Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky

Ruský jazyk a literatura

Eva Knotková

Buddhismus v ruském jazykovém a kulturním prostředí

Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Jiří Gazda, CSc. 2012

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval/a samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

…………………………………………….. Podpis autora práce

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu práce doktorovi Jiřímu Gazdovi za pomoc a cenné rady a dále docentovi Lubošovi Bělkovi za poskytnutí cenných studijních materiálů.

Obsah Úvod ...... 1 I. TEORETICKÁ ČÁST…………………………………………………………………….… 3 1 Buddhistické učení ...... 4 1.1 Tibetský buddhismus ...... 5 1.2 Základní buddhistické termíny ...... 6 1.3 Šíření buddhismu ...... 9 2 Buddhismus v Rusku ...... 11 2.1 Počátky ...... 11 2.2 20. století ...... 11 2.3 Současnost ...... 13 2.3.1 Význam Agvana Doržijeva ...... 15 2.3.2 Význam Bidiji D. Dandarona ...... 17 2.4 Buddhismus v Burjatsku, Kalmycku a Tuvě ...... 18 2.4.1 Burjatsko ...... 19 2.4.2 Kalmycko ...... 21 2.4.3 Tuva ...... 22 2.5 Buddhistické kláštery, chrámy a centra v Rusku ...... 23 2.5.1 Význam a funkce klášterů ...... 23 2.5.2 Kláštery v Burjatsku ...... 24 2.5.3 Stúpy ...... 26 2.5.4 Buddhistická sídla a centra mimo území Burjatska ...... 27 2.5.5 Diamantová cesta v Rusku ...... 28 II. SPECIÁLNÍ ČÁST………………………………………………………………….…. …29 3 Jazyková analýza shromážděného lexikálního materiálu ...... 30 3.1 Zdroje excerpce jazykových jednotek ...... 30 3.2 Tematické hledisko ...... 30 3.2.1 Buddhistická symbolika ...... 30 3.2.2 Filosofická pojmenování ...... 34 3.2.3 Meditační praxe ...... 35 3.2.4 Geografické názvy ...... 38 3.2.5 Nazývání buddhovských forem ...... 38 3.2.6 Jména osob ...... 40 3.2.7 Přívlastky spojené se jmény učitelů ...... 41 3.2.8 Obecné termíny ...... 42 3.3 Formální a gramatické hledisko ...... 44 3.3.1 Jednoslovné jazykové jednotky ...... 44 3.3.2 Víceslovné jazykové jednotky ...... 44 3.3.3 Strukturní analýza víceslovných jazykových jednotek ...... 46 3.4 Jazykový původ nashromážděných lexikálních jednotek ...... 47 3.4.1 Jazykové jednotky tibetského původu ...... 48 3.4.2 Jazykové jednotky sanskrtského původu ...... 48 4 Abecední seznam excerpovaných lexikálních jednotek ...... 49 5 Závěr ...... 71 6 Резюме ...... 75 7 Seznam použité literatury a zdrojů ...... 80

Úvod Předkládaná diplomová práce se věnuje problematice tibetského buddhismu v rámci dnešní Ruské federace s přihlédnutím k jazykovému a kulturnímu hledisku dané oblasti. Buddhismus bývá v různých zdrojích považován například za náboženství, duchovní směr, filosofii či psychologii, avšak pro své vyznavače nebo praktikující buddhisty tento směr představuje spíše každodenní životní styl a praxi, která je nedílnou součástí jejich životů, nezávislou na zařazení v rámci vědních oborů. Buddhismus má své kořeny v Indii v době před přibližně 2500 lety, a v dnešní době již zdaleka není jen otázkou Východu. Své zastoupení má u příznivců po celém světě, včetně Ruska; a ani Česká republika není samozřejmě v tomto ohledu výjimkou. Tibetský buddhismus se u nás začal výrazněji rozrůstat až s pádem komunismu v devadesátých letech 20. století. V dnešní době se již v České republice můžeme setkat s činností velkého množství buddhistických škol a skupin 1. Na ruském území se tento duchovní směr začal poprvé výrazněji objevovat pravděpodobně již v 17. století. Jedním z aspektů, díky kterým byl buddhismus schopný rozšířit se tak daleko za hranice země svého vzniku, je jistě i jeho schopnost fungovat nezávisle na kulturním prostředí a přizpůsobit se konkrétním podmínkám. Své popularity v západních zemích také jistě dostál z toho důvodu, že základy své nauky nestaví na dogmatech ani slepé víře. Naopak, pracuje se silnými a kritickými lidmi. Téma tibetského buddhismu na pozadí ruského jazyka a kultury jsem si vybrala mj. z osobního zájmu o tibetský buddhismus. O tento myšlenkový proud a meditační praxe se zajímám již přibližně osm let. V diplomové práci se proto budu opírat i o osobní zkušenosti a poznatky. Svět buddhistického učení mě stále udivuje svou různorodostí a bohatstvím. Podobné pocity ve mně vždy vyvolával i ruský areál. Z tohoto důvodu mě také vždy zajímalo, jakým způsobem se buddhismus projevuje v ruském prostředí. V teoretické části práce se zpočátku zaměřím na obecné vymezení buddhismu. Dále se pokusím popsat postup šíření tohoto duchovního směru z indického subkontinentu do dalších částí světa a počátek jeho výskytu na území Ruska. Pro úplnost se v teoretické části dále zaměřím i na stěžejní pojmy filosofie tibetského buddhismu tak, aby čtenář mohl získat základní povědomí o tomto duchovním směru. V další kapitole teoretické části nastíním historii tibetského buddhismu v Rusku a to

1 Více například v publikaci HONZÍK, J.: Jednota v rozmanistosti: Buddhismus v České republice. DharmaGaia, Praha, 2010. 1

především ve třech částech Ruské federace, konkrétně v Burjatsku, Kalmycku a Tuvě, jelikož v těchto zemích má tibetský buddhismus nejvýraznější zastoupení a objevuje se zde i ve své monastické, tedy klášterní formě. V praktické části budu pracovat s lexikálními jednotkami, které jsem nashromáždila z rusky psaných textů používaných přímo praktikujícími buddhisty, jako jsou například texty meditací a dále rusky psaných textů o tibetském buddhismu. Zaměřím se také na konkrétní analýzu excerpovaných lexikálních jednotek s cílem objasnit, jaké typy jazykových jednotek se často objevují v rusky psaných buddhistických textech či textech o buddhismu. Jazyková analýza bude prováděna s přihlédnutím ke konkrétnímu tematickému zařazení jednotek a to např. na tematický okruh spojený se symboly tibetského buddhismu, geografickými názvy, názvy osob atd. Dále bude na tyto lexikální jednotky nahlíženo z hlediska jejich struktury, a jejich rozdělení na jednoslovné a víceslovné. Nakonec budou nahlíženy z hlediska jejich jazykového původu. Závěrem bych ráda upozornila na fakt, že práce si neklade za cíl objasnit učení tibetského buddhismu z religionistického hlediska či tento směr propagovat u čtenáře.

2

I. TEORETICKÁ ČÁST

3

1 Buddhistické učení Buddhismus svůj vznik datuje do doby před přibližně 2500 lety a je jedním z hlavních světových náboženství či spíše filozofických směrů dnešní doby, který má své kořeny v Indii. Odhady počtů lidí hlásících se k buddhismu se různí, některé zdroje odhadují počet praktikujících na 350500 milionů (Lopez, 2001, 239), jiné zdroje však hovoří až o miliardě praktikujících buddhistů 2. Původ buddhistického učení je odvozován od historicky doložené postavy Siddhárthy Gautamy, který byl synem krále z rodu Šákjů, z úpatí Himaláje a žil přibližně v 6. st. př. n. l. Siddhártha coby princ netrpěl žádným materiálním nedostatkem, žil v přepychu a pohodlí královského paláce. Již v dětství mu bylo předpovězeno, že pokud se nesetká s utrpením světa, bude z něj schopný panovník a válečník, tak jak si to přáli jeho rodiče. Avšak pokud se setká s utrpením podmíněné existence, přinese světu osvícený duchovní směr, který učiní mnoho lidí šťastnými. Rodičům se až do Siddhárthových devětadvaceti let dařilo jej držet od utrpení světa, avšak když se poprvé Siddhártha dostal za brány královského paláce, setkal se s nemocným, starým a nakonec i mrtvým člověkem. Tato setkání naprosto změnila jeho pohled na svět. Zjistil, že všechno je pomíjivé a na nic na světě se nedá opravdu spolehnout. Rozhodl se proto, že rozpozná toho, kdo se „dívá jeho očima a poslouchá jeho ušima.“ Následujících šest let zkusil různé meditační techniky či také cestu asketismu. Když během svého putování dorazil do Bódhgáji, rozhodl se ponořit do meditace a nepřerušit meditační pohroužení, dokud nedosáhne cíle a nebude schopen přinést užitek všem bytostem. Sedmý den meditace dosáhl stavu, který je v některých buddhistických tradicích nazýván „osvícením“, jinde „probuzením“ (Snelling, 2000, 2428). Po tomto okamžiku následovalo pětačtyřicet let, kdy Buddha předával nauky všem zájemcům, kteří za ním přicházeli. Buddhovy nauky jsou různými duchovními či vědeckými směry děleny různě. Ole Nydahl, jeden z Evropanů, který je zároveň plně kvalifikovaný jako buddhistický lama, učení dělí na tzv. Malou cestu, Velkou cestu a Diamantovou cestu. Každý z těchto směrů byl předán různému typu lidí s různými možnostmi rozvoje (Nydahl, 2007, 39 70). Učení tzv. Malé cesty (Malého vozu) neboli v sanskrtu tzv. hínajány je zaměřeno spíše na jedince, kteří se snaží o dosažení vlastního osvícení mj. vyhýbáním se všemu, co by mohlo druhým ublížit a dodržováním etiky. Velká cesta nebo tzv. mahájána je oproti tomu již určena lidem, kteří chtějí dosáhnout

2 Zdroj: http://thedhamma.com/buddhists_in_the_world.htm 4

osvícení svého i ostatních bytostí. Vadžrajána neboli Diamantová cesta, která staví na základech dvou předchozích směrů, je svými stoupenci považována za cestu, která vede k osvícení vůbec nejrychleji. Vadžrajána pracuje s principem, kdy se žák identifikuje s osvícenými vlastnostmi lamy, tedy učitele. Lama je tak na této cestě velmi důležitý. Buddhisté, kteří se zabývají vadžrajánou, zároveň usilují o dosažení osvícení pro dobro všech bytostí a chtějí následně dovést k osvícení i ostatní. Buddhistická praxe může být vykonávána v zásadě trojím způsobem. Praktikující může být mnichem, laikem či jogínem, přičemž každá forma klade různý důraz na různé aspekty či odvětví buddhistické praxe. Mnichem je někdo, kdo se na nějaký čas nebo na celý život vzdal světského života a odešel do kláštera, kde se věnuje výhradně buddhistické praxi a studiu dharmy čili Buddhově nauce. Mnišství s sebou nese dodržování slibů, které byly však vytvořeny ne jako zákazy, ale spíše jako praktické rady, které člověku pomáhají zaměřit se na praxi. Laikem, z pohledu buddhistické praxe, je člověk žijící podle zásad buddhismu a uplatňující buddhistické metody, avšak uprostřed společnosti. Tento způsob vykonávání buddhistické praxe získává v současné době velké množství příznivců. Jogínem je oproti tomu člověk, který se nezávisle na společenských pravidlech zaměřuje výhradně na dosažení osvícení, často v meditačním ústraní, mimo dosah lidí. Buddhova nauka se později z Indie šířila do celého světa a vyvinula se tak do různých podob v závislosti na prostředí. Jádro nauky však zůstalo navzdory různým podmínkám stále stejné. Buddhismus si za dobu svojí existence získal mnoho stoupenců a od druhé poloviny 20. století je velmi oblíbeným duchovním směrem i v západní společnosti.

1.1 Tibetský buddhismus Buddhismus se do Tibetu dostal přibližně v 7. století n. l. z Indie. V současné době je reprezentován čtyřmi hlavními školami, které se dále dělí na několik dalších linií. Nejstarší školou je Ňingma, někdy označovaná jako „stará škola,“ která svůj původ spojuje s indickým mistrem Padmasambhavou. Uvnitř této školy se dále vydělují dvě tradice. Jde o tradici „Karma,“ která představuje předávání nauk z učitele na žáka (Nydahl, 2009, 197). Druhou tradicí je „Terma,“ kde je odkaz předáván pomocí tzv. skrytých „pokladů,“ tedy ukrytých učení, která jsou nalezena tzv. „objeviteli pokladů“ neboli „tertöny“ (Powers, 2007, 309). Další školou tibetského buddhismu je Kagju, která svůj původ odvozuje od mistra 5

Tilopy. Kagju je tradicí, jejíž učení přinesl do Tibetu z Indie Marpa přezdívaný „překladatel,“ který nauky přeložil do tibetštiny. Další linií je Sakjapa, která svůj původ odvozuje od mistra Virúpy. Tato linie klade důraz jak na studium textů, tak na meditační praxi. Nejmladší, avšak nejznámější školou je, především díky dalajlamovi, linie Gelug, která byla založena ve 14. století mistrem Congkapou. Tato linie klade důraz především na studium textů a klášterní systém (Nydahl, 2009, 196). Představitelé školy Gelug byli v historii Tibetu často i představiteli státní správy, příkladem je právě instituce dalajlamy. V současné době, jelikož je Tibet pod správou Čínské lidové republiky a v důsledku zahájení „kulturní revoluce“ v polovině minulého století, se tibetský buddhismus praktikuje spíše mimo původní území Tibetu. Silné zastoupení má například v Bhútánu, Nepálu, Mongolsku, v severní Indii a dále pak i v Evropě či Severní Americe.

1.2 Základní buddhistické termíny V této kapitole je naznačena obecná podstata tibetského buddhismu na základě popisu stěžejních termínů. Naznačená problematika je jistě složitější, ale jelikož si práce neklade za cíl zaobírat se tímto duchovním směrem z pohledu religionistiky, představuje proto filosofii jen v obecné rovině. Dané termíny jsou zde vysvětlovány s přihlédnutím na osobní zkušenosti autorky práce a také na základě poznatků nalezených v uvedených zdrojích.

Zákon příčiny a následku, karma V buddhismu se fungování koloběhu života a všech jevů popisuje na základě příčinnosti (kauzality), neboli karmy, která pracuje na základním principu, kdy pozitivní myšlenky, slova a činy vedou k pozitivním následkům v budoucnosti a naopak negativní činy vedou k negativním následkům. Zmíněnou budoucností není myšlen vždy jen ten časový úsek, který je pro běžného člověka snadno představitelný, jako např. příští týdny či roky, ale někdy dochází k projevení následků v budoucnosti, která odpovídá následujícím životům. Problematika karmy nicméně není černobílá. Fungují tzv. čtyři faktory posilující karmu, které jsou spojeny s motivací k danému činu. Tyto čtyři faktory představují nejprve přání udělat určitý čin, poté jeho vykonání nebo to, že jej necháme vykonat, poté fakt, že jsme si vědomí situace a okolností spojených s činem a nakonec jsme spokojení s uskutečněním tohoto činu. Čím více faktorů je vyplněno, tím silněji potom následky v budoucnosti dozrají. V zásadě se tedy kauzalita týká skutečnosti, že nic v životě se neděje náhodou a že za vlastní život je zodpovědný každý člověk sám, což může do života přinést velkou svobodu. 6

Pomíjivost V buddhismu se pomíjivost všech jevů a bytostí připomíná velice často. Pomíjivý je nejen každý lidský život, ale také lidské pocity apod. Odborník na tibetský buddhismus John Powers ve svém „Úvodu do tibetského buddhismu 3“ píše, že „I buňky našich těl se neustále rodí a umírají. Každý z nás se každým okamžikem neúprosně přibližuje fyzické smrti.“ (Powers, 2007, 268). Fakt, že všechno, co se narodilo, musí zemřít a vše, co vzniklo, musí zaniknout, představuje pro praktikující buddhisty mj. motivaci prožívat každý okamžik naplno „teď a tady“ a vytěžit z něj maximum.

Osvícení, probuzení, stav buddhy, nirvána Všechny termíny uvedené v nadpisu odstavce označují způsob prožívání, kdy mysl bytosti je zcela očištěná od všech zatemnění a zároveň s plně rozvinutými vlastnostmi. Tento stav zároveň představuje vymanění se z koloběhu znovuzrozování. Slovo „buddha“ s malým počátečním písmenem obvykle označuje právě stav zcela rozvinuté mysli, zatímco slovo s velkým počátečním písmenem označuje historického Buddhu Šákjamuniho, který je čtvrtým historickým Buddhou. Dosažení tzv. osvícení, někdy také označované pojmem „probuzení,“ je cílem buddhistické stezky.

Dharma Dharma neboli buddhistické učení představuje osmdesát čtyři tisíc různých metod vedoucích k rozvoji potenciálu lidské mysli, tedy k dosažení osvícení. Tato učení bývají různými buddhistickými školami dělena různě. Jedno z dělení je na tzv. Kandžur, tedy učení pocházející bezprostředně od historického Buddhy Šákjamuniho a potom tzv. Tendžur, čili komentáře Buddhových žáků. Buddhovy nauky jsou dále například děleny na tzv. Malou, Velkou a Diamantovou cestu, jak již bylo popsáno výše.

Šest vysvobozujících činů (tzv. šest páramit) Těchto šest pozitivních činů v sobě konkrétně zahrnuje štědrost, smysluplné jednání, trpělivost, radostné úsilí, meditaci a vysvobozující moudrost. Takto nazvané činy vytváří pozitivní otisky v mysli a vedou k prožitku osvícení.

3 POWERS, J.: Úvod do tibetského buddhismu . Pavel Dobrovský – BETA s.r.o., Praha, 2009. 7

Čtyři vznešené pravdy Tyto tzv. vznešené pravdy jsou výroky Buddhy Šákjamuniho, které předal svým prvním žákům po dosažení osvícení a hovoří obecně o tom, že veškerá podmíněná existence je utrpením, avšak toto utrpení má příčinu. Dále hovoří o tom, že existuje i konec tohoto utrpení a spolu s tím existuje cesta, která vede ke konci tohoto utrpení. Tyto výroky nebyly myšleny nijak nihilisticky, ale šlo spíše o informaci, že na základě Buddhova učení mají bytosti cíl i cestu k tomuto cíli.

Smrt a znovuzrození Setkání Buddhy Šákjamuniho s umírajícím člověkem hrálo významnou roli v jeho pochopení marnosti a pomíjivosti lidského života. Buddha pochopil, že smrt je jistá, jen její okamžik je nejistý. V meditačních textech je smrt připomínána velice často, přičemž pochopení smrti a pomíjivosti vede v buddhismu k pochopení, že není třeba ztrácet čas s dosahováním pomíjivých cílů, které vedou jen k přechodnému štěstí (Powers, 2009, 268). Buddhismus má o smrti zároveň jasná a logická učení, nepohlíží na ni nihilisticky. Mysl je zde tím, co po smrti těla pokračuje do dalšího života. Po smrti, v době před dalším zrozením, mysl přechází do tzv. barda, tedy do mezidobí či mezistavu, kde mysl zpracovává dojmy z uplynulého života a na základě nich se potom opět rodí do lidské podoby nebo do jiné formy existence – např. sféra zvířat, hladových duchů atd. Doba, kterou mysl v mezistavu stráví je různá, nejdéle však může strávit v bardu čtyřicet devět dní (Powers, 2009, 280283). Důkazem toho, že buddhisté nepovažují smrt za nijak velký důvod pro smutek, je i to, že tradiční pohřbívání těl mrtvých ve společnosti tibetských buddhistů nejčastěji probíhá způsobem pro západního člověka poněkud drastickým. Jde o tzv. vzdušný pohřeb či „pohřeb pod oblohou,“ kdy bývá tělo zemřelého rozsekáno a darováno zvířatům, nejčastěji supům. Kremace je nejčastěji používána jen pro lamy či bohatší lidi. Pohřeb do země je podle Powerse používán spíše v případech, kdy byl zemřelý zasažen nějakou nakažlivou nemocí (Powers, 2009, 285). V buddhismu jsou učení o smrti navázána na metody, které praktikující používá právě v okamžiku smrti, například tzv. meditace vědomého umírání, neboli tib. „phowa“ (Nydahl, 2007, 187).

Buddhistický učitel Lama je označení buddhistického učitele, který je důležitou postavou na duchovní cestě

8

a hraje významnou roli v rozvoji každého praktikujícího. Mezi učitelem a studentem je vyrovnaný vztah založený na vzájemném respektu, který nefunguje na základě něčí nadřazenosti. Lama je zdrojem učení, coby praktických metod, požehnání i motivací v rozvoji. Lama je součástí tzv. Tří kořenů, spolu s jidamy a ochránci.

Jidam, buddhovská forma (aspekt) Jidamy jsou formy ze světla a energie, které představují osvícené vlastnosti mysli, jako jsou např. soucit, moudrost, láska apod. Buddhistické jidamy se vyskytují v nejrůznějších variacích, často jako bytosti s několika páry rukou, vícero tvářemi atd.

Čtyři nezměrnosti Tzv. čtyři nezměrnosti jsou nejčastěji vyjadřovány prostřednictvím přání, která v sobě ve stručnosti zahrnují lásku, tedy přání, aby všechny bytosti byly šťastné; dále soucit, čili přání, aby všechny bytosti byly zbaveny utrpení; potom sdílenou radost, která v buddhismu představuje radost z pozitivních činů a štěstí druhých; a nakonec čtyři nezměrnosti zahrnují vyrovnanost, tedy přání spočívat bez lpění a odmítání ve vyrovnaném stavu mysli.

Iluzornost ega Většina bytostí žije podle buddhistických učení na základě iluze, že jejich vlastní „já“ či ego je něčím skutečným. Na základě tohoto prožívání vzniká dualita, kdy prožíváme okolní jevy a bytosti odděleně. Zároveň, jednámeli v závislosti na tom, že prožíváme ego jako skutečné, objevují se v našem životě tzv. rušivé emoce (např. hněv, žárlivost, pýcha, nevědomost, připoutanost, touha), které potom určují naše činy.

