DOCSLIB.ORG

Pouze Pro Studijní Úcely Posluchacu Prednáškových Kurzu Ee 1 a Dse 1

Total Page：16

File Type：pdf, Size：1020Kb

Download full-text PDF Read full-text
Pouze Pro Studijní Úcely Posluchacu Prednáškových Kurzu Ee 1 a Dse 1 POUZE PRO STUDIJNÍ ÚCELY POSLUCHACU PREDNÁŠKOVÝCH KURZU EE 1 A DSE 1 Oxfordské dejiny starovekého Egypta usporádal Ian Shaw preložila Daniela Feltová 9. KAPITOLA OSMNÁCTÁ DYNASTIE PRED AMARNSKOU DOBOU (cca 1550-1352 pr. Kr.) Betsy M. Bryan Archeologické objevy z osmdesátých a devadesátých let minulého století spolu se staršími nápisy, které byly znovu prezkoumány, napovídají, že k opetovnému sjednocení Egypta došlo až v posledním desetiletí petadvacetileté vlády Ahmose (1550-1525 pr. Kr.), prvního krále 18. dynastie. Dalo by se tedy ríci, že oficiální pocátek dynastie spadá nekam do r. 1530 pr. Kr., ovšem za Ahmosovy vlády již docela dobre fungovala. A opravdu, egyptský stát na pocátku dynastie byl svou povahou predevším pokracováním forem a tradic, které vnitrní trenice 2. prechodné doby neprerušily úplne. Vždyt Ahmosovým predchudcum ze 17. dynastie cástecne pomohla pri konsolidaci mocenské základny mezi mocnými rodinami Horního Egypta také práve silná víra v tyto tradice. Když se Ahmose a jeho následovníci pozdeji prestehovali, aby zajistili dynastickou linii svého rodu, vytvorili ci modifikovali jednotlivé aspekty královského úradu tak, že pak spolu s vnejšími tlaky ze severovýchodu a jihu hluboce ovlivnil celou zbývající 18. dynastii. Ahmose a pocátek Nové ríše Nápisy v elkabské hrobce Ahmose, syna Abanova, popisují, jak jeho jmenovec, král Ahmose, porazil Hyksósy a jak pozdeji obléhal pevnost Šaruhén v jižní Palestine, i jeho vojenská tažení do Kuše, jehož hlavním mestem byla Kerma, ležící poblíž tretího nilského kataraktu. Toto núbijské tažení dokoncil Amenhotep I. (1525-1504 pr. Kr.) a rada monumentu na ostrove Šai oslavuje vítezství obou panovníku; je možné, že všechny je nechal postavit Amenhotep I., ale skutecnost, že v této oblasti pusobil i Ahmose, není zpochybnována. Mezi nálezy z nejstarší vrstvy 18. dynastie v Avaride (Tell ed-Dabáa) se vyskytuje jméno Ahmosovo a jména nekolika králu, kterí vládli po nem. Tehdy zde stálo nekolik monumentálních budov vyzdobených mínójskými freskami (viz 8. kapitola). Tato skutecnost 1 prozrazuje intenzivnejší kontakt s egejskou oblastí, byt treba jen prostrednictvím putujících umelcu, poverených budto samotnou výzdobou nebo dohledem nad egyptskými umelci. Jelikož zbrane nalezené v malé rakvi královny Ahhotepy I. (matka Ahmosova) v její hrobce v západních Thébách svedcí o egejských ci alespon stredozemských motivech a remeslných technikách aplikovaných na egyptské predmety, zdá se, že exotické cizí prvky byly cenené nejen v delte, ale také v Thébách - prinejmenším v adaptované podobe. Predmety, které skutecne pocházejí z egejské oblasti, jsou však mezi nálezy daleko vzácnejší, i když egyptské zboží z maloobchodu se pomerne casto objevuje na Kréte a v menší míre i na recké pevnine. Zustává však nejasné (pokud ne pochybné), zda mezi Egyptem a Krétou existovala na pocátku 18. dynastie prímá diplomatická výmena. Ahmose a jeho bezprostrední následníci mohli být nadále pouze úcastníky stredozemského výmenného systému stejne jako Hyksósové. At už tomu bylo jakkoli, tvurcí napodobování egejského stylu, jak je vidíme na predmetech z Ahmosovy doby, ani malby mínójského stylu v Tell ed-Dabáa neprežily pocátek 18. dynastie. Nakonec prevládla tradicní egyptská ikonografie, jak tomu casto bývá v dobách stabilizované královské moci. Tech nekolik málo prvku, které pretrvaly (napríklad motiv okrídleného kone), si Egyptané rychle prizpusobili zabehnutým ikonografickým kontextum. Jeden z prvních Ahmosových stavebních projektu se pravdepodobne uskutecnil v dobyté Avaride. Archeolog Manfred Bietak zde vykopal základy paláce z pocátku 