MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav pomocných věd historických a archivnictví
BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE
Komunální sfragistika obcí bývalého boskovického panství v letech 1610 – 1850 z fondů Moravského zemského archivu v Brně
Autor práce: Tereza Matyášová Vedoucí práce: PhDr. Karel Maráz, Ph.D. Brno 2009
Prohlášení
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně a pouţila jsem jen prameny uvedené v seznamu literatury.
V Brně dne 28. dubna 2009 Tereza Matyášová
2
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. Karlu Marázovi, Ph.D. za cenné rady a připomínky při vedení mé bakalářské diplomové práce.
3 Obsah
Úvod a metodická východiska zpracování 5 1. Nástin vývoje komunální sfragistiky 8 2. Boskovické panství, páni z Boskovic a další majitelé 12 3. Stručný informační přehled obcí boskovického panství 16 4. Vývoj obecních pečetí na boskovickém panství 29 5. Katalog pečetí 33 Závěr 45 Seznam pouţitých pramenů, literatury a elektronických zdrojů 47 Seznam pouţitých zkratek 52 Resumé 53 Summary 54 Seznam obrazové přílohy 55 Obrazová příloha
4 Úvod a metodická východiska zpracování
Tématem mé bakalářské diplomové práce jsou pečeti jednotlivých obcí a jednoho města na dnes jiţ bývalém boskovickém panství. Území jsem si zvolila z teritoriálního i historického hlediska dle panství, abych tak jasně a logicky vymezila ohraničený celek. K boskovickému panství mě vedl můj osobní vztah, jelikoţ bydlím nedaleko této historicky bohaté oblasti. Ve své práci se věnuji komunální sfragistice, neboť i přes její významnost a svébytnost se jí aţ doposud příliš autorů ve svých pracích nezabývalo. Rozsah práce jsem vymezila mezi léta 1610 aţ 1850. Rok 1610 jsem zvolila proto, ţe z této doby pochází nejstarší pečeť Boskovic a současně celého boskovického panství. Rok 1850 jsem vybrala z toho důvodu, protoţe v tomto období zaniká patrimoniální správa a dochází tak k úpadku uţívání pečetí. Na jejich místo se začínají dostávat stále častěji razítka. Nejvíce se zabývám sfragistikou vesnic, neboť se zde nacházelo jen jediné město. To bylo ale tak významné, ţe jsem jej nemohla opomenout. Celá bakalářská práce je rozdělena do pěti kapitol, součástí je také úvod a metodická východiska zpracování a závěr. Po závěru následuje seznam pouţitých pramenů, literatury a elektronických zdrojů, seznam pouţitých zkratek, resumé, summary v anglickém jazyce a seznam obrazové přílohy. Nakonec je zařazena neméně důleţitá obrazová příloha s jednotlivými pečetěmi nasnímanými z různých archivních fondů. V první kapitole pracuji především s literaturou. Nejdříve vysvětlím, čím se zabývá komunální sfragistika, zde pouţiji odkaz na dílo Tomáše Krejčíka a Jarmily Krejčíkové.1 Dále se zmíním o nestarších městských pečetích, kde mi poslouţí celá řada literatury od Jaroslava Dřímala, Ivana Štarhy, Jiřího Čarka a Václava Vojtíška.2 Následně se budu věnovat udělování vesnických pečetí, hlavně na Moravě, a dalšímu zavádění v ostatních obcích. Zmíním se také o nejstarším vesnickém privilegium, k čemuţ mi poslouţí práce Jiřího Lapáčka3, načeţ bude následovat výklad, k čemu pečeti slouţily a v jakých
1 Krejčíková, Jarmila – Krejčík, Tomáš: Úvod do české sfragistiky. Ostrava: Klub genealogů a heraldiků, 1989. s 120. 2 Dřímal, Jaroslav– Štarha, Ivan: Znaky a pečeti jihomoravských měst a městeček. Brno, 1979. s. 19, obr. 1. Čarek, Jiří: Městské znaky v českých zemích. Praha: Academia, 1985. s. 23. CDB IV/2, s. 15, č. 38. Dřímal, J. – Štarha, I.: Znaky a pečeti, s. 220, tab. XXXVI. CDB IV/2, s. 15, č. 39. Vojtíšek, Václav: O pečetích a erbech měst pražských a jiných českých. Praha, 1928. tab. VIII, č. 3, tab. IX, č. 1, tab. VII, č. 7, tab. VI, č. 1, tab. VIII č. 2. 3 Lapáček, Jiří: Nejstarší známé vesnické znakové privilegium je z Křenovic. In: Sborník Státního okresního archivu v Přerově, 2002. s. 9.
5 archivních fondech je moţné je vyhledat. V neposlední řadě se budu věnovat vzhledu pečetí, jejich tvarům, velikostí, barvě, zabývám se zde také legendou, písmem, jejím zněním a náplní pečetního pole. Kapitola končí rokem 1850, kdy u nás dochází k úpadku pouţívání pečetí. Ve druhé kapitole popíši dějiny rodu pánů z Boskovic. Zaměřím se pouze na větev boskovickou, ostatním větvím nebudu věnovat pozornost. Dále se zmíním o ostatních majitelích panství. Zdálo se mi logické popsat celý rod pánů z Boskovic od prvních zmínek. Nelogické a neucelené by bylo popsat do této kapitoly pouze období, kterému se věnuji ve své práci. Kladla jsem zde důraz především na ucelenost. Nejvíce informací jsem nalezla ve Vlastivědě moravské, zde jsem si ale musela informace hodně ověřovat.4 Třetí kapitola bude koncipována jako přehled obcí, které náleţely do boskovického panství. Tato kapitola by měla být dle mého názoru přínosná, neboť mnohdy náplň pečetního pole daných obcí můţe korespondovat s některými historickými údaji. Podám o nich základní informace, aby si čtenář dokázal představit poměry na panství. Obce jsou seřazeny abecedně a jejich pečeti jsou popsány v katalogu pečetí. Zde mi jako základ poslouţily práce Ladislava Hosáka,5 Jana Skutila6 a Jana Kniese,7 ale jako zdroj informací jsem pouţila i další prameny uvedené v citacích pod textem. Čtvrtá kapitola se bude věnovat vývoji vesnických pečetí na boskovickém panství. Budu se zde zabývat zněním legendy, jakým byla psána písmem, jazykem, jestli byla její slova oddělena nějakým znamením či nikoliv. Dále se budu zabývat velikostí a tvarem pečetí, ale také tím, jestli obsahují vročení a jestli obdrţely právo uţívat pečeť všechny vesnice současně nebo postupně. V neposlední řadě se budu také věnovat pečetnímu znamení, zde se pokusím vysvětlit, z jakého důvodu si zvolily vesnice právě toto znamení. Tato kapitola úzce souvisí s katalogem pečetí, proto zmíněný katalog následuje hned po ní. Existují sice práce, které se věnují obecním pečetím, ale ţádná se nezabývá mnou zvoleným územím. Proto hodně vycházím právě z katalogu pečetí, který je nejdůleţitější částí práce.
4 Knies, Jan: Vlastivěda moravská. Boskovský okres. Brno: Musejní spolek, 1904. s. 32. 5 Hosák, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. s. 315. Hosák, L.: Historický místopis okresu Blansko v období feudalismu. Blansko: OA, 1965. s. 41. Hosák, L. a kol.: Boskovice v dějinách. Boskovice: Měst. NV Boskovice, 1969. s. 3. 6 Skutil, Jan: Místopisný slovník obcí okresu Blansko. OA Blansko, 1966. s. 20. 7 Knies, J.: Vlastivěda, s. 78.
6 Pátá kapitola bude katalog pečetí, kde jsem zpracovala pečeti jednotlivých obcí na boskovickém panství. Při zpracování jsem se drţela zásad, které v Archivním časopise publikoval Karel Müller.8 Katalog pečetí obsahuje tyto informace: 1. Označení majitele pečeti 2. Časový údaj 3. Vnější popis pečeti – velikost a tvar 4. Vnitřní popis pečeti – typ písma, znění legendy a náplň pečetního obrazu 5. Archivní fond výskytu pečeti 6. Literatura V bodě č. 2 budu uvádět jen takový časový údaj, který se mi při zkoumání podařilo objevit. Jedná se pouze o rok, kdy se povedlo pouţívání pečeti prokázat. Při vnitřním popisu pečetí postupuji dle heraldických zásad. Ve své práci pouţívám archivní materiály Moravského zemského archivu v Brně. Všechny prozkoumané materiály jsou uvedeny v seznamu pouţitých archivních pramenů, v jednom zkoumaném fondu nebyl nalezen ţádný materiál k mému tématu.9 Dále uvádím literaturu, kde byly pečeti vyobrazeny, v ţádném případě ale nebyly popsány. Poslední částí mé bakalářské práce je obrazová příloha. Zde jsou nafotografované pečeti obcí boskovického panství seřazeny abecedně dle katalogu pečetí. Při výběru, které fotografie do přílohy pouţiji, jsem se řídila tím, aby byly co nejlépe zachované a pečetní obraz byl ostrý.
8 Müller, Karel: Návrh pravidel pro zpracování typářů a dalšího sfragistického materiálu (pečetí, odlitků pečetí). AČ, č. 39, 1989. s. 215 – 219. 9 MZA Brno: D 7 – Matrika pozemkového výnosu.
7 1. Nástin vývoje komunální sfragistiky
Komunální sfragistika se zabývá zkoumáním pečetí měst, městeček, vesnic a jejich institucí.10 Pečeti v komunální sfragistice vznikly a vyvíjely se s potřebou pečetit. Kromě toho, ţe pečeť slouţila jako prostředek ověřující pravost písemnosti, slouţila také jako reprezentace města či obce. Nejdříve si pečeti pořizovala královská města, a to od druhé poloviny 13. století. Nejčastějšími náměty v pečetním poli byly především městské hradby, věţe a brány, dále se také začala objevovat znamení vrchnosti nebo erby. Nejstarší českou dochovanou pečetí je pečeť města Brna, která pochází z roku 1247.11 Později si typáře obstarávají i další města. Například pečeť města Jihlavy, která vznikla roku 1249, ale ta se bohuţel nedochovala. První exemplář je aţ z roku 1268.12 Dále následují Litoměřice (1262), Německý Brod (1269), Hlubčice (1272), Most (1273), Kadaň (1274), Klatovy (1289), Opava (1289), Uherský Brod (1297) a další.13 Od 14. století se také začínají objevovat pečeti poddanských měst, jako byly např. Olomouc (1305), Plzeň (1307), Kutná Hora (1308), Znojmo (1310), Český Krumlov (1336), atd.14 V polovině 15. století se uţ objevují pečeti městeček. O něco později neţ města, si začaly pořizovat pečeti také vesnice. Nejprve to byly pouze ty, které měly některá městská privilegia a tak musely zpečetit písemnou agendu.15 Právo pečetit a uţívat znak udělovala vesnicím vrchnost nebo na její poţádání přímo panovník. Nejstarší vesnické privilegium na Moravě dostala ves Křenovice na Přerovsku. Toto privilegium udělila obci církevní vrchnost v Olomouci 13. července 1496 a stalo se tak proto, aby se v soudních záleţitostech obracela na soud v Kroměříţi a nikoliv na soud místní.16 Mezi další vesnice, kterým bylo uděleno privilegium, dále patří např. obec Velký Týnec (1499), Vojkovice (1500), Medlov (1502), Němčičky (1509), Střelice (1521) a Vřesovice (1511 – 1518).17 Další vesnice toto právo získávají v 16. století, pečeti si
10 Krejčíková, J. – Krejčík, T.: Úvod, s. 50. 11 Pečeť města Brna je vyobrazena v řadě publikací. Dřímal, J. – Štarha, I.: Znaky a pečeti, s. 19, obr. 1. Čarek, J.: Městské znaky, s. 23. CDB IV/2, s. 15, č. 38. 12 Pečeť města Jihlavy znázornili Dřímal, J. – Štarha, I.: Znaky a pečeti, s. 220, tab. XXXVI. CDB IV/2, s. 15, č. 39. 13 Dřímal, J. – Štarha, I.: Znaky a pečeti, s. 316. 14 Vojtíšek, Václav: O pečetích a erbech měst pražských a jiných českých. Praha, 1928. tab. VIII, č. 3, tab. IX, č. 1, tab. VII, č. 7, tab. VI, č. 1, tab. VIII č. 2. 15 Štarha, Ivan: K počátkům vesnické pečeti na Moravě. Heraldika V, 1975. s. 114 – 119. 16 Lapáček, J.: Nejstarší známé vesnické znakové privilegium, s. 9. 17 Štarha, I.: Nejstarší vesnické znaky na Moravě. AČ, 42, 1992. s. 209 – 210.
8 pořizovaly především kvůli soudnictví a díky nárůstu písemné agendy, kdy musely být veškeré písemnosti zpečetěny. Od této doby se uţ pouţívání pečetí zvyšuje.18 Pečeti se pouţívaly zejména k potvrzení výměry půdy a majetku, svatebních smluv, atestace, dobré vůle, zaopatření atd. Na vesnicích byly důleţitým ověřovacím prostředkem vydavatele listiny, který zpečetěním vyjádřil souhlas se zněním obsahu písemnosti.19 Spolu s pečetěmi vlastnila mnohá města také znaky. Funkce pouţívání znaků a pečetí se mezi městy a vesnicemi lišila. Ve městech plnily především funkci ověřovací a reprezentativní. Postupně se začalo pečetní znamení dostávat na štíty a ty slouţily k reprezentaci města, kde byly vyvěšovány na významných objektech. Na vesnicích jsou znaky pouze na pečetích, znak i pečeť jsou teda v tomto případě totéţ. Pokud vesnice ještě neměly vlastní pečeť a potřebovaly potvrdit nějakou písemnost, tak za určitých podmínek za ně mohla písemnost zpečetit vedlejší obec nebo vrchnost. Za tyto sluţby musela vesnice platit, ale také samotné zapůjčení pečeti bylo zdlouhavé a vesnice za něj musely dlouho orodovat. Byly ale i takové vesnice, které naopak vlastnily pečetí více. Měly pečeti hlavní, větší a menší. Jejich pouţívání pravděpodobně záviselo na míře důleţitosti písemnosti, ale o tom nejsou dochovány hodnověrné informace.20 Vývoj vesnických pečetí se na Moravě i v Čechách od sebe lišil. Zatímco v Čechách se první obecní pečeti objevují aţ v 80. letech 18. století,21 tak na Moravě získávají obce pečeti jiţ v roce 1749, kdy byla zpečetěna rektifikační akta. Dokladem, ţe tomu tak bylo, je jihlavské panství, které se rozkládá jak v Čechách, tak na Moravě. Všechny vesnice leţící na Moravě získaly pečeť a znak jiţ v roce 1749. U vesnic leţících v Čechách tomu tak nebylo, ty měly pečeti aţ později.22 Na otázku, proč tomu tak bylo, zatím nedokázal nikdo z badatelů, zabývajících se komunální sfragistikou, přesvědčivě odpovědět. Velké mnoţství vesnických pečetí na Moravě můţeme najít v tzv. rektifikačních aktech z roku 1749. Jednalo se o přiznání půdy poddaným, aby od nich mohla vrchnost vybírat daně. Bylo ustanoveno, aby tato akta byla nejen podepsána rychtářem a dalšími
18 Týţ, Ke vzniku nejstarších vesnických pečetí na Moravě. Heraldika X, 1977, č. 1, s. 210. 19 Týţ, K počátkům, s. 114 – 119. 20 Steinbachová – Konečná, Věra: Vesnické znaky a pečeti Moravy. Heraldika: Bulletin pro základní historické vědy V, 1972. s. 124 – 125. 21 Táţ, Vesnické znaky, s. 122 – 123. 22 Jelínek, Jiří: Pečeti a razítka moravských vsí bývalého jihlavského panství 1626 – 1951. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archivnictví a PVH, 2001. 115 s. Diplomová práce.
