Princip Mužství a Ženská Přítomnost Ve Fotbale

Masarykova Univerzita

Fakulta sociálních studií

Katedra sociologie

Princip mužství a ženská přítomnost ve fotbale

Bakalářská práce

Monika Opletalová

UČO: 350211

Obor: Sociologie – Genderová studia

Vedoucí práce: doc. PhDr. Ing. Radim Marada, Ph.D.

Brno, 2015

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala sama za pomoci zdrojů uvedených v seznamu literatury.

V Brně 11. 4. 2015 Monika Opletalová

Děkuji svému vedoucímu práce, doc. PhDr. Ing. Radimovi Maradovi, za podnětné konzultace a rady při vypracování bakalářské práce; fotbalistkám, které se rozhodly odpovědět na mé dotazy; Mgr. Martině Havlíčkové za korekturu práce a rodině za podporu a pomoc při vypracování práce.

Obsah Úvod ...... 5

1. Sociologie sportu a fotbalu ...... 8

1. 1 Fotbal je typicky muţský sport ...... 11

2. Historie ţenského fotbalu ...... 16

3. Výzkumné otázky ...... 18

4. Ţeny a fotbal ...... 19

4. 1 Zvyšující se podíl ţen v českém fotbale ...... 19

4. 2 Pojetí ţenského fotbalu v různých zemích ...... 27

4. 3 Rozhovory ...... 30

Závěr ...... 37

Literatura ...... 40

Seznam obrázků ...... 45

Jmenný index ...... 46

Anotace ...... 48

Abstract ...... 49

Přílohy ...... Chyba! Záložka není definována.

Úvod

Fotbal je jedním z nejrozšířenějších a nejoblíbenějších sportů na světě. Snad kaţdý stát má svůj vlastní muţský reprezentační tým a několik dalších fotbalových soutěţí. Jeho popularita je dána i počtem fanoušků, kteří ho sledují. S fotbalem jsou proto úzce spjata média, jejichţ prostřednictvím se jednotlivá utkání a reklamy dostávají ke svým fanouškům, ale i k lidem, kteří se mu příliš nevěnují. Fanoušky fotbalu můţeme poté rozdělit do několika skupin. Existují tací, kteří si bez fotbalu nedokáţou představit svůj ţivot a na druhé straně, i ti, co sledují pouze národní týmy a jen pár utkání v roce. Mezi fanoušky fotbalu se najdou muţi i ţeny. A právě ţeny jsou skupinou, kterou bych se chtěla ve své bakalářské práci zabývat. Nebudu se však zabývat fanynkami, ale přímo hráčkami fotbalu.

Jednotlivé sporty můţeme rozdělit podle několika specifik, z nichţ jedním je to, zda jsou povaţovány za sport vhodnější pro ţeny, či pro muţe. Podle genderových stereotypů přiřazují lidé nejen vlastnosti k určitému pohlaví, ale také sporty. V tomto ohledu je velmi důleţitá socializace člověka, kdy dochází k začleňování jednotlivců do společnosti. V období socializace jsou důleţitými faktory rodina, média, vrstevníci a škola. Příkladem můţe být rozdělení povinné tělesné výchovy podle pohlaví. (Šusta, 2012) Sporty pro jednotlivé hodiny jsou vybírány především podle toho, zda jsou povaţovány za muţské, či ţenské. Dívky tedy v hodinách nehrají fotbal a věnují se více gymnastice. Fotbal je pro mnohé typicky muţským sportem, a z toho důvodu není zařazen ani do dívčí tělesné výuky. I přes tuto skutečnost se však v současnosti můţeme setkat s rozvojem ţenského fotbalu. Ţenských fotbalových týmů a samotných fotbalistek přibývá nejen v zahraničí, ale také v České republice. Ţenský fotbal je podle některých nejrychleji se rozšiřujícím sportem v historii. (Beedie, Craig, 2010) Výjimku tvoří USA, kde je fotbal brán právě za ţenský sport.

Sociologie fotbalu se zabývá touto hrou z několika aspektů. Mnoho výzkumů, které byly doposud provedeny, a mnoho sociologů se zabývá otázkou fanouškovství, násilí ve fotbale, korupce ve fotbale a fotbalem z mnoha dalších úhlů pohledu. Já jsem při své práci zvolila spíše genderový pohled na tuto hru, neboť mým druhým oborem jsou právě Genderová studia. Dalším důvodem, proč jsem si vybrala právě téma ţenského fotbalu, je to,

ţe jsem aktivní fotbalistkou okresního týmu a zajímalo mě, kolik informací můţeme k tématu dohledat a kolik vědců v této oblasti činilo výzkum. Často také navštěvuji zápasy muţského okresního přeboru a při studiu Genderových studií mě napadla otázka, proč se lidé tak podivují, pokud v jejich okolí začnou hrát fotbal dívky. Někteří jsou zaujatí a neustále se vyptávají na výsledky a občas navštíví i utkání ţenského fotbalu a jiní jsou naopak proti. Zajímalo mě, jaké jsou důvody těchto různorodých názorů na ţenský fotbal a právě to, zda je v naší zemi ţenský fotbal dobře rozvinutý, či v jiných zemích je rozvinutější.

V našem okresním přeboru jsme začínaly jako třetí ţenský tým. Nejdříve jsme hráli pouze my tři týmy šestkrát za sezonu formou turnaje. Později jsme se přihlásily do soutěţe Moravskoslezská divize ţen C, ve které jsme však končily na posledních příčkách, jelikoţ jsme s fotbalem teprve začínaly. Bylo nám všem kolem 15 let a v týmu jsme neměly ţádnou hráčku, která by se fotbalu dříve věnovala. Musely jsme se tedy učit vše od začátku. Kdyţ jsme s prvními týmy prohrály 5:0, bylo to pro nás téměř jako výhra. Dva roky poté, co jsme začaly, nás následovaly další města a vesnice se zaloţením ţenského fotbalového týmu v našem okolí. Během pár let se v našem okresním přeboru vyvinulo několik týmů, některé po roce působení skončily, některé pokračují a přibývají jim další hráčky. Z toho důvodu a především kvůli tomu, abychom hrály vyrovnanější zápasy, jsme zaloţily okresní přebor, v němţ hrajeme doposud. Ovšem posledních pár let rozvoj ţenského fotbalu v našem okrese stagnuje. Některé týmy chtějí hrát vyšší soutěţ a zůstává nás na okrese pouze málo. K našemu okresnímu přeboru se však přidávají i nové týmy, které jsou však jiţ mimo okres, a proto musíme na některé zápasy dojíţdět delší vzdálenosti. Jakmile jsem začala studovat Genderová studia, zaujala mě okamţitě otázka ţenského sportu a začala jsem se o ţenský fotbal více zajímat. Dříve by mě nenapadlo sledovat některá utkání v televizi a hledat si informace o českých fotbalistkách na internetu. Zvyšující se počet fotbalistek v mém okolí a také rostoucí počet ţen na vyšších pozicích v České republice mě přiměl k vypracování bakalářské práce na toto téma.

Po hledání publikací a článků o ţenském fotbale v českém jazyce jsem zjistila, ţe mnoho sociologů zkoumalo jiţ ţenský sport, avšak v České republice není mnoho prací, téměř ţádné, které by se věnovaly ţenskému fotbalu. Musela jsem tedy hledat především anglicky psané články a knihy, které se tímto tématem zabývaly. Česká republika se musí v sociologii fotbalu ještě rozvíjet a věnovat jí více prostoru. 6

Mě při pohledu na fotbal vţdy zajímalo, jak moc se liší hra v podání muţů a v podání ţen, a především mě zajímá právě studium ţenského fotbalu, kterému není věnováno tolik pozornosti. Jelikoţ však nemohu do bakalářské práce zahrnout všechny pohledy, jak bychom mohli ţenský fotbal zkoumat, zvolila jsem si uţší zaměření. Především mě bude zajít, proč je v některých zemích ţenský fotbal více rozšířen neţ v jiných a někde je dokonce známější neţ jeho muţský protějšek? Bakalářská práce by měla zodpovědět především tuto otázku a dále by mi měla pomoct odhalit, proč je fotbal v České republice téměř pro všechny typicky muţským sportem (Bourdieu, 2000). Pokud bych se zabývala všemi státy a tím, jak moc je zde fotbal rozšířen, bylo by to téma velice široké. Z toho důvodu se zaměřím převáţně na USA a severské země, kde je ţenský fotbal hodně rozšířený, dále Anglii, která je kolébkou fotbalu, ale spíše muţského a právě Českou republikou a tím, jak je na tom v porovnání s těmito státy.

Tato bakalářská práce bude tedy spíše přehledovou studií, kterou bych chtěla, co nejvíce přiblíţit právě téma ţenského fotbalu. Pomocí dostupných materiálů, článků a knih se pokusím najít odpovědi na své výzkumné otázky. Mimo jiné se pokusím potvrdit nalezené informace i veřejně dostupnými rozhovory s fotbalistkami. Ty mi pomohou více nahlédnout do světa ţenských fotbalistek a potvrdit nebo vyvrátit informace, které doposud o ţenském fotbalu mám. Všechna témata a kapitoly práce propojuje kniha Pierra Bourdieho La domination masculine, neboli nadvláda muţství.

1. Sociologie sportu a fotbalu

Sportu se jiţ v dnešní době věnuje řada společenských věd a filosofie. „Sport je sociálním jevem, jehoţ zkoumáním se můţe zabývat – a jejţ uţ nemůţe opomenout - právě tak dobře psycholog, jako sociolog nebo filosof.“ (Černý, 1966: 831) Sport a jeho zkoumání můţeme zařadit do různých odvětví sociologie jako hlavní téma, ať uţ do sociologie volného času nebo sociologie masové kultury.

Sociologie sportu jiţ není ničím neobvyklým. Zabývá se jí mnoho sociologů. V českém prostředí není sociologie sportu ještě tak běţná jako v zahraničí, převáţně v anglosaském světě. Jako vědecká subdisciplína se sociologie sportu institucionalizuje v 60. letech v Severní Americe. Ve stejné době kdy dochází ke zvyšování počtu univerzit a specializaci sociologie jako vědy. Avšak samotný termín sociologie sportu se objevil aţ v názvu knihy Heinze Risseho v roce 1921. (Numerato, 2011)

Sociologie sportu má za úkol informovat, jak chápat sport a jeho propojení se sloţitými procesy a poţadavky, jak chápat jeho propojení s moderní společností. Sport je součástí kaţdodenního ţivota. Sociologie sportu se také věnuje otázkám, jakou roli hraje sport v produkci a reprodukci moderního světa. (Beedie, Craig, 2010)

Sport je v mnoha zemích součástí národní kultury. Je všude kolem nás. Spojuje všechny osoby po celé zemi a celém světě. Vţdy kdyţ fandíme národnímu týmu, nebo jen sledujeme domácí soutěţe, či se jich sami účastníme. Sport a sportovní hry jsou důleţité především svým kolektivním ovzduším. Kdyţ se staneme diváky národního sportu, jsme spojeni se všemi kolem nás. Je jedno, kde danou hru sledujeme, jsme součástí jednoho národa, který fandí své reprezentaci. Proto jsou pro nás tak důleţitá Mistrovství světa, Evropy či Olympijské hry. Během sledování těchto událostí jsme národem, který má mnoho společného, jsme součástí jednoho kolektivu.

Globální sportovní události jako Mistrovství světa ve fotbale, či Olympijské hry, nejsou brány jen jako hra, jsou něčím víc. Pro město či celou zemi znamenají mnoho. Ať uţ to, ţe proslaví národní kulturu, nebo pomohou obchodu a turistickému ruchu.

