Fotbal Jako Globalizační Fenomén

Home , Austus

Univerzita Palackého v Olomouci

Fakulta tělesné kultury

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

2014 Vladimír Šeliga

Fakulta tělesné kultury

FOTBAL JAKO GLOBALIZAČNÍ FENOMÉN

Bakalářská práce

Autor: Vladimír Šeliga

Rekreologie - management volného času a rekreace

Vedoucí práce: RNDr. Svatopluk Horák

Olomouc 2014

Bibliografická identifikace

Jméno a příjmení autora: Vladimír Šeliga

Název bakalářské práce: Fotbal jako globalizační fenomén

Pracoviště: Katedra společenských věd v kinantropologii Fakulta tělesné kultury Univerzita Palackého v Olomouci Vedoucí: RNDr. Svatopluk Horák

Rok obhajoby: 2014

Abstrakt: Fotbal je v současné době globalizačním fenoménem a globalizační projevy jsou ve fotbalové oblasti dobře pozorovatelné . Tato bakalářská práce se zabývá projevy globalizace v jejich pěti sférách a to mediální, migrační, ideologické, ekonomické a . technologické ve vztahu k fotbalu. Práce se zaměřuje na konkrétní projevy globalizace ve fotbale jako sponzoring, reklama, masová média, fotbalová migrace, vývoj struktury příjmů klubů.

Klíčová slova: globalizace, tělesná kultura, fotbalová migrace, média, financování klubů

Souhlasím s půjčováním závěrečné písemné práce v rámci knihovních sluţeb.

3 Bibliographical identification

Authors first name and surname: Vladimír Šeliga

Title of the bachelor thesis: Football as a globalization phenomenon

Department: Department of Social Sciences

in Kinanthropology

Palacký University in Olomouc Supervisor: RNDr. Svatopluk Horák

The year of presentation: 2014

Abstrakt: At present the football is globalization phenomenon and globalization aspects are in the field of football well observable. This thesis deals with aspects of globalization in their five spheres: media related, migrational, ideological, economic and technological related to football. The thesis is focused on particular aspects of globalization as a sponsorship,advertisement, mass media, football migration, development in club income structure.

Keywords: globalization, physical kulture, footboll migration, media, club financing

I agree the thesis paper to be lent within the library service.

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně pod vedením RNDr. Svatopluka Horáka, uvedl všechny pouţité literární a odborné zdroje a dodrţoval zásady vědecké etiky.

V Olomouci dne 31. března 2014 ……………………. 5

Děkuji RNDr. Svatopluku Horákovi za odborné vedení, pomoc a cenné rady, které mi poskytl při zpracování mojí bakalářské práce.

6 ÚVOD ...... 9

1 PŘEHLED POZNATKŮ ...... 11

1.1 Globalizace ...... 11

1.1.1 Definice globalizace ...... 12

1.1.2 Klady a zápory globalizace ...... 13

1.1.3 Aktéři globalizace ...... 16

1.2 Globalizace a její sféry ...... 17

1.2.1 Globalizace v tělesné kultuře podle Bohuslava Hodaně ...... 17

1.2.2 Globalizace v tělesné kultuře podle Josepha Maguira et al...... 19

1.2.3 Globalizace a její dimenze podle Ulricha Becka ...... 20

1.3 Pojem tělesná kultura, sport a fotbal ...... 22

1.3.1 Teorie tělesné kultury podle Bohuslava Hodaně ...... 22

1.3.2 Sport a jeho vnímání ...... 24

1.3.3 Fotbal a jeho vnímání ...... 25

1.4 Historie fotbalu ...... 26

1.4.1 Pravidla fotbalu a jejich historie ...... 28

2 CÍLE PRÁCE ...... 30

2.1 Dílčí cíle práce ...... 30

3 METODIKA PRÁCE ...... 31

4 VÝSLEDKY PRÁCE ...... 32

4.1 Projevy globalizace ve fotbale ...... 32

4.2 Migrační sféra globalizace ve fotbale ...... 32

4.3 Mediální sféra globalizace ve fotbale ...... 36

7 4.3.1 Masová média ...... 37

4.3.2 Vrcholový fotbal v médiích ...... 38

4.3.3 Reklama v médiích ...... 39

4.4 Ideologická sféra globalizace ve fotbale ...... 40

4.5 Ekonomická sféra globalizace ve fotbale ...... 41

4.5.1 Vývoj struktury příjmů klubů ...... 42

4.5.2 Financování fotbalových klubů ...... 43

4.5.3 Sponzoring ...... 44

4.5.4 Řízení fotbalových klubů ...... 47

4.6 Technologická sféra globalizace ve fotbale ...... 48

5 ZÁVĚR ...... 51

6 SOUHRN ...... 52

7 SUMMARY...... 54

8 REFERENČNÍ SEZNAM ...... 56

8 ÚVOD

… globalizace není ničím jiným neţ zveličovaným způsobem uvaţování o současném ţivotě. Podle tohoto názoru nestojíme před objevem nových a sociologicky významných záleţitostí, ale nacházíme se v novém světě starých sociálních trendů a problémů. Někteří autoři jsou toho názoru, ţe jestliţe globalizace znamená prostě pohyb zboţí, lidí a myšlenek přes hranice, není ničím novým: tento proces probíhá stovky moţná i tisíce let. Globalizace nemusí nutně vyţadovat, aby se jedinci cítili globálně nebo aby si osvojili globální identitu a příslušnost, ale téměř jistě znamená, ţe aktivity jedinců a skupin musí brát v úvahu globální vzájemné závislosti, ať uţ ekonomické, technologické, politické či kulturní (Harrington, 2006, 386 - 405).

Téma „Fotbal jako globalizační fenomén“, které jsem si vybral jako student oboru management volného času a rekreace, mne zaujalo nejen z pohledu kontrastu, na jedné straně fotbal jako profesionální vrcholový sport s dostatkem finančních zdrojů naproti fotbalu, prostředku pro rekreaci a volnočasové aktivity s pokulhávajícím financováním. Zajímavý pohled můţe nabízet také fotbal jako rekreace ve srovnání s výkonnostním fotbalem. Přesto jsem práci směřoval především do oblasti profesionálního vrcholového fotbalu, v němţ se globalizační procesy projevují nejzřetelněji.

Podobným tématem jako je globalizace a sport, globalizace a tělesná kultura se zabývají autoři (Holý, 2007; Tomčalová, 2013).

Tato práce se zaměřuje na 5 částí či sfér, ve kterých se globalizace projevuje a je vztaţena do fotbalové oblasti kde by mohla být pro čtenáře srozumitelná a dobře pochopitelná. O popis a definici těchto 5 ti oblastí se pokusil tým autorů kolem Josepha Maguira, a který jsem pouţil jako základní pro rozvrţení mé práce. Uvedu také členění globalizace podle Bohuslava Hodaně a Ulricha Becka.

V jednotlivých částech práce se pokusím popsat pět sfér globalizace v souvislosti s fotbalem silným globalizačním fenoménem. Pokusím se vyjasnit pojmy jako fotbal, globalizace, tělesná kultura, masová média a sport, sportovní migrace ve fotbale, sponzoring atd. a budu psát o globalizačních projevech v tělesné kultuře a především ve fotbale. V práci se objevují a diskutují poměrně jasné projevy globalizace ve fotbale. Pokouším se také uchopit vztah globalizace a fotbal, a předloţit i jiné souvislosti pro pochopení a motivaci

9 čtenářů. Obsáhlost pojmu fotbal a globalizace, vztahů, procesů a mechanismů je příliš široká, neţ abych dokázal v této práci popsat celé spektrum a šíři tohoto jevu.

10 1 PŘEHLED POZNATKŮ

Tato kapitola obsahuje představení a vyjasnění pojmů jako jsou globalizace, fotbal, sport a tělesná kultura, pouţitých v této práci a jako úvod a představení témat řešených v hlavní části.

1.1 GLOBALIZACE

Americká herečka Joan Crawfordová jednou řekla: „Kdyţ se o vás mluví, je to hrozné. A jediná ještě horší věc je, kdyţ se o vás nemluví.“ Země, které otevřely své hranice a nechaly volně působit síly mezinárodního obchodu a financí, by mohly prohlašovat něco podobného: Jediné, co je horší neţ otevření vaší ekonomiky světu, je její uzavírání se před světem (Epping, 2004, 27).

Pojem „globalizace“ vyvolává mnoho představ. Zazní-li slovo „globalizace“, vzpomeneme si na procesy volného obchodu a pohyb u kapitálu i pracovních sil po celém světě, vybaví se nám instituce, jako je Světová banka, Mezinárodní měnový fond a řada nadnárodních společností, na mysli nám vytanou nové technologie, např. internet, i činnost nevládních organizací, jako je Greenpeace nebo Amnesty International. Někteří komentátoři kladou důraz na progresivní ekonomický rozvoj, jiní si zase vzpomenou na pouliční protesty proti globální nespravedlnosti. Zdá se, ţe globální prostor je osídlen hříšníky i světci. Hříšníky představují ti, kteří vykořisťují levnou pracovní sílu třetího světa a ničí přírodní prostředí, v roli světců vystupují odváţné humanitární organizace, např. Lékaři bez hranic a jim podobní. Mají všechny tyto představy vůbec něco společného? A pokud ano, co? Poukazují na tak rozsáhlý soubor témat, ţe si můţeme poloţit otázku, zda má výraz „globalizace“ vůbec nějaký pevný význam (Harrington, 2006, 385).

Zajímavý názor na globalizaci vyjadřuje Safranski (2006), který ve svém lidském pojetí poukazuje na hrozivou tvář tohoto procesu. Uvádí, ţe vyrobením první globusu v 16. století získalo globální vědomí svůj materiální základ, tím ţe se svět dal poprvé uchopit do ruky, i kdyţ jen jako model. Ale moderní globální vědomí se zrodilo přistáním člověka na měsíci, pohledem na naši zem z vesmíru, kdy se euforie změnila v paniku. Touto událostí se totiţ světové dějiny dostaly do víru globalizace a vyvstala otázka zda, je ještě člověk pánem situace. Vznikem první jaderné bomby se lidstvo ocitlo v reálném globálním nebezpečí. Potenciál dnešních zbraní umoţňuje sebevraţdu lidstva a zpustošení planety. Podle něj je ve

11 hře ţivot na zemi. Počátek globalizace je podle něj spojen s pocity strachu a hrůzy. Nemoci a přemnoţení obyvatelstva také patří k aspektům globalizace, které vzbuzují hrůzu. Globalizace je triumfem kapitalismu. Ekonomika a technika na různých stupních vývoje se sjednocuje i přes přetrvávající politické a náboţenské rozdíly. Pozitiva globalizace spatřuje v rozšíření moderních přírodních věd, medicíny a techniky, které naopak lidské ţivoty obohacují a chrání.

O globalizaci z mnoha pohledů všeobecně píše mnoho autorů domácích např. (Ehl, 2000; Ehl, 2003; Jeníček, 2003; Mezřický, 2003), ale i zahraničních jako např. (Beck, 2007; Friedman, 1999; Robertson, 1992).

1.1.1 DEFINICE GLOBALIZACE

Vzhledem k tomu, ţe názor na definici globalizace není jednotný, stále se vyvíjí, a podle některých dosud neexistuje, přesto můţeme uvést některé z definic autorů, kteří se tímto jevem zabývají.

Hodaň (2006) se k původu slova globalizace vyjadřuje takto: tento pojem je odvozen od latinského výrazu „globus“, coţ znamená zeměkoule, ale také koule, shluk, houf, dav popř. také sdružení, spolek. Z obsahu a významu slov můţeme odvodit, ţe globalizace můţe být sdruţováním lidí, slučováním institucí, coţ zahrnuje překrytí obsáhlejších sociálních struktur a následně s podporou rozvoje technologií tak zasahuje celý svět.

Giddens (2000) povaţuje za nejváţnější problémy současnosti vedle ekologických rizik narůstající nerovnost ve společnosti. Uznává, ţe západní průmyslové státy mají na světové dění větší vliv neţ státy chudé, nicméně povaţuje globalizaci za decentralizovanou, neboť ve skutečnosti není pod kontrolou ţádné skupiny národů a lze ji pociťovat ve všech zemích. Věří, ţe jsme první generací kosmopolitní společností, jejíţ řád není řízen kolektivní lidskou vůlí, ale tvoří se anarchicky a nahodile.

