MASARYKOVA UNIVERZITA

PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Katedra hudební výchovy

Vacenovice v lidové písni

Diplomová práce

Brno 2014

Vedoucí práce: Autor práce: doc. PhDr. Judita Kučerová, Ph.D. Bc. Veronika Foltýnová Bibliografický záznam

FOLTÝNOVÁ, Veronika. Vacenovice v lidové písni: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra hudební výchovy, 2014. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Judita Kučerová, Ph.D.

Anotace

Diplomová práce se zabývá lidovou písní v obci Vacenovice. Popisuje její bohatý kulturní život, na kterém se podílejí především zdejší nositelé etnokulturní tradic. Jádro práce tvoří lidové písně, které byly ve Vacenovicích zapsány. Tyto písně jsou popsány, analyzovány a komparovány. Některé z nich mají uveden i notový zápis. Součástí práce je i notová ukázka repertoáru některých etnokulturních nositelů a obrazová příloha.

Annotation

Diese Diplomarbeit beschäftigt sich mit Volksliedern im Dorf Vacenovice. Beschreibt das reiche kulturelle Leben, die vor allem die betroffenen regionalen Trägern ethnokulturellen Traditionen ist. Der Kern der Arbeit besteht aus Volksliedern, die in Vacenovice geschrieben wurden. Diese Songs werden beschrieben, analysiert und verglichen. Einige von ihnen haben auch gegeben Notation. Die Arbeit beinhaltet auch Beispiele für Notationen Repertoire von einigen ethno-kulturellen Träger und Bildern.

Klíčová slova

Vacenovice, lidová píseň, etnokulturní tradice, hudba, tanec.

Schlüsselwörter

Vacenovice, Volkslieder, ethnischen und kulturellen Traditionen, Musik, Tanz.

2

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jsem jen prameny uvedené v seznamu literatury.

------

V Brně dne 20. 4. 2014 Veronika Foltýnová

3

Poděkování

Zde bych velmi ráda poděkovala své vedoucí, doc. PhDr. Juditě Kučerové, Ph.D., za její cenné rady a připomínky. Dále bych chtěla poděkovat PhDr. Lucii Uhlíkové, Ph.D. za pomoc při práci v archivu EÚ AV ČR. Děkuji všem svým respondentům za poskytnuté informace, především Ing. Miroslavu Blahuškovi a jeho manželce Petře, kteří mi velmi pomohli, a všem těm, kteří mi byli jakkoliv nápomocni.

4

Obsah:

Úvod ...... 7

1. Obec Vacenovice ...... 9

1.1 Historie obce ...... 9

1.2 Etnografické zařazení obce ...... 12

1.3 Tradiční obživa a zaměstnání ...... 12

1.4 Lidový oděv ve Vacenovicích ...... 14

2. Etnokulturní tradice a jejich místo v současné společnosti ...... 18

2.1 Etnokulturní tradice v obci Vacenovice ...... 18

2.2 Současní nositelé etnokulturních tradic ve Vacenovicích, ve vztahu k lidové písni ...... 27

2.2.1 Národopisná společnost Vacenovice ...... 28

2.2.1.1 Slovácký soubor Omladina ...... 30

2.2.1.2 Dětský soubor Oskoruška ...... 32

2.2.1.3 Mužský sbor Od Lip ...... 32

2.2.1.4 Vacenovská cimbálová muzika ...... 33

2.2.2 Mužský sbor z Vacenovic ...... 34

2.2.3 Ženský sbor Marijánky ...... 35

2.2.4 Dechová hudba Vacenovjáci ...... 36

2.2.5 Vacenovští muzikanti ...... 37

3. Lidová píseň a hudba ...... 39

3.1 Sběratelé ...... 39

3.1.1 Bimková Milada ...... 39

3.1.2 Kyselková Františka ...... 42

3.1.3 Petrů Jiří ...... 49

3.1.4 Poláček Jan ...... 51

5

3.1.5 Řihák Josef ...... 67

3.1.6 Sušil František ...... 69

3.2 Dochované písně z pozůstalosti Jana Bábíčka ...... 71

3.3 Analýza zapsaného materiálu ...... 72

3.4 Písňový repertoár etnokulturních nositelů ...... 73

3.4.1 Slovácký soubor Omladina ...... 73

3.4.2 Dětský soubor Oskoruška ...... 74

3.4.3 Mužský sbor Od Lip ...... 75

3.4.4 Mužský sbor z Vacenovic ...... 77

3.4.5 Dechová hudba Vacenovjáci ...... 78

Závěr ...... 79

Použité prameny a literatura ...... 81

Seznam příloh ...... 83

Obrázková příloha ...... 84

Seznam respondentů ...... 93

Resumé; Resümee ...... 93

6

Úvod

Má diplomová práce nese název Lidová píseň ve Vacenovicích. Proč jsem si zvolila právě tento tematický okruh? Sama hraji na dva hudební nástroje, které jsou zastoupeny právě v kapelách věnujících se lidové písni. Jedná se o housle a cimbál. Hře na housle se věnuji již od dětství, kde započalo také mé působení v cimbálové muzice a s ní budování pro mne velmi úzkého vztahu k lidové hudbě a písni a také tradicím našeho kraje. Abych svou lásku upevnila, začala jsem se ve svých čtrnácti letech učit hře na cimbál. V tomto oboru mne navíc okouzlila i hudba artificiální a s ní spojené studium na brněnské konzervatoři. Chci se teď však vrátit zpět k lidové hudbě a mému působení v ní. Jako houslistka jsem prošla několika cimbálovými muzikami a folklorními soubory, především v obcích Ratíškovice a Vacenovice, ale i v Brně. Nyní žiji v obci Vacenovice, kde se snažím aktivně působit ve zdejším folklórním hnutí. Právě Vacenovice a zdejší lidové písně se staly objektem mého zájmu a tudíž jim věnuji svou diplomovou práci.

Mým cílem je prozkoumat zdejší kulturní prostředí, zdokumentovat a zaznamenat činnost místních nositelů etnokulturních tradic, především v oblasti lidové písně a hudby. Středem mého zájmu budou lidové písně z Vacenovic, které se díky sběratelům a nositelům dochovaly. Vycházet budu z heuristiky pramenů, jejich ověřování a srovnání. Budu čerpat z nepublikovaného písňového materiálu, který je uložen v Etnologickém ústavu Akademie věd České republiky, pracoviště Brno. Jedná se o písně sběratelů: Jana Poláčka, Františky Kyselkové, Josefa Řiháka a Milady Bimkové, která spolupracovala s Janem Seehákem a Karlem Vetterlem. Dále o sběratele Některé jejich písně jsou publikovány v regionální sbírce Olgy Hrabalové: Lidové písně z Kyjovska a Ždánicka (Kyjov, 1998).

Z hlediska historiografie obce jsou mi inspirací dvě práce Františka Rygara: Vacenovice. Fragmenty z historie obce a Vacenovice. Z duchovního života obce. Historii stručně popisuje i Vojtěch Holcman ve dvou sbornících, které byly vydány u příležitosti sjezdu rodáků z let 1966 a 1982. První sborník nese název: Sjezd rodáků a přátel. Ve Vacenovicích ve dnech 20. a 21. 8. 1966. Vzpomínkový sborník a program. A druhý se jmenuje Vacenovice. U příležitosti sjezdu rodáků vydal MNV ve Vacenovicích. Informace mi také poskytují někteří členové folklorního hnutí a další pamětníci.

V úvodu práce stručně popisuji obec Vacenovice, její historii, dále etnografické zařazení, zdejší tradiční obživu a zaměstnání a místní lidový oděv. V následující kapitole se zabývám etnokulturními tradicemi ve Vacenovicích, které jsou zpracovány do přehledu podle jejich typu a charakteru. Všechny etnokulturní tradice jsou popsány. Následuje důležitá podkapitola, v níž jsou analyzováni zdejší současní etnokulturní nositelé, kteří mají úzký vztah k lidové písni. Zaobírám se

7 jednotlivými soubory, příčinou jejich vzniku, historií, repertoárem a bohatou činností. Největší kapitola je věnována lidové písni ve Vacenovicích. V ní jsou zpracovány veškeré písně, které byly v naší obci zapsány. Ke každému sběrateli jsou abecedně přiřazeny jeho zapsané písně, které jsou charakterizovány, rozebrány a vzájemně komparovány. U nepublikovaných zápisů jsou přiloženy notové záznamy, které jsem počítačově zpracovala podle jejich originálů. V závěru práce jsou sesbírané písně všeobecně analyzovány. Na konci práce je v několika notových ukázkách představen repertoár některých souborů. Součástí práce je také obrazová příloha s fotografiemi různých etnokulturních činností a akcí.

8

1. Obec Vacenovice

Obec Vacenovice se nachází na jihovýchodní Moravě, mezi městy Hodonín a Kyjov. Počet obyvatel se pohybuje kolem čísla 2200. Obec je kulturně i sportovně velmi živá. Působí zde řada folklorních souborů, jimž bude věnována celá kapitola. V oblasti moderní hudby je tu několik kapel, např. Na všechny 4 a JAMA. Duchovní hudbu zastupuje chrámový sbor sv. Cecílie a schola, která příležitostně působí při zdejším kostele Božského Srdce Páně. Při příležitosti svateb konaných na obecním úřadě nebo při vítaní nových občánků a jiných významných událostech, vykonává pěveckou složku Sbor pro občanské záležitosti.

1.1 Historie obce Již na počátku 13. století se objevuje první písemný záznam o existenci Vacenovic, který pochází z roku 1228, kdy král Přemysl Otakar I. daroval velehradskému klášteru 53 obcí, mezi kterými byly i Vacenovice. Nejstarší pečeť, otisknutá do červeného vosku na listině, je z roku 1668 a nese nápis: „Peczet dedini Waczinowicz“. 1

Počátky osídlení však sahají až do pravěku. O tom nás mohou přesvědčit četné archeologické nálezy již z období mladší doby kamenné. S jistotou však nelze říci, zda se jednalo o osídlení trvalé či přechodné.2 Archeologické nálezy byly především učiněny v zaniklé osadě Rúdník, která se nachází asi 2km od obce. Rúdník vznikl v dávných dobách na křižovatce prastarých cest: jedné z větví České stezky a stezky Jantarové. Největšího rozmachu měl v období římském, o čemž svědčí mnoho nálezů, ale existuje i řada nálezů z období Keltů. První písemná zmínka je z roku 1371. Později náležel k panství bzeneckému, pak milotickému. Od roku 1698 byla ves již samostatná a měla svého rychtáře i pečeť. Nic z toho se ovšem nezachovalo. Nacházelo se zde několik chalup, dvůr a mlýn. V roce 1705 byla obec Rúdník zničena nájezdem maďarských Kuruců. Jako osada existovala ještě několik let, pak ale zcela zanikla a její obyvatelé se přestěhovali do okolí, hlavně do Vacenovic.3

V letech 1261 a 1265 již Vacenovice v soupisu velehradského klášterního majetku chybí. Lze tedy předpokládat, že se staly majetkem zeměpanským, a patřily tak k vracovsko - bzeneckého statku. Obec patřila k bzeneckému panství až do období husitských válek, kdy byla obec zastavena.

1 RYGAR, František. Vacenovice: fragmenty z historie obce. Vacenovice: Obecní úřad Vacenovice, 1998, s. 5. 2 Tamtéž, s. 6 – 7. 3 BLAHUŠEK, Miroslav. Rúdník 1605 - 1705 - 2005: Sborník ke 400. výročí vpádu Bočkajovců, 300. výročí kuruckého vpádu a zániku obce. Národopisná společnost Vacenovice, 2005.

9

Často se stávalo, že některým zástavním pánům nepatřila obec celá, ale jen jednotlivé lány. Vystřídalo se několik částečných majitelů, mezi kterými kvůli tomu docházelo ke sporům. Tak to trvalo až do 17. století, kdy byly Vacenovice majetkem dvou vrchností: bzenecké a milotické. Ke sloučení došlo 10. prosince 1667 prodáním bzenecké části za 12 tisíc zlatých Janu Serenyimu, milotickému hraběti. Od té doby Vacenovice náležely k panství milotickému.4

Zvláštností historie Vacenovic je skutečnost, že se zde po roce 1560 usadili novokřtěnci neboli habáni. Byli podporováni pány ze Žerotína, kteří obec koupili v roce 1554. Habáni se do naší země dostali v období reformace z německy mluvících zemí. Ve Vacenovicích se usadili na panském dvoře, který si však museli po jeho zničení znovu obnovit. Byli velmi pracovití a vynikali v profesích, jako je nožířství, hrnčířství, tkalcovství, ale zabývali se i zemědělstvím a vinařstvím. Byli oblíbení pro svou pilnost, s místním obyvatelstvem však nesplynuli, zřejmě z náboženských důvodů. Jejich poklidné žití však přerušil v roce 1605 vpád Bočkajovců, kdy byla celá obec zapálena a zpustošena, včetně jejich dvora. Období třicetileté války znamenal pro habány úplný konec. Z posledního nájezdu dne 8. ledna 1621 se již nevzpamatovali a rozprchli se do okolních lesů, kde po nějakou dobu přežívali. Po nařízení kardinála Dietrichsteina z roku 1622 se vystěhovali do Uher.5 Dodnes můžeme v obci nacházet střepy z jejich keramiky. Jako vzpomínka nám zde po nich zůstal tzv. „Habánský kopec“, který se nachází v lese, opředeném legendami. Přímo v centru obce je starý sklep, který pochází z doby habánů, proto je dnes nazýván Habánský sklep. Při archeologických výzkumech Jiřího Pajera byla v letech 2005 – 2006 objevena vypalovací habánská pec.6

Život obyvatel Vacenovic po skončení třicetileté války plynul stejně jako jinde, vyznačoval se především nevolnictvím a robotou. To trvalo až do roku 1781, kdy císař Josef II. vydal patent o zrušení nevolnictví a lidem se konečně dostalo větší svobody, robota však trvala nadále. K jejímu zrušení došlo až v roce 1848, což mělo pro zdejší obyvatele velký význam.

