JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ
Hudební fakulta Katedra strunných nástrojů Hra na kytaru
Kytarové duo. Historický vývoj – Osobnosti – Literatura
Magisterská práce
Autor práce: BcA. Eliška Balabánová Vedoucí práce: prof. Martin Mysliveček Oponent práce: doc. Mgr. Vladislav Bláha, ArtD. Brno 2014 Bibliografický záznam BALABÁNOVÁ, Eliška. Kytarové duo. Historický vývoj – Osobnosti - Literatura [A Guitar Duo. History – Significant Persons – Literature]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra strunných nástrojů, 2014. 55 s. Vedoucí diplomové práce prof. Martin Mysliveček.
Anotace Diplomová práce „Kytarové duo. Historický vývoj – Osobnosti – Literatura“ shrnuje fakta o historickém vývoji zmíněného hudebního tělesa a v souvislosti s historií se práce věnuje sepsání doposud známé, třebaže někdy méně dostupné, literatury pro kytarové duo. Cílem další části práce je představit významné osobnosti kytarového dua, jakožto zdroj inspirace při hledání interpretačních možností souhry dvou kytar. Tato diplomová práce by měla poskytovat informace začínajícím kytarovým duím, odkazovat je na šíři zajímavého repertoáru a naznačit interpretační přístupy, ať už po stránce zvukové, technické či výrazové.
Annotation Diploma thesis „A Guitar Duo. History – Significant Persons – Literature“ summarizes facts about the history of guitar duo in relation with its relevant literature. The other goal of this thesis is to present the significant persons of a guitar duo as a source of inspiration while looking for interpretation possibilities in the guitar interplay. This diploma thesis should offer information for starting guitar duos, refer them to an interesting repertoire and suggest the way of sound, technique and expression for the guitar duo interplay.
Klíčová slova Kytarové duo. Kytara. Dueto. Duo. Skladatel. Kytarista. Fernando Sor. Mauro Giuliani. Johann Kaspar Mertz. Joaquín Rodrigo. Mario Castelnuovo-Tedesco. Ida Presti. Keywords Guitar duo. Guitar. Duet. Duo. Composer. Guitarist. Fernando Sor. Mauro Giuliani. Johann Kaspar Mertz. Joaquín Rodrigo. Mario Castelnuovo-Tedesco. Ida Presti. Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. Praha, dne 30. dubna, 2014 Eliška Balabánová Poděkování
Velice děkuji panu profesorovi Martinu Myslivečkovi za rady a poskytnuté informační zdroje. Děkuji panu Stanislavu Juřicovi za důležité a inspirativní informace. A do třetice děkuji panu docentovi Vladislavu Bláhovi za poskytnuté informační zdroje. Obsah ÚVOD...... 8 1 HISTORIE A LITERATURA KYTAROVÉHO DUA...... 10 1.1 POČÁTKY KOMORNÍ HRY OBECNĚ...... 11 1.2 POČÁTKY SOUHRY DVOU NÁSTROJŮ KYTAROVÉHO A LOUTNOVÉHO TYPU...... 11 1.3 KYTARA V SOUVISLOSTI S KYTAROVÝM DUEM V OBDOBÍ BAROKA...... 14 1.4 DRUHÁ POLOVINA OSMNÁCTÉHO STOLETÍ...... 16 1.5 KONEC 19. STOLETÍ...... 28 1.6 SOUČASNÍ AUTOŘI TVOŘÍCÍ PRO KYTAROVÉ DUO...... 34 1.7 ČESKÁ A SLOVENSKÁ TVORBA PRO KYTAROVÉ DUO...... 40 2 VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI KYTAROVÉHO DUA...... 43 2.1 DUO DIONISIO AGUADO A FERNANDO SOR...... 44 2.2 DUO IDA PRESTI A ALEXANDER LAGOYA...... 44 2.3 THE ASSAD BROTHERS...... 46 2.4 DUO JULIAN BREAM A JOHN WILLIAMS...... 49 2.5 DUO SONARE (THOMAS OFFERMAN A JENS WAGNER)...... 50 2.6 KALTCHEV GUITAR DUO...... 51 2.7 AMADEUS GUITAR DUO...... 52 3 ZAMYŠLENÍ NAD PŘÍNOSEM KYTAROVÉHO DUA Z INTERPRETAČNÍHO A PEDAGOGICKÉHO HLEDISKA...... 53 ZÁVĚR...... 55 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE...... 56 PŘÍLOHA č. 1...... 1 PŘÍLOHA č. 2…...... 2 PŘÍLOHA č. 3...... 3 PŘÍLOHA č. 4...... 4 PŘÍLOHA č. 5...... 7 PŘÍLOHA č. 6...... 8 PŘÍLOHA č. 7...... 9 PŘÍLOHA č. 8...... 10 PŘÍLOHA č. 9...... 11 PŘÍLOHA č. 10...... 13 PŘÍLOHA č. 11...... 14 PŘÍLOHA č. 12...... 15 PŘÍLOHA č. 13 …...... 17 PŘÍLOHA č. 14...... 18 PŘÍLOHA č. 15...... 20 PŘÍLOHA č. 16...... 21 PŘÍLOHA č. 17...... 22 PŘÍLOHA č. 18...... 23 PŘÍLOHA č. 19...... 25 ÚVOD
Téma kytarové duo jsem si zvolila z praktického důvodu. Ráda bych se touto prací dozvěděla něco více já sama, ale také bych ráda sepsala své dosavadní znalosti a názory k danému tématu (především interpretační) do smysluplného celku pro začínající kytarová dua. Práce by měla být inspirací pro ty, kteří se nebojí studovat a publiku poté představit ještě neohrané skladby pro kytarové duo. Vedle informací o historii a vývoji kytarového dua má práce ukázat právě šíři literatury pro dvě kytary. Dnes je kytarové duo zcela běžným koncertním tělesem. Nebylo tomu tak vždy. Ve světě je mnoho vynikajících kytarových duí, ale jak už to tak v umění bývá, vždy dojdou nejdále ti, kdo přinesou něco nového, zajímavého, osobního, dosud neslýchaného. To se týká jak interpretace známých kytarových duet, tak i výběru koncertního repertoáru jako takového. Právě ti, kteří představili nové způsoby interpretace, neohraný repertoár, nové nástrojové možnosti hraní v duu, tak inspirovali jak další interprety, tak skladatele k tvorbě. Na koncertních pódiích se často opakují známé skladby. Domnívám se, že je to škoda. Interpretům a následně i publiku unikne možnost slyšet zajímavá a neoposlouchaná díla, přitom často i velice kvalitní. Samozřejmě, že skladby koncertně často prováděné jsou perlami a právě proto se staly tak hranými. Kromě výhody dostupného notového materiálu „oblíbených“ skladeb a inspirativních nahrávek je to vlastně i výhoda v ověření úspěchu u publika. Poznávání nového neohraného díla však má výhodu takovou, že interprety inspiruje a zákonitě vtahuje do své podstaty, musí v něm najít „hlavu a patu“ co se týče formy skladby, stylu, ale i charakteru a hudebního výrazu. To přináší velikou hudební zkušenost. Přes prvotní namáhavější práci do díla interpreti proniknou a pochopí ho, což je samozřejmě znát ve výsledku na samotném pódiu. Neoposlouchaná skladba vždy jen čeká na odvážného interpreta, který jí začne šířit a zasadí ji do povědomí posluchačů. Dalším, třebaže menším těžištěm této diplomové práce je zamyšlení nad interpretačními možnostmi kytarového dua. Je otázka, zda „souhra“ znamená hrát stejným zvukem, cítit naprosto totožné vystavění fráze, snažit se dýchat jako jeden. Nebo snad „souhra“ znamená reagovat, odpovídat a vytvářet tak smysluplný dialog?
8 Odpověď není jednoznačná. Důkazem jsou vynikající a slavná dua, která oba zmíněné přístupy obhájila. V části práce o významných osobnostech kytarového dua se zamyslím právě nad odlišnými přístupy, z nichž jsou však všechny skvělé a inspirativní, třebaže jsou odlišné.
9 1 HISTORIE A LITERATURA KYTAROVÉHO DUA Pro nejpřehlednější a nejsrozumitelnější formu sepsání historie a literatury jsem zvolila formu chronologickou. Tato práce by měla sloužit jako soubor informací pro začínající dua, případně pro zájemce o konkrétní informace ke skladbám pro dvě kytary. Chronologická posloupnost urychlí hledání odpovědí na případné otázky. Kromě chronologického seznamu autorů a jejich děl pro dvě kytary najdeme v této části diplomové práce zařazené i některé interprety. Interpreti se totiž stali často i tvůrci kytarových skladeb (např. Sérgio Assad, Ida Presti). Samotní kytaroví skladatelští velikáni jako Giuliani, Aguado, Sor či Coste byli kytaristé, třebaže pro nás dnes mají význam především jako skladatelé. U některých autorů je možné si přečíst více informací, více o skladbách, více o souvislostech. Ačkoli jsem využila různou literaturu, internetové zdroje i přebaly nahrávek, tak mnoho informací zůstalo nezmíněno. Tato diplomová práce by však při bádání po větších detailech nedávala prostor vše sepsat. O některých autorech/interpretech se rozepisuji více. Je to především z důvodu, že jejich dílo pro kytarové duo je stěžejní a také je o nich více dohledatelných informací. Hlavním cílem této kapitoly diplomové práce je představit historii kytarového dua a příslušnou literaturu. Při studování informačních zdrojů však nebylo možné přehlédnout zmínky o duetech pro loutnu a jiné nástrojové předchůdce kytary. Občasnému odkazu na loutnu, či jiný drnkací nástroj se tedy ani v této práci nevyhnu. V textu jsou často užita slova „duo“ a „dueto“, ať už v samotném názvu skladby, nebo při obecnější informaci. Protože je tato práce o kytarovém duu a příslušné literatuře, tak jsem si z jazykového důvodu dovolila více toto „duo“ a „dueto“ nespecifikovat. Všechna slova „duo“ či „dueto“, která jsou v práci obsažena, jsou míněna jako „dueta pro dvě kytary“ nebo „kytarová dua“. Samozřejmě i skladby, které jsou uvedeny u příslušných autorů, jsou všechny pro dvě kytary, pokud není uvedeno jinak.
10 1. 1 POČÁTKY KOMORNÍ HRY OBECNĚ Nástroje se vždy shlukovaly v souborech méně či více početnějších. Jednalo se však spíše o souhru různých nástrojů, které tak navzájem doplňovaly své specifické zvukové a technické možnosti hry. Počátky komorní hry jako takové, která se vyvinula až do současné podoby, můžeme hledat v období renesance. Šlechtici si na svůj dvůr najímali hudebníky, kteří hudbu u dvora tvořili a zároveň i předváděli. Tento dvorský způsob trval až do klasicismu. Tak vznikala díla odlehčenějšího charakteru, ale i díla kvalitní, jako např. Beethovenovy smyčcové kvartety. V romantismu se hudba přemisťovala do koncertních sálů, nebo hudebních salónů. Komorní hudba však mohla být stále považována jen jako hudba pro zábavu, tedy lehčího charakteru. Až ve 20. století začala vznikat komorní hudba pro různá obsazení a komponovaná v rozmanitých formách, přičemž už netrpěla nálepkou „odlehčené hudby“, ale získala si svou zaslouženou vážnost a uznání, třebaže někdy „zábavná“ je a být má.
1. 2 POČÁTKY SOUHRY DVOU NÁSTROJŮ KYTAROVÉHO A LOUTNOVÉHO TYPU Začátek komorní hudby obecně se datuje do období renesance, uměleckého slohu a epochy trvající od 14. do 16. století. Platí to i pro souhru více strunných nástrojů kytarového či loutnového typu. Důvodem spolupráce dvou a více drnkacích nástrojů byla možnost většího rozsahu. To umožňovalo hrát vícehlasé skladby, například madrigaly1, ve všech nutných hlasech. Důvod byl tedy nikoli zvukový, jakožto dynamický, barevnostní nebo technický v otázce virtuosity, ale především funkční – bylo potřeba zahrát a naplnit hudební formy. To souviselo s častými přepisy vokálních polyfonních skladeb do instrumentální verze. Pro souhru dvou drnkacích nástrojů bylo směrodatné ladění. Doplňovat se mohly jak dvě vihuely2 odlišného rozsahu, aby hrály například již zmíněné
1 Madrigal je nejčastěji tří až šestihlasá vokální, později vokálně instrumentální, světská komorní skladba z období renesance a raného baroka. 2 Vihuela je nástroj kytarového typu a loutnového (gambového) ladění. Rozeznáváme tři typy vihuely – de arco (smyčcový nástroj), de péndola (hra trsátkem) a da mano (hra prsty)
11 madrigaly, tak také dvě loutny odlišné velikosti a pod. „Samostatná instrumentální hudba se rozvíjela teprve v 16. století přenesením vokálních druhů resp. jejich kompozičních postupů do nástrojové sazby ve specificky instrumentálním pojetí.”3 Převedení vokální skladby do nástrojového pojetí se nazývá intabulace. K zápisu skladeb se využívalo tabulatur4. Intabulace byly tedy jeden z prvních způsobů, kde se uplatnila souhra více drnkacích nástrojů. Hudba měla funkci taneční či doprovodnou. Mezi užívané hudební formy renesančních vihuelistů patří fantasie (improvizační polyfonní forma hojně využívající imitací), tentos (fantasie vážnějšího charakteru), diferencias (variace na harmonickou strukturu), intabulace (přepisy vokálních děl, zapisovány do tabulatur), villancico a další. Souhra dvou strunných nástrojů probíhala tak, že jeden hráč měl víceméně harmonický podklad a druhý hrál melodickou linii. V průběhu skladby si hráči melodickou a harmonickou hru střídali. Tento způsob souhry lze spatřit jako princip v komorní hře kytarového dua i dnes. To znamená, že oba kytaristé předvedou rovnocenný hudební materiál. Zřetelně je to slyšet například v transkripcích sonát Domenica Scarlattiho.
Mezi nejznámější vihuelisty 16. století patří Miguel de Fuenlanna (cca 1500 – 1579), Alonso Mudarra (1510 – 1580), Luys de Milán (1500 – 1561 ), Luys de Narváez (1505 – 1549), Diego Pisador (1509/10? - 1557), či Esteban Daza (1537 – cca 1594). Zapsané skladby pro dvě vihuely zanechal španělský vihuelista Enríquez de Valderrábano (cca 1508 – cca 1557). Sepsal sedm knih s názvem Libro de música de vihuela, ititulado Silva de Sirenas, které obsahují skladby pro dvě vihuely. V roce 1547 mu je vydal Francisco Fernández de Córdoba. Skladby pro dvě vihuely jsou obsaženy ve čtvrté knize. Je jich celkem 15 a jedná se o intabulace děl známých skladatelů té doby (Gombert, Morales,
3 MICHELS, Ulrich. Encyklopedický atlas hudby. Praha, Nakladatelství Lidové noviny. 2000. s 261
4 Tabulaturní zápis vznikl v období renesance a používal se i v období baroka. Tento hudební zápis používali všechny drnkací nástroje, některé smyčcové nástroje (gamby) a v renesanci i nástroje klávesové (varhany)
12 Anrríquez, Adriano, Josquin, Mouton). V PŘÍLOZE č. 1 vidíme vyobrazení intabulace Iosquinovy pětihlasé a šestihlasé vokální kompozice Inuiolata pro dvě vihuely v kvintovém poměru (velká a malá vihuela), kde písmena nad osnovou mají smysl pro lepší komunikaci obou vihuelistů.
