Masarykova universita
Filosofická fakulta
Ústav hudební vědy
Management v kultuře
Bc. Lukáš Petráň
Československé beatové festivaly (1967, 1968 a 1971)
a jejich organizační a umělecká specifičnost
Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: PhDr. Aleš Opekar, CSc.
2018
Prohlašuji, ţe jsem magisterskou práci vypracoval samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury
....………………… Lukáš Petráň
Děkuji PhDr. Aleši Opekarovi, CSc. za vedení mé práce, cenné rady a konzultace.
Obsah:
ÚVOD ...... 6 1. NA CESTĚ K FESTIVALŮM: VÝVOJ ČESKOSLOVENSKÉ BEATOVÉ SCÉNY V LETECH 1958 –1967...... 14 1.1 Poslech populární hudby v Československu ...... 16 1.2 Beatová vlna a první přehlídky ...... 17 1.3 Praţské klubové zázemí ...... 23 2. PRVNÍ ČESKOSLOVENSKÝ BEATOVÝ FESTIVAL ...... 27 2.1 Ústřední dům lidově umělecké tvořivosti/ÚDLUT ...... 27 2.2 Pop federace ...... 30 2.3 Příprava a organizace ...... 31 2.4 Průběh festivalu ...... 36 2.5 Festivalové ohlasy I ...... 44 2.6 Noční kremace beatu v televizi ...... 47 3. DRUHÝ ČESKOSLOVENSKÝ BEATOVÝ FESTIVAL ...... 48 3.1 Reduta ...... 49 3.2 Pragokoncert ...... 50 3.3 Přípravy a organizace ...... 51 3.4 Reklama a propagace ...... 55 3.5 Průběh festivalu ...... 56 3.6 Vystoupení zahraničních skupin ...... 63 3.7 Festivalové ohlasy II...... 64 4. TŘETÍ ČESKOSLOVENSKÝ BEATOVÝ FESTIVAL...... 67 4.1 Přípravy a organizace ...... 67 4.2 Průběh festivalu ...... 70 5. ZÁVĚR ...... 73 5.1 RESUME ...... 80 5.2 RESUME ...... 81 5.3 DAS RESŰMEE ...... 82 6. POUŢITÉ ZDROJE ...... 83 6.1 Tištěné publikace a články ...... 83 6.2 Dobové články ...... 84 6.3 Internetové zdroje ...... 85 6.4 Audiovizuální záznamy ...... 87
6.5 Archivní materiály ...... 87 6.6 Rozhovory ...... 87 7. PŘÍLOHY ...... 88 7.1 Harmonogram a výsledky 1. Československého beatového festivalu (z přehledu Petra Hrabalíka) ...... 88 7.2 Harmonogram a výsledky 2. československého beatového festivalu (z přehledu Petra Hrabalíka) ...... 89 7.2.1 Beat critics poll 1968 ...... 89 7.3 Profily skupin ...... 91 7.3.1 1.československý beatový festival ...... 91 7.3.2 2. československý beatový festival ...... 101 7.3.3 3. československý beatový festival ...... 108
ÚVOD
Československé festivaly, které proběhly v letech 1967, 1968 a 1971, zcela jistě patří do zlatého období rockové hudby. Cílem této práce je přiblíţit organizační pozadí jednotlivých festivalových ročníků a jejich uměleckou specifičnost, s ohledem na kulturně-společenské podmínky panující v Československu v průběhu šedesátých a na počátku sedmdesátých let, jeţ měly na realizaci těchto podniků významný vliv. Z tohoto důvodu obsah práce zmíněný časový výsek mírně přesahuje, a to zejména do první poloviny šedesátých let, kdy domácí beatová scéna zaznamenala pozvolný, nicméně trvalý růst. Bude reflektováno organizační zázemí, tvořící jeden ze základních stavebních kamenů realizace hudebních přehlídek, tzn.: klubová scéna, první rockoví manaţeři, publicistická činnost a vliv mládeţnických organizací a veřejných institucí v oblasti kultury. Jelikoţ se dějiny společnosti sestávají z působení jednotlivců, pokusil jsem za účelem dosazení potřebných kontur uvést mezi řádky krátké charakteristiky klíčových postav. Tématu byla v minulosti věnována poměrně velká publicistická pozornost, zejména dobová periodika věnovala festivalům několik samostatných článků. Problematika managementu v komunistickém Československu je však téma, které dosud nebylo plně zpracováno. Tato práce se snaţí blíţe specifikovat, co všechno obnášelo organizování prvních velkých rockových přehlídek na našem území.
Po zvolení tématu jsem si kladl následující otázky: 1) Jakým způsobem probíhala příprava a organizace jednotlivých festivalů? 2) V jakém rozsahu se do těchto příprav zapojovaly jednotlivé organizační sloţky? 3) V čem spočíval umělecký přinos festivalů a v jakých oblastech a jak se projevoval?
Cílem práce tedy je: 1) Přiblíţit hudební dění v Československu vedoucí k realizaci beatových festivalů, s akcentem na pořadatelskou a organizační činnost v oblasti kultury. 2) Blíţe specifikovat organizační pozadí jednotlivých festivalů. 3) Reflektovat průběh beatových festivalů a jejich uměleckou specifičnost na základě zhodnocení hudebních kritiků a vystupujících umělců.
První část práce zaznamenává vývoj československého beatového hnutí v letech 1956 – 1967, s důrazem na první polovinu šesté dekády. Popisuje podmínky, za jakých
6 docházelo k jejímu rozvoji, omezení, kterým museli hudebníci a pořadatelé čelit, počátky manaţerské činnosti, pořádání prvních přehlídek a význam činnosti praţských klubů.
Druhá část se zabývá 1. československým beatovým festivalem, zvláštní pozornost je věnována organizační stránce a pořádajícím sloţkám. Dále popisuje průběh festivalu dle jednotlivých večerů, se snahou zhodnotit jeho dopad na československou beatovou scénu.
Třetí kapitola se věnuje přípravám a průběhu 2. československého beatového festivalu, realizovaného na pozadí Praţského jara a invaze vojsk varšavské smlouvy. Pozornost je zde věnována také propagační stránce a vystoupení zahraničních skupin.
Poslední část popisuje přípravy 3. československého festivalu v ovzduší počáteční normalizace a její negativní dopad na kvalitu a kvantitu tuzemské hudební produkce, která v tomto případě čelila kapelám z východního bloku. Součástí práce je rozsáhlá příloha s profily jednotlivých skupin. Zde jsem čerpal zejména z dobových příspěvků, které však nebyly s to takto rozsáhlý seznam pokrýt, a bylo nutné jej doplnit z jiných pramenů.
Z oblasti literatury představuje základní vodící prvek kniha Bigbít, z pera Vojtěcha Lindaura a Ondřeje Konráda, zachycující dějiny československé beatové a rockové hudby v letech 1956 - 1989. Přibliţuje základní informace o hudebních skupinách a podmínkách hudební produkce, poskytuje základní informace o průběhu festivalů. Tématika managementu populární hudby v komunistickém Československu představuje oblast, která dodnes poskytuje spíše kusé informace – o to více jsou však získané informace cennější. V tomto ohledu je klíčovým zdrojem informací příspěvek Radka Diestlera s názvem Proměny managementu české populární hudby ve druhé polovině 20. století v kolektivní monografii Příběhy neobyčejných profesí. Vedle prezentace literárních pramenů přináší cenné svědectví prostřednictvím rozhovorů s osobami, které níţe popisované události zaţily. Velmi výstiţně o festivalech píše Miroslav Vaněk v knize Byl to jenom rock´n´roll? Autor zde poukazuje na specifika a odlišnosti ve vývoji domácí i zahraniční rockové hudby, přináší rovněţ základní informace o přípravách a organizaci jednotlivých festivalů. Náhled do oblasti osvětové funkce kulturních institucí a umělecké lidové činnosti přináší monografie Zdenka
7
Jírového Osvětou k svobodě, v níţ velmi podrobně popisuje funkci a činnost Ústředního domu lidově umělecké tvořivosti, jenţ stál při zrodu 1. beatového festivalu.
Slovenský bigbít autorů Juříka a Šuhajdy je jedinou „encyklopedií“ zmiňující profily slovenských hudebních skupin, kromě toho přináší informace o jejich účinkování na beatových festivalech. Z odborné publicistiky zaujímají čelní místo příspěvky Jiřího Černého....na bílém/hudební publicistka, jehoţ první část, zachycují období let 1956 – 1969 slouţí jako zdroj informací o problémech, kterým musel beatová hudba během svého vývoje čelit, a velmi erudovanou formou poskytuje náhled do zákulisí příprav, průběhu a výstupů beatových festivalů. Velice čtivé jsou také zápisky z deníku Fedora Freša v biografii Deţa Ursínyho Pevniny a vrchy od Mariána Jaslovského. Autor zde velmi barvitě popisuje atmosféru a organizaci prvního festivalu z pohledu soutěţícího. Další, osobně zabarvenou výpověď o době let šedesátých a sedmdesátých podává memoár Jaromíra Tůmy Bigbít, aneb pendl mezi somráky a veksláky. Anglicky psaná literatura poslouţila k základní komparaci kulturně-politické situace mezi Československem a státy východního bloku. Mezi dva základní zdroje patří Rock around the block: A history of rock music in eastern Europe and the Soviet union Timothy Rybacka, a Rocking the state: Rock music and Politics in Eastern Europe and Russia Sabiny Ramet.
V oblasti dobových článků povaţuji za jeden z hlavních zdrojů měsíčník Melodie, věnující se jiţ od svého zaloţení v roce 1963 poměrně široké stylové oblasti od jazzu, country, popu aţ k rocku. Z tohoto důvodu bylo nutné řadu příspěvku vyselektovat, neboť nepokrývaly zaměření této práce. Jako jediné tehdejší periodikum, které přeţilo normalizační zákazy a čistky, podává svědectví o průběhu 3. beatového festivalu. Největší zastoupení našla rocková hudba v měsíčníku Pop Music Express, vydávaného v letech 1968 – 69. Nabízí profily jednotlivých skupin, hudební recenze a zpravodajství o přípravách festivalů. Doplňujícím zdrojem, zachycujícím atmosféru šedesátých let v oblasti kultury, je časopis Mladý svět.
Z internetových zdrojů se rockové hudbě šedesátých let věnuje rozsáhlá internetová encyklopedie rocku Petra Hrabalíka, jejíţ součástí je téţ portál věnující se přípravám a průběhu 1. a 2. beatového festivalu. Svým rozsahem a zaměřením tvoří základní platformu celé práce. V oblasti audiovizuálních pramenů jsem těţil zejména
8 z televizního seriálu Bigbít, dostupném na youtube,, jenţ prostřednictvím výpovědí pamětníků přináší rozsáhlé svědectví o tehdejších skupinách, jejich stylovém zaměření, a hudebním zázemí. Patnáctý díl je věnovaný prvním dvěma festivalům, a popisuje, co pořádání těchto akcí obnášelo. Z dnešního pohledu je cenným materiálem asi hodinový televizní záznam pořízený na 1. beatovém festivalu, v němţ si, navzdory poměrně nízké zvukové kvalitě, můţe běţný posluchač udělat představu, jak asi tehdejší kapely zněly.
V oblasti archivních pramenů jsem těţil zejména ze vstřícného přístupu praţského PopMusea, V rámci padesátého výročí konání prvního ročníku se beatovým festivalům v současné době dostává poměrně značné pozornosti, jedním z hlavních iniciátorů těchto snah je Ivan Rössler, jenţ zorganizoval v prosinci 2017 v praţské Lucerně vzpomínkový koncert za účasti takových hvězd, jako George and Beathovens, Prúdy, Synkopy 61 či Primitives Group. V této souvislosti připravili pracovníci PopMusea výstavu, speciálně věnovanou československým beatovým festivalům. Vedle známých faktů zde mohl návštěvník spatřit nejrůznější dobové dokumenty, poznámky, korespondenci a fotografie. Zejména v oblasti organizace pro mě tyto dosud nepublikované prameny znamenaly významný informační zdroj, který jsem se v práci ve spojitosti s rozhovory pokusil rozvést.
V této souvislosti bych rád zmínil také magisterskou diplomovou práci z roku 2016, v níţ se autorka Markéta Šindelková věnuje beatovým festivalům z pohledu vlivu zahraničních vzorů. Předkládá zde západní rockovou hudbu jako zásadní inspirační zdroj, vedoucí prostřednictvím masového nástupu domácí rockové produkce k realizaci zmiňovaných projektů. Popisuje zde vlivy angloamerických skupin jako The Beatles, The Rolling Stones či Cream na české a slovenské kapely, a západní kulturní hodnoty (sdílené zejména hippies), které měly na celkovou atmosféru druhé poloviny šedesátých let značný vliv. Autorka zde provedla rozhovory s celkem deseti narátory, čímţ získala autentické názory řady známých publicistů a hudebníků.
Metodika práce zahrnuje rozhovory, které proběhly s celkem čtyřmi narátory. Jelikoţ se tato práce zaměřuje zejména na organizační stránku festivalů, rozhodl jsem se oslovit zejména méně známé osoby, které se festivalů účastnily z pozice pořadatelů a
9 návštěvníků. První, koho jsem v rámci rozhovorů navštívil, byl Miloslav Langer (*1941). Jako festivalový tajemník měl přípravu beatových festivalů „z první ruky“, navíc z pozice zaměstnance Ústředního domu lidově umělecké tvořivosti byl blízkým spolupracovníkem dnes jiţ zesnulého ředitele festivalů, Jiřího Chlíbce. Pan Langer mě přijal velmi ochotně a oba dva rozhovory, které jsem s ním absolvoval (12.5. a 22. 9.) v jeho domě, proběhly ve velmi přátelské atmosféře, ačkoliv mě hned z kraje upozornil, ţe vzhledem ke svému zdravotnímu stavu si některé věci jiţ nepamatuje. Nenechal jsem se však odradit. Během našeho tříhodinového sezení, kdy jsem předkládal připravené otázky, jsem shledal, ţe příspěvky pana Langera jsou stále velmi jasné a konkrétní, a pokud si na něco nevzpomínal, řekl to rovnou - například na 3. beatový festival si téměř nepamatoval. Na základě zjištění, ţe rozvoj konverzace na dané téma stimulují archivní materiály, jsem během našeho druhého setkání přistoupil k prezentaci dobových periodik a fotografií z jednotlivých festivalů. Toto druhé tříhodinové setkání mi pomohlo doladit případné nejasnosti, a kromě informací týkajících se festivalových událostí jsem se dozvěděl řadu vedlejších informací o tehdejší beatové scéně, nechyběly ani humorné příspěvky. Následovalo několik dalších pokusů o setkání např. s Bohumilem Durdisem, jenţ se výrazně podílel na organizační stránce, festivalovým fotografem Aloisem Valentou, či zpěvákem skupiny The Bluesmen Petrem Fiedlerem. Tyto rozhovory se bohuţel z různých důvodů nepodařilo realizovat.
Druhým narátorem této práce je pan Josef Zeman. V šedesátých letech působil na praţské hudební scéně jako konferenciér (spíkr) beatových koncertů, v roce 1968 uváděl spolu s Oscarem Gottliebem 2. československý beatový festival. Toto setkání, které proběhlo 9. srpna v jeho kanceláři v Praze, bylo sice nepoměrně kratší, avšak o to více přímější. Kdyţ jsme s panem Zeman zavedli řeč na organizaci festivalu, odpověděl: „No, ono to nikdy nebylo moc organizované“1, čímţ mě hned zkraje usadil. Ostatně, nebylo to naposledy co mé představy o pojetí beatových festivalů doznaly jistých proměn.
Třetí osoba, kterou jsem oslovil, byl pan Jaroslav Klas, který přispěl vzpomínkami na 2. čs. beatový festival z pozice návštěvníka. Beatové hudbě se v pozdějších letech věnoval také z pozice organizátora: od roku 2010 se podílí na realizaci hudebního cyklu Pardubický bigbeat včera a dnes, který probíhá na Malé
1 Rozhovor s Josefem Zemanem vedl Lukáš Petráň dne 9.8. 2018 10 scéně v Pardubicích. Čtvrtou osobou je pan Stanislav Pavlišta (*1949), který se sice festivalového dění přímo neúčastnil, avšak jako tehdejší „mánička“ a návštěvník řady beatových koncertů se s mnoha muzikanty osobně znal. Jeho příspěvek představuje spíše doplňující svědectví. Zároveň mi umoţnil nahlédnout do svého soukromého archivu, čímţ mi poskytl cenné informace o tehdejší amatérské hudební scéně.
Jak poznamenává Marian Jaslovský, „Druhá polovina šedesátých let – ty byly zlaté časy československého beatu“. U nás i ve světě došlo k výraznému sepjetí „ducha“ rockové hudby s jednou generací posluchačů, vytvářejíce mocný proud nových myšlenkových konceptů stmelujících mládeţ i dospělé po celém světě. Primát v tomto ohledu zajisté drţí liverpoolští The Beatles, kteří vnesli do populární hudby hudební i myšlenkovou revoluci, jeţ přinesla hlad po nové a svěţí beatové hudbě a s ní i boom beatových skupin a rozvoj kulturního managementu, který správně vycítil příleţitost vytěţit z čerstvé a úrodné půdy popkultury maximum. Kdyţ The Beatles během svého amerického turné v srpnu 1965 vyprodali baseballový stadion The Shea stadium s kapacitou 55 600 diváků, a se stejným modelem úspěšně pokračovali i nadále, bylo jasné, ţe rocková hudba oplývá tak silnou základnou příznivců, ţe k uspokojování jejich potřeb mohou pořadatelé přistoupit k pořádání hudebních akcí mnohem většího rozsahu. Kritérium ţánrové pestrosti je pak faktorem ovlivňujícím návštěvnost - a s ním i generaci zisku. Druhá polovina šedesátých let tak dala vzniknout festivalovým projektům značného rozsahu, jakými byly např. Monterey pop festival v červnu 1967, jejţ navštívilo kolem 70 000 lidí. Jednalo se o první velký rockový festival, který uváděl všechny hlavní proudy šedesátých let a první opravdovou masovou oslavou hippies, která se na další dva roky stala nositelkou nových společensko-kulturních hodnot. O open air festivaly začal být zájem: v Angli se na ostrově Isle Of Wight v letech 1968 -70 konaly tři ročníky, v Miami v květnu 1968 uspořádaný Miami Pop Festival přitáhl na 100 000 návštěvníků, následující ročník přivítal aţ 150 000, stejně jako Texas International Pop Festival v Lewisville. Největší a nejslavnější akce s návštěvností 500 000 lidí nastala v srpnu 1969 ve Woodstocku. Jak uvádí Petr Hrabalík, „Festival byl vyvrcholením myšlenkových snah idejí hippies a stál za tím, čemu někteří říkali kulturní revoluce“.2 Kultura hippies, a s ní spojené vzájemné sdílení pocitů svobody, uvolnění, sexuálních i hudebních záţitků zaţehnutých jiskřičkou naděje na nové uspořádání
2 HRABALÍK, Petr. Festivaly [online]. [cit. 10.11. 2018] Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/60-leta/clanky/39-festivaly/ 11 společnosti, která přinese oproštění z pout establishmentu a dovolí ţít ţivot naplno tady a teď, a nikoliv napůl – tedy něco, co dnešní společnost stále hledá, přinášela onen mocný proud pospolitosti, jenţ v kombinaci s hudbou přitahoval mládeţ z nejrůznějších zemí jako magnet na místa, velikostí se rovnající krajskému městu. Festivaly znamenaly místa, kde se „něco děje“, místa, kam společnost chodila hledat odpovědi. Skutečnost, ţe je nenašla, přinesla společně s protiúdery vládnoucí opozice, vietnamskou kalvárií a tragickými následky drogového opojení na festivalu v Altamonu, vychladnutí ideálů šedesátých let a s nimi i konec jedné festivalové a koncertní éry, jejímţ posledním dozvukem byl Koncert pro Bangladéš, upořádaný v srpnu 1971 v New Yorku.
Situace za ţeleznou oponou kladla rockové hudbě do cesty těţší překáţky. Jak uvádí Ramet3, ve východní Evropě existovaly dva druhy hudby, hudba kontrolovaná státem a protistátní, neoficiální hudba. První z nich slouţila jako nástroj podpory komunistické vlády, druhá představovala neţádoucí, kritizující opozici. Cokoliv, co se neshodovalo s vytyčeným politickým kurzem, postrádalo oficiální podporu, nebo bylo zcela potlačeno.
V porovnání s ostatními státy nebyli Východní Němci omezeni jazykovou bariérou, ani rušením signálu při poslechu radiových stanic Západního Německa, coţ jim umoţňovalo získat lepší představu o hudebním dění v západních zemích, neţ v případě 4 posluchačů v ostatních satelitních státech Sovětského svazu. Ačkoliv kulturní administrátoři akceptovali rockovou hudbu jako součást zábavy mladých, udrţovali přísnou kontrolu nad hudebním odvětvím. Hudebníci museli vlastnit povolení pro veřejné vystupování, často museli čelit různým nátlakům. Státní orgány nutily kapely zpívat v rodném jazyce. Docházelo téţ k represivním opatření proti dlouhovlasým adolescentům.
O poznání volnější situace panovala v Polsku, které bylo západním vlivům relativně otevřené. Postupné politické uvolňování umoţnil proces Destalinizace, započatý v roce 1956, který na rozdíl od tragických událostí v Maďarsku, vedl k takovému rozšíření kultury, umění a módy, které nebylo moţné v ţádných jiných zemích sovětského bloku. V této souvislosti Sabrina Ramet uvádí Polsko jako zemi s nevíce rozvinutou rockovou scénou v zemích Varšavské smlouvy.5 Jedním z festivalů, umoţňujícím prezentaci beatových souboru byl (a dodnes je) festival v Opole, jehoţ
3 RAMET, S.P. Rocking the state: Rock music and Politics in Eastern Europe and Russia. Boulder : Westview Press, 1994, s. 48. 4 Tamtéţ, s. 27 5 RAMET, S.P., op. cit., s. 41. 12 tradice sahá aţ do roku 1963. Mezi další významné počiny patří mezinárodní studentský festival beatových skupin v Gliwici, (v roce 1966 zde brněnská skupina Synkopy 61 obsadila prvé místo, posléze si zahrála v Gdaňsku na fotbalovém stadionu Lechii, kde s předními polskými skupinami vystoupila pro 30 000 diváků). Jedním ze specifických názvů, které budou v práci zmiňovány je termín big beat, který se kromě Polska a Československa nepouţíval v ţádných jiných zemích. Jak uvádí Ramet, „Termín big beat se zrodil z nutnosti: excesy a výtrţnosti, které se podle názoru některých místních úřadů staly nedílnou součástí rockových koncertů, způsobily neoficiální diskriminaci rock & rollu. Musela zde být substituce pro rock & roll, a big beat takovou náhradu poskytoval.“6
V souvislosti s tématem práce je vhodné alespoň okrajově zmínit situaci v Maďarsku: V důsledku procesu Destalinizace, došlo v Maďarsku, na podzim roku 1956, k celonárodnímu povstání proti sovětskému reţimu, které však bylo krvavě potlačeno Rudou armádou. Nově nastolená vláda vedená Jánosem Kadárem, však místo očekávaného posílení ideologického tlaku na mládeţ, dovolila import západního zboţí, především jukeboxů, díky kterým se západní hudba rychle rozšířila mezi obyvatelstvem. Centrem rodícího se rockového hnutí se staly budapešťské vysoké školy. Po téměř dvacet let byla maďarská rocková hudba, aţ na pár výjimek, pouhým plagiátem populární hudby Západní Evropy. V 60. letech pouze čtyři kapely dosáhly národního uznání: Illés, Omega, Metro a Locomotiv GT. Ačkoliv jejich koncerty přinášely typické problémy, jako alkohol, drogy a vandalismus, ţádná z nich nezaujímala výraznější protistátní postoje.7 O situaci v Československu pojednává následující část.
6 The term big beat was born out of necessity: excesses and riots which in the opinion of some local authorities were and indispensaba part of rock concerts caused his unofficial discimination against rock and roll. There had to be substitue for rock and roll and big beat served as thet substitute synonym. Zdroj: RAMET, op. cit., s. 43. překlad – autor práce 7 RYBACK, Timothy. Rock around the block: A history of rock music in eastern Europe and the Soviet union. New York: Oxford university Press, Inc., 1990, s. 22. 13
1. NA CESTĚ K FESTIVALŮM: VÝVOJ ČESKOSLOVENSKÉ BEATOVÉ SCÉNY V LETECH 1958 –1967.
Jak píše Ondřej Konrád s Vojtěchem Lindaurem ve své knize Bigbít, „Síla rocku, zaloţená na jeho expresivitě ve zpěvu i v melodických nástrojích a extrémně zdůrazněném rytmu (jako u boogie woogie), chytla mladé posluchače na celém světě.“8 Nejinak tomu bylo i u nás. Kaţdá kultura i reţim však v sobě nese znaky určité specifičnosti, determinované myšlením, ideologií a z nich vyplívajícími vnějšími podmínkami, které však nebyly rozvoji beatového hnutí příliš nakloněny.
V pionýrských dobách českého rocku neexistovalo ţádné oficiální zázemí ani instituce, které by podporovaly začínající kapely, tudíţ veškeré aktivity tohoto druhu probíhaly svépomocí, mimo oficiální kruhy. Zázemí pro zkoušky pak představovaly obýváky, půdy nebo sklepy. Notové záznamy tehdejších nejpopulárnějších skladeb nebyly dostupné, o kvalitním nástrojovém parku si naprostá většina muzikantů mohla jenom nechat zdát. V tehdejší době bylo vlastnictví něčeho takového jako je elektrická kytara jedním z největších předpokladů, jak se dostat do nějaké kapely. A nemuselo jít přímo o kytaru, za „tvrdou měnu“ se dokonce povaţovalo vlastnictví některé zahraniční desky, coţ mívalo mnohdy větší váhu neţ hudební schopnosti samotného muzikanta. V podstatě podobně popisoval tehdejší anglickou amatérskou hudební scénu konce padesátých let Paul McCartney. „Tehdy šlo často udělat kariéru jenom tím, ţe jste měli určitou desku.“9 Nelehkou situaci měli muzikanti také se sháněním potřebného vybavení, které bylo jednak málo dostupné, jednak velmi drahé. „Nástroje – tři kytary mohou stát asi tak 6000 Kč, bicí tak 8 – 9000, aparatura – kdybychom uvaţovali o továrním vybavení pro skupinu v konvenčním vybavení, tj. 3 – 4 kytary asi 20 000, amatérsky postavená 10 000 – slušnější aparaturu pod 10 000 rozhodně nepořídíš.“10 Pokud vezmeme v potaz tehdejší průměrný plat, čítající cca 1250Kč, nešlo o levou záleţitost, o skutečně kvalitním západním vybavení ani nemluvě. Tesla vyráběla zesilovače zvané „placky“ o výkonu 20 nebo 40 wattů pro kytary a ioniky, stejně jako mikrofony, jejichţ vloţky s malou citlivostí však těţko snášely chrčící saxofony a zpěváky.11 Právě absence dostatečně výkonného a kvalitního PA systému12 patrně
8 LINDAUR, Vojtěch, KONRÁD, Ondřej: Bigbít. 2. vyd. Praha: Plus, 2010, s. 11. 9 GIULIANO, Geoffrey: Blackbird. Olomouc: Votobia, 1994. s. 37. 10 DIESTER, Radek. To si počtete! Rock history 1967, 2018, roč. 2, s. 29. 11 LINDAUR, Vojtěch, KONRÁD, op. cit., s. 22. 14 později přinutila pořadatele beatových festivalů poţádat o spolupráci západoněmeckou firmu Dynacord. Dalším negativním prvkem, narušujícím kontinuitu vývoje rockových skupin, byla tehdejší povinná vojenská sluţba. Mnohdy slibně rozjetá kariéra souboru byla často přerušena povolávacím rozkazem, coţ v případě klíčových hráčů leckdy znamenalo znatelné sníţení hudební úrovně, nezřídka i rozpad skupiny. V Anglii, na rozdíl od nás podobná omezení neplatila, v opačném případě by hudební světová veřejnost moţná ani neměla šanci poznat The Beatles a jiné významné anglické skupiny.
Z hlediska vývoje bylo důleţité pronikání rock-n-ro1lových vlivů do české taneční hudby prostřednictvím písniček Jiřího Šlitra, Ferdinanda Havlíka a Jiřího Suchého v prvních legendárních letech praţského Semaforu.13 Jiţ v roce 1956 hrával Jiří Suchý s Accord Clubem v Redutě, která se do té doby orientovala především na jazzovou produkci, také českou verzi Haleyho Rock Around the Clock. Zatím se však nejednalo o nějaký ucelenější koncept, stavějící cíleně na rockovém repertoáru, vše mělo teprve přijít. Vypátrat s naprostou jistotou název první domácí rock´n´rollové kapely se uţ nejspíše nikomu nepodaří, první dohledatelné stopy však sahají do let 1958 a 1959, k poděbradské skupině Samuel´s band, jejíţ zakladatelé, tehdy studující Pete Kaplan s Pavlem Chrastinou, se později zapíší jako jedni z klíčových postav rozvoje českého bigbeatu. Ve stejné době se začínají scházet skupiny Crazy Boys, EP Hi-Fi, Hell´s Devils, FAPS Orchestra a Sputnici. Také z jejichţ řad se postupně etablují další významné hudební veličiny domácího big beatu. Všechny tyto kapely, vystupující bez jakékoliv publicity, hrály v podstatě za párek a za pivo dychtivému publiku na
12 Elektronický systém obsahující zesilovače, mikrofony, reproduktory a související zařízení. Zvyšuje hlasitost lidského hlasu, hudebního nástroje nebo jiného zdroje akustického zvuku nebo nahraného zvukového záznamu. Systémy PA se pouţívají v jakémkoli veřejném prostoru, který vyţaduje, aby produkce byla dostatečně slyšitelná na velké ploše. Co se domácí výroby týče, z elektrických kytar jednoznačně dominovala domácí Jolana, v podstatě, kromě domácích výrobků a sporadických německých Framusů, jediný moţný dodavatel, jenţ svou tvorbou většinou (a po svém), vycházel ze zahraničních modelů, jejichţ kvalitě se však Jolaně nedařilo vyrovnat. Zdaleka nejrozšířenějším typem se stala nízkolubová kytara Tornádo, vybavená na svou dobu pokrokovým typem elektrického zapojení se dvěma obvody doprovod/sólo, ovšem vinou poměrně sloţitého zapojení a jednocívkových snímačů měla kytara poměrně slabý výstupní signál. Dalším, poněkud dostupnějším modelem byla kytara Alfa, známá osazením kolébkových přepínačů z vysavačů ETA. Instrumentální základ beatových kapel občas doplňovaly vedle saxofonu také klávesové nástroje Ionika, coţ byly elektronické varhany vyráběné v NDR, které se navzdory své ceně, čítající okolo 18 000 Kč a poměrně problematické konstrukci (spočívající vedle rejstříkové nedostatečnosti, také v citelné absenci stabilizátoru, čímţ se ladění nástroje stalo závislým na napětí v síti), staly téměř povinnou výbavou rockového comba své doby. Také účastníci beatových festivalů byli odkázaní v naprosté většině na tyto nástroje, které se podílely na celkovém zvukovém zabarvení tehdejší československé beatové produkce. 13 DORŮŢKA, Lubomír. Panoráma populární hudby 1918-1978. Praha: Mladá fronta, 1981. s. 218. 15 všemoţnou, podomácku tvořenou aparaturu, jejíţ bezpečná obsluha a provoz, tvořila další specifickou odnoţ bigbítu, v níţ hráli první housle nadšenci především technického zaměření. Právě v jejich řadách se našli podnikavci, pořizující si z rádiového vysílání rentgenové kopie, málo kvalitní, zato však trvalé záznamy písní zahraničních hudebních vzorů.
1.1 Poslech populární hudby v Československu
V počátcích, v období 40. a 50. let představovalo oblíbenou poslechovou stanici AFN Munich, vysílající populární americké šlágry ozbrojeným silám Spojených států, dislokovaných v západním Německu. Po sníţení výkonu vysílačů amerického vojenského vysílání, bylo AFN v dalších letech nahrazeno rádiem Luxembourg, jejţ hudební mládeţ poslouchala na střední vlně 208 metrů14. Další oblíbenou stanicí byla, na krátkých vlnách vysílající Svobodná Evropa. „V zadrátovaném státě jsme měli skoro všichni stejný zdroj poučení: Rádio Luxembourg, české vysílání BBC a desky z Polského kulturního střediska“15, zmiňuje Jaromír Tůma ve své knize Bigbít, aneb pendl mezi somráky a veksláky. V té době domácí rozhlas zahraniční beatovou hudbu v podstatě nehrál a o veškerou propagaci nové hudby se staral úzký okruh nadšenců, prostřednictvím pololegálních koncertů, pořádaných v nejrůznějších zapadlých sálech, často za „asistence“ Veřejné bezpečnosti. Teprve rok 1965 přinesl změny, které podstatně ovlivnily a urychlily její vývoj. V pravidelných pořadech Mikrofórum, Třináct na houpačce či Kolotoč, se konečně ozvaly originální zahraniční nahrávky a v gramofonových prodejnách se objevilo několik desek se světovými hvězdami Conií Francisovou, Paulem Ankou a Elvisem Presleym16. Poslechem zahraničních hitů si zpěváci jako Pavel Sedláček, Pavel Bobek, nekorunovaný král českého rock and rollu Miki Volek, Pavel Chrastina a mnoho dalších, foneticky odposlouchávali texty a výraz rock and rollových interpretů Elvise Preleyho, Fatse Domina, Billa Haleyho, Chucka Berryho, Jerry Lee Lewise či Fatse Domina. Rock and rollová horečka dala impulz k rychlému zakládání kapel především v Praze, jeţ tvořila hlavní centrum hudebního dění. Z celého toho mnoţství stojí za zmínku skupina Sputnici, jejichţ řadami prošli
14 BLAŽEK, P. a POSPÍŠIL, F.: Vraťte nám vlasy: První máničky, vlasatci a hippies v komunistickém Československu. Praha: Academia, 2010, s. 32. 15 TŮMA, Jaromír: Bigbít, aneb pendl mezi somráky a veksláky. Praha: IŽ, 1999, s. 6. 16 ČERNÝ, Jiří. ...na bílém / hudební publicistika 1956 - 1969. Praha: Galén, 2014, s. 213. 16 významní hudebníci jako např. Petr Janda, Tomislav Vašíček či Jan Obermayer. Důleţitým článkem byl také Eduard Krečmar, který snad jako vůbec první textař dodával české texty na zahraniční melodie. Snad právě čeština, spolu s jistou učesaností způsobovala, ţe u pravověrných rockerů byli Sputnici přijímání s výhradami.17 O poznání tvrdší „sound“ produkovala další významná praţská kapela v čele s Miky Volkem, zvaná Crazy Boys, stavějící repertoár především na tvorbě černošských interpretů, jejichţ divoký projev ve stylu Little Richarda si Volek přisvojil. V kontextu s oním puncem pololegality, jenţ rockovou hudbu na přelomu padesátých a šedesátých let obestíral, představoval Volek a mnoho dalších rockových interpretů, pro oficiální instituce těţko stravitelné sousto. Jedním z důsledků byly články odborné kritiky, odsuzující „primitivní a diletantskou produkci.“ Melodika bigbeatových skladeb je primitivní, efektní, a vtíravá, nevyţaduje přemýšlení ani zvláštní pozornost. Obdobně je moţné charakterizovat i harmonickou sloţku, jejíţ hlavní poslání spočívá v dalším zvýraznění aţ fyziologických účinků rytmických.“18 Snaha oficiálních kruhů, zaujmout k náhlému rozvoji rock´n´rollového hnutí určité stanovisko, se projevovala v nespočetné řadě diskusí, jejichţ vyústění přineslo v prosinci 1967 první beatový festival.