„V té době se však ve Vacenovicích počaly také projevovat kulturní a osvícenské snahy: už 20. října 1848 podala obec žádost ke krajskému guberniu o zřízení školy, které následujícího roku školu ve Vacenovicích povolilo, když Milotice ničeho nenamítaly,“ popisuje Holcman ve svém článku o vybudování školy v naší obci.7 Od tohoto roku se také objevuje vlna emigrace do Ameriky, kam se

4 RYGAR, František. Vacenovice: fragmenty z historie obce. Vacenovice: Obecní úřad Vacenovice, 1998, s. 9 a 15. 5 HOLCMAN, Vojtěch. Kapitoly z dějin Vacenovic. In: Sjezd rodáků a přátel, ve Vacenovicích ve dnech 20. a 21. 8. 1966: Vzpomínkový sborník a program. Vacenovice: Přípravný výbor sjezdu rodáků a přátel ve Vacenovicích, 1966, s. 7 – 9. 6 Vacenovice: Historie [online]. [cit. 2013-11-01+. Dostupné z: www.vacenovice.cz 7 HOLCMAN, Vojtěch. Kapitoly z dějin Vacenovic. In: Sjezd rodáků a přátel, ve Vacenovicích ve dnech 20. a 21. 8. 1966: Vzpomínkový sborník a program. Vacenovice: Přípravný výbor sjezdu rodáků a přátel ve Vacenovicích, 1966, s. 15. Ve sborníku však zřejmě došlo k tiskové chybě a bylo zde vynecháno substantivum k adjektivům: kulturní a osvícenské. Z kontextu jsem doplnila chybějící slovo snahy.

10 vydala i řada našich občanů. Další emigrační vlny následovaly po rozpadu Rakouska – Uherska a mezi světovými válkami.

Velké mezníky 20. století zahajuje první světová válka (28. července 1914 – 11. listopadu 1918), která se našich občanů dotkla velmi úzce. Protože jsme jako země patřily k Rakousku – Uhersku, byla řada našich mužů zverbována do boje. Nevyhnuly se tomu ani Vacenovice. Stalo se tak 2. srpna 1918, kdy místní bubeník oznamoval zdejším mužům ve věku 18 – 40 let, aby se dostavili na sběrná vojenská střediska. Naši muži se tak ocitli na různých bojištích této války, z nichž se někteří zapojili později do legií, ať už československých či zahraničních. Mezi takové muže patřil i otec naší čestné občanky a olympijské vítězky Dany Zátopkové, velitel 27. pěšího pluku v Uherském Hradišti plukovník Antonín Ingr.8

Po ukončení války a vzniku Československé republiky v roce 1918, čekal obyvatele klidnější život, ale lehký rozhodně nebyl. Nejvíce během válek trpěli obyčejní lidé a zdejší kraj nebyl výjimkou. Poklidné období se však díky sílícím německým nátlakům rychle zkracovalo. Navíc přišla i celosvětová hospodářská krize, která otřásla naší ekonomikou. Pořádně se lidé nevzpamatovali z války jedné a už tu byla válka druhá.

Ve druhé světové válce (1. září 1939 – 2. září 1945) čekalo zdejší lid další těžké životní období. Muži sice nemuseli absolvovat povinnou účast na frontě, ale někteří naši občané se dobrovolně zapojili do boje v zahraničí, aby ve světě hájili naši vlast. Co se však týkalo mužů i žen, bylo totální pracovní nasazení. Na nucených pracích v „říši“ se tak ocitlo několik obyvatel Vacenovic. Důležité je zmínit, že k místním občanům patřili i židé a cikáni. Příslušníci dvou rodin, romské Novákovy a židovské Pollákovy, skončili v koncentračních táborech. Jediný Waltr Pollák přežil pochod smrti do Dachau a vrátil se domů. Na začátku dubna se přiblížila východní fronta. Občané se museli připravit ke své ochraně i svého majetku. 18. dubna 1945 byla naše obec osvobozena Rudou armádou.9 Válečné období mělo také vliv na kulturní život občanů, např. byly zakázány taneční zábavy.

Poklidné poválečné období v naší republice netrvalo bohužel moc dlouho. V roce 1948 došlo ke změně režimu, který byl totalitní. Vše se muselo podřizovat idejím a vedení Komunistické strany Československa, a to po dobu 41 let. V roce 1989 došlo k revoluci a k nastolení demokratických idejí, kterými se řídíme dodnes

8 RYGAR, František. Vacenovice: fragmenty z historie obce. Vacenovice: Obecní úřad Vacenovice, 1998, s. 163 – 174. 9 Tamtéž, s. 184 – 201.

11

1.2 Etnografické zařazení obce Obec Vacenovice se řadí do části etnografického regionu Slovácko, které se nachází na jihovýchodní Moravě. Dále je obec zařazena do subregionu kyjovské Dolňácko, které se dělí na jižní a severní část, a to na základě typů kroje a polohy obce. Vacenovice tak náleží do jižní části, nazývané též Jihokyjovsko. Na vedlejší mapě10 jsou Vacenovice vyznačeny barvou modrou, oblast Jihokyjovska červenou.11

1.3 Tradiční obživa a zaměstnání Hlavním zdrojem obživy byl vacenovským občanům les Doubrava, ve kterém měli právo pastvy a rubání dřeva již v 15. století. „A mohli také: ,... pást v Doubravě svůj vepřový dobytek, ať se žalud urodil, nebo ne.' Pozdější majitel Milotic, Filip ze Zástřizl, tohoto vacenovského práva zneužil a začal kácet a vozit dřevo pro potřebu dvora milotického. Vznikl spor, při kterém na zemském soudě roku 1512 bylo přiznáno toto právo pouze dvoru vacenovskému, robotným lidem z Vacenovic bylo vymezeno sekat dřevo jen v části, která ležela na západ od ratíškovické cesty,“ píše Holcman.12 Bzeneckým se právo Vacenovic však nelíbilo a tak vznikla řada konfliktů. Změna nastala, když byl majitelem bzenecké části Krištof Pruskovský. Ten se rozhodl vzdát osady Rúdník a jejího blízkého okolí. A tak se 10. prosince 1667 staly Vacenovice majetkem milotického panství a staré právo pastvy a rubání dřeva zaniklo. Jak moc si tohoto práva vacenovští občané vážili, je zřejmé ze znaku pečeti.13

Důležitým zdrojem obživy bylo také intenzivní zemědělství a hospodářství. Pěstovaly se všelijaké plodiny od brambor po žito. Zelenina se zde začala ve větším pěstovat až od 30. let minulého století. Ovocné stromky se objevovaly a stále hojně objevují. Velmi dobře se zde daří meruňkám, trnkám, třešním i jiným ovocným plodinám.

10 Výřez z mapy v knize: HRABALOVÁ, Olga. Lidové písně z Kyjovska a Ždánicka. Město Kyjov 1998, s. 1519. 11 FOLTÝNOVÁ, Veronika. Slovácká svatba v obci Ratíškovice. Brno, 2012. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, s. 33. 12 HOLCMAN, Vojtěch. Kapitoly z dějin Vacenovic. In: Sjezd rodáků a přátel, ve Vacenovicích ve dnech 20. a 21. 8. 1966: Vzpomínkový sborník a program. Vacenovice: Přípravný výbor sjezdu rodáků a přátel ve Vacenovicích, 1966, s. 5. 13 Tamtéž, s. 5 – 7.

12

Je třeba se zmínit také o vinohradnictví, které je pro naši oblast typické. Přímo v obci se však vinná réva nepěstovala, jen v občasných etapách na kopci Čertoprd. Vinice našich občanů se nacházeli a dodnes nacházejí spíše v kopcovité lokalitě Milotic a Ratíškovic. Vinné sklepy k uchování vína mívali hospodáři především ve svých dvorech. Později vzniklo několik vinných sklepů v okolí místního kostela, což se nelíbilo některým místním občanům.

V letech 1968 – 1969 započala společná výsadba vinné révy v trati Vinohrádky. Také díky tomu se zvýšila poptávka pro výstavbu dalších sklepů. Po zvažování několika možností byla vybrána lokalita „Díly u kapličky". Několik dalších let trvalo řešení postupně vyskytujících se problémů a pozemkové vyrovnání. Nové sklepy, které se začaly stavět v roce 1985, dostaly název Žlébky, podle vacenovského járku neboli spíše žlébku, který teče až do milotického rybníka.14

Vacenovské vinné sklepy Žlébky jsou dokonce opěvovány ve dvou písních, a to:

1. Vacenovské žlébky15 – od vacenovského rodáka Aloise Blahy. Tato píseň je součástí repertoáru Vacenovského mužského sboru a těší se jejich oblibě. 2. Vacenovské sklépky16 – složil Stanislav Ingr st. a zhudebnila dechová hudba Vacenovjáci. Vacenovské sklépky je název jak pro píseň, tak i pro celé album, které bylo Vacenovjáky vydáno v roce 1998.

Zaměstnání našich občanů ovlivnila také přítomnost nerostných surovin na katastru obce, jako je zemní plyn a ropa. V roce 1929 firma Holzmann a Holna provedla nedaleko Vacenovic a kopce Čertoprd první vrt. V roce 1943 kvůli nedostatku pohonných hmot zde byla zřízena čerpací stanice. Těžba ropy a zemního plynu poskytla zaměstnání řadě našich občanů. Další velký počet obyvatel obce pracoval v nedalekých uhelných, lignitových dolech, např. dolech Žofie – Milotice, Tomáš – Ratíškovice, Máj – Dubňany, Littner – Bzenec Lidéřovice a jiných. Práce v dolech však představovala velmi těžkou a nebezpečnou práci, která s sebou nesla i riziko smrti zavalením. Takový osud potkal několik mužů z Vacenovic.

Ve Vacenovicích existovalo ještě jedno významné řemeslo, i když nelze mluvit o řemesle v pravém slova smyslu. Jde o mlácení, tedy spíše o muže, mlatce, kteří mlátili již sesečené obilí pomocí cepů. Vacenovičtí mlatci byli natolik vyhlášení, že chodívali každoročně na mlaty až do Vídně. Není tomu tak zcela dávno, co ještě žili ti, kteří tam chodívali pěšky. S příchodem moderních technologií v zemědělství, se však tento způsob mlácení obilí začal postupně vytrácet. Skupina mužů17

14 MĚCHUROVÁ, Marie. Jak vznikly Žlébky [online]. [cit. 2014-02-03+. Dostupné z: www.vacenovice.com. 15 Notový zápis této písně je uveden na straně 77. 16 Notový zápis této písně je uveden na straně 78. 17 Antonín Synek, Michal Macháček, Oldřich Nivnický a rodák z Vacenovic Ladislav Tomčala.

13 z poslední mlatecké generace se však rozhodla nenechat mlácení obilí v zapomnění. Začali předvádět svůj um nejen na dožínkách ve Vacenovicích a na místních národopisných festivalech, ale i jinde na Moravě. Dokonce se zúčastnili i dožínek v Praze. V roce 1996 se členové mužského sboru a Slováckého krúžku rozhodli tuto tradici v ukázkách mlácení obilí oživit. Požádali mlatce Michala Macháčka o radu a ten jim s radostí vyšel vstříc a předal jim i říkadla, která se při mlácení užívala z důvodu udržení správného rytmu. Tato říkadla se užívala podle počtu mlatců. Dnes tradici ukázky mlácení udržují členové Národopisné společnosti Vacenovice. Mlatecký um svých předků jezdí předvádět do Muzea jihovýchodní Moravy – skanzenu ve Strážnici.18 Ukázka několika říkadel k mlácení obilí: Hospodský (pro 3 mlatce); Pata chlupatá (5); Prasa v peci kvičí (6); Buchty v peci, chleba v peci (4 nebo 8).19

1.4 Lidový oděv ve Vacenovicích Vacenovický kroj se řadí do oblasti nazývané milotsko – dubňanská. Do této lokality patří obce Milotice, Vacenovice, Svatobořice – Mistřín. Dále město Dubňany, kde má kroj mírné odlišnosti a sousední ves Ratíškovice. Zde se kroj odlišuje od ostatních nejvíce. Nejshodnější typ kroje mají Vacenovice s Miloticemi. Je to dáno tím, že k nim Vacenovice po několik staletí náležely. Charakteristické znaky pro každou obec jsou dány rozdílným vývojem kroje v dané lokalitě.