Další skladby pro dvě vihuely jsou obsažené v knize sedmé. Kromě skladeb pro vihuelu sólovou jsou tam i skladby předepsané pro dvě vihuely, nebo vihuelu a kytaru - Música para discantar sobre un puno. Dnes hojně hraným skladatelem z období 1. poloviny 16. století je Francesco Canova da Milano (1497 – 1543). Vytvořil okolo 30 intabulací, psal fantasie a složil přes 100 ricercarů5. Vihuelisté včetně Francesca da Milana využívali skladby uznávaných skladatelů a zpracovávali je. Skladba Francesca da Milana byla také zpracována. K jeho skladbě polyfonního charakteru dopsal Joanne Matelart druhý hlas pro dalšího hráče. Tato úprava byla publikována v roce 1590. Dalším skladatelem tvořícím pro dva drnkací nástroje v období renesance, v tomto případě pro dvě loutny, byl Thomas Robinson (1560 – 1610). Byl to pedagog, skladatel pro loutnu, bandoru6, cistru7, orpharion8, rodinu viol a zpěv. Pro dvě loutny složil skladby The Queens's good Night , Twenty waies upon the bels, A Plaine Song, A Fantasie for 2 lutes a A Toy. Známý anglický skladatel John Dowland (1563 – 1626) byl významným loutnovým virtuosem. Známé jsou jeho písně s loutnovým doprovodem. Kromě jiného složil i skladbu pro dvě loutny - My Lord Chamberlain´s Galliard, kde dva hráči hrají na jednu loutnu. Tento způsob hry čtyř rukou na jednu kytaru je možné občas vidět na koncertech i dnes, avšak spíše jako vtipnou vložku než jako seriózní a celovečerní způsob účinkování. Důležitou osobností přelomu 16. a 17. století je Katalánec Juan Carlos
5 Ricercar je instrumentální hudební forma z období pozdní renesance a raného baroka. Z italského slova ricercare, hledati. Ve smyslu hledati tonální zakotvení pro následující skladbu. Druh kontrapunktické skladby v imitačním stylu. Vznikl z jednohlasého úvodu. Je považován za předchůdce fugy. 6 Bandora je strunný šestisborový drnkací nástroj s dlouhým krkem, postaven pravděpodobně poprvé v Anglii 1560. 7 Cistra, anglicky cittern nebo cither (fr. cistre, it. cetra, něm. Cister, šp. cistro, cedra, cítola) je renesanční, většinou čtyřsborový, strunný nástroj, který byl ke hře jednodušší než loutna, zároveň levnější a menší, tedy praktičtější na cestování. 8 Orpharion je drnkací nástroj zvláštního tvaru z rodiny cister z období renesance. Laděná byla jako loutna, velikostně menší než bandora a měla kovové struny jako cistra.
13 y Amat (1572 - 1642), který vytvořil první školu hry na pětisborovou kytaru. Kniha vyšla v roce 1596 a způsobila senzaci. Na šedesáti stranách byla vypracována nejen výuka na pětistrunnou kytaru, ale škola obsahovala i 24 (12 durových a 12 mollových) akordů a jejich nákresy na hmatníku. Součástí byly také nejznámější písně. Zápis by mohl připomínat zpěvníky dnešní doby, tedy text písně, nad ním značky akordů a k nim ještě příslušné délkové hodnoty a směr úhozu pravé ruky. Tato kniha byla však zaměřena především na doprovodný akordický způsob hry, takže z kytary dělala sekundární nástroj k písním či tancům. Prokomponované skladby pro sólový nástroj a vypracované kompozice pro kytaru či vihuelu byly zapisovány stále do tabulatur.
1. 3 KYTARA V SOUVISLOSTI S KYTAROVÝM DUEM V OBDOBÍ BAROKA Baroko je umělecko-kulturní období datované zhruba mezi lety 1600 až 1750. Vzniklo v Itálii a rozšířilo se do celé Evropy a kolonií. Třebaže styl se od renesance změnil, tak v hudbě přetrvala z období renesance polyfonie9 a obecně se dá říct, že významnou roli hrála polarita sopránu a basu. Co se týče komorní hry drnkacích nástrojů, tak v duu spolupracovala barokní kytara a theorba. Barokní kytara totiž postrádala nízkou polohu basových tónů, které theorba má. Důvod souhry dvou drnkacích nástrojů byl stále kvůli rozšíření výškového rozsahu. Theorba s barokní kytarou byly kromě jiného využívány jako basso continuo10.
V roce 1630 byly v italské Anconě vydány tři knihy Primo, secondo, e terzo libro della chitarra spagnola, jejichž autorem byl Ital Giovanni Paolo Foscarini (před 1600-1649). Knihy obsahovaly skladby psané v alfabetu11, ale i pokyny ke hře, poznámky k interpretaci, návod k ladění tří kytar různých velikostí apod. Kromě
9 Polyfonie znamená v českém překladu vícehlas. Skladba je složena z dvou a více hlasů, ale žádný není vedoucí, ani „pouze“ doprovázející. 10 Basso continuo je způsob zápisu harmonie za účelem doprovodu melodie. 11 Alfabeto (španělsky abecedario) je italská metoda zápisu akordů. Akordy byly značeny písmeny.
14 skladeb sólových, jako např. toccaty, ciaccone, passacagllie, folie, volty, gagliardy, alemandy, sinfonie s continuem, nalezneme v knize i několik duet. Zajímavé také je, že hudba v knihách je nejen od Foscariniho. Skladby jsou i v novějším stylu, což se projevuje například zajímavou harmonií. Přes 500 skladeb z anglického a francouzského dvora sepsal skladatel Henry Francois De Gallot (Gallot d´Irlande´; cca. 1660 - cca.1684). V jeho díle najdeme skladby pro dvě i tři kytary. Známý představitel italské a francouzské barokní kytary a dnes často koncertně prováděný skladatel Francesco Corbetta (Francisco, Corbetti, Fransique Corbette (cca 1615 – 1681) napsal v Paříži v roce 1674 knihu La Guitarre Royalle, kterou věnoval Ludvíku XIV. Kniha obsahuje dvorské tance a skladby pro dva hlasy a basso continuo. Předpokládá se, že právě ty skladby pro dva hlasy mohly být pro účely hry Ludvíka XIV. za doprovodu druhého hudebníka, možná i samotného Corbetta. V jeho skladbách nacházíme polyfonní kompoziční způsoby – vedení hlasů a jejich nástrojové přebírání a práci s nimi. Francesco Corbetta napsal 12 duet pro drnkací nástroje a 4 úpravy písní včetně popisu hry continua, vedle toho také 14 suit. Z českých zemí můžeme z tohoto období uvést skladbu pro dva drnkací nástroje od Jana Antonín Losyho (1650 – 1721), který sice napsal původně suitu pro sólovou loutnu, ale později dopsal part pro druhou loutnu s doprovodnou funkcí. Důležitou roli v kytarovém repertoáru hraje italský skladatel, který však strávil část života ve službách portugalské královské rodiny, kde učil hudbě princeznu Mariu Magdalenu Barbaru. Giuseppe Domenico Scarlatti (1685 - 1757). sice pro kytaru nic nenapsal, ale transkripce jeho skladeb pro kytaru jsou početné. A protože to nejsou jednoduchá díla, velice často jsou prováděny transkripce právě pro kytarové duo. Jedná se o jednověté sonáty, v kterých se zásadně rýsuje třídílná sonátová forma. Pro dvě loutny zanechal dílo Sylvius Leopold Weiss (1687 – 1750). Složil celkem 5 duet. Patří mezi ně Dueto B-dur, C-dur, D-dur, A-dur, a opět C-dur (podrobnější přehled v příloze). Poslední z Duet (C-dur) bylo nalezeno na zámku Rohrau, rezidenci rodiny Harrachů, což je asi 40km od Vídně. Weiss často ve svých duetech využívá střídavých postupů. Oba nástroje si střídají rovnocenný hudební
15 materiál. Konkrétní Weissovo dílo pro dvě loutny vypisuji v PŘÍLOZE č. 2.
Houslista, loutnista a kytarista Nathaniel Diesel (Diessel, Dissel, Dyssel; 1692 - 1745) byl dánský skladatel, člen královské kapely Christiana VI., který rovněž zanechal ve svém díle i kytarová dueta. V roce 1736 se stal učitelem kytary samotné královy sestry, princezny Charlotte Amalie. Napsal Dvě sbírky kytarových tabulatur, obsahující 287 skladeb a mezi nimi jsou kromě kytarových duet i duchovní písně, sonáty, suity a sólové skladby. Jedná se o skladby poměrně stylisticky moderní a s výraznou melodickou linkou. Španěl Antonio de Santa Cruz složil kytarová dueta zachovaná na rukopisu z poloviny 17.století. Sice psal pro nástroj pojmenovaný jako „Biguela Hordinaria“ (běžná vihuela), ale jedná se o barokní kytaru12. Některé skladby jacaras13 jsou velmi podobné dnešnímu flamencu14. Jeho kytarová dueta jsou složena jako variace v běžném kontrapunktu. Onoratio Costa (1. polovina 18. století) složil mnoho variací pro jednu a dvě kytary.
1. 4 DRUHÁ POLOVINA OSMNÁCTÉHO STOLETÍ Od 2. poloviny 18.století lze v umění pozorovat změnu stylu. Baroko je vystřídáno klasicismem. Je to styl inspirovaný a čerpající z antických vzorů a projevující se střízlivostí, uměřeností a řádem. V hudbě se klasicismus od baroka odlišuje přehledností a uceleností hudebních forem a působí oproti předchozímu baroku klidněji. Tato čistota tvaru a jasnost formy opět vychází z inspirace antickými vzory. Hudba se staví na durovo mollové diatonice15 a převládá homofonie16. Homofonie se samozřejmě projevuje i v tvorbě pro kytarové duo. Jedna
12 Barokní kytara je předchůdce klasické moderní kytary. Byla drobnější a měla pět strun, z nichž čtyři, někdy i pět, bylo zdvojeno. 13 Jaracas je španělská píseň arabského původu. Je instrumentálně doprovázená a také užívaná k doprovodu mnoha tanců. 14 Flamenco je španělská lidová hudba a tanec z oblasti Andalusie na jihu Španělska. Zahrnuje zpěv, kytarovou hru, tanec a potlesky rukou. 15 Diatonika je tónový systém rozdělující oktávu na pět celých tónů a dva půltóny. 16 Homofonie je způsob vedení hlasů ve stejném rytmu, tedy v akordech. Vrchní hlas je melodický, ostatní doprovázející.
16 kytara je vůdčí, melodická, zatímco druhá je doprovodná, harmonická. Kytary se mohou v průběhu skladby ve vedení a doprovodu i vystřídat. Záleželo na skladateli. Například ve skladbě Ferdinanda Sora Les Deux Amis jsou party v otázce virtuosity i doprovodu téměř rovnocenné; hráči si poměrně často předávají melodii a vzniká tak dojem nástrojového dialogu.
Mezi hudební skladatele a kytaristy tvořícími pro kytarové duo na přelomu poloviny 18. století patří John Parry (cca. 1710 – 1782), který složil Twelve Airs pro jednu, nebo dvě kytary, vydané v Londýně v roce 1762. Dále Rudolf Straube (1717 – 1780), narozen ve Slezsku a žijící velkou část života v Londýně, jehož výtisk z roku 1768 obsahuje výběr skotských a italských písní pro jednu, nebo dvě kytary. Důležitým skladatelem a loutnistou, který napsal četná dueta přibližně okolo roku 1757, byl Ital Giacommo Merchi (1730). Právě od něj se totiž dochovalo vydání Quatro duetti, op. 3, což je asi nejstarší vydání kytarových skladeb zaznamenaných v notaci pro kytaru (v tomto případě pětistrunnou kytaru). Mezi jeho další vydaná díla a zapsaná v notaci patří Sei duetti, opět pro pětistrunnou kytaru, z roku 1764. Dále Twelve Divertimentos op. 21 pro dvě kytary, nebo pro kytaru a housle, z roku 1769 vydané v Londýně; Docieci suonate, ...sei a due chitarre op. 16 vydané také v Londýně a Sei duetti á chitarra e violino ...o á due guitare op. 33 (pro kytaru a housle, nebo dvě kytary). Okolo poloviny 18. století byl činný i kytarista Friedrich Schumann působící v Londýně, který v roce 1770 vydal knihu A second set of lessons for one or two guitars op. 11 (Druhá sada lekcí pro jednu nebo dvě kytary). A v roce 1763 původem Ital, ale žijící většinu života v Londýně, Battista Giovanni Noferi složil Sei duetti op. 6 (1763) pro kytarové duo. Španěl Fernando Fernandiére (cca. 1740 – 1816) psal o kytaře nadšeně ve své knize Arte de tocar la Guitarra por música of 1799) a ve stejném období složil sbírku Šesti duet pro dvě kytary či Quintette pro dvě kytary, 2 violoncella a kontrabas. V letech 1750 – 1800 tvořící Francouz B. Vidal složil pro dvě kytary Six duos concertants op. 7. Stále často koncertně hraný italský autor Giovanni Battista Marella, pravděpodobně za svého života působící v Londýně, zkomponoval album
17 duet pro pětisborovou kytaru. Jeho skladby pro kytarové duo upravili duo Ida Presti a Alexander Lagoya, což skladby posunulo na žebříčku oblíbenosti a hraných kompozic. Pro pětistrunnou kytaru skládal Francouz Pierre Jean Porro (1750 – 1831). Vedle sakrálních kompozic složil bohaté dílo právě i pro kytaru či komorní hudbu s kytarou, a také Die Gitarrenduos op. 18, 23, 28. Alessandro Rolla (1757 – 1841), italský houslista a učitel působící ve Vídni a známý především pro výuku Paganiniho, napsal pro dvě kytary 4 Duos. Portugalec Antonio da Silva Leite (1759 – 1833) složil dva díly kytarové školy Estudio de guitarrra (Porto 1796), z nichž první je zaměřen na hudební teorii, vysvětluje hudební doprovod, popisuje kytaru z nástrojového hlediska a základy kytarové hry. Druhá část obsahuje poměrně jednoduché Vortragsstücke für zwei Gitarren (přednesové skladbičky), především krátké tance v homofonní sazbě. Částečně se jedná o vlastní skladby, částečně o skladby přepracované. Antonio da Silva Leite v této knize psal a skládal pro šestistrunnou (portugalskou17) kytaru se zdvojenými strunami v ladění C-dur. To je asi důvodem, proč je všech 41 skladeb napsáno v tónině C-dur. Filippo Gragnani (1768 – 1820) se v roce 1810 usadil v Paříži, kde se spřátelil a stal žákem Ferdinanda Carulliho, jemuž věnoval tři ze svých kytarových duet (pravděpodobně nejen duet pro kytarové duo), a který zase na oplátku daroval nějaká svá dueta Gragnanimu. Přehled dohledaných skladeb pro kytarové duo Filippa Gragnaniho uvádím v PŘÍLOZE č. 3.