K nejzávaţnějšímu mnohorozměrnému a nejednoznačně působícímu procesu současnosti, ovlivňujícímu ţivot lidstva na naší planetě, patří nesporně fenomén globalizace. Vzájemná propojenost obyvatel planety cestou provázanosti problémů a forem jejich řešení je ukotvena v přechodu od partikulárního k univerzálnímu, transferu od citově zaloţeného jednání k citové neutralitě, akcentem na funkční vyuţití člověka a nechutí k hodnotově pevně zakotveným

12 formálně právním regulativům. V tomto kontextu se výrazně aktualizuje i kategorie postmoderní společnost, masově konzumující zboţí a informace a vytvářející pak jednotící sociální vkus a otevírající další moţnosti masových manipulací. Lidé stále více prahnou po nových vjemech a záţitcích přesahujících šeď kaţdodennosti. Nové vjemy jsou stále překrývány ještě novějšími a „neokoukanějšími“ vjemy a záţitky, tím roste prostor pro úlohu masových médií, jejichţ funkci spočívá právě pro utváření a sycení masového diváckého vkusu (Sekot, 2008, 93).

Globalizace je celosvětový společenský proces, vedoucí ke stále vyšší vzájemné propojenosti a závislosti všech oblastí světa. Mezi státy a oblastmi světa dochází v ekonomické oblasti ke globální dělbě práce, spojeně s rozvojem nadnárodních společností. V politické oblasti se prosazuje hegemonie několika málo velmocí. Součástí globalizace je i rostoucí stupeň kulturní výměny mezi národy. Podle kritiků tyto procesy údajně vedou k posilování stratifikace ve světovém měřítku, k dalšímu zbídačování chudých regionů, odkud plynou zisky do center a k zániku kulturní diverzity (Jandourek, 2001, 92).

1.1.2 KLADY A ZÁPORY GLOBALIZACE

Tak jako na vše existuje několik úhlů pohledu, tak i na klady a zápory globalizace a její projevy je mnoho různých názorů. Ať chceme nebo ne, globalizace zasahuje, ať kladně nebo záporně do dějů, procesů a pochodů, které zásadně ovlivňují fungování společnosti a tím i ţivota jedince. I kdyţ ne vţdy se všichni shodnou na tom, zda klady opravdu působí pozitivně a zápory opravdu destruktivně. Snadno se dá jedno za druhé zaměnit. Proto, co my můţeme povaţovat za kladný projev globalizace, jiný můţe povaţovat za záporný. „Ať uţ ji pojímáme jakkoliv, globalizace se postarala v posledních desetiletích o zbourání všech moţných hranic a bariér“ (Ehl, 2001, 14).

Globalizaci, i z našeho na fenomén sportu zaměřeného pohledu, můţeme chápat jako proces vyvaţování různé směsice kultur, směřující k sniţování neslučitelných rozdílů na jedné straně a zvyšování obohacující rozmanitosti na straně druhé, na cestě získávání přístupu ke zdrojům a spoluřízení globálně fungujícího světa (Sekot, Blahutková, Dvořáková, & Sebera, 2004, 15).

13 Klady globalizace

Mezi klady se uvádí:

. Růst objemu globálně obchodovaného zboţí.

. Rychlost a komplexnost přímých investičních toků (přímých investic).

. Ekonomický růst některých původně rozvojových zemí (Jiţní Korea, Tchaj-wan, Malajsie, Hongkong), které se staly zeměmi s vyspělými ekonomikami, a povzbuzení rozvoje dalších zemí z téţe původní skupiny (Indonésie, Filipíny, Brazílie, Mexiko).

. Růst spotřeby: v roce 1975 činila 12 tisíc miliard, tj. 12 bilionů USD, v roce 1998 to bylo jiţ 24 tisíc miliard, tj. 24 bilionů USD. Jen pro srovnání: v roce 1900 světová spotřeba představovala 1500 miliard, tj. 1,5 bilionu USD.

. Vznik homogenní střední třídy odborných elit v Asii a v Latinské Americe.

. V oblasti politické organizace vznikají nové útvary nadnárodního charakteru nebo se posiluje význam útvarů starších (Evropská unie, NAFTA), ale také charakteru jen regionálního či subregionálního (euroregiony).

. Vzniká kultura tzv. druhé moderny nebo také „translokální kultura“, která působením masmédií je otevřená navenek, vlivům působícím globálně, na rozdíl od kultury „první moderny“ (národní, národně dostředivé), která byla do sebe uzavřená.

Zápory globalizace

Na druhé straně se vypočítávají negativní dopady a důsledky globalizace:

. V ekonomické oblasti je to právě nekontrolovaný transfer finančního kapitálu, který je několikanásobně vyšší neţ objem obchodovatelného zboţí. To představuje riziko ekonomických kolapsů, k nimţ také několikrát došlo (Mexiko, jihovýchodní a východní Asie, Brazílie).

14 . Roste nerovnost v přístupu k celkovému společenskému růstu. Získávají ti, kdo mají lepší předpoklady k růstu. Jejich ekonomiky se dále rozvíjejí, protoţe mají lépe vzdělanou populaci, jsou orientováni na výměnu informací. Uplatňuje se tak sociální darwinismus, zejména v postavení těch, kdo ztratili práci.

. Třebaţe globálně spotřeba roste, mimo spotřební explozi zůstává 20 % nejchudších světa, tj. asi 1,2 miliardy lidí. Spotřeba v některých z těchto společností dokonce dále klesá. Například průměrná africká domácnost dnes spotřebovává o 20 % méně neţ před 25 lety.

. V rozvinutých průmyslových zemích rostou rozdíly v příjmech, např. 20 % amerických domácností s příjmem vyšším neţ 180 tisíc USD se podílí na národním bohatství 80 %.

. Roste nebo neklesá nezaměstnanost v rozvinutých průmyslových zemích. Je to způsobeno jak rozvojem techniky a uplatňováním lepších metod podnikového řízení, tak také zejména přesunem výrob a sluţeb do zemí světové semiperiferie a periferie.

. Globalizace oslabuje roli národního státu. Státy ztrácejí vliv na chod ekonomiky a jsou často stále více odkázány na libovůli NNS a na rozhodování mezinárodních a světových organizací (Mezinárodní měnový fond, Světová banka, Světová obchodní organizace).

. Země s méně přísnými poţadavky na ochranu ţivotního prostředí a s významnými zásobami přírodních zdrojů (lesní bohatství, nerostné suroviny, energetické zdroje apod.) jsou cílem aktivit NNS. Ty v těchto zemích těţí z komparativních výhod nízkých nákladů na ochranu ţivotních prostředí, z nízkých cen přírodních zdrojů a z nízké ceny práce.

. Tlak globálních trhů, určovaný praktikami NNS, vede v zemích semiperiferie a periferie k destrukci tradičních zemědělských praktik a struktur zemědělské výroby, nahrazuje diverzitu zemědělské produkce mnohokulturami nebo plodinami, vyuţitelnými komerčně (např. rostlinami slouţícími k výrobě léčiv). Kromě negativních důsledků pro ekologickou stabilitu krajiny tyto změny negativně působí i na sociální strukturu a soudrţnost tradičních venkovských

15 společností. Zároveň se nastoluje nebo alespoň zvyšuje závislost těchto zemí na zahraničních trzích, zejména trzích průmyslově rozvinutých zemí.

. Kulturní invaze, prostředkovaná procesy globalizace, vede k růstu kulturních antagonismů, zejména v důsledku migrace, nezaměstnanosti a destrukce migrace, nezaměstnanosti a destrukce ţivotního prostředí.

. Mimo jiné vlivem médií a informačních technologií vzniká technologicky prostředkované druhé prostředí, které působí na formování sociálních vztahů. V důsledku prudce probíhajících společenských změn národní a kulturní společenství zaţívají „globalizační šok“ (Mezřický, 2003, 14).

1.1.3 AKTÉŘI GLOBALIZACE

Globalizační proces se týká všech z nás, ale některé subjekty ekonomicko-politického systému současné společnosti jej ovlivňují svými nástroji a mechanismy více.

Nadnárodní společnosti

. Předně jsou to jiţ zmíněné nadnárodní společnosti (NNS), výrobní, obchodní nebo poskytující sluţby. Změny globálních trţních podmínek umoţnily, aby se dříve národní či mezinárodní společnosti stávaly stále nezávislejšími na partikulárních zájmech zemí, z nichţ původně vzešly. Navzájem si konkurují a soupeří o podíl na světových trzích. Proto vytvářejí strategie, jak směřovat investice a výrobu z jedné části světa do druhé vyuţíváním komunikačních metod a jimi prostředkovaných finančních operací.

Nejvyspělejší průmyslové státy a jejich uskupení

. Třebaţe NNS se postupně vymaňovaly z vlivu národních států, mezi některými státy a NNS existují silné nebo alespoň významné vazby. Avšak fúze se společnostmi zahraničního původu vedou ke změnám těchto vazeb v závislosti na váze subjektu, který při fúzi určité společnosti hraje dominantní roli. Tak z pěti japonských výrobců automobilů si zachovaly původní samostatnost pouze dva:

16 Toyota a Honda. I kdyţ není příliš mnoho informací o formách a intenzitě vazeb mezi NNS a některými nejvyspělejšími průmyslovými státy, není pochyb, ţe ekonomická moc a mezinárodní vliv těchto států se odvozují mimo jiné i od moci a vlivu NNS, které v nich mají svá sídla a původ. V roce 1998 pocházelo z dvacítky největších NNS (jako je SHELL, FIAT, FORD, apod.) šest z USA, po třech ze Švýcarska, Německa a Japonska, dvě byly smíšené britsko-nizozemské, po jedné měly svůj původ v Itálii a ve Francii. Teritoriálně z těchto 20 společností šest tedy pochází z USA, osm ze zemí Evropské unie, ze zbývajících šesti je jich nejvíce z Japonska. Někteří analytici hovoří v této souvislosti o „triadizaci“ vlivu těchto států či jejich uskupení na proces globalizace. Jde o druhou skupinu subjektů, které jsou hybateli globalizace.

Mezinárodní organizace

. Třetí skupinu představují nejmocnější mezinárodní organizace, v té či oné míře spojené s průmyslově nejsilnějšími státy a s nadnárodními společnostmi. Je to Mezinárodní měnový fond (International Monetary Fund, IMF), Světová banka (World Bank, WB) a Světová obchodní organizace (World Trade Organization, WTO)(Mezřický, 2003, 12).

1.2 GLOBALIZACE A JEJÍ SFÉRY

Mnoho autorů se pokusilo rozdělit globalizaci do několika sfér či dimenzí. Jako příklad uvádím rozdělení globalizace na sféry podle Hodaně, Maguira et al. a dimenze podle Becka.

1.2.1 GLOBALIZACE V TĚLESNÉ KULTUŘE PODLE BOHUSLAVA HODANĚ

„Globalizace…není řízena ţádným záměrem, ona díky civilizaci a existujícím technologiím jen probíhá…je sama o sobě neutrální, její efekt je podle způsobu vyuţití či zneuţití jak pozitivní, tak negativní“ (Hodaň, 2006, 179).

17 Globalizaci můţeme rozdělit podle Hodaně (2006), který se ztotoţňuje s dalšími autory, jenţ pod tímto pojmem nevidí pouze ekonomickou stránku, především ve smyslu vztahu k celému systému tělesné kultury jako relativních samostatných subsystémech na:

. technicko-ekonomickou, . socio-politickou, . kulturní.

Technicko-ekonomická část globalizace souvisí s rychlým rozvojem informačních technologií včetně pohybu kapitálu a světového trhu práce. To pozitivně ovlivňuje realizaci tělesné výchovy a kvalitu vzdělání pedagogů, jako součást vzdělávacího systému. Mnohem silněji globalizace působí v oblasti rekreace, a to na všech úrovních (regionální i mezinárodní) je povaţována za produkt řídící se nabídkou a poptávkou. Významně technicko-ekonomická globalizace zasahuje do oblasti vrcholového sportu, kde dochází k přesouvání kapitálu, zboţí (sportovec se kterým se obchoduje) a rozvoji vztahů zaměstnanec – zaměstnavatel. Kluby se chovají jako firmy, musejí produkovat zisk, mít reklamu, fanoušky a zajistit si investice. Vrcholový sport se tak týká bohatých a chudých zemí celého světa. Tento model vrcholového sportu je často vyuţíván i na niţších úrovních.