18. dynastie, opírající se o hyksóské opevnení. V pozdejší vrstve se nalezly pecete se jmény panovníku 18. dynastie mezi Ahmosem a Amenhotepem II., ale Bietak se domnívá, že stavitelem puvodního palácového komplexu vyzdobeného mínójskými freskami byl Ahmose. Je možné, že stavel i na jiných místech v delte, ale Avaris byla zcela urcite zvolena za stredisko (pravdepodobne obchodní), které chtela nová vláda využívat. Z vykopávek provádených v 80. a 90. letech minulého století je rovnež patrné, že i Memfis zaznamenala na pocátku 18. dynastie nový rozvoj: když se reka premístila na východ, zeme byla zkultivována a využita pro stavbu nových osad. Podle kontextu keramiky a královských skarabu se dá usuzovat na to, že už za Ahmosovy vlády, po prestávce, která muže odpovídat válkám mezi Thébami a Avaridou, popsanými v 8. kapitole, zacala být Memfis znovu osídlována. Monumentální chrámy, postavené v posledních letech Ahmosovy vlády, tvorí základy tradicního faraonského stavebního programu k uctení bohu, jejichž chrámy vzkvétaly ve Strední ríši: Ptaha, Amona, Moncua a Usira. Ahmose urcite uctíval tradicní božstva egyptských kultovních stredisek. Ahmosuv vztah k bohu mesíce Ahovi (jehož jméno je zacleneno do králova jména) nejlépe dosvedcují nápisy na špercích Ahhotepa I. a Kamose (1555-1550 pr. Kr.), které Ahmose oznacují za „syna mesícního boha Aha“. Hlavní kultovní stredisko tohoto boha neznáme, navzdory všudyprítomnému výskytu jeho jména ve jménech clenu královské rodiny. Ahmose zrejme zacal psát své jméno se znakem Ahova mesícního srpku obráceného špickami dolu práve v dobe opetovného sjednocování zeme. Všechny monumenty s touto formou králova jména proto musíme datovat po 17. ci 18. roce jeho vlády. Vzhledem k tomu, že po více než 100 letech byl Ahmose prvním králem, který mohl stavet monumentální chrámy jak v jižním, tak v severním Egypte, otevrel vápencové lomy v Maasare, odkud se dal vápenec vozit do Memfidy, starého a ctihodného severoegyptského mesta, kde chtel král rovnež stavet, i do Théb, domova Amonova a Moncuva. Prestože se žádná z jeho memfidských staveb dosud nenalezla, v Thébách i jinde se jeho stavby dochovaly. Ahmose také nepochybne významne prispel k rustu Amonova kultu v Karnaku. Kdyby žil déle, nejspíš by tam zacal prestavovat z kamene daleko více budov, nicméne mezi dochované 2 památky patrí brána a nekolik stél a také zrejme svatyne clunu, umístená nejspíš u nekteré ze vstupních cest do chrámu. Jeho prání být uznáván za zbožného ctitele boha Amona tak mohli poznat nejen ti, jimž knežský úrad nebo vysoké postavení umožnovaly prístup do bohova chrámu, ale také bezvýznamní Thébané, kterí mohli o svátcích navštívit jen prední nádvorí. Z doby Ahmosovy vlády (nejspíš z posledních zhruba sedmi let) je známo nekolik vápencových stél zaznamenávajících duležité epizody, které souvisejí s chrámem v Karnaku. Na dvou stélách objevených v základech tretího pylonu v Karnaku se král prohlašuje za usmirovatele a donátora chrámu. Na jedné z nich král tvrdí, že znovu vystavel hrobky a pyramidy v Thébách a okolí, znicené bourí s vichricí, kterou Amon, jehož socha byla do té doby zrejme ponechána ve velmi špatném stavu, postihl Horní Egypt. Ahmose popisuje, jak byla zeme pokryta vodou a že dovezl drahý materiál pro obnovu celé oblasti. Druhá stéla ze tretího pylonu (známá jako Donacní stéla) zaznamenává koupi „druhého knežství Amonova“, kterou král Ahmose koupil pro svou manželku, božskou manželku Amonovu, Ahmose- Nefertari. Cenu za úrad zaplatil chrámu král, címž se znovu stal jeho donátorem a upevnil pouto mezi bohem a královou rodinou. Tretí Ahmosova stéla z dvora u osmého pylonu v Karnaku pochází z 18. roku jeho vlády; vychvaluje univerzální moc královské rodiny a podrobne referuje o kultovním vybavení, které Ahmose porídil a venoval chrámu v Karnaku: zlatých a stríbrných obetních nádobách, zlatých