Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Ústav klasických studií

Bakalářská diplomová práce

2011 Petronela Bazakasová

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

1 Ústav klasických studií

Novořecký jazyk a literatura

Petronela Bazakasová

Karyotakis a jeho dílo

Bakalářská diplomová práce

Vedoucí Mgr. Nicole Votavová Sumelidisová 2011

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury

......

3 Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé bakalářské diplomové práce Mgr. Nicole Votavové Sumelidisové za cenné rady a připomínky.

Obsah:

1. Úvod...... 6 2. Život K.G. Karyotakise...... 8 1.1. Maria Polydouri...... 9

3. Tvorba...... 14

3.1. Poezie...... 17 3.1.1. Rané básně (νεανικά ποιήματα)...... 17 3.1.2. Soužení člověka a předmětů (Ο πόνος του ανθρώπου και των πραμάτων)...... 22 3.1.3. Utišující žal (Νηπενθῆ)...... 29 3.1.4. Žalozpěvy a satiry (Ἐλεγε ῖ α κα ὶ Σάτιρες)...... 36 3.1.5. Poslední básně (τα τελευταία ποιήματα)...... 43

3.2. Próza...... 46

4. Karyotakis a jeho vzory...... 50 4.1. Rozdíly mezi Karyotakisem a řeckými vzory...... 50 4.2. Rozdíly mezi Karyotakisem a cizími vzory...... 55

5. Kritika jeho děl...... 58

6. Karyotakismus …...... 63

4 7. Závěr...... 67

8. Resumé (Περίληψη)...... 70

9. Seznam použité literatury...... 72

1. Úvod

Za téma své diplomové práce jsem si zvolila tvorbu novořeckého spisovatele Kostase G. Karyotakise, charakteristickou svým úzkým propojením s autorovým životem. Jeho díla plná zoufalství a nespokojenosti byla zdrojem vášnivých diskuzí jako málokterá jiná. Hlavním cílem práce tak bude představit Karyotakisovu tvorbu, přiblížit způsob, jakým autor tvořil, a nejdůležitější osobnosti, jimiž se při své práci nechal inspirovat.

Práci jsem rozdělila do několika částí. V úvodní kapitole se soustředím především na Karyotakisův život, jeho vývoj a způsob, jakým jej ovlivnilo onemocnění syfilidou. Pozornost věnuji také jeho postavení ve společnosti a postoji, který k ní zaujímal, stejně jako vztahu s mladou básnířkou Mariou Polydouri. V této souvislosti uvádím několik básní, v nichž Maria vykresluje svou platonickou, nikdy nenaplněnou lásku ke Karyotakisovi.

Druhá kapitola se soustředí již přímo na Karyotakisovu tvorbu, a to zejména na jeho díla básnická. Kapitolu jsem rozdělila do pěti podkapitol s ohledem na tematické zaměření básní a motivy v nich převládající, což vždy dokládám příkladem. Okrajově se zde věnuji i dílům prozaickým, spadajícím z velké části do posledních let Karyotakisova života.

Na autory, kteří Karyotakisovu tvorbu ovlivnili, se zaměřuje kapitola třetí, rozdělená podle původu autorů na část pojednávající o vzorech řeckých a část představující vzory zahraniční.

5 Závěrem uvádím některé z kritik a reakcí na Karyotakisovu tvorbu. Pro úplnost jsem do své práce, i když pouze okrajově, zahrnula představení myšlenkového směru karyotakismu, jenž vznikl po náhlé Karyotakisově smrti.

V závislosti na použitých pramenech uvádím ukázky i citace buď v monotonickém, nebo polytonickém systému.

V poznámkovém aparátu bych chtěla upozornit na totožný název dvou použitých pramenů:

Karyotakis, K.G. Ποιήματα και πεζά, Athina 2009

Karyotakis, K.G. Ποιήματα καὶ πεζ ὰ , Athina 2004

Z tohoto důvodu uvádím vždy vedle těchto pramenů rok vydání.

2.. Život K. G. Karyotakise

6 Kostas Karyotakis či K. G. Karyotakis, jak se obvykle podepisoval, je typickým představitelem athénské školy novoromantismu a novosymbolismu, kam se řadí mnohé významné osobnosti řecké meziválečné poezie. Jeho verše působily tak intenzivně, že je považován za zakladatele nového myšlenkového směru - karyotakismu. Karyotakisovy verše vyjadřovaly mentalitu a postoj zatrpklé generace, která v největším rozletu mládí prožila ztrátu ideálů a hodnot Velké myšlenky. Mladí lidé se po jeho vzoru obraceli k nihilismu, prožívali pocit marnosti, toužili po smrti jako jediném východisku. Navzdory těmto skutečnostem byl Karyotakisův význam pro řeckou literaturu až do 70. let 20. století z ideologických důvodů nedoceněn. Řečtí idealisté stejně jako zástupci levicových hnutí mu vyčítali pesimismus a dekadentnost. Někteří spisovatelé (F. Skouras, A. Papadimas) jej považovali za neurotického a snažili se bagatelizovat výrazný vliv, který měl na mladší generaci. Dnešní literární kritika mu však přiznává významnou úlohu při formování moderní řecké poezie.1 Kostas Karyotakis se narodil 30. října 1896 jako druhé ze tří dětí stavebnímu inženýru Georgiosi Karyotakisovi, který pocházel z městečka Sykia v okolí Korintu, a Aikaterini Skagianni. V Tripolisu, v rodném městě svém i své matky, nikdy trvale nebydlel. Zaměstnání jeho otce bylo důvodem k neustálému stěhování rodiny. Gymnázium dokončil v krétské Chanii2. V 17 letech začal v Athénách studovat právnickou fakultu, kde koncem roku 1917 úspěšně složil státní zkoušku. Ze začátku se snažil samostatně podnikat jako právník. Pro nedostatek zakázek byl donucen požádat o zaměstnání ve státní správě a byl jmenován ministerským tajemníkem v Thessaloniki. Nastoupil vojenskou službu, ze které po pár měsících odešel, protože byl přijat ke studiu na filozofické fakultě. Krátkou dobu pracoval na okresním úřadě ostrova Syros, několik měsíců působil jako ředitel okresního úřadu v Artě. Podařilo se mu dosáhnout přeložení na okresní úřad oblasti Attiki do Athén3. Zde se seznámil s Mariou Polydouri, se kterou prožil nešťastný milostný vztah4. Po výpovědi z ministerstva vnitra byl přeložen na pozici referenta na ministerstvo sociální péče. Karyotakis hodně cestoval. Mimo jiné pobýval v roce 1924 měsíc v Německu, pár dní se také zdržel v Neapoli, Římě a Benátkách. Roku 1926 navštívil Rumunsko. Jeho předposledním působištěm

1 Více viz Stergiopoulos, K. Η ελληνική ποιήση, Athina 2000, s. 311. 2 Karyotakis měl v této době vztah s Annou Skordyli. Viz Savvidis, G. P. Σχεδίασμα χρονογραφίας. In Karyotakis, K.G. Άπαντα τα ευρισκόμενα Β΄, Αthina 1979, s. 260-261. 3 Stergiopoulos, K. Η ελληνική ποιήση, s. 311. 4 Více viz Zografou, L. Κώστας Καρυωτάκης Μαρία Πολυδούρη και η αρχή της αμφισβήτησης, Αthina 1996, Polydouri, M. Ημερολόγιο-Μόνο γιατί με αγάπησες, Athina 2004.

7 bylo peloponéské město Patra. Celou tuto dobu jej sužoval syfilis5. Po návratu z poslední cesty do Paříže v květnu 1928 byl přeložen do Prevezy6, kde si 21. července téhož roku vzal život7.

2. 1. Karyotakis a Polydouri

Současnicí Kostase Karyotakise byla mladičká básnířka Maria Polydouri. Seznámili se v roce 1922 na okresním úřadě v oblasti Attiki. Jejich vztah byl plný zoufalé, nenaplněné lásky. Oba patřili k mladé básnické generaci, která v prvních desetiletích 20. století opustila tradiční linii, navazující na folklórní kořeny bezvýhradně oslavující „národ“, a začala čerpat z bohatství evropského myšlení. O šest let mladší Maria byla spontánní a plná života, Karyotakis byl pesimistou a melancholikem. I když každý jinak, oba byli vyděděnci své doby. Přecitlivělého Karyotakise, poznamenaného ztrátou ideálů a hodnot Velké myšlenky, zaujala žena, která celý život věřila v idylickou radost a spokojenost. Maria Polydouri si do svého deníku těsně před seznámením s Karyotakisem napsala, že netouží ani po sňatku, ani aby byla milována, jen touží věřit v člověka, který dá smysl jejímu životu.8 Po pouhých dvou měsících se svému deníku vyznává z lásky ke Karyotakisovi

Είναι αυτό ίσως το πάθος που δεν εγνώρισα.9 Možná toto je ta vášeň, kterou jsem nepoznala.

Když se Karyotakis Marii svěřil se svou první pubertální láskou, kterou měl stále ve své mysli, hluboce to Mariu zasáhlo. Karyotakis se poté rozhodl Marii dále nevídat. Ta jej ve své platonické zamilovanosti dopisem požádala o ruku. Karyokatis nechtěl lhát a tvrdit, že ji nemiluje, proto odhalil Marii pravdu o své pohlavní nemoci. Maria mu však neuvěřila. Cítila se ponížena. Hrdost ji bránila dát najevo zklamání z odmítnutí10. Karyotakis jí nabídnul přátelství, protože si svůj život bez její přítomnosti nedovedl představit. V rámci jedné Karyotakisovy návštěvy v roce 1923 ji věnoval báseň

5 Název bakterie, která vyvolává tuto nemoc nese i jedna jeho satirická báseň ve sbírce Ἐλεγε ῖ α κα ὶ Σάτιρες, viz Karyotakis, K. G. Ποιήματα και πεζά, Athina 2009, s. 161. 6 Avdikos, V. G. Η αυτοκτονία του Καρυωτάκη, η Πρέβεζα της εποχής και ο τύπος. In Συμπόσιο για τον Καρυωτάκη, Preveza 1990, s. 353-363. 7 Dopis na rozloučenou viz Savvidis, G.P. Στα χνάρια του Καρυωτάκη, Athina 1989, s. 105-106. 8 Polydouri, M. Ημερολόγιο-Μόνο γιατί με αγάπησες, s. 97. 9 Polydouri, M. Ημερολόγιο-Μόνο γιατί με αγάπησες, s. 20, 111. 10 V této době napsala básně Τα λόγια σου, Λησμονιά, Τα χέρια σου, Ἡ ἀ γάπη το ῦ ποιητή atd. Tyto básně nejsou obsaženy v jejich sbírkách. Tyto básně jsou uvedeny v díle Polydouri, M. Άπαντα Μαρίας Πολυδούρη, Athina 1992, s. 200-203, 206, 238.

8 Τί νέοι πού φθάσαμεν ἐ δ ῶ11 (Jak mladí jsme se dostali zde), kterou byla dojata. Na jaře toho samého roku se Maria kvůli onemocnění mízních uzlin přestěhovala do Marousi, kde pro ni bylo vhodnější prostředí. Zde ji Karyotakis ještě několikrát navštívil. V reakci na uveřejnění básně Ἕνα σπιτάκι ἀ πόμερο12(Jeden vzdálený domeček), kterou ji věnoval, napsala Maria známou báseň Σάν πεθάνω (Když zemřu)13.

Θα πεθάνω μιαν αυγούλα μελαγχολική του Απρίλη, όταν αντικρύ θανοίγη μεσ΄στη γλάστρα μου δειλά ένα ρόδο-μια ζωούλα. Και θα μου κλειστούν τα μάτια μοναχά τους σιωπηλά.14

Rozchodu oba později litovali. Karyotakis však Marii nemohl odpustit její nečekané zasnoubení s jiným mužem. Reakcí na něj byla báseň Ἕ να ξερό δαφνόφυλλο15 (Jeden suchý bobkový list) plná hořkosti a zloby. Maria zjistila, že Karyotakisova pohlavní nemoc nebyla pouhým výmyslem a litovala svého jednání.

Δέ θά ξανάρθης πιά νά μοῦ χαρίσης ἀπ΄τήν ὡ ραία ζωή πού σέ φλογίζει κάτι, ἕ να της λουλούδι; Σο ῦ γεμίζει μέ τόσα τήν καρδία καί τό κορμί.

Δέ θάρθης πιά, τά χέρια μου να σμίξης τά παγωμένα, τά ἐ χθρικά μου χέρια! Πλάϊ στά δικά σου, μερωμένα ταίρια δέν τά ζυγώνει πλέον ἡ ἀ φορμή. Δέ θάρθης!…. Πώς ἀ ργά περνο ῦ ν ο ἱ μέρες.

11 Karyotakis, K. G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 115. 12 Karyotakis, K. G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 121. 13 Polydouri, M. Άπαντα Μαρίας Πολυδούρη, s. 146-147. 14 Pro příklad uvádím první sloku této básně, kde je popsán kontrast smrti (Θα πεθάνω μια αυγούλα-Zemřu jedno jitro) a zrození nového života (θανοίγη [...] ένα ρόδο-μια ζωούλα - bude se otvírat růže-jeden živůtek). 15 Karyotakis, K. G. Ποιήματα και πεζά, s. 128.

9 Κι΄ὅ σο σύ φεύγεις, τόσο μέ σιμώνει ἡ γνώριμή μου μοίρα. Τόσο μόνη, τόσον καιρό μέ τόν κρυφό καημό. Δέ σοῦ περνάει, ἀ λήθεια, ἀ πό τή σκέψη ὅτι μπορε ῖ σέ μιλα στιγμή θλιμμένη, στή μοίρα αὐ τή πού πάντα μέ προσμένει νά πάω ξανά καί δίχως γυρισμό;16

Maria se nakonec po ztrátě veškeré naděje v Karyotakisovu lásku rozhodla k odchodu do Paříže. Definitivní rozchod ji inspiroval k napsání milostné básně Γιατί μ΄ἀ γάπησες17 (Proč jsi mě miloval).

Δεν τραγουδώ παρά γιατί μ᾿ αγάπησες στα περασμένα χρόνια. Και σε ήλιο, σε καλοκαιριού προμάντεμα και σε βροχή, σε χιόνια, δεν τραγουδώ παρά γιατί μ᾿ αγάπησες.

Μόνο γιατί με κράτησες στα χέρια σου μια νύχτα και με φίλησες στο στόμα, μόνο γι᾿ αυτό είμαι σαν κρίνο ολάνοιχτο κ᾿ έχω ένα ρίγος στην ψυχή μου ακόμα, μόνο γιατί με κράτησες στα χέρια σου.

Μόνο γιατί τα μάτια σου με κύτταξαν με την ψυχή στο βλέμμα, περήφημα στολίστηκαν το υπέρτατο της ύπαρξης μου στέμμα, μόνο γιατί τα μάτια σου με κύτταξαν18.

16 Polydouri, M. Άπαντα Μαρίας Πολυδούρη, s. 215. Maria v této básni zoufale popisuje svůj smutný osud, její milovaný Karyotakis se k ní už nikdy nevrátí a jejich láska nebude nikdy naplněna. 17 Polydouri, M. Άπαντα Μαρίας Πολυδούρη, s. 15-17. 18 Na první části (skládá se ze tří) této básně vidíme, jak velkou lásku chovala Maria Polydouri ke Kostasovi Karyotakisovi. Z básně cítíme Mariino velké dojetí z lásky k tomuto básníkovi.

Μόνο γιατί τα μάτια σου με κύτταξαν Jen kvůli tvým očím, které se na mě podívaly

10 V Paříži Maria onemocněla tuberkulózou, se kterou byla hospitalizována v nemocnici Charité. Na začátku roku 1928 se vrátila do Řecka, kde se léčila v athénské nemocnici «Σωτηρία»19 (Spasení). Při jejich posledním setkání jí Karyotakis věnoval sbírku Ἐλεγε ῖ α κα ὶ Σάτιρες (Žalozpěvy a satiry), na níž Maria reagovala básní Γυρισμός20 (Návrat).

Ήρθες! ήρθες! Πλυμμύρισε η χαρά μου κ᾿ η λαχτάρα με σφίγγει να με πνίξη. Ήρθες, όσο κι᾿ αν μάκρυνεν ο χρόνος, ο ίδιος χρόνος την πόρτα σούχει ανοίξει.

Τώρα πια, όπως άλλοτε, δε θέλω εύσομα άνθη απ΄τα νεανικά σου χέρια Είμαι σεμνή. Με κάθαρεν η αγάπη απ τα στολίδια, δες μ᾿ έγδυσε πλέρια.

Κύττα πως αγωνίζεται η ψυχή μου τα στέρεα της ζωής δεσμά να λύση· ανέσπερον αστέρι να προφτάση το αργυρό μέτωπο σου να φιλήση.21

Pár dní po tomto setkání spáchal Karyotakis sebevraždu. Maria se uzavřela do sebe. Na svou poslední cestu odjela s K. Papadakisem a G. Chondrogiannisem, kterého Mariino vyprávění o životě s Karyotakisem inspirovalo k napsání díla Ἡ Μαρία Πολυδούρη μετά τόν Καρυωτάκη22 (Maria Polydouri po Karyotakisovi). Po návratu do Athén se její zdravotní stav zhoršil23. Její postoj k okolnímu světu naplnil sarkasmus. Ve svých básních se nepřestala vracet k lásce ke Karyotakisovi.

με την ψυχή στο βλέμμα, pohledem plným citu, περήφημα στολίστηκαν το υπέρτατο znamenitě ozdobily to nejcennější της ύπαρξης μου στέμμα. mého bytí věnec. Μόνο γιατί τα μάτια σου με κύτταξαν. Jen kvůli tvým očím které se na mě podívaly. 19 Zde napíše i stejnojmennou báseň, ve které popisuje průběh noci v této nemocnici. Viz báseň Σωτηρία (Spasení), Polydouri, M. Άπαντα Μαρίας Πολυδούρη, s. 32-33. 20 Polydouri, M. Άπαντα Μαρίας Πολυδούρη, s. 184. 21 Maria nám v básni popisuje svou radost z Karyotakisova příchodu. Na druhou stranu však od něj již nic nežádá, v duši jej však nadále miluje. 22 Chondrogiannis, G. Ἡ Μαρία Πολυδούρη μετά τόν Καρυωτάκη, Athina 1975. 23 Napíše však ještě svou poslední básnickou sbírku Ἠχώ στό χάος, Αthina 1929.

11 V roce 1930 svému onemocnění Maria podlehla.

Maria Polydouri psala poezii již v útlém věku. Bylo jí teprve třináct, když jí v časopise Ὁ οἰ κογεινειακός ἀ στηρ24(Rodinná hvězda) poprvé vyšla prozaická píseň Μάνα (Matka). V patnácti letech sebrala své básně do první sbírky Οἱ Μαργαρίτες25 (Sedmikrásky). Její poezie je plná smutku. Nejčastějším motivem lyrických básní je nenaplněná láska končící smrtí.26 Její první vydanou sbírkou byla v roce 1928 Τρίλλιες πού σβήνουν27(Trylky, které vyhasínají), jíž v dalším roce, jak jsem uvedla již výše, následovala sbírka Ήχω στο χάος28(Ozvěna v chaosu). Celou řadu svých básní z let 1915-1930 Maria do těchto sbírek nezařadila.29

3. Tvorba

Karyotakis se věnoval především poezii a básnickým překladům. Napsal však i několik prozaických děl, která představují významnou součást jeho tvorby. Poprvé publikoval roku 1913 v lidovém periodiku Ελλάς (Řecko) a Εικονογραφημένος Παρνασσός (Ilustrovaný Parnassos). Několik měsíců předtím uveřejnil svou povídku Ὁ Άζώρ κα ὁ λωποδύτης30 (Azor a lupič) v Παιδικός Ἀ στέρας (Dětský talent) a byl oceněn v 1. soutěži povídek v témže časopise. První sbírku vydal v roce 1919. Od té doby spolupracoval s časopisy Νουμᾶ ς (Noumas), Μούσα (Múza), Λόγος (Πόλης) (Slovo (města) apod.31 Roku 1919 vydával společně se svým přítelem Agisem Leventim32 satirický týdeník Ἡ Γάμπα

33 (Lýtko) . Úspěšný týdeník s velkým nákladem však skončil šestým číslem. Jako nemorální byl na

24 V těchto dnech se utopil jeden mládenec, Maria však nebyla dojata jeho mládím, které bylo nenávratně ztraceno, ale žalem matky. Viz Zografou, L. Κώστας Καρυωτάκης Μαρία Πολυδούρη και η αρχή της αμφισβήτησης, s. 103. 25 Jen malá část těchto básní se dochovala. Pár z nich Maria zařadila mezi nevydané básně. 26 V díle Zografou, L. Κώστας Καρυωτάκης Μαρία Πολυδούρη και η αρχή της αμφισβήτησης, s. 103 je uveden rozhovor Marie s její matkou, ve kterém zdůrazňuje, že aby vznikly její písně, musí hrdinové umřít. 27 Polydouri, M. Άπαντα Μαρίας Πολυδούρη, s. 13-36. 28 Zajímavostí této sbírky je, že většina básní je označena pouze číslem. Sbírka je obsažena v díle Polydouri, M. Άπαντα Μαρίας Πολυδούρη, s. 39-134. 29 Všechny básně jsou obsaženy v díle Polydouri, M. Άπαντα Μαρίας Πολυδούρη, str. 135-255, na str. 249-255 jsou uvedeny její překlady cizích autorů (J. Morréas, H. Bataille, L. de Lisle). 30 Karyotakis.K. G. Άπαντα τα ευρισκόμενα Β΄, Αthina 1979, s. 204-205. 31 Dále publikoval např. v Νέα Ζωή (Nový Život), Ἕσπερο (Espero), Ἐμε ῖ ς (My), Νέα Τέχνη (Nové umění), Νεοελληνικὴ Τέχνη (Novořecké umění), Κυριακὴ το ῦ Ἐ λευθέρου Βήματος (Nedělě svobodného kroku), v časopise Μεγάλη Ἑ λληνικ ῆ Ἐγκυκλοπαίδεια (Velká řecká encyklopedie), Νέα Ἑ στία (Nea Estia) apod. viz Stergiopoulos, K. Η ελληνική ποιήση, s. 312. 32 Ἄγης Λεβέντης se vyskytoval také pod pseudonymy Μίμης Χλαπάτσας a Νίκος Τσαπατσούλιας. 33 Na titulní straně tohoto časopisu bylo zobrazeno ženské lýtko, které tehdejší společnost šokovalo. Viz Karyotakis, K. G. Άπαντα τα ευρισκόμενα Β΄, s. 340.