Socio-politická část globalizace se týká pádu totalitních reţimů, otevřením hranic mezi západem a východem, který měl pozitivní dopad na zkvalitnění tělesné kultury a svobodný rozvoj ve všech oblastech sportu. Sport byl často zneuţíván k ideologickým účelům totalitními politickými systémy. V postkomunistických zemích to zejména znamenalo seznámení se s novými směry a metodami v tělesné výchově a v oblasti rekreace moţnost nových aktivit i na celosvětové úrovni. I přes všechny globalizační vlivy, které často mohou být povaţovány za negativní, to nemělo vliv na zachování tradičních aktivit v daných kulturách a naopak dochází ke vzkříšení tradičních aktivit, vyjadřujících identitu konkrétních zemí.

Kulturní globalizace je zrod multikulturní společnosti, vzájemného působení jednotlivých kultur a jejich spojování. Zásadní roli v tomto procesu mají tyto faktory: migrace, média a reklama. Při těchto procesech by se měly dodrţovat určité zásady a to v oblasti poznávací, společenské a kulturní odpovídající místní kultuře, příslušnému regionu a jeho tradicím. K nejsilnějším sjednocovacím procesům dochází ve vrcholovém sportu prostřednictvím

18 reklamy, internetu, televize a díky mezinárodním organizacím. Proto je nutná mezinárodní regulace a s tím spojené respektování jednotlivých pravidel, předpisů a podmínek.

1.2.2 GLOBALIZACE V TĚLESNÉ KULTUŘE PODLE JOSEPHA MAGUIRA ET AL.

Členěním globalizace ve vztahu ke sportu se také zabývá Maguire, Jarvie, Mansfield, & Bradley (2002) a hovoří o těchto pěti sférách globalizace.

. Migrační – pracovní migrace je jedním ze znaků sportovní „globální vesnice“, a kromě samotných atletů zahrnuje také např. trenéry, úředníky, sportovní vědce, přičemţ pohyb těchto „pracovníků“ probíhá jak uvnitř tak i mezi jednotlivými zeměmi a kontinenty. Nejvíce se projevuje ve fotbale. Migrace atletů a ostatních probíhá ve třech úrovních: vnitrostátně, mezi národy na stejném kontinentu a mezi národy na různých kontinentech.

. Mediální – média ve své různorodosti zahrnující tisk i elektronické formy vstupují do mnoha aspektů našeho kaţdodenního ţivota a zprostředkovávají nám také svět sportu. Klíčovými skupinami, které mají zásadní vliv na procesy a výstupy mediálních sportovních vztahů jsou mediální, sportovní a marketingové organizace. Mediální sportovní vztahy se ve 20. století zintenzivnily do takové míry, ţe některé komerčně orientované sporty by nemohly existovat, alespoň ne takových způsobem jakým existují, bez finanční podpory médií, coţ se týká zejména televize. To je případ, kdy jak sport, tak média těţí ze vzájemného vztahu.

. Ideologická – sport uţ nadále není spojován s ţádným politickým systémem, ale můţeme říci, ţe spočívá jak na demokratických tak sociálních hodnotách.

. Ekonomická – vytváří procesy a vazby pro rychlý a velmi účinný tok peněz po celém světě, sportovní organizace a sportovci jsou firmami pro vytváření zisku.

19 . Technologická – je utvářena vazbami mezi korporacemi a agenturami produkujícími technické prostředky (jako např. sportovní výrobky typu výzbroj, výstroj, měřící technika, zázemí, stavby, sportovní výbava) trţně a globálně šířenými.

1.2.3 GLOBALIZACE A JEJÍ DIMENZE PODLE ULRICHA BECKA

U. Beck (2007) tvrdí, ţe globalizace je velmi často pouţívané a současně i zneuţívané slovo, přesto však pravděpodobně nejméně pochopené. „Globalizace znamená…procesy, v jejichţ důsledku jsou národní státy a jejich suverenita podkopávány a vzájemně spojovány prostřednictvím nadnárodních aktérů, jejich mocenských šancí, orientací, identit a sítí“ (Beck, 2007, 31).

Rozčlenil globalizaci na jednotlivé dimenze:

. Komunikačně-technickou – globální komunikace propojuje svět prostřednictvím satelitu a globální informační síť narušuje národně-státní informační suverenitu. I hranice států střeţené zbraněmi jsou tak perforovány. Beck to nazývá také informační globalizací.

. Ekologickou – svět se snaţí řešit ekologickou globální krizi pomocí mezinárodních konferencí o ţivotním prostředí, nicméně přijaté principy (zejm. “udrţitelný rozvoj“), jsou vykládány a uplatňovány různě v jednotlivých zemích. Přesto se udrţitelný rozvoj stal kritériem, na jehoţ základě lze kritizovat činnost hospodářských aktérů ve všech sférách ekonomiky (konzumerismus, výroba, doprava, architektura apod.).

. Ekonomickou – V dţungli světového trhu se etablovala nová virtuální ekonomika nadnárodních peněţních toků, které jsou stále méně vázány na materiální základnu a jsou plozeny ve hře dat a informací. Z toho plynoucí nová spekulativní nebezpečí se vymykají národně-státní kontrole, ba připravují národní hospodářství o jeho základy, aniţ by byl na obzoru rámcový řád pro nadnárodní nebo globální ekonomiku: ekonomická globalizace (Beck, 2007, 30).

. Pracovně-organizační – telekomunikace umoţňuje zánik zdánlivě nezrušitelné premisy pracovního systému průmyslové společnosti: nutnost spolupracovat na určitém místě, aby vzniklo zboţí nebo byly poskytnuty sluţby. 20 Pracovní místa mohou být vyváţena, a přesto přitom zároveň zaměstnanci nadnárodně, nebo dokonce transkontinentálně „kooperují“ nebo v „přímém“ kontaktu s příjemci a konzumenty vykonávají určité sluţby. Jinými slovy…. lze teoreticky zorganizovat pracovní a výrobní procesy na zeměkouli tak, ţe je neustále vyplácen nejniţší tarif, a přesto je dosahováno ţádoucího kooperativního výkonu: globalizace pracovní kooperace, resp. produkce (Beck, 2007, 30).

. Kulturní – globalizace nemusí být jednosměrná, například regionální hudební kultury mohou získat význam a prostřednictvím médií posluchače po celém světě.

. Občansko-společenskou – moderní komunikační a dopravní prostředky zrušily „vzdálenost“. Náklady na překonání času a prostoru jsou minimální.

S globalizací ve všech jejích dimenzích vzniká… nejen nová rozmanitost vazeb a příčných spojení mezi státy a společnostmi. Dále se rozpadá struktura základních předpokladů, v nichţ byly dosud společnosti a státy představovány, organizovány a ţity jako teritoriální, vůči sobě ohraničené jednotky. Globalita znamená: jednota národního státu a národní společnosti se rozpadá, vytvářejí se nové mocenské a konkurenční vztahy, konflikty a překryvy mezi národně-státními jednotkami a aktéry na jedné straně a nadnárodními aktéry, identitami, sociálními prostory, situacemi a prostory na straně druhé (Beck, 2007, 34).

21 1.3 POJEM TĚLESNÁ KULTURA, SPORT A FOTBAL

Tato kapitola obsahuje názvosloví, které je pouţito v této práci. Určitě povaţuji za důleţité zmínit fotbalovou historii a také obsáhlejší pojem jako je tělesná kultura.

1.3.1 TEORIE TĚLESNÉ KULTURY PODLE BOHUSLAVA HODANĚ

Tělesná kultura je sociokulturní systém, v jehoţ rámci se jako výsledek činností, tvorby hodnot, vztahů a norem zabezpečuje specifickými tělocvičnými prostředky uspokojování zvláštních biologických a sociálních potřeb člověka v oblasti fyzického a z něj vyplývajícího psychického a sociálního rozvoje s cílem jeho socializace a kultivace. Je součástí kultury a kulturního dědictví kaţdého národa. Objektem jejího působení je kulturní a společenský člověk jako plnohodnotný člen společnosti. K objasnění pojmu tělesná kultura pouţiji formulaci Bohuslava Hodaně (1997, 34 – 35).

Rozdělení tělesné kultury a její vazby na subsystémy sociálního systému:

Obrázek 1. Systém tělesné kultury (Hodaň, 2007, 32)

Sport je podle tohoto rozdělení součástí subsystému „tělocvičná aktivita“.

Tělocvičnou aktivitou rozumíme sumu konečně realizovaných tělesných cvičení. Tělocvičná aktivita jako subsystém tělesné kultury vytváří svoje vlastní subsystémy. Ty jsou diferencovány podle způsobu jejich vzniku, charakteristiky, zaměření a smyslu. Na základě 22 této diferenciace se člení na tělesnou výchovu, tělocvičnou rekreaci a sport (Hodaň, 2007, 31 – 33).

Obrázek 2. Druhy tělocvičné aktivity (Hodaň, 2007, 33)

Za sport povaţuje (Hodaň, 2007, 42) „pouze tu oblast tělocvičné aktivity, která je zaměřena na dosahování relativně či absolutně nejvyššího výkonu, na vítězství a na umístění v institucionálně zabezpečeném soutěţení.“ Sport rozděluje do několika subsystémů.

Obrázek 3. Subsystém sportu (Hodaň, 2007, 43)

23 1.3.2 SPORT A JEHO VNÍMÁNÍ

Podíváme-li se do historie, zjistíme, ţe pojem sport, jak jej známe dnes, dostal svou podobu někde na přelomu 18. - 19. století. Tělesná cvičení známá ze starověkého Egypta, Řecka a Říma lze pak chápat jako přirozené předchůdce dnešního sportu. Samotné slovo sport vzniklo nejspíše ze starofrancouzského slova desport či deport nebo anglického disport. Obecný překlad těchto výrazů je zábava, uvolnění. O další sportovně-právní definici slova sport se pokoušelo mnoho osobností jako například J. Huizinga, J. L. Duc, M. A. Jakobsen, V. Fiala nebo M. Choutka (Králík, 2001, 29-31).

Sport je povaţován podle klasika Huizingy (1970) za podskupinu hry. Hra podle něj vyţaduje: . dobrovolnost s pravidly, . nesmí být součástí všední ţivotní reality, ale předpokládá zdání reality, . nesmí být míněna doopravdy, ale musí do sebe zúčastněné zcela vtáhnout, . musí být omezena časem a místem.

Evropská komise se ke sportu v Bílé knize vyjadřuje takto: sport představuje společenský a ekonomický jev narůstajícího významu, jenţ význačným způsobem přispívá k naplňování strategických cílů solidarity a prosperity, vytýčených Evropskou unií. Olympijský ideál rozvoje sportu na podporu míru a porozumění mezi jednotlivými národy a kulturami a rovněţ výchovy mladých lidí se zrodil v Evropě a záštitu nad ním převzal Mezinárodní olympijský výbor a Evropské olympijské výbory.

Evropští občané podléhají kouzlu sportu a většina jej pravidelně aktivně provozuje. Vytvářejí se při něm důleţité hodnoty, jako je například týmový duch, solidarita, tolerance a smysl pro fair play, přispívá k osobnímu rozvoji a naplnění. Podporuje aktivní zapojení občanů EU do společnosti, a pomáhá tak rozvíjet aktivní občanství (Evropská komise, 2007,2).

Především bych pohlíţel na sport jako na prevenci civilizačních chorob a udrţení si psychického a fyzického zdraví. Dnešní uspěchaná doba na nás klade velké nároky, zejména v pracovním procesu a sport můţe slouţit jako prostředek pro udrţení stabilního standardu kvality ţivota.

Sport jak o něm hovoří Sekot (2003,8) není pouze aktivní pohybová a herní aktivita, ale i sociální fenomén, jehoţ význam daleko překračuje dosaţené výsledky či statistiky vzájemných utkání. Sport je provázán s daným sociálním kontextem, odráţí a svébytně vyjadřuje a vysvětluje tento kontext a přispívá k pochopení našich vazeb se světem okolních hodnot.

1.3.3 FOTBAL A JEHO VNÍMÁNÍ

Co je to vlastně fotbal? Pokud budeme hovořit o fotbale, máme tím na mysli kopanou česky, soccer – americký název pro evropskou kopanou, a football jako původní anglické označení, které uvádí Perútka et al. (1980) jako kolektivní sportovní hru s míčem, kde hrají dvě jedenáctičlenná druţstva. Hráči usilují o umístění míče převáţně kopnutím do soupeřovy branky a bránit soupeři v podobné snaze. Fotbal vyţaduje mnoţství různorodých pohybových návyků s velmi jemnou pohybovou diferenciací. Důleţitá je pohybová koordinace, rychlost, obratnost, vytrvalost a síla. Převáţná většina herních činností se uskutečňuje nohou, respektive hlavou, čímţ se náročnost ještě zvyšuje.

