UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

PEDAGOGICKÁ FAKULTA

KATEDRA VÝTVARNÉ VÝCHOVY

Výtvarná tvorba se zaměřením na vzdělávání

VERONIKA ŠOVČÍKOVÁ

KRESBA: SEN A REALITA VŠEDNÍHO DNE

Bakalářská práce

Vedoucí práce: Doc. Petr Jochmann

Olomouc, 2014

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní předepsaným způsobem všechny pouţité prameny a literaturu.

V Olomouci dne 24. dubna 2014

………………………….

Obsah ÚVOD ...... 4 1 SPÁNEK ...... 5

1.1 MECHANISMUS SPÁNKU ...... 5 1.2 PŘECHOD DO NEVĚDOMÍ ...... 6 1.3 FÁZE NREM A REM SPÁNKU ...... 7 2 SEN ...... 9

2.1 DEFINICE A FUNKCE SNU V ZÁVISLOSTI NA EMOCI ...... 9 3 KONTRASTNÍ PŘÍSTUPY KE SNU ...... 10

3.1 PRÁCE SE SNY ...... 10 3.2 ZKOUMÁNÍ DŮVODU SNĚNÍ ...... 11 3.3 HISTORIE VNÍMÁNÍ SNŮ...... 11 3.4 DVA KRAJNÍ POHLEDY NA SEN ...... 12 3.5 SLOVNÍ OBRATY SPJATY SE SNĚNÍM ...... 12 3.6 S. FREUD A C. G JUNG ...... 12 4 VLIV SNŮ NA BDĚLÝ STAV ...... 13

4.1 SNY A KREATIVITA ...... 13 5 VLIV SNŮ NA TVORBU A UMĚLECKÉ SMĚRY ...... 14

5.1 MYŠLENKA SYMBOLISMU ...... 15 5.2 MYŠLENKA SURREALISMU ...... 15 6 VÝTVARNÍ UMĚLCI PRACUJÍCÍ S TÉMATIKOU SPÁNKU A SNĚNÍ ...... 18

6.1 POČÁTKY ZTVÁRNĚNÍ EXTÁZE, SPÁNKU A SNU ...... 18 6.2 VÝCHODNÍ KULTURA ...... 19 6.3 ISLÁMSKÁ KULTURA ...... 19 6.4 OBDOBÍ SYMBOLISMU ...... 19 6.5 OBDOBÍ SURREALISMU ...... 20 6.6 DALŠÍ UMĚLCI ...... 21 7 SEN A (ARTE)TERAPIE ...... 21

7.1 PSYCHOTERAPIE NOČNÍCH MŮR ...... 22 8 MOJE VNÍMÁNÍ SNU ...... 23 9 PRAKTICKÁ ČÁST BAKALÁŘSKÉ PRÁCE ...... 24

9.1 POSTUP PRÁCE ...... 24 10 PODOBNOSTI V TVORBĚ ...... 25

10.1 ABSTRAKCE ...... 26 10.2 ABSTRAKTNÍ UMĚNÍ...... 26 10.3 ABSTRAKTNÍ EXPRESIONISMUS ...... 27 11 ZÁVĚR ...... 29 12 ANOTACE ...... 30 13 OBAZOVÁ PŘÍLOHA...... 31 14 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ...... 39

Úvod

Centrálním tématem mé bakalářské práce je snění a vliv snů na umělce a na mne samotnou. Skrze pochopení spánku a snění se dostáváme k uměleckým dílům, jeţ vyjadřují snovou imaginaci. Objasňuji myšlenky některých uměleckých proudů, které se pojí s naším nevědomím. Otázkou je zda sen skutečně ovlivňuje náš den. Pokusím se o záznam emocí, jeţ jsem pociťovala bezprostředně po probuzení. Pozoruji tedy impakt snů na náš všední den. Touto terapeutickou cestou se zbavuji negativních emocí a výsledkem jsou díla, která vychází z mého nevědomí, z mých snů. Výsledná díla se skutečně podobají dílům abstraktních expresionistů, kteří taktéţ pracovali s emocemi a niterním světem.

4

1 Spánek

Náš ţivot a jeho průběh, záţitky a věci kolem nás jsou vnímány za normálních okolností především za bílého dne a při našem plném vědomí. Přibliţně jednu třetinu ţivota ovšem trávíme spánkem, při kterém si zcela neuvědomujeme pochod našich myšlenek a jsme ve většině případů zbaveni schopnosti přemýšlení a ovládání jejich proudění. Náš mozek pracuje sám a tyto myšlenky, vzpomínky či představy jsou zpracovávány bez našeho vědomí. Výsledkem jsou sny, které vznikají právě díky spánku1.

1.1 Mechanismus spánku

Tento stav „přirozeného bezvědomí“, je základním fysiologickým jevem, který je potřebný pro vyšší organismy a je základním determinantem pro kvalitní ţivot. Proces spánku nám zaručuje odpočinek fyzický i psychický, v závislosti na momentální fázi spánku. Náš den se skládá z bdění (vigility) a spánku, tedy vztah vědomí a nevědomí. Vědomí je psychologicky definováno jako stav, kdy jsme schopni uvědomit si sami sebe a pokoušíme se správně interpretovat vlastní proţitky. Psychosomatický stav, spánek, je doprovázen sníţením celkové aktivity, jak psychické tak fyzické, zejména sníţením aktivity motorických a senzorických systémů. Přestáváme vnímat realitu, ale dokáţeme reagovat na určité podněty a vlivy okolního světa. Tyto podněty mohou následně ovlivnit i naše snění. Spánek je cyklická záleţitost a u člověka je klasicky ovlivňována střídáním dne a noci, bývá tedy nazýván cirkadiánním cyklem (téţ diurnálním). U zvířat se v porovnání s člověkem tento cyklus mění rychleji, a tudíţ dochází i k rapidnějšímu střídání fází spánku2.

V 50. letech byly zahájeny systematické výzkumy spánku u malých dětí (Kleitmanem a Aserinským), kde byly pozorovány koordinované pohyby očí pod víčky, které začaly být následně spojovány s otázkou snění. V roce 1953 bylo poprvé vysloveno označení fází spánku nREM a REM. Spánek má tedy dvě základní fáze, nREM (počáteční písmena anglického označení Non Rapid Eye Movement, tedy spánek bez rychlých očních pohybů), který se dále dělí

1 PLHÁKOVÁ, Alena. Spánek a snění: vědecké poznatky a jejich psychoterapeutické vyuţití. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013. 258 s. ISBN 978-80-262-0365-0. s. 15 2 PLHÁKOVÁ, Alena. Spánek a snění: vědecké poznatky a jejich psychoterapeutické vyuţití. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013. 258 s. ISBN 978-80-262-0365-0. s. 18, 19 5 na další čtyři fáze a REM spánek (Rapid Eye Movement ), s rychlými očními pohyby3. (viz kap. 1.2)

1.2 Přechod do nevědomí

Přechod z bdělého stavu do stavu spánkového probíhá vţdy podle stejného vzorce, ale u kaţdého člověka rozdílným tempem. Stav, ve kterém se nacházíme při přechodu z vigility ke spánku, se nazývá hypnagogický. V této fázi dřímáme a náš organismus se pomalu zklidňuje a připravuje ke spánku. Děj je doprovázen hlubokým dýcháním, sniţováním svalového napětí a klesáním krevního tlaku i tepové frekvence4.

Usínání a hypnagogické stavy bývají doprovázeny různými svalovými záchvěvy, pocity pádu atp. V době dřímání vidíme různé geometrické tvary a obrazce, které si můţe člověk i záměrně vyvolávat, spolu s dalšími představami, které se mohou jevit jako sny. Tyto obrazy se kontinuálně proměňují. V některých případech mohou tyto "hypnagogické halucinace" přejít ke snu, tehdy je člověk schopen ovládat své sny a plně si uvědomuje, ţe sní. Takovéto snění se nazývá lucidní, coţ není běţnou záleţitostí, protoţe lidé po fázi dřímání většinou usnou a ani si jej mnohdy nepamatují. Dalším rysem tohoto přechodu do nevědomí, je synestézie, coţ je souznění smyslů (různé zvuky vnímáme jako barvy atp.).

Hypnagogie bývá vědci označována za archetypální stav mysli člověka, jelikoţ nervová soustava lidí je téměř identická a reaguje podobně na stimulaci. Z jejich tvrzení vyplývá, ţe obrazce, které vidíme, jsou téměř shodné a jedná se o fázi spánku, o které lze ještě diskutovat.

Tento stav byl v historii zpracován i výtvarně umělci v období surrealismu, například Maxem Ernstem, René Magrittem nebo Salvadorem Dálím, který si dokonce tyto stavy záměrně sám vyvolával5.

3 PLHÁKOVÁ, Alena. Spánek a snění: vědecké poznatky a jejich psychoterapeutické vyuţití. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013. 258 s. ISBN 978-80-262-0365-0. s. 33 4 PLHÁKOVÁ, Alena. Spánek a snění: vědecké poznatky a jejich psychoterapeutické vyuţití. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013. 258 s. ISBN 978-80-262-0365-0. s. 38 5 Hypnagogické prožitky. In http://jlswbs.wordpress.com/2009/05/28/hypnagogicke-prozitky/ 6

1.3 Fáze nREM a REM spánku

NREM spánek má čtyři fáze, které mají trvání 15-20 minut, kaţdá z nich.

