Shlomo Mintz Berlínští Filharmonikové Daniel Barenboim Teatro Real V

HUDEBNÍ ROZHLEDY 06 2006 | ročník 59 | cena 40 Kč

Shlomo Mintz Berlínští filharmonikové Daniel Barenboim Teatro Real v Madridu Česká filharmonie hostí mladé talenty (ve spolupráci s Gymnáziem Jana Nerudy a Hudební školou hl. města Prahy)

Dvořákova síň Rudolfina Alšovo nábřeží 12, Praha 1 22. června 2006 ve 20.00 hodin

W. A. Mozart - Předehra k opeře Don Giovanni KV 527 W. A. Mozart - Koncert B dur pro klavír a orchestr KV 595

A. Dvořák - Symfonie G dur č. 8 10 LET (Anglická) 1996 - 2006

Česká Filharmonie Studenti Gymnázia Jana Nerudy klavír David Hausknecht, žák Hudební školy hlavního města Prahy dirigent Zdeněk Mácal

Záštitu nad koncertem převzal primátor hlavního města Prahy MUDr. Pavel Bém. Za podporu projektu děkujeme Magistrátu hl. města Prahy a MUDr. Marianu Hoškovi. obsah 

Shlomo Mintz, jeden z nejvýznamnějších houslistů své genera- ROZHOVORy ce, vystoupil v Praze naposledy v prosinci minulého roku v men- 3 · Shlomo Mintz na Pražském jaru delssohnovském večeru, kde jsme navíc mohli obdivovat i jeho 5 · Gaetano Delogu a Janáčkova fi lharmonie Ostrava umění dirigentské. V květnu se stal však rovněž ozdobou letoš- ního ročníku Pražského jara, kde se tentokrát publiku předsta- UDÁLOSTI vil v komorním recitálu. Věnoval jej dvěma letošním jubilantům, 6 · Mozartovské matiné tří „B“ W. A. Mozartovi, z jehož odkazu si vybral houslové sonáty B dur, 8 · Lekce Jennifer Larmore KV 378 a A dur KV 526, a Dmitriji Šostakovičovi, v jehož závaž- ném, posledním opusu 147 se zároveň prezentoval jako violista. FESTIVALY, KONCERTY → strana 3 11 · Mozart a Mahler pod taktovkou Jiřího Kouta  Dopoledne 1. května se ve Stavovském divadle konal Evrop- 12 · Brahms a Čajkovskij Radomila Elišky ský koncert Berlínských fi lharmoniků, řízených jedním z nejvý- 13 · Velikonoční nadílka Plzeňské fi lharmonie raznějších světových dirigentů a pianistů současnosti, Danielem 13 · Beethoven pod rukama introvertního myslitele Barenboimem, jehož jsme mohli na následující tiskové konferen- ci poznat jako svéráznou, i politicky se výrazně profi lující osob- HORIZONT nost aktivně se zasazující o téměř nemožné – mírovou koexis- 22 · Frýdlantský odkaz Velebného jubilanta tenci na Blízkém východě. Koncert sám, věnovaný pouze dílům W. A. Mozarta, byl i přes nepřítomnost světově proslulé mezzo- televize sopranistky Cecilie Bartoli, skvostným zážitkem – a to i zásluhou 26 · Zlatá Praha 2006 hornisty Radka Baboráka, který ji zastoupil. → strana 6 DIVADLO – OPERA · BALET · MUZIKÁL  Jedna z nejvyhledávanějších amerických mezzosopranistek, 28 · Řecké pašije v Národním divadle půvabná a sympatická Jennifer Larmore, vystoupila v Praze 9. května již po třetí. I tentokrát byl v programu jejího koncer- 29 · Libé shakespearovské snění tu, konaného ve Smetanově síni Obecního domu, kromě baroka 30 · Liberecká Madame Butterfl y výrazně zastoupen především Mozart (jak letos snad, bohužel, 32 · Baletní večer v Brně ani jinak nelze) a Rossini, za jehož přední interpretku je již po léta považována. Larmore sklidila opět bouřlivé ovace, které však ZAHRANIČÍ patřily nemenší měrou i skvěle hrající Pražské komorní fi lharmo- 36 · Světová operní divadla nii řízené francouzským dirigentem Jeanem-Christophem Spi- VI. Teatro Real v Madridu, Grand Teatro del Liceo v Barceloně nosim. → strana 8 38 · Zámek Sanssouci v Postupimi na cestách k Mozartovi 39 · Premiéra a dvě reprízy v Komické opeře Berlín Počátky opery ve Španělsku jsou stejně jako na mnoha dalších místech Evropy, nedílně spjaty především s italskými umělci, STUDIE, KOMENTÁŘE a tak i první madridské divadlo, Teatro de los Caños, zakládá 44 · Zlatá éra české opery principál divadelní společnosti z Apeninského poloostrova, která VI. Aby se nezapomnělo – Eva Zikmundová se v Madridu usadila v roce 1704, Francesco Bartoli. Tato skrom- ná scéna byla v provozu téměř třicet let, než ji v roce 1737 nahra- 48 · Jiří Kylián a výstava fotografi í z jeho děl dilo slavné Coliseo de los Caños de Peral, sloužící madridským KNIHY milovníkům opery až do roku 1817. Teprve tehdy (v roce 1818) začíná madridský architekt Antonio López Aguado se stavbou 51 · Vladimír Mikeš: Maria Tauberová divadla známého pod názvem Teatro Real a dokončeného až za panování královny Isabely II. v roce 1846. → strana 36 SVĚT HUDEBNÍCH NÁSTROJŮ 52 · S Petrofem od kolébky 56 · Pohled do světa houslařského řemesla v Čechách VI. Jan Pötzl REVUE HUDEBNÍCH NOSIČŮ 60 · Od fi rmy k fi rmě 62 · Recenze CD

   editorial Vážení a milí čtenáři, rozloučil se s námi měsíc květen, provoněný a probarvený Jistě si ale vyberete i z našich dalších rubrik, ať už to je rubri- svěží zelení přírody, pomalu doznívají poslední tóny prováze- ka festivalů a koncertů, kde najdete mj. recenze na Kurzovu jící každoročně Mezinárodní hudební festival Pražské jaro premiéru v České fi lharmonii či na Mozarta a Mahlera pod a vlády se již nekompromisně ujímá měsíc následující, tedy taktovkou Jiřího Kouta, rubrika Horizont s článkem o Kar- z větší části už letní červen, měsíc s vůní heřmánku a mate- lu Velebném či rubrika Zahraničí, kam jsme tentokrát zařa- řídoušky. Té skromné květinky, které před sto padesáti lety dili přední španělskou operní scénu, Teatro Real v Madri- vzdal hold ve své Kytici básník z nejčeštějších, Karel Jaro- du. Řadu z vás by mohlo zaujmout i povídání o unikátních mír Erben. Mateřídouško vlasti naší milé / vy prosté naše hudebních třídách Gymnázia Jana Nerudy či pokračování pověsti! / Natrhal jsem tě na dávné mohyle / komu mám te- našich seriálů o zlaté éře české opery, kde si Radka Hrdi- be přinésti? nová povídala s Evou Zikmundovou, o starší české hudbě či Není divu, že Erbenovy jímavé verše zapůsobily nejen na Mistrech houslařích, z nichž se tentokrát seznámíte s Janem umělcovy obdivovatele, ale rovněž na jiného velikána české Pötzlem. Pokračují však rovněž cykly zaměřené na středo- kultury, Antonína Dvořáka, jehož fantazie některé z nich věké hudební nástroje, ze kterých přišla v tomto čísle řada převedla do fascinujícího jazyka hudby. A v červnu tomu na loutnu a kvinternu, či na historii naší nejvýznamnější bude právě sto let (6. 6.), kdy tři z nich, symfonické básně klavírnické fi rmy Petrof, v níž jsme se již dostali do období Vodník, Polednice a Zlatý kolovrat, poprvé zazněly veřejně! 30. let minulého století. Samozřejmě, že jsme nezapomněli Vodník, jedna z nejtypičtějších pohádkových bytostí naše- ani na ctitele opery a baletu, a tak přinášíme recenze pre- ho folkloru vůbec, jakoby tomuto světově proslulému české- miér připravených nejen v Praze, kde byly v Národním diva- mu skladateli nakonec přímo učarovala, vzpomeňme jen na dle uvedeny Řecké pašije a ve Státní opeře Mendelssohnův podmanivou árii této postavy ve Dvořákově asi nejznámější balet Sen noci svatojánské, ale i v Brně, kam můžeme zajet a nejoblíbenější opeře Rusalka. na Komorní operou JAMU nově nastudované Příhody lišky Červen letošního roku přináší ještě jedno nezanedbatelné Bystroušky nebo na baletní večer, zkomponovaný na hudbu výročí, a sice pětasedmdesát let od uvedení Ostrčilovy Legen- skladatelů 20. století či v Liberci, jehož inscenace Madame dy z Erinu. Škoda, že v poslední době se u nás Ostrčil hraje Butterfl y sklidila tentokrát velký úspěch. tak málo. Uvedení jeho Křížové cesty v rámci 1. zahajovacího Ani v příštích měsících, byť pomalu končí sezona, si však koncertu Pražského jara, který byl důslednou replikou 1. roč- nijak od hudby neodpočineme, protože nastupuje řada let- níku tohoto našeho nejvýznamnějšího festivalu pořádaného ních, tzv. open festivalů, které přinášejí leckdy nejen skvělé v roce 1946, opět připomnělo, jaký to byl vedle svých nespor- zážitky hudební, ale rovněž v uzavřených koncertních sálech ných zásluh dirigentských zároveň vynikající skladatel. nedosažitelné zážitky z krásných prostor zámeckých nádvo- I v tomto čísle vás, milí čtenáři, na prvních stranách uvítá ří, zahrad či romantikou dýchajících arkád. K prvním fes- rozhovor s jedním z umělců, účinkujících letos na Pražském tivalům tohoto typu patří každoročně Smetanova Litomyšl jaru, kterým bude tentokrát slavný Shlomo Mintz, jenž se na a Festival komorní hudby v Českém Krumlově, těšit se však svém recitálu 29. května představil publiku nejen jako hous- můžeme např. i na několik operních představení v atrak- lista, ale rovněž jako skvělý violista. Zpovídal ho Ivan Žáček, tivním prostředí pod velkolepými hradbami středověkého a tak se o něm dozvíte jak řadu zajímavostí z jeho umělec- hradu Lokte, kde letos zazní Dvořákova Rusalka, Čajkov- kého života, tak i něco z umělcova soukromí. Neméně čtivý ského Eugen Oněgin, Mozartův Don Giovanni a Verdiho bude jistě i rozhovor s někdejším šéfdirigentem Pražských Nabucco. symfoniků, Italem Gaetanem Delogu, který se s Janáčkovou fi lharmonií Ostrava v dubnu vydal na pozoruhodný zájezd Krásný počátek léta přeje do Chorvatska a Srbska a 1. července s ní bude Wagnerem zahajovat exkluzivní italský Ravello festival. Samozřejmě jsme nemohli opomenout ani dvě nejvýznamnější události předchozích týdnů, a sice vystoupení Berlínských fi lharmo- niků v čele s Danielem Barenboimem a opět vyprodaný kon- cert americké mezzosopranistky Jennifer Larmore, recenze jejichž výkonů jsme obohatili i rozhovory s oběma umělci. Hana Jarolímková, šéfredaktorka

HUDEBNÍ ROZHLEDY Adresa redakce: Distribuce a předplatné Časopis Hudební rozhledy pro potřeby Radlická 99, 150 00 Praha 5 ve Slovenské republice: zrakově postižených zajišťuje číslo 6 | 2006 | ročník 59 tel. šéfredaktor: (+420) 251 554 088 Magnet-Press Slovakia, s. r. o. prostřed nic tvím internetového serveru Měsíčník pro hudební kulturu tel. redakce: (+420) 251 550 208 Šustekova 8, P. O. Box 169 www.braillnet.cz (+420) 251 552 425 830 00 Bratislava Sjednocená organizace nevidomých Vydává: Společnost Hudební rozhledy, tel. sekretariát: (+420) 251 554 089 tel.: (+421) 67 20 19 21,-2 – časopisy a slabozrakých ČR člen AHUV, za fi nanční podpory MK ČR, fax: (+420) 251 554 088 (+421) 67 20 19 31,-3 – předplatné tel.: (+420) 266 038 714 Nadace ČHF, Nadace B. Martinů, Nadace e-mail: [email protected] fax: (+421) 67 20 19 10 Leoše Janáčka, Nadace OSA Nevyžádané rukopisy se nevracejí. e-mail: [email protected] Sazba: studio Togga, Praha [email protected], www.press.sk Tisk: Dvořák & syn, Dobříš Šéfredaktorka: Hana Jarolímková Distribuci a předplatné v České Cena jednoho výtisku: 60 SK republice provádí v zastoupení vydavatele Cena výtisku pro předplatitele: 50 SK Odevzdáno do sazby: 10. 5. 2006 Tajemnice redakce: Marcela Šlechtová fi rma SEND Předplatné, P. O. Box 141 Evidenční číslo MK ČR E1244 Redakční rada: Lubomír Brabec, 140 21 Praha 4 Objednávky do zahraničí vyřizuje ISSN 0018-6996 Lucie Dercsényiová, Roman Dykast, tel.: (+420) 225 985 225 redakce a MEDIASERVIS, s. r. o. Milan Hořínek, Ivan Štraus, Jan Vičar fax: (+420) 225 341 425 administrace vývozu tisku Na titulní straně Shlomo Mintz Externí spolupráce: Jitka Slavíková SMS: (+420) 605 202 115 Sazečská 12, 225 62 Praha 10 Foto Charles-Albert Lathion Výtvarné řešení: František Štorm e-mail: [email protected], www.send.cz tel.: (+420) 271 199 255 Cena jednoho výtisku: 40 Kč fax: (+420) 271 199 902 www.hudebnirozhledy.cz Cena výtisku pro předplatitele: 30 Kč rozhovory  shlomo mintz na pražském jaru  Ivan Žáček

Shlomo Mintz, jeden z nejvýznamnějších houslistů své generace, vystoupil v Praze naposled v prosinci minulé- ho roku v mendelssohnovském večeru, kde se navíc před- stavil i jako dirigent. Stal se i ozdobou letošního ročníku Pražského jara, kde vystoupil v komorním recitálu, jehož program byl věnován dvěma letošním jubilantům, Mozar- tovi a Šostakovičovi. Po mnohých peripetiích se mi poda- řilo nakonec umělce zastihnout v jeho newyorském domo- vě, a tak mohl vzniknout tento rozhovor, rušený jen osmi- bitovými, nepříliš půvabnými artefakty digitálního poza- foto archiv dí a vcelku mnohem půvabnějšími vstupy jeho rodinného zázemí. ty, o kterých mohou na cestě domů uvažovat jako o nových impulzech ke studiu. Domnívám se, že to je nejlepší způsob, Ve věku dvou let, v roce 1959, Shlomo Mintz emigroval se jak těmto mladým instrumentalistům pomoci v jejich dalším svými rodiči z Moskvy do Izraele, kde studoval u známé zrání a uměleckém rozvoji. houslové pedagožky Ilony Feher. Ta později Shlomo Min- tze představila Isaaku Sternovi, který se stal jeho mentorem. Jsou to tedy již technicky vyzrálí houslisté, které třeba vést Mintzova koncertní kariéra započala houslistovým sólovým k uměleckému přednesu? vystoupením s Izraelským fi lharmonickým orchestrem ve Rozhodně to nejsou hotoví houslisté. Ještě je čeká dlouhá věku jedenácti let. Brzy poté následoval pohotový záskok cesta. Ale k nám přicházejí ve velice důležitém momentu své- za náhle onemocnělého Itzhaka Perlmana, kdy mu Zubin ho uměleckého života. Je to jakási křižovatka a my jim radí- Mehta dal týden času na přípravu Paganiniho Prvého kon- me, kudy se dát, jaká je správná cesta právě pro ně. Jde tu certu. V šestnácti Mintz debutoval v Carnegie Hall na kon- tedy spíše o základní široký rámec umění houslové hry, kte- certu Pittsburgh Symphony Orchestra, který se konal pod rý se jim snažíme předat. Mnohdy se je snažíme i přesvěd- záštitou americko-izraelské kulturní nadace a Isaaka Ster- čit o nutnosti takových modifi kací jejich techniky, které jsou na. Po tomto úspěchu následovala studia u Dorothy De Lay podle našeho názoru prospěšné pro zvuk jejich nástroje. na newyorské Juilliard School of Music. V osmnácti letech Shlomo Mintz rozšířil své umělecké akti- Stává se vám, že musíte opravovat i určité nedostatky vity i o dirigování. Od té doby stanul na stupínku takových v jejich, řekněme, základní technice? významných světových orchestrů jako Royal Philharmonic Je to spíše výjimečné, ale samozřejmě i takové případy nastá- Orchestra, NHK Symphony Orchestra a Israel Philharmo- vají. Snažíme se vždy zasáhnout včas a určité nedokonalosti nic Orchestra. V letech 1989 až 1993 působil jako hudební v jejich technickém projevu opravit. Vzhledem k tomu, že poradce u Israel Chamber Orchestra a o rok později byl jme- jde o mladé lidi, nebývá to většinou problém. nován uměleckým poradcem a hlavním hostujícím dirigen- tem u holandské Maastricht Symphony. Řídil orchestr na Moje další otázka je jakýmsi protikladem k prvním dvě- dlouhých sériích vystoupení v rámci koncertních turné, kde ma. Jaké máte vzpomínky vy na své učitele? Na Ilonu často vystupoval současně jako dirigent i houslista. Feher, která se stala vaším prvním pedagogem, i na slav- Shlomo Mintz je patronem a zakladatelem izraelských kur- ného Isaaka Sterna, který byl prý jako učitel velmi štědrý zů e Keshet Eilon International Violin Mastercourse, kde a svým žákům se hodně věnoval. A později tu byla Dorothy se během letních měsíců setkávají mladí talentovaní houslis- De Lay na Juilliard School. Který z nich vám dal nejví- té z celého světa. Byl rovněž členem porot několika význam- ce? ných mezinárodních houslových soutěží, například Čajkov- Takhle bych to asi nemohl říci. Ti všichni mi dali velice mno- ského soutěže v Moskvě (1993) a Queen Elisabeth Interna- ho. Základy houslové hry jsem získal od Ilony Feher. Ale nej- tional Music Competition v Bruselu (1993 a 2001). V roce více si cením toho, že mne naučili, jak naslouchat hudbě a že 2001 byl Mintz také předsedou poroty poznaňské soutěže mi vštípili metodu, jak přistupovat ke studiu určité skladby. Henryka Wieniawského. Od roku 2002 je uměleckým ředi- Pro umělce, který touží po dokonalosti, je podmínkou úspě- telem hudebního festivalu (i jeho houslové soutěže) ve švý- chu, aby dokázal všechny problémové stránky své hry dostat carském Sionu. postupně pod plnou kontrolu svého vědomí. Jen tak může začít pracovat na jejich odstraňování. Jste patronem a jedním ze zakladatelů Keshet Eilon Inter- national Violin Mastercourse v Izraeli. Mohl byste říci ně- A teď se vraťme ještě dále do minulosti, až k vašim koře- co o vašem pedagogickém přístupu? Kolik času studen- nům. Pravděpodobně si nic nepamatujete z Ruska a Mosk- tům můžete věnovat? Objevil jste vy nebo vaši kolegové vy, kde jste se narodil. Opustil jste se svými rodiči vlast, v poslední době nějaký mimořádný talent? když vám byly dva roky, pokud vím. Cítíte dnes – jako hous- Smyslem těchto kurzů není vždy jen přímé vyučování, spí- lista i jako člověk – k Rusku nějaké vztahy? še jim dáváme jakési obecné vedení. Napomáháme završení Ano, cítím. Je pravda, že jsem emigroval takto brzy, ale na jejich hudebního projevu. Mohl bych to také vyjádřit při- druhé straně moji rodiče v sobě měli silnou ruskou tradi- rovnáním, že se snažíme květinu, která již zapustila kořeny, ci a snažili se vést i v Americe typicky ruskou domácnost. zalévat co nejlépe tak, aby rozkvetla do plné krásy. Jsem pře- Takže ve mně udržovali ruské kořeny a pokud jde o hudeb- svědčen, že toto činí naše kurzy něčím zcela výlučným: právě ní výchovu, striktně mě vedli v duchu ruské houslové školy. ona kombinace zkušeností, kterých již oni sami dosáhli, se K této tradici později přistupovaly i vlivy německé, maďar- zkušenostmi jejich starších kolegů a pedagogů. Naše vedení ské a belgické školy. Takže mohu říci, že již v tomto raném je tedy spíše všeobecné, poskytuje studentům obecné námě- věku jsem díky rodičům měl velice dobré základy.  rozhovoryrozhovor

Svého času se říkalo, že každý velký ruský houslista musí Takže další pokus o kvadraturu kruhu, neboli zahrát být Žid a pocházet z Oděsy či jejího okolí. Toto pořekadlo bachovskou polyfonii moderním smyčcem? – či alespoň jeho druhou část – úspěšně vyvracíte. Ano, hraji samozřejmě jen moderním smyčcem. Dobrý houslista se samozřejmě může urodit kdekoli na svě- tě, ale důležitější je přece jen, co a jak studuje, a jak se Na jaký nástroj v současné době hrajete? hudebně vyvíjí. Je bláhové si myslet, že Bacha mohou hrát Hraji nyní na starý nástroj, jenž nepochází přímo z rukou jen Němci, a naopak Čajkovského jen Rusové. Právě v tomto Stradivariho, ale z jeho dílny, a byl vyroben krátce po jeho duchu se snažíme vést studenty v Keshet Eilonu. smrti.

Hovoříte rusky? Nebo nějakým jiným slovanským jazy- Takže jste změnil fi rmu? Pokud vím, předtím to byly Guar- kem? neri del Gesù? Spíše ne. Rozumím jen nepatrně polsky, dokonce trochu Ano. V poslední době jsem nástroj několikrát vyměnil. česky, ale nemohu souvisle mluvit ani jedním slovanským jazykem. A jak je tomu s komorní hudbou? Máte stále čas se jí věno- vat? Sejít se třeba, jako kdysi v Carnegie Hall v roce 1985, Nepřijíždíte do Prahy poprvé. Na letošním ročníku Praž– s takovými veličinami jako Isaac Stern a Mstislav Rostro- ského jara budete hrát Mozartovy houslové sonáty a Šosta- povič a společně si zamuzicírovat v Schubertově Kvinte- kovičovu Violovou sonátu. O Mozartových sonátách se tu Pstruh? říká, abych citoval jiné notoricky známé pořekadlo, že ne- Ano, sice zřídka, ale někdy se k tomu dostanu. Jsem rád, jsou nedostupné většině hudebních amatérů, a přesto jsou když si mohu zahrát komorní hudbu. Letos je Šostakovičův nejzazším úkolem pro profesionály. Souhlasíte? rok, takže na svém festivalu v Sionu se věnuji hodně jeho No, pokud platí, že jsou nejvyšším úkolem pro profesioná- komorní hudbě. Hraji nebo jsem hrál velmi rád s takovými la, pak asi nebyly myšleny pro amatéra. Ale vážně: to máte umělci jako Rostropovič, Stern. jako s tenisem. Můžete z něj mít potěšení jako začátečník, ale chcete-li to někam dotáhnout, musíte se mu plně věno- Co si myslíte, že je vaším největším úspěchem? Jakou vat jako profesionál. z vašich nahrávek máte nejraději? To je těžké říci, protože můj názor je subjektivní. Také silně Já měl spíše na mysli čirou průzračnost mozartovských záleží na okolnostech, za jakých své nahrávky poslouchám. melodických linií. Prostinkých, a proto možná i zrádných, Někdy posloucháte potichu, a to je úplně jiný druh posle- nemyslíte? chu, a pak totéž posloucháte nahlas, a máte z toho opět jiný Chcete-li dosáhnout této transparence, musíte být již úplný pocit. Takže to nechávám spíše na posluchačích. Ale i tak mistr a svůj nástroj dokonale ovládat. Mohl bych váš výrok si myslím, že se mi některé nahrávky povedly více a některé doplnit tím, co rovněž řekl jeden slavný hudebník, že by méně. Ale s vaším svolením bych se nerad k tomu vyjadřoval Mozarta měli hrát buď velice mladí hudebníci, nebo nao- blíže a nechal to na publiku. Je to, jak říkám, velice subjek- pak velice staří. tivní záležitost a každý posluchač podle svého temperamen- tu inklinuje k jinému typu hudby, což ale nemusí znamenat, Ale vraťme se ještě k vašemu pražskojarnímu programu že tento typ hudby je lepší. a Šostakovičově velké Sonátě. Hrajete často violovou lite- raturu? Třeba proto, že je to užitečná změna pro houslis- Máte jistě naprostou pravdu. Já jsem chtěl jen vědět, kte- tu? Nebo protože si chcete udržet houslovou techniku roz- rá nahrávka je nejbližší vašemu srdci. šířením rozpětí prstů? Jedna nahrávka je mému srdci opravdu velmi blízká, a tou Ne. Neřekl bych, že hraji violovou literaturu z tohoto důvo- je nahrávka Šostakovičovy Houslové a Violové sonáty, kte- du. Spíše se snažím představit publiku jako všestranný hráč. rou jsem nedávno zrealizoval s Viktorií Postnikovovou a kte- Z téhož důvodu vystupuji i jako dirigent. Domnívám se, že rá je dokonce dostupná na internetu. Myslím, že je mi tento hudba je krásná ve všech svých formách, a proto se snažím snímek bližší než všechny ostatní. Tím ale nechci soustře- o tuto mnohost přístupů. Je fascinující, že totéž hudební dit pozornost publika právě sem. Myslím, že se mi podařily pojetí mohu prezentovat jako dirigent, houslista i violista. dobré nahrávky i dříve.

Takže jistě hrajete i Berliozova Harolda v Itálii. Moje poslední otázka se týká vašeho vystoupení na letoš- Ano. A také Bartókův Violový koncert a další díla. ním Pražském jaru. Jaké je, podle vašeho názoru, posta- vení tohoto festivalu mezi evropskými festivaly a co si mys- Jste uznávaným bachovským interpretem. Vaše nahrávka líte o jeho programové dramaturgii? Mohl byste festival Bachových Sonát a Partit pro sólové housle byla vaším srovnat s jinými renomovanými festivaly, ve kterých jste prvním velkým úspěchem, kterým jste se proslavil. Hraje- vystupoval? te i houslovou literaturu z doby před Bachem či Vivaldim? Především bych chtěl říci, že v Praze vystupuji velmi rád. Víte, Něco opravdu starého, Mariniho, Viottiho, Corelliho? to je tak: město, ve kterém hrajete, si oblíbíte podle toho, Ano, hraji starou hudbu. Ne sice nějak intenzivně, ale hraji kolik tam máte přátel. Když jich tam máte více, máte sklon stěžejní díla raně barokní literatury. toto město preferovat před jinými. Ale v každém případě bych chtěl říci, že pražský festival patří k těm nejlepším v Evropě. Ale přistupujete k této hudbě spíše z moderních pozic. Vaše země na mě činí dojem, že v ní probíhá prudký ekono- Ano. Sice si lidí, jako jsou John Eliot Gardiner nebo Trevor mický rozvoj. Festivaly jsou takovým zrcadlem toho, kolik je Pinnock, velmi vážím, ale já se snažím přistupovat k této společnost ochotna investovat do kultury. Myslím, že Praha hudbě spíše s představou, jak by asi skladatel svou hudbu je v tomto ohledu velice úspěšná. A věřím, že Pražské jaro traktoval, kdyby měl k dispozici všechna technická nástro- dělá spousta inteligentních lidí, kteří jsou schopni jeho zdár- jová zlepšení, jež v průběhu doby nastala. Takže se snažím ný vývoj a umístění mezi špičkou evropských festivalů zajistit, studovat nejen Bacha, ale i barokní hudbu vůbec, s tak říka- a to k oboustrannému prospěchu umělců i posluchačů. jíc smíšeným přístupem, který kombinuje jak porozumění specifi kům barokní interpretace, tak i moderní hledisko. Děkuji za rozhovor a rád bych vám popřál k vašemu nad- cházejícímu vystoupení na Pražském jaru: Zlomte vaz! • rozhovory  mám k vaší zemi blízko

po hudební i lidské stránce foto archiv íká gaetano delogu  Miloš Pokora Italský dirigent Gaetano Delogu vstupoval do povědomí světové hudební veřejnosti díky svému vítězství na věhlas- né newyorské soutěži Dimitri Mitropoulose v roce 1968, na jehož základě se stal asistentem Leonarda Bernsteina i Georga Szélla a po dlouhá léta pak působil v čele Denver- ského symfonického orchestru. To už předváděl své umě- ní prakticky na všech prestižních světových koncertních i operních pódiích a stal se pravidelným hostem takových orchestrů a operních scén jako Londýnské fi lharmonie, orchestru BBC, Královské opery Covent Garden, Orches- tra Nationale de France nebo špičkových těles japonských. Tím pozoruhodněji se v pohledu na tak bohatou meziná- českých klasiků a stěžejní dominanty světového repertoá- rodní kariéru tohoto dirigentského světoběžníka vyjímá ru, tak soudobá hudba srbská a chorvatská a v jehož rámci trvale blízký vztah Gaetana Delogu k českým orchestrům bude Janáčkova fi lharmonie vystupovat například v běle- a vůbec českému kulturnímu prostředí. V současné době hradském cyklu „Velké orchestry světa“? podnikl Gaetano Delogu z iniciativy agentury Pragokon- Šlo o zajímavou a dramaturgicky neotřelou nabídku Pra- cert s Janáčkovou fi lharmonií Ostrava zajímavý zájezd do gokoncertu reprezentovat Janáčkovu fi lharmonii ve zmíně- Chorvatska a Srbska. Využil jsem jeho krátké přítomnosti ných zemích a o dva měsíce později ještě v Itálii, a tak jsme v Ostravě, abych mu položil několik otázek. se rozhodli na tento úkol plně soustředit. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že všich- Jistě je vám známo, že výkony Janáčkovy fi lharmonie jsou ni, kteří sledují domácí koncertní život delší čas a systema- velmi dobře hodnoceny nejen v oblasti stěžejního reperto- ticky, vás považují nejen za pravidelného hostujícího uměl- áru klasicismu, romantismu a 20. století, ale že se ten- ce z Itálie, nýbrž za dirigenta, jenž, podobně jako svého to orchestr od konce 90. let několikrát výrazně prosa- času váš krajan Antonio Pedrotti, v České republice doslo- dil i v oblasti velmi složitých děl vycházejících z estetiky va zdomácněl. Vždyť vaše spolupráce s předními českými Nové hudby, které předváděl v Praze, Varšavě nebo Ber- orchestry včetně České fi lharmonie – a to nejen na koncert- líně. Pokud je mi známo, i vy jste přichystal na zmíněný ních pódiích, ale i v nahrávacích studiích –, která se datuje zájezd pro nás neznámá soudobá díla – skladbu Homo od sedmdesátých let minulého století, se po roce 1989 ješ- erectus s podtitulem „Salute to Europe“ od Chorvata Sre- tě vystupňovala, o čemž svědčí kromě úspěšných nahrá- ćko Bradiće (nar. 1963) a kompozici s rozkošným názvem vek (např. nedávných DVD s vaší pražskojarní nahrávkou Serpent king, who ate the elephant (Hadí král, který sně- Smetanovy Mé vlasti nebo DVD s Dvořákovým Violoncel- dl slona) od srbské skladatelky Ireny Popović (nar. 1974). lovým koncertem ve spolupráci Jiřího Bárty) hlavně vaše Mohl byste je čtenářům trochu přiblížit? šéfdirigentské působení u Pražských symfoniků v letech Je pravda, že Janáčkova fi lharmonie Ostrava je kromě jiné- 1995–98. Čím vás tolik české hudební prostředí a vůbec ho velmi schopným interpretem soudobé hudby. Nastudoval česká hudba přitahuje, že se k nám tak rád vracíte? jsem s ní dvě odlišná soudobá díla dvou různě zaměřených K českým zemím mám blízko po hudební i lidské stránce soudových autorů a bylo pozoruhodné, jak rychle je orchestr a tento vztah už vskutku trvá hodně dlouho. Byl jsem ješ- nejen „přečetl“, ale i jak brzy je dokázal přesvědčivě inter- tě mlád, když jsem poprvé navštívil Prahu, abych vystoupil pretovat. Srećko Bradić a Irena Popović mají odlišný způsob s Českou fi lharmonii. Možná, že jeden z důvodů, proč mě vyjadřování, oběma je však vlastní znamenitý cit pro orches- vaše země přitahuje, tkví i v tom, že jsem v těsném kontak- trální témbr a vynalézavost v oblasti hudební struktury. Vždy tu s vašimi orchestry a lidmi vlastně umělecky vyrůstal. To mě přitahoval a přitahuje kompoziční tep naší doby. podstatné, co mě však u vás okouzluje a vábí, je bohatá a do velmi dávných let sahající historie českých zemí a profesio- Vyrušili jsme vás právě v době, kdy s Janáčkovou fi lhar- nalita, s níž vaši hudebníci k interpretačnímu umění přistu- monií zkoušíte. Jak se vám s ní pracuje? pují. Dalo by se říci, že být v Praze je pro mne totéž, jako být Kromě výše zmíněných vlastností mě při zkoušení velmi zau- doma. Je tu však ještě jeden lákavý moment. Jak možná víte, jala její muzikantská pohotovost a vůbec schopnost přesvěd- mou velkou láskou je také malířství. I v tomto směru jsem čivě se vcítit do nově studovaných děl. u vás poznal řadu zajímavých osobností a ve svém římském bytě už mám pěknou sbírku českých obrazů. Můžete nám prozradit, jaké máte v blízkém období s tím- to orchestrem plány? Jak se vám s českými symfonickými orchestry pracuje? Co Pro budoucnost uvažuji o možnosti přijmout u tohoto tělesa vám na nich nejvíce imponuje? prvotřídní závazky. Co mám rád na českých orchestrech? Obecně řečeno, je to především jejich zvuk a potom hudební tradice, o kterou se mohou opřít. Samozřejmě – všude kam přijdeme, je nezbyt- A co připravujete pro zahraniční pódia? né pracovat tvrdě s cílem dosáhnout perfektní úrovně a cesta Kromě jiného se chystám na návrat do Jižní Ameriky, kde k onomu perfekcionismu je velmi dlouhá. Pozoruhodné však jsem dosáhl nedávno velkého úspěchu, když jsem dirigo- je, že právě u českých orchestrů i při tak tvrdé práci velmi val v Buenos Aires na scéně Teatra Colón. Protože jsem často vítězí umělecký dojem nad rutinou. brucknerián a zbožňuji Mahlera, myslím též na Bruckne- rovu 9. symfonii v Miláně a Mahlerovu 5. symfonii v Bolo- Jak došlo k zájezdu Janáčkovy fi lharmonie do Záhřebu ni. S Janáčkovou fi lharmonií budu 1. července Wagnerem a Srbska, v rámci něhož bude znít vedle sebe jak hudba zahajovat exkluzivní italský Ravello festival. •  události mozartovské matiné tí „b“ i se záskokem: zážitek roku  Ivan Žáček Dopoledne 1. května se konal ve Stavovském divadle Evrop- ho divadla, s níž se ani po generálce předchozího dne zcela ský koncert Berlínských fi lharmoniků pod dirigentským nesžili – jsou prostě o kategorii výše. Praha přivítá zakrátko vedením Daniela Barenboima. Zastavme se nejprve u něko- jiný velký orchestr, jehož vystoupení je rovněž zle postiženo lika otázek, které tato významná událost mozartovského odřeknutím: Vídenští fi lharmonikové budou i bez Zubina roku vyvolává zejména tím, co jí předcházelo. Pomineme- Mehty ozdobou letošního ročníku Pražského jara, které je -li zcela exkluzívní, polosoukromý způsob distribuce lístků mediálně prezentuje jako „nejlepší orchestr planety“ – Ber- – způsob, jenž poskytuje přímý návod, jak číst charakteris- línští by mohli být první, kteří by se mohli ošklivě urazit. Ti tiku „Evropský koncert“, tj. jako koncert určený a dostup- šťastlivci, kteří se dostanou na oba koncerty, budou moci oba ný všem Evropanům kromě tuzemců, a odhlédneme-li i od giganty z té nejužší Weltklasse porovnat, ale obávám se, že dobře utajené reklamy, jež učinila z dopoledního matiné věčné dilema zůstane i nadále nerozhodnuto. téměř konspirativní akci, zbývají stále ještě rozpaky z toho, O Barenboimovi se tvrdí, nikoli zcela neoprávněně, že vy- jak byla prezentována zásadní změna, která program kon- znává „kult starého zvuku“, on sám hovořil na tiskovce certu postihla, totiž nepřítomnost italské stálice na mezi- o tom, jak byl v mládí formován furtwänglerovským ideá- národním operním nebi, mezzosopranistky Cecilie Bartoli. lem. Přestože je berlínský orchestr jedinečně fl exibilní, při- Patřím k obdivovatelům této hvězdy první velikosti, a radě- způsobivý požadavkům dirigenta, není již tím, jak jej známe ji bych psal o jejím vystupování, než nevystupování. Umě- třeba z Karajanových kreací: Berlínští mají dnes v sobě již ní Cecilie Bartoli a její přístup k opernímu zpěvu, zvláš- zaklet rattleovský zvuk, mnohem hrubozrnnější, významu- tě v dnešním kontextu, je vskutku něco zcela ojedinělého. plný a expresívnější – zvuk, který je na míle vzdálen onomu Její výlučnost, se stejnou vášní obdivovaná i zatracovaná, starému ideálu ušlechtilé tónové krásy. Bylo vzrušující sle- tkví právě v akcentu na nezpěvní složky: v umění dramati- dovat, jak se porovnával Barenboim s dědictvím sira Ratt- zovat zpěv, vkládat do něj s intenzitou prožitý a s vehemen- lea, ale i Harnoncourta – a právě na poli transparentních cí prezentovaný afekt. Škoda, Pražané nemohli ocenit krá- mozartovských partitur. su Mozartových koncertních árií v jejím podání, ač údajně Sólový hornista souboru Radek Baborák přednesl ideál- svému Mozartovi tolik rozumějí… 10. 4. Národnímu divadlu ním, komorním, rovným a přitom hebkým tónem z Koncer- odřekla, údajně ze zdravotních důvodů, jež mají protraho- tu D dur KV 412 dvě věty (!) – následek diktátu všemocné vaný, dlouhodobý charakter… Ve dnech 27. a 28. 4., tři dny televize… Horna se odjakživa řadí mezi dřeva, jako by ani před pražským vystoupením, vystoupila v Berlíně a o tři dny nebyla žesťovým nástrojem. Baborák nás přesvědčil o tom, později ve vídeňském Musikvereinu, kde ji místo Berlín- že to má svou logiku. I se záskokem Bartoli–Baborák byl tak ských doprovázeli Vídenští fi lharmonici. Je ovšem pravda, že „Koncert tří B“ vrcholným uměleckým zážitkem. • v Berlíně Bartoli zpívala jen dvě árie: Ch‘io mi scordi di te… a Parto, parto… a z vídeňského koncertu, ohlášeného jako Daniel Barenboim Mozartovy a Salieriho árie, nakonec zbylo torzo, Haydnova dramatická scéna Berenice, che fai a Mozartova mladistvá árie Exsultate, jubilate. Bartoli skutečně letos svá vystou- pení omezuje, jak např. v Amsterdamu, tak i v londýnském Barbicanu. Z internetových zdrojů – i při vší skepsi k tomu- to typu informace – však vyplývá, že spíše jsou v popředí stu- dijní důvody, než dlouhodobé hlasové problémy. V každém případě by bylo vhodné, kdyby ND, jež koncert zajišťovalo po produkční stránce, přejímalo podobná mlhavá a neúplná prohlášení s větší kritičností, v zájmu svém i v zájmu Ceci- lie Bartoli. Koncert sám byl ale skvostným zážitkem a neméně zajímavá byla i tisková konference po něm, kde jsme mohli Danie la Barenboima, jednoho z nejvýraznějších světových dirigen- tů a pianistů, poznat jako svéraznou, i politicky se výrazně profi lující osobnost, jako židovského hudebníka, aktivně se zasazujícího o téměř nemožné – o mírovou ko existenci na Blízkém východě. Barenboim je, na rozdíl od mnoha jiných dirigujících pianistů, skutečnou dirigentskou extratřídou a osobností, jež stála u zrodu mnoha významných hudebních počinů, integrálními nahrávkami Mozarta, Beethovena, Brahmse a Bartóka počínaje (Beethovenovy sonáty nahrál hned dvakrát) a bayreuthským Prstenem konče. V Praze jsme ho poznali v Koncertu Es dur KV 482 jako nesmírně tvárného pianistu, který si dosud uchoval všechny výsostné znaky své nervní techniky, i jako strhujícího vůdce jedineč- ného orchestru. Ne že by toho dopoledne bylo vše perfektní, Symfonie D dur, KV 385 „Haff nerova“ zněla propracovaně- ji než Symfonie C dur KV 425 „Linecká“, ale i tak je úro- veň Berlínských po všech stránkách taková, že posluchači už po pár taktech dává zapomenout na mnohá renomovaná Ortmann foto František světová tělesa a jejich šéfům působí bezesné noci: Berlínští fi lharmonici – a potvrdili to i v obtížné akustice Stavovské- události 

z hlediska zdejší vyhrocené situace s nějakými výrazněj- nkolik otázek šími problémy? Ani ne, činnost orchestru je na politice zcela nezávislá. danielu barenboimovi Opravdového vítězství však dosáhneme teprve tehdy, až  Hana Jarolímková budeme moci hrát všude bez jakýchkoliv omezení. Musím Daniela Barenboima, kromě jiných ocenění i držitele me- ale říci, že např. v Izraeli je lidí, kteří hledají cestu k vyřeše- daile Hanse Bülowa udělované vyvoleným umělcům Ber- ní tohoto léta se vlekoucího problému vskutku intenzivně, línskými fi lharmoniky, spojuje dnes s tímto vynikajícím opravdu dost a rovněž velice vstřícná je i zdejší vláda. Vždyť orchestrem z kategorie naprosté světové špičky již více než již dvakrát nám dala povolení hrát v Ramalláhu, tedy v oku- čtyřicet let výsostného uměleckého partnerství. 12. června povaném území, což je v podstatě protizákonné… 1964 u něho nejprve debutoval pod taktovkou Pierra Bou- Je vám bližší Evropa nebo Amerika? leze Bartókovým Prvním klavírním koncertem jako instru- Určitě Evropa, i když v Americe jsem prožil mnoho krásných mentalista a o pět let později, 14. června 1969, před ním sta- let. Nemohu se však ztotožnit s tím, jak Američané vykládají nul poprvé s díly J. Haydna, L. van Beethovena a R. Schu- a „řídí“ svět. Jejich posledním dobrým skutkem byl podle mě manna jako dirigent. Dirigent, nebo přesněji řečeno hudeb- Marshallův plán, vždyť se podívejte, kam všude v zájmu se- ník, pro něhož snad neexistuje žádná oblast ani žádná epo- be sama Amerika vpadla od konce 2. světové války! A postoj cha, o kterou by se úspěšně nepokusil a v níž by se neprosa- Američanů ke komunismu? Ten se nakonec omezil pouze dil. A to ať už jako sólista nebo komorní hudebník, na kon- na odsouzení jediné, možná v té dané chvíli nejméně pod- certním pódiu či v opeře, u nástroje nebo s taktovkou. statné věci z celého komunistického režimu, a sice na to, že Nejdůležitějšími etapami v kariéře tohoto charizmatické- lidé z těchto zemí nemohli cestovat. Oni vůbec nepochopili, ho umělce, narozeného v roce 1942 v Buenos Aires, byla že hlavní emocí, která ovládala životy většiny zde žijících li- v letech 1975 až 1989 funkce šéfdirigenta Orchestre de Paris, dí, byl strach – moje žena se narodila v Moskvě, kde prožila po níž od roku 1991 stanul v čele Chicagského symfonického poměrně velkou část mládí, tak o tom něco vím. Američané orchestru, a o rok později ještě na místě uměleckého vedou- ale tak daleko nikdy nedošli a jednou budou za svou snahu cího Německé státní opery v Berlíně, jejíž orchestr – Die přizpůsobovat svět k obrazu svému velice přísně souzeni… Staatskapelle Berlin – ho na podzim roku 2000 zvolil svým doživotním šéfdirigentem. Kromě toho se po celou dobu své Přejděme teď od ožehavých společensko-politických otázek umělecké dráhy Barenboim účastnil i nejdůležitějších mezi- alespoň na okamžik k hudbě. Dnes jste dirigoval ve Sta- národních hudebních festivalů včetně Wagnerova Bayreu- vovském divadle, kde více než přede dvěma sty lety uve- thu, kde pravidelně dirigoval téměř dvacet let. dl W. A. Mozart premiéry svých oper Don Giovanni a La Počátkem května jsme se s tímto vynikajícím umělcem moh- clemenza di Tito. Jak jste vnímal onen genius loci, jímž je li setkat nejen jako s Mistrem taktovky i klavíru ve Stavov- toto krásné divadlo prodchnuto? ském divadle, ale rovněž jako s velice sympatickým, přemýš- Je to velmi krásný a zároveň zvláštní pocit. Don Giovanni livým člověkem s precizně utříděnými myšlenkami na tisko- byl navíc první operou, kterou jsem (již v roce 1973!) diri- vé konferenci v jednom ze sálů Kongresového centra Praha, goval. Od té doby jsem nastudoval ještě celou řadu Mozar- uspořádané Mezinárodním televizním festivalem Zlatá Pra- tových děl, a tak jsem o jejich obsahu měl možnost hodně ha. Dlouhá debata se rozvířila zejména kolem Barenboimo- přemýšlet. Díky tomu jsem si vlastně uvědomil, jak obrovské vých názorů ohledně současného dění na Blízkém východě, množství emocí a nálad včetně žárlivosti či závisti, které by- reagující na předcházející dokumentární pořad společnosti chom obvykle s Mozartovou hudbou nespojovali (vzpomeň- EuroArts Music International s názvem Poznání je začátek. me např. na 2. dějství Figara!), obsahují. Orchestr Západo-východního divanu v režii Paula Smacz- Vzpomenete si někdy na Rafaela Kubelíka? ného. Jádrem dokumentu, který pořadatelé v rámci Zlaté Vzpomínám na něho neustále. Díky tomu, že byl velmi dob- Prahy zařadili společně s fi lmem Mnohonásobná identita rým přítelem mých rodičů, jsem ho znal od dětství a hodně – setkání s Danielem Barenboimem do bloku veřejných pro- jsem se toho od něho i naučil. Byl to velice spontánní muzi- jekcí, byl projekt iniciovaný dirigentem a palestinským lite- kant, ale zároveň dokázal o hudbě i velice logicky přemýšlet rárním vědcem Edwardem Saidem a v názvu inspirovaný – a to mně hodně pomohlo. Existuje poměrně dost hudební- Goethovou básnickou sbírkou Západo-východní divan. Jed- ků, jenž z hudby dokáží vytěžit to nejlepší, ale přitom to jsou ná se o jakýsi hudební workshop, na kterém se na několik svým charakterem lidé, kteří nestojí ani za zlámanou greš- týdnů každé léto setkávají mladí hudebníci z Izraele a arab- li. Kubelík byl jedním z mála, u nichž jste si mohl být jeho ských zemí od roku 1999 sdružených do Orchestru Zápa- opravdovostí zcela jistý. Nikdy neměl dvě tváře. Jako hudeb- dovýchodního divanu, aby svými zkušenostmi ze společné- ník i jako člověk byl stejný: laskavý, ušlechtilý a nesmírně ho provozování hudby podpořili dialog mezi různými kultu- inspirativní… rami Blízkého východu. Jedna z prvních otázek tedy mířila – jak jinak – než právě k tomuto tématu… Vaše návštěva časově koresponduje s právě probíhajícím Mezinárodním televizním festivalem Zlatá Praha, čili na Od vzniku fi lmu asi před třemi lety prošel Blízký východ závěr jedna tematická otázka. Myslíte, že televize může celou řadou dalších konfl iktů. Nepociťujete z toho nějakou hudbě pomoci nebo spíše uškodit? frustraci? Uškodit rozhodně ne. Záleží na tom, jak je užívána. Pokud Ano, mám ten pocit pořád. Lidé k sobě nemají žádnou úc- rozumně, můžeme se jejím prostřednictvím dozvědět spous- tu. Přitom osudy Izraelců a Palestinců jsou tak nerozděli- tu věcí, je to ideální prostředek k výchově a vzdělávání celé telně propojeny, že dokud ti, kteří tam žijí, nepochopí, jak veřejnosti. Nedá se však používat pouze pro komerční úče- zcestné je řešení čehokoliv násilnou cestou, bude to nesmy- ly. Například dnešní koncert byl vysílán do mnoha zemí svě- slné zabíjení pokračovat. Jedinou „možností“ by bylo, vyhla- ta, a přesto si jej miliardy lidí neposlechlo. Nepotřebují to, dit všechny Palestince, kteří na tom území jsou. Izrael totiž nejsou k tomu vychováváni – a to je právě onen nelichotivý nikdy jejich vůli nezlomí, stejně jako Palestinci nikdy nezví- obraz dnešní konzumní společnosti, který je potřeba změnit. tězí nad Izraelem. Pokud se však budeme ubírat cestou lemovanou procenty sledovanosti – jestliže je malá, tak se to vysílat nebude – nikdy Setkal se orchestr sestavený z Izraelců, Palestinců, Syřa- se nám tento stav zlepšit nepodaří… Jediný, kdo tak může nů, Libanonců, Egypťanů či hráčů např. z Jordánska člověku ublížit, je zase jenom člověk, nikoliv televize… • události

