Filosofická fakulta Masarykovy univerzity

Ústav hudební vědy

Studijní obor: Sdružená uměnovědná studia

SOUČASNÝ ČESKÝ HRANÝ FILM

- v roce 2007

Bakalářská diplomová práce

Vypracovala: Kristina Zapletalová

Vedoucí práce: Mgr. Václav Březina

Brno 2009

0

Prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Václava Březiny a ţe jsem řádně uvedla všechny pouţité prameny a literaturu.

v Brně dne podpis:

1

Poděkování

Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu mé bakalářské práce Mgr. Václavu Březinovi za trpělivost, podnětné připomínky a odborné vedení. Za pečlivou jazykovou korekturu tímto děkuji Mgr. Kateřině Zapletalové a za nesčetné technické konzultace Bc. Janu Pospíšilovi.

2

Obsah

ÚVOD ...... 4 1. ČESKÉ FILMOVÉ DĚJINY ...... 6

1.1 VZNIK FILMU ...... 6 1.2 NĚMÝ FILM ...... 6 1.3 30. LÉTA ...... 7 1.4. KINEMATOGRAFIE ZA PROTEKTORÁTU ČECHY A MORAVA ...... 7 1.5 KINEMATOGRAFIE PO DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE ...... 7 1.6 50. LÉTA ...... 8 1.7 60. LÉTA ...... 8 1.8 70. LÉTA ...... 8 1.9 80. LÉTA ...... 9 1.10 90. LÉTA ...... 9 1.10.1 Fond pro rozvoj české kinematografie ...... 11 2. FILMY ROKU 2007 ...... 13

2.1 CELKOVÁ SITUACE VE FILMOVÉM PRŮMYSLU ...... 13 2.2 …A BUDE HŮŘ ...... 15 2.3 BESTIÁŘ...... 16 2. 4 GYMPL ...... 17 2.5 KVASKA ...... 19 2.6 MEDVÍDEK ...... 20 2.7 MOVIE ...... 21 2.8 OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE ...... 22 2. 9 PUSINKY ...... 24 2. 10 ROMING ...... 26 2. 11 TAJNOSTI ...... 27 2. 12 VÁCLAV ...... 28 2.13 VRATNÉ LAHVE ...... 29 ABECEDNÍ SEZNAM ČESKÝCH HRANÝCH FILMŮ UVEDENÝCH V ROCE 2007 ...... 32 OCENĚNÍ FILMŮ ...... 39 ZÁVĚR ...... 43 OBRAZOVÁ PŘÍLOHA: ...... 45 SHRNUTÍ ...... 51 SUMMARY ...... 51 LITERATURA ...... 52

3

Úvod

Jak je patrné jiţ z názvu práce, budu se v ní věnovat problematice současné české kinematografie. Protoţe se jedná o látku velice obsáhlou, je téměř nemoţné prozkoumat ji v rámci jedné studie kompletně. Moje bakalářská práce by tak měla být pouze základním stavebním kamenem pro další výzkum. Člověk měl vţdy tendence zachytit a uchovat prchavost okamţiku, nějakým způsobem zvěčnit alespoň moment tolik pomíjivého lidského ţivota. Dokázat svou existenci. Zachytit realitu. Přinést svědectví. Vidět svět vlastním pohledem. Ten ale vţdy nemusel objektivně odpovídat skutečnosti. Ať uţ šlo nejdříve o knihy, přes divadlo aţ k samotnému filmu, který moţnosti suplovat realitu dává největší prostor. Zajímat mě mimo jiné bude, jak opisuje současnou realitu film a co o ní vypovídá. A protoţe v dokumentárním filmu by mělo jít především o objektivní popis nějaké konkrétní, problematiky, nejvhodnější mi přijde hraný film ve své moţnosti přidání uměleckého záměru. Z tohoto důvodu bych se ráda pokusila objasnit jeho historii a částečně i snad jeho význam v dnešním mediálním světě. V první části se budu věnovat vývoji hraného filmu od jeho vynoření aţ po přítomnost. Filmová tvorba má u nás hluboké kořeny. Já se ale budu věnovat zejména současné situaci. Ve druhé části se zkusím učinit částečnou analýzu a srovnání filmů, které měly premiéru v jednom roce, coţ bude představovat jakýsi vzorek současného hraného filmu. Zvolila jsem si k tomu rok 2007 a to jednak z důvodu aktuálnosti - o roku 2007 můţeme hovořit jako o současnosti, ale zároveň je to jiţ dostatečně dlouhá doba, co filmy běţely v kinech a dá se proto zajistit postačující platforma ohlasů na tyto filmy i jejich komerční úspěšnost. Druhým důvodem je premiérově mimořádně úrodný rok, jak komerčních snímku, tak i undergroundovější produkce. Literatury vztahující se k tomuto tématu je velice málo, hlavními zdroji mi tedy budou filmová periodika a zejména nejnovější informační médium – internet. Rozhodla jsem se sledovat, v jakých podmínkách, a jaké hrané filmy u nás vznikají. Zajímá mě celý proces od svého počátku – získávání grantů, vznik a produkce filmu, natáčení, očekávání kritiky a dále pak výsledek – jakých trţeb film dosáhnul, jaký měl úspěch u diváků a u odborné kritiky. Ve své práci si chci odpovědět na mnoţství otázek: Jaké ţánry se v dnešním hraném filmu vyskytují nejčastěji? Jak a za jakých podmínek tyto filmy vznikaly? Jaká je umělecká hodnota těchto snímků? Vyskytuje se nějaký společný aktuální

4 trend? Vypovídají něco o současném stavu české společnosti? Jak tyto filmy splňují očekávání diváků a nakolik se liší návštěvnost s odbornou kritikou? Mají současné hrané filmy také umělecké ambice, nebo jde spíše o uspokojení finanční motivace? Film je, stejně jako fotografie, rozhlas nebo televize, technickým vynálezem, coţ znamená, ţe se rozvíjí přímo úměrně technickému zdokonalování své podstaty. Výjimečné postavení mezi ostatními uměleckými obory má film právě díky tomu, ţe se zde prolíná umělecká činnost s technologicky a finančně náročnou výrobou. V tomto smyslu tedy můţeme rozdělit filmovou tvorbu na tu, která zahrnuje prvky kreativního uměleckého procesu (reţie, umělci, scénáristé,,..) a na filmový průmysl, který zahrnuje všechny výrobní provozy a filmové profese (post-produkce, ateliéry, laboratoře,…), a který je nezbytný pro vznik uměleckého díla. Významnou úlohu hrají také filmové instituce, které vytvářejí nezbytný rámec pro národní kinematografii, a neméně důleţitá je oblast výchovy a vzdělávání.1

1 Helena Uldrichová: Přiblíží se česká kinematografie standardům platným v EU? Cinepur č. 47, září 2006.

5

1. České filmové dějiny

Stejně jako ostatní druhy umění má i film svou minulost. Je sice uměleckou disciplínou nejmladší (jeho vznik se datuje teprve zhruba před sto lety), ale s o to dynamičtějším vývojem. Dnes uţ si lze těţko představit, ţe bychom alespoň občas nezhlédli nějaký film, ať uţ v kině, nebo u televizní obrazovky. Film se stal běţnou a významnou součástí mediálního světa, který nás obklopuje. Následující stručný a obecný přehled dějin českého hraného filmu slouţí k vytvoření základní představy o tom, jak se tato oblast vyvíjela, jakými změnami za dobu své existence prošla a jaké jsou její podmínky v současnosti. Proto je věnována zvýšená pozornost filmovým dějinám po roce 1989, na které současný hraný film přímo navazuje.

1.1 Vznik filmu

Začátky českého filmu jsou shodné s celosvětovými dějinami tohoto média. Za počátek se povaţuje první filmové představení bratří Lumiérů v Grand Café v Paříţi 28. prosince 1895. První kinematografická projekce u nás proběhla 15. července 1896 v Karlových Varech a první ryze český snímek měl premiéru uţ o dva roky později, 19. června 1898, v Pavilónu Českého kinematografu v praţských Holešovicích. Ten zde zbudoval fotograf Jan Kříţenecký, který také první snímky natočil. Jednalo se o aktuální události, nebo o ţertovné výjevy z všedního ţivota v jednom záběru. Umělecká kvalita těchto filmů však byla nízká.

1.2 Němý film

Jistá změna co se kvality týká nastala aţ se zakládáním prvních filmových společností. Vedle společností Kinofa2 a Illusionfilm, které produkovaly spíše grotesky, nebo reportáţe, jsou to pak společnosti Asum, nebo Lucernafilm, které se snaţily zaměřit na výrobu umělecky náročnějších filmů.

2 První česká filmová společnost 6

Filmová produkce je v této době na okraji společenského a diváckého zájmu. I přesto, ţe se objevují první filmařské talenty (Lamač, Frič, Machatý,…) a úroveň filmů se koncem 20. let pomalu zvyšuje. Příchod zvukového filmu však znamená opětovné sníţení kvality

1.3 30. léta

Prvním českým zvukovým snímkem byl film Když struny lkají (1930). Nová technologie byla pochopitelně draţší a producenti propagovali spíše filmově nevynalézavá díla. Za účelem zlepšení profesionální úrovně české kinematografie začínají vznikat první filmová studia. V roce 1934 bylo zaloţeno Filmové studio, nejprve jako nadace a poději jako samostatná instituce finančně dotovaná státem. Studio vyhlašovalo různé soutěţe hledající vhodné scénáře a nové herce a pořádalo přednášky pod vedením zkušených filmových odborníků. Filmová výroba získávala na síle. V roce 1933 jsou postaveny filmové ateliéry Barrandov.

1.4. Kinematografie za Protektorátu Čechy a Morava

Za německé okupace produkce filmů postupně klesala. Výroba začala být kontrolována referátem filmu pod Úřadem říšského protektora a praktický výkon cenzury obstarával Úřad pro schvalování filmů. Návštěvnost kin ovšem začala stoupat. Diváci hledali v kině únik před válečnou realitou, coţ jim také tehdejší produkce víceméně nabízela – vznikaly nekonfliktní komedie a veselohry, které si ale drţely kvalitní úroveň. Paradoxně díky cenzurnímu dohledu začala produkce více dbát na literární přípravu, coţ mělo pozitivní dopad na kvalitu filmů.

1.5 Kinematografie po druhé světové válce

Po druhé světové válce, 11. srpna 1945 podepsal Edvard Beneš dekret na zestátnění filmu, čímţ se kinematografie stala prvním znárodněným odvětvím státního hospodářství. Jedním ze záměrů restrukturalizace české kinematografie bylo i ustavení profesních institucí. Vznikl Československý filmový ústav a v roce 1946 první filmová škola – samostatný obor při Akademii múzických umění, dnešní FAMU. Filmová tvorba byla silně podřízena

7 ideologickým poţadavkům a tvůrčí svoboda se neprojevovala, ale snímky měly vysokou obrazovou kvalitu.

1.6 50. léta

Konec 50. let přinesl mírné uvolnění společenské situace a s ním se ve filmech začaly objevovat i náměty zobrazující obyčejný ţivot, bez předepsaných ideálů. To ale nemělo dlouhého trvání, protoţe nekomplikovaný pohled na ţivot v socialistickém státě a nízká angaţovanost filmové tvorby vadila ideologickým představám strany. Film měl být v kulturní sféře hlavním nástrojem budování socialismu. V této době se také uskutečnil první festival československého filmu3 v Bánské Bystrici, který měl zhodnotit dosavadní kinematografické výsledky a upevnit film jako významný prostředek v komunistické výchově – ostatní tvorba začala být stahována z distribuce.

1.7 60. léta

Nová dekáda se nesla v duchu uvolnění a zmírnění napětí a společenského i kulturního rozkvětu. Tvůrci získali alespoň částečně svobodu, a také inspiraci, kterou pro ně byla zahraniční tvorba, do té doby zastoupena pouze agitačními díly. S nástupem početné, talentované generace reţisérů, scénáristů a kameramanů postupně vzniklo výrazné umělecké hnutí - Nová vlna. Jeho základními znaky se stalo uţití černobílého materiálu, natáčení v reálném prostředí s neherci, a především pouţití filmu jako uměleckého výrazového prostředku. Je to období v českém filmu doposud nepřekonané. Pestrost nové filmové tvorby byla oceněna i v zahraničí – český hraný film získal v letech 1966 (Obchod na korze, r. J. Kadár a E. Klos) a 1968 (Ostře sledované vlaky, r. J Menzel) oscarové ocenění. Po sovětské okupaci v srpnu 1968 sice ještě doznívala atmosféra praţského jara, ale její dopad poznamenal filmové dění na dvacet let. Došlo k zavedení tvrdé cenzury. Několik filmů z československé produkce se nedostalo do distribuce a spousta filmů byla z distribuce později vyřazena a uloţena do trezoru.

