SLEZSKÁ UNIVERZITA V OPAVĚ Filozoficko-Přírodovědecká Fakulta V Opavě

SLEZSKÁ UNIVERZITA V OPAVĚ Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě

Adam Mareček, DiS.

Obor: Český jazyk + Historie

Recepce japonské literatury v českém kontextu

Reception of Japanese literature in the Czech context

Bakalářská práce

Opava 2020 Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Hana Bednaříková, Ph.D.

Abstrakt

Předmětem bakalářské práce bylo zkoumání recepce a obrazu japonské literatury v českém kulturním prostředí. Dalším z cílů bylo zjistit, jaká je úroveň informovanosti českých středoškolských studentů ve sledované oblasti mimoevropských literatur, a to zejména ve srovnání klasicky vyučovaným evropským a západním kánonem textů. Vyhodnocení probíhalo na základě dotazníkového šetření u 307 respondentů a výsledky ukazují, že zájem studentů především o japonskou literaturu je vysoký i přes skutečnost, že daný okruh mimoevropských literatur je v osnovách i v praxi výuky opomíjen. V závěru práce přinášíme konkrétní sociometrická doporučení, která jsou výsledkem našeho výzkumu.

Abstract

The main object of this bachelor thesis was research of reception and image of japanese literature in czech cultural enviroment. The next of the goals was to discover the level of awareness of czech high school students in the watched topic of non-European literature, especially in the comparison with the classically taught European and Western canon of texts. The evaluation was based on a questionnaire survey of 307 respondents and the results show that students‘ interest especially in japanese literature in particular is high, despite the fact that the given range of non- European literatures is neglected in the syllabus and in the teaching practice likewise. In conclusion of this thesis we bring the concrete sociometric reccomendations, which are the result of our research.

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Recepce japonské literatury v českém kontextu“ vypracoval samostatně a s použitím uvedené literatury a pramenů.

V Opavě, 24.03.2021 ……………………………………...

Poděkování:

Děkuji vedoucí této práce Mgr. Haně Bednaříkové, Ph.D., za trpělivost, ochotu a cenné rady, které mi poskytla při vedení této práce.

Obsah

Úvod ...... 8

Teoretická část ...... 10

1 Metodologie ...... 10

1.1 Japanologie jako pojem ...... 10

1.2 Japanologie v České republice ...... 10

1.2.1 Představitelé české japanologie...... 11

1.3 Představitelé světové japanologie ...... 12

1.3.1 Ruth Benedict (1887-1948) ...... 12

1.3.2 René Étiemble (1909-2002) ...... 13

1.4 Japonská akademie (日本学士院) ...... 15

2 Klasické literární útvary ...... 16

2.1 Japonská poezie ...... 16

2.1.1 Tanka (短歌) ...... 16

2.1.2 Haiku (俳句) ...... 17

2.2 Japonská literatura (文献) ...... 20

2.3 Dramata (能) ...... 21

2.4 Knihovna Aozoka Bunko (青空文庫) ...... 23

3 Moderní japonská literatura ...... 25

3.1 Light novel (ライトノベル)...... 25

3.2 Manga (漫画) ...... 27

Praktická část ...... 31

4 Výzkumné šetření ...... 31

4.1 Výzkumná otázka a hypotézy ...... 31

4.1.1 Hlavní výzkumná otázka a hypotézy: ...... 31

4.2 Výběr a charakteristika výzkumného souboru ...... 32

4.3 Použité metody a techniky získávání informací...... 33

4.3.1 Kvantitativní výzkum ...... 33

4.4 Metody získávání dat ...... 33

4.4.1 Výhody dotazníku ...... 34

4.4.2 Nevýhody dotazníku ...... 34

4.5 Tvorba a struktura dotazníku ...... 35

4.6 Zpracování a interpretace výzkumného šetření...... 35

4.7 Sociometrická doporučení ...... 44

Závěr ...... 47

Seznam pramenů a literatury ...... 49

Seznam online zdrojů ...... 52

Seznam tabulek ...... 53

Seznam příloh...... 54

Úvod

Tato bakalářská práce si jako hlavní cíl klade reflektovat recepci klasické i moderní japonské literatury v kontextu znalostí současných českých středoškolských studentů, různých věkových skupin a úrovně vzdělání a zároveň tím odpovědět na otázku, zda je celek japonské literatury vnímán na stejné úrovni jako současně vyučovaná klasická světová literatura. V první části teoretického bloku práce se zaměříme na metodologickou stránku celé problematiky vnímání japonské literatury. Definujeme pojmy úzce související s pochopením základů japanologie a zmíníme osobnosti, které se touto problematikou u nás zabývaly a také jedince, kteří se tématem stále zabývají. Mezi nejvýraznější patří Barbora Markéta Eliášová, která se touto japanologií zabývala v přelomu 19. a 20. století, Antonín Líman, jenž byl za své celoživotní dílo oceněn samotným japonským císařem, v současné době to je Karel Fiala, který působí také jako aktivní činitel v oblasti šíření česko-slovensko-japonských vztahů. Mimo jednotlivé osobnosti uvedeme také současnou organizaci, Česko-japonskou společnost, která sdružuje odborníky jejichž zájmem je přiblížit české veřejnosti japonskou literaturu. Pro celkový obraz této problematiky uvedeme taktéž autory zahraniční, kteří výrazně přispěli k vytvoření samotné japanologie a kteří se této problematice věnovali s větším či menším dosahem působnosti. Konkrétně Ruth Benedict a její nejvýznamnější dílo Chryzantéma a meč a René Étiemble, představitel francouzské komparatistiky, jehož zájem byl zaměřen na myšlenku, že „světová literatura“ nepředstavuje pouze globálně známé autory minulosti a přítomnosti, ale musí reálně pojímat veškerou literaturu co byla kdy na světě napsána bez ohledu na kvalitu zpracování, původ nebo předmět děl. Dále se zaměříme na otázku, jak mohou překlady tradiční japonské literatury ovlivňovat pochopení jednotlivých děl, a následně se budeme zabývat klasickými literárními útvary, které jsou pro japonskou literaturu stěžejní. Předmětem našeho zájmu budou také pojmy související s poezií: „Tanka (短歌)“ nebo „Haiku (俳句)“. Co se týče tradiční japonské prózy, představíme nejdůležitější díla, která mají svou historickou hodnotu, u dramatu rozebereme základní prvky „Nó (能)“ abychom pochopili jeho

8 podstatu a význam. Závěrem této části se zaměříme na knihovnu Aozoka Bunko (青空文庫), která uchovává veškerou japonskou literaturu a v rámci digitálních výpůjček ji sdílí se světem. V této kapitole budeme analyzovat především recepci tradiční japonské tvorby. V poslední kapitole teoretické části se následně pokusíme definovat moderní japonskou literaturu a její hlavní žánry, které se velmi liší od tradičního pojetí žánrů současných. Věnovat se budeme především hlavním útvarům tzv. light novel (ライトノベル)“ a manga (漫画)“. Budeme definovat jejich hlavní znaky, kterými se odlišují, vznik konkrétních děl a způsoby, jak se k nim s vývojem času staví samotná japonská kultura i okolní svět. Ve druhé části bakalářské práce se budeme nejprve zabývat způsobem výzkumného šetření, které bylo v rámci tohoto výzkumu použito. Stanovíme cíle projektu, hlavní výzkumnou otázku a hypotézy, které budeme na základě dotazníkového šetření ověřovat. Zaměříme se na výběr a charakteristiku vybraného výzkumného souboru, budeme definovat použité metody a techniky získávání informací. Popíšeme kvantitativní výzkum, ověříme jeho metody získávání dat z výzkumných souborů, stanovíme případné výhody a nevýhody výběru dotazníkového šetření v porovnání s ostatními metodami tohoto typu šetření a na závěr kapitoly se budeme podrobněji zabývat tvorbou a strukturou samotného dotazníku, který se týkal především individuálních zkušeností a znalostí studentů středních škol v oblasti japonské literatury a jejich případné interakce s ní. Závěr praktické části této bakalářské práce pak tvoří zpracování a interpretace výzkumného šetření, ve kterém rozebereme jednotlivé otázky dotazníku, přiřadíme k nim stanovené hypotézy a na základě získaných dat ověříme, zda byly tyto hypotézy potvrzeny nebo vyvráceny. Poslední kapitolu tvoří sociometrická doporučení, která se zakládají na údajích získaných dotazníkovým šetřením.

Teoretická část

1 Metodologie

1.1 Japanologie jako pojem

Japanologie je ve směru jazykově-filozofickém často vnímána spíše pod hromadným názvem „japonská studia“. Jde o akademickou disciplínu, jejímž hlavním cílem, který podporují různé metodologické a teoretické disciplíny, a to zejména humanitní a společenské vědy a předmět na ní založený, je diferencované a zároveň holistické chápání japonského jazyka a kultury.1 Jako zcela první pokusy o porozumění japonskému jazyku a kultuře bývá v historiografii označován rok 1634, kdy v byla v Nagasaki založena obchodní kolonie Nizozemské Východoindické společnosti, která fungovala nejenom jako obchodní spojka, ale také jako evropské stanoviště pro mnohé učence, případně dobrodruhy, kteří podnikali výzkumné cesty do Japonska. Naprosto zlomovým mezníkem se stává rok 1872 kdy v Japonsku probíhají státní reformy obrovského rozsahu a zároveň je založena Asijská společnost za společné účastí britských a amerických obchodníků, výzkumníku a misionářů. Tento moment je pak považován za rok vzniku japanologie jako vědní disciplíny.2

1.2 Japanologie v České republice

V současnosti se nejen problematikou japonské literatury, ale také mezinárodními vztahy, sdílení kultury aj. u nás zabývá především Česko-japonská společnost, která funguje od roku 1990. Z hlediska literatury je jejich hlavním cílem fungovat jako mezinárodní můstek, díky kterému je možno zapůjčit si fyzicky nebo digitálně japonskou literaturu v originále, případně s doprovodným překladem do angličtiny a v částečném měřítku i do češtiny. Neméně významnou součásti jsou však vydávané publikace, které jsou buďto vlastní prací, případně kompletním přepisem

1 Klaus Kracht: Japanologie an deutschsprachigen Universitäten, s. 13 2 Asiatic Society of Japan, Home Page. [online] www.tiu.ac.jp [cit. 2020-09-25] 10 z originálu do češtiny. Posledním takovým počinem je „Učebnice japonské kaligrafie“ Mijazakiho Acuši a jedná se o kompletní překlad díla do češtiny, který vznikl za finanční podpory kulturního spolku japonských firem.3 Pokud budeme hledat publikaci, která není čistě překladem a je původním textem samotné společnosti, nalezneme sérii knih namířenou na mladší čtenáře, neboť se jedná o učebnice japonského obrázkového písma.4 Všichni současní autoři, či případní překladatelé spadají pod sdružení Česko-japonské společnosti, která financuje nejrůznější mezikulturní překlady nebo překlady ze světových jazyků do češtiny.5 V současnosti se u nás japanologie jako samostatný vysokoškolský obor vyučuje v současnosti na Filozofické fakultě univerzity Karlovy, a to od roku 1947.6

1.2.1 Představitelé české japanologie

Jedním z prvních pokusů o navázání vztahů mezi kulturami byl počin Barbory Markéty Eliášové (1874-1957), která mimo Japonsko podnikala i rozsáhlé výzkumné výpravy do Afriky, Asie a Australie. Její první návštěva Japonska měla zprvu jediný cíl, kterým bylo absolvování kurzu ikebany, ve kterém se výhradně ženy učily o japonské kultuře a specifickému aranžmá květin. S postupem času byla však nucena osvojit si nejenom mluvenou formu jazyka, ale i psanou japonštinu klasickou (obrázkové písmo) a moderní. 7 Své nově nabyté znalosti pak zúročila po návratu do Rakousko-Uherska a v roce 1915, kde na vlastní náklady vydává knihu „Rok života mezi Japonci a kolem zeměkoule“ ve které můžeme, mimo zážitků z cest, objevit první pokusy o jazykové překlady či srovnání obou jazyků a literatury. Mezi její další díla zaměřující se výhradně na Japonsko, můžeme jmenovat tato: „V Japonsku v dobách dobrých i zlých“ nebo „Pod Karlem Perglerem: Rok života na československém vyslanectví v Japonsku“ Bývá označována jako jedna z prvních českých japonologů 20. století. 8 Ženská základna českých japanologů je opravdu silná a dokazuje to i odkaz Vlasty Hilské (1909-1969),