1.3 Šíření buddhismu Buddhistická učení, jak již bylo zmíněno, nezůstala jen otázkou indického subkontinentu, ale byla přenesena do mnoha dalších zemí a přišla tak do kontaktu s mnoha vlivy. Odborník na buddhismus John Snelling popisuje tři hlavní trasy šíření buddhismu, a to: tzv. jižní trasu, která zahrnuje šíření buddhismu v rámci Barmy, Srí Lanky, Laosu, Thajska, Kambodži. V oblasti jihovýchodní Asie je nyní nejčastější formou buddhismu tzv. theraváda, či Cesta starších. Dále se v rámci tzv. severní trasy učení šířilo do Tibetu, Mongolska, Číny, Vietnamu, Koreje a Japonska, kde nyní převažuje především mahájána a vadžrajána, v Japonsku pak 9

hlavně zen. Poslední trasou, kterou Snelling představuje, je trasa západní, která je jakousi moderní etapou v dějinách buddhismu. Tato trasa zahrnuje šíření starobylého buddhistického učení v posledních stech letech do zemí Evropy, především Německa, Velké Británie, Francie, Belgie, Ruska apod., a dále do Severní Ameriky (Snelling, 2000, 4764). Významnou roli v přenosu učení na Západ hrála jistě koloniální politika evropských zemí, kdy vědci žijící ve východních koloniích začali zevrubněji zkoumat východní filosofie a jazyky, čímž nejen buddhismus získal stoupence v západním světě. V současné době je přeložena do západních jazyků, nejčastěji angličtiny, již většina buddhistických textů. Existuje také mnoho buddhistických center a skupin všech forem buddhismu a je možné získat tradiční buddhistické vzdělání, či se stát mnichem, aniž by zájemce musel odcestovat na Východ. Buddhismus se zároveň zdá být jedním z mála duchovních směrů, který nebyl výrazně šířen systematicky misionářským způsobem. Jde také o jediné světové náboženství, ve jménu kterého se nevedly žádné svaté války (např. Conze, 1997, 147). Buddhismus byl naopak v průběhu své historie nucen odolávat násilí a represím, často ze strany islámu (např. v Afghánistánu, Indii či v Indonésii), či ze strany totalitních režimů (v Číně nebo v SSSR).

10

2 Buddhismus v Rusku

2.1 Počátky Na území Ruska buddhismus nejdříve pronikal pravděpodobně z jihu resp. z Mongolska, kde bylo Buddhovo učení přijato již v 13. 16. století. Nejrozšířenější formou buddhismu v Rusku je právě tibetský buddhismus. Tibetští a mongolští lamové přišli nejprve k východním břehům Bajkalu, tedy do Burjatska. Odtud se buddhismus rychle rozšiřoval po celé oblasti Zabajkalska a stal se poté dominantním duchovním směrem Burjatska a Tuvy. Od konce 17. století je tibetský buddhismus převládajícím náboženským směrem také v Kalmycku (Cемотюк, 2004, 235). Za datum oficiálního uznání buddhismu v Rusku se považuje rok 1741, kdy byl vydán dekret, který mimo jiné povolil činnost jedenácti klášterů a stanovil počet lamů na sto padesát (Montgomery, 1994, 81). Buddhistická obec tímto přislíbila svojí loajalitu vůči ruskému státu výměnou za právo fungovat legálně. Dekret také ustanovil titul bandido chambolamy, coby nejvyššího duchovního představitele. Do konce 19. století byl pak buddhismus tradičním náboženstvím výhradně Tuvinců, Kalmyků a Burjatů. Od této doby se buddhisty stává stále více Rusů, nárůst příznivců byl mj. způsoben narůstajícím zájmem o východní filosofie a náboženství obecně. Mezi ruskou akademickou obcí v této době také narůstal zájem o studium sanskrtu a tibetštiny, začínaly se publikovat první buddhistické texty. V Petrohradě v roce 1843 vyšel například první tibetsko ruský slovník (Пореш, 2005). Díky cestovatelským výpravám do Tibetu a Mongolska se do Ruska dostávají také tibetsky psané buddhistické texty. Pozdější nástup Mikuláše I. na ruský trůn stanovil počet lamů na dvě stě padesát jedna, avšak zakázal výstavbu nových buddhistických klášterů, kterých v té době bylo již třicet čtyři (Snelling, 1993, 7).

2.2 20. století Významný vliv na rozvoj tibetského buddhismu v Rusku měl burjatský mnich Agvan Doržijev (18531938), který se mj. zasadil o prohloubení vztahů Ruska a Tibetu. Doržijev, který studoval právě v Tibetu a Mongolsku se později dokonce stal poradcem 13. dalajlamy a fungoval jako jeho zástupce v jednáních s představiteli ruské vlády. Koncem 19. století se Doržijev v Petrohradě setkal s ruským carem Mikulášem II. Vztahy mezi ruskou mocí 11

a buddhistickou obcí tak byly začátkem 20. století v podstatě vřelé. Doržijev zároveň inicioval dalajlamovu žádost o vystavení buddhistického chrámu v tehdejším hlavním městě Petrohradě, který se později stal první buddhistickou stavbou v Evropě. Počátkem 20. století v Petrohradě praktikovalo buddhismus kolem sto osmdesáti lidí (Семотюк, 2004, 240).

Sovětská éra Po Říjnové revoluci většina lamů opustila Petrohrad. Chrám v té době začaly využívat vojenské útvary ke svým účelům a byl tak zcela vydrancován. V roce 1918 byl Doržijev zatčen avšak od popravy ho uchránilo mj. i jeho jmenování zástupcem dalajlamovy vlády v sovětském Rusku. Doržijev využil svého postavení a zajistil předání petrohradského chrámu Tibetské diplomatické misii. Poté se zasadil o opětovné pořádání buddhistických obřadů a chrám se tak opět stal centrem buddhistického dění Petrohradu (Семотюк, 2004, 240).

V průběhu občanské války a po revoluci pochopitelně došlo k úpadku buddhismu a k pronásledování buddhistických lamů, mnichů i laických praktikujících. Majetek buddhistických obcí byl ve dvacátých a třicátých letech znárodňován, kláštery byly zavírány. Roku 1937 však nastal další zlom. Byli zatčeni a následně i popraveni téměř všichni lamové a osoby, které pracovali při petrohradském chrámu. Doržijev v témže roce opustil Petrohrad a vrátil se do rodného Burjatska (Семотюк, 2004, 240). V Burjatsku však k roku 1938 nefungoval ani jediný z bezmála čtyřiceti pěti klášterů fungujících v roce 1917 (Bělka, 2001, 88). Lamové a mniši byli perzekuováni a zatýkáni nebo velice často řešili nastalou nepříznivou situaci odchodem do světského života, někteří se dokonce oženili. Zatčen byl i Doržijev, který ve vězení v roce 1938 i zemřel (Bělka, 2001, 77). V dalším roce byla budova chrámu v Petrohradě zabrána státem a používala se jako tělovýchovná základna, laboratoř Zoologického institutu či vojenská radiostanice. Útlaku ze strany sovětské moci se však dočkali i laičtí praktikující. A koncem 30. let tak buddhismus v Rusku prakticky vymizel. Přitom po revoluci měla být zaručena svoboda vyznání dekretem vydaným 23. ledna 1918, která měla být zajištěna prostřednictvím oddělení státu od církve. Tento dekret se v Burjatsku, resp. v BurjatskoMongolské autonomní sovětské socialistické republice začal uplatňovat až v druhé polovině dvacátých let a měl za následek mj. konfiskaci klášterního majetku. Kláštery pak byly označeny za centra kontrarevoluce. Nastoupila tak podle Luboše Bělky „první vlna likvidace buddhismu“ (Bělka, 2001, 82). Tato likvidace byla uskutečňována

12

různými prostředky, např. byli někteří duchovní zbaveni hlasovacího práva, bylo jim zakázáno využívat zemědělskou půdu nebo byli nuceni platit vysoké daně. Zároveň v důsledku přijetí rezoluce „O protináboženské agitaci a propagandě,“ v roce 1923, v rámci níž se předpokládalo, že žádné náboženství nemá v sovětském Rusku svoje místo, byli lamové a mniši nuceni emigrovat nebo odejít do světského života, část z nich byla dokonce popravena nebo poslána do gulagů. Následně Luboš Bělka popisuje tzv. první a druhou obnovu burjatského buddhismu. Ta první, jejíž průběh Bělka zasazuje do období od konce druhé světové války, resp. roku 1946 až do konce 80. let, byla nastartována sněmem sovětských buddhistů v UlanUde, kde byla založena „Ústřední duchovní správa buddhistů Sovětského svazu“ (zkráceně CDUB SSSR), dále byl na tomto sněmu přijat dokument „Ustanovení o buddhistickém duchovenstvu v SSSR,“ který mj. upravoval fungování Ústřední duchovní správy, která byla volená sněmem duchovních i laiků (Bělka, 2001, 91). Luboš Bělka dále uvádí, že podle oficiálních dokumentů zastupovala Ústřední duchovní správa všechny buddhisty SSSR, přestože vznikala výhradně na burjatské bázi.

2.3 Současnost Druhá vlna obnovy burjatského buddhismu probíhala tedy od konce 80. let a pokračuje v podstatě až do dnes. Politické změny počátku devadesátých let se do burjatské buddhistické společnosti nepromítaly tak rychle a ke změnám ve strukturách docházelo se zpožděním. V roce 1990 se v UlanUde konal 10. všesovětský sjezd buddhistů, kterého se zúčastnili zástupci Burjatska, Čitské oblasti, Tuvinské a Kalmycké autonomní sovětské socialistické republiky, Moskvy, Leningradu, Pobaltí a oblastí Dálného východu. Na sněmu mj. došlo k volbě nového bandido chambolamy a také k diskuzím na téma nového zákona „O svobodě svědomí a o náboženských organizacích,“ který byl v této době schválen Nejvyšším sovětem SSSR (Bělka, 2001, 101). Připravovalo se také otevření nových klášterů a obnova jejich původní činnosti. Z řad duchovních a laické veřejnosti sílil tlak na personální obměnu Ústřední duchovní správy buddhistů, tak aby z ní odešli lidé příliš spojení se sovětským režimem. Tento tlak neustával ani po změně bandido chambolamy a tak celá Ústřední duchovní správa rezignovala na svou činnost. Koncem roku 1993 byl zvolen nový výkonný výbor Ústřední duchovní správy a opět nový chambolama Čojdorži Budajev (Těrentěv, 1993, 19). Ten ve své funkci působil do roku 1995, kdy v Ivolginském klášteře, jednom z klášterů nejvýznamnějších, probíhala schůze 13

Ústřední duchovní správy a byl zde zvolen opět nový bandido chambolama Damba B. Ajušejev. Na schůzi se mj. probírala tehdejší situace uvnitř buddhistické společnosti a také další personální změny v rámci duchovní správy. Hovořilo se dále o nutnosti udržovat kontakty se státními orgány země a také o spolupráci se zeměmi buddhistického Východu. Ústřední duchovní správa se veřejně přihlásila k činnosti Ústřední duchovní správy SSSR z let 19461992, kdy burjatští duchovní zastupovali všechny sovětské buddhisty. Tato dříve samozřejmá praxe se setkala s nesouhlasem hlavně petrohradských a kalmyckých buddhistických občin, které si nepřály tuto kontinuitu zachovat (Bělka, 2001, 105). Docházelo tak k rozpadu dříve fungujícího modelu Ústřední duchovní správy buddhistů Ruské federace (CDUB RF) na samostatné organizace v jednotlivých ruských republikách. I v Burjatsku došlo ke změnám v momentě, kdy počátkem druhé poloviny 90. let byly ustanoveny dvě největší burjatské organizace. Šlo o Tradiční buddhistickou sanghu Ruska, zkráceně Sangha Ruska a Ústřední duchovní správu buddhistů (CDUB). Sangha Ruska navázala na činnost původní CDUB RF a uchovala si její organizační schéma a působnost i mimo Burjatsko. V jejím čele stojí bandido chambolama. CDUB je oproti tomu menší organizací, která se nevymezuje oproti žádnému území, jak tomu bylo u dříve fungující Ústřední správy SSSR a RF. CDUB není oproti Sangze Ruska nástupnickou organizací CDUB SSSR či CDUB RF (Bělka, 2001, 106). V současné době tak Sangha Ruska již mnohem méně proporcionálně reprezentuje ruské buddhisty, než jak tomu bylo v době Ústřední správy, např. buddhisté Tuvy a Kalmycka mají své nejvyšší duchovní namísto původně uznávaného chambolamy. Několik klášterů z Burjatska se rozhodlo ze Sanghy vystoupit a vznikají také lokální náboženské organizace nezávislé na Sangze. Hlavním důvodem vymanění se z organizace Sanghy je podle Faganové nespokojenost se způsobem vedení současným chambolamou (Fagan, 2001, 10). V druhé polovině 20. století dále vzniklo v Rusku množství buddhistických komunit, o něž se svou prací zasadil také tibetolog a buddhistický učitel Bidija Dandaron (19141974), který mj. přijímal i laické evropské žáky, čímž otevřel burjatský buddhismus světu. Luboš Bělka se v závěru své monografie 4 velice zajímavě zamýšlí doslova nad „otázkou kontinuity a diskontinuity procesu obnovy burjatského buddhismu,“ píše o kořenech destrukce náboženského života v Burjatsku, které tkvěly v událostech občanské války ve dvacátých letech 20. století, po které následovaly persekuce a pronásledování ze strany sovětského státu. Bělka však upozorňuje na zajímavý fakt, že destrukce nepřicházela vždy jen

4 BĚLKA, L.: Tibetský buddhismus v Burjatsku. Masarykova univerzita, Brno, 2001. 14

z vnějšku, ale podíleli se na ní občas i samotní Burjati, kteří podporovali protináboženskou politiku. Ve třicátých letech byla potom tradice buddhismu v Burjatsku téměř rozvrácena, nebyla však vymýcena úplně. Moment kontinuity spatřuje Bělka hlavně v rámci rodinných a rodových tradic, kde tedy hraje hlavní roli laická složka praktikujících. Naopak diskontinuita je Lubošem Bělkou naznačena prostřednictvím činnosti monastické složky praktikujících. Upozorňuje však zároveň na složitost dané otázky a na nejednoznačnost závěrů, přičemž jako příklad uvádí, že zároveň i monastická struktura, resp. někteří její jedinci i přesto, že byli nuceni odejít do světského života, vzdát se svého postavení a oficiálně zanechat buddhistické činnosti, pokračovali ve své činnosti neoficiálně a „sloužili“ některé obřady a buddhistické úkony. Oproti tomu diskontinuita je naznačena také překvapivým faktem, že v klášterní struktuře došlo k ukončení tradice vyhledávání nových inkarnací, z tibetštiny označovaných jako „tulkuové.“ Tato skutečnost je pozoruhodnější také z toho důvodu, že vyhledávání nových tulkuů je mj. založeno na tzv. reinkarnaci, která je jedním ze stěžejních momentů buddhistické filosofie a která je v ostatních oblastech spojených s tibetským buddhismem, jako např. v samotném Tibetu či Mongolsku, stále dodržována (Bělka, 2001, 263 – 266). Navzdory problémům, které postihly činnost všech duchovních směrů v době Sovětského svazu, je v současné době buddhismus v Rusku opět živoucím duchovním směrem, který má mnoho příznivců. V. Poreš ve své stati o Tibetském buddhismu v Rusku 5 uvádí dvě základní podoby, které v současné době toto odvětví buddhismu má. Píše o tradiční formě, která je nejčastější právě hlavně v Burjatsku a Kalmycku a objevuje se hlavně v rámci klášterního života, a potom o nové formě organizace duchovního života, kterou představuje mnoho skupin různých buddhistických škol. Poreš dále zmiňuje několik organizací, které v Rusku fungují a které se zasazují o uchování buddhistických učení. Mezi hlavní buddhistické organizace, které mají celoruský význam, řadí Poreš již zmiňovanou „Tradiční buddhistickou sanghu Ruska“ a „Ústřední duchovní správu buddhistů Ruska“, dále jako největší místní organizace uvádí „Asociaci buddhistů Kalmycka,“ „Správu chambolamy buddhistů Tuvy,“ „Asociaci buddhistů tradice Karma Kagju“ a „SanktPetěrburský svaz buddhistů“ (Пореш, 2005).

2.3.1 Význam Agvana Doržijeva V této práci již několikrát zmiňovaná postava Agvana Doržijeva se v článcích

5 ПOPEШ, В.: Тибетский буддизм в России «Современная религиозная жизнь России», Т.3, / Отв. ред. М. Бурдо, С. Б. Филатов. — М., «Логос», 2005 in Bělka, L.: Buddhismus v Burjatsku: Minulost a současnost, výukové CD, verze 1.6. 15

a publikacích o buddhismu v Rusku objevuje velice často. John Snelling věnoval této významné osobě celou monografii, která dosud vyšla pouze v anglickém jazyce 6. Doržijev obdržel své vzdělání blízko Lhasy, tedy nynějším hlavním městě Tibetské autonomní oblasti Čínské lidové republiky, která byla tradičním sídlem dalajlamů. Doržijev se učil v klášteře školy tibetského buddhismu Gelug. Byl nadaným žákem, který často vyhrával ve filosofických diskusích mezi lamy a ostatními mnichy. Později se díky svým znalostem stal dokonce učitelem 13. dalajlamy Thubtän Gjamccha a také jeho osobním rádcem a to i přesto, že byl ruského resp. burjatského původu. Doržijev byl rádcem a velvyslancem dalajlamy v sovětském Rusku v letech, kdy Tibet začal být terčem různých mocenských a politických her. Své vlivy se snažila uplatnit Britská Indie, a dále i Čína a Rusko (Kuleshov, 1992, 21). Jak již bylo zmíněno dříve, Doržijev se svou činností zasadil o rozvinutí vztahů mezi Tibetem a Ruským impériem, později Sovětským svazem. Podařilo se mu také iniciovat začátek výstavby buddhistického chrámu v Petrohradě, avšak to ani jeho post velvyslance Tibetu v Sovětském Rusku ho neuchránilo od pozdějšího pronásledování a represí. Luboš Bělka, ve své monografii o tibetském buddhismu v Burjatsku 7, Agvana Doržijeva zmiňuje především v souvislosti s jeho rolí v rámci buddhistického reformního hnutí na přelomu 19. a 20. století, konkrétně píše, že „buddhistické reformní hnutí, zejména pak jeho směr vedený Agvanem Doržijevem (18571938), se ve svých aktivitách neomezovalo pouze na reformu vnitřních záležitostí ekleziální struktury, ale působilo i směrem k laikům a nebuddhistickému obyvatelstvu. Formu šíření vlastních názorů, kterou si jeho přívrženci zvolili, lze charakterizovat jako mírumilovnou, nenásilnou a tolerantní, což jistě nebylo v Rusku té doby obvyklé.” (Bělka, 2001, 67). Termínem „ekleziální struktura” přitom v tomto případě označuje institucionalizovanou podobu buddhistické obce, neboli tzv. sanghy, která nejčastěji označuje jak monastickou, tak i laickou buddhistickou společnost (Bělka, 2001, 18). Geraldine Faganová se ve svém článku o buddhismu v Rusku 8 zmiňuje o tom, že buddhistická hierarchie vyjadřovala loajálnost rodícímu se komunistickému režimu a po revoluci roku 1917 lama Agvan Doržijev dokonce prohlásil, že buddhistická nauka byla „do značné míry slučitelná se současným komunistickým smýšlením“ (Fagan, 2001, 9). Loajálnost však v budoucnu nepřinesla buddhistické obci žádné úlevy a nepomohla zabránit zavírání a ničení klášterů ani persekuci buddhistů, která v následujících letech přišla.

6 SNELLING, J.: Buddhism in Russia: The Story of Agvan Dorzhiev, Lhasa’s Emissary to the Tsar. Element, Shaftesbury, 1993. 7 BĚLKA, L: Tibetský buddhismus v Burjatsku. Masarykova univerzita, Brno, 2001. 8 Geraldine Fagan, Buddhism in Postsoviet Russia: Revival or Degeneration? Religion, State & Society, Vol. 29, No. 1, 2001 16

Doržijev byl svými odpůrci někdy nazýván „rudým lamou,“ právě kvůli svému tolerantnímu postoji vůči sovětské moci. Jeho tolerantnost však zůstala vždy v mezích tendencí o rozvoj buddhismu a v případech, kdy sovětská moc utlačovala burjatské obyvatelstvo nebo omezovala náboženská práva, tak Doržijev aktivně protestoval a na sovětské představitele apeloval (Bělka, 2001, 76). Doržijev byl i s odstupem času mnohokrát osočován z tolerance komunistického režimu, avšak např. Kuleshov ve své stati 9 vysvětluje, že tento názor u jeho odpůrců vznikl pravděpodobně na počátku 20. století na základě nedostatku informací a pod vlivem politického tlaku a emocí (Kuleshov, 1992, 20). S postupem času se obraz Doržijeva v dějinách buddhismu v Rusku změnil a je na něj nahlíženo spíše jako na postavu, která se snažila prosazovat práva buddhistů na území Ruska před carem a později před sovětskou mocí. Agvan Doržijev zemřel ve věznici v UlanUde počátkem roku 1938 po zatčení sovětskou mocí.