1.8 70. léta

3 22.2 – 1.3. 1959 8

Přes tato tvůrčí omezení vznikalo v 70. letech kolem 200 celovečerních filmů za jednu pětiletku. Z hlediska natáčení jde tedy o jedno z nejplodnějších období českého filmu. Vedle ideologické podpory a propagace reţimu, vznikaly zejména komedie a kriminální příběhy, které měly za úkol zdánlivě ideologicky neutrálně pobavit.

1.9 80. Léta

80. léta v tomto trendu pokračovala. V hlubokých osmdesátých letech pokračoval v tehdejším Československu normalizační systém, který se projevoval nejen ve filmovém průmyslu, ale i v jiných uměleckých oborech ideologickým dozorem, cenzurními zásahy a také mezinárodní izolací.

1.10 90. léta

Velká změna v listopadu 1989 s sebou přinesla spoustu změn. Převrat v politice i ve společnosti a návrat demokracie měl pak samozřejmě vliv i na český filmový průmysl. Počátek 90. let se nesl v uvolněné, tvůrčí atmosféře. Filmy přestaly být ideologicky kontrolovány a zároveň finančně podporovány státem. Jedním z hlavních námětů, které přinášela česká kinematografie devadesátých let, byla snaha vyrovnat se s traumaty minulosti a to zejména minulostí nedávnou, tedy s komunismem (např Byli jsme to my?, 1990, Díky za každé nové ráno, 1994). Proti tomu poklesla výroba filmů s tématikou současnosti, coţ vyplývá z nové společenské situace a její sloţitosti. Výstiţně se ke kinematografii devadesátých let vyjadřuje Andrej Halada: „Mnohé filmaře nová doba překvapila, odhalila jejich tvůrčí nepřipravenost, někdy i intelektuální nedostatečnost. (...) Jestliže některé české filmy 90. let jsou spíše mdlé, duchovně prázdné a intelektuálně chudé, pak stejně tak jsou jejich tvůrci k současnému životu a společnosti laxní, myšlenkově či názorově nevyhranění a málo vzdělaní.“ 4 Dalo by se říci, ţe tlak ideologický vystřídal tlak ekonomický. Podobné svobodné podmínky panovaly v tomto oboru naposledy v roce 1939. Stát zrušil monopol na výrobu audiovizuálních děl a ponechal trhu tzv. volnou ruku5. Podpora kinematografie ze strany státu

4 Halada Andrej: Český film devadesátých let, strana 197. 5 Politika laissez – faire – ekonomická zásada pro ponechání volnosti hospodářskému dění a za minimálního vměšování státu , zdroj: Slovník cizích slov, Encyklopedický dům, spol. s. r. o., Praha, 1998. 9 byla během devadesátých let postupně nahrazena jinými prostředky. Podle tohoto přístupu by si na sebe filmový průmysl měl vydělat sám svou tvorbou. . Pozitivním prvkem polistopadových změn je růst významu role dramaturga v procesu tvorby filmu, který byl v socialismu omezován cenzurou. Tím pádem se vrátila moţnost umělecky kvalitnějšího díla.

Počátkem roku 1990 také ukončil svou činnost Svaz českých dramatických umělců a zástupcem českých filmových tvůrců při komunikaci se státními orgány se stal Filmový a televizní svaz, který byl znovu obnoven po dvaceti jedna letech. V roce 1992 bylo zprivatizováno filmové studio Barrandov, dříve největší filmový výrobce u nás. Poté, co v roce 1990 studio přestal dotovat stát, se postupně omezoval plán tvorby, aţ se společnost dostala do značné finanční ztráty a privatizace tak byla jediným východiskem. V této době je studio spojeno se jménem jeho generálního ředitele Václava Marhoula. Studio Barrandov koupila společnost Cinepont6, ale stát si ponechal alespoň nějakou kontrolu v podobě tzv. zlaté akcie. Hlavní náplní Filmového studia Barrandov se stalo pronajímání ateliérů a výrobě vlastních filmů se věnovalo jen omezeně. V této době také začaly vznikat různé soukromé filmové společnosti 7. Raná devadesátá léta s sebou také přinesla pokles návštěvnosti kin. To je spojováno jednak s nástupem technických vymoţeností, jako je video přehrávač a snadnou dostupností videokazet, a jednak se zahájením vysílání komerční televize Nova v roce 1994. Od průměrně pěti návštěv kin v roce 1989 se v druhé polovině devadesátých let dostáváme pod jednu návštěvu kina ročně. Tato tendence se ovšem od přelomu tisíciletí opět otáčí a návštěvnost kin pomalu stoupá a to díky rozmachu multiplexů.8 Vzhledem k finančně náročné výrobě je ke vzniku českého celovečerního filmu potřeba investice v průměru ve výši 30 mil. Kč. V České republice zatím neexistují mechanismy podpory prostřednictvím finančních záruk, bankovních půjček, daňových či jiných opatření. Státní fond kinematografie je v současné době jediným nástrojem podpory původní filmové tvorby, který ročně rozděluje cca 60-80 mil. Kč. Průměrná výše dotace na celovečerní film je tedy asi 2,5 miliónu Kč, coţ tvoří přibliţně 8% průměrného rozpočtu. V roce 2006 byla navrţena nová novela zákona, která upravovala způsoby financování Fondu s cílem navýšení jeho prostředků. Zákon prošel sněmovnou, ale byl vetován

6 Od 1. 1. 1993 AB Barrandov. 7 Např Bonton a.s. (23.7.1990), Nationalfilm spol. s. .r. o. (21.11. 1990) . 8 Zdroj www.czso.cz. 10 prezidentem republiky Václavem Klausem9. Nedostatečná státní podpora ovlivňuje také účast českých filmových tvůrců na zahraničních koprodukcích, protoţe většinou neseţenou finance na pokrytí své části rozpočtu. Za této situace je v celku logické, ţe v České republice chybí i podněty pro působení zahraničních produkcí. Ty, stejně jako domácí, mohou pouze poţádat o vrácení DPH, a to aţ do výše 19%. V roce 2005 byl zřízen filmovými producenty orgán Česká filmová komise, jehoţ záměrem je komunikace se zahraničními produkcemi10.

1.10.1 Fond pro rozvoj české kinematografie

Jedinou státní podporou filmového podnikání se po roce 1989 stal Fond pro rozvoj české kinematografie, který vznikl v roce 1992. Je veden Ministerstvem kultury České republiky a v jeho čele stojí ministr kultury11, který odpovídá za hospodaření s prostředky Fondu.

Finančními zdroji Fondu pro rozvoj české kinematografie jsou:

výnosy z majetkových účastí České republiky na podnikání právnických osob ve filmovém průmyslu, výnosy z cenných papírů nabytých Fondem od jiných subjektů, úvěry od právnických osob, splátky a úroky z půjček poskytnutých ţadatelům a úroky z prostředků Fondu uloţených v bance, smluvní pokuty v případech, ve kterých prostředky Fondu nebyly pouţity podle stanovených podmínek, dary a dědictví pro Fond,

9 Více např.: http://www.novinky.cz/clanek/85193-klaus-vetoval-zakon-o-podpore-kinematografie.html. 10 Na rozdíl od ostatních zemí, kde jsou podobné orgány a komise zřizované a financované státem. 11 Od 26. 1. 2007 Václav Jehlička

11

výnosy z veřejných sbírek, sjednané podíly na příjmech z kinematografických děl, na které byly poskytnuty prostředky Fondu, dotace ze státního rozpočtu, příplatek k ceně vstupného, příjmy za uţití kinematografických děl, u nichţ Fond vykonává autorská práva výrobce, která na něj přešla, další zdroje stanovené zvláštními právními předpisy.

Dále kaţdý účastník (divák) veřejné produkce kinematografického díla zaplatí k ceně vstupného příplatek ve výši 1 Kč, který je směřován do Fondu pro rozvoj české kinematografie. Fond pro rozvoj české kinematografie poskytuje své prostředky buď jako účelové dotace, půjčky, nebo návratné finanční výpomoci. V případě účelové dotace lze však poskytnout maximálně pouze polovinu plánovaných nákladů na realizaci celého projektu. V případě návratné finanční výpomoci jde o bezúročnou půjčku, kterou musí ţadatel splatit ve stanovené lhůtě (obvykle jde o 18 měsíců od data premiéry).

Prostředky Fondu lze poskytnout na tyto projekty:

tvorbu českého kinematografického díla, výrobu českého kinematografického díla, distribuci hodnotného kinematografického díla, propagaci české kinematografie, technický rozvoj a modernizaci české kinematografie, výrobu, distribuci a propagaci kinematografických děl národnostních a etnických menšin, ţijících na území ČR. Orgánem rozhodujícím o způsobu a výši čerpání prostředků na jednotlivé projekty je Rada Státního fondu12 České republiky pro rozvoj české kinematografie.

12 Členové pro 5. volební období 2006 - 2009

Katarína Bartošová-Benčičová Helena Bendová, Mgr. 12

2. Filmy roku 2007

V této kapitole bych chtěla představit a částečně analyzovat některých filmů, které měly v roce 2007 v kině premiéru. Výběr je učiněn tak, aby zmapoval český filmový průmysl v rámci rozsahu této práce co nejkomplexněji. Tedy půjde o snímky, které byly divácky úspěšné i neúspěšné, které měly velkou produkci a finanční zázemí i o ty, které vznikly z nadšení tvůrců. O filmy s uměleckou hodnotou, ale také o komerční zakázky. Celkově mělo v roce 2007 premiéru šestnáct snímků, coţ je v současné mírný podprůměr.13 Všechno jsou to hrané a dlouhometráţní14 filmy, jejich stopáţ přesahuje osmdesát minut a byly uvedeny v kinech. U těchto filmů vţdy zhodnotím sloţky, jako počet diváků a velikost trţeb a učiním pojednání o jejich výrazných prvcích.

2.1 Celková situace ve filmovém průmyslu

Česká kinematografie prošla od převratu v roce 1989 dramatickým vývojem. V roce 2007 uţ je ale situace ve filmové distribuci i v provozování kin relativně stabilizovaná. Do kin se dostává široká nabídka filmů od různých distributorů, ve které můţeme najít jak divácky lákavé snímky, tak i alternativní tvorbu. Je zde jiţ také aspekt silné festivalové tradice. Za zmínku stojí alespoň Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, který má celosvětový ohlas a je největším filmovým festivalem u nás. Stabilizovanější situace je rovněţ v oblasti financování filmů. V roce 2007 stát vloţil do Státního fondu české kinematografie 100 miliónů korun a Fond v tomto roce přispěl na

Jiří Blaţek, MgA. Jana Dudková, Mgr. Alois Fišárek, doc. MgA. Josef Hanuš Boris Masník, Ak.mal. Miroslav Zelinský, PhDr., CSc., místopředseda rady