něný dirigent Jean-Christophe Spinosi a jeho orchestr. lekce jennifer larmore Říkám úmyslně jeho, protože toho večera to byl opravdu  Ivan Žáček jeho orchestr. Mohl se naplno uplatnit v pěti ouverturách, zahraných svižně a, u starší hudby, dokonce s náznaky auten- Jennifer Larmore je dnes na vrcholu kariéry. Již dávno se tistického přístupu – to nebyl žádný Sukův komorní orches- zařadila mezi nejvyhledávanější americké mezzosopranist- tr pod Válkem. Jenže to musí přijít dirigent odněkud, kde ky, a to už něco znamená, neboť v tomto oboru je v Ameri- je tento přístup již dávno samozřejmostí, minimálně jako ce konkurence nadmíru tvrdá. Larmore se může důstojně alternativa. Snad to bylo Spinosiho gestem, velmi čitelným, zařadit po bok tak výrazných zjevů jako Marilyn Horne či zapáleným, a proto schopným zapálit, vznítit u 80 hráčů nad- Frederica von Stade, jakkoli ji nelze srovnávat s těmito pěv- šení a zaujetí, právě teď, pro hudbu, kterou hrají – výsled- kyněmi, ani pokud jde o charakter hlasu, natož zpěvní či kem byl v každém případě výkon, který patří k nejlepším herecký projev. v historii tohoto souboru, jež jsem měl možnost slyšet a kte- V Praze vystoupila již po třetí, a i tentokrát byl v programu rý byl důstojným protějškem k vokální produkci Jennifer jejího koncertu konaného 9. května ve Smetanově síni výraz- Larmore. • ně zastoupen kromě baroka především Mozart, jak letos snad, bohužel, ani jinak nelze (to opravdu není řeč proti Mozartovi, jen proti výročím) a Rossini, za jehož přední interpretku je již léta považována. Za citlivé, diferencované exkluzivní interview spoluúčasti dobře připravené Pražské komorní fi lharmonie, kterou nervním, temperamentním gestem vedl francouzský pro hudební rozhledy dirigent Jean-Christophe Spinosi, tu zazněly obě Cherubí-  Ivan Žáček novy árie Voi sapete a Non so più cosa son z Figarovy svatby, doplněné zajímavou ukázkou Mozartova raného italského V poslední době se objevila řada rozhovorů, ve kterých popi- stylu z opery La fi nta giardiniera, KV 196. Toto mladistvé sujete svůj umělecký život i kariéru. Mohlo by se dokonce dílo, složené k mnichovské karnevalové sezoně roku 1775 by říci, že je o vás již známo vše, alespoň z toho, co jste uznala se mělo hrát častěji; je to první vyzrálá opera před Idome- za vhodné předložit médiím. Takže: skočme do toho rov- neem a přestože její struktura je ještě mechanicky vytváře- nýma nohama. V Praze jste zpívala obě Cherubínovy árie, na pomocí hotových, prefabrikovaných dílců, Ramirova árie překrásně. Ale roli Cherubína zpíváte jen na koncertech. byla vítaným zpestřením jinak trochu konvenčně pojatého Je stále vaším neuskutečněným snem i další slavná kalhot- programu. Po přestávce, již převlečena, stejně jako dirigent, ková role, Oktavián z Růžového kavalíra? Jsem přesvěd- do temně rudého šatu, přednesla Larmore se stylovou vytří- čen, že Oktavián je role velmi vhodná pro váš hlasový typ, beností dvě árie Isabelly z Italky v Alžíru, Cruda sorte! Amor ale troufala byste si předvést na jevišti teenagera? tiranno! a Per lui che adoro, následované největším operním Cherubín je skutečně jednou z rolí, které jsem na jevišti hitem, árií Rosiny Una voce poco fa z Lazebníka, v níž zaujal nikdy nevytvořila. Ani jednou jedinkrát! Kdykoli jsem dosta- značný tempový kontrast mezi oběma díly a také neúspěšný la nabídku zpívat Cherubína, vždy se mi to křížilo s nabíd- pokus pojmout slavnou árii jako bezprostřední pokračování kou na Rosinu nebo Popelku, a vždy jsem v takovém přípa- předehry k dnes již pozapomenuté opeře L’occasionne fa il dě přijala rossiniovské role! Ale Cherubínovy árie již dlou- ladro z roku 1812. Poté následoval další slavný hit a pointa há léta zbožňuji a jsem přesvědčena, že bych v této roli byla onoho rudého převleku, Habanera z Bizetovy Carmen, při dobrá! Rosenkavalier rovněž patří k operám, které bych které – jako ostatně i posledně – držela Jennifer Larmore v chtěla mít sebou na pustém ostrově. Kdybych se plavila po ruce rudou růži, s níž koketně škádlila hudebníky i dirigen- moři a ztroskotala, pak bych jen doufala, že kromě mě se ta a poté ji vrhla kam jinam, než do řad svých obdivovatelů. na břeh vyplavily i cédéčka se Straussovým Růžovým kava- Jako encore později následovala i neméně slavná Seguidil- lírem a Händelovým Juliem Caesarem! Jsem do obou těch- la, nadšeně přijatá vděčným publikem. A nutno připustit, že to oper zamilovaná. Zpívala jsem Oktaviána koncertně, ale do jeho přízně se Jennifer Larmore opravdu umí vemluvit: velmi bych uvítala možnost vytvořit jej na scéně, v kostýmu, podmanivým zjevem i nenuceným vystupováním, decentním se světly a vším, co k tomu patří. Jsem přesvědčena, že by to náznakem herecké akce, rafi novanou dramaturgií, ušitou byl nádherný zážitek. Ptáte se, jestli bych si troufala předvést na míru jejím pěveckým možnostem se stejnou dokonalos- na scéně teenagera. Odpovídám, rozhodně ANO! Pamatu- tí, jako půvabný kostým, vlastně hned dva kostýmy. Hladce ji si ještě, jaké to je být teenagerem – všechno to okouzlení, plynoucí večer byl lekcí pro ty, kdož usilují o to, co nejlépe touhy, frustrace a nejasné vábení! Na divadle je úžasné, že prodat vše, co umí – a to je také svého druhu umění. Místo vám dává jedinečnou možnost stvořit postavu plnou života, v takto koncipovaném vystoupení má jen to, co maximalizu- přestože se zdánlivě vymyká vaší přímé zkušenosti! je umění protagonisty večera. V případě Jennifer Larmore jde o umění nemalé – a tedy jen petitem a pod čarou: proč Specializujete se na barokní hudbu a vaše interpretace tedy takový strach o úspěch? Umění zpěvu nepřišlo zkrát- händelovských rolí je vysoce oceňována. Přitom přistupu- ka, jen se zařadilo do jedné dlouhé řady, možná příliš dlou- jete k těmto rolím jinak než třeba Cecilia Bartoli, abych hé řady pro toho, kdo přišel za uměním bel canta, krásné- uvedl alespoň jedno jméno. Mohla byste nám něco říci o své ho zpěvu. Ten ovšem nemohl s jistým zklamáním přeslech- představě barokní opery? Jak studujete tuto hudbu? Mys- nout, že pěvkyně se ve vrcholech árií trochu šetří – koncertní líte si, že vášeň obsažená v textu, by se měla objevit i ve sezona je dlouhá – a že mu vzkazuje, že jí hlas musí vydržet vokální lince? Ono pověstné extatické „furore“ – myslíte ještě v Paříži, Římě, Tokiu, Buenos Aires a Sydney, a pro- si, že je to již na úkor čistoty vokální linie? to se tady, teď, v Praze, nemůže, jen pro něj, ojedinělého Barokní hudba je jednou z mých velkých vášní. Zbožňuji milovníka bel canta, vydat úplně ze všeho. Stejně tak nemo- ji od samého počátku. Jedním z důvodů je, že se mi dobře hl přeslechnout, že její italština je přece jen příliš americká poslouchá. U nejlepší barokní hudby nikdy nemůžete před- – aspirace v zjihlém závěru Cherubínovy árie opravdu taha- povědět, jak bude pokračovat. Je to hudba, která se umí ly za uši: pharlo d‘amor chon me! A také, že zvláště v druhé dotknout srdce každého, je-li provedena správně. Na zpívání árii byla značně pod tónem. je krásné to, že pěvec vytváří živou postavu z hudby. Přitom Večer to však byl úspěšný – kolik je v publiku ortodoxních každý tuto hudbu interpretuje podle svého. Takže já nutně milovníků bel canta? Lvím podílem se tu uplatnil již zmí- musím vytvářet jinou postavu než některá moje kolegyně. události

Mnozí milovníci hudby jsou mylně přesvědčeni o tom, že Co děláte, když máte volno? Jakou hudbu posloucháte, Bachova, Händelova či Vivaldiho hudba neobsahuje vášeň. když chcete relaxovat? Myslím, že mnozí z nás jsme v posledních letech přispěli Ráda pracuji na zahradě, kde pečuji o květiny. A jsem vášni- k zavržení této představy! Čistotu vokální linie jsem ochotna vý čtenář! Každý den si musím něco přečíst! Ráda si vyrazím kdykoli obětovat kvůli dramatu a postavě. Händel vložil do se svým kníračem Žo ou. Klasickou hudbu neposlouchám, árií z Julia Caesara spoustu dramatické vášně. Mám pocit, pokud není barokní, ale užívám si rock-and-roll, motown, že bych šla proti skladatelovu záměru, kdybych se nedoká- big band. V mé oblíbené hospodě mají jukebox, kde jsou zala ponořit do hloubek této hudby a oživit je posluchači. písničky z té doby. Barokní hudba je lahodou pro duši! Jste v Praze již potřetí. Jaké jsou vaše dojmy z tohoto kon- Jak přistupujete k ornamentice v barokní hudbě? Berete certu, srovnáte-li je s předchozími? konkrétní variaci, již jste si zvolila, jako něco fi xního, nebo Byla to pro mě nádherná zkušenost a díky skvělému publi- ji spíše improvizujete? A jak si počínáte, když se střetnete ku a Jean-Christophe Spinosimu na stupínku jsem se celý s dirigentem, který má na mysli jinou ozdobu, nebo orna- večer bavila. Vztah, který mám k maestru Spinosimu, jen menty z principu zavrhuje, ledaže by je vypsal přímo skla- málokdy vzniká mezi pěvkyní a dirigentem. Jsme velkými datel? Jak vůbec spolupracujete se svými kolegy, či pia- přáteli, takže spolu na pódiu skvěle komunikujeme a je to nistou, jenž byl dříve pokládán za pouhého doprovazeče? pro nás vlastně zábava! Pražské publikum je nanejvýš inte- Máte radši submisivní typy, kteří vás nechají zpívat, co ligentní. Rozumějí tomu, co poslouchají, a dokáží to ocenit. chcete, či někoho, kdo se s vámi pře o každý takt a chce Když jsem byla v Praze naposledy, úplně jsem si toto město vás přesvědčit o své pravdě? Co říkáte argumentaci typu: a lidi zamilovala, takže jsem se velmi těšila na další vystoupe- „Jsem přesvědčen, že toto neměl skladatel na mysli.“? ní. Praha zůstane v mé mysli zapsaná jako kouzelné město. Každý zpěvák přichází se svým pojetím. To je skvělé na pro- Každému na potkání vyprávím, jak překrásným zážitkem, cesu studia a spolupráce. Na jisté profesionální úrovni je hlubokým i elektrizujícím, je pobýt pár dní v Praze. To město nezbytné, aby si dirigent uvědomil, že i zpěvák je profesionál si plně zaslouží přívlastek nejkrásnější město světa! • zběhlý v tomto druhu hudby a že jeho nápady by měl respek- tovat. Na druhé straně totéž platí i pro zpěváka. Nejlepší Jean-Christophe Spinosi a Jennifer Larmore po svém vystoupení jenom zářili. výkony vznikají ze spolupráce, a ne z toho, že vám někdo vnutí svou ideu. Své ozdoby odvozuji z hudebního dramatu. Každá notička a fi oritura má u mne svůj význam. Neuzaví- rám se nápadům, které mohou zvýšit účinek hudby, takže jsem vždy otevřena návrhům dirigenta. V devíti případech z deseti pracuji s lidmi, kteří společně usilují o jediné: doko- nalou interpretaci. Ale v hudbě je spousta vášně, a tak se snadno stává, že vášně čas od času vzplanou i mezi lidmi rozdílných temperamentů i ambicí. Nejlepší pro výsledek je atmosféra vzájemného respektu a otevřené výměny názorů. Mám skvělého doprovazeče – jmenuje se Antoine Palloc – s nímž spolupracuji již jedenáct let. Po mnoha letech inten- zivní spolupráce stačí, abych se nadechla a hned se zeptá: „Děje se něco?“ Takováto spolupráce je ovšem velmi vzác- ná. Chovám k němu nejhlubší úctu a když za klavírem sedí on, jsem při vystoupení naprosto klidná. Je to jeden z mých nejlepších přátel a chovám k němu city jako ke svému brat- rovi. Antoine není přitom ani trochu submisivní. Užili jsme si spolu mnoho ostrých diskuzí, ale vždy vedených přáním dospět k co nejlepšímu výsledku. Vážím si lidí, kteří otevře- ně říkají, co si myslí.

V holywoodských fi lmech je honička těsně před závěrem zákonitostí ze strachu, že by se diváci jinak nevyhnutelně nudili. Myslíte si, že je stejně nevyhnutelné zakončit váš skvělý koncert, složený ze samých operních árií, popíkem? Nechci se přít o to, zda se takový závěr lidem líbí či ne, ani o to, jaká je smrtelná dávka opery, protože jsem pře- svědčen, že žádná taková dávka neexistuje. Mám jen jed- nu otázku: Pomyslela jste někdy na to, že můžete skončit jako politik, který vždy říká lidem, bez ohledu na své vlast- ní přesvědčení, jen to, co chtějí slyšet? Či hůře, že skončíte jako Tři tenoři, přestože tvrdíváte, že vy byste něco tako- foto Aleš Vlachovský vého dělat nemohla? Nepamatuji se, že bych něco takového kdy říkala. Plácido je jedním z těch, které mám ráda nejvíce! A obdivuji se každé- mu z těchto skvělých umělců! Ale byly doby, kdy bylo na každém rohu slyšet jen o Třech tenorech a každý jimi byl už přesycen! Pokud jde o to, co jste nazval „crossover music“, nejsem rozhodně žádným snobem. Myslím si, že pokud zpě- vákovi určitý styl sedí a publikum to zbožňuje, tak proč mu to nedat? Jennifer Larmore seŽo ou

foto Ken Howard festivaly, koncerty  kurzova premiéra

v "eské filharmonii foto archiv Praha, Rudolfi num  Vladimír Říha

Jako poslední z pěti premiér děl soudobých českých sklada- telů k výročí 110 let České fi lharmonie zazněla na koncer- tech 4. a 5. května v Rudolfi nu skladba Ivana Kurze Zahra- da života. Autor ji věnoval České fi lharmonii a šéfdirigen- tovi Zdeňku Mácalovi, který se pochopitelně ujal i jejího uvedení na obou slušně zaplněných koncertech ve Dvořá- kově síni. Mácalův smysl pro soudobou hudbu stejně jako jeho „mahle- rovská struna“ se pak v programu koncertu projevily zařaze- ním – vedle Kurze – i Mahlerovy Symfonie č. 6 „Tragické“. Tím se sice úvodní Kurzova skladba dostala do myšlenkově podobného světa – jakési duchovní výpovědi o posledních věcech člověka – ale konfrontována s Mahlerovou geniali- Adam Skoumal si tentokrát zahrál pod taktovkou Jiřího Kouta. tou i mohutností jeho skladby – musela nutně stanout poně- kud v pozadí. a v Mahlerovi mezzosopranistka Birgit Remmert a tenoris- Naštěstí ani interpretům ani publiku to nijak výrazně neva- ta John Daszak. dilo (píši o páteční repríze), a tak převážně cizinci zaplně- Adama Skoumala, byť stále ještě patří k mladé generaci ný sál vyslechl obě skladby, odměněné mohutným potles- našich klavíristů, slyšelo již publikum celé řady evropských kem, s velkou pozorností. Kurzova Zahrada života je dalším i mimoevropských zemí, a není divu. Je držitelem hned něko- článkem cyklu symfonických obrazů z let 1977–2005 tohoto lika významných cen včetně titulu laureáta v Mezinárodní osmapadesátiletého skladatele, profesora pražské HAMU soutěži Pražského jara v roce 1998, kde se zároveň předsta- a jedné z nejzajímavějších postav naší hudební scény. Nava- vil jako skladatel a se svou kompozicí získal cenu za nejlep- zuje jím na první dílo z této řady, které uvedla ČF v histo- ší provedení české soudobé skladby. I když díky jeho posled- ricky osudovém datu 16. a 17. 11. 1989 pod názvem Bláznov- nímu cédéčku, na které nahrál mj. i virtuózní Třetí klavír- ská zvěst (vzpomínám, že jsem se pátečního koncertu 17. 11. ní koncert Sergeje Rachmaninova, máme Adama Skouma- účastnil přímo po opuštění studentské demonstrace a hned la spjatého spíše s interpretací virtuózní klavírní literatury po koncertě byl na Národní třídě konfrontován s násled- 19. a počátku 20. století, i v provedení průzračné partitury ky demonstrace, pozn. autora). „Cyklus je zrcadlem mých W. A. Mozarta se představil výborně. Jeho hra se tu vyzna- pohledů na svět,“ říká autor v programu a k premiérované čovala nejen potřebnou lehkostí, technickou suverenitou skladbě píše: „Zahrada života je vizí očištěné existence lid- a vycizelovanou stavbou frází s logicky umístěnými akcen- ské duše (…), je ovocem těžkého procesu (…) končícího snad ty, ale i jemným výrazovým půvabem jdoucím ruku v ruce až v duchovním výtahu Boží milosti…“ Mácalovo provedení s bohatou dynamickou škálou a výbornou souhrou s veli- podtrhlo zejména ty momenty díla, kde na posluchače po ce dobře hrajícím orchestrem, jenž příznivý dojem z první okamžicích zklidnění útočí převážně žesťové a bicí nástro- poloviny koncertu ještě více umocnil. Rovněž v další části je, které tak jakoby vedou spor o duši člověka mezi dobrem večera, interpretačně náročné Mahlerově Písni o zemi, se a zlem. Kurzovo dílo směřuje však např. oproti extatické však Pražští symfonikové představili ve výtečné formě a pod výpovědi nedávno premiérované skladby Slavomíra Hořín- suverénní taktovkou Jiřího Kouta prošli i těmi nejnároč- ky spíše do nitra posluchače. nějšími úseky partitury vcelku bez úhony – a především ve Ve druhé polovině koncertu pak následovalo mistrné podá- strhujícím výrazu. Opravdu nádherně vyzněla zejména část ní Mahlera, jehož hodinový kolos, jednu z mála nevokál- Der Einsame im Herbst, kde se společně s procítěně zpívají- ních skladeb v tvorbě tohoto skladatele, si Mácal i Filhar- cí mezzosopranistkou Birgit Remmert představila v půvab- monici opravdu vychutnali a vygradováním zejména rozsáh- ném dialogu hobojistka Liběna Séquardtová, či závěrečná lé poslední věty, psané ve velkém obsazení včetně kladiva, část Der Abschied, která díky přesvědčivosti mezzosopra- se postarali o úchvatný zážitek – ovace posluchačů nebraly nistky (škoda její neznělé střední a nižší polohy!) doháněla konce. • až k slzám. Velice dobře se ale prezentoval i tenorista John Daszak, vytvářející k meditativně laděným větám mezzo- sopranistky vskutku skvělý kontrast, a to nejen v posluchač- sky vděčné „Pijácké“ (Das Trinklied vom Jammer der Erde), mozart a mahler pod ale i v rozverných částech Von der Jugend či Der Trunkene im Frühling. Ve spojení s celkovou stavbou díla, jak ji pojal taktovkou jiího kouta Jiří Kout, i zvukovou propracovaností a působivostí (oproti Praha, Obecní dům  Hana Jarolímková ustálené sestavě většiny našich orchestrů s violoncelly a kon- trabasy vlevo), se Mahlerovo dílo stalo v rámci letošní sezony Na 7. abonentním koncertě cyklu C Symfonického orches- orchestru FOK určitě jedním z jejích vrcholů, což nám dává tru hl. m. Prahy FOK (25. a 26. 4.) stanul před Pražský- i jistý nadějný příslib do nadcházejících let. • mi symfoniky Jiří Kout, který u nich od sezony 2006–2007 převezme po Sergi Baudovi šéfdirigentskou taktovku. Na programu byla tentokrát pouze dvě díla: Mozartův Koncert pro klavír a orchestr G dur (č. 17), KV 453 a Mahlerova kantáta pro alt, tenor a orchestr na texty čínských básní- ků v překladu Hanse Bethgeho, nazvaná Píseň o zemi, díky jejichž obsazení se během večera posluchačům představili i tři sólisté: v Mozartově koncertu klavírista Adam Skoumal  festivaly, koncerty

novaného a vysoce muzikálního tělesa. Vynikne to zejména so"r s martinem válkem v případě těchto ne-abonentních mimořádných koncertů, které občas svádějí k podceňování ať už repertoáru nebo a petrem vronským publika.  Praha, Rudolfi num Petar Zapletal V Brahmsově Dvojkoncertu se představili dva koncertní mistři orchestru – houslista Petr Zdvihal a violoncellista V této sezoně už předposlední koncert v abonentní řadě Pavel Ludvík. Jejich výkon potvrdil, že se jedná o skutečné Rozhlasových symfoniků řídil 25. dubna ve Dvořákově síni individuality, ve srovnání obou jako by více vynikla zaujatost dirigent Petr Vronský. Vstupní předehra k opeře Titus Wolf- violoncellisty Ludvíka. Radomil Eliška si ve svém výkladu ganga Amadea Mozarta posloužila spíše k rozehrání: patr- Brahmse dovolil velmi klidná tempa, jako by chtěl, aby ješ- ně proto jí poněkud scházely lesk a jiskrnost nástrojového tě více vynikla zvláštní mužná lyrika partitury a Brahmsova zvuku – byť z technického hlediska nelze podání kratičké hloubka. Byl to výklad působivý, přesvědčivý a oprávněný. ouvertury nic podstatného vytknout. Čajkovského partituru, která zjevně patří k hudbě dirigen- Orchestr i dirigent našli svou příležitost až v I. symfonii tova srdce, dirigoval Radomil Eliška zpaměti s naprosto bez- Bohuslava Martinů. Jakkoli je symfonie označena pořado- pečnou znalostí všech detailů a s velkým zaujetím. Byl to vým číslem 1, není to dílo mládí: Martinů ji napsal až ve zra- plnokrevný romantismus dlouhých gradačních tahů, nabitý lém věku (52), takže skladba nese už všechny znaky kompo- emocionalitou a přitom v souhře velmi ukázněný – i zde se zičního mistrovství autorova a klade na hráče i na muže s tak- projevila skvělá disponovanost jednotlivých hráčů (uveďme tovkou značné nároky. Podstatně významnější nežli tech- za všechny známé sólo lesního rohu v pomalé větě). nické obtíže (orchestr je zvládal v zásadě bez nápadnějších Symfonie měla dostatečné napětí, tah i celkový oblouk, na zaváhání) jsou tu ovšem požadavky výrazové. V rychlých kraj- takového Čajkovského se hned tak nezapomíná. Z koncertu ních větách zdůraznil Vronský zejména rytmickou strojovost odcházeli posluchači s pocitem mimořádného zážitku. • i originální instrumentační barvitost partitury. Pro scherzo- vou větu druhou volil velmi příhodné tempo, jež si v kompli- kovaném pletivu hlasů vyžádalo i virtuózní hráčské výkony. Obsahové těžiště díla, jež bylo připsáno památce zesnulé cho- skvlý "eský komorní ti dirigenta a interpreta skladeb Bohuslava Martinů Sergeje Kusevického, je položeno do pomalé třetí věty. Vronský pře- orchestr svědčivě postihl tíživě tesknou atmosféru této nénie. Uznání Praha, Rudolfi num  Julius Hůlek si zaslouží zejména perfektní výkon skupiny dřevěných de- chů: svítivě měkký zvuk, bezpečné ladění a precizní jednota Sedmý abonentní koncert cyklu Komorní orchestry České nástupů podání Martinů symfonie vysloveně zdobily. fi lharmonie (10. 4.) měl v několikerém ohledu výjimečný ráz. Pozornost publika patřila i provedení Koncertu d moll Jea- V první polovině večera zazněla hned tři koncertantní díla, na Sibelia. Houslista Martin Válek je zkušeným komorním z nichž jedno bylo dokonce premiérou. V druhé polovině hráčem; v roli sólisty se objevuje méně často. Jeho způsob jsme zase vyslechli úpravu komorní skladby, která překva- podání sólového partu Sibeliova Koncertu bych označil za pivě odhalila skryté tendence Dvořákova komorního díla. velmi seriózní, zodpovědný umělecký výkon. Válek neusilo- Koncert patřil Českému komornímu orchestru (ČKO). val o oslnivý vnější efekt (ač k tomu sólový part známého díla Koncertantní suita D dur pro violu da gamba a smyčce Geor- poskytuje dostatek příležitosti), ale ani nepotlačil virtuózní ga Philippa Telemanna byla provedena Petrem Hejným. prvky Sibeliovy skladby. Do popředí tak sympaticky vystou- Dodejme, že v podání opravdu stylovém. Petr Hejný už dáv- pila výrazová intenzita jeho hry, uplatněná především ve vol- no (od dob Pražských madrigalistů, jejichž byl členem) patří • né větě, kterou Válek přednesl ve štíhlém, křehkém tónu. mezi naše přední protagonisty v interpretaci tzv. staré hudby a jeho provedení Telemannovy suity to jen potvrdilo. Hejné- ho hra měla – tak jak je u něj obvyklé – perfektní technic- ké zázemí a oduševnělý, stylově respektující a neafektovaný brahms a "ajkovskij výraz. Svůj podíl na tom měl i ČKO, který plně nechal vynik- nout zvukově poněkud zastřenému a subtilnímu renesanční- radomila elišky mu a baroknímu nástroji. Petr Hejný (tentokrát jako violon-  Praha, Obecní dům Jiří Štilec cellista) spolu s Mikaelem Ericssonem poté provedli Kon- cert č. 2 g moll pro dvě violoncella Antonia Vivaldiho. Sklad- „Koncert pro dárce krve“ byl dárkem pro všechny účastníky pozoruhodného a úspěšného projektu „Daruj krev s Českým Zdeněk Lukáš s Mikaelem Ericssonem, který mu ve Dvořákově síni Rudolfi na rozhlasem“. Ve čtvrtek 20. dubna 2006 tento symbolický dar premiéroval violoncellový koncert s názvem Ricordi. odevzdali v přímém přenosu Rozhlasoví symfonikové spolu se sólisty Petrem Zdvihalem – housle, Pavlem Ludvíkem – violoncello a dirigentem Radomilem Eliškou. Slavnostní atmosféru večera ve Smetanově síni v Praze jistě dotvořil i fakt, že pro Radomila Elišku, dlouholetého šéfa

Karlovarského symfonického orchestru a významného peda- foto Zdeněk Chrapek goga HAMU znamená letošní rok významné životní jubi- leum. Program večera obsahoval dvě náročná a zároveň velmi populární díla vrcholného romantismu: Brahmsův Dvojkon- cert pro housle a violoncello, op. 102 a Symfonii č. 5 e moll, op. 64 Petra Iljiče Čajkovského. V obou skladbách se projevila jak promyšlená Eliškova kon- cepce a umělecká zralost, tak vynikající forma Symfonické- ho orchestru Českého rozhlasu, který potvrdil své posta- vení prvotřídního, technicky velmi disponovaného, discipli- festivaly, koncerty  ba, založená na obligátním třívětém půdorysu, má ovšem V instrumentálních koncertech dostávají kromě hostují- jedinečné kompoziční rysy, zejména pokud jde o pojetí obou cích umělců sólovou příležitost také členové Plzeňské fi l- sólových partů, kterým Vivaldi dal víc než jen dobově obvyk- harmonie. Tentokrát se představil mladý klarinetista Jan lý prostor. V dialogu obou sólových violoncell jsme rovněž Oblištil v Mozartově Koncertu A dur pro klarinet a orchestr mohli posoudit individuality obou sólistů – poněkud lyričtěj- (KV 622). Jde o jedno z nejkrásnějších děl pro tento nástroj šího P. Hejného a expresivnějšího M. Ericssona. Jejich sou- ve světové hudební literatuře vůbec. Ač je napsáno pouhé hra však byla vyvážená a opět – s pevným technickým zákla- dva měsíce před skladatelovou smrtí, nenese v sobě žádnou dem. Autorem třetího koncertantního díla, které zaznělo předzvěst konce. Naopak, je plno pohody a jasu. V rozsáhlé před přestávkou, byl Zdeněk Lukáš, proslulý pozoruhodně 1. větě se Oblištil zjevně soustředil především na zvládnutí plodnou tvorbou. Zatímco dříve jsme ho znali zvláště jako technických nároků skladby – a plně obstál. V klidné a vroucí autora vokálního, v posledních letech napsal několik skvě- střední části se výrazněji projevil také citový vklad mladého lých děl instrumentálních, které premiérovaly naše přední sólisty. Sice odlišný, než jsme zvyklí slýchat od interpretů komorní orchestry. K těm rozhodně patří Lukášova kompo- věkově i zkušenostně zralejších, ale tím zajímavější a osobi- zice Ricordi – Koncert pro violoncello a smyčcový orchestr, tější. Vědomí šťastně zvládnutého úkolu se plně odrazilo ve op. 344, napsaná přímo pro M. Ericssona, jenž ji provedl zcela uvolněném přednesu hybné a radostné závěrečné čás- i tentokrát. I zde, jako u Lukášových dalších koncertantních ti. Oblištilův výkon vyvolal právem srdečnou odezvu vypro- skladeb, jde o permanentní dialog sólisty a kolektivu. Pro- daného sálu. jev sólisty byl přesvědčivý a bylo jasné, že rukopisu autora Beethovenova Symfonie č. 6 F dur „Pastorální“, která tvoři- dobře rozumí. la závěr večera, trpívá u mnoha orchestrů zvukovou naddi- Druhá polovina večera byla vyhrazena jedinému dílu – Kvin- menzovaností. V podání Plzeňské fi lharmonie však k tomu tetu Es dur pro dvoje housle, dvě violy a violoncello, op. 97 nedošlo – díky vhodně zvolenému počtu hráčů v jednotlivých Antonína Dvořáka. Podmanivé vyznění této skladby – kromě skupinách, zvukové vyváženosti i Malátově citlivé taktov- kvalit interpretačních – tentokrát spočívalo v úpravě Jiřího ce. Provedení přitom nepostrádalo žádoucí plasticitu a gra- Rajniše (v předchozích barokních skladbách interpretačně daci (jako příklad uvedeme pasáž těsně před závěrečným realizoval part cembala), jenž Dvořákův Kvintet převedl do zklidněním v poslední větě). V sólových vstupech se blýskli quasiorchestrální podoby. Úprava dala vyniknout pozoru- především členové dechové sekce. Protože jak „Pastorální“, hodným barevným možnostem skrytých instrumentačních tak Dottovou passacagliu můžeme označit za příklady tzv. možností díla, což nedílně souvisí i s kompoziční „nadstav- programní hudby, poskytl předvelikonoční koncert Plzeň- bou“ všech jeho čtyř vět. Zde je na místě alespoň zmínit ské fi lharmonie navíc příležitost k zamyšlení, jak se chápání interpretační zásluhu ČKO, včetně podílu nastudování Jany programnosti během posledních dvou století proměnilo. Na Vlachové, která kolektiv vedla od prvních houslí. Souhra jedné straně tu stojí impresivnost a ryzí hudební výraz, na byla technicky perfektní a navíc „dýchala“ neafektovaným druhé je vůdčí složkou spíše myšlenkový náboj. • a skutečně podmanivým espritem. Talichovo a Vlachovo dědictví má v ČKO důstojného pokračovatele. • beethoven pod rukama velikono"ní nadílka introvertního myslitele plze$ské filharmonie Praha, Rudolfi num  Vít Roubíček Plzeň, Měšťanská beseda  Jaroslav Someš Dnes dvaapadesátiletého maďarského klavíristu Andráse Schiff a české publikum zná – poprvé u nás koncertoval již Letošní rok přinesl pro Plzeňskou fi lharmonii významnou před sedmi lety jako komorní partner Panochova kvarte- událost – změnu koncertního sálu. Namísto dosavadního ta –, ale tentokrát nám nechal nahlédnout do své tvůrčí dílny působiště v neútulném, byť akusticky přijatelném kultur- opravdu zevrubně. Schiff není mezinárodní koncertní ruti- ním domě Peklo našel orchestr nový prostor v překrásně zre- nér se stabilním repertoárem, nýbrž odpovědný a velezvída- novované Měšťanské besedě. Novinkou pro abonenty je také vý interpret-systematik, jenž s přibývajícími léty usiluje o to, změna v plánování koncertní sezony. Nebude už odpovídat poctivě se vyrovnat s odkazem největších skladatelských zje- kalendářnímu roku, ale potrvá od podzimu do jara. Proto je vů. Činí to „jednoduše“ tak, že postupně natáčí jejich sou- první polovina letošního roku jakýmsi mezidobím, aby mohl borná klavírní díla. Se Schubertovými sonátami, Mozarto- být tento přechod realizován. Od ledna do června probíhají vými sonátami a koncerty, ale také s kompletem Bachových dva zkrácené abonentní cykly, nabízející ovšem pestrou pro- sólových skladeb se již vyrovnal, nyní se před ním tyčí hradba gramovou paletu. Vedle tradiční české klasiky se tu několi- dvaatřiceti sonát Beethovenových, kterou postupně od října krát setkáváme s W. A. Mozartem (což je v letošním roce loňského roku (živě!) v curyšské Tonhalle natáčí pro mni- pochopitelné), L. van Beethovenem a záslužně i s důrazem chovskou fi rmu ECM. na dílo Brahmsovo. Pro pražské vystoupení 11. dubna v rámci abonmá České- Mozart a Beethoven se rovněž skvěli na programu dubnové- ho spolku pro komorní hudbu si zvolil chronologickou řa- ho koncertu, který se konal za řízení dirigenta Jiřího Malá- du pěti sonát počínaje číslem 22 a konče šestadvacítkou, ta na Zelený čtvrtek (13. 4.). Vzhledem k nadcházejícím Veli- ale onemocnění v Panochově kvartetu, s nímž měl původně konočním svátkům bylo dobrým dramaturgickým nápadem jako komorní protihráč vystoupit o den později, způsobilo, zařadit na úvod passacagliu pro orchestr „… und er liess eine že se pianista narychlo uvolil přednést další sólový sonáto- Taube fl iegen“, dílo soudobého německého skladatele Han- vý večer (sonáty 16–18 a 21; tj. s vynecháním profesionální se Petera Dotta. Večeru dodalo duchovní rozměr, protože je praxí pohrdané dvojice sonát op. 49). Už to samo o sobě komponováno na starozákonní téma o poselství Noemovy zaslouží uctivé smeknutí všech, kdo se někdy pohybovali na holubice, v němž autor vidí symbol náboženského smíření koncertním pódiu. O tom, že nešlo o nějaké plácnutí do vůbec. Skladba je bohatě strukturovaná, v jednotlivých vari- vody, ale o propracovaný a závažný projekt, svědčily – ještě acích se ozývají názvuky židovských i orientálních motivů než zazněl první tón – dvě věci: jednak že si interpret s sebou a také prvky evropské lidové hudby, přesto celek ve výsledku do Prahy přivezl dva koncertní nástroje značek Bösendorfer působí poněkud lineárně. a Steinway, druhý z nich pak v „tuningové“ úpravě italského  festivaly, koncerty nástrojaře Fabbriniho, jednak že na přání umělce byla po oba večery v sále distribuována (kromě standardní progra- ve"er gabriely mové brožury!) jeho zamyšlení nad prováděnými skladbami ve formě rozhovoru. Přestože se na pětistránkový text doká- pechmannové zal nejspíš málokdo soustředit ještě před začátkem produk- Praha, Lichtenštejnský palác ce, natož složitý výklad poté aplikovat na znějící hudbu, bylo  Jiřina Marešová to pozoruhodné a nanejvýš sympatické. Jaký tedy byl Schiff ův Beethoven? Především mnohotvár- Jméno této umělecké osobnosti se teprve pozvolna dostá- ný, stejně jako je mnohotvárný hudební svět Nového zákona vá do povědomí odborné veřejnosti; zdá se však, že velmi klavírní hry. Důsledně antiromantický, s minimem agogi- úspěšně. Lépe informované bude patrně odborné publi- ky. Technicky svrchovaný, a dokonce téměř bez intonačních kum v Plzni, odkud Gabriela Pechmannová pochází. Zde kazů – škoda že se nenahrávalo! Úžasně ukázněný, hluboce také pod vedením profesorky Ludmily Kotnauerové zahájila promyšlený a prožitý, výrazově přepestrý a intenzivní, avšak svoji uměleckou kariéru. V současné době koncertuje nejen mnohde až dětsky bezprostřední. S tlumenými, a přesto pře- v České republice, ale i v zahraničí. svědčivými vášněmi (absence efektního pianistického „tyját- V pondělí 24. dubna měli možnost ocenit pěvecké kvality ru“ mohla například v Appassionatě někomu chybět). Zvu- Gabriely Pechmannové i pražští posluchači. Sál Martinů kově a úhozově vytříbený, stavebně důmyslný – seconda volty Lichtenštejnského paláce patřil v tento večer zcela jejímu repetic přicházely s posunutým názorem. Často s nezvykle umění, které podpořil svým doprovodem vynikající klavíris- volnými tempy, ale zato lahodně srozumitelný celému sálu. ta Maxim Averkiev. Artikulačně nápaditý v invenčně hluchých místech, kde se První část programu byla věnována přednesu písní B. Mar- u méně slavných sonát lehce nudíváme. Plný nenápadných tinů, P. Ebena, A. Dvořáka, J. Masseneta a ruských auto- špílců pro vnímavé posluchače. Nesebestředný, pokorný ke rů A. S. Dargomyžského a A. G. Rubinštejna. Po českých skladateli a na posluchače přenášející radost ze hry. Šetřící písních bylo velmi vkusně zařazeno klavírní sólo M. Aver- si nejvyšší dynamiku na nejexponovanější místa a vůbec vždy kieva – virtuózní Preludium č. 12 a Ohňostroj od Clauda záživný, se strhujícím epickým tahem. Oplývající vkusnými, Debussyho. nepřehuštěnými a vyrovnanými ozdobami, jež opravdu zdo- Pechmannová zaujala hned po prvních tónech především bily. Schiff je mistrem volných vět: dělal z nich záživná dra- velikostí svého hlasu; velmi muzikálně jej však koordino- mata s neuvěřitelně nezávislými hlasy. A slabiny? Nepocho- vala s dynamickými potřebami interpretovaných písní. Je- pil jsem, proč se oba (nebyla to tedy náhoda) recitativy před jí nepochybnou předností byly extrémní dynamické polohy koncem první věty Bouře nehezky rozpily pod jedním pedá- – mohutná, avšak volná a široká fortissima a naopak velmi lem. Rukopisy jsou nezvěstné a v tištěných vydáních pedál barevná a znělá pianissima. Méně přesvědčivé se zdály být napsaný není. Ale to jen aby bylo zřejmé, že jsem neklimbal. střední dynamické plochy, zejména v extrémních melodic- András Schiff nám uchystal jarní svátek hudby a Pražskému kých polohách a pohyblivějších pasážích. Přesto však Pech- jaru zavěsil laťku hóódně vysoko. • mannová strhla posluchače svým obdivuhodně vyspělým uměleckým projevem. András Schiff předvedl Beethovena opravdu skvěle. Součástí tohoto koncertu byl také křest profi lového CD Gab- riely Pechmannové. Hudební režisér nahrávky, pan Jaro- slav Krček, se ujal slavnostního slova, představil publiku hlasovou poradkyni pěvkyně – paní Ludmilu Kotnauerovou a mimo jiné prozradil, že proces vzniku nového CD byla pro něj záležitost neobyčejně radostná a podnětná. Ještě nevyvanula vůně šampaňského a už zazněly tóny dru- hé poloviny slavnostního večera. Pechmannová se v ní před- stavila jako pěvkyně oratorních a operních děl (A. Vivaldi- ho, J. S. Bacha, W. A. Mozarta, B. Smetany, A. Ponchiel- liho a G. Rossiniho). Po árii Vitellie z Mozartovy opery La clemenza di Tito mohlo publikum opět ocenit brilantní hru M. Averkieva, který přednesl první větu z Mozartovy Soná- ty C dur (KV 309). Gabriela Pechmannová v této části koncertu přesvědčila, že její pěveckou doménou jsou především operní díla. V orator- ních áriích z období baroka by se jistě dalo uplatnit více stylo- vosti projevu, ale operní árie byly skutečným vrcholem veče- ra. Výjimečné hlasové předpoklady a velký pěvecký talent Gabriely Pechmannové, to vše jsou výborné předpoklady pro její další umělecký vývoj. Buďme tedy jeho svědky i na dalších pěveckých recitálech této nadějné sopranistky. • foto Zdeněk Chrapek pvecká soutž duchovní a koncertní hudby v kromíži Kroměříž, Církevní konzervatoř, Psychiatrická léčebna  Ivana Mikesková

Ve dnech 30. března – 1. dubna 2006 se v Kroměříži konal III. ročník Pěvecké soutěže koncertní a duchovní hudby, kte- rý organizovala Církevní konzervatoř v Kroměříži. Záštitu nad soutěží převzalo Ministerstvo kultury a Ing. Petr Dvo- řáček, starosta města Kroměříž. Soutěž byla slavnostně otevřena zahajovacím koncertem v secesním sále Psychiatrické léčebny v Kroměříži, na kte- rém účinkovali přední umělci, k nimž nesporně patří nositel ceny alie za celoživotní mistrovství Richard Novák a slo- venská sopranistka Mária Eliášová. Soutěž byla zaměřena na vokální skladby z oratorií, kantát, mší a requiem období baroka, klasicismu, 19. a 20. století a také na písňový repertoár a díla českých skladatelů napsa- ná po roce 1950. Zúčastnili se jí mladí pěvci z České i Slovenské republiky, kteří byli rozděleni do dvou kategorií. Jejich výkony posu- zovala renomovaná odborná porota, jejímž předsedou byl Richard Novák. Dalšími členy byli prof. Jana Jonášová (HF AMU Praha), doc. Magdaléna Blahušiaková (HF VŠMU Bratislava), Mária Eliášová (Církevní konzervatoř Bra- tislava), Marta Jirásková (Janáčkova konzervatoř Ostra- HUDEBNÍ va), Libuše Bartošková (Církevní konzervatoř Kroměříž) a Tomáš Krejčí (HF JAMU Brno). Úroveň jednotlivých pěveckých výkonů, kterými se soutěžící prezentovali, byla velmi vysoká a porota udělila ceny násle- VELETRH dovně:

Kategorie A 1. cena: Lukáčová Irena PRAHA 2. cena: Král Tomáš 3. cena: Vénosová Lívia čestné uznání: Krajčovičová Jana, Nosek Jaromír

Kategorie B 2006 1. cena: Červinková Jana 2. cena: Krejčová Irena 3. cena: Sokolová Kamila, Vacíková Alena 21.–23. ZÁ¤Í 2006

Porota rovněž navrhla Michala Tetura a Janu Červinko- vou na Cenu Nadace OSA za interpretaci písní z cyklů čes- Veletrh hudebních nástrojÛ, pfiíslu‰enství, kých skladatelů P. Ebena a M. Kubičky, napsaných po roce nahrávací a vysílací techniky, jevi‰tních technologií, 1950. • Jibendra Narayanhudební Goswami literatury a médií. Vedle stovky expozic s hudebními produkty mÛÏete opût shlédnout nejen desítky koncertÛ, ale i fiadu pfiedvádûãek a semináfiÛ. Zveme nejen hudebníky, obchodníky, profesionální techniky a dal‰í odborníky; ale také uãitele hudby a studenty stfiedních a vysok˘ch hudebních ‰kol, pro které je vstup zdarma. Dûti, pojìte si (za)hrát – novû Hudební ‰koliãka pro nejmen‰í. Opût jako kaÏdoroãnû ve VeletrÏním paláci v Praze 7, Dukelsk˘ch hrdinÛ 47, kaÏd˘ den od 10 do 18 hodin.

více informací na www.huvel.cz foto archiv  festivaly, koncerty &' let hudebních tíd gymnázia jana nerudy jak zaínají pohádky: bylo-nebylo …  Jiří Smutný

Byla jednou jedna hudební škola a ta sídlila ve Voršilské uli- od předškolního věku až po maturitu osmiletého gymnázia. ci na Starém Městě pražském. Pro dříve narozené pamětní- Přičemž toto gymnázium by obsahovalo maximálně kvalit- ky to byl v pravém slova smyslu pojem právě tak reprezen- ní studium odborné (jak v oblasti nástrojové tak hudebně tativní jako respektuhodný. Její životní příběh, jakkoli by teoretické) a současně široký obzor vzdělání všeobecného. byl zajímavý, však přenechejme historikům a přenesme se (Tady si mimochodem vzpomeňme na názory některých – jako v pohádce – rovnou do roku 1990, kdy se jejím ředi- osobností jako byli např. prof. Václav Talich, prof. Ferdi- telem stal Jan Vychytil. Nastoupil v době, která byla velice nand Pujman či Lucia Popp.) neklidná a nejistá, protože klášter svaté Voršily byl vrácen Jan Vychytil již, bohužel, není v těchto chvílích mezi námi, řádu a nastávala dramatická sháňka „střechy nad hlavou“, a tak už se dnes těžko dozvíme, zda při svém přemítání vzpo- vtírala se i více zlověstná než nerudovská otázka „kam s ní“ mněl na skupinu českých vzdělanců, kteří založili v roce (rozuměj se školou). Dlouhá, mnohostranná jednání skonči- 1810 „Jednotu pro zvelebení hudby v Čechách“ a zasloužili la tím, že „Voršilskou“ vzal pod svá křídla pražský magistrát se o založení Konzervatoře v Praze. Víme však, že na pra- a stala se z ní Hudební škola hlavního města Prahy. Dokon- hu realizace této myšlenky stály vedle jejího iniciátora ještě ce i vhodná budova se našla – vznešená, starobylá, opuštěná dvě další výrazné osobnosti: Dr. František Kopecký, ředi- – před jistou dobou odsouzená k demolici (tento barbarský tel úctyhodného gymnázia pražského, pokřtěného jménem ortel nebyl naštěstí vykonán) a po různých peripetiích byla Jana Nerudy, a skladatel, profesor hudební fakulty Akade- přiřčena hudební škole. mie múzických umění Vladimír Tichý. A tento na výsost Tady by mohla pohádka skončit: byla jedna škola – byla bez fundovaný triumvirát, stejně pracovitý jako nadšený, pro- přístřeší – přístřeší se našlo; vše ostatní je normální, logické měnil sen v jistou konkrétní představu – ta se opět proměni- a tedy samozřejmé. Co ještě víc? la v desítky a stovky stran plánů, projektů, návrhů, přípisů, Jenomže ještě tu byl onen její ředitel Jan Vychytil a „byť zápisů, příslibů a dopisů s množstvím názorů pro et contra; měl Čech již všechno ve svém klínu, čeho si v nejbujnějších nastala doba intenzivní mravenčí práce, bylo třeba mnoho snech svých ždál…“, tento Jan Vychytil, povzbuzen Janem úsilí, vytrvalosti i odvahy. Ale „dobrá věc se podařila“ a na Nerudou, jako pravý a poctivý český Honza vstoupil znovu Komenského náměstí se otevřela staronová škola se dvěma do složité situace ne proto, aby bojoval s pohádkovým dra- hrdými, leč opravdu dlouhými tituly: Hudební škola hlavní- kem, ale aby uskutečnil svůj dávný a ještě pohádkovější sen: ho města Prahy a Gymnázium Jana Nerudy, třídy s hudeb- vybudovat školu, která by vedla a kultivovala mladé hudební ním zaměřením. talenty od prvotních základů až po zkoušku dospělosti, tedy Předávání maturitních vysvědčení hudebních tříd na Gymnáziu Jana Nerudy foto archiv festivaly, koncerty  foto archiv foto archiv Hudební škola hlavního města Prahy na Žižkově Jan Vychytil