1.2 Beatová vlna a první přehlídky
Rok 1963 představuje významný mezník v rozvoji naší beatové hudby. V 1ednu toho roku vyšlo první číslo měsíčníku Melodie, jehoţ prostřednictvím mohla rock´n´rollová scéna získat základní platformu pro svůj vývoj v rámci aktuální publicistiky. V té době se vzedmula velká beatová vlna a vzniklo mnoho nových skupin. Jen v Praze jich bylo kolem 120, z nichţ 15 – 20 představovalo opravdu kvalitní soubory.19 Dne 14.1. se pod záštitou Mladého světa konala první přehlídka praţských beatových skupin. Předcházelo jí tajné předkolo, pouze za účasti novinářů a kritiků. Z této přehrávky vyšel 27.1. 1963 nelichotivý článek v Rudém právu s názvem „Liszt, Twist a Komety“, nepokrytě zesměšňující jak interprety, tak návštěvníky přehlídky. Z tohoto předkola postoupilo do finále, pořádaném v praţské Lucerně asi deset skupin, z nichţ v těţké konkurenci kapel jako Crystal, Jupiter či Sputnici, Gold stars Mickeyho Volka, či skupina Pavla Sedláčka, nakonec vyhrála skupina Komety. Kdyţ v roce 1963
17 LIDNAUR, V. a KONRÁD, O., op. cit., s. 24. 18 Tamtéţ, s. 27. 19 PAVLÍN, J. Historie Komet. Klub Olympik, 1968, roč. 3, č. 2. 17 hledal skladatel a reţisér Semaforu Karel Mareš nové talenty pro divadlo, sáhl pro ně do mládeţnického klubu Olympik ve Spálené ulici, coţ bylo typické útočiště vyznavačů rock´n´rollu. Zde vybral skupinu Olympic, kterou přivedl do Semaforu jako hudební doprovod k představení, skládajícího se z kombinace hudebních vstupů s mikropovídkami Jiřího Štaidla inspirovanými promítanými fotografiemi, s názvem Ondráš podotýká. Toto velmi úspěšné představení ukázalo širší veřejnosti výkvět praţského amatérského bigbeatu, a umoţnilo další rozvoj beatové scény. Na podzim téhoţ roku zakládají Tomáš Weber, Karel Svoboda, Josef Smeták, František Kopal a Alan Richter naši první profesionální kapelu s názvem Mefisto. Jak poznamenává Miroslav Vaněk, profesionalizace měla zpětně positivní vliv i na amatéry či poloprofesionály, kteří se chtěli s profesionály poměřovat, nebo je ještě překonat, coţ nakonec vedlo ke kvalitativnímu posunu naší populární hudby. S profesionalizací tehdy ještě nebyla automaticky spojována reklama hudebních skupin, o tu se musely kapely starat samy prostřednictvím manaţerů, případně účastí na různých soutěţích typu Beat show apod.20 Kvalifikační zkoušky, umoţňující vystupování za honorář, odpovídající jejich zařazení do II. skupiny, udělovalo Praţské kulturní středisko (dále jen PKS). V roce 1964 registrovalo celkem 6 skupin: Mefisto, Olympic, Karkulku, Sputniky, Liverpoolskou studijní skupinu a Juventus. Následující rok se počet československých profesionálních kapel rozšířil na 15, mimoto zde existovalo kolem tisícovky amatérských souborů.21 Přesto se produkce nové hudby odehrávaly především v malých sálech a klubech. Z větších akcí proběhlo v květnu 1964 v Parku kultury a oddechu městské kolo Soutěţe tvořivosti mládeţe a pracujících, věnované výhradně bigbeatovým skupinám. Ve dnech 19 -20. 10. došlo k přehlídce praţských souborů v Ostravě, která byla současně přehrávkou před porotou. S mohutným nástupem britského rocku, který zapustil kořeny i u nás, se začaly v sezóně 1964 - 65 objevovat výrazné skupiny i mimo Prahu, kde do té doby hrálo asi tři sta souborů. Jednalo se především o krajská, nebo větší okresní města. Zatímco v Praze dominoval Olympic, Mefisto, Fontána (později Matadors), Juventus, Donald či Mahagon, v Brně hrály Synkopy 61, orientující se na vícehlasý styl á la Beach Boys, spolu Vulkánem, v němţ působila sourozenecká dua Ulrychových (a později sester Elefteriadu), v Přerově doprovázela Pavla Nováka Synkopa. Na lokální úrovni se začaly (byť zatím
20 VANĚK, Miroslav. Byl to jen rock‟n‟roll?: hudební alternativa v komunistickém Československu 1956 - 1989. Praha: Academia, 2010, s. 219. 21 RAMET, S.P. Rocking the state: Rock music and Politics in Eastern Europe and Russia. Boulder. Westview Press, 1994, s. 56. 18 nekoordinovaně) pořádat první přehlídky, s nimi přirozeně vznikala centra kulturního dění. Například fenoménem lokální scény východočeského kraje byly dle Stanislava Pavlišty překvapivě Telčice. „To byla Mekka bigbítu. Hrály zde špičkové praţské skupiny jako Flamengo, George and Beathovens atd. Člověk se zde setkával s nejnovějšími módními výstřelky. Jezdili sem dokonce i Praţáci. Na těchto akcích se většinou setkávali jedni a ti samí lidé.“22
Nezanedbatelný vliv na československou beatovou scénu měla bratislavská skupina The Beatmen, fungující v letech 1964 – 1966 v sestavě: Dezider Ursiny – sólová kytara zpěv, Peter Petro – bicí, Miroslav Bedrik – doprovodná kytara, zpěv, a Marián Bednár – baskytara, zpěv. Svým pojetím skupiny jako celku, bez výraznějšího sólisty, přinesla nový trend, silně ovlivněný britským Mersey soundem v čele se skupinou The Beatles. Jiţ zde se projevila síla managementu, spočívající v osobě schopného manaţera Petra Tuchschera, který kapelu zprofesionalizoval. Výsledkem byl perfektně secvičený program bez hluchých míst, jednotné obleky, skvěle sladěné vícehlasy a šlapající rytmika. Kromě toho polovinu jejich repertoáru tvořily písně, které si sami skládali i textovali. V květnu 1965 zavítali také do Prahy a jejich vystoupení dalo místním amatérským i profesionálním kapelám nový impuls. Sám Janda později připustil, ţe po koncertě Beatmenů věděl, ţe Olympic musí pokračovat dál jako kapela bez sólových zpěváků, a skládat vlastní písně.23
Kromě výše zmíněného Petera Tuchschera se v šedesátých letech prosadila řada dalších šikovných organizátorů. Jelikoţ tato funkce, spojená s cejchem „vykořisťovatele“, nebyla oficiálně povolena, byly voleny profese krycí, nejčastěji v podobě uvaděče (spíkra), technika či takzvaného „bedňáka“. Kromě tajemstvím opředené postavy Josefa Smetáka (Olympic, Mefisto), Evţena Fialy z Hell´s Devils (později uvězněného za příţivnictví), Hanuše Bunzla z Reduty (o němţ ještě bude řeč), představoval prvního manaţera rock and rollového typu Pavel Kratochvíl. Jako první přistoupil k „manaţingu“ ryze profesionálně a dokázal se tím uţivit, aniţ by z toho měl problémy. Byl manaţerem raného Olympicu a jako první rockové kapele jim umoţnil hrát za slušné peníze na prknech hudebního divadla v Karlíně.24 Po vyhazovu v roce 1968 se ujal skupiny Plastic People Of The Universe. Další legendární postavou byl
22 Rozhovor se Stanislavem Pavlištou vedl Lukáš Petráň dne 24.4. 2018. 23 Autor neznámy. Beat na Dunaji. Spektrum express, 1971, roč. 1, vyd. 1, s. 19. 24 DIESTLER, Radek. Pro pár špinavejch zlaťáků, pro falešnou slávu. In: VANĚK, Miroslav et al. Příběhy neobyčejných profesí. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2014, s. 292. 19 koncertní ředitel praţské Lucerny a manaţer dvou nejzářivějších hvězd domácí popové scény – Karla Gotta a Waldemara Matušky, pan František Spurný. Druhou oblastí, v níţ se velmi výrazně angaţoval, byl dovoz zahraničních interpretů, z nichţ za zmínku stojí především série koncertů Louise Armstronga v praţské Lucerně v březnu 1965, či import jazzových velikánů Elly Fitzgeraldové či Duka Ellingtona. Jak uvádí Radek Diestler, Spurného činnost udrţovala určitou kontinuitu se zmizelým světem klasické agentáţe a hudebního managementu.25 Rok 1965
Import zahraničních interpretů představoval stimulující počin také pro domácí beatovou scénu. Jedním z nejvýznamnějších bylo v roce 1965 vystoupení londýnské rockové kapely Manfred Mann, představující soubor té nejvyšší kvality. Jak uvádí autorské duo Linaur/Konrád, „Tyto koncerty pro praţské a bratislavské publikum znamenaly víc, neţ kdo mohl tušit, a naskytla se tak nejlepší příleţitost k navázání kontaktu se světovou špičkou.“26 Do té doby neměli naši příznivci rockové hudby ţádnou moţnost vidět, jak koncert hvězd první velikosti probíhá: skvělé hudební výkony, choreografie, scéna a v neposlední řadě hity světových hitparád v autentickém provedení. Prvenství Manfredů spočívá také v tom, ţe jako vůbec první britská rocková skupina vystoupila za ţeleznou oponou. Příčnou takového rozhodnutí byla orientace především na evropský trh, zatímco v USA Manfredi vystupovali pouze sporadicky.27 Koncert se neobešel bez zásahu Veřejné bezpečnosti, která proti asi stovce návštěvníků, kteří se vyšplhali na podium, kde se doţadovali přídavku, pouţila obušky. Nikdo nebyl zraněn, ale bylo předvedeno 19 osob a proti 7 bylo zahájeno trestní řízení za „výtrţnost“ a „útok na veřejného činitele.“28 Bouřlivé reakce mladého publika, spočívající mimo jiné v likvidaci veřejného majetku, způsobily, ţe nad pořadateli neustále visela hrozba zákroku Veřejné bezpečnosti, zákaz či rozpuštění koncertu. Jiţ v předchozím roce došlo při přehlídkovém kole STMP bigbeatových skupin, pořádaném v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka k výstupu rozbouřených fanoušků, po němţ následoval zákaz pořádání bigbeatových koncertů ve Středočeském kraji 29
V rámci příprav XIII stranického sjezdu konaného v roce 1966, vypracovali straničtí odborníci dokument, pojednávají o problematice současné mladé generace.
25 Tamtéţ, s. 284. 26 LINDAUR, Vojtěch a KONRÁD, Ondřej, op. cit., s. 27. 27 VANĚK, op. cit., s. 191. 28 Tamtéţ s. 192. 29 ČERNÝ, Jiří. BigBeat a jeho publikum. Mladý svět, 1964, roč. 6, č. 34, s. 7. 20
Práce si všímala zvýšené kritičnosti mládeţe, stejně jako narůstajícího vlivu soudobého západního umění. Dokument se zabýval také materiálními podmínkami kulturního ţivota mládeţe, které shledával nedostačujícími, a připouštěl nutnost zlepšení. Liberálnější přístup k mládeţi byl nicméně přijímán s jistou ostraţitostí. „My jsme se v minulosti dopouštěli různých chyb při organizování soutěţe tvořivosti mládeţe, ale neznamená to, ţe máme teď nechat všechno svému běhu, aby převládlo jen to, co se třeba zrovna teď nosí na západě apod.“30 Výsledkem byl nevyrovnaný přístup stranických a státních orgánů ke kulturním vzorům části mládeţe, projevující se jednak vůlí vstříc poţadavkům mladým, na druhé straně vedoucím k represivním opatřením, ke kterým došlo například během zmíněného vystoupení skupiny Manfred Mann.
Mezi první organizace, které beatové mládeţnické hnutí alespoň částečně podchytily, patřily některé místní a okresní organizace Československého svazu mládeţe (dále ČSM), spolu s několika obchodně zdatnými jedinci, kteří do skupin investovali nástroje a potřebnou aparaturu, načeţ se na skupině později snaţili „vydělávat“. Několik skutečných zájemců o tuto hudbu se proto pokusilo dát celému hnutí určitou formu a řídit je. V tomto ohledu výrazně pokročil OV ČSM Praha 9 - Vysočany, který ve spolupráci s některými institucemi pořádal přehlídky vybraných skupin, přičemţ vítěze těchto přehlídek posléze uváděl ve zvláštních koncertech a snaţil se je prosazovat ve veřejném hudebním ţivotě. Klíčovým hybatelem těchto akcí byl dobrovolný funkcionář Bohumil Durdis, jenţ s hrstkou spolupracovníků organizoval bigbeatové koncerty v největších praţských sálech. Mezi Durdisovy nesporné výhody patřil fakt, ţe se téměř se všemi hráči osobně znal a dovedl s nimi jednat.31 Díky těmto nadšencům se první dvě bigbeatové sezony v Praze v podstatě obešly bez výtrţností a bez ničení zařízení. Durdisova pořadatelská skupinka měla před kaţdým velkým koncertem připraven plán hlediště, a rozdělila lístky tak, aby po sále byli rovnoměrně rozesazeni členové skupin, které právě nevystupovaly. Tyto osoby pak co nejrychleji eliminovaly veškeré projevy vandalství. Skupiny ČSM vysílaly na řadu takových koncertů i své pořadatele, kteří zvládli udrţet pořádek v sále mnohem citlivěji a účinněji, neţ dozorem pověření penzisté, kteří se jiţ většinou dopředu obávali, ţe se „zase něco stane“.32 Aktivity tohoto charakteru se bohuţel nesetkávaly s patřičným pochopením a mnozí svazáci postupně své funkce sloţili. Několik týdnů poté, na
30 POSPÍŠIL, F. a BLAŢEK, P. op. cit., s. 60. 31 ČERNÝ, Jiří. ...na bílém / hudební publicistika 1956 - 1969. 1. vyd. Praha: Galén, 2014, s. 149. 32 Tamtéţ, s. 213 21 podzim roku 1963 došlo při několika koncertech k prvním váţným výstřednostem, po nichţ následovaly další.
Tyto a mnohé další důvody, spočívající v samotném charakteru big beatu jako spotřební hudby s „téměř nulovou jazykovou hodnotou“, vedly mnohé profesionální muzikanty a odborníky k odmítavému stanovisku vůči celému tomuto směru, jehoţ výsledkem byla situace, kdy veřejné instituce činnost beatových kapel v podstatě přehlíţely, coţ dokládá i závěr odpovědi, kterou písemně obdrţela jedna posluchačka rozhlasu: „A nyní k zařazování bigbeatu do vysílání: nepokládáme tento směr za dosti progresivní, a proto se jej nesnaţíme propagovat. Se soudruţským pozdravem Dalibor Basler, redakce malých hudebních ţánrů, Československý rozhlas Praha.“33 V některých případech přecházela ignorace v antipatii, coţ trefně vystihuje výrok Jiřího Černého: „Bohuţel, příliš mnoho energie musí naši nejlepší beatoví hudebníci věnovat, aby prosadili svou hudbu v oficiálních institucích. V rozhlase uţ se stalo, ţe jejich nahrávky byly omylem (?!) smazány…34“. Ještě v roce 1967 se v diskusi o beatu vyjádřil dr. Jiří Chlíbec: „Myslím, ţe oficiální instituce zatím nenašly správnou formu pro kontakt se skupinami. Jejich představitelé nemají k této hudbě blízký vztah, spíš podvědomou nedůvěru. Navíc se zde projevují problémy s jednostranným vysvětlováním usnesení a tezí, coţ například vedlo k paušálnímu spojování beatové hudby s „vlasatci“. Na druhé straně ovšem ani skupiny samy od oficiálních institucí nic neočekávají a spíš se jich bojí. Myslím, ţe by se i v big beatu mělo začít nějak jinak…“35. Jak uvádí Vladimír Kouřil, květnové číslo Melodie posléze uveřejnilo Chlíbcův článek, v němţ autor doporučuje „módní vlně“ kytarových skupin dát zelenou, avšak pod odborným vedením a dohledem.36 Ve stejném roce vyjednal „manaţer“ Olympiku, Pavel Kratochvíl, se Supraphonem nahrávání první LP desky Ţelva, na coţ Petr Janda později vzpomínal slovy: „Páni ze Supraphonu neměli ani tušení, ţe nějaký rock dobývá svět. Dokonce si myslím, ţe jim ani moc neříkali Beatles. U nás stále ještě fičel swingový pop, sóloví zpěváci a bigbandy. Bylo nám sděleno, ţe si nás poslechnou. Vůbec netušili, kdo jsme, a my přitom v té době uţ vyprodávali koncertní haly.“37
33 Tamtéţ. 34 ČERNÝ, Jiří. Výborný – problematický i smazávaný Olympic. Melodie. 1967, roč. 5, č. 2, s. 33. 35 LINDAUR, Vojtěch a KONRÁD, Ondřej, op. cit., s. 23 36 KOUŘIL, Vladimír. Český rock and roll. Praha: Jazzová sekce, 1981, s. 27. 37 JANDA, Petr. Dávno. 1. vyd. Euromedia group: Praha, 2011 s. 74. 22
Určitý druh nezájmu veřejnosti se však projevoval i v západních zemích. Přesto, ţe se The Beatles počátkem roku 1963 dostali do čela hitparády a jiţ v té době uváděli do varu mladistvé publikum napříč Anglií, celostátní tisk o nich v podstatě nepsal. Všeobecný povyk začal aţ v říjnu téhoţ roku, tedy s velkým zpoţděním. Vysvětlit se to dá tím, ţe jelikoţ se to v Británii předtím ještě nikdy nestalo, britský tisk to neměl jak zjistit.38 Musel v podstatě čekat, dokud ho to nepraštilo přes hlavu. I přes jisté problémy s prezentací rockové hudby v širších kruzích, byly západní kapitalistické země mnohem lépe připraveny na rozmach hudebního businessu, coţ se o situaci v Československu v polovině šedesátých let říci nedá. Rigidita a byrokracie panující v systému vlády komunistické strany ztěţovala přijímání nových směrů a konceptů, především co se západních vlivů týče. Přesto byla šedesátá léta pro československou kulturu, intelektuální a umělecké prostředí nesmírně plodná a inspirativní. Samozřejmě, ideologické limity, zákazy a příkazy státních orgánů byly stále v platnosti, ale jejich bdělost jakoby polevila. Tehdejší atmosféru popsal Dodo Šuhajda v knize Slovenský bigbeat: „Otvíral se prostor pro západní kulturu, názorové hodnoty, ţivotní styl. Praha a její umělecké zázemí bylo velmi citlivé na tyto impulzy, je třeba však zmínit, ţe praţští, respektive čeští umělci se neuspokojili s kopírováním či nekritickým přebíráním západních vzorů“39.
1.3 Praţské klubové zázemí
V Praze se všechno důleţité hudební dění točilo kolem místních klubů Olympik, jeho odloučeného pracoviště „Sluníčko“ a Music f clubu. Tyto kluby však měly omezenou kapacitu sálů a nebylo moţné počítat s velkým společenským dopadem. Návštěvníky tvořila úzce vyprofilovaná skupina lidí, kteří se většinou znali. Klub Olympik ve Spálené ulici byl jedním z center praţské kultury. Kolem vůdčích osobností Miloslava Šimka a Jiřího Grossmana se shromaţďovali příznivci rock and rollu, a jedni z nejtalentovanějších praţských zpěváků a kytaristů, z jejichţ řad vznikla v roce 1963 stejnojmenná skupina Olympic. Dalším významným počinem bylo zaloţení časopisu klubu Olympik, jenţ spatřil světlo světa v roce 1966, a informoval čtenáře o nejnovějších trendech, hudebních vlivech a celkové situaci na praţské hudební beatové scéně. Navzdor cenzurnímu dohledu časopis získal širokou čtenářskou obec. „Tehdejší vrcholné organizace byly mnohdy tolerantnější neţli funkcionáři na obvodech a
38 DAVIES, Hunter. The Beatles. 1. vyd. Praha: Svojtka & Co., 2011, s. 216. 39 JURÍK, L. a ŠUHAJDA, D.: Slovenský bigbít. 1.vyd. Bratislava: Slovart, 2008, s. 124. 23 okresech“40, komentuje klubovou situaci Milan Wágner ve své knize Miloslav Šimek. Aktivní duo Šimek/Grossman také přišlo s myšlenkou přehlídkového a soutěţního klání skupin, s názvem Beat cup. V praxi šlo o poměřování kapel, jejichţ výkony byly hodnoceny jak odbornou porotou, tak publikem. Vítězové následně obdrţeli dvě nezávislé ceny, jimiţ byly pohár poroty a pohár publika. Přes jejich nesporný přínos pro beatové hnutí, upozorňovali kritici na malou objektivitu soutěţe, případně způsob, jakým byly kapely prezentovány veřejnosti: „Já jsem ty Beat cupy neměl moc rád. Přišlo mi, ţe uvaděči si z těch kapel dělají legraci a zesměšňují je.“41, vzpomínal Miloslav Langer. Činnost klubu rovněţ zahrnovala diskotéky, Tip hity, HIT SHOW a především koncerty jednotlivých skupin. Vystupovali zde Matadors, Olympic, George and Beathovens, Rebels či Flamengo. O dobrou atmosféru se starali spíkři Joţka Zeman a J.K. Sýkora. Jak uvádí Vladimír Kouřil, „Ţivot kolem tohoto klubu významně urychlil rozvoj československého rocku, který se díky tomu právě v letech 1966 – 67 nejúţeji sblíţil se světovým vývojem“.42 Na soutěţní a přehlídkovou činnost klubu později navázali pořadatelé československých beatových festivalů. (Od roku 1968 začala podobná soutěţ probíhat také na brněnské hudební scéně pod názvem Brněnská beatová liga. Pod záštitou Parku kultury a oddechu zajišťovala rozvoj místního beatového dění, včetně umoţnění souborům pravidelně vystupovat).43 Provozování beatové hudby, navíc často zpívané anglicky nicméně dostávala pořadatele do hledáčků místních správních orgánů. Šimek problémy omezoval dobrou organizací. Klub měl svoji vlastní pořádkovou sluţbu, která monitorovala prostor venku před vchodem, i uvnitř v průběhu akce. Sám Šimek vţdy před koncem programu vyzval mládeţ, aby se v klidu rozešla a nezavdávala příčinu k zavření klubu.44 Přesto bylo vedení Olympiku na neustálý nátlak národního výboru donuceno k určitým opatřením (např. vyjádření k dlouhým vlasům během centrálně vedené kampani proti „vlasáčům“ v roce 1966).
Vůdčí osobou Music f clubu byl Bohumil Durdis. Počátkem šedesátých let organizoval rock and rollové koncerty, zaštítěné Okresním výborem ČSM. V roce 1965 zaloţil v tehdejším Domě kultury kovoprůmyslu Music f club. Zřizovatelem bylo tentokrát OV ČSM Praha 5. Ředitel kulturního domu zřízení klubu povolil pod
40 WÁGNER, Milan. Miloslav Šimek: pro někoho šoumen, pro mě kamarád Slávek. 1. vyd. Praha: Brána, 2004, s. 124. 41 Rozhovor s Miloslavem Langerem vedl Lukáš Petráň dne 12.5. 2018 42 KOUŘIL, Vladimír. Český rock´n´roll. Praha: Jazzová sekce, 1981, s. 41. 43 ČECHOVÁ, Anna. Brněnská rocková scéna v 70. a 80. letech. Brno, 2016. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Brně. Pedagogická fakulta. Vedoucí diplomové práce Marek Sedláček, s. 15. 44 WÁGNER, Milan, op., cit, s. 124. 24 podmínkou, ţe nedělní program bude vyhrazen pořadům pro děti. Musí f club měl v reţii vlastní bar, z jehoţ výdělků byly částečně hrazeny náklady klubu. Další zdroj financí představoval výtěţek ze vstupného, dělící se napolovic mezi klub a účinkující. Jediným placeným zaměstnancem byl zpočátku sám Durdis, později se pod vlivem dalších aktivit zvětšoval i klubový personál45. Klub byl návštěvníkům obvykle otevřen v pondělí, úterý, čtvrtek a sobotu od 16:00 do 24:00. Začátek programu byl obvykle ve 20:00. Music f club poskytl Durdisovi základnu k dalším aktivitám, v roce 1967 se podílel na spolupořádání 1. československého beatového festivalu. Pro tento účel zaloţil agenturu Express, které po úspěchu festivalu pokračovala v dalších aktivitách. Prvním významným počinem bylo na jaře 1968 zaloţení hudebního měsíčníku Pop music express. Jan Hrůza, blízký Durdisův spolupracovník vzpomínal na kolegovu profesní činnost: On sám nebyl ani muzikant, ale byl taková hybná páka celého dění, a byl to člověk, který uměl dělat kšeft. Toho zajímaly obchodní věci. A tehdy, kdyţ nastal politický zlom, kdyţ vznikaly organizace mládeţnický, Tábornická unie, Svaz klubů, právě byla mládeţnická organizace Juvena, která měla zahrnovat zemědělskou mládeţ, ale zahrnovala všechno moţný, ţe jo. A s pomocí jejich jsme zaloţili ten časopis.46 Sám Jiří Černý jej povaţoval za „bezesporu nejschopnějšího muţe v této oblasti.“47 Agentura měla široký rozptyl činností, od výroby tiskovin, produkce časopisů aţ k výrobě propagačních materiálů. Dalším krokem byla agentáţní činnost, spočívající v jednání se zahraničními hosty na dalších ročnících festivalu. V kontextu dosavadních zvyklostí se jednalo o přelom, nabourávající dosavadní monopolní postavení Pragokoncertu.48 Z klubového prostředí se také etablovala skupina lidí, kteří dokázali proniknout do popového mainstreamu, případně do médií. Byli to konferenciéři hudebních večerů, jejichţ know-how neuniklo progresivnějším příslušníkům médií. Odtud byla cesta k rubrikám v hudebním časopisu Melodie, později pronikali i do rozhlasových pořadů jako Mikrofórum, kluby vystřídaly velké přehlídky a jejich vliv rostl. V letech 1968-69
45 DIESTLER, Radek. Pro pár špinavejch zlaťáků, pro falešnou slávu. In: VANĚK, Miroslav et al. Příběhy neobyčejných profesí. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2014, s. 290. 46 Tamtéţ 47 ČERNÝ, Jiří. ...na bílém / hudební publicistika 1956 - 1969. Praha: Galén, 2014, s. 193. 48 Brněnská klubová scéna se zázemí po vzoru Olympiku dočkala o něco později. Od 21.12. 1968 byl uveden do provozu Beat Fan Club. Jednalo se tak o jeden z dalších kroků setření propastného rozdílu klubových podmínek mezi Prahou a Brnem. Předním iniciátorem vzniku Beat fun clubu byl Miloslav Bernátek. Klub úzce spolupracoval s praţským Olympikem, se kterým sdílel pravidelné rubriky, informující o hudebním dění v Praze a Brně. Zdroj: BERNÁTEK, Miroslav. Brněnský beatový klub. Klub Olympik. 1969, roč. 4, č. 2. 25 pronikali i na půdu gramofonových společností Supraphonu a Pantonu.49 Jedním z nejznámějších byl Oscar Gottlieb, který se později stal známým konferenciérem beatových festivalů.
Klubové prostředí, poskytující příhodný prostor pro setkávání muzikantů, posluchačů i hudebních publicistů, se stalo místem mnoha diskusí týkající se vývoje domácí beatové scény. Z tohoto pohledu významným místem se stal vršovický New Club, jehoţ provozování spadalo pod správu OKD Praha 10. Na rozdíl od Olympiku či Music f clubu, fungoval na bázi anglických members clubů, s omezeným počtem členů, kteří se rekrutovali z kapel Olympic, Flamengo, Matadors, Framus five, Hipps, Rebels a George and Beathovens. Vzhledem k omezeným prostorám suterénu mohla člena klubu doprovázet jen jedna osoba, za níţ se musel zaručit.50 Mezi publicisty, kteří mohli klub volně navštěvovat, patřili Miloslav Langer, Jaromír Tůma, Jan Křtitel Sýkora, Jiří Černý, Ondřej Konrád či Petr Sís. Právě zde probíhaly diskuse, zabývající se problematikou, zda kopírovat tvorbu zahraničních špiček, či usilovat o vlastní styl a cestu, popřípadě, který jazyk je pro zpívání bigbítu ten nejlepší. Výsledek posléze shrnul Jaromír Tůma slovy: Jsem přesvědčen, ţe nebýt plamenných diskusí v New Clubu, zdaleka bychom neměli tolik českých písniček z 60. let, které se dodnes zpívají na školních výletech, v hospodách i u táborákových ohňů.“51 Zároveň zdůrazňuje jeho význam, který sehrál v pozdější realizaci beatových festivalů: „…na pomyslnou pamětní desku New Clubu by se nejvíc hodil nápis: Zde se upekl první československý beatový festival.“52
49 DIESTLER, Radek. Pro pár špinavejch zlaťáků, pro falešnou slávu. In: VANĚK, Miroslav et al. Příběhy neobyčejných profesí. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2014, s. 293. 50 Bigbít. 13. díl, New Club [televizní seriál]. Česká televize, 1998, ČT 2. 51 TŮMA, Jaromír: Bigbít, aneb pendl mezi somráky a veksláky. Praha: IŢ, 1999, s. 15. 52 Tamtéţ 26
2 PRVNÍ ČESKOSLOVENSKÝ BEATOVÝ FESTIVAL
První československý festival byl logickým vyústěním rozvoje beatového hnutí, které se rozrostlo do takové míry, ţe bylo třeba na něj náleţitě reagovat. Praţská scéna se dusila v malých klubech a bylo třeba uspořádat velký podnik, který by umoţnil její prezentaci širší veřejnosti a zároveň moţnost poměřit se s konkurencí z Brna, Ostravy, Slovenska a regionálních oblastí. Přípravy této co do rozsahu doposud nevídané akce zdůvodnil tajemník festivalu Miloslav Langer: „…vyvstala zákonitá nutnost nějakého podobného podniku, jakoţto prostředku k uvedení naší beat-music na širší platformu a její zařazení na právoplatné místo v kulturním ţivotě. Chceme ukázat, ţe není onou „periferní záleţitostí“, jak se ještě mnoho lidí mylně domnívá…53“
2.1 Ústřední dům lidově umělecké tvořivosti/ÚDLUT
Nejvýznamnější institucí, zajištující tehdejší rozvoj amatérské umělecké činnosti byl praţský Ústřední dům lidově umělecké tvořivosti (dále jen ÚDLUT). Tato instituce byla zaloţena v roce 1953, pod původním názvem Ústřední dům lidové tvořivosti jako metodická instituce a „koordinační orgán“ v gesci ministerstva školství a kultury a Ústřední lidové komise. Svým statutem však představoval orgán bez přímé rozhodovací pravomoci. „My jsme měli nepřímý vliv na domy kultury v jednotlivých městech, byla to taková metodická doporučení, nebylo to tak, ţe by tam lidi z ÚDLUTU jezdili,“54 vzpomíná zaměstnanec Miloslav Langer. Jiţ krátce po zaloţení vznikly spory o tom, co se po tak širokým pojem jako „lidová tvořivost“, dá vlastně vyloţit. Trvalo několik let neţ se toto široké pojetí, obsahující v sobě v podstatě veškerou víceméně tvůrčí aktivitu lidových mas, od chovatelství, pěstitelství, kutilství aţ k estrádním skupinám apod., podařilo přesněji specifikovat. V roce 1961 došlo ke změně názvu, kdy pojem lidová tvořivost, byl doplněn slovem „umělecká“. Celý název tedy zněl Ústřední dům lidově umělecké tvořivosti. Tímto krokem se pole zaměření výrazné zúţilo. Plán ÚDLUT na léta 1961 - 65 sice vycházel z modelu „řízené kultury“ prosazované v padesátých letech, a zdůrazňoval agitační a propagandistické snahy v této oblasti, zajišťoval ale také ustavení „ústředních poradních sborů“ pro jednotlivé obory, coţ postupně
53 KOUŘIL, op. cit., s. 46. 54 Rozhovor s Miloslavem Langerem vedl Lukáš Petráň dne 22.9. 2018 27 umoţnilo přece jen zapojit aktivní účastníky zájmové umělecké činnosti, a s nimi i jiné názory, neţ jaké byly ukládané stranickými usneseními.55 Hlavní výhodou ÚDLUT bylo, ţe prakticky všechny úkoly dávaly moţnost zabývat se především odbornými problémy oborů, a nikoliv ideologickými. V oblasti vokální a instrumentální hudby se dle plánu péče zaměřila zejména na soubory mládeţnického typu a hledání volnější formy zájmové a výchovné činnosti, především na vesnicích. Na hudební oblast měl v tomto ohledu vliv zákon č. 81/57 Sb. O koncertní a jiné hudební činnosti, a zákon č. 82/57 Sb. O estrádách, artistických produkcích a lidové zábavě.
V okresech a krajích vznikly pod správou národních výborů metodická zařízení nazvaná jako „domy osvěty“. Dle tehdejšího vzoru byly všechny kulturní spolky převedeny na platformu odborových a svazáckých organizací, případně kulturních zařízení národních výborů. „Zdejší systém tady byl odlišný od toho zahraničního. V zahraničí byl přechod od amaterismu k profesionalitě mnohem rychlejší. Tady byla scéna dlouho amatérsky nadšenecká. Moţná se na tom podepsal právě ÚDLUT, neboť my jsme se zabývali lidově uměleckou tvořivostí a tehdejší model myšlení byl zaměřen především na amatérské umění.“56 V šedesátých letech řada kulturně osvětových pracovníků začala zvaţovat moţnosti a způsoby reforem. Byly publikovány práce, které se snaţily analyzovat problémy kulturně osvětové činnosti a hledat cestu k nápravě, přičemţ se tyto soubory nevyhnuly kritice současného stavu. Vyvrcholením těchto snah bylo ustanovení přípravného výboru Svazu kulturně výchovných pracovníků. Činnost výboru mimo jiné spočívala v pořádání seminářů zaměřených na problematiku kulturních oblastí (ty probíhaly dokonce aţ do dubna 1969). Po srpnové okupaci a zejména v době normalizace byly ţádosti o reformy většiny výborů zamítnuty a v povolených spolcích byla dosazena vedení, která „nedělala problémy“. Jedním z normalizačních opatření bylo sloučení politicky „nespolehlivého“ ÚDLUT společně s Osvětovým úřadem v Ústav pro kulturně výchovnou činnost, ke kterému došlo v roce 1971. „My, jako tehdejší „kolaboranti“ jsme nejrůznějšími kličkami zajišťovali, aby různí umělci mohli vystupovat,“57 uvedl Miloslav Langer. Například Zbyněk Mácha takto drţel nad vodou kariéru Vladimíra Menšíka. „Mácha Nebyl špatnej člověk…snaţil se Menšíka chránit…protoţe ten se vţdycky někde opil, tak ho bolševici odmítali… a
55 JÍROVÝ, Zdeněk. Osvětou k svobodě: jedna z cest české kultury k současnosti.1.vyd. Praha: NIPOS, 2005, s. 81. 56 Rozhovor s Miloslavem Langerem vedl Lukáš Petráň dne 22.9. 2018 57 Rozhovor s Miloslavem Langerem vedl Lukáš Petráň dne 22.9.2018. 28
Mácha různé stíţnosti nechal zmizet v šuplíku, aby se na to zapomnělo.“58 V případě folkového písničkáře Bohdana Mikoláška, tak například odborné instituce zosnovaly kamufláţní poradní triumvirát. „…Mikolášek byl náboţensky orientovaný, dělal koncerty v kostelích. To se nelíbilo bolševikovi, tak mu zakázali vystupovat v Praze. Mácha to vyřešil tak, ţe inspektorát hlavního města Prahy se obrátil na ÚDLUT, co jako s tím Mikolášem…my se zeptali na další instanci na ministerstvu kultury, takţe jsme udělali takovou několikanásobnou korespondenci, a nakonec to došlo tak, ţe ‚za určitých okolností po rozborech odborníků, to Bogdanu Mikoláškovi na určitou, zkušební několikaměsíční dobu povolíme.„ Takţe to bylo písemně doloţený, všechno bylo krytý, a Mikolášek mohl vystupovat.“59
Ke změnám názvu došlo ještě dvakrát, a sice roku 1991, kdy došlo k přejmenování na Informační a poradenské středisko pro místní kulturu, a později v roce 2004, na základě rozhodnutí č. 2/04 ministra kultury, na Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (zkratka NIPOS).60
Činnost v instituci takového charakteru přinášela jisté výhody, najmě, šlo-li o promotérskou činnost. Specifickým typem promotéra z oblasti oficiálních kruhů byl dr. Jiří Chlíbec, jenţ se největší měrou zaslouţil o vznik československých beatových festivalů. Tento hudební teoretik a publicista byl celkem uznávanou osobností, činnou i v mezinárodních organizacích, přes ÚDLUT zakládal jazzové festivaly v Přerově, a podílel se i na Portě. Svoji činnost o něco později přesunul do nového působiště v Pragokoncertu. Radek Diestler jej charakterizuje slovy: „Nebyl to člověk, jenţ by se do produkčních záleţitostí pouštěl z nadšení nebo pro kšeft. Spíše u něj fungovalo „mít věci pod palcem“, typické pro mládeţnické organizace po celou dobu stranovlády.“61 Svým postavením však dokázal dát mnoha věcem posvěcení – akce, které opatřil svým razítkem, měly otevřenou cestu.
