Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Regionální rozvoj a správa

INOVAČNÍ PROSTŘEDÍ A POLITIKA V NIZOZEMSKÝCH REGIONECH

Innovation environment and innovation policy in the Dutch regions

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Autor: Ing. Viktorie Klímová, Ph.D. Bc. Soňa RASZKOVÁ

Brno, 2018

Jméno a příjmení autora: Soňa Raszková Název diplomové práce: Inovační prostředí a politika v nizozemských regionech Název práce v angličtině: Innovation environment and innovation policy in the Dutch regions Katedra: Regionálního rozvoje a správy Vedoucí diplomové práce: Ing. Viktorie Klímová, Ph.D. Rok obhajoby: 2018

Anotace Cílem diplomové práce „Inovační prostředí a politika v nizozemských regionech” je analyzovat a determinovat prvky, které ovlivňují úspěšnost a efektivitu regionálních inovačních systémů na příkladu vybraných regionálních inovačních systémů v Nizozemsku. První část práce je zaměřena na popis inovačních systémů, jejich koncept, strukturu, prvky, funkce a typologii, regionální inovační politiku a její nástroje. Druhá část práce analyzuje nizozemský národní inovační systém, jeho aktéry a nástroje. Posléze se práce zaměřuje na popis jednotlivých regionů a u třech vybraných regionů (Severní Holandsko, Jižní Holandsko a Severní Brabantsko) analyzuje a charakterizuje jejich regionální inovační systém. Toto srovnání je zaměřeno na socioekonomické charakteristiky, infrastrukturu a aktivitu výzkumu a vývoje, inovační politiku a její nástroje. Tyto determinanty úspěšnosti jsou podrobeny hlubší analýze.

Annotation The aim of the diploma thesis "Innovation environment and innovation policy in the Dutch regions" is to analyse and determine the elements that influence the success and effectiveness of regional innovation systems on the example of selected regional innovation systems in the Netherlands. The first part of the thesis focuses on definition of innovation systems, their concept, structure, elements, functions and typology, regional innovation policy and its tools. The second part of the thesis first analyses the Dutch national innovation system its actors and tools. Finally, the thesis focuses on the description of individual regions and in three selected regions (North Holland, South Holland and North Brabant) examines and characterizes the regional innovation system. This comparison focuses on the socio-economic characteristics, the R&D infrastructure and activity, the innovation policy and its instruments. These success determinants are subjected to a deeper analysis.

Klíčová slova inovační politika; inovační prostředí; Nizozemsko; výzkum, vývoj a inovace; regionální inovační systémy

Keywords innovation policy; innovation environment; the Netherlands; research, development and innovation; regional innovation systems

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Inovační prostředí a politika v nizozemských regionech vypracovala samostatně pod vedením Ing. Viktorie Klímové, Ph.D., a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.

V Brně dne 29. dubna 2018

vlastnoruční podpis autora

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Viktorii Klímové, Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této diplomové práce. Dále děkuji rodičům bez jejichž trpělivosti by práce nikdy nevznikla a také mým přátelům, kteří mi byli během psaní diplomové práce nápomocní.

OBSAH ÚVOD ...... 11 1 INOVAČNÍ SYSTÉMY ...... 13 1.1. KONCEPT INOVAČNÍCH SYSTÉMŮ ...... 15 1.2. TYPY A CHARAKTERISTIKY INOVAČNÍCH SYSTÉMŮ ...... 16 1.3. FUNKCE INOVAČNÍCH SYSTÉMŮ ...... 17 1.4. STRUKTURA A PRVKY INOVAČNÍCH SYSTÉMŮ ...... 19 2 REGIONÁLNÍ INOVAČNÍ SYSTÉMY A POLITIKA ...... 22 2.1. DEFINICE REGIONÁLNÍHO INOVAČNÍHO SYSTÉMU ...... 22 2.2. PŘEDPOKLADY ÚSPĚŠNOSTI REGIONÁLNÍCH INOVAČNÍCH SYSTÉMŮ ...... 25 2.3. TYPOLOGIE REGIONÁLNÍCH INOVAČNÍCH SYSTÉMŮ ...... 26 2.4. REGIONÁLNÍ INOVAČNÍ POLITIKA ...... 29 2.5. REGIONÁLNÍ INOVAČNÍ STRATEGIE ...... 31 2.6. NÁSTROJE INOVAČNÍ POLITIKY ...... 32 3 INOVAČNÍ SYSTÉM V NIZOZEMSKU ...... 35 3.1. INOVAČNÍ SYSTÉM V NIZOZEMSKU ...... 37 3.2. REGIONÁLNÍ INOVAČNÍ POLITIKA NIZOZEMSKA ...... 43 4 REGION SEVERNÍ HOLANDSKO ...... 50 4.1. SOCIOEKONOMICKÁ CHARAKTERISTIKA ...... 50 4.2. INFRASTRUKTURA VÝZKUMU A VÝVOJE ...... 52 4.3. AKTIVITA VÝZKUMU A VÝVOJE ...... 54 4.4. INOVAČNÍ POLITIKA A JEJÍ NÁSTROJE ...... 55 4.5. FAKTORY ÚSPĚCHU ...... 56 5 REGION JIŽNÍ HOLANDSKO ...... 58 5.1. SOCIOEKONOMICKÁ CHARAKTERISTIKA ...... 58 5.2. INFRASTRUKTURA VÝZKUMU A VÝVOJE ...... 61 5.3. AKTIVITA VÝZKUMU A VÝVOJE ...... 63 5.4. INOVAČNÍ POLITIKA A JEJÍ NÁSTROJE ...... 64 5.5. FAKTORY ÚSPĚCHU ...... 66 6 REGION SEVERNÍ BRABANTSKO ...... 68 6.1. SOCIOEKONOMICKÁ CHARAKTERISTIKA ...... 68 6.2. INFRASTRUKTURA VÝZKUMU A VÝVOJE ...... 71 6.3. AKTIVITA VÝZKUMU A VÝVOJE ...... 73 6.4. INOVAČNÍ POLITIKA A JEJÍ NÁSTROJE ...... 74 6.5. FAKTORY ÚSPĚCHU ...... 76 ZÁVĚR ...... 78 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ...... 81 SEZNAM GRAFŮ...... 94 SEZNAM TABULEK ...... 94 SEZNAM OBRÁZKŮ...... 94 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK...... 94

ÚVOD Inovace jsou chápány v dnešní době jako hnací síla neustálého socioekonomického rozvoje. Právě v současném globalizovaném světě hrají inovace mnohem důležitější roli než kdy předtím, poněvadž posilují konkurenceschopnost a jsou motorem hospodářského růstu nejen jednotlivých firem ale také konkrétních regionů a států. Evropská unie zařadila problematiku inovací do svého strategického dokumentu Evropa 2020, kde prosazuje, aby Evropa do roku 2020 měla chytrou ekonomiku založenou na znalostech a inovacích. Nabádá v něm také k vytvoření „Inovační unie“, která by podporovala podniky a firmy EU v inovační činnosti. Velký důraz na inovace je kladen i v kohezní a regionální politice. Pojem inovace se v tomto strategickém dokumentu zmiňuje 45krát. O co tedy jedná? Slovo inovace je odvozené od latinského slova innovare (=obnovovat), jde tedy o člověkem cíleně navrhovanou změnu, může jít o výrobek, výrobní postup, organizaci práce aj. Inovace není pouhá idea nebo nápad, ale důležitá je především implementační fáze, tzn. uvedení myšlenky do praktického použití. (OECD, 1997)

Inovace se také podporují na národní a regionální úrovni. Žítek (2015) popisuje, že úspěšnost ekonomik světa ale také regionů záleží na jejich schopnosti přeměnit nové znalosti a inovace na ekonomicky výnosné hodnoty a nalézt v nich funkční inovační systémy. Vzájemné působení rozdílných účastníků a institucí je definováno jako inovační systém. Teorie inovačních systémů se v literatuře objevuje koncem 20. století. Kromě podpory inovací na národní úrovni je během posledních let přisuzován význam také úrovni regionální. V regionálních inovačních systémech je tvorba inovací založena na procesech vzájemného učení za účasti diverzifikovaného a širokého spektra regionálních aktérů. Na této úrovni lze také využít potenciálu místních specifických podmínek regionu. Prostorová blízkost zde hraje významnou roli, zásadní jsou také místní znalosti, formální a neformální spolupráce, budování sítí a důvěra mezi aktéry. (Doloreux a Parto, 2005)

Pro úspěšnost regionálních inovačních systémů je také důležitá jejich otevřenost, existence inovační infrastruktury, která by propojovala vědu a výzkum s firmami a jejím úkolem by mimo jiné byl i transfer technologií a znalostí. Podmínky pro rozvoj regionu nastiňuje i inovační politika, organizace inovační politiku prosazující a také nástroje na podporu inovací. (Švejda a kol, 2007) S výzkumem v oblasti regionálních inovačních systémů (RIS) začal Philip Cooke na počátku 90.let. Od té doby se teorií RIS zabývalo množství ekonomů a geografů (např. Doloreux, 2002; Cooke, 2006; Asheim a Gertler, 2005 aj.) Každý region je odlišný, a proto je těžké na všechny regiony aplikovat strategie typu One Size Fits all (Tödtling a Trippl, 2005). Existují zde ale studie, které se zabývají výzkumem faktorů úspěchu regionů, jde např. o práci Wojnicka a kol., 2002, Wolfe, 1999. Tato diplomová práce se do velké míry inspirovala těmito články, přičemž některé zkoumané faktory přímo využila.

Diplomová práce si klade za úkol přiblížit čtenáři na základě dostupných materiálů význam inovací, především jejich důležitost pro regiony. Práce se dále zabývá definicí, typologií a charakteristikou inovačních a regionálních inovačních systémů. Stěžejní je také výklad regionální inovační politiky a nástrojů, které inovační politika využívá s důrazem na inovační rozvoj regionů. Cílem práce je analyzovat a determinovat prvky, které ovlivňují úspěšnost a efektivitu regionálních inovačních systémů na příkladu vybraných regionálních inovačních systémů v Nizozemsku. Za pomocí metod analýzy a syntézy budou popsány jednotlivé regionální inovační systémy, práce se konkrétně zaměří na jejich socioekonomické charakteristiky, infrastrukturu a aktivitu výzkumu a vývoje, inovační politiku, nástroje a aktéry působících v jednotlivých regionech, jenž mají vliv na jeho inovační úspěšnost. Získané poznatky mohou sloužit i jako inspirace pro výzkum českých regionálních inovačních systémů.

11

Nizozemsko jsem si vybrala, protože se jedná o jednu z vedoucích zemí v oblasti inovací a také patří do skupiny inovačních lídrů a má tak specifické charakteristiky inovačního systému, které mohou být přínosné i pro Českou republiku. Nizozemské regiony využité pro komparaci (Severní Holandsko, Jižní Holandsko a Severní Brabantsko) jsem si vybrala z důvodu jejich výkonnosti v oblasti výzkumu a vývoje (VaV). Tyto regiony mají také vysoký inovační potenciál a jsou hodnoceny jako inovační lídři např. v rámci hodnocení inovační výkonnosti zemí Evropské komise z roku 2017. To vše je dáno jejich průmyslovou tradicí, koncentrací znalostních institucí a výzkumné inovační infrastruktury.

12

1 INOVAČNÍ SYSTÉMY

Je všeobecně známo, že inovace mají vliv na ekonomické proměnné, jakými jsou např. růst či zaměstnanost. Akademici se začínají v posledních letech více zajímat o tuto problematiku za účelem porozumět dynamice ekonomického systému. Tato kapitola popisuje základní poznatky v oblasti inovačních systémů.

Asheim a Coenen (2005) uznávají, že inovace jsou cenné jak pro high-tech průmysl, tak pro tradiční odvětví. Nejsou tedy jen výlučností podniků zapojených do pokročilých oborů (např. biotechnologií, telekomunikace a elektroniky), tradiční odvětví umí také vytvářet inovace. V tradičních průmyslových odvětvích přispěly inovace v posledním desetiletí ke konkurenčním výhodám jednotlivých firem a staly se tak jejich reakcí na výzvu globalizace. Parrilli a kol. (2010) dodávají, že by to nebylo možné bez kooperace husté sítě veřejných a soukromých institucí, které intenzivně spolupracovaly s firmami a podporovaly je.

V současnosti mají regiony stále větší úlohu v ekonomickém rozvoji, protože se v nich soustředí hospodářský život společnosti. Začal se uznávat význam místa pro rozvoj inovací. Regiony reprezentují klíčovou úroveň, na které dochází k formování inovační kapacity. Kromě globalizace nastává v dnešním světě také regionalizace, ekonomické aktivity jsou závislé na zdrojích, které jsou specifické pro konkrétní lokality, přitom za zdroje nepokládáme jen fyzický kapitál a pracovní sílu, ale i znalosti. Proto v posledních letech dochází k podpoře a rostoucím významu regionálních systémů inovací. (Skokan, 2005)

Jako u každého nového pojmu, existuje i pro sousloví „inovační systémy” řada definic. Např. Christopher Freeman (1987) citace dle OECD (1997, str. 26) definuje inovační systém jako „síť institucí ve veřejném a soukromém sektoru jejichž činnost a interakce iniciují, importují, modifikují a šíří nové technologie.“

První zmínky o inovačních systémech najdeme v odborné literatuře v polovině 80.let minulého století v souvislosti s diskusí o průmyslové politice v Evropě a v reakci na vnímané nedostatky neoklasické ekonomie a šíření neoliberalismu. (Sharif, 2006) V té době dochází k uznání významu inovací v hospodářském rozvoji a v literatuře se objevuje nový, systémový přístup k inovacím. (Edquist, 2000) Friedrich List, jako první v polovině 19. století, definoval inovační systém (tehdy národní systémy produkce) jako složení národních a vzdělávacích institucí, školských zařízení ale i sítí pro přepravu osob a komodit. První písemný příspěvek, který zmiňoval pojem „inovační schopnost národního produkčního systému", byl nezveřejněný dokument „Technological Infrastructure and International Competitiveness" Christophera Freemana z roku 1982, který autor vypracoval pro odbornou skupinu OECD pro vědu, technologii a konkurenceschopnost. (Freeman, 1982 citace dle Lundvall, 2007) Tento článek byl vnímán za příliš provokativní a nebyl publikován. Odborná skupina OECD shledala zjištění Freemana a jeho identifikování rolí v procesu technologických změn, kterou hrají faktory mimo klasický neoklasický rámec za příliš problematickou. (Sharif, 2006)

Bengt-Åke Lundvall objasnil termín inovační systém, bez přídomku „národní“ již v roce 1985 v brožuře „Product Innovation and User-Producer Interaction“. Příručka popisovala vztahy mezi uživateli a výrobci a byla publikována na univerzitě v Aalborgu. V této brožuře poskytl Lundvall teoretické argumenty k problematice inovačních systémů. (Lundvall, 2007) Pojem "národní inovační systém" byl poprvé představen v akademických kruzích Christopherem Freemanem v roce 1987 v knize

13

„Technology, policy, and economic performance: Lessons from Japan“ která pojednávala o ekonomice v Japonsku. Freeman použil sousloví národní inovační systém s ohledem na vysvětlení národních rozdílů či rozdílů v míře hospodářského růstu mezi ekonomikami. (Sharif, 2006) Lundvall následně v roce 1992 vydal knihu „Natonal Systems of Innovation: Towards Theory of Innovation and Interactive Learing“, ve které ve větší hloubce vysvětlil teorii inovačních systémů. Lundvall se snažil vytvořit alternativu k neoklasické ekonomické tradici tím, že v centru analýzy umístil interaktivní učení, interakci mezi uživateli a výrobci, a definoval inovační systémy v rámci determinantů a faktorů, které ovlivňují inovační procesy. (Edquist, 2006)

V 80. letech docházelo k urychlení ekonomické globalizace a zintenzivňování mezinárodní hospodářské soutěže mezi podniky. V tomto nově vznikajícím ekonomickém kontextu byla konkurenceschopnost společností více závislá na schopnosti aplikovat nové znalosti a technologie na výrobky a výrobní procesy. Firmy se musely přizpůsobit rychle se měnícím podmínkám na trhu. Pro jednotlivé společnosti bylo stále obtížnější vytvářet znalosti, které potřebovaly. Malé a střední firmy nebyly schopné financovat vlastní výzkum a vývoj, a tak konkurovat velkým firmám. (Parrilli a kol., 2010) Aby podniky uspěly v inovačním procesu, potřebovaly více než kdy jindy potřebné doplňkové a odborné znalosti vyvinuté jinými společnostmi, univerzitami, soukromými a veřejnými laboratořemi. Jinými slovy, zrychlení tempa produkce znalostí, které doprovázelo ekonomickou globalizaci, vyžadovalo, aby podniky zintenzivnily svou účast v sítích znalostní výroby s cílem udržet si svou konkurenceschopnost. (Albert, 2001) Odpovědí na tuto situaci bylo vytvoření inovační infrastruktury propojující různé druhy aktérů z veřejného a soukromého sektoru, kteří by spolupracovali na podněcování, vytváření a šíření inovací. (Parrilli a kol., 2010) Rozvoj inovačních systémů nebyl pouze technologickým úspěchem. Byla to taktéž odpověď na naléhavou globální ekonomickou a geopolitickou situaci v době, kdy se objevila, a jsou v ní zahrnuty také společenské, politické a ekonomické úvahy. (de la Mothe a Paquet, 1998)

Lundvall (1992) vymezuje inovační systém širším způsobem, zahrnuje zde všechny části a aspekty ekonomické struktury a institucionálního uspořádání, které mají vliv na učení, jakožto i hledání a zkoumání. Tyto části podle něj vzájemně spolupracují způsobem, který podporuje inovační výkonnost národního hospodářství. Gregerson a Johnson (1997) vnímají inovační systém s důrazem na využívání znalostí. Inovační systém dle jejich poznatků vytváří a rozšiřuje znalosti, využívá těchto znalostí tím, že je zavádí do ekonomiky formou inovací, rozšiřuje a přeměňuje je na něco cenného, například mezinárodní konkurenceschopnost a ekonomický rozvoj.

Existují tedy nejméně dva způsoby, úzký a široký, jakými se můžeme dívat na problematiku inovačních systémů. Z užšího hlediska jsou inovace vytvářeny a distribuovány z určitého odvětví ekonomiky (univerzity, výzkumné organizace apod.) a jsou podporovány institucemi (práva duševního vlastnictví, normy pro zveřejňování atd.). Naopak širší pohled vnímá inovace v interaktivním slova smyslu, jde o souhrn všech ekonomických činností, které vstupují do inovačního procesu a působí na něj. (Gregerson a Johnson, 1997)

Skokan (2005) vnímá inovační systémy jako jedny ze čtyř základních pilířů znalostní ekonomiky spolu s vzděláváním, školením, informační infrastrukturou, ekonomickým a institucionálním rámcem. Skokan (2004) definuje tyto systémy, jako systémy, které působí na území daného státu, tvoří jeho inovační kapacitu a určují jeho výkonnost, což se promítá do jejich konkurenceschopnosti a ve svém důsledku do životní úrovně a zaměstnanosti.

Andersson a Karlsson (2004) se zmiňují, že definice inovačních systémů jsou poměrně vágní a odrážejí

14 potřebu dalšího výzkumu. Zvláště apelují na nutnost určení toho jaké faktory jsou více či méně důležité v definování problematiky inovačních systémů. Identifikace nezbytných a dostatečných požadavků na fungování inovačních systémů je proto ústřední výzkumnou otázkou dnešních akademiků.

1.1. Koncept inovačních systémů

Koncept inovačních systémů vychází z institucionálních teorií regionálního rozvoje, jejichž součástí jsou i tzv. systémové přístupy. (Klímová, 2014) Primární myšlenkou systémového přístupu je to, že inovace nevznikají izolovaně, ale jsou výsledkem interaktivního učení mezi organizacemi. Jedná se o evoluční, interaktivní a nelineární proces vyžadující intenzivní komunikaci a spolupráci mezi různými aktéry jak uvnitř firem, tak i mezi firmami a dalšími organizacemi (např. vládními agenturami, finančními institucemi aj.) (Edquist, 1997) Koncept inovačních systémů zdůrazňuje důležitou roli interakce, učení a využívání nových a ekonomicky užitečných znalostí. (Parrilli a kol., 2010) Koncept inovačních systémů není izolovaný a jasně ohraničený, naopak úzce souvisí a prolíná se s dalšími teoretickými proudy, jako např. teorií průmyslových okrsků, klastrových přístupů, učících se regionů, triple helix či příbuzné a nepříbuzné rozmanitosti. (Žítek a Klímová, 2016)

Ačkoli může systémový přístup naznačovat kolektivní a koordinovanou činnost, inovační systém je především analytickým konstruktem, tj. nástrojem, který používáme k lepší ilustraci a pochopení dynamiky a výkonu systému. (Bergek a kol., 2008) Klímová (2014) dodává, že koncept inovačních systémů má také svou úlohu v rámci veřejné podpory inovačního procesu a rozvoje a slouží k rozpoznávání překážek inovačních procesů. Hekkert a kol. (2007) považují koncept inovačních systému za praktický nástroj pro tvorbu inovační politiky, chápou jej jako heuristický pokus vyvinutý pro analýzu všech společenských subsystémů, aktérů a institucí, které přispívají jedním nebo druhým způsobem, ať už přímo nebo nepřímo, úmyslně nebo ne, k vzniku nebo tvorbě inovací. Dle Skokana (2005) vysvětluje systémový přístup existenci konkurenčních výhod v národních a regionálních ekonomikách.

Následující body lze považovat za "základy" konceptu IS (de la Mothe a Paquet, 1998): • Zdůrazňuje, že firmy musí být považovány za součást sítě organizací veřejného a soukromého sektoru, jejichž aktivity a interakce iniciují, dovážejí, upravují a rozšiřují nové technologie. • Zdůrazňuje vazby (formální i neformální) mezi organizacemi. • Zdůrazňuje toky intelektuálních zdrojů, které existují mezi organizacemi. • Zdůrazňuje, že učení je klíčovým hospodářským zdrojem. • I přes existenci globalizované ekonomiky tvrdí, že na geografii a umístění stále záleží. • Kromě toho lze systémy považovat za důležité díky své distribuční síle tzn. schopnosti distribuovat existující znalosti.

Tvorba nového inovačního systému zahrnuje následující strukturální procesy (Jacobsson a Bergek, 2011): • Vstup firem a jiných organizací v rámci dodavatelského řetězce. • Vytvoření společenských, politických a učících sítí, které sestávají ze sítí uživatelů a dodavatelů a sítí průmyslu a akademického prostředí. • Sladění institucí. Instituce regulují vzájemné působení mezi aktéry, definují hodnotovou základnu různých segmentů ve společnosti (normy) a ovlivňují očekávání a rozhodnutí firem a dalších aktérů.

15

• Akumulace znalostí (kodifikovaných, např. výkresy, patenty, rukopisy) a artefaktů (nástroje, stroje).

Tyto strukturální procesy jsou navzájem vzájemně propojené. Je-li jedna součást změněna, je pravděpodobné, že vyvolá změny v ostatních částech, což způsobí soubor akcí a reakcí, které mohou buď pohánět systém dopředu, nebo jej rozdělit. (Jacobsson a Bergek, 2011) Lze tedy shrnout, že inovační systém je sociální, otevřený, dynamický systém a zahrnuje interakce mezi společenskými a ekonomickými subjekty a jejich interakce s okolím. (Lundvall, 1992)

1.2. Typy a charakteristiky inovačních systémů

Odborná literatura např. Andersson & Karlsson (2004), Skokan (2005) rozlišuje šest typů inovačních systémů: - národní inovační systémy (tzv. NIS), které jsou omezeny národními hranicemi států a jsou zaměřeny spíše na výrobní a nepodnikatelské organizace a instituce. - regionální inovační systémy (tzv. RIS), budou blíže definovány v další kapitole. Jsou omezeny na funkční region. - technologické inovační systémy (tzv. TIS), které jsou charakteristické především pro prostředí univerzit, výzkumných center a cílí na rozvoj, šíření a užití obecných aplikací a technologií uplatnitelných ve více odvětvích. (Jacobsson a Bergek, 2011) - sektorové (odvětvové inovační systémy) (tzv. SIS), jenž jsou tvořeny znalostmi a technologiemi, subjekty, sítěmi a institucemi náležícími odpovídajícímu odvětví. (Malerba, 2002) 1 - metropolitní inovační systémy, které jsou situovány v rámci metropole, se vyznačují aglomeračními efekty, nachází se zde sídla nadnárodních společností, inovačních malých a středních podniků a výzkumných ústavů, které jsou spojeny s partnery z celého světa. (Diez, 2002) - prostorové inovační systémy, které se skládají z překrývajících se vzájemně propojených národních, regionálních a odvětvových systémů inovací, které se projevují různými uspořádáními v prostoru. (Oinas a Malecki, 2002)

V 80. letech převažoval koncept národních inovačních systémů omezený národními hranicemi státu, jehož pilířem jsou státem založené instituce nastavující vědecké priority a financující základní výzkum a vzdělávání. (Cooke, 2001) V 90. letech minulého století se objevily první studie o lokálních a zejména regionálních systémech inovací společně s přijetím faktu, že v globální ekonomice jsou právě regiony hlavními motory rozvoje. (Asheim a kol., 2006) V posledních letech se proto klade větší důraz na zkoumání problematiky regionálních inovačních systémů, protože odborná veřejnost dochází k názoru, že regionální úroveň je klíčová pro dosažení konkurenceschopnosti v současném globalizovaném světě. (Wolfe, 2000) Národní inovační systémy mají dnes silnou a přetrvávající úlohu při stanovování vědeckých priorit, financování základního výzkumu a vzdělávání na vysokých školách. RIS mohou ovlivňovat nebo dokonce vyplácet určité alokace, avšak nemají velké daňové pravomoci, na které v dnešní době mají monopol národní inovační systémy. (Cooke, 2008)

Systémy inovací jsou otevřené systémy, které se mohou navzájem překrývat. Například sektorový systém může být součástí více než jednoho systému. Inovační systémy nejsou nutně odvětvové nebo územní, a územní systémy nemusí být nutně regionální ani národní. Viz obrázek č. 1. (Gregerson a

1 Hlavní rozdíl mezi TIS a SIS spočívá v tom, že se TIS soustředí na konkurenční prvky mezi firmami, zatímco SIS zdůrazňují sítě mezi podniky. (Breschi a Malerba, 1997) 16

Johnson, 1997) Klíčovým faktorem však je, že v rámci hranic regionu existuje dostatečný prostor pro interakci a soudržnost, aby se zvýšila kolektivní vnější ekonomika. (Cooke, 2001)

Obrázek č. 1: Hierarchie inovačních systémů

Zdroj: Skokan, 2010

Regionální inovační systémy mohou být dobrým nástrojem pro formulování systémových inovačních systémů. Regiony by měly soustředit svá konkrétní průmyslová odvětví na efektivní rozvoj samostatných regionálních ekonomik. Kromě toho by RIS mohly zabránit problému nekalé geografické koncentrace technologických a ekonomických kapacit. Efektivní RIS vytvářejí kompetentní NIS vytvářením konkurenceschopných SIS v příslušných regionech. (Chung, 2002)

Whitley (2007) argumentuje, že inovační systémy – bez ohledu na jejich specifické hranice – sdílejí tři klíčové charakteristiky: mechanismus sdílení autorit a organizačního učení uvnitř firem, zapojení firem do veřejného výzkumu a vývoje a rozsah autoritní koordinace mezi firmami, tj. jak silně jsou znalosti koordinovány prostřednictvím vztahů mezi ekonomickými činiteli.

1.3. Funkce inovačních systémů

Galli a Teubal (1997) věnují zvláštní pozornost funkcím a vazbám inovačních systémů. Rozlišují mezi tvrdými a měkkými funkcemi. Tvrdé funkce vyžadují tzv. tvrdé organizace (tzn. organizace, které provádí výzkum a vývoj), zatímco měkké funkce mohou být provozovány měkkými institucemi (nevykonávají výzkum a vývoj, jsou to například regulační subjekty) a představují pouze roli katalyzátoru. Mezi tvrdé funkce patří činnosti v oblasti výzkumu a vývoje (veřejné instituce) a poskytování vědeckých a technických služeb třetím stranám (podnikatelský sektor a veřejná správa). Měkké funkce zahrnují: a) šíření informací, znalostí a technologií; b) tvorbu politik; c) návrh a provádění institucí týkajících se patentů, zákonů, norem; d) šíření vědecké kultury; e) profesní koordinace.

Johnson (2001) identifikuje osm funkcí inovačního systému: • Poskytování pobídek podnikům, aby se zapojili do inovací. • Zdroje zásob/dodávek (kapitál a kompetence). • Vedení směru vyhledávání (vliv směru, ve kterém aktéři nasazují zdroje). 17

• Rozpoznání potenciálu růstu (určení technologických možností a ekonomické životaschopnosti). • Usnadnění výměny informací a znalostí. • Stimulování / vytváření trhů. • Snížení sociální nejistoty (tj. nejistoty ohledně toho, jak ostatní budou jednat a reagovat). • Boj proti odporu vůči změnám, který může vzniknout ve společnosti při zavádění inovací (poskytnout legitimitu inovacím).

Hekkert a kol. (2007) mapují funkce inovačních systémů se zaměřením na nejdůležitější procesy, které je třeba v inovačních systémech aplikovat a které poté vedou k úspěšnému rozvoji a šíření technologií. - Podnikatelská činnost – úkolem podnikatele je přeměnit potenciál nových znalostí, sítí a trhů na konkrétní kroky k vytváření a využívání nových obchodních příležitostí. - Rozvoj znalostí – tato funkce zahrnuje učení vyhledáváním a učením dělením. - Šíření znalostí prostřednictvím sítí – základní funkcí sítí je výměna informací. To je důležité v prostředí výzkumu a vývoje, zejména však v heterogenním kontextu, kde se výzkum a vývoj setkává s vládou, konkurenty a trhem. - Poradenství při hledání – funkce vyhledávání se týká činností v rámci inovačního systému, které mohou pozitivně ovlivnit viditelnost a jasnost konkrétních potřeb uživatelů technologií. - Tvorba trhu – tato funkce může být analyzována mapováním počtu vymezených trhů, specifických daňových režimů pro nové technologie a nových environmentálních standardů, které zlepšují šance na nové environmentální technologie. - Mobilizace zdrojů – finanční prostředky a lidský kapitál jsou nezbytné jako základní vstup do všech činností v rámci inovačního systému. - Vytváření legitimity / potlačování odporu vůči změnám – aby se nová technologie mohla dobře rozvíjet, musí se stát součástí stávajícího režimu, nebo jej dokonce musí svrhnout. Strany se svými vlastními zájmy se často postaví proti této síle destruktivní destrukce. Tuto funkci lze analyzovat zmapováním nárůstu a růstu zájmových skupin a jejich akcí.

Edquist ve svých pracích (Edquist, 2006) a (Edquist, 2001) definuje slabé a silné stránky inovačních systémů, které můžeme také analyzovat jako jejich funkce:

Silné stránky • V centru pozornosti jsou inovace a procesy učení (inovace jsou záležitostí vytváření nových poznatků nebo kombinování stávajících prvků znalostí novými způsoby). • Používá se „holistický“ přístup, který zahrnuje různé typy systémů inovací a interdisciplinární přístup. Holistický v tom smyslu, že se snaží zahrnout širokou škálu důležitých determinantů inovací a umožňuje začlenění organizačních, společenských a politických faktorů stejně jako ekonomických. Je interdisciplinární v tom smyslu, že pohlcuje perspektivy různých disciplín společenských věd, včetně ekonomických dějin, ekonomie, sociologie regionálních studií atd. • Path-dependance – inovační procesy jsou procesy evoluční, které se v různých zemích mohou lišit. Rozvíjejí se po určitých trajektoriích, není tedy jasné, jaký bude konečný výsledek. • Existence vzájemné závislosti a provázanosti aktérů inovačního procesu, význam poptávky jako determinanta inovací. Inovační procesy nejsou ovlivňovány pouze složkami systému, ale také vztahy mezi nimi. • Zahrnuje produktové i procesní inovace, jejich rozvoj a šíření. • Centrální úloha institucí pro inovační procesy např. politika států, průmyslový výzkum a vývoj aj.

18

Slabé stránky • Přístup systému inovací je spojen s řadou nejednoznačností a konceptuální rozptýleností. Edquist (2001) píše, že to platí například pro pojem "instituce", který se používá jak ve smyslu organizačních aktérů (nebo hráčů), tak ve smyslu institucionálních pravidel (nebo pravidel hry). • Jedná se spíše o konceptuální rámec než formální teorii.

Edquist (2006) zmiňuje, že velmi obecně by se dalo říci, že inovační systém má funkci provádění nebo dosahování něčeho, tzn. prosazování inovačního procesu, tj. rozšiřování, šíření a využívání inovací.

1.4. Struktura a prvky inovačních systémů

Edquist a kol. (2002) píší, že se inovační systém skládá ze složek a vztahů mezi nimi a za hlavní složky systému inovací považují organizace a instituce. Organizace lze chápat jako struktury, které byly vytvořeny vědomě a s jasným účelem, mezi ně řadíme firmy, univerzity, veřejné agentury odpovědné za inovační politiku aj. (Skokan, 2005) Instituce lze chápat jako společné zvyky, rutiny, zavedené praktiky, pravidla nebo zákony, které regulují vztahy mezi jednotlivci a skupinami a ovlivňují vytváření, ukládání, distribuci a používání znalostí, protože formují poznávání, vize, vzorce komunikace a interakce ekonomických činitelů. (Gregerson a Johnson, 1997) Instituce dle Skokana (2005) takto určují ‘pravidla hry“. Lundvall (2007) se zmiňuje o třech klíčových vlastnostech institucí: dlouhodobý časový horizont, důvěra a racionalita.

Vztahy mezi jednotlivými složkami jsou podstatné pro fungování inovačních systémů. Organizace jsou vytvářeny institucionálním prostředím – zákony, právním systémem ale instituce mohou také vznikat vně firem (např. vztahy mezi zaměstnanci). (Edquist, 2001) Organizace mohou vytvářet instituce. Příkladem jsou organizace, které vytvářejí standardy a veřejné organizace, které formulují a provádějí pravidla, která nazýváme inovační politikou. (Edquist a Johnson, 1997) Instituce mohou být také základem pro vytvoření organizací, např. když parlament schválí zákon, který vede k založení organizace. (Edquist, 2001)

Edquist a Johnson (1997) uvádějí tři funkce institucí v inovačních systémech: instituce snižují nejistotu tím, že poskytují informace, řídí konflikty a spolupráci, rovněž poskytují pobídky pro inovace. Vztahy mezi organizacemi a institucemi jsou velmi složité a často se vyznačují reciprocitou. (Edquist, 2001)

Doloreux (2002) popisuje základní prvky regionálního inovačního systému: 1) Firmy – hrají důležitou roli v IS tím, že berou odpovědnost za vytváření a šíření znalostí. 2) Instituce – dle Carlsson a kol., (2002) instituce snižují nejistoty, koordinují využívání znalostí, zmírňují konflikty a poskytují pobídky. Podporují tak stabilní sociální interakce a stimulují technické inovace, vše nezbytné pro výkon inovačních systémů. Institucionální prvky jsou v inovačních systémech do značné míry ovlivňovány vnitrostátním systémem vzhledem k tomu, že jejich financování, organizační struktura a činnosti jsou v tomto závislé na veřejných zdrojích a politických rozhodnutích. 3) Znalostní infrastruktura – může jít jak o fyzickou, tak organizační infrastrukturu, která má za úkol podporovat inovace. Jedná se například o struktury, jenž podporují šíření technologií (vědecké parky aj.) nebo rozvíjejí nové průmyslové aktivity v daném systému. Jde ale také o poradenské agentury, jejichž úkolem je poskytovat technickou podporu a informace firmám. Výzkumné a vývojové instituce, jako jsou univerzity, výzkumné ústavy a národní laboratoře, jsou také součástí znalostní infrastruktury. Jsou aktivní v oblasti inovací a jsou zapojené do výroby a koordinace vědeckých

19

a technologických znalostí, také do vzdělávání a výzkumu a vývoje v oblasti technologií. 4) Politiky zaměřené na inovace – tyto politiky zajišťují, že inovační systém zvyšuje schopnost učení a šíření znalostí a zlepšuje vazby mezi znalostní infrastrukturou, firmami a institucemi.

