Doménová Jména a Doménové Spory

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Ústav práva a technologií

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Doménová jména a doménové spory

Ondřej Vévoda 2010/2011

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma: Doménová jména a doménové spory zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury. 2

Rád bych poděkoval JUDr. Radimu Polčákovi, Ph.D. za vedení práce, odborné konzultace a připomínky k textu. 3

Obsah 1 Úvod ...... 6 2 Základní výklady k doménovým jmenům ...... 8 2.1 Doménové jméno...... 10 2.2 Funkce, stavba a struktura doménových jmen ...... 10 2.3 Domény vrcholné úrovně: národní, generické domény; IDN ...... 12 2.3.1 gTLDs ...... 12 2.3.2 ccTLDs ...... 13 2.4 Domény druhého a n-tých řádů ...... 14 2.4 IDN ...... 15 2.5 Správa domén a doménových jmen ...... 17 3 Povaha doménových jmen dle českého práva ...... 19 3.1 Věcněprávní povaha ...... 19 3.2 Relativněprávní povaha ...... 21 3.3 Jiná majetková hodnota ...... 22 3.4. Nehmotný statek ...... 23 3.5 Nakládání s doménovými jmény ...... 24 3.5.1 Soudem nařízený převod ...... 25 3.5.2 Sukcese ...... 26 3.6 Zástavní právo ...... 26 3.7 Zánik a omezení práv k doménovému jménu ...... 28 4 Doména nejvyššího řádu .cz ...... 29 4.1 Sdruţení CZ.NIC ...... 29 4.2 Registrace v zóně .cz ...... 30 4.3 Odpovědnost sdruţení CZ.NIC – pasivní procedurální legitimace ...... 32 5 Doménové spory ...... 35 5.1 Některé formy zneuţití registrace doménových jmen ...... 36 6 Řešení doménových sporů českými obecnými soudy ...... 40 6.1 Předběţné opatření ...... 41 6.2 Ţalobní důvody ...... 42 6.3 Nekalosoutěţní jednání ...... 42 4

6.3.1 Naplnění znaků generální klauzule – případ „wwwpaegas.cz“ ...... 43 6.3.2 Zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěţe ...... 45 6.3.3 Vyvolávání nebezpečí záměny – případ „sprace.cz“ a „bilezbozi.com“ ...... 46 6.3.4 Parazitování na pověsti – případ „kaufland.cz“ ...... 48 6.4 Ochrana obchodní firmy – případ „ceskapojistovna.cz“ ...... 50 6.5 Právo ochranných známek – případ „ibico.cz“ ...... 51 6.5 Všeobecná osobnostní práva – případ „dagmarhavlova.cz“ ...... 52 7 Řešení doménových sporů RS HKAK ...... 55 7.1 Pravomoc a příslušnost RS HKAK ...... 56 7.2 Nekalá soutěţ, zaměnitelnost ochranných známek – případ „tmobily.cz“ ...... 59 7.3 Parazitování, ochranné známky, nárokovatelné plnění – případ „absolut-sexportal.cz“ ..... 61 7.5 Nekalá soutěţ, ochranné známky – případ „benetton.cz“ ...... 63 8 Náměty de lege ferenda ...... 66 9 Závěr ...... 68 10 Resumé ...... 71 11 Prameny: ...... 74 11.1 Monografie a časopisy ...... 74 10.2 Články z online zdrojů...... 74 10.3 Ostatní internetové zdroje...... 76 10.3 Internetové standardy ...... 77 10.4 Právní předpisy a judikatura ...... 78

1 Úvod

Doménová jména výrazně usnadňují orientaci uţivatelů na internetu. Subjekty působící v prostředí internetu vyuţívají doménová jména k propagaci sebe či svých produktů, které mohou představit neomezenému počtu potenciálních zákazníků.1 Z toho vyplývá důleţitost doménových jmen, s níţ úzce souvisí i spory o ně. Vzhledem k technickým limitům doménového systému, který neumoţňuje existenci duplicitních jmen, a principu „first come, first served“, zájemci o registraci soutěţí o to, kdo získá „kvalitnější“ doménové jméno. Úspěch v registračním procesu ještě nezakládá drţitelův nárok, do hry vstupují další osoby, které prostřednictvím soudních i alternativních procedur uplatňují svá práva. Řešení doménových sporů má – s přihlédnutím k délce existence a míře vyuţívání domén – poměrně dlouhou tradici; jiţ v polovině devadesátých let, kdy došlo k internetovému boomu, se zformovaly první mechanismy zajišťující úspěšné vyřešení neshod sporných stran. Obecná část této práce se zabývá doménovými jmény v základní, technicko-právní rovině, vymezuje důleţité pojmy. Snaţíme se podat stručný, nicméně ucelený přehled o doménových jménech jakoţto o faktickém a právním institutu. Upozorňujeme na problémy, které se k doménovým jménům váţou, a naznačíme moţnosti řešení; zkoumáme postavení české doménové autority a její pasivní procedurální legitimaci. Přiblíţíme registrační proces pro jména v doméně .cz. Rozsah a komplexita tématu nám pochopitelně nedovolují pojmout jej vyčerpávajícím způsobem, zaměříme se proto zejména na kvalifikaci doménových jmen v tuzemském právním řádu. Budeme při tom vycházet především z odborných článků. Zvláštní část práce mapuje doménové spory s přihlédnutím k ustálené rozhodovací praxi obecných soudů a Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (dále jen RS HKAK). Podáme rozbor zajímavých kauz v souvislosti s jednotlivými způsoby zneuţívání registrace doménových jmen, pojednáme o problematice pravomoci (příslušnosti) RS HKAK, zaloţené tzv. veřejnou rozhodčí

1 Srov. rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky dle § 16 Řádu pro řešení sporů o domény .cz (Řád .cz) ze dne 3. února 2011, č. 00030. Dostupný z: . 6 nabídkou. V neposlední řadě vymezíme rozdíly v rozhodovací činnosti soudců a rozhodců; vyloţíme, kdy je vhodnější podřídit spor pravomoci rozhodcům a kdy naopak nikoliv. Cílem je vystihnout argumentační postupy orgánů činných v příslušných řízeních a postřehnout způsob, jakým tyto orgány promítají obecná zákonná ustanovení do zcela specifické oblasti doménových jmen. Závěrem se pokusíme formulovat náměty de lege ferenda týkající se specifické úpravy registrace a uţívání doménových jmen formou typových institutů soukromého práva. Zejména zodpovíme otázku, zda veřejná rozhodčí nabídka nepřípustným způsobem zasahuje do práv registranta či nikoliv, a podáme návrhy ohledně moţných právních modifikací tohoto svébytného institutu.

2 Základní výklady k doménovým jmenům

„A name indicates what we seek. An address indicates where it is. A route indicates how to get there.“2,3

Účelem sdělení mimo jiné je, aby se dostalo do sféry adresáta či adresátů, v opačném případě postrádá smysl. Jedná-li se o předávání sdělení – komunikaci –, nejjednodušším způsobem, jak zajistit úspěšné doručení informace z jednoho bodu do druhého (či několika), je mít adresní systém. Na adresním principu funguje pošta, telefonní systémy a také internet, kde se sdělení šíří formou datových paketů, putujících na určené adresy. Počítače mezi sebou komunikují prostřednictvím TCP/IP (Transmission Control Protocol/Internet Protocol). Tato skupina sdruţených protokolů, jejíţ vznik v 60. a 70. letech minulého století předznamenal rozvoj internetu, jak ho dnes známe, vyuţívá k identifikaci připojených zařízení takzvaných IP adres. IP adresa představuje unikátní soubor údajů přiřazených síťovým zařízením: primárně tedy počítačům, ale nejen jim4. Hovoříme-li o dosud nejpouţívanější verzi (IPv4), jedná se o jedinečnou sadu znaků rozepisovaných do čtyř trojic čísel v desítkové soustavě, oddělených tečkami. Čísla jsou v rozsahu 0-255, coţ teoreticky dává 2564 kombinací, tedy více neţ 4 miliardy unikátních adres. Ve skutečnosti je počet vyuţitelných adres znatelně niţší: řádově miliony adres jsou vyhrazeny soukromým sítím a stamiliony pro IP multicast.5 Počet vyuţitelných adres však nejvýznamněji ovlivnila neefektivní správa v počátcích Internetu. Skupiny IP adres v určitém rozsahu tvoří tzv. bloky, jeţ centrální správce – organizace IANA6 – rozděluje správcům regionálním, kteří je dále přidělují jednotlivým zájemcům. Těm byly dříve alokovány zbytečně velké bloky a v důsledku

2 RFC 791. 3 RFC, neboli Requests for Comments, jsou memoranda popisující internetové protokoly, standardy apod. Nejsou oficiálně závazná, fakticky však platí, ţe se právě na základě nich řídí nejzásadnější otázky chodu internetu. Protoţe především v obecných kapitolách budeme s RFC často pracovat a nepřejeme si zahltit náš poznámkový aparát, uveďme, ţe všechna RFC jsou k 16. březnu 2011 dostupná z: , přičemţ poloţku ČÍSLO je třeba nahradit číslem daného RFC. Úplný výčet všech pouţitých RFC lze nalézt v seznamu pramenů uvedeném na konci této práce. 4 IP adresu má i tiskárna, je-li součástí sítě. 5 IANA IPv4 Address Space Registry [online]. IANA, 2011 [citováno 10. února 2011]. Dostupné z: . 6 Internet Assigned Numbers Authority. Činnost organizace přibliţuje kapitola 2.5. 8 tohoto počínání, jeţ nepředvídalo (a nejspíše ani nemohlo) masivní rozšiřování internetu, se adresy verze 4 staly nedostatkovým zboţím7, 8; koncem ledna 2011 došlo k rozdělení posledních bloků.9 Postupně se proto přechází na formát IPv6, který při vyuţití hexadecimálního zápisu nabízí nesrovnatelně větší adresní prostor, teoreticky aţ 2 na 128 adres. Nepříliš povzbudivé je, ţe přechod na „nový” formát, který byl definován uţ v roce 1995 10 , probíhal zcela neúměrně tempu ubývání IPv4 adres. Příčin bychom přitom mohli nalézt celou řadu, počínaje nekompatibilními uţivatelskými zařízeními počínaje a konče nutností modifikovat infrastrukturu poskytovatelů připojení. Jedná se o zajímavou problematiku, která však přesahuje rámec této práce. Zájemce o podrobnosti odkazujeme především na RFC 1811 a 4291, jeţ upravují technické specifikace nového způsobu adresování. Jedním z klíčových rozhodnutí vydaných při projektování ARPANETu, americké armádní sítě a přímého předchůdce internetu, bylo, ţe připojená zařízení budou označena jmény srozumitelnými pro člověka. Kaţdý server měl být dohledatelný jak pomocí jedinečné numerické adresy, tak pomocí jedinečného jména. Jak uvádí D. Lindsay 11 , rozhodnutí jmenovat počítače vzešlo v zásadě ze dvou důvodů: 1) člověk si snáze zapamatuje smysluplné slovo neţ dlouhou sérii zdánlivě nahodilých čísel 2) jméno je stabilnější neţ číselná adresa, která můţe podléhat změnám v čase (např. při restrukturalizaci síťové infrastruktury), coţ je, zejména v návaznosti na předcházející výklad o IPv4/6, případný argument. Vztahy mezi jmény a adresami byly původně zaznamenány v textovém souboru pojmenovaném hosts.txt, v němţ byl uveden kaţdý počítač připojený k síti. S tím, jak

7 A to i přesto, ţe se vyvinuly mechanismy, jeţ s úbytkem adres bojovaly: např. systém NAT, tedy Network Address Translation, pomocí nějţ se dá několika počítačům přiřadit jediná veřejná IP adresa. 8 Objevují se dokonce uţ i zprávy o vznikajícím „šedém trhu s adresami“. Podle zatím nepotvrzených zpráv softwarový gigant Microsoft odkoupil od společnosti Nortel balík nevyuţitých adres. Za zhruba 667 tisíc adres prý Microsoft dal 7,5 miliónu dolarů. Viz FILIP, O. Šedý trh IP adres na startu? Blog CZ.NIC [online] 25. března 2011 [citováno 25. března 2011]. Dostupné z: . 9 Global IP Adressing Statistics [online]. ARIN, 2011 [citováno 8. února 2011]. Dostupné z: . 10 RFC 1883. 11 LINDSAY, D. International domain name law : ICANN and the UDRP. Oxford : Hart publishing, 2007. s. 4. 9 původně armádní projekt vstoupil do univerzitní a následně veřejné sféry, coţ s sebou mimo jiné přineslo i exponenciálně zvýšené tempo růstu komplexity sítě, přestal být tento jednoduchý systém udrţitelný. Hosts.txt musel být uloţen na kaţdém připojeném zařízení, přičemţ vstup nového subjektu do sítě vyţadoval aktualizaci souboru, jehoţ velikost začala pováţlivě narůstat. Vyvstala tudíţ potřeba nového, efektivnějšího systému, v reakci na coţ odborníci navrhli12 a posléze uvedli do provozu systém doménových jmen (Domain Name System, dále jen DNS). DNS servery primárně zajišťují translaci jména na IP adresu a opačně, systém často bývá přirovnáván k obrovskému adresáři či telefonnímu seznamu, jak ostatně zaznělo hned v úvodním odstavci této kapitoly. DNS zastává i řadu dalších funkcí, uchovává například záznamy o všech mailových serverech, nicméně nás zajímá především to, ţe kaţdému počítači v této distribuované databázi je přiřazena adresa a unikátní jméno – doménové jméno.

2.1 Doménové jméno Existuje řada obecných definic doménového jména; všechny však v zásadě říkají totéţ, jen s pouţitím jiných slov. Jiţ jsme podali náznakovité vymezení, nyní se pokusíme o výslovnou definici. Doménové jméno tedy povaţujeme za unikátní alfanumerickou sekvenci znaků, jeţ umoţňuje způsobem srozumitelným pro člověka bezpečně identifikovat počítač připojený k síti a jejímţ hlavním účelem je usnadnění přístupu uţivatelů k internetovému obsahu.13

2.2 Funkce, stavba a struktura doménových jmen Právě zde zaznělo, ţe doménové jméno, jakoţto svébytný ekvivalent IP adresy14, funguje jako ukazatel, jenţ uţivatelům usnadňuje přístup ke vzdálenému počítači. V tomto pojetí zastává funkci technickou a uţivatelskou.

12 RFC 882. 13 Srov. Guide to WIPO Domain Name Dispute Resolution [online]. WIPO, 2008, [citováno 6. února 2011]. Dostupné z: . 14 Nejedná se vlastně o ekvivalent, protoţe na jednu IP adresu můţe připadat více jmen (jedná se o tzv. doménový alias), opačně to ale neplatí. Příkladem nechť jsou jména google.com a gogle.com, obě zavedou českého návštěvníka na adresu 74.125.87.99. 10

Doménová jména však uţ dávno nejsou pouze identifikátorem, stala se internetovými entitami, umoţňujícími lidem a institucím, nadneseně řečeno, existovat ve virtuálním prostředí15. Se vznikem Word Wide Webu a raketovým růstem internetu od poloviny devadesátých let 16 získala řadu nových funkcí. Slouţí k sebepropagaci a reprezentaci, mohou přispět ke zviditelnění soutěţitele a posílení jeho pozice v prostředí hospodářské soutěţe. Díky důleţitosti pro komerční sektor mohou atraktivní doménová jména mít značně vysokou hodnotu (podrobněji v kap. 5). Někdy se také uvádí, ţe doménová jména plní téţ funkci informační, poskytují tedy údaje o obsahu, který se pod daným jménem nachází. Tuto funkci však plní jen ve velice omezeném rozsahu, neexistuje totiţ záruka, ţe obsah webu, jedná-li se o webovou prezentaci, bude korelovat s doménovým jménem. Např. ze jména seznam.cz lze – při troše fantazie – vyčíst, ţe daný web bude fungovat jako rozcestník k dalšímu obsahu, z doménového jména jyxo.cz nevyčteme nic, byť slouţí k podobnému účelu. Informační funkce proto dochází naplnění v podstatě jen u jmen v tzv. „uzavřených“ doménách (kap. 2.3). Syntaxe doménového jména vychází z pokynů upravených RFC 1035, RFC 1123 a RFC 2181. Je poměrně prostá. Doménové jméno sestává z domén oddělených tečkou. Můţe obsahovat pouze číslice, pomlčku a písmena anglické abecedy (nedělá se přitom rozdíl mezi velkými a malými písmeny, jména jsou case-insensitive). Délka domény nesmí přesáhnout 63 znaků, délka doménového jména nesmí přesáhnout 256 znaků; dále platí, ţe jméno nesmí začínat ani končit pomlčkou a nesmí obsahovat dvě pomlčky, následují-li bezprostředně za sebou. Struktura doménového systému je hierarchická. Vespod struktury, která bývá připodobňována ke stromu, stojí tzv. kořenová doména (bývá označována tečkou na konci doménového jména; zápis tečky se obvykle vynechává). Z kořenové domény „vyrůstají” domény vrcholné úrovně, následované doménami druhého a následných řádů. Při „čtení” doménového jména postupujeme zprava doleva, od obecného ke konkrétnímu.

15 PARK, Y. J. The National Cctld Disputes: Between State Actors and non-state Actors. International journal Of communications law & policy [online]. Winter 2009, iss. 13 [citováno 11. prosince 2010]. Dostupné z Hein Online: . 16 Srov. LINDSAY, D. International domain name law : ICANN and the UDRP. Oxford : Hart publishing, 2007. s. 95. 11

Nepočítáme-li neoznačovanou kořenovou doménu, nejvíce vpravo se nachází doména nejvyšší úrovně, Top Level Domain (TLD), která prozradí, zda bylo doménové jméno registrováno u některého z národních registrátorů či zda spadá pod některou z generických domén. Za TLD následují domény druhé úrovně, Second Level Domains (SLD), které bývají předmětem registrace a tvoří jádro doménových sporů. Například ve jméně mail.google.com se část „com” povaţuje za TLD, slovo „google” za SLD a „mail” je doménou třetí úrovně, pod kterou, budeme-li věřit slovu „mail“, se nachází poštovní server.

2.3 Domény vrcholné úrovně: národní, generické domény; IDN Domény vrcholné úrovně se člení na generické (gTLD), neboli druhové, a národní (country code, ccTLD). Zvláštní skupinu tvoří domény a doménová jména v národních abecedách (IDN), k nimţ upřeme pozornost v závěru této subkapitoly. Historicky první doménou vrcholné úrovně byla .arpa; jednalo se o servisní doménu zřízenou výlučně k technickým účelům, především k zajištění hladkého strukturálního přechodu na DNS. Tato doména, zavedená v RFC č. 920 z října 1984, byla přiřazena kaţdému ze subjektů uvedeným v souboru hosts.txt, jenţ tvořil páteř původního jmenného systému. RFC 920 také dalo vzniknout pětici gTLDs a stanovilo základní rámec pro vznik národních domén.17

2.3.1 gTLDs Prvními generickými doménami nejvyššího řádu se staly .gov, .edu, .com, .mil a .org. K doménám tzv. první vlny řadíme i .net, byť vznikla o několik měsíců později a RFC 920 se o ní nezmiňuje. Generické domény byly původně určeny subjektům působícím na území USA a měly uţivateli poskytnout prvotní vodítko ohledně obsahu stránek nacházejících se pod tím kterým jménem. Například .gov byla (a stále je) určena (americkým) vládním organizacím, .com se měla stát platformou obchodních prezentací a .edu měla slouţit potřebám školských a vzdělávacích institucí. Jak plynul čas, vnímání účelu jednotlivých domén se proměňovalo, coţ lze pohodlně demonstrovat porovnáním standardů RFC 920 a 1591, vydaného v březnu roku 1994. RFC 1591 totiţ vymezuje účel gTLDs poněkud

17 Na tyto nově vzniklé domény se postupně přecházelo ze zóny .arpa. Doména .arpa měla časem vyjít z uţívání a zaniknout, dodnes však DNS serverům slouţí pro zpětný překlad IP adresy na doménové jméno. 12 odlišně: dozvíme se odtud například, ţe .edu náleţí pouze institucím univerzitního charakteru, nikoliv školám a školám podobným zařízením obecně. Od roku 1985, kdy původní druhové domény vstoupily v uţívání, organizace ICANN (viz kap. 2.5) a její předchůdci nárazovitě – ve „vlnách” – zaváděly domény další 18. K březnu 2011 existuje 21 gTLDs, zanedlouho bude spuštěna doména .xxx, určená pro poskytování pornografického obsahu. 19 Lze soudit, ţe tento počet není ani zdaleka konečný.20 Pokud jde o klasifikaci gTLDs, za nejvhodnější povaţujeme dělení na „otevřené” a „uzavřené”.21 Za „otevřenou” přitom povaţujeme takovou doménu, jejíţ správce neklade na zájemce o registraci ţádné zvláštní podmínky: doménové jméno, pokud jiţ není zabráno, si můţe zaregistrovat kdokoli a za jakýmkoli myslitelným účelem22. K takovým patří zejména .com, .org či .net. Na straně druhé ovšem existuje skupina druhových domén (příkladmo uveďme .gov, .edu, .aero), k nimţ je přístup omezen a zájemce o registraci musí splňovat určitá kritéria. Pro ilustraci bezesporu postačí, kdyţ zopakujeme, ţe doména .gov je designována jen a pouze pro americké vládní instituce. Z povahy věci plyne, ţe právě „uzavřená” doménová jména nejlépe plní informační funkci. V průběhu času mohou gTLDs měnit svůj status. Například .org byla vyhrazena neziskovým organizacím a dalším institucím nekomerčního charakteru; od těchto restrikcí však bylo počínaje rokem 1996 upuštěno.23

2.3.2 ccTLDs Dalším typem domén nejvyššího řádu jsou domény národní. Pro prvotní přiblíţení k problematice opět vyuţijeme RFC 920, jenţ – kromě jiţ uvedeného – připravuje půdu pro vznik ccTLDs. Národní domény jsou tvořeny kódem dle normy ISO 3166-1 vydané

18 Je poměrně zajímavé, ţe RFC 1591 obsahuje poznámku v následujícím znění: „It is extremely unlikely that any other TLDs will be created.” V době, kdy byl dokument vydán, existovalo pouze 7 gTLDs. 19 Adopted Board Resolutions [online]. ICANN, 2011 [citováno 24. března 2011]. Dostupné z: . 20 Viz New gTLD Program [online]. ICANN, 2010 [citováno 11. prosince 2010]. Dostupné z: . 21 Lze o nich rovněţ hovořit jako o non-sponsored a sponsored GTDs. 22 To znamená, ţe v doméně .com se mohou nacházet rovněţ stránky neziskových organizací apod., jakkoli se to neslučuje s idejemi předestřenými v RFC 920. 23 LINDSAY, D. International domain name law : ICANN and the UDRP. Oxford : Hart publishing, 2007. s. 10.

