Masarykova univerzita Filosofická fakulta Katedra archeologie a muzeologie

Magisterská diplomová práce

Brno 2015 Bc. Kamila Kolstrunková

Masarykova univerzita

Filosofická fakulta Katedra archeologie a muzeologie Klasické archeologie

Bc. Kamila Kolstrunková

Římské vily

Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Marie Pardyová, CSc.

2015

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

Tímto bych chtěla poděkovat svému vedoucímu práce paní PhDr. Marii Pardyové, CSc. Za cenné rady, odborné vedení a čas, který mi věnovala .

Obsah

Úvod ...... 6 1. Způsob bydlení ...... 7 2. Původ římských domů ...... 10 3. Bližší rozdělení místností ...... 11 4. Italské vily ...... 13 4.1. Villa suburbana ...... 13 House of Sallust ...... 14 House of Faun ...... 17 House of Vettii ...... 22 House of Dioscuri ...... 28 Domus Aurea ...... 33 Villa Mysterií ...... 39 Villa Diomede ...... 46 Villa of the Papyri ...... 48 Villa Oplontis ...... 52 Villa Agrippa Postumus ...... 56 4.2. Villa maritima ...... 59 Villa Tiberia Sperlonga ...... 60 4.3. Villa rustica ...... 64 Villa Publia Fannia Synistora ...... 64 Závěr ...... 72 Summary ...... 74 Bibliografie a použité zdroje ...... 75

5

Úvod

Ve své diplomové práci se věnuji římským vilám, které se nacházejí na území dnešní Itálie a které byly postaveny v době od pozdní republiky až po rané císařství, konkrétněji tedy od 2. století př. n. l. do zhruba třetí čtvrtiny 1. století n. l. Většina z nich se nachází v okolí Neapolského zálivu a jejich vývoj byl zastaven v roce 79 n. l., kdy došlo ke známé erupci sopky Vesuv. Přestože tato událost byla katastrofická a přišlo při ní o život množství místních obyvatel, svým způsobem máme štěstí, že k ní došlo. Díky sopečné činnosti byla zasypaná místa doslova zakonzervována v čase a tak lze pozorovat jejich přesný stav v době tragédie, včetně výzdoby interiéru budov, jejich dekorace a jiné. V prvé řadě je potřeba zmínit to, jaké existovaly způsoby bydlení ve starověké římské říši. Tak jako v současném světě se populace rozděluje do různých sociálních a ekonomických tříd, tak tomu bylo i dříve, proto v první kapitole uvedu několik kategorií bydlení antických Římanů. I když zde uvádím pojem Římská říše, upozorňuji na to, že v mé práci se soustředím na nejstarší část Římské říše, a tou je Apeninský poloostrov. Dále se pokusím nastínit původ římských domů, jak asi původně obydlí místních obyvatel vypadalo, a z jakých forem se postupem času vytvořil první prototyp římského domu, ten samozřejmě nemohl být výtvorem pouze jedné skupiny lidí, ale je jakousi kombinací různých prvků ze starších typů bydlení. Následující kapitola už obsahuje popis samotného domu, z jakých jednotlivých částí se skládá, a pokusila jsem se celý text koncipovat, tak aby mu časové odpovídaly jednotlivé změny, tedy jsou zde prvně popsány jednotlivé základní části domu a následně jsou jmenovány inovativní změny. Poslední část je věnována samotným římským vilám. Ty jsou rozděleny do jednotlivých kategorií podle jejich typu a v každé z těchto kategorií je uvedeno několik konkrétních vil, jakožto jedny z nejznámějších příkladů. U jednotlivých vil jsem se snažila o jejich popis jak z architektonického a dekorativního hlediska, tak i o historii jejich znovuobjevení či archeologických výzkumů. Pokud zde budeme hledat stavební materiály, techniky nebo dokonce detailní popis jednotlivých pompejských malířských stylů, nenajdeme je zde. Mou snahou je nastínění jednotlivých typů vil na základě jejích jednotlivých příkladů. Vše je samozřejmě doplněno i o obrazovou přílohu. V závěru se pokusím shrnout veškeré své poznatky a nově nabyté informace.

6

1. Způsob bydlení

Sociální sktruktura římské společnosti byla velice rozmanitá, jak tomu lze vidět v dnešní společnosti. Existovalo zde mnoho ekonomických tříd, těmi nejbohatšími počínaje a nejchudšími konče. Proto i tehdy vzniklo vícero druhů obydlí. Pouze bohaté a vznešené rodiny si mohly dovolit mít vlastní dům, proto k těm nejobyčejnějším patřily tzv. insulae. Byly to v podstatě relativně vysoké úzké stavby, dnes bychom si je mohli představit jako takové činžovní domy, které v době císařství mohly mít až 21 metrů, což odpovídá 6 – 7 poschodím.1 V přízemí byly místnosti rozděleny mezistropem, kdy v nižší části byl krám či dílna a ve vyšší, kam člověk vstupoval po dřevěných schůdcích, bydlela rodina majitele obchodu nebo dělníci pracující přes den v dílně. Tato velmi nízká a tmavá místnost sloužila nejen jako ložnice, ale také jako kuchyň a jídelna. Ve vyšších poschodích se nacházely již zmíněné byty, malé místnosti postrádaly velmi často dostatek vzduchu a světla, byly otevřené, avšak přímo do ulice, a proto taky plné křiku a hluku z ulic či přízemních obchůdků. V každém bytě měla bydlet jedna rodina, avšak postupem času díky neustále se zvyšujícímu nájmu například v posledních letech republiky, byly tyto rodiny nuceny pronajímat část svých prostor dalším osobám. Podlahy místností byly vyloženy buď hladkými čtvercovými cihlovými dlaždicemi, nebo vkusnou mozaikou a stěny byly vyzdobeny freskami.2 V bytech horních podlaží bylo jen minimální vybavení. Pozůstatky těchto budov sahají maximálně k druhému podlaží, tudíž neexistuje archeologický důkaz o vodovodech v těchto bytech.3 Dalším typem obydlí vyskytující se v městské zástavbě byl domus. Jednalo se o původní panský římský dům, který byl uzavřen okolnímu světu silnými zdmi bez oken a soustředěn okolo atria, rozšířený a zdobený byl podle řeckého vkusu peristylem, fontánami a nymphai. Tento typ domu si mohli dovolit pouze optimáti a majetní občané, mluvíme zde tedy o době, kdy Řím vzrostl na metropoli. Domus se původně omezoval jen na atrium a přilehlé místnosti, které později tvořily jeho přední část. Dům neměl dveře a z ulice se tak vstupovali přímo do chodby, jež vede dovnitř domu a teprve uprostřed byla rozdělena dveřmi na dvě části – vestibulum a fauces. Vedlejší vchod v boční zdi – posticum měl úlohu našich zadních dveří. Z chodby se dostáváme do zčásti krytého vnitřního dvora – atrium. Uprostřed stropu byl velký pravoúhlý otvor – impluvium, kterému svými rozměry odpovídala velká nádrž v podlaze – compluvium sloužící pro zachycení dešťové vody následně odváděné do cisterny ukryté pod zemí. V nejstarších dobách byly jednotlivé místnosti domu stavěny

1 Slovník antické kultury, str. 174 2 Antický Řím, str. 32-33 3 Starověký Řím, str. 64 7

okolo atria. Sem se soustřeďoval veškerý rodinný život, zde byli přijímáni hosté, zde se jedlo a pilo. Později se dům rozšířil o řecký peristyl a atrium se stalo jakousi předsíní, kde se nacházela malá kaple domácích bůžků. Do atria vedly různé místnosti, jejichž účel byl už od počátku pevně stanoven. Dvě místnosti po stranách vchodu byly určeny pro služebnictvo, často se v nich ale zřizovaly krámky – tabernae, a tak byly přístupné z ulice a ne z atria. Místnosti po pravé a levé straně atria sloužily jako ložnice – cubicula. To lze určit díky několika detailům vybavení – mozaika na podlaze místnosti určené pro lůžko je bílá a strop nižší. Mezi místnostmi po obou stranách atria jen dvě nemají znaky ložnice. Pojmenovány byly alae, v bohatších domech zde byly vystaveny ve skříních voskové masky předků.4 Přímo proti hlavnímu vchodu se nachází tablinum, jedná se o velkou místnost otevřenou přímo do atria. V nejstarších dobách zde bylo podáváno hlavní jídlo. Po rozšíření domu se tento prostor stal hlavním průchodem do peristylu. Peristyl je v podstatě zahrada obklopená portikem, kam ústí několik místností. A právě díky peristylu si mohl majitel domu získat obdiv svých hostí – zaprvé bohatstvím sloupů a zadruhé svou pěstěností. Zahrady byly velmi pečlivě udržovány. Květiny a různé jiné okrasné rostliny byly vysazovány tak, aby tvořily všelijaké symetrické obrazce, byly zde vodotrysky a mezi tuto zeleň byly tu a tam postaveny sošky, stolky a sloupky, které měly ještě více zvýšit nádheru zahrady.5 Takto vypadalo bydlení ve městech. Ale další typy obydlí se vyskytovaly i na venkově. Byly to tzv. villy, název je odvozen od slova vicus (vesnice) přičemž původní význam byl usedlost. Jedním typem je tzv. villa rustica – jakýsi římský statek. V její první podobě byla původní jediná místnost přeměněna na tablinum – něco jako dnešní obývací pokoj a ve zbývající části domu, který se značně rozšířil, vzrostl počet obytných místností i počet skladišť pro náčiní. Ke dvorku byla na opačné straně tablina oplocení zeleninová zahrada. Toto venkovské sídlo má dva dvory – cortes, jeden vnitřní a jeden vnější. V obou se nacházela nádrž na vodu sloužící jako napajedlo pro zvířata a k různým zemědělským účelům. Na levé straně vnitřního dvora se nacházely zděné přístřešky určené pro služebnictvo a chlévy. V přední části byly umístěny ložnice, vzadu jídelna a kuchyň, oddělené lázní a záchodem, a vedle kuchyně chlév. Na straně vnitřního dvora, přímo proti vchodu, vedly dveře do chodby, která spojovala již popsané prostory s dalšími na pravé straně dvora. Všechny tyto místnosti byly zařízeny pro uložení různého zemědělského náčiní. Přímo do vrat dvora se vstupovalo chodbou do místnosti s lisem na víno. Z téže chodby se vpravo vchází do velkého sklepa – cella vinaria, kde byly uloženy všechny potřebné věci pro skladování vína, a v téže řadě stojí seník – nubilarium určený pro skladování obilí při nenadálém dešti. Proti seníku a sklepu byly ještě další místnosti pro mletí obilí, lisování oleje a další ložnice pro obyvatele statku. Celkem byla plocha statku tvořena

4 Slovník antické kultury, str. 174 5 Antický Řím, str. 24-27 8

obdélníkem o rozměrech čtyřiceti metrů na délku a dvaceti metrů na šířku, z čehož celé tři čtvrtiny zabíraly pracovní místnosti a skladiště, jednu čtvrtinu obytné místnosti a ubikace pro služebnictvo. Typickým zástupcem tohoto typu stavení je villa v Boscoreale, díky archeologickým nálezům víme, že zde bylo také schodiště vedoucí z kuchyně do horního patra, z něhož se bohužel nic nezachovalo, kde byly tři pokoje majitele. Určitou dobu žili totiž bohatí majitelé půdy na svých statcích buď trvale, nebo po dobu nejdůležitějších zemědělských prací.6 Bohatí Římané si velice záhy začali stavět na venkově rozsáhlá a přepychová sídla, vybavena vším komfortem domů městských a zdobena vzácnými mramory a uměleckými díly. Takto vznikla villa suburbana (urbana). Mezi nejvyhledávanější lokality pro stavbu těchto vil patřily břehy Tiberu, okolí Říma, Ostie, Tiburu (dnešní Tivoli), Baiae a různé kraje v Kampánii.7 Tyto paláce ale už neměly v sobě nic venkovského. Tento typ villy byl vlastně rozšířeným typem městského domu, avšak byl vybaven všemožným přepychem. Jejich primárním účelem byl odpočinek majitele od jeho veřejné činnosti, místem, kde bylo možno se věnovat fyzické i psychické relaxaci. V době císařství patřilo vlastnictví takovéto villy k bontonu. Z literárních pramenů známe venkovské villy Cicerona, Horatia, Plinia aj. úplným vrcholem však byla villa císaře Hadriana v Tiburu. Zde byly jednotlivé skupiny domů rozmístěné po rozsáhlém parku a postaveny v různých slozích. Na tento typ villy nelze aplikovat nějaký pravidelný řád či plán, podle kterého byly stavěny. Odrážel se v nich vkus a finanční možnosti majitele. Jejich součástí mohly být lázně, studovny, knihovna, obrazárna, vyhlídkové verandy a terasy. Zahradou mohl protékat potůček, byly v ní altány, bazény, vodopády a především bohatá sochařská výzdoba. Samozřejmě, že i zde se podoba měnila v průběhu různých období, atrium postupem času zmizelo, avšak peristyl zůstal součástí villy až do konce starověku.8 Poslední sortou vil vyčleňujících se z prostého venkovského života byly villy marittimae. Tyto vily byly stavěny v přímořských oblastech při samotném pobřeží. Zde se jednalo v některých případech doslova o výraz extravagance, jejich honosnost a přepych u nich přímo dýchal.

6 Antický Řím, str. 114-115 7 Antický Řím, str. 115 8 Slovník antické kultury, str. 176 9

2. Původ římských domů

V hledání původu římských domů musíme začít u domů, které se nám zachovaly, například v Pompejích, jejichž popis byl zaznamenán Vitruviem. Ale zde je popisován již zcela plně vyvinutý římský dům. Proto je třeba se zaměřit na materiál, který je mnohem více omezený. Takovým příkladem můžou být domy nalezené ve Vejích a Vetulonii nebo dům z Marzabotto, které jako jediné nám ukazují mezistupeň mezi pompejským domem a primitivní chatrčí. V případě pompejského domu se jedná dům atriového typu s pozdějším přidáním peristylu, kde je hlavní centrální oblast – atrium, obklopena místnostmi, z nichž ta nejdůležitější – tablinum je umístěno naproti vchodu. Detailní popis je uveden v předešlé kapitole. Co se týče domu v Marzabotto, zde je nemožné objevit nějaký přesný plán. Jedná se o jakousi konglomeraci místností, které jsou nepravidelně rozmístěny okolo dvoru. A ve Vejích se nachází pár domů, které se zdají být jednoduché, jedno- nebo dvoupokojové konstrukce, tudíž velmi podobné jednoduchým chatám. Tyto rané pozůstatky nám odhalují dva typy domů – typ s dvorkem, kde jsou místnosti nepravidelně uspořádány okolo centrální otevřené oblasti, a tzv. uzavřená jednotka obsahující jednu nebo dvě místnosti. V obou typech chybí část typická pro římský dům – atrium a pravidelné uspořádání místností. Často byly vysloveny názory, že pompejský dům je kombinací starého italického domu (reprezentován urnou v podobě chatky) a etruského domu. Jsou zde však dvě různé teorie, podle Carringtona představuje atrium původní italický dvorek, obklopený samostatnými chatkami, které se postupem času přeměnily v propojené místnosti. Naproti tomu Patroni, následován Boëthiem, interpretuje tablinum jako reprezentující původní chatku a atrium podle jeho teorie vzniklo z oploceného dvorku, který byl před chatou. Tento dvorek byl později Etrusky přetransformován v mnohem propracovanější atrium. Boëthius zdůraznil stálost uspořádání tablina a dvou místností, které jej obklopují, které srovnává s trojdílným rozdělením komor v některých etruských hrobkách, jako v Tomba delle Sedie. Na základě analogie tohoto uspořádání a trojité celly, která je typická pro etruské chrámy, Boëthius tvrdí, že právě tento trojitý prvek, původně etruský, byl přijat do koncepce římského domu.9 Další otázka vyvstává ohledně konstrukce střechy. Co se týče pompejského domu, zde máme doklady z Pompejí. Atrium bylo zastřešeno jedním z pěti možných způsobů, o kterých se nám zmiňuje

9 The origin of Roman house, A. K. Lake, American Journal of Archaeology, Vol. 41 10

Vitruvius, okolní místnosti byly zakryty sedlovou střechou (hip roof). Pro zastřešení italických chat byly použity pitch roof (příkré střechy) s nosnými trámy. V římském domě nalézáme mnohé prvky, které nemohou být logicky vysvětleny, bez toho aniž by se předpokládala kombinace typů v průběhu jeho vývoje. Musíme předpokládat, že územní plán vznikl z jednoho ze dvou plánů, které existovaly současně v době před rozkvětem pompejského domu. Slovo atrium bylo použito nejen pro caxum aedium nebo centrální místnost soukromého domu, ale také jako název veřejné budovy, například Atrium v Salii (Atrium of the Salii) a Atrium Libertatis. Jestliže budeme předpokládat, že dům byl původně jednopokojový, tak jak lze vidět na urnách v podobě chat, pak vyvstává otázka, jak by takováto budova mohla být zvětšena. Přirozené by bylo postavit přístřešek v zadní části domu, stěny by byly pokračováním hlavních bočních zdí a zastřešení by bylo v podobě sedlové střechy uchycené k zadní zdi hlavní místnosti. Zde se v podstatě rýsuje tablinum a pravděpodobně i soukromé pokoje pána domu. Ostatní místnosti byly zřejmě přistavěny obdobným způsobem po stranách hlavní místnosti. Tímto způsobem by vznikl prázdný prostor na každé straně „tablina“, mezi ním a první místností na každé straně. Jestliže přistavěné místnosti byly postaveny v každém z těchto prostorů, byly by přístupné pouze skrze boční místnosti. Kdyby však byly malé úseky na koncích bočních místností odděleny, vznikl by tak volný koridor, kterým by byly místnosti přístupny, a zdá se, že tento koncept je prototypem alae. Centrální oblast domu byla pravděpodobně nezastřešena. V pozdějších dobách, kdy se pompejský dům stává typickým městským obydlím bohatší třídy, ji však nalézáme zastřešenou. Když díky vývoji městského života a osídlení byly vyčleněny plochy pro každý z domů, poté byl vnitřní dvůr zastřešen, tudíž mohl být používán jako centrální místnost, tak jak tomu bylo v domech italických. Římský dům by podle těchto teorií byl směsicí základních prvků dvou různých typů domů, které existovaly souběžně a měly dostatečnou podobnost k tomu, aby se daly zkombinovat. Jeden z nich můžeme s jistotou označit za italický dům, jestliže však lze dům s dvorkem (courtyard house) označit za etruský, je otázkou.10

3. Bližší rozdělení místností

Základní schéma průměrného klasického obydlí se stávalo z ústředního nezastřešeného dvoru obklopeného dalšími místnostmi, z nichž jedna mohla být větší velikosti. Za vstupními dveřmi se nacházela vestibul, fauces, který ústil do samotného atria. Nejstarší domy v Pompeiích, které se nám

10 The origin of Roman house, A. K. Lake, American Journal of Archaeology, Vol. 41 11

zachovaly, pocházejí z období okolo roku 300 BC. Sestávaly se z místností rozmístěných s určitou symetričností okolo tohoto dvorku neboli atria, kde se obvykle nachází nádrž na dešťovou vodu, neboli impluvium. Atrium bylo považováno Varrem i Vitruviem za hlavní místnost celého domu, ačkoli je sporné, zda se jednalo už od počátku o centrální prostory nebo zda to byl původně jen otevřený dvůr, který postupem času tak, jak městské bydlení získávalo na hodnotě, byla jakýmsi způsobem zakryta a zabezpečena centrální nádrž. Další vývoj spočíval v použití čtyř nebo více sloupů rozmístěných okolo nádrže s vodou, což nám evokuje efekt řeckého portika. Vitruvius atria rozděluje do pěti skupin – toskánského, korintského, tetrastylového, displuvialního a testitudiálního. V toskánském typu nosníky procházející přes šířku atria mají příčné trámy posazené na sobě, ode zdí se k nim svažují menší trámky vytvářející jakési paprsky, na kterých je posazena střešní krytina, po této svažité střeše stékala dešťová voda směrem ke středovému otvoru – compluvium, a následně poté spadala do připravené vodní nádrže umístěné přímo pod tímto otvorem – impluvium. V případě korintského atria jsou nosníky a střecha s centrálním otvorem postaveny na stejném principu, s tím rozdílem, že nosné trámy bočních stěn mají přidanou podporu v podobě sloupů umístěných podél celého obvodu atria. Tetrastylové atrium se od předcházejícího liší tím, že nosné trámy jsou v rozích podepřeny sloupy takovým způsobem, že trámům ulehčují jejich nesenou tíhu a tím je posilují. Displuviální atrium je poněkud odlišné v tom, že sklon paprskovitých trámků je vedený směrem ven, nikoli dovnitř, tím pádem odvádí dešťovou vodu pryč, používán je především v zimních domech. Vitruvius dále zmiňuje, že jednotlivé rozměry částí atria se řídi dle přesného poměru, který vůči sobě navzájem mají, stejně tak by měly být rozměry atria a jeho přilehlých místností, jako jsou alae a tablinum, v určitém poměru, samozřejmě i s ohledem na původní velikost atria.11 Za atriem se nacházela hlavní místnost, tablinum, jejíž vstup býval buď otevřený, nebo nastíněný závěsem. Vedle něj byly umístěny dvě alae neboli výklenky, které poskytovaly přístup do zadních místností, aniž by se muselo procházet skrze tablinum. Mezi alae a přední částí domu bylo množství soukromých pokojů, cubiculí, sloužících jako ložnice. Nad nimi, kromě tablina, bylo umístěno druhé patro domu včetně případných balkonů. Zadní část celého domu bývala uzavřena zahradou, jejíž velikost záležela na bohatství majitele, a která mohla být obohacena o další stavební prvky v podobě peristylu, podle řeckého vzoru, případně být dalšími místnostmi obklopena, jak tomu bylo od období 2. století př. n. l. a později. Peristyl byl tvořen portikem, počet sloupů i jejich styl a dekorace byla individuální, stejně jako to, zda byl peristyl úplný, nebo se jednalo o pseudoperistyl, a

11 http://www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus%3Atext%3A1999.02.0073%3Abook%3D6%3Achapter %3D3%3Asection%3D1, book VI, chapter III, section 1 - 3 12

centrální zahradou, její součástí bývaly bazény nebo jiné vodní nádrže různé velikosti s doplňkovými prvky – fontánami, sochami, vodotrysky atd. Mimo Itálii lze sotva nalézt tento typ atriového domu, výjimky se najdou v řeckém prostředí, například na Délu, kde po získání Korintu roku 146 BC, římský obchod jen vzkvétal. Mezi domy nacházející se v římské čtvrti lze najít domy typu Vitruviovi známému jako „rhodský“. Zde byl vnitřní rozsah dvorku s kolonádou vyšší než doprovodné portiky a střecha spočívala na podpěře vyčnívající z rohů sloupů. Tento mechanismus zdůraznil důležitost nejvnitřnější místnosti, která se v tomto případě rovná tablinu ze schématu pompejského typu. Dalšími místnostmi doplňující celý koncept římského domu byla triklinia, místnosti, kde se majitelé a hosté scházeli k jídlu, umístěny byly v blízkosti atria, tablinu nebo peristylu, což záviselo na jeho funkci letního nebo zimního triklinia, někdy tuto funkci zastávala místnost zvaná oecus, jednalo se o totéž, avšak rozměry tohoto pokoje jsou značně větší. Do vnitřního vybavení triklinia patří tři lehátka, tento zvyk byl Římany převzat od Řeků, uspořádané do tvaru písmene „U“, uprostřed byl umístěn stůl, na který byly služebnictvem donášeny přichystané pokrmy. Ty se připravovaly v kuchyni, jejíž hlavním prvkem byly kamna, kuchyně sousedila se soukromými lázněmi z důvodu ulehčení rozvodu tepla pro vytápění, například pomocí hypocaustu tepidarium – teplá místnost římských lázní, další součástí lázní bylo caldarium, v tomto případě se jednalo o místnost s horkou lázní, a frigidarium neboli studená lázeň. V římském domě bylo také umístěno lararium, zde se uctívala domácí božstva, jednalo se o menší výklenek čtvercového nebo obdélníkového tvaru, ve formě malého chrámku s bočními sloupy a nad nimi umístěným štítem, uvnitř kterého byla zobrazena domácí božstva, nejčastěji se nacházelo v atriu, či jeho bezprostřední blízkosti, nebo v pozdějším období v peristylu.

4. Italské vily

4.1. Villa suburbana Villa suburbana byl typem obydlí vyznačující se luxusem a zastavěnou plochou o značné rozloze, přesto však v sobě zahrnovala mnoho podobností s městským domem. Je zde však řada odlišností, hlavním rozdílným prvkem je to, že okolo villy suburbany se rozkládal rozsáhlejší pozemek, tyto vily byly koncipovány tak, že z nich byl umožněn majiteli či návštěvníkovi pohled do okolní krajiny, případně na mořské pobřeží a moře samotné, jako tomu bylo u vil maritimae. Jejich okna byla mnohem větší, v moderním architektonickém pojetí spíše jako tzv. francouzská okna, a kolonády byly otevřeny směrem k tomuto výhledu a ne do prostor vnitřních peristylů a dvorků. Některé z vil se vyvinuly z původního jednoduchého hospodářského domu s atriem a pokoji běžného denního užití v bohatě propracovaného komplexu rozkládajícího se na ploše několika akrů obsahujícího několik 13

desítek pokojů. Stejně jako vily s přídavnou hospodářskou funkci – villa rustica, se v těchto vilách nacházela část, kde byly umístěny lázně. Zde však veškerá jejich podobnost končí, villa suburbana byla jasně určena pro ukojení touhy po luxusu a odpočinku bohatých lidí. Ti samozřejmě potřebovali mít mnoho otroků, aby jim byl plně zajištěn vyžadovaný komfort, a tedy jako součástí těchto vil byla poměrně rozsáhlá část určená právě pro otroky. Jedním z aspektů, který byl společný pro všechny typy domů a vil, byla záliba v zahradách a jídle, tím je myšleno zakomponování freskových maleb ovoce a rostlin a květin do různých částí vily, peristylové zahrady osazené ovocnými stromy, vinnou révou, květinami. Přestože nejjasnějším příkladem by byla Hadrianova vila v Tivoli, její rozlehlý komplex se všemi uměleckými díly, které obsahuje, by však vystačily na samostatnou práci a proto ji v této kapitole nenajdete.

