Endemismus V České Republice Endemismus Živočichů, Ochrana Endemismu – 2
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
Endemismus v České republice Endemismus živočichů, ochrana endemismu – 2. část Michal Gerža Příspěvek recenzoval Mgr. Karel Chobot, PhD. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Za co mohou taxonomové Pokud jsou některé druhy rostlin či skupi- ny v květeně ČR taxonomicky obtížné, potom u živočichů, a hmyzu zvláště, je situace nesrov- natelně komplikovanější. Důvodem je několi- kanásobně větší druhová bohatost živočichů, v mnoha ohledech i obtížnost jejich studia a v neposlední řadě nízká atraktivita některých skupin. To způsobuje, že některé skupiny živo- čichů jsou jen velmi málo studovány. Každý rok se z území ČR popisují nové a nové druhy pro vědu. Jejich celkový areál a případný statut endemita určité oblasti je možné určit teprve na základě dalších po- znatků. Množství z nově popsaných taxonů bylo posléze synonymizováno (tentýž taxon byl popsán již dříve pod jiným jménem), či nalezeno na dalších místech mimo ČR. Prv- ní případ představuje slepý terikolní střevlík Pseudoanophthalmus pilosellus stobieckii, rozšířený od Beskyd po východní Slovensko. Jeho populace žijící v Moravskoslezských Beskydech byla původně popsaná jako podruh P. pilosellus beskidensis a později U srstnatky jednozubé (Petasina unidentata) je rozlišováno několik poddruhů. synonymizovaná s poddruhem P. pilosellus Poddruh bohemica se vyskytuje pouze v Českém krasu a na střední Berounce. sto bieckii, který je endemitem Západních Foto J. Novák Karpat. Druhý případ „ztráty“ endemis- mu ukazuje např. nosatec Ceutorhynchus lovaných populací z jednotlivých pohoříček a historií, ovšem z daleko méně nápadných wellschmiedi, který se vyskytuje v celé Ev- jako samostatných taxonů zřejmě nemá žád- a prozkoumaných skupin (obaleči, zavíječi ropě jen na Dunajovických kopcích v okrese né oprávnění (např. Parnassius apollo stram apod.). Příkladem je obaleč Sparganothis ru Břeclav a na jediné lokalitě v sousedním Ra- bergensis z vrchu Kotouč u Štramberka). bicundana z Králického Sněžníku či vakonoš kousku a dlouho byl považován za místního Podobná je situace i u jasoně dymnivkového Epichopteryx sieboldii z vrcholových partií ce- endemita. V posledním desetiletí byl ale ob- (Parnassius mnemosyne). lých Vysokých Sudet. Na Šumavě se dále na- jeven také ve stepích v Dagestánu. Označit Jistě i mezi živočichy je několik druhů cházejí izolované populace severských druhů nějakého živočicha za endemita České re- a poddruhů z celkem dobře prozkoumaných obaleče Apotomis fraterculana a travaříka publiky je poměrně riskantní. skupin (např. střevlíci), o jejichž endemismu šumavského (Pediasia truncatella). Taxono- U živočichů platí mnohem více než u rost- pochybovat příliš nemusíme. U dalších ende- mickou revizí a poddruhovým endemismem lin, že nové nálezy jsou mnohdy dílem štěstí mismus můžeme s jistou mírou opatrnosti těchto populací se dosud nikdo nezabýval. a podruhé je zopakovat trvá desítky let. Proto předpokládat. To lze u taxonů žijících v izo- U všech těchto druhů došlo k izolaci během jsou některé taxony dosud známy jen z ně- lovaných populacích na extrémních stanoviš- postglaciálu a jedná se o reliktní výskyty je- kolika exemplářů. Příkladem je střevlík Pa tích (alpínské bezlesí Sudet, primární bezlesí jich dřívějších jižněji položených areálů. Jak již razuphium chevrolatii rebli, nalezený dosud skalních stepí, vátých písků, rašelinišť apod.). bylo řečeno, geografická izolace populace je jen ve třech exemplářích. Vedle objektivních Záludnosti různé míry prozkouma nosti jedním z předpokladů vzniku endemického problémů taxonomie k nim přistupují ještě ty bezobratlých ve vztahu k endemismu je taxonu. Dalším je délka samostatného vý- subjektivní, kdy taxonomové popisují nové možné ukázat na motýlech Vysokých Sudet. voje. Ať je to s poddruhovým endemismem taxony na základě diskutabilních až sporných Krkonoše a Hrubý Jeseník mají v součas- těchto motýlů jakkoliv (včetně již vylišených rozdílů. Příkladem jsou endemické poddru- nosti tři endemické poddruhy motýlů. Jsou endemických poddruhů), jako dlouhodobě hy jasoně červenookého Parnassius apollo to poddruhy poměrně nápadných druhů. izolované reliktní populace si pozornost za- (podle různých autorů jich je z ČR uváděno Vysoké Sudety však hostí populace dalších slouží a s jistou nadsázkou se dá říci, že mají až devět, všechny vyhynulé). Popis jejich izo- druhů s podobným disjunktivním rozšířením na endemismus „zaděláno“. Pokud ovšem 22 2009 číslo 3 Výzkum a dokumentace dříve nevyhynou, např. naším přičiněním. Cylindromorphus bohemicus nebo dosud ve středním holocénu – atlantiku (mezi lety Fakticky a ad absurdum vzato, každá izolova- málo prozkoumaného střevlíka Parazup 6000–4000 př. n. l.), pro nějž je charakteris- nější populace vlastně endemická