JIHO ČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUD ĚJOVICÍCH ZEM ĚDĚLSKÁ FAKULTA

Studijní program: N4101 - Zem ědělské inženýrství Studijní obor: Agroekologie Katedra: Katedra krajinného managementu Vedoucí katedry: doc. Ing. Pavel Ondr, CSc.

DIPLOMOVÁ PRÁCE Geneze vývoje venkovské sídelní struktury

Vedoucí diplomové práce: Autor: Ing. Monika Koupilová, Dis. Bc. Lenka Černíková

České Bud ějovice, duben 2013

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že svoji diplomovou práci jsem vypracovala samostatně pouze s použitím pramen ů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném zn ění souhlasím se zve řejn ěním své diplomové práce, a to v nezkrácené podob ě (v úprav ě vzniklé vypušt ěním vyzna čených částí archivovaných Zem ědělskou fakultou JU) elektronickou cestou ve ve řejn ě p řístupné části databáze STAG provozované Jiho českou univerzitou v Českých Bud ějovicích na jejích internetových stránkách.

V Českých Bud ějovicích dne ...... Bc. Lenka Černíková

...... podpis

Pod ěkování:

Tímto bych cht ěla pod ěkovat Ing. Monice Koupilové, DiS. za odborné vedení mé diplomové práce. D ěkuji také řediteli Základní školy v Nalžovských Horách, panu Mgr. Karlu Zde ňkovi, za možnost nahlédnout do obecních kroník. Dále bych cht ěla pod ěkovat zam ěstnanc ům M ěstského ú řadu Nalžovské Hory, p ředevším knihovnici, paní Marii Löblové, za ochotu p ři pomoci s hledáním vhodných literárních zdroj ů. Nesmím také zapomenout na mého kamaráda, Bc. Jana Štefla, který mi poskytl cenné rady p ři práci s informa čním systémem ArcGIS. V neposlední řad ě chci pod ěkovat p ředevším mým rodi čů m a sest ře za velkou trp ělivost a psychickou podporu b ěhem mého studia.

Abstrakt

Cílem práce bylo zobrazit zm ěny krajiny v zájmové oblasti katastrálního území obce Nalžovské Hory. Byly posuzovány zm ěny, které se staly v letech 1844-1845, tedy v dob ě 2. vojenského mapování a rovn ěž b ěhem 3. vojenského mapování, které probíhalo v letech 1877-1880. Zm ěny v krajin ě se také posuzovaly z období po tzv. kolektivizaci v 50. letech 20. století a ze sou časnosti, z roku 2011. Dále byly také navrženy zm ěny v obci, které by bylo možno uskute čnit do roku 2020. Vývoj zm ěn byl pozorován u zem ědělských ploch, tj. u trvalých travních porost ů a orné p ůdy, dále u lesních a vodních ploch a nakonec u intravilánu. Návrhy zm ěn v obci byly navrženy tak, aby pomohly k jejímu rozvoji v oblasti bydlení, rekreace a podnikání. V Praktické části jsou uvedeny důvody zm ěn a výsledky zpracovány v grafech. Práce je dopln ěna o řadu historicky cenných fotografií, vztahujících se ke zkoumané oblasti.

Klí čová slova Nalžovské Hory, lesopark Prašivice, vývoj zem ědělské plochy, rod Taaffe, kolektivizace

Abstract

The goal of the thesis was to discuss landscape changes in the cadastral area of interest: Nalžovské Hory village. The landscape has been assessed according to the changes that occurred during the second military mapping (1844-1845) as well as the third military mapping (1877-1880). Changes in the landscape were also assessed using the period after collectivization in the second half of the Twentieth Century and the present day (2011). Further changes have also been proposed for the village, which could be realized by 2020. The development of changes has been observed in agricultural areas, which includes permanent grassland and arable land, as well as the forest and water areas, and finally the urban area. Proposals for changes in the village have been designed to help develop the areas of housing, recreation and business. The practical section provides reasons for the changes and the results are processed in the charts. The work is complemented by a series of historically valuable photos related to the area under study.

Key words Nalžovské Hory, Forest Park Prašivice, development of agricultural area, family Taaffe, collectivization

OBSAH

1 ÚVOD...... 10 2 LITERÁRNÍ P ŘEHLED ...... 12 2.1 ŠUMAVSKÉ PODH ŮŘ Í – POPIS ÚZEMÍ ...... 12 2.2 Vývoj osídlení Pošumaví ...... 12 2.2.1 Mladší doba železná...... 13 2.2.2 Příchod Slovan ů ...... 13 2.2.3 St ředov ěk ...... 15 2.2.4 Třicetiletá válka...... 15 2.2.5 Druhá sv ětová válka po sou časnost ...... 16 2.3 Obec Nalžovské Hory ...... 17 2.3.1 Vývoj názvu obce...... 17 2.3.2 Nalžovské Hory po roce 1945...... 23 2.4 Zem ědělství...... 25 2.4.1 Zem ědělství v Pošumaví ...... 25 2.4.2 Následky komunismu v krajin ě...... 27 2.4.3 Zem ědělství v Nalžovských Horách ...... 28 2.4.4 JZD v obci...... 31 2.5 Lesnictví v obci...... 31 2.6 Erozní ohrožení v Nalžovských Horách ...... 33 2.7 Lesopark Prašivice ...... 34 2.7.1 Um ělá z řícenina hradu Ballymote...... 35 2.7.2 Gloriet ...... 38 2.7.3 Fantaskní skulptury – drak, želva, žralok ...... 39 2.8 Zámecký park...... 41 3 MATERIÁL...... 42 3.1 Šumavské podh ůř í – Nalžovské Hory...... 42 3.2 Místopis...... 42 3.3 Geologie ...... 43 3.3.1 Geologická stavba ...... 43

3.3.2 Uranový pr ůzkum...... 45 3.4 Geomorfologie ...... 46 3.5 Klima...... 47 3.6 Vodní plochy a toky...... 48 3.7 Fauna...... 49 3.8 Dendrologie a flóra ...... 49 4 Metodika ...... 51 4.1 Zpracování literárního p řehledu...... 51 4.2 Mapové podklady...... 51 4.3 Zpracování mapových podklad ů...... 52 4.3.1 Georeferencování ...... 52 4.3.2 ArcCatalog ...... 53 4.3.3 Digitalizace ...... 54 4.3.4 Výpo čet plochy ...... 54 4.3.5 Kone čná úprava mapy...... 55 4.4 Vyhodnocení mapových podklad ů...... 56 5 Výsledky a diskuze ...... 57 5.1 Vývoj lesní plochy ...... 57 5.2 Vývoj lesoparku Prašivice v map ě...... 59 5.3 Vývoj zem ědělství...... 60 5.3.1 Louky a pastviny...... 61 5.3.2 Vývoj polí ...... 63 5.4 Vývoj vodohospodá řství ...... 65 5.5 Návrh rozvoje obce do budoucna...... 67 6 Záv ěr...... 69 7 Seznam použité literatury...... 71 8 P ŘÍLOHY ...... 82

1 ÚVOD

Pro zpracování diplomové práce byla zvolena obec Nalžovské Hory, která se nachází v bývalém okrese Klatovy. Obec Nalžovské Hory vznikla v roce 1952 slou čením obcí Nalžovy a St říbrné Hory. Tato práce se zam ěř uje na vývoj katastrálního území v letech 1844-1845 a 1877-1880. Na tyto časové úseky byly použity mapy z 2. a 3. vojenského mapování a mapa z roku 1952, k jehož ur čení napomohla černobílá ortofotomapa z leteckého mapování z padesátých let. Není opomíjena ani sou časnost (do roku 2011), jejíž vývoj je samoz řejm ě také prozkoumán. Práce je člen ěna do t ří základních celk ů. První část pojednává o vysv ětlení historického vývoje osidlování dané oblasti a následn ě její p řechod k hospoda ření ať už na polích, loukách nebo v lesích. Popisuje také t ěžký život na českých vesnicích během válek – t řicetileté a p ředevším pak druhé sv ětové. V neposlední řad ě je popsán historický vývoj obou obcí (Nalžovy a St říbrné Hory), v četn ě jejich slou čení v jednotnou obec Nalžovské Hory až po sou časnost. Velkou mírou do historie obou obcí zasahovala také šlechta, která významn ě zm ěnila jejich vzhled. Významným po činem byl p ředevším nápad jednoho z majitel ů zámku p řem ěnit p ůvodní les na romantický lesopark. O šlechtických rodech Taaffee a Pöting se též okrajov ě zmi ňuji. Nechybí ani zmínka o dolování st říbra ve St říbrných Horách. Ke konci kapitoly je popsána situace na venkov ě poté, co se Komunistická strana dostala k moci a začala m ěnit vzhled celé krajiny, a to hlavn ě co se tý če zem ědělství. Druhá část už se zam ěř uje na obec z hlediska její polohy, geologického nebo uranového pr ůzkumu, ale informuje také o všem, co se tý če p řírody. Lze se v ní dozv ědět o klimatických podmínkách v dané oblasti, o po četnosti vodních zdroj ů, nebo o tom, jaká je pro zdejší kraj typická fauna a flóra. V záv ěre čné části je popsán jednotlivý vývoj lesních, vodních nebo zem ědělských ploch, tj. orné p ůdy a trvalých travních porost ů. Vývoje jsou znázorn ěny v grafech a v mapách, které jsou p řipojeny v p říloze. U jednotlivých podkapitol, týkajících se vývoj ů, je popsán d ůvod, pro č mohly tyto zm ěny nastat. Nakonec jsou navrženy zm ěny v obci, které by mohly pozitivn ě ovlivnit její další rozvoj. Ty se týkají oblasti bydlení, rekreace

10 nebo podnikání. Práce je dopln ěna také o řadu historicky cenných fotografií, vztahujících se ke zkoumané oblasti. Autor činým prvotním úkolem bylo zvolit vhodnou oblast, kde by bylo možné posoudit historický vývoj krajiny. Cílem práce pak bylo vyhodnotit textové a mapové podklady, týkající se dané oblasti a zpracovat data, která se vztahují ke zvolenému území. V neposlední řad ě bylo snahou ur čit hlavní body zvrat ů, které m ěly vliv na vývoj oblasti a ur čit faktory, jež tyto zm ěny zp ůsobily. Na záv ěr byly vysloveny návrhy na další možné rozvíjení oblasti.

11 2 LITERÁRNÍ P ŘEHLED

2.1 ŠUMAVSKÉ PODH ŮŘ Í – POPIS ÚZEMÍ

Šumavské podh ůř í je geomorfologický celek na severovýchodním okraji Šumavské hornatiny. Rozprostírá se na ploše 2407 km² a je také rozsáhlejší než česká část Šumavy (DEMEK 1987). Sm ěrem k severu p řechází Šumava v ětšinou zvolna v pom ěrn ě členité a rozsáhlé Šumavské podh ůř í (http://www.risy.cz). Je zna čně členitou vrchovinou s pr ůměrnou výškou 634 m, která obepíná od severu mnohem znám ější a vyšší Šumavu. Na západ ě a na jihu sousedí s Šumavou, na severu s Blatenskou pahorkatinou a Švihovskou vrchovinou, na východ ě pak s Českobud ějovickou pánví a Novohradským podh ůř ím (BRANDOS, FENCLOVÁ 2013). Jako celek není Šumavské podh ůř í chrán ěno, zasahuje sem však CHKO Šumava. Klima hor je úm ěrné nadmo řské výšce s jedním malým rozdílem – v důsledku záv ětrné polohy za Šumavou, která tvo ří p řekážku p řevládajícímu proud ění, se zde projevuje fénový efekt, na území ČR asi nejpr ůkazn ější. Výsledkem jsou nižší srážky (o cca 20-30 %) a vyšší teplota vzduchu (asi o 0,5 °C v ro čním pr ůměru a až 2 °C v extrémních hodnotách). Stálejší sn ěhová pokrývka proto bývá jen v nejvyšších polohách, nad 900 m n. m. Celé poho ří je zalesn ěné p řevážn ě smrkem, v nižších částech i smíšenými lesy s bukem (http://tisicovky.cz).

2.2 Vývoj osídlení Pošumaví

Tento kraj osadníky p říliš nelákal. Byl to p ředevším hornatý terén, který byl z většího dílu pokryt pralesem (STUPKA 1965-1972). Pošumavská oblast s pahorkovitými, mén ě úrodnými polohami na severním obvodu a pásmem horských h řeben ů na jihu nebyla pro prav ěkého člov ěka, závislého ve velké mí ře na p řírodních podmínkách, ideální kon činou (ZÁLOHA 1972). Po čátek osidlování tohoto kraje bohužel není znám. M ůžeme jen usuzovat z vykopávek a archeologických nález ů na Horaž ďovicku, Sušicku

12 a Klatovsku. Tyto nálezy nám ukazují, kterými cestami do tohoto kraje p řicházel předhistorický člov ěk, jakým zp ůsobem a v jakých formách se vytvá řel jeho život nebo jak se p řizp ůsobovala jeho kultura v prost ředí ve kterém žil (STUPKA 1965-1972). Jen velmi ojedin ělé výjimky nám dokazují skromné nálezy z období pozdního paleolitu, mladší doby kamenné, bronzové i starší doby železné. Tyto sporé doklady ukazují zejména na osidlování podél řeky Otavy, v oblastech kolem Sušice.Významnou zm ěnu v osidlování Šumavy znamenal p ředevším objev železa. Rozvoj ková řství pak poskytl lidem ú činn ější zbran ě a nástroje k použití p ři obživ ě (http://sumavainfo.cz). Nap říklad ve starší dob ě bronzové se osídlení posunulo hloub ěji do šumavského podh ůř í p ředevším podél toku řeky Vltavy a Voly ňky (AND ĚRA, ZAV ŘEL 2003).

2.2.1 Mladší doba železná

Již na po čátku mladší doby železné se na Šumav ě, v jižních a jihozápadních Čechách objevili Keltové (http://sumavainfo.cz). Keltové zvládli technologii výroby železa a p řivedli k rozvoji řadu řemesel, využívajících hutnické zpracování železných rud i dalších kov ů (LÖW, MÍCHAL 2003). Při proniknutí na Horní Otavu si vybudovali na obranu hradišt ě Sedlo nad Albrechticemi a Reisenbach. N ěkte ří badatelé spojují umíst ění keltských hradiš ť v Pootaví s možností rýžování zlata a st říbra (STUPKA 1965-1972). Hloub ěji do nitra Šumavy však stále p řicházeli lidé jen ojedin ěle ( ŘEZNÍ ČKOVÁ 2013). Sušicko bylo siln ě zalesn ěnou Šumavou p ři jihozápadní hranici Čech (STUPKA 1955). Z doby, kdy Šumavu po Keltech osídlují Germáni, nemáme skoro žádné archeologické nálezy, až do p říchodu slovanských kmen ů (http://sumavainfo.cz).

2.2.2 Příchod Slovan ů

Od 6. století zde byli usazeni Slované. V pr ůběhu st řední doby hradištní (10. století) bylo st řední Pootaví již pom ěrn ě hust ě osídleno, byla zde doslova sí ť zem ědělských osad, formovaly se zárodky tržních st ředisek a pomezními hvozdy

13 sm ěř ovaly k jihu obchodní stezky. V 6.-10. století pronikají Slované zvolna dále do Pošumaví (VOP ĚNKA 2013). Teprve s p říchodem Slovan ů, kte ří se v Pootaví usadili můžeme hovo řit o souvislém osídlení šumavského podh ůř í ( ŘEZNÍ ČKOVÁ 2013). Slovanské obyvatelstvo si budovalo další osady a vesnice s typickými podzemnicemi převážn ě v údolí řek a potok ů. Klu čila se p ůda pro pole a jen velmi pozvolna postupovalo osídlení výše do hor (http://sumavainfo.cz). Známý archeolog Prof. Emanuel Šimek, který prožil v ětšinu svého volného času v Mi řenicích, tam našel v roce 1930 bronzový srp. Také na Malém Boru byl roku 1902 nalezen celý poklad bronzových p ředm ětů. Výskyt drahých kov ů (zlata a st říbra) byl významným podn ětem k založení horních m ěst jako Hory Matky Boží na Velharticku nebo pozd ěji St říbrné Hory na Horaž ďovicku (STUPKA 1965-1972). O vývoji oblasti až do konce 12. století jsou však pouze kusé písemné zprávy a také archeologických doklad ů je poskrovnu. V šumavském podh ůř í v té dob ě existovala již poměrn ě hustá sí ť zem ědělských osad, formovaly se zárodky tržních st ředisek a pomezními hvozdy sm ěř ovaly k jihu obchodní stezky (VONDRUŠKA 1989). Oproti tomu zem ědělské osidlování vzhledem k potížím s kolonizací lesní p ůdy, postupovalo mnohem pomaleji. Tato kolonizace byla finan čně velmi nákladná a pom ěrn ě složitá, proto se jí za podpory panovníka ujímaly zprvu jen kláštery. Tak se koncem 12. století stává církev nejv ětším vlastníkem p ůdy na Šumav ě, hned po českém panovníkovi (http://sumavainfo.cz). V malém množství p řicházeli v této dob ě do šumavské krajiny i n ěme čtí kolonisté. Vliv n ěmeckých kolonist ů však není t řeba n ějak p řece ňovat. Intenzivní kolonizace ve 12. a 13. století, doznívající ješt ě ve 14. století, rozší řila osídlenou p ůdu dále proti proudu potok ů a říček v šumavském podh ůř í a pozd ěji i do odlehlejších zákoutí. St ředov ěkou kolonizací byla první etapa osidlování Šumavy v podstat ě dokon čena. V podh ůř í vznikla pom ěrn ě hustá sí ť v ětších i menších vesnic, p ři obchodních cestách se zformovala prosperující m ěstská st řediska, osídlení dosáhlo st ředních poloh a v ojedin ělých p řípadech skupiny osadník ů pronikly i výše do hor a do pohrani čního hvozdu ( ŘEZNÍ ČKOVÁ 2013). Zem ědělské vesnice a osady, které rostly v souvislosti s rýžováním a dolováním zlata, sledovaly tok řek a potok ů a vyhýbaly se vysokým zalesn ěných kopc ům (AND ĚRA, ZAV ŘEL 2003).

14 2.2.3 St ředov ěk

13. stol. se se svými charakteristickými rysy pln ě uplatnilo i v Pošumaví. Kolonizace, hlavn ě n ěmecká, zmenšuje lesy. P řibývání nových obcí nasv ědčuje i p řibývání listinných p řipomínek, jež nás seznamují se jmény osad. Zájem o hornictví, plynoucí z nákladného dvora, který Václavem I. v Čechách zdomác ňuje, se v Pošumaví projevuje v plné síle (http://risy.cz). To už se za číná hospodá řsky zapojovat i česká šlechta a tak ve 14. - 16. století p řispívá k pronikání do hlubokých šumavských hvozd ů i sklá řství, které zde m ělo pro sv ůj rozvoj výborné podmínky – dostatek d řeva a k řemene. I v této dob ě je zem ědělství po řád ješt ě na Šumav ě vedlejším zdrojem obživy obyvatel a hlavním z ůstává především hornictví, hutnictví, sklá řství, d řeva řství a plátenictví (http://sumavainfo.cz). V 16. století došlo po ur čitém období stagnace také k oživení t ěžby drahých kov ů, především st říbra (St říbrné Hory), a ve v ětší mí ře se za čala t ěžit železná ruda. Na po čátku 17. století zapo čala nová vlna kolonizace dalších lesních ploch p řinášejících trvalé osídlení i vyšších horských poloh ( ŘEZNÍ ČKOVÁ 2013).

2.2.4 Třicetiletá válka

Období t řicetileté války však znamenalo velký hospodá řský úpadek i na Šumav ě - prudce poklesl obchod i výroba, velké plochy zem ědělské p ůdy se p řestaly obd ělávat, města a vesnice byly vypalovány a řada z nich zcela zanikla. Rozsáhlé oblasti se doslova vylidnily. Řada panství i na Šumav ě byla prodávána, darována či zastavena cizinc ům (AND ĚRA, ZAV ŘEL 2003). Třicetiletá válka ochudila celý kraj, byly zni čeny doly, upadl i obchod na stezkách. Pom ěry jsou v kraji t ěžké, selský lid se často bou ří (VOP ĚNKA 2013). Všechny vrchnosti se po t řicetileté válce snažily rychle obnovit normální hospodá řský život a s tím souviselo i úsilí o dopln ění po čtu obyvatel. Nové složení feudálních vlastník ů p ůdy negativn ě ovlivnilo národnostní vývoj Šumavy, protože s sebou mělo p říliv kolonist ů z Rakouska i z Bavorska, který zásadn ě zm ěnil národnostní strukturu Šumavy (AND ĚRA, ZAV ŘEL 2003). P ředevším kv ůli tomuto dosidlování se vytvá ří

15 protiklad mezi českou podhorskou oblastí a n ěmeckou horskou krajinou (http://sumavainfo.cz). Osidlování Šumavy bylo na p řelomu 18. a 19. století tém ěř dokon čeno - bylo dosaženo horní hranice, která nebyla ani v pozd ějších letech p řekro čena. Vzniklá sí ť osad přetrvala bez výrazn ějších zm ěn až do 20. století. V první polovin ě 19. století však docházelo k odlivu obyvatelstva, a to p ředevším v d ůsledku zaostávání zem ědělské výroby a úpadku domácí výroby a manufaktury (AND ĚRA, ZAV ŘEL 2003). Nedostatek uhlí a železa rozvoji nepomohl. Domácí rukod ělná práce není výd ěle čná, zem ědělství ve vyšších polohách neprosperuje. Mnoho obyvatel odchází za prací do jiných kraj ů či do ciziny (VOP ĚNKA 2013). Abychom pochopili tento úpadek, museli bychom hospodá řský vývoj tohoto regionu zasadit do širšího kontextu hospodá řského vývoje v celé st řední Evropy ( ŘEZNÍ ČKOVÁ 2013). Faktem z ůstává, že Šumava z pom ěrn ě významného kraje klesla po t řicetileté válce postupn ě na jeden z nejchudších a nejzanedban ějších kout ů nejen na jihu a jihozápadě Čech, ale v celé zemi (AND ĚRA, ZAV ŘEL 2003). Vzhledem k ostatní zemi tak bylo Pošumaví stále zaostalejším krajem. Větší pr ůmysl zde nevznikl, možnosti zem ědělství byly omezené. To vedlo v mnoha oblastech k vyst ěhovalectví a hledání sezónní práce v cizin ě. Následkem toho byla tato oblast nejmén ě zalidn ěným územím Čech. Nap říklad v roce 1930 byl v Čechách pr ůměr 136 obyvatel na 1 km 2 ( ŘEZNÍ ČKOVÁ 2013).