12 nátlak policie stažen z prodeje. V roce 1920 vzniklo jednoaktové dílo ὉἌ ρρωστος34 (Nemocný), odehrávající se v sanatoriu ve Švýcarsku. Tato jednoaktovka se nedochovala. V létě 1921 vytvořil se svým přítelem a pozdějším životopiscem Charilaem Sakellariadisem divadelní revue Πὲ λ Μέλ35, kterou však žádná divadelní společnost neuvedla.36 Vedle publikační činnosti v periodickém tisku vydal Karyotakis během svého života tři básnické sbírky: Ὁ πόνος το ῦ ἀ νθρώπου κα ὶ τ ῶ ν πραμάτων (Soužení člověka a předmětů) v roce 1919, Νηπενθῆ (Utišující žal) roku 1921 a Ἐλεγε ῖ α κα ὶ Σάτιρες roku 1927. Věnoval se také překladům, a to především francouzských autorů.37 Deset let po jeho smrti vydal Charilaos Sakellariadis souborně Karyotakisovo dílo pod názvem Ἅπαντα, Έμμετρα και πεζά (1938, Souborné dílo, Poezie a próza). I když toto vydání nezahrnuje veškerou jeho tvorbu, je rozsáhlou životopisnou studií o jeho příteli. Sakellariadis rovněž vydal další dvě studie o Karyotakisovi, a to od Kleonta Paraschose a Tellose Agrase. Autorem dvojsvazkové studie Άπαντα τα Ευρισκόμενα (Souborné dílo) je profesor G. P. Savvidis. Do prvního svazku zařadil tři sbírky vydané samotným básníkem, do druhého svazku tři poslední básně a poslední prozaická díla. Do studie dále zahrnul všechny Karyotakisovy „rané básně“ (νεανικά ποιήματα), vytvořené před vydáním první sbírky, básně nezařazené do sbírky druhé a třetí a texty nalezené v pozůstalosti. Karyotakis jako básník nihilismu a pesimismu je pravým představitelem své doby. Jeho současníci nepochopili originalitu básníkova díla. Ohromeni jeho sebevraždou, zasaženi dusnou atmosférou meziválečné doby byli konfrontováni a zároveň ovlivněni Karyotakisovými postoji. Teprve dnešní doba hodnotí jeho dílo s odstupem a nachází k němu cestu. V Karyotakisově díle můžeme pozorovat vlivy jiných autorů, například Moréa, Baudelaira, Laforgueho, Malakasise, Filyrase, částečně Porfyrase, Paparrigopoulose a Ouranise.38 Celá Karyotakisova poezie vychází z jeho osobních prožitků. Proto básnický vývoj neznázorňuje nic jiného než cestu k smrti. V prvních dvou knihách najdeme hluboký melancholický postoj k životu, který vrcholí v Ἐλεγε ῖ α κα ὶ Σάτιρες. Jestli zde existovala alespoň v malé míře víra a snaha o nalezení vysvobození prostřednictvím umění, ve sbírce třetí, poslední, se setkáváme jen s

Některé články z tohoto časopisu jsou uvedeny viz Karyotakis, K. G. Άπαντα τα ευρισκόμενα Β΄, s. 113-121. 34 Viz Savvidis, G. P. - Chatzidaki, Ν.Μ.-Μitsou, Μ., Χρονογραφία Κ.Γ.Καρυωτάκη (1896-1928), Αthina 1989, s. 73.

35 Texty z této divadelní revue jsou uvedeny viz Karyotakis, K. G. Άπαντα τα ευρισκόμενα Β΄, s. 127-144. 36 Více viz Stergiopoulos, K. Η ελληνική ποιήση, s. 312-313. 37 Překlady jsou obsaženy ve sbírce Νηπενθῆ a Ἐλεγε ῖ α κα ὶ Σάτιρες. Viz Karyotakis, K. G. Ποιήματα και πεζά, s. 101-107, 171-191. Překlady z Karyotakisových mladých let viz Karyotakis. K.G. Άπαντα τα ευρισκόμενα Β΄, s.189-199. 38 Více v díle Stergiopoulos, K. Οι επιδράσεις στο έργο του Καρυωτάκη, Αthina 2005.

13 básníkovým přežíváním bez jakékoliv naděje na změnu. Veškerá víra je ztracena, smysl má jedině smrt, která tvoří střed celé jeho životní teorie. Karyotakisovo duševní rozpoložení, milostná vášeň i osobní tragédie je každodenně umocňováno okolním světem. Pesimismus se pro něj stává životním postojem. Smrt je jeho symbolem. Básnické obrazy přibližují zoufalství jeho doby39. Karyotakis je myšlením romantik, jenž bojuje za překonání stereotypů každodenního života. Jako pravý milovník svobody chce získat volnost. Na druhé straně je jako většina jeho současníků řeckého meziválečného období fatálně zklamán skutečným, pro něj nelítostným světem. Takto stojí v Karyotakisově tvorbě vedle sebe romantismu i realismus. V případě, že Ἐλεγε ῖ α představují spíše romantickou část jeho povahy, Σάτιρες zastupují tu realistickou. Karyotakisova satira popírá vše, co básníka obklopuje. Nejedná se o prostou satiru, ale spíše o sarkasmus. Jeho prudkost a ostrost nám ukazuje míru jeho zatrpklosti. Stačí vědět, čemu se vysmíval, abychom pochopili, co miloval, co si představoval, s jakými ideály vstupoval do života, jak moc se cítil zraněn. Za tímto sarkasmem se skrývá rozdvojenost Karyotakisovy osobnosti. V jeho díle můžeme sledovat koexistenci několika protikladných tendencí: romantismu a realismu, elegie a satiry, sklonu utíkat do vysněného světa a vpádu skutečnosti do něj. Uvnitř obou těchto rozdílných postojů pak působí hluboká citovost, stále neklidná a rozkolísaná. Ta spojuje prvky romantismus s postupy realismu. Citový základ znázorňuje Karyotakisovo vlastní já a jeho osobní postavení vůči okolnímu světu. Jeho nadměrná citovost vystihuje klima doby, představuje zoufalý odpor, stává se výkřikem vůči době.40 Karyotakis psal dimotiki, používal však i výrazy městského jazyka, tzv. „pseudokatharevusa“ (ψευτοκαθαρεύουσα). Dimotiki archaizuje po fonetické a formální stránce a oproti tomu arhcaické výrazy mění podle dimotiki.41 Karyotakisova nespokojenost s tehdejší společností se projevuje i v jeho próze a posledních třech básních. Zde si je společenských pravidel již plně vědom a zcela se od nich odvrací.

3.1. Poezie

3.1.1. Rané básně (νεανικά ποιήματα)

39 Více viz Aggelatos, D. Διάλογος και ετερότητα, Η ποιητική διαμορφώση του Κ.Γ.Καρυωτάκη, Athina 1994. 40 Stergiopoulos, K. Η ελληνική ποιήση, s. 314-318. 41 Více v díle Papazoglou, Ch. Παρατονισμένη μουσική: μελέτη για τον Καρυωτάκη, Athina 1988, s. 64-71

14 Pod pojmem νεανικά ποιήματα rozumíme u Karyotakise básnické texty, které byly publikovány mezi lety 1913 až 191642. Toto označení, které pro ně zavedl G. P. Savvidis, je ekvivalentem k pojmu Juvenilia43, zahrnujícím básně rané, nikoliv však již „dětské“ či „pubertální“. Kritika νεανικά ποιήματα nevěnovala zvláštní pozornost. Milostná povaha většiny těchto básní, spojovaných s vydáním dvou básní v časopise Κρητικός Αστέρας Χανιών (Krétský talent Chanie) roku 1914, vedla G. P. Savvidise k závěru, že za nimi spíše než touha po slávě stojí Karyotakisova snaha upoutat pozornost jisté čtenářky, pocházející pravděpodobně z Chanie. Ani přesto jim však neupírá literární kvality. Milostné ladění je příznačné pro celou řadu básní z tohoto období. V básni Ξέρω (Znám) se prvky melancholie a úzkosti, typické pro básníkova pozdější díla, nevyskytují.44

Ξέρω μιὰ ὄ μορφη μικρή, μι ὰ θεϊκι ὰ κοπέλα. Τὰ παιδικ ὰ φουστάνια της ν ὰ φαίνονται ἀ φίνουν δύο πόδια ὥ ς το γόνατο- ὤ , πειρασμός!, ὤ , τρέλλα!- καὶ τ ʼἄ λυκα τ ὰ χείλια της σωρό τ ὰ γέλια χύνουν.

Ὅπου διαβε ῖ κι΄όπου σταθε ῖ , τ ὴ ν ἡ δον ὴ σκορπίζει. Καὶ νιώθεις ὁ λοπύρινες ματι ὲ ς ν ὰ σο ῦ καρφώνει όταν τὸ φουστανάκι της μ ὲ χάρη ἀ νεμίζει καὶ τ ʼἄ σπρα κρύφια κάλλη της τ ʼἀ φράτα φανερόνει.

Τὰ μάτια της δοκίμασα ν ὰ δ ῶ ποι ὸ ἔ χουν χρ ῶ μα. Ἀστράφτουν κε ῖ να κα ὶ θαρρ ῶ πως «Τ΄ε ἶ δες;» μο ῦ φωνάζουν «Θαμπώθηκα!» τοὺ ς λέω ʼ γώ κι΄α ὐ τ ὰ μο ῦ λ ὲ ν΄ ἀ κόμα: «Μπορεῖ ς ν ὰʼ δε ῖ ς τ ὸ ν ἥ λϊο;» Ναί, π ῶ ς τ ὸ ν ἥ λιο μοιάζουν.

Εἶ ναι ξανθή; μελαχρινή; Δ ὲ ν ξέρω, στ ὸ Θεό μου! Ὅσες φορ ὲ ς ἐ κοίταξα τ ὴ λαμπερ ὴ μορφή της οἱ ὀ μορφι ὲ ς μ ʼἐ στράβωσαν. Κα ὶ χάνω τ ὸ ν καιρό μου,

42 Kromě jedné, která byla objevena až deset let po smrti Karyotakise. Savvidis, G.P. Νεανικά In Karyotakis, K.G. Άπαντα τα ευρισκόμενα Β΄, s. 241. 43 Viz Savvidis, G.P. Νεανικά. In Karyotakis, K.G. Άπαντα τα ευρισκόμενα Β΄, s. 241. 44 První vydání 19. října 1914 v periodiku Παρνασσός (Parnassos), viz Savvidis, G.P.-Chatzidaki, Ν.Μ.-Μitsou, Μ., Χρονογραφία Κ.Γ.Καρυωτάκη (1896-1928), Αthina 1989, s. 31, 33.

15 ὅταν παιδιεύομαι ν ὰ βρ ῶ τί κρύβει ἡ ψυχή της.45

Karyotakis v této básni pěje chválu na krásu ženského těla, spojenou s citovým dojetím milostného poselství. Verše jsou prosyceny vášní a touhou, básník je krásou dívky „oslepen“(θαμπώθηκα). Z básně cítíme, že každá část těla této dokonalé dívky je hodna opěvování. Významově je báseň vystavěna na protikladu znalosti a neznalosti dívčina těla. Kladením otázek nám autor naznačuje intenzitu svého dojetí její krásou. Netuší však, zda bude jeho milostná touha naplněna, či nikoliv. Další báseň, kterou bych chtěla uvést, je Στην αγκάλη σου (Ve tvém objetí, 1914).

Ὤ, τ ὰ χρυσά σου τ ὰ μαλλιά, πο ὺ πέφτουνε σ΄ἕ να λαιμό κρινόλευκο, ἀχτίδες μο ῦ θυμίζουνε ὁ λόλαμπρες ποὺ στ ʼἄ σπρο χιόνι χύνονται.

Καὶ τ ὴ φων ὴ π ʼἀ ργοκυλά κρυστάλλινη σὰ ν μουσικ ὴ α ἰ θέρια, ποιὰ μούσα μαγεμένη σο ῦ τ ὴ χάρισε; ποιὰ ξωτικ ὴ νεράιδα;

Τὰ δροσερά σου χείλη τ ὰ κεράσινα πʼἀ νοίγουν σ ὲ χαμόγελο, τί ἡ δον ὴ ὅ ταν κολλο ῦ ν στ ὸ στόμα μου σʼἕ να φιλ ὶ ἀ τέλειωτο!

Ὤ, δέξου με γλυκιά μου, στην αγκάλη σου ποὺ μοιάζει με παράδεισο, καὶ μ ὲ το νέκταρ το ῦ φιλιο ῦ σου πότισε τὰ διψασμένα χείλη μου.46

I v této básni se setkáváme s opěvováním ženského těla47. Dochází zde zároveň i k naplnění

45 Karyotakis. K.G. Άπαντα τα ευρισκόμενα Β΄, s. 164. 46 Karyotakis, K.G. Άπαντα τα ευρισκόμενα Β΄, s.178. 47 Τὰ χρυσά σου τ ὰ μαλλιά (tvé zlaté vlasy), λαιμό κρινόλευκο (krk bílý jako lilie), φωνὴ π ʼἀ ργοκυλά κρυστάλλινη

16 básníkovy touhy, spojené s pocitem intenzivního potěšení, jehož vyjádření nacházíme zejména ve čtvrté sloce48. I přes naplnění svých tužeb však básník toužit nepřestává. Hned v následující sloce se jeho nikdy nekončící touha objevuje znovu. Dalším typickým znakem νεανικά ποιήματα jsou motivy vášně, které nás uvádí do básníkova myšlenkového světa. Obrazy ideálních dívek, stvořených v jeho mysli, však zapojuje do světa skutečného, jak můžeme vidět například v básni „ad somnum“ (Do hlubokého spánku).

Μυρόβολο προσμένει τὸ κρεβάτι κι αὐ τή μ ὲ τ ὰ χρυσόμαλλα λυμένα στὸ κόνισμα τ ὰ χείλια δειλιασμένα ἐκόλλησε από ε ὐ λάβεια γιομάτη.

Ἐπέταξε τ ὰ ρο ῦ χα της. Ροδάτη, μισόγυμνη ξεπρόβαλε ἡ παρθένα κι ἀ στράψαν στ ὸ φεγγάρι ἀ σημωμένα τὰ κάλλη πο ὺ θαμπώνουν κάθε μάτι.

Στὰ πούπουλα τ ʼἀ νάλαφρα πλαγιάζει κι ἀ π ὸ ἡ δον ὴ -θαρρε ῖ ς- ἀ νατριχιάζει στοῦ σεντονιο ῦ τ ὸ μεταξένιο χάδι.

Σὰ ν έλθει τ ὸ χρυσόνειρο, ἀ γγελούδια θὰ μαζωχτο ῦ με γύρω της ὁ μάδι στὴ ν παρθενι ὰ ν ὰ ψάλλουνε τραγούδια.49

Oproti předešlé básni se zde setkáváme s intenzivní silou emocí. Pro rozum zde není místo. Nadvládu přebírají pocity. Dalo by se říci, že básníkova touha již došla naplnění, ovšem pouze v jeho mysli. Báseň je plná výrazů typických pro křesťansky orientované texty, které můžeme vyčíst ze slov jako „libě vonící“ (μυρόβολο), „andělíčci“ (ἀγγελούδια) či „panna“ (παρθένα).

(kříšťálový hlas, který se ponalu rozplývá), τὰ δροσερά σου χείλη τ ὰ κεράσινα (tvé svěží třešňové rty). 48 Τὰ δροσερά σου χείλη τ ὰ κεράσινα Tvé svěží třešňově rty, π΄ἀ νοίγουν σ ὲ χαμόγελο, jež se otvírají do úsměv τί ἡ δον ὴ ὅ ταν κολλο ῦ ν στ ὸ στόμα μου jaká to rozkoš, když se přisají na má ústa σ΄ἕ να φιλ ὶ ἀ τέλειωτο! nekonečným polibkem!

49 Karyotakis, K.G. Άπαντα τα ευρισκόμενα Β΄, s.182.

17 Líbě vonící lože však zároveň evokuje místo, kde dochází k tělesnému kontaktu se ženou. Básník se tak zároveň ocitá i v oblasti znesvěcení. Prvek lože prosyceného vůní může mít posvátný charakter, současně je ale také symbolem sexuality.

Ἀ νατριχιάζει στο ῦ σεντονιο ῦ τ ὸ μεταξένιο χάδι. Má „husí kůži“ z hevábného pohlazení prostěradla.

Toto spojení protikladných významů je podle E. G. Kapsomenose základním rysem charakterizujícím Karyotakisovu poezii. Půvabná žena, představující hlavní motiv básně, tak náleží svou pobožností do oblasti posvátné, svou tělesností plnou vášně však zároveň představuje znesvěcení.50 Na básni Αντίθεσις (Kontrast)51 můžeme pozorovat kontrast mezi první a druhou slokou. Na jedné straně Karyotakis oslavuje vytouženou dívku, na straně druhé se utápí v pocitech zoufalství a křivdy.52 Probouzí se v něm žárlivost, protože jeho vysněná dívka miluje jiného.53

Ὅταν τὸ θείο γέλιο σου στα χείλη σου ἀ νθίζει κι ἀ στράφτει μ ὲ ς στ ὰ μάτια σου ἡ κάθε ἡ δονή, όταν τὴ ν ὥ ρια σου μορφ ὴ τρελ ὴ χαρ ὰ στολίζει καὶ ξεφωνίζεις ε ὔ θυμα, γλυκιά μου καστανή,

τότε ἐ γ ὼ ὁ δύστυχως, το ῦ ἔ ρωτος ρημάδι σὲ δάκρυα τὸν πόνο μου ἀ φήνω ν ὰ ξεσπ ᾶ · τὸ κάθε τι μο ῦ φαίνεται μα ῦ ρο σ ὰ ν τ ὸ σκοτάδι καὶ λέω μ ὲ παράπονο: « Ἄ λλονε ἀ γαπ ᾶ ».54

Jiný typ autorské strategie νεανικά ποιήματα se představuje v básních popisujících milostná

50 Καpsomenos, Ε.G. Δομές αντίθεσης στην ποιήση του Καρυωτάκη. In Συμπόσιο για τον Καρυωτάκη, Preveza 1990,s. 135. 51 Báseň vvšla pod pseudonymem K. G. Karpetakis 16.března 1914 v časopise Παρνασσός pod názvem Όταν (Když). Viz Savvidis, G.P.-Chatzidaki, Ν.Μ.-Μitsou, Μ., Χρονογραφία Κ.Γ.Καρυωτάκη (1896-1928), s. 30 a pod názvem Αντίθεσις 23. října 1914, viz Savvidis, G.P.-Chatzidaki, Ν.Μ.-Μitsou, Μ., Χρονογραφία Κ.Γ.Καρυωτάκη (1896-1928), s. 34. 52 Pocit křivdy je vyjádřen slovy «δυστυχώς» (bohužel), «ρημάδι» (troska), «παράπονο» (pocit stížnosti). 53 «Ἄ λλονε ἀ γαπ ᾶ ». 54 Karyotakis, K.G. Άπαντα τα ευρισκόμενα Β΄, s. 152.

18 dobrodružství, jak můžeme vidět například v básni Στην Αφροδίτη55 (Afroditě)56, Μπροστά σε μια Μαγδαλίνη (Před jednou Magdalénou)57, Της αμαρτίας δουλεύτρα (Pracovnice hříchu)58 či v Θυμάσαι (Vzpomínáš si)59. 2.1.2. Soužení člověka i věcí (Ὁ πόνος τοῦ Ἀ νθρώπου καί τ ῶ ν Πραμάτων)

Ač by se vzhledem k názvu sbírky60 mohlo zdát, že se v ní setkáme pouze s básněmi popisujícími smutek, není tomu tak. Objevuje se zde celá řada témat, která svým novátorským pojetím poetickou tvorbu Karyotakise výrazně obohacují. Prostřednictvím vypravěče nám v nich autor představuje inovativní nazírání tradičních témat, čímž dokazuje svou originalitu. Vyskytují se zde také prvky sarkasmu, kterým básník všechny pozitivní pocity i jevy neguje. Pod soužením tedy nalézáme tělesné strasti, smutek, milostné zoufalství, ale i soucit. Vypravěč však ve své snaze nalézt vytouženou dívku pro společný život vytrvává. Jeho milovaná jej ale odmítá, což u něj vyvolává melancholické vzpomínání na šťastné chvíle. Autorova pomyslná cesta zavádí vypravěče do světa básnické představivosti, ze které však stejně upadá do beznaděje s přesvědčením, že již nikdy nebude šťastný. Již v první básni této sbírky, Θάνατοι (Smrti), se setkáváme s vyjádřením zoufalství.