9 úředníky, ale co je pro nás důleţité, tak musela být především zpečetěna.23 Obdobou rektifikačních akt ve Slezsku byl tzv. Karolínský katastr, který byl taktéţ vytvořen vrchností a určen pro vybírání daní. Pokud ještě v této době obce nevlastnily pečeť, tak právě kvůli soupisu poddanské půdy si je nechávaly vyrobit. Jak rektifikační akta, tak Karolínský katastr obsahují většinu vesnických pečetí. To ale neplatí pro Josefinský katastr, který se začal zavádět v roce 1785. Zde jsou sice pečeti některých vsí, ale většinou katastr obsahuje pouze podpis rychtáře a dalších úředníků. Od této doby, tedy od druhé poloviny 18. století, můţeme pozorovat rozvoj sfragistiky měst a obcí také na území Čech, zde byl zaváděn tzv. Tereziánský katastr. Nyní se dostávám k vnějším znakům pečetí. Mám-li popsat tvar komunálních pečetí, tak převládal nejčastěji kulatý nebo oválný. Můţeme se ale také setkat s pečetěmi tvaru štítovitého, špičatě oválného, s typáři osmibokými nebo šestibokými, tyto případy jsou ale méně časté. Ve většině případů byly pečeti přitištěny, velmi výjimečně přivěšeny. Velikost typáře se pohybovala průměrně mezi třiceti a šedesáti milimetry. Výjimkou je však typář Starého města praţského z 15. století, který vyniká svou velikostí, měří totiţ 90 milimetrů.24 Ve většině případů převládala barva pečetí červená, setkáváme se ale i s voskem černým nebo zeleným, takových však bylo méně.25 Legendy nebo také nápisy byly psány latinsky, německy nebo česky a označovaly majitele pečeti. Podle jazyka můţeme poznávat, jaké byly ve vesnici národnostní poměry. Nejdříve byly psány gotickou minuskulou a později byly nahrazeny humanistickou majuskulou. V češtině se nejčastěji objevovaly ve znění „ Pečeť dědiny X―, „Pečeť obecní dědiny X―, „Pečeť obce X―, „Obec X―, atd. Co se týče němčiny a latiny, znění legendy nebylo tak rozmanité. 26 Nejdůleţitější byla samozřejmě náplň pečetního pole, ta se většinou vztahovala k charakteru obce. Nejvíce se zde uplatnilo zemědělské nářadí jako např. radlice, krojidlo, motyka, vinařský nůţ, atd. Velkou skupinu tvoří obce, které si do pečetního pole zvolily erb své vrchnosti nebo erbovní znamení obcí. Dále se objevují zvířecí a rostlinné motivy
23 Švábenský, Mojmír: Všeobecné zavedení vesnických pečetí na Moravě a předrustikální pečeť Moravské Loděnice z r. 1597. ČslM – B, 31, 1982. s. 203. 24 Krejčíková, J. – Krejčík, T.: Úvod, s. 51 – 52. 25 Müller, K. – Štarha, I.: Znaková privilegia měst, městeček a vsí na Moravě a ve Slezsku 1416 – 1914. Brno: MZA, ZA, 1995. ISBN 80 – 85048 – 2. s. 9 – 18. 26 Spáčil, Vladimír a kol.: Pečeti a znaky měst, městeček a obcí olomouckého okresu. Olomouc, 1985. s. 21 – 22.
10 nebo vyobrazení svatých a jejich atributů. Docházelo rovněţ ke kombinaci všech těchto motivů.27 V 19. století se začínají pouţívat první razítka na úkor pouţívání pečetí. Zde stojí za zmínku rok 1848, kdy zaniká feudální zřízení a utváří se nová podoba státní správy, obce se tak stávají nejniţší samosprávní sloţkou. V čele obce je obecní výbor sloţený ze starosty a radních. Toto nové ustanovení nabývá platnosti 1. ledna 1850.28 Většina nově vzniklých měst si převzala svůj starý pečetní obraz do znaku. To však platilo jen do roku 1952, kdy bylo uzákoněno, ţe na razítkách můţe být vyobrazen pouze státní znak.29 Od této doby začíná nárůst administrativy a stále častěji se pouţívají razítka.
27 Steinbachová – Konečná, V.: Vesnické znaky, s. 126 – 127. 28 Hledíková, Zdeňka – Janák, Jan: Dějiny správy v českých zemích do roku 1945. Praha, 1989. s. 348. 29 Smrček, Oldřich: Razítka jako součást sfragistických sbírek , problematika katalogizace. Zpravodaj Krajského muzea v Hradci Králové, 1979. č. 3 – 4, s. 16 – 25.
11 2. Boskovické panství, páni z Boskovic a další majitelé
Odedávna vlastnil boskovické panství velmi mocný rod pánů z Boskovic, kteří na Moravě obsazovali významné funkce a disponovali velkými statky. Abych nastínila moc tohoto slavného rodu, uvádím alespoň některé příklady jejich statků, mezi které patřily např. jiţ zmíněné panství boskovické s hradem Boskovice, panství Bučovice, Černá Hora, Kuřim, Veveří, Bystřice s hradem Zubštejnem, Blansko, Pozořice, Ţidlochovice, Sokolnice, Račice, Dyjákovice, Vizovice, Střílky, Buchlov, Napajedla, Brodek, Otaslavice, Trnávka s hradem Cimburkem, Moravská Třebová, Šilperk, Ruda, Zábřeh, Úsov, Budišov s Tasovem, Třebíč, Nový a Starý Jičín, Štramberk, Kelč a Hukvaldy. V Čechách to byly např. Česká Skalice, Brandýs nad Orlicí, Chlumec v Bydţovsku, Svojanov, Navařiv a Semily, Olšany na Buštěhradsku, Hrubá Skála, Turnov, Mnichovo Hradiště. Dále uvádím statky, které vlastnili ve Slezsku, např. polovina panství Bavorova, Buchvalov a Kozlov.30 Tento významný moravský rod se dělil na čtyři větve - boskovickou, černohorskou, svojanovskou a trnavskobučovickou. Ve své práci se budu zabývat pouze větví boskovickou, přičemţ za zakladatele je povaţován jistý Velen, který ve 13. století získává jako symbol šlechtictví erb, znak pánů z Boskovic. Tyto informace ale nejsou historicky doloţeny, jedná se pouze o pověst. Znak tohoto rodu je všeobecně znám, je znázorněn např. v práci Josefa Pilnáčka. V červeném štítě se nachází bílý sedmizubý hřeben, nad štítem je helma a na ní na červené podušce dva zelené věníky jako klenoty.31 Jako první z tohoto rodu je historicky připomínán Jimram a Lambert z Boskovic, který zřejmě zaloţil minoritský klášter v Brně. Oba ţili v první polovině 13. století. Lambert po sobě zanechal dva syny, Velena a Jimrama. Po nich je připomínán Oldřich z Boskovic, který se stal hejtmanem v Polsku a ţil ještě okolo roku 1320. Po návratu z Polska se spojil s některými přáteli, především s Bedřichem Sličným Habsburským, proti českému králi Janovi. Po něm jsou dochovány zmínky o Arklebu z Boskovic (1292-1342), který roku 1306 nechal v Brně postavit minoritský klášter, kde také zaloţil rodinou hrobku. V roce 1329 získal hodnost komořího olomouckého soudu.32 Arkleb měl dva syny, Ješka a Beneše z Boskovic. Ješek zaujal funkci nejvyššího komořího brněnského soudu, roku 1349 nechal zapsat vdově po Arklebovi věno ve Vanovicích, Sudicích a ve Lhotě Kačně a v roce
30 Mysliveček, Milan: Velký erbovník. Encyklopedie rodů a erbů v zemích Koruny české. Sv. 1. Plzeň: Fraus, 2005. s. 120. 31 Pilnáček, Josef: Staromoravští rodové I. Brno: Ottobre 12, 2004. s. 32. 32 Knies, J.: Vlastivěda, s. 32.
12 1353 se stává nejvyšším komorníkem brněnské cúdy. Značně rozšířil panství o další statky. Kromě panství boskovického vlastnil také Černou Horu. S bratrem Benešem kupuje dále hrad Zubštejn, vesnici Újezd u Boskovic, Ohrozim, dvůr v Rakové, Skalský mlýn pod Macochou, hrad a ves Trmačov (nyní jiţ zaniklá vesnice), obec Syrovice, v Čechách vlastnil Brandýs nad Orlicí a mnoho dalších. Umírá roku 1363.33 Týţ Ješek z Boskovic po sobě zanechal pět potomků, Oldřicha, Jana, Tasa, Vaňka a dceru Berchtu, která se stala abatyší na Starém Brně. Jiţ zmíněný Oldřich, syn Ješka, ţijící v letech 1363 – 1388, si získal přízeň Karla IV. Měl dva syny, a to Jana a Vaňka, který je povaţován za zakladatele černohorské větve. V této době, krátce po smrti Oldřicha, se boskovické panství včetně boskovického hradu stává majetkem markraběte Jošta, který umírá roku 1411 a boskovické panství se tedy stává komorním majetkem aţ do doby vlády Jiřího z Poděbrad. Oldřich měl dva bratry. Prvním z nich byl Jan, který se roku 1365 stává kroměříţským děkanem a také olomouckým kanovníkem. Druhým bratrem byl Tas, který získává statek v Čechách, a to Brandýs nad Orlicí a také boskovický hrad. Tas po sobě zanechal pět synů, přičemţ nejvýznamnější byl Jan z Brandýsa, jeden z největších Sigmundových hejtmanů a Vaněk z Boskovic, neboť mu Jiří z Poděbrad navrátil roku 1458 boskovický hrad. Týţ Vaněk z Boskovic se stal roku 1436 moravským hejtmanem a roku 1453 se zaslouţil o to, aby byl Ladislav Pohrobek korunován českým králem. Za tuto sluţbu mu Ladislav svěřil na starost hrad Špilberk. Roku 1455 je ještě jmenován komorníkem brněnského práva a společně s Janem z Cimburka se stává zemským hejtmanem. Umírá roku 1465.34 Vaněk po sobě zanechal několik potomků, z nichţ nejvýznamnějším se stal Václav z Boskovic, který si získal přízeň Matyáše Korvína a často ho zastupoval v politických záleţitostech. Roku 1477 získal hodnost nejvyššího komořího olomouckého práva. A v roce 1480 se s pomocí Ctibora z Cimburka zaslouţil o to, aby se do desek zemských psalo českým jazykem a nikoliv latinou. Roku 1482 Václav umírá a zanechává po sobě dvě dcery, z nichţ zmiňována je pouze Marta, zastánkyně Jednoty bratrské, a čtyři syny, Jaroslava, Ladislava, Albrechta a Oldřicha.35 Jaroslav z Boskovic si získal přízeň krále
33 Knies, J.: Vlastivěda, s. 32. 34 Tamtéţ, s. 33. 35 Tamtéţ, s. 36.
13 Matyáše, stal se komorníkem olomoucké cúdy a získal titul českého kancléře. K panství také připojil Ţidlochovice. Umírá roku 1485 mučednickou smrtí.36 Jeho bratr Ladislav z Boskovic (1485 – 1520) rozšířil panství o další obce jako byly Chornice, Cimburk a městečko Trnávka. Je také povaţován za nejvýznamnějšího z tohoto moravského rodu, jelikoţ byl velmi vzdělaný a studoval dokonce aţ v Itálii. Rovněţ působil jako kanovník a později se stává proboštem u sv. Petra v Brně. V roce 1486 rozšiřuje panství koupí České Třebové od Jana Herolta z Kunštátu. Později se stává důvěrníkem krále Vladislava II, který mu také daroval hrad Úsov a město Litovel. Sám také rozšiřoval své majetky o další panství. Roku 1505 daruje některým vesnicím v panství odúmrť. Jedná se například o Skalici, Krhov, Lhotu Rapotina, Újezd, Ludíkov, Velenov, Valchov, Ţďárnou, Protivanov, Bukovou a Lipovou.37 Jeho synem byl Kryštof z Boskovic (1520 – 1550), který od roku 1521 zasedal na moravském sněmu, dále se roku 1530 dostává do pozice nejvyššího komorníka a o deset let později se stává nejvyšším hejtmanem.38 V 16. století dochází k úpadku pánů z Boskovic, nemají finance na správu svého majetku, a tak Kryštof z Boskovic roku 1547 prodává Šimonu Ederovi ze Šťávnice město Boskovice i s boskovickým zámkem, Drvalovice, Pamětnice, Vísky, Bačov, Skalici, Krhov, Lhotu Rapotina, Újezd, Latinky, Hrádkov, Valchov, Velenov, Ţďárnou, Ludíkov, Protivanov, Chrudichromy a Mladkov.39 Stejný Eder Šimon ze Šťávnice se stal v 16. století horním hejtmanem na Moravě a roku 1545 se stává šlechticem a zakupuje statky Boskovice, Trnávku a Sovinec. Ederové byl bohatý rod původem ze Slovenska a od roku 1545 se řadí mezi moravské rytíře. Patřilo jim mnoho panství na Moravě, přičemţ panství boskovické vlastnili v letech 1552 – 1567, kdy jej Vít Eder ze Šťávnice přenechává Jarošovi ze Zástřizl.40 Tímto se panství dostává do rodu Zástřizlů, jedná se o vladycký rod, který byl v této době na vrcholu své moci, neboť kromě panství Boskovice vlastnili také (byť jen na krátkou dobu) Buchlov, Hoštice a Ţidlochovice. Rod Zástřizlů vymírá roku 1687 a novými majiteli se stávají Dietrichsteinové.41 Valtr z Dietrichsteinu si totiţ vzal Zuzanu ze Zástřizl. Dietrichsteinové byl štýrský hraběcí rod, který se v 16. století přesunul na Moravu. Nevlastnili pouze boskovické panství, ale
36 Knies, J.: Vlastivěda, s. 37. 37 Hosák, L: Historický místopis o. Blansko, s. 39. 38 Ottův slovník naučný: ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí. Praha: J. Otto, 1891. Sv. 4. s. 426. 39 Hosák, L.: Historický místopis o. Blansko, s. 39. 40 Mysliveček, M.: Velký erbovník. Sv. 1, s. 183. 41 Týţ, Velký erbovník, Sv. 2. Plzeň: Fraus, 2006. s. 348.