House of Sallust Salustiův dům je umístěn, stejně jako Faunův dům, v Regio VI, tentokrát však v Insulae 2 na východní straně Via Consolare, jižně od jejího spojení s Vico di Narcisso, a na jižní straně ji obklopuje Vicolo di Mercurio. Své jméno dostal díky volebnímu oznámení namalovaného na fasádě domu zobrazující Gaia Sallustia, který je zde doporučen pro úřednickou funkci. Někdy bývá též označován jako dům A. Cossa Libana, jelikož v domě byla v září roku 180612 nalezena jeho pečeť. Primární výkopové práce na domě probíhaly mezi lety 1805 a 1809, v období 2. světové války, konkrétně v roce 1943, byl však naneštěstí poškozen častým bombardováním, následné obnovy se dočkal v letech dalších vykopávek 1969 – 1971 a poslední časový úsek archeologických prací s přispěním moderních technologií probíhal v letech 2005 – 2007 a 2010.13 Tento dům patří mezi nejstarší budovy oblasti, konkrétně do 3. století př. n. l., největší stavební aktivita však spadá do 2. století př. n. l. Při pohledu na půdorysný plán domu je znát, že je tu postaveno množství menších pokojů, ty se zřejmě nacházely v horním patře, čímž se nabízí možnost, že do roku 79 n. l. byl dům transformován do jakéhosi hostince či antické obdoby hotelu. Místnosti situované na severní straně (f-h)byly sice součástí nemovitosti, ale funkčně k ní nepatřily, sloužily jako pekařství, stejně tak skupina místností (b-e) situovaná u jihozápadního rohu, v tomto případě se jednalo o obchody. V době výbuchu Vesuvu byly prostory (b, c) otevřeny do vstupního vestibulu domu, fauces, přístupné byly i ulice. Místnost nebo spíše místnosti (e) na jihozápadní straně domu, byly v podstatě jeden velký prostor rozdělený do tří místností, které byly navzájem propojené, se samostatným vstupem přímo z ulice. Skupina pokojů s nimi sousedící umístěná na jižní straně a skrývající se pod označením (s - v) byla soukromým křídlem domu,

12 http://www.pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/r6/6%2002%2004.htm 13 http://www.pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/r6/6%2002%2004.htm https://sites.google.com/site/ad79eruption/pompeii/regio-vi/reg-vi-ins-2/house-of-sallust 14

přistavěná byla později a se zbytkem domu byla propojena pouze pomocí spojovací chodby (l), ve kterou byl přetvořen původně postranní pokoj náležející k hlavnímu atriu. Zbytek domu vytvářel symetrický celek skládající se z toskánského atria a k němu náležejících bočních místností a malé peristylové zahradě umístěné v zadní části.14 Hlavní vstup do domu byl tedy obklopen po obou stranách vstupy do obchodů, poté následoval vstupní vestibul (a) neboli fauces, který se otevíral do hlavního atria. Uprostřed atria se nacházelo impluvium, na jehož konci byla nalezena mohutná bronzová socha s funkcí fontány umístěná na podstavci, zobrazovala Heracla s jelenem, přestože ji na jejím původním místě v současnosti nenalezneme. Na konci impluvia lze vidět několik drážek, tyto drážky byly vědci přeměřeny stejně jako podstavec již zmíněné sochy a výsledkem byla naprostá shoda. Heraclova socha se dnes nachází v Palermu v Regional Archeological Museum, ovšem u jejího popisu místa nálezu nalezneme jiný, neopravený údaj.15 V atriu bylo vytvořeno zdání vysokých stěn tohoto prostoru, a to díky dekorací zdí do přilehlých místností, výzdoba stěn spočívala ve freskové malbě prvního pompejského stylu doplněného o pilastry spojené kladím u vchodů do jednotlivých místností v kombinaci s osvětlením celého prostoru ze stropního compluvia. Na severní straně atria je umístěna řada několika místností, první z nich je předpokoj, kterým se vcházelo do triklinia (k). Vyvstávají zde domněnky, že dříve tato místnost mohla patřit k pekařství, se kterým sousedí, výzdoba triklinia je provedena v prvním pompejském stylu. Vedle předpokoje leží dva pokoje, identifikované jako cubicula, a poslední místností severní strany atria je ala (i), odkud je umožněn vstup do pokoje (o), kde bylo umístěno schodiště vedoucí do druhého patra domu obsahující množství další cubiculí. Stejný koncept rozložení místností lze nalézt i na jeho jižní straně, pouze s pár odchylkami a přestavbami. Přímo naproti vstupu, na opačné straně atria leželo tablinum (j), jeho výzdoba, tak jako v případě alae (i) se nesla v prvním pompejském stylu, na východní straně bylo umístěno široké okno podpořené dvěma sloupy vedoucí do kolonády a zahrady.16 Po obou stranách bylo tablinum obklopeno dvěma místnostmi, z levé strany pokoj (m) byl označen jako triklinium nebo cubiculum, původní vstup z atria byl zazděn a přesunut na opačnou stranu, tudíž byl tento prostor přístupný širokým vchodem z portika. Prostor místnosti na pravé straně tablina byl rozdělen tak, že vznikla skupinka místností ve složení – andron (n), chodba spojující portikus a atrium, lararium nebo pinacotheca přístupná z atria a cubiculum, jehož vchodový prostor se nacházel ze strany portika.17 Tohle rozvržení je z plánu z roku 1824 od W. Gella, nástěnná malba lararia byla však umístěna v místě zazděného vstupu z alae (i) do triklinia (m), obraz lararia ležel na červeném pozadí, ve středu obrazu stál tripod, vedle kterého se na pravé straně nachází Genius držící nad tripodem pateru, z levé strany

14 https://sites.google.com/site/ad79eruption/pompeii/regio-vi/reg-vi-ins-2/house-of-sallust 15 http://www.pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/r6/6%2002%2004.htm 16 https://sites.google.com/site/ad79eruption/pompeii/regio-vi/reg-vi-ins-2/house-of-sallust 17 http://www.pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/r6/6%2002%2004%20plan.htm 15

je pak umístěn hráč na flétnu a krajními postavami jsou dva Lares oblečené v modré tunice a červeném palliu držící rhyton a pateru. Scéna byla rámovaná girlandami, po stranách visely směrem dolů, spodní část uzavíral obraz hada. Pod obrazem byly nalezeny čtyři díry značící umístění římsy pro obětiny.18 V severovýchodní části domu byla umístěna zahrada (p) do tvaru písmene „L“, podél domu byla ohraničena portikem, který byl tvořen čtyřmi sloupy na východní straně, původně tomu tak bylo zřejmě na severní straně, později však byl přestavěn, aby zde mohly vzniknout místnosti. V severovýchodním rohu zahrady se nacházelo letní triklinium (q) stíněné vinnou révou porostlou pergolou, jeho zděné „pohovky“ byly usazeny v jedné rovině a mezi nimi byl umístěn mělký mramorový bazének, v jehož středu se nacházelo monopodium nesoucí mramorový stůl, ten byl však zničen. Nedaleko triklinia byl u stěny vystavěn zděný oltář. Na opačné straně zahrady, v jihovýchodní části, byla umístěna místnost (r), kde byl umístěn zadní vchod do domu z ulice Vicolo do Midesto, spolu se vstupem na zadní dvůr.19 Vedle něj se nacházela soukromá část domu, ta byla přístupná pomocí chodby (l) z hlavního atria, kudy se vešlo do prostoru s menší zahradou ze tří stran obklopenou peristylem. Tato část domu poněkud kontrastovala se zbytkem domu, jelikož sloupy peristylu byly relativně nízké, měřily méně než 3 metry, byly oktogonální a malovány tmavě červenou barvou s bílými hlavicemi, i zbytek dekorace byl poněkud tmavších odstínů, výzdoba stěn byla provedena ve čtvrtém pompejském stylu avšak na černém pozadí, což propůjčovalo těmto prostorám mírně pochmurný vzhled. Uprostřed malé zahrady byla umístěna malá fontána a pravděpodobně i menší nádrž na vodu, bohužel však tato část domu byla v době 2. světové války zničena a její dnešní podoba je výsledkem rekonstrukce probíhající v 70. letech 20. století založené na zprávách z dob vykopávek na začátku 20. století. Na zdi nacházející se za touto malou zahradou byla fresková malba zobrazující osud Actaeona, který byl roztrhán na kusy svými vlastními psy jako trest za to, že pozoroval Dianu při koupeli. V pravé části scény se nachází nympha v podobě sochy držící fontánu ve tvaru mísy. Po obou stranách zahrady leží dvě cubicula (u, v), které byly na vnější straně dekorovány freskami představující Europu s býkem a Phrixa a Hellé, v západním cubiculu (v) se nacházela další freska zobrazující páry milenců Area s Afrodité v horní části a Parida s Helenou jako centrální panel na červeném pozadí, tento výjev je značně poškozen. Na západní straně peristylu se vcházelo do velkého triklinia (t), zatímco u severovýchodního rohu byla umístěna kuchyně se schodištěm vedoucím do horního patra. Tato část domu pravděpodobně pochází z pozdně republikánského období.20

18 http://www.pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/r6/6%2002%2004%20p2.htm 19 http://www.pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/r6/6%2002%2004%20p2.htm 20 https://sites.google.com/site/ad79eruption/pompeii/regio-vi/reg-vi-ins-2/house-of-sallust 16

House of Faun Faunův dům leží přímo v Pompejích, konkrétně v Regio VI na severní straně Via della Fortuna, v podstatě zabírá celou plochu Insuly 12, jedná se o velmi rozsáhlý komplex, neboť zabírá plochu 3 000 m2 a to z něj dělá největší pompejský dům. Své jméno dům dostal podle nálezu sochy tančícího fauna. Co se týče přesného datování, kdy by dům postaven, tak zde se badatelé nejsou schopni shodnout na konkrétních datech, ale lze říci, že prvotní výstavba domu může být zasazena do let okolo roku 180 př. n. l. zahrnující první peristyl, další větší zásah do podoby domu se klade do pozdního 2. století př. n. l., kdy byla připojena stavba druhého peristylu a s ním dům dosáhl své konečné velikosti.21 Faunův dům byl objeven a odryt mezi lety 1831 a 1832 pod vedením Carla Bonucciho, neapolského rodáka, architekta a vedoucího vykopávek v letech 1827 – 1837.22 Celkový koncept domu je krásným příkladem propojení architektonických modelů italického atriového domu a helenistického peristylového domu. Faunův dům měl dva hlavní vstupy obklopené čtyřmi obchůdky, pravděpodobně buď pronajaty, nebo přímo vedeny majitelem domu. Obytné prostory domu jsou uspořádány do čtyř skupin – toskánské atrium (b) s okolními pokoji určenými pro denní činnosti; tetrastylové atrium (2) s prostory pro služebnictvo na východní straně domu; peristyl (g) a druhý peristyl (k) zabírající více než třetinu insuly. Před vchodem do domu je umístěn nápis „HAVE“23 značící druh uvítání, tak jak se v dnešní době můžeme setkat s rohožkami před dveřmi s nápisy „Vítejte“ apod. Jednotlivá písmena nápisu jsou poskládána z kousků barevného mramoru. Za malou vstupní předsíní se nachází fauces (a), vstupní vestibul, který byl bohatě dekorován, v horní části stěn byla umístěna vystupující římsa, na ní byly usazeny malé sloupy doplňující koncepci fasády, spodní část, pod touto římsou, byla zdobena bílými panely umístěnými na žlutém pozadí prvního pompejského stylu. Podlahu tvořila mozaika skládající se z malých barevných – červených, žlutých, bílých, černých a zelených mramorových kousků tvaru trojúhelníku24, která byla na vnitřní straně oddělena od podlahy atria pásem jiné mozaiky, dnes uložené v muzeu v Neapoli, zobrazující dvě tragické masky zasazené mezi ovoce, květiny a girlandy. Toskánské atrium (b), do kterého se vestibul otevírá, bylo součástí první fáze výstavby domu, na konci 2. století př. n. l. bylo však rekonstruováno. V této době sem byla umístěna i socha Tančícího fauna, po kterém je dům pojmenován. Tato socha se nachází uprostřed centrálního impluvia, na jehož dně je umístěna mozaika s diamantovým vzorem tvořeným jednotlivými barevnými mramory tvaru kosočtverce. Stěny atria byly dekorovány prvním

21 http://archaeology.about.com/od/archaeologicalsi3/ss/pompeii_faun.htm#showall 22 http://www.pompeiisites.org/Sezione.jsp?titolo=Directors+of+the+archeological+works&idSezione=1179 23 Have; havere - zdravit 24 http://www.pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/R6/6%2012%2002%20p1.htm 17

pompejským stylem v odstínech červené, modré a žluté nad spodním černým vlysem, horní část byla ponechána v bílé barvě. Po obou stranách atria jsou umístěna dvě cubicula (c) a na straně zadní leží tablinum (d). V severní stěně tablina se nachází široké okno směřující do kolonády prvního peristylu. Mozaika umístěná na podlaze se skládá ze dvou částí, středového obdélníku sestavený do krychlového vzoru tvořeného kameny zelené, bílé a černé barvy, a bílé okrajové mozaiky. Podlaha cubiculí je dlážděna kousky barevných kamenů s centrálním mozaikovým obrazem, v levém, západním cubiculu jsou zobrazeny hrdličky vytahující náhrdelník ze šperkovnice, v pravém, východním je tato mozaika rozdělena na dvě části – v horní části je kočka s koroptví, v dolní kachny, ryby a korýši.25 Podle španělského archeologa a historika Laurentina Garciy y Garciy sem v roce 1943 spadly dvě bomby, jedna z nich způsobila destrukci tří místností v severovýchodním rohu atria a jejich okolí, konkrétně byly ztraceny nástěnné malby prvního pompejského stylu na severní a východní zdi atria a dělící zeď u cubicula, která ležela západním směrem od tohoto rohu, stejně tak byla zničena i mozaiková podlaha. V jihovýchodním rohu atria bylo umístěno cubiculum, kde byly zničeny freskové malby druhého pompejského stylu. Na východní straně atria byly umístěny ještě další dvě cubicula, ve kterých výbuch bomby nepřežily fresky prvního a čtvrtého pompejského stylu. Poškozena byla i samotná podlaha atria. Druhá z těchto dvou bomb spadla do oblasti druhého atria.26 Tablinum je z obou stran obklopeno místnostmi identifikovanými jako triklinia (e, f). Triklinium (e) mělo ve zdi naproti vstupu z atria umístěno velké okno a vedle něj i vstup vedoucí do peristylu, podlahu tvořila mozaika s obrazem umístěným v centru podlahy zobrazující chlapce sedícího na nějaké kočkovité šelmě. Identifikace tohoto výjevu se mírně liší, Fiorelli27 chlapce označila jako Bakcha na panterovi, Mau28 jej popsal jako Genia podzimu reprezentovaný chlapcem s korunou z vinných listů na hlavě, který sedí na panterovi a zároveň popíjí z hluboké zlaté číše, panter je zvláštní kombinací tygra, kterého má tělo, a lva, jehož má hlavu. Celý výjev je ohraničen jak rámem s divadelními maskami a girlandami, tak i dalším rámem se vzorem mořských vln.29 Triklinium (f) na opačné straně tablina je koncipováno téměř totožně s předcházejícím trikliniem (e), také je zde umístěno velké okno směřující do peristylu, jen s tím rozdílem, že zde žádný další vstup není, a stejně jako u místnosti (e) i zde je podlaha tvořena mozaikou s centrální scénou zobrazující ryby, mořská monstra a podmořský život, rámování tohoto obrazu je poněkud jednodušší, kromě bílého rámování oddělující jednotlivé stupně

25 https://sites.google.com/site/ad79eruption/pompeii/regio-vi/reg-vi-ins-12/house-of-the-faun 26 http://www.pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/R6/6%2012%2002%20p1.htm 27 Giuseppe Fiorelli – vedoucí/ředitel archeologických vykopávek v Pompejích v letech 1860 – 1875 a kurátor neapolského muzea v letech 1863 – 1875 (http://www.pompeiisites.org/Sezione.jsp?titolo=Directors+of+archeological+works&idSezione=1182) 28 August Mau – německý archeolog, klasifikoval římské malířství do čtyř slohů/pompejských stylů (http://oxfordindex.oup.com/view/10.1093/oi/authority.20110810105348257) 29 http://www.pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/R6/6%2012%2002%20p2.htm 18

rámování, je zde vnější rám černé barvy a vnitřní orámování tvoří motiv zobrazující girlandy a květiny. Za všemi těmito místnostmi se nachází první peristyl (g), ten byl zřejmě ze všech čtyř stran obklopen portikem tvořeným dvaceti osmi sloupy. Fakt, že kladí iónských sloupů a dórský vlys zobrazující Nereovny a mořské koně s římsou představují směsici právě slohu iónského a dórského, nabádá vědce k myšlence, zda byl toto záměr, nebo zda nebyla tato část domu v době výbuchu Vesuvu přestavována. Povrch stěn byl rozdělen pomocí pilastrů a zdoben v prvním pompejském stylu. Uprostřed peristylu se nacházela zahrada s mramorovou kašnou, ze které se dochovala pouze její báze umístěnou v centru této zahrady. Na severní straně peristylu ležela široká exedra (h), v čele měla dva sloupy a obrovské okno tvořící téměř celou zadní stranu, které vedlo do druhého peristylu (k). Mezi vstupními sloupy byly umístěny mozaikové obrazy s motivy volně žijících tvorů ve vodách Nilu, jako jsou hroši, krokodýli, ibis a vodní hmyz. Tato místnost je zřejmě neslavnějším místem celého domu a to díky mozaikovému obrazu vyplňujícím téměř celou plochu podlahy, který zobrazuje bitvu mezi Alexandrem Makedonským a Dareiem, pravděpodobně se jedná o bitvu u Issu. Nedochoval se však úplný, levá strana mozaiky je poškozená. Po obou stranách je exedra obklopena triklinii (i, j), z nichž jedno (j) se otevírá celou svou šíří do druhého peristylu, zatímco druhé (i) pouze úzký vchod a dvě okna. V trikliniu (j) se zachovala mozaika pokrývající podlahu, ne však zcela kompletně, centrální obraz zobrazující lva stojícího přes ležícího tygra byl značně poškozen, zbytek mozaiky byl bílé barvy s černým rámováním v podobě motivu vln. Vedle této místnosti se nacházela chodba spojující první a druhý peristyl. Tento druhý peristyl (k) byl obklopen čtyřiceti třemi sloupy, u dvou prostředních sloupů jižního portika byl umístěn mramorový puteal30 a vedle něj stál stůl, taktéž z mramoru, podpíraný okřídlenými sfingami s psími tlapami. Střed druhého peristylu tvořila zahrada, ve které byly nalezeny fragmenty dvou soch. Na západní straně severní zdi byly umístěny dva výklenky ve tvaru edikuly, přinejmenším jeden z nich sloužilo jako lararium, na východní straně byly situovány malé pokojíky včetně pokoje vrátného. Stěny tohoto peristylu byly zdobeny stejným způsobem jako zdi prvního peristylu, rozděleny byly pomocí pilastrů, mezi kterými byly stěny zdobeny prvním pompejským stylem.31 Východně od spojovací chodby jsou umístěny další místnosti, tou první je cubiculum (n), které bylo dekorováno freskami v druhém pompejském stylu a obsahovalo dvě lůžka. Vedle ní je umístěna místnost (l), tento prostor nebyl dekorován a v době erupce sloužil jako vinný sklep. S ním sousedil pokoj přístupný pomocí chodby vedoucí podél východní stěny prvního peristylu, identifikován byl jako kuchyně (m). V její severní zdi je umístěn obloukový edikulový výklenek sloužící jako lararium, průčelí edikulové fasády tvořily dva červené pilastry podpírající trojúhelníkový štít, uvnitř výklenku byla modelovaná štuková římsa a také zde stál malý

30 Puteal – puteus = studna 31 https://sites.google.com/site/ad79eruption/pompeii/regio-vi/reg-vi-ins-12/house-of-the-faun 19

terakotový oltář.32 V kuchyni byly samozřejmě umístěny i kamna, které poskytovaly teplo na vytápění soukromých lázní (o) nacházejících se ve vedlejších místnostech, identifikovány byly díky dutým podlahám a zdím, kterými proudilo teplo. Poslední, ještě nezmíněnou oblastí domu, je východní část, která sloužila více soukromým účelům. Měla i svůj vlastní vstup (1) umístěný ze stejné ulice jako hlavní vstup, odtud vedla chodba do atria podporovaného čtyřmi korintskými sloupy, díky kterým dostalo svůj název – tetrastylové atrium (2). Ve středu jeho stran jsou umístěny místnosti – alae (3), ta na západní straně sloužila jako spojovací průchod mezi tetrastylovým atriem a toskánským atriem. Tato část domu byla těžce poškozena zemětřesením v roce 62 př. n. l. a jsou zde patrné stopy po opravách. Stěny zdobila výzdoba čtvrtého pompejského stylu. Dům nesl také druhé patro, čemuž nasvědčují schody umístěné v místnosti u jihovýchodního rohu prvního peristylu, jeho přesný rozsah však není zcela určen.33 Otázka vyvstává při určení majitelů domu. Je zde několik hypotéz, komu by Faunův dům mohl patřit. Jednou z nich je teorie zmiňující jako možné majitele rodinu Cassiů. Zakládá se na nálezu těla ženy, která zde zemřela při výbuchu Vesuvu, určujícím detailem je nález prstenu s vyrytým nápisem – Cassius, mimo jiné měla tato žena i další drahé šperky. A dále bylo nalezeno graffiti ve tvaru M. Cassius na jednom z dórských sloupů. Z těchto nálezů by logicky vyplývalo, že dům vlastnila rodina Cassiů, problém však vyvstává v tom, že doklady o přítomnosti rodiny Cassiů v Pompejích pochází z císařského období až po erupci Vesuvu. Takže se zdá, že jediná možnost, jak vysvětlit přítomnost tohoto prstenu na zemřelé, je pravděpodobný sňatek se členem rodiny vlastnící tento dům. Jiná teorie zmiňuje jméno rodiny Satriů, které bylo nalezeno na travertinové desce uvnitř domu. Někteří badatelé se domnívají, že tato deska byla původně bází sochy představující předky rodiny, jiní zase tvrdí, že tento nápis pochází z veřejného památníku. Ať už tomu bylo jakkoliv, jeho přítomnost v domě vede k závěru, že původně dům patřil právě rodině Satriů. S naprostou jistotou však nelze tvrdit ani jedno, ani druhé. Jedná se pouze o hypotézy a majitelé domu jsou stále neznámí. Co však lze o jeho vlastnících říci je to, že díky extravagantním mozaikám a dekoraci, se jednalo o příslušníky aristokratické vrstvy.34 Tento dům dostal své jméno podle sošky fauna nalezené uprostřed impluvia toskánského atria umístěného v podstatě hned za hlavním vchodem. Tato bronzová asi 71 cm vysoká socha zobrazuje vousatou, nahou mužskou postavu, její hlava je zvrácena dozadu s pohledem směřujícím k nebesům, ocas a vlasy jsou vytvořeny pomocí tlustých splývavých kadeří. Tělo je v pozici provádějící taneční krok, stojící pouze na špičkách s levou nohou a levou rukou natažené do jedné dlouhé linie,

32 http://www.pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/R6/6%2012%2002%20p7.htm 33 https://sites.google.com/site/ad79eruption/pompeii/regio-vi/reg-vi-ins-12/house-of-the-faun 34 http://web.mit.edu/course/21/21h.405/www/HouseOfFaun/history.html 20

zatímco pravá ruka je ohnutá, stejně jako pravá noha. Kvůli kozím rohům a ocasu je postava identifikována jako Faun, Pan nebo spíše jako Satyr zobrazený v urputném boji opilosti nebo při tanci ve stavu rovnajícím se náboženské extázi. Zpracování této sochy je na značně vysoké úrovni, s velkou dovedností a smyslem pro jemné zobrazení je vytvořeno například faunovo svalstvo. Řemeslná zručnost při zpracování této sochy je známá pouze ze dvou dalších replik z oblasti nilské delty, lze ji vysledovat do centra řecké produkce, Alexandrie. Ve Faunově domě je dnes k vidění pouze její replika, originál je uložen v Museo Archeologico Nazionale v Neapoli.35 A v neposlední řadě je zde nejslavnější dekorace celého domu – Alexandrova mozaika, zobrazující Alexandra Makedonského porážejícího perského krále Dareia III., zřejmě se jedná o bitvu u Ipssu, ke které došlo v roce 333 př. n. l., pouhých 150 let před výstavbou Faunova domu. Mozaika je sestavena ve stylu zvaném opus vermiculatum, jedná se o velmi jemnou mozaiku skládající se ze z velmi drobných kousků barevných kamenů a skla opracovaných do různých tvarů, čímž umožňovala precizní provedení detailů.36 Na tuto mozaiku bylo použito přibližně 1 000 000 těchto kousíčků zvaných tesserae. Alexandrova mozaika se rozkládá na téměř celé ploše podlahy exedry a její rozměry jsou 5,82 m na délku a 3,13 m na šířku. Mozaika je na straně Alexandrovy armády poškozena. Výjev je na první pohled přeplněn postavami, Alexandr jedoucí na svém koni Bucephalovi vede své muže do rozhodujícího okamžiku boje proti prchajícím Peršanům. Naproti Alexandrovi se tyčí postava Dareia na svém válečném voze, mezi nimi je umístěna postava perského prince, který pomocí svého těla se snaží chránit svého krále, vytváří mu jakýsi lidský štít, zatímco je mu vojákem nabízen kůň, tímto aktem však voják sám sebe odsuzuje k jisté smrti. Celá scéna je rámována řadou malých obdélníčků, které téměř imitují dřevěné rámy používané u obrazů malovaných na plátno, což může odkazovat na původní obraz, který byl zřejmě vzorem pro tuto mozaiku, vytvořený malířem Philoxenem z Eritreie, kterého zmiňuje Plinius. Tím, že zde řemeslníci použili opus vermiculatum, jim bylo umožněno vykreslit mnoho detailů a také světelné efekty, barevné změny, části brnění, obličeje a dokonce i jejich výrazy.37

35 http://cir.campania.beniculturali.it/museoarcheologiconazionale/thematic-views/image- gallery/RA59?page=21 http://web.mit.edu/course/21/21h.405/www/HouseOfFaun/Tuscan_Atrium.html 36 J. Bouzek, I. Ondřejová, J. Musil; Úvod do klasické archeologie; nakladatelství Karolinum; Praha 2008, 1. dotisk 3. vydání, str. 36 37 http://cir.campania.beniculturali.it/museoarcheologiconazionale/thematic-views/image- gallery/RA103?page=67 http://archaeology.about.com/od/archaeologicalsi3/ss/pompeii_faun.htm#showall http://www.bbc.co.uk/history/ancient/romans/pompeii_art_gallery_07.shtml

21

House of Vettii Dům Vettiů se nachází přímo v samotných Pompejích, konkrétně v Regio VI, Insulae 15. Ta převážně obsahuje soukromá obydlí s rozptýlenými obchůdky a komerčními prostory. Z obytných domů je největší a nejlépe zachovaný právě Dům Vettiů. Objeven byl mezi lety 1894-95, případně začátkem roku 1896. Svůj název dostal od jména nalezeného na dvou bronzových pečetích, které se nacházely v atriu. Pečetě nesly jména dvou bývalých otroků, propuštěnců (liberti), kteří byli zároveň bratři – Aulus Vettius Conviva a Aulus Vettius Restitutus38. Rod Vettiů postupem stoupl ve společenském žebříčku a to až do té míry, že se první z výše jmenovaných bratrů, Conviva, stal augustalem – nejvyšší civilní úřad, kterého je schopen bývalý otrok dosáhnout. Ve stavbě domu a i jeho výzdobě lze vidět jistou iniciativu bratrů, což nebylo příliš obvyklé u nových zbohatlíků. Dům Vettiů je krásným příkladem toho, co se v Pompejích dělo v polovině 1. století n. l. Po mohutném zemětřesení v roce 62 n. l. se mnoho z elitních starých pompejských rodin rozhodlo přestěhovat do jiných měst, čímž byl v Pompejích uvolněn prostor pro bohatou společenskou vrstvu, a právě to vedlo ke vzniku „nových bohatých/ nouveau-riche“. Často se jednalo o propuštěné otroky, jejichž cílem bylo dosáhnout určité moci a statutu. Jasným příklad tohoto procesu se stali bratři Vettiové, kteří byli schopni ze stavu otroka dosáhnout statutu bohatých obchodníků. Se vzestupem této původně nižší společenské vrstvy je ovšem spojen morální úpadek, jehož důkazy lze nalézt v dekoracích domů, převážně soch a freskových malbách, kde jsou často vyobrazeny sexuální scény. Fresky nalezené v tomto domě naznačují, že ve své době byla prostituce v Pompejích zcela obvyklou, jiné malby ukazují touhu svých majitelů ukázat svým hostům svou novou společenskou pozici zobrazováním různých mytologických a kultovních obrazů.39 Stejně jako několik dalších domu v Pompejích, byl i dům Vettiů poškozen bombardováním v době druhé světové války. Koncem září 1943 dopady bomb způsobily značnou škodu, zejména podél severní strany peristylu. Některá poškození byla opravena, ale množství maleb čtvrtého pompejského stylu bylo nenávratně ztraceno.40 Samotný dům se rozkládá na ploše asi 1100 m2, jeho stavba i dekorace spadají do poslední etapy života Pompejí, tudíž nám dokládá estetické cítění obyvatel před zničením města. Dům byl postaven na pozůstatcích předchozího domu, který se zde nacházel. Přeživší části lze pozorovat ve formě křídel domu a jeho dveří.41

38 http://www.pompeiiinpictures.org/R6/6%2015%2001%20entrance.htm 39 http://web.mit.edu/course/21/21h.405/www/vettii/sources.html 40 https://sites.google.com/site/ad79eruption/pompeii/regio-vi/reg-vi-ins-15/house-of-the-vettii 41 https://www.khanacademy.org/humanities/ancient-art-civilizations/roman/wall-painting/a/pompeii-house- of-the-vettii 22

Exteriér domu je poměrně prostý. Hlavní vstup (a) a k němu připojený vestibul (b) byl situován z ulice ve východní části Insuly. Zdi byly dekorovány převážně ve čtvrtém pompejském stylu, na černém pozadí byly v dolní části (soklu) zobrazeny labutě, středové panely byly zdobeny ornamentálními rámy a medailony s gryfy. V severozápadním rohu byl umístěn panel zobrazující Priapa, boha plodnosti a hojnosti, viditelně odděleného od zbytku dekorace, pravděpodobně za účelem upoutání pozornosti „zlého oka“ závistivců. Lavapesto tvořící podlahu bylo doplněno rozptýlenými bílými mozaikovými kostičkami. Následně se tento vstupní vestibul otvírá do atria (c), v jehož středu se nachází mramorem orámované impluvium. Dekorace čtvrtého pompejského stylu se skládala z nižšího vlysu žluté barvy s červenými panely se scénami představující děti s různými nádobami, které jsou určeny pro oběť. Nad těmito panely je umístěn pruh černé barvy obsahující různé výjevy zachycující amorky, z nichž nejzajímavější představuje obětování Fortuně, a středová část s propracovanými zatočenými sloupy a svícny na červeném pozadí. Podlaha do atria pokračovala z vestibulu, tudíž se opět jednalo o lavapesto s řadami bílých kamínků. Právě zde byly nalezeny části dvou amfor, které nesly jména majitelů domu – „A VETTI RES_V_“, „A VETTI CONVIVAES“42. V atriu se nenachází žádné tablinum, na západní straně se přímo otevírá do peristylu se zahradou, na druhé straně do něj ústí mnoho z okolních místností. Na východní straně atria bylo možné vstoupit do pokoje (d), jehož stěny zdobily fresky malované opět ve čtvrtém stylu sestávající se z dolního pásma napodobujícím mramorové obložení, dále centrální panely bílé a žluté barvy se středovými mytologickými scénami – Leandros plavající za svou Heronou, Theseus opouštějící Ariadne, a ornamentálním orámováním a horní bílou částí doplněnou zátišími. Podlaha byla pokryta mozaikou, její centrální motiv byla růžice (rosetta) umístěná do dvou kruhů nacházejících se ve dvou čtvercích.43 Stejně situován je i další pokoj (k), který však leží na druhé straně od vstupního vestibulu. Výzdoba tohoto pokoje se ne příliš lišila od ostatních pokojů. Opět byla provedena ve čtvrtém pompejském stylu, tentokrát bylo nízké soklové pásmo provedeno v barvě červené, centrální a horní pásmo v barvě bílé, kde se nachází i vlys s motivem mořského života. Zde se zřejmě jednalo o cubiculum, další cubiculum leželo na severní straně, označené jako místnost (g). Dekorace tohoto prostoru je opět ve čtvrtém pompejském stylu, nízké soklové pásmo je tvořeno červeným podkladem doplněným panely a rostlinami, centrální část je bílé barvy ozdobena girlandami a malými panely se zátiším a vrchní část je dekorována aediculami, girlandami a ornamentálními pásy. Dlažbu cubicula tvořila malta s drcenými travertinovými střípky a úlomky barevného vápence. Byla zde nalezena malá bronzová amfora, malá dvouuchá keramická váza a dvě bronzové lampy. Vedle cubicula (d) je umístěna větší místnost (e), identifikována jako oecus. Ležela v jihovýchodním rohu atria. Její

