Subverzivní Terorismus V Íránu Magisterská Práce

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií

Obor Mezinárodní vztahy

Subverzivní terorismus v Íránu Magisterská práce

Bc. Mirko Merenda

Vedoucí práce: JUDr. Marek Čejka, PhD. UČO: 273655 Obor: Mezinárodní vztahy Imatrikulační ročník: 2012 Brno 2016

Prohlášení o autorství práce Prohlašuji, že jsem magisterskou práci na téma Subverzivní terorismus v Íránu vypracoval samostatně a použil jen zdroje uvedené v seznamu literatury. V Brně 13. 5. 2016

...... Bc. Mirko Merenda

Poděkování

Chtěl bych poděkovat vedoucímu mé diplomové práce JUDr. Marku Čejkovi, Ph.D., za odborné vedení a cenné rady, které mi při psaní této práce pomohly.

Zvláštní poděkování patří také mé rodině a přátelům za dlouhodobou podporu a trpělivost. v průběhu celého mého studia.

Obsah 1. Úvod ...... 1 1.1 Cíle a struktura práce ...... 2 2. Teoretický rámec ...... 3 2.1 Zkoumané faktory a přiřazené indikátory ...... 4 2.2 Definice pojmů ...... 7 3. Slabiny a silné stránky režimu bojujícího proti povstalcům...... 9 3.1 Národní jednota ...... 9 3.1.1 Etnické složení ...... 10 3.1.2 Náboženství: vztah šíitů, sunitů a dalších náboženských menšin ...... 15 3.1.3 Sociální stratifikace a generační změna...... 18 3.2 Síla režimu ...... 19 3.2.1 Ozbrojené síly ...... 19 3.2.2 Zpravodajské služby ...... 23 3.2.3 Administrativa ...... 24 3.3 Rozhodnost vlády zakročit proti povstalcům ...... 26 3.4 Zběhlost velitelů v protipovstaleckém boji ...... 28 4. Příčiny povstání ...... 30 4.1 Arabové ...... 30 4.1.1 Atraktivita cílů pro obyvatelstvo ...... 31 4.1.2 Intenzita ...... 35 4.1.3 Exkluzivita...... 39 4.2 Balúčové ...... 39 4.2.1 Atraktivita cílů pro zbytek populace ...... 41 4.2.2 Intenzita ...... 45 4.2.3 Exkluzivita...... 48 4.3 Kurdové ...... 50 4.3.1 Atraktivita cílů pro zbytek populace ...... 52 4.3.2 Intenzita ...... 56 4.3.3 Exkluzivita...... 61 4.4 Poznámky k diskriminovaným etnickým skupinám, které dosud nemanifestovaly svou nespokojenost vznikem teroristické nebo povstalecké organizace bojující za práva svého lidu...... 62 4.4.1 Turkmeni ...... 62

4.4.2 Ázerbájdžánci ...... 64 5. Geografické a socioekonomické podmínky ...... 66 5.1 Poloha ...... 66 5.2 Rozloha ...... 68 5.3 Uspořádání ...... 68 5.4 Terén a obyvatelstvo ...... 68 5.5 Ekonomika ...... 70 5.6 Klima ...... 71 6. Zahraniční podpora ...... 72 6.1 Zahraniční podpora arabským teroristickým organizacím ...... 72 6.2 Zahraniční podpora balúčským teroristickým organizacím ...... 73 6.4 Vztahy Íránu se Saudskou Arábií ...... 73 7. Závěr ...... 75 8. Přílohy ...... 89 9. Použitá literatura a zdroje ...... 101

Počet znaků: 199 857

Anotace

Tato práce se zabývá vnitřní bezpečností Islámské republiky Írán z hlediska možnosti vzniku povstání v důsledku činnosti domácích subverzivních teroristických skupin. Možnost vzniku povstání je zkoumána ve čtyřech oblastech definovaných Davidem Galulou, a to jak z perspektivy státu tak z perspektivy jednotlivých skupin. Na základě získaných dat práce identifikuje ohniska napětí v podobě některých etnických a náboženských menšin na íránském území. Cílem práce je tedy zhodnotit kapacity a příležitosti teroristických skupin vyvinout se v úspěšné národní povstání.

Abstract

This thesis focuses on homeland security of the Islamic Republic of Iran with respect to the possibility of an uprising being formed as a result of the activity of domestic subversive terrorist groups. The possibility of an uprising is researched in four areas defined by David Galula both form the perspective of the state and from the perspective of the individual groups. Based on the data gathered, the thesis identifies sources of tension in the form of several ethnic and religious groups in the territory of Iran. Therefore, the aim of this thesis is to evaluate the capabilities and opportunities of the terrorist groups to evolve into a successful national uprising.

Klíčová slova

Írán, povstání, povstalectví, subverzivní terorismus

Key words

Insurgency, Iran, subversive terrorism, uprising

iii

1. Úvod

Írán je zemí, která je dnes často spojovaná s fenoménem státem sponzorovaného terorismu, snahou o zisk jaderných zbraní a náboženskou diktaturou. O popularitě těchto aktivit v mezinárodním společenství vypovídá jeho kontroverzní pověst jak na západě, tak i mezi ostatními muslimskými státy v regionu. Právě tyto státy pocítily největší strach z íránské revoluce a jejího možného šíření do okolí, protože jejich monarchistické státní zřízení, často v čele s absolutisticky vládnoucím panovníkem, bylo z hlediska myšlenek íránské náboženské revoluce nelegitimní a hodné svržení. Čím více šíitů žilo na území těchto států, tím větší byla obava sunitských vládnoucích vrstev z povstání, které by je odstranilo od moci, a tím necitelnější societální politiky pro uklidnění (umlčení) obyvatelstva musely příjimat. Tyto politiky, příjimané jednotlivými státy ze strachu před rostoucím vlivem Íránu, se v kombinaci s osvobozením íráckých šíitů po invazi Iráku staly hlavní příčinou současného sektářského rozkolu v muslimské ummě. Írán z této kapitoly dějin vychází prozatím vítězně. K tomu, co nebyl schopen dokázat během osmileté války s Irákem sám, mu dopomohlo svržení Sadáma Husajna spojeneckými vojsky. Dnes je Írán, jakožto hlavní garant bezpečnosti šíitů v Iráku a Sýrii, regionální mocností, která se nadále úspěšně etabluje. Negativní teroristický portrét Íránu ovšem neprávem zastiňuje fakt, že se sám stává terčem domácích teroristických skupin. Ty ke svým cílům využívají etnické i náboženské různorodosti obyvatelstva zasazené do kontextu bezpečnostího komplexu regionu. Destabilizace země domácími teroristickými organizacemi dostává další rozměr právě v souvislosti s rostoucím sektářským rozkolem v muslimské ummě a významným zapojením Íránu do boje s ISIS v sousedním Iráku a Sýrii. Tato angažovanost Íránu spojená s regionálními ambicemi mu vysloužila nálepku veřejného nepřítele ISIS, jeho velitelé působící v zahraničí se stávají terči atentátů a po pařížských útocích z 13. 11. 2015 ISIS vyzval své členy i k útokům v samotném Íránu. Krátce poté bylo zadrženo a obžalováno z terorismu 30 osob pocházejících především z jihozápadních provincií země sousedících s Irákem. Je zajímavé, že vnitřní bezpečnosti a stabilitě státu s tak důležitou úlohou v regionální bezpečnostní architektuře je ve vědeckých kruzích věnováno málo pozornosti. Tato otázka je přitom v posledních době čím dál aktuálnější s tím, jak se prohlubuje krize na Blízkém východě.

Írán je hrdý stát s dlouhou historií, který i přes svou mnohonárodnostní strukturu působí na první pohled velmi jednotně. Tato pestrost etnik, spletitost jejich vztahů daná historickým vývojem, stejně jako ne úplně rovnoprávné postavení šíitů a sunitů je slabina, která pokud by byla správně využita teroristickými organizacemi, může vést k mobilizaci určité části populace a v součinnosti s vnějším aktérem také k povstání.

1.1 Cíle a struktura práce

Cílem práce je popsat současný stav a aktivitu subverzivních teroristických skupin v Íránu a zhodnotit jejich potenciál k destabilizaci země. Za tímto účelem budu zkoumat podmínky, které tyto skupiny mají k tomu, aby se mohly vyvinout v efektivní povstání podporované částí obyvatelstva. Výzkum byl inspirován územní expanzí Islámského státu v Iráku a svými závěry chce poskytnout výchozí bod při dalším studiu stability Íránu v kontextu přelévání konfliktu v regionu.

Výzkumná otázka: Má některá subverzivní íránská teroristická skupina potenciál k přerodu do povstaleckého hnutí a k destabilizaci země?

Výstupem práce bude SWOT analýza na základě které u každé teroristické organizace zvlášť zhodnotím jakou naději má pro to, aby se vyvinula v úspěšné povstání podporované populací. Tyto dílčí analýzy organizací budou provedeny na základě závěrů plynoucích z analýzy postavené na výzkumu faktorů pro úspěšné povstání Davida Galuly (viz níže).

Práce bude stavět na pojetí případové studie tak, jak ji definuje Yin, tedy jako „empirické šetření, které zkoumá současný jev v rámci jeho reálného kontextu, kdy hranice mezi jevem a kontextem nejsou zcela jasné.“ (Yin 1994: 13-14). Tato výzkumná strategie v Yinově pojetí staví na kvalitativních i kvantitativních datech, a umožňuje vystihnout podmínky, které jsou pro zkoumaný fenomén zásadní. Výzkum bude prováděn jako kvalitativní, ale část jeho dat bude kvantifikována.

Úskalí výzkumu spočívá v malém množství kvantitativních dat dostupných pro měření některých indikátorů. Jedná se především o indikátory popisující intenzitu problémů ve společnosti, které se kromě jiných indikátorů objevují v kapitole 4. Důvodem absence takových dat je oficiální neuznání etnických a náboženských problému ve společnosti ze

2 strany Íránu. Země není otevřenou demokracií západního typu s nezávislými médii a agenturami, kterým by bylo umožněno sbírat data vhodná pro tuto práci. Přímé kvantitativní indikátory budou nahrazeny kvalitativními daty, nebo kvantitativními indikátory, ke kterým data existují, ale problém popisují s menší přesností.

V celé diplomové práci budou perská a arabská jména přepisována do češtiny podle fonetické transkripce užívané v Příručním slovníku persko-českém od Dariny Vystrčilové.

2. Teoretický rámec Práce staví na předpokladu, že teroristické skupiny a jejich aktivity mají za vhodných podmínek potenciál vyvinout se v povstání. Vztah mezi terorismem a povstalectvím je zřejmý. Podle Galuly je terorismus nástrojem povstalectví, případně jedním z jeho prvních stádií. Ne všichni teroristé mají v plánu povstání, ale všichni povstalci terorismus využívají, nebo jej v některé fázi povstání využili. Samotné teroristické organizace nemají kapacitu k rozvratu státu, ale jsou vhodným základem pro vznik povstaleckého hnutí, které takovou kapacitu má. (Galula 1964: 9-12) Stejného názoru je i Miroslav Mareš, který v knize Terorismus v ČR uvádí, že „terorismus ve vztahu k revoluci či povstání může působit v roli iniciátora pokud teroristickými aktivitami hodlá přispět k jejich vypuknutí.“ Úkol terorismu v povstání je vytvořit revoluční situaci. (Mareš 2005:26) Emil Suleimanov uvádí, že „akty terorismu, původně uskutečňovaných úzkou skupinou ideově spřízněných jedinců...často bývají prvním krokem k přípravě celonárodního povstání, tím tedy i guerillového válčení, často za účelem vytvoření nezávislého (národního státu).“ (Souleimanov 2010: 40). Brooker považuje terorismus za prostředek povstalectví a určuje dva jeho módy – teroristický a guerillový (viz. kapitola 2.2) (Brooker 2010: 34-49)

Struktura práce se bude odvíjet od Galulovy knihy Counterinsurgency Warfare. Ve druhé kapitole této knihy nazvané Prerekvizity pro úspěšné povstání definuje Galula několik klíčových oblastí – prerekvizit, které musí povstalecké hnutí splňovat, aby jeho snaha svrhnout a nahradit vládnoucí systém měla naději na úspěch. Tyto prerekvizity jsou zařazeny do čtyř zastřešujících kategorií a nejsou odvislé pouze od samotných povstalců, ale i od

3 dalších faktorů, jako je síla centrální vlády, geografické podmínky, či zahraniční podpora, a představují tak zároveň přesné vodítko, jak problém komplexně uchopit a popsat ze všech stran. (Galula 1964: 13-31)

2.1 Zkoumané faktory a přiřazené indikátory

I) Slabé a silné stránky vládnoucího režimu bojujícího proti povstalcům

Ukazatele této kategorie budou zkoumány výhradně v kontextu Íránu. Podle Davida Galuly je stát tím odolnější proti povstaleckým aktivitám, čím více naplňuje tato kritéria. (Galula 1964: 13-19)

a) Národní jednota. Jedná se o základní pilíř společnosti. Hraje zde roli etnická skladba, sociální stratifikace, vztahy mezi jednotlivými etniky uvnitř státu a vnímání společnosti sebe samotné. Lze předpokládat, že se národ v případě ohrožení semkne na základě společných hodnot a způsobu života, které bude bránit? b) Síla režimu. Tento ukazatel se vztahuje na charakter vlády a schopnosti jejích silových složek pracovat ve prospěch stávajícího režimu. c) Rozhodnost vlády zakročit proti povstalcům. Pouští se vláda do odvetných opatření s rozvahou, nebo důrazně a bez ohledu na veřejné mínění? d) Zběhlost velitelů v protipovstaleckém boji. Májí velitelé dřívější zkušenost s protipovstaleckými operacemi?

II) Příčiny povstání

Každé povstání, má-li mít naději na úspěch, musí využít nějakého problému ve společnosti. Pokud ve státě neexistuje žádný problém, na základě kterého by povstalecké hnutí mohlo získat další členy a sympatizanty, je nemožné, aby vedlo efektivní kampaň. Jako příklad používá Galula zločinecké organizace – ty sice mohou usilovat o podíl na moci, ale na rozdíl od povstaleckých hnutí ne o její převzetí. Mohou usilovat o zisk vlivu v systému skrze jeho infiltraci (a parazitování na něm), nikdy se jej ovšem nemohou pokusit nahradit, protože na základě svých cílů a pohnutek nebudou mít podporu obyvatelstva. Nedostatek svobody v pašování drog, kuplířství nebo nelegálním obchodu se zbraněmi totiž pro většinu

4 obyvatelstva se standardními hodnotami (například bezpečí pro rodinu) nepředstavuje problém. (Galula 1964: 19-26)

V této kapitole nejdříve určím ohniska napětí v Íránu a u každého zvlášť se zaměřím na několik ukazatelů, které mi pomohou vyhodnotit povahu problému ve společnosti.

a) Atraktivita cílů povstalců pro zbytek populace. Jinými slovy mě zajímá, jaká část populace je problémem zasažena, a je tedy schopná s povstalci sympatizovat. Indikátory: - Shoda problémů ve společnosti s deklarovanými cíly teroristických skupin působících v oblasti. b) Intenzita. Je problém v zemi latentní, nebo akutní? Čím akutnější problém je, tím více podpory povstalecké hnutí získá. Pro úspěšné povstání přitom není zas tak důležité, aby problém byl akutní již ve svém počátku. Lze využít i problému latentního, který povstalci vhodnou strategií (povětšinou teroristickými útoky) promění v akutní. Indikátory: - údaje o počtu teroristických útoků na vládní cíle: Teroristické útoky upozorňují na problémy ve společnosti, dostávají je do obecného povědomí a zvyšují jejich intenzitu z latentní fáze do akutní. Například Killucen - voličská účast v regionu a výsledky voleb: Pokud v provincii dlouhodobě vítězí proreformní, nekonzervativní kandidáti, poukazuje tento indikátor na nespokojenost obyvatel s vládou. c) Exkluzivnost. Je problém využitelný výlučně povstalci, nebo jej může využít i vláda a jeho odstraněním delegitimizovat povstalecké snahy?

III) Geografické a socioekonomické podmínky

Další skupinou faktorů, které rozhodují o úspěchu povstání, jsou geografické podmínky země. Zde budou zhodnoceny jak podmínky v celém Íránu, tak podmínky v bezprostředně ohrožených regionech. (Galula 1964: 26-28)

a) Poloha. Čím je stát izolovanější (oddělený od zbytku světa bariérami – moře, pohoří atp.) nebo čím více je obklopen státy, které nejsou nakloněné povstalcům, tím je situace výhodnější pro centrální vládu.

b) Rozloha. Čím je země rozlehlejší, tím je pro centrální vládu obtížnější kontrolovat celé území. c) Uspořádání. Stát, který lze snadno rozčlenit na menší jednotky, přeje centrální vládě, protože povstání se hůře šíří. Nejhorším případem rozlohy země je pro povstalce souostroví. Na každém ostrově (nebo v jinak izolované oblasti) je vláda schopna snáze povstání zničit. d) Mezinárodní hranice. Délka hranic a postoj sousedních států k centrální vládě a povstalcům jsou jedním z dalších důležitých faktorů ovlivňujících vznik povstání. e) Terén. Čím více je terén členitý a poskytuje ochranu pro povstalce, tím hůře se v něm centrální vláda orientuje. Nejvýhodnější pro povstalce jsou hornaté oblasti, nebo neprostupné lesy, kde armáda nemůže nasadit těžkou techniku. f) Klima. Extrémní teploty a nepříznivé klima jsou výhodné pro vládu, protože díky efektivnější logistické podpoře a zázemí je schopna své vojáky lépe chránit proti nepřízni počasí. Povstalci jsou vystaveni neustálému tlaku od vlády, a nemohou si tak alespoň v počátku žádné stálé zázemí ani logistickou podporu na úrovni svého nepřítele dovolit. g) Obyvatelstvo. Početná či rozptýlená populace se hůře kontroluje. Roli proto hraje i úroveň urbanizace. Ve městech žije mnoho lidí na malé ploše. Vláda tak na jejich kontrolu vynaloží méně prostředků a sil než na kontrolu rozsáhlých venkovských oblastí s nízkým zalidněním. h) Ekonomika. Vyspělá industriální společnost je náchylná k intenzivním, krátkým vlnám terorismu, které mohou být zraňující pro centrální vládu. Dlouhodobé povstání ale obyvatelstvo nebude podporovat, protože s ním související propad ekonomiky by narušil životní standard, na který jsou lidé zvyklí. Naopak chudé státy s ekonomikou primárně zaměřenou na zemědělství nebudou příliš zranitelné od teroristických útoků, ale nabídnou lepší živnou půdu pro dlouhodobé povstání.

IV) Zahraniční podpora

Zahraniční podpora je důležitým faktorem jak v počátcích, tak v průběhu povstání. V případě Íránu se jedná o faktor rozhodný. Bez přeshraniční podpory, alespoň morální – v podobě publika, by jakákoliv aktivita domácích skupin byla bezpředmětná. Povstání, které by mělo naději na alespoň lokální úspěch a porážku silného bezpečnostního aparátu Íránu, by navíc vyžadovalo zapojení mnohem hlubší. Tato kapitola do výzkumu vnese regionální

6 rozměr, bez kterého nelze politické a bezpečnostní otázky Perského zálivu zkoumat a který umožní blíže pochopit jeho složité sektářské a etnické vztahy. (Galula 1964: 28-31)

a) Morální podpora. Je obyvatelstvo okolních států nakloněno cílům povstaleckého hnutí, které působí proti vládě sousední země? Tato morální podpora pomáhá legitimizovat povstalcům jejich cíle při psychologickém působení na vlastní obyvatelstvo. b) Politická podpora. Jedná se o přímou podporu dalších států, vyjádřenou různými kroky na diplomatické úrovni. Tato skutečnost pomáhá povstalcům zviditelnit se a legitimizovat svůj boj internacionálně. c) Technická a finanční podpora. V tomto případě jde o nižší úroveň přímého zapojení jiného státu do konfliktu mezi centrální vládou a povstalci. Může se jednat také o služby vojenských poradců. Většina států však tuto pomoc povstalcům ze zřejmých důvodů nedeklaruje a provádí skrytě, často přes několik prostředníků. d) Vojenská podpora. Jedná se o vyslání jednotek (pravidelných či nepravidelných) k podpoře povstaleckých akcí nebo poskytnutí materiálního vybavení (výstroj, výzbroj, zásobování) a zázemí pro výcvik. Stejně jako v případě technické a finanční podpory může do určité míry probíhat vojenská podpora skrytě. Z důvodu nemožnosti získat tyto informace (žádná vojenská podpora teroristickým organizacím v Íránu totiž není zřejmá, nebo je provozována skrytě) budu o této formě podpory uvažovat pouze hypoteticky s ohledem na její nejpravděpodobnější poskytovatele.

2.2 Definice pojmů

Klíčový termín pro tuto práci je terorismus. V českém akademickém prostředí se je známá definice terorismu Miroslava Mareše. Podle Mareše je terorismus „použití agresivního a excesivního násilí (anebo hrozba použitím takového násilí), které je naplánováno s dominantním účelem vyslat vážné a zastrašující poselství zřetelně většímu počtu lidí (cílovému publiku), než pouze těm, kteří jsou primárními násilnými akty nebo hrozbami bezprostředně poškozeni“. (Mareš 2005:22) Problémem definice pro tuto práci je splývání rozdílů mezi terorismem a guerillou. Tato terminologická nejednoznačnost má opodstatnění v praxi, kdy se mnoho teroristických a

7 guerillových skupin pohybuje na hraně vymezení těchto příbuzných fenoménů, případně volně přechází z jedné kategorie do druhé v závislosti na své aktuální strategii. Guerilla ve svém boji běžně využívá teroristických taktik a její definice probíhá spíše formou vymezení odlišností oproti terorismu. Mareš například uvádí, že guerilla působí ve větších jednotkách (o síle čet), obyčejně nosí vojenské uniformy, má telurický charakter a bojuje výhradně proti vojenským cílům (Mareš 2005:26). Brooker rozlišuje povstalectví prováděné v teroristickém a v guerillovém módu, přičemž při kategorizaci je podstatný výběr cílů povstalců. Pro guerillový mód je typický útok na vojenské cíle a u teroristického módu na civilní cíle. Původní úmysl však pro Brookera nehraje roli. Pokud tedy dojde k náhodnému úmrtí civilistů při útoku na vojenské cíle, operují povstalci v teroristickém módu. (Brooker 2010: 34-49) Zajímavý rozdíl mezi terorismem a guerillou poskytuje Emil Souleimanov. Za konstatování, že hranice mezi guerillou a subverzivním terorismem bývá jen relativní, uvádí, že terorismus za své publikum považuje obyvatelstvo nepřítele, zatímco guerilla své vlastní obyvatelstvo (Souleimanov 2010: 40) Tato práce bude operovat s konceptem vzájemné příbuznosti fenoménu. Ačkoliv si autor uvědomuje rozdíly mezi oběma fenomény a nechce je marginalizovat, budou v kategorii subverzivní terorismus zahrnuty i skupiny, které vykazují znaky guerilly (například boj pouze proti vojenským cílům), pokud způsob boje zahrnuje i teroristické taktiky (například braní rukojmích, sebevražedné atentáty, příležitostné útoky na civilní obyvatelstvo), nebo je z nějakého jiného důvodu přesná kategorizace nejasná.

Dalším významným termínem pro tuto práci je povstalectví, které Galula definuje jako „vleklé úsilí, prováděné metodologicky krok za krokem, tak aby byly dosaženo určitých střednědobých cílů, které v konečném důsledku vedou k ovládnutí stávajícího režimu“ (Galula 1964: 4).

Česká vojenská encyklopedie vystihuje vztah mezi povstalectvím a protipovstaleckým bojem následovně. „Boj o politickou moc je centrem úsilí povstalců a těch, kteří proti nim bojují. Obě strany usilují o to, aby obyvatelstvo akceptovalo jejich autoritu jako vládnoucí a legitimní. Povstalci používají všechny dostupné nástroje – politické (včetně diplomatických), informační (včetně odvolávání se na náboženskou víru, etnickou příslušnost nebo ideologii), vojenské a ekonomické k tomu, aby svrhly existující autoritu. Touto autoritou může být stávající vláda nebo dočasný vládní orgán. Ti co bojují proti povstalcům (counterinsurgency) používají zase všechny dostupné nástroje státní moci k zachování moci stávající vlády nebo

8 vlády zrovna ustanovené a ke snížení pravděpodobnosti, že se povstání obnoví nebo vznikne nové.“ (Česká vojenská encyklopedie 2010)

3. Slabiny a silné stránky režimu bojujícího proti povstalcům

3.1 Národní jednota

Současný Írán je pokračovatelem dříve vlivné a rozsáhlé říše, která sahala od Afriky po Indii a byla významným kulturním a mocenským centrem své doby. I v dnešní redukované podobě je Írán stále regionální mocností a kulturně vyspělým státem. Íránci jsou na svou historii a kulturní dědictví natolik hrdí, že občas dochází ke kontradikcím s oficiálním státním náboženstvím, vírou naprosté většiny populace – šíitským islámem. Rozpor mezi nacionalismem a státním náboženstvím provází dějiny moderního Íránu minimálně dvě staletí, přičemž vždy ve společnosti jeden z nich převažuje. Ve skutečnosti, jak ukážu v této kapitole, tvoří oba fenomény dvě strany jedné mince – dvě státotvorné myšlenky, které Írán vnitřně spojují a navenek vymezují vůči ostatním (především islámským) státům. Ačkoliv jsou tyto koncepty protichůdné, existují vedle sebe a jeden druhý nemohou úplně ignorovat. Prvním pokusem o rozkol mezi národním a náboženským principem byla vláda dynastie Pahlaví. Oba šáhové usilovali o potlačení islámu a návrat ke kořenům. Vzorem se staly předislámské říše achaimenovců a sasanovců,islám byl naopak zobrazován jako importované náboženství, které obyvatelstvo přijalo s nelibostí (Kraus – Souleimanov 2015). Syn Rezy Šáha, Mohammad Rezá, pak začal s nejintenzivnější kampaní proti islámu. Během jeho vlády byl například vydán zákon zakazující ženám hidžáb (povinné zahalování). V roce 1971 zase uspořádal opulentní oslavy 2500. výročí založení říše u trosek starodávného centra říše – města Persepolis. Na tyto oslavy byly přizvány hlavy všech zahraničních států, speciálních poct se ovšem dostalo pouze monarchům. Snaha o eliminaci role náboženství a s ním souvisejícím vlivem kléru vyústila v Chomejního revoluci v roce 1979. Po této události se pozice nacionalismu a náboženství v zemi převrátila. Ulámá (duchovenstvo) se s nově nabytou mocí snažilo o vymýcení nacionalismu, který vidělo jako svého ideologického nepřítele a potencionální zdroj ztráty vlivu ve společnosti. Írán měl být sjednocen na základě šíitského islámu.

3.1.1 Etnické složení

Ačkoliv Írán zvnějšku působí homogenně, jeho obyvatelstvo se skládá přibližně z 30 etnik s různou úrovní uvědomnění. Státotvorným národem jsou Peršané (50 % populace), indoevropský národ, který se vyvinul z protoíranských etnik. První zmínky o něm pochází z 9. století před Kristem a od té doby více či méně nepřetržitě hraje hlavní úlohu při správě země1. Úředním jazykem Íránu je perština, psaná díky islamizaci upraveným arabským písmem. Geograficky Peršané obývají střed země a jsou obklopeni prstencem ostatních národů. Jejich rozmístění většinou odpovídá rozložení obyvatelstva v sousedních státech a obecně je lze rozdělit podle jazykových skupin na íránské národy (20 % – 24 %), turkické národy (20 %) a semitské národy (5 % – 10 %). Některá etnika mají k většinovým Peršanům natolik blízko, že lze vypozorovat asimilační tendence2. Jiné, byť íránské národy, jako jsou například Kurdové a Balúčové, mají zase tendence zcela opačné. (Šlachta 2010: 74-76) Při severní hranici (Turecko, Ázerbajdžán, Turkmenistán) se nachází turkické národy, především v oblasti Perského zálivu žijí Arabové. Při sčítání lidu se ovšem do dotazníku příslušnost k etniku nevyplňuje a podle ústavy etnicita nehraje žádnou roli v postavení lidí ve společnosti. Jednotícím prvkem Íránu je státní náboženství – šíitská verze islámu, ke které se hlásí 90 % obyvatelstva a starověká idea íránství (viz. níže), dnes transformovaná do podoby íránského občanství (Mabon 2009: 196). Perská říše byla svého času obrovským konglomerátem. Samotní Peršané často vládli ve spolupráci s dalšími etniky, především s Ázery, a íránská identita se etablovala spíše jako kulturní než etnická. O vysoké míře národního uvědomění svědčí fakt, že říše byla po svém dobytí islamizována, avšak nikoliv arabizována. Původní šlechtická vrtsva, která si udržovala vliv i po porážce Araby, záměrně propagovala a financovala perskou literaturu podporující národní uvědomění. Vznikly tak eposy opěvující slávu starých králů, na které jsou Íránci velmi hrdí3 (Axworthy 2008: 59-64). Koncept národa tak v tomto ohledu odpovídá spíše západnímu, než východnímu pojetí, které klade důraz na společné kořeny a krevní pouto. Mnozí významní státní činitelé skutečně nebyli Peršané. Současný vůdce Íránu, ajatoláh Alí Chameneí, je etnický Ázer. Ministr obrany ve vládě Mohameda Chátamího, Ali Šamchání, je

1 Historický význam a úlohu Peršanů dokládá samotný název říše, kterou Řekové podle vládnoucího etnika pojmenovali Persie. 2 Jedná se o etnika, která dnes již někteří autoři zařazují jako Peršany. 3 Například Firdáusího Šáhnáme, neboli Kniha králů. 10 etnický Arab pocházející z provincie Chúzestán4. Dle autorovy zkušenosti se na základních školách učí z politicky korektních účebnic, které představují íránskou společnost jako pestrou směsici sobě rovných národů. Obdobných případů by bylo možno najít nespočet a občanská společnost založená na společné víře, ne na etnicitě, byla pro Chomejního jedním z hlavních cílů revoluce. Jakkoliv jsou výše zmíněné základní pilíře Íránu staré, naráží na své inherentní limity. Prvním z nich je skutečnost, že ne všichni Íránci jsou šíité, druhým je fakt, že ne všichni se dokázali identifikovat s íránskou identitou. Problémem je skutečnost, že íránská kultura není suma kultur všech národů žijících v Íránu, dominuje zde totiž kultura perská. Ostatní etnika tak mohou mít problém s přijetím íránské identity, která se do značné míry překrývá s tou perskou. Role Peršanů v Íránu je totiž klíčová. Perština je úředním jazykem, který je povinně vyučován na školách. Kultura a jazyky ostatních etnik nejsou oficiálně potlačovány5, realita je ovšem v případě některých etnik odlišná. I díky tomu mají Peršané tendence vidět sami sebe jako dědice perské říše, nadřazené etnikum nejen uvnitř státu, ale i vně, a to vůči všem ostatním národům6. Svědčí o tom i pojem šíitský perský šovinismus, kterým někteří aktivisté označují přístup majoritní perské společnosti k menšinám (Hassan 2007). Poněkud kuriózní, ale pravděpodobně ne zcela bezvýznamný dopad na národní uvědomění Íránců mají i nacistické rasové teorie, které považovaly árijskou rasu za nadřazenou7. V neposlední řadě je vztah k menšinám daný také jejich rozmístěním v příhraničí Íránu, vztahy se soukmenovci v sousedních zemích a z nich plynoucího nebezpečí separatismu, který je hrozbou pro vnitřní integritu Íránu (Mabon 2015: 183). Toto všechno má bohužel za následek diskriminaci ostatních etnik. Ta v zemi a obzvláště v některých problémových provinciích existuje. Jak již bylo zmíněno, není ale pravda, že jen státotvorní Peršané se identifikovali s myšlenkou íránské národnosti. Neplatí tedy, že všichni příslušníci etnických menšin by sdíleli svou etnickou identitu jako primární. Pro Ázera, Kurda i Araba může být íránská identita přirozenější než jejich etnicita. Rozdíly se nejvíce stírají ve velkých městěch, kde má populace díky promíchanosti kosmopolitnější ráz

4 Chúzestánští arabové jsou přitom jednou z nejpronásledovanějších skupin ve státě. Ali Šamchání, se přes svou vysokou pozici a loajalitu vládě stal později otevřeným kritikem poměrů v regionu (Ahwaz News agency 2013). 5 Ochrana kultury a jazyku ostatních etnik je daná ústavou. Dokonce v některých oblastech existují i regionální televize v jiném jazyce, než v perštině. Na straně druhé se zdá, že pokud Írán vyhodnotil proces sebeuvědomování daného etnika za nebezpečný, tyto výdobytky ústavy jednoduše v praxi neuplatňuje – viz. problematika Ázerbajdžánu. 6 Vypovídající je množství vtipů, které se v Íránu vypráví o různých etnicích. 7 Dodnes Íránci na Němce historicky nahlíží velice pozitivně. 11 a snáze se s myšlenkou íránství identifikuje. Josef Kraus a Emil Souleimanov to přičítají skutečnosti, že v urbanních oblastech je neperskost stále považována za stigma, v důsledku čehož dochází k dobrovolné persifikaci přistěhovalců, kteří jsou navíc vytrženi ze svého přirozeného prostředí a tím pádem otevřenější k přijetí nové identity (Kraus – Souleimanov 2015). Naopak ve vesnicích v pohraničí se silnými rodovými vazbami a vzájemným každodenním kontaktem bude převažovat spíše etnická identita. Obecně pak lze říct, že některá etnika vykazují vyšší otevřenost k íránifikaci, což je dáno historicky.

Arabové Z hlediska etnických a sektářských nesrovnalostí je důležitý vztah Peršanů a Arabů. Svébytnou kulturu a jazyk se podařilo Íránu zachovat i po jeho porážce arabskými vojsky v bitvě u Kadísije (636 n. l.) a následné okupaci a islamizaci Persie. Navzdory tomuto procesu, začali Peršané postupně přejímat šíitskou verzi islámu a vyhranili se proti Arabům i po náboženské stránce. Vzájemnou antagonii těchto dvou entik lze datovat právě do doby arabských nájezdů. Ve 20. století pak byla oživena irácko-íránskou válkou, která v mnohém, včetně rétoriky obou států, vytvářela paralelu s bitvou u Kadísije reprezentující podrobení Íránu. (Axworthy 2008: 59-61) Většina Arabů žijících v zemi, především v provincii Chúzestán, jsou šíité, jižněji, v okolí města Bandar Abbás, ale najdeme i sunity (viz. Příloha 11). Dnešní vztahy Arabů a Peršanů tedy mají jak etnický, tak náboženský rozměr a na vnitrostátní úrovni jsou s drobnými specifikacemi odrazem regionálního soupeření obou národů v bezpečnostním komplexu Perského zálivu. V regionálním kontextu se jimi budu zabývat blíže v kapitole věnované zahraniční podpoře teroristických skupin.