Mezinárodní organizací pro standardizaci. ISO 3166-1 přiřazuje kaţdému státu kód sestávající ze dvou písmen: pro Českou republiku se uplatní koncovka „cz”, Slovensko má „sk” atp. Naprostá většina národních domén má normovanou podobu, ţivelná praxe nicméně dala vzniknout několika výjimkám. A tak přestoţe ISO 3166-1 stanoví Velké Británii kód „gb”, britská doména má podobu .uk.; Východní Timor vyuţívá doménu .tl namísto .tp. Výjimku tvoří rovněţ ccTLD .eu, která je otevřená výhradně subjektům ze zemí Evropské unie: toto politicko-ekonomické sdruţení se totiţ v normě ISO, zahrnující pouze státní útvary, pochopitelně vůbec nenachází. Podmínky pro registraci stanoví správci národní domény, zpravidla však, pomineme- li poţadavek způsobilosti k právním úkonům, nejsou na zájemce kladeny ţádné zvláštní nároky. Podmínkou dokonce není ani občanství či sídlo na území daného státu, jak by snad pojem „národní doména” mohl naznačovat 24 . Této skutečnosti registranti nezřídka vyuţívají ve snaze získat atraktivně vypadající doménové jméno. Příkladem budiţ český server uloz.to (Tonga) či najdi.me (Černá Hora). Zřejmě nejvíce ovšem z „registrační svobody pohybu” těţí doménoví spekulanti, kteří pro sebe zabírají obrovská mnoţství doménových jmen, aniţ by se museli ohlíţet na svou národnost či sídlo. Získání vlastní ccTLD můţe podle některých autorů 25 teoreticky představovat významné politické vítězství pro národy, usilující o vlastní státnost. Mohlo by totiţ být povaţováno za nepřímé uznání mezinárodně právní subjektivity (státnosti), ovšem pokud je nám známo, k ničemu takovému zatím v historii DNS nedošlo.26

2.4 Domény druhého a n-tých řádů Dalším – a pro potřeby této práce nejvýznamnějším – prvkem v doménové hierarchii jsou domény druhé úrovně. Právě tyto domény, resp. doménová jména sloţená ze SLD a TLD, jsou meritem doménových sporů. Jak bylo vyloţeno, kaţdá doménové jméno musí

24 To nicméně neplatí bezvýjimečně. Správci registrů Kanady, Mongolska a Slovenska neumoţňují cizincům registrovat si příslušná doménová jména. 25 POLČÁK, R. Právo a evropská informační společnost. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2009. s. 178. 26 Za dobu fungování DNS vzniklo několik nových státních celků, Českou republiku nevyjímaje, vznik příslušných národních domén však nikdy nepředcházel vzniku mezinárodněprávní subjektivity suverénních států. 14 být unikátní, není tudíţ přípustné (a technicky moţné), aby pod konkrétní doménou nejvyššího řádu existovalo více identických domén druhého řádu. Tento specifický aspekt však není reflektován právem. Jména, názvy, chráněná označení 27 – slovní vyjádření ničeho z toho nemusí být unikátní; často tak dochází k situacím, kdy se v prostředí internetu střetávají různě silná práva několika subjektů k jedinému jménu. V nejobecnější rovině je problém řešen uplatňováním principu priority, kdy právo disponovat doménovým jménem získává pouze ten, kdo si jej zaregistroval jako první a jehoţ registrace neexpirovala. To však nevylučuje existenci sporů: prioritní registrace totiţ nevylučuje další osoby z moţnosti uplatňovat vůči registrantovi své nároky týkající se doménového jména. Osoba, která je zapsána v rejstříku jako drţitel SLD, můţe téměř libovolně disponovat s doménami niţších úrovní, přičemţ platí, ţe pokud délka celého řetězce nepřesáhne 253 znaků a délka jednotlivých domén nepřesáhne 63 znaků28, lze teoreticky vytvořit aţ 127 podúrovní domény vrcholného řádu. Zvláštní úpravu SLD zavedly doménové autority Velké Británie a Austrálie. Zájemci o registraci v národních doménách uk. a .au mají k dispozici teprve domény třetí úrovně (např. bbc.co.uk), SLD má slouţit k lepšímu rozlišení registrovaných subjektů.29 Zdaleka nejvyuţívanější britskou SLD je .co.

2.4 IDN Zvláštní kategorii představují tzv. Internationalized Domain Names (IDN) neboli internacionalizovaná doménová jména, jeţ mohou obsahovat diakritiku, jiné speciální znaky národních abeced, písma odlišná od latinky a další non-ASCII znaky (srov. kap. 2.2). V současnosti pod pojmem IDN chápeme domény druhého řádu, ICANN 30 nicméně

27 Známka nemusí být vyjádřena pouze slovně, obvykle je to kombinace slova, barvy, typu písma. Proto slovní vyjádření různých ochranných známek můţe být totoţné, splňuje-li náleţitosti dle zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů. 28 RFC 1034. 29 Dochází tedy ke zlepšení informační funkce doménových jmen. Viz Choosing your domain name [online]. Nominet, 2010 [citováno 25. prosince 2010]. Dostupné z: . 30 Internet Corporation for Assigned Names and Numbers. ICANN je centrální doménovou autoritou, o jejíchţ funkcích a úkolem pojednává kapitola 2.5. 15 plánuje uvést do praxe téţ internacionalizované TLDs.31, 32 Pro lepší orientaci v pojmech poslouţí následující tabulka:

„klasické” doménové jméno Rossia.ru

současná podoba IDN Россия.ru

„IDN.IDN” – plánované rozšíření IDN Россия.РФ do sféry TLD

Pokud jde o národní domény, o implementaci IDN v rozhodují správci příslušných registrů. Mnozí správci, včetně toho českého, jeví k zavádění IDN nechuť, kterou ostatně podporuje i postoj těch, jichţ by se tato změna dotýkala nejvíce: registrantů. Důvody pro zdrţenlivost jsou nasnadě, IDN – jakkoli se jedná o uţitečný koncept – s sebou totiţ nese několik více či méně závaţných problémů. Například uţivatelé, kteří běţně uţívají znakovou sadu odlišnou od té, jiţ vyuţívá internacionalizované jméno, se na dané stránky budou dostávat jen s velkými obtíţemi. Lze ovšem namítnout, ţe obsah takovýchto stránek bude určen především rodilým mluvčím; tento problém navíc mohou odbourat pokročilé vyhledávače typu Google. Klíčové však je, ţe implementací IDN dojde k výraznému nárůstu „jmenných variant”33: vyvstane tedy nutnost registrovat jazykové mutace a alternativní tvary jmen v dotčených jazycích, aby se předešlo moţnému zneuţití ze strany cybersquatterů, typosquatterů a osob jim podobných.34 Zejména pro subjekty s globální působností, které mají zájem na registraci své (např.) ochranné známky v kaţdé národní a otevřené generické doméně, by to představovalo značnou finanční a administrativní zátěţ. S tím souvisí i zvýšené riziko doménových sporů: hrozí, ţe se objeví někdo, kdo vznese nárok k některé

31 IDNs: Internationalized Domain Names [online]. ICANN, 2010 [citováno 11. prosince 2010]. Dostupné z: . 32 IDN ccTLD Fast Track Process [online]. ICANN, 2010. [citováno 11. prosince 2010] Dostupné z: . 33 Př.: Aby měl drţitel jména háčkyčárky.cz úplnou jistotu, ţe nebude dotčen jednáním jiných osob, musel by si zaregistrovat téţ hackycarky.cz, hackyčárky.cz, háčkycarky.cz apod. 34 Jak uvidíme dále, proti spekulativním registracím se v průběhu času vyvinula řada prostředků, stále však platí, ţe nejlepší ochranou jsou preventivní registrace. 16 ze jmenných variací zaregistrovaných v obavě před moţným zneuţitím: opatření přijatá k prevenci sporů se paradoxně stanou jejich příčinou. Lze uzavřít, ţe v českých podmínkách je nezájem o IDN pochopitelný a vychází z rozumných pohnutek. Uţivatelé si přivykli absenci diakritiky, drţitelé doménových jmen jakbysmet. To nicméně nezakládá nepouţitelnost IDN. Zejména v zemích, které vyuţívají nelatinské písmo, jistě dochází širokého vyuţití, byť je třeba mít na zřeteli výše popsané problémy.

2.5 Správa domén a doménových jmen Globální správu domén, přidělování IP adres, operabilitu kořenových serverů a zavádění domén nejvyššího řádu35 institucionálně zajišťuje nezisková organizace ICANN, neboli Internet Corporation for Assigned Names and Numbers. ICANN je centrální doménovou autoritou obdařenou normativní způsobilostí, určuje doménovou politiku a stanoví priority dalšího rozvoje internetu. Organizace byla zaloţena podle kalifornského práva, svou činnost zahájila 30. září 1998, kdyţ převzala funkce vykonávané do té doby buď přímo americkým ministerstvem obchodu, nebo nevládními subjekty, například organizací IANA (Internet Assigned Numbers Authority). IANA původně zabezpečovala fungování DNS, její pravomoci z větší části přešly na ICANN, avšak organizace samotná nezanikla. IANA dnes odpovídá za přidělování IP adres, správu kořenových zón DNS a náleţitosti internetových protokolů; podléhá ICANN. Na niţších příčkách správního ţebříčku stojí národní a generické doménové autority, které odvozují pravomoci od kontraktů uzavřených s ICANN. Správa domény vţdy přísluší jedinému subjektu, který tak má v dané oblasti monopol. Například správu domény .com a příslušného registru obstarává firma Verisign, správu české národní domény má na starosti sdruţení CZ.NIC, z.s.p.o. Správci domén jsou označováni jako doménové autority. V oblasti své působnosti zajišťují hladké fungování DNS, hrají důleţitou roli při výkonech soudních rozhodnutí. Přístup k odpovědnosti doménových autorit se v jednotlivých právních prostředích

35 Memorandum of understanding between the U.S. Department of Commerce and Internet Corporation for assigned names and numbers [online]. ICANN, 2006 [citováno 1. února 2011]. Dostupné z: . 17 poměrně výrazně liší. Soudy některých zemí (Itálie) činí doménové autority absolutně neodpovědné za registrace porušující práva třetích osob, jiné nikoliv (ČR).36 Jak patrno, systém doménových jmen funguje na soukromoprávní bázi. Subjekty, jeţ v tomto systému vystupují, jsou nezávislé samosprávné organizace: ICANN a doménové autority, které prostřednictvím registrátorů plní smluvní povinnosti vůči drţitelům (registrantům)37. Veškeré vztahy vznikající při registraci a správě doménových jmen jsou zaloţeny smluvně, veřejnoprávní ingerence je minimální.

36 Podrobněji v kapitole 4.3. 37 Srov. POLČÁK, R. Právo a evropská informační společnost. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2009. s. 179. 18

3 Povaha doménových jmen dle českého práva

Právní řád České republiky neobsahuje ani legislativní definici doménového jména, ani jakoukoli výslovnou úpravu tohoto institutu. Evropská komise sice věnuje pozornost doménovým jménům v .eu TLD v nařízení č. 874/2004 38 , které podrobně upravuje podmínky registrace a další aspekty související se vznikem .eu TLD, jenţe ani odtud se nedozvíme, co si pod pojmem doménové jméno představit. Vrátíme-li se k českému zákonodárci, jedinou zákonnou zmínku o doménovém jméně lze nalézt v ustanovení § 2 zákona č. 480/2004 Sb. o některých sluţbách informační společnosti, odkud se dozvíme, ţe „za obchodní sdělení se nepovažují údaje umožňující přímý přístup k informacím o činnosti fyzické či právnické osoby nebo podniku, zejména doménové jméno nebo adresa elektronické pošty”. Pro srovnání: slovenský zákonodárce se pokusil o definici v zákoně č. 22/2004 Z.z., o elektronickom obchodě. Doménovým jménem se dle § 2 rozumí „symbolická adresa v elektronickej komunikačnej sieti“. Ovšem ani toto stručné vymezení technického charakteru nepodává uspokojivou odpověď na otázku, jakým právním institutem doménové jméno vlastně je. Absence výslovné úpravy znesnadňuje poznání, charakter práva přitom zásadně určuje způsoby ochrany. Na doménové jméno jakoţto předmět soukromoprávních vztahů lze ve světle § 118 odst. 1 občanského zákoníku v zásadě nahlíţet třemi způsoby. Doménové jméno tedy můţeme vnímat jako věc, jako jinou majetkovou hodnotu či jako subjektivní právo. V literatuře se ojediněle objevuje téţ přístup povaţující doménové jméno za zvláštní druh duševního vlastnictví. Kaţdé z moţných vymezení nyní podrobíme analýze.

3.1 Věcněprávní povaha České právo nepodává definici věci. Vládní návrh občanského zákoníku 39 tento „nedostatek“ napravuje, kdyţ v § 461 odst. 2 stanoví, ţe za věc v právním smyslu se povaţuje vše, co je rozdílné od osoby a slouţí potřebě lidí. Nicméně platná a účinná úprava dle § 119 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále

38 Nařízení Komise (ES) č. 874/2004 ze dne 28. dubna 2004, kterým se stanoví obecná pravidla pro zavádění a funkce domény nejvyšší úrovně .eu a zásady, jimiţ se řídí registrace. 39 Návrh zákoníku (stav k lednu 2011) je dostupný z: . 19 téţ „OZ“), nabízí pouze rozlišení věcí movitých a nemovitých, aniţ by se pouštěla do vymezení věci jako takové. Za nemovité věci se povaţují pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem; movité jsou všechny ostatní. Zmíněné dělení nepochybně nepostrádá důleţitost; má význam přinejmenším z hlediska vyţadování náleţitostí, na kterých závisí platnost právních úkonů, jejichţ předmět tvoří věci v právním smyslu40 – ovšem pro potřeby naší práce příliš k uţitku není. Vyplývá z něj totiţ pouze skutečnost, ţe je-li doménové jméno věcí, pak není věcí nemovitou. Protoţe neexistuje zákonné vymezení věci, česká právní nauka a soudní praxe postupně dospěly k názoru, ţe za věc můţeme povaţovat „ovladatelný hmotný předmět či ovladatelnou přírodní sílu, které obojí slouží potřebám lidí.“ 41,42 Z právě uvedeného lze jednoznačně vyvodit, ţe doménové jméno není věcí, nemůţe tedy být předmětem vlastnictví a nepoţívá ochrany náleţící výhradně vlastnickému právu dle příslušných předpisů. Své tvrzení opíráme o následující úvahy: 1.) Doménové jméno zjevně není „přírodní silou”, do kteréţto kategorie spadá zejména energie vodní, parní, sluneční, elektrická či jaderná. Právě naopak, jde o lidský konstrukt, vytvořený při „pokládání základů” internetu. 2.) Doménové jméno nelze povaţovat ani za „hmotný předmět”, jelikoţ se jedná o databázový záznam uloţený na paměťovém médiu doménového serveru a jako takový postrádá hmotnou povahu. Paměťové médium samo o sobě sice hmotné je, ale funguje pouze jako nosič datové informace, podobně jako plátno je pouhým nosičem malby. Byť se tedy často hovoří o „vlastnících domén”, platí, ţe doménové jméno – mnohdy chybně označované jako „doména”, ačkoli doména je pouhou součástí doménového jména – nemůţe být předmětem vlastnictví. Sdruţení CZ.NIC pouţívá termín „zákazník” či – častěji – „drţitel”, přičemţ opět platí, co bylo právě vyloţeno. Věcným právem je také drţba, upravená §§ 129-131 OZ, pročeţ ani druhý termín pouţívaný sdruţením nelze povaţovat za správný. Správné označení osoby, která si registrovala doménové jméno, je

40 ŠVESTKA, J., SPÁČIL J., ŠKÁROVÁ, M et al. Občanský zákoník I, II. 2. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. s. 648. 41 Tamtéţ, s. 637. 42 Srov. § 13 zrušeného zákona č. 101/1963 Sb. o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku. 20

„registrant”. V naší práci pouţíváme pojem registrant a někdy téţ – s vědomím faktické nesprávnosti – i pojem drţitel, neboť se jedná o vţitý termín. Jakkoli jsme věcnou povahu doménových jmen vyloučili, pro úplnost dodáme, ţe v zahraniční judikatuře se vyskytují případy, kdy byla doménová jména povaţována za předmět vlastnictví. K tomu došlo například v rozhodnutích amerických soudů ve věcích Caesars World, Inc v Caesars-Palace.com 43 či Kremen v Cohen 44 , přesto však lze konstatovat, ţe toto pojetí povaţuje současná právní věda jiţ za překonané.45, 46, 47 Ještě neţ přikročíme k dalšímu způsobu právního vymezení, dovolíme si stručnou poznámku. Zaměříme-li se na značně širokou definici věci, jak ji uvádí návrh občanského zákoníku, právě předloţené argumenty pozbydou platnost. Překvapivě široké vymezení, které zahrnuje také věci nehmotné a subjektivní práva, je jurisprudencí zhusta kritizováno. 48 Vstoupí-li výše citované ustanovení v účinnost v nezměněné podobě, vznikne bezesporu řada aplikačních problémů a bude zajímavé sledovat, jak připravovaná úprava ovlivní chápání povahy doménových jmen. Na jednu stranu zřejmě dojde k posílení právní ochrany, která se dostane na úroveň ochrany vlastnického práva, poněvadţ doménové jméno bude moţno kvalifikovat jako věc (podle současné úpravy by takový výklad byl nepřijatelný), na stranu druhou právě tato nevyhnutelná změna kvalifikace vyvolá řadu obtíţně zodpověditelných otázek.

3.2 Relativněprávní povaha Do kategorie absolutních práv, jakými jsou vlastnická, dědická a všeobecná osobnostní práva, věcná práva k věci cizí a práva k nehmotným statkům, doménová jména zřejmě zařadit nelze. Absolutní práva chápeme jako soubor oprávnění, jimţ odpovídá povinnost blíţe neurčeného okruhu jiných osob do tohoto práva nezasahovat. Nicméně

43 Rozhodnutí rozhodčího a mediačního centra WIPO ze dne 18. března 2005, č. D2005-0125. 44 Rozsudek United States Court of Appeals for the Ninth Circuit ze dne 25. července 2003, sp. zn. 337 F.3d 1024. 45 RONY, E. CLICKS OR MORTAR: Are Domain Names Property? Domain Name Handbook [online]. 27. února 2000 [citováno 5. ledna 2011]. Dostupné z: . 46 BETTINGER T., WILLOUGHBY, T., ABEL, S.M. et al. Domain Name Law and Practice: An International Handbook. New York : Oxford university Press Inc., 2005. s. 915. 47 BOGDAN, M., MAUNSBACH, U. Domain Names as Jurisdiction-creating Property in Sweden. In Masaryk University Journal of Law and Technology. Brno : Masarykova univerzita, 2009 [citováno 5. ledna 2011]. s. 175-182. Dostupné z: . 48 ŠVESTKA, J., SPÁČIL J., ŠKÁROVÁ, M et al. Občanský zákoník I, II. 2. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. s. 642. 21 vyjdeme-li z toho, ţe právní vztah drţitele k doméně vzniká na základě smlouvy s registrátorem, která jednak zakládá oběma stranám práva a jim odpovídající povinnosti a jednak implicitně zakazuje třetím osobám do takto vzniklého vztahu zasahovat (absolutní prvek relativního práva), nabízí se moţnost přisoudit doménovému jménu povahu relativního subjektivního práva. Tímto způsobem postupuje např. D. Sehnálek a řada dalších autorů, kteří povaţují doménové jméno za „nárok oprávněného na zřízení a vedení zápisu doménového jména v databázi jmenných serverů”49 správce národní domény. Odlišný názor nicméně zastává P. Mališ, jenţ – s poukazem na to, ţe doménovým jménem se rozumí „sled písmen umoţňujících identifikaci počítače” – odnímá doménovému jménu povahu subjektivního práva. Upozorňuje přitom, ţe „samotnou doménu je nutno odlišit od práv jednotlivých osob k této doméně, tedy od jejich oprávnění chovat se k této doméně určitým způsobem, tudíž se jedná o dvě pojmově neslučitelné kategorie občanskoprávních vztahů, když předmětem každé z nich jsou odlišné hodnoty.”50 S ohledem na právě řečené se domníváme, ţe doménové jméno je předmětem relativního práva, nikoliv však relativní právo samotné51.

3.3 Jiná majetková hodnota V případě, ţe odmítneme jak věcnou, tak relativněprávní povahu doménového jména, nabízí se ještě moţnost vnímat doménové jméno jako tzv. jinou majetkovou hodnotu. Jiné majetkové hodnoty bývají často povaţovány za „zbytkovou kategorii”52, do níţ spadá vše, co se do předchozích dvou kategorií jaksi „nevešlo”. Náleţí sem např. obchodní podíl společníků na jmění obchodní společnosti a z toho plynoucí práva a povinnosti, know-how

49 SEHNÁLEK, D. Právní povaha doménového jména. IT Právo - server o internetovém a počítačovém právu [online]. 20. května 2003 [citováno 29. prosince 2010]. Dostupné z: . 50 MALIŠ, P. Právní povaha doménových jmen - I. díl. Právo IT [online] 9. dubna 2010 [citováno 29. prosince 2010]. Dostupné z: . 51 Srov. GONGOL, T. Analýza pojmu doménového jména z pohledu českého práva. Právo duševního vlastnictví [online]. 21. prosince 2010 [citováno 30. prosince 2010]. Dostupné z: < http://dusevko.blogspot.com/2010/12/analyza-pojmu-domenoveho-jmena-z.html>. 52 Srov. SEHNÁLEK, D. Právní povaha doménového jména. IT Právo - server o internetovém a počítačovém právu [online]. 20. května 2003 [citováno 29. prosince 2010]. Dostupné z: . 22 jako technické, výrobní, obchodní a jiné hospodářské znalosti a poznatky, licence, informace a databáze.53 Ţe má doménové jméno hodnotu vyjádřitelnou penězi, je nade vší pochybnost, není proto důvod, proč je nezařadit právě do této kategorie. Jsme toho mínění, ţe uvedené pojetí je nejpřesnější, na rozdíl od shora uvedených vymezení nenalézáme důvod, proč by doménové jméno nemohlo být majetkovou hodnotou.