2.3.2 Význam Bidiji D. Dandarona Další významnou postavou buddhismu v Rusku byl Bidija Dandarovič Dandaron, který se narodil koncem roku 1914 v Burjatsku. Obdržel klasické sovětské vzdělání a později se učil leteckému konstruktérství, zároveň navštěvoval přednášky orientalisty A. I. Vostrikova (Bělka, 2001, 111). Dandaron strávil mnoho let v sovětských věznicích, poprvé byl uvězněn v roce 1937 a propuštěn v roce 1944 a následně poslán do exilu, odkud uprchl do rodného Burjatska, kde byl v roce 1947 opět uvězněn (Snelling, 1993, 261). Během svých pobytů ve vězení se setkal mongolskými a burjatskými lamy, od kterých si doplnil své buddhistické vzdělání a zároveň se ve vězení naučil evropským jazykům, jako např. angličtině a němčině. Po propuštění z vězení v polovině padesátých let získal místo v sovětské akademii věd v UlanUde a počátkem šedesátých let začal působit jako buddhistický učitel. John Snelling ve svém díle o buddhismu v Rusku 10 postavu Dandarona zmiňuje hned několikrát a uvádí například, že Dandoronovo propuštění ze zajetí výrazně urychlilo proces obnovy zájmu o studium a praktikování buddhismu v evropské části Ruska (Snelling, 1993, 259). Kolem Dandarona se brzy utvořila skupinka žáků, kteří byli nejen z Burjatska, ale později také z ostatních částí Sovětského svazu. Tato skutečnost nezůstala však bez povšimnutí a skupina

9 KULESHOV, N.: Agvan Dorjiev, the Dalai Lama's Ambassador. Asian Affairs 23/1, 1992. 10 SNELLING, J.: Buddhism in Russia, The Story of Agvan Dorzhiev, Lhasa´s Emissary to the Tsar. Element, Shaftesbury, 1993. 17

žáků byla rozpuštěna, následně byl Dandaron opět zatčen, tentokrát však již naposledy, jelikož v roce 1974 ve věznici zemřel (Bělka, 2001, 112). I přes své mnohaleté pobyty v sovětských lágrech sehrál Dandaron v dějinách buddhismu v Rusku zajímavou roli, nezískal tradiční buddhistické vzdělání v klášteře, nikdy se ani nestal mnichem a zasadil se o rozšíření buddhismu směrem na Západ, jelikož mohl mj. díky své znalosti evropských jazyků přijímat i neruské žáky, k čemuž také docházelo již v šedesátých letech. Luboš Bělka k této situaci výstižně píše: „V šedesátých letech obešla celý euroamerický svět módní vlna hledání „moudrosti východu“ v Asii. Nemohla se vyhnout ani bývalému Sovětskému svazu. Romantické hledání mystických východních pravd, touha po tajemnu inspirovaná knihami Hermanna Hesse a činností amerických beatniků se v transformované podobě objevila i zde. Někteří mladí lidé, především z velkých center, jako byla Moskva a Leningrad, proto usilovali o odchod do Indie a zemí jihovýchodní Asie. Nelegální emigrace přes téměř neprodyšně uzavřenou hranici však byla velmi riskantní a mnozí z „hledačů východní moudrosti“ na to jistě doplatili mnohaletým vězením. Naštěstí si dost lidí uvědomilo, že není nezbytně nutné riskovat ztrátu svobody, stačí se jen rozhlédnout po vlastní zemi a odjet třeba na Bajkal“ (Bělka, 2001, 112). Dandaron byl tedy buddhistickým učitelem a zároveň vědeckým pracovníkem, spojil tak tradiční buddhistickou vzdělanost s aspektem vědy. Dandaron zároveň během svého života napsal několik publikací 11 .

2.4 Buddhismus v Burjatsku, Kalmycku a Tuvě Burjatsko, Kalmycko a Tuva patří mezi části Ruské federace, kde je tibetský buddhismus převládajícím duchovním směrem 121314 . Postavení buddhismu v rámci Ruské federace se tak zdá být v těchto jejích třech částech zcela odlišné, resp. jeho zastoupení je výrazně silnější. Velké množství dostupných zdrojů vztahuje tibetský buddhismus v Rusku nejčastěji právě především k těmto třem částem federace. Jelena Ostrovská například uvádí, že buddhismus, resp. jeho tzv. vadžrajánový styl se začal za hranice výše zmíněných částí Ruské federace rozšiřovat až od 60. let 20. století. 15

11 např. Б. Д. Дандарон: Мысли буддиста. "Черная тетрадь." «Алетейя»1997, Б. Д. Дандарон: Письма о буддийской этике. «Алетейя», 1997 12 Zdroj: http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/country_profiles/4580467.stm 13 Zdroj: http://www.tuvsu.ru/ 14 Zdroj: http://egovburyatia.ru/index.php?id=272 15 Zdroj: http://www.buddhism.ru/buddhru/bru15/ostrovskaya.php 18

2.4.1 Burjatsko První zmínky o výskytu buddhismu v Burjatsku vedou do 5. století n. l., kam se datuje nález buddhistického bronzového oltáře, který objevili archeologové nedaleko UlanUde. 16 Nevypovídá však o rozšíření buddhismu na tomto území, avšak pouze o jeho výskytu. Další nález odkazuje dokonce do 3. 4. století a jde o 108 kuliček buddhistického počítadla, tzv. mály, který byl objeven v Džidě, blízko hranic s Mongolskem. Velký nárůst buddhistických praktikujících poté spadá do období 17. 18. století, kdy do Burjatska přicházeli tibetští a mongolští lamové, v roce 1712 přišlo do oblasti selenginských 17 Burjatů až sto padesát mongolských a tibetských lamů (Семотюк, 2004, 228). V roce 1741 úřady Ruského impéria vydávají předpis, v souladu se kterým bylo v Zabajkalsku vysvěceno dalších sto padesát lamů z jedenácti klášterů. V tom samém roce byl buddhismus uznán státním náboženstvím Burjatska. Tím byli lamové zároveň osvobozeni od daní a mohli šířit a vyučovat buddhismus. Luboš Bělka ve své publikaci 18 uvádí, že ruská politika měla k buddhismu na svém území vždy dvojaký vztah, z jedné strany je oficiálně uznávala a nastolovala přístup mírového soužití, avšak z druhé strany byly znatelné snahy o rusifikaci a christianizaci burjatského národa (Bělka, 2001, 36). V různých dobách převládal ten či onen přístup, který určoval ruskou i sovětskou náboženskou politiku. V roce 1794 do Burjatska přijíždí významný představitel tibetského buddhismu Agvan Puncuk (někdy též Puncog) a později se stává se hlavou prvního burjatského kláštera, kterým byl Congolský klášter, v již zmíněné selenginské oblasti. V tomto období je za duchovního vůdce považován nejvyšší buddhistický hierarcha Mongolska Džebczundambachutuchtu, žijící ve městě Ugra (dnešní hlavní město Mongolska Ulánbátar). Duchovní vztahy mezi Mongolskem a Burjatskem ruská vláda začala brzy kontrolovat a bránila příchodu mongolských lamů z důvodu nepříznivých ruskočínských vztahů, protože Mongolsko bylo v té době pod správou místodržícího čínského imperátora. Zákazy v té době však vztahy nepřerušily. V polovině 18. století byly dříve používané jurtové „mobilní“ kláštery zaměňovány za stabilní dřevěné. Vzniká tak např. klášter Gusinoozerský. V roce 1764 se ustavením ruských úřadů stává hlavním bandido chambolamou všech buddhistů na jih od Bajkalu Damba Dorži Zajajev (Zajagin), který byl žákem Puncuka, který

16 Zdroj: http://egovburyatia.ru/index.php?id=272 17 teritoriální členění Burjatů, podle řeky Selengy 18 BĚLKA, L.: Tibetský buddhismus v Burjatsku. Masarykova univerzita, Brno, 2001. 19

své mnišské vzdělání získal v Tibetu. Buddhistická klášterní obec v Burjatsku se nadále rozvíjela a v roce 1796 se na jeho území nacházelo šestnáct klášterů a působilo zde sedm set lamů a mnichů (Семотюк, 2004, 229). Správa ruského impéria se dlouho nevměšovala do činnosti buddhistické obce, až v polovině 19. století zřídila státní kontrolu nad buddhistickými duchovními. Nejspíše z důvodu velkého nárůstu počtu lamů a mnichů, díky němuž došlo ke snížení přísunu daní. Přišlo tak nařízení snížit počet klášterů na třicet čtyři a počet lamů na dvě stě osmdesát pět (Семотюк, 2004, 230). Výstavba nových klášterů nebyla povolována. Od konce 19. století buddhismus pronikal ze Zabajkalska do Předbajkalska, kde však narazil na odpor stoupenců křesťanství a šamanismu. Další nařízení ruských úřadů ustanovilo, že buddhisté Předbajkalska nespadají pod činnost bandido chambolamy, ale gubernátora. Na přelomu 19. a 20. století buddhistická kultura Zabajkalska vzkvétala a zvyšoval se počet tištěných knih. Od roku 1887 zde fungovalo již dvacet devět tiskařských dílen, které do svého zániku ve 30. letech 20. století vydaly až dva tisíce výtisků v tibetštině a mongolštině (Семотюк, 2004, 231). Centrem buddhistické vzdělanosti jsou pochopitelně kláštery. S nástupem sovětské moci se objevovaly pokusy o reorganizaci buddhistického života Burjatů, což bylo mimo jiné spojeno s hnutím za obnovu buddhismu, které požadovalo návrat k základům nauky. V roce 1926 bylo ustanoveno státní řízení Burjatskomongolské autonomní republiky a docházelo ke znárodňování majetku klášterů, zavírání církevních škol apod. Od té doby začínají lamové hromadně opouštět kláštery. V následujících letech docházelo k pustošení buddhistických staveb, klášterů, ničení buddhistických knih, rukopisů a dokonce k hromadným popravám lamů a noviců. Počátkem 40. let 20. století již na území SSSR nefungoval ani jeden buddhistický chrám. K jejich obnově docházelo po roce 1945. Kdy byla také zřízena Ústřední duchovní správa buddhistů SSSR, v jejímž čele stanul bandido chambolama P. Dorži. Buddhismus se však stále nachází pod kontrolou sovětské moci. Činnost buddhistických komunit v Tuvě či Kalmycku v té době vůbec neexistovala. Tento stav trval až do poloviny 80. let. Poté docházelo k obnově a šíření buddhismu mezi ostatní sibiřské národy. V roce 1990 vstupuje do čela Ústřední duchovní správy buddhistů bandido chambolama Munko Cybikov, bývalý vězeň stalinských lágrů. Ústřední duchovní správa RF získala v roce 1992 celoruský statut a roku 1996 mění svůj název na Tradiční buddhistickou sanghu Ruska (Bělka, 2001, 105 106).

20

Kláštery postupně obnovovaly svoji činnost a v roce 1990 jejich počet dosahoval již dvanácti. V těchto letech byla taktéž zahájena výstavba buddhistického komplexu v UlanUde a vznikl buddhistický institut při Ivolginském klášteře (Семотюк, 2004, 232). Od počátku devadesátých let dochází k řadě událostí, které ukazují na zvyšování náboženské tolerantnosti ze strany vlády SSSR a později RF. Například počátkem roku 1990 byl schválen zákon „O svobodě svědomí a o náboženských organizacích,” a dále pak zákon „O svobodě náboženství,“ které byly v roce 1997 zaměněny zákonem „O svobodě svědomí a o náboženských sdruženích,“ který uzákonil mj. daňové úlevy některým náboženským společnostem. Počet náboženských skupin v posledních letech roste, např. v roce 2007 bylo Správou federální registrační služby Burjatska zaevidováno sto devadesát náboženských sdružení, z toho sedmdesát jedna pravoslavných, padesát jedna buddhistických, čtyřicet tři protestantských atd. 19

2.4.2 Kalmycko Kalmycko je republikou ležící severně od Kaspického moře v evropské části Ruské federace. Kalmycká republika je tak jedinou evropskou zemí, kde je tibetský buddhismus převládajícím náboženským směrem. Kalmykové historicky spadají pod západní větev mongolského etnika Ojratů (džungarů), kteří původně obývali oblast Džungárie (nyní oblast severozápadní Číny). Na konci 16. století se část Ojratů přesídlila do oblasti jihosibiřských stepí (dnešní severní Kazachstán). Pojmenování národa „Kalmykové“ pochází ze slova „kalmak“ tedy „ten, kdo se oddělil“ (Семотюк, 2004, 235). Počátkem 17. století získávají Kalmykové právo kočovat na neobydlených územích tehdejšího ruského státu. V 70. letech 17. století byl vytvořen Kalmycký chanát, který byl součástí Ruska. V témže století, resp. v roce 1638 došlo k masovému rozšíření stoupenců buddhismu mezi Kalmyky a to např. díky sjezdu v Tarbagataji (dnešní Kazachstán), na kterém byl ustanoven buddhismus tibetské školy Gelugpa jako oficiální náboženství ve všech ojratských ulusech 20 . Buddhistická literatura se začínala překládat do kalmyčtiny, která patří do mongolské větve altajské jazykové skupiny a začínají se stavět první stabilní (tj. nepřenosné) klášterní komplexy – churuly 21 . Od druhé poloviny 18. století ruská správa začíná omezovat samostatnost Kalmyckého

19 Zdroj: oficiální portál správy Burjatska http://egovburyatia.ru/index.php?id=272 20 ulus správní jednotka, v některých jazycích se tento výraz používá pro slovo “kmen” nebo nějakou skupinu lidí, národ 21 churul – mongolský nebo kalmycký chrám, svatyně, Zdroj: http://dal.scilib.com/word042208.html 21

chanátu a v roce 1771 ho Kateřina II. zrušila úplně a přičlenila území k Astrachaňské gubernii. Velká část obyvatelstva zvolila odchod do Džungarie, přičemž došlo i k přesunutí bohaté knihovny a buddhistických relikvií, které byly později nejspíš zničeny vlivem čínské kulturní revoluce. V roce 1803 ruská vláda schvaluje „lamu kalmyckého národa,“ který je duchovním vůdcem všech astrachaňských buddhistů. Mezi nejznámější churuly patřil např. Chošeutovský churul. Od roku 1836 ruská správa omezuje počet churulů na sedmdesát šest. Znaky úpadku se již dříve začaly objevovat v důsledku odchodu velkého množství Kalmyků zpět do Džungárie a také přerušením vztahů s duchovními centry v Tibetu a Mongolsku. Na přelomu 19. a 20. století tak mezi Kalmyky vzniká hnutí na obnovu buddhismu. V roce 1907 tak byla v Malodebretovském uluse založena duchovní akademie. Snahy o rozšiřování buddhismu narůstají také po vydání carského manifestu „O upevnění začátků náboženské tolerance“ v dubnu roku 1905. Po tomto roce si buddhistické komunity sami začínají vybírat své lamy. Po únoru roku 1917 se objevují plány na další výstavbu buddhistických staveb a také tendence zavést vyučování buddhistické nauky v světských kalmyckých školách. Avšak během Ruské občanské války bylo mnoho churulů poničeno a část duchovních emigrovala a od roku 1929 začínají v Kalmycké autonomní oblasti represe, deportace lamů atd. (Семотюк, 2004, 237). Na začátku 40. let již byla buddhistická organizace zcela zničena. V prosinci 1943 byla Kalmycká autonomní oblast zrušena a obyvatelstvo bylo deportováno do východních oblastí Sovětského svazu. Kalmycká AO byla obnovena až v roce 1957. V roce 1985 se k buddhismu hlásilo třicet procent vesnického obyvatelstva a dvacet tři procent městského. V roce 1991 proběhla konference buddhistů Kalmycka a Astrachanské oblasti a bylo zde založeno Sdružení buddhistů Kalmycka (OBK), které bylo nezávislé na Ústřední duchovní správě buddhistů v UlanUde. K obnovení buddhismu také napomáhá president Kalmycké republiky Kirsan Iljumžinov (Семотюк, 2004, 238).

2.4.3 Tuva Tuvinci etnicky patří k turkickým národům, jejichž původním náboženstvím byl šamanismus. Od 13. do poloviny 18. století byla Tuva pod nadvládou Mongolů a později spadala pod nadvládu Mandžuska. Buddhismus byl prohlášen za druhé státní náboženství v 18. století (Walters, 24, 2001). První buddhistický klášter byl postaven již v roce 1772 a do konce období Mandžuské nadvlády počet klášterů vzrostl na dvacet dva. V roce 1901 byl pak 22

postaven dosud největší tuvinský klášter (Семотюк, 2004, 234). V roce 1911 se stala Tuva fakticky nezávislou, avšak byla pod protektorátem Ruského impéria. Ruské úřady se však nijak významně nevměšovaly do náboženského života Tuvinců. Později zemi obsadili bolševici a vyhlásili Tuvinskou lidovou republiku, v jejíž ústavě byla zanesena svoboda vyznání. Koncem 20. let, kdy v zemi žije kolem čtyř tisíc osmi set lamů a mnichů, se však situace mění a do tuvinské vlády jsou Moskvou dosazeni spolehliví komunisté, a nastupuje protináboženská politika, která dosahuje hrůzných rozměrů již v druhé polovině 30. let, kdy byl zestátňován majetek náboženských organizací a duchovní byli zbaveni všech majetkových a politických práv. Součástí SSSR se Tuva stala v roce 1944 (Walters, 25, 2001). V době kolektivizace se buddhističtí lamové stále snažili režimu odolávat a pokoušeli se o obrodu náboženského života. Významnou postavou tuvinského buddhismu byl lama Kenden Tsyurin Khomushku, který vedl neoficiální shromáždění a buddhistické obřady. V 50. letech se tento lama stěhuje do burjatského Ivolginského kláštera, odkud vede tuvinské buddhisty. Později měl do Tuvy zakázaný vstup. V 60. letech dále pokračovala persekuce lamů, kteří byli nuceni zastavit svou náboženskou činnost. V této době žilo v Tuvě stále okolo sta mnichů a lamů, z nichž někteří svou činnost nepřerušili a odešli do ilegality. Po pádu sovětského režimu je buddhismus v Tuvě stále živoucím duchovním směrem. V současné době tuvinská vláda uznává šamanismus, buddhismus a pravoslaví za oficiální státní náboženství a byla také jednou z prvních, která v rámci Ruské Federace přijala v roce 1995 zákon o náboženství, který vypracovala spolu s představiteli jednotlivých výše zmíněných náboženských směrů. Tento zákon nezajistil žádný významnější mechanismus státní podpory, avšak přiměl vládu, aby v roce 2000 přijala plán pro „rozvoj tradičních náboženství národů Republiky Tuva“ (Walters, 2001, 25). Počátkem třetího tisíciletí, podle Waltersova článku, fungovalo v Tuvě kolem dvaceti buddhistických chrámů a modliteben, avšak žádný klášter.

2.5 Buddhistické kláštery, chrámy a centra v Rusku

2.5.1 Význam a funkce klášterů Buddhistické kláštery představují instituci jak duchovní, tak vzdělávací. Jsou místem, kde žijí mniši a praktikují zde buddhismus mnišským způsobem a také jsou místem, kde je

23

buddhistické učení udržováno pro laické praktikující. V klášterech probíhají buddhistické rituály, jsou zde knihovny s buddhistickými texty a knihami a často se zde vyskytují i tiskárny knih. Kláštery jsou významným prvkem buddhistické vzdělávací sítě, jejichž důležitou součástí jsou klášterní školy, tib. dacchangy (burjatsky dacan). Tyto vzdělávací instituce zajišťovaly podle Bělky výuku ve čtyřech hlavních oblastech. Konkrétně se hovoří o školách exoterických (zjednodušeně jde o filosofickou školu buddhistické nauky), esoterických (mystická nauka), astrologických a medicinských (škola tibetské medicíny) nauk (Bělka, 2001, 117). Výraz „dacan“ se přitom vztahuje jak k dané vzdělávací instituci, tak k samotné budově školy. Součástí každého kláštera v Burjatsku a pravděpodobně i mimo ně bylo spolu s mnišskou společností zároveň i společenství laických praktikujících, kteří tvoří tzv. sanghu.

2.5.2 Kláštery v Burjatsku Klášterní síť v Burjatsku zevrubně popsal Luboš Bělka právě ve svém díle o tibetském buddhismu v Burjatsku 22 . Bělka uvádí rozdělení buddhistických klášterů v Burjatsku na základě administrativního členění a dále se zaměřuje na skladbu jednotlivých klášterních komplexů, jejich význam pro danou oblast a také nejdůležitější momenty jejich historie. Problémy, které provázely instituce buddhistických klášterů v časech sovětského Ruska v rámci stalinských represí, jsou naznačeny výše v kapitole o historii buddhismu v Rusku. Jak bylo dále zmíněno výše, Luboš Bělka uvádí přehled burjatských klášterů podle jejich administrativního členění a důkladněji se poté zabývá jejich popisem, jde konkrétně o tyto skupiny klášterů: „kláštery selenginských Burjatů,“ do kterých řadí těchto třináct klášterů: Sartulský, Congolský (Muročinský), Tamčinský (Gusinoozerský), Acajský, Džidský, Bultimurský, Gegetský, Arakiretský, Ičetujský, Zagustajský, Irojský, Kudarinský a Jangažinský klášter. Dále jsou to dva tzv. kláštery zakamenských Burjatů: Ceežinský (Burgaltajský) a Sanaginský (Bulakský) klášter. Do skupiny tzv. „klášterů chorinských Burjatů“ patří čtrnáct klášterů: Kižinginský (Kudunský), Tugnugaltajský, Aninský, Aginský, Egitský, Cugolský, Česanský, Chochjurtajský, Acagatský, Culgský, Zugalajský, Semiozerný, Kondinský a Alchanajský. Další skupinu tvoří podle Bělky, tzv. „kláštery uldurginské stepní dumy,“ kam patří: Guninský, Tokčinský, Chužirtajský, Tarbagatajský (Uzonský), Byrcujský a Ulchunský klášter. Mezi „kláštery barguzinských Burjatů“ patří pouze jeden klášter a to Barguzinský. Do skupiny „klášterů tunkinských Burjatů“ jsou řazeny kláštery Kyrenský

22 BĚLKA, L.: Tibetský buddhismus v Burjatsku. Masarykova univerzita, Brno, 2001. 24

a Kojmorský (Chandagatajský). Alarský a Okinský neboli Žilginský klášter patří do „klášterů Burjatů Irkutské gubernie,“ zatímco do skupiny „klášterů echiritských Burjatů“ patří kláštery Kyrmenský, Olchonský, Characinský a Murinský. Poslední skupinou, kterou Luboš Bělka vyděluje, jsou kláštery, které vznikly relativně pozdě, resp. ve 20. století. Do této poslední skupiny patří následující kláštery a chrámy: Abatanatský, Žemčugský, Aršanský, Ivolginský a klášterní komplex Věrchnaja Běrezovka (Bělka, 2001, 125 – 126). Nejvýznamnějším klášterem Burjatska je Ivolginský klášter, který zároveň patří k největším klášterům v Rusku vůbec. Nachází se nedaleko hlavního burjatského města Ulan Ude a podle oficiálního portálu tohoto kláštera byl otevřen v roce 1945 23 , jiné zdroje však uvádí rok 1943 nebo 1946 (Bělka, 2001, 248). Po druhé světové válce nastalo období zmírnění náboženského útlaku ze strany sovětské moci, kterého využili právě burjatští a tuvinští buddhisté, kteří se snažili prosadit obnovu klášterů a buddhistického života, který byl v průběhu třicátých let výrazně narušen. Počet mnichů, kteří na počátku v klášteře žili, není podle Bělky známý a jejich odhadované počty se pro další dekády různí. Někteří autoři hovoří o desítkách, jiní uvádí až sto mnichů, v roce 1989 však již v klášteře žilo údajně kolem třiceti mnichů v celkem pětatřiceti domech (Bělka, 2001, 252). V současné době funguje při klášteře buddhistický institut a dále muzeum buddhistického umění. V klášterním komplexu se také nachází mimo hlavního meditačního chrámu rovněž několik stúp ( více o stúpách níže), domy lamů a mnichů, knihovna, budovy s modlitebními válci apod 24 . Klášter je také turistickou destinací dané oblasti. Ivolginský klášter během svých cest po Burjatsku také několikrát navštívil i současný resp. 14. dalajlama Tändzin Gjamccho. Místo se také stalo krátce po svém založení sídlem burjatského bandido chambolamy, tedy nejvyššího představitele burjatské ekleziální struktury, přičemž tento stav trval až do poloviny devadesátých let, kdy bylo sídlo přesunuto do klášterního komplexu Věrchnaja Běrezovka (Bělka, 2001, 129). V klášteře probíhají každodenní buddhistické meditace a rituály i jiné pravidelné obřady 25 , jejichž rozpisy jsou již v dnešní době dostupné na oficiálních webových stránkách kláštera. Buddhistické kláštery v Burjatsku byly vždy centrem duchovního života burjatských buddhistů. Po rozpadu Sovětského svazu dochází opět k obnově jejich činnosti. Kláštery, poničené stalinskými represemi, jsou rekonstruovány a opět přijímají nové mnichy.