Francouz Antoine de Lhoyer (1768 – 1852) je častým klasicistním autorem skladeb mnohých kytarových duet. Některé jeho skladby nejsou technicky až tak náročné, ale po výrazové stránce mohou být v repertoáru zajímavou ukázkou čistého klasicistního stylu. Patří k nejplodnějším skladatelům kytarových duet své doby. Pro dvě kytary napsal Duo Concertant, op. 31 n. 1, 2, 3; dále Duo Concertant, op. 34, č. 1, 2, 3; 6 Duos Concertants, op. 35; 6 Duos Nocturnes, op. 37 a Duo Concertant, op. 44. Karl Andreas Göpfert (1768 – 1818) byl německý klarinetista a složil
17 Portugalská kytara má šest zdvojených strun a lehce se pozná podle zvláštní ozdobné hlavice nástroje. Vzhledově je podobná větší mandolíně.
18 Sonate für 2 Gitarre und Flöte op. 11. Významným kytaristou a kytarovým skladatelem období klasicismu byl Ferdinando Carulli (Neapol 1770 – Paříž 1841). Napsal 76 skladeb pro kytarové duo. Hojně upravoval hotová díla a zpracovával témata oper. Mezi oblíbené dobové autory, které Carulli upravoval, patřil například Haydn. Carulliho tvorba obsahuje i kytarová dueta, která jsou svou náročností vhodná zhruba pro žáky základních uměleckých škol. Některá svá dueta daroval Gragnanimu. Carulliho Six Duos, op. 34, konkrétně Duo in G, nahráli na své album Together Julian Bream a John Williams. Přehled skladeb pro kytarové duo od Carulliho vypisuji v PŘÍLOZE č. 4.
Francouz Francois de Fossa (1775 – 1869), který emigroval do Španělska a strávil dokonce pět let svého života v Mexiku, byl další skladatel, který se nepřehlédnutelně věnoval úpravám oblíbených dobových skladeb či témat oper. Složil 3 Grand Dua na základ Haydnových kompozic a již zmíněné mnohé úpravy předeher k operám, které byly instrumentované právě pro kytarové duo. Patří mezi ně Ouverture del´opera. Pro kytarové duo složil dále Six Duos op. 17. Leonard von Call (1776 – 1815) složil velké množství technicky jednodušších, především komorních, skladeb s kytarou a mezi nimi i kytarová dueta, z nichž Duo op. 20 a op. 24 se dočkaly největšího rozšíření. Kromě toho složil ještě Tři sonáty pro dvě kytary. Pro dvě kytary složil dueta i Němec Joseph Küffner (1776 – 1856). Konkrétně to je 12 Duos op. 87 a Leichte Duette für zwei Gitarren op. 168 (vydané u vydavatelství Schott).
FERNANDO SOR a jeho tvorba pro kytarové duo: Významný kytarista své doby a dnes jeden z nejhranějších kytarových autorů Fernando Sor (1778 – 1839) se narodil ve Španělsku v Barceloně. Hudební vzdělání dostal v klášteře v Montserratu. V Barceloně úspěšně provedl svou operu a poté odešel do Madridu. Po roce 1812 žil tři roky v Paříži a pak se přestěhoval na sedm let do Londýna, kde prožil nejúspěšnější období svého života. Hojně publikoval své skladby, zároveň byl kytarovým virtuosem a učitelem zpěvu. V roce 1824 odjel do Moskvy, kde mu byly prováděny jeho balety i sólové koncerty. V roce
19 1827 se vrátil do Paříže, kde bydlel ve stejném hotelu Favart jako Aguado, kterého poznal v Madridu v roce 1801, a s kterým se v Paříži hodně spřátelil. Až po roce 1828 začal skládat pro kytarové duo. Bylo to období častého kontaktu a hudební spolupráce s Aguadem. Sor zemřel v roce 1839 a jeho poslední roky nebyly šťastné, protože se vyrovnával se smrtí své manželky a dcery, která zemřela v roce 1837. Ke konci života účinkoval ještě v duu se svým žákem - Napoleónem Costem, s nímž hrál například vlastní skladbu Souvenirs d´une Soirée á Berlin op. 56 z roku 1834. Sor napsal pro kytarové duo významná a kvalitní díla. Sorův první známý duet pro dvě kytary, L´Encouragement Op. 34 (v překladu: Podpora), který byl vydán v Paříži okolo roku 1928, končí vířícím valčíkem. Skladba začíná Introdukcí, následuje série témat a variací, a nakonec končí chytlavým melodickým valčíkem, který zabírá téměř polovinu skladby. Je to dílo pedagogické, které je určeno pro učitele a žáka. Konkrétně to bylo věnováno jedné žačce. Bylo to období velikého zájmu o tanec a bez pochyb všichni Sorovi žáci, hlavně žačky z lepší společnosti, byli obeznámeni s tanci a byli pro ně nadšeni. Takže to nebyl vůbec špatný nápad vložit valčík do tohoto pedagogického díla, obzvláště k veselému zakončení. Vrchní part je pro žáka a spodní pro učitele, podporující a muzikální, ale nikdy neodvádějící pozornost od žákova partu. Samotný název L´Encouragement odkazuje na podporu žáka. Dílo mělo vyvolat zájem a nadšení. Další Sorovo dueto, Divertissement Op. 38, je přesně stejné struktury jako L ´Encouragement, tedy předehra, část „vážné“ hudby a pak znovu vířící valčík. Je to skladba věnována jakési dámě, Madame Dühring, možná opět žačce. Six Valses composeés pour l´orchestre par differents auteurs, op. 39 je „Šest valčíků složených na orchestrální díla jiných autorů“, která byla známá z verzí pro taneční orchestr.
Jak je známo, Sor byl zajat při francouzském vpádu do Španělska pod vedením Napoleona v roce 1808. Bojoval v počátečních bojích proti Francouzům a byl hlavním skladatelem vlasteneckých písní. Sor později musel odejít do exilu. Nejprve do Londýna, do Ruska a pak se usadil v Paříži, kde začal komponovat svá kytarová dueta (kromě jiného). Okolo roku 1826 přišel do Paříže i Aguado. Oba žili v pařížském hotelu Favart vedle Theátre Italien (hotel stále existuje a jsou tam
20 zachována místa z tehdejší doby). Z dvou umělců se stali blízcí přátelé, což vedlo i k jejich profesionální spolupráci a výměně názorů. Tak jako v op. 34 a 38, i v Les Deux Amis, op. 41 (překlad: Dva kamarádi), díle věnovanému Aguadovi, začíná skladba Introdukcí, pokračuje „vážnou“ hudbou, ale poté následuje téma s variacemi a celé to spěje k tanečnímu konci – opět jako v op. 34 a 38. Tentokrát však ne k valčíku, ale k mazurce. Mazurka byla méně častá, ale více originální a asi podněcovala více nápadů. Poslední variace nás svým závěrem připravuje na blížící se mazurku. Ve variacích jsou party ´SOR´ a ´AGUADO´ a jsou rovnoměrně naplněny. Ale mazurce si Sor kromě závěrečné části všechny brilantní pasáže zkomponoval a vložil do svého partu.
Další Sorovou skladbou v chronologickém pořadí je Six Valses op. 44, které jsou věnované mladé dámě, Mlle de Lira, dceři španělského vlastence Josého de Liry. Military Divertissement, op. 49; Le Premier Pas vers moi op. 53 (v překladu: „První krok ke mně“) je další Sorovou skladbou. Jedná se opět o introdukci a valčík. Fantasie op. 54 je znovu v tanečním duchu. Je to skladba velkého formátu, rytmická a v tomto ohledu v Sorově díle výjimečná. Opět nacházíme předehru a poté soubor španělských tanců, jejichž rytmus je tak chytlavý, že nutí poťukávat si prsty u nohou. Trois Duos Op. 55 jsou tři skladby skládající se každá z dvojice, a to introdukce a poté valčík, třebaže jako valčíky nejsou pojmenované. Souvenirs d´une Soirée á Berlin, op. 56 je skladba z roku 1834, složená v Paříži, kterou daroval svému žákovi Napoleonovi Costemu, s kterým tuto skladbu i zároveň hrál. Trois Petits Divertissements op. 61 není nazvaná jako valčíky, ale rytmus je skladbám velice blízký. V Divertissementu op. 62 najdeme předehru a poté tanec – tentokrát polonézu. Sorův poslední duet, Souvenir de Russie, je odlišného rázu. Stejně jako Les Deux Amis, je to skladba napsaná s myšlenkou na dalšího hudebníka, Napoleóna Costeho. Avšak melodie této skladby nejsou francouzského charakteru, žádné valčíky, ale melodie ruské, které mu utkvěly z jeho pobytu v Moskvě v letech
21 1823 – 1826. Obě melodie písní byly známé a už za Sorova pobytu v Rusku publikované. Jedním ze zpracovaných témat je melodie lidové písně Chem Tebia Ia Ogorchila. Idea skladby je založena nejen na Sorově vzpomínce na Rusko, ale také na samotné myšlence romantismu, která se šířila Evropou.
Vedle Sora nezaháleli ani jiní autoři. Jedním z nich je Ital, který žil ve Španělsku, Federico Moretti (1780 – 1838). Složil Tré Duetti facile op. 12; Ouverture pro dvě kytary či Grand Duo für zwei Lyren oder Gitarren. Federico měl méně známého bratra Luigiho Moretti, který napsal Grand Duo concertant ´pour deux lyres ou deux guitares´ (okolo 1805), což je pravděpodobně z doby, kdy navštívil svého bratra v Madridu. Anton Diabelli (1781 – 1858) je v historii kytarového dua důležitý svým přínosem v kombinaci nástrojů. Diabelli poprvé využil kombinaci terciové kytary18 a primkytary a složil pro tuto variantu kytarového dua i několik duet. V roce 1807 se Diabelli setkal s Maurem Giulianim, což ho pravděpodobně umělecky ovlivnilo, protože následně složil mnoho skladeb pro kytaru sólovou, ale i kytarová dueta, tria i komorní skladby s kytarou. Z jeho skladeb pro dvě kytary uvádím Variations On A 57; Serenade No. 3, Op. 63 či dvě serenády - 4th Serenade Op. 96 a Great Serenade Op. 100. Ani Diabelli si neodepřel úpravu známé dobové skladby. V tomto případě složil pro dvě kytary Cycle On "La Gazza Ladra" od Giacoma Rossiniho.
Velikánem v historii klasické kytary je Mauro Giuliani (1781 – 1829). Byl to jak virtuosní sólový a komorní hráč, tak i pedagog a skladatel. Vedle významné tvorby pro kytaru sólovou, skládal i komorní hudbu s kytarou a kytarové koncerty. Složil okolo 220 titulů, z nichž 150 má opusové číslo. Mauro Giuliani skládal pro kytarové duo a sám v duu hrál, a to se svou dcerou Emilií Giuliani Guglielmi. Jejich poslední koncert je zaznamenán v Neapoli v roce 1828. Kromě toho jeho syn Michele Giuliani složil Variace pro dvě kytary, ale jestli to bylo věnované otci s dcerou Emilií, to se již neuvádí. Giuliani složil velké množství skladeb pro kytarové duo, přičemž využíval
18 Terciová kytara je laděna o velkou tercii výš než normální (primová) kytara
22 „Diabelliho nápadu“ využít spojení zvuku terciové a primkytary. Kromě variací a landlerů19 najdeme v jeho díle pro dvě kytary významné místo tvorby využívající dobových oblíbených a známých oper. Pro dvě kytary totiž Giuliani přepracoval mnohé předehry k operám. Konkrétní skladby pro dvě kytary od Maura Giulianiho uvádím v PŘÍLOZE č. 5. Niccoló Paganini (1782 – 1840) byl italský houslový, ale i kytarový skladatel, rovněž „ďábelský“ virtuos. Má také své čestné místo v historii kytarového dua. Spolupracoval s Legnanim, a to pravděpodobně delší dobu, o čemž svědčí plakát jejich společného koncertu v Turinu ke dni 9. 10. 1827 a další záznamy o plánovaných koncertech. Přátelství s Legnanim asi ještě umocňovalo Paganiniho zalíbení v kytaře. Nejen, že hrál s Legnanim koncerty, třebaže spíše jako houslista Legnanim doprovázený, ale napsal i jeden kytarový duet. V letech 1801 – 1805, v době, když už byl v Itálii známý, zmizel Paganini na čtyři roky před veřejností. Pravděpodobně celou dobu pobýval na zámku poblíž Pisy u bohaté vdovy. Stejně tak, jako Paganini miloval kytaru, na kterou sice většinou veřejně nekoncertoval, tak i tato vdova si kytaru oblíbila. Paganini bohatou vdovu ve svých zápiscích nazývá signora Dida nebo i signora Marina. Po Paganiniho smrti vyšla skladba pro dvě kytary – Duetto Amoroso, která byla věnovaná „dámě vyšších kruhů“.
Rakušan Andreas Oberleiter (1786 - ?) složil okolo 40 sešitů skladeb, a to převážně valčíků pro jednu, nebo dvě kytary. Již dříve bylo zmíněno přátelství virtuosního kytaristy a skladatele jménem Dionisio Aguado y Garda (1784 – 1849). Aguado se se Sorem poprvé setkal v Madridu v roce 1801. V roce 1825 se přestěhoval do Paříže, kam se za dva roky přesídlil i Sor. Od té doby spolu byli v kontaktu přátelském i profesionálním. Třebaže se jejich názor na techniku kytarové hry a funkci nehtů na pravé ruce lišil, koncertovali spolu a Sor mu věnoval skladbu Les deux amis (Duo op. 41), která má jednotlivé party nadepsané jejich jmény. Kromě koncertování se Sorem byl Aguado také sólovým virtuosem, učil kytaru a získal si i úctu známých skladatelů té doby jako byl Cherubini, Rossini nebo
19 Landler je lidový tanec v třídobém taktu. Populární byl především v Rakousku.
23 Bellini. Výše zmíněný Ital Luigi Rinaldo Legnani (1790 – 1877) byl kytarový virtuos a skladatel. V roce 1835 se vrátil do Itálie, do Benátek, kde se setkal s Paganinim. Měli spolu několik společných koncertů, které jsou málo zdokumentovány, ale zachovalo se oznámení o koncertu v Corignano Theater v Turinu 9. 6. 1837. Francouzský kytarista Antoine-Louis Rugeon Beauclair (narozen okolo 1790) zanechal Three Grand Duos pro dvě kytary a housle, op. 3. Početné dílo pro jednu a dvě kytary vytvořil také francouzský kytarista, klavírista a skladatel Prudent-Louis Aubéry du Boulley (1796 – 1870).
Karel Josef Wilhelm von Haugwitz (1797 - 1874) působil na Moravě. Pocházel ze šlechtické rodiny, hrál na kytaru, harfu a klavír. Skládal hudbu pro jednu až tři kytary, tedy i dueta. Jedná se především o tvorbu odlehčenějšího charakteru a zpracovávání dobových oblíbených děl či parafrázování skladeb jiných skladatelů (např. Molitora, Mauro Giulianiho aj.). Rukopisy skladeb si lze prohlédnout v Moravském muzeu v Brně. Složil veliké množství skladeb pro kytarové duo, přičemž v titulu skladeb uvádí jméno Charles Guillaume de Ztiwguah, což jsou jeho křestní jména francouzsky a poté jeho příjmení pozpátku. U některých skladeb, které jen dokomponoval nebo upravil, je uveden jak původní skladatel, tak i Haugwitz. Výpis skladeb pro kytarové duo naleznete v PŘÍLOZE č. 6.
