Žirafa I Alexander Kupčo

Jako většina pozorovatelů noční oblohy i já se vyhýbám Žirafě. Z naší městské zahrady sotva očima vidím dvě nebo tři hvězdy v tomto rozsáhlém, ale nevýrazném souhvězdí a nerad se do tohoto prázdna pouštím. Je to škoda, Žirafa je plná zajímavých a netradičních objektů. V dnešní procházce prozkoumáme západní část tohoto souhvězdí.

Objekt Typ α δ V velikost IC 342 Gal 03h 47m +68◦ 060 8.4 210 Tom 5 OHv 03h 48m +59◦ 030 8.4 170 Kemble 1 Ast 03h 57m +63◦ 060 2.5◦ NGC 1501 PM 04h 07m +60◦ 550 11.5 5600 × 4800 IC 356 Gal 04h 08m +69◦ 490 10.6 5.90 × 3.90 NGC 1502 OHv 04h 08m +62◦ 200 6.9 70 NGC 1569 Gal 04h 31m +64◦ 510 11.3 2.90 × 1.50 NGC 1560 Gal 04h 33m +71◦ 530 11.3 100 × 1.80 NGC 1961 Gal 05h 42m +69◦ 230 11.3 4.60 × 3.00

Za špatnou pověst Žirafy u pozorovatelů noční oblohy může jednak zmíněná absence γ jasnějších hvězd a také její blízkost k 1560 1961 severnímu pólu. Pro Williama Herschela I356 00 nebylo jednoduché operovat s obřím 18, 7 I342 zrcadlovým dalekohledem v oblastech s velkou deklinací. Z našeho výběru i tak α objevil čtyři objekty. Zbylo však hodně prostoru pro pozdější objevy. Nachází se 1569 zde několik výrazných galaxií, na které se 1502 dostalo až v éře po NGC katalogu. Jak Cam Kemble1 uvidíme, dokonce i v 80. letech 20. století zde bylo možno v malém triedru objevit β 1501 jedno z nejhezčích zákoutí na obloze. Tom5 Procházku začneme u spirální galaxie IC 342. Na spočtení galaxií v Messierově katalogu jasnějších než tato by snad stačily v dalekohledu patrny byly, ale v té oblasti prsty jedné ruky. Přesto galaxie unikala je také velké množství slabších hvězd a pozornosti astronomů až do roku 1895, kdy tak se mi velmi těžko rozhoduje, jestli to si ji v 1000 reflektoru všimnul známý anglický není jen náhodné zjasnění vyvolané shlukem amatérský astronom W. F. Denning. Při slabších hvězd. Jediné jisté pozorování hledání komet objevil Denning v letech galaxie jsem zaznamenal v triedru 10 × 50 1889 a 1890 ještě několik dalších galaxií. pod Novohradskou oblohou. Až ji budete hledat, snadno pochopíte IC 342 spolu s Maffei 1 tvoří dvě proč. Mě se ji ještě nepodařilo pořádně dominantní galaxie skupiny galaxií. Je pozorovat v žádném z mých dalekohledů a vzdálená 11 milionů světelných let, tady to ani pod tmavší Ondřejovskou oblohou kousek za hranicemi naší skupiny galaxií. v 110mm refraktoru. Náznaky mlhava, Další člen této skupiny z dnešní procházky několik filamentů a hlavně centrální zjasnění je spirální galaxie NGC 1560 objevená Galaxie NGC 1560, kresba autor. roku 1883 E. W. Templem v Amiciho 1100 refraktoru observatoře v Arcetri. Galaxii Galaxie IC 356. Sever je vlevo. Původní snímek vidíme prakticky přesně z boku a na z Arpova katalogu podivných galaxií. snímcích je to jen tenká čára. Prach a plyn nacházející se v rovině galaxie obecně ztěžuje pozorování takto orientovaných eliptickou galaxii se slabým náznakem galaxií a NGC 1560 není výjimkou. V několika ramen. Podrobnější snímky ukazují 80mm refraktoru z městské oblohy jsem tmavší radiální strukturu ukazující na jádro si jejím pozorováním nebyl pořádně jistý. galaxie. To byl důvod, proč ji Arp zařadil do Ukázal ji pěkně až 110mm refraktor pod svého katalogu podivných galaxií, kde nese Ondřejovskou oblohou. Z celkové délky označení Arp 213. V městě se mi ji v 63mm 0 0 10 se mi podařilo zaznamenat jen asi 3 refraktoru nepodařilo vykoukat, v 80mm dlouhou centrální část. refraktoru to byl při zvětšení 60× velmi Dalším členem skupiny IC 342 je v naší těžký objekt na hranici pozorovatelnosti. oblasti galaxie NGC 1569. V této zajímavé Při obdobném zvětšení už o galaxii nebylo trpasličí galaxii probíhá intenzivní tvorba v 110mm refraktoru pochyb. nových hvězd. Mě se ji zatím z