58 Tamtéž. Nicméně, např. Ivan Poledňák hodnotí Máchovu činnost v rámci normalizační doby a tehdejších struktur jako kontradiktorickou. Zdroj: POLEDŇÁK, Ivan. Mácha, Zbyněk [heslo]. Český hudební slovník osob a institucí [online]. [Cit. 12. 10. 2018]. Dostupné z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&task=record.record_det ail&id=8747
59 Rozhovor s Miloslavem Langerem vedl Lukáš Petráň dne 22.9.2018. 60 JÍROVÝ, Zdeněk, op. cit., s. 81. 61 DIESTLER, Radek. Pro pár špinavejch zlaťáků, pro falešnou slávu. In: VANĚK, Miroslav et al. Příběhy neobyčejných profesí. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2014, s.294. 29
2.2 Pop federace
Vrcholem Chlíbcovy činnosti bylo zaloţení Pop federace, organizace, která pod svá ochranná křídla přejala beatové festivaly. Tato organizace vznikla za účelem sdruţování hudebníků, odborníků a publicistů domácí pop music, s cílem koordinace publicistické a odborné činnosti, poskytování odborné podpory výkonným hudebníkům, ochranou jejich zájmů a organizování soutěţní činnosti v této oblasti. Úkol Pop federace spočíval v podpoře menšinových ţánrů – beatové hudby, country and western a folkové hudby, s cílem vybudovat stabilní pozici těchto stylů v oblasti pop music, s dominujícím vlivem populární hudby středního proudu. Pop federace během své činnosti projevovala snahu upozornit na skutečnost, ţe se „beatová hudba stala významnou součástí kulturního ţivota naší společnosti, přičemţ zůstala v mnoha ohledech předmětem pouze periferního zájmu oficiálních kulturních institucí.“62
Tehdejší byrokratický systém obsahoval nejrůznější úřady, které „dohlíţely“ na činnost jednotlivých zařízení. Šlo tedy o jakýsi systém „škatulkování“. Akce, které měly svého zašťiťovatele a spadaly pod konkrétní úřad, měly cestu otevřenou. Pop federace představovala jakýsi. „beatový úřad“, organizaci řádně zapsanou a zaregistrovanou na příslušných místech, která měla dokonce vlastní razítko.63 Dle Miloslava Langera spočívala reálná činnost Pop federace v roli jakého „poradního orgánu“ hudebního oddělení. Všichni úředníci ÚDLUT měli pro svůj obor poradní orgán, aby se to dalo vykazovat v rámci činnosti oddělení tak, ţe daný referent spolupracuje s odbornou veřejností a nedělá věci sám o sobě.64 Statut poradního orgánu nicméně organizaci ani samotnému referentovi neposkytoval ţádnou rozhodovací pravomoc, přičemţ ani vlastnictví razítka by nebylo finančně relevantní65. Tehdejší běţnou praxí bylo uspořádání beatové akce přes svazáckou organizaci, coţ Miloslav Langer komentoval: „Se svazáky se dalo spolupracovat, oni totiţ nebyli tak ideologicky zapšklí…ten jejich humor, ten byl někdy na kriminál.“66 Chlíbec se spojil s Okresním výborem ČSM
62 LANGER, Miloslav. Pop federace. Klub Olympik. 1968, roč. 3. č. 1. 63 DIESTLER, R. a HRABALÍK, P. Československé beatové festivaly 1967, 1968 a 1971. Katalog ke stejnojmenné výstavě v KC Kaštan, 20.11. 2017 – 24.2. 2018. 64 Rozhovor s Miloslavem Langerem vedl Lukáš Petráň dně 12.5. 2018. 65 Tamtéţ 66 Rozhovor s Miloslavem Langerem vedl Lukáš Petráň dně 12.5. 2018. 30 v Praze 5., který byl jakýmsi „hospodářským garantem celého festivalu“, a dramaturgy z Music f clubu a uspořádání festivalu nakonec prosadil.
2.3 Příprava a organizace
1. čs. beat festival probíhal celkově v příznivém klimatu, vyznačujícím se zejména politickým „uvolňováním“, projevujícím se v náladách a postojích celé československé společnosti. Realizace akce takového rozsahu a dopadu však přesto nepředstavovala ţádnou samozřejmost. Političtí představitele se na rockovou hudbu dívali s krajní nedůvěrou, proto bylo nezbytně nutné vymyslet patřičné argumenty, a celý projekt ideologický pokrýt. Pokud chtěly pořádající sloţky prostředky na činnost, musely ji více méně přizpůsobit představám mocenských struktur, sponzora atd. To vedlo mimo jiné k různým druhům předstírání, například, kdy nějaké akce byly formálně věnovány nějakému aktuálnímu politickému výročí, ačkoliv tomu jejich obsah vůbec neodpovídal, nebo si dokonce protiřečil. Bohuţel, bez těchto opatření by takové akce nebyly podpořeny, případně vůbec nebyly povoleny. Jak uvádí Zdeněk Jírový, takováto pokrytecká praxe poznamenala způsob práce i uvaţování některých pracovníků kulturních institucí na dlouhá léta.67 „Nás ani nenapadlo, ţe se taková akce dá v Československu udělat a obhájit, ale protoţe se na to nabalily všechny ty důvody, jako ţe se jedná o lidovou uměleckou činnost, tak se ty akce nakonec podařilo prosadit“68, vzpomínal konferenciér Oscar Gottlieb. Prostřednictvím ÚDLUT se podařilo navázat kontakt s gramofonovými společnostmi, Československým rozhlasem a samotným beatovým hnutím, jehoţ hudebníci se na samotné přípravě aktivně podíleli, a dokonce vystupovali bez jakýchkoliv nároků na honorář.69
Posláním 1. čs. beatového festivalu bylo formulováno jako „příspěvek k vyjasňování uměleckých a společenských kritérií na tuto oblast.“70 Jeho cílem bylo získat přehled o situaci naší beatové hudby v celém Československu, poukázat na nové umělecké směry a shrnout dosaţené výsledky našich nejlepších skupin. Proto byl od počátku koncipován jako soutěţní. Pořadatelé vycházeli z tradice amatérských přehlídek, jakými byly např. táborský Beat Cup, či soutěţní maratóny v Music f clubu.
67 JÍROVÝ, Zdeněk, op. cit., s. 139. 68 Bigbít. 15. díl, 1. čs. beat festival [televizní seriál]. Česká televize, 1998, ČT 2. 69 LANGER, Miroslav. Jak se zrodil beat festival. Spektrum express, 1971, roč. 1, č. 1, s. 5. 70 Tamtéţ. 31
Tyto akce umoţňovaly návaznost a nábor nejlepších reprezentantů ze všech krajů. Samotné lokální přehlídky byly zároveň veřejnou soutěţí, po vzájemném srovnání s výsledky z ostatních krajů byly nejlepší soubory vyzvány k účasti na 1. čs. beat festivalu. Snaha o územní zastoupení však představovala úskalí kompromisu s poţadavkem umělecké kvality. Navíc ani samotné krajské komise nebyly sloţeny výhradně z odborníků, předfestivalové regionální soutěţní přehlídky organizovaly krajské okresní výbory ČSM, které si dosazovaly vlastní porotu, jíţ v některých případech doplňovali porotci z Prahy. 71
Se samotnými přípravami festivalu se započalo na jaře 1967, tedy zhruba s půlročním předstihem, jenţ byl pro přípravu akce takového rozsahu nezbytný. Oním prvním iniciačním krokem bylo uspořádání schůze s cílem najít patřičnou oficiální odezvu na rozmáhající se beatové hnutí. Přesné datum této schůze, která proběhla v hudebním oddělení ÚDLUT, se bohuţel nepodařilo zjistit, dochovala se však jména účastníků, mezi které patřil Jaroslav D. Navrátil z Československého rozhlasu, hudební publicista Jaromír Tůma, zaměstnanci ÚDLUT Miloslav Langer s Jiřím Chlíbcem, frontman skupiny Olympic Petr Janda, ing. Zbyněk Mácha z ministerstva kultury a Jan Hrůza z Music f clubu, spolu s několika dalšími hudebníky, odborníky, publicisty a kritiky, o nichţ historie bohuţel mlčí. Jedním z důvodů účasti beatových muzikantů na schůzích Pop federace, byla dle Miloslava Langera, snaha „začlenit do přípravy také lidi „od fochu“, s cílem proklamovat, ţe samotná příprava není pouze dílem „úředníků“.72 Nicméně právě účast jednotlivých „oficiálních sloţek“ byla pro festival klíčová, coţ se týká především osobnosti Zbyňka Máchy, neboť ÚDLUT, jakoţto odborná instituce ministerstva kultury, byl pod jeho přímým vlivem. „Mácha vedl na ministerstvu odbor pro umění. Bez něj se nic neobešlo, měl pod palcem celou populární hudbu.“73 V počátcích své kariérní dráhy zastával Mácha post metodika pro oblast zábavné hudby v tehdejším praţském Domě osvěty, kde organizoval různé přednášky, semináře, včetně seminářů v rozsáhlé oblasti od jazzu, beatu, folku a country aţ po trampskou píseň. Byl také v kontaktu s předními zahraničními folkloristy (Peter Seeger, All Rose, Alan Lomax). Později přešel na ministerstvo kultury, kde pracoval v hudebním oddělení jako odborný referent pro oblast profesionální populární hudby. Na tomto místě se podílel na pořádání hudebních festivalů, zasedal v různých porotách, kvalifikačních komisí,
71 Rozhovor s Miloslavem Langerem vedl Lukáš Petráň dne 12.5. 2018. 72 Rozhovor s Miloslavem Langerem vedl Lukáš Petráň dne 22.9. 2018 73 Tamtéţ 32 zpracovával také podklady pro materiály, týkající se kulturní politiky v různých oblastech. V roce 1969 se jako spoluautor podílel na materiálu Hudební ţivot a problémy jeho institucionální základny, obsahujícím kritiku direktivního řízení kultury a proklamaci liberálnějšího přístupu.74 Další významnou osobou z oblasti rozhlasové činnosti byl Jaroslav D. Navrátil, organizátor známého pořadu 12 Na houpačce, který svým vlivem umoţnil vysílání nahrávek beatových skupin v rádiu. Z prvního i druhého beatového festivalu navíc později vyšel záznam vybraných skupin na gramofonových deskách.
16. října svolala Pop federace summit, jehoţ součástí byla zpráva o přípravě prvního beatového festivalu. Dne 20. listopadu 1967 se v zasedací místnosti ÚDLUT sešla programová komise ve sloţení: Jiří Chlíbec, Miloslav Langer (oba za ÚDLUT), Jaromír Tůma, Pavel Bobek, Jaroslav D. Navrátil, hudební publicista Jiří Černý a zástupce ze Slovenska, za účelem dokončení konečné podoby festivalu. Program zasedání obsahoval: 1) předloţení návrhu programové komise na konečný výběr skupin, 2) rozpočet festivalu, 3) Postup přípravných prací. Komise záměrně nezahrnovala ţádného člena z řad zúčastněných skupin, cílem bylo zajistit maximální nestrannost a fair play vůči zúčastněným skupinám.75
Původně se měl festival konat v Karlových Varech, ve dnech 6. aţ 8. října. Důvodem tohoto rozhodnutí byla dle Miloslava Langera decentralizační tendence ÚDLUT, jehoţ cílem bylo sniţovat disproporci kulturních aktivit mezi Prahou a ostatními kraji76. Snaha úřadu rozprostřít festivaly do různých lokací se mimo jiné projevila například v podobě Porty pořádané v Ústí nad Labem, či festivalu Mladá píseň, jeţ našel své umístění v Jihlavě. Vedle Pop federace a ÚDLUT se měl příprav účastnit také KaSS Karlovy Vary (v záři dokonce vyšel v karlovarském plátku Stráţ míru o chystaném festivalu krátký článek). Po neúspěšném vyjednávání s tamějšími pořadateli bylo rozhodnuto, ţe nevhodnějším místem konání festivalu je Praha, která jakoţto nejvýznamnější středisko beatového dění skýtala nejlepší předpoklady pro
74 POLEDŇÁK, Ivan. Mácha, Zbyněk [heslo]. Český hudební slovník osob a institucí [online]. [Cit. 12. 10. 2018]. Dostupné z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&task=record.record_det ail&id=8747 75 Archiv PopMusea. Československé beatové festivaly 1967, 68 a 71: vzestup a počátek pádu tuzemské beatové scény. 76 Rozhovor s Miloslavem Langerem vedl Lukáš Petráň dne 12.5. 2018. 33 důstojný průběh a vyznění festivalu.77 Za místo konání byl zvolen sál Lucerny. Definitivní datum konání připadlo na 20 – 22. prosince.
Specifickou oblast přípravy festivalu představovala finanční stránka celého podniku. V centrálně plánovaném hospodářství, na rozdíl od trţního, kde můţe jakákoliv dostatečně solventní fyzická osoba financovat a organizovat nejrůznější typy kulturních akcí, byl jediným organizátorem, dohlíţitelem a zároveň donátorem stát, z jehoţ veřejných zdrojů proudily finance pořádajícím institucím. Část nákladů tak kryl místní OV ČSM Praha 5, další finanční zdroje poskytl magistrát města Prahy a ministerstvo kultury.78 Dle vyjádření Miloslava Langera se ÚDLUT na financování festivalu přímo nepodílel, neboť jeho úloha spočívala především v zajištění lidských zdrojů a dohled nad „uměleckou stránkou věci.“79 Všechny tři beatové festivaly představovaly typ akce nekomerčního charakteru v tom smyslu, ţe cílem nebylo v první řadě generování zisku, nýbrţ pokrytí nákladů prostřednictvím výtěţku ze vstupného. Zbytek výdajů kryly státní instituce. Neziskový charakter akce byl v tomto případě dle Miloslava Langera nutný. „Nebylo to koncipováno tak, aby to bylo výdělečné, my (ÚDLUT), jsme byli primárně zaměřeni na amatérské, nekomerční umění.“80 Navíc instituce nemohly s finančními zdroji volně disponovat: „Kaţdý rok jsme dostávali nový rozpočet, finance nešlo přesouvat do dalšího ročníku“.81 Na přípravách festivalů se podílel velký počet dobrovolníků, vesměs lidí „zapálených pro věc“. Kapelám se hradilo cestovné, a v případě potřeby se u přespolních souborů kryly i náklady na ubytování. „Amatérští“ muzikanti se celého podniku účastnili bez nároku na honorář, coţ jen dokazuje zápal pro věc. Například Lubomír Lichý z hradecké skupiny Veteráni vzpomínal, ţe finanční situace dovolovala hladovým muzikantům koupi pouze jediného párku, aby se po odehraném festivalovém vystoupení mohli vrátit vlakem domů82.
Kompletní zvukovou aparaturu zapůjčila zdarma západoněmecká firma Dynacord, která se na ozvučování sálů úzce specializovala, navíc na svou dobu nabídla poměrně kvalitní aparaturu v ceně 30 000 Marek. Kontakt s Dynacordem zajistil Bohumil Durdis. Národní podnik Hudební nástroje závazně přislíbil zapůjčení bicí soupravy,
77 SÝKORA, Jan. 1. čs. beat festival. Klub Olympik, 1968, roč. 3, č. 2. 78 Rozhovor s Miloslavem Langerem vedl Lukáš Petráň dne 12.5. 2018. 79 Tamtéţ 80 Rozhovor s Miloslavem Langerem vedl Lukáš Petráň dne 22.9. 2018 81 Tamtéţ 82 SONDA, Pavel. Z historie východočeského rocku:, Příběhy beatových skupin. 1. vyd. Hradec Králové: Jaroslav Hrůza, 2001, s. 14. 34 avšak těsně před festivalem ze své nabídky ustoupil.83 Naopak Dynacord věnoval všem zúčastněným muzikantům západoněmecké struny značky Pyramid, s příslibem rozšíření sortimentu věcných cen do příštího ročníku.
Festivalovým logem se stalo známé „sluníčko“ s šestnácti paprsky, které ve svém středu neslo název 1 beat festival Praha 1967. Festivalový plakát zaujal pestrou směsicí barev v kombinaci ţluté, červené a modré, v níţ se vinula a klikatila slova v českém i anglickém jazyce. Nechyběly ani názvy pořadatelů a informace o vydání zvukového záznamu na deskách Supraphonu. Celková koncepce se svým křiklavým, pestrým zpracováním jistě inspirovala tehdy aktuálním hnutím hippies a „létem lásky“. Plakáty byly kromě Prahy a Bratislavy vylepovány i v krajských městech. Dle vzpomínek Miloslava Langera, probíhala většina interní komunikace neformálním způsobem, neboť se zástupci jednotlivých sloţek většinou osobně znali. Například takové schvalování plakátů se vyřizovalo za přítomnosti ostatních organizátorů na OV ČSM v Praze 5. Zejména v normalizačních letech mohla jakákoliv drobná poznámka způsobit mnoho problémů, k čemuţ například došlo při schvalování plakátu Festivalu politické písně v Sokolově, kdy se jeden z přítomných funkcionářů tázal, zda nakreslené houslové klíče náhodou „nevznášejí nad Festivalem politické písně otazník?“. Všech 2500 výtisků šlo následně zlikvidovat.84
Podstatně podrobnější informace o festivalu poskytoval programový leták, který ovšem nezachycoval finálové změny, například skupiny Atlantis a Matadors, se kterými se původně počítalo, se festivalu nakonec vůbec nezúčastnily.
Na 1. čs. beatovém festivalu soutěţně vystoupilo celkem 27 skupin (mimoto se finálového večera zúčastnila exhibiční formace Junior Halgaton bratří Gondolánů)85 Statisticky vzato převaţovaly praţské soubory, jichţ bylo celkem 12, zbytek tvořilo 5 skupin z Čech, 4 z Moravy (z toho 2 brněnské) a 6 slovenských (z toho 4 bratislavské).
83 SÝKORA, Jan. 1. čs. beat festival. Klub Olympik, 1968, roč. 3, č. 2. 84 Rozhovor s Miloslavem Langerem vedl Lukáš Petráň dne 12.5. 2018. 85 Na 1. čs. beat festivalu vystoupily skupiny: Veteráni (Hradec Králové), The lovin Hurricanes or nothing (Praha), Honey girls (Bratislava), Rogers band (Praha), Framus Five (Praha), Synkopy 61 (Brno), Vulkán (Brno), The Bluesmen (Olomouc), The Spies (Ostrava), The Soulmen (Bratislava), Prúdy (Bratislava), The Devils (Košice), The Meteors (Filakovo), The Buttons (Bratislava), Johnny and They (Sokolov), Jolana (Teplice), The Sinners (České Budějovice), Škamna (Ostrov nad Ohří), Crystal (Praha), Olympic (Praha), The Rebels (Praha), Flamengo (Praha), Juventus (Praha), George and Beathovens (Praha) Komety (Praha), The Primitives Group (Praha) a Mickey and Rock´n´roll stars (Praha).. Bliţší charakteristika skupin je uvedena v příloze 35
Na výběru slovenských skupin se podílel sesterský úřad praţského ÚDLUT.86 Mezi „zavedené“ soubory, známé zejména praţskému publiku, patřily účastníci hudebních soutěţí Beat cup, či hudebních přehlídek v Music f clubu. Do této kategorie spadal Olympic, spolu s Flamengem, Kometami a Crystalem. Novinkou na praţské hudební scéně se stali west-coastoví Rebels, kteří v podzimním klání zcela nečekaně vyřadili favorizované Matadors, čímţ se stali objevem sezóny. Také The Primitives Group si na jarní přehlídce zajistili postup na I. Československý beatový festival, přičemţ se navíc stali klubovou kapelou Music f clubu.87 Některým mimopraţským skupinám pomohly nahrávky pořízené pro Československý rozhlas. Pozornost pořadatelů v tomto případě vzbudili hradečtí Veteráni88, Škamna z Ostrova nad Ohří, či ostravští Spies. Na 1. Čs. Jazz Universiádě (festivalu nejlepších studentských a vysokoškolských jazzových a beatových skupin) na jaře 1967 obsadili The Bluesmen 1. místo v kategorii beatových kapel. Na Slovensku zazářila nová Ursíniho formace The Soulmen. Z bratislavské konkurence, čítající kolem 38 ambiciózních a poměrně známých souborů89, zaujaly také Prúdy, které si v Čechách získaly popularitu díky nahrávkám v Československém rozhlasu, účinkování v televizi a také díky početným koncertům.90
2.4 Průběh festivalu
První festivalový den začal v praţském jazzovém klubu Reduta, kde bylo za účasti zástupců Pop federace, OV ČSM Praha 5, festivalového výboru a vedoucích zúčastněných skupin, provedeno losování jednotlivých festivalových koncertů. Samotný program festivalu se neustále měnil. Podle dochovaných záznamů však počítal s jistou organizační osou: Ve středu a na čtvrtek proběhly vţdy dva koncerty v jeden den – odpolední od 16:30 a večerní od 20:00. Zkoušky aparatury byly vyhrazeny vţdy dvě hodiny před kaţdým koncertem. Páteční finále připadlo na osmou hodinu večerní.91 Dle vzpomínek Fedora Freša se však mnoho kapel ke zkoušce vůbec nedostalo, např. většinu odpoledního zkoušecího času prvního dne si (ze své pozice headlinera) „vybral“
86 Rozhovor s Miloslavem Langerem vedl Lukáš Petráň dne 12.5. 2018 87 SMETANA, Vladimír. Od dospívání k dozpívání: vzpomínky na ţivot v českém undergroundu. 1. vyd. Praha: Pulchra, 2015, s. 14. 88 SONDA, op. cit., s. 14. 89 JASLOVSKÝ, Marian. Deţo Ursíny: Pevniny a vrchy. 3. vyd. Bratislava: Slovart, 2011, s. 97. 90 JURÍK, L. a ŠUHAJDA, D., op. cit., s. 125. 91 DIESTLER, R. a HRABALÍK, P. Československé beatové festivaly 1967, 1968 a 1971. Katalog ke stejnojmenné výstavě v KC Kaštan, 20.11. 2017 – 24.2. 2018. 36 praţský Olympic.92 Po skončení večerních koncertů probíhala noční beat sessions v Olympiku a na Ţofíně. Vystoupili zde např. Rebels, The Bluesmen, Synkopy, a Hipps, kteří se do hlavního programu nedostali údajně kvůli vysoké komercionalizaci. Jak vzpomíná Fedor Frešo, tato muzikantská setkání neměla valnou úroveň93, sám Miloslav Langer během rozhovoru lakonicky poznamenal, ţe se tam „muzikanti opíjeli se skleničkou v ruce“.94 Celý festival započal ve středu dopoledne v praţském jazz klubu Reduta, kde proběhla schůzka s vedoucími skupin a došlo k rozlosování jednotlivých festivalových koncertů.95 V rámci doprovodného programu pořadatelé připravili v Music f clubu seminář k současnému vývoji beat music.
Celkovou atmosféru popisuje ve svém článku Jaroslav Pacovský:
„…. Lucerna ţila tři dny skutečně svérázným prostředím. Někteří muţi měli květinové kalhoty, jiní květinové košile a byli i tací, kteří měli květiny ve vlasech. Také se vyskytlo mnoho muţů v nejrůznějších uniformách, z nichţ mnohé se blíţily pestrostí uniformě uvaděčů v cirkuse. Ti nejprogresivnější měli zastřiţené vousy do malého knírku. Módní brýle byly kulaté s tenkými obroučkami. Na klopách diváků se blýskaly knoflíky s anglickými nápisy. Zatímco dříve bylo touhou kaţdé jazzové kapely, aby byli všichni ve stejných oblecích, beatové skupiny se snaţí o co největší pestrost. Opět zde převládaly květinové obleky, saka z hladké kůţe a někteří hudebníci měli koţešinové krátké kabáty s koţešinou navrch.“96
V řadách muzikantů panovala také nervozita, pokud uváţíme, ţe řada kapel na tak velké akci nikdy nehrála. Zajímavý je také náhled slovenských hudebníků. Např. zpěvák Peter Lipa z Blues Five uvedl: Dostat se z Bratislavy do Prahy do Lucerny nebylo lehké…pro praţské kapely bylo samozřejmostí, ţe si zahrály v Lucerně, pro nás to byla meta“.97 Neméně zajímavý je výrok Pavola Hammela na adresu českého publika: Pociťovali jsme, ţe český divák byl na trochu vyšší úrovni neţ slovenský“.98
Tiskové oddělení festivalu vytvořilo bulletin Beat festival express, který byl kolportován během akce, a v němţ si diváci mohli přečíst krátké profily zúčastněných
92 JASLOVSKÝ, Marián. Deţo Ursíny: Pevniny a vrchy. 3. vyd. Bratislava: Slovart, 2011, s. 58. 93 Tamtéţ, s. 60. 94 Rozhovor s Miloslavem Langerem vedl Lukáš Petráň dne 22.9. 2018 95 SÝKORA, Jan. 1. čs. beat festival. Klub Olympik, 1968, roč. 3, č. 2. 96 HRABALIK, Petr. První Československý Beat Festival [online]. [cit. 20. 4. 2018]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/ceskoslovensko/clanky/245-1-ceskoslovensky-beat-festival- 1967/. 97 Bigbít. 15. díl, 1. čs. beat festival [televizní seriál]. Česká televize, 1998, ČT 2. 98 Tamtéţ 37 skupin. Festival, který proběhl ve dnech 20. aţ 22. prosince v praţské Lucerně, navštívilo v 5 koncertech přes 10 000 diváků. Ceny vstupenek se na středeční a čtvrteční vystoupení pohybovaly v hodnotě 8, 10, 12, 14 Kč, finálový koncert pátek 23.12. vyšel na 10, 14, 18, 22 Kč. Koncertními bloky diváky provázel konferenciér Oscar Gottlieb. První beatový festival doprovázely pódiové i zákulisní zmatky. Dle Gottlieba docházelo k hádkám mezi muzikanty, kteří se hádali, ţe pořadí bylo podvodně vylosováno apod., coţ přikládal soutěţní koncepci. Celková návštěvnost odpoledních koncertů byla malá a organizační chaos dobré atmosféře také neprospíval. „Atmosféra byla z mého pohledu blbá. Moc to neklapalo, hádalo se to tam,“99 vzpomínal Petr Janda v seriálu Bigbít.
Výkony jednotlivých účastníků hodnotila festivalová porota, ve které např. zasedl hudební kritik a moderátor známé houpačky Jiří Černý, hudební publicisté Antonín Matzner, Jan Křtitel Sýkora a Jaromír Tůma, dále Miloslav Langer, Zbyněk Mácha, a tehdy osmnáctiletý Hynek Ţalčík, který se na počátku sedmdesátých let zapíše jako jeden z nejvýznamnějších producentů na poli populární hudby. S velmi výraznou Ţalčíkovou podporou vznikla alba jako například Město Er od Framus Five, Kuře v hodinkách od skupiny Flamengo, či Provisorium Deţa Ursíniho, mnohými povaţované za jedna z nejlepších v historii československého rocku. Dále produkoval skupině The Progress Organization patrně jejich nejlepší album Barnodaj. Jiří Černý jej později charakterizoval slovy: „Prvně si ho pamatuji z beatového festivalu v prosince 1967. Seděl vedle mě v Lucerně, vypadal stěţí na těch osmnáct a vedl mnohem dospělejší řeči. Komentoval úplně všechno, spíš neţ sympatický byl překvapivý. A vlastně zajímavější neţ moji sympatičtější kolegové. Rychle jsem se doslechl, ţe má také dvě „tlačenky“: v kulturním Ústřední domě dramaturga Jiřího Chlíbce a na Supraphonu maminku, úřednici…nevzpomínám, ţe by kdokoli jiný vyuţil osobní známosti k tak progresivním vydavatelským činům. Není divu, ţe věděl, co dokázal.“100 Mezi další osoby hodnotící festivalové dění patřil ţurnalista a redaktor Stanislav Titzl, jenţ byl jedním z průkopníků české hudební publicistiky na poli pop music. V letech 1958 – 1970 redigoval u Supraphonu propagační bulletin nazvaný Hudba pro radost, coţ bylo vůbec první specializované hudební periodikum v oblasti populární hudby v Československu, v němţ uveřejnil početnou řadu dokumentárně významných
99 Tamtéţ 100 ČERNÝ, Jiří. Mladíček, který rockovou hudbu umocnil Kainarem [online]. [cit. 20. 4. 2018]. Dostupné z: http://www.nacerno.cz/view.php?cisloclanku=2005022201 38 rozhovorů s pamětníky a informací z dané oblasti. 101 Je také podepsán pod doprovodnými texty na mnoha obalech gramofonových desek firmy Supraphon, které mnohdy představovaly jediný dostupný zdroj informací o zahraničních interpretech. Muzikolog a publicista Josef Kotek, zastávající od roku 1962 post odborného pracovníka Ústavu hudební vědy ČSAV se specializací na výzkum populární hudby, byl v souvislosti se svým zaměřením také členem poradní komise pro zábavnou hudbu při ministerstvu kultury, v letech 1963 – 1983 zasedal v redakčních radách Melodie a Gramorevue. Mimoto vyvíjel rozsáhlou publicistickou činnost. Hudebník a redaktor Jaroslav Přikryl byl znám svou profesionální činnosti na poli váţné i populární hudby. Kromě měsíčníku Hudební rozhledy pracoval jako redaktor programového sborníku Symfonického orchestru hlavního města Prahy, svými kritikami přispíval do měsíčníku Melodie či Aktuality melodie. Autorsky se podílel na spolupráci s Československým rozhlasem.102 dokumentárně významných rozhovorů s pamětníky a informací
20.12. 1967 odpoledne (16:30)
První festivalové odpoledne patřilo hudební úrovní i návštěvností mezi nejslabší. Sál Lucerny byl poloprázdný, zbylo takřka 1000 volných vstupenek. První koncert zahájila dodatečně přihlášená praţská skupina The Lovin hurican or nothing, po níţ následovalo dalších pět kapel. První polovině koncertu uškodil zákulisní zmatek a třenice mezi pracovníky rozhlasu, natáčejícím celý festival, a personálem, obsluhujícím instalovanou aparaturu. „Výsledkem dohadů o tom, co a jak silně, co zeslabit a co naopak „vyšponovat“ a odkud vlastně kdo má brát signál, byl nakonec úděsný zmatek a kiksy, které v některých chvílích proměňovaly koncert v pustou akustickou zkoušku“. 103 Na potíţe se zvukem kromě Rogers bandu Petra Kaplana doplatily také bratislavské Honeygirls, které navíc náročný west coastový repertoár Mamas and papas přes veškeré zkoušení příliš nezvládly. Podobně si vedli i hradečtí Veteráni, jejichţ baskytarista Lubomír Lichý po letech věcně okomentoval vystoupení: Poprvé v Lucerně, poprvé na opravdu kvalitní aparaturu Dynacort, ale úplně bez zkoušky –
101 POLEDŇÁK, Ivo. Titzl, Stanislav [heslo]. Český hudební slovník osob a institucí [online]. [Cit. 20. 4. 2018]. Dostupné z: < http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&task=record.record_det ail&id=1002983 102 POLEDŇÁK, Ivo. Přikryl, Jaroslav [heslo]. Český hudební slovník osob a institucí [online]. [Cit. 20. 4. 2018]. Dostupné z: < http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&task=record.record_det ail&id=8373 103 SÝKORA, Jan. 1. čs. beat festival. Klub Olympik, 1968, roč. 3, č. 2. 39 nemohlo to dopadnout jinak. Prostě se nám vystoupení nepovedlo“.104 Jediným příjemným překvapením pak představoval Framus Five v čele s Michalem Prokopem, jehoţ znělý hlas ve stylu Otise Reddinga se mohl chlubit výborně zaţitými prvky soulu a rhythm and blues. Jako jedna z mála kapel si poradili i se zvukem na pódiu, kdyţ se staţením nástrojů vyhnuli rušivé zvukové stěně.
20.12. 1967 večer (20:00)
Večerní vystoupení přineslo kromě zaplněného hlediště také lepší hudební a zvukovou úroveň. Přesto, ţe stále docházelo k určitým třenicím mezi příslušníky rozhlasu a hudebníky, atmosféra v sále byla mnohem lepší. Kladného ohlasu u publika i poroty se dočkaly brněnské Synkopy 61, které se předvedly znamenitými vokály a zdařilými písněmi z vlastní dílny, odpovídající jejich west coast stylu. Šólový zpěvák Michal Polák mohl, dle vyjádření Jiřího Černého, „od minuty nastoupit k Beach boys“.105 Ve velmi dobrém světle se předvedli bratislavští Soulmeni v čele s kytaristou a zpěvákem Deziderem Ursinym. Od ostatních souborů se kromě jednoduchého šedého oblečení odlišovali především staţenou aparaturou, která umoţňovala vnímat kaţdý tón a barvu, stejně jako dynamická odstínění, čímţ si jako jedni z mála vystupujících dobře poradili s celkovým soundem. Těţištěm úspěchu tvořily především nápadité vlastní skladby, výjimečné svou harmonickou bohatostí, mnoţstvím originálních melodických nápadů a náročnými tempovými změnami. Ursiny se zde etabloval jako jeden z našich nejprogresivnějších a nejoriginálnějších rockových skladatelů, jehoţ autorská invence pruţně reagovala na nejmodernější styly a trendy. Vedle toho výkony Spies a Škamny přinesly spíše zklamání a Crystal, drţící se svého standardu nijak nezaujal, snad kromě pěveckého výkonu Jaroslava Jarosila. Olympic, oděný do pestrobarevných obleků s korálky zcela v souladu s tehdejší kulturou hippies a „létem lásky“, předvedl plně profesionální výkon, vedle jasné artikulace frontmana Petra Jandy porota kladně hodnotila i snahu kapely v hledání a výstavbě svého vlastního stylu. Poněkud nejednoznačně bylo přijato vystoupení bratislavských Prúdů, které bylo velmi kladně hodnoceno kritikou za nápadité texty a za vlastní písně jako, např. Balada o smutnom Janovi či Zaklínač hadů, oplývající podmanivou náladou a atmosférou, odezva publika
104 SONDA, op. cit., s. 14. 105 ČERNÝ, Jiří. I. Čs. Beat Festival Praha 67. Melodie, 1968, roč. 6, s. 80. 40 však byla chladnější. Nedostatečná vokální a harmonická vyváţenost byla snad jediným kazem této krátce fungující, ale nadějné kapely.106
21.12. 1967 odpoledne (16:30)
Ve třetí festivalové produkci vystoupilo před nevyprodanou Lucernou celkem sedm kapel nejrůznějších stylů i kvalit. Celý koncert se nakonec protáhl do neúnosných časových mezí, takţe brněnská skupina Vulkán musela být nakonec přesunuta do večerního programu. Bratislavským The Buttons se navzdory jistým muzikantským kvalitám vystoupení příliš nepovedlo, zaujali alespoň vlastní písní A rape of the Quenn. Naopak velkého ohlasu se dočkali praţští Rebels se svými znamenitými vokály. Instrumentální stránka však byla hodnocena jako slabší, patrně vinou špatného technického zázemí skupiny, která neměla aparaturu ani odpovídající zkušebnu. Svatopluk Čech, tehdejší baskytarista Rebels, objasňoval tehdejší podmínky slovy: „Za celou dobu existence skupiny, jsme nezkoušeli ve zkušebně na aparaturu, zkoušelo se u mne v bytě. Podle toho také vypadala instrumentální stránka kapely, tolikrát nám vytýkaná“.107 Poměrně dobře si také vedli košičtí The Devils, kteří svoji účast na festivalu komentovali slovy: „Organizátoři nám ukázali program, dali nám seznam kapel, jako budou po sobě vystupovat. Zahráli jsme čtyři skladby. Na úvod to byla ruská lidová píseň Fialový orgován v úpravě od Shadows. To publikum chytlo, Vypukly ovace. Naše vystoupení se skončilo fantasticky dobře, byl to úţasný záţitek. Skončili jsme mezi prvními deseti, takţe jsme od pořadatelů dostali letenky a domů jsme letěli jako králové.“108 Zdařilé, profesionální vystoupení předvedlo i Flamengo s Karlem Kahovcem v čele. Vedle toho vystoupení Jolany a Johnny and They ţádnou velkou pozornost poroty nevzbudilo.