23 Zdroj: http://datsan.buryatia.ru/about/ 24 Zdroj: http://datsan.buryatia.ru/about/ 25 Zdroj: http://datsan.buryatia.ru/services/ 25

2.5.3 Stúpy Struktura jednotlivých klášterních komplexů je různorodá, avšak součástí velkého množství klášterů jsou tzv. stúpy (neboli tibetsky čhörteny), které jsou sakrálními stavbami různé velikosti. Mohou dosahovat výšky pár decimetrů až několika metrů. Stúpy plní nejčastěji funkci tradičního relikviáře, či schránky, do které bývají ukládány ostatky nebo popel velkých buddhistických lamů. Buddhistická stúpa se skládá z několika částí, přičemž v jednotlivých částech je ukrytá určitá symbolika, tradičně spojená s konkrétním aspektem cesty k osvícení. Spodní část je podobná několikastupňovému trůnu, na který nasedá polokulovitá kopule, na kterou navazuje protažená špička (Beer, 2003, 197). Obecně lze říci, že stúpa je trojrozměrným zobrazením mandaly. Buddhistické stúpy neslouží pouze jako schránky na relikvie, jsou zároveň i součástí buddhistické praxe. Praktikující obchází stúpy po směru hodinových ručiček tak, že stúpa se nachází vždy po jejich pravé ruce. Obcházení je doprovázeno odříkáváním manter a má zároveň očistný charakter, dochází totiž k očišťování negativních dojmů v mysli, resp. karmy bytosti. V tibetském buddhismu existuje osm základních druhů stúp, přičemž každá z nich je spojena s určitou částí života historického Buddhy Šákjamuniho. Tzv. lotosová stúpa je symbolem Buddhova narození v Lumbíní v jižním Nepálu, kdy hlavní část stúpy má tvar lotosu. Dalším typem je „stúpa osvícení,“ v některých zdrojích nazývaná stúpou „vítězství nad Márou“ nebo stúpou „vítězství nad všemi překážkami,“ která symbolizuje právě Buddhovo dosažení cíle, tedy osvícení. Třetím typem je tzv. „stúpa mnoha dveří nebo bran,“ která připomíná tzv. první otočení kolem dharmy, tedy okamžik, kdy Buddha předal první učení v místě nazývaném Gazelí háj poblíž dnešního indického Váránásí (Beer, 2003, 197). Připomenutím zázraků, díky nimž Buddha přesvědčil o svém učení i své protivníky, je právě tzv. stúpa zázraků. „Stúpa sestoupení z nebe Tušita,“ připomíná moment, kdy Buddha učil svou matku v nebeských říších a potom znovu sestoupil na zem v indickém městě Sankášja, což je znázorněno mnoha stupni na stúpách (Beer, 2003, 197). Takzvaná stúpa smíru symbolizuje uklidnění svárů, které uvnitř společenství praktikujících, podle buddhistické symboliky, způsoboval Buddhův bratranec. „Stúpa naprostého vítězství“ je sedmým typem stúp a připomíná událost ve městě Vaišálí, kde si Buddha ve věku osmdesáti let prodloužil život o další tři měsíce. Poslední typ představuje „stúpa parinirvány,“ která připomíná Buddhův vstup do parinirvány ve městě Kušinagara. Stúpy, jelikož obsahují relikvie, které symbolizují osvícené vlastnosti všech buddhů, jsou zároveň i ochrannými stavbami, které chrání místo, na kterém jsou postaveny. Luboš Bělka uvádí, že buddhistické stúpy byly v Burjatsku součástí téměř každého kláštera (Bělka, 26

2001, 195), přičemž v dnešní době se tyto buddhistické stavby vyskytují i v dalších zemích, kde buddhismus není převládajícím duchovním směrem, i mimo dnešní Ruskou federaci. Tzv. stúpu osvícení lze tak například navštívit na jihu Španělska, 26 nebo v rakouském Štýrském Hradci 27 .

2.5.4 Buddhistická sídla a centra mimo území Burjatska Klášterní síť v Burjatsku je, podle dostupných zdrojů, co se týče území Ruska, tou vůbec nejrozšířenější. Jsou však i další místa, která byla zbudována výhradně pro praktikující tibetského buddhismu, ať už v jeho mnišském či laickém stylu. Nejrůznějších buddhistických center různých škol a směrů je na území Ruské federace velké množství, v této práci je však pro příklad uvedeno jen několik těchto míst. V moskevské oblasti, přesněji asi sedmdesát kilometrů od Moskvy se například nachází významné místo pro meditaci v ústraní školy Dzogčhen tibetského buddhismu nazvané „Kunpenling.“ Toto centrum funguje od konce 90. let a pravidelně se zde konají meditační soustředění praktikujících tohoto směru, kam často jezdí zahraniční učitelé např. z Bhútánu či Tibetu 28 . Dalším významným místem tibetského buddhismu je chrám v SanktPetěrburgu, který byl již několikrát zmiňován v souvislosti s postavou ruských buddhistických dějin Agvanem Doržijevem, který se významně zasadil o jeho výstavbu. Ačkoliv první buddhistický obřad se zde konal již v roce 1913, chrám byl slavnostně otevřen 10. srpna 1915 a stal se tak první buddhistickým chrámem v Evropě (Андреев, 2004, 75), a zároveň největším buddhistickým chrámem v SanktPetěrburgu. Byl nazván „Datsan Gunzechoinei” (v ruštině Дацан Гунзэчойнэй ), a byl vystavěn během šesti let. Spolu s výstavbou tohoto chrámu došlo i ke stavbě přilehlé čtyřpatrové budovy, která sloužila k ubytování mnichů a návštěvníků chrámu 29 . Oficiální webový portál tohoto buddhistického chrámu dále uvádí, že výstavba proběhla jednak na základě finančních darů od Doržijeva a 13. dalajlamy a částečně díky příspěvkům buddhistů z Burjatska a Kalmycka. V průběhu 20. století byl chrám nejprve v rukou Tibetskomongolské misie, avšak koncem třicátých let byly budovy chrámu zkonfiskovány a byly používány k jiným účelům. Navráceny byly Leningradskému společenství buddhistů až počátkem devadesátých let. Současný život buddhistického chrámu v SanktPetěrburgu provází každodenní

26 Zdroj: http://www.stupabenalmadena.org/en/ 27 Zdroj: http://bdc.cz/index.php?option=content&task=view&id=444 28 Zdroj: http://kunphenling.ru 29 Zdroj: http://dazan.spb.ru/datsan/history/ 27

meditace a púdžy mnichů, dále jsou pořádány meditačních odosobnění a buddhistické přednášky poskytované ruskými i zahraničními různými učiteli 30 . Jeden z novějších klášterů v Kalmycku, který se jmenuje „Zlaté obydlí Buddhy Šákjamuniho“ ( Золотая обитель Будды Шакьямуни ), dostavený v roce 2005, se nachází v hlavním městě Elistě. Sangha tohoto kláštera se hlásí k tibetské škole Gelug, jejíž hlavou je dalajlama 31 . Program kláštera zahrnuje každodenní buddhistické obřady a meditace i pravidelné buddhistické aktivity, které probíhají v různých časových úsecích, např. 8. den v měsíci apod. Součástí kláštera v Elistě je i muzeum, které se věnuje historii buddhismu a dále buddhistická knihovna či centrum tibetské medicíny 32 . Dalším klášterem nebo spíše chrámem v Kalmycku, který se k tradici tibetského buddhismu Gelugpa hlásí, je „Chrám Velkého vítězství,“ neboli „Namgyal temple“ otevřený v roce 2002. U tohoto chrámu také v současné době dochází k projektu stavby stúpy 33 .

2.5.5 Diamantová cesta v Rusku Velice početnou skupinou buddhistických praktikujících je skupina Buddhismu Diamantové cesty linie Karma Kagju. Do této skupiny patří buddhisté, kteří se nejčastěji věnují tzv. laickému stylu buddhismu. Nejde tedy o mnichy, ale o lidi, kteří praktikují buddhismus v rámci vlastního světského života. Buddhistická praxe a studování buddhistických textů v tomto případě neprobíhají výhradně v klášterech, ale častěji v tzv. buddhistických centrech, které fungují pod praktickým vedením lamy Oleho Nydahla, původem Dána, který se koncem šedesátých let setkal s tibetským buddhismem a po několikaletém studiu byl 16. Karmapou, hlavnou jedné ze čtyř škol tibetského buddhismu, pověřen učit Buddhovo učení na Západě. Center pod vedením lamy Oleho je po Rusku více než šedesát a najdeme je v každém větším městě, např. Vladivostok, Tomsk, St. Petersburg, Moskva, Perm, Krasnoyarsk, Kaliningrad, atd. 34 Skupiny se připojují k odkazu tibetského buddhismu, konkrétně školy Kagju, jejíž duchovní hlavou je nyní 17. Karmapa Trinla Thaye Dorže, žijící v současné době v Novém Dillí, v Indii.

30 Zdroj: http://dazan.spb.ru/datsan/ 31 Zdroj: http://khurul.ru 32 Zdroj: http://khurul.ru/?page_id=38 33 Zdroj: http://www.namgyal.ru 34 Zdroj: http://diamondwaybuddhism.org 28

II. SPECIÁLNÍ ČÁST

29

3 Jazyková analýza shromážděného lexikálního materiálu

3.1 Zdroje excerpce jazykových jednotek Zvolenými zdroji jsou rusky psané publikace zabývající se tibetským buddhismem, či přímo texty buddhistické, jako jsou například meditační texty. Jde o různorodé texty, jejichž společným znakem je orientace právě na tibetský buddhismus. Rusky psané meditační texty byly získány na základě oslovení buddhistických center v Ruské federaci skrze kontakty získané autorkou této diplomové práce. Dalším typem zdrojů jsou internetové stránky, konkrétně buddhistického centra pro meditaci v ústraní Kunpheling či organizace Tradiční buddhistická Sangha Ruska. Všechny z těchto zdrojů jsou uvedeny v kapitole použitých zdrojů v závěru této práce.

3.2 Tematické hledisko Nashromážděné jazykové jednotky byly v této kapitole rozděleny do několika tematických oblastí, na základě jejich významu a použití. Výčet všech nalezených jazykových jednotek je uveden v závěru práce. Spolu s danými jazykovými jednotkami, které byly nalezeny v rusky psaných textech, jsou v závěru uvedeny také jejich ekvivalenty v českém jazyce. Tyto ekvivalenty jsou použity na základě jejich výskytu v českých verzích daných zdrojů, případně tak, jak se vyskytují v jiných zdrojích o buddhismu. Uváděné jazykové jednotky v ruském jazyce psané cyrilicí jsou pro lepší orientaci vyděleny kurzívou. V závěru každé tematické oblasti jsou uvedeny příklady užití konkrétních výrazů tak, jak se objevují v daném kontextu. Jednotlivé výrazy, které se pojí k dané tematické oblasti, jsou pro přehlednost opět vyděleny.

3.2.1 Buddhistická symbolika Jedním z tematických okruhů, který se v použitých textech objevuje, je okruh obsahující jazykové jednotky týkající se buddhistické symboliky. Tibetský buddhismus je velice bohatý na symbolická označení, která jsou použita při popisu buddhistické ikonografie, buddhistických rituálů, v meditačních textech či v textech popisujících samotnou buddhistickou filosofii. Zobrazování buddhovských forem prostřednictvím nástěnných maleb v klášterech, dále pomocí svinovacích obrazů, tedy tzv. thanek ( тхангка ) na oltářích či ve formě nejrůznějších soch, je založeno na množství pravidel, která by byla předmětem samostatného studia. Výše 30

zmíněná zobrazení buddhovských forem bývají často používána jako meditační pomůcky, a to tak, že mohou být praktikujícím nápomocny během tzv. meditace na formu, kde si meditující představuje určitý buddhovský aspekt např. nad svojí hlavou nebo před sebou v prostoru. Velice zajímavou publikací, která se zabývá problematikou symboliky v tibetském buddhismu, je monografie 35 odborníka na tibetské umění Roberta Beera, která je dostupná ve vydání v ruském i českém jazyce a obsahuje zevrubné popisy a propracované ilustrace velkého množství buddhistických symbolů. a) Symbolické zbraně První velice zajímavou podskupinou této tematické oblasti jsou slova či slovní spojení, která představují symbolické zbraně. Uváděné zbraně nejsou předměty s klasickým použitím, které by sloužily na ochranu či jako prostředek boje proti jiným bytostem či zvířatům, ale jde právě o předměty nesoucí v sobě symbolický význam, např. dosažení určitých vlastností či překonání překážek na duchovní cestě. Například výraz булава (hůl) označuje symbolickou zbraň znázorňující zničení závojů nevědomosti podobně jako железный крюк (železný hák) představuje symbolickou zbraň, která je nástrojem ovládnutí a bývá zobrazována nejčastěji v pravé ruce určité buddhovské formy. Dalšími jazykovými jednotkami této podskupiny, které byly nalezeny v rusky psaných buddhistických textech či textech o buddhismu, jsou např. дротик (oštěp), копьетрезубец (trojzubeckopí ), пика (kopí), щит (pancíř) nebo слоновье стрекало (bodec na slony) , který je nástrojem symbolizujícím ovládnutí nezkrocené lidské mysli. b) Rituální atributy Předměty používané při buddhistických obřadech tvoří další podskupinu této tematické oblasti. Jde např. o jazykové jednotky, které představují předměty, které používají lamové či praktikující při tzv. púdžách ( пуджа ) neboli buddhistických obřadech spojených s recitací manter, čtením buddhistických textů apod., či iniciacích ( посвящение ) nebo jsou tyto rituální atributy zobrazovány spolu s buddhovskými formami. Jde např. o výraz ваджра (vadžra ze sanskrtu) či výraz дордже (dordže – z tibetštiny) tyto dva pojmy označují stejný rituální předmět, který symbolizuje nezničitelnost, neochvějnost a dále metody a moudrost. Dále „zkřížená vadžra“ ( прекрещенная ваджра ), která symbolizuje dokonalou stabilitu. Velice často je dordže používáno ve spojení se zvonkem ( колокольчик ), který symbolizuje ženský

35 BEER, R.: Symboly tibetského buddhismu. BB/art s.r.o., Praha, 2005. 31

princip, dokonalou moudrost. Tibetské slovo „dordže“ se také velice často objevuje ve jménech skutečných postav, tedy nejčastěji lamů či jiných vysokých duchovních, např. Тхегчог Дордже, Рангджунг Ригпе Дордже apod. Dalším velice často používaným rituální atributem je „lotos“ ( лотос ) nebo „lotosový květ“ ( лотосовый свет ), který je v buddhismu symbolickou rostlinou, která vyrůstá z bahna, ale jejíž květ je špínou nedotčený. Lotos symbolizuje právě tuto čistotu a bývá držen buddhovskými formami, či na něm tyto formy sedí. S lotosem je spojený další symbol лотосовый трон (lotosový trůn) nebo také výraz поза лотоса , který označuje meditační pozici čili tzv. pozici lotosu, tedy způsob sedu se zkříženýma nohama, kdy chodidla směřují vzhůru. Mezi další jazykové jednotky této skupiny patří např. ритуальный кинжал (rituální dýka) neboli пхурба (phurba), která symbolizuje překonání překážek na duchovní cestě. Dále výraz чаша из черепа (lebeční miska), někdy označovaná sanskrtským výrazem „kapala.“ Lebeční miska je vytvořená z horní vypouklé části lidské lebky a je používána jako rituální předmět (Beer, 2005, 126). Dále je to изогнутый нож (zakřivený nůž), který opět není typickou zbraní, ale drží jej nejčastěji ženská buddhovská forma neboli tzv. dákyně, která s ním odtíná vše škodlivé a malicherné, dále свастика (svastika), ручной барабан (ruční bubínek) , труба из бедренной кости (trubka ze stehenní kosti) , кхатванга (khatvánga) neboli „tantrická hůl,” která symbolizuje tzv. bódhičittu (neboli osvícený přístup mysli, tzn. snahu dosáhnout osvícení pro dobro druhých), která je nejčastěji nesena v ohbí levé ruky. Dalším velice důležitým rituálním předmětem stejně jako předmětem používaným při každodenní praxi je мала (mála), která v běžné buddhistické praxi představuje počítadlo manter. Mála je složena ze sto osmi nebo dvaceti sedmi korálků z různého materiálu, např. dřeva, křišťálu apod. c) Buddhistické zobrazení světa a vesmíru Buddhistická kosmologie je oblastí bohatou na jazykové jednotky označující mytická místa a pojmenování. Např. výraz pro symbolickou horu Гора Меру (hora Méru), která představuje střed dokonalého vesmíru a je obklopená čtyřmi kontinenty. Джамбудвипа (Džambúdvípa) je právě jedním z hlavních mytických kontinentů, přičemž tento kontinent obývají podle buddhistické tradice lidé, dalšími kontinenty, které horu Méru obklopují jsou Пурвавидеха, Апарагодания, Уттаракуру . Tyto čtyři kontinenty jsou chráněni čtyřmi

32

mocnými strážcikráli: Дхритираштра, Вирудхака, Вирупакша, Вайшравана . Dalším výrazem, který patří do této skupiny je Девачен (Чистая страна Будды Безграничного Света ) neboli „Čistá země buddhy Neomezené světlo“, kam se mysl praktikujícího může díky přáním a meditační praxi po smrti dostat a dále pojem „Šambala“ ( Шамбала ), což je mytické království či buddhistická „čistá“ země. d) Gesta Dalším zajímavým oddílem jazykových jednotek, které vyjadřují symboly tibetského buddhismu, jsou slova a sousloví popisující gesta neboli „mudry“ ( мудра ). Jde o symbolická gesta vyjadřovaná nejčastěji rukama buddhovských forem. Nejznámějším je pravděpodobně tzv. gesto uchopení, či dotyku nebo svědectví země ( мудра касания земли, мудра давления на землю ), které se nejčastěji pojí s historickým Buddhou Šákjamunim a s okamžikem, kdy dosáhl probuzení. V tomto gestu se konečky prstů pravé ruky zlehka dotýkají země. Další často používanou mudrou je „gesto meditace“ nebo „gesto soustředění“, tzv. dhjána mudra (дхьяна мудрa ), kdy obě ruce spočívají v klíně s dlaněmi vzhůru a prsty nataženými. Dalším široce rozšířeným gestem, které je často používáno i jako každodenní pozdrav je жесто приветствия, преклонения или молитвы , čili „gesto sepjatých rukou“, které vyjadřuje úctu a obdiv. Mezi další jazykové jednotky vyjadřujícími gesta patří např. мудра высшей щедрости (gesto nejvyšší štědrosti) , мудра победы над тремя мирами (gesto vítězství nad třemi světy) , atd.

Příklady užití vybraných výrazů v kontextu: „Бхумиспаршамудра (санскр. bhūmisparśamudrā, букв. жест "касание земли" ) символический жест свидетельствующего, жест Будды Шакьямуни и Будды Акшобхьи. Эту мудру также называют жестом призывания Земли в свидетели. Жест "касание земли" служит напоминанием о победе Будды Шакьямуни над искушениями Мары. В этом жесте кисть правой руки свисает у правого колена, при этом пальцы касаются лотосового трона , а ладонь опирается на колено. Будда сидит в позе лотоса на лотосовом троне , его левая рука покоится на колене, развёрнутая ладонью вверх.“ (http://probud.narod.ru/symbol/mudras_and_asanas.html)

„Во время этой абхишеки (посвящения) Мила получил имя Жепа Дордже ("Хохочущая ваджра ") от сонма дакинь.“ (http://probud.narod.ru/tibet/milarepa.html)

33

3.2.2 Filosofická pojmenování Dalším tematickým okruhem jsou jednotky používané v oblasti buddhistické filosofie. Lexikální jednotky této tematické oblasti tvoří v této práci nejrozsáhlejší skupinu. Celkový výčet jednotek nalezených v rusky psaných textech je uveden v závěru práce spolu s jejich ekvivalenty v českém jazyce. a) Abstraktní pojmenování Ve výčtu jazykových jednotek týkajících se buddhistické filosofie se objevuje množství nejčastěji jednoslovných výrazů, která jsou svým významem abstraktní. Jde o slova popisující například lidské prožívání či pocity, např. горесть, терпение , любовь, впечатления, очищение nebo vlastnosti či emoce jako např. мешающее эмоции , мудрость, неведение, непривязанность, открытость, преданность, радость, сострадание (сочувствие), запутанность , устремленность atd. b) Neruské jazykové jednotky V rusky psaných buddhistických textech i v textech o buddhismu se velice často používají slova neruského původu, které jsou přepisovány na základě transkripce či transliterace (více v kapitole o původu lexikálních jednotek) – např. sanskrtský výraz махамудрa (tib. чагчен ) označuje praxi „Velké pečeti“, jde o jedno z nejvyšších učení tibetského buddhismu, vyučuje se především v tradici Kagju. Praktikující se zde mj. cvičí ve spočívání v jednotě prožívaného, prožívajícího a prožívání. Mezi další často používané výrazy patří „samsára,“ ( самсарa ), který představuje podmíněnou existenci spojenou s neustálým znovuzrozováním nebo dále pojem „nirvána“ (нирванa ), který je oproti tomu vysvobozením z tohoto cyklu a dosažením nejvyššího rozvoje. Tato slova jsou nejčastěji přejatá ze sanskrtu či tibetštiny. c) Vlastnosti buddhy Mezi další jazykové jednotky, které lze tematicky vydělit, patří vlastnosti tzv. probuzené mysli, tedy někoho, kdo dosáhl plného rozvoje, vystoupil z koloběhu znovuzrozování a podmíněné existence (tedy кхорва tib. nebo самсарa skt.) a vstoupil do tzv. nirvány (нирвана ). Jde např. o původně sanskrtské slovo дхармакайя, které popisuje jednu ze tří tzv. „kájí,“ která označuje stav pravdy, který popisuje osvícení, dále se objevuje výraz нирманакайя označující stav soucitu, stav vyzáření či aktivity. Představuje bytost, která se vědomě zrozuje v dalších inkarnacích pro dobro všech bytostí. V tibetštině odpovídá tomuto 34

výrazu slovo „tulku“ ( тулку ). Nejznámějšími liniemi tulkuů jsou pravděpodobně dalajlámové či karmapové. Další „kájí“ je самбхогакайя , která představuje „stav spontánní radosti mysli“ a nakonec свабхавикакайя, která označuje podstatu tří předchozích kájí, a je například vysvětlována takto: „Přirovnámeli dharmakáju k vodní páře, sambhógakáju k mrakům a nirmánakáju k dešti, svabhávikakája je pak podstatou toho všeho – vodou. 36 “ Mezi další vlastnosti osvícené (probuzené) mysli patří např. абсолютная мудрость nebo také внутриприродная мудрость či высшая мудрость, внепонятийное сочувствие, неличностная радость apod. Tyto vydělené vlastnosti jsou téměř výhradně spojením přídavného a podstatného jména.