Ázerbájdžánci Ázerbájdžánci jsou nejpočetnější íránskou etnickou menšinou a podle odhadů tvoří až jednu čtvrtinu populace země. Dalo by se říci, že hned po Peršanech se jedná o druhý státotvorný národ země. Turkické národy a z nich především Ázerbájdžánci vládli Íránu od konce 10. století až do roku 1925, kdy byla vláda kadžarovské dynastie ukončena Páhlavího převratem. Ázerbájdžánská elita nejenže vládla ve spolupráci s Peršany8, ale sama se

8 Vládnoucí turkické kmeny byly považovány za lid meče, zatímco Peršané za lid pera, který měl na starost administrativu země a kulturní záležitosti. 12 v průběhu staletí persifikovala a přijala íránskou státnost za vlastní (Kraus – Souleimanov 2015). Za vlády ázerbájdžánské safijovské dynastie byl přijat šíitský islám za státní náboženství a spolu s perskou kulturou se stal základními oporami Íránu. Šíitský islám tak ještě více propojil Ázerbájdžánce s Peršany. Vymezil je totiž vůči jinak etnicky spřízněným skupinám v sousedních státech, které jsou sunitského vyznání. Dodnes je pro tradiční ázerbájdžánské rodiny nepřijatelné, aby jejich potomek uzavřel sňatek se sunitským muslimem, byť etnickým Ázerbájdžáncem ze sousedního státu9. V případě Peršanů však takový problém neexistuje, protože jsou šíité. Ve skutečnosti tak poměrně často dochází k vzájemným sňatkům mezi těmito etniky, především v kontextu ázerbájdžánské migrace do persefonních oblastí (Kraus – Souleimanov 2015). Na přelomu 19. a 20. století došlo v celém Ázerbájdžánu (ruském i perském) k novému formování identit. Do té doby se obyvatelé identifikovali po kulturní a náboženské stránce a považovali se za Peršany. V severním Ázerbájdžánu převážil nacionalistický proud, který začal odvozovat původ národa od jazyka a směřoval k turkické identitě. Později došlo také k poklesu významu víry ve společnosti10. Vzorem se stalo Turecko. V íránském Ázerbájdžánu převážil pocit sounáležitosti s Peršany, víra a idea íránského původu Ázerbájdžánců. Poslední zmíněné myšlence se dostala značné podpory zejména během vlády dynastie Pahlaví, která na jedné straně podporovala íránský nacionalismus s důrazným odkazem na předislámskou éru a na druhé straně si uvědomovala riziko možného separatismu Ázerbájdžánců, etnicky spřízněných se severními sousedy. Rezá Pahlaví chtěl vybudovat moderní sekulární stát podle západního vzoru, kde nebylo místo pro náboženství. Šíitský islám je ovšem jedním ze základních pilířů Íránu a zároveň i pojítkem mezi Ázerbájdžánci a Peršany. Náhradou religiózních vazeb s nimi se měla stát intenzivní persifikace oblasti, která ještě zesílila po druhé světové válce, kdy v íránském Ázerbájdžánu vznikla komunistická republika, jakožto výsledek rozdělení sfér vlivu mocností. Příchod islámské republiky opět přenesl důraz na náboženskou jednotu a válka s Irákem od problematiky odvedla pozornost na celou dekádu. Začátkem 90. let ovšem začíná docházet k odklonu k turkické identitě i v íránském Ázerbájdžánu. (Kraus – Souleimanov 2015)

Turkmeni

9 Ázerbájdžán je stejně jako Írán převážně šíitský stát (sekta dvanáctníků), žije zde přibližně 15% sunitů. 10 Podle výzkumu společnosti Gallup odpovědělo 49% Ázerbájdžánců, že pro ně náboženství v každodenním životě není důležité. (Gallup 2010) 13

Turkmeni představují maximálně 3 % celkové populace Íránu, což jsou zhruba 2 milióny obyvatel. Jedná se turkický národ etnicky a jazykově spřízněný s Ázerbájdžánci11, který obývá příhraniční oblasti Íránu a Afgánistánu (provincie Golestán a Chorasán). Tito lidé jsou převážně sunitští muslimové, ale i šíité. Turkmeni se do Íránu dostali ve velké míře po invazi seldžuckých Turků v 11. století. Až do konce 19. století disponovali v rámci kadžarovské monarchie jistou autonomií, která jim byla stejně jako jiným menšinám odebrána Pahlavím. Po revoluci v roce 1979 požadovali po novém režimu autonomii, oficiální úznání jazyka a zastoupení v revolučních výborech. Nově vzniklá islámská republika proti těmto nepokojům zasáhla rázně a zatkla a popravila na 200 místních představitelů. Intenzivní konflikt s vládou trval až do roku 1983 a jeho příčiny jsou dodnes nevyřešeny (Taheri 2008, Minorities at Risk 2006).

Balúčové Balúčové jsou Indoevropané. Z lingvistického hlediska patří do íránské jazykové skupiny. V Íránu jich žije přibližně 1,6 milionu12 a obývají provincii Sístán a Balúčistán, kde tvoří nadpoloviční většinu z celkového počtu 2,5 milionu obyvatel (Statistic Centre of Iran 2011). Vyznávají sunitskou verzi islámu. Jejich kontakt s Persií byl z historického hlediska spíše minimální vzhledem k rozsáhlým pouštím a pohořím, které oblast oddělovaly od zbytku říše. V tomto smyslu byly vztahy rozvíjeny spíše se sousední Indií (dnes s Pákistánem). Zahraničním mocnostem se oblast podařilo efektivně dostat pod kontrolu až v roce 1839. V této době také Írán získal vliv nad svou dnešní částí Balúčistánu. Do pádu kadžarovské dynastie měli Balúčové v rámci decentralizované říše větší míru autonomie. Vztahy Peršanů a Balúčů se začaly komplikovat především ve 20. století, kdy v zemi začal vládnout nacionalistický Rezá Pahlaví. Balúčové byli z jeho pohledu jakožto íránský národ snadno persifikovatelní. Při realizaci těchto snah ale narazil na odpor u balúčských kmenových vládců (Rehman 2014). Dnešní vztahy obou etnik jsou formovány především úbytkem vlivu nacionálních kmenových vládců z dob před islámskou revolucí a nárustem vlivu sunitského kléru. Jinými slovy důvody pro vzájemné nepřátelství u obou etnik mají významný sektářský rozměr.

11 Ale i jinými východoasijskými národy – odtud také pochází jejich distinktivní rysy, jako je tmavší zbarvení kůže a šikmější oči. 12 Dohromady (i v okolních státech) žije v regionu 14 milionů Balúčů. 14

3.1.2 Náboženství: vztah šíitů, sunitů a dalších náboženských menšin Jak již bylo zmíněno, necelých 90 % íránské populace vyznává šíitskou verzi islámu a zhruba 10 % jsou sunité. Necelá 2 % připadají na křesťanství, judaismus a zoroastriánství, tedy tři další ústavou povolená a alespoň oficiálně tolerovaná náboženství (Bureau of Democracy, Human Rights and Labour 2009). Podle zprávy Mezinárodní federace pro lidská práva jsou ovšem náboženské menšiny v Íránu diskriminovány a ve státní správě jim jsou zapovězeny významnější posty13. Odstup od islámu stát považuje za odpadlictví a lze jej trestat smrtí. Takový rozsudek v souvislosti s odpadlictvím však nad nikým ještě vynesen nebyl (Bureau of Democracy, Human Rights and Labour 2009). V případě křesťanů se do horší pozice dostávjí evangelíci, na které je nahlíženo jako na potencionální pátou kolonu západních států (Hassan 2007). O komplikovaném postavení judaismu svědčí vlna emigrace íránských židů do Izraele po roce 1979. Porevoluční doba a vláda Mahmuda Ahmadínežáda s jeho plamenými výroky proti Izraeli v mnohých íránských židech vzbudila pocit ohrožení14. Stále je ale Írán domovem největší židovské komunity na Blízkém východě a židům je zde dopřáno více práv než v jiných muslimských zemích (Hassan 2007). Zjednodušeně lze říci, že stejně jako u etnických menšin se ne všem náboženským menšinám v praxi dostává práv, která jsou jim ústavou zaručena. Největší nemuslimskou menšinou v zemi jsou křesťané se zhruba 350 000 věřícími (0,5 %). Většinu z nich představují etničtí Arméni, kteří nemají s režimem zásadnější problémy. Zhruba 30 000 věřících připadá na judaismus a zoroastriánství (etničtí Peršané). (Bureau of Democracy, Human Rights and Labour 2009) Obecně nemuslimské náboženské menšiny v Íránu nemají tendence k protirežimní činnosti a nesnaží se přílišnou aktivitou vyvolávat nechtěný zájem státu.

Daleko více konfliktní je vztah dvou proudů islámu v zemi – šíitů a sunitů. Necelých 10 %15 obyvatelstva tvoří sunité. Nelze přitom vysledovat žádnou souvislost mezi jazykovými skupinami a formou islámu, kterou vyznávají. Ne všechny íránské národy jsou šíitské.

13 Uchazeči o tyto pozice jsou na základě zákona „Gozineš“ z roku 1985 podrobeni prověrce, která má za úkol zjistit jejich vztah k Islámské republice a oficiálnímu státnímu náboženství. (Bureau of Democracy, Human Rights and Labour 2009) 14 I v souvislosti se sporadickým zatýkáním příslušníků komunity pro podezření za špionáž pro Izrael. 15 Desetiny procenta jsou zastoupeny křesťanstvím, judaismem a zoroastriánstvím. 15

Naopak většina turkických národů a Arabů žijících na území Íránu šíity jsou, a to navzdory sunitskému vyznání svých etnických soukmenovců, kteří vládnou v sousedních státech16. Konflikt ve společnosti tak může vzniknout na náboženském základě mezi šíitským Íránem a některým sunitským etnikem či na etnickém základě mezi persifikovaným Íránem a některým dalším etnikem. Přípustné jsou přirozeně i kombinace obou. V tomto místě je znovu nutné připomenout, že Íránci byli až do 17. století převážně sunitského vyznání. Až panovnící safijovské dynastie se zasloužili o rozšíření šíitské denominace a její přijetí za státní náboženství (Axworthy 2008: 98-102) Po celé zemi ale zůstaly kapsy sunitského obyvatelstva, které mohou zahrnovat konkrétní celé etnikum nebo třeba jen jeho část. Významnou sunitskou menšinu tvoří Kurdové, Balúčové a Turkmeni. Malé sunitské kapsy tvoří Arabové, a dokonce i Peršané. Ve stručnosti celý spor mezi šíity a sunity pramení z dohadů muslimů o to, kdo bude legitimním vůdcem náboženské obce po smrti Mohameda. Zatímco většina upřednostnila voleného vládce (sunité), který se stal hlavou chalífátu, menší část považovala za důležité, aby vládce byl pokrevně spřízněný s Mohamedem (šíité). V podstatě se tak umma rozpadla na dvě části – většině vládl volený chalífa, menšinová část následovala potomky Mohameda – ímámy. Postupně s tím, jak se obě frakce vyvíjely odděleně, došlo i k odcizení v liturgických rituálech. V prvních staletích po rozkolu sunité šíity pronásledovali a zabíjeli jejich předáky. Vzájemná antagonie díky dekadenci muslimské společnosti a západním vlivům slábla a její vzestup započal až ve 20. století s celkovou renesancí učení proroka a především s nástupem politického islámu. Íránská revoluce a emancipace šíitů vzbudila v sunitských státech obavu. Rozkol v islámu provázený historickými křivdami a nově získaná autonomní politika muslimských států se tak staly příčinou současné krize. S tím, jak intenzivně je využívána náboženská karta k propagandě, a s narůstajícím množstvím křivd je již tento fenomén od politky stěží oddělitelný – oba faktory se vzájemně ovlivňují. Diskriminační politika vůči sunitům v Íránu nebo šíitům v arabských státech se projevuje spíše v praxi a na oficiální úrovni není součástí rétoriky. Podhoubí pro další polarizaci vztahů obou skupin začalo íránskou společností prorůstat těsně po revoluci. Chomejní v této době potřeboval konsolidovat svou moc v Íránu, v druhé instanci ovšem, podobně jako komunismus, usiloval o export revoluce do dalších muslimských zemí, včetně těch sunitských. Cílem bylo spojení celé ummy pod jednu vládu. (Metz 1987b) Vymezování identit (self and others) tak primárně probíhalo vůčí ideologickým oponentům, kteří tomuto panislámskému cíli mohli stát v cestě, především proti

16 Většina Arabů je sunitského vyznání, stejně jako Turci. 16 nacionalistům. Vzájemné vztahy šíitů a sunitů se ovšem dostaly do konfliktu tak jako tak. Stejně jako těsně po bolševické revoluci museli ruští komunisté budovat rovnostářskou společnost v intencích státu (i když byl pro ideologii nežádoucí), musel se i Chomejní napřed smířit s vybudováním pouze íránské ummy, kterou bude v její zranitelné fázi před nebezpečím (vnitřními i vnějšími vlivy) chránit stát. Ochraná kukla státu měla být v případě pominutí hrozby odstraněna ve prospěch náboženské společnosti složené ze všech muslimských národů (zbavených nacionalismu) sjednocených pod společnou vládu. Z toho důvodu v nové šíitské íránské identitě neměl hrát národní prvek žádnou roli (Metz 1987b). Při jejím budování ovšem musel Chomejní určitým způsobem propojit současný národ s jeho minulostí, a to stejně tak, jak o to usilovala dynastie Páhlaví s odkazem na předislámské kořeny a dlouholetou kontinuitu říše. Podle doktorky Tomkové toho bylo částečně dosaženo aplikací šíitského konceptu mučednictví do íránské společnosti počátku 80. let. Mučednictví se v šíitské tradici odvolává na násilnou smrt imáma Husajna, který zemřel v bitvě u Karbalá, kde byl zabit ummajovským (sunitským) chalífou Jazídem.

„Právě příběh Karbalá, díky historické kontinuitě, ale i díky oblibě mezi zejména chudšími vrstvami Íránců, představoval vhodný nástroj ukotvení nové islámské revoluční identity,“ (Tomková 2014:141).

Doba pro to byla vzhledem k obětem revoluce a rostoucímu počtu obětí íránsko-írácké války ideální. Mučednický étos imáma Husajna tak byl převeden na tehdy aktuální dění, tedy boj s malým a velkým satanem17, a jeho prostřednictvím byly vysvětlovány všechny předrevoluční i porevoluční události. Mučednictví je dodnes v Íránu drženo v úctě, a to více méně napříč celým společenským spektrem. Stěžejní úlohu samozřejmě sehrávalo a sehrává v propagandě. (Tomková 2014:140-143) Během války s Irákem slepě umíraly statisíce vojáků a příslušníků Basídže s myšlenkou cnostné smrti a následných výhod, z nichž údajně profituje i rodina mučedníka. Jak mi bylo vysvětleno, mučedník neumírá, ale vstupuje do transcendentální roviny bytí a žije dál po boku skrytého imáma do doby posledního soudu. Právě skrze něj se mohou mučedníci přimlouvat u boha za své blízké, kteří jsou ještě naživu. Ulice měst jsou lemovány plakáty vojáků padlých ve válce s Íránem a slovo šahíd (mučedník) je skloňované na většině streetartových vyobrazení íránského boje za svobodu.

17 Irák respektive USA 17

„Revoluce v Chomejního pojetí [...] byla pojata jako boj mezi dobrem a zlem [...], šáh Mohammad Rezá a jeho armáda byli připodobňovaní k Jazídovi, zatímco Chomejní byl ztělesněním imáma Husajna a jeho utrpení,“ (Tomková 2014:141).

Tento narativ ale zároveň prohloubil propast mezi šíity a sunity, protože sunité podle něj jednoznačně stojí na straně zla (zabili imáma Husajna).

3.1.3 Sociální stratifikace a generační změna Vliv na vztah mezi dvěma pilíři íránské společnosti, a potažmo tak na vnitrospolečenské poměry, má i generační změna. Tendence k provádění revolucí mají spíše mladší lidé, zatímco starší hledají bezpečí a jistoty. Stejně jako v roce 1979 byla revoluce dílem převážně mladých lidí18 i dnes jsou to právě mladí lidé, kteří se bouří proti náboženské vládě a chtějí uvolnění poměrů. To platí pro všechny Íránce, i když lze usuzovat, že v případě menšin může být odpor k centrální teokratické vládě ještě větší, protože k odcizení od ní je potřeba přičíst ještě etnický rozměr. Starší generace (rodiče dnešních 20 – 30letých Íránců) má oproti mladší daleko větší tendence podporovat současnou vládu, což může vyplývat z neochoty popřít revoluční ideály svého mládí a ze znalosti poměrů v zemi z doby před islámskou revolucí. Mladá generace Peršanů dnes mnohdy až nekriticky obdivuje posledního šáha. V méně striktním přístupu k víře a obdivu k západní kultuře ji podporují i perské satelitní exilové televize. Jejich sledování je sice zakázané, ale tolerované a především velice rozšířené. Nastávající éra nacionalismu, která přichází subverzivně19, tak má potenciál k vyostření vztahů mezi etniky (Kraus – Souleimanov 2015:30). Důkazem jsou například reakce fanoušků na fotbalových zápasech íránské ligy, v níž jsou mimo jiné týmy reprezentující regiony s jasným zastoupením některých etnik. Konflikty mezi fanoušky jsou běžné při utkáních mezi perskými kluby a tabrízským klubem Traktor Sází (Kraus – Souleimanov 2015:42). Konflikt a následné nepokoje vyvolala také podpora íránských Arabů arabského týmu při zápase mezi ahvázským FC Fúládem a hostujícím saudskoarabským mužstvem. Na míru praktikování islámu a potažmo na vztah k Islámské republice má vliv i sociální stratifikace. Íránská společnost má silně zakořeněné povědomí o rozdělení do společenských tříd (tabaqe). Ty přibližně odpovídají našemu dělení na nižší, střední a vyšší

18 Například ambasáda USA byla přepadena íránskými studenty. 19 Narozdíl od státem propagovaného nacionalismu během vlády obou šáhů Páhlaví, přichází tato vlna subverzivně a spontánně – z velké části i jako reakce na teokratickou vládu 18 třídu, přičemž každá je ale tvořena podskupinami, které vykazují odlišné rysy (Metz 1987a). Obecně nižší společenské třídy jsou náboženstvím ovlivněny více a podporují současný režim, který slibuje sociální jistoty. Například konzervativec Mahmúd Ahmadínežád byl zvolen převážně díky hlasům nižší třídy. Příslušnící střední a vyšší třídy praktikují islám v méně intenzivní formě a jsou tak méně ovlivněni duchovenstvem. Tyto třídy jsou spíše prodemokratické, obzvláště v kontextu generační změny rozebrané výše. Od doby revoluce je střední třída v útlumu a trpí centrálně plánovanou ekonomikou, která jí neumožňuje emancipaci vůči státu. Tento stav způsobuje její neklid a přispívá k prodemokratickému smýšlení. Střední třída je ovšem tvořena i její tradiční složkou - obchodníky bázáru, kteří jsou spřízněni s ulámá a potažmo i s režimem. (Zahirinejad 2014: 72-76) Vztah náboženství a tříd proto nelze brát dogmaticky, ale spíše jen jako orientační vodítko s přihlédnutím ke generační příslušnosti. Graf v příloze 9 ukazuje věkovou pyramidu Íránu. Můžeme si všimnout, že skoro polovina populace je ve věku od 15 do 40 let. Jedná se o výsledek babyboomu způsobeného populační politikou Íránu z doby války s Irákem.

3.2 Síla režimu

3.2.1 Ozbrojené síly Íránské ozbrojené síly se skládají ze tří samostatně fungujících složek, jejichž vrchním velitelem je náboženský vůdce. Íránská armáda (Arteš) se dělí na pozemní síly, letectvo, námořnictvo a od roku 2008 také na protiletadlovou obranu20. Klasická triáda armády je ale zdvojená existencí separátního sboru, Armády strážců revoluce (revolučních gard – sepáh-e Pásdárán), který má své vlastní pozemní síly, letectvo i námořnictvo. Třetí složkou ozbrojených sil je policie (Nírúj-e entezámí).

Armáda strážců revoluce (Pásdárán) Tato separátní organizace vznikla hned po převratu k ochraně zranitelného režimu, který se nemohl spolehnout na armádu loajální s bývalým zřízením. Dodnes mají revoluční gardy oproti armádě vzhledem ke své indoktrinovanosti, loajalitě a celkově provázanosti s režimem výsadnější postavení a to i přesto, že obě organizace podléhají velení nejvyššího

20 Do tohoto roku byl protiletadlová obrana postupně součástí pozemních a poté vzdušných sil. 19 vůdce. Na rozdíl od armády, jejímž úkolem je obrana hranic a vnitřního pořádku státu, totiž gardám podle ústavy (čl. 150) náleží úkoly spojené s obranou Islámské republiky – tedy státního zřízení, a to jak proti vnitřnímu, tak vnějšímu nepříteli (Arasli 2010: 70). Speciální síly v rámci revolučních gard představují jednotky Quds21 předurčené k zahraničním misím a k vojenskému poradenství. Quds podléhají přímému velení nejvyššího vůdce. V praxi kromě toho, že se gardy stejně jako armáda připravují na obranu země před vnějším nepřítelem (úkoly se samozřejmě prolínají), jsou také využívány při potlačování demonstrací, pro zahraniční nasazení a na rozdíl od armády disponují balistickými raketami. Tyto zbraně byly gardám přiděleny spíše z důvodu politické spolehlivosti a jejich vlivu na jaderný program a raketový výzkum. Po stránce výzbroje jsou totiž revoluční gardy oproti armádě, která plní tradiční robustí úkoly obrany, vyzbrojeny spíše lehce a jejich zaměření je na asymetrický boj. Letectvo je kromě nadzvukových a transportních letounů vybaveno také vrtulovými letadly EMB 312 Tucano v počtu zhruba 25 kusů (SIPRI 2016), průzkumnými a lehce vyzbrojenými vrtulníky Shahed 285 (Tasnim News 2014), bitevními vrtulníky AH-1J Cobra a transportními vrtulníky Mi-17 a AB 205A-1 (Military.ir). Námořnictvo disponuje také vrtulníky SH-3D Sea King. Počty vrtulníků není možné z otevřených zdrojů dohledat. Podle serveru Globalfirepower.org mají všechny složky ozbrojených sil 128 vrtulníků. Jak letadla EMB 3123 Tucano, která byla vyvinuta Brazílií speciálně pro tyto účely, tak všechny typy vrtulníků lze velice efektivně využít k protipovstaleckému boji. Umožňuje to jak pomalá rychlost letu, tak možnost vertikálního přistávání a rychlého zasazení jednotek v případě vrtulníků. Revoluční gardy čítájí dohromady zhruba 125 000 mužů (IISS 2009: 247). V roce 2008 došlo ke strukturální změně a decentralizaci sboru, kdy byl rozdělen do 32 praporů rozmístěných v jednotlivých provinciích (každá provincie má jeden prapor, Teherán má prapory dva). Více decentralizovaná struktura lépe odráží potřeby asymetrického boje. Zpravodajské křídlo gard má na starost obranné i útočné zpravodajství. Vyniká svou oddaností režimu a velkou oporou v podobě jednotek Quds, které jsou v podstatě jeho výkonnou složkou se zázemím po celém světě a v regionu blízkého východu zvláště (Cordesman 2007:13). Jak již bylo řečeno, z politického a ideologického hlediska jsou revoluční gardy spojencem režimu, potažmo radikálů a nejvyššího vůdce. Určitou míru disharmonie mezi náboženským režimem a gardami bylo možné pozorovat v polovině 90. let, kdy velitel gard

21 Ačkoliv často označované jako brigády Quds, jejich počet je neznámý a odhaduje se mezi 5000 – 15 000. Osobně považuji nižší číslo za reálnější, vzhledem k celkovému počtu Revolučních gard. 20 vyjádřil nesouhlas s využíváním jednotek k zásahům vůči demonstrantům (Cordesman 2007:15). S příchodem vlády Mahmúda Ahmadínežáda ale došlo k opětovnému souladu a nárůstu vlivu gard ve společnosti. Ty totiž již od 90. let dávno přesáhly svůj původní účel ochránců revoluce a staly se rozsáhlým socio-politicko-ekonomickým konglomerátem, který má vliv prakticky na každý aspekt života lidí (Wehrey – Green 2009: xi). Tento vliv je uplatňován skrze vlastnictví (ať už přímé, nebo nepřímé) velké části íránského hospodářství (některé zdroje uvádí až 30 %), vlivem na vysoké školství a edukaci společnosti, vlivem v médiích a vazbami v administrativním aparátu, kde se můžeme ve vysoké míře potkat s bývalými členy Revolučních gard od nejnižších regionálních funkcí až po vysoké posty v parlamentu a ve vládě (Wehrey – Green 2009: xvi). Někteří autoři vyjadřují obavu, že došlo ke splynutí Pásdáránu se státem, respektive k jeho pohlcení touto organizací. V každém případě se jedná o evidentní případ nefunkční demokratické kontroly armády. (Arasli 2010: 1- 2) Revoluční gardy mohou využít také svého polovojenského křídla – Basídže. Jedná se o polovojenskou organizaci s náboženským přesahem, zodpovědnou za teritoriální obranu státu. Členskou základnu tvoří z velké části mládež a starší občané a úroveň vojenského výcviku se odhaduje na velice nízkou. Jejich úkoly jsou velmi různorodé, od střežení objektů důležité infrastruktury státu až po útoky na okupační jednotky za čárou postupu. Od druhé poloviny 90. let se zdá, že se jejich funkce posouvá od teritoriální obrany spíše k udržování interní bezpečnosti státního zřízení. V kombinaci s příslušníky Revolučních gard vytváří jednotky Ašura, určené k hlídkování a potlačování demonstrací (Cordesman 2007:14). Za normálního stavu bratři (a sestry) Basídže fungují také jako mravnostní (náboženská) policie a kontrolují například dodržování povinného zahalování22.

Geograficky se bratři nachází ve všech částech Íránu a stejně jako Revoluční gardy jsou oddaným nástrojem režimu. Oproti svým uniformovaným kolegům ale mají civilní zaměstnání (kromě funkcionářů) a pohybují se mezi lidmi. Ne všichni jsou rozeznatelní podle typicky černého oblečení a vousu. Představují tak cenný zdroj informací i sil. V případě potřeby je možné mobilizovat až milion příslušníků.

Armáda (Arteš) Ve srovnání s pásdáránem je armáda apolitická a více zaměřená na obranu země. Ačkoliv byla po puči Nožeh (viz kapitola 3.3) podrobená důsledným čistkám, nemá u režimu

22 Tato funkce ve spojení s náboženskou rigidností a přisluhováním režimu stojí za neoblíbeností této organizace ve společnosti. 21 takovou důvěru23. Malý politický vliv znamená menší schopnost alokace finančních prostředků, což se do určité míry odráží v podfinancování sboru. Podle startegie odstrašování silnějšího nepřítele má armáda za úkol vytvořit první linii obrany (konvenční) při jejímž protržení zůstává Pásdárán s Basídžem za frontou a ničí nepřítele v partyzánské válce. Armáda čítá 400 000 vojáků24, z čehož dvě třetiny tvoří branci. Co se týká výzbroje, spoléhá armáda z velké části na starou techniku získanou z USA ještě před revolucí. Akvizice nových technologií byla zpomalena mezinárodními sankcemi a veskrze tak sestává z méně kvalitních systémů pořízených z Číny, Severní Koreje a Ruska, se kterými Írán tvoří strategické partnerství (Aryan 2011). Otazná je úroveň techniky, kterou armáda pořídila z produkce tuzemského zbrojního průmyslu. Fenoménem Íránu je reverzní inženýrství, kterým se snaží dohnat jeho technologický deficit. Od 90. let probíhá vývoj a nákup domácích tanků Zulfikar, které jsou podle všeho pouze kombinací a reprodukcí zahraničních konceptů. Nedostatečné know-how zatím neumožňuje držet krok se státy, které se problematice vývoje tanků věnují už od 50. let minulého století či dříve (Aryan 2011). Dalším příkladem reverzního inženýrství je výroba domácích bezpilotních prostředků, které technologicky vycházejí ze sestřelených amerických a izraelských dronů. Irán disponuje relativně velkým množstvím jak průzkumných, tak bitevních dronů (globalfirepower 2015). Obecně ale může zbrojní průmysl těžit z velkého množství inženýrů, vyprodukovaných kvalitními vysokými školami. Podle serveru globalfirepower.com má Írán ve výzbroji 1658 tanků, z nichž většina by měla připadnout na armádu (globalfirepower 2015). Počet tanků Zulfikar celkově nepřesahuje 150 kusů. Jádro tankových sil tvoří převážně sovětské tanky T 72, americké tanky M60 a čínské tanky Type 59 a Type 69. Mechanizované jednotky jsou dále vybavené 750 kusy převážně ruských bojových vozidel (BVP 1/BVP 2) a 200 obrněnými transportéry M 113 (Global Security 2016a). Letectvo disponuje zastarávajícími nadzvukovými letadly 4. generace jak ruské (Mig 29), tak americké provenience (F 14 Tomcat), kterých má celkem 74 kusů, a dále značným množstvím letadel 3. a 2. generace, celkově v počtu 200 kusů. Letectvo nemá příliš mnoho vrtulníků, zhruba jen asi 40 přepravních strojů. Většina vrtulníků spadá pod pozemní síly, které mají k dispozici přes 200 kusů těchto strojů, zdaleka nejvíc ze všech ozbrojených složek (Global Security 2016b). Z tohoto počtu je 20 vrtulníků Chinook, který najednou dokáže přepravit až 55 vojáků a techniku.

23 I u Íránců, kteří nesouhlasí s režimem bývá oproti Pasdáránu armáda oblíbená a respektovaná. 24 Pozemní síly 350 000, 30 000 letectvo a 18000 námořnictvo (IISS 2009: 245). 22

Množství techniky skutečně schopné provozu je ale otazkou. Vzhledem k poměrně schopným opravárenským závodům Penha by ale v případě potřeby alespoň část mohla být uvedena do provozu.

Policie (Nádžá) Pořádkové síly Islámské republiky Írán (Níruj-e Entezámí-e Džomhuri-e Eslami-e Írán), běžně označované jako Nádžá, na rozdíl od dvou předešlých sborů spadají pod ministerstvo vnitra a čítají 500 000 příslušníků. Většina z tohoto množství pravděpodobně u policie vykonává základní vojenskou službu. V případě potřeby lze jako posilu nasadit příslušníky Basídže. Policie plní úkoly, které jsou prakticky identické s úkoly policie v západních zemích. Kromě klasické ochrany režimu, kterou jsou ať již nominálně, nebo fakticky zavázány vykonávat všechny složky ozbrojených sil, plní policie úkoly spojené s ochranou hranic, bojem s narkotiky, terorismem, dopravní bezpečností a podobně. Podle plnění konkrétních úkolů je policie rozčleněná do specializovaných útvarů. (Police.ir 2016) Z otevřených zdrojů nelze zjistit, jakou technikou přesně policie disponuje. Můžeme ale předpokládat, že se jedná o lehkou techniku (osobní a terénní automobily, maximálně obrněné transportéry u pořádkových útvarů) a určité množství lehkých a středních přepravních vrtulníků. Obdobně vybavené jsou policejní jednotky po celém světě. V případě potřeby užití těžší techniky má policie možnost podpory armády nebo Pásdáranu. V protipovstaleckém a protiteroristickém boji je výhodou spíše celkový počet policistů, z nichž alespoň část může být v případě potřeby přeložena do problematických oblastí (Fars 2015). Druhou výhodou jsou speciální protiteroristické a pohraniční jednotky, které mají možnost spolupracovat s Irákem a čerpat zkušenosti v oblasti s intenzivní teroristickou činností (Umid Niayesh 2014) (Tasnim News Agency 2015).

3.2.2 Zpravodajské služby O íránském zpravodajství pochopitelně z otevřených zdrojů nelze získat mnoho informací. Ve světovém měřítku ale platí za obávaného rivala, což dokládají mnohé akce v zahraničí (Tureček 2013:76). Po roce 1979 nevznikaly zpravodajské služby Islámské republiky na zelené louce, ale mohly čerpat zkušenosti rovněž z obávané a efektivní předrevoluční služby SEVAK. Tato organizace vynikala hlavně jako služba s vnitřní působností k potírání politických odpůrců šáha. Pro zpravodajské služby byly zkušenosti

SEVAKu zásadní jak při konsolidaci moci po roce 1979, tak i dnes v boji s domácím disentem, ale i terorismem.

Rozsáhlé zpravodajské komunitě v současném systému dominuje Ministerstvo pro informace a bezpečnost státu (Vezárat-e Etela´át va Amniat-e Kešvár), známé pod zkratkou VEVAK. Podle odborníků se jedná o největší a nejdynamičtěji rostoucí organizaci na Blízkém východě, v současné době čítající 30 000 zaměstnanců (Federal Research Division 2012). VEVAK má vnitřní i vnější působnost a je zodpovědný jak za sběr informací, tak za provádění teroristických operací v zahraničí a kontrolu médií a internetu (psychologická válka, cenzura). Na vysoké úrovni je zpravodajství z lidských zdrojů (HUMINT), zaměřené především na sousední země. Írán také vyvinul jisté schopnosti v oblasti SIGINTu. Prioritní jsou domácí operace a kontrašpionáž (Federal Research Division 2012). Jedním z největších úspěchů VEVAKu v oblasti vnitřního působení a protiteroristického boje bylo zatčení vůdce balúčské teroristické skupiny Džundolláh v roce 2010.

