DOCSLIB.ORG

Žirafa I Alexander Kupčo

Total Page：16

File Type：pdf, Size：1020Kb

Download full-text PDF Read full-text

Load more

®irafa I Alexander Kupèo Jako většina pozorovatelù noční oblohy i já se vyhýbám ®irafě. Z naší městské zahrady sotva oèima vidím dvě nebo tøi hvězdy v tomto rozsáhlém, ale nevýrazném souhvězdí a nerad se do tohoto prázdna pouštím. Je to ¹koda, ®irafa je plná zajímavých a netradičních objektù. V dnešní procházce prozkoumáme západní èást tohoto souhvězdí. Objekt Typ α δ V velikost IC 342 Gal 03h 47m +68◦ 060 8:4 210 Tom 5 OHv 03h 48m +59◦ 030 8:4 170 Kemble 1 Ast 03h 57m +63◦ 060 2:5◦ NGC 1501 PM 04h 07m +60◦ 550 11:5 5600 × 4800 IC 356 Gal 04h 08m +69◦ 490 10:6 5:90 × 3:90 NGC 1502 OHv 04h 08m +62◦ 200 6:9 70 NGC 1569 Gal 04h 31m +64◦ 510 11:3 2:90 × 1:50 NGC 1560 Gal 04h 33m +71◦ 530 11:3 100 × 1:80 NGC 1961 Gal 05h 42m +69◦ 230 11:3 4:60 × 3:00 Za ¹patnou pověst ®irafy u pozorovatelù noční oblohy může jednak zmíněná absence γ jasnějších hvězd a také její blízkost k 1560 1961 severnímu pólu. Pro Williama Herschela I356 00 nebylo jednoduché operovat s obřím 18; 7 I342 zrcadlovým dalekohledem v oblastech s velkou deklinací. Z na¹eho výběru i tak α objevil ètyøi objekty. Zbylo v¹ak hodně prostoru pro pozdější objevy. Nachází se 1569 zde několik výrazných galaxií, na které se 1502 dostalo až v éøe po NGC katalogu. Jak Cam Kemble1 uvidíme, dokonce i v 80. letech 20. století zde bylo možno v malém triedru objevit β 1501 jedno z nejhezèích zákoutí na obloze. Tom5 Procházku zaèneme u spirální galaxie IC 342. Na spočtení galaxií v Messierově katalogu jasnějších než tato by snad staèily v dalekohledu patrny byly, ale v té oblasti prsty jedné ruky. Pøesto galaxie unikala je také velké množství slabších hvězd a pozornosti astronomù až do roku 1895, kdy tak se mi velmi těžko rozhoduje, jestli to si ji v 1000 reflektoru v¹imnul známý anglický není jen náhodné zjasnění vyvolané shlukem amatérský astronom W. F. Denning. Pøi slabších hvězd. Jediné jisté pozorování hledání komet objevil Denning v letech galaxie jsem zaznamenal v triedru 10 × 50 1889 a 1890 ještě několik dalších galaxií. pod Novohradskou oblohou. Až ji budete hledat, snadno pochopíte IC 342 spolu s Maffei 1 tvoří dvě proè. Mě se ji ještě nepodaøilo poøádně dominantní galaxie skupiny galaxií. Je pozorovat v žádném z mých dalekohledù a vzdálená 11 milionù světelných let, tady to ani pod tmavší Ondøejovskou oblohou kousek za hranicemi naší skupiny galaxií. v 110mm refraktoru. Náznaky mlhava, Další èlen této skupiny z dnešní procházky několik filamentù a hlavně centrální zjasnění je spirální galaxie NGC 1560 objevená Galaxie NGC 1560, kresba autor. roku 1883 E. W. Templem v Amiciho 1100 refraktoru observatoøe v Arcetri. Galaxii Galaxie IC 356. Sever je vlevo. Pùvodní snímek vidíme prakticky přesně z boku a na z Arpova katalogu podivných galaxií. snímcích je to jen tenká èára. Prach a plyn nacházející se v rovině galaxie obecně ztěžuje pozorování takto orientovaných eliptickou galaxii se slabým náznakem galaxií a NGC 1560 není výjimkou. V několika ramen. Podrobnější snímky ukazují 80mm refraktoru z městské oblohy jsem tmavší radiální strukturu ukazující na jádro si jejím pozorováním nebyl pořádně jistý. galaxie. To byl dùvod, proè ji Arp zaøadil do Ukázal ji pěkně až 110mm refraktor pod svého katalogu podivných galaxií, kde nese Ondøejovskou oblohou. Z