Příklady užití vybraných výrazů v kontextu: „Мешающие Эмоции [тиб. Ньонмонг, санскр. Клеша]. Пять основных омрачающих эмоциональных состояний , ведущих у себя на поводу и заставляющих снова и снова "наступать на те же грабли" вращаться в цикличном существовании Самсары. Это запутанность , желание, гнев, зависть и гордость. Все они возникают из базового неведения о природе собственного Ума. В буддизме Алмазного Пути они рассматриваются как имеющие на самом деле природу Пяти БуддаМудростей и посредством искусных методов трансформируются в таковые. В некоторых классификациях добавляют шестой вид неверные взгляды . “ (http://www.buddhism.ru/glossary/dict14.php)

Всецелую мудрость будд можно подразделить на пять аспектов, соответствующих трансформации обычного опыта. По своей сути каждая из Пяти Мешающих Эмоций соответствует пяти уровням мудрости просветления. Так, гнев трансформируется в зеркалоподобную мудрость , характеризующуюся ясным знанием всех явлений, подобно непрерывному отражению в зеркале. (http://www.buddhism.ru/glossary/dict02.php)

3.2.3 Meditační praxe Dalším z tematických okruhů, který je v použitých buddhistických textech a textech o buddhismu možno vymezit, jsou jazykové jednotky týkající se meditační praxe a rituálů buddhistických praktikujících. Jde o jazykové jednotky, které meditaci popisují, vysvětlují její

36 Zdroj: http://bdc.cz/index.php?option=content&task=view&id=301&Itemid=169#s 35

jednotlivé aspekty, či jde o fráze přímo z konkrétních meditačních textů, v tomto případě meditací buddhismu Diamantové cesty. Meditace představuje v buddhismu vědomý trénink mysli, jejímž cílem je odstranění všech zatemnění a dosažení plného rozvoje, tedy probuzení. a) Názvy meditačních praxí V použitých textech tibetského buddhismu se nejčastěji objevují názvy meditačních praxí, které jsou svojí formou víceslovné, např. Mедитация на Любящие Глаза, Медитация на дыхание, avšak najdeme i jednoslovné, např. Туммо (tibetský výraz pro meditaci „Vnitřního tepla“, která patří do tzv. „Šesti jóg Náropy“ a představuje speciální meditační praktiku, při které se pracuje s energetickými kanály, přičemž je meditující schopný zvýšit silou mysli svou tělesnou teplotu o několik stupňů). Mezi ruskými a českými verzemi stejných meditačních textů se již v samotných názvech objevují rozdíly v použitých konstrukcích, např. v ruské verzi je použita předložková konstrukce např. Mедитация на Будду Алмазный Ум , zatímco v české verzi bývá použita bezpředložková konstrukce „Meditace Diamantové mysli“ a naopak v češtině použitý název „Мeditace na duhové světlo“ je použit oproti ruské bezpředložkové konstrukci Медитация «Радужный свет» . Některé z používaných názvů meditačních praxí jsou uváděny v sanskrtské podobě, např. výraz aннуттарайогатантра označuje praxi tibetského buddhismu, nebo sanskrtský výraz випашьяна představující jednu z meditačních praxí – tzv. meditaci vhledu (tibetsky лхагтонг ), kdy se meditující cvičí v udržování vhledu do neduality vnímajícího, vnímání a objektu vnímání (Nydahl, 2007, 178). Dalším označením meditační praxe je výraz Чаг чен Нёндро neboli основополагающие упражнения v češtině označovaná jako „Přípravná cvičení.“ Tzv. „ngöndro“ je souborem čtyř (někdy je uváděno pět) různých meditací, které mj. obsahují i fyzické cvičení tzv. poklon ( простирания ), které pomáhá očistit negativní karmu hlavně na úrovni těla. Dále následuje očistná praxe na buddhu „Vadžrasattvu,“ která se zaměřuje hlavně na očištění karmy na úrovni řeči a mysli. Po těchto dvou očistných praxích následuje meditace „darování mandaly,“ v rusky psaných textech označovaná jako „подношение мандалы ,“ kdy meditující vytváří z rýže či drahých kamenů trojrozměrnou mandalu a v rámci meditační představy věnuje buddhům veškeré bohatství světa (více viz např. Powers, 2007, 250253), další meditační praxí tohoto souboru je tzv. meditace na lamu. b) Fráze používané v meditačních textech Dalším pododdílem jazykových jednotek z této tématické oblasti jsou fráze nebo slovní

36

spojení, které se objevují v dostupných meditačních textech. Formálně jde hlavně o víceslovné jednotky, které např. popisují meditační formu či představu четырёхрукая прозрачная форма, радужный свет, сияющий диск луны apod. nebo uvozují jednotlivé části dané meditace, např. фаза возникновения , фаза завершения , apod. či mohou popisovat průběh meditace např. форма сливается , черная корона Кармапы растворяется в радужном свете, kdy jsou použity různé fráze pro vyjádření fáze, kdy meditační představa splývá s meditujícím. Ekvivalenty těchto frází v českém jazyce jsou uvedeny v závěru práce. c) Mantry v buddhistických textech Naprosto jedinečnými jazykovými jednotkami, které se v buddhistických textech objevují, jsou mantry, tedy zvukové vibrace spojené s určitou buddhovskou formou, např. mantra „Karmapa čeno“ je spojená s inkarnacemi Karmapů, tedy hlavou linie tibetského buddhismu Kagju. Nejčastěji se mantry v textech vyskytují v přepisech ze sanskrtu např. ОМ МАНИ ПЕМЕ ХУНГ a jen ve výjimečných případech z tibetštiny např. КАРМАПА ЧЕННО . V různých rusky psaných textech o buddhismu se totožné mantry vyskytují v různých formách např. u vůbec nejčastěji používané mantry buddhy „Milující oči“ (skt. Avalokitéšvara v rusky psaných textech pak Авалокитешвара ) se v použitých zdrojích objevuje forma ОМ МАНИ ПЕМЕ ХУНГ nebo ОМ МА НИ МАД МЕ ХУМ . Tyto rozdíly jsou pravděpodobně způsobeny v důsledku několikasetletého rozšiřování buddhismu do různých zemí, kde byly mantry používány nositeli různých jazyků. Některé mantry jsou tajné a předává je lama jen některým žákům během speciálních příležitostí pomocí tzv. lungu ( лунг ), což je v podstatě rituální předčítání textu (Nydahl, 2007, 180).

Příklady užití vybraných výrazů v kontextu: „В это время мы можем использовать вибрацию, связывающую внешнюю и внутреннюю мудрость: посредством повторения мантры КАРМАПА ЧЕННО мы получаем доступ к энергии Будд для блага всех. Мы произносим её громко или тихо, удерживая света, и делаем это так долго, как хотим. “ (http://lorry.narod.ru/lib/3_co_new.html)

„Лхагтонг означает исследование природы моментов. Если Шинэ только наблюдает моменты, без их исследования, то теперь мы их анализируем. Лхагтонг становится естественным, когда это исследование перестаёт быть интеллектуальным.“ (http://www.buddhism.ru/buddhru/bru5/med.php)

37

3.2.4 Geografické názvy Nalezené jazykové jednotky vyjadřující geografické názvy jsou pojmenováním míst nejčastěji se vyskytujících v dnešní severní Indii nebo Nepálu. Tato místa jsou pro buddhisty posvátnými poutními místy, která jsou spojená s významnými událostmi historie buddhismu, jako například místo narození Buddhy Šákjamuniho Lumbíní v Nepálu, nebo Bodhgája, ve státě Bihár v severní Indii, kde dosáhl historický Buddha probuzení. Z formálního hlediska jde v této skupině téměř výhradně o jednoslovná pojmenování. Z důvodu nevelkého množství nalezených jazykových jednotek této tematické oblasti jsou přímo na tomto místě uváděny v plném rozsahu spolu s jejich českými ekvivalenty.

Název v ruštině Název v češtině

Бодхгая Bodhgája

Кайлас, Кайлаш Kailás, Kailas, Kajlás

Капилавасту Kapilavastu

Кушинагар Kušinagar, Kušinagara

Лумбини Lumbíni

Сарнатх Sarnáth

Раджгир Rádžgir

Румтек Rumtek

Příklady užití vybraných výrazů v kontextu: „В пару часах езды от Бодхгайи находятся ещё одно важное место, связанное с буддизмом. Одно из них – это Раджгир , где по источникам буддисткой школы Махаяна, Будда совершил Второй и Третий Повороты Колеса Дхармы, дав здесь действительно поворотное учение о Праджняпарамите.“ (http://www.thepath.org/pages/rajgir.html)

3.2.5 Nazývání buddhovských forem Dalším bohatě zastoupeným tematickým oddílem jsou slova označující jména buddhů či buddhovských forem. Buddhovské formy neboli aspekty (tibetsky označované jako „jidamy,“ v rusky psaných textech йидамы ), představují v buddhismu formy ze světla a energie, které

38

jsou projevem osvícených vlastností a velice často bývají spojené s konkrétní meditační praxí, např. „Avalokitéšvara“ (v rusky psaných textech Авалокитешвара – ze sanskrtu , Ченрезиг – z tibetštiny či Будда Любящие глаза ) je projevem dokonalého a soucitu. Tyto jazykové jednotky jsou nejčastěji původem ze sanskrtu, např. Ваджрадакини, Праджняпарамита atd., či tibetštiny, např. Кхорло Демчог, Бернагчен atd., nebo jsou převedeny do ruštiny, např. Будда Безграничной Жизни, Держатель Алмаза atd. Úplný výčet jazykových jednotek nalezených v rusky psaných buddhistických textech či publikacích o buddhismu je uveden v závěru této práce spolu s jejich ekvivalenty v českém jazyce, v té formě, jak byly nalezeny v českých vydáních téže publikací či v dalších textech o buddhismu. a) Jména historických Buddhů Z této skupiny jazykových jednotek se tematický vydělují právě názvy tzv. historických Buddhů, kdy nejznámějším je Buddha Šákjamuni ( Будда Шакьямуни ), který je čtvrtým z celkem tisíce tzv. historických Buddhů naší epochy (Будда нашей исторической эпохи ), (Nydahl, 2007, 170). Mezi jazykové jednotky označující předchozí historické Buddhy patří např. Випашьин, Вишвабху, Канакамуни, Кракучандра nebo Шикхин , zatímco jméno budoucího Buddhy je Maitréja ( Майтрея ). Všechna tato pojmenování jsou původně ze sanskrtu . b) Obecná pojmenování buddhovských forem Dále tento oddíl zahrnuje slovní spojení, která představují obecná pojmenování skupin buddhovských forem, např. Буддасемейство nebo семейства Будд, kdy se v buddhismu hovoří o pěti tzv. buddhovských rodinách, kdy ke každé rodině připadá jeden hlavní buddhovská forma, např. Амитабха, Вайрочана, atd., každá rodina je spojena s jedním světovým směrem, jednou barvou a jednou rušivou emocí, která je transformována do jedné buddhovské moudrosti (Beer, 2005, 241). Mezi další obecná pojmenování patří např. будды в женских и мужских формах, будды и бодхисаттвы десяти направлений и трех времен a dále дакини (dákyně), тары (táry) neboli освободительницы (vysvoboditelky) tedy ženské osvícené aspekty.

Příklady užití vybraných výrazů v kontextu: „В кругу пяти Буддасемейств Будда Амитаба (тиб.: « Опаме », рус.: « Будда Безграничного Света ») является Буддой западного направления.“ (http://www.buddhism.ru/buddhru/bru4/amitabha.php) 39

„Описание йидама : Тело Самвары тёмносинего цвета. Он носит тигровую шкуру, обёрнутую вокруг талии, и шкуру слона. Его четыре лица в двенадцатирукой форме – жёлтого, синего, зелёного и красного цветов. На нём костяные украшения, каждую голову венчает корона с пятью черепами – символами пяти просветлённых семейств, гирлянда из человеческих голов, символическое число которых – пятьдесят одна. На короне Чакрасамвары также есть изображение Будды Акшобхьи. “ (http://probud.narod.ru/chakrasamvara.html)

3.2.6 Jména osob Dalším tematickým souborem jsou jazykové jednotky, které pojmenovávají konkrétní, historicky doložené osoby, nejčastěji učitele neboli lamy. Učitel je v buddhismu velice důležitou osobou, bez které nemůže žák či student dosáhnout úplných výsledků. V mnoha tradicích tibetského buddhismu existuje nepřerušená linie odkazu učení, která jde až k historickému Buddhovi Šákjamunimu. Takto nepřerušená linie znamená, že učení byla předávána povětšinou ústně z učitele na žáka ( учение передается по непрерывной линии от учителя к ученику ). Z formálního hlediska bývají tyto jazykové jednotky ve většině případů víceslovné, např. Кхакхьяб Дордже, Мипхам Чёдруб Гьямцо atd. a jen méně často jednoslovné, např. Лходрагпа, Гьялцабпа atd. V některých textech se objevuje určitá klasifikace buddhistických učitelů, kdy jsou děleny podle svých funkcí či osobního významu a důležitosti pro daného studenta, např. tzv. držitel linie ( держатель линии ), kterým je učitel, který od svého učitele získal kompletní učení dané buddhistické školy, dále např. „kořenový lama“ ( коренной лама ), kterým je označován hlavní učitel praktikujícího, od něhož obdržel většinu učení a ke kterému chová největší důvěru. Původně tibetské slovo „lama“ je překládáno jako „nejvyšší matka“ či „nejvyšší, nepřekonatelný princip“ (Kalu rinpočhe, 2008, 28). Většina excerpovaných jazykových jednotek této tematické oblasti je neruského původu. Nejčastěji nalezená jména pocházejí z tibetštiny, např. Джамгён Кхьенце Озер , avšak u osob pocházejících již z Ruské federace či z oblastí bývalého SSSR jsou vlastní jména již alespoň částečně ruská, resp. burjatská, např. Агван Доржиев , Ламагелонг ДанзанХайбзун Самаев atd. a) Obecná pojmenování a tituly Součástí jmen učitelů jsou také velice často obecná pojmenování či tituly, jako např. 40

Кармапа Дюсум Кхьенпа, Шамарпа, ХХVI Пандито (někdy také Бандидо ) Хамбо лама Дамба Аюшеев, kdy právě obecná pojmenování či tituly jsou v tomto výčtu podtrženy. Tato pojmenování jsou v buddhismu tradičními označeními vysoce respektovaných lamů a souvisejí opět s výše zmiňovaných principem převtělování a vyhledávání právě dalších inkarnací. Některé jazykové jednotky z této podskupiny se objevují ve dvou variantách, kdy je jedna rozšířena pomocí přípony pa (па ), např. Ситупа nebo Ситу Ринпоче, Кюнзиг Шамарпа nebo Шамар Ринпоче. Obě varianty přitom odkazují ke stejné osobě. Podobné tvary slov s příponou pa se objevují i např. u pojmenování jednotlivých linií tibetského buddhismu, např. КагьюКагьюпа, dále КадамКадампа, НьингмаНьингмапа atd .

Příklady užití vybraných výrazů v kontextu: „Кармапа Кхакхьяб Дордже получил от Кхенчен Таши Осера передачу Кангьюра (192), и от Паво Цуклака Ньинче (194) Шести Книг Падмасамбхавы (193).“ (http://www.buddhism.ru/teachers/15karmapa.php)

„Это представление Прибежища в форме дерева. У дерева золотой ствол и четыре серебряные ветви, и оно расположено в центре озера. В том месте, где от ствола расходятся ветви, расположено место Коренного Ламы . На четырёх ветвях расположены Буддааспекты, Будды, Дхарма и Сангха. Ствол окружен множеством защитников.“ (http://www.buddhism.ru/glossary/dict05.php)

„Будда Шакьямуни (санскр. Śākyamuni – Шакьямуни, пали Sakyamuni – Сакьямуни , тиб. shA kya thub pa – Шакья Туппа, букв. Мудрец из рода Шакья) – Татхагата нашего времени. По некоторым оценкам, время его жизни – 624544 года до н.э.“ (http://probud.narod.ru/shakyamuni.html)

3.2.7 Přívlastky spojené se jmény učitelů Velmi zajímavou a bohatou tematickou skupinu tvoří jazykové jednotky, které se nejčastěji coby přívlastky či přímo oslovení pojí se jmény buddhistických učitelů (lamů) či buddhovských forem. Přívlastky resp. přídavná jména se velice často nacházejí v superlativních tvarech či jsou použita přídavná jména, která vyjadřují pozitivní hodnocení, jelikož v buddhismu je učitel velice důležitý a je na něj nazíráno s nejvyšší úctou. Kompletní

41

výčet excerpovaných jazykových jednotek spolu s jejich ekvivalenty v českém jazyce je uveden v závěru práce.

Příklady užití vybraných výrazů v kontextu: „Защитник Безграничного Света (V Шамарпа), держатель красной короны ; Уангчуг Дордже (IX Кармапа), мастер, объемлющий шесть Буддасемейств , высочайший Будда Кармапа, сущность всех мандал, – прошу вас: подарите мне мудрость, неотделимую от каждого момента.“ (Практика медитации на Ламу: четыре основополагающих упражнения: упражнение 4 Алмаз. путь, 2007)

3.2.8 Obecné termíny Buddhismus coby filosofie, či myšlenkový proud je popisován celou řadou obecných termínů, často jde např. o slova vytvořená až západní vědou jako např. samotný výraz „buddhismus“ ( буддизм ), pro který se v sanskrtu používá výraz „dharma“ (дхарма ) nebo v tibetštině výraz „čhö.“ Dalšími používanými obecně náboženskými termíny jsou např. výrazy „náboženství víry“ ( религия веры ), „náboženství zkušenosti“ ( религия опыта ), které jsou používány při vymezování buddhismu v rámci ostatních světových náboženství (např. Нидал, 2009, 19). Objevují se rovněž termíny, které jsou v našem kontextu spíše vnímány v rámci křesťanské kultury jako např. „oltář“ ( алтарь ), „klášter“ ( монастырь ), „prázdnota“ (пустота ), „žádat o požehnání“ ( просить благословения ) apod. a) Názvy buddhistických škol, směrů a linií Jak bylo zmíněno v teoretické části práce, buddhismus je duchovním směrem, který je velice různorodý a v rámci něhož vzniklo po dobu jeho existence mnoho různých směrů a tradic. Názvy těchto směrů jsou v textech o buddhismu zastoupeny, a to jak pojmenováními, která jsou převzatá z tibetštiny, např. Тхегчунг, Тхегчен, Гелугпа, Дзогчен atd.; dále ze sanskrtu, např. Хинаяна, Махаяна nebo označeními přímo z ruštiny Малый путь, Буддизм Алмазного пути , apod. b) Obecná označení osob praktikujících buddhismus Jak bylo uvedeno již výše, praktikovat buddhistická učení lze v zásadě trojím způsobem. U široké veřejnosti bývá obraz buddhismu nejčastěji spojen s klášterním životem, kde je buddhismus praktikován mnišským způsobem, praktikující je zde nazýván „mnich“ 42

nebo „mniška,“ v rusky psaných textech potom мonax a монахиня. Dále je buddhismus možné praktikovat v rámci světského života uprostřed běžné společnosti, kdy jsou praktikující tzv. laiky ( миряне ). Praktikující, kteří se rozhodli nezávisle na společenských pravidlech věnovat pouze buddhistické praxi za účelem rozpoznání podstaty vlastní mysli, se často uchylují do ústraní, mimo lidskou společnost a jsou tzv. „jogíni“ či „jogínky“ ( йогин, йогиня ). Z historie buddhismu jsou známí jogíni meditující v drsných podmínkách v jeskyních, jako např. známý jogín Milarepa (např. Powers, 2007, 326). Další označení pro praktikující buddhismu zahrnují např. výrazy jako медитирующий (meditující), буддист (buddhista) , практикующий (praktikující), махасиддха (mahásiddha) nebo альтруист (altruista), tedy člověk pracující z úrovně idealismu pro dobro ostatních bytostí; dále pak тертон (tertön), člověk, který objevil skrytá učení, např. texty, které se nazývají „termy“ ( термы ), schované velkými učiteli 37 . Dále pak samozřejmě také výrazy jako jsou лама , учитель (lama, učitel) nebo oсуществляющий (dosažitel). V přeneseném významu lze do této podskupiny zahrnout i původně sanskrtský výraz „bódhisattva“ (бодхисаттвa ), který označuje praktikujícího, který dospěl k pochopení toho, že všechny jevy jsou v podstatě prázdné, zatím ještě ale nedosáhl probuzení, resp. osvícení. Zároveň se tento výraz používá pro člověka, který přijal tzv. sliby bódhisattvy a usiluje o dosažení probuzení pro dobro všech bytostí (Nydahl, 2007, 169).