Inovační firmy Firmu lze definovat jako místo, ve kterém probíhají sociální a ekonomické procesy. (Taylor a Asheim, 2001) Konkurenceschopnost podniků závisí především na možnosti vývoje nových produktů (výrobků, technologií, služeb) a uvedením těchto produktů na trh. Inovační potenciál je tedy důležitým znakem podniků a lze jej vyjádřit jako schopnost podniku za daných okolností efektivně využívat vlastní vnitřní zdroje s cílem zkvalitnit, zhospodárnit nebo zefektivnit určitý produkt nebo proces. (Švejda a kol., 2007) Podnik musí efektivně využívat svůj znalostní potenciál a vytvářet tak vysoký stupeň přidané hodnoty u svých produktů. Znalosti může využívat například v oblasti pracovních postupů, technologií, ale také v oblasti spolupráce se strategickými partnery, vytváření vize, strategie aj. (Žižlavský, 2009)

Inovační firmy jsou schopné především reagovat na změnu potřeb výrobků a trhu, realizovat nové poznatky a výsledky vývoje, zhmotnit a aplikovat nové životaschopné myšlenky významných osobností ve vědě výzkumu a vývoji. (Gibarti, 2009) Prostorový rozsah šíření znalostí je omezen a regionální rozměr je proto důležitý jak pro kontakty mezi firmami, tak pro kontakty mezi firmami a univerzitami. Výzkum a vývoj prováděný firmami hraje dvojí úlohu, protože přispívá k budování vnitřních znalostí ve firmě (a tedy i regionu) a působí jako přímý vstup do inovačního procesu. (Smit a kol., 2010)

Inovační firmy jsou zpravidla malé a střední firmy, přičemž jednou z jejich hlavních činností je realizovat projekt nového produktu (výrobku, technologie, služby) do komerční zralosti a uvést jej na trh. (Czech Invest, 2017) „Plní významnou úlohu v oblasti formování nového charakteru inovačních procesů odpovídající tržním podmínkám, dosahování žádoucí inovační úrovně výrobků, technologií, služeb a budování nových základů pro vývoj ekonomiky regionů.“ (Gibarti, 2009, str. 35) Inovační firmy ale také mohou čelit určitým rizikům, např. nečekané překážce v průběhu vývoje a zavádění produktu nebo možností, že se produkt na trhu neprosadí. (Gibarti, 2009) Inovativnost firmy lze charakterizovat na základě počtu pracovníků ve výzkumu a vývoji sloužících jako předpoklad budoucích inovací vytvářených v rámci firmy. Inovační aktivita firem bývá také vyjádřena počtem patentů, licencí či inovací. Může být také odvozena na základě hodnoty investic firmy do dlouhodobého nehmotného majetku (technologie, patentů nebo licencí). (Zemplinerová, 2010)

Univerzity Vztahy mezi firmami a univerzitami přispívají k regionálnímu a globálnímu rozvoji, protože podporují inovační procesy týkající se strategií firem na těchto úrovních. (Ponds a kol., 2009) V tomto kontextu je úlohou univerzit obvykle podporovat hospodářský rozvoj založený na znalostech, který je základem udržitelného hospodářského růstu. (Hibbert a Huxham, 2010) Vzhledem k tomu, že vysokoškolské instituce čelí rostoucímu konkurenčnímu prostředí a finančním omezením, jsou univerzity silně motivovány k tomu, aby se s průmyslem aktivněji zapojily a vytvořily nové zdroje financování a zajistily další investice do výzkumu. Tento vztah by měl být přínosný jak pro firmy, tak pro univerzity. (Bruneel a kol., 2010)

Univerzity jsou důležitým poskytovatelem znalostí, hrají roli v zakládání a rozvoji technologicky orientovaných firem. Mohou být inkubátorem nově vznikajících inovačních firem vyvozených z úspěchů vědecko-výzkumné činnosti. Firmy mohou také samy vyhledávat univerzity a tím využívat jejich funkcí jako např. vzdělávání, školení a sdílení společných znalostí. (Skokan, 2005)

20

Klastry Klastr lze definovat jako: „geograficky soustředěné odvětví, které získává svou výkonnostní a konkurenční výhodu tím, že využívá umístění v určité lokalitě a faktory, které s tím souvisí.“ (Skokan, 2004, str.110) Konkurenční výhoda je chápána jako schopnost podniku působit na globálních trzích. Odvětví je speficiky daným druhem zboží a služeb a geografická soustředěnost je klasifikována jako dosažitelná vzdálenost nebo-li oblast, kam lze vycestovat v rámci jednoho pracovního dne. (Skokan, 2004)

V reakci na komplikovanost vymezení pojmu uvádi Waxell a Malmberg (2007) čtyři elementy definice klastrů: podobné prostorové aglomerace stejných či příbuzných ekonomických aktivit, funkční propojení těchto ekonomickych aktivit, pocit sounáležitosti s klastrem, nadřazené schopnosti inovace, přicemž různá síla požadavků na výše uvedené elementy vede k různym přistupům k definici pojmu klastr. Porter (1998), jenž je považován za autora teorie klastrů definuje klastry jako hnací sílu rozvoje na národní, regionální a místní úrovni a rozlišuje dvě možnosti vazeb v rámci klastru. Horizontální vazby, které se nachází mezi firmami produkujícími podobné výrobky či služby a vertikální vazby. tj. vazby v rámci dodavatelsko-odběratelského řetězce, u firem, které se navzájem doplňují.

Úspěšnost klastrů spočívá především ve zvýšení produktivity, umožněním přistupu ke specializovaným vstupům a pracovníkům, informacím, institucím a veřejným statkům. Díky zrychlování difuze technologických znalostí a inovací podporují klastry inovační kapacitu firem a také umožňují vznik spin-off firem a rychlejší tvorbu nových firem. (Skokan, 2004)

Regionální klastr je definován jako: „soustředění vzájemně provázaných firem stejného nebo příbuzného odvětví v malé geografické oblasti.“ (Asheim a Isaksen, 2002, str. 79) Skokan (2005) dodává, že regionální klastr je samovolným jevem, protože soustředění firem existuje především díky existenci lokálních spin-off firem a podnikatelských aktivit. Oproti tomu regioná inovační systém se vyznačuje více plánovaným a systematickým charakterem a k přechodu k RIS je nutné zvýšení institucionální infrastruktury. Hájek, a kol. (2011) dodávají, že se RIS vyznačují také důležitější rolí podpůrných organizací a zahrnutím vyššího počtu odvětví. Klastry takto tvoří základní stavební jednotku fungování regionálních inovačních systémů. Rozvoj od klastru k inovačnímu systému může vyžadovat formálnější prohloubení inovační spolupráce mezi firmami v klastru a posílení institucionální infrastruktury, tzn. že více poskytovatelů znalostí (regionálních i národních) se musí podílet na inovační spolupráci. (Asheim a Isaksen, 1997)

Mezi hlavní aktivity, kterými se klastry zabývají, patří obchodní spolupráce a propagace, výzkum, vývoj a inovace, networkingové aktivity, rozvoj lidských zdrojů, poradenství, lobbing či společné financování investičních záměrů. (Skokan, 2005) Klímová a Maděryčová (2015) hovoří o ekonomické efektivnosti, dynamice transferu znalostí a vytvářením společenských sítí jako třech přínosech klastrů.

Gibarti (2009) dodává, že v praxi lze nalést dva typy klastrů. Klastry založené na hodnotovém řetězci, které jsou definovány sítí dodavatelských vazeb. Druhý typ představují klastry založené na kompetencích, tyto klastry se soustředí na konkrétní oblast technické expertízy nebo kompetence regionu.

21

2 REGIONÁLNÍ INOVAČNÍ SYSTÉMY A POLITIKA

Jak již bylo zmíněno v první kapitole, regiony se dostávají do středu pozornosti a začínají být stále více brány v úvahu v rámci ekonomického rozvoje. Jejich úloha je především stěžejní v oblasti podpory, rozvoje a šíření inovací. Cílem této kapitoly je představit teoretický koncept regionálních inovačních systémů, jejich typologii a prvky systému, které hrají důležitou roli v rozvoji regionů. Další část kapitoly se zaměří na popis regionální inovační politiky a nástrojů, které podporují její realizaci.

Vznik konceptu regionálních inovačních systému splývá s úspěchem regionálních klastrů a industriálních distriktů v post- fordistické éře. Regionální klastry se ve světě začaly objevovat už od 70. let minulého století jak v tradičních odvětvích (třetí: střední Itálie), tak u hig-tech výrobků a služeb (Sillicon Valley v USA). Tento přechod se projevil v organizaci a lokalizaci průmyslových aktivit, v rozšíření procesů regionálního rozvoje a regionální politiky, kdy lokální a regionální faktory začaly hrát významnější roli v inovačních procesech a v ekonomickém rozvoji. (Skokan, 2005) Docházelo tak k znovuobjevení důležitosti regionální úrovně ze strany akademiků za účelem lépe porozumět centrální roli institucí a organizací v podporování regionálního růstu založeného na inovacích. (Asheim a kol., 2011b)

Adámek a kol. (2007) dodávají, že význam regionální úrovně spočívá především v tom, že role specifických, těžko přenostitelných místních faktorů, je stále více důležitější v dnešním globalizovaném světě. Tyto faktory jsou vázany právě v určitém regionu a na konkrétní místní aktéry. „Význam regionální úrovně tedy spočívá v zvýšené možnosti aktivního přizpůsobení se rychle se měnícím podmínkám ve světové ekonomice.“ (Adámek a kol., 2007, str. 2) Lundvall (2010) považuje region za ideální místo pro proces učení, sdílení tacitních znalostí, budování sítí, vzájemnou formální a neformální provázanost subjektů a získávání konkurenční výhody. Význam regionalizace dle něj spočívá v tom, že regionální úroveň je pro firmy mnohem důležitější než národní, chtějí-li dosáhnout globální konkurenceschopnosti v období, kdy konkurenční výhodu určují znalosti a inovace.

Šíření znalostí hraje klíčovou roli v inovačním procesu a prostorová blízkost ulehčuje jejich sdílení. (Autio, 1998) Důležitá je zde úloha tzv. tacitních znalostí ( tj. znalostí, které nelze zaznamenat či nějak systematicky klasifikovat) a stupňování kapacit pro lokalizované učení ( učení v rámci určité lokality). (Botazzi a Peri, 2003) Proto firmy, které se nacházejí v regionu, sdílejí společnou regionální kulturu, která jim usnadňuje učení. Je velmi obtížné si vyměnovat tacitní znalosti v rámci delších vzdáleností. Jejich charakteristika je totiž dělá tzv. prostově lepivé (tzn. spatial sticky). Asheim a Gertler (2005) argumentují, že tacitní znalosti necestují lehce protože transmise je nejlepší v momentě, kdy dochází k interakci tváří v tvář, mezi partnery, kteří už sdílí nějaké podobnosti ( stejný jazyk, kódy komunikace, normy a jiné). Tím zvyšují budování důvěry mezi partnery usnadňují mezi nimi tok tacitních znalostí. Lze tedy shrnout, že geografická blízkost v regionu ovlivňuje sdílení a výměnu znalostí v procesech a má vliv na ekonomický růst.

2.1. Definice regionálního inovačního systému

Regionální inovační systém je využíván jako nástroj pro analýzu a provádění hodnocení ekonomických potenciálů regionů a také jako nástroj pro návrh regionálních politik. (Corvers cit. dle Edquist a kol., 2002) Za autora pojmu regionálního inovačního systému je považován Philip Cooke. (Žítek a Klímová, 2016) Cooke (2006, str. 33) hovoří o regionálních inovačních systémech v návaznosti na důvěře mezi jednotlivými aktéry a definuje RIS takto: „Regionální inovační systémy zahrnují soubor institucí,

22 veřejných i soukromých, které produkují zásadní systémové efekty, které podporují podniky v regionu k přijetí společných norem, očekávání, hodnot, postojů a postupů, za podmínky, že je podporována kultura inovací a jsou posíleny procesy přelévání znalostí.“

Asheim a Gertler (2005, s. 299) podávají užší definici konceptu regionálních inovačních systémů, vnímají je: „jako institucionální infrastrukturu, která podporuje inovace v rámci výrobní infrastruktury regionu“. Asheim a Isaksen (1997) dodávají, že se regionální inovační systém skládá z výrobní struktury (techno-ekonomické struktury) a institucionální infrastruktury (politických institucionálních struktur).

V řadě akademických pracích např. Skokan (2010), Autio (1998), Maťátková a Stejskal (2011) se hovoří o dvou hlavních subsystémech, které regionální inovačních systémy vytvářejí: • Subsystém využívání a aplikaci znalostí (poptávková strana) • Subsystém pro generování a šíření znalostí (nabídková strana) Nabídkový subsystém se skládá z institucionálních zdrojů pro tvorbu a distribuci znalostí. Jde tedy o zdroje, s kterými jsou spojeny instituce, jenž připravují kvalifikovanou pracovní sílu a odpovídají za jejich vzdělávání. Hovoříme o výzkumných organizacích např. o inovačních centrech a vysokých školách. (Skokan, 2004) Na obrázku č.2. je subsystém generování a šíření poznatků tvořen výzkumnými organizacemi, vzdělávacími institucemi a technologickými inkubátory. Tento subsystém se podílí na tvorbě a šíření jak kodifikovaných, tak nekodifikovaných (tacitních) znalostí a dovedností. Důležitá část těchto znalostí má formu vědeckých zpráv, rozšiřovaných prostřednictvím časopisů aj. Vzdělávací instituce mohou také zahrnovat řadu různých politických iniciativ zaměřených na vzdělávání pracovníků malých a středních podniků a velkých společností či instituce zprostředkovávající pracovní síly. (Autio, 1998)

Poptávková strana zahrnuje výrobní systémy: tj. firmy, organizace, které využívají znalosti (vědecké i technické) pro tvorbu inovovaných produktů a procesů. Řadíme zde také klienty, kooperační partnery ale i klastry nacházející se v regionu. Subsystém pro využívání znalostí je hlavní oblastí komerční aktivity v regionálních inovačních systémech. Firmy usilují o dominantní postavení na trhu a často vytvářejí neformální aliance s různými zájmovými skupinami. (Autio, 1998) Na obrázku č.2 jsou hlavní zájmové skupiny označeny jako klastry, firmy, zákaznici, dodavatelé spolupracovníci a konkurenti. Aliance se zákazníky a dodavateli představují vertikální sítě, naopak aliance vytvářené s konkurenty a spolupracovníky jsou horizontální. (Tödtling a Trippl, 2005) Autio (1998) dále zmiňuje, že vytváření vertikálních sítí má pozitivní vliv na růst, zatímco horizontální sítě mají spíše pozitivní dopad na ziskovost.

Rozlišení mezi těmito dvěma subsystémy do značné míry odpovídá rozdělení mezi veřejným a soukromým sektorem a mezi nekomerčními a obchodními činnostmi. Oba systémy jsou přitom nevyhnutelně napojeny na další systémy na regionální, národní a globální úrovni. (Cooke, 2004) Na schematickém zobrazení vidíme i vnější vlivy působící na region. Jde především o vlivy jiných RIS, NIS a mezinárodních zdrojů (mezinárodních organizací, nástrojů politik EU aj.). Vliv NIS a mezinárodních zdrojů má především formu politických intervencí, financování a dotací, technologických vstupů získaných mimo oblast RIS a toků z oblasti informací, zdrojů a lidského kapitálu mimo oblast RIS. (Autio, 1998)

Tödling a Trippl (2005) se zmiňují ještě o subsystému regionální politiky. Pokud je politika na regionální úrovni dostatečně autonomní, mohou regionální politici ovlivnit regionální inovační procesy,

23 tím, že budou moci vytvořit vlastní inovační a průmyslovou politiku. V ideálním případě zde existuje intensivní, interaktivní vztah vně a mezi subsystémy usnadňující tok a výměnu znalostí, zdrojů a lidského kapitálu.

Obrázek č. 2: Základní struktura regionálních inovačních systémů

Zdroj: Skokan, 2005

Důležitou úlohu v regionálních inovačních systémech mají také vazby (interakce) a spolupráce mezi subjekty. Vazby jsou druhem lepidla, který drží prvky pohromadě v systému. Interakce v systému způsobují rychlejší distribuci a růst stávajících znalostí, čímž se také zvyšují inovace a konkurenceschopnost.

Wojnicka a kol. (2002) a Skokan (2005) zmiňují následující typy vazeb viz obrázek č. 3: • Vazby, které jsou spojené přímo s aktivitami výzkumu a vývoje ve firmách. Dochází tedy k: a) interakci mezi podniky – aktivity výzkumu a vývoje několika firem, které jsou realizovány společně prostřednictvím zprostředkovatelů. b) interakci mezi podniky a veřejnými organizacemi zabývajícími se (přímo nebo nepřímo) výzkumem a vývojem (univerzity, výzkumné organizace aj.). • Nepřímé vazby v rámci výzkumu a vývoje: a) Tržní šíření technologií – získávání kodifikovaných znalostí a technologií nebo licencí ze strany podniků. b) Přenos vědomostí prostřednictvím mobility zaměstnanců – tento vztah zahrnuje primární toky lidí mezi vzdělávacím systémem a podniky, jakož i mobilitu pracovníků mezi různými podniky. Také může jít o toky mezi institucemi výzkumu a vývoje a podniky nebo o školení zaměstnanců, jakož i tiché výměny znalostí na veletrzích, konferencích a v organizacích podnikatelů, jako jsou obchodní komory.

24

Obrázek č. 3: Vazby v regionálním inovačním systému

Zdroj: Skokan, 2010

2.2. Předpoklady úspěšnosti regionálních inovačních systémů

Úspěšné regionální inovační systémy se vyznačují těmito rysy (Wojnicka a kol., 2002): 1) Ekonomika: vyšší než průměrný HDP na obyvatele v mezinárodním / evropském / domácím měřítku; silná orientace na export, vysoká úroveň podnikání, diverzifikovaná průmyslová struktura, významný podíl odvětví špičkových technologií, významné zdroje dobře kvalifikovaného lidského kapitálu. 2) Aktivita výzkumu a vývoje: dominance soukromých výdajů na výzkum a vývoj, region je produktem vlastní technologie a uživatelem dominantní, externí technologie. 3) Infrastruktura výzkumu a vývoje: silné a diverzifikované veřejné výzkumné, vývojové instituce a překlenovací instituce s tržní orientací, která uspokojuje potřeby podniků. 4) Politika: jasná, založená na společenských konzultacích, strategii a inovacích, které řídí systém. 5) Sociální sítě: silné vícerozměrné vztahy a interakce mezi agenty: vazby mezi průmyslem, výzkumnými a vývojovými institucemi, vazby mezi podniky atd.

Doloreux (2002) hovoří o vnitřních mechanismech, které jsou podmínkami pro dosažení úspěšného a efektivního RIS: 1) Interaktivní učení –učení je blízce spojeno s inovacemi. Interaktivní učení je chápáno jako proces, který vytváří učení mezi jednotlivými účastníky, kteří jsou součástí inovačního procesu. Schopnost inovovat je tedy spojená s tím do jaké míry jsou účastníci schopni se učit v rámci šíření znalostí. Interaktivní učení umožňuje firmám zvýšit své know-how a poskytnut externí expertízu v rámci inovačních procesů. 2) Produkce znalostí – znalosti jsou důležitým aspektem regionálního inovačního systému, protože pomáhají rozšiřovat možnosti interaktivního učení. Vyžadují vysoký stupeň důvěry mezi aktéry a sdílení společných kulturních, institucionálních a podnikatelských aktivit.

25

3) Blízkost – význam blízkosti můžeme popsat ve třech bodech. Za prvé, souvisí s přínosy vytvořenými sílou prostorové blízkosti. Za druhé, blízkost souvisí s transakčními náklady. Čím větší fyzická blízkost, tím menší náklady na sdílení znalostí a informací. Za třetí, blízkost může souviset se sociálními a kulturními záležitostmi. Kvůli vysoké důvěře a porozumění, které jsou nezbytné pro sdělování znalostí, může nedostatek společenského a kulturního chápání zhoršovat vztahy mezi blízkými aktéry. 4) Sociální zakotvení – toto pojetí se zabývá úlohou osobních vztahů a sítí. V rámci RIS jde především o vztah mezi interaktivním a kolektivním učením a povahou výměny znalostí mezi firmami a institucemi.

2.3. Typologie regionálních inovačních systémů

Typologie RIS představuje způsob, kterým lze regiony podle zvolených kritérií a na základě podobných charakteristik zařadit do určitých kategorií. Možnost srovnání jednotlivých RIS představuje pokrok vůči NIS, které jsou zkoumány odděleně jako jedinečné systémy. Typologizace RIS je podstatná z analytických důvodů, ale také z důvodů politických – podle typu a charakteristiky daného regionu se odvíjí jeho inovační politika. (Žítek, 2015) Na následujících stránkách budou představeny nejznámější typologie RIS. Je nutno brát v potaz, že jednotlivé typy RIS se vždy nevylučují a mohou se překrývat.

Znalostní základny Asheim a Gertler (2005) rozlišují různé kategorie regionálních inovačních systémů v závislosti na typu převažující znalostní základny. Základní idea tohoto konceptu spočívá v předpokladu, že inovační proces může mít v různých oblastech různou povahu. Na principu převažující znalostní základy je poté možné klasifikovat hospodářské odvětví, klastry i regionální inovační systémy. (Blažek a Uhlíř, 2011) Rozpoznání znalostní základny umožňuje rozlišit důležitost různých typů znalostí – tedy kodifikovaných a tacitních znalostí – a způsobů jejich tvorby a využití pro daný region, resp. firmy, které tyto znalosti využívají. (Adámek a kol., 2007)

Asheim a kol. (2011a) definují tyto znalostní základy: • analytickou znalostní základnu • syntetickou znalostní základnu • symbolickou znalostní základnu

Analytická znalostní základna se zaměřuje na ekonomické činnosti, kde jsou vědecké poznatky založené na formálních modelech a kodifikovaných znalostech. Generování znalostí je založeno na aplikaci vědeckých principů a metod, procesy jsou formálně organizovány (například v odděleních výzkumu a vývoje) a výsledky jsou obvykle dokumentovány ve zprávách, elektronických souborech nebo v popisu patentů. Základní a aplikovaný výzkum, také systematický rozvoj produktů a procesů jsou relevantními aktivitami. (Asheim a Coenen, 2005).

Syntetická znalostí základna se týká průmyslových prostředí, kde se inovace realizují především využitím stávajících znalostí nebo prostřednictvím nových kombinací znalostí. Inovace zde vznikají obzvláště díky využití nebo novému kombinování již stávajících znalostí. Často se to stává v reakci na potřebu řešit konkrétní problémy. Výzkum a vývoj je obecně méně důležitý než v prvním typu a obvykle má formu aplikovaného výzkumu. (Asheim a Gertler, 2005)

26

Symbolická znalostní základna je typická především pro umělecké odvětví – oblast módy, filmu, designu a reklamy, tedy kreativní sféru. (Blažek a Uhlíř, 2011) Tato základna je spojená se vznikem smyslu a touhy, jakožto estetických atributů výrobků, vytvářením návrhů, obrazů a symbolů a ekonomickým využíváním těchto forem kulturních artefaktů. To vyžaduje spíše specializované schopnosti v interpretaci symbolů a kreativitě než pouhé zpracování informací.

Cooke (2004) rozlišuje regionální inovační systémy na základě klíčových aktérů v regionu, hovoří o tradičních regionálních inovačních systémech, ve kterých převažuje role veřejných institucí. Nazývá je institucionální RIS (IRIS), v druhém případě hovoří o systému, ve kterém má důležitou roli soukromý sektor tzv. podnikatelský RIS (ERIS). V institucionálního RIS dochází k veřejné podpoře výzkumu a výzkumných organizací. Odvětví využívající syntetické znalostní základny a vytvářející postupné inovace jsou typické pro tento systém. Naopak podnikatelský systém je méně systémově zaměřený a spíše spoléhá na trh, jeho neviditelnou ruku a vyznačuje se inovacemi taženými analytickou znalostní základnou. Základní výzkum je zde prováděn firemním sektorem a dochází k vytváření radikálních znalostí.

Typy RIS dle podnikatelské dimenze Cooke (2006) nazval později podnikatelský systém jako systém vycházející z firemní struktury, rozlišovaný na základě velikosti klíčových aktérů (čili na faktu, zda v regionu převažují malé nebo velké firmy, operující v daném regionu/ státě či v zahraniční). Rozlišuje regionální inovační systémy na lokalistické, interaktivní a globalizované.

Lokalistický RIS –v tomto regionálním inovačním systému se nenachází žádné velké firmy a jsou zde spíše lokalizovány malé externě kontrolované závody. Spolupráce firem v tomto regionu je poměrně slabá, nachází se zde málo zdrojů na výzkum a vývoj, taktéž nemnoho veřejně výzkumných organizací. Nachází se zde jen několik významných inovátorů nebo zdrojů výzkumu a vývoje. (Cooke, 2006)

Interaktivní RIS – je systém, ve kterém existuje rovnováha mezi velkými a malými firmami. Kombinace veřejných a soukromých výzkumných ústavů a laboratoří je vyvážená, což odráží přítomnost větších firem s regionálním ředitelstvím a regionální vládou, která chce podporovat inovační základnu ekonomiky. (Cooke, 2006)

Globalizovaný RIS – v inovačním systému dominují globální korporace, často podporované skupinovými dodavatelskými řetězci spíše závislých malých a středních podniků. Ve velkých firmách převažuje všechen výzkum a tyto firmy také určují kooperace v daném systému. (Cooke, 2006)

Typy RIS dle institucionální struktury regionu Regionální inovační systém vycházející z institucionální struktury regionu lze rozdělit na zakořeněný, řízený, dirigist, síťový a interaktivní.

Zakořeněný RIS – tento systém se vyznačuje flexibilními vazbami mezi malými a středními podniky. Tyto podniky bývají propojeny s globálním trhem pomocí několika velkých firem. Aktéři jsou zakořeněni v regionu a jejich dlouhodobá spolupráce pramení z důvěry a veškeré akce záleží na jejich iniciativě. (Cooke, 2006)

Řízený RIS – Blažek a Uhlíř (2011) popisují tento systém jako regionalizovanou obdobu národního inovačního systému, kde hrají důležitou roli exogenní instituce (centrální vlády, velké podniky). Inovace 27 vznikají převážně díky spolupráci s dalšími subjekty mimo region. Adámek a kol. (2007) podává jako typický příklad vědecké parky v nichž mají firmy jen slabé vazby na prostředí či lokalitu ve které se nachází.

Dirigist RIS (zasahovací RIS) – se vyznačuje většími intervencemi centrální vlády a rozsáhlejší podnikatelskou angažovaností. Iniciace a inspirace jsou centrálně ovlivněny a financování je specificky založené na programech (jako u francouzsko-evropského leteckého klastru v Toulouse ve Francii). (Cooke, 2006)

Síťový RIS – zde jsou firmy a organizace také zakořeněné v regionu ale více se orientují na strategické plánování. Role regionálních institucí a podnikatelských asociací má mnohem větší význam. V tomto typu regionu najdeme velké globální společnosti ale i menší a střední podniky. Výzkum je orientován jak na aplikovanou, tak základní část. Tento typ regionů převládá především v Evropě. (Adámek a kol., 2007)

Interaktivní RIS – v tomto regionu nepřevažují ani velké či malé firmy, jsou zastoupeny poměrně vyváženě, a to i z hlediska jejich původu. Firmy tak spolupracují jak na místní i globální úrovni, jsou zde silné vertikální a horizontální vazby a velký počet podnikatelský klubů aj. (Adámek a kol., 2007)

Typy RIS dle inovačních bariér Tödtling a Trippl (2005) identifikovali typologii RIS na základě nejčastějších bariér, které brání rozvoji inovací v regionech a fungování regionálních inovačních systémů. Na základě těchto nedostatků poté určili tři typy „nedokonalých“ regionálních inovačních systémů: - periferní regiony - staré průmyslové regiony - metropolitní regiony

Problémem u periferních regionů je především jejich organizační štíhlost, v těchto regionech neexistuje řada institucí a organizací (klastrů, inovačních firem, univerzit a výzkumných organizací), které by podporovaly inovační aktivitu. Úroveň výzkumu a vývoje je poměrně nízká a soustřeďuje se obzvláště na přírůstkové a procesní inovace. Lidské zdroje se vyznačují nízkou kvalifikací a specializací. Pokud zde byla zřízena centra transferu technologií je jejich role spíše formální a nenaplňuje potřeby firem. (Tödtling a Trippl, 2005)

Staré průmyslové regiony jsou příznačné tzv. uzamčením (lock-in), které brání rozvoji regionu a uplatnění jeho inovačního potenciálu. Blažek a Uhlíř (2011) definují uzamčení buď jako existenci příliš blízkého okruhu znalostí, příliš rigidních mezifiremních vazeb, nebo také může jít o politické uzavření. V těchto regionech již nalezneme klastry, jejichž součástí jsou firmy s průmyslovou specializací, které se potýkají s úpadkem. Veškeré inovace (v tomto případě inkrementální a procesní) vznikají v oblasti tradičního průmyslu a technologií, moderní pojetí často schází. (Tödtling a Trippl, 2005)

Poslední, metropolitní regiony se vyznačují zvláště nedostatečnou komunikací a spoluprací mezi jednotlivými účastníky, a to zejména mezi výše zmíněným subsystémem vytvářejícím znalosti a subsystémem využívajícím znalosti. (Blažek a Uhlíř, 2011) V tomto regionu se nachází velké množství high-tech firem, ale může docházet k absenci dynamických klastrů, navzdory přítomnosti těchto firem. Tödtling a Trippl (2005) také hovoří o oddělených vazbách mezi firmami a univerzitami a poměrně

28 slabých efektech přelévání znalostí.

Typy RIS dle regionálního potenciálu Toto členění vzniklo na základě projektu „Regional Innovation Systems: Designing for the Future”, jehož úlohou bylo identifikovat klíčové organizační a institucionální prvky pro inovační podporu na regionální úrovni.

Autoři Cooke a kol. (1998) identifikovali tři typy regionů: - regiony s vysokým potenciálem pro rozvoj RIS - regiony se středním potenciálem pro rozvoj RIS - regiony s nízkým potenciálem pro rozvoj RIS

Regiony s vysokým potenciálem pro rozvoj RIS mají silnou zprostředkovatelskou strukturu (vzdělávací systém, univerzity a výzkumné ústavy, centra technologického transferu) pro technologii a inovace. Tyto regiony se také vyznačují vysokou úrovní regionální autonomie.

Regiony se středním potenciálem pro rozvoj RIS zahrnují regiony se silnými i slabými stránkami v organizaci inovační podpory, a to buď z hlediska správy, infrastruktury nebo politiky zaměřené na inovace.

Regiony s nízkým potenciálem pro rozvoj RIS zahrnují regiony charakterizované slabými formami organizační interakce a postupy pro podporu inovací z důvodu překážek, jako je převaha činností s nízkou technikou, absencí vazeb mezi univerzitami a průmyslem a slabou formou regionalizace spojené s inovacemi.

Zakořeněné, zasíťované a regionalizované inovační systémy Asheim a Isaksen (1997) kategorizují tři formy RIS. Za prvé „regionalizované národní inovační systémy“, ve kterých je část výrobní struktury a institucionální infrastruktury umístěna v určitém regionu, ale funkčně patří do NIS. Reprezentativními příklady tohoto typu mohou být vědecké parky, které mají tendenci být slabě zakotveny v regionu, kde se nacházejí. Za druhé, „teritoriálně zakořeněné regionální inovační systémy", v nichž je začleněna výrobní struktura a institucionální infrastruktura. Geografická, sociální a kulturní blízkost je hlavním podnětem pro inovační aktivitu firem. V těchto regionech jsou často přítomná již zastaralá odvětví, jako příklad se uvádí italský výrobní okrsek Emilia- Romagna. Třetí formu představují „regionálně zasíťované inovační systémy“, které jsou podobné předchozímu inovačnímu systému ale na rozdíl od něj zde dochází k plánovanému posilování regionální institucionální infrastruktury. Jsou výsledkem politických zásahů, kdy politické organizace záměrně zvyšují inovační kapacitu a spolupráci v rámci regionu. Přístup poměrně typický pro Německo a Rakousko

2.4. Regionální inovační politika

Inovační politika je úzce spojena s problematikou inovačních systémů. Jde především o soubor nástrojů a opatření jejichž implementace má vést k příznivějšímu inovačnímu prostředí a vyšší inovační výkonnosti ekonomiky. (Žítek a Klímová, 2016) Úkolem inovační politiky je systematicky podporovat tvorbu inovací, která eliminuje důsledky negativního vývoje či selhání trhu. Je schopna tak pomáhat klíčovým aktérům (firmám, univerzitám aj.) překonat omezení a bariéry prostředí a přispívat tím k šíření

29 znalostí a inovací. (Žítek a Klímová, 2015) Inovační politika se také zaměřuje na spolupráci aktérů (posilování vazeb v regionu i napojení na globální hráče). (Lundvall & Borrás, 2005)

Dle OECD (2005, s.3) je inovační politika: „souborem politických opatření na zvýšení množství a efektivnosti inovačních aktivit, kterými jsou tvorba a adaptace nových nebo zlepšených produktů, procesů či služeb.“

OECD (2005) klasifikuje cíle inovační politiky na: • ekonomické: lepší využívání existujících zdrojů a zvyšování konkurenceschopnosti hospodářství. • vědecké: zvyšování efektivity výzkumných a vývojových prací, zlepšování podmínek pro rozvoj vědy. • sociání: zvyšování úrovně ochrany zdraví, zlepšování ochrany životního prostředí a přírodních zdrojů, bezpečnosti práce a sociálních podmínek. • vojenské: zvyšování obranných sil krajiny.

Souhrně lze charakterizovat, že cílem inovační politiky je posílit a urychlit učení a inovační procesy uvnitř organizací a mezi organizacemi a jejich okolím. (Isaksen a Nilsson, 2013)

V minulosti nedocházelo ke komplexní podpoře inovací. Nejprve se politika zaměřovala pouze na podporu základního výzkumu a na realizaci výsledků VaV v podobě inovací. Vše probíhalo poměrně nekoordinovaně. Od 60. let se podporovala technologická politika a komplexní inovační systém, který měl charakter průřezové aktivity se postupně stával samostatnou součástí hospodářské politiky. Inovační politika se začala podporovat až na konci 80. let. Dochází k prohloubení podpory inovací, přistupuje se k inovacím jako k centrální průřezové záležitosti v rámci všech politik. (Žítek a Klímová, 2016)

Inovační aktivita je v posledních letech vnímána jako teritoriálně daný jev, proto je vhodnější soustřeďovat inovační politiku do konkrétních regionů. (Isaksen a Nilsson, 2013) Metze a Levelt (2012) argumentují, že regionální inovační politika je formou síťové inovace, která se projevuje tím, že překračuje administrativní a byrokratické hranice pro inovativní řešení. Tento typ spolupráce získává svou vnitřní důvěryhodnost politickou praxí a je testován v kritických okamžicích spolupráce.

Důvody proč regionalizovat inovační politiku podávají Fritsch a Stephan (2005): • inovační procesy neprobíhají rovnoměrně v prostoru – v některých regionech je inovačních aktivit více a naopak. • regionální inovační systémy jsou funkčně rozdílné – je proto třeba mít regionální inovační strategie a nástroje podporující specifika každého regionu. • inovační aktivity jsou nezbytné pro ekonomický rozvoj regionu – stimulují regionální rozvoj, což ale může přinášet konflikt s růstovým cílem národní úrovně. • protože každý region přistupuje jinak k své regionální politice – jsou předpokladem pro komparaci a benchmarking. Jednotlivé regiony se tak mohou učit ze zkušenosti druhých.