Fotbal prošel dlouhým obdobím vývoje a na různých kontinentech se z něj vyvinuly různé sporty v závislosti na různých sociálních, kulturních a geografických podmínkách. Pávek et al. (1963) uvádí například American football - americký fotbal, football Australian-rules - australské ragby, football – austus (hra která vznikla v Austrálii za 2. světové války spojením pravidel australského a amerického fotbalu), Canadian football - kanadský fotbal (obměna amerického fotbalu), football Gaelic (z původní tvrdé aţ surové hry s neomezeným a mnohdy i lišícím se počtem hráčů obou druţstev, na hřišti nijak nevymezeném, kde hráči vyřazovali soupeře třeba úmyslným zraněním, kde hra končila po prvé brance, byla v roce 1884 vytvořena sportovní hra s pravidly), ragby, a dále football-tennis – česky nohejbal.

V současné době FIFA zaštituje nejen klasický fotbal, ale i futsal (halová obdoba fotbalu), a beach soccer (pláţový fotbal).

25 1.4 HISTORIE FOTBALU

Starověk

Jak uvádějí Mráz, Pejchar, Pondělík, & Ţemla (1976) doklady o existenci míčových her lze nalézt jiţ v dávném starověku na všech kontinentech: u Inků, Aztéků, Egypťanů, Číňanů, Peršanů, Řeků a Římanů. Zobrazení míče v egyptském chrámu v Karnaku je čtyři tisíce let staré a v thébských hrobkách byly dokonce nalezeny koţené a hliněné míče. Čínský panovník v roce 2679 př. n. l., pouţil míčové hry ke zlepšování tělesné zdatnosti vojáků. Míčové hry starých Řeků sledovaly spíše zábavu, věnovali se jí i děti a ţeny, a hra episkyros je povaţována za předchůdkyni ragby-kopané. Římané nazývali podobnou hru harpastum, dle Římanů měly tyto hry současně zaměstnávat tělo i duši (unavit tělo a prospět duši). Hra harpastum byla římskými legiemi zanesena do mnoha zemí včetně Francie i Anglie, a jejími velkými oblíbenci byli i Julius Caesar a císař Augustus. Z historických pramenů vyplývá, ţe v Augustě (dnešním Londýně) došlo k zápasu mezi zdejší posádkou a posádkou z Verulania (dnešní St. Albans), svědkem tohoto rozhořčeného utkání byl samotný Caesar. Kromě zmíněných koţených a hliněných míčů starého Egypta, byly starověké míče v Řecku a v Římě vycpávané peřím (v Číně vlasy) i plněné vzduchem. Platon se zmiňuje o míči sloţeném z dvanácti barevných dílů, a ve starém Římě prý rozlišovali pět druhů míčů: malý, střední, velký, největší a prázdný.

Středověk

O oblíbenosti míčových her hovoří historické prameny zejména v Itálii, Francii a v Anglii. Kopaná byla zábavou mas, hrála se v ulicích, míč měl být dopraven do soupeřovy městské brány a na jedné straně hrálo i několik set hráčů. Královské dekrety opakovaně hru zakazovaly, neboť při ní docházelo k poškozování majetku a k úrazům.

„Tak se snaţil čelit anglický král Edward II. zákazem v roce 1349 nebezpečí, které hrozilo ze stále vzrůstající obliby kopané: „Jelikoţ je ve městě velký hluk, působený velikými shluky při velkém míči, z čehoţ můţe povstati mnoho špatností, které bůh zapovídá, rozkazujeme a zapovídáme jménem královským pro budoucnost pořádání takových zápasů v městě pod následky trestu vězení“ (Mráz, Pejchar, Pondělík, & Ţemla, 1976, 13).

26 Mráz et al (1976) se zmiňuje o tom, ţe v italské Florencii se dodnes na starobylém náměstí hraje zápas ve středověkých kostýmech a dle tehdejších pravidel, kdy na kaţdé straně je 27 hráčů, z toho tři brankáři, čtyři obránci, pět záloţníků a neméně neţ patnáct útočníků. Branky zde nejsou, ale vycpaný míč, s nímţ lze hrát rukama i nohama, je nutno umístit za středem nepřátelské zadní linie – ovšem nesmí se nést. Doklad o takovém zápasu pochází jiţ z roku 1490.

Mráz et al (1976) uvádí, ţe ve Francii měli hru choule – velký míč vycpaný slámou nebo senem se měl protlačit obručí vyplněnou napjatým papírem.

Počátky moderního fotbalu

Za kolébku novodobého fotbalu je povaţována Anglie. Byly to anglické školy, kde se tato hra pěstovala, ale její oblíbenost postupně přerostla rámec škol, průkopníky kopané se pak stávali samotní bývalí studenti, kteří začali zakládat fotbalové kluby. Prvním sportovním klubem na světě je Sheffield Club, který vznikl v roce 1857. Dále to byly: The Forest Club, Barnes, Blackhead, Crystal Palace atd. Pro sjednocení hry i pravidel vznikl v Londýně první fotbalový svaz na světě – Football Association dne 26. října 1863, byl zaloţen zástupci škol a klubů. To je povaţováno za poloţení organizačního základu moderní kopané. V šedesátých letech 19. století se také začaly projevovat dva směry: jeden pro omezení hry rukama, druhý pro povolení. Byla to právě škola v Rugby, která prosazovala hru rukama i nohama a nakonec dala vzniknout zcela jinému sportu. Anglický pohár je nejstarší fotbalovou trofejí na světě, hraje se od roku 1871 a anglická liga se hraje od roku 1889. První mezinárodní utkání se hrálo v roce 1872 v Glasgow mezi Skotskem a Anglií (Mráz et al., 1976).

International Football Association Board (IFAB) vznikl v roce 1882 – jde o mezinárodní výbor pro vydávání, měnění a výklad fotbalových pravidel. Tento výbor funguje dodnes a pouze on má výsadní pravomoc rozhodovat o jakýchkoli změnách pravidel fotbalu platných pro celý svět.

Fotbal se postupně rozšířil z Anglie do celé Evropy a na ostatní kontinenty. Kolem roku 1880 vznikají fotbalové kluby v jiţní Americe (FC Albion v Uruguaji, AC Sao Paulo v Brazílii). Postupně začínají vznikat národní fotbalové asociace (1889 Dánsko, Holandsko, 1896 Švédsko, Belgie, Švýcarsko atd.).

27 Zlomovým bodem je rok 1904, kdy v Paříţi vzniká FIFA – Fédération Internationale de Football Association (Mezinárodní federace fotbalových asociací), kterou vytvořily národní fotbalové organizace Belgie, Dánska, Francie, Holandska, Španělska, Švýcarska a Švédska. Neoficiálně byl fotbal na Olympijských hrách v Paříţi zařazen v roce 1900 a od Olympijských her v Londýně roku 1908 se na OH hraje oficiálně. S myšlenkou pořádat kaţdé čtyři roky mistrovství světa přišel třetí prezident FIFA J. Rimet, první mistrovství světa se konalo v Uruguai v roce 1930.

Masivní rozmach soutěţí na jednotlivých kontinentech si vyţádal vznik nových federací a asociací:

1916 – Jihoamerická fotbalová konfederace (CONMEBOL) 1954 – Evropská unie fotbalových asociací (UEFA) 1954 – Asijská fotbalová konfederace (AFC) 1956 – Africká fotbalová konfederace (CAF) 1961 – Fotbalová konfederace Severní, Střední Ameriky a karibské oblasti (CONCACAF) 1966 – Fotbalový konfederace Oceánie (OFC)

Kaţdá tato organizace řídí vlastní soutěţe a specifickým klíčem se účastní na počtu finalistů na mistrovství světa.

1.4.1 PRAVIDLA FOTBALU A JEJICH HISTORIE

Thringova pravidla (Thring’s Rules), nejstarší zachovaná pravidla fotbalu. Prvními pravidly, přibliţujícími se alespoň trochu dnešnímu pojetí, byla pravidla angl. University v Cambridgi, sepsaná 1848. První vydání se nezachovalo. Podobná pravidla měla i soukromá škola v Harrow (1860) a kolej v Etonu (1862). 1860 napsal J. G. Thring, ředitel školy v Uppinghamu, „pravidla nejjednodušší hry“, v nichţ vycházel z pravidel ostatních škol. Thringova pravidla: 1. Branka platí, jestliţe míč projde mezi brankovými tyčemi, pokud nebyl hozen rukou. 2. Ruky je moţno pouţívat pouze k zastavení míče a jeho umístění na zem před nohu. 3. Kopnutí smí směřovat pouze proti míči. 4. Pokud je míč ve vzduchu, nesmí do něj hráč kopat. 5. Není dovoleno podráţení a kopání zezadu. 6. Jestliţe je míč kopnut za postranní čáru, vrací jej zpátky z místa, kde míč přešel tuto čáru, ten hráč, který jej tam dopravil, musí vrátit kopem před sebe směrem do středu hřiště. 7. Jestliţe je míč kopnut za brankovou čáru, 28 dopravuje jej do hry muţstvo, za jehoţ brankovou čáru míč dopadl. 8. Ţádný hráč nesmí stát blíţe neţ šest kroků od hráče, který zahrává míč. 9. Hráč je „mimo hru“ v okamţiku, kdy je před míčem, musí se co nejrychleji vrátit za míč. Jestliţe míčem zahraje strana hráče, který je „mimo hru“, tento hráč se nesmí míče dotknout ani jím zahrát, dokud se míče nedotkne míče hráč druhé strany nebo dokud někdo z jeho vlastní strany míč nedoběhne a zahraje jím. 10. Jestliţe je hráč „mimo hru“, nesmí napadat tělem protivníka (Hajdovský, V., Jíra, V., Kodet, J., Lanči, J., Navara, M., Stárek, J., Starý, R., Steiner, F., Urban, I., & Vengloš, J., 1984, 354).

Mráz, Pejchar, Pondělík, & Ţemla (1976), se zmiňují o tom, ţe ke změnám pravidel došlo ještě před vznikem IFAB (1882): roku 1873 byl zaveden kop z roku, o rok později trestný kop, v roce 1875 byly stanoveny dnešní rozměry branky, 1877 zavedeno vhazování míče ze zámezí libovolným směrem, 1883 byl stanoven jednotný rozměr míče, o rok později zavedeno vhazování míče oběma rukama a v roce 1887 byli rozhodčí poprvé vyzbrojeni píšťalkou. První sítě byly od roku 1890, pokutový kop se začal uplatňovat od roku 1891. Od roku 1905 nesmí brankář při pokutovém kopu opustit brankovou čáru, od 1912 brankář smí hrát rukou jen v pokutovém území, 1913: při trestném opu smí být protihráč nejblíţe k míči 10 yardů, 1924: platí gól dosaţený přímo z rohového kopu.

29 2 CÍLE PRÁCE

Cílem práce je popsat projevy globalizace ve fotbalovém prostředí. Po přečtení této práce by měl být čtenář schopen získat představu o globalizačních procesech, uvědomit si vzájemné vazby a jejich silné ovlivňování v souvislosti s fotbalem a tělesnou kulturou,

Tato práce vychází z rozdělení globalizace do pěti hlavních sfér, které uvádí Maguire et al.(2002) v publikaci Sport Words: a Socilogical Perspective.

Globalizační sféry:

. migrační, . mediální, . ideologická, . ekonomická, . technologická.

2.1 DÍLČÍ CÍLE PRÁCE

 Analýza české i zahraniční literatury na dané téma.

 Pilotní studie migračních tras u špičkového fotbalového klubu Manchester United.

 Porovnání zjištěných údajů.

 Seznámit se s financováním fotbalových klubů.

30 3 METODIKA PRÁCE

Analýza dokumentů

Tato práce je popisná a převáţná většina práce je zaloţena na analýze dokumentů. Analýza dokumentů je zpracování všech dostupných informací vztahujících se k příslušnému tématu jak říká Hendl (1997). Informace z těchto dokumentů nám mohou pomoci pochopit zkoumaný problém. Není to jen zpracování informací z knih. Pomocí analýzy dokumentů můţeme získat rozmanité informace bez potřeby měření.

Metoda analytická - jedna z obecně pouţívaných poznávacích, resp. -vědeckých metod, v zásadě spočívající v rozčlenění jevů nebo procesů na prvky nebo části s cílem odhalit jejich vzájemné vztahy, poznat je jako komponenty sloţitého celku. M. a. je tedy postavena na analýze a bývá kladena do protikladu k syntéze, která představuje naopak skladebný proces, vytváření celků z jednotlivých částí (viz -analýza a syntéza). Většinou se předpokládá, ţe řada dílčích poznatků získaných m. a. je posléze syntetizována v ucelenější komplexy poznatků (Velký sociologický slovník, 1996, 612).