Své zpravodajské služby ale mají i jiné sbory. Jak již bylo zmíněno, pravděpodobně největším konkurentem Vevaku je zpravodajská služba Pásdáránu, která má také vnější působnost a ve spolupráci s jednotkami Quds se stará o výcvik polovojenských a povstaleckých jednotek v zahraničí. V roce 1997 ji založil vůdce jako protipól Vevaku v době, kdy loajalita organizace byla rozpolcena mezi Chameneího a reformního prezidenta Chátamího. Své zpravodajství má i armáda, policie a soudnictví. I přes to, že jsou všechny služby skrze nejvyšší radu národní bezpečnosti podřízené rahbarovi (náboženskému vůdci Islámské republiky), a přes to, že podle ústavy jsou všechny ostatní služby poviné s Vevakem koordinovat svou činnost a sdílet informace, panuje mezi nimi rivalita živená aktuálními vnitropolitickými vztahy v Íránu a překrýváním úkolů, za které jsou služby odpovědné (Federal Research Division 2012:16). Situace vzájemné rivality tajných služeb v rámci jednoho státu je nakonec podobná v řadě dalších států, včetně Ameriky.

3.2.3 Administrativa

Porevoluční uspořádání Íránu se odlišuje od monolitické autokracie šáha. Současný režim se vyznačuje prvky moderní parlamentní demokracie, islámské republiky, antického perského systému vlády a dělbou státní moci do klasické triády (Farzad 2002:138). Celý systém ale v praxi funguje na základě spletitých vzájemných vztahů. Výkonná moc je 24 reprezentována vládou, prezidentem a vůdcem. Vztah posledních dvou je zpravidla konfliktní, protože oba úřady si vzájemně konkurují v boji o moc. Ústava dává nejvyššímu vůdci silnější pozici skrze složitý systém volených a nevolených kontrolních orgánů, které mají právo veta v oblasti schvalování zákonů25, prezidentských kandidátů a kandidátů do parlamentu. Nejvyšší vůdce v podstatě kontroluje zahraniční i domácí politiku. V držení moci mu pomáhájí ozbrojené síly s ideologicky spolehlivým Pásdáránem a celá klika radikálů napříč administrativou. V protikladu k nevoleným úřadům stojí úřady volené, kterými je tvořeno íránské demokratické zřízení. Je to hlavně parlament, prezident a shromáždění znalců, které má právo volit i odvolat nejvyššího vůdce26. Oba dva principy íránské politiky se vzájemně střetávají i v případě, že jsou ideologicky souhlasné. Například prezident Ahmadínežád, ačkoliv je sám konzervativec stejně jako rahbar, usiloval o nezávislou politiku. Loajalita ostatních ministerstev (kromě těch silových), a dokonce i ministerstva pro informace a bezpečnost státu se odvíjí od názorové orientace jejích činitelů a zaměstnanců. (Metz 1987c)

Zjednodušeně je íránské politické spektrum rozděleno na dva tábory – umírněné reformátorsky smýšlející a radikální politiky. Jejich poměr je různý v závislosti na aktuálním obsazení parlamentu a prezidentské funkce. Obecně lze ale říct, že vládní systém podporovaný početným duchovenstvem dává daleko silnější pozici radikálnímu táboru, který stát ve skutečnosti kontroluje. Zastání se radikálům dostává především u nejvyššího vůdce, který je zároveň vrchním velitelem ozbrojených sil (policie, armáda, milice) a disponuje tak exekutivními sbory schopnými zasáhnout na jeho příkaz. V zemi tedy existuje neoficiální klika sestávající především z rahbara, některých politiků a vojenských a policejních činitelů. Radikálové se identifikují s konceptem velájat-e faqíh a s Islámskou republikou, tedy politickým režimem, který jim zajišťuje přístup k moci. Pro snazší představení je situace snadno přirovnatelná k rozkolu v KSČ před srpnem 1968. Vzájemné vztahy reformátorů a radikálů jsou polarizované vzhledem k tomu, že reformátoři usilují o uvolnění systému, a tím pádem o narušení dosavadní mocenské strukury. Veškeré protirežimní protesty Íránců jsou tradičně potlačované. Samotní proreformní politici, i když zastávají oficiální posty ve vládě nebo v parlamentu, se v minulosti setkali s osobními insultacemi například ze strany polooficiální paravojenské konzervativní organizace Ansar-e

25 Jedná se především o tzv. Radu dohlížitelů, která posuzuje vhodnost kandidátů k ústavním funkcim, soulad nově schvalovaných zákonů s islámským právem, atp. Tuto radu z poloviny dosazuje sám rahbar. 26 Nad volbami do shromáždění znalců ale má dohled rada dohlížitelů, z poloviny dosazená vůdcem. 25

Hezballah, která je údajně napojená přímo na rahbara. Íránský režim se skrze ní snaží potlačit liberální proudy v politice (Cordesman 2007:15).

3.3 Rozhodnost vlády zakročit proti povstalcům

Tento faktor je možné posoudit na několika indikátorech. Nejvíce vypovídajícím z nich je samotný přístup k boji s povstalci na vlastním území v minulosti. Na konci 70. let a počátku 80. let, předtím než se režim etabloval, bylo potřeba zdolat několik, převážně etnických, povstání a pokus o puč části armádních důstojníků věrných šáhovi. Nejdéle trvající povstání, které se podařilo dostat pod kontrolu až v roce 1982, proběhlo v íránském Kurdistánu. V porevolučním chaosu, kdy ještě režim bojoval s levicovou opozicí a začínala válka s Irákem, se kurdským separatistům z organizace KDP-I podařilo obsadit velkou část venkova íránského Kurdistánu. Odezva byla brutální a podle některých údajů bylo jen v prvním roce trvání povstání zabito přes 600 Kurdů. (IRANHRDC 2016) Bez povšimnutí nemůže zůstat ani zabránění vojenského puče známého jako Nožeh. Při tomto největším z řady pokusů o kontrarevoluci několik stovek bývalých a současných výsadkářů plánovalo obsadit letecká kasárna Nožeh v Hamedánu a zahájit odboj proti Chomejního režimu, který se ovšem o jejich plánu dozvěděl a většinu přímých účastníků pozatýkal. V následujících měsících došlo k rozsáhlým čistkám v armádě, při nichž bylo zatčeno, popraveno nebo propuštěno z armády až 10 000 důstojníků27. Dalším nejbližším indikátorem, který vypovídá o ochotě režimu použít násilí proti politickým odpůrcům, je jeho reakce na protirežimní demonstrace a reakce při boji s protistátními teroristickými organizacemi. Demonstrace jsou jevem docela běžným, ale špatně zmapovaným dokonce i zahraničními humanitárními organizacemi, protože Írán takové statistiky nezveřejňuje. Přesto si můžeme dovolit letmý kvalitativní diskurz do této problematiky. Jak ukázala předešlá kapitola, režim má mnoho oddaných bezpečnostních složek, kterými může odradit a potlačit všemožné druhy demonstrací a rozhodně se je nebojí použít. Samozřejmě nasazení ozbrojených sil proti vlastnímu obyvatelstvu je velmi nepopulární krok, který má potenciál vymknout se kontrole. Obzvláště pro zemi, která se označuje za republiku, v níž se dodržují lidská práva, ale ve skutečnosti je kvůli jejich nedodržování pod

27 Tato čistka poté měla vliv na počáteční převahu Iráčanů při invazi Íránu. 26 drobnohledem mezinárodního společenství. Stejně jako ve vyspělých zemích je i v Íránu při zásazích využíváno primárně nesmrtících prostředků (slzný plyn, gumové projektily, obušky). Přesto například při rozsáhlých demonstracích proti druhému zvolení prezidenta Ahmadínežáda v roce 2009 došlo k použití ostré munice a v důsledku toho i k několika úmrtím protestujících. Oficiální údaje o počtu mrtvých se vždy diametrálně odlišují od údajů poskytnutých opozicí28. Často se objevují i neoficiální informace o tom, že zatčení demonstranti jsou během výslechů podrobování mučení. (Iran Human Rights 2014:18) Brutální zásah proti etnicko-politickým nepokojům proběhl také v roce 2005 a 2011 v Ahvázu, kde došlo k zatýkání a úmrtí aktivistů. Výsledkem těchto represí byly i rozsudky smrti nad některými ze zatčených íránských Arabů obžalovaných z přípravy bombových útoků a z útoku na veřejné činitele (Aljazeera 2006). Tímto se dostávám k dalšímu indikátoru, který je možné snáze kvantifikovat. O ochotě státu zakročit proti odpůrcům svědčí i množství popravených vězňů. Nevládní organizace Iran Human Rights zpracovává statistiku o udělených trestech smrti v různých regionech (respektive věznicích), což sice poněkud nepřesně, ale přesto může poukazovat i na etnicitu popravených. Nejčastějšími zločiny, za něž následuje trest smrti, jsou pašování drog, vražda, znásilnění a protistátní činnost (moharrabe). Během let 2010 – 2014 došlo k nárůstu počtu poprav za protistátní činnost především u etnických menšin (Arabové, Ázerbájdžánci, Kurdové a Balúčové). V tomto údobí bylo za moharrabe popraveno minimálně 60 lidí. Číslo se může jevit jako nízké v kontextu celkového počtu poprav. Specifikem Íránu je ovšem zkreslování statistik. Mnoho politických vězňů tak bylo kvůli vylepšení jména režimu odsouzeno za jiný hrdelní zločin než za protistátní činnost, většinou za pašování drog. Podle IHR se také dá předpokládat, že odpůrci režimu jsou popravováni tajně29 (Iran Human Rights 2014:18). Množství popravených také vypovídá o rozdělení vlivu a moci. Když nastupoval prezident Rúhání do úřadu, sliboval jakožto umírněný politik pokles počtu trestů smrti ve společnosti. Ve skutečnosti ale k očekávanému poklesu nedošlo a trend je stále rostoucí. Tato skutečnost jen potvrzuje fakt, že bezpečnostní a soudní systém pracují ve prospěch jestřábů islámské republiky. (Iran Human Rights 2015) Dalším indikátorem, který se vztahuje i k následující podkapitole, je ochota státu preemptivně zasáhnout proti povstání v zahraničí, pokud má toto povstání potenciál k přelití se a ohrožení vlastního teritoria. Příkladem je zákrok proti povstání v Sýrii a Iráku. Zahraniční

29 Írán nezveřejňuje všechny popravy a některé probíhají ve věznicích tajně. IHR ve svých statistikách uvádí tyto případy pokud je má ověřené z více zdrojů. 27 mise bývaly dlouhou dobu výsadou elitních brigád Quds, postupně ale byly do války nasazeny i další jednotky revolučních gard a v březnu roku 2016 Írán uveřejnil, že poradenské činnosti se účastní i příslušníci armády (Alfoneh – Eisenstadt 2016). Začátkem tohoto března také vrchní velitel ozbrojených sil Íránu oznámil, že armáda vytváří síly rychlé reakce (QRF), které budou schopny zasazení až do vzdálenosti 40 km do území sousedního státu. Jedná se o reakci na nejzazší potvrzenou pozici ISIS z dubna roku 2015, kdy skupina získala pod kontrolu kurdské obce 40 km od hranice s Íránem (Rádio Fardá 2016). Podle všech indicií tedy lze vyvodit závěr. Čím více se íránský náboženský režim cítí být ohrožen, tím častěji sahá k radikálnějším opatřením. Není přitom tolik podstatné, zda je prezidentem proreformní politik či nikoliv.

3.4 Zběhlost velitelů v protipovstaleckém boji

Jak již bylo řečeno, íránská armáda a především revoluční gardy mají bohatou zkušenost s potíráním povstalectví. Kurdské povstání z počátku 80. let trvalo 3 roky a ačkoliv bylo nakonec rozprášeno Revolučními gardami, jistě prohloubilo zkušenosti velitelů a ovlivnilo přístup k boji s povstalci jak na úrovni doktrín, tak na úrovni standardních operačních procedur jednotek. Ještě dříve a efektivněji než povstání Kurdů byly potlačeny rebélie Arabů, Balúčů a Turkmenů. V případě odhalení povstání Nožeh, zmíněného v předešlé podkapitole, je potřeba přičíst zásluhy složkám tajných služeb za kvalitní práci, které si dodnes udržují vysokou míru profesionality a mezi svými konkurenty z ostatních států platí za obávané protivníky (Gasiorowski 2002:646-647).

Kromě poznatků z potírání povstání a kontrarevoluce z domácího prostředí mohou íránští velitelé především těžit z poznatků ze zahraničního nasazení, a to jak z přímého boje s ISIS v Iráku a Sýrii, tak z organizace a podpory hnutí Hizbaláh v Libanonu, které je postavené na principech povstalecké organizace30. V zemi tedy existuje komplexní know-how pro boj s povstalci, vycházející jak ze zkušeností z boje proti nim, tak ze zkušeností interního fungování povstalecké organizace. Írán oficiálně nepřiznává přítomnost bojových jednotek ani v jedné zemi a omezuje se pouze na tvrzení, že poskytuje vojenskou a poradenskou pomoc

30 Vzhledem ke svému neustálému soupeření se silnějším Izraelem. 28 jednotlivým vládám. Od léta 2014 do začátku roku 2016 ale jenom v Sýrii zemřelo při střetu s nepřítelem 18 důstojníků Revolučních gard, včetně brigádního generála Hosseina Hamedáního. Údaje o celkových ztrátách se liší zdroj od zdroje a pohybují se v rozmezí 350 – 400 mužů31 (Alfoneh – Eisenstadt 2016) (Ansár Hezballah 2016). Kontingent revolučních gard v zemi čítal v tomto období zhruba 1000 mužů, s výkyvy v období významných ofenziv konce roku 2015 (až 3000 příslušníků gard). Takové množství v souvislosti se značnými ztrátami předpokládá kromě poradenské činnosti i přímé bojové nasazení. Do statistiky navíc nejsou započítáni členové íránské cizinecké legie (brigády Fátemion), která je součástí brigády Quds. Skládá se z šíitů z jiných států, převážně Afghánistánu, Pákistánu, Iráku a Libanonu. Těm je poskytnut výcvik a finanční odměna. Celkové množství brigád je odhadováno až na 20 000 mužů (Moslih 2016) a ztráty zhruba na 1000. Konfliktu se účastní spíše neoficiálně. Vojáci jsou doma označováni jako Obránci svatého místa odpočinku vznešené Zainab32. Schopnost íránských důstojníků velet tak rozsáhlému mnohonárodnostnímu kontingentu svědčí o jejich vysoké profesionalitě. Írán a především jeho Revoluční gardy s Basídžem se od 80. let intenzivně věnují problematice možnosti využití metod asymetrického válčení při obraně země při případném útoku USA. Odstrašování prodlouženým válčením a opotřebováním je v současnosti základem íránské strategie pro boj se silnějším protivníkem.

Většina poznatků vychází ze současných konfliktů, především z Iráku, kde se Írán podílel na školení šíitských milicí proti Američanům ještě během jejich okupace (Cordesman 2007:5-6). Know-how výroby a užití improvizovaných výbušných zařízení a sebevražedných vest, které Američanům v Iráku způsobily velké ztráty, pochází právě z Íránu. Protože je Írán mentorem taktik asymetrického boje a v regionu jednoznačně převládá jeho škola, může navíc od případných povstalců na svém území očekávat podobné postupy, které vyučují jednotky Quds v zahraničí. Příkladem je odhalená snaha o zakopání improvizovaných náloží v Balúčistánu a západním Ázerbájdžánu, spojovaná s teroristickými buňkami ISIS z konce roku 2015 (Pyruz 2015)(PressTV 2015).

31 Americký, respektive Íránský zdroj. Íránský zdroj ovšem uvádí statistiku z léta roku 2015. 32 Dcera čtvrtého imáma Aliho, pro šíitské muslimy významná žena. 29

4. Příčiny povstání

Jak vyplývá ze třetí kapitoly, kde jsem blíže rozebral etnické složení Íránu, je v zemi možné identifikovat několik ohnisek napětí. Všechna se nachází v okrajových oblastech Íránu, které obývají do jisté míry diskriminované etnické menšiny. V některých oblastech působí teroristické skupiny. Všechny tyto skupiny můžeme podle jejich cílů klasifikovat jako etnoteritoriální, i když u některých převažují náboženské cíle. Přesto se zdá, že etnicita je jejich společným jmenovatelem, a proto z ní budu vycházet i při dalším strukturování práce.

4.1 Arabové

Jak již bylo řečeno, vztah Arabů a Peršanů je z etnického a náboženského hlediska antagonistický, a to z části kvůli historickým křivdám (dobytí Perské říše, náboženský rozkol, pronásledování šíitů sunity) a z části kvůli politice Íránu po roce 1979. V této době začali být šíité pod záštitou Íránu politicky aktivní a vztah Arabů a Íránců, stejně jako šíitů a sunitů, se začal znovu vyostřovat. Prvním příkladem byla íránsko-irácká válka, do které se nepřímo (formou financování irácké armády) zapojila většina arabských států Perského zálivu. Vztah Arabů a Peršanů na mikroúrovni, tedy uvnitř státu, více méně reflektuje jejich vztah na rovině mezinárodní. Silná šíitská arabská menšina žije při hranici s Irákem, především v provincii Chúzestán, ve městech Ahváz, Abádán a v hraničním Chorramšahru v deltě Šat al Arab. V Chúzestánu tvoří Arabové, také nazývaní podle hlavního města „Ahvazané“, nadpoloviční většinu ze 4,2 milionu obyvatel33. Zdržují se ve velkých městech i v rurálních oblastech, kde se věnují zemědělství a chovu. Tito Arabové jsou většinou bilingvní, mluví jak persky34, tak iráckým dialektem arabštiny a cítí sounáležitost s iráckými šíity (Sonns of Sunnah 2014). Chúzestán byl centrem Médské říše a kolébkou Perské říše a kultury. Arabové tvořili původní osídlení oblasti ještě před porážkou Peršanů u Kadísije35. Během vlády kadžarovské dynastie až do roku 1925 byla provincie (respektive její část) známá jako Arabestán. Ten měl na začátku 20. století v rámci Íránu značnou autonomii a prakticky fungoval jako samostatný

33 Některé zdroje uvádí až 75 %, oficiální íránské statistiky ovšem neexistují (Rafizadeh 2014). 34 Dialekt perštiny se silnými arabskými vlivy. Například pozdravy jsou zpravidla arabské atp. 35 Historicky se jedná o Araby z kmene Bani Kaab. 30 emirát pod vládou Chazál al-Kaábího, který spolupracoval s Brity při těžbě ropy. Emirát zanikl po nástupu Rézy Pahlavího, který se snažil decentralizovaný stát unifikovat a silou potlačil vliv jednotlivých kmenových vládců, včetně al-Kaábího (Encyclopedia Iranica). Skončilo tím také období autonomie Ahvázanů a začal odboj proti centrální vládě. Během války s Irákem většina Ahvázanů podporovala Írán a bojovala na jeho straně. Pravděpodobně ale ne proto, že by vůči němu cítili loajalitu, ale protože Írán pod vedením Sadáma Husajna znamenal větší hrozbu36 (Casertano 2011:213). Z oficiálních míst občas zaznívají výroky, které se snaží diskreditovat separatistické organizace právě na základě toho, že íránští Arabové Írán během války proti Iráku podpořili. Odlišnou skupinu představuje menšina v provinciích Búšehr, Fárs a Hormuzgán, obývající pásmo pobřeží od města Búšehr dolů do přístavu Bandar Abbás. Tito Arabové již nejsou většinově šíité, ale lze zde nalézt i sunitské kapsy. Vazbu spíše než na Irák mají na ostatní státy zálivu (Kuvajt, Katar, Bahrajn). Mezi oběma stranami Perského zálivu tradičně fungovalo obchodní spojení a obyvatelstvo je zde v důsledku toho promíchané. Kromě hlavního jihozápadního osídlení žijí menší skupiny i v jiných částech země. Tito Arabové ale svou etnickou identitu většinou necítí tak silně. Například velice početná skupina Arabů se v průběhu muslimského vpádu usídlila v oblasti dnešní provincie Chorasán (respektive v celém širším Chorasánu). Vlivem času, méně častého kontaktu s ostatními Araby a naopak četného kontaktu s místním obyvatelstvem došlo k jejich persifikaci (Encyclopedia Iranica 2016). Většina dnes již ani nemluví arabsky a zdroje se o nich téměř nevyjadřují.

4.1.1 Atraktivita cílů pro obyvatelstvo

1) Identifikace skupin a jejich cílů

Arabské organizace bojující za osamostatnění Chúzestánu jsou charakteristické svou nepřehledností a množstvím. Zpravidla se jedná o národně osvobozenecké exilové organizace sídlící v Evropě, nebo Spojených státech. Některé obhajují myšlenku federalistického Íránu a některé usilují o úplné osamostatnění. Stejně tak některé organizace usilují o mírové řešení a jiné obhajují ozbrojený boj. (Wikileaks 2006)

36 Sadám sice proklamoval jako hlavní důvod napadení Íránu osvobození Arabů v Chúzestánu, ve skutečnosti ale zemi vládl s pomocí sunitské menšiny a šíity režim diskriminoval. 31

Pouze malé množství organizací obhajujících ozbrojený boj si ovšem v provincii udržuje přítomnost a aktivně útočí. Tyto skupiny pak můžeme považovat za teroristické. Nejvýznamnější z nich jsou charakterizované níže.

Arab Struggle Movement for the Liberation of Ahwaz (ASMLA) Politické hnutí bylo založeno v roce 1999 a jeho cílem je vznik samostatného státu al- Ahváz, který kromě hranic současné provincie Chúzestán pokračuje podél pobřeží Perského zálivu až k městu Bandar Abbás a zahrnuje tak většinu území, které obývá arabská menšina. V současnosti se jedná o nejaktivnější organizaci co do počtu útoků v Chúzestánu. (TRAC 2016a) Vůdcem skupiny je Habib Nabgán, který s vedením sídlí v Dánsku. Podle projevu na svém portálu a na základě proklamovaných cílů je skupina sekulární a je inspirovaná baasistickou ideologií (ASMLA 2016). Vojenským křídlem ASMLA jsou Brigády Mohiudína al-Násera. V roce 2013 se ASMLA po radikálnější fázi, kdy prováděla i atentáty na kleriky a jiné představitele teheránského režimu, rozhodla změnit strategii. Habib Nabgán pro perskou stanici Press TV oznámil, že ozbrojené křídlo skupiny bude v budoucnosti útočit pouze na těžařskou infrastrukturu. Jednalo se zřejmě o krok, kterým si skupina chtěla zajistit podporu širšího okruhu Arabů v provincii. Během roku 2013 došlo k šesti takovým útokům v přímé reakci na zintenzivnění represí ze strany Íránu (Ahwaz News Agency 2013). Na druhou stranu se ale skupina nechala slyšet, že její ozbrojené křídlo je připravené způsobit bezpečnostním složkám citelné ztráty, pokud nepřestanou narušovat demonstrace (Szakola 2015a). K 1. dubnu 2015 ASMLA oznámila, že v provincii opět rozšiřuje své operace i o útoky na bezpečnostní složky (včetně Pásdáránu a Basídže) a další cíle reprezentující stát (Zambelis 2015). Na svých stránkách vyjádřila obdiv útočníkům, kteří den poté přepadli policejní kontrolní stanoviště a zabili tři policisty (Szakola 2015a).

Ahwazi Democratic Popular Front (ADPF, AFDP)

Cílem tohoto politického hnutí je sjednotit Ahvazany v boji proti Íránu a vznik samostatného státu. Hnutí je levicové, sekulární a usiluje o etnickou emancipaci chúzestánských Arabů. Po jeho zakázání v Íránu odešlo vedení do exilu a dnes sídlí v Londýně. (TRAC 2016b).

Organizace podle některých zdrojů potvrdila své zapojení do ahvázských bombových útoků z let 2005-2006. (University of Maryland 2015) Hnutí vidí svůj úkol nejen v organizaci odboje v Chúzestánu, ale také (alespoň deklarativně) v organizaci odboje celonárodního. Na svém internetovém portále vyjadřuje podporu všem teroristickým organizacím zastupujícím zájmy utlačovaných íránských etnik. (ADPF 2007)

Ahwaz Arab Reanaissance Party (AARP)

Jedná se o militantní (zřejmě) islámistickou separatistickou organizaci se sídlem v Kanadě. AARP byla založena v roce 2002. Podle utajovaného kabelogramu z roku 2006 popisujícím chúzestánské opoziční skupiny má AARP v zemi své vojenské křídlo. Organizace přiznala svou účast na ahvazských bombových útocích. Podle kabelogramu udržuje styky se sunitskými islámisty v Kuvajtu. Podle rozhvoru vůdce AARP Músáví věří v propojení hodnot arabského nacionalismu a islámu. (Wikileaks 2006) Podle některých zdrojů se organizace přihlásila k podílu na provedení ahvázských bombových útoků v letech 2005-2006. (University of Maryland 2015)

2) Popis hlavních příčin nepokojů ve společnosti

V Chúzestánu jsou hlavní íránská naleziště ropy, odkud do státního rozpočtu plyne 85 % – 90 % výnosu z produkce (Rafizadeh 2014). O intenzitě těžby vypovídá všudepřítomné potrubí táhnoucí se krajem, ropné laguny, rafinérie a vrty s čerpacími kozlíky. Před válkou s Irákem byla provincie a především její města relativně prosperující, během bojů ale došlo k prakticky totální destrukci37. Válka skončila skoro před 30 lety a od té doby se změnilo jen málo. Írán považuje Araby, z nichž někteří otevřeně podporovali Sadámovu okupační armádu38, za 5. kolonu a do stále zdevastované provincie neinvestuje žádné peníze (Bradley 2007:181). Od rozsáhlých investic zřejmě Írán také dlouhodobě odrazovala poloha provincie u hranice s nepřátelským Irákem. Strategický význam Chúzestánu pro těžařský průmysl mohl totiž vést k předpokladu, že se o oblast v budoucnu bude válčit znovu, a tudíž je neúčelné do ní

37 Třeba v případě města Chorramšáhr. 38 Ale většina ne kvůli Sadámově politice vůči arabské šítské většině v Iráku. 33 investovat jakékoliv prostředky. Podfinancování ústí v ekologické problémy spojené s neodstraňováním negativních efektů těžby ropy a v ekonomickou stagnaci provincie. To se zase negativně podepisuje na zaměstnanosti obyvatel, především mladých Arabů, kteří svou špatnou životní situaci přičítají diskriminaci a rasistické politice centrální vlády. Mezi hlavní ekologické problémy patří špatné hospodaření vlády s vodními zdroji (odvádění vody do jiných provincií a vysoušení mokřadů kvůli těžbě ropy), s čímž souvisí vysychání země, eroze půdy a rozšiřování pouště (prachové bouře)39. Užití pesticidů při rozsáhlém pěstování cukrové třtiny má zase za následek znečištění zbylé vody. Salinifikace vody degraduje půdu, snižuje výnosy obilovin a ničí datlové háje, které jsou tradičním zdrojem příjimů mnoha místních obyvatel (The Guardian:2015). Ať jsou tyto, často trvalé škody na životním prostředím, vinou špatné politiky Íránu, regionálních, nebo dokonce globálních změn, Ahvázané je z drtivé většiny přičítají vládě. Celková marginalizace provincie má dopad i na její zastoupení v parlamentu a ve vládě, které je oproti některým provinciím (třeba Isfahán) poměrně nízké (The Guardian:2015). O Chúzestánu tak rozhodují politici z jiných provincií a za jeho zájmy nikdo nebojuje, což u obyvatel vyvolává skepsi i ve výhledu do budoucna. Důvodem odporu je samozřejmě také diskriminační politika, potlačování lidských práv a represe vlády vůči arabské menšině v provincii. Podle některých organizací v provincii platí zákaz výuky arabštiny40 na školách (Iran Rights Transparency 2016), což je jeden z mnoha dalších postupů, kterými se Írán snaží persifikovat tuto oblast. Mezi další kroky patří vysidlování Arabů (konfiskace majetků) a podpora migrace etnických Peršanů z centrálních oblastí za asistence Pásdáránu (díky bezúročným půjčkám). Ahvázané tento plán přirovnávají k izraelské kolonizaci palestinských území. Od roku 1999 byl údajně přesídlen milion obyvatel (Iran Rights Transparency 2016). Ahvázané jsou zvláštním případem v dnešní převážně sektářské politice Blízkého východu. Protože s Íránci sdílejí víru, konflikt těchto dvou skupin je spíše etnické povahy a nezapadá do regionální politiky Íránu vůči šíitům v zahraničí. Dochází tak k paradoxní situaci, kdy Írán v Iráku (a jinde) plní úlohu ochránců arabských šíitů, ale sám na svém území stejné obyvatelstvo vystavuje represím. Ahvázané se dnes ocitají mezi dvěma mlýnskými

39 Vážné dopady tohoto jevu na ekosystém potvrzují série prachových bouří z 30. let, které proměnily úrodný středozápad USA v poušť. 40 Arabština má v Íránu důležité místo. Je jazykem Koránu a povinně se vyučuje na středních školách. 34 kameny – Íránem a arabskými soukmenovci v Iráku, kteří jsou ale loajální vůči Íránu41. Mladé generaci může hrozit identitární krize. Ta se již začala projevovat nárůstem přestupů z šíismu k sunismu, čímž lidé vyjadřují svůj odpor k íránské nadvládě a útlaku (HRANA 2014). O množství, ve kterém se tak děje, nepřímo vypovídají občasné výroky duchovních volajících po reakci státu na „sunitské misionářské aktivity“ v Chúzestánu, kterými tuto změnu ve společnosti vysvětlují (Al-Zahed – Tayel: 2016). Příklon k sunismu a sunitskému povstání v Iráku se také z dlouhodobého hlediska jeví jako jediná ideologická alternativa pro separatisticky smýšlející Ahvázany, kteří u šíitů v Iránu ani v zahraničí nemají zastání. Arabské teroristické organizace prozatím vedou svůj boj vůči vládě ze sekulární, národně osvobozenecké pozice. Tato pozice vyplývá i z toho, že jejich sídlem jsou většinou západní státy, které poskytnou pomoc a zázemí raději hnutí utlačovaného národa než fundamentální náboženské organizaci, byť bojující proti nepřátelskému režimu. V provincii zatím nepropukl sektářský konflikt jako v okolních státech. Ve společnosti výrazně převládají šíité a konvertité přestupují k sunismu spíše z politických důvodů (snaha vyhranit se vůči Íránu). Všichni Arabové žijící v Chúzestánu, ať sunité, nebo šíité, jsou navíc spojení represemi režimu a existencí společného nepřítele. Náboženská radikalizace konvertitů a přelití sektářského konfliktu do provincie tedy má minimálně značné omezení. Je otázkou, nakolik je ovšem myšlenka národně osvobozeneckého boje vitální uprostřed regionu zmítaného sektářským násilím. Arbaské osvobozenecké organizace můžeme podle jejich programu rozlišit na separatistické a federalistické. Separatistické organizace usilují o úplné odtržení od Íránu, zatímco umírněnější organizace požadují jen určitou míru autonomie v ramci federalizované země – zhruba v duchu kadžarovské dynastie.

4.1.2 Intenzita Současné pozadí nepokojů v Chúzestánu si zatím udržuje sekulární povahu a výchází z národně osvobozeneckého boje, který zde probíhá od roku 1925. Toto celospolečenské hnutí se identifikuje s myšlenkami arabského jara, snahou zbavit se tyranské nadvlády Íránu a touhou po demokracii a samosprávě. K intenzivním protestům spojeným s teroristickými útoky a následnou vlnou zatýkání dochází již od roku 2005. Odpověď íránských úřadů je nelítostná. Každý rok jsou zatčeny stovky Arabů pro podezření z protistátní činnosti, z nichž

41 Ahvazité, kteří podporovali Sadáma Husajna a po válce museli emigrovat do Iráku, aby se vyhnuli pronásledování, jsou dnes vystaveni útokům šíitských milicí trénovaných íránskými poradci (Ahwaz News Agency:2012). 35 desítky jsou popraveny. Důvodů pro zatýkání může být mnoho – od prosté účasti na demonstracích až po plánování nebo provedení teroristického útoku. Skutečný počet demonstrací není známý vzhledem k tomu, že Írán takové statistiky nezveřejňuje a snaží se etnický konflikt v Chúzestánu držet stranou zájmu jak mezinárodního společenství, tak vlastního obyvatelstva. Teroristické útoky jsou v médiích zobrazovány jako dílo odpadlických skupin podporovaných Británií42. Ze zpráv Iran Human Right a jiných organizací vyplývá, že počet demonstrací, zatýkání a poprav se každým rokem zvyšuje. K významným demonstracím došlo v roce 2005, kdy do ulic Ahvázu (a jiných měst Chúzestánu) vyrazily tisíce protestujících Arabů. Důvodem pobouření byl údajný dopis od Mohameda Alího Abtahího, poradce prezidenta Chátamího, v němž jsou navrhována opatření ke snížení počtu Arabů v Chúzestánu, jejich přemísťování a výměně za perské osadníky (Casertano 2011:213). Čtyřdenní protesty, označované jako „ahvázská intifáda“, si podle zdrojů vyžádaly 20 – 100 obětí a započaly období zvýšené aktivity teroristických organizací vůči vládním objektům (administrativním budovám a těžařským zařízením). Během posledních let počet demonstrací narůstá, obzvláště po sebevraždě Júnese al-Asákira, arabského pouličního prodejce zeleniny ve městě Chorramšahr. Ten se 13. března 2015 upálil na protest proti konfiskaci svého stánku úřady, stejně jako to v Tunisku udělal ze stejných důvodů Mohamed Bouazizi, ikona arabského jara. Mezi oběma hnutími tak vzniklo symbolické spojení. Tato událost v souvislosti s 10. výročím událostí z roku 2005 spustila vlnu demonstrací, po kterých následovalo zatýkání aktivistů. To bylo cílené především na předem vytipované osoby, u kterých byla předpokládána vůdčí úloha při demonstracích. Represe probíhaly přibližně od poloviny března do poloviny dubna a v pozdějších fázích byly zatýkány i náhodné osoby, které nějakým způsobem poukazovaly na svou příslušnost k arabskému etniku (například tradičním oděvem). Příkladem může být zatýkání při fotbalovém zápase mezi domácím klubem FC Fúlad a saudskoarabským al-Hilálem. Íránští Arabové během utkání fandili saudskému týmu a objevily se nápisy vztahující se k smrti Jůnese al-Asákira. Bezpečnostní jednotky údajně zablokovaly východy ze stadionu a zatkly některé fanoušky v tradičním arabském oděvu (Szakola 2015b). Podle Amnesty International bylo uvězněno 78 lidí. Na základě svědectví příbuzných zatčených sídlících v zahraničí zatýkání prováděly maskovaní policisté bez patřičných povolení. Protesty probíhaly především v Chorramšahru a Ahvázu, ale i dalších městech Chúzestánu.