2.2.5 Druhá sv ětová válka po sou časnost

V období roku 1937 (20. stol.) za číná chaos v celém pohrani čí, krajem zmítá běsn ění bílých podkolenek, zdvíhání pravice, út ěků českých obyvatel p řed n ěmeckou l ůzou i kolaborace. V roce 1938 byla odtržena zna čná část Šumavy a Pošumaví a p řipojena k Německu. Na vod ňansku v období II. sv ětové války operuje skupina partizán ů pod názvem Šumava II. (VOP ĚNKA 2013). Gestapo posílalo na smrt do koncentra čních tábor ů tisíce zubožených českých vězňů . Mnozí ze zat čených protifašistických bojovník ů z Pošumaví poznali p ři výsleších metody práce klatovského gestapa (KRAJOVAN 2003). Po osvobození americkou

16 armádou na ja ře roku 1945 se vracejí zabrané části Šumavy zp ět do Čech, n ěmecké obyvatelstvo je vysídleno a p řicházejí noví osadníci a to nejen z Čech a Slovenska. Negativn ě se také ve vývoji osídlení, odrazilo um ělé vytvá ření rozsáhlé „zem ě nikoho“ ve vojenských oblastech hrani čních prostor, trvající až do 90. let minulého století, které s sebou neslo další násilné vyli ďň ování velkých oblastí Šumavy (VOP ĚNKA 2013). Do Pošumaví i na Šumavu se vrací život a práce. Pobořením železné opony to nekon čí (http://websumava.wz.cz). Na "zakázanou" Šumavu se vrací život (VOP ĚNKA 2013). Tam kde se prohán ěli vojenské gazíky PS, se dnes procházejí lidé, ob čas projede terénní vozidlo ochránc ů p řírody nebo správc ů NP, práce však ubývá, firmy se ruší, pobo čky jiných se zmenšují (http://websumava.wz.cz).

2.3 Obec Nalžovské Hory 2.3.1 Vývoj názvu obce

1380 První zmínky o obci Nalezov ě 1521 Silberberg ob Ellischau (St říbrná hora nad Nalžovy) 28.2.1530 Bergstadl ob Ellischau (M ěste čko Horní nad Nalžovy) – v tomto roce byla obec povýšena na m ěstys a dostala právo na vlastní znak 29.10.1853 St říbrné Hory – František Josef I. povýšil m ěstys na zemské m ěsto a vrátil jim p ůvodní výsady 1898 Hory St říbrné 1951 Slou čení obcí Nalžovy a St říbrné Hory = Nalžovské Hory 24.9.2008 Navrácen statut m ěsta

Název m ěsta se pr ůběhu v ěků vyvíjel: St říbrné Hory → Strzjbrny Hory → Hory st říbrné Nalžovské → M ěste čko horní nad Nalžovy → Hory St říbr né nad Nalžovy nebo Nalžovem → M ěsto Horní nad Nalžovy → Hory Nalžovské (lidov ě „Hory“ nebo „Horák nalžovský“) (K ŘÍŽ 2008)

17 V latinských textech : Silberberga 1 V německy psaných dokumentech je jméno m ěsta zapsáno v těchto variantách : Silberberg → Bergstadtl ob Ellischau → Silberberg ob Ellischau 2

Používány byly také názvy: Ellischau → Elhovice → Lhejšov (CIHLÁ Ř 2003)

1 Čarek, Ji ří – M ěstské znaky v českých zemích, ACADEMIA Praha, 1985, s. 260 2 Pelant, Jan – M ěsta a m ěste čka Západo českého kraje, Plze ň 1988

2.3.2.1 Nalžovy

Vesnice Nalžovy, pozd ěji spojená se sousedním m ěste čkem St říbrnými Horami v Nalžovské Hory, leží dvacet kilometr ů jihovýchodn ě od Klatov a asi deset kilometr ů západn ě od Horaž ďovic (ÚLOVEC 2004) . O Nalžovech, p ůvodn ě Nalezov ě, najdeme první písemné zprávy z roku 1380 (ŠPALA 1980). V této dob ě ji drželi Hrabiš a Jan z Pab ěnic (B ĚLOHLÁVEK a kol. 1985). Patrn ě již tehdy zde stávala tvrz, na jejímž míst ě dnes stojí sýpka. Dodnes zachované sklepy pod sýpkou byly sou částí této tvrze (BOUZEK, HOUDEK 2009). Hrabiš je doložen ješt ě v r. 1407. Roku 1444 držel Nalžovy P ůta z Pab ěnic (B ĚLOHLÁVEK a kol. 1985). Po Pab ěnických byl majitelem Nalžov Vilém z Růže na Rábí. Poslední v ůlí Protivy Pab ěnického z r.1473 se však majitelem vsi, dvora a tvrze stal Svojše z Velhartic (BOUZEK, HOUDEK 2009). Ten k nalžovskému statku p řipojil sousední statek Letovy (B ĚLOHLÁVEK a kol. 1985). V té dob ě jej často navšt ěvoval Zden ěk Lev z Rožmitálu, nejvyšší purkrabí království Českého, majitel Velhartic (BOUZEK, HOUDEK 2009). Za n ěho hospodá řství prosperovalo, nebo ť po čátkem 16. v ěku tu byla zahájena t ěžba st říbrné rudy (2.3.2.2 St říbrné Hory a t ěžba st říbrné rudy) (ÚLOVEC 2004). Po n ěm se tu vyst řídalo n ěkolik majitel ů, nap říklad Jan Pouzar, který zem řel roku 1559 a jehož dcera Anna si vzala za manžela karlštejnského purkrabího Radslava Vchynského v Vchynic a p řinesla mu v ěnem nalžovské panství. Jeho rozsah se v 16. století stále zv ětšoval, takže v roce 1591, kdy je od Vchynského kupoval Karel Švihovský z Rýzmburka, byly Nalžovy s tvrzí st řediskem panství, k němuž náleželo

18 „horní m ěsto nad Nalžovy“ (St říbrné Hory) a 19 vesnic (B ĚLOHLÁVEK a kol. 1985). Pánem na Nalžovech se stává jeho syn Bed řich, který se na počátku českého stavovského povstání v roce 1618 stává členem direktoria. Za t řicetileté války (1618-1648) byly Nalžovy n ěkolikrát vyplen ěny císa řským vojskem (ŠPALA 1980). Roku 1618 byla tvrz p ři dobývání poškozena uherským vojskem. Posádka tvrze spolu se služebnictvem byla po vniknutí Uhr ů do tvrze pobita. Když se časy uklidnily, dal si Bed řich Švihovský poblíž poškozené tvrze postavit renesan ční zámek. První písemná zmínka o n ěm je z roku 1630. Tvrz byla patrn ě již tehdy p řestav ěna na byty ú ředník ů a poddaných (KLIMEK 2010). Mladší syn Bed řicha, Ferdinand, byl hejtmanem kraje práche ňského a p řísedícím nejvyššího královského soudu. Po jeho smrti v roce 1668 se ujal správy panství jeho syn Jaroslav; zanechal po sob ě mnoho dluh ů a v ěř itelé museli Nalžovy prodat (ŠPALA 1980). Když roku 1718 zem řel, koupila zadlužené nalžovské panství hrabata z Pötingu. Ti roku 1745 nechali na míst ě bývalé tvrze a renesan čního zámku postavit nový rozlehlý zámek v barokním slohu. Panství s barokním zámkem pak od nich roku 1763 koupil hrab ě František Taafe (KLIMEK 2010). Další z rodu Taaffe ů, Ludvík, byl zna čně aktivní ve stavebnické činnosti v Nalžovech. Dal p řestav ět hlavní zámeckou v ěž, vystav ět dv ě pobo ční v ěže, rondely, nechal ve čty řech sloupech vystav ět balkón a kolem zámku z řídil anglický park. Z řejm ě pod vlivem tehdy ve spole čnosti a um ění moderního sm ěru romantismu, který obdivoval vše staré, tajemné, bájemi op ředený rytí řský st ředov ěk, i návrat člov ěka k přírod ě, zm ěnil Ludvík i ráz blízkého lesa Prašivice (více v kap. 2.5 Lesopark Prašivice) (ŠPALA 1980). Byla zde postavena napodobenina p ůvodního romantického sídla rodu Taaf ů v Irsku, um ělá jezírka a další romantická místa (KLIMEK 2010). Jeho syn Eduard se stal ministrem a v letech 1879-1894 zastával funkci ministerského p ředsedy rakousko-uherské monarchie. V této dob ě se dostalo i zdejšímu zámku zvýšeného významu, jehož lesk m ěl i sv ůj nep ěkný rub ve špatných pom ěrech deputátnických rodin i zem ědělských d ělník ů, jak je celkem pravdiv ě vylí čil Karel Klostermann (ŠPALA 1980). Vypráví se, že v rodinném archivu Taaf ů v nalžovském zámku byly uloženy dokumenty, které mohly objasnit záhadu nikdy nevysvětleného náhlého úmrtí korunního prince Rudolfa, který za podivných okolností skonal spolu s Marií Vetserovou

19 30. ledna 1889 na záme čku v Mayerlingu. Tyto doklady se však nikdy nedostaly na ve řejnost a rodinný archiv Taaf ů se nedochoval (KLIMEK 2010). Taaffové vlastnili zámek do roku 1937, poslední jeho držitelé byli Jind řich a Eduard, který pak prodal zámek brat řím Františku a Karlu Müllerovým (ŠPALA 1980). V jejich vlastnictví z ůstal do roku 1945. Stal se pak majetkem státu a jedna jeho část sloužila jako kasárna a v druhé části byla základní škola. V roce 1975 se uskute čnila jeho částečná rekonstrukce. V sou časnosti volá po d ůkladn ější oprav ě. Za čátkem devadesátých let minulého století byl zámek v restituci vrácen dcerám Karla Müllera, žijícím v zahrani čí (KLIMEK 2010). Obyvatelstvo obce bylo za první sv ětové války (1914-1918) postiženo bídou i dalšími pr ůvodními jevy války. Obec trp ěla rekvizicemi (dodávky obilovin pro vojenskou správu), vále čnými p ůjčkami, r ůstem cen základních potravin i dalšího zboží. Po skon čení války se do obce nevrátilo 29 ob čan ů, kte ří padli na vále čných bojištích, p ředevším na ruské a srbské front ě. T ěmto padlým byl pozd ěji postaven v Nalžovech pomník. V druhé polovin ě 30. let vzr ůstá ve stát ě nebezpe čí fašismu, jemuž není schopna vládnoucí buržoazie úsp ěšn ě čelit. Obavy obyvatel o osud republiky se vyplnily 15. b řezna 1939, kdy n ěmecké fašistické jednotky obsadily zbytek pomnichovské republiky (ŠPALA 1980). V říjnu 1939 byli ob čané prof. Jan Kví čala a student Eduard Kví čala ml. zat čeni ve studentských kolejích v Praze, p řičemž mladší Kví čala byl po výslechu propušt ěn, nebo ť mu ješt ě nebylo 20 let, kdežto Jan Kví čala byl do prosince 1939 internován v koncentra čním tábo ře Oranienburg (K ŘÍŽ 2008). Před vchodem do hostince „Na panské“ musely být vyv ěšeny symboly n ěmecké říše. Protože však podle na řízení musely být ob čany zdraveny, lidé se rad ěji ch ůzí kolem budovy vyhýbali, chodili postranními uli čkami (ŠPALA 1980). V roce 1945 se ameri čtí letci objevovali čím dál čast ěji. Jednou napadli n ěmecké auto, které zrovna projížd ělo kolem hostince Na Panské. Jindy byl napaden u m ěsta konvoj německých nákladních automobil ů. Dne 6. kv ětna vstoupily do obce p ředsunuté hlídky americké armády a 8. kv ětna v 8 hodin ráno projela obcí první auta spojeneckých armád sm ěrem od Klatov. Po skon čení války byly odstran ěny cedule s německými nápisy a vyv ěšeny československé prapory (K ŘÍŽ 2008). Manželé Neumanovi, kte ří spolupracovali s Němci, spáchali sebevraždu ob ěšením, nebo ť m ěli špatné sv ědomí a báli

20 se trestu. Jejich majetek byl zabaven. Zdejší fará ř Josef Bareš ze St říbrných Hor byl udava čem a konfidentem u Gestapa. V kv ětnu 1944 uprchl do Strakonic, kde byl druhý den zatčen a pozd ěji odsouzen (STUPKA 1955). Budovatelská činnost v prvním roce po osvobození se řídila duchem Košického vládního programu. Zajistit chod pr ůmyslu, dopravy, zem ědělství, zlepšit zásobování byly úkoly, které se poda řilo až na malé výjimky v obci také splnit. Únorové události prob ěhly v obci klidn ě. Ve volbách obyvatelé jasn ě manifestovali svoji podporu Gottwaldov ě vlád ě. Dne 9. 11. 1948 jmenovali K. Gottwalda čestným ob čanem obce. Dne 24. 5. 1948 se konala první valná hromada strojního zem ědělského družstva za p řítomnosti 26 člen ů. Bylo pokusným kolektivem pro p řípravu založení JZD (ŠPALA 1980).

2.3.2.2 St říbrné Hory a t ěžba st říbrné rudy

Zatímco p ůvodní osadu Nalžovy p řipomínají písemné zprávy již od roku 1380, kdy zdejší tvrz držel Jan z Pab ěnic, vznik St říbrných Hor se datuje až od t řicátých let 16. století, do doby, kdy d ědicem nalžovského panství (od roku 1473) byl Petr Svojše z Vilhartic (Velhartice) (N ĚMEC, LITOCHLEB 2006). Vznik m ěsta St říbrné Hory souvisí s důlním podnikáním. Svojše z Velhartic a Letov, pán na Nalžovech, se zajímal o dolování již v roce 1512, ale p řikro čil k němu až tehdy, když v okolí Jáchymova za čala dolovat hrabata Šlikové. Požádal českého krále Ludvíka Jagellonského o horní svobodu, která mu byla ud ělena dne 10.6.1521 na 12 let (RYBÁK 1898). Po ov ěř ení výskytu st říbrné rudy a postupném rozši řování d ůlního díla vznikla na úbo čí návrší hornická osada s názvem Silberberg ob Ellischau (St říbrná hora nad Nalžovy) (N ĚMEC, LITOCHLEB 2006). St říbrné rudy bylo v okolí hornické osady pom ěrn ě dost, což se projevilo i v přílivu obyvatelstva a r ůstu osady, která pak byla 28. 2. 1530 povýšena na m ěstys. Sou časn ě s povýšením byl m ěste čku ud ělen znak. Letopo čty na znaku jsou d ůležitými letopo čty pro d ějiny obce – v roce 1521 osada vzniká, v roce 1530 je povýšena na m ěstys s právem mít vlastní znak (ŠPALA 1980). Nástin šachet je znázorn ěn v obr. 1.

21

Obr. 1: Nástin šachet (Rybák, 1898)

V roce 1532 zem řeli oba vlastníci dol ů a d ědictví se ujal Svojš ův synovec Pouzar z Michnic spole čně se sestrou Kate řinou, a nástupce Jana Jošt z Rožmberka. Vzhledem k tomu, že dolování úspěšn ě pokra čovalo, za čaly se po vypršení horní svobody v roce 1533 o doly zajímat další šlechtické rody a dokonce i král Ferdinand, který cht ěl jejich výt ěžek získat pro sebe (N ĚMEC, LITOCHLEB 2006). Po smrti obou zakladatel ů dolování dochází ke spor ům mezi dalšími majiteli dol ů, již zmín ěným Pouzarem a Joštem z Rožmberka. Práci v dolech za čaly nebezpe čně ohrožovat spodní vody, které postupn ě zatáp ěly nejlepší rudné žíly. To byl po čátek úpadku do té doby slibn ě se rozvíjejícího dolování. Ješt ě v roce 1574 se Jan Vchynský z Vchynic pokusil vzk řísit zapadající slávu dol ů, jeho úsilí bylo však marné. Horníci se již v ětšinou odst ěhovali jinam, místní ob čané se vrátili k zem ědělství a doly za čaly pustnout. Za t řicetileté války se staly doly úto čišt ěm mnoha lidí, kte ří tam schovávali i sv ůj majetek. Některé doly byly zasypány, jiné zatopeny, zbylé ohrazeny a zataraseny (ŠPALA 1980). Trvalo tém ěř 200 let než došlo k zaházení šachet na popud tehdejšího majitele nalžovského panství, hrab ěte Taaffeho, který nechal v ětšinu areálu dol ů p řem ěnit v lesopark. Pod povrchem se ale dál skrývalo nebezpe čí. V zápisech místní farní kroniky se lze do číst o tom, že na polích je v některých místech stále vlhko a p ůda nevysychá,

22 protože tam kdysi ústily odvod ňovací štoly, kterými odtékala d ůlní voda. Ani terén nad doly nebyl stabilní. Jednou se po velkém dešti sesula p ůda na „Haldách“, jindy se probo řil nedaleko kostela do zem ě k ůň p ři orání. Vidina bohatství st říbra i po mnoha letech dál lákala dobrodruhy i t ěža ře (NĚMEC, LITOCHLEB 2006). LITOCHLEB (1993) uvádí, že k nedoloženým pokus ům o op ětovné kutání došlo okolo let 1820 a 1840. Dle farní kroniky zavítal v roce 1845 na „Halda“ jakýsi kovkop z Kašperských Hor a ukázal místnímu ob čanu Škampovi, který tam roztloukal kameny, žilky st říbra v hornin ě. V roce 1855 pronikl do jedné štoly Korvín z Horaždovic, který bydlel na St říbrných Horách, a objevil v ní st říbrnou rudu. V pokusech o kutání, o které požádal, mu však zabránila d ůlní voda. ŠPALA (1980) dokládá, že marné byly i pokusy z let 1892 i 1897. Ve starých štolách byly nalezeny nerosty lešt ěnec olov ěný, baryt, vápenec, mimo jiné zde byly objeveny i v ěci horník ů, odložené p řed staletími. Narazilo se sice na rudné žíly, ty však po n ěkolika metrech zmizely. Op ět zde bylo velké riziko plynoucí z množství podzemní vody – v jedné ze šachet bylo 35 m vody. Záv ěre čnou kapitolu dolování ve St říbrných Horách napsala t ěžká léta druhé sv ětové války. N ěmci hledali drahé kovy a v souvislosti s tím obnovili pr ůzkumné práce v dole Anna na zahrad ě u Pláni čků v roce 1941, avšak akce nem ěla dlouhého trvání.

2.3 .3 Nalžovské Hory po roce 1945

V březnu a dubnu 1945 procházely obcí kolony ustupující n ěmecké armády, v okolí Nalžov p řebývaly i menší skupiny sov ětských partyzán ů. Politické vedení v obou částech obce bylo soust řed ěno kolem Nivy, odbojové organizace p ůsobící v našem okrese. V jarních m ěsících roku 1945 byly ve všech obcích bývalého soudního okresu plánického vytvá řeny revolu ční národní výbory. Od 4. kv ětna 1945 byly v obci zavedeny hlídky z řad ob čan ů, které m ěly za úkol st řežit bezpe čnost obce p řed uprchlíky a n ěmeckými vojáky. V červenci 1945 byla v Nalžovech založena KS Č, která také zvít ězila ve volbách do Ústavodárného shromážd ění v obci (RYBÁK, T ŮMA a STUPKA 1920-1956).