31 4 VÝSLEDKY PRÁCE

Joseph Maguire et al. v roce 2002 popsal 5 sfér společenského systému, ve kterých se globalizace projevuje. Práce je vztaţena a zaměřena na fotbalovou oblast. Toto rozdělení jsem pouţil jako hlavní pracovní osnovu, podle které se práce odvíjí.

4.1 PROJEVY GLOBALIZACE VE FOTBALE

Maguire et al. (2002) uvádí pět oblastí, kde se globalizace projevuje nejzřetelněji:

. Migrační . Mediální . Ideologická . Ekonomická . Technologická

Fotbal je díky své popularitě sport, ve kterém jsou vlivy v jednotlivých sférách globalizace nejlépe pozorovatelné. Fotbalem a globalizací, globalizačními procesy ve fotbale popisují také další zahraniční autoři (Giulianotti, 1999; Giulianotti, & Robertson, 2004; Giulianotti, & Robertson, 2009).

4.2 MIGRAČNÍ SFÉRA GLOBALIZACE VE FOTBALE

Kdyţ si poloţíme otázku co je to sportovní migrace ve fotbale a jaké motivy vedou její subjekty (hráče, trenéry, funkcionáře, manaţery, lékaře, sportovní vědce, akcionáře) se stěhovat, nabízí se několik moţností. Můţe to být atraktivní finanční ohodnocení elitních hráčů, vysoká hráčská prestiţ některých fotbalových klubů, silná vnitřní motivace a láska ke hře, identifikace jedince s národním prostředím, ekonomická úspěšnost klubů a s tím související návštěvnost na stadionech. Nepochybně sportovci různých zemí a z různého kulturního a etnického prostředí mohou mít různé motivy. Podobně se problémem migrace zabývají (Maguire, & Stead, 1998).

32 Heinilä (1970) uvádí, ţe pro motiv sportovní migrace je zásadní souhrn předpokladů sportovního úspěchu:

. dostupnost lidských a materiálních zdrojů, . vědecké metody koučování a tréninku, . kvalita sportovních organizací a hluboké znalosti sportovního lékařství a věd o sportu.

Migrace probíhá ve třech úrovních, jak uvádí Maguire et al.(2002): vnitrostátně, mezi národy na stejném kontinentu a mezi národy na různých kontinentech.

Jako příklad uvádím migrační trasy hráčů klubu Manchester United, kteří jsou členy základního týmu v roce 2013.

Tabulka 1. Seznam hráčů základního týmu Manchester United 2013 (Zdroj: Archiv Vladimíra Šeligy)

Jméno hráče: Národnost: Jméno hráče: Národnost: 1. David De Gea Španělsko 22. Fabio Brazílie 2. Rafael Brazílie 23. Tom Cleverley Anglie 3. Patrice Evra Francie 24. Darren Fletcher Skotsko 4. Phil Jones Anglie 25. Antonio Valencia Ekvádor 5. Rio Ferdinand Anglie 26. Shinji Kagawa Japonsko 6. Jonny Evans Severní irsko 27. Federico Macheda Itálie 8. Anderson Brazílie 28. Alexander Büttner Holandsko 10. Wayne Rooney Anglie 29. Wilfried Zaha Anglie 11. Ryan Giggs Wales 30. Guillermo Varela Uruguay 12. Chris Smalling Anglie 31. Marouane Fellaini Belgie 13. Anders Lindegaard Dánsko 32. Nick Powell Anglie 14. Javier Hernandez Mexiko 33. Bebe Portugalsko 15. Nemanja Vidic Srbsko 34. Larnell Cole Anglie 16. Michael Carrick Anglie 35. Jesse Lingard Anglie 17. Nani Portugalsko 38. Michael Keane Anglie 18. Ashley Young Anglie 40. Ben Amos Anglie 19. Danny Welbeck Anglie 44. Adnan Januzaj Belgie 20. Robin van Persie Holandsko 50. Sam Johnstone Anglie 21. Angelo Henriquez Chile

33 Obrázek 4. Migrační proudy hráčů Manchester United 2013 (Zdroj: Archiv Vladimíra Šeligy)

Migrační Vysvětlivky: směr

Ferran Soriano (2009, 26) vysvětluje, ţe kluby všeobecně peníze nevydělávají…. Sponzoři a reklamní společnosti platí trţní ceny za fotbalová aktiva a získávají za ně výsledky podobné těm, které plynou z ostatních reklamních činností. Regulační instituce (ligy, UEFA, FIFA) mají velké zisky, které se přerozdělí mezi národní federace nebo kluby. A hráči? Hráči jsou tou součástí řetězce, která si odnese největší hodnotu a s nikým se o ni nedělí. Rostoucí platy, o mnoho vyšší neţ v kterékoliv jiné profesní činnosti, prémie, provize agentům. Z toho vyplývá, ţe pokud se někdo chce zapojit do fotbalového řetězce hodnot, nejlepší je stát se hráčem nebo elitním trenérem, anebo některého z nich zastupovat.

Nejatraktivnější země pro sportovce jsou Západní Evropa, Severní Amerika, Japonsko, v poslední době se stávají zajímavými i Rusko a arabské země těţící ropu jako Bahrajn, Katar, Dubai.

34 Migrační trasy souvisí s ekonomickou vyspělostí zemí, a tak ne náhodou sportovci z méně ekonomicky vyspělých částí světa či zemí putují do klubů ekonomicky silných států a jejich motivací je úsilí po co nejvyšším finančním profitu. Jde o tzv. ekonomicky podmíněnou sportovní migraci.

Jak říká Sekot (2008) tento jednosměrný proces se projevuje zejména u afrických hráčů odchodem do klubů ve Francii, Itálii, Španělska, Řecka a Turecka. Nejpřitaţlivější z hlediska budování sportovní kariéry jsou pro fotbalisty z balkánských zemí jako Bulharsko, Chorvatsko, Rumunsko a Jugoslávie západoevropské kluby. Také upozorňuje na existující přirozený vývoj v usilování o zahraniční působení v zemích s kulturně jazykovou podobností, historickými vazbami a herním stylem. Jihoameričtí fotbalisté se svým podobným ţivotním a herním postojem dobře adaptují ve Španělsku nebo Itálii, které jim lépe vyhovují neţ například severské země jako Norsko, Švédsko atd.

Je třeba se také zmínit o odlivu talentů ze zemí bývalé východní Evropy, jak se na tom shodují Maguire a Sekot. Pohyb hráčů se významně zvýšil mezi východní Evropou, Evropskou Unií a západní Evropou po pádu ţelezné opony v roce 1989. Z východoevropských zemí jako jsou Maďarsko, Česko, Slovensko a Rumunsko se otevřelo tzv. potrubí talentů směřující na západ. Tím dochází ke sniţování úrovně národních soutěţí v těchto zemích, dokonce se hovoří o „vykrádání talentů“. To se netýká jen hráčů, ale i koučů, trenérů a organizačních pracovníků. Východní Evropa je povaţována za líheň kvalitních, levných fotbalových talentů.

Finanční ohodnocení ovšem není jediným motivem sportovní migrace. I hráče z bohatých severských zemí láká Španělská či Italská liga, která je pro ně mnohem atraktivnější svou vysokou hráčskou prestiţí a profesionálním zázemím, na coţ poukazuje Maguire et al. (2002).

Mezi takovéto atraktivní kluby patří například Barcelona, Real Madrid (Španělsko), AC Milan (Itálie), které jsou povaţovány za základ evropského fotbalu. Také důvodem, proč jsou někteří hráči pro určité kluby atraktivní, můţe být národní temperament a způsob hry. Tak jsou například jiţ zmiňovaní hráči severských zemí atraktivní kvůli své vzdělanosti, jazykové vybavenosti, schopnosti se přizpůsobit nové zemi spolu s jejich herním stylem, vytrvalostí a špičkovou technikou hry. Naproti tomu jsou hráči Latinské Ameriky pro svůj divoký temperament a způsob hry neatraktivní pro kluby severních států Evropy. Stejně tak i hráči jiţní Evropy jsou povaţováni trenéry, svými kolegy a fanoušky za nestabilní a nepřizpůsobivé. 35 Maguire et al. (2002) dělí sportovní migranty na:

. Sportovní průkopníky – prostřednictvím vášně pro jejich sport jej svými slovy a činy propagují, tím umoţňují jeho šíření do nových kultur ve svých zemích.

. Usedlíky – následně zůstávají v zemi, kde získali uplatnění jako sportovci, našli svůj nový domov, získají status občana, a která jim umoţňuje po skončení vrcholné sportovní kariéry pokračovat například jako trenér nebo manaţer. Příkladem je Pavel Nedvěd, který odešel jako fotbalista do italského klubu Juventus Turín, kde po ukončení své sportovní kariéry pokračuje jako jeden z ředitelů.

. Nomády – svou sportovní kariéru vyuţívají jako prostředek k cestování, poznávání jiných kultur a postavení „cizince“ si uţívají.

. Navrátilce – jejich vazby na mateřskou zemi jsou natolik silné, ţe po ukončení sportovní kariéry se vrací bohatší o zkušenosti i materiálně zpět do svých zemí.

4.3 MEDIÁLNÍ SFÉRA GLOBALIZACE VE FOTBALE

Dnešní technický pokrok v komunikačních prostředcích umoţňuje sledovat významná fotbalová utkání v přímém přenosu odehrávající se třeba na opačné straně zeměkoule. Stejně tak není problém se okamţitě dozvědět ať jiţ výsledky proběhlých zápasů jakékoli ligy na světě, tak třeba program světových, evropských, či místních klubů s velkým časovým předstihem z pohodlí svého domova, během několika vteřin. Velké sportovní události jsou dnes vysílány téměř ve všech zemích světa. Svět tak sdílí sympatie k určitému sportu, komercializací sportu, která je moţná jen díky těmto novodobým technickým prostředkům.

Například FC Barcelona v roce 2004 na své oficiální internetové adrese otevřela stránky v japonštině a chtěla zjistit, jak jsou schopni se prosadit na japonském trhu, co se bude dít a kolik lidí stránky navštíví. Lidem, kteří se přihlásili, umoţnili, aby se stali členy klubu. Výsledky byly překvapující. Stránky byly zavaleny vlnou návštěvníků a zájemců o členství, kterým nevadilo, ţe z Japonska nemohou vyuţít výhody, které jim skýtá členství v klubu, neboť „hrdost na to, ţe jste členem klubu FC Barcelona, je silný a celosvětově platný pocit“ (Soriano, 2010, 74).

36 Pokud se zamyslíme nad tím, co dokáţe oslovit dnešního fotbalového fanouška, můţe to být především úspěch klubu v jednotlivých soutěţích, způsob a technika hry, ale také pozitivní vnímání a vystupování hráčů a klubů nejen v médiích, image a celková strategie klubu. Proto pocit sounáleţitosti a sdílení můţe přitahovat masy fanoušků z exotických zemí, ve kterých fotbal nemá takovou tradici.

4.3.1 MASOVÁ MÉDIA

Masová komunikace je zvláštním druhem komunikace, při níţ dochází k rozšiřování a sdělování informací a symbolických obsahů určených široké veřejnosti, resp. „masám“, pomocí speciálních prostředků, především rozhlasu, televize, tisku a filmu, které se proto nazývají prostředky masové komunikace, resp. masmédia. Komunikace spoluvytváří „masovou kulturu“ a zároveň je jejím důsledkem (Velký sociologický slovník, 1996, 508).

Není jistě třeba sloţitě zdůvodňovat, proč je důvěrný vztah masmédií ke sportu orientován zejména směrem k vrcholovému elitnímu sportu. Je to zřejmé. Právě elitní sporty jsou svojí diváckou atraktivností pro masová média komerčně zajímavá prodejem přenosových práv a reklamy. Jde o přirozeně spletitou síť vzájemných vztahů směny výhod a podnikatelského očekávání, která je spíše v ohnisku zájmu ekonomů a marketingových specialistů (Sekot, 2003, 140).

Maguire (2002) se zmiňuje o tom, jak se sport změnil v zájmu médií, aby byl pro diváky přitaţlivější. Média se snaţí o dramatizaci sportovních akcí při zprostředkování sportovních záţitků divákovi a udrţení tak jeho pozornosti (prostřednictvím kamery, zvuku, komentáře). Snaţí se umocnit vztah mezi divákem a sportovcem do té míry, ţe média jsou odpovědna za vznik sportovních hvězd. Televize změnila některé aspekty ve sportu, aby vyšla divákům vstříc, jako jsou jména fotbalistů a čísla na dresu.