3.4. Nehmotný statek V literatuře se sporadicky objevuje názor vyjímající domény z okruhu předmětů občanskoprávních vztahů, jak je definuje § 118 OZ. Doménovým jménům se tudíţ přisuzuje ráz nehmotného statku, k nimţ řadíme práva na ochranu osobnosti, autorská práva či práva z průmyslového vlastnictví. Tento názor bývá obvykle odmítán s poukazem na absenci jednoho ze základních znaků duševního vlastnictví (kterým nehmotný statek je), a to potenciální ubikvity, tedy schopnosti „být kdykoliv a na jakémkoliv místě současně i následně vnímán a užíván neomezeným počtem subjektů bez újmy na jeho podstatě či funkci”.54 Argumentuje se tím, ţe jedinečnost doménového jména a omezení správy na jedinou osobu (na drţitele), znemoţňuje jakýmkoli jiným osobám s tímto jménem nakládat, v důsledku čehoţ je ubiquita vyloučena.55 Lze však namítnout, ţe pojem „uţívání”, potaţmo ubikvita jako taková, je ve zmíněném pojetí vykládán(a) příliš striktně. Protoţe prakticky vzato, uţivatelé internetu jsou nuceni uţívat doménová jména pokaţdé, kdyţ chtějí navštívit určitou stránku: musí totiţ adresního řádku něco vepsat.56 Samozřejmě, pouze drţiteli je dáno oprávnění ovlivnit poskytovaný obsah, to však nemůţe vyloučit moţnost jiných subjektů uţívat jméno zmíněným způsobem. Někteří autoři sahají k analogiím. Uţivatel internetu je přirovnáván ke čtenáři knih, který také nemá moţnost jejich obsah ovlivnit (v zájmu argumentace nyní

53 Srov. ŠVESTKA, J., SPÁČIL J., ŠKÁROVÁ, M et al. Občanský zákoník I, II. 2. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009, s. 642. 54 GONGOL, T. Analýza pojmu doménového jména z pohledu českého práva. Právo duševního vlastnictví [online]. 21. prosince 2010 [citováno 3. ledna 2011]. Dostupné z: . 55 Srov. PELIKÁNOVÁ, R., ČERMÁK, K. Právní aspekty doménových jmen. Praha : Linde Praha a.s., 2000. s. 47. 56 Ţe to prohlíţeč mnohdy udělá za ně (automatické načtení „domovské stránky”, systém záloţek a snad i hypertextové odkazy), nemá na platnost naší teze vliv. 23 pomiňme vepisování poznámek na okraj stránek apod.). Čtenář přitom knihu nepochybně uţívá, bylo by absurdní povaţovat za uţívání výhradně samotný akt psaní.57 Jestliţe odpadne pomyslná překáţka potenciální ubiquity, vyvstává moţnost přiřadit doménové jméno k nechráněným nehmotným statkům, které do občanskoprávních vztahů vstupují jako jiná majetková hodnota.58

3.5 Nakládání s doménovými jmény S doménovým jménem je oprávněn disponovat pouze drţitel, tedy osoba, jejíţ jméno či firma je prostřednictvím registrátora zapsána v registru, který pro doménu .cz spravuje sdruţení CZ.NIC z.s.p.o. Přestoţe k jednomu doménovému jménu můţe být dle pravidel sdruţení zapsáno aţ různých 10 osob 59 , zastávajících různé funkce administrativně- technického charakteru, drţitelem můţe být pouze osoba jediná. Drţitel můţe se jménem nakládat podle svého uváţení, můţe jej, ať uţ úplatně či bezúplatně (typicky na základě kupní, resp. darovací smlouvy), převést na jinou osobu způsobilou k registraci. Takovou osobou bude v českých podmínkách kaţdý, kdo dosáhne způsobilosti k právním úkonům, sdruţení CZ.NIC ţádné zvláštní nároky na zájemce o registraci neklade.60 Převod probíhá prostřednictvím registrátora, který podle pokynu převodce provede potřebné úkony u národního správce. Osoba, na kterou je doménové jméno převáděno, musí s tímto úkonem souhlasit; převod nesmí – aţ na jednu výjimku – proběhnout proti její vůli či bez jejího vědomí, coţ judikoval například Městský soud v Praze rozhodnutím ve sporu o jméno hera.cz : „Protože nedošlo k platnému převedení domény hera.cz na čtvrtého žalovaného, soud

57 MALIŠ, P. Právní povaha doménových jmen - II. díl. Právo IT [online]. 5. května 2010 [citováno 8. ledna 2011]. Dostupné z: . 58 GONGOL, T. Analýza pojmu doménového jména z pohledu českého práva. Právo duševního vlastnictví [online]. 21. prosince 2010 [citováno 3. ledna 2011]. Dostupné z: http://dusevko.blogspot.com/2010/12/analyza-pojmu-domenoveho-jmena-z.html>. 59 Jak registrovat doménu .cz [online]. CZ.NIC, 2010 [citováno 25. ledna 2011]. Dostupné z: . 60 Pro srovnání: osoby přející si registrovat SLD v doméně .eu musí splňovat podmínky dané článkem 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 733/2002, jenţ umoţňuje evropskému rejstříku vyhovět pouze ţádostem podniků, jejichţ sídlo, správní ústředí nebo hlavní provozovna se nachází na území Společenství; nebo ţádostem organizací usazených ve Společenství, aniţ by bylo dotčeno pouţití vnitrostátních právních předpisů; nebo ţádostem fyzických osob s bydlištěm na území Společenství. 24 shledal obranu tohoto žalovaného, jenž namítl nedostatek pasivní věcné legitimace v řízení, jako oprávněnou.“61

3.5.1 Soudem nařízený převod Zmiňovanou výjimku představuje výrok soudního orgánu, kterým dojde k odejmutí jména neoprávněnému drţiteli a převodu 62 na osobu, jejíţ práva byla porušena a jíţ zároveň svědčí ke jménu silnější právo. Jak ukázala kauza ceskapojistovna.cz, soudem nařízený převod vzbuzoval řadu otázek. Mnozí komentátoři namítali, ţe nařízení převodu doménového jména nemá dostatečnou oporu v zákonech. Ţalobce se (např. návrhem na vydání předběţného opatření) můţe domáhat, aby se drţitel zdrţel pouţívání sporného jména, případně můţe poţadovat zrušení neoprávněné registrace a s ní spojených zásahů do jeho práv, existují-li takové zásahy. Ţalobci můţe dokonce slouţit silnější právo neţ ţalovanému, to však ještě neznamená, ţe má na doménové jméno skutečně nárok.63 Soudy nicméně vyslovily názor, a tento názor byl postupně přijat i jurisprudencí, ţe je-li prokázán závadný stav, „založený registrací a případným užíváním doménového jména, je třeba posoudit, zda uplatněný požadavek (převod doménového jména na žalobce) je právě tím prostředkem, jímž bude závadný stav odstraněn. Pokud soud učiní závěr o tom, že nápravou … může být právě žalobcem uplatněný převod doménového jména a že tento požadavek nepřekračuje rámec práva na odstranění závadného stavu (tedy i souvisí s porušeným právem, s povahou zásahu do něho a není k nim zcela nepřiměřený), pak lze rušiteli práv povinnost doménové jméno převést na oprávněného uložit rozhodnutím soudu, a je tomu tak na základě a v rozsahu zákona.”64 Odstranění závadného stavu poţadují např. ustanovení § 12 a § 53 ObchZ či § 4 odst. 1 zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. Dosavadní rozhodovací praxe, ať uţ soudů obecných či rozhodčích, podle které převod nepřekračuje rámec tohoto poţadavku, má nepopiratelné opodstatnění: vychází se z oprávněné obavy,

61 Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2007, č.j. 2 Cm 105/2004-75. 62 Buď je tato povinnost stanovena drţiteli (ţalovanému), nebo převod zajišťuje přímo Sdruţení, bylo-li téţ ţalováno (o tom podrobněji v kap. 4.3). 63 Např. AUJEZDSKÝ, J. Rozsudek ohledně domény ceskapojistovna.cz. Co je špatně? IT právo - server o internetovém a počítačovém právu [online]. 26. ledna 2005 [citováno 5. února 2011]. Dostupné z: . 64 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2007 („ibico.cz.“). Rozhodnutí je dostupné ze stránek sdruţení CZ.NIC: < http://www.nic.cz/files/nic/doc/Balicek_CZ_DSDng_20110201.zip>. 25 aby při zrušení registrace doménového jména nedošlo k urychlené registraci na základě principu „first come, first served” někým jiným (obvykle dalším spekulantem) a ţalobce se nemusel bránit v dalším řízení, tentokrát proti novému ţalovanému. Přijmeme-li tento přístup, je třeba rovněţ přijmout, ţe pokud jde o třetí osoby, které by si eventuálně chtěly nárokovat téţ doménové jméno, nic jim nebrání ţalovat ţalobce úspěšného v původním řízení a poţadovat převod na sebe z titulu „ještě silnějšího, ještě kvalitnějšího práva“. Jinak bychom se dostali do situace, kdy jednou úspěšnému ţalobci uţ doménové jméno nelze vzít (princip ochrany nabytých práv).

3.5.2 Sukcese Dojde-li k zániku osoby drţitele, doménové jméno přechází na právního nástupce. Pravidla pro registrace pro ccTLD .cz65 pamatují rovněţ na situaci, kdy není nástupce, v kterémţto případě sdruţení CZ.NIC zruší registraci. Titulem, kterým se dědic domůţe změny v osobě drţitele, bude rozhodnutí soudu o vypořádání dědictví či smlouva, kterou se převádí práva právnické osoby na nástupce.

3.6 Zástavní právo Ať uţ povaţujeme doménové jméno za subjektivní právo či jinou majetkovou hodnotu, můţeme dospět k závěru, ţe je způsobilé být předmětem zástavy. Opačný (a zcela ojedinělý) názor zastává P. Mališ, který argumentuje tím, ţe zástavní právo se vztahuje pouze na věci v právním smyslu. 66 Tomu ovšem odporuje znění § 153 občanského zákoníku, který mimo jiné stanoví, ţe zástavou můţe být věc movitá nebo nemovitá, podnik nebo jiná věc hromadná, soubor věcí, pohledávka nebo jiné majetkové právo,67 pokud to jeho povaha připouští. Zákonná definice tedy nezahrnuje pouze věci, ale i subjektivní právo („pohledávka”) a jiná majetková práva, včetně jiných majetkových hodnot. Jinými slovy: zástavní právo je sice věcným právem, nikoli však pouze věcným

65 Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD .cz [online]. CZ.NIC, 2010 [citováno 5. února 2011]. Dostupné z: < http://www.nic.cz/files/nic/doc/Pravidla_registrace_CZ_DSDng_20100101.pdf>. 66 MALIŠ, P. Právní povaha doménových jmen - II. díl. Právo IT [online]. 5. května 2010 [citováno 8. ledna 2011]. Dostupné z:. 67Znění § 153 před novelou provedenou zákonem č. 317/01 Sb. hovořilo o jiné majetkové hodnotě. Jiné majetkové právo je – ve smyslu zmiňovaného ustanovení – širší pojem, který zahrnuje téţ jiné majetkové hodnoty. Srov. ŠVESTKA, J., SPÁČIL J., ŠKÁROVÁ, M et al. Občanský zákoník I., II. 2. vyd. Praha : Nakladatelství C.H. Beck, 2009. s. 1085. 26 právem, zákon mu dává širší rozměr. Moţnost podřídit doménové jméno zástavnímu právo koneckonců připouští i správce národního registru. Zástavní právo bez dalšího vzniká na základě písemné smlouvy, jeţ musí obsahovat označení zástavy a pohledávky, kterou zástava zajišťuje, nebo na základě rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví. Vznik zástavního vztahu není vázán na ţádný další úkon; pokud nedojde k naplnění podmínek stanovených ve smlouvě (dluţník nesplní povinnost), zástavní právo k doménovému jménu se realizuje nedobrovolnou draţbou dle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných draţbách, ve znění pozdějších předpisů. De lege ferenda by bylo ideální, kdyby byl vznik zástavního práva vázán aţ na zápis do registru, podobně jako je tomu zápisu zástavního práva do katastru nemovitostí. Zápis o případném zástavním právu lze sice učinit prostřednictvím identifikátoru „Popis k doméně”, jenţe zástavní dluţník (drţitel) bude i nadále jedinou osobou oprávněnou s předmětným jménem disponovat. Můţe tedy měnit veškerá technická nastavení či doplňující údaje, kterým je i případná poznámka o zástavním právu.68 Zástavní věřitel by si pochopitelně mohl smluvně zajistit, ţe zástavní dluţník nebude moci poznámku změnit, tento úkon by však měl účinky pouze inter partes a věřitel by se nemohl dovolávat případného porušení povinnosti vůči třetím osobám. Kdyby ke zřízení navrhovaného registru došlo, mělo by se jednat o osobu veřejného práva. Nejlépe by sice tuto funkci zastal přímo správce domény, jenţe potom by musel autoritativně zkoumat platnost uzavřených zástavních smluv, coţ by na něj – jakoţto soukromoprávní subjekt – kladlo nemalé nároky (a navíc by zastával funkci správního orgánu, aniţ by existovala moţnost bránit se proti jeho postupu ve správním řízení). Vzhledem k předestřenému problému se proto nabízí otázka, zda nepřipadá v úvahu vyuţití jiného institutu, který by věřiteli poskytl vyšší stupeň jistoty neţ zástavní právo. Vhodně se jeví především zajišťovací převod práva ve smyslu § 553 občanského zákoníku, který umoţňuje zajistit splnění závazku písemnou smlouvou o převodu práva dluţníka ve prospěch věřitele. Drţitelem doménového jména by se tedy stal věřitel, a to do té doby, neţ

68 Srov. DURAJOVÁ, Z. Doménové jméno jako předmět zástavního práva. IT právo - server o internetovém a počítačovém právu [online]. 25. listopadu 2010 [citováno 8. ledna 2011]. Dostupné z: . 27 by na základě rozvazovací podmínky (splnění závazku) došlo ke zpětnému převodu na původního drţitele.

3.7 Zánik a omezení práv k doménovému jménu Práva k doménovému jménu mohou zaniknout následujícími způsoby: převodem, sukcesí a uplynutím doby, na kterou bylo doménové jméno zaregistrováno (podrobněji v kap. 4.3). V úvahu přichází také zrušení registrace soudním orgánem, shledá-li porušení cizích práv, jak jsme však zmínili v části 3.5, soudy v těchto preferují nařízení převodu doménového jména na úspěšného ţalobce. Pokud dojde k ukončení smlouvy mezi sdruţením CZ.NIC a prostředníkem- registrátorem, přes kterého drţitelé sjednávají registraci doménových jmen, práva drţitele nezanikají. Drţitel má v tzv. ochranné lhůtě – opět odkazujeme na kap. 4.3 – moţnost určit nového registrátora.69 Kdyby zanikla smlouva uzavřená mezi správcem českého registru, sdruţením CZ.NIC, a ICANN70, neznamenalo by to zánik povinností stran vyplývajících ze správy doménových jmen. Sdruţení by i nadále bylo povinno zajišťovat správu registru, dokud by ICANN nenašlo vhodnou náhradu. Ani v případě „potíţí na nejvyšší úrovni“ by tedy neměla být práva registrantů ohroţena. Práva plynoucí z doménových jmen mohou být rovněţ dočasně omezena předběţným opatřením, o kterém pojednává kapitola 6.1, a zástavním právem, které však působí pouze inter partes.

69 Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD .cz [online]. CZ.NIC, 2010 [citováno 5. února 2011]. Dostupné z: < http://www.nic.cz/files/nic/doc/Pravidla_registrace_CZ_DSDng_20100101.pdf>. 70 O této smlouvě pojednává následující kapitola. Smlouva mimo jiné řeší i popisovanou situaci, plné znění je dostupné z: . 28

4 Doména nejvyššího řádu .cz

ccTLD .cz nahradila doménu .cs, která byla v letech 1990-1993 vyhrazena pro ČSFR. Po rozpadu federace a vzniku dvou nových nezávislých států postupně vyšla z pouţívání, v lednu 1995 byla vyřazena z DNS. Od roku 2003 se znak „cs” stal dle normy ISO 3166-1 kódem pro Bosnu a Hercegovinu, příslušná doména však nikdy nevznikla. Prvním správcem české národní domény byla firma CONET s. r. o., která byla později přejmenovaná na Internet CZ s.r.o. a následně na EUnet Czechia s. r. o. Od 1. září 1999 převzalo odpovědnost za správu CZ.NIC, z.s.p.o., které tuto funkci zastává doposud.

4.1 Sdružení CZ.NIC Zájmové sdruţení právnických osob CZ.NIC (dále téţ „Sdruţení”) zabezpečuje správu a chod systému doménových jmen v doméně .cz. Sdruţení, jeţ k listopadu 2010 evidovalo 75 členů, vzniklo v roce 1998. Jedná se o neziskovou organizaci, jejímţ hlavním posláním je, jak uvádí její koncepční dokument pro období 2008-2011, „provozování důvěryhodného internetového registru a vývoj a rozvoj obecně prospěšných služeb pro lokální internetovou komunitu”71. Nejvyšším orgánem sdruţení je valná hromada. Dalšími orgány sdruţení jsou kolegium, představenstvo a dozorčí rada. Členská základna se dělí do tří komor – komory registrátorů, komory ISP a komory drţitelů domén. Kaţdá komora nominuje do kolegia šest zástupců, zároveň je po jednom místu v kolegiu obsazeno zástupci státních orgánů – Ministerstva informatiky ČR, ČTÚ a Hospodářské komory ČR. Sdruţení zprvu zastávalo roli jak registru, tak registrátora (viz kap. 4.2); od 13. října 2003 však funguje decentralizovaný systém, kdy roli registrátorů převzaly nezávislé subjekty, jeţ zájemcům o registraci zprostředkovávají přístup k národnímu registru. Právní vztah sdruţení a organizace ICANN je zaloţen dokumentem nazvaným Accountability Framework72. Tento „odpovědnostní rámec” upravuje vzájemná práva a povinnosti stran. A tak zatímco sdruţení spravuje jmenné servery pro českou národní

71 Koncepce sdružení CZ.NIC z.s.p.o. pro období 2008-2011 [online]. CZ.NIC, 2007 [citováno 15. ledna 2011]. Dostupné z: . 72 Plné znění dostupné z: . 29 doménu, zajišťuje interoperabilitu DNS a kontinuální update zónových dat, ICANN zabezpečuje koordinaci přidělování a přiřazování internetových identifikátorů (IP adresy, doménová jména), a koordinuje provozování a vývoj DNS. Sdruţení CZ.NIC přispívá částkou ve výši 11 500 USD ročně na činnost ICANN. Pro případ sporů mezi sdruţením a ICANN byla zřízena pravomoc (příslušnost) Rozhodčího soudu Mezinárodní obchodní komory v Paříţi. Spory mají být rozhodovány podle pravidel rozhodčího soudu třemi rozhodci. Právní vztah, jehoţ trvání není časově omezeno, zaniká z následujících důvodů: dohodou; jestliţe jedna ze stran není schopna plnit povinnosti ze smlouvy a dá o tom protistraně písemně vědět; jestliţe rozhodci autoritativně rozhodli, ţe jedna ze stran porušuje svou smluvní povinnost a v tomto porušování pokračuje; jestliţe bude s jednou ze stran zahájeno konkurzní řízení.

4.2 Registrace v zóně .cz Kdo má zájem o registraci v české doméně nejvyššího řádu, musí kontaktovat registrátora akreditovaného Sdruţením. Registrátor je subjekt, oprávněný přistupovat k Centrálnímu registru a zadávat do něj poţadavky změn záznamů, vedených v Centrálním registru. 73 Jinými slovy, registrátor provádí správu domén pro koncové uţivatele (registranty). Jeho činnost je motivována ekonomickými faktory, registraci doménových jmen provádí za poplatek. Podle obchodních podmínek pro registrátory, jeţ s platností od 1. ledna 2007 vymezují právní vztah Sdruţení a registrátora, se registrátorem můţe stát pouze právnická osoba se sídlem v některém z členských států EU, ve státě tvořícím Evropský hospodářský prostor nebo v členském státě Evropského sdruţení volného obchodu. Můţe se jím stát nicméně stát i právnická osoba, jeţ sice nesplňuje podmínky sídla, avšak je akreditovaným registrátorem ICANN. Na majetek registrátora nesmí být prohlášen konkurz, zahájeno proti němu konkurzní nebo vyrovnací řízení, návrh na prohlášení konkurzu zamítnut pro nedostatek majetku a registrátor nesmí být v likvidaci.

73 Jak se stát registrátorem? [online]. CZ.NIC, 2011 [citováno 4. února 2011]. Dostupné z: . 30

Aby registrátor 74 poskytovat sluţby spojené s .cz doménou, musí do pokladny Sdruţení uhradit zálohu v minimální výše 190 000 Kč a dále platit roční poplatek ve výši 12 000 Kč. Za vedení jednoho záznamu o doménovém jménu v centrálním registru pro ccTLD .cz po dobu jednoho roku pak od února 2011 hradí registrátor Sdruţení 140 Kč. Od těchto poplatků se pak odvíjí cena, za kterou registrátoři poskytují sluţby zájemcům o volné doménové jméno. Smlouva mezi Registrátorem a sdruţením CZ.NIC se uzavírá jako nepojmenovaná smlouva podle ustanovení § 269 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“), tento smluvní vztah se řídí českým právním řádem. Vznikne-li spor týkající se vzájemného plnění smluvního vztahu, jsou strany „zavázány vyvinout maximální úsilí” 75 k jeho odstranění, a to zejména prostřednictvím jednání pověřených zástupců. Nedojde-li k vyřešení sporu dohodou, zakládá se příslušnost Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. Rozhodčí řízení bude konáno třemi rozhodci v Praze v českém jazyce; rozhodčí nález je pro smluvní strany konečný a závazný. Při registraci doménových jmen se zásadně uplatňuje metoda „first come, first served”, kterou bychom mohli přeloţit do češtiny jako „kdo dřív přijde, ten dřív mele”. Kdo jako si jako první zaregistruje poţadované doménové jméno, ten můţe vykonávat práva s ním spojená. Jak ukazuje obrovský počet doménových sporů, v ţádném případě se nejedná o ideální metodu. Registrátor ani registr nemusí (a vzhledem k počtu moţných kombinací znaků ani nemohou) u kaţdého poţadavku na registraci kontrolovat, zda zájemci slouţí práva (či zda tato práva neslouţí někomu jinému) ke jménu poţadovaného znění. Registraci doménového jména je moţné prodlouţit o celé násobky roku, nejvýše však na 10 let, a to i opakovaně. Z povahy věci plyne, ţe kaţdé doménové jméno má definované datum expirace. Dnem expirace je den následující po dni, ve kterém dojde k uplynutí doby, na kterou bylo doménové jméno zaregistrováno. Neprodlouţí-li registrant včas platnost o další rok(y), dnem expirace začíná plynout hmotněprávní ochranná lhůta v délce 45 dní. Platí přitom, ţe během prvních 30 dní uvedené lhůty je doménové jméno plně funkční a

74 Ceník služeb pro doménová jména druhé úrovně v ccTLD [online]. CZ.NIC, 2011 [citováno 20. března 2011]. Dostupné z: . 75 Obchodní podmínky pro registrátory [online]. CZ.NIC, 2007 [citováno 17. února 2011]. Dostupné z: . 31 veřejně dostupné; je moţné prodlouţit jeho platnost u stávajícího registrátora, nebo provést transfer k jinému registrátorovi. Uplynutím 30 dní je doména smazána ze zóny .cz (přestane být veřejně dostupná), nicméně je stále moţné její prodlouţení, které má zpětnou platnost.76 V dalším se běh lhůty řídí ustanovením § 118 občanského zákoníku.