„Sport je dnes jedním z nejdůleţitějších bodů globálního propojení - mezi národy a jejich vládami, národními a mezinárodními sportovními organizacemi,

například Britský olympijský výbor, Mezinárodní olympijský výbor, fotbalový svaz, Fédération Internationale de Football Association (FIFA), a mezi miliardy lidí z celého světa, kteří rádi hrají a sledují sport.“ (Beedie, Craig, 2010: 4)

Dále sport pomáhá udrţovat zdravý ţivotní styl, nejen u samotných sportovců, ale pomocí medializace také u ostatních osob, které se snaţí přiblíţit svým hrdinům. Správný sportovec pravidelně cvičí, jí zdravě, zkrátka dodrţuje správný ţivotní styl. Je otázkou zda, je to skutečně pravda, ale média nás o tom neustále přesvědčují. V reklamách týkajících se zdravého ţivotního stylu vystupují často sportovci a prezentují daný výrobek, který má k lepšímu ţivotnímu stylu dopomoci.

Sociologie se sportu věnuje několika způsoby. Teorie uţitečné ve studii sportu můţeme řadit do dvou širších skupin: makroteorie a mikroteorie. Toto široké rozdělení pouze na dva druhy teorií můţeme dále ještě specifikovat. Do makroteorie můţeme zařadit funkcionalistickou a konfliktuální teorii a do mikroteorie teorii kritickou a feministickou. (Beedie, Craig, 2010) Pro mé téma bakalářské práce je nejdůleţitější feministická teorie, která se zabývá sportem z hlediska genderového chápání. Je to důleţitá teorie a velmi uţitečná pro pochopení sportu, jelikoţ pohlaví je jedním z důleţitých faktorů, který dnes ovlivňuje sportovní strukturu. (Beedie, Craig, 2008) Je zaloţena na myšlence, „ţe sociální uspořádání primárně vychází z mocenských zájmů muţů. Sociální ţivot je proto z pohledu pohlaví principiálně nespravedlivý.“ (Šusta, 2012: 10) Podle mnohých vědců je pro organizaci sportu důleţitá muţská dominance ve společnosti. Při sportování jsou oslavovány především vlastnosti a schopnosti, které jsou společností spojovány s dominantní formou maskulinity. Kritická feministická sociologie se snaţí o to, změnit tento pohled na sport a snaţí se vyrovnání vztahů mezi pohlavími. „Klade důraz na vzájemné partnerské pochopení, spolupráci a zdůraznění solidarity na úkor účelové soutěţivé dominance.“ (Šusta. 2012: 10; Coakley 2004: 52) Sport se podílí na tom, jak jsou vytvářeny představy o muţství a ţenství, ať uţ je to oblečením, které je pro jednotlivé pohlaví navrhováno, či samotné sporty, které jsou spojeny buď s jedním či s druhým pohlavím.

Jednou z nejznámějších socioloţek, která se zabývá kritikou postavení ţen ve sportu, je J. Hargreaves. „Autorka zastává názor o institucionalizované diskriminaci ţen na půdě sportu.“ (Šusta, 2012: 11) Vše dokládá mnohými daty, které poukazují na nízké zastoupení sportovkyň, málo trenérek a také organizačních pracovnic v různých sportovních událostech

(např. olympiády). Důleţité je podle ní i to, ţe masová média zobrazují ţenský sport minimálně. (Šusta, 2012; Sekot 2006) To můţeme doloţit i daty z České republiky, které poukazují na nízké zastoupení ţen v organizaci fotbalové asociace.

Klíčovou roli v chápání sportu mají média. Sport je pro ně důleţitý hlavně kvůli zisku. Média často také podporují genderové stereotypy a můţeme si toho všímat i u medializace sportu. V televizi jsou vysílány buď aktuální sportovní události, avšak největší procento ve sportovních zprávách zaujímá právě fotbal, ať uţ domácí či zahraniční. A jde především o muţský fotbal. Ţenský fotbal se ve zprávách téměř nevyskytuje. Vysílají ho jen určité televizní stanice a to v časech, kdy televizi moc lidí nesleduje. Ţenský fotbal je tedy v médiích téměř zcela opomíjen. Média uvádějí jako hlavní argument pro tuto nízkou prezentaci ţenského fotbalu to, ţe o ţenský fotbal není velký zájem. Měl by se raději podporovat muţský fotbal, neţ mu ubírat finance, které by zbytečně daly na ţenský fotbal. (Williams, 2007) Pokud bychom se zaměřily na srovnání prezentace ţenského a muţského sportu jsou tu velké rozdíly. „Ve Velké Británii ţenský sport zaujímá pouze cca 5% zpráv ze všech sportovních zpráv“ (Šusta, 2012: 35) Větší zájem o ţenský fotbal nastal aţ v době Mistrovství světa ţen v Německu. Úvodní zápas německých a kanadských reprezentantek sledovalo 74 000 diváků. (Kalouš, 2011). U nás se většího zájmu dočkal aţ zápas hráček Sparty s Curychem v říjnu 2013, kdy šlo o postup do Ligy Mistryň, který byl i ţivě vysílán a poté mu byl věnován čas i ve sportovním zpravodajství. I přestoţe nepostoupily, přispěly k rozšíření ţenského fotbalu u nás. (ČT sport, 2013)

Sociologie fotbalu není v České republice příliš rozšířená. Není příliš českých sociologů, co by se tímto tématem zabývalo. Téma sociologie fotbalu berou jako jedno z témat sociologie sportu a zabývají se jím pouze z několika málo aspektů. Z toho důvodů je jen málo knih věnujících se sociologii fotbalu přeloţeno do českého jazyka a téměř ţádné nejsou publikované od českých autorů. To jsem vypozorovala během hledání literatury k mému tématu.

Fotbal je mnoha sociology a převáţnou většinou populace povaţován za typicky muţský sport. Toto chápání fotbalu je nejen u české populace, ale i v ostatních státech. Postupně se však názory mění a postupují vpřed. Více se tomuto tématu bude věnovat následující podkapitola. V České republice můţeme sledovat nejen vzrůstající se počet

fotbalistek, ale také ţen na vyšších fotbalových postech, coţ blíţe popíšu ve 4. kapitole, věnující se právě spojení ţen a fotbalu a tomuto postupnému růstu.

1. 1 Fotbal je typicky mužský sport

Nejen fotbal, ale všeobecně sport mnoho dřívějších sociologů charakterizuje jako muţskou aktivitu. Muţům připisují takové vlastnosti, které jsou potřeba, abychom mohli sportovat. Např. „Albert Goodwill Spalding popisuje podstatu moderního sportu jako výraz odvahy, sebedůvěry, bojovnosti, temperamentu, disciplíny, důvtipu, předurčení, energie, nadšení, elánu, kuráţe, vytrvalosti, výkonnosti, prozíravosti, úspěšnosti, důslednosti, vervy, síly, muţnosti.“ (Smart, 2005: 41; Sekot, 2008: 170) Všechny vlastnosti se shodují s těmi, které jsou podle sociologů připisovány muţům. Ale není to jen Spalding, který se tímto tématem zabývá.

Zakladatel moderních Olympijských her Pierre de Coubertin nesouhlasil s rovnějším postavením na poli sportu. Podle něj nejsou ţeny pro sport vhodné. Zapojením do sportu ničí svůj šarm a charisma a přispívají k pádu sportu. Coubertin tvrdil, ţe Olympijské hry mají oslavovat muţský sport a ţeny mohou pouze potleskem odměnit muţe za dobré výkony. (Atkinson, 2009)

Podle Bourdieho je dnešní společnost charakterizována primátem muţství. Princip muţství je nadřazen všemu. „Všeobecně uznávaný primát muţství potvrzuje objektivita sociálních struktur i produkčních a reprodukčních aktivit, zaloţených jak v oblasti biologické, tak i sociální produkce a reprodukce na rozdělení podle pohlaví.“ (Bourdieu, 2000: 33) Princip muţství je podle Bourdieuho nadřazen přirozenosti ţenství. Vlastnosti spojené s muţským principem jsou také spojeny se sportem. Z toho důvodu jsou sporty častěji spojovány s muţi, kteří vlastní maskulinní vlastnosti. Avšak vlastnosti spojené s principem muţství jsou nadřazené ve všech oblastech, na které si vzpomeneme. Vše je ustavováno postupem času v průběhu historie samotnou společností, která toto společenské dělení neustále potvrzuje. Nadřazenost principu muţství zmiňuje i Carole Pateman ve své knize Sexuální smlouva. Pateman se zabývá jednou z částí Společenské smlouvy, kterou se většina sociologů nezabývá, a to právě sexuální smlouvou. Ta popisuje nadřazenost muţů nad

ţenami. Muţi – bratři mezi sebou uzavřeli dohodu (smlouvu), ţe jen oni mají individuální svobodu a jen oni se stanou „vlastníky své vlastní osoby, svého vlastního těla“ (Šmausová, 2004: 13). Ţeny tak i po uzavření této smlouvy zůstávají produktem ke směně, ať uţ mezi příslušníky jedné rodiny, nebo mezi dvěma různými kmeny. (Šmausová, 2004; Pateman, 1988) Výchova dívek je vedena takovým způsobem, aby dívky přijaly svou podřízenou pozici vůči muţům. Dívky si tento vliv často ani neuvědomují a svou podřízenou pozici přijímají. Výchova ţen vyţaduje, aby ţeny měly ţenské vlastnosti, jako usměvavost, pozornost, poddanost, zdrţenlivost atd. (Bourdieu, 2000) „Takzvaná ţenskost přitom často není nic jiného neţ určité nadbíhání, ať uţ skutečným nebo předpokládaným poţadavkům muţů, jeţ má především posílit jejich ego.“ (Bourdieu, 2000: 61) Ţenám přijde tato role jako přirozená, a proto ji bez odmítání přijímají.

Symbolické násilí ovlivňuje nejen genderové stereotypy, které přiřazují muţům a ţenám určité vlastnosti, ale ovlivňují i to, jaký sport si muţi a ţeny vybírají. Podle Bourdieho je „sport jako stvořený, aby produkoval viditelné znaky muţství a aby se v něm projevovaly a osvědčovaly takzvaně muţské vlastnosti“ (Bourdieu, 2000: 43). Podle Bourdieho je tedy sport připisován právě muţům. Sport se snaţí často ukrýt pohlaví a ţenám – sportovkyním jsou přiděleny tzv. muţské vlastnosti. Ţeny, které se sportu věnují a mají některé maskulinní rysy, jsou často brány jako abnormální a jsou často označovány hanlivými přívlastky, jako muţatky, lesby, hraje jako holka atd. Při samotném výběru sportu se ohlíţíme často i na to, jaký sport dělají lidé v našem okolí.

