Ludwig Minkus (1826–1917) Don Quijote Nesmrtelná baletní klasika

Balet o třech dějstvích

LIBRETO , ALEXANDR GORSKIJ, MICHAL ŠTÍPA na motivy románu Miguela de Cervantese Saavedry Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha CHOREOGRAFIE MICHAL ŠTÍPA podle MARIUSE PETIPY a ALEXANDRA GORSKÉHO ASISTENTKA CHOREOGRAFA MAŁGORZATA CHOJNACKA HUDEBNÍ NASTUDOVÁNÍ ADAM SEDLICKÝ DIRIGENT JIŘÍ HABART / ADAM SEDLICKÝ SCÉNA ALEŠ VALÁŠEK KOSTÝMY ROMAN ŠOLC SCÉNICKÉ PROJEKCE PETR HLOUŠEK SVĚTELNÝ DESIGN MARTIN ŠPETLÍK

DON QUIJOTE Stéphane Aubry / Yago Catalinas Heredia / Jan Kolda / Petr Sýkora DON QUIJOTE – dvojník Stéphane Aubry / Yago Catalinas Heredia / Jan Kolda / Petr Sýkora SANCHO PANZA Rei Masatomi / Takafumi Tamagawa KITRI / LILIE Shino Sakurado / Sawa Shiratsuki / Michaela Vápeníková BASIL Sergio Méndez Romero / Koki Nishioka / Stefano Pietragalla MERCEDES / RŮŽE Brittany Haws / Shino Sakurado / Aglaja Sawatzki 1 ESPADA Stéphane Aubry DÍVKY – pas de six / Koki Nishioka Natalia Adamska, Helena Enguídanos, Mariona Garcia Fornell, / Stefano Pietragalla Beatriz Fernandez Moreno, Lore Jehin, Reka Kiss, Anna Knollová, CAMACHO David Janošek / Matthias Kastl Karolína Křížová, Yu Matsumoto, Laura Moreno Gasulla, / Giacomo Quatraccioni Anna-Lena Uth, Aglaja Sawatzki PŘÍTELKYNĚ KITRI PICCILIA Brittany Haws ŠPANĚLSKÝ LID / Laura Moreno Gasulla Natalia Adamska, Maria Araújo Martins, Roberta Battistini, / Michaela Vápeníková Helena Enguídanos, Beatriz Fernandez Moreno, Mariona Garcia JUANITA Lore Jehin / Yu Matsumoto Fornell, Anna Knollová, Karolína Křížová, Rita Pires, Barbora Šulcová, / Aglaja Sawatzki Anna-Lena Uth, Jana Zelenková KVĚTINOVÁ VÍLA Yu Matsumoto Maté Brünn, Michal Bublík, Yago Catalinas Heredia, / Sawa Shiratsuki Emanuele Del Celo, Jaume Deulfeu, Gerardo González Villaverde, / Michaela Vápeníková Mark Griffiths, Matthias Kastl, Karl Picuira-de Pimodan, CIKÁNKA Maria Araújo Martins / Isabelle Ayers Barnaby James Packham, Takafumi Tamagawa, Rodion Zelenkov / Olga Borisová-Pračiková / Barbora Šulcová KVĚTINY CIKÁN Yago Catalinas Heredia Natalia Adamska, Maria Araújo Martins, Isabelle Ayers, / Emanuele Del Celo Roberta Battistini, Helena Enguídanos, Beatriz Fernandez Moreno, / Gerardo González Villaverde Mariona Garcia Fornell, Brittany Haws, Lore Jehin, Réka Kiss, / Sergio Méndez Romero Anna Knollová, Karolína Křížová, Yu Matsumoto, OTEC LORENZO Jiří Sedláček / Rodion Zelenkov Laura Moreno Gasulla, Rita Pires, Aglaja Sawatzki, Sawa Shiratsuki, KRČMÁŘ Jiří Dvořák Barbora Šulcová, Anna-Lena Uth, Jana Zelenková

CIKÁNKY Dále účinkují studenti tanečního a hereckého oddělení Janáčkovy Maria Araújo Martins, Isabelle Ayers, Barbora Šulcová, konzervatoře v Ostravě a externisté Jana Zelenková

CIKÁNI Hraje orchestr opery NDM – koncertní mistři Vladimír Liberda Michal Bublík, Emanuele Del Celo, Maté Brünn, Jaume Deulfeu, a Jaroslav Podžorski Gerardo González Villaverde, Mark Griffiths, Yago Catalinas Heredia, Matthias Kastl, Barnaby James Packham, Karl Picuira-de Pimodan, Giacomo Quatraccioni, Takafumi Tamagawa Premiéry 12. a 14. dubna 2018 v 18.30 hodin v Divadle Antonína Dvořáka TOREADOŘI Stéphane Aubry, Maté Brünn, Michal Bublík, Emanuele Del Celo, Gerardo González Villaverde, Mark Griffiths, Matthias Kastl, Rei Masatomi, Barnaby James Packham, Stefano Pietragalla, Giacomo Quatraccioni, Takafumi Tamagawa

2 3 Na inscenaci spolupracovali:

Repetitoři Rodion Zelenkov Małgorzata Chojnacka Inspicientka Elena Podolchova

Tajemnice baletu Petra Kováčová Produkce Pavlína Macháčová

Technický šéf Stanislav Muntág

Jevištní mistři Jan Benek, Radim Duraj Mistr osvětlení Radko Orenič Mistr zvuku Otakar Mlčoch Mistrová vlásenkárny Eva Celarková Mistrová garderoby Růžena Mauerová Mistr rekvizit Marek Kalík

Šéf výpravy David Bazika

Vedoucí umělecko-dekoračních dílen Barbora Macháčová Vedoucí výroby kostýmů Eva Janáková

Scénické dekorace vyrobily umělecko-dekorační dílny NDM Technolog – Ivana Stuchlíková, mistr čalounické dílny – Petr Missig, mistr malířsko-kašérské dílny – Pavel Klein, mistr truhlářské dílny – Martin Střelec, mistr zámečnické dílny – Jaroslav Kocourek, mistr zbrojířsko-šperkařské dílny – Ivan Petrák

Kostýmy a doplňky vyrobily krejčovny NDM Mistrová dámské krejčovny – Iva Koplová, mistrová pánské krejčovny – Kamila Wasniowska, modistka-dekoratérka – Petra Dočkalová

Kostýmní návrh Romana Šolce (Růže)

4 5 DĚJ BALETU

Prolog Stárnoucí don Quijote se rozhodl sepsat vlastní paměti. Díky tomu ve vzpomínkách znovu prožívá jeden ze svých příběhů a opět se vydává na cestu s věrným sluhou Sanchem Panzou.

První dějství Náměstí v Barceloně ožívá, přichází hospodský Lorenzo s dcerou Kitri, která otce prosí, aby jí koupil vějíř. Ten souhlasí – pod podmín- kou, že mu dívka s vějířem zatančí. Během tance se objevuje bohatý Camacho, je okouzlen krásou Kitri a žádá otce o její ruku; Lorenzo souhlasí. Přichází však lazebník Basil, který se dívce zamlouvá mno- hem více, a oba mladí lidé spolu tančí. Cestou do arény se na náměstí zastavuje průvod toreadorů vedený Espadou a tanečnicí Mercedes, což vyvolá náležité pozdvižení. Celá situace se uklidní až s příchodem dona Quijota a Sancha Panzy, kteří by si rádi v Lorenzově hospodě odpočinuli. Na náměstí se vrací Kitri s Basilem a don Quijote je okouzlen dívči- nou krásou i její čistou láskou k Basilovi. Aby milenci mohli být spolu, rozhodnou se utéct. Za nimi se vzápětí vydává rozzlobený Lorenzo i zamilovaný Camacho a také don Quijote a Sancho Panza.