42 Británie byla propagandou vybrána jako obětní beránek, jednak proto, že dříve ovládala těžbu ropy v Chúzestánu, a také proto, že od roku 2003 byli její vojácí nasazeni u íránské hranice. 36

Odpor k Íránu Ahvazané vyjadřují i politickou podporou všech, kteří se nějakým způsobem zapojují do proxy války s Íránem. Morální podporu vyjadřují například Saudské Arábii v boji s povstalci v Jemenu nebo Svobodné syrské armádě v boji s Bašárem Asadem (Zambelis 2015).

Počet obětí teroristických útoků Global Terrorism Database Univerzity v Marylandu poskytuje podrobnější informace, na jejichž základě je možné sestavit seznam útoků až do roku 2014. Od roku 2005 stanoveného jako počátek zkoumaného období, bylo do roku v 2014 v důsledku činnosti arabských teroristických organizací zabito 25 a zraněno 211 lidí. Jeden útok se odehrál mimo Chúzestán v Teheránu. (University of Maryland 2015)

Počet útoků Počet útoků během zkoumaného období byl přes počet zraněných relativně malý. Z 9 útoků 6 proběhlo během, nebo krátce po roce 2005. (University of Maryland 2015)

Tabulka 4.1 Přehled útoků souvisejících s činností arabských teroristických organizací v letech 2005 – 2014

Počet Počet Druh Datum mrtvých zraněných útoku Provincie Město Skupina 2014 0 1 A Chúzestán Chorramšáhr Neznámá 2011 3 3 P Chúzestán Ahváz APDF 2009 0 0 B Chúzestán Ahváz Neznámá 2006 0 2 B Chúzestán Dezful Neznámá 2006 0 2 B Chúzestán Abadán Neznámá 2006 0 0 B Chúzestán Ahváz Neznámá 2006 0 - B Chúzestán Ahváz APDF 2006 9 15 B Chúzestán Ahváz APDF 2005 0 0 B Chúzestán Ahváz Neznámá 2005 4 102 B Chúzestán Ahváz Neznámá 2005 1 4 B Teherán Teherán APDF Sístán - APDF, AMG, 2005 8 85 B Balúčistán Ahváz ARGA

Zdroj: Global Terrorism Database 2016, graf vlastní

Volební výsledky

Volební výsledky v Chúzestánu navzdory očekávání vypovídají o silné podpoře konzervativních kandidátů, tradičně spojovaných s šíitským duchovním aparátem. Tyto struktury jsou vnímány jako příčina útlaku náboženských a etnických menšin, naopak proreformní prezidenti jsou příslibem alespoň částečného zmírnění vlivu konzervativních centralistických politiků a obecně duchovních v politice.

Tabulka 4.2 Volební výsledky v provinci Sístán a Balúčistán

Rok Vítěz v prvním kole Vítěz v druhém kole Předchozí Vítěz voleb prezident 2005 Mehdi Karrubí Mahmúd Mohammad Mahmúd (proreformní politik, Ahmadínežád Chátamí Ahmadínežád aktivista), 37,2 % (2005 – 2013) (1997 – 2005) (2005 – 2013) (konzervativní (umírněný (konzervativní politik), 63 % duchovní) politik) 2009 Mahmúd Neproběhlo Mahmúd Mahmúd Ahmadínežád Ahmadínežád Ahmadínežád (2005 – 2013) (2005 – 2013) (2005 – 2013) (konzervativní (konzervativní (konzervativní politik), 64,8 % politik) politik) 2013 Mohsen Rezáí Neproběhlo Mahmúd Hasan Rúhání (konzervativní Ahmadínežád (proreformní, politik), 46 % (2005 – 2013) klerik) (konzervativní politik)

Zdroj: Iran Data Portal 2016, tabulka vlastní

4.1.3 Exkluzivita Problém v regionu je do značné míry exkluzivní, ale Írán usiluje o zvrácení nevýhodného etnického rozložení skrze přemisťovnání obyvatelstva. Pomalé snižování koncentrace Arabů v Chúzestánu a jejich rozprostření na zbytku území není dostatečnou prevencí pro vznik terorismu, ale vhodným opatřením proti vzniku povstání. Rozptýlením obyvatelstva v populaci mu bude odebrána příležitost vzájemné každodenní socializace.

4.2 Balúčové

Balúčistán je přeshraniční region rozkládající se v jihovýchodním Íránu (provincie Sístán-Balúčistán) a v západním Pákistánu (provincie Balúčistán). Součástí této kulturně svébytné oblasti je ještě území jihozápadního Afghánistánu. Vrcholem autonomie oblasti bylo vyhlášení Kanátského chanátu v roce 1666 (dnešní Pákistán), který ale zdaleka nedosáhl rozlohy celé oblasti obývané etnikem. Balúčové jsou Indoevropané a z lingvistického hlediska patří do íránské jazykové skupiny. Vyznávají sunitskou verzi islámu. V Íránu jich žije přibližně 1,6 milionu43 a ve své provincii tvoří nadpoloviční většinu z cekového počtu 2,5 milionu obyvatel (Statistic Centre of Iran 2011). Etnikum je rozdělené hranicí tří států. Ta je v těchto místech díky vzájemným přeshraničním stykům Balúčů a díky nižší kontrole íránských úřadů (přes 1000 km hornaté oblasti) do značné míry propustná. Z volnosti pohybu profitují pašeráci drog i místní povstalecké organizace, které pro přeshraniční útoky na cíle v Íránu využívají bezpečí Pákistánu44. V širším regionu (obzvláště v Pákistánu) docházelo k nepokojům již od konce druhé světové války. V roce 1947, kdy došlo k oddělení Indie a Pákistánu, byl vyhlášen samostatný Balúčistán45 (v hranicích dnešního pákistánského Balúčistánu). Pákistán ale toto

43 Dohromady (i v okolních státech) žije v regionu 14 milionů Balúčů. (Breseeg 2004: 22) 44 Pákistán je poměrně laxní co do potírání militantních skupin provádějících přeshraniční útoky na Írán, což bývá důvodem občasného napětí mezi oběma zeměmi. 45 Právně uznán na základě dohody mezi Balúči, Pákistánci a Brity jako Kalatský chanát pod vládou Mir Ahmada Chána.

území vojensky obsadil a odstartoval 80 let trvající národněosvobozenecký boj Balúčů, probíhající nejen v Pákistánu, ale i v Íránu. Oba státy se snaží o eliminaci těchto emancipačních snah na svém území. Na podobu balúčského terorismu v Íránu má formující vliv povaha povstání v Pákistánu, nikoliv naopak. Odtud se do Íránu přelévá nejen ideologické podhoubí, ale nakonec i zbraně a samotní lidé. Je proto důležité pochopit základní principy, které jej formulovaly. Intenzivní ozbrojený boj Balúčů proti Pákistánu ve 20. století proběhl ve čtyřech vlnách v letech 1948, 1958–59, 1962–63, 1973–77. Jeho mainstreamový proud reprezentovaný například povstaleckou skupinou BLA (Baluch Liberation Army) byl vždy sekulární. Vysokou míru sekularity si dlouhou dobu udržovala i tradiční balúčská společnost, ve které se regionální sektářský konflikt mezi šíity a sunity46 začal rozšiřovat až v posledních dvou desetiletích. (Breseeg 2004: 345-360) K náboženské radikalizaci Balúčů dochází dnes převážně uměle. Na vině je mimo jiné frustrace mladší generace zaviněná dnešním stavem odboje, který namísto vedení války proti Pákistánu často válčí mezi sebou na kmenové úrovni. Druhou příčinou je samotná politika Pákistánu, který o radikalizaci Balúčů usiluje. Radikalizace společnosti a neoficiální státní podpora extremistických organizací měla vybudovat protipól národnímu sekulárnímu hnutí odporu47. K tomu vláda zaujala prověřenou strategii. Usiluje o udržení nízké úrovně vzdělanosti. Díky tomu se z dlouhodobého hlediska snižuje potenciál společnosti k organizování odporu a ta se stává kontrolovatelnější. Toto úsilí je podporováno tolerováním budování sítě náboženských škol (madras), sponzorovaných převážně Saudskou Arábií. Zde jsou studentům vštěpovány hodnoty islámu, mnohdy v radikálním džihádistickém pojetí (Baluch 2014). V pákistánských madrasách byla vychována řada vůdců Talibanu. V hlavním městě Balúčistánu, Kvétě, například získal vzdělání vůdce Talibanu Mullah Omar (Who is who in Afghanistan 2015). O džihádistické skupiny se opírá i vojenská doktrína Pákistánu. Oficiálně by byly využité pro boj s indickou armádou v případě jaderného konfliktu, kdy by pákistánská armáda utrpěla značné ztráty v důsledku prvotního úderu (Aziz 2015:25). Tradiční podpory se radikálům dostává od paštůnského obyvatelstva, které vykazuje vysokou míru napojení na Paštúny žijící v Afghánistánu. Díky množství madras a stipendií pro studenty, které umožňují i přeshraniční mobilitu, ale dnes dochází k radikalizaci čím dál většího počtu Balúčů. Přispívá k tomu také pronikání teroristických a povstaleckých skupin

46 V kontextu Pákistánu obohacený ještě o hindy. 47 Vůdce BLA, Nawab Khair Bakhsh Marri, byl marxista (Akbar 2015). 40 přes hranici s Afgánistánem. Ty se v provincii dokázaly etablovat a přeměnit ji na své útočiště. Mnoho z nich, jako například TTP, nabízí alternativu. (Baluch 2014) Boj za sebeurčení Balúčů má v každém státě svá specifika. Velký vliv na jeho podobu má náboženství. Pákistánské hnutí si od začátku své existence udržuje striktně sekulární podobu. Mezi sunitským Pákistánem a rovněž sunitskými Balúči po religiózní stránce nevznikal žádný rozpor a hlavní příčinou konfliktu byla etnická diskriminace a nacionalismus. V Íránu je oproti tomu situace opačná. Zdejší Balúčové za dobu nadvlády Íránu ztrácí etnické uvědomění a ztotožňují se více se svou sunitskou identitou než v sousedním Pákistánu, což je dáno historicky větším vlivem zdejšího sunitského kléru na obyvatelstvo. K upevnění jeho moci přispěla snaha o násilné prosazení šíismu islámskou republikou a také vzájemné propojení kleriků s bohatou vrstvou Balúčů, kteří sponzorují stavbu mešit a madras. Tyto insitituce představují jedna z mála míst, kde se Balúčové mohou socializovat, což přispívá k postavení kleriků ve společnosti. Naopak kmenoví vůdci, skrze které ovládal Balúčistán Rezá Pahlaví, svůj vliv ve společnosti po islamistické revoluci postupně ztratili, stejně jako inteligence. (Taheri 2014: 38) Obyvatelé Sístánu-Balúčistánu jsou tedy dnes otevřenější pronikání extremistických myšlenek z Pákistánu, které se částečně mísí s myšlenkami nacionálními. Íránské hnutí, reprezentované v počátcích skupinou Džundollah, která se profilovala spíše jako organizace bojující za práva Balúčů, začalo postupem času nabírat religiózní směr a těžit více ze sektářského konfliktu (Akbar 2011: 3909). Dnes v Íránu neexistuje sekulární odboj a všechny teroristické skupiny vykazují znaky náboženského extremismu a sektářství.

4.2.1 Atraktivita cílů pro zbytek populace

1) Identifikace skupin a jejich cílů

Džundolláh (Aláhova armáda) Známá též jako Íránské lidové hnutí odporu (People´s Resistance Movement of Iran) byla první balúčskou teroristická skupina, která v regionu působila od roku 2002 do konce roku 2011. V roce 2010 byl zatčen a popraven její vůdce Abdulmalek Rigi. Ten pro Írán představoval veřejného nepřítele číslo jedna, stejně jako svého času Usáma bin Ládin pro Ameriku. K Rigiho zatčení došlo při přeletu nad Íránem, kdy bylo jeho letadlo směřující z Dubaje do Kyrgyzstánu k přistání donuceno íránskými stíhačkami (Akbar 2011). Poprava

41 vůdce a další cílené útoky na vedení Džundolláhu vedly k útlumu činnosti a skupina je dnes považována za rozpadlou. Navzdory svému názvu měla původně převážně sekulární směřování a jejím cílem byla ochrana práv íránských Balúčů. Díky napojení na džihádistické skupiny působící v pákistánském Balúčistánu postupně došlo k převzetí náboženské agendy. Rigi se údajně stal zarputilým antišíitou a Džundolláh se pod jeho vedením začal přibližovat globálním džihádistickým skupinám. Svědčí o tom posun od klasických teroristických a povstaleckých taktik k mučednictví a sebevražedným atentátům. Kontakty s extremisty získal Rigi pravděpodobně v madrase v Karáčí, hlavním městě pákistánského Balúčistánu, kde získal vzdělání. Rigi údajně usiloval o propojení své skupiny s Talibanem. Při teroristických útocích Džundolláh používal sebevražedné atentátníky, improvizovaná výbušná zařízení, přepady, únosy i atentáty na významné osoby (CNN 2010) a za účelem financování svých aktivit se podílel na pašování drog a nafty ze sousedních států i do nich (Shelly 2014: 221).

Ansár al-Furqán Druhou významnou sunitskou teroristickou organizací v Balúčistánu je Ansár al- Furqán, která vznikla koncem roku 2013 sloučením Hizb al-Furqán a Harakat Ansár Írán. Mezi cíle skupiny, zveřejněné v jejím webovém prohlášení, patří ochrana Balúčů a všech sunitů před íránským náboženským režimem. Z nenávistné dikce, kterou skupina používá ve vztahu k Íránu, jeho zřízení a šíitům obecně lze usuzovat, že je sektářsky profilovaná. Objevuje se zde také vyjádření podpory protivníkům Íránu v Sýrii, Íráku a Jemenu, ovšem bez bližší specifikace, zda se jedná o umírněnou opozici, nebo radikály. Blog, na kterém skupina prezentuje své názory, obsahuje citace známého džihádistického bloggera Nássera Balúčího, který je mezi bojovníky IS populární. Objevují se zde i citace vyvracející otázky související s motivy skupiny.

„Pokud si myslíte, že náš džihád má něco společného s nacionalismem, tak se pletete. My bojujeme za islám. A budeme bít šíity kdekoliv je najdemem, ať už v Íránu, Sýrii, nebo v Iráku. Pro nás není rozdílu, umma nemá hranice.“

Podle fotografií na blogu Harakat Ansár Írán48 a podle charakteru útoků v minulosti, má skupina schopnost vyrábět vlastní improvizované výbušné zařízení nebo má přinejmenším přístup k nim. To potvrzuje i událost z října 2012, kdy HAI zaútočila na šíitskou mešitu v přístavním městě Čábahár. Útok provedl sebevražedný atentátník s výbušnou vestou.

Džejš al-Adl Organizace vznikla v roce 2012 po rozpadu Džundolláhu a jejím vůdcem je Abdulrahím Mulázadeh (Saláh ad-Din al-Fáruqí). Podle některých zdrojů se z velké části jedná o bývalé členy i strukturu Džundolláhu pouze se změněným názvem (Zambelis 2014). Od Džundolláhu také skupina částečně převzala své cíle, ideologickou průpravu a taktiky používané v boji s protivníkem49. Rozdílem oproti předchůdci, stejně jako u Ansár al-Furqán, je daleko větší míra radikálních saláfistických myšlenek v programu skupiny a vyzývání k sektářskému násilí. Například íránská vláda je označovaná jako safavidský režim (podle dynastie, která v Íránu zavedla šíismus) a šíité jsou označování jako rawafidh (sing. rafíd, odpůrce, protestant). Skupina své útoky na ekonomické cíle Íránu přirovnává k útokům raných muslimů na karavany Kurajšovců50. Džejš al-Adl spolupracuje s některými balúčskými džihádistickými teroristickými organizacemi, které operují v Pákistánu. Naopak spolupráce s druhou největší skupinou s působností v Íránu, Ansár al-Furqán, prozatím nebyla zveřejněna (Megan 2014). Cíle i oblasti zájmu obou skupin se prolévají a za zdánlivě nesjednoceným postupem v boji s vládou mohou stát i špatné vztahy mezi některými balúčskými klany (Siddique 2014). Tato nevraživost byla i problémem Džundolláhu a mohla být jednou z příčin rozpadu skupiny do několika frakcí po smrti Rigiho.

2) Popis hlavních příčin nepokojů ve společnosti

Sistán-Balúčistán trpí podobnými problémy jako jiné okrajové oblasti Íránu, kde se obyvatelstvo bouří. Jedná se o nejchudší provincii s malým množstvím průmyslu a infrastruktury. Nedostatečná diverzifikace hospodářství v provincii stojí za celkovou chudobou jejích obyvatel51 (Karimzadeh 2012). Balúčistán má značné nerostné bohatství a zásobu zemního plynu, těžba je ale prozatím spíše sporadická. Urbanizace v provincii je na

48 Přestal být aktualizovaný v roce 2013, kdy došlo ke vzniku Ansar al-Furqan. 49 Především útoky malých skupin a užití improvizovaných výbušných zařízení a bomby ve vozidlech. 50 Bohatý pohanský arabský kmen, který byl v konfliktu s muslimy. 51 Podle některých odhadů žije 80 % Balúčů pod hranicí chudoby (Zurutuza 2011)(Taheri 2012). 43 vzestupu, přesto však stále více než 50 % populace žije na venkově rurálním životem (Statistical Centre of Iran 2013: 108). Hlavním zdrojem příjmů země je extenzivní zemědělství (kromě obilovin, především subtropické ovoce) bez využití moderních metod pěstování. Díky častému suchu a obecnému nedostatku vodních zdrojů jsou výnosy ze sklizně poměrně nestabilní. Vzdálenost od centra, tradičně nízká úroveň rozvoje a izolace od zbytku země rozsáhlými pouštěmi a pohořími byly vždy hlavními důvody nezájmu vlád v Teheránu. Jedním z dalších problémů, které provincii sužují, je bezpečnostní situace obyvatel. Díky blízkosti afghánské a pákistánské hranice provincií prochází stezky pašeráků drog a působí zde i teroristické organizace, které operují ze základen na druhé straně hranic. Vzhledem k tomu, že oba aktéři působí ve stejném prostoru a mají společného nepřítele, spolupracují společně.

Mnoho bohatých vůdců pašeráckých gangů původem z Íránu muselo před íránskými úřady uprchnout do Pákistánu. Je pravděpodobné, že někteří z nich vzhledem ke starým animozitám vůči Teheránu financují i teroristické skupiny. Obchod s narkotiky tak může stát za financováním džihádistických skupin v Balúčistánu (Farooq 2014). Pašeráci, teroristé i obyvatelé protestující proti politice centrální vlády se dostávají do častých konfliktů s bezpečnostními složkami a snižují rating Balúčistánu v očích investorů. V posledních letech je ve spolupráci s Indií budován přístav Čábahár, který má potenciál alespoň trochu snížit obrovskou, až 50% nezaměstnanost (Taheri 2012). Jedná se ale o jednu z mála výjimek, díky kterým je provincie pro investory alespoň částečně zajímavá.

Dalším důvodem militarizace obyvatelstva je diskriminační politika vlády. Diskriminace Balúčů není otázkou pouze otázkou vlády Islámské republiky v posledních desetiletích, probíhala totiž i za vlády posledních dvou šáhů. Ti usilovali o persifikaci Balúčů a zakazovali jakékoliv projevy jejich kultury. Balúčtina byla zakázána v úředním styku, stejně jako publikování i držení knih napsaných tímto jazykem (Akbar 2011:3897). Vláda se také snažila lidem omezovat přístup ke vzdělání, čímž chtěla podlomit národní uvědomění a protivládní odpor. Zatímco dynastie Pahlaví Balúče znevýhodňovala po etnické stránce, současný režim navíc ještě usiluje o potlačení jejich náboženské identity. V roce 1994 nechala vláda kvůli developerskému projektu zbořit sunitskou mešitu v Mašhadu, což mělo za následek rozsáhlé protesty. V následujících letech režim uvěznil nebo vyhostil přes 60 sunitských kleriků, kteří našli útočiště povětšinou v Saudské Arábii, kde se mohli angažovat v exilovém boji proti režimu (Fardooq 2014). Saudská Arábie a Pákistán (respektive jeho

44 tajná služba ISI) jsou dva státy, které Írán obviňuje z podpory terorismu na íránském území. To má za následek rozdílné podmínky motivace vzniku hnutí odporu v obou zemích.

Děje se tak jak na úrovní státní, kde je Sístán-Balúčistán podfinancovaný, tak i v provincii samotné, kde jsou v administrativních pozicích upřednostňováni zástupci jiných etnik52. Balúčové žijí v kmenové společnosti s velice těsnými vztahy a bezpečnostní složky bojující s pašeráky a teroristy (rovněž Balúči) jsou ve spojení s diskriminační politikou vlády mnohými vnímány jako okupanti. Poslední dobou také aktivisté často vyzvedávají politiku násilné změny demografického složení provincie ve prospěch národů loajálních vládě tak, jak se to děje v Chúzestánu. Všechny tyto faktory podporují teroristické skupiny, které díky tomu získávají politické body.

4.2.2 Intenzita Celkový počet obětí konfliktu

Podle údajů z Uppsala Conflict Data Program bylo od roku 2005 zaznamenáno v souvislosti s vojenskými akcemi Džundolláhu 337 úmrtí v boji, přičemž vrcholu konflikt dosáhl v roce 2009, kdy bylo zabito 90 lidí. Od roku 2013 vzhledem k rozpadu skupiny již počet úmrtí nepřesáhl hranici 25 obětí za rok a UCDP jej přestala registrovat jako konflikt. Statistika nezahrnuje údaje o útocích Džejš al-Adl a Ansár al-Furqán (HAI) rovněž vzhledem k počtu mrtvých nepřesahující hranici 25 za rok. Džejš al-Adl a Ansár al-Furqán (HAI) měly v letech 2012 – 2014 na svědomí 8 útoků (7 resp. 1,) při nichž bylo 20 lidí zraněno 26 lidí zemřelo. Množství úmrtí na straně teroristů není dohledatelné. Celkově tedy konflikt se sunitskými teroristickými skupinami v provincii Sístán a Balúčistán zahrnuje minimálně 363 úmrtí v boji.

Počet obětí teroristických útoků Global Terrorism Database Univerzity v Marylandu poskytuje podrobnější informace, na jejichž základě je možné sestavit seznam útoků až do roku 2014. Od roku 2005, kdy Džundolláh začal vyvíjet svoji činnost, zemřelo při útocích v provincii a mimo ni (útoky v Teheránu) 205 lidí, převážně vojáků a policistů. Zraněno bylo celkem 189 lidí. Většina

52 Často Peršané dosazení z jiných regionů.

útoků se odehrála v hlavním městě Záhedánu a ve městě Saráván, která obě leží při hranici s Pákistánem. (University of Maryland 2015)

Počet útoků Celkově bylo ve sledovaném období spácháno 30 útoků. Jejich množství je dlouhodobě stejné, kromě let 2010 a 2011, kdy došlo k útlumu vzhledem k uvěznění vůdce Džundolláhu a následnému rozpadu skupiny. Od té doby má počet útoků opět slabě rostoucí tendenci díky nástupu Ansár al-Furqán a Džejš al-Adl (viz graf 4.2). (University of Maryland 2015)

Graf 4.2 Statistika útoků souvisejících s činností Balúčských teroristů v letech 2005 – 2014

100

60 Počet zraněných 50 Počet mrtvých 40 Počet útoků 30

0 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014

Zdroj: Global Terrorism Database 2016, graf vlastní

Tabulka 4.3 Přehled útoků souvisejících s činností balúčských teroristických organizací v letech 2005 – 2014

Počet Počet Datum mrtvých zraněných Druh útoku Provincie Město Skupina 2014 1 0 Přepad Neznámá Neznámé Džejš al-Adl 2014 0 0 Přepad Sístán - Balúčistán Bazmán Neznámá

2014 1 2 Bomb. útk. Sístán - Balúčistán Saráván Džejš al-Adl 2014 1 3 Přepad Sístán - Balúčistán Saráván Džejš al-Adl 2014 - - Přepad Sístán - Balúčistán Záhedán Neznámá 2014 3 0 Přepad Sístán - Balúčistán Zahak Neznámá 2013 1 1 Bomb. útk. Sístán - Balúčistán Čábahár Neznámá 2013 14 6 Přepad Sístán - Balúčistán Saráván Džejš al-Adl 2013 2 0 Přepad Sístán - Balúčistán Zábol Džejš al-Adl 2013 1 4 Bomb. útk. Sístán - Balúčistán Saráván Džejš al-Adl 2013 3 0 Přepad Sístán - Balúčistán Saráván Džejš al-Adl 2012 2 0 Přepad Sístán - Balúčistán Rasak Neznámá 2012 3 5 Bomb. útk. Sístán - Balúčistán Čábahár HAI 2012 2 0 Přepad Sístán - Balúčistán Sarbáz Neznámá 2010 0 0 Únos Sístán - Balúčistán Záhedán Neznámá 2010 40 50 Bomb. útk. Teherán Teherán Jundolláh 2009 0 0 Bomb. útk. Sístán - Balúčistán Záhedán Neznámá 2009 1 0 Přepad Sístán - Balúčistán Íránšahr Neznámá 2009 0 0 Bomb. útk. Sístán - Balúčistán Záhedán Neznámá 2009 12 0 Přepad Sístán - Balúčistán Saráván Neznámá 2009 0 3 Přepad Sístán - Balúčistán Záhedán Džundolláh 2009 20 50 Bomb. útk. Sístán - Balúčistán Záhedán Džundolláh 2009 5 0 Přepad Sístán - Balúčistán Záhedán Neznámá 2009 1 2 Přepad Sístán - Balúčistán Záhedán Neznámá 2009 35 35 Bomb. útk. Sístán - Balúčistán Pišin Džundolláh 2008 2 20 Bomb. útk. Sístán - Balúčistán Saráván Džundolláh 2008 1 0 Přepad Sístán - Balúčistán Saráván Džundolláh 2008 0 0 Únos Sístán - Balúčistán Saráván Džundolláh 2007 1 0 Únos Sístán - Balúčistán Čábahár Džundolláh 2007 0 0 Bomb. útk. Sístán - Balúčistán Záhedán Džundolláh 2007 18 - Přep./ Bom. Sístán - Balúčistán Záhedán Džundolláh 2006 12 1 Přepad Kermán Kermán Džundolláh 2006 0 0 Únos Sístán - Balúčistán Íránšahr Neznámá 2006 1 0 Přepad Sístán - Balúčistán Íránšahr Neznámá 2006 22 7 Neuveden Sístán - Balúčistán Záhedán Džundolláh 2006 - - Únos Sístán - Balúčistán Neznámé Džundolláh

Zdroj: Global Terrorism Database 2016, tabulka vlastní

Volební výsledky

Podle předpokladu v provincii dlouhodobě drtivě vítězí proreformní kandidáti. Dokonce i oficiální výsledky voleb z roku 2009 ukazují vítězství umírněného Mír-Hoseina Músavího. V tomto roce byl do svého druhého volebního období zvolen prezident Ahmadínežád a volby provázela kontroverze týkajícící se podezření z falšování výsledků. V následující tabulce jsou shrnuty výsledky voleb z předchozích let. Volební preference

47 napovídají tomu, že obyvatelstvo nesouhlasí s vedením země konzervativními politiky propojenými s šíitským duchovním aparátem. Tyto struktury jsou vnímány jako příčina útlaku náboženských a etnických menšin. Proreformní prezidenti jsou příslibem alespoň částečného zmírnění vlivu konzervativních centralistických politiků a obecně duchovních v politice. Například přímo součástí volební kampaně Hasana Rúháního byl příslib zlepšení situace minorit a částečné decentralizace země (Bashir 2013, Kraus – Souleimanov 2015:41).

Tabulka 4.4 Volební výsledky v provinci Sístán a Balúčistán

Rok Vítěz v prvním kole Vítěz v druhém kole Předchozí Vítěz voleb prezident 2005 Mostafa Moin Akbar Hášemí Mohammad Mahmúd (proreformí, lékař), Rafsandžání Chátamí Ahmadínežád 55,7 % (umírněný (1997 – 2005) (2005 – 2013) duchovní) (umírněný (konzervativní 55,05 % duchovní) politik) 2009 Mír-Hosein Músaví Neproběhlo Mahmúd Mahmúd 55,67 % Ahmadínežád Ahmadínežád (2005 – 2013) (2005 – 2013) (konzervativní (konzervativní politik) politik) 2013 Hasan Rúhání Neproběhlo Mahmúd Hasan Rúhání (proreformní, Ahmadínežád (proreformní, klerik), 73,3 % (2005 – 2013) klerik) (konzervativní politik)

Zdroj: Iran Data Portal 2016, IRNA 2014, tabulka vlastní

4.2.3 Exkluzivita Írán k balúčskému problému nepřistupuje jen represivně, ale alespoň formálně se snaží o jeho uklidnění. O tom, že se může jednat o více než jen formální úsilí, svědčí zájem, který o jeho aktivity projevují teroristické skupiny při plánování svých operací.

Již byla zmíněna snaha o vybudování přístavu ve městě Čabáhar s kapacitou pro zásobování celé střední Asie. Za tímto účelem se také hovoří o vybudování železnice (procházející Sístánem-Balúčistánem), dálnice a potřebné infrastruktury pro spojení s Afghánistánem53 (Kulshrestha: 2010). Ekonomický přínost takového projektu pro provincii, stejně jako pozitivní vliv na zaměstanost jejích obyvatel, není potřeba dále rozebírat. O investici do rozšíření přístavu má zájem Indie. V roce 2003 obě země souhlasily s výstavbou čabáharského přístavu, což ale narušily mezinárodní sankce uvalené na Írán. V dubnu 2016 Indie potvrdila záměr investovat do modernizace přístavu 20 miliard dolarů (Press TV: 2016). Město se od zveřejnění záměru o investici v roce 2003 stalo několikrát terčem útoků teroristů. V roce 2010 provedl Džundolláh jednu ze svých nejznámnějších akcí – útok na mešitu Ímáma Husajna, při které zemřelo 38 civilistů (Zambelis 2011). V roce 2009 Džundolláh zaútočil na konferenci ve městě Pišin, organizovanou Revolučními gardami, při které zemřelo 42 lidí (část z nich byli vysoce postavení důstojníci RG). Oficiálním záměrem této konference bylo urovnat vztahy šíitů a sunitů v provincii. (Slackman 2009). Ačkoliv by bylo řešení místního etnického a náboženského problému při dobré vůli dosti ambiciózním cílem takové konference, mohlo by znamenat marginalizaci Džundolláhu. Džundolláh ovšem nabídl kredibilnější důvody vedoucí k uspořádání této konference, alespoň vzhledem k jejím organizátorům. Mělo se jednat o setkání vybraných kmenových vůdců, kterým režim nabídl podporu v boji o vliv s místními kleriky (molávi). (Taheri 2014: 38). Ztráta vlivu sunitských kleriků v balúčské společnosti by zároveň vedla k poklesu podpory extremistů. Írán se také snaží o potírání obchodu s narkotiky, který zhoršuje místní bezpečnostní situaci a zanechává mnoho mladých lidí drogově závislých. Ozbrojený způsob boje s pašeráctvím zaměstnávajícím velké množství Balúčů je ale vnímán negativně v kontextu etno-náboženského konfliktu, který je primárním katalyzátorem nepokojů v Sístánu- Balúčistánu54. Přes některé snahy Íránu o odlehčení situace v regionu ale hlavní problémy setrvávají a bez radikální změny v přístupu režimu ke svým etnickým a náboženským minoritám je není možné odstranit konvenčním způsobem. Nekonvenčním řešením jsou praktiky extrémního sociálního inženýrství, jakými je mimo jiné nucené přemisťování obyvatel do jiných částí země.