1. Fáze-Usínání: Zprvu dochází k velkým tělesným pohybům, ale jedinec má jiţ zavřené oči a můţe docházet k pocitu pádu či ke svalovým stahům, které mohou vést ke krátkému přechodnému probuzení, nebo k jiţ zmíněným hypnagogickým stavům. Doba trvání je 5-10 minut a probuzení je velice jednoduché. Člověk většinou ani nemá pocit, ţe by spal.

2. Fáze-Lehký spánek: Spánek se v této fázi prohlubuje a dochází k uvolňování svalů a teplota těla i tepová frekvence klesá. Tato fáze trvá přibliţně 20 minut. Probuzení můţe být způsobeno různými zvuky. V tomto bodě se jiţ tělo připravuje k hlubokému spánku.

3. a 4. Fáze-Hluboký spánek: EEG záznam6 nám jiţ ukazuje delta vlny (vlny s velice velkou kolizí). Pokud je člověk somnabulantní (náměsíčný), porucha se začne projevovat právě v této fázi. Nastává opravdu hluboký spánek a nabíráme síly zejména fyzické. Pokud jedince probudíme v této fázi, můţe být nějakou dobu lehce dezorientovaný7.

REM spánek

REM, neboli paradoxní spánek, nastává po etapě nREM, která má celkové trvání 60-90 minut a střídá se s pěti REM fázemi, které tvoří asi 25 procent času, který prospíme. Vědci REM spánek mnohdy ani není povaţován za opravdový spánek. Díky EEG záznamům bylo zjištěno, ţe některé části mozku v této fázi spánku pracují podobně jako při bdělém stavu, či dokonce bývají aktivnější. Naše tělo je paralyzováno v tom smyslu, ţe nemůţeme pohnout svaly, které jsou naprosto uvolněné, a naše tělo je jakoby ochrnuté. Pro tuto fázi spánku je charakteristickým rysem vznik snů, coţ odhalili v 50. letech Kleitman, Aserinský a Dement, ačkoliv později jiní badatelé jako např. David Foulkes, John Antrobus aj. zjistili, ţe určitý druh snů se můţe vyskytovat i v nREM fázi. Dochází k uspořádávání paměti a zpracovávání záţitků z předešlých dnů, coţ můţe doprovázet vznik snů, anebo náš mozek zpracovává potlačené přání a touhy, coţ také vysvětluje S. Freud ve své knize Výklad snů. V REM spánku se nám zdají sny, které zahrnují záţitky z nedaleké minulosti, na rozdíl od nREM spánku, kdy mozek zpracovává

6 Elektroencefalogram, ukazuje záznam časové změny elektrického potenciálu způsobeného mozkovou aktivitou. 7 PLHÁKOVÁ, Alena. Spánek a snění: vědecké poznatky a jejich psychoterapeutické vyuţití. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013. 258 s. ISBN 978-80-262-0365-0. s. 39-40 7 vzpomínky, o kterých v bdělosti uţ mnohdy ani nevíme (např. z našeho dětství). Sny ve fázi REM jsou citově zabarvenější a obsahují více zrakových a pohybových představ. Člověk vnímá vnější podněty (zvuky, minimální změnu teploty, pocit tlaku-pokud si leţíme na ruce atp.) a zpracovává je ve snu, kde často nabydou jiného významu. REM fáze je důleţitá z hlediska naší psychiky8.

Všechny fáze spánku mají dohromady dobu trvání 70-100 minut, tedy spánkový cyklus skládající se z nREM a REM fází spánku se začne vţdy opakovat po určitém časovém úseku. K ránu se nREM fáze začíná zkracovat a naopak se prodluţuje REM spánek. Obě dvě fáze mají určitý vztah, a pokud dojde k narušení, mohou se objevit deprese, sklony k obezitě nebo náchylnost k různým nemocem9.

8 PLHÁKOVÁ, Alena. Spánek a snění: vědecké poznatky a jejich psychoterapeutické vyuţití. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013. 258 s. ISBN 978-80-262-0365-0. s. 41 9 PLHÁKOVÁ, Alena. Spánek a snění: vědecké poznatky a jejich psychoterapeutické vyuţití. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013. 258 s. ISBN 978-80-262-0365-0. s. 42 8

2 Sen

Daleko sloţitější neţ pochopení spánku, je pochopení snu a snění. Jiţ dávné kultury si byly vědomy toho, ţe sen je odlišný od počitků, jeţ zakoušíme v bdělosti. Spontánní sebezobrazení, sny, jsou pro člověka důleţitým faktorem pro pochopení sebe sama a mají i sekundární funkce, které ovlivňují například tvorbu umělců. Jak uvedl sám Sigmund Freud: „Sny jsou královskou cestou do nevědomí“.10

2.1 Definice a funkce snu v závislosti na emoci

Výstiţná definice snů neexistuje, jelikoţ tato disciplína není přímo přístupná exploraci. Ke snění dochází ve spánku a jedná se o mentální aktivitu, o které nám dotyčná osoba můţe následně pouze referovat. Svět snění nemá ţádné hranice a můţe se v něm stát prakticky cokoliv. Podle E. Hartmanna má snění několik funkcí a jsou těsně spjaty s našimi emocemi. Snění je podle něj procesem, při kterém se vytváří spojitosti různých poloţek v naší mysli (coţ se samozřejmě děje i pokud jsme vzhůru), tvoření spojitostí probíhá v něčem, co nazývá „nets of the mind“, neboli sítě naší mysli. Toto spojování v průběhu snění má mnohem širší záběr neţ při naší bdělosti, protoţe během spánku, není naše mysl omezena „přeučenými“ částmi naši mysli, které se pojí se čtením, učením, psaním atp. Proces není náhodný, ale je ovlivněn emocemi spícího. Jak jistě víme, kaţdý sní o tom, co je pro něj důleţité. Sny se nám mohou jevit mnohdy bláznivé, pokud jsme ale obeznámeni s emočním rozpoloţením určitého člověka, nejsou některé momenty ve snu vůbec překvapivé. Nejintenzivnější okamţiky našeho snění jsou pojeny právě s našimi emocemi. Obrazy, jeţ se nám naskytují, k nám promlouvají skrze metafory, které nejrychleji můţe pochopit jejich stvořitel11. Jednou z definicí tedy můţe být, ţe: „sen je řečí našeho nevědomí, která se nám jeví jako soubor obrazů, které poté vnímá naše vědomí, nebo sen či jeho popis je vybavením mentální aktivity, která proběhla ve spánku.“12 Tento proces má také nějaký účel, nedochází pouze ke konsolidaci paměti, ale dochází k prolínání a narůstání propojení naší paměti. Po probuzení vnímáme větší spojitost věcí a je pro nás lehčí si na některé věci vzpomenout13. V současnosti dominuje názor, ţe ve spánku probíhají různé druhy mentální

10 FREUD, Sigmund. Výklad snů. 3.,upr. vyd. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1997. ISBN 80-901916-0-6. 11 HARTMANN, Ernest. Dreams and nightmares . NY Perseus publishing, 2011 12 PLHÁKOVÁ, Alena. Spánek a snění: vědecké poznatky a jejich psychoterapeutické vyuţití. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0365-0. s. 79 13 HARTMANN, Ernest. Dreams and nightmares . NY Perseus publishing, 2011 9 aktivity (snění), které korelují proměnlivé činnosti mozku v nREM a REM fázích spánku14. Zejména u mladých organismů je snění ve fázi REM důleţité, protoţe dopomáhá rozvoji nervové soustavy, právě díky utřiďování, spravování, reorganizování a formování spojů v mozku15.

Funkce a uţití snu se liší, neboť jeho funkce nám dopomáhá k správnému fungování z hlediska psychologického i biologického. Shledávám, ţe hranice mezi funkcí a uţitím můţe být tenká. Uţití snu se pojí s jeho dopaden na náš všední den. Jako příklad uvedu sen dívky: „Zdálo se mi, ţe se můj přítel proměnil v mého otce“. Tento sen dal dívce impuls k zamyšlení se nad svým vztahem. Uţití je tedy individuální a záleţí na nás, jak se snem naloţíme a zda si připustíme moţný význam, se kterým můţeme dále pracovat16.

3 Kontrastní přístupy ke snu

Pokud nahlédneme blíţe na některé z problematik snu a snění, téměř vţdy se nám naskytnou dva diametrálně odlišné náhledy na věc. V následujících kapitolách budu vţdy demonstrovat dva odlišující se názory.

3.1 Práce se sny

Sněním se kromě velkého mnoţství psychologů, nevyjímaje Z. Freuda a C. G. Junga, zabývá hlubinná psychologie, která se pokouší přeloţit snové obrazy do podoby srozumitelné řeči, které by bylo schopno naše vědomí porozumět. Počátkem hlubinné psychologie byly empirické výzkumy u pacientů (duševně nemocných lidí), jak tomu je i dodnes. Nejedná se tedy pouze o vědeckou disciplínu, ale i o důleţitý terapeutický prvek17.