4.3 Odpovědnost sdružení CZ.NIC – pasivní procedurální legitimace Jak píše R. Polčák, „význam problematiky odpovědnosti doménových autorit je přímo úměrný významu doménových jmen”77, povaţujeme proto za vhodné podrobit odpovědnost správce české národní domény z hlediska ISP analýze. Je otázkou, zda lze Sdruţení, jakoţto národní doménovou autoritu, povaţovat za poskytovatele sluţeb informační společnosti ve smyslu směrnice č. 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech sluţeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“). Směrnici transponuje zákon č. 480/2004 Sb., o některých sluţbách informační společnosti. Zákon rozlišuje tři skupiny ISP: 1) provozovatele sluţeb spočívajících v přenosu informací (§ 3) 2) provozovatele sluţeb spočívajících v dočasném automatickém meziukládání (§ 4) 3) provozovatele sluţeb spočívajících v ukládání informací (§ 5). V případě, ţe budeme doménovou autoritu povaţovat za ISP, podle uvedeného dělení ji zařadíme mezi provozovatele sluţeb spočívajících v ukládání informací, protoţe doménové jméno není nic neţ datový záznam, specifická informace uloţená v databázi jmenného serveru. Doménová autorita jakoţto ISP není ze zákona povinna dohlíţet na obsah ukládaných informací ani nemusí aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní obsah informace. Dle § 5 uvedeného zákona je však činěna odpovědnou tehdy: 1) mohla-li vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze případu vědět, ţe obsah ukládaných informací nebo jednání uţivatele jsou protiprávní, nebo

76 Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD .cz [online]. CZ.NIC, 2010 [citováno 5. února 2011]. Dostupné z: < http://www.nic.cz/files/nic/doc/Pravidla_registrace_CZ_DSDng_20100101.pdf>. 77 POLČÁK. R., Právo a evropská informační společnost. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2009. s. 177. 32

2) dozvěděla-li se prokazatelně o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uţivatele a neprodleně neučinila veškeré kroky, které lze po ní poţadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací. Doménová autorita nemusí aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávnost aktu registrace, ale můţe za ni určitým způsobem odpovídat, pokud se o protiprávnosti dozví. Je třeba si uvědomit, ţe přístupy k odpovědnosti doménových autorit se v jednotlivých národních prostředích výrazně liší, a to podle toho, zda jsou povaţovány za ISP ve smyslu směrnice č. 2000/31/ES či nikoli. Jelikoţ tedy například německé či italské soudy nepřiznávají doménovým autoritám povahu poskytovatele sluţeb informační společnosti, nejsou tyto činěny odpovědnými z protiprávní registrace doménového jména. Doménová autorita potom odpovídá za technickou stránku registrace a údrţbu registrů, je pouze technickým správcem rejstříku 78 a nemusí kontrolovat, zda je či není registrací jména zasahováno do práv třetích osob.79 Odlišný postoj zaujaly české soudy, které – byť v omezené míře – uznávají odpovědnost a tedy i způsobilost doménové autority, sdruţení CZ.NIC, stát na straně ţalované v řízení o doménových sporech. Opodstatněnost českého přístupu vychází zjevně ze zásady, ţe rozhodnutím mohou být stanoveny povinnosti pouze účastníkům řízení, nikoli třetím osobám: „nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení”. 80 Kdyby neexistovala způsobilost doménové autority být ţalovaným účastníkem řízení týkajícího se sporu z doménového jména, neexistovala by ani povinnost podřídit se rozhodnutí (zajistit převod doménového jména), případně strpět jeho výkon. Pasivní legitimace je však nutně omezená. Soudy uznávají konstantní argumentaci Sdruţení, ţe doménovou autoritu nelze činit odpovědnou za akt protiprávní registrace, nelze po ní oprávněně poţadovat, aby zkoumala, zda kaţdému svědčí právo, protoţe „jako soukromoprávní subjekt nemá postavení, jež by mu umožňovalo rozhodnout, zda právo

78 Srov. POLČÁK. R. Právo a evropská informační společnost. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2009. s. 177. 79 Rozhodnutí BGH ze dne 19. 2. 2004, sp. zn. I ZR 82/01 (věc „kurt-biedenkopf.de“). 80 § 159a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. 33 registrace přihlašujícímu náleží či nikoli.” 81 Tento názor pak zákonodárce potvrdil zákonem č. 480/2004 Sb, kdyţ odpovědnost ISP třetího řádu omezil na výše uvedené případy. Ţalobní nároky vůči doménové autoritě se v českém prostředí proto omezovaly – v případě úspěchu ţalobce – jen na stanovení povinnosti převést doménové či zrušit jeho registraci. Dřívější praxe tedy doporučovala ţalovat vedle hlavního ţalovaného i sdruţení CZ.NIC. Domníváme se, ţe s ohledem na § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 480/2004 Sb. jiţ není takové jednání nezbytně nutné. Předloţí-li úspěšný ţalobce pravomocné rozhodnutí soudu či rozhodčí nález doménové autoritě, dojde k jejímu prokazatelnému „dozvědění se“ o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uţivatele ve smyslu 5 § zákona, coţ zaloţí zákonnou povinnost autority podniknout kroky potřebné k nápravě.82 Pokud by k nápravě ze strany CZ.NIC nedošlo, osoba, jíţ svědčí rozhodnutí, by se vůči CZ.NIC mohla svého práva domáhat u soudu v dalším řízení s poukazem na citované ustanovení a rozhodnutí v řízení původním.

81 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 10. srpna 2004, č.j. 2 Cm 290/2001-39. 82 Náprava nemusí znamenat převod jména na úspěšného ţalobce, § 5zákona poţaduje „odstranění nebo znepřístupnění”, tzn. i jen pouhé zrušení protiprávní registrace. To by z hlediska ochrany práv nebyl ideální stav, soudy proto ukládají rovnou převod doménového jména. Povinnost převést doménové jméno je v současnosti ukládána drţiteli a nikoli Sdruţení, které uţ nestává na straně ţalované. Teprve kdyby k převodu nedošlo, mohla by Sdruţení nastoupit uvedená povinnost ze zákona. 34

5 Doménové spory

Protoţe doménová jména získala jiţ nedlouho po svém vzniku značnou důleţitost v hospodářské soutěţi, stala se nevyhnutelně předmětem právních sporů. Zatímco o některá jména je zájem prakticky nulový, o jiné je zájem tak velký, ţe jejich cena vyšplhá do milionových výšin. Doménové jméno pizza.com, které si jistý Chris Clark v roce 1994 zaregistroval za 20 USD, se v internetové aukci konané v dubnu 2008 prodalo za 2,6 miliónu USD83. Podobných příkladů, kdy cena doménového jména překročila miliónovou hranici, bychom našli ještě mnoho (namátkově vodka.com, sex.com). Ovšem nejen druhová doménová jména mohou mít vysokou hodnotu, i fantazijní jméno můţe díky píli a úsilí soutěţitele vynaloţenému uvnitř i vně prostředí internetu získat nezanedbatelný komerční potenciál. Často se přitom vyskytují případy spekulativních registrací: je zabráno fantazijní jméno s vysokým komerčním potenciálem osobou, která se na nevybudování tohoto potenciálu nijak nepodílela. Jen v zóně .cz je registrováno jiţ více neţ 750 tisíc84 doménových jmen, počet jmen v nejoblíbenější doméně .com se blíţí stu milionů85. To jsou obrovská (a neustále rostoucí) čísla a tedy i obrovský (a neustále rostoucí) prostor pro doménové spory. Ţivnou půdu pro doménové spory tvoří především důsledné uplatňování principu „first come, first served”, snadná převoditelnost a podmínka jedinečnosti doménových jmen, na rozdíl od ochranné známky a dalších práv na označení, které vţdy jedinečné být nemusí. Právě tyto tři faktory se největší měrou podílejí na spekulativní registraci doménových jmen, kdy si spekulanti registrují atraktivní druhová jména či jména totoţná nebo podobná jménu, ochranné známce, obchodní firmě či jinému označení v naději, ţe později svou registraci zpeněţí prodejem právě osobě, jejíţ jméno, ochrannou známku či jiné označení doménové jméno nese86.

83 RUSSELL, T. Pizza.com Domain Sells for $2.6 Million Wired.com [online]. 7. dubna 2008 [citováno 1. února 2011]. Dostupné z: < http://www.wired.com/epicenter/2008/04/pizzacom-domain>. 84 Statistiky [online]. CZ.NIC, 2011 [citováno 16. prosince 2010]. Dostupné z: . 85 Domain Counts & Internet Statistics. DomainTools [online]. Změněno 17. ledna 2011 [citováno 1. února 2011]. Dostupné z: . 86 Srov. VANĚK, J. Doménové spory stojí čas a peníze. Ekonom [online]. 25. listopadu 2010 [citováno 23. ledna 2011]. Dostupné z: . 35

Existuje hned několik instrumentů pro řešení sporů z doménových jmen. Nejschůdněji se jeví řešení sporu mimoprávní cestou – negociací, vyjednáváním, do kterého nezasahují další osoby. Tento ideální způsob však naráţí na pochopitelnou nechuť stran uzavřít kompromis: střetávají se mnohdy přemrštěné poţadavky doménových spekulantů na jedné straně a neochota vlastníků ochranných známek apod. platit za něco, o čem se domnívají, ţe jim právoplatně náleţí, na straně druhé. Proto dochází k vyuţívání institucionalizovaných mechanismů řešení sporů, zavedených ke zmírnění účinků principu „first come, first served.“ Předně je třeba uvést, ţe domnívá-li se někdo, ţe jeho práva byla registrací a uţíváním doménového jména porušena či ohroţena, vţdy má moţnost obrátit se na obecný soud. Avšak vzhledem ke specifičnosti problematiky, se kterou nebyli zejména v dřívějších letech soudci příliš obeznámeni, a poţadavkům na rychlé vyřízení (coţ je věc u soudů nepříliš obvyklá), se vyvinuly alternativní mechanismy řešení sporů. Vůbec první doménový spor byl zaznamenán jiţ v roce 1994 (knowledgenet.com), coţ přimělo tehdejšího monopolního správce doménových jmen, firmu NSI, k vytvoření vlastních pravidel řešení sporů. Po vzniku ICANN bylo na základě doporučení WIPO v roce 1999 přijato UDRP (Uniform Domain Dispute Resolution), coţ jsou jednotná pravidla pro řešení sporů ze jmen v gTLDs. Akreditovaných poskytovatelů UDRP je ve světě několik, patří k nim i RS HKAK. Národní správci rovněţ přijali vlastní pravidla řešení sporů, česká doménová autorita CZ.NIC tzv. rozhodčí veřejnou nabídkou zaloţila příslušnost RS HKAK.

5.1 Některé formy zneužití registrace doménových jmen Neţ přikročíme k rozboru rozhodnutí vydaných v souvislosti se jmény v zóně .cz., pokusíme se kategorizovat základní formy zneuţití registrace doménových jmen.

Cybersquatting K nejrozšířenějším technikám patří tzv. cybersquatting. Organizace pro ochranu duševního vlastnictví pojímá cybersquatting jako „preemptivní registraci doménového jména chráněného ochrannou známkou, provedenou ve zlé víře osobou, které k danému

36 jménu neslouží právo.” 87 Cybersquatting představuje oportunistické uchopení principu „first come, first served”. Registrant obvykle sleduje vlastní prospěch: zaregistruje si doménu, o které předpokládá, ţe o ni bude zájem přinejmenším ze strany toho, komu k němu slouţí práva, aby ji mohl prodat za mnohonásobek částky vynaloţené za registraci. Cybersquatting lze také vnímat i jako specifickou formu zabraňovací soutěţe88, kdy cílem registrace ve zlé víře není sledován vlastní prospěch, nýbrţ snaha upřít dané jméno jiné osobě, která se pak buď můţe pustit do nejisté pře, nebo se poohlédne po jiném (patrně méně vhodném) doménovém jménu. Vzhledem k fungování UDRP a dalších procedur řešení sporů je vysoce pravděpodobné, ţe se oprávněný domůţe svého práva, nicméně vzniknou mu přitom nikoli zanedbatelné náklady, coţ ostatně platí pro všechny typy registrací ve zlé víře, nejen pro cybersquatting. Proti cybersquattingu lze bojovat několika metodami, zřejmě nejvhodnějším způsobem je zavedení tzv. „Sunrise period”, jak učinil EURid při zavádění .eu. „Sunrise period” se uplatní před otevřením registrací v nově zřízené doméně. Jedná se o lhůtu, v níţ mohou vlastníci ochranných známek a drţitelé jiných práv uplatnit nárok na „své” doménové jméno. Správce registru přitom zkoumá oprávněnost jednotlivých ţádostí o registraci. Ze své podstaty se jedná o preventivní prostředek, po uplynutí „Sunrise period” opět nastupuje princip „first come, first served”. Sunrise period pochopitelně neřeší problémy těch, jejichţ práva vzniknou aţ po uplynutí, i přesto se však jedná – jak vidno z průběhu zavádění .eu – o vysoce efektivní prostředek, jak čelit hlavnímu náporu armád cybersquatterů.

Typosquatting Na typosquatting lze, a také se to často dělá, nahlíţet jako na zvláštní formu cybersquattingu. Registranta obvykle nezajímá právem chráněné jméno, jako tomu bylo v předešlém případě, nýbrţ jeho „chybná” podoba (překlep)89. Vyuţívá se přitom omylu

87 Guide to WIPO Domain Name Dispute Resolution [online]. WIPO, 2008 [citováno 28. prosince 2010]. Dostupné z: . 88 POLČÁK, R. Nekalosoutěţní agrese na internetu. Právní rozhledy : časopis pro všechny právní odvětví. Praha : C.H. Beck, 2005, č. 13, s. 473 an. 89 Pod typosquatting lze podřadit i situace, kdy dojde k registraci stejného jména pod jinou TLD. Nejznámější případ typosquattingu se odehrál v roce 2006, kdy správce kamerunské národní domény (.cm), vyuţívaje při tom podobnosti s .com, nechal pomocí tzv. „wildcard zápisu“ do jmenných serverů přesměrovat veškerá nezaregistrovaná jména v doméně .cm na stránky zaplněné reklamním obsahem. Viz SLOAN, P. The man 37 uţivatele, který do adresního řádku prohlíţeče zadá doménové jméno chybně, coţ ho zavede na stránky typosquattera, které mohou být zaplněny reklamou, spywarem90, mohou slouţit k phishingu či k nabízení konkurenčních sluţeb. (Jedná-li se o chybnou verzi atraktivního jména, návštěvnost můţe být velice vysoká.) Forem typosquattingu existuje několik: pravopisnými chybami počínaje (novynky.cz versus novinky.cz), chybějícími znaky (nvnky.cz), prohozením písmen (noivnky.cz) a překlepy (novinkx.cz) konče. Typosquatting poškozuje drţitele napodobovaného jména, můţe poškodit jeho dobrou pověst, zejména pokud si uţivatelé neuvědomí, ţe stránky provozuje někdo jiný.

Domain Name Hijacking a Reverse Domain Hijacking „Krádeţ doménového jména” se týká situací, kdy si útočník podvodným způsobem opatří (např. podvrţeným e-mailem od registrátora) přístupové údaje drţitele do jmenné databáze a následně bez jeho vědomí či souhlasu převede jméno na sebe či jinou osobu. V dnešní době se – vzhledem ke zvýšené opatrnosti poučených registrantů a zpřísněných bezpečnostních mechanismů zavedených registrátory a správci91 – uţ nejedená o příliš rozšířený problém. O Reverse domain hijackingu lze hovořit v případech, kdy – obvykle ze strany velké korporace či slavného jedince – dojde k nařčení drţitele, který si doménové jméno zaregistroval v dobré víře, z cybersquattingu. Ţalobce obvykle vyuţívá své silnější pozice (dané např. schopností ufinancovat drahý spor) ve snaze získat zabrané doménové jméno, o kterém má zájem. Tato snaha obvykle troskotá na neschopnosti prokázat existenci zlé víry dosavadního drţitele, coţ je jeden z nezbytných předpokladů úspěchu v proceduře UDRP. Jako příklad můţe poslouţit rozhodnutí WIPO z 2. ledna 200192, kdy se ţalobce, firma známá tvorbou dokumentárních pořadů – Deutsche Welle, domáhala po společnosti DiamondWare, která své výrobky řadu let prezentovala jak pod plným názvem, tak pod zkratkou DW, převodu doménového jména dw.com (uţívaného od r. 1994). Panelisté

who owns the Internet. Business 2.0 Magazine [online]. 22. května 2007 [citováno 7. března 2011]. Dostupný z: . 90 Typickým případem jsou stránky „goggle.com”. 91 Např. kromě přístupového hesla je vyţadováno také sekundární heslo slouţící pouze k potvrzení příkazu k převodu. 92 Rozhodnutí rozhodčího a mediačního centra WIPO ze dne 2. ledna 2001, č. D2000-1202. 38 neshledali existenci zlé víry DiamondWare, legitimní činnost této společnosti nemohla nepřípustným způsobem zasáhnout do práv Deutsche Welle.

Cybergripping Cybergripping se týká doménových jmen, jeţ svébytným způsobem kritizují drţitele ochranných známek. Webové stránky pod danou doménou obsahují další kritiku, nezřídka odkazují na obchodní prezentace konkurence. Typickou kauzu představuje spor walmartsucks.com93. Rozhodovací praxe WIPO ukázala, ţe na případy cybergrippingu lze nazírat dvěma způsoby. Buď lze upřednostnit svobodu projevu, v kterémţto případě nebude registrace shledána závadnou, nebo lze klást důraz na ochranu práv na označení: potom bude vyhověno ţalobci. První přístup vychází z úvahy, ţe doménová jména ve tvaru trademarksucks.com a tvarech podobných nemohou vyvolat záměnu (nikdo soudný si nesplete drţitele práv na označení s provozovatelem kritizujících stránek), nelze shledat ani nedostatek dobré víry a legitimního zájmu, jedná-li se o nekomerční prezentace. Doménová jména mají být chráněna před nekalými registracemi, procedura UDRP94 neslouţí jako nástroj, jejţ lze vyuţít k potlačení těch aspektů svobody projevu, které se drţiteli práv nezamlouvají.95 Kdyby ovšem došlo k pouţití cybergrippingu v podmínkách konkurenčního boje, nastala by opačná situace a bylo by třeba přihlédnout k neoprávněnému pouţití označení ţalobce.

93 Rozhodnutí rozhodčího a mediačního centra WIPO ze dne 23. listopadu 2000, č. D2000-1104. 94 Cybergripping se nejčastěji týká domény .com. V tuzemských podmínkách nebyla tato praktika – a je to poměrně překvapivé – zaznamenána. Srov. kap. 6.3.2. 95 Srov. rozhodnutí rozhodčího a mediačního centra WIPO č. D2000-1104 ze dne 23. listopadu 2000. In SLOVÁČKOVÁ, K. Generické a evropské doménové spory. Diplomová práce. 105 s. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Radim Polčák. Dostupné z IS MU: < http://is.muni.cz/th/134549/pravf_m/genericke_a_evropske_domenove_spory.pdf>. 39

6 Řešení doménových sporů českými obecnými soudy

Ačkoli se vzhledem k neformálnosti, neveřejnosti, zásadní jednoinstančnosti, rychlosti řešení sporů a absenci otázek příslušnosti a pravomoci ve sporech s mezinárodním prvkem jeví jako vhodnější vést řízení před rozhodčím soudem, ochranu práv pochopitelně nabízí i obecné soudnictví 96. Díky veřejné rozhodčí nabídce dostává ţalobce moţnost zvolit, zda řízení proběhne před soudem či RS HKAK; v situacích, kdy by registrací či uţíváním doménového jména vzniklo podezření ze spáchání trestného činu či narušení hospodářské soutěţe, je nicméně zaloţena výlučná příslušnost soudu. Soudy rozhodují také ve věcech zrušení rozhodčího nálezu a zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí, dojde-li k naplnění taxativních podmínek poţadovaných § 31 an. zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, ve znění pozdějších předpisů. Taková situace můţe kupříkladu nastat, jestliţe je rozhodčí smlouva neplatná nebo jestliţe rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným ţádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemoţnému či nedovolenému. Poţaduje-li ţalobce vedle svého hlavního nároku také vydání předběţného opatření, opět nastupuje rozhodovací činnost obecných soudů, které posoudí, zda návrhu na vydání opatření vyhoví, či nikoli. V prvém stupni rozhodují dle § 9 OSŘ okresní a krajské soudy. Příslušnost krajských soudů je zaloţena, jedná-li se ve sporu o některou ze skutkových podstat uvedených v odst. 2 a 3 zmiňovaného ustanovení. Vzhledem k tomu, ţe nejčastější ţalobní důvody spadají pod odst. 3 písm. l-o97, lze konstatovat, ţe doménové spory spadají zpravidla právě do působnosti krajských soudů. Místně příslušným je potom – dle §§ 85 a 85a OSŘ – pro fyzické osoby soud, v jehoţ obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehoţ obvodu se zdrţuje; pro právnické osoby je příslušným soud, v jehoţ obvodu mají sídlo.

96 Čl. 36 Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Čl. 90 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 97 Ochrana práv porušených nebo ohroţených nekalým soutěţním jednáním, ochrana názvu a dobré pověsti právnické osoby, práv k obchodní firmě, nároky vycházející z ohroţení a porušení práv z průmyslového vlastnictví. 40

6.1 Předběžné opatření Předběţná opatření, upravená ustanoveními § 74 an., resp. § 102 OSŘ, jsou v oblasti doménových sporů často vyuţívaným institutem, kterým se navrhovatel snaţí minimalizovat zásahy do svých (proklamovaných) práv ještě před vydáním rozhodnutí ve věci samé. Navrhovatel musí sloţit jistotu ve výši 10 000 Kč; jde-li o obchodní věc – coţ se v námi zkoumané oblasti stává nejčastěji – skládá se jistota ve výši 50 000 Kč, která pak slouţí k zajištění případné náhrady škody nebo jiné újmy, vzniknuvší uloţením předběţného opatření.98 Nesloţí-li navrhovatel jistotu, dojde k odmítnutí návrhu. Jistotu netřeba skládat, jsou-li splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, případně existuje nebezpečí z prodlení a navrhovatel osvědčí, ţe nemohl jistotu bez své viny sloţit. Kromě splnění výše uvedených podmínek musí navrhovatel doloţit – obvykle z titulu práv plynoucích z nekalé soutěţe, ochrany obchodní firmy či ochranných známek – důvodnost zatímní úpravy poměrů účastníků, jejichţ práva pak budou meritorně šetřena v řízení před soudem dle části třetí OSŘ či před rozhodci RS HKAK. Předběţným opatřením lze uloţit povinnost, aby ten, vůči němuţ směřuje, vykonal, něčeho se zdrţel nebo něco snášel. Je třeba upozornit, ţe formulování návrhu na předběţné opatření vyţaduje obezřetnost99. V generální rovině lze konstatovat, ţe největší šanci na úspěch mají petity poţadující po ţalovaných, aby se zdrţeli takových dispozic s doménovým jménem, jeţ spočívající ve změně v osobě drţitele. Naopak potíţe způsobují obzvláště návrhy poţadující, aby se ţalovaný zdrţel jakéhokoliv nakládání či uţívání jména, které si zaregistroval. Tento druh poţadavků bývá odmítán pro neurčitost100 a lze se obávat, ţe by uloţením takového závazku mohla povinnému vzniknout škoda naprosto nepřiměřená okolnostem, jelikoţ by mohlo fakticky dojít ke znemoţnění jakékoli činnosti povinného 101 a koneckonců by došlo téţ k nemoţnosti převést dobrovolně jméno na navrhovatele.

98 § 75b zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. 99 Srov. LIBERDA, A. Předběţná opatření ve sporech o doménová jména. Právo IT [online]. 30. května 2008 [citováno 11. března 2011]. Dostupné z: . 100 Např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 19. rosince 2003 ve věci ţalobců a) KpK, a.s. a b) Obec K., proti ţalovaným 1) P.S. a 2) CZ.NIC. Dostupné z: . 101 Takto striktní opatření by výrazně zasáhlo například provozovatele slevových serverů, e-shopů apod. 41

6.2 Žalobní důvody Registrace doménových jmen, jak jsme je popisovali v části 5.1, mohou kolidovat s právem nekalé soutěţe, ať uţ podle generální klauzule či reálně uplatňovaných zvláštních skutkových podstat, dále mohou kolidovat s ochranou obchodní firmy, právem ochranných známek, osobnostními právy, autorskými právy. Kaţdou z těchto moţností rozebereme na konkrétních příkladech. Předesíláme, ţe budeme posuzovat pouze ty aspekty případů, jeţ souvisí s rozebíraným ţalobním důvodem. Pro zajištění úspěchu ve sporu se ţalobci ve své argumentaci pochopitelně snaţí nalézt co nejširší spektrum porušených právních norem, a nutno dodat, ţe ke kumulativnímu porušování opravdu velmi často dochází. Pro přehlednost se však omezíme na jediný aspekt případu, abychom přehledně ilustrovali soudní praxi.