53 Některé úseky již byly dokončeny (Kulshrestha: 2010). 54 Kromě přímých ztrát na životech při vojenských operacích jsou problémem především mnohdy veřejné popravy Balúčů obviněných z pašeráctví. 49

4.3 Kurdové

Kurdové jsou podobně jako Balúčové Indoevropané a z lingvistického hlediska patří do íránské jazykové skupiny. Po náboženské stránce se jedná převážně o sunity, v provincii Kermanšáh ale žije i početná skupina šíitských Kurdů. Mezi další, ale menšinová náboženství, patří jezídismus, jarsanismus, zoroastriánismus a křesťanství. Jako etnická menšina žijí v přilehlých příhraničních regionech čtyř států, v nichž tvoří většinové homogenní osídlení. Kromě Kurdistánu v severním Iráku, který po svržení režimu Sadáma Husajna získal autonomní postavení55, se jedná o jih Turecka, severovýchodní Sýrii56 a severozápadní Írán. Kurdové tuto etnicky a kulturně homogenní oblast vnímají jako širší Kurdistán a usilují o jeho spojení a osamostatnění. Tento národně osvobozenecký boj, jehož počátky můžeme datovat už do 19. století, Kurdy spojuje a stojí za formováním jejich moderní identity napříč státy, které obývají (Kakei 2013). Kurdské separatistické tendence jsou příčinou jejich diskriminace vládnoucími režimy ve státech, kde žijí. Myšlenka sekulárního Kurdistánu postaveném na národním principu nabývá na významu obzvláště dnes, v kontextu války s ISIS, proti jehož verzi islamismu se Kurdové snaží vymezit. V politice se tak prosazují příslušníci všech náboženských skupin a velkou úlohu v armádě mají například ženy (Kakei 2013). Přestože mainstreamová společnost je nakloněna myšlence politického sekularismu, existuje i zde určitá část populace tíhnoucí k saláfismu. Dnes se tito Kurdové přidávají do řad ISIS a vzhledem ke svým znalostem jazyka a kultury jsou cennými silami v boji s ostatními. Odhaduje se, že se jedná o menší množství bojovníků (zhruba 300 jedinců), které do konce roku 2014 vedl polní velitel ISIS, Abú Chatab al-Kurdí57 (Speri 2014). Historie sunitského extremismu v politice íráckého Kurdistánu sahá do roku 1979, kdy bylo založeno Kurdské islamistické hnutí (IMK). Po nabytí de facto autonomie íráckého Kurdistánu byly vypsány volby do regionálního parlamentu, které se staly pretextem občanské války. IMK v nich získalo 5 % hlasů a po neshodách týkajících se počtu mandátů se pustilo do ozbrojeného konfliktu se sekulárními stranami – Kurdskou demokratickou stranou

55 De facto autonomie bylo dosaženo už v roce 1991, kdy byla v rámci operace Provide for comfort vytvořena nad většinou íráckého Kurdistánu bezletová zóna. 56 Od roku 2013 v podstatě autonomní. 57 Sám Kurd, jak napovídá přízvisko. 50

(KDP) a Vlasteneckou unií Kurdistánu (PUK). V tomto boji bylo hnutí podporováno Íránem (ale i Tureckem a Sýrií). Zde je nutné podotknout, že Íránu šlo především o zasazení rány společnému nepříteli – nacionálním Kurdům, nikoliv o vyjádření sympatií sunitskému hnutí. IMK se podařilo získat kontrolu nad menším územím v okolí města Halabdža u hranice s Íránem a svou nadvládu stvrdilo smlouvou s PUK. Zdejší obyvatelstvo je v důsledku činnosti islamistů více konzervativní a religiózní. Dodnes je oblast zázemím islamistických stran angažujících se v regionální politice (Rubin 2001). Především odsud pak pochází kurdští džihádisté, kteří bojují v řádách ISIS (Speri 2014). V regionu působila řada džihádistických skupin, které plnily úlohu ozbrojených křídel islamistických politických stran58. Nejvýznamnější džihádistickou organizací, která se odtrhla od IMK, byl ovšem Džund al-Islám, později Ansár al-Islám (AI). Jádro skupiny se skládalo ještě z bojovníků, kteří zažili afghánsko-sovětský konflikt a byli napojení na Al-Kájdu59. Al- Kájda se podílela na financování AI a mezi oběma skupinami existovala spolupráce. AI byla velmi aktivní při útocích na spojenecké vojáky v Iráku a v roce 2014 se organizace spojila s ISIS (Stanford University 2016). Během spojenecké okupace Iráku byla AI nucena ukrývat se v Íránu, odkud prováděla přeshraniční operace. Íránské příhraničí v okolí města Halabdža je převážně rustikální, tvořené sítí malých vesnic s významným kurdským městem Sanandadž. Obzvláště nižší vrstvy vesnického i městského obyvatelstva v této části východního Kurdistánu mají sklon k saláfismu, zřejmě vzhledem k blízkosti konzervativní írácké Halabdžy a pronikání islamistů během nuceného exilu Ansár al-Islám. Podle portálu Demokratické strany íránského Kurdistánu oblasti60 dochází k demonstracím sunitských extremistů proti zapojení pešmergy KDPI do syrského konfliktu (KDPI 2014). Podle vyjádření Muchtara Zarího, politického aktivisty v Sanandadži, ve městě žije určité množství saláfistů, z nichž někteří jsou džihádisté, ISIS sem ale nepronikl (Haqiqi 2014). Tyto demonstrace jsou údajně podporovány íránskými tajnými službami, které se snaží vybudovat protipól nacionálnímu hnutí Kurdů (KDPI 2014) (Danish Immigration Service 2013: 12). Okrajová zmínka o přítomnosti ISIS v Íránu pochází z města Báne, kde při demonstraci extremistů měla zaznít hesla na jeho podporu (Haqiqi 2014). Za extremismem nejvíce sužvanou oblast je považováno město Džavánrúd a jeho okolí. Podle serveru Kurdish info zde často dochází ke konfliktům mezi džihádisty a zbytkem

58 Kromě IMK existují i další strany. 59 Objevují se i zmínky o zahraničních bojovnících v jejich řadách. 60 Jmenovitě ve městěch Mariván, Báne, Sakez a Sanandadž. 51 obyvatelstva, které již vedly k několika úmrtím. Typickými projevy extremistů jsou útoky na majitele obchodů a násilná rekrutace mládeže. V roce 2013 vyděsil obyvatele průvod extremistů, při kterém provolávali hesla džihádu a nesli jeho symboly. (Khalaji 2014) Dva příslušníci saláfistických skupin byli v roce 2013 odsouzeni za útok na spoluobčany a politické protivníky k 164 ranám bičem (Human Rights & Democracy for Iran 2013). V roce 2015 bylo pět Kurdů odsouzeno za členství v saláfistických organizacích k trestu smrti. Ačkoliv výše zmíněné portály vždy hovoří o „příslušnících extremistických skupin“, žádná taková skupina zatím oficiálně ve východním Kurdistánu nevznikla. Přesto je zřejmé, že určitá část populace má k islamismu velice blízko. Situace ve východním Kurdistánu je mírně odlišná od zbytku celé oblasti. I když docházelo k bojům, v jejichž důsledku od roku 1979 zahynulo přes 30 000 Kurdů, Islámská republika se ke své menšině chovala lépe než ostatní státy. Především ale nižší míra separatistických tendencí plyne z roztříštěnosti místních politických stran, které sídlí v zahraničí a nedokáží dostatečně působit na obyvatelstvo (Wilgenburg 2014). Tyto strany působí v Íránu spíše skrze své sympatizanty (například svoláváním demonstrací) než operacemi řadových členů (Danish Immigration Service 2013: 13). Tato situace vyústila v o něco slabší národní hnutí odporu. Například šíitští Kurdové žijící v okolí města Kermánšáh jsou loajální s Íránem a o sjednocení Kurdistánu donedávna vůbec neusilovali. I oficiální podpora Teheránu Kurdům bojujícím proti ISIS může mít dobrý dopad na veřejné mínění ve východním Kurdistánu.

4.3.1 Atraktivita cílů pro zbytek populace

1) Identifikace skupin a jejich cílů

Kurdská demokratická strana Íránu (KDPI) KDPI je nelegální sekulární levicová strana íránských Kurdů. Od konce 2. světové války vedla ozbrojený konflikt nízké intezity s Íránem. Usilovala o vytvoření samostatného Kurdistánu na severu Íránu po vzoru Mehábádské republiky61 a o svržení islamistického režimu a jeho nahrazení demokratickým zřízením. K intenzivnějším střetům došlo v roce

61 Mehábádská republika byla krátkým obdobím kurdské státnosti na konci 2. světové války. Stát s centrem ve městě Mehábád vznikl za podpory Sovětského svazu, ale krátce na to byl dobyt postupujícími vojsky Rézy Páhlavího. Město Mehábád je od té doby tradičním centrem kurdských povstání. 52

1966, především těsně po roce 1979, kdy KDPI a Komala vedly ozbrojené povstání proti novému režimu. Povstání skončilo v roce 1982 porážkou Revolučními gardami. Vedení organizace se přemístilo do Německa, odkud řídilo operace ve východním Kurdistánu. K zvýšení intenzity útoků KDPI došlo na začátku 90. let v reakci na atentáty íránských tajných služeb na vedení KDPI62. V roce 1996 ukončila KDPI vojenské operace v důsledku celkového oslabení a následného rozpadu struktur. Strana se přesunula do íráckého Kurdistánu, kde jí KRG umožnila existovat pod podmínkou, že nepovede ozbrojený boj s Íránem. Díky své roli tradičního protirežimního aktéra se stále těší podpoře, která je ale narušena vnitřním rozkolem ve straně, nízkou aktivitou v Íránu a rezignací na ozbrojený odpor. Strana působí na své příznivce skrze média, a to převážně prostřednictvím svých internetových stránek, rádia, televize a letáčků distribuovaných regionálními buňkami strany přímo v místě. Typické jsou výzvy k občanské neposlušnosti, například k demonstracím a stávkám. (Danish Immigration Service 2013: 12-13, 17). V současnosti se objevují náznaky většího zapojení do sociálních aktivit ve východním Kurdistánu, především v nevládních organizacích, jako je Lavan – mládežnická organizace přidružená ke KDPI, která se zapojuje do projektů cílených na kurdskou mládež63 (Danish Immigration Service 2013: 28). Po letech bez projevů násilí se začaly objevovat také náznaky opětovné remilitarizace. Podle prohlášení KDPI v roce 2015 pronikli bojovníci její pešmergy do města Sanandadž, kde u příležitosti výročí zavraždění svého vůdce uctili jeho památku. V příhraničí také údajně dochází k občasným přestřelkám (Rudaw 2015).

Strana svobodného života v Kurdistánu (PJAK) PJAK figuruje jako teroristická organizace na seznamech Íránu a Turecka. V roce 2009 ji na svůj seznam zahraničních teroristických organizací umístily i USA (Reuters 2009). Strana vznikla v roce 2004 jako levicová odnož turecké Socialistické strany Kurdistánu (PKK). Její program je sekulární v linii s kurdským nacionalismem. PJAK usiluje o nahrazení stávajícího islamistického režimu v Teheránu demokratickým zřízením a o ustanovení konfederace, ve které by íránské národnostní menšiny mohly žít rovnoprávně se zbytkem společnosti (Uppsala conflict Data Program 2015). Podle všeho se ale PJAK snaží o oddělení

62 V průběhu jednání mezi vedením KDPI a íránskou stranou o budoucnosti východního Kurdistánu zastřelili – kdo??? íránský vyjednávač vůdce KDPI Abdula Ghasemlou (Kurdish Daily News 2015). K dalšímu atentátu na vedení strany došlo v roce 1992 v berlínské restauraci. 63 Například drogová prevence. 53 východního Kurdistánu od zbytku Íránu. Jedná se o jedinou z kurdských politických stran, která stále vede příležitostný ozbrojený boj ve východním Kurdistánu. Na rozdíl od KDPI a Komaly dokázala PJAK získat podporu šíitských Kurdů. Udržuje si také znatelnější přítomnost v Íránu, a to jak prostřednictvím ozbrojených střetů s Revolučními gardami, tak srze sociální aktivity, například v nevládních organizacích. (Danish Immigration Service 2013: 12-13). Vojenské křídlo PJAK představují Ozbrojené síly východního Kurdistánu (HRK), které začaly boj vůči Íránu v létě roku 2005. V roce 2011, po úspěšné ofenzivě Revolučních gard, byla strana nucena podepsat mírovou dohodu a stáhla se z Íránu. Usídlila se ale na írácké straně pohoří Kandil, které není pod kontrolou KRG. Příměří s Íránem bylo narušeno již koncem roku 2011 a od té doby dochází k občasným střetům vycházejícím z iniciativy jak Kurdů, tak Islámské republiky. I když neexistují žádné podložené informaci o přítomnosti ISIS v íránském Kurdistánu, nachází se v regionu, zejména v okolí města Sanandadž, menší množství saláfistů. Ačkoliv z globálního hlediska šíitský Írán proti sunismu a obzvláště jeho radikálním formám bojuje, v minulosti využil některé džihádistické skupiny, například Ansár al-Islám, jako své proxy v boji s nacionálními Kurdy. Se sílícím kurdským nacionalistickým hnutím v okolních zemích, které získává mezinárodní sympatie, roste i obava Íránu z obnovení síly domácího odboje.

2) Popis hlavních příčin nepokojů ve společnosti

Hlavní příčiny nepokojů ve východním Kurdistánu jsou obdobné jako v případě ostatních menšin. Kurdové v Íránu čelí diskriminaci na dvojí úrovni – náboženské a etnické. Na celostátní úrovni je sunismus překážkou ve vztahu s šíitskou vládou. Přestože víra ve východním Kurdistánu neplní úlohu jednotícího prvku ve společnosti, snaží se stát o vytváření překážek pro její svobodné praktikování. Obecně dochází v Íránu k ničení sunitských mešit a zákazu výstavby nových. V průběhu svátků bývají věřící obtěžováni bezpečnostními složkami (Human Rights Council 2013: 9). Například v červenci roku 2014 ve městě Sanandadž bránily bezpečnostní složky Kurdům při modlitbě u příležitosti svátku Eid al-Fitr (Sunnni Prisoners Iran 2014). Organizace Human Rights Watch vyzvala Írán k tomu, aby zajistil rovnoprávné postavení své sunitské menšině (Human Rights Watch 2013). Vzhledem k velké míře sekularismu dnes pro Írán představuje větší problém etnická odlišnost Kurdů, kteří jsou pro

54 své emancipační snahy vnímáni jako bezpečnostní hrozba státu, potažmo režimu. Jakožto íránský národ jsou Kurdové Peršanům etnicky i kulturně velmi blízcí, což platí i o vztahu kurdštiny a perštiny (Encyclopedia Iranica 2008). V rámci centralizační politiky Rézy Pahlavího docházelo k násilné persifikaci obyvatelstva. Kurdštinu v úředním styku a ve výuce nahradila perština. Po revoluci v roce 1979 se situace příliš nezměnila. Centralizaci na základě etnické jednoty vystřídala jednota náboženská. KDPI se podílela v rámci koalice s islamisty na porážce šáha, přičemž usilovala o větší autonomii a federalizaci země. Chomejní nechtěl připustit oslabení Íránu nacionalistickými požadavky Kurdů, a když došlo k jejich povstání, vyhlásil proti celému etniku svatou válku. Ta skončila v roce 1982 potlačením povstání a návratem života ke starým pořádkům, kdy se vládnoucí režim skrze staré mechanismy snažil o potlačení národních ambicí Kurdů. I když ústava zavazuje Islámskou republiku respektovat práva menšin na sebeurčení, v praxi je situace velmi odlišná. Problém představuje především nemožnost studia v kurdštině na prvních a druhých stupních škol64, která ústí v nižší úroveň vzdělanosti. Mezi Kurdy převládá názor, že Írán touto politikou usiluje o potlačení vrstvy inteligence a s ní spojených emancipačních tendencí. S nízkou úrovní vzdělání částečně souvisí také nezaměstanost. Ta podle některých zdrojů dosahuje až 50 %, u mladší generace je toto číslo ještě vyšší (UNPO 2008). Velké množství lidí bez práce v provinciích obývaných Kurdy potvrzují i oficiální údaje íránského statistického úřadu65 (IrEconomy 2016). Nezaměstnanost je zpravidla o polovinu nižší na venkově než ve městech. Pro kurdské sunity je problém dosáhnout vyšších administrativních pracovních pozic??? (například v politice) kvůli zákonu gozineš a lustracím kandidátů. Podle zprávy Amnesty International jsou ale opatření tohoto zákona využívána ve výběrových řízeních i do nižších pozic ve státní správě a částečně i v soukromém sektoru (Amnesty International 2008: 9). Vlivem této diskriminace se sunitští Kurdové nedokázali ???? Dalším problémem, který je ze strany Kurdů vnímán jako křivda, je nerovnoměrná distribuce bohatství z nerostných zdrojů. Oblast je relativně bohatá na ropu a zemní plyn a má také zásoby zlata a železné rudy (Fortress Gold Grop 2014). Na celkovém HDP Íránu se

64 Na vysokých školách probíhá také výuka v perštině, nově ale byla otevřena katedra kurdské filologie na univerzitě v Sanandadžu. 65 V roce 2015 byla pouze v Západním Ázerbájdžánu naměřena nezaměstnanost nižší, než byl celostátní průměr (10,5 %). Nejvyšší nezaměstnanost z Kurdy obývaných provincií měl Kermanšáh s 15,8 % (Statistical Centre of Iran 2015). Nezaměstnanost Kurdů je ale pravděpodobně vyšší, protože statistiky zahrnují i nekurdské obyvatelstvo (údaje z roku 2014 viz příloha 5). 55 přesto podílí v malé míře, což svědčí o špatném stavu ostatních průmyslových odvětví a sektorů ekonomiky66. Díky marginalizaci nedochází k adekvátním reinvesticím do místního rozvoje a ekonomickému růstu. V regionu je vysoká míra chudoby, což opět přispívá k jeho marginalizaci. Většina obyvatelstva pracuje v zemědělství, hlavními zdroji příjmu jsou chovatelství a pěstování obilí. Problémem při obdělávání půdy jsou minová pole z doby irácko-íránské války, jejichž likvidace probíhá velmi pomalu67 (Kurdistan24 2016). V poslední době jsou kurdskými stranami sekuritizovány i ekologické problémy, zejména vysychání vodních zdrojů v důsledku špatného vodohospodářství Íránu (a ostatních států). Problémový je odvod vody z řeky Sirván, základní zavlažovací tepny části východního a jižního Kurdistánu. Stejně jako v případě Ázerbájdžánců se také Kurdů dotýká problém vysychání slanovodního Urmijského jezera. Vysrážená sůl se stává příčinou solných bouří, které mohou mít negativní efekt na lidské zdraví a zemědělství (úrodnost půdy) v okruhu až 500 km.

4.3.2 Intenzita Celkový počet obětí konfliktu

Podle údajů z Uppsala Conflict Data Program bylo od roku 2005 zaznamenáno v souvislosti s vojenskými akcemi PJAK proti Íránu 483 úmrtí v boji. PJAK je stále aktivní. Intenzita útoků ale klesá a v roce 2015 počet úmrtí v boji nepřesáhl číslo 2568.

Oproti PJAK již KDPI ukončila ozbrojený odpor proti Íránu a působí již jen politicky. Od roku 1989 do roku 1996 si vyžádal její konflikt s vládou celkem 207 úmrtí v boji. Dnes se však objevují náznaky opětovné militarizace skupiny.

Počet obětí teroristickch útoků Podle Global Terrorism Database Univerzity v Marylandu zemřelo od roku 2005 do roku 2014 při útocích v provincii a mimo ni (útoky v Teheránu) 77 lidí, převážně vojáků

66 Srovnaní s provincií Chúzestán. Ta se přes špatný stav zbytku průmyslu díky těžbě ropy a zemního plynu podílí na celkovém HDP země 12 % (viz příloha 4). 67 Za minulý rok následkem výbuchu zemřelo v regionu 20 lidí a 28 jich bylo zraněno (Kurdistan24 2016). 68 Počet, který UCDP určil jako hranici ozbrojeného konfliktu. 56 a policistů. Zraněno bylo 115 lidí. Prakticky všechny útoky se odehrály v provinciích Západní Ázerbájdžán a Kurdistán. (University of Maryland 2015)

Počet útoků Celkově bylo ve sledovaném období spácháno 24 teroristických útoků. Jejich množství je dlouhodobě nízké. Vrcholu dosahoval kurdský odpor v letech 2010 a 2011, od této doby dochází k jeho poklesu. K úplnému zastavení aktivit došlo v roce 2014 (viz Graf 4.3).

Graf 4.3 Statistika útoků souvisejících s činností kurdských teroristů v letech 2005 – 2014

100

60 Počet raněných 50 Počet mrtvých 40 Počet útoků 30

0 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014

Zdroj: Global Terrorism Database 2016, graf vlastní

Tabulka 4.5 Přehled útoků souvisejících s činností kurdských teroristických organizací v letech 2005 – 2014 Počet Počet Datum mrtvých zraněných Druh útoku Provincie Město Skupina 2013 1 0 Atentát Neznámá Neznámé PJAK 2012 4 4 Neuveden Kermanšáh Páve PJAK 2011 4 2 Bomb. útk. Kurdistán Marivan Neznámá 2011 2 3 Přepad Kurdistán Sanandadž Neznámá 2011 1 2 Přepad Kurdistán Sanandadž Neznámá

2011 4 2 Přepad Kurdistán Marivan PJAK 2011 0 1 Bomb. útk. Kurdistán Sanandadž Neznámá 2011 1 0 Přepad Teherán Teherán PJAK 2011 0 0 Bomb. útk. Západní Ázerbájdžán Bázargán Neznámá 2011 1 0 Přepad Neznámá Neznámé PJAK 2010 1 0 Atentát Západní Ázerbájdžán Choi PJAK 2010 3 0 Neuveden Západní Ázerbájdžán Choi PJAK 2010 4 4 Přepad Západní Ázerbájdžán Piránšahr PJAK 2010 12 2 Přepad Kurdistán Marivan PJAK 2010 4 0 Přepad Západní Ázerbájdžán Piránšáhr Neznámá 2010 2 0 Přepad Západní Ázerbájdžán Ošnavie Neznámá 2010 12 81 Bomb. útk. Západní Ázerbájdžán Mahábád Neznámá 2009 5 0 Přepad Kermanšáh Ravánsar PJAK 2009 1 0 Neuveden Kurdistán Sanandadž Neznámá 2008 1 0 Neuveden Západní Ázerbájdžán Čaldoran PJAK 2008 10 0 Neuveden Západní Ázerbájdžán Salmas Neznámá 2006 0 0 Bomb. útk. Západní Ázerbájdžán Bazárgán KFH 2006 4 7 Přepad Neznámá Neznámé PKK 2006 0 7 Bomb. útk. Kermanšáh Kermánšáh Neznámá

Zdroj: Global Terrorism Database 2016, tabulka vlastní

Volební výsledky

V Kurdských provinciích ve dvou volebních (2005 a 2009) obdobích zvítězil konzervativní Mahmúd Ahmadínežád. V roce 2005 ale v prvním kole voleb drtivě zvítězil aktivista a prodemokratický kandidát Mehdi Karrubí (přičemž Ahmadínežád nebyl ani druhý). V roce 2009 byl do svého druhého volebního období zvolen prezident Ahmadínežád, volby ale provázela kontroverze týkajícící se podezření z falšování výsledků. Volby z roku 2013 již vyhrál proreformní Rúhání. Zajímavým rysem je že dvě provincie obývané především kurdskými šíity, Ilám a Kermanšáh, vykazují větší podporu konzervativním kandidátům, což vypovídá o jejich větší identifikaci s Íránem, viz. srovnání Tabulek 4.6, 4.7, 4.8 a 4.9. Proreformní kandidáti jsou obecně spojovaní s decentralizací a odklonem od konzervativní línie politiky, což platí dvojnásob u Mehdiho Karrubího, prodemokratického aktivisty a kritika konzervativních institucí Islámské republiky.

Tabulka 4.6 Volební výsledky v kurdských provinciích: Ilám

Rok Vítěz v prvním kole Vítěz v druhém kole Předchozí Vítěz voleb prezident 2005 Mehdi Karrubí Mahmúd Mohammad Mahmúd (proreformní politik, Ahmadínežád Chátamí Ahmadínežád aktivista), 37,6 % (2005 – 2013) (1997 – 2005) (2005 – 2013) (konzervativní (umírněný (konzervativní politik) 52,7 % duchovní) politik) 2009 Mahmúd Neproběhlo Mahmúd Mahmúd Ahmadínežád Ahmadínežád Ahmadínežád (2005 – 2013) (2005 – 2013) (2005 – 2013) (konzervativní (konzervativní (konzervativní politik) 64,6 % politik) politik) 2013 Hasan Rúhání Neproběhlo Mahmúd Hasan Rúhání (proreformní, Ahmadínežád (proreformní, klerik), 56,3 % (2005 – 2013) klerik) (konzervativní politik)

Zdroj: Iran Data Portal 2016, IRNA 2014, tabulka vlastní

Tabulka 4.7 Volební výsledky v kurdských provinciích: Kermanšáh

Rok Vítěz v prvním kole Vítěz v druhém kole Předchozí Vítěz voleb prezident 2005 Mehdi Karrubí Mahmúd Mohammad Mahmúd (proreformní politik, Ahmadínežád Chátamí Ahmadínežád aktivista), 35,45 % (2005 – 2013) (1997 – 2005) (2005 – 2013) (konzervativní (umírněný (konzervativní politik) 50,9 % duchovní) politik) 2009 Mahmúd Neproběhlo Mahmúd Mahmúd Ahmadínežád Ahmadínežád Ahmadínežád (2005 – 2013) (2005 – 2013) (2005 – 2013) (konzervativní (konzervativní (konzervativní

politik) 59,1 % politik) politik) 2013 Hasan Rúhání Neproběhlo Mahmúd Hasan Rúhání (proreformní, Ahmadínežád (proreformní, klerik), 60,0 % (2005 – 2013) klerik) (konzervativní politik)

Zdroj: Iran Data Portal 2016, IRNA 2014, tabulka vlastní

Tabulka 4.8 Volební výsledky v kurdských provinciích: Kurdistán

Rok Vítěz v prvním kole Vítěz v druhém kole Předchozí Vítěz voleb prezident 2005 Mehdi Karrubí Mahmúd Mohammad Mahmúd (proreformní politik, Ahmadínežád Chátamí Ahmadínežád aktivista), 32 % (2005 – 2013) (1997 – 2005) (2005 – 2013) (konzervativní (umírněný (konzervativní politik) 53,9 % duchovní) politik) 2009 Mahmúd Neproběhlo Mahmúd Mahmúd Ahmadínežád Ahmadínežád Ahmadínežád (2005 – 2013) (2005 – 2013) (2005 – 2013) (konzervativní (konzervativní (konzervativní politik) 51,7 % politik) politik) 2013 Hasan Rúhání Neproběhlo Mahmúd Hasan Rúhání (proreformní, Ahmadínežád (proreformní, klerik), 70,6 % (2005 – 2013) klerik) (konzervativní politik)

Zdroj: Iran Data Portal 2016, IRNA 2014, tabulka vlastní

Tabulka 4.9 Volební výsledky v kurdských provinciích: Západní Ázerbájdžán

Rok Vítěz v prvním kole Vítěz v druhém kole Předchozí Vítěz voleb prezident 2005 Mehdi Karrubí Mahmúd Mohammad Mahmúd (proreformní politik, Ahmadínežád Chátamí Ahmadínežád aktivista), 32 % (2005 – 2013) (1997 – 2005) (2005 – 2013) (konzervativní (umírněný (konzervativní politik) 63,1 % duchovní) politik) 2009 Mír-Hosein Músaví Neproběhlo Mahmúd Mahmúd 50,0 % Ahmadínežád Ahmadínežád (2005 – 2013) (2005 – 2013) (konzervativní (konzervativní politik) politik) 2013 Hasan Rúhání Neproběhlo Mahmúd Hasan Rúhání (proreformní, Ahmadínežád (proreformní, klerik), 70,6 % (2005 – 2013) klerik) (konzervativní politik)

Zdroj: Iran Data Portal 2016, IRNA 2014, tabulka vlastní

4.3.3 Exkluzivita Vláda se Kurdům snaží ulehčit tíživou ekonomickou situaci tolerováním nelegálního přeshraničního obchodu s iráckým Kurdistánem. V příhraničních městech vznikají rozsáhlé obchodní zóny s levným pašovaným zbožím. Živobytí si tak dokáží zaopatřit obchodníci a nejchudší vrstva, která přenáší zboží přes hory do Íránu. Nejedná se ale o koncepční řešení a z dlouhodobého hlediska neřeší problém malé diverzifikace zdejší ekonomiky.

Vláda se alespoň deklarativně snaží řešit problém vysychání Urmijského jezera. V roce 2013, krátce po svém zvolení, ustanovil prezident Rouhání komisi expertů, která se problémem zabývá (World Bulletin 2013). Byly schváleny projekty ve výši 600 milionů dolarů, které mají vysychání jezera zbrzdit69. Výhledově chce Írán úbytek vody v jezeře

69 Jedná se i o protiopatření s okamžitým dopadem – například rozhodnutí o uvolnění 40 milionů kubíků vody z přehrady Mahabad (Sepahvand 2016). 61 vyřešit přivedením vody ze sousedního tureckého jezera Van. Během deseti let by mělo být do záchranných prací investováno 6 miliard dolarů (Viegas, 2015) (Armenpress 2015).

Po stránce kulturní a etnické diskriminace dosáhli Kurdové díky politice Hasana Rúháního jistého zlepšení. Například na univerzitě v Sanandžadu byla založena kurdská katedra filologie.

4.4 Poznámky k diskriminovaným etnickým skupinám, které dosud nemanifestovaly svou nespokojenost vznikem teroristické nebo povstalecké organizace bojující za práva svého lidu

4.4.1 Turkmeni

Na úvod této kapitoly považuji za vhodné zmínit fakt, že problematice turkmenské diskriminace se obecně věnuje poměrně málo autorů a organizací, čemuž mimo jiné odpovídá její rozsah a nečetné odkazy na zdroje dostupných informací. V poslední době v souvislosti s pokračující necitelnou regionální politikou centrální vlády začíná v oblasti osídlené tímto etnikem docházet k nepokojům. Jejich hlavní příčinou je diskriminace Turkmenů, a to jak po stránce ekonomické, tak také politické, kulturní i náboženské (Amnesty International 2008). Provincie obývané Turkmeny (Golestán, Chorasán-e šomálí a Chorasán-e džanúbí) sužuje relativně vysoká míra nezaměstnanosti (viz Příloha 5). Amnesty International ale odhaduje, že nezaměstnanost přímo Turkmenů se pohybuje až na hranici kolem 40 % (Amnesty International 2008). Státní podniky (především plantáže bavlny) raději upřednostňují levnou pracovní sílu v podobě afghánských uprchlíků. Mnoho obyvatel v provincii Golestán se živí rybolovem v Kaspickém moři. Tradiční způsob obživy malých rybářů stát narušil, když jim zakázal činnost a začal prodávat licence k lovu velkým společnostem. Protože v provincii není dostatek jiných pracovních příležitostí, pokračují místní lidé v rybolovu nelegálně, což ústí v potyčky s policií a Pásdáránem. K největšímu střetu došlo v roce 2008, kdy byla Pásdáránem zadržena skupina 30 nelegálních rybářů a jeden z nich byl zastřelen. Tato událost vyvolala masové protesty, kdy byly přepadávány policejní stanice, zapalovány administrativní budovy atp. Při potlačování protestů bylo uvězněno až 300 Turkmenů, z nichž někteří byli podle svých svědectví před propuštěním mučeni (Amnesty International 2008).

Nerovné příležitosti mají Turkmeni (také kvůli často nedokonalé znalosti perštiny) při snaze o zisk vyššího vzdělání nebo vyšších vládních funkcí, které zastávají zpravidla Peršané přeloženi z jiných regionů. Praktický zákaz výuky turkmenštiny na školách je také problémem ve vzájemných vztazích, stejně tak i překážky při praktikování sunitské víry a intenzivní nátlak státu na Turkmeny k tomu, aby konvertovali k šíismu (Taheri 2008). Zdá se, že přes veškerý tento nátlak ze strany šíitských duchovních ještě nenabyl konflikt svou sektářskou dimenzi v pravém slova smyslu. Turkmeni se k víře často staví laxněji než jejich okolí a diskriminace tohoto typu pro ně zřejmě není natolik frustrující jako například pro Balúče. I přesto, že Turkmeni čelí podobné diskriminaci jako Arabové nebo Kurdové, nemají tendence k tak razantnímu odporu. Spíše rurální způsob života, kdy je většina obyvatelstva zaměstnána v zemědělství a nežije ve velkých městech nebo se odstěhovala za prací do úplně jiných částí Íránu, má ve spojení s nízkým podílem inteligence70 vliv na informovanost lidí a jejich schopnost organizovat se do politického celku. V současnosti však dochází ke změně, která napovídá, že se celý problém může posunout z latentní fáze do stupně konfliktu (Minorities at Risk 2014). Problémy, které jsou ve společnosti přítomny od poloviny 20. let (a které již několikrát způsobily povstání), vyústily v roce 2006 ve vznik politických hnutí usilujících o rovnoprávnost a autonomii71. Ve stejném roce se Turkmeni, kteří tradičně nedemonstrují, připojili k ázerbájdžánským protestům proti hanlivému vyobrazení Ázerů v politickém komiksu íránských novin. Dva roky na to došlo k vlně nepokojů v souvislosti se smrtí rybáře. Na tyto protesty (a jejich potlačení) reagoval sousední Turkmenistán ochlazením vztahů s Teheránem (Pannier 2008). Od té doby se zdá, že se situace v pomyslném cyklu konfliktu posunula zase o něco zpět v rámci latentní fáze, protože nedošlo k žádným dalším útokům. Množství veřejných i neveřejných poprav je oproti jejich počtu ve zbytku země dlouhodobě podprůměrné72. Vztahy Íránu a Turkmenistánu se vrátily do normálního/běžného stavu a jsou konstantně dobré. Obě země spolupracují jak v ekonomické, tak bezpečnostní oblasti (Huseyn

70 Ve smyslu vysokoškolsky vzdělaných lidí. Některé zdroje uvádí, že Turkmeni (hlavně sunité) bývají při příjimacích řízení na vysoké školy diskriminováni. 71 Turkmensahra Freedom Organization, the National Democratic Movement of Turkmenia (Turkmenlik) a Organization for Defense of the Rights of Turkmen People. 72 Vyskytují se sice rozsudky smrti za pašování drog, které v Íránu mohou znamenat popravy z politických důvodů, na druhou stranu se ale jedná o příhraniční region, kde je možné zvýšenou aktivitu pašeráků skutečně očekávat.

2015)(Fars 2014). Pro Írán je Turkmenistán strategickým partnerem především jako dodavatel zemního plynu. Je tedy možné, že po nátlaku, kdy Turkmenistán přes zimu 2007/2008 jeho dodávky zastavil, Írán svou politiku vůči jeho menšině na východní hranici trochu zmírnil. Hlavní ekonomické a politické problémy, které Turkmenům komplikují život, ale nadále přetrvávají. Ačkoliv v regionu zatím oficiálně nepůsobí žádná domácí teroristická ani povstalecká organizace, existuje riziko, že vznikne po vzoru teroristických organizací ostatních utlačovaných etnik v Íránu. Jednotlivá emancipační národní hnutí se sdružují v rámci federace politických stran Congress of Nationalities for a Federal Iran a vzájemně se podporují ve svém boji proti centrální vládě. Například na stránkách Lidové demokratické fronty Ahvázu je uveřejněn článek o útlaku Turkmenů. V úvahu také připadá možnost, že se část sunitských Turkmenů radikalizuje pod vlivem pronikání operativců ISIS skrze afgánskou hranici nebo Turkmenistán. Podle zpráv z konce roku 2015 byl na afgánsko-turkmenské hranici zaznamenán výskyt IS, kdy mnoho jeho bojovníků pochází z Turkmenistánu. Koncem roku 2015 podle vyjádření ministra Vevaku Mahmouda Alaviho došlo podél východní hranice (konkrétně i v provincii Golestán) k zničení 10 buňek ISIS, které mimo jiné prováděly nábor členů (IHS Jane´s 360 2015). Na straně druhé Turkmeni v Íránu, stejně jako v sousedním Turkmenistánu, následují především školou islámské jurisprudence Hanafi (fiq), obecně vnímanou jako tolerantní. Přístup většiny obyvatelstva k víře není příliš striktní. Například v roce 1983 došlo k rozpoutání násilí na základě skutečnosti, že turkmenské ženy odmítaly povinný hidžáb (praktikovaný jak šíity, tak sunity) (Minorities at Risk 2006).