42 http://www.stoa.org/projects/ph/rooms?houseid=18#376, Front hall c in Casa dei Vettii 43 http://www.stoa.org/projects/ph/rooms?houseid=18#377 23

fresková výzdoba se nesla ve stejném stylu jako místnosti předchozí. Nízký sokl byl barvy žluté, doplněný gryfy, girlandami a mořskými koníky, centrální část byla bílé barvy se středovými panely, architektonickými prvky a girlandami a vrchní část tvořila imitace fasády spolu se stojícími a sedícími postavami – Zeus sedící na svém trůnu, Leda se svou labutí a Danae chytající zlatý déšť do svého pláště. Každý středový panel obsahoval mytologickou scénu – na severní stěně je zobrazen Cyparissus s jeho raněným jelenem ležícím v jeho blízkosti, na jižní zdi je zobrazena scéna souboje mezi Panem a Erotem, scény ze zbývající východní a západní zdi jsou ztraceny.44 Podlahu tvořilo cocciopesto rozptýlenými centrálním medailonem z bílého mramoru a rozptýlenými kruhovými, čtvercovými a obdélníkovými dlaždicemi barevného mramoru. Mezi pokojem (h) a oecem (e) ležely dvě místnosti – místnost (f) a chodba (05). Chodba (05) zpřístupňovala druhý vstup do domu, který byl umístěn v prostoru (02), zdobení stěn bylo rozděleno pouze do dvou částí – růžového vysokého soklu sahajícího do výšky 1,6 metru od úrovně podlahy a bílé omítky umístěné výše. Podlahu tvořilo lavapestum s rozptýlenými úlomky barevných kamenů. Z jihozápadního rohu, podél západní zdi stoupalo schodiště, pod kterým byl půlkruhový výklenek. Uvnitř tohoto výklenku bylo nalezeno množství bronzových předmětů, kruhové držadlo, přezka, prsten, hřeby a jiné ozdoby, které byly identifikovány jako součásti koňského postroje, jako například dvě bronzové uzdy.45 V době erupce byla jižní místnost (h) přestavěna ve skříň, dříve byla propojena s místností (n) a s peristylem, tak jako je tomu u místnosti (i) na opačné straně atria. Obě dvě místnosti (h, i) jsou zdobeny freskami čtvrtého pompejského stylu se žlutými panely na červeném pozadí situovanými nad černým spodním vlysem. Horní pásmo obsahuje architektonické motivy umístěné na bílém pozadí. Atrium se na západní straně otevírá přímo do peristylu (m), který tvoří celou západní část domu. Sloupy peristylu byly bílé se zdobenými hlavicemi malovanými různými barvami, architráv byl zdoben akantovými arabeskami provedenými bílým štukovým reliéfem na žlutém pozadí. Stěny dekorovány ve čtvrtém pompejském stylu se skládaly z černého spodního vlysu s rostlinami a vázami, středové části tvořené černými poli ohraničené okrasnými rámy, doplněné centrálními panely a vznášejícími se postavami a bílou vrchní částí zdobenou girlandami, zdobnými pásy, masky a gryfy. Sloupy peristylu obklopovaly zahradu umístěnou ve středu tohoto prostoru, nacházely se zde různé předměty dotvářející ráz okrasné zahrady, jako například sochy, umyvadla a fontány s tryskající vodou. Podstavce soch byly postaveny proti každému rohovému sloupu a proti středovým sloupům severní a jižní strany, na východní a západní straně stály podstavce proti sloupům viditelným ze vstupního vestibulu. Každý z těchto podstavců byl připojen k vodnímu potrubí, protože bylo zapotřebí, aby se tyto sochy tvářily jako součásti fontán a tryskala z nich voda. Severní stranu zahrady zdobily dvě bronzové sochy amorků,

44 https://sites.google.com/site/ad79eruption/pompeii/regio-vi/reg-vi-ins-15/house-of-the-vettii 45 http://www.stoa.org/projects/ph/rooms?houseid=18#376 24

každý z nich držící husu a hrozen vína. Zbytek soch byl vyroben z mramoru, jako tomu bylo u satyra nesoucího amforu umístěného v severovýchodním rohu. A dále Parida nesoucího jehně v severozápadním rohu, sochy satyra s mušlí u svého ucha v jihozápadním rohu a sochy Bakcha a satyra držícího měch s vínem na straně jižní a dva amorky umístěné na západní straně. Zajímavé je, že na východní straně nebo v jihovýchodním rohu nebyly žádné sochy nalezeny. Kolem okraje zahrady byly v určitých vzdálenostech umístěny obdélníkové a kruhové mramorové mísy, či jakási umyvadla. Co se týče těch obdélníkového typu, tak ty se nacházely samostatně umístěny na jedné straně; na severní straně ve středovém intercolumniu46, na východní ve třetím intercolumniu (počítáno od severní strany), na jižní straně opět v centrálním a na západním, stejně jako na východním, ve třetím intercolumniu (od severní strany. Kruhové mísy, nebo kruhová umyvadla stála vždy v rozích zahrady, v severovýchodním, severozápadním a jihozápadním. To z jihovýchodního rohu bohužel chybí. Další kruhová mísa stála uprostřed zahrady, ta byla obklopena na severní straně obdélníkovou mísou ve tvaru mušle a kašnou se dvěma hermovkami, na opačné jižní straně byla umístěna nízká mramorová základna, zřejmě fontána a bazén.47 Na východní straně peristylu se zahradou byly umístěny ještě další tři místnosti. U jihovýchodního rohu se nacházela místnost (n) a (o). Menšími dveřmi se vstupovalo do pokoje (o), který zřejmě sloužil jako skladovací prostor. Byly zde nalezeny stopy po třech řadách polic na severní a jižní stěně a také čtyři amfory, na kterých se nacházely nápisy: "GVSTATICIUM," "XV K ILN DESARIANO[?]DOL XV," "DE TVR///TIANO DOL XXV, " a "M[?]UF[?] MLER48 Místnost (n) identifikována jako oecus byla plně otevřená do peristylu, její dekorace stěn je vytvořena ve čtvrtém pompejském stylu sestávajícím se z červeného soklu ozdobeném girlandami, zdobnými pásy a panely s delfíny a palmetami, žluté centrální zóny doplněné komplikovanými architektonickými výhledy a středovými panely zobrazujícími malého Herakla škrtícího hady, Penthea kterak je trhán na kusy Bakchantkami a potrestání Dirké. Celý koncept doplňuje horní část zdobená panely s girlandami a zdobnými pásy. Podlahu tvořila směs malty a rozdrcených vápencových úlomků spolu s kousky barevných kamenů. Na opačné straně východní zdi peristylu je umístěna místnost (p), v podstatě se jednalo o stejný typ pokoje jako oecus či triklinium (n). I zde byla celá západní zeď otevřena do peristylu a výzdoba se opět nesla ve čtvrtém pompejském stylu. Sokl tvořila imitace mramoru, centrální část představovala červená pole se středovými panely, uvnitř kterých byly zobrazeny mytologické motivy – Daidalos a Pasiphaé, potrestání Ixiona a opuštěná Ariadne, a vznášejícími se skupinkami postav oddělenými od sebe architektonickými průhledy. Vrchní část byla

46 Intercolumnium – šířka mezery mezi jednotlivými sloupy 47 http://www.stoa.org/projects/ph/rooms?houseid=18#384 48 http://www.stoa.org/projects/ph/rooms?houseid=18#384 25

reprezentována propracovanou fasádou doplněnou o sedící postavy.49 Na severní straně je peristyl obklopen řadou dalších místností, v severozápadním rohu leží místnost (r). Jedná se o poměrně rozlehlý pokoj, původně sloužil jako triklinium, nicméně v době výbuchu Vesuvu se z něj stal zřejmě skladovací prostor. Nálezy naznačují, že se zde skladovaly kusy rozbitých soch, ty jsou srovnatelné s těmi umístěnými v zahradě a pravděpodobně původně odtud i pocházely. Toto zjištění badatele nabádá k teorii, že právě v této místnosti se rozbitý materiál opravoval. Mezi nálezy patří například dvě malé skleněné láhve, keramický pohár, bronzová rukojeť, levá paže náležející k bronzové soše držící husu, mramorový falus, mramorová hlava, stojan původně patřící k soše taktéž z mramoru, dále pak panty po osmi kusech, které byly součástí truhly, zdobený mramorový blok a mramorový fragment s nápisem. Tento pokoj měl poměrně široký vstupní prostor do peristylu, zároveň byl přístupný i z vedlejší místnosti (q) dveřmi umístěnými v jihovýchodním rohu. Stěny byly bez dekorace, pouze pokryty bílou omítkou a podlaha se skládala z malty smíchané s drceným vápencem a úlomky barevných kamenů. S ní sousedící místnost (q) byla označena jako oecus, byla téměř plně otevřena na své jižní straně do peristylu. Fresková výzdoba se nesla ve čtvrtém pompejském stylu, kdy sokl tvořila černá a červená barva doplněná girlandami, stojícími postavami a motivy amorků, kteří vykonávají různé aktivity. Středová část je tvořena červenými poli s motivem ročních období, ozdobnými pásy na černém pozadí, jejichž motivy tvoří jemné figurky, obrázky námořních bitev umístěných pod divadelními maskami a obrazy předmětů spojených s Dionýsovým kultem.50 Výzdobu v horní části doplňuje propracovaná fasáda architektonických prvků a postav. Mozaika, která utvářela celou podlahu pokoje, byla kombinací bílého pozadí s černým okrajem a meandrovým vzorem také černé barvy umístěným na prahu místnosti. Poslední místností přístupnou z peristylu je prostor označený (s), zde se jedná o malou zahradu s poloperistylem připojeným k západní zdi, kde se dochovaly pouze pozůstatky hrubé růžové omítky, zatímco zbytek zdí byl vyzdoben freskami čtvrtého pompejského stylu s červeným soklem zdobeným rostlinnými motivy a středovou částí, kterou tvoří červená pole se zdobenými okraji oddělenými architektonickými průhledy, svícny s rostlinnými motivy a vázami na bílém nebo černém pozadí. Podlaha i zde spočívala v kombinaci malty a rozdrcených vápencových úlomků. Jedinými nálezy této zahrady byla amfora a popsané olověné závaží. Na východní straně jsou odtud přístupné dvě místnosti (t, u), které jsou také vzájemně propojeny. Zadní místnost (u) byla identifikována jako velké cubiculum. Freskovou malbu tvořilo bílé pozadí, na kterém byl sokl červených a žlutých skvrn, středová část se sestávala z bílých polí se zdobnými okraji a vznášejícími se amorky a oddělenými architektonickými výhledy a horní část byla doplněna edikulami, postavami,

49 http://www.stoa.org/projects/ph/rooms?houseid=18#387 https://sites.google.com/site/ad79eruption/pompeii/regio-vi/reg-vi-ins-15/house-of-the-vettii 50 https://sites.google.com/site/ad79eruption/pompeii/regio-vi/reg-vi-ins-15/house-of-the-vettii 26

labutěmi a zdobenými pásy. Podlaha byla totožná ve všech třech propojených místnostech (s,t,u). Poslední místností, která byla součástí tohoto malého komplexu, bylo triklinium (t), jehož stěny nesly výzdobu čtvrtého pompejského stylu – sokl z panelů, ozdobných pásů, girland a rostlin, centrální zóna se zdobenými okraji a středovými poli s mytologickými motivy (Herakles a Auge, Achilles a Skyros), architektonickými průhledy a medailony.51 Z hlavního atria (c) je přístupné celé východní křídlo domu, v jeho severovýchodním rohu je umístěn vchod do vedlejšího a také menšího atria (v), stejně jako v hlavním atriu, i zde se nacházelo impluvium, které bylo vyrobeno z tufu, stěny byly tvořeny hrubým růžovým soklem sahajícím do výšky 1,82 m a bílou omítkou, cocciopesto vytvářelo podlahu atria. Nálezy zahrnovaly malý keramický pohár, železnou břitvu a čtyři bronzové mince. Na západní stěně atria bylo situováno lararium. Lararia byla v římských domech různých tvarů a rozličných forem, mohlo se jednat o jednoduchou nástěnnou malbu nebo komplikovanou svatyni. Zde bylo lararium imitací chrámu, sloupy podpíraly štít a rámovaly centrální scénu. Ta vyobrazovala dva tančící lares, strážce rodiny a ochránce domácnosti, držící picí rohy a zároveň obklopující genia, který reprezentuje ducha či podstatu pána domu, oděného do tógy a vykonávajícího oběti. Pod tímto výjevem je umístěn had. Had byl často součástí lararií, zastupoval zde duchovní strážce rodiny.52 V jihovýchodním rohu se nacházelo schodiště vedoucí do horního patra. Vedle schodiště byly umístěny dveře vedoucí do místnosti (08) identifikované jako sklad či zásobárna. Její stěny byly pokryty jemnou růžovou omítkou. Na severní a východní zdi byly situovány dvě poličky, pod schodištěm byla vestavěná skříň, čemuž nasvědčuje nález bronzové desky, šroubu, bronzové mušle obsahující organické zbytky a keramické lampy. Ze severovýchodního rohu vedlejšího atria (v) byl vstup do menší místnosti (z), umístěnou přímo za skladovací místností (08). Stěny byly hrubě omítnuty a uprostřed jižní zdi se nacházel malý obdélníkový výklenek. Stav, v jakém byla místnost objevena, naznačuje, že tento pokoj byl buď nedokončen, nebo byl v provizorním stavu.53 Na severní straně malého atria (v) leží další dva vstupní prostory, a to do místností (x, y). Stěny těchto dvou pokojů byly totožné s těmi v místnosti (z), stejně jako jejich nedokončený stav. Severozápadní roh atria (v) vede do menší chodby, která se na své západní straně otvírá do prostoru (w). Ten byl identifikován jako kuchyně, jeho stěny pokrývala hrubá omítka a podlahu tvořilo lavapesto s rozptýlenými úlomky barevných kamenů. Podél jižní zdi byla vystavěna zděná lavice s otvorem pro topení, která sloužila k vaření. Na ní byly nalezeny dva železné tripody a železný rošt, zatímco vedle této antické trouby leželo pět velkých bronzových hrnců. Mezi další nálezy patří bronzová váza, keramická mísa, dva keramické džbány, dalších devět váz vyrobených z keramiky, mramorová socha

51 http://www.stoa.org/projects/ph/rooms?houseid=18#388 52 http://www.bbc.co.uk/history/ancient/romans/pompeii_art_gallery_08.shtml 53 http://www.stoa.org/projects/ph/rooms?houseid=18#388 27

Priapa s funkcí fontány původně umístěná v peristylu a mramorová socha satyra. Poslední místností v této části domu je cubiculum (X), do kterého se vstupuje z prostoru kuchyně, z jejího severozápadního rohu. Dekorace stěn se i zde nesla ve čtvrtém pompejském stylu, pozadí bylo vyplněné bílou barvou s poli oddělenými od sebe červenými linkami a zdobnými okraji, v jejichž středech byly zobrazeny erotické scény, zatímco vrchní část stěn nebyla vyzdobena. Podlahu pokrývalo lavapesto s rozptýlenými úlomky barevných kamenů. Do kompletního popisu domu Vettiů chybí zmínit ještě jednu oblast, ta se nachází v jeho jihovýchodním rohu. Zde byl umístěn zadní vchod do domu, kterým se vstupovalo do místnosti (02), výzdoba jejích zdí spočívala v bílé omítce a 1,7 m vysokého růžového soklu, podlaha byla provedena mnohem prostším způsobem – hrubé lavapesto s fragmenty hlíny. Odtud byl chodbou (05) umožněn přístup do zbytku domu, jinak se z této místnosti vstupovalo do dalších dvou prostor, označených (01 a 04). Místnost (01) ležela v jihozápadním rohu místnosti (02), její stěny byly sice omítnuty, co se však týče podlahy, tak o ní neexistují žádné důkazy, zřejmě zde byla umístěna latrína. Na opačné straně byla situována místnost (04), nejsou žádné záznamy ani důkazy o výzdobě či jakémkoli omítnutí stěn a podlahovém pokrytí. Avšak byla tu nalezena kostra koně, dvě bronzová držadla, zřejmě součásti nábytku, dvouuchá bronzová mísa, bronzový náramek a postříbřený náustek vyrobený z kosti údajně pocházející z flétny. Nález kosterních pozůstatků koně nabádá k identifikaci této místnosti jako stájí, avšak co se týče ostatních nálezů, tak ty sem v takovém případě příliš nepatří. V závěru je potřeba zmínit, že tento dům měl i druhé patro. Ve vyšších vrstvách usazenin vulkanického popela v severní části domu bylo nalezeno množství předmětů, jako je bronzový zámek, malá skleněná lahev a pečeť nesoucí nápis „P. CRUSTI FAUSTI“54, dále pak dvě bronzové dekorované úchytky. Mezi nálezy z oblasti nad místnostmi (k, d, b) a hlavním vstupem (a) patří fragmenty amfory, jedna malá a jedna velká skleněná láhev, keramický džbán a váza, menší stříbrná váza s rukojetí, stříbrná lžíce, zlatý prsten a řetízek, stříbrné zrcadlo, dvě bronzové spony, jedenáct skleněných korálků a mnohé další.55

House of Dioscuri Dům Dioskúrů nebo též Dům Castora a Polluxe se nachází v Pompejích, ve čtvrti zvané Regio VI, konkrétně pak v bloku Insula 9. Na jižní straně jej obklopuje Vicolo di Mercurio, na východní straně se nachází Vicolo del Fauno a na západní Via di Mercurio. Jedná se o jeden z nejnákladnějších a největších domů pozdního období Pompejí. Známý je především pro svou freskovou dekoraci čtvrtého pompejského stylu.

54 http://www.pompeiiinpictures.org/R6/6%2015%2001%20peristyle%20p2.htm 55 http://www.stoa.org/projects/ph/rooms?houseid=18#396 https://sites.google.com/site/ad79eruption/pompeii/regio-vi/reg-vi-ins-15/house-of-the-vettii 28

První výkopové práce se zde uskutečnily mezi lety 1826 a 1828 pod vedením Nicoly d´Apuzza, následně byla oblast domu zkoumána v roce 1937 za dohledu Amedea Maiuriho. Svůj název dům dostal podle fresky umístěné při vstupu, ve fauces, zobrazující Dioskúry, syny-dvojčata Dia, Castora a Polluxe, jak jinak bývá také dům nazýván. Do domu se vstupovalo z Via di Mercurio a na jeho venkovní zdi ze strany vstupu bylo nalezeno několik nápisů, první z nich, týkající se boje mezi Pompejany a obyvateli města Nocera, byl ve znění Campani Victoria una cum Nucerinus peristis. Překládající se jako „obyvatelé Kampánie, naším vítězstvím vám zhynuli obyvatelé Nocery“. Další nápis nalezený v září roku 1828 byl ve tvaru A(ulum) Vettium Firmum aed(ilem) v(irum) b(onum) o(ro) v(os) f(aciatis) Felix Cupit a jiný A(ulum) Vettium Firmum aed(ilem) o(ro) v(os) f(aciatis) Fuscus cum Vaccula facit Kdy zřejmě Fuscus byl soused rodiny Vaccula. Následující nápis zmiňoval toho stejného Fusca, jako doporučovaného kandidáta v rámci volebního programu A(ulum) Vettium Firmum Aed(ilem) v(iis) a(edibus) s(acris) p(ublicis) p(rocurandis) o(ro) v(os) f(aciatis) Fuscus (rogat) Na té samé zdi, pouze v její vyšší části, bylo další volební doporučení, tentokráte zřejmě pro oba tyto sousedy - Fuscus cum Vaccula facit Byli známi dva Pompejané s tímto cognomenem - M. Nigidius Vaccula a N. Nasennius Nigidius Vaccula. První z nich byl znám díky tomu, že daroval mobilní bronzové ohřívadlo, samozřejmě podepsané svým jménem, do veřejných lázní, tzv. Terme del Foro a také do Terme Stabiane, Stabijských lázní. Druhý jmenovaný byl zaznamenán v apocha Iuc. VI, kde byly zapsány účty dědiců zesnulého N. Nasennia Nigidia Vaccula a provedená platba sluhovi jménem Salvius v roce 54.56 Vstupní prostor domu ze strany ulice Via di Mercuriu, fauces (1), je dekorován freskami čtvrtým pompejským stylem, na červeném pozadí je zobrazen Castor a Pollux, každý umístěn na opačné straně vstupního vestibulu. Na jižní straně tohoto vestibulu je situován vchod do pokoje (2), ve kterém byly nalezeny latríny a schodiště do druhého patra. Fauces se otevíralo do velkého atria (3), neobvyklého a jedinečného, jedná se o jedno ze čtyř atrií v Pompejích, kde byly jako podpora střechy použity korintské sloupy, dvanáct korintských sloupů tradičně malovaných červenou a bílou barvou obklopovalo centrální impluvium. Stěny atria byly zdobeny čtvrtým pompejským stylem,

56 http://www.pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/R6/6%2009%2006%20atrium%20part%201.htm 29

bohužel však značná část této výzdoby byla poškozena erupcí, zvětráváním odkrytých stěn a také odstraněním nejvýznamnějších fresek, některé z nich jsou k vidění v Národním archeologickém muzeu v Neapoli, jako například sedící Zeus obklopený svými atributy včetně orla a globu, stojící Dionýsus nebo Bakchus s panterem u své levé nohy držící kantharos v ruce pravé, ze kterého pije malý satyr. Na jižní straně atria je situována ala (4), což je v podstatě vstup do peristylu, který je obklopen cubiculem (5) a pokojem (7) se štěrbinovým oknem v jižní stěně směřující do peristylu.57 Ala byla dekorována dalšími freskami, Saturn nebo Chronos držící srp byl jednou z maleb zdobící vstup do peristylu, tou druhou byla Ceres držící dlouhou pochodeň v pravé ruce a košík plný klasy obilí v ruce levé, stejně jako freska Pana a Hermafrodita nad samotným vstupem.58 Přímo naproti vstupu, skrze hlavní atrium je situováno tablinum (9), jeho fresková výzdoba je opět provedena ve čtvrtém pompejském stylu, ale stejně jako tomu je v případě atria, tak i zde původní barva pozbyla svou živost a sytost a nejkrásnější fresky byly odstraněny, to se týká například malby Achillea ve Skyru, který byl centrálním obrazem jižní zdi, obklopen z obou stran malbami vznášejícího se satyra a mainady, a scény horního vlysu, kde je zobrazena žena nabízející cestovateli nápoj, interpretováno také jako Oidipus a Sphynx nebo kouzelník předpovídající budoucnost. Vedle tablina (9) je v jihovýchodním rohu atria umístěno triklinium (8), fresková výzdoba čtvrtého pompejského stylu se skládá s červených a modrých panelů oddělenými architektonickými prvky a nižšího dekorativního vlysu modré barvy. Centrální panely na každé stěně obsahovaly mytologické scény, zachovaly se však pouze stěny severní a západní zdi a nachází se v dosti špatném stavu, poškozena byla omítka, čímž došlo ke značné ztrátě detailů malby. Severní stěnu zdobila scéna Nymf koupající novorozeného Adonise, Minos a Scylla byly umístěni na zdi západní, podlahu triklinia tvořila bílá mozaiková podlaha s černým rámujícím pruhem. Severní strana atria je lemována řadou místností (11, 12, 13) interpretovaných jako cubicula, nejsou v příliš dobrém stavu, dochovaly se zbytky omítky s barvou a podlaha pouze v jedné z nich, a to v cubiculu (12), tvořila ji bílá mozaika s širokým barevným rámem spojující geometrické prvky, jako jsou čtyřúhelníky a svastiku. Největší cubiculum (14) leží v severozápadním rohu domu, pravděpodobně je však ze všech cubiculí v nejhorším stavu, stěny byly velmi jemně zdobené, dnes je dekorace zdí značně vybledlá, skládala se z bílých a modrých panelů umístěných nad nižším vlysem červené barvy doplněným o mytologické scény, na západní stěně byl zřejmě výjev s Narcissem, obraz jižní stěny se nezachoval vůbec a přeživší freska severní stěny zobrazovala Selene zahalenou do tmavého pláště klesající směrem k Endymionovi, v průběhu prvních vykopávek byla odstraněna a uložena v Národním muzeu v Neapoli. Vedle tohoto cubicula byla na

57 https://sites.google.com/site/ad79eruption/pompeii/regio-vi/reg-vi-ins-9/house-of-the-dioscuri http://www.pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/R6/6%2009%2006%20plan.htm 58 http://www.pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/R6/6%2009%2006%20atrium%20part%203.htm 30

jeho jižní straně situována malá chodba (15)sousedící s posledním cubiculem (16) atria, zhruba ve své polovině byla podlaha místnosti mírně vyvýšena, tím vytvářela prostor pro uložení kanape či postele. Výzdoba stěn se nachází v mnohem lepším stavu, než tomu je u předchozího pokoje, freska je malována ve čtvrtém pompejském stylu, na bílém pozadí byly umístěny bílé panely orámované žlutou, červenou či modrou barvou, spodní vlys byl barvy červené a nad tím vším se nacházela horní část skládající se z postav obklopených architektonickými prvky.59 Prostor spojující atrium s pseudoperistylem byl situován v severovýchodním rohu atria, jednalo se o tzv. andron (10), nenacházela se zde pouze přístupová chodba, ale byly zde umístěny i schody vedoucí do druhého patra a také místnost identifikovaná jako oecus (21). I v tomto pokoji byly stěny zdobeny freskami čtvrtého pompejského stylu, bílé panely s dekorativními architektonickými prvky umístěné na bílém pozadí, to vše bylo ve spodní části doplněno červeným soklovým vlysem, centrálním výjevem západní zdi byla scéna Apolla a Daphne, zatímco zeď jižníí zdobila freska Silena a Bakcha, ve východní bylo umístěno okno vedoucí do pseudoperistylu (17)a severní centrální panel zobrazoval Adonise a Erota. Pseudoperistyl (17) nebo také první peristyl tvořil značnou část východní části domu. Z dekorace stěn se toho příliš nedochovalo, pouze několik výjevů, například západní stěnu zdobil výjev zobrazující herce v divadelních maskách právě hrající scénu z mýtu o Auge, čemuž napovídá zavinuté miminko, kterého ve svém náručí drží herec představující ženskou postavu60, na jižní stěně byla malba Phaedry a Hippolyta. Pseudoperistyl tvořilo na straně západní portiko sestávající se z pěti sloupů a dvou pilastrů, spodní část sloupů byla hladká a zdobena červenou barvou, zatímco zbytek sloupu byl bílé barvy a zdobený žlábkováním, navzájem byly tyto sloupy spojeny dřevěným plotem, jehož rámy byly zaseklé do jednotlivých sloupů a dodnes jsou na nich tyto žlábky patrné, nad sloupy byl umístěn dekorativní architráv.61 Uprostřed byla situována zahrada s larariem zbudovaným za vzdálenější, východní stěně, lararium bylo aedikulového stylu s malovanou bází zobrazující pantera, který prostrkává svou hlavu skrze girlandy z hroznů pokračující po obou stranách podstavce.62 V severovýchodním rohu domu se nacházely služební prostory, jako je tomu u místnosti (18), která byla identifikována jako kuchyně, její součástí byly i další schody vedoucí do druhého patra a také oblast s latrínami, přístupná byla menší chodbou z pseudoperistylu, kudy se vstupovalo i do sousední místnosti (19). Západní zeď kuchyňského prostoru byla doplněna o malý obloukový výklenek, podle dřívějších záznamů zde byl nalezen fragment malby Fortuny držící nad globem kormidlo a pod ní byli umístěni dva hadi a oltář, dnes však po ní nezůstaly žádné doklady.63 Posledním pokojem této části

59 https://sites.google.com/site/ad79eruption/pompeii/regio-vi/reg-vi-ins-9/house-of-the-dioscuri 60 http://www.pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/R6/6%2009%2006%20east%20part%201.htm 61 http://www.pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/R6/6%2009%2006%20east%20part%201.htm 62 http://www.pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/R6/6%2009%2006%20east%20part%202.htm 63 http://www.pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/R6/6%2009%2006%20east%20part%204.htm 31

domu je triklinium (20), jeho malba je značně poškozená, ale i přesto lze rozpoznat scénu zobrazující Narcisse, Aphrodite a Echa na jižní stěně, východní zdobil obraz Apolla a Laomedona nebo Admeta.64 Na opačné straně pseudoperistylu se nachází zřejmě největší místnost celého domu, exedra (22), na severní straně má umístěno široké okno vedoucí zpět do pseudoperistylu, na západní straně se plně otevírá do velkého peristylu (6), původně byla celá místnost obložena mramorem, dnes jsou její zdi holé, na jižní straně s ní sousedí ještě další dvě místnosti (24, 25). Podél exedry (22) a pokoje (25) vede od pseudoperistylu (17) dlouhá chodba, zhruba v její polovině se nachází posticum, zadní nebo služební vchod. Na tuto chodbu navazuje další chodba (27)spojující dvě hospodářské místnosti (28, 29). Poslední částí Domu Dioskúrů je velký peristyl (6), který je přístupný jak z již zmíněné exedry (22), potažmo i pseudoperistylu, ale také z aly (4) přebudované ve vstup do peristylu. Podlaha byla vydlážděna černo-bílou mozaikou tvořící mezi sloupy jednotlivé geometrické vzory. Jeho stěny jsou bohatě zdobeny ve čtvrtém pompejském stylu, hlavní část tvoří žluté panely rámované červenou barvou a navzájem od sebe odděleny imaginárními architektonickými prvky, spodní část je tvořena zdobným soklovým vlysem, mezi dochované malby dekorující panely patří například zobrazení Mainady ze severní zdi, vlevo od vstupu, či dva jeleni umístění nad košíkem s girlandami, vedle kterého je stojící husa, dva ptáci klovající do misky s fíky, vedle které leží mrtvá koroptev.65 Mezi další malby patří zobrazení prasete se dvěma košťaty ze západní zdi, stejně jako obraz sedící dívky v zelením chitonu a červeném plášti, tyto malby se nenacházely pouze na stěnách portika, ale také na pilastrech umístěných v rozích centrální zahrady, a to jak na vnějších, tak vnitřních stranách. Zde byly k vidění obrazy, jako je scéna s Medeou zamýšlející se nad vraždou svých dětí jakožto nejlepší cestou jak ublížit svému muži, Perseus osvobozující Andromedu poté, co zabil mořskou příšeru, nebo vraždu Nioboven, obraz kněžky, okolo které je obtočen had. Jak jsem již zmínila, uprostřed peristylu se nacházela zahrady, uvnitř které byly umístěny dvě nádrže, větší z nich ležela ve východní části zahrady a rozkládala se téměř od jednoho sloupu peristylu k protějšímu s fontánou uprostřed, zatímco menší nádrž byla situována v západní části a svým tvarem kopírovala tvar peristylu. Z peristylu se na jeho severozápadní straně vstupovalo do menšího pokoje (23), který měl klenutý strop., zde se zachovaly pouze fragmenty mozaiky.66