Bourdieu však mimo symbolické násilí se zabývá i předsudky a stereotypy, jeţ zařazují sportovkyně do skupiny leseb. „Ukazuje na to, ţe ţenina subjektivní i objektivní zkušenost se můţe změnit při provozování nějakého sportu. V takovém případě přestává tělo existovat pouze jako věc, na kterou druzí hledí, ale stává se z něj tělo pro sebe samé, tělo aktivní a jednající. Tento obraz těla však připadá muţům naopak „neţenský“ a ţena je případně označena za lesbu.“ (Šusta, 2012: 21) Stereotypy tedy vidí v ţenském sportu také homosexuální vztahy. Předsudky vycházejí především z toho, ţe společným znakem kolektivních sportů, jako je fotbal, hokej a další, je to, ţe obsahují velké mnoţství fyzických kontaktů a jsou v nich zobrazována svalnatá silná těla. Západní představy o feminitě povaţují ţeny za slabé, pasivní a neaktivní a sportovkyně do obrazu těchto představ nezapadají. Spolu s homosexuálními vztahy souvisí i homofobie ve sportu, která se vyskytuje především v kolektivních sportech, a fotbal není výjimkou. Fotbalistky se často setkávají

s opovrţenými postoji muţů, kteří se jim vysmívají, uráţí je a vtipkují o nich. Muţi však tímto strachem je jen ukazují, ţe ţeny narušují kulturní představu idealizace muţství. „Homofobie se proto také pouţívá jako zbraň na obranu maskulinních sportovních ideálů a hodnot a hanobí ty, kteří se od nich odchýlí.“ (Šusta, 2012: 22)

Od malička se kaţdý z nás setkává s názorem, ţe fotbal je muţský sport. Jen menšina lidí zastává názor, ţe fotbal mohou hrát i dívky. Pro ně jsou předurčeny jiné sporty, které jsou méně agresivní a soutěţivé. Příkladem můţe být tanec. Mnozí lidé však sporty typické pro dívky ani za sporty nepovaţují. Tyto názory postupně přejímají další a další generace a nepřemýšlí o tom, zda je to správně či nikoliv. Stereotypy jsou neustále mezi námi. Genderové stereotypy jsou „zjednodušující popisy toho, jak má vypadat maskulinní muţ a feminní ţena.“ (Renzetti, Curran, 2003: 20) Lidé často o těchto vlastnostech, které jsou připisovány muţům a ţenám, přemýšlí bipolárně. Obyčejný muţ podle lidí nenese ţádné rysy ţenskosti a u ţen je to opačně. (Deaux a Kite, 1987; Renzetti, Curran, 2003) Genderové stereotypy jsou neustále mezi lidmi zachovávány a reprodukovány. Avšak můţeme najít ve společnosti muţe, kterými má pouze maskulinní rysy. Mnoho lidí se nějakým způsobem však těmto genderovým stereotypům vymykají. Často se jednotlivec, který se odlišuje od stereotypního muţe nebo ţeny, označuje jako deviantní nebo abnormální. (Renzetti, Curran, 2003)

Genderové stereotypy ve velké míře zasahují i do sportu. V dnešní době se najdou i tací, kteří se snaţí genderovým stereotypům vymykat, avšak převáţná většina z nás je neustále zachovává a reprodukuje. S tím se pojí samozřejmě i koncept symbolického násilí. „Sport je pouţíván jako genderové bitevní pole, kde se muţi a ţeny snaţí narušit kulturní stereotypy, role očekávání a přidělené šance podle jejich pohlaví“ (Atkinson, 2009: 482). I přestoţe je sport pouţíván k odstranění genderových stereotypů, některým se stále nevyhýbá. Jedním z nich je právě generické maskulinum, pomocí něhoţ oslovujeme a nazýváme stejně muţe jako ţeny. Ţeny však generické maskulinum odsunuje do pozadí, jelikoţ jsou nazývány muţským tvarem svého povolání. Jako následek generického maskulina dochází k symbolickému zneviditelňování ţen. (Vrbová, 2006) I ve fotbale se můţeme s generickým maskulinem setkat. Sice mluvíme často o fotbalistkách, avšak ve fotbalovém světě, pak i samy fotbalistky nazývají jednotlivé fotbalové posty pomocí muţského označení (stoper, záloţník, útočník). Můţeme to vidět v rozhovorech s fotbalistkami, ale také na samotném hřišti a v kabině. Při rozdělování pozic v kabině trenér rozděluje

jednotlivé pozice stylem: „Na stoperovi bude hrát...“, „na krajním bekovi bude...“ atd. Na hřišti poté hráčky trenér diriguje stylem: „Běţ ke stoperovi.“ „Budeš hrát u stopera.“

Podle Beauvoir pro dívky není přijatelné, aby hrály nebezpečné hry. (Beauvoir, 2000) V naší volbě sportu nás ovlivňují vnější faktory při genderové socializaci. Ovlivňuje nás nejen naše rodina, příbuzní, spoluţáci, ale také média, ve kterých jsou se sportem, fotbalem spojováni především muţi. V televizi je ve velké míře zastoupen fotbal muţi, ţenský fotbal je vysílán minimálně. V hlavních médiích nejsou téměř ţádné zmínky o ţenském fotbalovém utkání, výjimkou byl zápas Sparty a Curychu. Ţeny jsou brány pouze jako fanynky, které posilují hráčovo ego. Při výběru sportu se ohlíţíme především po tom, co dělají lidé stejného pohlaví, stejného genderu. (Renzetti, Curran, 2003)

Sport ztělesňuje přirozenou a danou nadřazenost muţů nad ţenami, je tedy symbolem hegemonické maskulinity. Převaha muţů nad ţenami však přesahuje i do dalších oblastí, do politiky, obchodu či médií. (Aitchison, 2007: 141) Genderové stereotypy jsou ve velké míře reprodukovány právě přes média, které je neustále šíří a snaţí se vysílat to, co lidé chtějí. Na domácích stanicích je sportovním událostem věnováno dost času, a pro sportovní fanoušky jsou vytvořeny stanice, které vysílají sportovní události celý den. V České republice patří nejvíce času ve sportovních zprávách převáţně aktuálním sportovním událostem (např. Olympiáda, zimní soutěţe atd.) a národním sportům, hokeji a fotbalu. „Fotbal je pro média zajímavý nejen jako masově divácky populární sport zabydlený rostoucí řadou sportovních ikon, ale i jako vzrušující místo tvrdého souboje „heroické maskulinní síly“, jako cesta naznačující generačně cestu z chlapectví do tvrdé dospělosti, cesta prostoupená tvrdým tréninkem, praktickými zkušenostmi a herními rituály.“ (Sekot, 2008: 173)

Některé stereotypy se však postupem času mohou měnit. Ať uţ se jedná o pracovní pozice, které jsou vhodné pro ţeny a které pro muţe, či samotné sporty. V dnešní době jiţ není nic překvapujícího, pokud ţenu vidíme na vyšší pozici neţ muţe. Není to sice ještě zcela vyrovnané, ale ţeny si svou pozici na pracovním trhu stále zlepšují. U sportu a samotného fotbalu to můţe být podobné. V některých státech i ţenský fotbal začíná dosahovat vyšší úrovně, i kdyţ ne stejné jako muţský fotbal. V České republice se ţenský fotbal posouvá také do popředí, začíná být tématem diskuzí, avšak stále je tu pořád na začátku. Ţenské fotbalistky dosud nedosáhly takové úrovně, aby byly stejně jako muţi

v téţe lize placeny. Stále musí při svém stálém zaměstnání stíhat i přípravu na fotbalová utkání.

Vše potvrzuje historie. Ţenský fotbal vznikl asi ve stejné době jako muţský, avšak jeho vývoj byl v některých dobách zpomalen, či dokonce zastaven. Z toho důvodu se odlišují roky, kdy vznikla první muţská fotbalová soutěţ (1871 – Anglický pohár) a kdy ţenská (1982 – odstartováno EURO ţen), nebo to kdy byl fotbal přidán na Olympijské hry: muţský v roce 1908, ţenský v roce 1996. I v samotné historii tedy vidíme, ţe muţský fotbal se rozvíjel průběţně bez ţádných přestávek, jako tomu bylo v ţenském fotbalu. I proto je v mnoha zemích brán fotbal jako muţský sport. Avšak můţeme si povšimnout, jak rychle i přes určité problémy se ţenský fotbal rozšiřuje.

2. Historie ženského fotbalu

V této kapitole bych ráda alespoň částečně přiblíţila historii ţenského fotbalu, která mi částečně pomůţe v zodpovězení mých výzkumných otázek, které jsem si poloţila.

Počátky ţenského fotbalu jsou spojené s jeho muţským protějškem. První zmínky o ţenském fotbalu jsou jiţ z 12. století, kdy byl fotbal hrán v rámci lidových her. Moderní fotbal, tak jak ho známe my, byl však zaznamenán poprvé ve Skotsku v 90. letech 18. století. První zaznamenaný zápas v ţenském fotbalu se odehrál roku 1892 v Glasgow. Roku 1894 byl v Anglii zaloţen první evropský fotbalový klub ţen, jehoţ zakladatelkou byla Nettie Honeyball. Nazýval se British Ladies Football Club. Ţenský fotbal se v této době však rozvíjel bez podpory Anglické fotbalové asociace. K oblibě a rozšíření ţenského fotbalu došlo aţ během první světové války, kdy se stíraly rozdíly ve výkonnosti mezi ţenami a muţi. Nejznámějším týmem této doby byl Dick, Kerr’s Ladies z Prestonu, který jako první v roce 1920 odehrál mezistátní utkání proti Zimbabwe a později proti celku z Francie.

Roku 1921 však došlo ke zlomu v rozvoji ţenského fotbalu. Anglická asociace rozhodla, ţe ţenský fotbal je neetický. Všechny zápasy se tedy přesunuly na ragbyové stadiony, nebo do malých parků. Podobně se zachovalo i Skotsko. Ţeny mělo toto rozhodnutí odradit od hraní fotbalu. Podle Anglické asociace, stejně jako podle Bourdieho, není fotbal sport, který by měly vykonávat ţeny.

K obnovení ţenského fotbalu došlo v 70. letech 20. století. Roku 1969 byla zaloţena fotbalová asociace ţen, Woman’s FA. V roce 1971 byl zrušen zákaz z roku 1921 a ţeny se tak mohly vrátit zpět na hřiště. Ve stejném roce navrhla UEFA, aby byl ţenský fotbal pod kontrolou národních asociací. Díky tomu se mohla Itálie stát první zemí s profesionálními fotbalistkami na částečný úvazek. Později vznikl první zcela profesionální tým ve Spojených státech a roku 1992 byla vytvořena první fotbalová liga ţen v Japonsku. Součástí Olympijských her je ţenský fotbal od 90. let 20. století.

Dříve existovalo několik pohárů v ţenském fotbale, jako např. The Munitionettes Cup z 20. let. 20. století, The English Ladies‘ Football Association Challenge Cup a další. Avšak první světový pohár, Woman’s World Cup, byl poprvé odehrán roku 1991 v Číně,

kde zvítězily fotbalistky z USA. Dalšími soutěţemi, kde fotbalistky bojovaly o nadvládu v evropském ţenském fotbalu, byla mistrovství, která se konala od roku 1937. Avšak EURO ţen, jak je známe dnes, začalo aţ v roce 1982.

(Zelenková, 2008; Litterer, 2011; History of Women's Football)

I v České republice můţeme sledovat rozvoj ţenského fotbalu podobně jako v zahraničí. Ten se u nás poprvé objevil ve 30. letech 20. století zásluhou L. Drahovzalové z Brna. V roce 1936 bylo odehráno první utkání v Brně. Poté však aţ do 50. let nedocházelo k většímu rozvoji. Od 50. let se ţenský fotbal začal více rozvíjet a od roku 1966 se začal hrát organizovaně. Prvním organizovaným celkem byla praţská Slavie. Brzy po vzniku tohoto celku se začali objevovat další. V témţe roce, kdy vznikl první organizovaný tým, vypsal Mladý svět 1. ročník turnaje ţenského fotbalu „O srdce Mladého světa“. Zúčastnilo se jiţ 32 druţstev a v dalších ročnících druţstev přibývalo. Roku 1971 byl ustanoven Svaz dívčí kopané, který byl zároveň členem České tělovýchovné organizace. Koncem tohoto roku bylo jiţ registrováno 2171 hráček. 14. dubna 1985 odehrál československý ţenský fotbalový tým své první mezistátní utkání s Maďarskem, které skončilo remízou 2:2. Po rozdělení Československé republiky vznikl Českomoravský fotbalový svaz, který se stal organizátorem nejen muţských soutěţí, ale i ţenských. (Fotbal-trenink.cz. 2010)

V současnosti je hlavní postavou českého ţenského fotbalu Dušan Ţovinec. Je prvním placeným trenérem ţenského fotbalu, který nemusí mít i jiné zaměstnaní. Místem jeho působiště je od roku 1988 Sparta a od roku 1989 trénuje českou ţenskou reprezentaci. Stal se prvním profesionálem v českém ţenském fotbalu. Další významnou postavou je Jitka Klimková, jedna z tří ţen v českém fotbalu s trenérskou licencí A. Trénuje ţeny z 1. FC Slovácko. Pořádá i Fotbalový kemp Jitky Klimkové pro dívky, jehoţ první ročník byl uskutečněn v roce 2011. (Jačisková, 2008)

3. Výzkumné otázky

Jako výzkumné otázky jsem si zvolila následující:

Proč je v některých zemích ţenský fotbal více rozšířen neţ v jiných a někde je dokonce známější neţ jeho muţský protějšek?