21.12. 1967 večer (20:00)
Čtvrtý festivalový blok přinesl večer vysoké hudební úrovně. Před zaplněnou Lucernou vystoupilo celkem osm skupin z Čech a Moravy. S ryze českými texty a tvorbou se prezentoval praţský Juventus se zpěvákem Karlem Černochem. Jiřímu Černému, který se hodně zaměřoval na vokální stránku se Černochův zpěv hodně líbil a prohlásil, ţe má nejlepší předpoklady stát se popovým zpěvákem, cítícím moderní
106 Tamtéţ 107 ČECH, Svatopluk. Vznik a zánik skupiny Rebels. Klub Olympik, 1968, roč. 3, č. 2. 108 JURÍK, L. a ŠUHAJDA, D., op. cit., s. 317. 41 rockové pojetí, jakým je ve světě třeba Tom Jones či Engebert Humperdinck109. Autorská tvorba, stojící na pomezí vlastní formy psychedelie a beatové hudby však byla některými členy poroty hodnocena jako ne příliš zdařilá.110 Olomoučtí Bluesmeni zaznamenali velký ohlas u publika, porota kladně hodnotila klavíristu Jaroslava Vraštila, jenţ si odnesl cenu divadla Apollo za nejlepší instrumentální výkon111, Hana Ulrychová svým silným hlasem získala cenu za nejlepší zpěvačku festivalu. Bluesmeni, obvykle nejsilnější v instrumentálním sloţení jiţ v tomto roce vytvářeli vlastní skladby ovlivněné rhythm & blues, jazz rockem či soulem, a dále standardy a evergreeny světoznámých bluesových zpěváků a skupin. Jejich problémem však bylo, ţe je mnohdy nedokázali dobře provázat a přechody mezi styly nebyly vymyšlené nejlépe.112 Brněnský Vulkán zaujal netypickým pouţitím cimbálu, avšak stejně jako mnohé jiné kapely doplatil na problémy se zvukem, kdy samotný cimbál stejně jako doprovodné hlasy místy nebylo vůbec slyšet. Svým exotickým zjevem, zajímavou barvou hlasu a v neposlední řadě téţ interpretací, vzbudily pozornost zpěvačky Martha a Tina Eleftheriadu, v jejichţ podání mohli diváci slyšet skladby jako Somebody to love (cover Jefferson Airplane), a Then he kissed me (od Sonny and Cher). Vedle Vulkánu a Bluesmenů měli u publika největší ohlas praţští George and Beathovens v čele s Petrem Novákem a jeho beatovou baladou Klaunova zpověď, která bude později na druhém beatovém festivalu oceněna jako skladba roku 1968. „Zpěv Petra Nováka v George and Beathovens byl, myslím, nejangaţovanější projev celého festivalu - škoda, ţe ze začátku tak špatně intonoval“,113 komentoval Jiří Černý. Sám Novák později připustil, ţe se vystoupení příliš nepovedlo, určitý podíl na neúspěchu lze přičíst celkově nepřehledné organizaci: Nastupovali jsme hned po Juventusu. Hoši po sobě zanechali dost velký zmatek. Varhany naladili o půl tónu výš. To vím teď. V Lucerně jsme si k nim stoupl, začala hrát kapela a já nic podezřelého neslyšel. Aţ kdyţ se doprovod ztišil, byl jsem falešný, o půl tónu níţ. No, malér… Ale korunu všemu dal bývalý kolega Bednář. Odmítl hrát, kdyţ nebude taky sólově zpívat. Zpíval a byl to totální funus“.114 Naše první československá skupina The Primitives Group předvedla
109 ČERNÝ, Jiří. Vyvzdorovaná hudba. Mladý svět, 1968, roč. 10, č. 1, s. 5. 110 ČERNÝ, Jiří. 1. čs. beat festival, Praha 1967. Melodie, 1968, roč. 6, č. 1. str. 80. 111 SÝKORA, Jan. 1. čs. beat festival. Klub Olympik, 1968, roč. 3, č. 2. 112 ŠINDELKOVÁ, Markéta. Československé beatové festivaly (1967, 1968 a 1971) pod vlivem zahraničních vzorů. Praha, 2016. Magisterská práce. Univerzita Karlova v Praze. Fakulta humanitních studií. Vedoucí diplomové práce Miroslav Vaněk, s. 49. 113 ČERNÝ, Jiří. 1. čs. beat festival, Praha 1967. Melodie, 1968, roč. 6, č. 1. str. 80. 114 GRACÍK, M. a NEKVAPIL, V. Petr Novák – Klaunova zpověď. 1.vyd. Praha: XYZ, 2010, s. 48 42 show plnou světelných efektů, bengálských ohňů na jevišti, doutnáků a všelijakých karnevalových cetek, včetně vypuštění holubice. Navzdory faktu, ţe šlo o první takovou show svého druhu u nás, byly ohlasy poroty i publika poněkud rozpačité. Hudební sloţka zde byla příliš potlačena „výpravným divadlem“ a kritici celé vystoupení označila za cirkus.115 U českobudějovických Sinners se bohuţel objevil nešvar, tolik typický pro mnohé další účastníky festivalu – silné přebuzení aparatury na jevišti, coţ kromě neúměrného hluku vytvořilo rušivou zvukovou stěnu. Závěrečné vystoupení Mickey and Old Stars s Mickey Volkem, přineslo ukázku z oblasti autentického rock and rollu. V době festivalu se však hudební vývoj jiţ ubíral jiným směrem, čímţ toto vystoupení pro mnohé diváky představovalo, slovy Jana Křtitele Sýkory, spíše „exkurzi do země jim naprosto neznámé“.116
Porota na závěr vybrala sedm finalistů, kteří byli, dle jejího soudu z celého festivalu nejzajímavější a nejreprezentativnější. Do finále z prvního dne postoupili Framus Five s Michalem Prokopem, Hammelovy Prúdy, The Soulmen Deţa Ursinyho, brněnské Synkopy 61 a Jandův Olympic. Čtvrteční vystoupení poslalo do finále praţské Flamengo a west-coastové Rebels.
22.12. 1967 večer (20:00)
Finálový večer, jiţ dlouho dopředu vyprodaný, byl důkazem toho, ţe naše beatová hudba je zcela representativní a není zdaleka tak nízká, jak tomu nasvědčovaly odpolední koncerty. Všech sedm zúčastněných kapel podalo maximální výkon a důstojně reprezentovalo špičkovou produkci tohoto ţánru. Výborné bylo rovněţ festivalové obecenstvo, kterému se podařilo vytvořit velmi dobrou atmosféru.117 Dojem z celého večera zkazila jen poněkud nepříliš šťastně zvolená exhibice skupiny Junior Halgaton bratří Gondolánů.118 V závěru večera a zároveň i celého festivalu vyhlásil publicista Jiří Černý výsledky hodnocení festivalové poroty. Souběţně s tím došlo k udělování cen i dalších organizací, čímţ slovy Jiřího Černého „obecenstvu závěrečné hodnocení splynulo v celek“119. Velkou cenu poroty obdrţeli bratislavští The Soulmen, Jejich ocenění představovalo výsledek úvah, ţe ani v beatu není rozhodujíc jen stylové zaměření, modernost repertoáru, efektivní přednes či instrumentální technika, ale
115 ČERNÝ, Jiří. 1. čs. beat festival, Praha 1967. Melodie, 1968, roč. 6, č. 1. str. 80. 116 SÝKORA, Jan. 1. čs. beat festival. Klub Olympik. 1968, roč. 3, č. 2. 117 Tamtéž 118 Tamtéž 119 ČERNÝ, Jiří. 1. čs. beat festival, Praha 1967. Melodie, 1968, roč. 6, č. 1. str. 80. 43 především vlastní umělecký přínos. Jejich originální, zcela osobitý a sugestivní sound, vytvořený zajímavým spojením west-coastu a avantgardního rhythm and blues ve stylu britských The Cream, byl pro návštěvníky i porotce opravdovým překvapením. The Soulmen také obdrţeli cenu nakladatelství Panton za nejlepší původní skladbu Baby please do not cry a I wish I were, spojenou s finanční odměnou a kontraktem na natočení desky. Cenu za nejlepší texty si odnesly bratislavské Prúdy. Ceny praţského Music f clubu pro nejlepší českou, moravskou a slovenskou kapelu, které ovšem Pop federace neuznala, obdrţeli The Rebels, Synkopy 61 a The Soulmen.
2.5 Festivalové ohlasy I
První československý beatový festival předvedl domácí beatovou hudbu v šíři dosud nevídané, jak poznamenal Dr. Chlíbec: „Na podiu jsme viděli tolik nejrůznějších pojetí a přístupů k bigbeatu …do té doby nebyla moţnost to slyšet pohromadě, to nikdy nebylo…nevysílalo se to, na deskách to nikdy nebylo.“120 Zároveň poukázal na proveditelnost akcí takového rozsahu, čím otevřel dveře nejen druhému festivalu, ale také podobným podnikům lokálního charakteru, coţ velice trefně vyjádřil Zbyněk Mácha: „Čekal jsem, jak přijme tento první festival obecenstvo. Zdá se mi, ţe bylo přímo vzorně ukázněné: poslouchalo pozorně soustředěně a klidně, a z klidu je příliš nevyvedlo ani „psychedelic show“ Primitivů. A tak si myslím, ţe tento festival otevřel beatu opět dveře do velkých sálů, alespoň v Praze – a další města by po mém soudu měla následovat.“121
Ke změnám se začalo schylovat také na poli gramofonového průmyslu. V roce 1966 padl zřízením vydavatelství Panton dosavadní monopol Supraphonu, čímţ došlo alespoň k mírnému ozdravení na poli produkce populární hudby, byť na bázi oligopolu. Jelikoţ trh s aktuální popovou elitou měl pod palcem Supraphon, zaměřil se Panton na nadějné nové interprety z oblasti rocku a country music. Největším tahounem v této oblasti se stali George and Beathovens s Petrem Novákem. První akvizici představil v Edici Mikrofóra, kde na EP desce představil skupiny, vybrané na 1. československém beatovém festivalu. Konkrétně šlo o kapely George and Beathovens, Synkopy 61, Soulmen, Juventus a Bluesmen. Později se Panton zaměřil na regionální scénu, přičemţ
120 Bigbít. 15. díl, 1. čs. beatový festival [epizoda televizního seriálu]. Česká republika, 1998, ČT 2. 121 ČERNÝ, Jiří. 1. čs. beat festival, Praha 1967. Melodie, 1968, roč. 6, č. 1. str. 80. 44 oslovil publicisty nejmladší generace a zapojil je jako talentscouty při doplňování stavů své stáje a producenty nahrávek. Obdobná reakce Supraphonu na sebe nedala dlouho čekat. Rozjel se tak, byť jen nakrátko, proces, kdy gramofonové společnosti přistoupily k systému externích producentů. Jak uvádí Radek Diestler, výsledkem těchto snah byl přeci jen zvýšený, progresivnější a rozmanitější obsah produkce desek. Přístup do nahrávacích studií přestal být výhradním právem praţských skupin - edice Mikrofóra představila zástupce brněnské, bratislavské, olomoucké hudební scény. Navíc produkce gramofonových nahrávek probíhala mnohem rychleji neţ dříve. Jen za rok 1968 vzniklo více desek neţ za poslední dva roky.122 S nástupem normalizace byla těmto snahám bohuţel učiněna přítrţ.
První čs. beat festival se také projevil jako nositel a zprostředkovatel kulturně- uměleckých hodnot, z nichţ nejmarkantnější vliv zaznamenala „květinová vlna“ hippies. Pavel Sonda ve své knize Historie východočeského roku uvádí: Nástup hippies ve světe tuzemských beatmanům asi nejintenzivněji zprostředkoval Olympic svým památným „květinovým“ vystoupením na 1. beatovém festivalu v roce 1967.123 Tuto novou módu, spolu s inovovaným repertoárem, postupně přebírala celá řada kapel lokálního významu, z nichţ například můţeme uvést přeloučské The Beatboys, kteří se k novému stylu přímo hlásili.124 Také košičtí „Ďáblové“ prošli vlivem festivalového klání prakticky ze dne na den naprosto radikální změnou. …Měli jsme s sebou kostýmy se kterými jsme vystupovali v Košicích. Ale kdyţ jsme na scéně viděli Primives group, pochopili jsme, ţe v těch ulízaných oblecích nemůţeme soutěţit…šli jsme do obchodního domu Bílá labuť a tam jsme nakoupili netypické vzorkované nohavice… Festival zásadně změnil naši pozici ale i styl. Začali jsme hrát více vlastních skladeb, uţ jsme tolik nekopírovali. Změnili jsme styl a image. Černé brýle, úzké nohavice, dlouhé vlasy.125
Slovy Miloslava Langera: „Kdyţ jsme připravovali festival, kladli jsme si za cíl několik věcí. Jedním z nich byla snaha ukázat Praze přední kapely ze všech krajů a ze všech koutů republiky, aby bylo moţné posoudit, jak vypadá naše beatová hudba v jejích „centrech“, ale i v málo „zmapovaných oblastech. Mimoto jsme chtěli vysvobodit beatovou hudbu z jejích postavení na periferii a ukázat, ţe uţ patří do oblasti hudby a
122 DIESTLER, Radek. Beatové doţínky dnešním pohledem. Rocky history 1968, roč. 1, č. 1, s. 34. 123 SONDA, op. cit., s. 38. 124 Tamtéţ 125 JURÍK, L. a ŠUHAJDA, D., op. cit., s. 360. 45 vzbudit i zájem kulturních institucí a jejich představitelů. To se nám, myslím, dost podařilo – i kdyţ s tím vznikly i některé problémy“126 Jedním z největších nedostatků byla přílišná diferenciace kvality skupin a jejich neúnosná kvantita. Vedle renomovaných profesionálních souborů vystoupilo několik kapel, které v podstatě neměly mít nárok se přehlídky tohoto rázu účastnit. Hudební špičky pak musely vystupovat vedle řady podprůměrných kapel, čímţ docházelo ke znehodnocování jejich vystoupení, navíc se musely podřídit celkové koncepci festivalu a pro zbytečně nabitý program nemohly předvést širší expozici svého repertoáru. Druhým velmi kritizovaným bodem byla zvuková stránka, resp. technické zajištění festivalu, kdy na základě nekompetence některých členů obsluhy zvukové aparatury docházelo ke výpadkům a nejrůznějším kiksům, které navíc v některých případech „podpořily“ samotné kapely, nezkušené s vystupováním na velkých sálech. Přeexponovaný zvuk vytvářel doslova zvukovou stěnu plnou šumu, která negativně zkreslovala zvuk kapel, jako tomu bylo v případě Crystalu, Juventusu či Rogers Bandu. Se zvukem se dle Miloslava Langera potýkala řada kapel: „Skupiny tehdy trpěly utkvělou představou, ţe nejsou slyšet.“127 Na adresu zvukových techniků se pro změnu velmi nelichotivě vyjádřil Jan Sýkora:
„Doufejme, ţe poučení si pořadatelé vezmou i z další skvrny na štítě celého festivalu, jíţ bylo suverénní a nepochopitelné počínání techniků Čs. rozhlasu, kteří nejen ţe zabili většinu festivalu zvukově (československá TV svými reflektory zase vizuelně), ale navíc ještě bez váhání vnikali na jeviště vprostřed čísel a… neváhali se sápat se na nebohé zpěváky, brát jim od úst mikrofony, odstrkovat je, přikazovat jim, kde mají stát, jak se mají pohybovat, nebo jak hlasitě mohou zpívat.“128
Dalším z mínusů byla neúčast naší patrně nejlepší beatové skupiny Matadors, která v té době vystupovala ve Švýcarsku. Jejich přítomnost mohla výrazně zahýbat s celkovým výsledkovým pořadím. Na druhou stranu je vhodné uvést, ţe si publicisté později uvědomili úskalí takového hodnocení, a na 3. beatovém festivalu od toho pojetí ustoupili. Fakt, ţe mnohým účastníkům soutěţní charakter vysloveně vadil, podtrhuje výrok Petra Jandy: „Na festivalu by se nemělo co vyhlašovat…festival má proběhnout...“129
126 ČERNÝ, Jiří. 1. čs. beat festival, Praha 1967. Melodie, 1968, roč. 6, č. 1. str. 80. 127 Rozhovor s Miloslavem Langerem vedl Lukáš Petráň dne 12.5. 2018. 128 SÝKORA, Jan. 1. čs. beat festival. Klub Olympik, 1968, roč. 3, č. 2. 129 Tamtéţ 46
2.6 Noční kremace beatu v televizi
Československá televize natočila z festivalu asi hodinový záznam, odvysílaný v červenci následujícího roku, který pro jeho amatérskou kvalitu publicista Jan Křtitel Sýkora v magazínu Melodie zcela ztrhal. Kritizovaná byla vedle špatné zvukové kvality celková reţijní koncepce, zahrnující střih, kameru, reţii „…zásahy střihače, které utínaly záběry uprostřed zvukových a obrazových sekvencí, případně nahrazovaly chybějící obrazový materiál ve skladbě libovolným, časové odpovídajícím materiálem ze skladby jiné, toto dílo zkázy svědomitě dokonaly“.130 Dalším kritizovaným bodem byl zařazení skupin, které svým výkonem neodpovídaly zařazení do snímku reprezentujícího beatovou hudbu. Sýkora zároveň odsoudil výrobní postup, při kterém neměli přímí účastníci festivalu ţádnou moţnost zhlédnout upravený záznam předem, ač jim to bylo původně slíbeno. Autoři snímku byli v článku označeni za pracovníky „pochybných kvalit“, a „zarytými nepřáteli beatové hudby“131. Navzdory výše uvedeným výtkám, představuje dochovaný materiál cenné svědectví o tom, jak tehdejší kapely zněly, zároveň byl jedním z klíčových podkladů pro realizaci několika dílů rozsáhlého retrospektivního seriálu Bigbít.
130 SÝKORA, Jan. Noční kremace beatu v televizi, Melodie, 1968, roč. 3, č. 7. 131 Tamtéţ 47
3. DRUHÝ ČESKOSLOVENSKÝ BEATOVÝ FESTIVAL
Druhý československý beatový festival, navazující na započatou tradici minulého roku, představoval kulminační bod rozvoje československé beatové scény, která, stejně jako další oblasti kultury od filmu aţ po literaturu, těţila z nastávajících příslibů Praţského jara. Na tehdejší situaci zavzpomínal po padesáti letech Ivan Hajniš ze skupiny The Primitives Group: „My jsme v té době měli štěstí, staří se tehdy s mladými prali o vládu, takţe na nás kašlali. Měli jsme štěstí, ţe jsme se strefili do toho tak zvaného Praţského jara. Bolševici se hádali mezi sebou, takţe neměli čas nás zakazovat.“132 Počátkem ledna usedl na Novotného dosavadní post prvního tajemníka ÚV KSČ Alexandr Dubček. Pod jeho patronací vznikl nový akční program, jehoţ podstatou byla jakási specificky česká podoba socialismu, vedoucí mimo jiného k obnovení občanských svobod a zrušení cenzury. V oblasti vědy a kultury chtěl stát povolit svobodnou tvorbu, coţ v podstatě znamenalo konec marxismu-leninismu jakoţto jediného povoleného principu v umění, kultuře a vědě.
Na pozadí těchto okolnosti se jiţ od ledna začal plánovat druhý beatový festival. Na přípravách se vedle dosavadních partnerů podílelo ministerstvo kultury, Pragokoncert, svazy skladatelů, agentura Spektrum, čili spojené praţské kluby Music f club, Beat fan club a Aro-cola club, a agentura Express. Hlavním organizačním pořadatelem se pro svou dlouholetou organizační a pořadatelskou praxi stala Reduta, která se v té době začala aktivně angaţovat na poli beatové hudby. Beat festival se začal rozšiřovat do neobvykle velkých rozměrů, jen samotný rozpočet festivalu činil 250 000,-133. Na rozdíl od předchozí akce měl být druhý ročník akcí ryze přehlídkového charakteru, tedy ukázkou toho nejlepšího z tuzemské hudební scény. Tato snaha se však setkala jen s částečným úspěchem. Celková koncepce stále počítala s čistě kulturním posláním a nekomerčním charakterem celé akce.
132 RÖSSLER, Ivan. Československý beat-festival [online]. c2018, [cit. 17. 9. 2018]. Dostupné z: 3.1 Reduta Praţské hudební divadlo, jeţ ve své první etapě tvořilo jakousi prehistorii bigbeatu v Československu. Jiţ během provozu dřívějšího stejnojmenného nočního podniku, se zde v 2. pol. 50. let konaly tzv. text-appealy Jiřího Suchého, J. Šlitra atd. Zhruba ve stejné době zde začaly vystupovat i různé soubory tradičního jazzu. V sezóně 1963 – 1964 zaujal uvolněné prostory soubor SDS Reduta, vedený Ivanem Poledňákem. Poslání souboru pracujícího v rámci SDS bylo vytvářet jakousi styčnou jednotku vůči souborům zralým k profesionalizaci, vůči souborům pracujícím na hranicích různých uměleckých oborů, či vyloţeně experimentálním. V prostorách Reduty se proto pořádaly např. happeningové akce, výstavy obrazů či pořady typu Jazz and pop tribuna. Jak uvádí Matzner, navzdory nevyhovujícím prostorám se z Reduty podařilo vytvořit v dané existenční fázi členitý a umělecky efektivní organismus.134 Klub byl častým dějiště jam sessions při jazzových festivalech, občas uváděl i koncipované pořady. V druhé polovině šedesátých let Reduta podstatně rozšířila agentáţní činnost v oblasti pop music prostřednictvím Beat Centra – agentury beatových skupin, a navázala tak na tradici Gottova a Štaidlova Apolla. Do konce roku 1968 do její stáje patřili skupiny George and Beathoven, Olympic, Framus Five, Apollobeat či Flamengo. V tomto ohledu představoval významnou osobnost Ivan Poledňák, zasatívající v letech 1962 - 72 pozici dramaturga a uměleckého vedoucího souboru. Za doby jeho působení vznikla například také beatová scéna Aréna a řada dalších souborů.135 Činnost Beat centra spočívala také v zřizování beatových koncertů a větších podniků, včetně druhého beatového festivalu. Post tzv. Personal Publicity Managera zastával Hanuš Bunzl, jenţ patřil k nejvýznamnějším hybatelům místní hudební scény a představoval šedou eminenci v pravém slova smyslu. Radek Diestler jej charakterizoval jako jednu z „nejoriginálnějších postav socialistického popu“136 Člověk smělých koncepcí, kšeftman, který věděl, jak sehnat potřebné peníze. V rámci svého postavení vyjednával koncerty, zahraniční vystoupení, nahrávání pro televizi, rozhlas i na desky, včetně pořádání přehlídek a festivalů. V sedmdesátých letech dělal manaţera některým prvoligovým 134 MATZNER, A. et. al. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby III. : Část jmenná. Československá scéna – osobnosti a soubory. 1. vyd. Praha: Supraphon. 1990, s. 450. 135 tamtéţ 136 DIESTLER, Radek. Pro pár špinavejch zlaťáků, pro falešnou slávu. In: VANĚK, Miroslav et al. Příběhy neobyčejných profesí. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2014, s. 288. 49 interpretům (Olympic, Neckář).137 Počátkem roku 1970 vedení SDS rozhodlo – proti stanovisku vedení Reduty, o ukončení agentáţní činnosti z důvodů vymykajícího se statutu a technických a honorářových moţností, čímţ účast Reduty jako hlavního pořadatele na přípravách 3. beat festivalu v podstatě skončila. 3.2 Pragokoncert Československá hudební a divadelní agentura, zprostředkovávající vystoupení československých umělců a uměleckých těles v cizině, jakoţ i zahraničních a domácích umělců v ČSSR, byla monopolistická organizace, zajišťující vnitrostátní i mezistátní hudební dění. Vznikla k 1. únoru 1962, a navázala na činnost ministerstva školství a kultury, a později na činnost Hudební a divadelní agentury.138 Důvod zaloţení spočíval v rostoucím tlaku komerčních styků v oblasti kultury, které byly těţce slučitelné s funkcí vládního orgánu, jimţ bylo Ministerstvo kultury, jednalo se např. o zájezdy cirkusů, artistů, či angaţmá umělců v zahraničí. Z toho důvodu bylo v roce 1958 rozhodnuto o zřízení samostatné agentury, která jako tzv. příspěvková organizace ministerstva bude organizovat a zajišťovat kulturní styky Československa se zahraničím, a zároveň zajišťovat vybrané umělce v rámci republiky. Pragokoncert se také stal oficiálním zaměstnavatelem hudebníků z povolání, kavárenských a barových kapel - celkem asi 1000 osob. Samotná organizace byla velmi rozsáhlá, v době svého největšího rozmachu měla na 300 zaměstnanců. Další z činností bylo také provoz Komorního baletu a Praţské komorní filharmonie. Pragokoncert byl ve styku s pořadateli prostřednictvím Krajských podniků pro film, koncerty a estrády, uzavíral dohody o výměně umělců s podobnými agenturami v socialistických státech, jakoţ i soukromými agenturami kapitalistických států. Organizačně se členil na úsek koncertní, divadel a souborů, úsek hudebníků z povolání a úsek ekonomický. Vedle toho měl oddělení dramaturgické, pasové, propagační a osobní. Ředitel Pragokoncertu, jímţ byl v polovině šedesátých let dr. Josef Urban, byl podřízen ministru školství a kultury. Mimo to byla činnost agentury pečlivě hlídána orgány vnitra i ÚV KSČ. Přestoţe byl Pragokoncert v podstatě příspěvkovou činností, prakticky nikdy nečerpal peníze ze zdrojů Ministerstva kultury, nýbrţ naopak své vysoké zisky odváděl ve prospěch státní 137 Tamtéţ 138 ŠTĚDROŇ, B. et. al. Československý hudební slovník osob a institucí. Praha: Státní hudební nakladatelství, 1965, s. 354. 50 pokladny. Část získaných prostředků mohl investovat do pořádání vlastních akcí, jakými byly „Talentinum“, Mezinárodní jazzový festival, „Intertalent“ apod. V oblasti importu Pragokoncert realizoval prakticky všechna významná hostování světových souborů či sólistů, a to buď na komerčním základě, či v rámci akce svěřené k realizaci Ministerstvem kultury. Přestoţe bylo vystoupení umělců v oblasti zábavního ţánru přísně sledováno, podařilo se v ČSSR uvést hvězdy jako Louis Armstrong, Ella Fitzgerald, B. B King či Ray Charles.139 3.3 Přípravy a organizace Zatím co první festival umoţnil konfrontaci souborů z celé republiky, druhý festival šel ve svých snahách ještě dále. V zájmu konfrontace naší beatové hudby se světovou scénou byla přislíbena účast zahraničních kapel, od nichţ se mimo jiné očekával velký inspirační přínos. Zahraničí skupiny byly vybrány tak, aby umoţnily utvořit si představu o situaci v beatové hudbě v Evropě a reprezentovaly při tom i světovou úroveň a svou progresivností naznačily i směr dalšího moţného vývoje.“140 V počátcích příprav se dokonce počítalo s takovými jmény jako Rolling Stones, či John Lennon. Původní termín byl stanoven na dny od 2 do 5 listopadu, Opět se počítalo s nočními beat sessions v Music f clubu a New clubu, s volným jamem domácích i zahraničních skupin, společně s prezentací souborů, které se nemohly přímo začlenit do festivalových koncertů. V rámci doprovodného programu pořadatelé připravili semináře k vývoji současné populární hudby v Československu i v zahraničí, tiskové konference s představiteli západních agentur a hudebních časopisů. Dle Miloslava Langera však tyto semináře neměly velký společenský dopad.141 O zvukovou techniku se opět postarala firma Dynacord, která vedle technického zajištění věnovala téţ dary (kytary, zesilovače, mikrofony, struny), které byly posléze předány jednotlivým interpretům, na základě doporučení poroty. S vedoucími představiteli této společnosti proběhlo jednání jiţ na počátku roku. Firma 139 Autor neznámý: Pragokoncert [online]. c2018, [cit. 17. 10. 2018]. Dostupné z: http://www.graddo.com/index.php?id=132 140 LANGER, Miloslav. Jak se zrodil Beat festival. Spektrum express, 1971, roč. 1, č. 1. 141 Rozhovor s Miloslavem Langerem vedl Lukáš Petráň dne 12.5. 2018. 51 Paiste přislíbila dodání dvou kompletních bicích souprav značky Ludwig a činelů Paiste. Účast Dynacordu časopis Pop music express vyzdvihoval téměř v kaţdém článku týkajícího se festivalu. „Skupiny budou bez výjimky vystupovat na aparatuře značky Dynacord, kterou zdarma zapůjčí tato firma. V souladu s tím budou skupinám zaručeny dokonalé technické zkoušky. Aparatura bude do Prahy přivezena o tři dny napřed a umístěna v Redutě, kde si ji vyzkouší praţští beatoví hudebníci. Mimopraţským skupinám budou vyhrazeny denní zvukové zkoušky v Lucerně.“142 Na půdě Pop federace se v rámci příprav sešli lidé z oficiálních institucí (Chlíbec), hudebních klubů (Durdis, Hrůza) a Státního divadelního studia. Na počátku roku 1968 se součástí Pop federace stalo sdruţení Spektrum. Zatímco Reduta byla hlavním pořadatelem a organizátorem, úkolem Pop federace bylo především zajištění umělecké stránky věci. „Reduta byla oficiálně organizačním prvkem festivalu. Ty organizační věci jako zamluvení Lucerny apod. měli na starosti Mára z Bunzlem. Já jako tajemník festivalu jsem jim byl organizačně i formálně podřízen.“143, uvedl během rozhovoru Miloslav Langer. Výběr festivalových kapel opět spočíval na bedrech Pop federace a programové komise, sestávající z předních hudebních odborníků a publicistů, přičemţ byl kladen větší důraz na kvalitu zúčastněných skupin. Výsledkem těchto úvah bylo oslovení osmi předních, profesionálních souborů, které byly na festival pozvány rovnou, jednalo se o kapely Matadors, George and Beathovens, Olympic, Flamengo, Framus Five, Prúdy, Synkopy 61, Komety a Atlantis. Skupiny, které v nedávné době prošly personálními změnami, či v nedávné době podávaly kolísavý kvalitativní výkon, byly zařazeny do širšího výběru s tím, ţe bylo nutné, aby jejich produkci viděla programová komise. Jednalo se o kapely: Primitives Group, Rebels, Soulmen, Synkopa, Buttons, Gentlemen, Vulkán, Mr. Jet and The Canniballs, F.G.B., Stellars, Bluesmen, Kings, New Force, Colour Images a jiné. Amatérské skupiny, které by pro festival mohly být přínosem, byly vybrány z předfestivalových přehlídek, uspořádaných na podnět festivalového výboru. Dle vzoru prvního festivalu začaly vznikat lokální beatové přehlídky. Za tímto účelem zaloţená Beatová federace např. uspořádala dne 17. června v Ústí nad Labem I. Severočeský beatový festival, v němţ o zařazení do výběru skupin na 2. beat festival soutěţilo 8 skupin. Jiţ v únoru 1968 se konal v Trenčíně „1. big beatový festival skupín 142 ŢALČÍK, Hynek. Anketa k II. Čs. beat festivalu. Pop music express, 1968, roč. 1, č. 6 143 Rozhovor s Miloslavem Langerem vedl Lukáš Petráň dne 22.9. 2018 52 Pováţia“. První místo získala domácí skupina Stings, která se následně dostala i na 2. československý beatový festival. Na konopišťském beatovém festivalu 17. srpna vynikli táborští The Kings, kteří si tak patrně také zajistili postup do praţské Lucerny. Není bez zajímavosti, ţe tehdejší recenze často upozorňovaly na špatnou organizační stránku lokálních přehlídek, nekvalitní aparaturu - a zní vycházející zvukové kiksy, stejně jako nedostatečné zázemí (muzikanti např. neměli ţádné šatny kde by se mohli převléci atd.). Z prvního bratislavského beatového festivalu, upořádaném v estrádním sále PKO 24 května, se např. etablovali Mr. Jet and The Cannibals. Ve dnech 24. – 30. června proběhla v praţském Music f klubu předfestivalová přehlídka praţských amatérských beatových skupiny. Pořádajícími organizacemi byly Pop federace, Spektrum a Reduta. Z celkového počtu 27 účastníků bylo do finální výběru vybráno 10 skupin: Alternativy, Alarm Group, Cardinals, Rockin´ bells, Bobby and his New Society, Beatings, Spaceman, Spick and Span, Sweat Sound a The WE. Přehlídka přinesla mnoho zajímavých poznatků, předně byla zaznamenána celkově stoupající hudební úroveň praţských skupin, kladně byl posuzován především rostoucí důraz na instrumentální stránku i práci s vokály, dále pak hudebně náročnější produkce a stylová jednotnost. Většina skupin se orientovala na repertoár převzatý od západních skupin, našly se však také výjimky, prezentující vlastní tvorbu. Patřily sem například The We, Rockin´bells a Bobby and his New Society. Posledně jmenovaní si v rámci festivalu zahráli na noční beat session. V rámci druhého festivalu byla uspořádána festivalová anketa, jejímţ cílem bylo přinést podnětné návrhy a připomínky ke zlepšení příprav této významné akce, šlo tedy o klasický příklad dnes hojně vyuţívané zpětné vazby. Hynek Ţalčík, tiskový tajemník festivalu, v ní oslovil členy předních praţských skupin. Ačkoliv se odpovědi jednotlivých respondentů lišily co do moţnosti uplatnění našich kapel v zahraničí, v mnoha ohledech našly společného jmenovatele, který by se dal shrnout takto: 1) poţadavek zodpovědnějšího výběru kvalitních skupin, 2) sníţení počtu skupin během jednoho koncertu – asi tři aţ čtyři skupiny na koncert, 3) kvalitně odvedenou práci pracovníků televize a rozhlasu, 4) zajištění kvalitní aparatury s moţností náleţitého ozkoušení, 5) charakter festivalu by neměl být koncipován jako soutěţ, nýbrţ jako přehlídka. O tom, ţe o přehlídku tak docela nešlo, svědčí mnohé polemiky muzikantské obce o tom, jaké místo zastává český bigbít v ţebříčcích evropské hierarchie. Výsledkem těchto úvah byla poněkud nadsazená tvrzení, ţe „na kontinentě 53 jsme hned za Anglií“. V rámci ankety byl osloven tajemník festivalu Miroslav Langer, který na otázku plánované koncepce, osvětlil přehlídkový charakter festivalu. „I. Čs. Beatový festival byl v počáteční fázi připravován podle běţné praxe jako soutěţ. V průběhu příprav se ukazovalo, ţe tato, doposud běţná praxe, není pro Beatový festival nejvhodnější. Je velmi těţké „vyrábět“ pořadí skupin s tak rozdílnou stylovostí, která na festivalu existovala. Ke konci příprav jsme si uvědomili nevhodnost soutěţní struktury pro festival a ustoupili jsme od ní.“144 S velkým otazníkem dlouho zůstávala jména zahraničních účastníků. V průběhu příprav byla přislíbena účast renomovaného polského zpěváka Czeslawa Niemena s jeho skupinou Akwarely, později došlo na jména skupin jako Manfred Mann či Spencer Davis Group. Padla také jména Procol Harum, Move a Searchers. Kontakt s agenturami zahraničních skupin zajišťoval Pragokoncert. „Naše vztahy s Pragokoncertem byly do značné míry formální. My sami jsme navázali kontakt s kapelami, zjistili, které kapely mohou přijet a které kapely můţeme z časových a finančních hledisek mít. Nakonec jsme to podali Pragokoncertu a ten se pak spojil s agenturami těchto skupin. Jinak to nešlo. Ten jediný měl moţnost dávat honoráře ve valutách“145, vzpomíná Miloslav Langer. Ze zahraničních skupin se festivalu nakonec zúčastnili holandští Cubby and The Blizzards, švédští Mecki Mark Man spolu s hostující finskou zpěvačkou Anki, a místo původně ohlášené a inzerované skupiny Spencer Davis Group, která se omluvila krátce před konáním festivalu (skupina absolvovala turné po USA, které nechtěla přerušit), dorazila anglická skupina The Nice. Snahy Pragokoncertu o získání náhradní kapely trvaly od 10. do 20. prosince, především prostřednictvím telefonických rozhovorů s Londýnem. Tamější agentura Christalis nabídla velmi slibnou alternativu v podobě kapely Jethro Tull, nicméně manaţer Spencer Davis Group nabídl jako náhradu skupinu The Nice, v té době hodnocenou jako jednu z nejlepších britských instrumentálních kapel.146 Veškeré opulentní přípravy byly nakonec poněkud přebity událostmi zcela odlišného charakteru. V noci z 20. na 21.srpna 1968 vtrhla na území Československa vojska států Varšavské smlouvy, čímţ zmařila veškeré naděje národa na změnu v politickém a společenském uspořádání státu, vedoucí k větší svobodě a liberalizaci. 