3 MIYAZAKI, Atsushi. Učebnice japonské kaligrafie. s. 6 4 Publikace Česko-japonské společnosti [online] publications.japan.cz [cit. 2020-09-27] 5 Vedení společnosti a spolupráce s autory [online] japan.cz/o-cjs [cit. 2020-09-27] 6 Japonská studia - Ústav Dálného východu. [online] udlv.ff.cuni.cz [cit. 2020-09-28] 7 JANKA, Otto. Příběhy českých cestovatelů zapomenutých i nezapomenutých. s. 67 8 JURČÍČKOVÁ, Romana. Barbora Markéta Eliášová a obraz Japonska v české společnosti ve dvacátých letech 20. století.s. 49 11 která byla profesorkou japonské filologie a dějin, zapálenou propagátorkou japonské kultury, autorkou literatury o Japonsku a překladatelkou japonských románů. Mimo díla jako „Japonské divadlo“, které vytvořila během 2. sv. války přímo v Japonsku vydala celou řadu dalších děl. Mezi nejvýraznější patřily: „Čtvrt bez slunce“, „Loď na kraby“ nebo „Ti, kteří raději kopřivy“.9 Asi nejvýraznějším českých japanologem se stal Antonín Líman (1932-2018). Patřil k nejvýznamnějším japanologům pocházejícím z ČR, který byl mnohokrát oceněn nejenom v rodné zemi, ale také v samotném Japonsku samotným císařem. Za dobu svého působením v akademickém prostředí publikoval více než čtyřicet studií a esejů o japonské literatuře v různých časopisech a sbornících světového rozsahu. V říjnu roku 2008 byl oceněn cenou Josefa Jungmanna za vynikající překlad dvou novel Masudžiho Ibuse. Jeho nejvýznamnějším přínosem, který dokazuje vynikající propojení české a japonské kultury je pak životopisné dílo „Paměť století: Ibuse Masudži“, které je věnováno jeho učiteli a příteli. 10 Mezi aktuálně stále působícími autory pak můžeme jmenovat Karla Fialu (*1946), lingvistu, filologa, vysokoškolského pedagoga a překladatel z japonštiny. Kromě překladů japonských románů a odborné literatury, se věnuje knihám o japanologických studiích z oblasti filologie a lingvistiky. Mezi odborníky je také všeobecně znám pro své aktivní šíření česko-slovensko-japonských vztahů.11

1.3 Představitelé světové japanologie

1.3.1 Ruth Benedict (1887-1948)

Ruth Benedict je zejména známa pro své nadnárodní dílo „Kulturní vzorce“, ale mezi japanology ji lze zařadit až pozdější knihou „Chryzantéma a meč“, která tvoří obsáhnou studii společnosti a kultury Japonska, kterou vydala v roce 1946, a která zahrnovala výsledky jejího válečného výzkumu ostrovní literatury a zvyků.12 Tato kniha je dokonalým příkladem tzv. antropologie na dálku. Její studium kultury probíhalo

9 FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. s. 183 10 Rozhovor s Antonínem Límanem (2008) www.iliteratura.cz/Clanek/23561/liman-antonin-1 [online] [cit. 2020-09-29] 11 Karel Fiala [online]. obecprekladatelu.cz [cit. 2020-09-30]. 12 BENEDICT, Ruth. Kulturní vzorce. s. 9 12 hlavně prostřednictvím literatury, novinových výstřižků, filmů, nahrávek atd. Původně byl tento výzkum nutný převážně kvůli válečné situace, která během 2. světové války panovala mezi Amerikou a Japonskem. Antropologové, kteří nemohli navštívit nacistické Německo nebo Japonsko pod vedením císaře Hirohita, využili kulturních materiálů k vypracování studií na dálku. Pokoušeli se porozumět kulturním vzorcům, které by mohly být příčinou jejich agresivity, a doufali, že najdou možné slabosti nebo způsoby přesvědčování, které se minuli.13 Válečná práce Ruth Benedict zahrnovala studii, která byla z velké části dokončena v roce 1944 a jejímž cílem bylo porozumět japonské kultuře. Američané nebyli schopni pochopit záležitosti v japonské kultuře. Například považovali za zcela přirozené, aby američtí váleční zajatci chtěli, aby jejich rodiny věděly, že jsou naživu, a mlčeli, když byli požádáni o informace o pohybu vojsk atd., zatímco japonští váleční zajatci zjevně poskytovali informace svobodně. Proč také asijské národy nezacházely s Japonci jako s jejich osvoboditeli ze západního kolonialismu, ani nepřijímaly své vlastní údajně spravedlivé místo v hierarchii, která měla nahoře Japonce? Ruth Benedict hrála hlavní roli při ustanovení místa japonského císaře v japonské současné kultuře a při formulování doporučení prezidentu Franklinovi D. Rooseveltovi, že součástí případné nabídky kapitulace musí být povolení pokračování císařovy vlády. Japonští odborníci, kteří tuto práci později přečetli, ji shledávají celkově přesnou, ale poněkud „moralistickou“. Části knihy byly zmíněny v knize Takeo Doi, „Anatomy of Dependence“, ačkoli Doi je velmi kritický vůči konceptu Ruth Benedict, že Japonsko má kulturu „hanby“, jejíž důraz je kladen především na to, jak se morální chování člověka zdá ostatním lidem v rozporu s americkým.14

1.3.2 René Étiemble (1909-2002)

Představitel francouzské komparatistiky, jejíž zájem byl zaměřen výhradně na evropský kontext, vystoupil s myšlenkou, že „světová literatura“ musí být vše co bylo kdy na světě napsáno a komparatistika všeobecně musí učit a zkoumat všechny literatury světa. Základem jeho hl. myšlenky bylo postavit proti eurocentrismu a galocentrismu skutečně mezinárodní perspektivu, která bude ryzí a očištěná

13 YOUNG, Virginia Heyer. Ruth Benedict: beyond relativity, beyond pattern. s. 94 14 BENEDICT, Ruth. Chryzantéma a meč: vzorce japonské kultury. s. 285 13 od veškerých předpokladů minulosti nebo možných předsudků založených na stěžejních literárních dílech evropských.15 Samotný Étiemble je pak odborníky považován za představitele srovnávací literatury ve Francii, především pak poté, co s dílem „Le Mythe de Rimbaud“ uvedl impozantní příklad studií literární recepce, ve které poukazuje na čím dál více pokřivenější šíření mýtů a interpretací, které se o díle Arthura Rimbauda šířily světem.16 Po literárním úspěchu se snaží orientovat především na problematiku nedostatku východní literatury v Evropě. Poukazuje na tuto problematiku především ve sbírce esejí „Essais de littérature universelle“ především pak na historické a kulturní vazby mezi Čínou a Evropou od období Starověku. Jeho životní práce je pak založena na Goetheho myšlence univerzální literatury. Pro Étiembla nelze žádnou literaturu či kulturu obecně považovat za čistou a hermeticky uzavřenou entitu, která funguje sama o sobě. Formy a myšlenky totiž cirkulují nepřetržitě a vždy, dokonce i mezi různorodými kulturními vesmíry bez zjevných společných vztahů, je tento přirozený informační oběh kreativní, i když je založen na dezinterpretacích. Etiemble tak ukázal, jak symbolistická poetická estetika, sterilní, zastaralá a zdeformovaná v rámci věků v Evropě, měla na druhou stranu zcela inovativní a velmi plodný účinek v čínské nebo japonské literatuře. Stejně jako nepříliš populární východní či orientální literární formy jako haiku nebo pantoum dokázaly inspirovat celou řadu evropských básníků, i když mnohé z překladů byly chybné, či zcela chybně interpretované.17 Étiemble se navíc domnívá, že hlavní básnické kategorie jdou nad rámec národní literatury a lze je skutečně pochopit pouze co nejuniverzálnějším přístupem. Podle něj je tedy absurdní diskutovat o eposu pouze na evropských příkladech, přičemž ignorujeme perské, indické a japonské epické literatury. Hájil tento literární globalismus prostřednictvím svých aktivit jako překladatel, kritik, ředitel mnoha zařízení a sbírek a univerzitní profesor. Udržoval neustálé výměny názorů se spisovateli, intelektuály a akademiky ze všech kontinentů, přivítal a řídil mnoho zahraničních studentů a podporoval četné srovnávací studie. 18

15 CORBINEAU-HOFFMANN, Angelika. Úvod do komparatistiky. s. 25 16 ÉTIEMBLE, René. Le Mythe de Rimbaud. 2e éd. s. 19 17 MARINO, Adrian. Etiemble, ou, Le comparatisme militant. s. 49 18 MARINO, Adrian. Etiemble, ou, Le comparatisme militant. s. 193 14

1.4 Japonská akademie (日本学士院)

Tato čestná organizace byla založená v roce 1879 a jejím hlavním cílem je sdružovat přední japonské a zahraniční vědce s významnými záznamy vědeckých úspěchů. Ve snaze replikovat institucionální prostředí nalezené v mnoha západních zemích se Japonsko snažilo vytvořit nadnárodní akademii vědců po vzoru Britské královské společnosti. Akademie je v současné době mimořádným orgánem Ministerstva školství, kultury, sportu, vědy a techniky, literatury aj. Volby do akademie se považují za nejvyšší vyznamenání, jakého může moderní vědec dosáhnout, a členové pak užívají doživotní funkční období na univerzitě a roční peněžní stipendium v rámci samostatných výzkumů.19

19 KITA, Atsushi. Dr. Noguchi's Journey: A Life of Medical Search and Discovery. s. 39 15

2 Klasické literární útvary

2.1 Japonská poezie

Od poloviny 19. století byly hlavními formami japonské poezie tanka, haiku a shi, později i poezie v západním stylu. Velká část japonské poezie obsahuje krátké veršové formy, často kolaborativní, které se pak sestavují do delších sbírek, nebo se v prózách delších děl střídají. Mezi starší formy japonské poezie patří kanshi, které vykazuje silný vliv čínské literatury a kultury.20 Dnes již hlavní formy japonské poezie zahrnují také experimentální formu poezie, ale i poezii, která se snaží oživit tradiční způsoby. Básníci píšící ve stylech tanka, haiku a shi mohou jen zřídka psát poezii jiným způsobem než ve své konkrétní zvolené formě. Historie japonské poezie zahrnuje jak vývoj japonštiny z hlediska vývoje jazyka a vývoje japonských poetických forem, tak sbírání poezie do antologií. Mnoho těchto tendencí pochází od císařského patronátu, jiné od škol a učedníků/žáků slavných básníků nebo náboženství. Studium japonské poezie je komplikováno sociálním kontextem, zčásti jde o problém, který je zapříčiněn kvůli velkým politickým a náboženským faktorům, jako je klanová politika nebo buddhismus, ale svou úlohu sehrály i důvody, že japonská poezie je typickým aspektem spolupráce. 21

2.1.1 Tanka (短歌)

Tanka je krátká japonská básnická forma dříve nazývaná waka, k jejímuž vytvoření se využívá tradičně sylabický verš. Původně, v době Man'yōshū (druhá polovina osmého století našeho letopočtu), byl termín tanka používán k rozlišení „krátkých básní“ od delší chōky - dlouhé básně. V devátém a desátém století se však krátká báseň stala v Japonsku dominantní formou poezie, zejména při kompilaci Kokinshū a původně obecné slovo waka se stalo standardním názvem pro tuto formu.22 Japonský básník a kritik Masaoka Shiki oživil termín tanka na počátku dvacátého století

20 MINER, Earl. Morrell. The Princeton Companion to Classical Japanese Literature s. 71 21 MINER, Earl. Morrell. The Princeton Companion to Classical Japanese Literature s. 49 22 UEDA, Makoto, Modern Japanese Tanka: An Anthology s. 183 16 ve svém prohlášení, že waka by měla být obnovena a modernizována.23 Forma haiku je také termín jeho vynálezu, který se používá pro revizi samostatného hokku, se stejnou myšlenkou.24 Tanka se skládá z pěti jednotek, často považovaných za samostatné řádky, když jsou romanizovány nebo přeloženy, obvykle s následujícím vzorem 5-7-5-7-7. První část básně, tedy verše 5-7-5 se nazývá kami-no-ku nebo-li horní fráze, zatímco 7-7 se nazývá shimo-no-ku a tvoří část fráze spodní.25 Básně ve stylu tanka jsou i v moderním Japonsku velmi populární, tvoří spolu s formou haiku, které se vyvinulo právě z rengy. V zásadě jde o osamostatněné první tříverší tanky, nejčastější formy japonské poezie.26 Výbor parafrází z tohoto žánru japonské poezie pořídil Bohumil Mathesius pod názvem „Verše psané na vodu“. Nejznámější z těchto básní je tak výroční tanka císaře Hirohita z 1.1.1946 27