Příklady užití vybraných výrazů v kontextu: „Малый Путь (тиб. Тхегчунг , санск. Хинаяна ) – согласно тибетской классификации, включает в себя Путь Слушателей (санск. Шраваки) и Необучающихся Будд (санск. Пратьекабудды). Центральным моментом здесь выступает собственное Освобождение.“ (http://melitopol.buddhism.org.ua/termini.htm)

Непрерывная линия преемственности Карма Кагью восходит к Будде Шакьямуни – Будде нашего исторического периода. Первым учителем в этой традиции был Тилопа, известный индийский йогин и махасиддха . Затем держателями практик и учений были махасиддхи Наропа и Майтрипа, позже в Тибете – мирянин Марпа, йогин Миларепа и монах Гампопа. (http://www.mantra.ru/ru/buddhism/kagyu)

37 Zdroj: http://bdc.cz/index.php?option=content&task=view&id=301&Itemid=169#t 43

3.3 Formální a gramatické hledisko V této další kapitole jsou excerpované lexikální jednotky děleny na základě struktury, přičemž prvotním kritériem rozdělení je počet částí v lexikální jednotce. Vzniká tak tedy rozdělení na skupiny s jednotkami jednoslovnými a víceslovnými.

3.3.1 Jednoslovné jazykové jednotky Z hlediska gramatiky, resp. slovních druhů, jsou jednoslovné lexikální jednotky excerpované z používaných buddhistických textů či textů o buddhismu velice často podstatnými jmény, a to jak konkrétními např. монастырь, алтарь nebo abstraktními např. потенциал , отшельничество atd . Některé z nalezených substantiv jsou, jak již bylo zmíněno v předchozí kapitole, vlastní podstatná jména (neboli собственные – viz Žaža, 1996, 38), v tomto případě se jedná o označení osob či geografických názvů spojených s historií buddhismu, např. Манджушримитра , Кушинагар atd . V buddhistických textech se dále objevují jednoslovné jednotky, které jsou z gramatického hlediska přídavnými jmény, např. тантрийский, ритуальный atd ., či přídavnými jmény slovesnými (причастие), například: přídavné jméno slovesné trpného rodu používané pro označení buddhy – пробужденный (probuzený) , nebo přídavné jméno slovesné činného rodu – переживающий (prožívající) . Tyto jazykové jednotky jsou pro oblast buddhismu naprosto typické. Dále lze v rámci jednoslovných lexikálních jednotek vydělit slovesa, např. практиковать nebo медитировать, které jsou svým významem pro oblast buddhismu opět velice častá. Slovesa se dále vyskytují v rámci víceslovných jazykových jednotek jako tzv. verbonominální slovní spojení, která jsou zmíněna níže. V rámci jednoslovných lexikálních jednotek se v textech často objevují výrazy odvozené od jednoho slovního kořene, jako např.: будда буддист буддизм буддийская, медитация медитационный медитировать медитирующий немедитация, atp . Další slovní druhy se již vyskytují v rámci víceslovných lexikálních jednotek.

3.3.2 Víceslovné jazykové jednotky Na víceslovné lexikální jednotky již není v tomto oddíle nahlíženo z hlediska slovních druhů, ale spíše jsou uvedeny gramatické jevy, které se v rámci nalezených slovních jednotek často vyskytují.

44

a) Přídavné jméno slovesné V rámci nashromážděných lexikálních jednotek se především v tematické skupině, která se věnuje přívlastkům spojeným se jmény učitelů či jiných významných osob, objevují přídavná jména slovesná, a to nejčastěji činného rodu. Přídavná jména slovesná (причастия) jsou obecně v ruském jazyce hojně zastoupena. V použitých rusky psaných materiálech o buddhismu jsou přídavná jména slovesná činná použita ve víceslovných spojeních jako například: „ обладающий бескрайним сочувствием Кхакхьяб Дордже “ (pro srovnání, v češtině: nezměrně soucitný Khajkjab Dordže), „Пема Уангчог, познавший глубокий смысл природы вещей “ (Pema Wangčhug, který rozpoznal hluboký smysl podstaty věcí) nebo dále také „славный Херука, уничтоживший войско демонов “ (slavný Héruko, který jsi přemohl armády démonů) . České ekvivalenty těchto slovních spojení bývají tvořeny buď pomocí vedlejší věty či přídavného jména. b) Přídavné jméno v superlativu Jak již bylo uvedeno v předchozí kapitole, nalezené přívlastky, resp. přídavná jména, která se pojí se jmény buddhistických učitelů či jiných historicky doložených postav jsou velice často ve formě superlativu, např. высочайший Будда Кармапа, высший из учёных atd., což je pravděpodobně spojeno s již zmiňovaným faktem, že učitel je v buddhistické praxi velmi respektovanou a důležitou postavou. c) Verbonominální konstrukce V meditačních textech či obecně v textech o buddhismu se objevují tzv. ustálená verbonominální spojení (resp. устойчивые глагольноименные словосочетания – viz např. Gregor, 2008, 11), tedy spojení slovesa se jménem, např.: oбрести просветленные качества (ekvivalent v českém jazyce: získat osvícené vlastnosti), засевать семена будущего (zasévat semínka budoucnosti) – fráze používaná v meditačních textech, která popisuje vytváření karmy na základě pozitivních či negativních činů, dále konstrukce принимать Прибежище (přijímat Útočiště) , достигнуть Великую Печать пути (zrealizovat Velkou pečeť cesty), достигнуть просветления (dosáhnout osvícení) atd. d) Řadové číslovky ve spojení s vlastními jmény V nalezených lexikálních jednotkách tematické oblasti vydělující pojmenování buddhistických učitelů či jiných významných osob se velice často objevují řadové číslovky.

45

Tyto číslovky jsou spojeny s principem reinkarnace neboli převtělování, který je jedním ze stěžejních motivů buddhistické filosofie i praxe. Učitelé či významní praktikující jsou po své smrti znovu vyhledávány a rozpoznávány svými žáky či jinými učiteli ve svých dalších inkarnacích, tedy v novém zrození, resp. v novém těle. Číslovky tak tedy uvádí, o kterou inkarnaci v pořadí se jedná. Řadové číslovky jsou umístěny výhradně před samotným jménem osoby a bývají zapsány buď číslicí nebo i slovem např. I Конгтрул Ринпоче , Шестнадцатый Кармапа Рангджунг Ригпе Дордже, II Шамарпа apod . Častěji se přitom vyskytuje užití číslice.

3.3.3 Strukturní analýza víceslovných jazykových jednotek V následující kapitole je zpracován přehled víceslovných lexikálních jednotek nalezených v používaných zdrojích s ohledem na jejich strukturu. Uvedeny jsou nejčastější varianty slovních spojení, které se v rámci nalezených lexikálních jednotek nacházejí. a) Spojení dvou slov adjektivně substantivní spojení хрустальная мала – křišťálová mála духовные упражнения – duchovní cvičení недогматические религии – nedogmatická náboženství pronominum + substantivum Его Святейшество – Jeho Svatost substantivum + substantivum религия опыта – náboženství zkušenosti (druhý z komponentů se nachází ve funkci přívlastku neshodného) посвящение заслуги – věnování zásluh ламаперерожденец – převtělenec (složená pojmenování – сложносоставные наименования) буддаприрода – přirozenost Buddhy verbonominální spojení принимать Прибежище – přijímat Útočiště достигнуть просветления – dosáhnout osvícení 46

numeralium + substantivum Tри драгоценности – Tři klenoty Tри корня – Tři kořeny b) Spojení tří slov substantivum + adjektivum + substantivum Буддизм Алмазного пути – Buddhismus Diamantové cesty Тантра магической сети – Tantra kouzelné sítě adjektivum + substantivum + substantivum Великая Печать основы – Velká pečeť základu Посвящение мудростиосознавания Iniciace moudrostivědomí Ритуал порождения бодхичитты Rituál narození bódhičitty c) Mnohoslovná spojení Будда нашей исторической эпохи Buddha naší historické epochy горесть нескончаемого оставления тел Bolest z nekonečného opouštění těl

3.4 Jazykový původ nashromážděných lexikálních jednotek V této kapitole je na excerpované lexikální jednotky nahlíženo z pohledu jejich původu. Jelikož je buddhismus svým původem východním náboženstvím starověké Indie, jsou i termíny používané v rámci tohoto duchovního směru spojeny s jazyky této lokality. V textech o tibetském buddhismu se v zásadě vyskytují slova přejatá nejčastěji ze sanskrtu či právě z tibetštiny. V rusky psaných textech o tibetském buddhismu se tak vedle původně ruských termínů objevují termíny, které jsou převáděny ze sanskrtu nebo tibetštiny pomocí buď tzv. transliterace, tedy přepisu všech písmen (grafémů), nebo tzv. transkripce, tedy co nejvěrnějšího přepisu výslovnosti. U jazyků, jejichž psaná forma se od mluvené neliší, nebo dochází jen k malým rozdílům, se mezi transkripcí a transliterací nerozlišuje (Beer, 2005, 5). Různorodé buddhistické termíny jsou v rusky i česky psaných textech často uváděny společně se svými ekvivalenty v sanskrtu a v tibetštině, např. pojmenování hlavního ochránce linie Kagju se v rusky psaných textech vyskytuje jako: „ Черный Плащ (тиб. Бернагчен, санскр. Махакала ),” v česky psaných textech o buddhismu pak nejčastěji: „Černý plášť (tib. Bernagčän, skt. Mahákála).“ 47

3.4.1 Jazykové jednotky tibetského původu Tibetština patří do jazykové rodiny sinotibetské (tibetočínské), přesněji do tibeto barmských jazyků. Jelikož ani tibetština ani níže zmiňovaný sanskrt nejsou zapisovány pomocí latinky, je pro přepis tibetské abecedy třeba použít metody transkripce nebo transliterace. Tibetština patří k jazykům, které se jinak čtou a jinak píší, proto je při hlubším studiu tohoto jazyka používáno jak transkripce, tak i transliterace (Beer, 2005, 5).

3.4.2 Jazykové jednotky sanskrtského původu Sanskrt je klasickým indickým jazykem a zároveň liturgickým jazykem hinduismu, buddhismu a džinismu. Někdy je svým významem v Asii přirovnáván k významu latiny v Evropě. Svým zařazením spadá tento starověký jazyk do indoevropské jazykové rodiny, konkrétněji mezi indoárijské (indické) jazyky a byl považovaný za jazyk vyšších společenských vrstev (Pokorný, 2010, 169). Zároveň patří mezi jeden z oficiálních jazyků Indické republiky. Ivo Fišer, jeden z významných českých indologů 20. století, v úvodu své učebnice 38 sanskrtu uvádí, že jde o jazyk, který má ze starověkých jazyků vůbec nejdelší souvislou literární tradici, přičemž se knihy v sanskrtu vydávají i dnes. Svou definitivní gramatickou podobu získal sanskrt již před dvěma a půl tisíci lety a ta zůstala dodnes téměř nezměněna (Fišer, 1992, 3 4). Pro zápis sanskrtu je používáno tzv. písmo dévanágarí, které je dále používáno pro zápis například hindštiny nebo nepálských jazyků. Dévanágarí je charakteristické dlouhými horizontálními linkami na horních částech písmen.

38 FIŠER, I.: Sanskrt. Academia, Praha, 1992. 48

4 Abecední seznam excerpovaných lexikálních jednotek V této části jsou všechny nashromážděné lexikální jednotky uvedeny v abecedním pořádku, spolu s čísly stránek, na kterých jsou tyto jednotky v textu práce zmiňovány.

A Абсолютная мудрость (Absolutní moudrost), 35 Абсолютность (Absolutno) Авалокитешвара (Avalokitéšvara), 37, 39 Агван Доржиев (Agvan Doržijev), 40 Алмазный путь (Diamantová cesta), 36, 47 Алтарь (Oltář), 44 Альтруист (Altruista), 43 Амитабха (Amitábha), 39 Апарагодания (Aparagódáníja), 32 Аспектры просветления (Aspekty osvícení)

Б Бандидо хамболама (Bandido chambolama), 41 Бардо (Bardo) Безграничное счастье (Neomezené štěstí) Белая Освободительница (Bílá Vysvoboditelka), 39 Белый Зонт (Bílý deštník) Бернагчен (Bernagčhen), 39 Бесподобный II Джамгён Конгтрул (Bezpříkladný 2. Džamgon Kongthul) Бесстрашный XIII Кармапа (Neohrožený 13. Karmapa) Бесстрашный Дючог Дюлва Дордже (Neohrožený Dücchog Dülwo Dordže) Благословение (Požehnání), 42 Блаженство (Blaženost) Блистательный II Кармапа (Zářivý 2. Karmapa) Бодхгая (Bodhgája), 38 Бодхисаттва (Bódhisattva), 43 Бодхисаттва Помдракпа (Bódhisattva Pomdagpa) Бон (Bön) 49

Будда (Buddha), 38, 39, 41, 42, 44, 45, 46, 47 Будда Безграничного Света (Buddha Neomezeného světla) Будда Безграничной Жизни (Buddha Neomezeného života, Buddha Neomezený život), 39 Будда Йёнтен Гьямцо (Buddha Jönten Gjamccho) Будда Кармапа (Buddha Karmapa) Будда нашей исторической эпохи (Buddha naší historické epochy), 39, 47 Будда Тонпа Шенраб Мивоче (Buddha Tonpa Šenrab Mivoče) Будда Шакьямуни (Buddha Šakjamuni), 33, 39, 41, 43 БуддаМудрость (Buddhovská moudrost), 35 Буддаприрода (Přirozenost Buddhy), 46 Буддасемейство (Buddhovská rodina), 39 Буддизм (Buddhismus), 42, 44, 47 Буддизм Алмазного пути (Buddhismus Diamantové cesty), 42, 47 Буддийская практика (Buddhistická praxe) Буддийская философия (Buddhistická filosofie) Буддийские школы (Buddhistické školy) Буддист (Buddhista), 43, 44 Будды в женских и мужских формах (Ženští a mužští buddhové), 39 Будды и Бодхисаттвы десяти направлений и трех времен (Buddhové a bódhisattvové deseti směrů a tří časů), 39 Булава (Hůl), 31 Бытие и небытие (Bytí a nebytí)

B Bаджра (Vadžra), 31, 33 Bаджра мудра (Gesto vadžry, vadžra mudra) Ваджраварахи (Vadžraváráhí) Ваджрадакини (Vadžradakini), 39 Ваджрадхара (Vadžradhara) Ваджрайогини (Vadžrajogini) Ваджрапани (Vadžrapáni) Ваджрасаттва (Vadžrasattva) Ваджраяна (Vadžrajána)

50

Bаджрный трон (Diamantový trůn) Вайрочана (Vajročana), 39 Вайшравана (Vaišravana), 33 Ванг (Wang) Васудхара (Vasudhara) Великая печать (Velká pečeť) Великая Печать основы (Velká pečeť základu), 47 Великая Печать плода (Velká pečeť plodu) Великий путь (Velká cesta) Великое Совершенство (Veká dokonalost) Bеликолепно показавший другим необусловленную великую радость (Ten, který druhým skvěle ukazuje nepodmíněnou velkou radost) Взгляд Махамудры (Pohled Máhamudry) Bибрация слога ОМ (Vibrace slabiky OM) Випашьин (Vipašjin), 39 Випашьяна (Vipassána), 36 Вирудхака (Virúdhaka), 33 Вирупа (Virupa) Вирупакша (Virúpákša), 33 Вишвабху (Višvabhu), 39 Bневременное блаженство (Nadčasová blaženost) Bневременное всепронизывающее осознавание (Nadčasové všeprostupující vědomí) Bневременный свет ума (Nadčasové světlo mysli) Bнепонятийное сочувствие (Soucit, který je mimo všechny pojmy), 35 Bнешнее Прибежище (Vnější Útočiště) Bнешний мир – как Чистая страна (Vnější svět je Čistou zemí) Bнутреняя мудрость (Vnitřní moudrost) Bнутриприродная мудрость (Spontánně se objevující moudrost), 35 Bоплощение Вайрочаны (Inkarnace Vairóčany) Bоплощение Победителей трёх времён (Ztělesnění Vítězů tří časů) Восьмеричный путь (Osmidílná stezka) Впечатления (Dojem), 34 Bращать колесо учения (Otáčet kolem učení)

51

Bсеведущий XII Кармапа (Vševědoucí 12. Karmapa) Bысвободить (Vysvobodit) Bысочайшее Просветление (Nejvyšší osvícení) Высочайший Будда Кармапа (Nejvyšší Buddha Karmapa), 42, 45 Высшая мудрость (Nejvyšší moudrost), 35 Высшая радость (Nejvyšší radost) Bысшее тело излучения (Nejvyšší stav vyzáření) Bысший из учёных (Nejvyšší z učených), 45

Г Гампопа (Gampopa) Гараб Дорже (Garab Dordže) Гаруда (Garuda) Гелуг, Гелугпа (Gelug, Gelugpa), 42 Гендюн (Gendün) ГЕНДЮН ЛА ЧАБ СУН ЧИО (GENDÜN LA ČJAB SUM ČHIO) Геше Рабтен (Geše Rabten) Главный среди практиков Индии (Nejvyšší z indických dosažitelů) Гнев (Hněv), 35 Гомлунг (Gomlung) Гора Меру (Hora Méru), 32 Гордость (Hrdost), 35 Горесть (Bolest, zármutek), 34, 47 Горесть ненасытности (Bolest nenasytnosti) Горесть неопределенности (Bolest z neurčitosti) Горесть нескончаемого оставления тел (Bolest z nekonečného opouštění těl), 33, 48 Горесть нескончаемых падений (Bolest nekonečných úpadků) Горесть нескончаемых перерождений (Bolest nekonečných znovuzrozování) Горесть одиночества (Trápení ze samoty) Гуру (Guru) Гуру Падмасамбхава (Guru Padmasambhava), 41 Гуру Ринпоче (Guru Rinpočhe) Гуруйога (Gurujóga)

52

Гьялцабпа (Gjalcchabpa), 40

Д Дакини (Dákyně, dákiní), 39 Даяние (Dávání) Девачен (Devačhen, Devačen), 33 Демчок (Demchok) День Махакалы (Den Mahákály) День поворота Буддой колеса Учения (Den Buddhova otočení kolem učení) Держатель Алмаза (Držiteli diamantu), 39 Держатель красной короны (Držitel červené koruny), 42 Держатель линии (Držitel linie), 40 Джамбудвипа (Džambúdvípa), 32 Джамбхала (Džambhala) Джамгён Конгтрул Ринпоче (Džamgön Kongthul rinpočhe) Джамгён Кхьенце Озер (Džamgön Khjence Öser) Джангчуб Дордже (Čhangčhub Dordže) Джнянасутра (Džňánasútra) Дзогпа Ченпо (Dzogpa Čenpo) Дзогчен (Dzogčhen), 42 Дипанкара (Dipankara) Для блага всех существ принимать Прибежище (Pro dobro všech bytostí přijímat útočiště), Дордже (Dordže), 32, 33, 40, 41, 42, 45, 46 Дордже Памо (Dordže Pamo) Дордже Семпа (Dordže Sempa) Дордже Чанг (Dordže Čhang) Достигнуть Великую Печать пути (Zrealizovat Velkou pečeť cesty), 45 Достигнуть просветления (Dosáhnout osvícení), 45, 47 Достижение (Dosažení) Достижение Просветления (Dosažení osvícení) Дрикунг (Drikung) Дрикунг Кагью (Drikung Kagju)

53

Дротик (Oštěp), 30 Другпа (Drugpa) Друкпа Кагью (Drukpa Kagju) Дуалистические концепции (Dualistické koncepce) Дукар (Dukar) Духовные упражнения (Duchovní cvičení), 46 Дхарма (Dharma), 42 Дхармакайя (Dharmakája), 34 Дхритираштра (Dhrtaráštra), 33 Дхьяна мудра (Dhjána mudra), 33

Е Его Святейшество (Jeho svatost), 46 Eдинство мудрости и сочуствия (Jednota moudrosti a soucitu) Eдинство сознания и пустоты (Jednota vědomí a prázdnoty) Еше Цогьял (Ješe Cogjal)

Ж Желание (Přání), 35 Железный крюк (Železný hák), 31 Жеста рук держащих ритуальные принадлежности (Gesta rukou, které drží rituální atributy) Жесто приветствия, преклонения или молитвы (Gesto sepjatých rukou, gesto úcty a obdivu), 33 Жесто угрожающего указателя (Gesto hrozícího ukazováku u hněvivých forem)

З Завеса (Závoje, zatemnění) Зависть (Závist), 35 Закон кармы (Zákon karmy) Запутанность (Zmatek), 34, 35 Засевать семена будущего (Zasévat semínka budoucnosti), 45 Зашита (Ochrana)

54

Защитник (Ochránce) Защитник Безграничного Света (Ochránce Neomezené světlo), 42 Защитник существ (Ochránce bytostí) Зеленая Освободительница (Zelená Vysvoboditelka), 39 Зеркалоподобная мудрость (Moudrost podobná zrcadlu)

И Изогнутый нож (Zakřivený nůž), 32 Иллюзорное эго (Iluzorní ego) Источник благословения (Pramen požehnání)

Й Йеше Гeнпо (Ješe Gёnpo) Йеше Дордже (Ješe Dordže) Йеше Кхандро (Ješe Khandro) Йеше Ньингпо (Ješe Ňingpo) Йидам (Jidam), 38, 40 Йога психического жара (Jóga psychického žáru) Йогин (Jogín), 43 Йогиня (Jogínka), 43

К Кагью (Kagju), 41, $# Кагьюпа (Kagjupa), 41 Кадампа (Kadampa), 41 Кайлас, Кайлаш (Kailás, Kailas, Kajlás, Kajláš), 38 Калачакра (Kálačakra) Канакамуни (Kanakamuni), 39 Кангьюр (Kandžur) Канон (Kánon) Капилавасту (Kapilavastu), 38 Карма (Karma) Карма Камцанг (Karma Kamcang)

55

Кармапа (Karmapa), 41, 42, 45, 46 Кармапа Дюсум Кхьенпа (Karmapa Dusum Khjenpa), 41 КАРМАПА ЧЕННО (KARMAPA ČENO), 37 Кармические связи (Karmické svazky) Колесо существования (Kolo života) Колокольчик (Zvonek), 31 Концентрироваться на дыхании (Koncentrovat se na dech) Копьетрезубец (Trojzubeckopí), 30 Коренной Лама (Kořenový lama), 40 Кракучандра (Krakučanda), 39 Красная Мудрость (Rudá moudrost) Кушинагар (Kušinagar, Kušinagara) Кхакхьяб Дордже (Khakhjab Dordže), 40, 41, $% Кхандро (Khandro) Кхатванга (Khatvanga), 32 Кхон Кончок Гьялпо (Kchon Končok Gjalpo) Кхорва (Kchorva), 34 Кхорло Демчог (Khorlo Demchok), 39 Кье Дордже (Kjepa Dordže) Кюнзиг Шамарпа (Künzig Šamarpa), 41