Druhé dějství Do cikánského tábora přichází vyčerpaný don Quijote se Sanchem; oba touží si chvíli odpočinout. Quijote dostává od krásné Cikánky lahodný nápoj, který ho omámí a díky němuž má zvláštní vidiny. Unavený rytíř usíná. Ve snu se ocitá v květinové zahradě, kde mu Kostýmní návrh Romana Šolce (Květinová víla) Květinová víla představuje Růži, symbol vášně a lásky, a Lilii, jeho nejoblíbenější květinu, symbol čistoty, krásy a nevinnosti; Lilie dává Svatební přípravy pokračují na náměstí, kam v doprovodu Cikánky najevo rytíři svou přízeň. Don Quijote se probouzí a společně se a Sancha Panzy přichází i don Quijote. Ve chvíli, kdy Lorenzo žehná Sanchem a Cikánkou se vrací do města. svatebnímu páru, vtrhne na scénu Basil a sehraje zoufalou scénu se- bevraždy. Na prosbu Kitri přinutí Quijote otce, aby vyplnil předsmrtné Třetí dějství přání Basila a požehnal jejich lásce. Lorenzo tak ochotně učiní v do- Toreadoři s Espadou a Mercedes přicházejí po zápase do taverny, mnění, že Basil už není mezi živými. Vzápětí však „mrtvý“ ožije a Lo- kam přibíhají také Kitri s Basilem, aby našli útočiště před pronásle- renzo prohlédne léčku; je však pozdě. Slovo nelze vzít zpět, Kitri se dováním Lorenza a Camacha. Jsou však dostiženi a otec s nežádou- vrhá do Basilovy náruče a slaví se svatba. Novomanželé upřímně dě- cím ženichem si Kitri odvádějí. Nešťastný Basil vymyslí plán, jak získat kují donu Quijotovi za své štěstí. zpět Kitri, která se zatím připravuje na svatbu s Camachem. (mš, pb) 6 7 DŮMYSLNÝ RYTÍŘ DON QUIJOTE DE LA MANCHA – INSPIRACE PRO BALET

Téma proslulého renesančního románu Miguela de Cervantese Saavedry Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha vydaného v ro- ce 1605, popisující příhody tragikomické postavy zmítané skutečností a iluzí, se stalo v baletní historii středem zájmu mnoha choreografů, kteří používali hudbu různých autorů i hudebních koláží. Byli to např. Franz Hilverding (Vídeň, 1768), Jean Georges Noverre (Vídeň, 1768), Louis Jacques Milon (Paříž, 1801), Charles Didelot (Petrohrad, 1808), James D’Egville (Londýn, 1809), August Bournonville (Kodaň, 1837), Paul Taglioni (Berlín, 1839), Aurel Miloss (Paříž, 1947), Tatiana Gsovsky (Berlín, 1949), Ninette de Valois (Londýn, 1950), Serge Lifar (Paříž, 1950), George Balanchine (New York, 1965). U nás slo- žil partituru k baletu Dona Quijota Jaroslav Doubrava a v roce 1957 ho v Brně nastudoval Jiří Nermut. S hudbou Ludwiga Minkuse reprezentuje tento balet skupinu tradič- ních baletů, uchovávajících původní choreografie. Tento trend byl pěstován po Velké říjnové socialistické revoluci v SSSR, navzdory tomu, že to byl pozůstatek po carské době. Po II. světové válce se ba- lety choreografů carských divadel rozšířily prostřednictvím emigrantů po celém světě. Mezi dramaturgickou linii tradičních baletů řadíme i inscenace rekonstrukcí baletů předromantické a romantické éry, např. Sylfidy choreografa Paola Taglioniho na hudbu Jeana Schneitz- hoffera nebo choreografií Augusta Bournonvilla Sylfída, Napoli, Kon- zervatoř, Trh v Brugách. Premiéra Minkusova-Petipova čtyřaktového Dona Quijota se odehrá- la ve Velkém divadle v Moskvě v roce 1869 a Dona Quijota Petipa zopakoval v Petrohradě (v roce1871 s úpravou do pěti aktů). V Peti- pově komediálním baletu (zde ve smyslu dějového baletu, nikoliv sa- tirickém) se Cervantesova předloha stává záminkou pro nádherné, temperamentní taneční dílo, výpravnou divertissementovou exhibici tance, v níž vyniká klasická virtuózní technika. Příběh je připomenut v prologu, několika mimických scénách a epilogu. Stěžejní epizody ro- mánu o „marném boji rytíře smutné postavy“ chybí (setkání s koněm Rozinantou, setkání s mezkaři, příhoda s kupci, zápas s měchy vína, Kostýmní návrh Romana Šolce (Don Quijote) příběh s galejníky, postava Dulciney). Veškeré jevištní dění soustře- ďuje svou pozornost na mladý milenecký pár Basila a Kitri, kterým překáží bohatý nápadník Camacho. V roce 1900 nastudoval Dona 8 9 Quijota v Moskvě Alexandr Gorskij ve spolupráci s Ludwigem Minkusem, ponechal však některé scény v Petipově režii a choreo- grafii. Z roku 1902 pochází Gorského petrohradská verze, ve které se zaskvěly tehdy stávající a budoucí ruské hvězdy – Matilda Kšešinská, Olga Preobraženská, , Anna Pavlovová, Nikolaj Legat, Enrico Cecchetti, Pavel Gerdt. V roce 1923 v Petro- hradě oprašuje Quijota Fedor Lopuchov a Moskva pak vidí tento balet v redakci Kasjana Golejzovského a Rostislava Zacharova až v roce 1940. Ve světě se Don Quijote uvádí, včetně dosavadních českých nastu- dování, v tzv. tradiční verzi (Petipa-Gorskij). Poprvé to bylo v roce 1962 v Londýně v Ballet Rambert v nastudování Witolda Borkowského, pro Vídeň (1966) a Melbourne (1970) připravil Dona Quijota Rudolf Nurejev, pro American Ballet Theatre Michail Baryšnikov (1978). Technická náročnost především sólových partů i absence inscená- tora-znalce původní tradiční choreografie nedovolily českému baletu tento titul uvést v originále plných 117 let; až roku 1986 ho v Národ- ním divadle v Praze představil Boris Bregvadze. V Ostravě v roce 1989 nastudovala Quijota lotyšská choreografka Irina Strode s choreo- grafem Albertem Janíčkem (1989), premiéru v Ústí nad Labem při- pravili manželé Marilena a Andrej Halászovi (1995), v Brně ho uvedl Jaroslav Slavický (1996), v Plzni Pavel Ďumbala s Miroslavou Pešíkovou (1999), v Ostravě Rafael Avnikjan (1999), v Olomouci Jiří Kyselák (2003), v Českých Budějovicích Libuše Králová (2004), v Národním divadle (ve Státní opeře) v Praze Jaroslav Slavický, Kateřina Slavická a Hana Vláčilová (2012), v Moravském divadle Olomouc Hana Vláčilová (2015). (jh)

Kostýmní návrh Romana Šolce (Cikánka)

10 11 MARIUS PETIPA (11. 3. 1818 Marseille – 17. 7. 1910 Gurzuf, Krym) – francouzský tanečník a choreograf působící v Rusku

Pocházel z divadelní rodiny, otec byl choreograf a baletní mistr Jean Antoine Petipa, matka herečka Victorine Morel-Gasseau, bratr ta- nečník Lucien Petipa. Byl manželem baleríny Marie Surovščikové, je- jich dcera Marie Petipa (1857–1930) byla slavná balerína a módní idol společnosti; druhou ženou byla od roku 1876 tanečnice Ljubov Savitská. Petipův nemanželský syn s Francouzkou žijící v Petrohradu Marií-Thérèse Bourdin byl pozdější dramatik Marius Mariusovič Petipa. Marius Petipa debutoval jako tanečník v bruselské Gardelově Danso- mánii. V letech 1838–1847 tančil ve Francii, Americe a Španělsku. V roce 1847 odešel do petrohradského angažmá jako primoballe- rino. Učil na petrohradském učilišti (1855–1887), v roce 1858 uvedl svou první choreografii Svatby za cara a roku 1862 se stal státním baletním mistrem. V roce 1869 (do 1903) se dočkal a byl po dvou Francouzích Julesi Perrotovi a Arthurovi Saint-Léonovi jmenován hlavním baletním mistrem a choreografem. Shodou okolností se po smrti dvorního baletního skladatele Cesara Pugniho stal jeho ná- stupcem Petipův spolupracovník . Petipa je představitelem baletního akademismu, ovládal kompoziční mistrovství virtuózních sól, variací a duetů, skvěle stavěl sbory, do- držoval soulad choreografie s hudební partiturou. V Petrohradě a Moskvě nastudoval přes 60 titulů, dodnes se v jeho verzi udr- žují na repertoáru např. Bajadérka (h. Ludwig Minkus), (h. Alexandr Konstantinovič Glazunov), Harlekýnovy miliony (h. ), Korzár (h. Adolphe Charles Adam), (h. Ludwig Minkus), Talisman (h. Riccardo Drigo), Coppélia (h. Léo Delibes), Esmeralda (h. Cesare Pugni), Čajkovského Spící krasavice a libreto Marius Petipa v roce 1898 Louskáčka, kterého inscenoval choreograf . Petipa byl za Zdroj: Wikimedia Commons své zásluhy pro impérium oceněn Řádem sv. Anny, Řádem akade- mických palem, Řádem sv. Vladimíra a Řádem rumunské koruny. Většinu svého života strávil v Rusku, ale rusky se nenaučil. (jh)

12 13 ALEXANDR ALEXEJEVIČ GORSKIJ (18. 8. 1871 předměstí Petrohradu – 20. 10. 1924 Moskva) – ruský tanečník, choreograf, baletní mistr a pedagog