64 http://www.pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/R6/6%2009%2006%20east%20part%207.htm 65 http://www.pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/R6/6%2009%2006%20peristyle%20part%202.htm 66 http://www.pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/R6/6%2009%2006%20peristyle%20part%206.htm https://sites.google.com/site/ad79eruption/pompeii/regio-vi/reg-vi-ins-9/house-of-the-dioscuri 32

Domus Aurea Domus Aurea byl rozsáhlý vilový komplex rozkládající se v samém srdci starověkého Říma. Po ničivém požáru v roce 64 n. l., který zničil značnou část Aventinu a Palatinu, se císař Nero rozhodl zde postavit svůj palác. Traduje se, že požár byl založen záměrně, právě kvůli nedostatku místa pro jeho stavbu. Pro jeh zrealizování se císař obrátil na mistry monumentální architektury – architekta Severa a Celera, který vynikal v inženýrství, pro dekoraci interiéru a výmalbu byl vybrán Famulus či Fabullus.67 Palác byl tedy postaven mezi lety 65 a 68 n. l., kdy Nero spáchal sebevraždu, na ploše více než 200 akrů (81 ha). První postavenou částí byl Domus Transitoria, který spojoval stávající budovy na Palatinu se zahradami a dalšími císařskými budovami na Esquilinu a přilehlých kopcích. K němu přidal rozsáhlou část Cealinu a údolí mezi ním, Palatinem a Esquilinem. Celá tato oblast byla koncipována jako park s portiky, altány, lázněmi a fontánami, v jejichž středu bylo umístěno umělé jezero, na jehož místě se dnes nachází Colosseum. Na východním konci Fora, na svazích Velia, byla vybudována monumentální kolonáda spolu se vstupním vestibulem, kde stála kolosální pozlacená bronzová socha Nerona. V poslední čtvrtině 15. století byly pod pozůstatky Trajanových lázní objeveny dosud neznámé místnosti, ty byly součástí Neronova Zlatého paláce – Domus Aurea, jeho popis byl do té doby znám pouze z díla Tacita a Suetonia. Z paláce se dochovalo velmi málo, vzhledem k tomu, že byl postaven na vyvlastněné půdě, snažili se císařovi nástupci velké části paláce přestavět či využít pro veřejnost. Popisy přepychových nástěnných maleb a štukové výzdoby se dochovaly v díle Plinia. V roce 1999 byla po 15 letech restaurátorských prácích část paláce otevřena veřejnosti. Nicméně silné deště z roku 2006 oslabily strukturu a lokalita byla následně uzavřena. Později však byla dočasně znovu otevřena, a to navzdory pokračujícím opravám.68 Jednou z nejviditelnějších součástí paláce byl Colossus Neronis – Neronův kolos, jednalo se o 36 metrů vysokou bronzovou sochu císaře Nerona, která byla umístěna při vstupu do celého areálu. Tento „obr“ byl vybudován jako imitace Kolosu rhodského, jednoho ze sedmi divů starověkého světa, později byl opatřen hlavami několika císařů, dokud nebyl císařem Hadriánem přesunut do Flaviovského amfiteátru, odtud zřejmě Flaviovský amfiteátr dostal svůj později, od 11. století, užívaný název Colosseum. Celá oblast tohoto monstrózního palácového komplexu byla přes 300 metrů dlouhá a téměř 90 metrů široká, kromě jiného zde byl vybudován amfiteátr, tržnice a lázeňský komplex, ke kterému

67 http://www.ancient.eu/article/661/ 68 http://www.britannica.com/topic/Golden-House-of-Nero 33

náležel 75 km dlouhý akvadukt. V lázních byly umístěny nádrže se slanou i minerální sirnou vodou přiváděnou z pramenů z Albulae nedaleko Tivoli. Na Caeliu se nacházely zahrady, zoologické zahrady, lesy a parky s volně se potulujícími zvířaty, také zde bylo k vidění značné množství soch, jeskyni, fontán a malovaných portiků a vodopádů. Rozsáhlé jezero, které leželo tam, kde dnes stojí Colosseum, bylo obklopeno lesy a falešnými vesničkami, jeho rozsah byl takový, že umožňoval manévrování lodí plujících na něm. Po Neronově smrti císař Vespasianus celý komplex zpřístupnil veřejnosti a Neronovy paláce byly zničeny nebo přebudovány. Stavba, dnes nazývaná Domus Aurea, byla zasypána a na ní byly kolem roku 80 n. l. postaveny veřejné lázně – Titovy lázně. Později, mezi lety 104 a 109 n. l. zde jiný římský císař, Trajan, nechal vystavět další lázeňský komplex, který svou monumentalitou převyšoval ten Titův. Neronův palác pak podpíral základy nové stavby, díky čemuž se zachovalo to, co z Domu Aurea zbylo, znovuobjeven pak byl v 15. století, a to především renesančními umělci, pro které byly jeho malby zdrojem inspirace, jako příklad lze uvést Raffaela a jeho výzdobu Vatikánské lodžie – Logge di Raffaello znázorňující biblické výjevy, dále Michelangelo či Pinturicchio. Následně byl Domus Aurea také nazýván jako „le grotte“, zřejmě z původního názvu „grottesco“ (groteskní) kvůli tomuto konkrétnímu stylu výzdoby nebo také z italského výrazu pro jeskyni – grotto69, tito umělci se domnívali, že navštívili jeskyni zdobenou dekorativními freskami zobrazující okřídlené tvory, draky, květiny a listy, nacházeli se však v místnostech s velmi vysokými stropy. Jak nás informuje Suetonius, vstupní vestibul byl tak rozsáhlý, že obsahoval trojitou kolonádu míli dlouhou, všechny části domu byly obloženy zlatem a doplněny drahokamy a perlami, nacházely se zde jídelny, jejichž stropy byly tvořeny slonovinovými panely, které bylo možné otočit a tím nechat na hosty spadnout záplavu květin, zároveň byly opatřeny potrubím zajišťující lehoučké kropení hodujících parfémy. Hlavní hodovní síň byla kruhového půdorysu, neustále střídající zdání dne a noci tak, jako tomu bylo na nebesích. Taktéž nechal vystavět vodní nádrž sahající od Misena (Misemun) až po jezero Avernus, celá byla zastřešená a obklopená kolonádami.70 To, co dnes vědci zkoumají a zachraňují, je vlastně jen pouhá část z celého Domu Aurea, pavilon postavený na Oppiu, jehož fasáda byla 240 metrů dlouhá a široká mezi 30 a 60 metry, byl součástí velice propracovaného terasovitého komplexu s prosvětlenými horními patry zasazených mezi bujné zahrady. Celková plocha císařského paláce byla 16 000 metrů čtverečních, obsahoval 30 000 metrů čtverečních freskových maleb a ve svých 150 místnostech dosahoval výšky až 11 metrů.71 Ačkoli se několik luxusně provedených fresek paláce dochovalo, množství původního

69 http://www.the-colosseum.net/history/domusaurea.htm 70 http://legacy.fordham.edu/halsall/ancient/suet-nero-rolfe.asp (Suetonius, De vita caesarum Nero, XXXI.) 71 http://archeoroma.beniculturali.it/cantieredomusaurea/en/2012/10/il-progetto-generale/#more-53 34

mramorového obložení či obložení z jiných drahých materiálů bylo odstraněno už za dob římského císařství. Palác v sobě obsahuje rozdílné vlastnosti a to jak z hlediska architektonického, tak i dekorativního, že ho lze rozdělit na západní křídlo a východní křídlo, leží na jižním svahu Oppia orientovaný východo-západně. Pokoje umístěné v jižním průčelí byly zaplavovány slunečním světlem, které díky peristylu a nádvoří, stejně jako oknům a klenbám prostupovalo až do pokojů uvnitř komplexu. Toto vše bylo ztraceno poté, co se z paláce staly základy pro Trajánovu stavbu a vše bylo zasypáno zeminou. Vstup do paláce byl umístěn naproti via Sacra, posvátné ulici protínající Forum romanum, vstupní vestibul ležel na starověkém kopci Fagutal a jeho velikost byla koncipována do takových rozměrů, aby dokázal zahrnout i Neronovu kolosální sochu zobrazující císaře jako slunečního boha. Nedaleko vstupního vestibulu se nacházela jídelní hala – „coenatio rotunda“, která byla navržena tak, aby dokázala rotovat a tím uvnitř simulovat zdání střídání dne a noci. Jídelna měla v průměru přibližně 15 metrů a spočívala na obrovském pilíři, jehož průměr byl 5 metrů, její podlaha byla dřevěná a ležela na množství kamenných koulí, které zřejmě plnily funkci jakýchsi ložisek a umožňovaly otáčení místnosti, které mohlo být poháněno pomocí tlaku vody.72 Nedávná studie došla k závěru, že centrem symetrie pavilonu byl komplex s oktogonální místností, čímž bylo možné odhadnout celkovou délku budovy na asi 370 metrů. Západní křídlo bylo oproti klasickým standardům navrženo poněkud odlišným způsobem, než bylo běžné, šlo o propojení koncepce vily suburbana a zasazení do krajiny typické pro vily maritimae, avšak v mnohem větším měřítku a navíc uprostřed obrovského města. Řada místností byla umístěna tak, že obklopovala peristyl se zahradou, jehož portikus tvořily sloupy iónského řádu, na jeho jižní straně se nacházely dvě řady místností, otevřené buď směrem do peristylu, nebo na opačnou stranu, skrze portiko korintského řádu směrem do údolí s jezerem. Tyto prostory byly některými vědci označeny za soukromé pokoje císaře. Nejreprezentativnější místnosti jsou umístěny na osách vedoucí od středu dvora/peristylu se zahradou, jižní směrem ležel pokoj (č. 29) s klenbou se sovami – Room of the Vault of the Owls, pravděpodobně se jednalo o triklinium, zatímco východním směrem se nacházela ohromná hala (č. 44), ta se původně otevírala přes dvě kolonády do peristylu a nymphaea ležícího za peristylem, dekorovaná byla způsobem vytvářejícím iluzi přírodní jeskyně (č. 45) – Nymphaeum Odyssea a Polyphema. Ze zahrady, osvětlené slunečním světlem, bylo možné přes stíny haly s portikem zahlédnout vodotrysky kašny nymphaea. Východní křídlo má mnohem složitější uspořádání, tvoří ho prostory okolo dvou polygonálních nádvoří umístěných po stranách komplexu s oktogonální místností (č. 128). Hlavní pokoje měly výhled na jediné plně zachovalé nádvoří, do kterého se otevíraly, stejně jako místnost (č. 80) tzv. Pokoj pozlacené klenby – Room of the Gilded Vault, nebo se nacházely

72 http://www.mariamilani.com/ancient_rome/Nero%20domus%20aurea.htm 35

podél jižní strany paláce s portikem vyhlížející směrem na údolí. Na severní straně ležely provozní místnosti a průchody, včetně kryptoportiků. Ústředním bodem východního křídla, podle Neronova plánu, byl komplex skládající se z oktogonálního pokoje a jeho radiálních místností – tento komplex byl mimořádnou inovací římské architektury, hlavně díky jeho prostorovému uspořádání, konkrétně u místností (č. 123 a 125), kde byly na zastřešení použity dvě příčné klenby dvou radiálních místností, nicméně hlavní pozornost byla věnována především centrální místnosti (č. 128) a to zejména jejími stropu, přes osmibokou konstrukci je vedena klenba, ze které se v blízkosti středového otvoru stává polokoule, tento typ zastřešení lze nalézt například v Pantheonu, jen s tím rozdílem, že jeho půdorys netvoří osmistěn, ale kruh. Tyto dvě křídla paláce jsou velice odlišná ve svém rozložení, tudíž by teoreticky mohla být postavena v různých časových obdobích, avšak otázka týkající se časové posloupnosti jednotlivých křídel paláce nebyla dosud s konečnou platností vyřešena. Druhé patro paláce, částečně posazeno na vrcholku kopce Oppia, bylo tvořeno lehčí architekturou, jako jsou portiky a zahrady s jezírky a fontánami, tyto části zrealizované nad komplexem s oktogonální místností byly zbourány a srovnány s úrovní země Trajanovy výstavby. Díky nedostatku dveří, latrín, kuchyní a topných systémů se zdá, že tato část netvořila Neronovu soukromou část, ta se zřejmě nacházela spolu s veřejnými prostory, kde císař vykonával státnické věci, v části Domu Aurea na Palatinu. Pavilon na Oppiu tak pravděpodobně sloužila jako soukromé otium, volnočasová část pro něj a jeho hosty, kde mohli obdivovat umělecká díla osvětlená slunečním září, vodu tryskající z fontán a nádherný výhled na park a údolí táhnoucí se až ke břehům umělého jezera a mezitím si v některém z pokojů odpočinout.73 Co se týče výzdoby pokojů Domu Aurea, ze starověkých zdrojů víme, že zde bylo množství mramorového obložení včetně detailů ze zlata drahých kamenů či slonoviny, nicméně tyto vzácné a drahé materiály byly odsud odstraněny a znovupoužity při výzdobě Trajánových lázní. Ty nejluxusnější a nejprestižnější pokoje umístěné na hlavní ose peristylu a nádvoří měly zřejmě stěny obloženy obdélníkovými deskami z mramoru dovezeného z Řecka, Afriky a Malé Asie, různého barevného provedení od bílé a žluté, až po červenou a zelenou. Tyto mramorové panely byly orámovány římsami a pravděpodobně sahaly až k patám obloukových kleneb, které byly dekorovány freskovými malbami. Stejný typ výzdoby byl použit i na vnější fasádě, její část lze vidět v tzv. pentagonálním nádvoří. V západní části paláce jsou freskové malby inspirovány motivy z řecké mytologie, ilusionistické architektonické pohledy jsou tu jen vzácně, charakteristickým rysem obrazů je velmi jemné provedení detailů s dekorativními motivy, které se opakují v mnohých kombinacích. Stěny s černým, červeným nebo žlutým pozadím jsou rozděleny pomocí girland, svícnů a rostlinných úponků nebo jsou girlandy zasazeny do rámů s malými figurálními panely v jejich středu, dekorace

73 http://archeoroma.beniculturali.it/cantieredomusaurea/en/descrizione-del-monumento/ 36

kleneb připomíná tapisérie a to díky lunetám s krajkovým motivem provedených v různých barvách. Neobvyklou výzdobou se může pochlubit Nymphaeum Odyssea a Polyphema (č. 45), jehož povrch klenby imituje stalaktity vyrobené kombinací cementu a zhutnělého vápence, což mělo navodit iluzi přírodní jeskyně, dalším neobvyklým prvkem je použití mozaiky ze skleněných tesserae vytvářející vlys a medailony vložené do valené klenby. Východní křídlo paláce bylo inspirováno Homérovými básněmi, zejména Iliadou, například v místnosti (č. 119) je ve středu klenby zobrazen Achilles ve Skyru, scéna je vytvořena ve velmi dynamické kompozici, kde vyniká postava hrdiny mezi dcerami krále Lycomeda. V místnosti Hektora a Andromache (č. 129) se nachází freska, umístěná na jednom z bočních panelů bezprostředně nad patou obloukové klenby, znázorňující poslední rozloučení Hektora s jeho manželkou a malým synem před jeho posledním bojem s Achilleem, který skončí Hektorovou smrtí. Dekorativní schéma se skládá ze složitých architektonických prvků rozdělujících zdi, a zároveň se otevírá v iluzionistické pozadí doplněné množstvím fantastických motivů, jako jsou lidské nebo zvířecí postavy, které se rodí z květinových stonků nebo v nich zanikají. Především v obrovských veřejných halách jsou obrazy obohaceny o četné reliéfní prvky zdůrazňující členění kleneb a zhmotňující fasády budov zobrazených v perspektivě, vše doplňuje bohaté použití plátkového zlata, jako je tomu u Místnosti pozlacené klenby – Room of the Gilded Vault.74 Nacházely se zde i jednobarevně zdobené místnosti, černé pozadí měl pokoj (č. 32) a červené pokoj (č. 33) tzv. Pokoj červené klenby, jehož červené pozadí doplňovala malba scénografického typu75, tato místnost patří do části západního křídla a její dekorující malba se nachází hlavně na klenbě, je jedním z příkladů, kde dochází k poškození výzdoby díky neustále pronikající vodě.76 Freskové malby lze rozdělit do tří skupin, první typ používá pozadí bílé barvy, na kterém byly umístěny architektonické prvky jako sloupy, perspektivní průhledy ve žluté, červené a modré barvě, v některých případech byly tyto fresky doplněny o lidské postavy. Druhý typ obsahuje drobnější architektonické prvky a používá širokou škálu neobvyklých barev, kupříkladu růžovou, oranžovou či fialovou, dále světle a tmavě zelenou a modrou, naopak barva bílá a lidské postavy zde úplně chybí, stejně jako prostorové iluze. Poslední skupina maleb se vyznačuje velkými panely s jednoduchým pozadím, často černým nebo červeným, doplňujícími prvky jsou miniaturní prvky architektonické a zdobení ve žluté a bílé barvě, které mají navodit dojem zlata a stříbra, pocit prostornosti a otevřenosti zde zcela chybí. Kromě

74 http://archeoroma.beniculturali.it/cantieredomusaurea/en/descrizione-del-monumento/ 75 https://books.google.cz/books?id=mI8k0FcDeMAC&pg=PA94&lpg=PA94&dq=room+of+red+vault+golden+hous e&source=bl&ots=ud1PSYaMDE&sig=XZCOjMEJzZVqe99jVWH4- uOMQ2Q&hl=cs&sa=X&ved=0CB8Q6AEwAGoVChMI4K- 706XMyAIVyYcsCh3MkwbL#v=onepage&q=room%20of%20red%20vault%20golden%20house&f=false 76 http://archeoroma.beniculturali.it/cantieredomusaurea/en/2013/05/quartiere-occidentale-sala-della-volta- rossa-n33/ 37

těchto tří typů dekorace stěn, lze najít také velmi jednoduchou výzdobu na červeném, bílém nebo žlutém pozadí, tento typ dekorace byl použit v místnostech, které dosud nebyly zdobeny ani jedním ze tří jmenovaných stylů nebo vznikly přestavěním velkých místností v několik menších. Časově tento typ dekorace spadá do post-Neronovského období, kdy část paláce pravděpodobně sloužila řemeslníkům zaměstnaným Flaviovskou dynastií. Dekorace stěn Domu Aurea nespočívala pouze ve freskové malbě, stěny paláce byly také obloženy kamenem, konkrétně tedy mramorem. V době vlády Flaviovské dynastie bylo toto obložení odstraněno a mramor byl použit při jiných stavbách, avšak na zdech lze pozorovat stopy po umístění těchto mramorových panelů, tudíž je možné identifikovat, kde všude se tento typ výzdoby nacházel. Ve více než 65 místnostech, z celkového počtu 140 či 150 místností, vědci našly tyto stopy po mramorovém obložení, díky tomu byl tento typ dekorace rozdělen do tří typů. První typ spočíval v obložení celých stěn, které měřily okolo 6 metrů, ve druhém typu obložení sahaly mramorové panely do dvou třetin výšky stěny, což bylo ve výšce 4 – 5 metrů. Oba dva jmenované typy měly kromě centrální zóny také část soklovou vysokou 2 – 3 metry, zde byly mramorové desky položeny horizontálně, zatímco v hlavní, centrální zóně byly mramorové panely mnohem větší a položeny vertikálním směrem, samozřejmě mohla být tato dekorace doplněna o druhou řadu malých vertikálně umístěných mramorových desek nebo o jednu či více mramorových vlysů. Poslední třetí typ obložení stěn spočívá v obložení pouze soklové části celé stěny, a to horizontálně položených mramorových desek. Každý z těchto typů vypovídá o důležitosti, případně nedůležitosti, místnosti samotné, první typ mramorové dekorace se nacházel pouze v těch největších pokojích paláce, které byly situovány jako centra jednotlivých křídel domu, tyto pokoje byly obklopeny menšími místnostmi zdobenými druhým typem dekorace, a tyto menší místnosti obklopovaly pokoje a chodby třetího typu dekorace mramorového obložení.77 Největším z problému Domu Aurea byl odvod vody, protože kdykoliv více pršelo, voda prosákla zeminou parku nacházejícího se přímo nad Domem, až k dva tisíce let starému stropu paláce. Proto byla oblast v roce 2005 uzavřena, znovuotevřena byla pouhé dva roky nato, v roce 2007, ale z důvodů obav o bezpečnost návštěvníků byla opět uzavřena. Roku 2010 však bohužel přišly mohutné deště a úsek 645 m2 se propadl. Přestože neustále probíhají opravné a restaurátorské práce, část Domu byla zpřístupněna veřejnosti, jedná se o oktogonální pokoj s klenbou, dlouhé

77 https://www.academia.edu/9589154/P.G.P._Meyboom_E.M._Moormann_Decoration_and_ideology_in_Nero _s_Domus_Aurea_in_Rome_Analecta_Praehistorica_Leidensia_43-44_2012_131-143 , str. 134 - 141 38

galerie a místnosti s freskovým a štukovým zdobením, samozřejmě jsou tyto prohlídky konané pod dozorem průvodce či archeologa.78 Aktuálně existuje projekt – Il cantiere della Domus Aurea, The project to rehabilitate the monumental complex, sdružující vědce z různých vědeckých oborů, kteří se společnými silami snaží obnovit a zachovat to, co se z Domu Aurea dochovalo dodnes. Samozřejmě vše probíhá za podpory italského ministerstva kultury – Ministero dei beni e delle attivita culturali e del turismo, za přispění vrchního dozoru - Soprintendenza speciale per i beni archeologici di roma, pod vedením Alessandra D´Alessia, mezi další vědce spolupracující na tomto projektu patří Paola Agrimi, Fedora Filippi,Vincenzo Angeloro, Mario Bellini, Heinz – Jürgen Beste, Giuseppe Carluccio, Enrico Del Fiacco, Sandro Massa a Pietro Piazzolla.79

Villa Mysterií Villa Mysterií je jedna z nejznámějších a nejlépe dochovaných pompejských vil, které přežily devastující výbuch Vesuvu roku 79 n. l. nacházející se však mimo hradby města. Je známa především díky svých jedinečným nástěnným freskám. Postavena byla původně zřejmě již ve 2. století př. n. l., avšak její současný stav a uspořádání je z 60. let př. n. l. V roce 62 n. l. byla vila poničena zemětřesením a následně byla rozsáhle přestavěna z čistě patricijské vily do částečně zemědělské usedlosti, kde se především zpracovávala vinná réva.80 Historie archeologických výzkumů vily je neodmyslitelně spjata se jménem Amedeo Maiuri. Tento neapolský archeolog se stal vedoucím výzkumů v září roku 1924 a působil zde po celých 37 let až do roku 1961. Díky jeho všestrannosti a také délce jeho funkčního období, byla tato doba jednou z nejaktivnějších a nejplodnějších v dějinách pompejských vykopávek. Co se týče pokračování výzkumů, navázal na svého předchůdce, kterým byl Vittorio Spinazzola, a pokračoval v odkrývání podél Cesty Hojnosti (The Abudance Way) a následně kompletně a systematicky se pustil do odkrývání insulae v regio I a II směrem od západu na východ. V bezprostřední blízkosti města, dnes bychom mohli říci na předměstí, dokončil v letech 1929-1930 odkryv Villy Mysterií, které byly započaty již mezi lety 1909 a 1910 majitelem pozemku jménem Aurelio Item, jednalo se však pouze o malou část z celkové plochy. Po tomto muži dostala vila i svůj původní název – Villa Item, takto byla známa po dvě desetiletí.81

78 http://www.revealedrome.com/2014/12/the-domus-aurea.html#more 79 http://archeoroma.beniculturali.it/cantieredomusaurea/en/2015/07/la-domus-aurea-e-linconscio-di- roma/comment-page-1/#comment-167158 80 http://www.mummytombs.com/pompeii/cast.mysteries.htm 81 http://www.pompeiisites.org/Sezione.jsp?titolo=1910-1961&idSezione=2849 39

Při odkrývání vily, bylo nutné odstranit asi 9 metrů vulkanického popela a zeminy, čímž byly odkryty sloupy, mozaiky a fresky, které se okamžitě dostaly do potencionálního nebezpečí. Již po pěti měsících neměla vila stále žádnou střechu nebo jakýkoliv jiný typ zastřešení na ochranu před vlivy počasí. Vlhkost začala postupně pronikat do odhalených stěn, oslabila stěny a poškodila nástěnné fresky. Soli z vlhké půdy zanechaly na malbách bílé skvrny a vlivem slunce začaly blednout pigmenty v použitých barvách. Proto bylo potřeba, co nejdříve zahájit práce na jejich záchranu. Brzké restaurátorské praktiky zahrnovaly odstranění a přesunutí fresek, přestavění nebo posílení poškozených stěn, dále byla aplikována vrstva vosku smíchaného s olejem, což mělo vyčistit povrch maleb a zároveň i zachovat původní starověké barvy. Tato vosková vrstva však měla za následek lesklý vzhled takto ošetřených ploch, což jistě nebyl záměr antických umělců. Navíc i vyplnila povrchové trhlinky, to způsobilo utěsnění zdí a vlhkost se z nich tedy nemohla dostat, naopak zde byla konzervována a způsobovala další jejich oslabení včetně poškození pevnosti malty držící jednotlivé stěny k sobě. Do roku 2013, kdy započal komplexní program záchrany památek v Pompejích, byla vila v opravdu zoufalém stavu a potřebovala, co nejdříve restaurovat. Části maleb se rozpadávaly a poškozeny byly i mozaiky díky milionům návštěvníků, které po nich za celou tu dobu prošly. Opakované nánosy voskové vrstvy měly za následek oxidaci pigmentů a jejich tmavnutí. Proto tým restaurátorů musel prvně určit příčiny způsobující tato poškození, aby mohl začít s individuálními opravami jednotlivých částí domu. Mozaiky byly opravovány tím způsobem, že poškozené jednotlivé dílky byly nahrazovány každý zvlášť užitím starověkých dílků, kdekoliv to bylo možné. U fresek byl pro čištění použit skalpel nebo chemický roztok. Povrchy s malbami byly sjednoceny použitím akrylové pryskyřice zředěné deionizovanou vodou, která se vstřikovala do trhlin těchto povrchů. Nicméně technologie, které mají restaurátoři dnes k dispozici, jsou na vysoké úrovni – užití laserů k vyčištění fresek, termovize a ultrazvuk spolu s radarem pro vyhodnocení úrovně rozpadu stěn. I když se může zdát, že freska je jen jedna vrstva nacházející se na povrchu stěny, jsou vytvořeny ve více vrstvách tak, že se freska stává vlastně součástí samotné stěny. Tvorba fresky spočívá v užití několika vrstev sádry, většinou dvou hrubých vrstvách, které se nechají vyschnout a ztvrdnout, poté následuje vrstva třetí, ta je jemná. Do ní se nanese barva tvořená barevnými pigmenty smíchanými s vodou, zatímco je stěna stále vlhká. Schnutím této poslední vrstvy se malba stává součástí zdi a vytváří se tak velmi trvanlivý povrch, který je schopen přežít stovky i tisíce let.82 V roce 79 n. l. byla vila více než 200 let stará a vystřídala několik různých majitelů, byla redekorována a značně opravována, zejména po zemětřesení z roku 62 n. l. Nacházely se zde prostory pro lisování vína, několik kuchyní, zahrady, svatyňky a jiné různé místnosti, ve kterých mohl majitel uvítat své hosty, ať už za účelem potěšení či pracovních záležitostí.

82 http://www.archaeology.org/issues/124-1403/features/1813-pompeii-saving-the-villa-of-the-mysteries 40

Půdorys vily je v zásadě čtvercového tvaru a vila samotná je umístěna ve svahu. Pokrývala plochu okolo 3 700 m2 a ukrývala minimálně 60 místností. Dnes se do vily vstupuje z opačné strany, než byl její původní vstup z ulice Via Superiore. Za vstupem se nachází vestibul (a), kde lze nalézt několik originálních omítek, které však v průběhu let vybledly. Po obou stranách vestibulu jsou umístěny kamenné lavičky, které sloužily návštěvníkům čekajícím na přijetí pána domu. Jak na severní, tak i směrem na jižní stranu vedou z vestibulu chodby, tou severní se dostaneme k ubikacím pro služebnictvo (b) a velké místnosti (c), ve které se nachází část původní freskové výzdoby. Na západní straně této místnosti je umístěn výklenek, který lze zřejmě považovat za lararium.83 Podél jižní chodby, která je výrazně širší, se nachází na východní straně místnosti, jež jsou však jen částečně odkryty, na západní straně je umístěn vchod do malé místnůstky (e), ve které byly objeveny zkamenělé ostatky, dnes pouze odlitky. V celé vile bylo nalezeno celkem devět těl, povětšinou se zřejmě jednalo o dělníky, kteří v době erupce pracovali na rekonstrukci vily zničené předešlým zemětřesením roku 62 n. l. V místnosti spadající pro služebnictvo však byly objeveny ostatky tří osob – dvou žen a malé holčičky, identifikovány byly jen díky šperkům – zlatý a emeraldový náhrdelník, tři prsteny a náramek na paži, protože zde byly nalezeny pouze jejich kostry. Zdá se, že hledaly útočiště v prvním patře, bohužel však střecha včetně podkroví neudržela tíhu vulkanické suti a zhroutila se.84 Výše zmíněná jižní chodba je zakončena místností s latrínou (f), vedle ní vede západním směrem sekundární přístup do kuchyně (j). V této hlavní kuchyni, vedlejší kuchyní byla zřejmě místnost (i) situovaná hned vedle vestibulu, byla umístěna rozměrná pec, ta má plochý povrch a klenbu situovanou pod ním, kde bylo uskladněno topivo. Takto vypadaly i jiné římské pece, její neobvyklost se však ukrývá v jejím dvojím využití. Nejenže poskytovala značný prostor pro vaření, ale také svým teplem vyhřívala lázně (l), které se nacházely v pokoji za ní. Ty sestávaly z několika místností – apodyterium85 a s ním sousedící tepidarium86, ve kterém se dochovalo několik zbytků omítky. Bohužel v nedostatečné míře, tudíž není možné zrekonstruovat výzdobu. V severovýchodním rohu tepidaria bylo umístěno malé laconium87, jehož půdorys byl kruhový a zastřešen byl klenutým stropem. Přes celou jihovýchodní stranu domu vedlo podél kuchyně, lázní a dalších místností portiko (y) otevírající se do terasovité zahrady.88 Do již zmíněných lázní se vstupovalo z tetrastylového atria (k), jeho čtyři centrální sloupy jsou zděné, na žádné ze stěn se nedochovala výzdoba, jediný pozůstatek dekorace se nachází na podlaze tvořené šedou mozaikou, do které jsou vloženy bílé, šedé a červené mramorové úštěpky. Vchod do atria vedl z centrálního peristylového dvoru (g), který byl

83 Lararium – svatyně domácím bohům, jejíž hlavní částí byla freska zobrazující Lares – ochranné božstvo 84 http://www.mummytombs.com/pompeii/cast.mysteries.htm 85 Apodyterium – místnost určená k převlékání 86 Tepidarium – vyhřívaná místnost s efektem sálavého tepla 87 Laconium – horká, vlhká místnost lázní 88 www.pompeii.co.uk 41

středovým propojovacím prvkem celého domu. Ústředním bodem celého peristylu byla zahrada. Na její východní straně byl vybudován vstup vedoucí do krypty nebo vinného sklepa, jak byl tento prostor označován, jehož původní účel však dodnes není znám. Na východní stěně má dva výklenky zakončené oblouky. Celá zahrada je lemována kolonádou sestávající se z šestnácti skládaných sloupů provedených v řádu dórském. Prostor mezi jednotlivými sloupy je vyplněn vyšší ohradní zídkou dekorovanou malbou červených panelů v bílém poli na nižším černém vlysu. Stejným způsobem jsou malovány i zdi peristylu, s tím rozdílem, že nad těmito červenými panely se nachází vlys sestávající ze zelených bloků, nad nimiž je malované kladí provedené v tmavě žluté barvě.