Snahou regionální politiky je vytvářet prostředí vedoucí ke zvýšení endogenního potenciálu regionu. Regionální inovační politika může být prováděna dvěma způsoby: top-down přístupem a bottom-up přístupem. Top-down přístup (shora-dolů) představuje regionalizovanou národní inovační politiku, která je ovlivněna národními zájmy a prioritami. Bottom-up přístup (zdola-nahoru) definuje politiku, která konkrétně vychází z jednotlivých priorit regionů, a je realizovaná regionálními samosprávami.

30

Regionální vlády mohou znát situaci detailněji a prosazovat koherentní strategii pro jejich území. (Howells, 2005) Mattijinsen a kol. (2015) zdůrazňují, že rozdíl mezi oběma přístupy není v praxi vždy jasný a existuje zde i mnoho hybridů.

2.5. Regionální inovační strategie

Protože jsou regiony různě diverzifikovány a mezi nimi existuje mnoho rozdílů (legislativních, rozpočtových), nelze na ně aplikovat jednotnou univerzální politiku, která by mohla být použita pro každý region. Orgány na regionální úrovni se proto stále častěji podílejí na vytváření vlastních strategií s cílem posílit místní inovační dynamiku a zlepšit výkonnost regionálního inovačního systému. (Kaiser a Prange, 2004)

Regionální inovační strategie se ve vyspělých evropských státech dostávají do popředí od 80.let 20. století jako součást strategií regionálního rozvoje, a v některých případech dokonce tradiční regionální rozvojové strategie nahrazují. (Blažek a Uhlíř, 2011) Dle Skokana (2010) do přípravy a realizace regionálních inovačních strategií zasahují a aktivně vstupují regionální vlády a jejich orgány společně s firmami, univerzitami a s finanční podporou z veřejných zdrojů, a to proto aby byly odstraněny bariéry mezi jednotlivými subjekty a zvýšila se efektivnost jejich fungování.

OECD (2010, str.1) definuje regionální inovační strategii jako: „Systematické cíleně zaměřené cvičení prováděné regionálními partnery s cílem definovat nebo revidovat regionální inovační politiku.“ Regiony vytváří regionální inovační strategie (na období cca 5-10 let) jejichž cílem je na základě analýzy současné situace a fungování regionální inovačního systému nastínit kompaktní strategii na podporu tvorby a aplikace inovací. (Blažek a Uhlíř, 2011)

Mezi typické priority regionálních inovačních strategií patří posílení regionálních kapacit v oblasti výzkumu, vývoje a inovací, podpora inovací v malých a středních podnicích, podpora podnikání a vytváření nových firem, zvýšení lidského kapitálu pro inovace. Regionální inovační strategie jsou tedy vhodnými mechanismy na podporu inovací na regionální úrovni, pokud uspějí v určení specifických konkurenčních výhod a nedostatků regionu, a pokud je strategie dostatečně podrobná a robustní k řešení těchto příležitostí a výzev. (OECD, 2010) Žítek a Klímová (2015) ale upozorňují, že pokud má mít tento dokument reálný význam je závažná především schopnost jeho implementace v praxi.

Mezi faktory, které vedou k tvorbě úspěšné regionální inovační strategie patří: využití širokého spektra politik a strategických informacích pro posuzování efektivity (využívání evaluačních modelů aj.), také zajištění propojení lokální i globální vazby regionálních aktérů a rozpoznání rozmanitosti možných cest regionálního rozvoje. (OECD, 2010)

Regionální inovační strategie je dokumentem, který se skládá z analytické, strategické a implementační části. Analytická část popisuje region a je důležitá pro nastínění dalšího rozvoje, který je plánován ve strategické části definováním prioritních oblastí a specifických cílů prostřednictvím kterých se dosáhne změn v prioritních oblastech. Třetí část konkrétně popisuje, jakými způsoby dosáhnout nastíněných změn, například formou akčního plánu. Součástí strategie může být také finanční krytí, monitoring a evaluace naplňování strategie. (Babjáková a Jiříček, 2013) Prvek, na který se regionální inovační strategie v současné době zaměřují je spolupráce, rozvoj lidí a zdrojů. Důležitým aspektem pro naplňování spolupráce je inovační infrastruktura. Inovační infrastruktura podporuje inovační podnikání, umožňuje zprostředkování spolupráce mezi výzkumem a inovačními podniky a napomáhá k vytváření nových znalostí a podněcuje k transferu technologií mezi těmito složkami. (Winklerová, 2011)

31

2.6. Nástroje inovační politiky

Nástroje inovační politiky představují soubor aktivit, prostřednictvím kterých vládní autority využívají svou moc k ovlivnění inovační procesů. Borrás a Edquist (2013) rozlišují tři základní typy nástrojů inovační politiky: 1) regulatorní nástroje – které jsou využívané především k regulaci společenských a tržních interakcí. Tyto nástroje je povinné dodržovat pod hrozbou sankcí. Jde především o právní věci (hospodářská soutěž, práva duševního vlastnictví aj.) 2) ekonomické a finanční nástroje – které poskytují pobídky za účelem podpory konkrétních aktivit. Může jít například o dotace, podpora výzkumu, daňové pobídky. 3) měkké nástroje – které představují výzvy, etické kodexy a fungují na principu dobrovolnosti a nevynutitelnosti.

Mezi konkrétní nástroje regionální inovační politiky zaměřené na podporu vzniku a šíření inovací řadíme i zřizování níže zmíněných prvků inovační infrastruktury.

Podnikatelské inkubátory Podnikatelský inkubátor slouží jako zařízení, které nabízí svým klientům ke sdílení kancelářské prostory a služby podporující jejich podnikání. (Hackett a Dilts, 2004) Klímová (2008) dodává, že jde především o zařízení určené začínajícím firmám, které jim pomáhá v počáteční fázi podnikání a nabízí výhodné podmínky pro podnikatele. Může jít o např. zvýhodněný, netržní nájem, sdílení infrastruktury či vybavení a poradenské služby k rozvoji podnikatelských dovedností. Viturka a kol. (2010) se zmiňují, že podnikatelské inkubátory podporují zvyšování kvalitní úrovně technologií a produktů především díky nabídce souvisejících služeb a propojení s univerzitami či jinými veřejně výzkumnými organizacemi. Podnikatelský inkubátor také může pomáhat s propagací firmy a jejich produktů, poradenství v legislativě a jiné právní problematice, účetním a daňovým zákonodárstvím, organizací odborných seminářů a kurzů. (Heřman, 2008)

Klímová (2008) vymezuje 5 typů podnikatelských inkubátorů: • Klasické podnikatelské inkubátory – které se zaměřují na běžné firmy, nemusí být nutně inovační. • Technologické podnikatelské inkubátory-které podporují inovační firmy. • Univerzitní/vědecké inkubátory –které jsou buď založeny univerzitou nebo jsou s ní těsně spjaty. • Specializované podnikatelské inkubátory – jenž podporují firmy ze specifické oblasti. • Kombinované podnikatelské inkubátory – které mohou být kombinací výše zmíněných inkubátorů.

Aernoudt (2004) definuje podnikatelské inkubátory na základě financování, jde o inkubátory založené za účelem tvorby zisku a inkubátory, které mají neziskový charakter.

Vědecko-technické parky Vědeckotechnický park je příkladem konkrétního nástroje regionální politiky, který je zaměřený na podporu vzniku a šíření inovací s cílem stimulovat výzkum v regionu a rychle převést jeho výsledky do praxe. (Blažek a Uhlíř, 2011) Jedná se o komplex budov (především v blízkosti univerzit), který je zřízen za účelem nabízení prostorů rozvinutým inovačně-orientovaných podnikům, a to na dobu neurčitou. Vědeckotechnické parky mohou nabízet firmám služby, například poradenství a zprostředkování

32 spolupráce (často s univerzitami) a tím tak tyto firmy podporovat. (Klímová, 2013) Vědeckotechnický park je využíván firmami poté co absolvovaly fázi v podnikatelském inkubátoru. Má také dvě základní funkce – inkubační a inovační. (Švejda a kol., 2007)

Massey a Wield (1992) definují jako největší přínos vědeckotechnický parků poskytování vysoce kvalifikované poradenské činnosti a experimentální ověřování nových technologií a výrobků, také se zmiňují o zprostředkování kontaktů a zesílení odbornosti zaměstnanců. Jako výrazný klad uvádějí nižší procento zániku firem, které byly založeny ex – zaměstnanci nebo ve spolupráci s těmito parky. Hezina (2005) dodává, že vědecko-technické parky jsou nástrojem k rychlejšímu překonávání technického zaostávání, vč. dosažení konkurenceschopnosti v tržním hospodářství, k výraznému rozvoji malých a středních firem, k vytváření nových perspektivních pracovních příležitostí a k uskutečňování strukturálních změn v regionech.

Vědeckotechnické parky lze rozdělit do dvou skupin v např. Hezina (2005): - vědecký park (centrum)- komplex vědeckovýzkumných, projekčních, konstrukčních, výrobních a ostatních organizací, které se podílejí na inovačním podnikání. - technologický park (centrum)- hlavním úkolem toho parku je především podpora technologického transferu a rozvoje high-tech špičkových technologií.

Gibarti (2009) dodává, že vědecké parky jsou budovány především v okolí vysokých škol a univerzit. Technologické parky více tíhnou k regionálním institucím jako jsou např. svaz podnikatelů, obchodní a hospodářská komora.

Podnikatelská a inovační centra Tyto centra zajišťují odborné poradenství v oblasti podpory malého a středního inovačního podnikání. Jejich úkolem je přispět k celkovému hospodářskému a sociálnímu rozvoji regionů prostřednictvím zavádění podpůrných služeb pro podnikatele, které jim pomohou transformovat do reality jejich inovativní podnikatelské nápady a poskytovat služby na míru pro stávající malé a střední podniky zaměřené na modernizaci a inovaci. Za tímto účelem nabízejí podnikatelská a inovační centra integrovaný systém služeb a propojují služby a činnosti svých firem s ostatními klíčovými aktéry regionálního inovačního systému. (EBN, 2017)

Podpora těchto center je tedy zaměřena na začínající podnikatele, dále také tyto centra podporují spolupráci inovačních firem, zprostředkovávají těmto firmám vstup na zahraniční trhy a posilují kontakty mezi zahraničními firmami. (Hezina, 2005)

Dle Gibarti (2009) jsou inovační centra vyššími stupni podnikatelského inkubátoru, neposkytují totiž pouze základní služby začínajícím podnikatelům ale spíše komplexní služby pro jednu inovační oblast. Díky jejich vazbám na odvětví výzkumu a vývoje mohou firmám poskytovat specializované konzultace. V zemích EU jsou inovační centra propojena v rámci sítě BIC (Business Innovation Centres), tato síť má za úkol usnadňovat spolupráci na projektech v mezinárodním měřítku.

Kompetenční a výzkumná centra Kompetenční centrum lze definovat jako: „sítě, které propojují partnery z výzkumné a průmyslové sféry na určitém území s cílem vytvořit globální excelenci v určité specifické specializaci.“ (Žítek & Klímová, 2016, str. 23) Zaměřují se především na rozvoj daných kompetencí a jejich aplikaci v praxi dle zájmu firmy či organizace. Cílem kompetenčního centra je např. posílení transferu znalostí, vytváření

33 partnerských vazeb, zefektivnění procesů a jejich optimalizace aj. (Marks, 2008)

Mezi charakteristické rysy kompetenčních center patří dlouhodobost spolupráce, progresivní obory a zaměření na aplikovaný výzkum. Mohou spolupracovat s regionálními, národními a nadnárodními partnery, a tak přinést do regionu znalosti, které zde nejsou dostupné. (Žítek a Klímová, 2016)

Výzkumné centrum je vyprofilované pracoviště výzkumu a vývoje, které je aktivní ve své činnosti, produkuje partnerské vazby s firmami a jinými partnery v oblasti aplikační sféry a hraje tak důležitou roli v rámci vzdělávání a výchově lidských zdrojů pro výzkum a vývoj. (MŠMT, 2009) Mezi aktivity výzkumného centra patří: informační servis, projektová podpora, podpora mezinárodní spolupráce, organizace odborných akcí, navrhování a zpracování projektů. (PEF, 2017)

34

3 INOVAČNÍ SYSTÉM V NIZOZEMSKU Předchozí kapitoly shrnuly na základě studia odborné literatury problematiku inovačních systémů a s ní související koncepty, jejich náplní bylo vytvořit potřebný teoretický rámec pro empirickou část práce. Ta se zabývá analýzou a hodnocením Nizozemska a jeho inovačních aktivit, infrastruktury a základních celoplošných inovačních nástrojů ale také klíčových aktérů, kteří působí v oblasti podpory a rozvoje inovační politiky. Poté se práce zaměřuje na podrobnou analýzu nejúspěšnějších inovačních regionů v dané zemi a analýzu konkrétních rysů úspěšnosti těchto regionální inovačních systémů. Tato část podává přehled o zvolených metodách a hlavních zdrojích dat využitých při následující části práce.

Při zpracování práce byly využity standardní metody, základem další části práce je studium oficiálních webových stránek například stránek Evropské komise nebo Nizozemské podnikové agentury. Práce je založena na praktických výstupech, především na práci s daty a informacemi, jejich sběrem, tříděním a následnou analýzou a komparací. Data, která jsou v práci využita pocházejí ze stránek evropského statistického úřadu Eurostatu anebo Nizozemského statistického úřadu (CBS). Statistické ukazatele, jenž práce využívá lze rozdělit do dvou skupin: základní socioekonomické ukazatele a ukazatele inovační výkonnosti. Socioekonomické ukazatele jsou důležité pro popis základních charakteristik v rámci inovačních systémů, vypovídají především o potenciálů vytváření inovací. Základním předpokladem v tomto směru je fakt, že čím silnější ekonomika země je, tím pravděpodobněji determinuje inovační úspěchy. Ukazatele inovační aktivity jsou významné pro hodnocení inovačního výkonu země či regionu. Mezi tyto ukazatele patří například financování výzkumu a vývoje či počet patentových přihlášek. Hodnoty daných ukazatelů slouží k porovnání inovační výkonnosti Nizozemska a jeho regionů.

Analýza inovační výkonosti a potenciálu Nizozemska je prováděna na dvou úrovních, nejprve na národní úrovni a poté v rámci třech vybraných regionů. První část praktické části se zaměřuje na analýzu inovačního systému Nizozemska a všech jeho regionů za účelem popisu výchozího prostředí, jež ovlivňuje inovační systém v zemi. Praktická část zabývající se nizozemských inovačním systémem obsahuje základní informace o inovační politice země, inovačních aktérech a nástrojích inovační politiky, které jsou využívány na celostátní úrovni. Inovační politika a inovační aktéři jsou zkoumáni na základě existence strategických dokumentů (National Research Agenda, Science Vision 2025) ale také pomocí souhrnných publikací zabývajících se inovační politikou Nizozemska např. Reviews of Innovation Policy: Netherlands (OECD, 2014) a RIO Country Report 2015: the Netherlands. (Janssen a kol., 2016). Zdrojem dalších informací je i oficiální webová stránku Institutu Rathenau, který se zabývá monitoringem inovační a vědecké politiky v Nizozemsku a také stránky jednotlivých agentur pod jejichž portfolio problematika inovací patří. Součástí této kapitoly je i popis jednotlivých regionů, tento popis byl vytvořen na základě komparativní analýzy individuálních regionů za pomocí informací na stránce Evropské komise, Generálního ředitelství Růst, v sekci Regional Innovation Monitor Plus a také na základě statistických dat z Evropského statistického úřadu Eurostat a Nizozemského statistického úřadu CBS. Ve většině případů se jedná o data pro rok 2016, pokud data za rok 2016 nejsou přítomna je využit rok 2015. Komparativní analýza slouží ke srovnání jednotlivých regionů a k odhalení specifik každého zkoumaného regionu, taktéž trendů, které v regionech působí.

Úspěšné regiony vhodné pro další analýzu budou vybrány systematicky na základě výsledků v hodnocení inovační výkonnosti regionů (European Innovation Scoreboard 2017) a také na základě dat z Eurostatu shrnujících inovační aktivitu regionů (výdaje na VaV, počet, zaměstnanost ve VaV). Úspěšné inovační regiony, které budou vybrány pro další analýzu by měly mít nejvyšší hodnocení, tzn. pozici inovačních lídrů v rámci hodnocení European Innovation Scoreboard 2017. Skupina inovačních

35 lídrů zahrnuje 53 regionů s výkonem více než 20 % nad průměrem EU, tyto regiony mají také sloužit jako inspirace pro regiony spadajících do nižších skupin. Další část praktické části se bude soustředit na hloubkovou analýza individuálních RIS, za úkolem popisu širších souvislostí a dynamiky uvnitř daného regionu a odhalení charakteristiky a specifik úspěšných RIS.

Na základě informací z publikací Sterberga (1996), Wolfeho (1999), Doloreux (2002) a Wojnicka a kol., 2002), kde se autoři zabývají komplexním definováním faktorů úspěšnosti regionálních inovační systémů lze vymezit 4 rysy úspěšnosti regionů: socioekonomickou charakteristiku, aktivitu výzkumu a vývoje, infrastrukturu výzkumu a vývoje, inovační politiku a její nástroje. Pomocí uvedených rysů budou popsány vybrané úspěšné regiony, bude zde posouzeno, zda jsou tyto znaky vůbec přítomny, případně, jakou kvalitu vykazují. V práci je dále kladen důraz na studium vazeb mezi jednotlivými subsystémy a aktéry RIS. Zjišťované rysy jsou zvoleny jak pro svůj vypovídací účel, tak i na základě jejich dostupnosti na regionální úrovni. Nevýhodou některých dat a zkoumaných parametrů na regionální úrovni je jejich neaktuálnost. Nejnovější statistické údaje se často datují nejčastěji k roku 2015, některé data například ohledně výdajů na VaV podnikatelského sektoru k roku 2013. Aktuálnější data je možné najít jen v rámci základních socioekonomických charakteristik regionů např. údajů o regionálním HDP, počtu obyvatel. Analýza determinantů úspěchu vybraných regionů v Nizozemsku se zaměří na tyto oblasti:

Socioekonomická charakteristika regionu V rámci této kategorie bude stručně představeno socioekonomické prostředí regionu např. počtem obyvatel regionu a jeho vývojem, dále zde bude zachyceno průmyslové složení regionu a jeho nejznámější firmy a klastry. Bude zde zkoumán indikátor regionálního HDP a také jeho přepočet na obyvatele.

Aktivita výzkumu a vývoje Tato kategorie se zaměří na finanční prostředky plynoucí na výzkum a vývoj, a také jejich rozdělení na ty, které pocházejí ze soukromých zdrojů. Zkoumaným znakem, bude jak celkový objem těchto prostředků ale také jejich přepočet na obyvatele a dále i podíl soukromých a veřejných zdrojů na VaV. Práce bude také zkoumat kvalifikovanou pracovní sílu, která přispívá na realizaci VaV. Jedním ze základních ukazatelů bude počet osob ve věku 30-34 let s ukončeným terciárním vzděláváním. Tento indikátor je navíc doplněn o údaje o počtu výzkumných pracovníků pracujících ve výzkumu a vývoji.

Infrastruktura výzkumu a vývoje U této kategorie budou zjišťovány informace ohledně množství univerzit, univerzit aplikovaných věd, výzkumných a vývojových center, center excelence a vědeckých parků. Působnost vysoké školy a dalších prvků infrastruktury výzkumu a vývoje v regionu přispívá k vyššímu inovačnímu potenciálu. U univerzit bude sledován počet publikací a jejich umístění na základě QS World University Rankings.

Inovační politika a její nástroje V rámci této kategorie se bude zkoumat spolupráce v rámci RIS, vazby mezi jednotlivými aktéry a také finanční pobídky, které jsou důležitou součástí úspěšnosti regionu. Bude se sledovat, zda se v regionu nachází podpůrná inovační agentura, inovační strategie nebo nástroje (inovační centra, podnikatelské inkubátory aj), které by podporovaly inovační výkonnost. Analýza se také zaměří na to zda-li region spolupracuje dalšími regiony prostřednictvím iniciativ a přeshraničních sítí.

36

3.1. Inovační systém v Nizozemsku

Tato podkapitola se zaobírá analýzou inovačního systému v Nizozemsku. První část se zaměřuje na popis základních socioekonomických a inovačních ukazatelů země, následuje analýza inovační politiky Nizozemska, dokumentů podporující rozvoj inovací, jednotlivých aktérů inovační politiky a opatření na podporu inovací.

Nizozemsko se nachází v severozápadní Evropě na pobřeží Severního moře, země hraničí na východě s Německem a na jihu s Belgií. Země má 16 mil. obyvatel a je jednou z nejhustěji zalidněných zemí v Evropě a na světě (u zalidnění 408 obyvatel na km² je Nizozemsko na 15. místě na světě). (Eurostat, 2018d) Hlavní město země je Amsterdam, většina funkcí hlavního města však plní město Haag, ve kterém se nachází sídlo krále a parlamentu. Nizozemsko je jednou z nejbohatších zemí v EU, její HDP se pohyboval v roce 2016 okolo 702 mil. eur. HDP na obyvatele byl 41 248 eur, což je 40 % více než HDP na obyvatele v EU. (Eurostat, 2018a) Nezaměstnanost země byla 6 % což je výrazně méně než průměr EU. (Eurostat, 2018f) Z pohledu inovační aktivity státu je nutné zmínit výdaje na výzkum VaV na osobu, které činí 810, 4 eur, jedná se o 216,9 euro více než jaký je průměru EU. (Eurostat, 2018b) Silné stránky vykazuje Nizozemsko také v kategorii vzdělání, procento populace s ukončeným terciárním vzděláním ve věku 30-34 let je vyšší než jaký je průměr EU. (Eurostat, 2018c) Viz tabulka č.1. Tabulka č. 1: Základní ukazatele Nizozemska Nizozemsko EU (28) Počet obyvatel (2016) 16 979 120 510 277 177 HDP (mil. eur) (2016) 702, 641 14 907, 852 HDP per capita (euro) (2016) 41 258 29 200 Nezaměstnanost % (2016) 6 8,6 Výdaje na VaV (euro) (2015) 13 695 788 301 792 867 Výdaje na VaV per capita (euro) (2015 810,4 593,5 % populace s terciárním vzděláním (2016) 45,7 39,1 Zdroj: Eurostat, 2018

Administrativní členění Nizozemska Nizozemsko je konstituční parlamentní monarchií v jejímž čele stojí král Vilém Alexandr Nizozemský, země je spravována politicky na třech úrovních: celostátně – ústřední vládou; regionálně – provinčními orgány a obecně – orgány místní samosprávy. Na celostátní úrovni zastupuje občany parlament, ten se skládá z první komory (75 členů), jenž je volená nepřímo na čtyři roky členy druhé komory (150 členů). Druhá komora je volena v přímých volbách všemi občany staršími 18 let na čtyři roky. Obě komory tvoří parlament Nizozemska. Vláda Nizozemska je tvořena králem, premiérem a ministry. Role krále ve vládě je pouze formální. V současné době je premiérem Nizozemska Mark Rutte. (Government, 2018)

Na základě regionální úrovně se Nizozemsko dělí na dvanáct vyšších územně správních celků – provincií. Provincie spadají z hlediska statistických účelů Eurostatu do kategorie NUTS 2. Provincie představují správní vrstvu mezi státem a obcemi a jsou odpovědné za záležitosti regionálního významu. Kromě 12 provincií jsou součástí Nizozemska i tři zvláštní správní obvody Karibského Nizozemska – ostrovy Bonaire, Svatý Eustach a Saba. Nizozemské království je navíc tvořeno ještě ostrovy Aruba, Curaçao a Svatý Martin. Provincie jsou řízeny provinčními stavy, provinční radou a v čele každé provincie působí královský komisař. Provinční stavy jsou voleny na čtyři roky, mají 39-55 členů a hlavním úkolem stavů je kontrolovat práci provinční rady. Provinční rada je volena zástupci

37 provinčních stavů, je pověřená vedením provincie a skládá se ze třech až sedmi členů. Královský komisař je jmenovaný na návrh vlády země panovníkem a předsedá provinčním stavům i radě. Komisař je jmenován na dobu šesti let, má reprezentativní a výkonnou funkci v regionu. Povinnosti provincie se v posledních letech rozvíjely v důsledku procesu decentralizace státní moci. Nizozemské provincie se v rámci svých pravomocí zaměřují na udržitelný rozvoj včetně územního plánování a vodního hospodářství, dopravu, regionální infrastrukturu a regionální veřejnou dopravu, ekonomii a zemědělství, životní prostřední, kulturní infrastrukturu a kontrolu obcí. Nizozemské provincie jsou do značné míry financovány státní vládou, také mají příjmy ze silniční daně. Několik provincií dosáhlo v minulosti velkého zisku z privatizace společností, které původně vlastnily. (The Dutch Political System in a Nutshell, 2008)

Obcí je v Nizozemsku 380 a jsou řízeny volenou městskou radu, která má 9-45 členů, úkolem městské rady je kontrola výkonné rady, která se skládá ze starosty a radních, jejichž počet nesmí překročit 20 % počtu členů městské rady. Úkolem obce je zabývat se záležitostmi, které se přímo a výlučně dotýkají jejích obyvatel. To zahrnuje poskytování určitých povinností, služeb a vybavení. (The Dutch Political System in a Nutshell, 2008)

Inovační politika Nizozemska Nizozemsko schválilo Bílou knihu inovací v říjnu 2003, ta v podstatě udávala kroky, kterými by se nizozemská vláda měla ubírat, aby podpořila a zlepšila inovační kapacitu země. (Hejda a kol., 2004) V roce 2003 byl také vytvořen program Inovační platformy, který měl určit směr inovační politiky a zároveň definovat hlavních 10 překážek v inovacích na které se pak politika zaměří. V roce 2010, program skončil poté, co bylo realizováno několik pilotních projektů, kterými byly testovány návrhy změn inovačního systému. (van Twist a kol., 2013)

Základem současné inovační politiky je koaliční dohoda z roku 2010, v níž bylo ujednáno, že tematické inovační granty pro společnosti budou postupně ukončovány a nahrazeny daňovými pobídkami. Následně vznikla v roce 2011 strategie v oblasti výzkumu a inovací, která zastřešuje (především aplikovaný) výzkum, inovace a podnikání. Jedná se o tzv. Entreprise policy (podniková politika), ta definuje klíčové prvky, na které by se politika měla zaměřit: nižší dotace výměnou za velkorysé daňové pobídky pro výzkum a vývoj; méně a více jednodušších pravidel; širší přístup k podnikovému financování (úvěrové možnosti); lepší využívání veřejné znalostní infrastruktury podniky; a lepší propojení fiskální, vzdělávací, zahraniční politiky a diplomacie s potřebami podniků. (Janssen a kol., 2016) Strategie také představila nový přístup zaměřený na devět špičkových odvětví. (Rathenau Institut, 2017)

Nová podniková politika vstoupila v platnost dne 2. dubna 2012. Úřady, zástupci špičkových sektorů a znalostních institucí podepsaly smlouvy o znalostech a inovacích, kde vymezily svou úlohu v systému základního výzkumu, aplikovaného výzkumu a valorizace. Účelem smlouvy o znalostech a inovacích bylo zajistit, aby znalostní instituce a orgány společně investovaly do výzkumu, vývoje a inovací. Součástí jsou i agendy lidského kapitálu zaměřující se na vzdělávání mladých lidí v dovednostech, které potřebuje trh práce. Smlouva o inovacích byla obnovena dvakrát, a to v letech 2013 a 2015. (Rathenau Institut, 2017)

Formální dlouhodobou politickou ambicí Nizozemska je zajistit, aby byla země do roku 2020 jednou z pěti nejdůležitějších znalostních ekonomik na světě, dále také zvýšit výdaje výzkumu a vývoje na 2,5 % HDP (v roce 2020) a vytvořit Top konsorcia pro Znalosti a inovace (TKI), ve kterých budou

38 přispívat veřejné a soukromé subjekty více než 800 miliony eur nebo z nichž nejméně 40 % bude financováno podnikatelským sektorem. Tyto inovační cíle jsou sledovány každý rok. Tabulka č.2. ukazuje pokrok v oblasti této politiky. (Janssen a kol., 2016)

V koaliční dohodě z roku 2017 bylo ujednáno, že se inovační politika více zaměří na ekonomické příležitosti, které nabízejí tři veřejná témata: energetická transformace / udržitelnost; zemědělství / voda / potraviny; a kvantová / hightech / nano / fotonika. Dále vláda podpoří inovace pomocí dohody Small Business Innovation Research a stane se prvním zákazníkem začínajících společností. Budou také rozšiřovány inovační pobídky pro malé a střední podniky a špičkové sektory. Důležitým dokumentem je také National Research Agenda, který položil základ pro strategické přidělování výzkumných zdrojů a dokument Science Vision 2025, který definuje společné výzkumné agendy. (Rathenau Institut, 2017) Tabulka č. 2: Inovační cíle Nizozemska

2011 2012 2013 2014 2015 2016 Pozice Nizozemska v Indexu 7 5 8 8 5 4 globální konkurenceschopnosti Podíl výdajů na výzkum a vývoj (%) 1,9 1,94 1,96 1,97 2,02 - Top konsorcia pro Znalosti a - - 622 814 1020 1060 inovace (TKI) Podíl soukromého sektoru na - - 35 44 48 48 financování (%) Zdroj: Rathenau Institut, 2017

Jádrem inovační a podnikové politiky je přístup zaměřený na devět hlavních špičkových odvětví holandské ekonomiky. Cílem této politiky je řešit překážky růstu v těchto odvětvích a podpořit výzkum a inovace prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru. Vláda vybrala devět odvětví, ve kterých země vyniká (některé z nich jsou výsledkem jeho geografického umístění nebo historie). V roce 2011 tyto sektory realizovaly více než 80 % podnikatelského výzkumu a vývoje (96 % v roce 2010). (OECD, 2014) Tato odvětví jsou charakterizována silnou tržní a exportní pozicí, dobrou znalostní základnou, spoluprací veřejného a soukromého sektoru a potenciálem pro inovativní řešení společenských výzev. Vláda se v těchto sektorech zaměřuje na snížení administrativních a obchodních překážek, posílení infrastruktury a usnadnění získávání znalostních pracovníků z jiných zemí. Nizozemská vláda odhaduje, že (s výjimkou regionálních a evropských finančních prostředků) je těmto odvětvím poskytnuto v rozmezí od 1 miliardy do 1,1 miliardy EUR ročně. Na žádost kabinetu bylo v průběhu roku 2011 zřízeno několik tzv. top týmů. Tyto špičkové týmy přispívají k posílení nové podnikové politiky a jsou tvořeny zástupci průmyslu, výzkumných ústavů a vládou. Týmy navrhují znalostní a inovační programy, které předkládají vládě k posouzení. Vláda poté vyhodnotí navrhovaný program každého týmu, který obsahuje strategický plán a nástroje. Hodnocení vlády zohledňuje úroveň ambicí, míru angažovanosti zúčastněných stran, míru otevřenosti, rovnováhu mezi sociálními a ekonomickými agendami a míru, do jaké lze cíle sledovat a vyhodnocovat. Vztahy a odvětvové plány jsou pak formovány v nejvyšších konsorciích pro znalosti a inovace (TKI). Jedním z jejich úkolů je přidělit povolenky projektům, které odpovídají schváleným strategickým plánům. (Janssen a kol., 2016)

Aktéři inovační politiky Za inovační politiku odpovídá Ministerstvo hospodářství, které má za úkol zvýšení a posílení inovační kapacity a konkurenceschopnosti Nizozemska. V rámci této mise se Generální ředitelství pro podnikání a inovace spadající pod ministerstvo zaměřuje na zlepšení inovačního prostředí, stimulaci inovačních aktivit podniků a podporu spolupráce. Důležitou roli v inovační politice hraje také Ministerstvo vědy,

39 kultury a školství, a to převážně v oblasti výzkumu a vzdělávání. Je odpovědné za financování základního výzkumu a veřejnou výzkumnou infrastrukturu. Kromě toho, se i ostatní ministerstva soustředí v rámci své agendy na inovace (např. Ministerstvo zemědělství, přírody a výživy či Ministerstvo zdravotnictví, sociální péče a sportu zavádí konkrétní politiky v oblasti výzkumu pro jejich odvětví). Ministerstvo financí je odpovědné za poskytování finančních prostředků na výzkum. Komise pro hospodářství, infrastrukturu a prostředí (REZIM) se zabývá otázkami souvisejícími s politikami v oblasti hospodářství, vědy a výzkumu, vysokoškolským vzděláváním a inovacemi a skládá se z ministrů zmíněným ministerstev. (Janssen a kol., 2016)

Důležitými agenturami v rámci inovačního systému jsou: Nizozemská organizace pro vědecký výzkum (NWO), jejím hlavním úkolem je financovat vědecký výzkum ve veřejných výzkumných institucích v Nizozemsku, zejména na univerzitách. Součástí NWO je i Aplikovaná a inženýrská rada (AES, dříve Technická nadace STW), zaměřuje se především na aplikovaný výzkum. Pracovní skupina pro aplikovaný výzkum SIA, taktéž část NWO, která financuje a podporuje výzkum zaměřený na praxi na univerzitách aplikovaných věd. (NWO, 2018). Královská nizozemská akademie umění a věd (KNAW) působí jako řídící orgán pro vnitrostátní výzkumné ústavy a radí vládě v záležitostech týkajících se vědeckého výzkumu. (KNAW, 2018) Nizozemská podniková agentura je hlavním orgánem zodpovědným za řízení a implementování inovační politiky. (RVO, 2018a)

Mezi poradenské orgány řadíme Komisi pro vědu, technologii a inovace (AWTI), která radí parlamentu v oblasti politiky vědeckého výzkumu, technologického rozvoje a inovací se zaměřením na střednědobé až dlouhodobé otázky. (AWTI, 2018) Úkolem Vědecké rady pro vládní politiku (WRR) je radit nizozemské vládě a parlamentu ohledně strategických otázek, které budou mít významné politické a společenské důsledky. (WRR, 2018) Rathenau Institut je organizací zabývající se výzkumem a vývojem. Jeho počáteční poslání radit vládě ohledně společenských důsledků technologických změn bylo v roce 2004 rozšířeno na hodnocení vědeckého systému s cílem analyzovat současný stav vědy a vývoje v Nizozemsku. (Rathenau Institut, 2018a) Také Asociace univerzit v Nizozemsku (VSNU) má tendenci hrát klíčovou roli v diskusích o tom, jak organizovat vědeckou politiku. Sociální a ekonomická rada Nizozemska (SER) poskytuje poradenství v otázkách týkajících se například trhu práce. Nizozemská kancelář pro analýzu hospodářské politiky (CPB) poskytuje poradenství tvůrcům politik také v otázkách výzkumné politiky. (Janssen a kol., 2016) Syntens je nezávislá poradenská organizace poskytující veškeré informace, vědomosti a konzultační služby pro malé a střední podniky, například v oblasti podnikání, inovací a informačních a komunikačních technologií, a je v praxi důležitým difúzním kanálem. Síť Syntens Innovation se skládá z regionálních center zaměřených na posílení inovativnosti malých a středních podniků. (Innovation Challenge, 2018) Hustá síť výše zmíněných zprostředkovatelských organizací ukazují, že inovační systém Nizozemska je do značné míry funkčně decentralizován. Viz obrázek č.3.