23 V letech 1946-1948 docházelo v obci k politickým t řenicím, zpáte čnické síly se lehce nevzdávaly svých pozic. Lid však cht ěl pozemkovou reformu a urychlenou konfiskaci velkostatku Nalžovy, jehož vlastníci, brat ři Müllerové, za okupace spolupracovali s nacisty. Únorové události v roce 1948 p řinesly porážku silám reakce i v Nalžovech. Po oznámení ustavení nové vlády v čele s Klementem Gottwaldem byl dne 27. 2. 1948 v Nalžovech ustaven ak ční výbor Národní fronty. Z Nalžov byla také poslána po četná delegace rolník ů do Prahy, kde se zú častnili dne 29. 2. 1948 manifestace, na níž promluvil Klement Gottwald. Po návratu se sešla rolnická komise a ak ční výbor Národní fronty a projednaly otázku parcelace velkostatku. Vždy ť k velkostatku pat řilo 980 ha p ůdy, z toho 330 ha orné p ůdy nejlepší jakosti. Na návrh ak čního výboru Národní fronty v Nalžovech jmenoval ak ční výbor Národní fronty v Klatovech národní správu nad velkostatkem Nalžovy (STUPKA 1955). V březnu 1948 byli z MNV odvoláni členové z řad národních socialist ů a lidovc ů a nahrazeni novými členy. Podobn ě byly rekonstruovány komise MNV. Výrazem toho, že ob čané pochopili význam zm ěn, ke kterým došlo v republice v únoru 1948, byly i výsledky voleb v kv ětnu 1948. Podle rozhodnutí ministerstva zem ědělství došlo v zá ří a říjnu 1948 k parcelaci velkostatku. Zámek p řipadl státu, rolníci dostali do užívání po 5 hektarech p ůdy, p řipadl jim též místní lihovar. Místní organizace KS Č v Nalžovech po slou čení se sociáln ě demokratickou stranou m ěla v březnu 1949 79 člen ů, kte ří pracovali aktivn ě tam, kde bylo t řeba. V rámci hnutí „30 hodin republice“ každý člen odpracoval přes 50 brigádnických hodin, členové KS Č z řídili i školku ovocných strom ů. Komunisté se p ředevším aktivn ě podíleli na veškerém politickém život ě v obci, zapojili se do práce všech komisí MNV a složek Národní fronty v obci. V roce 1950 se zde konala první ob čanská svatba (ŠPALA 1980).

24 2.4 Zem ědělství 2.4.1 Zem ědělství v Pošumaví

Zem ědělská činnost obyvatel je úzce spojena s jejím osidlováním (AND ĚRA, ZAV ŘEL 2003). Významnou zm ěnu v hospodá řství znamenal objev železa ve starší dob ě železné. Rozvoj ková řství poskytl ú činn ější železné nástroje i zbran ě, obyvatelstvo se intenzivn ěji v ěnovalo chovu dobytka a zem ědělství. Zatímco zem ědělské osídlení vzhledem k potížím s kolonizací lesní p ůdy postupovalo pom ěrn ě pomalu, pronikali do nitra Šumavy čast ěji hleda či zlata. Dodnes viditelné poz ůstatky po rýžování - sejpy - podél Otavy, Voly ňky, Vydry i Blanice sv ědčí o tom, že t ěžba byla z řejm ě dob ře organizovaná a dosáhla zna čného rozsahu ( ŘEZNÍ ČKOVÁ 2013). Slovo sejp - sejpy (z n ěmeckého ,,Sejfem”) ozna čují nerostné nánosy, z nichž byly vybírány drahé kovy. V oboru archeologie je sejpem mín ěn kupovitý nebo protáhlý pahrbek - odval, vzniklý navršením písku, oblázk ů a jíl ů vykopaných z říčních náplav ů hloubením rýžových jam (HORPENIAK 2006). Rozsáhlá hospodá řská aktivita šlechty m ěla vliv i na osidlování hor. K pronikání do les ů p řisp ělo v 16. století nap říklad i sklá řství, které zde m ělo pro sv ůj rozvoj ideální podmínky - dostatek k řemene i d řeva. Podíl nezem ědělské výroby a obchodu byl v 16. století na Šumav ě výrazn ější, než zem ědělský zp ůsob obživy. V d ůsledku nep říznivých klimatických podmínek bylo zem ědělství jen vedlejším p říjmem a hlavním zdrojem obživy bylo p ředevším hornictví, hutnictví, sklá řství, d řeva řství a plátenictví (ŘEZNÍ ČKOVÁ 2013). Na za čátku 20. století u nás p řevažovala mozaika drobné držby sedlák ů a chalupník ů. B ěhem celého století se ve st řední Evrop ě modernizace zem ědělského provozu vyplácela na majetcích o vým ěř e v ětší než 15 ha (PETRÁ ŇOVI 2000). Po první i druhé sv ětové válce se u nás snížil po čet malých hospodá řství do 10 ha a zvýšil podíl zem ědělských podnik ů ve velikostní kategorii 15-50 ha, ale v únoru 1948 byl tento proces vyst řídán násilnou kolektivizací (LÖW, MÍCHAL 2003). První vlna kolektivizace zakládala spole čné velkovýrobní užívání p ůdy podle p řevažujícího principu „jedno družstvo-jedna obec“. Druhá vlna v sedmdesátých letech spole čně zakládala velkovýrobní užívání p ůdy na principu „jedno družstvo – konglomerát obcí“. Tato gigantomanie tém ěř

25 zcela eliminovala vztah rolníka k půdě a byla doprovázena enormním zv ětšováním státních statk ů (s maximem více než 80 tisíc ha zem ědělské p ůdy v bývalém státním statku Šumava) (DOUCHA 2000).

Obr. 2: Zv ětšení pozemk ů zem ědělské p ůdy po kolektivizaci zem ědělství, motivované zlepšeným obd ěláváním p ři nasazení mechaniza čních prost ředk ů (Sýkora, 1998).

Zem ědělství bylo v Pošumaví zam ěř eno na dobytká řství. Byly zde zna čné plochy luk a pastvin, v menší mí ře se p ěstovaly brambory, oves a žito (http://mezistromy.cz). Zem ědělská p ůda pokrývá cca 50, 3 % celkové rozlohy Plze ňského kraje (z toho podíl orné p ůdy 68,1 %). Lesní hospodá řství je charakteristické dostate čnými p řírodními zdroji d řeva. Podíl zalesn ěné plochy na celkové rozloze kraje činí 39, 6 %. Z celkového objemu t ěžby jehli čnatého dřeva v ČR zaujímá Plze ňský kraj t řetí místo (http://czso.cz).

26 2.4.2 Následky komunismu v krajin ě

TRNKA (2006) konstatuje, že z historických map, dobových fotografií a leteckých snímk ů, charakterizovala venkovskou krajinu drobnozrnná mozaika plošek polí, luk, pastvin, dopln ěná menšími ostrovy les ů a vesnickými sídly v okolí komunikací a vodních tok ů. Tento stav krajiny trval až do nástupu socialistické kolektivizace po čátkem 50. let 20. století. Komunistická diktatura se na rozdíl od osud ů lidí dotýkala krajiny a sídel zprost ředkovan ě, ale nemén ě drasticky. P říčiny úpadku lze vid ět v uplat ňování obvyklých zásad všech diktatur: - centrální řízení všeho není schopno místn ě rozlišovat – politika státu založená na striktním "p řikazování" vedla v důsledku k přehlížení regionálních i místních potenciál ů a ke ztrát ě schopnosti rozpoznávat lokální rozdíly - kolektivizace jako nástroj ovládání – boj se soukromým vlastnictvím. První zásada byla založena na centrálním řízení diktování všeho a na cílené likvidaci jakékoliv samostatnosti. M ělo a dosud má na naši krajinu zdrcující vliv (LÖW, MÍCHAL 2003). Druhou zásadou byla kolektivizace. Ta vedla ke zničení osobního vlastnictví, proslavila se oráním mezí v padesátých letech (rozorání mezí mimo jiné znemožnilo identifikovat pozemky p ůvodních majitel ů), odstartovala intenzivní erozní procesy v krajin ě, zhoršila vodohospodá řské pom ěry v krajin ě a zp řetrhala citové vazby populace k venkovské krajin ě (http://www.uake.cz). Z původn ě racionální pot řeby zv ětšit rozlohu pozemk ů, zejména orné p ůdy, pro nasazení mechanizace se stal politický cíl. Dobytek se p řesunul do velkokapacitních stájí, druhov ě bohaté louky byly odvod ňovány či rozorávány. Pro moderní agrární technologie mnohé ekologicky zajímavé biotopy jako rybní čky, živé ploty, kamenice, remízky a selské (zatravněné) sady ztratily sv ůj hospodá řský význam, mnohdy byly p řekážkou a byly opušt ěny, nebo zcela odstran ěny (TRNKA 2006). V důsledku scelování orné p ůdy do obrovských lán ů, rozorávání mezí, luk, hnojení, využívání chemických ochranných prostředk ů a neuvážených celoplošných meliorací provád ěných zejména v 50. a 70. letech se ztrácí bohatost a r ůznorodost plošek v krajin ě. P ůvodn ě mozaikovit ě uspo řádaná krajina se stala jednotvárným, chemikáliemi

27 prosyceným útvarem. Zmizeli z ní k řepelky, koroptve a motýli (JELÍNEK 1999). Krajina byla lidmi opušt ěna a stala se prostorem pro velkovýrobu. Jestliže v roce 1948 byla pr ůměrná vým ěra polní parcely kolem 0,23 ha (23 ar ů), v roce 1980 činila 10-15 ha a výjimkou nebyly souvislé bloky orných p ůd 200 ha (LÖW, MÍCHAL 2003). Negativem bylo i slu čování podnik ů do velkých celk ů zahrnující více katastr ů a chemizace rostlinné výroby. Schopnost efektivn ě chemicky eliminovat plevely a libovoln ě hnojit vedla k zanedbávání osevních postup ů (http://www.uake.cz). Zrušením cest (rozorání) se krajina stává nepr ůchodnou. Mizí tradi ční místní názvy z map i podv ědomí. Krajina neslouží rekreaci, dá se v ní jen vyráb ět (JELÍNEK 1999). SKLENI ČKA (2003) uvádí, že kolektivizaci odolalo asi jen 1% soukromník ů. Teprve od osmdesátých let dochází k postupnému vystřízliv ění a k nesm ělým pokus ům o nápravu. Nejv ětšího úsp ěchu bylo dosaženo po roce 1989, kdy celkový hospodá řský útlum zem ědělství a nedostatek pen ěz vedl k omezení bezhlav ě prosazovaných faktor ů, zvyšujících výnosy, a krajina si alespo ň do časn ě oddechla (LÖW, MÍCHAL 2003).

2.4.3 Zem ědělství v Nalžovských Horách

Kvalita p ůdy podle druhu polohy je více mén ě plodná. Na n ěkterých místech je p ůda velmi hlinitá. D říve rolníci v Nalžovských Horách p ěstovali všechny druhy obilovin jako nap ř. pohanku, hrách, čočku, brambory, zelí, len, konopí a jetel. Obyvatelé se v té dob ě hodn ě v ěnovali i p ěstování ovoce. To se ke konci roku 1837 velmi rozšířilo. Velká pozornost byla v ěnována šlecht ění ovoce v zámecké zahrad ě Nalžovského panství. Majitelem celého panství i se všemi p řilehlými statky byl roku 1837 c.k. komo ří Ludvík hrab ě Taaffe (RYBÁK, STUPKA a T ŮMA 1920-1956). Vým ěra celkového Nalžovského panství i se Svojšicemi je zobrazena v tabulce č. 1.

28 Panské Selské Dohromady Plocha p ůdy Strychy Sáhy Strychy Sáhy Strychy Sáhy Pole, která se 1323 1527 1551 782 6675 709 osívala

Rybník s orbou 136 1509 - 600 137 509

Louky 308 375 1211 21 1519 396 Úhory 99 953 687 145 786 1098 Zahrádky 30 1378 68 831 99 609 Rybníky 161 769 - - 161 769 s loukami Pastviny 379 581 982 718 136 1299 Zalesn ěná p ůda 843 283 456 486 1299 769 Celkem 3283 975 8457 384 11840 1359

Tabulka č.1: Vým ěra Nalžovského panství v roce 1837 (Sommer, 1839).

Ke vzniku hospodá řského družstva v Nalžovech došlo p ři ve řejné sch ůzi, kterou svolala Lidová strana na St říbrných Horách dne 23. července 1947. Zem ědělci z Nalžov, St říbrných Hor a okolních vesnic se sešli v hostinci Na Panské. Lidová strana svolala tuto sch ůzi na základ ě toho, že zakládala zem ědělské družstvo v Zavlekov ě a tím cht ěla získat zájem i t ěchto zem ědělc ů. Po vykonané sch ůzi vysv ětlil pan prokurista Kalina rozdíly mezi Lidoveckým družstvem a družstvem hospodá řským. P řítomní se hned usnesli, aby se hospodá řské družstvo vytvo řilo i v Nalžovech (POLÁK, STUPKA 1936-1950). Po sklizni v zá ří a říjnu roku 1948 došlo k parcelaci nalžovského velkostatku. Snahou bylo doplnit zem ědělské usedlosti do 5-ti ha, aby byly životaschopné. P ůdu dostali i rolníci od 5 do 10 ha p ůdy. Ti, kte ří se stav ěli proti parcelaci nedostali žádný p říd ěl na p ůdu. K Nalžovskému panství pat řil statek Sedle čko, kde byly odparcelovány okraje asi 20 ha p ůdy. Ur čitá nejistota nastala, když se nev ědělo, jestli se bude provád ět parcelace půdy, či nikoliv. Tehdy se jednalo o to, zda se stane z nalžovského velkostatku státní statek, či nikoliv. Dne 12. června 1948 se svolala rolnická komise ze 13 obcí a byl uskute čněn

29 hladký pr ůběh pozemkové reformy. Hodn ě se diskutovalo o tom, aby každý žadatel dostal vým ěru do 5 ha p ůdy. Žádnou zajímavostí nebylo, že kdo se ucházel byl skoro každý členem komunistické strany. Tím snadn ější m ělo být provedení pozemkové reformy. Nakonec byl vykonán pr ůzkum polí velkostatku, nazna čeny cesty a jakýsi ná črtek, kde pole byly rozvrženy na t řídílné zábory (RYBÁK, STUPKA a T ŮMA 1920-1956). Příd ěl p ůdy činil 80 ha rolí v Nalžovech. Jak již bylo řečeno, hranice výměry p ůdy byla 5 ha. Dále bylo dohodnuto, že zam ěstnanci velkostatku nejsou zp ůsobilí pro p říd ěl půdy. Parcelaci provád ěl Ing. Hejl z Klatov a to vždy v sobotu a v ned ěli (STUPKA 1955). Zam ěstnanc ům velkostatku se rozhodnutí rolnické komise nelíbilo a dožadovali se p říd ělu p ůdy 13 ha, což p ředstavovalo celkem 80 ha. N ěkolikrát byli dokonce delegáti zam ěstnanc ů v Praze na ministerstvu zem ědělství a snažili se docílit toho, aby získali všechnu p říd ělovou p ůdu pro sebe. Pokud by se tak neu činilo, tak aby se velkostatek združstevnil nebo zestátnil. St říbrné Hory žádali 25 ha a po oboustranné dohod ě bylo nakonec pro St říbrné Hory p řid ěleno 10 ha. P ři dalším jednání na ministerstvu zem ědělství v Praze bylo rozhodnuto u soudu o tom, že nalžovský velkostatek se bude celý parcelovat a tím padl požadavek zam ěstnanc ů. Deputátníci sice nedostali žádnou p ůdu, ale m ěli být zam ěstnáni jako zem ědělští d ělníci na státním statku v Sedle čku, a to se také stalo (POLÁK, STUPKA 1936-1950). Téhož roku si hodn ě zem ědělc ů objednalo na zorání polí státní strojní traktorovou stanici z Horaž ďovic. Následkem kamenité p ůdy a neodborným řízením traktoru byla práce velmi špatn ě provedena. Každý ze zú častn ěných zem ědělc ů byl nespokojen (STUPKA 1955). V první polovin ě roku 1950 bylo na řízeno nedávat lístky na maso všem vlastník ům zem ědělské p ůdy od 2 ha. Tento zásah se citeln ě dotknul drobných zem ědělc ů. O dva roky pozd ěji se lístky na maso zakázaly dávat zem ědělc ům, resp. držitel ům p ůdy od 0,50 ha půdy (POLÁK, STUPKA 1936-1950). 20. 5. 1960 bylo zjišt ěno, že se plán neplní podle rozboru hospoda ření. Zvyšovaly se náklady na výrobu dodávek a to se pronikav ě projevovalo na zhoršeném stavu v hospoda ření. P ři sch ůzi se rozhodlo, že JZD v Nalžovských Horách nebude p řevedeno do Správy státních statk ů (STUPKA 1959-1967).

30 2.4.4 JZD v obci

Ze strojního družstva bylo utvo řeno „Jednotné zem ědělské družstvo“ (RYBÁK, STUPKA a TŮMA 1920-1956). Bylo založeno v obci dne 4. 5. 1949 po velké přesv ědčovací práci (ŠPALA 1980). Zhruba polovina člen ů bývalého strojního družstva písemn ě odmítla členství v novém družstvu. Nakonec za čalo se 23 členy a do konce roku přibylo dalších 5 člen ů (RYBÁK, STUPKA a T ŮMA 1920-1956). Jeho základní majetek byl následující: mláti čka, pýrák, se čka na jetel, pojízdná st říka čka na post řik strom ů, pozd ěji byl p řikoupen secí stroj, brambora čka, elektromotor a ru ční motorová seka čka. JZD v Nalžovských Horách bylo jedním z prvních družstev v plze ňském kraji a první v okrese Horaž ďovice. Patronát nad ním p řevzal ONV Horaž ďovice a odd ělení n. p. Škoda Plze ň (ŠPALA 1980). Nové družstvo bylo nazváno „vzorným“ (STUPKA 1955). Zem ědělci se rozhodli postavit družstevní prádelnu a dr ůbežárnu. Prádelna byla dána do provozu 20. 1. 1950 (ŠPALA 1980). 28. dubna téhož roku bylo p ři členské sch ůzi JZD schváleno a podepsáno, aby bylo družstvo p řeřazeno do II. typu. N ěkte ří členové podpis odmítli (STUPKA 1955). Na podzim byly pak rozorány první meze, aby se mohlo přikro čit ke spojování pozemk ů ve v ětší celky. V té dob ě JZD obhospoda řovalo 113 ha orné p ůdy, soukrom ě hospoda řící zem ědělci pouze 40 ha orné p ůdy (ŠPALA 1980). Dne 20. zá ří 1952 byl všemi členy jednohlasn ě schválen p řechod JZD na III typ (RYBÁK, STUPKA a T ŮMA 1920-1956).

2.5 Lesnictví v obci

Polesí Nalžovských Hor se nachází v podh ůř í Šumavy v okrese Klatovy.

Roku 1837 bylo lesnictví rozd ěleno na t ři revíry:

1) Nalžovy: 267 strych ů 1453 sáhy 2) Mi řenice: 256 strych ů 831 sáhy

31 3) Krut ěnice: 540 strych ů 720 sáhy (SOMMER 1839).

Lesy pat řící do tohoto území se roku 1962 skládaly z katastrálních území t ěchto obcí: Vlkonice, Černí č, Hradešice, Smrkovec, Nalžovy a St říbrné Hory, Letovy, Ot ěšín a Mi řenice (což je lesnický úsek Letovy), dále Buršice, Krut ěnice, Ústale č, Zavlekov, nepatrná část Čejkov (jedná se o úsek Vidhoš ť) a nakonec ješt ě obce Tužice, Velenovy, Plichtice, Zborovy, Neprachovy a část T ěchonic a Ž ďáru (lesnický úsek Tužice). Z toho vyplývá, že je to zna čná rozloha, nehled ě k tomu, že komunikace nebyly zrovna v nejlepším stavu. Rozloha les ů činila cca 870 ha státních les ů, 950 ha les ů pat řící pod odbornou správu, to jsou družstevní lesy (JZD) a nepatrná vým ěra pat řila ješt ě soukromník ům. Soukromé lesy byly složeny ze spousty parcel p ůvodních majitel ů od n ěkolika ar ů až po více hektarové majetky. Lesní porosty byly různé. Záleželo to na p ůvodním stanovišti. P řevládal zde smrk, borovice, v menší mí ře zde byla zastoupena i jedle, která ale byla spíše na ústupu. Vtroušen byl i mod řín, v lesních komplexech se vyskytovala i douglaska, která vykazovala velmi dobré p řír ůstky. Listná če byly zastoupeny velmi málo, což je na místní pom ěry velká škoda (STUPKA 1959-1967). Zam ěstnanci les ů (lesní a hajní) žili odlou čeným zp ůsobem života od ostatních lidí. Možná z d ůvodu lepší ochrany les ů p řed krádežemi a pytláky. Je nutné si uv ědomit, že v 19. století nebyl lesní personál zam ěstnán stejn ě jako v roce 1962. Tehdy šlo především o pobavení majitel ů panství. Hony a myslivost byla na prvním míst ě. Hmotný zisk za prodané d řevo byl až na druhém míst ě. Každému hajnému tehdy p řipadalo asi 60 - 70 ha lesa, což mohl v klidu projít a tudíž v ěděl o každé zm ěně ve svém revíru. Dnes má hajný na starosti pr ůměrn ě 300 - 700 ha. Finan ční p říjem hajných v 19. století sice nebyl nijak velký, ale d ělali svoji práci s láskou. K platu dostávali ješt ě deputát, což znamenalo, že si mohli chovat vlastní hov ězí dobytek. Na jednodušší práci v lesích byli používáni obyvatelé obce a ob čané z p řilehlých vesnic. Nedostávali však žádný plat. Pracovali pouze za klestí, odpad po t ěžb ě, za trávu a podobn ě. I p řesto byli velice spokojení (KROB, 1963 In STUPKA 1959-1967). Majitelé soukromých les ů si myln ě mysleli, že čím je mladý porost hust ější, tím že je tam i více d řeva, proto ve v ětšin ě p řípad ů úmysln ě zanedbávali pro řezávky a probírky. Tím les ochuzovali o p řír ůstek d řevní hmoty. N ěkde se dokonce provád ělo silné

32 hrabání jehli čí, které vedlo k p římému okrádání lesa o živiny a p ůdní pokryv. Pokud jde o vlastní výsadbu, byla kv ůli nedostatku finan čních prost ředk ů provád ěna prost řednictvím nevhodných semen a sazenic. To se projevilo na špatném vzr ůstu strom ů a dodnes se v lesích nachází mnoho borových porost ů, které mají pok řivené kmeny, špatnou korunu nebo zakrn ělý vzr ůst. Naproti tomu se zde nacházeli i tací hospodá ři, kte ří si svého lesa hled ěli, v ěnovali mu pat řičnou pozornost a pé či již od mládí. Zásluhou jim jsou n ěkolik desítek hektar ů vzr ůstných porost ů, hlavn ě v obci Buršice (STUPKA 1959-1967). Poté p řišlo tzv. združstevn ění les ů, kde bylo napácháno nejv ětší množství chyb, kterým lesní hospodá řství siln ě utrp ělo. V ětšina Jednotných zem ědělských družstev (JZD) se dívalo na les pouze jako na prost ředek k získání materiálu na r ůzné opravy hospodá řských objekt ů. Zapomínali, že je nutné les rovn ěž vysazovat, ošet řovat a také pěstovat. Byly provád ěny nedovolené t ěžby jak ze strany družstev, tak i ze strany bývalých majitel ů. Veškeré snahy zabránit podobným nešvár ům nep řinášely valný úsp ěch. Okresní národní výbor v Klatovech proto p řikro čil k akci p řid ělit lesy t ěm Jednotným zem ědělským družstv ům, kde není provád ěna žádná práce dle pokyn ů lesní zam ěstnanc ů. Do užívání státu byly p řid ěleny na dobu 12 ti let (Krob, 1963 In STUPKA 1959-1967). Ve dnech 12. – 14. února 1962 se p řehnala nad krajem vich řice, která zp ůsobila zna čné škody na lesním majetku (více v kapitole 5.1 Vývoj les ů).