Kroj ve Vacenovicích se skládá z několika typů. Jednotlivé typy jsou určeny pro danou příležitost a mají tak odpovídající podobu. Místní obyvatelé rozlišují tři základní typy pracovní (trávový), polosváteční (hovorově malý) a sváteční. Sváteční kroj můžeme rozdělit na ten, který se obléká pro různé církevní události a na kroj zvaný parádní, který se nejčastěji objevuje na hodech, ale do kostela se může nosit také. Se slavnostním krojem se nejčastěji setkáváme při již zmíněných událostech a při vystoupeních místních nositelů tradic. Polosváteční kroj je vidět již jen při pódiových událostech. To se také týká pracovního typu kroje. Ten však stále aktivně udržují staré ženy, které považují kroj za své běžné oblečení a nosí jej běžně ve všední den. Ve Vacenovicích se podařilo obnovit mužský pracovní kroj. Všeobecně se dá říct, že dnes kroj plní funkci spíše reprezentativní.

1.4.1 Ženský sváteční kroj Základ ženského kroje tvoří krojové spodní prádlo, které zahrnuje spodní sukničku či kraťasy a košilku zvanou „rubáč“. Na nohách mají ženy i dívky oblečeny černé silonky20 a obuty černé vysoké

18 BLAHUŠEK, Miroslav. Vacenovští mlatci. Vacenovický zpravodaj. Obecní úřad Vacenovice, Prosinec 2007, s. 20 – 21. 19 Rozhovor poskytli manželé Petra a Miroslav Blahuškovi dne 12. 3. 2014. 20 K pracovnímu kroji se nosí hnědé, mají-li ženy obuty černé polobotky, jinak chodí na boso.

14 vyšívané boty. Tyto boty jsou typické podpatkem s podkůvkou a řasením ve tvaru varhánků v oblasti lýtka. Základ tvoří rukávce a naškrobené spodní sukně (spodničky), kterých žena může mít na sobě i pět. Na spodničky se obléká vrchní sukně, která často nese název podle druhu materiálu. Na sukni se uvazuje zástěra. Rukávce bývají vyšívány bíle či černě s barevným podkladem. Na slavnostních rukávcích bývá výšivka i přes rukávy. S vyšíváním rukávců často ladí i obdélníkový límec, který se upevňuje lehce kolem krku a rozprostře po ramenou. Tento bohatě vyšívaný límec se nazývá „obojek“. Na rukávce se obléká barevně vyšívaná vesta, která nese název „kordulka“. Ženy i dívky musejí mít vždy pokrývku hlavy.21 Svobodné dívky nosí šátky podle typu kroje. Ke slavnostní příležitosti mají uvázaný turecký šátek červené či černé barvy22 a pod ním je nasazen jemně zdobený čepec, nazývaný „drnda“. Při církevních příležitostech bývá dívčí hlava ozdobena „drúžením“. Jedná se o systém bílých a světle růžových mašlí. K „drúžení“ patří také věneček a korunka (upevněná na jedné mašli), jež jsou vytvořeny z umělých větviček a kvítí. Vdané ženy a malé děvčátka nosí na hlavě bohatě vyšívaný čepec. Bílý vyšívaný šátek z etamínu mohou nosit k polosvátečnímu kroji svobodné i vdané. K pracovnímu kroji náleží obyčejný plátěný šátek.

Parádní dívčí kroj je typický především vrchní sukní zvanou „pávka“. Tato rudě červená sukně je vyšita ve třech řadách bílými kvítky, s tmavě modrým středem, které jsou lemovány žlutými klasy. Někdy se objevuje i výšivka žlutých květů se zeleným středem. Této sukni se říká „květovica“, ale vlastní ji již jen pár lidí. Na vrchní sukni se uvazuje bohatě vyšívaná černá zástěra („fertúšek“), dole lemována paličkovanou krajkou. Tato zástěra zpravidla bývá nejcennější částí kroje. Kolem pasu se uvazuje vyšívaná, někdy i malovaná mašle.

K svátečnímu kroji patří nejslavnostnější černě vyšité rukávce, které jsou těsně uvázány nad loktem a vytváří tak krásnou baňku a shodně vyšité volány, kterým se říká „tkadle“. Ty mohou být součástí rukávců nebo se uvazují zvlášť. Rukávce jsou dvoje. Spodní z plátna, které jsou univerzální a plní spíše funkci držení tvaru, a vrchní z etamínu s bíle vyšitými „tkadlemi“. Jsou-li vrchní rukávce černě vyšity i přes rukávy, jsou zhotoveny z jemného plátna. Jejich součásti jsou také „tkadle“. Na nich a obojku je užit dírkovaný vzor, jenž je podšít barevnými mašlemi. Na rukávcích je navlečena krojová vesta (kordulka), která má nejčastěji jako podklad bílý brokát a celá je lemovaná červenou stuhou. Na zádech jsou ze stuhy vytvořeny tři kruhové růže. Vpředu se zapíná na šest knoflíků. Prostor bílého podkladu je bohatě zdoben výšivkami z korálků, flitrů (patáčků) i nití. Na rukávcích spočívá již zmíněný „obojek“. Na hlavě specificky uvázaný turecký šátek s „drndou“.

21 V dnešní době pokrývky hlavy nenosí muzikantky, jež by pokrývka značně omezovala při svém hudebním výkonu. 22 Na hody má právo nosit černý šátek jen stárka. Ostatní dívky musí mít uvázaný červený „turečák“. Kdyby některá dívka tento zvyk porušila, stárka jí jej může strhnout z hlavy. Tento zvyk se objevuje jen ve Vacenovicích.

15

Vdané ženy nosí k parádnímu kroji černou sukni dole s modrým lemováním a bílý „fěrtúšek“ nebo také pávku s černým „fěrtúškem“. Kolem pasu mají uvázanou mašli, která velmi často ladí s mašlemi z čepce. Nejčastěji jsou tyto mašle ručně malované. Rukávce mají vdané ženy bílé, s bíle vyšitými tkadlemi a „obojkem“. Tyto výšivky jsou podloženy světle růžovými a modrými mašlemi, za účelem zvýraznění výšivky. Krojová vesta je totožná jako u svobodných dívek. Na hlavě vdané ženy nesmí chybět čepec.

1.4.2 Mužský sváteční kroj V kroji svobodných chlapců a ženatých mužů nenalezneme tolik rozdílů jako u žen. Základní poznávací znaky jsou dva. První je, že ženatému muži chybí na klobouku kosárky. Ve druhém případě nemá na krojové vestě připnutou dlouhou barevnou mašli.

Nejprve si muž oblékne krojové soukené kalhoty (nohavice) v tmavomodré barvě, jež jsou, vpředu a vzadu ozdobeny černou šňůrkou a vyšity červenou bavlnkou. Nohavice mají veprostřed vyšívaný punt, pod který se vkládá bílý, barevně vyšitý, šátek. Ten je podložen kašmírovým šátkem v červené barvě, lemovaný třásněmi. Potom si muž musí na nohy obout vysoké černé boty, zvané „holénkové“.

Následuje bílá košile, zdobená různým vyšíváním. Kolem krku a na prsou je vyšita černou a bílou nití. Široké rukávy jsou vyšity bíle za pomoci dírkovaného vzoru téměř až k loktu. Tato výšivka je podložena světle modrými a růžovými mašlemi. Výšivka na ňadrech a okraje rukávů jsou ozdobeny jemnou krajkou. Na košili si mládenec navlékne taktéž krojovou vestu. S ženskou „kordulkou“ mají shodný princip znaků, ale provedení a zdobení je zcela odlišné. Přestože má mužská vesta dva knoflíky, nezapíná se. Její okraje se k sobě přivazují modrou či růžovou mašlí. Podklad „kordulky“ tvoří černá nebo tmavě modrá, případně i zelená látka. Vpředu na levé straně je připnuta barevná vyšívaná mašle, dlouhá až ke kolenům. Tato mašle je okrasně přeložena dvojmo. Ženatý muž ji již nenosí. Kolem pasu se omotává dlouhý, světle hnědý řemen, se stříbrnými cvočky. Řemen může být omotán kolem pasu dvakrát až třikrát.

Při chladnějším počasí si muž obléká krátký kabátek, zvaný „lastyňák“ .23 V zimě se na něm nosí ještě halena. Halena byla znovu obnovena nejen ve Vacenovicích, ale i na celém Slovácku, a těší se velké oblibě. Je zhotovena ze sukna smetanové barvy. Má charakter pláště a je dlouhá až ke kolenům. Vzadu se nachází splývavý přehoz téměř do půli zad. Celá halena, kromě spodního okraje, je červeně olemována. Když uhodí tuhá zima, halenu nahrazuje kožich z ovčí vlny. Ten se již však

23 Lastyňák nebo také lajbl = mužský vrchní kabátek, často ve shodné barvě i materiálu s nohavicemi. To ale nemusí být podmínkou.

16 téměř nevyskytuje a cena za nový kožich je vskutku vysoká. Ani se neobjevují příležitosti, kam by se kožich mohl nosit.

Nakonec si muž nasadí na hlavu černý klobouk, olemovaný barevnými žinylkami a korálky. Ženatý muž nosí vpředu na klobouku červenou kytičku z muškátu. Svobodný mládenec má navíc dvě větvičky asparátu, ozdobené kytičkami, a dvě bílá péra z kohouta („kosárky“). Místo kytičky se častěji objevuje umělá vonička. V zimě nosí muži černé beranice.

17

2. Etnokulturní tradice a jejich místo v současné společnosti

V dnešní uspěchané době je celkem obdivuhodné, že se mezi námi stále nachází velký počet lidí, kteří se zajímají o lidové tradice, jejich udržování a mají k nim vřelý vztah. Tito lidé se zajímají o to, co nám zde přenechali naši předkové a snaží se o udržení či obnovení těchto tradic a spoluvytváří tak atmosféru dané oblasti, regionu, města či obce. Velmi často jsou to členové místních folklorních souborů či podobných zájmových skupin. Proto je velmi důležité tyto významné jevy podporovat.

Co znamená slovní spojení etnokulturní tradice? Tento termín popisují Martina Pavlicová a Marta Toncrová v Úvodu knihy Vývojové proměny etnokulturní tradice: „Jako etnokulturní tradici chápeme tu část kultury vyjádřené použitým složeným slovním výrazem: kulturu člověka jako základní předmět etnologie ve vztahu k etniku v jakýchkoli podobách (kulturu lidovou, národní, ale i regionální či komunální, tj. podle zvoleného úhlu pohledu, zaměření či vymezení tématu).“ 24

Trendem dnešní etnologie je zkoumání každodennosti člověka. Do každodennosti neřadíme jen projevy tradiční lidové kultury, ale objevuje se v ní i kultura masová. Tradice můžeme rozdělit na kontinuální, přerušované a zcela nové. Funkce těchto tradic je většinou obdobná, nositel je shodný. Zda se jedná o tradice lidové nebo jen ty, které se k lidové kultuře odkazují, se nerozlišuje. „Celou tuto škálu zahrnujeme pod termín etnokulturní tradice. Jde tedy o celou oblast kultury, která z tradice vyrůstá, je jí formována, inspiruje se jí nebo k ní jen hledá cestu. Je to navíc termín, který v sobě ze sémantického hlediska nese i aspekt etnicity, což nám např. v dnes už klasických termínech folklor a folklorismus chybí.“ Tak tento pojem vysvětlují Lucie Uhlíková a Martina Pavlicová ve skriptech pro studenty etnologie.25

2.1 Etnokulturní tradice v obci Vacenovice Současný stav etnokulturních tradic a jejich nositelů je pro naši obec velmi pozitivní. Naše obec se může pyšnit jak velkým počtem folklorních akcí, tak i jejich nositeli. Jejich počet je značně vysoký, ať se jedná o akce tradiční, nové nebo nepravidelné. Největší akcí v obci jsou bezesporu hody. Datum u většiny zmíněných akcí je pohyblivý, proto bude uveden jen u pevných dat. Přehled a popis akcí konaných v naší obci je rozdělen do několika skupin, podle typu, charakteru, společných prvků či doby konání. V jednotlivých kategoriích jsou akce seřazeny chronologicky.

24 TONCROVÁ, Marta. Vývojové proměny etnokulturní tradice. Brno: Etnologický ústav AV ČR, 2008, s. 7. 25 Skripta pro studenty etnologie, dosud nepublikováno. Text mi zapůjčila autorka PhDr. Lucie Uhlíková, Ph.D.