celkové délky označení Arp 213. V městě se mi ji v 63mm 0 0 10 se mi podaøilo zaznamenat jen asi 3 refraktoru nepodaøilo vykoukat, v 80mm dlouhou centrální èást. refraktoru to byl pøi zvětšení 60× velmi Dalším èlenem skupiny IC 342 je v naší těžký objekt na hranici pozorovatelnosti. oblasti galaxie NGC 1569. V této zajímavé Pøi obdobném zvětšení už o galaxii nebylo trpasličí galaxii probíhá intenzivní tvorba v 110mm refraktoru pochyb. nových hvězd. Mě se ji zatím z města v Pøekvapení èekalo pod tmavší 63mm refraktoru nepodaøilo pozorovat. Pod Ondøejovskou oblohou. Zvětšení 110× trochu tmavou oblohou by to neměl být ukázalo asi 1;20 velké jasnější jádro. problém. To se chvílemi jevilo lemováno z jižní V naší cestě do hlubin vesmíru se s strany dlouhým obloukem. Obdobný dalším cílem, galaxií IC 356, pøesuneme pocit mívám u planetárních mlhovin, do vzdálenosti 39 milionù světelných let. pokud je prstencová struktura na hranici Prvenství objevu vyfoukla Denningovi vykoukatelnosti. V době pozorování jsem to o rok další pozorovatelská legenda, E. bral jako efekt příliš bujné fantazie, mylně Barnard, který galaxii objevil visuálně v jsem si totiž myslel, že se jedná o eliptickou 1200 refraktoru v srpnu 1889. Nicméně tento galaxii. Zdá se, že to mohlo být nenápadné svùj objev publikoval až v roce 1892, za což rameno slabě viditelné na některých sklidil oprávněně silnou kritiku ze strany fotografiích. Pøijde mi nepravděpodobné, Denninga. že bych byl schopen tak nevýrazný rys Na snímcích nevypadá tato spirální zaznamenat. Zkuste tuhle galaxii pořádně galaxie nijak nápadně. Pøipomíná spíš prozkoumat samy, já se k ní určitě vrátím. Galaxie NGC 1961, kresba autor. Herschel objevil za svùj život kolem 2 500 objektù, které pak prezentoval ve tøech Galaxie NGC 1961. Sever je vlevo. Pùvodní katalozích. Měl zřejmě rád kulatá čísla, snímek z Arpova katalogu podivných galaxií. nebo» první dva katalogy obsahovaly každý přesně tisíc objektù, poslední jich má Poslední galaxií dnešní procházky a 500. Když mu v roce 1802 chyběly do zároveň tou nejvzdálenější je NGC 1961. kulatého čísla tøi objekty, provedl Herschel Opět se jedná o spirální galaxii a dle svá poslední pátrací pozorování. Na¹el 11 katalogu má na desetinu magnitudy nových objektù, ale raději dal pøednost shodnou jasnost jako NGC 1569 èi kulatému číslu pøed úplností. Zbývající NGC 1560 (V = 11:3). Jenže tato galaxie objekty publikoval až jeho syn. NGC 1961 se nachází mnohem dál, 190 milionù je posledním objektem v druhém katalogu. světelných let. Musí být vskutku obrovská, Právě kvùli velké vzdálenosti jsem když i z této vzdálenosti dokáže velikostně po galaxii intenzivně pátral v 63mm a jasností konkurovat mnohem bliž¹ím refraktoru. Byla by to nejvzdálenější objektùm. Dle astronomù skutečně patří spirální galaxie, kterou bych kdy v tomhle mezi nejvěší známé spirální galaxie. malém refraktùrku zahlédnul. Z města se Galaxii zaøadil Arp do svého katalogu mi to ale nepovedlo ani po hodinovém díky podivnému tvaru. V okolí je sice boji. Hlavně proto, že jsem špatně několik menších galaxií, ty v¹ak dle identifikoval její polohu. U objektù na astronomù nejsou dostatečně masivní, aby hranici vykoukatelnosti je prostě potøeba svým gravitačním pùsobením tak razantně mít dobrou identifikační mapku, jinak se poznamenaly vzhled galaxie. Stejně tak snadno mùže stát, že èlověk pùl hodiny srážka s