13 V roce 2006 to bylo 19 premiér, v roce 2008 28 premiér (zdroj www.ufd.cz). 14 Film, který má nejméně 1800m., tj 63 minut promítací doby. 13 výrobu 29 dlouhometráţních filmů. O ideální stav financování filmového průmyslu ze strany státu se sice nejedná, ale je to vzhledem k minulým letům posun k lepšímu a můţeme předpokládat, ţe v budoucnu by měl tento trend pokračovat. Evidentní posun můţeme zaznamenat také v oblasti techniky. V dnešní době není neobvyklé, ţe se projekce filmů provádí z DVD nosičů. Dá se tedy konstatovat, ţe vzhledem k minulosti, jsou dnešní projekce výrazně kvalitnější. Na této skutečnosti se jistě nemalým způsobem podepsala celková digitalizace kin. „Digitalizace kin znamená nahrazení projektorů pro 35mm filmový pás digitálními projektory a „odhmotnění“ filmu a jeho přepravy. Kvalita digitálního promítání podle současných norem je srovnatelná s promítáním z 35mm, digitální kopie navíc nepodléhá mechanickému opotřebení a její kvalita tedy zůstává konstantní. Digitální projekce přinesou úspory zejména při výrobě kopií.“15 Vedlejším produktem digitalizace je pochopitelně větší nárůst pirátství a to zejména nelegálního stahování filmů přes internet. Uţ v roce 1992 u nás vznikla Česká protipirátská unie (ČPU), která se snaţí chránit autorská práva a zamezit všem formám pirátství jak v oblasti výroby a dovozu, tak i v nelegálním šíření, audiovizuálních děl. Přesto, ţe úroveň pirátství, zejména od roku 2000, výrazně stoupá16 můţeme předpokládat, ţe bude v oblasti českého filmu do budoucna spíše stagnovat. Většina filmů, které jsou v distribuci je totiţ následně vydána na DVD a v posledních letech je velice rozšířené prodávaní těchto DVD vedle denního tisku v novinových stáncích a na podobně přístupných místech. Cena, těchto DVD nosičů s originálním filmem, se pohybuje okolo 50 Kč, čímţ jsou snadno dostupné. V oblasti námětů se dnešní filmy, z pohledu analyzovaného roku, uţ nemají potřebu vyrovnávat s traumatickou minulostí, jako tomu bylo dříve. Zejména v devadesátých letech byla tato potřeba naléhavější, coţ dokazují filmy jako Kouř (1991), Černí baroni (1992), Kolja (1996), Pelíšky (1999) a mnohé další, jak jsem jiţ nastínila výše ve své práci. V současné době (tedy v tomto případě v roce 2007) se, kromě snímků … A bude hůř a Obsluhoval jsem anglického krále, dějová linka všech filmů odehrává přibliţně v současnosti, nebo v jakési blíţe neurčené době, která ale nemá asociovat ţádné konkrétní období 17. Z tohoto hlediska lze tedy říci, ţe v aktuálních filmech můţeme také pozorovat obraz současné české společnosti. Namísto historických námětů se pozornost přesunula k analýze a řešení mezilidských vztahů současného, postmoderního, českého člověka.

15 http://www.mkcr.cz/assets/media-a-audiovize/kinematografie/Technicka_studie_2008.pdf. 16 Zdroj:www.cpufilm.cz. 17 Např. ve filmu Václav. 14

Z hlediska ţánru jako takového, se filmy nedají jednoznačně zařadit a to minimálně ze dvou důvodů. Jednak většina filmů není ţánrově vyhrazena a v mnoha snímcích se spojují prvky různých filmových druhů a za druhé díky samotné problematice definování jednotlivých ţánrů. Pro rozsah této bakalářské práce tedy postačí, budeme – li zde pracovat se slovem ţánr jako s funkčním prvkem, který nám umoţní lepší klasifikaci a zařazení filmu. Tedy pokud jde například o komedii, víme, ţe bychom měli očekávat, ţe se budeme smát. Z celkových šestnácti snímků, které měly v roce 2007 premiéru, je dvanáct z nich charakterizováno jako komedie, nebo jako komedie/drama. Jde i o divácky nejsympatičtější ţánr: plní zábavnou funkci, tedy dokáţe nenáročně pobavit, ale zároveň je zde zastoupena i emoční sloţka. Celkově můţeme mluvit o kompromisu, který dokáţe zaujmout širokou škálu diváků, i odborné veřejnosti. Zároveň to však potvrzuje teorii, ţe čeští filmaři nejsou schopni vytvořit ţánrově vyhraněný film. Vzhledem k velikosti České republiky a tedy omezenosti jejího trhu je pochopitelné, ţe u nás nevznikají ani ţádné velkoprodukce. Takový film by se pravděpodobně nezaplatil. Jediný způsob jak se o velkofilm pokusit je zahraniční koprodukce, jako tomu bylo například v nedávné době u filmu Bathory (2008). Jak uvidíme níţe, na české scéně se pohybuje přibliţně stále stejná skupina filmařů, producentů i herců. Tato skutečnost je opět důsledkem velikostí naší země. Pro původní českou tvorbu je povzbudivé, ţe v celkové TOP 50 všech filmů, včetně zahraničních, které byly v roce 2007 v České republice uvedeny, se v první desítce drţí hned 5 českých filmů, z toho první místo patří Vratným lahvím. Dokazuje to, ţe o českou produkci je mezi diváky zájem.

2.2 …a bude hůř

Tento snímek rozhodně není představitelem běţné produkce u nás. Předlohou tomuto filmu byla stejnojmenná kniha od spisovatele Jana Pelce, která vypovídá o ţivotě a atmosféře

15 minulého reţimu. Velmi zajímavé na tomto snímku také je, ţe je natočen černobíle a na materiál, který se pouţíval zhruba v době, která odpovídá ději ve filmu. Filmu vznikl zejména díky nadšení tvůrců. Byl podpořen Státním fondem České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie a Třineckými ţelezárnami a jeho produkce se ujal nezávislý producent Čestmír Kopecký. Přesto se peníze na film dávaly dohromady skoro tři roky. Další atypickou skutečností tohoto filmu, která snad i částečně odpovídá myšlence snímku je, ţe, Čestmír Kopecký odmítl klasickou distribuci v kinech a multikinech, a prosadil, aby snímek měl pouze tři kopie, které budou promítány po klubech, hudebních festivalech, či v hospodských zařízeních a to za doprovodu kapely A bude hůř. Film také nepodporuje ţádná placená reklama. Způsob distribuce se tímto stal součástí uměleckého díla samotného. Undergroundový dojem ještě umocňuje moţnost si projekci filmu objednat třeba na domácí večírek. „Nakonec to vlastně není film, ale cosi mezi zábavním parkem a happeningem. Diváci téhle atrakce se stávají účastníky svérázného výletu do šedé normalizace. A je to výlet objevný i pro českou kinematografii“18. Cílovou skupinou byli tedy nepochybně samotní pamětníci, ale i mladší generace, která uţ komunismus nezaţila na vlastní kůţi. Celková návštěvnost 18 65919 diváků, vzhledem ke způsobu propagace, je tedy spíše překvapením, i kdyţ přesný počet nemůţe být díky tomuto způsobu distribuce kompletní. Film se setkal s pozitivní odezvou kritiků, například Pavel Němec v PREMIERE píše: „…a bude hůř je hnusný film, v dobrém slova smyslu – tak přesvědčivá výpověď na české scéně už dlouho nebyla. Když se zaposloucháte, pronikne vám pod kůži. A zůstane tam.“20

2.3 Bestiář

V druhé polovině devadesátých let a začátkem nového milénia se začaly na plátnech kin objevovat nové ţenské hrdinky. Představitelky emancipovaných, úspěšných a soběstačných ţen, které mají ale problémy s láskou se nejprve začaly objevovat v amerických seriálech jako

18 Hejdová Irena: http://aktualne.centrum.cz/kultura/film/clanek.phtml?id=408252. 19 Zdroj www.filmcenter.cz. 20 Němec Pavel: Recenze A bude hůř. http://premiere.maxim.cz/film/53503/film.html. 16

Sex ve městě (1998) nebo Ally McBealová (1997). Není zřejmě moc překvapivé, ţe se tyto seriály staly velice úspěšné, protoţe otázku jak skloubit úspěšnou kariéru a ten pravý vztah řeší bezpočet ţenských časopisů. U nás se tento fenomén stal také velice oblíbený a bylo tedy jen otázkou času, kdy se někdo toho námětu ujme. V romantické komedii Ireny Pavláskové, natočené podle předlohy spisovatelky Barbory Nesvadbové, je hlavní hrdinkou mladá a ambiciózní studentka Karolína. Ta se po nevydařeném vztahu se starším a záhadným Alexem rozhodne, ţe se bude ve vztazích chovat stejně jako muţi a tak si získá potřebný odstup. Proţívá tedy jeden románek za druhým, aby nakonec dospěla k zjištění, ţe jediný způsob jak být nezávislá je být sama sebou. Kameru k tomuto snímku dělal několika násobný drţitel Českého lva za nejlepší kameru F. A. Brabec, coţ filmu po výtvarné stránce prospělo: „K jednoznačným plusům Bestiáře patří výtvarná stránka. Opulentní záběry z Londýna nebo italského přímořského letoviska se střídají s pohledy na Prahu, kterou kamera F. A. Brabce proměnila v přitažlivou a věčně prosluněnou metropoli plnou secesních kaváren, elegantních bytů a rozlehlých parků, v nichž hrají fotbal mladí hezcí intelektuálové. Bestiář není nijak převratné dílo, bylo by ovšem nefér to po něm vůbec chtít. Úspěch a uznání by si Irena Pavlásková zasloužila už jen za to, že nám nabídla víceméně nenáročnou žánrovou zábavu, aniž by z nás při tom dělala hlupáky.“21 Cílovou skupinou tohoto snímku jsou pochopitelně zejména ţeny, jeţ by se mohly s hlavní hrdinkou ztotoţnit. Filmu bezesporu pomohlo, ţe je Nesvadbová šéfredaktorkou ţenského měsíčníku Harper’s Bazar a také její milostný poměr s ministrem Karlem Březinou, který dodal filmu punc bulvárnosti. Do kin jej uvedla produkční společnost Starlite Films v koprodukci s Barrandov studio a TV Nova. Zaměření na komerční úspěch je zřejmé, avšak zůstalo spíše nenaplněné: film vidělo 265 065 diváků22, coţ je sice u českého filmu mírný nadprůměr, ale úspěch nijak výrazný. Zřejmě kdyby se film promítal v jiném roce, kdy nebyly v kinech jedny z nejúspěšnějších filmů tohoto desetiletí, byla by návštěvnost větší. Navíc uţ dopředu se počítalo se skutečností, ţe film bude uváděn i v televizi, coţ mu ale spíše uškodilo.

2. 4 Gympl

21 Šťastná Barbora: Bestiář, Premiere. Roč. 8 (2007), č. 4 s. 74. 22 www.ufd.cz 17

Gympl je třetím divácky nejúspěšnějším filmem roku 200723. Jeho cílovou skupinou byla dospívající mládeţ. Studentská komedie z prostředí gymnázia se snaţí předkládat obrázek jak o stavu dnešního školství, tak také o současné mládeţi. Film byl divácky mnohem úspěšnější, neţ snímek Pusinky24, který byl také zaměřen převáţně na dospívající část publika. Hlavními hrdiny filmu jsou studenti gymnázia Michal a Petr, kteří se věnují malování grafity. V tomto smyslu film reflektuje skutečnou realitu, protoţe hip – hop kultura se všemi svými součástmi, jako je i malování graffiti a street art, je mezi mladými lidmi velmi oblíbená. Z tohoto pohledu je také film precizně natočen a kladně hodnocen i graffiti komunitou. Na jeho tvorbě se podíleli skuteční writeři25 a znalci graffiti, takţe svým způsobem je autentickou výpovědí o této subkultuře, i kdyţ to nebylo cílem reţiséra Tomáše Vorla. Tomáš Vorel (1957) patří do střední generace reţisérů, kteří započali svoji filmografii ještě v totalitním reţimu. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let byl označován za velmi nadějného reţiséra. Významným a inovátorským byl v tomto smyslu jeho film Kouř (1991), který reflektuje společenskou proměnu po roce 1989. Jeho dílo se vyznačuje expresivitou hereckého projevu a schopností ironie. Tuto silnou stránku Vorlovi tvorby potvrzuje Adam Franc ve své minikritice filmu Gympl: „Vorlův smysl pro nadsázku a ironii velmi dobře funguje v případě zobrazení absurdního světa gymnázia. Jedná se především o specifické vedení herců, které se projevuje nadměrnou gestikulací a značně stylizovanými promluvami. Lépe nám tak dochází, jak jsou učitelé i žáci deformování touto institucí. Problém nastává ve chvíli, kdy se ocitneme v okolním světě, který je rovněž zalidněn spoustou postav, a proto se stává, že mnohé z nich se na plátně jen mihnou, a vyvolávají tak pocit zbytečnosti.“ 26 Ovšem filmu bývá některými kritiky vyčítána přílišná zaujatost, pozérství a neprokreslenost postav: „Cosi naprosto nesnesitelného však prýští z plátna, když na něm defilují pouze zlé škleby pseudoautorit, proti nimž se stavějí idealističtí jelimánci.“27 Tomu však sám Tomáš Vorel oponuje :„Snažili jsme se o tragikomické pojetí všech postav, není tam žádná vyloženě kladná nebo záporná postava, chtěli jsme dobré i špatné a ošklivé i krásné hrdiny.“28 .