města v Překvapení čekalo pod tmavší 63mm refraktoru nepodařilo pozorovat. Pod Ondřejovskou oblohou. Zvětšení 110× trochu tmavou oblohou by to neměl být ukázalo asi 1,20 velké jasnější jádro. problém. To se chvílemi jevilo lemováno z jižní V naší cestě do hlubin vesmíru se s strany dlouhým obloukem. Obdobný dalším cílem, galaxií IC 356, přesuneme pocit mívám u planetárních mlhovin, do vzdálenosti 39 milionů světelných let. pokud je prstencová struktura na hranici Prvenství objevu vyfoukla Denningovi vykoukatelnosti. V době pozorování jsem to o rok další pozorovatelská legenda, E. bral jako efekt příliš bujné fantazie, mylně Barnard, který galaxii objevil visuálně v jsem si totiž myslel, že se jedná o eliptickou 1200 refraktoru v srpnu 1889. Nicméně tento galaxii. Zdá se, že to mohlo být nenápadné svůj objev publikoval až v roce 1892, za což rameno slabě viditelné na některých sklidil oprávněně silnou kritiku ze strany fotografiích. Přijde mi nepravděpodobné, Denninga. že bych byl schopen tak nevýrazný rys Na snímcích nevypadá tato spirální zaznamenat. Zkuste tuhle galaxii pořádně galaxie nijak nápadně. Připomíná spíš prozkoumat samy, já se k ní určitě vrátím. Galaxie NGC 1961, kresba autor.

Herschel objevil za svůj život kolem 2 500 objektů, které pak prezentoval ve třech Galaxie NGC 1961. Sever je vlevo. Původní katalozích. Měl zřejmě rád kulatá čísla, snímek z Arpova katalogu podivných galaxií. neboť první dva katalogy obsahovaly každý přesně tisíc objektů, poslední jich má Poslední galaxií dnešní procházky a 500. Když mu v roce 1802 chyběly do zároveň tou nejvzdálenější je NGC 1961. kulatého čísla tři objekty, provedl Herschel Opět se jedná o spirální galaxii a dle svá poslední pátrací pozorování. Našel 11 katalogu má na desetinu magnitudy nových objektů, ale raději dal přednost shodnou jasnost jako NGC 1569 či kulatému číslu před úplností. Zbývající NGC 1560 (V = 11.3). Jenže tato galaxie objekty publikoval až jeho syn. NGC 1961 se nachází mnohem dál, 190 milionů je posledním objektem v druhém katalogu. světelných let. Musí být vskutku obrovská, Právě kvůli velké vzdálenosti jsem když i z této vzdálenosti dokáže velikostně po galaxii intenzivně pátral v 63mm a jasností konkurovat mnohem bližším refraktoru. Byla by to nejvzdálenější objektům. Dle astronomů skutečně patří spirální galaxie, kterou bych kdy v tomhle mezi nejvěší známé spirální galaxie. malém refraktůrku zahlédnul. Z města se Galaxii zařadil Arp do svého katalogu mi to ale nepovedlo ani po hodinovém díky podivnému tvaru. V okolí je sice boji. Hlavně proto, že jsem špatně několik menších galaxií, ty však dle identifikoval její polohu. U objektů na astronomů nejsou dostatečně masivní, aby hranici vykoukatelnosti je prostě potřeba svým gravitačním působením tak razantně mít dobrou identifikační mapku, jinak se poznamenaly vzhled galaxie. Stejně tak snadno může stát, že člověk půl hodiny srážka s galaxií by vedla k jiné morfologii. zkoumá podezřelý mlhavý shluk, aby se Zdá se, že pozorovaný tvar galaxie by mohla posléze při porovnání s atlasem ukázalo, že vysvětlit srážka s obřím mezigalaktickým to byla jen skupinka slabých hvězd. Proto plynným mrakem (Lisenfeld, et al. 1999). se u objektů na hranici pozorovatelnosti V katalogu nese označení Arp 184. snažím zakreslit pozorovanou polohu pro Když už jsme u těch katalogů, má pozdější identifikaci. V případě NGC 1961 galaxie ještě jeden primát. NGC 1961 to bylo obdobné. Jedna mlhavá skvrnka objevil W. Herschel, což svědčí o tom, se ukázala být párem dvou slabých hvězd že se těmto severním polohám nevyhýbal. (V=13.1 a V=13.6) nacházející se 30 jihozápadně od galaxie. Nedaleko se nachází planetární mlhovina Pod lepší Ondřejovskou oblohou galaxie NGC 