Proč je fotbal v České republice pro všechny typicky muţským sportem?

Jaké předsudky a stereotypy se pojí s dívkami hrajícími fotbal?

V další části bakalářské práce se tedy budu věnovat hlavně tématům, která mi pomohou najít odpovědi na výše poloţené otázky. Dále odpovědi doplním o informace z veřejných rozhovorů s fotbalistkami a odpovědi na otázky od hráček české reprezentace, které mi odpověděly na moje dotazy.

Při výzkumu byla však mým hlavním zdrojem literatura. Ta mi pomohla najít většinu odpovědí a rozhovory uţ jen dopomáhají dotvořit obrázek o ţenském fotbalu. Z velké části jsem pracovala především s anglicky napsanými publikacemi a články, z kterých jsem se snaţila získat maximum informací a shrnout jejich hlavní myšlenky týkající se mých otázek.

4. Ženy a fotbal

4. 1 Zvyšující se podíl žen v českém fotbale

I přes fakt, ţe fotbal je povaţován za doménu muţů, můţeme si všimnout, jak moc se rozrůstá mnoţství ţen, které jsou v dnešní době s fotbalem spojeny. Nezvyšuje se pouze počet hráček, ale i ţen na vyšších fotbalových pozicích, jako jsou trenérky, rozhodčí a členky fotbalových organizací. O feminizaci českého fotbalu se zatím nejedná, avšak je otázkou, zda nedochází k maskulinizaci ţen vstupujících na fotbalovou scénu. Nepřejímají tyto ţeny některé vlastnosti a rysy, které jsou podle genderových stereotypů připisovány muţům? Mají výše zmíněné ţeny a fotbalistky vlastnosti jako agresivitu, soutěţivost, dominanci a další rysy typické pro sport?

Nyní bych ráda přiblíţila tři důleţité ţeny českého fotbalu, Kateřinu Radostovou, Markétu Haindlovou a Dagmar Damkovou. Právě tyto ţeny patří mezi 50 nejvlivnějších lidí v českém fotbale. (Mádl, 2015) Dokázaly překonat genderové stereotypy. Překáţkami pro ţeny jsou „nízké sebevědomí ţen, rodinné a pracovní závazky, nedostatečně prováděný nábor ţen do vedoucích pozic či dokonce ústavní omezení“ (Šusta, 2012: 11). Navíc ţeny, jeţ jsou ekonomicky, sociálně a sexuálně nezávislé na muţích jsou brány jako hrozba. Jsou hrozbou pro stávající genderový řád, který bere ţeny jako ekonomicky, sociálně a sexuálně závislé na muţích. (Aitchison, 2007) Tyto tři ţeny však musely podobné překáţky překonat. Existují i organizace, jeţ se zabývají podporou ţen na poli sportu. Mezi tyto organizace patří Ţeny a sport (EWS), která se mimo jiné věnuje i zvýšením moţností ţen dostat se k různým činnostem ve všech oblastech sportu. I tyto organizace jsou pro ţeny přínosem a pomáhají jim překonávat zaţité stereotypy.

Je velmi důleţité, ţe se ţeny dostávají i na vyšší pozice a mohou tak být vzorem pro další. Pokud tyto ţeny budou i v médiích spojovány s fotbalem, mohou tím navodit diskuze na téma, zda je fotbal skutečně pouze muţským sportem, nebo zda je tu i místo pro ně. Ţeny mohou být povzbuzeny tím, ţe jsou tu i jiné, které fotbal zajímá, a mohou vystoupit z davu, který fotbal povaţuje za typicky muţský sport, a věnovat se mu, ať uţ jako hráčky nebo členky fotbalových organizací. Dagmar Damková, nyní předsedkyně 19

komise rozhodčích, začala svou kariéru ve svých 21 letech. Před tím hrála od 14 let aktivně fotbal. Ve svých 28 letech poprvé pískala Gambrinus ligu a poté se dostala ještě výše. V roce 2008 rozhodovala finále ţenského fotbalu v Pekingu.

Druhou ţenou, kterou bych chtěla blíţe představit, je Markéta Haindlová. V dnešní době je předsedkyní České asociace fotbalových hráčů a členkou mezinárodní hráčské asociace FIFPro. Dříve zastávala pozici předsedkyně Odvolací a revizní komise ve Fotbalové asociaci České republiky. U nás patří mezí přední odbornice na sportovní právo.

Kateřina Radostová, třetí ţena spojená s českým fotbalem, advokátka, je absolventkou Právnické fakulty UK v Praze. Zabývá se marketingem a především sportovním právem. Dříve byla soudkyní Obvodního soudu pro Prahu 3, nyní však provozuje soukromou advokátní praxi, ve které spolupracuje s několika fotbalovými a hokejovými kluby. V roce 2013 byla zvolena jako předsedkyně Odvolací komise FAČR. Jako malá byla nadějnou juniorskou tenistkou, ţila v Německu, a neúspěšně kandidovala do výkonného výboru Mezinárodní hokejové federace.

Nyní můţeme tedy říci, ţe český fotbal jiţ není jen doménou muţů. Na fotbalové pole se postupně dostává více a více ţen, nejen hráček, ale i členek FAČR, nebo jiných fotbalových organizací. Jsou však tyto ţeny stále pouze feminní, nebo se částečně maskulinizují? Pokud se zaměříme na výše zmíněné ţeny a budeme si všímat pouze vzhledu (viz obrázky 1, 2, 3). I ţeny spojené s fotbalem jsou ovlivněny mýtem krásy, kterým se zabývá Naomi Wolf ve své knize. Tělo a krása jsou velmi diskutovaným tématem. Ţenské tělo se podle různých vyprávění musí, co nejvíce přiblíţit ideálnímu vzhledu, který se mění podle aktuální doby. „Mýtus krásy určuje jeden ideální vzhled (lišící se v závislosti na kultuře a době), kterého bychom všichni měli chtít dosáhnout a udrţet si jej co nejdéle. Představuje společenský tlak, kterému jsou vystavovány dívky a ţeny a stále častěji i chlapci a muţi. Snaha naplnit ideál krásy si vyţaduje mnoho energie, peněz a fyzické i duševní síly. Je často spouštěčem problémů příjmu potravy, které ústí do anorexie a bulimie.“1 Mýtus krásy ovládá všechny ţeny po celém světě, i přesto ţe jsou jiţ několik let svobodné a mají svá vlastní práva stejně jako muţi. Jsou však ovlivněny určitým ideálem krásy, který je

1 Definice mýtu krásy je převzata z: .

neustále reprodukován všude kolem nás. I ty nejmocnější ţeny jsou tímto mýtem ovlivněny a dbají o to, aby na veřejnosti vypadaly, co nejlépe. Z toho důvodu jsou i tyto ţeny neustále kontrolovány samy sebou a okolím, zda splňují standardy ideálu krásy a ovlivňuje to i to, jak se prezentují ve společnosti. I sám Pierre Bourdieu se ve své knize zabývá částečně tímto tématem. Bourdieu píše: „To, co mytický diskurz vyjadřuje koneckonců spíše naivně, prosazují tedy instituční rituály mnohem vtíravěji a symbolicky nepochybně mnohem účinněji: zapadají tím do řady diferencujících operací, jeţ mají u kaţdého aktéra, ať muţe nebo ţeny, zdůraznit ty vnější znaky, které nejvíc odpovídají sociální definici jeho pohlavní odlišnosti, nebo povzbudit praktiky příslušející jeho pohlaví a nesprávné chování- zvláště ve vztahu k druhému pohlaví – zapovědět či od něho odradit.“ (Bourdieu, 2000: 26) Psychoanalytické úsilí se podle Bourdieho u muţů snaţí zbavit všech znaků ţenskosti a u ţen přesně naopak. Ţeny jsou vedeny k takové morálce, která se je snaţí usměrňovat. „Morálka se u ţeny prosazuje hlavně neustálým ukázňováním kaţdého kousku těla, k němuţ ji soustavně nutí šaty nebo vlasy. Takto, skrze neustále pěstovaný způsob chování, drţení těla, se vrývají protichůdné principy muţské a ţenské identity a takříkajíc se realizuje, či spíše naturalizuje, určitá etika.“ (Bourdieu, 2000: 26) Můţeme u nich však najít i charakteristiky, které A. Spalding připisuje muţům a které jsou potřebné u sportování. Z těchto vlastností tedy určitě můţeme vybrat výraz odvahy, sebedůvěru, bojovnost, temperament, disciplínu, důvtip, nadšení, kuráţ, vytrvalost, úspěšnost, důslednost. Většinu těchto vlastností tyto tři ţeny musí jistě mít, jinak by nemohly uspět v oboru sportu a především fotbalu, kdyţ je to sport spojovaný pouze s muţi. Neţ uspěly, musely si jít za svým cílem a tvrdě bojovat, aby dosáhly svých pozic v oblasti sportu. Bez určitých vlastností by nemohly uspět na tak vysokých pozicích a velet muţům. I jejich zvolení sebou přineslo mnoho diskuzí o ţenách ve fotbale. Ve skutečnosti však ţádné pouze muţské či ţenské vlastnosti neexistují, ţeny a muţi si vybírají takové vlastnosti, které se jim zamlouvají a tvoří tak svou vlastní osobní identitu. (Šmausová, 2002) Podle Bourdieho dosaţení moci se ţeny ocitají ve dvojznačné situaci: „jednají-li jako muţi mohou ztratit povinné atributy ţenskosti a zpochybňují právo muţů na mocenské pozice; jednají-li jako ţeny, vypadají jako neschopné a jakoby nebyly na svém místě“ (Bourdieu, 2000: 62). Nejlépe je tedy vybrat si muţské i ţenské vlastnosti a spojit, aţ poté mohou ţeny dosáhnout úspěchu, stejně jako Haindlová, Damková a Radostová.

Obrázek 1a a 1b – Dagmar Damková2

Obrázek 2a a 2b – Markéta Haindlová3

2 Zdroj: a . *Staženo: 20. 2. 2015+

3 Zdroj: a ; [Staţeno 20. 2. 2015]

Obr. 3a a 3b – Kateřina Radostová4

Avšak neovlivňuje v dnešní době mýtus krásy i muţe? Jak vypadá ideál krásy, kterému se snaţí přiblíţit muţi? Můţeme si povšimnout, ţe i sportovci a především fotbalisté dbají na to, jak vypadají. Jsou tedy ovlivněni mýtem krásy podobně jako ţeny. Všude kolem nás, ať uţ v televizi, časopisech, na billboardech vidíme nejen ztvárnění ţenského ideálu krásy, ale také muţské ideály krásy. Těmito ideály krásy jsou především sportovci a známé osobnosti, které dbají o svůj účes, vysportované tělo a o módu. To se částečně přenáší i na fotbalové hřiště, kde vidíme na fotbalistech různobarevné kopačky, čelenky na hlavách, účesy a různě se měnící styl dresů. Vše podporují dnešní sportovní obchody, které nabízejí velké mnoţství různých sportovních potřeb. A mnoho z nich můţeme sledovat i v reklamách, televizních či internetových. Dochází tedy částečně i k feminizaci fotbalistů? Vţdyť péče o vzhled a starost o módu je jednou z vlastností ţen. Přejímají tedy fotbalisté ţenskou vlastnost? Především ovlivňují i fotbal na jiných úrovních, krajský, okresní přebor. I zde se najdou fotbalisté, kteří jsou ovlivněni svými fotbalovými idoly a dbají o svůj vzhled a neustále střídají barevné kopačky.

4 Zdroj: a . *Staženo: 20. 2. 2015]

Mezi největší ikony muţského fotbalu patří v dnešní době Lionel Messi, Cristiano Ronaldo a světoznámý David Beckham, který je známý nejen jako fotbalista. Jsou především také módními ikonami a inspirací pro řadu fotbalistů. Na obrázcích 4 a, b, c můţeme vidět právě různobarevnost kopaček, úpravu vlasů, vypracované tělo, různorodost dresů a také to, jak dbají o veřejné vystupování.