Εἶ ναι ἄ νθρωποι πού τήν κακήν ὥ ρα τήν ἔ χουν μέσα τους.

Χεράκια πού κρατώντας τά τριαντάφυλλα κι ἀ π ʼ τή χαρά ζεστά τ ῶ ν φιλημάτων, χεράκια πού κρατώντας τά τριαντάφυλλα χτυπήσατε τίς πόρτες τῶ ν θανάτων·

55 Karyotakis,K.G. Άπαντα τα ευρισκόμενα Β΄, s. 159,rvní vydání dne 7. srpna 1914 v periodiku Παρνασσός, viz. Savvidis, G.P.-Chatzidaki, Ν.Μ.-Μitsou, Μ., Χρονογραφία Κ.Γ.Καρυωτάκη (1896-1928), s. 32. 56 Kostas Stergiopoulos se domnívá, že Karyotakis byl ovlivněn básní Η Αφροδίτη (Afrodita) od Lambrose Asterise (pseudonym D. Karachaliou, básník a novinář), více v díle Stergiopoulos, K. Οι επιδράσεις στο έργο του Καρυωτάκη, s. 33-36. 57 Karyotakis, K.G. Άπαντα τα ευρισκόμενα Β΄, s. 167. První vydání 7. prosince v periodiku Παρνασσός,viz Savvidis, G.P.- Chatzidaki, Ν.Μ.-Μitsou, Μ., Χρονογραφία Κ.Γ.Καρυωτάκη (1896-1928), s. 34, 37. 58 Karyotakis, K. G. Άπαντα τα ευρισκόμενα Β΄, s. 163. První vydání 5. října 1914, viz Savvidis, G.P.-Chatzidaki, Ν.Μ.- Μitsou, Μ., Χρονογραφία Κ.Γ.Καρυωτάκη (1896-1928), s. 32.

59 Karyotakis, K.G. Άπαντα τα ευρισκόμενα Β΄, s. 158. První vydání 5. března 1914 v periodiku Παρθενῶ νας (Parthenon), viz Savvidis, G.P.-Chatzidaki, Ν.Μ.-Μitsou, Μ., Χρονογραφία Κ.Γ.Καρυωτάκη (1896-1928), s. 30. 60 Na vlastní náklady ji vydal Karyotakis v únoru 1919, Savvidis, G.P.-Chatzidaki, Ν.Μ.-Μitsou, Μ., Χρονογραφία Κ.Γ.Καρυωτάκη (1896-1928), s. 56.

19 ματάκια μου πού κάτι τό ἐ διψάσατε καί διψασμένα ἐ μείνατε ποτήρια, ματάκια μου πού κάτι τό ἐ διψάσατε κ᾽ἐ μείνατε κλεισμένα παραθύρια·

ὦ, πού ʼ χατε πολλά νά ε ἰ πε ῖ τε, στόματα κι ὁ λόγος σ ᾶ ς ἐ διάλεξε γιά τάφο, ὦ, πού ʼ χατε πολλά νά ε ἰ πε ῖ τε, στόματα καί τόν καημό δέν εἴ πατε πού γράφω·

μάτια, χεράκια, στόματα, ἱ στορ ῆ στε μου τόν πόνο κάποιας ὥ ρας, κάποιου τόπου, μάτια, χεράκια, στόματα, ἱ στορ ῆ στε μου τόν Πόνο τῶ ν Πραμάτων καί το ῦ Ἀ νθρώπου.61

Průběžným opakováním motivů v podobě slov nesoucích významové poselství básně dosahuje Karyotakis silného emočního vypětí. Intenzitu žalu nad ztrátou mladého života pak básník ještě zvyšuje užitím zdrobnělin konotujících nevinnost mládí. Ματάκια, χεράκια. Očička, ručičky. První dvě sloky popisují „růže“ (τριαντάφυλλα) těšící se z polibků a vřelosti, které se jím dostává. Květina symbolizuje eleganci a je spojována s láskou. Kontrast k těmto slokám a jejich ladění představuje sloka třetí, v níž se objevuje motiv mrtvého těla, pokrytého růžemi v okamžiku před pohřbením. Významová rovina básně tedy implicitně spojuje smrt milované dívky s růžemi, symbolizujícími společně se zamilovaností vzpomínky na drahocenné chvíle již vyhaslého života. Báseň je plná touhy, která, zasáhnuta dívčinou smrtí, zůstává stejně jako v básních předešlých nenaplněna. Autor se v ní obrací ke čtenáři s výzvou po sdílení jeho bolestí a soužení. Ἱστορ ῆ στε μου. Popište mi. V poslední sloce se setkáváme s prvkem pro Karyotakisovy básně typickým, a to neslučitelností. Předměty náleží do neživého světa, kdežto lidé představují svět živý. Protiklad živého

61 Karyotakis, K.G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 39

20 k neživému zde však přestává platit, protichůdným principům těchto dvou světů je přiřčen stejný význam, k jehož propojení dochází prostřednictvím bolesti. Tím autor naznačuje, jak básním rozumět. Další básní, jejíž název je v rozporu s jejím významem i laděním, je Gala (Obřad).

Θα γλεντήσω κ᾽ ἐ γώ μιά νύχτα. Μαυροντυμένοι ἀ πόψε, φίλοι ὠ χροί, ἐλ ᾶ τε στό δικό μου περιβόλι, μ᾽ ἕ ναν παλμό τό βράδυ τό βαρύ γιά νάν τό ζήσουμ᾽ὅ λοι.

Τ᾽ἀ στέρια τρεμουλιάζουνε καθώς τό μάτι ἀ νοιγοκλε ῖ προτο ῦ δακρύσει. Ὁ κόσμος τ ῶ δεντρ ῶ νε ρέβει ὀ ρθός. Κλαίει παρακάτου ἡ βρύση.

Ἀπό τά σπίτια πού ε ἶ ναι σά βουβά, κι ἄ ς μίλησαν τή γλώσσα το ῦ θανάτου, μέ φρίκη τό φεγγάρι ἀ ποτραβ ᾶ τ΄ἀ σημοδάχτυλά του.

Εἶ ναι τό βράδυ ἀ πόψε θλιβερό κ᾽ ἐ με ῖ ς θάν τό γλεντήσουμε τό βράδυ, ὅσοι ἔ χουμε τό μάτι μας ὀ γρό καί μέσα μας τόν ἅ δη.

Οἱ μπάγκοι μ ᾶ ς προσμένουν. Κι ὅ ταν βγε ῖ τό πρῶ το ρόδο στ ᾽ ο ὐ ρανο ῦ τήν ἄ κρη, ὅταν θά σκύψει ἀ πάνου μας ἡ α ὐ γή, στό μαῦ ρο μας τό δάκρυ

θά καθρεφτίσει τ᾽ἁ παλό της φ ῶ ς. Γιομάτοι δέος ὀ ρθοί θά συκωθο ῦ με, τόν πόνο του θα εἰ πε ῖ κάθε ἀ δερφός κι ὅ λοι σκυφτοί θ ᾽ ἀ κο ῦ με.

21 Κι ὡ ς θά σ ᾶ ς λέω γιά κάτι ὡ ρα ῖ ο κι ἁ βρό πού σκυθρωποί τό τριγυρίζουν πόθοι, τή λέξη τή λυπητερή θά βρῶ πού ἀ κόμα δέν ε ἰ πώθη.

Μαυροντυμένοι ἀ πόψε, φίλοι ὠ χροί, ἐλ ᾶ τε στό δικό μου περιβόλι, μ᾽ ἕ ναν παλμό τό βράδυ τό βαρύ γιά νάν τό ζήσουμ᾽ὅ λοι.62

Název Gala konotuje velkou slavnost, většinou oficiálního charakteru, pořádanou ve večerních hodinách, jak bychom mohli usuzovat z podkomentáře63, vyvolávajícího očekávání večera plného radosti a veselí. Také úvodní výzva druhého rýmu64 představuje jakousi pozvánku na slavnost, později podpořenou pobídnutím k naplno prožité noci. Pozitivní ladění prostupuje celou první slokou. Černý oděv65 může představovat oděv slavnostní pro podobný typ obřadu určený. V básni však dochází záhy k obratu, verši proniká velký smutek a beznaděj, bujarou atmosféru večera střídá žal66 čitelný i z očích přítomných67. Úvodní projevy radosti nyní kontrastují se smutkem a ponurou náladou.

Další básní plnou bolesti a zoufalství je Ἄνοιξη68 (Jaro).

Ἔτσι τούς βλέπω ἐ γώ τούς κήπους.

Στόν κῆ πο ἀ πόψε μο ῦ μιλε ῖ μιά νέα μελαγχολία. Βυθίζει κάποια μυγδαλιά τό ἀ νθοχαμόγελό της στοῦ βάλτου τό θολό νερό. Κ ʼ ἡ θύμηση τ ῆ ς νιότης σαλεύει τόσο θλιβερά την ἄ ρρωστη ἀ κακία...

62 Karyotakis, K.G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 40-41 63 Θα γλεντήσω κι εγώ μια νύχτα (I já se pobavím jednu noc). 64 Ελάτε (Pojďte). 65 Μαυροντυμένοι (černě oděni). 66 Εἶ ναι τό βράδυ ἀπόψε θλιβερό (Dnešní večer je žalostný). 67 Τό μάτι μας ὀγρό. (Νaše oko smutné). 68 První vydání 4. května 1914 v periodiku Παρνασσός viz. Savvidis, G.P.-Chatzidakis, Ν.Μ.-Μitsou, Μ., Χρονογραφία Κ.Γ.Καρυωτάκη (1896-1928), s. 31.

22 Ἐξύπνησε μιά κρύα πνοή μές στή σπασμένη σέρα, ὅπου τά ρόδα ε ἶ ναι νεκρά καί κάσα ἡ κάθε γάστρα. Τό κυπαρίσσι, ἀ τέλειωτο σά βάσανο, πρός τ ʼἄ στρα σηκώνει τή μαυρίλα του διψώντας τόν ἀ έρα.

Καί πᾶ νε, πένθιμη πομπή λες, τ ῆ ς δεντροστοιχίας οἱ πιπεριές καί σέρνονται τά πράσινα μαλλιά τους. Οἱ δυό λατάνιες ὕ ψωσαν μές στήν ἀ πελπισιά τους τά χέρια. Κʼ ε ἶ ναι ὁ κ ῆ πος μας κ ῆ πος μελαγχολίας.69

Ani zde se autor rozporu mezi názvem básně a jejím vyzněním nevyhnul. Z rozkvetlých zahrad dýchá život, ale vyznění básně je negativní70. Prostředí zahrad bývá obecně spojováno s harmonií, krásou a radostí. Básník zde však tuto ustálenou přírodní symboliku za doprovodu ironie záměrně narušuje.71 V prvním verši básně se Karyotakis svěřuje s pocity melancholie v míře dosud nepoznané.72, objevující se opětovně prostřednictvím metafory „zvadlé“ zahrady. Smutek může podle básníka ovládnout živé i neživé předměty. Zároveň nám ale touto básní dává najevo, jak odlišný může náš pohled na svět, viděn ze zahrady, být. Další typ básní ve sbírce obsažených představují verše s milostnou tématikou. Jednou z nich je báseň Νοσταλγία (Nostalgie).

Μέσ ἀπό τό βάθος τῶ ν καλῶ ν καιρῶ ν οἰ ἀ γάπες μας πικρά μ ᾶ ς χαιρετ ᾶ νε.

Δεν ἀ γαπ ᾶ ς καί δέ θυμ ᾶ σαι, λές. Κι ἄ ν φούσκοσαν τά στήθη κι ἄ ν δακρύζεις πού δέν μπορεῖ ς νά κλάψεις ὅ πως πρ ῶ τα, δέν ἀ γαπ ᾶ ς καί δέ θυμ ᾶ σαι, ἄ ς κλα ῖ ς.

Ξάφνου θά ἰ δε ῖ ς δύο μάτια γαλανά

69 Karyotakis, K.G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 47. 70 Negativnost můžeme již očekávat po přečtěni podkomentáře Karyotakise: Ἔτσι τούς βλέπω ἐγώ τούς κήπους. (Takto já vidím zahrady). 71 Ἄρρωστη ἀκακία (nemocný akát), τά ρόδα εἶ ναι νεκρά (růže jsou mrtvé), οἱ δυό λατάνιες ὕψωσαν μές στήν ἀπελπισιά τους (dvě palmy vyrostly v jejich zoufalství). 72 Στόν κῆ πο ἀ πόψε μο ῦ μιλε ῖ μιά νέα μελαγχολία. (Na zahradě ke mně dnes promlouvá nová melancholie).

23 -πόσος καιρός!- τά χάιδεψες μιά νύχτα· καί σά νʼἀ κο ῦ ς ἐ ντός σου νά σαλεύει μιά συφορά παλιά καί νά ξυπνᾶ .

Θά στήσουνε μακάβριο τό χορό οἱ θύμησες στά περασμένα γύρω· καί θ΄ἀ νθίσει στό βλέφαρο σάν τότε καί θα πέσει τό δάκρυ σου πικρό.

Τά μάτια πού κρεμούν-ἥ λιοι χλωμοί- τό φῶ ς στό χιόνι τ ῆ ς καρδι ᾶ ς καί λιώνει, οἱ ἀ γάπες πού σαλεύουν πεθαμένες, οἱ πρ ῶ τοι ξανά που ἄ ναψαν καημοί...73

Hlavním tématem básně je líčení již minulého společného soužití básníka a vytoužené dívky. Vypravěč zde sice předstírá,74že se s rozchodem s milovanou vyrovnal, verše ale prozrazují jeho melancholii a hořké zoufalství. Vyjádřením tělesné bolesti metaforicky líčí své nekonečné soužení. Jeho smutek je zvláště intenzivní ve dvou posledních slokách. Vypravěč se zde s lítostí, ale i výčitkami zamýšlí nad všemi nevykonanými skutky a promarněnými, jednou provždy ztracenými příležitostmi.

3.1.3. Utišující žal ( Νηπενθῆ)

Ve sbírce75 Νηπενθῆ76 se vypravěč neustále obrací do minulosti. Z přítomnosti, která pro něj neznamená nic než zmar a strádání, se k ní uchyluje ke vzpomínkám na svou lásku a své blízké. Odebírá se tak do vysněného světa, avšak bez jakékoliv aktivní snahy o zvrat v chodu věcí. Pocity radosti se mění v rozmrzelost a skepsi. Karyotakis se v těchto básních sice vyjadřuje o úniku jako o záchranné síti před zoufalstvím, to však za absence ucelujícího prvku zůstává nezavršeno.

73 Karyotakis, K.G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 45. 74 Milovanou pro něj osobu popisuje jako necitlivou. Viz Δεν ἀγαπ ᾶ ς καί δέ θυμᾶ σαι. (nemiluješ a nevzpomínáš si). 75 Tato sbírka byla vydána v roce 1921. 76 Νήπενθες φάρμακο (Lék utišující žal) se objevuje v rýmech Odysey. Viz Karyotakis, K.G. Ποιήματα και πεξά, s. 225. Označení „pharnakon népenthès“ se vyskytuje i Ch. Baudelaira. Viz Tsimpakou, L. Ποιητική αλχημεία: Μπωντλαίρ- Καρυωτάκης. In Καρυωτάκης και καρυωτακισμός (Επιστημονικό συμπόσιο), Αthina 1998, s. 64.

24 Úvodním textem celé sbírky je Σάν πρόλογος77 (Jako úvod), prozaický překlad básně Charlese Baudelaira La Voix (Hlas). Sbírka se skládá ze tří částí: Πληγωμένοι Θεοί (Zranění bohové), Η σκιά των ωρών (Stín hodin) a Νοσταλγικά (Vzpomínka na minulost). Z básně Οἱ Στίχοι μου (Mé verše) můžeme vyčíst úzké propojení mezi životem básníka a jeho dílem. Verše čtenáři umožňují dvojí výklad. Vztahovat se mohou k básníkovu emocionálnímu rozpoložení. Konkrétní smysl vyplouvá na povrch až s kompetencí čtenáře zasadit tyto rýmy do správného kontextu. Karyotakis zde předkládá jednotlivé díly mozaiky, jejichž smyslu se čtenář dobere až jejich správným seřazením. Básník se však o svých verších vyjadřuje také jako o svých dětech, které pocházejí z jeho vlastní krve78 podobně jako jeho slzy79. Tímto dochází u Karyotakise k vyjádření pocitů prostřednictvím těla, a tedy k metaforickému spojení básníkovy životní reality s jeho dílem, které můžeme vyčíst z líčení jeho duševního rozpoložení.

Δικά μου οἱ Στίχοι, ἀ π ʼ τό α ἷ μα μου, παιδιά. Μιλοῦ νε, μά τά λόγια σάν κομμάτια τά δίνω ἀ πό τήν ἴ δια μου καρδιά, σά δάκρυα τούς τά δίνω ἀ πό τά μάτια.

Πηγαίνουν μέ χαμόγελο πικρό, ἀφο ῦ τή ζωήν ἀ νιστορίζω τόσο. Ἥλιο καί μέρα καί ἥ λιο τούς φορ ῶ , ζώνη ναν τα΄χουν όταν θα νυχτώσω.

Τόν οὐ ρανόν ὁ ρίζουνε, τή γ ῆ . Ὅμως ρωτιο ῦ νται ἀ κόμα σάν τί λείπει καί πλήττουνε καί λιώνουν πάντα οἱ γιοί μητέρα πού γνωρίσανε τή Λύπη.

Τό γέλιο τοῦ ἀ παλότερου σκοπο ῦ , τό πάθος μάταια χύνω τοῦ φλαούτου· εἶ μαι γι ʼ α ὐ τούς ἀ νίδεος ρήγας πού

77 Karyotakis, K.G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 55-56. 78 Δικά μου οἱ Στίχοι, ἀ π΄τό α ἷ μα μου, παιδιά. (Mé verše, z mé krve, děti). 79 Σά δάκρυα τούς τά δίνω ἀ πό τά μάτια. (Jako slzy z očí jim je dávám).

25 ἔχασε τήν ἀ γάπη το ῦ λαο ῦ του.

Καί ρεύουνε καί σβήνουν καί ποτέ δέν παύουνε σιγά σιγά νά κλαῖ νε. Ἀλλο ῦ κοιτώντας διάβαινε, Θνητέ· Λήθη, τό πλοῖ ο σου φέρε μου νά πλένε.80

Báseň Δόν Κιχῶ τες (Don Quijotové) bývá často spojována s Ouranisovou básní Δον Κιχώτης81.

Οἱ Δόν Κιχ ῶ τες π ᾶ νε ὀ μπρός καί βλέπουνε ὥ ς τήν ἄ κρη τοῦ κονταριο ῦ πού ἐ κρέμασαν σημαία τους τήν Ἰ δέα. Κοντόφθαλμοι ὁ ραματιστές, ἕ να δέν ἔ χουν δάκρυ γιά νά δεχτοῦ ν ἀ νθρώπινα κάθε βρισιά χυδαία.

Σκοντάφτουνε στή Λογική καί στά ραβδία τῶ ν ἄ λλων, ἀστε ῖ α δαρμένοι σέρνονται καταμεσ ῆ ς το ῦ δρόμου, ὁ Σάντσος λεέι «Δέ σ ʼ τό ΄λεγα;» μά ἐ κε ῖ νοι τ ῶ ν μεγάλων σχεδίων ἀ ντάξιοι μένουνε καί: «Σάντσο, τ ʼἄ λογό μου!»

Ἔτσι ἄ ν τό θέλει ὁ Θερβαντές, ἐ γώ τούς ε ἶ δα, μέσα στήν μίαν ἀ νάλγητη Ζωή, το ῦ Ὀ νείρου τούς ἱ ππότες ἄνατρα νά πεζέψουμε καί, μέ πικρήν ἀ νέσα, μέ μάτια ὀ γρά, τίς χίμαιρες ν΄ ἀ παρνηθο ῦ ν τίς πρ ῶ τες.

Τούς εἶ δα πίσω νά ʼ ρθουνε- παράφρονες, ὡ ρα ῖ οι ρηγάδες, πού ἐ πολέμησαν γι ʼἀ νύπαρχτο βασίλειο- καί σάν πορφύρα νιώθοντας χλευστικά πώς ρέει, τήν ἀ νοιχτή νά δείξουνε μάταιη πληγή στόν ἥ λιο!82

83 Společným prvkem těchto dvou básni je první rým Karyotakise a poslední rým Ouranise .

80 Karyotakis, K.G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 57. 81 Ouranis, K. Ποιήματα, Athina 1993, s. 47. 82 Karyotakis, K.G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 60. 83 Οἱ Δόν Κιχ ῶ τες π ᾶ νε ὀ μπρός- κι΄οι Σάντσοι ακολουθάνε. (Doni Quijotové jdou vpřed-a Sanchezové následují) viz Savvidis G.P. In Karyotakis, K.G. Άπαντα τα Ευρισκόμενα Α΄, s. 210 a Stergiopoulos, K. Οι επιδράσεις στο έργο του Καρυωτάκη, s. 54-55.