14 PLHÁKOVÁ, Alena. Spánek a snění: vědecké poznatky a jejich psychoterapeutické vyuţití. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0365-0. s. 79 15 HARTMANN, Ernest. Dreams and nightmares . NY Perseus publishing, 2011 16 HARTMANN, Ernest. Dreams and nightmares . NY Perseus publishing, 2011 17 DIECKMANN, Hans. Sny jako řeč duše: hlubině psychologický výklad snů. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004. Spektrum (Portál). ISBN 8071788589. 10

3.2 Zkoumání důvodu snění

Výzkum snů a jejich významů byl součástí dlouhé filosoficko-psychologické diskuze, do které se zapojilo mnoho významných osobností. Vědecky není dokázáno, proč vlastně člověk sní. V historii někteří filosofové zpochybňovali snění ve spánku a popisovali jeho průběh jako doprovodný děj bdělosti. Podnět byl dán rakouským filosofem Ludwigem Wittgeinsteinem, který uvaţuje o snu jako o paměťové iluzi probuzeného. Další filosof Norman Malcom uvaţuje o spánku jako o stavu vědomí a hluboký stav spánku za mrtvý stav mysli, kde se nic neděje a popisování snů je podle něj slovní popis záţitku ve stavu neúplného probuzení. Během filosofických diskuzí také vznikla kazetová teorie snění (cassete theory), interpretována Danielem Danettem, která zastávala názor, ţe se naše sny aktivují během „načítání“ paměťových stop při přecházení do stavu bdělosti. Většina odborníků se však přiklání k teorii o skutečné existenci snů, neboť tento názor je demonstrován historickými fakty. Ve starých posvátných textech, jako jsou například indické upanišady, Epos o Gilgamešovi, Talmud, Korán atd.18, ve kterých se vyskytuje předpoklad existence snění. V dnešní době je nejpravděpodobnější teorie o snu, jako o doprovodném jevu při utřiďování informací v mozku. Funkce snu byla objasněna díky výzkumům spánkové deprivace. Pokusný subjekt byl probuzen v REM fázi spánku, ve které se objevují sny a výsledkem spánkové deprivace byla např. nervozita nebo poruchy paměti. Snění je pro nás tedy důleţité ve dvou rovinách, a to při odbourávání napětí a při utřiďování informací. Snění značně podporují vnější i vnitřní zdroje, na které ve spánku reagujeme. Tedy různé zvuky, teploty či tlaky mohou značně dotvářet a podněcovat naše snění. Pochopení snu je mnohem komplikovanějším procesem neţ pochopení spánku.

3.3 Historie vnímání snů

V historii byly sny a spánek většinou povaţovány za něco boţského. Známe dva krajní přístupy k tomu, jak se vytváří sny. Je zde rozdíl mezi archaickým, pasivním a moderním, aktivním, subjektivním snem. V průběhu historie se tedy mění těţiště výkladu od mantického (jasnovideckého) předpokladu k potřebě poznat individuální duševní stránku člověka19.

18 PLHÁKOVÁ, Alena. Spánek a snění: vědecké poznatky a jejich psychoterapeutické vyuţití. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0365-0. s. 87 19 Spánek a sny. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2008. ISBN 978-80-87054-12-3 (váz.). s. 15 11

3.4 Dva krajní pohledy na sen

Prvním z nich je, ţe sen má původ v člověku samotném, v závislosti na jeho fysiologických a psychických pochodech. Aristoteles a Cicero se zmiňují o snu jako o fantazii, která zpracovává relikty smyslových vjemů. Druhý, velice odlišný přístup se vykládá tak, ţe není dílem člověka, ale ţe přichází shůry. Říkalo se, ţe závaţnost snu závisí na společenském postavení jedince. Sen je tedy entitou, která je seslána do naší mysli a člověk ji následně pouze vnímá20.

3.5 Slovní obraty spjaty se sněním

Tyto dva směry demonstruje například uţití slovních obratů jako „vidět sen“, který pouţívaly starověké kultury (Egypt, Indie, Řím). Naopak novověké kultury pouţívají slovní spojení „mít sen“ („to have a dream“, „Traum haben“), pouţívané současnými Evropany, přesvědčenými, ţe oni sami jsou původci snu. Zde můţeme sledovat, jak je teorie o vzniku snu v člověku samotném poměrně nová.21

3.6 S. Freud a C. G Jung

S. Freud tvrdí, ţe základem našich snů jsou potlačené přání a myšlenky, které není schopno naše vědomí pojmout a proto se tyto obsahy přesouvají do nevědomí a vytváří latentní obsah snů. A následně jsou zpracovány a vytváří se manifestní podoba snu, která má naše vědomí šetrně informovat. Sny musí být vţdy přetransformovány tak, aby je naše vědomí mohlo pochopit a přijmout. Sen se stává kompromisem mezi pudy a cenzurou.22 Naproti tomu Carl Gustav Jung chápe sen jako zobrazení stavu nevědomí určitého jedince. Člověk se ze snu můţe poučit a zamyslet se nad obsahem snu. Podle C. G. Junga mají sny manifestní obsah, nikoli latentní.23

20 Spánek a sny. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2008. ISBN 978-80-87054-12-3 (váz.). s. 13 21 Spánek a sny. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2008. ISBN 978-80-87054-12-3 (váz.). s. 13 22 FREUD, Sigmund. Výklad snů. 3.,upr. vyd. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1997. ISBN 80-901916-0-6. 23 PLHÁKOVÁ, Alena. Spánek a snění: vědecké poznatky a jejich psychoterapeutické vyuţití. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0365-0. s. 181

12

4 Vliv snů na bdělý stav

Vztah mezi bděním a sněním je pravděpodobně přímo úměrný. Naše vzpomínky a záţitky jsou zpracovávány ve snu a zpětně se sny odráţí na našem stavu bdělosti. Podle C. G. Junga, mají sny prospektivní funkci, coţ znamená, ţe v nich lze vyčíst jakýsi sled událostí naší budoucí činnosti. Téměř kaţdý člověk má jistou zkušenost s vlivem snů na náš duševní stav. Noční můry a špatné „noční“ záţitky nás mohou uvést do deprese, nebo nám mohou zkazit náladu. Naopak příjemné události ve snu nás mohou uklidnit či inspirovat. Hovoří se také o působení snů na naši individuální kreativitu24. Jak jsem jiţ uvedla, přístup ke snům je individuální a je na nás, zda jej přijmeme a budeme s ním dále pracovat. (viz kap. 2.1)

4.1 Sny a kreativita

Nejen ve světě umělců je důleţitá kreativita. Některými lidmi bývá povaţována za individuální vlastnost osobnosti. Je důleţitá pro téměř všechny obory i pro osobní ţivot člověka. Etymologicky pochází slovo kreativita z latinského slova „creare“, neboli „tvořit“ a znamená vynalézání nových řešení, postupů a schopnost produkce něčeho nového, popř. tvůrčí řešení problémů. Plháková uvádí, ţe: „Tvořivost lze definovat jako komplexní schopnost, která je výsledkem zdařilé syntézy kognitivních schopností, vlastností osobnosti a některých motivů, a projevuje se produkcí nových, původních a vyhovujících nápadů a myšlenek“25. Absence tvořivosti by zapříčinila stagnaci ve vývoji lidstva.

Jiţ v historii byly sny povaţovány za jakýsi inspirační zdroj. Ovlivnily mnoho teoretiků, vědců i umělců. Existuje několik teoretických vysvětlení působení snu na naši aktivitu v bdělém stavu. Psychoanalytik a historik umění Ernst Kris se zmiňuje o teorii umělecké tvořivosti, jeţ doprovází dva pojmy. „Adaptivní regrese“ a „elaborace“. Adaptivní regrese je moţný nevědomě probíhající proces, při kterém vznikají průniky nekontrolovaných nových nápadů do našeho vědomí, k čemuţ dochází během snění, při drogové intoxikaci, nebo při narušení psychiky. Tyto procesy umělci většinou uplatňuji v raných etapách tvůrčího procesu. Elaborace je proces, který následuje a je vědomý. Dochází k transformaci nevědomého materiálu do podoby uměleckého díla, které je následně pojímáno společností. Většina badatelů ovšem

24 PLHÁKOVÁ, Alena. Spánek a snění: vědecké poznatky a jejich psychoterapeutické vyuţití. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0365-0. s. 163 25 PLHÁKOVÁ, Alena. Spánek a snění: vědecké poznatky a jejich psychoterapeutické vyuţití. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0365-0. s. 294 13 zastává názor, ţe snová umělecká inspirace podpořena spánkem je procesem inkubace. G. Wallas v roce 1926 popsal inkubaci, iluminaci a ověření jako fáze přípravy tvoření. Alena Plháková uvádí ve své knize Spánek a snění, ţe je vhodné odloţit určitý projekt, pokud nenacházíme řešení problému. Informace se nám utřídí a nastane inkubační období. V tomto období, stejně jako během spánku, naše nevědomí pracuje a zpracovává problémové situace a následně můţeme přijít na kreativní řešení26. Naše „snová paměť“ vţdy vyuţívá nabytých znalostí a vědomostí, se kterými pracuje. Podle S. Freuda se nám nemůţe zdát o ničem, co by se nám ve skutečném ţivotě nestalo, nebo co bychom nikdy neviděli27. Je tedy otázkou, zda samotný obsah snů je skutečně kreativní, nebo pouze produktem zkušeností z bdělého stavu.