Obr. 4 a, b, c – Vzhled fotbalistů a mýtus krásy5

Pokud se zaměříme na obrázky světoznámých fotbalistek, vidíme, ţe často jsou namalované, dbají o svůj vzhled. Avšak pokud budeme porovnávat fotbalistky a fotbalisty na obrázcích, můţeme si všimnout toho, ţe jsou na tom podobně. I u muţů se tedy setkáváme s mýtem krásy. Ţeny, přestoţe se zajímají o muţský sport, nemusí ještě nutně zanedbávat svůj vzhled a mohou se snaţit, co nejvíce přiblíţit ţenskému ideálu krásy. Sportovkyně často tvrdí, ţe rády nosí sportovní oblečení, avšak to není důvodem, ţe nemohou sledovat ideál krásy a přizpůsobovat se mu. To dokazují i slova Pavlíny Ščasné:

„Samozřejmě se chceme líbit, navíc v našem klubu se opravdu hodně dbá na marketing a na to, jak vypadáme. Často se fotíme, takţe máme k dispozici vizáţistky, které nám radí, jak se máme upravit - především tedy po zápase. Na hřiště pochopitelně nejdeme s make-upem, ale v klubu jsou rádi, kdyţ pouţijeme řasenku a vypadáme jako hezký holky. Ve Švédsku je obvyklé,

5 Zdroj: ; a . *Staženo 20. 2. 2015+

ţe většina holek o sebe hodně dbá, je to přirozená věc (…) Máme v kabině dvě zrcadla, takţe je u nich před zápasem docela nával.“ (Konečný, 2009: 68)

Ţeny věnující se muţskému sportu, např. Hope Solo, Kosovare Asllani a Pavlína Ščasná (viz obr. 5), naplňují také ideál krásy, neboť je to jeden z genderových předpokladů. Tím, ţe se snaţí přiblíţit ideálu krásy, si udrţují svou identitu, i přesto ţe se zabývají pro ně genderově netypickým sportem.

Obr. 5 a, b, c – Vzhled fotbalistek a ideál krásy6

6 Zdroj: ; a . *Staženo: 20. 2. 2015+

Móda je v dnešní době široce rozvinutá. Existuje několik druhů oblečení a i sportovní oblečení mohou obchody navrhovat právě pro ţeny. Sport je velkým zdrojem financí. Vyuţívá toho mnoho firem, prodávající sportovní potřeby. Myšlenkou firemního feminismu je známá forma NIKE. „Snaţí se o zlepšení podmínek a moţností v oblasti výroby ţenského sportovního zboţí.“ (Šusta, 2012: 12) Ke svým cílům vyuţívají reklamy, ve kterých hájí práva ţen ve sportu a dokazují jejich přínos. (Messner, 2002) Fotbalistky jsou také čas od času nuceny jít do společnosti a poté bychom nenašly rozdíl mezi nimi a ostatními ţenami. Obléknou se jako ostatní ţeny, upraví se podle toho, zda jdou do města na nákupy, či na společenskou akci.

4. 2 Pojetí ženského fotbalu v různých zemích

Ţenský fotbal je v některých zemích rozšířen méně neţ v jiných. V několika státech je však i známější neţ jeho muţský protějšek. A v jiných se nevyskytuje naopak vůbec. V další části práce se chci zaměřit především na země, kde je ţenský fotbal známější a porovnat situaci těchto zemí s Českou republikou a Velkou Británií, kolébkou fotbalu.

Mezi země, o kterých se mluví snad nejvíce ve spojení s ţenským fotbalem, můţeme zařadit severské země (především Švédsko a Norsko), USA a Čínu. V dalších zemích uţ dochází také k určitému posunu, ţenský fotbal sice není a zřejmě ani nikdy nebude známější neţ muţský, ale snad se mu alespoň částečně vyrovná. Jedním z důvodů je podle Bourdieho (2000) právě to, ţe nadvláda muţství uţ není kladena jako samozřejmá. Fotbalistky jsou zde uţ placeny a nemusí při sportování navštěvovat další zaměstnání jako je tomu v České republice. I z tohoto důvodu mnoho dobrých a nadějných českých fotbalistek odchází do zahraničních klubů a český ţenský fotbal není na takové úrovni jako v jiných státech. Důvodem, proč je ţenský fotbal v určitých zemích známější neţ muţský, je však i to, ţe muţský fotbal není v jádru hegemonické sportovní kultury. (Markovits, Hellerman, 2003) Národními sporty je v těchto zemích hokej, rugby, baseball, basketbal a jiné sporty.

Ve Spojených státech jsou sporty spojené nejen s městy, ale především školami. Kaţdá škola má své vlastní týmy a pořádají se meziškolní zápasy. Mnoho sportovců a sportovkyň tedy začíná se sportem jiţ od mala. V České republice je sportovní výchova samozřejmě také, ale neexistují u nás školní týmy. Sice můţeme za školu soutěţit, hrát fotbal apod., ale tyto soutěţe nemají takovou prestiţ jako v Americe. V České republice většinou

kaţdý, kdo chce hrát fotbal se stanem členem sportovní organizace, která sídlí v jeho městě, či obci, nebo nejbliţší obci.

Důleţitým mezníkem byl rok vydání Článku IX (Title IX) v roce 1972, od kdy začala ve Spojených státech moderní éra hry. Článek IX ve stručnosti říká: „Ţádná osoba ve Spojených státech nemůţe být na základě pohlaví vyloučena z účasti, nemůţe mu být odepřena výhoda nebo nemůţe být předmětem diskriminace v rámci jakéhokoliv vzdělávacího programu nebo aktivity přijímající federální finanční podporu.“ (Title IX.) Tedy šlo především o stejnou finanční podporu muţského a ţenského sportu. Tento rok a tato událost se poté stala inspirací i pro další státy na celém světě. (Heywood, Dworkin, 2003) Kořeny ţenského fotbalu v Americe však sahají dál neţ do roku 1972. Uţ počátkem 20. století ţeny začaly hrát fotbal ve školních areálech vysoké školy Sedmi sester. Dále byla v roce 1923 vydána kniha Field Hockey and Soccer Rules for Women, která poukazuje na přijetí tohoto druhu sportu do školních osnov základních, středních a vysokých škol. Dále byl povolen vznik týmů na území škol. V 50. letech 20. století k první meziškolní soutěţi v ţenském fotbale mezi několika Vermontskými školami.

I přesto, ţe ţenský fotbal vznikl pravděpodobně dříve v Evropě a v Americe se začal rozvíjet později, je zde o něj mnohem větší zájem sportovních fanoušků a médií. Všeobecně zde roste rychleji přijímání ţenských sportů. (Litterer, 2011) Můţe to být i politickým systémem a historickým vývojem v USA. Jedním z důleţitých historických okamţiků, který jistě pomohl i ţenskému sportu, byl úspěch nového ţenského hnutí. Do určité míry přetvořilo americký veřejný ţivot.

Fotbalové kořeny, především tedy moderní forma fotbalu je spojena s Velkou Británií, Londýnem. Avšak v roce 1863, kdy šlo o upřesnění fotbalových lig v Anglii, šlo výhradně o muţskou záleţitost. Mimo organizovaný fotbal jsou zmínky z konce 19. století také o vesnických soutěţích mezi vdanými a svobodnými ţenami v Anglii a Skotsku. Na počátku 20. století pak ţeny hrály neformálně po celé Anglii, Francii a Kanadě, i ve střední Evropě se však našly některé neformální týmy. Během 1. světové války vznikl v Anglii organizovaný ţenský tým, Dick, Kerr Ladies. Avšak v roce 1921 došlo ke zbrzdění rozvoje ţenského fotbalu. Stalo se tak po roce 1920, kdy se uskutečnilo jedno z nejznámějších fotbalových utkání mezi ţenami Dick, Kerr Ladies a dalším ţenským týmem Lancashire, St. Helen's Ladies, který sledovalo 53 000 diváků. Po tomto zápasu začal být ţenský fotbal

povaţován jako hrozba pro muţský profesionální fotbal. A pravděpodobně z toho důvodu byly v roce 1921 zakázány všechny ţenské fotbalové týmy.

Na počátku 30. let 20. století vznikly ligy ţen také v Itálii a Německu. Avšak hra v této době nebyla ničím zajímavá. Ke změně došlo aţ po 2. světové válce, kdy se ţenský fotbal začal rozvíjet v zemích severní Evropy, Norsku a Švédsku. K pokroku došlo také v Německu. Od té doby se vývoj ţenského fotbalu urychlil, v Itálii se vytvořila národní asociace v roce 1950 a v Německu bylo v roce 1957 uspořádáno první neformální mistrovství Evropy. (Litterer, 2011). Důleţitým mezníkem v ţenském fotbale v Evropě byl rok 1971, kdy došlo k důleţitému kroku od mezinárodní fotbalové asociace UEFA. Konalo se hlasování o tom, aby národní fotbalové asociace převzaly řízení ţenské soutěţe a většina zemí hlasovala pro toto zavedení. Poté se v jednotlivých zemích sestavily národní ţenské reprezentace a mohly se konat mezinárodní zápasy a turnaje. Mezi prvními, kdo přijal toto usnesení, bylo Německo, Švédsko a Norsko, aţ později se přidaly Anglie a Itálie. (Hunt, 2006).

Jedním z nejlepších ţenských fotbalových týmů je tedy ten švédský a vůbec celá ţenská švédská liga. Proč tomu tak je? To mi pomohl pochopit dokument The Other Sport, který se věnuje právě švédskému fotbalu a jeho historii. I ve Švédsku byl pohled na ţenský fotbal dříve spíše negativní. Ţeny musely hodně bojovat, aby ho zviditelnily. Fotbal ţen se v této zemi zpopularizoval především díky píli a snaze samotných fotbalistek a jejich trenérů. Ţeny se staly díky svým výkonům idoly pro další dívky, které je chtěly následovat. Samotné ţeny, které se v době, kdy ţenský fotbal nebyl na ţádné úrovni, a ony ho chtěly začít provozovat, nazývaly „Women against the tide“ (Ţeny proti proudu). Mezi významné švédské ţeny té doby patří Pia Sundhage, Hanna Ljungberg, Victoria Sandell Svensson, Elisabeth Leidinge, Anette Börjesson a Marika Domanski Lyfors. Důleţitou součástí ţenského fotbalu byl i trenér Ulf Lyfors. Boj za to hrát fotbal začaly ţeny ve Švédsku roku 1973. Někteří spojovali tento boj proti předsudkům za součást boje za rovnost, jiní viděli touhu ţen hrát fotbal jako jejich přirozené právo, kdy si mohou dělat, co chtějí. V roce 1975 navštívilo ţenské utkání na stadiónu Ullevi 2963 příznivců, tehdy šlo o rekordní účast fanoušků. Poté v roce 1984 získaly Švédky první zlatou medaili v evropském mistrovství. Ve švédském ţenském fotbale vidíme za třicet let velký posun. Od doby, kdy odehrály v roce 1973 první mezinárodní zápas, který sledoval 1500 diváků, aţ k roku 2003, kdy sledovalo Hannu Ljungberg ve finále proti Německu

4 miliony televizních fanoušků. Lidé okolo švédského ţenského fotbalu doufají ještě v jeho posun.