A opět by se mohlo – poněkud povrchně – konstatovat, že být jakýmsi jejich lehce nahozeným portrétem. Bývá zvy- všechno je normální, logické a tedy samozřejmé. Jenomže kem, že se lidé k narozeninám obdarovávají. Naše dvojča- vůbec nebylo samozřejmé přenést onu oázu, jakou byla v jis- ta dostala také dárek, dárek nečekaný a zcela mimořádný: tých nevlídných časech „Hudebka ve Voršilské“ z atmosféry žák Hudební školy David Hausknecht vystoupí jako sólista historické klášterní zahrady do jiného historického prostře- v Mozartově klavírním koncertu B dur, KV 595 a skupina dí bývalých královských vinic nedaleko hory Vítkovy. studentů gymnázia usedne na koncertě vedle členů České Právě tak nebylo samozřejmé, aby obě jmenované svéprávné fi lharmonie. Tato první dáma české hudby – letošní slav- a de jure samostatné školské instituce tak rychle a dokonale ná jubilantka – umožnila pod taktovkou svého šéfa Zdeň- srostly v jedinečný dvojjediný celek, nedělitelný a nerozděli- ka Mácala při oslavě společných narozenin tento koncert telný; v soužití, které je prakticky nekodifi kovatelné, které uskutečnit! Slova znějí jako nejneuvěřitelnější pohádka – ta je možno charakterizovat oním Ovidiovým veršem „… quae pohádka se stala nejskutečnější skutečností. • vindice nullo, sponte sua, sine lege fi dem rectumque cole- bat“ („…kdy bez zákonů a soudců člověk od sebe sám si správně a poctivě vedl“). Není snadné a samozřejmé zakom- ponovat například do normálního rozvrhu vyšších gymnazi- álních tříd (tedy od kvinty do oktávy) osm až devět týdenních hodin nástrojových a hudebně-teoretických a připočítat ještě další hodiny pro komorní soubory a hru v orchestru. Je mnoho dalších ne-samozřejmostí v téhle škole, které ale jakoby v závratném spěchu času – i při své ne-obvyklosti – získaly patinu všednosti. Mezi ně patří např. i těch více než sto koncertů, na nichž účinkují společně žáci Hudební ško- ly a studenti gymnázia, a to jak v koncertním sále školy, tak zejména v Sále Martinů v Lichtenštejnském paláci. Jeden koncert je však každoročně zcela mimořádný: je to ten, na němž Josef Suk uvede na pódium Dvořákovy síně pražského Rudolfi na několik nejlepších studentů, kteří vystoupí jako sólisté s orchestrem, a to takovým jako je Pražská komorní fi lharmonie nebo Český komorní orchestr, do jejichž čela se postaví např. Jiří Bělohlávek či Ondřej Kukal. Letos to byl již desátý koncert v řadě. Desátý koncert k desátým naro- zeninám žižkovských dvojčat, kdy tohle vzpomínání chtělo Zadáno pro: Hudební škola hlavního města Prahy  festivaly, koncerty

je veřejnoprávní instituce, takže je fi nancován ze státních peněz, což platí i o orchestru. Současná budova ale již dnešním potřebám nedostačuje, a tak se staví nový kom- plex, který je sice mimo centrum města, ale na trati met- ra a v nové univerzitní oblasti, takže by neměl mít nouzi o návštěvníky, až tam bude otevřen nový koncertní sál,“ vysvětluje Veng. Novostavba je skutečně ohromující, rozhla- sovou budovu navrhl slavný Francouz Jean Nouvel společ- ně s akustickým expertem Japoncem Yasuhisou Toyotou. Měli jsme možnost ji vidět v komplexu čtyř budov, z nichž již funguje budova Dánské televize. Koncertní sál bude ote- vřen v roce 2008 a nabídne mj. i promítání na stěny budovy, takže kolemjdoucí i cestující metra, které vede poblíž, uvidí, co se právě uvnitř děje. Mimochodem nové kodaňské metro (je staré tři roky, před tím Kodaň metro neměla) je šokujícím zážitkem i pro zkuše- né pražské cestující. Nemá totiž řidiče, je automatické a sys- tém uzavírání při vystupování zcela vylučuje neštěstí a sebe- vraždy, tedy metro skutečně třetího tisíciletí! Vedle metra ještě náš návštěvník ocení hodně jazzových hospůdek v cent- ru, dále známé Tivoli – zábavní park vlastnící rovněž symfo- nický orchestr a krásnou novou halu, kde těsně před naším příjezdem zpívala Magdalena Kožená s doprovodem Karla Košárka. A co zarazí příjemně, je neexistující zvuk mobilů

foto archiv v ulicích, metru a na koncertech, oproti tomu překvapí vel- ký počet nedánského obyvatelstva a varování místních před krádežemi, což ve Skandinávii dříve zvykem nebývalo. Šéfdirigent Dánského národního symfonického orchestru omas Dausgaard Ale zpět k Dánskému rozhlasu: „Jelikož kromě rozhlasové budovy je již v provozu od loňského roku i v Kodani budo- va nové opery (dar milionáře Moellera) a díky mostu přes dánský rozhlasový moře máme rychlé spojení se švédským Malmö, chceme společně s touto částí Švédska zorganizovat hudební fes- orchestr pijede tival, jehož první ročník by se měl konat již v říjnu,“ sezna- muje Veng s plány. A právě DNSO by se měl stát důležitou na pražský podzim složkou festivalu.  Vladimír Říha Mladý dirigent omas Dausgaard není pro nás rozhod- ně žádným neznámým. Pamatujeme jeho pražský záskok O dubnovém víkendu (21.–23. 4.) pobývala malá skupina v roce 2004, kdy na Pražském jaru nahradil Švéda Herber- pražských hudebních publicistů na pozvání MHF Pražský ta Blomstedta při dvou koncertech Gewandhausorchestru podzim v hlavním městě dánského království. Povelikonoč- z Lipska. „Od té doby jsem v Praze nedirigoval, ani nebyl, ní atmosféra v nádherném přímořském městě často nazýva- jen předtím soukromě jako turista,“ přiznává Dausgaard. ném Paříží severu je plná hudby a to nejen té klasické, za kte- „Rok 2004 byl vůbec pro mne důležitý, po záskoku v Praze rou jsme tam hlavně přijeli. Po letu v malinkém (pro 60 lidí) jsem se ještě tentýž rok stal šéfem DNSO, když předcháze- de Havillandu, údajně nejoblíbenějším letadle SAS, ve kte- jící, vám dobře známý Němec Gerd Albrecht byl odvolán,“ rém se ale český pasažér cítí velice těsně, jsme tak vstoupili vysvětluje sympatický dirigent a naráží při tom na kontro- na půdu dáského království a okamžitě se setkali se zástup- verzní politické vyjádření Albrechta během koncertu týka- ci Dánského národního symfonického orchestru (DNSO), jící se jeho odsouzení americké invaze do Iráku, jež mělo jak je pro zahraničí používán Dány název (z angličtiny) pro za následek Albrechtovo odvolání, neboť i liberální Dáno- místní Rozhlasový orchestr. vé určité věci nemají rádi. „Nebylo to zase pro mne nic tak Stihli jsme se během víkendu seznámit s prací orchestru, nového, protože s orchestrem spolupracuji již od roku 1991, navštívili jsme jeden koncert tělesa ve staré budově rozhlasu takže jsme se dobře znali,“ dodává a přiznává, že stále ješ- a mohli důkladně poznat i právě budovanou novou koncertní tě zastává funkci šéfa Švédského komorního orchestru ve halu ve vyrůstajícím komplexu Dánského rozhlasu a televize Stockholmu. „Ale dá se to skloubit dohromady, tady ve na jihovýchodním kraji města. Skandinávii naštěstí nejsou vzdálenosti tak veliké a spoje- Nejdůležitější bylo ale osobní setkání s ředitelem orchestru ní zejména teď po stavbě mostu přes Öresund je výborné“. Perem Erikem Vengem a šéfdirigentem omasem Daus- Vřele podporuje proto i myšlenku zmiňovaného festivalu, gaardem. Veng působí v tělese již několik let, Dausgaard je který by zasáhl oblast se třemi milióny obyvatel. šéfem od roku 2004 jako vůbec první Dán v historii, do té Nejraději má skladatele jako Richarda Strausse, Johannese doby měl DNSO vždy šéfy cizince. Brahmse, ale i skandinávské klasiky jako fi nského Sibelia či „Historie Rozhlasového orchestru trvá již 80 let,“ říká dánského Carla Nielsena. „Nielsen je u nás základní autor, Veng. „Není to sice nejstarší orchestr země, nejstarší je s DNSO jsem hrál všechny jeho symfonie, navíc můj otec Orchestr opery Královského divadla, ale mezi dánskými pianista ho sám zažil a studoval u něho, takže jsem měl orchestry má pozici podobnou jako u vás Česká fi lhar- vzpomínky na tohoto komponistu z první ruky,“ vysvět- monie, tedy nejrespektovanějšího orchestru ze všech. Při- luje vztah Dánů k jejich nejznámějšímu skladateli. „Proto tom je ale jen jedním, i když nejdůležitějším z rozhlasových jsem také velice rád, že vedle Strausse právě hudba Niel- těles, dále k rozhlasu patří Smíšený pěvecký sbor a Žen- sena, jeho Čtvrtá symfonie, zazní i v Praze, dále i Sibelius ský pěvecký sbor. Organizačně samostatné jsou ještě dal- a Grieg. Přivezeme k vám i výbornou mladou sopranist- ší rozhlasové soubory – orchestr zábavní hudby a jazzo- ku Sine Bundgaardovou a švédského trumpetistu Hakana vý big band, dále komorní orchestr Sinfonietta. Rozhlas Hardenbergera, který je ale u vás dost známý.,“ těší se do festivaly, koncerty 

Prahy dirigent, který s DNSO absolvoval nedávno i zájezd do Číny. „Byl to obrovský zážitek, hráli jsme i pro děti, měli POZVÁNKA jsme sebou dokonce teenagerskou dánskou hvězdu, pia- nistu Sigura Barreta, který dělá průvodce během velice Koncert klasické severoindické hudby populárního televizního hudebního vysílání Dánské televi- ze a doslova pobláznil dánskou mládež, že se chce učit hrát v mistrovském přednesu na různé nástroje, což se mu podařilo u mladých Číňanů V pražském kostele sv. Šimona a Judy v Dušní ulici a následně i během našich koncertů v Číně,“ vrací se omas k puto- vání DNSO po Číně. v rámci festivalu Smetanova Litomyšl vystoupí v polovině červ- Z české hudby zná Dausgaard hlavně Dvořáka a Smetanu. na s koncertem klasické indické hudby mistr sitáru Dr. Jibend- „Hráli jsme v Kodani i Šestou symfonii Dvořáka, chtěl ra Narayan Goswami společně s Elenou Kubičkovou na esrádž bych si troufnout i na další vaše skladatele, ale jsou vel- a tablistou Mani Shankar Tripathim. ké problémy s partiturami. Vzpomínám si, že během své- Mistr sitáru Dr. Jibendra Narayan Goswami pochází z hudeb- ho pražského pobytu jsem sháněl nějaké noty a téměř nic nické rodiny z Váránasí a je mezinárodně renomovaným hrá- jsem z vaší klasiky nesehnal,“ stěžuje si dirigent, kterému čem na sitár, žákem a pokračovatelem gurua a mistra sitáru dělá potíže pochopit situaci a zmatek ve vydávání nekomerč- Shujaata Khana, syna legendárního sitáristy a skladatele Vila- ní hudby u nás. „Hodně znám ale české muzikanty a diri- yata Khana. Je nositelem nejvyššího ocenění celostátní indic- genty,“ pokračuje. Uvádí Václava Neumanna, Libora Peš- ké soutěže Sangreet Academy Competition. Působí jako peda- ka, Zdeňka Mácala, Martina Turnovského, rád vzpomíná gog na Music Vasanta College a je stálým umělcem All India na Rafaela Kubelíka a říká: „Dokonce v Torontu, kde často Radio. Elena Kubičková je hráčkou na nepříliš rozšířený smyč- diriguji, jsem se setkal s hráči, kteří stále vzpomínají na cový nástroj esrádž, po studiu klasických houslí u profesor- vašeho Karla Ančerla, který tam působil v emigraci.“ ky Pražské konzervatoře Gity Morenové se věnovala studiu K jeho láskám patří i soudobá hudba.“Po příchodu k orches- severoindické klasické hudby pod vedením prof. Dr. Smarajita tru jsem začal s větším prováděním základních děl 20. sto- Chakravortyho v Evropě a Dr. V. Balajiho a Dr. J. N. Goswamího letí a to i moderny jako Ligetiho, Lutosławského, Schön- berga, což nebylo z počátku všemi přijímáno a orchestr v Indii. Koncertuje s programem indických rág s tablistou Tomá- s tím trochu bojoval. Ale nyní mají soudobí autoři u nás šem Reindlem a se souborem Damaru. Mani Shankar Tripathi lásku i respekt a dokonce hrajeme i velice progresívní mla- z Váránasí pokračuje svou hrou na tabla v rodinné tradici, jeho dé Dány a jiné skandinávské autory. K loňskému Ander- učitelem byl slavný tablista váránaské gharány Pandit Ashuto- senovu výročí byla vypsána soutěž na nová hudební zpra- sh Bhattacharya, s nímž dodnes spolupracuje. Mani Shankar cování Andersenových pohádek a vzniklo mnoho nových Tripathi patří ke stálým umělcům All India Radio a s úspěchem skladeb, které postupně uvádíme,“ říká dirigent. koncertuje v Indii i v Evropě. Koncert představí klasickou seve- „Důležitou součástí našich pravidelných cyklů je ale i pod- roindickou hudbu v čisté formě, předneseny budou rágy v pro- pora mladých umělců,“ zdůrazňuje Dausgaard. „Každý vedení na sitár v neobvyklém spojení s esrádžem a s doprovo- rok máme jeden mladý rezidenční soubor či umělce, který dem tabel. Jedná se o vysoce sofi stikovanou, po staletí kulti- spolupracuje na našich koncertech,“ vysvětluje péči o mla- vovanou hudbu, se kterou je možné se v mistrovském provede- dé. „Letos je tím souborem Mládežnický dánský smyčco- ní předních hráčů na tradiční indické nástroje setkat jen velmi vý kvartet, který jste měli možnost slyšet i během našeho výjimečně. V této sestavě, označované džugalbandí, vystoupí koncertu,“ dodává. A podle toho, jak hráli s DNSO Elga- umělci ve čtvrtek 15. června v kostele sv. Šimona a Judy v Duš- rovu Introdukci a Allegro pro smyčce, určitě zvolili Dánové ní ulici v Praze na Starém Městě a v pondělí 19. 6. na Meziná- dobře. Výborně zahrané dvě Straussovy symfonické básně Enšpíglova šibalství a Tak pravil Zarathustra byly zároveň rodním festivalu Smetanova Litomyšl v sále Muzea antického i jakousi pozvánkou na pražská vystoupení, kde Strauss bude sochařství. tvořit kromě skandinávských autorů hlavní složku progra- mu koncertů Pražského podzimu s DNSO pod Dausgaar- Vstupenky na pražský koncert obdržíte v předprodejní pokladně dovou taktovkou v Rudolfi nu 21. a 22. září. Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, U Obecního domu 2, Praha 1 nebo na místě konání 30 minut před začátkem koncertu. „Když si uvědomím, že DNSO byl naposledy v Praze v roce Vstupenky je rovněž možno rezervovat na tel. čísle 777787864, 1992 na Pražském jaru, tehdy ho dirigoval Fin Leif Söder- případně e-mailem na [email protected] ström, je pro mne obrovské vyznamenání, že v září to budu já, kdo s DNSO uvede hned dva programy,“ zakončil o- mas Dausgaard. • Jibendra Narayan Goswami foto archiv

Zadáno pro: Pražský podzim POZVÁNKA

Mladí umělci v Domě U Kamenného zvonu

Agentura Pragoplakát ve spolupráci s Galerií hl. m. Prahy a HAMU v Praze zahajuje cyklus koncertů mladých talentů v Domě U Kamenného zvonu v Praze na Staroměstském náměstí. Účinkovat na nich budou studenti HAMU, kteří v aktuálním období dosáhli mimořádných úspěchů a to nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí. Tento projekt má za cíl vytvořit prestižní pódium pro mladé Aktuálně z Přítomnosti umělce, a tak vytvořit alternativu prostředí komerčních koncertů, které nejenže vytvářejí Praze, která proslula ve světě  Eduard Douša jako „konzervatoř Evropy“, negativní image, ale zároveň – a to zvláště u mladých začínajících umělců – devalvují pozitivní hudební hodnoty. Koncerty budou komentovány renomova- V době jen velmi pozvolna přicházejícího jara se sešli členové nými hudebními kritiky. Na prvním koncertě dne 27. 5. 06 vystoupil čerstvý laureát sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost, aby v Lichtenštejn- mezinárodní klavírní soutěže pořádané francouzským mini- ském paláci v Praze bilancovali uplynulou koncertní sezonu. sterstvem kultury v Paříži Michal Monoszon, žák doc. Františ- ka Malého, který získal 1. cenu, a jenž se zatím prezentoval Dne 12. 4. 2006 proběhla valná hromada Přítomnosti. Zprávu spíše jako hudební skladatel. Na koncertě se představil jako o činnosti přednesl předseda sdružení Pavel Trojan. Chloubou sólista a komorní hráč a přednesl Sonátu pro klavír a housle od Ludwiga van Beethovena op. 24 F dur „Jarní“ a Variace od Felixe uplynulého roku byla realizace dalších tří CD z nahrávek skladeb Mendelssohna-Bartoldyho. V další části koncertu vystoupila autorů – členů Přítomnosti z koncertů sdružení. Za celkovou laureátka mnoha mezinárodních soutěží Veronika Böhmová, žákyně prof. Ivana Klánského, již známá jak pražskému, tak realizaci projektu náleží dík ing. Ivanu Englichovi, který je kon- i českému obecenstvu. Uvedla následující díla: Fryderyk Chopin stantním hudebním i zvukovým režisérem Přítomnosti. Zvlášt- – Nokturno e moll a Igor Stravinskij – Petruška. ní poděkování náleží Nadaci F. A. Urbánka, která byla hlavním Programy dalších koncertů (začátky vždy v 18:00 hodin): sponzorem projektu. Vydání se ujalo nakladatelství ArcoDiva. Uplynulou koncertní sezonu zhodnotil dr. Vojtěch Mojžíš. Byla 2. 6. 2006 – W. A. Mozart, S. Prokofi ev, F. Chopin, L. v. Beethoven konstatována řada pozoruhodných interpretačních výkonů. Za Natalya Marfynets více než patnáct let obnovené činnosti Přítomnosti se koncer- • klavír studuje u prof. Petera Toperczera na HAMU. V roce 2004 ty sdružení zřetelně otiskly do pražského koncertního života, ač získala 2. cenu v Soutěži konzervatoří České republiky a zúčastnila se Festivalu Vladimíra Horowitze v Kyjevě. Vy stupovala s Kyjevskou činnost Přítomnosti probíhá v tichosti a prakticky stranou medi- fi lharmonií. álního zájmu. Kontrolní komise Přítomnosti udělila odstupující- Radka Hanáková • klavír studuje u prof. B. Krajného na HAMU. V roce 2001 se stala mu výboru absolutorium za jeho práci a závěrem jednání proběh- laureátkou Soutěže konzervatoří České republiky a v roce 2003 ly volby do výboru nového. Zvoleni byli: klavíristka a pedagožka vyhrála spolu s Vlastimilem Jurčíkem 1. cenu v I. kategorii Me- zinárodní Schubertovy soutěže pro klavírní dua v Jeseníku. Eva Benešová a skladatelé Vít Clar, Eduard Douša, Josef Marek (který je novou akvizicí Přítomnosti), Vojtěch Mojžíš, Afrodita 7. 6. 2006 – L. v. Beethoven, F. Chopin, J. S. Bach, S. Rachmaninov Katmeridu, Oldřich Semerák a Pavel Trojan. Do výboru již nově Zuzana Hlinka nekandidoval dr. Jindřich Feld, za jehož práci pro sdružení by- • klavír studuje u prof. Petera Toperczera na HAMU. V roce 2000 chom mu rádi vyslovili velké poděkování. obdržela diplom v soutěži Concertino Praga. V roce 2003 získala 2. cenu na soutěži Rudolfa Firkušného. Natáčela pro rozhlasové stanice SBS, 4EB, 4MBS, ABC a Český rozhlas. Letos se chystá na Nuže, vzhůru do nové koncertní sezony!!! turné do Říma. Petra Milarová • klavír studuje u prof. Ivana Klánského na HAMU. V říjnu 2000 se stala absolutní vítězkou soutěže Karla Ditterse z Dittersdorfu ve Vidnavě. V červnu 2001 získala 2. cenu na mezinárodní klavírní soutěži Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních. V květnu 2003 získala 2. cenu na mezinárodní klavírní soutěži L. v. Beethovena O aktuálním dění ve Sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost, jeho v Hradci nad Moravicí. koncertech a představeních či záměrech do budoucna se budete moci nyní pravidelněji než doposud seznamovat na stránkách Hudebních roz- hledů. Necháme se rádi inspirovat i vašimi otázkami, které lze zaslat Více informací na www.solistidipraga.cz e-mailem na [email protected] nebo [email protected]. festivaly, koncerty  sport versus umní doporu"ujeme  Věra Lejsková BRNO Symfonický orchestr Českého rozhlasu Filharmonie Brno Rudolfi num Když tak někdy čtu, jakým způsobem je pečováno o sportovce Besední dům 6. 6. 2006 – během tréninku, před výkonem, při výkonu i po něm – říkám 8., 9. 6. 2006 A. Honegger: Pacifi c 231, symfonická věta si, jak by to vypadalo, kdyby se podobným způsobem pečovalo P. I. Čajkovskij: Mozartiana J. Brahms: Dvojkoncert pro housle F. A. Hoff meister: Kontrabasový koncert a violoncello, op. 102 i o umělce. Zaprvé by byl při studiu – tedy při tréninku – neu- č. 3 D dur L. Janáček: Sinfonietta stále přítomen lékař: tu by přiskočil, aby umělci promasíro- W. A. Mozart: Serenáda „S poštovním rohem“ Sólisté: W. Hink – housle, F. Dolezal – violoncello val levou ruku, tu pravou – pokud by to byl hráč na dechový KV 320 Dirigent: V. Válek nástroj, tak by mu prohlédl zuby – podával by mu odměřené Sólista: A. Čirkov – kontrabas Dirigent: Ch. Campestrini Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK dávky tekutin, samozřejmě vysoce kalorických a v přesně sta- 22., 23. 6. 2006 Smetanova síň novený čas. A samozřejmě by také dbal na časový rozvrh stu- W. A. Mozart: Šest německých tanců 6., 7. 6. 2006 dia, na pravidelné přestávky, žádné cvičení osm hodin denně, Klavírní koncert c moll KV 491 M. Ravel: Valčíky vznešené a tesklivé jak to dělají někteří pošetilí klavíristé! Před každým veřejným O. Respighi: Ptáci Koncert pro klavír a orchestr G dur Koncert pro klavír levou rukou vystoupením by musela být aklimatizace – ta vlastně by byla B. Řehoř: Vábení pro cimbál a smyčce Sólisté: P. Vergari – klavír, D. Štrunc – cimbál a orchestr D dur nutná už při studiu: např.Chopina lze dobře chápat pouze Dirigent: P. Altrichter La Valse, choreografi cká báseň ve Varšavě, Mozarta v Salcburku, Beethovena ve Vídni atd., Sólista: P. Rogé – klavír Kostel sv. Augustina Dirigent: S. Baudo soudobého autora by bylo možno studovat někde u něj na cha- 7., 14., 18., 21., 28. 6. 2006 lupě. Zcela logicky by tam všude byl umělec vždy delší dobu Brněnský varhanní festival 2006 Karlínská „Kolbenka“ (tovární hala) Mozartovské inspirace 21. 6. 2006 a s patřičným doprovodem – výdaje s tím spojené by hradilo H. Berlioz: Requiem, op. 5 Ministerstvo kultury. Další aklimatizace – neboli adaptace na HRADEC KRÁLOVÉ (Grande messe des mortes) prostředí – by pak byla přímo v místě konání koncertu: umělec Filharmonie Hradec Králové Sólista: O. Klein by v dotyčném městě přebýval nejméně čtrnáct dní před výko- Sál Filharmonie Pražský fi lharmonický sbor nem a celé dny by se – opět pod dozorem lékaře – seznamoval 4. 6. 2006 Český fi lharmonický sbor Brno M. de Falla: La vida breve (Krátký život) Kühnův smíšený sbor s pódiem. Tím by se zamezilo šňůrám koncertů – dnes v Koši- S. Rachmaninov: Aleko Dirigent: S. Baudo cích, zítra v Aši – a klus na pódium pět minut před začátkem. Koncertní provedení dvou jednoaktových oper Národní divadlo Praha To je vidět, o kolik zodpovědněji berou svou práci sportovci, Sólisté: H. Husseini, M. Hostettler, A. Diakoff na rozdíl od furiantských umělců! Vivaldi Choeur Delémont (Švýcarsko) Bouda Smíšený pěvecký sbor Smetana Hradec Králové 1. 6. 2006 Zatím mluvím o jednotlivcích, ale stejným způsobem by stu- Dirigent: Marc-Olivier Oetterli (Švýcarsko) L. Hurník: The Angels – světová premiéra dovaly i vystupovaly celé orchestry – to by se pěkně zvedl roz- Rodinná muzikálová opera na libreto 8. 6. 2006 počet Ministerstva kultury! Navíc by těch hráčů – jsme nyní P. Čenského Večer s cimbálem Zuzany Lapčíkové Režie: G. Haukvicová / Dirigent: J. Kučera opět u orchestru – muselo být daleko víc, než předepisuje parti- Účinkují: Z. Lapčíková – cimbál, zpěv, E. Viklický Koprodukce s Dětskou operou Praha a Českým tura, protože – vžijte se do situace: orchestr hraje Novosvět- – klavír, F. Uhlíř, J. Fečo – kontrabas rozhlasem Filharmonie Hradec Králové skou symfonii, najednou dirigent (toho tu máme místo trené- Dirigent: A. Podařil Stavovské divadlo ra) vidí, že fl étnista nějak umdlévá, i odklepe, nechá fl étnistu 16. 6. 2006 OLOMOUC V. Franz: Zlatovláska – světová premiéra vynést z pódia a zavolá jeho střídačku: nakluše další fl étnista, Moravská fi lharmonie Olomouc dirigent zvedne taktovku nebo nakonec může i písknout, proč Roztančená pohádka plná legrace i poezie Reduta podle K. J. Erbena ne? – a hudba pokračuje od toho místa, kde přestali, zatímco 17. 6. 2006 Komorní orchestr Berg vynesený fl étnista je vzadu poplácáván po tváři, lehce masíro- 11. Mezinárodní festival nové hudby Choreografi e: J. Kodet ván ručníkem a jsou do něj lity výživné tekutiny (on by si dal M. Meier, D. Petterson, S. Suber, M. Režie: O. Havelka / Dirigent: P. Vrábel jistě nejraději pivo nebo panáka, ale co dělat, je tu lékař…). Shirasawa 18. 6. 2006 Dirigent: A. H. Baumgartner (SRN) Obecenstvo se samozřejmě ničemu nediví, tleská nadšením, J. Doubek: Beng! – světová premiéra Moravské divadlo Olomouc Opera z roku 2006 na libreto H. Čermákové když je po chvíli vynášen koncertní mistr a přiskakuje druhý, 16. 6. 2006 Režie a výprava: G. Skála / Dirigent: J. Petrdlík a nediví se ani, když dvě minuty před koncem v nejvypjatěj- A. Dvořák: Jakobín – premiéra Režie: V. Věžník / Dirigent: T. Hanák Bertramka ším místě symfonie dirigent odklepe, aby si hráči na posled- 17. 6. 2006 ní minuty trochu odpočinuli… A pak by ještě všichni dostali PARDUBICE W. A. Mozart: Andante F dur KV 616, moc peněz a třeba i auto pokud možno zahraniční výroby za Komorní fi lharmonie Pardubice Adagio a Allegro KV 594, Fantazie F dur KV 608 (skladby pro hrací to, že na pódiu vůbec vydrželi… Proč, proč, a ještě jednou se Sukova síň Domu hudby hodiny, úprava M. Muclinger) ptám proč se umělci nemají jako sportovci ?!?! 5., 6., 7. 6 2006 W. A. Mozart: Idomeneo, předehra L. van Beethoven: Smyčcový kvartet k opeře KV 366 (úprava pro dechové kvarteto) R. Schumann: Koncert pro housle Affl atus Quartet a orchestr d moll 30. 6. 2006 L. van Beethoven: Symfonie č. 3 Es dur Zahradní koncert „Eroica“, op. 55 W. A. Mozart: Koncert G dur pro fl étnu Sólista: F. Sonnleitner (Německo) – housle a orchestr KV 313 Dirigent: L. Svárovský S. Bodorová: Cantabile Amadeo J. A. Benda: Ariadna na Naxu (melodram) Východočeské divadlo Pardubice 16. 6. 2006 Sólista: H. Schmeiser – fl étna G. Verdi: Rigoletto Komorní orchestr Quattro Dirigent: M. Štilec Hostuje Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem se sólisty Velkého divadla v Moskvě a ZLÍN Národního divadla v Praze. Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín Režie: R. Wenke / Dirigent: N. Baxa Dům umění PRAHA 8. 6. 2006 Česká fi lharmonie Hrdinové Rudolfi num R. Wagner: Idyla o Siegfriedovi 22. 6. 2006 R. Strauss: Don Juan, symfonická báseň, Závěrečný koncert jubilejní sezony op. 20 Česká fi lharmonie hostí mladé talenty L. van Beethoven: Symfonie č. 3 Es dur, (ve spolupráci s Gymnáziem Jana Nerudy op. 55 „Eroica“ – Hudební školou hl. m. Ptrahy) Dirigent: M. Turnovský kresba Jan Blažíček Dirigent: Zd. Mácal  horizont

losti Járy da Cimrmana. Touto dvojjediností v chování, jed- nání a myšlení byl infi kován každý občan v Kájově blízkos- ti, kterému osud nadělil alespoň špetku smyslu pro humor. Pábitelskou poetikou načichli i zahraniční lektoři, které však zpočátku podobné mystifi kace v rozhovorech vyváděly

foto Miroslav Jodas foto Miroslav z míry natolik, že si pravdivost každého tvrzení raději ově- řovali otázkou: „A to je pravda nebo Cimrman?“ Frýdlant se v 80. letech minulého století změnil na týden ve Free Land, tedy svobodnou zemi jazzu, zásluhou Karla Velebného, jenž silou svého ducha aplikoval Tyršovo heslo „Tam svět se hne, kam síla se napře“. V pevné víře v tento princip zahajoval každodenní výuku rozcvičkou, na které mysli unavené stupnicovými cvičeními nebo delším ponoco- váním nabývaly původní pružnosti při prozpěvování textů typu Libida, šubida, máme doma praděda apod. Kája dobře věděl, že ve zdravém těle sídlí zdravý duch, a proto bez ohle- du na neduhy své tělesné schránky nejen podporoval veš- kerou sportovní činnost, ale sám se do ní aktivně zapojoval a jako nohejbalista vítězil nikoliv silou nebo převahou fyzic- ké kondice, ale nápaditostí a smyslem pro improvizaci. Po pěti ročnících Letní jazzové dílny odešel Karel Velebný v roce 1989 na věčné jam session a dnes po něm velebné jaz- zlo třímá Karel Růžička. Spolu s ním stále jezdí každý rok do Frýdlantu učit nejen pamětníci prvních ročníků Mojmír Karel Velebný na konci 50. let v karlínském studiu při nahrávání s Karlem Bártek, Jaromír Hnilička nebo Jiří Stivín, ale i další gene- Krautgartnerem, který se ale do hledáčku fotografa již nevešel. race frýdlantských lektorů jako jsou např. Luboš Andršt, Josef Fečo, Zdeněk Fišer, Svatobor Macák, Zdeněk Ticho- ta, Boris Urbánek ad. Za dvaadvacet ročníků Letní jazzové frýdlantský odkaz dílny usedlo do jazzových škamen zhruba 3.000 žáků, z nichž se někteří stali vyspělými profesionály, ale ze všech vycho- velebného jubilanta val odkaz Karla Velebného zasvěcené a oddané jazzové pří-  Aleš Benda znivce. Letní jazzová dílna, jejíž 23. ročník se letos uskuteční ve Karel Velebný – vibrafonista, saxofonista, klavírista, zpěvák, Frýdlantu od 19. do 26. srpna, nese jméno svého zaklada- herec, spisovatel, sportovec celou duší a někdy i tělem, obje- tele Karla Velebného. Je jenom střípkem z pokladu, kte- vitel a zasvěcený propagátor díla Járy da Cimrmana, zkrát- rý příznivcům jazzu zanechal kumštýř, jenž nikdy nikomu ka jeden z posledních českých renesančních umělců, by letos z „taktických“ důvodů nepochleboval. Přesto neměl v haš- v březnu oslavil pětasedmdesátiny. V roce 1984 došel jako teřivé muzikantské společnosti nepřátele, protože peripe- praotec Čech k Frýdlantu a vytušil, že našel zemi rytmem tie sporů o věci zásadní i marginální dováděl k překvapivé a synkopami oplývající. Proto se tam se svými nejbližšími katarzi pohotovým vtipem, kterým spolehlivě odzbrojoval usadil a založil Letní jazzovou dílnu, které espritem tvůr- znesvářené protivníky. Škoda, že ho žádná jazzová Vesna čích genů vtiskl základní podobu a vdechl ducha přátelské nemůže alespoň na pár dnů oživit, aby mohl na Letní jazzo- komunikace. vé dílně opět spokojeně konstatovat: „Nedá se říct, že tady Funkci ředitele vykonával v duchu Komenského zásady něco nehraje.“ • „Škola hrou“ s odpovědností pouze sobě vlastní: frekven- tanty cílevědomě seznamoval nejen se speciálními stránka- mi jazzové interpretace, ale na praktických ukázkách jim Řekli o Karlu Velebném a Letní jazzové dílně: také odhaloval některé taje specifi ckého biorytmu jazzového muzikanta. Mnozí z jeho žáků se dodnes řídí velebným při- Kdykoliv se hovoří o jazzové dílně, vybaví se mi sedící Karel kázáním, podle kterého se např. má neděle světit písnička- Velebný u cukrárny před hudební školou se svou sklenič- mi typu Aby nás Pán Bůh miloval v tóninách s co největším kou. Jednou jsme zajeli na večeři do restauračního „sudu“ počtem křížků (nejlépe Cis dur, v nejhorším případě A dur), a Karel se zeptal číšníka: „Co myslíte, mám si dát to kuře?“ nebo se řídit zásadou, podle které organismu velice prospí- Ten odvětil: „No, to víte, je to jenom kuře, pane Velebný.“ vá, když ho člověk po šesti dnech popíjení bílého vína pro- Od té doby kdykoliv jsme s frekventanty hráli jazzová téma- pláchne vínem červeným. I kdyby se však absolventům dílny ta, podívali jsme se na sebe a konstatovali: „To víš, je to po čase vytratily z paměti všechny Karlovy užitečné instruk- jenom jazz“. ce, stačí, aby si vzpomněli alespoň na jednu radu nejen do (Mojmír Bártek, zasloužilý lektor Letní jazzové dílny) hudebního života, která zní: „Nehraj při hraní“. Při první jazzové spanilé jízdě do Frýdlantu usoudil Karel Každý uvědomělý jazzman ví o zásadním přínosu Karla Velebný navzdory srdečnému přivítání sympatizujících Velebného nejen pro mocný rozmach moderní větve této domorodců, že ze začátku bude rozumné servírovat místní- hudby u nás, ale také pro českou jazzovou pedagogiku. Jejím mu obyvatelstvu jazz v mírných dávkách a důsledně dbát na krásným a vytrvalým plodem je Letní jazzová dílna ve Frýd- dodržování „hodiny SNB“. Po zavírací hodině ovšem s lek- lantu v Čechách, která měla být dokumentována pohyblivý- torským sborem a s přáteli pokračoval v uzavřené společ- mi obrázky hned od prvního ročníku 1984. Zejména nohej- nosti v salónku hotelu Valdštýn v soukromých jam sessions. balový turnaj s absolutně novátorskou hráčskou virtuozitou K vytvoření nakažlivého ovzduší výjimečně přátelských vzta- pana ředitele. Jiné věci ale jakoby se nevěděly. Až se divím, hů na Letní jazzové dílně zřejmě přispěla i blízkost proslu- že zatím nikdo nedal do spojitosti volbu místa konání let- lého Liptákova, kde se z Karla Velebného stával mávnutím ních kursů a o poznání historičtější událost – první liptá- kouzelného proutku Dr. Evžen Hedvábný, objevitel pozůsta- kovský nález dr. Evžena Hedvábného, rozeného Velebné- horizont  ho, k němuž došlo 23. února v 10 hodin dopoledne kolem roku 1966. Dr. Hedvábný ovšem připouští i dřívější čas, půl deváté. Je to právě onen genius loci, způsobující vysoce pro- duktivní výuku v kraji Cimrmanova stáří, kde se tak dobře daří zmenšeným stupnicím, dominantním jádrům, altero- vaným akordům a dalším fi nesám správného chorusování. Jodas foto Miroslav V tom spatřuji největší Karlovy zásluhy, v tom vidím skvělou budoucnost našeho jazzového dorostu. (Jan Beránek, neúprosný lektor houslové třídy Letní jaz- zové dílny)

Měl jsem velké štěstí, že jsem kdy (díky hudbě) potkal Káju Velebného a mohl s ním ujít kus jeho životní cesty. Nebyla to pro něho jako pro nonkonformního člověka a jazzmana, kterému navíc zdraví nesloužilo, jak mělo, cesta jednoduchá. To, že jsme žili a hráli v časech, kdy se i z lehké doby (off - beat) stávala doba těžká, ho ale moc netrápilo. Jen tak pro ilustraci – například svoji ostentativní neochotu zúčastňovat se voleb vysvětloval s notnou dávkou ironie úředním místům tak, že by třeba k volbám i šel, ale když prý oni vždycky udě- lají volby zrovna, když je právě nemocný. Co mu na to mohli říct? (Naneštěstí to někdy byla i pravda). Zrovna tak by se těžko hledala odpověď na otázku, kterou jednou Kája v nemocnici po těžké autohavárii zcela znehyb- něn v obvazech a prošpikován hadičkami položil kolegovi, který ho právě přišel navštívit: „Ahoj kamaráde, co pro tebe můžu udělat?“ Teď mi dochází, že tahle typicky „velebnovským“ způsobem vzhledem k situaci poněkud nemístně položená otázka by mohla mít dnes třeba takovouhle odpověď: „Karle, nic – děkujeme ti, ty jsi přece pro nás už udělal všechno. Teď by- chom se měli zase snažit spíš my nezapomínat na to, čím jsi nás tak štědře v hudbě i životě obdarovával. A kdyby to šlo, já osobně bych si to celé dal aspoň ještě jednou Da capo al Park Julia Fučíka, počátek 60. let coda a to se všemi repeticemi a nekonečným fade-out“. (Karel Růžička, ředitel Letní jazzové dílny)

Karel Velebný byl a stále je pro mne duchovním otcem mého veškerého jazzového dění. Byl mým prvním zaměstnavate- lem po vojně – hrál jsem v S+HQ v letech 1966–68 a tak vyškolen pokračoval v jeho optimistickém pohledu na všeli- ké životní dění. Ve Frýdlantu se škola hrou včetně slovních Jodas foto Miroslav i mimoslovních průpovídek pořád vylepšovala a můžu říci, že se přenesla na velkou sílu jeho pokračovatelů a tak už asi nikdy nezanikne. (Jiří Stivín, hráč a herec, zasloužilý lektor Letní jazzové dílny)

Když jsem navštěvoval kurs „Jazzová praktika Karla Veleb- ného“ v Praze, což byl předchůdce Letní jazzové dílny ve Frýdlantu, nacvičovali jsme s orchestrem, složeným z žá- ků, nějaký standard. Už si nepamatuju jaký, asi nebyl pro nás úplně lehký, a smysl procvičování spočíval samozřejmě Z oslavy Velebného šedesátin, kde mu mimo jeho životní partnerky Zuzany dělali v hraní improvizací na danou harmonii. Všichni jsme se společnost Emil Viklický (vlevo) a František Uhlíř. v tom docela ztráceli, harmonie neharmonie, moc k poslou- chání to nebylo. Po tom, co jsme se prostřídali a zahráli závěrečné téma, jsme trošku s obavami pozorovali, co na to Karel Velebný. Po chvilce ticha nám s typickým a nenapo- dobitelně laskavým způsobem řekl: „Hm, to bylo zajímavé, … takové, … hodně moderní.“ (Boris Urbánek, lektor klavírní třídy Letní jazzové dílny)

Zájemci o účast na 23. Letní jazzové dílně Karla Velebné- ho najdou informace, organizační pokyny a přihlášku na webové stránce www.ljdfrydlant.cz *OUFSOBUJPOBM
.VTJD
'FTUJWBM

-&5
64
'6-'*-
:063 46..&3
/*()54




"("*/ 






,0/$&35:
,-"4*$,©
)6%#:

$-"44*$"-
$0/$&354
7***
,0/$&35
/0$
#6&3/4,½$)
;1¬7¹

$"3.*/"
#63"/" 0#&$/­
%¹.
4.&5"/07"
4­²


.6/*$*1"-
)064&
4.&5"/"
)"--






QN 130(3".
$"3-
03''

$"3.*/"
#63"/"
,"/5¡5"
130
4³-"
4#03
"
03$)&453
."35)"
61&(6*
4013¡/ *
,0/$&35
,¸*n/­,
105¬.,*/

#"55-&4)*1
105&.,*/
,&*5)
+0/&4
5&/03




+*¸­
)¡+&,
#"3:50/ 130(3".



130%6,$&
'*-.6
3&n*4©3"
4&3(&+&
&+;&/j5&+/"

)"358*$,
$0--&(&
'&45*7"-
$)0*34

1"53*$,
8"-%&34
4
n*7¬
)3"/06
)6%#06
%.*53*+&
j045",07*¨&
¨/40

(&3.¡/
"
(65*©33&;
¨&4,½
/¡30%/­
4:.'0/*$,½
03$)&453

+"/
$)"-61&$,½ *9
,0/$&35
;¡7¬3&¨/¡
/0$

-"45
/*()5 **
,0/$&35
¨&4,¡
/0$

$;&$)
/*()5






QN



 130(3".
.0;"35

%0/
(*07"//*
1¸&%&)3"
,
01&¸& 130(3".
4.&5"/"

-*#6j&
1¸&%&)3"
,
01&¸&
)6..&-

,0/$&35
130
536#,6
"
03$)&453
%70¸¡,
v
,0/$&35
130
)064-&
"
03$)&453
%70¸¡,

4:.'0/*&
¨

&
.0--
d/07047¬54,¡s
+"/¡¨&,

4*/'0/*&55"
+"/
)"4&/¶)3-
536#,"
+*¸­
)63/­,
)064-&
¨/40

-*#03
1&j&,
¨/40

-*#03
1&j&,
***
,0/$&35
".&3*$,¡
/0$

".&3*$"/
/*()5 +";;07©
,0/$&35:

+";;
$0/$&354





3&45"63"/5
.-½/&$
/0705/©)0
-¡7,"

13")"

130(3".
4064"

)7¬;%:
"
136):
"#&-4

7"3*"$&
/"
¨&3/0j4,½
41*3*56¡-
130
536#,6

"
03$)&453 
10



#*(
#"/%
,3:j50'"
."3,"888#&/%$;

50/:
-","504
4"9

%70¸¡,

4:.'0/*&
¨

**
7¬5"
d-"3(0s 
10



&.*-
7*,-*$,½
53*0

j5¬1¡/
."3,07*¨
4"9




¨"+,074,*+

1¸&%&)3"
 
10




+";;
&'5&33¤55






#&3-*/

7½#¬3
;
.6;*,¡-¹ 
¨5



.*-"/
470#0%"
#*(
#"/%
¨5:¸*
".&3*$,©
-*%07©
1­4/¬
)¤/%&-

d"-&-6+"s
;
03"503*"
.&4*¡j

8*-40/

$)7"-0;1¬7
+"/
)"4&/¶)3-
536#," %*7"%&-/­
-0¯
d5"+&.457­s
5)&"53*$"-
#0"5
.03("/
45"5&
6/*7&34*5:
$)0*3

&3*$
$0/8":
¨/40

1"6-
'3&&."/ 
45



1¸&%45"7&/­
%*7"%-"
#3"5¸­
'03."/¹
d#"30,/­
01&3"s


+";;07¡
'03."$&
."+03
#&#&&
#"/%

*7
,0/$&35
/0$
/"
#30"%8":*

#30"%8":
/*()5



 130(3".
#&3/45&*/

8&45
4*%&
4503:
7½#¬3
;
.6;*,¡-6 %013070%/½
130(3".
'&45*7"-6


#36#&$,

,0/$&35
¨
130
#"407½
530.#0/
"
03$)&453
7¬/07¡/
13";&
(&34)8*/

103(:

#&44
,0/$&35/­
1307&%&/­
01&3: "$$0.1"/:*/(
130(3".






$)3*4
#36#&$,
530.#0/ +";;07½
,-6#
",03%
7
$&-/*$*

13")"






4*.0/&
1"6-8&--
4013¡/ +".
4&44*0/
10
,0/$&35&$)
,-"4*$,©
)6%#:


,&//&5)
"-450/
5&/03
40-0.0/
)08"3%
#"4#"3:50/

10

."+03
#&#&&
#"/%
.03("/
45"5&
6/*7&34*5:
$)0*3

&3*$
$0/8": 
/&

:70//&
4"/$)&;

¨/40

1"6-
'3&&."/ 
¨5

$)3*4
#36#&$,

1¸¡5&-©

º5

7&35*(0 
/&

$0//&$5*0/


+0;&'
'&¨0
7
,0/$&35

/0$
45¸­#3/©)0
1-¡5/"

/*()5
0'
5)&
4*-7&3
4$3&&/



 $)3¡.
47
#"3#03:
,65/¡
)03"

45
#"3#"3"
$"5)&%3"-



















130(3".
/
305"

"."3$03%
(&1"3%
4*-/*$&
30.&0
"
+6-*&
,.053

1¡


)6%#"
$)3¡.6
47
."3,"
7
#&/¡5,¡$)

6/*7&34"-
#3"44
¨/40

."3$&--0
305"
7*
,0/$&35
5*4­$­
137¡
/0$

5)064"/%
"/%
'*345
/*()5 .&53010-&
;-*¨­/

#64*/&44
$&/536.
.&53010-&
;-*¨­/ 




d)6%#"
,
130.&/¡%¬s



,0.03/­
03$)&453
¨/40



 130(3".
/&%#"-

;
10)¡%,:
%0
10)¡%,:


453"7*/4,*+

15¡,
0)/*7¡, )-"7/­
1"35/&3
'&45*7"-6
3*.4,*+,034",07
v
j&)&3&;¡%"

