Z Dějin Dolních Kounic Díl Ii., Kapitola Xxi. Když Se Řekne U Havlovy Studny, Nebo Havlova Studna (Z Historie Počasí)
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
Z DĚJIN DOLNÍCH KOUNIC DÍL II., KAPITOLA XXI. KDYŽ SE ŘEKNE U HAVLOVY STUDNY, NEBO HAVLOVA STUDNA (Z HISTORIE POČASÍ), tak se zejména starším obyvatelům Dolních Kounic a okolí vybaví prostor Krum- lovského lesa, ale drtivá většina z nich a z mladých pak téměř nikdo neví, kde studna vlastně leží. Ona to totiž také vlastně není ani studna, ale vydatný pramen, který napá- jel Novobránický potok a v lese samém způsobil na několika místech bažinatý terén, kde měl podle dávné lidové pověsti zahynout sedlák Havel z Maršovic, který tak dal vlastně svým příběhem tomuto prameni jméno. Někteří situují místo pramenu, či studny až na svahy Holého kopce – kóta 375 m. n. v., ale od tohoto kopce všechny pramenící potůčky tekou na západ a se- verozápad, tedy směrem k Moravskému Krumlovu a k Budkovicím. Údolí, které od Holého Kopce běží mezi vrchol „Kobyla“ – 355 m. n. v. a Stavením u nejvyššího bodu silnice z Maršovic do Moravského Krumlova s n. v. 415 metrů spíše nabízí uvěřit, že to je ten hlavní prostor pro vznik vodních zásob, které nakonec jako potok napájely i mlýn v Nových Bránicích. Zatím byly publikovány dva články a to především od pana Vladimíra Voborného z Ivančic (podle vyprávění paní Anděly Pavlíkovské z Dolních Kounic, zaznamena- ného dne 14. 7. 2001). Pan Pavlíkovský bohužel již nežije, ale osobně jsem ji dobře znal, poněvadž její starší syn Josef byl mým spolužákem. I o Havlově studni jsme spolu v minulosti hovořili. Druhý článek napsal Jiří Komínek v Ořechovském zpravodaji č. 8 z roku 2008. Z jeho obsahu vyplývá, že čerpal obsah pro svůj článek z článku pana Voborného z Ivančic. Článek pana Vladimíra Voborného Havlova studna Mezi zdejším lidem se již od nepaměti hovoří o tom, že největší bouřky v tomto regionu přichází od Havlovy studny. Že je to pravda, se můžeme čas od času přesvěd- čit doposud. Jen málokterý Vančák však tento tajemný kout Krumlovského lesa zná. Z města je to pěkná, půldruhé hodiny trvající vycházka. O původu Havlovy studny podala v roce 2001 svědectví paní Pavlikovská z Dolních Kounic (1909–2003), která zdejší krajinu dokonale znala, neboť dlouhá léta praco- vala v lese. Roubená, kamenná studna byla zbudována v hluboké padlině na úpatí Holého kopce, kde silný pramen vody zaručoval její dostatečnou zásobu. Voda se odtud vozila v lét- nách na myslivnu Waldhof (Stavení). Kdy byla studna zbudována však není známo. 977 Jméno Havlova dostala dle vyprávění mnoha pokolení po sedláku Havlovi z Maršovic, který jednoho dne jel s koňským povozem do lesa pro dřevo a již se nevrátil. Povídalo se, že ho pohltily hluboké bažiny, které v těch místech kdysi bývaly. Postupem doby se studna přestala využívat a následně vlivem klimatických podmí- nek byla zcela zanesena. Dnes již pouze poslední zbytky vsazených kamenů upravu- jících terén nám připomínají přibližně místo, kde stávala. (Pozn. Ještě v osmdesátých letech minulého století ji na požádání, sondováním pomocí dlouhé hole, paní Pavli- kovská našla.) Článek Jiřího Komínka Ořechovský zpravodaj č. 3/2008 Dobře si vzpomínám, že v ořechovské kronice je taková nebo hodně podobná věta: „V Ořechově každý ví, že ty největší bouřky, při nichž nejvíc prší, musí jít od Havlovy studny, ovšem kde Havlova studna je, neví nikdo.