26 Paralelní je také kategorie vypravěče, který v roli pozorovatele sleduje hrdinu. V básni Ouranise je však hrdina popisován jako „vážný“ (σοβαρός), se železnou vůlí (ατσάλινος), a to v protikladu k „tlustému“

(χοντρός) služebníkovi, čímž básník nepřímo vyjadřuje svůj kladný postoj k hrdinovi a opovržení ke sluhovi. Dalším výrazným motivem této básně je imaginární svět, ve kterém hrdina pronásleduje přeludy z říše snů, aniž by se však z tohoto světa pokoušel vrátit do skutečnosti. Samotářský hrdina (básník) si svou silou, kterou ještě zdůrazňuje jeho samota, a morální nadřazeností získává obdiv vypravěče. U Karyotakise je tomu jinak. O Donu Quijotovi, se vyjadřuje v množném čísle84. Hrdinu tak zbavuje jedinečnosti a postupně obraz tohoto slavného hrdiny rozvrací85. Role sluhy Sancheze je zde naopak posílena. Sluha se zde svého pána snaží ochránit před všemožnými nástrahami a nepříjemnostmi spojenými s Quijotovou nízkou inteligencí a naivitou. Veškeré hrdinovo počínání je tak vykresleno komicky. Vypravěč se hrdinovi, kterého potřebuje ochranu svého bystrého a duchaplného sluhy, vysmívá. Z tohoto záměrného kontrastu vyplývá Karyotakisova kritika nejen jeho vlastního hrdiny, ale prostřednictvím aluze v podobě totožného verše také obrazu hrdiny Ouranisovy básně.

V Karyotakisově tvorbě můžeme obecně pozorovat několik etap. Jednou je hlavním tématem nespokojenost, podruhé touha vrátit se do rodného kraje, který pro něj představuje předobraz dokonalosti, jindy zase vzpomínky na staré přátele, jak je tomu např. v básni Σέ παλαίο συμφοιτητή (Ke starému spolužákovi86). Podle věnování uvedeného v periodiku Νουμᾶ ς87: Στον ποιητή Χαρίλαο Σακελλαριάδη, που φοιτητές, γλεντούσαμε μαζί88 můžeme s jistotou říci, že tato báseň byla věnována jeho příteli Charilau Sakellariadisovi.

Φίλε, ἡ καρδιά μου τώρα σά νά ἐ γέρασε. Τελείωσεν η ζωή μου τῆ ς Ἀ θήνας, πού ὅ μοια γλυκά καί μέ τό γλέντι ἐ πέρασε καί μέ τήν πίκρα κάποτε τῆ ς πείνας.

Δέ θάʼ ρθω πιά στόν τόπο πού πατρίδα μου

84 Οἱ Δον Κιχ ῶ τές (Don Quijotové). 85 Κοντόφθαλμοι ὁ ραματισές (krátkozrací vizionáři) je myšleno ironicky- i když mají vidiny, kvůli své krátkozrakosti nemohou nic vnímat, a nemohou tak uskutečnit své sny. 86 Spolužák na vysoké škole. 87 Viz Savvidis, G.P.-Chatzidaki, Ν.Μ.-Μitsou, Μ., Χρονογραφία Κ.Γ.Καρυωτάκη (1896-1928), s.76. 88 Básníku Charilau Sakellariadisovi, se kterým jsme se jako studenti spolu veselili.

27 τόν ἔ δωκε τό γιόρτασμα τ ῆ ς νιότης, παρά περαστικός, μέ τήν ἐ λπίδα μου, μέ τʼὄ νειρο πού ἐ σβήστη, ταξιδιώτης.

Προσκυνητής θά πάω κατά τό σπίτι σου καί θά μοῦ πο ῦ ν δέν ξέρουνε ίι ἐ γίνης. Μʼἄ λλον μαζί θά ἰ δ ῶ τήν Ἀ φροδίτη σου κι ἄ λλοι τό σπίτι θά ʼ χουν τ ῆ ς Ε ἰ ρήνης.

Θά πάω πρός τήν ταβέρνα, τό σαμιώτικο πού ἐ πίναμε γιά νά ξαναζητήσω. Θά λείπεις, τό κρασί τους θάʼ ναι ἀ λλιώτικο, ὅμως εγώ θά πι ῶ καί θά μεθύσω.

Θʼἀ νέβω τραγούδωντας και τρεκλίζοντας στό Ζάππειο πού ἐ τραβούσαμεν ἀ ντάμα. Τριγύρω θα΄ναι ὡ ρα ῖ α πλατύς ὁ ὁ ρίζοντας,

καί θάʼ ναι τό τραγούδι μου σάν κλάμα.89

Toto věnovaní nám poskytuje klíč k básni a jejímu lepšímu porozumění. V jejím úvodu se Karyotakis zmiňuje o svém někdejším životě v Athénách, které pro něj však již nejsou tím místem, kterým tenkrát bývaly - místem spokojenosti, na což dále navazuje vyjádřením touhy po návratu do rodného kraje. Jeho přítel je již minulostí, věci a místa kdysi s ním spojená jsou nyní cizí. Ani víno už jej tolik netěší, chutná najednou jinak. Báseň je nářkem po minulosti, písní naplněnou smutkem po někdejším životě, jež se básník pokouší znovunalézt v rodném kraji. Hledání je však marné. Básník nalézá jen prázdnotu.

Další část jeho básní představuje Νοσταλγικά (Vzpomínka na minulost). Příkladem tohoto typu básně je Τώρα πού μήτε ὅ ἔρωτας (Teď když ani láska...)

Τώρα πού μήτε ὅ ἔ ρωτας μήτε ἡ φιλία τ ῆ ς φέρνει, μήτε κι αὐ τό τό μίσος μου, παρηγορίαν, ἄ , π ῶ ς

89 Karyotakis, K.G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 69.

28 ἡ ὥ ριμη θλίψη μου κατά τά περασμένα γέρνει, τῆ ς νιότης μου καρπός!

Χορδή ἡ καρδιά μου δέχονταν τό Μάρτη ἀ νατριχίλα. Ἀκόμα μέ συνέπαιρνε γλυκειά μιά συλλογή ὅταν τό νέο Φθινόπωρο μέ μαραμένα φύλλα ἐράντιζε τή γ ῆ .

Μιά πεταλούδα ἐ πέταγε καί τήν ἀ κολουθο ῦ σα· ἦταν ἡ ἀ πάρθενη ζωή μου, ἡ ζωή το ῦ κόσμου, ἡ μιά. Ὁ νο ῦ ς μου σάμπως ξύπνημα τή χαραυγή. Καί ἡ Μούσα μοῦ ἄ γγιζε τά μαλλιά.

Δῶ στε μου τά παιδιάτικα χρόνια μου π ὄ χουν γίνει στήν ἠ ρεμία το ῦ δειλινο ῦ χρυσός, ὡ ρα ῖ ος καπνός, τά χρόνια πούʼ ρθανε χαρά, πέρασαν καλοσύνη, κʼἔ φυγαν ο ὐ ρανός.

Βάλετε πάλι στό πικρό χεῖ λος μου τήν ἀ χτίδα, στά μάτια τήν ἀ νθρώπινη καί θεία σταλαγματιά. Ἐξωτικό μπλάβο πουλί,φέρετε τήν ἐ λπίδα, χαμένη τώρα πιά.

Καί στό χλωμό μου μέτωπο γιά λίγο κάμετε ὥ στε χίμαιρες, ὁ ραματισμοί σάν ἄ στρα να κυλο ῦ ν. Οἱ ἀ γγέλοι νά διατάζουνε, κι ἀ πό τά τέμπλεα δ ῶ στε οἱ θεοί νά μο ῦ γελο ῦ ν.

Ὕστερα, στό κορύφωμα το ῦ ψπελπισμένου δρόμου, ἄς ἤ τανε ἀ νατέλλοντα τά μάτια σου νά ἰ δ ῶ , πρώτη ἀ γαπούλα, καί νά κράταες ἄ νθος τ ʼὄ νειρό μου, τʼὄ νειρο πού μαδ ῶ .

Ἄ, π ῶ ς ἡ λύπη μου κατά τά περασμένα στρέφει!

29 Ὅμοια καί ἡ νύχτα πάντοτε γυρίζει στό πρωί. Ἄ , π ῶ ς τά χρόνια σάν καπνός ἐ χάθηκαν, σά νέφη, σάν πάχνη, σά ζωή!90 Báseň začíná postesknutím básníka nad svým zoufalstvím. Ani láska, ani nenávist nemohou utišit jeho žal, nic nedává jeho životu smysl. Vypravěč se proto z neradostné přítomnosti plné smutku a strádání obrací nostalgicky do minulosti, kterou si vzpomínkami na rodný kraj a šťastné okamžiky mládí idealizuje. Báseň vyjadřuje dojetí vypravěče nad ztrátou někdejšího života. Neustále se vrací do minulosti jako do doby, kde měl ještě naději i víru v lásku. Jak ale na konci uzavírá, roky jeho štěstí se rozplynuly jako kouř.91

3.1.4. Žalozpěvy a satiry (Ἐλεγε ῖ α κα ὶ Σάτιρες)

Básně této sbírky jsou plné líčení básníkových duševních stavů a emocionálního rozpoložení, které zprostředkovává vypravěč - pozorovatel. Svět je zde popsán jako nebezpečné místo plné chaosu. Vypravěč zažívá pocity nejistoty, připadá mu, že v tomto světě neznamená víc než nějaká věc. Karyotakisova nespokojenost a zoufalosti zde zaznívají naplno. V Σάτιρες se na rozdíl od předešlých sbírek již Karyotakis nezaměřuje svou pozornost do minulosti představující ideál. Věnuje se současnosti naplněné touhou po životě, touhou společnosti, která vyšla z války. Básník ale dochází k závěru, že ji stále ovládají vojenské principy. Hrdina jeho básní se této společnosti, která nebere ohled na lidské emoce, však nemíní přizpůsobovat. Hned v první části Ἐλεγε ῖ α se projevuje jeho smutek. Báseň bez názvu92 vypráví o nenaplněné lásce a jejich následcích.

Ὅλα τά πράγματά μου ἔ μειναν ὅ πως νά΄χω πεθάνει πρίν ἀ πό καιρούς. Σκόνη στή σκόνη ἐ γέμισεν ὁ τόπος, καί γράφω μέ τό δάχτυλο σταυρούς.

Ὅλα τά πράγματα μου ἀ ναθυμο ῦ νται

90 Karyotakis, K.G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 94-95. 91 Τά χρόνια σάν καπνός ἐ χάθηκαν. (Roky se ztratily jako kouř). 92 Označována jako [Ὅλα τά πράγματά μου ἔ μειναν...] (Všechny mé věci zůstaly...).

30 μιάν ὥ ρα πού περάσαμε μαζί, σʼἐ κείνη τά βιβλία μου λησμονο ῦ νται, σʼἐ κείνη τό ρολόι ἀ κόμα ζε ῖ .

Ἦταν ε ὐ τυχισμένη τότε ἡ ὥ ρα, ἦταν ἕ να δείλι ζωγραφιστό. Ἔχω πεθάνει τόσα χρόνια τώρα, κʼἔ μεινε τό παράθυρο κλειστό.

Κανένας, οὔ τε ὁ ἥ λιος, πιά δέ μπαίνει. Τό ερημικό μου σπίτι ἀ ντιβοε ῖ στήν ὥ ρα κείνη ακόμα, πού σημαίνει, αὐ τή μονάχα, βράδυ καί πρωί.

Δέν ξέρω δῶ ποιός ε ἶ ναι τώρα ὁ τόπος δέν ξέρω ποιός χαράζει τούς σταυρούς, κι ὅ λα τα πράγματά μου ἔ μείνεν ὅ πως νά΄χω πεθάνει πριν ἀ πό καιρούς.93

Autor se zde opět obrací se do minulosti, slovem „spolu“(μαζί) vyjadřuje chvíle, které prožil se svou milovanou. Tyto okamžiky však trvaly jen krátce94 a patří již minulosti. S jejich koncem pro vypravěče skončilo také vše ostatní95, dokonce i slunce, blahodárný zdroj života sloužící všem, se jakoby vyhýbá jeho domu96. Celá báseň je tak líčením duševního stavu opuštěného vypravěče, které čtenáři umožňuje jednak nahlédnout do jeho nitra, jednak poznat vypravěčův pohled na okolní svět. O tom se básník v závěru opět vyjadřuje jako o nesmyslném a chaotickém.97 V básni Ἀνδρείκελα (Loutky)98, která patří do druhé části Ἐλεγε ῖ α, pozorujeme rozpor mezi skutečností a představami.

93 Karyotakis, K.G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 114. 94 Μιάν ὥ ρα (jedna hodina). 95 Ὅλα τά πράγματά μου ἔ μειναν ὅ πως νά΄χω πεθάνει (všechny mé věci zůstaly jako bych byl mrtvý). 96 Οὔ τε ὁ ἥ λιος, πιά δέ μπαίνει . (Ani slunce již nevstupuje). 97 Δέν ξέρω δῶ ποιός ε ἶ ναι τώρα ὁ τόπος Netuším, jaká je to zde oblast δέν ξέρω ποιός χαράζει τούς σταυρούς, netuším, kdo vyřezává ty kříže κι ὅλα τα πράγματά μου ἔμείνεν ὅπως a všechny mé věci zůstaly jako νά΄χω πεθάνει πριν ἀ πό καιρούς. bych již dávno byl mrtev.

98 První vydání dne 15. ledna 1924 v periodiku Νέα Ζωὴ (Nový život) viz. Savvidis, G.P.-Chatzidaki, Ν.Μ.-Μitsou, Μ., Χρονογραφία Κ.Γ.Καρυωτάκη (1896-1928), s. 102.

31 Σά νά μήν ἤ ρθαμε ποτέ σ ʼ α ὐ τή τή γ ῆ , σά νά μένουμε ἀ κόμη στήν ἀ νυπαρξία. Σκοτάδι γύρω δίχως μιά μαρμαρυγή. Ἄνθρωποι στ ῶ ν ἄ λλων μόνο τή φαντασία.

Ἀπό χαρτί πλασμένα κι ἀ πό δισταγμό ἀνδρείκελα, στ ῆ ς Μοίρας τά δυό τυφλά χέρια, χορεύουμε, δεχόμαστε τόν ἐ μπαιγμό, ἄτονα κοιτώντα, παθητικά, τ ʼἀ στέρια.

Μακρινή χώρα εἶ ναι γιά μ ᾶ ς κάθε χαρά, ἡ ἐ λπίδα κ ʼἡ νεότης ἔ ννοια αφηρημένη. Ἄλλος δέν ξέρει ὅ τι βρισκόμαστε, παρά ὅποιος πατάει ἐ πάνω μας καθώς διαβαίνει.

Πέρασαν τόσα χρόνια, πέρασε ὁ καιρός. Ὤ! κι ἄ ν δέν ἦ ταν ἡ βαθειά λύπη στό σ ῶ μα, ὤ! κι ἄ ν δέν ἦ ταν στήν ψυχή ὁ πραγματικός πόνος μας, γιά νά λέει ὅ τι ὑ πάρχουμε ἀ κόμα...99

Loutky v této básní metaforicky představují napodobeninu člověka. Hrdinou básně je tedy loutka náležející do světa věcí, která i přesto, že lidskými vlastnostmi a pocity neoplývá, pociťuje tragické dění kolem sebe. Básnickým námětem je zde „osud“ (μοίρα), jehož existenci vnímají lidé především ve zlomových okamžicích, v těch, ve kterých se rozhoduje o dalším směřování jejich života. Jako spojující prvek tady působí bolest v roli osvoboditelky. Díky ní si vypravěč uvědomuje, že ještě žije. Loutky zde znázorňují odklon od samotné podstaty života. Báseň je tedy plná tragičnosti, avšak s komickým nádechem. V Satirách se Karyotakis, jak již bylo naznačeno výše, soustřeďuje spíše na události tehdejší doby. Vypravěč v roli pozorovatele společnosti komentuje okolní dění. V básni Ὁ Μιχαλιός (Michalios) můžeme pozorovat autorovy sympatie k obyčejným lidem. Jejím hlavním hrdinou je vesničan Michalios, právě odvedený na vojnu.

99 Karyotakis, K.G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 141.

32 Τό Μιχαλιό τόν πήρανε στρατιώτη. Καμαρωτά ξεκίνησε κι ὡ ρα ῖ α μέ τό Μαρή καί μέ τόν Παναγιώτη. Δέ μπόρεσε νά μάθει κάν τό «ἐ π ʼὤ μου». Ὅλο ἐ μουρμούριζε: «Κύρ Δεκανέα, ἄσε με νά γυρίσω στό χωριό μου».

Τόν ἄ λλο ἄ χρόνο, στό νοσοκομε ῖ ο, ἀμίλητος τόν ο ὐ ρανό κοιτο ῦ σε. Ἐκάρφωνε πέρα, σ ʼἕ να σημε ῖ ο, τό βλέμμα του νοσταλγικό καί πράο, σά νάʼ λεγε, σά νά παρακαλο ῦ σε: «Ἀ φ ῆ στε με στό σπίτι μου νά πάω»

Κι ὁ Μιχαλιός ἐ πέθανε στρατιώτης. Τόν ξεπροβόδισαν κάτι φαντάροι, μαζί τους ὁ Μαρής κι ὁ Παναγιώτης. Ἀπάνω του σκεπάστηκεν ὁ λάκκος, μά τοῦ ἄ φησαν ἀ πέξω τό ποδάρι: Ἦταν λίγο μακρύς ὁ φουκαράκος.100

V protiválečné básni se seznamujeme s osudem tohoto vesničana, vytrženého z jeho přirozeného prostředí, z místa, ve kterém vyrůstal, čímž došlo k narušení rovnováhy života. Zpočátku je hrdina na to, že může sloužit vlasti, pyšný101. Avšak již ke konci první sloky se objevují náznaky slabosti102, strachu a smutku103. Michalios nakonec umírá vzpomínaje na svou rodnou vesnici. Ta v básni představuje místo, kde život plyne přirozeně, bez zbytečných pravidel a povelů. Opět se tedy setkáváme s nenaplněnou touhou, tentokráte v podobě návratu do rodné vesnice zmařeného předčasnou smrtí. Vše končí ironickým konstatováním mířícím na vojsko, jež ani není schopné Michalia správně pohřbít104. Nohy vyčnívající z hlíny metaforicky vyjadřují jeho neochotu přizpůsobit se povelům nadřízených a zároveň představují hrdinovu osobitou reakci na nespravedlnost.

100 Karyotakis, K.G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 159. 101 Καμαρωτά ξεκίνησε. (Honosně začal). 102 Δέ μπόρεσε νά μάθει κάν τό «ἐ π΄ ὤ μου». (Nemohl se ani naučit připažit). 103 «Κύρ Δεκανέα, ἄσε με νά γυρίσω στό χωριό μου».(Pane desátníku, nechte mě se vrátit do mé vesnice). 104 Τοῦ ἄφησαν ἀπέξω τό ποδάρι (Nechali mu nohu venku).

33 V básni Ὠχρά σπειροχαίτη105 se opět setkáváme s postavou ženy.

Ἦταν ὡ ρα ῖ α ὡ ς σύνολο τά ἐ πιστημονικά βιβλία, οἱ α ἱ ματόχρωμες ε ἰ κόνες τους, ἡ φίλη πού ἀ μφίβολα κοιτάζοντας ἐ γέλα μυστικά, ὡρα ῖ ο κι ὅ , τι μ ᾶ ς ἔ διναν τά φευγαλέα της χείλη...

Τό μέτωπό μας ἔ κρούσε τόσο ἀ παλά, μέ τόση ἐπιμονή, πού ἀ νοίξαμε γιά νά ʼ μπει σάν κυρία ἡ Τρέλα στό κεφάλι μας, ἔ πειτα νά κλειδώσει. Τώρα ἡ ζωή μας γίνεται ξένη, παλιά ἱ στορία.

Τό λογικό, τά αἰ σθήματά μ ᾶ ς ε ἶ ναι, πολυτέλεια, βάρος, καί τά χαρίζουμε τοῦ κάθε συνετο ῦ . Κρατοῦ με τήν παρόρμηση, τά παιδικά μας γέλια, τό ἔ νστικτο ν ʼἀ φηνόμεθα στό χέρι το ῦ Θεο ῦ .

Μιά κωμωδία ἡ πλάση Του σάν ε ἶ ναι φρικαλέα, Ἐκε ῖ νος, πού ἔ χει πάντοτε τήν πρόθεση καλή, εὐ δόκησε στά μάτια μας νά κατεβάσει α ὐ λαία -ὤ , κωμωδία!-τό θάμπωμα, τ ʼὄ νειρο, τήν ἀ χλύ.

...Κʼἦ ταν ὡ ραία ὡ ς σύνολο ἡ ἀ γορασμένη φίλη, στό δείλι αὐ τό το ῦ μακρινο ῦ πέρα χειμ ῶ νος, ὅ ταν, γελώντας αἰ νιγματικά, μ ᾶ ς ἔ δινε τά χείλη κʼἔ βλεπε τό ἐ νδεχόμενο, τήν ἄ βυσσο πού ἐ ρχόταν.106

Báseň začíná v obdivném tónu vyjádřeném slovem „pěkná“ (ὡρα ῖ α). Dále se však již setkáváme se ženou107 pro básníka osudovou, jež je sice krásná a nebojácná, ale zároveň jsou s ní spojeny pocity smutku. Ženská postava se zdá být půvabná, ve skutečnosti je ale nevypočitatelná a způsobuje katastrofu108. Závěr tedy patří ironickému konstatování, že krása ženy je zrádná, jelikož

105 Bakterie Treponema pallidum, která vyvolává syfilidu. 106 Karyotakis, K.G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 161. 107 Ἡ ἀγορασμένη φίλη. (Koupená přítelkyně). 108 [...] μᾶ ς ἔδινε τά χείλη [...] dávala nám rty

34 nakonec přináší jen neštěstí provázené bolestí. Vypravěč se tedy zapletl do milostných pastí, nevychází z nich však zlomený. Básní se nevyznává ze svého smutku, nýbrž sarkasticky konstatuje své duševního rozpoložení. 109 Báseň Ἰδανικοί αὐ τόχειρες110 (Dokonalí sebevrazi) vykresluje zoufalství lidí111, kteří si pohrávají s myšlenkou na sebevraždu, i dopis na rozloučenou napíší112, v nitru ale tuší, že tohoto činu nebudou schopni.113

Γυρίζουν τό κλειδί στήν πόρτα, παίρνουν τά παλιά, φυλαγμένα γράμματα τους, διαβάζουν ἥ συχα, κ ʼἔ πειτα σέρνουν γιά τελευταία φορά τά βήματά τους.