14 také Mikulov, Polnou, Přibyslav, Sokolnice, Lysice a Drnovice. Nejvíce pozornosti si zaslouţí František Xaver z Dietrichsteinu, který se stal kardinálem, olomouckým biskupem a také získal titul kníţete. Velkou pozornost věnoval boskovickému panství, nechal totiţ vystavět sklárnu v Protivanově a papírnu ve Lhotě Rapotina. Tímto se stával bohatým a mohl tak panství rozšiřovat o další vesnice jako např. Blaţovice, Tuřany, Zábrdovice a Hradisko.42 Poslední muţský potomek tohoto rodu umírá roku 1864 a dále uţ zůstávají pouze dcery. Nejvíce pozornosti si zaslouţí Alexandra, neboť dědila Boskovice a Mikulov a jejím manţelem se stal člen rodu Mensdorff – Pouilly.43 Veškeré statky tak mají nového majitele. Nyní se jedná o francouzský šlechtický rod, který později přesídlil do Rakouska a posléze do Čech. Vlastnili panství jak v Čechách, tak na Moravě. Sídlem českým se jim stal zámek Nečtiny, jehoţ panství si velmi zvelebili a sídlem moravským se stal zámek v Boskovicích. Obojí vlastnili do roku 1948, kdy proběhla druhá pozemková reforma. Boskovický zámek byl navrácen rodu po roce 1989.44 .
42 Mysliveček, M.: Velký erbovník. Sv. 1, s. 166. 43 Tamtéţ, s. 167. 44 Mysliveček, M.: Velký erbovník. Sv. 2, s. 33.
15 3. Stručný informační přehled obcí boskovického panství
Boskovice (něm. Boskowitz, lat. Boskovitium)
Město Boskovice se nachází 40 km na sever od Brna a nyní se skládá z pěti částí – Boskovice, Bačov, Hrádkov, Mladkov a Vratíkov. Město získalo jméno podle jistého Bozka, který byl členem šlechtického rodu pánů z Boskovic.45 Odedávna byly střediskem boskovického panství a také významným a obchodním místem. První zmínka o obci pochází z roku 1222.46 V roce 1463 král Jiří z Poděbrad povyšuje obec na městečko. Městem se staly v roce 1787 a dělily se na část křesťanskou a ţidovskou, která se stala od roku 1919 samostatnou správní obcí.47 Tato ţidovská obec byla jednou z největších na Moravě, měla 3 synagogy, vlastní školu, ţidovský hřbitov a dokonce kníţecí palírnu. Lidé se zabývali kromě zemědělství také řemeslem, rolnictvím, obchodem, vznikla zde také továrna na obuv a oděvy, průmyslové závody na plechové zboţí a hrnčířské a kamnářské dílny. Ve městě se nachází několik významných památek, např. dnes jiţ zřícenina hradu ze 13. století, sídlo pánů z Boskovic, který byl obydlen ještě v roce 1720. Gotický kostel sv. Jakuba taktéţ ze 13. století (první zmínka z roku 1346), kde nechali v roce 1568 páni z Boskovic postavit rodinnou hrobku. Ke kostelu také patřila fara, o které se poprvé píše v roce 1519.48 Gotický kostel Všech Svatých se starou kazatelnou pochází z 15. století. Empírový zámek byl postaven mezi lety 1819 – 1826. Mezi další památky patří i rezidence z roku 1729, sídlo Dietrichsteinů. V roce 1756 zde nechal Jan Leopold Dietrichstein postavit klášter, kde byl původně také špitál. V letech 1460 – 1490 byla na popud Ladislava z Boskovic vystavěna radnice, nyní jedna z nejstarších staveb ve městě, která byla sídlem městské samosprávy a okresního soudu. Roku 1873 byla postavena novogotická kaple Marie Bolestné.49 První zmínky o boskovickém školství pocházejí aţ ze 16. století. V roce 1900 bylo na Dolním předměstí vystavěno gymnázium. V roce 1756 nechal hrabě Leopold Dietrichstein postavit špitál, který byl ale díky poddanství roku 1848
45 Hosák, L. a kol.: Boskovice v dějinách, s. 3. 46 Štarha, I. – Dřímal, J. a kol.: Znaky a pečeti, s. 58. 47 Skutil, J.: Místopisný slovník, s. 19. 48 Baranok, Jaromír a kol.: Boskovice od pravěku do konce 20. století. Muzeum Boskovicka. Boskovice: Artron s. r. o., 1999. s. 75. 49 Augustin, Josef: Česká republika v symbolech, znacích a erbech. Poslední dekáty 20. století první novodobé České státnosti měst a obcí. Sokolov: Argot, 1997. s. 22.
16 zrušen. První nemocnice byla postavena v roce 1829 a v roce 1888 byl postaven první chorobinec.50 Město provázela řada ničivých událostí, například v roce 1424 byly Boskovice dobyty husity a vypleněny. Později byly zasaţeny také několika ničivými poţáry, k prvnímu došlo v roce 1566, kdy celkem vyhořelo 76 domů, kostel, fara a škola. Další poţár vzplál v roce 1696, kdy vyhořelo 12 domů, 8 chalup a dvě ţidovské budovy. Poţáry se městu nevyhýbaly ani později, v roce 1713 bylo poţárem zničeno 8 domů, radnice a obecní sýpky, v roce 1772 oheň zničil aţ 105 domů i s kostelem, v roce 1823 poţár zničil velkou část ţidovského města a 20 domů z města křesťanského, v roce 1834 vyhořelo 60 domů, v roce 1869 to bylo 12 domů a poslední velký poţár vzplanul v roce 1903, kdy bylo zničeno 5 domů. Spousta lidí zemřela na morovou epidemii v roce 1715 a na choleru v roce 1831.51
Bačov (něm. Baczov, později Batschau)
Jak jsem se zmínila jiţ dříve, Bačov je v dnešní době částí Boskovic. Dříve to byla samostatná obec vzdálená 4 km severozápadně od Boskovic. Název obce je odvozen od osobního jména Bač, Bača.52 První zmínka o obci je z roku 1382, kdy Bačov získává Oldřich z Boskovic s Markétou z Deblína. Dále se obec připomíná roku 1391, kdy ji Tas z Boskovic prodává Heroltovi z Kunštátu.53 Bačov neměl vlastní faru, proto byl přifařen pod vesnici Vísky, později pod faru v Boskovicích. Po obnovení fary ve Vískách opět spadá sem, ale jen pro katolíky, evangeličtí věřící spadají pod faru ve Vanově. Školou a poštou náleţí taktéţ Vískám. V minulosti zde bylo několik poţárů v letech 1857, 1894 a 1901.54
Hluboké
Obec se nachází 4 km od Kunštátu a jméno získala podle hlubokých lesů, kterými je vesnice obklopena. První zmínka o obci pochází z roku 1351, kdy se hlásí ke kunštátskému panství. Později obec náleţela panství lysickému, krnovskému a částečně
50 Skutil, J.: Místopisný slovník, s. 20. 51 Oficiální stránky města Boskovic. Historie města. [online]. [cit. 15. duben 2009]. Dostupné na internetu: http://www.boskovice.cz/index.php 52 Skutil J.: Místopisný slovník, s. 3. 53 Knies, J.: Vlastivěda, s. 78. 54 Tamtéţ, s. 79.
17 černohorskému a boskovickému. Za druhé světové války zde ţilo 200 obyvatel, později pouhých 145 obyvatel a dále jich ubývá.55 Od roku 1807 zde byly vedeny pozemkové knihy.56 O obci Hluboké se dochovalo jen velmi málo zpráv.
Hrádkov
Hrádkov je další částí města Boskovic. Podle názvu usuzujeme, ţe se vesnice původně jmenovala Radkov, podle osobního jména Radek. Původně obec katastrálně patřila k obci Vratíkov a leţela 4 km východně od Boskovic. Ke vsi také náleţely dvě samoty, Nový mlýn a Myslivna. První zmínka o obci se nachází v městských knihách z roku 1487.57 Poprvé se Hrádkov píše k boskovickému panství v roce 1547.58 Farou i poštou spadala obec pod Boskovice a škola byla v nedaleké obci Vratíkov.
Mladkov (něm. Mlatkow nebo také Mladkow, později Mlatkau)
Další částí dnešních Boskovic je Mladkov. Název vesnice je odvozen od činnosti mlácení, coţ provozovali zdejší lidé nebo podle jména Mladek, coţ původně zřejmě znamenalo Mladkův dvůr. Dělila se na několik částí - Dědina, Dolní konec a Chaloupky. Vedle rolnictví se lidé ţivili také prací v nedalekých továrnách. První zmínka o obci je z roku 1418, kdy se připomínají páni z Mladkova. Roku 1525 uděluje Jan ze Zdětína obci Mladkovu odúmrť. V roce 1569 Jaroslav ze Zástřizl daruje obci les.59 V roce 1530 kupuje Jan Hartman z Mladkova od Salomeny ze Lhoty obci Mladkov. O devět let později ho od něj kupuje Kryštof z Boskovic. Škola o jedné třídě byla postavena v roce 1850, kam chodily také děti z nedaleké Skalice.60 Roku 1883 došlo k ničivým záplavám z rozvodněné řeky Svitavy.
55 Skutil, J.: Místopisný slovník, s. 42-43. 56 Hosák, L.: Historický místopis o. Blansko, s. 36. 57 Tamtéţ, s. 40. 58 Knies, J.: Vlastivěda, s. 87. 59 Hosák, L.: Historický místopis o. Blansko, s. 41. 60 Knies, J.: Vlastivěda, s. 145.
18 Vratíkov (něm. Wratikow, později Wratikau, čes. také Vraťkov)
Vratíkov je poslední částí současných Boskovic. Název byl odvozen od osobního jména Vratislav, coţ byl zřejmě zakladatel nebo majitel obce. Podle archeologických nálezů můţeme předpokládat, ţe zdejší krajina byla osídlena jiţ v pravěku. První zmínka o obci pochází z roku 1531, kdy se Vratíkov poprvé hlásí k boskovické faře. Od roku 1575 jsou zde vedeny pozemkové knihy.61 Do roku 1903 se vyučovalo po domech a aţ od tohoto roku tu byla postavena škola s jednou třídou, kam také chodily děti z Hrádkova. Poštou náleţela obec do Boskovic. Obyvatelé se ţivili především prací v lese, odkud sváţeli dřevo a posílali ho po vodě potokem Kozel k pilám do Bělé, kde se dřevo dále zpracovávalo. Vratíkov postihlo několik ničivých událostí, v roce 1712 tu vypukla morová epidemie, v letech 1834 a 1856 obec zasáhlo velké suchu, tudíţ se lidem nepodařilo vypěstovat dostatečnou úrodu a obyvatelstvo zasáhl hladomor. V roce 1901 tu vypukl poţár, při kterém vyhořelo několik domů včetně školy.62
Buková (něm. Bukowa)
Obec je vzdálena 10 km od Prostějova. Odedávna náleţela k Boskovicím, později k okresu Prostějov. Název obce je pravděpodobně odvozen od bukového dřeva. První, ale velmi pochybná zmínka o Bukové je z roku 1391, kdy Tas z Boskovic prodává část obce Heroltovi z Kunštátu.63 Častěji se uvádí rok 1505, kdy se Buková píše k Boskovicím.64 Přifařena byla k Protivanovu, později k Boskovicím. Kdyţ ale byla v Protivanově roku 1705 vystavěna fara, náleţela Buková opět sem. Poštou náleţela obec taktéţ do Protivanova. Nacházela se tu myslivna, zvonice z 18. století a škola, která však byla postavena aţ v roce 1866. V roce 1881 byla přistavěna druhá třída a roku 1888 byla vystavěna nová školní budova, která byla větší neţ ta původní a byla jiţ na patra. V roce 1863 bylo poţárem zničeno 10 domů. Další poţár nastal v roce 1891, kdy bylo zničeno 6 domů. V tomto roce byl také zřízen první hasičský sbor.65
61 Hosák, L.: Historický místopis o. Blansko, s. 43. 62 Knies, J.: Vlastivěda, s. 82. 63 Tamtéţ, s. 83. 64 Hosák, L.: Historický místopis o.Blansko, s. 40. 65 Knies, J.: Vlastivěda, s. 85.