“ To ale není úplně přesné, Havlova studna opravdu existuje. Povědomost o ní mají obyvatelé Kounic, Bránic, Ivančic nebo Maršovic a možná i jinde, ale kde přesně leží, ví už málokdo. Autem se tam dojet nedá. Jak vidno z fotografi e, nejedná se o studnu v pravém slova smyslu, ale o vydatný pra- men. Kdysi, a není to tak dávno (pamětníci ještě žijí), byla studna opatřena kamen- ným roubením a jakousi stříškou, ale obojí už odvál čas a povodně. Řečiště pod prame- nem je plné kamenů, které by mohly z onoho roubení pocházet. Dříve se odtud vozila voda v lejtnách na nedalekou myslivnu Waldhof (dneska Stavení), která se nachází v nejvyšším bodě silnice z Maršovic do Moravského Krumlova. Pramen se nachází v hlubokém údolí asi 1 km severo -severo -východně od myslivny, dále pokračuje jako bažinatý potok, který protéká několika rybníčky a oborou plnou divokých prasat. Na konci lesa mizí v polích a znovu se objevuje nad Novými Bránicemi a tamtéž se vlévá do řeky Jihlavy. Studna má jméno podle sedláka Havla z Maršovic, který někdy v dobách jež kryje nepaměť, někde v okolí studny beze stopy zmizel. Snad se v oněch bažinách utopil. Zajímavé je, že jak v Ořechově, tak i v Bránicích a Ivančicích a možná i jinde, přicházejí největší bouřky od Havlovy studny. V případě Ořechova a Bránic to s malou tolerancí možné je, v případě Ořechova a Ivančic musela by ta tolerance být asi 90°. Někde to asi naši předkové měli odpozorováno špatně. (konec článku) Jak je to tedy ve skutečnosti. V roce 2009 podniklo několik mladých nadšenců z Dolních Kounic výlet k pramenům Havlovy studny, pořídili řadu snímků, dokonce natočili videozáznam a provedli zakres- lení do mapy. S výsledky jejich expedice a s mými poznatky jsem přistoupil k sepsání tohoto článku. Především tedy vycházejme ze základní orientační turistické mapy, aby- 978 chom si ujasnili i geografi cké a hydrologické podmínky sledovaného prostoru. Země- pisné souřadnice současné roubené studny, vybudované na místě původní, jsou tyto: 49°3´35,923˝ severní šířky a 16°24´12,463˝ východní délky. Objekt je zakreslen v přiložených mapách. Nejstarší mapa vhodná k do- kumentaci je vojenská mapa z r. 1876 (viz faximile) do které jsem pro zře- telnost zakreslil potřebné údaje k do- kumentaci článku. Tuto mapu při- náším na následující stránce. Jsou v ní původní německé názvy, některé přeložené a dosud užívané, ale také mnohé, které zanikly, protože se pod- statně změnily podmínky, za kterých vznikly. Například dnes bychom marně hledali „Úval bílých buků“ a podobné názvy. To nejlépe vidíme, když porov- náme tuto mapu se současnou turis- tickou mapou. Při pozorném pohledu na starou mapu z r. 1876 vidíme nejen přesné kóty kopců, řadu křížku aj. objektů, ale také zřetelně vyznačené všechny tehdejší potůčky i ty, které od té doby již zanikly – zmizely, a které vlastně byly u zrodu pojmenování oblasti, jako U Hav- lovy studny. Současná turistická mapa 979 Mapa z roku 1876, doplněná o české názvy. Přehledná turistická současná mapa pro celkovou orientaci ve vztahu k městům Dolní Kounice, Ivančice a Moravský Krumlov. Údajný kmotr studny, který ji snad vtiskl své jméno, totiž sedlák Havel z Maršovic, možná žil a možná je to jen pověst. Kdy to mohlo být nevíme. Faktem však