Za Bitvy O Británii W
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
TŘETÍ KAPITOLA ZA BITVY O BRITÁNII W. H.: Ilustrační doprovod článku V. F. W.: 17. listopad 1939 (linoryt). Londýn 1941. - Čechoslovák, r. 3, 1941, č. 46(14. 11. 1941), s. 5. Hitlerovský útok proti západní Evropě a jeho vliv na formaci politických poměrů ve Velké Británii Období ohraničené počátkem jara 1940 a koncem jara 1941 bylo za druhé světové války pro Velkou Británii nesporně obdobím nejtěžším. Po několika měsících podivné války „vsedě" na francouzsko-německých hra nicích uvedl na jaře 1940 Hitler svou válečnou mašinérii znovu do pohybu. Dne 9. dubna 1940, po bojové akci trvající jen několik málo hodin, obsadili Němci Dán sko a téhož dne se vylodili v Norsku, které se Norové -as nimi i Britové - mar ně pokoušeli uhájit, a postupně je rovněž okupovali. Brzy nato, 10. května 1940, vyrazily jejich jednotky přes neutrální Nizozemí, Belgii a Lucembursko v generál ním útoku proti Francii a po šestitýdenním boji ji dne 15. června, když byly již předchozího dne vstoupily bez boje do Paříže, přinutily kapitulovat. Britové, když byli nuceni stáhnout svá vojska z evropské pevniny - stalo se tak po heroickém nasazení vojenských, ale i mnoha civilních sil, nicméně navzdory tomu za těžkých ztrát - zůstali tváří v tvář nebezpečnému nepříteli zcela osamoceni. Obsazením většiny států severní a západní Evropy, Norska, Dánska, Nizoze mí, Belgie a Francie, německými armádami, a následným opevněním západního severomořského a adantského pobřeží v těchto státech, Němci a jejich zajatci vy budovaným tzv. AUantickým valem, vznikla frontová linie rozkládající se od sever ního výběžku Norska až po Pyreneje, za nimi pak tu linii - a to až ke Gibraltaru - prodlužovala pobřeží s nacistickým Německem spřátelených „neutrálních" stá tů, frankistického Španělska a salazarovského Portugalska. Tehdy se válka přiblí žila natolik k britským břehům, že se Britové cítili bezprostředně ohroženi mož ným vpádem hiderovských armád na své ostrovy. Když byla Němci dobyta severní a západní území kontinentální Evropy, do stal se na stoly v hiderovských štábech skutečně plán na obsazení Velké Británie. Aby ji srazil vojensky na kolena, vrhl Hider počínaje 13. srpnem 1940 proti ní ve zničujícím útoku preventivně tisíce letadel své luftwaffe (operace „Adlerangriff"), která na ni udeřila milióny tun leteckých bomb. Letecké bombardování anglic kých měst, a zejména Londýna, ofenzivně vystupňované od 7. září toho roku, trvalo pak bez přestávky po následující čtyři měsíce. „Wir werden ihre Stádte au- sradierenl", prohlásil německý „Vůdce" v Berlíně těsně před vystupňováním této grandiózní kampaně, dne 4. září 1940, a zdálo se, že se mu jeho záměr vyhladit ze světa anglická města skutečně podaří: jen za jednu jedinou noc náletů, noc z 15. na 16. října 1940, přineslo letecké bombardování smrt více než čtyřem stům Lon dýňanů a dalším devíti stům těžká zranění. Britové se však tomuto strašlivému, v dějinách válek do té doby největšímu leteckému útoku, po němž měla následovat námořní invaze a pozemní boj, ubrá nili. Proti německým bombardérům nalétávajícím noc co noc zejména nad měs ta v jižní Anglii poslali svá stíhací letadla, mnohá i s čs. osádkami. Pro velké ztrá ty byl posléze Góring nucen leteckou ofenzivu nejprve udumit a posléze dne 10. května 1941 zastavit (i potom ovšem nálety v menší míře pokračovaly). Britská vojenská akceschopnost byla ovšem vážně otřesena. Británie se přitom i na jiných frontách, na Balkáně, v Africe a na Středním východě, dostávala do svízelného postavení. Teprve když hiderovci 22. června 1941 přepadli Sovětský svaz, mohli si - byť i nadále zejména na Londýn každodenně v noci dopadaly německé bom by - vydechnout poněkud volněji, neboť hlavní vojenské síly protivníka operova ly v Rusku a na Ukrajině, a když po přepadení Pearl Harboru byly Japonci zata ženy do války Spojené státy americké, byly vázány i přímou účastí amerických sil 305 v tomto válečném konfliktu. Tím i bezprostřední nebezpečí německé invaze na britské ostrovy bylo - jak se tehdy domnívali - alespoň na čas, ve skutečnosti de finitivně, odvráceno. Do tohoto obtížného pro ně období války vstupovali na jaře 1940 s odhod láním svou zemi před agresorem za každou cenu ubránit. Vstupovali do něho vedeni novou, podstatně rekonstruovanou vládou konzervativců, doplněnou před staviteli labouristické opozice, v jejímž čele vystřídal zdiskreditovaného Chamber- laina rozhodný odpůrce hitlerismu Winston Churchill. Na rozdíl od předchozí vlády Churchillův koaliční válečný kabinet odmítl hledat politické řešení válečné situace v kompromisu s Hitlerem, hodlal agresorům čelit se vší energičností, po mocí všech prostředků, které byly k dispozici. Teprve tehdy, poté, co byla vypu zena jejich vojska z kontinentu a německé letectvo