Jedním z dalších důvodů, proč je v některých zemích fotbal povaţován za typicky muţský, je právě to, ţe ţeny jsou zde brány jako slabé a křehké bytosti. V jiných zemích je tomu naopak. A zde se můţe rozvíjet lépe i ţenský fotbal. Příkladem takového státu je Čína. Ţeny jsou zde silné, tvrdé a těţce pracují. (Hartmann-Tews, Pfister, 2005). I v ţenském fotbale jsou na předních příčkách. „Můţeme tedy říci, ţe ţenský sport není kulturně a hodnotově homogenní oblastí.“ (Šusta, 2012: 17)

V České republice převládá názor o ţenách jako těch podřízených. Postupem času se částečně jiţ změnil, avšak stále ještě nejsme na úrovni ostatních států, kde jsou jiţ poměry mezi muţi a ţenami více vyrovnané. Pro ţenský fotbal je také důleţitá podpora ze strany fotbalových asociací dané země. U nás podle trenéra ţenské reprezentace Vladimíra Hrušky společnost a fotbalový svaz nemají velký zájem o rozšiřování a pozdvihnutí ţenského fotbalu. Ţenský fotbal u nás tedy stále zůstává na okraji a pro svaz a společnost jsou důleţitější muţské reprezentace, proto jim dávají přednost. Paradoxem však je, jak Hruška zmiňuje, ţe muţská fotbalová reprezentace je v hodnocení FIFA aţ 31. zemí a ţenská reprezentace 25. (Šusta, 2012: 26)

4. 3 Rozhovory

Rozbor rozhovorů by mi měl pomoci při potvrzení informací, které jsem získala z dosud napsané literatury týkající se ţenského fotbalu, a pomoci odpovědět na mé výzkumné otázky. Rozhovory s fotbalistkami jsem hledala na internetu, kde můţeme najít rozhovory s různými fotbalistkami jednotlivých týmů různých národností.

V rozhovorech jsem se především zajímala o fotbalové začátky hráček fotbalových reprezentací a podporu ze strany rodiny a známých. Dále jsem sledovala, kde jednotlivé fotbalistky hrály a hrají, zda odchází do zahraničních klubů či nikoliv.

Na začátku hledání rozhovorů, jsem myslela, ţe nejlépe se budou hledat rozhovory s českými hráčkami, avšak opak byl pravdou. S mnoha českými hráčkami, i přesto, ţe hrají za reprezentaci, nebyl zveřejněn ţádný rozhovor, z toho důvodu jsem se rozhodla, ţe hráčky, s nimiţ jsem rozhovory nenašla, kontaktuji prostřednictvím internetových komunikačních

systémů a zkusím zjistit odpovědi na své otázky. V dalších částech práce budu tyto hráčky označovat anonymními křestními jmény, Katka a Bára.

Rozhovory s českými hráčkami ukazují na to, ţe hráčky jsou často ovlivněny členem rodiny, kamarády, či spoluţáky. Pokud jde o člena rodiny, mají především muţský vzor, ať uţ je to otec či bratr. To můţe být právě tím, ţe ţenský fotbal se nyní teprve rozvíjí a v české společnosti je více fotbalistů, neţ fotbalistek. Dalším důvodem je i to, jak je popsáno výše, ţe fotbal je pro velkou část populace stále typicky muţským sportem a dívky i proto mohou hledat spíše muţské vzory. Jen málo z nich vyrůstalo v rodině, která neměla s fotbalem ţádné zkušenosti. České fotbalistky začínají hrát v klubech z jejich rodných obcí a měst. To dokládají následující ukázky z rozhovorů:

Aneta Soukeníková říká: „Máte pravdu. Taťka začínal u nás v Nivnici a byl to on, kdo mě v pěti letech poprvé dovedl na hřiště. O dva roky později uţ jsem hrála za ţáky. Rodiče jsou moji největší fanoušci. Kdyţ hrajeme doma, jezdí na kaţdý zápas, a ve fotbale mě podporují.“ (SlováckoDnes.cz, 2012)

Katka říká: „K fotbalu jsem se dostala u nás na vesnici (Bílovice u Zlína), kde všichni kluci hráli fotbal i můj bratr a já jsem hrávala s nimi. V devíti letech jsem se snaţila dostat do místního chlapeckého klubu, ale trenér mi tehdy řekl, ţe dívky fotbal hrát soutěţně nemohou. Tak jsem s nimi jenom trénovala. Pak se o mé aktivitě dozvěděla mamka, ţe trénuju s klukama a fotbal mi zcela zakázala aţ do mých 14, kdy jsem splnila mamčiny podmínky (mít vyznamenání) pro to, abych mohla začít hrát fotbal s ţenami v Otrokovicích.“ (e-mail)

Veronika Pincová uvedla v rozhovoru: „Uţ od malička jsem chodila hrát fotbal s klukama před barák. V 7 letech jsem šla na trénink s bráchou na Dobříši a zůstala jsem u toho. A samozřejmě mě k tomu přivedl taťka.“ (FAČR, 2013)

Lucie Martínková uvedla v Orlickém deníku: „K fotbalu nás přivedl volný čas po škole. U nás v Přerově nad Labem jsme chodily hrát s klukama za barák a tam si nás všiml trenér přípravky, a tím to začalo.“ (Šnajdr, 2014)

Eva Bartoňová: „Já to měla podobně, akorát jsem začínala s bráchou ve Studenci. Tenkrát v 6 letech jsme furt s bráchou blbli, tak mě vzal i na trénink a zůstala jsem u toho.“ (káně, Alesh, 2012)

Později se přesouvají do známějších klubů. Hodně českých fotbalistek má za cíl odejít hrát do zahraničí, kde je fotbal placený a nemusí se omezovat kvůli práci mimo sportovní oblast. Některé z nich uţ za zahraniční kluby hrají, jako např. Irena a Lucie Martínkovi, Lucie Voňková a Sedláčková Jana. Často se naše hráčky přesouvají do Německa nebo Švédska, kde je ţenský fotbal jiţ na jiné úrovni, jak fotbalově, tak i přístupem společnosti k němu.

Veronika Pincová uvedla: „Určitě bych si jednou chtěla zahrát fotbal profesionálně v zahraničí a získat zkušenosti, ale je dost těţké se tam dostat, takţe můţu jen doufat, ţe něco přijde.“ (FAČR, 2013)

Klára Cahynová: „Chtěla bych hrát na univerzitě v Americe, je to můj sen a udělám všechno proto, aby se mi splnil. Kdyby to vyšlo, byla bych strašně šťastná, protoţe ţivit se něčím, co milujete, je asi snem kaţdého. Bude to ale hrozně těţké, protoţe po světě běhají stovky lepších fotbalistek, neţ jsem já.“ (Dufka, 2011)

Radka Bednaříková: „Prioritou je pro mě škola. Po tom, co ji dodělám, moţná o něčem takovém začnu přemýšlet. Dokázala bych si představit, ţe bych rok nebo dva hrála za nějaký zahraniční klub." (Dušek, 2014)

Monika Cvernová uvedla v rozhovoru ohledně svých sportovních a ţivotních cílů: „Abych pravdu řekla, moc dopředu nepřemýšlím. Takţe ty sny jsou takové spíš aktuální. Ráda bych chtěla dosáhnout něčeho se Slováckem. Dodělat školu, kterou teď studuji. A potom zkusit hrát a prosadit se v zahraničí.“ (FAČR, 2013)

Převáţnou většinu fotbalistek české reprezentace však tvoří hráčky klubů Sparty a Slávie. V těchto klubech je registrovaných více neţ 11 hráček a dívky musí o svou pozici v týmu bojovat. Tyto hráčky musí při hraní fotbalu také pracovat, jelikoţ by svým angaţmá v těchto klubech nevydělaly na ţivobytí. Velká část jich však ještě také studuje. A některé zvládají práci, fotbal i školu.

Veronika Pincová: „U nás ţenský fotbal není profesionální. Všichni chodí do práce nebo studují a při tom ještě musíme stíhat fotbal, coţ je někdy náročné.“ (Weber, 2012) „Dost holek studuje a ty co pracují, si snaţí hledat takovou práci, aby to mohly skloubit s fotbalem.“ (FAČR, 2013)

Nikola Legerská zvládá skloubit fotbal, práci a školu. Pracuje ve společnosti Fruitisimo jako zástupkyně vedoucí, prodává zájezdy v CK Datour a studuje obor Management cestovního ruchu na Fakultě informatiky a managementu na Univerzitě v Hradci Králové. Sama říká: „Je to dost náročné, hlavně psychicky. Mám ale tak skvělou rodinu a přítele, kteří mi pomáhají, abych to zvládala, ţe to zatím nějak zvládám.“ (FAČR, 2014)

Jak je na tom ţenský fotbal podle českých fotbalistek u nás? Jak moc je oblíbený u fanoušků a jak je to v porovnání se Švédskem? Na jaké úrovni je v porovnání s ostatními státy a jak rychle se bude dále rozšiřovat? To přiblíţily následující odpovědi.

Pavlína Ščasná: „Myslím, ţe ţenský fotbal u nás půjde rychle dopředu a pořádání podobných akcí (dodatek: Fotbalový kemp Jitky Klimkové) tomu můţe jedině prospět. Nechci říct, ţe u nás je ţenský fotbal úplně v plenkách, ale je trošku v pozadí. Chceme, aby se pořádáním kempů přiblíţil evropské špičce.“ (SlováckoDnes.cz, 2011)

V dalším rozhovoru dodává: Ve Švédsku si nikdo nedovolí ţenský fotbal shazovat. Ţeny tam mají historicky rovnocenné postavení a nikoho ani nenapadne vnímat fotbal jako muţský sport. Na hřištích vidíte hrát děti a kope si pět kluků s pěti holkama. A nikdo se nad tím nepozastavuje. (Konečný, 2009: 71)

Eva Bartoňová o zápase v Lyonu a počtu fanoušků, kteří dorazili z České republiky: „Toho si hrozně váţíme. Český ţenský fotbal je pasé. Třeba chlapi si často asi ani neuvědomí tu podporu. Přijdou na Letnou a jsou tam tisíce lidí, jedou ven a jsou tam stovky fanoušků Sparty. Ale pro nás … to je nepopsatelný. Já si pamatuju, jak jsme byly na hotelu na pokoji a teď na Facebooku se objevila zpráva, ţe je někdo v Lyonu. Tak jsme se bavily, ţe to není moţné a dělají si srandu, vůbec jsme tomu nevěřily. Kdyţ jsme pak přišly na ten stadion a krom Sparta, Sparta nebylo slyšet nic jiného … to pro nás bylo naprosto úţasný. Ţe jedou kvůli nám, i kdyţ bylo jasný, ţe není velká šance vyhrát. Ale ta podpora …“(káně, Alesh, 2012)

Radka Bednaříková říká: „Abych řekla pravdu, není to ţádná sláva. Muţský fotbal se propaguje o dost více. Naše zápasy navštěvuje sto aţ dvě stě lidí. Tohle číslo

navíc z velké části tvoří rodiče, příbuzní anebo kamarádi hráček. Pětistovka diváků většinou dojde jen na praţské derby mezi Spartou a Slavií." (Dušek, 2014)

V porovnání ke slovům Radky Bednáříkové a Evy Bartoňové vypráví Lucie Martínková o zápasech ve Švédsku. Ţenský fotbal je zde plně profesionální soutěţ, není spojen s prací či studiem. O zápasech a počtu diváků říká: „Konkrétně na naše zápasy chodí okolo tisícovky diváků. Největší návštěvu jsem zaţila v Linköpinku, kde bylo 5 500 fanoušků.“ (Šnajdr, 2014)

I u nás se však počet fanoušků ţenského fotbalu zvyšuje, chodí však především na zápasy s praţskými kluby, Spartou a Slávií. To dokládají i odpovědi Evy Bartoňové a Jitky Chlastákové na zhodnocení růstu zájmu o ţenský fotbal: „Loni na podzim (dodatek: v roce 2011) začínal růst zájem fanoušků. Ti začínají chodit na zápasy … na konci sezóny to vyvrcholilo. Chorea, kotel, 400 lidí na fotbale …“ Jitka Chlastáková komentuje: „Ta atmosféra je rázem úplně jiná. Konečně taky můţeme říct, ţe hrajeme pro fanoušky. Je to fakt super, kdyţ víme, ţe se někdo jde podívat kvůli nám.“ A Eva Bartoňová dodává: „Na hřiště se pak chodí úplně jinak. Uţ víme, ţe i my můţeme hrát pro někoho, ţe si po zápase můţeme plácnout, ţe z toho máte radost i vy. V porovnání s chlapama je ta návštěva „nic“, ale pro nás to znamená hrozně moc. Je to další velká motivace. Potom přijde derby, je tam 300 diváků, všichni řvou, jsou tam chorea, tak to můţeme proţívat zase z úplně jiné stránky.“ (káně, Alesh, 2012)

Jak je vidět v předešlých rozhovorech ţenský fotbal se i u nás stále rozšiřuje a zvyšuje se jeho popularita. I v samotném Švédsku se musel postupně rozvíjet a dojít k takové úrovni, na jaké se nachází nyní, jak popisuje dokument The Other Sport, popsaný výše. Pokud naše fotbalistky dosáhnou lepších výsledků v evropských soutěţích a v mezistátních zápasech, jistě i u nás poroste jeho obliba rychleji.