a stríbrných pohárech na pití pro sochu boha, zlatých obetních stolech, náhrdelníkách a ozdobných páskách pro sochy bohu, hudebních nástrojích a nové drevené lodi pro procesí s chrámovou sochou. Predmety, které král daroval chrámu, patrí k nejzákladnejšímu kultovnímu vybavení, což muže znamenat, že chrám v té dobe zcela postrádal drahé kovové náciní. Nedá se ríci, zda byla na vine vichrice s bourí, jak to tvrdí král na zmínené stéle, ale chrámové kultovní predmety spolu s vybavením královských hrobek mohlo být duležitým financním zdrojem thébských králu v obtížných letech vlády 17. dynastie. V Horním Egypte byl ve 2. prechodné dobe velký nedostatek drahých kovových predmetu. Teprve pohrební výbava Ahmosovy matky Ahhotepy a Kamosova mumie nám poskytuje dukazy o návratu velmi nákladných zlatých pohrebních predmetu, jak je známe z dob Strední ríše. Navzdory tvrzení vykrádacu hrobek, že ukradli zlatem obloženou mrtvolu krále Sebekemsafa ze 17. dynastie, které bylo zapsáno nekolik století po konci 2. prechodné doby, se z doby predcházející vláde Ahmosove nalezly jen relativne skromné rakve a chudá pohrební výbava. Byly snad královy nápisy v Karnaku oficiálním vysvetlením zdecimování thébského regionu, a co je duležitejší, Ahmosovy role pri obnove bohatství chrámu v Karnaku a jeho boha? Tím nechceme ríci, že za Ahmosovy vlády nebyla žádná boure nebo že nekoupil „druhé knežství“ Ahmose-Nefertari, ale spíš to, že tyto konkrétní události byly na stéle prevypráveny jednoduše proto, že posloužily historicko-náboženským úcelum. Královské a elitní hrobky z konce 17. a pocátku 18. dynastie Ahmose rovnež postavil monumenty na rade dalších míst, která byla u králu již dlouho v oblibe, jako napríklad v Abydu, hlavním stredisku Usirova kultu. Pozustatky budov, které v devadesátých letech odhalil a analyzoval Stephen Harvey, byly kdysi pyramidou a chrámy. Abydos byl už tradicne místem, kde se uctíval Usir a královští predchudci, kterí s ním podle egyptské víry pri smrti splynuli. Pro hrobky králu 17. dynastie byly charakteristické pyramidy a jejich hlinené zbytky byly v Dra Abú ´n-Naga u Théb
Load more

Recommended publications
  • In Ancient Egypt
    THE ROLE OF THE CHANTRESS ($MW IN ANCIENT EGYPT SUZANNE LYNN ONSTINE A thesis submined in confonnity with the requirements for the degm of Ph.D. Graduate Department of Near and Middle Eastern Civiliations University of Toronto %) Copyright by Suzanne Lynn Onstine (200 1) . ~bsPdhorbasgmadr~ exclusive liceacc aiiowhg the ' Nationai hiof hada to reproduce, loan, distnia sdl copies of this thesis in miaof#m, pspa or elccmnic f-. L'atm criucrve la propri&C du droit d'autear qui protcge cette thtse. Ni la thèse Y des extraits substrrntiets deceMne&iveatetreimprimCs ouraitnmcrtrepoduitssanssoai aut&ntiom The Role of the Chmaes (fm~in Ancient Emt A doctorai dissertacion by Suzanne Lynn On*, submitted to the Department of Near and Middle Eastern Civilizations, University of Toronto, 200 1. The specitic nanire of the tiUe Wytor "cimûes", which occurrPd fcom the Middle Kingdom onwatd is imsiigated thrwgh the use of a dalabase cataloging 861 woinen whheld the title. Sorting the &ta based on a variety of delails has yielded pattern regatding their cbnological and demographical distribution. The changes in rhe social status and numbers of wbmen wbo bore the Weindicale that the Egyptians perceivecl the role and ams of the titk âiffefcntiy thugh tirne. Infomiation an the tities of ihe chantressw' family memkrs bas ailowed the author to make iderences cawming llse social status of the mmen who heu the title "chanms". MiMid Kingdom tifle-holders wverc of modest backgrounds and were quite rare. Eighteenth DMasty women were of the highest ranking families. The number of wamen who held the titk was also comparatively smaii, Nimeenth Dynasty women came [rom more modesi backgrounds and were more nwnennis.