144 ŽALČÍK, Hynek. Anketa k II. Čs. beat festivalu. Pop music express, 1968, roč. 1, č. 6 145 Rozhovor s Miloslavem Langrem vedl Lukáš Petráň dne 22.9. 2018 146 ČERNOCKÝ, Pavel. Nice is nice, aneb stále se máme co učit. Pop music express, 1968, roč. 1., č. 7. 54 V první řadě nastala likvidace klíčových stranických orgánů, postupně následovala pacifikace všech niţších „závadných“ sloţek. Tato událost znamenala neblahou předzvěst postupného oklešťování společenských svobod, jeţ dopadlo plnou silou s nastupující normalizací na samém počátku sedmdesátých let. Ač kultura ještě zdaleka nebyla cílem potlačovatelských tendencí, celkově napjatá společenská situace v zemi přinutila pořadatele k posunutí termínu konání festivalu, který se nakonec uskutečnil ve dnech 22 – 23. prosince 1968. Plánovaná délka koncertního bloku byla stanovena na 2,5 aţ 3,5 hod., při účasti čtyř aţ pěti kapel, s plánovaným prostorem 30 min pro jednu skupinu. Celého festivalu se nakonec zúčastnilo 17 našich souborů a 3 zahraniční. Festivalový program sestavil Hynek Ţalčík s Janem Hrůzou, za přispění Miloslava Langera, Jaromíra Tůmy a J.K. Sýkory. Z důvodu časové tísně, zapříčiněné nedobrovolnou změnou termínu, bylo na festivalu moţné prezentovat jen málo nových a méně známých skupin, přesto se některé z nich, jako např. Bobby and New Society, Why Not či Double Time, podařilo veřejnosti představit na nočních beat sessions, pořádaných v Music f clubu na Smíchově. 3.4 Reklama a propagace Štáb 2. československého beatového festivalu zahrnoval zástupce rozhlasu, televize, Supraphonu, Pantonu, ministerstva kultury a tisku, jejichţ úkolem byla náleţitá propagace a publicita. Vlivem reklamy, jeţ první ročník přinesl, společně s rostoucím počtem periodik, zabývajících se populární hudbou, se druhému festivalu dostalo ze všech tří ročníků největší publicity147. Vedle Melodie a Pop music expressu se od prosince 1968 objevilo nulté číslo čtrnáctideníku Aktuality Melodie, přinášející pohotové informace o současném dění v pop music. O kolportáţ festivalových informací se staral především tiskový tajemník Hynek Ţalčík společně s šéfredaktorem Pop music expressu Janem Hrůzou. Na tehdejší poněkud svéráznou formu reklamy vzpomínal ve své knize Od dospívání k dozpívání Vladimír Hendrix Smetana: „Strašně se mi líbila reklama, týden před koncertem po městě chodili kluci a nosili takový krabice, jen jim z toho koukala hlava, na té krabici bylo ze všech stran napsáno 147Nicméně, vzhledem k tehdejším omezeným moţnostem v oblasti mediálních a komunikačních prostředků význam reklamy nelze přeceňovat. Sám Miloslav Langer připustil, ţe propagace festivalu nebyla nijak zvláštní. 55 velkejma písmenama všechno, co se týkalo vystoupení TGP148. Něco podobnýho potom po slovenským vzoru praktikoval výbor II. beatového festivalu v Praze.“149 O přípravách 2. beatového festivalu nejpodrobněji referoval měsíčník Pop Music Express. Pamětníci jej shodně uvádějí jako hlavní zdroj informací. „O druhém festivalu jsme věděli z Pop music expressu. Navíc jsme se znali z beatových koncertů, tak jsme si to hlavně s ostatními řekli, čímţ se to dověděli i ti, co ho neodebírali. Moţná o tom byly i nějaké zmínky v rozhase, ale nejvíce jsme toho věděli z toho časopisu“150, vzpomíná Stanislav Pavlišta. Vedle podrobných informacích o přípravách a zahraničních hostech, poskytoval rovněţ reklamní platformu pro západoněmecký Dynacord, jenţ v rámci propagace svých výrobků věnoval muzikantům věcné dary v hodnotě 3 500 marek. 3.5 Průběh festivalu 2. čs. beatový festival proběhl ve dnech 22. a 23. prosince 1968 v sále praţské Lucerny, zaplněném do posledního místa. Pozornost, kterou veřejnost věnovala festivalu i jeho přípravě v průběhu celého roku, svědčí o tom, ţe se v oblasti československé pop music stal zcela pevným a uznaným pojmem. „Zájem posluchačů, doslova z celé republiky byl aţ neuvěřitelný. Festival byl, prakticky bez zvláštní propagace, během několika dnů vyprodán uţ dlouho napřed a ţádosti o vstupenky docházely téměř aţ do samotného zahájení.“151 Ještě v den zahájení festivalu postávaly v pasáţi Lucerny davy zájemců o vstupenky, za nichţ nabízeli horentní sumy, za permanentní dokonce aţ 800,-152 Následkem rostoucího tlaku davu byly provaleny dveře od hlavního vchodu, navíc zavládl zmatek, v jehoţ důsledku nebyli pořadatelé s to zajistit stoprocentní kontrolu vstupenek, čehoţ nejeden z návštěvníků hbitě vyuţil. Zajímavé svědectví podává návštěvník festivalu Jaroslav Klas: „Do Prahy jsme se vypravili čtyři s bláhovou představou, ţe vstupenky budou k mání. Bylo však úplně vyprodáno. Co teď? Pasáţ Lucerna byla navíc neprodyšně uzavřena kordonem policie a pořadatelů. Beznadějné! Náhle se kordon pootevřel a 148 The Primitives Group 149 SMETANA, Vladimír: Od dospívání k dozpívání: vzpomínky na život v českém undergroundu. 1. vyd. Praha: Pulchra, 2016, s. 34. 150 Rozhovor se Stanislavem Pavlištou vedl Lukáš Petráň 24.4. 2018 151 LANGER, Miloslav. Jak se zrodil beat festival. Spektrum express, 1971, roč. 1, č. 1. s. 8. 152 Tamtéž 56 dovnitř vcházel Pavel Černocký. Oslovil jsem ho a on ihned věděl co dělat. Hravě jsme se spolu s ním dostali dál. Ale co potom? Postávali jsme před vstupem Lucerny, kdyţ tu náhle pořadatelé otevřeli hlavní vchod a dovnitř začaly proudit davy. Všimli jsme si, ţe někteří návštěvníci (patrně čestní hosté), měli místo vstupenky v ruce jen malou, bílou kartičku s červeným pruhem. Naše drzost neznala mezí. Někteří z nás měli totiţ u sebe průkaz pro volný vstup do klubu PKO Pardubice v Polabinách. Ta se lišila od čestné vstupenky jen trochu. Byla o něco menší. Zoufalá akce byla nakonec úspěšná. Prošli jsme dva. Další dva se dovnitř dostali na poslední chvíli ve větší skupině návštěvníků, kterou pořadatelé nebyli sto jednotlivě kontrolovat.“153 Druhý beatový festival nabídl oproti předchozímu ročníku vyšší hudební úroveň, organizační potíţe přesto přetrvaly. „Já jsem toho moc neviděl. Jenom jsem slyšel to, co se tady hrálo…Měli jsme velký trable tady s těmi účastníky. Byla jich strašná spousta a měli jsme co dělat, abychom to zvládli. Bylo to velmi hezké, ale byl tu příliš velký hluk,“154 poznamenal jeden z pořadatelů. Poměrně netradiční náhled nabízí konferenciér Josef Zeman „Ono to nikdy nebylo moc organizované… na přípravě těch festivalů se podíleli do značné míry umělci, kteří se projevovali celkově takovým volnomyšlenkářským přístupem.“155 Miloslav Langer dodává: „Samozřejmě, měli jsme v sále pořadatele, ale tehdejší bezpečnostní opatření nebyla taková jako dnes, kdy se o to starají agentury. Pamatuji, ţe lidé byli natlačeni aţ přímo pod podiem.“156 Festival proběhl formou volné přehlídky během tří festivalových koncertů a závěrečné Beat festival show. Výkony jednotlivých skupin sledovala festivalová porota, mezi jejíţ členy zasedli např.: Miloslav Langer, Jaromír Tůma, Antonín Matzner, Hynek Ţalčík, Jiří Černý, Václav Zahradník, Jaroslav Navrátil, Jiří Chlíbec a Ivo Poledňák. Dramaturgie jednotlivých koncertů, zahrnující rozmístění pořadí skupin a délku jejich vystoupení, byla podmíněna kritériem pestrosti, stylové rozmanitosti a zajímavosti programu. Součástí večera byl také záznam vystoupení skupin pro potřeby rozhlasu a připravovaných LP desek, o jejichţ vydání se postaraly gramofonové společnosti Supraphon a Panton. Na přetřes přišla téţ špatná zvuková kvalita snímků z předchozího ročníku, čemuţ se pořadatelé rozhodli předejít úzkou spoluprací týmu 153 Rozhovor s Jaroslavem Klasem vedl Lukáš Petráň dne 12.4. 2018 154 TŮMA, Jaromír. Vánoční beat. Melodie, 1969, roč. 7, č. 2, s. 51. 155 Rozhovor s Josefem Zemanem vedl Lukáš Petráň dne 9.8.2018 156 Rozhovor s Miloslavem Langerem vedl Lukáš Petráň dne 22.9. 2018 57 československého rozhlasu s hlavním technikem firmy Dynacord, která na 1. čs. beatovém festivalu citelně chyběla. O příjemné prostředí a navázání bezprostředního kontaktu jeviště s hledištěm se starala dvojice speakerů Zeman – Gottlieb, a Černocký – Hrůza. Konferenciéři byli, trochu netradičně, po celý koncert usazení na podiu za malým stolkem, odkud vybaveni gramofonem a mikrofonem uváděli jednotlivá čísla programu, prováděli rozhovory s muzikanty i hosty festivalu a v pauzách vytvořili malou diskotéku k navození dalších čísel v programu. Dle některých účastníků se tato snaha se ovšem trochu míjela účinkem v tom smyslu, ţe divákům nedávala moţnost v klidu vstřebat záţitek z koncertu, a správně se „naladit“ na další číslo programu. Dle Josefa Zemana však bylo nutné nějak vyplnit dlouhé prodlevy mezi výstupy jednotlivých těles. „Tenkrát trvalo zadrátování kapel strašně dlouho157“. Tehdejší zvuková technika zdaleka nedosahovala moţností, které dosahuje dnešní pódiové vybavení a ve srovnání s ní byla značně primitivní. V pauzách jen se přehodily mikrofony a všechny skupiny snad hrály na jedny bicí,158 vzpomínal návštěvník festivalu Jiří Burda. Neexistence multipárových kabelů se stage boxem nutila např. zvukaře na 3. beat festivalu zapojovat nástroje přímo do mixu. Tím pádem bylo nutné postavit pult přímo pod podium, čímţ zvukař ztrácel přehled o celkovém zvukovém poměru na sále. Zvukaři navíc v tomto případě pouţívali sluchátka, aby jim vysoká intenzita zvuku nepoškodila sluch(!)159 Pódiové odposlechy, v současné hudební praxi téměř naprostá nutnost, v té době ještě neexistovaly a muzikanti byli v podstatě odkázáni na odrazy zvuku ze předních reproduktorů, umístěných před linií zpěváků, coţ navíc v případě velkého, širokého podia, podmínky vystupování znesnadňovalo. Celý festival se nesl v duchu zbavování se deprese ze srpnové okupace. Muzikanti byli oděni do pestrobarevných oděvů nejrůznějších střihů, ověšeni korálky, květinami a různými extravagantními doplňky. Viktor Sodoma, zpěvák Apollobeatu, dokonce vystoupil svlečený do půli těla s dámským boa kolem krku. Mnozí z mladistvých návštěvníků však museli čelit problémům s volbou ošacení, jelikoţ představa většiny rodičů o tom, co znamená „slušné“ oblečení na koncert, byla 157 Rozhovor s Josefem Zemanem vedl Lukáš Petráň dne 9.7. 2018. 158ŠINDELKOVÁ, Markéta. Československé beatové festivaly (1967, 1968 a 1971) pod vlivem zahraničních vzorů. Praha, 2016. Magisterská práce. Univerzita Karlova v Praze. Fakulta humanitních studií. Vedoucí diplomové práce Miroslav Vaněk, s.73. 159 Rozhovor s Miloslavem Langerem vedl Lukáš Petráň dne 22.9. 2018 58 diametrálně odlišná od té, kterou zastávaly jejich dospívající ratolesti. Mnohým pak nezbylo nic jiného, neţ se na nějakém tmavém místě či sklepení znova upravit dle svého vkusu. „Jít v obleku na beatový festival by byla neuvěřitelná potupa.“160, vzpomíná po letech Mikoláš Chadima. Nejednalo se ani tak o přímý politický protest, jako spíš o projev vzdoru jedné generační vlny. Podobně se vyjádřil i Michal Prokop: „Druhý beatový festival proběhl bez větších organizačních potíţí, ve znamení květin a svobody a my jsme ještě stále měli pocit, ţe je to báječné…“ a „…okruh lidí okolo mne nebyl zas tak politicky angaţovaný. Ta naše hudba totiţ tenkrát neměla ten pozdější politický náboj. Byla to sice formou revolta, ale stejná jako kdekoliv na Západě.“161 Trochu jinak vzpomíná Vlado Oláh, kytarista Mr. Jet and the Cannibals, z jehoţ paměti se noří obraz krajiny obsazené „spojeneckými vojsky“, zatímco v srdci Prahy se na veřejném koncertě hrály, kromě jiného, také protestní písně proti okupaci. S jednou z nich, pojmenovanou Amen, vystoupili i Mr. Jet. „Poprvé jsme hráli na výkonné profesionální aparatuře. Tak silný zvuk jsem doposud nepoznal. Hluboké basové tóny doslova hýbaly ţaludkem a při vystoupen anglické skupiny The Nice technici na pánském WC zaznamenali akustický tlak 102 decibelů.“162 Neděle 22. 12. Čestná úloha spočívající v zahájení festivalu náleţela praţské skupině Samuels, v čele s rock and rollovými veterány Michaelem Volkem a Petrem Kaplanem, reprezentujících naši beatovou hudbu jiţ od jejích počátků. Svým stylovým zaměřením, spočívajícím v oblasti rock and rollu a rythm and blues, obohaceném o nové prvky, spojeným se suverénním přednesem, zajistili zdařilý úvod celého festivalu. Miroslav Langer komentoval jejich vystoupení slovy: „Myslím, ţe profesionální lehkost a samozřejmost, která provázela jejich festivalové vystoupení zvláště v podání skladeb Roll over Beethoven nebo Jenny, Jenny, přispěje k rozšíření zájmu našich posluchačů o tuto oblast, ve světě dnes znovu populární – právě tak jako přispěla k navození té správné atmosféry celého festivalu.“163 Brněnské Synkopy 61 potvrdily svoji pověst domácí špičky, za zmínku stojí především výborný zpěv a velmi dobré ovládání 160 CHADIMA, Mikoláš. Alternativa I: Od rekvalifikací k "Nové" vlně se starým obsahem. (Svědectví o českém rocku sedmdesátých let). 2. vyd. Praha: Galén, 2015, s. 18. 161 HRABALIK, Petr. Druhý Československý Beat Festival [online]. [cit. 20. 3. 2018]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/ceskoslovensko/clanky/246-2-ceskoslovensky- beat-festival-1968/. 162 JURÍK, L. a ŠUHAJDA, D., op. cit., str. 80. 163 LANGER, Miloslav. II. Čs. beat festival. Pop music express, 1969, roč. 2, č. 1. 59 aparatury, přesto se nepodařilo zopakovat úspěch z loňského vystoupení. I přes zajímavé vlastní skladby jako Casanova, či Suita pro Johanna Sebastiana Bacha, zdařilou interpretaci skladeb jako Good vibration či Vegetables a vlídné přijetí publikem, Synkopy odbornou porotu příliš nenadchly. Svoji roli zde patrně sehrál hudební vývoj, který za se za uplynulý rok přesunul na miskách vah od west coastu k rythm and blues, čímţ se stal dosavadní styl kapely jistým anachronismem. Z táborských The Kings, patřících mezi nováčky festivalu, zaujal porotu v podstatě pouze výkon talentovaného sólového zpěváka M. Koláře, který „příjemně oţivil paletu festivalu Tom Jonesovským pojetím písní Green green grass of home, Keep on running či Outsice my window.“164 Odborná porota jej následně cenila uvedením v Beat Critisc Poll 68. jako objev roku. Vystoupení slovenské skupiny Prúdy bylo přijato příznivě. Vargova píseň Čierna růţa navíc dosáhla v anketě „skladba festivalu“ na druhé místo. Některým kritikům však trochu vadil přechod k tvrdému rhythm and blues, který ne vţdy korespondoval s citlivými a kvalitními vlastními skladbami. Závěr prvního festivalového koncertu patřil praţské kapele The Primitives Group. Diváci měli moţnost spatřit precizní dramaturgii, plnou světlených a zvukových efektů, která ve spojení s náročnými skladbami z repertoáru Mothers Of Invention navodila v sále Lucerny jedinečnou atmosféru. Vladimír Mišík vystoupení komentoval slovy: No tak to bylo fascinující, to jsem se šel dokonce podívat, protoţe tam to tedy lítalo, svištělo, bouchalo, to bylo úţasný. Ale taky si pamatuji, ţe tam bylo strašný vedro a ţe se potily stěny. A to byl prosinec.“165 Pozornosti neušla téţ hudební úroveň produkce, která se od předešlého festivalu velmi zlepšila. Druhá polovina vystoupení byla bohuţel poznamenána poněkud nešťastným nápadem s hýřením umělého sněhu, jehoţ značná část dopadla do publika, jeţ kýchajíce a kašlajíce nebylo s to sledovat produkci. Na začátku druhého koncertu vystoupila olomoucká skupina The Bluesmen, která překvapila repertoárem sloţeným pouze z vlastních skladeb (zvláště pak pozoruhodným českými rhythm and bluesovými texty), třebaţe průměrné úrovně. Navzdory nedávným personálním změnám si Bluesmeni zlepšili svůj standard. Slovenští Stings, kteří jako vítězové mnoha místních přehlídek reprezentovali beatovou scénu z oblasti Trenčína podali asi nejslabší výkon z obou večerů. Kapela v podstatě nepřinesla nic nového, kromě omílání starých hitů, navíc v dosti sporné instrumentální kvalitě. Patrně 164 Tamtéž 165 Tamtéţ 60 největším objevem večera byla nová praţská kapela Blue Effect, jeţ následně obsadila přední postavení prakticky ve všech kategoriích druhé části ankety Beat Critics Poll. Skupina předvedla vysoce kvalitní vlastní tvorbu, z níţ nejvýrazněji vyčnívala jediná skutečně melodická skladba Sunny grave, stejně jako převzaté evergreeny jako např. Summertime či I´ve got my mojo working podávané ve vlastním originálním aranţmá. Kritika vyzdvihovala především výrazný vokální projev Vladimíra Mišíka a mistrovský, ale přitom ukázněný kytarový výkon Radima Hladíka. Petr Novák se svými George and Beathovens se následně postaral o nejangaţovanější projev celého festivalu, kdy doslova rozvášnil Lucernu svým parafrázovaným hitem Špinavý je chudých/rudých ráj. Hudební publicista Jaromír Tůma popisoval jeho vystoupení slovy:„…rozdal se do úplného vyčerpání a svými angaţovanými písněmi notně pozdvihl náladu v sále.“166 Vedle pozoruhodného pěveckého projevu byl Novák úspěšný i jako autor, jeho vlastní skladba Klaunova zpověď se stala nejúspěšnější skladbou roku 1968. Podobné nadšení vzbudil téţ Michal Prokop se svým souborem Framus Five. Koncert Olympicu byl hodnocen jako velmi profesionální, avšak dle názoru poroty nic nového nepřineslo. Po skončení koncertního bloku našich skupin, začala nezvykle dlouhá přestávka. Zatímco tuzemské skupiny hrály všechny na jednu aparaturu, anglická skupina The Nice, která si s sebou přivezla svou vlastní, ji však musela nainstalovat a znova nazvučit, coţ se protáhlo aţ na třičtvrtěhodinovou pauzu, publikum začalo pískat. „Pavel Černocký, kterej dělal o pauze diskotéku, se dost marně snaţil publikum utišit. Pak k němu přišel jeden z anglických bedňáků a začal se s ním na něčem domlouvat. Černocký rozhazoval rukama, jako ţe neví. Bedňák odcházel naštvaně z podia a najednou si něčeho všiml. Skočil po Černockýho frajerský bundě přehozený přes něco, co se ukázalo být příčinou velkýho zdrţení. Bedňáci celou tu dobu hledali hi-hatku, která pod bundou nebyla vidět. Černocký byl vypískán.“167 Nespokojenost v řadách publika, vyvolaná dlouhou časovou prodlevou však zmizela jako mávnutím proutku v okamţiku, kdy The Nice začali hrát. O vystoupení zahraničních skupin pojednává samostatná část práce. 166 TŮMA, Jaromír. Vánoční beat. Melodie, 1969, roč. 7, č. 2, s. 48. 167 CHADIMA, Mikoláš. Alternativa I: Od rekvalifikací k "Nové" vlně se starým obsahem. (Svědectví o českém rocku sedmdesátých let). 2. vyd. Praha: Galén, 2015, s. 20. 61 Pondělí 23.12. Třetí festivalový blok zahájila méně známá bratislavská kapela Blues Five, jeţ porotu zaujala především spontánností projevu. Na základě úspěšného vystoupení byli ocenění třetím místem v kategorii objev roku ankety Beat Critisc Poll. Vystoupení ostravského Flaminga, které se při této příleţitosti vůbec poprvé představilo beatovému obecenstvu, bylo hodnoceno jako velmi profesionální a precizní, na druhou stranu porota kritizovala jistou akademičnost projevu. Ze tří zpěváků (Zagorová, Rottrová, Němec), nejvíce zaujala Marie Rottrová. Koncert Apallobeatu byl také hodnocen jako velmi profesionální. Z vystoupení westcoastových Cardinals, kteří v tomto ročníku nahradili chybějící Rebels, bylo patrné, ţe se skupina za poslední dobu velmi zlepšila. Vystoupení konkurenčních Synkop 61 však bylo celkově povaţováno za zdařilejší. Na druhou stranu výkon slovenských Mr. Jet and The Cannibals zůstal daleko za očekáváním. Závěr třetího festivalového večera byl v produkci praţské skupiny Flamengo, které navzdory očekávání ani zdaleka nepodalo svůj obvyklý výkon. Důvodem patrně byla únava po dlouhé noční cestě z Německa, kde kapela den předtím hrála, a odkud dorazila do Lucerny aţ těsně před vystoupením. U příleţitosti 2. čs. beatového festivalu vyhlásila Pop federace výsledky ankety Beat Critics Poll 68, které se zúčastnilo několik desítek předních odborníků a kritiků naší pop music z celé republiky. Anketa je rozdělena do dvou částí, první etapa zachycuje pohled na naši beatovu scénu do záři 1968, druhá část reflektuje podzimní sezónu včetně festivalu samotného.168 Účastníci, kteří se umístili na předních příčkách festivalové ankety vystoupili na závěrečné Beat festival show, kde mimo jiné obdrţeli věcné ceny, Vladimír Mišík a Jiří Smetana, autoři nejúspěšnější festivalové skladby Sunny grave, obdrţeli cenu nakladatelství Panton, spolu s kontraktem na natočení desky. Tohoto závěrečného koncertu se také zúčastnily dvě zahraniční skupiny – švédští Mecki Mark Men, a asi po hodinovém čekání (které bylo údajně způsobeno rozdílnými zásuvkami u nás a v Holandsku), kapela Cubby and Blizzards. Vystoupení těchto souborů přineslo další zajímavé srovnání. 168 Výsledky ankety jsou uvedeny v příloze 62 3.6 Vystoupení zahraničních skupin Počáteční enthusiasmus našich rockerů, pramenící jednak z poměrně hladkého chodu celého festivalu a velmi dobrých výkonů tuzemských kapel, citelně zchladila nastalá konfrontace se zahraničními soubory. Pod vlivem značného rozvoje beatové hudby v posledních letech, stejně jako nově nabytého pocitu svobody ovlivněného procesem během Praţského jara, došla značná část našich muzikantů k názoru, ţe kvalitou jsou československé kapely na evropském kontinentě hned druhé za Západním Německem (objevovaly se dokonce i velmi optimistické názory, ţe jsme na druhém místě hned za Anglií). Celkový deficit nespočíval ani tak v nedostatku hudebních osobností (u nás např. Hladík, Varga, Francl, Ursíny, Prokop), jako spíše v naprosto nedostatečném celkovém zázemí, potřebném ke kvalitnímu fungování rockové scény. Informační zázemí tvořené televizí, rozhlasem a tiskem se u nás v té době téměř nevyskytovalo, klubů bylo na stávající počet kapel velice málo, a pro kvalitní nástroje a aparaturu se muselo jezdit na Západ. Vystoupení švédské skupiny Mecki Mark Man s finskou zpěvačkou Anki Lindqvist, ještě představovalo standard, kterému naše scéna ještě mohla konkurovat (nikoli však co se kvality nástrojů a aparátů týče). Publikum reagovalo nadšeným potleskem, při ekvilibristických kreacích kytaristy Eelca Gellinga a klávesisty Hermanna Brooda z bluesové formace Cubby and the Blizzards jiţ bylo jako u vytrţení. „…vybavena vysokou technickou úrovní – dokázala, ţe ovládá blues ve stylu Johna Lee Hookera, Sonny Boy Williamsona a dalších asi tak dobře jako holandštinu.“169, zhodnotil Jaromír Tůma. Z přihlíţejících diváků málokdo tušil, ţe skupina musel přečkat skoro 14 hodin na našich hranicích, neţ ji byl povolen vstup. Dle Miloslava Langera komplikace způsobily dlouhé vlasy členů skupiny.170 O to více překvapí, ţe si holandští muzikanti nakonec zahráli i na pozdější noční beat session v Music f clubu. Pomyslným vrcholem festivalu bylo vystoupení anglického art-rockového tria The Nice, reprezentující avantgardu světového vývoje, které svou brilantní instrumentální zdatností, stejně jako strhujícím projevem, doslova nadchlo domácí publikum i odbornou veřejnost. Repertoár stojící na pomezí rocku, jazzu i váţné hudby, 169 TŮMA, Jaromír. Vánoční beat. Melodie, 1969, roč. 7, č. č. 2, s. 48. 170 Rozhovor s Miloslavem Langerem vedl Lukáš Petráň dne 12.5.2018 63 obsahoval jak vlastní autorské skladby, např. Daddy, where did i come from, hity současných poprockových umělců (Dylan, Hardin), tak i hudební klasiku zahrnující díla Bernstaina, Bacha, či Sibelia, např. ve formě Braniborského koncertu č. 3, či Sibeliovy Karélie. Trio, hrající v sestavě Keith Emerson – klávesy, Lee Jackson – baskytara a „Blinky“ Davidson – bicí, dokázalo, jakou cestou se beatová hudba můţe ubírat do těch nejtradičnějších bašt opravdového umění. Navzdory nesporným kvalitám rytmické sekce, odborná kritika nejvíce vyzdvihovala Emersonovy instrumentální schopnosti. „Ve více neţ hodinovém show viděli diváci především šokující ekvilibristiku Emersona, který hrál na varhany stejně dobře z obou stran, vsedě zády k nim, lokty, hlavou, aniţ by jeho hudba aspoň na okamţik nebyla krásná a logická.171 Druhým šokem byly samotné pódiové kreace, v jejichţ nejdivočejší fázi začal Emerson vráţet noţe do svého Leslie reproduktoru – v našich podmínkách opravdu velice ceněné a drahé aparatury. Diváci tak měli moţnost zhlédnout pečlivě vybroušenou show, v Československu dosud nevídanou. Bouřlivé ovace posluchačů překvapily i samotné Nice, kteří si posléze nadšeně pochvalovali praţské publikum i celkovou atmosféru koncertu slovy: „…představovali jsme si Prahu jako pochmurné město, obsazené policií a vojáky spřáteleného státu, vyhublé lidi sbírající odpadky a zatím: plné výklady, dívky v mini, značně zabujelí mládenci a všude kolem samé veselí. Není to s tím obsazením Československa výmysl štvavé imperialistické propagandy???“172 3.7 Festivalové ohlasy II. Pokud bychom chtěli shrnout umělecko-sociální vyznění festivalu do jediné věty, mohli bychom pouţít větu publicity Jaromíra Tůmy: „Letošní festival byl ve znamení hudby méně melodické, méně komerční a z hlediska pop music výlučnější, a jako takový ho publikum přijalo velmi dobře. Z festivalu vyplynulo, ţe u nás existuje silná masa beatového publika, ačkoliv hudba byla vzdálena více běţným šlágrům a běţné pop music, neţ jsme zvyklí. Publikum se s loňským nedá vůbec srovnávat. Loni nebylo vyprodáno, letos bylo plno a zájem byl obrovský.“173 Rovněţ reakce publika na vystoupení zahraničních skupin vyvolala mezi našimi odborníky diskusi, zabývající se rozdíly mezi našimi a anglickými fanoušky, které, jak se zdálo, byly podmiňovány 171 Tamtéţ 172 ČERNOCKÝ, Pavel. Nice is nice, aneb stále se máme co učit. Pop music express, 1968, roč. 1., č. 7. 173 ČERNÝ, A. a PACOVSKÝ, J. Beat. Mladý svět, 1969, roč. 11, č. 8, s. 17. 64 trhem. Zatímco anglický divák zná všechny skladby z desek, na koncert se jde setkat se svým idolem, čímţ se samotná hudba stává jen jednou ze součástí psychofyzického účinku z celého záţitku. Onu vnímavost českého diváka lze tedy přičítat na vrub především skutečnosti, ţe návštěvník jde na koncert poslouchat muziku, kterou jinde nemá moţnost slyšet.174 Festival zároveň odráţel světové hudební trendy. Jaromír Tůma zde upozornil na změnu preferencí v řadách kritiků, vyznačující se přechodem od west- coastu k rhythm and blues. Oproti předchozímu roku si porota mnohem více všímala instrumentální sloţky, coţ west coastové kapely typu Synkopy či Cardinals poněkud znevýhodnilo.175 Po umělecké stránce byl znát kvalitativní vzestup domácích skupin, na druhé straně ubyla ţánrová pestrost. Stejně tak mnozí ze zúčastněných si pochvalovali celkovou atmostéru, kterou se účinkujícím i návštěvníkům podařilo vytvořit. Ne kaţdému se však průběh festivalu zamlouval: „Jsem tu jako divák…mně je to trošku nepochopitelný, celý to zákulisí. Slyšel jsem různé stíţnosti…Celková atmosféra se mi vůbec nelíbí“,176 nechal se slyšet Oto Bezjola z Matadors. Patrně nejvíce kritizovaným bodem bylo samotné hodnocení skupin formou ankety Beat Critics Poll 68. Zejména Jaromír Tůma poukazoval na fakt, ţe jakékoliv známkování rozvoji naší beatové hudby neprospívá, neboť přispívá k celkově nedobré atmosféře, tendenci soutěţit a z toho rostoucí nevraţivostí mezi účinkujícími, nehledě na celkovou spornost v hodnocení tak značeného mnoţství koncepčních přístupů tvorby jednotlivých účinkujících. Ostatně, v sestavení vrcholného koncertu festivalu a udílení cen na základě anketních výsledků, spatřoval Jaromír Tůma naši raritu i nedostatek, spočívající ve faktu, ţe si hrstka publicistů přisvojuje právo mluvit do normálního vývoje beatových skupin.177 Nezanedbatelným prvkem byl umělecký přínos celé akce, představující důleţitý zdroj inspirace jednotlivým muzikantům. Přední český kytarista Luboš Andršt se k festivalu vyjádřil: „Povaţuji ho pro sebe jako vyloţeně zlomový okamţik, protoţe jsem tam poprvé viděl, jak se vlastně na tu elektrickou kytaru má hrát. Byla tam kapela Cuby & Blizzards z Holandska, ve které hrál kytarista Eelco Gelling, který nejenţe tahal struny, ale pouţíval i prstové vibrato. Tehdy u nás všichni vibrovali pákou. Jak jsem přišel domů, bylo to těsně před Vánocemi, tak jsem celé Vánoce cvičil to prstové vibrato. A kdyţ jsem 174 Tamtéţ, s. 23. 175 Tamtéţ, s. 17. 176 TŮMA, Jaromír. Vánoční beat. Melodie, 1969, roč. 7, č. č. 2, s. 50. 177 Tamtéţ, s. 48. 65 to po novém roce rozbalil, posluchači z toho byli úplně paf, protoţe jsem byl první, který u nás tuhle techniku začal pouţívat.“178 Vystoupení zahraničních kapel v čele s Nice zároveň přimělo domácí publikum poněkud přehodnotit dosavadní měřítka hodnot, coţ vylíčil Mikoláš Chadima ve své knize Alternativa: „Po koncertě, na kterém našim sebedůvěrou přetékajícím kapelám vyprášili koţich podobným způsobem kontinentální Holanďani Cubby And The Blizzards, bylo jasné, ţe naše kapely a jejich recenzenti si hodně, opravdu hodně fanděj. Vesměs nenápadité, nepůvodní, špatně vybavené a vedle svých kolegů ze světa amatérské v tom špatném slova smyslu. …Potom co jsme viděli The Nice, zájem o naše hvězdy trochu ochladl. Na milost jsme vzali jen The Soulmen Deţa Ursiniho, Prúdy, Blue Effect a Olympic.“179 178 RÖSSLER, Ivan. Československý beat-festival [online]. c2018, [cit. 17. 9. 2018]. Dostupné z: http://www.beat-festival.cz/andrst-a-kulhanek/ 179 CHADIMA, Mikoláš. Alternativa I: Od rekvalifikací k "Nové" vlně se starým obsahem. (Svědectví o českém rocku sedmdesátých let). 2. vyd. Praha: Galén, 2015, s. 20. 66 4. TŘETÍ ČESKOSLOVENSKÝ BEATOVÝ FESTIVAL Třetí československý festival měl byl zavedeným pokračovatelem započaté festivalové tradice, vinou politických a společenských změn se místo toho stal, slovy Ondřeje Konráda „labutí písní“ české rockové scény, „oázu počínajícího mrazu normalizace“.180 Rok 1969 však ještě těţil z předcházející sezóny. V dubnu 1969 proběhla v Music f clubu nová soutěţní přehlídka nazvaná Beat salon 1969, jejímţ vyhlašovatelem byla Praţská rada Svazu klubu mládeţe ve spolupráci s kulturní správou NVP a Music f clubem. Byla určena všem praţským kapelám, které se nemohly zúčastnit druhého beatového festivalu ani nefigurovaly ve špičce praţských skupin, zároveň však tvořily významný background místní scény. Tohoto prvního klání se zúčastnilo na 25 skupin, ceny uděloval Supraphon, Melodie, Mladý svět a Pop music express. Beat salon zároveň představoval jakési výběrově předkolo k 3. beatovému festivalu. Ten se sice neustále oddaloval, Beat salony však pokračovaly i v dalších letech za stále většího počtu kapel. O rok později to jiţ bylo 45 skupin, a v roce 1971 překvapivě na 70 souborů. Vítěz Beat salonu 71, skupina Strakatý máslo, později vstoupila i na podium Lucerny. V rámci dosavadní činnosti kapely šlo o poměrně kuriózní úspěch, coţ posléze okomentoval Lubomír Chytil: „Je nutno podotknout, ţe kapela byl v pořadníku kapel skoro aţ na samém konci a dlouhou chvíli si hoši krátili popíjením nějakého alkoholu. No, vypadalo to uţ dosti špatně a v šatě jim jiní hudebníci radili, aby na to jeviště to nějaké Strakaté máslo vůbec nechodilo. Většina muzikantů se v šatně třásla trémou, coţ se ale netýkalo kluků ze Strakatého másla posílených alkoholem. Prostě si zajeli zahrát do Prahy a o nějaké to umístění jim vůbec nešlo. Při cestě na jeviště je doprovázely úšklebky a poznámky kam prý lezou. No, ale oni tam vlezli, zahráli, všem spadly brady a bylo vymalováno.