¨/40

."3$&--0
305"
/&$)5&
/¡4
01¬5 7**
,0/$&35
/0$
045307¹

/*()5
0'
*4-&4



 /"1-/*5
7"j&
-&5/­
/0$* 130(3".
163$&--
v
03$)&453¡-/­
46*5"
d"#%&-";&3s
)¤/%&-
v
)6%#"
,
0)²04530+*
.&/%&-440)/#"35)0-%:
v
4:.'0/*&
¨

d4,054,¡s 1¸&%130%&+
7
4­5*
¨/40

1&53
"-53*$)5&3
POMJOF
[QSBWPEBKTUWÍ
OB
XXXQSBHVFQSPNTD[

)-"7/­
.&%*¡-/­ .&%*¡-/­
1"35/&¸* 1"35/&3

A.M.T. Group s.r.o. 5.května 65, 104 21 Praha 4 www.amt-landrover.cz horizont 

K vrcholům festivalu bude bezpochyby patřit recitál skvělého patnáctý festival violoncellisty Daniela Müller-Schotta (mj. současného spoluhráče Anne-Sophie Mutter a Julie Fischer), který uprosted evropy 20. 6. v Chebu uvede náročný program z děl J. S. Bacha,  Iva Habartová K. Pendereckého, B. A. Zimmermanna a B. Brittena. Zámek ve Velkém Březně bude pak 5. 7. hostit temperamentního Na celých sedm letních týdnů, od 11. června do 30. červen- a všestranného francouzského kytaristu Philippe Loliho, jenž ce 2006, ožijí hudbou města i vesničky podél 300 kilomet- spolupracoval s takovými umělci, jako jsou fl amenkový mág rů dlouhého úseku česko-německé hranice, mezi bavorským Paco de Lucia či excelentní kytarista John McLaughlin. Marktredwitz, Karlovými Vary, Ústí nad Labem a saskými Velká očekávání provázejí také koncert acappellového sou- Drážďany. Atraktivní historické i přírodní prostory vytvoří boru Die Singphoniker (29. 6., Františkovy Lázně), v tisku kulisy pro téměř sedmdesátku „malých hudebních slavností“ přezdívaného jako němečtí King’s Singers, kteří vystoupí – koncertů klasické hudby, ale také jazzu, klezmeru a folklo- s programem „Noc a světlo“. Pořádnou porci jazzu si mohou ru, které bude provázet motto „Pojďme všichni slavit, přáte- návštěvníci vychutnat 16. 6. v přírodním amfi teátru pod hra- lé“, fi nální vyzvání z Mozartovy Figarovy svatby. dem Loket na dostaveníčku českých jazzmanů (Jan Spálený Letošní program nabízí návštěvníkům koncertů na čes- & ASPM, Jiří Stivín & BAND, Jazz Q). Na zálety za hranice ké straně mnoho objevného: mladé umělce – čerstvé vítěze žánrů se vydají také tři německé soubory: Saltacello (13. 6., prestižních německých soutěží, ansámbly světového renomé Sokolov), který kombinuje klasiku s jazzem, latinsko-ame- vystupující v Čechách poprvé či zajímavé soubory se žánrový- rickými rytmy a asijskou melodikou, z klezmeru vycházející, mi přesahy. Významná bude také účast několika renomova- ale jazzem a blues ovlivněný Dance of Joy (22. 7., Ostrov) ných německých komorních orchestrů: Bachorchester des a Berlínské saxofonové kvarteto Saxofonquadrat (22. 7., Gewandhauses zu Leipzig uvede 2. 7. v barokním kostele cis- Teplice), které často experimentuje s umístěním hudební- terciáckého kláštera v Oseku pod vedením Christiana Fun- ků v prostoru. keho svůj kmenový repertoár – díla J. S. Bacha a G. F. Hän- Do německého příhraničí se jistě vyplatí vydat za „mozar- dela, Saská komorní fi lharmonie se 12. 7. představí v Ústí tovským“ koncertem Academy of St. Martin in the Fields nad Labem a konečně prestižní Deutsches Kammerorches- s houslistkou Julií Fischer (1. 7., Plauen) či za vystoupením ter Berlin, charakteristický svou vitální hrou a stylovou čis- jednoho z nejlepších současných smyčcových kvartet Leipzi- totou, bude spolu s dirigentem Markusem Poschnerem hos- ger Streichquartett s norským bandoneonistou Per Arne tem na závěrečném koncertě festivalu 30. 7. v Kynšperku Glorvigenem. • nad Ohří. Haydnovo oratorium Stvoření, k jehož provedení se 23. 7. sejdou Severočeská fi lharmonie Teplice, tři chrá- Více o festivalu na www.festival-mitte-europa.com mové sbory z Horních Frank a přední němečtí pěvečtí sólis- té, bude realizováno v působivé atmosféře poutního kostela v Chlumu sv. Maří. Důležitou součástí festivalu je každoročně také stará hud- ba, umocněná autentickým prostředím kostelů a zámků. 350. výročí narození skladatele Johanna Caspara Ferdi- nanda Fischera (1656–1745) festival oslaví v jeho rodném Krásně dvěma koncerty: Responsoria k Velkému Pátku J. D. Zelenky zazní v kostele sv. Kateřiny 17. 6. v podání Boni Pueri za varhanního doprovodu Jaroslava Tůmy, Fis- cherovy skladby pro varhany, doplněné výběrem houslových „růžencových“ sonát H. I. F. Bibera budou moci návštěvníci vyslechnout 1.7. v interpretaci Moniky Hölzle-Wisen (var- hany) a Gabriely Wegner (barokní housle). S programem „Basso ostinato“ bude 25. 6. koncertovat na zámku Duchcov mladý ambiciózní Ensemble Neobarock. Mimořádný záži- tek slibuje rovněž vystoupení ansámblu Musica alta Ripa (15. 7., zámek Děčín), držitele několika ocenění, mj. Echo Klassik 2004, který posluchače zavede do hudební metro- pole Drážďan v 17. a 18. století. Hudebním bonbónkem pak bude koncert Yvonne a Petera Seymour, anglických spe- cialistů na starou hudbu, kteří v intimním prostředí kaple bečovského zámku uvedou málo známý, ale zajímavý hudeb- ní žánr, velmi oblíbený na konci 17. století převážně v Lon- dýně – „mad songs“. Mladou generaci německých komorních uskupení bude zastupovat klavírní trio ATOS Trio (13. 7., Karlovy Vary), vítěz několika mezinárodních i německých soutěží, mj. i letošní soutěže Franze Schuberta v Grazu. Souhra smyč- cového tria Dresdner Streichtrio je v tisku označována jako „zvukově trojjediná“. Oprávněnost tohoto tvrzení budou moci posluchači posoudit 20. 6. na zámku v Trmicích, kde hudebníci předvedou kompletní transkripci Goldbergových variací J. S. Bacha. Poctu terezínským skladatelům vzdá foto archiv 25. 7. v Magdeburských kasárnách Schulhoff Quartett. Philippe Loli Těleso složené z hudebníků českého původu, působících však řadu let ve významných evropských orchestrech (Wie- ner Philharmoniker ad.), zahraje díla H. Krásy, E. Schul- hoff a a A. Dvořáka. Zadáno pro: Festival Mitte Europa  televize

dou“, ale padesátiminutová televizní opera Armida britské zlatá praha ('') skladatelky Judith Weirové inspirována renesančním epo- Praha, Kongresové centrum  Ivan Ruml sem Torquata Tassa Osvobozený Jeruzalém je stylově mno- hem čistší, navíc se zabývá politicky aktuální tematikou – Kritizovat práci poroty a zpochybňovat její verdikt by bylo milostný příběh válečné zpravodajky a žoldáka mezinárod- stejně neetické bláznovství jako znevažovat úspěšný chirur- ní vojenské mise na Středním Východě. Ale chápu porotu, gický zákrok svého kolegy a tvrdit, že „štymkolega“ zpívá že po mnoha hodinách pozorování tolika fi lmových skvostů jistou frázi nesprávně, protože jenom váš přístup a úsudek – úroveň dosahuje nejvyšších světových parametrů – dává je ten jediný, správný, a tudíž možný. přednost úsměvnějšímu tématu. Co nemůžeme změřit, zvážit a stopkami časově vymezit, je Pokud jde o České křišťály, tam už jsem hlavní porotě dva- vždy rozhodnutí subjektivních pocitů, podepřených kolek- krát zatleskal, třebaže v jedné kategorii (hudební nebo tivní úvahou, jistou empirií, vzděláním a dlouhodobou praxí taneční pořady přepracované pro televizi) cenu neudělila, v oboru. Tak přesně se dívám na práci hlavní poroty mezi- zato v jiné přiřkla hned dvě. Můj obdiv patří ve čtvrté kate- národního televizního festivalu Zlatá Praha 2006, který se gorii Live záznamů koncertů či představení Velkovévodkyni uskutečnil od 29. dubna do 4. května v Kongresovém centru z Gerolsteinu skladatele Jacquesa Off enbacha. Distribuční Praha na Vyšehradě. Šest dnů sledovala sedmičlenná poro- společnost François Roussillon et Associés natočila skvostné ta za předsednictví Arilda Erikstada z Norska 128 přihláše- představení přímo na pařížské scéně éâtre du Châtelet. ných snímků z 24 zemí a po mnohahodinovém pozorování Satirický příběh o rozmarné aristokratce, která rozdávala i závažné diskusi se rozhodla přiřknout hlavní cenu Grand metály a povýšení zcela podle hlasu svého srdce, byl zasazen Prix Golden Prague kanadskému snímku Spálená topinka do zákopů první světové války. Na skvostném provedení se (Burnt Toast). podíleli dirigent Marc Minkowski, režisér Laurent Pelly Jde o sérii osmi minioper, které prostřednictvím ironické- a především britská sopranistka Felicity Lottová v hlavní ho nadhledu probírají různé fáze milostného vztahu – od roli. Třebaže bychom máchli pohrdavě rukou nad operet- přitažlivosti, přes kontakt, zasnoubení, manželství, složité ním dílem „Druhého“ císařství, šlo o stylově čistou inscena- soužití, až se nakonec ocitáme v soudní síni, kde žena – ci, jejíž špílce jsou umocněny skvělými záběry kamer. vražedkyně je obviněna, že manžela zabila sekáčkem na Další aplaus pro práci festivalové poroty náleží Českému led, a poté rozemlela životně důležité orgány v kuchyňském křišťálu přidělenému v první kategorii, nazvané Hudební mixéru. Jaké překvapení nastane, když soudní tribunál, nebo taneční pořady vytvořené pro televizi. Mám na mysli sestavený z náruživých feministek, vynese ortel – je nevinná. Černou vdovu (Black Widow) z produkční stáje Enigmati- A vše může začít nanovo, stačí jen trochu oškrábat připále- co Films Inc., Kanada a Holland Park Productions. Ačko- nou vrstvu na topince a připustit ji s určitými šrámy do dal- liv jde o černobílý snímek, musíme obdivovat nápaditý způ- šího kola, přirozeně v kontaktu s těmi, dosud nespálenými. sob imitace fi lmového krimi – stylu „à la Philip Marlowe“, Své zdůvodnění zakončí festivalová porota slovy: „V tomto který jako by nás vrhnul o šedesát let zpátky. Naštěstí cesta pořadu je soudobá hudba součástí velmi zábavné a humorné do minulosti je ku prospěchu věci. Příběh démonické ženy televizní show se všemi předpoklady dostat se na obrazovku a prostoduchého tramvajáka, resp. prodavače lístků v noč- v hlavním vysílacím čase“. ním autobuse, je založen na písňových příbězích, které ma- Nic proti černému humoru, ale kladu si neodbytnou otáz- jí charakter obehraných šlágrů. Přesto televizní účin, režie ku: to máme národu předložit sarkastický vzorek dnešní Davida Mortina a kamera Paula Sarossyho nás nenechají na konzumní společnosti a čekat nadšenou odezvu? Nebylo by pochybách, že máme co do činění s mistrovským kusem. snad účelnější zprostředkovat veřejnosti kvalitní, zábavné Chtěl bych však obrátit čtenářovu pozornost také k vynikají- vzdělávání, z něhož si divák odnese další užitečné znalosti címu úspěchu České televize a jmenovitě k režiséru a kame- do života? Mám teď na mysli snímek BBC Classical Music ramanovi Martinu Kubalovi. V tak ostré mezinárodní kon- Skandál okolo Svěcení (Riot at the Rite), který poutavou kurenci dokázal obstát jeho dokument o pražském pobytu formou přibližuje památnou premiéru Stravinského Svě- Rolanda Villazóna, jehož vystoupení se setkalo u českého cení jara 29. května 1913 v pařížském Divadle Elysejských obecenstva s nebývalým ohlasem. Porota ocenila svým čest- polí. Hraný dokument bez větších rozpaků předestírá bouř- ným uznáním skvělé využití záznamového materiálu i schop- livý milostný vztah ruského tanečníka Vaslava Nižinského nost přiblížit s nevelkým rozpočtem interpretovo počínání a Sergeje Ďagileva, což je všeobecně známý historický fakt na scéně, v zákulisí i v ulicích Prahy. Televizní dokument je a se skutečným skandálem nemá nic společného. Je tu však dokladem práce „zlatých českých ručiček“ i chytrého nápa- rekonstruována původní choreografi e zmíněného baletu, du, které ve vzájemné kombinaci dokáží vykřesat z mála vzrušená atmosféra orchestrální zkoušek a konečně i zmí- maximum. něný třesk, kde o nějakou tu facku v rozbouřeném hlediš- Mezinárodní televizní festival doprovázela řada dalších ti nebyla nouze. Jenže moje hlasování a nesmělý protiná- událostí a akcí. Konaly se tu tradiční Setkání s Východem, vrh jsou neplatné a zastupují pouze názor jednoho z mno- zasedání výboru Evropské vysílací unie, odpoledne s Mozar- ha. Jde pak spíš o novinářskou etiku, jak galantně a s pat- tem, beseda s Danielem Barenboimem při příležitosti jeho řičným nadhledem vyjádřit svou nevoli. Navíc není v silách vystoupení s Berlínskými fi lharmoniky v pražském Stavov- smrtelníka, aby v krátké době při permanentně obsazených ském divadle i seminář věnovaný televizním záznamům videokioscích (i to je dobré pozitivum proti minulosti) zhlédl Janáčkových oper, který vedl renomovaný Reiner Moritz celou produkci. Stejně bych si mohl klást hlubokomyslnou z Velké Británie. K velké lítosti festivalového organizační- otázku, proč nezvítězil Celibidache zkouší Brucknera nebo ho štábu ale i českých operomanů se pro náhlé onemoc- curyšský Pelléas a Mélisanda. nění neuskutečnila návštěva ruské sopránové hvězdy Gali- Hudba kanadské skladatelky čínského původu Alexiny ny Višněvské. Zato jsme se mohli na závěrečném koncertu Louie/ové/ je u vítězného snímku, mluvíme opět o Spále- zaposlouchat do výkonů posluchačů jejího Pěveckého centra né topince na libreto Dana Redicana, dovedně zpracová- v Moskvě, o jehož práci a poslání mluvila na tiskové bese- na, i když nese rysy eklekticismu. Časté citáty z Richarda dě Jelena Oparková. Cenu Nadace Dagmar a Václava Hav- Strausse, Donizettiho nebo dokonce z Wagnerova Tristana lových VIZE 97 získal záznam scénického oratoria Mistra jen potvrzují, že tu jde spíš o dobré řemeslo pasticciového Jana Husa z české Regionální Televizní Agentury. Ocenění typu, ale originality přes humorné vyznění a skvělé pěvec- převzali na večeru v Pražské křižovatce autoři Irena Žan- ké výkony tato buff a nedosahuje. Nechci býti dalším „Šal- tovská a Richard Pachman. • foto archiv

Scénický návrh Daniela Dvořáka

Do svého deníku si skladatel 31. května 1878 zapsal: „Zpěvo- tajemství hra Tajemství dokončena.“ V polovině téhož roku ještě doda-  Pavel Petráněk tečně dokončil předehru k opeře. Smetana přijel z Jabkenic do Prahy na poslední zkoušky a premiéru, kterou připravilo Vznik Smetanovy sedmé dokončené opery Tajemství spa- Prozatímní divadlo na 18. září 1878 do Nového českého diva- dá do let 1877–1878, do období zhoršujícího se skladatelo- dla (které stálo na rohu dnešní Legerovy a Anglické ulice) va zdravotního stavu, opakovaných dohadů s Družstvem pod taktovkou Adolfa Čecha a v režii Edmunda Chvalov- Národního divadla o peníze, dokončení smyčcového kvar- ského. Divadlo obsadilo operu nejpřednějšími pěvci, rozší- teta Z mého života nebo přepracování Dvou vdov. Po velmi řilo orchestr a sbor a nechalo opatřit nové dekorace, které úspěšné premiéře Hubičky v listopadu 1876 požádal Sme- navrhl Hugo Ullik. Po premiéře připsal Smetana na žádost tana o spolupráci na nové opeře znovu libretistku Elišku barytonisty Josefa Lva árii Kaliny do druhého jednání. Pre- Krásnohorskou (1847–1926). Ta v té době měla za sebou již miéra se setkala s velkým úspěchem a během následujících 12 operních libret, z toho pět jich bylo celých zhudebněno pěti let dosáhla 24 představení. (Karel Bendl: Leila a Břetislav, Hynek Palla: Jedibaba, Zde- Po premiéře vyvolalo zájem nejen dílo samotné, ale i pro- něk Fibich: Blaník, Bedřich Smetana: Hubička). Libreto středí, kam Krásnohorská zasadila děj libreta. Proto 27. říj- k Tajemství píše Krásnohorská v době, které je považováno na 1878 otiskl deník Pokrok fejeton o historii gotického hra- za nejzralejší období její básnické tvorby. du Bezdězu, postaveném v letech 1264–78 Přemyslem Ota- Smetana měl v Krásnohorskou takovou důvěru, že výběr téma- karem II., se zaměřením na tři oblasti, které Krásnohorská tu přenechal plně na ní. Krásnohorská bez váhání nabídku použila v libretu: procesí, poklad a tajná chodba: tajná, zasy- přijala a napsala Smetanovi: „… zamilovala jsem si látku jinou, paná chodba vede z domu č. 27 v městě Bělé přímo k vrchu prostou kouzel a víl, čerpanou pouze zas ze života venkovského, bezdězskému, a teprv nedávno byla zazděna nedaleko ústí na ale plnou vděčné komické romantiky. Těším se na to a doufám, nový, výhodný sklep. V minulém století pak mohlo se jíti pod že se Vám bude líbiti… K tomu ještě podotýkám, že jsem si za její klenbou pohodlně čtvrt hodiny cesty, až do úzkého údolí dějiště nového libreta obrala okolí blízké Vašeho letního síd- („v důlcích“), kdež teprv byla zasypána, neznámo v jakém la, a hrad, na který snad z nedalekých návrší i viděti můžete; rozměru, a zda-li konšel Kalina snadně či pracně skrze rum uhodnete zajisté, že jest to starožitný slavný Bezděz. Všechno prokopati mohl. ostatní zůstane zatím i pro Vás také ‚tajemstvím‘.“ Jako název Zájem o tuto operu ale postupně opadl, což dokazuje i sku- nové opery Krásnohorská navrhovala právě Tajemství. Sme- tečnost, že poprvé se Tajemství objevilo mimo Prahu až tanovi se to příliš nelíbilo, protože se mu název zdál „býti v roce 1890 v Brně, nebo že první dvě inscenace v Národ- příliš vážný pro obsah komický“. Postupem času Smetana na ním divadle 1885 a 1888 dosáhly jednoho a dvou představení. základě drobné libretistčiny korekce v textu navrhl jako název První inscenace opery v zahraničí byla uvedená v roce 1895 Poklad, protože by mohl být účinnější, vábivější. Krásnohor- ve Vídni v německém překladu Maxe Kalbecka. Do součas- ská namítala, že by název „mohl leckoho zmásti, tak že by sku- nosti bylo na našem území uvedeno kolem 110 inscenací, tečný jakýsi poklad očekával.“ Oním pokladem, či tajemstvím z toho 14 v Národním divadle v téměř 900 představeních, v této Smetanově opeře je totiž věrná láska. přičemž poslední inscenace Národního divadla v hudebním Smetana operu komponoval v Jabkenicích, kam se uchýlil nastudování Zdeňka Košlera a v režii Karla Jerneka se hrá- v červnu 1876. Z korespondence s Eliškou Krásnohorskou la v letech 1980–1994 a dosáhla 261 představení. se dozvídáme, že si Smetana několikrát stěžoval na to, že První kompletní nahrávka Tajemství vznikla v roce 1945 pod největší práci mu dávají ansámbly a sbory. Podle Smetany taktovkou Jaroslava Krombholce, dvakrát natočil tuto operu se v libretu ke komické opeře objevuje až příliš vážných míst dirigent Zdeněk Košler (1953 a 1982). V roce 1976 vznikla (například milostná lyrika, sbor duchů). Přesto skladatel televizní inscenace Tajemství v režii Iljy Hylase a hudebním zasahoval do libreta k Tajemství oproti textům jiných libre- nastudování Jiřího Kouta. • tistů jen minimálně. Zadáno pro: Národní divadlo Praha  divadlo – opera · balet · muzikál ecké pašije v národním divadle Praha, Národní divadlo  Josef Herman

Poslední opera Bohuslava Martinů Řecké pašije se po lis- foto Hana Smejkalová topadu hrála ve všech zdejších velkých operních domech (s výjimkou Státní opery Praha, kam ovšem repertoáro- vě tak zcela nepatří), které si na obtížnou partituru mohly troufnout. Tedy v Plzni (ještě s Karlem Bermanem v roli Starého muže), Brně a naposledy v prosinci loňského roku v Ostravě. V lednu 2005 pak fascinovalo nastudování první „londýnské“ verze opery dovezené do Brna z Covent Garden v režii Davida Pountneyho. Čím jiným poměřovat premié- ru byť opět druhé, tedy „curyšské“ a zavedené verze opery v pražském Národním divadle, nežli touto špičkovou insce- nací? Pražská inscenace z této konfrontace nevychází dobře, jak- koli musíme vzít v potaz diametrálně rozdílné fi nanční záze- mí oper v Londýně a v Praze. Jenže největší rozdíly nejsou v produkčních možnostech, ale ve vizi, co je opravdu moder- ní operní divadlo. Při přebírání Národního divadla ředitel Daniel Dvořák sliboval výjimečná díla, zejména původ- Jan Vacík (Janakos) a Maida Hundeling (Kateřina) ní novinky (což podle mne sice problémově, nicméně plní a díky za to), i výjimečné inscenátory. Jenže zvláště v posled- civilizace, chybí potřebné charisma, nejvíc ovšem představi- ní době je z Národního divadla takřka autorská scéna tan- telům otců Grigorise a Fotise (Martin Bárta však zazpíval demu Nekvasil – Dvořák. Nic bych proti tomu neměl, kdyby na úrovni!) a Manoliose (Tomáš Černý i Valentin Prolat vskutku rozvíjeli inscenační operní umění, kdyby stále doko- odvedli své). Lépe vyšla většina rozsahem menších postav, la neopakovali jediný, navíc sporný inscenační model. zmiňme Maidu Hundeling jako Kateřinu, Jana Vacíka coby V Řeckých pašijích Daniel Dvořák opět prostavěl pozadí Janakose, a dále Aleše Brisceina, Pavla Černocha, Františ- jeviště, tentokrát kostelem, a opět se stavba rozložila, aby ka Zahradníčka, Petru Nôtovou a Ivetu Jiříkovou. ozvláštnila symbolicky patetický závěr opery. Jistě výteč- Ambice znovu přeložit libreto, tentokrát z originální ang- ný scénograf Dvořák se prostě začal opakovat a jen on ví, ličtiny (Eva Bezděková údajně překládala z německého pře- zda mu dochází invence, nebo zda práci nestíhá. Nevím, kladu), je jistě chvályhodná, nicméně nevyšla ideálně. Aleš jak poznat, že je kostel nedostavěný a že mu „byla inspirací Březina sice částečně rozlišil různé jazykové roviny postav, sakrální stavba Notre Dame du Haut slavného francouzské- jak sliboval, jenže ve zpívané podobě to nijak zvlášť patrné ho architekta Le Corbusiera (1887–1965) v Ronchampu“, není – ostatně je zřejmé, že takové rozlišení je především jak uvádí tisková zpráva. Hlavně však nevím, čím mají tyto úkolem hudby a jen z malé části textu. Právě zpěvnost není souvislosti inscenaci prospět. Spíše se mi na mysl vkrádaly silnou stránkou nového překladu. Výjimečně se tu najdou jiné konotace, například na předlistopadové sterilní chlad- i hodně šroubované formulace („Odteď smíš na jedno jedi- né a velikášské scénografi e, namátkou třeba Čertovy stěny, né myslet, na jedno jediné, jak hoden se stát toho, abys vzal v nichž se rozehrávaly rádoby realistické akce – nedotažené, na svá bedra tento těžký kříž“). Nevím také, proč Březina protože „náznakové“, jak jsme si v opeře zvykli říkat. Zvláš- přeložil Fotisovu větu „Courage my children!“ slovy „Vydrž, tě jsem na to myslel, když Manolios trůnil na funkcionalis- můj lide!“, zvláště když hodlal odstranit údajné tendenčnosti tickém kvádru s ohništěm připomínajícím kovárnu, nejvíc v překladu Bezděkové. Osobně považuji za ideální anglický pak při veritábl kopání základů nové vesnice a zároveň hro- text, na který Martinů komponoval, bylo myslím lepší uvést bu Starého muže! To jsou postupy staré třicet čtyřicet let, operu v jazykovém originále jako dílo „světového“ a nikoli stejně passé jako nekontaktní statování a posunčina pěv- jen „českého“ autora. ců, kteří jen občas vykonají nějakou konkrétní akci. Opět V prohlášeních současného vedení opery Národního divadla nelze než konstatovat, že východiska režie Jiřího Nekvasila se to totiž jen hemží slůvkem „světový“, v reálu je však na jsou mentálně archaická, jen nově a provokativně obleče- místě slůvko „provinční“. Setrvale. ná a doplněná plakátovými akcemi typu svlékání Manoliose z kalhot či křepčení idolů 20. století (včetně Mickeyho Mau- Národní divadlo Praha – Bohuslav Martinů: Řecké paši- se) s neonovou svatozáří v Manoliosově snu (známe už z Ver- je ( e Greek Passion). Český překlad Aleš Březina, diri- diho Requiem – hodilo by se spíš někam k pouťové střelnici). gent Jiří Bělohlávek, režie Jiří Nekvasil, scéna Daniel Dvo- Skutečné současné operní divadlo jde cestou právě opačnou řák, kostýmy Tereza Šímová, pohybová spolupráce Števo – staví na precizním herectví, vyhledává originální scénogra- Capko, sbormistr Pavel Vaněk a Jiří Chvála (Kühnův dět- fi cké koncepty se strukturovaným významovým sdělením, to ský sbor). Premiéry 13. a 15. 4. 2006 v Národním divadle vše s úmyslem maximálního emocionálního účinu i přesné- v Praze. • ho myšlenkového poslání. Dojem z premiér vylepšilo propracované nastudování orches- trálního partu Jiřím Bělohlávkem, i když osobně slyším Řec- ké pašije v přece jen vznosnějším zvuku. Báječně sezpívaný byl sbor. Sólistické obsazení nevyrovnané, s brněnsko – lon- dýnským zcela nesrovnatelné, ovšem více než pro samotné kvality pěvců pro jen povšechné vypracování rolí, bez přes- ných a naléhavých významů každého slova, každého tónu. A pak pěvcům, zvláště navlečeným do kostýmů spotřební divadlo – opera · balet · muzikál 

la kongeniální podobu, okouzlující poezií, humorem a nápa- libé shakespearovské ditostí choreografi ckou i hudební. Mendelssohn byl vyhra- zen světu lidí, pro svět elfů byl kontrastně zvolen György snní Ligeti a ochotnické představení řemeslníků doprovázel živě  Praha, Státní opera Jaroslav Someš velký fl ašinet, neodolatelně drtící melodie klasiků od Mozar- ta až po Verdiho. Se zážitky z Neumeierovy inscenace asi ješ- Kapitola z dějin hudby věnovaná dílům na náměty z drama- tě dlouho nebude možno srovnávat žádný baletní Sen. tické tvorby Williama Shakespeara je velmi obsáhlá. Mezi Nepokoušejme se o to ani nyní, při příležitosti nového Snu tituly, které inspirovaly hudební skladatele častěji než jiné, na domácí scéně, ve Státní opeře Praha. Jeho libretistou, se setkáváme také s komedií Sen noci svatojánské. Byla něko- choreografem a režisérem v jedné osobě je Libor Vaculík. likrát zpracována jako opera (mj. kromě Purcella či Britte- I on si jako podklad vybral Mendelssohna. Zhruba půlhodi- na také naším Jaroslavem Doubravou) a rovněž jako balet novou suitu z jeho hudby ke Snu doplnil nápaditě vybraný- – i zde máme české zástupce, Dalibora C. Vačkáře a Václa- mi dalšími symfonickými díly téhož skladatele. Je však mož- va Trojana. Autorem nejužívanějšího hudebního doprovo- ná škoda, že přitom nevyužil úplně všeho, co bylo Mendels- du pro baletní inscenace Snu je ovšem Felix Mendelssohn- sohnem pro Shakespearovu veselohru přímo napsáno. Není Bartholdy. Jako sedmnáctiletý (v roce 1826) napsal původně to totiž jen ona známá suita (Overtura, Nokturno, Scherzo, pouze předehru k této Shakespearově komedii. O dalších 17 Tanec řemeslníků, Svatební pochod), ale celkem 14 hudeb- let později dokomponoval z přímého podnětu pruského krá- ních čísel, někdy kratších, někdy rozsáhlejších, a velmi roz- le Friedricha Wilhelma IV. další části pro dvorní inscenaci manitých (dokonce je mezi nimi i píseň, elfí ukolébavka) v Novém paláci v Postupimi, jejímž režisérem byl Ludwig – celkem jde o plných 60 minut hudby! Nastudování SOP Tieck. Protože celek dokonale odpovídal tehdy panujícímu z provozních důvodů tentokrát nevyužívá svůj orchestr, romantickému pojetí divadla, nechyběly v něm příležitosti nýbrž pracuje s nahrávkou (slušelo by se ovšem uvést o ní ani pro pěvecká a baletní čísla. Mendelssohnova hudba se konkrétní údaje v programových materiálech). stala nadlouho neodmyslitelným doprovodem Shakespearo- Vaculíkovo libreto se v zásadě přidržuje Shakespeara. Pou- vy hry v Evropě i v zámoří. ze samotný úvod ozvláštňuje „zcizením“ – začíná koncem Pro samostatný balet ji použil poprvé pravděpodobně Marius hry, tedy hromadnou svatbou, kterou prolomí pozdní pří- Petipa v roce 1877 v Sankt Petěrburgu. Po něm následovala chod ředitele divadla s manželkou, kvůli nimž je třeba ode- řada dalších choreografů jako Fokine, Balanchine, Ashton, hrát celý kus znovu. Onen zcizovací efekt však není nijak Spoerli, Scholz a rovněž John Neumeier, jehož hamburské efektní, ani efektivní. V dalším průběhu děje se už z něj nic nastudování zanechalo při hostování před šesti lety v Praze nevytěží, nehledě na to, že ředitelský pár pak vidíme před- nezapomenutelný dojem. Shakespearova předloha tu dosta- stavovat ésea a Hippolytu, takže nápad ztrácí i logiku.

Josef Svoboda (Mladý elf) a Anna Ščekaleva (Titánie)

foto Peter Brenkus  divadlo – opera · balet · muzikál

Na tuhle drobnou nejasnost je však naštěstí rychle zapome- měl možná Libor Vaculík do budoucna zvážit, na kolik je pro nuto. Oproti Shakespearově předloze je hned od prvního něj samotného výhodná kumulace několika funkcí v jedi- okamžiku do děje zapojován i Puk. Není tedy aktérem jen ném představení. Obzvlášť při jeho mimořádné vytíženos- v pohádkovém lese, ale je povýšen na hlavní fi guru i ve světě ti (týden po premiéře Snu v Praze měl v Národním divadle lidí. Je knězem na svatbě, pak jakýmsi uličníkem v placaté v Brně premiéru Svěcení jara). Ve spolupráci s dramatur- čepici, který tu se plete do souboje Hermiiných nápadníků, gem či režisérem by se mohl více zaměřit na choreografi i tu podněcuje řemeslníky k uspořádání ochotnického před- a docházelo by jistě k lepší selekci nápadů či k obratněj- stavení. Především však se scénářem v ruce řídí, kontroluje, šímu řešení některých technických problémů (ve Snu jde případně i koriguje celý průběh děje. např. o těžkopádné proměny scény, o neobratnosti odchodu Z dramaturgického hlediska by možná bývalo ekonomičtěj- a návratu „usnuvších“ milenců, o „postsynchron“ Pukova ší úvodní situace ze Shakespeara spíš poněkud zjednodu- epilogu atd.). šit, nežli je nad to rozhojňovat ještě víc. Zejména záležitosti Přesto je Sen dalším krokem na Vaculíkově cestě za hle- kolem Hermiiných nápadníků jsou tu zprvu rozvedeny téměř dáním novodobého tanečního divadla. Pro balet SOP pak nad míru – scéna dvojího dostaveníčka patří zjevně k něko- představuje po Dámě s kaméliemi, Popelce i Time of Pain lika místům inspirovaným Trnkovým fi lmem, ale pak násle- další výrazný úspěch, průkazné svědectví o růstu souboru duje sled vzájemných překvapování, honiček a unikání, kte- a příslib do budoucna. ré se opakují. A když se dostanou ke slovu řemeslníci, opět jde hlavně o rozehrání přidaného prostředí tržiště. Takže se Státní opera Praha – Felix Medelssohn-Bartholdy: Sen zase hodně pobíhá, gestikuluje, ba občas i hlasitě křičí – a val- noci svatojánské. Libreto, choreografi e, režie a výběr hud- ná část první poloviny večera padá za oběť dějové expozici by Libor Vaculík, scéna Martin Černý, kostýmy Roman s mnoha nezbytnými ilustrativními pantomimickými vyhráv- Šolc. Premiéra 6. 4. 2006. • kami, jež nedávají příliš mnoho možností pro vlastní tanec. Už by se málem chtělo říci, že půjde spíše o pohybové, než o taneční divadlo, kdy děj je náhle přenesen do pohádkové- ho lesa a teprve tam Vaculík – choreograf mohl za vydat- liberecká madame né pomoci obou výtvarníků – Martina Černého (scéna) a Romana Šolce (kostýmy) – vyčarovat opravdu kouzelný butterfly svět a poskytnout tanečníkům příležitost se plně předvést. Liberec, Divado F. X. Šaldy  Lenka Šaldová I zde došlo k mírné odchylce od Shakespeara, ale vtipné a půvabné. Oberon Titanii netrestá za přisvojení osiřelého Václav Věžník patří ve svých šestasedmdesáti letech k našim děcka, nýbrž za milostný poměr s mladým elfíkem, kvůli nejvytíženějším režisérům – po Brně, Olomouci, Opavě němuž mu dokonce narostou roztomilé parohy. Proto pošle a Českých Budějovicích nyní doputoval do Liberce, kde Puka pro zázračný květ na Ostrov lásky… Z hlediska insce- vedení divadla zatoužilo po další tradicionalistické, divácky nace je celá ostrovní sekvence snad jediným závažným pro- vděčné inscenaci. V inscenaci Pucciniho Madame Butterf- blémem večera. Jak choreografi cky, tak výtvarně hraničí ly se Věžník vskutku projevil jako zkušený praktik, který s parodickou nadsázkou a natolik se vymyká z jinak stylově na náznakové scéně realisticky rozehrává jednotlivé situa- čistého představení, že téměř volá po přepracování. Nikolaj Višňakov (Pinkerton) Po přestávce nabídl Vaculík – libretista Vaculíkovi – choreo- grafovi nejvíc prostoru pro tanec. Znovu zejména ve výstu- pech Oberona, Titánie, Puka, mladého elfa a také Klubka

s oslí hlavou. Jeho milostné dueto s Titanií za doprovodu elfí- foto archiv ho smyčcového kvinteta je plné vtipu a půvabu. Scény milen- ců jsou založeny na akční choreografi i nesené v prudkém spádu, fyzicky jistě velmi náročné, působící však uspěcha- ně. Jsou vyšperkovány řadou nápadů a gagů (z nichž např. chvilkové zamilování obou mládenců do sebe navzájem pat- ří k těm šťastnějším, naopak rozehrávání šlápnutí do jaké- si nečistoty k těm, jež si Vaculík – režisér mohl odpustit). V nepřetržitém tempu však není čas na hlubší povahokres- bu. A tak třeba Helenu jen vnějškově charakterizují brýle (jako u Neumeiera – ovšem, oč nápaditě to tam bylo využito!) a Demetria natvrdlé vojáctví, byť právě jejich představitelé, Lucie Holánková a Petr Kolář, patří k herecky nejnadaněj- ším členům baletu SOP. Závěr představení tvoří opět svatba (Puk se znovu převtě- lí do oddávajícího faráře) za zvuků známého Svatebního pochodu. Jen v rychlosti se tudíž musí odehrát řemeslnická hra o Pyramovi a isbé, ačkoli z ní mohla být daleko větší a interpretačně vděčnější příležitost ke komickému inter- mezzu. Jestliže tedy palmu večera si ze sólistů jednoznač- ně odnášejí představitelé pohádkového světa (vynikajcí An- na Ščekaleva jako Titanie, Michal Chovanec jako Oberon, tanečně i herecky výrazný David Stránský jako Puk, Josef Svoboda jako mladý elf a spolu s nimi Jurij Kolva jako Klub- ko v oslí podobě), je to jen tím, že dostali největší prostor se uplatnit a že toho plně využili. Díky lesním nočním scénám na pozadí hvězdnatého nebe tak působí Sen noci svatojánské na scéně SOP opravdu snově. Celkový dojem z inscenace je rozhodně příznivý. Přesto by divadlo – opera · balet · muzikál  ce, případně je ozvláštní extravagantním barevným nasví- cením. Nic více – ale také nic méně. Mohl se naštěstí opřít o elegantní herecko-pěvecký projev Pavla Červinky (Sharpless) a jímavou dětskou urputnost Gabriely Kopperové (Čo-Čo-San). A pro Pinkertona se konec konců hodí i sebestředné pózování Nikolaje Višňa- kova (který byl na první repríze zas jednou v dobré pěvecké kondici). Režisér ho dokonce přiměl k několika hereckým akcím, takže k působivějším místům večera patřil i milost- ný duet Pinkertona sice dosebezahleděného, leč přeci jen trochu zaskočeného tváří v tvář zranitelné, ale citem přeté- kající Čo-Čo-San. Pečlivé výrazové zpívání Gabriely Kopperové, která v posled- ní době celkově pěvecky činí – zdá se mi – značné pokroky, jakož i dalších sólistů, je patrně možno přičíst k dobru též dirigentovi Františku Babickému, jehož energické hudební nastudování má zásadní podíl na celkově dosti emotivním působení inscenace. Orchestr pod jeho rukama totiž nejenže hraje technicky velmi spolehlivě, ale přímo zpívá, vzdychá, rozverně se nadouvá i bouří romantickými melodiemi.

Divadlo F. X. Šaldy Liberec – Giacomo Puccini: Madame Butterfl y. Dirigent František Babický, režie Václav Věž- ník, scéna Martin Víšek, kostýmy Tomáš Kypta, sbormistr Martin Veselý. Premiéra 24. března 2006, psáno z reprízy 27. března 2006. • liška v poetickém lese Brno, Komorní opera JAMU  Josef Herman

V Komorní opeře JAMU se studenti pocvičili na zvlášť obtížném titulu, na Janáčkově opeře Příhody lišky Bystrouš- ky. Nastávající bakalář režie Beno Blachut se poučil v tra- dici i v současných operních postupech. Sám navrhl půso- bivou poetickou scénu: v pozadí jeviště dvě řady trojúhelní- kových plachet, které, patřičně barvitě nasvíceny, evokovaly proměny lesa, bylo možné mezi stromy procházet a mohla se za nimi skrývat lesní havěť. Blachut zvířátky totiž vel- foto Pavel Drábek V titulní roli Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky se představila mi šetřil, ponechal jen ta, která přímo vystupují a všechna Jana Havlíková zásadně personifi koval – jsou to lidé jen nahlíženi zvířecí optikou, což podtrhla kostýmní výtvarnice Ilona Vaňková. tikáblech po dvou dělají dřepy jako písty ve čtyřtaktovém Třeba Jezevec je bodrý pantatík s faj ou. Dobré důsledky motoru, podobny nemyslícím robotům. Naopak příkladem toho jsou přinejmenším dva – Blachut ví, že Přihody lišky herecké bezradnosti je výstup kluků šťourajících Bystroušku Bystroušky věru nejsou pohádkou pro děti, je tedy zbytečné klacíky. Jakoby Blachut jen nerad připouštěl, že jednat na jim servírovat roztomilé oživlé plyšáčky. A pak by to umož- operním jevišti neznamená napodobovat realitu, ale sdělo- nilo zaměřit se na onen koloběh přírody, tedy na fi lozofi ckou vat emocionální i racionální významy, zejména ty vyplývající rovinu díla, jenže na tu jsou tito kumštýři ještě moc mladí z logiky hudby. Potěšitelné však je, že Blachut hledá přede- – a to není výtka, to je závist. vším smysl inscenace – vzácné v postmodernistickém, snad Na jinak prázdné scéně Blachut vystačil už jen s nízkou šik- už dožívajícím světě. mou, potřebné rekvizity či stůl se židlemi pro scény u Pásků Janáčkův akademický orchestr hrál vcelku spolehlivě, mla- donesou pěvci sami. A proměny atmosféry vykouzlí světla, dý dirigent Ondrej Olos vedl provedení obtížné partitu- která se začátkem obou částí opery přenesou své paprsky ry energickou pevnou rukou. Jana Havlíková zvládla roli z hlediště na jeviště a tím oba prostory propojí. Světly Bla- Bystroušky dobře, hostující Jiří Klecker coby Revírník měl chut také dotvářel orchestrální mezihry, nemohl jinak, když drobné výpadky a příliš lpěl na dirigentovi. Dařilo se ještě zvířátka vyhnal a zaměstnat ta „sólová“ si možná netroufl , hostujícímu Janu Šťávovi (Farář), Václavu Barthovi (Rech- možná nevzpomněl. tor) a Tomáši Královi (Harašta). Vůbec jsou Blachutovým největším problémem herci, respektive určení psychofyzického jednání postav. Kolego- Komorní opera JAMU Brno – Leoš Janáček: Příhody lišky vé studenti pěvectví mu situaci svojí hereckou neobratností Bystroušky. Dirigent Ondrej Olos, scéna a režie Beno Bla- nijak neusnadnili. Špatná vyhlídka pro ně i výhledy zdejší- chut ml., kostýmy Ilona Vaňková, sbormistr Zuzana Pir- ho operního divadla, zvláště když ani pěvecky neokouzlili. nerová. Premiéra v Divadle Barka 23. dubna 2006, psáno Bez ohledu na ně však Blachut vede pěvce často k jen prav- z derniéry 26. 4. 2006. • děpodobnostnímu jednání, v rozporu se sebou samým coby scénografem, navíc jednání nedostatečně propracovanému. Možná se na tom podepsal obvyklý chvat při studiu. Jen z menší části stylizoval pěvce do účelného jednání, a nej- víc se mu dařily komické gagy, když třeba Slepice na prak-  divadlo – opera · balet · muzikál

a režisér Zdeněk Prokeš) asi nebylo ideálnější představitel- ky, než Jany Přibylové v roli Marie. Rezignace primabale- riny, která se po skvělém představení rozhodne skončit se svou aktivní kariérou, nemohlo být předvedeno přesvědčivě-

foto Luděk Svítil ji. Neobyčejně působivé bylo i to, že choreograf nevyžadoval podložení každého tónu pohybem, ale nechal hudbu plynout, a přitom se odvíjel děj… A ještě jednou budu citovat Zdeň- ka Prokeše: „Tento krátký opus věnuji Janě, Hance a všem „Mariím“ jako poděkování za jejich taneční mistrovství, vše- strannost, přemýšlivost, zralost výrazu, skromnost, obětavé a pokorné plnění celoživotního poslání“. U všech těchto tří titulů patří dík i orchestru Národního divadla Brno řízené- ho Janem Štychem. A tak jediným sporným titulem pro mě zůstává Houslová sonáta Leoše Janáčka, v živém provedení houslisty Karla Mitáše za klavírní spolupráce Dáši Briškárové, a v nespor- ně poctivém podání tanečníků. Je to nádherná čistá hudba, plná citu a působící sama o sobě, aniž by potřebovala pohy- bového dotváření. Ať se na mě tanečníci nezlobí, ale v tomto případě jejich pohyb (byť dokonalý) spíše ruší. Choreografi e a scény se zhostil Petr Zuska, kostýmy navrhl podobně jako ve Svěcení jara Roman Šolc.

Národní divadlo Brno – Baletní večer na hudbu skladate- lů 20. století. Autoři L. Janáček, M. Ravel, I. Stravinskij. Dirigent Jan Štych, choreografi e Petr Zuska, Zdeněk Pro- keš, Libor Vaculík. Premiéra 13. dubna 2006 v Janáčkově divadle. • Jana Přibylová, Pavana za mrtvou infantku baletní ve"er v brn Brno, Janáčkovo divadlo  Věra Lejsková www.narodni-divadlo.cz Málokdy zanechá v divákovi nějaký večer tak hluboké doj- my, jako tomu bylo l3. 4. v Janáčkově divadle v Brně na pre- miéře baletů autorů 20. století. Vrcholem bylo bezesporu Svěcení jara Igora Stravinského, tento pohanský „model pri- mitivního rituálu iniciačního obřadu z doby kamenné, mys- téria znovuzrození, úžasu člověka, spíš zvířete, které nemá cit, ale instinkt. Pud stáda, tlupy a plemene, které ovládá Zlatovláska strach a extáze“ (cituji z programu). Autoři libreta, Zdeněk Roztančená pohádka plná legrace i poezie podle K. J. Erbena Prokeš a Libor Vaculík, využili sugestivnosti Stravinského hudby a převedli děj do doby nedávno minulé – připomněli Hudba: holocaust – a to s takovou přesvědčivostí a pro pamětníky Vladimír Franz věrohodností, že kdyby člověk nechtěl odměnit skvělé výko- Choreografie: ny tanečníků, tak by po skončení nebyl schopen dojetím ani Jan Kodet tleskat. Libor Vaculík, který byl současně i choreografem Režie: a režisérem, libretu přirozeně stoprocentně vyhověl, místy Ondřej Havelka až naturalisticky (to není výtka!) s jediným světlým zábles- Scéna: kem v závěru, že i v takových strašlivých podmínkách se rodí Martin Černý děti a že zlo musí být potrestáno. Myslím, že toto představení by měla povinně navštěvovat mládež, aby pochopila temnou Kostýmy: Alexandra Grusková část našich dějin. Vrcholné výkony podali Hana Litterová jako Korban (oběť), Karel Audy (Muž), Jan Fousek (Smrt) Texty písní: i celý baletní soubor. Rostislav Křivánek Populární Ravelovo Bolero zaujalo rovněž neobyčejně nápa- Hraje Komorní ditou režií umocněnou světelnými efekty, kdy adekvátně orchestr Berg Ravelově hudbě bylo postupováno od tanečních výkonů jed- Dirigent: notlivců až po mohutný celek. Libretista, režisér a choreo- Peter Vrábel graf Zdeněk Prokeš sám říká:“V mé verzi jsem se snažil ve Tančí sólisté vztahu k hudební předloze vyjádřit různorodost lidských vzta- a členové baletu ND hů, osamocenost člověka, ale i lidskou sounáležitost“. Nelze než říct, že se mu to podařilo dokonale. Sólové role výborně SVĚTOVÁ PREMIÉRA: 16. června 2006 ztvárnili Hana Litterová a Richard Kročil – pochvalu opět II. premiéra: 17. června 2006 ve Stavovském divadle zaslouží celý soubor. Velmi niterným dojmem a přitom důstojně působilo prove- Reprízy: 17. a 25. 6. 2006 dení Pavany za mrtvou infantku Maurice Ravela v kostý- mech Josefa Jelínka, pro jehož obsah (libretista, choreograf zprávy z domova 

dobým cílům patří vybudování informačního Cimbálová kapela Josefa Feča se Zuzanou hudba v praze centra a rozsáhlé databáze dokumentů o Pra- Lapčíkovou hrála (19. 4.) v Praze. Vychází ze ze 5. slavné tradice rodinné kapely, již vedl děde- Cyklus koncertů Ti nejlepší byl v dubnu ček Josefa Feča. Zaměřuje se na celosvětový na pražské HAMU zakončen dvěma kon- Český komorní orchestr vystoupil při závě- romský repertoár, ovládá také tuzemský folk- certy. 7. 4. v Sále Martinů zahrála Severo- rečném koncertu IV. abonentního cyklu lor. Její absolutní výjimečnost mezi cimbálo- česká fi lharmonie Teplice řízená Tomášem (10. 4.) v Rudolfi nu společně s Petrem Hej- vými seskupeními v ČR spočívá v dokonalém Braunerem skladby Rimského-Korsakova, ným (viola da gamba, violoncello), Mikaelem zvládnutí a znalosti repertoáru a technické P. I.Čajkovského a V. Kalabise. V Čajkovské- Ericssonem (violoncello) a Janou Vlachovou a muzikantské bravuře cimbálové hry. Hudeb- ho Koncertu D dur pro housle byla sólistkou (Telemann, Vivaldi). V úpravě J. Rajniše pro ní souznění Zuzany Lapčíkové a Josefa Feča Marie Fuxová. 21. 4. zahrála tamtéž Komor- smyčce zazněl Kvintet Es dur op. 97 a v pre- vychází z dokonalého poznání folklorní hud- ní fi lharmonie Pardubice řízená Markem Vor- miéře Ricordi – Koncert pro violoncello od by vlastního etnika. Jejich další hudební cesta líčkem díla Webera, Francka a Voříška. Sólis- Zdeňka Lukáše. vede k jazzu a vlastním kompozicím. ty byli Hana Volková (klavír) a Václav Fürbach (fagot). vla Hudba mezi obrazy byl název dalšího progra- mu v rámci koncertního cyklu, a to koncertu Cyklus Krása dneška připravovaný Pražskou hudba v "echách elektroakustické hudby ze skladeb součas- komorní fi lharmonií do Švandova divadla měl ných slovenských skladatelů. Uspořádalo jej Kytarista Štěpán Rak s hercem Alfrédem v dubnu na programu koncert Duch – dech (27. 4.) v rámci výstavy Klenoty slovenské- Strejčkem svým koncertním projektem vzda- – spočinutí. Na něm 10. 4. sólisté PKF řízení ho moderního malířství 1910–1949 České li na Karlštejně (22. 4.) hold Karlu IV., českému Kasparem Zehnderem hráli novinku českého muzeum výtvarných umění v Praze ve spolu- králi a římskému císaři. Oba umělci spolupra- skladatele Michala Rataje Hearing Heart, dále práci s Producentským centrem Českého roz- cují už léta a slavili úspěchy v mnoha zemích Fratres A. Pärta, Rain Coming Toru Takemitsu hlasu a Experimentálním studiem Slovenské- zejména pořadem Vivat Comenius věnova- a Komorní koncert pro 13 nástrojů od György ho rozhlasu. ným českému protestantskému mysliteli Ligetiho. vla Janu Amosi Komenskému. Nyní se inspiro vali Druhý koncert cyklu Berg 06 se pod 690. výročím Karlova narození a aktuálností Anna Veverková, posluchačka P. Messiereu- názvem Obrazárna konal (24. 4.) v Museu jeho odkazu. Poprvé jsou v jejich koncertním ra na AMU, měla (3. 4.) v Sále Martinů absol- Kampa. Účinkoval Irvin Venys – klarinet a diri- projektu prezentovány jeho Morality – soubor ventský koncert (Brahms, Proko ev, Berio, gent Peter Vrábeľ (M. Nejtek: Walk of a Whi- praktických návodů pro život směřující k vlád- Ježek). Spoluúčinkoval klavírista Stanislav te Line, premiéra, J. Françaix: Quinze portra- cům i k lidem prostým. Pořad Vivat Carolus Gallin a e Tailors Orchestra řízený Tomá- its d´enfants d´Auguste Renoir, P. Hindemith: Quartus využívá citací z Moralit Karla IV. šem Braunerem. Nobilissima visione). Pod názvem Múzy a jiné a z prací Františka Kožíka a Jindřicha Pecky. představuje těleso vybrané inspirační zdroje Karel IV. podle autorů koncertního projektu ve Koncert katedry skladby AMU představil hudebních skladatelů. Múzou 2. koncertu cyk- své zasvěcené moudrosti předkládá a nabízí (30. 4.) v Rudolfi nu Tři fresky pro symfonický lu bylo výtvarné umění. cestu k naplnění života světského i duchovní- orchestr od Lukáše Sommera, kompozici Iar- ho. “To vše, spolu s jedinečným zamyšlením na pro housle a orchestr od Jany Vöröšové, Cykly Hudba Pražského hradu a Jazz na nad biblickými odkazy, propojuje dějová lin- Inferno pro symfonický orchestr od Michala Hradě pokračovaly v dubnu těmito koncerty: ka jeho života, vrcholící při jeho posledních Nicholase a Oriolus pro housle a orchestr od v prvním 6. 4. v Románském sklepení účinko- pozemských dnech, ve kterých zasvěcuje své Jiřího Kadeřábka. Účinkovali Anna Veverková val Ars Cameralis vedený Lukášem Matouš- syny, Václava a Zikmunda, do umění vladař- a Jan Fišer – housle a Severočeská fi lharmo- kem v programu Hudba za vlády Lucemburků, ského,” uvedl Rak. Sám jako autor hudby hra- nie Teplice s dirigentem Marko Ivanovičem. 22. 4. v katedrále sv. Víta orchestr Státní ope- je na kytaru a zpívá, Strejček přednáší a hraje ry řízený Františkem Preisslerem spolu s Čes- na zobcové fl étny a drobné bicí nástroje. Členové České fi lharmonie, houslisté Voj- kým komorním sborem předvedly koncertně těch Jouza a Jan Jouza, hobojista Vojtěch operu Emila Viklického Oráč a smrt. Sóla zpí- Základní umělecká škola Antonína Dvořá- Jouza jun. a violoncellista Josef Dvořák, kteří vali Jana Sýkorová a Aleš Briscein, spoluúčin- ka v Karlových Varech oslavuje letos 60 let v roce 1997 založili společně s přáteli Komor- koval varhaník Jan Kšica. Jazz na Hradě měl své existence. Začínala se 200 žáky a 10 uči- ní soubor Variace, vystoupili (10. 4.) v kinosále na programu jediný koncert – 22. 4. v Míčov- teli, dnes má ve čtyřech oborech 1350 žá- Institutu Cervantes. Na programu byl Smyč- ně zahrálo izraelské trio Avishai Cohena. vla ků a 65 pedagogů. K výročí školy byl vydán cový kvartet č. 2 A dur Juana Crisóstoma almanach se statí o její historii a přehledem Arriagy a Smyčcový kvartet F dur „Americký“ Dubnové přehlídky jazzové a etnické hud- všech ředitelů a učitelů školy i vítězů celostát- Antonína Dvořáka. by přinesly tyto koncerty : Agharta Jazz Pra- ních a mezinárodních soutěží a jmény těch, gue Festival hostil 5. 4. v Lucerna Music Baru kdo svým významem přesáhli hranice regio- Klub přátel starého Smíchova uspořádal britského kytaristu Alana Holdswortha a Alan nu i republiky. Uveďme namátkou jen klarine- (9. 4.) první ze série koncertů v kostele sv. Vác- Pasqua Group a 18. 4. amerického bubení- tistku Ludmilu Peterkovou, hobojistu Ivana lava. V podání Kvarteta Apollon (P. Kudelásek ka Davea Weckla s jeho skupinou. Přehlíd- Séquardta, houslistu Vítězslava Černocha či – housle, R. Křižanovský – housle, P. Ciprys – ka Jazz Meets World zase uvedla 15. 4. dvě dirigenta Jiřího Štrunce ml. Desítky absolven- viola, P. Verner – violoncello) zaznělo Posled- lucemburské rockové kapely Dream Catcher tů školy působí jako členové orchestrů, přede- ních sedm slov Vykupitelových od Josepha a Stories to Tell v Baráčnické rychtě, 21. 4. vším Karlovarského či učitelé základních umě- Haydna. Organizace navazuje na tradici boha- v Redutě Rakušana Stefana Wagnera a jeho leckých škol. Také současným ředitelem ZUŠ tého spolkového života na území Prahy 5, kapelu, 25.4. v Lucerna Music Baru trio Izra- A. Dvořáka je její bývalý žák, houslista a absol- zejména pak na Klub starosmíchováků a přá- elce Avishai Cohena a 26. 4. v Divadle Na prá- vent AMU v Praze Václav Richter. Význam- tel starého Smíchova na Smíchově vzniklý dle francouzskou kapelu nu-jazzu Wise. V pře- né výročí připomněla ZUŠ A. Dvořáka řadou na podzim roku 1928. Posláním obnovené- hlídce Jazz do regionů zase Praha viděla 1. 4. koncertů, mj. vystoupením nejúspěšnějších ho sdružení je přiblížit historii Smíchova širo- v Agharta Jazz klubu v Železné maďarské trio absolventů jako sólistů s Karlovarským sym- ké veřejnosti a usilovat o obnovení starých Zsolta Kalteneckera před jeho odjezdem do fonickým orchestrem a zájezdem do Švéd- tradic. Klub pořádá pravidelně vlastivědné českých a moravských měst. vla ska, kde na pěti koncertech včetně Stockhol- vycházky, v roce 2006 chystá sérii koncertů mu účinkoval Smyčcový orchestr s dirigen- u příležitosti výročí W. A. Mozarta. K dlouho- tem prof. Jiřím Štruncem a sólistou Janem  zprávy z domova

