České vysoké učení technické v Praze Fakulta elektrotechnická ddr2DDR koncepce projektu Jakub Jirůtka [email protected] Praha 2010 Úvod Tento projekt je určený pro předmět Intermediální tvorba a technologie. Koncepce projektu vychází z hudební taneční hry Dance Dance Revolution (DDR). Jelikož k pochopení projektu je nutné o této hře něco vědět, následuje na úvod malé seznámení. Historie DDR DDR vyvinula japonská společnost Konami v roce 1998. Vytvořila první taneční simulátor, kterýžto se stal prakticky přes noc hitem. Netrvalo dlouho, než DDR opustilo hranice země vycházejícího slunce, dostalo se do USA a odtud se rychle rozšířilo do celého světa. Koncepce hry se ukázala jako velmi úspěšná a dala za vznik zcela novému hernímu žánru, tzv. Machine Dance. V dnešní době už existuje mnoho různých modifikací (In The Groove, Pump It Up, Ez2dancer a další), které se více či méně odlišují způsobem ovládání, ale základní princip hry mají prakticky stejný. V současnosti je nejvíce rozšířená modifikace In The Groove (zkráceně ITG) od texaské firmy Roxor Games, na které se hrají i mistrovství v Machine Dance. Hardware (arkáda) Původní DDR je arkáda, herní automat. To jsou takové velké stroje, do kterých lidé hází mince a za ně si můžou zastřílet na marťany, projet závodní dráhu na naklápěcí motorce nebo joysticky řídit tank na bitevním poli. DDR arkáda je však něco trochu jiného. Nenajdete na ni žádný joystick ani volant, místo toho velké [1] DDR X arkáda reprobedny, blikající světla, obrazovka a před ní dvě čtvercová „taneční“ pódia (dance pad). Tento taneční parket je rozdělen na devět polí, z nichž čtyři, umístěné do kříže, tvoří kontaktní spínače. Na nich jsou vyobrazeny šipky, každá do jednoho směru. Jak se na tom tancuje? Stoupnete si na taneční parket, vyberete libovolnou skladbu a potvrdíte start. V horní části obrazovky spatříte vedle sebe vyrovnané šipky vlevo, dolů, nahoru a doprava. Z reproduktorů se začne linout rytmická hudba, pódium se rozbliká a začne vás vybízet k interakci. Díváte se na obrazovku, kde odspodu přijíždí šipky představující taneční kroky. V momentě, kdy se tato šipka kroku překryje se statickou šipkou v horní řadě, musíte sešlápnout odpovídající na tanečním pódiu. Hra vyhodnotí vaši přesnost, tedy jak přesně do rytmu jste šipku sešlápli, a podle toho vám přičte body. Pokud šipku minete nebo nestihnete včas, body vám odečte a navíc ztrácíte část herní energie. Jakmile skladba skončí, jste na základě vašeho snažení odměněni příslušnou známkou. Základem celé hry je rytmus, ostatně má se jednat o simulaci tance. Jednotlivé šipky většinou odpovídají dobám v hudbě. Navíc se ve hře vyskytují i speciální typy šipek jako třeba tzv. „freeze“, na které musíte stát, dokud neuplyne. V jeden okamžik můžete mít sešlápnout dvě šipky najednou (tzv. skoky) nebo v ITG ve speciálních skladbách i více (musíte přidat ruce). Vypadá to docela snadno, ne? Teď si ovšem představte, že musíte sešlápnout až třináct šipek za sekundu, navíc dvě zároveň a k tomu s přesností cca +/- 10 ms. U toho už se pěkně zapotíte. Jak už asi tušíte, nejedná se o tanec v pravém slova smyslu (ačkoli také může být, „freestyle“ DDR, viz ukázka). Spíše se blíží k aerobiku, a to hlavně indexem žízně a počtem PT/h (propocených triček za hodinu). DDR bych neřadil mezi klasické počítačové