“181 4.1 Přípravy a organizace Původně se na přípravách festivalu podílel ředitel festivalu dr. Jiří Chlíbec z Pragokoncertu, zástupce hlavního pořadatele a organizační tajemník a vedoucí produkce Hanuš Bunzl, vedoucí programové stránky Miloslav Langer z Pop federace, a publicisté Jan Křtitel Sýkora a Radka Machová. Zároveň mělo dojít ke změně názvu 180 Bigbít. 17. díl, 3. čs. beat festival [epizoda televizního seriálu]. Česká republika, 1998, ČT 2. 181 CHYTIL, Lubomír. Něco málo o dosud vynikající skupině [online]. [Cit.15.11. 2018] Dostupné z: http://www.lubomirchytil.cz/historie-kapela-strakaty-maslo 67 akce na „III. Mezinárodní beatový festival“. Podle vyjádření pořadatelů měl název výrazněji vystihovat hlavní cíle festivalu, spočívající ve zvýšeném podílu zahraniční účasti, i stále stoupající úrovně. S rostoucím počtem zahraničních skupin rostly i cíle a úkoly. Dle Hanuše Bunzla mělo prostřednictvím rozšířeného kontaktu s beatovým děním ve světě dojít k podmínkám, za jakých by se naše kapely prosadily i v zahraničí.182 S ohledem na politickou situaci se toto tvrzení jeví přinejmenším jako velice optimistické. Vedle Lucerny mělo přibýt další kolbiště v podobě Sportovní haly v PKOJF. Program festivalu počítal se čtyřmi našimi a jednou zahraniční kapelou v rámci jednoho koncertu. Původní koncepce počítala s pěti koncerty. Přislíbena byla účast zahraniční světové špičky, jedné či dvou skupin z kontinentu (Francie, Polsko, Skandinávie, Holandsko, Dánsko), a účast Československého rozhlasu za účelem natočení nahrávek na gramodesky. Festivalový štáb korespondoval s anglickými skupinami Jethro Tull, Led Zeppelin, Ten Years After a Taste, z kontinentálních kapel s holandskou skupinou Livin´ blues, polskými Skadowie a Breakout, z maďarských skupin se počítalo se skupinou Omega. Termín konání festivalu se neustále oddaloval, původní datum konání 19. – 21. prosince 1969 bylo z důvodu dlouhodobého jednání se zahraničními hvězdami posunuto na polovinu února 1970, coţ bylo první, leč nikoliv poslední odloţení celého projektu. Posléze se v Aktualitách melodie uvedlo velmi opatrně a nejasně „někdy v červnu“183 Ukončení agentáţní činnosti Reduty na poli populární hudby v podstatě znamenalo konec účasti na přípravách, plány zhatila také rekonstrukce Lucerny a jiné vhodné místo nebylo k dispozici. Změna společenského klimatu, počínající normalizace a zastavení činnosti periodik, zabývajících se populární hudbou (s výjimkou Melodie), způsobila, ţe se najednou o festivalu v podstatě nemluvilo a nikdo nevěděl, kdy (pokud vůbec) se bude konat. Na to konto se vyjádřil hudební publicista Karel Kratochvíl: „3. beatový festival zahalovala rouška určitýho tajemství a nikdo nevěděl, jestli je to kvůli tomu, ţe se utahují ty bolševické šrouby, nebo jestli je to kvůli tomu, aby se ten bolševik přelstil a proto se o tom moc nemluvilo. Ale fakt je ten, ţe ta šeptanda, která kolem to šla, byla vůči tomu festivalu velmi nelichotivá.“ 184 Jistou náplastí pro rockové fandy představoval koncert praţských a bratislavských skupin. Ten se konal 21. a 22. 12 1970 za účasti Flamenga, Prúdů, George and 182 POŠTULKA, Vladimír. Malý beatový oznamovatel. Aktuality melodie, 1969, roč. 1, č. 5 183 Tamtéţ 184 Bigbít. 17. díl, 3. čs. beat festival [epizoda televizního seriálu]. Česká republika, 1998, ČT 2. 68 Beathovens, Ruchadze band, Gattch, Meditating four, Saze a Sparks. Vzájemné porovnání vyznělo lépe ve prospěch slovenské strany, opírající se především o výkon Collegium musicum. Za zmínku stojí také to, ţe Slováci si jiţ předchozího roku udělali svůj vlastní beatový festival. Ten probíhal ve dvou dnech 14 a 15. 11. 1969 v hale PKO, a zúčastnily se ho také dvě naše skupiny Progress Organization a Blue Effect. Ondřej Konrád v „Áčku“ kvitoval „vzornou organizaci, kterou můţe praţský festival Slovákům závidět“185 Teprve v prosinci 1970 vyšla ve 26 čísle Aktuality Melodie zpráva o připravovaném festivalu, ovšem s novým pořadatelem. Organizace se nakonec ujal Městský výbor Socialistického svazu mládeţe Praha, s odpovědným vedoucím Bohumilem Durdisem. Termín festivalu byl stanoven na 14 -16 dubna 1971. Přislíbena byla účast zahraničních skupin, v porovnání s předchozím festivalem aţ dvojnásobná. Předběţně byla uvedena jména jako Ten Years After, Jethro Thull, či Led Zeppelin, Zároveň se nevylučovala účast osobností takového rázu jako Emperor Rosco a Alan Freeman. Tyto snahy nakonec vzaly za své – nevystoupila ani jedna západní skupina, místo toho přijely kapely z východu - maďarská Omega, Neoton, z Polska k nám zavítala tehdejší zpěvácká jednička Czeslaw Niemen. Ani zastoupení domácích skupin nebylo takové jako dříve. George and Beathovens vůbec nevystoupili a Olympic po nedávných změnách nechtěl pokoušet případný neúspěch. Konkurenci zahraničních kapel tak museli čelit převáţně Slováci. Změnu společenského klimatu zachytil ve svých vzpomínkách Jaromír Tůma: „Přípravy probíhaly ve změněné atmosféře a pod bedlivých dozorem krajského inspektora odboru kultury Národního výbor hlavního města Prahy Jaroslava Maxmiliána Navrátila. Zápis zasedání programové komise z 9. února 1971 začal větou: …„Schůze byla zahájena dotazem p. Navrátila, proč nebyl do redakční rady pozván zástupce Národního výboru. Bylo doporučeno, aby tak napříště bylo učiněno.“186 Výběr skupin byl prováděn podle zavedeného klíče, v první skupině byly špičkové soubory se stálým výkonem, do druhé skupiny patřily soubory, jeţ v poslední době prošly stylovou či personální obměnou, ve třetí skupině se objevily skupiny nové, které členové štábu vybírali na přehlídkách. Další změnou bylo odstranění jakýchkoliv soutěţních prvků, zahrnujících sestavování ţebříčků, či 185 KONRÁD, Ondřej. 1. slovenský beatový festival Bratislava. Aktuality melodie, 1969, roč. 1, č. 25. 186 TŮMA, Jaromír: Bigbít, aneb pendl mezi somráky a veksláky. Praha: IŽ, 1999, s. 26 69 udělování cen, čímţ festival nabral ráz ryze přehlídkový. V porovnání se staršími ročníky šlo alespoň v tomto bodě o jednoznačné positivum. K příleţitosti konání festivalu vydala redakce Spektrum MV SSM magazín Spektrum express, jeţ kromě informací o chystaném festivalu nabízel profily zúčastněných skupin a přehled o domácím i světovém hudebním dění. Zachycoval však i jiné odrazy, okolnosti počáteční normalizace byly patrné jiţ v úvodním článku Karla Sehnoutky, který festival stavěl do souladu s dalšími „významnými“ kulturními akcemi typu padesátého výročí zaloţení Komunistické strany a Komsomolu. Zvýraznění proletářského podhoubí rockové hudby, její původnosti v řadách dělnického „lidu“ a inklinace k levici mělo patrně vytvořit celé akci potřebné krytí. 4.2 Průběh festivalu Třetí československý beat festival, solidně připravený agenturou Spektrum, hospodářským zařízením SSM v Praze, probíhající ve dnech 14 -16. dubna, předvedl to dobré i špatné ze současné domácí rockového hudby. Jak uvádí Aleš Opekar v seriálu Bigbít, třetí festival předvedl dobrou muziku, zároveň bylo jasné, ţe se rocková scéna rozpadá, a mnohé tápající skupiny míří ke svému konci.187 Na festivalové produkci se negativně projevilo to, co Jaromír Tůma nazval „progresivní hardrockový mindrák“, kdy mnohé skupiny, ve snaze o co nejprogresivnější vlastní tvorbu, přicházely s přeexponovanou a komplikovanou produkcí, která ztrácela na logičnosti, a v celkovém výsledku se dala jen stěţí poslouchat.188 V tomto ohledu zklamaly skupiny Gattch, Strakatý máslo, Ex-We Five, či Speakers, Prúdy utrpěly přeexponovaou produkcí, a ani olomouckým Bluesmenům vystoupení příliš nevyšlo. Michal Prokop se se svou skupinou Šest strýců, navzdory profesionálnímu vystoupení a modernímu hudebnímu projevu dočkal, dle Jaromíra Tůmy, nespravedlivě chladného přijetí publika, vnímající jeho současnou pozici jako zradu undergroundu.189 Komu se naopak vystoupení bezesporu povedlo, bylo Flamengo, kterému se do třetice podařilo prolomit festivalovou smůlu. V nové sestavě předvedlo skvěle zaţitý repertoár Kuřete v hodinkách (dosud zpívaný anglicky). 187 Bigbít. 17. díl, 3. čs. beat festival [epizoda televizního seriálu]. Česká republika, 1998, ČT 2. 188 TŮMA, Jaromír. Beatová vesna. Melodie, 1971, roč. 9, s. 212. 189 Tamtéţ 70 „…s tímhle repertoárem jsme jezdili dva měsíce po Polsku. Tam jsme měli šílený úspěch. Například v Kolobřehu, v Sopotech, byli jsme dokonce vyhlášeni jako nejlepší kapela, co na tamějším festivalu hrála. Hráli jsme tam kaţdý den, a tak jsme se dostali do skvělé formy. Navíc jsme byli mladí a sebevědomí. Ale abych se vrátil k tomu 3. československému beat-festivalu, šli jsme na něj právě plní sebevědomí a hráli jsme na plný pecky. Myslím si, ţe jsme tam měli dost enormní úspěch. Měli jsme z toho úţasný pocit. Bylo to také tou Lucernou, to je přece jen pro muzikanty dodnes kultovní místo“190, vzpomíná Vladimír Kulhánek. Mimo to zaujalo pěkným barevným sladěním nástrojů (hammondy-gibson- saxofon). Příznivé reakce kritiky i publika se dočkal také Jazz Q s Martinem Kratochvílem, který na nečekaný úspěch po letech vzpomínal: „Já si vzpomínám, ţe jsme tam hráli písničky, u kterých ještě nebyla syntéza toho jazzrocku dokončená, bylo to víc i do jazzu. Hráli jsme tam Herbie Hancocka, ale mělo to dobrý ohlas. Moţná i proto, ţe to nebylo v souladu s tehdejším establishmentem, to z toho nedovedu odfiltrovat. Ale doufám, ţe to bylo i proto, ţe se ta hudba dostávala do jakýchsi syntetických momentů. Ţe byla nová, svěţí. …: Naše vystoupení na Československém beatovém festivalu mělo větší úspěch, neţ jsem očekával.“191 Vystoupení Jazz Q vzbudilo pozitivní ohlasy i u odborné kritiky. Petr Sís v Melodii chválil perfektní syntézu beatových hráčů Andršta a Šedivého s Kratochvílovým pianem. Mimoto registroval nadšené reakce festivalového publika, které, „poplatné celosvětovému trendu, rozezná nebo se snaţí rozeznat kvalitu od prostřednosti.“192 Blue effect se opět předvedl jako vysoce kompetentní a sehraná skupina. V tomto ohledu poněkud instrumentálně přebil rockový mainstream maďarské Omegy, ověnčené 3 místem z loňského mezinárodního pop festivalu v Tokiu za píseň Pearls in her hair. Czeslaw Niemen svým standardně profesionálním výkonem dle Petra Síse jako jediný předvedl autentický soul.193 Ze slovenských skupiny zvedly pomyslný prapor nejvýše Collegium musicum a Provisorium. Collegium zaujalo instrumentální virtuozitou a majestátním zvukem, kompozice nepostrádaly originalitu, zjevný byl posun skupiny k atonální hudbě. Provisorium předvedlo bohatou hudbu 190 RÖSSLER, Ivan. Československý beatový festival [online]. [cit. 14.11. 2018]. Dostupné z: http://www.beat-festival.cz/andrst-a-kulhanek/ 191 Tamtéţ 192 SÍS, Petr. Beat festivalováníse. Melodie, 1971, roč.: 9, s. 213. 193 Tamtéţ 71 rozměrných ploch, skladby rovnocenné textem, harmonií i melodií. Ursíny opět dokázal, ţe patři mezi naše nejoriginálnější a nejprogresivnější autory. „Ursíny otevřel nové dveře, kterými ho těţko bude někdo následovat. Vytvořil nový, u nás neznámý, beatový konglomerát, vymykající se jak virtuozům (Varga, Hladík), tak písničkářům (Hammel, Olympic)“,194 komentoval v článku Beatová vesna Jaromír Tůma. Zajímavé svědectví podává Martin Kratochvíl, podle kterého řada domácích muzikantů dokázala překvapivě drţet krok se světovým vývojem: „(Festival)…byl jedním z klíčových momentů mého hudebního ţivota. Na to se nezapomíná. Já jsem v té době od roku 1968 jezdil systematicky do Anglie, dokonce jsem tam byl jednou celý rok. A tam jsem viděl koncerty všech slavných světových hudebníků. Byl jsem v té době tak trochu nafoukaný teenager a myslel jsem si, ţe všechno vím. A pak jsem se vrátil a viděl jsem tenhle festival a zejména Deţo Ursínyho a najednou mi sklapla čelist a říkal jsem si, kde se to tu vzalo, ta hudba nebyla zaspaná za tím světovým vývojem ani o jednu vteřinu. A i z ostatních kapel jsem měl nesmírně pozitivní pocit“.195 Ze zpětného pohledu se realizace třetího festivalu v tehdejších podmínkách jeví jako překvapivý úspěch. Výraznou roli zde patrně sehrály styky Bohumila Durdise. „…on měl kontakty. Durdis měl dlouhý prsty a měl je ve všem.“196 vzpomínal Miloslav Langer. Vzhledem k rozpadu rockové scény jiţ podobné projekty nepokračovaly, a i přes jisté hudební kvality zůstává 3. beatový festival ve všeobecném povědomí spíše symbolem konce jedné éry. 194 TŮMA, Jaromír. Beatová vesna. In: Melodie, 1971, roč. 9, s. 212. 195 RÖSSLER, Ivan. Československý beatový festival [online]. [cit. 14.11. 2018]. Dostupné z: http://www.beat-festival.cz/martin-kratochvil/ 196 Rozhovor s Miloslavem Langerem vedl Lukáš Petráň dne 12. 5. 2018. 72 5. ZÁVĚR Při celkovém zhodnocení organizační a umělecké stránky beatových festivalů, je třeba poloţit otázku, co s sebou přinesla práce samotná. Festivalům byla jiţ v minulosti věnována poměrně široká publicistická pozornost, Měsíčníky Pop Music Express či Melodie podrobně referovaly o jejich uměleckém přínosu a v tomto ohledu jsem si mohl utvořit celkem dobrou představu, v jakých podmínkách se tyto akce realizovaly. Při studiu odborné literatury jsem zjistil, ţe produkční stránce nebyla zdaleka věnována taková pozornost, jako umělecké. Jednou z moţností bylo změnit úhel pohledu a do současného stavu bádání vnést něco nového. V tomto ohledu je pro práci patrně největším příspěvkem rozhovor s tajemníkem festivalů Miloslavem Langerem, který známá fakta doplnil některými zajímavými a dosud nepublikovanými informacemi. Osobní výpověď zde dodává nový úhel pohledu, a alespoň částečně nahrazuje to, co se v písemných záznamech nedochovalo. V tomto ohledu nelze neţ zalitovat, ţe práce na toto téma nevznikla o deset aţ patnáct let dříve, neboť řada pamětníků, kteří se na chodu a přípravě festivalů významně angaţovali, jiţ neţije. Jejich výpovědi mohly poskytnout mnohem hlubší pohled do zákulisí festivalových příprav. Také archivní prameny pop musea přinesly nové informace a zejména v oblasti příprav prvního ročníku posunuly práci dopředu. Celkově lze konstatovat, ţe v případě prvních dvou festivalů práce přinesla odpovědi na poloţené otázky. Nejvíce otazníků tak zůstává nad posledním festivalem, jemuţ byla věnována nejmenší publicistická pozornost, navíc ani výpovědi pamětníků nebyly nijak zásadní. V této části tak práce nastiňuje spíše organizační těţkosti, s nimiţ se pořadatelé museli vypořádat. V první části jsem se pokusil popsat kulturní situaci a vývoj domácího beatového hnutí. Významnou úlohu na vzniku prvního festivalu sehrála činnost praţských klubů, zejména Olympiku, Music f clubu a New clubu. Vzhledem ke své omezené kapacitě sice nemohly mít velký společenský dosah, poskytovaly však důleţité útočiště místním skupinám. Formou pořádání přehlídek a vydávání časopisů stimulovaly místní hudební scénu a přibliţovaly ji zahraniční úrovni. Výsadní postavení Prahy jakoţto nejvýznamnějšího centra rockového dění velmi dobře vystihnul v knize Mariana Jaslovského Juraj Lihosit: „My Slováci máme ten problém, ţe nás nejprve musela uznat 73 Praha, a teprve potom nás uznali i doma.“197 Z klubové oblasti se navíc etablovali lidé, kteří dokázali proniknout do rozhlasové či producentské sféry, čímţ rockové hudbě zajistili další propagaci. Jak poznamenal Miloslav Langer, festivaly vznikly z čiré nutnosti nějak reagovat na rozrůstající se beatové hnutí, které jiţ dávno překročilo rámec lokálních přehlídek. Vezmeme-li v potaz, ţe éra slavných zahraničních festivalů započala létem 1967, nelze říci, ţe by pronikání zahraničních vlivů ve druhé polovině 60.let probíhalo s nějakým velkým zpoţděním. Stejně překvapivá je umělecká progresivita řady zúčastněných skupin, které svou tvorbou dokázaly s přehledem drţet krok se světovým vývojem. Ačkoliv zejména Praha oplývala velkým počtem zvučných jmen (Matadors, Olympic, Blue Effect), prvenství patří (trochu překvapivě) slovenské straně. Bratislavské formace The Soulmen, Collegium Musicum, Prúdy či Provisorium stavěly na osobnostním potenciálu Mariana Vargy a Deţa Ursínyho, kteří na všech ročnících dokazovali svůj jedinečný hudební talent. Na přípravě se podílel štáb zahrnující osoby z oficiálních struktur (Chlíbec, Langer, Mácha), rozhlasu (Navrátil), klubového zázemí (Durdis, Hrůza), a v neposlední řadě také zástupci publicistické obce (Tůma, Sýkora). Dle dochovaných záznamů se prvních schůzek zúčastnili také naši přední umělci (Janda, Bobek), jejímţ prostřednictvím se příprav účastnili také „lidi z branţe“. Velmi specifickým bodem je zaloţení Pop federace, organizace řádně zapsané na příslušných místech. Ta měla vytvořit potřebnou záštitu celé akci, neboť bylo třeba nějakého „dohlíţecího orgánu“. Z organizačního hlediska znamenal první ročník jakési seznamování se s úskalími pořadatelské činnosti. Zejména činnost na nejniţších manaţerských postech poněkud vázla, následkem čehoţ první ročník doprovázely zákulisní zmatky. Soutěţní charakter navíc mezi účastníky vytvářel nepříjemné napětí, coţ dobré atmosféře rovněţ nepřispívalo. Vezmeme-li však v potaz, ţe organizátorské sloţky neměly s pořádáním takového rozsahu zkušenosti, v kontextu s tehdejším kulturně-politickými podmínkami šlo o jednoznačný úspěch. Pořádání festivalu probíhalo za spolupráci „ţivého“ uměleckého podhoubí tehdejších hudebních amatérů a profesionálů, a oficiálních organizačních sloţek, reprezentovaných Pop federací, která byla pro tento účel ustanovena. Činy však netvoří instituce, nýbrţ konkrétní lidé. Pro realizaci festivalů 197 JASLOVSKÝ, Marian. op. cit., s. 32. 74 byla klíčová účast vysokých funkcionářů s patřičným vlivem. Zde je třeba zmínit ing. Zbyňka Máchu z ministerstva kultury a Jiřího Chlíbce z ÚDLUT, kteří ze své pozice poskytli potřebnou „záštitu“ spočívající v „kulturním dohledu“ odborných institucí a v ideologickém krytí. Na realizaci se velkou měrou podíleli také lidé stojící na pomezí uměleckých a oficiálních kruhů, oplývající potřebnými styky, vlivem, a zejména praxí v otázkách personálního managementu. Do této skupiny můţeme zahrnout Bohumila Durdise, funkcionáře OV ČSM v Praze, či Hanuše Bunzl, Public Personal Managera Reduty. Jak Poznamenává Radek Diestler, typickým znakem pro tehdejší pořadatele bylo, ţe zhusta vyuţívali struktur ČSM aby měli nějaké zaštítění, coţ ještě v roce 1967 bylo zcela nezbytné.198 Dalším charakteristickým znakem beatových festivalů je jejich nekomerční charakter. Celkovou koncepci obstarávaly nevýdělečné instituce a sdruţení (Pop federace při ÚDLUT, OV ČSM), jejichţ činnost se primárně zaměřovala na amatérské umění, čímţ se první festival stal (kromě několika profesionálních skupin), přehlídkou zejména amatérských skupin. Členové beatové obce na přípravách podíleli bez nároků na honorář zcela dobrovolně. Můţeme tedy tvrdit, ţe cílem festivalu nebylo generování zisku, nýbrţ v první řadě snaha o umělecké hodnoty. Financování bylo zajištěno z veřejných zdrojů, např. prostřednictvím magistrátu hlavního města Prahy, ministerstva kultury a OV ČSM Praha 5. Rozpočet prvního festivalu bohuţel není znám, odhadovaný výdělek ze vstupného (měřeno průměrnou cenou vstupenky) činil cca 130 000,-. Dle Miloslava Langera se druhý ročník pohyboval v mnohem vyšších číslech. Náklady dosáhly 250 000,-, přičemţ největší výdaje patrně činily honoráře zahraničních umělců. Bohuţel se mi nepodařilo nějak podrobněji zpracovat finanční stránku v konkrétních číslech, neboť dostupné archivní prameny o ničem podobném nevypovídají. Stejně tak je poměrně těţké určit, jaký měly festivaly dosah: První ročník navštívilo kolem 10 000 návštěvníků, druhý festival byl zcela vyprodaný a podle odhadů jej vidělo na 13 000 lidí. O třetím ročníku nejsou ţádné zprávy, ale i tak se lze domnívat, ţe návštěvnost všech tří ročníků překročila číslovku třiceti tisíc. Prvního ročníku se zúčastnilo poměrně velké mnoţství regionálních skupin různých kvalit, coţ způsobilo nevyrovnanou uměleckou úroveň, a nízkou návštěvnost na odpoledních koncertech – nikdo je pořádně neznal, a vzhledem k tehdejším 198 DIESTLER, Radek. Pro pár špinavejch zlaťáků, pro falešnou slávu. In: VANĚK, Miroslav et al. Příběhy neobyčejných profesí. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2014, s. 289. 75 způsobům propagace ani nemohl. V tomto ohledu udělal první festival pro beatovou scénu mnohé, neboť tyto kapely představil širší veřejnosti, a co je nejdůleţitější, otevřel jim dveře na velká podia a do nahrávacích studií. Kromě zavedených špiček představil celou řadu nových jmen – například George and Beathovens, The Bluesmen, Synkopy 61, Framus Five či Rebels, navíc ukázal rozmanitost rockové hudby v šíři u nás dosud nevídané. Výsledky ankety o Beatovou osobnost roku 1967, pořádané klubem Olympik na jaře 1968, poukázaly na fakt, ţe se v první desítce začala objevovat také mimopraţská jména, coţ hudební kritik Jan Křtitel Sýkora přičítal především lepší propagaci, jeţ spolu s podobnými akcemi přinesl první beatový festival, více neţ nějaké zvláště vzestupné kvalitě praţských souborů.199 Snaha o krajské zastoupení nutila organizátory k jistému kompromisu v oblasti umělecké kvality. Přestoţe měla negativní vliv na úroveň jednotlivých koncertů, celkové vyznění festivalu nijak neovlivnila, coţ nakonec dokazuje samotný závěrečný večer, na němţ se sešla skutečně reprezentativní špička domácí beatové hudby. Po umělecké stránce docházelo také k seznamování s nejnovějšími hudební styly a trendy. Na prvním festivalu se jako kytaroví průkopníci výrazně předvedli Petr Janda a František Francl, kteří předvedli značnou zručnost při pouţívání overdive, případně volume pedálu. Ve skladbě Psychiatrický prášek pouţil Janda efekt ve stylu fuzz boxu, se svým typickým bzučivým zvukem. Výrazně se zde projevil vliv amerického kytaristy Jimi Hendrixe, stejně jako na Franclově hře, ne nadarmo jej Erno Šedivý nazval „českým Hendrixem“200 Tyto technické novinky měly velký vliv na rozvíjení zvukové pestrosti a stylovému zaměření domácích kapel, které si záhy začaly overdrive pedály stavět a pouţívat. Vystoupení zahraničních skupina na druhém festivalu mělo bezprostřednější dopad, neboť vedle rozšíření moţností technik instrumentace poukázalo na značný rozdíl v oblasti kvality pouţívaných nástrojů a jejich vlivu na hudební produkci, stejně jako nepoměřitelnost v oblasti vyuţívání pódiové scénografie. Hráčská bravura Keitha Emmersona z The Nice se později projevila na stylu hry a kompozice u Mariana Vargy, stejně jako pouţívání prstového vibrata ovlivnilo hru Luboše Andršta, a potaţmo celou domácí hudební scénu. Patrně nejdůleţitější význam festivalů spočíval v tom, ţe dokázal pozměnit náhled odborníků i institucí na tuto sféru, neboť prokázal oprávněnost existence beatové hudby 199 SÝKORA, Jan.Top Show a beatové osobnosti 1967. Klub Olympik, 1968, roč. 3, č. 5. 200 Bigbít. 10. díl, Flamengo [epizoda televizního seriálu]. Česká republika, 1998, ČT 2. 76 jako normální součásti kulturního ţivota československé společnosti. V neposlední řadě přispěl k celkovému rozvoji beatové hudby, neboť hudebníkům i publicistům otevřel nové umělecké perspektivy, a co víc, vzbudil zájem kulturních a společenských institucí o tuto oblast. V hodnocení přínosu festivalů však existují i kritické hlasy: „Ty festivaly spíš zklamaly, nepřinesly, co jsme čekali, mizerný zvuk, nástroje, měli jsme pocit, ţe to udělá víc, neţ to udělalo. Ne dobrý aparát, všichni měli zoufalé bicí, furt se čekalo, pořád byly prostoje, amatérské to bylo, zkoušeli, jestli jim to vůbec hraje, strašný. Druhý uţ lepší, ale na bigbít to prostě nebylo.”201, vzpomíná Petr Janda. Podobný náhled předloţil během rozhovoru i Josef Zeman: „Ty festivaly rozhodně nebyly ţádný pupek světa. Jak ty kapely hrály, kolikrát to bylo dost hrozný… ona ani ta zvuková kvalita desek za mnoho nestála“ Pan Zeman zároveň přináší poněkud jiný náhled na pozici beatového publika, které podle něj nepředstavovalo nějakou významnou společenskou sílu, která by dokázala zahýbat událostmi tak, jako tomu bylo např. na západě.202 Hojně kritizovaná byla zejména organizační stránka, zejména zmatek panující v zákulisí, dlouhé prostoje a celkově amatérský přístup, na němţ se do jisté míry podílela i nezkušenost skupin s vystupováním na velkém prostoru, navíc na kvalitní aparaturu, kterou si mnohdy nemohly ani ozkoušet. Provozní stránku a zákulisí dění např. odsoudil manaţer Flamenga Přemysl Černý, který kritizoval „zákulisní machinace a nečestné jednání“ ze strany účastníků a pořadatelů.203 Po stránce organizační přinesl druhý festival jisté změny. Hlavní úlohy se ujala Reduta, která roku 1968 začala výrazně angaţovat na poli beatové hudby. Přidaly se i další sloţky: Durdisova agentura Express zajistila kolportáţ informací prostřednictvím Pop Music Expressu, čímţ celé akci zajistila patrně největší reklamu ze všech tří ročníků. Na přípravě se podílely spojené praţské kluby: Music f club, Beat fan club a Aro cola club. Účast zahraničních umělců obstaral Pragokoncert. Konfrontace se zahraniční špičkou sice poněkud pozměnila náhled na úroveň praţských skupin, přesto se jednalo o výrazný inspirativní prvek, který řadu hudebníků podnítil k nové tvorbě. V tomto ohledu můţeme druhý festival povaţovat za kulminační bod vývoje československé rockové scény. 201 ŠINDELKOVÁ, Markéta. Československé beatové festivaly (1967, 1968 a 1971) pod vlivem zahraničních vzorů. s. 77. 202 Rozhovor s Josefem Zemanem vedl Lukáš Petráň dne 9. 8. 2018. 203 SÝKORA, Jan. Ještě k festivalu. Klub Olympik, 1968, roč. 3, č. 3. 77 Po umělecké stránce 2. čs. beatový festival výrazněji vyčlenil dvě rockové větve šedesátých let – west coast, v tomto případě pojímaný jako vícehlasý zpěv se silnou melodickou linkou, a rhythm and blues, charakterizované zvýšeným důrazem na instrumentální doprovod. 2. čs. beatový festival byl ve znamení hudby méně melodické, méně komerční a z hlediska populární hudby výlučnější. Většina hudebních publicistů a porotců, kteří si před rokem více hleděli vokální sloţky, se nyní více zaměřovala na celkový zvuk a instrumentální schopnosti hudebníků. Druhým dělícím prvkem mezi skupinami byl podíl autorské tvorby a anglicky zpívaných coververzí. Některé skupiny se snaţily o co nejlepší interpretaci zahraničních skladeb – jednak z důvodu nácviku instrumentace, podporující muzikantský vývoj, a především z důvodu neexistence trhu se zahraničními deskami, chyběla zde však osobní výpověď. Většina těchto kapela působila v roli zprostředkovatelů západního zboţí, a mnozí domácí posluchači znali zahraniční hit spíše v podání naší kapely, neţ v původním zahraničním znění. Mezi tuto první skupinu patřili především The Primitives Group, Framus Five či Blues Five. Ve druhé skupině byly kapely, které se prostřednictvím autorské tvorby snaţily o prosazení vlastního hudebního směru. Jak uvádí Hrabalík, v té době byly pokusy o vlastní skladby teprve v počátcích, proto jejich skladby většinou nedosahovaly úrovně zahraničních písní. Mnohé skupiny také musely překonávat potíţe s instrumentací a kompozicí jednotlivých skladeb, které se učily prakticky „za pochodu“.204 Velkou devizou však byla snaha o vlastní výraz a původnost. Mezi tuto druhou skupinu lze zařadit Olympic, Prúdy či George and Beathovens. Pomyslnou palmu vítězství si nakonec odnesl Blue Effect, který skvěle zvládl zahraniční hity, a zároveň přispěl s kvalitní vlastní tvorbou. Realizace druhého beatového festivalu potvrdila postavení beatové hudby jakoţto rovnocenného partnera všech ostatních směrů populární hudby, přičemţ její umělecký potenciál významně ovlivnil tvůrčí a interpretační aktivitu dalších hudebních směrů. Tato změna statusu učinila rock profesionálním partnerem populární hudby a vymanila jej z jeho původní amatérské angaţovanosti, jejímţ prostřednictvím se prosadil. 204 HRABALIK, Petr. Druhý Československý Beat Festival [online]. [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/ceskoslovensko/clanky/246-2-ceskoslovensky-beat-festival- 1968/. 78 S nástupem normalizace na počátku sedmdesátých let se společenské poměry značně přiostřily. Na základě tzv. poučení z krizového vývoje začaly politické čistky. Nejprve stranické, pak kádrové, ale po roce 1969 začalo přituhovat i v umělecké sféře. Od roku 1972 byli pořadatelé omezováni poţadavkem tzv. „povolovaček“. Mnoho kapel skončilo z ekonomických důvodů, neboť příleţitostí k vystupování rapidně ubývalo. Stanislav Pavlišta vzpomíná, ţe zákazy mnohdy přicházely „oklikou“, např. bylo pořadatelům „doporučeno“, aby určité kapely nezvaly, coţ se třeba týkalo skupiny George and Beathovens.205 Ti šťastnější, co uměli noty, se mohli ţivit v orchestrech populárních zpěváků, ti ostatní byli zařazeni mezi takzvané lidové hudebníky bez kvalifikace, a aby se uţivili, museli chodit na různé brigády. Pokud druhý festival představoval stimulující bod pro mnoho domácích skupin, třetí byl zrcadlem destrukčního vlivu počínající normalizace. Mezi poslední dozvuky velké beatové éry šedesátých let paří LP desky Město Er, od Framus Five, Kuře v hodinkách skupiny Flamengo, a Provisorium Deţa Ursínyho. Je jen příznačné, ţe v době vydání alb zmiňované soubory jiţ neexistovaly. Československá rocková scéna se uchýlila k dlouhému spánku, avšak ani ten nepřinesl zapomnění na hudbu šedesátých let, jejíţ zvuk festivalové reproduktory hlásaly tisícům posluchačů. Důkazem byl plný sál Lucerny v rámci vzpomínkové akce s názvem „Československý beatový festival po 50 letech“, uspořádané v prosinci 2017. 205 Rozhovor se Stanislavem Pavlištou vedl Lukáš Petráň dne 24.4. 2018. 79 5.1 RESUME Diplomová práce s názvem Československé beatové festivaly (1967, 1968 a 1971) a jejich organizační a umělecká specifičnost se zaměřuje na organizační pozadí a umělecký přínos jednotlivých festivalových ročníků, s přihlédnutím ke kulturně- společenské situaci v Československu na pozadí šedesátých a počátku sedmdesátých let. Práce je rozdělena na čtyři hlavní kapitoly. První kapitola popisuje rozvoj československé rockové scény do roku 1967. Následující tři části se v chronologické posloupnosti zaobírají přípravou, průběhem a výsledky jednotlivých festivalů. Klíčová slova: Československý beatový festival, beat, big beat, rhythm and blues, Mersey sound, Personal Publicity Management 80 5.2 RESUME This Master´s thesis entitled "Czechoslovak Beat Festivals (1967, 1968 and 1971) and their organizational and artistic specificity" deals with organizational background and artistic benefits of particular festival years with regard to the cultural and social situation in Czechoslovakia during 1960s and at the beginning of 1970s. The thesis is devided into four parts. The aim of the first part is to describe the development of the Czechoslovak rock era untill 1967. The following three parts are dedicated to the preparation, the progress and the outcomes of the particular festival years in the chronological order. Key words: Czechoslovak Beat Festival, beat, big beat, rhythm and blues, Mersey sound, Personal Publicity Management 81 5.3 DAS RESŰMEE Die Diplomarbeit mit dem Titel Tschechoslowakische Beatfestivals (1967, 1968 und 1971) und ihre organisatorische und künstlerische Besonderheit konzentriert sich auf den organisatorischen Hintergrund und den künstlerischen Beitrag der einzelnen Festivaljahre unter Berücksichtigung der kulturellen und sozialen Situation in der Tschechoslowakei vor dem Hintergrund der sechziger und frühen siebziger Jahre. Die Arbeit ist in vier Hauptkapitel gegliedert. Das erste Kapitel beschreibt die Entwicklung der tschechoslowakischen Rockszene bis 1967. Die folgenden drei Abschnitte konzentrieren sich chronologisch auf die Vorbereitung, den Verlauf und die Ergebnisse der einzelnen Festivals. Schlüsselwörter: Tschechoslowakisches Beatfestival, Beat, Big Beat, Rhythmus und Blues, Mersey-Sound, Personal Publicity Management 82 6. POUŢITÉ ZDROJE 6.1 Tištěné publikace a články BLAŢEK, Petr a POSPÍŠIL, Filip. Vraťte nám vlasy! 