galaxií by vedla k jiné morfologii. zkoumá podezřelý mlhavý shluk, aby se Zdá se, že pozorovaný tvar galaxie by mohla posléze pøi porovnání s atlasem ukázalo, že vysvětlit srážka s obřím mezigalaktickým to byla jen skupinka slabých hvězd. Proto plynným mrakem (Lisenfeld, et al. 1999). se u objektù na hranici pozorovatelnosti V katalogu nese označení Arp 184. snažím zakreslit pozorovanou polohu pro Když už jsme u těch katalogù, má pozdější identifikaci. V případě NGC 1961 galaxie ještě jeden primát. NGC 1961 to bylo obdobné. Jedna mlhavá skvrnka objevil W. Herschel, což svědčí o tom, se ukázala být párem dvou slabých hvězd že se těmto severním polohám nevyhýbal. (V=13.1 a V=13.6) nacházející se 30 jihozápadně od galaxie. Nedaleko se nachází planetární mlhovina Pod lepší Ondøejovskou oblohou galaxie NGC 1501. Stejně jako NGC 1502, v 110mm refraktoru prokoukla. Byla mlhovinu objevil W. Herschel. Zajímavostí u tu¹itelná už pøi 41×. Zvětšení 83× ukázalo této mlhoviny je její centrální hvězda, není asi 20 velkou, slabou plo¹ku protaženou to bílý trpaslík, ale hvězda Wolf-Rayetova východo-západním směrem s mírnou typu. Pokud máte větší dalekohled, můžete støedovou koncentrací. K mému pøekvapení se o ni pokusit, jsou reportovány zprávy o zaèal pøi 110× vylézat podivný tvar galaxie. jejím pozorování v 20cm dalekohledech. Jasnější jádro nebylo úplně stelární a bylo V 63mm refraktoru byla NGC 1501 položeno trochu mimo geometrický støed pøi 84× jen sotva patrná plo¹ka. Větší pozorované mlhavé skvrnky. Ta byla stále 80mm refraktor nebo 150mm Newton oválná, tentokrát ale pøipomínala spíš odhalily prstencový charakter mlhoviny. kapku, chvílemi dokonce apostrof. Pøi Když jsem ale mlhovinu nedávno pozoroval porovnání zákresu s fotografiemi galaxie v 110mm refraktoru, v¹imnul jsem si jen ◦ jsem pak doma zjistil, že jsem zas tak moc slabého protažení pøi PA ∼ 110 a pøi pozorování uzdu své fantazie nepopustil několik nevýrazných zjasnění na okraji a tvar ramene odhadnul dobøe. mlhoviny. To nejnápadněj¹í se nacházelo na severní straně. Po nějaké výraznější Opus»me galaxie a věnujme se otevøeným prstencové struktuøe nebylo ani stopy. hvězdokupám. Bylo by neodpustitelné Velikost mlhoviny jsem dle vzdáleností opomenout Kembleho kaskádu okolních hvězd odhadnul na 5000. (Kemble 1). By» je to jen pouhý asterismus, Procházku zakončíme otevøenou jde o jedno z nejkouzelnějších zákoutí, které hvězdokupou Tombaugh 5. Jak název na obloze znám. Ještě podivnější je, že napovídá, nalezl ji objevitel (bývalé) si tohoto klenotu v¹imnul až v 80. letech deváté planety Pluta, Clyde Tombaugh. minulého století franti¹kán a amatérský Hvězdokupu objevil v roce 1941 dokonce astronom L. Kemble. K objevu mu staèil i ve stejném dalekohledu, 13" Lowellově malý triedr 7 × 35. reflektoru. Tombaugh si v pùvodním èlánku Pohled skrz triedr 10 × 50 v neodpustil poznámku, že hvězdokupa je na ◦ Novohradských horách na tento 2; 5 dlouhý snímcích velmi nápadná a podivuje se nad řetízek asi 20 hvězd umístěných prakticky tím, že je první, kdo si ji v¹imnul. v jedné přímce je nezapomenutelný. Stejně Zatím jsem podnikl jen jeden pokus o tak objekt velmi dobøe vynikl v 80mm spatření a to pod ne zrovna prùzraènou refraktoru, který pøi zvětšení 18× (27mm městskou oblohou.
Recommended publications
  • Linking Dust Emission to Fundamental Properties in Galaxies: the Low-Metallicity Picture?