Po absolvování petrohradského baletního učiliště (1880–1889) tan- čil nejprve ve sboru a od roku 1895 jako sólista Mariinského divadla. Pedagogickou dráhu nastoupil v roce 1896 jako asistent Pavla Gerdta. S přítelem Vladimírem Stěpanovem vypracovali metodiku zá- pisu tance (na sál přicházel s dopředu připravenou notací plánované choreografie). V roce 1900 odešel do moskevského Velkého divadla jako tanečník prvního oboru a režisér baletů, které na svou dobu mo- dernizoval a oživoval. První příležitost dostal právě v Minkusově Donu Quijotovi, pro kterého si od dalších skladatelů nechal přikomponovat nové tance nebo zařadil již hotové skladby (celá redakce probíhala v letech 1902–1906), a sice od Riccarda Driga variaci pro Královnu dryád, od Antona Simona variaci pro Dulcineu/Kitri a Španělský tanec Mercedes (interpretovaný Jekatěrinou Gelcerovou), Bolero od Cesara Pugniho převzal z Mramorové krásky a použil Fandango českého skladatele Eduarda Nápravníka, z Minkusova baletu Zoraja převzal Tanec toreadorů a z Probuzení Flóry další variaci; zařazena byla Carmencita a Námořnický jig Vasilije Solovjeva-Sedoje, Tanec Espa- dy od Reinholda Gliéra, Cikánský tanec Valerije Želobinského a v zá- věrečném průvodu hostů zazněl Pochod Julia Gerbera. Za připomenutí stojí, že na soupisce obsazení z roku 1902 se objevi- la hvězdná jména – Mathilda Kšešinská v roli Kitri/Dulciney, Nikolaj Legat jako Basilio, Pavel Gerdt jako Camacho, Olga Preobraženská jako Pouliční tanečnice, jako Juanita a Tamara Karsavina jako Amorek, Alexej Bulgakov mimoval Dona Quijota a Enrico Cecchetti Sancha. Alexandr Alexejevič Gorskij Z dalších děl, která Gorskij nastudoval, uveďme např. Labutí jezero Zdroj: Wikimedia Commons (h. Petr Iljič Čajkovskij), Dceru Guduly (jeho verze Esmeraldy – Notre Dame de Paris, h. Cesare Pugni), Dceru faraona (h. Cesare Pugni), Korzára (h. Adolphe Charles Adam), Giselle (h. Adolphe Charles Adam), Bajadérku (h. Ludwig Minkus), Stěnku Razina (h. Alexandr Glazunov), Louskáčka (h. Petr Iljič Čajkovskij), Les petit riens (h. Wolfgang Amadeus Mozart). Alexandr Gorskij byl choreografem klasických baletů a rád se orientoval na ty, které měly dramaticky vy- pjaté a realistické situace. (jh) 14 15 Scéna a kostýmy z baletu Don Quijote z roku 1900 v choreografii A. Gorského, Moskva

Anna Pavlova jako Juanita v baletu Don Quijote

16 17 LUDWIG ALOISIUS BERNHARD PHILIPP MINKUS (23. 3. 1826 Vídeň – 7. 12. 1917 Vídeň) – rakouský houslista, dirigent, skladatel působící v Rusku

Pocházel z židovských rodičů, jeho otec Theodor Johann Minkus se narodil ve Velkém Meziříčí, konvertoval ke katolictví a přesídlil do Vídně. Vedle obchodu s vínem zde měl i restauraci a v její kapele vy- stupoval pětiletý Aloisius jako zázračné dítě. Od roku 1838 do roku 1842 navštěvoval Gesellschaft der Musikfreunde ve Vídni. V roce 1846 už skládal a za dirigentským pultem se střídal s Johannem Straussem mladším, který se přátelil s jeho bratrem, vídeňským bankéřem Eugenem Minkusem. Na uvolněné místo koncertního mistra vídeň- ské Dvorní opery se nepřihlásil a odjel do Petrohradu, kde byl prvním houslistou a vedl orchestr soukromého divadla knížete Nikolaje Jusupova. V této době uzavřel bezdětné manželství s Vídeňačkou Marií Antoinette Schwarzovou. Roku 1861 byl jmenován koncertním mistrem Velkého divadla v Moskvě a povýšil i na prestižní funkci inspektora císařských divadelních orchestrů v Petrohradě i Moskvě. Souběžně vyučoval hru na housle na nově založené moskevské kon- zervatoři a komponoval. Spolupracoval s choreografem Arthurem Saint-Léonem (Plamen lásky, uváděný i s názvem Salamandra, Néméa či Fiammetta). Se skladatelem Léem Delibesem složili hudbu k baletu Pramen. Balet Zlatá rybka byl roku 1866 dáván na počest svatby Marie Sophie Frederikke Dagmar Dánské a velkoknížete Alexandra Alexandroviče Romanova, rodičů posledního cara Miku- láše II. Postupně rostla práce pro Mariuse Petipu: vedle nejznáměj- Ludwig Aloisius Bernhard Philipp Minkus šího Dona Quijota to byly (1872), Motýl (1874), Bandité Zdroj: Wikimedia Commons (1875), Bajadérka (1877), Roxana aneb Kráska z Černohor (1878, pochod z tohoto baletu použil car Alexandr II. k útoku na Plevno), Sněhurka (1879), Noc a den (1873), Kouzelné pilulky (1886). Po Moskvě byl Minkus hlavním skladatelem imperátorských divadel i v Petrohradě.

18 19 Nový ředitel carských divadel Ivan Alexandrovič Vsevoložskij zrušil funkci dvorního petrohradského skladatele baletní hudby pro carská divadla, využil příležitosti Minkusových šedesátých narozenin a udě- lil mu malou penzi. Roku 1887 byl Minkus při obnovené premiéře Fiammetty; s Petipou připravil balet Calcabrino (1891) a odstěhoval se do rodné Vídně. Jeho hudba k titulu Ein Maskenfest byla Gusta- vem Mahlerem odmítnuta (1897). Zemřel v prosinci roku 1917, jeho hrob padl za oběť nacistické vyhlášce o očistě hřbitovů od etnicky nespolehlivých. Hudba určená k baletům měla být především dansante, se světlou, bohatou, živou melodií a nekomplikovanou, pravidelně frázovanou rytmickou a orchestrální strukturou schopnou zdůrazňovat pohyby klasického baletu. Hudba poskytovaná pro mimické scény měla podbarvit náladu děje. Rytmicky i melodicky čitelná a dramatikou ne- komplikovaná partitura reprezentuje služební a užitkové funkce a má parametry děl tehdy vznikajících jako na běžícím pásu (objednávkou počínaje, krátkým časem vzniku i vřelým přijetím publika konče). Minkusova hudba patří k oblíbeným partiturám baletního světa. Pa- Mariinské divadlo v Petrohradě v 19. století v carském Rusku radoxem tohoto díla je, že přes svou hudební i libretistickou eklektič- Zdroj: Wikimedia Commons nost je od svého vzniku trvale na repertoáru, je baletní starožitností a pyšní se jím velké světové ansámbly. Na variacích a pas de deux Kitri a Basila porota baletních soutěží poměřuje přesnost a brilanci jednotlivých kandidátů. (jh)

20 21 Don Quijote v umění a v NDM

Don Quijote (neboli Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha – 1. díl, 1605) je nejznámějším dílem Miguela de Cervantese Saavedry, chu- dého šlechtice, vojáka, spisovatele, dlužníka, vězně španělské koru- ny – a vedle Shakespeara nejslavnějšího autora evropské literární renesance. Postavy Quijota, Sancha Panzy, Dulciney, kůň Rosinanta, boj s větr- nými mlýny a idea „donkichotství“ inspirovaly během více než 400 let desítky (ne-li stovky) malířů, hudebníků i dalších literátů. Don Quijote, dílo původně prozaické, se stalo oblíbeným zdrojem inspirace také pro divadelníky všech žánrů a stylů. Existuje několik baletů (nejstarší vznikl už v první polovině 18. století), oper (Georga Philippa Telemanna, Julese Masseneta, Manuela de Fally a dalších), dramat (např. Henryho Fieldinga, Victoriena Sardoua, Tennesseeho Williamse, Viktora Dyka) i muzikálů. Na jevišti Národního divadla moravskoslezského se v průběhu jeho téměř stoleté historie objevil Don Quijote nejméně pětkrát, poprvé v Massenetově opeře v roce 1965. Před dvaceti lety zase okouzlil rytíř smutné postavy ostravské diváky v muzikálu Muž z La Manchy v nastudování činohry NDM. A dvě předchozí nastudování Minku- sova a Petipova baletu (1989, 1999) doplní letos třetí inscenace to- hoto titulu v nastudování Michala Štípy. (pb)

Pablo Picasso – Don Quijote (1955)

22 23 Otto Gutfreund – Hlava Dona Quijota

„Ostravský“ Quijote Vedle slavných světových malířů a sochařů, jako byli např. Gustave Doré, Honoré Daumier, Pablo Picasso nebo Salvador Dalí, inspiroval důmyslný rytíř de la Mancha mj. českého kubistického sochaře Otto Gutfreunda. Jeho slavná plastika Hlava Dona Quijota (1911–1912) je majetkem Galerie výtvarného umění v Ostravě a ostravští diváci Honoré Daumier – Don Quichotte měli možnost ji zhlédnout při příležitosti několika zdejších souhrnných tematických výstav. (pb) 24 25 Jak se rodí choreografický debut S Michalem Štípou o baletu Don Quijote