    [Show full text]
  • Some Thoughts on Religious Change at Deir El-Medina
    SOME THOUGHTS ON RELIGIOUS CHANGE AT DEIR EL-MEDINA Cathleen Keller University of California, Berkeley It gives me very great pleasure to contribute ticular, have met with some success: Baraize’s to a volume in honor of Richard Fazzini, a excavations in the Ptolemaic temple area;5 the fellow Egyptomania enthusiast and aficionado of clearance of the “oratorio” sacred to Ptah and ancient Thebes. I feel reasonably certain that Meretseger;6 Davies’ investigation of the “high the characters mentioned in this paper, though place,” situated above the path between Deir el- residents of the Western Side, were as familiar as Medina and the Valley of the Kings,7 and the he with the Temple of Mut at Karnak. Italian, German and French excavations of the The title of Keith Hopkins’s recent work on village itself, have yielded up some in situ ma- the religions of the Hellenistic Mediterranean, A terial.8 In addition to general surveys of reli- World Full of Gods,1 aptly describes the religious life gious cult and practice at Deir el-Medina,9 reli- of the workmen of Deir el-Medina as well. From gious studies of the Deir el-Medina “pantheon” the inception of the study of this organization, have frequently focused on individual deities, no- the votive monuments of the sdm.w-#sˇ m s.t-M3#.t tably the deified Amenhotep I10 and Ahmose- ¯ have attracted the attention of scholars.2 The Nefertari11 and Meretseger.12 Others, however, re- sheer quantity of the monuments, as well as the main understudied, including Hathor, the dedica- variety of the deities depicted3 (a list that includes tee of Deir el-Medina’s major sanctuary, and her divinities of both indigenous and foreign origin), interaction with her local sister-divinities, such as has led to their being used to illustrate general Meretseger and Henutimentet.
    [Show full text]
  • The Routledge Dictionary of Egyptian Gods and Goddesses
    The Routledge Dictionary of Egyptian Gods and Goddesses The Routledge Dictionary of Egyptian Gods and Goddesses provides one of the most comprehensive listings and descriptions of Egyptian deities. Now in its second edition, it contains: ● A new introduction ● Updated entries and four new entries on deities ● Names of the deities as hieroglyphs ● A survey of gods and goddesses as they appear in Classical literature ● An expanded chronology and updated bibliography ● Illustrations of the gods and emblems of each district ● A map of ancient Egypt and a Time Chart. Presenting a vivid picture of the complexity and richness of imagery of Egyptian mythology, students studying Ancient Egypt, travellers, visitors to museums and all those interested in mythology will find this an invaluable resource. George Hart was staff lecturer and educator on the Ancient Egyptian collections in the Education Department of the British Museum. He is now a freelance lecturer and writer. You may also be interested in the following Routledge Student Reference titles: Archaeology: The Key Concepts Edited by Colin Renfrew and Paul Bahn Ancient History: Key Themes and Approaches Neville Morley Fifty Key Classical Authors Alison Sharrock and Rhiannon Ash Who’s Who in Classical Mythology Michael Grant and John Hazel Who’s Who in Non-Classical Mythology Egerton Sykes, revised by Allen Kendall Who’s Who in the Greek World John Hazel Who’s Who in the Roman World John Hazel The Routledge Dictionary of Egyptian Gods and Goddesses George Hart Second edition First published 2005 by Routledge 2 Park Square, Milton Park, Abingdon, Oxon OX14 4RN Simultaneously published in the USA and Canada by Routledge 270 Madison Ave, New York, NY 10016 Routledge is an imprint of the Taylor & Francis Group This edition published in the Taylor & Francis e-Library, 2005.
