Pouze Pro Studijní Úcely Posluchacu Prednáškových Kurzu Ee 1 a Dse 1
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
POUZE PRO STUDIJNÍ ÚCELY POSLUCHACU PREDNÁŠKOVÝCH KURZU EE 1 A DSE 1 Oxfordské dejiny starovekého Egypta usporádal Ian Shaw preložila Daniela Feltová 9. KAPITOLA OSMNÁCTÁ DYNASTIE PRED AMARNSKOU DOBOU (cca 1550-1352 pr. Kr.) Betsy M. Bryan Archeologické objevy z osmdesátých a devadesátých let minulého století spolu se staršími nápisy, které byly znovu prezkoumány, napovídají, že k opetovnému sjednocení Egypta došlo až v posledním desetiletí petadvacetileté vlády Ahmose (1550-1525 pr. Kr.), prvního krále 18. dynastie. Dalo by se tedy ríci, že oficiální pocátek dynastie spadá nekam do r. 1530 pr. Kr., ovšem za Ahmosovy vlády již docela dobre fungovala. A opravdu, egyptský stát na pocátku dynastie byl svou povahou predevším pokracováním forem a tradic, které vnitrní trenice 2. prechodné doby neprerušily úplne. Vždyt Ahmosovým predchudcum ze 17. dynastie cástecne pomohla pri konsolidaci mocenské základny mezi mocnými rodinami Horního Egypta také práve silná víra v tyto tradice. Když se Ahmose a jeho následovníci pozdeji prestehovali, aby zajistili dynastickou linii svého rodu, vytvorili ci modifikovali jednotlivé aspekty královského úradu tak, že pak spolu s vnejšími tlaky ze severovýchodu a jihu hluboce ovlivnil celou zbývající 18. dynastii. Ahmose a pocátek Nové ríše Nápisy v elkabské hrobce Ahmose, syna Abanova, popisují, jak jeho jmenovec, král Ahmose, porazil Hyksósy a jak pozdeji obléhal pevnost Šaruhén v jižní Palestine, i jeho vojenská tažení do Kuše, jehož hlavním mestem byla Kerma, ležící poblíž tretího nilského kataraktu. Toto núbijské tažení dokoncil Amenhotep I. (1525-1504 pr. Kr.) a rada monumentu na ostrove Šai oslavuje vítezství obou panovníku; je možné, že všechny je nechal postavit Amenhotep I., ale skutecnost, že v této oblasti pusobil i Ahmose, není zpochybnována. Mezi nálezy z nejstarší vrstvy 18. dynastie v Avaride (Tell ed-Dabáa) se vyskytuje jméno Ahmosovo a jména nekolika králu, kterí vládli po nem. Tehdy zde stálo nekolik monumentálních budov vyzdobených mínójskými freskami (viz 8. kapitola). Tato skutecnost 1 prozrazuje intenzivnejší kontakt s egejskou oblastí, byt treba jen prostrednictvím putujících umelcu, poverených budto samotnou výzdobou nebo dohledem nad egyptskými umelci. Jelikož zbrane nalezené v malé rakvi královny Ahhotepy I. (matka Ahmosova) v její hrobce v západních Thébách svedcí o egejských ci alespon stredozemských motivech a remeslných technikách aplikovaných na egyptské predmety, zdá se, že exotické cizí prvky byly cenené nejen v delte, ale také v Thébách - prinejmenším v adaptované podobe. Predmety, které skutecne pocházejí z egejské oblasti, jsou však mezi nálezy daleko vzácnejší, i když egyptské zboží z maloobchodu se pomerne casto objevuje na Kréte a v menší míre i na recké pevnine. Zustává však nejasné (pokud ne pochybné), zda mezi Egyptem a Krétou existovala na pocátku 18. dynastie prímá diplomatická výmena. Ahmose a jeho bezprostrední následníci mohli být nadále pouze úcastníky stredozemského výmenného systému stejne jako Hyksósové. At už tomu bylo jakkoli, tvurcí napodobování egejského stylu, jak je vidíme na