18

KOLEDY A OBCHŮZKY o Tříkrálová koleda (6. 1.) – koledují děti ze souboru Oskoruška. Děti se převléknou za Tři krále a navštěvují domy známých. Po otevření dveří zazpívají píseň My tři králové. Někdy za odměnu dostanou pamlsek či ovoce. V současné době převládá zvyk, nazývaný Tříkrálová sbírka, která je určena k charitativním účelům. Děti za doprovodu dospělé pověřené osoby také navštěvují domy obyvatel a zpívají koledu My tří králové. Za svůj zpěv jsou koledníci odměněni finanční částkou ve prospěch sbírky. Před odchodem na dveře napíší značku: „K+M+B.“ Tuto akci celorepublikově pořádá Charita Česká republika. o „Fašaňková“ (masopustní) obchůzka – krojovaná mužská část členů Národopisné společnosti obchází dědinu a zpívají „fašaňkové“ písně za doprovodu hudby, která však nebývá každoročně ve stejné sestavě. Nejčastěji hrají housle a gajdy. Zaznívají například písně: Fašaňku, fašaňku. Při odchodu zpívají v každém domě horňáckou píseň Poďme chlapci, poďme preč. Tato skupina navštěvuje domovy známých a ti je, pokud chtějí, obdarovávají například slaninou, božími milostmi26, koblihy, ovocem. Tyto dary se napichují na šavli, kterou sebou muži nosí. Také nechybí pohárek dobrého vína nebo štamprle slivovice. o Velikonoční obchůzka – ve Vacenovicích i v širokém okolí se tento starodávný zvyk nazývá „šlahačka“. Ráno na velikonoční pondělí se vypraví mládenci a děti s tatínky navštívit své známé. Dívky a ženy jsou od mužů či dětí vyšlahány pomlázkou (žilou) spletenou z vrbových proutků proto, aby nebyly prašivé. Někteří při tom používají vařečky či jiné předměty. Děvčata a ženy obdarovávají své „šlaháče“ pentlí, kterou uváží na pomlázku, občas i kraslicemi. Děti obdrží nějaké pamlsky. Krojované chlapce ze slováckého souboru Omladina někdy doprovází i hudba, v sestavě housle, houslové kontry, dříve i kontrabas. o Obchůzka Lucek (12. 12.) – v naší obci byl členy Národopisné společnosti obnoven starodávný zvyk obcházení Lucií po vsi v předvečer svátku sv. Lucie (13. 12.). Lucie oděna celá v bílém rouchu i bílým obličejem chodí do domácností a vymetá z nich peroutkami zlo. Nakonec lehce pomoučí obyvatele domu. o Mikulášská obchůzka – členové Omladiny, ale i jiné skupiny, obchází rodiny s malými s dětmi. Obchůzkáři mají kostýmy čertů, andělů a Mikuláše. o Štěpánská obchůzka (26. 12.) – v tento den si členové Národopisné společnosti „vyměňují“ role, neboť kdysi platil výrok: „Na Štěpána není pána.“ Dívky se převlečou

26 Boží milosti = druh sladkého smaženého pečiva, který se vztahuje k masopustu. V našem regionu se objevuje častěji než koblihy.

19

za pacholky, hoši za děvečky a vydávají se hledat si službu u některého z místních hospodářů pro následující rok. Dnes probíhá štěpánská obchůzka humornou formou v podobě navštěvování přátel a známých tohoto sdružení.

HODY27 – ve Vacenovicích se hody konají kolem 5. října nebo první neděli po 5. říjnu. Děje se tak z důvodu posvěcení místního kostela Božského Srdce Páně, které se uskutečnilo 5. října 1930. Hody trvají celkem tři dny a v neděli před hodami jim předchází zvaní na hody. Svobodná krojovaná mužská část chasy, včetně stárka, posedá na vůz, při větším počtu na žebřiňák, tažený koněm a vyjedou zvát na hody do okolních obcí. Muži mají oblečený kroj, v méně sváteční variantě, to je: „lastyňák“, červeně vyšitá košile, nohavice a krojové boty. Během cesty mládenci zpívají a vylepují plakáty s pozváním a programem na nadcházející hody. Obvykle projíždějí obcemi: Vacenovice, Ratíškovice, Milotice, Skoronice, Vlkoš, Vracov a zpět do Vacenovic.

Hody začínají v pátek ráno, kdy se sejde menší skupina chlapců a mužů, kteří jedou do lesa pro stromy na dvě máje. První máj se staví v pátek před stárčiným domem po dovezení stromů. Druhý den v sobotu se staví máj na návsi. Způsob stavby máje je shodný jako při stavbě květnové máje.

V sobotu večer se koná taneční zábava v místním sále Hospody u Letochů, kde již tradičně hraje dechová hudba Sobůláci. Naproti hospodě v habánském sklepě muzicíruje Vacenovská cimbálová muzika. Hodové veselí trvá často do brzkých nedělních ranních hodin.

V neděli v dopoledních hodinách se v místním kostele Božského srdce Páně koná slavnostní mše svatá. Po obědě se ve 14.00 na návsi sejde krojovaná chasa a muzikanti z dechové hudby Sobůláci, kteří hrají během průvodu obcí a před domy stárků a hospodářů. Krojovaní mají oblečený slavnostní kroj. Průvod doprovází i velký počet místních občanů a hostů, kteří se rádi podívají na průběh slavností. Před odchodem průvodu se chvíli tančí, pak se začne průvod řadit v tomto pořadí: děti, svobodné dívky, vdané ženy, svobodní mládenci, ženatí muži a dechová hudba. Na konci průvodu se zdržují ostatní občané, ale není to pravidlem. Po seřazení průvodu se vyráží k domu stárka.

Před domem stárka vytvoří mládenci, za kterými stojí dívky, půlkruhový oblouk a začnou zpívat: „Vacenovští chlapci, kde vy máte stárka? Leží za humnama, pije vodu z járka.“ Po chvíli vyjde ze dveří domu stárek bez klobouku s malovaným džbánem v ruce,

27 První hody se ve Vacenovicích konaly v roce 1958. Stárek tehdy byl Josef Bábíček a stárka Ludmila Vlasáková, roz. Synková. Hody jim povolili hospodáři Čeněk a Antonie Poláchovi.

20

který je naplněn vínem, a začne zpívat odpověď: „Vacenovští chlapci, tady máte stárka, neleží, nepije žádnú vodu z járka.“ Po zpěvu stárek zajuchá a za pomoci cifrování se přiblíží ke krojované chase. Potom začne zpívat píseň k verbuňku a cifrovat. Každý stárek si vybírá oblíbenou taneční píseň, která by měla být z regionu. Po tomto sólu se přivítá se všemi mládenci a dá jim napít ze svého džbánu. Následují sóla rodičů a obsluhy, tančení tanců při dechové i cimbálové hudbě28. Pak se celý průvod v čele vedený stárkem vydá pro stárku.

U domu stárky se vytvoří stejné seskupení chasy. Stárek se vydá ke dveřím, zatluče a začne zpívat píseň Tluču, tluču, otevřete. Po odezpívání druhé sloky, během mezihry, vyjde stárka ze dveří a svému stárkovi zpěvem odpoví. V ruce drží slavnostně nazdobený stárkův klobouk, který mu po té nasadí na hlavu. Ze zádveří si vezme svůj malovaný džbánek a dají si se stárkem navzájem napít. Ze stárčina domu se vynese hodový věnec a oba mladí lidé jdou za chasou. Po jejich příchodu začnou společně s krojovanou chasou tančit tance skočná, vrtěná, vacenovská slovenská a verbuňk, za doprovodu cimbálové muziky. Opět začne hrát dechová hudba a stárek se stárkou mají sólo, pak jejich rodiče a obsluha. Nakonec se celý průvod vypraví k domu hospodářů29. V čele průvodu jsou stárek a stárka, kteří nesou hodový věnec.

U hospodářů zahraje dechová hudba, zatluče se na dveře, ze kterých vyjdou hospodáři. Stárek a stárka od nich žádají povolení hodů. Nejprve dělá některý z nich drahoty, nejčastěji hospodář, ale nakonec hody povolí. Stárek se stárkou i celá chasa musí však dodržovat pravidla, která hospodáři určí. Po povolení hodů se předčítá hodové právo. Následuje sólo hospodáři, obsluha a volný tanec při dechové hudbě. Pak se celý průvod odebere do sálu Hospody u Letochů.

Krojový průvod vchází do sálu za slavnostního pochodu, zvaného marš. Ten je zakončen verbuňkem chasy. Do čela sálu se umístí hodový věnec, který se musí hlídat, aby ho někdo neukradl. Chvíli se ještě tancuje, ale většina lidí odejde domů se navečeřet. Večerní zábava začíná ve 20.00. Zde probíhají sóla stárků i hospodářů a také marš chasy, ale i přespolních krojovaných návštěvníků. Stárek se stárkou je musí přivítat a nabídnout víno. Hudební doprovod opět zajišťuje dechová hudba Sobůláci.

V pondělí v odpoledních hodinách, obvykle v 16.00, se koná recesistický průvod obcí. Někteří účastníci se obléknou do všedního kroje, jiní za cikány. Vtipnost spočívá také v tom,

28 Poprvé hrála Vacenovská cimbálová muzika před domy stárků a hospodářů v roce 1995. 29 Hospodáři = manželský pár, který se pro tuto funkci vybírá každoročně nově. Jejich hlavní poslání spočívá především v povolení hodů.

21

že si stárek se stárkou, ale i hospodáři vymění své role. To znamená, že se z muže stane žena a z ženy muž. Scénář hodů a funkce stárků a hospodářů zůstávají zachovány. Někdy probíhají i vtipné scénky. Hudební doprovod tvoří Vacenovská cimbálová muzika v hudeckém složení. Tímto recesistickým průvodem jsou hody s humorem ukončeny. Večerní taneční zábava se již nekoná, jen ti vytrvalí zůstávají hodovat v Hospodě u Letochů.

AKCE SPOJENÉ S CÍRKVNÍMI SLAVNOSTMI o Den farnosti – již čtvrtý rok se koná v sobotu před vacenovickou poutí Den farnosti, jež vznikl z popudu nově příchozího faráře Viliama Gavuly. V loňském roce (2013) se Den farnosti konal na podporu stavby nového farního centra sv. Cyrila a Metoděje. V dopoledních hodinách proběhlo fotbalové utkání svobodní vs. ženatí, kterého se mohly zúčastnit i ženy. Odpoledne v zahradních prostorách za farou vystoupily místní etnokulturní složky: Sbor pro občanské záležitosti, chrámový sbor sv. Cecílie, schóla; Mužský sbor z Vacenovic, Ženský sbor Marijánky, Slovácký soubor Omladina, Dětský soubor Oskoruška, Mužský sbor Od Lip a doprovázející Vacenovská cimbálová muzika. Večer se konal koncert slovenské kněžské kapely Kerygma. o Vacenovická pouť – pouť se ve Vacenovicích slaví ke cti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova neboli Božského Srdce Páně, jemuž je místní kostel zasvěcen. Tato slavnost má pohyblivé datum, které se váže k Velikonocům, a měla by se slavit v neděli přibližně devět týdnů právě po Velikonocích. V poutní neděli se dopoledne koná slavnostní mše svatá, kde hudební doprovod zajišťuje včetně varhan i dechová hudba Vacenovští muzikanti. Na této mši svaté můžeme spatřit hned po hodech nejvíce slavnostně krojovaných občanů Vacenovic.

PLESY, TANEČNÍ ZÁBAVY A KOMERČNÍ AKCE o Myslivecký ples – první ples v roce ve Vacenovicích zaštiťuje Myslivecké sdružení Vacenovice. K tanci a poslechu hraje každý rok jiná kapela. Dříve hrávaly různé dechové hudby, ale asi tři poslední roky hrají různé populární skupiny. o Obecní disco ples – ples pořádaný obcí Vacenovice, který má vždy nějakou tématiku. V letošním roce (2014) bylo téma puntíky, v loňském například retro ve stylu 60. let. Hudební doprovod obvykle zajišťuje DJ Luděk Ptáček. o Farní veselice – v odpoledních hodinách se koná dětský karneval a večer taneční zábava, kde hrávají kapely různého žánru. Letos hudební doprovod zajišťovalo uskupení Flašinět. V loňském roce hrála dechová hudba Vacenovští muzikanti.