19 Drvalovice (něm. Drbalowitz, čes. dříve Drbalovice)
Obec byla vzdálená 5 km od Letovic, nyní je částí obce Vanovice. Zdejší území bylo osídleno jiţ v pravěku, svědčí o tom archeologické nálezy, byl tu také objeven hrob se střepy a kostmi. Od 15. století je obec součástí boskovického panství. Vaněk Náhradek z Drbalovic se píše jiţ v roce 1407.66 Jak se píše ve Vlastivědě moravské, roku 1500 Kuneš Makser z Chotěvic zde prodává svůj majetek Ladislavovi z Boskovic.67 Ladislav Hosák však ve svém Historickém místopisu uvádí rok 1499 a jméno prodejce Kuneš Nakser.68 Obec Drbalovice se k boskovickému panství hlásí aţ v roce 1547. Drbalovice byly přifařeny pod Boskovice, kam podle nařízení Václava ze Zástřizl museli katolíci platit boskovické faře desátek. Od roku 1749 spadají katolíci pod faru ve Vískách a evangelíci pod faru ve Vanovicích. Pošta se nacházela ve Vanovicích a škola ve Vískách, později se i do školy chodilo do Vanovic. Obec zasáhly poţáry, první vypukl v roce 1872, kdy vyhořelo 18 domů, roku 1881 to bylo domů 11. Roku 1960 byly Drvalovice připojeny k obci Vanovice.69
Chrudichromy (něm. Chrudichrom)
Dříve se obec nazývala Chuděchromy nebo také Chudichromy. Chrudichromy se nachází 4 km od Boskovic. Poprvé se roku 1349 píše Vojslav z Chuděchrom. Roku 1525 Jan ze Zdětína, manţel Salomeny, daruje obci odúmrť. V roce 1530 Salomena prodává Mladkov a Chrudichromy Janu Hartmanovi z Mladkova, který je potom dále prodává Kryštofu z Boskovic.70 Přifařeny byly Chrudichromy pod Svitávku, kam také platily desátek. Od roku 1573 jsou zde vedeny pozemkové knihy.71 Školou spadaly pod Svitávku a Mladkov aţ do roku 1892, kdy zde byla vystavěna jednotřídní škola. Pošta se nacházela v Boskovicích. Obec zastihlo několik pohrom, v letech 1851 a 1873 zde vypukl poţár a v roce 1852 obrovské záplavy.
66 Hosák, L.: Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. s. 315. 67 Knies, J.: Vlastivěda, s. 86. 68 Hosák, L.: Historický místopis země, s. 315. 69 Bartoš, Josef – Schulz, Jindřich – Trapl, Miloš a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960. Sv.V. Okresy: Prostějov, Moravská Třebová, Boskovice. Ostrava: Profil, 1976. s. 147. 70 Knies, J.: Vlastivěda, s. 88 – 90. 71 Hosák, L.: Historický místopis o. Blansko, s. 41.
20 Krhov (něm. Krhow, později Kerhow)
Obec je vzdálena 8 km od Boskovic. Jméno obce je odvozeno od německého slova Kirchhof, coţ znamená hřbitov.72 První historická zmínka je z roku 1409.73 Poprvé se o Krhovu, jako součást boskovického panství, dovídáme v roce 1547. Roku 1569 Ladislav z Boskovic daruje obci odúmrť. Obec je přifařena pod Bořitov. Škola s jednou třídou tu byla postavena roku 1891.74 Od 15. století do roku 1850 se tu dobývala ţelezná ruda, kamenná břidlice a uhlí.
Lhota Rapotina (něm. Lhotta Rapotina, později Lhota – Rapotin)
Název obec zřejmě dostala po zakladateli, který se jmenoval Rapota. První historická zmínka pochází z roku 1365, kdy tu Oldřich z Boskovic prodává dvůr jistému Bertlínovi ze Lhoty Rapotina. Dříve tu byl statek patřící vladykům, neznámo z jakého důvodu přechází statek na pány z Boskovic a roku 1547 statek kupuje Šimon Eder ze Šťávnice. V roce 1506 Ladislav z Boskovic daruje obci odúmrť. Roku 1385 se píše Buček ze Lhoty Rapotina, v roce 1466 Petr Syrovátka ze Lhoty a z Chrudichrom, roku 1484 se píšou Václav a Jiří Syrovátkové ze Lhoty a z Chrudichrom a v letech 1512 – 1530 se píše Salomena ze Lhoty.75 Obec je přifařena k Boskovicím, v roce 1717 byla z původní kapličky vystavěn kostel sv. Vavřince, kde se slouţily také mše. O školství se nedochovaly ţádné zprávy. Obec byla roku 1867 postiţena poţárem, který zničil mnoho listin. V roce 1893 zde byla postavena velmi významná přádelna vlny.76
Lhota Šibenná
Obec se současným jménem Malá Lhota je vzdálena 4 km od Černé Hory a do roku 1848 náleţela černohorskému panství. Také od tohoto roku jiţ patří k panství boskovickému. Název Lhota je odvozen od slova lhůta a šibenná se jí říkalo podle šibenice, která stávala na nedalekém kopci. První historická zmínka je z roku 1390, kdy se tu na nedalekém kopci provádělo hrdelní právo a obec náleţela k panství černohorskému.
72 Skutil, J.: Místopisný slovník, s. 64. 73 Hosák, L.: Historický místopis o. Blansko, s 41. 74 Knies, J.: Vlastivěda, s. 111. 75 Tamtéţ, s. 138 – 139. 76 Bartoš J. – Schulz, J. – Trapl, M. a kol.: Historický místopis, s. 133.
21 V roce 1792 je připomínán spor o statek, který se vedl mezi Lhotou a Černou Horou. První škola s jednou třídou tu byla vystavěna v roce 1879.77
Lipová (něm. Lipowa, později Linden)
Okolí obce bylo dříve porostlé lipovými lesy, podle kterých dostala Lipová své jméno. První písemná zpráva o obci je z roku 1379, kdy Vaněk z Boskovic prodává zdejší dvůr jistému Pohunkovi.78 Další zmínka o obci je z roku 1547, kdy páni z Boskovic prodávají Lipovou Ederovi ze Šťávnice. Vedle rolnictví se tu lidé ţivili také výrobou slaměných klobouků. Lipová byla nejdřív přifařena k Protivanovu a později k Boskovicím, kam musela do roku 1627 platit desátek. V roce 1852 tu byla vystavěna kaple Panny Marie, kde se několikrát do roka slouţila mše svatá. První škola byla postavena v roce 1863 a roku 1896 byla dále rozšířena na dvě třídy.79 Obec neměla vlastní poštu, proto museli její obyvatelé jezdit do Jednova. Od roku 1869 se částí Lipové stává také obec Seč a od roku 1960 se uţ obec dělí na tři části, a to Lipová, Seč a Hrochov.80
Ludíkov (něm. Ludikow, později Ludikau, čes. dříve Ludiskov)
Původně se obec jmenovala Ludvíkov a její název byl odvozen od osobního jména Ludvík. Obec se dělila na dvě části a to Dědinu a Chaloupky. První písemná zmínka o obci je z roku 1505, ale k boskovickému panství se hlásí aţ v roce 1547.81 Přifařena byla k obci Ţďárná a na poštu chodili lidé do Boskovic. První škola byla vystavěna aţ v roce 1908, ale pro nedostatek školáků byla zavřena. V roce 1874 byla část obce zničena poţárem.
Obora (něm. Obora)
Obora je vzdálená 9 km od Boskovic. Její obyvatelé se ţivili především rolnictvím. Podle nálezů kamenných zbraní můţeme předpokládat, ţe krajina počala být osídlována jiţ v pravěku. První písemná zmínka o obci je z roku 1360, kdy Filip z Letovic převádí část
77 Oficiální stránky obce Malá Lhota. Historie obce. [online]. [cit. 15. duben 2009]. Dostupné na internetu: http://www.malalhota.cz/page.php. 78 Hosák, L.: Historický místopis o. Blansko, s. 41. 79 Knies, J.: Vlastivěda, s. 140. 80 Bartoš J. – Schulz, J. – Trapl, M. a kol.: Historický místopis, s. 133. 81 Knies, J.: Vlastivěda, s. 141.
22 obce na svou manţelku. Roku 1379 se psal Vít Sipík z Obory, 1409 Artleb Ščírka z Obory, Parcifal a Filip z Obory, 1445 Jan Babka ze Senice a z Obory. Kryštof z Boskovic roku 1528 potvrzuje, ţe Oboru kupují farář Jiří a pekař Mikuláš, oba z Boskovic.82 Nejdříve patřila obec k faře v Boskovicích, kam musela platit desátek, později k faře v Doubravici, kde byla také škola. Poštou náleţela ke Skalici. Nedaleko vesnice se ještě nacházela samota Hutě, kde se v 17. století dobýval ledek a uhlí. Probíhala zde také výroba kamence jako další obţiva místních obyvatel. Obora byla čtyřikrát postiţena poţárem a to v letech 1828, 1870, 1875 a 1881.83
Pamětice (něm. Pamietitz)
Obec původně tvořily čtyři grunty, které vlastnil jistý Paměta, po svém majiteli také dostala jméno. Původně se obec dělila na několik částí a to Dědina, Příhon, Hřezko a Amerika, jejíţ součástí bylo několik osamocených stavení.84 Jak se píše ve Vlastivědě moravské, první zmínka pochází z roku 1145, kdy olomoucký biskup Zdík daroval Pamětice klášteru v Litomyšli, v jejich majetku se ještě obec píše v roce 1167.85 Ladislav Hosák však uvádí, ţe Pamětice věnoval klášteru v Litomyšli kníţe Ota.86 Poprvé se píší roku 1382 Pešek a jeho manţelka Markéta z Pamětic, 1385 Šimon a Beneš z Pamětic a roku 1417 se píše Mikuláš Abeceda z Pamětic. Celá obec patřila k boskovickému panství od roku 1547. Přifařeny byly Pamětice k Boskovicím, kam se také musel na rozkaz Václava ze Zástřizl od roku 1627 platit desátek.87 Později spadaly Pamětice pod faru ve Vískách a evangeličtí věřící pod faru ve Vanovicích. Škola a pošta byly také ve Vískách. V roce 1866 byla obec postiţena velikým poţárem.
Protivanov (něm. Protiwanow)
Název, původně obce, nyní městečka, je odvozen od osobního jména Protiva, Protivan nebo Protivana, coţ byl zřejmě majitel obce. Obyvatelé se kromě rolnictví také ţivili výrobou šindelí a tabulkového skla, nedaleko se totiţ nacházela skelná huť. První
82 Knies, J.: Vlastivěda, s. 148. 83 Bartoš J. – Schulz, J. – Trapl, M. a kol.: Historický místopis, s.137. 84 Skutil, J.: Místopisný slovník, s. 115. 85 Knies, J.: Vlastivěda, s. 151. 86 Hosák, L.: Historický místopis, s. 316. 87 Knies, J.: Vlastivěda, s. 152.
23 písemná zmínka o Protivanovu je z roku 1505, kdy Ladislav z Boskovic daruje obci odúmrť.88 Jak je ale uvedeno ve Vlastivědě moravské, první písemná zpráva je aţ z roku 1547, kdy se Protivanov objevuje jako součást boskovického panství.89 Z tohoto roku také pochází první zpráva o protivanovském kostele Panny Marie, který byl v roce 1772 na náklady Leopolda z Dietrichsteina přestavěn. Pod faru z roku 1771 spadají další obce jako Buková, Repechy, Malé Hradisko, Skřivánkov, Okluky, Molenburk, Housko, Lipová, Seč a Suchý. Na faře se také od roku 1706 vedla matrika, tedy ještě dříve, neţ byla fara vůbec vystavěna. Později fara v Protivanově zaniká a farníci náleţejí do Boskovic, kam také museli platit desátek. Podle zápisu ve farní matrice je první zmínka o škole z roku 1767, nová škola se dvěma třídami byla postavena v roce 1863 a v roce 1896 byla přistavěna další třída, jednalo se tedy o školu se třemi třídami.90 Na městečko byl Protivanov povýšen aţ roku 1873.91
Repechy (něm. Repech)
Nyní jsou Repechy částí obce Bousín nedaleko Prostějova. Jméno obce zřejmě pochází z německého Réh – Bach. Toto jméno dali obci němečtí osadníci, kteří se sem přistěhovali, aby mohli pracovat v nedaleké skelné huti, zaloţené roku 1716.92 Vedle rolnictví se lidé ţivili také výrobou šindelí a oděvů v nedalekých prostějovských továrnách. Z roku 1568 pochází první historická zpráva o obci, kdy obec náleţela k boskovickému panství. Farou a poštou spadala pod Protivanov. První škola byla postavena aţ v roce 1862.93
Seč
Jméno obce je zřejmě odvozeno od seče, coţ je vykácený les. Seč je společně s Hrochovem nyní částí obce Lipová, přičemţ je nejmenší a nejmladší. Jak uvádí Ladislav
88 Štarha,I. – Dřímal, J. a kol.: Znaky a pečetí, s. 268. 89 Knies, J.: Vlastivěda, s. 157. 90 Tamtéţ, s. 160. 91 Čarek, J.: Městské znaky, s. 322. 92 Hosák, L.: Historický místopis o. Blansko, s. 42. 93 Knies, J.: Vlastivěda, s. 164.
24 Hosák, obec byla zaloţena kolem roku 1707.94 Kromě zemědělství se lidé ţivili především řemeslem.
Skalice (něm. Skalitz, později Skalitz an der Zwittawa)
Současný název obce je Skalice nad Svitavou a je vzdálená 5 km od Boskovic. Jméno obce pochází od slova skála. Nedaleko vesnice byly objeveny kamenné zbraně a rozsáhlá pohřebiště, můţeme tedy předpokládat, ţe zdejší krajina byla osídlena jiţ v pravěku. Lidé se ţivili především rolnictvím a nádenictvím. První historická zpráva je z roku 1228, kdy Skalice podle zemského práva náleţela Olomouci. V roce 1371 se psal Ješek z Doubravice a na Skalici a roku 1379 Artleb z Obory a na Skalici. K boskovickému panství ves trvale patří od roku 1547.95 Odúmrť jí daroval Ladislav z Boskovic v roce 1595.96 V roce 1711 tu nechal hrabě Dietrichstein postavit hostinec, jak se můţeme dozvědět z letopočtu a znaku nad dveřmi. Škola se nacházela v nedalekém Mladkově, přifařena byla pod Svitávku. V roce 1852 zde byla postavena velmi významná ţelezniční stanice.97
Sudice (něm. Suditz)
Obec Sudice je vzdálená 5 km severně od Boskovic. Sudice patří mezi významnou archeology vyhledávanou oblast, neboť zde bylo nalezeno několik kamenných mlatů, pohřebiště z doby bronzové a několik málo numismatických nálezů. První historická zmínka je z roku 1145, kdy tu kníţe Ota s klášterem v Litomyšli zaměnili pole.98 Tato první zpráva o obci, kterou uvádí Knies ve své Vlastivědě moravské však nebude zřejmě pravdivá. Hodnověrnější je rok 1238, o kterém se zmiňuje Skutil ve svém Místopisném slovníku.99 Do boskovického panství náleţela od 14. století, kam se také píše nedaleký dvůr Pastvisko, který v roce 1371 Oldřich z Boskovic daroval své manţelce jako věno. Dále rybník, mlýn, který v roce 1627 kupuje Václav ze Zástřizl a Panina louka, kterou dává roku 1627 Václav ze Zástřizl na uţívání své manţelce. Sudice jsou také připomínány
94 Hosák, L.: Historický místopis o. Blansko, s. 42. 95 Skutil, J.: Místopisný slovník, s. 132. 96 Knies, J.: Vlastivěda, s. 166. 97 Bartoš J. – Schulz J.- Trapl M.a kol.: Historický místopis, s. 141. 98 Knies, J.: Vlastivěda, s. 174. 99 Skutil, J.: Místopisný slovník, s. 140.