    Linking Dust Emission to Fundamental Properties in Galaxies: the Low-Metallicity Picture?

    A&A 582, A121 (2015) Astronomy DOI: 10.1051/0004-6361/201526067 & c ESO 2015 Astrophysics Linking dust emission to fundamental properties in galaxies: the low-metallicity picture? A. Rémy-Ruyer1;2, S. C. Madden2, F. Galliano2, V. Lebouteiller2, M. Baes3, G. J. Bendo4, A. Boselli5, L. Ciesla6, D. Cormier7, A. Cooray8, L. Cortese9, I. De Looze3;10, V. Doublier-Pritchard11, M. Galametz12, A. P. Jones1, O. Ł. Karczewski13, N. Lu14, and L. Spinoglio15 1 Institut d’Astrophysique Spatiale, CNRS, UMR 8617, 91405 Orsay, France e-mail: [email protected]; [email protected] 2 Laboratoire AIM, CEA/IRFU/Service d’Astrophysique, Université Paris Diderot, Bât. 709, 91191 Gif-sur-Yvette, France 3 Sterrenkundig Observatorium, Universiteit Gent, Krijgslaan 281 S9, 9000 Gent, Belgium 4 UK ALMA Regional Centre Node, Jodrell Bank Centre for Astrophysics, School of Physics & Astronomy, University of Manchester, Oxford Road, Manchester M13 9PL, UK 5 Laboratoire d’Astrophysique de Marseille – LAM, Université d’Aix-Marseille & CNRS, UMR 7326, 38 rue F. Joliot-Curie, 13388 Marseille Cedex 13, France 6 Department of Physics, University of Crete, 71003 Heraklion, Greece 7 Zentrum für Astronomie der Universität Heidelberg, Institut für Theoretische Astrophysik, Albert-Ueberle-Str. 2, 69120 Heidelberg, Germany 8 Center for Cosmology, Department of Physics and Astronomy, University of California, Irvine, CA 92697, USA 9 Centre for Astrophysics & Supercomputing, Swinburne University of Technology, Mail H30, PO Box 218, Hawthorn VIC 3122, Australia 10 Institute of Astronomy, University of Cambridge, Madingley Road, Cambridge CB3 0HA, UK 11 Max-Planck für Extraterrestrische Physik, Giessenbachstr. 1, 85748 Garching-bei-München, Germany 12 European Southern Observatory, Karl-Schwarzschild-Str.
  • Wynyard Planetarium & Observatory a Autumn Observing Notes

    Wynyard Planetarium & Observatory a Autumn Observing Notes

    Wynyard Planetarium & Observatory A Autumn Observing Notes Wynyard Planetarium & Observatory PUBLIC OBSERVING – Autumn Tour of the Sky with the Naked Eye CASSIOPEIA Look for the ‘W’ 4 shape 3 Polaris URSA MINOR Notice how the constellations swing around Polaris during the night Pherkad Kochab Is Kochab orange compared 2 to Polaris? Pointers Is Dubhe Dubhe yellowish compared to Merak? 1 Merak THE PLOUGH Figure 1: Sketch of the northern sky in autumn. © Rob Peeling, CaDAS, 2007 version 1.2 Wynyard Planetarium & Observatory PUBLIC OBSERVING – Autumn North 1. On leaving the planetarium, turn around and look northwards over the roof of the building. Close to the horizon is a group of stars like the outline of a saucepan with the handle stretching to your left. This is the Plough (also called the Big Dipper) and is part of the constellation Ursa Major, the Great Bear. The two right-hand stars are called the Pointers. Can you tell that the higher of the two, Dubhe is slightly yellowish compared to the lower, Merak? Check with binoculars. Not all stars are white. The colour shows that Dubhe is cooler than Merak in the same way that red-hot is cooler than white- hot. 2. Use the Pointers to guide you upwards to the next bright star. This is Polaris, the Pole (or North) Star. Note that it is not the brightest star in the sky, a common misconception. Below and to the left are two prominent but fainter stars. These are Kochab and Pherkad, the Guardians of the Pole. Look carefully and you will notice that Kochab is slightly orange when compared to Polaris.
  • Astronomy Magazine Special Issue