Vaše taneční kariéra trvá dvě dekády. Zkuste se ohlédnout a vy- brat tři její klíčové okamžiky. Zásadní byl pro mě vstup do Národního divadla Brno, kde jsem záhy dostal roli Romea. Po té roli jsem nikdy moc netoužil a ani Prokofjevova hudba mě moc nebrala. Na škole bylo mým snem tančit Prince v Labutím jezeře. Ale když jsem dostal příležitost tančit Romea s Janou Přibylovou, hvězdou brněnského divadla, úplně mě to dostalo. Romeo se stal jednou z mých nejoblíbenějších „hereckých“ rolí. Další klíčovou rolí v mé kariéře bylo hostování v Národním divadle v Praze v roli Prince v Labutím jezeře. A třetí důležitý krok nastal, když jsem s Petrem Zuskou studoval Sólo pro tři. Byl to pro mě velký zlom. Musel jsem hodně bojovat sám se sebou. Pohybový slovník Petra mi nebyl tak blízký, dlouho mi trvalo, než jsem se roli naučil. Přesto jsem si inscenaci moc užíval. Byla úžasná.

Jak jste se dostal k choreografii? Nikdy jsem se do choreografie moc nehrnul. Několikrát jsem o sobě prohlásil, že choreograf nebudu, že se spíše cítím jako pedagog. V posledních pěti letech soukromě učím, což mě baví. Za můj první významnější choreografický pokus se dá považovat práce na pro- Michal Štípa při ověřovací zkoušce na jevišti DAD, gramu souboru Ballet Hommes Fatals. Nakonec jsem ale choreo- foto Anna Rassmusen grafii předal kolegům, kteří měli větší cit pro daný humor založený na parodii tradičních baletů. Poté mě oslovila Lenka Dřímalová s nabíd- kou připravit balet Don Quijote. Dlouho jsem váhal, ale pak jsem si řekl, že je dobré zkusit něco jiného. Měl jsem velké obavy. V listopadu jsem připravoval scénář a rozvrhnul si základní postavení tanečníků na jevišti. Při zkoušení pro mě bylo nejnáročnější rozvrhnout čas pro jednotlivá taneční čísla tak, abychom všechno stihli do první tech- nické zkoušky na jevišti. Naštěstí jsem měl k sobě výbornou asisten- tku Małgorzatu Chojnackou.

Asistoval jste někdy choreografovi, díval jste se mu „pod ruce“? Nikdy jsem neměl možnost být asistentem choreografa. Jako taneč- ník jsem si neuvědomoval, co všechno práce choreografa obnáší. Od začátku studia Dona Quijota si uvědomuji, co všechno choreograf musí zvládnout, a proto si té práce nesmírně vážím. 26 27 Proč padla v Ostravě volba na Dona Quijota? U klasických baletů je vždy problém s hudbou. Často se hudební Lenka Dřímalová, šéfka baletu NDM, chtěla uvést velký klasický balet. podklad skládá z různých skladeb a od různých autorů. To je Uvažovalo se o Bajadéře, kterou také složil Ludwig Minkus, ale ta by i případ Dona Quijota. se nevešla na malé jeviště Divadla Antonína Dvořáka. Proto byl zvolen Dříve jsem netušil, kolik skladatelů se na dnes uváděných verzích Don Quijote, který byl v Ostravě naposledy uveden před necelými Dona Quijota podílelo. Třeba hudba k variacím Amora nebo Espady dvaceti lety. vůbec není od Ludwiga Minkuse. Když jsem dostal poprvé hudební materiál, řada běžně uváděných částí tam vůbec nebyla. Muselo se Tančil jste někdy v Donu Quijotovi? tak psát do Ruska pro doplňky partitury a s dirigentem Václavem Bohužel ne, nikdy jsem v baletu Don Quijote netančil. Dá se říct, že Zahradníkem jsme pak vše skládali dohromady. Oproti u nás běžně tento balet je pro mě jedna velká premiéra. uváděným verzím jsem nakonec některá hudební čísla vyškrtl a jiná naopak přidal, například bolero. Čím je charakteristický váš Don Quijote? V zásadě se držím známé verze Mariuse Petipy a Alexandra Gorského. Jak se vám pracovalo s ostravskými tanečníky? Jen linka příběhu o Dulcinei mi přišla nezajímavá, právě proto jsem do Ostravský balet znám velmi dobře. Často jsem zde hostoval. V sou- příběhu vložil symbol lilie, který Don Quijote vnímá jako čistotu lásky boru je spousta šikovných tanečníků. Soubor má 38 členů, proto se mladé Kitri k Basilovi. museli sólisté naučit tančit i sborové výstupy a naopak. Právě proto Balet pojímám jako příběh z knihy vzpomínek, kterou píše Don Quijote. je v tomto souboru cítit vzájemná podpora a radost z práce. V prvním dějství jsem mnoho neměnil. Snažil jsem se, aby některé části byly více čitelné pro diváka. Například, když se Kitri poprvé Pracujete se dvěma obsazeními. Stane se, že se v alternacích objeví na jevišti, vložil jsem hereckou akci s Kitri, která přirozeně vyústí pojetí role v něčem liší? v taneční variaci. Do role Sancha Panzy mám obsazeného technicky Jsem k těmto věcem hodně otevřený. Nemám rád, když choreograf zdatného tanečníka, proto jsem využil jeho schopností a vytvořil mu diktuje. Mně je bližší, když se choreografie staví přímo na typ a před- variaci v prvním jednání. nosti tanečníka. Když mi tanečník nějaký nápad nabídne, rád ho Ve druhém jednání v táboře cikánů jsem více propracoval roli Cikánky, akceptuji. To je případ postavy Cikánky, kterou tančí dvě typově která je velmi vášnivá a půvabná. Svým lektvarem opíjí Dona Quijota, odlišné tanečnice. U každé je to pojetí trochu jiné. Jsem ochoten sle- který má poté vidiny. Motiv pronásledování Basila a Kitri jsem do této vit z techniky, pokud to nahradí jiná kvalita. Například herecký výraz. scény vůbec nezapojil. Největší změny jsem dělal ve scéně snu, který oproti obvyklému vý- (rv) stupu dryád pojímám jako zahradu s květinami, v níž sólové party tančí symbolické postavy. Růže, která představuje temperament a odka- zuje k postavě Mercedes, a Lilie, která symbolizuje čistotu a postavu Kitri. Také formace sboru jsem se snažil udělat tak, aby provedení pohybu vyjadřovalo a podporovalo význam sólových květin. Poslední změnou prošla postava Amorka, místo něhož je Květinová víla. Cho- reograficky ve snu nedělám zásadní změny. Ve třetím jednání jsem hudebně proškrtal scénu v taverně. Výstup, v němž Basil předstírá sebevraždu, jsem přemístil na náměstí, kde se koná svatební obřad Camacha a Kitri.

28 29 „Viděl jsem mnoho inscenací tohoto baletu, které vesměs pořád dokola opakovaly to samé v rámci scénografického řešení, jež po- strádalo jakoukoliv koncepci a bylo vesměs vizuálně nezajímavé. Věděli jsme, že touto cestou se vydat nechceme…

Scénografické řešení mě napadlo jeden večer, když jsem si vzpomněl na hodiny literatury na gymnáziu, kde je Cervantesův román pořád dokola opakovaným tématem... Ale přiznejme si, kdo z nás tu knihu opravdu četl? A v tu chvíli byla myšlenka na světě: Hrdina z knihy, kterou sám píše! S Michalem jsme celý Návrh scény Aleše Valáška (svatba) balet pojali tak, že sám Don Quijote píše svůj životní příběh, ve kterém zažívá jednotlivá dobrodružství. Na jevišti tedy ožije kniha a jednotlivé postavy budou vystupovat z jejích stránek.“

(Aleš Valášek, scénograf)

30 31 „Protože se balet odehrává celý ve Španělsku, nechali jsme se inspirovat dobovou španělskou módou – hledal jsem dobové rytiny a ilustrace z té doby, kde chceme, aby se inscenace odehrá- vala. Nechali jsme se malinko inspirovat také filmem. Jednoduše tedy můžeme říci, že jde o stylizaci dobové módy ze Španělska.

Na kostýmech jsme s Michalem Štípou spolupracovali. Jelikož jde Matthias Kastl (Camacho); ověřovací zkouška kostýmů na jevišti DAD, foto Anna Rasmussen o balet, museli jsme vybrat materiály a upravit střihy tak, aby se ta- nečníci v kostýmech mohli dobře hýbat, aby mohli splňovat všechny požadavky choreografa, aby kostým podporoval charakter po- stavy, kterou tanečníci ztvárňují – tedy aby kostým napomáhal hereckému projevu.