Ἦταν ἡ ζωή τους, λένε, τραγωδία. Θεέ μου, τό φριχτό γέλιο τῶ ν ἀ νθρώπων, τά δάκρυα, ὁ ἱ δρώς, ἡ νοσταλγία τῶ ν ο ὐ ραν ῶ ν, ἡ ἐ ρημιά τ ῶ ν τόπων.

Στέκονται στό παράθυρο, κοιτᾶ νε τά δέντρα, τά παιδιά, πέρα τή φύση, τούς μαρμαράδες πού σφυροκοπᾶ νε, τόν ἥ λιο πού γιά πάντα θέλει δύσει.

Ὅλα τελείωσαν. Τό σημείωμα νά το, σύντομο, ἁ πλό, βαθύ, καθώς ταιριάζει, ἀδιαφορία, συγχώρηση γεμάτο γιά κεῖ νον πού θά κλαίει καί θά διαβάζει.

κ ἔ βλεπε [...], τήν ἄ βυσσο πού ἐ ρχόταν. a pozorovala [...] to peklo, které přicházelo. 109 Μιά κωμωδία ἡ πλάση Του. (Komedie Jeho svět). 110 První vydání dne 15. září 1927 v periodiku Νέα Εστία viz. Savvidis, G.P.-Chatzidakis, Ν.Μ.-Μitsou, Μ., Χρονογραφία Κ.Γ.Καρυωτάκη (1896-1928), s. 128. 111 Ήταν η ζωή τους, λένε, τραγωδία. (Jejich život byl tragedií, říkají) 112 Όλα τελείωσαν. Το σημείωμα να το, Vše skončilo. Hle to písemné sdělení, σύντομο, απλό, βαθύ, καθώς ταιριάζει, rychlé, jednoduché, s hlubokým významem, jak se patří, αδιαφορία, συγχώρηση γεμάτο lhostejnost, plné odpuštění για κείνον που θα κλαίει και θα διαβάζει. pro toho, který bude ronit slzy a číst.

113 «Όλα τελείωσαν» ψιθυρίζουν «τώρα». „Vše skončilo“ šeptají „teď“. πως θ΄αναβάλουν βέβαιοι κατά βάθος i když ve skutečnosti jsou si jisti, že to odloží.

35 Βλέπουν τόν καθρέφτη, βλέπουν τήν ὥ ρα, ρωτοῦ ν ἄ ν ε ἶ ναι τρέλα τάχα ἤ λάθος, «ὅ λα τελείωσαν» ψιθυρίζουν «τώρα», πώς θʼἀ ναβάλουν βέβαιοι κατά βάθος.114

V této básni vidíme kontrast mezi dvěma pohledy na svět.115 První vyjadřuje pocity zoufalých lidí, přesvědčených, že život pro ně již nemá cenu. Druhý představuje jejich pohled na okolí kypící chutí k životu. Plni nespokojenosti se pak rozhodnou pro sebevraždu, louče se v posledním dopise. Nakonec je ale přemohou pochybnosti a své rozhodnutí vzít si život si rozmyslí. Podtext básně je však, jak již napovídá její název, ironický, až sarkastický. Karyotakis zde neironizuje jen ony „dokonalé sebevrahy“, ale také sám sebe. Je totiž jedním z nich.116

3.1.5. Poslední básně ( τα τελευταία ποιήματα)

Do Posledních básní Karyotakise patří tyto tři: Αἰ σιοδοξία (Optimismus), [ Ὅ ταν κατέβουμε...] (Když sejdeme...) a Πρέβεζα (Preveza). Báseň Αἰ σιοδοξία 117 je o lidských očekáváních a představách a rozdílech mezi nimi.118 Mezi představy básník zahrnuje popis stromu119, obraz neznámých zemí120, představu křižáckých výprav121 či představu písně, podobající se vítěznému troubení122. Nalézáme zde i prvek milostný123. Jedná se o báseň, která balancuje na rozhraní optimismu a pesimismu, na rozhraní toho, co je uskutečnitelné a co

114 Karyotakis, K.G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 168. 115 Kapsomenos, E. G. Δομές αντίθεσης στην ποιήση του Καρυωτάκη. In Συμπόσιο για τον Κ.Γ. Καρυωτάκη, s. 133-134. 116 Během svého prvního, nezdařeného pokusu o sebevraždu se Karyotakis pokoušel utopit. Ve svém dopise na rozloučenou pak doporučuje se tomuto způsobu sebevraždy vyhnout. Viz Savvidis, G.P. Στα χνάρια του Καρυωτάκη, s. 105-106 117 Karyotakis, K.G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 195. 118 Ἄς ὑ ποθέσουμε πώς δέν ἔ χουμε φτάσει Představme si, že jsme se ještě nedostali στό μαῦ ρο ἀ διέξοδο, στήν ἄ βυσσο το ῦ νο ῦ . do černé slepé uličky, do pekla rozumu. 119 Ἄς ὑ ποθέσουμε πώς ἤ ρθανε τά δάση (Předpokládejme, že přišly lesy) 120 Σέ χῶ ρες ἄ γνωστες τ ῆ ς Δύσης, το ῦ Βορρ ᾶ V neznámých zemích Západu, Severu ἐν ῶ πετο ῦ με τό παλτό μας στόν ἀ έρα zatím co vyhazujeme náš kabát do vzduchu Vyhazováním kabátu v severních zemích je myšleno ironicky, protože je tam zima. 121 Ἥρωες σταυροφόροι, σωτ ῆ ρες το ῦ Σωτ ῆ ρος. Hrdinové křižáci, spasitelé Spasitele. Opět zde vidíme ironický prvek, jedná se o bojovníky pouze v myšlenkách. 122 Κι ἄς τραγουδήσουμε, τό τραγούδι νά μοιάσει Zazpívejme si, píseň ať se podobá νικητήριο σάλπισμα, ξέσπασμα κραυγῆ ς vítěznému troubení, vypuknutí křiku 123 Γιά νά μᾶ ς δεχτεῖ κάποια λαίδη τρυφερά Aby nás něžně přijala nějaká lady.

36 již ne. V druhé básni, která je uváděna bez názvu, se Karyotakis opět navrací k tématu smrti. V předešlých básních byla smrt chápána jako vysvobození. Nyní je cesta do podsvětí popsána negativně.

Ὅταν κατεβούμε τή σκάλα, τί θά ποῦ με στούς ἴ σκιους πού θά μ ᾶ ς ὑ ποδεχτο ῦ νε, αὐ στηροί γνώριμοι, ἀ όριστοι φίλοι, μ΄ἕ να χαμόγελο στ ʼἀ νύπαρκτά τους χείλη;

Τουλάχιστον δωπέρα εἴ μαστε μόνοι, περνάει ἡ μέρα μας, ἡ ἄ λλη ξημερώνει, καί μές στά μάτια μας διατηροῦ με ἀ κόμα κάτι πού δίνει στά πράγματα χρῶ μα.

Ἀλλά ἐ κε ῖ κάτου τί νά πο ῦ με, πο ῦ νά π ᾶ με; Ἀναγκαστικά ἕ νας τόν ἄ λλο θά κοιτ ᾶ με, μέ κομμένα τά χέρια στούς ἀ γκ ῶ νες, ἀσάλευτοι σάν πρόσωπα σέ ε ἰ κόνες.

Ἄν ἔ ρθει κανείς τήν πλάκα μας νά χτυπήσει, θά φαντάζεται πώς ἔ χουμε ζήσει. Ἄν πάρει ἕ να τριαντάφυλλο ἤ ἀ φήσει χάμου, τό τριαντάφυλλο θάʼ ναι τ ῆ ς ἄ μμου.

Κι ἄ ν ποτέ στά νύχια μας ἀ νασηκωθο ῦ με, τίς βίλλες τοῦ Posilipo θά ἰ δο ῦ με, Κύριε, Κύριε, καί τό τερραίν τοῦ Παραδείσου ὅπου θά παίζουν cricket οἱ ὀ παδοί Σου.124

Vypravěč se přiklání k volbě pozemského života, naznačuje nám, že v tomto životě máme na rozdíl od života posmrtného alespoň určitou naději. V poslední sloce se objevuje ironie. Básník namísto

124 Karyotakis, K.G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 196.

37 poetického líčení krásy nebe užívá obraty z oblasti politické125 a sportovní126. Mezi řeckými slovy užívá k vyjádření ironie také slov cizích.127 Jinde ji stupňuje v satiru, jako v případě hodnocení života na zemi. Dokonalý není, avšak alespoň určitý zájem tady je.128 Báseň Πρέβεζα129 uvádí několik přirovnání smrti. V první sloce je optimistický motiv domu, jeho černé zdi a střecha však symbolizují smutek.130 Dalším tématem básně je žena, která výjimečně není spojena s milostnou tematikou. Prvky přírody zase vytvářejí protiklad ke smrti. Jako ironizující prvek zde pak působí postava policisty, učitele131 a úřednického života. Básník se o svém okolí vyjadřuje jako o společnosti ovládané armádními předpisy132.

3.2. Próza

Po své poslední básnické sbírce Ἐλεγε ῖ α κα ὶ Σάτιρες napsal Karyotakis už jen málo básní. Ke konci života vyjadřoval svou nespokojenost zejména prostřednictvím prózy133. Jeho prozaická díla, kromě Ο κήπος της Αχαριστίας (Zahrada nevděčnosti), vznikala v letech 1927-1928 a kritiky byla spojována nejen s díly Poea, ale také s tvorbou prokletých básníků Rimbauda a Baudelaira134. Mnozí považují jeho prozaická díla za jakousi formu dopisu na rozloučenou135. Dalo by se říci, že Karyotakisova próza otevírá nové možnosti řecké literatury, jelikož se jeho povídky nepodobají tradičním řeckým povídkám. Charakteristickým prvkem těchto děl jsou protikladné prvky136. Karyotakisovu prózu můžeme rozdělit podle kategorie vypravěče, která se vyskytuje v ich a er

125 Τίς βίλλες τοῦ Posilipo. Posilipiho vily. Posilipo je předměstím Neapole, kde v roce 1924 Karyotakis pobýval. Viz Karyotakis, K.G. Ποιήματα και πεζά, Αthina 2009, s. 196. 126 Θά παίζουν cricket οἱ ὀ παδοί Σου. Tví fanoušci budou hrát kriket. 127 Posilipo, cricket. 128 Kαί μές στά μάτια μας διατηροῦ με ἀ κόμα A v našich očích ještě uchováváme κάτι πού δίνει στά πράγματα χρῶ μα něco, co dává věcem barvu.

129 Karyotakis, K.G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 197. 130 Černá barva je vyvolána stářím či neštěstím v domě. 131 Κι ὁ δάσκαλος μέ τήν ἐ φημερίδα. (A učitel s novinami) Tímto chce básník vyjádřit lhostejnost. Učitel jen nečinně čte noviny. 132 Βάσις, Φρουρά (Základna, Posádka). 133 Savvidis, G. P. Στα χνάρια του Καρυωτάκη, s. 116-133. 134 Karyotakis, K. G. Τα πεζά, Athina 1989 135 Karyotakis, K. G. Τα πεζά, s. 57-58, 166-167. 136 Karyotakis užíváním těchto protikladů narušuje obecné vnímání různých prvků. Protiklady nalézáme např. v díle Ο κήπος της Αχαριστίας a Ονειροπόλος Ι, ΙΙ, ΙΙΙ, ΙV.

38 formě s typicky mužským vypravěčem137. Povídku Το Καύκαλο138 (Lebka), inspirovanou tvorbou A. E. Poea, napsal za svého pobytu ve vojenské nemocnici v Athénách. Uveřejnil ji v roce 1920 v periodiku Ο Λόγος (Κωνσταντινουπόλεως) (Slovo (Konstantinopole)139. Vypravěčem je zde lebka, která se dívá na lidi ironickým pohledem.

Δέ μέ πείραζε καθόλου ἕνα τέτοιο φέρσιμο, μόνε συλλογιζόμουνα τί ἁπλοϊκοί πού ᾽ ναι ο ἱ ἄνθρωποι νά νομίζουνε πώς τά ξέρουν ὅ λα καί νά μή θέλουνε ποτέ νά παραδεχτούνε πώς ἕνα καύκαλο μπορεῖ νά᾽ναι κάτι παραπάνο ἀ πό ὅ , τι πιστεύεται κοινά.140 Vůbec mi nevadilo takové chování, jen jsem uvažoval, jak naiví jsou lidé, když věří, že vědí vše a nechtějí připustit, že jedna lebka může být něco více něž se obecně považuje. Po obsahové stránce je Ο κήπος της Αχαριστίας141 plný protikladů. Vypravěč nám na počátku povídky zdůrazňuje, že v srdcích lidí raší nejkrásnější květ, a to nevděčnost. Vše mu vyhovuje, problematická doba i místo. Nejkrásnější květ je však ve skutečnosti smrtelným. Jeho snem je sice vysadit zahradu lásky, ve skutečnosti však láska symbolizuje vražednou nevděčnost. V Ονειροπόλος Ι-V142 (Snílek) neexistuje souslednost času, což autorovi umožňuje rozvíjet mnoho protikladů, jako např. klam snu oproti skutečnosti, klamné zdání úspěchu oproti katastrofě. V těchto povídkách z roku 1927 vzpomíná na venkovské jezero, u kterého prožil své dětství.

Είδε το πατρικό του σπίτι. Τον κήπο. Την ταράτσα, που ανέβαινε για ν΄απλώσει αετούς, ή για να κηρύξει πετροπόλεμο, δένοντας βιαστικά βιαστικά χάρτινες σημαιούλες.143 Viděl jeho rodný dům. Zahradu. Terasu, na kterou vycházel pouštět draky nebo aby ohlásil kamennou válku uspěchaným vázáním papírových vlaječek.

Podle svědectví jeho bratra se jedná o vzpomínky z Argostoli144. Vzpomíná zde také ale na Patru a její jezero v letech 1909-1910. Tady pobýval i v roce 1924, předtím, než se vydal na cestu do Itálie a Německa. Může mít tedy na mysli i tuto cestu.145

137 Vyprávění v ich formě: Ο κήπος της Αχαριστίας, Φυγή Ι, ΙΙ, ΙΙΙ, ΙV, Εγκώμιο της θαλάσσης Ι, ΙΙ, Κάθαρσις. Vyprávění v er formě: Ονειροπόλος Ι, ΙΙ, ΙΙΙ, ΙV, Τρείς μεγάλες χάρες Ι, ΙΙ, ΙΙΙ, Η ζωή του. 138 Karyotakis, K. G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 201-203. 139 Viz Karyotakis, K. G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 236. 140 Karyotakis, K. G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 202. 141 Karyotakis, K. G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 204. 142 Karyotakis, K. G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 205-209. 143 Karyotakis, K. G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 205. 144 Savvidis, G. P. Σχεδίασμα χρονογραφίας. In Karyotakis, K.G. Άπαντα τα ευρισκόμενα Β΄, s. 229. 145 Vrettos, S. Κώστας Καρυωτάκης, Το εγκώμιο της φυγής, Αthina2006, s. 38.

39 V Τρεις μεγάλες χαρές146 (Tři velké radosti) básník prožívá neúspěch podobně jako radost a oproti Ονειροπόλος zde Karyotakis více využívá vypravěčského postupu. Třetí část, Δεσποινής Bovary147(Slečna Bovary), je považována za velmi podařené a ucelené prozaické dílo. V první části, Καλός υπάλληλος (Dobrý úředník), popisuje Karyotakis jím tolik nenáviděný život státního úředníka, nalézt zde můžeme i autobiografické zážitky z jeho vlastního působení na úřadě. Úřednický život zde popisuje jako otrocký a ponížený.

Εἶναι ἑνας ἀγαθός γεροντάκος. Ἔπειτα ἀπό τριάντα χρόνων ὑπηρεσία, ἔχει νά διατρέξει ὅλους τούς βαθμούς. Γρεφεύς στό πρωτόκολλο148. Je to jeden dobrácký stařeček. Po třiceti letech služby, dosáhl všech stupňů. Psáno v protokolu.

Člověk tímto životem stárne. Povídku napsal přibližně měsíc před příjezdem do Patry, v lednu roku 1928. K jejímu napsání se rozhodl po 13. lednu, kdy se dozvěděl o svém převelení do Patry149. V druhé části, Ένας πρακτικός θάνατος (Jedna praktická smrt), popisuje těžkosti přistěhovalců, jejich nelehké životní podmínky. I zde se tak odráží Karyotakisova zkušenost coby úředníka, který se s problematikou přistěhovalců ve svém úřadu potýkal. V Φυγή I-IV150 (Únik) se rozvíjí protiklad mezi snahou, mylnou představou úniku a mezi osobní a obecnou slabostí. Tuto povídku napsal v Patře v období karnevalu, ovlivněn složitými vztahy a předpisy na ministerstvu. Již na začátku povídky zdůrazňuje svůj žal a bezvýchodnost.

Αισθάνομαι την πραγματικότητα με σωματικό πόνο.151 Skutečnost pociťuji tělesnou bolestí.

V Εγκώμιο της θάλασης Ι-ΙΙ152 (Velebení moře) nám popisuje své působení na okresním úřadě. V první části cítíme Karyotakisovu velkou lásku k moři, jeho obdiv vůči němu a pocit naplnění. Oproti tomu v druhé části povídky líčí svůj první den v Patře jako obrovskou černou clonu. Převeleli sem i nového okresního předsedu, vůči jehož vlídnému chování je Karyotakis sarkastický.

146 Karyotakis, K. G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 210-215. 147 Siaflekis, Z. I. Η δεσποινής Bovary, μια διακειμενική ανάγνωση. In Συμπόσιο για τον Καρυωτάκη, s. 239-246. 148 Karyotakis, K. G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 210. 149 Vrettos, S. Κώστας Καρυωτάκης, Το εγκώμιο της φυγής, s. 57. 150 Karyotakis, K. G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 216-217. 151 Karyotakis, K. G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s.216. 152 Karyotakis, K..G Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 218-219.

40 I v Φυγή I-IV i v Εγκώμιο της θάλασης Ι-ΙΙ cítíme Karyotakisovu touhu po úniku. Popisuje zde hroznou realitu nejen města, ale i svého života. Jeho snaha uniknout jej znovu a znovu dovádí do nočních ulic Patry. V dílech Κάθαρσις153 (Očista) a Η ζωή του154 (Jeho život) dochází k neštěstí ve chvíli, kdy převládla mylná představa vysvobození. Povídkou Κάθαρσις155 reagoval Karyotakis na znemožnění156 stávky úředníků plánované na březen 1928. Nezmiňuje se v ní o samotné stávce, ale vyjadřuje svou nespokojenost se správou na ministerstvu, kde působil. Povídku Η ζωή του nestačil Karyotakis napsat načisto157. Dochovala se s drobnými opravami psaná tužkou158. Tuto povídku napsal v červnu roku 1928, v době, kdy již pobýval v Preveze. Do tohoto období spadá i báseň Πρέβεζα (Preveza)159. Společným prvkem prozaických děl poslední fáze, jak jsem uvedla již výše, je motiv protichůdných a rozporných stavů. Spojitost můžeme nalézt i mezi Karyotakisovým uměním a jeho vlastním životem. Obrat k próze vyjadřuje nepochybně snahu přemoci bezvýchodnou situaci, která však končí neúspěchem. Jedná se tedy o střet mezi vůlí na jedné straně a uvědoměním si slabosti na straně druhé. Slučování protikladů je postupem typickým pro období společenských a politických krizí. V souladu s tím představuje próza Karyotakise v jeho tvorbě vyhrocení nesouladu mezi uměním a životem tehdejší společnosti. Kromě jmenovaných devíti prozaických děl se dochovaly i texty dopisů psané pro různá periodika jeho dopis na rozloučenou, dále pak dva překlady Charlese Baudelaira160 a E. T. A. Hoffmana161. V letech 1927-1928 napsal tři články se sociálni tématikou162. V letech 1912-1913 sepsal

153 Karyotakis, K. G Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 220-221. 154 Karyotakis, K. G Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 222. 155 Kopie originální verze této Karyotakisovy povídky viz Karyotakis, K.G. Άπαντα τα ευρισκόμενα Β΄, s. 354-355. 156 V případě účasti ve stávce budou automaticky propuštěni. Více v díle Vrettos,S. Κώστας Καρυωτάκης, Το εγκώμιο της φυγής, s. 83-88. 157 Původní text této povídky se všemi opravami je uveden v díle Karyotakis, K.G. Άπαντα τα ευρισκόμενα Β΄, s. 359 158 Tento fakt může také mimo jiné znamenat, že Karyotakis se rozhodl tuto povídku neuveřejnit. Viz Vrettos, S. Κώστας Καρυωτάκης, Το εγκώμιο της φυγής, s. 261. 159 Kopie originální verze této Karyotakisovy básně viz Karyotakis, K.G. Άπαντα τα ευρισκόμενα Β΄, s. 352-353. 160 Σαν πρόλογος (Jako úvod), Karyotakis, K.G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 55-56. 161 Ὁ χαρτοπαίκτης (Karetní hráč), viz Karyotakis. K. G. Άπαντα τα ευρισκόμενα Β΄, s. 51. 162 Dne 29. května 1927 zveřejnil v časopise Μεγάλη Ἑλληνική Ἐγκυκλοπαίδεια dva články: Ἀγροτικά Ὀρφανοτροφεῖα καὶ Οἰκοτροφεῖα (Zemědělské sirotčince a internáty) a Παιδικοὶ Σταθμοὶ κα ὶ Λαϊκ ὰ Νηπιαγωγε ῖα (Dětské školky a Lidové mateřské školky) viz. Karyotakis, K.G. Τα ἐθνικά Ὀρφανοτροφεῖα καὶ Οἰκοτροφεῖα In Savvidis, G.P. Ένα άγνωστο άρθρο του Κ.Γ. Καρυωτάκη, Athina 1973, s. 5-7. Dne 8. února 1928 zveřejnil v časopise Ελληνική článek: Ανάγκη χρηστότητος, v němž analyzoval nevyhovující pracovní podmínky státních úředníků. Viz Karyotakis, K.G. Ανάγκη χρηστότητος, Athina 1986.