Ve vědě: V roce 1985 v USA potřeboval technický vynálezce Elias Howe zdokonalit svůj šicí stroj. Po dlouhém přemýšlení, kam umístit „očko“ v šicím stroji, se mu zdál sen o tom, jak ho zajali divoši a vyhroţovali mu smrtí, pokud nedokončí svůj vynález. Lidé, kteří ho zajali, měli na špičce oštěpů díry ve tvaru oka. Po probuzení Howe ihned věděl, kam toto „očko“ umístit. Dalším příkladem je Dmitrij I. Mendělejev, kterému sen pomohl vytvořit jeden z nejzásadnějších objevů moderní vědy, periodickou soustavu prvků, či Albert Einstein, který měl sen, ve kterém sjíţděl na saních horský svah a sledoval při tom viditelnost hvězd, jeţ se měnila v závislosti na rychlosti jeho jízdy. Tento výjev přispěl k jeho objevu teorie relativity28.

5 Vliv snů na tvorbu a umělecké směry

Sny mají velký vliv na tvorbu a jsou nevyčerpatelným zdrojem inspirace, neboť lidem poskytuje nepředstavitelné výjevy. Filmová tvorba je jiţ dlouho ovlivněna snovou tématikou a mnozí autoři upozorňují na okamţik podobnosti mezi sledováním filmu a „sledováním“ snu. Příhodné je metaforické označení filmového studia Hollywood, továrnou na sny. Snovou inspiraci můţeme pozorovat u reţisérů jako např. u Ingmara Bergmana (Lesní jahody, film, jehoţ příběh je celý provázen starcovým snem), Andreje Tarkovského, Davida Lynche, Michele Gondryho či Luise Buňuela. Nejznámějším filmem se snovými prvky je Andaluský pes (Un Chien Andalou), který vznikl za spolupráce Luise Buňuela a Salvadora Dálího, který je sloţením

26 PLHÁKOVÁ, Alena. Spánek a snění: vědecké poznatky a jejich psychoterapeutické vyuţití. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0365-0. s. 163-165 27 FREUD, Sigmund. Výklad snů. 3.,upr. vyd. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1997. ISBN 80- 901916-0-6. 28 PLHÁKOVÁ, Alena. Spánek a snění: vědecké poznatky a jejich psychoterapeutické vyuţití. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0365-0. s. 163-165

14 dvou snových obrazů. Jeden má původ v nevědomí S. Dálího (moment, kdy spatříme ruku a rej mravenců, který z ní vychází) a druhý pochází ze snu L. Buňuela (obraz s rozřezáním oka). Inspirace tímto tématem je samozřejmě nedílnou součástí literatury, zde uvedu jako příklad Jana Zeyera, básníka Samuela Taylora Coleridge, nebo romanopisce Roberta Luise Stevensona. Ve výtvarném umění se o sny nejintenzivněji opírá umělecký směr surrealismus29. V Českém filmu pracuje se sny především Jan Švankmajer, kde můţeme uvést filmy jako například: Něco z Alenky (1988), nezrealizovaný scénář k filmu Útěk z deprese (1978), který by byl doslovným přepisem snů. Snová rovina se propojuje s realitou i ve filmech Do sklepa, Kyvadlo, jáma a naděje a Lekce Faust.

5.1 Myšlenka symbolismu

Prvním ze směrů, které se začaly zabývat vnitřním stavem člověka, byl symbolismus. Slovo pochází z řeckého symbolon neboli poznávací znamení. Umělci se začali vyjadřovat pomocí symbolů. Jedná se o tendenci uvnitř fr. umění, která vyvrcholila v polovině 80. let 19. století. Směr vzešel ze skepse vůči technickým pokrokům, vědě, smyslovému vnímání světa a pozitivismu. Symbolismus se zaměřuje na pravdu poznanou skrze intuici, nikoliv skrze smysly. Všechny city, myšlenky, vnitřní děje jsou sdělovány za pomoci symbolů. Obrazy této doby měly vyjadřovat hluboké a niterné významy, či představy, jeţ mnohdy měly snový ráz30. Symbolisté měli velmi blízko k literatuře chápající sen, tajemství a svět jako představu. Umělci často tvořili pod vlivem drog, hypnózy či v průběhu okultních aktů.

5.2 Myšlenka surrealismu

Vznik tohoto "ismu", fr. nadrealismu, se pojí s obdobím mezi první a druhou světovou válkou. Je samozřejmostí, ţe surrealismus navazuje na umělecká hnutí, která mu předcházela, a je velice důleţité poznamenat, ţe velký význam má doba jeho vzniknutí. Toto meziválečné období poznamenalo mnoho oblastí, např. politiku, vědu, literaturu aj. Z Francie se postupně

29 PLHÁKOVÁ, Alena. Spánek a snění: vědecké poznatky a jejich psychoterapeutické vyuţití. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0365-0. s. 166 30 BALEKA, J. Výtvarné umění výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha: ACADEMIA, 1997. ISBN 80-200-0609-5. s. 356 15 rozptyloval do Anglie, Belgie, Španělska, Švýcarska, ČSR a pole působnosti nalezl také na jiných kontinentech, Amerika (Mexiko, Brazílie, USA)31.

V této době se zrodily nové způsoby myšlení, které změnily náhled na svět. Jedná se o vědecké objevy zejména Einsteina, Heisengerba, de Broglii a Freuda. Všemohoucnost nevědomí bortí tradiční pojmy, jeţ jsou podloţeny logikou a determinismem.32

Zakladatelé surrealismu tento směr nepovaţují za novou uměleckou školu, ale za instrument, který umělcům pomůţe poznat dosud neprobádané oblasti: nevědomí, tajemno snů nebo halucinační stavy33. Výtvarný názor těţil z obrazotvornosti ovlivněné intuicí, podvědomím, přeludy atd. Tento směr bychom mohli zařadit mezi imaginativní směry a kontrastuje souběţným racionálním, např. konstruktivistickým tendencím. Nechává se zároveň inspirovat magickým uměním, dětskými výtvarnými projevy a výtvory duševně chorých34. Prvním dílem se stává Magnetické pole (1921), které je výsledkem spolupráce Andrého Bretona a Soupaulta. Toto literární dílo silně oponuje destruktivnímu a anarchistickému hnutí Dada, jeţ surrealismu předcházelo. Dadaismus dodal surrealismu podněty ke kritice společnosti a prvky nihilismu.35 Tento způsob vědeckého poznání opouští aparát logiky a přiklání se spíše k intuici a inspiraci. Způsob bádání, který byl poodhalen S. Freudem, doprovází ještě dlouhé období po vzniku tohoto hnutí.36 S. Freud byl uznáván jako někdo, kdo otevřel nové moţnosti ve vědě, a to moţnost jít aţ za hranice našeho chápání, za hranice našeho vědomí. Prvotním cílem surrealistických, zejména literárních děl, není krása. Pokud na tvorbu nahlíţíme jako na intuitivní proces, můţeme v surrealisticky smýšlející literatuře objevit jiné krásy.

Rok 1924 se stává počátečním bodem pro působení surrealistické skupiny, vychází první číslo revue pod záštitou Ivana Gollema a je nazvána Surréalisme. Téhoţ roku vzniká Manifest surrealismu, skupina surrealistů vedena André Bretonem měla sídlo na ulici Grenelle 15 a měla od roku 1924 vlastní revui, La Révolution surrealiste (1924-1929)37. V Manifestu surrealismu

31 NADEAU, Maurice. Dějiny surrealismu a surrealistické dokumenty. Ve Votobii vyd. 1. Olomouc: Votobia 1994. ISBN 80-85619-63-6. s. 13 32 NADEAU, Maurice. Dějiny surrealismu a surrealistické dokumenty. Ve Votobii vyd. 1. Olomouc: Votobia, 1994. ISBN 80-85619-63-6. s. 43 33 NADEAU, Maurice. Dějiny surrealismu a surrealistické dokumenty. Ve Votobii vyd. 1. Olomouc: Votobia, 1994. ISBN 80-85619-63-6. s. 43 34 BALEKA, J. Výtvarné umění výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha: ACADEMIA, 1997. 429 s. ISBN 80-200-0609-5. 35 KULKA, Jiří. Eva Filemonová : surrealismus proţitý, ţivot prosněný. Brno: Arcana, 1995. ISBN 8090192505. s. 76 36 NADEAU, Maurice. Dějiny surrealismu a surrealistické dokumenty. Ve Votobii vyd. 1. Olomouc: Votobia, 1994. ISBN 80-85619-63-6. s. 43 37 NADEAU, Maurice. Dějiny surrealismu a surrealistické dokumenty. Ve Votobii vyd. 1. Olomouc: Votobia, 1994. ISBN 80-85619-63-6. s. 49 16 naráţíme na podstatu snu v umění, na hluboké zaujetí tímto tématem a Breton zde definoval surrealismus jako čistý automatismus a vyzvedává zde celkový význam psychického automatismu. Rok 1925 a Marocká válka vnáší do surrealistického hnutí sociální zřetel a členové zaměřili svoji pozornost i na marxismus. Důsledkem je Bretonův Druhý manifest surrealismu. V době, kdy měl tento směr jiţ široký světový základ a různá světová střediska, vydal A. Breton Spojité nádoby (1932), jeţ měly nádech třetího manifestu.38