23 464 769 diváků, zdroj www.ufd.cz. 24 464 769 diváků (Gympl) oproti 58 457 divákům (Pusinky). 25 Writer – člověk, který maluje graffity. 26 Franc Adam: minikritika_gympl, s. 35, Cinepur č 54. r. 2007. 27 Fila Kamil: http://www.cinemamagazine.cz/recenze/14229/gympl. 28 http://www.ceskatelevize.cz/specialy/gympl/ofilmu_nataceni. 18

Paradox smíšené kritiky a velké návštěvnosti je v soudobé české kinematografii běţným jevem. Nahrává to myšlence, ţe kvalitní filmové umění není komerčně potencionálním materiálem a naopak, ovšem na potvrzení této domněnky máme v této sféře nedostatek relevantních důkazů. Film byl produkován v koprodukci České televize a produkční společnosti Vorel Film. Je to také první český film, který byl uveden na Blu – ray disku29.

2.5 Kvaska

Film je debutem mladé česko – německé reţisérky Mirjam Landové, manţelky kontroverzního muzikanta Daniela Landy. Landová, absolventka FAMU, působí jako reţisérka v Landově divadle Kalich a má za sebou několik videoklipů k písním svého manţela. Ke Kvasce vytvořila také scénář. Původně se film natáčel pouze pro DVD produkci, ale po jeho dodělání se autorská dvojice rozhodla pustit film do kin. Produkci filmu dělal sám Daniel Landa, který se také staral o hudbu a ztvárnil jednu z vedlejších rolí. Jde o film z muzikálového prostředí a jeho hudební sloţka je tedy velice výrazná. Oproti většině českých filmů, kdy hudba jen dokresluje atmosféru, je zde hudba samotným nosným prvkem. CD se soundtrackem je velice úspěšné30 a obsahuje několik rádiových hitů, coţ je zajímavá strategie, jak přitáhnout k filmu pozornost. Můţe se takto dostat i k osobě, která se o filmové dění aţ tak nezajímá. Tím, ţe píseň slyší v rádiu, získá zároveň povědomí i o filmu. Na filmu je také vidět, ţe Landová působí jako muzikálová reţisérka. Jeho divadelní stylizace je patrná a hlavním námětem filmu je vznik muzikálu: „Hlavní hrdina příběhu Micky (Tomsa) se ocitne ne svou vinou ve vězení. Při životě ho drží jen jeho velká láska k muzikálové hvězdě Karin (Vondráčková). Aby se s ní mohl seznámit, rozhodne se zúčastnit vypsaného konkurzu na nový muzikál a uteče z vězení. Kuriózním způsobem se mu nakonec povede jak utéct, tak projít celým konkurzem. Konečně se seznamuje s Karin a na vlastní kůži zažívá muzikálový dril. Den premiéry se blíží a policie je Mickymu na stopě. Když se ale dají

29 Optický disk třetí generace, umoţňující ukládat data v nejvyšší kvalitě (wikipedia.cz). 30 Platinová deska za více neţ 15 000 prodaných kusů, zdroj www.2landa.cz 19 dohromady ty správné ingredience a nechají se dostatečně uležet, vznikne KVASKA a na tu je i policie krátká.....“31 Nakonec film, který vznikl z nadšení a neměl ţádné velké ambice, navštívilo 141 621 diváků. Přes relativní diváckou úspěšnost, za kterou stojí zejména jméno Daniela Landy a jeho hudba, film u kritiků příliš neuspěl. Slova Jaroslava Sedláčka v Cinemě shrnují postoj většiny: „Kvaska je plná zásadních rozporů, jejichž společným jmenovatelem je časový pres a nezkušenost tvůrců. První slabinou je scénář. Příběh je jednoduchý, jak se ostatně na muzikál sluší, zato mu ale přímo fatálně chybí jakákoliv vyhrocenost.“32

2.6 Medvídek

Tvůrčí dvojice Jan Hřebejk (reţisér) a Petr Jarchovský (scénárista), je dalším výrazným hráčem na českém filmovém hřišti. Tento velice aktivní tandem tvoří od roku 2005 průměrně jeden film ročně.33 Film Medvídek má za sebou silné produkční zázemí společnosti Total HelpArt, která film produkovala s podporou RWE Transgas a za přispění Fondu pro rozvoj české kinematografie. Hlavním producentem byl Ondřej Trojan, který s Janem Hřebejkem (1967) spolupracuje na všech jeho filmech34. Tato kombinace je dlouhodobě osvědčená a drţí si trvale divácký standard kolem půl milionu diváků35. Po Janu Svěrákovi je tedy Jan Hřebejk druhým nejúspěšnějším českým reţisérem a rivalita mezi těmito dvěma reţiséry české kinematografii prospívá, protoţe vytváří alespoň částečně konkurenční prostředí. Po období, kdy se Hřebejk věnoval námětům z minulosti, například ve filmech Pelíšky (1999), Pupendo (2003), nebo Musíme si pomáhat (2000), se poslední dobou věnuje převáţně mezilidské problematice v současné době. Do této skupiny patří i film Medvídek, který sleduje příběhy tří kamarádů a jejich manţelek. Jak tvrdí samotní tvůrci, jde o konverzační film, který aţ tak moc nenese dějovou linku a který zkoumá otázky manţelství. Oproti předchozím snímkům této dvojice se Medvídek posunul do dramatičtější roviny. Zdeněk Holý

31 Oficiální text distributora, zdroj: www.kvaska.cz. 32 Sedláček Jaroslav: Kvaska – recenze, Cinema magazín, č. 2 (sešit 190) z roku 2007, strana 92. 33 V roce 2008 měly premiéru dokonce dva snímky: Nestyda a U mě dobrý. 34 Kromě Hřebejkova posledního filmu Nestyda. 35 Kráska v nesnázích (2006) 296 685 diváků, Horem Pádem (2004) 555 928 diváků a Pupendo (2003) dokonce 958 327 diváků. 20 v Cinepru píše: „Film nakousne mnoho dramaticky nosných motivů, málokterý je však soustavně rozvíjen a gradován. Navíc většina postav vyznívá nevěrohodně.(…)Vedle problémů s vytvářením a vyprávěním příběhu je druhým nejvážnějším kritickým momentem filmu jeho úzký myšlenkový obzor.“ 36 Cílovou skupinou diváků byla generace zhruba odpovídající věku reţiséra, kterých se tato problematika zřejmě nejvíce týká. Podobným generačním filmem byli třeba Samotáři (2000) Davida Ondříčka. Filmy Jana Hřebejka a Petra Jarchovského často sledují větší mnoţství postav a obvykle v jejich filmech hrají i stále stejní herci, kteří jsou v českém diváckém prostředí velmi oblíbeni. Například herečka Anna Geislerová, nebo herec Jiří Macháček. Obsazení těchto známých a populárních herců má pochopitelně také vliv na návštěvnost. Je mnohem jednodušší mít nějaké známé jméno jako „tahák“, neţ kupříkladu debutovat s neznámými herci. Zatímco Kráska v nesnázích (2006) nepřilákala do kin tolik návštěvníků, jako je u Hřebejka obvyklé, Medvídek s návštěvností 440 135 diváků je na čtvrtém místě celkové návštěvnosti v roce 2007.

2.7 Movie

Experimentální filmy u nás jsou z tvůrčího hlediska velmi oblíbené. Ať uţ jde o spoustu filmařů – amatérů nebo o studenty FAMU, kteří si přejí vnést do české filmové scény trochu invence. Do této skupiny patří i reţisér Ivo Trajkov (1965), který obvykle točí filmy podle svých vlastních scénářů. Celý název snímku je The Movie aneb Úvod do filozofie autorského filmu. „Bezejmenný režisér (představuje jej sám Trajkov) se ocitl na dně: zkrachovala jeho produkční firma. Kromě uměleckých plánů zůstaly jedině dluhy, zhroutilo se soukromé zázemí, nepodařilo se mu navázat trvalejší vztah. Z vyklizené místnosti odchází jen s plyšovým lvem uděleným za nejhorší film roku (Trajkov jej skutečně dostal za Kanárskou spojku) a obálkou peněz, které by měl vrátit ruským věřitelům, neboť s nimi si není radno zahrávat. Přesto neodolá pokušení, zakoupí si amatérskou kameru a v milenčině autě bezcílně křižuje krajinou, setkávaje se jak s mlčenlivým stopařem (ačkoli je oblečen v bělostnou řízu, režisér mu ve svých komentářích přisuzuje odění černé), tak se stopařkou, případně stopařkami

36 Holý Zdeněk: kritika_Medvídek_ není důležité to pochopit, důležité je to přijmout, Cinepur č 53, r 2007, s 32. 21 navzájem si podobnými, jimž vypráví o svých zkušenostech s dosavadními láskami, aniž by skrýval své sexuální touhy. A vlastně musí ustavičně řešit, zda se rozhodne sdílet cestu se svérázným, nicméně charismatickým mladíkem či navenek nedostupnou dívkou.“37

Film je rozdělen do sedmi kapitol, z nichţ kaţdá obsahuje krátký úvod – jde tedy o jakousi příručku nezávislého filmaře, ke které bylo odkázáno ve zmíněném podtitulu. Ţádná z postav nemluví. Celý film je doprovázen „reţisérovým“ komentářem a je bez úvodních i závěrečných titulků. Téměř celý snímek je natočen klasickou Super 8 kamerou a na černobílý materiál, s výjimkou několika barevných „vstupů“. Trajkov si k tomuto filmu dělal také střih a produkci. Záměrně je film vystaven na tom, ţe nikde není zcela zřejmé, jde-li o opravdovou chybu, nebo o úmysl. Film neměl o mnoho lepší výsledky, neţ Trajkovovy předchozí filmy, je mu vyčítána plytkost a „pseudouměleckost“: „Movie patří mezi filmy tvářící se, jako kdyby právě, před divákovýma očima, vznikaly, měnilo se zamýšlené vzezření. Jistě nelze pomyslet, že by se v tuzemských podmínkách zrodil oslnivý talent zvíce takového Jima Jarmusche. Trajkovova hříčka je daleko vyumělkovanější, strojenější (včetně závěrečného motivu s krádeží natočeného materiálu a výzvou k divákům, aby jej odevzdali, pokud by jej někde našli – co jsme tedy vlastně sledovali?) a mnohé nápady jsou užity takříkajíc jednorozměrově, chybí promyšlenější nakládání s nepochybně nosnými situacemi.“38

Experimentální filmová scéna je u nás co do kvality velice různorodá. Oproti filmům Trajkovým stojí například filmy Petra Marka, které mají vysokou uměleckou hodnotu.

2.8 Obsluhoval jsem anglického krále

Jiří Menzel (1938) je jedním z nejvýznamnějších a nejúspěšnějších reţisérů u nás. Společně s Věrou Chytilovou, Milošem Formanem, Ivanem Passerem a Janem Němcem je představitelem tzv. Nové vlny, která se u nás objevila v druhé polovině šedesátých let a významně ovlivnila českou kinematografii. Filmy podle Hrabalovy předlohy točil Menzel jiţ několikrát (např. Postřižiny 1980, Slavnosti sněženek 1983). Za filmový přepis novely Ostře sledované vlaky (1967) dostal dokonce Oscara.

37 Oficiální text distributora, zdroj: www.acfk.cz. 38 Jaroš Jan: -Movie- Recenze, DoKina.cz, http://dokina.tiscali.cz/filmy/f_review.asp?film_id=13473. 22

Film měl první, omezenou, premiéru uţ 21. 12. 2006 a druhou premiéru - pro širokou veřejnost - 11. 1. 2007, k čemuţ se nabízí vysvětlení, ţe první premiéra byla ještě v roce 2006, aby se film mohl účastnit udělování filmových cen Český lev jiţ za rok 2006. Lze jen těţko odhadovat, jak by uspěl v dalším ročníku vedle filmu Vratné lahve. Na mnoha místech se tedy uvádí jako rok výroby rok 2006, nicméně v kinech byl v roce 2007, proto jsem ho tedy do své bakalářské práce nakonec zařadila. Dalším důvodem je pochopitelně osobnost Jiřího Menzela, a jeho postavení v současné české kinematografii. I kdyţ jeho posledním celovečerním hraným filmem, před Obsluhoval jsem anglického krále, byl Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina v roce 1994. Je tedy jasné, ţe kdyţ Menzel po třinácti letech ohlásil další film a ještě podle Hrabalovy předlohy, vzbudilo to velká očekávání.