Švédský skladatel komorní hudby a příležitostní kytarista Jöns Boman (1798 – 1849) složil 8 kytarových duet, která byla vydána v roce 1835. Ital Baron de Barco (narozen okolo r. 1800) napsal 4 opusy skladeb (opus 1 - 4), které obsahují samá kytarová dueta. Ivan Padovec (1800 – 1873) byl chorvatský skladatel a kytarový virtuos. Zanechal dohromady pět kytarových duet, z nichž op. 3, op. 10 a op. 18 vyžadují jednu terciovou kytaru. Jsou to skladby Der Carneval von Venedig s koncertními variacemi, Op. 62; Dvě polonézy Op. 3 (s jednou terciovou kytarou); Premier grand rondeau Op. 10 (s jednou terciovou kytarou) a Première grande polonaise Op. 18 (s jednou terciovou kytarou).
24 Michele Giuliani (1801 – 1867), syn Maura Giulianiho, složil Variace op. 1 pro terciovou a primovou kytaru. Mezi další skladatele, kteří zanechali skladby pro kytarové duo, patří Němec C. Suppus (narozen okolo roku 1800), Ital Marco Aurelio Zani de Farranti (1802 – 1878) a opět pravděpodobně Ital Franceso Zucconi (narozen okolo roku 1800), který napsal 6 Allemand pro kytarové duo.
NAPOLEON COSTE a jeho tvorba pro kytarové duo: Napoleon Coste, celým jménem (Claude Antoine Jean Georges Napoléon Coste) žil v letech 1805 – 1883. Narodil se ve francouzské vesnici Amondans jako syn vojáka bojujícího v Napoleonově armádě. Studoval hudbu a kytaru. V roce 1828 společně koncertně vystoupil se známým italským kytaristou Luigim Sagrinim. Okolo roku 1830 se přesídlil do Paříže, kde se v kytarové hře vzdělával u Sora a stal se jeho nejlepším žákem. Pár let před Sorovou smrtí spolu hráli v duu. V Paříži se setkal i s dalšími předními mistry kytary – Ferdinandem Carullim, Matteo Carcassim a Dionisiem Aguadem. Pro dvě kytary složil Scherzo et Pastorale, op. 10 pro dvě kytary. Skladba byla vydána v Paříži okolo r. 1841, brzy po tom, co Fernando Sor složil Souvenir de Russie (1838, nebo 1839). A stejně jako i Sorovo dílo obsahuje značné množství tanců, zvláště valčíků, tak i tato Costeho skladba zahrnuje valčíky – Scherzo i Pastorale jsou ve své podstatě totiž valčíky. A právě proto má skladba podtitul Valses brillantes. Jsou zdánlivě jednoduché, ale dobře složené, ne načrtnuté - dobře promyšlené a velmi hudební. Další Costeho skladbou je Duetto pocházející z rukopisu, který není datovaný. Je to opět valčík (nebo je alespoň rytmicky velice podobný valčíku). Rozsáhlejší dílo Grand Duo (Allegro, Andante, Barcarolle, Finalle) pochází z rukopisu bez bližšího časového určení. Styl je zřetelný a jasný, obsahující rozpracované pasáže pro obě kytary, několik jakoby fugátových dílů a výraznou dynamiku. Toto rozsáhlé dílo se datuje asi z pozdějšího období Costeho života, kdy komponoval v „hutnějším“ stylu.
Dalšími skladately tvořícími pro kytarové duo byli Francouz Magnien Victor
25 (1804 - 1885), který složil 2 Dueta pro dvě kytary op. 35 a dále Němec Alexander Lang (1806 – 1837).
JOHANN KASPAR MERTZ a jeho tvorba pro dvě kytary: Mertz byl bratislavský rodák a žil v letech 1806 – 1856. Od dětství se věnoval hře na flétnu a kytaru. Stal se z něho brilantní kytarista i skladatel a pedagog. Dnes je Johann Kaspar Mertz často koncertně hraným skladatelem. Dílo Mertze nemá těžiště tvorby jen v okázalých koncertních skladbách, ale veliký význam mají i jeho skladby drobnější, které jsou svým způsobem ještě působivější. Mertz v nich ukazuje svůj styl v ještě více zhuštěné formě. A právě subtilní kytarová dueta jsou naplněna intimním výrazem. Mertz začal skládat kytarová dueta poměrně pozdě. Bylo to okolo roku 1847, přičemž v tomto období je i doložené první společné vystoupení manželů Mertzových jakožto dua kytary s klavírem. Kromě duet pro vlastní koncerty se ženou Mertz složil i velký počet kytarových duet. Je otázkou, co ho k tomu vedlo. Jestli poptávka na trhu, kde v tu dobu skladby pro kytarové duo v obsazení primová a terciová kytara právě chyběly? Není totiž známo, že by je kdy veřejně sám uvedl s druhým kytaristou. Scházel snad Mertzovi vhodný kytarový partner? Je možné, že dueta byla složena pro komorní koncerty, kde Mertz představoval své žáky. Jak je výše zmíněno, Mertz své kompozice vytvořil pro primovou a terciovou kytaru. Mezi nejhranější a nejznámější Mertzovi skladby pro dvě kytary patří jeho 3 Trauerlieder ( Nänien), ((v překladu: 3 Smuteční Písně); I. Am Grabe der Geliebten (c-moll), (v překladu: „U hrobu své milované“); II. Ich denke Dein (C -dur) a III. Trauermarsch (d-moll), (v překladu: „Smuteční pochod“). I. a III. část, tedy Am Grabe der Geliebten a Trauermarsch, jsou žalozpěvy. Na tom je založena jejich společná idea, nikoli tedy motivická. Mertz mezi těmito částmi vytvořil kontrast, jejich sestavení není náhodné. Paralelou všech třech částí je třídílná písňová forma. Trauerlieder jsou v homofonní20 sazbě. Ve skladbách se střídají „tonální směsi“ s naprostou tonální průhledností, což přispívá k přitažlivosti
20 Homofonie je takový způsob vícehlasu, kdy je zřetelná melodická linka doprovázena akordickými tóny.
26 skladeb. Ve zvuku mají obě kytary ve skladbách stejný podíl, ale zvuk terciové kytary, interprety v dnešní době nahrazovaná kapodastrem21, je odlišný. Třebaže Mertz nadělil motivickou práci oběma hlasům, práci s tématickou melodií svěřil kytaře první, tedy terciové a druhé kytaře přenechal harmonický podklad. V Mertzově skladbě Impromtu je slyšet skladatelův silný osobitý výraz, jeho kompoziční schopnosti a expresivita. Impromtu je složeno v F-dur a narozdíl od většiny Mertzových skladeb je ve dvoudílné formě. Po Introdukci přichází variační část. Další skladby Johanna Kaspara Mertze pro kytarové duo uvádím v PŘÍLOZE č. 7.
Italský kytarista a skladatel Luigi Sagrini (1809 - ?) byl kytarový partner Napoleona Costeho. Publikoval knihu „A Guide to the Guitar“, kde jsou kromě početných sólových skladeb také dueta a písně. V roce 1925 složil skladbu Deux mélanges pro dvě kytary (dva díly); v roce 1830 Select Airs from Masaniello, dále složil skladbu Souvenirs d’Allemagne, 6 Waltzes. Mnoho skladeb pro jednu nebo dvě kytary složil německý skladatel Adam Darr (1811 – 1866) . Skladby jsou převážně romantického charakteru a patří mezi ně kromě kytarových duet i Andante religioso pro dvě kytary a harmonium. Jeho skladby zařazené v opusech 1 – 13 jsou jen kytarová dueta. Dále složil pro kytarové duo skladbu Introduction and Polonaise; Irenengalopp a Serenade. Emilia Giuliani-Guglielmi (1813 - 1850) hrála v duu se svým otcem Maurem Giulianim. Sama však skladatelkou nebyla. Catherin Josefa Pelzer, neboli Madam Sidney Pratten (1821 - 1895) byla vynikající kytaristkou, která vystupovala jak sólově, tak v duu s Giuliem Regondim. Učitelem jí byl její otec, Ferdinand Pelzer. V roce 1829 se přestěhovali do Londýna, kde se Catherin představila jako kytaristka a kde ji slyšel i virtuosní kytarista a skladatel Giulio Regondi (1822 – 1872), s kterým následně navázali spolupráci.
21 Kapodastr je posuvný barré pražec, užívaný k dočasnému přeladění nástroje, nejčastěji kytary, ale i banja nebo mandolíny.
27 1. 5 KONEC 19. STOLETÍ Kytarové umění dospělo na konci 19. století do svého vrcholu. Kytarová literatura obsahovala všechny doposud užívané hudební formy a druhy (od písní a sonát, přes variace a komorní hudbu až po koncerty). Pro kytaru a soubory s kytarou byly upravovány skladby a byly tvořeny časté transkripce oblíbených skladeb původně napsané pro jiné nástroje. Ústřední osobností byl pedagog a kytarista Francisco Tárrega (1852 – 1909). Celým jménem Francisco de Asís Tárrega y Eixea se narodil v městečku Villareal ve Španělsku. Patří k nejvýznamnějším osobnostem v historii kytary a kytarové pedagogiky. Na kytaru se učil hrát od osmi let. Zásadně ho ovlivnil koncert Juliana Arcase, u kterého později studoval. Tárrega měl i zámožnější žáky a příznivce, díky čemuž byl obdarován kytarou Antonia Torrese. Tárrega se snažil zrovnoprávnit kytaru s ostatními nástroji a tvořil pro ni repertoár. Kromě toho byl aktivním koncertním virtuosem. Na koncertech hrál jak sólově, tak v kytarovém duu. Emilio Pujol vyprávěl, jak se Tárrega jako mladý zamiloval do své studentky Clemencie, s kterou hrál i dueta na koncertech. Tárrega byl ohledně kytary nesmlouvavý. A když Clemencia během koncertu ošidila pasáž a chtěla to spravit mrknutím na Tárregu, Tárrega s ní vztah i duo ukončil. Mezi Tárregovy žáky patří slavní kytaristé jako Emilio Pujol, Miguel Llobet, Daniel Fortea a další. Francisco Tárrega složil pro dvě kytary skladbu Mazurka para dos guitarras.
Na kytarových koncertech můžeme často slyšet skladby španělského klavíristy Enrique Granadose (1867 – 1916). Třebaže to nebyl kytarista, jeho tvorba pro klavír či orchestr hraje v kytarovém repertoáru zásadní roli. Jeho skladby se hojně přepisují pro sólo i duo. Mezi nejčastější transkripce pro kytarové duo patří Valses poeticos (v překladu: Poetické valčíky) a Danzas Espaňolas (v překladu: Španělské tance), což jsou dvě suity po šesti španělských tancích. Španělské tance byly orchestrálně premiérovány v roce 1892, ale dnes jsou ve světě slyšet častěji v kytarové úpravě. Manuel de Falla (1876 - 1946) měl kytaru v oblibě, často na ní s oblibou sám hrál, ale složil pro ni pouze jednu sólovou skladbu (Homenaje, sur le Tombeau
28 de Debussy). V roce 1904 vyhrál cenu Akademie krásných umění v Madridu o nejlepší španělskou dramatickou tvorbu dvouaktovým lyrických dramatem La Vida Breve (Život je krátký). A právě z této opery je často hráván a pro dvě kytary upravován Španělský tanec č. 1. Dále jsou pro dvě kytary upravovány skladby zejména z jeho baletů Třírohý klobouk (La Nuit, Dase du meunier, Danse de la meniére, Le Coregidor ad.). Miguel Llobet (1878 - 1937) byl významným kytaristou, své doby možná i slavnějším než samotný Andrés Segovia. Byl výjimečný pedagog i interpret a také tvůrce vynikajících trankripcí mnohých skladeb původně složených pro jiné nástroje. Pro kytarové duo upravil skladby velikých autorů (jako např. Mendelssohn- Bartholdy, Mozart, Brahms, Albéniz, Granados). Sám také komponoval. Složil asi třicet originálních skladeb, transkripcí a úprav pro jednu nebo dvě kytary vytvořil okolo sedmdesáti. Měl úspěšná turné po USA a Jižní Americe, mnoho koncertů a natočil několik nahrávek v duu s argentinskou kytaristkou Marií Luisou Anido. Španěl Daniel Fortea (1878 - 1953) byl studentem Francisca Tárregy. Studoval u něj v Castellónu 12 let a dokonce s ním hrál i dua na koncertech. Emilio Pujol (1886 - 1980) také patří k Tárregovým žákům. Usadil se v Paříži a oženil s talentovanou flamenco kytaristkou Mathilde Cuervas, s níž měl společné koncerty v mnoha zemích včetně Velké Británie v roce 1923. Na přelomu 20. a 30. let přednášel o kytaře a její historii v Barceloně, Londýně, Paříži, Buenos Aires a Montevideu. Své přednášky většinou doprovázel vystoupeními v duu se svou ženou. Heitor Villa-Lobos (1887 - 1959) patří k důležitým osobnostem brazilské hudby 20. století a v kytarové literatuře má své významné místo. Pro kytaru složil okolo 25 skladeb, z nichž kytaristé nejvíce hrají 12 etud, 5 preludií a Koncert pro kytaru a orchestr. K tvorbě ho inspiroval Andrés Segovia. Kromě sólových skladeb využil kytary i v obsazení pro svá komorní díla, například pro Sextuor Mystique (Sextet Tajemno). Pro dvě kytary složil jen jednu skladbu, a to Ginette do Pierozinho. Jacques Ibert (1890 – 1962) je uznávaným francouzským skladatelem, který se svou tvorbou dotkl snad všech žánrů. Pro dvě kytary složil skladbu Paraboles.
29 Dalším významným skladatelem, v tomto případě španělským, je Federico Moreno Torroba (1891 – 1982), kterého k tvorbě pro kytaru inspiroval Andrés Segóvia. Pro dvě i více kytar se upravuje jeho vícedílná skladba Puertas de Madrid (Puerta de San Vicente, Puerta de Moros, Puerta de Toledo, Puerta de Alcalá, Puerta del Ángel, Puerta Cerrada, Puerta de Hierro). Brazilský skladatel Francisco Paulo Mignone (1897 – 1986) věnoval svou skladbu Preludi e Fuga Bratrům Assadům. I slavný virtuos Andrés Segovia (1893 – 1987) zanechal pro dvě kytary kompozici, a to konkrétně Divertimento.
Mario Castelnuovo-Tedesco (1895 – 1968) je původem italský hudební skladatel. Pro kytaru složil téměř sto skladeb. V roce 1939 emigroval do Spojených států, kde skládal kromě jiného především filmovou hudbu. Ke komponování skladeb pro kytaru ho inspiroval Andrés Segovia, se kterým se setkal v roce 1932 na International Society of Contemporary Music v Benátkách. Velké množství skladeb napsal i pro kytarové duo. Inspirací mu bylo Duo Ida Presti/Alexander Lagoya. Sonatina canonica pro dvě kytary, op. 196 je jedním ze základních kamenů repertoárů profesionálních duí. Je to skladba s geniální prací s kontrapunktem22. V roce 1962 napsal Castelnuovo-Tedesco Les Guitares bien tempérées (24 preludií a fug pro správně naladěné kytary) pro francouzské kytarové duo Lagoya/Presti. Tato série skladeb je inspirovaná Dobře temperovaným klavírem Johanna Sebastiana Bacha, kterého Castelnuovo-Tedesco ctil. Koncert G dur, pro dvě kytary a orchestr, op. 201 má tři věty; 1. Un poco moderato e pomposo; 2. Andante (semplice e quieto) a 3. Rondo mexicano. Je posledním z Tedescových koncertů. Byl darovaný francouzskému duu Presti/Lagoya v roce 1962, kteří ho také v ten samý rok premiérovali v Torontu. Jedná se o třívětý koncert začínající dvěma intenzivními tématy. Fuga Elegiaca, která je věnována duu Evangelos & Liza Duo, je komponovaná krátce před smrtí. Můžeme v tom spatřovat jakýsi hudební epitaf.