Surrealismus lze rozdělit do dvou proudů. První se nazývá veristickým surrealismem, který zobrazuje jednotlivosti vnitřní představivosti, a to iluzivně. Význam těchto figur a předmětů je v metaforičnosti a symboličnosti. Druhá větev se nazývá absolutní surrealismus, jehoţ znakové tvarosloví se poněkud odlišuje. Těmto dvěma proudům se věnuje i André Breton ve své knize Co je surrealismus? První období označuje za ryze intuitivní a druhé jako období usuzující. Intuitivní období se vyznačuje pocitem prvenství myšlenky nad hmotou. Breton zpětně kritizuje své doporučení psychického automatismu, který byl oproštěn rozumové kontroly a estetického či mravního záměru. Upozorňuje, ţe válka v Maroku byla jasným determinantem pro změnu ve směru přemýšlení surrealistické skupiny. Nastává fáze usuzující a umělci začínají uznávat prvenství hmoty nad myšlenkou. Dochází k přechodu od absolutního idealismu k dialektickému materialismu39.

Členové upozorňují na tenkou hranici mezi snem a realitou. Realitu přirovnávají k materiálnímu světu a sen ke světu námi vytvořeného. Svět v průběhu snění je právě tak skutečný jako ten po probuzení. Jak jiţ kdysi řekli surrealisté, „zabíjíme se jako ve snu, ale také žijeme jako ve snu.“40 Cílem surrealistů není umění, ale skupina začíná být utlačována burţoazií, která za cenu peněz nutí umělce tvořit i přes jejich přímý i nepřímý protest. Výsledky tvorby se podle umělců nedostávají do rukou správnému obecenstvu.41

V tomto období se objevuje pojem surrealistický objekt, coţ je v podstatě kaţdý objekt, který je ze svého přirozeného prostředí přesunut a je například pouţíván jiným způsobem, anebo za účelem, jeţ neznáme. Dále se můţe jednat o předmět vytvořen nevědomím a snem.42 Přichází práce s jiţ zmíněným psychickým automatismem, čemuţ odpovídala práce s koláţí, frotáţí,

38 BALEKA, J. Výtvarné umění výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha: ACADEMIA, 1997. ISBN 80-200-0609-5. s. 351 39 BRETON, André. Co je surrealismus? : Tři přednášky [o vývoji surrealismu, o surrealistické situaci objektu a politické posici dnešního umění]. Brno : Joža Jícha, 1937. ISBN (Brož.). s. 20,21,22 40 NADEAU, Maurice. Dějiny surrealismu a surrealistické dokumenty. Ve Votobii vyd. 1. Olomouc: Votobia, 1994. ISBN 80-85619-63-6. s. 133 41 NADEAU, Maurice. Dějiny surrealismu a surrealistické dokumenty. Ve Votobii vyd. 1. Olomouc: Votobia, 42Tamtéţ s. 137

17 montáţí, dekalku či automatické a kolektivní kresby. Dochází často k sakralizaci určitých předmětů či výtvorů43. V jistých směrech tyto podmínky splňovaly i předměty Marcela Duchampa (ready-made objekty), či koláţe Maxe Ernsta44.

André Breton uvádí, ţe slovo surrealismus by mohlo vést k jakémusi transcendentnímu postoji, zatímco tento název pro surrealisty vţdy znamenal opak, a to vůli k prohloubení skutečna a k přesnějšímu i stále vášnivějšímu uznání skutečného světa. Podle A. Bretona jsou vnitřní skutečnost a zevní skutečnost v rozporu a v tomto rozporu spatřuje příčinu lidského neštěstí, avšak spatřuje v něm i zdroj pohybu kupředu, a proto je úkolem surrealismu stavět tyto dvě skutečnosti sobě tváří v tvář. Odmítá přednost jedné z nich před tou druhou45. Umělci chtěli zpracovat právě tento rozpor a vyuţili k tomu obraznosti schopné slučovat prvky předmětné skutečnosti a vytvářet novou, poetickou realitu jakoby mimo čas a prostor.46

V encyklopediích je surrealismus popsán jako víra ve vyšší reálnost jistých asociačním forem, doposud zanedbávaných, ve všemohoucnost snu, v bezzájmovou hru myšlení.47

6 Výtvarní umělci pracující s tématikou spánku a snění

6.1 Počátky ztvárnění extáze, spánku a snu

Přestoţe největší zaujetí snem bylo v období S. Freuda a surrealismu, umělci se jiţ odedávna zajímali o vyjádření extáze, o spojení lidské bytosti a našeho ducha s oblastí světa, jenţ nás přesahuje, s tzv. „něčím vyšším“. Jasným příkladem jsou sochy starých mistrů, které reprezentují svaté a jejich odchod v agónii. Zde bych uvedla jako příklad sochu Él extasis de Santa Teresa od Berniniho, kde můţeme sledovat sv. Terezu odebírající se do jiného světa, do stavu nevědomí. V malbě můţeme tyto tendence sledovat u Francisca De Zurbarana, který také

43 BALEKA, J. Výtvarné umění výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha: ACADEMIA, 1997. ISBN 80-200-0609-5. s. 351 44 NADEAU, Maurice. Dějiny surrealismu a surrealistické dokumenty. Ve Votobii vyd. 1. Olomouc: Votobia, 1994. ISBN 80-85619-63-6. s. 131 45 BRETON, André. Co je surrealismus? : Tři přednášky [o vývoji surrealismu, o surrealistické situaci objektu a politické posici dnešního umění]. Brno : Joža Jícha, 1937. ISBN (Brož.). s. 18,19 46 BALEKA, J. Výtvarné umění výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha: ACADEMIA, 1997. ISBN 80-200-0609-5. s. 351 47 NADEAU, Maurice. Dějiny surrealismu a surrealistické dokumenty. Ve Votobii vyd. 1. Olomouc: Votobia, 1994. ISBN 80-85619-63-6. s. 52 18 světce staví do světla extáze s očima odvrácenýma k nebi. V obraze J. de Ribery můţeme přímo pozorovat spícího Jacoba48.

6.2 Východní kultura

V budhismu je několik výkladu snu, přičemţ jedním z nich je osvícení. Pro dálný východ nebyl vţdy důleţitý obsah snu. Dokladem tohoto tvrzení je dílo Čtyři spáči (Four sleepers) od Mokuana Reiena, zen-budhistického mnicha ze 14. století. Na tomto obrazu jsou dvě spící postavy, bez znázornění jejich snu. Toto pojetí reprezentuje nepolapitelnost snu. Dalším příkladem je obraz A Wakeful sleep od Utatane Soshi Emaki z druhé poloviny 15. století. V obraze můţeme číst, ţe jde opět o zachycení spánku. Tato kultura má zájem o vyjádření hranice mezi snem a realitou a pohled na člověka, který sní. Přímým zobrazením snové fantazie je obraz od ţenské autorky Taiso Yoshitoshi, Mount Yoshino Moon at Midnight (1886). Tento obraz demonstruje prostor fantazie ve snu. Důleţité bylo snění pro ţeny po odloučení od svých muţů, coţ bylo běţnou záleţitostí. Sen byl prostorem, kde se s nimi mohly vídat49.

6.3 Islámská kultura

V islámské kultuře je role snu poměrně velká. Je zde několik významů, jako např. náboţenský, který je čitelný na obraze Noční cesta Muhammada na jeho oři (The night journey of Muhammad on his steed), od Sultána Muhammada Nura, z 16. století. Tento obraz symbolizuje noční cestu Muhammada z Mekky do Jeruzaléma na bájném oři, zvaném téţ Buraq, se kterým procestoval postupně všech sedm nebí50.

6.4 Období symbolismu

Gustave Moreau, Odilon Redon byli právě takovými umělci, kteří vnášeli do tvorby mystično a snovou imaginaci. Autoři se snaţili uniknout z reálného světa skrze své sny, zobrazování mytologických postav atd. Příklady děl: Oedipus and the Sphinx (Gustav Moreau, 1864) nebo díla O. Redona, jenţ vnášel do obrazů stvoření ze svých snů, např. Guardian spirito of the water (1878)51.