41 šest prozaických žádostí, dále korespondenci z krétské Chanie a články uveřejněné v periodiku Ἡ Γάμπα163 v roce 1919.

4. Karyotakis a jeho vzory

Karyotakisova tvorba se vyvíjela od optimismu k pesimismu. Ovlivněna byla celou řadou řeckých i evropských autorů. Nejprve se zaměřím na řecké autory, posléze pak na cizí. Podněty čerpal z mnoha literárních děl, často se jednalo jen o prvotní inspiraci, kterou svébytně přetvořil. Je těžké rozeznat, který z autorů ho ovlivnil nejvíce. Podobnosti se vyskytují jak v obsahu, tak ve formě. Avšak obsahová či formální podoba s jiným dílem ještě neznamená jeho přímý vliv. Obdobně můžeme pozorovat také podobnosti v jazyce či ve struktuře díla, stejně jako v melodičnosti básní, jelikož celá řada Karyotakisových básní byla zhudebněna.164

4.1. Rozdíly mezi Karyotakisem a řeckými vzory

Karyotakis si vytvořil vlastní jazyk ovlivněný dimotiki a archaickou řečtinou. Používání archaismů ukazuje na novoromantické tendence. Používání lidového jazyka, dimotiki, souvisí v jeho prvních sbírkách s publikační činností v literárním kruhu časopisu Ο Νουμάς165, avšak bez trvalejší spolupráce. Karyotakis se nacházel přesně na přelomu dvou literárních období. Prostřednictvím jeho děl byla narušena tradice řecké tvorby. Mezi jeho řecké vzory můžeme zařadit několik současníků a předchůdců, především Malakasise a Filyrase. Vliv Malakisise se začíná projevovat v Νηπενθῆ, pokračuje v Παραλειπόμενα166(Vynechané) a přetvořen Karyotakisovými osobními zážitky se objevuje až do posledních děl. Vliv Filyrase najdeme již v νεανικὰ ποιήματα, poté jen přechodně v Νηπενθῆ, dále se odráží v Ἐλεγε ῖ α κα ὶ Σάτιρες a pokračuje až do jeho pozdních prozaických děl. V tzv. básních úniku167 se vyskytují společné znaky, ale tyto básně vyobrazují spíše Karyotakise než jeho samotný

163 Některé články z tohoto časopisu jsou uvedeny viz Karyotakis, K. G. Άπαντα τα ευρισκόμενα Β΄, s. 113-121. 164 Více v díle Kokolis, X.A. Ο μελοποιημένος Καρυωτάκης-δεν είναι πια τραγούδι αυτό, Thessaloniki 1987. 165 Ο Νουμάς byl literární časopis, který byl vydáván mezi lety 1903 až 1931 (s přestávkami v letech 1917-1918 a 1924- 1929). Sehrál důležitou roli v rozšíření dimotiki. 166 Zde jsou zařazovány některé básně z období 1920-1924 viz Karyotakis, K. G. Άπαντα τα ευρισκόμενα Β΄, s. 85-93. 167 Básníci a prozaici prvního meziválečného období jsou charakterizováni jako autoři úniku, pesimismu apod. Jejich

42 vzor, tak jak je tomu např. v Ἀνδρείκελα168 (Loutky).169 V Malakasisově poezii jsou přítomny dva úhly pohledu. Z jedné strany pohled básníka z Mesolongi, kde se narodil, z druhé strany athénského romantika, který pod vlivem generace Palamase a po seznámení se s Paříží a Moréasem ovlivňuje novou athénskou školu romantismu. Romantismus přizpůsobuje poetické náladě doby, obohacuje jej o nádech symbolismu. Karyotakis se mu podobá romantickou náladou. Jeho melancholie a pesimismus má společný základ s Malakasisovým pesimismem. Shody jsou patrné hlavně v melancholických básních s milostnou tématikou, a to v Ἀντίφωνα (Antifona)170, kde romantická melancholie Malakasise přesahuje své obvyklé hranice pronikavě žalostnými tóny. A to i přes to, že Ἀντίφωνα byla vydána až v roce 1931, tedy o deset let později než Νηπενθῆ. Avšak Malakasis psal své básně již od roku 1912, tudíž je zcela možné, že byla Ἀντίφωνα uveřejněna již předtím v některém periodiku. Mohli bychom tedy říci, že Malakasise ovlivnil Karyotakis. Avšak osobně se přikláním k názoru Kostase Stergiopoulose, že tomu bylo naopak. Tyto spory mezi básníky se staly námětem Karyotakisovy satiry Μικρή ἀ συμφωνία ε ἰ ς Α με ῖ ζον (Malá neshoda s větším A), kterou věnoval Malakisisovi.171

Ἄ! κύριε, κύριε Μαλακάση, ποιός θα βρεθεῖ ν΄μ ᾶ ς δικάσει, μικρόν ἐ μέ κ ᾿ἐ σ ᾶ ς μεγάλο, ἴδια τόν ἕ να καί τόν ἄ λλο; Τούς τρόπους, τό παράστημά σας, τό θελκτικό μειδίαμά σας, τό monocle πού σᾶ ς βοηθάει νά βλέπετε μόνο στό πλάι καί μόνο αὐ τούς νά χαιρετ ᾶ τε ὅσοι μοιάζουν ἀ ριστοκράται,

zoufalství a zklamání tehdejším světem je nutilo k odebrání se do světa představ. Více viz Φυγή απ΄την πραγματικότητα» ή όψεις μιας αμφιλεγόμενης στάσης». In Ntounia, Ch. Κ. Γ. Καρυωτάκης Η αντοχή μιας αδέσποτης τέχνης a také v díle Vrettos, S. Κώστας Καρυωτάκης, Το εγκώμιο της φυγής, především na s. 189-192. 168 Podle K. Stergiopoulose však můžeme i v této básni pozorovat společné znaky s básní Malakasise Φαντάσματα ze sbírky Ἀντίφωνα.viz. Stergiopoulos, K. Οι επιδράσεις στο έργο του Καρυωτάκη, s. 144-145, celá báseň Φαντάσματα, viz Malakasis, M. Ποιήματα, Αthina 2005, s. 487 169 Karyotakis, K.G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 141 170 Viz Malakasis, M. Ποιήματα, s. 424-514

171 Tato báseň byla zveřejněna dne 20. listopadu 1920 v Ἐλεύθερον Β ῆ μα viz Savvidis, G.P.-Chatzidaki, Ν.Μ.-Μitsou, Μ., Χρονογραφία Κ.Γ.Καρυωτάκη (1896-1928), s. 130 a dne 22. listopadu 1920 zaslal sám Karyotakis Malakasisovi omluvný dopis viz Savvidis, G. P.-Chatzidaki, Ν.Μ.-Μitsou, Μ., Χρονογραφία Κ.Γ.Καρυωτάκη (1896-1928), s. 130

43 τήν περιποιήμενη φάτσα, τήν ὑ περοπτική γκριμάτσα ἀπό τή μία μεριά νά βάλει τῆ ς ζυγαρι ᾶ ς, κι ἀ πό τήν ἄ λλη πλάστιγγα νά βροντήσω κάτου, μισητό σκήνωμα, θανάτου ἄθυρμα, συντριμμένο βάζον, ἐγώ, κύμβαλον ἀ λαλάζον. Ἄ! κύριε, κύριε Μαλακάση, ποιός τελευταῖ ος θά γελάσει;172 Více společných znaků nalézáme u Filyrase. Můžeme jej považovat za Karyotakisova současníka.173 Oba žijí a tvoří v době meziválečné174, oba jsou nakaženi syfilidou. Filyras však představuje opačný pól řecké poezie. Dva nemocní básníci se liší názorem na život. Jeden se uchyluje k nihilismu, druhý k Bohu. Karyotakis viděl život realisticky, Filyras idylicky. Filyras nedbal příliš o lidi. Zajímaly ho pouze ženy, a to ještě jen ty, které stvořil ve své fantazii. Naopak Karyotakis toužil po dokonalosti, všemu odebíral i sebemenší krásu, dokonce i ženám. Filyras byl spokojen sám se sebou, trpěl megalomanií a vidinami. Jeho poezie se pohybuje směrem „vzhůru“, k Bohu, kdežto poezie Karyotakise míří směrem „dolů“, k smrti. Navíc Karyotakis byl svědomitý umělec, kdežto Filyras byl instinktivní, výbušný, a proto nevyrovnaný. Nevyrovnanost odlišuje Filyrase od „pevné“ básnické osobnosti Karyotakise. Filyras stále kolísá mezi skutečností a jejím idealizováním, vyvolaného jeho nemocí. V jeho první sbírce najdeme ještě obraz vnějšího světa, ale v průběhu života se básník čím dál více uzavírá do sebe, především v době, kdy se začínají projevovat poruchy smyslového vnímání. Jeho poezie je milostná, vyjadřuje lásku k přírodě, je také ale městská, popisuje uzavřený prostor. Zároveň povznáší i zůstává realistická, až satirická. Karyotakis se s ním ztotožňuje právě v těchto protikladech a ve způsobu práce s formálními a jazykovými prostředky175, například v Νηπενθῆ a v Ἐλεγε ῖ α κα ὶ Σάτιρες jsou si podobni také

172 Karyotakis, K.G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 165. Tato báseň vznikla v reakci na přednášku Malakasise, kterou Karyotakis navštívil. Malakasis však Karyotakise přehlížel a ani nepozdravil. Viz Malanos, T. Βάρναλης, Αυγέρης, Καρυωτάκης, Athina 1983, s. 96 Dva dny po zveřejnění této básně však zaslal Malakasisovi omluvný dopis. Viz Savvidis, G. P.-Chatzidaki, Ν.Μ.-Μitsou, Μ., Χρονογραφία Κ.Γ.Καρυωτάκη (1896-1928), s. 130 173 Filiras byl o sedm let starší. 174 Filiras sice umírá až v roce 1942, poslední literární práce je však z roku 1927. 175 Společně s Karyotakisem jsou průkopníky nového vyjadřování v řecké poezii. Např. v básni Filirase Σ΄εκείνες ze sbírky Θυσία ( část Αγάπη) je uvedeno νὰ πι ῶ τ ὴ λάλα βρύση (napiji se z vřídla mluvy) viz Filiras, R. Ποιήματα, Άπαντα τα ευρεθέντα, Thessaloniki 2006, s. 180 a v básni Karyotakise Θυσία ze sbírky Νηπενθῆ je uvedeno Λάλο ἤ βουβό, τ ὸ χεῖ λο σου ε ἶ ναι βρύση (Jsou tvé rty pramenem upovídaným či mlčenlivým) viz Karyotakis, K.G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 93.

44 vyjádřením vnitřní rozervanosti, tak typické pro Karyotakise. Jejich cesty však zůstávají odlišné. Rozdíly se vyostřují v charakteristických znacích. Filyras se snaží přežít ve společnosti zidealizováním skutečnosti, prostřednictvím lyrického klamu, Karyotakis přežívá díky absolutnímu popření života, uniká do prostředí smrti. Karyotakisova satira je trpká a plná hněvu, nepředstavujíc nic víc než jinou stranu žalu. Naopak Filyrasova satira v sobě truchlivé prvky neobsahuje, jde o něco mezi žertem a sebezesměšněním, čímž nepřímo dosahuje dramatičnosti. Příbuznost s Dimitrisem Paparrigopoulosem je úplně jiného rázu než u dvou předešlých spisovatelů. V tomto případě se jedná hlavně o příbuznost charakterů. Oba sice patřili k athénskému romantismu, typickému pro městskou společnost, společných prvků v jejich poezii však nebylo mnoho. Ty se objevují v určitém slova smyslu zejména v obsahové stránce176, avšak nemůžeme přesně určit, kde se jedná o nahodilou příbuznost a kde o vliv Paparrigopoulose. Příbuzné znaky nenacházíme nikde jinde než v Ἐλεγε ῖ α κα ὶ Σάτιρες, dalo by se proto říci, že kdyby chyběly prvky katharevusy ve společných motivech177, nedalo by se o vlivu ani hovořit178. Jejich odlišné styly jsou dány rozdíly mezi první a poslední meziválečnou athénskou školou romantismu. Paparrigopoulos žije v době řeckých nadějí na vítězství nad osmanskou říší a umírá před nešťastným bojem v roce 1897179. Naproti tomu Karyotakis vyrůstá v nepokojích první světové války, žije ve společnosti plné naděje na uskutečnění Velké myšlenky a páchá sebevraždu v dusivém prostředí společenského neúspěchu. Po celou tuto dobu je navíc sužován těžkou nemocí. Dalším básníkem hodným pozornosti je Lambros Porfyras180. Jedná se o básníka se zvláštní povahou a s jakousi melancholickou laskavostí.181 Byl básníkem, který málo publikoval. Nic z toho neukazuje na spojitost s rozdvojeným Karyotakisem plným intenzity, který mění melancholii v pesimismus, pesimismus ve zklamání a beznaděj a milostnou náladu v žalozpěv, aby nakonec dospěl ke spojení elegie a satiry. Oba básníci vyjadřují zraněné city, podobně se odevzdávají do rukou osudu. Karyotakisovou podstatou lyrismu je hudebnost stejně jako u Porfyrase, i když ke konci tvorby nabírají Karyotakisovy

176 Νámět ženské necitlivosti nalézáme jak v Karyotakisově básni Varium et mutabile viz Karyotakis, K.G. Άπαντα τα ευρισκόμενα Β΄, s. 90, tak u Paparrigopoulose v archaickému mýtu Πυγμαλίων (Ἀ ρχα ῖ ος μ ῦ θος) viz Paparrigopoulos, D. Ποιήματα, Athina 2006,s.253-272. 177 Např. v básni Karyotakise Φύγε, ἡ καρδιά μου νοσταλγε ῖ , viz Karyotakis, K.G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 117 a v básni Paparrigopoulose Δὲ ν παραπονο ῦ μαι, viz Paparrigopoulos, D. Ποιήματα, Athina 2006, s. 134, kde nalézáme společný námět milostného zklamání. 178 Stergiopoulos, K. Οι επιδράσεις στο έργο του Καρυωτάκη, s. 122-123. 179 V roce 1897 se odehrála bitva mezi řeckým královstvím a osmanskou říší. Je označována jako bitva 30 dní, nebo také jako Černý rok ´97. Vše skončilo potupnou porážkou Řecka. 180 Stergiopoulos, K. Οι επιδράσεις στο έργο του Καρυωτάκη, s. 65. 181 Seferiadou, A.S. Συμβολισμός και ποιήση για το Λάμπρο Πορφύρα, Thessaloniki 1989, s. 24-25.

45 básně na dramatickém spádu. Nesmíme také opomenout, že i přes tichou povahu Porfyrase se i u něj vyskytuje temná nota nespokojenosti, která je příbuzná poezii Karyotakisově182. Posledním ze současníků, kteří ovlivnili Karyotakise, je Kostas Ouranis183. Na první pohled mají mnoho společného, avšak při bližším studiu zjistíme, že je tomu jinak. S Paparrigopoulosem spojuje Karyotakise řecký novoromantismus, s Ouranisem obohacení novoromantismu o symbolismus a estetismus. Oba navíc patří do stejné historické doby a do stejné literární školy, oba jsou ovlivněni stejnými vzory. K dalším společným znakům patří míšení lyrismu a satiry, romantismu a realismu, prózy a poezie, stejně jako motiv úniku. Skutečný vliv Ouranise můžeme však pozorovat pouze v Νηπενθῆ184. V pojetí tématu úniku z tohoto světa se však různí. Ouranis touží po životě a po změně, Karyotakis směřuje ke smrti, kterou si přeje a vyhledává. Rozdíly nacházíme také ve stylu, jejich verš je rozdílný jak ve formě, tak v účinku na čtenáře. Ouranisovy verše jsou klidné a nemelodické, Karyotakisovy mají rychlý spád, jsou plné neklidu a napětí.185 Další podobnosti můžeme nalézt i u dalších autorů, o nichž už ale nemůžeme hovořit jako o vzorech. Velmi vzdáleně můžeme Karyotakise prostřednictvím symbolismu a melodické povahy verše spojit s Lapathiotisem a Chatzopoulosem, ale v těchto případech se zřejmě jedná pouze o dobovou shodu.186

4.2. Rozdíly mezi Karyotakisem a zahraničními vzory

Karyotakis byl, až na Poea187, kterého však četl ve francouzském překladu, ovlivněn především francouzskými autory. Od Νηπενθῆ až po první část Ἐλεγε ῖ α se inspiroval Moréem188, současně se objevuje i vliv výše uvedeného Malakasise. Z toho důvodu nelze s jistotou určit, zda jde o vliv Moréa

182 Spojitost s Porfyrasem můžeme sledovat na jeho básni Βράδυ σ᾿ἕ να χωριό viz Porfyras,L. Τα Ποιήματα (1894-1932), Athina 1993, s. 128, kde vidíme společné prvky spánku-smrti stejně jako v básni Karyotakise Ὕπνος viz Karyotakis, K.G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 91. 183 Více v díle Vrettos, S. Κώστας Καρυωτάκης, Το εγκώμιο της φυγής, s. 133. 184 Viz kapitola 3.1.3. báseň Δόν Κιχῶ τες, s. 30-31 této práce. 185 Ouranis v roce 1928 po smrti Karyotakise zveřejnil článek viz Ouranis, K. Ο ποιητής που ηυτοκτόνησε. In Ntounia, Ch. Κ. Γ. Καρυωτάκης Η αντοχή μιας αδέσποτης τέχνης, s. 343-345. 186 Stergiopoulos,K. Οι επιδράσεις στο έργο του Καρυωτάκη, s. 133-137. 187 Τα τείχη που στενεύουν και ο Ποε In Vrettos, S. Κώστας Καρυωτάκης, Το εγκώμιο της φυγής, s. 183. 188 Jean Moréas byl řeckým básníkem. Jeho skutečné jméno bylo Ioannis Papadiamantopoulos (Ιωάννης Παπαδιαμαντόπουλος). V roce 1883 se usadil v Paříži a začal psát svou poezii ve francoužštině. Roku 1886 zveřejnil Manifest symbolismu. Viz Karyotakis, K.G. Ποιήματα και πεζά, 2009, s. 234.

46 prostřednictvím Malakasise či naopak.189 Moréův vzor tušíme ve výstavbě veršů a v některých obsahových detailech. Malakasis ovlivnil Karyotakise spíše po jazykové stránce. V každém případě ovlivňují Karyotakise oba současně190, ale vliv Moréa je silnější. Karyotakise spojuje s Moréem také motiv úniku191. Oba jsou pesimisty a romantiky. Karyotakis se snažil napodobit formu Moréovy poezie, ale mnohé mu typově nevyhovovalo. Vliv Moréa tak nezasáhl Karyotakisovu tvorbu v celé její šíři, postupně se vytrácí a po první části Ἐλεγε ῖ α se vytrácí docela. Dalším významným vzorem je Charles Baudelaire, jehož vliv můžeme zaznamenat od díla Νηπενθῆ , přes Ἐλεγε ῖ α κα ὶ Σάτιρες až po Karyotakisova prozaická díla. Téma úniku k moři a do ztraceného ráje dětské bezstarostnosti, vyrovnání se se smrtí a vzpoura proti božské všemohoucnosti patří mezi společné motivy, díky kterým řadíme Baudelaira mezi významné Karyotakisovy vzory192. Jsou si podobni jak obsahem, tak míšením satiry a elegie. Ale i tato příbuznost je doprovázena významnými rozdíly. Baudelaire nenávidí vše přirozené, touží po „umělém životě“193. Oproti němu Karyotakis touží po přirozenosti a po nevyumělkovanosti. Snaží se najít únik od společnosti, od lidí, až nakonec touží po odchodu ze samotného života bez ohledu na Boha. Kdežto Baudelaire má v podvědomí hrozbu katolického náboženství. Přes odmítání Boha zůstává uvnitř nábožensky založen. Rozdíly mezi nimi zaznamenáváme i ve skladbě básní. Baudelaire věří v umění, tvoří ideální básně, oproti němu Karyotakis nevěří ničemu, v konečném stádiu nevěří ani v umění. Intenzita popření všeho se stále zvyšuje, společnost ho nepřestává zraňovat.194 Po formální stránce je Karyotakis blíže Julesi Laforgueovi, kterého objevuje společně se satirou195. Je ovlivněn především formou jeho básní, méně pak obsahem. Jeho vliv se nejvíce projevuje v druhé části Karyotakisovy třetí sbírky. S Laforguem jej spojuje umíněnost, samota a úplné odvrácení od společnosti. Oba dávají najevo, vedle ironie a hořkosti, také cynismus, který v podstatě znázorňuje jejich citovost. Oproti Laforguemu cítí Karyotakis beznaděj, protože není schopen najít v ničem pozemském oporu.