2.1.2 Haiku (俳句)

Haiku je krátký a velmi specifický útvar poezie, který vznikl v Japonsku. Původ se datuje do období přelomu 16. a 17. století. První verze haiku vznikaly jako úvodní části podstatně větších japonských básní, které jsou označovány jako renga. Tyto krátké básně psané jako úvodní sloka byly původně známé jako hokku a postupem času nabyli samostatně velké popularity, a to zapříčinilo, že je spisovatelé začali psát jako samostatné básně. Dnešní název haiku se objevil až na konci 19. století a o toto pojmenování se přičinil japonský spisovatel Masaoka Shiki.28 Tvorba samotného útvaru je pro náš jazyk velmi složitá, především pak klasická forma haiku. Původní japonské haiku se tradičně skládá ze 17 hlásek, rozdělených na tři fráze v poměru - 5 hlásek → 7 hlásek → 5 hlásek. Na počátku 20. století, kdy haiku dosáhlo celosvětového zájmu, přeložili anglicky píšící básnici tyto hlásky jako "on" slabiky. Poezie haiku se časem proměňovala a dnes již většina básníků píšící touto

23 KEENE, Donald, Dawn to the West: Japanese Literature of the Modern Era - Poetry, Drama, Criticism (A History of Japanese Literature, Volume 4) s. 499 24 UEDA, Makoto, Modern Japanese Tanka: An Anthology. s. 47 25 UEDA, Makoto, Modern Japanese Tanka: An Anthology. s. 86 26 KEENE, Donald, Dawn to the West: Japanese Literature of the Modern Era - Poetry, Drama, Criticism (A History of Japanese Literature, Volume 4) s. 574 27 KEENE, Donald, Dawn to the West: Japanese Literature of the Modern Era - Poetry, Drama, Criticism (A History of Japanese Literature, Volume 4) s. 583 28 HIRAGA, Masako K. Rough Sea and the Milky Way: 'Blending' in a Haiku Text s. 27 17 formou původní strukturu nedodržuje. 29 Klasicky psané haiku využívá funkce zvavé kireji - neboli řezné slovo, které se obvykle objevuje na konci jedné ze tří frází poezie a pomáhá definovat vztah mezi idejemi. Kireji plní obdobnou analogickou roli jako například cézura v klasické západní poezii nebo volty v evropských sonetech. V přímé závislosti na tom, které slovo je vybráno, záleží také na jeho pozici ve verši, může tato funkce krátce přerušit myšlenkový proud čtenáře, což naznačuje jistou paralelu mezi předchozí a následující frází, nebo naopak může poskytnout důstojný konec a uzavřít verš se zvýšeným smyslem pro uzavření ideje.30 Samotné haiku pak staví na klasických principech versologických funkcí, jako např. na eufonii, díky které dokáže zachovávat přirozený rytmus jazyka a zvyšuje účinnost samotného verše nebo aliteracích kdy převládají stejné samohlásky či stejné nebo zvukově příbuzné souhlásky.31 Tématem haiku bývají často intenzivní zážitky všedního života člověka, tradičně se soustředí na detaily z našeho okolí. Haiku je v tomto směru nutno vnímat jako meditaci svého vlastního druhu, která čtenáři dává objektivní obraz nebo pocit bez toho, aby obsahovala subjektivní soudy nebo analýzu témat. Japonští básníci tradičně používali haiku, aby zachytili plynoucí obraz přírody, které vědomí člověka vnímá, ale neocení jej.32 Haiku však obsahuje dvě různá témata, je tedy nutné přesunout perspektivu na vybraný předmět tak, aby báseň měla dvě části. Klasicky se báseň soustředí nejprve na detaily popisovaného objektu a následně na celkovou formu, aby se obraz dal do protikladu. Tento protiklad dává výsledné básní hlubší metaforický význam oproti původnímu prvoplánovému popisu tématu.33 S prvními překlady japonského haiku se mohli čeští čtenáři setkat až v roce 1937 v antologii „Mléčná dráha“ Alfonse Bresky, ale nešlo o původní překlady, ale o překlady tzv. z druhé ruky. S větším rozsahem překladů japonských haiku se setkáváme až po roce 1989, kdy je vydával především Antonín Líman a mimo jiné vznikají také první tendence tvořit ryze české haiku podle původní japonské předlohy.34

29 LORENTE, Jaime. Shasei.Introducción al haiku s. 69 30 NOVÁK, Miroslav. Haiku: Japonská přírodní lyrika. s. 34 31 UEDA, Makoto. Bashō and his Interpreters: Selected Hokku with Commentary s. 296 32 UEDA, Makoto. Bashō and his Interpreters: Selected Hokku with Commentary s 393 33 NOVÁK, Miroslav. Haiku: Japonská přírodní lyrika. s. 76 34 BRESKA, Alfons. Mléčná dráha: Antologie z japonských básníků haiku XVII. a XVIII. století. s. 9 18

Nejčastěji používaným příkladem rozboru haiku je „Žába“ od autora Macuo Bašó, která je jako příklad prezentována i v mnoha knihách o původu či psaní japonské poezie. České znění této básně, v překladu Antonína Límana, vypadá takto: „Do staré tůně, skočila žába, žbluňk.“ V podstatě se jedná o základní a vůbec nejjednodušší způsob, jak báseň vyjádřit. Pokud bychom báseň překládali zcela doslovně, její vyznění by se značně odklonilo od svého původního významu a vypadalo by takto: „Starý rybník, žába skočí, zvuk vody.“ Mnoho dnešních badatelů se však domnívá, že zkoumané slovo „oto“ v Bašóově básni funguje jako citoslovce. Takže mnohé světové překlady se přiklánějí k tomu, že poslední strofu „mizu no oto“ - zvuk vody, překládají jako zvukomalebné „žbluňk“. Během let se mnoho autorů zabývalo správným zněním Bašóovy básně. Mezi nimi i Václav Cívek, který se pokusil o přesný překlad, který by lépe vystihoval myšlenku tvůrce. Jeho překlad z angličtiny však lehce mění původní znění a výraz „žabí skok“, který ve svém díle používá, lehce narušuje Bašóův původně soustředěný obraz „žába skočí“, které v překladu do češtiny působí mnohem dynamičtější. S vývojem českého jazyka se také měnila podoba této překládané básně. Dobrý příkladem je starší překlad Alfonse Bresky: „Pradávný rybník. Jen skočí-li tam žába, zažbluňkne voda.“ Tento konkrétní překlad je však často odborníky kritizován, protože proměňuje původní báseň na hypotetickou událost. Bašóo totiž pojal obraz této básně jako velice konkrétní a neopakovatelnou událost, kdy voda v této jedinečné chvíli žbluňkla, ale nejedná se o opakovatelný zážitek. 35

35 Rozhovor s Antonínem Límanem. [online] https://www.xxvi.cz/ [cit. 2020-11-18] 19

2.2 Japonská literatura (文献)

Mimo klasické formy literárních děl, které známe z evropské i západní tvorby, najdeme v japonské tvorbě i několik unikátních forem. Jednou z nejznámějších a dosud oblíbených je Monogatari. Jde o detailní vyprávění o lidech a věcech, přičemž jde hlavně o příběhy, které se dříve tradovaly ústně.36 Celosvětově nejslavnějším monogatari je „Gendži monogatari“ příběh japonského prince. Forma monogatari se během let rozšířila, a proto dnes zahrnuje více částí. „Uta monogatari“ neboli vyprávění s básněmi waka, jsou příběhy, které tvoří kratší prozaické útvary soustřeďující se kolem jedné nebo více básní. „Rekiši monogatari“, známé také jako historické romány, které jsou většinou sepsány na základě legend o vzniku ostrovů samotného Japonska. Asi nejznámějšími monogatari příběhy jsou „Gunki monogatari“, příběhy válečné, které lze definovat jako hrdinské eposy z feudálního Japonska ve 13. století. Závěrem lze zmínit ještě „Cukuri monogatari“, smyšlené příběhy většinou anonymních autorů, „Kondžaku monogatari“, které se nejvíce drží původní myšlenky vyprávění nezapsaných příběhů z časů minulých a „Mumjózóši“, v doslovném překladu - bezejmenné sešity, jde o větší anonymní a literárněkritická díla, která hodnotí především monogatari, jako literaturu psanou ženami, což se snaží potvrzovat faktem, že mnoho klasických děl je anonymních.37 Zajímavou formou japonské literatury jsou tzv. deníkové literatury. Jde o literární žánr, který je bezpochyby nejstarším typem prózy v Japonsku a pojí se s počátky 10. století. Popularita těchto deníků přetrvávala až do 14. století. Na rozdíl od většiny jiných japonských děl byla tato forma psána jak muži, tak ženami.38 Zatímco muži psali převážně čínsky a texty byly omezeny na strohé informace týkající se vojenských zážitků nebo cestování, ženské deníky se psaly japonsky, byly prokládány básněmi a jejich ráz byl celkově živější. Dnešní literární kritika přisuzuje těmto deníkovým literaturám formu evropských cestopisů.39

36 WINKELHÖFEROVÁ, Vlasta: Slovník japonské literatury. s. 166. 37 ŠVARCOVÁ, Zdenka: Japonská literatura 712–1868. s. 27 38 ŠVARCOVÁ, Zdenka: Japonská literatura 712–1868. s. 145 39 WINKELHÖFEROVÁ, Vlasta: Slovník japonské literatury. s. 227 20

2.3 Dramata (能)

Japonské drama, tradičně označované jako Nó či Nógaku, představuje stěžejní prvek japonského divadla, které v rámci evropské tvorby lze označit jako hudební drama. Samotný tradiční název je pak tvořen kombinací znaků vyjadřující talent či zvláštní dovednost. Jedná se o lyricko-epická dramata se sólovým melodickým přednesem, sborovou recitací, hudbou a tancem 40 Nó má v japonské historii dlouhou tradici a první zmínky o těchto hudebních adaptacích literatury a nepsaných příběhů sahají až do období počátku 14. století. Obdobně jako v původních evropských dramatech zde účinkují pouze muži.41 Zvláštností samotného představení je postavení scény, která musí splňovat veškeré předepsané prvky, které jsou dle dochovaných materiálů původní. Konkrétně jde o malbu borovicového lesa na pozadí a šintoistická svatyně Kasuga na posvátném kopci zvaném Nara, dále pak scéna obsahuje úzký můstek, tradičně nazývaný Hašigakari, kterým přicházejí na jeviště herci. Nezbytnou součástí scény pak tvoří stropní hák pro upevnění zvonu, kterým jsou označovány předěly jednotlivých scén a stejně tak počátek a konec dramatu.42 Během představení nosí všichni herci masky, které jsou podle tradice vyřezány z bloků japonského cypřiše a malovány přírodně získávanými barvami. Existuje přibližně 450 druhů masek, většinou založených na šedesáti typech, z nichž všechny mají charakteristické názvy. Některé masky jsou reprezentativní a často se používají v mnoha různých hrách, zatímco jiné jsou velmi specifické a lze je použít pouze v jedné nebo dvou hrách při výročních slavnostech nebo speciálních příležitostech – předání úřadu císaře.43 Každá Nó maska představuje pohlaví, věk a sociální postavení postavy. Nošením masek mohou herci vykreslit postavy mladých i starých mužů, žen nebo nadpřirozených (božských, démonických nebo zvířecích) postav.44 Samotná maska pak splňuje také aspekty různých nálad, jimiž se dá docílit nakloněním masky, radostná maska mladého muže dokáže vlivem stínů pod lomem světla vypadat jako zlomený starý muž apod. Herci a hudební sbor obvykle během představení nosí formální

