Univerzita Palackého V Olomouci Filozofická Fakulta Katedra Historie
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA HISTORIE ZAHRADY A PARKY JAKO SOUČÁST OBYTNÉHO A VEŘEJNÉHO PROSTORU VE STAROVĚKÉ ITÁLII Bakalářská diplomová práce Autor práce: Zuzana Fojtíková Vedoucí práce: PhDr. Ivana Koucká Nezamyslice 2010 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškeré prameny, literaturu i ostatní zdroje, které jsem použila. V Nezamyslicích, 12. srpna 2010 ………………………………… 2 Poděkování Na začátku své bakalářské práce bych ráda zmínila několik poděkování. V první řadě paní PhDr. Ivaně Koucké za odborné vedení, užitečné rady a pomoc při psaní této práce. Další poděkování tímto směřuji nynější knihovnici Mgr. Martě Hoffmanové z Kabinetu pro klasická studia při Filozofickém Ústavu Akademie věd ČR v Praze za ochotu, kterou vynaložila při hledání nejrůznějších pramenů a publikací vztahujících se k tématu mé bakalářské práce. V neposlední řadě bych ráda poděkovala všem mým blízkým, kteří mi s tvorbou bakalářské práce přímo či nepřímo pomáhali. Ať už se jedná o technickou stránku práce (tvorba obrázkové přílohy apod.) nebo poskytování psychické podpory. 3 Obsah Úvod 5 1. Základní písemné a archeologické prameny 8 2. „Obecné“ pojmy týkající se zahrad 12 2.1. Hortus, heredium, holerarium, pomarium.................................................. 13 2.2. Ars topiaria, viridarium.............................................................................. 15 2.3. Domus ........................................................................................................ 17 2.4. Villa............................................................................................................ 19 3. Soukromé zahrady 23 4. Veřejné prostory a jejich zahradní nebo parková úprava 31 4.1. Veřejné zahrady a parky............................................................................. 32 4.2. Ostatní veřejná prostranství ....................................................................... 35 5. Nejdůležitější archeologické lokality s příklady soukromých zahrad a veřejných parků 37 5.1. Kampánie ................................................................................................... 37 5.1.1. Pompeje.............................................................................................. 37 5.1.3. Oplontis.............................................................................................. 42 5.1.4. Boscoreale.......................................................................................... 43 5.1.5. Stabije................................................................................................. 43 5.2. Řím............................................................................................................. 44 5.2.1. Tivoli.................................................................................................. 45 5.3. Ostia ........................................................................................................... 46 Závěr 47 Anotace 49 Summary 50 Seznam použitých pramenů, literatury a internetových zdrojů 51 Seznam obrázkové přílohy 56 Obrázková příloha 60 4 Úvod Téma své bakalářské práce Zahrady a parky jako součást obytného a veřejného prostoru ve starověké Itálii jsem si zvolila na základě zájmu o starověké dějiny Říma. Jelikož je mou velkou zálibou studium kultury a dějin každodenního života tehdejších lidí, při výběru tématu jsem se dlouho nerozmýšlela. Dalším důvodem proč jsem se rozhodla zpracovat tohle poutavé téma je fakt, že jsem pravidelným „hostem“ na Apeninském poloostrově a některé lokality uvedené v této práci jsem sama navštívila (Pompeje, Řím, Hadriánova villa v Tivoli). Hlavním cílem práce je poskytnout základní informace, vztahující se k zahradnímu a parkovému prostoru ve starém Římě. Může posloužit zájemcům o starověké dějiny každodenního života Římanů, stejně jako těm, kteří marně hledají téma římských zahrad a parků v české odborné literatuře. Práci rozčleňuji do pěti částí. V první řadě se zaměřuji na stručnou charakteristiku jednotlivých pramenů, jež jsem k práci využila; popisuji nejen základní písemné prameny, ale zabývám se rovně ž prameny archeologickými. Další kapitolu věnuji „obecným“ pojmům vztahujícím se k zahradnímu prostoru. Zde se snažím objasnit důležité latinské termíny, které se často objevují v dílech antických autorů. Stručně definuji základní pojmy a uvádím jejich různé interpretace. V rámci kapitoly zmiňuji informace o římském obytném domě a ville. Propojení zahrad a parků s těmito stavbami je nepochybné, proto zde tyto údaje nesmí chybět. Ve třetí kapitole, nazvané Soukromé zahrady, podávám komplexní pohled na zahradní prostor v obecné rovině. Zaměřuji se na nejdůležitější aspekty, které se významně podílejí na