6.3 Nekalosoutěžní jednání Porušení regulí nekalé soutěţe představuje zřejmě nejčastěji uplatňovaný ţalobní důvod. Podle generální klauzule nekalé soutěţe, zavedené ustanovením § 44 odst. 1 obchodního zákoníku, se nekalosoutěţním jednáním rozumí jednání v hospodářské soutěţi, které je v rozporu s dobrými mravy soutěţe a je způsobilé přivodit jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům újmu, a jako takové se zakazuje. Široce formulovaná generální klauzule usnadňuje uplatňování práv, lze ji úspěšně pouţít i v situacích, kdy jiné prostředky právní ochrany selţou. Výhodou je i to, ţe odpovědnost soutěţitele se přitom zakládá na objektivním principu, není třeba zjišťovat a prokazovat zavinění102. V úvahu však připadá i vyuţití speciálních skutkových podstat nekalé soutěţe, jimiţ jsou zejména klamavé označování zboţí a sluţeb, vyvolávání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti podniku, výrobků či sluţeb jiného soutěţitele nebo zlehčování. K prostředkům ochrany proti nekalé soutěţi patří dle § 53 ObchZ moţnost dotčených osob domáhat se, aby rušitel svého jednání zanechal a zajistil odstranění závadného stavu. Po rušiteli lze rovněţ poţadovat přiměřené zadostiučinění, které můţe být poskytnuto i v penězích, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení.

102 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 1230/2005. 42

6.3.1 Naplnění znaků generální klauzule – případ „wwwpaegas.cz“ Jak bylo před okamţikem vyloţeno, aby mohlo být určité počínání povaţováno za nekalosoutěţní, je třeba kumulativního splnění tří předpokladů: osoba musí 1) jednat v hospodářské soutěţi, přičemţ toto jednání je 2) v rozporu s dobrými mravy soutěţe a zároveň je 3) způsobilé přivodit jiným soutěţitelům či spotřebitelům újmu. V jedinečném prostředí internetu do soutěţního vztahu, byť ne nutně přímého, vstupují i subjekty, které bychom za jiných okolností za soutěţitele nepovaţovali (kupříkladu proto, ţe nabízí výrobky či sluţby ve zcela odlišných, nesouvisících oblastech, a tudíţ si vzájemně nekonkurují). Městský soud v Praze usnesením o nařízení předběţného opatření ze dne 12.4. 2001, č.j. Nc 1072/2001-7, posuzoval situaci, kdy bylo zaregistrováno doménové jméno wwwpaegas.cz, pod kterým drţitel provozoval stránky s pornografickou tematikou. Navrhovatel, provozovatel telekomunikační sítě Paegas, se z titulu ochrany před nekalosoutěţním jednáním domáhal toho, aby se ţalovaný zdrţel pouţívání jména „wwwpaegas.cz“. Během předběţného posuzování nároku se soud mimo jiné zabýval tím, zda sporné strany jednaly v hospodářské soutěţi, jak vyţaduje § 44 odst. 1 ObchZ. Soud v této souvislosti formuloval dosti zajímavý názor, podle kterého platí, ţe střetnou-li se v prostředí internetu hospodářsky aktivní subjekty, ocitají se v postavení soutěţitelů, ať uţ je obor jejich činnosti jakýkoli. 103 Byť se dá s takovouto interpretací soutěţního vztahu nesouhlasit, faktem je, ţe rozhodnutí praţského soudu se stalo podnětem ke vzniku praxe. České soudy, včetně rozhodčích 104 , proto posuzují aspekt vstupu na „bitevní pole hospodářské soutěţe” velmi shovívavě: „pokud pak první žalovaný si právě uvedené označení ... registroval, vstoupil v soutěžní vztah s žalobcem, do jehož soutěžní pozice (dané mj. i možností snadného vyhledání jeho nabídky potenciálním zákazníkem na internetu) první žalovaný zasáhl a na jeho úkor získal svou soutěžní pozici v možnosti vlastní prezentace na internetu pod označením kaufland, zahrnující i možnost jen držet

103 Srov. BETTINGER T., WILLOUGHBY, T., ABEL, S.M. et al. Domain Name Law and Practice: An International Handbook. New York : Oxford university Press Inc., 2005. s. 216. 104 Např. rozhodnutí Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 3. února 2011, č. 00030. Zveřejněné nálezy RS HKAK jsou dostupné z: . Ţalobce, shodou okolností právní nástupce společnosti Paegas, pro podpoření své argumentace výslovně odkázal na rozhodnutí ve věci wwwpaegas.cz a rozhodce se jí nebránil. 43 registraci jména pro sebe a případně se jménem disponovat jako předmětem obchodu. Okamžikem přihlášení označení „kaufland“ u registrátora žalovaný vstoupil v jednání hospodářské soutěže se žalobcem.”105 Soutěţní vztah vzniká ad hoc – je zaloţen uţ registrací, a to za předpokladu existence soutěţního záměru jednajícího získat určitý prospěch či soutěţní výhodu ve svém ekonomickém postavení na úkor postavení jiného subjektu v jeho postavení v hospodářské soutěţi.106

Dobré mravy soutěže Dobré mravy soutěţe je třeba důsledně odlišovat od dobrých mravů vůbec, jedná se o specifickou a sloţitou obchodněprávní kategorii, vyţadující, aby byl kaţdý případ posuzován individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem jednání účastníků v určitém období107. Ve věci wwwpaegas.cz soud shledal, ţe porušování dobrých mravů soutěţe by mohlo spočívat i v pouţívání označení, které je podobné označení, jenţ na stejném „trhu“ (při extenzivním chápání tohoto pojmu, kdy se jím rozumí celý internet) bylo jiţ dříve pouţíváno ţalobcem. Soud zde přihlédl k jednání ţalovaného – typosquattera, který si registroval řadu celou doménových jmen108, podobných jménům známým a široce uţívaným, a který se pokusil podmínit převod sporného jména na ţalobce zaplacením finanční částky. V souvislosti s wwwpaegas.cz tedy lze konstatovat, ţe poţadavek dodrţování dobrých mravů soutěţe nebude naplněn, je-li doménové jméno registrováno jako výsledek činnosti doménového spekulanta.109 (Zajímavé je, ţe porušení dobrých mravů soutěţe lze shledat i v případě, ţe k registraci jména došlo před vznikem soutěţitele – tedy v době, kdy soutěţitel ještě právně neexistoval.110 Jak bylo totiţ jinými slovy řečeno, kvůli záměrné neurčitosti pojmu nelze – ani při existenci poměrně bohaté

105 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 32 Cm 55/2005. 106 Srov. tamtéţ. 107 ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. et al. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vyd. Praha : C.H. Beck, 2010. s. 172. 108 Rozhodnutí o předběţném opatření zmiňuje wwwannonce.cz, wwwatlas.cz, wwweurotel.cz, wwwidnes.cz, wwwseznam.cz. 109 Srov. Koščík, M. Doménová jména a doménové spory. 2007. s. 34. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita. Právnická fakulta. Vedoucí práce Radim Polčák. Dostupné také z IS MU: . 110 K tomu došlo v případě tpca.cz, kdy si ţalovaný registroval doménové jméno poté, co byly v tisku oznámeny plány na vznik konsorcia TPCA. Viz. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. ledna 2007, sp. zn. 3 Cmo 318/2006. 44 doménové judikatury – zobecnit, kdy bude poţadavek rozporu s dobrými mravy soutěţe naplněn.)

Způsobilost přivodit újmu Poslední znak, způsobilost přivodit újmu soutěţitelům či spotřebitelům 111 , lze dovodit poměrně snadno. Újmu povaţujeme za širší pojem neţ škoda, poněvadţ zahrnuje téţ nemateriální sloţku (poškození dobrého jména apod.), které se penězi dají objektivně vyčíslit jen s velkými obtíţemi. Soutěţitel či spotřebitel přitom nemusí újmy doznat, nastoupení odpovědnostních následků zakládá jiţ důvodná, (tedy objektivně posouditelná) obava, ţe by k újmě dojít mohlo. Lze nalézt mnoho způsobů, jak registrací doménového jména způsobit újmu. Nekalosoutěţní registrace můţe poškodit pověst soutěţitele, můţe být vyvolán zmatek mezi uţivateli internetu (spotřebiteli), újmu způsobí i prosté „obsazení” doménového jména, jestliţe je výrazně ovlivněna moţnost soutěţitele prezentovat se na internetu pod označením, pod kterým je znám mimo ně (blokační registrace tudíţ sama o sobě můţe zaloţit naplnění generální klauzule). Obrátíme-li pohled zpět k wwwpaegas.cz a navrhovatelově argumentaci, uvidíme, ţe nahodilí návštěvníci by mohli nabýt dojmu, ţe provozovatel (drţitel) je v nějakém vztahu k navrhovateli, coţ by vzhledem k pornografickému obsahu stránek mohlo poškodit dobrou pověst navrhovatele. Doménové jméno bylo soudem rovněţ uznáno způsobilým vyvolat nebezpečí záměny navrhovatele a drţitele coby osoby, vůči níţ návrh na vydání předběţného opatření směřoval.

6.3.2 Zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěže Pokud jde o zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěţe, soudy nejčastěji aplikují ustanovení postihující parazitování na pověsti podniku, výrobků či sluţeb jiného soutěţitele a vyvolávání nebezpečí záměny. Obchodní zákoník zná i jiné skutkové podstaty. Zatímco případy zlehčování (§ 50 ObchZ) jsou pro oblast doménových jmen v zahraničí běţné („sucks“ cases), v české soudní praxi se nevyskytují. V souvislosti s doménovými jmény pak z povahy věci

111 Byť obchodní zákoník uţívá plurálu, postačí, kdyţ bude jednání způsobilé přivodit újmu i jedinému soutěţiteli či spotřebiteli. Viz POKORNÁ, J., KOVAŘÍK, Z., ČÁP, Z. et al. Obchodní zákoník. Komentář. I. díl. Praha : Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009. s. 205. 45 nepřichází v úvahu podplácení 112 (§ 49 ObchZ), porušení obchodního tajemství (§ 51 ObchZ), ohroţování zdraví a ţivotního prostředí (§ 52 ObchZ). Je třeba zdůraznit, ţe argumentační činnost soudů, vyjádřená v odůvodněních rozhodnutí, se vţdy obšírněji věnuje generální klauzuli, koneckonců specifické skutkové podstaty musí vţdy vykazovat všechny základní znaky stanovené generální klauzulí.

6.3.3 Vyvolávání nebezpečí záměny – případ „sprace.cz“ a „bilezbozi.com“ Dne 16. května 2005 přezkoumával Vrchní soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně o vydání předběţného opatření ve sporu drţitelů doménových jmen prace.cz (navrhovatel) a sprace.cz, jímţ bylo drţiteli jména sprace.cz přikázáno zdrţet se nabízení a propagace sluţeb zprostředkování zaměstnání a nabídky pracovních příleţitostí na dotčených webových stránkách, a to z toho důvodu, ţe označení sprace.cz vyvolává nebezpečí záměny ve smyslu § 47 ObchZ. Odvolací soud nicméně dospěl k závěru, ţe ke zmatení spotřebitelů nemůţe v daném případě dojít a provozovateli prace.cz nehrozí z počínání drţitele sprace.cz ţádná nekalosoutěţní újma. Pokud jde o jména samotná, vrchní soud vyvodil, ţe při posuzování zaměnitelnosti doménových jmen je třeba brát v úvahu rozlišovací schopnosti „průměrného uţivatele” internetu. Ve verdiktu proto zaznělo, ţe průměrný uţivatel internetu si je „vědom důležitosti každého písmene, číslice a znaménka v označení jakékoli adresy v internetové síti, a tedy i nezbytnosti naprosto přesného užití určitého doménového jména k otevření jím výhradně žádaných webových stránek“. 113 Písmeno „S” v doménovém jméně proto postačí k dostatečnému odlišení, obzvláště přihlédne-li se k jednání ţalovaného, který vyuţil maximální prostředky (výrazně odlišné logo, jemuţ dominuje právě stylizované „S“, logika uspořádání stránek) pro to, aby svůj web diferencoval od webů konkurence, kam patřil i web navrhovatele. V témţe duchu pak praţský městský soud postupoval při rozhodování ve věci samé 114 , v odůvodnění porovnával doménová jména podobného rázu 115 a konstatoval

112 Lze si nicméně představit situaci, ţe někdo podplatí jednatele společnosti, oprávněného disponovat s doménovým jménem, aby provedl na převod na jinou osobu, podplácejícího. 113 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2005 o zrušení předběţného opatření č.j. 15 Cm 46/2004-34. 114 Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2006, č.j. 15 Cm 46/2004-918. 115 Např. pravo.cz a itpravo a epravo.cz, pravnik.cz a ipravnik.cz. 46 nízkou distinktivitu samotného slova „práce“ (tu lze získat v kombinaci s dalšími slovními či grafickými prvky). Naopak ţalovaný se stal vyuţíváním písmena „S“ příznačným116, v daném případě nemohlo dojít k tomu, ţe by si někdo spletl weby sprace.cz a prace.cz. Soud tedy vyslovil závěr, ţe drţitel doménového jména sprace.cz nijak nezasáhl do práv ţalobce; účastníci řízení sice jednali v hospodářské soutěţi, nedošlo však k naplnění zbylých náleţitostí generální klauzule ani k vyvolání nebezpečí záměny, ţalobu proto v celém rozsahu zamítl. Na druhou stranu je třeba uvést, kdy k naplnění kritéria zaměnitelnosti naopak dojde. Pro ilustraci nám poslouţí rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 32 Odo 447/2006. Nejvyšší soud zde jako dovolací instance konstatoval naplnění hned několika speciálních skutkových podstat nekalé soutěţe – včetně vyvolání nebezpečí záměny. Ţalobce, firma zabývající se prodejem bílé techniky, si zaregistroval jméno ve znění bilezbozi.cz. Ţalovaný, také prodejce bílé techniky, zkopíroval databázi ţalobce (popis a fotografie produktů) a na stránkách bilezbozi.com provozoval e-shop, postavený na databázi ţalobce. Soud zde dospěl ke dvěma závěrům. Za prvé: nebyla shledána dostatečná rozlišovací schopnost TLD (.cz versus .com), shodná doména druhého řádu v kombinaci s odlišnou doménou nejvyššího řádu je způsobilá vyvolat nebezpečí záměny. Za druhé: vezme-li se v úvahu, ţe strany měly stejný předmět podnikání a ţe došlo k neoprávněnému zkopírování ţalobcovy databáze, vyuţité k upevnění pozice na relevantním trhu, lze konstatovat, ţe ţalovaný „zneužil nápadů, které byly vloženy do reklamy a vývoje databáze jiného podnikatele, a tím … získal prospěch, jehož by vlastním vývojem databáze a zásadním odlišením svých internetových stránek nezískal.”117 Domníváme se, ţe – při pokusu o zobecnění a s přihlédnutím k případu sprace.cz – lze mít k prvnímu bodu výhrady. Je-li průměrný uţivatel internetu schopný rozpoznat rozdíl při přidání jediného písmenka („s“), jsme toho názoru, ţe by měl být i schopen odlišit různé domény nejvyššího řádu. Vţdyť s různými doménami se uţivatelé setkávají dnes a denně, schválení gTLD .xxx byla věnována i pozornost v denním tisku. V konkrétní

116 Ţalovaný provozoval – a dosud provozuje – řadu webů s písmenem „S“ v názvu: sjobs.cz, sfinance.cz, sauto.cz apod. 117 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 32 Odo 447/2006. 47 věci, kdy pod jménem bilezbozi.com běţela e-shop vyuţívající prvky ţalobcovy prezentace, však byla zaměnitelnost konstatována správně. Poněvadţ zmiňované rozhodnutí pochází z roku 2006, a od té doby se zvýšila internetová gramotnost a s ní se zvýšily i schopnosti průměrného uţivatele118, máme za to, ţe rozlišovací způsobilost domény nejvyššího řádu by jiţ mohla obstát, byla-li by posuzována izolovaně. Můţeme uzavřít, ţe zaměnitelnost nemusí záviset pouze na vizuální či fonetické119 podobě jména, je třeba také zkoumat počínání drţitele, a to především s přihlédnutím ke způsobu, jakým doménové jméno vyuţívá.

6.3.4 Parazitování na pověsti – případ „kaufland.cz“ Dle § 48 ObchZ je parazitováním na pověsti vyuţívání pověsti podniku, výrobků nebo sluţeb jiného soutěţitele s cílem získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehoţ by soutěţitel jinak nedosáhl. Co se týče doménových jmen, bude se jednat o situace, kdy neoprávněný registrant „vtělí do doménového jména označení, o němž byla jeho právoplatným uživatelem vybudována povědomost.“120 V souvislosti s přejímáním soudního postupu ve věci „wwwpaegas“ jsme citovali rozhodnutí sporu o doménové jméno kaufland.cz. Společnost Kaufland Česká republika v.o.s. ţalovala společnost ha-vel internet s.r.o. a sdruţení CZ.NIC o zdrţení se uţívání doménového jména a poţadovala převod registrace. Ţalobce byl dceřinou společností společnosti Kaufland Stiftung & Co. KG, která si během svého působení mezi samoobsluţnými obchodními řetězci získala všeobecnou známost. Na českém trhu podnikala mateřská společnost prostřednictvím ţalobce, vlastnila řadu ochranných známek ve znění Kaufland. Ţalovaný působil v oblasti poskytování

118 Nedisponujeme podklady pro toto tvrzení, nicméně přinejmenším s ohledem na neustálý růst penetrace připojení a zvyšující se počet hodin, které uţivatelé na internetu stráví, lze mít za to, ţe se toto tvrzení zakládá na pravdě. 119 Např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. ledna 2002 („scanservice.cz“): „Jen nepatrná odlišnost v označení uvedených domén a jejich fonetická shoda za situace, kdy jsou na nich nabízeny i shodné služby a budou tedy vyhledávány shodným okruhem zákazníků, osvědčuje možnost záměn účastníků. Je v míře postačující pro vydání předběžného opatření tak osvědčena možnost posouzení jednání žalovaného, jen pro sebe registroval uvedenou doménu, jako neoprávněného zásahu do uvedených práv žalobce.“ 120 POLČÁK, R. Domény a právo proti nekalé soutěţi (3) – Typové případy nekalosoutěţního jednání. IT právo - server o internetovém a počítačovém právu [online]. 18. února 2003 [citováno 20. února 2011]. Dostupné z: . 48 připojení k internetu a bylo o něm známo (soud prvního stupně to dokonce povaţoval za notorietu dle § 121 OZ 121 ), ţe dlouhodobě působil „v oblasti „masivní“ registrace doménových jmen a obchodování s nimi“.122 Ţalovaný si roku 1998, tedy v době, kdy řetězec Kaufland vstupoval na český trh, zaregistroval doménové jméno „kaufland.cz”, aniţ by pod ním provozoval nějaké stránky. Soud prvního stupně a poté i odvolací soud shledaly počínání ţalovaného nekalosoutěţním. Došlo jak k porušení generální klauzule, tak ke klamavému označování zboţí a sluţeb (§ 46 ObchZ) a parazitování na pověsti (§ 48 ObchZ). Pokud jde o skutkovou podstatu dle § 46, došlo k porušení právní normy, „neboť označení domény kaufland.cz je způsobilé vyvolat u zájemce o webové stránky žalobce mylnou domněnku o tom, že na stránkách takto označených nalezne informace žalobce se týkající”. Odvolací soud zjevně nespatřoval potíţ v tom, ţe pod doménovým jménem se nenacházel ţádný obsah, nebylo nabízeno zboţí ani sluţby (coţ nebude činit problém u konstatování porušení generální klauzule, protoţe zde bylo praxí opakovaně vyvozeno, ţe neuţívání doménového jména můţe zaloţit porušení dobrých mravů soutěţe123). Rovněţ došlo ke shledání parazitování na pověsti. Soudy vycházely z předpokladu, ţe ţalobce si na českém trhu vybudoval určitou pověst, označení Kaufland si získalo povědomost u tuzemských spotřebitelů. Soudy přitom konstatovaly, a má to zásadní význam, ţe tato povědomost se vztahuje také na prostředí internetu. Doménové jméno s napadeným označením, které v době sporu náleţelo ţalovanému, si spotřebitelé vyhledají nikoli v souvislosti s činností ţalovaného, nýbrţ právě pro pověst podniku ţalobce. Prospěch, který by se vyuţíváním ţalobcovy pověsti dal získat – nemusí být nutně získán a získán ani nebyl – by připadl ţalovanému, kterému chyběl právní důvod pro uţívání označení Kaufland. Ţalobce byl sice vlastníkem chráněného označení, ochrana z plynoucí z § 48 ObchZ se však vztahuje i na subjekty neregistrované a jak bylo řečeno, lze ji uplatnit i vůči doménovým jménům.

121 Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2007, č.j. 32 Cm 55/2005-105. 122 Tamtéţ. 123 České obecné soudy i RS HKAK často citují rozhodnutí rozhodčího a mediačního centra WIPO ve věci Telstra Corporation Ltd. v. Nuclear Marshmallows ze dne 18. února, D2000-0003, podle nějţ „dlouhodobá pasivita držitele registrace doménového jména může být jedním z příznaků spekulativní registrace doménového jména“. 49

6.4 Ochrana obchodní firmy – případ „ceskapojistovna.cz“ Spor o doménové jméno ceskapojistovna.cz je zajímavý hned v několika ohledech, svého času vzbudil poměrně velký rozruch.124 Potřebám této práce jiţ jednou poslouţil – byl to první spor, kde soud nařídil převod doménového jména, coţ jsme rozebírali v kap. 3.5.1 – a poslouţí ještě jednou, neboť zde rovněţ došlo k uplatnění ustanovení § 8 an. ObchZ týkající se ochrany obchodní firmy. Na straně ţalované stál doménový spekulant, který transfer doménového jména ţalobci podmínil zaplacením částky 100 000 Kč, a sdruţení CZ.NIC jakoţto doménová autorita. Ţalobce zapsaný od r. 1992 v obchodním rejstříku s obchodní firmou Česká pojišťovna, a.s. mimo jiné tvrdil, ţe ţalovaný tím, ţe si nikoli v dobré víře zaregistroval doménové jméno ceskapojistovna.cz, porušil jeho práva dle § 12 ObchZ a § 19b OZ. Obchodní firmou se rozumí název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku; pod svou firmou je podnikatel povinen činit právní úkony. Soud judikoval, ţe „to v sobě zahrnuje i právo se pod označením shodným se zněním obchodní firmy, neboť takové je obvykle předpokládáno, prezentovat na Internetu“. Není přitom rozhodné, ţe doménové jméno znělo "ceskapojistovna" a nikoli Česká pojišťovna (jak namítal ţalovaný a jak zní kmen obchodní firmy ţalobce a jeho ochranné známky), protoţe technická pravidla tvorby doménových jmen nedovolují uţít diakritiku a mezery125. Proto lze jméno v uvedeném tvaru povaţovat za shodné s obchodní firmou České pojišťovny, a.s.126 Dle soudu pak „výlučné právo užívat obchodní firmu i ochrannou známku všeobecně známou však náleží žalobci, a to zcela nepochybně i v síti Internetu.“ Z ochrany obchodní firmy plynou dva nároky: zdrţovací a odstraňovací. Ţalobce se domohl obou: soudy přikázaly prvnímu ţalovanému, aby se zdrţel jakéhokoli nakládání s doménovým jménem ceskapojistovna.cz, a druhému ţalovanému (sdruţení CZ.NIC) uloţily povinnost převést doménové jméno na ţalobce, neboť právě tím podle nich dojde odstranění zásahu do jeho práv.