22 Kontrapunkt je způsob vedení současně znějících hlasů podle určitých pravidel.
30 Současníky Castelnuovo-Tedesca a následujícího Joaquína Rodriga, kteří složili pro dvě kytary skladby, byli známí skladatelé Francois Poulenc (1899 – 1963) se skladbou Le Embarquemnt pour Cythére a Rakušan s českým původem, později Američan, Ernst Krenek (1900 – 1991) s Duem pro dvě kytary.
Joaquín Rodrigo (1901 -2000) je nejvýznamnější španělský skladatel 20. století. Co se týče díla pro dvě kytary, tak Rodrigo složil Fandango del Ventorillo (1965) a Tonadillu (1960), kterou věnoval duu Presti/Lagoya. Stejnému duu daroval i Concierto Madrigal (1968) pro dvě kytary, který měli premiérovat v Mnichově. Kvůli předčasné smrti Idy Presti však premiéra nemohla být provedena a skladbu poprvé veřejně zahráli Angel a Pépe Romerovi v roce 1970 v Los Angeles v sále Hollywood Bowl. Rodrigo začal tvořit Concierto Madrigal v roce 1966. Jedná se spíše o suitu, než o tradiční formu nástrojového koncertu. Concierto se skládá z krátkých částí a mnoho z nich je tématicky vystavěno na anonymním madrigalu z renesance. Z důvodu původu této inspirace může posluchač chvílemi slyšet archaický charakter díla. Tím je tento kytarový dvojkoncert podobný dalšímu Rodrigovu koncertu, a to skladbě „Fantasía para un gentilhombre“, spíše než slavnému romantickému „Concierto de Aranjuez“. Concierto Madrigal se skládá z částí Fanfarre; 1. Madrigal; 2. Entrada; 3. Pastorcico, tú que vienes, Pastorcico, tú que vas; 4. Girardilla; 5. Pastoral; 6. Fandango; 7. Arietta; 8. Zapateado a 9. Caccia a la española.
Duu Presti/Lagoya byla věnována další skladba významného francouzského skladatele. André Jolivet (1905 – 1974) pro ně složil Sérénade pro dvě kytary. Brazilec Radamés Gnattali ( 1906 – 1988) zkomponoval Suite Retratos, kterou věnoval bratrům Assadům. Suita má čtyři části, a to I. Pixinguinha (Choro); II. Ernesto Nazareth (Valse); III. Anacleto de Madeiros (Schottisch) a IV. Chiquinha Gonzaga (Corta Jaca). Harald Genzmer (1909 – 2007) byl německý skladatel, který napsal v roce 1989 Koncert pro dvě kytary G dur. Pro kytarové duo také složil Vier Aphorismen a Lullaby for Melissa. Všechny tři zmíněné skladby věnoval Amadeus Guitar Duu.
31 Britský skladatel Reginald Smith Brindle (1917 – 2003) složil pro kytarové duo skladby Los Doces Cuerdas a The Pillars of Karnak. Angel Iglesia (1917 - 1977) byl španělský virtuosní kytarista se zaměřením na flamenco. V roce 1935 koncertovali společně ve Španělsku a Německu jako kytarové duo s Vincentem Gomezem.
Angličan John William Duarte (1919 – 2004) byl výraznou osobností kytarové historie. Sám byl kytaristou samoukem. Výuku měl jen u jazzového kytaristy Terence „Terryho“ Ushera. Kromě toho byl vynikající skladatel a spisovatel. Pro kytaru složil mnoho skladeb; více než 170 děl pro sólovou kytaru nebo kytaru v kombinaci s jinými nástroji a dueta. Kromě toho vytvořil i četné transkripce a úpravy pro kytarové sólo i duo. Pro dvě kytary upravil French Suite No. 3 BWV614; Bach at the beginning (1st Year); Gastoldi: 4 Duets for equal instruments (with Heather Pratt); G. F. Handel: Handel’s turn (2nd year); Domenico Scarlatti: 2 Sonatas: K. 472, 521 a Sylvius Leopold Weiss: Three pieces. John William Duarte se zabýval také sbíráním skladeb. Nechal vydat tři sbírky: More of these anon (z knihy “Fitzwilliam Virginal Book”), To name but none (z knihy “Elizabeth Rogers Virginal Book”) a Dvě dueta od neznámých autorů (2 Anonymous lute duets: The leaves be green. Dreweries Accords). Kromě sbírek vydal i skladby a úpravy pro dvě kytary od jiných autorů, a to Chaconne & 21 Variations od Händela (úprava pro dvě kytary: Biberian) a 5 Canciones sin palabres od autora jménem Juan Carlos Zorzi (úprava pro dvě kytary: Siewers). Pro kytarové duo složil veliké množství skladeb, včetně koncertu pro dvě kytary. Přehled skladeb pro dvě kytary od Duarteho uvádím v PŘÍLOZE č. 8.
Astor Piazzolla (1921 – 1992) je argentinský tango skladatel a hráč na bandoneon23. Složil jednu z nejznámějších a nejhranějších skladeb pro kytarové duo - Tango Suite a věnoval ji bratrům Assadům. Pierre Petit (1922 - 2000 ) byl francouzský skladatel, který svá dvě dueta věnoval známému kytarovému duu Ida Presti a Alexander Lagoya. Jedná
23 Bandoneon je druh tahací harmoniky užívané v tangu, ale i ve folklóru. Pochází z Německa, ale je spojován především s Argentinou a Uruguayí.
32 se o skladby Tarantella et Toccata pro 2 kytary a Koncert pro 2 kytary a orchestr z roku 1964.
Ida Presti (1924 – 1967) je známá především jako virtuosní kytaristka, která kromě výjimečné sólové hry byla i vynikající hráčkou v duu se svým manželem Alexandrem Lagoyou. Kromě mnohých kvalitních transkripcí, které si s Alexandrem Lagoyou tvořili pro své duo, složila několik skladeb i sama Presti. Většinu tvorby věnovala svému kolegovi a životnímu partnerovi Alexandrovi, až na jednu skladbu, kterou složila po smrti své maminky (Berceuse a Ma Mere). Skladby jsou často v třídílné formě, někdy obohacené codou. Tato zřejmá forma je u skladeb La Hongroise a Valse de L'an Nouveau z roku 1955. La Hongroise je hudba složená k poctě Bély Bartóka. V roce 1957 věnovala jedinou skladbu někomu jinému, než svému muži. Byla to Berceuse a Ma Mere věnovaná její mamince po smrti. Je to skladba průzračná, křehká, ale přesto hluboká. Můžeme v ní slyšet i vliv Ravelovy hudby, především v harmonii. Skladba Danse D'avila vznikla inspirací osobnostmi Andrése Segovii a Emilio Pujola. Výsledkem vlivu těchto osobností napsala Presti i skladbu Espagna, kterou složila krátce před svou smrtí v roce 1967. Tarantella z roku 1959 je dílo vystihující hudbu Idy Presti. Představuje sled myšlenek, motivů a frází, spíše než tématickou práci. Tak stejně je tomu i u Sérénade z roku 1955. Ve výsledku jsou však tyto skladby velice osvěžující. V roce 1959 byl vydána Étude No. 1, největší technická výzva a zároveň dílo, které na posluchače dýchne atmosféru Itálie. Tremolo připomínající vzdálenou mandolínu se střídá výraznou virtuositou. Etude Fantasque údajně podává přesný obraz charakteru Idy Presti. Náladová, ale zároveň duševně hluboká, snivá, ale zároveň ohnivá nebo hravá, ale i melancholická. Mezi další díla Presti patří Danse Gitane, Prelude a Bagatelle.
Stephen Dodgson (1924 – 2013) byl anglický skladatel. Jeho dílo zasáhlo snad do všech žánrů; složil operu, sborová, orchestrální, komorní, sólová díla, ale i písně. Nemalý počet skladeb složil i pro kytarové duo. Své dílo Pastourelle z roku
33 1992 věnoval Amadeus Guitar Duu (Dale Kavanagh a Thomas Kirchhoff). Ve stejném roce složil i skladbu The Selevan Story pro nástrojové obsazení ve složení flétna, housle, kytarové duo a kytarový orchestr. V roce 1998 složil dokonce Concierto pro dvě kytary a smyčce, dále pak skladby Double Take (1986), Pastorelle (1992), Promenada I (1988), Riversong (1994), Studies in Duo (1986) a Take Two (1976). Důležitou osobností, která chronologicky následuje v historii kytarového dua, je Julian Bream, anglický kytarista a loutnista, který se narodil v roce 1933. Kromě sólové hry spolupracoval mimo jiné v duu s Johnem Williamsem. Více se těmto dvěma významným osobnostem věnuji níže v kapitole o osobnostech kytarového dua. Antonio Ruiz-Pipó (1934 - 1997) se narodil ve Španělsku a zemřel v Paříži. Pro dvě kytary složil skladbu Hommenaje a Villa-Lobos.
1. 6 SOUČASNÍ AUTOŘI TVOŘÍCÍ PRO KYTAROVÉ DUO Terry Riley (1935) je americký skladatel a aktivní hudebník. Jeho dílo je zásadně ovlivněno jazzem a indickou hudbou. K tvorbě pro dvě kytary ho inspirovalo Duo Assad. Pro kytarové duo napsal skladby Zamorra a v roce 2007 Sol Tierra Luna pro housle, dvě kytary a orchestr. Významná hudební osobnost Leo Brouwer(1939) se narodil v Havaně na Kubě v rodině hudebníků. Stal se skladatelem, kytaristou, dirigentem a pedagogem. Za svou skladatelskou a hudební činnost dostal četná ocenění. V repertoáru pro sólovou kytaru hrají jeho skladby zásadní roli. Pro kytarové duo složil Micropiezas Hommage à Darius Milhaud (1957-1958); Micropiezas No. 5 (1958); Música incidental campesina, (hudba k divadelnímu představení El fantasma), (1964); Per Suonare a Due; Triptoco a v roce 2003 dokonce Concierto pro dvě kytary č. 10"Book of Signs".
Marlos Nobre (1939) je brazilský skladatel. Pro kytarové duo napsal dvě skladby a jedna z nich je dokonce koncert pro dvě kytary. Concerto duplo byl složen v roce 1995. Má čtyři části: 1) Concerto Grosso; 2. Cadenza-Toccata concertante;
34 3. Aria-Scherzo-Aria a 4. Presto con fuoco allucinante. Premiéra díla se konala 10. září 1998 v Teatro São Pedro v São Paulu a provedli ji Sergio a Odair Assad za doprovodu orchestru OSESP (Symphony Orchestra of the State of São Paulo) pod taktovkou Johna Neschlinga. Druhým dílem skladatele jsou 3 Ciclos Nordestinos. Skladba má čtyři části: 1. Cantiga de Cego; 2. Capoeira; 3. Martelo; 4. Praiana a byla natočena Sergiem a Odairem Assadem na CD „Alma Brasileira“ pro nahrávací společnost Nonesuch.
Gheorghe Zamfir (1941) je rumunský skladatel a hráč na Panovu flétnu. V roce 2003 napsal koncert v zajímavé nástrojové kombinaci, a totiž pro Panovu flétnu, dvě kytary a orchestr. Koncert se jmenuje Concierto de Barcelona.
Dříve zmíněný John Williams (1941) se narodil v Austrálii. Kromě ocenění za své virtuosní sólové hraní byl oceněn cenou Grammy za nahrávku dua s Julianem Breamem. Více informací k tomuto vynikajícím kytaristovi zmiňuji v kapitole o významných osobnostech kytarového dua. Gilbert Biberian (1944) je anglický skladatel a kytarista, který se narodil v Istanbulu v Turecku řecko-arménským rodičům. Etnické vlivy hrají v jeho díle svou roli. V letech 1965 - 67 dostal od francouzské vlády stipendium na studia u Dua Presti/Lagoya, se kterými studoval až do smrti Idy Presti. Od roku 1965 zkomponoval přes sto kytarových kompozic. Pro dvě kytary složil skladbu Pierrot.
Známým pojmem pro kytaristu a často i nekytaristu je „Los Romeros“, neboli „rodina Romerů“. Kytarová hudební rodina spolu vytvořila kvarteto, ale hrají i jako sólisté či v duu. V roce 1958 emigrovali do USA, konkrétně do Los Angeles. Na svém kontě mají veliký počet nahrávek a premiér skladeb. Otec Celedonio nejdříve hrál v kvartetu se třemi syny jménem – Pepé, Angel a Celin. Dnes místo Celedonia hraje jeho vnuk Lito. Jednou z nejdůležitějších premiér skladby je uvedení Concierta Madrigal Angelem a Pepé Romerem v roce 1970.
V roce 1947 se narodil italský skladatel a kytarista Carlo Domeniconi.
35 Je známý pro svůj osobitý styl a sám hraje kromě klasické hudby i jazz, který zapojuje i do svých skladeb. Složil obrovské množství kytarových skladeb a mezi nimi i hodně skladeb pro kytarové duo. Z nich je nejhranější Concerto Mediterraneo pro dvě kytary a orchestr. Zajímavou skladbou, která zazněla v Berlíně při příležitosti jeho padesátých narozenin a poté dokonce v Berlínské Filharmonii, je skladba El Trino del Diablo (The Devil's Trill) pro housle, lidský hlas (řečníka), dvě kytary, smyčcový kvartet, akordeon, klavír, violu da gamba a bicí. Výpis skladeb Carla Domeniconiho najdete v PŘÍLOZE č. 9.
Jorge Cardoso (1949) je argentinský kytarista a také lékař. Složil přes čtyři sta skladeb pro sólovou kytaru, ale i kytarová dua, duo pro kytaru s houslemi, kytarové trio, či kvartet, skladby pro kytaru a smyčce, a především kytarový koncert a v neposlední řadě skladbu pro kytarový a symfonický orchestr. Gerald Garcia (1949) se narodil v Hongkongu a je to kytarista, skladatel a také vystudovaný chemik. Pro kytaru napsal mnoho skladeb. Pro kytarové duo jsou to skladby Two Celtic Duos (Rune of the Weaver, Heman Dubh); Carolan Planxtys (Carolan’s Concerto, Fanny Power, Madame Maxwell); Crystal Eden (Double Dutch, Stars in Her Eyes, Get Set -věnováno Amadeus Guitar Duu); Four Chinese Songs (Plum Blossoms in the Snow, Peach Blossom, Mother, Summer); Three Lorca Songs (Cafe de Chinitas, Zorongo, Sevillanas) a Two Turkish Songs (Yollarina Gul Duktom, Bir Ihtimal Daha Var). V neposlední řadě napsal pro kytarové duo ještě tři koncerty s orchestrem. Chinese Whispers pro dvě kytary a kytarový orchestr a další dva koncerty, které daroval Amadeus Guitar Duu. Jmenují se Hungarian Fantasy a Lorca Concerto.