V rozhovorech s jednotlivými fotbalistkami se často také vyskytne otázka zabývající se srovnání muţského a ţenského fotbalu. Jak srovnávají fotbalistky, ukazují další ukázky z rozhovorů. Snad kaţdý, kdo sleduje muţský a ţenský fotbal vidí nějaké rozdíly ve hře, taktice a soubojích. V ţenském fotbale však můţeme vidět mnoho z vlastností, které sociologové přisuzují muţům a sportu. Moţná proto se také tyto ţeny věnují tomuto sportu, nebo můţe fotbal vyuţít i některé z ţenských vlastností. Šmausová říká ve své části

článku věnující se genderovému univerzu Sandry Harding, ţe „ve skutečnosti ţádné muţské a ţenské vlastnosti neexistují, jedná se vţdy jen o takzvané vlastnosti.“ (Šmausová, 2002: 18). Podle Elisabeth Badinter nemají lidé protikladné vlastnosti podle toho, jakého jsou pohlaví, ale spíše jednotlivé vlastnosti různou mírou sdílejí. Ţeny a muţi si vybírají takové vlastnosti, které se jim líbí a tím si sestavují svoji vlastní identitu – podle Badinter kulturně androgynní identitu. (Šmausová, 2002). I ţeny mohou mít tedy některé muţské vlastnosti, aniţ by na tom bylo něco špatného a nemusí je skrývat.

Pavlína Ščasná, která hrála jak po boku muţů, tak ţen, však v rozhovoru s Petrem Králem potvrzuje, ţe zaţité klišé o muţské tvrdosti a ţenské citlivosti ani zdaleka nemusí platit bez výhrad. Jakákoliv porovnání totiţ pokulhávají: „Stejně jako se nedá příliš srovnávat muţský a ţenský tenis, tak je těţké srovnávat muţský a ţen- ský fotbal. V čem se podle nejlepší české fotbalistky ţeny muţům bezezbytku vy- rovnají, je ta sloţka fotbalu, která spočívá v hlavách a v technice. Fyzicky však jde o neporovnatelné sporty, upozorňuje na odlišné fyzické dispozice muţů a ţen.“ (Švarcová, 2011)

Veronika Pincová: „Muţský fotbal zná tady kaţdý, ale o ţenský se nikdo nezajímá. Věřím, ţe by tomu pomohlo více reklamy ve sdělovacích prostředcích. Hodně lidí uţ mi říkalo, ţe by se přišlo podívat, ale nikde o tom nejsou ţádné informace.“ (Weber, 2012)

Ve výběru sportu jsou důleţité především názory okolí, médií a rodiny. Mnoho dívek a chlapců kvůli předsudkům přestane provozovat sport, který je baví a začne se věnovat takovému sportu, který je pro ně podle okolí vhodný. Některé z dívek se předsudkům vzepřou a dělají sport, který je baví, tímto sportem je i ţenský fotbal. Důleţité pro tyto dívky je však podpora rodiny, nebo alespoň někoho z okolí, která v tomto případě stojí proti uchovávání nadvlády muţství a muţskému pohledu. Bourdieu však tvrdí, ţe rodina, církev a škola má uchovávat nadvládu muţství a muţský pohled (Bourdieu, 2000: 78).

Bára říká: „Setkávala jsem se z různými reakcemi lidí, jak pozitivními tak i nega- tivními. Negativní ohlasy padaly ale z úst lidí, kteří se ale na ţenský fotbal nikdy nepřišli podívat. Pokud se však účastnili uţ nějakého zápasu, popřípadě jej viděli

v televizi, z drtivé většiny případů se jejich názor změnil. Samozřejmě pozitivním směrem.“(e-mail)

Katka říká: „Mno, mamka byla zásadně proti, otce a mé sourozence to nijak nezajímalo. V začátcích, kdyţ jsem řekla, ţe hraju fotbal, byly reakce okolí vesměs udivující. Postupem času se ale fotbal stal součástí mé osobnosti a dá se říci, ţe mě mé okolí začalo vnímat v dobrém světle ba dokonce i podporovat mě a ptát se mě, jak se ve fotbale daří.“ (e-mail)

Závěr

Při procházení všech informací, které jsem nalezla v literatuře a získala z rozhovorů s fotbalistkami, jsem došla k názoru, ţe ţenský fotbal a jeho popularita je ve velké míře ovlivněn několika faktory. Není to pouze jeden důvod, kvůli kterému by byl ţenský fotbal v některých zemích populárnější neţ v jiných. Avšak i po prostudování velkého mnoţství literatury nemůţeme najít jednotnou odpověď na tuto otázku. Můţeme v literatuře pouze hledat a nacházet aspekty, které přispívají k popularitě fotbalu v jedné zemi více neţ v druhé.

Jedním z aspektů, které ovlivňují popularitu ţenského fotbalu v dané zemi, je to, jak je zde rozvinuta politika genderové rovnosti. V zemích, které jsou v rovnosti muţů a ţen na předních pozicích ţebříčku, je ţenský fotbal i více rozšířen. Podle dostupných informací z Britských listů (2014) se Česká republika v genderové rovnosti zhoršuje. Podle statistik je aţ na 96. místě ze 142 zemí. Na druhé straně jsou na tom nejlépe s genderovou rovností právě země, ve kterých ţenský fotbal vzkvétá, jsou to severské země, Norsko, Švédsko.

Velký podíl na rozšířenosti ţenského fotbalu má reklama a rozšíření informací o tomto sportu, který v České republice není příliš velký. Média se u nás ţenskému fotbalu mnoho nevěnují a dívky musí hodně bojovat, aby se prosadily a přilákaly alespoň nějaké fanoušky a další hráčky. Pokud by u nás byla více rozšířená politika genderové rovnosti a média by se ţenskému fotbalu více věnovala, byl by u nás i více rozvinut. Téměř všichni po celém světě jsou ovlivněni médii a média jsou naopak ovlivněna samotnými lidmi. Vysílají tedy to, co se v dané zemi profituje a z čeho budou mít zisk. Je otázkou, zda by častější vysílání věnující se ţenskému fotbalu, zvýšilo i jeho popularitu. Ale více reklam a šíření informací o ţenském fotbalu by podle samotných fotbalistek přispělo k zpopularizování tohoto sportu. Mnoho mladých dívek, které neţijí v místě, kde je jiţ ţenský fotbal zaveden, si myslí, ţe jsou jedinými ţenami, které baví fotbal a kvůli pozornosti okolí se mu nevěnují a dávají přednost jiným sportům, i přestoţe se o fotbal zajímají.

Důleţitým faktorem pro rozvoj ţenského fotbalu je však také to, jak moc je muţský fotbal oblíbeným sportem v dané zemi. Zda je národním sportem, či je v ţebříčku dané země aţ na niţších pozicích. Rozdíly jsou viditelné mezi Českou republikou a USA. V Americe jsou národními sporty hokej, baseball, rugby a další. Evropský fotbal je

aţ v pozadí těch slavnějších amerických sportů. U nás je tomu naopak, fotbal je spolu s hokejem národním sportem. A ve společnosti, jak je známo, mají dominantnější postavení muţi. Ţenám jsou přisuzovány méně významné sporty. Proto je i fotbal připisován muţům, kteří jsou ţenám nadřazováni. Ovšem tento aspekt úzce souvisí právě s genderovou rovností v dané zemi. Pokud je genderová rovnost úspěšně prosazována, pak spolu mohou existovat i muţský a ţenský fotbal. K takovému stádiu, ţe bude ţenský fotbal stejně slavný jako muţský, je však ještě daleko.

Pro posílení ţenského fotbalu by stačilo změnit některá přesvědčení a upravit podmínky v jednotlivých zemích. Pokud samy fotbalistky a jejich trenéři a trenérky přestanou pouţívat generické maskulinum, pak se i pozice ţenského fotbalu bude postupně měnit.

Dalším faktorem, který můţe ovlivnit popularitu ţenského fotbalu je i placené angaţmá v klubech. Pokud budou ţeny ve svých klubech placeny podobně jako muţi, nebudou se muset věnovat jinému zaměstnání, potom se zvýší i úroveň ţenského fotbalu v dané zemi. A v neposlední řadě jsou zde média, která pokud budou více propagovat ţenský fotbal, také ve velké míře pomohou zvýšení jeho popularity. Fotbalová utkání začne sledovat a navštěvovat více diváků. Začnou vznikat podobně jako chlapecké fotbalové přípravky i ty ţenské a dívky nebudou muset být výjimkami v chlapeckých týmech.

V neposlední řadě jsou také velmi důleţité historické kroky, které výrazně pomáhají ţenskému fotbalu. V Americe to byl rok 1972, kdy se jednalo o stejnou finanční podporu ţenského a muţského fotbalu. Stejné finanční prostředky šly od té doby na podporu vysokoškolského ţenského i muţského sportu. V Americe stojí celý sportovní svět na tom vysokoškolském, odkud si významné týmy vybírají talenty. V Evropě došlo k důleţitému kroku o rok dříve, v roce 1971, kdy UEFA pomohla ţenskému fotbalu tím, ţe řízení přeberou národní fotbalové asociace. (Hunt, 2006)

V některých zemích je tedy ţenský fotbal jiţ hodně rozšířen, avšak celosvětově je ještě na špatné úrovni. Postupně se však jeho pozice začíná zlepšovat a z toho důvodu je i zařazen mezi nejrychleji se rozšiřující sporty na zemi. I v České republice se jeho pozice částečně zlepšuje, vzniká více ţenských týmů a zvyšuje se také počet ţen ve vedoucích funkcích fotbalových asociací. Snad se tedy bude pozice ţenského fotbalu stále rozvíjet podobným způsobem v České republice a brzy dosáhne úrovně v jiných státech.

Tato práce mimo to, ţe se věnovala především ţenskému fotbalu, ukázala propojenost genderových vztahů ve společnosti a sportu. Společnost a vztahy ve společnosti ovlivňují sportovní prostředí velmi. Proto, jestliţe chceme zvýšit popularitu ţenského fotbalu, musíme se věnovat i jim a nevynechat je ze zkoumání ţenského fotbalu.

Literatura

Aitchison, C. 2007. Sport and Gender Identities: Masculinities, Femininities and Sexualities. Routledge: London and NY.

Atkinson, M. 2009. Battleground sports. Vol. 1 and 2. Greenwood press. London.

Bevauoir, S. 2000. „Druhé pohlavie.“ Aspekt 1: 14-21.

Beedie, P., Craig, P. 2010. Sport sociology. 2.vyd. Learning Matters. British Library.

Bourdieu, P. 2000. Nadvláda muţů. Praha: Karolinum.

Britské listy. 2014. Genderová nerovnost v ČR se výrazně zhoršuje. Česká republika se umís- tila ze 142 zemí světa na 96. místě. Dostupné z: .

Coakley, C. 2004. Sports in society: issues & controversies. McGraw-Hill. New York.

Černý, J. 1966. Sociologie sportu (G. Magnane, Sociologie du sport. Situation du loisir sportif dans la culture contemporaine). Číslo 6. Dostupné z: .