Protože se jedná o baletní inscenaci s alternacemi, myslím si, že nebudu přehánět a nebudu se moc mýlit, když řeknu, že bude potřeba vyrobit 120 až 150 kostýmů. Jedná se o velkolepou a výpravnou inscenaci, na kterou se mohou diváci těšit!“

(Roman Šolc, kostýmní výtvarník)

Matthias Kastl (Camacho), Mercedes (Aglaja Sawatzki); ověřovací zkouška kostýmů na jevišti DAD, foto Anna Rasmussen 32 33 Miguel de Cervantes Saavedra

DŮMYSLNÝ RYTÍŘ DON QUIJOTE DE LA MANCHA

Kapitola XXI, v níž se dále vypravuje o svatbě Camachově, jakož i o jiných příjemných událostech

… Basilio se zatím trochu vzpamatoval a řekl bolestným, sotva slyšitel- ným hlasem: „Kdybys chtěla, krutá Quiterio, podat mi v této poslední a pro mne osudné chvíli ruku k sňatku, pak bych umíral u vědomí, že snad přece jen všichni příkře neodsoudí mou šílenou nerozvážnost, když bych jenom skrze ni dosáhl nesmírného štěstí zvát se tvým.“ Když tohle uslyšel farář, napomenul ho, aby se staral spíše o spásu své duše, upustil od žádostí tělesných a modlil se z celého srdce svého k Pánu Bohu za odpuštění všech hříchů, zvláště pak tohoto zoufalého činu. Don Quijote, slyše prosbu těžce zraněného, zvolal hned mocným hla- sem, že je tohle přání docela oprávněné a rozumné a možno prý mu v tom klidně vyhovět, vždyť přece panu Camachovi na cti neubude, vezme-li si paní Quiterii jako vdovu po statečném Basiliovi; bude to zajisté na vlas totéž, jako by si ji přivedl z domu otcovského. „Stačí říci jenom: ano!“ dodal ještě. „Jde vlastně jen o pouhé slovo, protože svatebním ložem ženichovým bude stejně hrob.“ Camacho to všechno vyslechl a přivedlo ho to nadobro z míry a byl všecek nesvůj, takže vskutku nevěděl, co má na to říci, zejména však, jak se rozhodnout. Ale přátelé Basiliovi na něho tak naléhali a tak ho prosili, aby dal svolení k tomu sňatku, neboť prý jinak duše Basiliova nedojde spásy věčné, loučíc se se životem vezdejším po tom zoufa- lém činu, že ho nakonec přiměli, ba přinutili říci, že chce-li mu Quiteria podat ruku k sňatku, nijak jí v tom nebrání, protože tím bude splnění jeho vlastních tužeb oddáleno stejně jen o chvilenku. Teď se zase všichni hrnuli ke Quiterii a prosbami, slzami i pádnými dů- vody snažili se ji všichni pohnout k tomu, aby nešťastnému Basiliovi ruku k sňatku podala, ale Quiteria, neoblomnější jako kámen, ztrnulejší nežli socha, tvářila se tak, jako by neuměla, nemohla a nechtěla od- povědět. A nebyla by patrně ze sebe vydala jediného slova, kdyby jí farář nebyl řekl, že s tím nesmí otálet, protože Basilio má duši na ja- Titulní strana čtvrtého vydání Dona Quijota Zdroj: Wikimedia Commons zyku a nemůže čekat bůhvíjak dlouho. I přistoupila krásná Quiteira bez řeči, celá zmatená a smutná, ba zkormoucená na pohled,

34 35 k Basiliovi, který již obracel oči ve sloup a tak tak, že ještě s velkou pochvou. Všem přítomným šla z toho hlava kolem. A někteří z nich, námahou dýchal, pronášeje skorem neslyšitelně její jméno. Zdálo se, lidé spíše prostoduší nežli důvtipní, začali křičet z plna hrdla: že zemře jako pohan, a ne jako křesťan. Quiteria k němu nakonec při- „Zázrak, zázrak!“ stoupila, poklekla a dala mu, aniž promluvila, posunky najevo, aby jí „Kdepak zázrak!“ řekl na to Basilio. „Pouhá lest! Ano, ano, jen pove- podal ruku. Basilio na ni vytřeštil oči, a upřeně se na ni dívaje, řekl jí: dený kousek!“ „Ó Quiterio, slitovala ses tedy nade mnou, ale tak pozdě, že tvoje sli- Překvapený farář stál jako u vyjevení, nakonec však ohmatal oběma tování bude jako meč, který mi dech ukrátí, neboť nemám dost síly, rukama Basiliovi ránu a shledal, že mu čepel nepronikla tělem mezi abych unesl to nekonečné blaho, kterým mě zahrnuješ, když sis mě žebry, ale že projela železnou trubičkou, vhodně umístěnou a plnou přece jen zvolila za svého chotě, a marně se bráním nesnesitelné bo- krve, která byla – což se také později dozvěděli – připravená tak, aby lesti! Stín neodvratné smrti mi užuž kalí zrak. O něco tě však prosím se nesrazila. Krátce a dobře, farář, Camacho i všichni přítomní viděli, z celého srdce svého, ó ty osudná hvězdo má: nedotýkej se mé ruky že je Basilio oklamal a na ně vyzrál. Ale novomanželka si zřejmě ne- a nepodávej mi svoji jenom tak ze soucitu, anebo snad opět na okla- dělala z tohoto podivného žertu těžkou hlavu, ba když se kolem ní za- mání. Pověz však a vyznej přede všemi, že mi ji podáváš a navždy čalo hovořit, že prý je ten sňatek neplatný, protože se uskutečnil odevzdáváš bez nejmenšího donucení jako svému zákonitému man- podvodem, prohlásila dokonce, že dává svoje slovo znova, z čehož želovi. Nehodilo by se zajisté, abys v hodině smrti přelstila a bůhvíjak všichni usoudili, že mezi Basiliem a Quiterií šlo vlastně o vzájemnou oklamala toho, kdo ti jaktěživ neřekl neupřímného slova.“ dohodu a předem smluvenou hru. Camacha a jeho přívržence roz- Zatím co takto mluvil, šly na něho ustavičně mdloby; a kdykoliv do hněvalo to však tak, že se chtěli za tu urážku na místě pomstít. Sáhli nich upadl, domnívali se všichni, že již vypustil duši. Quiteria, rdíc se po mečích a uhodili na Basilia, ale bezmála stejný počet mužů tasil samou cudností a ostýchavostí, vzala posléze pravou rukou za ruku ihned meč na jeho obranu. Basilia a řekla mu: Don Quijote vyrazil také vpřed na Rocinantovi, s kopím napřaženým, „Nikdo by mě nikdy ani násilím nenutil, neboť mám přece svobodnou kryje se dobře svým štítem, a razil si cestu mezi rozvaděnými. Ale vůli! A bez donucení, úplně dobrovolně, podávám ruku ti nyní svoji Sancho, kterému se nikdy nelíbily a nikdy nevoněly tyto divoké mravy, ruku jako tvá zákonná manželka a přijímám ruku tvoji, podáváš-li mi ji hledal si útočiště u kotlů, z kterých si předtím vylovil ty dobroty, neboť se z vlastního svobodného rozhodnutí a není-li tvoje mysl zkalena nebo patrně domníval, že je to místo posvátné, kde nikdo nikomu neublíží. zmatena neštěstím, do kterého tě uvrhnul tvůj šíleně nerozvážný čin.“ „Zadržte, vzácné panstvo, zadržte!“ zvolal z plna hrdla don Quijote. „Podávám ti ji dobrovolně, “odpověděl Basilio, „a nepodávám ti ji „Nebylo by rozumné, kdybyste se chtěli mstít za příkoří, které lidem snad se smysly zakalenými nebo nadobro porušenými, ale při zdra- působí láska. Pomněte, že láska a válka jedno jsou! A jako je ve válce vém rozumu, kterým mě nebe ráčilo obdařit. Takto se ti odevzdávám věcí přípustnou a obvyklou užívat úskoků a lsti, chceme-li porazit ne- a zaslibuji jako tvůj choť.“ přítele, tak je i v půtkách a utkáních milostných dovoleno uchýlit se „A já zase jako tvoje manželka,“odpověděla Quiteria, „ať žiješ ještě k piklům a klamu, abychom dosáhli vytouženého cíle, pokud to ovšem dlouhá léta, anebo ať tě rovnou z mé náruče do hrobu odnesou.“ milované bytosti neuškodí a na cti neublíží. Quiteria byla souzena „Na tu svoji hlubokou ránu v těle,“ poznamenal Sancho Panza, „ten Basiliovi a Basilio Quiterii spravedlivým a moudrým řízením prozře- mladík nějak přespříliš mluví. Řekněte mu přece někdo, aby už nechal telnosti Boží. Camacho je bohatý, i může si koupit, kdykoliv se mu toho cukrování a myslil raději na spásu své duše. Ten jí má, na mou zachce, co se mu na světě zlíbí. Basilio však má jen tuto jedinou věru, až moc na jazyku!“ ovečku a nesmí mu ji vyrvat nikdo na světě, a třeba byl sebemocnější. Když se tedy takto Basilio a Quiteria za ruce drželi, dojatý farář po- Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj; a kdo by se o to přece jen pokusil, žehnal se slzami v očích jejich manželskému svazku a modlil se potáže se nejdříve s hrotem tohoto kopí!“ k Pánu Bohu, aby se slitoval nad duší nebohého novomanžela. Ten však, jakmile je farář oddal, vymrštil se od země jako by nic a vytrhl si Miguel de Cervantes Saavedra: Důmyslný rytíř don Quijote v zápětí docela klidně mečík z těla, které se stalo nanedlouho jeho de la Mancha (přeložil Pavel Šmíd, Praha 1955)