40 ZEAMI Motokiyo. On the Art of the Nō Drama: The Major Treatises of Zeami s. 17 41 WALEY, Arthur. Noh plays of Japan. s. 32 42 TYLER, ROYALL (ed. & trans.). Japanese Nō Dramas s. 154 43 WALEY, Arthur. Noh plays of Japan. s. 162 44 BRAZELL, Karen. Traditional Japanese Theater: An Anthology of Plays s. 296 21 montsuki kimono (černé a zdobené pěti rodinnými hřebeny) doprovázené buď hakama (oděv podobný sukni), nebo kami-shimo, kombinace hakama a pláště s přehnanými rameny.45 Aktuálně existuje přibližně 240 her vytvořených pro Nó, které jsou oficiálně hrány, které jsou ovšem známy pod více než 2000 unikátními názvy. Zároveň také v Japonsku existuje pouze pět oficiálních Nó škol, které se zaměřují na tradiční provedení hry.46 Mezi nejčastější témata Nó pak patří pět základních typů her: Mugen nó - svět duchů, fantazie a božstev; Genzai nó – představující každodennost nebo běžný den; Geki nó – drama shodné s evropskou tragédií; Furjú nó – představení založené na tanci a celkovém estetickém hledisku; Okina/Kamiuta – zde se spojuje tanec s klasickým šintoismem a jeho rituály, tyto hry většinou zahajují různé náboženské festivaly a svátky.47 Nejčastější představení uváděná pravidelně už po dobu delší než tři století jsou např. „Shōjō“, drama o zlém démonovi/elfovi který propadl alkoholu a strastiplná cesta životem ho přivede k poznání sebe sama.48 Zajímavostí v tomto případě je, že obdobná hra existuje a dodnes se hraje i v Číně, i když v jiném podání, kdy démon posedlý alkoholem v tomto případě není člověkem ale orangutanem.49 Další všeobecně známou hrou je „Yorimasa“ a jedná se o klasický hrdinský epos, který vede mladého nezkušeného muže k osudu legendárního válečníka.50 Nelze opomenou ani ženská dramata, ve kterých i přes námět hrají hlavní postavy muži, takovou hrou je např. „Sotoba Komachi“, v níž hlavní zápletku tvoří rozhovor mezi dvěma kněžími a 99letou slovy dámou v buddhistické svatyni, kde se dáma později přiznává, že je posedlá rozzlobeným duchem kapitána Fukakusa (jednoho z nápadníků Komachi) kterého kdysi donutila, aby nehybně v její ložnici strávil 99 nocí, aby si získal její lásku.51 Zájem o japonské drama se však koncem 19. století dostává i do západních zemí, kde najdeme mnoho autorů, kteří se pokusili o realizaci Nó dramatu. Asi nejvýraznějším divadelníkem je v tomto případě Peter Brook, zakladatel francouzského výzkumu divadla, divadelní a filmový režisér, scenárista a v minulosti také herec. Jeho

45 ZEAMI Motokiyo. On the Art of the Nō Drama: The Major Treatises of Zeami s. 301 46 WALEY, Arthur. Noh plays of Japan. s. 98 47 ZEAMI Motokiyo. On the Art of the Nō Drama: The Major Treatises of Zeami s. 95 48 BRAZELL, Karen. Traditional Japanese Theater: An Anthology of Plays s. 196 49 WALEY, Arthur. Noh plays of Japan. s. 205 50 TYLER, ROYALL (ed. & trans.). Japanese Nō Dramas s. 51 51 ZEAMI Motokiyo. On the Art of the Nō Drama: The Major Treatises of Zeami s. 83 22 dramata, po vzoru japonského Nó, jsou založena na podobném principu, tedy minimálních možných kulisách a převážně na hereckých výkonech samotných herců. Několik jeho divadelních inscenací bylo možno vidět i na českých pódiích.52 Příkladem takové divadelní inscenace je „Král Lear“, která vznikla už v roce 1962. Podle Brooka samotného se jedná unikátní divadelní hru, kterou je možno inscenovat pouze jedním způsobem, a to tím původním. Do hry navrátil dříve vyškrtaná místa a postavy, čímž vzrostl význam především postav vedlejších. Úpravy probíhají také vizuální, v odvětví kostýmů a scénografie Brook postupně upouští od všeho, co není pro hru nezbytně nutné a úplně vynechává scénickou hudbu. Využívá vlastních zvuků, např. z dochovaných recenzí víme, že při scéně bouře, dosáhl vynikající atmosféry pomocí rozechvívání velkých plechů. Mezi další představení, která byla na českých ódiích uvedena byla např. „Hamlet“, „Marná lásky snaha“ nebo „Romeo a Julie“. 53

2.4 Knihovna Aozoka Bunko (青空文庫)

Jde o projekt japonské digitální knihovny. Tato online sbírka obsahuje několik tisíc děl beletrie a literatury faktu v japonském jazyce. Patří mezi ně knihy nebo díla bez autorských práv, která si autoři přejí volně zpřístupnit.54 Od svého založení v roce 1997 je Aozora Bunko kompilátorem a vydavatelem vyvíjejícího se online katalogu. V roce 2006 uspořádala Aozora Bunko přidání obhájce veřejné politiky na ochranu svého současného a očekávaného katalogu volně přístupných elektronických knih.55 Knihovna Aozora Bunko byla vytvořena na internetu v roce 1997, aby poskytla široce dostupný bezplatný přístup k japonským literárním dílům, jejichž autorská práva vypršela. Hnací silou projektu byl Michio Tomita, který byl motivován vírou, že lidé se společným zájmem by měli navzájem spolupracovat.56 V Japonsku je Aozora Bunko považována za podobnou projektu Gutenberg. Většina poskytovaných textů je japonská literatura a některé překlady z anglické literatury. Soubory lze stáhnout ve formátu PDF

52 Peter Brook: Prostor jako nástroj. [online] vltava.rozhlas.cz [cit. 2020-10-21]. 53 Peter Brook: Prostor jako nástroj. [online] vltava.rozhlas.cz [cit. 2020-11-18]. 54 LESSING, Lawrence: Free Culture: How Big Media Uses Technology and the Law to Lock Down Culture and Control Creativity s. 68 55 MAUREEN Donovan H. Accessing Japanese Digital Libraries: Three Case Studies. s. 76 56 LESSING, Lawrence: Free Culture: How Big Media Uses Technology and the Law to Lock Down Culture and Control Creativity s. 199 23 nebo jednoduše zobrazit ve formátu HTML. V roce 2013 byl nezávisle založen Fond budoucnosti knih, který pomáhá financování a operacím pro Aozora Bunko. K 5. lednu 2019 v současné době zahrnuje více než 15 100 děl.57

57 LESSING, Lawrence: Free Culture: How Big Media Uses Technology and the Law to Lock Down Culture and Control Creativity s. 228 24

3 Moderní japonská literatura

3.1 Light novel (ライトノベル)

Light novela, v originále nazývaná jako raito noberu, je styl japonského románu pro mladé dospělé, který je svým zaměřením určen především pro studenty vysokých a středních škol. Termín „light novel - lehký román“ je wasei-eigo neboli japonský termín vytvořený ze slov, která mají svůj původ v anglickém jazyce.58 Průměrná délka je asi 50 000 slov, což je očekávané minimum pro rozsah tradičního západní ho románu. Tyto romány bývají navíc obvykle vydávány v netradiční velikosti tisku, tzv. bunkobonů (formát tisku A6), který zajišťuje nízké náklady na vydání a také nízké pořizovací náklady, v roce 2019 byla průměrná cena light novely 540 ¥ (112 Kč).59 Vlastní žánr románu se vyvinul se vyvinula ze seriálových článků v časopisech pro mládež. Aby se tato tvorba co nejvíce přiblížila čtenářům, začala v 70. letech většina japonských časopisů na začátku každého příběhu uvádět také ilustrace. Příběh byl konstruován tak, aby potěšil nové generace a zaujal co největší publikum, proto byl většinou situován do prostředí středních a vysokých škol, a light novela se stala postupně plně ilustrovaným populárním stylem. Pro adaptaci do anime, mangy a hraných filmů jsou často vybírány light novely a některé z nich mají podobu postupně vydávaných sérií v literárních časopisech jako Faust, Gekkan Dragon Magazine, The Sneaker a Dengeki hp nebo v mediálních franšízových časopisech jako Comptiq a Dengeki G's Magazine.60 Populární literatura má v Japonsku dlouhou tradici. Avšak založení společnosti Sonoramy Bunko v roce 1975 je většinou považováno za symbolický začátek light novely v takové míře, jak ji můžeme vidět dnes.61 Autoři sci-fi a hororu jako Hideyuki Kikuchi nebo Baku Yumemakura zahájili svou kariéru prostřednictvím těchto otisků. Kim Morrissy z Anime News Network uvedla, že Keita Kamikita, provozovatel systému fóra sci-fi a fantasy, je obvykle spojován s vytvořením termínu „light novel/

58 What's A Light Novel? [online] www.animenewsnetwork.com [cit. 2020-11-28] 59 Light reading [online] web-japan.org [cit. 2020-11-28] 60 ENOMOTO, Aki: 榎本秋 [Light Novel Criticism] s. 96 61 ENOMOTO, Aki: 榎本秋 [Light Novel Criticism] s. 158 25 raito noberu“ v roce 1990. Poté co si všiml, že sci-fi a fantasy romány, které se objevily v osmdesátých letech přitahovala fanoušky anime a mangy také kvůli ilustracím slavných umělců z manga odvětví, bylo bezprostředně nutné, aby se tyto dvě tvorby daly jednoduše odlišit.62 V 90. letech 20. století dochází k velkému zvratu na této scéně, objevila se série „Slayers“, která spojila prvky fantasy-RPG s komedií a o několik let později založila společnost MediaWorks pop-lit potisk s názvem Dengeki Bunko, který dodnes vyrábí známé light novely.63 Série „Boogiepop“ byla jejich prvním velkým hitem, který brzy získal animovanou podobu a zaujal mnoho pozorovatelů anime, kteří se zajímali o literaturu. Spisovatelé, kteří pracovali na první verzi Dengeki Bunko pokračovali v pomalém získávání pozornosti, dokud svět malého světového románu nezaznamenal rozmach kolem roku 2006.64 Naprostý zvrat pak přichází po velkém úspěchu série Haruhi Suzumiya, kdy prudce vzrostl počet vydavatelů a čtenářů, kteří se o tento žánr zajímali.65 Tato forma literatury se postupně se stále více stávala důležitou součástí japonské 2D kultury na konci dvacátých let 20. století, přičemž série jako „A Certain Magical Index“ prodávaly velké množství kopií s každým vydáním nového svazku. Počet každoročně vydávaných sérií lehkých románů se zvyšuje a nejúspěšnější díla jsou přizpůsobena k další tvorbě v oblasti mangy, anime, videohrám nebo živě hraným filmům.66 Light novely mají pověst „masově vyráběných a jednorázových děl“, extrémním příkladem, který podkládá toto tvrzení je autor Kazuma Kamachi, který psal jeden román měsíčně po dobu dvou let.67 Vydavatelské společnosti neustále hledají nové talenty prostřednictvím každoročních soutěží, z nichž mnohé získávají vítěze peněžní odměnu a možnost vydání jejich románu v obrovském nákladu. Nejprestižnější ocenění pro mladé autory light novel je cena Dengeki Novel, která je mimo jiné i největší soutěží s více než 8 500 přihláškami (2019) ročně.68 V roce 2007 se odhadovalo (podle webové stránky financované japonskou vládou), že trh s těmito romány činil asi 20 miliard ¥ (v té době směnný kurz 170 milionů USD) a že ročně vyšlo asi 30 milionů

62 Light reading [online] web-japan.org [cit. 2020-11-28] 63 ENOMOTO, Aki: 榎本秋 [Light Novel Criticism] s. 249 64 What's A Light Novel? [online] www.animenewsnetwork.com [cit. 2020-11-28] 65 ENOMOTO, Aki: 榎本秋 [Light Novel Criticism] s. 302 66 What's A Light Novel? [online] www.animenewsnetwork.com [cit. 2020-11-28] 67 Light reading [online] web-japan.org [cit. 2020-11-28] 68 What's A Light Novel? [online] www.animenewsnetwork.com [cit. 2020-11-28] 26 výtisků. Kadokawa Group Holdings, která vlastní významné značky jako Kadokawa Sneaker Books a Dengeki Books, má 70% až 80% podíl na trhu. V roce 2009 dosáhly light novely tržeb v hodnotě 30,1 miliardy ¥, což je přibližně 20% veškerého prodeje brožovaných knih ve formátu bunkobon v Japonsku.69 Většina light novel je vydávána japonskými spisovateli, až na několik výjimek. Například Yu Kamiya, autor populární knihy „No Game No Life“, je japonsko- brazilský spisovatel, který žije v Japonsku a své romány vydává prostřednictvím významných japonských vydavatelských značek.70 Mezi aktuálně nejočekávanější light novely (2020-2021) patří výše zmíněná série „No Game No Life“, „Sword Art Online“ (Reki Kawahara), „Log Horizon“ (Mamare Touno), „Overlord“ (Kugane Marujama) aj.71