Šimandlem. Tento čtrnáctiletý klavírista zís- V Památníku Leoše Janáčka v Brně byl při té kal v letošní mezinárodní soutěži B. Smetany příležitosti vystaven rukopis Fanfár ze Sinfo- JAN SKALICKÝ v Plzni druhou cenu. Spolu s hudebním obo- nietty. Vzácný autograf získala nadace letos 11. 9. 1929 – 23. 4. 2006 rem se svými přehlídkami a aktivitami podí- v lednu a nechala ho zrestaurovat. Všech 18 lejí na oslavách i literárnědramatický, taneční lístků bude uloženo ve sbírkách Moravského Světově proslulý výtvarník divadelních a výtvarný obor ZUŠ. zp zemského muzea. kostýmů Jan Skalický se narodil v Joiliet ve státě Illinois; jeho matka byla Ame- Dopisy skladatele Josefa Suka vyšly knižně, ričanka, otec působil v diplomatických hudba na morav jde o první edici jeho korespondence. Dopisů, službách v Londýně a dalších státech. převážně z fondů Českého muzea hudby, je V Londýně Jan Skalický maturoval, za a ve slezsku v publikaci 412. Převážnou část knihy tvoří důležitější součást svého vzdělání však dopisy odeslané přátelům a rodině. Zachycují vždycky považoval soustavné návštěvy Barbara Maria Willi měla v Sále Josefa Dob- podle editorů i poměrně málo známé obdo- galerií, aukcí, muzeí a divadel. Neméně rovského Konventu Milosrdných bratří v Brně bí “hrubých a nespravedlivých časopiseckých byl ovlivněn skutečností, že ho matka od (12. 5.) koncert nazvaný Dekonstrukce – cem- útoků” ze strany pozdějšího komunistického malička brala na módní přehlídky. V pěti balový recitál složený z jí nejmilejších barok- ministra Zdeňka Nejedlého a okruhu jeho pří- letech začal kreslit, a to hned od začát- ních i moderních děl velkých skladatelů (Bach, vrženců, které opakovaně způsobily Sukovo ku šaty. Po válce se rodiče vrátili do Pra- Storace, Ligeti, Couperin, Martinů, Rameau). nervové zhroucení. Korespondence přijatá hy, po únoru 1948 musel otec předčas- Program byl třetím v rámci Cyklu koncertů sta- se dochovala jen ve zlomku; z ní jsou v kni- ně odejít do penze, matce byla odňata ré hudby, který celý připravila tato všestranná ze mimo jiné dva dopisy od Leoše Janáčka americká příslušnost a pas a Jan Ska- hráčka na dobové klávesové nástroje. a dvě sdělení od Bohuslava Martinů. Přepis lický musel odejít z Vysoké školy umě- textů vychází z původní vědecké Kritické edi- leckoprůmyslové. Protože se soukro- Janáčkova fi lharmonie Ostrava hrála ce korespondence Josefa Suka, kterou při- mě učil herectví, přijal angažmá v plzeň- (27. 4.) abonentům v městském Domě kul- pravila na základě grantu ministerstva kul- ském Divadle J. K. Tyla, kde nastoupil jako tury pod taktovkou Petra Šumníka. Spoluú- tury Jana Vojtěšková. * Nakladatelství Edi- člen operetního souboru; o tři roky poz- činkovaly Lenka Zářická – zpěv, Martina Ger- tio Bärenreiter Praha, dceřiná společnost ději mu tehdejší ředitel plzeňského diva- hardová – fl étna a Marie Hujerová – housle německé fi rmy, vydalo také první tematický dla Rudolf Kubáček zadal návrhy kostý- (Dvořák a Čajkovskij – árie z oper, Cécile Cha- katalog Sukových skladeb – podrobný soupis mů do Shawova Pygmalionu. Od té doby minade – Concertino pro fl étnu a orchestr děl s notovými záznamy základních hudeb- se kostýmní tvorba stala hlavní nápl- op. 107, Henryk Wieniawski – Vzpomínka na ních témat a informacemi o uložení rukopisů, ní života Jana Skalického. Z Plzně ode- Moskvu pro housle a orchestr op. 6, Otakar tištěných vydáních, datech a interpretech pre- šel do Prahy, kde navrhoval kostýmy pro Ševčík – Holka modrooká z „Českých tanců miér a s dalšími údaji, které tyto odborné pub- Národní divadlo i pro Laternu magiku. Od a nápěvů“ pro housle a orchestr op. 10. * Těle- likace vždy obsahují. roku 1963 začal spolupracovat s berlín- so pak vystoupilo (11. a 12. 5.) s dirigentem skou Komickou operou a Götzem Fride- eodorem Kucharem a americkým houslis- Zdeněk Mácal se po tříletém působení v čele richem, s nímž vytvořil řadu inscenací po tou Jamesem Buswellem (Martinů: Koncert České fi lharmonie dohodl na prodloužení celém Německu, v Kodani a Stockholmu. pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympá- úvazku o další dvě koncertní sezony. Bude tak Od poloviny 60. let hostoval ve Wiesba- ny, Šostakovič: 1. houslový koncert, Suita šéfdirigentem nejméně do roku 2008. Mácal denu, kde byl intendantem Claus Helmut z baletu Bolt, R. Strauss: Suita z opery Růžo- měl s fi lharmonií (4. 5.) v Rudolfi nu jejich spo- Drese. Na jeho naléhání se Skalický roz- vý kavalír). lečný padesátý tuzemský koncert. Dalších hodl po smrti rodičů pro emigraci a ode- padesát vystoupení fi lharmonici s Mácalem šel v roce 1968 za Dresem do Kolína nad od roku 2003 absolvovali při zahraničních tur- Rýnem, kam Drese z Wiesbadenu přešel. r*zné né. Natočili také sedm CD, zejména pro japon- V roce 1975 oba odešli do Curychu a Švý- ský trh. Do 111. sezony ČF vstoupí Mácal na carsko (Sellenbüren) si Skalický posléze Šedesát let Pražského jara připomněla domácí půdě 23. 8. provedením Mahlerovy 5. zvolil za svůj domov. To už se stal světově během letošního festivalu výstava v Obecním symfonie a Houslovým koncertem Antonína proslulým kostýmním výtvarníkem, který domě. Festival vzešel z iniciativy tehdejšího Dvořáka s Hilary Hahnovou. V příští sezoně spolupracoval s celou řadou velkých diva- mladého šéfdirigenta České fi lharmonie Rafa- má dirigovat 12 abonentních fi lharmonických del v Evropě – namátkou Londýn: Covent ela Kubelíka, první ročník se uskutečnil v květ- koncertů, prolog a zahajovací koncert sezony Garden a English National Opera, Milán: nu 1946. Na klasických panelech byl zachycen nazvaný Pocta české hudbě, Silvestr v Rudol- La Scala, Paříž: Palais Garnier a Komic- průřez historií festivalu: od nadějných počát- fi nu, Novoroční koncert, program v rámci pro- ká opera, Vídeň: Státní opera, Volksoper ků přes politické stíny padesátých let, nebýva- jektu Pražské premiéry a zahajovací koncert i Burghtheater, Brémy, Hamburk, Berlín, lé oživení roků šedesátých, nejednoznačnost festivalu Pražské jaro 2007 se Smetanovou Mnichov, Salcburk, Janov ad., – i v USA let sedmdesátých a osmdesátých až po zlo- Mou vlastí. Řada dalších koncertů se uskuteč- (Metropolitní opera v New Yorku, Hous- mový ročník 1990 a následující léta. Výstava ní v cizině. Obdobné angažmá plánuje věno- ton, Los Angeles) ad. Po roce 1989 připomněla rovněž umělce, kteří se festivalu vat orchestru i v sezoně 2007/2008. pobýval střídavě ve Švýcarsku a v Praze účastnili, a to prostřednictvím projekce foto- a navázal opět spolupráci s řadou čes- grafi í a kresbami malíře Karla Otáhala. Někte- Česká hudební rada, národní sekce nevlád- kých divadel (Ústí nad Labem, Brno, Pra- ré pozoruhodné koncertní události se oživily ní organizace Mezinárodní hudební rada při ha a Plzeň, pro kterou naposledy navrhl také díky archivním materiálům – dokumen- UNESCO, udělila letos (11. 5.) svá ocenění při kostýmy pro světovou premiéru jazzové tům i záznamům – České televize. To, že zahájení festivalu Pražské jaro. Nositeli ceny operety Kristián v roce 2002). sla Pražské jaro nejsou jenom koncerty, připo- jsou britský muzikolog a hudební organizátor mněly kostýmy ze slavné Kašlíkovy inscenace Graham Melville-Mason a hudebník a muziko- Mozartova Dona Giovanniho, která se v rámci log Pavel Klikar. Třiasedmdesátiletý Brit, před- kapelník a trumpetista, získal cenu za zásluhy Pražského jara dávala několikrát. seda tamní Dvořákovy společnosti pro českou o rozvoj historicky poučené interpretace hud- a slovenskou hudbu a poradce umělecké rady by raného baroka a amerického jazzu. V roce Cenu Nadace Leoše Janáčka za dvojdílnou Pražského jara, obdržel ocenění za celoživot- 1974 založil Originální pražský synkopický publikaci Leoš Janáček. Literární dílo (Edi- ní propagaci české hudby v zahraničí. Dvaapa- orchestr a v roce 1982 soubor historických tion Janáček, Brno 2003) převzaly (11. 4.) je- desátiletý Klikar, mimo jiné varhaník, jazzový nástrojů Musica Antiqua Praha. jí editorky eodora Straková a Eva Drlíková. zprávy z domova 

PETR PÁLKA 4. 8. 1971 – 4. 4. 2006

14. dubna se hudební veřejnost Liberce foto Jiří Skupien

a řada sbormistrů z celé ČR rozloučila foto Zdeněk Chrapek v městském divadle Liberec s dirigentem Petrem Pálkou, uměleckým šéfem dět- ského sboru SEVERÁČEK a smíšeného sboru JEŠTĚD. Tento mladý nadějný dirigent absolvo- val pardubickou Konzervatoř nejprve v roce 1994 na lesní roh, poté pokračo- val u prof. Svatavy Šubrtové ve studiu sólového zpěvu a pardubickou Konzerva- toř absolvoval dirigováním u prof. Vlasti- slava Nováka v roce 1996. V roce 1994 převzal při studiu konzerva- toře dětský sbor KAJETÁNEK v České Tře- bové, kde učil na ZUŠ, a ve školním roce 1997/98 převzal na ZUŠ v Liberci dětský sbor SEVERÁĆEK. Zde pokračoval v tradici sboru, založené manžely Uherkovými a v roce 1999 si při- bral smíšený sbor JEŠTĚD. Za poměrně Jiří Bělohlávek převzal (12. 4. v prezidentském krátkou dobu svého působení v Liberci Muzeum Bedřicha Smetany 1926-2006. Uniká- salónku Národního divadla) medaili Nadace ty, novinky, kuriozity. Výstava otevřená 2. květ- oba sbory přivedl k mnoha vítězstvím ve Bohuslava Martinů jako uznání za celoživotní na 2006 k letošním výročím Muzea B. Smetany: všech soutěžích v ČR i zahraničí, kterých uvádění díla tohoto skladatele. V Národním di- 80 let od založení (1926), 70 let od zpřístup- se oba sbory zúčastňovaly. Jeho erudice vadle v Praze nastudoval letos na jaře novou nění veřejnosti otevřením první stálé expozice a nadšení mu umožnila nastudovat řadu inscenaci opery Řecké pašije, vrcholného díla (1936) a 30 let od začlenění do Muzea české Martinů. * U tohoto autora Bělohlávek obdivuje hudby a tím do svazku Národního muzea (1976). rozsáhlých děl a projektů a v plném nasa- srozumitelnost hudebního jazyka a skutečnost, Výstava představuje prostřednictvím vybra- zení uprostřed koncertního turné v Řecku že „při vší kosmopolitnosti je v jeho hudbě čes- ných unikátních, či jinak zajímavých a cenných nás všechny opustil ve věku nedožitých ká nota“. Jeho vztah k dílu Bohuslava Mar- exponátů jednotlivé sbírkové fondy muzea. 35 let. tinů je pravidelný a má kořeny už v době, kdy Především jsou prezentovány nové přírůstky, Za české sbormistry Bělohlávek zpíval v Kühnově dětském sboru. * neboť i v posledních letech se podařilo získat Vlastislav Novák Pro rok 2009, kdy uplyne padesát let od skla- cenná smetaniana včetně Smetanových rukopi- datelova úmrtí, už český dirigent dojednává sů. Jsou tu některé neznámé Smetanovy dopi- v Londýně konkrétní „martinůovské“ projek- sy, skica k Pražskému karnevalu, první dva ty. Letos se tam ujímá místa šéfdirigenta Sym- rukopisy zakoupené pro nově založené muze- fonického orchestru BBC. * Ve světě je podle um i 25dílný jídelní servis s výjevy z Prodané něj však obecně ještě stále třeba vyvíjet tlak na nevěsty. Nejcennějším unikátem jsou miniatur- prosazení díla Bohuslava Martinů. S Janáčkem ní pozlacené Smetanovy sluchové kůstky předa- už je to podle jeho slov v zahraničí delší dobu né muzeu po ukončení výzkumu ostatků B. Sme- foto archiv mnohem lepší. Umělcova zkušenost s hudbou tany. Jsou tu dále předměty dosud nevystavené Martinů hovoří o tom, že nejprve je třeba velkého nebo vystavované před mnoha lety či jen mimo přesvědčování; po koncertě jsou pak orchestry Prahu: plastiky O. Gutfreunda z návrhu na Sme- příjemně a velmi překvapeny a nadšeny a slibu- tanův pomník (1926), kostým Milady z inscena- jí pokračování. Když se pak po čase dojednává ce Dalibora (1903), unikátní fotografi e, nereali- další návštěva, všechno je však se symfonickou zované scénické návrhy J. Zrzavého k Prodané hudbou Martinů znovu jakoby na počátku. nevěstě, ukázky nejstarších kostýmních návr- hů pro Dalibora, dekorativní plakáty k předsta- vením Prodané nevěsty (La Scala 1935, Barce- Klasické dílo mozartovské literatury, roz- lona 1924) a další zajímavé materiály. Na ver- sáhlá esej německého spisovatele Wolfgan- nisáži, které se zúčastnili i Smetanovi pravnu- ga Hildesheimera Mozart, konečně vyšlo čes- ci Jaroslava Heydušková a ing. Petr Heydušek (na snímku) a další členové Smetanovy rodiny, ky. Vydalo ji nakladatelství Arbor vitae v pře- zazněly ukázky různých úprav Smetanových kladu Hanuše Karlacha a s doslovem Ivana skladeb. Vojtěcha v přepychovém vydání se spoustou obrazových doplňků vybraných Vojtěchem. Evropu a Rusko, až do Latinské Ameriky) a na Památník Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbra- Kniha byla pokřtěna 26. 4. v salóncích Obec- 16.–19. 6. Green Island festival – na Střelec- mi získal skladatelovu bustu od sochaře Antoní- ního domu po koncertě, na kterém houslist- kém ostrově. Znít bude world music, ethno na Lhotáka. V zámečku ji (4. 5.) odhalil Dvořákův ka Gabriela Demeterová a kytarista Pavel & folk. Účinkovat mají přední představitelé pravnuk, houslista Josef Suk. Originál sádrové Steidl hráli transkripce Mozartových skladeb, irské lidové hudby, Iarla O’Lionard a Michael patinované busty Antonína Dvořáka, vytvoře- McGoldrick, citlivě spojující irskou tradici né v roce 1960, věnovala loni muzeu jménem moderoval Jaroslav Dušek. Kmotry knihy kro- sochařovy rodiny Libuše Mišurcová, dcera Anto- mě zmíněných umělců byl i senátor Přemysl s dalšími hudebními žánry. Khaled, africká nína Lhotáka (1897 až 1975). Památníku, pří- Sobotka. vla hvězda, představí v Praze vůbec poprvé svůj spěvkové organizaci Středočeského kraje, se alžírský rai v moderním pojetí. Přijede sibiřská podařilo získat prostředky pro odlití umělec- Ruská Ethnika s frontmankou Jelenou Belaje- kého díla do bronzu a zhotovení pískovcového Festival balkánské hudby Colours of Balkan podstavce. Busta je umístěna ve vstupních pro- Brass soustředil (9. a 10. 5.) do klubu Roxy vovou (s tradiční melodickou ruskou muzikou storách památníku. Při slavnostním aktu zahrál orchestr Bobana a Marka Markoviče, krále obohacenou rockem a funky) a přidá se bra- mladý hobojista Vilém Veverka. Na fotografi i srbské dechovky, dále vystoupili Slonovski zilský „gaučo“ Renato Borghetti se svou divo- zleva: vnuk slavného skladatele Antonín Dvo- kou hrou na akordeon. řák III., Libuše Mišurcová, dcera akademického Bal, DJ Shantel, Gipsy.cz a další. Pořadate- sochaře A. Lhotáka a Mistr Josef Suk. lé ohlásili Green Island Festival (z Afriky, přes Zpracoval Petr Veber  zahranií svtová operní divadla vi. teatro real v madridu, grand teatro del liceo v barcelon  Zbyněk Brabec, Oldřich Kašpar

Počátky opery ve Španělsku jsou, stejně jako na mnoha dal- ších místech Evropy, nedílně spjaty především s italský- mi umělci. Italská opera se dostala do popředí zájmu na Pyrenejském poloostrově během války o španělské dědictví (1701–1714). První divadelní společnost z Apeninského polo- ostrova se usadila v roce 1704 v Madridu na místě zvaném Lavaderos de los Caños de Peral. O čtyři roky později (1708) zakládá principál Francesco (Francisco) Bartoli první oper- ní divadlo Teatro de los Caños, Divadlo varhanních píšťal. Tato skromná scéna byla v provozu téměř třicet let, tedy až do roku 1737, kdy ji nahradilo tehdy opravdu již slavné divadlo Coliseo de los Caños de Peral, které zahájilo provoz uvedením Demetria – vážné zpěvohry J. A. Haaseho psané na text tehdy módního libretisty a básníka Pietra Metasta- sia (1698–1792), jehož libreta opakovaně zhudebňovali např. G. F. Händel, W. A. Mozart či J. Mysliveček. Na dvoře prvních příslušníků nové madridské královské dynastie – Bourbonů se těšil nezměrné přízni především pěvec Carlo Broschi, nazývaný Farinelli (1705–1782), kte- rého dvůr najal pouze ke službám krále a jenž se tehdy stal jednou z nejznámějších osobností Madridu. Takového úspě- chu, jakého dosáhl tento neapolský kastrát, představující snad nejslavnějšího ze všech pěvců své doby, nesklidil žád- ný hudebník. Náklonnost manželky Ferdinanda VI. (1713–

1759) mu navíc vynesla jmenování rytířem Calatravským, foto archiv což byl jeden z nejvýznačnějších rytířských řádů španělské- Teatro Real v Madridu ho království. Nové divadlo bylo slavnostně otevřeno za přítomnosti panov- Nicméně i někteří španělští hudebníci té doby dosáhli znač- nice 19. listopadu 1850. Jakožto stánek zasvěcený opeře se ného uznání v zahraničí. Ve druhé polovině 18. století napří- ujímá svého poslání uvedením Donizettiho Favoritky. Prv- klad Mozartově Figarově svatbě úspěšně konkurovalo mis- ní premiéru nového divadla zahajuje slavná pěvkyně Mari- trovské dílo valencijského rodáka Vicente Martína y Solera etta Alboniová po boku Itala Gardoniho a Paola Barroilhe- (1754–1806) Podivná věc (Una cosa rara). Není příliš pře- ta. Alboniová už má všechny rysy moderní primadony, nebo kvapující, že Martín y Soler začal svoji kariéru v Itálii, poz- – řečeno pokleslým jazykem některých našich médií – celeb- ději dosáhl značných úspěchů ve Vídni, kde spolupracoval rity. Požaduje za každý večer 10 000 realů, což byl i na teh- s Lorenzem da Pontem (1749–1838) a od roku 1788 v Pet- dejší dobu více než úctyhodný obnos. Jen pro zajímavost – ve rohradě, kde dokonce složil operu na libreto carevny Kate- srovnání s dneškem to znamená přibližně 1 250 000 korun řiny II. (1729–1796). českých. V oboru instrumentálním zanechal ve španělské hudbě trva- Právě dokončená budova Královského divadla splňovala lou stopu Luigi Boccherini (1743–1805). Stal se průkop- požadavky na moderní scénu, jež vzešly z diskusí mezi Fran- níkem tehdy nových forem, jakými byly smyčcový kvartet cií a Itálií o charakteru nové architektonické typologie, jež se a kvintet, které teprve skvělá budoucnost čekala. Ačkoliv rozvíjela v celé Evropě v průběhu 18. a 19. století. Francouz- se o něj ucházelo Prusko a pruský král Friedrich Vilém II. ský architekt Blondel ve svém díle Kurs architektury, publi- (1744–1797) mu udělil honosný titul skladatel královské kovaném v roce 1771, doporučoval, aby divadla byla budova- komorní hudby, zůstává Boccherini do konce života věrný mi s dostatkem volného prostoru ve svém okolí a se snadným španělskému královskému dvoru. přístupem pro kočáry návštěvníků, vnitřními arkádovými Slavné Coliseo bylo v provozu až do roku 1817, kdy se postup- dvory určenými k osvěžujícím procházkám apod. ně začalo ukazovat, že již potřebám madridských milovníků V roce 1867 došlo v divadle k požáru, který naštěstí nena- opery nestačí. A tak král Ferdinand VII. (1784–1833) pově- páchal větší škody. O rok později byla svržena z trůnu Isa- řil svého dvorního architekta Isidra Gonzáleze Velázque- bela II. a divadlo přejmenováno na Národní operní divadlo, ze vybudováním divadla nového. V původních plánech se původní název Královské divadlo mu vrátil až v roce 1874 sice počítalo pouze s rozšířením a přestavěním budovy diva- mladý král Alfons XII. (1857–1885). dla stávajícího, ale protože její stav byl natolik špatný, že se První známky modernizace se dotkly madridské opery musela nakonec strhnout, začíná v roce 1818 hlavní mad- v roce 1888, kdy byla do celé budovy zavedena elektřina. ridský architekt Antonio López Aguado se stavbou divadla Další požár propukl v roce 1916, po němž, bohužel, nedo- nového, dnes známého jako Teatro Real (Královské diva- šlo k požadované instalaci železné opony, jež by oddělila sál dlo). Protože se však oproti všem předpokladům jeho stavba od scény, ale pouze k nevelkému posílení hasičského sboru velice protáhla, bylo nakonec dokončeno až v roce 1846 za a menším úpravám v elektroinstalaci. panování královny Isabely II. (1830–1904), jedné z nejnad- Po představení Pucciniho Bohémy 5. dubna 1925 byla budo- šenějších obdivovatelek operního žánru. va divadla z důvodu pronikání spodní vody na dlouho uza- zahranií  vřena. Veřejnosti začala opět sloužit, nejprve jako koncertní ko evova Semjona Kotka. Nabídku obou divadel dále dopl- sál, až od 13. října 1966. Stále sílící tlak madridské kultur- ňují baletní představení a symfonické koncerty. ní veřejnosti dal podnět k rekonstrukci divadla a navráce- Pro české čtenáře stojí za zvláštní zmínku, že v této sezo- ní jejímu původnímu účelu – provozování divadla. Tak od ně byla uvedena v Teatro Real Janáčkova opera Z mrtvého roku 1988 začala rozsáhlá a velice nákladná rekonstrukce domu – koprodukční inscenace z Paříže, v níž vystoupili i češ- historické budovy Teatro Real na Plaza de Oriente podle tí operní pěvci Jiří Sulženko, Luděk Vele a Miroslav Švej- plánů vyhotovených již v šedesátých letech. 11. října 1997 da. Obě divadla uvádějí pravidelně i představení pro dětské se pak mohlo konat slavnostní znovuotevření rekonstruova- publikum – ve Španělsku je oblíbená opera nedávno zesnu- né budovy. Na programu byla dvě díla významného španěl- lého skladatele Xaviera Montsalvatga Kocour v botách. Na ského skladatele Manuela de Fally – balet Třírohý klobouk repertoáru obou operních domů najdeme pravidelně ope- (v originální výpravě Pabla Picassa z doby světové premiéry ry španělských skladatelů, nejen těch běžně uváděných, ale díla v Londýně v roce 1919) a opera La vida breve (Krátký i novinky. Péče, jakou obě divadla věnují současné domá- život). cí tvorbě, je příkladná. V operních představeních vystupují V této souvislosti je nutno zmínit péči, jakou Teatro Real ješ- nejen přední španělští operní pěvci, ale i vynikající umělci tě v době, kdy sloužilo svému původnímu účelu, tedy do roku z celého globalizovaného operního světa. Samozřejmě se to 1925, věnovalo uvádění novinek předních španělských skla- týká i dirigentů a režisérů. Uměleckým ředitelem Teatro datelů. Byla zde premiérována díla Emilia Arriety, Tóma- Real je Emilio Sagi, hudebním ředitelem významný diri- se Bretóna, Ruperta Chapího, Conrada del Campa, Ama- gent Jesús López Coboz, hudebním ředitelem Gran Teatro dea Vivese, Joaquína Turiny a dalších. I v nově rekonstru- del Liceo je německý dirigent Sebastian Weigle. ované budově se pravidelně uvádějí španělské novinky. Tak V obou hlavních španělských divadlech v Madridu i v Bar- hned krátce po otevření zde 18. listopadu 1997 poprvé zazně- celoně se provozuje opera na vysoké evropské úrovni. Svědčí la opera Antona Garcíi Abrilse Divinas Palabras s Pláci- o tom i záznamy představení z těchto divadel na DVD. dem Domingem v hlavní roli. Dirigoval tehdejší šéf García Na nosičích fi rmy Opus Arte jsou zaznamenané inscenace Navarro. z Teatro Real v Madridu: Verdiho La Traviata – v hlavních V době, kdy Teatro Real nesloužilo opeře, se tento žánr pro- rolích zpívají Norah Amsellem, José Bros a Renato Bruson, vozoval v druhém madridském divadle Teatro de la Zarzue- za dirigentským pultem je Jesús López Coboz, režisérem je la, které bylo otevřeno 10. října 1856 (původně se jmenova- Pier Luigi Pizzi, Merlin Isaaka Albénize (dirigent José de lo Teatro Lírico Nacional La Zarzuela). V roce 1909 bylo Eusebio, režisér John Dew) a Pucciniho Tosca s Danielou silně narušeno požárem a teprve po čtyřech letech znovu Dessè, Fabiem Armiliatem a Ruggerem Raimondim (diri- otevřeno. I zde se konaly některé světové premiéry španěl- gent Maurizio Benini, režie Nuria Espert). ských oper, např. v roce 1980 zde byla poprvé uvedena opera Poměrně bohatší jsou záznamy z Gran Teatro del Liceo El poeta od Federika Morena Torrobase. Po znovuotevře- z Barcelony. Firma TDK vydala inscenaci Händelova Giu- ní Teatro Real se v tomto divadle uvádějí zarzuely, komorní lia Cesara (dirigent Michael Hofstetter, režie Herbert Wer- opery a některé soudobé novinky. nicke), Belliniho Puritány s Editou Gruberovou (dirigent Přestože hlavním městem Španělska je Madrid, Teatro Real Friedrich Haider, režie Andrei Serban) a Rossiniho Ces- o své prvenství mezi španělskými operními domy soupeří tu do Remeše s proslulou španělskou sopranistkou Marií s barcelonským Gran Teatro del Liceo, které bývá často Bayo (dirigent Jesús López Coboz, režie Sergi Belbel). Fir- považováno za první operní scénu Španělska. Zmiňme se ma Opus Arte vydala záznam Monteverdiho Orfea (Jordi proto, alespoň ve stručnosti, o tomto významném operním Savall, Gilbert Defl o), kontroverzní inscenaci Mozartova domě. Původní budova byla postavena v roce 1847, za čtrnáct Dona Giovanniho (Bertrand de Billy, Calixto Bieito), Ver- let však lehla popelem. Poměrně rychle byla postavena zno- diho Aidu (Miguel Ángel Gómez, José Antonio Gutiérrez) vu (se zachováním původního stylu exteriéru) a již 20. dubna a Macbetha se španělským barytonistou Carlosem Alva- 1862 otevřena. Prostředky na rekonstrukci se získaly z pro- rezem a Marii Guleghinou (Bruno Campanella, Phyllida deje tisíců akcií. Dědicové těchto akcionářů mají dodnes prá- Lloyd). Krásným dokumentem živé péče o Wagnerův skla- vo na jedno volné sedadlo v hledišti divadla. Gran Teatro del datelský odkaz jsou záznamy inscenací oper Tristan a Isolda Liceo patří k nejkrásnějším divadelním budovám na světě s Deborah Polaski a Johnem Treleavenem v hlavních rolích vůbec, má obrovské hlediště, původně pro 4 000, dnes 2 400 (Betrand de Billy, Alfred Kirchner) a celý Prsten Nibelungův diváků. I zde se uvádějí španělské novinky (stanovy divadla (Betrand de Billy, Harry Kupfer). V katalogu fi rmy EMI ukládají provozovat alespoň jednu španělskou operu roč- najdeme ještě snímky oper Lady Macbeth Mcenského újez- ně), oblíbený italský repertoár a velkou tradici zde má péče du Dmitrije Šostakoviče (Alexander Anissimon, Stein Win- o operní odkaz Richarda Wagnera. 31. ledna 1994 budo- ge) a Hamlet Ambroise omase (Betrand de Billy, Patrice vu zničil požár, ale okamžitě se počalo s jeho rekonstrukcí. Caurier a Moshe Leiser) s hvězdným obsazením hlavních Divadlo bylo 7. října 1999 uvedením Pucciniho Turandot rolí Natalií Dessay a Simonou Keenlyside. znovu předáno operymilovné veřejnosti. Kromě těchto velkých operních center se opera ještě provo- Obě divadla pracují v podstatě stejným systémem. V sezoně zuje v dalších španělských městech, např. v Oviedu, Málaze, uvádějí zhruba deset operních inscenací, které provozují sta- Seville, Valladolidu a na řadě festivalů. • gionovým způsobem, tzn., že se nastuduje jeden titul, ode- hraje se zhruba desetkrát (záleží na divácké přitažlivosti), a pak se nastuduje další. Mnoho inscenací vzniká v kopro- dukci s jinými divadly (i tato dvě divadla mají své společné inscenace) z celé Evropy i ze zámoří, např. s Curychem, obě- ma londýnskými scénami, Lipskem, Bruselem, Amsterda- mem, ale i s americkými operními divadly v San Francisku a Los Angeles. Tento hlavní repertoár je ještě rozšířen kon- certním provedením některých oper. Např. v příští sezoně bude v Teatro Real v Madridu uveden Bergův Wozzek, které- ho doplní koncertní provedení stejnojmenné opery Manfre- da Gurlitta (na stejný námět). Inscenaci Proko evovy opery Láska ke třem pomerančům doplní koncertní provedení Pro-  zahranií

K velkým lákadlům letošního ročníku patří premiéry dvou zámek sanssouci operních produkcí, které se uskuteční v zámeckém divadle Nového paláce. V novodobé premiéře zde bude inscenová- v postupimi na cestách no dramma giocoso Baldassara Galuppiho s názvem „Le k mozartovi nozze di Dorina“, připomínající nejen názvem Mozartovu operu Figarova svatba (Le nozze de Figaro). Galuppi, rodák  Jana Vašatová z benátského ostrova Burano, zkomponoval tříaktové dílo na libreto Carlo Goldoniho r. 1755, tedy 30 let před Mozar- Nedaleko Berlína, v zámeckém areálu postupimského Sans- tovým a Da Ponteho Figarem, přičemž libreto obdivuhod- souci, se letos v první polovině června uskuteční už 52. roč- ně nastoluje podobné zápletky mezi panstvem a služebnic- ník mezinárodního hudebního festivalu, zaměřeného na tvem, milostné hry a žárlivost, včetně osoby komorné, pážete starou hudbu. Tentokrát vykročila festivalová dramaturgie a zahradníka. Galuppi výstižně hudebně charakterizuje oso- na cesty vedoucí k Mozartovi a snaží se zachytit proměny by a akcentuje komično podobně jako hlavní „uzly“ vyprávě- epoch, k nimž došlo od velkého Johanna Sebastiana Bacha ní; ansámbly na konci jednotlivých aktů už směřují výrazně až ke geniálnímu dílu salcburského rodáka, a které ovlivni- do klasicistního stylu. Ostatně Mozart – tak jak to patřilo ly celý hudební svět. Tedy dobu, v níž se vytvářely nové for- k dobové praxi – zkomponoval do provedení Galuppiho ope- my, zkoušely nové stylistické prostředky, vynalézaly nástroje ry v Salcburku r. 1775 svou slavnou koncertní árii „Voi avete a ustavila se instituce veřejných koncertů, dobu, kdy se hud- un corde fedele“ KV 217, určenou pro Dorinu. Pro úplnost ba vydala na jedinečné pole tvůrčího experimentu – přelo- dodejme, že Galuppi je autorem 91 scénických děl a spolu mové období, označované jako předklasicismus, jako galant- s Goldonim, s nímž začal spolupracovat r. 1749, vytvořili 15 ní nebo citový sloh či shodně s literárním hnutím „Sturm komických oper, které byly uváděny po celé Evropě. Na fes- und Drang“, tedy Bouře a Vzdor. Na cestách k Mozartovi tivalu operu Le nozze di Dorina uvede Kammerakademie chce festival ukázat, že slavný salcburský rodák v žádném Potsdam za hudebního vedení Sergia Azzoliniho a v režii případě nespadl z nebe, ale byl jedinečným způsobem propo- Heinricha Horstkotta. jen se stylovým kvasem své doby. V rámci 27 večerních kon- Podruhé se opona zámeckého divadla zvedne pro loutkový certů, 4 koncertů pro děti, 7 operních představení, 3 hudeb- singspiel Josepha Haydna s názvem „Die Feuerbrunst, oder ních-literárních večerů a mnoha dalších akcí, odehrávajících Das abgebrannte Haus“ (Požár aneb Vyhořelý dům), kte- se na celkem 28 místech rozsáhlého postupimském areálu, rý zcela ve stylu někdejších kočovných společností provede nezazní téměř žádné Mozartovo dílo. Program, na němž loutkové divadlo e Carter Family Puppet eatre z ame- se podílí okolo 740 umělců z 10 zemí, se soustředil přede- rického Seattlu. Hudební stránku zajišťuje soubor historic- vším na jeho předchůdce. Amsterdamský barokní orchestr kých nástrojů Capella Augustina s uměleckým vedoucím za řízení Tona Koopmana přednese díla Bacha a jeho synů, Andreasem Speringem a inscenace je výsledkem koproduk- Le Concert Spirituel a Hervé Niquet se zaměří na reper- ce hudebního festivalu v Postupimi a amerického loutkové- toár pařížských koncertů, jejichž název nese, italskou instru- ho divadla. Haydn komponoval svou dvouaktovou loutkovou mentální hudbu zahraje Accademia Byzantina s Ottaviem komedii v letech 1776/78 ve službách knížete Esterházyho, Dantonem, španělské kantáty a instrumentální hudbu před- který byl otevřený všem druhům umění a nechal si v Ester- mozartovské doby představí soubor Al Ayre Espagnole za háze naproti knížecímu opernímu divadlu postavit i diva- řízení Eduarda Lopeze Banza. Da-Ponte-Oktett a Ensem- dlo loutkové. Haydn sám měl ovšem také loutkové divadlo, ble Saraband zprostředkuje svým vystoupením v zámeckém a tak není jasné, kde vlastně bylo dílo provedeno – záhadou parku návštěvníkům exotismus „Alla turca“. Na festival je je i historie jeho ztracené a roku 1935 znovunalezené parti- pozvána Musica Antiqua Köln se Stellou Doufexis a Rein- tury. K osobám a jednajícím zde patří především Kašpárek hardem Goebelem, Gesualdo Consort z Amsterdamu a řa- a Kolombína. da dalších předních souborů z Německa, Belgie či Nizoze- Hudební festival v Postupimi se na cesty, vedoucí k vídeňské- mí, v jejichž podání zazní např. díla Carla Philippa Ema- mu klasicismu, vydává od 2. do 18. června 2006. Bližší infor- nuela Bacha, Boccheriniho, Galuppiho, Haydna i hudba mace najdete na www.musikfestspiele-potsdam.de. • mannheimského dvora, skladby věnované pruskému králi Friedrichu Wilhelmu II. nebo díla, která ožívala v někdej- ší vídeňské hudební společnosti kolem barona van Swiete- na a pro kterou Mozart k provádění připravoval partitury

Bacha a Händela. Pro všechna tato díla má Postupim, která foto archiv hrála (nejen) v hudebních dějinách důležitou roli, vynikající a možno říci dobově originální provozovací prostory – různé hudební místnosti Friedricha Wilhelma II., zámecké diva- dlo v Novém paláci, královské koncertní prostory v Mramo- rovém paláci a v Palmovém sále Nové zahrady – to vše jsou skvosty nejen z kulturně-historického hlediska, ale také po stránce architektury, dobového vybavení a akustiky. Nádher- né prostředí přibližují pořadatelé festivalu návštěvníkům při hudebních procházkách zámkem i volnými koncerty v Bran- denburských zahradách, kde všude je jakoby na dosah ještě znějící historie: Friedrich II. hrál na fl étnu a miloval italskou operu, Friedrich Wilhelm II. patřil k virtuózům na violon- cello, princ Louis Ferdinand komponoval a jako pianistu ho cenil i Beethoven, Friedrich Wilhelm IV. jmenoval Felixe Působivý interiér zámeckého divadla v Novém paláci Mendelssohna dvorním kapelníkem a Giacomo Meyerbee- ra generálním hudebním ředitelem… dlouhá tradice umě- nímilovného panstva, jejíž pramen je díky postupimskému festivalu stále živý. zahranií 

Po hudební stránce mělo nastudování Julietty, díla, jež svou julietta v císaském náročností takřka přesahuje možnosti vysokoškolských stu- dentů, vysokou úroveň. Rozhodně si nikterak nezadalo s tím, schönbrunnu co bývá slyšet na českých a moravských provinčních scénách; Vídeň, Universität für Musik někdy se na této kvalitativní úrovni pohybují i pražské pro- und darstellende Kunst  Jan Dehner dukce. Scénický tvar, tak stylově protichůdný duchu opery, snad u nás nebývá k vidění, je ale nutno přiznat, že i v tomto Vídeňská Universität für Musik und darstellende Kunst je ohledu bývá u nás pohled na jeviště někdy neveselý. svého druhu paralelou pražské AMU, ovšem mnohem větší. Jen Institut zpěvu a hudebního divadla má skoro 210 studen- Universität für Musik und darstellende Kunst Wien – tů, kteří ve třech třídách připraví během školního roku na Bohuslav Martinů: Juliette. Dirigent Ivan Pařík, režie deset operních večerů (jak inscenací, tak scénických koncer- Reto Nickler, scéna Liesl Raff , kostýmy studenti Mode- tů či průřezů). Dramaturgie je zaměřena spíše na soudobou schule Michelbeuren. Premiéra 24. 3. 2006 v Zámeckém operu, hraje se i klasická opereta. divadle v Schönbrunnu. Psáno z reprízy 31. 3. 2006. • V závěru března uvedli posluchači a nedávní absolventi její- ho Institutu zpěvu a hudebního divadla v zámeckém divadle v Schönbrunnu čtyřikrát Juliettu Bohuslava Martinů. Hlav- ním iniciátorem byl nepochybně Ivan Pařík (na vídeňské premiéra a dv reprízy univerzitě je profesorem už osmým rokem, v Čechách byl v komické opee berlín např. šéfem plzeňské opery), který také vedl hudební nastu-  dování a dirigoval premiéru i poslední představení (hrálo se Berlín, Komische Oper Josef Herman celkem čtyřikrát). Režisérem byl Švýcar Reto Nickler, který vyučuje scénickou stránku hudebnědramatického ztvárnění Tři večery v berlínské Komické opeře znamenaly setkání postav v téže třídě, v níž Ivan Pařík vede studenty k hudeb- se třemi zcela odlišnými, nicméně na první pohled součas- nímu vyjádření dramatických obsahů. nými možnostmi, jak inscenovat operu coby poutavé atrak- Julietta Bohuslava Martinů je exemplární surrealistic- tivní divadlo. ká opera – Martinů si upravil libreto podle hry Georgese Začněme premiérou, na které, mimochodem a pro srovná- Neveuxe s důrazem na oscilaci mezi skutečností a snem ní poznamenáno, kritikům vyhradili třetí řadu a posadili je a toto ladění podtrhl svým především lyrickým zhudebně- pěkně pospolu. A po představení všichni, stejně jako „běžní“ ním. Bohužel Reto Nickler se ve své režijní koncepci „návo- diváci, mohli přijít na závěrečné setkání s umělci. dem“, obsaženým v partituře, neřídil. Možná ho považoval Růžového kavalíra Richarda Strausse tu pojali jako blázni- za nedostatečný, a proto v komentáři k dílu označil za jed- vou i nostalgickou komedii o lásce, nabubřelosti, neomale- noho z kmotrů opery Franze Ka u a operu uchopil takřka nosti, stárnutí, tedy o možná nejdůležitějších věcech, které expresionisticky. Liesl Raff navrhla sice bizarní, ale v zása- člověka v životě potkávají, aniž by si je pořádně uvědomo- dě velmi brutální scénu: na odstrojeném jevišti stála pou- val. Dirigent Kirill Petrenko zdůraznil zvukové protiklady ze vysoká stěna tvořená dvířky zelených plechových skříněk partitury, od hromových žesťů až po jemná pianissima smyč- (známé z dělnických šaten v minulých dobách). Ve druhém ců, od zběsile rychlých temp po vláčná zvuková spočinutí, dějství (podle partitury na křižovatce lesních cest) byla odsu- v nichž jakoby se zastavil čas. Čas, který má v této opeře klí- nuta hlouběji a otočena „vnitřkem“ ven; ve třetím aktu (ode- čové místo, na jevišti samozřejmě připomínají také sloupové hrává se v kanceláři snů) ležela na podlaze. Kromě naprosté hodiny, a budiž to příkladem formální i významové souhry stylové a optické nepřípadnosti bylo dalším nevhodným efek- mezi dirigentem a režisérem, která celou inscenací názor- tem této dekorace hlasité bouchání dvířky skříněk. V zásadě ně prostupuje. civilní kostýmy, bližší duchu opery, než dekorace, byly dílem Režisér Andreas Homoki příběh umístnil do jediného pro- studentů Modeschule Michelbeuren. storu obřího, zpola měšťanského a zpola aristokratického Surrealistické postavy se pohybovaly na jevišti (a také se pokoje, na jehož bílých stěnách jsou znát štukatérské opra- objevovaly v horním plánu stěny ze skříněk) nezřídka styli- vy, jakoby čekal na vymalování, na sebeurčení. Chladnou zované do křečovitých póz (například Stařeček Mládí – hrál sterilností charakterizuje nezúčastněné prostředí, v němž si ho vysoký Nobuaki Kyushiki – vystupoval takřka výlučně postavy musí vydobýt své místo v životě, neboť inscenace zdů- v hlubokém předklonu), které rozhodně nepřispívají uvol- razňuje střetnutí, boj neomaleného barona Ochse s něžně něnému vokálnímu projevu. Vypracování a zpřítomnění vzá- rozkvetlou křehkou a přesto vítěznou láskou mezi Oktaviá- jemných vztahů bylo někdy až groteskní: při prvním kontak- nem a Sofi í. Pro první výjev stačila obří postel, pak se pokoj tu Julietta objala Michela zezadu a vřele mu stiskla prsa. zaplnil rokokovým černým nábytkem, který spolu s kostý- Inscenace tedy uspokojila jedině svým hudebním vypraco- my a nasvícením učinil z inscenace jakoby černobílý fi lm váním. Ivan Pařík vedl technicky zdatný studentský orches- – a soupeření původně úhledně sestavený pokoj postupně tr k barevně i dynamicky diferencovanému zvuku. Rychlé zcela destruuje, až Maršálka (famózní Geraldine McGree- pasáže, bohužel, zněly, zvláště zpočátku, poněkud robustně- vy) zpívá svou dlouhou nostalgickou zpověď v opět prázdné ji, lépe se dařily lyrické úseky (především ve druhém dějství). neosobní haluzně, v níž se, stejně jako v životě, nemá kam Z celkově velmi dobré pěvecké úrovně (přirozené, nenásilně skrýt před neodvratným stárnutím. vedené hlasy) svým mimořádným výkonem upoutali Rafael Nejhůř ovšem dopadl baron Ochs, výtečně obsazený vyso- Alvarez (nedávný absolvent školy, původem z Mexika) v roli kým statným Jensem Larsenem se zvučným sebejistým hla- Michela; dokázal využít civilní stránku vokálního projevu sem, který neomalenost a neobratnost postavy jakoby do vel- a také se v hereckém ztvárnění nejvíce přiblížil duchu díla. kého prostoru ani nemohl směstnat, tak jsou jeho gesta roz- Martina Hetzenauer jako Julietta mu byla dobrou part- máchlá, tak divoce gestikuluje a vypíná hruď coby sebestřed- nerkou; věrohodným způsobem postihla dvojlomnost snové ný panák, který ve své živočišné prostotě vůbec nechápe, co a přitom konkrétní postavy. Z dalších pěvců podali pozo- se s ním najednou děje. Když poprvé narazí na Oktaviánův ruhodný výkon Alexander Kröner (zpíval komisaře, listono- vzdor, celý jeho svět se zatřese – obří prostor se nakloní (!), še, lesního hlídače a nočního hlídače) a Paul Schweinester nábytek zčásti popadá, postavy kloužou po nakloněné plo- (úředník v kanceláři snů). Hrálo se v německém překladu, še. V posledním jednání už je pokoj vzhůru nohama a posta- který připravili Dietfried Bernet a Aleš Březina. vy se pohybují jako v katastrofi ckém fi lmu. Scénický efekt  zahranií takového kalibru, kdybychom ho byli mocni, by si sám o sobě Bischoff , světelný design Franck Evin, premiéra (první v našich poměrech bohatě vystačil. U Homokiho je však jen uvedení v Berlíně) 26. února 2006, psáno ze 6. reprízy základním významovým gestem, které se detailně rozvádí 31. března 2006. komediálně vyostřeným, bohatě strukturovaným herectvím. Právě to, spolu s perfektním zpěvem, na inscenaci fascinuje Komische Oper Berlin – Astor Piazzolla: María de Buenos nejvíc, nikoli jen zhruba vymyšlená významová konstrukce, Aires, libreto Horacio Ferrer, dirigent Per Arne Glorvigen, ale zpodobení detailního jevištního života postav. režie Katja Czellnik, scéna a kostýmy Bernd Damovsky, Crazy herecká komedie je postavená na obdivuhodné herec- světelný desig Franck Evin, premiéra 22. ledna 2006, psá- ké obratnosti všech aktérů. Štíhlá Stella Doufexis s ušlechti- no z 10. reprízy 1. dubna 2006. • le jemnou tváří už vizuálně naplňuje představu chlapeckého Oktaviána, přesto je v hodně otevřeném muchlování s Mar- šálkou i v něžných polibcích se Sofi í zřejmé, že jde o ženské pojetí lásky oproti hrubému majetnickému jednání barona Ochse. Stella Doufexis spolu s Brigitte Geller jako Sofi í dávají svým partům, zvláště společným výstupům, pěveckou noblesu a jemnou preciznost, zcela v souladu s charakte- rem svých postav a situacemi, jimiž procházejí, Faninala zpí- foto Monika Rittershaus vá a hraje Klaus Kuttler jako bázlivého měšťáka a každič- ká postava, včetně neurvalých kumpánů Ochse, má přes- ně určené jednání. Škoda, že u nás se Straussovy vynikající opery hrají tak sporadicky (po roce 1989, počítám-li dobře, pouhé čtyři inscenace a jedno koncertní provedení – málo na jednoho z klasiků XX. století). Jestliže inscenace Růžového kavalíra je vlastně tradiční interpretací jen vyhrocenou současnými technickými mož- nostmi, barokní operu Orest Georga Friedricha Händela domyslel režisér Sebastian Baumgarten do ostré aktuality. Příběh umístnil na současný Krym obydlený ruskými vojá- ky, jakýkoli náznak jevištní iluze zrušil už tím, že umístnil na jeviště orchestr a nechal pěvce příběh jen demonstrovat v popředí scény. Učinil tak zase ve zjevné shodě s dirigen- tem omasem Hengelbrockem, provedení hudebních čí- sel je sice zvukově pietní, recitativy však doprovázejí od sto- lu s vodkou a kaviárem dva otrhaní námořníci na harmo- niku a balalajku! A je to skvělé!! Na scéně stačí úředními vývěskami polepené dveře, k nimž chybí zeď, stolky a židle z nějakého bufetu, postavy oblečené v postsovětské realitě. V Berlíně korespondují s dalšími inscenacemi i operními, Zleva Brigitte Geller (Sofi e) a Stella Doufexis (Oktavián) v inscenaci Růžový kavalír ale především činoherními, které se stále bolestně vyrovná- vají s kocovinou po reálném socialismu. V opeře Marie z Buenos Aires spojoval Astor Piazzolla už v roce 1968 svět opery se světem spotřební hudby. Dal své- Umělecká agentura JAN production s. r. o. zastoupená tenoristou mu dílu podtitul „operita“, inscenátoři ho rozšířili na „tan- Janem Ježkem si Vás dovoluje pozvat go-operita“ a režisérka Katja Czellnik ho pojala jako sno- na operní festival vou vizi v prázdném světlém prostoru, z něhož není cesta ven LOKETSKÉ KULTURNÍ LÉTO 2006 a všichni aktéři tedy po celou zhruba půldruhou hodinu, co Pod záštitou ministra kultury Vítězslava Jandáka představení bez pauzy trvá, neslezou z jeviště. Dílo v průse- a náměstka hejtmana Karlovarského kraje Ing. Jiřího Behenského číku činohry, opery a baletu nese symbolický psychologický příběh, z něhož režisérka akcentovala marnou touhu postav Festival v neopakovatelné atmosféře přírodního vyrovnat se s životními traumaty, rozbít hradby kolem sebe amfi teátru, v jedinečné scenérii pod loketským hradem. a vystoupit z bezvýchodné situace. Přiznávám, že vágní hudba a procítěné deklamace ve špa- 5. 7. a 6. 7. A. Dvořák Rusalka nělštině mne pro příběh ani jeho provedení nezaujaly, nic- 7. 7. a 8. 7. P. I. Čajkovskij Evžen Oněgin * méně Berlíňané se na 10. repríze bavili dobře. Také to zjev- 14. 7. a 15. 7. W. A. Mozart Don Giovanni * ně nebylo specializované operní publikum, ale diváci všech 21. 7. a 22. 7. G. Verdi Nabucco generací, včetně nejmladších, kteří chodí do Komické opery za myšlenkově i formálně atraktivním divadlem. Není divu, Začátky představení vždy ve 21:00 hodin. že pak se v tomto městě moc nedaří muzikálům, tahle kon- Informace a objednávky: kurence je vražedná. Perfect System, s. r. o., Holubova 4, Praha 5 tel.: 251 556 988 Komische Oper Berlin – Richard Strauss: Der Rosenkava- e-mail: [email protected] lier, dirigent Kirill Petrenko, režie Andreas Homoki, scéna www.perfectnet.cz/loketfestival/ Frank Philipp Schlößmann, kostýmy Gideon Davey, sbor- mistr Robert Heimann, světelný design Franck Evin, kos- JAN production s.r.o., Kyjevská 47, Plzeň týmy Karen Rettinghaus, premiéra 2. dubna 2006. tel.: 377 322 224 e-mail: [email protected] Komische Oper Berlin – Georg Friedrich Händel: Orest, www.loketfestival.info libreto Gianguelberto Barlocci, dirigent omas Hengel- * představení ve spolupráci se Severočeským divadlem opery brock, režie Sebastian Baumgarten, scéna Robert a Ronald a baletu Ústí nad Labem Lippokovi, kostýmy Valerie von Stillfried, video Stefan Léto s Mozartem v Karlových Varech

14.7.06 Wolfgang Amadeus Mozart Kostel Figarova svatba - předehra sv. Petra Koncert pro fagot B dur, KV 191 a Pavla Symfonie č. 35 D dur "Haffnerova" KV 385 Marek Rothbauer - fagot Dirigent Alexander Apolín ...... 15.7.06 Operní a operetní koncert Lázně III Wolfgang Amadeus Mozart Don Giovanni, Figarova svatba Johann Strauss: Netopýr účinkují sólisté českých operních scén Dirigent František Drs ...... 22.7.06 Wolfgang Amadeus Mozart Lázně III Kouzelná flétna - předehra Koncert pro lesní roh č. 3 Es dur, KV 447 Symfonie č. 40 g moll, KV 550 Martin Aubus - lesní roh Dirigent Alexander Apolín ...... 11.8.06 Wolfgang Amadeus Mozart Kostel Koncert pro housle č. 3 G dur, KV 216 sv. Petra Symfonie č. 36 C dur "Linecká", KV 425 a Pavla Vladislav Liněckij - housle Dirigent Alexander Apolín ...... 16.8.06 Wolfgang Amadeus Mozart Kostel Divertimento D dur, KV 136 sv. Petra Koncert pro klarinet A dur, KV 632 a Pavla Malá noční hudba, KV 525 Jaroslav Kubricht - klarinet Dirigent Alexander Apolín ...... 23.8.06 Wolfgang Amadeus Mozart Kostel Koncert pro flétnu a harfu C dur, KV 299 sv. Petra Symfonie č. 39 Es dur, KV 543 a Pavla Jarmila Štruncová - flétna Hana Vantuchová - harfa Dirigent Alexander Apolín ...... 25.8.06 Operní a operetní koncert Lázně III Wolfgang Amadeus Mozart Don Giovanni, Figarova svatba Johann Strauss: Netopýr účinkují sólisté českých operních scén Dirigent František Drs

Začátky koncertů v 19,30 hodin.