Když budeme pokračovat prohlídkou vily v protisměru hodinových ručiček, dostaneme se ke dvěma pokojům sousedícím s atriem.89 Tím prvním a také menším pokojem je cubiculum (m), jehož výzdoba je dochována. Té se však budu věnovat později. Vedlejší místností je oecus90 (n), která je opět dekorována, přístupná je z peristylu a na opačném konci se otvírá do dalšího portika (v) postaveného do tvaru písmene „L“. A právě vedle něj se nachází snad nejznámější místnost z celé vily, slavná díky fresce s Dionýsovými Mystérii, původně sloužící jako oecus, ale později přeměněno v triclinium (u). Z ní je možné vstoupit do dalšího portika (w) nebo do cubicula (t) doplněného o dva postranní výklenky. Následující místností se dostáváme do pomyslné poloviny domu, místnost označená na plánku písmenem (r) je označena jako tablinum, za ní na západní straně se nachází nejvzdálenější místnost (s), zde se jedná o exedru podobnou verandě doplněnou okny, z obou dvou stran je lemována viridárii91 (x,x´) a portiky (w,w´). Tablinum (r) je z opačné strany přístupné do hlavního atria celého domu (o), ve kterém se nachází centrální impluvium92 doplněné i o compluvium9394. Odsud je přímý výhled až na hlavní vstup do domu. Tato zadní část vily, za peristylem, se zdá být na první pohled osově souměrná. Viridária (x,x´) a portiky (v,v´; w,w´) jsou postaveny téměř zrcadlově proti sobě, v místnosti skrývající se pod písmenem (q) nalezneme opět další cubiculum, stejně jako na straně opačné, označené jako (m), obklopující atrium z protější stěny, v jehož blízkosti jsou pokoje určené k soukromým účelům. Do kompletace prohlídky vily chybí už pouze tři místnosti. Z první z nich (p), jejíž vchod je umístěn v severozápadním rohu peristylu a pro jejíž stav je možné použít termín „polorozpadlý“, se vstupuje do druhé (p´) místnosti poněkud neobvyklého tvaru sestávající se z apsidy umístěné na severní zdi a čtyř obdélníkových výklenků.

89 https://sites.google.com/site/ad79eruption/pompeii/villas-outside-the-walls/villa-of-the-mysteries 90 Oecus – v řeckém domě hlavní obytná místnost, v římské architektuře často užívána jako jídelna 91 Viridarium – zahrada umístěná buď v peristylu, nebo na zadním dvoru, doplněná fontánami a sochami 92 Impluvium – vodní nádrž v atriu 93 Compluvium – nezastřešený prostor/otvor nad dvorem nebo atriem umožňující sběr dešťové vody v nádrži umístěné pod compluviem 94 http://www.pompeii.co.uk/ 42

Podle Amadea Maiuriho byla tato část domu v době erupce Vesuvu v roce 79 n. l. v rekonstrukci a záměrem majitele zřejmě bylo vytvořit z této místnosti sacellum95, čemuž nasvědčuje nedaleký nález sochy Livie v peristylu. Poslední místností domu byl prostor, do něhož se rovněž vstupovalo z peristylu, v tomto případě však širší chodbou, ostatně tak jako do většiny místností, označován jako torcularium (h)96. Tento prostor byl čistě hospodářského charakteru, teoreticky byl rozdělen na dvě části, blíže ke dveřím bylo umístěno calcatorium, kde se nacházela nádrž, ve které byly bobulky hroznového vína primárně rozšlapávány otroky, v zadní části byl samotný lis usazený na vyvýšené podlaze, kterým se finálně lisovaly rozšlapané hrozny.97 Tímto je kompletní popis domu jako takového, a na řadu přišla jeho fresková výzdoba, kterou jsem doposud víceméně opomíjela. Součástí téměř každého římského domu bylo lararium, svatyňka a místo pro vykonávání obětin, v podobě menšího výklenku ve zdi. Zde byly na tomto místě nalezeny dvě sošky znázorňující neznámou bohyni a ta druhá Hercula. Omítková výzdoba se však dochovala pouze v malých fragmentech, tudíž není možné s jistotou určit, jaká byla její dekorace. Naopak zachovalé fresky máme v cubiculu (m) situovaném vedle menšího atria. Zde se stylisticky jedná o druhý pompejský styl, založený na mytologických výjevech spojených s ilusionismem prostoru, s dominantní červenou barvou na pozadí, architektonickými průhledy, a do popředí namalovanými sloupy v béžovo-okrovém provedení doplněné stavebními prvky v různých barvách. Sousední oecus (n) je opět vyzdoben ve druhém pompejském stylu, v této místnosti je výraznější barva žlutá. Ve spodní části zdi se nachází nízké černé hrazení, nad kterým začíná samotná zdobená malba. V popředí jsou opět umístěny sloupy zdobené žlábkováním, za nimiž se nachází žluté malované panely doplněné červenými a modrými detaily. Zdobné prvky zde představují girlandy spolu s architektonickými prvky a v pozadí umístěné krajiny znázorňující tehdejší perspektivu. Podlaha byla pokryta jemnou černo-bílou mozaikou orámovanou černou linkou.98 Cubiculum (t), které je rozšířeno o dva výklenky, je svou výzdobou velmi podobné cubiculu (m), opět je zde dominantní červená barva panelů umístěných na relativně vysokém spodním vlysu. Na několika přeživších panelech jsou zobrazeny dynamické postavy, kupříkladu se jedná o postavy Dionýsa, Siléna, kněžky a tančícího satyra. Mezi středovými panely a štukovou horní římsou je vložen široký pás tvořený červenými a zelenými obdélníky prokládanými mytologickými scénami, jako je například obětování vepře Priapovi. Podlahová černo-bílá mozaika je doplněna vícebarevným orámováním a středovým panelem s geometrickým vzorem černé, červené a bílé barvy. Třetí pompejský styl je k vidění v tablinu (r). Ve své době musela místnost působit poněkud ponurým dojmem, její stěny jsou dekorovány panely

95 Sacellum – malá svatyňka, kaplička 96 Torcularium – lis na víno/olej, případně lisovací místnost 97 https://sites.google.com/site/ad79eruption/pompeii/villas-outside-the-walls/villa-of-the-mysteries 98 https://sites.google.com/site/ad79eruption/pompeii/villas-outside-the-walls/villa-of-the-mysteries 43

černé barvy rámovanými velice jemnými linkami světlejší barvy, které se nachází nad nízkým vlysem provedeným opět v barvě černé. Výzdoba těchto tmavě malovaných stěn spočívala v symbolech Dionýsovských a postavách stylu egyptského. Co se týče podlahy, ta byla stejně jako v oecu (n) zdobena mozaikou v černo-bílém provedení doplněnou černou linkou, která celý prostor rámuje. Hlavní atrium (o) je z peristylu přístupné trojitým vchodem, kdy prostřední dveře jsou nejširší. V atriu na sebe zachované fresky jednotně nenavazují, jsou dochovány pouze úsekově. Na freskách jsou zobrazeny tmavé, zřejmě černé, panely lemovány jemnou linkou, zatímco výše umístěný prostor vyplňují výjevy z okolí řeky Nil. Dekorace cubicula (q) je zase provedena ve druhém pompejském stylu, kde je kladen velký důraz na prvky architektonické. Velmi výrazným elementem je systém sloupů, vše je koncipováno se snahou o perspektivu. Sloupy vizuálně ohraničují jednotlivé panely, vyplněné červenými panely a různě barevnými pásy nebo průhledy na další stavební struktury. 99 Posledním a zřejmě i nejdůležitějším pokojem je triclinium (u), kde jsou na freskách zobrazena Dionýsova Mystéria, po kterých dostala vlastně vila svůj název. Je jednou z nejznámějších antických fresek a datuje se do 1. stol. př. n. l. Existují různé interpretace této 17 metrů dlouhé a 3 metry vysoké fresky zřejmě zobrazující část rituálního obřadu privilegované slečny připravující ji na přerod ve vdanou ženu. Dostáváme tak šanci nahlédnout do jedné z mnoha kapitol života žen v Pompejích.100 Celá scéna začíná výjevem na severní stěně, kde je vyobrazena stojící žena, oproti ostatním postavám je značně zahalena, včetně její hlavy tak, jak bylo zvykem u spořádaných římských žen, když opouštěly svůj dům, čímž by se mohlo zdát, že ona žena právě přichází. Neobvyklý je i její postoj, kdy své pravé zápěstí opírá o svůj bok v pozici užívané těhotnými ženami, proto zdě vyvstává další otázka – zda-li je v jiném stavu, a levou rukou si přidržuje závoj, není však jasné, jestli má v úmyslu si jej vysvléci. Vedle ní se zobrazena sedící žena s malým chlapcem, který je kromě sandálů zcela nahý. Drží svitek a předčítá z něj, sedící žena za ním drží v levé ruce další svitek. Tento výjev nám nabízí myšlenku, že jsou zde na svitcích předčítány předpisy a pravidla rituálu. Ohledně identity chlapce je mnoho teorií, které zmiňují kupříkladu myšlenku, že stojící nahý chlapec by mohl být mladý Dionýsos se svou matkou Semele sedící za ním, nebo jeden z chlapců připravujících se na funkci ministra Dionýsova kultu, v tomto případě by žena za ním byla identifikována jako kněžka.101 Poslední postava uzavírající první scénu je lehčeji oděná žena nesoucí na podnose koláč, v pravé ruce držící vavřínovou ratolest a na hlavě má posazený myrtový věnec, zároveň má zakročenou nohu, což naznačuje její pohyb směrem ke scéně druhé. Kde ústřední činnosti obstarává sedící žena otočená zády, identifikována jako kněžka s pokrývkou hlavy ukrývající její vlasy ozdobenou věncem z myrty.

99 https://sites.google.com/site/ad79eruption/pompeii/villas-outside-the-walls/villa-of-the-mysteries 100 http://www.art-and-archaeology.com/timelines/rome/empire/vm/villaofthemysteries.html 101 http://ujdigispace.uj.ac.za/bitstream/handle/10210/7253/MacDonald.pdf?sequence=1, str. 36 44

Svou levou rukou odstraňuje látku zakrývající košík, který drží služebná. Obsah tohoto košíku je další příčinou mnoha spekulací, mezi nejpravděpodobnější možnosti patří vavřín, had nebo okvětní lístky. V druhé ruce drží snítku vavřínu, který se chystá ponořit do vody v umyvadle, do kterého druhá služebná s věncem ve vlasech nalévá čistou vodu. Hudební a mytologický aspekt doplňuje Silénos hrající na lyru, kterou má položenou na kamenném pilíři.102 V následující scéně jsou zobrazeny tři osoby, dvě z nich sedící na kameni a jedna stojící. Na kameni se nachází mladý satyr hrající na Panovu flétnu a vedle něj sedící nymfa kojící kůzle nebo jiná mytologická bytost, protože má stejně jako satyr špičaté uši. Obě postavy zosobňují aspekt přírody. Třetí stojící ženská postava, i když spíše než stojící by se mohlo jednat o prchající, čemuž nasvědčuje vzdouvající se plášť a její vyděšený výraz. Otázka je, před čím prchá. Děsí ji scéna následující nebo snad předcházející nebo ještě něco úplně jiného? Každý badatel má na tuto otázku svou vlastní odpověď, ale s naprostou jistotou nelze říci, kde leží pravda. Další možností pro identifikaci ženy by mohla být teorie, že se jedná o Auru, nymfu větru nebo také tančící mainadu.103 Čtvrtá scéna je tvořena opět třemi postavami. V popředí je sedící Silénos držící prázdnou stříbrnou nádobu, do které jakoby uchváceně hledí mladý satyr. A v pozadí stojí jiný mladý satyr držící divadelní masku, v podobě Siléna. Někteří badatelé se domnívají, že v misce se zrcadlí obraz masky. Tím pádem by zde byl zobrazen akt věštění – mladý satyr vidí své budoucí já, mrtvé já. Konec dětství a nevinnosti. Pátá scéna je vyobrazena ve středu jak celé místnosti, tak i rituálu. Zde vidíme Dionýsa, asi mírně ovíněného, kterak téměř leží v náruči ženy sedící na trůně, je polonahý, obutý má pouze jeden sandál a o nohu má opřenou hůl ztotožněnou s thyrsem, holí ozdobenou vavřínovými listy a šiškou z borovice užívané v Bacchistických rituálech.104 Část fresky s malbou obličeje této ženy se však nedochovala, proto jedna teorie uvádí, že onou ženou je Dionýsova matka Semele, protože kdo jiný by mohl sedět na trůnu jakožto královna.105 Druhá teorie uvádí Dionýsovu manželku Ariadne a v tomto případě by Dionýsus nebyl opilý, ale pouze spokojeně ležící na klíně své ženy. 106 Děj pokračuje částí s vyobrazením ženy, která klečí, přes rameno má opřenou hůl nebo možná pochodeň a na hlavě má nějaký druh pokrývky. Podle některých názorů se navrátila z noční cesty, čemuž by odpovídala ona pochodeň. Před sebou má koš, uvnitř kterého se nachází zakrytý objekt, zřejmě phallus, jejž se chystá odkrýt. Za košem stojí okřídlená postava, božstvo nebo démon, identifikováno jako Aidos, bůh studu, nebo Lyssa, duch šíleného vzteku.107 Levou ruku má zdviženou v odmítavém gestu, hlavu odvrácenou na opačnou stranu a v pravé ruce drží bič, připravená jím

102 http://www.art-and-archaeology.com/timelines/rome/empire/vm/villaofthemysteries.html 103 http://ujdigispace.uj.ac.za/bitstream/handle/10210/7253/MacDonald.pdf?sequence=1, str. 45 104 http://ujdigispace.uj.ac.za/bitstream/handle/10210/7253/MacDonald.pdf?sequence=1, str. 49 105 http://www.art-and-archaeology.com/timelines/rome/empire/vm/villaofthemysteries.html 106 http://ujdigispace.uj.ac.za/bitstream/handle/10210/7253/MacDonald.pdf?sequence=1, str. 49, 50 107 http://ujdigispace.uj.ac.za/bitstream/handle/10210/7253/MacDonald.pdf?sequence=1, str. 54 45

udeřit. V pozadí stojí postavy dvou žen, jedna z nich drží talíř s něčím, co se zdá být jehličím, druhá postava poněkud více odtažena od dění. Obě dvě ženy jsou bohužel velmi poškozeny. Navazující scénou se volně přesunujeme na jižní zeď, kde je vyobrazena skupina žen, kdy jedna z nich se sklíčeně krčí s výrazem plným utrpení a agónie v klíně sedící ženy, jíž ruka je volně položena na hlavě krčící se ženy v uklidňujícím gestu. Vpravo od nich tančí nahá ženská postava oděná pouze v šál hrající na malé kastaněty. Za ní stojí čtvrtá žena s poněkud vážným výrazem držící v ruce dlouhou hůl – thyrsus.108 Scéna v pořadí už osmá, reprezentující svatební přípravu nevěsty, čemuž by napovídaly i šaty, které má oblečeny, neboť římské nevěsty měly oblečen šafránově žlutý plášť. Žena v pozadí pomáhá budoucí nevěstě s úpravou vlasů, poslední postavou této scény je malý Eros držící zrcadlo tak, aby v něm byl k vidění odraz obličeje nevěsty. K dokončení popisu fresky celé místnosti zbývají už jen dvě postavy. Tou první je sedící žena opírající se o své předloktí a se zahalenými vlasy. Důležitým detailem je zobrazení prstýnku, proto je zde více možností toho, o koho by se mohlo jednat. Jedna z teorií zmiňuje matku nevěsty, nevěstu samotnou nebo se může jednat o paní domu. A úplně poslední postavou celé fresky je malý okřídlený Eros hledící směrem na sedící vdanou ženu. Poloha, kterou zaujímá, je velice uvolněná – překřížené nožky a hlava opírající se o ruku, zřejmě evokující toužebnou lásku. 109 Pozadí všech scén fresky je jednotné, je vyplněné červeným panely lemované jemným dvojitým rámem, panely jsou v pravidelných rozestupech oddělovány tmavými úzkými mezipanely připomínající plošně zobrazené sloupy rámované žlutými a zelenými pásy. Nad těmito středovými panely se táhne horní vlys rozdělený do několika říms, ať už se vzorem geometrických, či figurálním. Spodní část výzdoby je mnohem jednodušší, dekorace spočívá ve střídání tmavé a světlé barvy v podobě horizontálních pruhů. Co se týče podlahy, ta je opět provedena v černo-bílé, s širokým rámem z černo-bílých kostek.110

Villa Diomede Diomedova vila leží na jižní straně Via dei Sepolcri za poslední skupinou hrobů na levé straně silnice vedoucí od Herculanejské brány. Vila byla odkryta v letech 1771-1774, své jméno dostala po Marcu Arriovi Diomedovi, jehož hrobka leží naproti vstupu do vily na opačné straně silnice. Přední část vily leží k silnici v ostrém úhlu. Další její zvláštností je, že všechny její části neleží na stejné úrovni, přední část leží výše, asi metr nad úrovní ulice, zatímco zadní část je položena podstatně níže.

108 http://www.art-and-archaeology.com/timelines/rome/empire/vm/villaofthemysteries.html 109 http://www.art-and-archaeology.com/timelines/rome/empire/vm/villaofthemysteries.html http://ujdigispace.uj.ac.za/bitstream/handle/10210/7253/MacDonald.pdf?sequence=1, str. 65 - 68 110 https://sites.google.com/site/ad79eruption/pompeii/villas-outside-the-walls/villa-of-the-mysteries 46

Před vstupem do vily se nacházelo schodiště vedoucí na menší verandu, které součástí byly zřejmě i dva sloupy, ty se však do současnosti nedochovaly. Vstup (a) vedl přímo do peristylu (b), uprostřed kterého se nacházela menší zahrada. Vpravo vedle vstupu byly umístěny schody vedoucí na nižší úroveň vily. Na opačné straně leží malý trojúhelníkový dvůr, ve kterém byl situován bazén. Jeho zadní stěna byla původně zdobena zahradními scénami, celá nádrž byla krytá střechou, jejíž podporu tvořily dva sloupy.111 Další sloupy byly umístěny na zbylých dvou stranách dvorku, kde vytvářely nízké portiko, jednalo se o šest oktagonálních sloupů. V jeho severozápadním rohu se nacházel krb, kde byla nalezena konvice spolu s několika hrnci. Celý tento prostor byl součástí soukromých lázní, které se kupodivu zachovaly neobvykle kompletní a zahrnuje vedlejší místnosti – apodyterium (d), tepidarium (e) a caldarium (f). Tepidarium se ohřívalo pomocí otvoru ve zdi, zatímco caldarium mělo duté podlahy a stěny byly ohřívány díky kuchyni (g), se kterou sousedilo. Stejně tak jako tomu bylo ve veřejných lázních, i zde caldarium obsahuje vanu či nádrž ke koupání a půlkruhový výklenek. Zahrada peristylu (b) byla ohraničena portikem, které podpíralo čtrnáct sloupů, jejichž spodní část byla dekorována červenou barvou a vrchní barvou bílou. Uprostřed této zahrady byl umístěn malý bazén obdélníkového tvaru.112 V jihovýchodním rohu peristylu se nachází schodiště vedoucí až k oblasti se zahradou, ta není dosud plně odkryta. Západně odtud je situováno půlkruhové cubiculum (i), jehož součástí byly tři velká okna, a které bylo od zbytku domu odděleno předpokojem (h). Cubiculum obsahovalo výklenek pro umístění lůžka. Poslední místností jižní strany peristylu je malé cubiculum, které je svou západní stranou propojeno se zimním trikliniem (n). Na západní straně sousedil peristyl s tablinem (j), které bylo průchozí do původně kolonády, ta však byla později přeměněna v chodbu (k), která je na obou koncích uzavřena samostatnými místnostmi. Za touto kolonádou/chodbou se rozprostírala široká terasa (l) sahající až k okraji zahrady, se kterou byla propojena pomocí promenády (o). Velký pokoj (m) obdélníkového půdorysu byl později postaven na terase a rozdělil ji tak na dvě části. Promenáda byla postavena nad kolonádou obklopující velkou zahradu umístěnou pod ní. Na protilehlých rozích promenády byly umístěny dvě vyhlídky (p). Celá tato část se už nacházela na nižší úrovni, jak lze vidět na obr. č. 1, a byla přístupná pomocí schodiště (s). Plochá střecha nižší kolonády byla na vnější straně podpírána zdí, zatímco na straně vnitřní čtyřhrannými sloupy. Její podlahy jsou na jižní, západní a severní straně vyvýšeny oproti straně východní. 113Spodní část vily, která už nebyla veřejně přístupná, byla postavena na cryptoportiku114sloužící jako vinný sklep osvětlený malými okny směřující do zahrady, a zároveň sloužila jako podpora pro peristyl obklopující zahradu. Ve sklepě bylo nalezeno značné množství

111 https://sites.google.com/site/ad79eruption/pompeii/villas-outside-the-walls/villa-of-diomedes 112 http://pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/RV/Villa%20Diomedes%20p2.htm 113 https://sites.google.com/site/ad79eruption/pompeii/villas-outside-the-walls/villa-of-diomedes 114 Cryptoporticus – krytá chodba zakončená stropní klenbou 47

amfor. Na východní straně kolonády se nacházely menší klenuté místnosti, které se otevíraly svým vstupem právě do této kolonády, jejíž podlahu tvořily terakotové dlaždice. V těchto pokojích se zachovalo něco málo z jejich původní výzdoby, která se nesla v duchu čtvrtého pompejského stylu.115 Zahrada ohraničená kolonádou byla osázená stromy, jejichž spálení zbytky byly nalezeny během výkopových prací. Uprostřed této zahrady bylo letní triklinium (r) chráněné proti slunci pergolou. Východně od triklinia byl umístěn umělý rybník (q), jehož součástí byla i fontána. I zde byla nalezena těla obětí výbuchu Vesuvu. U zadních dveří do zahrady byla objevena dvě těla, z nichž jedna osoba držela stříbrný klíč, 1356 sestercií a její ruka byla ozdobena zlatým prstenem. Nejednalo se o jediná těla nalezená v tomto domě. Dalších osmnáct těl nebo třicet čtyři, zdroje se v této informaci liší, zahrnující i těla žen a dětí, které se udusily nebezpečnými výpary během výbuchu, byly objeveny v suterénu.116

Villa of the Papyri Villa Papyri se nachází v blízkosti římského města Herculaneum, které bylo zničeno během erupce Vesuvu, stejně jako další města a vily v jeho okolí. Přestože není známo jméno majitele vily, většina vědců se domnívá, že ji vlastnil tchán Julia Caesara, Lucius Calpurnius Piso Caesoninus. Vila se táhne v délce vice než 250 metrů podél pobřeží. Zdá se, že původně byla postavena v 1. století n. l. jako atriový dům, následně však byla výrazně rozšířena až do podoby, v jaké se nachází v současnosti. Pro představu, jak asi vila ve své době vypadala, je možné podívat se na Villu Getty, která je jedním ze dvou sídel J. Paul Getty Museum v Los Angeles, která byla postavena podle plánu Karla Webera, vedoucího vykopávek villy Papyri v 18. století. V blízkosti kláštera sv. Augustýna, na severozápadě od divadla byl v červnu roku 1750 vyhlouben tunel. A právě zde byla objevena kruhová místnost (a) v oblasti později identifikované jako západní konec zahrady. Výkopové práce následně pokračovaly východním směrem, kde běhen ledna 1751 byly nalezeny tři menší místnosti (b, c, d), pokračovalo se kolmo vůči původní ose, čímž byla zkoumaná plocha značně rozšířena a bylo objeveno západní portiko (f, g) a západní půlkruhový konec rybníka (e). Na začátku roku 1752 byly vyhloubeny další paralelní tunely směrem na východ, díky kterým byla stanovena délka zahrady včetně rybníčku a zároveň bylo nalezeno značné množství soch a bust. Následně, v říjnu téhož roku, bylo dosaženo tablina (h), kde byl zaznamenán první výskyt papyrů, a části místností (i) nacházejících se jižně od tablina. Počátkem následujícího roku bylo nalezeno několik dalších papyrů v místnosti ležící jižně od tablina a ve stejné době byl vykopán tunel na sever a severovýchod od tablina, kde byly objeveny místnosti (j, k) a koncem roku byl stanoven

115 https://sites.google.com/site/ad79eruption/pompeii/villas-outside-the-walls/villa-of-diomedes 116 http://pompeiisites.org/Sezione.jsp?idSezione=690 48

perimetr peristylu (l). Roku 1754 se dělníci prokopali k atriu (m), prozkoumána byla jeho západní část a v téže době byly vykopávky prováděny i v pokojích ležících na východ od peristylu (n, o, p, q). V období přelomu let 1754 a 1755 byly odkryty místnosti v okolí atria, konkrétně pokoje (s, t, u), portikus (v), malá zahrada s portikem (w) a za ní několik menších místností (x, y, z), ve kterých bylo nalezeno množství fragmentů rozbitých amfor. Po následující čtyři roky byly výkopové práce rozděleny mezi plochu zahrady kolem rybníčku a několik další částí domu. 117 Značná část vily však stále čeká na odkrytí. Archeologické vykopávky v roce 1990 odhalily dvě dosud neobjevené úrovně, avšak další pokrok nebyl příliš velký, jelikož italská vláda lpí na politice ochrany a zachování již odkrytého materiálu. V roce 2007 byly výkopy znovuzahájeny a archeologové prozkoumávají pokoje s freskovou výzdobou umístěn ve sníženém přízemí a zároveň, konzervují mozaiky a fresky, které již odkryty byly, tudíž je vila uzavřena veřejnosti.118 Hlavní osa celé vily leží paralelně s mořským pobřežím. Její vstup je tvořen velkým portikem (a), při výzkumech bylo objeveno pouze osm sloupů, předpokládá se však, že zde byly ještě další čtyři sloupy podpírající východní část tohoto vstupu. Portiko je dlážděné černo-bílou mozaikou ohraničenou jednoduchým širokým černým rámováním, je velice dobře zachovalá, stejně jako mramorové prahy vstupů do pokojů, které se nacházejí za portikem. Přízemí vily bylo v důsledku erupce značně poškozeno a mnoho pokojů jsou ve velmi zdemolovaném stavu. Přeživší stěny v průčelí, které portiko lemují, mají částečně dochovanou freskovou výzdobu, tu je však poměrně obtížné přesně identifikovat. Vstupní vestibul (b)otvírající se za portikem je neobvykle široký, podlahu tvoří černo-bílá mozaika doplněná o rámující pruh černé barvy. Stejně jako v průčelí, i zde se fresková malba zachovala na spodních částech bočních stěn. Vestibul se přímo otvírá do atria (c) toskánského stylu, uprostřed atria je umístěno impluvium. Podlaha atria je dlážděna hrubou mozaikovou podlahou černé barvy ozvláštněnou o barevné úlomky. Podél stěn atria byly nalezeny bronzové sochy, busty, sošky, mezi nejkrásnější sochy patří „Tančící Faun“ a „Faun hrající na píšťaly“, dále pak vousatý Silenus, socha Ptolemaia II Philadelpha nebo Antiocha I Sotera, impluvium bylo dekorováno jedenácti sochami Silénů a čtyřmi sochami faunů a amorků.119 Po obou stranách atria bylo umístěno několik místností přístupných pomocí chodeb, v jedné z nich, v místnosti (f) byla nalezena jemná mozaika, v jiné byly objeveny tři fresky zobrazující girlandy, masky, kozy a husy. Stejně tak k atriu náležely dvě boční místnosti, alae (d, e), jejich podlahy tvořily černo-bílé mozaiky a nachází se zde fragmenty jejich původní freskové výzdoby. Atrium je na severní straně otevřeno do peristylu (g), ten byl ze všech čtyř