2.6 Erozní ohrožení v Nalžovských Horách

Zájmové území je pom ěrn ě členité, s jednotlivými drobnými i v ětšími lesními porosty, remízy, mezemi. I zde se však nachází rozsáhlé pozemky s erozn ě náchylnou ornou p ůdou (nap ř. oblast v okolí p řítoku Nalžovského potoka u rybníka Bažantnice, spodní část Černí čského potoka, apod.). Pravd ěpodobnost vzniku výrazné v ětrné eroze je prakticky zcela omezena pouze na jednotlivé rozsáhlé pozemky orné p ůdy (GERGEL, BUREŠ 1998). Vodní eroze však p ředstavuje zna čný problém v tém ěř celém zájmovém území. Její projevy se zvýraznily provád ěním pozemkových úprav a náhradních rekultivací, p ři kterých docházelo k zcelování pozemk ů do nadm ěrn ě velkých hon ů spojených s rušením mezí,

33 polních cest, remízk ů a další volné zelen ě v krajin ě, k nesprávné kultivaci p ůdy a k zorn ění trvalých travních porost ů. V sou časnosti je nebezpe čí plošné eroze stále aktuální. P řestože podíl obhospoda řované p ůdy částe čně poklesl a i v tomto zájmovém území z ůstávají ojedin ěle n ěkteré zem ědělské pozemky ležet ladem (zejména spodní část Černí čského potoka nad Bojanovicemi) nebo jsou zatrav ňovány, z ůstal zachován v některých oblastech vysoký podíl orné p ůdy, do zna čné míry i erozn ě náchylné (GERGEL, BUREŠ 1998).

2.7 Lesopark Prašivice

Do historie Nalžovských Hor se významn ě zapsal p ůvodn ě irský šlechtický rod Taaffe z Carlingfordu, který se v českých zemích usadil na p řelomu 17. a 18. století. Ludvík Taaffe, prezident nejvyššího soudu v rakouské monarchii, nechal kolem roku 1840 romanticky upravit nedaleký les Prašivice (OB ŮRKOVÁ 2013). Lesopark Prašivice se nachází v okrese Klatovy, 1,75km severovýchodn ě od m ěsta Nalžovských Hor, na stejnojmenném kopci (T ŮMA, ZELINKOVÁ 2011). Jeho nejvyšší kóta dosahuje 575 m (http://ceskopis.cz). V areálu se nacházejí p ředevším jedle b ělokorá, prysky řník hajní nebo vemeník dvoulistý (ŠPALA 1980). Romantická úprava lesoparku citliv ě využila členitosti terénu, sníženin s akumulací vody a shluk ů balvan ů k umocn ění dramatické, tajuplné atmosféry. Na pohledov ě exponovaných místech byly umíst ěny drobné stavby, postavené za ú čelem zpest ření pobytu návšt ěvník ů. Výraznou dominantou se stal osmiboký objekt glorietu. Od glorietu vedla p ěšina, která opisovala oblouk sm ěrem k severu a v jejíž blízkosti byly upraveny kamenné balvany do podoby draka, želvy a žraloka. Na opa čné, tedy západní stran ě lesoparku najdeme um ělou z říceninu hradu Ballymotte – úst řední stavbu celého komplexu (T ŮMA, ZELINKOVÁ 2011). Lesopark Prašivice lze ozna čit za unikátní romanticko-historizující krajinný komplex, který nemá v západních Čechách obdoby (ideov ě je do jisté míry sp řízn ěn se staršími a daleko náro čněji pojatými p říklady romantické úpravy krajiny kolem zámk ů v Lednici, ve Vlašimi, Slati ňanech nebo na Sychrov ě) (PACÁKOVÁ – HOŠ ŤÁLKOVÁ 2004).

34 Jedná se o dílo dokumentující výraznou etapu zahradní a krajiná řské tvorby. Stav lesoparku Prašivice se zhoršuje již od t řicátých let 20. století, kdy rod Taaffe prodal nalžovské panství. Degradace drobných staveb (lávek, nadzemních částí altán ů) a vybavení lesoparku probíhala relativn ě rychle, což je pochopitelné, nebo ť tyto objekty byly vytvo řeny z materiál ů s krátkou životností. Díky kontinuálnímu hospoda ření v lese nebyly sice nikdy výrazn ě narušeny hlavní kompozi ční vazby, ale došlo ke zm ěnám v druhové skladb ě lesního porostu a k výraznému zhoršení stavu cest nižší kategorie. Část cestní sít ě docela zanikla (T ŮMA, ZELINKOVÁ 2011).

2.7.1 Um ělá z řícenina hradu Ballymotte

Um ělá hradní z řícenina byla vybudována pravd ěpodobn ě v roce 1842. Dostupné historické prameny i dochovaný název z říceniny dosv ědčují inspiraci st ředov ěkým hradem Ballymotte (poprvé zmi ňovaným roku 1300, irsky Ath-cliath-an Chorainn , pozd ěji Caisleán Bhaile an Mhóta ), který se nachází ve stejnojmenném m ěst ě v hrabství Sligo v Irsku (O´RORKE 1986). Mimochodem, ruiny pravého hradu Bhaile an Mhóta neboli Ballymote m ůžete v Irsku vid ět dodnes; leží 15 mil jižn ě od m ěsta Sligo (http://portalhorazdovice.cz). Rod Taaffe držel tento hrad b ěhem první poloviny 17. století. Jde o hrad kostelového typu, postavený na p řibližn ě čtvercovém p ůdorysu a zesílený šesti v ěžemi. V porovnání s ostatními irskými hrady v okolí (Ballyara, Moygara, Ballintubber) se vyzna čuje v ětší monumentalitou a symetrií řešení, a podobá se tak spíše hrad ům zakládaným anglickým králem Eduardem I. ve Walesu po jeho dobytí roku 1282 (HALLAK, MacCabe 1973). Inspirace p ůvodním irským hradem p ři stavb ě um ělé z říceniny v lese Prašivici byla v duchu tehdejších romantických tendencí spíše volná. Realizována byla pouze část půdorysu, v podstatn ě skromn ějším m ěř ítku. Nelze tedy mluvit o kopii irského hradu Ballymotte, ale spíše o voln ější dispozici inspirované irskými hrady. Pro výstavbu hradu byla zvolena západní strana lesoparku, která umož ňovala rozvinutí pohledových vazeb

35 mezi zámeckým areálem a m ěstem Nalžovské Hory a Prašivicí. Dominantním objektem zříceniny je okrouhlá bašta (v ěž) zakon čená cimbuřím a stanovou st řechou (obr. 3, 4). Pr ůměr bašty činí 4,05 m, p řičemž tlouš ťka zdi je 0,85m. Uvnit ř bašty byly do kapes ve zdivu (dnes zazd ěny a omítnuty) zabudovány jednotlivé d řev ěné stupn ě to čitého schodišt ě, stoupajícího vzh ůru až do úrovn ě oken. Všechny válcové v ěže hradu byly vyzd ěny v plném rozsahu pouze nad v ětší částí kruhového p ůdorysu; v prostoru mezi volnými okraji zd ěného plášt ě vznikl pr ůhled do nitra válcové v ěže na celou její výšku a v úrovni s okny bylo umíst ěno jednoduché d řev ěné zábradlí, zasazené do mohutných kapes zdiva. Zábradlí tvo ří nahrubo opracovaný trám ve tvaru rozev řené podkovy se zádlaby pro čepy stojek zábradlí s rozp ěrami. Madlo je prkenné (nejstarší letopo čet vyrytý na n ěm n ěkterým z návšt ěvník ů je 1916). O dalších konstruk čních detailech se už lze jen dohadovat. Vlivem zanedbané údržby od poloviny 20. století se p řístup na hlavní hradní baštu (vyhlídku) nacházel v havarijním stavu. Část st řechy se propadla, k odstran ění schodiš ťových stup ňů a schodišťového v řetene došlo ješt ě d říve (ZELINKOVÁ, T ŮMA 2011). Po zim ě roku 2011 se propadla st řecha a v kv ětnu téhož roku byly odstran ěny poslední poz ůstatky d řev ěné vyhlídky. Na východní stran ě hradní z říceniny byla rovn ěž vybudována okrouhlá bašta o pr ůměru 4,22 m a tlouš ťce zdiva 0,8m; ze ď, která ji propojuje s vyhlídkou, je dlouhá 11, 95 m. Po 6,3 m od vyhlídkové bašty byla v této spojovací zdi provedena p řístupová brána s gotickým obloukem. Východní baštu ukon čuje krátký úsek zdi dlouhý 3,2 m, který má pohledov ě uzavírat celý areál východním sm ěrem. Naopak sm ěrem na západ od vyhlídkové bašty byla provedena ze ď na p ůdorysu písmene L, a to v délce 12,09 m, s kratší stranou dlouhou 4,48 m. Západní stranu pak vyplnila čtverhranná v ěžová stavba, zapojená do schématu dalších zdí, o vnit řních p ůdorysných rozm ěrech 4,13 x 4,27 m a tlouš ťce zdí 0,8 m. Tato v ěž evokuje nejen obranný, ale i obytný hradní prvek, jak nazna čují velká pravoúhlá okna umíst ěná na východní a západní stran ě věže. Vstup je možný pouze z vnit řního jádra hradní z říceniny. Sm ěrem vzh ůru se tlouš ťka zdiva zmenšuje. Pravidelné kapsy po trámech a ustupující tlouš ťka zdí odkazují na vložená patra. Poslední velký úsek hradeb propojuje zdí dlouhou 12,3 m čtverhrannou baštu se severozápadní válcovou baštou o pr ůměru 4,7 m a tlouš ťce zdiva 0,8 m. Severní hradba je p řiznána pouze v krátkém úseku dlouhém 2,75 m. Zajímavé jsou n ěkteré další skute čnosti. Po vyty čení stavby v terénu následovalo vyzd ění mohutných základ ů, které

36 respektují p řirozený terén. Tlouš ťka zdí provedených z lomového kamene na t ěchto základech ustupuje na n ěkterých místech pouze o 2-3 cm z vn ější strany. Pro dosažení věrné napodobeniny hradní z říceniny nechyb ějí ani náznaky ochozu na hradbách s částe čně ustupující tloušťkou zdiva vnit řní hradby nebo kapsy po trámech nesoucích hradební ochoz. Na stavb ě byly použity materiály místní horninové báze. Rovněž struktura plniva a pojiva vykazuje známky zám ěrného použití mén ě kvalitních p řísad. Velké spáry zdiva vyplnilo větší množství malty s nastrkávanými drobnými kamínky, které spoluvytvá řejí charakteristickou strukturu obvodového plášt ě (T ŮMA, ZELINKOVÁ 2011).

Obr. 3 Obr. 4

Obr. 3: Prašivice u Nalžovských Hor, hradní z řícenina Ballymotte. Hlavní brána a dv ě okrouhlé bašty p ři pohledu od jihovýchodu. (Pourová, 2011)

Obr. 4: Prašivice u Nalž. Hor, hradní z řícenina Ballymotte. Situace. (Zam ěř ení M. Rys, V. Zelinková, kresba D. T ůma, 2011)

37 2.7.2 Gloriet

Gloriet byl od svého vzniku výraz- ným prvkem celé kompozice. Ve východní části lesoparku se jedná o jedinou doloženou drobnou stavbu, která m ěla um ělecko řemesl- nou a malí řskou výzdobu. Význam glorietu se odrážel i v úprav ě lesní partie navazující na stavbu. Z ikonografických pramen ů je patrné, že svah klesající od glorietu sm ěrem k severovýchodu byl odlesn ěn a osázen nízkou vegetací s polštá řovitým nebo poléhavým charakterem r ůstu (ke ře, poloke ře, i trvalky). V souvislosti s irským původem rodiny Taaffe se lze domnívat, Obr. č.5: Gloriet u jezírka, pohlednice že úprava svahu pod glorietem m ěla (Archiv, Iveta Trhlíková) evokovat krajinu severských ostrov ů, pravd ěpodobn ě irská v řesovišt ě. Zánik této úpravy je možné spojit p ředevším s vysokými nároky na údržbu a neschopností rostlinného spole čenstva p řizp ůsobit se zm ěnám stanovištních podmínek (nap říklad nedostatku sv ětla) a konkuren čnímu tlaku domácích dřevin. Stejn ě pravd ěpodobné je, že plocha byla zám ěrn ě zalesn ěna poté, co došlo k potla čení um ěle založeného spole čenstva (T ŮMA, ZELINKOVÁ 2011). Osmiboká zd ěná stavba glorietu vznikla pravd ěpodobn ě až v období let 1872-1874 v pr ůhledu osou parku sm ěrem východ-západ. Člen ěna byla gotizujícími hrotitými okny, pr ůchod glorietem umož ňovaly dvoje dve ře osazené na ose parku. Podle informací z obecních kronik byla okna kdysi opat řena okenicemi a výpln ěmi s barevnými skly. Interiér byl malovaný a vybaven nábytkem z březového d říví (STUPKA 1955).

38 Poz ůstatky nást ěnných maleb jsou patrné dodnes; na strop ě najdeme znak rodu Taaffe s mottem v nápisové stuze „In hoc signo spes mea“ (V tomto znamení je má nad ěje). Gloriet – stojící na zvýšeném upraveném terénu, má pr ůměr 6 m. Základy tvo ří kamenné plotny. Pom ěrn ě necitlivými úpravami prošel gloriet ve 20. století, kdy byly zazd ěny zadní – východní dve ře a do p ředního – západního vstupu byla osazena dve řní výpl ň s dřev ěnou zárubní, nerespektující hrotitý záklenek. Stanovou šindelovou st řechu glorietu zakon čovala na špici osazená makovice s hrotem (T ŮMA, ZELINKOVÁ 2011). V okolí se nachází rozsáhlá vegetace jako nap ř. douglaska tisolistá, ta řice kališní, třezalka horská, marulka pam ětník nebo ost řice oddálená (ŠPALA 1980). Gloriet je dnes ve špatném technickém stavu a vykazuje vážné statické poruchy. Dlouhodob ě zanedbaná údržba st řechy zp ůsobila zatékání do stropní konstrukce s výmalbami. P ůsobením vody, dřevokazných šk ůdc ů a hniloby došlo ke zřícení části podhledu na jižní straně a k degradaci vnit řní výmalby Obr. č.6: Gloriet (Archiv, Iveta Trhlíková) (T ŮMA, ZELINKOVÁ 2011).

2.7.3 Fantaskní skulptury – drak, želva, žralok

Podél obloukovit ě trasované cesti čky sm ěř ující od glorietu k severnímu pr ůseku byly upraveny t ři solitérní balvany do podoby draka, želvy a žraloka. První dv ě skulptury vznikly asi sou časn ě s glorietem, tedy v sedmdesátých letech 19. století. Na jejich zhotovení se m ěl podílet ve své dob ě významný místní kamenický mistr Jan Kví čala (STUPKA 1955).

39 Doba vzniku t řetí plastiky – žraloka, umíst ěné na mírném pahorku, není zatím známa. Všechny t ři plastiky jsou barevn ě nat řené, tak aby bylo lépe na první pohled z řejmé, o jakou bytost se jedná. V případ ě draka byly pro umocn ění efektu do št ěrbiny mezi kameny vsazeny d řev ěné zuby zalité betonem (obr. 7). Drak ke zvýšení p ůsobivosti dostal přimalované o či a barevn ě znázorn ěné šupiny. Však i po více jak p ůldruhém století je stále nejobdivovan ější částí parku (http://ceskopis.cz). Kámen znázor ňující želvu byl dopln ěn betonovým výduskem hlavy, trupu a noh zví řete a v prostoru za želvou byla z menších plochých kamen ů vyskládaných nasucho vytvo řena drobná jeskyn ě o výšce p řibližn ě 70 cm. Plastiky byly pozd ěji opakovan ě upravovány, p řičemž poslední zásahy pocházejí z roku 2000 (vysprávka zub ů draka) (T ŮMA, ZELINKOVÁ 2011).

Obr. č.7: Prašivice u Nalžovských Hor, fantasktní kamenná skulptura draka v lesoparku v dob ě kolem roku 1910. (Reprofoto, archiv M. Hannana)

40 2.8 Zámecký park

Nejvýznamn ější osobou celého rodu byl Ludvík Taaffe. Ve dvacátých letech 19. st. se stal právníkem, pozd ěji se dopracoval na postavení vrchního presidenta soudu, ministra práv a dokonce i rektora víde ňské univerzity. P ůsobil v dob ě, kdy se v šlechtických kruzích prosazuje romantika – myšlenkový návrat do minulosti, vn ě se projevující návratem k historizujícím sloh ům i z řizováním p řírodních park ů. Tyto myšlenky našly odezvu i v Nalžovech stavebními úpravami zámku i jeho okolí. Park okolo zámku byl upraven ve svažitém terénu jako anglický. Má vytvá řet dojem zcela p řírodního vzhledu (http://ceskopis.cz). Byl to on, kdo kolem nalžovského zámku nechal vybudovat anglický park, který dodnes pat ří mezi nejpozoruhodn ější parky na Klatovsku (VONDRÁ ČEK 2008). Jeho vým ěra je 7,6 ha. Mezi dendrologicky nejcen ější pat ří: z jehli čnanů – borovice hedvábná – vejmutovka, douglaska tisolistá, jedle kefalonská; z listná čů – javor st říbrný, klen, líska turecká, buk lesní („krvavý buk“), jasan ztepilý různolistý, hlošina úzkolistá („ česká oliva“), je řáb prost řední, platan, kloko č zpe řený, ořešák královský (ŠPALA 1980). Vynikají zde také nap ř. buky s obvodem kmen ů až 5 metr ů nebo jasan, srostlý z několika kmen ů (VONDRÁ ČEK 2008). Z rostlin jsou zde ješt ě k vid ění nap ř. česná ček léka řský, r ůže májová, br čál menší, merlík zvrhlý, lebeda lesklá, plicník léka řský skvrnitý, zv ěšinec zední nebo srha řízna čka mnohomanželná (ŠPALA 1980).

Obr. č.8: Starý plán parku Obr. č.9: Zámecký park (Bouzek, Houdek, 2009) (Bouzek, Houdek, 2009)

41 3 MATERIÁL

3.1 Šumavské podh ůř í – Nalžovské Hory

Kraj: Plze ňský Bývalý okres: Klatovy Město s pov ěř eným m ěstským ú řadem: Nalžovské Hory Město: Nalžovské Hory Velikost katastrálního území: 878 ha Velikost katastrálního území s integrovanými obcemi: 5 130 ha

Pod M ěstský ú řad v Nalžovských Horách pat ří také 12 integrovaných obcí (Krut ěnice, Letovy, Mi řenice, Neprochovy, Ot ěšín, Sedle čko, T ěchonice, Ústale č, Velenovy, Vl čince, Zahrádka a Ž ďár), které leží v t ěsné blízkosti m ěsta (K ŘÍŽ 2008).