22 o Reprezentační ples SK MOGUL – ples místního fotbalového klubu SK Mogul Vacenovice. Tradičně zde hraje dechová hudba Vacenovjáci. o Ples muzikantů – v letošním roce nový ples, který pořádala dechová hudba Vacenovští muzikanti. K poslechu i tanci hrála dechová hudba Mistříňanka. Pro velký úspěch je ples naplánován i na příští rok se stejnou kapelou. o Krojový ples – zaštiťuje Národopisná společnost Vacenovice. Tento ples se koná v sobotu v den masopustu. Pravidelně hraje dechová hudba Sobůláci. Dětský soubor i slovácký soubor Omladina mají během večera kulturní vsuvku v podobě krátkého tanečního vystoupení, které bývá každý rok odlišné. Po půlnoci nastoupí mužská část Omladiny, někdy i její bývalí členové, a zatančí tanec pod šavle za hudeckého doprovodu Vacenovské cimbálové muziky a gajd Miroslava Blahuška. Během večeřové přestávky dechové hudby Sobůláci, zahraje Vacenovská cimbálová muzika. Zpívá se a tančí do ranních hodin. o Dětský krojový ples – ples konaný pod záštitou Mateřské školy Vacenovice, je určen především dětem, které sem přijdou oblečeny většinou v dětském kroji. Mladí krojovaní tančí a dovádí za doprovodu dechové hudby Vacenovští muzikanti, která jim hraje již po několikáté. Dětský krojový ples se obvykle uskutečňuje v některou březnovou či dubnovou neděli odpoledne. o Taneční zábava „Pálení čarodějnic“ – pořádají Hasiči Vacenovice ve svém areálu. K poslechu a tanci většinou hrává moderní hudba. Vítány jsou masky čarodějnic. Tato taneční zábava se koná v nejbližší sobotu k datu 30. 4. o Dětský den – akce pod záštitou Hasičů Vacenovice, konající se v prostorách jejich areálu. Dětský den se konává v sobotní odpoledne, nejblíže k svátku dětí 1. 6. o Bierfest Vacenovice- červnový pivní festival pořádaný Hasiči Vacenovice ve svém areálu. K poslechu a tanci většinou hraje populární hudba. o Rock tea party – v červenci loňského roku (2013) se v areálu místní hospůdky Březíčko konal již 11. ročník této sobotní rockové zábavy, kterou pořádá místní skupina Na všechny 4. Tato kapela je především rockového žánru. Na akci si pozve několik dalších skupin a ty se během večera střídají i s domácí kapelou. o Večerní taneční zábava – doprovodný program akce Memoriálu Mikuláše Bábíka. Jde o závěrečnou soutěž celostátní extraligy České republiky v požárním útoku. Pořádají Hasiči Vacenovice v jejich areálu. Následující den se koná Pohár mistrů v požárním útoku. Soutěž se koná na konci měsíce srpna.

23

o Kateřinská zábava – taneční zábava kolem svátku sv. Kateřiny (25. 11.) dříve určena pro veřejnost. Díky nízké návštěvnosti se v loňském roce akce konala spíše jako setkaní aktivních i neaktivních členů a přátel Národopisné společnosti a jejich rodin. o Štěpánská maškarní zábava (26. 12.) – tuto pravidelnou akci pořádá zdejší rocková kapela Na všechny 4 již sedm let. Maškarní zábava se těší mezi mladými velké oblibě, což lze vysledovat z každoroční aktivity výroby nejrůznějších masek. Kapela Na všechny 4 si opět pozve různé kapely a ty se i s nimi během večera střídají ve hře.

VÝSTAVY o Výstava vín – pořádá Český zahrádkářský svaz Vacenovice. Na ochutnání je k dispozici na několik stovek vzorků různých druhů vín, které pochází jak od místních i okolních vinařů, někdy i ze Slovenska či Rakouska. Vzorky vín jsou hodnoceny odbornou komisí na předcházející degustaci. Vítězové obdrží ocenění. K poslechu a tanci tradičně hraje Vacenovská cimbálová muzika. o Výstava kraslic – jedná se především o kraslice dvou místních maléreček Marie Jakubíčkové30 a Ludmily Vlasákové. Tyto dvě ženy využívají starou techniku vyškrabování, k níž jsou zapotřebí černě či fialově obarvená vejce, která mohou mít i různou velikost. Technika vyškrabování, včetně barev vajec, je pro naši obec typická. Umělecká činnost těchto dvou maléreček je velmi ceněna. Je dobré, že své umění předávají dál a tradice v obci bude zachována. Výstava kraslic neprobíhá každoročně a nepojí se s obdobím Velikonoc. Spíše se konává některý víkend před Velikonocemi.

ZPÍVANÍ A KONCERTY o Předfašaňkové setkání mužských sborů – letos již 10. ročník, pořádaný k příležitosti 20. výročí Mužského sboru z Vacenovic, který je pořadatelem. Na tuto akci jsou pozvány sbory z blízkého i vzdálenějšího okolí, například z Milotic, Ratíškovic, Dubňan, Kunovic, Dambořic. o Zpívají sobě robky na Moravě31 – přibližně jednou za dva roky se ve Vacenovicích koná i setkání ženských sborů pod názvem Zpívají sobě robky na Moravě. Patronem tohoto setkání je ženský sbor Marijánky, který na oplátku pozve spřátelené ženské

30 Dne 11. 2. 2014 se malérečka Marie Jakubíčková objevila v pořadu Události v regionech, kde představovala svou práci. Tento pořad lze vyhledat v online archivu České televize. Odkaz: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10122427178-udalosti-v-regionech-brno/314281381990211/. 31 V archivu České televize se též nachází reportáž z druhého setkání ženských sborů, Zpívají sobě robky na Moravě ze dne 26. 4. 2010. Odkaz http://www.ceskatelevize.cz/ct24/vase-zpravy/88078-vacenovice-patrily- zenskym-sborum/.

24

sbory sem do Vacenovic. V loňském roce 2013, kdy se konal 3. ročník a Marijánky oslavily 10. výročí své existence, zde zazpívaly sbory z Bulhar, Vnorov, Kunovic, Charvatské Nové Vsi, Vracova, Ratíškovic a ze Starého Hrozenkova. Mezi samými ženami se však vyjímal Mužský sbor z Vacenovic, který bývá také hostem. o Zpívání s beranem – akce Mužského sboru Od Lip v prostorách Salaše Rúdník, kde vystupují i jednotlivé složky Národopisné společnosti. Na návštěvu však přijíždějí i hosté, jak z blízkého okolí, tak i z různých koutů Moravy. V okolí rúdnické salaše se pasou ovce s berany, navíc zde účinkující obdrží k občerstvení beraní guláš, proto tato akce nese název Zpívání s beranem. V loňském roce (2013) byly tématem zbojnické písně, celý pořad byl pojmenován jako Zbojnická vatra. o Vinobraní s otvíráním hory – akce Národopisné společnosti Vacenovice, konaná v prostorách místního Muzea. Vystupují zde všechny složky tohoto sdružení a pozvaní hosté. Tradici vinobraní založil ve Vacenovicích František Mikulčík v roce 1991.

AKCE SPOJENÉ S LIDOVÝMI TRADICEMI A ZEMĚDELSTVÍM o Velikonoce v muzeu – členové Národopisné společnosti představují tradiční velikonoční zvyky a tradice, například pletení pomlázky, výroba píšťalek a škrábání kraslic. o Košt oharků: Na Marka zasaď oharka – akce Národopisné společnosti Vacenovice, konající se v neděli kolem svátku sv. Marka ve zdejším muzeu. Dobrovolníci dají k dispozici sklenici svých domácích okurek či jiné nakládané zeleniny. Ty se pak pod anonymním číslem hodnotí. Vítěz obdrží diplom. o Stavění máje32 (30. 4.) – v odpoledních hodinách den před 1. májem (květnem) se sejdou mládenci, kteří by měli být tohoto roku odvedeni na vojnu. Přestože v našem státě byla povinná vojenská služba zrušena, ve Vacenovicích se tento starodávný zvyk zachoval. Dnes se však do stavby nezapojuje jen daný ročník symbolických odvedenců, ale každý muž, který chce přiložit ruku k dílu. Nejprve se musí zajet do lesa pro strom na máj. Ten se po přivezení na obecní náves celý očistí od kúry, ale nechá se korunka stromu, která se nazdobí pentlemi a květy z krepového papíru. Pod korunku se uváže turecký šátek. Máj se po přípravě staví pomocí žebříků a kleštin.

32 Stavění květnové máje ve Vacenovicích byl věnován pořad České televize Zveme vás... na stavění máje. Tento pořad vznikl v roce 2005 a účinkují v něm Dechová hudba Vacenovjáci a Mužský sbor z Vacenovic. Odkaz: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10078130989-hraje-vam-zveme-vas/305293334610004-zveme-vas-na- staveni-maje/.

25

o Beltine33 (30. 4.) – „pálení čarodějnic“ v prostorách salaše Rúdník, nejen pro členy a přátele Národopisné společnosti Vacenovice. I zde se objevují masky čarodějnic. o Jaro na Salaši (1. 5. Rúdník) – pořádá opět Národopisná společnost, akce je určena především pro rodiny s dětmi, které se mohou účastnit různých činností a her souvisejících s přírodou a tradicemi. o Svatomartinské žehnání vína – pořádá Mužský sbor Od Lip v místním muzeu kolem svátku sv. Martina (11. 11.). Zde se koná žehnání a slavnostní ochutnávání letošních vín. Nejčastějšími hosty žehnání jsou dva sbory z vedlejších obcí, z Milotic a Ratíškovic.

AKCE SPOJENÉ S VÁNOČNÍM OBDOBÍM o Vánoce na Moravě – pořad Národopisné společnosti Vacenovice, kde vystupují všechny složky tohoto sdružení. Na programu jsou především moravské, ale i české, případně slovenské koledy. Jeho součástí je i živý Betlém. Návštěvníci se během programu občerství dobrým svařeným vínem, medovinou či čajem. K nim si mohou dát perníčky, které upekly a nazdobily děti z Oskorušky. Po skončení programu mají všichni možnost vyzkoušet si starodávné vánoční zvyky: pečení vánočních oplatků, pouštění lodiček v ořechových skořápkách a lití olova. o Zpívání u vánočního stromu s mužským sborem – na návsi u velkého vánočního stromu pořádá toto zpívání Mužský sbor z Vacenovic za spoluúčasti ženského sboru Marijánky. o Vánoční koncert Dechové hudby Vacenovjáci (23. 12.) o Gajdošské nokturno – vánoční zpívání na Salaši Rúdník pořádané Národopisnou společností. Nejde o připravovaný program, ale spíše o spontánní vánoční zábavu a pohodovou atmosféru u příležitosti setkání přátel a lidí, kteří si rádi zazpívají. o Štěpánská obchůzka (26. 12.) – viz popis na straně 19 - 20. o Vánoční koncert mužského sboru v kostele - pořádá Mužský sbor z Vacenovic za spoluúčasti ženského sboru Marijánky. o Vánoční koncert sboru sv. Cecílie ve zdejším kostele.

33 Beltine neboli beltain je keltský svátek jara, jež oslavuje jeho příchod. Beltain je překládán jako oheň a souvisí také s keltským Bohem světla Belenem. V noci ze 30. dubna na 1. května se zapalovaly velké ohně či hranice k rituální očistě lidí a zvířat. Dnešní pálení čarodějnic má své kořeny právě v tomto keltském svátku. Název Beltine určil pořadatel Miroslav Blahušek, sympatizující se starodávnými zvyky a tradicemi, protože se v místech Rúdníka nacházely staré keltské huťe.

26

Celkový výčet a popis jednotlivých etnokulturních akcí v obci Vacenovice, vyjadřuje pestrost těchto událostí. Z toho seznamu lze vyvodit, že se zde objevuje velké množství komerčních slavností. Hned za nimi jsou akce tradiční, které můžeme rozdělit na staré, obnovené a nové. Všechny tyto kategorie jsou bohatě zastoupeny. Avšak zcela převládají akce nové a ty, které nemají příliš dlouhou historii. Zde se projevují snahy etnokulturních složek projevit se. Nejméně zastoupeny jsou však akce spontánní. Zde by mohl být jmenován ples muzikantů, který vznikl z potřeby něčeho nového.

2. 2 Současní nositelé lidových tradic ve Vacenovicích, ve vztahu k lidové písni.

Již bylo zmíněno, že obec Vacenovice je na etnokulturní, ale i lidové tradice velmi bohatá, to se také týká i množstvím jejich nositelů. Celkem jich je ve Vacenovicích osm. Největším nositelem lidových tradic je Národopisná společnost Vacenovice, která pod sebe sdružuje celkem čtyři složky: Slovácký soubor Omladinu, dětský soubor Oskorušku, Mužský sbor Od Lip a Vacenovskou cimbálovou muziku. Dalšími nositeli ve Vacenovicích jsou: Mužský sbor z Vacenovic, Ženský sbor Marijánky, Dechová hudba Vacenovjáci, Dechová hudba Vacenovští muzikanti.