117 https://sites.google.com/site/ad79eruption/herculaneum-1/villa-of-the-papyri/bourbon-excavation 118 https://sites.google.com/site/ad79eruption/herculaneum-1/villa-of-the-papyri 119 https://sites.google.com/site/ad79eruption/herculaneum-1/villa-of-the-papyri/catalogue-of-sculptures 49

stran obklopen portikem, který tvořilo třicet šest žlábkovaných sloupů. Uprostřed byla umístěna mramorová nádrž na vodu. Celý prostor byl zdoben bronzovými bustami a sochami, v rozích byly postaveny čtyři bronzové hlavy – hermovka Doriphora a Amazonky a dva portréty filozofů, uvnitř peristylu stála busta „Ptolemaia Apiona“120 Na západní straně peristylu byl umístěn vstup, který tvořily dva sloupy, mezi nimi stála mramorová socha archaické Pallas, do tablina (h), tento pokoj byl poměrně velký a skvěle situovaný, z jedné strany se návštěvníkům naskýtal výhled do peristylu a na straně druhé skrze trojité dveře do zahrady. Co se týče další dekorace místnosti, tak proti severní zdi byla postavena socha „Zahalené ženy“ a zdvojená řada osmi bronzových bust, busta Flamena, kněze Isis a další. V této místnosti bylo 8. dubna roku 1753 nalezeno několik papyrů, dvě dřevěné krabičky a také několik voskových destiček. Původně badatelé objevili malé zčernalé válečky připomínající kousky uhlí, později při detailnějším zkoumání ulomených fragmentů bylo zjištěno, že ony válečky byly svitky obsahující řecky psaný text na spáleném papyru. Severně od tablina se nacházely další místnosti, v jednom z těchto pokojů (i) byly nalezeny čtyři busty epikurejských filozofů – Demosthena, Epikúra, Hermarcha a Zenona a bylo zde uloženo více než 250 papyrů. Jižně od tablina byla umístěna další skupina pokojů a i zde se nacházelo několik bronzových bust, a to Hermarcha, Dionýsa nebo Platona a mramorová hermovka Herkula.121 Na západ od tablina, vlastně na celé západní straně vily, se rozkládá ohromná zahrada (l) neobvykle značných rozměrů – 92,7 metrů na délku a 31,2 metrů na šířku. Okolo celé této zahrady byl umístěn portikus, který byl tvořen vnější zdí, vnitřní strana se skládala z řady sloupů umístěných na kratších stranách po deseti a na delších stranách po dvaceti pěti sloupech. Uprostřed celého zahradního komplexu byl vybudován bazén o rozměrech 65,7 x 6,9 metrů. Tak jako v jiných částech domu, tak i zde hlavní dekorace spočívala v umístění velkého počtu bust a soch. V západní části zahrady byly nalezeny sochy „opilého Fauna“, „dvou zápasníků“ či „odpočívajícího Merkuria“, v severozápadním rohu se ukrývaly sochy „Seleuka I Nicatora“, „Sapfo“ a „modlícího se dítěte“. Severní stranu bazénu zdobil mramorový „Phyrrus“, mramorová hermovka Atheny, Hestie, Archidama III, dále hermovka Philetaera z Pergamu, řeckého a cynického filozofa a hermovka Biona Borysthreneského. Východní část dekorovaly busty Apolla a Artemis a helenistického vladaře, mramorové sochy Aeschina, Isokrata, Řečníka, Spícího Fauna a zobrazení zvířat v podobě kance a dvou gazel. Podél jižního portika byly umístěny sochy „tanečníků“, před nimi v zahradě se nacházely mramorové hermovky „filozofa“ a Paniassi, busta helenistického vládce, socha „válečníka v přilbě“, Ptolemaia II Philadelpha, Anakreona, „Pseudo Senecy“ a mramorové sousoší „Pana a kozy“. A nakonec jihozápadní roh zdobily sochy amorků a jedna socha

120 https://sites.google.com/site/ad79eruption/herculaneum-1/villa-of-the-papyri/catalogue-of-sculptures https://sites.google.com/site/ad79eruption/herculaneum-1/villa-of-the-papyri/description-of-the-villa 121 https://sites.google.com/site/ad79eruption/herculaneum-1/villa-of-the-papyri/description-of-the-villa 50

„chlapce“.122 Prostory na západním konci zahrady s peristylem byly zřejmě jejím pokračováním, nebyly však nikdy plně prozkoumány, podlaha exedry umístěné na konci cesty od zahrady byla pokryta africkým mramorem.123 Na opačné straně vily byl v jihovýchodním rohu peristylu (g) situován pokoj (j), který byl identifikován jako knihovna, ve skříni vykládané dřevem bylo uloženo 337 řeckých svazků a v další skříňce bylo nalezeno 18 papyrů popsaných latinsky, které byly srolované a svázané k sobě. Jižně od této místnosti se nachází malá zahrada (k), která je na severní a západní straně obklopena portikem sestávajícím se na západní straně ze sedmi a na severní ze tří sloupů. V této oblasti bylo objeveno velké množství fragmentů z dolií124, které zřejmě sloužily k uchovávání vody, vzhledem k blízkému vodovodnímu potrubí (m). Stejný typ potrubí byl nalezen i v jiných částech vily, kde dle svého uložení, zdá se, přepravovaly vodu z bazénu do domu a do části obsahující soukromé lázně.125 Hlavním důvodem, proč je tato vila tak známá a významná, je již zmiňovaný nález papyrových svitků, které byly součástí soukromé knihovny. Většina textů byla filozofického zaměření, především pak filozofie epikurejské, a hlavním autorem byl epikurejský filozof Philodemus z Gadary, který přišel na území dnešní Itálie kolem roku 80 př. n. l.126 a jehož patronem byl majitel vily Piso. Přesný počet svitků se různí, lze však říci, že jejich počet se pohyboval zhruba mezi 1800 a 2000 kusy. Poryv horkého sopečného plynu o teplotě 400°C karbonizoval127 papyrové svitky ještě předtím, než bylo město pohřbeno jemným sopečným popílkem. Když byly v 18. století svitky objeveny, nikdo netušil, o co se jedná, a tak byly nálezy mylně pokládány za kusy uhlí a spálená polena a následně byly některé použity jako pochodně či přímo vhozeny do ohně. Nakonec však byl tento omyl zjištěn, zřejmě díky umbilicu, hůlce uprostřed svitků, a tak se hlavním úkolem stalo najít způsob, jak tyto svitky otevřít. Z počátku byly některé svitky doslova zničeny, když se je badatelé či nálezci snažili otevřít obyčejným řeznickým nožem, čímž docílili pouze toho, že svitek rozřezali na kousky. Později se na scéně objevil konzervátor z Vatikánu, otec Antonio Piaggio žijící v letech 1713 – 1796, který vynalezl přístroj velmi citlivě otevírající svitky. Avšak tento způsob byl velice pomalý, jeden svitek byl tímto přístrojem otevírán celé čtyři roky a navíc měl tendenci se rozpadat na kousky. Ani čtení textů obsažených na těchto papyrech nebylo snadné, spálený papír je „leskle černý“, zatímco na něm napsaný inkoust je „matně černý“, tudíž bylo velmi obtížné rozeznat inkoustem napsaný text. Jakýsi pokrok se dostavil až v 80. letech minulého

122 https://sites.google.com/site/ad79eruption/herculaneum-1/villa-of-the-papyri/catalogue-of-sculptures 123 https://sites.google.com/site/ad79eruption/herculaneum-1/villa-of-the-papyri/description-of-the-villa 124 Dolium – velká kameninová nádoba určená ke skladování nebo přepravování zboží 125 https://sites.google.com/site/ad79eruption/herculaneum-1/villa-of-the-papyri/description-of-the-villa 126 http://www.classics.ucla.edu/index.php/philodemus 127 Karbonizace – zuhelnatění, zahřívání organických látek bez přístupu vzduchu (http://slovnik-cizich- slov.abz.cz/web.php/slovo/karbonizace-karbonisace) 51

století, kdy byl použit mikroskop a právě díky jeho pomocí bylo možné rozeznat alespoň několik písmen. Naneštěstí se však tyto fragmenty svitků postupně rozpadaly na prach. K přelomu došlo v roce 1999, kdy vědci z Brigham Young University ve Spojených státech zkoumali papyry pomocí infračerveného světla, a právě při vlnové délce 700 – 900 nm bylo možné dosáhnout takového kontrastu mezi papírem a inkoustem, že bylo možné napsané texty znovu přečíst. Další pokrok byl učiněn v roce 2008, kdy bylo použito multispektrální zobrazování, takže nebyl rozeznatelný pouze jeden infračervený obraz, tato nová technologie přinesla zobrazování šestnácti různých obrazů každého fragmentu na různých úrovních světla, a až pak následně se utváří kompozitní obraz. Detaily z těchto nových snímků jsou tak vynikající, že lze snadno porovnávat rukopisy z různých fragmentů, což by mělo pomoci s rekonstrukcí již ztracených textů. V roce 2009 byly dva neotevřené svitky uložené v Institut de France v Paříži umístěny do CT skeneru (počítačová tomografie) užívaného v lékařství, tento přístroj je schopen rozlišit různé druhy tělesné tkáně a zobrazit detailní obraz vnitřních orgánů v lidském těle, s tím, že by mohl pomoci s odhalením vnitřních ploch svitku. Přístroj však nebyl schopen rozlišit složení inkoustu od složení papíru, neboť starověké inkousty neobsahovaly žádné kovy. Někteří badatelé se domnívají, že počet nalezených svitků není konečný a že vila další papyry ještě skrývá, neboť dosud není plně odkryta. Italské orgány však nejsou ochotny povolit další výkopové práce s odůvodněním, že by to bylo pro místní obyvatele rušivé, protože moderní město Ercolano bylo postaveno přímo nad antickým Herculaneem, a také připomínají, že 300 až 400 původních svitků zůstává nepřečteno.128 V současnosti existuje projekt, na kterém se podílí přední odborníci, jako jsou David Blank (UCLA – University of California v Los Angeles), Richard Janko (University College v Londýně) a Dirk Obbink (Christ Church v Oxfordu), tento Philodemus Project se zaměřuje na rozluštění textů svitků, jejich překlad a publikaci.129

Villa Oplontis Několik kilometrů od Neapole, poblíž Pompeií, leží dnešní městečko Torre Annunziata, ve starověku známé jako Oplontis. Právě zde se nachází villa Oplontis nebo také villa Poppaea či Villa A130. Jméno villa Poppaea dostala podle druhé manželky císaře Nerona, Poppaey Sabiny, které vila zřejmě patřila. Na jedné z amfor nalezených ve vile byl vyryt nápis nebo spíše jméno propuštěného

128 http://ancphil.lsa.umich.edu/-/downloads/papyri/JankoRecentDevelopments.pdf http://www.bbc.com/news/magazine-25106956 https://www.academia.edu/8931567/The_Villa_of_the_Papyri_at_Herculaneum_Excavation_and_Interpretati on 129 http://www.classics.ucla.edu/index.php/philodemus 130 Vilou B se rozumí villa L. Crassia Tertia 52

otroka Poppaey. Známá je taktéž díky své freskové výzdobě provedené ve druhém pompejském stylu.131 Vila byla poprvé objevena v 18. století při úpravě kanálu Sarno. Výkopové práce byly v té době pod vedením Francesca La Vegy, španělského inženýra, který od roku 1764 nebo 1765 asistoval Alcubierrovi a po jeho smrti v roce 1780 sám vedl vykopávky v Pompeiích a to až do roku 1815. V roce 1839 byl terénní výzkum znovuotevřen, a to v oblasti peristylu a ubikacích služebnictva. Dalšího roku byly výkopy pozastaveny kvůli nedostatku peněz. Systematický výzkum začal až v roce 1964, který probíhal podle moderních kritérií a s pomocí dokumentace. Roku 1974 byla nedaleko vily objevena vila druhá, tzv. vila B. Stejně jako vila Poppaea, tak ani vila B není zcela odkryta, brání v tom dnešní moderní městská zástavba.132 V současné době probíhá projekt s názvem The Oplontis project pod vedením Johna R. Clarka a Michaela L. Thomase z University of Texas ve spolupráci s Soprintendenza Speciale per i Beni Archeologici di Napoli e Pompei, který kompletuje veškeré poznatky z této lokality.133 V čase výbuchu sopky byla vila neobydlená, zařízení pokojů stejně jako kuchyně bylo vyklizeno. Pouze předměty jako sloupy a olejové lampy byly shromážděny v několika místnostech. Nalezený stavební materiál a nedokončené stavební práce dokazují, že byla vila práce opravována po jednom z četných zemětřesení. Původní vstup a přední část vily nejsou doposud odkryty, protože se nachází pod dnešní městskou zástavbou, stejně jako část západní. Na rozdíl od východní části, která byla téměř kompletně odkryta. Uvnitř jsou rozmístěny jak části určené pro lázně, tak i pro produkci, jako je místnost, ve které byly rozšlapávány hrozny či vyráběno víno. Součástí dekorace prostor interiéru bylo množství soch, převážně římských kopií helenistických originálů z 2. - 3. století př. n. l., a také fresková výzdoba vytvářející perspektivní obrazy propojující například reálnou architekturu sloupů se zobrazením falešných dveří. Detaily výzdoby jsou provedeny ve vysoké kvalitě a zobrazují jak masky, ovocné koše, tak i pochodně a ptactvo.134 Villa Poppaea byla postavena v průběhu 1. století př. n. l. a poté rozšířena v klaudiovské době. Vila byla postavena ve dvou hlavních fázích. Starší část domu se nacházela okolo atria a její datace spadá do 1. století př. n. l. Pozdější rozšíření směřovalo na východní stranu. Toto nové křídlo sestávající se z reprezentativních prostor určených pro recepce a ubikací pro služebnictvo bylo umístěno do rozsáhlé zahrady. Atrium (a) toskánského stylu, které bylo přístupné z jihu, obsahovalo

131 http://www.pbase.com/isolaverde/popea http://www.oplontisproject.org/index.php/the-villas/the-villas/ 132 http://www.pompeiisites.org/Sezione.jsp?titolo=History+of+the+excavation+of+Oplontis&idSezione=741 133 http://www.oplontisproject.org/ 134 http://www.pompeiisites.org/Sezione.jsp?titolo=Villa+of+Poppea&idSezione=1193 53

centrální impluvium135 s rekonstruovaným compluviem136. Podlaha atria se ve značné míře zachovala, sestávala se z bílé mozaiky ozdobené polychormovaným okrajem. Stěny jsou bohatě zdobené freskami druhého pompejského stylu s iluzivní architekturou a výhledem do vzdálené krajiny umístěným za dveřmi a portiky. Atrium nemá po stranách žádné pokoje, do kterých by se odtud dalo vstoupit, vede přímo do druhého vestibulu (b), který byl jakýmsi centrálním bodem původního domu. 137Na severní straně tohoto vestibulu je umístěno viridarium (c). Jednalo se o malou uzavřenou zahradu, jejíž stěny jsou zdobeny červenými a černými panely obsahující zahradní scény s vyobrazením rostlin a ptáků podél spodního vlysu. Viridarium navazuje na jedinou místnost – velký přijímací pokoj (d) umístěný na severní straně od uzavřené zahrady. Zde se dekorace zachovala pouze minimálně. Obě dvě místnosti jsou obklopeny chodbami, každou na jedné straně, vedoucí z vestibulu (b). Na jeho jižní straně je umístěn vstup směřující ke kuchyni (e) a trikliniu (f), jehož podlahu tvoří bílá mozaika, která ve své jednoduchosti doplňuje zářivou freskovou výzdobu stěn provedenou ve druhém pompejském stylu. Fresky a architektonické prvky slouží jako rámy, uvnitř kterých jsou umístěny motivy divadelních masek, pávů a emblémů Apollonovy svatyně v Delfách. Původně byly stěny lemovány lehátky, v jejichž středu byl umístěn stůl pro hostiny či večeře. Místnost sousedící západně s trikliniem, přímo i odtud přístupná, je označena jako velký oecus (g), jeden z nejlepších pokojů ve vile. A to také díky nádhernému výhledu na Neapolský záliv, který je z tohoto pokoje viditelný. Bílá mozaiková podlaha je ohraničena kolem stěn černým rámem a obsahuje střípky barevných mramorů. Dekorace stěn je opět zasazena do druhého pompejského stylu. Na východní stěně jsou pomocí perspektivy zobrazeny kolonády obklopující na obou stranách centrální obraz Delfské svatyně znázorňující tradiční motiv tripodu umístěného na vrcholu sloupu. I zde se nachází takové detaily, jako jsou divadelní masky a páv.138 Na severní straně se oecus otvírá do malého tetrastylového atria (h), které sloužilo jako soukromé lázně. Pokoj (i) bylo zřejmě apodyterium nebo frigidarium, vedlejší místností bylo tepidarium (j) s na východní straně atria bylo umístěno caldarium (k). Tepidarium bylo vyhříváno pomocí teplého vzduchu proudícím pod podlahou, stejně tak tomu bylo i u caldaria. To však bylo ještě teplejší místností, kde byla výhřevnost místnosti navíc podporována cirkulací horkého vzduchu v dutých terakotových dlaždicích zabudovaných do stěn pokoje. Caldarium i tepidarium bylo dekorováno druhým pompejským stylem v červené, žluté a černé barvě se stylizovanými detaily a panely s vyobrazenou krajinou.139 Ve východní stěně caldaria byl umístěn výklenek obsahující fresku zobrazující mytologickou scénu Hercula v zahradě Hesperidek,

135 Pravoúhlá nádrž na dešťovou vodu 136 Čtyřhranný otvor ve střeše atria 137 https://sites.google.com/site/ad79eruption/oplontis/villa-of-poppaea 138 https://sites.google.com/site/ad79eruption/oplontis/villa-of-poppaea 139 https://sites.google.com/site/ad79eruption/oplontis/villa-of-poppaea 54

která je opakována v centrálních panelech sousedních stěn. Podél horního vlysu se nachází řada miniaturních krajinek. Na jižní straně vily se nacházely dvě portika, jejich podlahu tvořila bílá mozaika doplněná pásy černé. Stěny zdobí fresky čtvrtého pompejského stylu s červenými vrchními panely a nízkým vlysem černé barvy. Výzdobu horní části fresky tvoří girlandy a architektonické motivy na bílém pozadí. V severovýchodním rohu západního portika se nachází bohatě zdobené cubiculum (l), jehož stěny a strop jsou dekorovány ve druhém pompejském stylu spolu se štukovanými oblouky nad výklenky. Stejně bohatě je zařízen i pokoj nacházející se v severozápadním rohu východního portika. Jedná se o pokoj (m) označená jako oecus. Jeho fresková výzdoba je provedena ve druhém pompejském stylu s motivy založenými na perspektivě divadelních kulis (scaenae frons). Severní strana obsahuje detail košíku s ovocem zakrytým závojem a římsu se skleněnou mísou naplněnou granátovými jablky. Jižní stěnu zdobí obraz hroznu vína, bažanta a koláče položeného na podnosu. Z vestibulu (b) se dveřmi v jihovýchodním rohu dostáváme kolem lararia (n), umístěného po levé straně, ke vnitřnímu dvorku obklopeného sloupy na všech čtyřech stranách. Sloupy peristylu jsou propojeny nízkou zídkou zdobenou rostlinami a ptáky na červeném pozadí. V prostoru zahrady je umístěna fontána, jejíž dekorace se nese v podobném duchu. Pokoje situované okolo peristylu jsou zřejmě převážně určeny pro služebnictvo včetně cubicula užívaného sluhy. V severovýchodním rohu vily byly umístěny latríny (o). Jestliže se vrátíme zpět do peristylu, tak odtud vede dlouhá, vysoká chodba (q) spojující tento peristyl s novým východním křídlem obklopeným zahradami. Chodba je dlážděna cocciopestem140 a podél celé délky jsou umístěny lavičky lemující její stěny, osvětlení zajišťovala vysoko umístěná okna a fresková výzdoba byla vymalována ve čtvrtém pompejském stylu. Uprostřed nového východního křídla, kde měli hosté výhled na soukromý bazén, je situován velký sál (r), jehož podlaha byla vytvořena technikou opus sectile, stěny byly dýhované s barevnými mramory a bílou horní částí. Sál byl na dvou protilehlých stranách obklopen místnostmi, na severní straně dvěma a na jižní pouze jednou, sloužící jako přijímací pokoje. Zřejmě se jedná o cubicula určené pro hosty vily. Ke každé z místností bylo připojeno malé viridarium, dekorováno tak, aby návštěvníkovi evokovalo zahradu včetně osázení živými rostlinami.141 Bazén ve východním křídle byl na jižní a východní straně ohraničen stromy a mramorovými sochami. Podél západní strany zahrady je umístěn portikus, jeho stěna je zdobena freskami čtvrtého pompejského stylu s velkými bílými panely

140 Cocciopesto je druh stavebního materiálu, skládá se z úlomků keramických dlaždic a jemné malty. Jinak též nazývané opus signium (https://it.wikipedia.org/wiki/Cocciopesto) 141 https://sites.google.com/site/ad79eruption/oplontis/villa-of-poppaea 55

přerušovanými v jejich středech miniaturními zátiší a krajinami, některé zobrazující přístavy nebo vily.142

Villa Agrippa Postumus Asi 20 km jihovýchodně od Neapole, západně od Boscoreale a severně od Pompejí, leží městečko Boscortecase, ve kterém se nachází vila Agrippy Postuma, někdy zvaná Imperiální vila (Imperial villa) nebo Villa of Augusta, jedna z nejpřepychovějších vil této oblasti. Postavena byla Agrippou, přítelem císaře Augusta a současně také jeho zetěm, Agrippa byl manželem Augustovy dcery Julie. S výstavbou vily bylo zřejmě započato okolo roku 20 př. n. l., Agrippa však zemřel v roce 11 př. n. l. a poté se vila dostala do vlastnictví jeho syna Agrippy Postuma, který se narodil jako pohrobek, po smrti svého otce. Když k tomuto došlo, byl Agrippa Postumus ještě příliš malý na to, aby zvládl dohlížet nad dokončením vily, a tak se této úlohy zhostila Agrippova vdova, matka malého Agrippy Postuma Julia.143 Během ničivé erupce v roce 79 n. l. byly zničeny nejen velká města, ale spolu s nimi i malé osady a usedlosti ležící ve stínu Vesuvu, to vše bylo vymazáno z původní krajiny. Při jejich znovuobjevování je nasnadě, že větší aglomerace městského typu bude jednodušší lokalizovat, oproti malým jednotlivým usedlostem, které nám však ukazují mnohem realističtější obraz života obyvatel Neapolského zálivu v prvním století n. l. Většina zdejších lokalit byla objevena v podstatě díky náhodě, ať už tomu bylo při kopání kanalizace nebo rozšiřování silnic. Stejně tomu bylo i v případě vily Agrippy Postuma, kdy vila byla objevena zcela náhodně dne 23. března 1903 při výstavbě železniční trati Circumvesuviana vedoucí z Neapole kolem Vesuvu. Mezi lety 1903 a 1905 byla vila částečně odkryta za asistence vlastníka pozemku, kde se vila nachází, Cavaliereho Ernesta Santiniho a italského archeologa Mattea Della Corteho. Vila byla poměrně velká, šířka odkryté oblasti se pohybuje okolo 50 metrů, odkryta je však pouze částečně, neboť byla znovu pohřbena pod nánosem vulkanické lávy při výbuchu Vesuvu v dubnu roku 1906. Při pohledu na půdorys vily není zcela jasné, kde se nacházel hlavní vstup do budovy, lze ji však rozdělit na dvě části, a to otevřený dvůr (a) a k němu náležející pokoje, a peristyl (b) a jeho okolní místnosti. Z prvně jmenovaného, dvora (a) byla přístupna řada menším pokojů podél jeho jižní a východní strany (1-13), kdy místnost (13) je umístěna bokem od všech ostatních a vedle něj bylo situováno schodiště, zřejmě vedoucí do druhého patra. Mnohem důležitější však byly prostory

142 http://quod.lib.umich.edu/cgi/t/text/text- idx?c=acls;idno=heb90048.0001.001;rgn=div3;view=text;cc=acls;node=heb90048.0001.001%3A13.2.2 (Oplontis: Villa A („of Poppaea“) at Torre Annunziata, Italy; John R. Clarke, Nayla K. Muntasser; 2014) 143 https://sites.google.com/site/ad79eruption/neighbouring-area/boscotrecase 56

situované na západní straně vily, ty obklopovaly peristyl (b) a zároveň na jižní straně sousedily s dlouhou terasou (d), odkud byl zřejmě krásný výhled na Neapolský záliv.144 Okolo celého peristylu (b) se nacházelo portiko s rozsáhlou centrální zahradou, sloupy peristylu byly zděny a štukovány, zatímco samotné stěny tohoto prostoru zdobily fresky druhého pompejského stylu doplněné malbami sloupů vytvářející iluzi dvojitého portiku. Nicméně fresky, kvůli kterým je tato vila tak známá, jsou součástí dekorace cubiculí umístěných mezi peristylem (b) a terasou (d), jejich bohatě dekorované stěny lze zařadit do třetího pompejského stylu, který se dočkal největší popularity v době panování císaře Augusta. Tyto malby, o kterých lze říci, že jsou jedním z nejlepších existujících příkladů třetího pompejského stylu, byly pravděpodobně vytvořeny krátce po Agrippově smrti a při výkopových pracích byly odstraněny, jejich novým domovem se stalo Metropolitan museum of Art v New Yorku a Museo archeologico Nazionale di Napoli (Archeologické muzeum v Neapoli). První místností sousedící na východní straně s otevřeným dvorem (a) a peristylem (b) na severní straně je cubiculum (15), též označováno jako „černý pokoj“, tmavě červený dekorativní vlys spodní soklové části slouží jako báze, na které stojí tenké bílé sloupy umístěné na černém pozadí a podpírající zobrazené pavilony, tripody, svícny a úzkou římsu vedoucí podél celé místnosti. V bočních panelech severní zdi byly namalovány dva páry labutí, labuť byl posvátným ptákem boha Apolla, kterého považoval Augustus za svého osobního patrona a současně to byl symbol Augustova vítězství nad Markem Antoniem v bitvě u Actia, labutě podpíraly sloupy se svícnem, na jehož konci byl umístěn obraz s egyptizujícími prvky na žlutém pozadí. Tyto egyptské elementy mají význam zejména v důsledku vztahu mezi Římem a Egyptem, který v té době byl již pod kontrolou Říma. Jedním z bohů, který zde byl zobrazen, byl bůh Sobek identifikovaný díky své hlavě v podobě krokodýla. Tyto obrazy měly být pro římského diváka rozpoznatelné, kvůli tehdejšímu vlivu egyptské kultury v Římě.145 V minulosti byla vyslovena myšlenka, že labutě mohly mít nějakou souvislost s malými portréty medailonů umístěných v centrálním panelu, který podpírá úzký dekorativní štít, ale spíše než o portréty mužského člena císařské rodiny se jedná o portréty dvou různých žen, pravděpodobně Livie, Augustovy manželky a jeho dcery Julie. Uprostřed každého centrálního panelu je malý obraz krajiny, krajina severní stěny zobrazuje věž v pozadí, u které se odehrává nějaký druh obřadu. Černá barva pozadí stěn vytváří dojem neomezené plochy, která se rozplyne do nekonečného prostoru. Jestliže byly stěny původně vyleštěny a v noci osvětleny pouze pomocí světla lamp, musely působit velice magicky. Přes den sem pronikalo světlo pouze z jednoho směru, a to od terasy (d), kam bylo situováno jeho jediné okno. Podlaha cubiculu je dlážděna bílou mozaikou, uprostřed které je umístěn

144 https://sites.google.com/site/ad79eruption/neighbouring-area/boscotrecase 145 http://theblackroomoftheimperialvilla.blogspot.cz/2011/03/black-room-of-imperial-villa-at.html 57

centrální panel černo-bílé barvy.146 V jihozápadním rohu cubicula (15) se nachází vchod do sousedního cubicula (16), to je známo také jako „červený pokoj“, jeho fresková výzdoba se skládá z červených panelů s elegantními zdobnými rámy nad spodním černým dekorovaným vlysem. Horní část je zdobena panely s vyobrazením lupu či kořisti a stylizovaných květin na pozadí červené barvy s rámy o vysokých detailech, v centrální části je umístěna větší malba s určitou scénou, na severní stěně se nachází scéna odehrávající se v blízkosti venkovské svatyně, identifikována pomocí posvátného stromu a sloupu s rituální vázou na abaku, na jeho podstavci nalezneme trůnící ženské božstvo, zřejmě Cybele. Ke svatyni přicházejí dvě ženy s dítětem nesoucí větve nebo pochodně, zatímco je pozoruje pastýř, a za nimi je ithyphallický Priapus.147 I cubiculum (16) má v jihozápadním rohu umístěn vchod, ten vede do exedry (17), která v podstatě spojuje peristyl (b) a terasu (d). V blízkosti západní hranice odkryté oblasti se na severní straně terasy (d) nachází vstup do cubiculu (19), tomuto pokoji se také říká „mytologický pokoj“ díky scénám freskové dekorace místnosti, přestože se nezachovala v tak dobrém stavu, jako tomu je u cubiculí (15 a 16), a většina výzdoby severní zdi byla nenávratně ztracena, zachovalo se z ní dost na to, aby bylo možné určit, jak tato místnost vypadala jako jeden celek. Dekorace stěn se skládala z velkých červených panelů rámujících centrální mytologické scény, na těchto červených panelech byly zobrazeny tenké bílé sloupy se sirénami držícími jemné girlandy, které vychází ze stran panelu. Horní část stěn tvořil žlutý pás s malými medailony podobnými těm, které se nachází v „černém pokoji“, cubiculu (15). Co se týče centrálních mytologických scén, tak ty se zachovaly pouze ve dvou exemplářích, výjev na východní stěně popisuje příběh Persea a Andromedy a na západní stěně se jednalo o scénu Polyphema a Galatey. Podle příběhu se Cassiope, matka Andromedy, chlubila svou vlastní krásou, na což si stěžovaly mořské nymfy samotnému Posedonovi. Ten se rozhodl zaplavit vlast Cassiope, Etiopii, a poslal tam i mořského netvora. Otec Andomedy, Cepheus, nastalou událost konzultoval s orákulem a zjistil, že jediný způsob, jak odvrátit zkázu své země, je připoutat svou dceru ke skále a tím ji tomuto netvorovi nabídnout. Scéna zobrazuje Persea, kterak se chystá zachránit Andromedu před mořským netvorem zvaným Ketos, na jehož vyobrazení byla použita škála barev zeleno-modré palety. Netvor zvedá hlavu s široce rozevřenými čelistmi plnými děsivých zubů směrem k Andromedě, která stojí s rozpřaženými pažemi ve středu celé scény, zdá se, že jednou rukou je připoutána ke skále a druhou má ke skále pouze položenou. Perseus přilétá z levé strany s lyrou v jedné ruce, okřídlenými boty na nohou a pláštěm vlajícím mu za zády. Žena sedící vpravo dole, u paty skály, je buď místní mořská nymfa nebo sama Andromedina matka. Perseus je následně zobrazen v pravém horním rohu obrazu,