    Astronomy Magazine Special Issue

    γ ι ζ γ δ α κ β κ ε γ β ρ ε ζ υ α φ ψ ω χ α π χ φ γ ω ο ι δ κ α ξ υ λ τ μ β α σ θ ε β σ δ γ ψ λ ω σ η ν θ Aι must-have for all stargazers η δ μ NEW EDITION! ζ λ β ε η κ NGC 6664 NGC 6539 ε τ μ NGC 6712 α υ δ ζ M26 ν NGC 6649 ψ Struve 2325 ζ ξ ATLAS χ α NGC 6604 ξ ο ν ν SCUTUM M16 of the γ SERP β NGC 6605 γ V450 ξ η υ η NGC 6645 M17 φ θ M18 ζ ρ ρ1 π Barnard 92 ο χ σ M25 M24 STARS M23 ν β κ All-in-one introduction ALL NEW MAPS WITH: to the night sky 42,000 more stars (87,000 plotted down to magnitude 8.5) AND 150+ more deep-sky objects (more than 1,200 total) The Eagle Nebula (M16) combines a dark nebula and a star cluster. In 100+ this intense region of star formation, “pillars” form at the boundaries spectacular between hot and cold gas. You’ll find this object on Map 14, a celestial portion of which lies above. photos PLUS: How to observe star clusters, nebulae, and galaxies AS2-CV0610.indd 1 6/10/10 4:17 PM NEW EDITION! AtlAs Tour the night sky of the The staff of Astronomy magazine decided to This atlas presents produce its first star atlas in 2006.
  • A Basic Requirement for Studying the Heavens Is Determining Where In

    A Basic Requirement for Studying the Heavens Is Determining Where In

    Abasic requirement for studying the heavens is determining where in the sky things are. To specify sky positions, astronomers have developed several coordinate systems. Each uses a coordinate grid projected on to the celestial sphere, in analogy to the geographic coordinate system used on the surface of the Earth. The coordinate systems differ only in their choice of the fundamental plane, which divides the sky into two equal hemispheres along a great circle (the fundamental plane of the geographic system is the Earth's equator) . Each coordinate system is named for its choice of fundamental plane. The equatorial coordinate system is probably the most widely used celestial coordinate system. It is also the one most closely related to the geographic coordinate system, because they use the same fun­ damental plane and the same poles. The projection of the Earth's equator onto the celestial sphere is called the celestial equator. Similarly, projecting the geographic poles on to the celest ial sphere defines the north and south celestial poles. However, there is an important difference between the equatorial and geographic coordinate systems: the geographic system is fixed to the Earth; it rotates as the Earth does . The equatorial system is fixed to the stars, so it appears to rotate across the sky with the stars, but of course it's really the Earth rotating under the fixed sky. The latitudinal (latitude-like) angle of the equatorial system is called declination (Dec for short) . It measures the angle of an object above or below the celestial equator. The longitud inal angle is called the right ascension (RA for short).
  • A Search For" Dwarf" Seyfert Nuclei. VII. a Catalog of Central Stellar

    A Search For" Dwarf" Seyfert Nuclei. VII. a Catalog of Central Stellar

    TO APPEAR IN The Astrophysical Journal Supplement Series. Preprint typeset using LATEX style emulateapj v. 26/01/00 A SEARCH FOR “DWARF” SEYFERT NUCLEI. VII. A CATALOG OF CENTRAL STELLAR VELOCITY DISPERSIONS OF NEARBY GALAXIES LUIS C. HO The Observatories of the Carnegie Institution of Washington, 813 Santa Barbara St., Pasadena, CA 91101 JENNY E. GREENE1 Department of Astrophysical Sciences, Princeton University, Princeton, NJ ALEXEI V. FILIPPENKO Department of Astronomy, University of California, Berkeley, CA 94720-3411 AND WALLACE L. W. SARGENT Palomar Observatory, California Institute of Technology, MS 105-24, Pasadena, CA 91125 To appear in The Astrophysical Journal Supplement Series. ABSTRACT We present new central stellar velocity dispersion measurements for 428 galaxies in the Palomar spectroscopic survey of bright, northern galaxies. Of these, 142 have no previously published measurements, most being rela- −1 tively late-type systems with low velocity dispersions (∼<100kms ). We provide updates to a number of literature dispersions with large uncertainties. Our measurements are based on a direct pixel-fitting technique that can ac- commodate composite stellar populations by calculating an optimal linear combination of input stellar templates. The original Palomar survey data were taken under conditions that are not ideally suited for deriving stellar veloc- ity dispersions for galaxies with a wide range of Hubble types. We describe an effective strategy to circumvent this complication and demonstrate that we can still obtain reliable velocity dispersions for this sample of well-studied nearby galaxies. Subject headings: galaxies: active — galaxies: kinematics and dynamics — galaxies: nuclei — galaxies: Seyfert — galaxies: starburst — surveys 1. INTRODUCTION tors, apertures, observing strategies, and analysis techniques.
  • The Triggering of Starbursts in Low-Mass Galaxies