Л Лама (Lama), 40, 41, 43, 46 ЛАМА ЛА ЧАБ СУН ЧИО (LAMA LA ČJAB SUM ČHIO) Лама Сонам Гьелцэн (Lama Sonam Gjalcen) Лама Чжамринпа (Lama Čžamrinpa) Ламагелонг ДанзанХайбзун Самаев (Lamagelong Danzanchajbzun Širapžamco Samajev), 40 Ламаперерожденец (Převtělenec), 46 Лами Налджор (Lami Naldžor) Ламы линии (Lamové linie) Ландарма (Landarma) Линия Кагью (Linie Kagju)

56

Лопен чечу ринпоче (Lobpön Cečhu rinpočhe) Лотос (Lotos), 31 Лотосовый трон (Lotosový trůn), 32 Лумбини (Lumbíni), 38 Лунг (Lung), 37 Лунный диск (Měsíční disk) Лхагтонг (Lhagtong), 36, 37 Лходрагпа (Lhodagpa), 40 Любовь (Láska), 34 Любящие Глаза (Milující oči), 36, 39 Ляпислазури (Lapislazuli)

М Майтрея (Majtreja), 39 Майтрипа (Majtripa) Мала (Mála), 32 Малый путь (Malá cesta), 42, 43 Манджушри (Mandžušrí) Манджушримитра (Mandžušrímitra) Мантра (Mantra) Мантраяна (Mantrajána) Марпа (Marpa) Мастер Буддаактивности (Mistr buddhovské aktivity) Мастер всех Буддасемейств (Mistr všech rodin buddhů) Мастер дхармы (Mistr dharmy) Мастер на десятой ступени Бодхисаттвы (Mistr desáté úrovně bódhisattvy) Мастер океана Тантр (Mistr oceánu tanter) Мастер учения Будды (Mistr buddhova učení) Махаати (Maháati) Махакала (Mahákála) Махамудра (Mahámudra), 34 Махасиддха (Mahásiddha), 43 Махасиддха Оргьенпа (Mahásiddha Orgjenpa)

57

Махаяна (Mahájána), 38, 42 Махаянские тексты (Mahájánské texty) Медитационные техники (Meditační techniky) Медитация (Meditace), 36, 44 Медитация «Давать и брать» (Мeditace Dávání a braní) Медитация «Радужный свет» (Мeditace na duhové světlo), 36 Mедитация на Будду Алмазный Ум (Meditace Diamantové mysli), 36 Медитация на дыхание (Meditace na dech), 35 Mедитация на Ламу (Meditace na lamu) Mедитация на Любящие Глаза (Meditace na Milující oči), 36 Медитация на Шестнадцатого Кармапу (Меditace na 16. Karmapu) Медитировать (Meditovat), 44 Медитирующий (Meditující), 43, 44 Методы Будды (Metody Buddhy) Мешающие эмоции (Rušivé emoce), 35 Миларепа (Milarepa) Мипхам Чёдруб Гьямцо (Mipham Čhödub Gjamccho), 40 Мировоззрение (Světonázor) Мирянин (Laik), 43 Могучий мастер (Mocný mistr) Монастырь (Klášter), 42, 44 Монах (Mnich), 43 Монахиня (Mniška), 43 Мудра (Mudra, gesto), 33 Мудра высшей щедрости (Gesto nejvyšší štědrosti), 33 Мудра давления на землю (Gesto uchopení země), 33 Мудра касания земли (Gesto dotyku země, svědectví země), 33 Мудра победы над тремя мирами (Gesto vítězství nad třemi světy), 33 Мудра поворота колеса Дхармы (Gesto kola dharmy) Мудрость (Moudrost), 34, 35, 37, 42 Мудрость опыта (Moudrost zkušenosti) Мудрость равностности (Vyrovnávající moudrost) Мудры одной руки (Gesta jedné ruky)

58

Мысли переживаются как мудрость (Myšlenky jsou prožívány jako moudrost) Мысли, слова у действия (Myšlenky, slova a činy) Мысль (Myšlenka)

Н Нагарджуна (Nágardžuna) Наги (Nágové) Накопление заслуг и прозрений (Nahromadění zásluh a pochopení) Накопление кармы (Nahromadění karmy) Намаскара мудра (Namaskára mudra, gesto namaskára) Наропа (Náropa) Наставления (Instrukce) Неведение (Nevědomost), 34 Неверные взгляды (Nesprávné pohledy), 35 Недогматические религии (Nedogmatická náboženství), 46 Неличностная радость (Sdílená radost), 35 Немедитация (Nemeditace), 44 Непривязанность (Nepřipoutanost), 34 Неразделимость Самсары и Нирваны (Neoddělitelnost samsáry a nirvány) Несравненный лама (Nesrovnatelný lama) Неусилие (Neúsilí) Неформальная практика (Neformální praxe) Нигума (Niguma) Нирвана (Nirvána), 34 Нирманакайя (Nirmánakája), 34 Новая Кадам (Nová Kadam) Нравственность (Morálka) Ньингма (Ňingma), 41 Ньингмапа (Ňingmapa), 41

О О Алмаз (Ó diamant) Обещание Бодхисаттвы (Slib bódhisattvy)

59

Oбладающий бескрайним сочуствием (Nezměrně soucitný) Oбращение к Прибежищу (Obracení se k Útočišti) Oбрести просветленные качества (Získat osvícené vlastnosti), 45 Oбъединять пространство и блаженство (Sjednocovat prostor a blaženost) Oлицетворение всех Будд (Ztělesnění všech buddhů) ОМ АМИ ДЭВА ХРИ (OM AMI DEVA ŠRÍ) ОМ МАНИ ПЕМЕ ХУНГ (OM MANI PEME HUNG), 37 ОММАНИ ПAДMЕ ХУM (OMMANIPADMEHUM), 37 Опаме (Öpagme) Освобождение (Osvobození, vysvobození) Oсвобождение от уллюзий (Osvobození od iluzí) Oсновной ритуал (Základní rituál) Oсновополагающие упражнения (Přípravná cvičení), 36 Oсознавание (Uvědomování si) Oсознавание без центра и края (Bdělost bez středu a hranic) Oсознаванное умирание (Vědomé umírání) Осуществляющий (Dosažitel), 43 Открытость (Otevřenost), 34 Oтпечатки вредных действий (Otisky škodlivých činů) Oтшельничество (Odosobnění, ústraní) Oчищение (Očištění, očista), 34

П Палден Лхамо (Palden Lhamo) Палджор Дёндруб (Paldžor Thöndub) Пандита (Pandita) Парамита (Páramita) Паранирмитавасавартин (Paranirmitavasavartin) Паринирвана (Parinirvána) Пема Ньиндже (Pema Ňindže) Пема Уангчог (Pema Wangčhug) Перевоплощение (Převtělení) Переживающий (Prožívající)

60

Переживения (Prožívání) Перерождение (Převtělování) Переход в бардо (Přechod do barda) Пика (Kopí), 31 Победители и Победительницы (Vítězové) Победитель (Vítězný) Победитель Юнгтёнпа (Vítězný Jungtönpa) Повседневная деятельность (Každodenní činnost, praxe) Повседневная жизнь (Každodenní život) Погружение (Pohroužení) Подарить мудрость (Darovat moudrost) Подношение (Dar) Подношение мандалы (Darování mandaly), 36 Поза лотоса (Pozice lotosu), 32, 33 Поза медитации (Meditační pozice) Познавший глубокий смысл природы вещей (Ten, který rozpoznal hluboký smysl podstaty věcí), 45 Познавший и спонтанно осуществивший оба вида пользы (Ten, který správně rozpoznal a bezprostředně ukazuje oba užitky) Познавший истинную природу (Ten, který poznal skutečnou podstatu) Познавший природу вещей (Ten, který rozpoznal podstatu věcí) Посвящение (Darování, iniciace), 31, 46, 47 Посвящение Вазы (Iniciace vázy) Посвящение Великой пeчати (Iniciace Velké pečeti) Посвящение заслуги (Věnování zásluh), 46 Посвящение мудростиосознавания (Iniciace moudrostivědomí), 47 Потенциал (Potenciál) Праджняпарамита (Pradžňápáramitá), 39 Праджняпарамитасутра (Pradžňápáramitásútra) Практика (Praxe) Практика Калачакры (Praxe Kálačakry) Практиковать (Praktikovat) Практикующий (Praktikující), 43

61

Преданность (Oddanost), 34 Прекрещенная ваджра (Zkřížená vadžra), 31 Прибежище (Útočiště) Призывание (Přivolání) Принимать Прибежище (Přijímat Útočiště), 45 Причина и следствие (Příčina a následek) Причинноследственная связь (Zákon příčiny a následku) Причинность (Příčinnost, kauzalita) Пробуждение (Probuzení) Пробужденный (Probuzený) Провести церемонию (Vykonat ceremonii) Просветление (Osvícený) Просветленная активность (Osvícená aktivita) Просветленная активность четырех видов (Čtyři druhy osvícené aktivity) Просить благословения (Žádat o požehnání), 42 Простирания (Poklony), 36 Пространство (Prostor) Процесс перерождения (Proces znovuzrozování) Пуджа (Púdža), 31 Пурвавидеха (Púrvavidéha), 32 Пустота (Prázdnota), 42 Путь (Cesta), 42, 43 Путь Освобождения (Cesta osvobození) Путь полного раскрепощения (Cesta plného osvobození) Пхова (Phowa) Пхурба (Phurba), 32 Пять видов мудрости (Pět druhů moudrosti) Пять отделов махамудры (Pět oddílů Mahámudry)

Р Равностность (Rovnost) Раджгир (Rádžgir), 38 Радость (Radost), 34, 35

62

Pадость сопричастности (Sdílená radost) Pадужный свет (Duhové světlo), 36, 37 Pазличающая мудрость (Rozlišující moudrost) Рангджунг Ригпе Дордже (Rangdžung Rigpe Dordže), 32, 46 Рангджунгва (Rangdžungwa) Pастворять завесы ума (Rozpouštět zatemnění mysli) Ратнабхадра (Ratnabhadra) Реинкарнация (Reinkarnace) Религия (Religie, náboženství), 42, 46 Pелигия веры (Religie víry, náboženství víry), 42 Pелигия опыта (Religie, náboženství zkušenosti), 42, 46 Pетрит (Retreat) Ригпе Дордже (Rigpe Dordže), 32, 46 Ринпоче (Rinpočhe), 41, 46 Ритуал порождения бодхичитты (Rituál narození bódhičitty), 47 Pитуальные танцы (Rituální tance) Pитуальный кинжал (Rituální dýka), 32 Pождение Будды (Narození Buddhy) Российская ассоциация буддистов школы Карма Кагью (Ruská asociace buddhistů školy Karma Kagju) Румтек (Rumtek), 38 Pучной барабан (Ruční bubínek), 32

C Cадханы (Sádhany) Сакья (Sakja) Сакья Пандита Кунга Гьялцен (Sakja Pandita Künga Gjalchän) Самадхи (Samádhi) Самантабхадра (Samanthabadra) Cамбхогакайя (Sambhógakája), 35 Cамоосвобождение (Samoosvobození) Самсара (Samsára) САНГДЖЕ ЛА ЧАБ СУН ЧИО (SANGDŽÄ LA ČJAB SUM ČHIO)

63

Сангха (Sangha) Сангье Ньенпа (Sangghe Ňenpa) Сансара (Sansára) Санскрит (Sanskrt) Сарнатх (Sarnáth), 38 Свабхавикакайя (Svabhávikakája), 35 Свастика (Svastika), 32 Cвободная игра пространства (Svobodná hra prostoru) Cвободное от оценивания (Prosté oceňování) Cдувание (Vyvanutí) Cемейства Будд (Buddhovské rodiny), 39 Cеменный слог хри (Semenná slabika HRÍ) Cемья Амогхасиддхи (Rodina buddhy Amóghasiddhy) Cердечный центр (Srdeční centrum) Сиддхарта Гаутама (Siddhárta Gautama) Cила самадхи (Síla samádhi) Система чакр (Systém čaker) Ситу Ринпоче (Situ rinpočhe), 41 Ситупа (Situpa), 41 Сиятельная Богиня (Zářící bohyně) Cияющий Держатель Алмаза (Zářící Držiteli diamantu) Cияющий диск луны (Zářící měsíční disk), 37 Cлавный Шаварипа (Slavný Šavaripa) Cлог мантры (Slabika mantry) Cлоновье стрекало (Bodec na slony), 31 Cобрание Буддааспектов (Shromáždění buddhovských aspektů) Cобрание Защитников (Shromáždění ochránců) Cоединение благословения, метод и защиты (Sjednocení požehnání, metod a ochrany) Cозерцание (Rozjímání) Cознаниехранилище (Shromažďovací vědomí) Сокровищница (Pokladnice) Cолнечный диск (Sluneční disk) Солнце существ (Slunce bytostí)

64

Состояние будды (Stav Buddhy) Состояние Излучения (Stav vyzáření) Cостояние интуитивного блаженства (Stav intuitivní blaženosti) Состояние Истины (Stav pravdy) Состояние Радости (Stav radosti) Состояние Сочувственного Излучения (Soucitný stav vyzáření) Cостояние сущности (Stav podstaty) Cостояния формы (Stavy s formou) Cострадание (Soucit), 34 Cочувствие (Soucit), 34, 35, 45 Cпонтанная радость (Spontánní radost) Cтарость, болезнь, смерть и потеря (Stáří, nemoc, smrt a ztráta) Cтатуя (Socha) Cтрадание Utrpení Cтрадание болезни (Utrpení nemoci) Cтрадание изменчивости (Utrpení pomíjivosti) Cтрадание мучения (Utrpení z utrpení) Cтрадание обусловленности (Utrpení z podmíněnosti) Cтрадания неисполнения желаний (Utrpení z nesplněných přání) Cтрадания разлучения с приятным (Utrpení z odloučení s příjemným) Cтрадания рождения (Utrpení narození) Cтрадания смерти (Utrpení smrti) Cтрадания старости (Utrpení stáří) Cтупа (Stúpa) Сукхавати (Sukhávatí) Сутра (Sútra) Cуть Будд трёх времён (Podstata Buddhů tří časů) Cущество (Bytost) Cуществование самсары (Prožívání samsáry) Сущность всех Будд (Podstata všech Buddhů) Cущность всех мандал (Podstata všech mandal)

65

Т Таглунг (Taglung) Таглунг Кагью (Taglung Kagju) Тайное посвящение (Tajná iniciace) Тантра (Tantra) Тантра магической сети (Тantra kouzelné sítě), 47 Тантра плода (Tantra plodu) Тантраяна (Tantrajána) Тантрийские посвящения (Tantrické věnování) Тантрийский (Tantrický) Тантрический посох (Tantrická hůl) Тара (Tára) Таши Палджор (Taši Paldžor) Тело, речь и ум (Tělo, řeč a mysl) Тенгьюр (Tendžur) Тенпа Ньиндже (Tenpa Ňindže) Терма (Terma) Терпение (Trpělivost), 34 Тертон (Tertön), 43 Тилопа (Tilopa) Тогден Качёванг (Togden Khačöwang) Тождество Самсары и Нирваны (Rovnost samsáry a nirvány) Тонглен (Tonglen) Топор (Sekera) Торма (Torma) Традиция Дагпо Кагью (Tradice Dagpo Kagju) Tри драгоценности (Tři klenoty), 47 Tри корня (Tři kořeny), 47 Три состояния Просветления (Tři stavy osvícení) Труба из бедренной кости (Trubka ze stehenní kosti), 32 Тулку (Tulku), 35 Туммо (Tummo), 36 Тхангка (Thangka), 30

66

Тхегчен (Theg čhen), 42 Тхегчог Дордже (Thegčhog Dordže), 32 Тхегчунг (Theg čung), 42, 43 Тхри (Thrí) Тысяча Будд (Tisíc Buddhů)

У Уангчуг Дордже (Wangčhug Dordže), 42 Ум (Mysl), 35, 36 Уничтоживший войско демонов (Ten, který přemohl armády démonů), 45 Усердие (Úsilí) Устремленность (Upjatost), 34 Уттаракуру (Uttarajuru), 32 Уходить в Нирвану (Odejít do Nirvány) Учение (Učení) Учение Будды (Učení Buddhy) Учение передается по непрерывной линии от учителя к ученику (Učení je předáváno po nepřerušené linii z učitele na žáka), 40 Ученики (Žáci) Учитель (Učitel), 43

Ф Фаза активности (Fáze aktivity) Фаза возникновения (Fáze budování), 37 Фаза завершения (Fáze dovršení), 37 Фаза построения (Fáze budování) Фаза развития (Fáze rozvoje) Форма сливается (Forma se rozpouští), 37

Х Хамболама Даша Доржо Итигэлов (Chambolama Dašadorži Itěgelov) Хеваджра (Hévadžra) Херука (Héruka)

67

Хинаяна (Hínajána), 42, 43 Xорошие впечатления (Dobré dojmy) Xрустальная мала (Křišťálová mála), 46

Ц Цалпа (Calpa) Цепаме (Tsepame) Церемония (Ceremonie) Цогьял Намкай Норбу (Cogjal Namkaj Norbu) Цонкапа Лобзанг Трагпа (Conkapa Lobzang Tragpa)

Ч Чаг чен Нёндро (Čhag Čhen Ngöndro), 36 Чагчен (Čhagčhen), 34, 36 Чакравартин (Čakravartin) Чакрасамвара (Čakrasamvara) Чана Дордже (Čhagna Dordže) Чаша из черепа (Lebeční miska), 32 ЧЁ ЛА ЧАБ СУН ЧИО (ČHÖ LA ČJAB SUM ČHIO) Чёдраг Гьямцо (Čhödag Gjamccho) Чёдрак Палзанг (Čhödag Palzang) Чёйинг Дордже (Čhöjing Dordže) Чёкьи Дёндруб (Čhökji Thöndub) Ченга Ринпоче (Čenga Rinpočhe) Ченрезиг (Čenrezig), 38 Черная корона (Černá koruna), 37, 40 Черная корона Кармапы растворяется в радужном свете (Černá koruna Karmapy se rozpouští do duhového světla) Черный Плащ (Černý plášť), 48 Чертить Мандалы (Kreslit mandaly) Четыре благородные истины (Čtyři vznešené pravdy) Четыре неизмеримые (Čtyři nezměrnosti) Четыре основные мысли (Čtyři základní myšlenky)

68

Четыре состояния Будды (Čtyři stavy Buddhy) Четырёхрукая прозрачная форма (Čtyřruká průsvitná forma), 37 Чистая страна (Čistá země), 33 Чистое видение (Čistý pohled) Чортен (Čorten)

Ш Шаварипа (Šavaripa) Шамар Ринпоче (Šamar rinpočhe), 41 Шамарпа (Šamarpa), 41, 42, 46 Шаматха (Šamatha) Шамбала (Šambala), 33 Шантидева (Šantidéva) Шестнадцатый Кармапа Рангджунг Ригпе Дордже (16. Karmapa Rangdžung Rigpä Dordže), 46 Шесть доктрин Наропы (Šest jóg Náropy) Шикхин (Šikhin), 39 Шинэ (Šinä), 37 Школа Карма Кагью (Škola Karma Kagju)

Щ Щедрость (Štědrost) Щит (Pancíř), 31

Э Эго (Ego) Энергия всех Будд (Energie všech Buddhů)

Ю Юнгтёнпа (Jungtönpa)

Я Ясностьпространство ума (Jasný prostor mysli)

69

I Гьялцабпа (1. Gjalcchabpa) I Кармапа (1. Karmapa) I Конгтрул Ринпоче (I. Kongtrul rinpočhe), 46 II Шамарпа (2. Šamarpa), 46 VIII Ситупа (8. Situpa) ХХVI Пандито Хамбо лама Дамба Аюшеев (26. Bandido chambolama Damba Ajušejev), 41