začalo rozbíjet jejich města, se i pro Brity válka stala neoddiskutovatelnou skutečností. Armády byly tehdy uve deny do početně plného bojového stavu a do vojenských služeb vstupovaly dob rovolně i ženy. Ti pak, co zůstali mimo řady vojáků, snažili se alespoň u továrních strojů a na svých místech v nejrůznějších odvětvích hospodářského života přispí vat k obraně vlasti maximální pracovní výkonností. Celá Británie, poslední výspa svobody v západní Evropě, proměnila se v tu chvíli bezprostředního nebezpečí v jeden jediný vojenský tábor, v opravdovou válečnou pevnost. V rámci vystupňovaného válečného úsilí Velké Británie se aktivizovaly také různé skupiny emigrantů pocházejících ze zemí, v nichž moc uchvátili fašisté, a na leznuvších na britských ostrovech azyl. Po pádu Paříže v červnu 1940 se na tyto ostrovy uchýlily další desetitisíce utečenců. Spolu s těmi, kteří v azylu pobývali pů vodně na francouzské půdě, s antifašistickými Němci, Rakušany, Poláky, Čechy a Slováky, byli to i četní Francouzi, Belgičané, Holanďané a Norové. S nimi při šly sem ovšem i zbytky jejich armád, které se wehrmacht nepodařilo zajmout. Vědomí, že z území obklíčeného mořem v případě invaze německých vojsk ne mají možnost utéci, podněcovalo též všechny zdejší azylanty k tomu, aby nově přehodnotili své dosavadní postoje a nadále se i oni významné přičiňovali o obranu tohoto území. Události však zároveň zkomplikovaly život příslušníků zdejší němec ké a rakouské exilové komunity. Nevelká ostrovní země byla až neúnosně přeplněna běženci i vojsky všech ev ropských států a národů, které se ocitly ve válce s Hiderem, a ovšem sama přítom nost těchto cizinců na britském teritoriu mocně dramatizovala už tak dost dramatic- ky vypjatou atmosféru britského veřejného života. Nadto se tato situace dále krizovým způsobem problematizovala po rozvinutí německé letecké válečné kampaně. Čejka, Eduard-Richter, Karel: Historické události-druhá světová válka. Datová příručka. Praha (Mladá fron ta) 1979. S. 66-94. - Čejka, Eduard: Československý odboj na Západě (1939-1945). Praha (Mladá fronta) 1997. S. 241-250, 253. Proměna demografické skladby čs. emigrantské obce V důsledku výše vylíčených událostí se čs. emigrantská obec ve Velké Británii velmi podstatně proměnila jak co do svého rozsahu, tak co do své struktury, cel kového svého charakteru vůbec. Spolu s několika desítkami tisíc emigrantů po cházejících z jiných evropských zemí přesunulo se po pádu Francie z kontinentu do Británie i na dva tisíce civilních osob z řad Čechů a Slováků a také čs. Němců do té chvíle pobývajících ve Francii, v Belgii a v Holandsku. Většina z nich se před hrozícím nebezpečím, že upadnou do rukou německých bezpečnostních složek, 306 které postupovaly západními evropskými zeměmi napadenými wehrmacht spolu s okupačními jednotkami, zachránila v poslední chvíli. Z jihofrancouzského pří stavu Sete převezla v červenci 1940 do Anglie malá flotila čs. exilovou vládou pronajatých námořních lodí kromě většího množství civilistů okolo pěti tisíc pří slušníků našich vojenských jednotek ve Francii (3780 příslušníků pozemních jed notek a 932 příslušníků jednotek leteckých, což ovšem byla pouhá třetina čs. ar mády operující ve Francii), z nichž se mnozí museli probít rozvrácenou zemí až ze severní fronty. Počet čs. státních občanů pobývajících v dočasné emigraci ve Velké Británii vzrostl tak zhruba na dvojnásobek. Příchodem těchto emigrantů se však čs. exilová obec v Británii proměnila nejen co do rozsahu, ale podstatně se proměnilo i její národností složení: prud ce tehdy vzrostl počet emigrantů české, eventuálně slovenské národnosti, takže v poměru k Němcům, přišlým do exilu z ČSR a požívajícím ochrany britských i čs. exilových úřadů a hmotné pomoci ze strany těmito úřady vydržovaných výpomoc- ných fondů, nabyli Češi a Slováci v této komunitě významného zastoupení. A proměnilo se ovšem složení této komunity i po stránce politické, neboť v oso bách příslušníků čs. zahraničních vojenských jednotek přišli tehdy do Británie pře devším ti čs. občané, kteří neprchali z vlasti před politickým anebo rasovým pro následováním, ale kteří ji opustili z vlasteneckého přesvědčení, chtějíce v cizině bojovat za její osvobození jako vojáci, a kteří téměř bezvýhradně podporovali Benešovu koncepci čs. zahraniční odbojové akce. Obtíže provázející začleňování nově příchozích Čechoslováků do čs. emi- grantské obce ve Velké Británii Mnozí z těch čs. emigrantů, kteří získali exil v Británii již v letech 1938-1939 a považovali se proto skoro za „starousedlíky", nebyli zpočátku příchodem Čecho slováků z Francie uprostřed roku 1940 příliš nadšeni. Nehledíc na to, že sem byla přesunuta značná část čs. zahraniční armády vydržované cele z peněz bývalé ČSR uložených v zahraničních bankách, přibyly najednou k dosavadním sedmi tisícům uprchlíků