    [Show full text]
  • EL PRINCIPIO Felmenino DE LA REALEZA EG- : LAS DIVINAS ADORATRICES
    EL PRINCIPIO FElMENINO DE LA REALEZA EG- :LAS DIVINAS ADORATRICES DE AM~N hf.Dra Covadonga Sevilla Cueva Umversidad Autónoma, Madrid Esta comunicación pretende presentar una visión novedosa sobre la figura de la Esposa del dios o Divina Adoratriz de Amón en un momento ciertamente complicado de la Historia de Egipto : el denominado Tercer Periodo Intermedio. Este cargo religioso evolucionará de forma constante desde el momento en que fue creado, a principios del Reino Nuevo, y Negará a su culminación en época de la dinastía XXVI o saíta. La Adoratriz y su Institución han sido estudiadas desde algunos puntos de vista: sobre todo la función sacerdotal del cargo -en el Reino Nuevo-1 y la administración de la institución a lo largo del tiempo de su existenciaz. Nosotros propondremos una nueva visión : la Esposa del dios, a partir del tercer Periodo Intermedio, se irá convirtiendo en el elemento femenino de la realeza egipcia en tanto que el faraón, es el elemento masculino de la misma. A partir de la dinastía XXI, este cargo da un giro de 180 grados pues, si bien está claro que en origen fue eminentemente sacerdotal, ahora comenzará a dotarse de contenido político, ideológico y religioso, elaborándose para ello una teología en tomo a su figura. De forma paralela, la reina de Egipto -la Gran Esposa real- quedará relegada, desde el punto de vista religioso, a actividades que tienen que ver con los cultos mamisíacos, en su calidad de madre del príncipe henxiero. También es necesario sedar que el campo de acción de la divina adoratrk, a pesar de la teórica univddad de su poder, quedará reducido a la región de Tebas.
    [Show full text]
  • In the Tomb of Nefertari: Conservation of the Wall Paintings
    IN THE TOMB OF NEFERTAR1 IN THE TOMB OF NEFERTARI OF CONSERVATION THE WALL PAINTINGS THE J.PAUL GETTY MUSEUM AND THE GETTY CONSERVATION INSTITUTTE 1992 © 1992 The j. Paul Getty Trust Photo Credits: Guillermo Aldana, figs. I, 2, 4, 8-17, 30, 34-36, 38, cover, 401 Wilshire Boulevard, Suite 900 endsheets, title page, copyright page, table of contents; Archives of Late Egyp­ Santa Monica, California 90401 -1455 tian Art, Robert S. Bianchi, New York, figs. 18, 20, 22-27, 31-33,37; Cleveland Museum of Art, fig. 29; Image processing by Earthsat, fig. 7; Metropolitan Kurt Hauser, Designer Museum of Art, New York, figs. 6, 19, 28; Museo Egizio, Turin, figs. 5, 21 (Lovera Elizabeth Burke Kahn, Production Coordinator Giacomo, photographer), half-title page. Eileen Delson, Production Artist Beverly Lazor-Bahr, Illustrator Cover: Queen Nefertari. Chamber C, south wall (detail), before treatment was completed. Endsheets: Ceiling pattern, yellow five-pointed stars on dark blue Typography by Wilsted & Taylor, Oakland, California ground. Half-title page: Stereo view of tomb entrance taken by Don Michele Printing by Westland Graphics, Burbank, California Piccio/Francesco Ballerini, circa 1904. Title page: View of Chamber K, looking Library of Congress Catalogmg-in-Publication Data north. Copyright page: Chamber C, south wall, after final treatment-Table of In the tomb of Nefertari : conservation of the wall paintings, Contents page: Chamber C, south wall (detail), after final treatment. Tomb of p. cm. Nefertari, Western Thebes, Egypt. "Published on the occasion of an exhibition at the J. Paul Getty Published on the occasion of an exhibition atthej.