146 http://www.metmuseum.org/collection/the-collection-online/search/250933 https://sites.google.com/site/ad79eruption/neighbouring-area/boscotrecase 147 http://www.gettyimages.com/detail/news-photo/fresco-from-the-villa-of-agrippa-postumus-at- boscotrecase-news-photo/152190298?license 58

kdy mu děkují Cassiope a Cepheus a zároveň ho vlastně i přijímají.148 Scéna na západní stěně líčí příběh Polyphema a Galatey, Polyphemos se zamiloval do Galatey, jedné z Nereoven, dcery mořského boha Nerea, ta však byla zamilována do pohledného mladíka jménem Akis. Jednoho dne Galatea a Akis seděli na břehu moře a láskyplně spolu rozprávěli, tajně je však pozoroval Polyphemos, toho v ten moment pohltila žárlivost a vrhl po dvojici obrovský kámen, Galatea vyvázla bez zranění, ale Akida kámen zabil a Galatea uprchla do moře. Scéna zobrazuje Kyklopa Polyphema sedícího na skále kterak pečuje o své stádo koz, přestal hrát na Panovu flétnu, kterou drží v pravé ruce, pravděpodobně proto, že si všiml mořské nymfy Galatey sedící na delfínovi. V pravém horním rohu je zobrazen Polyphemos vrhající velký kámen na odjíždějící loď. Mohlo by se zdát, že na oné odplouvající lodi by mohl být Akis, na kterého dle pověsti Polyphemos vrhl balvan, pravděpodobnější se zdá ztotožnění této scény z jiného příběhu týkajícího se Polyphema. A to jeho setkání s Odysseem, když Odysseus a jeho posádka připlula na ostrov kyklopů, kde hledala jídlo a pití, byli však uvězněni v jeskyni s Polyphemem a jeho stádem koz a ovcí, kyklop začal členy Odysseovy posádky jíst a odmítal je pustit, proto Odysseus vymyslel lest, při které vypíchl kyklopovi jeho jediné oko, a tak když druhý den slepý Polyphemos vypouštěl své stádo ven, ohmatával každému kusu hřbet, aby mu lidé z jeskyně neunikli. Když tohle viděl, Odysseus přivázal sebe a své druhy pod silné berany, a tím z jeskyně unikli, poté, co se nalodili na loď, Odysseus zakřičel na Polyphema a ten za zvukem hlasu vrhl obrovský kámen s úmyslem loď potopit. Cubiculum (19) je od sousední místnosti odděleno chodbou vedoucí dále do vily, tou sousední místností je cubiculum (20), nebo také „bílý pokoj“. Tento pokoj byl pouze částečně odkryt, když v roce 1906 došlo k erupci a vykopávky zaplavila láva, čehož důsledkem bylo přežití pouze dvou fragmentů panelů, jejich dekorace sestávala z bílých panelů s tenkou sloupovitou výzdobou doplněnou vázami a květinovými prvky vystupujícími z temně červeného spodního vlysu, nad kterým byl umístěn černý pás dekorovaný ptáky.149

4.2. Villa maritima Villa maritima byla v podstatě zvláštním typem vily suburbany. Její koncepce a architektonické rozložení je totožné jako u suburbany, jen s tím rozdílem, že její výhledy, hlavně tedy z kolonád, jsou primárně směřovány na mořské pobřeží a moře samotné. Do této kategorie by spadalo mnoho z vil nalezených na pobřeží tyrhénského moře mezi Římem a Neapolí, na této trase se nachází města jako je Antium, dnešní Anzio a Tarracina (dnes Terracina), a samozřejmě nejen na území Apeninského poloostrova, další příklady bychom mohli hledat třeba i na pobřeží Jadranského moře v současném Chorvatsku. Jejich vznik lze zasadit do pozdního období 2. století př. n. l. a rozkvět

148 http://www.metmuseum.org/collection/the-collection-online/search/250945 149 https://sites.google.com/site/ad79eruption/neighbouring-area/boscotrecase 59

do druhé čtvrtiny 1. století př. n. l., v této době byly příhodné politické, ekonomické i idealistické podmínky pro zrod těchto prestižních budov. Politickou změnu přinesla římská kolonizace v posledních letech života G. I. Caesara, hraniční zónou se stalo Illyricum a rozšířily se možnosti jak politické, tak ekonomické. Vědci pořád vedou debaty na téma, jaké podmínky musí vila splňovat, aby se dala zařadit do kategorie villa maritima, jedna skupina nebere příliš v úvahu to, jak je vila spojena s mořským pobřežím a jak blízko něj se nachází, zatímco druhá skupina považuje za vilu maritimae pouze tu, která je situována opravdu blízko pobřeží a zároveň jej i svým půdorysem kopíruje a svými částmi je s ním určitým způsobem spojena (takovýmito strukturami mohou být například pavilony, přístavy nebo piscinae s rybami).150 V této kapitole však bude uvedena pouze jedna z nich, jako jeden z nejznámějších zástupců přímořských vil.

Villa Tiberia Sperlonga Sperlonga je obec ležící v italském Laziu, při pobřeží Tyrhénského moře. Nachází se přibližně na půli cesty mezi Neapolí a Římem, konkrétně je od Říma vzdálena 110 km. Situována je nedaleko Via Appia, svůj název dostala podle latinského názvu pro jeskyni či grotto – spelunca. Po pádu Západořímské říše se ruiny vily staly útočištěm pro místní obyvatele. Celá oblast pobřeží v blízkosti vily je představována útesy a skalními vápencovými výčnělky s jeskyněmi, uvnitř kterých probíhají krasové procesy. V blízkosti jedné takové jeskyně se císař Tiberius rozhodl nechat si postavit vilu a jeskyni samotnou mírně poupravit a připojit ji k císařské rezidenci. Vila Tiberia je velká římská vila, patřila císaři Tiberiovi a postavena byla mezi lety 30 a 20 př. n. l. Objevena byla roku 1957 při výstavbě silnice vedoucí u pobřeží a spojující města Terracina a Gaeta, od centra města Spelonga leží pouze několik set metrů, podél staré římské cesty Via Valeria Flacca. Vila se skládala z několika budov umístěných na terasách s výhledem na moře. Její popis je již dlouho známý, a to díky jejím popisům v antických dílech, avšak jeho přesná poloha zůstávala neznámá. Konkrétně je zmíněno, že v roce 26 n. l. císař Tiberius pořádal hostinu, během které došlo ke kolapsu jeskyně, a některé její části se zřítily, císař byl zachráněn díky odvaze svého přítele Sejana, takto je událost popisována v díle Suetonia a Tacita. U Suetonia konkrétně: Po ztrátě svých dvou synů, Germanica v Sýrii a Drusa v Římě, se Tiberius stáhl do Campanie. Obecně se věřilo, že se do Říma už nikdy nevrátí a že brzy zemře, což se také málem stalo. Vskutku císař už nikdy nevkročil do Říma a několik dní poté, co jej opustil, byl ve své vile zvané Jeskyně nacházející se nedaleko Terraciny.

150 Annalisa Marzano Roman Villas in Central Italy A Social and Economic History Columbia Studies in the Classical Tradition 2007, str. 14-15 60

V průběhu večeře začalo ze stropu padat množství kamenů, někteří z hostů jimi byli zabiti, avšak císař sám odtud unikl.151 První struktury, které jsou součástí vily, se datují do pozdního období římské republiky, kdy jejím majitelem byl zřejmě Marcus Aufidius (nebo Alfidius) Lurco, dědeček Livie, Tiberiovy matky.152 Viditelné pozůstatky vily se skládají z řady místností uspořádaných kolem nádvoří doplněné místnosti pro sloužící, pece na chleba a druhé pece, některé části byly v průběhu let opakovaně obnovovány. V době raného císařství bylo připojeno portiko se dvěma loděmi. Na severu byl komplex uzavřen dlouhým portikem postaveným paralelně s mořským pobřežím, dekorace vily byla provedena v mramoru, spolu s freskovou výzdobou mramorové desky imitující.153 Grotto, jeskyně, se nachází jen pár desítek metrů od pobřeží, popisována je také jako „přírodní divadlo“, a právě zde byly nalezeny čtyři slavné sochařské skupiny představující Odyssea, někteří vědci je interpretují jako helénistické, jiní jako tiberiovské kopie. Jeskyně se skládá z hlavního prostoru, dutiny, která je 33 metrů hluboká, při jejím vstupu byla umístěna velká obdélníková nádrž s mořskou vodou, v jeho středu leželo cenatio, letní společenské místo určené ke konání hostin, v zadní části tato obdélníková nádrž přecházela v kruhovou, kde byla na podstavci umístěna skupina soch představující Skyllu útočící na Odyssea. Tyto dvě části nádrže byly odděleny dvěma platformami, na nichž stály dvě sochy, vlevo byla umístěna socha skupiny Pasquino a vpravo skupina Palladium. Za kruhovým bazénem, v jednom ze dvou výběžků jeskyně, konkrétně v pravém, byla situována poslední ze skupiny soch, a to skupina Polyphema. Poslední sousoší se nacházelo přímo nad vstupem do jeskyně, kde bylo umístěno na speciálně postavené bázi, jednalo se o sochu Ganyméda s orlem. Vše bylo koncipováno tak, že pozorovatel či návštěvník měl výhled na všechny tyto skupiny soch z místa konání hostiny. Na pravé straně jeskyně, směrem k moři, byly nalezeny dvě busty Attise umístěné na podstavcích, dnes uložené v Carlsberg Glyptotek v Kodani, a socha Andromedy nacházející se v současnosti v Národním muzeu v Neapoli. Celý komplex nám tak ukazuje císařův sklon k helenistické kultuře a Homérovským básním.154 Tematicky se všechny držely jednoho motivu, putování Odyssea a s ním spojené příhody, které se po čas jeho cesty staly. Sochy byly provedeny ve stylu „helenistického baroka“. Během zhroucení jeskyně, ať už se jednalo o ono známé zhroucení, při kterém téměř přišel o život sám císař,

151 http://www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus:text:1999.02.0132:life=tib.:chapter=39&highlight=cav e Suetonius, The Lives of the Caesares, Tiberius, chapter 39 http://legacy.fordham.edu/Halsall/ancient/suet-tiberius-rolfe.asp XXXIX. 152 http://www.polomusealelazio.beniculturali.it/index.php?en/172/the-archaelogical-museum-of-sperlonga http://www.museionline.info/tipologia/item/area-archeologica-della-villa-di-tiberio.html 153 http://villaditiberio.altervista.org/villa_tiberio/ 154 http://villaditiberio.altervista.org/villa_tiberio/ 61

nebo o pozdější, byly skupiny soch značně poničeny způsobem, kdy se rozpadly na stovky kousků, proto jejich moderní rekonstrukce nejsou zcela kompletní. Skupina Pasquino představuje vojáka držícího tělo padlého spolubojovníka, tento motiv se běžně vyskytuje v antické poezii, především v Illiadě, dostal pojmenování „helper-group“ a ve vizuálním umění má dlouhou historii. Existuje řada monumentů spadající do této „helper“ skupiny, se kterými toto sousoší ze Sperlongy může být srovnáno, jako příklad lze uvést pozdně augustovský nebo julsko-klaudiovský reliéf z Mantuy či attický náhrobní reliéf datovaný do roku 394 př. n. l., motiv zde zůstává stejný, avšak schéma si každý umělec přizpůsoboval svému zobrazení, tudíž každé nové provedení mohlo sloužit jako vzor, je tedy poměrně obtížné určit, která umělecká díla sloužila jako vzor pro skupinu Pasquino ze Sperlongy, a naopak pro která byla sama vzorem. Sousoší tedy představuje stojícího dospělého vojáka s helmou na hlavě a štítem na levé ruce držícího tělo padlého spolubojovníka, který je nahý, jeho tvář je bez vousů a tělo štíhlé, jako tělo mladého chlapce. Jejich identifikace byla předmětem mnoha vědeckých debat, jejich výsledkem byly dvě teorie, jedna sousoší identifikovala jako Menelaa s tělem Patrokla a druhá jako Ajaxe s tělem Achillea155, v poslední době se objevuje třetí teorie interpretující tuto dvojici jako Aenea držícího Lausa.156 Ve Sperlonze byla nalezena pouze hlava a paže staršího vojáka a nohy mladšího, zajímavostí je, že chodidlo mladšího padlého vojáka je vůči ostatním částem větší než by teoreticky mělo být. Jak se zdá, tak se jedná o stejnou chybu, která byla nalezena na sousoší Pasquino v Tivoli, z čehož logicky vyplývá, že sousoší ve Sperlonze zřejmě posloužilo za vzor pro sochu v Tivoli. Na opačné straně vchodu do jeskyně bylo umístěnou sousoší Palladium zobrazující moment, kdy se Odysseus pokouší zabít svého spolubojovníka Diomeda, který ukradl vyobrazení Palladia ochraňující Troju, aby si tím mohl ponechat zásluhy za pád Troje jen sám pro sebe. Z tohoto sousoší se opět dochovaly pouze některé části, konkrétně hlava a končetiny Diomeda a torzo Odyssea. Nicméně tato skupina soch zobrazovala Diomeda pohybujícího se směrem vpravo, v levé ruce držícího trojskou sochu a ohlížejícího se na Odyssea, který levou rukou vytahuje meč nebo dýku a zároveň pozvedá svou pravou ruku. Odysseův čin byl však zmařen odrazem světla z jeho zbraně a Diomedův život byl zachráněn. V zadní části jeskyně bylo umístěno sousoší Polyphema zobrazující Odyssea a jeho muže oslepující opilého Polyphema, nejníže umístěný společník a společník nesoucí měch jsou dvě z nejzachovalejších postav celé skupiny, zatímco Polyphemus musel být poskládán ze zachovaných částí – hlavy, nohy, chodidla, paže a ruky, jeho trup je pouze rekonstrukce založená na vědeckých odhadech. V samém středu kruhového bazénu bylo sousoší se Skyllou, představující moment, kdy

155 http://www.haa.pitt.edu/sites/default/files/Pasquino%20Group.pdf, str. 255-256 156 https://www.academia.edu/6904033/_The_motto_in_the_grotto_Inscribing_illustration_and_illustrating_inscr iption_at_Sperlonga_in_R._Leader- Newby_and_Z._Newby_eds._Art_and_Inscriptions_in_the_Ancient_World_Cambridge_Cambridge_University_ Press_pp._102_127._2007, str. 112 62

byla Odysseova loď napadena mořským netvorem, Skyllou. Ta byla v umění zobrazována jako žena poněkud větších rozměrů s kruhem psích nebo vlčích hlav na dlouhých krcích umístěných u pasu a mohutnými chapadly nebo dlouhým rybím ocasem místo nohou. Žádné fragmenty Skylly však nebyly rozpoznány. Celé sousoší bylo asi 3 metry vysoké a lidské postavy představuje 5 námořníků a kormidelník. Nad samotným vstupem do jeskyně bylo vytesáno speciální místo, kam byla vložena socha Ganyméda s Diem v podobě orla, Ganymédes je oblečen do oděvu typického pro oblast Malé Asie v okolí Troje. Ganymedes byl v řecké mytologii královský syn, jehož původní vlastí byla právě oblast Troje. Jeho krása neunikla ani nevyššímu bohu, Diovi, ten po chlapci zatoužil natolik, že pro něj poslal orla, či se sám v orla proměnil, a odnesl Ganymeda na Olymp, kde z něj učinil číšníka bohů. V levé části jeskyně byl celý koncept sousoší doplněn o loď vytesanou přímo do skály jeskyně, podle mozaikového nápisu byl identifikován jako „navis Argo“. Podle některých teorií zde není kladen důraz pouze na jednoho mytologického hrdinu, ale celé grotto v sobě spojuje hrdinství dvou hrdinů, a to jak Odyssea, tak i Aenea. Zdá se, že zde bylo nalezeno i sousoší představující skupinu tří selátek, které mohlo náležet k sousoší reprezentující Lavinijskou prasnici. Tohle vše, podle názoru některých vědců, může nabádat k myšlence související se zánikem Troje, v pravé části jeskyně, a založením nového italského království na straně levé.157

157 http://www.haa.pitt.edu/sites/default/files/Pasquino%20Group.pdf, str. 265 – 272 https://www.academia.edu/6904033/_The_motto_in_the_grotto_Inscribing_illustration_and_illustrating_inscr iption_at_Sperlonga_in_R._Leader- Newby_and_Z._Newby_eds._Art_and_Inscriptions_in_the_Ancient_World_Cambridge_Cambridge_University_ Press_pp._102_127._2007 63

4.3. Villa rustica Pod pojmem villa rustica je dnes myšlena venkovská zemědělská usedlost, která skloubila dohromady venkovskou vilu bohatších Římanů a zemědělské stavení, případně se vše nacházelo v jedné vile a ta byla rozdělena na obytnou a hospodářskou část. V římských dobách byl užíván termín „villa“, a ten zahrnoval jakékoliv zařízení umístěné vně městských bran, včetně pozemku spojeného se zemědělskou produkcí.158 Koncepce těchto vil nebyla pevně dána, proto každá mohla vypadat svým způsobem jinak, společným znakem je však funkční rozdělení - pars urbana (obytná část), pars rustica (část pro zemědělskou výrobu) a plocha využívaná pro pěstování plodin či jinou zemědělskou produkci. Obývána byla majitelem převážně pouze sezónně a po zbytek roku na ni dohlížel její správce. Tento typ vily byl výhodný především z ekonomického hlediska, neboť produkce zemědělského charakteru přinášela určitý zisk pro jejího majitele. Vily typu rustica jsou známy především z římských provincií, jmenovitě v současných státech jako je Německo nebo Velká Británie, kdy samozřejmě v provinciálních oblastech vypadaly mírně odlišně, než na území Itálie, kde je jejím zástupcem Villa Borcoreale.

Villa Publia Fannia Synistora Villa Publia Fannia Synistora se nachází nedaleko Boscoreale, pouze pár kilometrů severně od Pompejí. Vila byla objevena v roce 1900, svůj název dostala díky nápisu na bronzové váze nalezené v jedné z místností. Nicméně zde bylo nalezeno i razidlo, uvádějící jméno Lucius Herennius Florus, které stejně tak mohlo být jménem majitele. Většina nálezů je dnes uložena159 v Metropolitním muzeu v New Yorku. V případě této vily se jedná o typ villa rustica, avšak její většina složila jako rezidence majitele, pouze malá část měla hospodářskou funkci statku. Villa je zvláště zajímavá svou freskovou výzdobou, která se datuje kolem let 40-30 př. n. l., zřejmě už ve své době byla ceněna jako velice kvalitní, protože nebyla nahrazena novější a modernější než došlo k výbuchu Vesuvu. Její styl odpovídá pozdnímu druhému pompejskému stylu, v mnoha směrech podobná těch nalezeným ve Vile Mysterií. Ve vile se nacházelo mnoho pokojů zdobených freskami, výkopy na začátku 20. století však nebyly prováděny příliš vědeckým a systematickým způsobem a tyto fresky byly ze stěn odstraněny a

158 Annalisa Marzano Roman Villas in Central Italy A Social and Economic History Columbia Studies in the Classical Tradition 2007, str. 83 159 http://pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/VF/Villa_016_p8.htm https://sites.google.com/site/ad79eruption/boscoreale/villa-of-publius-fannius-synistor 64

následně vydraženy na aukcích za nejvyšší nabídku. Většina z těchto fresek se tedy dnes nachází v Metropolitním muzeu v New Yorku, další se nachází v Neapoli, Francii, Belgii či Nizozemsku. Do vily se vstupovalo širokým schodištěm (a) tvořeným pěti schody, které v podstatě tvořilo hlavní vstup spolu s vestibulem (b) plynule navazující na toto schodiště. Hned nad schody byly umístěny čtyři sloupy lemované pilastry, které v podstatě tvořily vestibul (b). Na jeho zadních stěnách bylo vyobrazeno sloupořadí peristylu, mezi některými ze sloupů byly namalovány stromy a ptáci nacházející se v malované zahradě. 160Za ním jsou umístěny dva průchozí pokoje (b, c), skrze které se návštěvník dostal k velkému peristylu (e). Vedle těchto dvou místností je umístěn pokoj (č. 24), který jako jediný z celé vily měl hospodářské využití. Byl zde nalezen lis na hroznové víno, lis na olivy, džbán na mošt a různé zemědělské nářadí, spolu s nimi se zde vyskytovaly bronzové nádoby, z nichž na jedné bylo nalezeno držadlo ve tvaru Baccha oděného do stříbrného listu. Na hrdle jiné nádoby se zachoval nápis P(ubli) Fanni Synistoris s(extarios) XXIIII, kdy vedle jména, podle kterého je vila pojmenována, je napsána informace o kapacitě nádoby, což v tomto případě je 24 sestarií (cca 13 litrů).161 Při opačné straně vstupu, místnosti (č. 13 a 14), se nacházela kuchyně, protože v jednom z těchto pokojů byla nalezena kamna a nedaleko i trouba, spolu s dalšími předměty domácí potřeby jako jsou měděné kotle, železné tripody, hliněné lampy, amfory, pánve, talíře atd. Kuchyně byla od ostatních provozních místností oddělena malou chodbou (č. 12), uprostřed stěny byla do zdi zasazena tufová tabulka, 37 cm široká a 20 cm vysoká, s vyrytým nápisem MARIO STRVCTOR. Mario Structor, podle jména je předpokládaný původ řecký, byl zřejmě hlavní zedník nebo stavbyvedoucí, který původně postavil tuto vilu v polovině 1. století př. n. l. v této chodbě byl umístěn i poklop vedoucí do rozsáhlejšího podzemního prostoru, který se nacházel pod místnostmi s provozní funkcí nebo určené pro služebnictvo. Přístup do těchto prostor byl i z vnější strany a nacházela se zde stáj pro koně. V prostoru sousedící s touto chodbou byly umístěny místnosti (č. 5, 6, 7), kdy krajní místnost (č. 7) měla ve své východní zdi umístěno okno, díky kterému pronikalo denní světlo do těchto prostor. Je zde předpoklad, že na jižní stěně tohoto pokoje bylo umístěno lararium. V těchto pokojích byly nalezeny skleněné nádoby, keramické amfory, nože a další předměty běžné denní potřeby. Podobné nálezy byly přítomny i v místnostech naproti (č. 8 a 9) přístupné spojovací chodbou (č. 1). Pokoj (č. 9) měl stejně jako pokoj (č. 7) na své východní stěně umístěno okno. Zvláštností, kterou se však odlišovaly, byl nález bronzového svícnu a zlatého prstenu.162 Pod číslem 4 je označena další chodba, ze které byly přístupné místnosti (č. 10 a 11), kdy ve druhé z nich byla umístěna toaleta, a která na svém konci ústila do menšího peristylu (č. 15). Z něj bylo možno se přímo dostat do hlavního peristylu

160 http://pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/VF/Villa_016_p1.htm 161 http://pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/VF/Villa_016_p8.htm 162 http://pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/VF/Villa_016_p1.htm 65

dveřmi situovanými na západní stěně. Podlaha tohoto menšího peristylu byla tvořena bílou mozaikou doplněnou černým okrajem v podobě městských hradeb, včetně hradebních věží a bran. Ze tří stran byl obehnán sloupovím, na čtvrté straně byly sloupy zřejmě přidruženy ke zdi. Tento malý peristyl byl stejně jako místnosti popisované následně součástí soukromých lázní. Jedná se o místnosti (č. 16, 17, 18 a 19), pod posledními dvěma jmenovanými se nacházelo hypocaustum, tudíž se zřejmě jednalo o calidarium - místnost sloužící pro horkou lázeň. Za nimi byly umístěny poslední prostory soukromých lázní, a to místnost (č. 20) sloužící jako pokoj pro převlékání - apodyterium a místnost (č. 21) jako frigidarium – studená lázeň. Teď se navrátím zpět ke vstupu, konkrétně k místnosti (c) spojující vstup a hlavní peristyl. Byla přibližně 6 metrů dlouhá a 3 metry široká, její podlaha byla vyplněna barevnou mozaikou v geometrickém stylu a její stěny byly zdobeny jednoduchým avšak přesto bohatým způsobem. Fresky této místnosti zobrazovaly zdání sloupoví, na dochovaných panelech jsou znázorněny sloupy a výplň mezi nimi, hnědé a žluté panely vystupují z červeného pozadí a jsou odděleny pomocí vertikálních pruhů zelené barvy. Tyto panely jsou orámovány barevnou linkou znázorňující jejich profil. Nad nimi je umístěna bílá římsa s plastickými prvky ve vínově červené barvě a nad touto římsou pokračuje freska formou hnědých, žlutých a zelených bloků na červeném pozadí. Pokoj těsně sousedící s místností (c) je označen jako místnost (d), opět přístupný přímo ze vstupního vestibulu (b) a vedoucí do hlavního peristylu, jeho rozměry jsou 6,2 metrů na délku a asi 4,5 metrů na šířku. Podlahu tvoří mozaika provedená v bílé barvě doplněná po stranách o dvojitý pás černé barvy. Dekorace stěn napodobuje sloupořadí tvořené pilastry doplněné o malované girlandy tvořené listy a borovými šiškami vedoucí napříč žlutým pozadím. Z této místnosti se zachovala pouze malá část, jen jediný panel, na kterém je zobrazena již zmíněná borovicová girlanda vedoucí skrze centrální žluté panely oddělené od sebe úzkými panely červenými, spodní část tvoří vizuálně neoddělené bloky hnědé barvy, část vrchní úzké horizontální zelené panely a nad nimi se nachází bílá římsa. Ve středové části pod girlandami jsou namalovány dvě překřížené flétny. Předpokládá se, že po celé místnosti byly tímto způsobem zobrazeny i další hudební nástroje, jako například činely, crotales (malé činelky), flétny, syrinx (panova flétna), trubky atd. – nástroje spojované s Dionýsovým kultem.163 Nejdominantnější část celé vily tvoří její hlavní peristyl (e), uprostřed kterého je zahrada ohraničená portikem tvořeným sloupy korintského řádu vysokými 3,6 metru včetně jejich hlavic. Podlaha byla živých barev a měla evokovat africký mramor, u zdí byla ohraničena pásem bílé mozaiky s černými proužky. Stěny peristylu byly dekorovány freskami v podstatě kopírujícími sloupy portika, protože namalovány byly i stejně vysoké jako sloupy originální. Měly zdobené korintské hlavice včetně akantových listů a žlábkování podél těla sloupu, stínování a znázornění plastičnosti bylo provedeno s velkou zručností, že se sloupy zdají skutečné. Vrchní část panelu je mezi sloupy vyplněna

163 http://pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/VF/Villa_016_p1.htm 66

velmi bohatými girlandami tvořenými směsicí různých květin a ovocných plodů na červeném pozadí, pod nimi je umístěn vlys se zobrazením kentaurů. Centrální část je vyplněna různými vyobrazeními, například zde můžeme najít mramorový stůl, na kterém se nachází vítězné ceny pro atlety, vázu stojící na mramorovém bloku s palmovými listy v pozadí nebo globus s gnomem.164 Při vstupu do místnosti (h) jsou po obou stranách vstupu vyobrazeny dvě postavy, v obou případech jsou okřídlené a jejich pohled směřuje ke vstupu, tedy v podstatě k příchozímu návštěvníkovi. Na západní straně je okřídlený genius identifikován jako mladý Faun. Po kotníky je ponořen do kotle, v pravé ruce drží konev a v levé drží talíř. Pozadí výjevu je černé, ohraničeno je na vrchní straně zeleným pásem s bílým meandrem. Freska na opačné straně dveří opět zobrazuje okřídleného genia, v tomhle případě je freska velmi poškozena, a opět směřuje svůj pohled na příchozího návštěvníka. Okolo pasu má omotán břečťanový pás a v levé ruce drží talíř s ovocem. Jediné, co je skutečně plastické a ne jen plasticky namalované, je strop peristylu, který je velmi unikátní. Jeho otisk je dochován díky několik metrů silné vrstvě popela, do kterého se strop otiskl, a poté, co se tento popel smíchal s vodou, se vzniklá hmota dostala do všech skulinek a záhybů, dokonce se do ní otiskl i nátěr zlata, kterým byla římsa stropu pokryta.165 Poslední dosud nezmíněnou částí vily jsou místnosti zabírající celý zadní prostor za peristylem a lázněmi. Za frigidáriem – místnost č. 21 byl umístěn pokoj označený písmenem (f), interpretován jako převlékací místnost k letnímu tricliniu (g). I zde se částečně dochovala fresková výzdoba – v podobě třech samostatných panelů. V popředí fresky ze severní stěny se nachází sloupy, na dochovaném fragmentu je pouze jeden, žluté barvy s hnědou inkrustací poněkud méně obvyklého hranatého tvaru. Pozadí stěny je tvořeno červenými panely simulující mramorové panely umístěné na černém podkladu, nad nimi se nachází zelená římsa s bílou linkou, která na ní vytváří meandrový vzor, dále pak další úzké horizontální bloky napodobující kámen a horní hranice je tvořena vlysem s karyatidami. Spodní část pod centrálními červenými panely představuje série horizontálních říms žluté a zelené barvy spolu s celistvým blokem napodobující žulu.166 Další fragment z freskové výzdoby se nachází na východní zdi. I zde jsou v popředí zobrazeny sloupy, tentokrát se však jedná o sloupy korintského řádu vykresleny ve dvou řadách za sebou umístěných na vyvýšeném základě. Středové panely pozadí jsou opět provedeny v barvě červené. Horní část je tvořena vícebarevnými úzkými bloky, žluté a zelené barvy na červeném pozadí. Spodní část je vyplněna tmavou, zřejmě černou barvou, kterou od středových panelů odděluje římsa zelené barvy se vzorem v podobě vejcovce. Třetí a také poslední freskou této místnosti je freska jižní stěny. Ta je shodná s freskou stěny severní, s tím rozdílem, že spodní žulové obložení je doplněno o obrys