Předprodej vstupenek Lázně III/Bad III - vestibul, po-pá 14,00-17,00, tel. 353 232 026 Infocentrum - Lázeňská ul., denně 10,00-17,00, tel. 353 232 863 Rezervace vstupenek on line: www.tickets.kso.cz, www.kso.cz,  zprávy ze zahranií

a nová inscenace Mozartovy Figarovy svatby, festivaly která bude mít premiéru na zahájení festiva- BOHUMIL HRDLIČKA lu, 2. a 3. 6. (dirigent Jaroslav Kyzlink a režisér 25. 4. 1919 – 24. 2. 2006 BBC Proms (14. 7.–9. 9.) se v letošním roce Martin Huba). zaměří na dva jubilující skladatele, Mozar- Se zpožděním dorazila do České republi- ta a Šostakoviče, stranou ale nezůstanou ky zpráva o smrti operního režiséra Bohu- ani další jubilanti, Robert Schumann, Ste- osobnosti mila Hrdličky. Čáslavský rodák zemřel ve Reich, Michael Haydn a Colin Matthews. v Německu ve věku 87 let v Düsseldorfu, V tradičním sídle londýnského festivalu, Royal Chicago Symphony Orchestra bude mít kde žil od své emigrace v roce 1957. Tím, Albert Hall, se uskuteční 73 koncertů, osm ve svém čele dva světové hudebníky. Šéfdi- že přes 50 let žil v emigraci, jeho jméno komorních koncertů bude v Cadogan Hall rigentem byl jmenován Bernard Haitink, a to vymizelo z ofi ciálních operních předlis- a pět v parcích po celé Británii. I letos zazní od sezony 2007/2008, emeritním dirigen- topadových dějin, nevymizelo ale nikdy několik skladeb vzniklých na objednávku fes- tem Pierre Boulez s nástupem od sezony z paměti těch, kteří ho zažili a znali jeho tivalu. Jsou to písně Emily Dickinson od Juli- 2006/2007. Haitink řídil CSO poprvé v roce práci. an Anderson pro mezzosoprán (Angelika Kir- 1976, Boulez poprvé v roce 1969 a v roce Hrdlička po studiu klavíru a hudební peda- schlager), sbor a orchestr; skladba sira Petera 1995 byl jmenován hlavním hostujícím diri- gogiky na Pražské konzervatoři přijal v ro- Maxwella Daviese a básníka Andrewa Moti- gentem. ce 1946 v Ostravě jako režisér v opeře ona k 80. narozeninách královny Alžběty II.; angažmá, které mu nabídl Zdeněk Cha- rekonstrukce Elgarova díla Pomp and Cir- Sakari Oramo se stane šéfdirigentem Royal labala. Po 18 inscenacích byl povolán do cumstance March, kterou podle skic provedl Stockholm Philharmonic Orchestra, a to od Prahy do Národního divadla, kde půso- Anthony Payne. Christoph Eschenbach bude sezony 2008/2009, kdy fi nský dirigent opus- bil v letech 1952 až 57. Režíroval sedm dirigovat Wagnerovu operu Siegfried, Valery tí dosavadní místo hudebního ředitele City of oper (Braniboři v Čechách, Tajemství, Gergiev Šostakovičovu Lady Macbeth Mcen- Birmingham Symphony Orchestra. Oramo Krútňava, Figarova svatba, Rigoletto, ského újezdu a Glyndebourne nabídne svou je rovněž šéfdirigentem Finského rozhlaso- Rusalka a Kouzelná fl étna), v nichž jeho produkci Mozartovy opery Cosi fan tutte. vého symfonického orchestru. Na místě šé- invenční režie rozcházející se podstat- Zahajovací večer bude dirigovat Jiří Bělohlá- fa stockholmského orchestru vystřídá ame- ně s tehdy převládajícím socialistickým vek, který tím ofi ciálně převezme místo šéfdi- rického dirigenta Alana Gilberta, který funkci realismem vyvolávala ohlas mezi diváky rigenta BBC Symphony Orchestra, závěrečný zastává od roku 2000. a odbornou kritikou. Právě poslední Kou- koncert řídí Mark Elder. zelná fl étna se stala v historii opery ND Italský tenorista Andrea Bocelli bude debu- legendou. Inscenace, na které spolupra- Festival Baltic Sea 2006 ve Stockholmu, tovat s Newyorskými fi lharmoniky v září na coval s výtvarníkem Josefem Svobodou, který vede umělecký ředitel Esa-Pekka Salo- čtyřech koncertech (6., 7., 8. a 9. 9.) v progra- byla napadena režimní kritikou a posléze nen, zahájí 20. 8. světová premiéra díla, kte- mech, které jsou označeny jako „romantické stažena z repertoáru. Znechucený Hrdlič- ré napsala rusko-švédská skladatelka Victo- árie“. Dirigovat bude umělecký ředitel Izraeli ka využil pak první příležitosti k emigraci rie Borasova-Ollas. Na festivalu, který trvá do Opera v Tel Avivu, Asher Fisch. do SRN, kde působil hlavně v Düsseldorfu 26. 8., zazní ve světové premiéře také sklad- v Deutsche Oper am Rhein. Stal se jedním ba fi nského autora jménem Kimmo Hakola Skotský skladatel Oliver Knussen se stal z nejprogresivnějších západních operních a v evropské premiéře dílo švédského auto- nositelem ceny (100.000 dolarů), kterou kaž- režisérů, jeho práci jsme však neměli mož- ra Anderse Hillborga. Šostakovičovo výročí dé dva roky uděluje Northwestern University nost poznat. Hrdlička, který i v cizině pro- připomene několik děl jubilanta v provedení v Chicagu. V roce 2004 ji získal John Adams. pagoval českou operu, se ani po roce Paavo Järviho, orchestru Mariinského diva- V průběhu sezony 2007/2008 provede Chi- 1989 do České republiky nevrátil. (vla) dla a Estonského národního symfonického cago Symphony Orchestra několik Knusse- orchestru. nových děl. Knussen se narodil v roce 1952 v Glasgowě, skladbu studoval mj. také v Tan- tu Richarda Stoltzmana napsal v roce 2002 Mezinárodní festival hudebního divadla glewood Music Center. Pozornost si získal dílo s názvem Commedia, pro Dawn Upshaw Bratislava se uskuteční ve dnech 2.–12. 6. již svými ranými skladbami, mj. svou Dru- skladbu s názvem Praise Ye the Lord (1996) 2006. Organizátorem je Opera Slovenského hou symfonií (cena Margaret Grant Prize pro soprán a orchestr; je autorem řady litur- národního divadla, která festival založila vloni 1971) a Ophelia Dances (1975 na objednáv- gických děl. Pulitzerovu cenu pro novináře s cílem integrovat operní dění ve středoevrop- ku k 100. výročí narození Sergeje Kusevické- a umělce založil vydavatel Joseph Pulitzer ském regionu a vytvořit platformu pro výmě- ho). Knussen se věnuje systematicky i dirigo- v roce 1917. Hudební cena byla poprvé uděle- nu uměleckých názorů a vzájemnou inspi- vání, pohostinsky řídil mj. Chicago Sympho- na v roce 1943 a jejími nositeli jsou mj. Aaron raci tvůrců, interpretů a dramaturgů. Letos ny, Cleveland Orchestra, New York Philhar- Copland (Appalachian Spring, 1945), Samuel vystoupí kromě domácích souborů – Opery monic, Boston Symphony, London Philhar- Barber (opera Vanessa, 1958) a John Adams a Baletu SND – divadla z Rakouska, Maďar- monia, BBC Symphony, City of Birmingham (On the Transmigration of Souls, 2003). ska a Čech. Z Vídně přijede Neue Oper Wien Orchestra ad. V roce 1995 podepsal exklu- se svou novinkou Zauberfl öte 06 od oma- zivní kontrakt s Deutsche Grammophon na se Pernesa (4. 6.), z Budapešti zavítá do Bra- dirigování děl 20. století včetně svých vlast- r*zné tislavy soubor Státní opery s jedním z klíčo- ních skladeb. vých děl maďarské klasiky 20. století – Krva- Autorství Bachových suit pro violoncello. vou svatbou Sándora Szokolayho (5. 6.) v režii Yehudi Wyner získal Pulitzerovu hudební Australský muzikolog Martin Jarvis tvrdí, že Balázse Kovalika. Národní divadlo z Prahy se cenu 2006 za svůj klavírní koncert s názvem violoncellové suity nenapsal Johann Sebas- představí s českou klasikou: Smetanovou Chiavo in Mano. Skladba byla premiérová- tian Bach, ale jeho druhá žena Anna Mag- Prodanou nevěstou (10. 6.) a Janáčkovou na Bostonským symfonickým orchestrem dalena. Profesor na Charles Darwin Univer- Její pastorkyní (9. 6.) Hostitelská scéna SND se sólistou Robertem Levinem 17. 2. 2005. sity v Darwinu a dirigent městského symfo- uvede jednak své inscenační novinky (Britte- Kanadský skladatel Yehudi Wyner (nar. 1929) nického orchestru strávil přes 30 let výzku- nův Peter Grimes, 8. 6., Čajkovského Eugen studoval na newyorské Julliard School, na mem Bachova odkazu. Anna Magdalena, kte- Oněgin, 12. 6.) a operu e Players od Jura- Harvardě a v Yale. Složil přes 60 děl a Pulitze- rá byla údajně kopistkou Bachových děl (její je Beneše (7. 6.). Čerstvé novinky reprezen- rovu cenu získal již dříve, v roce 1998 za Horn- rukopis je známý z řady Bachových autogra- tují původní slovenský balet Don Juan (6. 6.) trio. Pro klavíristu Emanuela Axe a klarinetis- fů), se za Johanna Sebastiana provdala v roce zprávy ze zahranií 

1721, ale Jarvis tvrdí, že Anna Magdalena žila v domě Bacha již několik let předtím a napsa- la šest suit pro violoncello, některé z Goldber- gových variací a první preludium z Dobře tem- perovaného klavíru. Violoncellisté, kteří mají Bachovy suity ve svém kmenovém repertoá- ru, s Jarvisovým názorem nesouhlasí. Julian Lloyd Weber prohlásil, že suity jsou „stylis- ticky naprosto Bach“ a že „řada skladatelů měla strašlivý rukopis, což vedlo přirozeně k tomu, že byly pořizovány čitelnější kopie a originály byly potom vyhozeny“. Steven Isserlis řekl: „Nemůžeme říci, zda je to sku- tečně pravda stejně jako nemůžeme doká- zat, že Anne Hathaway nenapsala některé ze Shakespearových děl – nevěřím, že by to byla seriózní teorie“. Podobně skeptičtí jsou i věd- ci, například Stephen Rose z Londýnské uni- verzity: „Je pravděpodobné, že Anna Magda- lena opravovala a revidovala řadu jeho skla- deb, ale není zde dostatečně důkazů, že by sama byla autorkou cellových suit.“ Pěvecký sbor Kantiléna Brno foto archiv "eská hudba Úspěch českých sborů v Neerpeltu. 54. ročník Evropského hudebního festivalu pro mládež v belgic- kém Neerpeltu přinesl řadu úspěšných ocenění účastníkům z České republiky. Tento dnes již světo- vě renomovaný festival je spojen se soutěží mladých hudebníků. Pravidelně se střídá jeden ročník v zahrani"í instrumentální a jeden ročník vokální. Letošního (vokálního) festivalu se zúčastnilo 99 sborů (tedy přes 4000 mladých lidí) z 21 evropských zemí a z Číny. Mezinárodní porota složená z 29 členů ze Moravská fi lharmonie Olomouc se v květ- 14 zemí posuzovala výkony sborů ve třech základních kategoriích (dětské sbory, mládežnické sbory nu představila na čtyřech koncertech v Hong dívčí nebo chlapecké a smíšené sbory) a ve stejných třech kategoriích sborů vyspělých. Ve všech Kongu, a to v Coliseu, aréně pro 10 000 divá- kategoriích je přesně určen repertoár, v němž vedle povinné skladby musí být i skladba jednohlasá ků. Hlavní protagonistkou byla populární zpě- a skladby polyfonní. Kromě těchto kategorií se v letošním ročníku objevila i nová kategorie, kte- rá byla volná a mohly v ní vystoupit soubory, které se kombinací vokální a instrumentální složky vačka Joey Yung, kterou náš orchestr dopro- dosud nemohly přihlásit ani do ročníku vokálního, ani instrumentálního. A právě v této kategorii vodil pod taktovkou Stanislava Vavřínka. získal pražský soubor Musica e Danza, vedený Helenou Séquardtovou, 1. cenu cum laude a svým folklorně laděným vystoupením potěšil nejen při soutěži, ale i na koncertě vítězů. Michal Monoszon, mladý talentovaný pia- Kromě 1., 2. a 3. ceny jsou na soutěži v Neerpeltu udělovány i 1. cena cum laude a 1. summa cum laude, která je skutečně nejvyšším oceněním. Za poslední ročníky soutěže se zvýšila hranice nároč- nista a skladatel, posluchač 1. ročníku HAMU nosti pro udělování cen, takže dnes i 2. cena má svůj smysl a svou vypovídací hodnotu. Z 15 čes- v Praze u prof. Františka Malého, získal 2. 4. kých zúčastněných souborů získala brněnská Kantiléna jako jediný sbor celého festivalu 1. cenu první cenu a cenu Concours Musical de Fran- summa cum laude, a to v kategorii vyspělých sborů. Je to potěšující o to více, že mladý sbormistr ce v mezinárádní soutěži Concours Musical Jakub Klecker pokračuje v tradici vysoké umělecké úrovně dlouholetého sbormistra Ivana Sedláč- de France v Paříži, pořádanou pod patronací ka (pod jehož vedením získala Kantiléna stejné ocenění v Neerpeltu již před 22 lety). Pět dalších českých sborů získalo 1. cenu cum laude (Mládežnický sbor Ondrášek z Nového Jičína vedený Jose- francouzského Ministerstva kultury a komu- fem Zajíčkem, Pueri Gaudentes z Prahy vedení Zdenkou Součkovou, dětské sbory Jitřenka vedená nikací. Finálovému klání předcházela vyřa- Jitkou Valentovou a Canzonetta vedená Annou Knotkovou – oba z Českých Budějovic – a dokonce zovací kola po celé Francii, dále v Lotyšsku, ve dvou různých kategoriích Slavíčci vedení Alicí Stavělovou z Prahy). Dále si české sbory (z Čes- Polsku, Belgii a Španělsku a také výběr sou- kého Krumlova, Liberce, Prahy, Českých Budějovic, Třebíče a z Litoměřic) odvezly čtyři 1. ceny, dvě 2. ceny a jednu 3. cenu. V Neerpeltu byly úspěchy českých souborů velmi ceněny jak mnohými čle- těžících dle zaslané live DVD nahrávky. Mladý ny poroty, tak i organizátory festivalu. umělec se zároveň úspěšně prezentoval jako skladatel, když ve fi nálovém kole jako povin- setkala s velkým úspěchem, publikum odmě- hradě, kde zazněla suita z Proko evova bale- nou skladbu uvedl svou klavírní sonátu e moll nilo náš soubor ovacemi ve stoje. Pod taktov- tu Romeo a Julie, Dvořákova Symfonie č. 8 s názvem Monoszonsonáta. kou dirigenta Státní opery Praha Richarda a i zde pak skladba současné srbské autor- Heina vystoupili sólisté SOP Nikolaj Višňakov ky Ireny Popovič Král a slon. I ta byla vyzna- Barytonista Vladimír Chmelo se v dubnu (Arrigo), Miguelangelo Cavalcanti (Monforte), menána přítomností skladatelky. V květnu se představil jako Sharpless v sérii představe- Anna Todorova (Elena) a Jurij Kruglov (Pro- Janáčkova fi lharmonie Ostrava vydala do Špa- ní Pucciniho Madama Butterfl y v Janově. cida), účinkoval orchestr, sbor a balet Státní nělska s dirigentem Jakubem Hrůšou a hous- Inscenaci režírovala slavná sopranistka Rena- opery Praha. listou Romanem Patočkou, aby vystoupila na ta Scotto, dirigoval Julian Kovatchev, titulní 11 koncertech v různých městech včetně Bar- roli zpívala Alessandra Pacetti a Pinkertona Janáčkova fi lharmonie Ostrava trávila celony, kde turné vyvrcholilo. Na programu Alberto Cupido. a bude trávit závěrečné měsíce sezony pře- byly skladby A. Dvořáka, E. Lala, W. A. Mozar- vážně na cestách. V dubnu orchestr usku- ta, J. Brahmse a Koncert pro klavír a orchestr Soubor Státní opery Praha zahájil 29. 4. tečnil zájezd do Chorvatska a Srbska, kde č. 1 F. Chopina se sólistou Ramónem Collem. 2006 operní festival v polské Bydgoszczi (29. pod vedením významného italského dirigen- V závěru června se pak orchestr rozdělí. Jed- 4.–14. 5.) s představením opery Giuseppe ta Gaetana Delogu vystoupil na dvou kon- na část zamíří na jih Itálie a druhá společně Verdiho Sicilské nešpory. Festival se uskuteč- certech. Program koncertu v Záhřebu nabídl s šéfdirigentem eodeorem Kucharem do nil poprvé v roce 1994 z iniciativy tamní Ope- kromě dvou symfonických básní z cyklu Má Austrálie, kde se představí v rámci Austral- ry NOVA a jejího ředitele Macieje Figase a stal vlast Bedřicha Smetany a Franckovy Symfo- ského festivalu komorní hudby – nejprestiž- se od té doby prestižní zahraniční přehlídkou nie d moll také skladbu chorvatského autora nějšího na jižní polokouli. V srpnu je v plánu operních, operetních, baletních i muzikálo- Srečka Bradiče Homo erectus, jejímuž uve- další výjezd do Itálie, opět se šéfdirigentem vých produkcí. Inscenace Sicilských nešpor, dení byl přítomen i samotný autor. Atraktivní eodeorem Kucharem. jejíž premiéra se ve Státní opeře Praha kona- byl i program následujícího koncertu v Běle- Zpracovala Jitka Slavíková la měsíc před hostováním v Bydgoszczi, se  studie, komentáe zlatá éra "eské opery vi. aby se nezapomnlo eva zikmundová  Radmila Hrdinová

Vznosná štíhlá postava, graciézní chůze v rolích aristokra- tických a ztěžka našlapující osudem zdeptaná Kostelnička. Krásné oči odrážející dychtivost po vědění. A především nád- herný hlas sílící od rolí lyrických k dramatické průbojnosti a výrazu. Taťána, Elvíra, Rusalka, Mařenka, Káťa Kaba- nová, Zuzana Vojířová, Sieglinda, Fricka, Alžběta, Emilia Marty… Po léta pedagožka vedoucí adepty pěveckého umění k pokoře a víře v ideál. To je Eva Zikmundová, která nechybí na žádné domácí operní premiéře a neúnavně sleduje i dění v zahraničí. Naslouchat jejímu vyprávění je zážitek, který obohacuje rozum i duši.

Být Domanínskou v Brně Po operních prknech jsem netoužila. Chtěla jsem být hereč- kou. Když jsme se přestěhovali z rodné Kroměříže do Brna, chodila jsem s maminkou do divadla i na koncerty. Byla vál- ka, děti na večerní představení nesměly a moment nebezpečí mě vzrušoval. V kvartě na gymnáziu jsem se odhodlala vyslo- vit přání stát se herečkou. Maminka v mládí strašně toužila po divadle, ale rodina by nepřipustila, aby se dala „ke kome- diantům“. Měla pro mě pochopení, ale věděla, že u nás roz- hoduje tatínek. Při nedělním obědě jsem řekla, že bych se ráda přihlásila na dramatickou konzervatoř. Tatínek, výbor- ný češtinář a němčinář, který externě na konzervatoři vyu- čoval, vzhlédl od nudlové polévky a řekl: „Divadlo? Nikdy. To je noční život a líčidla. Ty uděláš maturitu na klasickém foto archiv Eva Zikmundová gymnáziu.“ A bylo to. O tatínkově slově se nediskutovalo. O rok později ve mně vzbudila v soukromých hodinách zpěvu platnou kvalifi kaci. Bezmála roční spor s úřady, kdy mi hro- profesorka Věra Střelcová myšlenku, že bych se mohla poku- zila žaloba z „rozkrádání majetku v socialistickém vlastnic- sit o zkoušky na pěvecké oddělení konzervatoře. Tehdy pro tví“, jsem sice vyhrála, ale potupnou větu o své nekvalifi ko- mě opera sice ještě tolik neznamenala – hrála jsem na klavír, vanosti jsem nedokázala překonat. Absolvovala jsem znovu vášnivě recitovala, závodně plavala – ale byla to cesta k diva- talentovou zkoušku a celé studium – po osmadvaceti letech dlu! Tatínkova reakce byla jednoznačná: „Ne! Už jsem řekl!“ na jevištích doma i v cizině a čtrnácti letech pedagogické Měla jsem ale připravený trumf: zvládnu obojí, konzervatoř práce! Ale zvládla jsem to, občas se zaťatými zuby, jen aby i gymnázium. „Prosím, ale vyjednáš si to na Zemské školní mne už nikdy nikdo neponižoval. radě sama.“ Podařilo se a dva roky jsem chodila dopoledne Jako studentka brněnské konzervatoře jsem zažila jevištní do gymnázia a odpoledne na konzervatoř, kde jsem kontra- debut Libuše Domanínské v Blažence v Tajemství a sledo- hovala první dva ročníky. Po maturitě na gymnáziu jsem byla vala ji do doby, kdy se stala v brněnském hudebním živo- přijata na JAMU. Tam mne zasáhla osudová rána, když jsem tě pojmem. Tehdy se zrodil můj sen „stát se Domanínskou ve třetím semestru málem přišla o hlas. Zdeptaná jsem se v Brně“. Na přání profesora Ferdinanda Pujmana jsem uchytila v Československém státním souboru písní a tanců. nakonec napsala žádost o sólové předzpívání i do pražského Vysněné operní árie nahradily budovatelské písně na stadió- Národního divadla. Sama bych se nebyla odvážila. nech. Cestou na Světový festival mládeže do Bukurešti jsem Mou první rolí při hostování na angažmá byla Vendulka, pak poznala svého budoucího manžela ing. Miroslava Zikmun- Rusalka s Princem Ivo Žídka a Vodníkem Eduarda Hakena. da. Když mi nabídl, abych se s ním vydala na druhou část Jaké to byly úžasné začátky! A pak Mařenka. Zpívala jsem cesty kolem světa, vzala jsem to vděčně. Začala jsem se učit ji poprvé, bez jevištní i orchestrální přípravy, ale vyšlo to! čínštinu, angličtinu, psaní na stroji a těsnopis, rozhodnu- Možná i díky fl uidu mých velkých předchůdců a pozdějších ta opustit zpěv. Má rozumná maminka mi ale radila, abych kolegů, Krásové a Štěpánové, Hakena, Žídka, Kováře… . dostudovala. Přestoupila jsem na pražskou HAMU k profe- V Národním jsem si zazpívala i zahrála krásné postavy, také soru Zdeňku Otavovi. Časem se stejně ukázalo, že auta ma- jsem ale mnoho sloužila. Nepřipadalo mi to nespravedlivé, jí své technické mouchy a místo manželek jeli na cestu se získala jsem úžasnou zkušenost a znalost repertoáru. Neva- Zikmundem a Hanzelkou lékař a automechanik. Studium dilo mi ani to, že jsem dlouho byla obsazovaná až do x-té na HAMU jsem po dvou letech ukončila písňovým koncer- reprízy, protože jsem alternovala s takovými osobnostmi tem v Rudolfi nu a Vendulkou v absolventském představení jako byly Libuše Domanínská, Milada Šubrtová, Drahomí- Hubičky. Napsala jsem žádost o předzpívání do všech diva- ra Tikalová či Jaroslava Vymazalová. Měla jsem pokoru mlá- del – kromě Národního. dí, které cítilo potřebu dokázat oprávněnost toho být sólist- Ironií osudu jsem se ve svých 54 letech ocitla na HAMU kou pražského Národního divadla. coby studentka znovu. Po několikaleté pedagogické práci na Bylo štěstím dát se vést dirigenty jako Jaroslav Vogel či Jaro- konzervatoři v Teplicích mi nadřízený orgán sdělil, že jsem slav Krombholc, s nímž jsem měla možnost dvanáct sezon silou zcela nekvalifi kovanou, neboť mé mimořádné studium rozvíjet práci na postavě Káti Kabanové – komu se to dnes na HAMU (bez diplomu a státnice z marxismu) nezakládá podaří?! Nebo Bohumil Gregor a jeho Liška Bystrouška studie, komentáe  a Její pastorkyňa! Projeli jsme s nimi kus Evropy, přiváželi šinou neusilují o to stát se členy některého souboru. Jezdí na nejvýznamnější festivaly první seznámení s Janáčkem. od divadla k divadlu ve větších i nepatrných rolích, přidají A Rudolf Vašata? Kdo dnes probere s pěvcem part a se slovy nějaký ten koncert a zájezd, Mozartovým Requiem počínaje „Vezměte si to ke svému učiteli a za 14 dní si vás napíšu zase a Na tý louce zelený konče. Slušně žijí z toho, co si vyděla- na zkoušku“ ho propustí? jí. Opravdu nepostrádají, že je nikdo nevede a že nemají na Měla jsem štěstí i na režiséry, z nichž každý představoval čem růst? Kam se poděl vztah k vlastnímu divadlu či diva- jinou tvůrčí osobnost. Profesor Pujman poznamenal svým dlu vůbec, k uměleckému partnerství, k městu, ve kterém systémem nejen mé začátky, ale i mé celoživotní uvažování zpívám, a k jeho publiku, jezdí-li se do divadel jen vydělávat? o morálce a řádu v umění. Václav Kašlík byl renesanční člo- Kam se vytratily umělecké sny a naplnění životní touhy? věk, skladatel, dirigent, režisér, který sledoval svou výtvarně- Edita Gruberová opakovaně říká, že nejdůležitější vlastností pohybovou a emoční koncepci. Nedělal žádné zásadní rozbo- pěvce je pokora a touha po práci. Vzpomíná, jak chodila ve ry postav, ale zkoušel a dával nám velký prostor k jejich dotvá- Vídni kolem Dunaje a plakala hladem po práci. Kdo nepo- ření a tím i k dotváření koncepce, přestože přesně věděl, znal a neprožil tuhle vnitřní bídu, nepochopí patrně pojem co chce. Vedl nás i k partnerství, k tomu, že máme vytvářet pokory, která pomáhá vyrůst v opravdového umělce. společné dílo, ne být na jevišti každý sám za sebe. Kašlík byl Obávám se, že nedostatkem pokory strádá i naše pěvecká tvůrce s velikou fantazií, Hanuš ein představoval typ úžas- pedagogika od nejnižších stupňů. Posedlost soutěžemi a co ného praktika, který měl operu za týden naaranžovanou. nejrychlejším úspěchem dosahovaným co nejnáročnějším Chtěl, aby všichni rychle zvládli celkový tvar inscenace. Měl repertoárem je danajským darem. Netrhat zelená jablka své oblíbené pěvce, s nimiž rád pracoval, věřil jim a věděl, jako zralá! Kolik moudrého a varovného bylo na toto téma že naplní jeho požadavky. Jako první uvedl v roce 1969 Její napsáno, vysloveno. Ztratili jsem snad v našem zdevasto- pastorkyňu oproštěnou od folklorní zatíženosti a prohlásil vaném světě i pokoru před přírodními zákony, „bez jejichž ji za velké všelidské drama. Předjímal tak další inscenační pochopení nemůže být řeči o spolehlivých pěvecko-pedago- vývoj v celosvětovém měřítku. Režie Karla Jerneka bývala gických znalostech“ (Franziska Martienssen)? Nechápe- vypracována do posledního gesta. Stačilo, abyste se s part- me-li pedagogiku jen jako dril hlasivek, ale jako kultivaci nerem chytli jinak v objetí a vztah nefungoval. Ráda jsem studentovy osobnosti, měli bychom se nad pojmem pokory s ním pracovala, vyhovoval mi jeho smysl pro detail. Vzpo- v umění zamýšlet. mínám i na režiséra Ansimova, který v Národním divadle Snad by se pak i nová generace oprostila od negativistic- pohostinsky nastudoval Vojnu a mír. Vnesl do přípravy i na kých nálad, které předcházejí – místo pozitivního očekávání scénu velikou perfekci a profesionalitu. – příchodu neznámých i známých inscenátorů, byť by jejich Významnou zkušeností pro mě byla práce v Německu pro jména byla sebezvučnější. Co vše provázelo při práci Davi- tamní příslovečnou preciznost, náročnost a perfekci režijní da Pountneye a Roberta Wilsona! Kolik vnitřního odmítání práce i požadavky na disciplínu. Dostalo se mi tam řádu, po a vzpoury nahradilo touhu poznat nové přístupy, obohatit se němž jsem na jevišti vždy toužila. jimi a dokázat je naplnit! Do operní Evropy cesta dlouhá… Mezi osobnostmi, jež mne v uměleckém životě obohatily, Rozhodně nevede směrem rádobyvtipného sloganu „Za ty musím zmínit i dr. Pavla Ecksteina. Podroboval mé výkony peníze se snad ani nenadechnu!“, který někdy slýchám. Pak neúprosné kritice, ale dokázal vycítit i naplnit mou touhu ovšem mohou být slova o snu, za kterým je třeba jít, vskut- po sebevzdělávání. ku k smíchu. Svůj studentský sen – být Domanínskou v Brně – jsem si Netrhat zelená jablka jako zralá ochraňovala. A když jsem pak vedle vzestupů zažila i pády, Po třinácti letech na Pražské konzervatoři učím už čtvrt- říkala jsem si v nejhorších chvílích, že nemám právo naří- století na konzervatoři v Teplicích. Učit znamená pro mě kat, protože mě potkalo štěstí, když se mi podařilo tento sen dozvídat se nové věci a předat je dál, číst, znát, co se děje nejen naplnit, ale dokonce i posunout jeho hranice o kou- v koncertním i divadelním světě, sledovat časopisy i další síček výš. Nesnila jsem o pražském Národním divadle, ale generace mladých pěvců. Celoživotní vzdělávání je má velká dostalo se mi cti vystupovat na jeho prknech. Nesnila jsem vášeň. Snažím se studentům vštěpovat, že žijí v Evropě a do o cizině, ale podařilo se mi zpívat wagnerovské postavy na té Evropy je postrkovat, aby si uvědomili, že kromě České německých scénách i v bájném Teatro La Fenice v Benát- republiky existuje i jiný svět, který na ně bude klást tvrdé kách. Od mládí jsem toužila po dvou rolích – Taťáně v Oněgi- požadavky. Učím ráda dějiny a literaturu zpěvu a interpre- novi a Janáčkově Kátě Kabanové. 1. září 1949 jsem dosta- tační seminář, kde lze pracovat velmi tvořivě s nahrávkami la darem ke vstupu na konzervatoř klavírní výtah Káti – i odbornou literaturou. Vedu studenty k tomu, aby neby- 1. září 1964 jsem Káťu zpívala na festivalu v Edinburku. Ten li oslněni jen krásou hlasu nebo omračující technikou, ale oblouk splněného snu mě dojímá. Myslím, že bez takového vnímali i výrazové a emoční bohatství interpretace. Vedu je snění jsou mladí lidé nevýslovně ochuzeni a ani netuší, oč k poslechu a hodnocení rozhlasových operních večerů, ke přicházejí, když nemají ve své umělecké touze za čím jít. • čtení literatury z oboru. Těší mě sledovat, jak se studenti vyvíjejí. Kdybych v každém ročníku v duši jediného z nich zanechala jeden jediný otisk, mělo a má to smysl. V dnešním českém operním divadle mě zneklidňuje absen- ce citu, umělecké morálky a smyslu pro partnerství. Jednu z příčin tohoto stavu vidím v rozbíjení operního ansámblu a tím i možnosti předávat zkušenosti z generace na generaci – nejen v Národním, ale prakticky ve všech našich operních divadlech. Berlín, Curych, Vídeň mají početný stálý ansám- bl, samozřejmě doplňovaný hosty, kteří vědí, že se při studiu nové inscenace svým způsobem stávají jeho součástí. Cítí, že jsou nejen smluvně vázáni, ale že by bylo v rozporu s umělec- kou morálkou, kdyby se po dobu přípravy rozptylovali jinými uměleckými příležitostmi. Je mi smutno, když naši talento- vaní mladí pěvci, kterým se dostalo dobrého školení na kon- zervatoři a akademiích a absolvovali i zahraniční stáže, vět-  studie, komentáe co snad nevíte o starší "eské hudb vi. "eská ars antiqua a ars nova  Jaromír Černý

Těmito odbornými termíny vymezuje dnešní muzikologie dokonalí hudebníci, ozývá se už všude (!) při tancích a na dvě etapy vývoje mensurální polyfonie: staré umění (13. sto- náměstích od laiků a farizeů“! Z popisu úpadku od pesimisty letí) a nové umění (14. století od cca 1315). Je třeba ale pozna- Žitavského ovšem můžeme vyvodit radostná zjištění. Kdysi, menat, že slovo „umění“ tu je míněno jinak, než mu rozu- tj. zřejmě v době Žitavského mládí v 90. letech 13. století, míme dnes („výsostné Umění“), totiž ve smyslu „umět něco v Čechách provozovali dokonalí hudebníci mensurální poly- vytvářet a tomuto umění se učit“, tedy spíše jako „nauka“. fonii; dnes (kolem 1330) už se její světské a zábavné žánry Co se tedy hudebníci (na)učili na samém začátku 13. století ozývají na náměstích. (A kdo mají být ti farizeové? To slovo tvořit? Zdálo by se to až banální, ale byl to veliký, ať nedí- se sem nijak zvlášť nehodí. Nejsou ti pharisei chybou opiso- me revoluční, krok: naučili se skládat hudbu (a zpěv) počí- vače kroniky a nemělo tu snad být Parisii – Pařížané, pros- tající s rytmem a metrem (tj. s měřením délky tónů a frází tě nějací cizinci, přivandrovalci? Vždyť už 20 let vládne Jan – mensurou), tuto rytmickou hudbu (co nejpřesněji) zapiso- Lucemburský a – podle Žitavského – „už mnozí naši mlu- vat a podle takové notace pak interpretovat. ví na ulicích cizími jazyky“. Tím přece (Němec) Žitavský Vždyť až do nedávna se vícehlas (nu, vlastně jen dvojhlas) nemohl myslit němčinu!) improvizoval a jeho (eventuální) rytmika se nedala z not Máme pak ještě jeden dokument. V soupisu knih opatovic- bezpečně rekonstruovat; takovou hudbu bylo možno šířit kého kláštera pořízeném ještě před polovinou 14. století fi gu- jedině přímou ústní a paměťovou tradicí, otevřenou pak ruje jakýsi Liber discantorum operis Pragensis. „Kniha dis- pochopitelně různým obměnám „původního“ znění. Takto kantů“ – pod termínem discantus nelze rozumět nic jiného si představujeme četné lokální praxe organa ve 12. stole- než některý ze žánrů francouzské mensurální hudby 13. sto- tí – v akvitánských klášterech (St. Martial), ve španělské letí, nejspíše moteto nebo konduktus. Výraz operis Pragensis Compostele a v pařížské katedrále Notre Dame, kde před naznačuje, že tato sbírka byla v Praze vytvořena (!), nikoli rokem 1200 působil věhlasný improvizátor a učitel Mistr pouze shromážděna. Takže všechny tyto indicie vypovídají Leoninus († 1201). o tom, že někdy mezi lety 1290/1340 české země přijaly hud- Na začátku 13. století se však pokusil jiný věhlasný hudeb- bu stylu ars antiqua a patrně v jeho duchu zde byly vytváře- ník, Mistr Perotinus (+ 1246 ??) s pomocí pařížských profe- ny i nové skladby. sorů gramatiky a rétoriky vytvořit systém šesti tzv. (rytmic- Kde ale tuto hudbu najdeme? Tu musíme, bohužel, přiznat, kých) modů, odvozených z metrických vzorců antiky, a sta- že v tehdejších pramenech se nám jí mnoho nedochovalo. novit způsob jejich notačního zápisu. (Například: 1. modus Takřka doslova pár motet v tzv. Trnavském rukopisu (kolem – trochej – má vzorec „dlouhá–krátká“ neboli „longa–bre- 1400) a tucet písní konduktového typu v rukopisu z Vyššího vis“ a můžeme ho číst jako „čtvrtka–osmina“ podle určitého Brodu (1410). Můžeme nicméně předpokládat, že mnoho složení tří- a dvoutónových ligatur. I další vzorce zná čtenář literárních a hudebních materiálů vzalo za své během dvou z hodin literární výchovy: jamb, daktyl etc.) Na této modál- desetiletí husitských válek, chaosu a ničení majetků (zejmé- ní rytmice a modálně-rytmickém myšlení se rozvíjela arti- na církevních a řeholních); s jistotou to zřejmě lze říci o výše fi ciální polyfonie po celé století, byť způsoby notace se vyví- zmíněné opatovické Knize diskantů, kterou bezpochyby jely dále a postupně zaváděly samostatné znaky pro (delší postihl stejný osud jako bájný „opatovický poklad“, o němž i kratší) rytmické hodnoty. Rytmicky určitý záznam umožnil vypráví Alois Jirásek ve Starých pověstech českých… koordinovat a tedy komponovat (!) tříhlas i čtyřhlas. Ved- Ukázalo se však, že i mladší, ba podstatně mladší prameny le pradávného útvaru (liturgického) organa vznikaly další od poloviny patnáctého do poloviny šestnáctého století obsa- žánry: moteto vystavěné na základně úryvku chorálu a s růz- hují skladby ve své době již archaického stylu, skladby, které nými texty ve vrchních hlasech (postupně nejen duchovní- nemohly vzniknout později než ve století čtrnáctém, jak se mi, ale i světskými, nejen latinskými, ale i francouzskými), ostatně namnoze potvrdilo srovnáním se staršími zahranič- a konduktus – latinská píseň s nápěvem ve spodním hlasu, ními prameny. „Archeologický průzkum“ lze tak zahájit až jediným textem a s náměty (povšechně řečeno) duchovní- v 1. polovině 16. století ve velkých reprezentativních graduá- mi, věnovanými oslavě svátků a svatých, teologickým refl e- lech literátských bratrstev, která si dala zapsat „vše, co potře- xím i významným událostem své doby. V průběhu 13. století bovala“ v kostele zpívat; a to nebyl jen (gregoriánský) cho- se pak tento repertoár šířil ze svého centra – Paříže do celé rál, ale také písně (jedno- i vícehlasé) a náročnější vícehlasé Francie a dalších zemí: na britské ostrovy, do Španělska… (až pětihlasé!) skladby. Tyto archeologické „vykopávky“ pak Také do střední Evropy se v této době zcela jistě francouzská mohly pokračovat zpět proti proudu času až do 1. poloviny musica mensuralis dostala, často asi prostřednictvím řehol- 15. století a odhalily tak pestrý a vcelku dosti široký repertoár níků či prelátů, kteří ve Francii (v Paříži) studovali na uni- „české ars antiqua“ (i ars nova, o čemž bude řeč níže). verzitě. Svědčí o tom několik pramenů a fragmentů fran- Asi dvacítka (vícetextových) motet vykazuje v českých zemích couzské provenience, které se dochovaly v několika němec- (a vůbec ve střední Evropě) proti francouzským vzorům řa- kých klášterech. Pro české země máme nicméně (kromě du odlišností. Jejich základnou není úryvek chorálu v teno- fragmentů několika motet z konce století) zajímavější svě- ru, ale „původní“ melodie; na rozdíl od Francie má také dectví. Kronikář Petr Žitavský, autor tzv. Zbraslavské kroni- tenor svůj text. Texty jsou pouze latinské a (obecně řečeno) ky, píše (okolo roku 1330) kapitolku Novoty mravů, ve které duchovní, v českých zemích dokonce liturgické, což zřej- s očividnou nelibostí zaznamenává pronikání nového život- mě otevíralo možnost jejich provádění v kostele při boho- ního stylu do Čech v uplynulém čtvrtstoletí, kdy „po záhubě službě (např. svatodušní Veni sancte Spiritus–Da gaudiorum přirozených králů zakoušely Čechy různé… vlády a přijaly od premia–Veni sancte). Obsahové souvislosti existují i tehdy, nich obyčeje různých mravů.“ Žitavský kaceřuje všelijaké nejsou-li texty liturgické: vánoční moteto Huius sit memo- nové módy a zdvihá nad nimi varovně prst – jednomu muži, ria–Quem pastores–Natus est jimi vlastně říká „narodil se… který měl na nohou módní špičaté střevíce, do těch zvednu- ten, kterého velebili pastýři… toho si připomínejme“. – Rov- tých špiček uhodil blesk! Hrůza! A s hudbou to není o nic něž konduktové písně mají především záměr oslavit svátky lepší! Vždyť „rytmický vícehlas, který kdysi (!) pěstovali jen roku i svatých, nikoli meditovat nad teologickými otázka- studie, komentáe  mi. Jejich dynamická modálně-rytmická melodika pulsuje ve – „rotulum“ Salve lux fi delium aj.). Navíc se nám polovinou skladbách rozsáhlejších (En, etas iam aurea – Hle, již zlatý 15. století „proplétá“ český učenec Pavel Žídek, který cituje věk začíná rozkvétat) i krátkých popěvcích (dvě verze In hoc z předhusitských traktátů a popisuje shodné žánry a formy anni circulo – V tomto ročním čase). jako zahraniční traktáty. Francouzská ars nova přinesla na počátku 14. století dal- ší pronikavé inovace metrorytmiky: lze říci, že její mens- Mnohé další důkazy nacházíme pak v „drobnostech“ z pra- urální (a notační) systém by od té chvíle stačil hudbě až menů 14. století (rondellus Flos fl orum inter lilia, kantilé- do poloviny 20. století! Zlomena je moc neúnavného tepu nové písně z tzv. Trnavského rukopisu a Jistebnického kan- modální rytmiky, hudební pohyb se uvolňuje, ale na skuteč- cionálu) i v „archeologických vykopávkách“ z následujících nou zpěvnost si ještě musí sto let počkat. Proměn se dočka- staletí (Cod. Speciálník, Franusův kancionál z r. 1505, Chru- jí všechny hlavní žánry. Moteto zasahuje princip isorytmie dimský graduál z r. 1530 aj.). Rýsují se tak některé závěry. Jak – utváření frází se shodným rytmem; nejprve se to dotkne jsme viděli, dvě staletí vývoje francouzské mensurální hudby tenoru, který komplikovaněji než kdysi rytmizuje chorální se v českých zemích „zhustila“ do jednoho, do 14. století, kdy (či jinou) melodii, postupně však může hodnoty opakované vedle sebe koexistovalo (improvizované) organum, útvary rytmické řady (tzv. talea) měnit v určitém poměru. (Časem stylu ars antiqua i ars nova a vzájemně se ovlivňovaly. (Napří- proniká isorytmie i do vrchních textovaných hlasů.) Raci- klad „staré skladby“ byly přepsány do „nové notace“!) Pozo- onální a zdánlivě jen „vykalkulovaná“ tenorová základna, rujeme ovšem, že to vše se soustřeďovalo – zdá se – v jediné kterou ještě může posílit hlas nazývaný kontratenor, však společenské vrstvě: v osvětí škol a (univerzitní) inteligence, má svůj „protipól“ v strukturovaném duetu vrchních hlasů, náležející stále ještě ke kléru, ať již působili jeho příslušní- v jejich dialogu plném symbolických významů. Tento pro- ci kdekoli. Žel, doklady o pronikání této tvorby do okruhu ces zahájil zřejmě Philippe de Vitry (1291–1361) a navázal dvorů naší aristokracie nemáme. Žáci, vzdělanci a školení na něj Guillaume de Machaut (ca 1300–1377), který však chrámoví zpěváci nicméně přenesli svůj repertoár – přes proslul především svými básněmi a písněmi, koncipovanými nepřízeň valné části patnáctého století – do škol, literátských ve formách francouzské truvérské lyriky (ballade, rondeau, bratrstev a utrakvistických kostelů století šestnáctého. • virelai). Jejich nápěvy jsou nyní ve vrchním hlasu, doprovod Discantus suoer Magnifi cat – Vyšší Brod, rkp. 42 (1410) – patrně instrumentální – tvoří tenor, případně s kontrate- norem. Této sazbě se nejčastěji říká „kantilénová věta“, ač vskutku kantabilní melodika se tu střídá s pestrým a těka- vým proudem „koloratur“. Otázka po „české existenci“ ars novy má v sobě zvláštní až podivnou příchuť. Nikdy nebyly české země blíže k Francii než ve 14. století, sekretářem krále Jana byl sám Machaut, kralevic Karel byl vychováván na francouzském dvoře v době, kdy „hnutí“ ars novy kulminovalo a kdy ve službách dvora byl sám Vitry. A přesto ani od českého dvora Janova, ani Kar- lova o této hudbě neslyšíme ani slova! Žádný pramen, žád- né svědectví, žádná zpráva o vícehlasé dvorské hudbě, a to v době, kdy svůj ansámbl pro „vážnou hudbu“ měl už kdeja- ký francouzský vévoda! Musíme tedy hledat nějaká svědectví jinde. A vskutku jedno důležité máme! Na sklonku roku 1369 psal neznámý autor spis o mensurálním systému a notaci francouzské ars novy archiv repro a na začátku roku 1370 jej dedikoval výslovně pražským stu- Rondellus Flos fl orum (dole ukázka „francouzských not“) dentům, nejspíše pražské univerzity. (Tento traktát je nej- starším známým zpracováním této nauky ve střední Evro- pě.) A pak zase v roce 1411 se anonymní autor jiného trak- tátu odmítá zabývat otázkami mensurální hudby, „a to pře- devším proto, že máme už mnoho spisů o mensurálním umě- ní. Vždyť přece tato mensurální hudba se v nové době sta- la většině lidí známou a stále více se udržuje ve známosti.“ Z těchto zpráv vyplývá aspoň jedna indicie: nejpozději od roku 1370 do prvých desetiletí 15. století můžeme počítat s pěstováním artifi ciální polyfonie nového stylu přinejmen- ším v osvětí pražské univerzity (a možná i dalších „střed- ních“ škol ve velkých městech). Do této sféry se hlásí další úvaha. Obdobné traktáty o rytmice, notaci a také o žánrech a formách hudby 14. století se vynořují v sousedních zemích (v Polsku, Slezsku, v dnešním Rakousku, Německu) v polo- vině 15. století. Nabízí se tu hypotéza: východiskem těchto traktátů bylo učení o mensurální hudbě, jež vzniklo v okru- hu pražské univerzity kolem roku 1400. Argumentace ve prospěch této hypotézy je složitá a obsáhlá a na tomto mís- tě ji není možné reprodukovat. Uveďme jen namátkou. Celá řada skladeb, které jsou v traktátech uvedeny jako příklady, se vyskytuje buď pouze v pozdních českých pramenech (ve střední Evropě unikátní isorytmické moteto Ave coronata– Alma parens), nebo mají v českých pramenech své podobně utvářené „blížence“ (např. moteta či písně komponované jako kánon, zvukomalebné skladby s ptačími hlásky apod. repro archiv repro  studie, komentáe