je, neboť hium chevrolatii rebli. Nelze zapomenout tické teplejší a vlhčí klima, vhodné pro rozvoj se od ostatních populací více či méně liší myšici malookou Apodemus uralensis cimr listnatých lesů. Izolovanost jejich populací pak a záleží jen na tom, zda je tato odlišnost zdů- mani s výskytem na Žatecku, popsanou jako byla dílem způsobena jejich malou schop- razněna taxonomicky – přiřazením nového samostatný taxon na poddruhové úrovni ností šířit se. Pravděpodobně se také proje- jména (pro tento jev byla v minulosti použí- teprve v roce 2002. V současnosti je to náš vovala izolovanost rozsáhlých souvislých lesů vána systematická jednotka natio). jediný endemický taxon mezi obratlovci. horských poloh, které oddělovala mozaika Zajímavou lokalitou je vrch Kotouč lesa a bezlesí nížin a pahorkatin, udržovaná Endemičtí živočichové ČR u Štramberka, vyznačující se rovněž biotopy již činností člověka. Endemismus našich plžů Rozšíření endemických druhů živočichů je lesostepního až stepního charakteru. Pouze je tedy velmi mladý. K úplnému výčtu vyšších víceméně shodné s rozšířením endemických zde žijící endemický nosatec Hypera libano taxonů chybí dodat ještě dva zástupce české rostlin. Je zde však několik výrazných rozdílů. tidis již bohužel patří mezi vyhynulé druhy. endemické fauny. Prvním z nich je poměrně Především překvapuje jejich relativně nízký Na izolované biotopy primárního bez lesí, nedávno popsaná žížala Allolobophora mo počet v krkonošské fauně. Výhradně krko- vyskytující se po celé ČR, jsou vázány další ravica. Ta se vyskytuje na jižní Moravě u No- nošští endemité jsou pouze tři. Je to motýl endemické taxony z řad hmyzu. Jsou to např. vomlýnských nádrží, kde žije v hlubokých niv- huňatec žlutopásý (Psodos quadrifaria su mravenec Bothriomyrmex corsicus mohe ních půdách. Druhým je korýš Parastenocaris detica), plž vřetenovka utajená krkonošská lensis z Mohelenské hadcové stepi v okrese moravica, který je endemitem podzemních (Cochlodina dubiosa corcontica) a střevlík Třebíč, vyhynulý nosatec Pseudorchestes pur vod Litovelského Pomoraví. (Leistus montanus corconticus). Společným kynei žijící na píscích Polabí či pavouk Haplo Podle dosavadních poznatků můžeme endemitem pro Vysoké Sudety je jepice krko- drassus bohemicus se zajímavou disjunkcí za endemity české fauny označovat několik nošská (Rhithrogena corcontica), v Hrubém v areálu (vrch Raná v Českém středohoří málo desítek druhů a poddruhů. K řadě z nich Jeseníku a na Králickém Sněžníku se vysky- a Váté písky na jižní Moravě). K taxonomicky však můžeme připojit velké ALE, které vnáší tuje endemický okáč menší (Erebia sudetica nejproblematičtějším skupinám hmyzu patří menší či větší míru nejistoty. Spousta druhů sudetica) a pouze v Hrubém Jeseníku okáč blanokřídlí (Hymenoptera) a dvoukřídlí (Di nebo i rodů bezobratlých byla na základě ná- horský (Erebia epiphron silesiana), který byl ptera). Z nich jsou z území ČR popisovány lezů z ČR popsána (více než 1 600 platných introdukován i do Krkonoš. Na taxonomické každoročně nové druhy, přičemž za endemity popisů). To, že řada taxonů je dosud uváděna záludnosti, týkající se vysokohorských motýlů lze (bezpečně?) označit dva zástupce bejlo- jen z ČR, lze přičíst spíše nedostatku přísluš- z málo atraktivních skupin, jsem již upozor- morek, Rhopalomyia simulans a Jaapiella ných specialistů. Typickým příkladem je ma- nil. Zajímavou skupinou jsou velké nelétavé mora viae. Oba druhy byly zjištěny na ně- sařka Sarcophaga moravica z Moravského mandelinky rodu Chrysolina. Zřejmě ende- kolika lokalitách na jižní Moravě a přibližně krasu. Vzhledem k tomu, že studiem masařek mické byly některé již vyhynulé poddruhy od poloviny 20. století již nebyly nalezeny. se téměř nikdo nezabývá, lze endemismus s výskytem nad horní hranicí lesa našich po- Pravděpodobným endemitem je i bahnomil- tohoto druhu brát s notnou rezervou. hoří. Z dalších pohoří ČR má své dva ende- ka Dactylolabis subdilatata, dosud nalézaná mické poddruhy i Šumava, a sice mezi střevlí- jen v Hrubém Jeseníku a přilehlém okolí. Ochrana endemismu v ČR ky (jsou jimi Oreonebria castanea sumavica Zajímavou skupinu představují endemič- Několik desítek taxonů rostlin a živoči- a Pterostichus selmanni roubali, jejich taxo- tí plži. Mezi endemickou faunou mají šest chů z území České republiky, považovaných nomická hodnota je však nejasná). zástupců s výskytem výhradně nebo z velké za (sub)endemity, obohacuje celosvětovou Poměrně hojným počtem živočišných části na území ČR. Překvapující je nejen jejich biodiverzitu. Jejich existence a zachování endemitů se vyznačuje oblast Českého stře- počet, ale v porovnání s ostatními endemic- do budoucna jsou závislé především na čes- dohoří a západní části středních Čech. Le- kými druhy i biotop, ve kterém se vyskytují. kém systému ochrany přírody. Jak je patrné sostepní až stepní biotopy na kuželech