48Dreams and visions, In http://www.learner.org/course 49 Tamtéţ 50Dreams and visions, In http://www.learner.org/course 51Real Meaning of dreams, In http://www.realmeaningofdreams.com/dream-art.html 19

6.5 Období surrealismu

Salvador Dálí

Španělský umělec z období surrealismu, jenţ povaţoval sám sebe za génia, se řadí mezi nejvýznamnější osobnosti zpracovávající sen. V jeho obrazech je čitelný vliv nočních můr, jelikoţ mnohdy znázorňuje své fobie. Dálí vnímá automatismus a snění za pasivní stav, neboť je oddělen od vnějšího světa. Jsou pro něj tedy útočištěm a jakýmsi ideálním světem52. Tvorba S. Dálího je plná symboliky. Zmíním ty, které mají spojitost se sny a sněním. Roztékající se hodiny v díle Persistence paměti (1931). Jednou z interpretací roztékajících se hodin je znázornění plynutí času v průběhu spánku (pokud se probudíme uprostřed noci, nemáme tušení kolik je hodin)53. Já chápu hodiny jako znázornění plynutí času a jeho individuální pojetí (čas nám utíká v různých momentech odlišnou rychlostí). Salvador zpracovává přímo své vlastní sny. Jako příklad uvedu obrazy: Sen (1931) nebo Sen vyvolaný letem včely kolem granátového jablka, vteřinu před probuzením (1944).

René Magritte

Belgický umělec se metaforicky snaţí znázornit spojitost mezi tím, na co se díváme a co skutečně vidíme. Pracuje se zobrazením oka v obraze The False Mirror (1928). Zde pozorujeme velké oko bez řas, v němţ se odráţí modrá obloha s oblaky. Panenka oka je mrtvá a působí strnule. Je paradoxem, ţe obraz se v oku zrcadlí, neboť oko je selektivní a subjektivní. R. Magritte upozorňuje na fakt, ţe se na svět díváme očima jakoby skrze okno a zároveň do nás mohou ostatní nahlíţet díky očím. A tak je zde moment, ve kterém se propojuje okamţik, kdy vidíme a jsme viděni. Uvaţuje nad okem jako nad umělcovým orgánem, díky kterému můţe lidem poskytovat vize ze snu i z reálného ţivota. V podstatě vše, co je moţno vidět.54

Max Ernst také zpracovává tématiku oka, např. obraz The Wheel of Light (1926) stejně jako Man Ray který pouţil obraz oka ve svém objektu Indestructible object, or object to be destroyed (1964)55

52 NADEAU, Maurice. Dějiny surrealismu a surrealistické dokumenty. Ve Votobii vyd. 1. Olomouc: Votobia, 1994. ISBN 80-85619-63-6. s. 130 53Salvador Dální, Persistence of memory: Meaning of Melting Clocks, In http://legomenon.com/salvador-dali- persistence-of-memory-melting-clocks-meaning.html 54 Dreams and visions. In http://www.learner.org/course 55 Tamtéţ 20

6.6 Další umělci

Sandy Skoglund konstatuje, ţe naše sny a vize jsou důleţité pro člověka i společnost a ţe v dnešním světě je potřeba vypustit náš „vnitřní svět“ a naši představivost. Tato americká umělkyně tvoří surrealistické fotografie. Popouští uzdu své fantazie a nechává se inspirovat nevědomým proudem myšlenek. Všechny její obrazy jsou surrealistického rázu a pracuje se sytými barvami. Jedním z obrazů, který má taktéţ snový charakter, je Revenge of the Goldfish (1981)56. Děj na fotografii se odehrává v monochromní loţnici. Dítě sedící na posteli je obklopeno 120 zlatými rybkami, které za normálních okolností nepůsobí hrozivě. Otázkou je, zda se chlapec skutečně probudil, nebo se jedná o snovou vizi57.

7 Sen a (arte)terapie

Jak jsem se jiţ výše zmínila, sen je důleţitou sloţkou terapií. Také jsem nastínila, ţe snění je těsně spjato s nevědomím. Podle Hartmanna jsou sny skutečně kvaziterapií, pokud například proţijeme nějaké trauma. Sny jsou totiţ bezpečným prostorem, kde se problémem můţeme zabývat detailně. Pokud totiţ chceme terapii provést správně, je velice důleţitá jistota a pocit bezpečí. Některým lidem trvá dlouho, neţ si začnou rozumět se svým terapeutem. Jakmile pacient začne důvěřovat, můţe se terapeut ptát na příběh, který se pojí s traumatem, a spojovat jej s jinými okamţiky pacientova ţivota, coţ by mu mělo pomoct při integraci daného záţitku. Sen plní stejnou funkci, pokud dojde ke spojování vzpomínek na nepříjemný záţitek s jiným materiálem v naší paměti, emoce jsou plytčejší a člověk se snadněji vyrovnává s traumatem, jeţ ho potkalo58. Zpracovávání nevědomí je při arteterapii častým úkolem. Zde je vhodné pouţít pojem sebe-externalizace, coţ je schopnost reprodukovat vnitřní duševní procesy. Tím, ţe proţíváme nějaké emoce, a dokáţeme je přenášet na nějaké médium, promítáme do tohoto procesu naše nevědomí. Vyjevujeme skryté obsahy nevědomí a výtvarně je zpracováváme, nejčastější práce je ta s agresí a převod destrukce na kreativitu59. Skeptičtí kritici pochybují o významu a důleţitosti snů, protoţe většinu z nich po probuzení zapomínáme. Nejdůleţitější není zapamatování si snu (samozřejmě vybavení si některých snových obrazů můţe být velice

56 Tamtéţ 57 Revenge of the Goldfish. In http://www.realmeaningofdreams.com/dream-art.html 58 HARTMANN, Ernest. Dreams and nightmares . NY Perseus publishing, 2011 59 ŢENATÁ, Kamila. Obrazy z nevědomí: práce v arteterapeutickém ateliéru. Vyd. 1. Praha: Portál, 2006. ISBN 807367033X. s. 8 21 důleţité pro sebepoznávání), ale proces spojování všech myšlenek či vzpomínek a práce našeho mozku a nevědomí, které nám v podstatě pomáhá, abychom se srovnali sami se sebou. Přesto jsou všechny tyto teorie na bázi snů, které byly zapamatovány a zkoumány60.

7.1 Psychoterapie nočních můr

Nejčastějším důvodem vyhledávání odborníka jsou noční můry, které se mohou často opakovat. Hartmann věří, ţe traumata, která se projevují v nočních můrách, nejsou ihned čitelné. Existují kognitivně-behaviorální postupy, mezi které patří např. nácviková imaginativní terapie (IRT-imagery rehersal therapy), jeţ zpracoval psycholog Barry Krakow. Osoba si vede deník o svých nočních můrách a přemýšlí nad jejími příčinami. Výsledkem je změna noční můry, které pacient docílí představováním lepšího konce nepříjemného snu cca 15 minut denně ve zrelaxovaném stavu. Další metodou je systematická desenzibilace, neboli terapie postupnou expozicí (gradual exposure therapy), která je pouţívána k ovlivnění intruzivních nočních můr, které jsou většinou následkem post traumatu. Postupem je terapie zaloţená na expozici, relaxaci a transkripci (exposure, relaxation and rescripting therapy). Cílem je zmírnění úzkosti, která se projevuje na mnoha úrovních. Léčba se skládá ze spánkové hygieny, relaxace svalů a edukace. Jedinec v podstatě přepracovává své vlastní sny. Posledním uvedeným způsobem je hypnóza, díky které se pacientovi do určité noční můry vnášejí pozitivní prvky61.

Já osobně jsem pracovala se svými sny jako při arteterapii a vyjadřovala své pocity ze snu, tedy z velké části svého nevědomí, na papír. V počátcích své bakalářské práce jsem se nedokázala vypořádat s velkým vlivem snů na svůj bdělý stav. Velice ovlivňovaly mé nálady, mnohdy ne příliš příznivě. Důvodem, proč si lidé volí, nebo vyhledávají arteterapii, je proces sebepoznání. Umoţňuje našemu vědomí poznat nevědomou stránku našeho já. Zde opět jasně vidíme, jak je snění vlivné, co se týče našeho všedního dne a jak důleţitá je práce s ním.

60 HARTMANN, Ernest. Dreams and nightmares . NY Perseus publishing, 2011 61 PLHÁKOVÁ, Alena. Spánek a snění: vědecké poznatky a jejich psychoterapeutické vyuţití. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0365-0. s. 106

22

8 Moje vnímání snu

Tématika snu je mi blízká jiţ od dětství, kdy se pro mě snění stávalo útěkem z reality. Cíleně jsem chodila spát nikoliv za účelem odpočinku, ale kvůli obrazům a příběhům, jeţ se mi naskytovaly. Spala jsem tedy několikrát denně. Přes den jsem nepotřebovala přejít do nREM fáze spánku, pracovala jsem většinou s hypnagogickými stavy, i kdyţ jsem v té době nevěděla, co tento termín znamená. Při dřímání jsem si vyvolávala různé obrazce, které jsem si libovolně měnila a spojovala, vytvářela jsem si příběh, který se samozřejmě často přenesl do mého snu. Stalo-li se, ţe jsem byla probuzena uprostřed snu, dokázala jsem slepit vlastní interpretaci jeho pokračování a sen pokračoval. V praxi to vypadalo tak, ţe se mi zdál příběh, došlo k přerušení (pokud jsem zavřela víčka, viděla jsem pořád poslední obraz, na který jsem navázala), představila jsem si pokračování, např. jsem rozpohybovala postavy a vymyslela si většinou nějaký dialog, na který sen plynule navázal, a já mohla snít dále. Jasně tedy zde dokazuji, ţe já sama jsem stvořitelkou svých vlastních snů a přikláním se k teorii o vzniku snu v nás samotných. Pokud se ale na tuto problematiku původu snu podívám z jiného hlediska, tedy z toho pohledu, ţe sen je jakýmsi znamením, věřím, ţe mozek je schopný vyřešit některé věci za nás. Vlastní zkušenost mám například s naučenou látkou do školy, která byla po probuzení velmi dobře zpracována. Následně toto „vyřešení problému“ můţeme vnímat jako jakési znamení, coţ zřejmě právě v historii podporovalo vnímání snu jako seslané informace například boţstvem. Velice příznačné je lidové rčení "Ráno moudřejší večera".