4.4.2 Ázerbájdžánci Ázerbájdžánci vzhledem ke své historické státotvorné funkci a společné víře s majoritními Peršany mají oproti některým menšinám výrazně výsadnější postavení a jsou plně integrováni do společenského života (viz Alí Chameneí a další političtí představitelé) (Kraus – Souleimanov 2015:16). Úplný zákaz používání ázerbájdžánštiny, jazyka etnicky spřízněného s turečtinou, během vlády dynastie Pahlaví, byl vystřídán větší svobodou projevu po islámské revoluci. Bylo například založeno televizní a rádiové vysílání v ázerbájdžánštině, které dnes však funguje již pouze několik hodin týdně. Jazyková výuka je navíc (navzdory

ústavě) zakázána na všech typech škol a ani tabrízská univerzita dosud nemá program výuky ázerbájdžánštiny73 (Kraus – Souleimanov 2015:14-15). Demonstrace proti vládě v Teheránu a vlnu solidarity mezi íránskými Ázerbájdžánci odstartovala v roce 2006 karikatura Ázera vyobrazeného jako švába v denníku Irán-e džome, vydávaného státní tiskovou agenturou IRNA. I když byl deník zrušen a zodpovědné osoby uvězněny, společnost již byla v pohybu (Fathi 2006). Následovalo několik demonstrací, koordinovaných především prostřednictvím sociálních sítí. Typickými byly zásahy Basídže a ozbrojených složek, dokonce došlo i ke ztrátám na životech, které umocnily další protesty a dodaly sílu opozici. K dalším nepokojům došlo v roce 2009 v souvislosti s kontroverzními prezidentskými volbami, ve kterých usiloval o zisk druhého volebního období Ázerbájdžánci neoblíbený centralistický Mahmúd Ahmadínežád. Protesty provázely také prezidentské volby v roce 2013, i když v menší míře díky převaze proreformního Hasana Rúháního, který přislíbil zlepšení přístupu k menšinám (Bashir 2013, Kraus – Souleimanov 2015:41). Karikatura ale Ázerbájdžáncům pouze uvolnila tlakový ventil. Příčiny nespokojenosti pramení z kulturních, sociálních, environmentálních i ekonomických problémů. Ačkoliv etnikum není vyloučeno z ekonomického života, podepisuje se na jeho životní úrovni, stejně jako v případě Peršanů, špatná ekonomická situace zapříčiněná mezinárodními sankcemi. Mladší generace obyvatelstva, dříve nakloněného myšlence íránství a budování společného státu s Peršany, se dnes identifikuje více s Tureckem a Ázerbájdžánem na severu. Z velké části se tak děje díky obrodě ázerbájdžánštiny (viz výše) a sledování satelitních kanálů ze sousedních turkických států. Snaha centrální vlády o potlačení ázerbájdžánského politického uvědomění skrze praktický zákaz výuky jazyka na školách tento proces ještě umocňuje. Z environmentálního hlediska představuje pro Ázery, stejně jako pro Kurdy, velký problém vysychající Urmijské jezero (viz kapitola 4.3.1) a laxní přístup vlády k jeho řešení. V Ázerbájdžánu doposud nevznikla žádná teroristická organizace, která by bojovala proti centrální vládě, navzdory tomu, že několik aktivistů bylo z podpory separatistických organizací obviněno (UNPO 2008). V sousedním Ázerbájdžánu sídlí exilová separatisitická organizace Southern Azerbaijan National Awakening Movement (SANAM), která obhajuje odtržení jižního Ázerbájdžánu od Íránu. SANAM je pravděpodobně podporována

73 V případě Kurdů a kurdštiny již tento ústupek byl učiněn. 65

ázerbájdžánskou vládou a je součástí zastřešující organizace Congress of Nationalities for a Federal Iran spolu s dalšími třemi méně významnými organizacemi (Crane 2008: 54).

5. Geografické a socioekonomické podmínky

5.1 Poloha

Írán se nachází v přední Asii a sousedí se sedmi státy. Na severu s Tureckem, Arménií, Ázerbájdžánem a Turkmenistánem, na východě s Afghánistánem a Pákistánem a na západě s Irákem. Na severovýchodě a severu Íránu se nachází provincie obývané Kurdy (Kurdistán, Západní Ázerbájdžán, Kermánšáh a Ilám). Tvoří souvislé příhraniční pásmo s Irákem (repsektive Kurdistánem), Tureckem, Arménií a Ázerbájdžánem. Všechny tyto země také mají na svém území kurdskou menšinu. Irácký Kurdistán, stejně jako Irák, jsou dnes Íránu nakloněni. Na svém území sice tolerují íránskou kurdskou opozici, ta ale výměnou za ochranu nesmí podnikat ozbrojené útoky do Íránu. Turecko a Ázerbájdžán se svou menšinou vedou dlouhodobý konflikt, nejsou kurdským cílům nakloněny a potlačují jejich práva. Jediná Arménie byla za sovětské éry centrem kurdské kultury. Po roce 1991 ale došlo k poklesu této podpory (Lokman 1997: 18). Státní hranici Íránu zde tvoří severní výběžek pohoří Zagros a západní výběžek pohoří Alborz (Talyšské hory). Východně od íránského Kurdistánu se nachází oblast obývaná Ázery (Východní Ázerbájdžán). Provincie na severu sousedí se státem Ázerbájdžán, od kterého ji oddělují Talyšské hory. Oba státy mají díky společné historii i většinovému vyznání obyvatel mnoho společného. Vzájemné vztahy byly po roce 1991 chladné. Příčinou byly z velké části proklamované plány Ázerbájdžánu o připojení menšiny žijící v Íránu ke svému území. Během vlády Hasana Rúháního došlo k markantnímu zlepšení. O této problematice se více zmiňuji v kapitole 4.4.2. Na severovýchodě Íránu se podél hranice s Turkmenistánem nachází provincie s významným turkmenským osídlením (Golestán, Severní Chorasán a Chorasán Razaví). Oba státy odděluje východní část pohoří Alborz. Jejich vzájemné vztahy jsou dlouhodobě dobré,

66 postavené především na ekonomické spolupráci. Otázky národnostních menšin jsou zřídkakdy předmětem sporů. Na východě Írán sousedí s Afghánistánem (provincie Chorasán Razaví, Jižní Chorasán a Sístán a Balúčistán). Obě země jsou oddělené pásmem pohoří s dvěma výraznými průsmyky a jejich vztahy jsou dlouhodobě dobré. Riziko vzájemných neshod může vyplývat z činnosti extremistických organizací, které působí na území Afghánistánu. Při jihovýchodní hranici sdílené Íránem a Pákistánem leží provincie Sístán a Balúčistán obývaná především Balúči. Od Pákistánu zde Írán odděluje z části nižší hornaté pásmo a poušť. Vztahy obou zemí jsou komplikované v kontextu regionálního soupeření šíitů a sunitů. Balúčský separatismus je ale jejich společným problémem a jeho potírání, stejně jako omezování práv Balúčů, nejsou předmětem sporů. V jihozápadní a jižní části Íránu se nachází provincie obývané Araby. Jedná se především o Chúzestán, Búšehr a Hormuzgán. Jejich západní hranice je tvořená Perským zálivem, respektive sunitskými státy na Arabském poloostrově, které jsou vůči Íránu antagonistické. Na západ od Chúzestánu se nachází šíitský Irák, v současnosti zmítaný občanskou válkou mezi vůči Íránu nepřátelskými sunitskými povstalci a spřátelenou vládou v Bagdádu.

Tabulka 5.1 Délka státní hranice mezi Íránem a sousedními státy

Stát Délka hranice (km) Afghánistán 919 Arménie 45 Ázerbájdžán 757 Irák 1608 Kaspické moře 524 Pákistán 925 Perský záliv 2040 Turecko 566 Turkmenistán 1190 Celkově 8574

Zdroj: Statistical centre of Iran, tabulka vlastní

5.2 Rozloha

Írán patří svou rozlohou 1 648 195 km² mezi velké státy (18. na světě). V regionu Blízkého východu je velikostí srovnatelný pouze se svým největším rivalem, Saudskou Arábií (CIA World Factbook 2016). V tabulce jsou informace o rozloze vybraných provincií. Pro porovnání se všemi provinciemi Íránu, viz. Příloha 1.

Tabulka 5.2 Rozloha provincií

Rozloha v km² Rozloha v % vůči celé zemi Kurdské provincie 111688 Ilám 20132 1,24 Kermánšáh 25008 1,54 Kurdistán 29137 1,79 Západní Ázerbájdžán 37411 2,3 Arabské provincie Chúzestán 65054 3,93 Sístán a Balúčistán 181785 11,16

5.3 Uspořádání

Z geografického hlediska se Írán skláda z centrální Íránské plošiny, kterou pokrývají nízce osídlené pouště a polopouště, a z okrajových hornatých oblastí podél hranic země, místy zasahujících hlouběji do vnitrozemí (Pohoří Zagros a Alborz). Zcela oddělenou oblast představuje nížinatý Chúzestán a jižní pobřeží podél Perského zálivu, oddělený od zbytku země pohořím Zagros. Relativně oddělenou částí území je také provincie Sístán a Balúčistán s rozsáhlými pouštěmi na severozápadě. Kvůli jejich špatné prostupnosti měl historicky Balúčistán větší kontakty s Indií (a posléze s Pákistánem) než s Íránem (Ghaffari 2009).

5.4 Terén a obyvatelstvo

Převážně hornatý terén Íránu představuje pro povstalce výhodu. Pokud se nachází na jejich vlastním území, znemožňuje vládě nasadit těžkou techniku a do značné míry vyrovnává asymetrii sil. Nížiny se nacházejí především v pásmech podél moří a jsou od zbytku země

68 odděleny pohořími. Většina území je pokryta polopouští až pouští s občasným, nepravidelným výskytem vegetace. Souvislé, husté lesy se nachází v pásmu kolem Kaspického moře. Kurdské oblasti na severu Íránu jsou hornaté s větším množstvím vegetace, obzvláště v okolí vodních rezervoárů. Pohoří Zagros a Alborz jsou obtížně proniknutelné překážky pro konvenční armádu, představují ale perfektní útočiště pro povstalecké a teroristické organizace. Kurdové na obou stranách těchto hor mají rozsáhlé zkušenosti s překonáváním hranic legální i nelegální cestou (pašeráctví). Zdejší teroristické organizace využívaly hornatého terénu k přeshraničním operacím typu hit and run. Západní Ázerbájdžán je od zbytku Íránu oddělený hornatým pásmem (Sahandské pohoří) s několika průsmyky. Ostatní provincie volně přechází ze Zagrosského pohoří do náhorní plošiny táhnoucí se celým středem země. Irácký Kurdistán byl díky svému hornatému profilu Al-Kájdou vytipován jako vhodné místo pro vedení džihádu a počítalo se s ním jako s útočištěm v případě porážky organizace v Afghánistánu. Severozápadní Írán patří k populačním centrům země s vysokou mírou zalidnění (viz příloha 3). Celkově žije v kurdských oblastech přes 7 milionů obyvatel, z nichž je většina Kurdů74. Dochází k urbanizaci ve snaze obyvatel získat lepší zaměstnání, což vede k nárůstu nezaměstnanosti ve městech. Podle sčítání lidu v roce 2011 žilo v kurdských oblastech průměrně 65 % obyvatel ve městech, přičemž celostátní průměr činí 71 %. Relativně vysoká míra urbanizace znamená pro stát snazší kontrolu populace. Araby obývaný Chúzestán na jihozápadě země je rovinatý s přechodem do Zagrosského pohoří na západě, které provincii odděluje od zbytku země a geograficky spojuje s nížinatými oblastmi Mezopotámie. Území je pokryto pouští a polopouští s větším výskytem vegetace a zemědělských oblastí v okolí velkých toků. Hranice s Irákem je tvořená řekou Arvand (Šatt al-Arab), která zvyšuje její bezpečnost a neproniknutelnost. Chúzestán se nachází v pásu vysokého zalidnění (viz příloha 3). Žije zde 4 531 720 obyvatel a nadpoloviční většinu tvoří Arabové. Obecně dochází k urbanizaci. Podle sčítání lidu v roce 2011 žilo v Chúzestánu průměrně 71% obyvatel ve městech. Území provincie Sístán a Balúčistán je na západě z části rovinaté, pokryté pouští. Východně, směrem k Pákistánu, přechází reliéf v hornatý terén (západní výběžek pohoří

74 Přesné číslo není možné zjístit. Počet íránských Kurdů se odhaduje na 10 % celkové populace, což představuje zhruba 7 milionů lidí, což by odpovídalo přesně počtu obyvatel kurdských provincí. Je ale potřeba počítat s emigrací do jiných oblastí, především do hlavního města. 69

Kirtar). Hranice je díky velké provázanosti obyvatelstva na obou stranách a díky hornatému profilu do značné míry propustná. Její nepřehlednost využívají pašeráci a teroristické organizace pro přeshraniční útoky typu hit and run. Žije zde 2 534 327 obyvatel, z nichž většina jsou Balúčové. Na severu žijí etničtí Peršané. Přesto, že i zde dochází k urbanizaci, žije stále většina lidí ve venkovských oblastech. V roce 2011 žilo na vesnici 51 % obyvatel provincie. Nižší míra urbanizace provázená nízkou hustotou zalidnění je pro stát nevýhodná při kontrole potenciálního povstání. Informace o srovnání počtu obyvatel v jednotlivých provinciích a růstu populace jsou uvedeny v tabulce, viz přílohy 2 a 6.

5.5 Ekonomika

Velký vliv státu na ekonomiku se projevuje částečným centrálním plánováním skrze pětileté cykly (pětiletky). Sestává ze ¾ ze soukromého sektoru a z ¼ z veřejného sektoru. Podíl veřejného sektoru roste od 60. let s nárůstem těžby ropy a zemního plynu a je významnou příčinou nedostatečné diverzifikace ekonomiky. Těžařský průmysl se podílí na hrubém domácím produktu zhruba 20 % a tvoří 85 % vývozu. Jedná se o hybnou sílu ekonomiky, která přímo ovlivňuje i další odvětví, jako je například strojírenství. (Ilias 2010: 12-13) Průmysl se na HDP podílí 30 %, nejvýznamnějšími oblastmi jsou potravinářství, strojírenství (automobily) a petrochemický průmysl. Zemědělství tvoří zhruba 10 % ekonomiky. Kvalitní zemědělská půda bez nutnosti zavlažování je u pobřeží Kaspického moře. V hornatých oblastech je zemědělství extenzivní a převažuje spíše chov dobytka. Zbylou část ekonomiky tvoří rozvinutý sektor služeb. (Ilias 2010:12-20) Ekonomika je závislá na zahraničním obchodu, jak po stránce exportní (především ropa), tak po stránce importu, kdy je potřeba dovážet suroviny pro těžký průmysl a náhradní díly. V době, kdy byly na Írán uvaleny mezinárodní sankce, se ekonomický růst snížil a výrazně se zvýšila inflace75. (Ilias 2010: 2) Srovnání podílu jednotlivých provincií na celkovém HDP země, míra nezaměstnanosti a HDP na jednoho obyvatele je uvedeno v přílohách 4, 5 a 6.

75 V přímé úměře k intenzitě sankcí a k množství států, které se k nim připojily. Plošné sankce byly zavedeny USA v roce 1996, EU se k nim přidala o 10 let později 70

Tabulka 5.5 Růst HDP Íránu

Zdroj: tradingeconomics.com, Bank of Iran

5.6 Klima

Írán je země s proměnlivou zeměpisnou šířkou a nadmořskou výškou. Proto je i zdejší klima různorodé, tedy od chladného až po horké či vlhké, jak je uvedeno v příloze 8. Pro příblížení uveďme, že mírné horské podnebí Íránu v podzimních, zimních a jarních měsících je do značné míry teplotně podobné podnebí v České republice. Léta jsou ale výrazně teplejší, proto rozdíl oproti průměrné teplotě v ČR. Z tabulky a mapy vyplývá, že klima může pro případné povstání představovat problém (s ohledem na nejen horké, ale i suché podnebí) především v jižních oblastech, tedy v Balúčistánu a Chúzestánu. V zimních měsících potom i na severu země.

Provincie Druh podnebí Roční průměrná teplota v hlavním městě (rok 2010) Ilám mírné horské 17 Kermanšáh mírné horské 14,5 Kurdistán mírné horské 13,6 Západní Ázerbájdžán mírné horské 11,6 Chúzestán velmi horké a suché 25,6 Sístán a Balúčistán horké a suché 18,5 ČR mírné 9,5

Zdroj: Statistic Center of Iran 2014, tabulka vlastní

6. Zahraniční podpora

Zahraniční podpora teroristickým skupinám působícím na území cizí země je špatně prokazatelný jev. Stát, který by se k takovému jednání oficiálně přiznal, se vystavuje nejen negativní reputaci v rámci mezinárodního společenství, ale i riziku v podobě sankcí či vojenského řešení ze strany ostatních členů systému.

Zahraniční podpora může mít formu morální, politickou, finanční či vojenskou. Morální podpora je vyjádřením sympatií většiny společnosti daného státu k cílům konkrétní teroristické skupiny. Politická podpora je vyjádřením sympatií na oficiální státní úrovni. Tato forma může nabývat rozličných podob, jako je například politická podpora exilovým organizacím, udělování azylu politickým uprchlíkům atp. Oproti morální a politické podpoře je choulostivá především finanční a vojenská podpora, protože poskytuje přímé prostředky využitelné pro bojové úsilí (tj. peníze, zbraně, instruktory, jednotky atp.). V podstatě jde o intervencí jednoho státu do vnitřních záležitostí druhého státu, což je v rozporu s mezinárodním právem. Tento druh podpory je tedy špatně prokazatelný a každý, kdo ji poskytuje, se snaží o to, aby jeho pomoc zůstala v utajení. Pro účely této práce budu tuto formu podpory považovat za teoretickou.

6.1 Zahraniční podpora arabským teroristickým organizacím

Případ Arabů je od roku 2005, kdy došlo k prvnímu významnějšímu odporu společnosti, velice medializovaný. Na internetu si lze povšimnout řady prezentací a blogů věnujících se této problematice, veskrze z řad exilových organizací bojujících za práva Ahvázanů politickou cestou. Sídla těchto organizací se nachází jak v USA, tak v Evropě a v zemích Zálivu. Jedná se o podporu politickou. Morální podporu boji íránských Arabů vyjadřují především saudskoarabská média. Například v dubnu roku 2015 saudská satelitní televize al-Achbaria odvysílala dokument popisující Chúzestán jako teritorium okupované Peršany (Black 2015). Panarabská saudská televize Al-Arabyia (sídlící v SAE) zřídila samostatný portál věnující se problematice Arabů v Chúzestánu. Objevují se zde články podporující místní Araby v boji za samostatnost (pro ilustraci viz Habtoor: 2015). Obdobné články najdeme i na internetovém portále periodika Elaf (vlastněné Saudskou Arábií). Národně osvobozenecký boj Ahvázanů při některých příležitostech připomíná prakticky každé saudskoarabské periodikum.

6.2 Zahraniční podpora balúčským teroristickým organizacím

Pro Írán byl jeho Balúčistán vždycky nestabilní oblastí, ovládanou místními kmeny a sunitským klérem. Vliv sunitského islámu a místních duchovních na společnost stojí za vzestupem extrémismu posledních let. Z podpory džihádistů viní Írán Saudskou Arábii, SAE, Pákistán a USA. Morální podporu utlačovaným sunitům z této provincie je možné očekávat především v Saudské Arábii. Zdejší populace je majoritně sunitská a díky wahabismu (nejrozšířenější verzi islámu) je konzervativní a otevřenější džihádistickým myšlenkám. Tomu odpovídá i množství Saudů, kteří se angažují v džihádistických taženích od počátku tohoto fenoménu v 80. letech v Afghánistánu (Zelin 2014: 11). Z výše jmenovaných čtyř zemí morální podporu Balúčům, i když v daleko menší míře než v případě Arabů, vyjadřují opět převážně saudskoarabská média. Koncem roku 2014 se v deníku Al- Arabiya objevil článek o skupině Džejš al-Adl a jejím boji za rovnoprávnost Balúčů (Al-Arabiya 2016). Ve stejné době deník Al Watan publikoval rozhovor s vůdcem skupiny Salahem ald-Din Farooqim. Jednalo se o jeden ze série článků, věnujících se útlaku etnických a náboženských menšin v Íránu.

6.4 Vztahy Íránu se Saudskou Arábií

Bezpečnostní situace Íránu a v tomto směru i působení zdejších teroristických skupin jsou ovlivněny především vztahy v bezpečnostním komplexu Perského zálivu. V tomto směru je potřeba věnovat samostatnou kapitolu vztahu Íránu s jeho hlavním rivalem. Soupeření o moc a vliv v muslimském světě mezi Íránem a Saudskou Arábií výrazný vliv na současnou krizi a sektářský konflikt na Blízkém východě. Oficiální státní náboženství Saudské Arábie je sunitský islám praktikovaný v nejkonzervativnější wahábistické formě. Země tak představuje ideologický (náboženský) i etnický protipól šíitské islámské republice (viz kapitola 3.1.1). Oba státy vnímají svou úlohu v muslimském světě jako vedoucí a považují se za ochránce víry, přičemž náboženství rivala považují za mylné76. Samotný postoj Saudské Arábie k sunitskému extremismu je poměrně komplikovaný. Země je oficiálně ve válce s terorismem a některé džihádistické organizace (Al-Kájda, ISIS) usilují o svržení královské rodiny a ustanovení chalífátu. Každým rokem zde dochází k řadě teroristických útoků.

76 Saudové dokonce o šíitech hovoří jako o odpadlících (Rafídeh). 73

Zdrojem moci královské rodiny je aliance s kleriky, jejíž součástí je příslib ochrany a šíření wahábismu jakožto státního náboženství77. Ačkoliv je wahábismus na jedné straně zdrojem moci a legitimity Saudů ve společnosti, na druhé straně je tento konzervativní směr, usilující o purifikaci islámu a striktní interpretaci víry, názorově blízký džihádistickým organizacím. Mladí Saudové jsou tak snadněji radikalizovatelní a tím přesvědčitelní k podpoře terorismu. Například v letech 2003 – 2007 pocházela nadpoloviční většina identifikovaných sebevražedných atentátníků v Iráku ze Saudské Arábie (Hafez 2007: 178). Mnoho bohatých Saudů financuje džihádistické organizace, jako je Al-Kájda78. Vláda tyto aktivity často přehlíží (Declan 2010) a stává se terčem kritiky především USA (Wikileaks 2009). Samotný vztah kleriků a vládnoucích Saudů není bezproblémový a nepůsobí vždy jednotně. Protichůdný je například státní zákaz „morální a materiální podpory saudských občanů ISIS a Frontě al-Nusra“ a výzva více než 50 duchovních k nutnosti a povinnosti každého muslima spojit se v boji proti Íránu, Rusku a Asadově vládě v Sýrii (Vox 2015). Ve vztahu k Íránu ovšem působí dvě století trvající aliance mezi klérem a královskou rodinou o poznání jednotněji. K polarizaci vztahů v regionu využívají oba státy antipatie a rozdílů mezi šíity a sunity. Jedná se o moderní etapu dávného konfliktu, který vypukl s prvními spory o moc v ummě krátce po smrti proroka79. Začala v roce 1979, kdy v Íránu došlo k převratu a k moci se dostali islamisté. Nově vzniklá islámská republika byla založena na Chomejního myšlence velájat-e faqíh. Vláda nad ummou podle ní náleží dvanáctému imámu, který je ukrytý a na zem se vrátí až při posledním soudu. Po čas své nepřítomnosti musí být zastoupen vládcem vzdělaným v islámském právu (juristou), protože jen ten dokáže vládnout v souladu s božím přikázáním. Chomejního revoluce neměla být omezená pouze na Írán, ale skrze její šíření do dalších států mělo být dosaženo transnacionální entity (ummy). Celý koncept má silný ideologický náboj s potenciálem ohrozit mocenské uspořádání především sunitských dědičných královských monarchií v Perském zálivu. Přestože jsou tyto státy většinově sunitské80, žíjí zde početné šíitské menšiny, které (někde více, někde méně) mají tendenci tíhnout k Íránu jako ke gravitačnímu centru. Díky nestabilitě, kterou ve společnosti vytváří,

77 Připomínání pozice rodiny Saudů jako ochránců víry je vidět například na přízvizcích monarchů – Ochránce dvou svatých měst, Ochránce dvou svatých mešit atp. 78 Nejznámnějším příkladem je Usáma bin Ládin. 79 Právě fakt, že je tento konflikt datovaný až do počátku prvotní ummy, přispívá k nenávisti wahabistů vůči šíitům. Ta hraje do karet královské rodině, protože bojem s Íránem neztrácí tvář před svou ultrakonzervativní populací a drží si trumf v závodu s džihádisty o její podporu . 80 Výjimku představuje Bahrain, kde sunitská menšina vládne majoritně šíitské společnosti. 74 bývají ze strany státního zřízení vnímány jako bezpečnostní riziko81. Obyvatelstvo těchto arabských států (včetně Saudské Arábie) se identifikuje primárně na základě náboženství, etnicita a nacionalita mají menší vliv. Záměrem Saudské Arábie je zastavit šíření šíitské emancipace v regionu. Za tímto účelem poskytuje některým zemím finanční i vojenskou asistenci82. V roce 1979 se arabské země Perského zálivu sdružily do Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu (GCC) – bezpečnostní organizace, která měla vyvažovat vliv Íránu v regionu (Mabon 2015). Při vzájemném soupeření využívají Íránci a Saudové k ovlivnění a destabilizaci protivníka svých menšin na jeho území83, proxy konfliktů po celém Blízkém východě a podpory teroristických skupin. Co se týká zástupných konfliktů, probíhá v současnosti v Jemenu intervence koalice84 států vedených Saudskou Arábii. Jejím cílem je porážka šíitské povstalecké skupiny Hútíů, která bojuje se sunitskou vládou. V roce 2015 získala skupina kontrolu nad velkou částí Jemenu a hlavním městem Saná. Hútiové jsou pravděpodobně podporování Íránem. I když obě strany spojení odmítají, minimálně morální podporu jim oficiálně vyjadřují íránští státnící (Tasnim News 2016), údajná finanční podpora probíhá skrze íránské muslimské charitativní organizace a také byly zadrženy zbrojní dodávky povstalcům (Asharq al-Awsat 2015).

7. Závěr

Analýza podmínek vzniku povstání v Íránu na základě konceptu Davida Galuly

Cílem práce bylo zmapovat Íránské subverzivní teroristické organizace a zhodnotit, jestli má některá z nich potenciál k úspěšnému povstání. Při soupeření s teroristickými organizacemi o podporu obyvatelstva představuje zásadní slabinu státu jeho etnická a v druhé řádě náboženská nejednotnost. O významu těchto identit ve společnosti svědčí také to, že jsou dnes v zemi aktivní pouze etnické, nebo etnonáboženské teroristické skupiny. Vzájemné

81 Mezi základní rysy šíismu patří, že každý věřící následuje svého spirituálního vůdce, tzv. mardžu (respektovaný duchovní, zpravidla ajatoláh). Většina mardžů pochází z Íránu. Jejich rozbory a komentáře k islámským textům, většinou vztažené k nějakému aktuálnímu společenskému tématu, jsou brány jako návod pro věřícího, jak danou situaci řešit. Nezřídka se ale stává, že se mardžové vyjadřují také k politickým otázkám a naráží na rozpory s politikou sunitských států. 82 Především Bahrajnu, v němž mají z demografického hlediska sunité nejslabší pozici. 83 Náboženských menšin, tj. Íránci mohou do určité míry ovlivňovat šíity v zahraničí a stejně tak i Saudové mohou ovlivňovat některé sunitské národy, které se v Íránu považují za utiskované. 84 Saudská Arábie, SAE, Bahrajn, Kuvajt, Katar, Egypt, Jordánsko, Maroko, Senegal, Súdán. 75 vztahy a majoritních Peršanů s minoritami jsou dlouhodobě komplikované. Jednotlivá etnika obývají příhraniční pásmo prakticky v celé jeho délce a zpravidla jsou přeshraničním přesahem sousedních národů, nebo nestátotvorných skupin žijících na území více států. Toto rozložení číní Írán z geopolitického hlediska zranitelnějším. Polarizace vztahů ve společnosti je způsobená různými formami diskriminace státu vůči některým menšinám a snahou o jejich asimilaci. Kořeny této politiky můžeme najít především v obavě státu z potencionálního separatismu a vzájemné nedůvěře. Různá období historie Íránu charakterizují různé přístupy k sjednocení (asimilaci) obyvatelstva centrální mocí. Výsledkem islámské revoluce byl odklon od etnického principu (perskosti), k sjednocení na základě společné víry – šíismu. Dodnes je ale vnímání íránství, jakožto státního občanství, ovlivněné oběma principy, což ještě více komplikuje vztahy ve společnosti. Některé menšiny se silným vnímáním vlastní identity tak mají problém identifikovat se s konceptem íránství definovaném etnicky a nábožensky. Náboženská nejednotnost oproti etnické nepředstavuje tak výrazný problém, alespoň z kvantitativního hlediska. Společnost je majoritně šíitská a v zemi žije přibližně jen 10% sunitů. Jejich diskriminace centrální vládou má kořeny v šíitsko-sunitském sporu a podobné diskriminace se dostává šíitským menšinám v sousedních státech. Na druhou stranu situaci komplikuje, že toto poměrně nízké procento sunitů v zemi je rozloženo především mezi Kurdy a Balúče, dvě ze tří etnických skupin, jejichž vztah s vládou je charakteristický nepřátelstvím a občasnými teroristickými útoky. Konflikt postavený na etnicitě se tak prohlubuje další úrovní diskriminace. Pro národní jednotu, vyjádřenou oddaností ideálům islámské revoluce, představuje problém také sociální stratifikace. Zhruba polovinu celkové populace tvoří relativně mladí lidé, kteří jsou vzhledem k běžné infiltraci společnosti exilovým televizním vysíláním vystavování západním hodnotám. Obecně platí, že u mladé generace dochází k částečnému odklonu od náboženství a především u střední třídy je typický příklon k západním hodnotám. Původní revoluční ideály zastává spíše starší generace a nižší třída, která se přímo účastnila svržení šáha. Generační změna může ze střednědobého hlediska oslabit mocenskou strukturu a ochotu státu proti povstání rázně zasáhnout a to především pokud dojde k posílení vlivu moderní střední třídy v politice. Impulsem k takovému vývoji by mohlo být zrušení mezinárodní izolace Íránu po podepsání Z hlediska síly režimu je Írán připraven dobře. Ze zemí regionu má po personální stránce jednu z nejsilnějších armád. Ta se dělí na klasickou armádu a elitnější Pásdárán, jehož součástí jsou speciální síly Quds. K protiteroristickým a protipovstaleckým operacím je

76 armáda vybavená dostatečným množstvím vrtulníků, které dokáží jednotky rychle a flexibilně přemisťovat i do vzdálenějších hornatých oblastí. Zbylá pozemní technika je zastoupena rovněž v dostatečné míře, k tomu aby byla schopná potlačit i souběžná povstání ve více regionech. Jedná se především o starší techniku ruské a americké výroby, která je ale vzhledem k nízké sofistikovanosti výzbroje oponenta (současné i takové, kterou si lze představit v rámci zahraniční pomci) plně dostačující. Ozbrojené síly jsou poloprofesionální a z velké části spoléhají na brance z celé země, což představuje nevýhodu jak po stránce výcviku, tak po stránce možných dezercí způsobených neochotou bojovat proti vlastním lidem. Na brance se spoléhá i Pásdárán, který je však nábožensky a etnicky spolehlivější (především perští šíité). Silnou stránkou Íránu je rozhodnost vlády zakročit proti povstalcům, která do značné míry souvisí s politickým nastavením Islámské republiky. Ačkoliv má země demokraticky volené orgány, značná část moci je v rukou konzervativců tvořících přirozenou alianci s klérem (včetně duchovního vůdce) a Pásdáránem. Propojení existuje především mezi Pásdáránem a politickými představiteli z řad konzervativců. Tato aliance v zemi vytváří syndikát kontrolující prakticky každý aspekt života společnosti skrze kontrolu ekonomického, sociálního, kulturního i bezpečnostního sektoru. K ochraně svých zájmů může využít jak spolehlivého Pásdáránu, tak jeho polovojenského křídla Basídže. Předešlá zkušenost velitelů s protipovstaleckým bojem je vysoká a vychází jak ze zkušeností s potlačováním etnických povstání na vlastním i cizím území, tak z poskytování podpory a poradenství některým ze zahraničních teroristických organizací. Írán od doby spojenecké intervence v Íráku a Afghánistánu plnil v regionu úlohu mentora asymetrického způsobu boje a samotná jeho obranná strategie v případě napadení silným nepřítelem je na těchto principech postavena. Geografické a socioekonomické podmínky Íránu do značné míry nahrávají povstalcům, ale jen v případě, pokud by se soustředili pouze na uchvácení moci ve své provincii (separatistické povstání). Írán má dlouhou hranici, která je ale z velké části tvořena mořem. Otevřená je především východní hranice s dvěma nestabilními státy – Afghánistánem a Pákistánem. Západní hranice je kratší, tvořená rovněž nestabilním Irákem. Většina etnik je koncentrována na periferiích země, které jsou od centrálních oblastí obývaných Peršany oddělené nějakou přírodní překážkou. Ze zkoumaných ohnisek napětí arabská, ázerbájdžánská a turkmenská menšina přímo sousedí se státy, ve kterých jsou tato etnika státotvorná a tvoří většinu v tamní společnosti. Íránští Balúčové a Kurdové jsou

77 součástí transnacionálních entit s vysokou mírou politického uvědomění, které usilují o vytvoření vlastního státu. Vztahy Íránu s jeho sousedy jsou v současnosti povětšinou dobré. Okolní státy usilují o spolupráci s ekonomicky a vojensky silným Íránem a otázky menšin zůstávají stranou. V tomto směru byl dříve komplikovaný vztah s baasistickým Irákem a Ázerbájdžánem. Irák během íránsko-irácké války využil situaci chúzestánských arabů jako záminku k obsazení provincie. Po svržení Sadáma Husajna a odchodu spojenců ze země zde ale Írán získal značný vliv díky bezpečnostním zárukám místní šíitské vládě proti rebelujícím sunitů,. Ázerbájdžán od doby svého vzniku politicky usiloval o připojení íránského Ázerbájdžánu ke svému území. V posledních letech je ale tento spor upozaděn ve prospěch spolupráce. Komplikovaný je dodnes vztah Íránu s Pákistánem. Obě země mají problém se separatistickými tendencemi své balúčské menšiny. Příčinou vzájemných neshod tedy není její diskriminace a útlak prováděný oběma státy, ale spíše nedostatečná snaha Pákistánu likvidovat teroristy provádějící přeshraniční útoky na Írán. Rozlohou je Írán velkým státem, což podle Galuly představuje komplikaci při kontrole odlehlejších koutů země. V tomto ohledu je nejvzdálenější provincie Sístán a Balúčistán, která je sama o sobě i největší íránskou provincií (11,16%). Ázerbájdžán, kurdské provincie, Chúzestán a turkmenský Golestán co do vzdálenosti leží poměrně blízko hlavnímu městu. Členité uspořádání Íránu umožňuje vládě zamezit šíření povstání především v Chúzestánu a Balúčistánu. Na druhé straně jejich izolace a přilehlost ke státní hranici zase přeje separatismu. Kurdské, Ázerbájdžánské a Turkmenské provincie jsou hornaté. Samy o sobě tedy jsou překážkou pro vládu při protipovstaleckém boji ale jejich uspořádání nekomplikuje další šíření povstání v zemi. Írán zasahuje do několika podnebných pásů od mírného až po tropický. Během léta mohou být problémem v jižních provinciích a obzvláště v Sístánu-Balúčistánu vysoké teploty, prašné bouře a nedostatek vody. Kurdské a ázerbájdžánské provincie se nachází v subtropickém až mírném pásmu. Výhodou pro případné povstání je částečné krytí vegetací, která se ve směru ke Kaspickému moři mění v souvislý porost. Nevýhodou jsou nízké teploty v zimních měsících. V zemi je relativně vysoká míra urbanizace, což ulehčuje vládě kontrolu obyvatelstva. Největší hustota zalidnění je v severovýchodní části země kde se nachází všechny ohniska napětí. Vyjímkou je provincie Sístán a Blaúčistán, která je je rurální, s nižší mírou urbanizace a velice nízkou hustotou zalidnění. Ekonomika Íránu a především jeho okrajových periferií je pro šíření povstání výhodná. Nespokojenost obyvatelstva se současným režimem je dána především pomalým

78 ekonomickým rozvojem a inflací. Ekonomika je exportní (především ropa), ovlivněná mezinárodní situací a sankcemi ze strany mezinárodního společenství. HDP je rostoucí, stejně jako industrializace. Průmysl však stále zůstává nedostatečně diverzifikován a koncentruje se především v několika centrech. Provincie obývané menšinami mají nižší podíl HDP na obyvatele, což vypovídá o jejich menším ekonomickém rozvoji. Nejhorší je situace v Sístánu a Balúčistánu, turkmenských provinciích a některých kurdských provinciích. Naopak vysoký podíl HDP na obyvatele je v Chúzestánu, což je ale dané zdejší těžbou ropy. Ostatní oblasti průmyslu v Chúzestánu rozvinuté nejsou. Zmiňované menšiny jsou na základě etnické příslušnosti na trhu práce diskriminovány, což způsobuje jejich v průměru vyšší nezaměstnanost.