herní simulátory, ale spíše sportovní hry. Zmiňoval jsem, že na arkádách jsou taneční pódia dvě. Nemusíte totiž hrát jen sami, ale též [2] Screen ze hry soutěžit proti kamarádovi. Oba najednou skáčete na stejnou písničku, a poté porovnáte výsledky. Pokud se vám zdají čtyři šipky málo, existují také speciální skladby, na které využijete obě pódia, tedy osm šipek. Hardware a software pro konzole/PC Netrvalo to dlouho a společnost Konami vydala i verzi pro PlayStation. Teď už si tedy mohl DDR zahrát každý i doma, stačila mu k tomu pouze jeho konzole, obrazovka a skládací taneční podložka (tzv. softpad), která se prodávala společně s hrou. Jenže ne každý má doma herní konzoli, zato téměř všichni máme počítače. Jelikož Konami verzi pro PC v Evropě nevydala, dali se šikovní programátoři do práce a vzniklo několik napodobenin DDR pro PC. Nejlepším z nich je program Stepmania, jenž se navíc pyšní otevřeným zdrojovým kódem. Do Stepmanie si můžete přidat libovolnou hudbu dle vlastního výběru, kterou doplníte o seznam kroků (tzv. stepchart). Na Internetu můžete najít tisíce písniček s připojenými seznamy kroků nebo si napsat vlastní. Kroky se většinou píší ručně, ale existují i generátory, které je dokážou k hudbě vygenerovat (leč ne příliš dobře). Ke každé skladbě lze přidat i video, jenž se na obrazovce promítá na pozadí. Sehnat taneční podložku už v dnešní době není žádný problém, několik firem vyrábí a samostatně prodává podložky pro herní konzole i PC, skládací typy (tzv. softpady) i pevné (tzv. hardpady). Jsou to v podstatě velmi jednoduchá zařízení, takže není problém si taneční podložku doma sám vyrobit. [3] Idea projektu Dalo by se říct, že v DDR neovládáte počítač vy, ale v podstatě počítač „ovládá“ vás a následně vás i hodnotí. Tím se také Machine Dance odlišuje od většiny ostatních her. Můj nápad spočívá v tom, že bychom tento koncept obrátili a udělali z DDR dialog mezi dvěma hráči. Postavili bychom dvě stanoviště. Na stanovišti A by hráč šlapal do rytmu hudby dle své libovůle, a tyto kroky by se přenášeli na obrazovku stanoviště B. Tam by hrála tatáž hudba, ovšem s určitým zpožděním, se kterým by se i zobrazovaly šipky podle kroků hráče na stanovišti A. Druhý hráč by se tak snažil strefit do kroků prvního hráče. Na obě stanoviště bychom navíc umístili videokameru a na pozadí hry by se promítal přenos z opačného stanoviště. Hráči na stanovišti B by tedy neurčoval kroky počítač, ale hráč ze stanoviště A. První hráč by mohl šlapat zcela libovolně, ovšem pochopitelně je žádoucí, aby udával kroky do rytmu hudby. Vzniklo by tak jakési kinetické spojení mezi oběma hráči. Tento princip by ještě více ozvláštnilo potenciální rozšíření uvedené na konci dokumentu, ale to by bohužel ještě více zvýšilo náročnost na realizaci. Věřím tomu, že tato instalace by mohla být pro návštěvníky instalace velmi zábavná. Možná nemá takový „umělecký potenciál“, ale já vyznávám názor, že umění by mělo být pro lidi, nejen pro umělce (tzv. umění pro umění). A lidé si rádi hrají… [4] nákres ddr2DDR Realizace projektu Software 1. Programová úprava Stepmanie (napsaná v C++), příp. napsání vlastního software, pokud by úprava byla obtížnější než realizace vlastního. ▪ Průběžné načítání seznamu kroků během hry, které budou přicházet z prvního stanoviště. ▪ Rozhranní pro vnější ovládání obslužným softwarem pro stanoviště B. ▪ (Zobrazení videosignálu na pozadí.) 