Soubory, které se podílejí na folklorních aktivitách v obci, mají i více než stoletou tradici. Je však obtížné určit, kdo má tradici nejstarší. V dřívějších dobách byli muzikanti velmi vzácní a kapely byly složeny především z muzikantů pocházejících z různých obcí v širém okolí. Podle záznamů Milady Bimkové, patří k nejstarším nositelům lidové hudby ve Vacenovicích cimbálová muzika. První cimbálová muzika, která byla složena především z místních obyvatel, hrávala kolem roku 1905 „na staré pálerni“34. Muzikanti byli hlavně samouci, kteří hrávali v této sestavě: 1. housle - Január Hnilica (1860 – 1939); 2. housle – František Belka (1859 – 1936); housle, basa – Jan Belka (1837 – 1907); cello – Josef Belka (1860 - ?); basa – František Nedbal; cimbál – Kadlec zvaný „Podhorák“35. Ve Vacenovicích nehrávala jen cimbálová muzika, ale objevoval se i štrajch a o něco později dechová hudba. 36

Nejdelší tradici bez přerušení má u nás v obci dechová hudba Vacenovjáci, dříve známá jako Radostné mládí. Vznik tohoto dechového souboru podnítili a podporovali František Brhel, František Mikulčík a Josef Novotný v letech 1975 až 1976. Již v červnu roku 1976 byl pro malé hráče zahájen hudební kurz. Od 1. září téhož roku započala výuka dechového souboru, který vedli Michal Komosný

34 Dnes Hospoda u Letochů. 35 Neví se celé jméno, jen příjmení a přezdívka. Byl zřejmě z Moravan, Hýsel nebo Čeložnic. 36 Dokumentační sbírky a fondy Etnologického ústavu AV ČR, v.v.i, Praha, pracoviště Brno, signatura: Z 23|Bimková Milada – Vetterl Karel: Tanečníci, pamětníci tanců, zpěváci, muziky a muzikanti na Kyjovsku.

27 a Luděk Soustružník. Radostnému mládí však předcházela vyhlášená vacenovická dechová kapela Synci, která započala s hraním v roce 1920 a skončila až v roce 1960.37

Naopak k nejmladším souborům patří ženský sbor Marijánky a dechová hudba Vacenovští muzikanti, ve které však většina muzikantů hrávala v Radostném mládí či Dechové hudbě Vacenovjáci. V současnosti vznikají snahy pracovat ve folklorní tradici s dětmi a mládeží.38

Na kulturním dění v obci se podílejí všechny složky, odkazující se k folklorní tradici, ale i ty, které nemají s folklorem nic společného. Největším pořadatelem folklorních akcí, nositelem a obnovitelem tradic je ve Vacenovicích Národopisná společnost, kde mají hlavní iniciativu manželé Blahuškovi. Všechny akce, konající se pod záštitou Národopisné společnosti, jsou následně vypsány.

2.2.1 Národopisná společnost Vacenovice, o. s. Občanské sdružení Národopisná společnost Vacenovice bylo založeno před deseti lety (5. 3. 2004). Společnost je tvořena těmito složkami: Slovácký soubor Omladina, dětský soubor Oskoruška, Mužský sbor Od Lip, Vacenovská cimbálová muzika a Ψ Psí klub.

Podle Miroslava Blahuška, jednatele Národopisné společnosti Vacenovice, je hlavním posláním spolku: „záchrana starých zvyků, písní, lidových tanců i řemeslných postupů, jejich prezentace na veřejnosti, ošetřování a výroba krojových součástí, záchrana artefaktů lidového umění a řemesel, záchrana původního rázu slovácké obce,“ popisuje Ing. Miroslav Blahušek.39

Národopisná společnost Vacenovice provozuje Muzeum obce Vacenovice, na jehož vzniku má obrovskou zásluhu. Jelikož na vesnici začala s postupem času, a to ve velmi vysokém tempu, mizet architektura starých domků lidového typu. Podnítila tato situace členy Omladiny, aby začali diskutovat o možnosti záchrany některých ze zbylých domů v naší obci, které tento typ architektury představovaly. Jako nejvhodnější byl vybrán domek po vacenovickém písmáku a kronikáři Vincentu Profotovi. Omladina se s žádostí o pomoc obrátila na zastupitelstvo Obce Vacenovice a obec tento

37 INGR, Stanislav. Dechová hudba Vacenovjáci. Olomouc, 1994. Diplomová práce. Univerzita Palackého Olomouc, Pedagogická fakulta, s. 31 – 32. 38 Malí houslisti nacvičili pod vedením Miroslava Blahuška sadu koled v rámci programu Vánoce na Moravě. Pod vedením Veroniky Foltýnové secvičili malí muzikanti v trochu jiné sestavě (3 housle a 3 klarinety) sadu skočných z Kyjovska. Stalo se tak u příležitosti X. předfašaňkového setkání mužských sborů. Z tohoto setkání je pořízen záznam na youtube na kanále reportéra Antonína Vrby, který se věnuje dokumentování folklorních akcí nejen na Kyjovsku. Odkaz na záznam mladých muzikantů: https://www.youtube.com/watch?v=-HpMKVPDR2M. V blízké budoucnosti je naplánována vzájemná spolupráce Miroslava Blahuška a Veroniky Foltýnové za účelem vytvoření dětské cimbálové muziky. 39BLAHUŠEK, Miroslav. Národopisná společnost Vacenovice [online]. [cit. 2014-02-03]. Dostupné z: www.vacenovice.cz.

28 domek odkoupila. Aby byla zajištěna Omladině právní suverenita, bylo nutno vytvořit a registrovat občanské sdružení Národopisná společnost Vacenovice. Díky získání dotací z fondů Evropské unie, finančních darů a především obětavé práci členů společnosti, se mohlo započít s vybudováním místního muzea. Muzeum obce Vacenovice bylo slavnostně otevřeno 23. září 2007. Jakou využitelnost má muzeum dnes, nám popisuje Miroslav Blahušek: „Muzeum Vacenovice není jen rekonstruovanou památkou lidové architektury. V rámci Národopisné společnosti Vacenovice funguje jako instituce – banka informací a artefaktů, vážících se k historii a národopisu naší obce i širšího regionu Slovácka. Část muzea slouží jako selská jizba s tradičním vybavením, část je připravena sloužit jako stálá expozice, menší sál potom pro pořádání tematických výstav a jako zkušebna složek Národopisné společnosti Vacenovice a také k pořádání kulturních akcí komornějšího charakteru.“ 40

Ve spojení s místním muzeem je nutno zmínit spolek Ψ Psí klub. Jedná se o klub pro děti se zájmem o badatelskou činnost. To lze vyčíst z řeckého písmena Ψ – psí, jež je spojováno právě s objasňováním a bádáním. Klub byl založen v roce 2009 Miroslavem Blahuškem. Jejich pracovní náplň popisuje vedoucí, Miroslav Blahušek, takto: „Krédo klubu je vést děti k poznávání přírody a historii naší obce, našeho kraje, dávat dětem možnost osvojit si základy sběru dat v terénu, jejich zpracování a archivaci pomocí moderní techniky. Děti se seznamují prostřednictvím pokusů se zákony přírody, podílejí se na restaurování sbírek muzea, případných výstavách aj.“41 O tom všem svědčí četné nálezy a bohatá činnost tohoto klubu. 42

Národopisná společnost Vacenovice je hlavním nositelem tradic v obci. Aktivně se podílí na pořádání folklorních akcí, udržování a obnovování tradic. Mezi tyto akce a tradice patří: dětská tříkrálová koleda43; krojový ples; masopustní („fašaňková“) obchůzka; velikonoční obchůzka; košt oharků; Beltine; Jaro na Salaši; Svatojánská pochod; Zpívání s beranem; Vinobraní; zvaní na hody; hody; žehnání vína; Kateřinská zábava; obchůzka Lucek, Mikulášská obchůzka; Vánoce na Moravě; Štěpánská obchůzka.

V dnešní době má toto sdružení kolem 80ti členů, v jejím čele je předseda Pavel Sabáček. V roce 2008 se sdružení stalo členem české sekce CIOFF (tj. Mezinárodní rada organizací folklorních festivalů a lidového umění).44

40 BLAHUŠEK, Miroslav. Muzeum Vacenovice[online]. [cit. 2014-03-03+. Dostupné z: www.facebook.com. 41 BLAHUŠEK, Miroslav. Klub psí – Ψ [online]. [cit. 2014-03-17]. Dostupné z: www.vacenovice.cz. 42 Podle Miroslava Blahuška je účelem: „Vést děti a mládež k záchraně a udržování kulturního odkazu naší obce a vychovat následníky, kteří povedou naše muzeum v budoucnu.“ BLAHUŠEK, Miroslav. Psí klub [online]. [cit. 2014-03-17]. Dostupné z: www.facebook.com. 43 Nejedná se o finanční sbírku, kterou pořádá Charita Česká republika. 44 BLAHUŠEK, Miroslav. Národopisná společnost Vacenovice [online]. [cit. 2014-02-03]. Dostupné z: www.vacenovice.cz.

29

2.2.1.1 Slovácký soubor Omladina Základy tohoto souboru byly položeny již v šedesátých letech minulého století, kdy zde existoval Slovácký krúžek, pod vedením Františka Mikulčíka. Tento soubor se snažil svou činností navázat na odkaz venkovské Omladiny, která zde ve Vacenovicích vznikla v roce 1911.

Základ Slováckého souboru Omladina byl položen v roce 1991. V tomto roce hledal soubor, po rozepřích a odchodu původních vedoucích, své nové vedení. Tehdy se ho ujal Pavel Sabáček, po něm jej v roce 1992 převzal Radoslav Hynšt. V roce 1997 došlo ke změně a soubor začal působit pod novým vedením Miroslava Blahuška a Jiřího Uherka. Pod názvem Slovácký soubor Omladina působí od roku 1999, a to pod vedením Miroslava Blahuška a Jiřího Měchury.45

Jedná se o nejpočetnější soubor Národopisné společnosti Vacenovice. Členy tohoto souboru jsou mladí lidé ve věku 15 – 30 let. Jejich počet je nestálý, jelikož záleží na aktuálním zájmu mladé generace o zapojení se do této činnosti. Pravidelné zkoušky jsou každý pátek ve 20.00 v přísálí zdejšího kulturního domu. Nynějším vedoucím je Petra Blahušková.

Cílem slováckého souboru Omladina je udržet odkaz předků a zachovat v původní podobě pro další generace. Repertoárem jsou hlavně tance z kyjovského Dolňácka a Vacenovic, ve kterých se snaží o zachování čistoty tanečního, hudebního a pěveckého projevu. Jedná se například o tanec „vacenovská slovenská“, který zde byl obnoven díky zápisu a spolupráci sběratelky Milady Bimkové. Milada Bimková zapsala tento místní tanec ve čtyřech písních i s jejich obměnami v roce 1950 a 1951. Jedná se o tyto písně: Dybych sa já nebál; Ej, na vrbcoch huci hrajú; Nechoď ty k nám, škaredý Hanáku; Dyž sem já šel od milenky.

Z těchto čtyř písní má soubor v repertoáru písně dvě: Dybych sa já nebál a Nechoď ty k nám, škaredý Hanáku. Ale neomezují se jen na tyto čtyři zapsané písně, ale tančí místní variantu tance i na jiné písně regionálního tance slovenská, který je typický pro kyjovské Dolňácko. Místní variantu tance slovenská tančí soubor na písně: Dyž sem já šel ze Skoronic, Zasél sem žitko, Ten milocký zámek, aj.

Další regionální párové točivé tance ve 2/4 taktu, které soubor tančí, jsou například:

skočná – V Kyjově na rohu; Už je ráno, už je ve dně; Ja dyby mě někdo dal; Hudci, milí hudci; Nechoďte, Kyjovjáci; Ej, už nás vezú boršická skočná – Kerý ptáček na tom vršku sedá; Ej, vím já o děvčině slovenská (kyjovské Dolňácko) – Hlubočí, hlubočí; Do Milotic cesta dlúhá; Nedaleko od Kyjova

45 Rozhovor poskytli manželé Petra a Miroslav Blahuškovi dne 12. 3. 2014.

30

vrtěná – Vyletěla lašťověnka; Evičko, Evo svatoborský danaj – Když sme vyjeli nad Koryčany vrťák – U Svatobořic v širéj dolině; Už sem obešel Svatobořice sedlcká – Chodí verbíř

Skupina figurálních tanců je zastoupena:

šotyš – Pásla Hanka páva

Figurální kolový ve 2/4 taktu s polkovými kroky:

šiml – Já mám koňa, šimla vraného

Muži a chlapci mají v našem regionu i obci své tance, tzv. do skoku. Nejčastější mužský tanec je verbuňk, ale objevují se i jiné, skupinové mužské tance, které jsou spíše již hrami. Ve slováckém souboru Omladina se nejčastěji tančí:

tance: o verbuňk – Jede šohaj z Vídňa; Hromy bijů; V poli stojí Anička; Svitaj, Bože, od Rúdníka o pod šable – tanec, který se tančí jen o masopustu o po holénce – Muzikanti, co děláte hry: o „klobúková“ o palicová o mlýnské kolo

Mimo programní repertoár však ovládají i tance z jiných regionů, např. čardáš, danaj, boršické-hucké, horňáckou sedláckou a mnohé další tance.

V loňském roce členky souboru obnovily, díky spolupráci s Pavlem Petrželou z Vracova, již zapomenutý ženský tanec obcházaná (viz. Obrazová příloha č. 13).