utváření zahradního prostoru a umožňují mu být v jistém slova smyslu osobitým. Jinými slovy, rysy charakteristické pro soukromé zahrady jsou ve výsledku pouze zobecněním, jelikož každá zahrada ve starověké Itálii byla svým způsobem originálem. Čtvrtá kapitola má název Veřejné prostory a jejich zahradní nebo parková úprava. Zde se zabývám zelení v místech, která označujeme jako veřejné prostory. V této kapitole jsem se bohužel potýkala s nedostatkem pramenů. Ačkoliv jsem některé využila, neposkytovaly mi vhodnou oporu při psaní této části. Poslední kapitola Nejdůležitější archeologické lokality s příklady soukromých zahrad a veřejných parků je, podle mého názoru, vyvrcholením práce. Podává seznam nejdůležitějších lokalit s ukázkami soukromých zahrad a veřejných parků. Objevují 5 se zde popisy jednotlivých oblastí, především v Kampánii a v samotném Římě. Nezabíhám zde do zbytečných detailů, spíše poukazuji na zajímavé faktory samotných objektů. Předkládaná práce spadá do císařského období římských dějin, v některých případech se ovšem dostávám do republikánské doby, jelikož soukromé zahrady i veřejná zeleň mají své počátky právě v této době. Ke zpracování tématu jsem použila základní prameny, které představují pilíř pro studium dané problematiky. Jedná se o díla antických autorů, která jsem si opatřila v Kabinetu pro klasická studia při Filozofickém Ústavu AV ČR v Praze a ve Vědecké knihovně v Olomouci. Na tomto místě se nebudu prameny blíže zabývat, jelikož se jim věnuje kapitola s názvem Základní písemné a archeologické prameny. Sekundární literatura, která je v České republice těžko dostupná, byla rovněž nepostradatelnou složkou při mém studiu. Převážná část monografií pochází z univerzitní knihovny ve Vídni1, Národní knihovny ČR v Praze a Vědecké knihovny v Olomouci. Je velmi nesnadné uvést, která z publikací byla pro mou práci nejdůležitější. Přesto pro mě některé knihy byly přece jenom podnětnějšími a na následujících řádcích se jim ve stručnosti věnuji. Monografie Caroll Maureen Earthly paradises2, spolu s knihou Ancient Roman Gardens od Lindy Farrar, se pro mne staly hlavním zdrojem informací v oblasti sekundární literatury. Velmi dobrým způsobem vystihují podstatu a charakter římských zahrad. Z nejnovějších prací bych zdůraznila dílo Katherine T. von Stackelberg The Roman garden space, sence and society, vydané v roce 2009. Najdeme zde vyčerpávající popisy jednotlivých latinských termínů, jež se vztahují k zahradnímu prostoru, rovněž i jejich zmínky v dílech antických autorů. O tuto autorku se často opírám v kapitole „Obecné“ pojmy týkající se zahrad. Jako skvělý pomocník mi posloužily skripta Příspěvky k teorii a vývoji zahradního umění. Jedná se o výjimku v české odborné literatuře, jež zpracovává téma antických zahrad. Bohužel však musím říct, že práce působí poněkud torzovitě 1 Universitätsbibliothek, Wien. 2 Úplné bibliografické údaje všech pramenů a literatury, zmíněných ve vlastním textu práce, jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů, literatury a internetových stran. 6 a chybí mi zde některé podstatné údaje, například konkrétnější zprávy o archeologii zahrad, jednotlivých lokalitách apod. Výbornou shledávám knihu A. Ciarallo s názvem Gardens of Pompeii. Poskytla mi spoustu neocenitelných informací, jež se týkaly nejen samotných Pompejí, ale také oblasti Kampánie. Při studování vesuvské oblasti mi byly užitečné také monografie J. Fryše a M. J. Sergejenkové, obě s názvem Pompeje. Na základě práce s bibliografiemi antických studií, které shromažďují informace o veškeré produkci k antice, vydané na území dnešní České republiky, jsem využila také ojedinělé časopisecké články (císařský Řím, Pompeje…). Veškeré cizojazyčné citace překládám sama a umisťuji je v poznámkách pod čarou. Podkladem pro transkripci latinských jmen a názvů, uváděných v bakalářské práci, je Encyklopedie antiky. 7 1. Základní písemné a archeologické prameny Mnoho poznatků o římských zahradách získáváme z děl antických autorů. Některá z nich nám podávají užitečné informace, které úzce souvisí s přírodními prvky; jedná se například o podobu zahrad, druhy stromů, keřů a rostlin, jež se v nich pěstovaly, nebo o vodní prvky, které dotvářely jejich celkovou atmosféru. Základním pramenem pro mou práci se stalo dílo Naturalis Historia Plinia Staršího. Jde o obsáhlou encyklopedii věd a umění o 37 knihách. Můžeme v ní objevit zmínky o povrchu země, ovzduší a obloze, stejně jako údaje vztahující se k botanice, hospodářství a lékařství. Najdeme tady nejvíce detailů o stromech, květinách, užitkových rostlinách a jejich využití v tehdejší době. Plinius rovněž podává zprávy o soukromých a veřejných zahradách, byť ve stručnější podobě. Dílu Naturalis Historia jsem se přiblížila díky, podle mého názoru, výbornému překladu Františka Němečka. Musím však