124 Srov. AUJEZDSKÝ, J. Rozsudek ohledně domény ceskapojistovna.cz. Co je špatně? IT právo - server o internetovém a počítačovém právu [online]. 26. ledna 2005 [citováno 5. února 2011]. Dostupné z: . 125 Zajímavé by bylo, kdyby ke skutkovým okolnostem případu došlo po zavedení IDN. 126 Ţe se v doménovém jménu neobjevil dodatek konkretizující právní formu společnosti, nemá vliv, srov. § 10 odst. 1 ObchZ. 50

Co bylo o sporu právě vyloţeno, platí, protoţe – jak konstatoval soud – prvnímu ţalovanému nepřináleţelo ţádné rovnocenné či silnější právo (prioritní registrace doménového jména sama o sobě právo nezakládá). Jiná situace by tedy nastala, kdyby došlo k tomu, ţe se vzhledem k omezením plynoucím pravidel tvorby doménových se střetnou práva z obchodní firmy více subjektů. V tom případě127 by za předpokladu, ţe jedna z firem nebude zaloţena jen za účelem získání doménového jména128, ţalobce u soudů nepochodil.

6.5 Právo ochranných známek – případ „ibico.cz“ České známkové právo vychází ze základů poloţených jiţ Paříţskou úmluvou na ochranu průmyslového vlastnictví. Jiţ dříve v naší práci zaznělo, ţe globální povaha doménových jmen se neslučuje s teritoriálními účinky známkového práva. Samotný akt registrace doménového jména nemusí zaloţit porušení práva ochranných známek či zásahu do práva na ochranu obchodní jména. Jak ukazuje rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ve věci „quilt.cz”129, je tedy pouze „na žadateli o zápis příslušné domény, aby se vyvaroval porušování něčí ochranné známky či obchodního jména. Dojde-li k takové registraci, oprávněný nositel obchodního jména, resp. majitel ochranné známky, může se, dle názoru soudu, domáhat ochrany, pokud je dotčen, kromě jiného, nebezpečím vyvolání záměny, či parazitování na pověsti.“ Oproti tomu ve věci ibico.cz soud prvního stupně konstatoval pravý opak: jiţ „samotná registrace domény [sic] „ibico.cz“ představuje nedovolený zásah do ochranných známek žalobce.“130 Pokud jde o srovnání odlišných přístupů – quilt.cz versus ibico.cz – k aktu registrace ve světle zákona o ochranných známkách, je třeba podotknout, ţe kategorickou formulaci praţského městského soudu nelze povaţovat za správnou. Ochrana zaručená známkovým právem nastupuje teprve tehdy, kdyţ dojde k neautorizovanému pouţití označení v oblastech, pro něţ je zapsáno. Kdyby k takovému pouţití nedošlo, stále by existovala moţnost vyuţít ustanovení o nekalé soutěţi. Přístup soudu prvního stupně by

127 Rejstříkový soud by bez problémů akceptoval názvy společností Čáp, s.r.o a CAP, a.s. Kmen firmy vyjádřený v českém doménovém jméně by přitom byl stejný: cap.cz. 128 Jak ukáţe kapitola 7.5, k tomu skutečně dochází. 129 Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. prosince 2000, sp. zn. 22 Cm 38/2000. 130 Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2006 („ibico.cz.“). Celé znění rozhodnutí je dostupné ze stránek sdruţení CZ.NIC: . 51 se dal přijmout pouze tehdy, kdyby označení IBICO získalo dobré jméno ve smyslu § 8 odst. 2 písm. c) zákona ochranných známkách. Dobrému jménu totiţ přísluší širší ochrana: uţívání, kterým se dá rozumět i prostá registrace, lze zakázat kaţdé neautorizované osobě, a to nejen ve vztahu k oblastem, pro něţ je označení s dobrým jménem zapsáno. Nicméně ţalobce, společnost Ibico GmbH se sídlem v Německu, jeţ vlastnila mezinárodní ochrannou známku IBICO pro oblast kancelářské techniky a platnou rovněţ na území České republiky, kam byla dováţena část její produkce, se ochrany příslušející dobrému jménu nedomáhal. Na straně ţalované stála česká firma Mobility s.r.o., která pod spornou doménou provozovala internetový obchod nabízející kancelářskou techniku různých značek, a opět sdruţení CZ.NIC jakoţto doménová autorita. Podle soudu prvního stupně mělo dojít k zásahu do práv ţalobce tím, ţe „každý potencionální [sic] zájemce o služby nebo nákup kancelářské techniky IBICO se automaticky obrátí prostřednictvím adresy www.ibico.cz na prezentovaný e-obchod a až následně zjistí, že je zde nabízena kancelářská technika, nikoli však pod označením IBICO.“ 131 Odvolací soud ale nevzal tvrzení o působení ve stejném oboru činnosti ţalovaným za prokázané (nebyl podle něj dostatečně prokázán obsah stránek pod jménem ibico.cz), nárok z porušení práva ochranných známek – s poukazem na to, ţe ţalobci nesvědčí zvýšená ochrana z dobrého jména – proto odmítl.

6.5 Všeobecná osobnostní práva – případ „dagmarhavlova.cz“ Český zákonodárce zakotvil ochranu osobnostní práv v předpisu nejvyšší právní síly: Listina základních práv a svobod garantuje kaţdému právo na to, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno132. Tato ochrana je pak konkretizována v § 11 an. OZ; poškození mají nárok na to, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do jejich práva, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby bylo dáno přiměřené zadostiučinění, přičemţ v úvahu připadá náhrada nemajetkové újmy v penězích. Pokud jde o doménové spory, nejčastěji bývá zasahováno do dobré pověsti a jména veřejně známých osob ve snaze zúročit popularitu těchto osob zvýšenou

131 Tamtéţ. 132 Čl. 10 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 52 návštěvností svých stránek. Ze zahraničních případů můţeme uvést spory o juliaroberts.com133 či tomcruise.com134. Přestoţe je česká judikatura týkající se sporů z doménových jmen poměrně bohatá, k řešení situací, kdy ţaluje z titulu práva na ochranu osobnosti, dochází zcela ojediněle. Podařilo se nám vysledovat jediný případ, shodou okolností mediálně známý. Jedná se o „dagmarhavlova.cz.”, při kterém dokonce došlo k uplatnění sankcí daných zákonem č. 140/1961 Sb., trestním zákonem, ve znění pozdějších předpisů. Dva čeští podnikatelé, spoléhaje na všeobecnou známost tehdejší první dámy Dagmar Havlové, si zaregistrovali jméno „dagmarhavlova.cz” a začali pod ním provozovat webové stránky se sexuálně explicitním obsahem. K této činnosti si obstarali svolení jmenovkyně D. Havlové, invalidní důchodkyně ţijící v malé obci na Plzeňsku. Soud – plné znění rozhodnutí bohuţel není k dispozici – v trestním řízení vynesl dokonce tresty. V českém prostředí se jednalo o zcela ojedinělý případ, není nám známa jiná kauza, která by se rovněţ dotýkala osobnostních práv. Ochrany jména se lze domáhat za předpokladu, stalo-li se pro určitou fyzickou osobu příznačným a jiţ samo o sobě ji individualizuje. Ochrana přísluší i pseudonymu, pokud vyhovuje podmínce uvedené v předchozí větě. 135 Protoţe česká praxe je chudičká, podívejme se, jak k osobnostním právům přistupují panelisté WIPO v proceduře UDRP. UDRP zajišťuje ochranu osobnostních práv známých osob pomocí institutu common law trademark. Stane-li se jméno osoby „značkou“ (nikoli nutně registrovanou), se kterou si lidé spojují i jiné činnosti (produkty, sluţby) neţ je primární činnost osoby, je zaloţen nárok na ochranu. Např. ve známém sporu o springsteen.com stál zpěvák Bruce Springsteen proti provozovateli fanouškovské stránky. Zpěvák neuspěl, poněvadţ jeho jméno nezískalo tzv. „druhotnou rozlišovací schopnost.“ 136 Panelisté dále také uvedli, ţe „uživatelé internetu neočekávají, že všechny stránky nesoucí jména celebrit musí být

133 Rozhodnutí rozhodčího a mediačního centra WIPO ze dne 29. září 2000, č. D2000-0210. 134 Rozhodnutí rozhodčího a mediačního centra WIPO ze dne 8. července 2006, č. D2006-0560. 135 Srov. ŠVESTKA, J., SPÁČIL J., ŠKÁROVÁ, M et al. Občanský zákoník I. 2. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. s. 134. 136 Rozhodnutí rozhodčího a mediačního centra WIPO ze dne 25. ledna 2001, D2000-1532. 53 autorizovány nebo jsou s nimi nutně nějak spojeny.“ Dovolávání se osobnostních práv je proto v proceduře UDRP sloţité a nejisté. 137 Jsme toho názoru, v českých podmínkách bude pozice poškozeného o něco snazší. Na otázku, zda se jméno Dagmar Havlová stalo příznačným a jiţ samo ji individualizuje, nebude snadné jednoznačně odpovědět. Domníváme se však, ţe ano. Její jméno (a osobu, kterou si pod ním člověk představí), zná kaţdý průměrný Čech, nasvědčuje tomu koneckonců i postup obţalovaných, kteří si provozování svých stránek obstarali svolení jiné Dagmar Havlové, přitom myšlenku, ţe by někdo měl zájem provozovat pornografii pod jménem neznámé důchodkyně – bez úmyslu vyuţít známosti Dagmar Havlové, herečky a bývalé první dámy – povaţujeme za absurdní. Jenţe na druhou stranu kaţdému návštěvníkovi webu dagmarhavlova.cz muselo být jasné, ţe stránky nemají s paní Havlovou-Veškrnovou nic společného, nenesly její obličej a ani jinak neodkazovaly k její osobě. V soukromoprávním řízení by proto existovala i moţnost, ţe soud ochranu dle § 11 an. OZ odmítne s poukazem na výše citované stanovisko WIPO.

137 Objevily se proto i návrhy na zřízení speciální procedury: Personal Rights Dispute Resolution. Podrobněji v LIPTON, J.D. Celebrity in Cyberspace: A Personality Rights Paradigm for Personal Domain Name Disputes. Washington and Lee Law Review [online]. 28. dubna 2008 [citováno 25. března 2011]. Dostupné z: . 54

7 Řešení doménových sporů RS HKAK

Důvodů, proč dát přednost mimosoudnímu řešení sporů, nalezneme celou řadu. Tím nejvýznamnějším je zřejmě rychlost řízení. Obecné soudy – a nejen ty české – nepracují příliš rychle. Vinit lze sloţité procesní procedury, přetíţenost. Tam, kde práce obecných soudů trvá i roky, rozhodčí soudy – díky krátkým lhůtám a jednoduchým procesním ustanovením – rozhodnou v rozmezí několika týdnů. Působnost Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky se vztahuje na jména v doméně .cz, .eu (řízení ADR.eu) a aero, .asia, .biz, .cat, .com, .coop, .info, .jobs, .mobi, .museum, .name, .net, .org, .pro, .tel, .travel (procedura UDRP). Následující řádky se zabývají výhradně spory z českých doménových jmen projednávaných před RS HKAK.138 Rozhodčí řízení pro spory o českých doménových jménech se od 15. června 2010 před RS HKAK řídí Řádem pro řešení sporů o domény .cz, který je součástí Zvláštního dodatku Řádu pro rozhodčí řízení on-line. Pro otázky, které tento řád neupravuje, se v závislosti na charakteru sporu subsidiárně pouţije buď Řád rozhodčího soudu, nebo Řád rozhodčího soudu pro vnitrostátní spory. Za vnitrostátní je přitom povaţován spor, jehoţ účastníci mají sídlo či bydliště na území ČR. To se vztahuje i na organizační sloţky zahraničních osob podle § 21 ObZ či organizační sloţky vykonávající činnost dle zvláštního zákona (např. zákon č. 21/1992 Sb., o bankách), které mají sídlo na území ČR a jsou zapsané v obchodním rejstříku. Řízení probíhá zásadně elektronicky, spory rozhoduje jediný rozhodce jmenovaný předsedou RS. Cena řízení u RS HKAK závisí na počtu napadených jmen v doméně .cz.139 Náklady řízení, jeţ hradí neúspěšná strana, začínají na 34 000 Kč (1-5 jmen), k tomu je však nutno přičíst další poplatky, nárokuje-li si ţalobce v souvislosti s doménovým jménem rovněţ peněţní plnění (např. náhradu škody) a náklady na právní zastoupení.

138 Stranám sporu samozřejmě nic nebrání zaloţit rozhodčí smlouvou pravomoc jiného rozhodčího soudu či jmenovat rozhodce ad hoc, RS HKAK má však specifické postavení, vyplývající z existence tzv. „veřejné rozhodčí nabídky“ (kap. 7.1). S velkým stupněm jistoty se lze domnívat, ţe procento sporů vedených jinde neţ před RS HKAK je zcela zanedbatelné. Přesné statistiky ovšem neexistují. 139 Sazebník Rozhodčího soudu pro spory .cz [online]. Rozhodčí centrum pro spory o domény .cz, 2010 [citováno 28. února 2011]. Dostupné z: . 55

Moţnost přezkumu rozhodčího nálezu je omezená. Řízení je zásadně jednoinstanční, obecně platí, ţe strany si mohou v rozhodčí smlouvě 140 dohodnout přezkum jinými rozhodci. Protoţe je však pravomoc RS HKAK obvykle zaloţena smlouvou uzavřenou z tzv. veřejné rozhodčí nabídky, která tuto moţnost neobsahuje, lze dovodit, ţe přezkum jinými rozhodci nebude v drtivé většině sporů přípustný. Moţnosti soudního přezkumu se omezují na případy vymezené částí čtvrtou rozhodčího zákona; hovoříme o nich v úvodu kap. 6. Rozmanitost případů posuzovaných RS HKAK – tedy alespoň těch případů, jeţ byly uveřejněny – je niţší neţ u obecných soudů. K rozhodčímu řízení sahají ti ţalobci141, obvykle vlastníci ochranných známek, kteří jsou si svou věcí jisti a kteří poţadují rozhodnutí bez zbytečného rozruchu a jakýchkoli průtahů. Nebudeme přehánět, kdyţ konstatujeme, ţe ţalobci vţdy nárokují převod doménového jména z titulu nekalé soutěţe a porušením práv z ochranných známek.

7.1 Pravomoc a příslušnost RS HKAK Fakultativní příslušnost k řešení sporů v doméně .cz má dle Pravidel alternativního řešení sporů, vydávaných sdruţením CZ.NIC, Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Pravidla alternativního řešení sporů zakládají pro veškerá doménová jména registranta, jeţ jsou vedená v rejstříku ccTLD .cz, tzv. rozhodčí veřejnou nabídku. Dle této nabídky se drţitel „neodvolatelně veřejně podrobuje pravomoci Rozhodčího soudu … pro rozhodčí řízení on-line …., a to ve věci majetkového sporu, o němž ze uzavřít smír, v němž třetí osoba napadne jakékoliv Doménové jméno Držitele, zařazené v elektronické databázi doménových jmen v národní doméně ccTLD .cz spravované sdružením CZ.NIC, pokud třetí osoba písemně projeví vůči Držiteli vůli podrobit se pravomoci tohoto rozhodčího soudu v dané věci zejména tím, že písemně zahájí takový spor u tohoto rozhodčího soudu v souladu s Řádem on-line.” Kaţdý, kdo se cítí být dotčen registrací určitého doménového jména, tedy dostává moţnost volby, zda se obrátí na obecný soud či RS HKAK, čemuţ se registrant, přijmeme-

140 § 27 zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů. 141 Jak vyplyne z následující části kapitoly, pojednávající o veřejné rozhodčí nabídce, na postoj protistrany vůči podřízení sporu rozhodčímu soudu v podstatě netřeba brát ohled, jakkoli to zní podivně. 56 li platnost nabídky bez výhrad, musí podřídit. Příslušnost RS HKAK je dána, rozhodne-li se tak ţalobce. Aby mohli rozhodci projednat spor, je třeba existence rozhodčí smlouvy, v níţ se strany zaváţou zaloţit pravomoc (příslušnost) rozhodčího soudu. Dojde-li pak ke sporu, je sice moţné obrátit se na obecný soud, který ve věci meritorně rozhodne, avšak to platí jen za předpokladu, ţe ţádná ze stran nevznese námitku nedostatku příslušnosti a nepoukáţe na platně uzavřenou rozhodčí smlouvu. Rozhodčí smlouva obvykle vzniká na základě rozhodčí doloţky, kterou však nelze ztotoţňovat s rozhodčí veřejnou nabídkou142. Tato nabídka konstituuje zcela nový způsob vzniku rozhodčí smlouvy. Aby rozhodčí smlouva mezi registrantem a třetí osobou platně vznikla, postačí dle ustálené rozhodovací praxe RS HKAK, kdyţ registrant prostřednictvím smlouvy s registrátorem akceptuje adhezní pravidla registrace českých doménových jmen, jeţ tuto nabídku obsahují. Neodvolatelný souhlas s rozhodčí veřejnou nabídkou je podmínkou sine qua non vzniku smluvního vztahu143 mezi zájemcem o registraci a registrátorem, registrací doménového jména je tudíţ dán. K zaloţení pravomoci (příslušnosti) je dále nutný souhlas třetí osoby, který můţe být dán i konkludentně: prostým podáním ţaloby k rozhodčímu soudu. Dle rozhodců není „platnosti veřejné rozhodčí nabídky na újmu, že neobsahuje individuální určení třetí strany, resp. třetích stran, v jejichž prospěch byla učiněna. Postačí, když je taková třetí strana nebo strany na základě objektivních znaků uvedených v příslušném smluvním závazku určitelná. V případě rozhodčí veřejné nabídky je tato podmínka splněna, neboť uvádí, že se aplikuje ve vztahu k osobám, které podají žalobu k Rozhodčímu soudu napadající příslušné doménové jméno, což je objektivní skutečnost. K uzavření rozhodčí smlouvy pak došlo, jakmile již individuálně určená osoba – žalobce

142 Zatímco rozhodčí doloţka je dána současným souhlasným prohlášením stran, veřejná rozhodčí nabídka můţe vstoupit v účinnost i léta po souhlasném aktu drţitele vyjádřeném ve smlouvě s registrátorem. 143 Smluvní vztah je deformován výlučným postavením CZ.NIC, které zájemci o „nutí” rozhodčí nabídku. Má-li k ní registrant nepřekonatelné výhrady, nezbývá mu, neţ jméno v doméně .cz neregistrovat. Kdybychom chtěli hodnotit počínání CZ.NIC, mohli bychom uvaţovat, zda ze strany sdruţení nedochází k naplnění norem o zneuţívání dominantního postavení na trhu. Srov. HÜLLE, T. Rozhodčí veřejná nabídka jako nový instrument pro řešení doménových sporů v České republice aneb problémy autonomie vůle v kyberprostoru. In Dny práva – 2009 – Days of Law: the Conference Proceedings [online]. Brno: Masarykova Univerzita, 2009 [citováno 27. února 2011]. Dostupné z: < www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2009/files/prispevky/rozhodci_rizeni/Hulle_Tomas__1126_.pdf>.

57 vyjádřil svůj souhlas s veřejnou rozhodčí nabídkou podáním žaloby k Rozhodčímu soudu.”144,145 I kdybychom přijali, ţe registrantova vůle vyjádřená neodvolatelnou „nabídkou” je dostatečně určitá, k čemuţ lze mít výhrady146, stále je nutno posoudit, zda byla rozhodčí smlouva opravdu uzavřena písemnou formou, jak poţaduje § 3 RZ. Smlouva uzavřená s registrátorem (potaţmo CZ.NIC), obsahující mimo jiné nabídku, nepochybně zakládá právní vztah mezi uvedenými subjekty. Podání ţaloby k rozhodčímu soudu pak má představovat úkon, který dotvoří právní vztah. Jenţe „tyto dvě smlouvy jsou zcela nesouvisející a písemnost na oddělených listinách by měla předpokládat alespoň nějakou spojitost obou úkonů.”147 Okamţikem vzniku rozhodčí smlouvy bude podání ţaloby. Lze však namítnout, ţe potom se registrant nejen předběţně vzdává (uzavřením registrační smlouvy) moţnosti soudní ochrany, ale nemá dokonce ani jistotu, jakému právu bude podléhat. Pochybnosti odstraní teprve zavedení předpokladu, ţe s kaţdou změnou relevantních předpisů 148 se registrantův souhlas aktualizuje149, v opačném případě by registrant svůj nesouhlas vyjádřil zrušením registrace. Pochybnosti ohledně rozhodčí veřejné nabídky vlastně nevzniknou pouze tehdy, odsouhlasí-li registrant řízení před RS HKAK ještě před podáním ţaloby (tedy v podstatě nezávisle na existenci nabídky). Pokud je nám známo, zatímco RS HKAK platnost nabídky posuzoval a nikoli překvapivě dospěl k závěru, ţe nabídka není právně vadná, obecné soudy ji ještě neprojednávaly. Rozhodčí veřejnou nabídku povaţujeme za nepřípustný

144 Právní věty [online]. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, 2010 [citováno 1. března 2011 ]. Dostupné z: . 145 Při uplatnění námitky nepříslušnosti je namítající účastník povinen uhradit poplatek ve výši poloviny poplatku za rozhodčí řízení podle sazebníku. O námitce rozhoduje předsednictvo RS HKAK. 146 Právo sice zná případy, kdy prohlášení vůči neurčitému počtu subjektů vyvolává právní účinky, jen stěţí však lze přijmout, ţe rozhodčí smlouva vznikne z titulu jakéhosi „veřejného příslibu” (§ 820 OZ), navíc neodvolatelného. Zřejmě nejvíce se veřejné rozhodčí nabídce blíţí veřejný návrh na uzavření smlouvy dle § 276 an. ObchZ. 147 HÜLLE, T. Rozhodčí veřejná nabídka jako nový instrument pro řešení doménových sporů v České republice aneb problémy autonomie vůle v kyberprostoru. In Dny práva – 2009 – Days of Law: the Conference Proceedings [online]. Brno: Masarykova Univerzita, 2009 [citováno 27. února 2011]. Dostupné z: < www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2009/files/prispevky/rozhodci_rizeni/Hulle_Tomas__1126_.pdf>. 148 Těmi rozumíme především řády RS HKAK. 149 Nicméně dojde-li ke změně Pravidel alternativního řešení sporů, musí dát drţitel souhlas při nejbliţším výslovném prodlouţení registrace. 58 zásah do práv registrantů; je škoda, ţe obecné soudy zatím nedostaly příleţitost vyjádřit svůj názor. Máme rovněţ za to, ţe existence veřejné rozhodčí nabídky vede především ţalobce, jisté si svou pozicí150, k neochotě řešit svůj nárok smírčí cestou151 ani kdyţ je drţitel doménového jména ochoten vzdát se jej bez náhrady. Podřízením sporu RS HKAK není dotčeno právo stran navrhnout obecnému soudu vydání předběţného opatření. Předběţné opatření připadá v úvahu v situacích, kdy nastane obava, ţe strana, která má sporné doménové jméno zaregistrováno, se ho pokusí převést na jinou osobu nebo se pokusí sníţit jeho hodnotu či se jej dokonce pokusí učinit neupotřebitelným. Lze si představit situaci, kdy neoprávněný drţitel umístí na webové stránky pod předmětným doménovým jménem vysoce kontroverzní obsah, jenţ by po převodu na oprávněného drţitele vyvolával negativní konotace s jeho osobou.152

7.2 Nekalá soutěž, zaměnitelnost ochranných známek – případ „tmobily.cz“ Dne 3. února 2011 vydal RS HKAK rozhodnutí ve věci doménových jmen tmobily.cz a t-mobily.cz153. Ţalovaný měl předmětných stránkách provozovat e-shop s příslušenstvím k mobilním telefonům a notebookům. 154 Český zástupce společnosti T- mobile podal ţalobu k rozhodčímu soudu, kterou tento s poukazem na veřejnou rozhodčí doloţku přijal.