Možnosti arabského povstání (teroristické skupiny ASMLA, ADPF a AARP)

Silné stránky Silnou stránkou všech arabských teroristických skupin v Chúzestánu je, stejně jako v případě ostatních teroristických skupin, etnická nejednotnost Íránu. Vzájemné vztahy Arabů s Peršany jsou historicky špatné a jejich útlak vede k nárůstu protirežimních nálad ve společnosti. Narozdíl od ostatních národů jsou chúzestánští arabové díky společné víře s Peršany diskriminováni pouze na základě své etnicity. Šíitská identita Arabů je ale slabá a nevedla k většimu společenskému začlenění jako v případě šíitských Kurdů, ani k větší identifikaci se státem. Trendem je odklon od šíismu (reprezentujícího perskou nadvládu) a přejímání sunitské víry (orientace na Saudskou Arábii a arabské země Zálivu, které podporují Ahvazany v jejich národně osvobozeneckém boji). Necitelná diskriminační politika způsobuje v Chúzestánu velké množství problémů. Arabové jsou státem diskriminovaní politicky, kulturně i ekonomicky. Provincie je podle zkoumaných ukazatelů ekonomicky vyspělá. Díky těžbě ropy se Chúzestán podílí na HDP země 12 % z celkových příjmů. Ukazatel ale v tomto případě nevypovídá o špatném ekonomiky způsobeného malým podílem provincie na zisku z těžby. Průmysl je orientovaný převážně na těžbu ropy a místní ekonomika není diverzifikovaná. Veškeré zisky jsou přímo odváděny státu, který do provincie zpětně investuje málo prostředků. Ahvázané tento problém vnímají jako jednu z největších křivd ve vztahu k Islámské republice. Mezi další problémy, které prohlubují konflikt patří státem řízené perské osadnictví (principiálně podobné

79 izraelskému osadnictví v pásmu Gazy) usilující o změnu demografie provincie v neprospěch Arabů a environmentální problémy (nedostatek vody). ADPF i ASMLA na tyto problémy ve svých internetových prezentacích upozorňují a cílem jejich boje je osamostatnění provincie. Odpor společnosti proti Íránu probíhá na sekulární rovině, čemuž odpovídá i ideologie většiny teroristických skupin (ASMLA, ADPF). Rostoucí příklon k sunismu ale dává potenciál i k náboženské radikalizaci (AARP, zahraniční džihádistické organizace). Atraktivita cílu pro obyvatelstvo při separatistickém typu povstátní je tedy vysoká. Při revolučním typu povstání se s cíly skupin budou moct ztotožnit pouze další diskriminovaná etnika (především Balúčové a Kurdové, méně Ázerbájdžánci a Turkmeni). Silnou stránkou potencionálního povstání je také exkluzivita problémů. Írán nevyvíjí přílišnou snahu o zlepšení podmínek v Chúzestánu a naopak některé jeho aktivity konflikt prohlubují (například perské osadnictví, političtí vězni, atp.). Vzájemné vztahy mezi Araby a státem jsou stále dané především etnicitou. K exluzivitě problému přispívá také negativní vnímání Ahvázanů ze strany Iráckých šíitů. Jediná možná politická orientace Ahvázanů je na sunitskou Saudskou Arábii, nepřítele Íránu.

Slabé stránky Mezi slabé stránky arabského povstání patří především síla režimu daná jeho státním zřízením, silnou armádou, policií a tajnými službami. Nevýhodou je také rozhodnost vlády zakročit proti povstalcům a zběhlost velitelů v protipovstaleckém boji. Slabou stránkou je také atraktivita cílů povstalců v případě revolučního (celonárodního) povstání. Většinová perská společnost cíle skupiny sdílet nebude a postaví se vůči ním do striktní opozice. Z geografických podmínek pro separatistické povstání představuje slabinu blízkost mocenského centra, které sem může v případě potřeby rychle projektovat vojenskou sílu a jeho strategický význam. V letních měsících může být překážkou suché horké klima. Při separatistickém typu povstání je nevýhodou uspořádání země. Její obklopení spřáteleným Irákem (z pohledu Íránu) na západě a pohořím na východě umožňuje snadnou izolaci a zničení povstání. Slabinou v případě revolučního povstání je také uspořádání země, které v případě zadržování povstání za hranicí Chúzestánu přeje centrální vládě. Nevýhodnou pro šíření povstání mimo provincii je také ekonomická situace a životní standard, které jsou v neperiferních oblastech relativně vysoké (vzhledem k standardu některých ostatních států).

Příležitosti Příležitostí pro arabské povstání je buď zisk větší autonomie nebo případné oddělení regionu od zbytku státu.

Hrozby Hrozbou pro úspěch povstání je jeho vojenská porážka.

Tabulka 7.1 SWOT analýza možností balúčského povstání (teroristické skupiny ASMLA, ADPF a AARP)

Silné stránky Slabé stránky

- Národní jednota - Síla režimu - Relativě vysoká atraktivita cílů pro - Rozhodnost vlády zakročit proti místní obyvatelstvo povstalcům - Atraktivita cílů pro ostatní - Zběhlost velitelů v protipovstaleckém utlačované menšiny boji - Exkluzivita - Atraktivita cílů v případě revolučního - Geografické a socioekonomické (celonárodního) povstání podmínky v případě - Relativně nízká intenzita separatistického povstání: poloha, - Geografické a socioekonomické rozloha mezinárodní hranice, terén, podmínky v případě separatistického obyvatelstvo, ekonomika povstání: klima - Geografické a socioekonomické - Geografické a socioekonomické podmínky v případě revolučního podmínky v případě revolučního povstání: rozloha (blízkost centru povstání: uspořádání, ekonomika moci) - Zahraniční podpora

Příležitosti Hrozby

- Zisk větší autonomie - Vojenská porážka povstání ze strany - Separatismus a možnost vytvoření Íránu samostatného státu

Možnosti balúčského povstání (teroristické skupiny Džejš al-Adl a Ansár al-Furqán)

Silné stránky Silnou stránkou obou skupin je malá národní jednota Íránu a neschopnost Balúčů identifikovat se s íránskou identitou. Etnický a náboženský útlak sunitských Balúčů v provincii vede k vzestupu protirežimních nálad. Obě skupiny vycházejí z etnonáboženské orientace svého předchůdce Džundolláhu, který se dříve profiloval spíše jako organizace bojující za etnickou emancipaci Balúču, ale postupně u něj začaly převažovat náboženské cíle. Džejš al-Adl a Ansár al-Furqán evidentně v tomto směru pokračují. Pro íránské Balúče je náboženství a jejich sunitská identita podstatná od 80. let, kdy v tamní společnosti získali vliv islámští klerici. V pákistánském Balúčistánu naopak vždy byla hnacím motorem povstání etnicita a snaha o národní osvobození. V Sístánu a Balúčistánu dnes existuje díky necitelné diskriminační politice velké množství problémů. Balúčové jsou státem diskriminovaní politicky, kulturně i ekonomicky. Provincie je oproti zbytku státu hospodářsky zaostalá a rurální. Zhoršují se také environmentální problémy. Žádná ze skupin, kromě zmíněné etnické a náboženské diskriminace, tyto problémy ve svých prohlášeních neadresuje konkrétně. Osvobozením od entického a náboženského útlaku se ale rozumí i odstranění těchto dílčích problémů, za jejichž původce je považován Írán. Atraktivita cílu teroristických skupin je tedy vysoká. V případě možnosti šíření povstání do ostatních částí Íránu připadají v úvahu pouze ostatní problémové regiony definované touto prací. Zdejší obyvatelstvo s Balúči sdílí podobnou formu diskriminace a podobné jsou i ostatní podmínky provázející jejich útlak. Mohlo by tedy dojít ke spontánnímu povstání ve více regionech. Rovněž vysoká je intenzita problému ve společnosti. Vypovídá o ní jak množství útoků spáchaných na vládní a civilní cíle (Džundolláhem i dvěma nástupnickými organizacemi), tak výsledky prezidentských voleb v regionu, které jednoznačně prosazují nesouhlas obyvatel s konzervativní centralistickou línií vlády a požadavek na větší autonomii, kterou deklarují proreformní kandidáti. Silnou stránkou potencionálního povstání je také exkluzivita problémů. Ačkoliv Írán vyvinul dílčí snahu zlepšit situaci v regionu především po ekonomické stránce (několika developerskými projekty), převažující prisma vzájemných vztahů určených etnicitou a

82 náboženstvím zůstalo beze změny u státu i samotných Balúčů. Nadějen na zlepšení vztahů je navíc limitováná tvrdým přístupem vlády k etniku a demonstrativními popravami Balúčů podezřelých z terorismu, které Írán provádá v reakci na úmrtí svých vojáků. Geografické podmínky jsou silnou stránkou pouze v případě separatistického povstání. Provincie má výhodnou polohu při hranici s Pákistánem, na jehož straně působí enticky spřízněné hnutí. Hranice mezi oběma státy je dlouhá a propustná a umožňuje teroristickým skupinám vést přeshraniční operace. Co do rozlohy je Írán velký stát a Sístán a Balúčistán je vzdálený od centra moci. Uspořádáním je sice provincie snadno izolovatelná od zbytku státu (poušť a pohoří), ale v díky propustnosti hranic je možný ústup povstalců na pákistánské území. Terén je obzvláště v příhraničí hornatý a poskytuje povstalcům přirozené skryty. Z ekonomického hlediska patří Sístán a Balúčistán k nejméně rozvinutým oblastem země s propastným rozdílem vůči průměru ukazatelů v zemi. Morální a politická zahraniční podpora obou skupin poskytovaná především Saudskou Arábií hraje roli v rámci jejich identifikace s globálním džihádistickým hnutím a má význam například pro získání finanční podpory, nebo zahraničních dobrovolníků. Pro činnost obou skupin je ale významná především pasivní podpora Pákistánu, který proti jejich aktivitě na svém území nezasahuje.

Slabé stránky Mezi slabé stránky přerodu balúčského terorismu do povstání patří především síla režimu daná jeho státním zřízením, silnou armádou, policií a tajnými službami. Nevýhodou je také rozhodnost vlády zakročit proti povstalcům a zběhlost velitelů v protipovstaleckém boji. Slabou stránkou je atraktivita cílů povstalců v případě celonárodního povstání. Většinová perská společnost cíle skupiny sdílet nebude a postaví se do striktní opozice vůči ní. V obdobném duchu budou mezi některé slabé stránky povstání patřit také geografické a socioekonomické podmínky v případě revolučního povstání. Zejména se jedná o uspořádání země, které v případě zadržování povstání za hranicemi Sístánu a Balúčistánu přeje centrální vládě. Nevýhodnou pro šíření povstání je také ekonomická situace a životní standard, které jsou v neperiferních oblastech relativně vysoké (vzhledem k standardu některých ostatních států).

Příležitosti Příležitostí pro balúčské povstání je zisk větší autonomie nebo případné oddělení regionu od zbytku státu. Situace se dnes také mění v pákistánském Balúčistánu. Díky nárůstu

83 vlivu náboženského extrémismu v Pákistánu a poklesu aktivity národního odboje může být povstání sjednoceno na základě íránských etnonáboženských teroristických skupin, které již dnes navíc operují z Pákistánského území.

Hrozby Hrozbou pro úspěch povstání je jeho vojenská porážka.

Tabulka 7.2 SWOT analýza možností balúčského povstání (teroristické skupiny Džejš al-Adl a Ansár al-Furqán)

Silné stránky Slabé stránky

- Národní jednota - Síla režimu - Atraktivita cílů pro místní - Rozhodnost vlády zakročit proti obyvatelstvo povstalcům - Atraktivita cílů pro ostatní - Zběhlost velitelů v protipovstaleckém utlačované menšiny boji - Intenzita - Atraktivita cílů v případě - Exkluzivita celonárodního povstání - Geografické a socioekonomické - Geografické a socioekonomické podmínky: poloha, rozloha podmínky v případě separatistického mezinárodní hranice, terén, povstání: klima obyvatelstvo, ekonomika - Geografické a socioekonomické - Zahraniční podpora podmínky v případě celonárodního povstání: uspořádání, ekonomika

Příležitosti Hrozby

- Zisk větší autonomie, separatismus - Vojenská porážka povstání ze strany - Sjednocení balúčského povstání Íránu v Pákistánu a Íránu na etnonáboženském základě

Možnosti kurdského povstání (teroristické skupiny PJAK a KDPI)

Silnou stránkou obou skupin je malá národní jednota Íránu a neschopnost Kurdů identifikovat se s íránskou identitou. Obě skupiny čerpají z dlouhodobé snahy Kurdů, jejichž obyvatelstvo je rozptýleno mezi čtyři sousedící státy, o vytvoření vlastního státu. Etnický a náboženský útlak sunitských Kurdů v provincii vede k vzestupu protirežimních nálad. Primárním motivem Kurdů je ale snaha o etnickou emancipaci. Náboženství již nehraje takovou úlohu ani v případě relativně početné skupiny kurdských šíitů (provincie Kermanšáh) u kterých došlo k lepšímu začlenění do zbytku populace a větší identifikaci s íránstvím. Tito Kurdové se k národně osvobozeneckým snahám ostatních stavěli dříve laxně až negativně. V poslední době zde roste vliv touhy po emancipaci a PJAK mezi kurdskými šíity získává většinu svých stoupenců. Mobilizace této skupiny se přitom dříve žádné organizaci nepodařila. Z volebních výsledků je zde ale stále viditelný větší příklon ke konzervativním kandidátům oproti zbylým dvěma provinciím. Necitelná diskriminační politika způsobuje i v kurdských provinciích velké množství problémů. Kurdové jsou státem diskriminovaní politicky, kulturně i ekonomicky. Lze ale předpokládat, že u lépe integrovaných šíitů je tato diskriminace výrazně nižší. Provincie je oproti státnímu průměru hospodářsky mírně zaostalá a kvalitu života negativně ovlivňují také environmentální problémy. Obě zkoumané teroristické skupiny tyto problémy ve svých internetových prezentacích konkrétně adresují. Proklamovaným cílem obou skupin je dosažení autonomie v rámci demokratického federativního, respektive konfederativního (PJAK) Íránu. Atraktivita cílů teroristických skupin mezi Kurdy je tedy relativně vysoká (s ohledem na nižší podporu u šíitů). Pro případné šíření povstání do ostatních částí Íránu je možné brát v potaz jen ostatní problémové regiony definované touto prací. Balúčové a chúzestánští Arabové s Kurdy sdílí podobnou formu diskriminace ze strany státu a podobné jsou i ostatní podmínky provázející jejich útlak. Relativně vysoká je také intenzita problému v kurdské společnosti. Vyšší intenzita je v severních provinciích (Kurdistán a Západní Ázerbájdžán), kde proběhlo převážné množství všech útoků. Podle výsledků prezidentských voleb je zde také větší podpora proreformním kandidátům. V Kermanšáhu byly během sledovaného období spáchány pouze 3 útoky a v Ilámu žádný. V obou těchto provincích žijí převážně šíitští Kurdové a podpora proreformních kandidátů ve volbách je o něco nižší.

Silnou stránkou potencionálního povstání je také exkluzivita problémů. Írán do jisté míry vyvíjí snahu ulehčit místnímu obyvatelstvu tíživou ekonomickou situaci, stejně jako vyvíjí úsilí k zabránění ekologické katastrofy v podobě vysychajícího jezera Urmia. Vzájemné vztahy mezi sunitskými Kurdy a státem ale stále určuje prisma etnicity a náboženství. K exluzivitě problému přispívá také úspěšný boj Kurdů za samostatnost v sousedním Iráku a Sýrii, se kterým se íránští Kurdové (šíité i sunité) ztotožňují. Množství politických vězňů držených Íránem a brutální zacházení s nimi pak dále prohlubuje křivdu, kterou společnost vnímá. Geografické podmínky jsou i v případě potencionálního kurdského separatistického povstání spíše silnou stránkou. Východní Kurdistán sousedí s jižním a severním Kurdistánem a vytváří přeshraniční region. Irácký Kurdistán k povstání nebude vystupovat nepřátelsky i když jej z důvodu dobrých vztahů s Íránem v současnosti nepodpoří. Hranice je dlouhá a propustná, obzvláště díky hornatému terénu v Západním Ázerbájdžánu a Kurdistánu. Pro separatistické povstání je výhodné také uspořádání provincií, díky kterému není možné je snadno izolovat za účelem likvidace povstání. Terén je hornatý s občasnou vegetací a pro povstalce poskytuje dostatek vhodných skrytů. Ekonomická situace je podle ukazatelů horší v severních provinciích, které v přepočtu na obyvatele produkují nižší HDP než je průměr v zemi. Jižní provincie jsou spíše lehce nadprůměrné. V případě revolučního typu povstání by oproti separatistickému byla silnou stránkou blízkost ohniska napětí k mocenskému centru. Morální zahraniční zahraniční podporu získávají íránští Kurdové především mezi svými soukmenovci v okolních státech. Podpora v iráckém Kurdistánu je pouze morální vzhledem k vlivu Íránu v zemi a k jeho podpoře tamním Pešmergům v boji s ISIS. KRG na svém území trpí některé exilové organizace íránských kurdů pod podmínkou, že nebudou vyvíjet činnost proti Íránu. Větší podporu získává PJAK jakožto odnož PKK od své mateřské organizace. Zde lze předpokládat i vojenskou podporu. Ze států regionu prokurdsky vystupuje Izrael, který je také Íránem obviňován z podpory teroristických skupin na svém území. Politickou podporu kurdům vyjádřila skrze média i Saudská Arábie (skrze sérii dokumentů věnujících se útlaku etnik žijících na území Íránu). Neprůkazná, ale pravděpodobná byla určitá forma skryté pomoci (finanční pomoc) PJAK i KDPI ze strany hlavních nepřátel Íránu – Izraele, USA (během vlády G. W. Bushe) a Saudské Arábie.

Slabé stánky

Mezi slabé stránky kurdského povstání tradičně patří především síla režimu daná jeho státním zřízením, silnou armádou, policií a tajnými službami. Nevýhodou je také rozhodnost vlády zakročit proti povstalcům a zběhlost velitelů v protipovstaleckém boji. Slabou stránkou je také atraktivita cílů povstalců v případě celonárodního povstání. Většinová perská společnost cíle skupiny sdílet nebude a postaví se vůči ním do striktní opozice. Z geografických podmínek pro separatistické povstání představuje slabinu blízkost mocenského centra, které sem může v případě potřeby rychle projektovat vojenskou sílu. V zimních měsících může být překážkou studené horské klima. Při revolučním typu povstání je slabinou uspořádání země, které v případě zadržování povstání za hranicemi kurdských provincií přeje centrální vládě. Nevýhodnou pro šíření povstání je také ekonomická situace a životní standard, které jsou v neperiferních oblastech relativně vysoké (vzhledem k standardu některých ostatních států).

Příležitosti Příležitostí pro kurdské povstání je zisk větší autonomie v rámci federalizovaného, nebo konfederačního Íránu, případně oddělení regionu od zbytku státu.

Hrozby Hrozbou pro úspěch povstání je jeho vojenská porážka.

Tabulka 7.3 SWOT analýza možností kurdského povstání (teroristické skupiny KDPI a PJAK)

Silné stránky Slabé stránky

rozloha mezinárodní hranice, terén, - Geografické a socioekonomické obyvatelstvo, ekonomika podmínky v případě revolučního - Geografické a socioekonomické povstání: uspořádání, ekonomika podmínky v případě revolučního povstání: rozloha (blízkost centru moci) - Ómezená zahraniční podpora

Příležitosti Hrozby

- Zisk větší autonomie - Vojenská porážka povstání ze strany - Separatismus a možnost vytvoření Íránu samostatného kurdského státu

V odpovědi na výzkumnou otázku, jestli má některá subverzivní íránská teroristická skupina potenciál k přerodu do povstaleckého hnutí, které by destabilizovalo zemi, došel autor k závěru, že v případě individuálního postupu v boji s Íránem, byť se širokou základnou v povstaleckém hnutí, žádná skupina takový potenciál nemá. Všechny zkoumané teroristické skupiny, respektive potencionální národní povstalecké hnutí, vychází z podobných premis (viz. srovnání tabulek 7.1, 7.2 a 7.3). Jejich šance na úspěch v případě separatistického povstání je relativně nízká vzhledem k převaze státu. Větší šance v tomto ohledu má Balúčské a Kurdské povstání. U Arabského povstání hrají při nižším hodnocení úlohu geografické podmínky Chúzestánu a strategický význam oblasti pro centrální vládu. V případě revolučního povstání mají národní povstalecké hnutí naději na úspěch pouze v případě koordinovaného postupu. Při hodnocení šancí na úspěch revolučního typu povstání je také důležitá pozice ázerbájdžánské menšiny, která zatím neprojevuje přílišné znaky nepřátelství vůči Íránu.

8. Přílohy

Příloha 1 Rozloha provincií

Název provincie Rozloha v km² Rozloha v % Sístán a Balúčistán 181785 11,16 Kermán 180726 11,1 Chorasán-e džanůbí 150797 9,25 Fars 122608 7,53 Chorasán-e rézaví 118851 7,3 Isfahán 107019 6,57 Semnán 97490 5,99 Jazd 73873 4,54 Hormozgán 70697 4,34 Chúzestán 64054 3,93 Východní Ázerbájdžán 45650 2,8 Západní Ázerbájdžán 37411 2,3 Kurdestán 29137 1,79 Markazí 29127 1,79 Chorasán-e šomálí 28434 1,75

Lúrestán 28294 1,74 Kermanšáh 25008 1,54 Mazandarán 23842 1,46 Bušer 22742 1,4 Zandžán 21773 1,34 Golestán 20367 1,25 Ilám 20132 1,24 Hamedán 19368 1,19 Ardebil 17799 1,09 Čohármahál a Bachtijárí 16327 1 Kazvin 15567 0,96 Kohgiluje a Bujeráhmad 15504 0,95 Gilán 14042 0,86 Teherán 13689 0,84 Qom 11526 0,71 Alborz 5124 0,32 Celkově Írán 1628763 100

Zdroj: Statistical centre of Iran, 2014 Tabulka a výpočet vlastní

Příloha 2 Počet obyvatel provincií

Název provincie Počet obyvatel Teherán 12183391 Chorasán-e Rézaví 5994402 Isfahán 4879312 Fars 4596658 Chúzestán 4531720 Východní Ázerbájdžán 3724620 Západní Ázerbájdžán 3080576 Mazandarán 3073943 Kermán 2938988 Sístán a Balúčistán 2534327 Gilán 2480874 Alborz 2412513 Kermanšáh 1945227 Golestán 1777014 Hamedán 1758268

Lurestán 1754243 Hormozgán 1578183 Kurdestán 1493645 Markazí 1413959 Ardebil 1248488 Kazvin 1201565 Qom 1151672 Jazd 1074428 Bušer 1032949 Zandžán 1015734 Čohármahál a Bachtijárí 895263 Chorasán-e Šomálí 867727 Chorasán-e džanůbí 662534 Kohgiluje a Bujeráhmad 658629 Semnán 631218 Ilám 557599

Zdroj: Statistical centre of Iran, 2016

Příloha 3 Hustota zalidnění v provinciích

Zdroj: Statistical centre of Iran, 2014: 115

Příloha 4 Podíl provincií na celkovém HDP Íránu

Název provincie Podíl na celkovém HDP Íránu v Teherán 30,2 Chúzestán 12,21 Isfahán 6,54 Chorasán-e Rézaví 5,42 Fars 4,29 Mazandarán 3,76 Východní Ázerbájdžán 3,73 Kermán 2,73 Bušer 2,56 Gilán 2,41 Západní Ázerbájdžán 2,25 Kohgiluje a Bujeráhmad 2,15 Markazí 2,02 Hormozgán 1,72 Kermanšáh 1,69 Kazvin 1,57 Hamedán 1,54 Jazd 1,54 Golestán 1,37 Lurestán 1,21 Sístán a Balúčistán 1,07 Ardebil 1,06 Kurdestán 1,05 Ilám 1,02 Qom 1 Zandžán 0,94 Semnán 0,89 Čohármahál a Bachtijárí 0,72 Chorasán-e Šomálí 0,71 Chorasán-e džanůbí 0,71 Alborz není údaj

Zdroj: Statistical centre of Iran, 2016

Příloha 5 Ukazatel HDP/obyvatel

Název provincie HDP/obyvatel v % (x10-7) Sístán a Balúčistán 4,222 Lurestán 6,8975 Kurdestán 7,0297 Západní Ázerbájdžán 7,3038 Golestán 7,7095 Čohármahál a Bachtijárí 8,0423

Chorasán-e Šomálí 8,1822 Ardebil 8,4902 Qom 8,683 Kermanšáh 8,6879 Hamedán 8,7586 Chorasán-e Rézaví 9,0417 Zandžán 9,2543 Kermán 9,2889 Fars 9,3328 Gilán 9,7143 Východní Ázerbájdžán 10,0144 Chorasán-e džanůbí 10,7164 Hormozgán 10,8986 Mazandarán 12,2318 Kazvin 13,0662 Isfahán 13,4035 Semnán 14,0997 Markazí 14,2861 Jazd 14,3332 Ilám 18,2927 Bušer 24,7834 Teherán 24,7878 Chúzestán 26,9434 Kohgiluje a Bujeráhmad 32,6435 Alborz

Zdroj: Statistical centre of Iran, 2016,

výpočet vlastní

Příloha 6 Nezaměstnanost

Název provincie Nezaměstnanost v % Kermanšáh 15,7 Čohármahál a Bachtijárí 15 Lurestán 14,9 Kohgiluje a Bujeráhmad 14,8 Chorasán-e Šomálí 14,2 Gilán 13,2 Mazandarán 12,7 Isfahán 12,4 Fars 12,4

Golestán 12,4 Kazvin 11,9 Alborz 11,7 Kurdestán 11,6 Ardebil 11,3 Semnán 11,3 Ilám 11,1 Írán 11 Sístán a Balúčistán 10,9 Chorasán-e Rézaví 10,8 Hormozgán 10,3 Západní Ázerbájdžán 9,9 Chúzestán 9,9 Zandžán 9,8 Qom 9,2 Bušer 9 Teherán 8,3 Východní Ázerbájdžán 7,8 Jazd 7,8 Hamedán 7,7 Chorasán-e džanůbí 7,6 Markazí 7 Kermán 6,9

Zdroj: Statistical centre of Iran, 2016

Příloha 7 Růst populace

Název provincie Růst populace v % Bušer 3,11 Alborz 3,04 Hormozgán 2,37 Kermán 2,07 Qom 1,93 Golestán 1,9 Jazd 1,63 Teherán 1,44

Západní Ázerbájdžán 1,4 Chorasán-e Rézaví 1,4 Isfahán 1,37 Semnán 1,37 Chorasán-e Šomálí 1,35 Írán 1,2 Fars 1,17 Chúzestán 1,17 Sístán a Balúčistán 1,05 Zandžán 1,04 Mazandarán 1,02 Kazvin 1 Markazí 0,91 Čohármahál a Bachtijárí 0,86 Chorasán-e džanůbí 0,81 Kohgiluje a Bujeráhmad 0,76 Kurdestán 0,73 Kermanšáh 0,69 Východní Ázerbájdžán 0,66 Hamedán 0,64 Gilán 0,62 Lurestán 0,44 Ilám 0,43 Ardebil 0,33

Zdroj: Statistical centre of Iran, 2016

Příloha 8 Podnebné pásma Íránu

Zdroj: Kasmaei, 1992

Příloha 9 Věková pyramida Íránu

Zdroj: CIA 2015

Příloha 10 Přehled teroristických útoků v Íránu od roku 2005

Počet Datu Počet zraněnýc Druh Etnik m mrtvých h útoku Provincie Město Skupina um 2014 0 1 A Chúzestán Chorramšáhr Neznámá A 2014 1 0 P Neznámá Neznámé Džejš al-Adl B 2014 0 0 P Sístán - Balúčistán Bazmán Neznámá B 2014 1 2 B Sístán - Balúčistán Saravan Džejš al-Adl B 2014 1 3 P Sístán - Balúčistán Saravan Džejš al-Adl B 2014 - - P Sístán - Balúčistán Záhedán Neznámá B 2014 3 0 P Sístán - Balúčistán Zahak Neznámá B 2013 1 0 A Neznámá Neznámé PJAK K 2013 1 1 B Sístán - Balúčistán Čabáhar Neznámá B 2013 14 6 P Sístán - Balúčistán Saravan Džejš al-Adl B 2013 2 0 O Sístán - Balúčistán Zábol Džejš al-Adl B 2013 1 4 B Sístán - Balúčistán Saravan Džejš al-Adl B 2013 3 0 P Sístán - Balúčistán Saravan Džejš al-Adl B 2012 2 0 P Sístán - Balúčistán Rasak Neznámá B 2012 4 4 N Kermanšáh Páve PJAK K 2012 3 5 B Sístán - Balúčistán Čabáhar HAI B 2012 2 0 P Sístán - Balúčistán Sarbáz Neznámá B 2011 3 3 P Chúzestán Ahváz APDF A 2011 4 2 B Kurdistán Marivan Neznámá K 2011 2 3 P Kurdistán Sanandadž Neznámá K 2011 1 2 P Kurdistán Sanandadž Neznámá K 2011 4 2 P Kurdistán Marivan PJAK K 2011 0 1 B Kurdistán Sanandadž Neznámá K 2011 1 0 P Teherán Teherán PJAK K

2011 0 0 B Západní Ázerbájdžán Bazargán Neznámá K 2011 1 0 P Neznámá Neznámé PJAK K 2010 1 0 A Západní Ázerbájdžán Khoy PJAK K 2010 3 0 N Západní Ázerbájdžán Khoy PJAK K 2010 4 4 P Západní Ázerbájdžán Piranšáhr PJAK K 2010 12 2 P Kurdistán Marivan PJAK K 2010 4 0 P Západní Ázerbájdžán Piranšáhr Neznámá K 2010 2 0 P Západní Ázerbájdžán Ošnavie Neznámá K 2010 12 81 B Západní Ázerbájdžán Mahabad Neznámá K 2010 0 0 Ú Sístán - Balúčistán Záhedán Neznámá B 2010 40 50 B Teherán Teherán Jundolláh B 2009 0 0 B Sístán - Balúčistán Záhedán Neznámá B 2009 1 0 P Sístán - Balúčistán Iranšáhr Neznámá B 2009 0 0 B Sístán - Balúčistán Záhedán Neznámá B 2009 12 0 P Sístán - Balúčistán Saravan Neznámá B 2009 0 0 B Chúzestán Ahváz Neznámá A 2009 5 0 P Kermanšáh Ravansar PJAK K 2009 1 0 N Kurdistán Sanandadž Neznámá K 2009 0 3 P Sístán - Balúčistán Záhedán Jundolláh B 2009 20 50 B Sístán - Balúčistán Záhedán Jundolláh B 2009 5 0 P Sístán - Balúčistán Záhedán Neznámá B 2009 1 2 P Sístán - Balúčistán Záhedán Neznámá B 2009 35 35 B Sístán - Balúčistán Pišin Jundolláh B 2008 2 20 B Sístán - Balúčistán Saravan Jundolláh B 2008 1 0 N Západní Ázerbájdžán Čaldoran PJAK K 2008 1 0 P Sístán - Balúčistán Saravan Jundolláh B 2008 0 0 Ú Sístán - Balúčistán Saravan Jundolláh B 2008 10 0 N Západní Ázerbájdžán Salmas Neznámá K 2007 1 0 Ú Sístán - Balúčistán Čabáhar Jundolláh B 2007 0 0 B Sístán - Balúčistán Záhedán Jundolláh B 2007 18 - P, B Sístán - Balúčistán Záhedán Jundolláh B 2006 0 0 B Západní Ázerbájdžán Bazargán KFH K 2006 4 7 P Neznámá Neznámé PKK K 2006 12 1 P Kermán Kermán Jundolláh B 2006 0 7 B Kermanšáh Kermanšáh Neznámá K 2006 0 0 Ú Sístán - Balúčistán Iranšáhr Neznámá B 2006 1 0 P Sístán - Balúčistán Iranšáhr Neznámá B 2006 22 7 N Sístán - Balúčistán Záhedán Jundolláh B 2006 0 2 B Chúzestán Dezful Neznámá A 2006 0 2 B Chúzestán Abadán Neznámá A 2006 0 0 B Chúzestán Ahváz Neznámá A 2006 0 - B Chúzestán Ahváz APDF A 2006 9 15 B Chúzestán Ahváz APDF A 2006 - - Ú Sístán - Balúčistán Neznámé Jundolláh B 2005 0 0 B Chúzestán Ahváz Neznámá A 2005 4 102 B Chúzestán Ahváz Neznámá A 2005 1 4 B Teherán Teherán APDF A APDF, AMG, 2005 8 85 B Chúzestán Ahváz ARGA A Zdroj: Global Terrorism Database, 2016, tabulka vlastní

Příloha 11 Distribuce etnických menšin v Íránu

Zdroj: Climate and Security, 2012

100

9. Použitá literatura a zdroje

Monografie:

Akbar, M. (2011): The Redefined Dimensions of Baloch Nationalist Movement. Xlibris.