Sérgio Assad (1952) je znám pro vynikající hru v duu se svým bratrem Odairem. Jako interpreti inspirovali mnohé skladatele k tvorbě právě pro jejich duo. Mnoho skladeb jim bylo věnováno a mnoho skladeb premiérovali. Více informací o jejich koncertní kariéře uvádím v kapitole o významných osobnostech kytarového dua. Ale v této části práce věnované především skladatelům má Sérgio své čestné místo. Kromě mnohých transkripcí, které vypracovali s bratrem, je Sérgio vynikajícím skladatelem. Pro kytarové duo napsal i koncerty s orchestrem. V roce
36 1998 provedlo Duo Assad premiéru Fantasia Carioca bis pro dvě kytary a komorní orchestr. Dále je mezi orchestrálními skladbami trojkoncert pro housle, dvě kytary a komorní orchestr z roku 2001 s názvem Concerto Originis. V roce 2010 to byl koncert jménem Phases - concerto for two guitars and orchestra (Recollections, Old Portrait, Ressurgence), jehož premiéra byla provedena v roce 2011 se Seattle Symphony. Sérgio napsal i množství skladeb pro kytarové duo, které uvádím v PŘÍLOZE č. 10.
Jaime Mirtenbaum Zenamon (1953- ) je skladatel narozený v Bolívii a žijící v Brazílii. V roce 1995 napsal skladby Casablanca, A story, a place and a kiss..., a dále Casablanca II, The Story goes on... Kromě toho složil Koncert pro dvě kytary a orchestr s názvem Carisma, op. 91. Tyto zmíněné skladby věnoval Amadeus Guitar Duu.
Dušan Bogdanovič (1955) je kytarista, pedagog, skladatel a improvizátor narozený v Jugoslávii. Dnes žije v Ženevě, kde vyučuje. Jeho hudba je specifická osobitým propojením jazzu, vážné (klasické) a etno hudby. Spolupracuje a koncertuje po celém světě s výjimečnými hudebníky různých hudebních stylů. Bylo mu publikováno přes 50 skladeb, od kytarových, přes klavírní a komorní či orchestrální díla. Kromě toho všeho se však věnuje i hudbě staré – natočil například Triové Sonáty Johanna Sebastiana Bacha. Pro dvě kytary napsal skladby No Feathers on this Frog (1990), Sonata Fantasia (1990-91), Canticles (1998), Three Straws, Balkan Bargain, World Music Primer (2002) pro dvě a tři kytary, a skladbu Sevdalinka (1999) pro dvě kytary a smyčcový kvartet, která zahrnuje i improvizační část.
Roland Dyens (1955) se narodil v Tunisku a působí v Paříži. Je to světoznámý skladatel, pedagog a kytarista. Pro dvě kytary napsal Koncert pro dvě kytary a smyčcový orchestr – Concertomaggio, který věnoval Amadeus Guitar Duu. Tomuto Duu věnoval i další skladbu s názvem Lulla By Melissa. Kromě toho napsal pro kytarové duo skladbu Niteroi i další jednodušší dueta vhodná k pedagogickým účelům.
37 Alfonso Montes (1944) se narodil ve Venezuele a dnes žije v Německu. Celých šest let studoval skladbu s Johnem Williamem Duartem. S kytarovým duem má i svou osobní zkušenost – hraje totiž se svou ženou Irinou Kircher. Jako duo spolu působí už od roku 1984. Složil jednodušší i obtížnější kytarová dueta. Z jednodušších skladeb uvádím Latinas for two, Two Venezuelan Dances, Alfonsina en el Mar, Suite Melancolica, Espanoletas y Canarios, Son and Bambuco a virtuosnější skladba Llanos. Amadeus Guitar Duu věnoval skladbu Surama z roku 2006.
Nikita Koshkin (1956) je ruský skladatel a kytarista, který věnoval své skladby velikému množství hudebníků/kytaristů. Pro kytarové duo napsal Cambridge Suite, Berceuse (věnováno Vladimíru Mikulkovi), Prelude by Bach a Returning Of Winds. Maximo Diego Pujol (1957) je argentinský hudební skladatel. Hrál na kytaru a skládal od mládí. Zatímco studoval na konzervatoři kytaru, studoval soukromě skladbu. Kombinuje klasické akademické kompoziční postupy s prvky milongy a argentinského tanga. Seznam konkrétních skladeb je uveden v PŘÍLOZE č. 11.
Apostolos Paraskevas je původem řecký kytarista a skladatel. Kromě toho je také nositelem ocenění za filmovou režii a nositel nominace na ocenění Grammy. Pro dvě kytary napsal v roce 1999 Concerto for two guitars a v roce 2008 skladbu A Sunny Day in Hell.
Martin Herchenröder německý profesor kompozice, hry na varhany a hudební teorie. Napsal dvě skladby pro dvě kytary, které věnoval Amadeus Guitar Duu. V roce 1989 skladbu Ton Gitter Sprach Suche a v roce 2004 Concerto pro dvě kytary a orchestr. Christian Jost (1963) je německý skladatel žijící v Berlíně, který věnoval své dvě skladby pro dvě kytary Amadeus Guitar Duu. Jsou jimi Koncert pro dvě kytary a orchestr s názvem Pegasus z roku 1997 a dále Times III pro dvě kytary, také z roku 1997.
38 Dalším skladatelem, který věnoval svou skladbu Amadeus Guitar Duu je Stephen Funk - Pearson. Duu věnoval skladbu s názvem Five Billboards. Paolo Devecchi je mladý italský skladatel a kytarista. Své skladby si často sám uvádí na koncertní pódia. Pro kytarové duo složil skladby Tejido a Hellàs. Dalším mladým skladatelem a kytaristou je Rakušan Wulfin Lieske. Vedle klasické kytary se také věnoval hře na elektrickou kytaru, což mu dalo zajímavou zkušenost a dovednost jak pro hru na kytaru, tak pro rozvoj hudební všestrannosti, která se odráží v jeho díle. Lieskovy skladby ukazují nové možnosti hry na klasickou kytaru. Pro kytarové duo složil v roce 2001 skladbu Astoriana, Gitarrenduo virtuos zwei Sätze S IV -V, Vocalise et Fureur a dvouvětou skladbu Version für Gitarrenduo. V roce 2008 složil téměř půlhodinovou skladbu Bottom's Dream - ArtPop Suite; dále vícedílnou skladbu Tango, Westcoast, Oriental and Rush a z dostupných informací je jeho poslední složenou skladbou pro dvě kytary Zweistein his Doubled Sicily, což jsou dvě dueta.
Mladý polský kytarista a skladatel Marek Pasieczny složil na svůj věk i koncertní vytíženost až neobvyklé množství skladeb. Je udivující, že jak interpretačně, tak skladatelsky je na velice vysoké úrovni. Své kytarové skladby si často premiéruje sám. Kromě velikého množství skladeb pro sólovou kytaru, obsazuje kytaru i do zajímavých instrumentálních kombinací. Kromě komorní hudby však skládá i velkolepé skladby pro orchestr a najdeme u něj i tvorbu pro zpěv sólový či sbor. V kytarové tvorbě se nechává inspirovat vynikajícími kytaristy, hudebníky, či hudebními tělesy, kterým své skladby často věnuje.
Jeho skladatelská činnost byla už mnohokrát oceněna. Své skladby věnoval kytarovým duím jako jsou např: Anna a Lukasz Pietrzak, Duo Katona, Duo Melis a další. Přehled autorova díla, které obsahuje i koncerty pro dvě kytary s orchestrem, jsou uvedeny v PŘÍLOZE č. 12.
39 1. 7 ČESKÁ A SLOVENSKÁ TVORBA PRO KYTAROVÉ DUO Jarmil Burghauser (1921 – 1997), vlastním jménem Jarmil Michael Mokrý, byl skladatel, muzikolog, editor, dirigent a sbormistr. Pro kytarové duo napsal v roce 1975 skladbu Suite espagnole pro dvě kytary. Jan Novák (1921 – 1984) byl významným českým hudebním skladatelem. Skladbu vystudoval na pražské AMU u Pavla Bořkovce. Kromě jiných ocenění mu Václav Havel udělil státní vyznamenání in memoriam. Pro kytarové duo napsal v roce 1975 skladbu Rosarium, 9 divertimenti pro dvě kytary. Jiří Jirmal (1925), vlastním jménem Jiří Novák, je výjimečný pedagog. Nejenže učil, ale vydal i známou a úspěšnou kytarovou školu. Je také vynikajícím skladatelem a kytaristou. V dnešní době se už spíše věnuje jazzové hudbě než klasické. Pro kytarové duo složil skladby Swinging Guitar Joke (pro kytaru sólo nebo dvě kytary); Canzona (pro jednu, dvě, nebo čtyři kytary); Danza Paesano (pro kytaru sólo, dvě nebo čtyři kytary); Intermezzo (pro kytaru sólo nebo dvě kytary); Joy of Bossa nova (pro kytaru sólo nebo dvě kytary); Happy Waltz (pro kytaru sólo nebo dvě kytary) a Prelude in Jazz (pro kytaru sólo nebo dvě kytary). Jiří Matys (1927) je hudební skladatel, jehož stěžejní dílo je hlavně v komorní tvorbě. Složil vynikající dechová kvinteta, smyčcové kvartety a další. Hudba Matyse je moderní, ale přesto posluchačsky „stravitelná“, ale ne podbízivá. Pro kytarové duo napsal v roce 1997 Tři skladby pro dvě kytary. Jan Truhlář (1928 – 2007) byl hudební skladatel a kytarista, korepetitor a pedagog. Za své skladby dostal mnohá ocenění. Kytaru studoval u Štěpána Urbana na Pražské konzervatoři a jeho spolužáky byli Milan Zelenka, Jiří Jirmal či Arnošt Sádlík. Zde začal i se studiem kompozice u Františka Píchy, přičemž také navštěvoval přednášky Aloise Háby o čtvrttónové hudbě. Ve studiu kompozice pak pokračoval na pražské AMU u Pavla Bořkovce, Karla Janečka a Václava Trojana. Pro kytarové duo složil Sonátu pro dvě kytary, op. 7 (1960); Grashalme (Stébla). Cyklus pro dvě kytary, op. 43 (1974) a Erste Duos. Cyklus pro kytarové duo (1995). Antonín Tučapský (1928) je dalším výjimečným českým hudebním skladatelem, pedagogem a dirigentem, který ale od roku 1973 žije ve Velké Británii, kde učí na Trinity College of Music v Londýně. Je prvním Čechem, který byl jmenován členem Královské hudební akademie. Pro kytarové duo složil skladbu
40 Kytice 6 moravských lidových písní pro smíšený sbor a dvě kytary. Původně to bylo dílo pro 4 kytary, ale na žádost Martina Myslivečka byla skladba přepracována pro dvě kytary a uvedena na Mezinárodním kytarovém festivale v Mikulově. Václav Kučera (1929) je český muzikolog, hudební skladatel a pedagog. Jeho dílo obsahuje jak komorní hudbu, tak vokální, ale i díla jevištní a scénická, orchestrální a pro sbor. Pro dvě kytary složil v roce 1991 cyklus s názvem Slavnosti fantasie, hommage a Max Ernst. Jana Obrovská (1930 - 1987) byla skladatelka, jejíž zdroj inspirace pro kytarovou tvoru byl jistě její manžel a kytarista Milan Zelenka, s kterým na svých skladbách pro kytaru spolupracovala. Proslavila se právě především skladbami pro kytaru, ale na svém kontě má i díla komorní a orchestrální. Pro dvě kytary zanechala dva koncerty, a to Due musici – Koncert pro dvě kytary a komorní orchestr z roku 1972 a Koncert pro dvě kytary a orchestr z roku 1977. Milan Tesař (1938) je kytarista, pedagog a skladatel. Jeho tvorba pro kytaru zasahuje do všech hudebních žánrů; od klasické hudby, až k popmusic, jazzu a folku. V roce 2001 vyšlo autorské CD s názvem Kytarové Inspirace se skladbami pro 2- 3 kytary. CD nahrálo české Duo Arianne. Výpis skladeb Milana Tesaře pro kytarové duo vypisuji v PŘÍLOZE č. 13. Milan Zelenka (1939) je osobností české kytarové školy. Mezi jeho výborné žáky patří světoznámý Pavel Steidl. Hudebně spolupracoval se svou ženou a skladatelkou Janou Obrovskou. Během své koncertní kariéry spolupracoval i jako komorní hráč v duu s českými kytaristy. S Martinem Myslivečkem například premiérovali a nahráli Lyrické Dialogy od Petra Fialy. Milan Zelenka také skládá, a to skladby náročnější, ale i pedagogicky zaměřené. Výjimečné jsou jeho etudy pro kytaru. Pro kytarové duo složil skladby Novoroční hudba; Fantasia-Tango to Maestro Piazzolla; Homenaje a Joaquin Rodrigo; Velikonoční příběh a In Modo Esperanto. Zelenkův bratr Ivan Zelenka (1941) je známý český trombonista a pro kytarové duo složil skladbu Imagination. Petr Fiala (1943) je skladatel, hudební ředitel a sbormistr Českého filharmonického sboru Brno a také pedagog na brněnské konzervatoři. Vystudoval JAMU v Brně, obor klavír, dirigování a skladbu ve třídě Jana Kapra. Dnes je sám pedagogem hudební teorie, skladby i dirigování. V roce 1979 složil Lyrické dialogy
41 pro dvě kytary, jejichž premiéru provedli v roce 1981 Martin Mysliveček a Milan Zelenka. Štěpán Rak (1945) je významný český pedagog i skladatel, ale publiku známý je především jako aktivní koncertní umělec. Pro kytaru složil veliké množství skladeb, které často i sám premiéruje. Vedle tvorby pro sólovou kytaru tvoří i komorní hudbu. Pro kytarové duo napsal skladby George (Čtyři fughetty pro dvě kytary), Walsing Matylda (Koncertní variace pro dvě kytary) a skladbu Eine Kleine Rakmusic, kterou věnoval Amadeus Guitar Duu.
42 2 VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI KYTAROVÉHO DUA Výjimeční interpreti mají svůj stěžejní význam v několika ohledech. Přináší zážitek posluchačům, ale i inspiraci. A to inspiraci hudební pro muzikanty, ale také inspiraci technickou pro interprety ze stejného oboru. Technickou inspirací mám na mysli způsob, jak skladbu přehrát, jakým zvukem a s jakým přístupem, stylovostí, nasazením apod. Dalším neopomenutelným přínosem výjimečných interpretů je jejich schopnost inspirovat hudební skladatele k tvorbě, vnuknout jim nápad a představit nástroj, který je hoden seriózní tvorby. Právě taková kytarová dua, která inspirovala nebo stále inspirují, bych ráda v následující části diplomové práce představila. Kytarové duo má ve srovnání s kytarovým sólem přednosti i nevýhody. Dalo by se říct, že více nástrojů, více zvuku, ale není to tak jednoznačné. S dynamikou se musí zacházet v kytarovém duu více promyšleně. Kytarové duo je jistě zvukově silnější než samotná kytara, ale vedle zvučného nástroje či orchestru zní kytarové duo stále křehce. Kytara je nástrojem zvukově barevným a sólové hraní si vyžaduje promyšlené zacházení s tónem. V případě souhry, by se měla práce se zvukem promyslet ještě více. Jako dva způsoby přístupu bych zmínila jednak možnost jednolitého zvuku dvou kytar, tedy že se interpreti snaží o stejný zvukový výsledek. Může to dojít až k tomu, že oba hráči mají kytary stejného výrobce, totožné struny apod. Na nahrávce jsou od sebe těžko rozeznatelní. Druhou variantou je zanechání individuálních parametrů hry obou hráčů. Často se jedná o kytaristy účinkující jak sólově, tak právě i v hudebních tělesech. Takové duo, kde jsou oba hráči rozeznatelní, protože mají své nástrojové návyky (úhoz, popř. i jiné prstoklady), ale zároveň spolu hudebně komunikují, je podle mého názoru na poslech přirozenější. V dnešní době, plné moderní techniky a možnosti dokonalých počítačových zvuků, je každý „osobní“ zvuk vzácný a také publikem doceňovaný. Není na škodu, pokud jeden umělec hraje na nástroj cedrový a druhý na nástroj smrkový. Výsledkem může být „barevnější“ zvukový výsledek.