36 37 HUDEBNÍ ČÍSLA JINÝCH AUTORŮ, PŘÍPADNĚ PARTITUR POUŽITÝCH V MINKUSOVĚ DONU QUIJOTOVI

První dějství – variace Mercedes, Espady a tanec toreadorů; Ludwig Minkus z baletu Zoraja

Druhé dějství – Cikánský tanec; Valerij Želobinskij (1913–1946) – variace Růže; Anton Simon (1850–1930) – variace Lilie, variace Piccilie; Riccardo Drigo (1846–1930) z baletu Probuzení Flóry Fotografie ze zkoušky; v popředí Rei Masatomi (Sancho Panza), zcela vpravo Petr Sýkora (Don Quijote), uprostřed Stefano Pietragalla Třetí dějství (Espada), foto Lenka Dřímalová – tanec bolero; Cesare Pugni (1802–1870) z baletu Mramorová kráska – svatební pochod; Julius Gerber (1831–1883)

38 39 MINKUSŮV DON QUIJOTE NA OSTRAVSKÉM JEVIŠTI 1989 Premiéra 14. května 1989 v Divadle Zdeňka Nejedlého

Použito choreografických fragmentů M. Petipy a A. Gorského v nastudování národní umělkyně LSSR Iriny Strode, libreto upravil Albert Janíček Choreografie a režie: Albert Janíček, dirigent: Jan Šrubař, výtvarník scény: Vladimír Šrámek, výtvarník kostýmů: Josef Jelínek

Don Quijote Leoš Kratochvíl Sancho Panza Leopold Novák Lorenzo Ctirad Ondráček Kitri Libuše Kuklová / Danuše Brožová Basil Libor Bernklau / Martin Mohyla Camacho Ivan Hurych Espada Jindřich Šimek / Jan Kolda Tanečnice Ludmila Ernstová / Jana Muroňová / Sylva Kučová (Plachá) Přítelkyně Kitri Dagmar Mohylová / Alena Koldová Hana Pinkowská / Natálie Štrbová / Zuzana Plešková Dryáda Dana Muntágová / Tamara Černá Dvě dryády Dagmar Mohylová / Alena Koldová / Hana Pinkowská / Natálie Štrbová / Zuzana Plešková Vesnický chlapec Miroslav Košela Kněz František Malina

Leopold Novák (Sancho Panza), Leoš Kratochvíl (Don Quijote), foto Josef Hradil

40 41 1989

Michaela Šmejkalová, Hana Pinkowská (Přítelkyně Kitri), Leopold Novák (Sancho Panza), Ivan Hurych (Camacho), foto Josef Hradil

Miroslav Košela (Vesnický chlapec), Danuše Brožová (Kitri), Martin Mohyla (Basil), foto Josef Hradil

42 43 Premiéra 17. dubna 1999 v Divadle Antonína Dvořáka

Choreografie: Rafael Avnikjan, dirigent: Jan Šrubař, 1999 výtvarník scény: Mojmír Průcha, výtvarník kostýmů: Josef Jelínek

Don Quijote Slavomír Chmiel / Miroslav Rataj Sancho Roman Važík / František Večeřa Gamach Radomil Trefný / Roman Važík / Ivan Hurych Lorenzo, otec Kitri Ivan Hurych / Alexander Podolchov Krčmářka Dana Muntágová / Milada Nováková / Dana Ličková Basil Zdeněk Konvalina / Rodion Zelenkov / Richard Kročil Kitri Olga Borisová-Pračiková / Tomoko Nomura / Pavla Hrubešová Přítelkyně Tomoko Nomura, Jana Foltová / Alena Koldová / Zuzana Bílková / Olga Borisová-Pračiková / Pavla Hrubešová Pouliční tanečnice, Mercedes Tamara Černá / Pavla Hrubešová / Irina Nazarenko Espada Jan Kolda / Richard Kročil / Daniel Bič Amor Olga Borisová-Pračiková / Jana Foltová Olga Borisová-Pračiková (Kitri), Zdeněk Konvalina (Basil), / Radka Slatinská / Tomoko Nomura foto Josef Hradil Cikán Rodion Zelenkov / Zdeněk Konvalina / Svatopluk Vavruša / Jan Krejčíř Cikánka Tamara Černá / Irina Nazarenko / Pavla Hrubešová Dryáda Irina Nazarenko / Zuzana Bílková / Pavla Hrubešová

44 45 1999

Jan Kolda (Espada), Tamara Černá (Pouliční tanečnice, Mercedes) a sbor baletu, foto Josef Hradil

Tomoko Nomura (Kitri), Rodion Zelenkov (Basil), foto Josef Hradil

46 47 cenu Opery Plus v mužské kategorii za roli Otce ve Stravinského Svěcení jara v choreografii Glena Tetleye, uváděné v rámci triptychu Timeless. Tančil také na mnoha předních světových scénách v Německu, Rakousku, Španělsku, Finsku, Itálii, Portugalsku, Maltě, Japonsku, Číně, Tchaj-wanu, Rusku, USA a Jižní Americe. Od roku 2015 se věnuje pedagogické činnosti a spolupracuje s Dět- ským baletem Praha Veroniky Zídkové. Stál u zrodu vzniku souboru MICHAL ŠTÍPA baletních umělců Národního divadla v Praze Ballet Hommes Fatals. choreografie Foto soukromý archiv Baletní inscenace Don Quijote je jeho první choreografickou spolu- prací s NDM. Po ukončení Taneční konzervatoře v Brně v roce 1998 nastoupil do an gažmá baletu Národního divadla Brno, kde byl v roce 2000 jmenován sólistou. Tančil v mnoha rolích pře devším klasického re- pertoáru: Princ v Labutím jezeře, Colas v Marné opatrnosti, Romeo v Romeovi a Julii , Princ v Louskáčkovi, Spartakus ve stejnojmenném baletu. V sezó ně 2004/2005 nastoupil angažmá v Baletu Národního divadla v Praze, kde získal statut sólisty a v roce 2009 byl jmenován prvním sólistou. Ušlechtilý zjev, ideální linie a graciézní projev řadí Michala Štípu do kategorie „danseur noble“. Tyto fyzické předpo- klady, společně se spolehlivou technikou a přirozeným hereckým pro- jevem, uplatňuje v rolích, jako jsou Solor v Bajadéře, Princ v Labutím jezeře, Jean de Brienne v Raymondě, Princ v Louskáčkovi a Albert v Giselle, Romeo v Romeovi a Julii, Lenský v Oněginovi Johna Cranka, James v La Sylphide, Otec v Popelce Jeana-Christopha Maillota nebo Princ v Šípkové Růžence Javiera Torrese. V moderním repertoáru tančil v choreografiích Álbum Familiar Conny Janssenové, Petite Mort a Sinfoniettě Jiřího Kyliána, Carmen Matse Eka, In The Middle Somewhat Elevated Williama Forsytha a v choreografiích Petra Zusky A Little Extreme (2009), 1. symfonie D dur (2010), Empty Title (2010) nebo Brel – Vysockij – Kryl / Sólo pro tři (2007), za kterou získal Cenu Thálie 2007. V sezóně 1998/1999 obdržel cenu Philip Morris – Poupě baletu a o tři roky později hlavní cenu Philip Morris Flower Award. V roce 2000 se zúčastnil Baletní soutěže v Brně, kde získal druhou cenu. Cena Thálie 2005 mu byla udělena za roli Alberta v baletu Giselle. V roce 2007 obdržel hlavní cenu Komerční banky KOBANADI. V nejnověj- ších nominacích pátého ročníku čtenářského hlasování o nejlepších tanečních výkonech portálu Opera Plus získal Michal Štípa Výroční