Výzkumná a vědecká komunita je rozdělena mezi 14 univerzit, 37 univerzit aplikovaných věd, 15 institutů Královské nizozemské akademie pro umění a vědu, devět institutů NWO, šesti TO2 institutů (Deltares, DLO, ECN, NLR, TNO, MARIN) a velkého množství státních výzkumných center a poradenských center. (Rathenau Institut, 2018b) Ke zlepšení vazby mezi vzděláváním a trhem práce (zejména v rámci špičkových sektorů) bylo zřízeno několik odborných vysokoškolských středisek a středisek pro inovační řemesla. V těchto centrech spolupracují studenti, učitelé a podniky. V současné době existuje 24 odborných středisek a 17 center pro inovativní řemeslné dovednosti. (Janssen a kol., 2016)

40

Obrázek č. 4: Schéma aktérů inovační politiky v Nizozemsku

Zdroj: Janssen a kol., 2016

Pokud jde o soukromý sektor, dvě organizace zde stojí za zmínku: Konfederace holandského průmyslu a zaměstnavatelů (VNO-NCW) a MKB-Nederland. Zatímco VNO-NCW zastupuje zejména středně velké a velké společnosti v Nizozemsku, MKB-Nizozemsko se stará hlavně o zájmy malých a středních podniků. Obě organizace mají vliv na politickou agendu tím, že se jsou součástí poradních výborů a diskusních platforem a vydávají dokumenty a strategické výhledy. (Janssen a kol., 2016)

Nástroje inovační politiky Nástroje inovační politiky jsou vytvářeny za účelem podpory inovační výkonnosti dané země, mají za cíl vyřešit problémy spojené s inovační výkonností daného území. Nástroje inovační politiky Nizozemska se zaměřují především na oblast daňové podpory, nástroje také obsahují programy k poskytování půjček a garantovacích možností. • Konsorcia pro znalosti a inovace (TKI) Průmysl, znalostní instituce a úřady spolupracují v rámci „špičkových konsorcií pro znalosti a inovace" (TKI). Existuje celkem osm TKI v oblasti zemědělství & potravinářství, chemikálií, kreativního průmyslu, energetiky, hi-tech systémů a materiálů, věd o živé přírodě & zdravotnictví, logistiky, zahradnictví a propagačních materiálů, vody, biologického hospodářství. Konsorcia se do výzkumných iniciativ mapující jak základní výzkum, tak i inovace v daných odvětvích. (Rathenau Institut, 2017) K podpoře účasti průmyslu v partnerství veřejného a soukromého sektoru, obdržely konsorcia zvláštní příspěvek od Nizozemské podnikové agentur. Podniky se mohou podílet na náhodných nebo víceletých výzkumných projektech investováním zdrojů. Firmy nedostávají dotaci na vlastní výzkumné činnosti, ale přispívají ke společnému výzkumu prováděnému v nizozemských vědeckých institutech. Za každé euro, kterým přispěje podnik na TKI, dostane TKI 25 %. To mu umožňuje financovat nový výzkum veřejného a soukromého sektoru. V roce 2013 byl zahájen program pobídek „The SME Top Sector Innovation Incentive Scheme (MIT)“, jehož cílem je zlepšit propojení mezi malými a středními podniky a špičkovými odvětvími. V rámci MIT je k dispozici nabídka dílčích dotačních nástrojů, od projektů spolupráce mezi výzkumnými a vývojovými organizacemi, studiemi proveditelnosti,

41 znalostními poukázkami, až k náboru vysoce kvalifikovaných pracovníků a různé síťové aktivity. (Janssen a kol., 2016) • Daňové úlevy v rámci výzkumu a vývoje Režim daňových pobídek pro výzkum a vývoj je řízen zákonem o podpoře výzkumu a vývoje (WBSO). Společnosti v Nizozemsku, které provádí výzkum a vývoj mohou získat nárok na náhradu mzdových nákladů a dodatečných nákladů v rámci schématu WBSO. WBSO nabízí odpočet od celkové mzdy. Tento odpočet daně ze mzdy, který má být vyplacen, se označuje jako „úvěr srážkové daně z výzkumu a vývoje". V roce 2018 činí tento odpočet 32 % (pro začínající podniky 40%) z prvních 350 000 eur celkových nákladů na výzkum a vývoj a 16 % ze zbývajících nákladů. Celkové náklady na výzkum a vývoj jsou tvořeny celkovými mzdami na výzkumu a vývoj na jedné straně a náklady a výdaji na VaV na straně druhé. Odměna za výzkum a vývoj pro osoby samostatně výdělečně činné činí 12 522 eur. Dodatečná odměna za výzkum a vývoj pro začínající samostatně výdělečně činné osoby činí 6 264 eur. Pro tento režim je v roce 2018 k dispozici 1,163 milionů eur. Daňové přiznání se podává online, je administrováno Nizozemskou podnikovou agenturou a rozhodnutí o vrácení peněz je provedeno do tří měsíců. Dochází také k průběžnému hodnocení schématu. (RVO Netherlands Entrerprise Agency, 2017) Oficiální hodnocení WBSO se uskutečnila v letech 2002, 2007 a 2012. Ve všech hodnotících studiích jsou uváděny poměrně velké a významné přínosy WBSO, popisující, že jedno euro vynaložené jako ušlé daňové příjmy má za následek přibližně jedno euro dodatečného VaV. (CPB, 2014) • Inovační krabice (Innovation box) Podniky mohou profitovat z patentů nebo činností, které spadají pod zákon o výzkumu a vývoji. Z daňového hlediska lze tyto zisky rozdělit do tzv. inovační krabice – k níž se vztahuje nižší sazba daně z příjmů právnických osob. Lze využívat efektivní daňovou sazbu 5 % na příjmy z nehmotných aktiv vytvořených nizozemským daňovým poplatníkem a pro které byl přijat daňový odpočet na výzkum a vývoj. Všechny zisky z inovačních činností jsou zdaněny touto speciální sazbou. (Mohnen a kol. , 2017) Aby mohli daňoví poplatníci získat nárok na daňovou úlevu, musí mít takzvané prohlášení o výzkumu a vývoji. (Invest in Holland, 2018) • Inovační úvěr Další hlavní nástroj určený k podpoře inovací má za účel řešit problémy s nimiž se společnosti (zejména malé a střední inovační podniky) na kapitálovém trhu setkávají. Inovační úvěr je státní půjčka s rizikem, určená pro vývojovou fázi technicky nového produktu nebo služby. Společnosti, které využívají inovační úvěr, splácejí půjčku, pokud je jejich projekt úspěšný, jinak může být úvěr převeden na grant. Velké společnosti mohou získat až 25 %, střední podniky 35 % a malé podniky 45 % způsobilých nákladů do maximální výše 5 milionů eur (pro projekty klinického vývoje) a 10 milionů eur pro projekty technického rozvoje, zbytek financuje společnost. Rozpočet na rok 2018 je stanoven na 60 milionů eur: 20 milionů eur na projekty klinického vývoje a 40 milionů eur na projekty technického rozvoje. (RVO, 2018b) • SEED kapitál Tento program podporuje technické a tvůrčí start-upy. Ministerstvo poskytuje kapitál investičním fondům, které prostřednictvím tohoto systému investují rizikový kapitál do inovačních podnikatelů v technologickém a kreativním sektoru. Rozpočet v roce 2018 činí 24 milionů eur. (RVO, 2018c) • Borgstelling MKB Jde o program úvěrů malým a středním podnikům (Borgstelling MKB, BMKB). Vláda stimuluje banky k poskytování úvěrů, tím, že se stane částečným ručitelem. Tento režim umožňuje malým a středním

42 podnikům půjčit si více, než by bylo možné s vlastním zajištěním. Systém záruk je určen pro společnosti s maximálním počtem 250 zaměstnanců s ročním obratem do výše 50 milionů EUR. Maximální možná výše záruky je 1,5 milionu eur. (RVO, 2018d) • Zařízení pro růst (Regeling Groeifaciliteit) Jedná se o nástroj, který pomáhá malým a středním podnikům s přístupem k rizikovému kapitálu, a to poskytováním záruk na podřízené úvěry od bank a na akcie společností rizikového kapitálu. Pokud společnost selže, hradí vláda 50 % záruky investorovi. Záruka se týká například ztrát vzniklých při prodeji akcií, odepsání úvěru nebo úpadku. Doba záruky je nejvýše 12 let. (RVO , 2018e)

Kromě nástrojů zaměřených na usnadnění soukromého výzkumu a vývoje převážně malým a středním podnikům existuje jeden nástroj zaměřený na velké a střední podniky v Nizozemsku. Systém záruk podnikatelských úvěrů (Garantie Ondernemingsfinanciering, GO) jim umožňuje si vypůjčit značné částky peněz. Poskytovatelé kapitálu, od roku 2013 včetně nebankovních organizací, obdrží od vlády 50 % záruku. Doba záruky je nejvýše 8 let. Zmíněná částka se pohybovala mezi 1,5 až 50 milionů eur, avšak nedávno byla zvýšena na 150 milionů eur. (RVO, 2018f)

Výše zmíněné agentury mají také své programy na podporu inovací, lze zmínit program RAAK-SME, který provádí SIA NWO, program financuje projekty vysokých škol ve spolupráci s malými a středními podniky. Cílem programu je podporovat výměnu znalostí a zvýšit inovační kapacitu malých a středních podniků. RAAK-PRO se zaměřuje na posílení výzkumu orientovaného na praxi na univerzitách aplikovaných věd ve spolupráci s odbornou praxí a na zintenzivnění vztahů s jinými znalostními institucemi. Valorizační grant Take off agentury AES je určen k podpoře podnikání v oblasti vědy, biotechnologií aj. Program Demonstrator se zaměřuje na usnadnění a stimulaci využití výsledků VaV nizozemských univerzit, výzkumných ústavů aj. K zmínění stojí ještě program Technostarter s názvem, který vede k vytvoření inovačních inkubátorů na univerzitách a vědeckých parcích. (Janssen, Erven, Den Hertog, & Jonkers, 2016) V Nizozemsku se také koná každé dva roky Innovation Expo, akce, která má za cíl urychlit inovace v Nizozemsku. Innovation Expo je také inovační sítí, která zahrnuje 3 000 zástupců soukromého sektoru, veřejných orgánů a znalostních institucí, kteří spolupracují na inovacích a technologických pokrocích. Na holandských velvyslanectvích a konzulátech fungují také inovační atašé a pomáhají holandským společnostem, které podnikají i v zahraničí. (RVO, 2018h)

3.2. Regionální inovační politika Nizozemska

Tato podkapitola se zaměřuje na analýzu regionální inovační politiky, její historie a současné podoby. Druhá část podkapitoly popisuje jednotlivé provincie na území Nizozemska, jejich základní charakteristiku a důležité inovační prvky.

Úkolem vlády provincie je zajistit rozvoj regionu jako celku, regionální vlády tak mají formální úlohu v regionální hospodářské politice a podílejí se na podpoře inovací v regionu. (OECD, 2014) Inovační politika je od poloviny 90. let součástí hospodářských strategií provincií. Do té doby byla regionální inovační politika považována za výlučnou pravomoc ústřední vlády a aspekty orientované na inovace nebyly aplikovány na regionální hospodářskou úroveň. První regionální inovační strategii navrhla provincie Limburg. Několik dalších provincií ji následovalo. Cílem všech plánů bylo vybudovat husté sítě mezi správou, průmyslem, vědou a zvýšit tak konkurenceschopnost regionu. (Kaiser a Prange, 2004) V polovině devadesátých let vytvořily provincie Asociaci nizozemských provincií (IPO). Cílem IPO bylo získání většího vlivu na inovační politiku ústřední vlády, zejména Ministerstva hospodářství. IPO tak posilovala horizontální koordinaci mezi provinciemi. V současnosti má Asociace za úkol především

43 reprezentovat provincie na mezinárodní půdě např. v Bruselu u evropských institucí. (IPO, 2018) Rozhodujícím faktorem v tomto procesu posilování role regionů v rámci inovační politiky byla i regionální inovační politika prosazovaná Evropskou komisí v rámci projektů Regional Innovation Strategy (RIS) a Regional Innovation and Technology Transfer Strategy (RTTS). V průběhu těchto programů vytvořily nizozemské provincie regionální inovační strategie, které již v rané fázi vedly ke zintenzívněné horizontální koordinaci mezi nimi, většímu vlivu na centrální úroveň a poptávce po významnější kompetenci při plánování a sledování technologických a inovačních politik. (Prange, 2008)

Nizozemsko začalo v oblasti regionální inovační politiky předávat pravomoci provinciím v roce 2000 na základě Peaks in Delta strategie, centrální vláda na základě strategie poskytovala finanční prostředky na regionální iniciativy. Tato strategie se orientovala na podporu regionálních inovačních systémů. Následná evaluace zvýraznila pozitivní efekty strategie, jednalo se o silnější spolupráci mezi ministerstvy a místními orgány; zvyšování důležitosti role regionálních rozvojových agentur; zvýšenou efektivitu při hodnocení návrhů a nabízení grantů. V roce 2010 byla strategie ukončena a vláda se zaměřila na přístup k podpoře špičkových sektorů, na základě této strategie dochází k snižování zapojení vnitrostátní vlády do regionální hospodářské politiky. Inovační politika se nyní začleňuje do přístupu národních prvotřídních sektorů a vychází z využití stávajících silných regionů. Tato politika je neoddělitelně spojena s regiony, neboť prostorové rozložení podniků je často založeno na blízkosti jiných společností (např. v dodavatelském řetězci) a určité regionální odbornosti nebo specializaci. V důsledku toho se regionální hospodářská a průmyslová politika stala prominentní odpovědností provincií. Dle Ministerstva hospodářství hrají regionální a místní orgány aktivní úlohu v přístupu k inovační politice, zejména v oblasti podpory vedoucích regionálních klastrů, malých a středních podniků, lidského kapitálu a celoživotního vzdělávání. Od přijetí tohoto politického přístupu v roce 2010 je zohledněna role regionálních a provinčních úřadů. Cílem je posílit vertikální koordinaci a podporovat inovační dynamiku nejen prostřednictvím přístupu shora dolů (od ústřední vlády k regionům), ale také prostřednictvím iniciativ zdola nahoru. Úlohou provincie by tedy měla být podpora inovační politiky. (OECD, 2014)

Nizozemské regiony V Nizozemsku se nachází 12 provincií, jenž spadají z hlediska statistických účelů Evropského statistického úřadu do kategorie NUTS 2 (viz. obrázek č.4). Tato podkapitola analyzuje základní charakteristiky těchto provincií, výsledkem této výchozí analýzy bude výběr tří nejúspěšnějších inovačních provincií, které budou následně podrobeny detailnější analýze, jenž se zaměří na faktory jejich úspěchu.

Groningen (NL11) Groningen se nachází na severu Nizozemska, je to poměrně řídce osídlená provincie se stejnojmenným hlavním městem. Nezaměstnanost v Groningenu byla v roce 2016 8,2 %, což z něj činí provincii s nejvyšším podílem nezaměstnanosti v zemi. (Eurostat, 2018f) Provincie se zaměřuje na výrobu, služby, obchod, těžbu nerostných surovin, informace a komunikace. Mezi hlavní společnosti fungující v provincii patří Gasunie (plynárenská doprava a infrastruktura) a GasTerra (obchodování s plynem) V Groningenu se nachází jedna univerzita v Groningenu a také univerzita aplikovaných věd Hanze. Výzkumné ústavy jsou důležitou součástí provincie. Nachází se zde Centrum výzkumu energie Delta, Energetické centrum aplikovaného výzkumu a inovací a Ústav pro vědy o živé přírodě a technologie. Nachází se zde i Energetická evropská akademie, která se zaměřuje na výzkum a vzdělávání v oblasti energetiky. Energetická akademie má ambici stát se mezinárodním střediskem excelence v energetické výchově, výzkumu a inovacích. (Regional Innovation Monitor Plus: Groningen, 2018)

44

Obrázek č.5: Nizozemské regiony

Zdroj: Eurostat, vlastní zpracování

Friesland (NL12) Silnou stránkou této provincie s hlavním městem Leeuwarden je voda. Nachází se zde velké množství společností zabývajících se vodními technologiemi např. Paques (čištění vody a plynu), Spaans Babcock (čistírny odpadních vod a vodní hospodářství) a Landustrie (čerpadla). V provincii Friesland nesídlí žádná akademická univerzita, nachází se zde ale tři univerzity aplikovaných věd: Van Hall Larensteinská univerzita, NHL a Stenden univerzita. Mezi výzkumné ústavy v provincii patří Wetsus, centrum excelence pro udržitelnou vodní techniku a nejvyspělejší evropská laboratoř pitné vody společnosti Vitens. V regionu působí inovační klastr High Tech Systems, který tvoří společnosti jako Neopost Technologies a Philips CL Drachten, jeho cílem je zlepšit mezinárodní pověst regionu jako inovativního, technologického a znalostního centra. (Regional Innovation Monitor Plus: Friesland, 2018)

Drenthe (NL13) Hlavní regionální specializací provincie s hlavním městem Assen je senzorová technologie. Mezi nejdůležitější společnosti v této oblasti patří Dacom (globální přední vývojář a dodavatel systémů monitorování výrobních procesů pro zemědělské podniky) a Rohill (komunikační technologie). V provincii se nenachází žádné vysokoškolské univerzity, sídlí zde ale Stenden a Hanze univerzita aplikovaných věd. V posledních letech region investoval do budování znalostní struktury kolem senzorové technologie a velkých dat. Jeden z jeho projektů se nazývá Sensor City, ve kterém se realizuje rozsáhlá městská síť, která může být využita k vývoji různých praktických aplikací komplexních senzorových systémů. Cílem projektu je zvýšit viditelnost aplikací a znalostí v oblasti senzorické technologie. V Drenthe se nachází ASTRON, Nizozemský institut pro rozhlasovou astronomii. (Regional Innovation Monitor Plus: Drenthe, 2018)

45

Overijssel (NL21) V provincii Overijssel nacházející se na východní části země s hlavním městem Zwolle, hrají důležitou roli malé a střední podniky, 25 % zaměstnanosti v regionu tvoří podniky s méně než deseti zaměstnanci a 60 % zaměstnanosti podniky s méně než 100 zaměstnanci. Overijssel má jednu univerzitu, univerzitu Twente, která se specializuje na technologie a nachází se zde i nanotechnologické laboratoře v ústavu MESA +. Overijssel má také řadu univerzit aplikovaných věd: Saxion a Windesheim. Region má svůj vlastní investiční program (Agenda van Twente), který poskytuje 30 milionů eur na investice do regionální znalostní ekonomiky. (Regional Innovation Monitor Plus: Overijssel, 2018)

Gelderland (NL22) Gelderland (hl. město Arnhem) je největší provincii Nizozemska z hlediska rozlohy. V provincii sídlí dvě univerzity: Wageningen univerzita (zaměřuje se na potravinářství a zemědělství a má velké množství výzkumných ústavů) a Radboud univerzita, kromě těchto dvou univerzit má Gelderland řadu univerzit aplikovaných věd: HAN, Van Hall Larenstein, Saxion a CHE. Provincie Gelderland zaměřuje své úsilí v oblasti výzkumu, technologického rozvoje a inovací na potraviny, zdraví a energetická témata. Hospodářská struktura regionu je podobná provincii Overijssel, nachází se zde velké množství malých a středních podniků. Arnhem má silný energetický profil, sídlí v něm výzkumná laboratoř DNV GL, národní distribuční provozovatel (Tennet a Alliander). (Regional Innovation Monitor Plus: Gelderland, 2018)

Flevoland (NL23) Flevoland, nejmladší provincie Nizozemska s hlavním městem Lelystad, je vybudována z hlavní části na moři. Podíl velkých společností je v regionu malý, najdeme zde spíše značné množství malých a středních podniků. Ekonomická aktivita provincie je rozmanitá, zaměřuje se na služby, zdravotnictví, zemědělství, zahradnictví a zpracování ryb. Ačkoli v provincii nejsou žádné univerzity, nachází se zde Windesheim a Ares univerzita aplikovaných věd. Existuje zde řada výzkumných ústavů a klastrů, například ICT klastr zaměřující se na výpočetní, síťové a grid služby. Kolem Národní letecké kosmické laboratoře vznikl geomatický klastr zaměřující se na geoinformačních služby a kompozitní vědomostní klastr vyvíjející lehké materiály pro letectví a navigaci. V tomto klastru spolupracují společnosti a znalostní instituty v centru automatizovaných výrobních technologií (ACM-TC). Působí zde i klastr pro vědy o živé přírodě & zdravotnické technologie vzniklý na popud Ústředního veterinárního ústavu. (Regional Innovation Monitor Plus: Flevoland, 2018)

Utrecht (NL31) Provincie Utrecht je nejmenší provincií Nizozemska, nachází se v centru země a její hlavní město nese stejný název jako provincie. Díky své poloze je Utrecht centrem vodní, železniční a silniční dopravy v Nizozemsku a má zásadní význam pro hospodářské fungování země, je to bohatá, podnikově orientovaná provincie se silným sektorem služeb. Utrecht je také centrum konferenčního cestovního ruchu v zemi. Sídlí zde řada vědeckých institucí, např. největší univerzita v Nizozemsku, Utrechtská univerzita a Utrechtské zdravotní centrum. Také se zde nachází několik univerzit aplikovaných věd jako například Hogeschool Utrecht, Hogeschool Windesheim a Hogeschool voor de Kunsten Utrecht. (Regional Innovation Monitor Plus: Utrecht, 2018) Provincie má největší podíl terciárního vzdělávání ve věku 30-34, 58,6 %, což převyšuje národní průměr o cca 12 % bodů. (Eurostat, 2018c) V provincii sídlí Národní institut pro veřejné zdraví a životní prostředí, Královský meteorologický institut. Kolem univerzitního areálu v Utrechtu se nachází vědecký park, ve kterém působí 88 společností, velké množství inkubátorů a laboratoří. (Regional Innovation Monitor Plus: Utrecht, 2018) V Utrechtu působí Regionální inovační pracovní skupina, která zřídila známý inovační projekt nazvaný „My Enterprise

46

2.0". Projekt podporuje MSP v jejich inovativních projektech s cílem podpořit inovační kapacitu regionu. (Oeij a kol., 2014)

Severní Holandsko (NL32) V provincii se nachází město Amsterdam, hlavní město Nizozemska, hlavním městem provincie je město Haarlem. Provincie je ekonomicky velmi vyspělá, součástí dobře rozvinutého sektoru služeb je Amsterdamské finanční centrum, Amsterdamský přístav, letiště Schiphol, Mediapark Hilversum a Greenport Aalsmeer. Oblast Amsterdamu vyniká kvůli městskému prostředí a mezinárodní přitažlivosti jak pro podnikatele, tak pro turisty. Nedávnou iniciativou je Amsterdam Smart City: jedinečná spolupráce mezi podniky, vládou, znalostními instituty a občany, která mění Amsterdam na inteligentní město. Region má silný inovační potenciál díky své vysoce vzdělané pracovní síle a znalostní infrastruktuře. Nachází se zde dvě univerzity Vrijee a Amsterdamská univerzita a velké množství univerzit aplikovaných věd. Výzkumná centra jsou zde rovněž hojně zastoupena například ve vědeckém parku Petten nebo v Amsterdamském vědeckém parku. (Regional Innovation Monitor Plus: Noord-Holland, 2018)

Jižní Holandsko (NL33) Provincie Jižní Holandsko je nejlidnatější provincií Nizozemska, nachází se v jeho západní části s hlavním městem Haagem, který je zároveň oficiálním místem pobytu krále a sídlem vlády. Tato provincie je jednou z nejdůležitějších provincií z hlediska hospodářství (má největší HDP), zemědělství a poskytování služeb. Nachází se zde Rotterdam, jehož přístav je 9. největší na světě, region má také největší koncentraci zpracovatelského průmyslu v Nizozemsku s řadou ropných rafinérií (Shell, ExxonMobil, BP, Kuwait Petroleum) a mnoha dalšími chemickými a souvisejícími odvětvími. Kolem města Haag je naopak rozšířený administrativní sektor, a v západní části regionu působí rozsáhlé zahradnické odvětví (zelenina, květiny). Provincie se může pochlubit různými centry znalostí a zkušeností, včetně tří výzkumných univerzit v městech Leiden, Delft a Rotterdam. Nachází se zde také velké množství univerzit aplikovaných věd. Mezi výzkumné ústavy v provincii patří např. Výzkumné laboratoře TNO (Delft, Leiden), Estec (Evropský vesmírný výzkum) a IHE, které se zaměřuje na hydrologii. (Existuje zde také řada soukromých výzkumných center například společností Unilever, Shell a DSM). (Regional Innovation Monitor Plus: Zuid-Holland, 2018)

Zeeland (NL34) Provincie Zeeland (hl. město Middelburg) se nachází na jihozápadě Nizozemska, většina území provincie se skládá z (bývalých) ostrovů, nyní propojených přehradami a mosty. Provincie má nejnižší HDP a také nejméně počet obyvatel ze všech provincií. Provincie může nést označení venkovská, zaměřuje se především na zemědělství a rybolov, působí zde ale také těžký chemický průmysl a sídlí zde velké společnosti jsou např. Dow Chemical, ICL-IP a společnost Delta Power. Vysokoškolské vzdělání zajišťuje College Roosevelt univerzity, je zde i univerzita aplikovaných věd, Hogeschool Zeeland. (Regional Innovation Monitor Plus: Zeeland, 2018) V Zeelandu nejsou velké průmyslová centra výzkumu a vývoje. Výdaje na výzkum a vývoj byly v roce 2015 skutečně velmi nízké, 70,3 mil. eur. (Eurostat, 2018b)

Severní Brabantsko (NL41) Provincie Severní Brabantsko (hl. město 's-Hertogenbosch) se nachází na jihu Nizozemska a je druhou největší provincií Nizozemska. V Nizozemí je oblast uznávána jako silný region z hlediska výzkumu, vývoje a inovací, má největší výdaje na VaV a zároveň i zaměstnanost ve VaV. Oblast města Eindhoven, známá také jako "Brainport", se vyznačuje silnou pozicí špičkových technologických společností např.

47

Philips, DAF Trucks, NXP (výrobce čipů). V regionu se nachází dvě univerzity, Technologická univerzita v Eindhovenu a univerzita v Tilburgu, sídlí zde několik univerzit aplikovaných věd, jmenovitě Avans, NHTV Breda a HAS Den Bosch. V provincii se také nachází Design Academy Eindhoven. Významnými veřejnými výzkumnými institucemi je Holst Centrum (veřejno-soukromý výzkumný ústav elektroniky), Centrum pro výzkum energetiky (ECN) a řada výzkumných ústavů se silnými vztahy s univerzitami (např. Holandský institut polymerů, Centrum pro translační molekulární medicínu). Nejdůležitějším soukromým výzkumným místem je vysokoškolský areál v Eindhovenu se 163 špičkovými společnostmi. Tento areál (s přítomností firmy Philips Research) má vysoký patentový výkon, a to až 40 % z nizozemského výstupu. (Regional Innovation Monitor Plus: North-Brabant, 2018)

Limburg (NL42) Limburg (hl. město Maastricht) je nejjižnější provincií Nizozemska a sousedí s Belgií a Německem. Do 60. let minulého století byl Limburg hornickou oblastí. Uzavření dolů vedlo k masové nezaměstnanosti a zahájilo dlouhý proces hospodářské restrukturalizace. Tento proces byl poměrně úspěšný. Provincie se zaměřuje na vědy o životě (frmy Medtronic, Boston Scientific) a zpracovatelský průmysl kolem společnosti Geleen. Venlo je hotspot pro zemědělský a potravinářský sektor, logistiku a výrobu. Sídlí zde Fresh Park Venlo s více než stovkou specializovaných firem, nachází se zde i Greenport Venlo, což je druhá největší zahradní plocha v Nizozemsku a Smart Logistics Center Venlo, klíčový evropský logistický uzel s přibližně 200 firmami. Provincie Limburg má jednu výzkumnou univerzitu, Maastrichtskou univerzitu a několik univerzit aplikovaných věd (Zuyd, Fontys, HAS Hogeschool, HBO). Nizozemská organizace pro aplikovaný vědecký výzkum (TNO) v regionu zřídila "Centrum orientačního materiálu". (Regional Innovation Monitor Plus: Limburg, 2018)

Tabulka č.3: Základní socioekonomické charakteristiky v rámci regionů Plocha Počet HDP (mil. HDP per capita Nezaměstnanost (km2) obyvatel eur) (euro) (%) Groningen 2 344 583 721 24 102 41 295 8,2 Friesland 3 361 646 040 18 581 28 743 6,7 Drenthe 2 652 488 629 14 119 28 802 6,5 Overijssel 3 337 1 144 280 39 059 34 083 6,2 Gelderland 4 995 2 035 351 70 789 34 673 5,6 Flevoland 1 426 404 068 12 959 31 923 8 Utrecht 1 356 1 273 613 61 452 48 045 5 Severní 2 660 2 784 854 148 243 52 998 5,5 Holandsko Zeeland 1 792 381 252 12 242 32 097 3,9 Jižní Holandsko 2 860 3 622 303 150 675 41 437 7,1 Limburg 2 167 1 116 260 39 329 35 213 5,7 Severní 4 938 2 498 749 107 888 43 058 5,3 Brabantsko Zdroj: Eurostat, 2018 (data za rok 2016)

48

Tabulka č.4: Základní ukazatele inovační výkonnosti v rámci regionů Výdaje na Pozice v rámci Výdaje na % populace s VaV per Zaměstnanost Regionálního VaV (mil. terciárním capita ve VaV inovačního euro) vzděláním (euro) hodnocení Groningen 541, 579 927,5 5 021 52,3 Lídr Friesland 153, 768 237,9 1 861 35,3 Silný inovátor Drenthe 111, 224 227,6 1 724 38,1 Silný inovátor Overijssel 694, 202 608,6 7 808 41,5 Silný inovátor Gelderland 1 473, 427 727,1 14 644 40, 4 Lídr Flevoland 185, 353 461,3 2 646 35,2 Silný inovátor Utrecht 1 324, 827 1048, 5 11 543 58,6 Lídr Severní 2,436 713 882,3 23 472 53 Lídr Holandsko Zeeland 70, 327 184,7 740 29,6 Silný inovátor Jižní 3 168, 092 880 28 031 40,1 Lídr Holandsko Limburg 699, 301 625, 5 6 821 45,4 Lídr Severní 2 836 ,974 1 139,9 34 747 44,5 Lídr Brabantsko Zdroj: Eurostat, 2018 (data za rok 2015, s výjimkou ukazatele % populace s terciárním vzděláním)

Vyhodnocení

Důležitou součástí pro výběr nejvíce inovačně úspěšných regionů Nizozemska, které budou analyzovány v dalších kapitolách, byla výše regionálního HDP, prostředky na VaV, které zde byly investovány ale také počet zaměstnanců ve VaV, výskyt významných výzkumných center a univerzit a umístění regionu na základě regionálního inovačního hodnocení.

Na základě těchto kritérií byly vybrány tři regiony:

- Severní Holandsko - Jižní Holandsko - Severní Brabantsko

49

4 REGION SEVERNÍ HOLANDSKO Cílem této častí práce je podrobná analýza inovačně úspěšného regionu Severní Holandsko. Nejprve je představen pomocí deskriptivní analýzy vybraný region a následně se práce zabývá hlubší analýzou samotných faktorů úspěšnosti, které jsou klíčové pro inovační výkonnost regionu.

Provincie Severní Holandsko přiléhá k provinciím Jižní Holandsko Utrecht, Flevoland a Friesland, součástí provincie jsou i ostrovy Texel a Noorderhaaks. Provincie je ohraničena Rýnem na jihu, jezery Markemeer a IJsselmeer na severovýchodě, Wadeneským mořem na severu a Severním mořem na západě. Provincie má rozlohu 2 670 km², žije zde cca 2,7 milionů obyvatel, což z ní dělá druhou nejlidnatější provincii v Nizozemsku po Jižním Holandsku. Hlavní město regionu je Haarlem, nachází se zde i další významná města např. Alkmaar, Den Helder, Hilversum, a především hlavní město Nizozemska Amsterdam. (Regional Innovation Monitor Plus: Noord-Holland, 2018) Provincie Severní Holandsko se umisťuje v rámci hodnocení inovační výkonnosti regionů, kterou provádí Evropská komise pravidelně v pozicích inovačního lídra. Skupina inovačních lídrů zahrnuje 53 evropských regionů, jejichž inovační výkon je o 20 % vyšší, než je průměr EU. (European Innovation Scoreboard, 2017)

4.1. Socioekonomická charakteristika

V regionu žije okolo 2,7 mil. obyvatel, což je takřka o 400 tisíc více než na počátku 90. let. V průměru za posledních 16 let, vzrostl počet obyvatel přibližně o 15,7 tis. ročně. Vývoj počtu obyvatel ukazuje graf č.1. V Amsterdamu žije největší počet obyvatel v zemi, jde o 848 tis. obyvatel, metropolitní oblast Amsterdamu má kolem 1,1 milionu obyvatel. (Eurostat, 2018d) Graf č.1: Vývoj počtu obyvatel v regionu Severní Holandsko

2900000 2800000 2700000 2600000 2500000 2400000 2300000 2200000 2100000

Vývoj počtu obyvatel v regionu Severní Holandsko

Zdroj: Eurostat, 2018

Regionální HDP byl v roce 2010 124 982 mil. eur. V roce 2013 se jednalo již o 130 983 mil. eur, a v roce 2016 se HDP provincie opět zvýšil a to na 148 243 milionů eur, což bylo přibližně 21 % HDP Nizozemska, šlo tedy o 2. největší HDP z hlediska provincií. Graf č.2 ukazuje porovnání regionálního HDP ve vybraných letech. Následující graf č.3. prezentuje vývoj regionálního HDP na osobu. HDP per capita dosáhl v roce 2016 částky 52 998 eur, což bylo nejvíce ze všech provincií a také nad evropským průměrem, který dosáhl částky 29 100 eur, evropský průměr tak převyšuje o 45,1 %. Jak je patrné z obou grafů, region vykazuje stálý růst. Průměrný roční růst provincie Severní Holandsko byl mezi lety 2011-2016 2,4 %. Míra nezaměstnanosti byla v roce 2016 5,5 %, což bylo méně, než jaká je průměrná míra nezaměstnanosti jak v Nizozemsku (6%) tak v EU (8,6%). (Eurostat, 2018a)

50

Graf č.2: Regionální HDP-Severní Holandsko (mil. eur)

150

140

130

120

110 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016

Regionální HDP v mil. EUR

Zdroj: Eurostat, 2018 Graf. č.3: Regionální HDP per capita – Severní Holandsko (euro)

54000 52000 50000 48000 46000 44000 42000 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016

Regionální HDP per capita

Zdroj: Eurostat, 2018

V regionu se nachází amsterdamský přístav (5. největší přístav v Evropě), který je jednou z nejdůležitějších obchodních křižovatek pro kombinovanou vodní, silniční, železniční a leteckou dopravu a každoročně přepraví 78 milionů tun zboží za rok. Přibližně 46 tis. lidí pracuje v přístavu nebo ve firmách, které jsou s přístavem propojeny. (Port of Amsterdam, 2018) V regionu se nachází i letiště Amsterdam Schiphol (4. největší letiště v Evropě), které ročně obslouží cca 63,5 milionů pasažérů, převeze 1,7 milionů tun zboží a pracuje zde přibližně 65 tis. lidí. (Schiphol Amsterdam Airport, 2016)

Provincii lze rozdělit do dvou hospodářských oblastí na sever, se zaměřením na inovační zemědělství a zahradnictví, námořnictví, energii, vědy o životě, zdraví a vodě a jih, který se specializuje na IT a média, kreativní průmysl, logistiku, potravinářství, květinářství a finance. Celkem se v provincii nachází 302 690 (2016) společností z toho je 3100 zahraničních. (Regional Innovation Monitor Plus: Noord-Holland, 2018) V metropolitní oblasti Amsterdam má sídlo velké množství mezinárodních firem a mají zde své ředitelství například nizozemské banky ABN AMRO, Rabobank, ING Group, ale také mezinárodní společnosti Heineken International, Akzo Nobel, TomTom, Delta Lloyd Group, Booking.com. KPMG má své ředitelství v Amstelveenu. Nike v Hilversumu. V Amsterdamu také sídlí pobočky zahraničních bank, jako jsou ICBC, Deutsche Bank, BNP Paribas, MUFG Bank, Citibank. Kromě toho má Amsterdam silnou obchodní komunitu, sídlí zde některé z předních světových finančních trhů, jako jsou IMC, Flow Traders a Optiver. Amsterdamské finanční centrum tvoří 25 % regionální ekonomiky a zaměstnává 255 000 lidí. (Amsterdam Tips, 2018) V provincii se také nachází sedm klíčových klastrů v oblasti cestovního ruchu, logistiky, silničního stavitelství, zdravotnictví, zahradnictví a potravinářství, finančnictví a high-tech systémů. (Regional Innovation Monitor Plus: Noord-Holland, 2018)

51

V regionu se nachází důležité podnikatelské parky, které mají značný vliv na ekonomiku regionu a spojují firmy, které díky tomu mohou využívat synergické efekty.