43 2. 1 DUO DIONISIO AGUADO A FERNANDO SOR Fernando Sor a Dionisio Aguado se poznali v Madridu v roce 1801. Aguado se přestěhoval do Paříže v roce 1825, kde vedle hojného koncertování i vyučoval. Před Aguadovým návratem do Madridu měli se Sorem v roce 1838 společné koncerty. Sor mu daroval své Duo op. 41 – Les deux amis (Dva kamarádi), kde je možné vidět i předepsání jmen u jednotlivých hlasů. Fernando Sor se do Paříže přesídlil po svém pobytu v Londýně (1815 – 23) a Moskvě (1824 - 27). Následujících šest pařížských let bydlel pod jednou střechou s Aguadem. Oba virtuosové měli jak sólové koncerty, tak koncerty společného dua. Fernando Sor začal pro dvě kytary skládat v roce 1928. V posledních letech svého života si Sor zahrál v duu i se svým žákem Napoleonem Costem. S Aguadem pojilo Sora přátelství, třebaže každý měl jiný technický způsob hry pravé ruky. Aguado totiž používal narozdíl od Sora na pravé ruce nehty. Sor si myslel, že Aguado již nechce a nebude měnit své technické zvyklosti, ale Aguado ve své škole Método para guitarra vydané po Sorově smrti uvádí, že s palcem bez nehtu pravé ruky je zvuk basu přeci jen hezčí a silnější. Avšak u ostatních prstů pravé ruky si Aguado nehty zanechal. Jako důvody uvedl větší lehkost a brilantnost rychlých pasáží a při správném používání sladký a zároveň konkrétní zvuk. I přesto, že měl Sor od Aguada o práci pravé ruky jiné představy, tak spolu řešili mnohé otázky hry na kytary, jako např. držení nástroje, zvučnost a barvu zvuku, rozsah kytary... Při jejich souhře v duu pravděpodobně nebyli zvukově sjednocení, avšak jejich popularita a opakované koncerty jsou důkazem toho, že odlišný přístup není překážkou k dobré hudební spolupráci.
2. 2 DUO IDA PRESTI A ALEXANDER LAGOYA Ida Presti byla klasická kytaristka obdivovaná pro svůj hudební talent již od dětství. Otec byl Francouz, matka ze Sicílie. Její otec Claude Montagnon byl Idiným prvním pedagogem a také on rozhodl o jejím uměleckém jméně „Ida Presti“ (Presti po matce), které zní lépe než „Yvette Montagnon“. Studovala také harmonii
44 a hudební teorii s Mariem Maccaferrim. Presti koncertovala od osmi let a svůj první celovečerní recitál odehrála ve věku deseti let (28. dubna, 1935 v Paříži). 16. září, 1948, zahrála Presti francouzskou premiéru Rodrigova Concierta de Aranjuez, která byla živě vysílána na mnoha stanicích. Její recitály byly opěvované odborníky i veřejností. Presti přestala vystupovat jako sólistka po své druhé svatbě s kytaristou Alexandrem Lagoyou. Alexander Lagoya byl sám o sobě vynikajícím kytaristou. Když spolu s Idou Presti vytvořili pár jak partnerský, tak i profesionální,vzniklo tím jedno z nejvýznamnějších kytarových duí v historii kytary. To, co byl Andrés Segovia v sólové hře, to bylo Duo Presti/Lagoya v kytarové souhře. Presti a Lagoya hráli repertoár původně pro dvě kytary, ale i skladby pro nástroje jiné. Jejich veliký přínos je také ve vypracovaných transkripcích. Vytvořili mnoho přepisů skladeb napsaných původně pro cembalo (např. Domenico Scarlatti), klavír (např. Isaac Albéniz) aj. Měli okolo patnácti světových turné, odehráli více než 2000 koncertů a inspirovali nejlepší moderní skladatele své doby, kteří jim pak věnovali díla. Toto kytarové duo je velice inspirativní. Posluchač chápe hudební záměr hráčů a slyší jak dokonalou souhru, tak i dva koncertní umělce. Po technické stránce byli oba vynikajícími kytaristy, navíc každý vnesl něco ze své osobní interpretace. Při poslechu jejich hudby je to ukázkový případ „kytarového dialogu“, rozmluvy dvou nástrojů, dvou osobností a přitom to ve výsledku dává dokonale kompaktní celek. Je zajímavé, jak se životní partnerství hráčů promítá do schopnosti vzájemné hlubší komunikace. Podobně jako u dalších špičkových „partnerských duí“ (např. Duo Anabel Montesinos/Marco Tamayo, Kaltchev Guitar Duo, Amadeus Guitar Duo, Duo Melis aj.) je slyšet i vidět větší mentální provázanost. Recenze na koncerty Dua Presti/Lagoya často zmiňovaly, jak intimní atmosféru vyvolá dojem z výkonu těchto dvou umělců. Posluchač cítil téměř rozpaky, že je přímo v rozmluvě těchto dvou spřízněných duší a zároveň spoluhráčů. Jejich komunikace údajně byla neuvěřitelně důmyslná, až téměř na intuitivní bázi. Pro Duo Presti/Lagoya bylo napsáno mnoho skladeb a také jim bylo veliké množství skladeb věnováno. Mezi nejvýznamnější skladby jim věnované patří
45 skladby od Joaquína Rodriga. Konkrétně Tonadilla a Concierto Madrigal z roku 1966. Duo mělo Concierto Madrigal i premiérovat, ale Ida Presti před uvedením skladby ve svých 42 letech náhle zemřela. Premiéra byla provedena o rok později bratry Angelem a Pepem Romerovými. Mario Castelnuovo-Tedesco také věnoval duu významná díla. Jedním z nich je Koncert pro dvě kytary a dále rozsáhlé dílo Les Guitares bien tempérées („Dobře naladěné kytary“), což je 24 preludií a fug ve 24 durových a molových tóninách. André Jolivet složil pro Duo Presti/Lagoya Serenádu a Pierre Petit Tarantella et Toccata a především Koncert pro 2 kytary a orchestr z roku 1964. Podstatné je i to, že sama Presti se stala skladatelkou, kterou její vlastní duo inspirovalo. Napsala 12 skladeb, které blíže popisuji v kapitole o historii. Až na jednu výjimku jsou všechny skladby věnované Alexandru Lagoyovi. Skladby nesou názvy La Hongroise, Danse D'avila, Danse Gitane, Espagna, Prelude, Berceuse a Ma Mere, Étude No. 1, Valse de L'an Nouveau, Tarantelle, Bagatelle, Serenade a Etude Fantasque.
2. 3 THE ASSAD BROTHERS Sérgio a Odair - „Bratři Assadi“, jak jsou slangově kytaristy nazýváni, byli od dětství pod hudebním vedením svého otce, hráče na mandolínu. Objevovali tak brazilskou hudbu od útlého dětství. Jejich nadání k hudební souhře se projevilo již v raném věku. Sedm let jim pedagožka Monina Tavora předávala své znalosti, které měla od Andrése Segovii. V roce 1973 vyhráli bratři soutěž „Young soloists of the Brazilian Symphonic Orchestra“ a začala jim kariéra. Proslavili se v Jižní Americe, ve Spojených Státech, v Evropě, Asii i Austrálii. Skladatelé Astor Piazzolla, Radamés Gnattalli, Rolland Dyens, Jorge Morel, Terry Riley, Edino Krieger, Marlos Nobre, Francisco Mignone, Nikita Koshkin jim darovali díla, ve kterých mohli „Bratři Assadi“ ukázat svůj talent a výjimečnost hudební osobnosti. Odair žije v Bruselu, kde učí na Ecole Supérieure des Arts. Sérgio se usadil
46 v San Franciscu, kde také učí. Sérgio Assad skládá a přidává do repertoáru Dua svá díla. Repertoár Dua Assad zahrnuje již zmíněné skladby Sérgia a také přepracovaná díla lidové a jazzové hudby, stejně jako díla latinskoamerická. Jejich repertoár tvoří transkripce největších děl pro klávesové nástroje od Johanna Sebastiana Bacha, Jean-Philippea Rameaua a Domenica Scarlattiho. Na druhou stranu hrají také skladby Georga Gershwina, Alberta Ginastery i Clauda Debussyho. Jejich vystoupení vždy představují působivou směs stylů, žánrů, období i kultur. Duo má veliký přínos v oblasti nahrávek a to jak do množství, tak kvality a nápaditosti. Album „Sérgio and Odair Assad Play Piazolla“ vyhrálo cenu „Latin Grammy“. Jejich sedmé album u nahrávacího studia Nonesuch s názvem „Jardim Abandonado“ bylo nominováno v kategorii Best Classical Album a Sérgio dokonce vyhrál cenu Latin Grammy za jeho skladbu pro dvě kytary s názvem „Tahhiyya Li Oussilina“. V koncertní sezóně 2006-2007 vystoupili bratři s Los Angeles Philharmonic v Hollywood Bowl a předvedli Concierto Madrigal Joaquína Rodriga a Sérgiovu úpravu skladby Astora Piazzolly „Four Seasons of Buenos Aires“. V roce 2011 Sérgio Assad složil další kytarový koncert pro své duo s názvem „Phases“. Toto dílo bylo premiérováno se Seattle Symphony v únoru 2011. V tomto období byl Sérgio Assad navíc nominován na další dvě ceny Latin Classical Grammy v kategorii Best Classical Composition za svou skladbu pro LA Guitar Guartet a Delaware Symphony zvanou „Interchanges“ a za skladbu „Maracaipe“ pro Beijing Guitar Duo. Duo dlouhodobě spolupracuje s violoncellistou Yo-Yo Mou a v roce 2009 společně pracovali na nahrávce „Songs of Joy & Peace“. V říjnu 2012 premiérovali bratři novou skladbu pro kytarové duo od Sérgiovy dcery Clarice Assad v Columbu v Ohiu.
Z mnohých skvělých recenzí byly napsány například: • „The Assads’ virtuosity left the many guitarists in the crowd, including me, awe-struck. Their speed, their gorgeous tone, their uncanny musical memories (not a page of music appeared on the stage),
47 and their ability to play thousands of notes without a single clinker, click or buzz are the stuff of guitar gods…an inspiring concert that celebrated the swooping energy of musical phrases and the irresistible beauty of the sound of two guitars“ – Milwaukee Journal Sentinel
(„Virtuozita Assadů nechává mnoho kytaristů, včetně mne, v úžasu. Jejich tempo, nádherný tón, neuvěřitelná hudební paměť /na pódiu není jediný notový list/, a jejich schopnost hrát tisíce not bez jediné chybičky či pazvuku, to jsou schopnosti kytarových bohů... inspirující koncert, který oslavuje sílu hudebních frází a neodolatelnou nádheru zvuku dvou kytar“ Milwaukee Journal Sentinel)
• „As performers, these two play like the close brothers they are. They pick up instantly on the other’s cues, respond as if intuitively and seem to be wired in to the same operating system. What’s projected is a sort of ‘double-guitar,’ two instruments and one brain.“ – The Washington Post
(„Tak, jako jsou si tito dva blízcí bratrsky, jsou si blízcí i umělecky. Reagují okamžitě a intuitivně na vzájemné podněty a celé se to jeví, jako by byli připojeni ke stejnému operačnímu systému. Vyvstává z toho jakási "dvojkytara" – tedy dva nástroje, ale jeden mozek“. - The Washington Post)
Duu bratrů Assadů bylo věnováno veliké množství skladeb od významných skladatelů. Jedním z nich je Radamés Gnattalli a jeho čtyřvětá Suite Retratos (I. Pixinguinha (Choro); II. Ernesto Nazareth (Valse); III. Anacleto de Madeiros (Schottisch); IV. Chiquinha Gonzaga (Corta Jaca)). Dále Marlos Nobre věnoval 3 Ciclos Nordestinos (1. Cantiga de Cego; 2. Capoeira; 3. Martelo; 4. Praiana). Tato skladba byla nahrána na albu „Alma Brasileira“ u nahrávacího studia Elektra Nonesuch. Další z mnoha věnovaných skladeb je Tango Suite od Astora Piazzolly. V 80. letech, když byl Piazolla už dostatečně bohatý na to, aby se mohl umělecky osvobodit, napsal několik svých významných skladeb. Mezi nimi je právě i Tango suite pro Sérgia a Odaira Assada. Patří tam mimochodem i Historie tanga pro flétnu a kytaru. Podobně jako Ida Presti skládala pro své Duo, tak i Sérgio Assad. Napsal
48 mnoho zajímavých skladeb, a to nejen pro souhru s bratrem Odairem, ale například pro Sue Wang Duo skladbu Maracaipe v roce 2009, která má dvě části Wistful Rider a Crab walk. Tvorba Sérgia Assada obsahuje i koncerty pro dvě kytary. Přehled díla pro dvě kytary od Sérgia Assada je vypsán v PŘÍLOZE č. 9. Duo Assad nahrálo množství alb. Kromě skladeb Sérgia Assada natočili například i dva kytarové koncerty na albu s názvem Two Concertos for Two Guitars, z roku 1991, kde hrají Rodrigův Concierto Madrigal a Koncert pro dvě kytary od Castelnuovo-Tedesca. Další vydaná alba, včetně sólových, vypisuji v PŘÍLOZE č. 14.
2. 4 DUO JULIAN BREAM A JOHN WILLIAMS John Williams byl ke kytaře přiveden otcem, který mu dal první lekce. Od jedenácti let navštěvoval kurzy Accademia Musicale Chigiana in Siena v Itálii, které vedl Andrés Segóvia. V letech 1956 – 1959 navštěvoval Royal College of Music v Londýně, kde studoval hru na klavír, protože škola zatím neměla oddělení kytary. Po absolvování měl Williams možnost právě toto oddělení na Royal College of Music v Londýně založit. John Williams je hostujícím profesorem a čestným členem Royal College of Music.
Třebaže je Williams známý hlavně jako klasický kytarista, byl členem skupiny Sky, rovněž hojně upravoval skladby a také skládal. Kromě jiných spoluprací hrál v duu s rockovým kytaristou Petem Townshendem na benefičním koncertě pro Amnesty International. Mimo souhry s Julianem Breamem natočil album kytarového dua i s kytaristou Paco Peñem.
Julian Bream vyrůstal v hudebním prostředí. Jeho otec byl jazzový kytarista a Bream od útlého dětství slýchával hudbu Djanga Reindhardta. K jedenáctým narozeninám dostal od otce kytaru. Ve dvanácti letech vyhrál soutěžní přehlídku ve hře na klavír, což mu umožnilo studovat hru na klavír a violoncello na Royal College of Music v Londýně. Svůj kytarový debut měl v roce 1947 při recitálu v Cheltenhamu ve věku pouhých třinácti let. Julian Bream prožil bohatý hudební život, natočil mnoho nahrávek a kromě jiných přínosů zpopularizoval loutnu
49 a přivedl ji znovu na koncertní pódia.
Mnoho významných skladatelů mu věnovalo svá díla. Díky Julianovi Breamovi mají kytaristé o mnoho bohatší repertoár.