189 Samotný Malakasis byl ve velké míře ovlivněn Moréem, se kterým byl mimo jiné v příbuzenském vztahu, viz Stergiopoulos, K. Οι επιδράσεις στο έργο του Καρυωτάκη, s. 67. 190 Jejich vliv pozorujeme v básni Γυρισμός ze sbírky Νηπενθῆ viz Stergiopoulos, K. Οι επιδράσεις στο έργο του Καρυωτάκη, s. 68. 191 Stergiopoulos, K. Οι επιδράσεις στο έργο του Καρυωτάκη, s. 150. 192 Baudelairovy básně s tématikou moře jsou v řeckém překladu uvedeny viz Καὶ πάλι ὁ Moréas κι᾿ὁ Baudelaire. In Stergiopoulos, K. Οι επιδράσεις στο έργο του Καρυωτάκη,s. 151-154 . 193 Baudelaire se snaží nalézt v životě umělé klamy, dostává se až k vytváření umělého nebe. Toto vidíme v jeho povídce Fanfarlo. Zde žádá Fanfarlo její milenec před milostným aktem, aby se opět nalíčila, znovu oblékla a stala se takovou, jakou ji viděl předtím, když hrála svou roli na jevišti. Více viz Stergiopoulos, K. Οι επιδράσεις στο έργο του Καρυωτάκη, s. 100, 224. 194 Tsirimokou, L. Ποιητική αλχημεία: Μπωντλαίρ-Καρυωτάκης. In Καρυωτάκης και καρυωτακισμός, Αthina 1998. 195 Více viz Stergiopoulos, K. Επιδράσεις στο έργο του Καρυωτάκη, s. 119.

47 Laforgue si vytváří smyšlený svět fantazie v samotné skutečnosti a vznáší se mezi světem skutečným a tím, který si sám vytvořil196. Toto Laforgueho sbližuje v satirách s Filyrasem. Karyotakis, když vyčerpá možnosti skutečného světa, si vytváří svět představ, který je však mimo hranice skutečného světa. Laforgue žije ve světě katolickém bez ohledu na to, jestli v něj věří nebo ne. Je více intelektuální a jeho povahu nesužují duševní protiklady. Karyotakisova satira ukrývá vášeň a hněv, který se nedá přímou spojitost s mírnou satirou Laforgua. Karyotakise částečně ovlivnil také Spiesse197, ale nejde zde o nic tak podstatného jako v případě dvou předešlých autorů. Na Karyotakisův sarkasmus měli dále vliv i „fantaisistes“198. Jejich nepatrný vliv je spojen s Ἐλεγε ῖ α κα ὶ Σάτιρες. Mezi méně důležité zdroje inspirace můžeme zařadit vedle Spiesse ještě Saimana a Maeterlincka199, jejichž vliv nacházíme v díle Νηπενθῆ . Pro úplnost uvádím inspiraci Poem, kterou nalézáme v próze, zvlášť intenzivně v jedné povídce Καύκαλο.200 Mimořecké vzory jsou samy o sobě vzdálenější. Jde nejen o rozdíl jazykový, ale také o odlišný způsob života za jiných historických a společenských podmínek. Po tomto stručném přehledu o Karyotakisových řeckých a zahraničních vzorech můžeme říci, že se sice jinými básníky nechal inspirovat, ale nebyl jejich epigonem. Karyotakis má svůj vlastní básnický jazyk i melodiku veršů, které mu zaručují jedinečnost v řecké poezii. Jeho životní postoje, jeho intenzivní pocit žalu jsou tím, co jej odlišuje od ostatních tvůrců

5. Kritika jeho děl

Tvorba Karyotakise vyvolala celou řadu rozporuplných názorů. V centru zájmu kritiků stála především otázka umělecké a stylové hodnoty jeho děl. Jedni Karyotakise kritizovali, druzí naopak

196 Podle K. Stergiopoulose Laforgue je jedním z hlavních vzorů Karyotakise. Viz Stergiopoulos, K. Οι επιδράσεις στο έργο του Καρυωτάκη, s. 176 197 K.Stergiopoulos uvádí společné prvky mezi básní Karyotakise Δημόσιοι ὑ πάλληλοι a básní Spiesse Baladde pour en prendre mon parti, kterou uvádí ve vlastním řeckém překladu viz Stergiopoulos, K., Οι επιδράσεις στο έργο του Καρυωτάκη, s. 184-185. 198 Ze strany „fantaisistes“ byl hlavně ovlivněn Carcem a Touletem viz Οἱ fantaisistes κι΄οἱ ἄ λλοι ξένοι In Stergiopoulos, K., Οι επιδράσεις στο έργο του Καρυωτάκη, především s. 187-193. 199 Karyotakisova báseň Μοναξιά, která patřila mezi básně Τὰ Τραγούδια τ ῆ ς Πατρίδας (Písně vlasti),se kterými se zúčastnil Φιλαδέλφειο διαγωνισμό (Soutěž Filadelfie) v roce 1920, byla G. Popem označena za kopii tvorby Maeterlincka. G.P. Savvidis toto však popírá, přiklání se k názoru, že Karyotakis byl Maeterlinckem pouze ovlivněn. viz Karyotakis, K.G. Άπαντα τα ευρικόμενα Α΄, s. 213. 200 Stergiopoulos, K. Επιδράσεις στο έργο του Καρυωτάκη, s. 115

48 význam jeho děl v kontextu řecké literatury vyzdvihovali. Tato kapitola představí několik kritických stanovisek spadajících do první poloviny 20. století, tedy do období Karyotakisovy tvorby. Pozornost bude věnována především kritikám kladným, Karyotakisův přínos novořecké poezii nezpochybňujícím. Pro vyváženost však uvádím i dva nejznámější postoje záporné, a to kritiku Konstantinose Th. Dimarase a Georgiose Theotokase. Konstantinos Th. Dimaras o Karyotakisovi napsal:

Ὁ Καρυωτάκης δ ὲἦ ν ταν μεγάλος ποιητής·καλ ὰὰἐὼ -καλ γ πιστεύω π ὼὲἦὰ ς δ ν ταν κ ν ποιητής στὴ ν πλήρη σημασία ποὺ μπορο ῦ με ν ὰ δώσουμε στ ὴ λέξη.201 Karyotakis nebyl velkým básníkem. Sotva věřím tomu, že vůbec byl básníkem v plném významu, který můžeme tomuto slovu dát.

Podobný názor sdílel i Georgios Theotokas, který dochází k závěru:

Μελετώντας τον μὲ ψύχραιμο μάτι, ε ἴ μαστε ὑ ποχρεωμένοι ν ὰ παραδεχτο ῦ με ὅ τι δ ὲ ν ἔγραψε ο ὔ τε ἕνα ἀ ληθιν ὰ καλ ὸ ποιήμα.202 Podíváme-li se na něj s rozvahou, jsme nuceni uznat, že popravdě nenapsal ani jednu dobrou báseň.

Zajímavá je kritika Andrease Karantonise Η επίδραση του Καρυωτάκη στους νέους (Vliv Karyotakise na mladé), v níž odsuzuje básníky, kteří Karyotakisův příklad následovali. O svéráznosti jejich uměleckého jazyka se vyjádřil následovně:

Καθὼ ς χρησιμοποιο ῦ νε τ ὶ ς λέξεις τ ῆ ς καθαρεύουσας, ὄ χι μ ὲ κάποιο σύστημα α ἰ σθητικό ἀλλά μ ὲ τ ὴ ν προχειρότητα καὶ τ ὴ ν ε ὐ κολία πο ὺ τ ὶ ς χρησιμοποε ῖ ὁ βιαστικ ὸ ς δημοσιογράφος ἢ ὁ ἐπιστήμονας πο ὺ ἐ κλαϊκεύει τὶ ς διάφορες θεωρίες, καταργο ῦ νε κάθε προϋπόθεση καθαρῆ ς ποιητικ ῆ ς γλώσσας203. Způsobem, jakým používají slova katharevusy, postrádajícím jakýkoliv cit, s ledabylostí a jednoduchostí zbrklého novináře či vědce, popularizujícího nejrůznější teorie, ruší všechny podmínky čistého básnického jazyka.

201 Savvidis, G. P. Κρίσεις για το έργο του Καρυωτάκη. In Karyotakis, K. G. Ποιήματα καὶ πεζ ὰ, Athina 2004, s. 220. Poprvé článek uveden v Ἐλεύθερον Βῆ μα dne 21. února 1938.Viz Karyotakis, K. G. Ποιήματα καὶ πεζ ὰ, 2004 s. 223. 202 Savvidis, G. P. Κρίσεις για το έργο του Καρυωτάκη. In Karyotakis, K. G. Ποιήματα καὶ πεζ ὰ, 2004, s. 224. Poprvé článek uveden v Νεοελληνικὰ Γράμματα dne 19. března 1938. Viz Karyotakis, K. G. Ποιήματα καὶ πεζ ὰ, 2004, s. 226. 203 Karantonis, A, Η επίδραση του Καρυωτάκη στους νέους. In Ntounia, X. Κ.Γ. Καρυωτάκης Η αντοχή μιας αδέσποτης τέχνης, s. 360.

49 Samotná kritika Karyotakisovy tvorby je však odlišná. Pro Andrease Karantonise je dílo Karyotakise dílem opravdového umělce: Tὸ ἔργο τοῦ Καρυωτάκη, ἔργο ἀ ληθινο ῦ καλλιτέχνη204.

Timos Malanos se ve své studii, analyzující úzký vztah mezi Karyotakisovým životem a jeho díly, mimo jiné vyjadřuje o jeho poezii těmito slovy:

Τό αἴ σθημα πού δονε ῖ τούς στίχους του ε ἶ ναι τόσο ἀ ληθινό, πού δέν μπορε ῖ παρά να συγκινεῖ .205 Cit, který rozechvívá jeho verše, je natolik opravdový, že nemůže než dojímat.

Mezi kladné kritiky Karyotakisovy tvorby řadíme také studii Kleonta Paraschose, který o sbírce Ἐλεγε ῖ α κα ὶ Σάτιρες napsal:

Ποτέ όμως μέχρι τώρα δεν είχε παρουσιάσει έργο τόσο μεστό, τόσο προσωπικό, τόσο και στην ουσία και στη μορφή ώριμο.206 Ještě nikdy nebylo představeno dílo tak plné, tak osobní, myšlenkově a formálně tolik vyzrálé.

Κανένα από τα ποιήματα αυτά δεν είναι μέτριο.207 Žádná z jeho básní není průměrná.

Ο Καρυωτάκης ειρωνεύεται τύπους, πράγματα, καταστάσεις, ό, τι ξυπνά την οργή, τον οίκτο του, την αηδία του. Αλλ᾿ η ειρωνία του είναι πάντα λυρική, συνυφασμένη με το άτομο του και συγκερασμένη μ᾿ ένα πικρό χιούμορ.208 Karyotakis ironizuje osoby, věci, stavy, to, co vzbuzuje jeho hněv, lítost, odpor. Ale jeho ironie je vždy lyrická, svázaná s jeho osobností, prolnutá hořkým humorem.

Ο Καρυωτάκης δεν είναι μόνον ο καλύτερος ποιητής της γενιάς του, αλλ’από τους τρεις- τέσσερις καλύτερους που έχομε.209 Karyotakis není jen nejlepším básníkem své generace, je jedním ze tří-čtyř nejlepších, které máme.

204 Karantonis, A. Η επίδραση του Καρυωτάκη στους νέους. In Ntounia, Ch. Κ. Γ. Καρυωτάκης Η αντοχή μιας αδέσποτης τέχνης, s. 352. 205 Malanos, T. Βάρναλης, Αυγέρης, Καρυωτάκης, Athina 1983, s. 123. 206 Paraschos, Κ. Ένας αντιπροσωπευτικός λυρικός. In Karyotakis. K. G. Ποιήματα, Κριτικές, Athina 2002, s. 237. 207 Paraschos, Κ. Ένας αντιπροσωπευτικός λυρικός. In Karyotakis. K. G. Ποιήματα, Κριτικές, s. 238. 208 Paraschos, Κ. Δύο Νέα βιβλία. In Karyotakis. K. G. Ποιήματα, Κριτικές, s. 249. 209 Paraschos, Κ. Δύο Νέα βιβλία. In Karyotakis. K. G. Ποιήματα, Κριτικές, s. 258.

50 Τι απλοί και βαθείς τόνοι, τι μουσική διάθεση και μουσική ατμόσφαιρα, τι οξύτης συναισθηματική, τι πρωτοτυπία στη σύλληψη και στη ανάπτυξη του θέματος, και τι τόνος γνησιότητα, ειλικρινέστατα μοντέρνος!210 Jak jednoduché a hluboké tóny, jaké to hudební ladění a hudební atmosféra, jaká to pronikavá citlivost, svérázné pojetí i vývoj námětu, jaký to originální tón, skutečně moderní.

Ioannis Zervos se ve své kritice o sbírce Ἐλεγε ῖ α κα ὶ Σάτιρες vyjadřuje takto:

Συχνά βρίσκει κανείς σ᾿ αυτά λυρική έμπνευση, ατομική σκέψη εκφρασμένη με ειλικρίνια211. Často v nich (v básních) někdo nachází lyrickou inspiraci, v upřímnosti vyjádřené osobní úvahou.

A uzavírá:

Είναι όμως από τους καλύτερους λυρικούς μας, εκείνους που προχωρούν με πολλές ικανότητες, με αληθινή προσπάθεια και πραγματική επίγνωση, σε πλατύτερες ολοένα αντίληψεις της τέχνης212. Je však jedním z našich nejlepších lyriků, těch, kteří vytvářejí hodnoty skutečným úsilím a opravdovým poznáním, směřujícím k čím dál bližšímu pochopení umění.

Jedno z nejznámějších kladných hodnocení Karyotakisových děl je kritika Tellose Agrase.

Κ᾿ έξαφνα, στα 1927, με την τρίτη και τελευταία του ποιητική συλλογή μας εξεπέρασεν όλους, αμέσως κι εξακολουθητικά! Έγινεν αμέσως maître. Απέκτησε καλούς μαθητάς και κακούς μιμητάς.213 A náhle, v roce 1927, svou třetí a poslední básnickou sbírkou nás všechny překonal, znenadání a navždy! Stal se ihned mistrem. Získal dobré učedníky i špatné imitátory.

Έκφραση της ζωής του, όμοια μ᾿ όλες τις άλλες, σε τρόπο που η τέχνη του να είναι η ζωή του και η ζωή του να είναι η τέχνη του, μαζί ν᾿ αρχίζουν, μαζί να προχωρούν και μαζί να τελειώνουν.214 Vyjádřením jeho života, podobajícího se všem ostatním, způsobem prozrazujícím, že jeho umění je jeho životem a život jeho uměním, společně obojí začíná, společně se vyvíjí i společně končí.

Vasos Varikas o Karyotakisovi v díle věnovaném jemu a Kostasovi Varnalisovi pronesl:

210 Paraschos, Κ. Δύο Νέα βιβλία. In Karyotakis. K. G. Ποιήματα,Κριτικές s. 259. 211 Zervos, I. Κριτική. In Karyotakis. K.G. Ποιήματα, Κριτικές, s. 264. 212 Zervos, I. Κριτική. In Karyotakis, K. G. Ποιήματα, Κριτικές, s. 268. 213 Argas, T. Ο Καρυωτάκης και οι «Σάτιρες». In Karyotakis. K. G. Ποιήματα, Κριτικές, s. 190. 214 Argas, T. Ο Καρυωτάκης και οι «Σάτιρες». In Karyotakis. K. G. Ποιήματα, Κριτικές, s. 193.

51 Ὁ Καρυωτάκης ἔ φθασε κε ῖὺἱἄὲἶὸ πο ο λλοι δ ν ε χαν τ θάρρος ἤὶὲ κα δ ν θέλησαν ν ὰ φθάσουν.215 Karyotakis se dostal tam, kam se ostatní neodvážili a nechtěli dostat.

Avšak Vasos Varikas zveřejnil i další dva články, ve kterých Karyotakisovu poezii po umělecké stránce nepovažuje za nijak zvláště přínosnou:

Στὸ ἔ ργο το ῦ Καρυωτάκη σήμερα δ ὲ βλέπουμε πι ὰ παρ ὰ τ ὴ ν ἀ πεγνωσμένη κραυγ ὴ μι ᾶ ς δραματικῆ ς ἱστορικ ῆ ς στιγμ ῆ ς.216 V díle Karyotakise dnes nevidíme nic víc než zoufalý výkřik jedné dramatické historické chvíle.

Ὁ Καρυωτάκης βέβαια δ ὲ ν προσέφερε νέα σημαντικ ὰ στοιχε ῖ α στ ὴ ν ποίηση μας.217 Není pochyb o tom, že Karyotakis naší poezii o žádné nové prvky neobohatil.

Karyotakisova tvroba vždy vyvolávala emoce. Kladné i záporné. Pro mnoho kritiků jeho díla uměleckou hodnotu postrádala. Jejich tvrzením však nezřídka chyběly konstruktivní argumenty. Jiní Karyotakise za jeho tvorbu plnou silných emocí považovali nejen za představitele své doby, ale také za opravdového umělce. Karyotakisovy básně totiž nevyjadřovaly pouze zoufalství jednoho básníka. Byly vyjádřením životních pocitů celého národa.

6. Karyotakismus

Po tragické smrti K. G. Karyotakise začíná období obecně označované jako karyotakismus.218 Pod vlivem tohoto myšlenkového hnutí počátku 30. let 20. století vznikaly básnické sbírky Karyotakisovým dílem inspirované, mnohdy jej však spíše imitující. Jednalo se o zástupce mladé generace, která tehdejší řeckou společností opovrhovala. Po umělecké stránce však nemůžeme hovořit o tvorbě hodnotné. Snahy jejích představitelů o napodobení Karyotakise skončily neúspěchem. Po necelých deseti letech toto myšlenkové hnutí zaniklo.

215 Varikas, V. Κ.Βάρναλης, Κ. Καρυωτάκης, Athina 1978, s. 134. 216 Varikas, V. Κ.Γ. Καρυωτάκης. In Ntounia, Ch. Κ. Γ. Καρυωτάκης Η αντοχή μιας αδέσποτης τέχνης, s. 390. 217 Varikas, V. Κ.Γ. Καρυωτάκης. In Ntounia, Ch. Κ. Γ. Καρυωτάκης Η αντοχή μιας αδέσποτης τέχνης, s. 406. 218 Viz Savvidis, G. P. Ο Καρυωτάκης ανάμεσα μας. In Karyotakis, K. G. Ποιήματα καὶ πεζ ὰ, 2004, s. 18 (ιη').

52 Ὁ καρυωτακισμὸ ς ε ἶ χε στενέψει στ ὴ ν Ἑ λλάδα τ ὰ ὅ ρια τ ῆ ς νέας ποιήσεως.219 Karyotakismus zúžil hranice nové poezie v Řecku.

Dopad karyotakismu na literární tvorbu byl předmětem celé řady kritik. Některé z nich měly k autorům tímto hnutím ovlivněným jednoznačně odmítavý postoj, jiné se snažily povrchnost jejich děl ospravedlnit komplikovaností tehdejšího života.

Ὁ καρυωτακισμὸἶἡἐ ς ε ναι κδήλωση, ἡὴὅἐ πιστ μως κδήλωση, μι ᾶ ς κουρασμένης ἐῆ ποχ ς.220 Karyotakismus je manifestací, a to věrnou manifestací jedné unavené doby.

Karyotakisté k rozvoji novořecké literatury nijak nepřispěli, svou tvorbou však nepřímo potvrzovali originalitu svého vzoru, samotného Karyotakise, jehož autorský styl byl vzhledem k jejich nepodařeným pokusům evidentně nenapodobitelný.221 Podle Dimitrise Nikolareizise bylo vedle karyotakismu možné pozorovat ještě i další vliv tohoto autora na mladou generaci. Ἡ γενιὰῶ τ ν νέων πο ὺἔ καμαν πράξεις κατοχ ῆὰἑὰ ς στ λληνικ γράμματα λίγο πρ ὶἤὰ ν μετ τὸ 30 πῆ ρε περισσότερα μαθήματα ἀ π ὸ τ ὸ ν Καρυωτάκη222 ... Generaci mladých (spisovatelů), kteří do řecké literatury vstoupili před nebo po roce 1930, se dostalo největšího ponaučení od Karyotakise...

Tento širší vliv se projevil nejen ve významných dílech spisovatelů generace třicátých let (η γενιά του '30), ale i v dílech generace poválečné, jež bývá označována jako generace porážky (η γενιά της ήττας)223. K autorům let 30., u nichž je vliv Karyotakise prokazatelný224, řadíme Nikiforose Vrettakose, Giannise Ritsose a Georgiose Seferise.225 Jejich tvorba, ač inspirována stejným zdrojem, se však liší podle míry akcentu přikládané jednotlivým stránkám Karyotakisova díla.