3.2 Manga (漫画)

Japonskou mangu lze z evropského nebo západního pohledu vnímat jako komiksy nebo grafické romány. Většina mangy odpovídá stylu vyvinutému v Japonsku na konci 19. století, ačkoli umělecká forma má v dřívějším japonském umění dlouhou historii. Dnešní termín manga (katakana: マンガ; hiragana: まんが) se v Japonsku používá k označení komiksů i karikatur.72 Mimo Japonsko se toto slovo obvykle používá k označení komiksů původně vydaných v Japonsku, aby se lépe odlišila původní a případná cizí forma komiksů, např. z Číny, Koreje nebo Alžírska. Původní slovo „manga“ pochází z japonského slova 漫画 - složeného ze dvou kanji 漫 (muž), což znamená „náladový nebo improvizovaný“, a 画 (ga), což znamená „obrázky“, stejný termín je kořenem korejského slova pro komiksy „manhwa“ a čínského slova „manhua“.73 Původ mangy pochází ze svitků /z do 12. století a předpokládá se, že představují základ pro styl čtení zprava doleva. Během období Edo (1603–1867) položil Toba Ehon základní koncept mangy. Samotné slovo se poprvé začalo běžně používat v roce 1798,

69 What's A Light Novel? [online] www.animenewsnetwork.com [cit. 2020-11-28] 70 Light reading [online] web-japan.org [cit. 2020-11-28] 71 ENOMOTO, Aki: 榎本秋 [Light Novel Criticism] s. 395 72 LENT John A. Illustrating Asia: Comics, Humor Magazines, and Picture Books. s. 52 73 SCHODT, Frederik. Manga! Manga! The World of Japanese Comics. s. 13 27 s vydáním děl, jako je obrázková kniha autora Santo Kyōden „Shiji no yukikai“ (1798).74 Adam L. Kern tvrdí, že kibyoshi, obrázkové knihy z konce 18. století, mohly být prvními komiksy na světě. Tyto grafické příběhy sdílejí s moderními mangou vtipná, satirická a romantická témata. Některá díla byla hromadně vyráběna jako seriály pomocí dřevotisku. Literární historikové popsali dva široké a doplňkové procesy formující moderní mangu. Jeden pohled reprezentovaný autory, jako jsou Frederik L. Schodt, Kinko Ito a Adam L. Kern, kteří zdůrazňují kontinuitu japonských kulturních a estetických tradic, včetně předválečné, meijské a předmeijské kultury a umění. Druhý pohled zdůrazňuje události, které se vyskytly během a po spojenecké okupaci Japonska, a zdůrazňuje americké kulturní vlivy, včetně amerických komiksů, obrázků a témat z americké televize, filmu a karikatur.75 Manga příběhy jsou obvykle vytištěny černobíle - z časových omezení, uměleckých důvodů (protože vybarvení by mohlo snížit dopad uměleckého díla) a kvůli nízkým nákladům na tisk - i když existují některé plnobarevné mangy, ale to jen ve výjimečných případech.76 Nejčastějším jevem pak bývají barevné přebaly nebo výroční čísla vydávaná barevně. V Japonsku jsou mangy obvykle na pokračování ve velkých časopisech, které často obsahují mnoho příběhů, z nichž každý je prezentován v jedné epizodě, aby pokračoval v příštím čísle.77 Shromážděné kapitoly jsou obvykle znovu publikovány v tankōbon svazcích, často, ale ne výlučně v brožovaných knihách. Umělec tvořící mangu (v japonštině mangaka) obvykle pracuje s několika pomocníky v malém studiu a je spojován s kreativním editorem z komerční vydavatelské společnosti.78 V manga časopisech obvykle běží více sérií současně, přičemž každé sérii je jednotlivé číslo přiděleno přibližně 20–40 stránek.79 Jiné časopisy, jako například magazín Newtype, obsahovaly dílčí kapitoly ve svých měsíčních periodikách. Jiné časopisy jako Nakayoshi obsahují velké množství příběhů napsaných různými umělci; tyto časopisy, jsou obvykle vytištěny na nekvalitním novinovém papíru a mohou mít tloušťku od 200 do více než 850 stránek.80 Pokud je série manga dostatečně populární, může být animována během jejího vydávání nebo následně. Někdy jsou seriálové

74 SCHODT, Frederik. Manga! Manga! The World of Japanese Comics. s. 26 75 GRAVETT, Paul. Manga: 60 Years of Japanese Comics s. 89 76 LENT John A. Illustrating Asia: Comics, Humor Magazines, and Picture Books. s. 157 77 SCHODT, Frederik. Manga! Manga! The World of Japanese Comics. s. 101 78 LENT John A. Illustrating Asia: Comics, Humor Magazines, and Picture Books. s. 231 79 PETERSEN, Robert S. Comics, Manga, and Graphic Novels – A History of Graphic Narratives s. 35 80 PETERSEN, Robert S. Comics, Manga, and Graphic Novels – A History of Graphic Narratives s. 74 28 mangy založeny na předchozích hraných /či nebo animovaných filmech. Komiksy ovlivněné japonskou mangou, mezi původními díly, existují i v jiných částech světa, zejména v Alžírsku („DZ-manga“), Číně, Hongkongu, Tchaj-wanu („manhua“) a Jižní Koreji („manhwa“).81 V Japonsku je manga čtena lidmi všech věkových skupin. Médium zahrnuje díla v široké škále žánrů: akční, dobrodružné, obchodní a komerční, komedie, detektivní, dramatické, historické, hororové, tajemné, romantické, sci-fi a fantasy, erotické (hentai – „zvrhlé“), sportovní aj.82 Hlavní rozvoj trhu a samotné mangy v Japonsku proběhl s rozšířením levného a dostupného tisku v 70. letech 20. století. Začínají tak vznikat především malá a nezávislá vydavatelství, která umožnila amatérským autorům publikovat jejich ranou tvorbu. Tomuto typu produkce textů se později začalo říkat dódžinši a v počátcích se jednalo o původní autorskou tvorbu.83 Zatímco velká nakladatelství zaměřená na hlavní proud čtenářů vydávala známé příběhy, nově vzniklý trh s amatérskou tvorbou obsahoval velké množství experimentů a nových žánrů.84 Nevídaný zájem o dódžinši vypukl okolo roku 1975 a nepřímo napomohl vzniku setkání fanoušků (conu), které dnes známé jako Comic Market, kde se každoročně schází skupiny amatérů i jednotlivců, kteří publikující mangu. Tato každoroční setkání se stala místem pro prodej a šíření dódžinši a během následujících 10 let se značně rozrostla.85 Jedná se o unikátní kulturní událost, na které mohou nadšení čtenáři pořídit původní vydání nových děl, která mají po úspěchu mangy obrovskou cenu.86 Největší rozruch ohledně mangy nastal v letech 1986 až 1992, kdy se Comic Market začal nově pořádat dvakrát do roka a stal se tak největší akcí svého druhu (v roce 2019 jej během dvou dní navštívilo více než 3,5 miliónů). Vznikají také nové časopisy zaměřující se na amatérskou tvorbu.87 Amatérská tvorba byla oproti hlavnímu trhu zvláštní také velkým množstvím dívčí mangy. Zatímco hlavní směr se soustředil z větší části na šónen (v roce 2013 se jednalo až o 78 % veškerých titulů), na Comic Marketu bylo kolem roku 2019 více jak 80 % autorek tvořících dívčí šódžo mangu.88

81 LENT John A. Illustrating Asia: Comics, Humor Magazines, and Picture Books. s. 15 82 GRAVETT, Paul. Manga: 60 Years of Japanese Comics s. 165 83 PETERSEN, Robert S. Comics, Manga, and Graphic Novels – A History of Graphic Narratives s. 137 84 SCHODT, Frederik. Manga! Manga! The World of Japanese Comics. s. 193 85 LENT John A. Illustrating Asia: Comics, Humor Magazines, and Picture Books. s. 89 86 LENT John A. Illustrating Asia: Comics, Humor Magazines, and Picture Books. s. 63 87 SCHODT, Frederik. Manga! Manga! The World of Japanese Comics. s. 197 88 PETERSEN, Robert S. Comics, Manga, and Graphic Novels – A History of Graphic Narratives s. 206 29

V České republice je historie mangy spjata především s její pozdější adaptací - anime, které se začalo objevovat na českých sci-fi a fantasy srazech již v roce 1999 a 2000. V roce 2000 se na akci jménem Raucon objevil první program zaměřený na Japonsko, anime a mangu. V tomto roce také vzniklo sdružení fanoušků s názvem Česko-slovenský klub přátel mangy a anime, který k letošnímu roku (2020) vydal 416 mang přeložených do češtiny. 89

89 Raucon 2000. Program "Tajemné Japonsko" [online] web.archive.org [cit. 2020-11-28] 30

Praktická část

4 Výzkumné šetření

V předchozích kapitolách v rámci teoretické části jsme se zabývali recepcí klasické a moderní japonské literatury. Nyní se bude věnovat dané problematice z praktického hlediska, a to za pomoci výzkumného dotazníku, který bude sledovat obeznámenost s japonskou literaturou mezi studenty středních škol v okrese Opava a Ostrava. Naším hlavním cílem je porovnat informovanost českých středoškolských studentů, která se týká východní literatury ve srovnání klasicky vyučovaným evropským a západním kánonem textů. Hlavní důvod, který vedl ke stanovení tohoto cíle, bylo zjištění, že mnohdy oceňovaná a populární literatura pocházející z Japonska, nemá v Evropě pevnou základnu, i když se často jedná o díla jedinečná a odborníky oceňovaná více než některá evropská a západní díla, která jsou mezi širší veřejností známější.

4.1 Výzkumná otázka a hypotézy

4.1.1 Hlavní výzkumná otázka a hypotézy:

Cílem bakalářské práce je srovnávací a interdisciplinární pohled na utváření obrazu japonské literatury v českém kulturním a literárním prostředí ve smyslu recepce "jinakosti". Zastřešujícím metodologickým hlediskem bude obecnější perspektiva, která vychází z pojetí, které formuloval v pro oblast vnímání světové literatury René Etiemble ve smyslu kulturní rozmanitosti a rozrušování eurocentrického kánonu. Konkrétní postupy zpracování budou zaměřeny na oblast vzniku české japanologie od počátků až k výstupům současných akademických pracovišť. Druhá část práce bude věnována vývojovým aspektům japonské literatury od tradičních útvarů až po nejnovější žánry (manga,light novels apod.), třetí část se bude zabývat výzkumem v oblasti konkrétní

čtenářské recepce v českém prostředí právě ve smyslu zkušenosti s kulturní jinakostí, jež může představovat právě z interdisciplinárních hledisek zajímavý sociokulturní fenomén, který je podmíněn i generačně.

H01 – Více než 60% studentů nemá žádné povědomí o klasické japonské literatuře a o jejích reprezentativních dílech.

H02 – 70% studentů se během výuky nikdy nesetkalo s učivem nebo odkazem, který by se týkal japonské literatury.

H03 – Studenti středních škol mají v povinné četbě k maturitní zkoušce na výběr pouze z knih vydaných evropskými, případně západními autory, nikoliv východními.

H04 – Alespoň 50% středoškolských studentů je obeznámeno s populární japonskou literaturou.

H05 – Více než 40% studentů přišlo do kontaktu s japonskou populární literaturou a pravidelně ji vyhledávají na internetu online nebo specializovaných knihkupectvích.

H06 – Animované adaptace původní předlohy (mangy) jsou u českých studentů mnohem populárnější než manga.

H07 – 60% studentů středních škol by uvítalo širší pohled na světovou literaturu a možnost studia širšího pohledu na ni.

4.2 Výběr a charakteristika výzkumného souboru

Jako hlavní výzkumný soubor jsem zvolil zájemce mezi studenty středních škol v okresech Opava a Ostrava, jejichž studium na škole bude ukončeno maturitní zkouškou, bez ohledu na konkrétní zaměření jejich oboru. Výzkumný soubor byl kontaktován pomocí online dotazníku a šetření probíhalo v období od 1.12.2020 – 1.2.2021. Dotazníkového šetření se během daného časového 32 období zúčastnilo celkem 307 studentů, kteří byli po vyplnění názvu školy, kvůli zabezpečení pravdivých výsledků, přesměrováni na doménu, na níž mohli vyplnit dotazník zcela anonymně. Hlavním důvodem výběru tohoto subjektu byla má osobní zkušenost s japonskou literaturou a zároveň také zkušenost s absolutně nulovým pochopením v rámci výuky světové literatury na střední škole.

4.3 Použité metody a techniky získávání informací

Pro praktickou část své bakalářské práce jsem si zvolil kvantitativní výzkum na základě dotazníkových šetření, které muselo v rámci nouzových opatření probíhat pouze online.