    [Show full text]
  • Símbolos De Guerra En La Iconografía De Las Reinas Del Reino Nuevo
    La gueml en Oriente Próximo y Egipto SÍMBOLOS DE GUERRA EN LA ICONOGRAFÍA DE LAS REINAS DEL REINO NUEVO Cristina Gil Paneque Universidad Autónoma de Madrid 1. INTRODUCCIÓN La guena, entendida como el permanente conflicto bélico (dentro de las fronteras de Egipto y fuera de ellas) proporcionó a la monarquía egipcia una cantera de símbolos con los que reclamar su naturaleza y su legitimidad. Esta noción de guena fue desarrollada sobre un principio inherente al pensamiento egipcio basado en el binomio "orden-desorden" en constante y necesaria oposición. En el momento de la unificación se estableció una estructura social en la que el rey se alzó con el papel de representante de la comunidad y único garante del orden establecido o maat. Así, el conflicto bélico es elevado al rango de imagen mitica de la lucha de la monarquía contra las fuerzas del caos encarnadas en la figura de los enemigos de Egipto. De esta manera, la imaginería de la guena proporcionó a la realeza masculina una iconografía básica y, sobre el modelo planteado en la temprana paleta de Nalmer, se elaboraron nuevas y bien conocidas fórmulas convencionales, reCUlTentes a lo largo de toda su historia, en las que se muestra al rey sosteniendo la maza y el khepesh, golpeando a los enemigos o bajo la fOlma de esfinge pisoteando a los prisioneros. Todo este despliegue propagandístico será incorporado a la iconografía de las reinas en un lento proceso de traducción al femenino de tales modelos. Este tipo de escenas destacan sobre el resto de su repertorio habitual en el que su protagonismo es bastante limitado.
    [Show full text]
  • La Vida De Las Mujeres Egipcias Durante La XVIII Dinastía
    LA VIDA DE LAS MUJERES EGIPCIAS DURANTE LA DINASTÍA XVIII POR TERESA ARMIJO NAVARRO-REVERTER BIBLID: [0571-3692 (2002) 113-136] RESUMEN: La mujer egipcia durante la dinastía XVIII gozó de gran libertad jurídi- ca y administrativa, aunque en la práctica estaba siempre supeditada a un hombre (padre, marido, hijo) y su misión principal era concebir hijos. Las grandes damas ocupaban altos cargos clericales y acompañaban a sus maridos en ceremonias oficia- les; la mujer obrera contribuía con su trabajo a los ingresos familiares. Existía la esclavitud, la poligamia y el concubinato. Aunque en la actualidad estas situaciones nos parecen denigrantes, su persistencia durante miles de años, constata su adecua- ción en aquel momento histórico. PALABRAS CLAVE: Mujer egipcia. La Gran Familia. Linaje. La “Señora de la Casa”. Esposas secundarias y concubinas. ABSTRACT: The egyptian women during the eighteenth dyansty enjoy a great deal of juridical and administrative freedom, which was reduce in practice to the depen- dence of a man. Her main task was motherhood. The aristocrat ladies occupaid high clergy offices and participated in oficial ceremonies with their important husbands; the less fortunate ones contributed with their works to the family economy. It exist slavery, polygamy and concubinage. If now we believe that all these situations are degrading for women, its long persistence in the old world prove to be suitable for these historic period. KEY WORDS: Egyptian women. The great family. Lineage. “The lady of the house”. Secondary wifes and concubines. Durante la dinastía XVIII, Egipto se integró en la esfera internacional, como lo demuestran claramente las tablillas llamadas “Cartas de Amar- na”.