164 http://pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/VF/Villa_016_p2.htm 165 http://pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/VF/Villa_016_p2.htm 166 http://pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/VF/Villa_016_p3.htm 67

vinného listu, nad kterým je vyobrazena širší římsa, kde je umístěna řada sloupů. Tuto místnost spojuje s letním trikliniem chodba, která je součástí poměrně prostorné místnosti (č. 23) spojující právě tyto dva pokoje s peristylem a místností (h). Letní triklinium (g) byla prostorná místnost 9 metrů dlouhá a asi 4,5 metrů široká. Okna byla situována na severní a východní stranu, což umožňovalo průchod ranního světla, po zbytek dne tonulo triklinium ve stínu a tudíž i v příjemném chladu během horkých letních dnů. Jeho podlahu tvořila bílá mozaika, nedaleko vstupu ji křižuje pás barevné geometricky vzorované mozaiky složený z bílých obdélníčků umístěných na černém pozadí uspořádaných ve třech řadách vedle sebe. Tohoto efektu bylo užíváno pro oddělení vnitřní části místnosti od „vestibulové“ části. Fresková výzdoba západní zdi spočívá v architektonické scéně, v jejíž centru je umístěno portico dekorované sloupy korintského řádu, pilastry a imitací dveří. V popředí stěn jsou na obou stranách umístěny vysoké svícny zdobené figurami Viktorií a Amorů. Pozadí je opět provedeno v červené barvě, dekorováno je zelenými a bílými bloky v horní části, která je ukončena římsou s podpěrami v podobě satyrů a Mainad. Nad touto římsou jsou umístěny dvě divadelní masky, každá na opačné straně fresky. Dveře vyobrazeny v centrální části celé scény jsou provedeny v bílé barvě, pomocí tmavé barvy je propracována jejich plastičnost. Nad nimi se nachází vlys, ve kterém je zobrazena lovecká scéna evokující bohyni Artemis, spolu s okřídleným Erotem vznášejícím se nad dveřmi. Stěna jižní zdi je dekorována freskou opět s tématikou římské architektury. Zde vidíme vstup, za kterým je umístěn peristyl. Dominantní barvou této scény je všude opakující se červená. V popředí jsou umístěny sloupy a pilastry korintského řádu stojící na podstavcích provedených barvou zelenou a rozdělených do skupin po třech, kdy každá podpírala rám vlysu. Asi ve dvou třetinách výšky sloupů je zadní červená stěna ukončena římsou, na které se v obou jejích vnějších krajích nacházely dvě divadelní masky. Ve středové části scény byly umístěny dveře orámované sloupy, které podpíraly rám a stejně tak i trojúhelníkový štít. Štít zdobí vlys s motivem Tritonů, Nereid a Amorů malovaný bílou barvou. Nad ním byl zřejmě vyobrazen nějaký druh aedikuly, v jehož středu se objevuje spodní část zlaté vázy, avšak celá horní část fresky je značně poničená, tudíž je poněkud obtížnější tohle tvrzení uznat s naprostou jistotou za pravdivé. V průhledu dveří jsou ve značné vzdálenosti zobrazeny dva sloupy náležející k peristylu, nad jejichž překladem je uprostřed dveří umístěna pyxida, kolem které se po obou stranách vinou dvě girlandy. Celý tento průchod je uzavřen dřevěnou mříží. Je zde patrná snaha o zaznamenání perspektivy, kdy v horní dochované části této fresky jsou zobrazena vzdálená sloupořadí.167 Následující místnost (h) zde již byla zmíněna ve spojitosti se dvěma okřídlenými génii umístěnými při vstupu z peristylu. Identifikována byla jako hlavní triklinium či oecus, vstupovalo se do ní tedy buď z peristylu, nebo ze spojující místnosti (č. 23). Triclinium bylo celkem rozlehlou místností téměř čtvercového půdorysu o rozměrech 8 metrů na délku a 7,5 metrů na šířku. Přísun světla byl

167 http://pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/VF/Villa_016_p3.htm 68

zajištěn pomocí dvou okenních otvorů vedených do peristylu. Podlahu opět tvořila mozaika bílé barvy orámována černými pruhy, v jejím středu se nacházel čtverec o hraně 1,8 metru, jehož centrální část byla vyplněna černo-bílým vzorem. Místnost byla dekorována sérií osmi výjevů vzájemně od sebe oddělených namalovanými sloupy kopírující sloupy umístěné v peristylu, však s tím rozdílem, že zde byly zcela hladké a kulaté. Výzdoba západní stěny zřejmě původně měla obsahovat tři panely, dochovány jsou však pouze dva s tím, že malba třetího snad ani nebyla započata. Na levé straně je zobrazen starší muž – filosof opírající se o hůl, jehož pohled směřuje k následující scéně ve středu stěny. Zde vidíme dvě ženské postavy, které jsou ponořeny do nějaké konverzace, jedna sedící a druhá stojící a mezi nimi je umístěn štít. Jedna z interpretací identifikuje ženy jako členky Antigonovské rodiny, jiná jako personifikace Sýrie a Makedonie. Severní zeď obsahuje tři scény, první je věnována Dionýsovi a Ariadne. Sedící Dionýsos je korunován břečťanem a v pravé ruce drží thyrsus. Je zobrazen v pozici, kdy pozvedá ruku v gestu přijetí či objetí vedle sedící Ariadne. Ve druhé scéně je zobrazena Venuše s Amorem. Venuše je oděna pouze do nažloutlého pláště s fialovým lemem, Amor spočívá na pravé noze, v pozadí lze spatřit moře a malý chrám s okřídlenou Psyché, u jehož úpatí rybaří další Amorci s roztaženými křídly. Na druhé straně obrazu se v moři nachází další chrám s bohyní Fortunou umístěnou na podstavci. Trojici scén uzavírá výjev Tří Grácií.168 Fresky pokračují na východní zdi, kde jsou opět rozděleny do tří panelů. Nalevo se nachází scéna se sedící ženou oděnou v bílo- fialový šat hrající na zlatou kitharu či lyru, za kterou stojí mladá dívka. Pohledy obou žen hledí směrem k divákovi, resp. ke vstupu do místnosti. Jako možná identifikace sedící ženy byla navržena Sapfó, ale také byla vyřčena myšlenka, že by se mohlo jednat o portrét paní domu. Centrální scéna zobrazuje rozmlouvající sedící pár. Žena je mírně nakloněná dopředu, rukou v pěst si podpírá bradu a pozoruje nahého muže sedícího po jejím boku na trůnu, jehož ruce spočívají na zlaté holi. V tomto případě se zřejmě jedná o Thetis a Achillea, jiné teorie zmiňují Heracla a Iole nebo raného helenistického vládce a jeho ženu. A vpravo je scéna se stojící ženou, jejíž hlava je otočena směrem nahoru a pohled směřuje ke zdi s vyobrazením Venuše. V pravé ruce drží štít, na kterém je zobrazen nahý mladík taktéž hledící k severní zdi s Venuší, hlavu mu zdobí bílá čelenka, která byla nošená v době helenistických dynastií. Jelikož se ve scénách místnosti neobjevuje postava, jejíž odraz by mladík mohl zobrazovat, je tento odraz na štítu popisován jako zjevení, které bylo ve starověku chápáno jako prorocké. Žena nesoucí štít tak může představovat kněžku nebo věštkyni a nahý mladík může být identifikován jako královský dědic z doby helenismu.169 I tento pokoj měl svou šatnu, která k němu byla připojena, a to byla místnost (i). Její výzdoba se nesla v jednoduchém korintském stylu tvořeném středovými panely žluté barvy ohraničené červeně, vrchní část se skládala z různě

168 https://sites.google.com/site/ad79eruption/boscoreale/villa-of-publius-fannius-synistor 169 http://pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/VF/Villa_016_p4.htm 69

barevných bloků napodobující kamenné obložení a část spodní tvořila imitace mramoru. V určitých vzdálenostech vystupovaly do popředí velmi realisticky provedené korintské sloupy. Přímo naproti místnosti (d) se nacházel pokoj označený písmenem (l). Jednalo se o tablinum používané jako přijímací místnost. Mozaika tvořící podlahu tablina byla opět provedena v bílé barvě s černým pruhem, který ji celou rámoval. Stěny byly zdobeny červenými panely oddělenými od sebe žlutými širšími pruhy a orámovány úzkým proužkem hnědé barvy Na těchto panelech jsou zavěšeny hlavy mladých býků, které jsou ozdobeny tenkými stuhami a slouží jako podpora pro girlandy tvořené listy a ovocem jako jsou granátová jablka, šišky, hroznovým vínem apod. Mimo jiné jsou zde zavěšeny různé další předměty - proutěný košík naplněný listy břečťanu, ze kterého se vine had, maska Siléna, malé činely a jiné. Vrchní část je vyplněna žlutými a zelenými bloky na červeném pozadí, které jsou na spodní i horní straně ohraničeny bílými vlysy napodobující lišty.170 Poslední pokoje této vily se nachází v jejím severozápadním rohu. Nejmenší z nich je místnost (o), jednalo se předpokoj ke cubiculu (m), které bylo umístěno přímo za ním. Z peristylu byl přístupný 3,5 metru širokými dveřmi, jejichž kopie propojovala tento předpokoj s cubiculem (m), a taktéž byl propojen s vedlejší místností (n) pomocí sekundárního vstupu. Podlahu i zde tvořila bílá mozaika orámovaná černým proužkem. Díky mnoha otevřeným vstupům zde nezbylo tolik místa pro dekoraci stěn, avšak tam, kde na ni přece jen zbyl prostor, opět napodobovala architekturu korintského řádu.171 Cubiculum (m), o rozměrech 6 metrů na délku a 4 metry na šířku, bylo vizuálně rozděleno na dvě části, cubiculum samotné tvořící dvě třetiny celkové rozlohy místnosti a jeho výklenek, který obsadil zbylou zadní část. Strop tohoto výklenku tvořila klenba, oproti zbytku místnosti, kde byl strop plochý. I podlaha byla oddělena, bílá mozaika pokoje byla přerušena dělícím pásem napodobujícím práh tvořeným několika barevnou mozaikou. A právě v této části mělo být umístěno lůžko. Fresková výzdoba je provedena ve druhém pompejském stylu, boční stěny jsou vymalovány velmi podobně, středový panel je vždy rámován komplikovaně zdobenými červenými sloupy s centrální svatyní skládající se ze dvou pilířů, na kterých spočívá krátké kladí. Vstupní portál tvoří dvojité dveře, po obou stranách svatyně lze vidět pokračující budovy a vzdalující se scenérie. Architektura, která je zde zobrazená, je velice složitá, rozsáhlá a propracovaná, plná množství balkonů a věží.172 Poslední místností, která bude v rámci vily jmenována, je triklinium (n). Triklinium bylo téměř 5 metrů široké a 8 metrů dlouhé, přístupné bylo jako z předpokoje (o), tak i přímo z peristylu. Díky oknům umístěným na severní a západní straně byl zajištěn přísun čerstvého vzduchu v létě a naopak v zimním období se zde drželo teplo, čímž se z tohoto pokoje stalo v podstatě triklinium pro každodenní užití. Bílá mozaika tvořící podlahu byla

170 https://sites.google.com/site/ad79eruption/boscoreale/villa-of-publius-fannius-synistor http://pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/VF/Villa_016_p5.htm 171 http://pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/VF/Villa_016_p5.htm 172 https://sites.google.com/site/ad79eruption/boscoreale/villa-of-publius-fannius-synistor 70

doplněna o středový obdélník ozdobený bílými trojúhelníky a rozetami na červenofialovém pozadí. Z toho, co se dodnes zachovalo, lze soudit, že i tato místnost byla vyzdobena v korintském stylu s velkým malovaným sloupořadím. Na malé zachovalé části fresky vidíme chrám obklopený portikem, vedle malé kruhové struktury, na pravé straně je umístěn most a na levé jsou ruiny, vše je na červeném pozadí. Pod touto scénou je umístěn vlys s Tritony, Nereidami a Amorky, na fialovém pozadí a orámován bílými římsami.173 Je zde ještě pár zajímavostí, které dosud nebyly zmíněny, a to jsou nápisy. Kromě již výše zmíněných nápisů se další našel v apodyteriu (místnost č. 20). Na zadní stěně, vlevo od vchodu do frigidaria bylo nalezeno graffiti, původně bylo napsáno ve dvou řádcích, přibyl však mezi nimi řádek ještě jeden. Jeho přepis v současnosti zní takto: Publi, rogo frustra, noli tibi…….. …….. caru(m) Illa…….. te carum semp(er)174 Další graffiti byla nalezena na sloupech mezi schodištěm (a) a vestibulem (b). Zde se zřejmě jedná o jména otroků, protože se nápis sestával ze jmen SILATVS, FAVST a STATVS. Na jiném sloupu byl nalezen nápis významný z hlediska historie, protože nám říká, že dne 9. května roku 12 n. l., když byl Germanicus poprvé konzulem, byla tato vila poprvé na prodej v aukci. A jeho přepis zní: VII Idus Maias Auct(io) fact(a) Germanico co(n)s(ule) A poslední nápis se našel v chodbě (č. 4) na vnější zdi místnosti (č. 10), pravděpodobně se jedná o jméno některého ze sloužících – PHILOTONO.175

173 http://pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/VF/Villa_016_p7.htm 174 http://pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/VF/Villa_016_p8.htm 175 http://pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/VF/Villa_016_p1.htm 71

Závěr

Ve své diplomové práci jsem se zaměřila na různé typy římských vil, které ve své době patřily obyvatelům Římské říše vyšší, a samozřejmě i bohatší, společenské vrstvy, vyskytujících se na území současné Itálie.

Tento typ obydlí však nelze nazvat „mrtvým“, dalo by se říct, že se stal vzorem luxusu, neobyčejnosti a někdy snad i výstřednosti pro současné domy a vily bohatých podnikatelů či jiných příslušníků majetnější společenské vrstvy moderní společnosti, přestože jejich původní antický koncept byl modifikován a přizpůsoben.

Před samotným rozdělením a představováním vil jsem se snažila o nástin toho, jak tyto římské vily vlastně vznikly, jelikož se jednalo o poměrně dlouhý proces, na jehož konci ovšem vznikla architektonická struktura, která v sobě sloučila jen ty nejlepší prvky ze všech dosavadních obytných budov. Dále bylo nutné seznámit se s jednotlivými místnostmi a jejich základní rozvržení v rámci půdorysného plánu vily, kde jsem převážně čerpala z poznatků Vitruvia, konkrétně jeho díla Deset knih o architektuře, a taktéž z půdorysů jednotlivých vil.

Publikací týkajících se jakýmkoliv způsobem římských vil je opravdu značné množství, ať už knih či článků, proto nebyl problém se jednotlivých informací dohledat, větší problém bylo fyzicky tyto publikace mít půjčené, neboť jsou vesměs cizojazyčné.

Pojem „římská vila“ je opravdu velice široký a zahrnuje v sobě spoustu informací a parametrů, které by vystačily na desítky, možná i stovky publikací, já jsem se ale rozhodla pro nástin jejich základních typů, přičemž byl důraz kladen hlavně na jejich jednotlivé příklady. Konkrétněji je tedy možné vily rozdělit do tří základních pomyslných skupin, villa suburbana – vila městského typu, rustica – spojující pohodlnost městské vily s hospodářskou funkcí dnešních statků, a maritima – kdy se v podstatě jednalo o speciální typ venkovské luxusní vily zasazené do bezprostřední blízkosti mořského pobřeží. Samozřejmě, že je možné ještě odlišnější nebo podrobnější dělení. V jednotlivých skupinách byly zařazeny příklady převážně z oblasti Neapolského zálivu, neboť naneštěstí díky dávnému výbuchu sopky Vesuv, který měl opravdu katastrofické následky, byly tyto vily dochovány v neuvěřitelně dobrém stavu, byly doslova zmrazeny v čase, tudíž nám dávají poměrně přesnou představu o tom, jak bohatá vrstva obyvatel Římské říše bydlela, žila a řekněme i to, jak myslela a jaké měla estetické cítění, což lze pozorovat na dekoraci jak freskové výzdoby, tak i samotných zahrad. Přestože se dle mého názoru lišil vkus antických Římanů od toho současného, nelze jim upřít 72

vynalézavost a zručnost s jakou byly interiéry vil provedeny, o což jsem se v podstatě touto prací snažila.

Věřím, že se mi podařilo, alespoň částečně nastínit, protože tohle téma je opravdu rozsáhlé, situaci bydlení majetnější třídy obyvatel Římské říše na území Itálie.

73

Summary

My master´s thesis is dealing with roman villas in Roman empire, now in Italy, mainly focused on area of The Naples bay.

This thesis is divided into four parts, in which I describe shortly the ways of living in Roman times, folowing chapter is about the origin of roman houses in general, what kind was early form and what has been added, that at the end there was domus or villa. Topic of the third part is villa´s rooms, what kind of rooms there could be found including their functions and where, in villa, they were situated. The last chapter is the biggest part of my thesis, it is focused on the villas themselves. This chapter is divided into three parts, three villa´s types villa suburbana, rustica and maritima, each type has it´s specific examples, and of course more detailed informations about these villas.

I was trying to summarize basic informations about living wealthy Romans in Italy.

74

Bibliografie a použité zdroje

Bibliografie

• Clarke, J. R. 1991: The Houses of Roman Italy, 100 B.C. – A.D. 250: ritual, space and decoration, University of California Press

• Marzano, A. 2007, Roman Villas in Central Italy: A Social and Economic History, Leiden (Brill)

• Mattusch, C. C. 2008: Pompei and the Roman Villa: Art and culture Around the Bay of Naples, London

• Smith, J. T. 1988: Roman Villas in Social Structure, London (Routledge)

• Wallace-Hadrill, A. 1994: Houses and society in Pompei and Herculaneum, Princeton Univ. Press

• Wallace-Hadrill, A. 1998: The social structure of the Roman house, BSR, 56, 43-97

• Lafon, X. 2001: Villa Maritima: Recherches sur les villas littorales de l´Italie romaine (IIIe siècle av. J.-C. – IIIe siècle ap. J.-C.), Ècole française de Rome

• Dyson, S. L.2003: The Roman Countryside, Duckworth

• Gros, P. 2006: L´architecture romaine: T. 2: Maisons, palais, Villas et tombeux du début du IIIe siècle avant J.-C. à la fin du Haut-Empire, Picard, Paris

• Turcan, R. 1995: L´art Romain dans l´histoire: six siècles d´expressions de la romanité, Flammarion

• Lake, A. K. 1937: The Origin of the Roman House, American Journal of Archaeology, Vol. 41, No. 4 (Oct. – Dec.) pp. 598-601

• Waites, M. C. 1914: The Form of the Early Etruscan and Roman House, Classical Philology, Vol. 9, No. 2 (April), pp. 113-133

• The Metropolitan Museum of Art Bulletin: Painting in Rome and Pompeii, New Series, Vol. 45, No. 3 (Winter 1987.1988), pp. 3-16

• Antický Řím, 1967, Tatran, překlad Fischerová K., Hartmann A., z italského originálu Tutto su Roma antica, Bemporad Marzocco, Firenze 1963

• Liberati, A. M., Bourbon, F. 2008: Starověký Řím, Rebo Productions, 4. vydání, z italského originálu Roma antica, 1996

• Slovník antické kultury, 1974, nakl. Svoboda, Praha

• Bouzek, J., Ondřejová, I., Musil, J. 2008: Úvod do klasické archeologie; nakladatelství Karolinum; Praha, 1. dotisk 3. Vydání 75

Internetové zdroje

• http://www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus%3Atext%3A1999.02.0073%3Abook %3D6%3Achapter%3D3%3Asection%3D1 (ověřeno 26.11.2015)

• http://www.pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/r6/6%2002%2004.htm (ověřeno 26.11.2015)

• https://sites.google.com/site/ad79eruption/pompeii/regio-vi/reg-vi-ins-2/house-of-sallust (ověřeno 26.11.2015)

• http://archaeology.about.com/od/archaeologicalsi3/ss/pompeii_faun.htm#showall (ověřeno 26.11.2015)

• http://www.pompeiisites.org/Sezione.jsp?titolo=Directors+of+the+archeological+works&idS ezione=1179 (ověřeno 26.11.2015)

• http://www.pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/R6/6%2012%2002%20p1.htm (ověřeno 26.11.2015)

• https://sites.google.com/site/ad79eruption/pompeii/regio-vi/reg-vi-ins-12/house-of-the- faun (ověřeno 26.11.2015)

• http://www.pompeiisites.org/Sezione.jsp?titolo=Directors+of+archeological+works&idSezion e=1182 (ověřeno 26.11.2015)

• http://oxfordindex.oup.com/view/10.1093/oi/authority.20110810105348257 (ověřeno 26.11.2015)

• http://web.mit.edu/course/21/21h.405/www/HouseOfFaun/history.html (ověřeno 26.11.2015)

• http://cir.campania.beniculturali.it/museoarcheologiconazionale/thematic-views/image- gallery/RA59?page=21 (ověřeno 26.11.2015)

• http://web.mit.edu/course/21/21h.405/www/HouseOfFaun/Tuscan_Atrium.html (ověřeno 26.11.2015)

• http://cir.campania.beniculturali.it/museoarcheologiconazionale/thematic-views/image- gallery/RA103?page=67 (ověřeno 26.11.2015)

• http://www.bbc.co.uk/history/ancient/romans/pompeii_art_gallery_07.shtml (ověřeno 26.11.2015)

• http://www.pompeiiinpictures.org/R6/6%2015%2001%20entrance.htm (ověřeno 26.11.2015)

• http://web.mit.edu/course/21/21h.405/www/vettii/sources.html (ověřeno 26.11.2015)

76

• https://sites.google.com/site/ad79eruption/pompeii/regio-vi/reg-vi-ins-15/house-of-the- vettii (ověřeno 26.11.2015)

• https://www.khanacademy.org/humanities/ancient-art-civilizations/roman/wall- painting/a/pompeii-house-of-the-vettii (ověřeno 26.11.2015)

• http://www.stoa.org/projects/ph/rooms?houseid=18 (ověřeno 26.11.2015)

• http://www.bbc.co.uk/history/ancient/romans/pompeii_art_gallery_08.shtml (ověřeno 26.11.2015)

• http://www.pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/R6/6%2009%2006%20atrium%20part %201.htm (ověřeno 26.11.2015)

• https://sites.google.com/site/ad79eruption/pompeii/regio-vi/reg-vi-ins-9/house-of-the- dioscuri (ověřeno 26.11.2015)

• http://www.ancient.eu/article/661/ (ověřeno 26.11.2015)

• http://www.britannica.com/topic/Golden-House-of-Nero (ověřeno 26.11.2015)

• http://www.the-colosseum.net/history/domusaurea.htm (ověřeno 26.11.2015)

• http://legacy.fordham.edu/halsall/ancient/suet-nero-rolfe.asp (Suetonius, De vita Caesarum, Nero, XXXI.), (ověřeno 26.11.2015)

• http://archeoroma.beniculturali.it/cantieredomusaurea/en/2012/10/il-progetto- generale/#more-53 (ověřeno 26.11.2015)

• http://www.mariamilani.com/ancient_rome/Nero%20domus%20aurea.htm (ověřeno 26.11.2015)

• http://archeoroma.beniculturali.it/cantieredomusaurea/en/descrizione-del-monumento/ (ověřeno 26.11.2015)

• https://books.google.cz/books?id=mI8k0FcDeMAC&pg=PA94&lpg=PA94&dq=room+of+red+v ault+golden+house&source=bl&ots=ud1PSYaMDE&sig=XZCOjMEJzZVqe99jVWH4- uOMQ2Q&hl=cs&sa=X&ved=0CB8Q6AEwAGoVChMI4K- 706XMyAIVyYcsCh3MkwbL#v=onepage&q=room%20of%20red%20vault%20golden%20hous e&f=false (ověřeno 26.11.2015)

• http://archeoroma.beniculturali.it/cantieredomusaurea/en/2013/05/quartiere-occidentale- sala-della-volta-rossa-n33/ (ověřeno 26.11.2015)

• https://www.academia.edu/9589154/P.G.P._Meyboom_E.M._Moormann_Decoration_and_i deology_in_Nero_s_Domus_Aurea_in_Rome_Analecta_Praehistorica_Leidensia_43- 44_2012_131-143 (ověřeno 26.11.2015)

• http://www.revealedrome.com/2014/12/the-domus-aurea.html#more (ověřeno 26.11.2015)

77

• http://archeoroma.beniculturali.it/cantieredomusaurea/en/2015/07/la-domus-aurea-e- linconscio-di-roma/comment-page-1/#comment-167158 (ověřeno 26.11.2015)

• http://www.mummytombs.com/pompeii/cast.mysteries.htm (ověřeno 15. června 2015)

• http://www.pompeiisites.org/Sezione.jsp?titolo=1910-1961&idSezione=2849 (ověřeno 26.11.2015)

• http://www.archaeology.org/issues/124-1403/features/1813-pompeii-saving-the-villa-of- the-mysteries (ověřeno 26.11.2015)

• www.pompeii.co.uk (ověřeno 26.11.2015)

• https://sites.google.com/site/ad79eruption/pompeii/villas-outside-the-walls/villa-of-the- mysteries (ověřeno 26.11.2015)

• http://www.art-and-archaeology.com/timelines/rome/empire/vm/villaofthemysteries.html (ověřeno 26.11.2015)

• http://ujdigispace.uj.ac.za/bitstream/handle/10210/7253/MacDonald.pdf?sequence=1 (ověřeno 26.11.2015)

• https://sites.google.com/site/ad79eruption/pompeii/villas-outside-the-walls/villa-of- diomedes (ověřeno 26.11.2015)

• http://pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/RV/Villa%20Diomedes%20p2.htm (ověřeno 26.11.2015)

• http://pompeiisites.org/Sezione.jsp?idSezione=690 (ověřeno 26.11.2015)

• https://sites.google.com/site/ad79eruption/herculaneum-1/villa-of-the-papyri/bourbon- excavation (ověřeno 26.11.2015)

• https://sites.google.com/site/ad79eruption/herculaneum-1/villa-of-the-papyri (ověřeno 26.11.2015)

• https://sites.google.com/site/ad79eruption/herculaneum-1/villa-of-the-papyri/catalogue-of- sculptures (ověřeno 26.11.2015)

• https://sites.google.com/site/ad79eruption/herculaneum-1/villa-of-the-papyri/description- of-the-villa (ověřeno 26.11.2015)

• http://www.classics.ucla.edu/index.php/philodemus (ověřeno 26.11.2015)

• http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/karbonizace-karbonisace (ověřeno 26.11.2015)

• http://ancphil.lsa.umich.edu/-/downloads/papyri/JankoRecentDevelopments.pdf (ověřeno 26.11.2015)

78

• http://www.bbc.com/news/magazine-25106956 (ověřeno 26.11.2015)

• https://www.academia.edu/8931567/The_Villa_of_the_Papyri_at_Herculaneum_Excavation _and_Interpretation (ověřeno 26.11.2015)

• http://www.pbase.com/isolaverde/popea (ověřeno 26.11.2015)

• http://www.oplontisproject.org/ (ověřeno 26.11.2015)

• http://www.pompeiisites.org/Sezione.jsp?titolo=History+of+the+excavation+of+Oplontis&id Sezione=741 (ověřeno 26.11.2015)

• http://www.pompeiisites.org/Sezione.jsp?titolo=Villa+of+Poppea&idSezione=1193 (ověřeno 26.11.2015)

• https://sites.google.com/site/ad79eruption/oplontis/villa-of-poppaea (ověřeno 26.11.2015)

• https://it.wikipedia.org/wiki/Cocciopesto (ověřeno 26.11.2015)

• http://quod.lib.umich.edu/cgi/t/text/text- idx?c=acls;idno=heb90048.0001.001;rgn=div3;view=text;cc=acls;node=heb90048.0001.001% 3A13.2.2 (ověřeno 26.11.2015)

• https://sites.google.com/site/ad79eruption/neighbouring-area/boscotrecase (ověřeno 26.11.2015)

• http://theblackroomoftheimperialvilla.blogspot.cz/2011/03/black-room-of-imperial-villa- at.html (ověřeno 26.11.2015)

• http://www.metmuseum.org/collection/the-collection-online/search/250933 (ověřeno 26.11.2015)

• http://www.gettyimages.com/detail/news-photo/fresco-from-the-villa-of-agrippa-postumus- at-boscotrecase-news-photo/152190298?license (ověřeno 26.11.2015)

• http://www.metmuseum.org/collection/the-collection-online/search/250945 (ověřeno 26.11.2015)

• http://www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus:text:1999.02.0132:life=tib.:chapter =39&highlight=cave ( Suetonius, The Lives of the Caesares, Tiberius, chapter 39), (ověřeno 26.11.2015)

• http://legacy.fordham.edu/Halsall/ancient/suet-tiberius-rolfe.asp (Suetonius, The Lives of the Caesares, Tiberius, XXXIX.), (ověřeno 26.11.2015)

• http://www.polomusealelazio.beniculturali.it/index.php?en/172/the-archaelogical-museum- of-sperlonga%20http://www.museionline.info/tipologia/item/area-archeologica-della-villa- di-tiberio.html (ověřeno 26.11.2015)

79

• http://villaditiberio.altervista.org/villa_tiberio/ (ověřeno 26.11.2015)

• http://www.haa.pitt.edu/sites/default/files/Pasquino%20Group.pdf (ověřeno 26.11.2015)

• https://www.academia.edu/6904033/_The_motto_in_the_grotto_Inscribing_illustration_an d_illustrating_inscription_at_Sperlonga_in_R._Leader- Newby_and_Z._Newby_eds._Art_and_Inscriptions_in_the_Ancient_World_Cambridge_Cam bridge_University_Press_pp._102_127._2007 (ověřeno 26.11.2015)

• http://pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/VF/Villa_016_p8.htm (ověřeno 26.11.2015)

• https://sites.google.com/site/ad79eruption/boscoreale/villa-of-publius-fannius-synistor (ověřeno 26.11.2015)

• http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/karbonizace-karbonisace (ověřeno 26.11.2015) • https://it.wikipedia.org/wiki/Cocciopesto (ověřeno 26.11.2015)

80