3.2 Místopis

Město Nalžovské Hory leží v malebné krajin ě šumavského podh ůř í západn ě od Horaž ďovic v nadmo řské výšce 531 m. Celý jižní obzor lemuje panoráma šumavských vrcholk ů v pop ředí se Svatoborem (845 m. n. m.), na západ ě se rozkládá vrch Vidhoš ť nad Ústal čem (759 m. n. m.) se zbytky staroslovanského osídlení, na severozápad ě se v hladin ě dříve rekrea čního rybníka Novce vzhlíží velenovská Hora. Na severovýchod ě najdeme turisticky hojn ě navšt ěvovaný lesopark Prašivice (ZDEN ĚK 2006).

Severozápadním sm ěrem se nachází známý vršík Hradec, kolem n ěhož se táhnou lesy zdejší obce. Severn ějším sm ěrem je vid ět zvln ěná, jakoby zprohýbaná krajina za čínajícího poho ří Brd. Sm ěrem jihozápadním m ůžeme v dálce vid ět vrch Pancí ř nebo také M ůstek, který je svou nadmo řskou výškou 1234 m nejvyšším vrcholem Pancí řského

42 hřbetu. Sm ěrem k Horaž ďovic ům již není krajina tak zvln ěná, ale zdá se nám spíše rovná. V pozadí je vyvýšena p řírodní rezervace Práche ň (430 - 513 m n. m.) nebo vršek pokrytý zelení nesoucí název Džbán (619 m. n. m.) (STUPKA 1955).

3.3 Geologie 3.3.1 Geologická stavba

Podkladem rostlinstva Nalžovských Hor a nejbližšího okolí je žula, která pat ří ke st ředo českému plutónu a rula se slabšími vložkami amfibolit ů mezi Letovami, Ústal čem a Mi řenicemi. Vedle st říbra a galenitu (St říbrné Hory) se zde d říve t ěžila tuha – grafit (u Ústal če na Vidhošti a u Černí če), nyní se t ěží žula v kamenolomu u Tužic a u Velenov. Kv ětena je ve své p řevaze kv ětenou pahorkatiny, rázu skoro čist ě st ředoevropského, takže obsahuje pom ěrn ě málo vtroušených prvk ů podalpských. Pahorkatina hostí řadu druh ů rostlin bezprost ředn ě teplomilných (ŠPALA 1980). Po stránce geologické stavby je vymezené území tvo řeno tzv. moldanubikem (krystalinikum Českého masivu), které je tvo řeno meramorfovanými horninami (p ředevším ruly, pararuly a migmaty), ty jsou prostoupeny kvarcity a vápenci. Mladší geologické útvary jsou zastoupeny poz ůstatky sediment ů jezerních pánví p ředevším na Horaž ďovicku a severu Klatovska (KO ČÁREK 2003). Horaž ďovickem a Klatovskem prochází horaž ďovické zlomové pásmo regionálního významu, nazývané n ěkdy též St říbrnohorský nebo Lubský zlom. Vysledováno je n ěkolik desítek kilometr ů. Prochází od Horaž ďovic p řes Nalžovské Hory, Číhá ň k Lub ům jižn ě od Klatov a pokra čuje do proterozoika v oblasti Struhadla. Mocnost se pohybuje od 6 m do 250 m. U Číhán ě se posunuje po tomto zlomu jižní blok o cca 1600 m západn ě (Studni čná, Vav řín 1962). U Zavlekova posunuje severojižní žílu sferolitického porfyru stejným sm ěrem o 1800 m (MACHART, KRIŠTIAK 1987). Intenzivní projevy drcení jsou patrné na bocích zlomu (mylonit), hojné jsou tektonické ohlazy. V centrálních partiích jsou projevy tektonického postižení mén ě patrné. Tektonických ohlaz ů je mén ě, horniny jsou v ětšinou chloritizované, hematitizované,

43 kaolinizované, místy prok řemen ělé, též je zde hojný doprovod k řemenných žil, vzácn ě i karbonátových. Zlom upadá strm ě k jihozápadu, což bylo i ov ěř eno vrtnými pracemi (STUDNI ČNÁ, VAV ŘÍN 1962). Na toto zlomové pásmo jsou vázány historické výskyty polymetalických rud (Nalžovské Hory, Pláni čka) a nové nálezy (Loužná, Pa čejov) (KOUTEK 1960). Horaž ďovické zlomové pásmo je jednou z nejstarších tektonických struktur v regionu. Tektonické pohyby se zde n ěkolikanásobn ě opakovaly. P ři t ěchto procesech došlo k pr ůniku hydrotermální mineralizace do t ěchto struktur (KOTLOVSKÝ, LITOCHLEB 1988). Ložisko st říbrné rudy u Nalžovských Hor, které pat ří mezi malá polymetalická ložiska, leží v jihozápadním výb ěžku st ředo českého plutonu p ři jeho styku se šumavským moldanubikem. P řevládající horninou je biotitický granodiorit. V důsledku vzniku složitého zlomového systému p ři horotvorných procesech v geologických dobách, kdy se vytvá řela a m ěnila morfologie zemského povrchu, docházelo k pr ůniku a kumulaci rudonosných roztok ů z velkých hloubek k povrchu zem ě podél trhlin a zejména v místech jejich k řížení. Zde se postupn ě vylu čovaly a v žilných výplních usazovaly i rudní minerály. Ložisko výrazn ě vykli ňuje do hloubky a vzhledem k tomu, že na n ěm chybí gosan (tzv. železný klobouk) a prakticky i sekundární rudní minerály, lze usuzovat, že jeho oxida ční zóna byla v minulosti zdenudována. Vznik ložiska datují geologové do pozdn ě variského období p řed asi 250 mil. lety. Z těžených rud Ag, Pb a Zn se na lokalit ě vyskytovalo v ryzí form ě pouze st říbro, p řevážn ě ve form ě zrnek a žilek, výjime čně i ke říčkovitých krystalk ů (NĚMEC, LITOCHLEB 2006). Podle KRATOCHVÍLA (1958) bylo vázáno na st říbrnonosný galenit, hlavní rudu olova, vzácn ěji i na vtroušený argentit. Zrudn ění zinku p ředstavoval žlutavý, hn ědý až černý sfalerit. Z minerál ů dalších užitných kov ů jsou uvedeny pyrit, chalkopyrit, arzenopyrit, tetraedrit, hematit, magnetit a ojediněle i malachit. Z nerudních minerál ů vedle křemene a karbonát ů byl zaznamenán výskyt barytu a ojedin ěle v dutinkách žilných výplní i ametyst v drobných krystalech. BERNARD (1988) uvádí z odval ů též masivní nar ůžov ělý manganokalcit. Při poslední revizi ložiska v letech 1953-1954, zam ěř ené na vyhledávání radioaktivních

44 minerál ů, bylo zjišt ěno ekonomicky nevýznamné U-zrudn ění ložiska ve form ě vtroušeného uraninitu a „uranových černí“.

3.3.2 Uranový pr ůzkum

Při pracech uranového pr ůzkumu se zjistil na Nalžovských Horách v haldovém materiálu k řemen, karbonát a U-čern ě. Následnými hornickými pracemi byl potvrzen výskyt n ěkolika generací k řemene, místy s drobnými dutinkami vypln ěnými drobnými krystalky, vzácn ě i ametystovými. Karbonáty byly dvou generací s rudami Ag, Pb, Zn, U. Při provád ění hornických prací byl nalezen hydratovaný smolinec v křemen-karbonátové žilovin ě (Mikeš, 1968). Na haldách se nalezl nar ůžov ělý masivní manganokalcit (BERNARD 1969). Východn ě od Nalžovských Hor se v šachtici č.1 p ři pr ůzkumu provád ěném závodem VII JDGP v padesátých letech minulého století nalezl v tektonické zón ě 1m mocné, vypln ěné mylonitem a kalcitem torbernit a autunit. Zrudn ěná žíla je 7 cm mocná sm ěru 15/65 k JV (MIKEŠ 1968). Z roku 1983 pochází vzorek ze zbytku starého odvalu jižn ě od obce. Na puklinách k řemenné žiloviny se závalky pyritu jsou radiáln ě paprs čité agregáty medov ě hn ědého stilbitu do 1,5 cm. V drobných dutinkách nar ůstají stilbitové krystalky do 4 mm ( ČERNÝ, MRÁZEK 1985). O rok pozd ěji byla na haldi čce nalezena krystalovaná ukázka ametystu syt ě fialové barvy. V roce 2001 byl v základech p ři stavb ě školy obnažen starý odval. Byl v něm nalezen vzorek k řemenné žilky s bílým kalcitem, v němž je 2 mm mocná žilka z černalého argentitu ( ČERNÝ, HOFMANNOVI 2013). Provedým pr ůzkumem lokality v roce 2007 nebyla zastižena žádná uranová mineralizace. Haldový materiál je kompletn ě zlikvidován a celá lokalita d ůkladn ě aplanovaná (PAULIŠ, KOPECKÝ A ČERNÝ 2007). P ři revizi šachty Anna i v haldovém materiálu byl nalezen siln ě p řem ěněný uraninit a uranové čern ě. Z povrchových partií pocházejí žlutý autunit a zelený torbernit (MIKEŠ 1968).

45 Uranové zrudn ění se nalezlo p římo ve m ěst ě a v jeho východním a severovýchodním okolí v Horaž ďovickém zlomovém pásmu. Lokalita je budována granity (SPK) v blízkosti spojení kolineckého a matkobožského výb ěžku. V SPK je velké množství rulových ker. Nalezené uranové zrudn ění je vázáno na k řemen-karbonátové žíly převážn ě SZ-JV sm ěru. Jejich mocnost je v ětšinou okolo 1 cm, ojedin ěle i 160 cm. Uranové zrudn ění se koncentruje v místech drobných p říčných poruch. P řevládající výplní je k řemen tvo řící místy krystaly do dutin ( mlé čně bílý, ametyst, záhn ěda ). Spolu s ním jsou st ředn ě zrnitý šedobílý a na červenalý kalcit, béžový dolomit, pyrit, galenit, sfalerit a argentit (PAULIŠ, KOPECKÝ A ČERNÝ 2007).

3.4 Geomorfologie

Z hlediska regionálního člen ění reliéfu České republiky pat ří řešené území provincii Česká vyso čina, z větší části soustav ě Českomoravské, podsoustav ě St ředo česká pahorkatina, celku Blatenská pahorkatina, podcelk ům Horaž ďovická pahorkatina (okrsek St řelskohoštická pahorkatina ) a Nepomucká vrchovina (okrsek Nalžovskohorská vrchovina) . Okrajov ě náleží soustav ě Šumavské, podsoustav ě Šumavská hornatina, celku Šumavské podh ůř í, podcelk ům Svatoborská vrchovina (okrsek Vidhoš ťský h řbet ) a Bavorovská vrchovina (okrsek Bud ětická vrchovina ) (GERGEL, BUREŠ 1998).

Provincie Česká vyso čina Soustava Šumavská Českomoravská Podsoustava Šumavská hornatina St ředo česká pahorkatina Celek Šumavské podh ůř í Blatenská pahorkatina Svatoborská Bavorovská Nepomucká Horaž ďovická Podcelek vrchovina vrchovina vrchovina vrchovina Bud ětická Nalžovskohorská St řelskohoštická Okrsek Vidhoš ťský h řbet vrchovina vrchovina pahorkatina

Tabulka č.2: Geomorfologické člen ění (Gergel, Bureš 1998)

46 Nalžovskohorská vrchovina - zaujímá jihozápadní část Nepomucké vrchoviny. Představována je plochou vrchovinou na rozvodí Úhlavy, Úslavy, Otavy a Ostružné. Tvo řena je granitoidy st ředo českého plutonu červenského a blatenského typu. Reliéf je siln ě roz člen ěný erozn ě denuda ční, v oblasti tektonické klenby. Charakterizovaný je izolovanými strukturními h řbety a suky se skalními tvary zv ětrávání a odnosu. P řevládá 4. vegeta ční stupe ň, krajina je málo až st ředn ě zalesn ěná, p řevážn ě se smrkovými, mén ě borovými monokulturami. Borosmrkové porosty jsou rozptýleny do mnoha drobných lesík ů. P řevažuje orná p ůda, podél rybník ů se zbytky luk s vlhkomilnými druhy (GERGEL, BUREŠ 1998).

3.5 Klima

Území náleží klimatickému regionu B 8, který je charakterizován jako mírn ě teplý, vlhký, vrchovinový. Podnebí v okolí Nalžovských Hor je dost chladné. Převládají západní větry p řinášející vlhký vzduch a deš ťové srážky. Je zde čast ější vznik mlh. V lét ě bývá kraj často stíhán krupobitím. Pr ůměrný ro ční úhrn deš ťových i sn ěhových srážek, zjišt ěný z měř ení srážkom ěrné stanice v Nalžovských Horách bývá okolo 600-650 mm. Průměrná teplota vzduchu je 6,9˚C. Do jednotlivých m ěsíc ů jsou srážky rozloženy nerovnom ěrn ě. Nejv ětší úhrny deš ťových srážek vykazuje letní období, naopak zimní období vykazuje srážek nejmén ě. Nej čast ější letní teploty dosahují + 30,8 ̊C a naopak v zim ě jsou okolo – 10 ̊C.

Měsíc I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Ro č. Tepl. -3,3 -2,0 -1,0 5,6 11 17 18,5 17,6 11,7 6,6 2,5 -1,3 6,9 C˚ Sráž. 36,4 25,2 37,1 54,8 64,9 72,9 79 54,4 47 36,4 37,2 75,4 620 mm

Tabulka č.3.: Klimadiagram (Stupka, 1970-1973)

47 Graf č. 1.: Klimadiagram (Stupka, 1970-1973)

3.6 Vodní plochy a toky

Mnou vybrané území spadá do povodí horní Otavy. Černí čský potok odvod ňuje kopcovitou krajinu Nalžovských Hor. Postupn ě protéká Novým nebo Letovským rybníkem, Duškovcem a Kuchy ňkou. Obrem mezi rybníky v povodí Černí čského potoka je však Velký Nový rybník (zvaný Novec) s mohutnou hrází s dubovou alejí na severním okraji Nalžovských Hor, který je s rozlohou 31 ha nejv ětší v popisované oblasti. Protéká jím Nalžovský potok, vytvá řející kousek pod ním ješt ě rybníky Zmrzlíkovec a Červený. Rybni ční soustavu Černí čského potoka uzavírají rybníky Lehonec jižn ě od Nalžovských Hor a Žákov na západním okraji Černí če, oba napájené jeho menšími p řítoky. Dalším levostranným p řítokem Otavy je Mlýnský potok, odvod ňující rybníky v severozápadní části Horaž ďovicka. Na jeho horním toku najdeme protáhlé rybníky s přízna čnými jmény Šípov

48 a Vidlák. Dále po proudu napájí Mlýnský potok také rybni ční nádrž Horaž ďovicka – Velký Břežanský rybník s hladinou o rozloze 26 ha a pod ním také rybník Zmrzlík. Na menších pravostranných p řítocích vznikly již p řed mnoha staletími také rybníky Kon ětovský, rozlehlý Smrkovec s plochou tém ěř 20 ha a Maloborský zvaný též Podkostelecký, ležící v kotlin ě pod kostelem v Malém Boru.

3.7 Fauna

Z říše živo čišné, krom ě b ěžných druh ů, je nutno uvést p ředevším v našem rybni čnatém kraji hnízdící čápy (každoro čně hnízdí na komín ě v bývalé zámecké zahrad ě v Nalžovských Horách, v Hradešicích, T ěchonicích a jinde). Rovn ěž tak strakapoud a plachá žluva jsou vítanými hosty zámeckého parku. V Sedle čském potoce je zaznamenán výskyt raka. Dále bychom zde mohli vid ět nap ř. veverku obecnou, vydru říční, ješt ěrku obecnou, slepýše k řehkého, užovku hladkou nebo obojkovou, ropuchu obecnou, rosni čku zelenou, čolka obecného, čápa bílého nebo černého, potápku rohá če nebo černokrkou a rudokrkou, ch řástala vodního, konipase lu čního, jest řába lesního, sovu pálenou, sý čka obecného, škebli rybni ční nebo otakárka fenyklového.

3.8 Dendrologie a flóra

Převládá 4. vegeta ční stupe ň, krajina je málo až st ředn ě zalesn ěná, p řevážn ě se smrkovými, mén ě borovými monokulturami. P řevažuje orná p ůda, podél rybník ů se zbytky luk s vlhkomilnými druhy. V zájmovém území tvo ří p řevážnou část lesních ploch smrkové porosty, najdou se zde ale i jiné druhy jehli čnatých a listnatých d řevin (nap ř. borovice, mod řín, dub, buk aj.). V našem kraji je mnoho staletých strom ů, pov ětšina lip, dub ů a buk ů, vesm ěs chrán ěných: Černí č – javor mlé č. na severním okraji obce a lípa srd čitá na návsi, Hradešice – dub letní, k řemelák u kapli čky sv. Antonína (strom starší 400 let) nebo v Mladicích – lípa srd čitá na návsi.

49 Z mén ě rozší řených rostlin pro stru čnost uvedeny pouze druhy z Nalžovských Hor a z nejbližšího okolí: hasivka orli čí (olšiny nad Novým rybníkem), prysky řník lítý (Nový rybník), barborka obecná pravá (strá ň pod kostelem), rukev lesní (b řehy Nového rybníka), kop řiva žahavka (zahrádky), lomikámen zrnatý (pod kostelem), mochna poléhavá (Nový rybník), brslen evropský (strá ňky nad Novým rybníkem), halucha vodní (Nový rybník), úpor peprník (b řehy Nového rybníka), plevel okoli čnatý (strá ň pod kostelem), zdrojovka prameništní poto ční, k řehkýš vodní, ku řinka červená, divizna velkokv ětá, bahni čka vej čitá, ost řice žlutá (louky nad Novým rybníkem), vstava č májový (Nový rybník) (ŠPALA 1980).

50 4 Metodika

Pro genezi vývoje venkovské sídelní struktury byla vybrána obec Nalžovské Hory v jihozápadních Čechách. Cílem této práce bylo vyhodnocení mapových i textových podklad ů a zpracování vývoje krajiny v dané oblasti. D ůležitým bodem bylo také ur čení hlavních bod ů zvratu ve vývoji oblasti a ur čení faktorů zp ůsobující tyto zm ěny. Celé území bylo zdigitalizováno a následn ě vypo čtena plocha, která byla porovnána v různých časových obdobích.

4.1 Zpracování literárního p řehledu

Informace, které byly použity do literární rešerže, byly čerpány z knih evidovaných v Obecní knihovn ě v Nalžovských Horách a dále z materiál ů dostupných v Akademické knihovn ě Jiho české univerzity v Českých Bud ějovicích. Čerpáno bylo také z obecních kronik, ke kterým umožnil p řístup ředitel Šafránkovy základní školy v Nalžovských Horách Mgr. Karel Zden ěk. Všechny kroniky byly do časn ě uloženy na výše zmi ňované škole, a poté byly odvezeny do Státního okresního archivu v Klatovech.

4.2 Mapové podklady

Pro zhodnocení vývoje krajiny v zájmovém území, byly po řízeny mapy v jednotlivých vývojových stupních. Podkladem pro první mapu bylo 2. vojenské mapování, díky n ěmuž byla mapa vytvo řena. Kopie mapy je k nalezení na Národním geoportálu INSPIRE. Katastrální území Nalžovské Hory bylo mapováno v letech 1844 – 1845. Druhá použitá mapa byla po řízena b ěhem 3. vojenského mapování v letech 1877 – 1880. Mapa byla získána z Národního geoportálu INSPIRE.

51 Třetí mapa byla zpracována na základ ě historické černobílé ortofotomapy z 50. let 20. století, konkrétn ě z roku 1952. Mapa byla op ět získána z Národního geoportálu INSPIRE. Pro aktuální model terénu byl využit letecký snímek z roku 2011. Snímek byl poskytnut Zem ěměř ickým ú řadem v Praze. Podkladem pro vznik mapy budoucího využití sledovaného území je platný Územní plán obce Nalžovské Hory z roku 2011.

4.3 Zpracování mapových podklad ů

Mapové podklady – mapa sou časného stavu, mapy z 2. a 3. vojenského mapování a letecké snímky byly zpracovány v geografickém informa čním systému ArcGIS9. Původním zám ěrem bylo p řipojení mapy p řes WMS službu, ale to se bohužel nezda řilo, jelikož byla zobrazena mapa celé České republiky, nikoliv pouze zájmové území. Byl použit program GIMP 2, ve kterém byly mapy poskládány po jednotlivých dílech. Mapy nebyly zobrazeny v sou řadnicové soustav ě S-JTSK, proto musely být transformovány do této sou řadnicové soustavy. Výstupními daty byly mapy "Land use" a grafy. V grafech je porovnána velikost ploch z let 1844 - 1845, 1877 - 1880, 1952 a ze současnosti.

4.3.1 Georeferencování

V ArcMapu byly otev řeny vrstvy LPIS zárove ň s mapou, která m ěla být georeferencována. Bylo nutno nalézt identické body, aby na sebe mohly být navázány oba snímky. Jako identické body byly vybrány nap ř. k řižovatky cest a silnic nebo pro autorku známé objekty v zájmovém území. Než mohlo dojít k transformaci, musel být v kolonce Layer vybrán snímek, který m ěl být transformován. Potom bylo zvoleno nejmén ě

52 10 identických bod ů, a poté také funkce Rectify. Na základ ě této funkce byla mapa transformována na vrstvu LPIS.