Zvědavost samozřejmě budilo i to, jak se Menzel vyrovná s románem, který je, pro svou významovou mnohoznačnost, velké mnoţství historek i postav a malého mnoţství dialogů, označován za téměř nezfilmovatelný. Zdlouhavá a sloţitá byla také kauza kolem filmových práv k tomuto románu.

Sám Menzel k tomu v Explikaci k filmu říká: „Při přepisu Hrabalovy knihy do podoby filmového scénáře jsem sledoval dva cíle: Zachovat Hrabalovu poetiku, jeho vidění světa a nepodlehnout při tom pokušení zneužít jeho barvitý text k filmařské exhibici, k hromadění nápadů a schválností, ve kterých by se obsah Hrabalovy knihy vytratil. Snažit se při tom, aby film byl srozumitelný i pro méně náročné diváky, zpřístupnit Hrabalův text těm, kdo knihu neznají. Z motivů knihy tedy sestavit souvislý a přehlédnutelný (zde je jistě myšleno přehledný – poznámka autorky práce) děj.“39

Filmů podle románové předlohy se u nás po roce 1989 zase tak mnoho netočí. Naposledy to byly například Želary (2003), nebo zmíněný Bestiář (2007). Ovšem natočit film podle tak známého a uznávaného románu, jakým Obsluhoval jsem anglického krále bezesporu je, vţdy vybízí ke srovnávání filmu s předlouhou. Z tohoto pohledu tedy film jednoznačně neuspěl a zdaleka nedosahuje kvalit předlohy, jak se shodla většina kritiků. Například Alena Prokopová v časopisu Cinema píše: „Scénárista a režisér Menzel syrově bolestnou, surrealisticky živelnou předlohu starostlivě uhladil v roztomilé, pro tuzemce i cizince stravitelné dílko. (..) Umravněním knížky, jíž hýbe automatismus, ne-řád a přebujelost, získalo

39 Menzel Jiří: Explikace k filmu Obsluhoval jsem anglického krále, strana 1., www.anglickykral.cz. 23 vyprávění logiku a přehlednou „morální“ linii.“40 Kromě toho, ţe Menzel některé postavy a části příběhu ve filmu vynechal, si naopak jiné přidal.

Oficiální text distributora film popisuje takto: „Kdesi v zapadlém koutě blízko hranic přebývá v opuštěné hájovně muž, který tu pracuje jako cestář. V jeho vzpomínkách se odvíjí příběh pikolíka, který zažil podivuhodný rozmach a sebevědomí české společnosti, okouzlení bohatstvím i životem v třicátých letech minulého století, stejně jako pád v období okupace i pokoření v době nástupu komunismu. Jeho vzpomínky jsou plné žen, fantazie a neuvěřitelných situací.“41 Tím, ţe přímo neodkazuje na román Bohumila Hrabala, nýbrţ odkazuje na fantaskní svět hlavního hrdiny, dokazuje, ţe cílovou skupinou nejsou jen pamětníci starších Menzelových filmů a čtenáři Hrabala, ovšem také mladší generace.

Ve filmu je překvapivé mnoţství vizuálních efektů, coţ v českém prostředí není zcela obvyklé. Kromě jednoduchých triků, jako je odstranění nevhodných prvků ze scény, zde byly pouţity i ty náročnější, jako je třeba mrophing42 v sexuální scéně mezi Lízou a mladým Dítětem.

Film byl koncipován jako budoucí divácký hit a lze říci, ţe si svůj záměr i splnil, protoţe na něj přišlo do kina 849 078 diváků. Úspěchu Svěrákových Vratných lahví se sice nevyrovnal, ale i tak je to velice mimořádné číslo.

2. 9 Pusinky

Společně s filmem Gympl jde v tomto roce o produkci zaměřenou primárně na dospívající publikum. Zatímco Gympl se nepřiklání a nestraní ţádnému z pohlaví, Pusinky se prezentují jako dívčí film. Navíc jde o debut mladé reţisérky Karin Babinské. Oproti tomu Gympl reţíroval Tomáš Vorel, který měl za sebou v době, kdy film točil, uţ téměř třicetiletou praxi. Jedná se o road movie o třech čerstvých maturantkách, které spolu tráví poslední prázdniny a rozhodnou se odjet pracovat do zahraničí. Na cestu se s nimi vydává ještě mladší bratr jedné z nich a společně se čtveřice přesouvá z místa na místo. Postupně se setkávají

40 Prokopová Alena: Obsluhoval jsem anglického krále – recenze, Cinema . Roč. 17, č. 1 = sešit 189 (2007), s. 34. 41 Oficiální text distributora. Zdroj www.bioscop.cz. 42 Plynulá přeměna jednoho prvku ve druhý. 24 s různými chlapci, kteří jejich další putování ovlivňují. Nakonec se do zahraničí odjede pouze jedna z nich. Filmový debut reţisérky nejmladší generace, Karin Babinské, vznikal sedm let. Pět let trvala práce na scénáři reţisérky a scénáristky Petry Ušelové a dva roky trvala samotná realizace. Původní produkční společnost Negativ nejprve natáčení dvakrát odloţila kvůli nedostatku financí a v létě roku 2005 od něj definitivně upustila poté, co se s Babinskou nedohodla na výměně kameramana. Projekt následně převzala produkční společnost Cineart43. Koprodukčně se na snímku podílela Česká televize, Filmové ateliéry, Indipended hrade, Hollywood Clasic Entertainment a I O Post. Film je zaměřen na teenagerovskou problematiku, ale tentokrát z dívčího pohledu. Nejde však o tradiční teenagerovskou komedii, jako byly v tomto smyslu snímky Karla Janáka ( Snowboarďáci 2004, Rafťáci 2005) „Pusinky se navenek prezentují jako příspěvek do žánru evropských prcičkových pubertálních komedií, jako německé Holky to chtěj taky nebo český Panic je na nic, avšak pojetí typického žánrového modelu dobrodružství trojice kamarádů/kamarádek na výletě se v tomto případě zároveň blíží současným dramatům na téma bezvýchodného dospívání (typu Moje léto lásky Paula Pavlikovského nebo Čerstvý vzduch Ágnes Kocsisové). Snímek využívá obou žánrů zároveň a těží z napětí mezi nimi. Cílem cesty tří dívek není dosažení orgasmu, ale zkušenost a poznání jako v dramatech dospívání. Hranice dětského a dospělého světa, na které se trojice „pusinek“ pohybuje, je ve filmu určena linií těla, které tvoří také obzor, v jehož rámci se odehrávají zápletky pubertálních komedií. Snahou hlavních postav i formálním záměrem Babinské debutu jako takového je však tento obzor překonat.“44 Jako jeden z prvních českých filmů se zabývá otázkou homosexuality 45 a jejího přijetí. Film tedy reflektuje současnou situaci mezi mladými lidmi, kteří, narozdíl od svých rodičů, mají spoustu otevřených moţností (mezi nimi moţnost vycestovat kdykoliv kamkoliv do zahraničí), ale vlastně neví, jak tuto svobodu mají uchopit, respektive jak za ni přijmout odpovědnost. Hrdinky tápou, jsou vnitřně nespokojené samy s sebou i se svým okolím. Z vizuálního hlediska film působí jako klipová mozaika, s rychlým střihem, coţ kritika zároveň oceňuje jako obohacující prvek: „Nekoná se tu tedy žádný objev rozdílu mezi trailerem a filmem, ani mezi naznačením dílčích zápletek a jejich (nedo) řešením, neboť fragmentárnost tohoto díla je zjevná od počátku. Je jeho dominantou, kladem i prokletím.

43 Cineart TV Prague spol. s.r.o. 44 Tesař Antonín: Setkání na hranici, recenze filmu Pusinky. A2 kulturní týdeník, http://www.advojka.cz/archiv/2007/18/pusinky. 45 Druhým je například Venkovský učitel Bohdana Slámy z roku 2008. 25

Vyvolává sympatie k debutantkám a nutí odpouštět, navozuje mírné vzrušení nad stylem – rozechvělost některých obrazů a skokových střihů, které vnášejí do bakalářsky usedlé české kinematografie něco na způsob modernistické pocitové estetiky.“46 a naproti tomu hodnoceno jako neprofesionálnost: „Za vizuální a střihovou „rozbitostí“ scén a některých výjevů nevidím záměr, nýbrž realizační nedůslednost. Neschopnost vést žánrovým dílem zřetelnou narativní linii a dát mu jakoukoliv koncepci.“47 Pusinky nevzbudily velký ohlas diváků48, ale zato velkou reakci kritiky a posbíraly spoustu cen na různých filmových festivalech, jak můţeme vidět v kapitole Ocenění českých filmů z roku 2007.

2. 10 Roming

Druhý celovečerní film Jiřího Vejdělka (1972) v roce 2007. Vějdělek ovšem u tohoto projektu nebyl jako reţisér od začátku. Původní námět hudební road movie s romskou tématikou přinesl reţisér Tomáš Doruška (Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí, 2005), který se psaním scénáře oslovil Marka Epsteina uţ v roce 2004. Epstein obdrţel za tento scénář Cenu Sazky za nejlepší nerealizovaný scénář roku 2004 a první místo v národním kole mezinárodní soutěţe HARTLEY – MERRIL PRIZE (2004). Doruška se na scénáři dále spolupodílel a také získával finanční prostředky pro výrobu filmu. Od Fondu pro rozvoj české kinematografie a České televize, která vystupuje jako koproducent filmu, získal 13 a půl milionu korun.49 Ovšem producenti, kteří do projektu přistoupili, Rudolf Biermann a Tomáš Hoffman se rozhodli nezkušeného reţiséra vyměnit za někoho zkušenějšího. Oslovili tedy Jiřího Vejdělka, který měl v té době za sebou divácky úspěšný film Účastníci zájezdu (2006)50, nejprve jako supervizora pro reţii, ale později se rozhodli Dorušku nahradit úplně. Vejdělek pojal romskou tematiku jako nekonfliktní a komediální zábavu, jak dokazuje v rozhovoru pro časopis Cinema : „Na rozdíl od filmů, které romskou tématiku zpracovávaly jakoby dokumentárně a snažily se řešit nějaký sociální problém, já jsem v tomhle ohledu nechtěl řešit vůbec nic.(…) Rozhodně ale neřeším žádnou romskou otázku.“ 51

46 Fila Kamil: minikritika_pusinky I, s.36, Cinepur č 51. , červen 2007. 47 Stuchlý Aleš: minikritika_pusinky II., s 36., Cinepur č 51., červen 2007. 48 58 457 diváků, zdroj www.ufd.cz. 49 http://www.advojka.cz/archiv/2007/23/roming-ukradeny-film. 50 788 126 diváků, nejúspěšnější film roku 2006. 51 Jroslav Sedláček: Mistr prudkých odboček, rozhovor, Cinema. Roč. 17, č. 5 = sešit 193 (2007), s. 67. 26

Nicméně tento záměr se, podle kritiků, nepodařil. Například Antonín Tesař v Cinepuru píše: „ROMing selhává i jako „bezproblémová“ komedie, což jen dotvrzuje neschopnost současných českých tvůrců natočit čistý žánrový film. Svým přístupem k tématu a zápletkou jednoznačně pokukuje po balkánské oslavě nevázanosti Černá kočka, bílý kocour, ovšem zatímco Kustoricova živelná pohádka se nebála černého humoru a neustále ohromovala originálními vizuálními atrakcemi, ROMing se drží konvenčních, předvídatelných situací a výjevů spojených s Romy.“ 52 Zápletka pikareskního příběhu je zaloţena na tom, ţe stárnoucí Rom Roman si kdysi dávno se svým kamarádem slíbili, ţe aţ jejich děti dosáhnou plnoletosti, tak se vezmou. Mezitím však jeho syn Jura odjel do Prahy studovat ekonomii na vysokou školu a v Praze si našel i bílou přítelkyni. Je tedy potřeba ho přesvědčit, aby se s otcem vydal na Slovensko na kamarádovu dceru alespoň podívat. Na jejich cestě je doprovází Romanův přítel Stano, jeţ je vykreslen jako velmi groteskní postava, na které v podstatě stojí humor celého filmu. Avšak není zcela jasné, jestli i on je Rom, nebo ne. Tuto nejasnost ještě umocňuje fakt, ţe jsou představitelé Stana i Romana hráni bílými herci. Přesto měl film v kinech úspěch a navštívilo jej 219 153 diváků.53

2. 11 Tajnosti

Na české filmové scéně se nepohybuje moc reţisérek a skutečně výraznou osobností v tomto směru je snad jen Věra Chytilová. Ovšem aktivní reţisérkou mladší generace, která formuje svůj tvůrčí výraz, je bezesporu Alice Nellis (1971). Její snímky mají většinou průměrný divácký ohlas54, ale Tajnosti z nich jednoznačně divácky vynikají (150 088 diváků). Tuto skutečnost jistě ovlivnilo jméno Jana Svěráka, jako producenta filmu, protoţe film byl do kin uváděn jeho jménem55. Ke svým filmům si Alice Nellis píše i scénáře. Často bývá označována za autorku ţenských filmů, protoţe hrdinkami jejich snímků jsou především ţeny, jejichţ pohledem divák sleduje děj filmu a zejména pak jejich vztahy s nejbliţším okolím. Její hrdinky mají ţivý duševní svět a většina jejich dramatických proměn se odehrává v jejich nitru.