Snění pro mne bylo tak silným záţitkem, ţe jsem si začala vést deníky s podrobnými popisy. Ze začátku jsem sny pouze datovala, později jsem přidala místo, čas, dobu spánku a jeho průběh, zda byl přerušovaný, nebo klidný.

Bylo zajímavé pozorovat nejenom příběhy, obrazy a dialogy, ale také pocity a emoce, jeţ mi určitý sen navozoval. Velice často se tak stává, to i v současnosti, ţe se probouzím s brekem, vztekem, třesu se, nebo naopak jsem plná radosti a pocitu štěstí. Mé sny byly vţdy velice ţivé, a zřejmě proto na mě zanechávaly takto silné stopy.

23

9 Praktická část bakalářské práce

Vlastní emoce

Jak jsem jiţ uvedla výše, není ničím neobvyklým, ţe mé sny mají velmi vysoký vliv na můj následující den. Neosvojila jsem si dovednost, díky které bych dokázala tyto pocity potlačit. Proto jsem se rozhodla ve své praktické části bakalářské práce vytvořit cyklus prací, jenţ zaznamenává a vyjadřuje mé rozpoloţení po probuzení. Divák můţe s odstupem času sledovat, hádat či nechat na sebe působit obrazy se záznamem mé emoce.

9.1 Postup práce

„Zápis emoce“

Jako médium jsem si zvolila velké formáty bílého papíru, se kterým intenzivně pracuji. Postup ve většině případů byl takový, ţe jsem na sebe papír po probuzení nechala chvíli působit a následně jsem zareagovala a vyjádřila své momentální rozpoloţení. Pouţívala jsem různé nástroje, např. ruce, nůţky, noţe, jehly. Papír jsem trhala, krčila, nebo jsem do něj škrábala, vše bez jakéhokoliv předešlého rozmýšlení. Tento postup je velice riskantní Bylo velice těţké uchovat emoci v jedné neproměněné hladině, neboť emoce se měnily v závislosti na mé tvorbě. Buď se prohlubovaly, nebo se vytrácely. Proto vţdy jeden konkrétní obraz není vyjádřením emoce, jejíţ intenzita by se neproměňovala.

Metafora

Vše co se "děje", se děje pod papírem a všechny barvy vycházejí z papíru. Metaforicky jsem chtěla naznačit, ţe to co se nám zdá, jde z našeho nitra. Pokud někomu sdělíme svůj sen, jedná se o tak syrový materiál, ţe je to jedna z nejintimnějších věcí, co můţeme druhému člověku o sobě prozradit, protoţe je to námi naprosto neupravená informace, vycházející přímo z nás.

24

Barvy v "zápisu" emoce

Barvy jsou voleny podle mého rozpoloţení. Pro vybarvování barevných polí jsem pouţívala pouze akvarelové pastelky, které jsem jiţ dále nerozmývala.

Recyklace

Vţdy jsem měla připraveny všechny materiály, abych mohla kdykoliv po čemkoliv sáhnout. Pracovala jsem s mnoha druhy papíru a často jsem v obrazech recyklovala zbytky utrţených, nebo rozstříhaných papírů. Pokud během procesu tvoření vzniklo něco dalšího (ústřiţky papíru aj.), případně jsem je zakomponovala do obrazu. Pokud jsem cítila, ţe jsem „to“ ze sebe dostala, přestala jsem pracovat a do obrazu jsem nadále nezasahovala. Bylo pro mne občas obtíţné poznat, zda uţ je určitá emoce definitivně pryč.

Nalezení rovnováhy

Před začátkem tvoření těchto prací, jak jsem se jiţ zmínila, jsem neměla schopnost odbourat své pocity, které mi často komplikovaly ţivot. Tyto práce se pro mne staly určitým druhem meditace, díky které jsem se sama se sebou naučila lépe pracovat a získala jsem schopnost lépe a rychleji ventilovat to, co cítím.

10 Podobnosti v tvorbě

I přesto ţe se nezabývám malbou, nejvýraznější podobnosti ve výsledném vzhledu svých bakalářských prací shledávám v dílech abstraktních expresionistů. Stejně jako umělci tohoto směru pracuji s podvědomou spontánní energií. Zpracovávám emoce, jeţ vychází z mého nitra (na základě mých snů). V průběhu procesu nepřemýšlím a nechávám se vést svým podvědomím a intuicí. Podstatou abstraktního expresionismu je odhalit umělcovu identitu, coţ je i výsledkem mé práce, skrze nejsyrovější materiál mého nitra a nevědomí, mých snů, divák můţe pozorovat mou identitu a mé skutečné já v různých emočních rozpoloţeních. Technika tvorby je podobná Action painting, protoţe se pohybuji kolem papíru, který je poloţený na zemi a uţívám různých gest, abych znásobila proţitek z tvorby. Pouţívám nahodile různé druhy papírů a tvořím

25

„obrácené“ koláţe, coţ můţe v některých momentech připomínat dadaismus. Jediným materiálem v mých pracích je papír v různých podobách62.

10.1 Abstrakce

Etymologický původ slova, je z latinského abstractus, neboli odtaţitý. Ve výtvarném umění míníme abstrakcí odchylku mezi skutečností a zobrazením, ze kterého není čitelné přesné zobrazení předmětů či jevů. Skutečnost je znázorněna jednoduchými výtvarnými výrazovými prostředky-linie, barvy, tvary či struktury. Vyčleňujeme podstatné a obecné vlastnosti předmětů a jevů. Odchylka se týká tvarosloví a je nezbytnou podmínkou uměleckého odrazu skutečnosti. V tomto smyslu abstrakci podlehlo celé výtvarné umění, bez ohledu na jednotlivé proudy, neboť umělecká díla zůstávají ve sféře smyslového sdělení (které můţe být blíţe předmětnému světu- realismus, nebo se mu naopak vzdaluje, ornamenty a abstraktní umění). Abstrakce souvisí i s poznáváním a vyšší úrovní myšlení, abstraktním myšlením63.

10.2 Abstraktní umění

Toto umění se nazývá čisté, téţ nekonkrétní, nefigurativní, nebo nepředmětné. Abstraktní umění lze rozdělit do dvou proudů. První zobrazuje skutečnost metodicky. Původní předmět zjednodušuje a zachovává například pouze tvary nebo barvy. Druhý proud vychází ze základních výtvarných prvků, jako jsou barvy, křivky, přímky, obrysy, světla atp., které se neváţou na předmět, nedochází tedy k zjednodušování jako u předchozího proudu. Oba směry můţeme pozorovat ve vývoji dějin umění. Kořeny historických modifikací abstraktního umění jsou myšlenkově i společensky spjaty s citovou a obrazovou sférou lidské bytosti. Dále jsou spjaty s vědeckými objevy optiky, fyziky, psychologie a dalšími vědeckými obory, zabývajícími se výzkumem světla a barev, a také schopnostmi člověka tyto světelné, barevné a tvarové vjemy pochopit významově. Pozdní abstraktní umění je organoidní a je inspirováno přírodou a má vztah k romantismu. Naopak a. u., které je inspirováno technikou, má povahu konstruktivních principů tvorby. Do konstruktivních proudů můţeme zařadit skupinu De Stijl, neoplasticismus,

62 BALEKA, J. Výtvarné umění výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha: ACADEMIA, 1997. ISBN 80-200-0609-5. s. 7,8 63 BALEKA, J. Výtvarné umění výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha: ACADEMIA, 1997. ISBN 80-200-0609-5. s. 7,8 26

Bauhaus, sovětský konstruktivismus, rajonismus, kinetismus či op-art. K druhému proudu se hlásí abstraktní expresionismus (a jeho další názorové obměny, akční malba, art informel, tachismus)64.