31

2.2.1.2 Dětský soubor Oskoruška46,47 Dětský soubor Oskoruška má své základy v roce 1996, kdy existoval jako dětský folklorní soubor, pod vedením Petry Blahuškové. Dětský soubor vznikl z potřeby vychovat budoucí členy Omladiny a následovníky se zájmem o folklór. Svůj název Oskoruška získal v roce 2006, který byl vybrán ve veřejné anketě při oslavě 10. výročí svého působení.

Soubor se věnuje hlavně dětem školního věku, které většinou po ukončení základní školy přecházejí do souboru Omladina. Děti se věnují nacvičování lidových tanců, písní a říkadel. Snaží se také o udržování místních zvyků, mezi které patří: tříkrálové a velikonoční koledování, čistění studánek. Také se účastní různých folklorních akcí.

Repertoárem dětského souboru Oskoruška jsou hlavně písně a tance z kyjovského Dolňácka. Z tohoto regionu se v Oskorušce tančí tance: skočná – Spadla mně šavlička; Andulko, nepolévaj izby; Až já půjdu, povandruju; vrtěná – Evičko, Evo; vrťák – U Svatobořic; šotyš – Pásla Hanka páva; šiml – Já mám koňa šimla vraného; taneční hry – holúbková48 a šátečková. Oskoruška má v repertoáru také dvě taneční pásma: Zrušení roboty a Co sa stalo kdysi (o krvavé bitvě mezi obyvateli Vracova a Vacenovic). V blízké době vedoucí plánují naučit děti „řemeslnické“ valčíky.

Dnes čítá soubor Oskoruška asi 20 členů, které vede trojice Petra Blahušková, Jitka Ingrová a Hana Šťastná. Zkoušky mají každou středu ve čtyři odpoledne v přísálí kulturního domu ve Vacenovicích či zdejším muzeu.

2.2.1.3 Mužský sbor Od Lip49 Mužský sbor Od Lip vznikl v roce 2005, kdy se muži začali setkávat ve vinném sklepě pod lipami u vacenovského kostela. Protože byli označováni jako „ti od lip“, stalo se toto označení oficiálním názvem sboru. Nutno podotknout, že někteří členové jsou bývalými členy Mužského sboru z Vacenovic. Jelikož měli odlišné názory a docházelo k rozepřím, rozhodli se původní mužský sbor opustit a časem vznikl nový Mužský sbor Od Lip.

Mužský sbor Od Lip se stejně jako mužský sbor z Vacenovic účastní „přespolních“ folklorních akcí, ale především se věnují pořádáním místních akcí, na kterých však spolupracují s ostatními členy Národopisné společnosti Vacenovice, jíž je také sbor členem. Mezi pořádané akce patří např. Zpívání

46 BLAHUŠEK, Miroslav. Dětský soubor Oskoruška [online]. [cit. 2014-01-12]. Dostupné z: www.vacenovice.cz. 47 Rozhovor poskytli manželé Petra a Miroslav Blahuškovi dne 12. 3. 2014. 48 Podle zápisu Milady Bimkové In: BIMKOVÁ, Milada. Lidové tance z kyjovského Dolňácka. 1. vyd. Editor Klára Císaríková. Město Kyjov, 2008, s. 240. 49 Rozhovor poskytli manželé Petra a Miroslav Blahuškovi dne 12. 3. 2014.

32 s beranem na Rúdníku, Svatomartinské svěcení vína, Košt oharků, Vánoce na Moravě aj. Jejich hlavním krédem je spontánnost, neformálnost a lidovost projevu a úcta k čistotě písním i kroje.50

Jejich repertoárem jsou hlavně písně z kyjovského Dolňácka a Vacenovic. Oblíbenými tématy jsou staré balady, ale hlavně písně s vojenskou tématikou:

vojenské písně – V Brně na Štymberku; Můj koníčku vraný; Dostal sem koníčka; A já mám koníčka vraného; Tenkrát má mamička největší žal; Až já půjdu na tú vojnu kuruckú; Co mně udělali ti kyjovští páni; Pod Slavkovem, pod tú horú. balady - Putovali hudci; Co sa stalo v nově; Husári, husári. písně z Vacenovic – Vacenovský šenku; Červený, bílý tulipán. tanec kozácká – podle zápisu Milady Bimkové.51

Nyní má sbor Od Lip 10 členů: Miroslav Blahušek, Pavel Sabáček, Jiří Sabáček, Jiří Měchura, František Ilčík, František Stratil, Jiří Vrňák, Petr Harca, František Nedůchal st. a Miroslav Čáslava. Každou neděli v 8 hodin večer se scházejí v místním muzeu. Sbor často bývá doprovázen Vacenovskou cimbálovou muzikou, kde je cimbalistou Miroslav Blahušek.

2.2.1.4 Vacenovská cimbálová muzika Tato cimbálová muzika byla založena v roce 1993. V té době byl primášem Pavel Marada (Hodonín), Stanislav Ingr - 2. housle, Miroslav Blahušek – cimbál, později se připojil kontrabas – Jaroslav Měchura. Postupem času se ustálila sestava: primáš – Václav Hajduch, 2. housle – Stanislav Ingr, kontry – Pavel Marada, kontrabas – František Stratil, cimbál – Miroslav Blahušek.52

Za celou dobu trvání Vacenovské cimbálové muziky se v obsazení vystřídalo několik hráčů, respektive i hráček53. V dnešní podobě Vacenovská cimbálová muzika hraje v této sestavě: primáš - František Nedůchal, 2. housle - Stanislav Tomeček, kontry – Tomáš Nedůchal, kontrabas – František Stratil, cimbál a gajdy – Miroslav Blahušek.

Vacenovská cimbálová muzika velmi úzce a aktivně spolupracuje se všemi složkami Národopisné společnosti Vacenovice. Z toho vyplývá, že jejich písně jsou součástí také repertoáru Vacenovské cimbálové muziky. Jejich repertoár stručně a výstižně popisuje cimbalista Miroslav

50 BLAHUŠEK, Miroslav. Vacenovský mužský sbor Od Lip [online]. [cit. 2014-01-12]. Dostupné z: www.vacenovice.cz. 51 BIMKOVÁ, Milada. Lidové tance z kyjovského Dolňácka. 1. vyd. Editor Klára Císaríková. Město Kyjov, 2008, s. 127. 52 Rozhovor poskytli manželé Petra a Miroslav Blahuškovi dne 12. 3. 2014. 53 S cimbálovou muzikou hrály také Veronika Foltýnová, Zdeňka Grufíková, Aleš Lysoňek, Vojtěch Uher aj.

33

Blahušek: „Přestože náš repertoár tvoří lidové písně "od Šumavy k Tatrám", hlavním gruntem je naše rodné kyjovské Dolňácko, respektive celé Slovácko.“54

2.2.2 Mužský sbor z Vacenovic55 Mužský sbor z Vacenovic oslaví v letošním roce již 20. výročí své existence. Historie tohoto sboru se začala psát na jaře roku 1994, ale první pokusy o založení mužského sboru ve Vacenovicích se objevily již v roce 1993. Pravidelně v pátek večer se začali scházet muži, kteří měli chuť si společně zazpívat a ochutnat dobré víno. Toto setkávání neboli zkouška tohoto mužského sboru se i dnes koná ve stejný čas, a to v prostorách tělocvičny Základní školy Vacenovice.

Nynějším organizačním vedoucím je Zdeněk Novotný. Uměleckým vedoucím je František Novotný, který se také stará o aranžmá a nácvik písní.56

Jejich repertoárem jsou především písně z kyjovského Dolňácka, hlavně z Vacenovic, ale rádi zpívají i písně z jiných regionů:

z Vacenovic – Červený, bílý tulipán; Slunéčko zacházá; Proč ty nám, šenkéřko, nenaléváš; Šenkýřko, hluchá; Vacenovský pudmistře; aj. z Kyjovska – Stávaj, milá, už je deň; Tatíčku, můj starý; Zdaleka já poznám; U Dunaja šaty prala, plakala; Ej, vím já o děvčině; Už sme všecko vyzpívali. jiné regiony – Chvála Bohu, že sem sa narodíl; Dobrý večer vám; Ej, žandári, žandári. autorské písně - Vacenovské žlébky (autor Alois Blaha); Vacenovské sklépky (autor Stanislav Ingr, st.); Letochova hospoda(autor František Novotný).

Mužský sbor z Vacenovic se účastní setkávání mužských sborů i jiných folklorních akcí po celém Slovácku. Sami jsou pořadatelem „Předfašaňkového setkání mužských sborů“, který pořádají již od roku 1999. V čase adventním a vánočním pořádají koncerty spolu s ženským sborem Marijánky.

V současnosti má sbor 13 aktivních členů: Ivan Herzán, Ladislav Charvát, Stanislav Ingr57, Stanislav Ingr st., Pavel Kreml, Vladimír Měchura, František Novotný, Miroslav Novotný, Zdeněk Novotný, Marek Polášek, Vlastimil Ryba, Metoděj Šťastný a Václav Nedůchal. Příležitostně s nimi

54BLAHUŠEK, Miroslav. Vacenovská cimbálová muzika [online]. [cit. 2014-01-25+. Dostupné z: www.facebook.com. 55NOVOTNÝ, Zdeněk. Mužský sbor z Vacenovic [online]. [cit. 2014-01-27+. Dostupné z: www.mszvacenovic.wbs.cz. 56 Zdeněk a František Novotní jsou bratránci. Ve sboru však zpívá ještě Miroslav Novotný, který je bratrem Zdeňka Novotného. 57 Doprovází mužský sbor na housle.

34 vystupuje Veronika Foltýnová, hrající na housle nebo na cimbál. Při adventních a vánočních koncertech je na varhany doprovází Josef Bábík.

2.2.3 Ženský sbor Marijánky58 Ženský sbor Marijánky v loňském roce oslavil 10. výročí od svého založení. Jeho členky se scházejí od roku 2003. Tehdy se dalo dohromady pět žen, které pojila láska k mariánskému odkazu, lidové písni, tradicím a kroji. Zajímavostí však je, že další společnou věcí měli jméno Marie. Toto jméno se tak vepsalo i do jejich názvu, který zní Marijánky. Tehdejšími zakládajícími členkami byly: Marie Šimečková, Marie Řiháková, Marie Koutná, Marie Klásková a Marie Kristová (zemřela 29. 5. 2010).

Marijánky reprezentují obec pod záštitou místního Sokola a podporují místní, mikroregionální kulturní akce, navštěvují domovy důchodců, kde dožívají vacenovští občané a také se zapojují do duchovního života farnosti Vacenovice, zpívají například na pohřbech místních občanů. V jejich repertoáru jsou lidové písně z celé Moravy: Javorové husle; Hrajte ně, husličky; Prodala rubáč, rukávce; Zasela sem bazaličku; Křepelila, malá křepelenka; Lepší s mladým pod zelenú hruškú; Boleráz, Boleráz.

O sobě píší: „Marijánky velice rády přijímají pozvání na setkání ženských sborů, která probíhají nejenom na Slovácku, ale i v jiných národopisných oblastech. Získávají tak nové kamarádky, kterým s láskou "oplatí" jejich pohoštění a možnost si s nimi zazpívat. Proto ve Vacenovicích pořádají pěvecká setkání - ženské besedy pod názvem "Zpívajú sobě robky na Moravě".“59 Tuto akci pořádají Marijánky jednou za dva roky.

Ženský sbor Marijánky tvoří: Marie Šimečková, Marie Řiháková, Marie Koutná, Marie Klásková, Eliška Vrňáková, Barbora Svitková, Lenka Novotná a Zuzana Ingrová.

Oporou souboru je Ludmila Mikulčíková, která je pro zpěvačky, jak samy říkají, „mamičkou kostymérkou“. Paní Mikulčíková se stará o jejich správné oblékání kroje a jeho přípravu. To však nečiní jen pro Marijánky, ale pro všechny, kdo jejích služeb potřebují. Ludmila Mikulčíková je vyšívačka, malérečka, šička, zpěvačka, udržovatelka tradic a lidová umělkyně. Při významných událostech, konaných nejen ve Vacenovicích, dokáže doslova „nastrójit“ do kroje půlku dědiny. Marijánky od ní také ústně čerpají písňový fond, protože paní Mikulčíková patří k předchozí generaci

58 ŠIMEČKOVÁ, Marie. Ženský sbor Marijánky [online]. [cit. 2014-01-14]. Dostupné z: www.vacenovice.cz. Informace byly získány také při rozhovoru s Marií Šimečkovou dne 29. 1. 2014. 59 ŠIMEČKOVÁ, Marie. Ženský sbor Marijánky [online]. [cit. 2014-01-14]. Dostupné z: www.vacenovice.cz.

35 vynikajících zpěvaček. Dnes si ráda zazpívá s Marijánkami a především v místním kostele, který denně navštěvuje.60

2.2.4 Dechová hudba Vacenovjáci61 Dechová hudba Vacenovjáci vznikla již v roce 1976, kdy nesla název „Radostné mládí“. Tato dechová hudba začínala pod vedením Michala Komosného. Nyní hraje pod taktovkou kapelníka Petra Grufíka, který je zároveň hráčem na křídlovku.