Vlivem popularity sportu ve společnosti se některé kanály přímo specializují na sport, mezi nejznámější patří: ESPN, Eurosport, Sky Sports, Eurosport News, Canal+Sport. Některé ze sportovních kanálů se pak přímo orientují na fotbal jako Canal+ Fútbol, GOL TV, Fox Soccer Plus. Některé televizní stanice se přímo specializují na jednotlivé týmy: Chelsea TV, Juventus Channel, Real Madrid TV.

37 4.3.2 VRCHOLOVÝ FOTBAL V MÉDIÍCH

Fotbal by pravděpodobně bez masivní podpory médií nemohl existovat v takové formě, v jaké ho známe dnes. Velmi podstatnou část příjmů vrcholových klubů tvoří právě příjmy z médií. Vztahy mezi médii a kluby jsou silně provázány a oboustranně výhodné. Nejvlivnějším nosičem reklamy je televize a internet, kdy lze z jednoho zdroje oslovit stamilióny aţ miliardy lidí.

Televize „nabízí pohyb, barvu, zvuk a – co je pro sport zvláště důleţité, přináší pocity vzrušení, napětí, nadšení a zklamání – evokuje náladu. K jejím dalším nepopiratelným výhodám patří moţnost působení jak v místním, tak v regionálním, celonárodním, nadstátním, či dokonce globálním měřítku“ (Sekot, 2003, 143).

Podle Sorriana (2010, 70) „...z celkového počtu diváků, kteří sledují přenosy zápasů FC Barcelona, se v průměru jen 23% dívá ve Španělsku; zbývajících 77% sleduje přenos jinde ve světě…. Podobně udivující je počet přihlášení na internetovou stránku; nejpouţívanějších jazykem je jednoznačně angličtina.“

Fotbalové hvězdy jako Lionel Messi, Cristiano Ronaldo, Gerard Piqué, Andrés Iniesta jsou idoly dnešní doby a divák s nimi proţívá vítězství i zklamání. Televize zprostředkovává záţitek milovníkovi fotbalu a vrcholné soutěţe v něm vyvolávají kolektivní nadšení, pocit sounáleţitosti, coţ se nevyskytuje v ţádné jiné oblasti společenského ţivota.

Důleţité fotbalové zápasy dokáţí vylákat do ulic statisíce aţ milióny lidí a vygradovat neskutečné exploze kolektivní radosti. Média také dokáţí vytvořit hrdiny, kteří jim komerčně pomáhají profitovat. Fotbalové organizace jako FIFA také prostřednictvím médií tvoří hvězdy za účelem zisku, pomocí cen jako Zlatý míč, cena Fair Play, cena prezidenta, trenér roku, FIFPro World XI, Puskásova cena. Nejvíce mediálně populární jsou vítězové MS, Konfederačního poháru FIFA, Mistrovství světa ve fotbale klubů a co se týká Evropy vítězové ME, Ligy mistrů UEFA, Evropské ligy UEFA, a Superpoháru UEFA. Na úrovni jednotlivých států jsou to vítězové ligy a poháru.

Jestliţe soudobé informační technologie a komunikace umoţňují zejména globální šíření image jedinců a událostí v reálném čase ve smyslu viditelné známosti, v minulosti všeobecná známost a proslulost znamenala časem proměřenou velikost, význam, důleţitost. Sláva se dnes vytváří jinak neţ v minulosti. Velikost skutků je zastiňována významem připisovaným

38 mediálním prezentacím, fungujícím jako zprostředkovatel významu jedince. Slávu lze fabrikovat, lze produkovat celebrity (Sekot, 2008, 175 – 176).

4.3.3 REKLAMA V MÉDIÍCH

„Reklamu můţeme definovat jako formu placené neosobní prezentace a podpory produktu. Z uvedené definice vyplývá, ţe reklama je vţdy placena a vţdy se uskutečňuje prostřednictvím reklamních médií“ (Kotíková & Zlámal, 2006, 60).

Pojem sportovní reklama jak o tom hovoří Čáslavová (2000), si můţeme představit jako reklamu se sportovním motivem uskutečňující se prostřednictvím masových médií (pravidelné rozhlasové zpravodajství při zápasech fotbalových muţstev, reklama umístěna na plakátech, které zvou na fotbalová utkání). Tato reklama se zaměřuje a pouţívá média vztahující se na sport (např. dresy a jejich části, výstroj fotbalistů, sportovní pomůcky a nářadí, reklamní pásy kolem hřiště, výsledkové tabule, ukazatele času atd.).

Účelem reklamy je seznámit moţného zákazníka s produktem a firmou prostřednictvím textu nebo motivu. Účinnost reklamy je závislá na době působení na diváka, která je přímo úměrná s délkou fotbalového zápasu, turnaje, televizního přenosu, sportovní akce nebo interview.

Druhy reklamy ve fotbale

. Reklama na dresech a sportovních oděvech – cílem umístění reklamy na oděvu jsou všechny jeho části: přední, zadní strana dresu, boty, ponoţky, trenýrky, teplákové soupravy, čepice, tašky, kabely. Právě dresy jsou nejzajímavější reklamní plochou hlavního sponzora fotbalového klubu.

Zajímavostí jsou podle Soriana (2010) dresy klubu FC Barcelona, které mají na prsou jméno organizace UNICEF (Dětský fond OSN), čímţ se klub zřekl moţných příjmů plynoucích od hlavního sponzora. Klub tak chtěl v této zvláštnosti vyjádřit podporu hodnot, s nimiţ se ztotoţňuje.

39 . Reklama na mantinelech – můţe jít o název produktu, firmy, firemní symbol, logo, slogan apod. Mohou být umístěny na pásech s pohyblivou reklamou nebo na pásech, kde se v pravidelných časových intervalech mění více reklam.

. Reklama na sportovním náčiní – především jde o reklamní popisky a značky firem vyrábějících sportovní výstroj a výzbroj umístěné např. na míči (jako Adidas, Nike apod.)

. Reklama na výsledkových tabulích a ukazatelích – jednak obsahuje stálou reklamu výrobců těchto zařízení (Seiko, Longines), a dále jiné reklamy na videotabulích, pohyblivých reklamních plochách nebo na transparentech.

. Reklama na webových stránkách klubu – kde kluby umísťují reklamní značky či loga svých sponzorů.

Zajímavým reklamním prostředkem, který upozorňuje nejen na hráče, kluby a velké sponzory fotbalu jsou počítačové hry. Mohou to být hry, které si zahrajete sami doma na PC nebo na síti. Hry jako např. FIFA 13, Football Manager 2013, World Football 2006 – 2007 osloví převáţně mladší generace a udělají reklamu nejen firmě SEGA, coţ je nadnárodní softwarová a hardwarová vývojářská firma a bývalý gigant v oblasti domácích počítačů, konzolí a videoher.

Akce lokálního charakteru s niţšími stupni fotbalových soutěţí jsou zajímavé pro místní firmy a sponzory. Naproti tomu, čím vyšší je soutěţ a má globálnější charakter, má větší prestiţ a figurují v ní známé a kvalitní kluby a fotbalové hvězdy, je přitaţlivější pro bohaté sponzory, kteří jsou ochotni utratit astronomické sumy za reklamy.

4.4 IDEOLOGICKÁ SFÉRA GLOBALIZACE VE FOTBALE

Maguire (2002) povaţuje sport za výjimečný mechanismus k testování diplomatických vztahů jak mezi regiony, tak mezi národy. Podle něj sportovci nereprezentují jen národ, ale také jeho ideologii a identitu. Mohou slouţit jako nástroj pro dialog a integraci ve chvíli, kdy ostatní nástroje selţou. Například konání mistrovství světa ve fotbale v roce 2002 společnými

40 silami Japonska a Koreje bylo mnohými povaţováno za symbol jakési omluvy Japonců za dlouholetou okupaci.

Sociologové se zabývají neustále se měnícím vztahem mezi sportem, politikou a demokracií. Ideologie „…je vliv na názory a činy lidí“ (Giddens, 1999, 376). Symbolická moc získaná nad lidmi se pouţívá k zakrývání a ospravedlňování zájmů dominantních skupin v dané společnosti (Giddens, 1999). Dnes lze sport všeobecně povaţovat za demokratický. Z evropského hlediska sport po pádu ţelezné opony jiţ není prostředkem, kterým byl propagován totalitní reţim. Sportovci mohou reprezentovat různé země, neţ ze kterých pocházejí. Přesto jim to neubírá na popularitě ve vlastních zemích, kde jsou celebritami, a právě naopak se stávají propagátory nejen své země, ale také vysoké úrovně sportu ve své domovině. Posilují národní sebevědomí.

Zatímco mezinárodní politika je spíše spojována s negativními emocemi, je globálně dimenzovaný sport – stejně jako populární hudba či filmy – spojován s pozitivními emocemi a vášněmi. Masový rámec tohoto jevu pak nepochybně zaznamenává i nepřehlédnutelné stopy na charakteristických znacích vzájemných vztahů sportu a politiky. V evropském kontextu jsme tak svědky procesu, kdy se kupříkladu klubový fotbal stává prostředníkem či nástrojem spolupráce mezi státy a přispívá tak k překonávání zpátečnického provincionalismu směrem k nadnárodní evropské identitě (Sekot, 2006, 298).

Je tomu opravdu tak? Dokáţeme si představit, ţe např. hráči z Afriky hrají v evropských klubech, ale představa Evropanů v afrických klubech, v arabských snad, je to vše otázka zdrojů. Nechrání si jen nadnárodní společnosti své národní zájmy.

4.5 EKONOMICKÁ SFÉRA GLOBALIZACE VE FOTBALE

Sport a zejména fotbal je velmi ţádaným trţním artiklem, kdy ekonomická úspěšnost vrcholových, tedy globálních klubů se řídí obecnými pravidly nabídky a poptávky.

Evropský trh je pro velké fotbalové týmy zásadním a atraktivním cílem. Mezi další významné trhy patří trh asijský, severoamerický a jihoamerický. V delším časovém horizontu je moţné očekávat zájem v Africe či arabských zemích kolem Zálivu.

V kaţdém případě, pokud chceme provést analýzu a učinit správná rozhodnutí, měli bychom si poloţit tři základní otázky: 41 . Jak velká je poptávka, jinými slovy jak velký je zájem v těchto zemích o fotbal. . Jak velká je kupní síla fanoušků. . Jak velká je lokální konkurence, jinými slovy jaké fotbalové kluby v této oblasti existují a kolik tam mají fanoušků (Soriano, 2010, 72 - 73).

Soriano (2010) se zmiňuje o třech obchodních modelech, jakým způsobem se chovat na fotbalovém trhu, aby byl klub ekonomicky úspěšný a mohl růst i v budoucnu.

I. Podstatou tohoto modelu je prodej vlastních výrobků, zejména dresů. Toho se kluby snaţí dosáhnout prodejem vysílacích práv místním televizím i za nízkou cenu. Pořádáním přátelských zápasů ve vzdálených trţních oblastech se klub nejen získá příjem za zápas, ale také se zviditelní v televizi a podpoří prodej svých výrobků.

II. Tento model spočívá ve výuce dětí fotbalu a budování fotbalových škol v zemích kde má fotbal tradici, čímţ můţe klub jednak získat talentované hráče, ale také nové fanoušky.

III. Ve třetím modelu jde o šíření know-how, úspěchu a slavného jména prostřednictvím zaloţení odnoţe klubu ve zcela jiných ligách, jako v Severní Americe nebo v Japonsku, kde fotbal nemá takovou tradici.

4.5.1 VÝVOJ STRUKTURY PŘÍJMŮ KLUBŮ

Financování fotbalových klubů si můţeme nejlépe přiblíţit na ekonomicky nejprůhlednější ze všech profesionálních lig na světě, a to anglické lize. Kluby jsou akciové společnosti s akciemi umístěnými na londýnské burze cenných papírů. Anglická Premier League je ekonomicky nejsilnějším fotbalovým trhem na světě. „Ekonomicky je dvojnásobně silnější neţ čtyři ostatní velké fotbalové ligy dohromady: španělská, italská, německá a francouzská“ (Soriano, 2010, 22).

Z analýzy fotbalových trhů po roce 2000 vyplývá, ţe zisky klubů strmě rostly v rozpětí od 10 do 25 % a jasně předstihly většinu ostatních odvětví průmyslu, říká Soriano (2010). Tento růst byl způsoben i odlišným přístupem k modelu obchodování.