zůstává, že již v 16. století se od jmenovaných pramenů z prostor, kde se dodnes říká v „TRÓ- BÁCH“ vedl dřevěný vodovod na kounický zámek, jak o tom svědčí záznam, ve kterém v r. 1547 ruší Jiří Žabka z Limberka robotní povinnosti Dolním Kounicím a zavazuje je, aby obyvatelé místo toho každý pomáhali 2 dny v roce při opravách tohoto vodo- vodu. Při laickém pohledu na krajinu by se mohlo zdát, že to bylo nemožné, ale opak je pravdou. Zámecký kopec má 222 m nadmořské výšky a oblast pramenů, té době jistě velmi silných, se nachází v nadm. výšce přes 300 metrů. To dovolovalo vybudo- vat samospádový vodovod. Jeho trasa od „Trób“ k zámku probíhala přibližně ve směru podle šipky na následujícím snímku. 980 Krumlovský les je oblast, prostírajíc se na okraji Bobravské vrchoviny asi 25 km jihozápadně od Brna, s rozlohou 5 222 ha a nachází se v nadmořské výšce od 250 do 411 metrů. Je znám také jako jedna z největších těžebních oblastí evropského pra- věku. V době kamenné zde pravěcí lidé dobývali sedimentární horninu rohovec, jehož těžba pokračovala i v době bronzové a železné. Dodnes tu archeologové v okolí nachá- zejí množství kamenných úštěpů i hotových nástrojů. Právě v roce 2009 se uskuteč- nila exkurze k pravěkému těžišti – dolu na rohovec v lese u Vedrovic. Této exkurze se zúčastnilo více jak 130 amatérských nadšenců. Světová rarita: pravěký důl u Vedrovic Špičkovým objevem archeologů jsou důkazy hloubkové těžby rohovce v období střední doby kamenné v okolí Moravského Krumlova. Jedná se o pozůstatky nejstarší těžby kamene na světě (snad s výjimkou egyptského naleziště). V oblasti Krumlov- ského lesa provádí již 14 let výzkum brněnský archeolog doc. Martin Oliva z ústavu 981 Anthropos Moravského zemského muzea a pod jeho vedením se podařilo objevit světový unikát – jednu z nejrozsáhlejších pravěkých těžebních oblastí. Pravěcí lidé razili štoly do mořského sedimentu, který obsahoval četné rohovcové valouny, jež byly následně využívány k výrobě štípaných nástrojů. „Svislé šachty v hloubce dva až čtyři metry roz- šiřovaly podkopávky a patrně i chodbičky,“ uvedl Martin Oliva. „Vše překrývá asi dva metry vysoká vrstva z doby bronzové s ohništi, střepy zásobnic a dílnami na výrobu štípaných nástrojů. V ústí jedné z šachet v hloubce tří metrů bylo objeveno ohniště s dočervena propáleným pískem, které datuje závěr činnosti na tomto místě.“ Podle radiometrické metody jsou uhlíky staré 9 400 roků s možnou odchylkou 50 let. Tak staré těžební místo nebylo dosud v Evropě objeveno. Pokud těžba u Vedrovic spadá do období mezolitu, jedná se o jediný doklad dolování kamene ve střední době kamenné na celém světě. Podle současných představ vedli v té době lidé toulavý život lovců a sběračů a ještě se neusazovali na jednom místě. Ovšem hloubení šachet znamenalo tisíce pracov- ních hodin, takže naše názory o způsobu života a o prioritách lidí z konce paleolitu a z mezolitu budeme nuceni vážně poopravit, “ řekl Oliva. Nejvíce se však těžil roho- vec v době bronzové a starší době železné, kdy jej vlastně lidé pro výrobu nástrojů nepotřebovali. V této době se v Krumlovském lese těžilo z desítek šachet, hlubokých až 8 metrů, odkud byly získány desetitisíce tun suroviny,“ přibližuje další zajímavost. Jedna z ta- kových šachet hluboká 6,5 metrů ze starší doby bronzové, byla prozkoumána v roce 2007.