    The Triggering of Starbursts in Low-Mass Galaxies

    Mon. Not. R. Astron. Soc. 000, 000{000 (0000) Printed 28 September 2018 (MN LATEX style file v2.2) The triggering of starbursts in low-mass galaxies Federico Lelli1;2 ?, Marc Verheijen2, Filippo Fraternali3;1 1Department of Astronomy, Case Western Reserve University, 10900 Euclid Ave, Cleveland, OH 44106, USA 2Kapteyn Astronomical Institute, University of Groningen, Postbus 800, 9700 AV, Groningen, The Netherlands 3Department of Physics and Astronomy, University of Bologna, via Berti Pichat 6/2, 40127, Bologna, Italy ABSTRACT Strong bursts of star formation in galaxies may be triggered either by internal or ex- ternal mechanisms. We study the distribution and kinematics of the H I gas in the outer regions of 18 nearby starburst dwarf galaxies, that have accurate star-formation histories from HST observations of resolved stellar populations. We find that star- burst dwarfs show a variety of H I morphologies, ranging from heavily disturbed H I distributions with major asymmetries, long filaments, and/or H I-stellar offsets, to lop- sided H I distributions with minor asymmetries. We quantify the outer H I asymmetry for both our sample and a control sample of typical dwarf irregulars. Starburst dwarfs have more asymmetric outer H I morphologies than typical irregulars, suggesting that some external mechanism triggered the starburst. Moreover, galaxies hosting an old burst (&100 Myr) have more symmetric H I morphologies than galaxies hosting a young one (.100 Myr), indicating that the former ones probably had enough time to regularize their outer H I distribution since the onset of the burst. We also investigate the nearby environment of these starburst dwarfs and find that most of them (∼80%) have at least one potential perturber at a projected distance .200 kpc.
  • Open Clusters

    Open Clusters

    Open Clusters Open clusters (also known as galactic clusters) are of tremendous importance to the science of astronomy, if not to astrophysics and cosmology generally. Star clusters serve as the "laboratories" of astronomy, with stars now all at nearly the same distance and all created at essentially the same time. Each cluster thus is a running experiment, where we can observe the effects of composition, age, and environment. We are hobbled by seeing only a snapshot in time of each cluster, but taken collectively we can understand their evolution, and that of their included stars. These clusters are also important tracers of the Milky Way and other parent galaxies. They help us to understand their current structure and derive theories of the creation and evolution of galaxies. Just as importantly, starting from just the Hyades and the Pleiades, and then going to more distance clusters, open clusters serve to define the distance scale of the Milky Way, and from there all other galaxies and the entire universe. However, there is far more to the study of star clusters than that. Anyone who has looked at a cluster through a telescope or binoculars has realized that these are objects of immense beauty and symmetry. Whether a cluster like the Pleiades seen with delicate beauty with the unaided eye or in a small telescope or binoculars, or a cluster like NGC 7789 whose thousands of stars are seen with overpowering wonder in a large telescope, open clusters can only bring awe and amazement to the viewer. These sights are available to all.
  • Galaxy Data Name Constell