25 roku 1349, kdy je dostává vdova po Arklebovi z Boskovic, Kateřina. Poprvé se píše Martin ze Sudice roku 1376 a Václav Náhradek ze Sudice roku 1406.100 Škola i fara pro katolíky se nacházela v Kniţnicích a evangelíci byli přifařeni do Vanovic. Vesnice byla v roce 1848 postiţena velkým a ničivým poţárem, kdy vyhořela velká část obce.101
Suchý (něm. Suchy)
Obci s kapličkou, rybníkem, myslivnou a panskou pilou se také říkalo Suchá nebo Suché. Kromě rolnictví a krejčovství se lidé ţivili hlavně prací v lese. Ještě dnes tu můţeme zpozorovat pozůstatky kanálu, který vedl z rybníka v obci potokem do Vratíkova a kterým se z okolních lesů sváţelo dřevo na stavbu domů a na další zpracování. Jedná se o obec dosti mladou, zaloţena byla pravděpodobně někdy krátce před rokem 1754.102 Školu a faru lidé nacházeli ve Ţďárné. Pošta byla v Boskovicích.103
Újezd u Boskovic (něm. Aujezd, později Aujest, čes. od r. 1949 Újezd u Boskovic)
Obec je vzdálena 3 km jiţně od Boskovic. Bylo zde naleziště kamenných zbraní, náhrobků a koster, zřejmě se tedy jedná o starou osadu. První historická zpráva je z roku 1547, kdy je obec zmiňována jako součást boskovického panství, pravděpodobně bude ale starší.104 Obyvatelé tu měli myslivnu, hájenku, od roku 1862 školu a nedaleko obce byla také tvrz Hrádek, která se však nedochovala. Přifařena byla do Doubravice, kam museli farníci platit desátek. V roce 1703 získala obec právo uţívat svou vlastní pečeť.105
Újezd u Černé Hory
První zmínka o obci pochází z roku 1308 a je spojována s místním farářem kostela Všech svatých. Obec měla velmi významnou polohu, neboť přes ní vedla důleţitá
100 Knies, J.: Vlastivěda, s. 176. 101 Bartoš J. – Schulz, J. – Trapl, M. a kol.: Historický místopis, s. 143. 102 Skutil, J.: Místopisný slovník obcí o. Blansko, s. 141. 103 Knies, J.: Vlastivěda, s. 177. 104 Tamtéţ, s. 192. 105 Tamtéţ, s. 194.
26 Trstenická stezka vedoucí z Brna do Prahy.106 Roku 1334 se píše Půta z Újezda a roku 1385 se píše Čeněk z Újezda a z Býkovic. V 18. století je obec rozdělena do několika panství. Jedná se např. o panství blanenské, černohorské, boskovické a část patřila také kříţovnickému řádu na Starém Brně.107
Valchov (něm. Walchau)
Obec vzdálená 5 km jihovýchodně od Boskovic se skládala z několika částí – Horní a Dolní konec a Pastvišťátka. Podle nálezů kamenných palic předpokládáme, ţe byla zdejší krajina osídlena velmi brzy. Také k ní náleţely samoty jako byla kovárna a mlýn. Jméno dostala podle valchy, kterou soukeníci pouţívali na zpracování, valchování tkaniny. Kromě soukenictví se tu lidé ţivili také rolnictvím a řemeslem. První písemná zmínka o obci je z roku 1378, kdy se píše u boskovického panství.108 Pozemkové knihy byly vedeny od roku 1580.109 Ve vztahu k farní správě patřil Valchov do Ţďárné. Poštou obec náleţela do Boskovic. První škola zde byla postavena aţ v roce 1880, do té doby musely děti chodit do Ţďárné. V 18. století se tu těţila ţelezná ruda a skalice.
Velenov (něm. Welenow, později Welenau)
Obec je vzdálena 7 km východně od Boskovic a jméno dostala po svém zakladateli Velenovi.110 Krajina byla osídlena jiţ dávno, jak můţeme soudit podle archeologických nálezů. Lidé se ţivili převáţně rolnictvím a krejčovstvím, také se nedaleko těţila ţelezná ruda. První historická zmínka je z roku 1378, listina se týká Oldřicha z Boskovic. Další zmínka je z roku 1547, kdy se společně s dalšími vesnicemi píše k boskovickému panství. Fara pro obyvatele Velenova se nacházela ve Ţďárné a pošta v Boskovicích. Místní škola byla postavena na náklady obce v roce 1791. Velenov dvakrát zasáhl ničivý poţár, a to v roce 1835, kdy zničil 7 domů a v roce 1904, kdy shořelo 16 domů.
106 Kubík, Zdeněk: Heraldická a vexolologická symbolika měst a obcí jihozápadní Moravy (okresů Blansko, Jihlava, Třebíč, Žďár nad Sázavou) v letech 1990 až 1999. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archivnictví a PVH, 2001.356 s. Diplomová práce. 107 Skutil, J.: Místopisný slovník, s. 155. 108Tamtéţ, s. 159. 109 Hosák, L.: Historický místopis o. Blansko, s. 43. 110 Dvořáková, Ludmila – Šembera, Václav: Velenov 1447 – 2002. Velenov: obecní úřad Velenov, 2002. s. 5.
27 Vísky (něm. Wisek)
Dříve se obec jmenovala Věsky. Skládala se z několika částí – Dolní, Střední a Horní Vísky. Z původní rychty vznikl statek. Hlavní obţivou pro obyvatele bylo rolnictví. První písemná zmínka je z roku 1450, kdy Vísky náleţely boskovickému panství.111 Dále se Vísky vyskytují ve výčtu obcí, které roku 1464 daruje Jindřich starší z Boskovic Vaňkovi Letovskému z Boskovic. Nachází se tu nejstarší okresní kostel sv. Michla pocházející ze 13. století, poprvé připomínaný roku 1568.112 Další památkou je fara, o které máme první zprávy z roku 1568, ta ale za třicetileté války zanikla.113 Byly sem ale přifařeny další obce jako Bačov, Drbalovice a Pamětice. První škola byla postavena aţ v roce 1789, 1890 vystavěna nová škola, která byla rozšiřována o další třídy. Do zdejší školy chodily také děti z Míchova, Podolí, Bačova, Pamětic a Drbalovic. Rok 1888 se významně zapsal do historie, neboť na místní faře byly nalezeny vzácné rukopisy sv. Aloise z Gonzagy.114
Ţďárná (něm. Zdiarna, později Schdiarna)
Obec je nyní vzdálená 7 km východně od Boskovic. Název je odvozen od slova ţďára, tj. místo, které vzniklo vypálením lesa. Kromě řemesla a rolnictví se lidé ţivili prací na polích a v lese. První historická zpráva o obci je z roku 1418, kdy je místním farářem v zemských deskách připomínána fara. K boskovickému panství se hlásí aţ roku 1505.115 Za zmínku stojí několik významných staveb, v roce 1614 tu byl postaven filiální kostel, který náleţel pánům z Boskovic, také fara, která je poprvé zmiňována roku 1418 a v neposlední řadě zámek z roku 1759, který byl později přestavěn na myslivnu. Přifařeny sem byly obce Valchov, Velenov a Ludíkov. V roce 1748 byla vystavena škola, kam také náleţely děti z Ludíkova a Suchého. Pošta byla v Protivanově. Ţďárná byla dvakrát zasaţena poţárem, při prvním v roce 1839 shořel kostel, fara, zámek a některé domy a při dalším v roce 1886 vyhořelo 11 domů.116
111 Knies, J.: Vlastivěda, s. 210. 112 Hosák, L.: Historický místopis o. Blansko, s. 43. 113 Týţ, Historický místopis, s. 316. 114 Knies, J.: Vlastivěda, s. 214. 115 Tamtéţ, s. 220. 116 Tamtéţ, s. 219.
28 4. Vývoj obecních pečetí na boskovickém panství
Boskovické panství se skládalo z 26 obcí a jednoho města - Boskovic. Panství se rozkládalo na teritoriálně rozsáhlé oblasti, část se nacházela na Drahanské vrchovině, část v Boskovické brázdě a část v údolí Malé Hané. Okolí bylo osídleno jiţ v pravěku, o čemţ svědčí bohaté archeologické nálezy. Boskovice se staly hned od počátku velmi důleţitým centrem celého panství. Pouţívaly několik pečetí, přičemţ nejstarší je z roku 1610 a její latinsky psaná legenda zní S[IGILUM] MAGISTER CIVIUM ET IURATORIUM OPIDI BOSKOVICZ. Její popis a vůbec informaci, ţe existovala jsem převzala z literatury. Je to také jediná literatura, kde jsem o této pečeti našla alespoň zmínku.117 Ve všech dochovaných pečetích Boskovic, aţ na jednu výjimku, je v pečetním poli sedmizubý hřeben, znak pánů z Boskovic. Pečeti se od sebe lišily zněním, písmem a jazykem legendy nebo také svou velikostí. Většina boskovických pečetí byla psána kapitálou, ale jsou tu i výjimky. Například legenda pečeti Boskovic číslo 1 byla psána gotickou majuskulou, coţ nebylo pro tak starou pečeť nic mimořádného. Stávalo se, ţe pečeti z této doby byly psány tímto písmem. Ţidovská pečeť má dvě legendy, vnitřní psanou kapitálou a německy a vnější je psána hebrejsky. I přesto, ţe je legenda psána mimo jiné hebrejsky, jsem se snaţila tuto její část přepsat, ale i přes veškerou snahu, se mi nepodařilo přepsat legendu úplně celou. Nicméně její znění bude pravděpodobně stejné jako v legendě německé, a to „Ţidovské město Boskovic 1714―. Neobvyklá je pečeť číslo 5, jejíţ nápis je psán v humanistické polokurzívě. Toto písmo je na pečetích dost neobvyklé, u jiných pečetí se téměř nepouţívalo. Tato pečeť byla vyrobena v letech 1787 – 1789, kdy byl v Boskovicích zřízen magistrát.118 Zatím jsem se nesetkala s nějakým dalším případem, kde by toto písmo bylo pouţito. Zvláštností je, aţ na jednu výjimku, ţe ţádná z pečetí města Boskovic nebyla pouţita na zpečetění rektifikačních akt ani Josefinského katastru. Ţádný z typářů těchto pečetí se nedochoval.
117 Štarha, I. – Dřímal, J. a kol.: Znaky a pečeti, s. 59. 118 Tamtéţ, s. 59.
29 Nyní se budu věnovat pečetím jednotlivých obcí. Musíme si uvědomit, ţe obce se nacházely spíše v hornatém a členitém terénu, lidé se ţivili hlavně zemědělstvím a zpracováním dřeva. Na některých místech se ţivili také hornictvím. To vše se promítlo na vyobrazení pečetí jednotlivých obcí. Náplň pečetních polí ale není bohuţel příliš rozmanitá. Mnoho obcí pouţívalo podobné nebo dokonce stejné náměty v pečetním obrazu. Nejčastěji to byly typicky zemědělské nástroje nebo hornické náčiní. Většinou také měly podobné znění legendy, a to „PECET OBECNY DEDINY X―. Ve všech obecních pečetí boskovického panství je legenda psána kapitálou a obsahuje označení majitele pečeti. Jazyk legendy byl nejčastěji ovlivněn jazykovou příslušností obce. Na jazyk v legendě také mohla mít vliv vrchnost. Nejčastěji se tu vyskytují česky psané legendy, které také bývají nejrozmanitější. V našem případě je jejich znění omezeno na PECET OBECNY DEDINY X. U obcí Protivanov, Sudice a Ţďárná byly legendy psány latinsky, a to ve znění SIGILLUM X. Slova v legendě mohou být odděleny různými značkami. U obcí boskovického panství se nejčastěji vyskytuje tečka, dvojtečka, květinka, trojlístek nebo hvězdička. Legenda můţe být od pečetního pole oddělena linkou, bodovcem, perlovcem nebo vavřínovým věncem. Okraje některých pečetí nejsou dobře dochovány a nelze s úplnou přesností konstatovat, jakým způsobem jsou lemovány. Velikost pečetí je různá, pohybuje se v rozmezí 23 – 30 mm. Výjimku tvoří druhá pečeť Boskovic, která měří 43 mm. Nejdůleţitější částí pečetí je znamení v pečetním poli, které charakterizuje danou oblast. Některé údaje obce mohou se znamením v pečetním poli korespondovat. Často zde najdeme vyobrazené to, co je pro danou oblast typické, co ji charakterizuje. Nejčastěji to bývá obţiva obyvatel, jejich činnost, náčiní, které pouţívají při práci. V některých případech se objevuje např. nějaká významná stavba, kostel nebo znak vrchnosti. V tomto případě to je u Boskovic sedmizubý hřeben, který měli ve znaku páni z Boskovic. První velkou skupinu tvoří obce, které si zvolily do svých pečetí různé předměty pouţívané v zemědělství, tesařství nebo hornictví. Patří sem Buková, která má ve svém pečetním poli nebozez pouţívaný především v tesařství a krumpáč, který zřejmě symbolizoval hornictví. Dále sem patří Hrádkov, který má v pečetním poli radlici, coţ byl velmi důleţitý zemědělský nástroj pouţívaný především v horních oblastech k obdělávání půdy a krojidlo, taktéţ často pouţívaný nástroj. Podobný motiv mají také Chrudichromy, Lhota Rapotina, Malá Lhota, Mladkov, Skalice nad Svitavou, Újezd u Boskovic, Vratíkov a Ţďárná. U obcí Suchý, Protivanov a Valchov ještě přibyly další motivy jako tesařská
30 pila, motyka nebo nebozez. Obec Sudice má v pečetním poli navíc ještě střelu a další předměty, které je nesnadné vyloţit. Další skupinu tvoří obce, kde se v pečetním poli vyskytují zvířecí motivy, v našem případě se jedná o koně. Patří sem obce Bačov, Krhov, Ludíkov, Újezd u Černé Hory a Velenov. Netroufnu si napsat, proč si tyto vesnice zvolily do pečetního pole právě motiv koně. Domnívám se však, ţe to bylo z toho důvodu, ţe tudy vedla velmi významná obchodní stezka, Trstenická. Tato historická stezka spojovala nejen Moravu s Čechami, ale byla také spojnicí západní a východní Evropy.119 Rostlinné motivy si zvolila obec Seč. V pečetním poli má tři stromky, nelze ale přesně určit o jaký druh se jedná. Ţádný z autorů zabývajících se komunální sfragistikou neuvádí obec Seč ve své literatuře. V tomto případě by se také mohlo jednat o mluvící znamení, neboť seč byl termín pro vypalování lesa. Proto si tedy jako znamení zvolili stromy. Mluvicí znamení si zvolila také obec Lipová, která má v pečetním poli zobrazeny tři lípy. Náměty některých pečetí nejde vyloţit snadno. Obec Pamětice měla ve své pečeti ukřiţování Páně. Obec Vísky si zvolila siluetu kostela, pravděpodobně se jednalo o místní stavbu. Znamení mohou být umístěna volně v pečetním poli nebo na štítu. V případě boskovického panství se jedná o 13 pečetí, které mají znamení umístěné na štítu. V případě pečetí Boskovic, Protivanova a Valchova se jednalo o barokní štít. Obce Bačov, Krhov, Lipová, Ludíkov, Suchý, a Velenov měli znamení na barokní kartuši. Újezd u Černé Hory měl jako jediný znamení ve španělském štítu. Všechny dochované pečeti jsem popsala v Katalogu pečetí. Ve všech případech mají kulatý tvar, červenou barvu pečetního laku a byly přitištěny. Jejich stav je dobrý aţ na obce Ludíkov, Obora a Sudice, kde je částečně poškozena legenda. Legendy jsou ve většině případů psány česky, méně uţ německy nebo latinsky a jedna hebrejsky. Většinu pečetí jsem našla v rektifikačních aktech z roku 1749, coţ byla daňová přiznání pro Tereziánský katastr nebo v Josefínském katastru z let 1786 – 1787. Mezi léty 1749 – 1787 nenastal ţádný vývoj pečetí, neboť v obou fondech byly otisknuty stejné typáře. Ojediněle se mi podařilo najít pečeti v jiných fondech, jednalo se o pečeti Boskovic, které byly otištěny ve fondu D12 - Popisy hranic. Tyto pečeti totiţ nebyly pouţity ani v rektifikačních aktech, ani v Josefínském katastru. Neprojevil se zde ani
119 Oficiální stránky obce Trstěnice. Historie obce.[online]. [cit. 29. duben 2009]. Dostupné na internetu: http://www.trstenice.cz/historik/stezka.htm.