150 Není bez zajímavosti, ţe ve všech rozhodnutích dle Řádu.cz, uveřejněných v době od 8. října 2010 do 8. března 2011, RS HKAK vţdy vyhověl ţalobci a nařídil převod doménového jména. Zveřejněná rozhodnutí jsou dostupná z: . 151 Dle čl. 16.1 Pravidel registrace doménových jmen v ccTLD .cz je drţitel „povinen vyvinout veškeré úsilí,které po něm lze spravedlivě požadovat, ke smírnému řešení sporů týkajících se Doménových jmen a nebo jejich registrací, které mohou vzniknout mezi Držitelem a jinými osobami.“ Jiné osoby ovšem takové úsilí vynakládat nemusí. 152 Srov. případ dagmarhavlova.cz. Doménové jméno bylo po pornografické aféře převedeno na nadaci Vize 97 manţelů Havlových, ale nikdy nebylo nabyvatelem vyuţito (např. k webové prezentaci D. Havlové). 153 Podotýkáme, ţe veškeré názvy jsou v rozhodnutí důsledně anonymizovány. Z popisu činnosti ţalobce a podrobné argumentace týkající se způsobu porušení práv z nekalé soutěţe a ochranných známek lze s určitostí dovodit, ţe se jednalo právě o tato doménová jména. Je otázkou, zda má taková anonymizace vůbec smysl, jediné, čeho se tímto postupem dosahuje, je podstatně horší srozumitelnost pro čtenáře. Viz Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky dle § 16 Řádu pro řešení sporů o domény .cz (Řád .cz) ze dne 3. února 2011, č. 00030. Dostupný z: . 154 Ve skutečnosti se jednalo o typické „made for adsense” weby, tedy stránky zaplněné reklamními odkazy. Ke dni 1. 3. 2011 obsahovaly mimo jiné i prvky v růţovo-fialové barvě typické pro T-Mobile. 59

Ţalobce, vlastník národních, komunitárních a mezinárodních ochranných známek „T- mobile“, se domáhal vydání rozhodčího nálezu, dle kterého bude ţalovaná strana „povinna požádat o změnu registrace ... tak, aby jako držitel [napadených] domén byla zapsána žalující strana namísto žalované strany. Pokud by RS HKAK takovýto návrh zamítl, ţalobce navrhnul, aby rozhodčí nález stanovil povinnost žalované straně ve lhůtě do 3 dnů od právní moci … požádat o zrušení registrace [napadených] domén druhého stupně v systému CZ.NIC.”155 Co se týče tvrzeného porušování práv, mělo dojít jak k naplnění generální klauzule nekalé soutěţe, tak zvláštních skutkových podstat (zaměnitelnost, parazitování na pověsti); rovněţ mělo dojít k porušení známkových práv, neboť ţalovaný nebyl autorizován k pouţívání označení t-mobile či tmobily. Posuzování toho, zda došlo k jednání v nekalé soutěţi a naplnění zbylých podmínek generální klauzule, se u RS HKAK neliší od praxe obecných soudů. Ţalobce v daném případě argumentoval, ţe s ţalovaným působí v hospodářské soutěţi v podobném oboru činnosti, nadto dokonce odkázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 12.4. 2001, č.j. Nc 1072/2001-7 (wwwpaegas.cz), které jsme rozebírali v kapitole 6.3.1. S tím se RS HKAK ztotoţnil a dále shledal, ţe registrace a uţívání napadených jmen se nachází v rozporu s dobrými mravy soutěţe a mohou způsobit újmu, „neboť žalované straně přináší neodůvodněné výhody získané tím, že … využívá známosti a dobré pověsti označení žalující strany k vlastnímu prospěchu a naopak zhoršuje pozici žalující strany v hospodářské soutěži a způsobuje žalující straně újmu jednak tím, že [jí] znemožňuje řádně užívat toto pro něj příznačné označení v České republice a brání v plném využívání prostředí internetu pro propagaci výrobků a služeb.” Za zmínku stojí, ţe RS HKAK spatřuje jednání rozporné s dobrými mravy jiţ v samotném aktu registrace, neboť tím dochází ke znemoţnění uţití doménového jména. Nezáleţí na tom, zda registrant jméno uţívá, či nikoli. Rozhodci dále konstatují, ţe blokační registrace jednak brání oprávněné osobě s doménovým jménem nakládat a jednak můţe prázdná „webová stránka vyvolat dojem, že její provozovatel [za kterého bude

155 Formulace ţalobního návrhu stojí za pozornost. Srov. kap. 3.5 (převod doménového jména) a kap. 4.3 (odpovědnost sdruţení CZ.NIC - v kontrastu s neúčastenstvím v tomto konkrétním případě). 60 spotřebitelem mylně povaţována oprávněná osoba] je buď nesolventní, nebo dezorganizovaný.“156 Pokud jde o ochranné známky T-mobile, rozhodce konstatoval, ţe došlo k neoprávněnému zásahu do práv ţalující strany, neboť napadená jména, k nimţ ţalované straně nepříslušela ţádná prioritní práva, jsou zaměnitelně podobná ochranným známkám ţalobce: „Je přitom zřejmé, že uvedená podobnost vyplývá ze skutečnosti, že se doménová jména „t-mobily.cz“ a „tmobily.cz“ fakticky liší od Ochranných známek žalující strany pouze v koncovce kmene doménového jména písmenem „y“, což je z hlediska rozlišovací způsobilosti nepodstatné.” Uvedené pojetí koresponduje s tím, jak rozlišovací způsobilost vnímají obecné soudy.

7.3 Parazitování, ochranné známky, nárokovatelné plnění – případ „absolut-sexportal.cz“ V případě rozhodovaném dne 22. září 2010 se rozhodce zabýval registrací doménového jména absolut-sexportal.cz157, pod kterým ţalovaný inzeroval erotické sluţby. Ţalobce, výrobce vodky Absolut a vlastník národní slovní ochranné známky registrované u Úřadu průmyslového vlastnictví, tvrdil, ţe doménové jméno porušuje jeho práva k ochranným známkám, protoţe jde o označení zaměnitelně podobné. A přestoţe není uţíváno pro registrované třídy výrobků, domníval se ţalobce, ţe toto uţívání je na újmu dobrému jménu těchto známek, které si působením na trhu a dlouhodobými reklamními kampaněmi vybudoval. Rovněţ mělo dojít k poškození dobré pověsti ţalobce, protoţe spojení značky ABSOLUT s poskytováním erotických sluţeb by mohlo pohoršit významnou část spotřebitelů. Z těchto důvodů ţalobce poţadoval, aby RS rozhodl o zdrţení se uţívání doménového jména a převodu.

156 Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky dle § 16 Řádu pro řešení sporů o domény .cz (Řád .cz) ze dne 26. října 2010, č. 0001. Dostupný z . 157 Opět podotýkáme, ţe rozhodnutí bylo anonymizováno. Jestliţe se však v rozhodnutí o ţalobci hovoří jako o „světoznámém výrobci vodky“ a na webu RS HKAK je veřejně přístupný seznam doménových jmen, o něţ byl veden spor, není těţké dovodit, ţe se jednalo právě o absolut-sexportal.cz. Zmíněný seznam byl k 11. březnu 2011 dostupný z: . 61

Ţalobce dále poţadoval, aby soud ţalovanému uloţil pro futuro zákaz registrovat jakákoli doménová jména obsahující označení ABSOLUT a zdrţet se jakéhokoli uţívání těchto jmen. Tyto nároky rozhodce odmítl s tím, že ačkoliv žalovaný netvrdil (a ani nepředložil žádné důkazy), že mu svědčí právo, na jehož základě by byl označení „*******“158 oprávněn v doménovém jméně použít, nelze automaticky uzavřít, že mu toto právo nesvědčí v jiných případech či v jiných souvislostech. Rozhodce je přesvědčen, že každý případ užití obecného slova (či kmenu jiných slov) „*******“ je třeba posuzovat samostatně a v tomto řízení proto nelze na základě jednoho použití označení „*******“ preventivně zabránit žalovanému v použití tohoto označení en bloc. … V tomto rozhodčí řízení bylo možno rozhodnout pouze o existujícím, nikoliv o hypotetickém porušení práv strany žalující. 159 Co se týče úspěšně tvrzeného parazitování na pověsti, zde byla pouţita zajímavá argumentace. Ţalobci se podařilo doloţit, ţe velkou část svých reklamních kampaní zakládá na pouţití obrázku stylizované lahve vodky a slovního spojení ABSOLUT s jiným druhovým označením, jménem města, státu, či umělce. 160 Doménové jméno absolut- sexportal tedy evokuje spojitost s činností výrobce vodky, jenţ uţívá označení ABSOLUT ve spojení s dalším slovem. Přítomnost pomlčky zde nehraje roli, pomlčka zastupuje mezeru, která součástí doménového jména být nemůţe. Rozhodce se ztotoţnil s tvrzeními ţalobce. Slovo ABSOLUT ve jméně „absolut- sexportal.cz“ navíc povaţoval za dominantní prvek doménového jména, které je jako celek „zaměnitelně podobné národní slovní ochranné známce strany žalující“. Ţe je chráněné označení doplněno slovem „sexportal“, nemá podle rozhodce vliv. Jiţ samotnou registrací došlo podle rozhodce k uţití označení a tudíţ k zásahu do známkových práv – podobně jako v předešlém případě. Nedomníváme se, ţe je situace tak jasná, jak naznačuje nález. Rozhodce správně podotkl, ţe provozované stránky se netýkají tříd výrobků, pro které byly známky registrovány. Rozhodce se měl dle našeho názoru zabývat také obsahem stránek a

158 Tečky představují anonymizované slovo ABSOLUT. 159 Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky dle § 16 Řádu pro řešení sporů o domény .cz (Řád .cz) ze dne 2. září. 2010, č. 00013. Dostupný z: . 160 Např. plakát s lahví vodky stylizované podle Dalího slavných „rozteklých hodin“ by mohl nést podtitul ABSOLUT DALI. 62 způsobem, jakým byly navrţeny a provedeny. Bylo konstatováno, ţe značka Absolut má všeobecnou známost a dobré jméno, lze tedy předpokládat, ţe pokud průměrný uţivatel internetu navštíví dané stránky a nespatří prvky charakteristické pro značku Absolut, bude ze svého omylu okamţitě vyveden. Na rozdíl od případů tmobily.cz a benetton.cz, o němţ pojedná následující část, nepředstavuje slovo ABSOLUT distinktivní označení161, jedná se druhové slovo, odvozené od slov „absolutně, absolutní“ – v němčině dokonce nejde ani o odvozeninu. Ochrana dobrého jména by měla příslušet, jde-li o nedovoleného uţití chráněného označení, nikoli druhového slova.162

7.5 Nekalá soutěž, ochranné známky – případ „benetton.cz“ V případě sporu o doménové jméno benetton.cz stála na straně ţalující firmu vyrábějící oděvy a oděvní doplňky, která vlastnila ochranné známky pro označení Benetton. Ţalobce opět argumentoval porušením svých známkových práv a nekalosoutěţním jednáním ţalovaných. Priorita registrace není podle ţalobce relevantní, ţalobce „nemůže ani nechce vždy zareagovat v nejkratší možné lhůtě. To však ještě samozřejmě neznamená, že by třetí osoby měly právo využívat chráněná označení žalobce a domény, obsahující takto chráněná označení, si beztrestně registrovat.“ 163 Prvním ţalovaným byl drţitel sporného doménového jména, který po zahájení jednání ze strany ţalobce převedl jméno na nově zaloţenou společnost, jejímţ byl jednatelem. Obchodní firma společnosti byla zvolena tak, aby došlo k legitimizaci fantazijního doménového jména.164 Nový drţitel by se mohl, a také to udělal, dovolávat

161 Srov. prace.cz. 162 Povaţujeme však za nutné upozornit na případ doménových jmen desperadosgame.com a desperadosgame.net. Společnost Atari zaregistrovala tyto jména za účelem propagace videohry z prostředí divokého západu. Společnost Brasserie Fisher, výrobce piva Desperados a vlastník příslušné ochranné známky s dobrým jménem (opět druhové slovo), tyto registrace povaţovala za zásah do svých práv a podala ţalobu k francouzským soudům. Zatímco první soud ţalobě nevyhověl s tím, ţe by extenzivní výklad pojmu dobré jméno umoţnil majitelům známek „vyuţívat příliš monopolního ustanovení“ (s tím se ztotoţňujeme), soudy odvolací a dovolací poţadavku ţalobce vyhověly. Více v MALIŠ, P. Tendence v ochraně ochranných známek s dobrým jménem. Firemní právo [online]. 27. února 2009 [citováno 26. března 2011]. Dostupné z: . 163 Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky dle § 16 Řádu pro řešení sporů o domény .cz (Řád .cz), č. 00015. (Datum vynesení rozhodnutí je anonymizováno.) Dostupný z: < http://domeny.soud.cz/html/cz/adr/decisions/00015.pdf>. 164 Nepodařilo se nám zjistit název společnosti. V obchodním rejstříku je nicméně zapsána společnost Ben Etton, s.r.o. Neodváţíme se tvrdit, ţe rozhodčí nález hovoří právě o této společnosti, její název však pomáhá ilustrovat, jakým způsobem první ţalovaný nejspíše postupoval. 63 práv z ochrany obchodní firmy, srov. případ ceskapojistovna.cz. Tato společnost byla přibrána do řízení jako druhý ţalovaný. Ţalovaní doménové jméno uţívali pouze k přesměrování 165 na své další weby, které neměly s ţalobcem nic společného a nijak nezasahovaly do jeho práv; s ţalobcem nebyli nijak spojení a neměli od něj souhlas k pouţívání označení Benetton. Ţalovaný vznesl námitku nepříslušnosti. Předsednictvo RS HKAK při jejím posuzování pouţilo argumenty, který jiţ v naší práci byly předloţeny, a shledalo tuto námitku neopodstatněnou s poukazem na uzavření rozhodčí smlouvy mezi stranami sporu prostřednictvím veřejné rozhodčí nabídky. O porušení práv z ochranných známek rozhodce rozhodl s ohledem na § 8 odst. 1 zákona o ochranných známkách ve spojení s čl. 9 odst. 1 písm. c) Nařízení ES 94/40. Ţalovaní sice neuţívali chráněné označení pro třídy výrobků, pro které bylo registrováno, jenţe označení Benetton si získalo dobré jméno, a tomu poskytují uvedená ustanovení mimořádnou ochranu. Pokud jde o jednání v hospodářské soutěţi, zde rozhodce uplatnil jiţ několikrát zmíněný postup a vyvodil, ţe sporné strany jsou v soutěţním vztahu. Rozhodce dále konstatoval nedostatek dobré víry ţalovaných (a s ní i porušení dobrých mravů soutěţe), k čemuţ mělo dojít porušením Pravidel registrace doménových jmen v doméně .cz. Tato pravidla totiţ registrantům ukládají povinnost vyvinout veškeré úsilí k tomu, aby zajistili, ţe registrované jméno nebude zasahovat do práv třetích osob, a toto úsilí evidentně nevyvinuli. Ze strany ţalovaných došlo k vyvolání nebezpečí záměny dle 47 § ObchZ. Ani pokus se zaloţením společnosti se u RS HKAK neshledal s pochopením. Ţalobce poţadoval rovněţ přiměřené zadostiučinění v penězích podle § 5 zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a § 53 obchodního zákoníku, rozhodce nicméně tento poţadavek odmítl. Uvedl, ţe přiznání zadostiučinění sice přichází v úvahu, poněvadţ „strana žalovaná porušila práva strany žalující k ochranné známce a dopustila se vůči straně žalující i nekalosoutěžního jednání“ a „strana žalující utrpěla újmu v důsledku snížení tvrzené vysoké hodnoty označení „*******“ či v důsledku omezení

165 Vzhledem k faktické neaktivitě doménového jména ţalobce odkázal na rozhodnutí rozhodčího a mediačního centra WIPO ve věci Telstra Corporation Ltd. v. Nuclear Marshmallows ze dne 18. února 2000, č. D2000-0003. 64 možnosti podnikat pod doménovým jménem „*******.cz.“ Újma takto vzniklá však představuje škodu a nemůţe být kompenzována peněţní satisfakcí. Ţalobce neuvedl jediný argument, jímţ by opodstatnil poţadovanou výši zadostiučinění, rozhodce proto dospěl k závěru, ţe toto ţalobci nepřísluší.

8 Náměty de lege ferenda

Závěrem bychom se rádi vyjádřili k problematice úpravy registrací a práv k doménovým jménům s registrací spojenými. Ukázali jsme, ţe doménová jména jsou zastavitelná. Tomu nasvědčuje rozbor příslušných ustanovení občanského zákoníku a zákona o veřejných draţbách, nasvědčují tomu koneckonců názory akademiků i CZ.NIC, z.s.p.o. V zájmu ochrany třetích osob, tedy osob odlišných od zástavního věřitele a dluţníka, zde nicméně vyvstává potřeba existence rejstříku zástav. Tuto funkci by měl vykonávat buď veřejnoprávní subjekt (mohl by ji převzít některý z existujících rejstříků; vyţádalo by si to kazuistickou zákonnou úpravu), nebo by se jí mohlo zhostit přímo sdruţení zájmové sdruţení CZ.NIC, tedy správce české národní domény, na kterého by však tato funkce kladla nemalé nároky. Vzhledem k situaci se proto nyní jeví jako vhodnější zajišťovací převod práva dle § 553 občanského zákoníku. To však neznamená, ţe není nutno se problematikou zastavitelnosti dále zabývat, zástavní právo není a zřejmě nikdy ani nebude pro doménová jména příliš vyuţívaným institutem. Nepočítáme-li poměrně rozporuplnou úpravu řešení sporů, která nicméně není ojedinělá a lze ji nalézt i jiných doménových autorit, smluvní úpravu registrací povaţujeme za relativně bezproblémovou. Ovšem pokud jde o moţnost podřízení sporů RS HKAK, která je zněním veřejné rozhodčí nabídky zcela ponechána rozhodnutí ţalobce, nedomníváme se, ţe jde o ideální úpravu. Snaha zajistit kaţdému, kdo se cítí být dotčen na svých právech, moţnost podřídit spor rozhodcům, kteří se specializují právě na oblast doménových jmen a jsou (nebo by alespoň měli být) odborně kompetentní k posouzení všech skutkových tvrzení, je nepochybně chvályhodná. Princip „first come, first served“ se ze své povahy nachází v rozporu se zájmy majitelů práv, musí proto existovat snadný způsob, jak jeho účinky zmírnit. To však nic nemění na tom, ţe znění rozhodčí veřejné nabídky, coţ je doloţka sui generis, kterou nelze přesně zařadit do systému práva, vzbuzuje oprávněné rozpaky a dle našeho názoru nepřípustně zasahuje do právní sféry registrantů. Problém by mohlo vyřešit vytvoření institutu analogického veřejnému návrhu na uzavření smlouvy dle § 276 an. ObchZ. Sám o sobě je veřejný návrh nepouţitelný, nelze totiţ ztrácet ze zřetele § 277, podle nějţ lze veřejný návrh odvolat, jestliţe navrhovatel odvolání oznámí před přijetím 66 jinou osobou způsobem, kterým byl návrh zveřejněn. Jenţe veřejná rozhodčí nabídka je konstruována jako neodvolatelná a měl by takový být i námi vytvořený institut. Kdyby se nabídka či její ekvivalent daly odvolat, pozbyly by smyslu. Akceptací námi vytvořeného institutu, nazvěme jej veřejný rozhodčí návrh, se registrant zaváţe podřídit pravomoci RS HKAK, rozhodne-li se tak ţalobce166, a tento úkon bude neodvolatelný. Potud je konstrukce stejná jako nyní. Rozdíl spočívá v tom, ţe trvání veřejného rozhodčího návrhu bude časově omezeno. Z hlediska poţadavku právní jistoty totiţ nepovaţujeme za přípustné, aby nějaký jednostranný návrh trval na „věčné časy a nikdy jinak“. Postačí proto, bude-li trvání stanoveno na rozumnou, pevně určenou dobu (např. 3 roky od registrace doménového jména). Pokud se v této době někdo obrátí na registranta s akceptací návrhu, dojde k zaloţení pravomoci (příslušnosti) rozhodčího soudu. Po uplynutí doby by osobě, která si nedostatečně hledí svých práv (vzpomeňme zásadu vigilantibus iura scripta sunt) samozřejmě nezůstala upřena moţnost podřídit spor RS HKAK, musela by však s registrantem uzavřít standardní rozhodčí smlouvu. Kdyby k tomu nedošlo, mohla by se obrátit na obecný soud. V případě, ţe by práva potenciálního ţalobce vznikla teprve po uplynutí doby, dala by se předpokládat dobrá víra drţitele.167 V souvislosti s veřejným rozhodčím návrhem vyvstává problém ještě s identifikací drţitele. Podmínky registrace doménových jmen pro ccTLD.cz poţadují, aby drţitelé uváděli pravdivé osobní údaje. Registrátoři však nemají povinnost správnost údajů kontrolovat, a tak lze bez obtíţí provést registraci na falešné údaje. Pokud bychom poţadovali (pozn. 166), aby akceptace uzavření rozhodčí smlouvy na základě veřejného rozhodčího návrhu byla doručena ţalobci, musela by existovat odpovídající povinnost registrátora zajistit, aby registranti vţdy pravdivé osobní údaje opravdu uváděli. To by zřejmě zkomplikovalo a výrazně zpomalilo registrační proces, avšak dle našeho názoru jde z právního (nikoli však praktického) hlediska o nejvhodnější řešení.

166 A toto rozhodnutí (akceptace oferty vyjádřené ve veřejném rozhodčím návrhu) bude muset dojít drţiteli, nepostačí prosté podání ţaloby RS HKAK. Srov. kap. 7.1, zejména citaci poznámky č. 149. 167 K podobné situaci došlo ve sporu o tpca.cz. Drţitel se z médií dozvěděl o plánu Toyota Motor Corporation a Peugeot Citroen Automobiles zaloţit konsorcium TPCA, v důsledku čehoţ si promptně si zaregistroval příslušné doménové jméno. O dva měsíce později došlo k zápisu TPCA do obchodního rejstříku, o dalších šest měsíců později došlo podání prvního návrhu na zápis slovní ochranné známky. Později proběhlo soudní řízení, které dalo ţalobci za pravdu. Viz. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. ledna 2007, sp. zn. 3 Cmo 318/2006. Kdyby se ţalobce rozhodl vyuţít moţností rozhodčího řízení, měl by k tomu v navrhované tříleté lhůtě příleţitost. Po uplynutí by opět nastoupila rozhodovací činnost obecných soudů. 67

9 Závěr

Hlavním cílem této práce bylo podat právní analýzu doménových jmen a sporů z nich vyplývajících. Naším úkolem bylo prozkoumat odpovědnost české doménové autority a na případových studiích ilustrovat hlavní trendy v rozhodování obecných soudů a Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Úvodní výkladové kapitoly se věnují obecné problematice doménových jmen: vztahu jmen a IP adres, doménové hierarchii a pravidlům syntaxe. Rovněţ jsou rozebírány národní a generické domény, ve stručnosti představujeme fungování systému správy doménových jmen. Doménová jména představují důleţitý stavební internetové struktury, usnadňují navigaci uţivatelů a s vynaloţením nízkých nákladů umoţňují prezentovat sebe sama či své produkty celému světu. Pokud jde o povahu doménových jmen, v českém právním systému připadá v úvahu hned několik moţností, jak na doménová jména nahlíţet. Pouţitím analytické a komparativní metody jsme dospěli k závěru, ţe doménová jména lze nejlépe podřadit pod jiné majetkové hodnoty dle § 118 občanského zákoníku. Doménová jména také lze, a někteří autoři tak činí, povaţovat za relativní právo, zde je však třeba podotknout, ţe v takovém případě je nutno nahlíţet nikoliv na doménové jméno samotné (které je, jak jsme dovodili, předmětem relativního práva), nýbrţ na právní vztah a práva a povinnosti vznikající z registrace. Co se týče nakládání s doménovými jmény, zkoumali jsme podmínky převoditelnosti, a to zejména s ohledem na dobrovolné převody (úplatné či bezúplatné) a převody nařízené soudem, které v předchozích letech vzbuzovaly poměrně vášnivé diskuze. Bylo namítáno, ţe takový postup nemá oporu v zákonech. V průběhu let se nicméně ustálila praxe, podepřená argumenty, ţe nařízení převodu doménového jména na osobu, jíţ k němu svědčí silnější právo, nepřekračuje rámec nároků plynoucích z například z např. z ustanovení § 12 a § 53 obchodního zákoníku či § 4 odst. 1 zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. V rámci práva na odstranění závadného stavu lze tedy uloţit povinnost převést doménové jméno na oprávněného rozhodnutím soudu, přičemţ k takovému uloţení dojde na základě a v rámci zákona.