Mediapark Hilversum Hilversum Media Park je obchodní park, kde sídlí tradiční mediální společnosti, jako jsou televizní a rozhlasové stanice, ale také společnosti zaměřené na internet a sociální média. Působí zde více než 200 společností např. národní veřejná rozhlasová stanice NPO, RTL Nederland, DutchView, Talpa a United Broadcast Facilities. Mediální park je otevřen široké veřejnosti a každoročně přitahuje celkem 500 000 návštěvníků, nachází se zde i Národní institut pro zvuk a vizi. (Media Park Hilversum, 2018)

Green Park Aalsmeer Green Park Aalsmeer leží v městem Aalsmeer, kde se koná největší aukce květin na světě. Park je vystaven pro podnikatele v oblasti okrasných rostlin, květinářství a dalších činností souvisejících s pěstováním rostlin. Na ploše o rozměru 92,5 hektarů působí například firmy PTMD, Celieplant, Bouquetnet, FlowerDirect, Marginpar a další. (Green Park Aalsmeer, 2018)

Energetický inovační park Energetický inovační park nabízí společnostem, které působí v tradičních, zelených a dalších inovativních energetických odvětvích, prostor k růstu. Park má rozlohu 2700 m2 a nachází se v Alkmaaru a sídlí zde například společnost Torgass, která se specializuje na projekty v oblasti biomasy a energie, nebo také TAQA Energy celosvětová energetická společnost, která se zabývá průzkumem a výrobou ropy a zemního plynu a elektřiny. (Energy Innovation Park, 2018)

4.2. Infrastruktura výzkumu a vývoje

V provincii působí přední vzdělávací a výzkumné instituce, nachází se zde dvě univerzity (Amsterdamská a Vrijee univerzita) a velké množství univerzit aplikovaných věd jde o Hogeschool van Amsterdam, Hogeschool Inholland, Christelijke Hogeschool, Hogeschool TIO. Mezi nejvýznamnější výzkumná centra působící v Severním Holandsku patří Centrum pro výzkum energetiky (ECN), Institut JRC pro energii a dopravu, Institut pro mořské zdroje a studie o ekosystémech, Královský institut pro výzkum moře a také významný amsterdamský vědecký park. (Regional Innovation Monitor Plus: Noord-Holland, 2018)

Amsterdamská univerzita Univerzita v Amsterdamu je jednou z nejvýznamnějších evropských výzkumných univerzit, která byla založena v roce 1632. Amsterdamskou univerzitu navštěvuje 32 631 studentů (bakalářské a magisterské studium 2017/2018), pracuje zde 4738 pracovníků na plný úvazek (2016), z toho 2 797 vědeckých pracovníků. V roce 2016 univerzita publikovala 9368 vědeckých publikací. Univerzita se umístila na 58. místě (2. místo v Nizozemsku) v rámci QS World University Ranking v roce 2018. (University of Amsterdam, 2018)

Vrijee univerzita Univerzita byla založena v roce 1880 a navštěvuje ji 22 897 studentů (bakalářské a magisterské studium 2017/2018), působí zde 2 196 vědeckých pracovníků (2016). Vrijee univerzita je zařazena na 218. místě v rámci QS World University Ranking, 11. místo v Nizozemsku. (Vrije Universiteit Amsterdam, 2018)

52

Centrum pro výzkum energetiky (ECN) Centrum pro výzkum energetiky je největším energetickým výzkumným ústavem v Nizozemsku. ECN vyvíjí nové technologie, inovativní řešení a vede výzkum s cílem usnadnit přechod k udržitelnému řízení energetiky. Úřad má pobočky v Amsterdamu, Pettenu vše v rámci provincie Severního Holandska ale také v Eindhovenu. Výzkum se zaměřuje na hlavní mezinárodní otázky týkající se bezpečnosti dodávek, změny klimatu a udržitelnosti, úspor a zavedení obnovitelné energie a čistého využívání fosilních paliv. (ECN, 2018a)

Institut JRC pro energetiku a dopravu (IET) Institut pro energetiku a dopravu je jedním ze sedmi institutů společného výzkumného střediska Evropské komise, každé středisko se soustředí na vlastní odbornou oblast. Institut v Pettenu provádí výzkum v oblasti energetiky a dopravy. IET provádí výzkum v oblastech obnovitelné energie, energetického modelování a hodnocení, vodíkových a palivových článků, alternativních paliv, energetické účinnosti a infrastruktury a čisté a efektivní dopravy. (EU Science Hub, 2018)

Mallinckrodt Medical B.V. Mallinckrodt Medical B.V. je předním dodavatelem inovativních farmaceutických produktů. Mallinckrodt Medical B.V. vlastní dva cyklotrony v Pettenu, ve kterém jsou vyráběny radioizotopy. Radioizotopy produkované v cyklotronech a reaktorech jsou výchozím materiálem pro konečné produkty radiofarmak společnosti Mallinckrodt. (Mallinckrodt Medical, 2018)

Výše zmíněné organizace jsou součástí Vědeckého parku Petten.

Institut pro mořské zdroje a studie o ekosystémech (IMARES) IMARES je nezávislý mezinárodní vědecký institut pro strategickou a aplikovanou mořskou ekologii. Ústav se zaměřuje na akvakulturu, ochranu životního prostředí a prostorové využití moří a pobřežních oblastí. Klíčovou kompetencí je výzkum na podporu námořních politik a inovací, ochrany a kvality vody. (Wageningen University & Research, 2018a)

Královský institut pro výzkum moře (NIOZ) NIOZ byl založen v roce 1876 jde o národní oceánografický institut, který provádí především aplikovaný námořní výzkum zaměřený na důležité vědecké a společenské otázky týkající se fungování oceánů a moří. Slouží také jako národní námořní výzkumný facilitátor pro nizozemskou vědeckou komunitu a stimuluje a podporuje základní a aplikovaný námořní výzkum, vzdělávání a rozvoj námořní politiky ve vnitrostátním i mezinárodním kontextu. (NIOZ, 2018)

ENDURES Centrum excelence ENDURES (ENDUrance RESearch), provádí výzkum v oblasti prodloužení životnosti materiálů. Vědecké poznatky se používají ke zkoumání ochrany materiálů a zkvalitnění životnosti konstrukcí a instalací. (ENDURES, 2018)

Vědecký park Amsterdam Vědecký park Amsterdam má jednu z největších koncentrací univerzitního vědeckého vzdělávání a výzkumu v Nizozemí a je jedním z největších v Evropě. Park je hlavním centrem výzkumu, inovací a podnikání v provincii díky výzkumným institucím na světové úrovni, univerzitám a přibližně 130 společnostem, které zde sídlí. Park se zaměřuje na hi-tech, informační a komunikační technologie.

53

Více než 10 000 studentů, vědců, podnikatelů využívá park denně. Nachází se zde například Nizozemské národní výzkumné centrum pro matematiku a informatiku, Národní institut pro subatomovou fyziku a Národní institut pro kvantový software aj. (Amsterdam Science Park, 2018)

V rámci těchto univerzit a výzkumných center vzniká velké množství patentů, počet patentů v provincii se rok od roku zvyšuje. V roce 2015 byl dle zprávy Evropské patentové kanceláře počet patentů 3. největší v rámci všech regionů v Nizozemsku. Mezi lety 2015 a 2014 došlo k 24,3% nárůstu v počtu podaných patentů. Viz. tabulka č.5. (European Patent Office Annual Report 2015, 2016) Tabulka č.5: Patentová výkonnost regionu Severní Holandsko 2015 % 2014 Růst % Severní Holandsko 614 8,7 494 24,3 Zdroj: European Patent Office Annual Report 2015, Country profile: Netherlands, 2016

4.3. Aktivita výzkumu a vývoje

Výdaje na výzkum a vývoj se v roce 2015 pohybovaly okolo 2 400 mil. eur, tyto výdaje se v provincii každoročně zvyšují, viz. tabulka č.6. V roce 2015 byl region ve výdajích na VaV na 3. místě v rámci všech provincií, vyšší výdaje dosáhla jenom provincie Jižní Holandsko a Severní Brabantsko. Výdaje v přepočtu na obyvatele jsou ve všech sledovaných letech vyšší než národní průměr. Výdaje na VaV investované podnikatelským sektorem tvořily v letech 2011 a 2013 více než ½ všech výdajů na VaV. (Eurostat, 2018b) V regionu se také nachází velké množství rychle rostoucích společností tzv. scale-ups. Jedná se o firmy, které vykazují za období tří let alespoň 20 % ročního růstu tržeb a mají alespoň 10 zaměstnanců. Jde celkově o 732 společností, 20,4 % z celkového množství společností, což je největší množství v Nizozemsku. Společnost Tata Steel (62, 7 mil.eur) a Sanquin Bloodvoorziening (28 mil. eur) jsou společnostmi, které investují v regionu nejvíce do VaV. (Regiomonitor, 2017) Tabulka č.6: Výdaje na výzkum a vývoj regionu Severní Holandsko

Výdaje na VaV v Výdaje na VaV Výdaje na VaV Rok %HDP podnikatelském (mil. eur) per capita (euro) sektor (mil. eur) 2011 2 234,619 830,3 1,77 1 179, 220 2013 2 293,429 841,8 1,75 1 164, 173 2015 2 436,713 882,3 1,72 x Zdroj: Eurostat, 2018

V regionu pracovalo v roce 2005 8 072 výzkumných pracovníků, kteří kromě univerzit působili i ve veřejných a soukromých výzkumných a vývojových centrech. Počet těchto pracovníků se každoročně zvyšuje, jak ukazuje graf č.4. V roce 2015 se zvýšil počet pracovníků na 14 790, během deseti let došlo až k 50% nárůstu těchto pracovníků. (Eurostat, 2018d)

54

Graf č.4: Počet výzkumných pracovníků regionu Severní Holandsko

20000 15000 10000 5000 0 2005 2011 2013 2015

Počet výzkumných pracovníků

Zdroj: Eurostat, 2018

Jak udává tabulka č.7, procento obyvatel v letech 30-34 s ukončeným terciárním vzděláváním se rovněž neustále zvyšuje. V roce 2000 se jednalo o 1/3 všech občanů ve věku 30-34 let, od roku 2015 jde již o více než polovinu obyvatel. (Eurostat, 2018c) Tabulka č. 7: % populace s terciárním vzděláváním ve věku 30-34 let v regionu Severní Holandsko

Rok 2000 2005 2010 2015 2016 %populace s terciárním 34,2 44,2 48,7 55,2 53 vzděláním Zdroj: Eurostat, 2018

4.4. Inovační politika a její nástroje

Provincie Severní Holandsko podporuje iniciativy zaměřené na inovace, modernizaci a spolupráci. To přispívá k udržitelnosti provincie a zvyšuje tím její kompetitivní postavení. Důležitým dokumentem v rámci inovační politiky regionu je Strategický politický rámec 2016-2019, ve kterém jsou explicitně vyjádřeny trendy inovační politiky a navazuje tím na hospodářskou agendu z období 2012-2015. Po zhodnocení hospodářské agendy provincie formalizovala své politické cíle pro období 2016-2019. Severní Holandsko se snaží upevnit inovační klima tím, že zlepší valorizaci a uplatňování znalostí, podněcování podnikání v malých a středních podnicích. K tomuto účelu jsou v provincii k dispozici dva inovační fondy, z nichž 10 milionů eur je určeno na udržitelné inovace v malých a středních podnicích a 8 milionů eur pro inovativní malé a střední podniky. Zvláštní pozornost je věnována začínajícím firmám. Cílem provincie je přispět k inovačnímu klimatu, např. inkubátory nebo laboratorním prostorem. Strategický rámec také popisuje ochotu investovat do posilování vědeckého parku Petten. Provincie se také soustředí na triple helix přístup, to znamená že v rámci určených klastrů je politika zaměřena na usnadnění regionální spolupráce mezi vládou, výzkumem a vzděláváním a podnikateli za účelem posílení mezinárodní konkurenceschopnosti regionu. (Regional Innovation Monitor Plus: Noord-Holland, 2018)

Dále v provincii existuje regionální otevřený datový portál a provincie pomáhá obcím uchovávat své údaje pomocí programu Noord-Holland Slimmer. Zvláštní zaměření v provincii je v oblasti informačních a komunikačních technologií a věd o životě. Navíc provincie považuje vývoj v oblasti inteligentního průmyslu za motor inovací. V roce 2015 byla vyvinuta Akční agenda inteligentního průmyslu Noordvleugel s cílem přeměnit stávající znalosti v podnikání, vytvořit ekosystémy s principy

55 inteligentního průmyslu a posílit investice do lepších znalostí, dovedností a ICT. (Regional Innovation Monitor Plus: Action Agenda Smart Industry North Wing, 2018)

V Severním-Holandsku jsou silné regionální klastry a inovační aktivity stimulovány prostřednictvím Ekonomické rady Amsterdamu (AEB), kterou založila provincie Noord-Holland. Ekonomická rada Amsterdamu je nejdůležitějším ekonomickým poradním orgánem v metropolitní oblasti Amsterdamu. V radě působí významní generální ředitelé, vědci a zástupci regionálních vlád. AEB určuje strategii hospodářského rozvoje v metropolitním regionu Amsterdam. Cílem rady je dosáhnout toho, aby oblast patřila mezi prvních pět evropských hospodářských regionů. Představenstvo stimuluje inovace a spolupráci v devíti hospodářských oblastí: zemědělství, tvůrčí odvětví, finanční a obchodní služby, ICT / e-vědy, vědy o živé přírodě a zdraví, logistika, výroba, cestovní ruch (konferenční) a zahradnictví. Ve své strategii se zaměřuje na hospodářský růst a inovace oblastí, podporu spolupráce mezi podnikateli, znalostními instituty a vládou a odstranění překážek, které brání růstu potenciálních klastrů. V Agendě znalostí a inovací (Kennis en Innovatie Agenda) rada vyjadřuje, jakým způsobem chce přispět k posílení ekonomiky. V této agendě Rada popisuje, které projekty a iniciativy bude podporovat pro stimulaci znalostí a inovací. Rada zřídila Roof fond ("dakfonds") na podporu potřeb financování v rámci navrhovaných klastrů. (Amsterdam Economic Board, 2018)

Dále zde působí Iniciativa Noord-Holland North (NHN), která se zaměřuje na udržování a stimulaci růstu průmyslu. (NHN, 2018) Energetické inovační centrum je součástí Energetického inovačního parku a má za úkol podporovat společnosti, které působí v tradičních, zelených a nových energetických oblastech realizovat své inovace. Díky dostupným odborným znalostem a nejmodernějším zařízením mohou firmy i začínající podnikatelé zahájit svou činnost a budoucích projektů. (Energy Innovation Centre, 2018) Regionální klastry jsou dále stimulovány prostřednictvím specializovaných organizací, jako je například Nadace pro přenos technologií (ATO) a Nadace iMMovator Cross Media Network. ATO se zaměřuje na klastry zabývající se udržitelnou energií a technologií, jejím cílem je podpořit rozvoj udržitelné energie inovacemi. (ATO, 2018) Společnost iMMovator se zaměřuje na informační technologie a nová média. Společnost pracuje jako centrum odborných znalostí, kde společně s dalšími stranami shromažďují informace o možnostech inovací v rámci tohoto odvětví. (iMMovator cross media network, 2018) V provincii se také nachází ACE inkubátor a akcelerátor pro vědecké a technologické start-upy, Amsterdam Innovation Arena inkubátor, který se soustředí na start-upy v oblasti udržitelnosti, Colider, akcelerátor pro marketingové firmy a start-upy v oblasti reklamy, HealthInc, pro podnikatele v oblasti zdravotnictví a medicínské technologie, VR Base akcelerátor pro firmy v oblasti virtuální reality a také ZorgInc akcelerátor pro firmy v oblasti digitálního zdraví. (Iamsterdam, 2018)

Důležité je také zmínit iniciativu Amsterdam Smart City (ASC) což je partnerství mezi podniky, vládami, znalostními instituty a občany Amsterdamu. V současné době má Amsterdam Smart City platformu přibližně 100 partnerů, kteří pracují na více než 90 inovačních projektech. Zaměřují se především na inteligentní mobilitu, inteligentní život, inteligentní společnost, inteligentní oblasti a inteligentní ekonomiku. Cílem ASC je rozvíjet Amsterdam do inteligentního města s vyšší kvalitou života, kde je příjemné bydlení a práce. V roce 2016 vyhrálo město cenu hlavního města inovací. (Amsterdam Smart City, 2018)

4.5. Faktory úspěchu

Region Severní Holandsko se v rámci své inovační výkonnosti stále vyvíjí. Důležitý aspekt, jenž má vliv na úspěch regionu je počet patentů, výdajů na VaV a výzkumných pracovníků, tyto ukaztele v regionu neustále rostou a přibližně polovinu výdajů na výzkum a vývoj pochází ze soukromého sektoru.

56

V regionu se také nachází největší množství rychle rostoucích společností tzv. scale-ups, cca 20, 4 % z celkového množství v Nizozemsku. V regionu rovněž sídlí velké podnikatelské parky (např. Energetický park, Mediapark), které spojují firmy a podporují je v spolupráci. Najdeme zde i dvě významné univerzity a mnoho výzkumných center, které se zaměřují především na oblast energetiky, zdravotnictví a hydrologie, důležité je především zmínit vědecký park Petten a vědecký park v Amsterdamu, který se zabývá technologiemi. Determinantem úspěchu je také velké množství klastrů, které v regionu působí, klastry se zaměřují například na oblast cestovního zdravotnictví, zahradnictví a potravinářství, finančnictví a high-tech systémů.

Provincie Severní Holandsko hraje významnou roli v podpoře inovací, strategie provincie se přímo zaměřuje na upevnění inovačního klima tím, že cílí na zlepšení valorizace a uplatňování znalostí a podněcování podnikání v malých a středních podnicích. Strategie se také soustředí na podporu triple helix přístupu v provincii a posilování vzniku nových klastrů. V provincii se nachází důležité subjekty, které se zabývají podporou inovačních aktivit např. Ekonomická rada Amsterdam anebo Iniciativa Noord-Holland North. Najdeme zde také mnoho inkubátorů a inovačních center zabývajících se podporou podnikání, inovační centra a inkubátory jsou také velmi sektorově zaměřené. Důležité je taktéž zmínit datový portál Noord-Holland Slimmer, který pomáhá obcím a podnikatelským subjektům regionu.

V regionu Severní Holandsko lze roli inovačního lídra přiřadit městu Amsterdam, v němž sídlí velké množství mezinárodních společností, amsterdamský přístav a letiště Amsterdam Schiphol. Amsterdam je centrum finančnictví, obchodu a služeb. Město se také snaží na základě iniciativy Amsterdam Smart City podporovat inovační aktivitu a přilákat inovativní společnosti do metropole. Úspěšnost úsilí města lze ilustrovat na základě výhry ceny hlavního města inovací, kterou město obdrželo v roce 2016.

57

5 REGION JIŽNÍ HOLANDSKO Jižní Holandsko je nizozemská provincie, která se nachází na západě země a sousedí s provinciemi Zeeland, Severní Brabantsko, Gelderland, Utrecht a Severní Holandsko. Hlavní město provincie Haag je sídlem vlády, královské rodiny ale i administrativním centrem Nizozemí, nachází se zde také Mezinárodní soudní tribunál nebo Evropská organizace pro vymáhání práva (Europol). Na území provincie, jejíž rozloha je 2 860 km2 (8,3 % povrchu Nizozemska), žije 3,6 milionů obyvatel, jde o nepočetnější a zároveň nejhustěji zalidněnou provincii v zemi (1,300/km2). (Regional Innovation Monitor Plus: Zuid-Holland, 2018) Jižní Holandsko vykazuje silný inovační potenciál především díky obchodní aktivitě a velkému množství klastrů a výzkumných center nacházejících se v regionu. Výzkum Evropské komise Regionálního inovačního hodnocení zařadil region na pozici inovačního leadera. Inovační leader je nejlepším možným hodnocením v rámci výzkumu, pod tuto kategorii spadají ty regiony, které mají inovační výkonnost o 20 % vyšší, než je průměr EU 28. (European Innovation Scoreboard, 2017)

5.1. Socioekonomická charakteristika

V regionu Jižní Holandsko žije 3,6 mil. obyvatel, od roku 1990 vzrostl počet obyvatel o 402 tisíc. Vývoj počtu obyvatel ukazuje graf č.5. Během posledních 16 let počet obyvatel v průměru stoupl o 15, 2 tis. ročně. Největší počet obyvatel žije v městě Rotterdam (635, 389 tis.) (Eurostat, 2018d) Graf. č. 5: Vývoj počtu obyvatel v regionu Jižní Holandsko

3700000 3600000 3500000 3400000 3300000 3200000 3100000 3000000

Vývoj počtu obyvatel regionu Jižní Holandsko

Zdroj: Eurostat, 2018

Regionální HDP provincie Jižní Holandsko dosáhl v roce 2010 136 918 mil. eur, v roce 2013 HDP regionu vzrostl jen mírně cca o 1 mil. eur na částku 137 832 mil. eur. V roce 2016 představoval HDP provincie 150 675 mil eur, šlo o 21,4 % HDP Nizozemska a největší HDP v rámci všech nizozemských provincií. (Eurostat, 2018a) Graf č. 6 ukazuje porovnání regionálního HDP ve vybraných letech. HDP Jižního Holandsko rostl v průměru mezi lety 2010-2016 každoročně o 1 838 mil. eur. Během let 2006- 2016 HDP regionu vzrostl o 2,3 % což je více než růst Nizozemska (2,2 %). (Regiomonitor, 2017) K největšímu nárůstu HDP došlo v roce 2015, HDP provincie se v té době zvýšil o cca 6, 3 mil. eur. Následující graf č.7. prezentuje vývoj regionálního HDP na osobu. HDP per capita dosáhl v roce 2016 částky 41 437 eur, region byl v tomto směru nad nizozemským a také nad evropským průměrem, který dosáhl částky 29 100 eur, evropský průměr tak převyšoval o 29,7 %. (Eurostat, 2018a) Jak je patrné z obou grafů, region vykazuje stálý růst, s drobnými odchylkami, především v době krize v roce 2011. Růst HDP regionu lze také připisovat růstu exportu. Region v roce 2015 exportoval zboží v hodnotě 72,5 miliard eur, 24 % celkového vývozu země. Export vrostl mezi lety 2014-2015 o 17,7 %, je to o 8 % více než růst exportu Nizozemska (9,1 %). Mezi lety 2014 a 2015 se také v regionu výrazně zvýšily

58 zahraniční investice, tyto dva vlivy měly dopad na vyšší růst regionálního HDP a HDP na osobu. (Regiomonitor, 2017) Míra nezaměstnanosti regionu byla v roce 2016 7,1 %, což bylo více, než jaká je průměrná míra nezaměstnanosti jak v Nizozemsku (6%) ale naopak méně než v EU (8,6%). (Eurostat, 2018e) Takto vysoká nezaměstnanost regionu je způsobená především díky nové vládní strategii, během které od roku 2008 státní aparát propouští velké množství zaměstnanců s cílem restrukturalizovat svou činnost. Nejvyšší nezaměstnanost je následkem tohoto hromadného propouštění v administrativním centru regionu Haagu. (Regiomonitor, 2017) Graf č.6: Regionální HDP-Jižní Holandsko (mil. eur)

155000 150000 145000 140000 135000 130000 125000 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016

Regionální HDP v mil. eur

Zdroj: Eurostat, 2018

Graf č. 7: Regionální HDP per capita-Jižní Holandsko (euro)

42000

41000

40000

39000

38000

37000 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016

Regionální HDP per capita

Zdroj: Eurostat, 2018

Provincie Jižní Holandskou je nejdůležitější provincií v Nizozemsku z hlediska ekonomiky, zemědělství a poskytování služeb, na území provincie sídlí významné firmy (např. firma Shell, DSM, Siemens), najdeme zde také ale značné množství start-upů. (Regional Innovator Monitor Plus: Zuid-Holland, 2018) Hlavní město provincie Den Haag je nizozemské politické a administrativní centrum, kde kromě vlády a královské rodiny sídlí i Stálý rozhodčí soud, Mezinárodní soudní tribunál, Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii, Mezinárodní trestní soud, Europol, Eurojust, Evropský patentový úřad, Organizace pro zákaz chemických zbraní a Mezinárodní středisko pro boj proti terorismu (The Hague, 2018) Město Rotterdam a jeho okolí se zaměřuje na petrochemický průmysl, logistiku a námořní dopravu. Rotterdamský region má také největší koncentraci zpracovatelského průmyslu v Nizozemsku. Město Leiden se orientuje na biologické vědy a biotechnologie a město Delft na technologie, robotiku a strojírenství. Na západě regionu Jižní Holandsko působí rozsáhlé zahradnické odvětví (zemědělství, květinářství), které je velmi důležité pro nizozemskou ekonomiku kvůli vývozu. V provincii Jižní Holandsko také sídlí velké nizozemské společnosti, například již zmiňovaná firma Shell s oficiálním

59 sídlem v Haagu, Unilever v Rotterdamu, Aegon v Haagu, Lyondell/Basell v Rotterdamu. (Regional Innovation Monitor Plus: Zuid-Holland, 2018)

V provincii se nachází 9. největší přístav na světě a největší přístav v Evropě, Rotterdamský přístav, který je důležitou křižovatkou evropského obchodu pro kombinovanou vodní, silniční a železniční dopravu. Přístav v roce 2016 odbavil 467,7 milionů tun zboží a v roce 2015 zaměstnával 93 844 pracovníků. Oblast přístavu prochází značnými změnami, přístav se mění na znalostně-intenzivní komplex založený na technologiích, IT a inteligentních službách. (Port of Rotterdam, 2017) Na území kolem přístavu působí energetický a petrochemický klastr, který spojuje firmy v oblasti rafinérského, chemického, petrochemického a plynárenského průmyslu, ale také výrobce biopaliv, parní a energetické společnosti. Celkem se jedná o 122 společností, které zaměstnávají 13 070 pracovníků. Mezi nejznámější společnosti působící v klastru patří řada ropných rafinérií (Shell, ExxonMobile, Koch HC) a chemické společnosti (Biopetrol, Akzo Nobel, Huntsman). (Facts & Figures on the Rotterdam Energy Port and Petrochemical cluster, 2016)

Kromě firem v oblasti petrochemického, logistického a energetického průmyslu, jsou v regionu zastoupeny i firmy z prostředí biotechnologie a lékařské technologie (Astellas, Biomarine, Pfizzer), tento sektor zaměstnával v roce 2016 217 tis. pracovníků. Pro konkurenceschopnost regionu je důležitý také hi-tech sektor (Thales, Huawei, 3M), tento sektor zaměstnával v roce 2016 103 tis. pracovníků. Dalšími důležitými sektory dle Regiomonitoru (2017) jsou odvětví bezpečnosti, námořnictví, logistiky a dopravy, čistých technologií a energetiky. V regionu se nachází také silné inovační klastry: Greenports (zemědělství), Mainport (námořnictví a logistika), Medical Delta (zdravotnictví), Security Delta (bezpečnost). (Regiomonitor, 2017) Existence regionálních klastrů je dle De Bruijna (2004) velmi důležitou pro inovační aktivitu tohoto regionu, protože spolupráce firem v rámci klastrů podporuje inovační procesy vně provincie. Regionální shlukování, je dle jeho výzkumu v provincii značně vysoké, tzn. že zaměstnanci ve firmách, spolupracují v regionálních měřítkách při inovačních procesech více než v ostatních provinciích. Spolupráci znázorňuje obrázek č. 6. Obrázek č.6: Klastrová aktivita v Jižním Holandsku

Zdroj: De Bruijn, 2004

60

Mainport klastr se zaměřuje na vodní hospodářství, námořnictví, hydraulické inženýrství, stavbu lodí a logistiku, jeho součástí jsou například firmy Heerema, IHC, Boskalis a Damen Shipyard. Součástí klastru je 375 firem a zaměstnává cca 70 tisíc lidí. (Provincie Zuid Holland, 2018) Klastr Medical Delta se zaměřuje na vědy o živé přírodě, biotechnologie, lékařské a molekulární technologie. Klastr si udržuje svou sílu díky velkému množství vědeckých parků v regionu (Rotterdam, Leiden, Delft). Součástí klastru jsou společnosti ThermoFisher, 3M, BioMarin, Astellas, Amgen, celkově jde o cca 400 společností. (Medical Delta, 2018) Security Delta je poměrně mladý klastr v oblasti národní a mezinárodní bezpečnosti, kyberbezpečnosti, forenzních věd. Jeho epicentrum se nachází v Haagu, kde se sídlí HSD (the Hague Security Delta) kampus a také Národní inovační centrum v oblasti bezpečnosti. Klastr je největším bezpečnostním klastrem v Evropě. (The Hague Security Delta, 2018) Klastr Greenport má své centrum v distriktech Westland a Oostland, soustřeďuje se především na zemědělství a zahradnictví. Jižní Holandsko vyváží největší množství řezaných květin a stromů na světě. (Greenport Holland, 2018)

5.2. Infrastruktura výzkumu a vývoje

V regionu Jižní Holandsko se nachází velké množství vzdělávacích a výzkumných institucích, jedná se o Leiden univerzitu, Technickou univerzitu v Delftu a také Univerzitu Erasma Rotterdamského. (Regional Innovation Monitor Plus: Zuid-Holland, 2018) V provincii působí i šest univerzit aplikovaných věd (např. Hogeschool Leiden, Hogeschool der kunsten Den Haag, Hogeschool Rotterdam aj.). (Mijn Studentenleven, 2018) Výzkumné laboratoře Nizozemské organizace pro aplikovaný vědecký výzkum (TNO) (Delft, Leiden, Haag), Estec (Evropský vesmírný výzkum) a IHE Delft institut pro vodní vzdělávání jsou důležitými centry výzkumu v provincii, existuje zde ale také řada soukromých výzkumných center například Vlaardingen R&D, výzkumné centrum společnosti Unilever, Rijswijk technologické centrum společnosti Shell nebo biotechnologické centrum firmy Royal DSM v Delftu. (Regional Innovation Monitor Plus: Zuid-Holland, 2018)

Leiden univerzita Tato univerzita je nejstarší vysokou školou v Nizozemsku, byla založena v roce 1575 a působí v zemi už 443 let. Univerzita má sedm fakult, které se nachází jak v Leidenu, tak v hlavním městě provincie v Haagu. Univerzita poskytuje vzdělání 28 130 studentům, pracuje zde 3 345 vědeckých pracovníků a studovalo zde 16 laureátů Nobelovy ceny, v roce 2017 vydala univerzita 5656 publikací a má citační skóre o 23 % více než je světový průměr. Univerzita se umístila na 109. místě (4. místo v Nizozemsku) v rámci QS World University Ranking v roce 2018. Univerzita se zaměřuje především na oblast zdravotnictví a biologických věd. Součástí univerzity je i Leiden Medical Centre a Leiden Bio Science Park. (Universiteit Leiden, 2018)

Technická univerzita v Delftu Technická univerzita v Delftu je dle hodnocení QS World University Ranking nejlepší univerzitou v Nizozemsku (54. na světě). Univerzita se zaměřuje především na technické obory, například na strojírenství, biotechnologii, mikroelektroniku a robotiku. aj. Je také jednou z nejlépe hodnocených technických univerzit na světě. Na univerzitě studuje 21 651 studentů (2016), publikovala 6 545 publikací, pracuje zde 4 939 pracovníků a citační skóre univerzity je o 40 % více než světový průměr. Součástí univerzity je i Delft Science park a tzv. RoboValley, hub robotiky, kde spolu spolupracují start- upové společnosti a výzkumníci v oblasti robotechniky. (TU Delft, 2018a) Složkou univerzity je i nově vzniklá Green Village, která se zaměřuje na radikální inovace, které se mají zaměřovat na řešení sociálních výzev. (Green Village, 2018)

61

Univerzita Erasma Rotterdamského Univerzita Erasma Rotterdamského sídlí v Rotterdamu a zaměřuje se především na ekonomii a lékařství. V roce 2016 zde studovalo 28 047 studentů, 2 932 pracovníků, a univerzita vydala 8 427 vědeckých publikací a její citační skóre je o 56 % více než světový průměr. V rámci hodnocení QS World University Ranking se univerzita umístila na 147. místě (7. místo v Nizozemsku). Součástí univerzity je i největší lékařské středisko v Nizozemsku, Erasmus Medical Centre. (Erasmus University Rotterdam, 2018)

Evropský vesmírný výzkumný a technologický institut (Estec) Výzkumný a technologický institut Estec je součástí Evropské komické agentury (ESA) a nachází se v Noordwijku. Estec je hlavním vývojovým a zkušebním střediskem pro vesmírné technologie a vesmírné inženýrství ale také navigační a telekomunikační technologie. Pracuje zde přibližně 2500 vědeckých pracovníků. (ESA, 2018)

IHE Institut pro vodní vzdělávání IHE je největším mezinárodním centrem pro vodní vzdělávání. Ústav nabízí jedinečnou kombinaci aplikovaného, vědeckého a participativního výzkumu v oblasti vodního inženýrství v kombinaci s přírodními vědami, společenskými vědami a řízením. Institut provádí výzkum v oblastech vodního inženýrství, vodního hospodářství, životního prostředí a hygieny. (IHE Delft, 2018)

Nizozemská organizace pro aplikovaný vědecký výzkum (TNO) Nizozemská organizace pro aplikovaný vědecký výzkum má své sídlo v Delftu, Leidenu a Haagu. V Delftu se nachází 3 výzkumná centra této organizace: 1) nanolaboratoř, 2) výzkumné centrum pro separační technologie, 3) výzkumná laboratoř pro výzkum nákladově efektivní údržby domů a budov, ve které jsou testovány architektonické prvky a materiály pro budoucí využití. (TNO, 2018a) V rámci spolupráce Technické univerzity v Delftu a TNO vzniklo také v Delftu pokročilé výzkumné centrum pro kvantové výpočty a kvantový internet QuTech. (QuTech, 2018) V Leidenu se nachází také institut TNO, který provádí výzkum v oblasti biochemie a medicíny. (Leiden Bio Science Park, 2018a) V Haagu se nachází centrum TNO pro kybernetickou bezpečnost. (TNO, 2018c)

Wageningen Greanhouse Horticulture Výzkumný ústav se nachází v Bleiswijku a zabývá se výzkumem udržitelné ochrany rostlin, energeticky úsporných skleníků a měřících systémů, výzkumem skleníkových materiálů, také se zaměřuje na výzkum v oblasti odhalení včasné signalizace stresu plodin. (Wageningen University & Research, 2018b)

Leiden Bio Science park Leiden Bio Science park se rozpíná na rozloze 110 hektarů a působí zde 195 organizací (2016), jedná se o 11 vědeckých soukromých institutů (firmy AIRBUS, DuPont aj.), 10 veřejných institucí (především instituty Leiden univerzity, Leiden Medical centre), 152 firem a 22 dalších podpůrných organizací. Ze 152 firem, 106 z nich se zabývá biomedicínou nebo biotechnologiemi, jde zejména o společnosti zabývající se vývojem léků a lékařské techniky. V tomto parku najdeme nejvyšší počet biotechnologických start-upů v Nizozemsku. V parku pracuje 18 283 pracovníků (2015). Park je největší svého druhu v Nizozemsku v oblasti biotechnologií. (Leiden Bio Science Park, 2018b)

62

Delft Science Park Delft Science Park je jedním z předních míst pro výzkum a vývoj v Evropě, sídlí zde podniky, které jsou propojeny s výzkumnými ústavy TU Delft. Sídlí zde více než 200 národních a mezinárodních společností ale také start-upů v inkubátoru YES! Delft. Firmy působící v parku se zaměřují především na technologie, nanotechnologie, umělou inteligenci, robotiku a strojírenství. Mezi nejvýznamnější společnosti, jenž sídlí v parku řadíme Applikon Biotechnology, VSL, Exact a 3M. (TU Delft, 2018b)

V roce 2015 bylo 16, 3 % všech holandských patentů registrováno v regionu Jižní Holandsko (1159 patentů). V roce 2014 to bylo 1142 patentů, průměrný růst mezi těmito roky byl 1,5 %, viz tabulka č. 8. Region Jižní Holandsko je hned po regionu Severní Brabantsko region s největší patentovou aktivitou v Nizozemsku. V rámci všech evropských regionů, se region Jižní Holandsko umístil na 17 místě. (European Patent Office Annual Report 2015, 2016) Tabulka č.8: Patentová výkonnost regionu Jižní Holandsko 2015 % 2014 Růst (%) Jižní Holandsko 1159 16,3 1142 1, 5 Zdroj: European Patent Office Annual Report 2015, Country profile: Netherlands, 2016

5.3. Aktivita výzkumu a vývoje

Provincie Jižní Holandsko má silný inovační potenciál díky své obchodní činnosti, protože v rozvoji inovací hraje stále větší roli znalostní infrastruktura a podnikatelské služby. Celkové výdaje na výzkum a vývoj v roce 2015 byly nejvyšší ze všech provincií a dosahovaly výše 3 168 mil. eur, což je 23,1 % souhrnných vnitrostátních výdajů na VaV ve stejném roce a 2,19 % regionálního HDP. Výdaje na VaV mají v provincii zvyšující se tendenci, jak je zaznamenáno v tabulce č.9. Výdaje v přepočtu na obyvatele jsou ve všech letech vyšší než národní průměr a výdaje investované v letech 2011 a 2013 podnikatelským sektorem tvořily cca ½ všech výdajů. (Eurostat, 2018b) Tabulka č. 9: Výdaje na výzkum a vývoj regionu Jižní Holandsko Výdaje na VaV v Výdaje na VaV Výdaje na VaV Rok %HDP podnikatelském (mil. eur) per capita sektor (mil. eur) 2011 2 647, 280 750,3 1,94 1 255, 520 2013 2 788, 973 782,6 2,02 1 377, 414 2015 3 168, 092 880 2,19 x Zdroj: Eurostat, 2018

Jižní Holandsko má silný inovační potenciál také díky vysoké úrovni VaV. Inovace v Jižním Holandsku jsou dle de Bruijna (2004) řízeny lidskými zdroji, především vysoce vzdělanou pracovní sílou, a vysokou úrovní výzkumu a vývoje a podílů zaměstnanců ve výzkumu a vývoji k celkovému počtu zaměstnanců, který je mnohem vyšší než v jiných částech země. Leydesdorf a kol. (2006) klasifikují Jižní Holandsko jako vedoucí region EU v oblasti služeb založených na znalostech.