52 Tesař Antonín: kritika_ROMing_, Cinepur 52, roč 2007, strana 32. 53 ufd.cz 54 Film Ene Bene (2000) 65 389 diváků, Výlet (2002) 90 612 diváků. 55 Titulek k plakátu: Jan Svěrák uvádí film Alice Nellis. 27

"Julie je žena, která má zdánlivě úplně všechno. Pohledného, movitého manžela, prospívající a dospívající dceru, nenáročnou práci překladatelky, která překládá ne pro peníze, ale buď pro radost, a nebo prostě jen pro pocit, že pracuje, a nyní dokonce i nový, vysněný dům… Ale také má v sobě tajemství, které se v tomto jejím idylickém životě pomalu mění v časovanou bombu." 56

Filmem Tajnosti mladá reţisérka dokázala, ţe se svým způsobem tvorby posunula směrem dopředu. Ceněný je její film zejména z řemeslného hlediska: kvalitní reţie, kamera a střih. Dokonce je ceněná filmová nevyhraněnost: „Výraznější dramatická nevyváženost i žánrová nevyhraněnost není jen nedostatkem, ale může být i diskursivním rámcem, umožňujícím kladení otázek o filmových postupech jako takových,“57 píše Oto Horák v Cinepuru.

Film mířil do širokých řad ţenského publika.

2. 12 Václav

Jde o druhý snímek reţiséra Jiřího Vějdělka v tomto roce. Ve filmu Václav se však výrazněji podílel také na scénáři. Vejdělek stejně jako v Romingu pokračuje v trendu, u nás započatém uţ v druhé polovině devadesátých let, kdy se pozornost zaměřuje na outsidery a lidi ţijící na okraji společnosti. V tomto filmu sledujeme příběh Václava, muţe s mentální retardací: „který ve svých 40 letech žije s maminkou pod jednou střechou. Přestože je Václav označován za místního šaška, hlupáka a problematického nezvladatelného kluka, my v něm (spolu s maminkou) vidíme citlivého, vnímavého dobráka s klukovskou duší a hlavou plnou milých lumpáren. Celá vesnice ho vnímá jen jako problém. Dokonce i bratr František, který s Václavem celý život soupeří o lásku matky a otce. Tyto dva světy na sebe neustále naráží, a tak Václav lítá z jednoho průšvihu do druhého. Drama vrcholí soubojem bratrů o lásku Frantovy milenky Lídy, který končí trestným činem. Václav je uvězněn. Matčina ochrana je pryč. Stává se terčem útoků spoluvězňů a stále více si připouští traumatické vzpomínky na otce. Pomalu umírá. Matka se rozhodne požádat prezidenta o milost. Ta je však podmíněna

56 http://www.ceskatelevize.cz/specialy/tajnosti/index.php. 57 Horák Oto: kritika_tajnosti_odvolaný potrat, Cinepur č 52 z roku 2007, strana 33. 28 peticí spoluobčanů.“58 Scénář byl vytvořen na motivy skutečné události. Oproti filmu Roming je Václav, vycházející z reality, také více realistickým filmem. Tentokrát Vejdělek s Epsteinem sice dali více prostoru ţenským postavám, přesto hlavní místo si pořád drţí outsider a jeho osamělost v současné společnosti. Nejde ale o klasického člověka na okraji společenství, záměrem nebylo, aby v divákovi vyvolával lítost. Naopak, Václav se svým handicapem bojuje, snaţí se aktivně začlenit do společnosti.

Film je označován jako drama, coţ je ve Vejdělkově tvorbě určitý posun – jeho dva předchozí filmy byly komedie. A pokusit se u nás o jiný ţánr bývá často riskantní. Zřejmě i z toho důvodu jde o v tomto roce aţ druhý Vejdělkův film. S Romingem byly splněny komerční cíle a u Václava uţ divácký úspěch nebyl tak důleţitý. Tvůrci i producenti se jej naopak snaţili prezentovat jako umělecký film, s ambicemi na oscarové klání. Zatím neúspěšně – kritika filmu nevěnovala takovou pozornost, jakou si tvůrci představovali. Kamil Fila například v Cinemě píše: „Jenomže ono zvážnění se ukázalo jako past. Je nepříjemné, že doposud nejlepší autorův film (a na tom se většinově shodou příznivci a odpůrci), který obsahuje nejvíce živoucích momentů, nejméně figurkaření, nelze s dobrým svědomím označit za velký zážitek, či dokonce vůbec za nějaký jasný zážitek. Výsledný dojem z Václava vyvolává hlavně obrovské rozpaky. Na vině je jednak dramaturgický rozvrh, jednak některé prvky vyprávěcího stylu a jednak celkový hodnotový nádech.“59 Návštěvností je ale nakonec mezi českými filmy v roce 2007 hned za Romingem. Celkově jej v kině vidělo 160 197 diváků.

2.13 Vratné lahve

Rodinný film60 Zdeňka a Jana Svěrákových. Je to jejich šestý realizovaný celovečerní film. Oproti předchozím dílům této autorské dvojice Vratné lahve nereflektují ţádnou politicko - společenskou situaci. Hlavním tématem tohoto filmu je, dle tvůrců, „podzim“ ţivota. Duo otce a syna Svěrákových je u českých diváků velmi populární.

58 Oficiální text distributora. 59 Fila Kamil: Václav, Cinema evropský filmový měsíčník, 12/2007, sešit 200. 60 Film určený všem generacím diváků, včetně těch nejmladších. 29

Jan Svěrák je dokonce označován za nejúspěšnějšího českého reţiséra současnosti, coţ nedávno potvrdila i anketa časopisu Reflex, ve které byl označen za nejvýznamnější postavu české filmové scény uplynulých dvaceti let.61 Jeho filmy navštěvuje nejvyšší počet diváků62 a jsou také často oceňovány. Za film Kolja dokonce obdrţel druhého Oscara63 (první za studentský film Ropáci) .

Narozdíl od dvojice Hřebejk - Jarchovský neprodukují tolik filmů, coţ zvyšuje očekávání diváků i kritiků. Průměrná doba mezi jednotlivými filmy je několik let. Kromě toho jsou Vratné lahve zakončením volné trilogie na téma dětství, dospělost a stáří z pohledu Zdeňka Svěráka64. Zde tedy také můţe působit na návštěvnost kin zvýšené očekávání, protoţe oba předchozí filmy této trilogie byly mimořádně divácky úspěšné. Pozornost k Vratným lahvím, ještě před jejich vznikem, také přitáhla roztrţka mezi otcem a synem Svěrákovými, kdyţ Jan Svěrák odmítl původní otcův scénář k filmu jako nedostatečný. Točit se začalo aţ podle páté verze scénáře. Jan Svěrák působí i zároveň jako producent. Začátkem roku 1995, zaloţil vlastní produkční společnost Biograf Jan Svěrák, s. r. o., ale první snímek produkovaný jinému reţisérovi jsou aţ Tajnosti (2007) Alice Nellis, kterým se zabývám na jiném místě své práce. Je tedy pochopitelné, ţe hlavním producentem tohoto filmu je sám Jan Svěrák, coţ mu umoţňovalo téměř maximální tvůrčí svobodu. Film byl také podpořen Státním fondem České republiky pro rozvoj kinematografie.

„Hrdinou Vratných lahví je bývalý učitel Josef Tkaloun. Definitivně se rozhodl opustit žáky, ale rozhodně se nehodlá smířit s pozicí důchodce, trávícího čas na lavičce v parku. Tkaloun je plný aktivity, nápadů i chlapských tužeb a nemíní zestárnout v nečinnosti. Navzdory nesouhlasu ženy Elišky, která se sarkastickým nadhledem komentuje všechny aktivity svého muže, Tkaloun přijímá brigádnické místo ve výkupu lahví menšího supermarketu. Malý prostor, kde se potkávají lahve s lahvemi a lidé s lidmi, je svébytným mikrosvětem, plným tragikomických osudů. Tkaloun dokáže být nejen jejich pozorovatelem...“65

61 V anketě hlasovali odborníci z různých filmových profesí. Příloha časopisu Reflex č.6 z roku 2009. 62 Tmavomodrý svět vidělo 1 128 990 diváků – zdroj www.udf.cz. 63 1997, Oscar za nejlepší cizojazyčný film. 64 Obecná škola – dětství, Kolja – dospělost. 65 http://press.sverak.cz/vratnelahve.html 30

Film zaznamenal jednoznačně jeden z největších diváckých úspěchů poslední doby. Celkově jej vidělo přes 1 milion66 diváků, coţ je vysoko nad průměrem návštěvnosti nejenom českých filmů a staví to Vratné lahve na třetí místo nejnavštěvovanějších českých titulů po roce 198967 . Naposledy se tomuto vrcholu přiblíţil Tmavomodrý svět od stejné autorské dvojice68. Kamil Fila hodnotí Vratné lahve v Cinepuru č. 51 takto: „Jdou-li naši rodiče jednou za rok za dva do kina, většinou nechtějí být vystaveni násilí, vulgaritě, hnusu, šokům, speciálním efektům či komplikovanému vyprávění, chtějí zažít pocit sounáležitosti, pospolitosti, pochopení pro své starosti a zpětně dosáhnout pochopení pro ostatní, podobně upracované lidi. Hlavní problém oněch „hladivých českých filmů“, tolik nenáviděných náročnějšími kritiky a filmovými fanoušky, je konvenčnost formy, něco, co připomíná spíš televizi. Vratné lahve v tomto svou profesionalitou ční hodně nad průměr ( = děsivost) ostatních českých filmů. Když kromě pečlivé vizualizace detailů počítá scénář i s vymyšlenými náznaky, které se vždy zužitkují do pointy, tak je možné nabít dojmu, že česká kinematografie konečně vyprodukovala něco jiného, než obdobu bakalářské povídky.“69 Částečně tak vysvětluje, co dělá Vratné lahve tak divácky přitaţlivé.

Film byl také uveden do zahraniční filmové distribuce. V roce 2008 jej uvedla Austrálie, Řecko, Rakousko, Slovinsko, Belgie, Finsko, Polsko a Německo a na rok 2009 jsou plánované premiéry v Itálii, Maďarsku, Švýcarsku, Kanadě a v Taiwanu.