1. vyd. Praha: Academia, 2010. ČECHOVÁ, Anna. Brněnská rocková scéna v 70. a 80. letech. Brno, 2016. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Brně. Pedagogická fakulta. Vedoucí diplomové práce Marek Sedláček ČERNÝ, Jiří. ...na bílém / hudební publicistika 1956 - 1969. Praha: Galén, 2014. DAVIES, Hunter. The Beatles. 1. vyd. Praha: Svojtka & Co., 2011. ISBN: 978-80-256- 5 DORŮŢKA, Lubomír. Panoráma populární hudby 1918/1978. Praha: Mladá fronta, 1981. GIULIANO, Geoffrey: Blackbird. Olomouc: Votobia, 1994. ISBN: 80-85619-70-9 GRACLÍK, Miroslav, NEKVAPIL, Václav: Petr Novák – Klaunova zpověď, 1. vyd. Praha: XYZ, 2010. ISBN: 978-80-7388-461-1 CHADIMA, Mikoláš. Alternativa I. 2. vyd. Praha: Galén, 2015. JANDA, Petr: Dávno, 1. vyd. Euromedia group :Praha, 2011. ISBN: 978-80-249-1660- 6 JASLOVSKÝ, Marian. Deţo Ursiny - Pevniny a vrchy. 3. vyd. Bratislava: Slovart, 2011. JÍROVÝ, Zdeněk. Osvětou k svobodě: Jedna z cest české kultury k současnosti. 1. vyd. Praha: NIPOS, 2005. JURÍK, Luboš a ŠUHAJDA, Dodo. Slovenský bigbít. Bratislava: SLOVART, 2008. LINDAUR, Vojtěch a KONRÁD, Ondřej. Bigbít. Praha: Torst, 2001. RAMET, S.P. Rocking the state: Rock music and Politics in Eastern Europe and Russia. Boulder : Westview Press, 1994. 317.p. ISBN: 0-8133-1763-0 RYBACK, Timothy. Rock around the block. New York: Oxford university Press, Inc, 1990. ISBN 0-19-505633-7 SMETANA, Vladimír: Od dospívání k dozpívání: vzpomínky na ţivot v českém undergroundu. 1. vyd. Praha: Pulchra, 2016. SÝKORA, Jan. Czechoslovak beat music 67. Praha: Panton, 1968. 83 ŠINDELKOVÁ, Markéta. Československé beatové festivaly (1967, 1968 a 1971) pod vlivem zahraničních vzorů. Praha, 2016. Magisterská práce. Univerzita Karlova v Praze. Fakulta humanitních studií. Vedoucí diplomové práce Miroslav Vaněk ŠTĚDROŇ, B. et. al. Československý hudební slovník osob a institucí. Praha: Státní hudební nakladatelství, 1965. TŮMA, Jaromír. Bigbít aneb pendl mezi somráky a veksláky. Praha: IŢ, 1999. TŮMA, Jaromír. Rock history 1968. roč. 1. VANĚK, Miroslav. Byl to jen rock‟n‟roll?: hudební alternativa v komunistickém Československu 1956 - 1989. Praha: Academia, 2010. VANĚK, Miroslav a KRÁTKÁ, Lenka. Příběhy neobyčejných profesí. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2014. 6.2 Dobové články Autor neznámy. Beat na Dunaji. Spektrum express, 1971, roč. 1, č. 1. ČECH, Svatopluk. Vznik a zánik skupiny Rebels. Klub Olympik, 1968, roč. 3. ČERNOCKÝ, Pavel. Nice is nice, aneb stále se máme co učit. Pop music express, 1968, roč. 1. ČERNÝ, A. a PACOVSKÝ, J. Beat. Mladý svět, 1969, roč. 11. ČERNÝ, Jiří. I. Čs. Beat Festival Praha 67. Melodie, 1968, roč. 6. ČERNÝ, Jiří. Beat. Mladý svět, 8/1969, roč. 11. ČERNÝ, Jiří. BigBeat a jeho publikum. Mladý svět, 1964, roč. 6, č. 34. ČERNÝ, Jiří. Výborný – problematický i smazávaný Olympic. Melodie. 1967, roč. 5. ČERNÝ, Jiří. Vyvzdorovaná hudba. Mladý svět, 1968, roč. 10. KONRÁD, Ondřej. 1. slovenský beatový festival Bratislava. Aktuality melodie, 1969, roč. 1. LANGER, Miroslav. Jak se zrodil beat festival. Spektrum express, 1971, roč. 1. LANGER, Miloslav. Pop federace. Klub Olympik. 1968, roč. 3. NEVRKLA, Jaroslav. Příběh Crystalu. Klub Olympik, 1968, roč. 3. PAVLÍN, J. Historie Komet. Klub Olympik, 1968, roč. 3. POŠTULKA, Vladimír. Malý beatový oznamovatel. Aktuality melodie, 1969, roč. 1. SÍS, Petr. Beat festivalováníse. Melodie, 1971, roč. 9. SKALKA, Miloš. Vichřice ze země větrných mlýnů. Pop music express, 1969, roč. 2. 84 SUCHAN, Pavol. The Stings. Pop music express, 1969, roč. 2. SÝKORA, Jan. 1. čs. beat festival. Klub Olympik, 1968, roč. 3. SÝKORA, Jan. Framus Five. Pop Music Express. 1968, roč. 1. SÝKORA, Jan. Ještě k festivalu. Klub Olympik, 1968, roč. 3, č. 3. SÝKORA, Jan. Noční kremace beatu v televizi. Melodie, 1968, roč. 3. SÝKORA, Jan.Top Show a beatové osobnosti 1967. Klub Olympik, 1968, roč. 3. TŮMA, Jaromír. Beatová vesna. Melodie, 1971, roč. 9. TŮMA, Jaromír. Collegium Musicum. In: Melodie, 1971, č. ročníku: 9. TŮMA, Jaromír. Flamingo, Spektrum expess, 1971, roč. 1. TŮMA, Jaromír. Vánoční beat. Melodie, 1969, roč. 7. TŮMA, Jaromír. Vánoční beat. Melodie, 1969, roč. 7. ŢALČÍK, Hynek. Anketa k II. Čs. beat festivalu. Pop music express, 1968, roč. 1. 6.3 Internetové zdroje Autor neznámý. Majestic [online]. [cit. 6.11. 2018]. Dostupné z: http://www.czechmusic.net/band.php?id=912-Majestic Autor neznámý. Neoton familia [online] [cit. 6.11. 2018]. Dostupné z: https://musicazon.com/artist/neoton-fam%C3%ADlia Autor neznámý: Pragokoncert [online]. c2018, [cit. 17. 10. 2018]. Dostupné z: http://www.graddo.com/index.php?id=132 GRATIAS, Petr. Po stopách brněnského bigbítu [online] [cit. 24.6. 2018.]. Dostupné z: https://www.ibrno.cz/kultura/59248-po-stopach-brnenskeho-bigbitu-viii-vulkan.htm.l HRABALIK, Petr. Druhý Československý Beat Festival [online]. [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: 85 http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/ceskoslovensko/clanky/246-2- ceskoslovensky-beat-festival-1968/. HRABALIK, Petr. První Československý Beat Festival [online]. [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/ceskoslovensko/clanky/245-1- ceskoslovensky-beat-festival-1967/. HRABALIK, Petr. Od beat festivalů ke kuřeti [online]. [cit. 2. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.ireport.cz/bigbit/11758-bigbit-5-cast-od-beat-festivalu-ke-kureti. HRABALÍK, Petr. Festivaly [online]. [cit. 10.11. 2018] Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/60-leta/clanky/39-festivaly/ CHYTIL, Lubomír. Něco málo o dosud vynikající skupině [online]. [Cit.15.11. 2018] Dostupné z: http://www.lubomirchytil.cz/historie-kapela-strakaty-maslo KOFROŇ, Leoš. Gattch: komplet [online] [cit. 6.11. 2018]. Dostupné z: http://www.muzikus.cz/recenze/GattchKomplet~02~kveten~2002/ JANEČKOVÁ, Irena. Škamna a další studentské kapely [online] [cit. 24.6. 2018]. Dostupné z: http://crash-club.blog.cz/1004/skamna-a-dalsi-studentske-kapely POLEDŇÁK, Ivan. Mácha, Zbyněk [heslo]. Český hudební slovník osob a institucí [online]. [Cit. 12. 10. 2018]. Dostupné z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&task= record.record_detail&id=8747 POLEDŇÁK, Ivo. Titzl, Stanislav [heslo]. Český hudební slovník osob a institucí [online]. [Cit. 20. 4. 2018]. Dostupné z: < http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&task= record.record_detail&id=1002983 86 POLEDŇÁK, Ivo. Přikryl, Jaroslav [heslo]. Český hudební slovník osob a institucí [online]. [Cit. 20. 4. 2018]. Dostupné z: < http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&task= record.record_detail&i d=8373 RÖSSLER, Ivan. Československý beat-festival [online]. c2018, [cit. 17. 9. 2018]. Dostupné z: 6.4 Audiovizuální záznamy Bigbít. 10. díl, Flamengo [epizoda televizního seriálu]. Česká republika, 1998, ČT 2. Bigbít. 13. díl, New Club [epizoda televizního seriálu]. Česká republika, 1998, ČT 2. Bigbít. 15. díl, 1. čs. beat festival [epizoda televizního seriálu]. Česká republika, 1998, ČT 2. Bigbít. 17. díl, 3. čs. beat festival [epizoda televizního seriálu]. Česká republika, 1998, ČT 2. 6.5 Archivní materiály Archiv PopMusea. Československé beatové festivaly 1967, 68 a 71: vzestup a počátek pádu tuzemské beatové scény. DIESTLER, R. a HRABALÍK, P. Československé beatové festivaly 1967, 1968 a 1971. Katalog ke stejnojmenné výstavě v KC Kaštan, 20.11. 2017 – 24.2. 2018. 6.6 Rozhovory Rozhovor s Miloslavem Langerem vedl Lukáš Petráň dne 12.5. a 22.9. 2018 Rozhovor s Josefem Zemanem vedl Lukáš Petráň dne 9.8. a 23.11. 2018 Rozhovor s Jaroslavem Klasem vedl Lukáš Petráň dne 12.4. 2018 Rozhovor se Stanislavem Pavlištou vedl Lukáš Petráň dne 24.4.2018 87 7. PŘÍLOHY 7.1 Harmonogram a výsledky 1. Československého beatového festivalu (z přehledu Petra Hrabalíka) Středa 20.12. 16:30: Lovin’ Hurican Or Nothing (Praha), Sigi Dan Dick & Honeygirls (Bratislava), The Meteors (Fil’akovo), Framus Five (Praha), Veteráni (Hradec Králové), Rogers Band (Praha) 20:00: The Meteors (Fiľakovo), Synkopy 61 (Brno), The Soulmen (Bratislava), Crystal (Praha), The Spies (Ostrava), Prúdy (Bratislava), B-B Škamna (Ostrov nad Ohří), Olympic (Praha) Čtvrtek 21. 12. 16:30: The Devils (Košice), The Buttons (Bratislava), The Rebels (Praha), Johnny & They (Sokolov), Jolana (Teplice), Vulkán (Brno), Flamengo (Praha) 20:00: Juventus (Praha), George and Beatovens (Praha), Komety (Praha), Bluesmen s Hanou Ulrychovou (Olomouc-Brno), The Primitives Group (Praha), The Sinners (České Budějovice), Mickey & Rock’n’roll Stars (Praha) Pátek 22. 12. Finále ve 20:00: Flamengo, Framus Five, Olympic, The Rebels, Prúdy, The Soulmen, Synkopy 61, Junior Halgaton bratří Gondolánů Velká cena Beat Festivalu: The Soulmen, (Bratislava) Cena pro nejlepšího zpěváka: Michal Prokop (Framus Five) Cena pro nejlepší zpěvačku: Hana Ulrychová (The Bluesmen) Zvláštní cena poroty za nejlepší text: Prúdy (Bratislava), za píseň Balada o smutnom Jánovi 88 Cena Music f clubu pro nejlepší českou, moravskou a slovenskou kapelu: The Rebels, Synkopy 61 a The Bluesmen Cena divadla Apollo: Jaroslav Vraštil (The Bluesmen), za instrumentální výkon 7.2 Harmonogram a výsledky 2. československého beatového festivalu (z přehledu Petra Hrabalíka) Pátek 22.12. 1968 16:00 Samuels (Praha), Synkopy 61 (Brno), Kings (Tábor), Prúdy (Bratislava), Primitives group (Praha) 20:00 Bluesmen (Olomouc), Stings (Trenčín), Blue effect (Praha), George and Beathovens (Praha), Framus five (Praha), Olympic (Praha) + The Nice (Anglie) Sobota 23.12. 1968 15:00 Blues Five (Bratislava), Flamingo (Ostrava), Apollobeat (Praha), Cardinals (Praha), Mr. Jet and the Cannibals, Flamengo (Praha), 20:00 Beat festival show nejúspěšnějších skupin + Mecki Mark Man (Švédsko), Cubby and the Blizzards (Holandsko) 7.2.1 Beat critics poll 1968 Výsledky v jednotlivých kategoriích 1. etapa Skupina 1. The Matadors, 2. Framus five, 3. Olympic, 4. Atlantis, Prúdy, 5. The Rebels, 6. Flamengo, The Soulmen Jako další v abecedním pořadí: Apollo beat, Blue effect, The Bluesmen, George and Beathovens, Samuels, Synkopy 61 Zpěvák: 1. Michal Prokop, Viktor Sodoma, 2. Karel Černoch, 3. Hana Ulrychová, 4. Petr Novák, 5. J. Plíva, 6. Vladimír Mišík 89 Jako další v abecedním pořadí: K. Gott, P. Hammel, P. Janda, K. Kahovec, P. Lipa, J. Lofler, P. Novák, M. Reddy, D. Ursini, P. Ulrych, M. Volek, H. Zagorová Hudebník: Radim Hladík, P. Janda, 3. Dezider Ursini, 4. Jaroslav Vraštil, 5. Marian Varga, 6. Miroslav Berka, Jan Obermayer Jako další v abecedním pořadí: O. Bezjola, J. Číţek, P. Fořt, F. Francl, M. Helcl, P. Chrastina, J. Jirásek, R. Kovalčík, V. Mallý, J. Matoušek, V. Mišík, J. Muţík, J. A. Pacák, R. Rokl, J. Spálený, P. Ulrych, M. Ţiţka Skladba roku: 1. Klaunova zpověď, 2. Baby do not cry, 3. Pták rosomák, 4. Čierna růţa, 5. Pět havranů, 6. Wine of Love, Story o velké lásce 2. etapa. Skupina: 1. Blue effect, 2. Olympic, Framus five, 3. Blues five, 4. George and Beathovens, 5. Prúdy, 6. Apollo beat Jako další v abecedním pořadí: Atlantis, Cardinals, Flamingo, The Matadors, The Samuels, Synkopy 61 Zpěvák: 1. Viktor Sodoma, 2. Vladimír Mišík, 3. Michal Prokop, 4. H. Ulrychová, 5. Petr Lipa, 6. Petr Novák Jako další v abecedním pořadí: P. Fiedler, P. Hammel, P. Janda, K. Kahovec, M. Kolář, J. Plíva, M. Rottrová, H. Zagorová Hudebník: 1. Radim Hladík, 2. Marian Varga, 3. Petr Janda, 4. Fedor Frešo, Jaroslav Vraštil, 5. Jan Obermayer, 6. Miroslav Berka, L. Eliáš, Petr Kaplan Jako další v abecedním pořadí: F. Francl, J. Jirásek, R. Kovalčík, V. Mišík, P. Novák, J. A. Pacák, I. Trnka, D. Ursíni Nejúspěšnější skladba festivalu: 1. Sunny grave (Sluneční hrob) – Blue Effect (V. Mišík/J. Smetana), 2. Pták rosomák – Olympic (P. Janda/P. Chrastina), Čierna rúţa 90 – Prúdy (M. Varga), 3. Casanova – Synkopy 61 (O. Veselý, F. Jemelka), 4. Klaunova zpověď - George and Beathovens (P. Novák/I.Plicka) Beatový objev roku: 1. Blue effect, 2. Flamingo, 3. Blues five, 4. Josef Houda (zpěvák skupiny Bobby and New Society), 5. The Cardinals, 6. M. Kolář (zpěvák skupiny The Kings) 7.3 Profily skupin 7.3.1 1.československý beatový festival (Zdroj: SÝKORA, Jan. Czechoslovak beat music 67. Praha: Panton, 1968. – pokud není uvedeno jinak) The Bluesmen Skupina vznikla v Olomouci v roce 1964 pod původním názvem The Teenagers, se stylovým zaměřením na bázi rock and rollu a jazzu. Od roku 1966 se zcela zaměřila na rhythm and blues. V té době také přijala název The Bluesmen. Obsazení: J. Karpaty – kytara, Z. Kramář – baskytara, Jaroslav Vraštil – klávesy, V. Grunt – bicí, Petr Fiedler – zpěv. Později se ke skupině přidala zpěvačka Hana Ulrychová. Repertoár, zahrnující skladby Ottise Reddinga, Jamese Browna či Raye Charlese, doplňovali vlastními skladbami téhoţ stylu, např. Story o velké lásce. V roce 1966 Bluesmeni podnikli dvě zahraniční turné po Polsku a NDR, Na 1. čs. jazz universiádě, konané na jaře 1967, obsadili v kategorii beatových skupin 1. místo.206 Jolana Tato dívčí beatová kapela byla zaloţena v Teplicích, na jaře 1966. Repertoár, obsahující skladby Olympiku či Vulkánu doplňovala poměrně velkým mnoţstvím instrumentálních skladeb, a několika vlastními písničkami. V roce 1967 Jolana nahrála čtyři písničky pro Československý rozhlas v Ústí nad Labem. Mimo to absolvovala 206 Autor neznámý. The Bluesmen [online] [cit. 26.5. 2018]. Dostupné z: https://www.supraphonline.cz/album/5098-the-bluesmen) 91 několik společných koncertů s Flamengem, jehoţ bubeník, Přemysl Černý, se o Jolaně vyjádřil jako o naši „nejlepší dívčí beatové skupině“207. Sestava: Ivana Zajíčková: sólová kytara, piano, Marcela Oklešťková – doprovodná kytara, Jitka Holečková – baskytara, Heda Hamouzová – klávesy, zpěv, Hana Nejedlá – bicí, Jiřina Šolínová – zpěv. Sigi Dan Dick and Honey Girls Tato formace byla zaloţena v roce 1967 pod původním názvem Honeygirls a během své existence byla povaţována za jednu z nejlepších „dámských kapel“ na Slovensku. Za svého poměrně krátkého trvání dosáhla úspěchů v podobě účasti na festivalu beat music v Plzni, a spoluprací s našimi nejlepšími československými beatovými skupinami. V bratislavské soutěţi Beat show Honeygirls obsadily čtvrté místo (za kapelami Prúdy, Buttons a Gulový dolník). Z původní sestavy, kterou tvořily: Mina Kneţová – sólová kytara, Hana Nováková – doprovodná kytara, zpěv, Anna Janišová – baskytara, Adriana Kovačiková – bicí, zůstala v novém obsazení jen Kovačiková, přibyli: Vladimír Turčan – sólová kytara zpěv, Ivan Roháček – doprovodná kytara, zpěv, Milan Fajták – baskytara a Marika Turčanovová – sólo zpěv. Stylové zaměření vycházelo z west coastu. Veškeré změny proběhy těsně před festivalem, a vystoupení v Lucerně bylo celostátní premiérou. The Buttons Slovenští The Buttons začínali v roce 1963 ještě pod vlivem Shadows. V polovině šedesátých let patřila mezi přední slovenské rhythm and bluesové skupiny, a svým „stoneovským“ pojetím tvořila protipól „beatlesovských“ The Beatmen. Vedle Rolling Stones čerpali také z tvorby The who, Easy Beats či Kinks. „Ústředními“ postavami byli baskytarista a aranţér Milo Pavelka, a zpěvák (téţ hráč na foukací harmoniku) Dodo Šuhajda. Po personálních změnách na přelomu roku 1966/67 se obsazení The Buttons ustálilo v sestavě: Milo Pavelka – baskytara, Ali Kóša - bicí, Dodo Šuhajda – zpěv, foukací harmonika, Egon Farkaš – sólová kytara, Ervín Fulmek – doprovodná kytara. Johnny and They 207 ČERNÝ, Přemysl. Honey girls. Klub Olympik, 1967, roč. 2, č. 10. 92 Johnny and They vznikli v Sokolově v roce 1965 z bývalých členů souborů Lucie a Mustangové. Záhy se stali jednou z předních kapel karlovarského kraje, získali například první cenu v okresním kole STMP. Profesionalizace souboru nastala koncem roku 1966. Jediným hráčem, majícím hudební průpravu byl sólový zpěvák a leader souboru Jan Lövinger. Dalšími členy byli: Petr Pátek – sólová kytara, Záboj Mayerhöffer – doprovodná kytara, zpěv, František Jokl – baskytara, Rudolf Janda – bicí. The Sinners The Sinners vznikli v lednu 1965 v Českých Budějovicích, pod záštitou PKO. Stylově čerpali z tvorby anglických rhythm and bluesových kapel The Who, The Cream a The Smoke, na jejímţ základě také komponovali vlastní skladby, z nichţ některé nahráli pro rozhlasové vysílání. V roce 1966 zaznamenali úspěchy na přehlídkách beatových kapel v Písku a Budějovicích. O rok později, na přehlídce „Budějovice 67“, obsadili první místo. Obsazení skupiny: Oldřich Říha – sólová kytara, zpěv, František Hubač – doprovodná kytara, zpěv, Bohuslav Vávra - baskytara, zpěv, Petr Doleţel - bicí, zpěv. The Soulmen Bratislavské trio, hrající v sestavě Dezider Ursini – kytara, zpěv, Fedor Frešo – baskytara, zpěv, Vlado Mallý – bicí, zpěv, představovalo jakousi festivalovou novinku, neboť skupina zahájila činnost teprve na podzim 1967. Do zahájení festivalu Soulmeni absolvovali „pouhá“ čtyři vystoupení, během nich si vydobyli slušné renomé. Vlastní osobité skladby, postavené na základě originálního spojení melodiky west coastu a prvků avantgardního rhythm and blues (patrný vliv Cream), doplňovali covery ve vlastním aranţmá (jako např. She´s leaving home, od The Beatles, jeţ zazněla na festivalu). The Spies Ostravští „Špioni“ započali svou existenci v roce 1963 v sestavě: Jan Hasník: kytara, Ladislav Stibor – baskytara, Emil Vašek – bicí. Miroslav Hasník – doprovodná kytara. Od roku 1967, po odchodu Miroslava Hasníka pokračovali jako trio. Repertoár The Spies sestával většinou z vlastních skladeb z autorské dílny bubeníka Emila Vaška. 93 Hranice ostravského regionu se jim podařilo překročit zejména díky vlastní tvorbě, natočené a poměrně hojně vysílané ostravským rozhlasem.208 Synkopy 61 Téţ zvaní jako „moravští Beach boys“ byli ve druhé polovině šedesátých let jednou z nejznámějších a neúspěšnějších moravských skupin. Hlavním „poznávacím znamením“ Synkop, jejichţ repertoár se pohyboval v oblasti west-coastu, byl především čistý a nápaditý vícehlasý vokál, spolu s vlastními originálními skladbami a neotřelými texty, jako např. Suita pro Johanna Sebastina Bacha a protestsong Válka je vůl. Na celostátní přehlídce vysokoškolských beatových souborů v Českých Budějovicích na jaře 1967 obsadily Synkopy druhé místo. Do prvního beatového festivalu skupina vstupovala v sestavě: Petr Směja – sólová kytara, zpěv, Michal Polák – sólový zpěv, Pavel Váně – doprovodná kytara, zpěv, Jan Čarvaš – baskytara, zpěv, Jiří Rybář – bicí, zpěv. George and Beathovens Z Mersey soundu vycházející tvorba skupiny George and Beathovens, zaloţené v roce 1962 původně pod názvem Beatles, je ponejvíce spjata se zpěvákem, skladatelem a vůdčí osobností kapely, Petrem Novákem. Skupina stavěla především na Novákově angaţovaném projevu. Jeho písně se vyznačovaly velkou melodičností a sdělností textů. Spolu s textařem Ivo Plickou sloţili svůj první velký hit Já budu chodit po špičkách, která zabodovala na Houpačce manţelů Černých. V srpnu roku 1965 nastoupil baskytarista Karel Sluka s kytaristou Michal Burianem povinnou vojenskou sluţbu, a George and Beathovens aţ do léta 1967 přerušili činnost. V tomto mezidobí vystupoval Novák se skupinou Flamengo, se kterou nahrál vlastní úspěšné skladby Náhrobní kámen, či Povídej. V srpnu 1967 byli George and Beathovens oficiálně obnoveni v sestavě: Petr Novák – zpěv, Jaroslav Bednář - kytara, Jiří Číţek- baskytara, Miroslav Helcl – klávesy a Jiří Jirásek – bicí. Olympic 208 MATZNER, et. al., op. cit., s. 497. 94 Skupina Olympic je mnohými povaţována za kolébku zrodu praţského beatového hnutí. Za dobu jejího působení, od roku 1962, prošla kapelou celá řada významných hudebníků, jako např. Michael Volek, František Čech, Pavel Bobek aj. V počátcích fungovala převáţně s převzatým repertoárem jako doprovodná skupina slavných zpěváků. Od roku 1966 se podstatně zúţené beatové těleso ustálilo v sestavě: Petr Janda – sólová kytara, Ladislav Klein – doprovodná kytara, Pavel Chrastina – baskytara, Miroslav Berka – piano, Jan Antonín Pacák – bicí, přičemţ všichni členové kapely také zpívali. Jako jedni z prvních začali zkoušet a stavět vlastní repertoár. Z úspěšných skladeb stojí za zmínku Dej mi víc své lásky, Vzpomínka plíţivá nebo Snad jsem to zavinil já. Crystal S rokem zaloţení 1962 patří mezi naše nejstarší beatová tělesa. Za dobu existence Crystalu se zde vystřídalo velké mnoţství hudebníků (M. Vobliza, P. Broţek, J. Laufer či L. Chvalkovský). Původní stylové zaměření byl rock and roll a beat ve stylu The Shadows. V tomto prvním období zaznamenal Crystal výrazné úspěchy. V letech 1963 – 1964 se skupina vlivem častých personálních změn stáhla z popředí beatového dění, výrazněji se začala opět prosazovat koncem roku 1965. V té době se ustálilo obsazení na: Jaroslav Nevrkla - doprovodná kytara, zpěv, Jaroslav Jarosil – zpěv, harmonika, Jiří Řádek – sólová kytara, Lubor Drahota – baskytara, Vladimír Brodský – bicí. S personální změnou přišlo téţ přeorientování na Mersey sound. Koncem roky přišlo první nahráváni pro rozhlas, a na podzim 1966 vydal Crystal první desku s názvem Tenhle kluk, coţ byla coververze skupiny Hollies, krátce poté následovala deska Love Potion no. 9. Převzatý repertoár skupina částečně doplňovala vlastními skladbami.209 Flamengo Flamengo vzniklo v srpnu 1966 v obsazení: Přemysl Černý - bicí, Pavel Fořt - doprovodná kytara, zpěv, Eduard Vršek - organ, Petr Novák - zpěv, Viktor Sodoma - zpěv, František Francl - sólová kytara, zpěv. V letech 1966 – 1967 se skupina orientovala především na Mersey sound, V té době nahrála známé Nováky písně jako Náhrobní kámen či Povídej. V roce 1966 Flamengo vystupovalo s velkým úspěchem v Polsku a Jugoslávii. V následujícím roce došlo k personálním změnám, po kterých Flamengo hrálo ve sloţení: František Francl - sólová kytara, zpěv, Karel Kahovec - doprovodná 209 NEVRKLA, Jaroslav. Příběh Crystalu. Klub Olympik, 1968, roč. 3, č. 1. 95 kytara, zpěv, Pavel Fořt – baskytara, zpěv, Jiří Erno Šedivý – bicí. S příchodem Karla Kahovce se stylové zaměření přesunulo od melodického beatu směrem k rhythm and blues. Kahovec se s Flamengem výrazněji prosadil i v rámci vlastní tvorby, mezi nejznámější písně patří Paní v černém, Svou lásku jsem rozdal, či Poprava blond holky. The Rebels Skupina vyznačující se velmi dobrou vokální fundovaností jednotlivých členů, byla zaloţena koncem léta 1967, čímţ patřila k nejmladším festivalovým skupinám. Zakládajícím členem byl konzervatorista a hráč na basovou kytaru Svatopluk Čech, mezi další členy patřili: Jiří Korn – doprovodná kytara, zpěv, Jiří Plíva – sólová kytara, zpěv, Borek Kadlec – klávesy, zpěv a Jiří Schilder – bicí. Skupina se zpočátku potýkala s absencí patřičného technického zázemí, coţ negativně ovlivňovalo instrumentální výkony skupiny. The Rebels hráli ve stylu west-coast s prvky Mersey soundu. Do jejich repertoáru patřily skladby z repertoáru Mama´s and Papa´s, Turtles, Hollies, Byrds či Beatles. Mezi první úspěchy skupiny patřilo třetí místo v podzimním klání Beat cupu. Framus Five Framus Five vznikl v roce 1964 původně jako beatová skupina. Ústředními postavami byli kytarista Michal Prokop a baskytarista Ladislav Eliáš. Pod vlivem koncertu Manfreda Manna se kapela začala orientovat na rhythm and blues, obohaceném o jazzové prvky. Počátkem roku 1967 se Michal Prokop ujímá postu zpěváka, dostavují se první úspěchy. V létě 1967 Framus obsadil páté místo v přehlídce pořádané Music f clubem, následovalo stálé angaţmá a vysílání v rozhlase. Krátce před festivalem došlo k personálním změnám. Do prvního beatového obsazení skupina vstupovala v sestavě: Michal Prokop – kytara, zpěv, Ladislav Eliáš – baskytara, Ivan Trnka – klavír, M. Vlk – altsaxofon, Vítězslav Müller – trombon, Petr Klárfeld - bicí. Takto velké personální změny kapele značně ztíţily situaci a na beatový festival skupina uměla pouhé čtyři skladby. Navzdory komplikacím zaznamenala nečekaný úspěch, kterého dosáhla především svou stylovostí, repertoárem a individuálními výkony.210 210 SÝKORA, Jan. Framus Five. Pop Music Express. 1968, roč. 1, č. 5. 96 Mickey and Rock and Roll Stars Exhibiční skupina slavných rock and rollových interpretů, kterou sestavil pro účely 1. beatového festivalu jeden z našich nejslavnějších rock and rollových zpěváků Mickey Volek. Sestava: Mickey Volek – zpěv, Miroslav Berka (Olympic) - piano, Petr Kaplan (Rogers Band) – kytara, Ága Douša (Country beat) – steel kytara, Pavel Řičař (Mefisto) – baskytara, Míla Růţek (Rogers Band) – saxofon, Sam Ovčár (Country beat) – bicí. Stylové pojetí i repertoár této kapely leţelo v oblasti autentického rock and rollu. The Primitives Group Na beatovém festivalu jediní zástupci psychedelic music. The Primitives se jako jedni z prvních zaměřovali na efektní pódiovou produkci plnou světelných a zvukových efektů, čímţ se od ostatních kapel značně odlišovali. Jedním z úspěchů skupiny byla spolupráce s praţským Music f clubem, kde v sezóně 1967 -68 vystupovali jako kmenová kapela. Sestava skupiny: Ivan Hajniš – zpěv, Jaroslav Křten – sólová kytara, Josef Janíček – rytmická kytara, Pavel Pešta – baskytara, Ludvík Šíma - bicí. Rogers band Vedle Mickey and Rock and Roll stars další uskupení rock and rollových hvězd, vystupující v sestavě: Zdeněk Juračka - sólová kytara, Miloš Svoboda – doprovodná kytara, zpěv, Ladislav Chvalkovský – baskytara, zpěv, Míla Růţek – tenor sax, alt sax, zpěv, František Ringo Čech – bicí, zpěv, Rudol Rokl – klávesy, zpěv, Pete Kaplan - kytara, zpěv, Pavel Černocký – zpěv, Pavel Sedláček – zpěv, kytara. Skupinu zaloţil bubeník František Rigno Čech. Juventus Jedna z nejstarších praţských skupin. Byla zaloţena roku 1962, původně jako rock and rollová skupina, v obsazení rozšířeném o klavír a saxofon. Po různých změnách v obsazení se v roce 1965 ustálila v sestavě: Karel Černoch – zpěv, Jiří Lahoda – sólová kytara, Petr Rezek – doprovodná kytara, Ladislav Heráček – basová kytara, Václav Rákos – klávesy, Miroslav Čech – bicí. Pod vlivem hudebního vývoje se pomalu přeorientovala na beatový repertoár. Vedle coverů z repertoáru předních světových beatových skupin, se Juventus zaměřoval také na vlastní tvorbu, opírající se o hudební invenci jednotlivých členů skupiny, čerpajících vlivy zejména od skupin 97 Animals či Manfed Mann. České texty poskytoval Michal Prostějovský, Karel Černocha a Pavel Ţák. Mezi jejich autorské hity patří především skladba Procitnutí či Nářek převozníka. V roce 1965 se Juventus profesionalizoval. Vulkán Brněnský Vulkán patři mezi ty beatové kapely, které vznikly v jihomoravské metropoli ještě v první polovině šedesátých let, v tomto případě se jedná o rok 1963. První období Vulkánu je nejvíce spojováno se sourozenci Ulrychovými – Petr Ulrych, úspěšný skladatel, textař a zpěvák, a Hana Ulrychová, známá jako vynikající zpěvačka. V Československém rozhlasu v Brně v prosinci 1965 skupina natočila Píseň skleněné báně, která se stala hitem, jenţ prorazil i v Praze. Další úspěch zaznamenali se Skleněnou lampou. V roce 1966 přišly do Vulkánu jako sboristky sestry Martha a Tina Elefteriadu. Jejich zajímavé zabarvení hlasu a způsob interpretace je nakonec předurčili do role sólistek, načeţ Ulrychovi odešli do jiných souborů. Na přelomu roku 1966 a 67 přichází do kapely vynikající kytarista Aleš Sigmund, dalšími členy skupiny v té době jsou: Ivan Sultanov – doprovodná kytara, Kamil Tomeček - baskytara a Jaroslav Ptáček – bicí. Repertoár skupiny obsahoval kromě vlastních skladeb také covery předních světových skupin. Na prvním beatovém festivalu vystoupil s Vulkánem jako hostující umělec Petr Oliva, hrající na elektronicky preparovaný cimbál. Mimo toto netypické obohacení nástrojového parku byl Vulkán také jednou z mála kapel na festivalu, jeţ měla ve svých řadách zpěvačky.211 Škamna Původně studentská kapela, sloţená z ţáků Střední všeobecné vzdělávací školy v Ostrově nad Ohří, vznikla koncem roku 1963. Zpočátku vystupovala v tamějším domě kultury jako doplněk divadelního představení. V květnu 1965 získala na festivalu beatových skupin při majálesu v Lokti první místo. V srpnu téhoţ roku odešel dosavadní leader skupiny, sólový kytarista Jaroslav Bier, postupně docházelo k dalším výměnám hudebníků. Roku 1966, získala Škamna titul nejlepší beatová skupina karlovarska, a vyjela na turné po Polsku a NDR. Nahrála několik snímků pro plzeňský rozhlas a jednu skladbu měla i v pořadu Burza houpačky. Do prvního beatového festivalu vstupovala Škamna s novým bubeníkem Josefem Koulou, na kytary hráli: Ivan 211 GRATIAS, Petr. Po stopách brněnského bigbítu [online] [cit. 24.6. 2018.]. Dostupné z: https://www.ibrno.cz/kultura/59248-po-stopach-brnenskeho-bigbitu-viii-vulkan.htm.l 98 Krátký – doprovodná kytara, Petr Louţil – baskytara a Vladimír Andrašovský -sólová kytara.212 The Lovin Hurricans or Nothing Praţská skupina, do výběru kapel byla doplněna aţ těsně před festivalem. The Meteors Skupina The Meteors vznikla počátkem roku 1963 při CZV ČSM Kovosmalt Filákovo. V listopadu 1966 obsadili druhé místo v krajském kole STMP. Koncem téhoţ roku se zúčastnili celoslovenské přehrávky beatových skupin v Ţilině, kde obsadili třetí místo za kapelami The Players a The Buttons. První beatový festival Meteors odehráli v sestavě: Štefan Takáč – sólová kytara, Tomáš Novodomský – doprovodná kytara, zpěv, Fridrich Kellner – baskytara, Ladislav Gardoš – klávesy, Ladislav Šinglras – bicí, Jozef Lavíčko – zpěv. Veteráni Jediní zástupci východočeského bigbítu – hradečtí Veteráni, vznikli v roce 1967. Začali celkem úspěšně, záhy přišlo natáčení pro československý rozhlas – z těchto nahrávek se dochovala pouze jediná – Kámen v okně. Rozhlas v rámci úspor v sedmdesátých letech vše smazal. Obdobně dopadla i píseň Neberte mi oči, která dokonce prošla rozhlasovou houpačkou (12. místo za 672 hlasů). Veteráni se také objevili v jednom pořadu ostravského studia Čs. televize. Výše zmíněné aktivity zřejmě na skupinu upozornily i pořadatele 1. čs. beatového festivalu. Těţiště repertoáru Veteránů spočívalo v autorských skladbách, dalším způsobem tvorby pak bylo jakési „roubování“ nově zkomponovaných vlastních doprovodů k převzatým anglickým textům amerických lidovek. Obsazení: Josef Roubal – kytara, Lubomír Lichý – baskytara, Miloš Hroch – piano, varhany, Josef Felgr – bicí, Jan Broţ – zpěv.213 Komety Jedna z našich nejstarších beatových skupin. Během své existence vystřídala různé styly od rock and rollu, twistu aţ k big beatu. V jejích řadách prošla velká řada 212 JANEČKOVÁ, Irena. Škamna a další studentské kapely [online] [cit. 24.6. 2018]. Dostupné z: http://crash-club.blog.cz/1004/skamna-a-dalsi-studentske-kapely 213 SONDA,Pavel, op. cit., s. 13. 