Vysoké výdaje do VaV souvisí i s existencí firem v regionu, které provádějí výzkumné a vývojové aktivity a investují do VaV. Osm firem, které sídlí v regionu Jižní Holandsko bylo zařazeny do žebříčku nejvíce investujících společností, který je každoročně sestavován organizací Technisch Weekblad. Nejvíce investuje společnost KPN (438 mil euro,) Janssen Biologics (318 mil. euro) Royal Dutch Shell

63

(314,9 mil. euro), Royal DSM (222 mil. eur), Rijk Zwaan (76 mil. eur), Lely Groep (28,1 mil. eur), Royal IHC (23,1 mil. eur), Priva (14,4 mil. eur). (Regiomonitor, 2017) Rozmanitost těchto společností ilustruje inovační sílu silných odvětví v regionu a naznačuje, že i zde existuje mnoho příležitostí pro meziodvětvové inovace. V regionu se také nachází velké množství rychle rostoucích společností tzv. scale-ups. Jedná se o firmy, které vykazují za období tří let alespoň 20 % ročního růstu tržeb a mají alespoň 10 zaměstnanců. Jde celkově o 658 společností, 20,4 % z celkového množství společností, což je po Severním Holandsku největší množství v Nizozemsku. (Snelgroeiende bedrijven stadsregio Rotterdam, 2016). Region je v tomto směru lídrem v Nizozemsku, nabízí tak inovativní prostřední pro ambiciózní a inovativní podnikatele.

V provincii pracovalo v roce 2005 10 654 výzkumných pracovníků, kteří kromě univerzit působili i ve veřejných a soukromých výzkumných a vývojových centrech. Počet těchto pracovníků se každoročně zvyšuje, jak ukazuje graf č.8. V roce 2015 se zvýšil počet pracovníků na 18 170, během deseti let došlo až k 40 % nárůstu. (Eurostat, 2018e)

Graf č.8: Počet výzkumných pracovníků regionu Jižní Holandsko

20000 15000 10000 5000 0 2005 2011 2013 2015

Počet výzkumných pracovníků

Zdroj: Eurostat, 2018

Jak udává tabulka č.10, procento obyvatel v letech 30-34 s ukončeným terciárním vzděláváním se neustále zvyšuje. V roce 2000 se jednalo o 1/7 všech občanů ve věku 30-34 let, od roku 2015 jde již 40 % obyvatel. Provincie v tomto směru mírně zaostává za celostátním průměrem, pokud jde o počet lidí ve věku 30-34 let, kteří dokončili nějakou formu terciárního vzdělávání. (Eurostat, 2018c) Tabulka č. 10: % populace s terciárním vzděláváním ve věku 30-34 let v regionu Jižní Holandsko Rok 2000 2005 2010 2015 2016 %populace s terciárním 15,9 20,7 23,4 38,7 40,1 vzděláním Zdroj: Eurostat, 2018

5.4. Inovační politika a její nástroje

Důležitým strategickým dokumentem v rámci inovační politiky regionu je Rámcová dohoda 2015- 2019, která nastiňuje vývoj regionu do budoucna. V dohodě definovala provincie Jižní Holandsko svůj cíl: stát se chytřejším, čistším a silnějším regionem. Na tuto dohodu dále navazuje Strategie Jižního Holandska 2016-2019. Strategie přichází s čtyřmi cíli: Jižní Holandsko bude inovativní metropolitní deltou, Jižní Holandsko bude usilovat o přechod na kruhovou ekonomiku, Jižní Holandsko bude inovativní a udržitelné v rámci potravinového řetězce, Jižní Holandsko bude spojené s Evropou a bude podporovat udržitelnou mobilitu a dopravu. Na strategii navazují jednotlivé dílčí cíle, priority a akční

64 plány a konkrétní programy zaměřené na podporu regionu. (Regional Innovation Monitor Plus: Zuid- Holland, 2018)

V regionu působí Regionální rada Zuidvleugel a agentura Innovation Quarter. Agentura Innovation Qartuer (IQ) má za úkol posilovat regionální ekonomiku a podporovat inovační potenciál provincie. IQ financuje inovační a rychle se rozvíjející společnosti, pomáhá zahraničním firmám usilujícím o usazení v regionu a organizuje partnerství mezi inovačními podnikateli, znalostními institucemi a vládními organizacemi, řadíme ji jako úspěšný příklad aplikace konceptu trojité šroubovice. Pro podporu začínajících podniků využívá agentura tři fondy: IQCapital nabízí rizikový kapitál mladým technologickým společnostem a malým a středním podnikům s cílem přinést inovace na trh (80 mil. eur), UNIIQ, proof of concept fond pro financování počáteční fáze rozvoje firem (22 mil. eur) a ENERGIIQ, fond pro rozvoj nových technologií, které vedou ke snížení emisí CO2 (35 mil. eur). (Innovation Quarter, 2018)

Koncept triple helix je dále aplikován v rámci Regionální rady Zuidvleugel, která sdružuje znalostní instituce, průmysl a vládu a zaměřuje se na stimulaci inovačního podnikání a výzkumu. (Economic Board Zuid-Holland, 2018) Partneři, kteří jsou sdruženi v Regionální radě se zaměřují na iniciativy a investice do pěti priorit, mezi něž patří: 1) zlepšení vnitřní a mezinárodní konektivity, 2) transformace směrem k "budoucí ekonomice" se zaměřením na podporu inovací prostřednictvím vědeckých parků a živých laboratoří, 3) politika trhu práce, která odpovídá hlavním ekonomickým podnětům, 4) podněcování využívání obnovitelné energie, 5) zvýšení atraktivity talentů a investorů. Regionální rada také vypracovala ekonomickou agendu regionu Zuidvleugel (Koers2020). V rámci této agendy se provincie chce zaměřit na stimulaci inovačního podnikání a výzkumu. Ekonomická agenda se zaměřuje na témata: branding, inovace, konektivitu a energii, pracovní místa a vzdělávání a staví na velkých společenských výzvách vymezených Evropskou komisí, jako je zelený chemický průmysl, inteligentní a čistá mobilita a potravinová bezpečnost. (Regional Innovation Monitor Plus: Zuid-Holland, 2018)

Jednotlivé firmy mohou také využívat různé inkubátory a inovační centra, které fungují za účelem podpory vzniku a šíření inovací. Jde například o YES! Delft, Cambridge inovační centrum (CIC) v Rotterdamu, Podnikatelské centrum Erasmus (ECE), BioPartner Centrum Leiden, RDM Rotterdam, ESA BIC.

YES! Delft je největším evropských technologickým inkubátorem, který se zaměřuje na technologické start-upy v oblasti čistých technologií, umělé inteligence, robotiky. Podporuje začínající podniky například v akceleračních programech, inkubátor také poskytuju podporu a prostory pro jednotlivé firmy. Během své existence podpořil více než 200 technologických start-upů. (YES! Delft, 2018) Podnikatelské centrum Erasmus (ECE) nabízí školení v oblasti podnikání – od strategického vedení, podnikatelského financování, řízení inovací, ekonomiky podnikání a firemního podnikání. ECE kampus má rozlohu 10.000 m2 a během svého působení podpořilo podnikatelské centrum 100 inovativních společností. ECE také monitoruje a zkoumá počáteční a růstové faktory firem a každoročně prezentuje své výsledky. Pro podporu podnikání využívá centrum různé programy, např. program Get Started, PortXL – start-up akcelerátor pro firmy v oblasti námořnictví a program Crosspring pro software společnosti či program Startup Floor. (ECE, 2018) Cambridge Innovation Center (CIC Rotterdam) nabízí prostory start-upům společně s vedením a poradenstvím v oblasti strategií, osobního rozvoje, výzev, kterým společnosti budou čelit. (CIC, 2018) ESA Business Incubation Centre (BIC) v Noordwijku je určené pro podnikatele kteří usilují o realizaci svých inovativních podnikatelských nápadů a technologií v oblasti vesmírného inženýrství. ESA BIC Noordwijk je součástí celoevropské

65 sítě BIC, které byla zřízena s cílem posílit podnikání na evropské úrovni. (ESA Business Incubation Centre, 2018) RDM Rotterdam nabízí prostory pro inovativní firmy v oblasti lodního průmyslu a námořnictví. (RDM Rotterdam, 2018) Bio Partner Centrum Leiden je inkubátorem v rámci Leiden Bio Science Parku, který nabízí prostory firmám v oblasti věd o životě a firmám, které provádějí výzkum specificky zaměřený na vývoj léčiv a vakcín. (Bio Partner Centre Leiden, 2018)

Provincie Jižní Holandsko je také součástí Vanguard iniciativy2, která posiluje přeshraniční spolupráci s dalšími regiony. Regiony v rámci této iniciativy spojuje politický závazek zapojit se do spolupráce zaměřené na růst na základě kombinovaní silných stránek regionů spojených s prioritami EU. Tyto regiony se zavázaly k uplatňování principů a priorit inteligentní specializace s cílem podpořit ambice EU v oblasti inovací a průmyslové politiky. V rámci této iniciativy dochází k rozvoji meziregionální spolupráce a víceúrovňové správy na podporu klastrů a regionálních ekosystémů zaměřených na inteligentní specializaci v prioritních oblastech, které mají za účel zvýšit konkurenceschopnost daných regionů a řešit jejich společné výzvy. (Vanguard Initiative, 2018)

V rámci provincie také dochází i k hodnocení inovační aktivity a na základě společné iniciativy Regionální rady Zuidvleugel, provincie Jižní Holandsko, Rotterdamsko-haagské metropolitní oblasti a agentury InnovationQuarter pravidelně zveřejňuje Regionální rada Ekonomický monitor Jižního Holandska, naposled zveřejněný v roce 2017. (Regiomonitor, 2017)

5.5. Faktory úspěchu

Za rozmachem inovačního systému regionu Jižní Holandsko stojí především aktivita dvou výrazných regionálních subjektů Regionální rady Zuidvleugel a agentury Innovation Quarter, které se zabývají podporou inovačního potenciálu provincie. Agentura Innovation Quarter také podporuje začínají podniky pomocí svých třech inovačních fondů. Regionální rada Zuidvleugel se snaží sdružovat jednotlivé aktéry v provincii a na základě konceptu triple helix stimulovat inovační podnikání a výzkum. Úspěch regionu také souvisí s aktivitou provincie, která se v rámci dokumentu Strategie Jižního Holandska 2016-2019 zaměřuje na podporu vzniku inovativního metropolitního regionu. Politické vedení si tak uvědomuje, že orientace jen na tradiční petrochemický průmysl by mohla vést k efektu technologického lock-in, a proto se strategie zaměřuje na podporu nových sektorů. Jednotlivé firmy mohou také využívat různé inkubátory a inovační centra, které fungují za účelem podpory vzniku a šíření inovací v regionu, jedná se například o YES! Delft a Cambridge inovační centrum (CIC) v Rotterdamu. Provincie se také zaměřuje na regionální přeshraniční spolupráci a je členem Vanguard iniciativy. Pravidelný monitoring regionálních inovačních aktivit je rovněž velmi důležitý pro sledování úspěchu regionu a kontrolu uplatňování strategie provincie.

Úspěch regionu z hlediska jeho inovační výkonnosti je do značné míry způsoben spolupráci jednotlivých firem, které se sdružují v klastrech. Klastrová aktivita v regionu je významná a má vliv na inovační procesy v něm, najdeme zde pět důležitých klastrů např. petrochemický klastr a klast Mainport, zabývající se logistikou. V provincii sídlí také velké množství výzkumných center, ale také soukromých výzkumných center firem Unilever, Shell či Royal DSM, což má vliv i na množství výdajů na VaV poskytnutých soukromým sektorem. Ve sledovaných letech bylo v regionu poskytnuto soukromým sektorem cca 50 % prostředků na VaV. Jižní Holandsko má silný inovační potenciál také díky vysoké

2 Iniciativa vznikla v roce 2012 a nyní je její součástí 32 evropských regionů. 66

úrovni výdajů na VaV celkově, tyto výdaje jsou totiž nejvyšší v zemi. V regionu sídlí i tři významné univerzity a také největší biotechnologický park v Nizozemku.

Jižní Holandsko vykazuje silný inovační potenciál také díky vysoké obchodní aktivitě, především protože zde najdeme rotterdamský přístav a velké množství významných firem například firmu DSM a Siemens. Inovačním lídrem v regionu je firma Shell, která v roce 2016 investovala 315 mil. eur do výzkumu a vývoje, firma také sdružuje ostatní firmy do petrochemického klastru v provincii a má zde své výzkumné centrum.

67

6 REGION SEVERNÍ BRABANTSKO Provincie Severní Brabantsko je druhou největší provincií v Nizozemsku (4913, 38 km2, tvoří zhruba 14,6 % plochy Nizozemska). Provincie se nachází na jihu země a sousedí s provinciemi Limburg, Zeeland, Jižní Holandsko a Gelderland, region také sousedí na jihu s Belgií. Hlavním městem provincie je 's-Hertogenbosch. K dalším významným městům této oblasti patří Breda, Eindhoven a Tilburg. V rámci Nizozemska a Evropy je region Severní Brabantsko uznáván jako silný region z hlediska výzkumu, vývoje a inovací s výrazným technologickým profilem. Region je také prezentován jako rychle rostoucí region, jehož inovační systém je ovlivněný spoluprací mezi průmyslem, univerzitami, znalostními institucemi a vládou. (Boekholt a Jager, 2009). Na základě hodnocení inovační výkonnosti regionů se provincie pravidelně umisťuje na předních pozicích. Poslední hodnocení zařadilo region na příčku inovačního leadera. (European Innovation Scoreboard, 2017) Největší hnací oblastí v regionu je okolí města Eindhoven, které se také nazývá Brainport. Tato část provincie vydává vysoké výdaje na výzkum a vývoj, značná část těchto výdajů pochází ze soukromého sektoru. (Boekholt a Jager, 2009) Region Brainport byl v roce 2011 zvolen "nejchytřejším regionem ve světě". (Univers, 2011) Forbes prohlásil město Eindhoven v roce 2013 "nevynalézavějším" městem na světě. (Forbes, 2013) Dolfsma a Leydesdorff, (2008) hovoří o existenci inovačního komplexu kolem města Eindhoven, tento komplex se zaměřuje na elektroniku, optiku, počítačovou technologii a zpracování informací.

V provincii žije 2, 498 749 milionu obyvatel (14,7 % obyvatel země), provincie je tedy třetí nejpočetnější provincii v zemi. Od počátku 90. let vzrostl počet obyvatel regionu o 309 tis. Průměrně každým rokem vzrostl počet obyvatel o 11 tis. Největší nárůst obyvatelstva se odehrál v 90. letech, během období 1990-2001, poté počet obyvatel přibýval ale ne tak rychle jako v předchozích letech. Provincie zažila opětovný růst během letech 2011-2016, jak znázorňuje graf č. 9. (Eurostat, 2018d) Graf. č. 9: Vývoj počtu obyvatel v regionu Severní Brabantsko

2600000 2500000 2400000 2300000 2200000 2100000 2000000 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016

Vývoj počtu obyvatel v regionu Severní Brabantsko

Zdroj: Eurostat, 2018

6.1. Socioekonomická charakteristika

S regionálním HDP v hodnotě 107 888 mil. eur v roce 2016 byla provincie odpovědná za 15,4 % HDP Nizozemska. Průměrná roční míra růstu regionálního HDP činila během období 2010-2016 2,45 %. Nejvyšší růst nastal v letech 2014-2016. V roce 2015 vzrostl regionální HDP o 4,4 mil. eur. Graf č.10 ukazuje porovnání regionálního HDP ve vybraných letech. Na základě porovnaných dat můžeme vidět, že ekonomika provincie je více cyklicky citlivá než ekonomika Jižního a Severního Holandska. Během krize byla ekonomika větší měrou zasažena ale také se rychleji zotavila. Regionální HDP v přepočtu na obyvatele regionu 43 058 eur je mírně nad průměrem Nizozemska. Největší nárůst HDP na osobu zažila provincie v roce 2015 a také v roce 2016. (Eurostat, 2018a) Vše zachycuje graf č.11. Míra

68 nezaměstnanosti 5,3 % regionu, leží pod průměrem Nizozemska (6,0%) a EU28 (8,6%). (Eurostat, 2018f) Graf č.10: Regionální HDP – Severní Brabantsko (mil. eur)

110000 105000 100000 95000 90000 85000 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016

Regionální HDP v mil. eur

Zdroj: Eurostat, 2018 Graf č.11: Regionální HDP per capita - Severní Brabantsko (euro)

44000 42000 40000 38000 36000 34000 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016

Regionální HDP per capita

Zdroj: Eurostat, 2018

Z hlediska ekonomiky regionu je velmi důležité zmínit historii provincie jako takové. Průmyslový základ regionu byl položen na konci 19. století (v roce 1891) založením firmy Philips a také v roce 1928, kdy byla vybudována společnost DAF. Kromě těchto velkých firem v provincii sídlilo velké množství malých a středních podniků, které byly s těmito giganty silně propojeny. (Boekholt a Jager, 2009)

Firma Philips, která se nejprve orientovala na výrobu žárovek, si během deseti let svého působení vydobyla pozici největšího průmyslového zaměstnavatele v zemi. (Klímová a Žítek, 2012) Firma Philips už v roce 1914 založila svou první technologickou a výzkumnou laboratoř: „NatLab“, která se zaměřovala na produktové inovace. Firma od roku 1916 začala rozšiřovat a diverzifikovat své produktové portfolium, svou tvorbou orientovala i na výrobu rentgenových zařízení, radiotechniku, elektroniku a elektrotechniku. Během 40.-50. let 19. století se firma začala zabývat zdravotnictvím a medicínskou technickou, v roce 1949 představila první Sychrocyclotron, který se zaměřoval na léčbu maligních nádorů. V současné době se společnost soustřeďuje na výrobu zdravotnické techniky, elektroniky a elektrotechniky. (Philips, 2018)

Společnost DAF nebyla na trhu takovým lídrem jako firma Philips, její role v regionu ale byla a je klíčová. Nejprve se firma zabývala opravou kanálových člunů, které v Eindhovenu zastavovaly, později v roce 1933 se firma začala zaměřovat na výrobu přívěsů a návěsů a v roce 1936 firma ovládla trh s vynálezem kontejnerového přívěsu. Největší rozmach zažila firma DAF v průběhu 50. let minulého století, kdy vyráběla nákladní automobily, na jejichž výrobu se firma zaměřuje dodnes. (DAF Trucks, 2018)

69

Během 80. a 90. let minulého století se ale obě firmy začaly potýkat se strukturálními problémy a vykazovat slabé hospodářské výsledky na základě kterých docházelo k propouštění zaměstnanců. Firma Philips v roce propustila 36 tisíc zaměstnanců a snížila počet oborů ve kterých působila. Situace v regionu byla v těchto letech velmi kritická. (Boekholt a Jager, 2009)

Firma Philips prodělala na začátku 90. let restrukturalizaci, její výrobní aktivity v regionu byly minimalizovány a přesunuty do jiných zemí. Její centrum v regionu je v současné době především důležitým místem pro provádění výzkumu a vývoje. DAF nakonec zbankrotovala ale díky obav politiků ohledně uzavření firmy a dopadu na region, byla firma zachráněna finanční injekcí za pomoci národních i regionálních fondů a veřejných prostředků. Politici se především obávali multiplikačního efektu, v momentě, pokud by došlo k uzavření firmy DAF by mnoho dodavatelských firem sídlících v regionu bylo nuceno zavřít svou činnost, protože jejich výroba navazovala na poptávku firmy DAF. Tato situace upozornila místní aktéry k existenci problému závislosti místních firem na velkých ekonomických subjektech. Zaměřili se tedy na tvorbu nové strategie, v rámci, které by se region orientoval na podporu vytváření úspěšných klastrů, jež by byly schopné světové konkurence a tím by docházelo k snížení jejich závislosti na velkých firmách. (Boekholt a Jager, 2009).

Tyto dvě firmy, které ovlivnily průmyslovou strukturu provincie a také její dění v minulosti a výrazně přispěly k rozvoji regionu a působí v něm i nadále. V provincii ale také působí firmy zaměřené na automobilový průmysl (město Helmond), vědy o živé přírodě (zdravotnické zařízení, biotechnologie) soustředící se především v městě Den Bosch, informační a komunikační technologie (mikroprocesorová a nanoelektronika, vestavěné systémy), různé formy elektroniky v Eindhovenu a biobázová ekonomika se soustředí v Bergen op Zoom. Region je také silný v oblasti energie, životního prostředí a dopravy a různých forem polymerní elektroniky a technologie materiálů (včetně textilií a povlaků). (Lagendijk a Boekema, 2008) V městě Eindhoven sídlí velké množství špičkových technologických společností. Jedná se například o firmu ASML, předního světového výrobce sterilizačních destiček, velký konglomerát strojního průmyslu; skupinu VDL, výrobce středních čipů (NXP), Océ výrobce tiskařského hardware, firma DSM zabývající se chemickým průmyslem, polymery a firma FEI, výrobce elektronových mikroskopů. V provincii také působí velké množství start-upů. (Regional Innovation Monitor Plus: Noord Brabant, 2018).

Silnou stránkou regionu jsou i světové klastry, které na jeho území působí. V provincii působí šest významných klastrů sdružujících firmy v oblastech high-technologií a inteligentních materiálů (Hi-Tech Software Cluster), potravinářství & výživy (Food Tech Brainport), sportovních inovací (Sports & Technology), zdravotnictví, věd o živé přírodě, technologií (Cooperation Slimmer Leven 2020) a automobilového průmyslu (Automotive NL). (European Cluster Collaboration platform, 2018)

Automotive NL je klastr v oblasti automobilového průmyslu, mobility, byl založen v roce 2011 a má více než 170 členů, mezi nimi i výše zmíněnou firmu DAF. (Automotive NL, 2018) Slimmer Leven 2020 je klastr soustředící se na oblast zdravotnictví, e-zdravotnictví a medicínské techniky a součástí klastru je 80 společností například Philips Healthcare. (Slimmer Leven 2020, 2018) Klastr Brainport Industries tvoří 100 společností, například TBP electronics, Nobleo Technology, Bestronics aj. jde o sdružení společností které navrhují, vyvíjí a vyrábí, pokročilé, přesné a inteligentní high-tech zařízení. (Brainport Industries, 2018) Food Tech Brainport je poměrně malý klastr, který tvoří cca 10 společností (Food & Fresh, Foodwork aj.) jedná se o firmy, které se zabývají technologiemi používanými při zpracování rostlinného odpadu, prodloužením doby trvanlivosti a oddělením surovin nebo odpadních toků. (Food Tech Brainport, 2018) Sports & Technology klastr se zabývá inovacemi v oblasti sportu a vitality, sdružuje 51 organizací. (Sports and Technology, 2018)

70

Automobilový areál Helmond V regionu se také nachází automobilový areál Helmond. Automobilový areál v Helmondu je národním a mezinárodním hotspotem pro automobilovou dopravu a inteligentní a ekologickou mobilitu a s nimi další spojené obory např. elektroniku, informatiku, mechanické inženýrství aj. V kampusu působí 30 firem (Altran, ARN, Team Fast), nachází se zde 25 laboratoří a testovacích zařízeních. (Automotive Campus, 2018)

Pivot Park Pivot Park se nachází ve městě Oss, jde o areál zaměřující se na biologii a vědy o přírodě, který zahájil svou činnost v roce 2012 jako iniciativa farmaceutické společnosti MSD. V parku sídlí farmaceutické společnosti, firmy zabývající se výzkumem nových léků nebo medicínské techniky, jde například o PharmaCytics, společnost, která se zaměřuje na výzkum léků, jenž využívají potenciál proteinů. V parku v současnosti působí 45 společností. (Pivot Park, 2018)

Green Chemistry kampus Green Chemistry Campus v Bergen op Zoom se zaměřuje na materiály a chemikálie pro stavební a obalový průmysl. V areál sídlí 9 firem například společnost SABIC, největší světový producent methanolu a třetí největší producent polyethenu. (Green Chemistry Campus, 2018)

6.2. Infrastruktura výzkumu a vývoje

V provincii Severní Brabantsko působí dvě významné univerzity v Eindhovenu a v Tilburgu, univerzita v Eindhovenu se zaměřuje na technologické obory, naopak na univerzitě v Tilburgu převažují humanitární a společenské obory. V provincii také působí významné univerzity aplikovaných věd, jde například o Fontys Hogeschoole, Avans Hogeschoole, NHTV Breda a Hogeschoole Den Bosh. V regionu také sídlí Design Academy Eindhoven. Najdeme zde i významná výzkumná centra: Holst centrum (veřejno-soukromý výzkumný ústav elektroniky), Nizozemskou organizaci pro aplikovaný vědecký výzkum (TNO) v Eindhovenu, Helmondu a Bredě či Centrum pro výzkum energetiky (ECN). Místo, kde dochází k největší koncentraci výzkumu je vysokoškolský areál v Eindhovenu, který je úzce spojen s firmou Philips. (Regional Innovation Monitor Plus: Noord Brabant, 2018)

Technologická univerzita v Eindhovenu Technologická univerzita v Eindhovenu se zaměřuje především na výzkum ve třech strategických oblastech: energetice, zdravotnictví a inteligentní mobilitě. Univerzita byla založena v roce 1956 a dnes zde studuje 12 472 studentů a působí zde 2012 vědeckých pracovníků, kteří publikovali v roce 2016 2315 vědeckých publikací. Univerzita se umístila na 104. místě v rámci QS World University Rankings (3. místo v Nizozemsku). Součástí univerzity je High-tech Campus, kde působí velmi známý Holandský polymerační institut či Centrum pro translační molekulární medicínu. Na univerzitě vzniklo 29 spin-off společností. (University Of Technology Eindhoven, 2017)

Tilburg univerzita Univerzita v Tilburgu se umístila na 357. místě (12. místo v Nizozemsku) na základě QS World University Rankings, studuje zde 13 050 studentů a na univerzitě působí 934 vědeckých pracovníků, kteří v roce 2016 publikovali 1 597 vědeckých publikací. Univerzita se zaměřuje především na humanitární a společenské obory (např. na právo, ekonomii, teologii, sociální a behaviorální vědy) a výzkum, který má za cíl především porozumět společnosti jako takové. (Tilburg University, 2018)

71

Design Academy Eindhoven Akademie designu je poměrně malá, úzce profilovaná instituce, která se specializuje na umění a design, konkrétně na informační, kontextuální, sociální design, design psaní a kurátorství. Univerzita byla založená v roce 1947 a je celosvětově proslulou z hlediska umění a designu, působí zde jako lektoři špičky ve svém oboru. V roce 2016 zde studovalo 717 studentů. Akademie je velmi selektivní institucí během přijímání studentů je úspěšných jen 30 % přihlášených. (Design Academy Eindhoven, 2018)

Holst centrum Holst Centrum je nezávislé soukromo-veřejné centrum výzkumu a vývoje, které bylo založeno v roce 2005 a je podporováno regionální a národní vládou. Centrum se zabývá výzkumem technologií pro bezdrátové autonomní senzory a flexibilní elektroniku. Svým zaměřením prostupuje do více odvětví např. medicíny, elektroniky, mobilních zařízení, optiky a internetu věci. Holst centrum spolupracuje s průmyslovou a akademickou sférou, působí zde 200 zaměstnanců a v rámci podpory otevřených inovací spolupracuje centrum s více než 40 firmami např. s firmou DUPONT, Henkel. (Holst Centre, 2018)

Centrum pro výzkum energetiky (ECN) Centrum pro výzkum energetiky je největším energetickým výzkumným ústavem v Nizozemsku. ECN vyvíjí nové technologie, inovativní řešení a vede výzkum s cílem usnadnit přechod k udržitelnému řízení energetiky. Úřad má pobočky v Amsterdamu, Pettenu vše v rámci provincie Severního Holandska ale také v Eindhovenu. (ECN, 2018a) ECN v Eindhovenu se zaměřuje na solární energie, větrné energie, biomasu, výzkum udržitelné technologii procesů a tepla. ECN vyvíjí technologie umožňující přechod k udržitelnému energetickému systému. Zvláštní pozornost je věnována snížení poptávky po energiích prostřednictvím energetické účinnosti, výrobě energie pomocí udržitelných zdrojů a účinným a čistým využíváním fosilních paliv (tzv. Trias energetica). (ECN, 2018b)

Nizozemská organizace pro aplikovaný vědecký výzkum (TNO) TNO má v provincii pobočky v Eindhovenu, Helmondu a Bredě. Výzkumné centrum v Helmondu se zabývá výzkumem v oblasti automobilového průmyslu, především bezpečností či technologiemi souvisejícími s pohonnými hmotami nebo také automaticky řízenými vozidly. (TNO, 2018d) V Eindhovenu se nachází tři pobočky tohoto centra: Catalyst, zabývající se biotechnologiemi a biochemií, centrum Solliance, jenž se soustřeďuje na solární energetiku a také High-Tech Centrum zabývající se technologiemi. (TNO, 2018b) V Bredě působí TNO Dinalog, institut zabývající se logistikou a inovacemi v logistickém sektoru. (DINALOG, 2018)

High Tech kampus v Eindhovenu Kampus vznikl v roce 1998, nechala jej vybudovat firma Philips (pod názvem Philips High Tech Campus) jako jediné místo pro všechny své národní aktivity v oblasti výzkumu a vývoje, které by fungovalo na základě spolupráce s Technologickou univerzitou v Eindhovenu. Tento přístup se ukázal jako velmi úspěšný, atmosféra otevřenosti a soustředění špičkových znalostí vedla k větší interakci mezi výzkumníky různých technických oborů. Sdílení znalostí a vzájemných zkušeností podněcovalo k výrazné podpoře inovační kapacity organizací. Za účelem dosažení větších synergických výsledků a dalšího urychlení tohoto procesu se společnost Philips rozhodla v roce 2003 otevřít kampus dalším technologickým společnostem. Výsledkem byl masivní růst a řada inovativních společností – velkých i malých – se chtěla stát součástí tohoto hotspotu výzkumu a vývoje. V roce 2012 společnost Philips prodala kampus nezávislé organizaci Ramphastos Investments. Nyní v kampusu působí 160 společností

72

(Philips, NXP, IBM, Intel aj.) a zhruba 11 000 výzkumných pracovníků. (High Tech Campus Eindhoven, 2018)

High Tech Campus je ústředním bodem spolupráce v oblasti technologických inovací, právě díky vysoké koncentraci znalostí na jednom místě a otevřené atmosféře, v níž spolupracují výzkumní pracovníci a společnosti. To jim pomáhá rozvíjet nové technologie v kratším čase, takže je mohou podniky rychleji zavádět. Díky spolupráci univerzit i výzkumných center a vývojových středisek firem vzniká v regionu velké množství patentů. (Regional Innovation Monitor Plus: Noord Brabant, 2018) V regionu Severní Brabantsko bylo v roce 2015 podáno 3381 patentů, tedy skoro polovina všechno patentů v rámci Nizozemska (47,4 %) a v mezinárodním meřítku je Severní Brabantsko jedním z prvních regionů v počtu udělených patentů, viz. tabulka č. 11. Hlavním producentem těchto patentů je firma Philips a na ní navázané společnosti, například v roce 2015 podala firma Philips 2 402 patentů (71 % patentů v regionu, 34 % patentů v zemi), například firma DSM podala v roce 2015 „jen“ 760 patentů. (European Patent Office Annual Report 2015, 2016) Tabulka č. 11: Patentová výkonnost regionu Severní Brabantsko

2015 % 2014 Růst % Severní 3381 47,7 3226 4,8 Brabantsko Zdroj: European Patent Office Annual Report 2015, Country profile: Netherlands, 2016

6.3. Aktivita výzkumu a vývoje

Výdaje na výzkum a vývoj činily v roce 2015 2 836 mil. eur a tvořily 1/5 výdajů na VaV v zemi (20,7 %). Výdaje na VaV v regionu neustále stoupají, viz. tabulka č. 12. Výdaje také tvoří největší podíl na HDP v rámci všech sledovaných provincií, v roce 2015 to bylo 2,78 %. Region tak jako jediný splňuje národní cíl země v oblasti VaV (2,5 %). Region má největší výdaje na VaV per capita (1 139,9 euro) i zaměstnanost ve VaV (34 747 pracovníků) ze všech regionů v Nizozemsku. (Eurostat, 2018b) Téměř 50 % veškerých soukromých výdajů na výzkum a vývoj se realizuje v této provincii. (Lagendijk a Boekema, 2008) Data, která by potvrzovala tento fakt jsou ale na Eurostatu nedostupná.