219 Viz Pappas, A.D. Περί καρυωτακισμού. In Ntounia, Ch. Κ.Γ. Καρυωτάκης Η αντοχή μιας αδέσποτης τέχνης, s. 373. 220 Viz Charmouzios, A. Αισθητικά θέματα. Συζήτησις... In Ntounia, Ch. Κ.Γ. Καρυωτάκης Η αντοχή μιας αδέσποτης τέχνης, s. 375. 221 Viz Argyriou, A. Καρυωτακισμός: Ένα φαινόμενο μέσα και έξω από τη λογοτεχνία. In Καρυωτάκης και καρυωτακισμός, s. 161. 222 Viz Savvidis, G. P. Ο Καρυωτάκης ανάμεσα μας. In Karyotakis, K.G. Ποιήματα καὶ πεζ ὰ, 2004, s. 21 (κα'). Jedná se o úryvek z interview s D. Nikolareizisem z roku 1938, viz Nikolareizis, D. Δοκίμια κριτικής, Athina 1962, s. 287. 223 Geranis, S. Κώστας Καρυωτάκης Χωρίς αυθαιρεσίες και παραμορφώσεις, s. 16-17. 224 Viz Savvidis, G. P. Ο Καρυωτάκης ανάμεσα μας. In Karyotakis, K. G. Ποιήματα καὶ πεζ ὰ, 2004, s. 21 (κα'). 225 Varikas, V. Κ.Γ. Καρυωτάκης. In Ntounia, Ch. Κ.Γ. Καρυωτάκης Η αντοχή μιας αδέσποτης τέχνης, s. 408.

53 Podle Th. Gotovose Karyotakis přežívá ve Vrettakosově díle. Vrettakos balancuje mezi pesimismem a optimismem. Snaží se neuvíznout ani v jedné z těchto poloh, vytváří jakési „mosty“, jimiž tyto protikladné oblasti spojuje.226 U Ritsose se v básních jeho prvních dvou sbírek Τρακτέρ227 (Traktor, 1930-1934) a Πυραμίδες228 (Pyramidy, 1930-1935) setkáváme s prvky sarkasmu a satiry, jež mezi ním a Karyotakisem tvoří hlavní pojítko. Stejně jako jeho vzor touží Ritsos po nalezení východiska ze své nespokojenosti. Ve sbírce Τρακτέρ je pak zařazena báseň «Ποιητές»229 (Básnici) Karyotakisovi přímo věnovaná. V ní Ritsos užitím uvozovek v názvu i věnování básně dává najevo, že vypravěčem je samotný Karyotakis.230 U Seferise je vliv karyotakismu zřetelný ve dvou básních z roku 1928231, z nichž první - báseň Τὸ ὕ φος μι ᾶ ς μέρας232 (Vzhled jednoho dne) - vyšla ve sbírce Στροφή (Obrat) a druhá - Γράμμα τοὺ Μαθιοῦ Πασκάλη233 (Dopis Matouše Paskalise) - ve sbírce Τετράδιο Γυμνασμάτων (Sešit výcviků). Γράμμα τοὺ Μαθιο ῦ Πασκάλη je datovaný 5. srpna 1928234, tedy pár dní po Karyotakisově smrti, a mohli bychom jej tak považovat za Seferisův prvotní vzdor vůči společnosti235. V básni I'236 (10.) ze sbírky Μυθιστόρημα (Román) se u Seferise setkáváme s podobně pesimistickým pohledem na svět jako v Karyotakisově básni Πρέβεζα. Tento pohled však bývá spíše než s Karyotakisem spojován s Eliotem.237 Paralelu k další jeho básni - ΙΘ'238 (17.) - z téže sbírky zase můžeme vysledovat v Karyotakisově básni Ἰδανικοί αὐ τόχειρες239. Ani jeden z těchto básníků nenalézá žádnou možnost záchrany. I když u Seferise ještě nelze přesně určit zdroj jeho životního postoje.240

Také u poválečné generace, naplněné zklamáním a deziluzí, je Karyotakisův vliv, i když ne již tak explicitně, znatelný241. K jejím představitelům řadíme především G. Sarantise s jeho dvěma

226 Více viz Gotovos, Th. N. Καρυωτάκης-Βρεττάκος. In Συμπόσιο για τον Καρυωτάκη, s. 164. 227 Ritsos, G. Ποιήματα 1930-1960, Athina 1972, s. 8-60. 228 Ritsos, G. Ποιήματα 1930-1960, s. 61-160. 229 Ritsos, G. Ποιήματα 1930-1960, s. 28. 230 Viz Vitti, M. Η ‘γενιά του τριάντα᾿, Athina 2006, s. 182, Savvidis, G. P. Ο Καρυωτάκης ανάμεσα μας. In Karyotakis, K. G. Ποιήματα καὶ πεζ ὰ, s. 30 (λ'). 231 Savvidis, G. P. Ο Καρυωτάκης ανάμεσα μας. In Karyotakis, K. G. Ποιήματα καὶ πεζ ὰ, 2004, s. 35-37 (λε'-λζ'). 232 Seferis, G. Η στροφή του Σεφέρη, Athina 1982, s. 11 233 Seferis, G. Ποιήματα, Athina 1998, s. 81 234 Viz Savvidis, G. P. Ο Καρυωτάκης ανάμεσα μας. In Karyotakis, K. G. Ποιήματα καὶ πεζ ὰ, 2004, s. 36 (λς'). 235 Viz Savvidis, G. P. Ο Καρυωτάκης ανάμεσα μας. In Karyotakis, K. G. Ποιήματα καὶ πεζ ὰ, 2004, s. 36 (λς'). 236 Seferis, G. Ποιήματα, Athina 1998, s. 55 237 Savvidis, G. P. Ο Καρυωτάκης ανάμεσα μας. In Karyotakis, K. G. Ποιήματα καὶ πεζ ὰ, 2004, s. 23 (κγ'). 238 Seferis, G. Ποιήματα, Athina 1998, s. 66 239 Savvidis, G. P. Ο Καρυωτάκης ανάμεσα μας. In Karyotakis, K. G. Ποιήματα καὶ πεζ ὰ, 2004, s. 23-24 (κγ'-κδ'). 240 Varikas, V. Κ.Γ. Καρυωτάκης. In Ntounia, Ch. Κ.Γ. Καρυωτάκης Η αντοχή μιας αδέσποτης τέχνης, s. 408. 241 Viz Savvidis, G. P. Ο Καρυωτάκης ανάμεσα μας. In Karyotakis, K. G. Ποιήματα καὶ πεζ ὰ, 2004, s. 21 (κα').

54 sbírkami Διάχυτες αιστήσεις242 (1939, Rozptýlené smysly) a Λαύριο (1950, Lavrio243). Sbírka Λαύριο je plná melancholie a stesku po maloměstském životě, stejně jako Karyotakisova báseň Πρέβεζα.244

242 G. Sarantise pro název této sbírky inspiroval počátek třetí sloky z Karyotakisovy básně bez názvu [Εἴ μαστε κάτι ξεχαρβαλωμένες...]. Viz Geranis, S. Κώστας Καρυωτάκης Χωρίς αυθαιρεσίες και παραμορφώσεις, s. 17. 243 Lavrio je malé město poblíž Athén. 244 Geranis, S. Κώστας Καρυωτάκης Χωρίς αυθαιρεσίες και παραμορφώσεις, s. 17.

55 7. Závěr

Kostas G. Karyotakis byl autor, jehož tvorbu výrazně charakterizují dva životní postoje úzce spojené s jeho osobním životem - nihilismus a pesimismus. Pocity zoufalství se v jeho dílech neustále stupňovaly. Karyotakis směřoval od hluboce melancholického pohledu na život až ke konečnému, pro něj jedinému možnému řešení, k dobrovolné smrti.

Tyto životní postoje se odvíjely od jeho vztahů s lidmi, od pocitu útlaku společenskými konvencemi. Karyotakis tak vydal věrné svědectví své doby, stal se jejím mluvčím. Prostřednictvím tvorby vyjadřoval svou nespokojenost, zoufalství a pocity marnosti, demonstroval jí nesouhlas s nespravedlností, která jej obklopovala.

Jeho díla jsou vystavěna na protikladných motivech, jejichž prostřednictvím Karyotakis narušuje obecně přijímané vnímání věcí. Jeho satira, často přerůstající v sarkasmus, odhaluje bezradnost, jakou básník cítil při svých neúspěšných pokusech o nalezení řešení.

Karyotakis, ač obecně známý díly plnými zoufalství, však v mládí, v období spojeném se zamilovaností, psal básně, které byly zcela opačného charakteru. Ve verších z toho období se setkáváme spíše s milostným toužením než s postojem pesimisty, tolik typickým pro jeho pozdější tvorbu.

Ve sbírce Ὁ πόνος το ῦ Ἀ νθρώπου καί τ ῶ ν Πραμάτων je už citelný smutek a žal z nenaplněné lásky a pocitu nespravedlnosti jeho života. Hlavní motiv těchto básní tvoří Karyotakisovo přesvědčení, že bolest vnímají i předměty, že cítění náleží i do neživého světa.

V druhé sbírce, Νηπενθῆ , se Karyotakis začal distancovat od současnosti. Pesimismus, se kterým na ni pohlížel, jej nutil k úniku do minulosti, do doby, kdy pociťoval štěstí.

V jeho nejvýznamnější sbírce, Ἐλεγε ῖ α κα ὶ Σάτιρες, se již do zidealizované minulosti nevracel. Básně vyjadřují tragiku lidského osudu, jemuž je člověk vydán a jehož loutkou se stává. Verše jsou silně satirické. Karyotakis satirou reagoval na jakýkoliv způsob nadvlády. Ať už šlo o vojsko, jeho

56 úřednickou pozici nebo politické operace. Satira zde přechází až v sarkasmus, který Karyotakis často namířil i sám proti sobě.

Poslední tři básně jsou v podstatě jakýmsi básnickým dovětkem předešlých Σάτιρες.

Po vydání své třetí sbírky přechází Karyotakis od básnické tvorby k próze, přesvědčen, že jeho básnické dílo již bylo naplněno.

Karyotakis svou vlastní tvorbu obohatil i o celou řadu překladů, např. Baudelaira, Moréa, Heineho či Touleta. K jeho nejzdařilejším bychom mohli zařadit báseň Françoise Villona (Μπαλάντα τῶ ν κυρι ῶ ν το ῦ παλαιο ῦ καιρο ῦ - Balada žen starého času) a Tristana Corbièra (Μικρός πού πέθανε στ᾽ἀ στε ῖ α - Malý, který zemřel z legrace).

Inspiraci pro svá díla hledal Karyotakis i v tvorbě jiných autorů, a to řeckých i zahraničních. Jejich vliv můžeme pozorovat po stránce obsahové i formální. Paralely s jeho vzory nacházíme také v melodičnosti básní, jejich struktuře i jazyku.

Způsob, jakým Karyotakis ve svých dílech vyjadřoval nespokojenost a zoufalství, se často stával předmětem kritiky. A to kritiky negativní, jeho tvorbu odmítající, i pozitivní, hodnotu jeho děl vyzdvihující. S respektem však k jeho dílu přistupovaly zastánci obou dvou stran. Prostřednictvím karyotakismu, myšlenkového proudu, který se pokusil na Karyotakisovu tvorbu navázat, však vyšla kvalita jeho děl jasně najevo. Karyotakisovi imitátoři ve svých snahách neuspěli. Vedle nich však můžeme najít i významné, karyotakismem částečně také ovlivněné novořecké spisovatele, jakými jsou Giannis Ritsos a Georgios Seferis.

Svou práci bych chtěla uzavřít citací od Byrona Leontarise: Κάθε φορά που η ελληνική ποιήση απελπίζεται, δηλαδή κάθε φορά που γίνεται ποιήση, ο Καρυωτάκης είναι εξακολουθητικά παρών.245 Pokaždé, když se řecká poezie ocitá v zoufalství, tedy pokaždé, když se stává poezií, je Karyotakis znovu přítomen.

245 Viz Gotovos, Th. N. Καρυωτάκης-Βρεττάκος. In Συμπόσιο για τον Καρυωτάκη, s. 163

57 8. Resumé (Περίληψη)

Το θέμα της παρούσας εργασίας μου είναι ο Κώστας Γ. Καρυωτάκης, ένας αντιπροσωπευτικός ποιητής και δραματικός εκφραστής μιας γενιάς. Μέσα από τη δική του απελπισία και πίκρα, εκφράζει ανυπόφορες κοινωνικές συνθήκες επηρεασμένες, κυρίως, από τη Μικρασιατική καταστροφή. Για αυτόν τον Έλληνα ποιητή η ζωή του με την τέχνη γίνεται ένα. Αρχικά, ο βασικός στόχος της εργασίας μου είναι να προσεγγίσω στον Τσέχο αναγνώστη τα έργα του Κώστα Καρυωτάκη, τα οποία δεν έχουν μεταφραστεί μέχρι στιγμής στην τσεχική γλώσσα. Το ευρύτερο μέρος της είναι αφιερωμένο στα ποιητικά του έργα. Αναφέρομαι στα νεανικά του ποιήματα, τα οποία αντίθετα με τα μεταγενέστερά του, είναι γραμμένα σε έναν ερωτικό και χαρούμενο ρυθμό. Στη συνέχεια παρουσιάζω την πρώτη του ποιητική συλλογή, Ὁ πόνος το ῦ Ἀ νθρώπου καί τ ῶ ν Πραμάτων, την οποία την εξέδωσε το 1919 με τα δικά του έξοδα. Εδώ υπάρχει μια αίσθηση απελπισίας, αδικίας και ανάγκης εύρεσης μιας λύσης. Με τη δεύτερη του συλλογή, Νηπενθῆ, η οποία μπορεί να θεωρηθεί πλέον ως καθαρά καρυωτακική, βλέπουμε μια απογοητευτική εξέλιξη από τον Καρυωτάκη. Για να αποφύγει την απελπισία του αληθινού κόσμου, πλανάται σε έναν κόσμο ονειρικό. Με την τρίτη του συλλογή Ἐλεγε ῖ α κα ὶ Σάτιρες, κορυφώνεται το δράμα του. Στα ποιήματα που ανήκουν σ᾽αυτήν τη συλλογή δεν παρατηρείται το παραμικρό ίχνος χαράς ή ελπίδας. Μοναδική

58 σανίδα σωτηρίας είναι η απομάκρυνση από την πραγματικότητα και στρέφεται προς το θάνατο. Ύστερα από τα τρία τελευταία ποιήματά του, ο Καρυωτάκης εκφράζει την απογοήτευση του μέσω του πεζού λόγου. Επιπλέον, αναφέρομαι συνοπτικά στα πεζά του Καρυωτάκη που είναι αφηγηματικά, χωρίς πραγματική δράση και στα οποία υπάρχουν πολλές αντιφάσεις κι αντιθετικές σχέσεις. Στη συνέχεια, το δεύτερο μέρος της εργασίας μου ασχολείται με τους εξωτερικούς παράγοντες στο έργο του Κώστα Καρυωτάκη. Αναφέρω πρώτα κάποιους από τους Έλληνες και στη συνέχεια μερικούς από τους ξένους συγγραφείς, οι οποίοι επηρέασαν τον Καρυωτάκη. Εδώ θα ήθελα να αναφέρω ότι ο Jean Moréas, αν και ήταν ελληνικής καταγωγής, τον τοποθετώ στους ξένους συγγραφείς, λόγω της διαμονής του στο Παρίσι και της χρήσης της γαλλικής γλώσσας στα έργα του. Κατόπιν, αναφέρομαι συνοπτικά σε μερικές από τις κριτικές που ειπώθηκαν πάνω στα έργα του Καρυωτάκη. Στο τέλος, ασχολούμαι με τον «καρυωτακισμό», ο οποίος μας αποδεικνύει μια βαθύτερη σχέση του ποιητή με το περιβάλλον του. Αναφέρω περιληπτικά την επιρροή του καρυωτακισμού στους ποιητές της γενιάς του τριάντα και στη μεταπολεμική γενιά. Ο Κ.Γ. Καρυωτάκης ήταν μια προσωπικότητα στη νεοελληνική λογοτεχνία γύρω από την οποία συγκεντρώθηκε ένας από τους ισχυρότερους μύθους της νεοελληνικής λογοτεχνίας του περασμένου αιώνα. Στα έργα του επεξεργάζεται κυρίως την ειρωνία, τη σάτιρα και το σαρκασμό, με πλούσια χρήση διάφορων συμβόλων. Επιπλέον, η ποίηση του γίνεται αυτοαναφορική, εντοπίζει δηλαδή τον ιδανικό αυτόχειρα, δημόσιο υπάλληλο ή άδοξο ποιητή.

59 9. Seznam použité literatury: primární literatura:

Karyotakis, K.G. Ποιήματα και πεζά, Athina: Pataki 2009

Karyotakis, K.G. Ποιήματα καὶ πεζ ὰ , Athina: Estia 2004

Karyotakis. K.G. Ποιήματα, Κριτικές, Athina: Damianos 2002

Karyotakis, K.G. Τα πεζά, (ed. Savvidis, G.P.) Athina: Nefeli 1989

Karyotakis, K.G. Ανάγκη χρηστότητος, Athina: Filippoti 1986

Karyotakis, K.G. Άπαντα τα ευρικόμενα Α΄, (ed. Savvidis, G.P.) Athina: Ermis 2004

Karyotakis, K.G. Άπαντα τα ευρισκόμενα Β΄, (ed. Savvidis, G.P.) Athina: Ermis 1979

Polydouri, M. Ημερολόγιο-Μόνο γιατί με αγάπησες, (ed. Ntounia, Ch.) Athina:Metaichmio 2004

Polydouri, M. Άπαντα Μαρίας Πολυδούρη, (ed. Verettas, M. ) Athina:Orora 1992

Polydouri, M. Ἠχώ στό χάος, Αthina : G.I. Kalergi 1929

Filiras, R. Ποιήματα, Άπαντα τα ευρεθέντα, Thessaloniki: Neoellinikes spoudes kai politismos 2006

Malakasis, M. Ποιήματα, Αthina: Pataki 2005

Ouranis, K. Ποιήματα, Athina: Estia 1993

60 Paparrigopoulos, D. Ποιήματα, Athina: Idrima Kosta kai Elenis Ourani 2006

Porfyras,L. Τα Ποιήματα (1894-1932), Athina: Idrima Kosta kai Elenis Ourani 1993

Ritsos, G. Ποιήματα 1930-1960, Athina: Kedros 1972

Seferis, G. Ποιήματα, Athina: Ikaros 1998

Seferis, G. Η στροφή του Σεφέρη, Athina: Zodio 1982 sekundární literatura:

Aggelatos, D. Διάλογος και ετερότητα, Η ποιητική διαμορφώση του Κ.Γ.Καρυωτάκη, Athina:Sokoli 1994

Argyriou, A. Κ.Γ.Καρυωτάκης Τα ανοιχτά προβλήματα της ποιήσης και της ζωής του, Athina:Gabriilidis 2007

Geranis, S. Κώστας Καρυωτάκης Χωρίς αυθαιρεσίες και παραμορφώσεις, Athina:Sokoli 1990

Kokolis, X.A. Ο μελοποιημένος Καρυωτάκης-δεν είναι πια τραγούδι αυτό, Thessaloniki:University Studio Press 1987

Kolektiv autorů, Καρυωτάκης και καρυωτακισμός (Επιστημονικό συμπόσιο), Athina: Scholi Moraiti 1998

Kolektiv autorů, Συμπόσιο για τον Καρυωτάκη, (ed. Melissaratou, M.) Preveza 1990

Malanos, T. Βάρναλης, Αυγέρης, Καρυωτάκης, Athina: Kastanioti 1983

Nikolareizis, D. Δοκίμια κριτικής, Athina: Fexis 1962

61 Ntounia, Ch. Κ.Γ. Καρυωτάκης Η αντοχή μιας αδέσποτης τέχνης, Αthina: Kastanioti 2000

Papazoglou, Ch. Παρατονισμένη μουσική: μελέτη για τον Καρυωτάκη, Athina: Kedros 1988

Savvidis, G.P.-Chatzidaki, N.M.-Mitsou, M. Χρονογραφία Κ.Γ. Καρυωτάκη (1896-1928), Athina: Idrima Ethnikis Trapezis 1989

Savvidis, G.P. Στα χνάρια του Καρυωτάκη, Athina: Nefeli 1989

Savvidis, G.P. Κ.Γ. Καρυωτάκης, Τα πεζά, Athina: Nefeli 1989

Savvidis, G.P. Ένα άγνωστο άρθρο του Κ.Γ. Καρυωτάκη, Athina: Panepistimio Thessalonikis 1973

Stergiopoulos, K. Οι επιδράσεις στο έργο του Καρυωτάκη, Athina: Sokoli 2005

Stergiopoulos, K. Η Ελληνική ποιήση, Athina: Sokoli 2000

Varikas, V. Κ.Βάρναλης, Κ. Καρυωτάκης, Athina: Plethron 1978

Vitti, M. Η ‘γενιά του τριάντα᾿, Athina: Ermis 2006

Vrettos, S. Κώστας Καρυωτάκης, Το εγκώμιο της φυγής,Athina: Gavriilidis 2006

Zografou, L. Κώστας Καρυωτάκης Μαρία Πολυδούρη και η αρχή της αμφισβήτησης, Athina: Alexandreia 1996

62