99 významných hudebníků jako např. Radim Hladík, Oto Bezjola, J. F. Obermayer, Jiří Kaleš a další. Festivalové obsazení Komet: Jan Reiner – sólová kytara, Václav Kaleš – doprovodná kytara, Ivan Pašl – baskytara, Miroslav Ţiška – bicí, Miloš „Reddy“ Vokurka – zpěv. Skupina stavěla především na výborném sólovém zpěvu Miloše Vokurky. Prúdy Bratislavské Prúdy vznikly roku 1966. Posluchače zaujaly především osobitým stylem, zaloţeném na spojení beatové hudby a slovenské naturální melodiky. Další devizou byly Hammelovy zpravidla silné texty, čerpající ze slovenské lidové poezie, a autorská a interpretační originalita, spočívající v hledání nových směrů a přístupů k hudebním materiálům. Obsazení skupiny: Peter Saller – sólová kytara, Pavol Hammel - doprovodná kytara, zpěv, Vlado Kassay - baskytara, Marian Varga - klávesy, Peter Petro – bicí. The Devils Košičtí The Devils vznikli koncem roku 1964. Zakládajícími členy byli Tomas Danko – kytara, Juro Danko – bicí, Mimmy Kiss – zpěv, Miki Gačom - basa. Od ostatních kapel se The Devils odlišovali slušivými černými obleky a nastudovanou choreografií. Tento styl však měl po absolvování beatového festivalu doznat výrazných změn. Repertoár tvořily převáţně covery písní od The Beatles, The Shadows či Rolling stones. Do prvního beatového festivalu vstupovali v sestavě: Sestava: Ernest Kozák – sólová kytara, Mikuláš Kaezo – baskytara, Tomáš Danko – doprovodná kytara, Juraj Danko – bicí. Ladislav Kiš – zpěv. Skupina se rozpadla v roce 1968 100 7.3.2 2. československý beatový festival (Zdroj: Ţalčík Hynek. II. Československý beatový festival. Pop music express. 1968, roč. 1, č. 9.) 2. čs. beatového festivalu se zúčastnilo celkem 17 našich a tři zahraniční soubory: The Nice (Anglie), Cuby and the Blizzards (Holandsko), a Mecki Mark Men (Švédsko). Z domácích předních skupin chyběli Matadors s Atlantisem, kteří byli vázání angaţmá v NSR, a loňští vítězové The Soulmen, kteří se v mezidobí rozpadli. Apollo-beat Apollo beat vznikl v roce 1966, kdy jej pod původním názvem Hipp´s zaloţili bratři Petr a Jan Spálení společně se spoluţáky z konzervatoře. Po získání stálého angaţmá v divadle Apollo došlo ke změně názvu na Apollo-beat. Během angaţmá se kapela věnovala především standardní pop music, po rozpadu divadla a personálních změnách uvnitř skupiny se změnilo i stylové zaměření, tíhnoucí k rhythm and blues. Řady zpěváků rozšířil Viktor Sodoma, na post bicích se usadil dřívější člen Komet Miloš Jiskra, fagotistu Stanislava Chudobu nahradil trumpetista Josef Švehla. Obsazení: zpěv, Jan Hausser – baskytara, Václav Matoušek – kytara, Vladimír Bár – klávesy a Pavel Krejča – melofon, mandolína. Uměleckým vedoucím se stal Jan Spálený. The Cardinals Skupina Cardinals vznikla na jaře roku 1968, po menších úvodních personálních změnách a nástrojových experimentech se tato west-coastově zaměřená skupina představila veřejnosti ve sloţení: Josef Kůstka - zpěv a kytara, Miroslav Růţička - zpěv, baskytara, Lešek Semelka - zpěv, varhany, Emil Kalivoda - bicí, a Jan Aleš Vaculík - zpěv. Místem stálého angaţmá se stal Music f club. Silná stránka Cardinals spočívala zejména v kvalitní vokální interpretaci. Repertoár zahrnoval převzaté skladby od The Beatles, Bee Gees, Beach Boys, Mamas and Papas, Peter, Paul and Mary, či Turtles, přičemţ se skupina snaţila stále více vyuţívat svých tvůrčích činností. Do druhého beatového festivalu Cardinals vstupovali se svoji první vlastní skladbou Stín magnolií, vydanou na SP. Mr. Jet and The Cannibals Veřejnosti se tato staro-nová slovenská kapela, dříve vystupující pod názvem Jet Black, představila v prosinci 1967 na festivalu bratislavských skupin ve Slovnafte. 101 Z tohoto klání si odvezli první cenu. Stejného ocenění se Mr. Jet and The Cannibals dočkali téţ na beatovém festivalu „Bratislava 1968“, kde vystoupili v sestavě rozšířené o akordeon. Po tomto úspěchu se skupina načas odmlčela, neboť se připravovala na další, tentokrát zahraniční festival, pořádaný v rakouském Hollabrunnu, odkud si v opět zúţeném obsazení odvezla druhé místo. Praţského festivalu se účastnili v sestavě: Leonard Groţaj – kytara, Vladimír Olah – baskytara, Heinrich Gregor – bicí, Alexandr Groţaj – klávesy. Blue Effect Počátky této rockové legendy se datují do podzimu roku 1968, kdy Radim Hladík opustil Matadors. Účelem toho kroku byl především záměr věnovat se autorské tvorbě. Dalším členem skupiny se stal zpěvák Vladimír Mišík, post baskytaristy obsadil Jiří Kozel Muţík, bicí soupravu Vlado Čech, na doprovodnou kytaru hrál v počátcích skupiny Miloš Svoboda. S výjimkou Hladíka ve skupině nefigurovala ţádná slavná jména, avšak jiţ první vystoupení kapely v Music f klubu ze dne 27. listopadu vzbudilo velice kladný ohlas, a plánované vystoupení na druhém beatovém festivalu vzbuzovalo nejvyšší očekávání. Za hlavní devizu kritika povaţovala Hladíkovu hru na kytaru (v té době byl povaţován na našeho nejlepšího sólového kytaristu), Mišíkův přirozený a procítěný vokální projev, vysoký tvůrčí potenciál skupiny a originalitu aranţí, na kterých se podíleli všichni členové skupiny. Snaha o vysoký umělecký progres vyústila v osobitý rozvoj hudebního zaměření stylu Ten Years After, k pozdějším fúzovým formám, čímţ se Blue Effect stal jednou z nevýznamnějších rockových kapel v Československu. Flamingo Historie Flaminga začala reorganizací ostravského rozhlasu Ivo Pavlíka. Základ tvořil trumpetista Richard Kovalčík a bubeník Dominik Radomír, ke kterým se následně připojili Miroslav Večeřa na tenorsaxofon, flétnu a kytaru, Jiří Urbánek na baskytaru a Ladislav Figar na varhany a piano. Tento soubor profesionálních muzikantů byl v počátcích orientován na jazzovou hudbu. Inklinace k novějšímu repertoáru, blíţícímu se více pop music, byl důvodem k přijetí dalších zpěváků. Do Flaminga přibyly dvě talentované zpěvačky - Marie Rottrová s Hanou Zagorovou, z olomouckých Bluesmanů přišel zpěvák Jaromír Loffler. Tímto personálním rozšířením začala další etapa vývoje Flaminga. Repertoár, směřující stále více k soulu, obsahoval skladby předních 102 amerických umělců jako např. Otise Reddinga, Arethy Franklin či Wilson Picketta. Vedle rozhlasového nahrávání došlo k rozšiřování koncertní činnost, následovala prázdninová turné po Jugoslávii a natáčení desek. Flamingo zaujalo především precizním projevem a vysokou profesní kvalifikací jednotlivých členů, projevující se v celkovém zvuku skupiny. George and Beathovens Od svého druhého zaloţení v roce 1967 skupina George and Beathovens slavila výrazné úspěchy, podnikala mnoho zájezdů po ČSSR a natáčela gramofonové desky. Z tohoto druhého období pocházejí písně jako Klaunova zpověď, Pokoj číslo 26., Dívky z perel, Řekni, proč pláčeš, Bezhlavý rytíř, Hadíth nebo Špinavý ráj chudých. V létě 1968 kapelu postihly personální změny. Odchazivšího Helcla nahradil saxofonista, klávesista a zpěvák Jan F. Obermayer, na místo Juračky nastoupil kytarista a zpěvák Vladimír Mišík, který se skupinou absolvoval turné po Finsku, později jej nahradil Miroslav Dudáček. George and Beathoven byli jedni z prvních, kteří systematicky prosazovali vlastní repertoár s českými texty. Hudebně stavěli zejména na jednoduchých kompozicích písničkového charakteru s výraznou melodickou linkou. Olympic Do druhého beatového festivalu vstupoval Olympic jako jediná skupina, která neprodělala ţádné personální změny. Jako první československá kapela nahrála u firmy Supraphon vlastní LP desku s názvem „Ţelva, která byla okamţitě rozebrána a sklidila veliký úspěch. V oblasti autorské tvorby Olympic sázel především na rytmické a melodické skladby s jednoduchou harmonií, které se velmi snadno dostanou do povědomí posluchačů. Poznávacím znakem skupiny byl stylový a zcela osobitý projev. Během léta 1968 skupina absolvovala angaţmá po paříţských klubech. Prúdy Stejně jako Rebels, prošly Prúdy v roce 1968 změnou obsazení. Z The Soulmen přišli baskytarista Fedor Frešo a bubeník Vlado Mallý. Jiţ svými prvními nahrávkami Zvonky zvoňte a Moţno ţe ma ráda máš potvrdili výrazné umělecké zkvalitnění souboru. Stěţejní postavou a lídrem Prúdů byl v této době klávesista Marián Varga, po 103 instrumentální stránce vynikal také baskytarista Fedor Frešo. V rámci autorské tvorby vynikaly snahou o hudební progresi, spočívají v hledání nových výrazových prostředků Během roku 1968 slavily Prúdy úspěchy na domácím poli i v cizině (úspěšná účast na beatovém festivalu v Rakousku). The Bluesmen Po nepříliš úspěšném vystoupení na prvním beatovém festivalu se činnost skupiny Bluesmen v následující sezoně kvalitativně zvýšila příchodem zpěváka Jaromíra Löfflera. Následovala ocenění na Jazz Universiádě 68 za pěvecký výkon, i cena odborné poroty za vlastní bluesovou skladby Story o velké lásce. Výkon Bluesmenů kulminoval v době, kdy se skupinou vystupovala zpěvačka Hana Ulrychová, která zaujala např. interpretací písně Dancing in the street. Následující finanční krize vyvrcholila odchodem varhaníka a bubeníka ke skupině Atlantis, kam přešla jiţ dříve i Hana Ulrychová. Blusmeni se odchodem svých klíčových členů nerozpadli, ale přibrali nové členy a v říjnu zahájili koncertní činnost v novém obsazení: Josef Karpaty – kytara, Zdeněk Kramář – baskytara, Michael Vosáhlo – varhany, Antonín Nelešovský – bicí, Petr Fiedler – zpěv, Miroslav Ryška – zpěv. Jejich rhythm and bluesový repertoár zahrnoval jak vlastní skladby, tak i převzaté hity od amerických bluesových, rockových a soulových interpretů, přičemţ byla patrná zvýšená snaha o stylovou čistotu repertoáru a přednesu. Mickey and The Samuels Toto uskupení rock and rollových veteránů vzniklo v létě 1968 v sestavě: Michael Volek – zpěv, Pete Kaplan – kytara, zpěv, Antonín Douša – steel kytara, Přemysl Kaplan - baskytara, Miroslav Čech – bicí, Laděna Bezděk – piano, Karel Hoffman -saxofon, jako odpověď na poslední vyumělkované směry a proudy hudebníků, kteří se natolik odchýlili od původních kořenů, ţe nevěděli jak pokračovat dál. „Pro jejich hudbu byla příznačná snaha o přímočarý, veselý projev. Svým repertoárem jako jediní na 2. čs. Beatovém festivalu zastupovali stylovou oblast rock and rollu. The Kings Počátky skupiny Kings sahají jiţ do rock and rollového období, o té doby prošla jak personální, tak stylovou změnou, ovlivněnou anglickým Mersey soundem. Výrazný 104 vokální projev doplňovala instrumentálními skladbami od The Ventures či Shadows v interpretaci sólového kytaristy Karla Berky. Z pera doprovodného kytaristy Jiřího Matyáše vzniklo i několik vlastních skladeb. The Kings byli několikrát odměněni cenami poroty za pěvecký a instrumentální výkon (zpěv, kytara, bicí, vţdy první ceny), vlastní tvorba přinesla skupině druhé místo. The Kings absolvovali téţ zahraniční turné po NDR, kde se taktéţ setkala s velmi kladným přijetím. Do 2. čs. beatového festivalu vstupovala v sestavě: Karel Berka – kytara, zpěv, Josef Solař – kytara, zpěv, Pavel Jabůrek – kytara, zpěv, Tomáš Hubka - bicí, Milan Kašpar – varhany, zpěv, Miroslav Kolář – sólo zpěv. The Stings Trenčínská skupina se stylovým zaměřením rhythm and blues s prvky soulu. Stylově byli ovlivněni především skupinou Matadors. Skupina zaznamenala úspěch na 1. pováţském beat festivalu, na Slovensku koncertovala se skupinami Juventus, Soulmen a Prúdy. Obsazení: baskytara: Jozef Jánský, Rudo Pavek – zpěv, Miro Mach – bicí, Števo Pakan – sólová kytara, Ivan Marušinec – klávesy.214 Synkopy 61 Stejně jako další československé kapely, prodělaly i Synkopy 61 personální změny, na konci roku 1968 se však navrátily do doposud nejúspěšnější staro-nové sestavy: Michal Polák – zpěv, Petr Směja – kytara, zpěv, Pavel Pokorný – varhany, kytara, housle, zpěv, Jan Čarvaš – baskytara, zpěv, Jiří Rytíř – bicí, zpěv. Během roku 1968 Synkopy 61 zaznamenaly několik výrazných úspěchů. Na Jazz universiádě 1968 získaly cenu publika, všeobecně známou se stala jejich protiválečná píseň Válka je vůl. Po 1. čs. beatovém festivalu skupina přešla k firmě Panton, u které vydala svoji první EP desku. Flamengo Na přelomu roku 1967 a 1968 Flamengo absolvovalo zahraniční turné, na kterých se výrazně sehrálo a zkonsolidovalo. Počátkem roku 1968 se skupině opět dostávalo plné pozornosti a uznání publika. Na jarním Beat cupu Flamengo vsadilo na přísnou stylovou čistotu a předvedlo vysoce hodnotný, stylový i perfektně interpretovaný repertoár. Koncem srpna absolvovali další zahraniční turné po Rakousku 214 SUCHAN, Pavol. The Stings. Pop music express, 1969, roč. 2, č.5. 105 a SRN, následovalo tříměsíční domácí vystupování po předních beatových klubech, po kterém se koncem listopadu opět odebrali do SRN. Framus Five Po velice úspěšném účinkování na 1. čs. beatovém festivalu pokračoval Framus Five v rozjeté kariéře zahraničním turné po Jugoslávii a NSR, doplněném natáčením pro rozhlas, televizi a nahráváním desek. Stálé více patrnější se stávala inklinace k jazzu, viz. píseň Mercy, mercy mercy, či vlastní píseň Blues in soul. Skupina v tomto období zaznamenala vzestupnou tendenci, opírající se jak o výrazný vokál Michala Prokopa (např. ve skladbe Keep light in the window, či Nobody knows you, when you are down and loud), či vynikající instrumentální výkon klavíristy a varhaníka Ladislava Eliáše. Primitives Group Skupina známá svými častými potyčkami s poţárním sborem se odchodem dosavadní opory skupiny, baskytaristy P. Pešty, dostala do vleklé krize. V nové sestavě: Ivan Hajniš - zpěv, Josef Janíček – kytara, Václav Martiník – doprovodná kytara, Ivan Pešl – basová kytara, Jan Šefr – smyčcové nástroje, Ludvík Šíma -bicí, Borek Kadlec – varhany, se však začala připravovat na 2. čs. beatový festival, čímţ se stala jediným zástupcem psychedelic soundu. Repertoár čerpal zejména z tvorby amerických avantgardních kapel Doors, Mothers of invention či Fugs Blues Five Slovenská beatová skupina, kterou koncem roku 1967 zaloţil zpěvák Peter Lipa. Mezi další členy patřili: Dušan Hájek - bicí, Rastislav Vacho – kytary, Jaroslav Filip – klavír, Fedor Letňan – baskytara. Jiţ svým názvem poukázala na výraznou inklinaci k blues. Peter Lipa, výrazná pěvecká opora skupiny, ve svém projevu vycházel především z černošské vokální interpretace R. Charlese, A. Jarreau či B. McFerrina. Největším úspěchem kapely bylo ocenění „Objev roku“ na 2. čs. beat festivalu 1968. Flues Five byli aktivní v letech 1967 – 1969.215 Cuby and The Blizzards Holandská skupina, repertoárově zaměřená na autorské rhythm and blues, byla zaloţena roku 1964 kytaristou Eelco Gellingem a zpěvákem Harrym Muskee. Později 215 MATZNER, et. al., op. cit., s. 322 106 skupinu doplnil baskytarista Jaap Van Eik, pianista Herman Brood a bubeník Dick Beekman. Roku 1965 se jejich singl Just For Run dostal do holandské Top Twenty, následovaly LP desky Desolation, With regards from Grollo a Thrippin´thru a Midnight blues. Jejich další dlouhohrající deska Praise the blues zaznamenala velký úspěch i v Británii, po němţ následovalo anglické turné. Tato skupina vysokých kvalit stavěla především na kytarovém umu Eelca Gellinga, povaţovaného za jednoho z nejlepších holandských rockových kytaristů.216 The Nice Progresivní anglické rockové trio, hrající směsici klasické hudby, jazzu a rocku. Počáteční sestavu tvořili: Keith Emmerson – klávesy, Jee Jackson – baskytara, zpěv, Brian Davison – bicí. V letech 1967 – 68 zde figuroval i kytarista David O´List. Původně šlo o doprovodné těleso zpěvačky P.P. Arnold, brzy se však ukázalo, ţe kapela je natolik dobrá, ţe můţe jít vlastní cestou. Jiţ jejich první album The Thoughts of Emerlist Davjack vzbudilo velkou pozornost kritiky. S následujícím singlem, obsahujícím přearanţovanou instrumentální skladbu Leonarda Bernsteina America, slavili komerční úspěch. Na půdu 2. beatového festivalu vstupovali se statusem jedné z nejlepších instrumentálních anglických skupin.217 Mecki Mark Men V polovině šedesátých začínali jako taneční skupina, později inklinovali k psychedelii, rocku, jazzu a experimentální hudbě. Průlomovým okamţikem v kariéře této švédské skupiny bylo vystoupení na Stockholmském Experimentálním Jazz Festivalu 1967, jímţ se etablovali jako přední švédská psychedelická skupina. V témţe roce vydali svou první SP desku Midnight land, a stáli na jednom podiu s velikány jako Jimi Hendrix či Frank Zappa. Do Československa přijeli s finskou zpěvačko Anki Linquist, kromě Lucerny vystoupili v několika dalších klubech. Po úspěchu na beat festivalu, na němţ vystoupili s několika písněmi z muzikálu Hair, doplněnými 216 SKALKA, Miloš. Vichřice ze země větrných mlýnů. Pop music express, 1969, roč. 2, č, 1. 217 TŮMA, Jaromír. Vánoční beat. Melodie, 1969, roč. 7, č. 1, s. 50. 107 s experimentální hudbou a závěrečnou Let The Sunshine In, se objevili i v československém rozhlase a televizi.218 7.3.3 3. československý beatový festival (Zdroj: Spektrum express, 1971, roč. 1, č.1. – pokud není uvedeno jinak) Na 3. československém festivalu vystoupilo 16 československých skupin a 3 zahraniční (dvě maďarské, jedná polská). Flamengo V roce 1969 odešel dosavadní lídr Karel Kahovec, na jeho místo nastoupil klávesista a zpěvák Ivan Kuhnt, později také anglická zpěvačka Joan Duggan. V té době se Flamengo orientovalo na blues. Půl roku nato však Duggan odchází a s ní i František Francl. Post sólového kytaristy přejímá Pavel Fořt, baskytary s ujímá Vladimír Kulhánek. Hudebně se skupina přeorientovala na progresivnější směry ve stylu Jethro Tull. V létě 1970 soubor posílil Vladimír Mišík a saxofonista Jan Kubík. V této sestavě Flamengo vystoupilo na 3. beatovém festivalu. K výborné festivalové formě kapele patrně přispěla intenzivní koncertní činnost v Polsku. Ve spolupráci s Hynkem Ţalčíkem natočili v roce 1972 LP desku Kuře v hodinkách, která vedle instrumentálních výkonů zaujme – na rockovou hudbu, nadprůměrnými texty z pera básníka Josefa Kainara. Blue Effect Úspěšné vystoupení na druhém beatovém festivalu dokázal Blue Effect zúročit i následujících letech. Vedle koncertování v předních praţských klubech se jako jediná kapela v exkluzivním zastoupení Pragokoncertu objevoval i na zájezdech po celé republice. Měl i tu čest vystoupit dvakrát na stejném podiu se slavnou skupinou Beach Boys. Následovala sporadická spolupráce s českou televizí a koncerty v Polsku. U Supraphonu vydaná LP deska Meditace poukázala na nové inspirační zdroje sahající do oblasti jazz rocku. Nejviditelnější změnou byl příchod klávesisty, klavíristy a zpěváka 218 POSPÍŠIL, Filip. Youth cultures and the disciplining of Czechoslovak youth in the 1960s [online]. [cit. 5.11. 2018] Dostupné z: https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/03071022.2012.729336?scroll=top&needAccess=true 108 Leška Semelky na místo Mišíka. Záměna kláves za doprovodnou kytaru přinesla zvuku kapely nový rozměr. Jazz Q První český soubor zaměřený na free jazz byl zaloţen roku 1965 pianistou Martinem Kratochvílem a saxofonistou - flétnistou Jiřím Stivínem. Skupinou prošlo velké mnoţství hráčů, měnily se i styly. Ve druhé polovině šedesátých let se skupině dařilo na jazzových festivalech v Přerově a Českých Budějovicích. V březnu 1970 natáčí Jazz Q Praha spolu s Blue Effectem desku Connection, následují vystoupení v Polsku a San Sebastianu. Na podzim se staví nový Jazz Q, tentokrát slně orientovaný na jazz rock v sestavě: Martin Kratochvíl – elektrické piano, Luboš Andršt – kytara, Karel Šedivý – basa, Michal Vrbovec – bicí. Jazz Q byl uznáván pro vysoké hráčské kvality a skladatelský potenciál. Michal Prokop a Šest strýců Koncepčně vyhraněná skupina, přednášející svéráznou symbiózu moderního jazzového mainstreamu s oblastí moderní populární hudby. Na 3. čs. beat festivalu doprovázeli Michala Prokopa s repertoárem ve stylu Blood Sweat and Tears. Vystupovali téţ jako jazzový soubor v Redutě, kde vniklo i jejich první ţivé album Víno, zelí, zpěv, vydané v roce 1972. Obsazení: Ladislav Chvalkovský – baskytara, Ivan Smaţík – bicí, Luděk Švábenský – piano, Jan Václavík - flétna, tenorsaxofon, Josef Pavelka – trombon, Jiří Hlava – trumpeta. Od roku 1972 byli Strýci doprovodnou skupinou Heleny Vondráčkové se kterou nahráli LP a zúčastnili se turné po mnoha zemích světa.219 Flamingo Po druhém beatovém festivalu skupina zaznamenala příklon k jazz rocku v tradici The Nice, zároveň se v kapele začalo výrazněji prosazovat autorské trio Figar-Urbánek- Dominik. Zpěváci Flaminga obsadili v roce 1970 v anketě o Moravského brabce shodně třetí místa. Spolupráce Flaminga s Karlem Gottem vyústila v natočení duetu Gott- 219 MATZNER, et. al., op. cit., s. 544. 109 Rottrová na snímku Jen pouhej tejden. Ve druhé polovině roku 1970 absolvovali turné po Švýcarku.220 Speakers Brněnská skupina, jejíţ počátky sahají do roku 1965. Zakládající členové sestávali především z nadšenců, kteří se při studiu rozhodli pro muzicírování. Ve Speakers nebyla ţádná výrazná instrumentální osobnost, nicméně ke konci šedesátých let Speakers získali obecné uznání na brněnské scéně. V dubnu 1969 skupina vystoupila na celorepublikové přehlídce Jazzuniversiáda v Českých Budějovicích, kde mezi poměrně širokou konkurencí získala čtvrté místo. Vedle vlastního repertoáru vyznačujícím se výraznou melodickou linkou a drobnějšími instrumentálními výplněmi, měli Speakers ve svém repertoáru i převzaté skladby od zahraničních interpretů, doplněné českými texty, například Vítr (Czeslaw Niemen), Koráby snů (Neil Diamond), Eleonora (Turtles) nebo To znám (Creedence Clearwater Revival). V roce 1969 jim krátce existující brněnská firma Discant vydala první singl Mlha se ztrácí / První hřích. V roce 1970 jim Panton vydal další singl Atlantida / Tajné přání. Ve stejném roce zaujali na Radioburze se snímkem Prodavač peří, následkem čehoţ se výrazněji prosadili i mimo Brno. Během existence Speakers se členové průběţně měnili, v roce 1971 se obsazení ustálilo na: Vít Kukla – baskytara, Pavel Smílek – klávesy, Zdeněk Půlkrábek – kytara, Tomáš Foukal – bicí, Jiří Kameš – zpěv.221 Majestic Ostravská rhythm and bluesová skupina/soulová skupin, působící v letech 1966 – 1972, (později přejmenovaná na Orchestr Ivo Pavlíka). Doprovázela Marii Rottrovou před jejím odchodem do Flaminga, později se hlavní zpěvačkou stala Věra Špinarová. Majestic během své existence vydal několik SP/EP desek, např. Son Of A Preacher Man či Půjdu dál, u společnosti Panton. Obsazení skupiny v roce 1971: Věra Špinarová – zpěv, Jaroslav Trunkát – baskytara, Radomír Schejbal – flétna, saxofony, Ivo Pavlík - 220 TŮMA, Jaromír. Flamingo, Spektrum expess, 1971, roč. 1, č. 1, s. 12. 221 GRATIAS, Petr. Po stopách brněnského bigbeatu [online]. [cit. 6.11. 2018]. Dostupné z: https://www.ibrno.cz/kultura/52418-po-stopach-brnenskeho-bigbitu-iii-speakers.html 110 vedoucí soboru, Vlastimil Kučaj – kytary, Petr Velhuda – trumpeta, Oldřich Buganský – bicí, Jan Březina – kytary.222 Prúdy Počátkem roku 1970 vstoupily Prúdy do nových vod. Odchodem Freša a Vargy byl Hammel donucen k hledání nových hudebníků, které nalezl v klavíristovi a komponistovi Franišku Griglákovi, baskytaristovi Saňo Filovi a bubeníkovi Antonu Kurucovi. V tomto období vznikly skladby jako Kočár plný růţí, Biely anjel, Král slnečných hodin či Pieseň pre nikoho. Collegium musicum Toto uskupení, zaměřené na progresivnější hudební směry vzniklo v březnu 1970. Zakládajícími členy byli varhaník Marian Varga a baskytarista Fedor Frešo. Post bicích později obsadil Dušan Hájek, kytaristou se stal Rostislav Vacho. Collegium byl v počátcích ovlivněné festivalovou produkcí The Nice, např. ve vlastních úpravách skladeb klasického repertoáru (Haydnův Koncert pro klavír, cemballo a orchestr, či Rimského Korsakovova Šeherezáda). Později se soubor vypracoval k vlastnímu výrazu, spojujícím v sobě prvky rocku a váţné hudby. Během své koncertní činnosti kapela slavila úspěchy na festivalu v Českých Budějovicích, polské Varšavě a na koncertech v Lucerně. Deţo Ursíny & Provisorium Novou formací, následující po rozpadu New Soulmen bylo krátkodobě trvající Provisorum. Vedle Ursíniho jej tvořil Jaroslav Filip - klavír a klávesy, Marcel Daniš – baskytara, Vlado Mallý -bicí. Také zde se v Ursínyho tvorbě projevovala opětovná snaha o překračování zaţitých konvencí. Po nacvičení repertoáru skupinu čekala premiéra na 3. beat festivalu, kde slavila značný úspěch. Následujícího roku se Ursíny s Filipem, Šedivým a Kulhánkem (zbylí členové Flamenga se na nahrávání okrajově podíleli také), pod patronací producenta Hynka Ţalčíka, účastní nahrávání LP desky Provisorium (pozoruhodně opatřené anglickými texty). Samotné album představuje to 222 Autor neznámý. Majestic [online]. [cit. 6.11. 2018]. Dostupné z: http://www.czechmusic.net/band.php?id=912-Majestic 111 nejlepší z české a slovenské tvorby, zároveň poukazu je na Ursínyho vyzrálost a kompoziční talent, plně srovnatelný se špičkovou zahraniční produkcí.223 Ex-We Five Slovenští We Five začínali jako rocková skupina, s repertoárem zaměřený na skupinu Cream. V prosinci 1969 se zúčastnili 1. slovenského beatového festivalu v Bratislavě, nyní jiţ s jiným repertoárem, obsahujícím fúzi jazzu a rocku. Zakladatelem souboru byl klávesista Tomáš Berka, pozdější zakladatel skupiny Fermáta. Mezi další členy patřili: Karol Havlovič – tenor sax, flétna, Tomáš Psota – trombón, Vlado Tesák a Joţo Kováčik - zpěv, Peter Bálik – sólová kytara, Fero Prerovský – baskytara. Od poloviny roku 1970 došlo ke změně názvu na Ex We Five a s ním i nový repertoár s větším zaměřením na autorskou tvorbu. Došlo také k personálním změnám: Karol Kóţa – sólová kytara, Miro Koţa – bicí, Dušan Kopec – zpěv. V březnu 1971 měla skupina 3 koncerty v Praze, výborný výkon znamenal pozvánku na 3. beatový festival.224 Gattch Slovenská skupina z Nových Zámků, hrající muziku na spojnici rocku, jazzu a klasické hudby, působila v letech 1969 – 1973. Členové skupiny byli: piano - L´udovít Beladič, baskytara – Anton Lančarič, sólová kytara – Tomáš Rédey, bicí – Juraj Štefula. Jednalo se převáţně o absolventy konzervatoře, coţ se následně promítlo i hudebním projevu plným experimentování, pečlivého zvaţování hudebních moţností nástrojů a promyšlená práce s neobvyklými harmonickými i rytmickými postupy. Z toho důvodu patří Gattch mezi jedny z nemnoha progresivních rockových skupin vedle Progress organization či Collegium musicum. Účasti na 3. beat festivalu předcházelo druhé místo na 1. slovenském beatovém festivalu (1969), třetí místo na přehlídce slovenských skupin v Praze (1970), téhoţ roku obsadili další třetí místo na Jazz universiádě v Českých Budějovicích hned za Collegium musicum a Progress organization.225 223 JASLOVSKÝ, Marian. op. cit., s. 118. 224 JUŘÍK, L. a ŠUHAJDA, D. op. cit., s. 245. 225 KOFROŇ, Leoš. Gattch: komplet [online] [cit. 6.11. 2018]. Dostupné z: http://www.muzikus.cz/recenze/GattchKomplet~02~kveten~2002/ 112 Progress organization Progress organization vznikli roku 1968. Zakládajícími členy byli: Zdeněk Kluka – bicí, Pavel Váně – kytara, Jana Sochor – klávesy, saxofon, Emanuel Sideridis – baskytara. Skupina vynikala snahou o progresivní hudební pojetí a koncepci skladeb, na kterých pracovala celá kapela. V celkovém pojetí byla patrná inklinace k undergroundu. Brzy po svém vzniku se Progress propracoval mezi naše nejlepší kapely Na jazzové universiádě v Českých Budějovicích obsadili druhé místo hned za Collegium musicum, natočili desítky skladeb pro rozhlas a EP desku. Vedle toho se Progres stal doprovodnou skupinou zpěvaček Marthy a Teny jako skupina Aleše Sigmunda. Počátkem roku 1971 natočili u Supraphonu první LP desku ve spolupráci s Hynkem Ţalčíkem. Téhoţ roku pod tlakem počínající normalizace skupina ukončila činnost. The Bluesmen Do třetího beatového festivalu vstupovali The Bluesmen v novém obsazení a s bohatými zkušenostmi, získanými během účasti na inscenaci světoznámého muzikálu Hair v NSR, kde také natočili pro firmu Polydor ţivé dvojalbum. Třetí beatový festival byl premiérou této nové sestavy: Petr Fiedler – zpěv, Josef Karpaty – kytara, Jan Habáň – baskytara, Emil Vikličký – vibrafon, varhany, klavír, Petr Jünglich – flétna, Zdeněk Libíček – sopránsax, altsax, tenorsax, František Hrazdíra – bicí. Repertoár zahrnoval výhradně skladby z vlastní dílny. Strakatý máslo Karvinské Strakaté máslo vzniklo roku 1970 v sestavě: Karel Pták – kytara, Tomáš Gabryl – bicí, Luboš Chytil – baskytara, Danek Macura – klavír, Otmar Petyniak – saxofon. Vzhledem k tomu, ţe komunisté v té době jiţ zakazovali anglické názvy, přišli členové skupiny s nápadem dát název dle kníţky Josefa Kubína – Strakatý máslo (coţ jsou lidové pohádky z Pokrkonoší vyprávěné v jadrné řeči). V roce 1971 se stali vítězi Beat salonu, coţ jim zajistilo postup na podium Lucerny. Po návratu z Prahy přišla nabídka na vystupování v televizi, následovalo vystupování v severomoravském kraji, na Slovensku a v Polsku. Skupina vystupovala s repertoárem Chicago, Jethro Tull, Led Zeppelin, Deep Purple, Cream či s vlastní tvorbou.226 226 CHYTIL, Lubomír. Něco málo o dosud vynikající skupině [online]. [Cit.15.11. 2018] Dostupné z: http://www.lubomirchytil.cz/historie-kapela-strakaty-maslo 113 Czeslaw Niemen Číslo 1 polské populární hudby a idol polské mládeţe. Své první výrazné úspěchy zaznamenal v Gdaňsku, kde v přehlídce talentů vyhrál první místo. Následovalo angaţmá u tehdy velmi populárních Bílo-černých. V roce 1966 zaloţil vlastní soubor Akwarely, s nimiţ natočil dvě LP desky: Divny jest ten swiat, pojmenovanou podle stejnojmenného hitu, a Sukces. V roce 1968 koncertoval po Československu. V tvorbě je patrný vliv soulové a rhythm and bluesové hudby v kombinaci s jemnou slovanskou melodikou. Omega Patrně neznámější představitelé maďarského rocku začali svoji kariéru v roce 1962. Původní repertoár obsahoval převzaté skladby, z nichţ některé dokonce nahrála na desky. Ve druhé polovině 60. let se kapela stylově orientovala na Beatles. Tento trend vyvrcholil v roce 1968 vydáním debutového alba Trombitás Frédiés a Rettenetes Emberek. Skupina se později začala stylově posouvat k hardrockovým strukturám, ovlivněným maďarským folklorem. Jako první východoevropská skupina vůbec natočila v Anglii několik televizních show pro BBC. V roce 1970 absolvovala turné po po Jugoslávii, Francii, kde Omega natočila samostatnou televizní show. V témţe roce přišel velký úspěch na prvním mezinárodním pop festivalu v Tokiu, kde skupina se autorskou písní Pearls In Her Hair, obsadila třetí místo. Skupina se pravidelně objevovala v domácích rozhlasových i televizních pořadech. Obsazení: Gábor Presser – zpěv, klávesy, John Kóbor – sólvý zpěv, kytara, George Molnár – kytara, zpěv, Thomas Mihály – baskytara, zpěv, Joseph Laux – bicí, Leslie Benkö – flétna, piano, trumpeta, zpěv. Neoton Jedna z nejúspěšnějších maďarských skupin 70 a 80. let. Jen v tomto období skupina prodala kolem 6 miliónu nahrávek doma a 1,5 milionu v zahraničí, coţ ji staví na druhém místo za známou Omegu. Skupinu zaloţil roku 1965 László Pastor a Lajos Galácz. Název Neoton zvolili podle kytar vyráběných v Československu. Mezi další členy patřil klávesista Balázs Ferenc, kytarista Lajos Som, a Ferenc Debreceni, budoucí bubeník Omegy. První velký úspěch přišel v roce 1968 na celostátní talentové soutěţi 114 Kdo ví co?, kde skupina vyhrála první místo s písní Nekem eddig Bach volt a mindenem. V témţe roce vydali svůj první úspěšný hit Kell, hogy várj. První velká deska Bolond város skupině vyšla roku 1971, během kterého Neoton absolvoval turné po Africe. Po návratu do vlasti došlo k personálním změnám, které následně vyústily ve změnu názvu na Neoton Família.227 227 Autor neznámý. Neoton familia [online] [cit. 6.11. 2018]. Dostupné z: https://musicazon.com/artist/neoton-fam%C3%ADlia 115