Obr. č. 10: Nástroj pro Georeferencování

4.3.2 ArcCatalog

V ArcGISu byl otev řen program ArcCatalog. Ve složce, kde m ělo být všechno pěkn ě uspo řádané pohromad ě, bylo t řeba kliknout pravým tla čítkem a vybrat "New → Shapefile". Poté bylo možno vytvo řit jednotlivé vrstvy pro digitalizaci snímk ů. Vrstvy ur čené na digitalizaci ploch byly vytvo řeny jako typ polygon a komunikace. Vodní toky byly vytvo řeny jako typ polyline. Když byly vytvá řeny nové vrstvy, byl ke všem p řiřazen sou řadnicový systém S-JTSK. Potom byly všechny nov ě vytvo řené vrstvy vloženy do ArcMapu.

Obr. č. 11: Nástroj ArcCatalog

53 4.3.3 Digitalizace

Digitalizace byla provedena pomocí nástroje Editor, který se nachází v levé části hlavního panelu. P řed digitalizací musel být spušt ěn Editor → Start Editing. V poli Target (nachází se též na hlavním panelu) byla zvolena vrstva, která m ěla být digitalizována. K vytvo ření polygonu nebo linie slouží funkce "Tužka". Pokud m ěla být digitalizována jiná vrstva, musela být vždy v poli Target vybrána požadovaná vrstva, do které m ělo být kresleno. Pro každou vrstvu mohl být zvolen libovolný odstín vybarvení a jejího ohrani čení.

Obr. č. 12: Nástroj Editor

4.3.4 Výpo čet plochy

Pro výpo čet každé plochy bylo nutné kliknout pravým tla čítkem na vybranou vrstvu, u které bylo t řeba vypo čítat plochu, a poté zvolit "Open Attribute Table". V tabulce atribut ů bylo nutno p řidat nový sloupec s názvem "Plocha". Nov ě vytvo řený sloupec byl ozna čen a následn ě bylo kliknuto pravým tla čítkem na "Calculate Geometry", kde byly vypo čteny plochy jednotlivých prvk ů. Na záv ěr byla tato tabulka otev řena v programu Microsoft Office Excel 2010 a vypo čtena celková plocha.

54

Obr. č. 13: Tabulka atributu a výpo čet plochy pomocí Calculate Geometry

4.3.5 Kone čná úprava mapy

Při finální úprav ě bylo nutno kliknout na Layout View, aby byl zobrazen kone čný náhled, kdy je mapa znázorn ěna na papí ře, jako ve skute čnosti. Dále byl vložen nadpis, sm ěrová r ůžice, číselné m ěř ítko mapy a na záv ěr, samoz řejm ě, velmi d ůležitá legenda s vypsanými názvy vrstev a p řiřazenými jednotlivými barvami, stejn ě jako v map ě. Předtím, než byla mapa exportována, musela být nastaven formát papíru a jeho orientace. Export byl provád ěn pomocí nástroj ů File → Export Map. Tam byla vybrána složka, do níž bylo žádoucí jsem mapu uložit, a ve spodní části okna ješt ě rozlišení v kvalit ě 500 dpi.

55 4.4 Vyhodnocení mapových podklad ů

Po digitalizaci a výpo čtu všech ploch z jednotlivých období byly vytvo řeny grafy pro jejich porovnání v programu Microsoft Office Excel 2010. Pro každý druh plochy v zájmovém území byl vytvo řen samostatný graf z r ůzných časových období a následn ě zhodnocen v kapitole 5. Výstupem byly Land use pro období 2. a 3. vojenského mapování z let 1844 – 1845 a 1877 – 1880, černobílá ortofotomapa z padesátých let "konkrétn ě z roku 1952", sou časná ortofotomapa a poslední mapa s návrhem dalšího možného rozvoje dané oblasti do budoucna.

56 5 Výsledky a diskuze

5.1 Vývoj lesní plochy

Vývoj les ů v letech 1844 – 2011 je znázorn ěn v grafu č. 1. Lesní plocha v letech 1844 – 1845 pro obce Nalžovy a St říbrné Hory (pozd ěji Nalžovské Hory) byla 134, 35 ha, tj. 15,47% z celkové vým ěry katastrálního území (p říloha č. 1). Celková vým ěra katastrálního území byla v té dob ě 868 ha. Obec v té dob ě nevlastnila žádný les. T ěch málo les ů, které v okolí byly, pat řily hrab ěcímu rodu Taaff ů. Obec se proto snažila sázet stromy alespo ň v jejím okolí. Roku 1854 byla velká krupobití a časté pr ůtrže mra čen, což mělo za následek neúrodu, proto hrab ě Ludvík Taaffe nechal urovnat halda po t ěžb ě dle anglického vzoru. O 22 let pozd ěji byli místo akát ů u h řbitova vysázeny lípy a následn ě podél panské hradby a p řed školní zahradou o řechy.

Graf č. 2: Vývoj les ů

Během 3. vojenského mapování v letech 1877 – 1880 byla vým ěra lesní plochy 146, 32 ha, což je 16,8 % z celkové vým ěry katastrálního území (p říloha č. 2). Lesní

57 plocha neustále rostla. V roce 1896 byla vysázena halda nejen ovocnými stromy jako t řeba třešn ěmi, ale také smrky, o řechy, kaštany a ostatní prostor b řízami, ke ři jako je hloh, bez nebo jasmín a tak byl z řízen m ěstský park. Na haldách pak byla vyv ěšena výstražná tabulka, aby stromy nikdo nepoškozoval. Aby se stromk ům dob ře da řilo, byl v parku vydán zákaz prodeje trávy na dlouhých 6 let. Tím se utvo řil pevný drn, který mohl chránit ko řeny. V roce 1906 se op ět vysazovalo. U sv. Jana 9 o řech ů, podél silnice 11 o řech ů a u „obecnice“ dalších 6 o řech ů. O rok pozd ěji se jich před farou vysadilo dalších 15 a v parku proti „Svatým“ ješt ě 4 lípy. S vysazováním se ale nep řestávalo. V letech 1913 až 1923 se rozrostly po čty strom ů v obci ješt ě o 13 t řešní, 5 douglasek, 20 b řízek a místní ob čan Tomáš Pláni čka na zbytku hald u h řbitova vysázel b řezové stromky jako památku po dolování z roku 1892 a nechal tento kopec zar ůst. Veliké mrazy ude řily v zim ě na p řelomu roku 1929. Ty zni čily mnoho ovocných strom ů v sadech i zahradách. Potom skoro 20 let se nic nevysazovalo. Až v letech 1948 – 1949 ob čané op ět za čali. Nap říklad Josef Peleška vysázel svá pole ovocnými stromy na Černav ě vedle obecního pozemku nebo pole u Ko řínku. Ke konci roku 1950 se ob čan ům splnilo jejich velké p řání mít sv ůj vlastní obecní lesík. Byl jim p řid ělen les „ Černava“ o vým ěř e asi 19 ha. O rok pozd ěji byl k lesu dodate čně p řid ělen ješt ě les „Háj“ za Sedle čkem ve vým ěř e asi 3 ha. S lesy m ěla obec velké potíže, jelikož pro zvýšenou t ěžbu d říví se t ěžko shán ěli d ělníci. V roce 1952 se lesní plocha v katastru obce rozprostírala na 172, 9 hektarech. To bylo 19,8 % z celkové plochy 875 ha (p říloha č. 3). Téhož roku k přid ěleným les ům přibyla slou čením obcí i lesopark Prašivice, takže obec m ěla v držení asi 100 ha. Zbylých 72 ha pat řilo soukromým vlastník ům. V lese se p ěstovali druhy lesních strom ů jako jsou jedle, smrky, borovice, částe čně buky, lípy, duby, b řízy, vrby a jiné listnaté stromy. Lesní správa v Nalžovských Horách se rozhodla v roce 1957 osázet obecní pozemky listnatými stromy, p ředevším topoly. Nejprve m ěla v plánu vysázet jen zadní dráha bývalých St říbrných Hor, nakonec ale zm ěnila názor a vysázela i dráha p řední. Dne 12. 2. 1960 konalo JZD svojí výro ční sch ůzi za p řítomnosti 45 člen ů. P ři této sch ůzi bylo odhlasováno združstevn ění les ů soukromých vlastník ů. Ve dnech 12-16.února 1962 se rozpoutala v celém kraji vich řice, která nad ělala mnoho škody. Místy dosahovala rychlosti až 200 km/h. Poškodila telefonní a elektrické vedení, poškodila mnoho budov, ale nejv ětší škody byly shledány v lesích. Jen v Polesí Nalžovské Hory vyvrátila tato vich řice

58 na 2500 kubických metr ů. V lesoparku Prašivice byly zni čeny semenné porosty mod řín ů a douglasek. Na celé ploše se projevila ni čivá síla v ětru. Odhadov ě bylo rozlámáno p řes 500 plm. d řevní hmoty, nehled ě na zni čené oplocenky proti zv ěř i a zalesn ěné kultury. Cesty byly do úplné likvidace zcela nesjízdné. Poškozeny byly nejen staré porosty, ale i mladší často pro řezávkové. Nejv ětší polomy byly do 2-3 metr ů. V „Posekanci“ bylo nejmén ě 200 plm. na ploše asi 0,7 ha. P řepadový vítr vyvrátil zbytek porostu a lze říci, že to byly nejv ětší a nejhorší polomy v obvodu celého polesí. To se pro celé území Nalžovských Hor nacházelo na 14 katastrálních územích o vým ěř e státních les ů asi 860 ha. Nejhorší bylo, že vich řici podlehly i n ěkteré mladé porosty staré 30–40 let. Vývrat ů a zlomených strom ů jen ve státních lesích bylo cca 4500 plm. d řevní hmoty na 22 ha lesa, což p ředstavovalo těžbu na dva hospodá řské roky. Byly podniknuty veškeré kroky k úsp ěšné likvidaci této pohromy. Místní národní výbor a Jednotné zem ědělské družstvo požádalo o pomoc a ke konci b řezna bylo zpracováno asi 1600 plm. kalamitního d řeva. Velmi ú činn ě pomohli členové JZD Zavlekov, Mi řenic a Ústal če. Ob čan ům Nalžovských Hor se poda řilo uklidit podstatnou část les ů do konce roku 1962. Lesní závod Nepomuk poslal na výpomoc dokonce brigádníky ze Slovenska. Nep říznivé jarní po časí také napomohlo tomu, že lidé nemohli pracovat na polích a zam ěř ili se na výrobu kulatiny pro d řevopracující závody. Vypo čítaná plocha lesního pozemku z leteckého snímku z roku 2011 byla 138,3771 ha, což bylo asi 15,76 % z celkové vým ěry katastrálního území (p říloha č. 4). Úbytek lesních strom ů za posledních n ěkolik let byl p ředevším z toho d ůvodu, že se v noci ze 17. na 18. ledna 2011 p řehnal p řes kraj orkán Kyrill, který na Klatovsku zp ůsobil nejv ětší školy.

5.2 Vývoj lesoparku Prašivice v map ě

Prašivický vrch p ředstavuje tak výraznou dominantu, že byl zobrazován v mnoha kartografických pramenech. P ři 1. vojenském mapování ze za čátku 18. století, konkrétn ě z roku 1837, je zde zachycen ješt ě kompaktní lesní porost. K úpravám hospodá řských les ů do podoby parkového lesa, dopln ěného romantickými stavbami a skulpturami došlo

59 v letech 1837 – 1845. (Zatímco uvedená katastrální mapa z roku 1837 zobrazuje les jako ne člen ěný útvar s vysokým podílem mladších porost ů, na mapách z 2. vojenského mapování v letech 1844 – 1845 je již zřetelná základní osová dispozice (Příloha č. 9) . Při 3. vojenském mapování z let 1877 – 1880 byly na map ě již zakresleny n ěkteré stavby i s jejich popisy jako nap ř. Gloriet (P říloha č. 10) . Nejpodrobn ěji však zachycuje lesopark Prašivice porostní mapa revíru Nalžov z roku 1886 (P říloha č. 11).

5.3 Vývoj zem ědělství

Podle údaj ů Nalžovského panství byla roku 1825 celková plocha panství 11 993 strych ů 1390 sáh ů. Z toho p řipadalo na panství Nalžovské 1,045 strych ů 432 sáh ů. Na Zamlekov p řipadalo 1201 strych ů 352 sáh ů a na panství Svojšice 647 strych ů 613 sáh ů. U povolání p řevládalo zem ědělství, chov dobytka, p ěstování lnu a jeho zpracování.

Druh plochy Vým ěra Orná p ůda 370 ha 24 a Louky 103 ha 25 a Zahrady 25 ha 98 a Pastviny 18 ha 68 a Lesy 86 ha 45 a Rybníky a bažiny 41 ha 0,4 a Zastav ěné a ostatní plochy 3,6 a Státní neplodná p ůda 15 ha 89 a Celkem 661 ha 53 a

Tabulka č. 4: Vým ěra kultur obce Nalžovy z roku 1921

V červnu 1930 se na St říbrných Horách p ěstovalo: pšenice, žito, je čmen, oves, hrách, čočka, sm ěska, mrkev, mák, brambory, řepa, tu řín, zelí a ostatní zelenina. Hlavním příjmem v hospodá řství byl chov hov ězího a vep řového dobytka. V roce 1947 se v ětšina

60 obyvatel živila p řevážn ě zem ědělstvím na svých pachtovaných polí čkách. Každý kdo mohl, hledal si p říležitostní výd ělek v lese, na úpravách cest, silnic a podobn ě. K tomu bylo tak velké sucho, že úroda obilovin byla naprosto kritická. Stát se rozhodl vypomáhat zem ědělc ům podporami. Obec dostala od okresního Národního výboru podporu 41 680 K čs. Všechny peníze byly rozd ěleny mezi zem ědělce. Zem ědělské usedlosti byly většinou do 3 ha p ůdy. Nejv ětší vým ěra byla u t ří usedlostí a to více jak 5 ha p ůdy. Ke dni 16. kv ětna 1961 farma Nalžovské Hory obhospoda řovala viz tabulka č. 5 .

Druh vým ěry Plocha v ha Orná p ůda 471,63 Louky 127,08 Zahrady 7,62 Pastviny 7,62 Celkem 613,95

Tabulka č.5: Stav farmy Nalžovské Hory v roce 1961

V sou časné dob ě není na Nalžovských Horách žádné zem ědělské družstvo. Jen pár ob čan ů má doma malé hospodá řství nap ř. krávy, prasata, králíky, kachny nebo slepice. V dnešní dob ě lidé na vesnici preferují spíše maso si koupit v supermarketu, než chovat doma vlastní zví řata.

5.3.1 Louky a pastviny

Stovky let byly louky a pastviny obhospoda řovány obvyklým zp ůsobem a to zejména pastvou a kosením. Vývoj je znázorn ěn v grafu č. 2 .

61 Mapa z 2. vojenského vojenského mapování nám ukazuje, že se zde vyskytovalo 584,2251 ha trvalých travních porost ů (p říloha č. 1) , tj. 67,31% z celkové vým ěry katastrálního území (868 ha). Tém ěř vše bylo majetkem hrab ěcího rodu Taaffe. V první polovin ě 19. století se zvolna za čalo p řecházet ke stájovým odchov ům dobytka.

Graf č.3: Vývoj trvalých travních porost ů

Během let 1877-1880 se plocha TTP snížila na 466,9329 ha (p říloha č. 2), tj. 53,55 %. Velká povode ň zasáhla obec v roce 1896. Voda zp ůsobila obrovské škody na polích. Dr. Jind řich Taaffe vlastnil velkostatek Nalžovy v roce 1924. Zem ědělská p ůda v té dob ě činila 310 ha a lesy i s ostatními p ůdami byl 626 ha. Tato vým ěra se týkala všech obcí, které spadaly do celého katastru Nalžovských Hor. Po parcelaci byla v roce 1952 rozloha TTP 245,5702 ha (p říloha č. 3), tj. 28,06 % z celkové vým ěry. Na základ ě usnesení Strany a vlády o zúrodn ění p ůdy v roce 1959 promýšleli družstevníci v Nalžovských Horách jak budou dále postupovat p ři pracích se zúrodn ěním. Rozhodli se, že musí za čít u rozorávání p říkrých mezí a odstran ění ke řů , nahromaděných kamenných ostr ůvk ů v honech a urovnání terénu, nebo ť to vše jim d ělá obtíže p ři obd ělávání p ůdy. Pat ří do toho i ni čení stroj ů a zvyšování náklad ů na 1 ha p ůdy. Roku 1964 bylo na všech loukách provedeno čišt ění zanesených struh a vodote čí. Krom ě toho se n ěkteré louky hnojily pr ůmyslovými hnojivy a zbylé se pováp ňovaly. Po celý rok 1966 se na loukách odvod ňovalo a d ělaly se strouhy. Louky se hnojily kompostem

62 a um ělými hnojivy. Nejhorším problémem v roce 1967 stále z ůstávaly TTP. V ětšina byla ve špatném stavu a jejich sekání a sklize ň byla namáhavá a nákladná. Louky se rovn ěž neustále rozorávaly, tím pádem se jejich vým ěra zmenšovala. Vým ěra TTP v roce 2011 byla 325,3839 ha, tj. 37,06 % z celkové vým ěry 878 ha (p říloha č. 4).

5.3.2 Vývoj polí

V důsledku zavád ění st řídavého systému hospoda ření se v pr ůběhu první poloviny 19. století rozší řila u nás rozloha orné p ůdy asi o čtvrtinu a podstatn ě ubylo úhor ů, i když ješt ě v polovin ě století jich zbývalo okolo 20% zem ědělské p ůdy (LÖW, MÍCHAL 2003). V Nalžovských Horách byla vým ěra polí b ěhem 2. vojenského mapování 86,7616 ha (p říloha č. 1), tj. 9,99%. O zhruba 30 let pozd ěji se vým ěra polí víc jak zdvojnásobila na 170,4485 ha (p říloha č. 2), tj. 19,55%. To bylo zp ůsobeno tím, že se dobytek p řehnal z pastvy do kravín ů a za čalo se více p ěstovat na polích.

Graf č.4: Vývoj polí

63 Když v roce 1937 prodal Edward Taaffe celé panství bratr ům Františkovi a Karlovi Müllerovým, tak ti založili „Nalžovské šlechtitelské podniky“, kde byly vyp ěstovány speciální odr ůdy žita a ovsa. Fungující hospoda ření však narušila 2. sv ětová válka. Když se poda řilo p řekonat toto t ěžké období, bylo p řerušeno státem i místními revolucioná ři, kte ří se cht ěli zmocnit zámku a hlavn ě fungujících statk ů. Paradoxní je, že to byli i lidé, kte ří práv ě díky Müller ům a práci na zámku snadn ěji p řečkali okupaci. Rodina Karla Müllera byla nakonec ráda, že si zachránila život odchodem do emigrace (BOUZEK, HOUDEK 2009). Po nástupu komunismu se úpln ě zm ěnil systém hospoda ření bez ohledu na místní podmínky. Výrazn ě se zvýšila eroze p ůdy a odvod ňovalo se a zavlažovalo v místech, kde nebylo pot řeba. Celé hospodá řství se neslo za honbou nikoliv za ziskem (efektivitou), ale za výnosy (za jakoukoliv cenu) (LÖW, MÍCHAL 2003). Z leteckého snímku z roku 1952 byla zjišt ěna vým ěra 390,2450 ha, tj. 44,6 % z celého katastru (p říloha č. 3). Roku 1957 se rozoralo mnoho mezí a odvezlo se na 60 m 3 kamene. Tím se získalo 0,5 ha nové orné p ůdy. V roce 1963 byla vým ěra zem ědělské p ůdy 631,69 ha, z toho obhospoda řoval Státní statek 566,02 ha a soukromn ě hospoda řící ob čané 65,67 ha. O rok pozd ěji byla veškerá zem ědělská p ůda dosud neobd ělávána zaseta trávou. Jednalo se o pozemky horší kvality. Dále byl vydán zákaz vypalování mezí a zákaz t ěžby dřeva na nelesních pozemcích. Roku 1963 naplánovala farma Nalž. Hory v následujícím roce rozorat 3 ha neproduktivních luk a trvale je přem ěnit na ornou p ůdu. 9. b řezna 1965 byly rozorány 4 ha luk. Na všech málo výnosných loukách byla provedena rekultivace a meliorace. Buldozery rovn ěž srovnaly meze na Lipové. Celkem v roce 1970 hospoda řilo st ředisko Nalžovské Hory na 557 ha orné p ůdy. Po roce 1990 dcery a syn Karla Müllera žádali o navrácení majetku. Zámek jim byl vydán v roce 1993, další majetek (lesy, pole, rybníky) však až v roce 1998. Po tak dlouhé dob ě už nebylo možné navázat na hospoda ření, které Müllerovi zamýšleli (BOUZEK, HOUDEK 2009). V roce 2011 se vým ěra orné p ůdy zmenšila tém ěř o 100 ha na úkor TTP. V sou časné dob ě byl dobytek vyhnán na pastvy a tím pádem se zatravňuje. V roce 2011 byla plocha 290,2058 ha., tj. 33,05% z celého katastru (p říloha č. 4).