66 Přesně 1 254 282 diváků – zdroj www.udf.cz. 67 Na prvním místě jsou Černí baroni (1992, 1 470 531 diváků), na druhém Svěrákův Kolja (1996, 1 346 669 diváků) – zdroj ufd.cz. 68 Přesně 1 128 990 diváků – zdroj www.udf.cz. 69 Fila Kamil: minikritika_vratné lahve, Cinepur č 51., červen 2007. 31

Abecední seznam českých hraných filmů uvedených v roce 2007

… A BUDE HUŘ Drama Česko, 2007, 84 min

Režie: Petr Nikolaev Hrají: Karel Ţídek, Filip Kaňkovský, Radomil Uhlíř, Pavel Zajíček, Vladimír Škultéty, Karel Zima, Otmar Brancuzský, Jiří Maria Sieber, Michal Gulyáš, Tereza Hofová, Perla Kotmelová Scénář: Petr Nikolaev, Jan Pelc Kamera: Diviš Marek Střih: Jiří Broţek Zvuk: Ladislav Procházka Námět: Jan Pelc Producent: Čestmír Kopecký Produkční společnost: První veřejnoprávní Distributoři: Cinemart Koprodukce: Filmové ateliéry Podpořeno fondem Státní fond ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie Premiéra 31.05.2007

BESTIÁŘ Romantický Česko, 2006, 100 min

Režie: Irena Pavlásková Hrají: Danica Jurčová, Karel Roden nejml., Marek Vašut, Tomáš Matonoha, Miroslav Etzler, Kryštof Hádek, Jitka Čvančarová, Kateřina Pospíšilová, Petr Vondráček, Eva Píchová - Sitteová, Michal Dočolomanský, Kamila Moučková, Jana Bernášková, Petra Lustigová, Lukáš Vacek , Milan Hein, Marta Kubišová, Jana Doleţelová Scenář: Bára Nesvadbová, Irena Pavlásková Kamera: F. A. Brabec Střih: Alois Fišárek Zvuk: Jiří Klenka Námět: Bára Nesvadbová Producent: Jiří Jurtin, Petr Keller, Jaroslav Nietsch Produkční společnost: Starlite Films Distributoři: Bioscop Koprodukce: Barrandov Studio, TV Nova Premiéra 19.04.2007

CRASH ROAD Komedie

32

Česko, 2007, 90 min

Režie: Kryštof Hanzlík Hrají: Agáta Hanychová, Pavla Tomicová, Bohdan Tůma, Kryštof Hádek, Miroslav Táborský, Jaroslava Obermaierová, Zdeněk Dušek, Vlastimil Zavřel, Jan Skopeček, Hana Ševčíková, Marko Igonda, Radek Kuchař, Lukáš Hejlík, Lucie Pernetová, Miloš Vávra, Josef Ţluťák Hrubý, Barbora Petrová, Pavel Tesař Scenář: Kryštof Hanzlík, Christian Heinz Kamera: Vladimír Křepelka Střih: Kryštof Hanzlík, Radek Kudela, David Šram Zvuk: Petr Kapeller Producent: Martin Dulava, Stanislav Dvořák, Kryštof Hanzlík, Petr Kůrka Produkční společnost: Acrux Entertainment Distributoři: Warner Bros Koprodukce:Cinemasound, DD Promotion, Lineart Podpořeno fondem Státní fond ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie Premiéra: 21. 11. 2007

CHYŤTE DOKTORA Komedie / Drama Česko, 2007, 85 min

Režie: Martin Dolenský Hrají: Tatiana Vilhelmová, Michal Malátný, Iva Janţurová, Vladimír Javorský, Pavel Landovský, Kryštof Hádek, Luděk Sobota, Zuzana Stivínová, Kristýna Nováková, Karel Janák, Dagmar Bláhová, Marek Vašut, Petr Čtvrtníček, Zdena Hadrbolcová, Marie Štípková, Kristýna Frejová, Pavel Bém, Martin Dolenský Scenář: Martin Dolenský Kamera: Antonín Chundela Střih: Jakub Sýkora Zvuk: Tomáš Bělohradský Producent: Daniel Tuček Produkční společnost: Golden Dawn Distributoři: Bontonfilm Koprodukce: Česká televize Podpořeno fondem Státní fond ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie Premiéra 29.11.2007

GYMPL Komedie / Drama Česko, 2007, 105 min

Režie: Tomáš Vorel st.

33

Hrají: Tomáš Vorel ml., Jiří Mádl, Eva Holubová, Tomáš Matonoha, Jiří Schmitzer, Milan Šteindler, Martin Zbroţek, Tomáš Vorel st., Zuzana Bydţovská, Tomáš Hanák, Lenka Jurošková, Martina Procházková, Filip Vorel, Ondřej Trojan, Václav Marhoul, Jan Kraus, Ivana Chýlková, Tomáš Vaněk, Radek Bruna Scenář: Tomáš Houška, Pavel Nosek, Tomáš Vorel Kamera: Marek Jícha Střih: Marek Jícha, Tomáš Vorel Zvuk: Jiří Melcher Producent: Tomáš Vorel Produkční společnost: VorelFilm Distributoři: Falcon Koprodukce: Česká televize, RWE Transgas Premiéra 27.09.2007

KVASKA Komedie Česko, 2007, 106 min

Režie: Mirjam Landa Hrají: Lucie Vondráčková, Rudolf Hrušínský nejml., Filip Tomsa, Jiří Korn, Daniel Landa, Jana Vaculíková, Roman Pomajbo, Vladimír Marek, Richard Tesařík, Martin Sobotka, Martina Balogová Scenář: Mirjam Landa Kamera: Tomáš Kobolka Střih: Vasilis Skalenakis Zvuk: Petr Kapeller Producent:Daniel Landa, Mirjam Landa Produkční společnost: 2LANDA Distributoři: Hollywood Classic Entertainment Premiéra 22.02.2007

MAHARAL – TAJEMSTVÍ TALISMANU Dobrodružný / Fantasy Česko, 2006, 105 min

Režie: Pavel Jandourek Hrají: Bořivoj Navrátil, Barbora Seidlová, Matyáš Valenta, Josef Somr, Adriana Neubauerová, Maroš Kramár, Miroslav Táborský, Vladimír Kratina, Milena Dvorská, Matěj Hádek, Josef Polášek, Libuše Havelková, Radovan Lukavský, Daniel Svoboda, Tomáš Materna, Iva Pazderková Scenář: Martin Bezouška Kamera: Asen Šopov Střih: Jan Skalský Zvuk: Jiří Klenka Producent: Martin Froyda Produkční společnost: Arthur Krensky Films Distributoři: Bontonfilm Koprodukce: Barrandov Studio, Česká televize, PDMEDIA

34

Premiéra 15.02.2007

MEDVÍDEK Komedie / Drama Česko, 2007, 98 min

Režie: Jan Hřebejk Hrají: Jiří Macháček, Roman Luknár, Ivan Trojan, Tatiana Vilhelmová, Anna Geislerová, Nataša Burger, Klára Issová, Zuzana Fialová, Jiří Menzel, Věra Křesadlová, Kristýna Boková - Lišková Scenář: Jan Hřebejk, Petr Jarchovský Kamera: Jan Malíř Střih: Vladimír Barák Zvuk: Michal Holubec Producent: Ondřej Trojan Produkční společnost: Total Helpart T.H.A. Distributoři: Falcon Premiéra 06.09.2007

MOVIE Experimentální Česko, 2007, 84 min

Režie: Ivo Trajkov Hrají: Karel Zima, Ivo Trajkov, Miroslav Táborský Scenář: Ivo Trajkov Kamera: Michal Černý Střih: Ivo Trajkov Zvuk: Atanas Georgiev, Ivo Heger Producent: Vladimír Chrenovský, Robert Jazadţiski, Jordi Niubo, Ivo Trajkov Produkční společnost: The World Circle Foundation Distributoři Koprodukce: IN/OUT, KAVAL Film (MK) Premiéra 29.09.2007

OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE Drama Česko / Slovensko / Německo / Maďarsko, 2006, 120 min

Režie Jiří Menzel Hrají: Josef Abrhám, Ivan Barnev, Martin Huba, Julia Jentsch, Oldřich Kaiser, Marián Labuda, Milan Lasica Scénář: Jiří Menzel Námět: Bohumil Hrabal Kamera: Jaromír Šofr

35

Střih: Jiří Broţek Zvuk: Radim Hladík ml. Producent: Andrea Metcalfe, Robert Schaffer Produkční společnost: AQS Distributoři: Bioskop Koprodukce: Magic Box Slovakia (SK), UPP, Barrandov Studio, TV Nova, Bioscop Podpořeno fondem Státní fond ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie Premiéra 19.12.2006

POSLEDNÍ PLAVKY Komedie Česko, 2007, 100 min

Režie: Michal Krajnák Hrají: Petr Čtvrtníček, Kristína Farkašová, Josef Polášek, Rudolf Hrušínský ml., Magdaléna Sidonová, Pavel Šimčík, Jiří Lábus, Josef Rosen, Lubomír Lipský st., Hynek Chmelař, Leoš Noha, Valérie Zawadská Scenář: Viktor Csudai, Michal Krajňák, Viktor Tauš Kamera: Martin Matiášek Střih:Viktor Csudai Zvuk: Lukáš Moudrý Producent: Viktor Tauš Produkční společnost: Fog’n’Desire Films Distributoři: Bioscop Koprodukce: Michal Šabršula, Petr Chajda, FV Plast Premiéra 08.11.2007

PUSINKY Komedie / Drama Česko, 2007, 99 min

Režie: Karin Babinská Hrají: Sandra Nováková, Marie Doleţalová, Petra Nesvačilová, Erik Kalivoda, Lenka Vlasáková, Oldřich Hajlich, Mario Kubaš, Matěj Ruppert Scenář: Karin Babinská, Petra Ušelová Kamera: Martin Douba Střih: Marek Opatrný Zvuk: Robert Dufek, Producent: Viktor Schwarcz Produkční společnost: Cineart TV Prague Distributoři: Hollywood Classic Entertainment Koprodukce: Česká televize, Hollywood Classic Entertainment, Filmové ateliéry, IO Post, Independent Heads Premiéra 05.04.2007

ROMING Komedie

36

Česko / Rumunsko / Slovensko, 2007, 105 min

Režie: Jiří Vejdělek Hrají: Bolek Polívka, Marián Labuda st., Oldřich Vlach, Vladimír Javorský, Jaromír Nosek, Eva Leinweberová, Jean Constantin Scenář: Marek Epstein Kamera: Jakub Šimůnek Střih: Jan Daňhel Zvuk: Radim Hladík ml., Jiří Melcher Producent: Rudolf Biermann, Andrei Boncea, Tomáš Hoffman Produkční společnost: IN Film Praha, Infinity Prague, Media Pro Pictures (RO) Distributoři: Falcon Koprodukce Česká televize, Anna Kováčová (SK) Premiéra 31.05.2007

TAJNOSTI Drama / Komedie Česko / Slovensko, 2007, 95 min

Režie: Alice Nellis Hrají: Iva Bittová, Karel Roden nejml., Ivan Franěk, Miroslav Krobot, Anna Šišková, Martha Issová, Igor Chmela, Lenka Vlasáková, Nina Divíšková, Sabina Remundová Scénář: Alice Nellis Kamera: Ramunas Greičius Střih: Adam Dvořák Zvuk: Viktor Ekrt Producent: Jan Svěrák Produkční společnost: Biograf Jan Svěrák Distributoři: Bontonfilm Koprodukce: Česká televize, Titanic (SK), Soundsquare Premiéra 17.05.2007

VÁCLAV Komedie / Drama Česko, 2007, 97 min

Režie: Jiří Vejdělek Hrají: Ivan Trojan, Jiří Lábus, Emília Vášáryová, Jan Budař, Zuzana Kronerová, Petra Špalková, Martin Pechlát, Soňa Norisová, Vladimír Javorský, Jan Vlasák, Oldřich Hajlich, Josef Polášek, Martin Sitta, Zdeněk Dušek, Tomáš Pavelka, František Stupka Scenář: Marek Epstein, Jiří Vejdělek Kamera: Jakub Šimůnek Střih: Jan Daňhel Zvuk: Peter Mazáček Producent: Jaroslav Bouček Produkční společnost: BUC-FILM

37

Koprodukce: AXA, Conseq Finance, Charvát Group, ŢP Trade Bohemia, Česká televize Premiéra 06.12.2007

VRATNÉ LAHVE Komedie Česko, 2006, 100 min

Režie: Jan Svěrák Hrají: Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Tatiana Vilhelmová, Jiří Macháček, Pavel Landovský, Jan Budař, Nela Boudová, Miroslav Táborský, Věra Tichánková, Jana Plodková, Martin Pechlát, Boţidara Turzonovová, Jan Vlasák, Alena Vránová, Ondřej Vetchý, Eva Leinweberová, Ladislav Smoljak, Bořivoj Penc, Jaroslav Weigel, Jan Hraběta, Petr Brukner, Jan Kašpar, Pavel Vondruška, Danica Jurčová, Jiří Bábek, Filip Renč, Sára Voříšková, Kristina Kloubková, Lucie Pernetová, Lenka Zahradnická Scenář: Zdeněk Svěrák Kamera: Vladimír Smutný Střih: Alois Fišárek Zvuk: Jakub Čech, Pavel Rejholec Producent: Eric Abraham, Jan Svěrá Produkční společnost: Biograf Jan Svěrák, Portobello Pictures (UK) Distributoři: Falcon Koprodukce: Phoenix Film Inv. (DK) Premiéra 08.03.2007

38

Ocenění filmů Ocenění filmů, které byly rozebrány výše, srozumitelně prezentuje, které filmy jsou oceněny, v jakých kategoriích a na kterých soutěţních přehlídkách. Ukazuje také nakolik je v souladu komerční a umělecká stránka filmu, o které ocenění vypovídá.