31 nárůst pečetění. Nepodařilo se mi však najít pečeti obcí Drvalovice, Hluboké a Repechy. O obci Hluboké nejsou dochovány téměř ţádné informace, nevyskytuje se v mnou probádaných fondech D 2, D 6 ani G 125. Obec Drvalovice je v současné době částí obce Vanovice. Pečeť Drvalovic jsem taktéţ nemohla nalézt, domnívám se proto, ţe svou vlastní pečeť nikdy neměla a ke zpečetění pouţívala pečeť obce Vanovice. Pečeť obce Repechy se mi taktéţ v ţádném ze zmiňovaných fondů nepodařilo nalézt. Nicméně kresba této pečeti se nachází v literatuře jak v Hosákových Dějinách Boskovska 3, tak v Kniesově Vlastivědě moravské. Velký vliv na udělení pečetí měla vrchnost. Ta neudělovala právo pečetit všem vesnicím ve stejnou dobu. Například Protivanov dostal právo pečetit v roce 1692, Újezd u Boskovic roku 1703, Lipová 1711, Pamětice 1735 a Krhov 1736.120 Uvedený letopočet ale nemusel vţdy znamenat vznik typáře, ale mohl také připomínat rok nějaké významné události. Dokladem toho je např. obec Lipová, která, jak jsem se jiţ zmínila, dostala pečetní právo v roce 1711, ale v legendě nese rok 1757. Dále také Protivanov, který dostal právo pečetit v roce 1692, ale v pečetním poli nese rok 1698. Rok se tedy mohl vyskytovat buď v legendě, nebo přímo v pečetním poli. Častěji se objevoval v legendě, a to v 11 případech, v pečetním poli to bylo méně časté, jen u pěti pečetí. Roky se u obcí boskovického panství liší, nevznikaly tedy všechny současně. U některých pečetí se v legendě ani v pečetním poli nevyskytuje letopočet, je tedy nesnadné zjistit rok vzniku typáře. Některé pečeti jsou primitivně vyhotoveny např. pečeť obce Malá Lhota, Obora nebo Újezd u Boskovic. Jiné byly vypracovány náročněji např. pečeť Pamětic, Velenova, Bačova, atd. V některých případech při vyhotovení pečeti došlo k omylu, kdy např. u pečeti obce Újezd u Boskovic, jsou některá písmena v legendě a rok zrcadlově obráceny. Dále u čtvrté pečeti Boskovic a u obce Sudice je chyba ve slově sigillom místo správného sigillum. V některých případech rytec zkracoval slova jen na začáteční písmeno např. P (pečeť), O (obec), S (sigillum), D (dědiny) atd. U ţádných pečetí boskovického panství se nedochoval typář.121
120 Slavík F. A.: Staré znaky, s. 28. 121 Chaloupka, Jan: Městská a obecní pečetidla ve sbírkách moravského muzea. ČMM, , 63, 1978. s. 55 – 61.
32 5. Katalog pečetí
Bačov 1787 Kulatá pečeť o průměru 34 mm. Pečeť je přitištěna a barva pečetního laku je červená. V pečetním poli se nachází barokní kartuše, ve které je zobrazen kůň cválající doprava. Nad barokní kartuší se nachází koruna. Legenda, psána kapitálou, je ohraničena vně i zevnitř perlovcem. Její slova jsou od sebe oddělena dvojtečkou. PECZET : POCTIWI : OBCE : BACZOWA : 1736 MZA, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 1905. MZA, D 2 - Rektifikační akta, č. 84. MZA, D 6 - Josefínský katastr, č. 78. Lit.: Hosák, L.: Dějiny Boskovska 3, s. 37, č. 2. Knies, J.: Vlastivěda, s.18, obr. 3, č. 2. Obrazová příloha, obrázek č. 1.
Boskovice 1. pečeť: Nejstarší pečeť Boskovic pochází z roku 1610. S[IGILUM] MAGISTER CIVIUM ET IURATORUM OPIDI BOSKOVICZ. Psána gotickou majuskulou. O průměru 33 mm. Tuto pečeť se mi nepodařilo nikde vyhledat, popisuje ji však Jan Skutil ve svém díle. Bohuţel zde ale není nákres, jak pečeť vypadala. Lit.:Skutil, J. – Dřímal, J.: Znaky a pečeti jihomoravských měst a městeček, s. 58.
2. pečeť: 1826 Kulatá pečeť o průměru 43 mm. Pečeť je přitištěna a pečetní lak má červenou barvu. V pečetním poli můţeme spatřit barokní štít s hřebenem o sedmi zubech. Legenda je psána kapitálou a vně i vnitřně je ohraničena hrubým perlovcem. Slova v legendě jsou oddělena hvězdičkou. Pečeť byla pouţívaná především v 17. století. SIGILLVM OPPIDI BOSKOVICENSIS MZA, D 12 – Pozemky hranic, č. 1500. MZA, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 1063. Lit. : Hosák, L.: Dějiny Boskovska 3, s. 36, č. 5. Knies, J.: Vlastivěda, s.17, obr. 2, č. 5.
33 Štarha, I. – Dřímal, J.: Znaky a pečeti jihomoravských měst a městeček, s. 59. Obrazová příloha, obrázek č. 2.
3. pečeť 1826 Kulatá pečeť o průměru 23 mm. Pečeť najdeme přitištěnou, přičemţ pečetní lak má červenou barvu. V pečetním poli se nachází půl ţidovské hvězdy nalevo a větévka s květy napravo. Jsou tu dvě legendy, vnější je psána hebrejsky a vnitřní kapitálou. Obě jsou ohraničeny vnitřní a vnější linkou. CDH SJA BD--- BOSKOVIC- SNH HN—C LPT IVDEN GEMEIHEN BOSKOWICZ 1714 MZA, D 12 – Popisy hranic, č. 1500. MZA, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 740. Obrazová příloha, obrázek č. 3.
4. pečeť: 1687 Kulatá pečeť o průměru 23 mm. I tato pečeť je přitištěna a pečetní lak má červenou barvu. V pečetním poli se nachází barokní štít s hřebenem o sedmi zubech. Legenda, psána kapitálou, lemována vnitřní i vnější linkou, začíná květinkou. SIGILLOM BOZKOWICE MZA, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 859. Obrazová příloha, obrázek č. 4.
5. pečeť: 1826 Oválná pečeť o průměru 27 mm. Pečeť je přitištěna a pečetní lak má červenou barvu. V pečetním poli se nachází barokní štít s hřebenem o sedmi zubech. Pod štítem můţeme vidět jednořádkovou legendu psanou v humanistické polokurzívě. BOSKOWITZER MAGISTRAT. MZA, D 12 – Popisy hranic, č. 1500. MZA, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 1803. Lit.: Štarha, I. – Dřímal, J.: Znaky a pečeti, s. 58. Obrazová příloha, obrázek č. 5.
34 6. pečeť: 1826 Oválná pečeť o průměru 25 mm. Pečeť je přitištěna a pečetní lak má červenou barvu. V pečetním poli byl vyobrazen barokní štít s hřebenem o sedmi zubech. V pečetním poli pod štítem se nachází dvouřádková legenda psaná kapitálou. STADT BOSKOWITZER STETUER RENNT UND WAISENAMT MZA, D 12 – Popisy hranic, č. 1500. MZA, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 1804. Obrazová příloha, obrázek č. 6.
Buková 1787 Kulatá pečeť o průměru 25 mm. Pečeť je přitištěna a pečetní lak má červenou barvu. V pečetním poli jsou nad sebou umístěny nahoře šikmo poloţený krumpáč směřující rukojetí doprava a pod ním nebozez směřující špicí taktéţ šikmo doprava. Legenda, psána kapitálou, je lemována z vnitřní i vnější strany linkou. P [ECET] DEDINI BVKOWE MZA, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 1901. MZA, D 2 - Rektifikační akta, č. 84. MZA, D 6 - Josefínský katastr, č. 60. Obrazová příloha, obrázek č. 7.
Hrádkov 1787 Kulatá pečeť o průměru 27 mm. Pečeť je přitištěna a pečetní lak má červenou barvu. V pečetním poli lze spatřit postavenou radlici hrotem vzhůru a rovnou částí doleva, přes ni vidíme zobrazené vodorovně poloţené krojidlo směřující špicí doleva a ostřím dolů. V levé horní části pečetního pole vidíme šestihrotou hvězdu a v dalších částech, vlevo dole a vpravo nehoře, vidíme po jednom kruhovém bodu. Legenda, psána kapitálou, je oddělena od pečetního pole linkou a lemována perlovcem. Legenda začíná hvězdičkou a dále jsou jednotlivá slova oddělena tečkou. PECZET . OBECNY . POCTIWI . DIEDINI . HRATKOVA MZA, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 1964. MZA, D 6 - Josefínský katastr, č. 80. Obrazová příloha, obrázek č. 8.
35 Chrudichromy 1787 Kulatá pečeť o průměru 30 mm. Pečeť je přitištěna a pečetní lak má červenou barvu. V pečetním poli vedle sebe můţeme spatřit postavenou vpravo radlici a vlevo krojidlo, obě směřují špicí nahoru a rovnými částmi k sobě. Legenda, psána kapitálou, je ohraničena z vnitřní a vnější strany bodovcem. Slovo pečeť je na začátku a na konci odděleno hvězdičkou. PECET DIEDINI CHRVDICHROM MZA, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 1966. MZA, D 2 - Rektifikační akta, č. 84. MZA, D 6 - Josefínský katastr, č. 61. Lit.: Hosák, L.: Dějiny Boskovska 3, s. 36, č. 6. Knies, J.: Vlastivěda, s.17, obr. 2, č. 6. Hosák a Knies uvádí ve své literatuře popis jiné pečeti, ale ta nebyla ve fondech MZA nalezena. Obrazová příloha, obrázek č. 9.
Krhov 1787 Kulatá pečeť o průměru 33 mm. Pečeť je přitištěna a pečetní lak má červenou barvu. V pečetním poli se nachází v barokní kartuši klusající kůň směrem doprava. Nad barokní kartuší najdeme umístěnou koruna. Legenda, psána kapitálou, je ohraničena vně i zevnitř perlovcem. Slova v legendě jsou od sebe oddělena dvojtečkou. PECZET : POCTIWI : OBCE : KRCHOWA : 1736 MZA, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 1983. MZA, D 2 - Rektifikační akta, č. 84. MZA, D 6 - Josefínský katastr, č. 66. Lit.: Slavík, F. A.: Staré znaky a pečeti, tab. III, č. 9. Obrazová příloha, obrázek č. 10.
Lhota Rapotina 1787 Kulatá pečeť o průměru 24 mm. Pečeť je přitištěna a pečetní lak má červenou barvu. V pečetním poli jsou vedle sebe postaveny napravo krojidlo a nalevo radlice. Obě směřují špicí nahoru a rovnými částmi k sobě. Po obvodu pečetního pole jsou umístěny květinky,
36 tři napravo, tři nalevo a dvě dole. Legenda, psána kapitálou, je z vnitřní i vnější strany ohraničena perlovcem a začíná hvězdičkou. PECE[T] LHOTA RAPOTINA MZA, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 1987. MZA, D 2 - Rektifikační akta, č. 84. MZA, D 6 - Josefínský katastr, č. 63. Obrazová příloha, obrázek č. 11.
Lipová 1787 Kulatá pečeť o průměru 23 mm. Pečeť je přitištěna a pečetní lak má červenou barvu. V pečetním poli vidíme barokní kartuši a v ní ze země vyrůstající tři lípy. Legenda, psána kapitálou, je od pečetního pole oddělena linkou a lemována perlovcem. Legenda začíná hvězdičkou a slova v ní jsou od sebe oddělena tečkami. PECZET . OBECNI . DIEDINI . LIPOWE . 1757 MZA, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 1785. MZA, D 2 - Rektifikační akta, č. 84. MZA, D 6 - Josefínský katastr, č.64. Lit.: Hosák, L.: Dějiny Boskovska 3, s. 36, č. 9. Knies, J.: Vlastivěda, s.17, obr. 2, č. 9. Obrazová příloha, obrázek č. 12.