    Galaxy Data Name Constell

    Galaxy Data name constell. quadvel km/s z type width ly starsDist. Satellite Milky Way many many 0 0.0000 SBbc 106K 200M 0 M31 Andromeda NQ1 -301 -0.0010 SA 220K 1T 2.54Mly M32 Andromeda NQ1 -200 -0.0007 cE2 Sat. 5K 2.49Mly M31 M110 Andromeda NQ1 -241 -0.0008 dE 15K 2.69M M31 NGC 404 Andromeda NQ1 -48 -0.0002 SA0 no 10M NGC 891 Andromeda NQ1 528 0.0018 SAb no 27.3M NGC 680 Aries NQ1 2928 0.0098 E pec no 123M NGC 772 Aries NQ1 2472 0.0082 SAb no 130M Segue 2 Aries NQ1 -40 -0.0001 dSph/GC?. 100 5E5 114Kly MW NGC 185 Cassiopeia NQ1 -185 -0.0006dSph/E3 no 2.05Mly M31 Dwingeloo 1 Cassiopeia NQ1 110 0.0004 SBcd 25K 10Mly Dwingeloo 2 Cassiopeia NQ1 94 0.0003Iam no 10Mly Maffei 1 Cassiopeia NQ1 66 0.0002 S0pec E3 75K 9.8Mly Maffei 2 Cassiopeia NQ1 -17 -0.0001 SABbc 25K 9.8Mly IC 1613 Cetus NQ1 -234 -0.0008Irr 10K 2.4M M77 Cetus NQ1 1177 0.0039 SABd 95K 40M NGC 247 Cetus NQ1 0 0.0000SABd 50K 11.1M NGC 908 Cetus NQ1 1509 0.0050Sc 105K 60M NGC 936 Cetus NQ1 1430 0.0048S0 90K 75M NGC 1023 Perseus NQ1 637 0.0021 S0 90K 36M NGC 1058 Perseus NQ1 529 0.0018 SAc no 27.4M NGC 1263 Perseus NQ1 5753 0.0192SB0 no 250M NGC 1275 Perseus NQ1 5264 0.0175cD no 222M M74 Pisces NQ1 857 0.0029 SAc 75K 30M NGC 488 Pisces NQ1 2272 0.0076Sb 145K 95M M33 Triangulum NQ1 -179 -0.0006 SA 60K 40B 2.73Mly NGC 672 Triangulum NQ1 429 0.0014 SBcd no 16M NGC 784 Triangulum NQ1 0 0.0000 SBdm no 26.6M NGC 925 Triangulum NQ1 553 0.0018 SBdm no 30.3M IC 342 Camelopardalis NQ2 31 0.0001 SABcd 50K 10.7Mly NGC 1560 Camelopardalis NQ2 -36 -0.0001Sacd 35K 10Mly NGC 1569 Camelopardalis NQ2 -104 -0.0003Ibm 5K 11Mly NGC 2366 Camelopardalis NQ2 80 0.0003Ibm 30K 10M NGC 2403 Camelopardalis NQ2 131 0.0004Ibm no 8M NGC 2655 Camelopardalis NQ2 1400 0.0047 SABa no 63M Page 1 2/28/2020 Galaxy Data name constell.
  • Galactic Winds in Dwarf Galaxies?

    Galactic Winds in Dwarf Galaxies?

    28.05.2017 Starburst Dwarf Galaxies SS 2017 1 Starburst Dwarf Galaxies The star-formation history does in general not show a continuous evolution but preferably an episoidal behaviour. SS 2017 2 1 28.05.2017 Definition: Starburst (t ) 0 10. ....100 from stellar population synthesis ( G ) M HI HI mass SFR (t ) G Hubble 0 Examples: at former times: Globular Clusters Dwarf Ellipticals giant Ellipticals at present: giant HII regions > 30 Dor SBDGs NGC 1569, NGC 4449, NGC 5253 He 2-10, NGC 1705, III Zw 102 M82, NGC 253 nuclear SBs NGC 1808, NGC 2903, Mkr 297 ULIRGs SSMerger 2017 4 Dwarf Galaxies and Galactic Winds In NGC 1569 2 Super Star Clusters at the base of the gas stream are the engines of the galactic wind due SS 2017 to their5 cumulative supernova II explosions. 2 28.05.2017 Model: • bipolar outflow; • the S part towards observer is unobscured; • disk inclination known. X-ray in colors according to hardness (blue: hard, red: soft) SS 2017 6 overlaid with HI contours (white) Martin et al. (2002) Abundances in the galactic wind from X-ray spectra SS 2017 Martin7 et al. (2002) ApJ 574 3 28.05.2017 The mass loss can be determined from the effective yield yeff of the HI ISM. The loss of metals should be visible in the hot gas outflow. SS 2017 8Martin et al. (2002) ApJ 574 Galactic winds MacLow & Ferrara (1999) courtesy Simone Recchi • Effective yields of dIrrs < solar! • Outflow of SNII gas reduces e.g. O, y SSeff 2017 9 • but: simple outflow models cannot account for gas mixing + turb.
  • SAA 100 Club

    SAA 100 Club

    S.A.A. 100 Observing Club Raleigh Astronomy Club Version 1.2 07-AUG-2005 Introduction Welcome to the S.A.A. 100 Observing Club! This list started on the USENET newsgroup sci.astro.amateur when someone asked about everyone’s favorite, non-Messier objects for medium sized telescopes (8-12”). The members of the group nominated objects and voted for their favorites. The top 100 objects, by number of votes, were collected and ranked into a list that was published. This list is a good next step for someone who has observed all the objects on the Messier list. Since it includes objects in both the Northern and Southern Hemispheres (DEC +72 to -72), the award has two different levels to accommodate those observers who aren't able to travel. The first level, the Silver SAA 100 award requires 88 objects (all visible from North Carolina). The Gold SAA 100 Award requires all 100 objects to be observed. One further note, many of these objects are on other observing lists, especially Patrick Moore's Caldwell list. For convenience, there is a table mapping various SAA100 objects with their Caldwell counterparts. This will facilitate observers who are working or have worked on these lists of objects. We hope you enjoy looking at all the great objects recommended by other avid astronomers! Rules In order to earn the Silver certificate for the program, the applicant must meet the following qualifications: 1. Be a member in good standing of the Raleigh Astronomy Club. 2. Observe 80 Silver observations. 3. Record the time and date of each observation.
  • 108 Afocal Procedure, 105 Age of Globular Clusters, 25, 28–29 O