Tomassen z Utrechtu, absolvent této školy. Interaktivní vý- zasedání evropské uka hudby ve spojení s pohybem a divadelními prvky využí- vající různých etnických inspirací a improvizace se apliku- hudební rady a konference je na školách prvního a druhého stupně. Podobný projekt o hudební rozmanitosti představil Hallgeir Frydenlund z Norska nebo Marie-Hele- ne Serra ze Cité de la Musique z Paříže. v malmö Další typ projektů se týkal školení talentů v oblasti hudby  Lenka Dohnalová převážně různých typů populární hudby. K takovým patří projekt Musik Direkt, založený v roce 1986 Jeunesses Musi- cale ve Švédsku. Každoročně se ho účastní cca 5000 mladých Výroční zasedání Evropské hudební rady (EHR) se v tom- hudebníků na asi 100 koncertech během roku. Zpočátku zde to roce konalo od 20. do 23. dubna ve švédském Malmö. převažovala klasická hudba a folklór. Dnes, díky kulturní- Přidruženou akcí byla konference Hudba–mládež–rozma- mu a demografi ckému vývoji, převažují stylové mixy popu, nitost/Music–Youth–Diversity, tematicky reagující na jednu jazzu, metalu, folku, hip hopu, world music a účastní se ho z priorit UNESCO a Mezinárodní hudební rady (MHR). velký počet imigrantů. Zajímavé je, že do profesionálního EHR se v loňském roce ustavila jako samostatný právní sub- doškolování jsou zapojeni pedagogové odborných škol a že jekt v Německu (se sídlem v Bonnu) z původní regionální zahrnuje i školení o ochraně sluchu, přičemž koncerty nesmí skupiny MHR. Její aktivita se rozvíjí, pro r. 2006 získala překračovat hlukový limit 95 dB. Podobný projekt založený cca 345 tis. euro především z prostředků německého minis- Europa Cantat je projekt Kořeny a cesty/Roots&Routes, terstva kultury a města Bonnu. Zasedání v Malmö se usku- který rovněž podporuje formou školení zejména letními ško- tečnilo na pozvání jednoho z nejaktivnějších členů EHR – lami a pódiovou příležitostí mladé talenty zejména v oblasti Švédské hudební rady, zúčastnilo se ho 109 delegátů, pozo- pop music. Tento projekt je podporován z Culture 2000 a je rovatelů a hostů, z ČR tajemnice ČHR Lenka Dohnalová, do něj zapojeno Německo, Francie, Itálie, Řecko a Maďar- jako hosté rektor AMU Ivo Mathé a proděkanka HAMU sko. Konkrétní podoba realizace vychází z tradic daných pro zahraniční činnost Naomi Zárubová. zemí, koordinátorka má zájem i o spolupráci s ČR. Součás- Z klíčových témat mimo rámec konference byla projednána tí prezentací byly i projekty ochrany autentického folklóru témata kulturní politiky (pracovní skupině předsedá býva- (Sámí ve Finsku, rómské hudby v Maďarsku). lý člen prezidia R. Sandberg ze Švédska, členem je také Inspirativní v bloku „umělci v médiích“ je jistě koncepce L. Dohnalová), dále téma hudební výchovy, soustředěné Rakouské exportní kanceláře (referovala Ulrike Kuner). především do projektu EFMET, na kterém participovala Posláním exportních kanceláří, které vznikají v posled- i EHR, téma copyrightu (referát R. Sandberga Velké změ- ních letech, je fi nanční, manažerská, propagační a infor- ny ve světě copyrightu) a blok, věnovaný tzv. Skupině mla- matická podpora domácích tvůrců, hudebního průmyslu, dých s poradcem S. Greiner, která dlouhou dobu pracovala zejména menších zajímavých fi rem v Rakousku a Francii v projektu Europa Cantat. Členové EHR se domluvili, že ve všech žánrech. U. Kuner představila zejména platformu odborníci na autorské právo, kteří jsou členy rady (např. Many Musics, která navazuje na European Music Naviga- H. H. Geyer, člen presidia) připraví konsensuální odborný tor podporovaným Culture 2000. Projekt je řízen MICA. Za expertní materiál, použitelný pro další jednaní na meziná- pozornost stojí také projekt mezinárodní informační výmě- rodní úrovni i pro jednotlivé členy. ny LabforCulture.org. Konferenci uvedl obecný referát presidenta MHR Austra- Přitažlivě živé, tak jako vloni, byly doprovodné umělecké lana Richarda Lettse Globální perspektivy hudební rozma- programy – zejména výstupy multiinstrumentalisty Ale Möl- nitosti. Několik let je užívána inspirativní metoda uvádění lera, norského imigranta afrického původu Kouame Sere- tzv. dobrých příkladů z praxe: Hned první večer byl předsta- by a norské zpěvačky autentického folklóru a world music ven vynikající projekt Rhytm is it! pedagogického projektu Unni Lovlid. • Berlínských fi lharmoniků (z iniciativy uměleckého ředitele sira Simona Rattla) ve spolupráci s výjimečným britským choreografem Roystonem Maldoomem specializovaným na projekty zaměřené na kombinované skupiny profesionálů jií kylián a výstava a laiků různých věkových, sociálních a kulturních skupin. Filmový dokument o tomto projektu, do kterého bylo zapo- fotografií z jeho dl jeno cca 250 žáků a studentů německých škol od 8 do 20 let  Elvíra Němečková formou tance na Stravinského Svěcení jara, získal od roku svého vzniku – 2004 – devět národních a mezinárodních cen. Jméno světoznámého choreografa českého původu, pana Bude představen také na letošní Janáčkiáně v Ostravě. Jiřího Kyliána, zřejmě není třeba našim divákům předsta- Umělecká výchova se i podle slov prezidenta Evropské unie vovat. Mnozí jistě také zaregistrovali, že v březnu letošní- hudebních škol Timo Veijoly orientuje dvěma směry. Prv- ho roku mělo v Národním divadle v Praze českou premié- ní je zaměřen potenciálně na výchovu profesionálů (např. ru další z Kyliánových děl, Petite Mort. Málokdo ale asi ví, náš systém ZUŠ), druhý na rozvoj laické kreativity, většinou že součástí této události byla i vernisáž výstavy nádherných v rámci běžné školní výuky nebo kurzů a letních škol. Dru- fotografi í z jeho prací. Jde o výstavu malou rozsahem, ale hý směr se rozvíjí zejména v zemích, v nichž je individuál- velkou významem. Je totiž dalším kamínkem do mozaiky ní umělecká výchova k potenciální profesionalitě fi nančně tvorby tohoto nesmírně nadaného člověka – a tato mozaika obtížně dostupná a kde zjistili, že hudba u velké skupiny imi- se v našich končinách skládá dost těžko. Naši diváci se totiž grantů a sociálně problematických žáků působí jako velmi k takovým kamínkům dostávají jen zřídka. vhodný integrační nástroj (Velká Británie, Francie, Holand- Od začátku své kariéry do dnešního dne vytvořil tento výji- sko, Skandinávie). V tomto směru, který u nás není dominu- mečný umělec bezmála 90 choreografi í. Některé z nich se jící, ale vzhledem k narůstajícím sociálním rozdílům i výraz- staly součástí repertoáru našich divadel, jiné jsme u nás nějšímu zastoupení jiných etnik v některých lokalitách naší mohli vidět při hostování některého ze souborů Nederlands země jeho význam stoupá, bylo představeno několik velmi Dans eater, či jiného zahraničního divadla, nebo je zná- zajímavých projektů: např. projekt GNOMA uskutečněný me v jejich fi lmové podobě z televize. Nikdy jsme ovšem v rámci programu Sokrates, který navazuje na holistickou neměli možnost zhlédnout na jevišti skutečně reprezenta- výuku londýnské Guildhall School. Koordinuje jej Hanno tivní průřez celou Kyliánovou tvorbou. Bylo by to totiž vel- mi obtížné. Dílo Jiřího Kyliána je nejen rozsáhlé, ale také značně rozma- nité. Neznám snad jiného choreografa, který by ve svém živo- tě prošel takovým uměleckým vývojem. Kdybychom z jeho díla vytrhli několik baletů, mezi jejichž vznikem uběhlo tak sedm, osm let, a měli možnost zhlédnout je vedle sebe, viděli ČESKÁ FILHARMONIE bychom pokaždé tvorbu trochu jiného člověka. Snad nejznámějším obdobím Kyliánovy choreografi cké prá- ce je u nás druhá polovina 70. a první polovina let 80. Pro mnohé Čechy je to období, které Kyliána charakterizuje. Jeho symbolem je nejspíš Sinfonietta, kterou Kylián v roce 1978 vytvořil pro Janáčkův festival ve Spoletu (Charleston, USA). Sinfoniettou Nederlands Dans eater defi nitivně dobylo Ameriku a díky její televizní podobě, jež se na počát- ku 80. let stala vítězným pořadem televizního festivalu Zlatá Praha, se Jiří Kylián konečně dostal i do povědomí našich diváků. Od půvabných, pohybově a barevně malebných duetů a trií Janáčkovy Sinfonietty až k současným dílům, jako je Birth-Day (rafi novaně protkaný fi lmovými dotáčkami, plný ...Vás srdečně zve humoru, který jde ruku v ruce se smutkem), či čechovovsky laděný Poslední dotyk (snově výtvarný, zpomalený okamžik do 111. koncertní sezony života několika lidí), však vede dlouhá cesta. Na této cestě bychom se mohli potkat s choreografi emi inspirovanými autorovým pobytem na Šalamounových ostrovech (Duhový had, Nomádi, Udusaná země), s díly s dějovou či drama- tickou linkou (Labyrint srdce, Dítě a kouzla, Příběh vojá- 19. června 2006 ka, Kaguyahime) nebo s díly z tzv. „černobílého období“, kdy barevnou scénu a kostýmy nahradilo jen ostré, syrové, bílé světlo, které dokáže obdivuhodně vykreslit tělo taneč- níka a v okamžiku zázračně obměnit prostor jeviště (Konec uvolňujeme prodej veškeré hry, Sladké sny, Padající andělé, Sarabanda, Šest tanců a mnoho dalších). zbývající kapacity abonmá Hlavní kvality Kyliána – choreografa najdeme ale v každém jeho díle. Je to jeho ohromná muzikálnost, smysl pro půvab, i vstupenek na jednotlivé poezii pohybu a jeho nesmírnou plynulost a provázanost. Jeho nenapodobitelné umění inspirovat se čímkoli a kdyko- koncerty v sezoně 2006/2007 liv, objevovat stále nové věci. Jeho umění „hrát si s něčím“, ať už je to hudba, kostým, rekvizita či tělo a hlas tanečníka. U příležitosti premiéry Petite Mort se tedy Národní diva- dlo ve spolupráci s Kyliánovou nadací rozhodlo tento defi - cit našim divákům trochu vynahradit. V prostorách histo- Vstupenky nyní rické budovy ND byla alespoň na krátkou dobu instalována ONLINE fotografi cká výstava Kyliánových děl. Snímky, které mohou návštěvníci ND až do konce letošní sezony vidět v prosto- na www.ceskafilharmonie.cz rách prvního a druhého balkónu, jsou řazeny chronologic- ky. Ukazují tedy přece jen jakousi vývojovou linku choreo- grafovy tvorby. Přímá cesta ke vstupenkám: Informační servis Tanec probíhá v čase a ten je dnes okem kamery do jisté míry tel. 227 059 227, fax: 227 059 327 polapitelný. Ani tato úžasná technika však nedokáže zachy- e-mail: [email protected] online na www.ceskafilharmonie.cz tit atmosféru, vůni jeviště, náhlou emoci a neopakovatelnost okamžiku – ten malý zázrak, který zažívá divák v hledišti divadla. Existují však lidé, kterým byl dán do vínku talent, tento prchavý moment zachytit okem fotoaparátu. Doufám, že se nám všem, kteří tuto výstavu připravovali, podařilo pro- střednictvím těch krásných fotografi í alespoň něco z onoho kouzla divákům zprostředkovat. •

loupek_rozhledy_vstup06_07.indd 1 15.5.2006 11:50:2 Clarton spol. s r. o. tel.: 224 813 616 fax: 224 814 588 Zárubova 1678 e-mail: [email protected] 250 88 âelákovice www.fermata.cz hudební vydavatelství

MozartfromPragueComplete Works for Flute and Orchestra Pavel Foltýn – Flute Virtuosi Pragenses Milan Lajčík – Artistic Leader

Dream

PAVEL FOLTÝN flute MICHIKO MITOMA piano

2 CD

v˘roba CD & DVD & HD DVD

FERMATA, a.s. tel.: 326 901 311 fax: 326 992 256 Zárubova 1678 e-mail: [email protected] 250 88 âelákovice www.fermata.cz

premastering lisování CD reklamní CD a DVD grafick˘ mastering mastering lisování DVD (5, 9, 10) pfiání s CD a DVD individuální kód DTP lisování HD DVD CD-vizitky stírací barva v˘roba tiskovin a obalÛ ofsetov˘ potisk a sítotisk tvarované CD ochrana proti kopírování kompletace a doprava aromatické CD a DVD knihy 

není totožná s „Jupiterskou“, tenoristou ND byl Jaroslav Stříška, nikoli Střížka atp.). Na některých místech si ani nejsme jisti, jde-li o průvodní text autorův, anebo o slova paní Tauberové. Kniha tak osci- luje mezi monografi í a komentovanou autobiografi í. Trpí i četnými odbočkami (např. úvodní úvaha o propojení lidské- ho charakteru a hlasu se týká mluveného projevu a do sféry operního zpěvu vůbec nepatří). Rozhodně by celku prospělo více věcnosti a méně poetické adorace. Hodnota knihy tak spočívá především v podrobném místopisu umělecké drá- hy paní Tauberové. Na domácí scéně i v zahraničí. S pře- kvapením třeba zjišťujeme, v kolika světových metropolích reprezentovala svým zpěvem naši vlast v době, kdy styky se Západem rozhodně nebyly snadnou záležitostí. Působivé jsou rovněž vzpomínky na manželské soužití s dirigentem Jaroslavem Krombholcem. Velmi cenná je bohatá obrazová dokumentace, snímky z osobního archivu pěvkyně (škoda, že v popiscích se objevují nepřesnosti a někdy chybí datace). Nejzáslužnější je ovšem – přes všechny nedostatky – samotné připomenutí velkého zjevu Marie Tauberové.

Novanta, Mělník 2005, 208 stran. • vladimír mikeš maria tauberová  Jaroslav Someš velká soutěž Zlatým věkem české opery je možno nazvat éru sahající od roku 1945 až do konce šedesátých let 20. století. Na umělecký vrchol se v onom období dostala početná generace dirigen- hudebních rozhledů tů a pěvců, vstoupivší na scénu krátce před válkou. K nejvý- znamnějším osobnostem v té řadě nesporně patřila i kolo- Vážení čtenáři, raturní sopranistka Maria Tauberová. Stejně jako v pří- pouhé dva dny po vydání červnového čísla Hudebních padě většiny jejích souputníků, i její životní dráha dlouho rozhledů letošní Pražské jaro, s nímž byla spojena i naše čekala na zhodnocení. Dluh se nyní pokusil splatit Vladi- minulá otázka, zakončí poslední koncert. Někteří z vás tak mír Mikeš v široce pojaté monografi i. Je zjevné, že kniha vystoupení rakouského dirigenta Leopolda Hagera, který vznikla z hluboké úcty k velkému pěveckému umění paní 13. května řídil Vídeňské fi lharmoniky za původně všemi Tauberové. Není divu. Každý, kdo měl příležitost setkat se očekávaného Zubina Mehtu, a jehož jméno jste měli uvést přímo na scéně např. s její Karolinou, Juliettou, Králov- ve svých odpovědích, možná i sami zažili a jejich jména se nou noci, Zuzanou, Rosinou, Gildou či Violettou, potvrdí objeví mezi dnešními vítězi. Ať už tomu ale tak je, nebo nezapomenutelnost takového zážitku. Svými výkony vytvá- není, trojici vylosovaných blahopřejeme a opět posíláme řela vzor, s nímž každá další interpretka musela být nevy- hezké ceny. A tentokrát to bude na adresy: hnutelně poměřována. Úcta a obdiv ovšem nesmí stát v cestě fundovanému hodno- Michaela Víchová, Opava cení, jaké by si právě pěvkyně takového formátu zasloužila. Vladimír Mikeš však nedokázal udržet dostatečný odstup PhDr. Šárka Zedníčková, Ph.D., Ostrava od získaného materiálu – bohatého a nesporně cenného. Pavel Kobes, Žatec Čerpal z dobových kritik, z deníkových zápisků umělky- ně i ze vzpomínkových rozhovorů, jež s ní vedl. Zpracová- ní ale zůstalo někde napůl cesty mezi oslavnou publikací a odbornou studií. Vždyť si z četby ani nemáme možnost udě- otázka na červen: lat přesnou představu o stavu nashromážděného materiá- lu, což je přitom základní předpoklad každé monografi e! Shlomo Mintz se na letošním ročníku Množství podkladů by vyžadovalo rovněž razantnější pří- Pražského jara představí nejen jako houslista, stup, oddělování podstatného od nepodstatného. Zejména ale rovněž jako violista. Zabývá se v oblasti v kritických odezvách. Takto je nic neříkajícím referátům hudby aktivně ještě nějakou jinou profesí? z regionálního tisku často věnována stejná pozornost jako názorům vskutku odborné kritiky. A zcela chybí autorské stanovisko k těmto ohlasům, případně pokus rekonstruo- Své písemné odpovědi zasílejte do 16. června 2006 vat některé výkony na základě kombinace popisů a dostup- na adresu redakce Hudební rozhledy, Radlická 99, 150 00 Praha 5 ných nahrávek. Ke škodě věci text neprošel ani pečlivější nebo na e-mailovou adresu [email protected] odbornou korekturou, která by opravila některé mýlky paní Pravidelnou soutěžní otázku najdete i na našich webových stránkách Tauberové (např. Vilém Zítek nepřestal zpívat v roce 1943, http://hudebnirozhledy.cz, kde je zkrácená verze každého čísla Přemysl Kočí v 50tých letech ještě nebyl ředitelem ND), ale uveřejněna již o pět dnů dříve, než se objeví v prodeji nebo ve vašich hlavně nepříjemné omyly autorovy (Revírník v Příhodách schránkách. lišky Bystroušky nezpívá „Bejvávalo“, Verdiho Luisa Mille- rová není komická opera, Mozartova „Pražská“ symfonie  svt hudebních nástroj

fl orentinský a moderní, později i oblíbené univerzální sty- s petrofem od kolébky ly, např. se zabudovanými skříňkami pro hudebniny v pro-  Marek Šimůnek vedení psacího stolu. Na konci 30. let fi rma získává značný úspěch s pianillem, nástrojem s plným rozsahem klávesni- ce (7 a 1/3 oktávy) o výšce pouhých 105 cm, šířce 140 cm UT queant laxis / REsonare fi bris / MIra gestorum / FAmuli a hloubce necelých 50 cm. Konstrukci extrémně nízkých tuorum / SOLve polluti / LAbii reatum nástrojů (i pod 1 metr) umožňovala technologie tzv. spodní mechaniky. Továrna Petrof mohla právem uvádět, že je kaž- Umožni mi rozezvučet struny a výrazem gest svého služeb- dý její nástroj individualitou, že jsou všechny výrobky však níka působit, aby se uvolnily rty kajícníka, aby mohl žádat stejně hodnotné a není mezi nimi rozdílu. Jen v roce 1932 o odpuštění svého hříchu. hrál nástroj Petrof na více než 1000 koncertech. Spokoje- (Modlitba umělce k sv. Johannovi (sv. Janu Křtiteli) – text nost klavíristů s královéhradeckými nástroji dokazuje řada vyrytý na medaili Grand Prix z Barcelony, 1929) referencí opravdových hvězd své doby, např. prezidenta Čes- ké akademie věd a umění, profesora hamburské konzerva- Nástup druhé generace toře, významného skladatele, pedagoga a spisovatele J. B. Po smrti zakladatele fi rmy Antonína Petrofa nezbylo než Foerstera: „Prohlédl jsem vaše nástroje a byl jsem radostně do vedení podniku povolat nejmladšího Vladimíra, kterému překvapen. Jsou to mistrovské kusy krásného sytého zvuku bylo v době nástupu na otcovo místo 26 let. Jeho úkol nebyl a dokonalé mechaniky.“ lehký – udržet v těžkých dobách první světové války maxi- Za podrobnější zmínku stojí jedinečný projekt – patentova- mální počet zaměstnanců a výrobu nástrojů, aby po skonče- ný vynález architekta a sochaře Zdeňka Pešánka zabývající- ní války mohla fi rma navázat na své někdejší úspěchy a dále ho se výtvarnou kinetikou – tzv. barevný klavír, jehož klavia- se rozvíjet. Neradostná atmosféra je patrná i z Vladimírova tura byla spojena elektrickými kontakty se světelnými zdro- dopisu, který psal v červnu 1917 vídeňskému řediteli kance- ji rozmístěnými v okolí za zvláštními clonami s výřezy. Sám láří: „Velevážený pane, v majetku vašeho ct. dopisu ze dne 29 autor vynálezu píše, že jeho nový klavír umožňuje „…provo- m. m. zaslali jsme vám v sobotu veškeré doklady, které jste si zovati barevnou hudbu buď zcela samostatně neb v souvislos- k odpovědi pro berní úřad přál… Zase mně s továrny odvedli ti s hudbou neb doplňovati obraz kupř. fi lmový libovolnou svě- 6 lidí. Je to čím dál smutnější. Již je zapotřebí, aby byl konec.“ telnou hrou, která ho může doplniti novými barevnými i even- Válka skutečně zanedlouho skončila a po návratu zaměst- tuálně formovými prvky…“ Pešánek tak navázal na myšlenku nanců a synů – společníků se funkce hlavního ředitele závo- jezuity Castela, který na počátku 18. století „zvedal dotekem du ujal nejstarší syn Jan, Antonín převzal úlohu obchodní- kláves svíčku za barevné sklíčko.“ Antonín Petrof se nabí- ho ředitele a Vladimírovi připadl technický úsek. V těžkých dl, že bude fi nancovat prototyp tohoto ojedinělého zařízení, chvílích hospodářského útlumu nabírala fi rma druhý dech, které bylo poprvé použito při koncertu Skrjabinových děl aby dosáhla na samý vrchol evropského klavírnictví. roku 1928. Kritika však nástroj nepřijala a nová myšlen- Roku 1919 vyrostla v areálu továrny nová sušárna, do pro- ka světelného výtvarnictví propojeného se zvukem klavíru vozu byla uvedena fi liálka ve slovenské Žilině a závod začal postupně upadla v zapomnění. Dalším zajímavým technic- čile obchodovat s Anglií, Holandskem, Belgií, severskými kým pokusem byla konstrukce tzv. elektroakustického kla- zeměmi, ale i s Amerikou, Čínou a Afrikou. Zvláště roz- víru vyráběného na počátku 30. let v německé licenci Neo- sáhlé obchody byly navázány s Ruskem. Na konci dvacá- Bechstein podle patentu tajného rady a nositele Nobelovy tých let začala výstavba nové pětipodlažní tovární budo- ceny prof. Walthera Hermanna Nernsta. Rezonanční desku vy a Petrof získával řadu úspěchů i v podobě netradičních – základ tradičního klavíru – zde nahradilo elektrické zaří- nástrojů (např. přenosných harmonií pro africké misio- zení, sada mikrofonů snímajících zvuky konkrétních strun náře) a patentů (např. elektrické příklopné lampy (1926), a dále pak přídavná zařízení v podobě zesilovače a amplio- nosného rámu pro pianina (1929), železné kostry pro pia- nu, resp. radioaparátu. Výhodou tohoto klavíru bylo až tři- na (1930), pojezdných koleček pro nábytek (1931), osvětlo- krát delší znění tónu, jeho větší síla, možnost jeho zesílení vacího zařízení pro piana (1932), notové desky pro klavír a zeslabení a volba zvuku piana, varhan, harmonia nebo spi- (1933), elektrické reprodukce zvuku (1934) apod.). Petrof netu. V Hradci Králové však bylo vyrobeno pouze několik vyráběl orchestrální, koncertní, salonní, kabinetní i budoár- desítek těchto nástrojů. ní klavíry v nejrůznějších stylech. Mezi nejoblíbenější tehdy patřily styly Biedermeier, Ludvík XVI., Chippendal, baro- Přestože se uvedené novátorské myšlenky neuchytily, doklá- ko, anglické baroko, rokoko, sheraton, Marie Terezie a styl dají, že vedení fi rmy aktivně podporovalo nejnovější trendy

Medaile Gran premio, Barcelona 1929 Medaile Grand Prix, Brusel 1935 repro archiv repro archiv repro svt hudebních nástroj  a prosazovalo moderní technologie. Základ vývoje materiá- Šel výrobce za vytknutým svým cílem lů a nových součástek však v královéhradecké továrně patřil S hrstkou svých věrných hochů po boku vždy tradičním hudebním nástrojům, zejména klavírům. Poctivou práci, poctivým svým dílem Díky příteli Petrofů – profesoru doktoru Hugo Hamerské- Za duchem času – s duchem pokroku. mu – se například podařilo objevit náhradu velmi nedostat- A piana jak stříbrohlasí ptáci kového glukozového lepidla z domácích surovin nebo např. Se rozlétaly v každé říše kout výrobu již zmíněného, patentem chráněného osvětlovací- Že nepřítel i české píli práci ho zařízení v podobě elektrické žárovky uložené v refl ekto- Se musel poklonit či aspoň posmeknout. ru, jenž byl umístěn pod víkem pianina tak, že „…v neúčin- né poloze jest refl ektor se žárovkou úplně zasunut do skříně Dnes v továrnách se budov týčí řady pianina a v ní ukryt, kdežto v účinné poloze jest vytaženo V jichž zdech je rušno, práce, shon a hluk před přední stěnu pianina a vrhá světlo žárovky dolů na noty A komín dýmá, stroje sviští tady a klávesnici. Zásuvný refl ektor jest při tom spojen s vypína- A oddaných sil – dnes již celý pluk. čem, který při zasouvání refl ektoru přeruší proudový okruh Zde triumfuje česká snaha píle žárovky a při opětovném vysunutí jej opět zapojí.“ Petrofové Dnes značka Petrof všude známa jest kladli nejvyšší důraz na stoprocentní kvalitu svých výrobků, Až za mořem – na nedozírné míle proto byl v továrně zkonstruován též speciální elektrický A všude práci české dělá čest… přístroj, jehož podstata spočívala v uvedení vyrobené kláve- sy do nepřetržitého pohybu, aby mohl být po dvou milionech úderů přezkoušen její bezchybný chod. Vskutku výjimečně důkladná výstupní kontrola kvality odolnosti plstí, os a dal- ších součástek! Nemalou zásluhu na konstrukci tohoto pří- stroje jakož i dalších patentů měl tehdejší technický ředi- tel Josef Palacký, který se 10. 8. 1935 dožil vzácného jubi- Sesazování pianin lea 50 let nepřetržitého zaměstnání u fi rmy Antonín Petrof, továrny na piana. Není bez zajímavosti, že pan Josef Palacký byl rodově spřízněn se známým českým historikem a politi- kem Františkem Palackým, autorem Dějin národa českého v Čechách a na Moravě – monumentálního výkladu fi lozofi e českých dějin, jejichž smysl nalézal ve svobodě a demokra- cii. Josef Palacký se svým bratrem již v dětství osiřeli a jejich poručníkem se nestal nikdo jiný než zakladatel fi rmy Anto- nín Petrof, který dal oběma bratrům možnost získat vzdě- lání a později je zaměstnal ve své továrně. K Josefovu pade- sátiletému výročí působení v továrně blahopřál v zastoupe- ní ministra obchodu i prezident Československé republiky Tomáš Garrigue Masaryk, který mu poděkoval za věrné, pilné a poctivé služby. Klavíry Petrof získávaly prestiž mezi nejlepšími umělci své doby. Dokonalým ztělesněním kvalitního zvuku prostřednic- tvím nástrojů Petrof byla nadšena i světoznámá operní pěv- kyně Ema Destinnová: „Pozdravuji Petrofův klavír na podiu vždy jako nejlepšího přítele: my dva si rozumíme dobře.“ archiv repro Jestliže 30 000. klavír získal v roce 1914 následník trůnu František Ferdinand d´Este, pak 40 000. nástroj nesou- cí označení Petrof putoval za svým majitelem až na druhý Křídlo, rok výroby 1934 konec světa – do exotické Číny. Vlastníkem klavíru se stal v roce 1927 jistý Tentsin Prihoda, jehož předci – soudě podle příjmení – zřejmě pocházeli z Čech. U příležitosti oslav výro- by 40 000. nástroje vznikla oslavná báseň dokládající opráv- něnou hrdost všech zaměstnanců Petrofu na kvalitní českou práci, která již tehdy dobyla světového uznání:

(úryvek)

Již mnoho let uprchlo od té doby Kdy otec Váš se mužně v práci vrh A navzdor každé protičeské zloby Své výrobky dal na světový trh A vzdor tomu, že ryze české byly A leckdo na ně ohrnul svůj ret Přec naráz vždy a všude zvítězily A krok za krokem dobývaly svět.

A třebaže nám dýchalo se bídně A všecko české zváno bylo „brak“ Když k zemi národ tiskla ruka Vídně, Přec s jasným čelem nesklopený zrak repro archiv repro  svt hudebních nástroj aktuáln mezinárodní veletrh hudebních nástroj ve frankfurtu nad mohanem  Zuzana Ceralová-Petrofová

Jako každoročně se i letos ve dnech 29. 3.–1. 4. 2006 konal Mezinárodní veletrh hudebních nástrojů ve Frankfurtu nad Mohanem, kde fi rma PETROF spol. s r. o. vystavovala na ploše 220 m2 nejen svá tradiční pianina a klavíry (cel- kem 22 ks), ale i novinky jako je klavír P 210 s novou kla- vírovou mechanikou PETROF. Kromě hotových nástrojů byla zákazníkům nabídnuta rovněž celá škála nejrůznějších

„polotovarů“. foto archiv V průběhu veletrhu proběhlo kolem stovky obchodních jed- Zleva Zuzana Ceralová-Petrofová, jednatelka fi rmy Petrof, Dmitrij Simunčenkov, nání s partnery z celého světa a uzavřely se roční kontrakty zástupce fi rmy Neva-Sound Co. Ltd. z Petrohradu a Eva Hořínková, referentka zahraničního obchodu cca na 70% výroby pianin a na 80% objemu výroby klavírů. Kromě svých tradičních zákazníků získala fi rma PETROF Je potěšitelné, že skandinávský svaz servisních techniků spol. s r. o. i poptávky od zcela nových zákazníků z Asie vybral klavíry značky PETROF, které tak po mnoha letech a východní Evropy. V rámci obchodní strategie PETROF nahradí tradičního dodavatele kongresu servisních techni- = NEJLEPŠÍ EVROPSKÉ PIANO však musela s některý- ků – fi rmu YAMAHA – i jako hlavní nástroje pro Nordic- mi tradičními partnery spolupráci ukončit a vyměnit je za ký kongres EUROPIANA. Kongres se bude konat v září, obchodní partnery nové a motivovanější, z čehož samozřej- ale již v květnu proběhne v továrně královéhradecké fi rmy mě vyplynula i nutnost celé řady úprav v distribuční síti. Sou- jeho jakási přípravná fáze, kdy bude šest vybraných nástro- časná doba totiž vyžaduje jiné, mnohem agresivnější metody jů této značky testovat dvanáct servisních techniků světové- prodeje, které dávají šanci přežít jen těm nejlepším. ho významu. Co se týče konkurence, nutno říci, že na veletrhu převažova- Skutečnost, že klavíry značky PETROF ocenili v této těžké la zejména produkce z Asie, a to z Číny, Koreje a Indonésie. době nejen obchodníci, ale i samotní pianisté, kteří si novou Některé tradiční fi rmy, jako např. Bechstein, Bösendorfer, mechaniku – a to jak v pianinech tak v klavírech – velice Steinway, Seiler či Steingreber, se tentokrát veletrhu vůbec chválili, je pro další rozvoj fi rmy a dosažení ještě lepších nezúčastnily. výsledků na příštím veletrhu tou nejlepší motivací. • Pavilon fi rmy Petrof foto archiv JJanáèkùvanáèkùv májmáj OSTRAVA 22. 5. – 9. 6. 2006

Mozart Šostakoviè * Beethoven Bach * Cimarosa * Brahms Dvoøák * Janáèek Bartók * Kurtág * Britten Schnittke * Klusák * Schiffauer Akutagawa

XXXI. M E Z I N Á R O D N Í H U D E B N Í F E S T I V A L

Generální partner Jiøí Anderle: Jaro (2005, olej 100x74 cm) Hlavní partneøi

Stálí partneøi  svt hudebních nástroj pohled do svta

houslaského emesla foto archiv v "echách vi. jan pötzl Rafael Brom

V druhé polovině šedesátých let minulého století bylo želez- niční spojení s městečkem Luby u Chebu hustě frekventova- né, dnes je situace diametrálně odlišná, ale nádraží stále stojí a vlak tam doposud jezdí. Toto sdělení nabízím zcela účelo- vě, neboť mě sem vedou výchozí vzpomínky dnešního hous- lařského profi lu. Obrátíte-li se na nádraží v Lubech u Che- bu tváří k vlaku, z něhož jste vystoupili, můžete zkratkou přes koleje dosáhnout mírným svahem „turňáku“ – plácku, na kterém školní mládež provozovala své hry. Odtud je to Jan Pötzl už jen kousek k typickému jednopatrovému domku, jakých ný a za mlada zdatným sportovcem. Děd Franz se ale vyu- je po Lubech více a každý z nich by mohl být muzeem hous- čil asi ještě před založením Státní houslařské školy. Já jsem lařství. Zvláštní měrou to platí pro dům s adresou Růžový učňovskou školu ukončil v roce 1963, a pak jsem zůstal další vrch číslo popisné 506, kde pracoval v domácí dílně Mis- dva roky u otce v domácí dílně. Pak přišla vojna a po návra- tr houslař Josef Pötzl. Nejprve jako učeň, pak jako tovaryš tu jsem jeden rok pracoval v závodě Cremona jako opravář a po epizodě ve vlastní mistrovské dílně v Nýrsku na Šuma- v oddělení Produktiva. Další léta jsem zase pracoval u otce vě a Hranicích na Moravě opět od roku 1945 (jako Mistr a pod jeho dohledem jsem stavěl vlastní nástroje, jak housle, hous lař n. p. Cremona od r. 1950) až do konce života. Mistr tak violy i violoncella. V roce 1974 jsem získal vlastní dílnu Pötzl byl jedním z mnoha místních výrobců hudebních v Karlových Varech, byl jsem tak blíž k hudebníkům a tím nástrojů a potomkem houslařů, kteří vytvořili legendu nazý- i k jejich potřebám nových nástrojů i oprav. vanou počátkem 20. století v Evropě „rakouská Cremona“. Jméno rodu sahá pravděpodobně až k osobě Winzenze Pötz- To už jsi byl v podstatě hotový Mistr houslař – kdy jsi se la (Schönbach č. 267), který se oženil s Katharinou Sand- stal členem Kruhu umělců houslařů? nerovou. Jejich synem byl Johann, v další generaci pokračuje Bylo to v roce 1975 – můj otec byl jedním ze zakládajících rod Franzem (1874–1915), který byl otcem výše zmíněného členů společnosti. Ale o pár let později jsem se ještě vydal na Josefa (1908–1998), dědem Jana, jemuž je dnešní medai- zkušenou do Hamburku. Pracoval jsem u fi rmy Winterling lonek věnovaný a konečně pradědem Davida, nejmladší poprvé v roce 1979 a pak ještě jednou o deset let později. Tam ratolesti rodu. Mistr houslař Jan Pötzl (narozený v Lubech jsem poznal specializovanou dílnu zaměřenou na restauro- u Chebu 7. května 1946), představitel už páté generace hous- vání a seřizování vzácných a cenných nástrojů. Scházely se lařského rodu, pracoval v dílně svého otce až do roku 1973, tam světově proslulé osobnosti a jednou se tam také zastavil kdy si otevřel vlastní dílnu v Karlových Varech v Rybářích. houslista, který přinesl k úpravě můj vlastní nástroj. Bylo Provozovnu v Majakovského ulici č. 15 jsem poznal koncem to oboustranné překvapení. Houslista – už ani nevím, jak se sedmdesátých let, ale v lubské dílně otce Josefa Pötzla jsem jmenoval, měl radost, že u Winterlinga našel stavitele své- Jana nezastihl. Míjeli jsme se léty odslouženými ve vojen- ho nástroje. A já jsem se zase rád podíval na housle, které ském kabátě a nakonec změnami bydliště, nicméně v Lubech kdysi národní podnik Cremona, pro který jsem pracoval, jsme se potkávali alespoň na veřejných místech, konkrétně vyvezl prostřednictvím Artie do anonymního zámoří. Stej- pak v kurzu angličtiny, popřípadě ve „skleníku“, jak se pře- ným způsobem se do světa dostalo hodně mých nástrojů a já zdívalo restauraci panelové konstrukce s velkými proskle- vlastně nevím, kdo na ně hraje. Vím jenom to, že jsou ve vět- nými okny „zdobící“ dodnes panorama města nahlíženo od šině států Evropy, v Alžíru, na Kubě, v Mexiku, ve Spoje- západu k východu. ných státech severoamerických, v Hongkongu a Japonsku. A podobně je tomu i v Čechách, většinou vím jen to, že jsou Dnes, když se, Jene, ohlížíme za tvými začátky, je na mís- v depozitáři některého symfonického orchestru. V němec- tě podotknout, že jsi měl oproti mimolubským adeptům kém Stuttgartu jsou mé nástroje např. v Rozhlasovém sym- nepochybnou výhodu. fonickém orchestru nebo ve Státní opeře u vynikající hous- Byl jsem sice u řemesla od dětství, ale také jsem prošel lub- listky Sonoko Imai, absolventky Tohoschool Tokyo a žačky skou učňovskou školou, která má velkou tradici – učil se tam Yehudi Menuhina. Ale na dvě jména si mohu skoro s jisto- i můj otec v letech 1922 až 1925. Na škole jsem pracoval pod tou vzpomenout – jedny housle jsou, myslím, v rodině Pet- vedením mistra odborného výcviku Miroslava Pikarda, kte- ra Matějáka a pak měl můj nástroj Boris Chomča, ale ten rý se na stejné škole vyučil u mého otce přibližně 10 let přede ho prý už přenechal jinému zájemci. Vedle stavby houslí mnou. Můj děd, který padl v první světové válce, to bylo otci jsem hledal také hlubší poučení o výrobě smyčců, a tak jsem 7 let, byl specialistou na houslové kobylky – pracoval v našem nějaký čas pracoval u Herberta Leichta v Hohendorfu poblíž domě na Růžovém vrchu. Jeho bratr Johann, který válku Bad Brambachu v Sasku. Je to malé místo kousek za hrani- přežil a zůstal v Rusku, byl dobrým hudebníkem a založil cemi, vlastně jen pár kilometrů od Plesné a Lubů. ve svém novém domově orchestr. Stal se tam oblíbeným a váženým občanem a dostalo se mu v Rusku i pocty státní- Při volbě modelu pro stavbu nástrojů jsi jistě nemusel ho pohřbu. I ostatní dědovi sourozenci jako Wenzl Pötzl a dlouho váhat, otcův vzor ti byl jistě nejbližší. Anton Pötzl byli houslaři. I světovou válku přežili pouze dva: Otec mi předal opravdu všechno, tedy i modely nástrojů – Winzenz, kobylkář a Johann. Mezi schönbašskými houslaři a to buď Stradivariho nebo Guarneriho, i když jsem se snažil bylo hodně hudebníků – i otec hrál na několik nástrojů, na o uplatnění vlastních detailů. Znám vlastně i tradiční vzory, housle, klarinet a hoboj a kromě toho byl i výtvarně nada- které se v Schönbachu kdysi dělávaly na přání zákazníků. svt hudebních nástroj 

Ještě dnes se v Lubech najdou katalogy nebo i šablony růz- jsem bronzovou medaili. První cena nebyla tehdy udělena. ných německých, francouzských a italských modelů, napří- Moje violoncello bylo vyhodnoceno jako zvukově nejlepší klad Klotze, Amatiho nebo Magginiho. Mistr houslař Libor nástroj a hrál se na něj závěrečný koncert v přítomnosti Šefl , který už je na odpočinku, stavěl violoncella dokonce královské rodiny. Pak jsem byl roku 1977 ve fi nále soutěže jenom podle Magginiho. Já jsem třeba v roce 1978 postavil v polské Poznani a v roce 1981 jsem ve stejné soutěži zís- repliku Stainerova modelu s vlastními modifi kacemi detailů. kal diplom. Nakonec jsem ještě o čtyři roky později obdržel Nejčastěji se ale už celosvětově dělá podle Stradivariho nebo 3. cenu v soutěži houslí na Mezinárodní houslařské soutěži Guarneriho. Já jsem si otcův model přizpůsobil třeba v úpra- v Hradci Králové. vě horní části korpusu, dělám širší a ostřejší růžky než otec a mám také výraznější hrany hlavice, tedy šneku. I tentokrát bude závěr článku patřit slovům interpreta vlast- nícího nástroj Mistra houslaře, jemuž je článek věnován – Rodinná tradice převážila jistě také ve výběru povrchové v tomto případě slovům Borise Chomči, kterého osobně znám úpravy – barvy laku a jeho složení. ještě jako člena Symfonického orchestru Čs. rozhlasu. Zůstal jsem u vyzkoušených a ověřených způsobů, je to zase podobné jako u otce, lak je různý, buď olejový nebo lihový, Boris Chomča (ročník 1958) se narodil v Banské Bystri- barva je od zlatožluté přes hnědozlatou až ke hnědočervené. ci a vystudoval Státní konzervatoř v Žilině pod vedením Na houslích podle Steinerova modelu převažuje samozřej- Jana Glasnáka. Další studijní léta strávil na Akademii mě více hnědá barva. múzických umění v Praze ve třídě Antonína Moravce. Po absolutoriu působil v letech 1981 až 1984 v pražském roz- Své viněty, které vlepuješ do houslí od roku 1968, máš hlasovém orchestru, odkud přešel do Pražského komorní- opa třeny pořadovými čísly a rokem výroby nástroje, kro- ho orchestru, kde hraje dodnes. Kromě toho působí jako mě toho uvádíš adresu a ještě vypaluješ do houslí jméno sólista a člen dalších komorních seskupení a vystupuje a působiště – takže už máš vlastně tři etapy tvorby – Luby také s Orchestrem evropských sólistů Lucemburk. u Chebu, Karlovy Vary-Rybáře a Karlovy Vary-Bohatice, Můj první nástroj od Mistra Pötzla byl z roku 1984. Byl to Jasmínová 4 – to je poslední adresa tvé dílny. Teď bys už model Stradivari žlutohnědé barvy laku, trochu robustněj- měl mít teoreticky více času na nové nástroje, že? ší, klasického rozměru korpusu v délce 353 milimetrů, sil- Teď už se mnou pracuje i syn David (*1975), který nejprve nější ve dřevě, ve zvuku mírně temnější. Hrál jsem s ním studoval gymnázium a pak byl také v letech 1995 až 1998 žá- jak v komorním seskupení, tak barokní sóla s Pražským kem lubské učňovské školy. Chodil tam na výuku v teoretic- komorním orchestrem. Kromě tohoto nástroje jsem viděl kých předmětech a praxi absolvoval u mě v dílně. Po vyučení i jiné Pötzlovy „stradivárky“ – tmavě červené s průrazněj- byl na zkušené v Anglii v Liverpoolu u Shelleyho a pak dva ším a světlejším zvukem. A nakonec – jedny Mistrovy hous- roky v Hamburku u Winterlinga, takže dnes už může převzít le má také můj bratr Igor, který působí ve vídeňském Kün- většinu restaurátorských prací. V loňském roce se zúčastnil stlerorchestru. • houslařské soutěže v Mittenwaldu a jeho housle se umístily na 25 místě ze 136 přihlášených nástrojů. Tvůj syn je na dobrém výchozím bodu své kariéry – teď si jistě vzpomeneš i na své soutěžní úspěchy. První soutěže jsem se zúčastnil v roce 1972 ve 26 letech. Byla to mezinárodní soutěž Henryka Wieniawského v Poznani a skončil jsem na 14. místě. Do soutěže bylo přihlášeno 150 nástrojů. O rok později jsem měl celé kvarteto v mezinárod- ní houslařské soutěži v belgickém Lutychu (Liège) a dostal /BWÝUJWUF
OBÝJ
OPWŞ
PUFWżFOPV
QSPEFKOV
Soutěžní nástroj pro Mittenwald 2005 T
IVEFCOJOBNJ
LOJIBNJ
$%
B
%7%

B
QżFEQSPEFKFN
WTUVQFOFL
TÓUŞ
5JDLFU
"SU

0UFWżFOP
QPOEŞMÓ
Bä
QÈUFL
o
IPE
TPCPUB
o
IPE

$P
OBCÓ[ÓNF
/PUPWÏ
NBUFSJÈMZ
LMBTJDLÏ
J
QPQVMÈSOÓ
IVECZ
WŞUÝJOZ
ŘFTLâDI
B
WZCSBOâDI
[BISBOJŘOÓDI
OBLMBEBUFMƉ
4QPMVQSBDVKFNF
T
NOPIB
OBLMBEBUFMJ
B
WZEBWBUF MJ
SÈEJ
7ÈN
[BKJTUÓNF
IVEFCOJOZ
LOJIZ
$%
B
%7%
[
DFMÏIP
TWŞUB

5JUVMZ
IPMBOETLÏIP
WZEBWBUFMTUWÓ
#SJMMJBOU
$MBTTJDT
NF[J
OJNJä
OBMF[OFUF
KBL
IVEFCOÓ
$%
UBL
J
%7%
TF
[OÈNâNJ
PQFSBNJ
B
EPLVNFOUÈSOÓNJ
QPżBEZ
P
IV EFCOÓDI
TLMBEBUFMÓDI

1żFEQSPEFK
WTUVQFOFL
OB
LVMUVSOÓ
BLDF
B
EJWBEFMOÓ
QżFETUBWFOÓ
W
SÈNDJ
TÓUŞ
5JDLFU
"SU

%SPCOÏ
EÈSLPWÏ
QżFENŞUZ
T
IVEFCOÓNJ
NPUJWZ
KBLP
KTPV
LMÓŘFOLZ
PE[OBLZ
QMBLÈUZ
UVäLZ
B
EBMÝÓ

)VEFCOÓ
UJUVMZ
LUFSÏ
W
ė3
OFOBKEFUF
7ÈN
[BSVŘFOŞ
TFäFOFNF 7ZCÓSFKUF
IVEFCOJOZ
B
LOJIZ
[
OBÝFIP
LBUBMPHV
OB
XXXCPOBSUD[NFEJB 5ŞÝÓNF
TF
OB
7BÝJ
OÈWÝUŞWV #PO
"SU
.FEJB
TQPM
T
S
P
o
QSPEFKOB
.64*$
%3&".&3
0QMFUBMPWB