Ludíkov 1787 Kulatá pečeť o průměru 32 mm. Pečeť je přitištěna a pečetní lak má červenou barvu. V pečetním poli lze spatřit v barokní kartuši koně cválajícího doprava. Nad kartuší je umístěna koruna. Částečně poškozená legenda, psána kapitálou, je z vnitřní i vnější strany ohraničena perlovcem. Slova jsou od sebe oddělena dvojtečkou. PECZET [OBECNI DIEDINI] [L]UDIKOWA : 1736 MZA, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 1778. MZA, D 2 - Rektifikační akta, č. 84. MZA, D 6 - Josefínský katastr, č. 75. Lit.: Hosák, L.: Dějiny Boskovska 3, s. 36, č. 2. Knies, J.: Vlastivěda, s.17, obr. 2, č. 2. Obrazová příloha, obrázek č. 13.
37
Malá Lhota 1749 Kulatá pečeť o průměru 27 mm. Pečeť je přitištěna a pečetní lak má červenou barvu. V pečetním poli můţeme spatřit radlici postavenou hrotem vzhůru a rovnou částí doleva. Legenda, psána kapitálou, je ohraničena vnitřní a vnější linkou, slova jsou od sebe oddělena hvězdičkou. DIEDINA LHOTA MZA, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 633. MZA, D 6 - Josefinský katastr, č. 3004. Obrazová příloha, obrázek č. 14.
Mladkov 1787 Kulatá pečeť o průměru 27 mm. Pečeť je přitištěna a pečetní lak má červenou barvu. V pečetním poli jsou vedle sebe umístěny napravo krojidlo a nalevo radlice směřující svými hroty vzhůru a rovnými částmi od sebe. Legenda, psána kapitálou, je oddělena od pečetního pole perlovcem a lemována vavřínovým věncem. Slova jsou od sebe oddělena hvězdičkou. ( ) PECZET OBECNY DIEDINI MLATKOWSKE 1740 MZA, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 1774. MZA, D 2 - Rektifikační akta, č. 84. MZA, D 6 - Josefínský katastr, č. 72. Obrazová příloha, obrázek č. 15.
Obora 1749 Kulatá pečeť o průměru 27 mm. Pečeť je přitištěna a pečetní lak má červenou barvu. V pečetním poli můţeme spatřit postavený hrot střely směřující špicí nahoru. Legenda, psána kapitálou, je ohraničena vnitřní a vnější linkou. Legenda začíná šestihrotou hvězdou a její slova jsou od sebe oddělena dvojtečkou. PECZET : D[IEDINI] : OBORI : 1693 MZA, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 2290. MZA, D 2 - Rektifikační akta, č. 84. MZA, D 6 - Josefínský katastr, č. 65. Lit.: Hosák, L.: Dějiny Boskovska 3, s. 37, č. 4.
38 Knies, J.: Vlastivěda, s.18, obr. 3, č. 4. Obrazová příloha, obrázek č. 16.
Pamětice 1787 Kulatá pečeť o průměru 32 mm. Pečeť je přitištěna a pečetní lak má červenou barvu. V pečetním poli je znázorněno ukřiţování Páně, po stranách stojí po jedné postavě, na pravé straně květinová výzdoba a na levé straně snop. Legenda, psána kapitálou, je ohraničena z vnitřní i vnější strany perlovcem. Legenda začíná hvězdičkou a slova jsou oddělena tečkami. OBECNI . PECET . DIEDINI . PAMIETIZ. MZA, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 1992. MZA, D 2 - Rektifikační akta, č. 84. MZA, D 6 - Josefínský katastr, č. 67. Lit.: Hosák, L.: Dějiny Boskovska 3, s. 37, č. 13. Knies, J.: Vlastivěda, s.18, obr. 3, č. 13. Slavík, F. A.: Staré znaky a pečeti, tab. III, č. 5. Obrazová příloha, obrázek č. 17.
Protivanov 1749 Kulatá pečeť o průměru 30 mm. Pečeť je přitištěna a pečetní lak má červenou barvu. V pečetním poli můţeme vidět barokní štít. V horní části barokního štítu se nachází pod sebou nebozez směřující špicí dolů a pod ním vodorovně radlice směřující hrotem doleva a rovnou částí dolů. Napravo od nich lze spatřit šikmo poloţené krojidlo špicí dolů a ostřím do středu. Vlevo od nebozezu je svisle poloţená tesařská pila. Letopočet 1698 ve výkrojích štítku je špatně čitelný. Legenda, psána kapitálou, je ohraničena z vnitřní i vnější strany perlovcem. Slova v legendě jsou oddělena tečkou. SIGILVM . PROTIWANENSIS MZA, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 2282. MZA, D 2 - Rektifikační akta, č. 84. MZA, D 6 - Josefínský katastr, č. 68. Lit.: Hosák, L.: Dějiny Boskovska 3, s. 36, č. 11. Knies, J.: Vlastivěda, s.17, obr. 2, č. 11. Skutil, J. – Dřímal, J.: Znaky, tab. XLI, s. 503.
39 Slavík, F. A.: Staré znaky a pečeti, tab. X, č. 3. Obrazová příloha, obrázek č. 18.
Repechy Pečeť je přitištěna a pečetní lak má červenou barvu. Na barokním štítu v pečetním poli jsou kříţem poloţeny sekera a palice. Nad nimi se nachází šestihrotá hvězda a pod nimi rýč bez rukojeti. Legenda, psána kapitálou, je ohraničena vnitřní a vnější linkou. Slova v legendě jsou od sebe oddělena tečkou. PECZET . OBECNY . DIEDINI . REPECHY . 1754 Lit.: Hosák, L.: Dějiny Boskovska 3, s. 36, č. 4. Knies, J.: Vlastivěda, s.17, obr. 2, č. 4.
Seč 1787 Kulatá pečeť o průměru 28 mm. Pečeť je přitištěna a pečetní lak má červenou barvu. V pečetním poli ze země vyrůstají tři stromky a nad nimi lze spatřit letopočet 1751. Legenda, psána kapitálou, je ohraničena vnitřní a vnější linkou. Legenda začíná hvězdičkou a její slova jsou od sebe oddělena dvojtečkou. PECET : POCTIWE : UBCE : SETZKEI MZA, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 949. MZA, D 6 - Josefínský katastr, č. 70. Obrazová příloha, obrázek č. 19.
Skalice nad Svitavou 1749 Kulatá pečeť o průměru 28 mm. Pečeť je přitištěna a pečetní lak má červenou barvu. V pečetním poli jsou vedle sebe postaveny napravo krojidlo a nalevo radlice, obě směřující hrotem nahoru a rovnými částmi od sebe. Nad nimi můţeme vidět půlměsíc a pečetní pole posázeno šestihrotými hvězdami. Legenda, psána kapitálou, je olemována z vnitřní strany perlovcem a z vnější vavřínovým věncem. Slova v legendě jsou od sebe oddělena hvězdičkou. ( ) PECZET OBECNY DIEDINI SKALICE 1742 MZA, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 2279. MZA, D 2 - Rektifikační akta, č. 84. MZA, D 6 - Josefínský katastr, č. 71.
40 Lit.: Hosák, L.: Dějiny Boskovska 3, s. 36, č. 7. Knies, J.: Vlastivěda, s.17, obr. 2, č. 7. Obrazová příloha, obrázek č. 20
Sudice 1787 Kulatá pečeť o průměru 29 mm. Pečeť je přitištěna a pečetní lak má červenou barvu. V horní části pečetního pole jsou vedle sebe napravo střela špicí doprava a nalevo radlice směřující špicí doleva a rovnou částí nahoru. Pod nimi se nachází krojidlo poloţené špicí doprava a ostřím dolů. Dále se v pečetním nachází těţko identifikovatelné předměty. Legenda, psána kapitálou, je ohraničena z vnitřní a vnější strany perlovcem a je částečně poškozena. Slova jsou od sebe oddělena trojlístkem. SIGILLOM SVDICIVM MZA, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 2033. MZA, D 6 - Josefínský katastr, č. 73. Lit.: Hosák, L.: Dějiny Boskovska 3, s. 36, č. 10. Knies, J.: Vlastivěda, s. 17, obr. 2, č. 10. Hosák a Knies uvádí ve své literatuře popis jiné, zřejmě později vyrobené pečeti, ale ta nebyla ve fondech MZA nalezena. Obrazová příloha, obrázek č. 21.
Suchý 1787 Kulatá pečeť o průměru 27 mm. Pečeť je přitištěna a pečetní lak má červenou barvu. V pečetním poli se nachází barokní kartuše, ve které je překříţená sekera a lopata rukojetí dolů a vespod palice. Nad nimi jsou nahoře umístěný nebozez špicí dolů a pod ním vodorovně pila směřující ostrou částí dolů. Legenda, psána kapitálou, je od pečetního pole oddělena linkou a lemována perlovcem. Jednotlivá slova jsou oddělena tečkami a text legendy začíná hvězdičkou. PECZET . OBECNY . 1754 . SVCHYHO . KOPCE . MZA, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 2031. MZA, D 6 - Josefínský katastr, č. 82. Lit.: Hosák, L.: Dějiny Boskovska 3, s. 36, č.12. Knies, J.: Vlastivěda, s.17, obr. 2, č. 12.
41 V dílech Hosáka a Kniese se nachází velmi podobná pečeť, ale s jiným zněním legendy - PECZET OBECNY 1754 SVCHY DIEDINI. Tato pečeť však nebyla ve fondech MZA nalezena. Obrazová příloha, obrázek č. 22.
Újezd u Boskovic 1787 Kulatá pečeť o průměru 27 mm. Pečeť je přitištěna a pečetní lak má červenou barvu. V pečetním poli se nachází radlice postavená hrotem vzhůru a rovnou částí doprava. Na kaţdé straně jsou umístěny dvě šestihroté hvězdy. Letopočet umístěný nad radlicí byl datován do roku 1703. Legenda, psána kapitálou, je ohraničena vnitřní a vnější linkou. Slova v legendě jsou od sebe oddělena hvězdičkami. : PECZT VBECNE VIEZDA : MZA, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 1095. MZA, D 2 - Rektifikační akta, č. 84. MZA, D 6 - Josefínský katastr, č. 59. Obrazová příloha, obrázek č. 23.
Újezd u Černé Hory 1787 Kulatá pečeť o průměru 28 mm. Pečeť je přitištěna a pečetní lak má červenou barvu. V pečetním poli můţeme na zdobeném španělském štítu vidět koně cválajícího doprava. V horní části španělského štítu se nachází letopočet 1689. Legenda, psána kapitálou, je oddělena od početního pole linkou. Pečeť je obehnána provazem. Text legendy začíná malým kolečkem a slova jsou oddělena tečkami. PECZET . WELKY….AVGEZDA . CZERNE . HORI MZA, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 640. MZA, D 6 - Josefínský katastr, č. 871. Obrazová příloha, obrázek č. 24.
Valchov 1749 Kulatá pečeť o průměru 27 mm. Pečeť je přitištěna a pečetní lak má červenou barvu. V pečetním poli můţeme spatřit barokní štít, v něm jsou překříţené motyky a mezi ně byl poloţen rýč rukojetí dolů. Legenda, psána kapitálou, je vepsána mezi dvě linky a začíná hvězdičkou, ta pak odděluje i jednotlivá slova.
42 PECZET DEDINI WALCHOWA MZA, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 2280. MZA, D 2 - Rektifikační akta, č. 84. MZA, D 6 - Josefínský katastr, č. 74. Obrazová příloha, obrázek č. 25.
Velenov 1749 Kulatá pečeť o průměru 33 mm. Pečeť je přitištěna a pečetní lak má červenou barvu. V pečetním poli se v barokní kartuši nachází kůň cválající doprava. Nad kartuší je umístěna koruna. Legenda, psána kapitálou, je od pečetního pole oddělena linkou a lemována perlovcem. Slova v legendě jsou od sebe oddělena dvojtečkou. PECZET : POCTIWE : OBCE : WELENOWA : 1736 MZA, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 908. MZA, D 2 - Rektifikační akta, č. 84. MZA, D 6 - Josefínský katastr, č. 76. Obrazová příloha, obrázek č. 26.
Vísky 1787 Kulatá pečeť o průměru 30 mm. Pečeť je přitištěna a pečetní lak má červenou barvu. V pečetním poli vidíme siluetu kostela s jednou věţí, pod ním je umístěna radlice špicí doleva a rovnou částí dolů. Nalevo od ní se nachází krojidlo poloţené špicí dolů a rovnou částí k radlici. Legenda, psána kapitálou, je z vnější i vnitřní strany olemována perlovcem. Začátek a konec legendy jsou odděleny ornamentem. PECET DEDINI WISEK MZA, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 914. MZA, D 2 - Rektifikační akta, č. 84. MZA, D 6 - Josefínský katastr, č. 77. Lit.: Slavík, F. A.: Staré znaky a pečeti, tab. VII, č. 9. Obrazová příloha, obrázek č. 27.
Vratíkov 1749 Kulatá pečeť o průměru 24 mm. Pečeť je přitištěna a pečetní lak má červenou barvu. V pečetním poli můţeme spatřit radlici s hrotem vztyčeným vzhůru a rovnou částí doleva,
43 přes ni je kosmo přeloţené krojidlo směřující špicí nahoru a ostřím dolů. Legenda, psána kapitálou, je od pečetního pole oddělena perlovcem a lemována vavřincovým věncem. PECZET . OBECNY . DIEDINI . WRATYKOWA MZA, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 2284. MZA, D 2 - Rektifikační akta, č. 84. MZA, D 6 - Josefínský katastr, č. 79. Lit.: Hosák, L.: Dějiny Boskovska 3, s. 36, č. 1. Knies, J.: Vlastivěda, s. 17, obr. 2, č. 1. Obrazová příloha, obrázek č. 28.
Ţďárná 1749 Kulatá pečeť o průměru 25 mm. Pečeť je přitištěna a pečetní lak má červenou barvu. V pečetním poli jsou nad sebou umístěny nebozez špicí dolů, pod ním krojidlo špicí doprava a ostřím nahoru, radlice špicí doleva a rovnou částí dolů. Letopočet 1673 rozděluje po dvojčíslích nebozez vyobrazený v horní části pečetního pole. Legenda, psána kapitálou, se nachází mezi dvěmi linkami. Legenda začíná růţičkou, stejně tak odděluje obě slova. SIGILLVM ZDIARENSE MZA, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 2281. MZA, D 2 - Rektifikační akta, č. 84. MZA, D 6 - Josefínský katastr, č. 81. Obrazová příloha, obrázek č. 29.