64 5.4 Vývoj vodohospodá řství

Z druhého vojenského mapování v letech 1844-1845 je patrné, že vodních ploch tam hned n ěkolik, ale bohužel ani jeden nebyl ve vlastnictví obce. Vým ěra vodních ploch dosahovala 43,2038 ha, tj. 4,98 % z celého katastru (p říloha č. 1).

Graf č.5: Vývoj vodních ploch

První obecní rybní ček jménem Ko řínek byl koupen dne 10. července 1875 od Nalžovského panství za 85 zlatých. Rybní ček m ěř il podle Josefského m ěř ení 416 čtvere čných sáh ů, podle pozd ějšího m ěř ení m ěl 405 čtvere čných sáh ů. Během 3. vojenského mapování byla zjišt ěna vým ěra vodních ploch 40,0672 ha, tj. 4,6 % z celého katastru (p říloha č. 2). 9.kv ětna 1926 rozhodla m ěstská rada o koupi rybní čka Čermá ček, ležícího nad obecním rybní čkem Ko řínkem. Tehdy byl koupen od Dr. Jind řicha Taaffe. Od té doby m ěla obec v majetku rybníky Ko řínek a Čermá ček. Po 2. sv ětové válce uprchli majitelé Nalžovského panství brat ři Müllerové do Irska a tím pádem byl všechen jejich majetek zabaven. Roku 1948 byly rybníky p řid ěleny rybni ční správ ě státních les ů t. č na Zelené Ho ře u Nepomuka. Vývoj vodních ploch byl z řejmý i z leteckého snímku z roku 1952, kdy vým ěra činila 38,7396 ha, tj. 4,41 % z celkové plochy katastru (p říloha č. 3).

65 16. kv ětna 1957 poslala Rada okresního národního výboru v Horaž ďovicích z hygienicko-epidemiologické stanice následující dopis: „Vzhledem k tomu, že bylo žádáno jak ob čany tak vojskem a rekreanty, aby v blízkosti Nalžovských Hor byl vhodný rybník ke koupání, žádali jsme Státní rybníká řství o uvoln ění n ěkterého rybníka. Státní rybníká řství však zamítlo zastavit hnojení rybníka“. Tím pádem se ob čané nem ěli stále kde koupat.

Tabulka č.6: Vý čet vodních ploch v katastru Nalžovské Hory v roce 1957

Název rybníku Plocha v ha Majitel Novec (Nový) 34,4286 Státní rybníky Starec (Starý) 1,6563 Státní rybníky Zmrzlíkovec 2,7874 Státní rybníky Podhorný 1,3348 Státní rybníky Korytník 2,3396 Státní rybníky Čermá ček 0,1367 MNV Nalž. Hory Ko řínek 0,14 MNV Nalž. Hory V Drahách 0,1649 Státní rybníky

V roce 2011 po čet vodních ploch výrazn ě ubyl. N ěkteré rybní čky byly zmenšeny a část jich dokonce zrušena. Vým ěra byla 38,7396 ha, tj. 4,41 % z celkové plochy (p říloha č. 4). Rybníky jsou bohužel v takovém stavu, že se v nich nedá koupat. Na n ěkterých myslivci um ěle chovají divoké kachny na odst řel a v jiných zase rybá ři ryby a tím pádem je do rybník ů sypáno krmení jak od rybá řů , tak od myslivc ů. Voda je zne čišt ěna nejen krmivem, ale také výkaly od kachen. K tomu navíc voda siln ě zapáchá.

66 5.5 Návrh rozvoje obce do budoucna

Všechny návrhy zm ěn jsou vyjmenovány pod čísly 1 až 31 v příloze č. 6 a vyz- načeny v příloze č. 7 . Obec by se m ěla snažit vytvá řet širší podmínky pro posílení osídlení a rozvoje bydlení. Městys zajiš ťuje p řevážn ě obytnou funkci, ale trvale se zde zvyšuje také rekreace. Jelikož obec nemá žádné plochy pro ve řejnou rekreaci, vybudovala bych u rybník ů Novce (č. 9-10) a Ko řínku (č. 11-12) rekrea ční st ředisko. V obci i jejím okolí se nachází mnoho zajímavých míst vhodných k turismu. Nap ř. lesopark Prašivice je ideálním místem pro odpolední procházky a turisticky zajímavé jsou také nedaleké hrady Rábí a Velhartice. Oblastí vede také n ěkolik zna čených cyklotras. Jedna byla v návrhu také vyzna čena pod číslem 31 sm ěrem k restauraci „U svatého Antonína“. V její blízkosti se nachází rodinná hrobka rodu Taaffe. V obci je také pot řeba upravit zele ň, p ředevším zámecký park, který je bohatý na výskyt vzácných cizokrajných d řevin. Je nutné vysekat ke ře, které se v n ěm přemnožily a upravit cesty pro p ěší turistiku. Probírka d řevin je nutná také v Horním parku (č. 28) . Zámecký areál má nyní nového majitele a ten má v plánu zrekonstruovat ho na rekonvalescen ční centrum (č. 15 a 17). Z bývalého autoparku by mohl být vybudován sb ěrný a stavební dv ůr (č. 29) . V blízkosti lesoparku Prašivice bych umístila oboru s jeleny nebo da ňky (č. 26) . V okolních vesnicích se již n ěkolik obor nachází a dlouhá léta je zde s úsp ěchem udržován chov této zv ěř e. Dále by m ěl být zachován krajinný ráz rybni čnaté soustavy na území Nalžovska a ochrana p řírodn ě významných lokalit – pastvinná draha jako VKP či PP. Chrán ěn by m ěl být také zámecký park a lesopark Prašivice. Vodní plochy a toky by pot řebovaly obnovit a zrevitalizovat. Obnova je nutná zejména u rybníka Starce (č. 27) . V obci by se m ěla také vybudovat p řípadná protipovod ňová opat ření. Ve volné krajin ě došlo v důsledku intenzivního zem ědělského využívání k likvidaci či omezení ekologicky stabiliza čních prvk ů, takže část území je ekologicky málo stabilní. Díl čí plochy na území obce jsou ohroženy vodní či vzdušnou erozí, ale i zátopami. Proto je pot řebné sledovat zabezpe čení protierozních opat ření a revitalizaci krajiny. Východn ě za obcí na „Velkých dílech“ by bylo možné vybudovat halu na výrobu nábytku či skladovací prostory (č. 25) . Jedná se o lokalitu za obcí, takže by obyvatele neobt ěžovala hlukem ani prachem. Zárove ň by vznikla nová pracovní místa. V bezprost řední blízkosti h řbitova

67 je pot řeba vybudovat vhodné parkovišt ě, protože jeho návšt ěvníci nemají často kde zaparkovat (č. 20) . P ředevším v dob ě památky zesnulých, kdy je h řbitov navšt ěvován nejvíce, je zde velký problém s nedostatkem místa, což činí potíže hlavn ě starším nemohoucím spoluob čan ům. Vzhledem k nedostatku místa lze totiž zaparkovat pouze v centru obce a i mén ě mobilní ob čané jsou tak nuceni absolvovat pom ěrn ě náro čnou cestu do kopce, která trvá i n ěkolik desítek minut. Úprava tohoto h řbitova je opravdu nutná (č. 14) . Hřbitov je vzhledem k po čtu náhrobk ů pom ěrn ě malý, proto by v p řípad ě nedostatku místa, mohl být druhý vybudovaný i s parkovišt ěm v lokalit ě Pod Prašivicí (č. 18-19) . V případ ě, že by se obec dále rozr ůstala do stran, bylo by na výstavbu vhodných hned n ěkolik lokalit, nap ř. Pod Vuleškem, U Dobré vody, Nad Čermá čkem (č. 1-8) . V obci by se m ěla také vy řešit ob čanská vybavenost. U benzinové stanice je vhodná lokalita na vybudování prodejny smíšeného zboží (č. 13) . V lokalit ě „U parku“ by mohla být postavena t řeba hasi čská zbrojnice nebo turistická ubytovna (č. 16) . Pod benzinovou stanicí by mohlo být umíst ěno záchytné parkovišt ě (č. 21) . Nesmíme zapomenout na sídelní (č. 22-23) a ochrannou zele ň (č. 24) , které jsou v návrhu rovn ěž vyzna čeny. Obcí vede hlavní silnice, po které jezdí p ředevším nákladní auta, tzn. že zp ůsobují prach a hluk, proto by mohl být vybudován obchvat kolem obce (č. 30) .

68 6 Záv ěr

Snahou práce bylo podat co nejpodrobn ější pohled na posouzení historické geneze krajiny a vymezení katastrálního území. Mým úkolem bylo shromáždit všechny textové i mapové podklady, které by pomohly k ur čení hlavních bod ů zvratu ve vývoji oblastí a návrh dalšího možného rozvoje oblasti. Katastrální území bylo rozd ěleno do jednotlivých období a následn ě zpracováno v programu Land use. Ve vymezených obdobích byl pozorován jejich historický vývoj. Podle zadání práce jsem se m ěla zabývat sledováním historického vývoje krajiny v jednotlivých letech. V tom mi nejvíce pomohlo čerpání ze starých map a dobových fotografií. Pot řebné informace jsem získala také z obecních kronik. Významným informa čním zdrojem pro m ě byly také knihy z knihovny, umístn ěné v budov ě M ěstského úřadu v Nalžovských Horách. Jak vyplynulo z výsledk ů zm ěn, které prob ěhly ve sledovaných letech, vývoj lesní plochy ovlivnily p ředevším p řírodní katastrofy jako byly vich řice a krupobití. Samotní obyvatelé na lesnictví nem ěli velký vliv, protože tém ěř všechny pozemky pat řily šlecht ě. Až pozd ěji p řešlo vlastnictví les ů na samotnou obec. Louky a pastviny od roku 1844 zna čně ubývaly. Nejv ětší zlom nastal po nástupu Komunistické strany k moci, když se jejich vým ěra snížila tém ěř o polovinu. O padesát let pozd ěji byla sice část orné p ůdy zatravn ěna, ale nikdy už nedošlo k navrácení pozemk ů do p ůvodní podoby jako tomu bylo p řed vlnou kolektivizace. Orná p ůda na tom byla ve srovnání s loukami a pastvinami mnohem lépe. Od roku 1844 se vým ěra zdvojnásobila a v roce 1952 dosahovala její vým ěra dokonce více než čty řnásobku, což bylo zp ůsobeno výše zmín ěnou kolektivizací, nesmyslným scelováním pozemk ů a rozoráváním mezí. Po zániku tak zvaných JZD se po čet hektar ů orné p ůdy op ět snížil. Vodní plochy se také v rozmezí n ěkolika let výrazn ě m ěnily. N ěkteré rybníky z neznámých d ůvod ů zcela zanikly. V sou časné dob ě je vým ěra vodních ploch nejnižší za poslední dobu a bohužel, vzhledem k sou časné klesající tendenci vodních tok ů, nelze očekávat v nejbližší dob ě mimo řádnou zm ěnu pozitivním sm ěrem.

69 Sou částí práce jsou také navržené zm ěny, které by m ěly napomoci rozvoji obce. Hlavním pilí řem je p ředevším bydlení, ale také rekreace. K tomu ú čelu je d ůležité vybudovat v okolí kvalitní zna čené cesty pro cyklisty a p ěší. Tato skute čnost by mohla přilákat do obce více turist ů a rekreant ů. P řestože má obec výhodnou polohu – prochází tudy d ůležitá silnice, spojující Klatovy a Strakonice – v sou časné dob ě se v obci nenachází žádný výrobní podnik, který by zam ěstnal alespo ň část místních obyvatel. Z tohoto d ůvodu byl u čin ěn návrh, kde by mohly být umíst ěny vhodné prostory pro podnikání. P ři plánování umíst ění podniku byl brán ohled na to, aby p řípadn ě neobt ěžoval obyvatele hlukem. V sou časné dob ě neustále dochází k poklesu po čtu obyvatel v obci. Mladí odchází za studii a prací do velkých m ěst a z ůstává tak p řevážn ě st řední generace a d ůchodci. Aby nedošlo k postupnému zániku obce, je pot řeba p řilákat do Nalžovských Hor mladé lidi a rodiny s d ětmi. Toho však bude možné dosáhnout pouze za následujících podmínek. Je nutné udržet stávající sociální vybavenost obce – zachovat školku a školu, zdravotní st ředisko, obchody, poštu, knihovnu a ponechat stávající autobusové spoje do nejbližších měst. Dále je t řeba umožnit stav ět nové objekty (rodinné domy) a vytvá řet pracovní místa.

70 7 Seznam použité literatury

1. And ěra, M., Zav řel, P., Šumava: p říroda historie život . 1. vyd. Havlí čkův Brod: Baset, 2003. 800 s. ISBN 80-7340-021-9. 2. Bernard , J. H. a kol.: Mineralogie Československa . 2. vyd. Academia Praha 1988 3. Bernard J. H. a kol. Mineralogie Československa . Academia Praha 1969, s. 400 4. Bělohlávek , M., Bystrický, V., Čapková, J., Gross, A., Hofmann, G., Ková ř, J., Kumpera, J., Kyn čil, J., Mathauser, V., Pelant, J., Polák, S., Tywoniak, J., Vaniš, V., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Morav ě a ve Slezsku (IV) Západní Čechy . Vydalo nakladatelství Svoboda, Praha 1985, s. 523 5. Bouzek , S., Houdek, Z. Zámek Nalžovy (Ellischau) . [online]. 2009. [citace 2013- 01-10]. Dostupný na World Wide Web:< http://zameknalzovy.com> 6. Brandos , O., Fenclová, J. Šumava . [online]. 22.3.2007. [citace 2013-02-13]. Dostupný na World Wide Web:< http://www.treking.cz/regiony/sumava.htm> 7. Cihlá ř, T., Pošumavské pivovary – Po stopách starých pivovar ů a pivovárk ů západního Pošumaví aneb od Albrechtic až do Žichovic . Vydalo nakladatelství Dr. Radovan Rebstöck, Sušice 2003. s. 115, ISBN 80-85301-90-3 8. Čarek , J. Městské znaky v českých zemích , ACADEMIA Praha, 1985, s. 260 9. Černý , P., Hofmanovi R. a P. Polymetalické zrudn ění Horaž ďovického zlomového pásma . [online]. 12.7.2010. [citace 2012-11-10]. Dostupný na World Wide Web:< http://minerals.webgarden.cz/+/rubriky/nase-clanky/polymetalicke-zrudneni-horaz> 10. Černý , P., Mrázek, Z.: Jarosit a chabazit od Novotník ů, zsz. od Nepomuku . Časopis pro mineralogii a geologii, 1985, ro č. 30, č. 3, s. 211. 11. Demek , J. a kolektiv. Zem ěpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny . Brno. Academia. 1987. s. 584. 12. Doucha 2000 IN Löw, J., Míchal, I.: Krajinný ráz , Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy 2003, ISBN 80-86386-27-9. 13. Gergel , J., Bureš, P.: Revitalizace Černí čského potoka . Vydalo Ministerstvo životního prost ředí, Praha 1998. s. 78

71 14. Hallak , J., MacCabe, J. County Sligo, Vydalo International Institute for Educational Planning, 1973. s. 109 15. Historie [online]. c.2013, [citace 2013-02-17]. Dostupné na World Wide Web:< http://websumava.wz.cz/historie.html> 16. Horpeniak , V. Červená - Rothsaifen: st řípky z historie jedné šumavské vesnice . Plze ň: Muzea Šumavy Sušice - Kašperské Hory 17. Charakteristika Plze ňského kraje [online]. c.2013, [citace 2013-01-27]. Dostupné na World Wide Web:< http://www.czso.cz/xp/redakce.nsf/i/charakteristika_plzenskeho_kraje> 18. Jelínek , F.: Nedocen ěné bohatství . Praha: MŽP, 1999. s. 111. ISBN 80-7212-113-8. 19. Klimek , H.: Neznámé Čechy – Šumava Podh ůř í. Vydalo nakladatelství Regia, Praha 2010. s. , ISBN 978-80-86367-81-1 20. Ko čárek , E.: Geologie a petrologie Šumavy , in Šumava. P říroda – historie – život. Praha 2003. 21. Koutek , J. ( 1960 ): St říbrné Hory v JZ Čechách a geologie v jejich okolí – Časopis Národního Muzea, odd ělení p řírodov ěd., 129: 84 – 91, Praha. 22. Krajovan , J. Druhá sv ětová válka a Klatovy [online]. c.2003, [citace 2013-02-13]. Dostupné na World Wide Web:< http://www.klatovy.cz/klatovy/fr.asp?tab=snet&id=713&burl=&pt=HS> 23. Kratochvíl , J.: Topografická mineralogie Čech. Sv. II (H-CH). N ČSAV Praha 1958. Heslo Hory St říbrné 24. Kříž , M. Nalžovské Hory v prom ěnách času . Vydalo nakladatelství Arkáda. Klatovy 2008. s. 102 25. Les Prašivice u Nalžovských Hor [online]. c.2008-2013, [citace 2012-05-06]. Dostupné na World Wide Web:< http://www.portalhorazdovice.cz/les-prasivice-u- nalzovskych-hor> 26. Litochleb , J.: K bá ňskému podnikání v Nalžovských Horách . Rozpravy Národního technického muzea v Praze. 125. Studie z dějin hornictví 22 NTM Praha 1993, s. 34-37.

72 27. Litochleb , J., Kotlovský P. ( 1988 ): Geologická stavba a mineralizace uranového ložiska Nahošín – Sborník sympozia Hornická P říbram ve v ědě a technice, sekce ložisková geologie: 91 – 103, P říbram. 28. Löw , J., Míchal, I.: Krajinný ráz , Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy 2003, ISBN 80-86386-27-9 29. Machart , J., Krištiak J. ( 1987 ) : Díl čí záv ěre čná zpráva o vyhledávacím pr ůzkumu na úseku Zborovy – Nalžovské Hory . MS archiv DIAMO SUL P říbram. 30. Mikeš , J. ( 1968 ) : Zpráva o pr ůzkumné činnosti závodu VII – Horaž ďovice – n.p. JDGP v oblasti jižních a jihozápadních výb ěžk ů st ředo českého plutonu a p řilehlé části moldanubika v letech 1953 – 1963 . MS archiv DIAMO SUL P říbram. 31. Nalžovský drak . Českopis ro čník 2008, číslo 11 [online]. c.2008, [citace 2013-01- 02]. Dostupné na World Wide Web:< http://www.ceskopis.cz/archiv.php?id=29> 32. Němec , J. K., Litochleb, J .: Nerostné bohatství Horaž ďovicka . Vydalo M ěsto Horaž ďovice, Horaž ďovice 2006. s. 90, ISBN 80-238-5872-6. 33. Ob ůrková , E. Um ělá z řícenina Ballymotte [online]. c.2013, [citace 2012-07-12]. Dostupné na World Wide Web:< http://www.kudyznudy.cz/Foto-a- video/Foto/Umela-zricenina-Ballymotte.aspx?lang=csCZ?pageid=123&i=5&typeid =1&galleryid=&competitionid=&orderbyid=1> 34. O´Rorke , T. The history of Sligo: Town and County. Dublin : Sligo : J. Duffy ; 1986. Dodd's Antiquarian Books, s. 159 35. Osídlení Šumavy [online]. c.2013, [citace 2013-02-14]. Dostupné na World Wide Web:< http://www.sumavainfo.cz/Osidleni> 36. PACÁKOVÁ-Hoš ťálková , B. et al.: Zahrady a parky v Čechách, na Morav ě a ve Slezsku , s. 447-473. 37. Pauliš , P., Kopecký S., Černý P. 2007: Uranové minerály České Republiky a jejich lokality. Vydalo nakladatelství Kuttna, Kutná Hora. 2007. s.252. ISBN 80-86406- 45-8 38. Pelant , J. Města a m ěste čka Západo českého kraje , Plze ň 1988

73 39. Petrá ňovi , J. et L., 2000: Rolník v evropské tradi ční kultu ře. Set out Praha. 40. Pourová , R. Hrady, zámky a tvrze, které p řežily rok 2000 . Plze ňský kraj. Vydalo AgAkcent Klatovy 2011. s. 526. ISBN 978-80-87018-14-9. 41. Přírodní zajímavosti [online]. c.2012, [citace 2013-02-13]. Dostupné na World Wide Web:< http://www.risy.cz/cs/turisticke-ris/sumava/prirodni-zajimavosti> 42. Rybák , J. Dějiny m ěsta Hor St říbrných . Vydalo m ěsto Hory St říbrné 1898. s.54 43. Řezní čková , Z. Osídlení Šumavy [online]. c.2013, Vloženo dne 22.9.2012. [citace 2013-02-13]. Dostupné na World Wide Web: 44. Skleni čka , P.: Základy krajinného plánování . Praha: Nad ěžda Skleni čková, 2003. s.321, ISBN 80-903206-1-9. 45. Sommer , G. J. Das Königreich Böhmen : Bd. Klattauer Kreis . Prag 1839. s. 288 46. Studni čná , B., Vav řín J. ( 1962 ): Předb ěžná zpráva o strukturn ě geologickém mapování p ři severozápadním kontaktu chanovické apofýzy . 47. Sýkora , J.: 1998: Venkovský prostor . 1. díl Historický vývoj vesnice a krajiny. Skriptum ČVUT Praha. 48. Špala , S . Nalžovské Hory 1380-1980. Vydalo MNV Nalžovské Hory v roce 1980. s.46 49. Šumava [online]. c.2007, [citace 2013-03-13]. Dostupné na World Wide Web:< http://www.mezistromy.cz/cz/les/prirodni-lesni-oblasti/sumava> 50. Šumavské podh ůř í [online]. c.2003-2012, [citace 2013-02-13]. Dostupné na World Wide Web:< http://www.tisicovky.cz/cs/hory/sumavske-podhuri> 51. Trnka , P.: Krajinné mikrostruktury a jejich role ve venkovské krajin ě In Venkovská krajina . Sborník p řísp ěvk ů. 4. ro čník, Slavi čín a Host ětín. ZO ČSOP, Brno: Veronica, 2006, s. 198. ISBN 80-239-7166-2. 52. Tůma , D., Zelinková, V. Pr ůzkum zanikajícího lesoparku Prašivice u Nalžovských Hor . Památky západních Čech I - 2011. Studie a zprávy. Vydal Národní památkový ústav územní odborné pracovišt ě v Plzni, Plze ň 2011. s. 118. ISBN 978-80-85035- 06-3. 53. Úlovec , J. Hrady, zámky a tvrze Klatovska . Vydalo nakladatelství Libri, Praha 2004. s.276, ISBN 80-7277-240-6