42 S přenosem televizních fotbalových utkání v 80. letech do všech částí světa se fotbal stává globálním sportem a zásadním způsobem začíná přesahovat hranice lokálních trhů. Stále je hlavní částí příjmů klubů prodej vstupenek a permanentek. Tento model platí aţ do poloviny 90. let. S příchodem soukromých televizí ztrácí veřejnoprávní televize vysílací monopol a to vše způsobí zápas o vysílací práva fotbalových utkání. Příjmy klubů se prudce zvýšily a převýšily příjem z prodeje vstupenek a permanentek. Prodej vysílacích práv se stal hlavním zdrojem financování. S větším přílivem peněţ získaly kluby moţnost nakoupit lepší hráče, to způsobilo masivní nárůst přestupů a stejně tak i růst mezd hráčů. Mzdy hráčů rostly do té míry, ţe způsobovaly ekonomické potíţe klubů a v některých zemích jako Španělsko musela dokonce intervenovat vláda do přebudování fotbalového sektoru.

4.5.2 FINANCOVÁNÍ FOTBALOVÝCH KLUBŮ

V dnešní době má příjmová struktura fotbalových klubů zhruba tři sloţky: prodej vstupenek a permanentek, prodej přenosových práv a marketing. Začátek 21. století sebou přinesl vyuţívání marketingu jako třetího zdroje příjmů klubů (patří zde příjmy od sponzorů, z vlastní prodejní činnosti, ze zájezdů a přátelských utkání hraných v jiných zemích).

„Rostoucí význam třetího zdroje příjmů má za následek zásadní změnu modelu a obchod s fotbalem transformuje na obchod s globální zábavou. V tomto smyslu se velký fotbalový klub jiţ nepodobá místnímu cirkusu, ale společnosti na výrobu globální masové zábavy…“ (Soriano, 2010, 24).

Stadiony

V některých zemích jako např. Itálie (AC Milán, Juventus atd.), jsou vlastníkem stadionu městské správy, které do nich méně investují, neţ jinde. Naproti tomu v Anglii stadion vlastní kluby. Investice do stadionu, zvýšení kapacity a vybavení stadionu se můţe projevit v návštěvnosti a pozitivně v příjmech klubu. Stadiony nejsou pouze hlediště, ale i restaurace hotely, kancelářské prostory atd.

43 Vysílací práva

Na konci 90. let většina fotbalových klubů uzavřela smlouvy s televizními stanicemi, které zavedly sluţbu „poplatek za přenos“. Velkým klubům s velkou návštěvností se tato smlouva vyplácí, středním a malým klubům méně. Dnes vedle sebe existují dvě varianty: buď si kaţdý klub dohodne své podmínky s televizní společností sám jako například ve Španělsku, nebo budou kluby jednat kolektivně a zisk se přerozdělí dle dohody, tento model funguje v anglické lize nebo v soutěţích UEFA.

Příjmy v této oblasti produkují klubům i tyto zdroje příjmů: jako vlastní televizní kanály, rozhlasová vysílání, distribuce na internetu nebo mobilním telefonu.

Marketing

Do marketingu řadíme sponzorské programy, merchandising a přátelské zápasy. Příjmy z marketingu mají vlivem globální expanze velký potenciál dalšího růstu. Kluby mají hlavního sponzora a pak další sponzory z různých oblastí výrobků a sluţeb. Merchandisingem se zabývají společnosti poskytující a vyrábějící sportovní oděvy pro fotbalové kluby. Přátelské zápasy jsou jednak zdrojem příjmu a také formou propagace na nových trzích.

„Moţnosti růstu těchto příjmů v sepětí s globálním růstem klubového fotbalu se zdají nekonečné, ale jejich realizaci komplikuje mnoţství rušivých aspektů (země, reklamy, regulace…)“ (Soriano, 2010, 38).

4.5.3 SPONZORING

Sponzorstvím ve sportu chápeme partnerský vztah mezi hospodářstvím na jedné straně a sportem na straně druhé, kdy dochází k vzájemnému respektování zájmů obou stran. Sponzorstvím se obecně dávají k dispozici peněţní, věcné prostředky a sluţby osobám a organizacím ve sportovní, kulturní a sociální oblasti k dosaţení podniko-marketingových a komunikačních cílů. Jedná se o specifickou formu partnerství a mezi sponzorem a sponzorovaným, kde kaţdý dosáhne cílů s pomocí druhého. Základním principem sponzorství je vztah: sluţby a protisluţby (Novotný, 2000, 118).

44 Sponzorství obecně ve sportu a ve fotbale lze rozdělit do několika kategorií podle různých kritérií. Novotný (2000) rozděluje dle podílu sponzora na celkovém objemu příspěvku 3 skupiny sponzorů:

1. titulární sponzor – název firmy je spojen se sponzorovanou aktivitou,

2. spolusponzor – vedle sebe existuje několik sponzorů, kteří mají stejná práva za podobnou cenu,

3. sponzor dodavatel – místo finančního příspěvku firma dodává určité hotové zboţí.

Podle objektu sponzorství Čáslavová (2000) rozlišuje 4 skupiny:

. Sponzorování jednotlivých sportovců – je rozšířeno zejména ve vrcholovém sportu kde sportovec - osobnost je zárukou kvality. Příkladem je David Beckham, mediálně a reklamně přitaţlivá osobnost s mnohostranným reklamním vyuţitím (kosmetika, potraviny, atd.).

. Sponzorování sportovních akcí – tento typ sponzorování nabízí velmi široké pouţití reklamních prostředků (prostor na vstupenkách, reklamy v přestávkách, programové letáčky, reklamní plocha na stadionech, uvádění titulu „hlavní sponzor“, atd.). Čím jsou akce globálnějšího charakteru a populárnější sport, tím víc jsou přitaţlivé pro média i sponzory. Mohou to být MS, ME, Pohárové soutěţe.

Obrázek 6. Seznam partnerů, sponzorů a podporovatelů pro budoucí MS ve fotbale 2014 v Brazílii. (Zdroj: http://www.fifa.com/worldcup/index.html) 45 . Sponzorování sportovních týmů – sponzor poskytuje zejména finance, vybavení, výdaje spojené s ubytováním a dopravou. Je nejrozšířenější u kolektivních sportů. Sponzorovaný tým nabízí reklamu na dresech a na sportovních oděvech, opatření na podporu prodeje – autogramiády apod. Příkladem mohou být reprezentační týmy na ME, MS.

Obrázek 5. Sponzor české reprezentace pro Mistrovství Evropy ve fotbale 2012 byla firma PUMA. (Zdroj: http://nv.fotbal.cz/scripts/detail.php?id=109395&tmplid=1443)

. Sponzorování sportovních klubů – tato forma nabízí nejširší moţnosti nabídky sponzorovi. Většinou kluby disponují konkrétními sportovci, ale i týmy, profesionálními odděleními a pořádají i své akce (mistrovské soutěţe, rehabilitace, soustředění, zprostředkovatelské sluţby, ubytovací sluţby atd.).

Sponzoři cíleně financují úspěšné konkrétní fotbalisty, trenéry, vědce, lékaře a manaţery, kteří jsou součástí týmu, anebo přímo kluby. Vše souvisí s úspěchem a popularitou.

Obrázek 7. Hlavními sponzory fotbalového klubu Manchester United v roce 2013 jsou AON a NIKE. (Zdroj: http://www.mirror.co.uk/sport/football/match-reports/manchester-united-0-1- fc-cluj-1475313)

4.5.4 ŘÍZENÍ FOTBALOVÝCH KLUBŮ

Dnešní fotbalové kluby, tedy přinejmenším většina z nich nejsou sportovní spolky z plácku na předměstí, ale nadnárodní společnosti, které je třeba jako takové i vést. A to profesionály se stejnou profesní úrovní a kvalifikací, jakou mají jejich protějšky v kterékoliv velké firmě se stejnou organizační strukturou, s podobnými, kontrolními opatřeními, s dokonale fungujícími odděleními pro komunikaci a zanedlouho pravděpodobně také s kancelářemi a zastoupeními po celém světě (Soriano, 2010, 84).

Vlivem globalizace fotbalové kluby neúprosně rychle rostou a samozřejmě nejvíce ty které si vybraly globální trhy. Toho kluby dosáhly mechanismy a nástroji, které vyuţívají k vedení velké firmy. Aby se tak stalo, říká Soriano (2010), kluby se restrukturalizovaly do velkých nadnárodních společností.

47 4.6 TECHNOLOGICKÁ SFÉRA GLOBALIZACE VE FOTBALE

Globalizace je závislá na technickém pokroku a vyvíjí se souběţně s novými technologiemi. Vrcholoví sportovci, lékaři, manaţeři, trenéři, sponzoři, akcionáři, firmy jsou si vědomi toho, ţe technologicky pokročilejší a dokonalejší pomůcky, materiál, stavby, komunikační technologie, organizace mohou mít zásadní vliv na získání výhody nad soupeřem a dosaţení lepšího sportovního i ekonomického výsledku.

Významný dopad měl technický pokrok v oblasti médií, neustále se zdokonaluje přenos televizního a internetového vysílání, spojení se přenáší satelity a pozemními vysílači v HD kvalitě po celém světě, s moţností sledování na mobilním telefonu.

Výzbroj a výstroj

Fotbal se hraje v různých klimatických podmínkách a proto komfort fotbalisty má vliv na jeho výkon. Vývoj v této oblasti směřuje k vylepšování a zdokonalování nových metod zpracování textilních materiálů, obuvi, chráničů a dalších pomůcek.

Řízení a rozhodování utkání

Technologickým vývojem v této oblasti prochází zařízení, která usnadňují rozhodčím řídit a rozhodovat zápas a orientovat se ve sporných situacích – pak nastupuje technika. Patří zde: časomíra, informační tabule, záběry kamer atd.

Vývoj informačních technologií ve vztahu k týmovým sportům, konkrétně fotbalu a basketbalu, lze demonstrovat na příkladu počítačového programu vyvíjeného vědci na univerzitě v Lausanne ve Švýcarsku. Software má prostřednictvím kamer a algoritmů určit pozice hráčů v čase, následně poskládat jejich trajektorie, coţ umoţní následnou analýzu hry trenérům jak vlastního druţstva, tak protihráčů. Systém algoritmů by mohl usnadnit práci také komentátorům, a v neposlední řadě přinést fanouškům nové záţitky (retrieved 16. 11. 2013 from http://www.ceskatelevize.cz/sport/exkluzivne-na-ct-sport/169704-revoluce-ve-svete -sportu-nove-technologie-a-nove-moznosti/).

48 Organizace akcí

Dnes se potencionál inteligentních sítí pouţívá pro propojení sportovních areálů, týmů, hráčů, fanoušků a přináší nové moţnosti nejen zábavy, ale i maximálního vyuţití investic a přispívá ke konkurenceschopnosti. Technologie inteligentních sítí umoţňuje lepší plánování a organizační zvládnutí konkrétní akce pro pořadatele i návštěvníky, zefektivnění sluţeb a podpůrných procesů, tím zvyšuje ziskovost akce a její kvalitu (http://www.cisco.com/web/CZ /about/news/2010/120110.html).

Ve světě fotbalu se organizováním jednotlivých soutěţí, turnajů a lig zabývají národní fotbalové svazy, konfederační svazy a FIFA. Například přátelská utkání si plánují samotné fotbalové kluby. Pořadatelé spolupracují se specializovanými firmami, které zajišťují například bezpečnost akcí, reklamu, mediální zajištění, zdravotnické zabezpečení atd. a to často i na mezinárodní úrovni.

Fotbalové stadiony

Fotbalové stadiony jsou trvalé stavby vybudované pro potřeby jednoho konkrétního sportu, při jejichţ stavbě se musí zohlednit všechny aspekty související s budováním a provozováním, technickými potřebami fotbalu a zázemím pro vytvoření optimálních podmínek tohoto sportu. Tyto většinou gigantické stavby jsou dlouhodobou zátěţí pro ţivotní prostředí, coţ souvisí s půdou, vodními zdroji a ovzduším, proto při jejich výstavbě a provozování musí být přihlédnuto k ochraně ţivotního prostředí. Součástí zázemí stadionu tvoří i hotely a restaurace. Stadiony se staly dominantami měst nejen svými rozměry, ale také architektonickým pojetím.

Na fotbalové stadiony můţeme nahlíţet jako na konkrétní projevy globalizace. I například výstavba stadionu je globální záleţitostí, protoţe se na ní podílejí subjekty z celého světa, stejně jako na projektování, financování, realizaci a nakonec samotném vyuţívání.