ČT sport. 16. 10. 2013. Sparťankám se sen o Barceloně rozplynul, přes Curych neprošly [online] Dostupné z: .

ČTK. 2O14. Haindlová bude pracovat pro rumunský fotbalový svaz [online]. [cit. 20. 2. 2015]. Aktuálně.cz. Dostupné z: .

Deaux, K., Kite, M. E. 1987. Thinking about gender. In Hess, B. B., Ferree, M. M. Analyzing gender. Newbury Park, CA: Sage. s. 92-117.

Dufka, S. 2011. Cahynová: Chci hrát fotbal v Americe na univerzitě [online]. [cit. 18. 2. 2015]. Slovácký deník. Dostupné z: .

Dušek, P. 2014. Radka Bednaříková: Budeme tady mít skvělé zázemí [online]. [cit. 18. 2. 2015]. Opavský a Hlučínský deník. Dostupné z: .

FAČR. 2013. Monika Cvernová: Obdivuji Tomáše Rosického, má výbornou techniku a pře- hled na hřišti [online].[cit. 18. 2. 2015]. Dostupné z: .

FAČR. 2013. Zahraje si Veronika Pincová profesionálně v zahraničí? [online]. [cit. 20-2- 2015]. Dostupné z: .

FAČR. 2014. Nikola Legerská: Od malička brankářkou [online]. [cit. 18. 2. 2015]. Dostupné z: .

Fotbal-trenink.cz. 2010. Historie fotbalu ţen [online]. [cit. 16. 2. 2015]. Dostupné z:

Geno Jezek. 2006-2013. Women in Soccer [online].[cit. 18. 2. 2015]. Dostupné z: .

Hartmann-Tews, I., Pfister, G. 2005. Sport and Women. Social issues in international perspective. Taylor & Francis e-Library.

Heywood, L. a Dworkin S. L. 2003. Built to Win, The Female Athlete as Cultural Icon. Sport and Culture Series, vol. 5. University of Minnesota Press. London.

History of Women's Football [online]. [cit. 18. 2. 2015]. Dostupné z: .

Hunt, CH. 2006. Světová encyklopedie fotbalu. Olympia.

Jačisková, M. 11. 6. 2008. Proč hrají ţeny fotbal. Dostupné z: .

Kalouš, P. 2011. Pozor, takhle pálí Beckham v sukni! Deník Sport, 2011-07-10, pp. 7. káně, Alesh, lu.pe. 2012. Konečně můţeme říci, ţe hrajeme pro fanoušky, radují se mladé fotbalové pistolnice Eva Bartoňová a Jitka Chlastáková. [online]. Dostupné z: .

Konečný, J. 2009. Hraju ostře! Sportovní magazín Hattrick, vol. 09, pp. 68–71.

Litterer, D. 2011. Women’s Soccer History in the USA: An Overview [online]. Dostupné z: .

Markovits, A.S., Hellerman, S. L. 2003. Women's soccer in the United States: Yet another American ‘Exceptionalism’. Soccer & Society 4 (2-3). Dostupné z: .

Mádl, L. 2013. Nová mocná ţena v českém fotbale. Ţádná šedá myška [online]. [cit. 2015-03- 12]. Dostupné z: .

Mádl, L. 2015. Top 50 nejvlivnějších lidí v českém fotbale [online]. Aktuálně.cz. Dostupné z: .

Messner, M. A. 2002. Taking the field: women, men, and sports. University of Minnesota Press.

Numerato, D. 2011. Editorial: Sociální význam sportu a jeho sociologická relevance. Sociální studia, roč. 8, č. 1, str. 7-13.

Renzetti, C. M. a Curran, D. J. 2003. Ţeny, muţi a společnost. Nakladatelství Karolinum. Praha.

Sekot, A. 2006. Sociologie sportu. Paido. Edice pedagogické literatury. Brno. 42

Sekot, A. 2008. Sociologické problémy sportu. Praha: Grada Publishing, a. s. SlováckoDnes.cz. 2011. První fotbalový kemp Jitky Klimkové - rozhovor s nejlepší fotbalistkou Česka všech dob. Video z ukončení kempu [online]. [cit. 18. 2. 1015]. Dostupné z: .

SlováckoDnes.cz. 2012. Mladá fotbalistka z Nivnice sní o reprezentaci a zahraničním angaţ- má. Ale nejdřív chci dodělat školu – upozorňuje [online]. Dostupné z: .

Smart, B. 2005. The Sport Star: Modern Sport and the Cultural Economy of Sporting Celebri- ty. London: Sage.

Šmausová, G. 2004. Genderové aspekty displacementu. Sociální časopis 4.

Šmausová, G. 2002. Proti tvrdošíjné povaze genderu. Sociální časopis 7. 15-27.

Šnajdr, M. 2014. Lucie Martínková: „Svůj sen jsem si uţ splnila“. Orlický týdeník. Dostupné z: .

Šusta, D. 2012. Ţenský fotbal a genderové vztahy ve společnosti [online]. [cit. 2015-03-12]. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Ema Hrešanová. Dostupné z: .

Švarcová, A. 2011. Pavlína Ščasná [online].[cit. 18. 2. 2015]. Radioţurnál. Dostupné z: .

Title IX [online]. Last Modified 6-18-2012 [cit. 25. 3. 2015]. U. S. Department of Education. Dostupný z: .

Vrbová, L. 2006. Český jazyk jako nástroj nerovnoprávnosti ţen a muţů [online]. [cit. 18. 2. 2015]. Feminismus.cz. Dostupné z: .

Weber, R. 2012. Pincová: Ţenskému fotbalu chybí větší reklama [online]. [cit. 18. 2. 2015]. Příbramský deník. Dostupné z: .

Williams, J. 2007. A Beautiful Game. International Perspectives on Women’s Football. Berg: New York.

Zelenková, K. 2008. Historie ţenského fotbalu aneb boj o rovnoprávnost i ve sportu. Dostupné z: .

Dokument:

The Other Sport [Den Andra Sporten] [dokumentární film]. Reţie Tomas Mattias Löw. Švédsko. 2013. V digitalizované podobě dostupný z: sweden>.

Seznam obrázků

Obr. 1 a, b – Dagmar Damková, str. 22

Obr. 2 a, b – Markéta Haindlová, str. 22

Obr. 3 a, b – Kateřina Radostová, str. 23

Obr. 4 a – David Beckham (anglický fotbalista), str. 24

Obr. 4 b – Lionel Messi (španělský fotbalista), str. 24

Obr. 4 c – Christiano Ronaldo (portugalský fotbalista), str. 25

Obr. 5 a – Kosovare Asllani (švédská fotbalistka), str. 26

Obr. 5 b – Hope Solo (americká fotbalistka), str. 26

Obr. 5 c – Pavlína Ščasná (česká fotbalistka), str. 26

Jmenný index

Aitchison, C. 14, 19 Dworkin, S. L. 28 Atkinson, M. 11, 13 Asllani, K. 26 Haindlová, M. 19-21 Harding, S. 35 Badinter, E. 35 Hargreaves, J. 9 Bartoňová, E. 31, 33-34 Hartmann-Tews, I. 30 Beauvoir, S. 14 Hellerman, S. L. 27 Beckham, D. 24 Heywood, L. 28 Bednaříková, R. 33-34 Honeyball, N. 16 Beedie, P. 5, 8, 9 Hruška, V. 30 Bourdieu, P. 7, 11-12, 17, 21, 27, 35 Hunt, Ch. 29, 38 Bőrjesson, A. 29 Chlastáková, J. 34 Cahynová, K. 32 Coakley, C. 9 Jačisková, M. 17 Coubertin, P. 11 Craig, P. 5, 8, 9 Kalouš, P. 10 Curran, D. 13-14 Kite, M. E. 13 Cvernová, M. 32 Klimková, J. 17, 33 Černý, J. 8 Konečný, J. 26, 33 Král, P. 35 Damková, D. 19, 21 Deaux, K. 13 Leidinge, E. 29 Drahovzalová, L. 17 Legerská, N. 33 Dufka, S. 32 Litterer, D. 17, 28-29 Dušek, P. 32-33 Ljungberg, H. 29 46

Lyfors, M. D. 29 Smart, B. 11 Lyfors, U. 29 Solo, H. 26 Soukeníková, A. 31 Mádl, L. 19 Spalding, A. G. 11, 21 Martínková, I. 32 Sundhage, P. 29 Martínková, L. 31-32, 34 Svensson, V. S. 29 Messi, L. 23 Ščasná, P. 25-26, 33, 35 Messner, M. A. 27 Šmausová, G. 12, 21, 34-35 Šnajdr, M. 31, 35 Numerato, D. 8 Šusta, D. 5, 9-10, 12-13, 19, 27, 30 Švarcová, A. 35 Pateman, C. 11-12 Pfister, G. 30 Voňková, L. 32 Pincová, V. 31-32, 35 Vrbová, L. 13

Radostová, K. 19-21 Weber, R. 33, 35 Renzetti, C. M. 13-14 Williams, J. 10 Risse, H. 8 Wolf, N. 20 Ronaldo, Ch. 24 Zelenková, K. 17 Sedláčková, J. 31 Sekot, A. 10-11, 14 Ţovinec, D. 17

Anotace

Bakalářská práce se věnuje ţenskému fotbalu, který je povaţovaný za jeden z nejrychleji se rozšiřujících sportů po celém světě. Důraz je kladený především na genderovou problematiku a historii ţenského fotbalu. Hlavním cílem práce je zjistit, proč je v některých zemích ţenský fotbal více rozšířený neţ v jiných a také to, proč je povaţovaný za typický muţský sport.

Velká část práce vychází především z literatury sociologie a genderu, která popisuje právě to, proč je fotbal povaţován za typicky muţský sport a z jakého důvodu jsou ţeny ve fotbale marginalizované. V minulosti jim bylo několikrát zakazováno účastnit se fotbalových utkání a vůbec hrát fotbal. Důvodem bylo zřejmě to, ţe se muţi báli, aby se ţeny v kopané nestaly úspěšnějšími. Vše také souvisí s tím, zda je fotbal povaţován za jádro hegemonické sportovní kultury dané země.

Práce dokazuje, ţe popularitu ţenského fotbalu ovlivňuje několik faktorů. Výše zmíněné genderové faktory jsou jen jednou z částí. Jedním z dalších je rozšířenost politiky genderové rovnosti v zemi a s tím souvisí i historie země. Minulost a typ státního zřízení, který panoval v zemi, určuje to, jak moc je ţenský sport rozšířený mezi lidmi. V neposlední řadě jsou také důleţitá média, která napomáhají oblibě tohoto sportu.

Závěr práce dokazuje, ţe všechny faktory ovlivňující popularitu ţenského fotbalu spolu souvisí a pouze společně ji mohou zvyšovat.

Klíčová slova: ţenský fotbal, fotbalistka, mýtus krásy, hegemonní sportovní kultura, politika genderové rovnosti, média

Práce má 82 581 znaků bez příloh.

Abstract

Bachelor thesis is devoted to women's football, which is considered one of the fastest growing sports around the world. Emphasis is placed on gender issues and women's soccer history. The main objective is to find out why in some countries women's football more widespread than others and also why it is regarded as typically masculine sport.

Much of the work is based primarily on literature, sociology and gender, which describes exactly why football is considered a typically masculine sport and the reason women are marginalized in football. In the past, they were forbidden to attend several football games and even play football. The reason was probably that men feared that women become more successful in football. Everything is also related to the fact that football is considered the core of the hegemonic sports culture of the country.

The work shows that the popularity of women's football is influenced by several factors. The aforementioned gender factors are just one part. One other is the prevalence of gender equality in the country as it is related to the history of the country. Past and type of the regime that ruled the country determines how much a female sport is widespread among people. Finally, there are also important media that help the popularity of this sport.

Conclusion the work demonstrates that all factors influencing the popularity of women's football are tied together and only together can increase it.

Keywords: women's football, women's fotballer, The Beauty Myth, hegemonic sports culture, gender equality policy, media