Největšími investory do VaV v rámci soukromého sektoru je firma Philips, ta investovala v roce 2016 820 mil. euro (nejvíce v celém Nizozemsku) a také firma ASML, která investovala 744,4 mil. euro a firma NXP s investicí 236,9 mil. euro., DAF Trucks (136,8 mil. eur), VDL Group (90,5 mil. euro), Marel Stork poultry processing BV (25 mil. eur), Neways (13,4 mil euro), Sioux (10,3 mil. eur). (Regiomonitor,2017) V provincii se také nachází 526 rychle rostoucích společností, tzv. scale-ups, 16,3 % Nizozemska. (Snelgroeiende bedrijven in Noord-Brabant, 2016) Firmy, které se nachází v areálu Hi- tech kampusu v Eindhovenu jsou odpovědné za takřka všech 40 % všech patentových návrhů. (Abreu a kol., 2011). Dle analýzy Dolfsmy a Leydesdorffa (2008) se jedná především o patenty v oblasti biotechnologií, farmaceutiky a elektroniky. Tabulka č.12: Výdaje na výzkum a vývoj Severní Brabantsko Výdaje na VaV v Výdaje na VaV Výdaje na VaV Rok %HDP podnikatelském (mil. eur) per capita sektor (mil. eur) 2011 2 322, 162 946,2 2,41 x 2013 2 535, 430 1 026,1 2,62 x 2015 2 836, 974 1 139,9 2,78 x Zdroj: Eurostat, 2018

73

V regionu působilo v roce 2005 19 128 výzkumných pracovníků, kteří kromě univerzit působili i ve veřejných a soukromých výzkumných centrech. Počet vědeckých pracovníků se každoročně zvyšuje, jak ukazuje graf č. 12. V roce 2015 počet vědeckých pracovníků vzrostl na 24 747. Během deseti let tak došlo téměř k 30 % nárůstu. (Eurostat, 2018e) Graf č.12: Počet výzkumných pracovníků regionu Severní Brabantsko

30000

20000

10000

0 2005 2011 2013 2015

Počet výzkumných pracovníků

Zdroj: Eurostat, 2018

Úroveň terciárního vzdělávání ve věku 30-34 let v Severním Brabantsku se v posledních letech pomalu zvyšovala a v roce 2016 dosáhla 44,5 %. To je těsně pod holandským průměrem 45 ,7 % a výrazně nad průměrem EU28 o 39 %. Spolu s technologických pokrokem regionu docházelo i ve sledovaných letech k nárůstu terciárního vzdělávání. Během let 2000-2016 provincie zaznamenala 50 % nárůst v počtu populace s terciárním vzděláním, viz. tabulka č. 13. (Eurostat, 2018c). Tabulka č. 13: % populace s terciárním vzděláváním ve věku 30-34 regionu Severní Brabantsko

Rok 2000 2005 2010 2015 2016 % populace s terciárním 20,2 31,9 37,5 44,1 44,5 vzděláním Zdroj: Eurostat, 2018

6.4. Inovační politika a její nástroje

Krize regionu v 90. letech, která vedla k restrukturalizaci firmy Philips a také k bankrotu a záchraně firmy DAF ovlivnila inovační politiku provincie na následující období. Místní zástupci si během krize uvědomili závažnost situace, kdy se v plné síle ukázala nebezpečná závislost místních dodavatelů na velkých firmách, a proto se nová strategie rozhodla danou problematiku řešit. Jejím cílem bylo podpořit malé a střední podniky, které se budou umět zapojit do světových inovační sítí a zároveň aby tyto podniky byly nezávislé na velkých firmách v regionu. Politická podpora se zaměřila na vytvoření klastrů světové konkurence. Strategie také podporovala zvýšení spolupráce mezi vládou, průmyslem a výzkumem (jedná se o ukázkovou aplikaci konceptu Triple Helix v praxi). (Boekholt a Jager, 2009)

Provincie je důležitá, protože působí jako iniciátor a síťový podporovatel inovací, její politika je zaměřena na propojení regionálních hospodářských sil s národními a evropskými prioritami. Významným dokumentem pro současnou inovační politiku regionu je Agenda Brabant, která vytyčuje politická rozhodnutí do roku 2025. Agenda se zabývá celou řadou témat, včetně kvality života, inovací, udržitelnosti aj. Tento dokument je z hlediska činností méně specifický, nicméně vytváří rámec pro jiné politické dokumenty. Vize dokumentu říká, že provincie se chce zaměřit na to, aby se Severní Brabantsko stalo jedním ze tří evropských špičkových regionů v oblasti výzkumu a inovací. Na Agendu Brabant navazuje Brainport 2020 Strategy: Top Economy and Smart Society, která se přímo zabývá

74 kroky a plány, jak zvýšit konkurenceschopnost regionu. Dokument vzešel ze spolupráce všech aktérů a předně byl iniciován zdola-nahoru (bottom-up procesem) a dává si za cíle pomocí investic do roku 2020 dosáhnout toho, aby region byl na jedné z prvních tří pozic mezi evropskými špičkovými technologickými regiony, zvýšil příspěvek do HNP státu na 136 000 mil. eur, a aby v regionu došlo k vytvoření tří světově proslulých laboratoří v oblasti domácí péče, mobility a udržitelnosti budov. Agendu dále rozpracovává 70 akčních plánů. Důležitým dokumentem je také dokument Energetický tranzit jako změna pro inovace a obnovitelnost z roku 2010, který popisuje orientaci provincie na obnovitelné energie. (Regional Innovation Monitor Plus: Noord Brabant, 2018)

V provincii také působí organizace, jenž na základě aplikace konceptu trojité šroubovice podporují rozvoj regionu. Jedná se o Brabant Development Company, která spravuje podpůrné programy a fondy rozvíjející region, Brainport Development, která se zaměřuje na propojení soukromých a veřejných aktivit v regionu. Dále zde také působí Regionální rozvojová společnost západní části Severního Brabantska a Sociálně-ekonomická rada (SER) Brabant.

Brabant Development Company (BOM) je rozvojovou agenturou, která byla založena v roce 1983. Agentura se v provincii snaží propojit společnosti, vlády a vědecké instituce ke společným krokům, jež by vedly k ekonomickému rozvoji provincie. Posláním je povzbudit inovativní a udržitelné hospodářství v provincii a zajistit tak regionu konkurenceschopnost v globalizovaném světě. Mezi aktivity agentury patří propojování společností s institucemi, lákání zahraniční společnosti do provincie, rozvíjení klastrové aktivity a investování do zahájení a růstu inovační podniků, k tomu agentura využívá několik fondů. Mezi tyto fondy patří inovační fond (125 mil. eur) na financování inovativních malých a středních podniků, energetický fond (60 mil.eur) pro osvědčené udržitelné techniky, fond čistých technologií (12 mil. eur) nové energetické technologie, fond Biobased Brabant (10 mil. eur) na financování biologických inovací a vodní fond (3 mil. eur) pro udržitelné využívání podzemních vod v regionu. (BOM, 2018)

Další organizací je Brainport Development, která propojuje mezinárodní společnosti, malé a střední podniky s univerzitami a výzkumnými ústavy a politickými subjekty v regionu. (Brainport Development, 2018) Jednotliví aktéři v rámci své kooperace vyvíjejí iniciativy podporující region a stimulující inovační proces v něm. Příkladem je vývoj Agendy Brainport, kdy zúčastněné strany z veřejných i soukromých organizací rozvíjí společnou vizi o budoucnosti regionu a činnostech nezbytných k realizaci této předpokládané budoucnosti. (Zee, 2013) Brainport Development také rozvíjí regionální hospodářskou strategii, monitoruje regionální ekonomii, vyvíjí a realizuje projekty, nabízí podnikatelské poradenství a propaguje region doma i v zahraničí. Důležitá je také jeho činnost v oblasti klastrů, agentura se snaží podporovat rozvoj klastrů a jejich zakládání v regionu, tím, že vyhledává společnosti, propojuje a snaží se, aby spolu spolupracovaly i do budoucnosti. Organizace také vytvořila aplikaci Business Compas, která podává přehled všech programů a dotací na podporu financování inovací a společností v regionu, jde např. o program NEXTOEM, LiveWire, Bigth Move B. (Brainport Development, 2018)

Regionální rozvojová společnost západní části Severního Brabantska (NV REWIN) se zaměřuje na posílení odvětví logistiky a ekonomiky prostřednictvím stimulace soukromých investic, dále také podporuje firmy na území regionu prostřednictvím např. poradenství (pomáhá s vytvářením investičního plánu a testováním proveditelnosti a informuje společnosti o dostupných dotacích aj.). (REWIN West- Brabant , 2018) Důležitým hráčem je také Sociálně-ekonomická rada (SER) Brabant, ta se zaměřuje na sociálně-ekonomickou politiku regionu, především na energetickou agendu, agendu lidského kapitálu

75 a inteligentní a ekologickou mobilitu. Rada slouží jako poradenský orgán. (Sociaal-Economische Raad (SER) Brabant, 2018)

V regionu najdeme i velké množství inkubátorů, jejímž úkolem je podporovat růst počtu podniků především z high-tech odvětví, jde např. o inkubátor Catalyst, který se zaměřuje na podporu firem v oblasti biomedicíny, chemického inženýrství. Twinnig inkubátor je zaměřený na společnosti soustředící se v oblasti informačních a komunikačních technologií. inkubátor Inkubátor Beta I (informační technologie) a Beta II (design a energetika) jsou rovněž důležitými v rámci podpory inovačního prostředí. (Launch Your Business, 2018) Výše zmíněný Pivot Park a Green Campus a High- Tech Campus také nabízí inkubační prostory pro začínající společnosti.

Region je také součástí různých iniciativ, které se zaměřují na sdílení znalostí a spolupráci např. sítě evropských měst a regionů Polis, které spolupracují na inovačních dopravních technologiích a politice na toto téma zaměřené. Region také působí v iniciativě Vanguard, která je řízena politickým závazkem regionů využívat strategii inteligentní specializace pro podporu nového růstu prostřednictvím inovační podnikatelských inovací a průmyslové obnovy v evropských prioritních oblastech. Region je součástí i sítě evropských regionů CORAL, které spolupracují v oblasti asistovaného žití v přirozeném prostřední a aktivního a zdravého stárnutí ale i sítě Districts of Creativity, 13 nejvíce kreativních a inovativních regionů po celém světě, které sdílejí praktiky využívající sílu tvořivosti. (Province Noord-Brabant, 2018)

6.5. Faktory úspěchu

Severní Brabantsko je příkladem úspěšného inovačního regionu, který vznikl především na základě spolupráce vlády provincie, zástupců výzkumu a průmyslu, kteří spolu kooperovali na řešení problematiky nebezpečné závislosti místních dodavatelů na velkých firmách a podporovali vytváření klastrů světové konkurence. Provincie i nadále podporuje rozvoj regionu a zaměřuje se na to, aby nedocházelo k jeho zakrnění. Ve své strategii Agenda Brabant si dává za cíl, aby se Severní Brabantsko stalo jedním ze tří evropských špičkových regionů v oblasti výzkumu a inovací. V regionu působí důležité agentury, jenž se zabývají podporou inovačních aktivit, např. Brainbort Development Company, Brainport Development či Regionální rozvojová společnost západní části Severního Brabantska. Organizace Brainport Development vytvořila aplikaci Business Compas, která podává přehled všech programů a dotací na podporu financování inovací a společností v regionu. V provincii se také nachází velké množství inkubátorů (Catalyst, Twinning aj.) a region je součástí iniciativ, které se zaměřují na sdílení znalostí a spolupráci (Vanguard iniciativa, Polis aj.).

Další důležitý aspekt, jenž má vliv na úspěch regionu je především podpora otevřených inovací na základě propojování firem v rámci klastrů ale také průmyslových a vědeckých parků. Významný je především High Tech Kampus v Eindhovenu, ve kterém působí zhruba 11 tis. výzkumných pracovníků, jedná se o cca 40 % všech výzkumných pracovníků působících v regionu. V provincii také nalezneme šest důležitých klastrů, které se zaměřují především na oblast technologií. Klastrová aktivita je podmínkou pro existenci inovačně úspěšného regionu. Provincie se orientuje ale i na další sektory především na automobilový průmysl (Helmond), biobázovou technologii (Bergen op Zoom) či biotechnologie a farmacii (Den Bosch). Přestože Severní Brabant má několik silných výše zmíněných ekonomických oblastí, největší hnací silou v regionu je město Eindhoven a jeho okolí, které se soustředí na informační a komunikační technologie, elektroniku aj.

76

Provincie Severní Brabantsko také vykazuje vysoké výdaje na VaV ze strany soukromých subjektů, firma Philips investovala do VaV 820 mil. euro v roce 2016. Firmu Philips lze též označit za významného inovačního lídra v provincii, který má vliv na její inovační aktivitu. V regionu ale sídlí další významné firmy například firma ASML, VDL a FEI. Region má rovněž nejvyšší patentovou aktivitu v Nizozemsku, cca polovina všech patentů země je vytvořená v této provincii. Severní Brabantsko má také nejvyšší počet výzkumných pracovníků a výdajů na výzkumu a vývoj na osobu v Nizozemsku.

77

ZÁVĚR Inovace jsou jedním z klíčových prvků vedoucích k úspěšnému hospodářskému rozvoji, a proto jsou podporovány na různých úrovních. Tato práce se zaměřila na sledování, analyzování a podporu inovací na regionální úrovni, zabývá se problematikou inovačních systémů a předkládá náhledy českých a zahraničních autorů v oblasti regionálních inovačních systémů a inovační politiky. Cílem práce je analyzovat a determinovat prvky, které ovlivňují úspěšnost a efektivitu regionálních inovačních systémů na příkladě vybraných regionálních inovačních systémů v Nizozemsku. Jako zkoumané regiony byly zvoleny tři inovačně úspěšné regiony Nizozemska. Jednalo se o regiony: Severní Holandsko, Jižní Holandsko a Severní Brabantsko.

Analýza prokázala, že inovační úspěšnost regionů lze rozdělit do několika faktorů, je nutné také poznamenat, že svou roli zde hraje i historický vývoj např. průmyslový vývoj v provincii Severní Brabantsko v 90. letech a reakce politických představitelů na vzniklé strukturální problémy značnou měrou přispěly k inovačnímu úspěchu provincie v dnešní době. Pro úspěšný inovační region je důležitá kvalitní výzkumná infastruktura, kvalifikovaná pracovní síla, průmysl, který se orientuje na moderní technologie a spolupracuje s výzkumnou a vývojovou složkou ale také politická podpora v oblasti inovační politiky, existence dokumentů, podpůrných nástrojů a agentur. Schopnost spolupráce a využívání otevřenosti inovačního systému je také jedinečným, nepřenosným a dlouhodobým zdrojem konkurenceschopnosti regionů.

Ve vybraných regionech je kladen důraz na VaV infrastrukturu a její napojení na průmysl. Kvalitní infrastruktura v těchto regionech vytváří zázemí pro inovační růst. V rámci poskytnutých prostředků na VaV převažují, ve všech třech sledovaných regionech výrazně vyšší prostředky na VaV než v ostatních regionech v Nizozemsku. V každém regionu působí významné univerzity ale také univerzity aplikovaných věd společně s velkým množstvím výzkumných center, která jsou zaměřeny na technické ale i společenské obory. Univerzity spolupracují s firmami a kladou důraz na aplikaci výsledků jejich činnosti v praxi např. ve Vědeckém parku Petten (Severní Holandsko) nebo Leiden Science Parku (Jižní Holandsko) a především v High Tech Kampusu v Eindhovenu (Severní Brabantsko). Nachází se zde i soukromá výzkumná centra, např. Holst centrum v Severních Brabantsku, Vlaardingen R&D centrum společnosti Unilever v Jižním Holandsku. Pro kvalitní výzkumné zázemí jsou důležité i investice, dostatečné finanční prostředky, které daný výzkum a vývoj podporují. Tyto investice jsou největší v regionu Jižní Holandsko, kde bylo do výzkumu a vývoje investováno 3 168 mil. eur. V přepočtu na obyvatele investoval do výzkumu a vývoje nejvíce region Severní Brabantsko. Celkem se jedná 1 139 eur což je cca o 250 eur více než v ostatních sledovaných regionech.

V každém regionu dochází ke specializaci na jedno konkrétní odvětí, které můžeme považovat za tažné odvětví dané provincie. V Severním Holandsku převažuje energetický průmysl, sídlí zde významná energetická výzkumná centra, provincie se také zaměřuje na farmacii a finančnictví. Pro region Jižní Holandsko je určující především petrochemický a zpracovatelský průmysl ale také biotechnologie. Severní Brabantsko se zaměřuje na hi-tech průmysl, elektroniku, inteligentní materiály a automobilový průmysl. Ve všech regionech také působí významné celosvětové klastry, které mají značný vliv na inovační prostředí regionu. Klastry se orientují na různé odvětví průmyslu a jsou velmi diverzifikovány, od klastrů v oblasti automobilového průmyslu po klastry orientující se na sportovní technologie. Klastry přispívají k přenosu a toku znalostí mezi firmami a urychlují rychlost přenosu, čímž dochází k zachycení důležitých znalostí a zvyšování možnosti inovací v regionech. Takováto odlišnost může být velmi důležitá například v době krize.

Úspěšný region je dle Wolfeho (1999) rovněž charakterizován existencí ekonomického lídra. Přítomnost 78 inovačního a ekonomického lídra zaznamenáváme především v provincii Severní Brabantsko, kde sídlí společnost Philips a DAF, ale také v provincii Jižní Holandsko, kde působí firma Shell. I přesto, že v současné době v obou provinciích působí velké množství nadnárodních firem, existence takového inovačního lídra také láká další firmy do regionu. V regionu Severní Holandsko lze roli inovačního lídra přiřadit městu Amsterdam, který se snaží v rámci svého konceptu Amsterdam Smart City podporovat inovační aktivitu v regionu. Výstupy ve formě patentů se v regionech liší, nicméně množství patentů vykazuje vysoké hodnoty ve všech regionech. Každá provincie za rok 2015 vytvořila více než 500 patentů a množství patentů každoročně stoupá. Nejvýznamnější, co do počtu patentů, je bezesporu region Severní Brabantsko, v němž v roce 2015 vzniklo 3381 patentů, skoro 50 % patentů Nizozemska.

V každém regionu byl zaznamenán růst počtu obyvatel, který je spojen s růstem ekonomiky a výkonnosti regionů např. díky výstavbě nových kampusů a působení významných firem v nich. Tyto skutečnosti také lákají do regionů kvalifikovanou pracovní sílu. Ze zkoumaných regionů má nejvyšší podíl terciárně vzdělaných osob na celkovém počtu obyvatel region Severní Holandsko (53 %). Během posledních 10 let podíl absolventů výrazně stoupá, podobný trend jako podíl absolventů má i počet vědeckých pracovníků, ten také vzrůstá ve všech třech sledovaných regionech. Nejvíce výzkumných pracovníků vykazuje region Severní Brabantsko, region má cca o 10 tisíc výzkumných pracovníků více než provincie Severní Holandsko v regionu Severní Brabantsko také působí nejvíce zaměstnanců ve výzkumu a vývoji.

Úspěšnost inovačního systému také velice závisí na působnosti podpůrných agentur v regionu, které propojují jednotlivé firmy a podporují nové firmy v jejich proniknutí na trh. V každém zmíněném regionu také působí regionální organizace (rozvojová agentura), jenž se na tuto podporu zaměřují. V regionu Jižní Holandsko také vidíme důležitost politického vedení, které si uvědomuje, že orientace jen na tradiční petrochemický průmysl by mohla vést k efektu technologického lock-in, a proto se strategie zaměřuje na podporu nových sektorů. V provincii Severní Brabantsko zase vedla strategie na podporu vzniku klastrů, tato strategie měla vliv na úspěšnost regionu, a i v dnešní době se provincie zaměřuje na podporu regionu s cílem dosáhnout toho, aby region byl jedním z nejinovatějších v Evropě. Tvorba strategického dokumentu, který by nastiňoval cíle a vizi do budoucnosti regionu, je také významným aspektem síly regionu. Strategický dokument existuje ve všech provinciích. V regionu Severní Brabantsko je nutné také zmínit webovou aplikaci BusinessCompas, která podává přehled o všech fungujících finančních či měkkých podpůrných nástrojů. Tato aplikace je propojena s celkovou prezentací regionu a podává tak přehledně podnikatelům nutné informace. V provincii Severní Holandsko působí regionální otevřený datový portál Noord-Holland Slimmer, tento program je také důležitý k podpoře organizací v regionu. V regionu Jižní Holandsko dochází rovněž k monitoringu jednotlivých aktivit a inovačního vývoje, tento prvek má taktéž vliv na úspěšnost systému.

Jeden z úspěšných faktorů z hlediska regionálních inovačních systémů je především prostorová blízkost a důvěra mezi jednotlivými aktéry inovačního systému. (Cooke, 2006) Ve zmíněných regionech dochází ke spolupráci aktérů, což má také vliv na úspěšnost regionu. Firmy se v těchto regionech shlukují do klastrů a společně kooperují a tím využívají synergické efektů. Regiony jsou také vzorem aplikace konceptu trojité šroubovice (triple helix), aplikace tohoto konceptu vede k vývoji strategií na základě bottom-up přístupu. Jednotliví aktéři také spolupracují ve zmíněných regionálních agenturách, které si kladou za cíl právě zvyšovat spolupráci mezi těmito subjekty. Spojení firem a dalších aktérů inovačního systému podněcuje výměnu znalostí a pomáhá zrychlovat tok vědomostí a informací a také přenos technologií a inovací. V neposlední řadě je nutné zmínit otevřenost systému, která vede k využívání objevů a duševního vlastnictví spolupracující aktérů. Důležitou pro otevřenost systému je existence kampusů v rámci, kterých stále více společností využívá i externí zdroje, jenž nabízejí příležitosti pro

79 otevřené inovace. Významné technologické, farmaceutické a vědecké kampusy se nacházejí ve všech zmiňovaných regionech.

Tyto regiony představují ideální modely, z nichž by regiony například i v České republice mohly čerpat a uplatnit je na své místní podmínky. Úspěch analyzovaných regionů je přikládán zmíněným faktorům ale také jedinečným podmínkám, náhodě a historii regionu. Ostatní regiony se mohou inspirovat jednotlivými prvky systému, které byly zmíněné jako důležité a aplikovat je s ohledem na místní specifické podmínky.

80

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ [1] ABREAU, M., GRINEVICH, V., KITSON, M., SAVONA, M., (2011). The changing face of innovation policy: implications for the Northern Ireland economy. DETI Department of Trade and Industry Northern Ireland. Working paper. [online]. [cit. 2018-04-25]. Dostupné z: http://eprints.soton.ac.uk/357116/1/innovation_- _final_report.pdf. [2] ADÁMEK, P., CSANK, P., ŽÍŽALOVÁ, P., (2007). Regionální inovační systémy a jejich veřejná podpora. Regional innovation systems and their support. Working paper. CES VŠEM, Praha. [3] AERNOUDT, R., (2004). Incubators: Tool for Entrepreneurship. Small Business Economics. Kluwe Academic Publishers, roč. 23, č.2, s.127-135. ISSN 0921-898X. DOI: 10.1023/B:SBEJ.0000027665.54173.23. [4] ALBERT, M., (2001). The System of Innovation Approach. Paper presented at the Society for the Social Studies of Science, Cambridge, Massachusetts. [5] AMSTERDAM ECONOMIC BOARD, (2018). What we do. [online]. [cit. 2018-03-23]. Dostupné z: https://www.amsterdameconomicboard.com/en/what-we-do [6] AMSTERDAM SCIENCE PARK, (2018). Facts & Figures. [online]. [cit. 2018-02-28]. Dostupné z: https://www.amsterdamsciencepark.nl/about-amsterdam-science-park/facts- figures/ [7] AMSTERDAM SMART CITY, (2018). About Amsterdam Smart City. [online]. [cit. 2018-01- 23]. Dostupné z: https://amsterdamsmartcity.com/p/about [8] AMSTERDAM TIPS, (2018). Multinational Companies in the Netherlands. [online]. [cit. 2018-04-21] Dostupné z: http://www.amsterdamtips.com/tips/multinational-companies.php [9] ANDERSSON, M., KARLSSON, C., (2004). Regional Innovation Systems in Small & Medium-Sized Regions: A Critical Review and Assessment. Working Paper Series in Economics and Institutions of Innovation. CESIS, roč.10, s. 2-25. [10] ASHEIM, B., COOKE, P., MARTIN, R., (2006). The rise of the cluster concept in regional analysis and policy. Routledge. ISBN: 1134273606. [11] ASHEIM, B., COENEN , L., (2005). The Role of Regional Innovation Systems in a Globalising Economy: Comparing Knowledge Bases and Institutional Frameworks of Nordic Clusters. Annual Meeting of the Association of American Geographers, s. 14-19. Philadeplhia. [12] ASHEIM, B., GERTLER , M., (2005). The Geography of Innovation: Regional Innovation Systems. V J. e. Fagaberg, The Oxford Handbook of Innovation. 1st. ed. (str. 656). New York: Oxford University Press. ISBN: 0-19-926455-4. [13] ASHEIM, B., ISAKSEN, A., (1997). Location, agglomeration and innovation: towards regional innovation systems in Norway?. European Plannin Studies, roč. 5, č.3, s. 299-330. DOI: 10.1080/09654319708720402. [14] ASHEIM, B., ISAKSEN, A., (2002). Regional Innovation Systems: the Integration of Local Sticy and Global Ubiquitous Knowledge. Journal of Technology Transfer, roč. 27, č.1, s. 77- 86. DOI: 10.1023/A:101310070. [15] ASHEIM, B., BOSCHMA, R., COOKE, P., (2011). Constructing Regional Advantage: Platform Policies Based on Related Variety and Differentiated Knowledge Base. Regional Studies, roč. 45,č. 7, s 893-904. DOI:10.1080/00343404.2010.543126 [16] ASHEIM, B., LAWTON SMITH, H., OUGHTON, C., (2011). Regional Innovation Systems: Theory, Empirics and Policy . Regional Studies, roč. 45, č. 7, s. 875-891. DOI: 10.1080/00343404.2011.596701.

81

[17] ATO, (2018). Over ATO. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https http://www.ato.nl/home/over_ato [18] AUTIO, E., (1998). Evaluation of RTD in regional systems of innovation. European Planning Studies, roč. 6, č.3., s. 131-140. DOI: 10.1080/09654319808720451. [19] AUTOMOTIVE CAMPUS, (2018). About the Automotive Campus. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: http://automotivecampus.com/en/campus/about-the-automotive-campus [20] AUTOMOTIVE NL, (2018). About us. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: http://www.automotivenl.com/en/organization/about-us [21] AWTI, (2018). About us. [online]. [cit. 2018-02-23] Dostupné z: https://english.awti.nl/about- us [22] BABJÁKOVÁ, B., JIŘÍČEK, P., (2013). Regionální inovační strategie a jejich financování. XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků., s. 187-197. Valtice. DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-23. [23] BERGEK, A., JACOBSSON, S., CARLSSON, B., LINDMARK, S., RICKNE, A., (2008). Analyzing the functional dynamics of technological innovation systems: A scheme of analysis. Research Policy, roč. 37, č.3, s. 407-429. DOI: 10.1016/j.respol.2007.12.003. [24] BIO PARTNER CENTRE LEIDEN, (2018). About Biopartner. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://biopartnerleiden.nl/about-biopartner [25] BLAŽEK, J., UHLÍŘ, D., (2011). Teorie regionálního rozvoje. Karolinum Press. ISBN: 802461974. [26] BOEKHOLT, P., JAGER D., (2009). South-East Brabant. A regional innovation system in transition. In COOKE, P. N., HEIDENREICH, M., BRACZYK, H-J.(eds.), Regional Innovation Systems: The Role of Governance in a Globalized World. 2 nd. New York: Routledge, s. 45–62. ISBN 978-0415303699. [27] BOM, (2018). About BOM. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.bom.nl/over- bom [28] BORRÁS, S., EDQUIST, CH., (2013). The choice of innovation policy instruments. Technological Forecasting and Social Change, roč. 80, č. 8, s. 1513-1522. DOI: 10.1016/j.techfore.2013.03.002. [29] BOTAZZI, L., PERI, G., (2003). Innovation and spillovers in regions: Evidence from European patent data. European economic review, roč. 47, č.4, s. 687-710. DOI: 10.1016/S0014- 2921(02)00307-0. [30] BRAINPORT DEVELOPMENT, (2018). About Brainport. [online]. [cit. 2018-02-22]. Dostupné z: www.brainport.nl/en/about-brainport. [31] BRAINPORT INDUSTRIES, (2018). Brainport Industries. [online]. [cit. 2018-02-13]. Dostupné z: https://www.brainportindustries.com/en/brainport-industries [32] BRESCHI, S., MALERBA, F., (1997). Sectoral Innovation Systems: Technological Regimes. Schumpeterian Dynamics. and Spatial Boundaries. V Systems of innovation: Technologies, institutions and organization. Routledge, ISBN: 0415516110. [33] BRUNEEL, J., SALTER, A., D'ESTE, P., (2010). Investigating the factors that diminish the barriers to university–industry collaboration. Research Policy, roč. 39, č.7, s. 858-868.DOI: 10.1016/j.respol.2010.03.006. [34] CARLSSON, B., JACOBSSON, S., HOLMÉN, M., RICKNE, A., (2002). Innovation systems: analytical and methodological issues. Research Policy, roč.31, č.2, s. 233-245. DOI: 10.1016/S0048-7333(01)00138-X. [35] CIC, (2018). Rotterdam. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://cic.com/rotterdam/ [36] COOKE, P., (2001). Regional Innovation Systems, Clusters, and the Knowledge Economy. Industrial and Corporate Change,roč. 10, č.11, s. 945–974. DOI: 10.1093/icc/10.4.945

82

[37] COOKE, P., (2004). Introduction: Regional Innovation Systems – An Evolutionary Approach. V P. Cooke, M. Heindrich, & H. Braczyk, Regional Innovation Systems. s. 1-18. London: Routledge. ISBN: 0415303680. [38] COOKE, P., (2006). Regional innovation Systems as Public Goods. United nations industrial development organization.Vienna.s.1-40. [39] COOKE, P., (2008). Regional innovation systems: origin of the species. International Journal of Technological Learning, Innovation and Development, roč. 1, č. 3, s. 393-409. DOI: 10.1504/IJTLID.2008.019980. [40] COOKE, P., BOEKHOLT, P., TÖDTLING, F. ,(1998). Regional Innovation Systems: designing for the future. University of Wales, College of Cardiff, Centre for Advanced Studies. ISBN: 1899184236. [41] CPB, (2014). A Study on R&;D Tax Incentives. Final Report. Working Paper. č. 52. Luxembourg: Taxation papers. [42] CZECH INVEST, (2017). Czech Invest: Slovníček pojmů.[online]. [2017-10-22]. Dostupné z: http://www.czechinvest.org/slovnicek-pojmu?dic=I [43] DAF TRUCKS, (2018). Daf Trucks - 90 Years Of Innovative Transport Solutions. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: http://www.daf.com/en/news-and-media/articles/global/2018/q1/22- 03-2018-daf-trucks-90-years-of-innovative-transport-solutions [44] de BRUIJN, P., (2004). Mapping innovation: Regional dimensions of Innovation and networking in the Netherlands. Tijdschrift voor Economische en Sociale Geografie, roč. 95, č. 4, s. 433-440. ISSN 1467-9663. DOI: 10.1111/j.1467-9663.2004.00320.x [45] de la MOTHE, J., & PAQUET, G., (1998). National innovation systems,‘real economies’ and instituted processes. Small Business Economics , roč. 11, č.2, s. 101-111. DOI: 10.1023/A:1007949811. [46] DESIGN ACADEMY EINDHOVEN, (2018). About DAE. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.designacademy.nl/About.aspx [47] DIEZ, J., (2002). Metropolitan innovation systems: a comparison between Barcelona, Stockholm, and Vienna. International regional science review, roč. 25, č.1, s. 63-85. DOI: 10.1177/016001702762039385. [48] DINALOG, (2018). About us. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.dinalog.nl/en/about-us/ [49] DOLFSMA, W., LEYDESDORFF, E., (2008). Het Nederlandse innovatiesysteem. Economisch-Statistische Berichten. 2008. č.93, s. 214-215. [50] DOLOREUX, D., (2002). What we should know about regional systems of innovation. Technology in Society, roč.24, č.3, s. 243-263. DOI: 10.1016/S0160-791X(02)00007-6. [51] DOLOREUX, D., PARTO, S., (2005). Regional innovation systems: Current discourse and unresolved issues. Technology in Society, roč.27, č.2, s. 133-153. DOI: 10.1016/j.techsoc.2005.01.002. [52] EBN, (2017). Business and Innovation centres.[online]. [cit. 2017-10-22]. Dostupné z http://ebn.be/index.php?lnk=KzF0aDVES1I3bG9TYXFGeEhLL2dQOEdrZGZZYjEyRlZkdS 9wWFBrbkxhbz0= [53] ECE, (2018). About. [online]. [cit. 2018-02-15]. Dostupné z: https://ece.nl/about/ [54] ECN, (2018a). Vision & Mission. [online]. [2018-03-23]. Dostupné z: https://www.ecn.nl/about-ecn/vision-mission/ [55] ECN, (2018b). ECN Eindhoven. [online]. [2018-03-23]. Dostupné z: https://www.ecn.nl/about- ecn/contact/route-description-eindhoven/

83

[56] ECONOMIC BOARD ZUID-HOLLAND, (2018). Introduction of the Economic Board Zuid- Holland. [online]. [2018-03-23]. Dostupné z: https://www.economicboardzuidholland.nl/english/. [57] EDQUIST, C., (2006). Systems of Innovation: Perspectives and Challenges. The Oxford Handbook of Innovation. V The Oxford Handbook of Innovation, s.181-2008. DOI: 10.1093/oxfordhb/9780199286805.003.0007, [58] EDQUIST, C., (1997). Systems of innovation: technologies, institutions, and organizations. Psychology Press. London. ISBN 1855674521. [59] EDQUIST, C., (2000). Systems of Innovation, Growth and Employment. Edward Elgar Pub.Cheltenham. s 1086. ISBN: 1858985730 [60] EDQUIST, C., (2001). The Systems of Innovation Approach and Innovation Policy: An account of the state of the art. DRUID Conference, s. 12-15. Aalborg. [61] EDQUIST, C., JOHNSON, B., (1997). Institutions and Organizations in Systems of Innovation. V C. Edquist (Editor), Systems of Innovation: Technologies, Institutions, and Organizations. Psychology Press. London. ISBN 1855674521. [62] EDQUIST, C., ERIKSSON, M.-L., SJÖRGEN, H., (2002). Characteristics of Collaboration in Product Innovation in the Regional System of Innovation of East Gothia. European Planning Studies, roč. 10, č.5., s. 563-581. DOI: 10.1080/09654310220145332. [63] ENDURES, (2018). About. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.endures.co.uk/ [64] ENERGY INNOVATION CENTRE, (2018). Energy Innovation Park. [online]. [cit. 2018-02- 23]. Dostupné z: http://www.energypark.nl/wpcontent/uploads/2016/05/EIPA_FS_ENGELS_EIC_ONLINE_L OS1404225830.pdf [65] ENERGY INNOVATION PARK, (2018). Information. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: http://www.energypark.nl/companies/?lang=en#contentPart-1 [66] ERASMUS UNIVERSITY ROTTERDAM, (2018). About EUR. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.eur.nl/en/about-eur [67] ESA, (2018). Estec: European Space Research and Technology Centre. [online]. [cit. 2018- 02-23]. Dostupné z: https://www.esa.int/About_Us/ESTEC/ESTEC_European_Space_Research_and_Technology_ Centre [68] ESA BUSINESS INCUBATION CENTRE, (2018). Incubation Program. [online]. [2018-03- 23]. Dostupné z: http://www.esa-bic.nl/take-your-business-off-the-ground/ [69] EUROPEAN CLUSTER COLLABORATION PLATFORM, (2018). Brainport Development. [online]. [2018-03-23]. Dostupné z: https://www.clustercollaboration.eu/cluster- networks/brainport-development. [70] EUROPEAN INNOVATION SCOREBOARD, (2017). Maastricht: Maastricht Economic and Social Research Institute on Innovation and Technology. ISBN 978-92-79-67685-7. [71] EUROPEAN PATENT OFFICE ANNUAL REPORT 2015, (2016). European Patent Office. [online]. [cit. 2018-03-25]. Dostupné z: www.perssupport.nl/persbericht/97740/nederland- breekt-meerdere-records-met-octrooiaanvragen-in-2015 [72] EUROSTAT, (2018a). Database. Gross domestic product (GDP) at current market prices by NUTS 2 regions. [online]. [cit.2018-02–23]. Dostupné z: http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=nama_10r_2gdp&lang=en [73] EUROSTAT, (2018b). Database. Intramural R&D expenditure (GERD) by sectors of performance and NUTS 2 regions. [online]. [cit.2018-02–23]. Dostupné z: http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=rd_e_gerdreg&lang=en [74] EUROSTAT, (2018c). Database. Population aged 30-34 by educational attainment level, sex

84

and NUTS 2 regions (%). [online]. [cit.2018-02–23]. Dostupné z: http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=edat_lfse_12&lang=en [75] EUROSTAT, (2018d). Database. Population on 1 January by age, sex and NUTS 2 region. [online]. [cit.2018-02–23]. Dostupné z: http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=demo_r_d2jan&lang=en [76] EUROSTAT, (2018e). Database. Total R&D personnel and researchers by sectors of performance, sex and NUTS 2 regions. [online]. [cit.2018-02–23]. Dostupné z: http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=rd_p_persreg&lang=en [77] EUROSTAT, (2018f). Database. Unemployment rates by sex, age and NUTS 2 regions (%). [online]. [2018-04–23]. Dostupné z: http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=lfst_r_lfu3rt&lang=en [78] EUROPEAN CLUSTER COLLABORATION PLATFORM, (2018). Brainport Development. [online]. [2018-04–23]. Dostupné z: https://www.clustercollaboration.eu/cluster- networks/brainport-development. [79] EU SCIENCE HUB, (2018). The JRC in Petten. [online]. [cit. 2018-03-25]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/jrc/en/about/jrc-site/petten [80] FACTS & FIGURES ON THE ROTTERDAM ENERGY PORT AND PETROCHEMICAL CLUSTER, (2016). Port of Rotterdam. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.portofrotterdam.com/sites/default/files/facts-figures-energy-port-and- petrochemical-cluster.pdf [81] FOOD TECH BRAINPORT, (2018). Product Services. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.foodtechpark.nl/eng/page/products-services [82] FORBES, (2013). World's 15 Most Inventive Cities. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.forbes.com/sites/williampentland/2013/07/09/worlds-15-most-inventive- cities/#497000d24ec5 [83] FRITSCH, M., STEPHAN, A., (2005). Regionalization of innovation policy--Introduction to the special issue. Reseerch Policy, roč. 34, č. 8, s. 1123-1127. DOI: 10.1016/j.respol.2005.05.013 [84] GALLI, R., TEUBAL, M., (1997). Paradigmatic shifts in national innovation systems. V C. Edquist, Systems of Innovation. Psychology Press. London. ISBN 1855674521. [85] GIBARTI, J., (2009). Inovační prostředí regionů České republiky. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky. ISBN 978-80-86729-51-0. [86] GOVERNMENT, (2018). About the government. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.government.nl/government/about-the-government [87] GREEN CHEMISTRY CAMPUS, (2018). Drivers. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.greenchemistrycampus.com/en/campus/drivers [88] GREEN PARK AALSMEER, (2018). Facts & Figures. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.sadc.nl/en/locations/green-park-aalsmeer/facts-figures/ [89] GREENPORT HOLLAND, (2018). Greenport cluster. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: http://greenportholland.com/greenportcluster [90] GREEN VILLAGE, (2018). About us. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.thegreenvillage.org/about-us [91] GREGERSON, B., JOHNSON, B., (1997). Learning Economies, Innovation Systems and European Integration. Regional Studies. roč. 31, č.5,s. 479-490. ISSN 00343404. [92] HACKETT, S., DILTS, D., (2004). A Systematic Review of Business Incubation Research. Journal of Technology Transfer, roč. 29, č.1, s. 55-82. ISSN 0892-9912.