1SBIB

UFMGBY








 NVTJDTIPQQSBIB!CPOBSUD[ foto archiv  svt hudebních nástroj

nástroje, než jak je to ustáleno u chordofonů s krkem dnes. hudební nástroje Ve středověku bylo obojí držení běžné. Struny se používaly střevové. Tinctoris upřesňuje na kon- evropského stedovku ci 15. století, že byly z beraních střev, ale připouští možnost zdvojení střevové struny strunou mosaznou, laděnou o oktá- vi. loutna a kvinterna vu níž. Tím se dosáhne zvuku nejen silnějšího, ale také sladší- Lukáš Matoušek ho. Zdvojování strun pro zesílení zvuku doporučuje Tincto- ris s výjimkou prvé, tedy vrchní melodické struny. Tím vlast- ně Tinctoris potvrzuje sborové ostrunění, které nalezneme Loutna na mnohých ikonografi ckých pramenech nejen u loutny, ale Jak se dostala loutna do Evropy, není dosud bezpečně pro- i u dalších chordofonů s krkem, především u kvinterny. kázáno. S největší pravděpodobností to mohlo být jednak V době vrcholného středověku mívala loutna nejčastěji pět s vpádem Maurů na Pyrenejský poloostrov, jednak pro- strun (nebo pět sborů strun), i když jich na ikonografi ckých střednictvím křížových výprav. Jasnější důkazy o rozšíření dokladech můžeme najít různý počet. Tinctoris se zmiňuje loutny v Evropě jsou až ze druhé poloviny 13. století. Arab- o pěti (někdy šesti) strunách s velkou tercií uprostřed a kvar- ský původ loutny je patrný i z jejího jména, které je snad tami na obou koncích. V základní poloze se dosáhlo celko- ve všech evropských jazycích odvozeno z arabského názvu vého rozsahu dvou oktáv. Využíval se samozřejmě ještě větší al-úd, což znamená „dřevo“. Al-úd je loutna s krátkým rozsah, neboť na četných středověkých vyobrazeních loutny krkem, zatímco loutnu s dlouhým krkem nazývali Arabo- nalézáme více pražců, vytvořených především převázáním vé tunbur. Oba nástroje popsal v první polovině 10. století krku střevovými strunami. Loutna svým velkým rozsahem Al-Fárábí v Kitáb al-músíqí al-kabír (Velká kniha o hudbě). mohla tedy zahrát ve vícehlasé skladbě kterýkoli hlas, jak se V té době patřily loutnové nástroje v islámském světě k velmi o tom dočteme v české básni Alan: „Vmyet wssyech hlasuow oblíbeným a rozšířeným a není tedy divu, že se právě tehdy promyeny, / Nyzke, rowne, wssye myeny; / Po wssyech vmye mohly dostat do Evropy, ale jejich pravý rozkvět v Evropě gyty, / wsseszkny pyesnye otworzyty“ (Umí všech hlasů pro- můžeme vystopovat až od 14. století. Mnohé loutny 14. sto- měny, nízké, rovné, všechny změny, po všech hlasech umí letí vypadaly jako importované al-úd z Orientu. jíti, všechny písně otevříti). Tinctoris nás o století pozdě- Na loutnu se hrávalo i v prostředích naprosto odlišných. ji informuje o hudebnících, kteří hrají vrchní hlas (cantus) Geoff rey Chaucer (ca 1340–1400) v Canterburských povíd- jakékoli polyfonní skladby s úžasně dekorativními fi gura- kách nám zanechává svědectví o tom, že se loutna používala cemi k němu komponovanými tak elegantně, že není nic při hře v krčmách i k tanci. Odpustkář ve své povídce vyprá- dokonalejšího. Zde tedy máme důkaz, že polyfonní skladby ví o jedné fl anderské fl ámující společnosti, která si libovala (respektive vrchní melodický hlas – cantus) byly na konci v hazardu. V kdekteré krčmě nebo hampejzu hráli na har- 15. století s oblibou vyzdobovány. Tinctoris nás však infor- fy, loutny a kvinterny, tančili a hráli v kostky ve dne v noci. muje ještě o jiném způsobu hry na loutnu, který je, jak dodá- Rovněž Machautovi je používání loutny v krčmách známo. vá, mnohem těžší. Hudebníci sami hrají píseň ne pouze způ- Loutnisté se také pohybovali jako profesionální hudebníci sobem dvouhlasým, ale také nejobratněji trojhlasým a čtyř- na panovnických dvorech. Vévoda Orleánský měl v roce 1396 hlasým. Na loutnu se tedy na konci 15. století hrály i skladby hráče na fi dulu a na loutnu. V Čechách se objevují na pře- vícehlasé, což dokazují také záznamy loutnových tabulatur. lomu 14. a 15. století úsloví s loutnou, což svědčí o tom, že V době vrcholného středověku se šířila obliba hrávat na lout- tento nástroj byl již touto dobou značně populární. Husitský nu. Vedle hudebníků to byli lidé všech společenských vrs- kazatel Mistr Jan z Rokycan přirovnal hanlivě lhostejnost tev. V Boccacciově Decameronu z deseti členů společnos- křesťanů při kázání k oslu: „Huď voslu na loutnu, osel slyší, ti hrál Dioneo na loutnu a Fiammeta na fi dulu. Dokonce ale žádného kochání z toho nemá“. Beneš Krabice z Weit- i sám Petrarca hrával na loutnu, kterou před svou smrtí mile přirovnává neschopného člověka ke psu hrajícímu na v roce 1374 odkázal příteli omasu Bombasiovi z Ferrary. loutnu. V té době již začala obrovská popularita loutny, která poz- Obraťme nyní pozornost k popisům nástroje. Johannes Tin- ději vyvrcholila v renesanci. ctoris ve čtvrté knize traktátu De Inventione et usu Musi- cae (ok. 1481–83) uvádí loutnu pod názvem lyra. Říká o ní, Kvinterna že je vytvarovaná z dutého dřeva na způsob želvy, má otvor Od 13. století se v různých písemných pramenech začína- zhruba uprostřed a podlouhlý krk, nad nímž jsou rovno- jí objevovat jména hudebního nástroje jako guitarra, gitar, měrně nataženy struny. S přirovnáním tvaru loutny k žel- guiterne, guisterne, quinterne, giterne, gitere, kitaire, chitarra vímu krunýři se vedle Tinctorise setkáme i v dalších pra- apod. Jejich etymologický původ můžeme hledat v arabském menech 15. století, kde je loutna nazývána testudo (želva). názvu qitara odvozeném z řeckého kithara. Dnes používá- Původ tohoto názvu můžeme zřejmě hledat v antickém Řec- me pro tento středověký nástroj název kvinterna. Svým tva- ku, neboť tam se vyskytovala lyra s resonátorem ze želvího rem připomínala malou loutnu. Podle Tinctorise měla tvar krunýře. O způsobu hry na loutnu píše Tinctoris, že hráčova želvího krunýře. Mívala obvykle čtyři struny, ale též tři, levá ruka nejen podepírá nástroj, ale také zvyšuje a snižuje pět, nebo i jiný počet. Někdy mohlo být ostrunění sborové, struny dotykem prstů. Velmi podrobně popisuje nejen čin- vždy dvě struny pro jeden tón, pouze tón nejvyšší míval jedi- nost prstů, ale především jejich vliv na zkracování a pro- nou samostatnou strunu. Tento způsob ostrunění je patrný dlužování strun stiskáváním ke krku Bartolomé Ramos nejen z veliké řady ikonografi ckých památek, ale i ze zacho- de Pareja v traktátu Musica practica (1482). Jeho popis je vaného nástroje, který v polovině 15. století postavil Hans opřen o zákonitosti akustiky. Loutnu nazývá podobně jako Oth v Norimberku a který je dnes uložen ve sbírce na hra- Tinctoris – lyra. Na loutnu se podle Tinctorise hrávalo jak du Wartburgu u Eisenachu v Německu. Tato kvinterna je prsty, tak plektrem. Obrazová dokumentace Tinctorisovo čtyřstrunná (respektive sedmistrunná se třemi dvojsbory tvrzení dokládá, i když plektrum (z ptačího pera) převažu- a jednou strunou samostatnou). Názor, že by latinský název je. Hru plektrem zachytil i český autor básně Alan z doby nástroje quinterna měl určit počet strun – pět, je neopodstat- okolo 1370: „w prawej ruczye struny magycz w lewey ruczye něný. Přesto i ve středověku se tento omyl dostal do slovní- krzydlem hragycz… “ (šestá půjde hudba, mající v pravé ruce ku. Martin ze Strážnice překládá ve třetí čtvrtině 14. století struny, tedy krk nástroje, levou rukou hraje křídlem, tedy v latinsko-českém veršovaném slovníku Bohemarius maior plektrem z ptačího pera). Zajímavé je zde obrácené držení „Quinternus“ jako „pietystrun“. Zhruba z téže doby (1375) svt hudebních nástroj  pochází traktát sepsaný pravděpodobně Jeanem Vaillantem, kde je zobrazena čtyřstrunná kvinterna (dvojnásobný počet ladicích kolíčků svědčí pro sborové ostrunění). Čtyři stru- ny u kvinterny uvádí i Jean de Gerson na počátku 15. sto- archiv repro letí a dodává, že to byl tradiční počet. Struny byly střevo- vé. Z ikonografi ckých dokladů můžeme usoudit, že se na kvinternu hrálo především pomocí plektra. Nástroje bývaly často zdobeny nejen bohatě vyřezávanou rosetou nebo ornamentálními intarsiemi v resonanční des- ce (toto ostatně mohl být pozůstatek původních arabských předchůdců kvinterny), ale také vyřezanými hlavicemi zakončujícími srpovitě zahnutý kolíčník na konci krku. Na kvinternu se hrálo ve všech společenských vrstvách. Ved- le inventářů a záznamů o nákupech nástrojů pro královské a šlechtické dvory je známa celá řada hudebníků – kvinter- nistů, působících na těchto dvorech. Malý rozměr kvinterny dovoloval nástroj snadno přenášet a sama hra nebyla kom- plikovaná. Proto se kvinterna rozšířila i mezi nejnižší spo- lečenské vrstvy. Ve Svémyslicích v Čechách nalezl arcijáhen při visitě v roce 1380 ke svému rozhořčení veřejný tanec doprovázený kvinternou a v roce 1392 byli v Londýně odsou- zeni tři muži do vězení za noční výtržnosti s kvinternami. Kvinterna se stala zvláště ve 14. století oblíbeným nástrojem serenád a taveren. Dosud nebyla odborníky uspokojivě vyřešena určitá nejas- nost několika písemných pramenů 14. století, rozlišujících kvinternu maurskou a latinskou. Juan Ruiz de Hita uvádí guitarra morisca a giutarra latina. Na dvoře normandské- Loutna hraná plektrem. Obě rosety i zdobení resonanční desky prokazují vlivy arabských nástrojů. Salome tančí před Herodesem – detail oltářního křídla ho vévody působili v letech 1348–50 a později i ve službách z hradního kostela sv. Coloma v Quaraltu, Španělsko 14. století (Barcelona, Museo krále Charlese V. hráč na guiterne latina a hráč na guiter- de Belles Artes de Cataluña) ne moresche. Machaut v Prise d´Alexandrie mezi četnými nástroji uvádí moraches et guiternes a v Remčde de Fortu- ne guiterne … morache. Připojíme-li k těmto zprávám ještě zmínku zhruba o půlstoletí starší, v níž Johannes de Gro- cheo mezi strunnými nástroji jmenuje i guitarra sarracenica, můžeme se jen utvrdit o arabském původu kvinterny, aniž bychom tím tvrdili, že guitarra sarracenica je totéž, co qui- terne moresche. Možná, že v době, kdy kvinterna v Evropě již úplně zdomácněla, se objevil mezi evropskými nástroji další nástroj maurského původu podobný kvinterně, který mohl být nazván guitarra morisca, aby se odlišil od všude běžně užívané kvinterny (giutarra latina). •

(vybrané statě z připravované knihy) repro archiv repro

Kvinterna hraná plektrem – zdobení resonanční desky prokazuje vlivy arabských nástrojů. Simone Martini (1284–1344), detail fresky (Assisi, Chiesa San Francesco, kaple sv. Martina)  revue hudebních nosi

Opera Don Giovanni zaujímá v Mozar- tově tvorbě zcela výjimečné místo a je plným právem nazývána „operou oper“. Byla komponována pro Prahu a poprvé uvedena v Nosticově divadle 29. 10. 1787 za řízení skladatele. Toto první provedení Dona Giovanniho v Praze se stalo největší kulturní událostí v životě hlavního města a přispělo podstatně k rozvoji mozartov- ského kultu v Čechách. To nejlepší z této opery (Předehra; Notte e giorno faticar; Fuggi, crudele, fuggi!; Ah chi mi dice mai; Madamina, il catalogo e questo; Dalla sua pace la mia dipende; Il mio tesoro intanto; In quali ecesi; Don Giovanni, a cenar teco aj.) vychází v podání vynikajících sólistů (Bo Skovhus, Janusz Monarcha, Adrianne Pieczonka, Torsten Kerl, Regina Schörg, Renato Girolami aj.), orchestru Nicolaus Esterházy Sinfonia a Maďarského rozhla- sového sboru v čele s Michaelem Halászem u fi rmy NAXOS (CLASSIC) pod objed- nacím číslem 8.557893 za velmi atraktiv- ní cenu. foto Jiří Skupien Společný křest dvou nových CD Jiřího Bělohlávka a Jakuba Hrůši uspořádala 10. 4. v Galerii Louv re Slavná nahrávka Straussova Netopýra fi rma SUPRAPHON. Z produkce Jiřího Bělohlávka se jednalo o nahrávku čtyřdílného kompletu Brahm- z roku 1955, vydávaná v současnosti fi r- sových symfonií z 80. let, kterou realizoval s Českou fi lharmonií a v těchto dnech vychází na CD v re- edici, Jakub Hrůša, jenž zároveň během setkání podepsal u fi rmy Supraphon exkluzivní smlouvu, tu mou NAXOS HISTORICAL (CLAS- představil svoje CD s díly Antonína Dvořáka (Česká suita D dur, op. 39, B 93, Polonéza Es dur, B 100 SIC) pod objednacím číslem 8.111036-37 a Valčíky, op. 54, B 101), které na podzim loňského roku nahrál s Pražskou komorní fi lharmonií ve spojila několik světově proslulých zpěváků Studiu Domovina. 20. století (Helmut Krebs, Rita Streich, Karl Dönch, Erich Kunz, Rudolf Christ Komplet symfonií Gustava Mahlera (č. 1 až sólisty (Barbara Kubiak – soprán, Izabe- aj.) v čele s Elisabeth Schwarzkopf a Nico- 9 a č. 10 – Adagio) nahrála Česká fi lharmo- la Klosinska – soprán, Marta Boberska – laiem Geddou. Toto nejoblíbenější scénic- nie s dirigentem Václavem Neumannem soprán, Jadwiga Rappé – alt, Ewa Marci- ké dílo Johanna Strausse ml. (1825–1899) (1920–1995) v letech 1976–1982, kdy se na niec – alt, Timothy Bentch – tenor, Wojtek je dnes považováno za jednu z nejlepších snímku podíleli sólisté Gabriela Beňačko- Drabowicz – baryton, Piotr Nowacki – bas) operet v hudební historii. Vynikající ang- vá, Magdalena Hajóssyová, Eva Randová, a Varšavským národním orchestrem a sbo- lická tělesa Philharmonia Orchestra and Inge Nielsen, Daniela Šounová, Věra Sou- rem, Polským rozhlasovým sborem Krakov Chorus řídí Herbert von Karajan. Dopo- kupová, Libuše Márová, omas Moser, a Varšavským chlapeckým sborem nastudo- ručujeme! Richard Novák, Karel Berman ad., Küh- val Antoni Witt, o jehož provedení 4. sym- nův dětský sbor, Pražský rozhlasový sbor fonie vydané touto fi rmou (8.550527) e Blížící se kulaté, už osmdesáté naroze- a Pražský fi lharmonický sbor. Nahráv- Penguin Guide napsal: „Antoni Wit diri- niny naší skvělé jazzové zpěvačky Vlas- ky Václava Neumanna, který ve své době guje velmi svěžím, spontánním způsobem, ty Průchové jsou určitě tou nejvhodnější patřil k největším propagátorům Mahle- nádherná nahrávka, vřele doporučuje- chvílí pro její nové bilanční cédéčko (SU rova symfonického odkazu, jsou dodnes me!“ Rovněž předkládaný snímek, tvoře- 5708-2)! Představit si naší swingovou, ale legitimním dokladem kvalit České fi lhar- ný dvěma CD (8.550533-34), určitě stojí i popovou muziku bez jejího vskutku sty- monie. Mahlerovo gigantické symfonické za pozornost. Doporučujeme! lově nachraptělého vokálu a skvostné- dílo, znějící v nově vydané nahrávce fi rmy SUPRAPHON na celkem 11 CD, se stalo středem nového mimořádného zájmu diri- V rámci slavnostního dubnového setkání v Galerii Louvre pak převzal Jiří Bělohlávek ještě platinovou gentů, orchestrů i posluchačů od šedesá- desku vydavatelství SUPRAPHON, kterou obdržel za mimořádný vklad nahrávek do jeho katalogu. tých let minulého století. Titul vychází pod objednacím číslem SU 3880-2 26. května.

Závěrečná nahrávka mahlerovského cyk- lu vydávaná fi rmou NAXOS (CLASSIC) představuje Symfonii č. 8 Es dur, která veš- la do historie pod označením „Symfonie tisíců“. Sám Mahler o ní napsal: „Právě jsem dokončil svou Osmou – je to největ- ší ze všech děl, která jsem dosud vytvořil. A tak zvláštní obsahem i formou, že se to nedá popsat“. Už samo označení symfo- nie není zcela na místě – jedná se v pod- statě o kantátu či oratorium, ve kterém účinkují sólisté, sbor a orchestr (osm sólis- tů, 2 velké smíšené sbory, chlapecký sbor, 50 smyčcových a 40 dechových nástro- jů atd.). Svou nezvyklostí vzbudila velkou pozornost. Její premiéra se pod taktovkou skladatele konala 12. 9. 1910 v Mnichově za přítomnosti 3000 posluchačů, mezi kte- rými byli např. Bruno Walter, Otto Klem- perer, Arnold Schönberg či omas Mann. Nahrávku, kterou vydává fi rma Naxos se foto Jiří Skupien revue hudebních nosi  ho frázování je dnes téměř již nemožné. V roce 1843 požádal Adolphe Sax o patent Výběr, z něhož je novinka vydávaná fi rmou pro svůj nový hudební nástroj – saxofon. SUPRAPHON sestavena, navíc překvapí Téhož roku byl poprvé uveden Klavír- i poznáním, že na počátku bylo i v tomto ní kvintet op. 44 Roberta Schumanna případě blues. Poprvé na CD se totiž obje- a v roce 1843 měla v německé Postupimi ví např. skladba z fi lmu V trestném úze- premiéru Shakespearova hra Sen noci sva- mí, dokumentující Průchové suverenitu tojánské s hudebním doprovodem Felixe i v oblasti nesmrtelných dvanáctitaktových Mendelssohna-Bartholdyho. Obě skladby motivů. Nechybí tu však samozřejmě také nastudovali pro fi rmu DABRINGHAUS nic z toho, co umění Vlasty Průchové zdo- UND GRIMM (CLASSIC) členové saxo- bí dodnes, byť od vzniku většiny nahrávek fonového kvarteta Alliage a klavírista Jang

uplynulo již několik dekád. Najdete tu tedy Eun Bae. Titul vychází na CD pod objed- foto Jiří Skupien songy Docela všední obyčejný den, Blues nacím číslem MDG 6031396 a ve formá- V Sále Martinů v Lichtenštejnském paláci proběhl pro malého chlapce (původně pro dnes svě- tu SACD pod objednacím číslem MDG 24. 4., během pěveckého recitálu Gabriely Pech- tově slavného muzikanta, jejího syna Jana 9031396 (1SACD hybrid). mannové, křest jejího profi lového CD. Slavnost- Hammera mladšího), Písnička do kapsy, ního aktu se zúčastnili oba hlavní protagonisté Dudy a basa, Všechny hvězdy na nebi či Charles de Brosses, francouzský spisova- – sopranistka Gabriela Pechamnnová a klavírista Klidná plavba a v promyšlené sestavě Pavla tel 18. století, označil Pergolesiho Stabat Maxim Averkiev, hudební režisér nahrávky, Jaro- Víška tu zazáří i standardy Four Brothers Mater za „mistrovský kus latinské hudby“. slav Krček a hlasová poradkyně Ludmila Kotnaue- a e Man I Love. Lahůdkovým bonusem Ačkoliv se jedná o mši, obsahuje i řadu prv- rová. Přítomna byla také Mgr. Věra Vaňková, jejíž je pak videoklip se společnou písní paní ků typických pro tvorbu operní a právě ty koncertní agentura zprostředkovává koncerty G. Pechmannové v České republice. Profi lové CD Vlasty a Karla Gotta z roku 1962. Pergolesiho proslavily nejvíce. Jeho Salve představuje mladou českou sopranistku v písních Regina c moll je psána v podobném expre- A. Dvořáka, R. Schumanna a J. Masseneta a v ora- Jeden z velkých pianistů své doby, polský sivním stylu. Obě díla, vydaná v těchto torních a operních áriích B. Smetany, A. Dvořáka, skladatel Leopold Godowsky (1870–1938), dnech fi rmou NAXOS (CLASSIC) nastu- W. A. Mozarta, G. Rossiniho a dalších. Producen- napsal velké množství klavírních skladeb, dovali dva vynikající sólisté – Jörg Waschin- tem CD je ing. František Kutiš. Na fotografi i zleva z nichž většina vyžaduje značné interpre- ski (soprán) a Michael Chance (kontrate- Maxim Averkiev, prof. Ludmila Kotnauerová, Gab- tační schopnosti. Godowsky skládal téměř nor) – za citlivého doprovodu Kolínského riela Pechmannová a Jaroslav Krček. výhradně pro klavír. Transkripce Bacho- komorního orchestru řízeného zkušeným vých violoncellových suit č. 2, 3 a 5 uvede- německým dirigentem Helmutem Mülle- sy samy pohybují díky otvorům v otáčející né na tomto CD, vydaném fi rmou MAR- rem-Brühlem. Titul vychází pod objedna- se roli perforovaného papíru, pokročilej- CO POLO (CLASSIC) pod objednacím cím číslem 8.557447. Doporučujeme! ší modely mohly zprostředkovat interpre- číslem 8.225267, podle vlastních slov „vel- taci skladeb hraných významnými pianis- mi volně přepsal a zmodernizoval pro for- Nahrávka ve formátu SACD německé ty. Titul vychází pod objednacím číslem tepiano“. Uslyšíme je v podání Konstanti- společnosti ORFEO (CLASSIC) pochází MDG 6451401. na Sherbakova. z roku 1982 z Bavorské státní opery a obsa- huje legendární interpretaci Beethoveno- Řada novinek ale vychází rovněž v oblas- Zpěvačka Irena Budweiserová, členka vy Sedmé symfonie A dur op. 92 v podání ti DVD. Firma ARTHAUS (CLASSIC) Spirituál kvintetu, pokřtila 6. 4. v Balbí- Bavorského státního orchestru řízeného nabízí např. v reedici s novým designem nově literární kavárně své nové sólové Carlosem Kleiberem (1930–2004), jehož a za nižší cenu hned několik titulů. Před- CD Nobody’s fault… vydané u INDIES brilantní nastudování oper a některých stavení Beethovenova Fidelia (129 minut), RECORDS. Jsou na něm nahrané americ- symfonických skladeb byla považována za realizované v roce 1991 v Royal Opera Hou- ké gospely a spirituály a některé její vlast- nepřekonatelná. Titul vychází pod objed- se, kde v titulní roli Leonory tehdy vystou- ní skladby. Zpěvák Michal Prokop zase nacím číslem C 700051. pila Gabriela Beňačková. Na inscenaci se během pražského koncertu 24. 4. v Lucer- dále podíleli sólisté Josef Protschka, Neill na Music Baru pokřtil své nové CD Poprvé Vynikající německá sopranistka Elisabeth Archer, Marie McLaughlin, Robert Lloyd a naposledy, vydané fi rmou SONY BMG Schwarzkopf se prostřednictvím dvou slav- a Monte Pederson, které doprovodily e vla ných nahrávek prezentuje i na jednom Royal Opera Chorus a e Orchestra of the z dalších titulů fi rmy NAXOS HISTORI- Royal Opera House v čele s Christophem Helena Vondráčková, Karel Vlach a skla- CAL (CLASSIC), obsahujícím tentokrát von Dohnányim. Titul vychází pod objed- datel Jaroslav Ježek s texty dvojice V+W, to Čtyři poslední písně Richarda Strausse nacím číslem 100075. Představení Straus- jsou trumfy dalšího nově vydávaného titulu (1864–1949) a výběr z jeho opery – lyrické sovy Elektry (109 minut) z Vídeňské státní fi rmy SUPRAPHON, které navíc poprvé komedie Arabella. V roce 1956 napsal e opery z roku 1990, které jako svou první vychází na kompaktním disku! Mimořád- Record Guide o této originální nahráv- Straussovu operu s Vídeňskými fi lharmo- ný hudební projekt vznikl již v roce 1986, ce, na níž se podílí Philharmonia Orches- niky dirigoval Claudio Abbado (100049). pro Ježka kulatě výročním (stejně jako tra v čele s Otto Ackermannem a Lovro Titulní roli zde zpívá Eva Marton, spo- letos, kdy od jeho narození uplyne přesně von Matačičem a která byla tehdy vyda- luúčinkují Brigitte Fassbaender, Cheryl sto let – narozen 25. 9. 1906), pro aktivní- ná na LP, že se jedná o jednu z nejlepších Studer, Franz Grundheber a James King. ho pamětníka časů Osvobozeného divadla, německých operních nahrávek za mnoho Vystoupení José Carrerase 16. září 1988 „Strejdu“ Vlacha, pak bohužel tím úplně let! U fi rmy Naxos vychází pod objednacím ve Vídeňské státní opeře, nazvané Vien- posledním. Původně divadelní songy se tu číslem 8.111145. na comeback recital (120 minut). Jedná se v podání Heleny Vondráčkové proměnily o prvé z řady sedmi DVD (101401), věno- ve s citem a nadhledem moderně zazpívané Jedna z nejvíce fascinujících kapitol kla- vaných tomuto španělskému tenoristovi, a zaranžované písničky, znovu plné života. vírní historie 20. století je u fi rmy DAB- které se věnuje jeho písňovému repertoáru Porovnávat tyto verze s autorským zpívá- RINGHAUS UND GRIMM (CLASSIC) (Massenet, Hahn, Fauré, Turina, Nacho, ním pánů Voskovce a Wericha je marné, otevřena nahrávkou s názvem Studies for Puccini, Liszt, Tosti). Koncert sira Geor- kochat se sympatickou odlišností přístupu player piano – sv. 1: č. 1–12 (Studie pro ge Soltiho (72 minut) s Bavorským rozhla- pak velmi příjemné. Legendární písničky reprodukční klavír – pianola, player piano, sovým symfonickým orchestrem v Gasteig Ezop a brabenec, Klobouk ve křoví, Šaty grand piano), jejímž autorem je americký Philharmonic Hall v Mnichově v roce 1990 dělaj´ člověka, Svítá, Peníze nebo život, Ne- skladatel Conlon Nancarrow (1912–1997), (100302), na němž zazněly symfonie Dmit- be na zemi nebo Život je jen náhoda a další a které se přezdívá „Dobře temperovaný rije Šostakoviče (č. 9 Es dur, op. 70) a P. již patří zcela neodmyslitelně k těm, které klavír 20. století“. Hudba tohoto experi- I. Čajkovského (č. 6 h moll, op. 74 „Pate- se budou předávat z generace na generaci. mentátora nám otevírá zcela jiný zvuko- tická“). Titul vychází 12. května pod objednacím vý svět – 200 úhozů za sekundu (!), tedy číslem SU 5710-2. tempo zcela nemožné pro jakéhokoli kla- Zpracovala Hana Jarolímková víristu. U reprodukčního klavíru se kláve-  revue hudebních nosi

RCA RED SEAL, RCA VICTOR patří k těm, jimiž se kolem poloviny SUPRAPHON SU 3738-2 111 nahrávalo na LP desky: v této době GROUP, BMW 74321/87454 2 třicátých let 20. století snažil napl- Franz Schubert: Kvintet A dur asi ještě jen pro Supraphon, poz- Sergej Proko ev, Houslový nit požadavky, jaké se na srozu- pro klavír, housle, violu, violon- ději i pro jiné přední světové fi rmy. koncert č. 2 g moll op. 63, Ale- mitelnost a sdělnost hudby kladly cello a kontrabas D 667, Kvartet- V Supraphonu mělo v těch dobách xander Glazunov, Houslový v SSSR po jeho návratu ze Západu. ní věta c moll D 703, Ludwig van také svého „dvorního“ hudebního koncert a moll op. 82, Petr Iljič Je to tedy hudba, naplňující stejný Beethoven, Smyčcový kvartet režiséra Miloslava Kubu, který Čajkovskij, Meditace pro housle estetický ideál, jako balet Romeo op. 18 č. 1, Smetanovo kvarteto: podrobně znal problematiku jejich a orchestr op. 42 č. 1, Nikolaj a Julie nebo pohádka Péťa a vlk. Jiří Novák a Lubomír Kostecký práce a který se směl účastnit Znaider – housle, Symfonický A také stejně dobrá. Ne náhodou – housle, Milan Škampa – viola, i sporů a diskusí hráčů, které pro- orchestr Bavorského rozhlasu, právě toto dílo hrávají často hous- Antonín Kohout – violoncello, bíhaly nejen při zkouškách, ale i při řídí Mariss Jansons listé, jejichž doménou je hudba Jan Panenka – klavír, František nahrávání ve studiu. Je zajímavé, Celkový čas 57:55 19. století a ne už 20. století (u nás Pošta – kontrabas že z nich nic ve výsledných sním- Nahráno 4.–6. 10. 2001 v Her- např. Václav Hudeček). Proko ev tu Nahráno ve studiu Domovina, cích nezůstalo. Ty jsou dokonalé, kulově sále Rezidence v Mnicho- naplňuje tradiční klasicko-roman- hudební režie Miloslav Kuba, důsledně promyšlené a jednotně vě, režiséři nejsou uvedeni tickou koncertantní formu i s jejími zvuková režie děl F. Schuberta koncipované. To je patrné ve všech populárními a posluchači očekáva- 1.–10. 6. 1960 František Burda, skladbách tohoto CD: ve slunně pří-  Jaroslav Smolka nými zvyklostmi, jako jsou kadence díla Beethovenova 28.–31. 5. rodomalebném a barvitém Schu- a jiné pasáže naplněné virtuosní 1962 Miloslav Kuba, remaste- bertově Kvintetu A dur „Pstruh“, V době nahrávky šestadvacetiletý ekvilibristikou. V sólistickém partu ring 2003 Stanislav Sýkora kde se Jan Panenka i František houslista polsko-izraelského půvo- však převládá ušlechtilá melodi- Celkový čas 75:43 Pošta plně podřizují koncepci du, Nikolaj Znaider, odchovanec ka spíš tradičního střihu. Kdysi se Smetanovců, v tragicky ponuré předních houslových pedagogů i u nás hodně hrával Glazunovův  Jaroslav Smolka Schubertově Kvartetní větě c moll z Vídně, Dánska a USA, sbíral od Houslový koncert a moll. Hud- i při všem haydnovském následov- mládí prestižní ceny předních ba tohoto skladatele z českého Je skvělé, že se dostalo na nictví ryze osobitém vnitřním napě- houslových soutěží a vypracoval hudebního života už dávno téměř remasterování původně analogo- tí vstupního díla z Beethovenova se brzy ve světově proslavenou vymizela a neplatí už heslo, jímž jej vě nahraných klasických výkonů prvního kvartetního opusu. Zvuk uměleckou osobnost. Jeho CD se začátkem 20. století přivítal Jaro- Smetanova kvarteta v dílech je skvělý, není tu valný rozdíl mezi třemi ruskými koncertantními díly slav Křička, totiž Glazu nov a uchu Franze Schuberta a Ludwiga van výsledky obou průkopníků stereo- druhé poloviny 19. a první polovi- mil. Nad Znaiderovou interpre- Beethovena. Nahrávky Schuberto- fonie v Supraphonu a tím i v Česko- ny 20. století potvrzuje, že si toto tací však rád uznám renomé díla va Kvintetu A dur s klavírem a kon- slovensku vůbec, Františkem Bur- postavení zaslouží. Jeho technika jako jednoho z nejlepších výtvorů trabasem, obecně známého pod dou a Miloslavem Kulhanem, při je dokonalá, bez jediného výkyvu skladatele: má krásnou invenci jménem Forellenquintett (Kvintet stylizaci zvuku holešovické Domo- či nevyrovnanosti. Ještě víc však a vyváženou formu, je vděčné pro Pstruh), skladatelovy samostatné viny. Spolehlivý je i výsledek dnešní okouzluje houslovou kantilénou: interprety i posluchače. A to platí Kvartetní věty c moll a Beethove- digitalizace Stanislava Sýkory. překrásnou, plynoucí jakoby při- tím spíš o původním – orchestrem nova Kvartetu f moll, č. 1 ze šes- Nelze jen nevyslovit podiv nad rozeně a samozřejmě, ne však provázeném – znění Meditace op. tice raných Lobkovických kvartetů editorským vybavením dnešního romanticky ostentativní a už vůbec 42 č. 1 Petra Iljiče Čajkovského op. 18 vznikly v optimální době CD: slavné dílo Schubertovo uvádí ne drásavou. Při poslechu Znaide- z roku 1878: samostatné kon- plné tvořivosti souboru. Těsně na rozpisu repertoáru v bookletu rova výkonu brzy získáte důvě- certantní větě pomalého tempa před začátkem 60. let jeho nej- i na zadní straně jen jako Quintet ru v jeho jistotu a přesvědčivost s vděčnými příležitostmi pro hous- starší člen a mluvčí, violoncellista in A major s číslem Deutschova hudebního projevu. Nesnaží se listu i nápaditě témbrově bohatý Antonín Kohout, teprve překro- katalogu; anglickému údaji Trout překvapit posluchače novou inter- orchestr. Dirigent lotyšského půvo- čil čtyřicítku a nejmladší, violista na barevné první straně nebude pretační koncepcí. Podání všech tří du Mariss Jansons i Symfonický Milan Škampa, třicítku. Kvarteto rozumět každý. Všude sem patřil děl bychom mohli označit jako kla- orchestr Bavorského rozhlasu už bylo nejen plně stabilizováno německý název Forellenquintett, sicko-romantické. Znaiderův klid, jsou Nikolaji Znaiderovi pozorný- v obsazení i umělecké koncepci, ale pod kterým zná dílo celý muzikant- jistota, spolehlivost a věrnost skla- mi a tvořivými partnery. mělo za sebou řadu oslňujících svě- ský svět. datelským údajům v partiturách je tových úspěchů. Jeho výkony byly hodnotou klasickou. Romantický je mladistvě svěží, ale plně se v nich vřelostí houslových linií a věrností zhodnocovaly důsledky umělecké převládajícímu kompozičnímu slo- řehole, kterou na sebe vzalo: hraní hu. Z takového pojetí se nevymyká zpaměti s velmi podrobnou zkouš- ani Houslový koncert č. 2 g moll kovou přípravou i za cenu poměrně Sergeje Proko eva. Dílo tohoto malého repertoáru, se kterým kon- modernisty meziválečného období certovalo doma i ve světě. Ten také revue hudebních nosi 

ARCODIVA UP 001-2 131 kou prvního snímku je sopranistka ze sbírky Slzy a úsmevy, k němuž nická a zvuková úroveň, na níž má Gabriela Beňačková, Slovenské Gabriela Beňačková a jejím hos- přiřadil zlidovělou Keby som bol zásluhu Jaroslav Krček s režisé- písně tem Štefan Margita, na druhém ptáčkom. Skvělou klavírní partner- ry Václavem Roubalem a Karlem Mikuláš Schneider-Trnavský: Pís- snímku si role vyměnili. V Sedmi kou ve všech zmíněných písní je mu Soukeníkem. Celý projekt fi rmy ně o matce, Drobné kvety, Pís- slovenských písních Sylvie Bodoro- Katarína Bachmannová, neomyl- Arcodiva podpořila Zentiva a rea- ně ze studentského období, Zo vé souznějí jejich osobité hlasy spo- ná v dynamice, tempech, zvukové lizoval Jiří Štilec, který je autorem srdca, Sylvie Bodorová: Sadaj, lečně a nový opus úspěšné autorky vyváženosti i výrazu. V Bartóko- podrobného a poučeného průvod- slnko, sadaj – sedm slovenských interpretují přesvědčivě. Sylvie Bo- vých Maďarských lidových písních, ního slova v českém a anglickém lidových písní pro dva hlasy, dorová prožila mládí na Slovensku, které Margita zpívá v originále, jazyce. Titulní strany bukletů zdobí harfu a klavír. Bonus: Teče voda bratislavskou konzervatoř absol- jsou obsaženy dva základní typy - působivé portréty hlavních inter- teče, Zazpívej slavíčku vovala jako skladatelka a klavírist- lyricko baladický, táhlý a rychlejší, pretů, škoda, že rozsah nedovolil Gabriela Beňačková – soprán, ka a ke slovenskému folkloru má s typickým rytmem známým ze slo- zveřejnit fotografi e Kataríny Bach- Štefan Margita – tenor, Katarína neobyčejně blízko. V novém díle venských i některých moravských mannové, Kateřiny Englichové a Bachmannová – klavír, Kateřina působivě využívá jeho intonací jak lidových písní. Textově jsou tyto přirozeně Sylvie Bodorové. Texty Englichová – harfa v kombinaci dvou hlasů, tak klavíru písně oslavné, baladické, ale nej- písní v bukletu nejsou uvedeny. Česká fi lharmonie, Bohumil Gre- a harfy. Autorka se v hudebním uni- častěji milostné. Jejich doprovod, Českým a slovenským poslucha- gor verzu pohybuje s pozoruhodnou narozdíl od bohatého romantické- čům to s výjimkou maďarských pís- Produkce Jiří Štilec. Text A, Č. jistotou a samozřejmostí. Proto ho klavíru Schneidera-Trnavského, ní nevadí, díky zřetelné artikulaci Nahráno 11/2005 v Lichten- nepřekvapuje, že slovenský folklor je lapidární, jednoduchý i emotivní, obou pěvců je rozumět každému štejnském paláci v Praze. Vydá- se jí v rychlých písních duchaplně byl svěřen znamenité harfenistce slovu. Zahraniční posluchači, jimž no 2006, hudební režie Jaroslav prolíná s muzikálovými rytmy, jme- Kateřině Englichové. Ta se ujala jsou nahrávky také určeny, by patr- Krček, zvuková režie Václav Rou- novitě Bernsteinovým muzikálem s úspěchem i svého partu v cyklu ně slova písní uvítali. Oba snímky bal a Karel Soukeník. West Side Story. V titulní písni Sylvie Bodorové. – i každý zvlášť – lze diskofi lům jen Celkový čas 57:11 napsala něžnou lyrickou romanci, Vynikající umělecké kvalitě obou doporučit. Jsou reprezentativním která v podání Beňačkové a Mar- snímků odpovídá i digitální tech- holdem krásám slovenské hudby. ARCODIVA UP 0084-2- 131 gity chytne za srdce. Oba pěvci Slzy a úsměvy, slovenské a zpívají prostě, s přirozeným citem, maďarské písně bez jakékoli stopy operních manýr. Mikuláš Schneider-Trnavský: Sl- Není náhodné, že oba jsou zname- zy a úsměvy, op. 25, Zo srdca, nitými interprety také oper Leoše hudební rozhledy Béla Bartók: Maďarské lidové Janáčka. Písně Sylvie Bodorové písně, Sylvie Bodorová: Sadaj, jsou zařazeny na závěr obou nahrá- v nové grafické podob slnko, sadaj – sedm slovenských vek, jimž předcházejí v citlivém lidových písní pro dva hlasy, kla- výběru písňové cykly od zasvěce- vír a harfu ného znalce slovenského folkloru nabízejí nové formáty Štefan Margita – tenor, Gabriela Mikuláše Schneidera-Trnavského. Beňačková – soprán, Katarina Gabriela Beňačková zvolila písně Bachmannová – klavír, Kateřina z cyklů Piesne o matke, Drob- inzerce a zajímavé ceny. Englichová – harfa né kvety, Písně ze studentského Produkce Jiří Štilec, text A, Č. období a Zo srdca. Celkem třináct informace v inzertním ahráno 12/2005–1/2006 v písní s proslulými Růžičkami na Lichtenštejnském paláci v Pra- závěr. Jako bonus přidala dvě čes- ze. Vydáno 2006. Hudební režie ké lidové písně, které před dvaceti oddlení redakce. Jaroslav Krček, zvuková režie lety zazpívala na pražském koncer- Václav Roubal a Karel Soukeník. tu České fi lharmonie. Tehdy byla na Celkový čas 57:15 vrcholu svých sil. Je pozoruhodné, že i na současné nahrávce si její tel.: (-& --' ('/  Zdeněk Pachovský hlas uchovává svou krásu, čistotu a podmaňující barvu. Tato dvě CD patří nedílně k sobě. Štefan Margita, který se ve svém (-& --( 0(- Jsou spojena cyklem písní Syl- mnohostranném pěveckém zenitu vie Bodorové Sadaj, slnko, sadaj, právě pohybuje, dává své umění opakujícím se v obou nahrávkách, do služeb Schneidera-Trnavské- i osobnostmi pěvců. Protagonist- ho ve dvacetiminutovém výběru  revue hudebních nosi

SUPRAPHON SU 3842-2 lidu. Jitka Čechová, která hraje BRILLIANT CLASSICS 92883 vysokou hlasovou kvalitu všech Bedřich Smetana, Sny, Lístky Smetanovy Sny často a dlouho, tu Antonín Dvořák, Complete Cho- zpěváků, jež je v případě komorní- do památníku, výběr, Andante nezdůrazňuje romantické konota- ruses & Duets, Pražští pěvci, ho obsazení nezbytnou podmínkou Es dur, Polky E dur, g moll, A dur, ce obsahu díla. To je patrné hned sbormistr. Stanislav Mistr zdařilého výsledku. Podobně jako f moll (cca 1852-55, nezařazené v kadencích – instrumentálních Hudební režie Pavel Nikl, zvuko- v případě předešlých duetů osvěd- do cyklů), Svatební scény, Jitka recitativech – Zaniklého štěstí vá režie Jan Lžíčař. čil se S. Mistr jako zkušený dra- Čechová – klavír a Útěchy: šetří agogickým rozvl- Celkový čas 170:40 maturg i v případě Ruských písní. Hudební režie Milan Puklický, něním a při živějším tempu využívá Dvojhlasé úpravy 16 lidových písní zvuková režie Jiří Hesoun, klavír především jejich potenciálu virtuos-  Stanislav Pecháček o pěti až deseti slokách předepsal ladil Ivan Sokol, nahráno 10. 10. ní brilance. Může si to ovšem dovo- autor pro dva ženské hlasy. Hrozí- až 22. 12. 2005 v Dvořákově lit, má skvělou techniku a dokáže Příznivci sborového umění dostali címu nebezpečí jednotvárnosti se síni Rudolfi na v Praze. Celkový její pomocí i jemně výrazově dife- nedávno dárek v podobě kompletní Mistr alespoň částečně vyhnul tím, čas 69:35 rencovat. Má od začátku sklon k ži- nahrávky sborů a dvojzpěvů Anto- že jejich interpretaci svěřil různým vějším tempům a jasnému výrazu, nína Dvořáka, kterou v roce 2005 kombinacím ženských i mužských  Jaroslav Smolka jimiž skladatel ve větách V Čechách realizoval komorní sbor Pražští sólových hlasů. a Slavnost českých sedláků cyklus pěvci se sbormistrem Stanisla- Sborům mužským je věnováno Supraphon vydává již druhé CD pointoval. Je to nádherná nahráv- vem Mistrem. Dvořákovo sboro- třetí CD. Tři mužské sbory, op. 43 ze sedmidiskového kompletu kla- ka, četnými staršími klavíristčinými vé dílo, pokud do něho počítáme zaujmou nezvyklou kombinací vírní tvorby Bedřicha Smetany interpretacemi připravená a dozrá- i dvojzpěvy, zamýšlené původně mužského sboru se čtyřručním v podání Jitky Čechové, zaháje- lá. Lze-li něco namítat, pak asi jen pro sólové hlasy, zahrnuje pod- klavírem (J. Šaroun, M. Javorček) ného před rokem. I tento díl začíná drobnost v titulové prezentaci. le údajů v bookletu 13 opusů a v a přinášejí tak v celkovém kontex- dramaturgicky vhodně významným Smetanův rukopis se nedochoval nich celkem 72 jednotlivých skla- tu neotřelou zvukovou barvu. Při cyklem, který je doplněn výběrem a v prvním tisku mají jednotlivé deb. Výsledná stopáž tří CD je tak poslechu prvního mužského cyklu z množství kratších skladeb mladé- věty jen francouzské názvy. Ty úctyhodná, zahrnuje více než 170 a cappella Kytice z českých lido- ho (zde 24 až 31tiletého) skladate- byly později do češtiny překládány minut hudby. vých písní, op. 41 se posluchač le ze 40. až 50. let. Oním vstupním různě, více i méně zdařile. Číslu 3 Na prvním CD nalezne posluchač opět nechá unášet kouzlem mla- monumentem je šestidílný cyklus mohl v bookletu stačit jen název Dvořákova dueta – 14 Moravských distvých mužských hlasů. Násle- Sny (28:40). Je to velkolepé a vir- V Čechách, překlad francouzského dvojzpěvů, op. 32, Čtyři dvojzpěvy, dující úpravy Pěti mužských sborů tuosně exponované dílo, kterým podtitulu Scène champètre jako op. 38 a Čtyři dueta pro soprán a na slova lidových písní litevských a skladatel zahájil svou pozdní kla- Vesnický příběh není šťastný. Nej- tenor, op. 20. Zatímco Moravské Dvou irských lidových písní nejsou vírní tvorbu. K nástroji, kterým se častěji užívaný Venkovský výjev, dvojzpěvy svěřil sbormistr ženské zdaleka tak jednoduchou hříčkou jinak skladatelsky vyjadřoval po Výjev z venkova nebo i Venkovská složce sboru, zbývající dueta jsou jako úpravy písní ruských. Pěvci celý tvůrčí život, se tu vrátil až po scéna by byly vhodnější: Smeta- provedena sólově. Obě obsazení se zhostili nelehkých partitur se téměř půldruhém desetiletí, věno- nova hudba pod tímto podtitulem vyznívají umělecky přesvědčivě. ctí, sbormistr opět uvážlivě pra- vaném hudbě národně angažované určitě není epická, tedy příběhová; Posluchač je okouzlen zvukovou cuje s dynamikou, tempem a frá- – operám, sborům a příležitostným je to jeho typický poetický obrázek kvalitou – mladistvými hlasy pří- zováním a výrazově tak odstiňuje orchestrálním skladbám. Návrat české krajiny. Energicky a s pře- jemného zabarvení, intonační jisto- četné strofy. V rámci Dvořákovy ke klavíru vyvolalo nepochybně vahou jasu hraje Jitka Čechová tou a muzikálností projevu. Sbor- tvorby působí poněkud kuriózně i obsahové zaměření díla: Smetana i všechny uvedené skladby mlad- mistr volí uměřená tempa, dobře Píseň Čecha, pro dnešního poslu- tu v první dvojici skladeb (podobně šího Bedřicha Smetany: poeticky odstiňuje dynamiku, stylová je jeho chače z důvodu archaického textu jako ve Smyčcovém kvartetu č. 1) kontrastuje Lístky do památníku, práce s drobnými agogickými změ- sbor nepřijatelný. Je chvályhod- vyzpíval své bolesti a naděje po vystihuje individuální povahu jed- nami. Zvláštní ocenění zaslouží né, že Pražští pěvci se ujali i této osudové ráně ztráty sluchu. Zvo- notlivých polek a s temperamen- spolehlivý a svrchovaně citlivý skladby, kterou dnešní posluchači lil tedy introspektivní sujet velmi tem vykresluje lidově laděné obráz- doprovod renomovaného klavíristy nemohou znát a pravděpodobně ji romantický a vyjádřil jej s pomocí ky Svatebních scén. Nahrávka má Jaroslava Šarouna. ani v budoucnu nikdy neuslyší. Na virtuosní klavírní stylizace svých znamenitý zvuk, o který se zasloužil Druhé CD je věnováno sborům závěr celého souboru jsou zařaze- milých mistrů Chopina a Liszta. nahrávací tým, krásný prostor Dvo- smíšeným. Zahajuje je Dvořákův ny Dvořákovy vlastní úpravy pěti Hudební invence, jak to ostatně řákovy síně i vzorně připravený nejznámější a umělecky nejzda- dvojzpěvů pro čtyřhlasý ženský ve skladatelově vrcholném tvůrčím a naladěný klavír. Je dobře, že je řilejší cyklus V přírodě, op. 63, po sbor. Jsou technicky náročné, a období nemohlo nebýt, je ovšem v této souvislosti v bookletu jme- něm následují Čtyři smíšené sbory, přesto nevyzní tak přesvědčivě ryze osobitá, smetanovská, a dílo nován i ladič a intonér Ivan Sokol. op. 29. Stejně jako v případě žen- jako původní dvojhlasá verze. Žen- podobně jako jeho ostatní zralé ského obsazení upoutá i u smíšené- ská složka sboru zvládla nelehký cykly vede od připomínek vlastního ho sboru od prvního okamžiku jeho úkol s nadhledem a předvedla se osudu k oslavě české země a jejího barevnost a plasticita, potvrzující opět v plné kráse. Libreto: Petr Čenský Dirigent: Jan Kučera Režie: Gabriela Haukvicová Scéna a kostýmy: Renáta Weidlichová Pohybová spolupráce: Natálie Krištůfková, Petr Veleta Sbormistr: Zuzana Marková Projekt BOUDA III Pražské jaro 2006 V hlavních rolích: Daniel Hůlka, Michal Klamo, OPERNÍ SHOW O MUZIKÁLNÍCH ANDĚLECH S ĎÁBELSKÝMI SKLONY! Lívia Vénosová, Jiří Hájek, Jiřina Marková-Krystlíková PŘEDSTAVENÍ PRO TŘI GENERACE, VE KTERÉM ZNÍ RAP I KLASIKA a členové Dětské opery Praha

Lukáš Hurník (1967) THE ANGELS (2006) Nahrávku hudebního základu díla vytvořil Symfonický orchestr Českého rozhlasu Koprodukce s Dětskou operou Praha a Českým rozhlasem Světová premiéra 1. června 2006 v 18.00 v Boudě Reprízy: 2., 3., 7., 8. 6. 2006, vždy v 18.00 Pouze 5 představení! © Jiøí Votruba

PARTNER NÁRODNÍHO DIVADLA HLAVNÍ PARTNER PROJEKTU BOUDA III Koproducenti inscenace

Partner DOP

PARTNEŘI PROJEKTU BOUDA III POD ZÁŠTITOU MECENÁŠ ND STAROSTY MČ PRAHY 1 VLADIMÍRA VIHANA www.narodni-divadlo.cz Léto s W. A. Mozartem

Bertr amk a letní koncerty na Bertramce 3. 6. – 30. 8. (každou středu, pátek a sobotu) Oper a Mozart Don Giovanni ve Stavovském divadle, 12. 7. – 27. 8. (denně) Letní slavnosti staré hudby 18. 7. – 6. 8. – 7. ročník festivalu

Pražské hudební slavnosti 2006 12. – 24. 8. – 3. ročník festivalu

HLAVNÍ MEDIÁLNÍ PARTNEŘI MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

WWW.MOZARTPRAHA2006.CZ VSTUPENKY V PRODEJI BOHEMIA TICKET A TICKETPRO

HudebníRozhledy_léto.indd 1 5.5.2006 12:34:53