44 7. Závěr
Boskovické panství sice nebylo největším panstvím na Moravě, ale jeho majitelé byli po většinu času jedním z nejmocnějších rodů a zaslouţili se o rozkvět tohoto regionu. Vývoj pečetí byl na celém panství stejný a nikterak výrazně se nelišil od pečetí jiných panství. I kdyţ Boskovice a jejich blízké okolí nepatřily mezi nejvyspělejší oblasti na Moravě s komunální sfragistikou na vysoké úrovni, i tak tu najdeme některé unikáty, které si zaslouţí naši pozornost.
Velký zájem badatelů o komunální sfragistiku nastal aţ ve 20. století. O to se především zaslouţili Ivan Štarha a Jaroslav Dřímal, kteří svou pozornost zaměřili na pečeti měst a městeček leţících na jiţní Moravě. Dále to byl Karel Müller, zabývající se severní Moravou. Ráda bych ještě zdůraznila starší díla, a to práci Františka Augustina Slavíka, který věnoval velkou pozornost vesnickým znakům a pečetím Moravy. I kdyţ zde neuvedl všechny vesnice, ale jen ty nejstarší nebo nejvýznamnější, přesto se jedná o velmi zdařilé dílo. Také bych neměla opomenout práci Václava Vojtíška, který se zaměřil na nejstarší pečeti a znaky města Prahy a dalších měst českých. Tahle díla mi byla při mé práci velmi nápomocna a často jsem z nich čerpala inspiraci.
Cílem této bakalářské diplomové práce bylo prostudovat a zpracovat ucelený přehled pečetí bývalého boskovického panství, které se nachází se v archivních fondech Moravského zemského archivu v Brně, a tím je zpřístupnit. V předešlých kapitolách jsem se pokusila nastínit vývoj komunální sfragistiky, představila jsem majitele panství, dále jsem podala přehled obcí nacházejících se na panství i s jejich základními informacemi a zabývala jsem se zde také vývojem pečetí. V neposlední řadě jsem sestavila katalog pečetí, k němuţ jsem připojila i obrazovou přílohu.
Jsem ráda, ţe se mi podařilo nashromáţdit takové mnoţství pečetí. Nicméně, i kdyţ jsem hledala v různých fondech a literatuře, přesto se mi nepodařilo najít všechny. Je moţné, ţe se některé pečeti prostě nedochovaly nebo si je vesnice nikdy nepořídily. Některé pečeti nejsou kvalitně dochovány a nebylo tedy snadné udělat jejich přesný popis nebo přepis legendy. V některých případech proto chybí část přepisu nebo jsem si
45 v textu legendy nebyla zcela jistá. Práce v archivu i knihovně byla pro mě velice zajímavá a přínosná. Nicméně později se ukázala jako časově velmi náročná. Pevně doufám, ţe tato práce bude pro kaţdého, kdo se zajímá o sfragistiku nebo boskovické panství, přínosem.
46 Seznam pouţitých pramenů a literatury
Archivní prameny
Moravský zemský archiv v Brně: D 2 - Rektifikační akta D 6 - Josefinský katastr D 7 - Matrika pozemkového výnosu D 12 - Popisy hranic G 10 - č. 1066 Znaky moravských měst, městeček a některých vsí G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi
Elektronické zdroje
Oficiální stránky města Boskovice. Historie města. [online]. [cit. 15. duben 2009]. Dostupné na internetu: http://www.boskovice.cz/index.php
Oficiální stránky obce Malá Lhota. Historie obce. [online]. [cit. 15. duben 2009]. Dostupné na internetu: http://www.malalhota.cz/page.php
Oficiální stránky obce Trstěnice. Historie obce.[online]. [cit. 29. duben 2009]. Dostupné na internetu: http://www.trstenice.cz/historik/stezka.htm.
Tištěné zdroje a literatura
AUGUSTIN, Josef: Česká republika v symbolech, znacích a erbech, poslední dekáty 20. století první novodobé České státnosti měst a obcí. Sokolov: Argot, 1997. 392 s.
Ottův slovník naučný: ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí. Praha: J. Otto, 1891. Sv. 4.
BARANOK, Jaromír a kol.: Boskovice od pravěku do konce 20. století. Muzeum Boskovicka. Boskovice: Artron s. r. o., 1999. 141 s.
47
BARTOŠ, Josef – SCHULZ, Jindřich – TRAPL, Miloš: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1948 – 1960. Sv. V. Okresy: Prostějov, Moravská Třebová, Boskovice. Ostrava: Profil, 1976. 325 s.
BUBEN, Milan: Encyklopedie heraldiky. Světská a církevní titulatura a reálie. Praha: Libri, 1999, 459 s.
Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae IV/2. Edd. Jindřich Šebánek et Sáša Dušková. Brunae, 1965.
ČAREK, Jiří: Městské znaky v českých zemích. Praha: Academia, 1985. 451 s.
DVOŘÁKOVÁ, Ludmila – ŠUMBERA, Václav: Velenov 1447 – 2002. Velenov: Obecní úřad Velenov, 2002. 62 s.
HLEDÍKOVÁ, Zdeňka - JANÁK, Jan: Dějiny správy v českých zemích do roku 1945. Praha, 1989. 348 s.
HOFFMAN, František: České město ve středověku. Praha: Panorama, 1992. 453 s.
HOSÁK, Ladislav: Boskovice v dějinách. Boskovice: Měst. NV Boskovice, 1969. 40 s.
HOSÁK, Ladislav: Historický místopis okresu Blansko v období feudalismu. Blansko: OA, 1965. 79 s.
HOSÁK, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s.
HOSÁK, Ladislav – ŠRÁMEK, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I. Praha: Academia, 1970. 573 s.
48 HOSÁK, Ladislav – ŠRÁMEK, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II. Praha: Academia, 1980. 962 s.
HOSÁK, Ladislav: Dějiny Boskovska 3. Boskovice, 1936. 101 s.
CHALOUPKA, Jan: Městské a obecní pečetidla ve sbírkách moravského muzea. ČMM, 63, 1978. s. 55 – 61.
JELÍNEK, Jiří: Pečeti a razítka moravských vsí bývalého jihlavského panství 1626 – 1951. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archivnictví a PVH, 2004. 120 s. Diplomová práce.
KNIES, Jan: Vlastivěda Moravská. Boskovský okres. Brno: Musejní spolek, 1904. 221 s.
KREJČÍK, Tomáš – KREJČÍKOVÁ, Jarmila: Nejstarší pečeť města Brna. In: Brno v minulosti a dnes: Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna. Brno, 1995. s. 165.
KREJČÍK, Tomáš: Pečeť v kultuře středověku. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, 1998. 363 s.
KREJČÍKOVÁ, Jarmila – KREJČÍK, Tomáš: Úvod do české sfragistiky. Ostrava: Klub genealogů a heraldiků, 1989. 120 s.
KUBÍK, Zdeněk: Heraldická a vexolologická symbolika měst a obcí jihozápadní Moravy (okresů Blansko, Jihlava, Třebíč, Žďár nad Sázavou) v letech 1990 až 1999. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archivnictví a PVH, 2001. 356 s. Diplomová práce.
LAPÁČEK, Jiří: Nejstarší známé vesnické znakové privilegium na Moravě je z Křenovic. In: Sborník Státního okresního archivu v Přerově. Přerov: Státní okresní archiv, 2002. s. 8 – 12.
LIŠKA, Karel – MUCHA, Ludvík: Klíč k našim městům. Praha: Práce, 1979. 251 s.
49
MYSLIVEČEK, Milan: Velký erbovník, Encyklopedie rodů a erbů v zemích Koruny české. Svazek 1. Plzeň: Fraus, 2005. 391 s. ISBN 80-7238-520-8
MYSLIVEČEK, Milan – Velký erbovník, Encyklopedie rodů a erbů v zemích Koruny české. Svazek 2. Plzeň: Fraus, 2006. 383 s. ISBN 80-7238-521-6
MÜLLER, Karel: Návrh pravidel pro zpracování typářů a dalšího sfragistického materiálu (pečetí, odlitků pečetí). AČ, 39, 1989. s. 215 – 219.
MÜLLER, Karel – ŠTARHA, Ivan: Znaková privilegia měst, městeček a vsí na Moravě a ve Slezsku 1416 – 1914. Brno: MZA, ZA, 1995. 55 s. ISBN 80 – 8504861 – 2
NOVÝ, Rostislav: Počátky znaků českých měst. SAP, 26, 1976, č. 2. s. 367 – 412.
PILNÁČEK, Josef: Staromoravští rodové I. Brno: Ottobre 12, 2004. 144 s.
SKUTIL, Jan: Místopisný slovník obcí okresu Blansko. OA Blansko, 1966. 186 s.
SLAVÍK, František Augustin: Staré znaky a pečeti městské a vesnické na Moravě a v jejich obvodech a ve Slezsku. Zvl. Otisk Moravského muzea zemského. Brno, 1906. 100 s.
SMRČEK, Oldřich: Razítka jako součást sfragistických sbírek, problematika katalogizace. Zpravodaj Krajského muzea v Hradci Králové, 1979. č. 3 – 4, s. 18 – 25.
SPÁČIL, Vladimír a kol.: Pečeti a znaky měst, městeček a obcí olomouckého okresu. Olomouc, 1985. 254 s.
STEINBACHOVÁ – KONEČNÁ, Věra: Vesnické znaky a pečeti Moravy. Heraldika V, 1972. s. 121 – 129.
50 ŠEBÁNEK, Jindřich – FIALA, Zdeněk – HLEDÍKOVÁ, Zdeňka a kol.: Česká diplomatika do roku 1848. Praha: SPN, 1971. 381 s.
ŠTARHA, Ivan: Ke vzniku nejstarších vesnických pečetí na Moravě. Heraldika X, 1977. č. 1. s. 6 – 38.
ŠTARHA, Ivan: Nejstarší vesnické znaky na Moravě. AČ, 42, 1992. s. 208 – 212.
ŠTARHA, Ivan – DŘÍMAL, Jaroslav a kol.: Znaky a pečeti jihomoravských měst a městeček. Brno: Blok, 1979. 515 s.
ŠVÁBENSKÝ, Mojmír: Všeobecné zavedení vesnických pečetí na Moravě a předrustikální pečeť Moravské Loděnice z r. 1597. ČslM - B, 31, 1982. s. 203 – 206.
VOJTÍŠEK, Václav: O pečetích a erbech měst pražských a jiných českých. Praha: Památkový sbor hlavního města Prahy, 1928. 255 s.
51 Seznam pouţitých zkratek
AČ Archiv český CDB Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae ČMM Časopis moravského muzea ČslM - B Časopis Slezského muzea, série B JK Josefínský katastr Lit. literatura MZA Moravský zemský archiv OA okresní archiv RA Rektifikační akta SAP Sborník archivních prací tab. tabulka
52 Resumé
Tato bakalářská diplomová práce se věnuje komunální sfragistice jednotlivých obcí a jednoho města bývalého boskovického panství. Rozsah práce je vymezen mezi léta 1610 aţ 1850. Čtenář se v ní můţe seznámit s úvodem do komunální sfragistiky, najde zde přehled obcí a jejich stručnou historii. Tato práce však především přináší ucelenou kolekci dochovaných pečetí v rektifikačních aktech a Josefínském katastru. Tyto jsou přístupné v Moravském zemském archivu v Brně. Součástí je také katalog dochovaných pečetí s jejich popisy a bohatá obrazová příloha.
53 Summary
This bachelor thesis studies the seals relating to the individual villages and a town in the former manor of Boskovice. The scope of the thesis is delimited by the years 1610 and 1850. The reader can go through an introduction to municipal sigillography as well as a list of municipalities and their brief history. Above all, this paper presents a comprehensive collection of seals preserved in the ―Rectification Acts‖ (a land register for Moravia) and in the Josephian Cadastre. These are kept in the Moravian Regional Archive in Brno. The thesis also comprises a catalogue of the preserved seals with signatures, and a substantial amount of visual materials.
54 Seznam obrazové přílohy
Obrázek č. 1 Bačov, D 6 - Josefinský katastr, č. 78. Obrázek č. 2 Boskovice, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 1063. Obrázek č. 3 Boskovice, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 740. Obrázek č. 4 Boskovice, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 859. Obrázek č. 5 Boskovice, G 125 - Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřiţků s pečetěmi, č. 1803. Obrázek č. 6 Boskovice, D 2 – Rektifikační akta, č. 84. Obrázek č. 7 Buková, D 2 – Rektifikační akta, č. 84. Obrázek č. 8 Hrádkov, D 2 – Rektifikační akta, č. 84. Obrázek č. 9 Chrudichromy, D 6 – Josefinský katastr, č. 61. Obrázek č. 10 Krhov, D 2 – Rektifikační akta, č. 84. Obrázek č. 11 Lhota Rapotina, D 2 – Rektifikační akta, č. 84. Obrázek č. 12 Lipová, D 6 – Josefinský katastr, č. 64. Obrázek č. 13 Ludíkov, D 6 – Josefinský katastr, č. 75. Obrázek č. 14 Malá Lhota, D 6 – Josefinský katastr, č. 3004. Obrázek č. 15 Mladkov, D 6 – Josefinský katastr, č. 72. Obrázek č. 16 Obora, D 2 – Rektifikační akta, č. 84. Obrázek č. 17 Pamětice, D 6 – Josefinský katastr, č. 67. Obrázek č. 18 Protivanov, D 2 – Rektifikační akta, č. 84. Obrázek č. 19 Seč, D 6 – Josefinský katastr, č. 70. Obrázek č. 20 Skalice nad Svitavou, D 2 – Rektifikační akta, č. 84. Obrázek č. 21 Sudice, D 2 – Rektifikační akta, č. 84. Obrázek č. 22 Suchý, D 6 – Josefinský katastr, č. 82. Obrázek č. 23 Újezd u Boskovic, D 2 – Rektifikační akta, č. 84. Obrázek č. 24 Újezd u Černé Hory, D 6 – Josefinský katastr, č. 871. Obrázek č. 25 Valchov, D 2 – Rektifikační akta, č. 84. Obrázek č. 26 Velenov, D 2 – Rektifikační akta, č. 84. Obrázek č. 27 Vísky, D 6 – Josefinský katastr, č. 77. Obrázek č. 28 Vratíkov, D 2 – Rektifikační akta, č. 84. Obrázek č. 29 Ţďárná, D 2 – Rektifikační akta, č. 84.
55