Axworthy, M. (2008): Dějiny Íránu. Nakladatelství Lidové noviny.

Breseeg, M (2004): Baloch Nationalism: Its Origins and Development. Royal Book Company

Casertano, S. (2011): Our Land, Our Oil!: Natural Resources, Local Nationalism and Violent Secession. Potsdam University.

Crane, K. (2008): Iran's Political, Demographic, and Economic Vulnerabilities. RAND Corporation.

Farzamand, A. (2002): Administrative Reform in Developing Nations. Westport, Conn: Greenwood Publishing Group.

Galula, D. (1964): Counterinsurgency Warfare. Theory and Practice. Frederick A. Praeger, New York.

Hafez, M. (2007): Suicide Bombers in Iraq: The Strategy and Ideology of Martyrdom. US Institute of Peace Press.

IISS (2009): The Military Balance 2009. Routledge. Taylor & Francis Group.

Kraus, J. – Souleimanov, E. (2015): Ázerbájdžánci Íránu. Identita, společnost a regionální bezpečnost. Praha. Auditorium.

Lokman, M. (1997): The Kurds and Kurdistan. Greenwood Press.

Mabon, S. (2015): Saudi Arabia and Iran: Power and Rivalry in the Middle East. Tauris.

Mareš, M. (2005): Terorismus v ČR. Centrum strategických studií. Brno.

Shelley, L. (2014): Dirty Entanglements. Corruption, Crime and Terrorism. George Mason University.

Souleimanov, E. (2010): Terorismus: pokus o porozumění. Praha, SLON.

Šlachta, M. (2010): Ohniska napětí ve světě. NČGS. Taheri, A. (2012): The Baloch in Post Islamic Revolution Iran: A Political Study.

Taheri, A.,R. (2014): Sociopolitical Study of Iranian Baloch Elites (1979-2013). TECODH.

101

Tureček, B. (2013): Labyrintem Íránu. Knižní klub.

Elektronické zdroje:

ADPF (2007): Political platform and general program with amendments in 2007. Online text dostupný z: http://www.adpf.org/adpf2/index.php/platform-a-d-p-f

ADPF (2016): ADPF word in the Balouchestan National Movement in London. Online text dostupný z: http://www.adpf.org/adpf2/index.php/reports/item/278-adpf-work

Ahwaz News Agency (2012): Ahwazi Refugees at risk in Iraq. Online text dostupný z: http://www.ahwaziarabs.info/2012/03/ahwazi-refugees-at-risk-in-iraq.html

Ahwaz News Agency (2013a): Ahwazi insurgents attack gas pipelines. Online text dostupný z: http://www.ahwaziarabs.info/2013/11/ahwazi-insurgents-attack-gas-pipeline.html

Ahwaz News Agency (2013b): Ex-Defence Minister attacks regime´s record in Al-Ahwaz. Online text dostupný z: http://www.ahwaziarabs.info/2013/08/iran-ex-defence-minister- attacks.html

Akbar, M. (2015): The End of Pakistan´s Baluch Insurgency? The Huffington Post. Online text dostupný z: http://www.huffingtonpost.com/malik-siraj-akbar/the-end-of-pakistans- balo_b_6090920.html

:Online text dostupný z .يش العدل: نطالب بحقوق البلوش والسنة في إيران :(Al-Arabiya (2016 http://www.alarabiya.net/ar/iran/2014/10/25/%D8%AC%D9%8A%D8%B4- %D8%A7%D9%84%D8%B9%D8%AF%D9%84- %D9%84%D9%84%D8%B9%D8%B1%D8%A8%D9%8A%D8%A9- %D9%86%D8%B7%D8%A7%D9%84%D8%A8- %D8%A8%D8%AD%D9%82%D9%88%D9%82- %D8%A7%D9%84%D8%A8%D9%84%D9%88%D8%B4- %D9%88%D8%A7%D9%84%D8%B3%D9%86%D8%A9-%D9%81%D9%8A- %D8%A5%D9%8A%D8%B1%D8%A7%D9%86.html

Alfoneh, A. – Eisenstadt, M. (2016): Iranian Casaulties in Syria and the Strategic Logic of Intervention. The Washington Institute. Online text dostupný z: http://www.washingtoninstitute.org/policy-analysis/view/iranian-casualties-in-syria-and-the- strategic-logic-of-intervention

Al-Jazeera (2006): Iran hangs Arab separatists. Aljazeera.com. Publikováno 21.12.2016. Dostupné z: http://www.aljazeera.com/news/middleeast/2006/12/2008525133419538724.html

102

Al-Zahed, S. – Tayel, A. (2016): Shiites on the rise in Sunni Gaza, Sunnis on the rise in Shiite Iran. Al Arabiya. Online text dostupný z: https://english.alarabiya.net/articles/2011/04/14/145357.html

Amnesty International (2008a): Iran: Further Information on Fear of Torture for Turkmen Detainees. Online text dostupný z: https://www.iranrights.org/library/document/368/iran- further-information-on-fear-of-torture-for-turkmen-detainees

Amnesty International (2008b): Iran: Human Rights Abuses against the Kurdish Minority. Online text dostupný z: http://www.refworld.org/pdfid/489174f72.pdf

Ansár Hezballah (2016): Množství mučedníků z řad Obránců svatého místa stouplo na 400. Informační portál Ansár Hezballah. Online text dostupný z: http://yalasarat.com/vdcb8wb80rhbgwp.uiur.html

Arasli, J. (2010): Pasdaran Incorporated: Evolving from Revolutionary to Praetorian Guard. Naval Postgraduate School. California. Online text dostupný z: http://www.dtic.mil/dtic/tr/fulltext/u2/a518371.pdf

Armenpress (2015): Iran plans to transfer water from Lake Van to save Urmia. Online text dostupný z: http://armenpress.am/eng/news/819018/

Aryan, H. (2011): The Artesh: Iran’s Marginalized and Under-Armed Conventional Military. Middle East Institute. Online text dostupný z: http://www.mei.edu/content/artesh- iran%E2%80%99s-marginalized-and-under-armed-conventional-military

Asharq al-Awsat (2015): Yemen: Classified document reveals extent of Iranian support for Houthis. Online text dostupný z: http://english.aawsat.com/2015/07/article55344262/yemen- classified-document-reveals-extent-of-iranian-support-for-houthis

ASMLA (2016): Political program. Online text dostupný z: http://ahwazna.net/en- 193_Political_program_.html

Aziz, K. (2015): Drivers of Radicalism and Extremism in Pakistan. Friedrich Ebert Stiftung. Online text dostupný z: http://library.fes.de/pdf-files/bueros/pakistan/12144.pdf

Baloch, S. (2014): „Retaliatory action“: Iran fires 42 mortar shells into Balochistan. Online text dostupný z: http://tribune.com.pk/story/813988/retaliatory-action-iran-fires-42-mortar- shells-into-balochistan/

103

Bashir, D. (2013): Rouhani Should Give Priority to Religious Freedom in Iran. Al-monitor. Online text dostupný z: http://www.al-monitor.com/pulse/originals/2013/09/rouhani- minorities-iran-unga.html#

Black, I. (2015): Iran and Saudi Arabia ramp up hostile rhetoric to new levels. The Guardian. Online text dostupný z: http://www.theguardian.com/world/on-the-middleeast/2015/oct/23/iran-and-saudi-arabia-ramp-up-hostile-rhetoric-to-new-levels

Bozorgmehr, N. (2015): Fears grow over Iran´s disgruntled Sunni Muslims. Fiancial Times. Online text dostupný z: https://next.ft.com/content/3a246c0a-86d7-11e4-8a51-00144feabdc0

Bradley, J. (2007): Iran´s Ethnic Tinderbox. The Washington Quarterly, Winter 2006-2007. Online text dostupný z: http://ebitik.azerblog.com/anbar/8885.pdf

Bureau of Democracy, Human Rights and Labour (2009): International Religious Freedom Report 2009. Online text dostupný z: http://www.state.gov/j/drl/rls/irf/2009/127347.htm

CIA (2015): The World Factbook: Iran. Population and Society. Online text dostupný z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ir.html

Climate and Security (2012): Socio-environmental impacts of Iran´s Disappearing Lake Urmia. Online text dostupný z: https://climateandsecurity.org/2012/05/18/socio- environmental-impacts-of-irans-disappearing-lake-urmia/

CNN (2010): US designates Iran´s Jundallah as terrorist organization. Online text dostupný z: http://edition.cnn.com/2010/WORLD/meast/11/03/jundallah.terrorist.designation/index.html

Cordesman, A., H. (2007): Iran’s Revolutionary Guards, the Al Quds Force, and Other Intelligence and Paramilitary Forces. Center for Strategic and International Studies. Online text dostupný z: http://csis.org/files/media/csis/pubs/070816_cordesman_report.pdf

Česká vojenská encyklopedie (2010): heslo „protipovstalecký“. Online text dostupný z: http://doctrine.vavyskov.cz/_aplikace/cve/term/view/3969

Danish Immigration Service (2013): Iranian Kurds. On Conditions of Iranian Kurdish Parties in Iran and KRI, Activities in the Kurdish Area of Iran, Conditions in Border Area and Situation fo Returnees from KRI to Iran. Online text dostupný z: https://www.nyidanmark.dk/NR/rdonlyres/D82120CB-3D78-4992-AB57- 4916C4722869/0/fact_finding_iranian_kurds_2013.pdf

Declan, W. (2010): WikiLeaks cables portray Saudi Arabia as a cash machine terrorist.

Dream of Iran (2015): Iranian Sunnis: Ethnic and Cultural Diversity. Online text dostupný z: http://dreamofiran.com/dossiers/iranian-sunnis-ethnic-and-cultural-diversity/

Encyclopedia Iranica (2008): Kurdish Language i. History of the Kurdish Language. Online text dostupný z: http://www.iranicaonline.org/articles/kurdish-language-i

104

Farooq, U. (2014): The Dangerous Drug-Funded Secret War Between Iran and Pakistan. The Daily Beast. Online text dostupný z: http://www.thedailybeast.com/articles/2014/12/29/the- dangerous-drug-funded-secret-war-between-iran-and-pakistan.html

Fars (2014): Turkmen President Calls for Broadening of Defense Cooperation with Iran. Online text dostupný z: http://en.farsnews.com/newstext.aspx?nn=13930625001250

Fars (2015): Iran Police Commander Notifies of Tightening Security along Border with Iraq. Online text dostupný z: http://en.farsnews.com/newstext.aspx?nn=13940824001389

Fathi, N. (2006): Iran Shuts Down Newspaper Over Cartoon. New York Times. Online text dostupný z: http://www.nytimes.com/2006/05/24/world/middleeast/24iran.html?_r=0

Federal Research Division (2012): Iran´s Ministry of Intelligence and Security: A Profile. The Library of Congres. Online text dostupný z: https://fas.org/irp/world/iran/mois-loc.pdf

Fortress Gold Group (2014): Iran Opens Largest Gold Plant in the Middleast, Doubless production plan. Online text dostupný z: https://www.fortressgoldgroup.com/iran-opens- largest-gold-plant-middle-east-doubles-production-plans/

Gallup (2009): Religiosity Highest in World´s Poorest Nations. Onlne text dostupný z: http://www.gallup.com/poll/142727/religiosity-highest-world-poorest-nations.aspx

Gasiorowski, M., J. (2002): The Nuzhih Plot and Iranian Politics. International Journal of Middle East Studies, 34/2002. Online text dostupný z: http://mycaldron.com/wp- content/uploads/2011/09/nojeh-plot.pdf

Ghaffar, S. (2009): Baluchistan´s rising militancy. Middle East Research and Information Project. Online text dostupný z: http://www.merip.org/mer/mer250/baluchistan%E2%80%99s-rising-militancy

Global Fire Power (2015): Iran. Military Strength. Online text dostupný z: http://www.globalfirepower.com/country-military-strength-detail.asp?country_id=iran

Global Security (2016a): Iranian Ground Forces Equipment. Online text dostupný z: http://www.globalsecurity.org/military/world/iran/ground-equipment.htm

Global Security (2016b): Iran Air Force. Online text dostupný z: http://www.globalsecurity.org/military/world/iran/airforce-equipment.htm

Habtoor, K. (2015): Arab Ahwaz must be liberated from Iran. Online text dostupný z: http://english.alarabiya.net/en/views/news/middle-east/2015/03/29/Arab-Ahwaz-must-be- liberated-from-Iran.html

Haqiqi, F. (2014): In Iran, Limited Support for IS Among Small Number of Salafis. Rudaw. Online text dostupný z: http://rudaw.net/english/middleeast/iran/25082014

Hassan, H. (2007): Iran: Ethnic and Religious Minorities. Congressional Research Service. Online text dostupný z: http://scholar.google.cz/scholar_url?url=http://www.dtic.mil/cgi-

105 bin/GetTRDoc%3FAD%3DADA469079&hl=cs&sa=X&scisig=AAGBfm2wvBVBKObEi1i nxyGkPgk1_SXR6w&nossl=1&oi=scholarr&ved=0ahUKEwjZiMGvyIjLAhUBFiwKHRgZ AEcQgAMIHSgCMAA

HRANA (2014): Iran arrest 16 Sunni converts at Qur´an class in Ahwaz. Online text dostupný z: https://hra-news.org/en/iran-arrests-16-sunni-converts-quran-class-ahwaz

Human Rights & Democracy for Iran (2013): Public flogging in Javanrud. Online text dostupný z: http://www.iranrights.org/library/document/2301/public-flogging-in-javanrud- two-salafis-received-164-lashes-each-for-alleged-public-harassment

Human Rights Council (2013): Reports of the Secretary General on the situation of human rights in the Islamic Republic of Iran. Online text dostupný z: http://www.ohchr.org/Documents/Countries/IR/A-HRC-22-48_en.pdf

Human Rights Watch (2013): Iran: Lift Restrictions on Sunni Worship. Online text dostupný z: https://www.hrw.org/news/2013/11/09/iran-lift-restrictions-sunni-worship

Huseyn, H. (2015): Iran, Turkmenistan increase bilateral trade. Trend News Agency. Online text dostupný z: http://en.trend.az/casia/turkmenistan/2459736.html

IHS Jane´s 360 (2015): Islamis State´s intent to strengthen sectarian recruitments heightens terrorism risk for Iranian Shia sites and soft targets. IHS Jane´s Country Risk Daily Report. Online text dostupný z: http://www.janes.com/article/56143/islamic-state-s-intent-to- strengthen-sectarian-recruitment-heightens-terrorism-risks-for-iranian-shia-sites-and-soft- targets

Illias, S. (2009): Iran´s Economic Conditions: U.S. Policy Issues. Congressional Research Service. Online text dostupný z: https://www.fas.org/sgp/crs/mideast/RL34525.pdf

Iran Data Portal (2016): Elections. Syracuse University. Online text dostupný z http://irandataportal.syr.edu/elections

Iran Human Rights (2014): Annual report on the death penalty in Iran 2013. Iranhr.net. Publikováno. Dostupné z: http://iranhr.net/media/files/Rapport-iran-2014-GB-030314-bd- e.pdf

Iran Human Rights (2015): At Least 1193 Executions since Hassan Rouhani´s Election as President in Iran. Online text dostupný z: http://iranhr.net/en/articles/1184/

IRANHRDC (2016): Haunted Memories: The Islamic Republic´s Execution of Kurds in 1979. Online text dostupný z: http://www.iranhrdc.org/english/publications/reports/3508- haunted-memories-the-islamic-republics-executions-of-kurds-in-1979.html?p=10

Iran Rights Transparency (2016): in Ahwaz – Settlers associated with Iran’s Revolutionary Guard; state changing demography of Arabic region: Rights defender explains. Online text dostupný z: http://www.iranrights.net/2016/02/27/in-ahwaz-settlers-associated-with-irans- revolutionary-guard-state-changing-demography-of-arabic-region-rights-defender-explains/

106

:Online text dostupný zآخرين نرخ بیکاری پايیز IrEconomy (2016): ۹۴ http://www.ireconomy.ir/fa/page/23016/%D8%A2%D8%AE%D8%B1%DB%8C%D9%86+ %D9%86%D8%B1%D8%AE+%D8%A8%DB%8C%DA%A9%D8%A7%D8%B1%DB%8C +%D9%BE%D8%A7%DB%8C%DB%8C%D8%B2+%DB%B9%DB%B4.html

:Online text dostupný z .نتايج انتخابات رياست جمهوری در سیستان و بلوچستان مشخص شد :(IRNA (2014 http://www3.irna.ir/fa/News/80700585/%D8%B3%DB%8C%D8%A7%D8%B3%DB%8C/% D9%86%D8%AA%D8%A7%DB%8C%D8%AC_%D8%A7%D9%86%D8%AA%D8%AE %D8%A7%D8%A8%D8%A7%D8%AA_%D8%B1%DB%8C%D8%A7%D8%B3%D8%A A_%D8%AC%D9%85%D9%87%D9%88%D8%B1%DB%8C_%D8%AF%D8%B1_%D8% B3%DB%8C%D8%B3%D8%AA%D8%A7%D9%86_%D9%88_%D8%A8%D9%84%D9% 88%DA%86%D8%B3%D8%AA%D8%A7%D9%86_%D9%85%D8%B4%D8%AE%D8%B 5_%D8%B4%D8%AF

Islamic Revolution Documentary Center (2014): From “Jaish al-Satan” to Saudi Insobrieties. http://www.irdc.ir/en/content/43117/default.aspx

Kakei, S. (2013): The Islamic Movement of Kurdistan: From conflict to cooperation. Ekurd Daily. Online text dostupný z: http://ekurd.net/mismas/articles/misc2013/3/state6950.htm

Karimzadeh, M. (2012): Economy of Balochistan: Potentials and Constraints across NationalBoundaries. Aligarh Muslim Unversity. Online text dostupný z: https://www.academia.edu/3859486/Economy_of_Balochistan_Potentials_and_Constraints_a cross_National_Boundaries

KDPI (2014): Salafi Sunni groups supported by Iran threaten PDKI. Online text dostupný z: http://pdki.org/english/salafi-sunni-groups-supported-by-iran-threatens-pdki/

Khalaji, M. (2014): Salafism as a National Security Threat for Iran. The Washington Institute. Online text dostupný z: http://www.washingtoninstitute.org/policy-analysis/view/salafism-as- a-national-security-threat-for-iran

Kiyya Baluch (2014): Afghan Taliban turns Quetta to a safe heaven. Afghan Institute for Strategic Studies. Online text dostupný z: http://www.aiss.af/afghan-taliban-turns-quetta-to-a- safe-heaven/

Kulshrestha, S. (2010): A Tale of Two Ports: Gwadar versus Chabahar. World News Report. Online text dostupný z: http://worldnewsreport.in/a-tale-of-two-ports-gwadar-versus- chahbahar/

Kurdish Daily News (2015): Vienna: 26th Anniversary of the assassination of Kurdish leader Dr. Ghassemlou by iranian terrorist diplomats. Online text dostupný z: http://kurdishdailynews.org/2015/07/13/vienna-26th-anniversary-of-the-assassination-of- kurdish-leader-dr-ghassemlou-by-iranian-terrorist-diplomats/

107

Kurdistan24 (2016): Iranian Kurds still victims of mine disasters. Online text dostupný z: http://www.kurdistan24.net/en/news/3a9d59e6-90c7-4df6-ab10-877942757739/Iranian- Kurds-still-victims-of-mine-disasters-

Library of Congress (2008): Country profile: Iran. Online text dostupný z: https://www.loc.gov/rr/frd/cs/profiles/Iran.pdf

Megan, S. (2014): Baluchi Extremists Have a Unity Problem. International Policy Digest. Online text dostupný z: http://intpolicydigest.org/2014/03/05/iranian-balochi-extremist- groups-silent-lack-unity/

Metz, H., C. (1987a): Iran: A Country Study. Concept of export of revolution. Class structure. GPO for the Library of Congress, Washington. Online text dostupný z: http://countrystudies.us/iran/100.htm

Metz, H., C. (1987b): Iran: A Country Study. Concept of export of revolution. GPO for the Library of Congress, Washington. Online text dostupný z: http://countrystudies.us/iran/48.htm

Metz, H., C. (1987c): Iran: A Country Study. Concept of export of revolution. GPO for the Library of Congress, Washington. Online text dostupný z: http://countrystudies.us/iran/80.htm

Minorities at Risk (2006): Assesment for Turkmen in Iran. Online text dostupný z: http://www.cidcm.umd.edu/mar/assessment.asp?groupId=63008

Moslih, H. (2016): Iran foreign legion leans on Afghan Shia in Syria war. Aljazeera. Online text dostupný z: http://www.aljazeera.com/news/2016/01/iran-foreign-legion-leans-afghan- shia-syria-war-160122130355206.html

Pannier, B. (2008): Turkmenistan/Iran: Good Relations Take Turn For The Worse. RFE/RL. Online text dostupý z: http://www.rferl.org/content/article/1079354.html

Parliament of Australia (2016): Review of the re-listing of six terrorist organisations under the Criminal Code Act 1995. Online text dostupný z: http://www.aph.gov.au/Parliamentary_Business/Committees/House_of_representatives_Com mittees?url=pjcis/six%20terrorist/ansar.pdf

Police.ir (2016). Online text dostupný z: http://www.police.ir/

Press TV (2015): Iran disbands two terror cells, Intelligence Ministry says. Online text dostupný z: http://www.presstv.ir/Detail/2015/11/21/438610/Iran-Sistan-Baluchestan- Intelligence-Ministry-terror-cell

108

PressTV (2016): India vows to invest $20bn in development of Iran’s Chabahar port. Online text dostupný z: http://presstv.ir/Detail/2016/04/10/460076/India-to-invest-20bn-in-key-Iran- port/

Pyruz, M. (2015): VEVAK claims arrest of two terror cells at Iranian border provinces. Online text dostupný z: http://www.uskowioniran.com/2015/11/vevak-claims-arrest-of-two- terror-cells.html

Online text .تشکیل »يگان واکنش سريع« در ارتش ايران برای مقابله با »تکفیریها :(Rádio Fardá (2016 dostupný z: http://www.radiofarda.com/content/f14_quick_reaction_forces_iran_army/27587376.html

Rafizadeh, M. (2014): Iran´s stepped-up crackdown on the Arab minority. Al Arabiya. Online text dostupný z: http://english.alarabiya.net/en/views/news/middle-east/2014/03/07/Iran-s- stepped-up-crackdown-on-the-Arab-minority.html

Rehman Z., U. (2014): The Baluch insurgency: linking Iran to Pakistan. Norwegian peacebuilding resource centre. Online text dostupný z: https://www.ciaonet.org/attachments/25296/uploads

Reuters (2009): U.S. brands anti-Iran Kurdish group terrorists. Online text dostupný z: http://www.reuters.com/article/idUSN04297671

Rubin, M. (2001): The Islamist Thread from Iraqi Kurdistan. The Washington Institute. Online text dostupný z: http://www.washingtoninstitute.org/policy-analysis/view/the-islamist- threat-from-iraqi-kurdistan

Rudaw (2015): A bold move: KDPI Peshmerga enter Iranian Kurdish City, group says. Online text dostupný z: http://rudaw.net/english/middleeast/iran/17092015

Saudi Gazette (2016): Protests in front of Iranian embassy against Iran´s atrocities in Ahwaz. Online text dostupný z: http://saudigazette.com.sa/world/mena/protest-in-front-of-iranian- embassy-against-irans-atrocities-in-ahwaz/

Sepahvand, M. (2016): Iran releases dam water to rescue Urmia lake. Online text dostupný z: http://en.trend.az/iran/society/2504751.html

Siddique, A. (2014): Iran´s Sunni Baluch Extremists Operating from Bases in Pakistan. The Jamestown Foundation. Online text dostupný z: http://www.jamestown.org/programs/tm/single/?tx_ttnews[tt_news]=42118&cHash=3b135da e6ca968cd4f33b77e4df629e6#.VvkyYno1Hao

SIPRI (2016): SIPRI Arms Transfers Database.

Sons of Sunnah (2014): The Arabs of Iran –Sunnis or Shias? Online text dostupný z: http://sonsofsunnah.com/2014/10/22/the-arabs-of-iran-sunnis-or-shias/#more-3922

109

Speri, A. (2014): Not All Kurds Are Fighting Against the Islamic State – Some Are Joining It. Online text dostupný z: https://news.vice.com/article/not-all-kurds-are-fighting-against-the- islamic-state-some-are-joining-it

Stanford University (2016): Mapping militant organizations: Ansar al- Islam. Online text dostupný z: https://web.stanford.edu/group/mappingmilitants/cgi-bin/groups/view/13#note53

Statistical centre of Iran (2014): Yearbook 2012-2013 Online text dostupný z: http://amar.org.ir/Portals/1/yearbook/1391/2.pdf

:Online text dostupný z .شاخص های کلیدی استان ها :(Statistical Centre of Iran (2015 http://www.amar.org.ir/%D8%B5%D9%81%D8%AD%D8%A7%D8%AA- %D8%A7%D8%B7%D9%84%D8%A7%D8%B9%D8%A7%D8%AA- %D8%A7%D8%B3%D8%AA%D8%A7%D9%86%DB%8C/%D8%B4%D8%A7%D8%AE %D8%B5-%D9%87%D8%A7%DB%8C- %DA%A9%D9%84%DB%8C%D8%AF%DB%8C- %D8%A7%D8%B3%D8%AA%D8%A7%D9%86-%D9%87%D8%A7

Statistical Centre of Iran (2016): Iran at a glance. Online text dostupný z: http://www.amar.org.ir/english/Iran-at-a-glance/Iran

Sunni Prisoners Iran (2014): Security forces raid Sunni mosque during Eid prayers in Sanandaj, Iran. Online text dostupný z: http://sunniprisonersiran.com/security-forces-raid- sunni-mosque-during-eid-prayers-in-sanandaj-iran/

Szakola, A. (2015a): Separatists attack security forces in Iran´s Khuzestan. Now. Online text dostupný z: https://now.mmedia.me/lb/en/NewsReports/565083-separatists-attack-security- forces-in-irans-khuzestan

Szakola, A. (2015b): Unrest grows in Iran´s Khuzestan. Now. Online text dostupný z: https://now.mmedia.me/lb/en/NewsReports/565065-unrest-grows-in-irans-khuzestan

Taheri, A. (2008): Iran´s Latest Ethnic Revolt. New York Times. Online text dostupný z: http://nypost.com/2008/01/14/irans-latest-ethnic-revolt/

.ساخت جديدترين "بالگرد تهاجمی سپاه پاسداران" در نیروی هوافضا + جزئیات :(Tasnim News Agency (2014 ساخت-/Online text dostupný z: http://www.tasnimnews.com/fa/news/1393/07/08/513755 جديدترين-بالگرد-تهاجمی-سپاه-پاسداران-در-نیروی-هوافضا-جزئیات

Tasnim News Agency (2015): Police Official: Iran, Iraq to Boost Police Cooperation in Near Future. Online text dostupný z: http://www.tasnimnews.com/en/news/2015/01/18/624517/iran-iraq-to-boost-police- cooperation-in-near-future-police-official

Online .با پیروزی انصارهللا سرنوشت ملتها در خاورمیانه متحول میشود :(Tasnim News Agency (2016 text dostupný z: http://www.tasnimnews.com/fa/news/1394/01/08/697090/%D8%A8%D8%A7- %D9%BE%DB%8C%D8%B1%D9%88%D8%B2%DB%8C-

110

%D8%A7%D9%86%D8%B5%D8%A7%D8%B1%D8%A7%D9%84%D9%84%D9%87- %D8%B3%D8%B1%D9%86%D9%88%D8%B4%D8%AA- %D9%85%D9%84%D8%AA%D9%87%D8%A7-%D8%AF%D8%B1- %D8%AE%D8%A7%D9%88%D8%B1%D9%85%DB%8C%D8%A7%D9%86%D9%87- %D9%85%D8%AA%D8%AD%D9%88%D9%84-%D9%85%DB%8C- %D8%B4%D9%88%D8%AF

The Guardian (2015): How Iran´s Khuzestan went from wetland to wasteland. Online text dostupný z: http://www.theguardian.com/world/iran-blog/2015/apr/16/iran-khuzestan- environment-wetlands-dust-pollution#comments

TRAC (2016a): Arab Struggle Movement for the Liberation of Ahvaz. Online text dostupný z: http://www.trackingterrorism.org/group/arab-struggle-movement-liberation-ahvaz-iran- asmla

TRAC (2016b): Al Ahwaz Arab Popular Democratic Front. Online text dostupný z: http://www.trackingterrorism.org/group/al-ahwaz-arab-popular-democratic-front-apdf

Umid Niayesh (2014): Iran, Iraq discuss cooperation on border security. Trend news agency. Online text dostupný z: http://en.trend.az/iran/politics/2326448.html

University of Maryland (2015): Global Terrorism Database: Iran. Online text dostupný z: https://www.start.umd.edu/gtd/search/Results.aspx?search=iran&sa.x=0&sa.y=0

UNPO (2008a): Iranian Kurdistan. Online text dostupný z: http://unpo.org/members/7882

UNPO (2008b): Southern Azerbaijan. Online text dostupný z: http://unpo.org/members/7884

Uppsala Conflict Data Program (2015): Iran. Online text dostupný z: http://ucdp.uu.se/#country/630

Viegas, J. (2015): As Sixth Largest Salt Lake Dries Up, Iran Tries to Save It. Online text dostupný z: http://news.discovery.com/earth/as-sixth-largest-salt-lake-dries-up-iran-tries-to- save-it-150903.htm

Vox (2015): The Saudi Arabia problem: why a country at war with jihadists also fuels them. Online text dostupný z: http://www.vox.com/2015/12/1/9821466/saudi-problem-isis

Wehrey, F. – Green, J., D. (2009): The Rise of the Pasdaran. National Defense Research Institute.

Who is who in Afghanistan (2015): Omar, Mohammed Mullah. Online text dostupný z: http://www.afghanbios.info/index.php?option=com_afghanbios&id=1298&task=view&total=3195&start=2127 &Itemid=2

Wikileaks (2006): Cable 06KUWAIT3535_a. Online text dostupný z: https://wikileaks.org/plusd/cables/06KUWAIT3535_a.html

111

Wikileaks (2009): Cable 09STATE131801_a. Online text dostupný z: https://wikileaks.org/plusd/cables/09STATE131801_a.html

Wilgenburg, W. (2014): Iranian Kurdish parties prefere dialogue with government. Al Monitor. Online text dostupný z: http://www.al-monitor.com/pulse/originals/2014/01/iranian- kurdish-parties-waning-support-exiles-pkk-turkey.html#

World Bulletin (2013): Rouhani sets up group for saving Lake Urmia. Online text dostupný z: http://www.worldbulletin.net/?aType=haber&ArticleID=115397

Zahirinejad, M. (2014): The State and the Rise of the Middle Class in Iran. HEMISPHERES, Vol.29, No.1. Online text dostupný z: http://www.cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element...b432.../04-Zahirinejad_v04.pdf

Zákon o pořádkových silách Islámské republiky Írán. Online text dostupný z: http://rc.majlis.ir/fa/law/show/91805

Zambelis, C. (2011): Back with a Vengance: The Baluch Insurgency in Iran. The Jamestown Foundation. Online text dostupný z: http://www.jamestown.org/programs/tm/single/?tx_ttnews[tt_news]=37365&cHash=8e6dc60 bd4#.VwqryXo1Hao

Zambelis, C. (2012): „Heeding the Call for Jihad“: The Sudden Resurgence of Baluch Nationalist Militancy in Iran. The Jamestown Foundation. Online text dostupný z: http://www.jamestown.org/programs/tm/single/?tx_ttnews[tt_news]=40119#.VwltpXo1Hao

Zambelis, C. (2014): The Evolution of the Etnic Baluch Insurgency in Iran. Online text dostupný z: https://www.ctc.usma.edu/posts/the-evolution-of-the-ethnic-baluch-insurgency- in-iran

Zambelis, C. (2015): Nuclear Agreement Overshadows Arab Unrest in Iranian Khuzestan. The Jamestown Foundation. Online text dostupný z: http://www.jamestown.org/single/?tx_ttnews[tt_news]=44261&no_cache=1#.VvhNq3o1Hao

Zelin, A. (2014): The Saudi Foreign Fighter Presence in Syria. CTC Sentinel, 2014/4, Vol.7. Online text dostupný z: http://www.washingtoninstitute.org/uploads/Documents/opeds/Zelin20140428- CTCSentinel.pdf

Zurutuza, K. (2011): Inside Iran´s Most Secretive Region. The Diplomat. Online text dostupný z: http://thediplomat.com/2011/05/inside-irans-most-secretive-region/

Všechny internetové zdroje ověřené k 13. 5. 2016.

112

113