    [Show full text]
  • EGYPTIAN ROYAL ANCESTRY Abt
    GRANHOLM GENEALOGY EGYPTIAN ROYAL ANCESTRY Abt. 1600–800, 305-30 BC Great Pyramid, Egypt 1 INTRODUCTION “Egypt is a gift from Nile” was the first we learned in grade school about Egypt. In genealogy, we can well claim that Egypt has given us the gift of the earliest ancestral history thanks to its hieroglyphs and other sources now readily available via Internet. There are several sources connecting us to Egyptian ancestors but I have here picked one, listed first, “Byzantine Emperors”, which ties together several of our other ancestral lineages, which I have described in other books. This one lists our ancestors from a most recent (generation 1) to the earliest (generation 87). This sequence is different from most computer genealogy reports which list the lineages from to earliest person to the present. Besides the information in this list, I have gone further back in time using Wikipedia and some other Internet sources. In my lineage list, shown next, I have those of our ancestors highlighted, for which additional information has been provided in the main text. This list ends with Neithiyti Princess of Egypt (81st great grandmother). She was married to Cyrus II the Great King of Persia, our ancestor listed in the Persian Royal Ancestry. Another list is included and ends with the famous Cleopatra and the end of the Egyptian empire as it then became part of the Roman Empire as shown in Roman Early Ancestry. This time period is included in the 1945 novel by Mika Waltari, titled The Egyptian, which is set during the reign of 18th dynasty pharaoh Akhenaten.
    [Show full text]
  • Title: TT 358, TT 320 and KV 39. Three Early Eighteenth Dynasty Queen's
    Title: TT 358, TT 320 and KV 39. Three early Eighteenth Dynasty Queen’s tombs in the vicinity of Deir el-Bahari Author(s): David A. Aston Journal: Polish Archaeology in the Mediterranean 24/2, Special Studies: Deir el-Bahari Studies, edited by Z. E. Szafrański Year: 2015 Pages: 15-42 ISSN: 1234–5415 (Print), ISSN 2083–537X (Online) Publisher: Polish Centre of Mediterranean Archaeology, University of Warsaw (PCMA UW), Wydawnictwa Uniwersytetu Warszawskiego (WUW) www.pcma.uw.edu.pl - www.wuw.pl Abstract: This paper discusses the similarities between TT 358, TT 320 and, in its second stage, KV 39. In terms of both architecture and grave goods, it is suggested that these three tombs were all made for early Eighteenth Dynasty queens. That TT 358 was carved for Ahmose-Meryetamun is certain, whilst the suggestion that TT 320 was cut for Ahmose-Nofretari is defended. Although it is not certain for whom KV 39 may have been designed, the suggestion that it was Ahmose-Inhapi seems plausible. Keywords: Ahmose-Meryetamun, Ahmose-Nofretari, Ahmose-Inhapi, Amenophis I TT 358, TT 320 and KV 39. Three early Eighteenth Dynasty Queen’s tombs... EGYPT TT 358, TT 320 AND KV 39. THREE EARLY EIGHTEENTH DYNASTY QUEEN’S TOMBS IN THE VICINITY OF DEIR EL-BAHARI David A. Aston Austrian Academy of Sciences, Vienna Abstract: This paper discusses the similarities between TT 358, TT 320 and, in its second stage, KV 39. In terms of both architecture and grave goods, it is suggested that these three tombs were all made for early Eighteenth Dynasty queens.