… A BUDE HUŘ

ČESKÝ LEV, 15. ročník: I. Nejlepší střih: Jiří Broţek II. Nejlepší filmový plakát: Martin Kaiser FEBIO FEST: Cena Kristián za nejlepší hraný film

GYMPL

ČESKÝ LEV, 15. ročník: I. Vedlejší ţenský herecký výkon: Zuzana Bydţovská

SYRFILMFEST 2009 – mezinárodní filmový festival, USA: Speciální cena poroty – nejlepší film

OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKEHO KRÁLE

ČESKÝ LEV, 14. ročník: I. Cena za nejlepší film II. Nejlepší reţie: Jiří Menzel III. Nejlepší vedlejší muţský herecký výkon: Martin Huba IV. Nejlepší kamera: Jaromír Šofr

BERLINALE 2007 – Mezinárodní filmový festival: Cena kritiků FIPRESCI

39

ART FILM Trenčianské Teplice: Zlatá kamera: Jaromír Šofr

Mezinárodní filmový festival v Sofii: Cena diváků

Mezinárodní filmový festival komedií Peńíscola, Španělsko: Nejlepší film

Mezinárodní filmový festival Pula, Chorvatsko: I. Zlatá aréna za nejlepší reţii: Jiří Menzel II. Cena mladých diváků za nejlepší snímek soutěţe

PUSINKY

Mezipatra 8. gay a lesbický filmový festival: Čestné uznání odborné poroty.

24. ročník Femina Film: Zvláštní cena poroty v kategorii hraný film. 39. Dětský filmový a televizní festival Oty Hofmana: Hlavní cena odborné poroty v kategorii filmů od 13. do 18. let

20. festival Finále: Hlavní cena, Zlatý ledňáček pro nejlepší celovečerní film

TAJNOSTI

ČESKÝ LEV, 15. ročník: I. Nejlepší film II. Nejlepší kamera: Ramunas Greičus

SYRFILMFEST 2008 – mezinárodní filmový festival, USA:

40

I. Nejlepší film II. Nejlepší reţie: Alice Nellis III. Nejlepší střih: Adam Dvořák

BERGAMO FILM FESTIVAL 2008: Rosa Camuna – cena publika

FESTIVAL ČESKÝCH FILMU FINÁLE PLZEŇ: Zlatý ledňáček za nejlepší film

VÁCLAV

ČESKÝ LEV, 15. ročník: I. Hlavní muţský herecký výkon: Ivan Trojan II. Vedlejší muţský herecký výkon: Jan Budař

MFF Šanghaj 2008: 1. nejlepší herecký výkon: Emília Vášáryová 2. nejlepší scénář: Marek Epstein, Jiří Vejdělek

FESTIVAL ČESKÝCH FILMU FINÁLE PLZEŇ Cena za nejlepší herecký výkon: Ivan Trojan

VRATNÉ LAHVE

ČESKÝ LEV, 15. ročník: I. Nejlepší reţie: Jan Svěrák II. Nejlepší scénář: Zdeněk Svěrák III. Cena za divácky nejúspěšnější film roku

Cena poroty a Speciální cena za scénář na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech

Filmový Festival v Setúbalu: „Zlatý Delfín“ za nejlepší film roku

41

Filmový festival v Hong Kongu: „Signis“

Cena Mezinárodní poroty na festivalu v Pchyongyangu

1. místo v soutěţi na FF v Damašku

NOVOMĚSTSKÝ HRNEC SMÍCHU: I. Nejlepší scénář: Zdeněk Svěrák II. Nejlepší reţie: Jan Svěrák III. Nejlepší ţenský herecký výkon: Daniela Kolářová IV. Hlavní ocenění festivalu Zlatý Prim za nejlepší filmovou komedii

42

Závěr

Lze konstatovat, ţe filmový průmysl u nás je jiţ průmyslem v pravém významu tohoto slova a tedy podléhá zejména poptávce trhu, kterou beze zbytku uspokojuje. Průměrný divák má relativně velký výběr z domácí distribuce. Můţe se rozhodnout, zda půjde na undergroundovější film (Pusinky), film s uměleckými ambicemi (Tajnosti), nebo na některý z filmových hitů (Obsluhoval jsem anglického krále). Vysokou návštěvnost mají i filmy, ke kterým měla odborná kritika výhrady (Roming). Naopak filmy, které prošly dobře u kritiky návštěvnost tak velkou nemají (Pusinky). Z toho lze vyvodit, ţe mezi odbornou kritikou a diváckou návštěvností je znatelný rozdíl. Průměrná tvorba dvacet původních snímků za rok je ale dostatečným důkazem, ţe kinematografickou tradici se podařilo v České republice udrţet. Poslední dobou je v kinech také větší mnoţství debutů mladých reţisérů ale i reţisérek (Pusinky), které víří stojaté vody českého filmu a dávají tušit, ţe filmová tvorba se nachází ve stádiu jakési transformace. Je to dáno také tím, ţe školu končí nová generace filmařů, kteří uţ nejsou tolik ovlivněni komunismem a podstatnější část ţivota proţili v demokratickém státě. A také samozřejmě rozvojem techniky, který je v současné době velmi rychlý. I v roce 2007 se v kině objevily filmy, které se pokoušely být nějakým způsobem inovativní. Ať uţ jde o způsob natáčení (Obsluhoval jsem anglického krále), produkce (…a bude hůř), námětem (Kvaska), ztvárněním a filmovými postupy (Tajnosti), nebo třeba snahou o ţánrové vymezení (Václav). Ovšem stále se najde velké procento z domácí filmové produkce, které je nějakým způsobem profesionálně nedotaţené. Jestli je tedy současná česká filmová tvorba skutečně kvalitní ukáţe aţ čas. Jak lze vidět v kapitole věnované ocenění filmů, některé z nich obstojí i vedle celosvětové produkce.

Celkově pak lze konstatovat, ţe ve většině snímků se sice pojí jak umělecké, tak komerční motivace, ale na finanční zhodnocení filmu je kladen větší důraz (Bestiář, Vratné lahve, Medvídek,…). Z poznatků v mé práci dále vyplývá, ţe nejčastějším ţánrem v současném hraném filmu je komedie. Jak píši v kapitole Filmy roku 2007, celkem dvanáct snímků z šestnácti je takto ţánrově zařazeno. Za aktuální trend by se pak dalo označit větší mnoţství snímku pro mladistvé (Pusinky, Gympl, Roming,…), coţ je i divácká skupina s velkým komerčním potenciálem, které donedávna nebylo věnováno tolik pozornosti. Zajímavým jevem je, ţe se čeští filmaři shlukují do skupinek reţisér-scénárista (Jan a Zdeněk Svěrákovi, Jan Hřebejk a Petr Jarchovský, nebo mladé duo Jiří Vejdělek a Marek Epstein),

43 nebo si reţiséři píší své scénáře sami (Alice Nellis, Mirjam Landa), či se na něm alespoň nějakým způsobem podílí (Tomáš Vorel, Karin Babinská).

V první části práce věnované filmovým dějinám jsem čtenáři přiblíţila historický kontext českého filmu, upozornila jsem na hlavní milníky v dějinách tohoto uměleckého oboru a pokusila jsem se mu objasnit zejména situaci v novém politickém ovzduší.

V druhé části jsem učinila pojednání o stavu současné kinematografie. V části, ve které se zabývám rozborem filmů, mi šlo o zmapování různých přístupů k jejich tvorbě demonstrováním různých příkladů. V závěru jsem si částečně odpověděla na otázky poloţené v úvodu práce.

Cílem této práce bylo zmapovat současnou českou hranou filmovou scénu. Jak jsem jiţ zmínila, toto téma je tak obsáhlé, ţe je nemoţné ho v rámci jedné bakalářské práce postihnout komplexně a tato práce si ani neklade tyto ambice. Kaţdé ze zmíněných témat v podkapitole Celková situace ve filmovém průmyslu, by rozsahem vydalo na samostatnou práci. Za důkladnější prozkoumání by určitě stály i reklamní kampaně k filmům, způsob propagace v tisku, ale i zhodnocení distribuce na DVD. Tato práce má být tedy jen jakýmsi základním, odrazovým bodem v případném dalším bádání.

44

Obrazová příloha:

Plakáty k analyzovaným filmům

Obrazová příloha lépe dokreslí představu o tom, jakým způsobem je film prezentován potencionálnímu divákovi. Chybí plakát k filmu Movie, který se mi bohuţel nepodařilo sehnat v dostatečné kvalitě.

… A bude hůř

45

Pusinky

Gympl

46

Vratné lahve

Obsluhoval jsem anglického krále

47

Václav

Roming

48

Bestiář

Tajnosti

49

Kvaska

Medvídek

50

Shrnutí Námětem této bakalářské práce je současný český hraný film. Metodou srovnání autorka popisuje jeho současný stav u dvanácti vybraných snímků, které měly premiéru v roce 2007. Studie je zaměřená na jejich vznik, charakteristiku a výsledky, které jsou u kaţdého filmu rozdílné. Současný český hraný film je v práci také vymezen v rámci historického kontextu.

Summary

The main topic of this bachelor thesis is contemporary feature film in the Czech Republic. The author compares and describes twelve movies which were released in 2007. The thesis focuses on the origins, characteristics and results for each movie as these features vary. Contemporary feature film in the Czech Republic is also descibed within the historical background.

51

Literatura

BARTOŠEK, Luboš, (1985): Náš film: kapitoly z dějin (1896-1945). Praha: Mladá fronta

BERNARD, Jan/ FRÝDLOVÁ, Pavla,(1988): Malý labyrint filmu. Praha: Albatros

ČULÍK, Jan, (2007): JACÍ JSME/ Česká společnost v hraném filmu devadesátých a nultých let. Brno: Host

HALADA, Andrej, (1997): Český film devadesátých let: Od Tankového praporu ke Koljovi. Praha: Lidové noviny

PTÁČEK, Luboš (ed.) (2000): Panorama českého filmu. Olomouc: Rubico

Studie ekonomického vlivu filmového průmyslu v České republice – Závěrečná zpráva, Olsberg/SPI, 16. března 2006

časopisy:

Cinepur č.47 z r. 2006, č. 49, č. 51, č. 52, č. 53, č. 54 z r. 2007 Cinema – evropský filmový měsíčník, č. 12 z r. 2006, č. 1, č.2, č. 5, č. 12, z r. 2007 Iluminace. Roč. 6, č. 2 (14) rok 1994, Iluminace Roč. 19, č. 1 (65) rok 2007 Právo. Roč. 7, č. 240 (13.10.1997) Premiére , roč. 8, č. 4 (2007) Prostor 2004/3-4, web: http://katalog.artfilm.cz/film/ www.mkcr.cz www.filmcenter.cz www.csfd.cz www.roming.cz www.ufd.cz www.imdb.com www.medvidek-film.cz www.anglickykral.cz www.nfa.cz www.cekylev.cz www.filmlvaclav.cz www.fdb.cz www.cpufilm.cz http://aktualne.centrum.cz/kultura/ www.kvaska.cz www.2landa.cz www.dokina.tiscali.cz www.filmabudehur.cz www.tha.cz www.bioscop.cz

52 www.advojka.cz www.filmvaclav.cz www.press.sverak.cz www.novinky.cz www.czso.cz www.premiere.maxim.xz www.ceskatelevize.cz/specialy/

53