy. Základ českého dopravního systému tvo ří kombinace železni ční a silni ční dopravy. Zde se uskute čň uje p řevážná část p řepravy osob a zboží. V posledních letech se do pop ředí zájmu prosazuje i sektor letecké dopravy, jenž se využívá v hojném m ěř ítku p řevážn ě v doprav ě mezinárodní. Česká republika má obrovský dopravní potenciál p ředevším z hlediska hustoty dopravní sít ě železni ční a silni ční.
Obr. 3. Dálnice, rychlostní silnice a silnice 1. t řídy na území ČR (stav v roce 2001)
Zdroj: Kraft 2007
Velkým nedostatkem dopravního systému je ekonomika. Financování dopravní infrastruktury je dodnes nevy řešené téma a ani zavedení mýtného neposunulo tento
22 problém o moc dop ředu. Zásadní problém je v investicích do vytvo ření páte řního systému silni ční dopravy, který by propojil Česko s ostatními zem ěmi Evropy. Práv ě tento nedostatek je velmi často považován za bariéru v dalším rozvoji dopravy.
Obr.4. Silni ční sí ť ČR (stav v roce 2007)
Zdroj: Ro čenka dopravy ČR 2007
V sou časné dob ě tvo ří hlavní dálni ční osu dálnice D1, která spojuje dv ě nejvýznamn ější sídla v České republice- Prahu a Brno, dálnice D5, která vede z Prahy p řes Plze ň na Rozvadova a dále do N ěmecka, dálnice D8 spojující Prahu s Ústím nad Labem a Dráž ďany a dálnice D11 vedoucí s Prahy do Hradce Králové. Velmi podobná je situaci v České republice i u dopravy železni ční. Podle S. Mirvalda (Mirvald 1999) dochází na jedné stran ě k rušení lokálních spoj ů, které jsou málo výnosné ba dokonce ztrátové a nerentabilní, na stran ě druhé ovšem dochází k výstavb ě moderního, velmi kvalitního a hlavn ě rychlého spojení nevýznamn ějších aglomerací. Vznikají tak na území ČR tzv. železni ční koridory. Tyto koridory by po své dostavb ě m ěli být napojeny na transevropský železni ční dopravní systém . Velmi p ěkn ě jsou plánované železni ční
23 koridory znázorn ěny na obr. 5. Obrázek 6. znázor ňuje skute čný stav železni čních koridor ů v České republice, které byly v roce 2007 již v provozu.
Obr. 5. Plánované železni ční koridory v České republice
Zdroj: Kraft 2007
Z ostatních druh ů dopravy stojí za zmínku samoz řejm ě doprava letecká, která je v sou časné dob ě na vzestupu a zaznamenává obrovský rozvoj. P řevážná část letecké dopravy se ovšem realizuje v rámci mezinárodní dopravy. Z pohledu vnitrostátní dopravy je podíl na p řeprav ě velmi malý až zanedbatelný, ale i zde je zaznamenáván nár ůst přepravních objem ů. Pokud hovo říme o geografii dopravy, tak nesmíme zapomenout ani na vnitrozemskou vodní plavbu, která bývá často opomíjena. Tento druh dopravy není v rámci České republiky p říliš rozší řen, nebo ť fyzickogeografické podmínky nejsou v tomto ohledu území ČR p říliš naklon ěny. Z obr. 7. je dob ře patrné, jak „rozsáhlé“ jsou splavné vodní cesty v České republice. I p řesto, že jsou splavné vodní cesty tak krátké, vyskytují se na její trase hojn ě plavebn ě obtížná místa, která ješt ě více tento druh dopravy časov ě a finan čně zat ěžují. V posledních letech tento druh dopravy je na ústupu a i díky
24 nep říznivým hydrologickým podmínkám se z této dopravy pomalu stává rekrea ční záležitost. Jak již bylo výše nazna čeno, proces transformace České republiky v roce 1989 zásadním zp ůsobem ovlivnil p řepravní trh. Ur čitým ukazatelem vývoje p řepravního trhu je tab.1., která znázor ňuje mezioborové srovnání p řepravních výkon ů osobní dopravy v České republice mezi léty 2000 – 2007. U celkového po čtu p řepravených cestujících je patrná vzr ůstající tendence u individuální automobilové dopravy (o 240 mil. p řepravených cestujících více v roce 2007 než v roce 2000). K nejvýrazn ějšímu poklesu p řepravených cestujících ve stejném časovém úseku došlo u ve řejné autobusové dopravy (o tém ěř 64 mil. mén ě v roce 2007 než v roce 2000). Zajímavé je, že v doprav ě železni ční nedošlo ve sledovaném časovém rozmezí tém ěř k žádné zm ěně, co se týká po čtu p řepravených cestujících.