Získal čtyři Grammy Awards, stal se Důstojníkem Řádu britského impéria, je členem Royal College of Music vLondýně, Royal Northern College of Music, získal čestný doktorát na University of Leeds, je čestným členem Royal Philharmonic Society a získal mnoho dalších ocenění.
Julian Bream s Johnem Williamsem spolupracují tak, jak si představuji, že kdysi hrál Sor s Aguadem. V jejich společné hře je ohromující situační komunikace. Jsou schopni se sejít a téměř „rovnou“ natočit cd. Tato „situačnost“ jejich hraní dává koncertnímu výkonu obrovský náboj. Za jejich album Julian and John (skladby autorů: Lawes, Carulli, Albéniz, Granados) z roku 1973 získali Grammy Award za nejlepší provedení klasické komorní hudby.
Tito významní kytaristé natočili mnoho sólových alb a samozřejmě natočili i nemálo alb s kytarovým duem. Jejich společná alba uvádím v PŘÍLOZE č. 15.
2. 5 DUO SONARE (THOMAS OFFERMAN A JENS WAGNER) Duo Sonare bylo svého času jedním z nejznámějších klasických kytarových duí. Thomas Offerman a Jens Wagner spolu koncertovali ve více než čtyřiceti zemích a účinkovali na mnohých mezinárodních kytarových festivalech.
Duo Sonare natočilo osm CD nahrávek. Jejich repertoár byl otevřen i hudbě skladatelů jako Chick Corea, Frank Zappa nebo Mike Oldfield. Chick Corea napsal o Duu Sonare a jejich přednesu Coreovy skladby: „so much feeling and beauty“... („Tolik citu a nádhery“)
„As Duo Sonare, Thomas Offermann & Jens Wagner have enriched the world of music since 1984 with their elegant interpretations of modern and classical guitar music. “One of the top ensembles of its kind – for music of the 19th century maybe
50 even the best.” Their selected transcriptions are full of humour and originality. Their repertoire, performed on instruments of the respective musical era, brings the full opulence of chamber music to a felicitous consensus that proves how refreshingly old music can be presented to a contemporary audience. It is therefore no surprise that the duo has gained an international following on its concert tours and master courses in over forty countries.“24
(„Duo Sonare, Thomas Offermann a Jens Wagner od roku 1984 dobývají svět hudby jejich elegantní interpretací moderních i klasicistních skladeb. „Jeden z nejšpičkovějších souborů svého druhu – pro hudbu 19. století možná dokonce nejlepší.“ Jejich úpravy jsou plné vtipu a originality. Jejich repertoár předváděný na dobové nástroje představuje bohatství komorní hudby publiku jako osvěžující zážitek. Není proto divu, že Duo dosáhlo mezinárodního úspěchu ve více než 40 zemích.“ )25
Natočili spolu nahrávky s velice poučnou a inspirativní interpretací. Dovoluji si konstatovat, že jejich silnou stránkou byly skladby klasicismu a romantismu. Výpis alb uvádím v PŘÍLOZE č. 16.
2. 6 KALTCHEV GUITAR DUO Sofia a Ivo Kaltchev spolu hrají od roku 1991. Studovali u profesora Jürgena Rosta ve Weimaru v Německu a kromě toho měli lekce s Duem bratrů Assadů, Léo Brouwerem, Costasem Cotsiolisem, Hubertem Käpellem či Thomasem Müllerem- Peringem.
Vyhráli největší mezinárodní soutěže pro komorní hru s kytarou. Koncertují po celém světě s významnými orchestry, premiérují skladby a vedou lekce na
24 Z internetového zdroje: http://www.kuk- verlagsanstalt.com/English/Maulbronn/S20DuoSonare.html 25 Z internetového zdroje: http://www.kuk- verlagsanstalt.com/English/Maulbronn/S20DuoSonare.html
51 festivalech či zasedají v porotách mezinárodních soutěží. Sami organizují „Aschaffenburger Gitarrentage“ (Aschaffenburgské Dny Kytary) a také „International Competition for Chamber Music with Guitar“ (Soutěž Komorní Hudby s Kytarou) v Aschaffenburgu v Německu.
Kaltchev Guitar Duo je myslím dobrý příklad toho, jak možné je sjednotit interpretaci, zvuk, vystavění frází, agogiku a další hudební prvky. Kaltchev Duo jsou důkazem, že i tento přístup k práci kytarového dua dává skvělé výsledky. To, co na koncertě Kaltchev Dua jistě zaujme, je naprosto brilantní technika hry na nástroje. Vedle toho samozřejmě skvělá interpretace, ale i sebevědomý dojem. Podle dostupných informací doposud natočili čtyři alba, která uvádím v PŘÍLOZE č. 17.
2. 7 AMADEUS GUITAR DUO Dale Kavanagh (Kanada) a Thomas Kirchhof (Německo) založili své Amadeus Guitar Duo v roce 1991. Od té doby měli koncerty po celém světě.
Kromě koncertů jejich dua za sebou mají bohatou spolupráci s nejrůznějšími orchestry, s nimiž předvádějí slavné dvojkoncerty pro kytaru a orchestr (např. Joaquin Rodrigo, Sérgio Assad, Harald Genzmer, Carlo Domeniconi, Jaime M. Zenamon, Roland Dyens, Antonio Vivaldi a Joseph Haydn). Často účinkují v rozhlasovém i televizním vysílání.
Bylo jim věnováno mnoho skladeb uznávaných autorů. Důvodem je patrně jejich aktivní hudební a společenský život. Koncert pro dvě kytary jim věnovalo dohromady deset autorů! Byli jimi Roland Dyens, Carlo Domeniconi, Jaime Zenamon, Christian Jost a Gerald Garcia. Dále byly duu věnovány skladby od Stephena Dodgsona, Haralda Genzmera, Martina Herchenrödera... Je tedy vidět, že duo inspirovalo, možná samotnou hrou, možná i osobním kouzlem. Seznam věnovaných skladeb uvádím v PŘÍLOZE č. 18. V Iserlohnu, kde mimo jiné i Dale Kavanagh a Thomas Kirchhof žijí, založili jeden z nejvýznamnějších festivalů se soutěží. Amadeus Guitar Duo natočilo celkem dvanáct alb. Přesný výpis najdete v PŘÍLOZE č. 19.
52 3 ZAMYŠLENÍ NAD PŘÍNOSEM KYTAROVÉHO DUA Z INTERPRETAČNÍHO A PEDAGOGICKÉHO HLEDISKA Každá hudební zkušenost má svůj přínos. Ráda bych se v této části práce zmínila o přínosu kytarového dua pro sólového interpreta a o přínosu při využití souhry dvou kytar v pedagogické činnosti. Nic mne nedonutilo přemýšlet o svých hudebních a nástrojových návycích tak, jako spolupráce při tvoření a práci s druhým kytaristou v duu. Sólový kytarista má volnost při práci se zvukem, při tvorbě prstokladů, které vycházejí ze zvukových požadavků a vlastností konkrétního nástroje. Dále při vystavění skladby v otázce frázování, dynamiky, ale i názoru na tempa a další hudební parametry, jako je například délka („ostrost“ ) staccata, či využití kytarového legata, jakožto technického prvku, či zapojení prázdných strun do hry a podobně. Při spolupráci v duu tato „sólistická volnost“ do jisté míry mizí. Jako sólistka dělám rozhodnutí jen za sebe; někdy vědomě, někdy intuitivně či automaticky. Při práci s druhým interpretem/kytaristou si sólista uvědomí mnohé prvky, které jsou hodny ke konzultaci a zamyšlení. Při spolupráci v kytarovém duu máme možnost vžít se, nebo se hodně přiblížit, hudebnímu cítění a logice jiného kytarového interpreta. Jakákoliv komorní hra s dalším nástrojem/nástroji je pro kytaristu přínosná, ale jen při práci s druhým kytaristou musí nastat výměna názorů ohledně specifických kytarových záležitostí.
Co se týče pedagogického přínosu, tak komorní hru, nebo ještě lépe hru v kytarovém duu, doporučuji. Třebaže se může zdát, že hra v duu bude pro žáky nelehká, protože samotná práce na jejich sólové hře je vydatná, výsledek často překvapí. Z dosavadní zkušenosti vím, že žáci se po prvních minutách souhry začnou zcela jinak poslouchat a soustředit na hru. Je to znát asi nejvíce na rytmické stránce. Když hrají žáci sami, přizpůsobují si techniku hry podle obtížnosti a často jim pojmy jako „rytmicky“, „plynule“, „přesně“, „vyrovnaně“ nic neříkají. Ale po chvíli společné hry s žákem/kytaristou se k naplnění těchto pojmů dostanou zcela přirozeně. Žáci si tak navzájem dělají „rytmického průvodce“. Dalším důležitým přínosem souhry pro žáky je lepší propojení sluchu
53 s technickou stránkou hry na nástroj. Když hrají sólově, tak se často zaobírají jen notami a nadhled nad samotnou hudbou, frází či zvukem jim uniká. Pro souhru s druhým nástrojem je to však nezbytné a žáci k tomu často dospějí přirozeněji. Kromě přínosu ve vnímaní rytmických záležitostí je samozřejmě lákavá i možnost začátečníků hrát a prožít zajímavější repertoár, složitější harmonii a celkově bohatší zvukové možnosti.
54 ZÁVĚR Při psaní diplomové práce Kytarové duo. Historický vývoj – Osobnosti – Literatura mne nejvíce obohatilo hledání repertoáru pro dvě kytary. Takové množství především od současných světoznámých skladatelů jsem nepředpokládala. Během hledání informací jsem se samozřejmě dozvěděla i o zajímavých sólových skladbách a mnoha koncertech pro kytaru a orchestr. V tomto ohledu mi velice pomáhal internet a osobní webové stránky současných skladatelů, popř. skladatelů krátce po smrti, kde je možné si seznam jejich díla i více informací k tvorbě nejen prohlédnout, ale často i objednat noty. V části o historii kytarového dua jsem se záměrně vyhýbala podrobnějším informacím o vývoji nástroje. V opačném případě by se tato část práce rozšířila a odvedla pozornost od hlavního smyslu. To jsem nechtěla, protože hlavní tématickou linkou mělo být stále duo a literatura pro něj. Mohlo by se zdát, že informací o skladatelích není tolik, ale má to opět stejný smysl jako je výše zmíněno. Práce není myšlena jako dějiny kytary, ale páteří textu je kytarové duo. Z toho důvodu jsou někteří významní kytaroví autoři zmíněni pouze okrajově nebo vůbec, pokud pro duo nekomponovali... U uvedených autorů jsem se snažila uvádět jejich stěžejní díla pro kytarové duo. Někdy jsem dohledala jejich kompletní seznam skladeb pro dvě kytary, někdy jen seznam těch nejhranějších nebo někomu věnovaných. V této práci tedy předkládám informace o bohatém repertoáru, ale nejedná se o výčet kompletního díla pro kytarové duo. V kapitole diplomové práce o významných osobnostech jsem vybrala z širokého množství vynikajících duí taková, která byla/jsou novátorská, inspirativní pro skladatele nebo ukázkou nějakého přístupu k práci v kytarovém duu. Není to tedy výčet „nejlepších a nejslavnějších“, ale spíše těch duí, která se od sebe navzájem liší. Doufám, že tato diplomová práce bude inspirativní, a že díky tomu uslyšíme na dalším koncertě kytarového dua zajímavý a ještě neslýchaný repertoár.
55 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE
Literatura: 1. BLÁHA, Vladislav. Dějiny kytary s přihlédnutím k literatuře. Janáčkova akademie múzických umění v Brně. Brno 2012 2. DAUSEND, Gerd - Michael. Die Gitarre im 16. bis 18. Jahrhundert. Verlag Hubertus Nogatz, Düsseldorf 1992 3. DAUSEND, Gerd - Michael. Die klassische Gitarre (1750-1850). Verlag Hubertus Nogatz, Minden 2002 4. FILOVÁ, Natália. Petr Fiala a jeho tvorba pre gitaru [Petr Fiala and his work for guitar]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra strunných nástrojů, 2012, s. 35 Vedoucí diplomové práce prof. PhDr. Jindra Bártová 5. Hutyra, Michal. VÝZNAMNÍ ČEŠTÍ SKLADATELÉ PRO KYTARU 2. POLOVINY DVACÁTÉHO STOLETÍ [POPULAR CZECH COMPOSERS FOR GUITAR IN THE SECOND HALF OF 20. CENTURY]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra strunných nástrojů, 2012. 83 s. Vedoucí diplomové práce doc. Mgr. Vladislav Bláha, ArtD. 6. JUŘICA, Stanislav. Dějiny kytary. Nepublikováno 7. MICHELS, Ulrich. Encyklopedický atlas hudby. Lidové noviny. Praha 2000 8. SMOLKA, Jaroslav. Dějiny hudby. TOGGA 2003 9. STEMPNIK, Astrid. Caspar Joseph Mertz: Leben und Werk des letzten Gitarristen im österreichschen Biedermeier: eine Studie über den Niedergang der Gitarre in Wien um 1850. Verlag Peter Lang, Frankfurt am Main 1990 10. VYSLOUŽIL, Jiří. Hudební slovník pro každého I. Lípa, Vizovice 1995 11. CD přebal: ASSAD, Sergio and Odair. Two Concertos for Two Guitars. [CD] St Gallen Symphony Orchestra, conducter: John Neschling, St Gallen 1991
56 12. CD přebal: MACCARI, Claudio; PUGLIESE, Paolo. Fernando Sor, Napoleon Coste, Complete Works for Guitar Duo. [CD] Cremona 2005, 2008
Internetové informační zdroje: • Presti, Ida: http://prestiguitar.com/presti http://en.wikipedia.org/wiki/Ida_Presti http://www.tar.gr/28/Presti-%28Kotzia%29-.pdf http://www.wsws.org/en/articles/2001/02/guit-f17.html
• Duo Sonare (Thomas Offerman, Jens Wagner): http://www.thomasoffermann.com/?q=en http://www.jenswagner.com/homej.htm
• Duo Assad (Sergio a Odair Assad) http://assadbrothers.com/
• Kalchev Duo http://www.kaltchev.de
• Amadeus Guitar Duo: http://www.amadeusduo.com
• Cardoso Jorge: http://www.jorgecardoso.net
• Gragnani, Filippo: http://en.wikipedia.org/wiki/Filippo_Gragnani
• notová databáze: http://imslp.org • Williams, John: http://en.wikipedia.org/wiki/John_Williams_%28guitarist%29 • Bream, Julian:
57 http://en.wikipedia.org/wiki/Julian_Bream • Weiss, Sylvius Leopold: http://www.slweiss.com • Lieske, Wulfin: http://www.wulfin-lieske.de/english/nav1_artist_bio.html • Bogdanovic, Dušan: http://www.dusanbogdanovic.com/bio.html • Pujol, Maximo Diego: http://www.maximopujol.com/mdpujol_en/Bio.html • Castelnuovo-Tedesco, Mario: Koncert pro dvě kytary http://www.lorenzomicheli.com/discography/mario-castelnuovo-tedesco-complete- guitar-concertos/ • Rodrigo, Joaquín: Concierto Madrigal http://www.allmusic.com/composition/concierto-madrigal-for-2-guitars-orchestra- mc0002390477 • Duarte, John William: http://www.v4m.net/classicalguitar/artists/JohnDuarte/JohnDuarte.htm • Domeniconi, Carlo: http://www.my-favourite-planet.de/carlodomeniconi/english/works.html
58