48 49 ALEŠ VALÁŠEK scéna Foto Pavel Křivánek Foto Petr Hrubeš ADAM SEDLICKÝ V roce 2015 získal inženýrský titul v oboru architektura a urbanis- hudební nastudování, dirigent mus na Fakultě umění a architektury Technické Univerzity v Liberci u prof. J. Suchomela. Je absolventem magisterského oboru kostým Je absolventem hry na klavír ve třídě Dariny Švárné a dirigování u Šte- a maska u prof. J. Zbořilové na DAMU. Dále studoval na London fana Sedlického na Konzervatoři v Žilině. V letech 2012–2015 pů- College of Fashion a v roce 2008 absolvoval studium scénografie sobil jako šéfdirigent Moravskoslezské Sinfonietty, taktéž jako dirigent na prestižním Motley Theatre Design Course v Londýně vedeném Symfonického dechového orchestru Májovák v Karviné, s kterým ab- scénografkou A. Chitty. V roce 2009 se stal absolutním vítězem scé- solvoval koncertní turné do Slovinska a Rakouska. Od roku 2014 nografického bienále Linbury Prize For Stage Design pořádaného spolupracuje na orchestrálních projektech s Ostravskou univerzitou. londýnským Národním divadlem a Linbury Trust. Cenu mu udělily nej- V roce 2016 ukončil magisterské studium orchestrálního dirigování výraznější osobnosti scénografie (B. Crowley, N. Ormerod, K. Lindsey). ve třídě Jaroslava Kyzlinka na Vysoké škole múzických umění v Bra- Londýnská premiéra vítězného projektu Going Dark se odehrála tislavě. Absolvoval semestrální studium na Hudební akademii v Kra- v roce 2012. Aleš patří ke komplexním výtvarníkům navrhujícím scénu kově, kde se zúčastnil mistrovských dirigentských kurzů významného i kostýmy. Je autorem výprav k desítkám inscenací, např.: Městské polského dirigenta Gabriela Chmury. Nyní je doktorandským studen- divadlo Brno – muzikál Zorro a Kvítek z Horroru (nominace v anketě tem oboru dirigování na Akademii umění v Banské Bystrici. Křídla, nejlepší umělecký počin sezóny), opera Kateřina z Redernu Ještě při studiích začal spolupracovat s Národním divadlem moravsko- (Divadlo F. X. Šaldy Liberec), Polská krev a Carmen (Národní divad- slezským v Ostravě, kde byl nejprve v sezóně 2015/2016 v angažmá lo Brno), pro kterou vytvořil originální látky a šperky, Grófka Marica v souboru opereta/muzikál a od roku 2016 začal hostovat i v opeře (Státní opera v Banské Bystrici), opera Jakub Jan Ryba, Labutí jeze- (Fibich: Bouře, Britten: Zneuctění Lukrécie). V letošním roce získal ro, Marilyn, Malá mořská víla (Divadlo J. K. Tyla v Plzni) ad. V roce 2010 stálé dirigentské angažmá v operním souboru NDM. vytvořil pro NDM originální výpravu k muzikálu Marguerite autorů le- V současnosti je také šéfdirigentem Komorní opery Bratislava, diri- gendárních Les Misérables. S dirigentem K. Kevickým a režisérkou gentem orchestru na žilinské konzervatoři. G. Petrákovou přivedli do ČR k osobní spolupráci samotného autora Mimo své dirigentské působení se věnuje i sbormistrovství – od roku Les Misérables A. Boublila a položili tak základy k uvádění moderních 2015 je dirigentem Akademického pěveckého sboru Vysoké školy muzikálů v NDM. V roce 2014 o Alešovi natočila H. Pinkavová do- báňské v Ostravě. S tímto sborem zvítězil v kategorii komorních sborů kument pro ČT s názvem Jít za svým snem, zároveň absolvoval stáže na mezinárodní soutěži vysokoškolských sborů Akademická Banská v Belgii v arch. Ateliérech Delmulle Delmulle Architecten a Ann Bystrica 2015, získali první místo a speciální cenu za nejlepší prove- Voets Landscape Architecture. V roce 2015 byl finalistou architek- dení povinné skladby v soutěži v litevském Vilniusu, v roce 2016 pak tonické soutěže Kaplický Internship. V současnosti připravuje Neto- zvítězili na mezinárodní soutěži. pýra (Státní divadlo Košice), operu Orfeo (Divadlo J. K. Tyla v Plzni), stálou expozici pro Městské muzeum Hořice ad. Na podzim 2018 ho čeká debut v Landestheater v rakouském Linci. Aleš učí jako externí pedagog na katedře scénografie na pražské DAMU. 50 51 S televizí Nova na pozici hlavního výtvarníka kostýmů spolupracuje při přípravě show Tvoje tvář má známý hlas. Nevyhýbá se ani filmu, podílel se jako kostýmní výtvarník na natáčení filmu České televize Hlídač č. 47 v režii Filipa Renče. Na Soutěžní přehlídce současné taneční tvorby 1999 obdržel Čestné uznání za kostýmy k baletům Marie Stuartovna a Slovanské dvojzpěvy a na téže přehlídce v roce 2002 Čestné uznání za kostýmy k baletům Ivan Hrozný a Tance podle Brahmse. ROMAN ŠOLC Pro balet Národního divadla moravskoslezského vytvořil v roce 2015 kostýmy Foto Sergey Lelyugh kostýmy k inscenaci Barocco & Carmina burana, pro operetu/mu- zikál kostýmy k operetě Čardášová princezna a realizoval kostýmní Rodák z Poděbrad, vystudoval pražskou Taneční konzervatoř (1995). návrhy Adolfa Borna pro operetu Noc v Benátkách v nastudování V současné době jeden z nejvyhledávanějších kostýmních divadel- opery NDM. ních výtvarníků. Obratně využívá svou osobní znalost problematiky tanečních kostýmů, obléká baletní inscenace většiny českých diva- del, přestože těžiště jeho práce je v oblasti muzikálových produkcí. V letech 2001–2004 byl členem Baletu Národního divadla v Praze. Jako tanečník získal 2. cenu na Soutěžní přehlídce tanečních umělců ČR a SR Brno 1997 a prestižní nominaci na Cenu Thálie 1996 za roli Merkucia v baletu Romeo a Julie. Z úspěšné kariéry profesionálního tanečníka přešel od roku 1998 plynule k práci divadelního výtvarníka. Své první návrhy vytvořil pro Pražský komorní balet, posléze spolupracoval i s Národním divadlem Brno, Divadlem J. K. Tyla v Plzni, Východočeským divadlem Pardubi- ce, Státním divadlem Košice, Slezským divadlem Opava, Moravským divadlem Olomouc, pražskou Laternou magikou, Státní operou Praha i Národním divadlem v Praze. V poslední době vytvořil například kostýmy pro Národní divadlo v Praze – baletní inscenace Romeo a Julie a Valmont, pro Moravské divadlo Olomouc – pro balet Romeo a Julie, Labutí jezero a taneční inscenaci Rusalka. Jeho návrhy se kromě mnoha baletů, činoher, operet i oper skvěle uplatnily v muzikálových produkcích (Kleopatra, Tři mušketýři, Golem, Angelika, Dracula, Mona Lisa, Baron Prášil, Robin Hood, Hello, Dolly!, Kat Mydlář, Klíč králů, Adam a Eva, Mata Hari) i muzikálu na ledě Popelka. Londýnští tvůrci muzikálu Fantom opery ho vybrali jako ideálního výtvarníka české premiéry legendárního muzikálu (2014). V posledních letech oblékl českou premiéru dalších významných titulů Mamma Mia, Ples upírů, Krysař a Jago.