    [Show full text]
  • Ancient Records of Egypt, Volume I
    ANCIENT RECORDS UNDER THE GENERAL EDITORSHIP OF WILLIAM RAINEY HARPER ANCIENT RECORDS OF ASSYRIA AND BABYLONIA EDITED BY ROBERT FRANC18 HARPER ANCIENT RECORDS OF EGYFT EDITED BY JAMES HENRY BREASTED ANCIENT RECORDS OF PALESTINE, PH(ENIC1A AND SYRIA EDITED BY WILLIAM RAINEY HARPEB ANCIENT RECORDS OF EGYPT HISTORICAL DOCU FROM THE EARLIEST TIMES TO THE PERSIAN CONQUEST, COLLECTED EDITED AND TRANSLATED WITH COMMENTARY JAMES HENRY BREASTED, PH.D. PROFESSOR OP EGYPTOLOGY AND ORIENTAL HISTORY IN THE UNIVEESITP OF CHICAGO VOLUME I THE FIRST TO THE SEVENTEENTH DYNASTIES CHICAGO THE UNIVERSITY OF CHICAGO PRESS 1906 LONDON : LUZAC & CO. LEIPZIO: OTTO HARRASSOWITZ COPYRIGFIT 1906, BY THE UNIVBRSITYOP CHICAGO Published February 1906 Compoaed and Printed By The University of Chicago Press Chicago, Illinois, U.S. A. THEDE VOLUMES ARE DEDICATED TO MARTIN A. RYERSON NORMAN W. HARRIS MARY H. WILMARTH PREFACE In no particular have modem historical studies made greater progress than in the reproduction and publication of documentary sources from which our knowledge of the most varied peoples and periods is drawn. In American history whole libraries of such sources have appeared or are promised. These are chiefly in English, although the other languages of Europe are of course often largely represented. The employment of such sources from the early epochs of the world's history involves either a knowledge of ancient languages on the part of the user, or a complete rendition of the documents into English. No attempt has ever been made to collect and present all the sources of Egyptian history in a modern language. A most laudable beginning in this direction, and one that has done great service, was the Records of the Past; but that series never attempted to be complete, and no amount of editing could make con- sistent with themselves the uncorrelated translations of the large number of contributors to that series.
    [Show full text]
  • The Focus of This Chapter Is the Terms That Were Used Throughout the New Kingdom for the Royal Structures Used by the Sovereign in His Daily Life
    The Pennsylvania State University The Graduate School College of Art and Architecture Ceremonial and Economical Life in the Royal Palace of New Kingdom, Egypt A Dissertation in Art History by Reham Aly Submitted in Partial Fulfillment of the Requirements for the Degree of Doctor of Philosophy May 2015 The dissertation of Reham Aly was reviewed and approved* by the following: Elizabeth Walters Dissertation Advisor Chair of Committee Associate Professor of Art History Brian Curran Professor of Art History Madhuri Desai Associate Professor of Art History/Asian Art Donald Redford Professor of Classics and Mediterranean Studies Craig Zabel Associate Professor of Art History Head, Department of Art History *Signatures are on file in the Graduate School. ii Abstract It is significant that in the New kingdom, the last and greatest Empire Age of Ancient Egypt, the architecture and illustration of the Royal Palace provide new insight into royal life and vast wealth aggrandized the ruler and honored some members of his family and court. In this study, I have investigated three terms used for royal structures associated with king since the Old kingdom including Cḥ, stp-s3, and pr-nsw and defined their meaning and use during the New Kingdom. Although these three terms were in general used as designations of the “Royal Palace,” each one has specific reference to a particular type of royal structure with its own structure and purpose. This study concentrated in detail context and significance on these terms as they use during this period. Evidences were drawn from a variety of texts including commemorative autobiographical, narrative, and religious texts, besides pictured scenes from tombs, temples, etc.
    [Show full text]
  • Axumities Awaken, Egypt Hearken!
    Axumities Awaken, Egypt Hearken! By Yared Huluf - 14- 05 - 20 Prelud e Aksumites, awaken! Egypt, Hearken! If you have ears to listen Open your eyes to vision. Relax your mind to reason Cast away illusion And you will not be panic stricken. Taphephobia you shall no longer reckon In the desert sand as coutiers did often Watching the pharaohs lie unrotten. For Tigray will no more be concern. The water is yours, you have won. If only you and your champions Leave Tigray to go it alone, And give back the land stolen --------------------------------------------------------- Main Body To begin I would like to reiterate Mani (216 - 274 AD) the founder of the Manichaeism religion of the Sassanian Empire, who stated that the Aksumite Empire was one of four great kingdoms (Roman, Persian and Chinese Empires) of the ancient world stretching from 100 BC - 900 AD. To outline and state the significance of this world power, we must account for its assets and achievements. Aksum produced and exported wheat, barley, myrrh, ivory and gold which was brought by the Nile through to the district called Cyeneum (ስሜን) and then on to Askum city. These goods were subsequently distributed to the rest of the world either via five day caravan trips to Adulis or up through Meroe to Egypt according to Perplus of the Erythraean Sea. Aksum had abundant gold, silver, bronze and copper mining fields that made it possible to mint coins as superior as that of Roman and Persian mintage. That said however, Aksum fared worse compared to its contemporary empires and its past glory.
    [Show full text]