2. Realizace obslužného software pro stanoviště A ▪ Komunikace s taneční podložkou přes rozhranní HID. ▪ Snímání signálů z taneční podložky, přidání synchronizační značky, zabalení do paketů a vysílání přes ethernet rozhranní. ▪ Výběr a přehrávání hudby (musí být přesně synchronizované!). ▪ Vzdálené ovládání stanoviště B (výběr hudby, spouštění) přes ethernet. ▪ Zobrazení videosignálu ze stanoviště B. 3. Realizace obslužného software pro stanoviště B ▪ Komunikace se stanovištěm A přes ethernet. ▪ Příjem proudu tanečních kroků ze stanoviště A a jejich vkládání do Stepmanie. ▪ Ovládání Stepmanie (výběr hudby, spouštění) podle příkazů ze stanoviště A. Výběr jazyka pro implementaci obslužného software pro stanoviště se odvíjí především od toho, v čem budou umět lidi, kteří by projekt realizovali. Předpokládám tedy Javu nebo C++. V této aplikaci je klíčové přesné synchronizování všech částí systému. Musíme vědět, ve kterém čase hudby hráč sešlápl šipku, s přesností na milisekundu. Hardware 1. Vhodné umístění monitorů na stanovištích (před podložku, do úrovně očí). 2. Připojení periferií k počítačům. 3. Propojení stanovišť ethernet kabelem. 4. Instalace videokamer(y) a propojení s opačným stanovištěm. 5. Instalace informačních plakátů apod. Vzhledem k tomu, že na stanovištích bude přehrávána stejná hudba, ale na druhém s určitým zpožděním, musí být stanoviště od sebe zvukově izolovány. Nejlépe tedy umístit do různých místností. Pokud by k tomu tak nebylo, mohlo by to být pro aktéry velmi rušivé. Nezbytné hardwarové vybavení ▪ 2x výkonný počítač s grafickou (s videovstupem), zvukovou a síťovou kartou s OS Linux (v nouzi může být i Windows 7 nebo XP) ▪ 2x taneční podložka s USB (pokud by se podařilo získat, tak hardpady, jinak softpad Impact Dance Pad) ▪ 2x klávesnice ▪ 2x slušné reproduktory se zesilovačem ▪ 1x/2x videokamera ▪ 1x/2x stativ na videokameru ▪ propojovací kabely ▪ pozitivně naladění návštěvníci, ideálně s citem pro rytmus ;-) Taneční podložky bych zajistil, ostatní by se vypůjčilo od IIM. Potenciální rozšíreníˇ koncepce projektu Budeme-li tento projekt chápat stále jako hru podporující soutěživost, je v ní hráč na stanovišti B ve značné nevýhodě. Hráč A může po podložce skákat zcela chaoticky a mimo rytmus tak, že hráč B nebude schopný tyto kroky napodobit a získá tak špatné hodnocení. Hráč A však žádné hodnocení nezíská. Tato nerovnost by se dala napravit tak, že by systém hráče A kontroloval a hodnotil podle toho, jak přesně do rytmu svůj krok umístil. V podstatě tak, jak to v DDR funguje, ovšem bez kontroly, zda stisknul správnou šipku, poněvadž schéma kroků předem neexistuje. Hráč A by se tedy snažil udat co nejtěžší kroky, aby měl hráč B potíže je skočit, ovšem přitom by se musel sám strefit do rytmu, a to navíc jen podle svého sluchu. Tento herní princip se víceméně uplatňuje v celé řadě sportovních her. Odkazy na ukázky ▪ http://jdem.cz/dwez7 - Ryota, zřejmě nejmladší hráč DDR (softpad) ▪ h t t p : // j d e m . c z /d w e 2 9 - volný styl v podání mistryně ČR S‘Tsung ▪ h t t p : // j d e m . c z /d w e 3 2 - rodinný duel otec vs. dcerka v ITG (softpady) ▪ h t t p : // j d e m . c z /d w e 4 9 - Eurocup 08 Female Singles Finals - S‘Tsung vs. Lauma ▪ h t t p : // j d e m .