„Ve fotbalovém průmyslu panuje názor, ţe vhodná kapacita pro velký stadion je 50 aţ 70 tisíc diváků za předpokladu, ţe se všechna místa pokaţdé naplní a na pár zájemců nezbydou vstupenky“ (Soriano, 2010, 36).

49 Například UEFA dělí fotbalové stadiony do čtyř skupin podle různých kritérií jako: rozměry hrací plochy, osvětlení, počet míst, zázemí pro média a VIP hosty, zabezpečení. Různé evropské soutěţe, které UEFA pořádá, se potom hrají na stadionech s určitou minimální poţadovanou kategorií. Finálové zápasy vyţadují mnohem vyšší kapacitu (UEFA Stadium Infrastructure Regulations, 2010).

Největším fotbalovým stadionem světa je brazilský Estadio do Maracana v Rio de Janeiru, který dokázal pojmout aţ 200 tisíc diváků.

Obrázek 5. Estadio do Maracana v Rio de Janeiru (Zdroj: Archiv Vladimíra Šeligy)

50 5 ZÁVĚR

Cílem práce bylo popsat, jakým způsobem se globalizace projevuje ve fotbalovém prostředí, z hlediska dělení do pěti sfér, které definoval kolektiv autorů pod vedením Josepha Maguira v publikaci Sport Worlds: a Sociological Perspective (Maguire et al., 2002), a to:

. migrační, . mediální, . ideologická, . ekonomická, . technologická.

Pomocí analýzy dokumentů jsem popsal některé výrazné projevy globalizace, které se objevují ve fotbalovém prostředí. V migrační sféře např. pilotní studie migračních tras hráčů špičkového fotbalového klubu Manchester United, v ekonomické sféře to je např. financování fotbalových klubů nebo sponzoring, ve sféře mediální např. druhy reklamy ve fotbale atd.

Toto téma je však natolik obsáhlé vzhledem k provázanosti s dalšími oblastmi společenského ţivota a lidské civilizace, ţe se mi podařilo popsat pouze některé konkrétní aspekty a nadále zůstává prostor pro další bádání, které se můţe stát v budoucnosti základem k navázání na diplomovou práci. Můţe to být vzájemný vztah nebo kontrast vyuţití fotbalu jako prostředku volnočasové aktivity a profesionálního vrcholového sportu. Touto prací jsem splnil cíle, které jsem si pro svou bakalářskou práci stanovil.

51 6 SOUHRN

Můţeme říct, ţe fotbal je nepochybně sportovní disciplína, na které je nejvíce patrné jak se během 20. století vyvinul od lokální záleţitosti aţ na globální fenomén s miliony fanoušků. Podřídil se nárokům současné společnosti, kterou označujeme za konzumní a propojenou mnoţstvím různých sociálních, kulturních, historických, ekonomických i politických vazeb. Lidé, kteří se angaţují ve vrcholovém fotbalu a zejména špičkoví fotbalisté jsou globálními ikonami se závratnými příjmy.

Pro svou práci jsem pouţil zejména metodu analýzy, kdy jsem se pomocí studia knih a článků pokusil charakterizovat globalizační projevy v jejich jednotlivých sférách. Práce se zabývá projevy globalizace ve fotbalovém prostředí a jako základu bylo pouţito dělení globalizačních projevů do pěti oblastí podle Maguira et al. (2002): mediální, migrační, ideologická, ekonomická, technologická. V kapitole „výsledky práce“ shrnuji poznatky z kaţdé této sféry s konkrétními projevy globalizace ve fotbale.

Právě díky mediální sféře je fotbal tak celosvětově populární, fanoušci mohou sledovat utkání svých oblíbených klubů, hrajících na druhé straně světa. Mediálně známí hráči jsou skvělým reklamním prostředkem, umoţňujícím nadnárodním společnostem jednodušší prodej zboţí, sluţeb a dosahování vyšších zisků. Na druhou stranu právě finanční prostředky těchto společností umoţňují společně s masivní medializací, aby se z fotbalu stal globalizační fenomén.

Globalizace se v migrační sféře projevuje přesunem nejen hráčů, ale i dalších aktérů jako jsou trenéři, lékaři, funkcionáři apod. do oblasti s lepšími ekonomickými, sociálními nebo kulturně podobnými podmínkami. V ekonomické oblasti se projevila globalizace ve změně postoje klubů ke strategiím rozvoje a tím pádem úspěšnosti na fotbalových trzích. Pořádání globálních fotbalových akcí a fungování klubu souvisí se sponzoringem.

Současný fotbal je závislý na neustále se zdokonalujících technologiích, které umoţňují nejen rychlý přenos informací a jejich šíření po celé planetě, ale také umoţňují týmům i fanouškům přesouvat se na jakákoliv místa na Zemi.

Po pádu ţelezné opony jiţ nedochází k ideologickému zneuţívání fotbalu za účelem propagace politického systému. Dnes je fotbal vnímán jako nástroj integrace mezi jednotlivými národy na celém světě.

52 V současné době se pozice fotbalového průmyslu zdá mocná a neotřesitelná, ale pouze budoucnost ukáţe, jací narušitelé jako jsou ekonomické krize, či vývoj v oblasti vysílacích práv, mohou jeho podobu změnit a jakým směrem se bude vyvíjet.

53 7 SUMMARY

We can say football is undoubtedly a sport discipline where it is the most visible how within 20th century it has evolved from a local matter to a global phenomenon with milions of fans. It succumbed to demands of contemporary society labeled as consumentary and it is linked by multitude of different social, cultural, historical, economic and political bindings. People engaged in proffesional football and especially top football players are global icons with incredible income.

In my thesis I mostly used the method of analysis, where throughout the studies of books and articles I tried to characterize the aspects of globalization in its particular spheres. This thesis deals with aspects of globalisation in football environment and as a base I used the partition of global aspects into five spheres based on Maguire et al. (2002): media related, migrational, ideological, economic, technological. In chapter „Results of Thesis“ I summarize notes on each of these spheres with particular aspects of globalization in football.

In particular it is thanks to media sphere why the football is so popular round the world, fans can watch the matches of their popular clubs playing on the other side of the world. Famous players are great commercial article enabling supra-national companies to ease the sale of goods, services and reach higher profit. On the other hand its the financial means together with mass medialization that enable football to become the global phenomenon.

Globalization in migrational sphere is expressed by movement not only of players, but also other people like couches, medical stuff, officers etc., into places with better economic, social or culturally alike conditions. In economic sphere is globalization expressed in change of club attitude towards the strategies of development and therefore the success on football markets. The organization of global football actions and operation of clubs relates to sponsorship.

Today’s football depends on constantly developing technologies, which enable not only fast information transmission and their spreading all over the planet, but also enable teams and fans move anywhere on Earth.

After the fall of the Iron Curtain the footbal is not being ideologically misused for purposes of political systém propaganda. Today the football is perceived as a tool of integration between individual nations over the whole world.

54 At present the football industry seems to be powerful and unshakable, but only future will show how infringers as economic crisis or development in field of broadcasting rights might change its resemblance and in what direction will it head.

55 8 REFERENČNÍ SEZNAM

Beck, U. (2007). Co je to globalizace? Omyly a odpovědi. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK).

Čáslavová, E. (2000). Management sportu. Praha: East West Publishing Company a East Publishing Praha.

Ehl, M. (2001). Globalizace pro a proti. Praha: Academica.

Ehl, M. (2003). Diskuze o globalizaci – rozdíl českého a světového diskurzu. Mezinárodní vztahy, 38(4), 87 – 94. Retrieved 13. 11. 2013 from the World Wide Web: http://www.mezinarodnivztahy.com/article/view/95

Epping, R. CH. (2004). Průvodce globální ekonomikou. Praha: Portál, s.r.o.

Evropská komise (2007). Bílá kniha o sportu. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství.

Friedman, T. L. (1999). The Lexus and the Olive Tree: Understanding Globalization. New York: Farrar, Straus, Giroux.

Giulianotti, R. (1999) Football: A Sociology of the Global Game, Cambridge: Polity.

Giulianotti, R., & Robertson, R. (2004). The globalization of football: a study in the glocalization of the ‘serious life’ [Electronic version]. The British Journal of Sociology, 55(4), 545 – 568. Retrieved 13. 1. 2014 from the World Wide Web: http://onlinelibrary. wiley.com/doi/10.1111/j.1468-4446.2004.00037.x/pdf.

Giulianotti, R., & Robertson, R. (2009). Globalization and Football. London: Sage.

Giddens, A. (1999). Sociologie. Praha: Argo.

Giddens, A. (2000). Unikající svět: jak globalizace mění náš život. Praha: Sociologické nakladatelství.

Hajdovský, V., Jíra, V., Kodet, J., Lanči, J., Navara, M., Stárek, J., Starý, R., Steiner, F., Urban, I., & Vengloš, J. (1984). Malá encyklopedie fotbalu. Praha: Olympia.

Harrington, A. (2006). Moderní sociální teorie. Praha: Portál, s.r.o.

56 Heinilä, K. (1970). Notes to the Inter - group Conflicts International Sport. In: The Cross - cultural Analysis of Sport and Games. Champaign, IL: Stipes.

Hendl, J. (1997). Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum.

Hodaň, B. (1997). Úvod do teorie tělesné kultury. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Hodaň, B. (2006). Sociokulturní kinantropologie I. Úvod do problematiky. Brno: Masarykova univerzita.

Hodaň, B. (2007). Sociokulturní kinantrpologie II. Systémové pojetí tělesné kultury. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Holý, T. (2007). Globalizace a sport. Bakalářská práce, Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií, Brno.

Huizinga, J. (1970). Homo Ludens: A Study of the Play Element in Culture. New York: Harper Editions

Jandourek, J. (2001). Sociologický slovník. Praha: Portál, s.r.o.

Jeníček, V., & Foltýn, J. (2003). Globální problémy a světová ekonomika. Praha: C. H. Beck.

Kotíková, H., & Zlámal, J. (2006). Základy marketingu. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci

Králík, M. (2001). Právo ve sportu. Praha: C. H. Beck.

Lipovetsky, G. (2007). Paradoxní štěstí: Esej o hyperkonzumní společnosti. Praha: Prostor

Maguire, J., Jarvie, G., Mansfield, L., & Bradley, J. (2002). Sport worlds: a sociological perpective. Champaign: Human Kinetics.

Maguire, J., & Stead, D. (1998). Border Crossings: Soccer Labor Migration and the European Union. International Review for the Sociology of Sport [Abstract]. 33(1), 59-73. Retrieved 13. 1. 2014 from the World Wide Web: http://irs.sagepub.com/content/33/1/59 .abstract.

Mezřický, V. (2003). Globalizace. Praha: Portál, s. r. o.

57 Mráz, I., Pejchar, J., Pondělík, J., & Ţemla, F. (1976). Svět devadesáti minut. 1. díl 1901 – 1945. Praha: Olympia.

Novotný, J. (2000). Ekonomika sportu. Praha: ISV nakladatelství.

Novotný, J., Hobza, V., Novák, T., Chvojka, P., & Komínek T. (2009). Ekonomika sportu. Praha: Oeconomica.

Pávek, F. et al. (1963). Encyklopedie tělesné kultury. 1. Díl. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství.

Perútka, J. et al. (1980). Malá encyklopédia telesnej výchovy a športu. Bratislava: Obzor.

Robertson, R. (1992). Globalization: Social Theory and Global Culture, London: Sage.

Safranski, R. (2006). Koľko globalizácie unesie člověk? Bratislava: Kalligram.

Sekot, A. (2003). Sport a společnost. Brno: Paido.

Sekot, A. (2006). Sociologie sportu. Brno: Paido.

Sekot, A. (2008). Sociologické problémy sportu. Praha: Grada publishing, a.s.

Sekot, A., Blahutková, M., Dvořáková, Š. & Sebera, M. (2004). Kapitoly ze sportu. Brno: Masarykova univerzita.

Soriano, F. (2010). Góly nepadají náhodou. Praha: Baronet.

UEFA Stadium Infrastructure Regulations (2010). Rerieved 15. 11. 2013 from the World Wide Web: http://www.uefa.com/MultimediaFiles/Download/Regulations/uefaorg/ Stadium&Security/01/48/48/85/1484885_DOWNLOAD.pdf.

Velký sociologický slovník. (1996). Praha: Karolinum.

Tomčalová, K. (2013). Projevy globalizace v tělesné kultuře. Bakalářská práce, Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury, Olomouc.