74 54. Vondrá ček , V. K.: Pam ětníci dávných čas ů - staré a památné stromy na Klatovsku, Sušicku a Horaž ďovicku. Vydalo Vlastiv ědné muzeum Dr. Hostaše, Klatovy 2008. s.79, ISBN 978-80-86104-18-8 55. Vondruška , V. Život staré Šumavy . Vimperk: Západo české nakladatelství, 1989. s. 248 56. Vop ěnka , J. Historie Šumavy a Pošumaví [online]. c.2013, [citace 2013-02-13]. Dostupné na World Wide Web:< http://www.sumavanet.cz/vopin/historie/historie.htm> 57. Záloha , J. Šumava od A do Z. vyd. České Bud ějovice: R ůže České Bud ějovice 1972. s. 214 59. Zden ěk, K. Nalžovské Hory – malý pr ůvodce historií obce . Vydala Šafránkova základní škola vlastním nákladem v červnu 2006, s. 8 60. Zem ědělská krajina [online]. c.2013, [citace 2013-02-06]. Dostupné na World Wide Web:< http://www.uake.cz/frvs1269/index.html>

Další zdroje

1. Pam ětní kniha m ěsta „Hory St říbrné ‟ založena roku 1922. Rybák, J., Stupka, J., Tůma, J. (1920-1956). s. 268. Státní okresní archiv Klatovy

2. Obecní kronika. Kronika m ěsta Nalžovské Hory. Druhý díl. Stupka, J., (1955). s. 567. Státní okresní archiv Klatovy

3. Kronika obce Nalžovské Hory. Pátý díl. Stupka, J., (1959-1967). s. 359. Státní okresní archiv Klatovy

4. Kronika obce Nalžov - 1936. Dějiny m ěste čka Nalžov. Doba od roku 1380. Stupka, J., Polák, K., (1936-1950). s. 426. Státní okresní archiv Klatovy

75 5. Porostní mapa revíru Nalžovy, inv. 4. 422, M 91. Státní oblastní archiv v Plzni, pracovišt ě Klášter u Nepomuku, fond Velkostatek Nalžovy

6. Soukromý archiv Ivety Trhlíkové a M. Hannany

7. Fotografie poskytla Iveta Trhlíková

8. Mapy z 2. a 3. vojenského mapování, černobílá ortofotomapa z leteckého snímkování z roku 1952 - poskytnuty z Národního geoportálu INSPIRE [staženo dne 20.2.2013]

9. Sou časnou ortofotomapu z roku 2011 poskytl Zem ěměř ický ú řad v Praze

76 Seznam flóry a fauny

Flóra

Bahni čka vej čitá - Eleocharis ovata Barborka obecná pravá - Barbarea vulgaris Br čál menší - Vinca minor Brslen evropský - Euonymus europaeus Česná ček léka řský - Alliaria petiolata Halucha vodní - Oenanthe aquatica Hasivka orli čí - Pteridium aquilinum Divizna velkokv ětá - Verbascum densiflorum Kop řiva žahavka - Urtica urens Křehkýš vodní - Myosoton aquaticum Ku řinka červená - Spergularia rubra Lebeda lesklá - Atriplex sagittata Lomikámen zrnatý - Saxifraga granulata Merlík zvrhlý - Chenopodium hybridum Mochna poléhavá - Potentilla supina Ost řice žlutá - Carex flava Plevel okoli čnatý - Holosteum umbellatum Plicník léka řský - Pulmonaria officinalis Prysky řník lítý - Ranunculus sceleratus Rukev lesní - Rorippa silvestris Růže májová - Rosa majalis Srha řízna čka - Dactylis glomerata Úpor peprník - Elatine hydropiper Vstava č májový - Dactylorhiza majalis Zdrojovka prameništní - Montia fontana Zv ěšinec zední - Cymbalaria muralis

77 Fauna

Bekasina otavní - Gallinago gallinago Čáp bílý - Ciconia ciconia Čolek obecný - Triturus vulgaris Ch řástal vodní - Rallus aquaticus Jest řáb lesní - Accipiter gentilis Ješt ěrka obecná - Lacerta agilis Konipas lu ční - Motacilla flava Kormorán velký - Phalacrocorax carbo Koroptev polní - Perdix perdix Ku ňka žlutob řichá - Bombina variegata Otakárek fenyklový - Papilio machaon Potápka černokrká - Podiceps nigricollis Potápka rohá č - Podiceps cristatus Potápka rudokrká - Podiceps grisegena Ropucha obecná - Bufo bufo Rosni čka zelená - Hyla arborea Skokan hn ědý - Rana temporaria Skokan zelený - Pelophylax esculentus Slepýš k řehký - Anguis fragilis Sova pálená - Tyto alba Sý ček obecný - Athene nodua Škeble rybni čná - Anodonta cygnea Užovka hladká - Coronella austriaca Užovka obojková - Natrix natrix Veverka obecná - Sciurus vulgaris Volavka popelavá - Ardea cinerea Vydra říční - Lutra lutra Zmije obecná - Vipera berus

78 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

ArcGis Geografický informa ční systém CHKO Chrán ěná krajinná oblast JZD Jednotné zem ědělské družstvo KS Č Komunistická strana Československa MNV Místní národní výbor NP Národní park ONV Okresní národní výbor Plm Plný metr (1 m 3 d řeva) S-JTSK Systém jednotné trigonometrické sít ě katastrální ZABAGED Český ú řad zem ěměř ický a katastrální

VÝZNAM POJM Ů

Sáh Historická antropometrická délková míra odvozená od rozp ětí rozpažených ru- kou dosp ělého člov ěka. Na našem území byly historicky používány český (dnes staro český) a víde ňský sáh. Jeho délka byla 1, 7928 metru. Byl také zák- ladní plošnou mírou, který byl uvád ěn v Tereziánském urbá ři. Čtvere ční sáh měř il 3, 5996 m 2.

Strych (Korec nebo ko řec, n ěkdy též strych nebo m ěř ice) je stará česká míra plošného obsahu. Jeden korec neboli staro český korec = 8112 čtvere čních lokt ů = 2837 metru čtvere čního, tento korec se pak také nazýval jitro - býval vym ěř ován ja- kožto obdélník. Od roku 1765 pak: jeden korec = 2877, 5 metru čtvere čního = 0,5 víde ňského jitra

79 SEZNAM TABULEK

Tabulka č. 1: Vým ěra Nalžovského panství v roce 1837 (Sommer, 1839) Tabulka č. 2: Geomorfologické člen ění (Gergel, Bureš, 1998) Tabulka č. 3: Meteorologické údaje (Stupka, 1970-1973) Tabulka č. 4: Vým ěra kultur obce Nalžovy z roku 1921 Tabulka č. 5: Stav farmy Nalžovské Hory v roce 1961 Tabulka č. 6: Vý čet vodních ploch v katastru Nalžovské Hory v roce 1957

SEZNAM OBRÁZK Ů

Obr. č. 1: Nástin šachet (Rybák, 1898) Obr. č. 2: Zv ětšení pozemk ů zem ědělské p ůdy po kolektivizaci zem ědělství, motivované zlepšeným obd ěláváním p ři nasazení mechaniza čních prost ředk ů (Sýkora, 1998) Obr. č. 3: Prašivice u Nalžovských Hor, hradní z řícenina Ballymotte. Hlavní brána dv ě okrouhlé bašty p ři pohledu od jihovýchodu (Pourová, 2011) Obr. č. 4: Prašivice u Nalžovských Hor, hradní z řícenina Ballymotte. Situace (Zam ěř ení M. Rys, V. Zelinková, kresba D. T ůma, 2011) Obr. č. 5: Gloriet u jezírka, pohlednice (Soukromý archiv Ivety Trhlíkové) Obr. č. 6: Gloriet u jezírka, pohlednice (Soukromý archiv Ivety Trhlíkové) Obr. č. 7: Prašivice u Nalžovských Hor, fantasktní kamenná skulptura draka v lesoparku v dob ě kolem roku 1910 (Reprofoto, archiv M. Hannana) Obr. č. 8: Starý plán parku (Bouzek, Houdek 2009) Obr. č. 9: Zámecký park (Bouzek, Houdek 2009) Obr. č. 10: Nástroj pro georeferencování Obr. č. 11: Nástroj ArcCatalog Obr. č. 12: Nástroj editor Obr. č. 13: Tabulka atributu a výpo čet plochy pomocí Calculate Geometry

80 SEZNAM GRAF Ů

Graf č. 1: Klimadiagram Graf č. 2: Vývoj les ů Graf č. 3: Vývoj trvalých travních porost ů Graf č. 4: Vývoj polí Graf č. 5: Vývoj vodních ploch

81 8 PŘÍLOHY Seznam p říloh

Příl. 1: Land use z let 1844-1845 Příl. 2: Land use z let 1877-1880 Příl. 3: Land use z roku 1952 Příl. 4: Land use z roku 2011 Příl. 5: Procentuální zastoupení ploch Příl. 6: Seznam návrh ů pro obec na rok 2020 Příl. 7: Land use návrhu obce pro rok 2020 Příl. 8: Sou časný stav obce Příl. 9: Prašivice na map ě z let 1844-1845 Příl. 10: Prašivice na map ě v letech 1877-1880 Příl. 11: Porotní mapa revíru Nalžovy Příl. 12: Prašivice u Nalžovských Hor Příl. 13: Prašivice a zámecký park v prom ěnách času Příl. 14: Zámek s parkem na map ě z roku 1837 Příl. 15: Hrad Ballymotte v Irsku Příl. 16: Nalžovský zámek Příl. 17: Zámek na pohlednici Příl. 18: Fotodokumentace

82 Příl. 1: Land use z let 1844-1845

83 Příl. 2: Land use z let 1877-1880

84 Příl. 3: Land use z roku 1952

85 Příl. 4: Land use z roku 2011

86 Příl. 5: Procentické zastoupení ploch

Graf zobrazuje procentuální zastoupení jednotlivých ploch. Nejvyšší procentuální zastoupení mají trvalé travní porosty. Vým ěra les ů se tém ěř nezm ěnila. Nejvýrazn ější zm ěna prob ěhla u polí v padesátých letech minulého století.

1844 - 1845 1877 - 1880 1952 2011 TTP 67,31 53,55 28,06 37,06 Les 15,47 16,78 19,76 15,76 Pole 9,99 19,55 44,6 33,05 Vodstvo 4,98 4,6 4,86 4,41 Intravilán 2,1 3,85 2,57 5,91 Ostatní 0,15 0,12 0,15 4,81 Mok řiny 0 1,55 0 0

87 Příl. 6: Seznam návrh ů pro obec na rok 2020

Číslo Návrh zm ěny Místo 1 Bydlení v RD Pod Vuleškem Bydlení smíšené 2 – 4 5 – 6 Bydlení v RD U Dobré vody 7 Bydlení smíšené Nad Zmrzlíkovcem 8 Bydlení smíšené U čerpací stanice 9 - 10 Rekreace U Novce 11 – 12 Rekreace U Ko řínku

13 Ob čanská vybavenost U benzínky 14 Úprava h řbitova 15 Úprava zámeckého areálu 16 Ob čanská vybavenost

17 Úprava zámeckého areálu 18 Plocha pro h řbitov Pod Prašivicí 19 Parkovišt ě u h řbitova Pod Prašivicí 20 Parkovišt ě u h řbitova U h řišt ě

21 Záchytné parkovišt ě U benzínky 22 – 23 Sídelní zele ň 24 Ochranná zele ň 25 Smíšená výroba Velké díly 26 Obora

27 Obnova rybníku Rybník Starec 28 Úprava parku Horní park 29 Sb ěrný a stavební dv ůr Bývalý autopark 30 Silnice kolem obce

31 Pěší a cyklotrasa K Antoní čkovi

88 Příl. 7: Land use návrhu obce pro rok 2020

89 Příl. 8: Současný stav obce

90 Příl. 9: Prašivice na map ě z let 1844 - 1845

(http://www.geoportal.gov.cz)

Příl. 10: Prašivice na map ě v letech 1877 - 1880

(http://www.geoportal.gov.cz)

91 Příl. 11: Porostní mapa revíru Nalžovy

Prašivice u Nalžovských Hor (okr. Klatovy). (L. Holderied, 1886, 1: 8 640) (Reprofoto. SOA Plze ň, inv. č. 422, č. mapy M 91)

Příl. 12: Prašivice u Nalžovských Hor

Podkladní mapa areálu kulturní památky v m ěř ítku 1 : 10 000 s vyzna čenými objekty a jejich popisy. (Zam ěř ení GPS stanicí Garmin Oregon D. T ůma, digitální zpracování Ž. Sedláková)

92 Příl. 13: Prašivice a zámecký park v prom ěnách času

Prašivice u Nalžovských Hor - 1910 Altán v zámeckém parku (dnes zaniklý). Stav (Archiv M.Hannana) v 1.pol.20. století. (Archiv M.Hannana)

Kamenný drak (Foto, Iveta Trhlíková) Kamenná želva (Foto, Iveta Trhlíková)

93 Příl. 14: Zámek s parkem na map ě z roku 1837

Nalžovské Hory, vý řez z indika ční skicy (KL 97) katastr. mapy, 1837. Zámek je pom ěrn ě rozsáhlá budova s uzav řeným nádvo řím, vlevo a pod ním zámecký park. Vlevo naho ře budova sýpky, p řed ní ko čárovna. (Foto Národní archiv v Praze)

Příl. 15: Hrad Balymotte v Irsku

(Bouzek, Houdek, 2009)

94 Příl. 16: Nalžovský zámek

Nalžovské Hory, zámek. Kopie obrazu (kolorovaná kresba) z roku 1836 (Ryšavý, 2011)

Příl. 17: Zámek na pohlednici

Pohled na zámek z východní strany (Archiv, Iveta Trhlíková)

95 Příl. 18: FOTODOKUMENTACE

Přehled fotografií: Fotografie č. 1: Skupinové foto u draka z roku 1934 (Soukromý archiv Ivety Trhlíkové) Fotografie č. 2: Kamenný drak v Prašivici a pán v tlam ě - rok 1934 (Soukromý archiv Ivety Trhlíkové) Fotografie č. 3: Zámek - rok 1945 (Soukromý archiv Ivety Trhlíkové) Fotografie č. 4: Zámek v sou časnosti (Foto: Iveta Trhlíková) Fotografie č. 5: Zámek Nalžovy - rok 1902 (Soukromý archiv Ivety Trhlíkové) Fotografie č. 6: Kamenný drak v Prašivici a šachty, kde se dolovalo st říbro - rok 1900 (Soukromý archiv Ivety Trhlíkové) Fotografie č. 7: Pohled na St říbrné Hory a kamenný drak v Prašivici - rok 1902 (Soukromý archiv Ivety Trhlíkové) Fotografie č. 8: Celkový pohled, zámek, Nalžovy, kamenný drak, želva a um ělá z řícenina v Prašivici - rok 1925 (Soukromý archiv Ivety Trhlíkové) Fotografie č. 9: Hrab ěnka na procházce v zámeckém parku (Soukromý archiv Ivety Trhlíkové) Fotografie č. 10: Um ělá z řícenina hradu Ballymotte (Soukromý archiv Lenky Černíkové) Fotografie č. 11: Hostinec Kocanda, rozdíl cca. 50 let (Archiv a foto, Iveta Trhlíková) Fotografie č. 12: Konec Nalžovských Hor, sm ěr Horaž ďovice. Kde stojí nyní bytové domy, bývávaly zahrady (Archiv a foto, Iveta Trhlíková) Fotografie č. 13: Vila Marta - dnes zdravotní st ředisko (Archiv a foto, Iveta Trhlíková) Fotografie č. 14: Nám ěstí - St říbrné Hory (Soukromý archiv Ivety Trhlíkové) Fotografie č. 15: Domy na návsi (Archiv a foto, Iveta Trhlíková) Fotografie č. 16: Domy v Nalžovech p ři hlavní silnici (Archiv a foto, Iveta Trhlíková) Fotografie č. 17: D ům vedle hostince Na Panské a bývalá kovárna (Archiv a foto, Iveta Trhlíková) Fotografie č. 18: Hlavní silnice sm ěrem na Horaž ďovice - vpravo je ješt ě ze ď zámeckého skleníku, kde je dnes již zbouraná (Archiv a foto, Iveta Trhlíková) Fotografie č. 19: Pohled na Nalžovské Hory (Foto, Iveta Trhlíková)

96 Fotografie č. 20: Pohled na Nalžovské Hory od Lipovky (Foto, Iveta Trhlíková) Fotografie č. 21: Kostel sv. Kate řiny a halda. Dnes zde stojí Šafránkova ZŠ (Soukromý archiv Ivety Trhlíkové) Fotografie č. 22: Pohled na místo, kde bývaly halda, nyní zde stojí Šafránkova ZŠ s kostelem sv. Kate řiny (Foto, Iveta Trhlíková)

97 Příl. 18: FOTODOKUMENTACE

Fotografie č.1: Skupinové foto u draka z roku 1934 (Soukromý archiv Ivety Trhlíkové)

Foto č.2: Kamenný drak v Prašivici a pán v tlam ě – rok 1934 (Soukromý archiv Ivety Trhlíkové)

98 Fotografie č.3: Zámek - rok 1945 (Soukromý archiv Ivety Trhlíkové)

Fotografie č. 4: Zámek v sou časnosti (Foto, Iveta Trhlíková)

99 Fotografie č. 5: Zámek Nalžovy - rok 1902. (Soukromý archiv Ivety Trhlíkové)

Fotografie č. 6: Kamenný drak v Prašivici a šachty, kde se dolovalo st říbro – rok 1900 (Soukromý archiv Ivety Trhlíkové)

100 Fotografie č. 7: Pohled na St říbrné Hory a kamenný drak v Prašivici – rok 1902 (Soukromý archiv Ivety Trhlíkové)

Fotografie č. 8: Celkový pohled, zámek, Nalžovy, kamenný drak, želva a um ělá z řícenina v Prašivici – rok 1925 (Soukromý archiv Ivety Trhlíkové)

101

Fotografie č. 9: Hrab ěnka na procházce v zámeckém parku (Soukromý archiv Ivety Trhlíkové)

Fotografie č.10: Um ělá z řícenina hradu Ballymotte (Soukromý archiv Lenky Černíkové)

102

Fotografie č. 11: Hostinec Kocanda, rozdíl cca. 50 let (Archiv a foto, Iveta Trhlíková)

103

Fotografie č. 12: Konec Nalžovských Hor, sm ěr Horaž ďovice. Kde stojí nyní bytové domy, bývávaly zahrady (Archiv a foto, Iveta Trhlíková)

104 Fotografie č. 13: Vila Marta - dnes zdravotní st ředisko (Archiv a foto, Iveta Trhlíková)

Fotografie č. 14: Nám ěstí - St říbrné Hory (Soukromý archiv Ivety Trhlíkové)

105 Fotografie č. 15: Domy na Návsi v Nalžovech (Archiv a foto, Iveta Trhlíková)

106

Fotografie č. 16: Domy v Nalžovech p ři hlavní silnici (Archiv a foto, Iveta Trhlíková)

107 Fotografie č. 17: Dům vedle hostince Na Panské a bývalá kovárna (Archiv a foto, Iveta Trhlíková)

108 Fotografie č. 18: Hlavní silnice sm ěrem na Horaž ďovice – vpravo je ješt ě ze ď zámeckého skleníku, která je dnes již zbouraná (Archiv a foto, Iveta Trhlíková)

109

Fotografie č. 19: Pohled na Nalžovské Hory (Foto, Iveta Trhlíková)

Fotografie č. 20: Pohled na Nalžovské Hory od Lipovky (Foto, Iveta Trhlíková)

110

Fotografie č. 21: Kostel sv. Kate řiny a halda. Dnes zde stojí Šafránková ZŠ (Archiv, Iveta Trhlíková)

Fotografie č. 22: Pohled na místo, kde bývala halda, nyní zde stojí Šafránkova ZŠ s kostelem sv. Kate řiny (Foto, Iveta Truhlíková)

111