4.3.1 Kvantitativní výzkum

Kvantitativní výzkum je standardizovaná metoda vědeckého výzkumu, která popisuje zkoumanou skutečnost pomocí proměnných, které lze vyjádřit čísly. Tyto proměnné vznikají na základě určitých měřením nebo vlastním škálováním subjektů např. od 1 do 10. Výsledky jsou následně zpracovávány pomocí různých statistických metod a následně interpretovány. Oproti kvalitativnímu výzkumu, který upřednostňuje větší soubory dat, ale menší počet respondentů, mohou kvantitativní výsledky více figurovat jako reprezentativnější, méně závislé na individuálních názorech a schopnostech respondentů a vedou k rychlejším a srovnatelným výsledkům, které v tomto případě pokryjí větší počet subjektů. 90

4.4 Metody získávání dat

Jako metodu pro získávání informací jsem zvolil metodu dotazníkového šetření. Podle Miroslava Chráska, který ve své knize uvádí „Dotazník jako takový je soustava

90 PETRUSEK, Miloslav, Hana MAŘÍKOVÁ a Alena VODÁKOVÁ. Velký sociologický slovník s. 455 33 předem připravených a pečlivě formulovaných otázek, které jsou promyšleně seřazeny do písemné struktury, respondent na ně odpovídá taktéž písemně.“91

4.4.1 Výhody dotazníku

„Mezi výhody dotazníkového šetření patří především nízká časová a finanční náročnost. Výzkum může být prováděn i malým počtem výzkumníků, přesto však umožní získání dat i od velkého množství lidí. Pro respondenty je důležitá relativně vysoká míra anonymity a časová nenáročnost. Výsledky kvalitativního výzkumu jsou vysoce reprezentativní i pro zbytek populace (či specifické skupiny) a lze je statisticky zpracovat. Dotazník navíc může být použit i opakovaně pro srovnávací šetření. Odpovědi z dotazníkového šetření lze následně kvantifikovat a analyzovat.“92 Takto ve svém díle specifikuje výhody dotazníku Giddens.

4.4.2 Nevýhody dotazníku

Naopak nevýhody Giddens prezentuje takto: „Nevýhodou dotazníků je možnost vysokého zkreslení ze strany respondentů. Respondenti sdělují pouze svůj individuální pohled na danou situaci (např. na své chování), mohou se pokusit vykreslit se v lepším světle či na otázky odpovědět lživě. Přesnost šetření je pochybná, protože je malé procento zodpovězených otázek, a tak jsou výsledky výzkumu často založeny jen na ½ původního vzorku“.93

91 CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního výzkumu s. 157 92 GIDDENS Anthony. Sociologie s. 499 93 GIDDENS Anthony. Sociologie s. 852 34

4.5 Tvorba a struktura dotazníku

Celkově dotazník obsahuje jedenáct otázek, z nichž je pět otázek je uzavřených, tři otázky otevřené s možností jakékoliv odpovědi a dvě otázky jsou založeny na výběru a jednu na škálování. Finální počet respondentů (studentů středních škol), kteří se zúčastnili online šetření probíhajícího v období od 1.12.2020 – 1.2.2021 byl 307. Dotazník byl technicky zabezpečen, aby zaručoval anonymitu a zároveň, aby jej nebylo možné navštívit vícekrát. Závěrečná forma dotazníku, který respondenti vyplňovali je v plném rozsahu k nahlédnutí v přílohách. viz. Příloha 1.

4.6 Zpracování a interpretace výzkumného šetření

• Otázka č. 1 – Znáte nějaká klasická/moderní literární díla nebo dramata japonských autorů?

Z celkového počtu 307 náhodně vybraných respondentů jich 202 vybralo odpověď Ano, zatímco 105 odpověď Ne.

Tabulka 1 – Poměr počtu respondentů v závislosti na znalosti klasických/moderních literárních dílech nebo dramatech japonských autorů Procentuální podíl Vybraná odpověď Počet respondentů dotázaných Ano 202 65,79 % Ne 105 34,21 % Zdroj: vlastní zpracování

Na přiložené tabulce můžeme pozorovat, že i přes zcela náhodný výběr segmentu respondentů, byla potvrzena hypotéza „H01 – Více než 60% studentů nemá žádné povědomí o klasické japonské literatuře a o jejích reprezentativních dílech.“

• Otázka č. 2 – V případě, že ano, můžete uvést příklady lit. děl/dramat?

Touto otázkou jsme chtěli zjistit vlastní zkušenosti a znalosti jednotlivých respondentů a na základě těchto informací vyhodnotit, zda jsou v širším povědomí díla autorů klasických nebo moderních. Ve výsledném dotazníkovém šetření bylo celkem uvedeno 27 různých případů japonské literatury nebo dramat. Nejčastěji se však dle předpokladů dotazníku objevovala díla současných autorů. Mezi šest nejčastějších zmiňovaných patřily například tyto texty: Naruto Shippuuden, Death Note, One Piece, Fairy Tail, Boku no Híró akademia, Boku no Híró akademia.

Tabulka 2 – Výčet nejčastějších literních děl zmiňovaných samotnými respondenty online dotazníku Název díla Počet odpovědí Naruto Shippuuden 72 Death Note 49 One Piece 28 Fairy Tail 19 Boku no Híró akademia 10 Sword Art Online 7 Zdroj: vlastní zpracování

Pomocí získaných výsledků lze konstatovat, že mnohem větší popularity se u respondentů, kteří ještě navštěvují střední školy, těší literatura současná. Otázka nebyla přímo cílena na potvrzení některé z hypotéz, ale pro zjištění největšího zájmového sektoru japonské literatury a výsledná data mohou být využita v dalším zkoumání této problematiky

• Otázka č. 3 – Setkal/a jste se někdy v rámci svého středoškolského studia s odkazem na klasickou japonskou literaturu nebo dramata?

Během dotazníkového šetření bylo také potřeba zjistit, zda se zúčastnění respondenti zajímají o problematiku japonské literatury sami nebo zda byli nasměrování svými vyučujícími v rámci výuky světové literatury. Z celkového počtu 307 náhodně vybraných respondentů jich 41 vybralo odpověď Ano, zatímco 266 odpověď Ne.

Tabulka 3 – Poměr počtu respondentů v závislosti na znalosti klasických/moderních literárních dílech nebo dramatech japonských autorů: Procentuální podíl Vybraná odpověď Počet respondentů dotázaných Ano 59 19,22 % Ne 248 80,78 % Zdroj: vlastní zpracování

Na přiložené tabulce můžeme pozorovat, že i přes zcela náhodný výběr segmentu respondentů, byla potvrzena hypotéza „H02: 70% studentů se během výuky nikdy nesetkalo s učivem nebo odkazem, který by se týkal japonské literatury.“ Zde bylo podle původních předpokladů zjištěno, že ačkoliv je středoškolská literatura pojímána jako literatura světová, téměř vůbec se studenti nesetkávají s odkazem na literaturu východní, konkrétně tedy japonskou.

• Otázka č. 4 – Nacházely se ve Vašem výběru pro maturitní četbu díla japonských autorů?

Tato otázka měla za úkol rozdělit respondenty na dvě skupiny. Konkrétně na výčet těch, kteří mají možnost vybrat si nějaké japonské dílo ze svého seznamu maturitní četby, což v tomto případě činilo 43 respondentů a skupinu druhou, která tuto volbu nemá, konkrétně 264 respondentů.

Tabulka 4 – Poměr počtu respondentů v závislosti na možnosti zvolit si jako jakoukoliv japonskou literaturu jako jednu z knih maturitní četby. Procentuální podíl Vybraná odpověď Počet respondentů dotázaných Ano 43 14,00 % Ne 264 86,00 % Zdroj: vlastní zpracování

• Otázka č. 5 – V případě, že ano, můžete uvést příklady literárních děl/dramat?

Otázka měla za úkol zjistit, zda i přes většinovou absenci zmínky o japonské literatuře během studia, mají středoškolští studenti na výběr alespoň některá světově známá díla japonských autorů. V případě, že studenti odpověděli na předchozí otázku kladně, měli napsat alespoň jedno z těchto děl. Ve výsledné dotazníkovém šetření byly celkem uvedeny 4 konkrétní díla od celkového počti 43 respondentů v různém poměru. Záznamy z poustevny - Kamo no Čómei, Příběh prince Gendžiho - Murasaki Šikibu, Deník z Hirošimy - Mičihiko Hačija, Death Note - Cugumi Óba.

Tabulka 5 – Výčet literních děl, jež se objevují na maturitních seznamech studentů Název díla Počet odpovědí Cugumi Óba – Death Note 17 Mičihiko Hačija – Deník z Hirošimy 11 Murasaki Šikibu – Příběh prince Gendžiho 8 Kamo no Čómei – Záznamy z poustevny 7 Zdroj: vlastní zpracování

Z výsledků je tedy patrné, že i přes absenci výuky tohoto bloku literatury, či případných zmínek během studia, jsou na některých ze zúčastněných škol k dispozici alespoň stěžejní japonské literatury, a dokonce i jedno moderní dílo. Lze tedy konstatovat, že hypotéza „H03: Studenti středních škol mají v povinné četbě k maturitní

38 zkoušce na výběr pouze z knih vydaných evropskými, případně západními autory, nikoliv východními“ je tímto vyvrácena.

• Otázka č. 6 – Jste obeznámen/a s populární japonskou literaturou zvanou manga?

Dotaz byl cílen na opětovné rozdělení studentů do dvou skupin na základě výběru odpovědi. Většina respondentů, tedy 231, v tomto případě zvolila možnost Ano, zbylých 76 odpověď Ne.

Tabulka 6 – Počet studentů, kteří jsou obeznámeni s moderní formou japonské literatury tzv. „Manga“ Procentuální podíl Vybraná odpověď Počet respondentů dotázaných Ano 231 75,24 % Ne 76 24,76 % Zdroj: vlastní zpracování

Z výsledných údajů je patrné, že většina studentů se s tímto moderním pojmem setkalo a že v základním měřítku informací tuší, o co konkrétně jde. Můžeme tak prohlásit že hypotéza „H04: Alespoň 50% středoškolských studentů je obeznámeno s populární japonskou literaturou.“ je potvrzena.

• Otázka č. 7 – V případě, že ano, můžete uvést příklady?

Zde v této otázce se opět objevuje prostor, ve kterém může odpovídat pouze jedna skupina respondentů, konkrétně ta, která zvolila předchozí možnost odpovědi „Ano“. Jedná se tedy o skupinu 231 respondentů, kteří zde vypsali celkem 19 příkladů konkrétních manga časopisů. Mezi nejčastěji jmenovaná díla patřila: Naruto Shippuuden – Masaši Kišimoto, Death Note – Cugumi Óba, Eiichiro Oda – One Piece, Hiro Mašima – Fairy Tail, Ichiei Ishibumi – High School DxD.

Tabulka 7 – Výčet literních děl, jež respondenti uváděli Název díla Počet odpovědí Masaši Kišimoto – Naruto Shippuuden 64 Ichiei Ishibumi – High School DxD. 44 Cugumi Óba – Death Note 39 Eiichiro Oda – One Piece 26 Hiro Mašima – Fairy Tail 25 Zdroj: vlastní zpracování

Výše uvedená tabulka zahrnuje pouze 5 nejčastěji skloňovaných názvů děl, která však zahrnují celkem 198 respondentů. U všech výše zmíněných děl se jedná o aktuálně stále vydávanou mangu, která vychází buďto fyzicky nebo online na internetu. Na základě toho lze usuzovat, že tento segment respondentů, jsou především jejími pravidelnými čtenáři, čímž se potvrzuje další hypotéza, konkrétně „H05: – Více než 40% studentů přišlo do kontaktu s japonskou populární literaturou a pravidelně ji vyhledávají na internetu online nebo specializovaných knihkupectvích.“

• Otázka č. 8 – Pokud jste vybrali odpověď „Ne“, poznáváte názvy těchto populárních děl?

Otázka úzce souvisí s předchozí volbou u dotazu č. 6. Jedná se o skupinu 72 respondentů, kteří vybrali odpověď „Ne“ a následně se budeme pokoušet ověřit, zda jsou tito respondenti opravdu v úplné nevědomosti ohledně této moderní japonské literatury nebo si pouze některé názvy nespojí s touto tvorbou, a přitom je znají. Bylo vybráno 6 zástupců populárních manga časopisů, které podle celosvětového žebříčku jsou aktuálně nejprodávanější/nejčtenější. Výčet těchto vybraných zástupců je k nahlédnutí v tabulce č. 7 níže.