52 53 PETR HLOUŠEK scénické projekce Foto Dalibor Černák MARTIN ŠPETLÍK Foto soukromý archiv Absolvent brněnské Školy uměleckých řemesel a bratislavské Vysoké světelný design školy výtvarných umění v oboru ilustrace začínal jako grafický de- signér, postupem času aplikoval zkušenosti ilustrátora i do scénic- Vystudoval Gymnázium Jana Palacha v Turnově a po dvou letech stu- kých a animačních médií. dia na Fakultě architektury ČVUT v Praze se navrátil k divadlu. V roce Od roku 2005 začal vytvářet scénické projekce jak v Česku, tak 2003 pracoval jako osvětlovač v Dejvickém divadle a v roce 2004 v zahraničí (Hair ve Švýcarsku a Německu, Friedrich v Německu, u nás nastoupil do Švandova divadla na Smíchově na pozici mistra scénic- pak inscenace Magical Broadway, Jekyll a Hyde, Jazz Side Story, kého osvětlení. Mozart!, The Book with no name, Sázky z lásky, Mata Hari ad.). Od roku 2007 pracuje jako světelný designér na volné noze. Spolu- Jeho scénografická praxe začala spoluprací se scénografem Jaroslavem pracoval mimo jiné s tanečně divadelními skupinami Compagnie Milfajtem – společně jsou podepsaní mj. pod baletním opusem Char- Decalages, Teatr Novogo Fronta, Krepsko, Spitfire Company, Divadlo lotta, císařovna mexická v Divadle F. X. Šaldy Liberec, pod inscenací Continuo, Silo Theatre, Debajehmujig Theatre Group. Doma u Hitlerů v pražském Divadle v Dlouhé, muzikálem Kráska a Specializuje se na fyzické či taneční divadlo, site-specific, případně zvíře v německé produkci nebo muzikálem Sugar (Some Like It Hot), objektové a vizuální divadlo. Z pedagogických zkušeností lze zmínit který se stal ve Slovinsku inscenací roku a ve stejné scénické podobě několikaměsíční působení v kanadské indiánské rezervaci Wikwe- se dočkal uvedení v Praze, Brně a německém Budyšíně. mikong, kde krom instalace scénického osvětlení pořádal workshopy V roce 2010 překvapil vlastním velkolepým řešením scénického světelného designu. Přednášky vedl například na berlínské Die Etage ztvárnění muzikálu Mary Poppins v Městském divadle Brno, kde plně a na festivalu Jiráskův Hronov. využil spojení realistických kulis a filmových 3D animací. Stejný prin- S Národním divadlem v Praze spolupracoval na inscenacích: cip využil i v následujícím roce při tvorbě scénografie pro muzikálovou Ze života hmyzu, Othello, benátský mouřenín, Z mrtvého domu, lední show Popelka. V Městském divadle Brno dále vytvořil scéno- Slavík/Jolanta, Láska a informace, Manon Lescaut, Jako břitva grafii k muzikálům Cats, Don Juan, Johnny Blue či Limonádový Joe. (Němcová), Sen čarovné noci a Jsme v pohodě. S činohrou Národní V americkém New Yorku realizoval scénu a projekce pro nezávislý divadla Brno spolupracoval od roku 2015 na inscenacích: Teror, muzikál Revolution in Elbow. Jako scénograf spolupracoval také Piková dáma, Něco za něco, Strach jíst duši a Petrolejové lampy. s Městským divadlem v islandském Reykjavíku, a to na muzikálech Baletní inscenace Don Quijote je jeho první spoluprací s NDM. Mary Poppins a činohře Podivný případ se psem, za niž získal tamější prestižní divadelní cenu Gríman. V roce 2017 připravil scénu k muzikálu Les Misérables ve Folksteatru v Oslu. Pro soubor operety/muzikálu Národního divadla moravskoslezského vytvořil v roce 2017 projekce pro muzikály Rebecca a Romeo a Julie, poselství lásky. S baletem Národního divadla moravskoslezského spolupracuje poprvé.

54 55 JIŘÍ HABART dirigent Foto Vojtěch Kába MAŁGORZATA CHOJNACKA Foto Martin Popelář Frýdecko-místecký rodák Jiří Habart zahájil svou hudební dráhu ve asistentka choreografa dvanácti letech hrou na housle. Je absolventem ZUŠ Litomyšl a kon- zervatoře P. J. Vejvanovského v Kroměříži (ze třídy Karla Janečka). Bývalá sólistka Národní opery ve Varšavě a Velkého divadla v Lodži. Dirigování studoval nejprve soukromě u Petra Šumníka a Radomila Pracuje jako taneční pedagožka a asistentka nejen v Polsku a v Čes- Elišky. Během studií na konzervatoři se poprvé jako dirigent zhostil ké republice, ale také v dalších zemích Evropy. Spolupracovala na- přípravy na premiéru autorského koncertu Moment of Music Hanze příklad na choreografiích: Stvoření světa – choreografie Uwe Scholz, Sedláře (2012), jeho další komorní koncerty byly zaměřeny na ba- Labutí jezero – choreografie Kenneth Greve, Nebezpečné známosti rokní hudbu. Jako houslista spolupracoval se zlínskou Filharmonií – choreografie Krzysztof Pastor, Four last songs – choreografie Rudi Bohuslava Martinů na evropském turné s Angelou Gheorghiu. van Dantzig, Motýli – choreografie Rami Beer, Things I told nobody V současné době studuje dirigování orchestru pod vedením Jakuba – choreografie Itzik Galili, A few short sequences – choreografie Kleckera, Tomáše Hanuse a sbormistrovství u prof. Blanky Juhaňá- Jacek Przybyłowicz. kové na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Choreografovi Paulu Chalmerovi asistovala při vzniku jeho nových Je držitelem stipendia Bayreuther Festspiele 2014. Absolvoval diri- produkcí – Popelka, Teatr Wielki v Poznani (premiéra 15. 2. 2014) gentské kurzy pod vedením Tomáše Netopila, Kirka Trevora a Zsolta a Louskáček, Opera Nova v Bydhošti (premiéra 24. 10. 2015), Nagye. Spolupracoval s Filharmonií Brno (mj. Beethovenova Sym- Tři mušketýři, NDM (světová premiéra 23. 3. 2017). fonie č. 7), Moravskou filharmonií Olomouc (mj. Vranického Velká Vyučuje studenty dálkového studia na Akademii tance ve Varšavě. symfonie c moll), Plzeňskou filharmonií (mj. Čajkovského Koncert pro S baletem NDM spolupracuje od sezóny 2014/2015 jako taneční klavír a orchestr b moll v rámci koncertního cyklu „Ti nejlepší“ v Sále pedagožka a asistentka choreografie a od sezóny 2016/2017 jako Martinů v Praze 2016) a Jindřichohradeckým symfonickým orchestrem. baletní mistr. V rámci mezinárodního divadelního a hudebního festivalu Janáček Brno 2018 nastuduje světovou premiéru soudobých oper Falstaff Jiřího Najvara a Neznámá Daniela Šimka. V Národním divadle Brno se jako asistent dirigenta podílel na hudeb- ním nastudování opery Antonína Dvořáka Čert a Káča (2016). S Ko- morní operou HF JAMU v Brně se v Divadle na Orlí zhostil nastudování oper Impresário v koncích Domenica Cimarosy a Orfeus a Eurydika Christopha Willibalda Glucka (2016). Obě byly kladně přijaty publikem i kritikou. Pro nově vzniklé brněnské Divadlo 2-15 dirigoval premiéru ko- mické opery Trautzl skladatele Jana Zástěry v Divadle na Orlí (2015). V Národním divadle moravskoslezském v Ostravě se jako druhý dirigent představí v nastudování baletu Ludwiga Minkuse Don Quijote (2018). 56 57 Mariona Garcia Fornell (Španělka); ověřovací zkouška, foto Anna Rasmussen

Sawa Shiratsuki (Kitri); ověřovací zkouška, foto Anna Rasmussen Program vydalo

58 59 Národní divadlo moravskoslezské, příspěvková organizace statutárního města Ostrava, Čs. legií 148/14, 701 04 Ostrava – Moravská Ostrava www.ndm.cz

Ředitel Jiří Nekvasil Šéfka baletu Lenka Dřímalová

Redakce programu Lenka Dřímalová Texty Pavla Březinová, Lenka Dřímalová, Jana Holeňová, Roman Vašek Výtvarné zpracování programu, sazba Lubomír Šedivý Fotografie na titulní straně Pavel Hejný

Tisk CZECH PRINT CENTER a. s.

Nositele autorských práv k dílu zastupuje Rob. Forberg Musikverlag

Činnost Národního divadla moravskoslezského, příspěvkově organizace statutárního města Ostrava, je financovaná z rozpočtu města Ostrava

Aktivity NDM jsou také finančně podporovány Ministerstvem kultury České republiky

ISBN 978-80-88180-38-8

MEDIÁLNÍ PARTNER INSCENACE:

Sawa Shiratsuki (Kitri) Foto Anna Rasmussen61 Scéna na náměstí, uprostřed Rei Masatomi (Sancho Panza) Foto Martin Popelář

Scéna na náměstí Foto Anna Rasmussen

Scéna na náměstí, uprostřed Rei Masatomi (Sancho Panza) 62 Foto Anna Rasmussen63 David Janošek (Camacho) Barbora Šulcová (Cikánka) Foto Anna Rasmussen Foto Martin Popelář

64 65 Scéna v cikánském táboře, v popředí vpravo Yago Catalinas Heredia (Cikán) Foto66 Anna Rasmussen 67 Scéna v květinové zahradě, v popředí vlevo Jan Kolda (Don Quijote – dvojník) Foto Martin Popelář

Scéna v květinové zahradě, v popředí vlevo Sawa Shiratsuki (Lilie) Foto Anna Rasmussen

Scéna v květinové zahradě, uprostřed Michaela Vápeníková (Květinová víla) Foto Anna Rasmussen 68 69 Yu Matsumoto (Juanita) Foto Anna Rasmussen

Aglaja Sawatzki (Mercedes), Stéphane Aubry (Espada) Foto Anna Rasmussen

Petr Sýkora (Don Quijote), Sergio Méndez Romero (Basil), Sawa Shiratsuki (Kitri), Jiří Sedláček (Otec Lorenzo), Rei Masatomi (Sancho Panza) 70 71 Foto Martin Popelář Sawa72 Shiratsuki (Kitri), Sergio Méndez Romero (Basil) Foto Anna Rasmussen