85

[93] HÁJEK, O., NOVOSÁK J., HOVORKOVÁ, Z., (2011). Inovace a region: Klastry a regionální inovační systém zlínského kraje. E+M Ekonomie a Management, roč. 14, č.2, s. 31-44. ISSN: 1212-3609. [94] HEJDA, Z., KADLEČÍKOVÁ, K., KLUSÁČEK, K., (2004). Přehled inovačních politik států Evropské unie. Srovnávací studie. Technologické centrum AV ČR. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.tc.cz/files/istec_publications/inovacni-politiky-EU.pdf [95] HEKKERT, M., SUURS, R., NEGRO, S., KUHLMANN, S., SMITS, R., (2007). Functions of innovation systems: A new approach for analysing technological change. Technological forecasting and social change, roč.74, č.4, s. 413-432. DOI: 10.1016/j.techfore.2006.03.002. [96] HEŘMAN, J., (2008). Průmyslové Inovace. Praha: Oeconomica. ISBN 978-80-245-1445-1. [97] HEZINA, M., (2005). Rozvoj vědeckotechnických parků v ČR. Inovace: jediná účinná cesta k úspěchu v globální ekonomice., s. 48-55 . Praha. ISBN 80-86744-26-4. [98] HIBBERT, P., HUXHAM, C., (2010). The Past in Play: Tradition in the Structures of Collaboration. Organization Studies, roč. 31, č. 5, s. 525-554. DOI:10.1177/0170840610372203. [99] HIGH TECH CAMPUS EINDHOVEN, (2018). Campus History. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.hightechcampus.com/who-we-are/campus-history [100] HOLST CENTRE, (2018). Holst Centre in a nutshell. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.holstcentre.com/about-holst-centre/holst-centre-in-a-nutshell/ [101] HOWELLS, J., (2005). Innovation and regional economic development: A matter of perspective? Research policy, roč. 34, č. 8, s. 1220-1234. DOI: 10.1016/j.respol.2005.03.014. [102] CHUNG, S., (2002). Building a national innovation system through regional innovation systems. Technovation, roč.2, č.8, s. 485–491. DOI: 10.1016/S0166-4972(01)00035-9. [103] IHE DELFT, (2018). About IHE Delft. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.un- ihe.org/about-ihe-delft [104] INNOVATION CHALLENGE, (2018). Syntens. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: http://www.innovation-challenge.com/haaglanden/info/syntens [105] INNOVATION QUARTER, (2018). Innovate & Invest in West Holland. [online]. [2018-03- 23]. Dostupné z: https://www.innovationquarter.nl/en/about-us/organization/. [106] INVEST IN HOLLAND, (2018). Incentives & Taxes 2018. [online]. [2018-03-23]. Dostupné z: https://investinholland.com/nfia_media/2018/03/FLYER-tax-and-incentives- 2018_Mar18_DEF.pdf [107] IAMSTERDAM, (2018). Accelerators and incubators. [online]. [2018-03-23]. Dostupné z: https://www.iamsterdam.com/en/business/startupamsterdam/i-am-startup/business- support/accelerators-and-incubators [108] IMMOVATOR CROSS MEDIA NETWORK, (2018). Over iMMovator. [online]. [2018-03- 23]. Dostupné z: http://www.immovator.nl/ [109] IPO, (2018). Over het IPO. [online]. [2018-04-24]. Dostupné z: http://www.ipo.nl/over-het-ipo [110] ISAKSEN, A., NILSSON, M., (2013). Combined Innovation Policy: Linking Scientific and Practical Knowledge in Innovation Systems. European Planning Studies, roč. 21, č.12, s. 1919- 1936. DOI: 10.1080/09654313.2012.722966. [111] JACOBSSON, S., BERGEK, A., (2011). Innovation system analyses and sustainability transitions: Contributions and suggestions for research. Environmental Innovation and Societal Transitions, roč. 1, č.1, s. 41-57. DOI: 10.1016/j.eist.2011.04.006. [112] JANSSEN, M., DEN HERTOG, P., KOEN, J., (2016). RIO Country Report 2015: The Netherlands. European Union, JRC Science Hub. Brussels. DOI:10.2791/512336 [113] JOHNSON, A., (2001). Functions in Innovation System Approaches. in Paper for DRUID’s Nelson-Winter Conference. Aalborg. Denmark.

86

[114] KAISER, R., PRANGE, H., (2004). Managing diversity in a system of multi-level governance: the open method of co-ordination in innovation policy, Journal of European Public Policy, roč.11, č.2, s. 249-66. DOI: 10.1080/1350176042000194421 [115] KLÍMOVÁ, V., (2008). Úloha malých a středních firem v rozvoji regionů a její reflexe ve výstavbě podnikatelských inkubátorů. Brno: Masarykova univerzita. [116] KLÍMOVÁ, V., (2013). Inovační infrastruktura v moravských regionech. XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků., s. 198-204, Valtice. DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210‐6257‐2013‐24. [117] KLÍMOVÁ, V., (2014). Regionální inovační systémy a faktory jejich úspěchu. XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků, s. 201-208. DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-24. [118] KLÍMOVÁ, V., MADĚRYČOVÁ, L., (2015). Aktivita klastrů v České republice. XVIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků., s. 210-216. Hustopeče. DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-28. [119] KLÍMOVÁ, V., ŽÍTEK, V., (2012). Selected aspects of the innovation environment in the South Moravian and the Moravian-Silesian Regions. In Proceedings of the 1st International Conference on European Integration 2012. Ostrava: VŠB – Technical University of Ostrava, s. 117-130. ISBN 978-80-248–2685-1. [120] KNAW, (2018). About us. [online]. [cit. 2018-03-25]. Dostupné z: https://www.knaw.nl/en/about-us [121] LAGENDIJK, A., BOEKEMA, F., (2008) Global Circulation and Territorial Development: South-east Brabant from a Relational Perspective. European Planning Studies, roč. 16, č. 7, s. 925-939. ISSN 1469-5944. DOI: 10.1080/09654310802163710. [122] LAUNCH YOUR BUSSINES, (2018). Companies. [online]. [cit. 2018-03-25]. Dostupné z: http://portal.launchyourbusiness.nl/Companies [123] LEIDEN BIO SCIENCE PARK, (2018a). TNO. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z https://leidenbiosciencepark.nl/the-park/map-directory/tno [124] LEIDEN BIO SCIENCE PARK, (2018b). Facts and figures. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z https://leidenbiosciencepark.nl/the-park/facts-and-figures [125] LEYDESDORF, L., DOLFSMA, W., VAN DER PANNE, G., (2006). Measuring the knowledge base of an economy in terms of triple-helix relations among technology, organization and territory. Research Policy, roč. 35, č. 2, s. 181-199. DOI: 10.1016/j.respol.2005.09.001 [126] LUNDVALL , B., (1992). National Systems of Innovation: Towards a Theory of Innovation and Interactive Learning . Pinter Publishers.London. ISBN 1855670631. [127] LUNDVALL, B., (2007). Innovation System Research. Where it came from and where it might go. Working Paper Series No. 2007-01. ISBN 978-970-701-963-8. [128] LUNDVALL, B., (2010). Introduction. V National systems of innovation: Toward a theory of innovation and interactive learning, s.1-19. London: Anthem Press. ISBN 1843318822. [129] LUNDVALL, B., BORRÁS, S., (2005) Science, technology and innovation policy. V J. Fagerberg, D. Mowery, R. Nelson (Eds.), The Oxford Handbook of Innovation, Oxford University Press, Oxford, s. 599-631. ISBN: 9780199286805. DOI: 10.1093/oxfordhb/9780199286805.001.0001

[130] MALERBA, F., (2002). Sectoral systems of innovation and production. Research Policy, roč. 31, č.2, s. 247-264. DOI: 10.1016/S0048-7333(01)00139-1. [131] MALLINCKRODT MEDICAL, (2018). About us. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: http://www.mallinckrodt.com/about

87

[132] MARKS, E. A., (2008). Service-oriented architecture governance for the services driven enterprise. Hoboken, New Jersey: John Wiley & Sons Inc. ISBN 978-047-0171-257. [133] MASSEY, D., & WIELD, D., (1992). Evaluating Science Parks. Local Economy,roč. 7, č.1, s. 110-125. DOI: 10.1080/02690949208726126 [134] MAŤÁTKOVÁ, K., STEJSKAL, J., (2011). Znaky regionálních inovačních systémů. Scientific Papers Of The University Of Pardubice. Series D, Faculty Of Economics & Administration, roč.16, č.22, s. 134-144. ISNN: 1211-555X. [135] MATTIJSSEN, T., BEHAGEL, J., BUIJS, A., (2015). How Democratic Innovations Realise Democratic Goods: Two Case Studies of Area Committees in the Netherlands. Journal of Environmental Planning, roč. 58, č. 5-6, s. 997-1014. ISSN 09640568. [136] METZE, T., LEVELT, M., (2012). Barriers to credible innovations: Collaborative regional governance in the Netherlands. Innovation Journal, roč.17, č.1, s. 2-15. ISSN 17153816. [137] MŠMT, (2009). Příručka pro žadatele Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace 2007 – 2013 prioritní osy 1 a 2. [online]. [2017-10-22]. Dostupné z https://www.msmt.cz/user.php?xoops_redirect=http://www.msmt.cz/strukturalni- fondy/prirucka-pro-zadatele-op-vavpi-2007-2013-po-1-a-po-2 [138] MEDIA PARK HILVERSUM, (2018). Discover the Media Park. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: http://mediapark.nl/en/mediapark/ [139] MEDICAL DELTA, (2018). About Medical Delta. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: http://www.medicaldelta.nl/about [140] MIJN STUDENTENLEVEN, (2018). Hogescholen Zuid-Holland. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: http://www.mijnstudentenleven.nl/studie/hogescholen-zuid-holland.html [141] MOHNEN, P., VANKAN, A., VESPARGEN, B., (2017). Evaluating the innovation box tax policy instrument in the Netherlands, 2007-13. Oxford Review of Economic Policy. roč. 2, č. 33, s. 141-156. DOI:10.1093/oxrep/grw038. [142] NHN, (2018). Over NHN. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://nhn.nl/over-nhn/ [143] NIOZ, (2018). About NIOZ. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.nioz.nl/en/about [144] NWO, (2018). Mission and Vision. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.nwo.nl/en/about-nwo/mission+and+vision [145] OECD, (1997). National Innovation Systems. [online]. [2017-10-18]. Dostupné z http://www.oecd.org/science/inno/2101733.pdf [146] OECD, (2005). Oslo manual guidelines for collecting and interpreting technological innovation data. 3rd ed. Paris: Organisation for Economic Co-operation and Development. ISBN 978-926-4013-100. [147] OECD, (2010). Regional innovation strategies. [online]. [2017-10-20]. Dostupné z http://www.oecd.org/innovation/policyplatform/48137737.pdf [148] OECD, (2014). OECD Reviews of Innovation Policy: Netherlands. OECD Publishing. Paris. DOI: 10.1787/9789264213159-en [149] OEIJ, P., DE VROOME, E., BOLLAND, A., GRUNDEMANN, R., VAN TEEFFELEN, L., (2014). Investing in workplace innovation pays off for SMEs: a regional innovation initiative from the Netherlands. International Journal of Social Quality, roč. 4, č.2, s. 86-106. ISSN 17570344. [150] OINAS, P., MALECKI, E., (2002). The evolution of technologies in time and space: from national and regional to spatial innovation systems. International regional science review, roč. 25, č.1, s. 102-131. DOI: 10.1177/016001702762039402. [151] PARRILLI, M., ARANGUREN QUEREJETA, M., LARREA, M., (2010). The Role of Interactive Learning to Close the “Innovation Gap” in SME-Based Local Economies: A 88

Furniture Cluster in the Basque Country and its Key Policy Implications. European Planning Studies, roč. 18, č.3, s. 351-370. ISSN 09654313. [152] PEF, (2017). Výzkumné centrum. [online]. [2017-10-22]. Dostupné z http://vyzc.pef.mendelu.cz/26383-vyzkumne-centrum [153] PHILIPS, (2018). About Company: Our Heritage. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.philips.com/a-w/about/company/our-heritage.html [154] PIVOT PARK, (2018). Pivot Park: Life Science Community Oss. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: http://www.pivotpark.nl/en/11/about-pivot-park [155] PONDS, R., van OORT, F., & FRENKEN, K., (2009). Innovation, spillovers and university– industry col- laboration: an extended knowledge production function approach. Journal of Economic Geography, roč.10, č.2, s. 231-255. DOI: 10.1093/jeg/lbp036. [156] PORT OF AMSTERDAM, (2018). Get acquainted with Port of Amsterdam. [online]. [cit. 2018- 02-23]. Dostupné z: https://www.portofamsterdam.com/en/port-amsterdam/get-acquainted- port-amsterdam [157] PORT OF ROTTERDAM, (2017). Facts & figures about the port. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.portofrotterdam.com/en/the-port/facts-figures-about-the-port. [158] PORTER, M., (1998). Clusters and the new economics of competition. Harvard Business Review, roč.76, č.6, s. 77-90. ISSN: 10187248- [159] PROVINCE NORD-BRABANT, (2018). International Cooperation. [online]. [cit. 2018-02- 23]. Dostupné z: https://english.brabant.nl/international-cooperation.aspx [160] PROVINCIE ZUID HOLLAND, (2018). Economic Cluster Maritime & Logistics. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: http://www.zuid-holland.eu/europe/economic-potential/economic- cluster-1/ [161] PRANGE, H., (2008). Explaining Varieties Of Regional Innovation Policies In Europe. European Urban and Regional Studies, roč. 15, č.1, s. 39-52. DOI: 10.1177/0969776407081276. [162] QU TECH, (2018). About us. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z https://qutech.nl/about- us/ [163] RATHENAU INSTITUT, (2017). Science policy and innovation policy. [online]. [cit. 2018- 02-23]. Dostupné z: https://www.rathenau.nl/en/page/science-policy-and-innovation-policy [164] RATHENAU INSTITUT, (2018a). About us. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.rathenau.nl/en/about-us [165] RATHENAU INSTITUT, (2018b). The Dutch Knowledge Infrastructure. [online]. [cit. 2018- 02-23]. Dostupné z: https://www.rathenau.nl/en/page/dutch-knowledge-infrastructure [166] RDM ROTTERDAM, (2018). About RDM. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.rdmrotterdam.nl/en/about-rdm/ [167] REGIONAL INNOVATION MONITOR PLUS: ACTION AGENDA SMART INDUSTRY NORTH WING, (2018). European Commission: Growth. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z:https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/regional-innovation-monitor/policy- document/west-nederland/action-agenda-smart-industry-north-wing [168] REGIONAL INNOVATION MONITOR PLUS: DRENTHE, (2018). European Commission: Growth. [online]. [cit. 2018-02- 08]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/growth/tools- databases/regional-innovation-monitor/base-profile/province-drenthe [169] REGIONAL INNOVATION MONITOR PLUS: FLEVOLAN, (2018). European Commission: Growth. [online]. [cit. 2018-02- 08]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/growth/tools- databases/regional-innovation-monitor/base-profile/flevoland/flevolandD [170] REGIONAL INNOVATION MONITOR PLUS: FRIESLAND, (2018). European Commission: Growth. [online]. [cit. 2018-02- 08]. Dostupné z:

89

https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/regional-innovation-monitor/base- profile/province-friesland [171] REGIONAL INNOVATION MONITOR PLUS: GELDERLAND, (2018). European Commission: Growth. [online]. [cit. 2018-02- 08]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/regional-innovation-monitor/base- profile/gelderland [172] REGIONAL INNOVATION MONITOR PLUS: GRONINGEN, (2018). European Commission: Growth. [online]. [cit. 2018-02- 08]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/regional-innovation-monitor/base- profile/province-groningen [173] REGIONAL INNOVATON MONITOR PLUS: LIMBURG, (2018) European Commission: Growth. [online]. [cit. 2018-02- 08]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/growth/tools- databases/regional-innovation-monitor/base-profile/limburg [174] REGIONAL INNOVATON MONITOR PLUS: NORTH BRABANT, (2018) European Commission: Growth. [online]. [cit. 2018-02- 08]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/regional-innovation-monitor/base- profile/north- brabant. [175] REGIONAL INNOVATION MONITOR PLUS: NOORD-HOLLAND, (2018). European Commission: Growth. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/regional-innovation-monitor/base-profile/noord- holland [176] REGIONAL INNOVATION MONITOR PLUS: OVERIJSSEL, (2018). European Commission: Growth. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/regional-innovation-monitor/base- profile/overijssel [177] REGIONAL INNOVATION MONITOR PLUS: UTRECHT, (2018). European Commission: Growth. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/growth/tools- databases/regional-innovation-monitor/base-profile/utrecht [178] REGIONAL INNOVATION MONITOR PLUS: ZEELAND, (2018). European Commission: Growth. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/growth/tools- databases/regional-innovation-monitor/base-profile/zeeland [179] REGIONAL INNOVATION MONITOR PLUS: ZUID-HOLLAND, (2018). European Commission: Growth. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/regional- innovation-monitor/base-profile/zuid- holland. [180] REGIOMONITOR, (2017). Regiomonitor 2017, Economie in transitie. [online]. [cit. 2018-02- 23]. Dostupné z: https://www.economicboardzuidholland.nl/wp- content/uploads/2017/06/Regiomonitor-2017.pdf. [181] REWIN WESTBRABANT, (2018). Rewin. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.rewin.nl/en [182] RVO, (2018a). Netherlands Enterprise Agency (Rijksdienst voor Ondernemend Nederland). [online]. [cit. 2018-02-23] Dostupné z: https://english.rvo.nl/home/about-rvonl/what-is-rvonl [183] RVO Netherlands Entreprise Agency (2017). Manual WBSO 2017. Zwolle: RVO. [184] RVO, (2018b). Innovatiekrediet. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.rvo.nl/subsidies-regelingen/innovatiekrediet [185] RVO, (2018c). Seed Capital. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.rvo.nl/subsidies-regelingen/seed-capital

90

[186] RVO, (2018d). Borgstelling MKB Kredieten. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.rvo.nl/subsidies-regelingen/borgstelling-mkb-kredieten-bmkb [187] RVO, (2018e). Groeifaciliteit. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.rvo.nl/subsidies-regelingen/groeifaciliteit [188] RVO, (2018f). Garantie Ondernemingsfinancierin. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.rvo.nl/subsidies-regelingen/garantie-ondernemingsfinanciering-go [189] RVO, (2018h). Encouraging Innovation. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.government.nl/topics/enterprise-and-innovation/encouraging-innovation [190] SHARIFF, N., (2006). Emergence and development of the National Innovation Systems concept. Research Policy, roč. 35, č.5, s. 745-766. DOI:.1016/j.respol.2006.04.001. [191] SCHIPHOL AMSTERDAM AIRPORT, (2016). Annual Traffic Review. [online]. [cit. 2018-02- 10]. Dostupné z: https://www.schiphol.nl/en/schiphol-group/page/traffic-review/ [192] SKOKAN, K., (2004). Konkurenceschopnost inovace a klastry v regionálním rozvoji. Ostrava: Repronis Ostrava. ISBN: 80-7329-059-6. [193] SKOKAN, K., (2005). Systémy inovací v regionálním rozvoji. Ekonomická revue,roč. 8, č.4,s. 12-25. ISSN 1212-3951 [194] SKOKAN, K., (2010). Innovation Paradox and Regional Innovation Strategies. Journal of Competitiveness,roč. 2, č.2, s. 30-46. ISSN: 1804171X. [195] SLIMMER LEVEN 2020, (2018). About ‘Slimmer Leven 2020’. [online]. [cit. 2018-02-10] Dostupné z: http://www.slimmerleven2020.org/node/937 [196] SMIT, M., ABREU, M., GROOT, H., (2015). Micro-evidence on the determinants of innovation in the Netherlands: The relative importance of absorptive capacity and agglomeration externalities. Papers in Regional Science, roč. 94, č.2, s. 249-272. DOI: 10.1111/pirs.12068. ISSN 10568190. [197] SNELGROEIENDE BEDRIJVEN STADSREGIO ROTTERDAM, (2016). Erasmus Centre for Entrepreneurship Erasmus Universiteit Rotterdam. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://ece.nl/wp-content/uploads/ECE- Rapportage_Stadsregio_Rotterdam_Augustus_9_2016.pdf [198] SNELGROEIENDE BEDRIJVEN IN NOORD-BRABANT, (2016). Erasmus Centre forEntrepreneurship Erasmus Universiteit Rotterdam. [online]. [cit. 2018-02- 23]. Dostupné z: https://www.bom.nl/uploads/content/file/Scale- up%20dashboard%20Brabant%20%20zonder%20namen.pdf [199] SOCIAL-ECONOMISCHE RAAD (SEER) BRABANT, (2018). About SER. [online]. [cit. 2018-02- 23]. Dostupné z: https://www.brabantadvies.com/sociaal-economische-raad-ser- brabant/ [200] SPORTS AND TECHNOLOGY, (2018). Netwerk. [online]. [cit. 2018-02- 23]. Dostupné z: http://www.sportsandtechnology.com/nl-sportsandtechnology/cluster [201] STERNBERG, R., (1996). Regional growth theories and high-tech regions. International Journal of Urban and Regional Research, roč. 20, č. 3, s. 518-538. ISSN 1468-2427. DOI: 10.1111/j.1468-2427.1996.tb00331.x. [202] ŠVEJDA, P. a kol. (2007). Inovační podnikání. Praha: Asociace inovačního podnikání. ISBN 9788090315365. [203] TAYLOR, M., ASHEIM, B., (2001). The Concept of the Firm in Economic Geography. Economic Geography, roč. 77, č.4, s.315-328. DOI: 10.1111/j.1944-8287.2001.tb00167.x [204] THE DUTCH POLITICAL SYSTÉM IN A NUSTHELL, (2008). Netherlands Institute for Multiparty Democracy. The Hague. ISBN 978 90 6473 429 8. [205] THE HAGUE, (2018). International The Hague. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.denhaag.nl/en/in-the-city/international-the-hague.htm 91

[206] THE HAGUE SECURITY DELTA, (2018). About the HSD. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.thehaguesecuritydelta.com/about/about-the-dutch-security-domain [207] TILBURG UNIVERSITY, (2018). About Tilburg University. [online]. [cit. 2018-03-25]. Dostupné z: https://www.tilburguniversity.edu/ [208] TNO, (2018a). About TNO: Locations Delft. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.tno.nl/en/about-tno/locations/?q=&cat=&gsa_City=Delft [209] TNO, (2018b). About TNO: Locations Eindhoven. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.tno.nl/en/about-tno/locations/?q=&cat=&gsa_City=Eindhoven [210] TNO, (2018c). About TNO: Locations Hague. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z https://www.tno.nl/en/about-tno/locations/?q=&cat=&gsa_City=The+Hague [211] TNO, (2018d). About TNO: Locations Helmond. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.tno.nl/en/about-tno/locations/locatie-helmond/lid2310/ [212] TÖDTLING, F.,TRIPPL, M., (2005). One size fits all? Towards a differentiated regional innovation policy approach. Research Policy, roč. 34, č.5, s. 1203-1219. ISSN: 0048-7333. [213] TU DEFT, (2018 a). Facts and Figures. [online]. [cit. 2018-02-23], Dostupné z: https://www.tudelft.nl/en/about-tu-delft/facts-and-figures. [214] TU DELFT, (2018b). Science Park. [online]. [cit. 2018-02-23], Dostupné z: https://www.tudelft.nl/en/technology-transfer/tech-investment/cooperation/science-park [215] UNIVERS, (2011). Brainport Eindhoven smartest region in the world. [online]. [cit. 2018-02- 23]. Dostupné z: https://universonline.nl/2011/06/09/brainport-eindhoven-smartest-region-in- the-world [216] UNIVERSITEIT LEIDEN, (2017). About Leiden University. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.universiteitleiden.nl/en/about-us. [217] UNIVERSITY OF AMSTERDAM, (2018). Facts and Figures. [online]. [cit. 2018-02-21]. Dostupné z: http://www.uva.nl/en/about-the-uva/uva-profile/facts-and-figures/facts-and- figures.html [218] UNIVERSITY OF TECHNOLOGY EINDHOVEN, (2017). About the University. [online]. [cit. 2018-03-23]. Dostupné z: www.tue.nl/en/university/about-the- university. [219] VANGUARD INITIATIVE, (2018). Video About VI. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: http://www.s3vanguardinitiative.eu [220] VAN TWIST, M., VAN DER STEEN, M., VAN WIJK, A., (2013). Coordinating Innovation and Innovation Policy: The Innovation Platform in the Netherlands. COCOPS. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: http://www.cocops.eu/wp- content/uploads/2013/06/Netherlands_CGov_Coordinating-innovation-policy.pdf [221] VITURKA, M. a kol., (2010). Kvalita podnikatelského prostředí, regionální konkurenceschopnost a strategie regionálního rozvoje České republiky. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-3638-9. [222] VRIJE UNIVERSITEIT AMSTERDAM, (2018). About us. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://ub.vu.nl/en/about-us/index.aspx [223] WAGENINGEN UNIVERSITY & RESEARCH, (2018a). About Wageningen Marine Research. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.wur.nl/en/Expertise- Services/Research-Institutes/marine-research/about-us.htm [224] WAGENINGEN UNIVERSITY & RESEARCH, (2018b). Greenhouse-Horticulture. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.wur.nl/en/Expertise-Services/Research- Institutes/plant-research/Greenhouse-Horticulture/about-us.htm [225] WAXELL, A., & MALMBERG, A., (2007). A what is global and what is local in knowledge- generating interaction? The case of the biotech cluster in Uppsala, Sweden. Entrepreneurship & Regional Development, roč. 19, č.2, s. 137-159. ISSN 0898-5626.

92

[226] WHITLEY, R., (2007). Constructin Innovation systems: the roles of institutional regimes and national public science systems. V R. Whitley (Editor), Business Systems and Organisational Capabilities. The Institutional Structuring of Competitive Competences, s.57-85. Oxford: Oxford University Press. ISBN: 9780199205189. [227] WINKLEROVÁ, L., (2011). Transfer technologií v Jihomoravském kraji. XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků., s. 56-63. Hustopeče. ISBN 978-80-210- 5513-1. [228] WOJNICKA, E., ROT, P., TAMOWITZ, P., BRODZICKI T., (2002). Regional Innovation System in the Pomeranian Province of Poland. 6th International Conference on Technology Policy and Innovation, s. 12-15. Kansai Science City. [229] WOLFE, A. D., (1999). Globalization, information and communication technologies and local and regional systems of Innovation, In Rubenson, K., Schutze, H., (eds). Transition to the knowledge society: Conference Proceedings. Vancouver: University of British Columbia Press. [online] [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: http://sites.utoronto.ca/progris/publications/pdfdoc/1999/Wolfe99_RegInnovation.pdf. [230] WOLFE, D.,(2000). Globalization, information and communication technologies and local and regional systems of innovation. Vancouver: UCB Press. [231] WRR, (2018). About us. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://english.wrr.nl/about-us [232] YES! Delft, (2018). About us. [online]. [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://www.yesdelft.com/about-us/ [233] ZEE, F., (2013). Netherlands, Brainport Eindhoven: Top Technology Region Spreading its Wings. V OECD. Innovation-Driven Growth In Regions: The Role Of Smart Specialisation. [online]. [cit.2018-03-23]. Dostupné z: http://www.oecd.org/sti/inno/smart- specialisation.pdf [234] ZEMPLINEROVÁ, A., (2010). Inovační aktivita firem a konkurence. Politická ekonomie, roč. 58, č.6, s. 747-760. DOI: 10.18267/j.polek.760 [235] ŽIŽLAVSKÝ, O., (2009). Výsledky primárního výzkumu úrovně rozvoje inovačního potenciálu výrobních podniků v Jihomoravském kraji. Ekonomika a management, roč.3, č.4, s. 70-82. ISSN: 1802-8470 [236] ŽÍTEK V., (2015). Regionální inovační systémy českých krajů: parametry a politika. Brno: Masarykova univerzita, Ekonomické správní fakulta. [237] ŽÍTEK, V., KLÍMOVÁ, V., (2015). Regionální inovační strategie jako cesta k implementaci inovační politiky. XVIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků, s. 155-160. Hustopeče. DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-20. [238] ŽÍTEK, V., KLÍMOVÁ, V., (2016). Aplikace konceptu regionálních inovačních systémů a implikace pro inovační politiku. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 978-80-210-8415-5. DOI: 10.5817/CZ.MUNI.M210-8416-2016.

93

SEZNAM GRAFŮ Graf č.1: Vývoj počtu obyvatel v regionu Severní Holandsko...... 50 Graf č.2: Regionální HDP – Severní Holandsko (mil. eur) ...... 51 Graf č.3: Regionální HDP per capita – Severní Holandsko (euro)...... 51 Graf č.4: Počet výzkumných pracovníků Severní Holandsko...... 54 Graf č.5: Vývoj počtu obyvatel v regionu Jižní Holandsko...... 58 Graf č.6: Regionální HDP – Jižní Holandsko (mil. eur) ...... 59 Graf č.7: Regionální HDP per capita – Jižní Holandsko (euro)...... 59 Graf č.8: Počet výzkumných pracovníků regionu Jižní Holandsko...... 64 Graf č.9: Vývoj počtu obyvatel v regionu Severní Brabantsko...... 68 Graf č.10: Regionální HDP – Severní Brabantsko (mil. eur) ...... 69 Graf č.11: Regionální HDP per capita – Severní Brabantsko (euro)...... 69 Graf č.12: Počet výzkumných pracovníků regionu Severní Brabantsko...... 74 SEZNAM TABULEK Tabulka č.1: Základní ukazatele Nizozemska...... 37 Tabulka č.2: Inovační cíle Nizozemska...... 39 Tabulka č.3: Základní socioekonomické charakteristiky v rámci regionů...... 48 Tabulka č.4: Základní ukazatele inovační výkonnosti v rámci regionů...... 49 Tabulka č.5: Patentová výkonnost regionu Severní Holandsko...... 54 Tabulka č.6: Výdaje na výzkum a vývoj regionu Severní Holandsko...... 54 Tabulka č.7: % populace s terciárním vzděláváním ve věku 30-34 let v regionu Severní Holandsko...... 55 Tabulka č.8: Patentová výkonnost regionu Jižní Holandsko...... 63 Tabulka č.9: Výdaje na výzkum a vývoj regionu Jižní Holandsko...... 63 Tabulka č.10: % populace s terciárním vzděláváním ve věku 30-34 let v regionu Jižní Holandsko...... 64 Tabulka č.11: Patentová výkonnost regionu Severní Brabantsko...... 73 Tabulka č.12: Výdaje na výzkum a vývoj regionu Severní Brabantsko...... 73 Tabulka č.13: % populace s terciárním vzděláváním ve věku 30-34 let v regionu Severní Brabantsko...... 74

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek č.1: Hierarchie inovačních systémů…………………………………………………17 Obrázek č.2: Základní struktura regionálních inovačních systémů………………………...... 24 Obrázek č.3: Vazby v regionálním inovačním systému…………………………………....…25 Obrázek č.4: Schéma aktérů inovační aktivity v Nizozemsku………………………………...41 Obrázek č.5: Nizozemské regiony…………………………………………………………….45 Obrázek č.6: Klastrová aktivita v Jižním Holandsku……………………………………….…60 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ACM – Autoriteit Consument & Markt AEB – Amsterdam Economic Board AES – NWO Domain Applied and Engineering Sciences AWTI – Adviesraad voor wetenschap, technologie en innovatie BIC – Business Innovation Centre 94

CBS – Central Bureau voor de Statistiek CPB – Centraal Planbureau ECE – European Centre for Entrepreneurship ECN – Energieonderzoek Centrum Nederland EU – European Union ERIS – Economical regional Innovation systém GO – Garantie Ondernemingsfinanciering HDP – Hrubý domácí produkt HSD – Hague Security Delta ICT – Information and Communication Technologies IET- Institute for Energy and Transport IMARES – Institute for Marine Resources and Ecosystem Studies IRIS – Institutional regional Innovation systém IQ – Innovation Quarteer KNAW – De Koninklijke Nederlandse Akademie van Wetenschappen MSP – Malé a střední podniky MIT – Mkb-innovatiestimulering Regio en Topsectoren NCW- Nederlands Christelijk Werkgeversverbond NIS – Národní inovační systém NIOZ – Nederlands Instituut voor Onderzoek der Zee NWO – Nederlandse Organisatie voor Wetenschappelijk Onderzoek OECD – Organisation for Economic Co-operation and Development RAAK – Regional Attention and Action for Knowledge RIO – Research and Innovation Observatory RIS – Regionální inovační systém RVO – Rijksdienst voor Ondernemend Nederland RTTS – Regional Innovation and Technology Transfer Strategy SER – Sociaal-Economische Raad SIS – Sektorový inovační systém SME – Small and medium-sized entreprises STW – Technologiestichting TAČR – Technologická agentura České republiky TIS – Technologický inovační systém TNO – Nederlandse Organisatie voor Toegepast Natuurwetenschappelijk Onderzoek TPN – Technopolicy Network TKI – Top Sector Alliance for Knowledge and Innovation UNESCO – United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization VNO – Verbond van Nederlandse Ondernemingen VSNU – De Vereniging van Universiteiten VaV– Výzkum a vývoj WBSO – Wet Bevordering Speur – en Ontwikkelingswerk WRR – De Wetenschappelijke Raad voor het Regeringsbeleid

95