Tabulka 8 – Zástupci nejoblíbenějších mang současné doby, ze kterých měli zbylí respondenti vybrat povědomá díla Název díla Počet odpovědí Naruto Shippuuden 26 Death Note 14 One Piece 13 Attack on Titan 12 Tokyo Ghoul 8 Fullmetal Alchemist 3 Zdroj: vlastní zpracování

Závěrem lze říct, že je tedy patrné, že i studenti, kteří odpověděli „Ne“ při dotazu na znalost moderní japonské literatury, s ní jsou svým určitým způsobem seznámeni nebo se s ní už někdy dříve sami setkali.

• Otázka č. 9 – Většina dnešní populární mangy mívá své filmové adaptace, poznáváte některé z nich?

Jedna z doplňkových otázek, která má v závěru výzkumného šetření podtrhnout rozsáhlost adaptací moderní japonské literatury, která může následné zájemce nasměrovat k původnímu tištěnému vydání nebo rozšířit zájem o moderní japonskou tvorbu. Pro tento účel byly opět využiti zástupci prvních 5 příček celosvětového žebříčku, viz níže v tabulce č. 9 níže.

Tabulka 9 – Zástupci celosvětově nejsledovanějších anime adaptací původní mangy Název díla Počet odpovědí Sword Art Online 124 Sakurasou no Pet na Kanojo 78 Overlord 43 Log Horizon 30

Druhá skupina respondentů: Nepoznávám žádný z nich 32 Zdroj: vlastní zpracování

Z výsledků je patrné, že animované adaptace – anime, je mezi středoškoláky mnohem rozšířenější, než původní psané/kreslené předlohy. Získaná data potvrzují další z hypotéz, a to konkrétně „H06: Animované adaptace původní předlohy (mangy) jsou u českých studentů mnohem populárnější než manga.“

• Otázka č. 10 – Mnoho těchto populárních děl je vydáváno už celé roky a některá z nich obdržela ocenění, myslíte si, že se mohou srovnávat s literaturou evropskou nebo západní?

Tento dotaz je dostupný všem respondentům, ale cílí především na ty, kteří přišli s japonskou literární tvorbou do úzkého kontaktu a dokážou ji s odstupem času ocenit a také na ni více kriticky nahlížet. Díky získaným výsledkům dokážeme určit, zda studenti vnímají takovou literaturu jako srovnatelnou s klasickými literárními díly evropských autorů, jejichž stěžejní díla byla mnohokrát oceněna literárními kritiky, a i dnes tvoří nepostradatelnou součást většiny maturitních seznamů povinné četby na středních školách.

Tabulka 10 – Respondenti vybírají odpověď na to, zda mnohá celosvětová ocenění, která jsou udělována japonských literárním dílům, mohou ovlivnit jejich pozitivní vnímání zde v Evropě. Procentuální podíl Vybraná odpověď Počet respondentů dotázaných Ano 191 62,21 % Ne 116 37,79 % Zdroj: vlastní zpracování

Podle tohoto šetření můžeme bezpečně prohlásit, že si studenti středních škol uvědomují rovnocennost japonské literatury ve srovnání s literaturou evropskou a západní, která tvoří většinou hlavní část vyučovaného vzorku literatury.

• Otázka č. 13 – Ocenil/a byste zařazení klasické japonské literatury do výběrového seznamu maturitní četby?

Poslední otázka dotazníku se věnuje potenciálnímu návrhu pro střední školy do budoucna. Respondenti zde měli vybrat mezi dvěma možnostmi „Ano“ a „Ne“ na základě toho, zda by jim přišlo vhodné, aby byly do klasických maturitních seznamů středních škol, které obsahují např. i knihy západních autorů, nebo v poslední době mnoho populárních evropských děl (Harry Potter a Kámen mudrců nebo Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky).

Tabulka 11 – Závěrečné rozhodnutí respondentů, zda by zařadili klasickou japonskou literaturu do seznamu maturitní četby. Procentuální podíl Vybraná odpověď Počet respondentů dotázaných Ano 247 80,45 % Ne 60 19,54 % Zdroj: vlastní zpracování

Z výsledků posledního dotazu je patrné, že studenti by uvítali případné doplnění japonských autorů, do seznamu maturitní četby. Zároveň je tím potvrzena i poslední stanovená hypotéza „H07: 60% studentů středních škol by uvítalo větší rozhled světové literatury v učebních osnovách a možnost studia širšího pohledu na ni.“

4.7 Sociometrická doporučení

Na základě vyhodnocení jednotlivých otázek dotazníkového šetření a získaných dat od výzkumného subjektu si dovoluji navrhnout některá doporučení, která by mohla být využita jako návrhy pro výuku světové literatury na středních školách a mohou být také podnětem pro zkvalitnění vzdělávání. Zároveň mohou získaná data posloužit jako podklady pro další zkoumání této problematiky nebo v přímé návaznosti na toto téma.

Doporučení č. 1

Navrhuji do výuky světové literatury na středních školách zařadit blok, který se bude alespoň rámcově věnovat literaturám východním, a to především kvůli prohloubení všeobecných znalostí studentů, kteří jsou v tomto směru poučeni výhradně o literatuře evropské a západní. Ze získaných dat výzkumného dotazníku je patrné, že pouze minimální počet respondentů se ve výuce setkal s odkazy na východní nebo konkrétně japonskou literaturu. Toto sociometrické doporučení bylo stanoveno na základě pozitivního vyhodnocení dvou hypotéz, č. 1 – Více než 60% studentů nemá žádné povědomí o klasické japonské literatuře a o jejích reprezentativních dílech, a č. 2 – 70% studentů se během výuky nikdy nesetkalo s učivem nebo odkazem, který by se týkal japonské literatury

❖ Konkrétní výsledky dotazníkového šetření:

Hypotéza č. 1 Výsledek: 65,79 % Hypotéza č. 2 Výsledek: 80,78 %

Doporučení č. 2

Získaná data nám také ukazují, že většina studentů je o japonské literatuře dobře informována a její tradiční díla jsou jim známa. Navrhuji tedy, aby některá díla byla na hodinách literatury rozebírána a diskutována, aby studenti získali nový impulz, jak je

44 možno na literaturu nahlížet a nebyli tak omezeni pouze na tradičně vyučovanou kritickou recepci českých děl. Toto sociometrické doporučení bylo stanoveno na základě pozitivního vyhodnocení dvou hypotéz, č. 4 – Alespoň 50% středoškolských studentů je obeznámeno s populární japonskou literaturou a č. 5 – Více než 40% studentů přišlo do kontaktu s japonskou populární literaturou a pravidelně ji vyhledávají na internetu online nebo specializovaných knihkupectvích.

❖ Konkrétní výsledky dotazníkového šetření:

Hypotéza č. 4 Výsledek: 75,24 % Hypotéza č. 5 Výsledek: 75,24 %

Doporučení č. 3

Větší skupina studentů, která v tomto případě představuje 80 % respondentů, souhlasí s myšlenkou o rozšíření maturitní četby o díla japonských autorů, ať už tradičních nebo moderních. Proto navrhuji, aby některá díla oceněná literární kritikou byla v takovém seznamu umístěna jako samostatný okruh vedle jiné populární četby, jako např. Harry Potter a Kámen mudrců nebo Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky. Toto sociometrické doporučení bylo stanoveno na základě pozitivního vyhodnocení dvou hypotéz, č. 3 – Studenti středních škol mají v povinné četbě k maturitní zkoušce na výběr pouze z knih vydaných evropskými, případně západními autory, nikoliv východními, a č. 7 – 60% studentů středních škol by uvítalo větší rozhled světové literatury v učebních osnovách a možnost studia širšího pohledu na ni.

❖ Konkrétní výsledky dotazníkového šetření:

Hypotéza č. 3 Výsledek: 14,00 % Hypotéza č. 7 Výsledek: 80,45 %

Doporučení č. 4

Z dotazníkového šetření je patrné, že studenti jsou dobře obeznámeni s moderním typem japonské literatury „manga“. Proto navrhuji, aby byli seznámeni s rámci výuky literatury i s dalšími unikátními typy japonské literatury jako jsou např. zástupci japonské poezie haiku nebo tanka a dále také s tradiční formou japonského dramatu, který v základu nese zcela jiné charakteristiky než dramata evropská. Toto sociometrické doporučení bylo stanoveno na základě pozitivního vyhodnocení hypotéz č. 4 – Alespoň 50% středoškolských studentů je obeznámeno s populární japonskou literaturou, a č. 6 – Animované adaptace původní předlohy (mangy) jsou u českých studentů mnohem populárnější než manga

❖ Konkrétní výsledky dotazníkového šetření:

Hypotéza č. 4 Výsledek: 75,24 % Hypotéza č. 6 Výsledek: 89,57 %

Doporučení č. 5

Výzkumné šetření také prokázalo rozsáhlou znalost moderní japonské literatury různých typů. Je proto možno navrhnout, aby studenti těchto poznatků mohli ve výuce literatury více využít a aby mohli taková díla zpracovávat ve formě referátů nebo seminárních prací, které normálně zpracovávají z předem stanovených děl, anebo samostatně vybraných děl, která se však musí nacházet na seznamu klasické evropské, popř. západní literatury, která následně bývá součásti maturitní četby.

Závěr

Tato bakalářská práce si kladla za cíl reflektovat japonskou literaturu v českém kontextu a odpovědět na otázku, zda má tradiční i moderní japonská literatura své místo ve výuce literatury světové. V teoretické části práce jsme se zabývali otázkami metodologie a přístupy jež úzce souvisejí s celkem japonské literatury, ale zároveň i s japanologii samotnou. Upozornili jsme na to, že klasická japonská literatura je v některých ohledech mnohem starší než literatura evropská nebo západní a také, že některé její unikátní žánry jsou v některých ohledech literární kritikou i historiografií oceňovány pro vysokou úroveň lingvistickou nebo literární. Dále je možno říci, že japonská literatura a s ní celek mimoevropských literatur Asie, jsou dodnes vnímány jako něco nevýznamného ve světovém měřítku, a proto tyto okruhy bývají často z výuky vyřazeny nebo je od nich záměrně upouštěno. Pojmy jako haiku, tanka nebo manga jsou však neodmyslitelnou součásti světové literatury a nelze je přehlížet na základě kulturního nepochopení. V recepci japonské literatury v českém kontextu však můžeme spatřovat jistou neodmyslitelnou symbiózu například oproti překladům do světových jazyků, kde se určité aspekty a hodnoty poezie nebo prózy ztrácejí, zejména kvůli nízké kvantitě slovní zásoby, kterou má český jazyk o dost širší a je proto schopen ke každému japonskému znaku přiřadit konkrétní slovo. Na tyto poznatky příznivých podmínek vnímání japonské literatury v rámci české literatury poukázala řada autorů, především pak Barbora Markéta Eliášová svým dílem Pod Karlem Perglerem: Rok života na československém vyslanectví v Japonsku, ale setkali jsme se také s odkazy na díla Vlasty Hilské, Antonína Límana nebo současného autora Karla Fialy. Upozornili jsme také na díla světových japanologů, mezi které neodmyslitelně patří Ruth Benedict, která svými pracemi Kulturní vzorce nebo Chryzantéma a meč výrazně přispěla k rozvoji japanologie nejen ve světě, ale také v českém kulturním kontextu. Spolu s touto autorkou jsme také reflektovali práci Reného Étiemblea, který své myšlenky uvedl do světa především impozantní studií literární recepce „Le Mythe de Rimbaud“. V závěru kapitoly jsme se dozvěděli o japonské akademii, která synergicky spojuje všechny tyto snahy do velkého celku, díky kterému je práce nových autorů snazší.