predmetech z Ahmosovy doby, ani malby mínójského stylu v Tell ed-Dabáa neprežily pocátek 18. dynastie. Nakonec prevládla tradicní egyptská ikonografie, jak tomu casto bývá v dobách stabilizované královské moci. Tech nekolik málo prvku, které pretrvaly (napríklad motiv okrídleného kone), si Egyptané rychle prizpusobili zabehnutým ikonografickým kontextum. Jeden z prvních Ahmosových stavebních projektu se pravdepodobne uskutecnil v dobyté Avaride. Archeolog Manfred Bietak zde vykopal základy paláce z pocátku 18. dynastie, opírající se o hyksóské opevnení. V pozdejší vrstve se nalezly pecete se jmény panovníku 18. dynastie mezi Ahmosem a Amenhotepem II., ale Bietak se domnívá, že stavitelem puvodního palácového komplexu vyzdobeného mínójskými freskami byl Ahmose. Je možné, že stavel i na jiných místech v delte, ale Avaris byla zcela urcite zvolena za stredisko (pravdepodobne obchodní), které chtela nová vláda využívat. Z vykopávek provádených v 80. a 90. letech minulého století je rovnež patrné, že i Memfis zaznamenala na pocátku 18. dynastie nový rozvoj: když se reka premístila na východ, zeme byla zkultivována a využita pro stavbu nových osad. Podle kontextu keramiky a královských skarabu se dá usuzovat na to, že už za Ahmosovy vlády, po prestávce, která muže odpovídat válkám mezi Thébami a Avaridou, popsanými v 8. kapitole, zacala být Memfis znovu osídlována. Monumentální chrámy, postavené v posledních letech Ahmosovy vlády, tvorí základy tradicního faraonského stavebního programu k uctení bohu, jejichž chrámy vzkvétaly ve Strední ríši: Ptaha, Amona, Moncua a Usira. Ahmose urcite uctíval tradicní božstva egyptských kultovních stredisek. Ahmosuv vztah k bohu mesíce Ahovi (jehož jméno je zacleneno do králova jména) nejlépe dosvedcují nápisy na špercích Ahhotepa I. a Kamose (1555-1550 pr. Kr.), které Ahmose oznacují za „syna mesícního boha Aha“. Hlavní kultovní stredisko tohoto boha neznáme, navzdory všudyprítomnému výskytu jeho jména ve jménech clenu královské rodiny. Ahmose zrejme zacal psát své jméno se znakem Ahova mesícního srpku obráceného špickami dolu práve v dobe opetovného sjednocování zeme. Všechny monumenty s touto formou králova jména proto musíme datovat po 17. ci 18. roce jeho vlády. Vzhledem k tomu, že po více než 100 letech byl Ahmose prvním králem, který mohl stavet monumentální chrámy jak v jižním, tak v severním Egypte, otevrel vápencové lomy v Maasare, odkud se dal vápenec vozit do Memfidy, starého a ctihodného severoegyptského mesta, kde chtel král rovnež stavet, i do Théb, domova Amonova a Moncuva. Prestože se žádná z jeho memfidských staveb dosud nenalezla, v Thébách i jinde se jeho stavby dochovaly. Ahmose také nepochybne významne prispel k rustu Amonova kultu v Karnaku. Kdyby žil déle, nejspíš by tam zacal prestavovat z kamene daleko více budov, nicméne mezi dochované 2 památky patrí brána a nekolik stél a také zrejme svatyne clunu, umístená nejspíš u nekteré ze vstupních cest do chrámu. Jeho prání být uznáván za zbožného ctitele boha Amona tak mohli poznat nejen ti, jimž knežský úrad nebo vysoké postavení umožnovaly prístup do bohova chrámu, ale také bezvýznamní Thébané, kterí mohli o svátcích navštívit jen prední nádvorí. Z doby Ahmosovy vlády (nejspíš z posledních