    108 Afocal Procedure, 105 Age of Globular Clusters, 25, 28–29 O

    Index Index Achromats, 70, 73, 79 Apochromats (APO), 70, Averted vision Adhafera, 44 73, 79 technique, 96, 98, Adobe Photoshop Aquarius, 43, 99 112 (software), 108 Aquila, 10, 36, 45, 65 Afocal procedure, 105 Arches cluster, 23 B1620-26, 37 Age Archinal, Brent, 63, 64, Barkhatova (Bar) of globular clusters, 89, 195 catalogue, 196 25, 28–29 Arcturus, 43 Barlow lens, 78–79, 110 of open clusters, Aricebo radio telescope, Barnard’s Galaxy, 49 15–16 33 Basel (Bas) catalogue, 196 of star complexes, 41 Aries, 45 Bayer classification of stellar associations, Arp 2, 51 system, 93 39, 41–42 Arp catalogue, 197 Be16, 63 of the universe, 28 Arp-Madore (AM)-1, 33 Beehive Cluster, 13, 60, Aldebaran, 43 Arp-Madore (AM)-2, 148 Alessi, 22, 61 48, 65 Bergeron 1, 22 Alessi catalogue, 196 Arp-Madore (AM) Bergeron, J., 22 Algenubi, 44 catalogue, 197 Berkeley 11, 124f, 125 Algieba, 44 Asterisms, 43–45, Berkeley 17, 15 Algol (Demon Star), 65, 94 Berkeley 19, 130 21 Astronomy (magazine), Berkeley 29, 18 Alnilam, 5–6 89 Berkeley 42, 171–173 Alnitak, 5–6 Astronomy Now Berkeley (Be) catalogue, Alpha Centauri, 25 (magazine), 89 196 Alpha Orionis, 93 Astrophotography, 94, Beta Pictoris, 42 Alpha Persei, 40 101, 102–103 Beta Piscium, 44 Altair, 44 Astroplanner (software), Betelgeuse, 93 Alterf, 44 90 Big Bang, 5, 29 Altitude-Azimuth Astro-Snap (software), Big Dipper, 19, 43 (Alt-Az) mount, 107 Binary millisecond 75–76 AstroStack (software), pulsars, 30 Andromeda Galaxy, 36, 108 Binary stars, 8, 52 39, 41, 48, 52, 61 AstroVideo (software), in globular clusters, ANR 1947
  • The Eldorado Star Party 2017 Telescope Observing Club by Bill Flanagan Houston Astronomical Society

    The Eldorado Star Party 2017 Telescope Observing Club by Bill Flanagan Houston Astronomical Society

    The Eldorado Star Party 2017 Telescope Observing Club by Bill Flanagan Houston Astronomical Society Purpose and Rules Welcome to the Annual ESP Telescope Club! The main purpose of this club is to give you an opportunity to observe some of the showpiece objects of the fall season under the pristine skies of Southwest Texas. In addition, we have included a few items on the observing lists that may challenge you to observe some fainter and more obscure objects that present themselves at their very best under the dark skies of the Eldorado Star Party. The rules are simple; just observe the required number of objects listed while you are at the Eldorado Star Party to receive a club badge. Big & Bright The telescope program, “Big & Bright,” is a list of 30 objects. This observing list consists of some objects that are apparently big and/or bright and some objects that are intrinsically big and/or bright. Of course the apparently bright objects will be easy to find and should be fun to observe under the dark sky conditions at the X-Bar Ranch. Observing these bright objects under the dark skies of ESP will permit you to see a lot of detail that is not visible under light polluted skies. Some of the intrinsically big and bright objects may be more challenging because at the extreme distance of these objects they will appear small and dim. Nonetheless the challenge of hunting them down and then pondering how far away and energetic they are can be just as rewarding as observing the brighter, easier objects on the list.