V kapitole o moderní japonské literatuře jsme definovali důležité pojmy jako manga, light novel nebo také kdo je to mangaka. Dále jsme si položili otázku, co umožnilo vznik těchto velice rozšířených beletristických děl a proč s jejich vydáváním mají mladí autoři menší problémy než autoři u nás. Také jsme upozornili na skutečnost, proč se z malých komunit za účelem koupí prvotisků staly obrovské oslavy, které postupně přerostly do nadnárodních událostí a získaly státní dotace. Zmínili jsme také některá velmi očekávaná díla, která v Japonsku souběžně vycházejí jako literatura, ale taktéž jako animované televizní adaptace. Část praktická měla za úkol představit výzkum, který úzce souvisí s tématem. Definovali jsme hlavní cíl této bakalářské práce a pojmy úzce související s výzkumným šetřením. Stanovili jsme několik hypotéz, které se staly základem pro otázky, jež mohly být později zařazeny do dotazníkového šetření. Dotazníkové šetření jsme rozebrali a stanovili si jeho základní klady a zápory vůči kvalitativnímu šetření na základě rozhovorů. Sestavili jsme strukturu dotazníku tak, aby pojal otázky různých typů a dal respondentům větší prostor pro vyjádření. Následně jsme zpracovali a interpretovali data získaná výzkumným šetřením, abychom dokázali posoudit, zda dříve stanovené hypotézy byly potvrzeny nebo vyvráceny. Závěrem praktické části jsme upozornili na výsledky výzkumu a stanovili sociometrická doporučení, která mohou napomoct v dalším výzkumu. Souhrnným výsledkem této bakalářské práce je potvrzení hlavní výzkumné otázky, která na základě stanovených hypotéz předpokládala, že povědomí českých středoškolských studentů o japonské literatuře je vysoké, avšak není formováno vlivem školského zařízení, ale vlastním zájmem studentů a čtenářů. Dále se také potvrdilo, že recepce japonské literatury v českém kontextu stále přetrvává pouze na úrovni odborné či akademicko-výzkumné, ale v běžném školském zařízení se s ní středoškolští studenti téměř nesetkávají. Ze získaných výzkumných dat, jsme se dozvěděli, že absence japonské literatury je studenty vnímána a větší část respondentů je toho názoru, že japonská literatura má ve světové literatuře stejnou pozici, jakou má kterákoliv jiná literatura. Na základě sociometrických doporučení je pak možné stanovit budoucí kroky, které by vedly k nápravě tohoto odsunutí nejenom japonské, ale celé východní literatury mimo hlavní blok přednášek.

Seznam pramenů a literatury

1. CORBINEAU-HOFFMANN, Angelika. Úvod do komparatistiky. Praha: Akropolis, 2008. 208 s. ISBN 978-80-86903-78-1. 2. ÉTIEMBLE, René. Le Mythe de Rimbaud. 2e éd. Paris: Gallimard, 1968. 508 s. 3. MARINO, Adrian. Etiemble. Le comparatisme militant. [Paris]: Gallimard, c1982. 264 s. ISBN 2070209474. 4. MIYAZAKI, Atsushi. Učebnice japonské kaligrafie. V Praze: Česko-japonská společnost, 2016. 104 s. ISBN 978-80-903737-6-1. 5. JANKA, Otto. Příběhy českých cestovatelů zapomenutých i nezapomenutých. Třebíč: Akcent, 2001. 231 s. ISBN 80-7268-122-2. 6. Klaus Kracht: Japanologie an deutschsprachigen Universitäten, Wiesbaden: Harrassowitz 1990; 256 s. ISBN 3-447-03064-X. 7. FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. 8. BENEDICT, Ruth. Kulturní vzorce. Přeložil Jitka FIALOVÁ. Praha: Portál, 2019. 270 s. ISBN 978-80-262-1446-5. 9. YOUNG, Virginia Heyer. Ruth Benedict: beyond relativity, beyond pattern. Lincoln: University of Nebraska Press, c2005. 379 s. ISBN 0803205112. 10. BENEDICT, Ruth. Chryzantéma a meč: vzorce japonské kultury. Praha: Malvern, 2013. 303 s. ISBN 978-80-87580-45-5. 11. JURČÍČKOVÁ, Romana. Barbora Markéta Eliášová a obraz Japonska v české společnosti ve dvacátých letech 20. století. 2011. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, Katedra dějin a didaktiky dějepisu. Vedoucí práce Hnilica, Jiří. 89 s. 12. BRESKA, Alfons. Mléčná dráha: Antologie z japonských básníků haiku XVII. a XVIII. století. Praha: Aurora, 1999 (první vydání: 1937). 160 s. ISBN 80- 85974-71-1. 13. HIRAGA, Masako K. Rough Sea and the Milky Way: 'Blending' in a Haiku Text, in Computation for Metaphors, Analogy, and Agents, ed. Chrystopher L. Nehaniv. Berlin: Springer. 1999. 389 s. ISBN 978-3540659594.

14. LORENTE, Jaime. Shasei.Introducción al haiku, Toledo, Lastura y Juglar, Colección "Punto de Mira", 2018. 124 s. ISBN 978-84-948512-9-2. 15. NOVÁK, Miroslav. Haiku: Japonská přírodní lyrika. Disertační práce. Liberec: Karlova Univerzita, 1951. 116 s. 16. UEDA, Makoto. Bashō and his Interpreters: Selected Hokku with Commentary. Stanford (CA): Stanford University Press, 1992. 468 s. ISBN 0-8047-2526-8. 17. WALEY, Arthur. Noh plays of Japan. Tuttle Shokai Inc. 2009. 288 s. ISBN 4- 8053-1033-2. 18. ZEAMI Motokiyo. On the Art of the Nō Drama: The Major Treatises of Zeami. Trans. J. Thomas Rimer. Ed. Masakazu Yamazaki. Princeton, NJ: Princeton UP, 1984. 360 s. 19. TYLER, ROYALL (ed. & trans.). Japanese Nō Dramas. London: Penguin Books. 1992. ISBN 0-14-044539-0. 384 s. 20. BRAZELL, Karen. Traditional Japanese Theater: An Anthology of Plays. New York: Columbia University Press. 1998. 464 s. ISBN 978-0231108737. 21. MINER, Earl. Morrell. The Princeton Companion to Classical Japanese Literature. Princeton: Princeton University Press. 1985. 296 s. ISBN 978-0-691- 00825-7. 22. UEDA, Makoto, Modern Japanese Tanka: An Anthology, NY: Columbia University Press, 1996. 288 s. ISBN 0-231-10432-4. 23. KEENE, Donald, Dawn to the West: Japanese Literature of the Modern Era - Poetry, Drama, Criticism (A History of Japanese Literature, Volume 4), Columbia University Press, 1999. 698 s. ISBN 978-0231114394. 24. ŠVARCOVÁ, Zdenka: Japonská literatura 712–1868. Karolinum, 2005. 304 s. ISBN 80-246-0999-1. 25. WINKELHÖFEROVÁ, Vlasta: Slovník japonské literatury. Libri, Praha 2008. 336 s. ISBN 978-80-7277-373-2. 26. ENOMOTO, Aki: 榎本秋 [Light Novel Criticism]. NTT Shuppan. Japonsko 2008. 651 s. ISBN 978-4-7571-4199-5. 27. LESSING, Lawrence: Free Culture: How Big Media Uses Technology and the Law to Lock Down Culture and Control Creativity. Penguin Press. New York 2004. 368 s. ISBN 978-1-59420-006-9.

28. MAUREEN Donovan H. Accessing Japanese Digital Libraries: Three Case Studies. Springer Berlin 2006. 418 s. ISBN 978-3-540-49375-4. 29. LENT John A. Illustrating Asia: Comics, Humor Magazines, and Picture Books. University of Hawaii Press. Honolulu: Hawaii 2001. 249 s. ISBN 978-0-8248- 2471-6. 30. SCHODT, Frederik. Manga! Manga! The World of Japanese Comics. Tokio: Kodansha, 1986. 260 s. ISBN 978-0870117527. 31. GRAVETT, Paul. Manga: 60 Years of Japanese Comics. New York: Collins Design, 2004. 176 s. ISBN 978-1856693912. 32. PETERSEN, Robert S. Comics, Manga, and Graphic Novels – A History of Graphic Narratives. California: Praeger, 2011. 274 s. ISBN 978-0-313-36330-6.

Seznam online zdrojů

1. Asiatic Society of Japan, Home Page. www.tiu.ac.jp [online]. [cit. 2020-09-25]. 2. Publikace Česko-japonské společnosti publications.japan.cz [online]. [cit. 2020-09- 27]. 3. Vedení společnosti a spolupráce s autory japan.cz/o-cjs/ [online] [cit. 2020-09-27]. 4. Japonská studia - Ústav Dálného východu. udlv.ff.cuni.cz [online]. [cit. 2020-09- 28]. 5. Rozhovor s Antonínem Límanem (2008) www.iliteratura.cz/Clanek/23561/liman- antonin-1 [online] [cit. 2020-09-29]. 6. Karel Fiala [online]. obecprekladatelu.cz [cit. 2020-09-30]. 7. Peter Brook: Prostor jako nástroj. Vltava [online]. https://vltava.rozhlas.cz/peter- brook-prostor-jako-nastroj-8166901 [cit. 2020-10-21]. 8. Rozhovor s Antonínem Límanem. [online] https://www.xxvi.cz/index.php/historie/9-noviny/168-antonin-v-liman-7-4-1932-2- 5-2018 [cit. 2020-11-18]. 9. What's A Light Novel? [online] https://www.animenewsnetwork.com/feature/2016- 10-19/what-a-light-novel/.107843 [cit. 2020-11-24]. 10. Light reading [online] https://web-japan.org/trends/07_culture/pop070228.html [cit. 2020-11-26]. 11. Raucon 2000. Program "Tajemné Japonsko" [online] https://web.archive.org/web/20020816003501/http://www.cswu.cz/raukon/2000/ind ex.html [cit. 2020-11-28].

Seznam tabulek

Tabulka 1 – Poměr počtu respondentů v závislosti na znalosti klasických/moderních literárních dílech nebo dramatech japonských autorů ...... 35 Tabulka 2 – Výčet nejčastějších literních děl zmiňovaných samotnými respondenty online dotazníku ...... 36 Tabulka 3 – Poměr počtu respondentů v závislosti na znalosti klasických/moderních literárních dílech nebo dramatech japonských autorů:...... 37 Tabulka 4 – Poměr počtu respondentů v závislosti na možnosti zvolit si jako jakoukoliv japonskou literaturu jako jednu z knih maturitní četby...... 38 Tabulka 5 – Výčet literních děl, jež se objevují na maturitních seznamech studentů .... 38 Tabulka 6 – Počet studentů, kteří jsou obeznámeni s moderní formou japonské literatury tzv. „Manga“ ...... 39 Tabulka 7 – Výčet literních děl, jež respondenti uváděli ...... 40 Tabulka 8 – Zástupci nejoblíbenějších mang současné doby, ze kterých měli zbylí respondenti vybrat povědomá díla ...... 41 Tabulka 9 – Zástupci celosvětově nejsledovanějších anime adaptací původní mangy .. 41 Tabulka 10 – Respondenti vybírají odpověď na to, zda mnohá celosvětová ocenění, která jsou udělována japonských literárním dílům, mohou ovlivnit jejich pozitivní vnímání zde v Evropě...... 42 Tabulka 11 – Závěrečné rozhodnutí respondentů, zda by zařadili klasickou japonskou literaturu do seznamu maturitní četby...... 43

Seznam příloh

Příloha 1 – Dotazníkové šetření ...... 55

Příloha 1 – Dotazníkové šetření

1. Znáte nějaká klasická/moderní literární díla nebo dramata japonských autorů? • Ano • Ne a. V případě, že ano, můžete uvést příklady lit. děl/dramat? Doplňovací • ______2. Setkal/a jste se někdy v rámci svého středoškolského studia s odkazem na klasickou japonskou literaturu nebo dramata? • Ano • Ne 3. Nacházely se ve Vašem výběru pro maturitní četbu díla japonských autorů? • Ano • Ne a. V případě, že ano, můžete uvést příklady lit. děl/dramat? • ______4. Jste obeznámen/a s populární japonskou literaturou zvanou Manga? • Ano • Ne a. V případě, že ano, můžete uvést příklady? • ______b. Pokud jste odpověděli že ne, poznáváte názvy těchto populárních děl? • Death Note (Tsugumi Ohba, Takeshi Obata) • Attack on Titan (Hajime Isayama) • Naruto (Masashi Kishimoto) • One Piece (Eiichiro Oda) • Fullmetal Alchemist (Hiromu Arakawa) • Tokyo Ghoul (Sui Ishida) 55

5. Většina dnešní populární mangy mívá své filmové adaptace, poznáváte některé z nich? • Sword Art Online • Bleach • Log Horizon • Overlord • Sakurasou no Pet na Kanojo 6. Mnoho těchto populárních děl je vydáváno už celé roky a obdržely během nich značná ocenění, myslíte si, že se mohou srovnávat s literaturou evropskou nebo západní? • Ano, zcela určitě • Pouze ta nejlepší • Ne, vůbec ne 7. Přišel/a jste někdy do osobního kontaktu s psanou mangou, ať už ve fyzické formě nebo na internetu? • Ano • Ne a. Pokud ano, můžete uvést název tohoto díla? Doplňovací • ______8. Ocenil/a byste zařazení klasické japonské literatury do výběrového seznamu maturitní četby? • Ano • Ne