zhruba sedmi let) je známo nekolik vápencových stél zaznamenávajících duležité epizody, které souvisejí s chrámem v Karnaku. Na dvou stélách objevených v základech tretího pylonu v Karnaku se král prohlašuje za usmirovatele a donátora chrámu. Na jedné z nich král tvrdí, že znovu vystavel hrobky a pyramidy v Thébách a okolí, znicené bourí s vichricí, kterou Amon, jehož socha byla do té doby zrejme ponechána ve velmi špatném stavu, postihl Horní Egypt. Ahmose popisuje, jak byla zeme pokryta vodou a že dovezl drahý materiál pro obnovu celé oblasti. Druhá stéla ze tretího pylonu (známá jako Donacní stéla) zaznamenává koupi „druhého knežství Amonova“, kterou král Ahmose koupil pro svou manželku, božskou manželku Amonovu, Ahmose- Nefertari. Cenu za úrad zaplatil chrámu král, címž se znovu stal jeho donátorem a upevnil pouto mezi bohem a královou rodinou. Tretí Ahmosova stéla z dvora u osmého pylonu v Karnaku pochází z 18. roku jeho vlády; vychvaluje univerzální moc královské rodiny a podrobne referuje o kultovním vybavení, které Ahmose porídil a venoval chrámu v Karnaku: zlatých a stríbrných obetních nádobách, zlatých a stríbrných pohárech na pití pro sochu boha, zlatých obetních stolech, náhrdelníkách a ozdobných páskách pro sochy bohu, hudebních nástrojích a nové drevené lodi pro procesí s chrámovou sochou. Predmety, které král daroval chrámu, patrí k nejzákladnejšímu kultovnímu vybavení, což muže znamenat, že chrám v té dobe zcela postrádal drahé kovové náciní. Nedá se ríci, zda byla na vine vichrice s bourí, jak to tvrdí král na zmínené stéle, ale chrámové kultovní predmety spolu s vybavením královských hrobek mohlo být duležitým financním zdrojem thébských králu v obtížných letech vlády 17. dynastie. V Horním Egypte byl ve 2. prechodné dobe velký nedostatek drahých kovových predmetu. Teprve pohrební výbava Ahmosovy matky Ahhotepy a Kamosova mumie nám poskytuje dukazy o návratu velmi nákladných zlatých pohrebních predmetu, jak je známe z dob Strední ríše. Navzdory tvrzení vykrádacu hrobek, že ukradli zlatem obloženou mrtvolu krále Sebekemsafa ze 17. dynastie, které bylo zapsáno nekolik století po konci 2. prechodné doby, se z doby predcházející vláde Ahmosove nalezly jen relativne skromné rakve a chudá pohrební výbava. Byly snad královy nápisy v Karnaku oficiálním vysvetlením zdecimování thébského regionu, a co je duležitejší, Ahmosovy role pri obnove bohatství chrámu v Karnaku a jeho boha? Tím nechceme ríci, že za Ahmosovy vlády nebyla žádná boure nebo že nekoupil „druhé knežství“ Ahmose-Nefertari, ale spíš to, že tyto konkrétní události byly na stéle prevypráveny jednoduše proto, že posloužily historicko-náboženským úcelum. Královské a elitní hrobky z konce 17. a pocátku 18. dynastie Ahmose rovnež postavil monumenty na rade dalších míst, která byla u králu již dlouho v oblibe, jako napríklad v Abydu, hlavním stredisku Usirova kultu. Pozustatky budov, které v devadesátých letech odhalil a analyzoval Stephen Harvey, byly kdysi pyramidou a chrámy. Abydos byl už tradicne místem, kde se uctíval Usir a královští predchudci, kterí s ním podle egyptské víry pri smrti splynuli. Pro hrobky králu 17. dynastie byly charakteristické pyramidy a jejich hlinené zbytky byly v Dra Abú ´n-Naga u Théb