1501. Stejně jako NGC 1502, v 110mm refraktoru prokoukla. Byla mlhovinu objevil W. Herschel. Zajímavostí u tušitelná už při 41×. Zvětšení 83× ukázalo této mlhoviny je její centrální hvězda, není asi 20 velkou, slabou plošku protaženou to bílý trpaslík, ale hvězda Wolf-Rayetova východo-západním směrem s mírnou typu. Pokud máte větší dalekohled, můžete středovou koncentrací. K mému překvapení se o ni pokusit, jsou reportovány zprávy o začal při 110× vylézat podivný tvar galaxie. jejím pozorování v 20cm dalekohledech. Jasnější jádro nebylo úplně stelární a bylo V 63mm refraktoru byla NGC 1501 položeno trochu mimo geometrický střed při 84× jen sotva patrná ploška. Větší pozorované mlhavé skvrnky. Ta byla stále 80mm refraktor nebo 150mm Newton oválná, tentokrát ale připomínala spíš odhalily prstencový charakter mlhoviny. kapku, chvílemi dokonce apostrof. Při Když jsem ale mlhovinu nedávno pozoroval porovnání zákresu s fotografiemi galaxie v 110mm refraktoru, všimnul jsem si jen ◦ jsem pak doma zjistil, že jsem zas tak moc slabého protažení při PA ∼ 110 a při pozorování uzdu své fantazie nepopustil několik nevýrazných zjasnění na okraji a tvar ramene odhadnul dobře. mlhoviny. To nejnápadnější se nacházelo na severní straně. Po nějaké výraznější Opusťme galaxie a věnujme se otevřeným prstencové struktuře nebylo ani stopy. hvězdokupám. Bylo by neodpustitelné Velikost mlhoviny jsem dle vzdáleností opomenout Kembleho kaskádu okolních hvězd odhadnul na 5000. (Kemble 1). Byť je to jen pouhý asterismus, Procházku zakončíme otevřenou jde o jedno z nejkouzelnějších zákoutí, které hvězdokupou Tombaugh 5. Jak název na obloze znám. Ještě podivnější je, že napovídá, nalezl ji objevitel (bývalé) si tohoto klenotu všimnul až v 80. letech deváté planety Pluta, Clyde Tombaugh. minulého století františkán a amatérský Hvězdokupu objevil v roce 1941 dokonce astronom L. Kemble. K objevu mu stačil i ve stejném dalekohledu, 13” Lowellově malý triedr 7 × 35. reflektoru. Tombaugh si v původním článku Pohled skrz triedr 10 × 50 v neodpustil poznámku, že hvězdokupa je na ◦ Novohradských horách na tento 2, 5 dlouhý snímcích velmi nápadná a podivuje se nad řetízek asi 20 hvězd umístěných prakticky tím, že je první, kdo si ji všimnul. v jedné přímce je nezapomenutelný. Stejně Zatím jsem podnikl jen jeden pokus o tak objekt velmi dobře vynikl v 80mm spatření a to pod ne zrovna průzračnou refraktoru, který při zvětšení 18× (27mm městskou oblohou. Za těchto nevalných ◦ Panoptik poskytoval zorné pole 3, 6 ). V podmínek bylo v 63mm refraktoru možno 63mm refraktoru, kde 40mm Kellner dává vytušit v místě hvězdokupy jen neurčitou dvou stupňové pole, to už nebylo ono, tam velmi slabou skvrnku. Na tmavší obloze už se kaskáda nevešla celá. Chce to prostě by však neměl být problém hvězdokupu zorné pole alespoň třístupňové. pozorovat. Je docela bohatá se spoustou V 80mm refraktoru byla dobře patrná slabých hvězd. Nenechte se zmást popisem i otevřená hvězdokupa NGC 1502 v některých katalozích, kde je uváděno, přilepená k jižnímu konci kaskády. Objevil že nejjasnější hvězdy dosahují jen 14. ji W. Herschel v roce 1787. Této jen 5 magnitudy, což je původní Tombaughův milionů let staré hvězdokupě dominuje popis. Jak jsem objevil v článku věnovaném široký jasný pár, dvojhvězda Σ484. V fotometrii členů hvězdokupy, nejjasnější 63mm refraktoru při 53× tvoří osm hvězdy dosahují jasnosti V=11,7. jasnějších hvězd linii, kolem které pak V blízkém okolí je ještě několik slabší hvězdy doplňují tvar na trojúhelník. zajímavých objektů pro menší dalekohledy. V 110mm refraktoru byl trojúhelníkový Ty si však necháme na jindy, aby se z naší tvar ještě zřetelnější. Celkově jsem velikost procházky nestala túra. hvězdokupy odhadnul na 70.