10.3 Abstraktní expresionismus

Tímto termínem bylo pojmenováno umělecké hnutí a díla, která vznikala v Americe v 50. a 60. letech 20. století. Poprvé toto označení ve vztahu k americkému umění pouţil roku 1946 kritik Robert Coates v březnovém vydání časopisu New Yorker (avšak úplně poprvé byl pouţit v souvislosti s německým expresionismem). Tento směr se rozvinul v takové šíři, ţe ovládl nejen země Evropy (kromě zemí s komunistickým, totalitním reţimem), ale i Ameriky a Japonska. Poválečné období ovlivňuje tvorbu a můţeme pozorovat existenční úzkosti v obrazech. Umělci abstraktního expresionismu se svou abstrakcí vyhýbali spojení s politikou a ani nijak nekritizovali společnost, tudíţ nebyli cenzurováni a nepodléhali tlaku veřejného mínění65. V Evropě se zaţívá název informel (lyrická abstrakce, tachismus a art Brut) a v Americe je to abstraktní expresionismus. Kritici té doby shledávali výrazy „abstract expressionism“ a „action painting“ za shodné. Abstraktní expresionismus je význačný odporem ke geometrické, konkrétní abstrakci a k figurativnímu umění66. Nejde o přesně definovaný směr, vychází ze spontánní malby, která vyjadřuje pocity a dojmy. Potlačuje racionální uvaţování a vyzvedává svobodný rukopis a uvolněnou barevnost. Vliv na tento směr měl surrealismus a technika psychického automatismu, německý expresionismus, V. Kandinskij a abstraktní malba meziválečného období, barevnost fauvismu a orfismu, východní kaligrafie, dadaismus v uţití materiálu, primitivní umění kvůli jeho čistotě a psychoanalýza C. G. Junga67. Směr chtěl vysvobodit malíře od pravidel, formalismu, nadvlády geometrie a osvobodit barvu. Je silně citovým proudem abstraktního malířství, který klade důraz na bezprostřední výraz malířského projevu. Vyuţívá osobnosti autora a odkrývá jeho pravou identitu. Abstraktní expresionismus je spíše pocitem a umělcovým přístupem k tvůrčímu procesu.

64BALEKA, J. Výtvarné umění výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha: ACADEMIA, 1997. ISBN 80-200-0609-5. s. 8 65Abstraktní expresionismus. In http://www.artmuseum.cz/smery_list.php?smer_id=55 66 MRÁZ, Bohumír. Dějiny výtvarné kultury. 4. Praha : Idea Servis, c2002. ISBN 8085970325. s. 132 67 VÁVRA, Jiří. Od impresionismu k postmoderně : dějiny vizuálního umění. 1. vyd. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2001. ISBN 8071821209. s. 78 27

Podstata Akční malby

Malíři pouţívají automatickou, vůlí nekontrolovanou malbu. Barevné skvrny vznikají za pomoci pohybu a gesta. Samotný proces se stává nejdůleţitější částí tvorby. Umělec se pohybuje kolem plátna a barvu nanáší na plátno přímo z tuby nebo ji lije z plechovky. Nejvýraznější osobností akční malby a drippingu je Jackson Pollock. Dalšími významnými umělci jsou Willem de Kooning, Franz Kline, Arshile Gorky a Mark Tobey68.

Podstata Lyrické abstrakce

Pojem vznikl z francouzského abstraction lyrique. Dominuje zde více individuální rukopis a zájem barevný prostor malby. Energetické tahy štětcem jiţ nejsou důleţité. Lyrické abstrakci je blízká tvarová konkrétnost barevných ploch. Do lyrické abstrakce můţeme zařadit i amerického, původem ruského malíře Marka Rothka. Je ovlivněn východem a je typický pro své obdélníkové plochy čistých sytých barev, bez pevných kontur. Snaţí se zbourat hranice mezi divákem a umělcem, snaţí se být divákem pochopen a nechává na ně přenášet emoce skrze obraz. Dále zde můţeme zařadit Clyfforda Stilla.69

Podstata Tašismu

Z francouzského la tache-skvrna, spojuje gestickou malbu se surrealistickým automatismem. V tomto směru se překrývá lyrická abstrakce s informelem. Malíři kladou různě velké skvrny bez určitého tvaru bez přemýšlení a bez průběţné kontroly plátna. Patří zde umělci jako Georges Mathieu nebo Wols70.

68 VÁVRA, Jiří. Od impresionismu k postmoderně : dějiny vizuálního umění. 1. vyd. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2001. ISBN 8071821209. s. 78 69 Tamtéţ, s. 79 70 Tamtéţ, s. 80 28

11 Závěr

Výsledkem mé bakalářské práce je pochopení významu snu a jeho důleţitosti. Záznamy emocí pro mne byly (arte)terapií, která mi pomohla se zbavit mnohdy negativního zabarvení mé nálady. Cesta k poznání sebe sama vede skrze naše nevědomí, coţ jsem si také vyzkoušela. V praxi jsem pochopila význam abstraktního expresionismu a pokusem jsem se přesvědčila, jak emoce ovlivňují tvorbu. Pracovala jsem se syrovým materiálem, který vychází ze mne samotné. Vzniknul cyklus prací, který se svým charakterem podobá pracím umělců informelu, jeţ odhalovali svou identitu a pocity skrze tvorbu, stejně jako já.

29

12 Anotace

Anotace Jméno, příjmení: Veronika Šovčíková Katedra: Katedra výtvarné výchovy Vedoucí práce: Doc. Petr Jochmann

Rok obhajoby: 2014 Název práce: Kresba: Sen a realita všedního dne Anglický název: Drawing: Dream and the reality of ordinary day Anotace v češtině: Bakalářská práce je zaměřena na sny a jejich vliv na náš den, konkrétně na naše emoce. Celá práce sestává ze dvou částí – teoretické a praktické. V teoretické části se zabývám problematikou snu a snění a jeho vliv na tvorbu v umění. Praktická část je vyjádřením mých emocí, které vychází ze

snu skrze medium, papír. Klíčová slova v češtině: Snění, sen, emoce, umění, abstraktní expresionismus Anotace v angličtině: The bachelor thesis is focused on dreams and dreaming and their impact on our ordinary day, concretely on our emotions. The whole work consists of two parts - theoretical and practical. In theoretical part I am talking about the problem of dream and dreaming and its influence on art. Practical part is about expressing my emotions which came from my dreams, through the medium, paper. Klíčová slova v angličtině: Dreaming, dream, emotions, art, abstract expressionism Přílohy vázané v práci: CD Rozsah práce: 41

Jazyk: Čeština

30

13 Obazová příloha

Obraz č. 1

31

Obraz č. 2

32

Obraz č.3

33

Obraz č. 4

34

Obraz č. 5

35

Obraz č.6

36

Obraz č. 7

37

Obraz č. 8

38

14 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ

Literatura

DIECKMANN, Hans. Sny jako řeč duše : hlubinněpsychologický výklad snů. Vyd. 1. Praha : Portál, 2004. 205 s. Spektrum (Portál). ISBN 8071788589.

ŢENATÁ, Kamila. Obrazy z nevědomí : práce v arteterapeutickém ateliéru. Vyd. 1. Praha : Portál, 2006. 150 s., 28 il. příl. ISBN 807367033X.

MOSS, Robert. Tajné dějiny snění. Vyd. 1. Praha : Triton - Stanislav Juhaňák, 2011. 438 s. CEDR - Cesty duchovního rozvoje ; sv. č. 11. ISBN 978-80-7387-440-7.

PLHÁKOVÁ, Alena. Spánek a snění : vědecké poznatky a jejich psychoterapeutické vyuţití. Vyd. 1. Praha : Portál, 2013. 258 s. ISBN 978-80-262-0365-0.

NADEAU, Maurice. Dějiny surrealismu a surrealistické dokumenty. Ve Votobii vyd. 1. Olomouc : Votobia, 1994. 457 s., [12] l. obr. příl. ISBN 80-85619-63-6.

KULKA, Jiří. Eva Filemonová : surrealismus proţitý, ţivot prosněný. Brno : Arcana, 1995. 163 s. ISBN 8090192505.

FREUD, Sigmund. Výklad snů. 3.,upr. vyd. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1997. 395 s. ISBN 80- 901916-0-6.

BRETON, André. Co je surrealismus? : Tři přednášky [o vývoji surrealismu, o surrealistické situaci objektu a politické posici dnešního umění]. Brno : Joţa Jícha, 1937. 157 s. ISBN (Broţ.).

BALEKA, J. Výtvarné umění výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha: ACADEMIA, 1997. 429 s. ISBN 80-200-0609-5.

MRÁZ, Bohumír. Dějiny výtvarné kultury. 4. Praha : Idea Servis, c2002. 197 s. ISBN 8085970325.

VÁVRA, Jiří. Od impresionismu k postmoderně : dějiny vizuálního umění. 1. vyd. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2001. 127 s. ISBN 8071821209.

Spánek a sny. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2008. 285 s. ISBN 978-80-87054-12-3 (váz.).

39

Internetové zdroje

Dreams and visions, learner [online]. 2014 duben 21 [cit. 2014-04-21] Dostupný z WWW: http://www.learner.org/courses/globalart/theme/2/index.html

Dream art and creative dreaming, realmeaningofdreams [online]. 2014 duben 21 [cit. 2014-04- 21] Dostupný z WWW: http://www.realmeaningofdreams.com/dream-art.html

Hypnagogické proţitky, wordpress [online]. 2014 duben 21 [cit. 2014-04-21] Dostupný z WWW: http://jlswbs.wordpress.com/2009/05/28/hypnagogicke-prozitky/

Abstraktní expresionismus, artmuseum [online]. 2009 květen 1 [cit. 2014-04-21] Dostupný z WWW: http://www.artmuseum.cz/smery_list.php?smer_id=55

Salvador Dalí, Persistence of Memory: Meaning of the Melting Clocks, legomenon wordpress [online]. 2013 květen 29 [cit. 2014-04-21] Dostupný z WWW:http://legomenon.com/salvador- dali-persistence-of-memory-melting-clocks-meaning.html

40

7