Správu a fungování české národní domény a jmen v ní registrovaných zajišťuje sdruţení CZ.NIC z.s.p.o. Odpovědnost za správu, vzájemná práva a povinnosti mezi Sdruţením a organizací ICANN, je zaloţena dokumentem Accountability Framework. Veškeré vztahy vznikající v souvislosti s procesem registrace a správou doménových jmen existují výhradně na soukromoprávní bázi. Protoţe doménové autority zastávají důleţitou funkci v DNS, povaţovali jsme za nutné zabývat se rovněţ pasivní procedurální legitimací Sdruţení, tedy způsobilostí české doménové autority stát na straně ţalované a její „schopností“ být činěna odpovědnou z protiprávní registrace doménového jména. Při tom jsme dospěli k závěru, ţe českou doménovou autoritu lze shledat odpovědnou, poněvadţ ji lze povaţovat za poskytovatele sluţeb informační společnosti ve smyslu zákona č. 480/2004 Sb. a směrnice č. 2000/31/ES. Správce doménových jmen povaţujeme za ISP třetího řádu, jehoţ činnost spočívá v ukládání informací (vycházíme přitom z toho, ţe doménové jméno je „pouhým“ databázovým zápisem). Tato odpovědnost se však ve světle zavedené praxe, vytvořené ještě před účinností zmiňovaných předpisů, a následné legislativní úpravy omezuje pouze na povinnost technicky zajistit převod doménového jména na oprávněnou osobu – úspěšného ţalobce v soudním či rozhodčím řízení. Zvláštní část této práce mapuje formou případových studií spory o česká doménová jména, řešené před obecnými soudy a RS HKAK. Přihlédneme-li k počtu jmen v doméně .cz, kterých je jiţ více neţ 750 000, zjistíme, ţe prostor pro doménové spory je obrovský. Z toho důvodu jsme povaţovali za vhodné prozkoumat, jak soudci a rozhodci postupují v rozmanitých případech. Po úvodním výkladu, jenţ přibliţuje moţnosti řešení sporů (soudní cesta a soft-law procedury) a jenţ pojednává o nejvýznamnějších formách zneuţívání registrace doménových jmen (cybersquatting, typosquatting), přecházíme k rozboru jednotlivých skutkových podstat, jejichţ naplňování přichází v tuzemských podmínkách prakticky v úvahu. Práva k doménovým jménům mohou kolidovat s ochranou před nekalou soutěţí, s právy k obchodní firmě (ochrana názvu) a se všeobecnými osobnostními právy, byť v posledním jmenovaném případě se jedná o jev v českých podmínkách vzácný. Jak se nám při shromaţďování materiálů k této práci podařilo zjistit, nejčastěji uplatňovaným ţalobním důvodem je porušení generální klauzule nekalé soutěţe. Obecné i rozhodčí soudy chápou soutěţní vztah velmi široce, lze prohlásit, ţe tento vztah

69 v prostředí internetu vzniká uţ pouhou registrací. A uţ pouhou registrací můţe zneuţitím principu „first come, first served“ dojít k nekalosoutěţnímu jednání. Řízení před rozhodčím soudem při HK ČR a AK ČR má oproti obecnému soudnictví několik zjevných výhod: rozhodování je rychlé a mají ho na starosti zkušení odborníci. Ke většině právních otázek nicméně zaujímají soudci i rozhodci zaujímají totoţný postoj, např. zmiňované posuzování jednání v hospodářské soutěţi či naplnění kritérií zaměnitelnosti se nijak neliší. Na druhou stranu, při zkoumání jednotlivých případů jsme nabyli dojmu, ţe rozhodci tendují k uznávání nároků ţalujících. Ţalovaní, zpravidla doménoví spekulanti, však často zcela rezignují na předkládání argumentů, jeţ by vyvracely skutková tvrzení a důkazy předloţené ţalobcem. Není proto divu, ţe praxe RS HKAK favorizuje ţalobce. Lze uzavřít, ţe rozhodčímu řízení dají přednost ti, kdo jsou si jisti svým úspěchem (vlastní ochranné známky apod.) a mají zájem na rychlém, neveřejném a levném řešení sporů. Přestoţe náklady rozhodčího řízení nelze v ţádném případě povaţovat za zanedbatelné, vţdy je hradí strana neúspěšná ve sporu, přičemţ ve všech zveřejněných rozhodnutích v řízeních podle Řádu .cz dali rozhodci za pravdu ţalobci. Ţalobcům svědčí i rozhodčí veřejná nabídka, která ponechává pouze na jeho vůli, zda bude zaloţena pravomoc (příslušnost) RS HKAK. Protoţe rozhodčí veřejnou nabídku nepovaţujeme za ideální řešení, pokusili jsme se, vycházejíce přitom především z 276 § obchodního zákoníku, navrhnout z právního hlediska lepší úpravu. Jedná se ovšem o čistě teoretický koncept, nepovaţujeme za pravděpodobné, ţe by v dohledné době došlo k zákonné implementaci nového institutu, analogického veřejné nabídce na uzavření smlouvy.

10 Resumé

Importance of the alphanumeric strings that are domain names is not to be underestimated due to the fact that domain names are not only simple identifiers on the Internet, but also unique entities that enable individuals and institutions to exist in the virtual world.168 With that in mind, this diploma thesis deals primarily with the legal nature of domain names in general and with domain name disputes in .cz domain. We inspect domain names in the prism of Czech court practice, jurisprudence and practice of the Arbitration Court attached to the Economic Chamber of the Czech Republic and Agricultural Chamber of the Czech Republic. First chapter provides an introduction to the thesis. Second chapter focuses on defining domain names, relations of names and IP addresses; it provides brief look on domain name history, most important functions and syntax. Moreover, we depict differences between generic and country code top level domains (and their specifics). We also describe the basics of domain names administration with regard to ICANN and delegation of TLDs. Third chapter gives the legal definition of a domain name according to the Czech Law. We examine each of the possible legal approaches. Domain names were subject to numerous legal analyses; however, there is no consensus whether domain names are property, relative rights or so-called other assets. Because we managed to find convincing arguments against domain names as property and relative rights, we came to conclusion that they should be regarded as „other assets“ within the meaning of the Civil Code, s. 118 that can be sold and licensed.169 Furthermore, we analyze domain name transfers with regard to the problems concerning transfers injuncted by a court. Finally, we approach domain names as collateral and we provide suggestions de lege ferenda about creating

168 Cp. PARK, Y. J. The National Cctld Disputes: Between State Actors and non-state Actors. International journal Of communications law & policy [online]. Winter 2009, iss. 13 [cited December 11th 2010]. Available at: . 169 Cp. BETTINGER T., WILLOUGHBY, T., ABEL, S.M. et al. Domain Name Law and Practice: An International Handbook. New York : Oxford university Press Inc., 2005. p. 226.

71 specialized registry which would provide access of its records to everyone (similarly to the Mortgage Registry). Fourth chapter deals with the role and legal liability of Czech domain name authority, CZ.NIC, z.s.p.o. Its liability is subject to numerous discussions; nevertheless, CZ.NIC itself denies any liability. We reached a conclusion that the Czech domain authority is an Internet service provider (s. 5 Act No. 480/2004 Coll.), therefore its liability will be established only in certain cases and will be strictly limited to the obligation to transfer disputed domain name when ordered by court. The chapter also focuses on the domain name registration process under .cz domain, and it deals with legal relations between registry, registrars and registrants. Fifth chapter provides a necessary introduction to the domain name disputes which are caused by abusing the “first come, first served” principle. Given the uniqueness of domain names and liberal terms of registration (everybody can register any name in almost every domain), it is very easy for cybersquatters to “grab and hold” a domain name with intent to sell it to trademark holders. We also provide a brief outlook on soft-law procedures (UDRP, ADR.eu procedure, arbitration) and deal with cybersquatting, typosquatting and other most common forms of domain names exploatation. Sixth chapter is devoted to the practice of Czech courts. In the first part, we deal with territorial and personal jurisdiction of Czech courts together with interlocutory injunctions. However, main portion of the chapter deals with the cases heard by Czech courts. The cases were carefully chosen in order to illustrate the way courts resolve disputes with respect to the Commercial Code (unfair competition, trade names and so on), Trademark Act and Civil Code (personality rights). On the other hand, seventh chapter explains the way the arbitrators„ practice differs from the judges„ practice based on the published rulings of the Arbitration Court. The jurisdiction of the Arbitration Court is established by Arbitration Offer. This “offer” has been implemented into Registration Agreement in order to ease complainant‟s situation when fighting with domain name speculators. It is solely up to complainant‟s discretion, whether he presents his case to the Arbitration Court or civil law court. The arbitration procedure – which generally consists of one stage and without the possibility of an appeal –

72 is especially suitable for confident complainants who seek fast resolution rendered by competent person who is well acquainted with problems of domain name disputes. Eight chapter provides suggestions de lege ferenda especially regarding to public arbitration offer. We try to construct a new legal institute which would solve all issues with the offer mentioned in chapter 7.1.

11 Prameny:

11.1 Monografie a časopisy BETTINGER T., WILLOUGHBY, T., ABEL, S.M. et al. Domain Name Law and Practice: An International Handbook.. New York : Oxford university Press Inc., 2005. 1352 s.

DRÁPAL, L., BUREŠ, J. et al. kol. Občanský soudní řád : komentář I. Praha : C.H. Beck, 2009. 1579 s.

ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P. et al. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vyd. Praha : C. H. Beck, 2007. 649 s.

FIALA, Josef; KINDL, Milan. Občanské právo hmotné. 2. upr. vyd. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009. 650 s.

KOŠČÍK, M. Doménová jména a doménové spory. 2007. 81 s. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita. Právnická fakulta. Vedoucí práce Radim Polčák.

LINDSAY, D. International domain name law : ICANN and the UDRP. Oxford : Hart publishing, 2007. 489 s.

PELIKÁNOVÁ, R., ČERMÁK, K. Právní aspekty doménových jmen. Praha : Linde Praha a.s., 2000. 210s.

POKORNÁ, J., KOVAŘÍK, Z., ČÁP, Z. et al. Obchodní zákoník. Komentář. I. díl. Praha : Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009. 1115 s.

POLČÁK, R. Nekalosoutěţní agrese na internetu. Právní rozhledy : časopis pro všechny právní odvětví. Praha : C.H. Beck, 2005, č. 13. s. 473 an.

POLČÁK, R. Právo a evropská informační společnost. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2009. 203 s.

ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2. vyd. Praha : ASPI, Wolters Kluwer, 2008. 388 s.

SLOVÁČKOVÁ, K. Generické a evropské doménové spory. 2009. 105 s. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita. Právnická fakulta. Vedoucí práce Radim Polčák.

SMEJKAL, V. et al. Právo informačních a telekomunikačních systémů. 2. aktualizované a rozšířené vyd. Praha : C.H.Beck, 2004. 770 s.

ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. et al. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vyd. Praha : C.H. Beck, 2010. 1469 s.

ŠVESTKA, J., SPÁČIL J., ŠKÁROVÁ, M et al. Občanský zákoník I, II. 2. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. 2321 s.

10.2 Články z online zdrojů AUJEZDSKÝ, J. Rozsudek ohledně domény ceskapojistovna.cz. Co je špatně? IT právo - server o internetovém a počítačovém právu [online]. 26. ledna 2005 [citováno 5. února 2011]. Dostupné z: .

BOGDAN, M., MAUNSBACH, U. Domain Names as Jurisdiction-creating Property in Sweden. In Masaryk University Journal of Law and Technology. Brno : Masarykova univerzita, 2009 [citováno 5. ledna 2011]. s. 175-182. Dostupné z: .

DURAJOVÁ, Z. Doménové jméno jako předmět zástavního práva. IT právo - server o internetovém a počítačovém právu [online]. 25. listopadu 2010 [citováno 8. ledna 2011]. Dostupné z: .

FILIP, O. Šedý trh IP adres na startu? Blog CZ.NIC [online] 25. března 2011 [citováno 25. března 2011]. Dostupné z: .

GONGOL, T. Analýza pojmu doménového jména z pohledu českého práva. Právo duševního vlastnictví [online]. 21. prosince 2010 [citováno 3. ledna 2011]. Dostupné z: .

HÜLLE, T. Rozhodčí veřejná nabídka jako nový instrument pro řešení doménových sporů v České republice aneb problémy autonomie vůle v kyberprostoru. In Dny práva – 2009 – Days of Law: the Conference Proceedings [online]. Brno: Masarykova Univerzita, 2009 2009 [citováno 27. února 2011]. Dostupný z: .

JANSA, L. Spor o doménové jméno kaufland.cz IT Právo : Server o internetovém a počítačovém právu [online]. 16. listopadu 2007 [citováno 6. března 2011]. Dostupné z: .

LIBERDA, A. Předběţná opatření ve sporech o doménová jména. Právo IT [online]. 30. května 2008 [citováno 11. března 2011]. Dostupné z: .

MALIŠ, P. Právní povaha doménových jmen - I. díl. Právo IT [online] 9. dubna 2010 [citováno 29. prosince 2010]. Dostupné z: .

LIPTON, J.D. Celebrity in Cyberspace: A Personality Rights Paradigm for Personal Domain Name Disputes. Washington and Lee Law Review [online]. 28. dubna 2008 [citováno 25. března 2011]. Dostupné z: .

MALIŠ, P. Právní povaha doménových jmen - II. díl. Právo IT [online]. 5. května 2010 [citováno 8. ledna 2011]. Dostupné z: .

MALIŠ, P. Tendence v ochraně ochranných známek s dobrým jménem. Firemní právo [online]. 27. února 2009 [citováno 26. března 2011]. Dostupné z: .

PARK, Y. J. The National Cctld Disputes: Between State Actors and non-state Actors. International journal Of communications law & policy [online]. Winter 2009, iss. 13 [citováno 11. prosince 2010]. Dostupné z Hein Online: .

POLČÁK, R. Domény a právo proti nekalé soutěţi (1) – Úvod. IT právo - server o internetovém a počítačovém právu [online]. 29. října 2002 [citováno 10. ledna 2011]. Dostupné z: .

POLČÁK, R. Domény a právo proti nekalé soutěţi (2) – Znaky generální klauzule. IT právo - server o internetovém a počítačovém právu [online]. 13. listopadu 2002 [citováno 10. ledna 2011]. Dostupné z: .

POLČÁK, R. Domény a právo proti nekalé soutěţi (3) – Typové případy nekalosoutěţního jednání. IT právo - server o internetovém a počítačovém právu [online]. 18. 2. 2003 [citováno 20. února 2011]. Dostupné z: .

RONY, E. CLICKS OR MORTAR: Are Domain Names Property? Domain Name Handbook [online]. 27. února 2000 [citováno 5. ledna 2011]. Dostupné z: .

RUSSELL, T. Pizza.com Domain Sells for $2.6 Million Wired.com [online]. 7. dubna 2008 [citováno 1. února 2011]. Dostupné z: .

SEHNÁLEK, D. Právní povaha doménového jména. IT Právo - server o internetovém a počítačovém právu [online]. Změněno 20. května 2003 [citováno 29. prosince 2010]. Dostupné z: .

SLOAN, P. The man who owns the Internet. Business 2.0 Magazine, [citováno 16. března 2011]. Dostupné z: .

VANĚK, J. Doménové spory stojí čas a peníze. Ekonom [online]. 25. listopadu 2010 [citováno 23. ledna 2011]. Dostupné z: . 10.3 Ostatní internetové zdroje Accountability Framework [online]. ICANN, 2006 [citováno 4. března 2011]. Dostupné z: .

Adopted Board Resolutions [online]. ICANN, 2011 [citováno 24. března 2011]. Dostupné z: .

Ceník služeb pro doménová jména druhé úrovně v ccTLD [online]. CZ.NIC, 2011 [citováno 20. března 2011]. Dostupné z: .

Domain Counts & Internet Statistics. DomainTools, 2011 [online]. Změněno 25. ledna 2011 [citováno 1. února 2011]. Dostupné z: .

Global IP Adressing Statistics [online]. ARIN, 2011 [citováno 8. února 2011]. Dostupné z: .

Guide to WIPO Domain Name Dispute Resolution [online]. WIPO, 2008 [citováno 6. února 2011]. Dostupné z: .

IANA IPv4 Address Space Registry [online]. IANA, 2011 [citováno 10. února 2011]. Dostupné z: .

Choosing your domain name [online]. Nominet, 2010 [citováno 25. prosince 2010]. Dostupné z: .

IDNs: Internationalized Domain Names [online]. ICANN, 2010 [citováno 11. prosince 2010]. Dostupné z: .

IDN ccTLD Fast Track Process [online]. ICANN, 2010 [citováno 11. prosince 2010] Dostupné z: .

Jak registrovat doménu .cz [online]. CZ.NIC, 2010 [citováno 25. ledna 2011]. Dostupné z: . 76

Jak se stát registrátorem? [online]. CZ.NIC, 2011 [citováno 4. února 2011]. Dostupné z: .

Koncepce sdružení CZ.NIC z.s.p.o. pro období 2008-2011 [online]. CZ.NIC, 2007 [citováno 15. ledna 2011]. Dostupné z: .

Memorandum of understanding between the U.S. Department of Commerce and Internet Corporation for assigned names and numbers [online]. ICANN, 2006 [citováno 1. února 2010]. Dostupné z: .

New gTLD Program [online]. ICANN, 2010 [citováno 11. prosince 2010]. Dostupné z: .

O doménách a DNS [online]. NIC.CZ, 2010 Dostupné z: .

Obchodní podmínky pro registrátory [online]. CZ.NIC, 2007 [citováno 7. ledna 2011]. Dostupné z: .

Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD .cz [online]. CZ.NIC, 2010 [citováno 5. února 2011]. Dostupné z: .

Pravidla alternativního řešení sporů [online]. CZ.NIC, 2007 [citováno 7. března 2011]. Dostupné z: .

Právní věty [online]. Rozhodčí soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, 2010 [citováno 1. března 2011]. Dostupné z: .

Řád pro řešení sporů o domény .cz [online]. 15. června 2010 [citováno 15. března 2011]. Dostupné z: .

Řád Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky [online]. Změněno 1. února 2007 [citováno 11. března 2010]. Dostupné z: .

Sazebník Rozhodčího soudu pro spory .cz [online]. 2010 [citováno 28. února 2011]. Dostupné z: .

Statistiky [online]. CZ.NIC, 2011 [citováno 16. prosince 2010]. Dostupné z: .

Top-Level Domains (gTLDs) [online]. ICANN, 2011 [citováno 26. února 2011]. Dostupné z: . 10.3 Internetové standardy Všechna citovaná znění standardů jsou k 16. březnu 2011 dostupná z adresy ; namísto slova ČÍSLO je třeba vloţit číslo hledaného dokumentu.

RFC 791 Internet Protocol, Darpa Internet Program Protocol Specification. RFC 920 Domain Requirements. RFC 1034 Domain Names – Concepts and Facilities. RFC 1035 Domain Names - Implementation and Specification. 77

RFC 1123 Requirements for Internet Hosts - Application and Support. RFC 1591 Domain Name System Structure and Delegation. RFC 1881 IPv6 Address Allocation Management. RFC 1883 Internet Protocol, Version 6 (IPv6) Specification. RFC 2181 Clarifications to the DNS Specification. RFC 2460 Internet Protocol, Version 6 (IPv6) Specification. RFC 4291 IP Version 6 Addressing Architecture.

10.4 Právní předpisy a judikatura Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 733/2002, o zavádění domény nejvyšší úrovně .eu. Nařízení Komise (ES) č. 874/2004, kterým se stanoví obecná pravidla pro zavádění a funkce domény nejvyšší úrovně .eu a zásady, jimiţ se řídí registrace. Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky dle § 16 Řádu pro řešení sporů o domény .cz (Řád .cz) ze dne 26. října 2010, č. 0001. Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky dle § 16 Řádu pro řešení sporů o domény .cz (Řád .cz) ze dne 2. září 2010, č. 00013. Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky dle § 16 Řádu pro řešení sporů o domény .cz (Řád .cz), č. 00015. Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky dle § 16 Řádu pro řešení sporů o domény .cz (Řád .cz) ze dne 3. února 2011, č. 00030. Rozhodnutí rozhodčího a mediačního centra WIPO ze dne 18. února 2000, č. D2000-0003. Rozhodnutí rozhodčího a mediačního centra WIPO ze dne 23. listopadu 2000, č. D2000-1104. Rozhodnutí rozhodčího a mediačního centra WIPO ze dne 2. ledna 2001, č. D2000-1202. Rozhodnutí rozhodčího a mediačního centra WIPO ze dne 25. ledna 2001, D2000-1532 Rozhodnutí rozhodčího a mediačního centra WIPO ze dne 18. března 2005, č. D2005-0125. Rozhodnutí rozhodčího a mediačního centra WIPO ze dne 8. července 2006, č. D2006-0560. Rozsudek BGH ze dne 19. 2. 2004, č.j. I ZR 82/01 („kurt-biedenkopf.de“). Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2006 („ibico.cz.“). Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2006, sp. zn. 15 Cm 46/2004-918. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2007, č.j. 32 Cm 55/2005-105. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2008, sp. zn. 2 Cm 105/2004-7. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. května 2006, sp. zn. 32 Odo 447/2006. Rozsudek United States Court of Appeals for the Ninth Circuit ze dne 25. července 2003, sp. zn. 337 F.3d 1024. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. rosince 2003 ve věci ţalobců a) KpK, a.s. a b) Obec K., proti ţalovaným 1) P.S. a 2) CZ.NIC. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. ledna 2007, sp. zn. 3 Cmo 318/2006.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2007 („ibico.cz.“). Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu, sp. zn. 3 Cmo 112/2008. Směrnice č. 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech sluţeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“). Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. prosince 2000, sp. zn. 22 Cm 38/2000. Usnesení Městského soudu v Praze o nařízení předběţného opatření ze dne 12.4. 2001, č.j. Nc 1072/2001-7. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. března 2006 sp. zn. 32 Odo 1230/2005. Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. ledna 2002 („scanservice.cz“). Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2005 o zrušení předběţného opatření č.j. 15 Cm 46/2004-34. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 101/1963 Sb. o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných draţbách, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně zákona o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), (zákon o ochranných známkách), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 22/2004 Z.z., o elektronickom obchode a o zmene a doplnení zákona č. 128/2002 Z. z. o štátnej kontrole vnútorného trhu vo veciach ochrany spotrebiteľa a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení zákona č. 284/2002 Z. z. Zákon č. 480/2004 Sb., o některých sluţbách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých sluţbách informační společnosti), ve znění pozdějších předpisů.