70

5 Závěr V této diplomové práci jsem se zabývala tématem tibetského buddhismu v oblasti ruského areálu, s přihlédnutím k jazykovému a kulturnímu hledisku dané problematiky. Buddhova učení v sobě skrývají bohatý duchovní i praktický rozměr, který má lidem po celém světě (Ruskou federaci nevyjímaje) co nabídnout i po dvou a půl tisíci letech svojí existence. Od počátku svého vzniku v Indii se buddhismus šířil do různých částí světa a nabaloval na sebe nejrůznější kulturní vlivy. To, co ale tvoří podstatu této nauky, nejsou okolní kulturní projevy, ale základní principy, se kterými buddhismus pracuje bez ohledu na prostředí. Zájemcům o studium či praktikování buddhismu nepředkládá toto učení žádná dogmata, či pravidla a zákazy, naopak umožňuje svobodně pracovat na základě vlastních zkušeností na pozadí rad a pokynů, které Buddha předal. Toto učení, které se stále více integruje i na poli duchovních směrů na Západě, imponuje modernímu člověku také možná tím, že představuje naprostý protipól dnešní civilizace, která je založena spíše na konzumu a orientaci na jedince. Buddhismus dále nabízí protipól tradičnímu křesťanskému modelu společnosti a církve, na kterém jsou společnosti evropských zemí postavené. Buddhovo učení není omezeno jen na teoretickou a intelektuální stránku, ale pojednává i o praktických aspektech lidského života, o skutcích, která je třeba pro lidský rozvoj vykonat, o vytrvalosti atd. Není tedy jen tématem filosofických debat, ale ve své podstatě životním stylem a názorem. Tibetský buddhismus se stal paradoxně přístupnější po čínské anexi Tibetu v padesátých letech 20. století díky odchodu tibetských lamů a mnichů do exilu. Téma diplomové práce bylo pro mě skutečně velmi zajímavé. Pomohlo mi nahlédnout na oblast Ruské federace a ruské kultury také z hlediska náboženství a náboženské kultury, což pro mě bylo hledisko do té doby neznámé a zároveň ne zcela obvyklé. Svět buddhistického učení mě stále udivuje svou různorodostí a bohatstvím a zároveň svobodou, kterou svým příznivcům poskytuje. Můj zájem vzrostl ještě více po soukromé návštěvě Indie a Nepálu na podzim minulého roku, která byla v ohledu poznávání tibetského buddhismu velmi zajímavá a přínosná, již z toho důvodu, že v těchto zemích, které jsou kolébkou buddhismu, jsou setkání s projevy tohoto duchovního směru i v dnešní době každodenní záležitostí (buddhistické kláštery, meditační jeskyně, stúpy, praporky s mantrami vlající ve větru, setkání s mnichy i s běžnými lidmi recitujícími mantry na ulicích měst), zatímco u nás je buddhismus stále ještě menšinovou záležitostí. V teoretické části práce jsem se zaměřila na představení buddhistické filosofie v rámci nastínění jejích základních myšlenek a pojmů tak, aby následný jazykový rozbor představený 71

v praktické části práce získal širší rámec, snažila jsem se tak snoubit hledisko kulturní s jazykovým. Poté jsem se pokusila popsat momenty z historie buddhismu na území Ruska. Důraz byl přitom kladen na území Burjatska, Kalmycka a Tuvy, kde tibetský buddhismus hraje ve společnosti podstatně větší roli, než v ostatních částech Ruské federace. V těchto třech zemích je také zastoupena monastická složka buddhismu, kterou v České republice zatím nenajdeme, konečně historie tibetského buddhismus v Čechách je otázkou přibližně teprve posledního čtvrtstoletí a je tak, myslím, teprve na začátku. V Ruské federaci se oproti tomu monastická struktura vzpamatovává ze zničujícího období sovětských represí a útlaku, které probíhalo s různou intenzitou od třicátých let dvacátého století až do pádu Sovětského svazu. V rámci teoretické části práce se dále stručně zmiňuji o dvou významných osobnostech ruského buddhismu 20. století, konkrétně o Agvanu Doržijevovi, který byl mj. buddhistickým učitelem a spolupracovníkem 13. dalajlamy, a dále pak o postavě Bidiji Dandaroviče Dandarona, který svou činností mj. otevřel buddhismus laickým buddhistům i ze západních zemí. Podívámeli se na dostupnost studijních materiálů v českém jazyce popisujících buddhismus v Rusku z jazykového hlediska, nesetkáme se s žádnými konkrétnějšími dostupnými zdroji. Zdá se, že z tohoto pohledu není na problematiku ruského buddhismu vůbec nahlíženo. Pokusila jsem se proto zvolit vlastní přístup prostřednictvím analýzy lexikálních jednotek excerpovaných z buddhisticky orientovaných textů v ruském jazyce. Abecední soupis všech excerpovaných jednotek je uveden v poslední části práce. Tyto jednotky byly vybírány nejprve z několika meditačních textů, získaných na základě e mailové komunikace s členy buddhistických center buddhismu Diamantové cesty na území Ruské federace, jako např. v městech Rostov na Donu, Krasnojarsk, Moskva. Dále byly k vypracování seznamu jazykových jednotek použity rusky psané publikace o tibetském buddhismu dostupné v Ústřední knihovně Filosofické fakulty Masarykovy univerzity a ve Studijní a vědecké knihovně Plzeňského kraje. Seznam použitých publikací je uveden v kapitole literatury a zdrojů. Jako doplňkový zdroj pro hledání lexikálních jednotek byly zvoleny webové stránky buddhistických center a organizací fungujících na území Ruské federace, konkrétně stránky centra pro tzv. meditaci v ústraní Kunpheling, které leží nedaleko Moskvy a stránky organizace Tradiční buddhistická Sangha Ruska. Kontakty na tyto stránky jsou rovněž v seznamu zdrojů zmíněny. Celkový výčet shromážděných jazykových jednotek je v závěru práce uveden spolu s jejich ekvivalenty v českém jazyce, tak jak byly nalezeny

72

v českých verzích daných publikací či v jiných zdrojích o tibetském buddhismu. Jazykové jednotky objevující se v rusky psaných textech s tématikou tibetského buddhismu jsou ve velké míře propojeny s jazykovým prostředím Tibetu. Většina termínů a použitých označení je do ruských textů převáděna právě z tibetštiny za pomocí transkripce a transliterace. V rusky psaných textech orientovaných na buddhismus, tedy v případě této diplomové práce v textech buddhistických meditačních praxí a textech o tibetském buddhismu obecně, se objevují termíny právě přejaté z tibetštiny a zároveň také přejaté z dalšího orientálního jazyka – sanskrtu. Lexikální jednotky přejaté z těchto dvou jazyků se v rusky psaných textech objevují často vedle sebe, společně s případným ekvivalentem daného termínu v ruštině. Tematicky byly nashromážděné jazykové jednotky rozděleny do několika skupin a podskupin, jako např. jazykové jednotky spojené se symbolikou tibetského buddhismu, jednotky označující jména osob, či tzv. buddhovských forem, geografické názvy, termíny spojené s buddhistickou filosofií atd. Z hlediska struktury se dané jazykové jednotky objevují v souslovích s nejrůznější strukturou, stejně tak i v rámci jednoslovných termínů. Velmi přínosným pro vypracování této práce byl materiál poskytnutý docentem Ústavu religionistiky Masarykovy univerzity Lubošem Bělkou, který obsahuje spolu s texty právě od L. Bělky i texty, videa a další studijní materiály, které se týkají především buddhismu v Burjatsku ale i celkově v Ruské federaci. Dané téma mě překvapilo svojí šířkou a množství zkoumaných problémů. V rámci vypracovávání této diplomové práci se mi podařilo nahlédnout do oblastí, spojených s tématem tibetského buddhismu v Rusku, které se mi nepodařilo šířeji rozvinout a které by byly podle mého názoru zajímavé pro další výzkum. Například v rámci stručného přehledu buddhistických klášterů, center a komunit na území Ruské federace jsem se setkala s buddhistickou organizací, kterou je Ruská Asociace buddhistů Diamantové cesty linie Karma Kagju (v ruštině „Российская Ассоциация Буддистов Алмазного Пути Традиции Карма Кагью“). Tato organizace sdružuje kolem padesátky buddhistických meditačních center, kde se praktikující zabývají Buddhovými učeními tzv. laickým způsobem, žijí tedy běžnými životy, avšak používají nauky buddhismu v každodenních situacích. Organizace zároveň úzce spolupracuje s centry stejné buddhistické tradice na Ukrajině, v Bělorusku a dalších zemí v rámci regionu postsovětského bloku. Bohatá činnost této asociace v sobě mimo jiné zahrnuje organizaci přednáškových kurzů zaměřených na témata buddhistické

73

filosofie, dále například vydávání buddhistických publikací, nejčastěji v rámci překladů děl buddhistických učitelů či vydávání časopisu. Do užšího kontaktu s touto organizací jsem se v rámci práce na diplomové práci dostala poprvé ve fázi vyhledávání vhodných buddhisticky orientovaných textů v ruském jazyce. Elektronickou cestou jsem proto zkontaktovala některé z meditačních center, které pod Asociaci buddhistů Diamantové cesty spadají. Setkala jsem se se vstřícným přístupem zástupců center, kteří mi potřebné zdroje zaslali, či doporučili, kde je hledat. V rámci dalšího výzkumu by mě zajímala role této organizace v rámci celé Ruské federace a také například její vztah k již zmiňované celoruské organizaci Buddhistická Sangha Ruska, či její případný přínos ruské veřejnosti. Téma buddhismu v ruském jazykovém a kulturním prostředí bylo v této práci přiblíženo pouze zprostředkovaně, jelikož jsem dosud neměla možnost tuto oblast osobně navštívit. Práce si v žádném případě nekladla za cíl zabývat se tibetským buddhismem z pohledu religionistického, právě naopak, projevům osobního zájmu a sympatií ze strany autorky se práce vědomě snažila vyhnout.

74

6 Резюме Темой данной дипломной работы представление тибетского буддизма на территории Российской Федерации с точки зрения языковой и культурной проблематики. Учения Будды Шакьямуни несут в себе богатый духовный и практический смысл, несмотря на то, что они уже существуют более двух с половиной тысяч лет, учения все еще могут предложить людям во всем мире многое (безусловно это касается и Российской Федерации). Буддизм, имеющий свои корни в северной Индии, распространялся по разным частям света. С этим расширением, данное духовное направление получало разнообразные культурные влияния в данной области. Конечно, суть буддизма не формируется окружающими проявлениями различных культур, а скорее основными принципами, в соответствии с которыми, несмотря на окружающую среду, буддизм работает. Для тех, кто интересуется изучением или практикой буддизма, это учение не представляет никаких догмат, правил или запретов, наоборот дает возможность свободно действовать основываясь на собственном опыте на фоне советов и указаний, переданных Буддой. Учениe буддизма в данное время импонируют современному человеку возможно и тем, что оно указывает прямую противоположность существующей цивилизации, основанной скорее на потребительстве и индивидуализме. Поэтому буддизм без особых усилий внедряется в сферу духовных направлений, доступных для западного общества. Буддизм также предлагает противовес традиционным моделям общества и христианской церкви, на которых построены большинство европейских стран. Учение буддизма не ограничивается только на теоретическую или интеллектуальную проблематики, но так же разбирает вопросы практического аспекта человеческой жизни, тем самым становясь стилем жизни и воззрением на нее. Парадоксально, что Тибетский буддизм стал более доступным после китайской аннексии Тибета в пятидесятых годах двадцатого века, благодаря которой многие тибетские ламы и монахи ушли в эмиграцию. Тема моей дипломной работы для меня является очень интересной, она помогла мне ознакомиться с культурой Российской Федерации с точки зрения религии и религиозных взглядов. Раньше данная точка зрения была для меня почти незнакомой и не вполне обычной. Мир учения Будды не перестает удивлять меня разнообразием, богатством и одновременно свободой, которую он предоставляет своим 75

доброжелателям. При выворе темы дипломной работы немалую роль повлиял и мой личный интерес к тибетскому буддизму, так как вот уже на протяжении восьми лет я занимаюсь философией и техниками медитации тибетского буддизма. В дипломной работе так же были использованы мой личный опыт и познания. Мой интерес к учениям усилился после путешествия в Индию и Непал осенью прошлого года, так как эти страны представляют собой колыбель тибетского буддизма. Здесь встреча с проявлениями данного духовного направления и по сей день является повседневным делом (буддийские монастыри, медитационные пещеры, ступы, развевающиеся на ветру флаги с мантрами, встречи с монахами и простыми прохожими, которые декламируют мантры на улицах городов), в отличии от Чешской республики, где буддизм пока все еще остается миноритарным направлением. Дипломная работа состоит из теоретической и практической частей. В начале теоретической части идет описание введения в философию тибетского буддизма посредством объяснения некоторых основных мыслей и понятий. Далее теоретическая часть работы анализирует распространение буддизма из Индии в другие страны и части света, и занимается приходом учения на территорию России. Также разбирается история тибетского буддизма в России, с акцентом на области Бурятии, Калмыкии и Тувы, где в отличии от остальных регионов Российской Федерации, тибетский буддизм играет существенно более значимую роль в обществе. В указанных трех республиках можно также встретиться с монастическим исполнением буддийской практики, которое мы в Чешской республике до сих пор не найдем. История тибетского буддизма в Чехии развивается приблизительно последнюю четверть века и по моему мнению находится только в начале своего развития. С другой стороны, в России монастическая структура оправляется от разрушительного периода советских репрессий и угнетений, которые происходили с разной интенсивностью с тридцатых годов двадцатого века до момента распада Советского союза. Также в рамках теоретической части работы коротко упоминается о жизни и значении двух выдающихся личностях российского буддизма двадцатого века. Конкретно об Агване Доржиеве, который кроме всего прочего был буддийским учителем и сотрудником тринадцатого далайламы Тхуптэн Гьяцо; и далее о жизни Бидии Д. Дандарона, который своей деятельностью раскрыл основы буддизма для мирян из западных стран. Просмотрев доступные учебные материалы на чешском языке, описывающие

76

тибетский буддизм в России с точки зрения языкового, мы не найдем почти никаких доступных источников. Покажется, что представленная проблематика с этой точки зрения в чешской среде и вовсе не рассматривается. Поэтому я попыталась подобрать собственный подход к рассмотрению данного вопроса, посредством анализа лексических единиц выписанных из русскоязычных текстов, ориентированных на буддизм. Алфавитный список всех выписанных лексических единиц можно найти в заключительной части дипломной работы. Единицы выбирались из некоторых ресурсов, в список которых входят несколько текстов медитаций, полученных посредством электронных писем при общении с членами медитационных центров буддизма Алмазного пути на территории Российской Федерации, которые находятся к примеру в городах РостовнаДону, Красноярск, Москва и другие. Далее для составления списка лексических единиц были использованы русскоязычные публикации о тибетском буддизме, доступные в Центральной библиотеке Философского факультета Университета Масарика и в Научно исследовательской библиотеке Пльзеньского края. Перечень литературы приведен в главе об использованных литературе и источниках. Дополнительными ресурсами для поиска лексических единиц послужили вебсайты буддийских центров и организаций действующих на территории Российской Федерации. В частности сайт так называемого ретритного центра Кунпелинг (медитационного центра в уединении), который расположен недалеко от Москвы, а так же сайт Буддийской Традиционной Сангхи России. Ссылки на эти сайты также указаны в главе об использованных литературе и источниках. Общий перечень лексических единиц приведен в заключительной части дипломной работы вместе с их эквивалентами на чешском языке, в той форме как они были найдены в чешской версии использованных публикаций или других источниках касающихся тибетского буддизма. Лексические единицы, встречающиеся в русскоязычных текстах с тематикой тибетского буддизма, в большей степени взаимосвязаны с языковой средой Тибета. Большинство терминов и используемых обозначений в русскоязычных текстах переносятся с тибетского языка при помощи транскрипции и ранслитерации. Транскрипция представляет собой запись звукового состава, т. е. произношения. С другой стороны транслитерация является переводом одной графической системы алфавита в другую, то есть передача букв одной письменности буквами другой. В текстах на русском языке, которые ориентируются на тибетский буддизм, т. е.

77

в текстах буддийских медитационных практик а также в текстах о тибетском буддизме в целом, встречаются слова заимствованные из тибетского языка а также из еще одного восточного языка — санскрита. Лексические единицы, заимствованные из этих двух языков, в русскоязычных текстах зачастую появляются рядом, вместе с уместным эквивалентом на русском языке. В практической части работы, накопленные лексические единицы, были распределены на несколько групп и подгрупп, таких как лексические единицы связанные с символикой тибетского буддизма, или группа единиц обозначающих имена персон учителей или группа единиц географических названии священных мест буддизма, термины буддийской философии и т. д. Со структурной точки зрения, данные языковые единицы появляются в словосочетаниях разных типов а также и в рамках однословных наименований. Весьма полезным материалом для подготовки данной научной работы, послужили документы предоставленные доцентом Института религиоведения Университета Масарика Лубошом Белком. Их содержания несут в себе не только тексты написанные самим доцентом Белком, но и видеозаписи и другие виды материалов, написанные другими авторами, касающиеся главным образом темы буддизма в Бурятии, а также буддизма на всей территории России. Данная тема меня очень удивила своей широтой и количеством рассматриваемых вопросов. При подготовке дипломной работы мне удалось заглянуть в области касающиеся темы тибетского буддизма в России, но по моему мнению мне не вполне удалось развернуть их подробнее, думаю, было бы интересно использовать их для дальнейшего исследования. Например, в рамках краткого обзора буддийских монастырей и центров на территории Российской Федерации, я коротко описываю деятельность буддийской организации называемой «Российская Ассоциация Буддистов Алмазного Пути Традиции Карма Кагью». Деятельность этой работы Ассоциации очень богата. Она объединяет в себе приблизительно пятьдесят буддийских медитационных центров, где практикующие буддисты занимаются учениями Будды, как путем мирян, т. е. они ведут обыкновенную жизнь, однако используют учения буддизма в повседневных ситуациях. Ассоциация также работает в тесном контакте с такими же центрами буддийской традиции на Украине, Беларуси и других стран постсоветского пространства. Богатая деятельность этой ассоциации также включает

78

в себя организацию лекций на разные темы о буддийской философии, издание буддийской литературы, чаще всего посредством переводов произведений буддийских учителей и также издание журнала «Буддизм.ru» выходящего дважды в год. Более тесный контакт с этой Ассоциацией у меня впервые завязался при подготовке материала к дипломной работе, когда я искала подходящие буддистически направленные тексты на русском языке. По средством электронной почты я получила различные тексты, главным образом тексты буддийских медитаций. В рамках возможного дальнейшего исследования, меня интересовала бы роль этой Ассоциации на территории Российской Федерации, а также отношение Ассоциации к всероссийской организации «Буддийская Традиционная Сангха России» или ее возможный вклад в российское общество. Целью данной дипломной работы не являлось занятие тибетским буддизмом с точки зрения религиоведения, а так же не сравнивает буддизм с другими духовными направлениями.

79

7 Seznam použité literatury a zdrojů BEER, R.: Symboly tibetského buddhismu. BB/art s.r.o., Praha, 2005. BĚLKA, L.: Tibetský buddhismus v Rusku. Masarykova univerzita v Brně, Brno, 2001. CONZE, E.: Stručné dějiny buddhismu. Jota, Brno, 1997. FAGAN, G.: Buddhism in Postsoviet Russia: Revival or Degeneration? Religion, State & Society, Vol. 29, No. 1, 2001. FIŠER, I.: Sanskrt . Academia, Praha, 1992. GREGOR, J.: Verbonominální spojení v ruštině (v částečné konfrontaci s češtinou). Vysoká škola evropských a regionálních studií, o.p.s., České Budějovice, 2008. KALU rinpočhe: Tajný buddhismus. Bílý deštník, Brno, 2009. KULESHOV, N.: Agvan Dorjiev, the Dalai Lama's Ambassador. Asian Affairs 23/1, 1992. LOPEZ, D. S.: The Story of Buddhism , San Francisco, 2001. MONTGOMERY, R.: Buriat Language Policy 1800–1928: A Case Study in Tsarist and Soviet Nationality Practices , unpublished dissertation, 1994 in Fagan, 2001. NYDAHL, O.: Buddha a láska. Bílý deštník, Brno, 2009. NYDAHL, O.: Jak se věci mají. Bílý deštník, Brno, 2007. POKORNÝ, J.: Lingvistická antropologie: jazyk, mysl a kultura. Grada Publishing, a. s., Praha. 2010. POWERS, J.: Úvod do tibetského buddhismu . Pavel Dobrovský – BETA s.r.o., Praha, 2009. SNELLING, J.: Buddhismus . Ikar, Praha, 2000. SNELLING, J.: Buddhism in Russia, The Story of Agvan Dorzhiev, Lhasa´s Emissary to the Tsar. Element, Shaftesbury, 1993. WALTERS, P.: Religion in Tuva: Restoration or Innovation? Religion, State & Society 29/1, 2001. ŽAŽA, S. a kolektiv: Morfologie ruštiny I, Masarykova univerzita v Brně, Brno, 1996.

АНДРЕЕВ, А. И.: Храм Будды в северной столице . Нартанг, СанктПетербург, 2004. НИДАЛ, O.: Открытие Алмазного пути. Алмазный путь. СанктПетербург, 1992. ПОРЕШ, В.: Тибетский буддизм в России «Современная религиозная жизнь России» , Т.3, / Отв. ред. М. Бурдо, С. Б. Филатов. — М., «Логос», 2005 in BĚLKA, L.: Buddhismus v Burjatsku: Minulost a současnost , výukové CD, verze 1.6. СЕМОТЮК, О. П.: Буддизм: история и современность . «ФЕНИКС» г. 2004. TĚRENTĚV, A.: S měna buddijskogo rukovodstva v Burjatii. Narthang Bulletin 2/18, 1993. 80

Elektronické zdroje: BĚLKA, L.: Buddhismus v Burjatsku: Minulost a současnost , výukové CD, verze 1.6. http://thedhamma.com/buddhists_in_the_world.htm http://kunphenling.ru http://www.buddhism.ru/glossary/dict02.php http://bdc.cz/index.php?option=content&task=view&id=301&Itemid=169#s http://bdc.cz/index.php?option=content&task=view&id=301&Itemid=169#t http://bdc.cz/index.php?option=content&task=view&id=444 http://dal.scilib.com/word042208.html http://datsan.buryatia.ru/about http://datsan.buryatia.ru/services http://dazan.spb.ru/datsan/ http://dazan.spb.ru/datsan/history/ http://diamondwaybuddhism.org http://egovburyatia.ru/index.php?id=272 http://khurul.ru http://khurul.ru/?page_id=38 http://lorry.narod.ru/lib/3_co_new.html http://melitopol.buddhism.org.ua/termini.htm) http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/country_profiles/4580467.stm http://probud.narod.ru/chakrasamvara.html http://probud.narod.ru/shakyamuni.html http://probud.narod.ru/symbol/mudras_and_asanas.html http://probud.narod.ru/tibet/milarepa.html http://www.buddhism.ru/buddhru/bru15/ostrovskaya.php http://www.buddhism.ru/buddhru/bru15/ostrovskaya.php http://www.buddhism.ru/buddhru/bru4/amitabha.php http://www.buddhism.ru/buddhru/bru5/med.php http://www.buddhism.ru/glossary/dict05.php http://www.buddhism.ru/glossary/dict14.php http://www.buddhism.ru/teachers/15karmapa.php http://www.mantra.ru/ru/buddhism/kagyu

81

http://www.namgyal.ru http://www.stupabenalmadena.org/en/ http://www.thepath.org/pages/rajgir.html http://www.tuvsu.ru/

Zdroje excerpce lexikálních jednotek: БИР, Р.: Энциклопедия тибетских символов и орнаментов . Ориенталия, Самадхи, Москва, 2009. НИДАЛ, O.: Будда и любовь . Алмазный путь. Москва, 2009. НИДАЛ, O.: Великая печать . Алмазный путь, Москва, 2010. НИДАЛ, O.: Каким все является . Алмазный путь. Москва, 2009. НИДАЛ, O.: Открытие Алмазного пути. Алмазный путь. СанктПетербург, 1992. ЧЖЕ Ц.: Большое руководство к этапам пути пробуждения, том I. Нартанг, Санкт Петербург, 2007. Медитация на Будду Безграничного Света. Российская ассоциация буддистов школы Карма Кагью, 2010. Медитация на Любящие Глаза. Российская ассоциация буддистов школы Карма Кагью, 2010. Медитация на Шестнадцатого Кармапу. Российская ассоциация буддистов школы Карма Кагью, 2010. Медитация Ясный свет. Российская ассоциация буддистов школы Карма Кагью, 2010. Практика медитации на Ламу: четыре основополагающих упражнения: упражнение 4. Алмазный путь, Москва, 2007. http://kunpheling.ru http://sangharussia.ru

82