Obr. 6. Železni ční sí ť ČR (stav v roce 2007)
Zdroj: Ro čenka dopravy ČR 2007
P řepravní výkony, znázorn ěné ve stejné tabulce, dokazují, že individuální automobilová doprava se stala nejd ůležit ějším druhem osobní dopravy na p řepravním trhu České
25 republiky. Graf 1. znázor ňuje výkony osobní dopravy podle jednotlivých druh ů v časovém období 2000- 2007 avšak lze z něho vy číst, že pom ěr mezi ve řejnou hromadnou dopravou a individuální automobilovou dopravou je relativn ě stabilní a b ěhem sledování nedošlo k razantn ějším zm ěnám ani k prohlubování rozdíl ů mezi jednotlivými druhy osobní dopravy, což je ovlivn ěno p ředevším dynamickým rozvojem letecké dopravy, která vyvažuje klesající p řepravní výkony u autobusové dopravy (viz. tab. 5.).
Graf 1. P řepravní výkony druh ů osobní dopravy v letech 2000- 2007 ( v %)
100% 90% 80% 70% 60% individuální automobilová 50% doprava 40% ve řejná hromadná 30% doprava 20% 10% 0% 2000 2004 2005 2006 2007 2008
Zdroj: Ro čenka dopravy ČR 2007, vlastní výpo čty
Míru individuální automobilizace v okresech České republiky v roce 2004 znázor ňuje obr.7. Základním a charakteristickým rysem míry individuální automobilizace v podmínkách ČR je jeho nerovnom ěrnost. Nejv ětší koncentrace registrovaných osobních automobil ů se vyskytuje na jihozápad ě Čech. Absolutn ě nejvyšší koncentrace samoz řejm ě připadá na Prahu a okolí. Nejmenší po čet registrovaných automobil ů je na severovýchod ě České republiky. Samotná koncentrace registrovaných automobil ů m ůže být ur čitým ukazatelem efektivity systému hromadné dopravy v daném regionu, ale i jedním z kritérií při plánování regionální dopravy.
26 Obr.7. Individuální automobilizace v okresech České republiky v roce 2004
Zdroj: D. Halásek, J. Maryáš, I. Galvasová, T. Krejčí, D. Seidenglanz. 2006
Obr. 8. Stupe ň individuální automobilizace v krajích České republiky v roce 2005
Zdroj: Kraft 2007
27 Tab.1. Mezioborové srovnání p řepravních výkon ů osobní dopravy v ČR (2000- 2007) 2000 2003 2004 2005 2006 2007 Přeprava cestujících celkem (mil.) 4,897.6 4,989.1 5,016.0 4,974.9 4,976.6 5,045.5 Železniční doprava 184.7 174.2 180.9 180.3 183.0 184.2 Veřejná autobusová doprava 438.9 417.0 418.6 388.3 387.7 375.0 Letecká doprava 3.5 4.6 5.8 6.3 6.7 7.0 Vnitrozemská vodní doprava 1) 0.8 1.1 1.1 1.1 1.1 0.9 Městská hromadná doprava 2,289.7 2,302.2 2,309.6 2,268.9 2,238.0 2,258.4 Veřejná doprava celkem 2,917.6 2,899.1 2,916.0 2,844.9 2,816.6 2,825.5
Individuální automobilová přeprava osob 2) 1,980.0 2,090.0 2,100.0 2,130.0 2,160.0 2,220.0