I když se tato dechová hudba jmenuje Vacenovjáci, není dnes pravidlem, aby všichni muzikanti pocházeli právě z Vacenovic. Většina muzikantů je z různých koutů Moravy. Kapelník Petr Grufík a jeho manželka Karla Grufíková, zpěvačka Vacenovjáků, a zvukař Petr Vaculka jsou z Vacenovic. Z důvodu profesionalizace kapely, řada muzikantů z Vacenovic odešla a zůstali jen tři zástupci z Vacenovic.

Obsazení kapely: zpěv: Karla Grufíková a Pavel Jech; Klarinet Es: Petr Novotný; Klarinet B: Petr Polák; Křídlovka 1B: Peter Skala; Křídlovka 1B: Jaromír Augustin; Křídlovka 2B: Petr Grufík (kapelník); Tenor: Libor Žabenský; Baryton: Tomáš Landsmann; Pozoun: Stano Orechovský; Melafon: Jaromír Rajmic; Melafon: Pavel Ingr; Tuba: Josef Kůřil; Bicí: Tomáš Vlk; zvukař: Petr Vaculka.

V jejich repertoáru jsou lidové písně, orchestrální skladby, upravené od „dechovkových“ autorů, např. Františka Maňase, Stanislava Pěnčíka, Zdeňka Gurského a dalších jiných autorů. Světové hity upravené pro dechový orchestr, které chtějí mít Vacenovjáci v repertoáru, připravuje Petr Grufík.

S Vacenovjáky se můžeme potkat na koncertech, tanečních zábavách, hodech, vánočních koncertech, plesech i jinde. Ve Vacenovicích tradičně zajišťují hudební doprovod na Reprezentačním plese SK MOGUL Vacenovice a pořádají vánoční koncert (např. vloni 15. 12. 2013). Mimo Vacenovice hráli v poslední době na plese v Horních Kounicích, Krojový ples v Čejkovicích, v Jihlavě, hody v Miroslavi u Znojma (7. – 8. 9. 2013) a v mnoha dalších místech České republiky. Zavítají občas také na Slovensko, např. účinkovali na Mezinárodním festivale dechových hudeb ve Stupavě.

Občas zaslechneme jejich písně v rádiu anebo si je můžeme pustit na hudebních nosičích MC a CD, kterých vydali již 24. Dechová hudba Vacenovjáci natočila i několik televizních pořadů, např. Kdyby ty muziky nebyly, Znovu na Vlachovce, Příště u Vás. V tomto roce se můžeme těšit na dva

60 Rozhovor s Marií Šimečkovou dne 29. 1. 2014. 61 GRUFÍK, Petr. Vacenovjáci [online]. [cit. 2014-01-18]. Dostupné z: www.facebook.com.

36 pořady Putování za písničkou, které nově vznikly. Na jednom z nich Vacenovjáci spolupracovali s Mužským sborem z Vacenovic.62

Vacenovjáci se mohou pyšnit také nejvyšším oceněním, které může dechová hudba u nás v republice získat, a tou je „Zlatá křídlovka.“ Jedná se o celorepublikové soutěžní klání mezi dechovými hudbami, které Vacenovjáci vyhráli v roce 1992, kdy se ve dnech 21. a 22. listopadu konal v Kulturním domě Sigma v Hodoníně jubilejní 10. ročník.63

Celkovou historii a slet událostí dechové hudby Vacenovjáci lze vyčíst z diplomové práce, kterou napsal Stanislav Ingr, která je věnována právě Vacenovjákům.

2.2.5 Dechová hudba Vacenovští muzikanti64 Idea společného hraní místních pasivních muzikantů vznikla u Evy Blahové. Podnět pro její myšlenku byla oslava 80. narozenin zdejšího faráře Františka Adamce (28. 2. 1922 – 15. 11. 2011). Oslava osmdesátin se konala v únoru roku 2002. K oslavě náležela také slavnostní nedělní mše svatá, jejíž součástí měl být i hudební doprovod dechové hudby. Ten však chyběl. Antonínu Blahovi (manžel Evy Blahové) se podařilo pro tuto oslavu získat své bývalé spoluhráče z Radostného mládí a z Vacenovjáků. Ti se ochotně oslavy zúčastnili a zajistili tak doprovod během slavnostní mše a chvíli zahráli také po ní před kostelem. Tehdy se ještě neuvažovalo o dalším společném hraní. Pozitivní ohlasy okolí, i samotných muzikantů, je však přesvědčily, aby se scházeli i nadále.

První zkouška proběhla u Miroslava Vaculky. Zde proběhlo ještě několik dalších zkoušek, kdy se muzikanti scházeli jen tak pro radost. Další impuls pokračovat v hraní dál, přišel také v roce 2002, jako možnost účastnit se Švihovského hudebního léta, kde každoročně probíhá přehlídka dechových orchestrů. Této přehlídky se mnozí z členů Vacenovských muzikantů zúčastnili ještě jako hráči v Radostném mládí.65 Pro tuto akci bylo však nutné uvést název dechového souboru. Antonín Ingr, bývalý kapelník DH Vacenovjáci, zde uvedl název Vacenovští muzikanti.

Obsazení kapely - baskřídlovka – Antonín Blaha; trombon – Antonín Ingr (rodák z Vacenovic, nyní žije v Brně); trombon a bariton – Stanislav Tomeček; trombon – Josef Miléř (rodák z Vacenovic,

62 První z těchto pořadů měl premiéru 1. 3. 2014 v 9.30 na ČT2. Odkaz ke zhlédnutí, který je uložen v archívu České televize: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10482586474-putovani-za-muzikou/. Druhý pořad měl premiéru dne 5. 4. 2014 v 9.20 na ČT2. Rovněž je uložen v archívu ČT, odkaz: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10482586474-putovani-za-muzikou/214542159010002/. 63 INGR, Stanislav. Dechová hudba Vacenovjáci. Olomouc, 1994. Diplomová práce. Univerzita Palackého Olomouc, Pedagogická fakulta, s. 64. 64 Rozhovor poskytli manželé Eva a Antonín Blahovi dne 25. 2. 2014. 65 Vacenovice měly s obcí Švihov dříve družbu.

37 nyní žije v Tasovicích); tuba – Josef Rygar; 1. křídlovka – Libor Mikulčík; 1. křídlovka – Pavel Tomeček (pochází ze Vnorov, ale bude bydlet ve Vacenovicích); křídlovka – Antonín Měchura; 2. křídlovka – Josef Silák; 1. trumpeta – Jaroslav Blaha (Ratíškovice); Es trumpeta – Radek Rygar; melafon – Zdeňek Brázdil. Tato dechová hudba nemá stálé klarinety, zpěváky a zpěvačky, ani bubeníka. Buben jim pomáhá hrát Petr Vaculka, zvukař z DH Vacenovjáci.

Vacenovští muzikanti se necítí jako běžná dechová hudba. Svá společná setkání chápou spíše jako přátelská. Jelikož však získávají pro svou činnost příspěvky od obce Vacenovice, museli se stát občanským sdružením. Jejich organizačním vedoucím, ale i kapelníkem je Antonín Blaha.

Vacenovští muzikanti hrávají především ve Vacenovicích. Většina akcí se pojí s farností Vacenovice, jedná se hlavně o slavnostní mše v kostele: přijímání, biřmování, Vánoce, Velikonoce, pouť, Boží tělo, hodová mše, pohřby. A také akce pořádané obcí Vacenovice či místními složkami, např. dětský krojový ples, O putovní trofej starostky obce (přehlídka mažoretek), obecní akce, ale i své narozeniny či blízkých přítel. Mimo obec pravidelně jezdí hrát do Tasovic.

Jejich repertoárem jsou klasické dechovkové písně i lidové písně. Čerpají především z not hudebního nakladatelství Michala Steranky. Příklady hraných písní:

Polky – V Mistříně na dolině; Ty falešná frajárko; Letochova hospůdečka; Kohútek jarabí. Valčíky – Vdávala maměnka, vdávala cérečku; Mám já kosu; Malý hošík černovlasý. Orchestrální skladby – Pivoňka; Stařečkom. Pochody a mazurky.

38

3. Lidová píseň a hudba

3.1 Sběratelé Sběrem lidových písní se ve Vacenovicích zabývalo celkem šest sběratelů. Je podivuhodné, že při tomto počtu, sbíraly právě v naší obci dvě ženy. Těmito ženami byly Františka Kyselková a dosud žijící Milada Bimková, která zapisovala především tance a taneční hry. Mužská část sběratelů je zastoupena představiteli: Jiřím Petrů, Janem Poláčkem, Josefem Řihákem a Františkem Sušilem. Nejvíce písni zapsal ve Vacenovicích Jan Poláček, z nichž některé jeho zápisy jsou vydány v 7. díle Slováckých pěsniček. Naopak obrovskou zásluhu má sběratelka Milada Bimkové, díky jejímž zápisům a spolupráci, se ve Vacenovicích podařilo obnovit tanec vacenovská slovenská.

V této kapitole je představena veškerá sběratelská činnost výše jmenovaných sběratelů a sběratelek. Po jejich stručném představení, následuje zmapování jejich sběratelské činnosti na Kyjovsku a konkrétně v obci Vacenovice, je-li známa. Dále je uvedeno místo uložení sesbíraných písní, tj. Etnologický ústav Akademie věd České republiky, v.v.i., Praha, pracoviště Brno (dále jen EÚ AV ČR BRNO), i jednotlivé signatury. Na konec jsou abecedně seřazeny všechny písně, které daní sběratelé zapsali. Každá píseň má zapsány informace o jejím umístění, případně zda již byla publikována a kde ji nalezneme. Notový přepis z originálních zápisů mají jen ty písně, které nebyly dosud publikovány. Texty písní jsou uvedeny v originálním zápise sběratelů, tudíž v našem nářečí. Z dnešního pohledu nemusejí být některá slova dost srozumitelná nebo se dnes vyjadřují jiným způsobem. Například na straně 43, v písni Ach, ceruško, cero má, se ve druhé sloce objevuje slovní spojení „na pozor.“ Dnes bychom to řekli zcela jinak.

Celkový seznam písní je čerpán z 2. dílu zpěvníku Olgy Hrabalové Lidové písně z Kyjovska Ždánicka. V něm je uveden téměř kompletní přehled zapsaných lidových písní z těchto dvou oblastí. Dále jsou z něj použity metro-rytmické formy jednotlivých písní, které autorka velmi dobře zpracovala.

3.1.1 Bimková Milada Dosud žijící sběratelka Milada Bimková se narodila 6. června 1926 v Hodoníně.66 Její rodina má však své kořeny v nedaleké obci Svatobořice – Mistřín. Vystudovala taneční oddělení Státní konzervatoře v Brně. Zde si v rámci výuky lidových tanců povšimla chybějících údajů a informací o tancích z naší oblasti. Proto se o tuto problematiku začala blíže zajímat. Od roku 1949 zahájila svůj výzkum tím, že si vyhledala nejstarší pamětníky a tanečníky hlavně z jižního Kyjovska. Jelikož však

66 HRABALOVÁ, Olga. Průvodce písňovými rukopisnými sbírkami Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, pracoviště v Brně: Díl 2, Slovník sběratelů lidových písní. Brno: Krajské kulturní středisko, 1983, s. 16.

39 neměla dostatečného hudebního vzdělání, nedokázala v terénu písně, úzce související s tancem, zapsat. Požádala tedy o pomoc Jana Seeháka. Jan Seehák byl pražský hudební skladatel, o němž Bimková věděla, že je schopen zapsat písně podle ústního podání informátorů. Společně se jim v roce 1950 podařilo sesbírat 150 tanečních písní z oblasti jižního Kyjovska.67 Později začala své písně nahrávat na magnetofon. Tyto záznamy přepsal do not František Dobrovolný.68

Milada Bimková chtěla své získané informace šířit dále. Proto si v Hodoníně zřídila v letech 1952 – 1957 své „Taneční studio“, kde se věnovala pohybové výuce dětí, ale vyučovala i lidový tanec pro různé skupiny lidí. Navázala také spolupráci s regionálními Slováckými krúžky, kam patřily i Vacenovice, a pomáhala jim se zpracováním písňového i tanečního materiálu. Tyto soubory často čerpají z jejího odkazu dodnes.69

Milada Bimková byla po mnoho let externí pracovnicí Etnologického ústavu Akademie věd České republiky v Brně. Zde spolupracovala především s Karlem Vetterlem, který byl v té době vedoucím tohoto ústavu.70 S ním se Bimková věnovala výzkumu muzikantských rodů na Kyjovsku.71 Do tohoto výzkumu byly zahrnuty také Vacenovice. Zápisy z jejich badatelské činnosti jsou uloženy ve sbírkách EÚ AV ČR BRNO pod signaturou Z 23.

Bimková je ve svých zápisech pečlivá. Její popisy tanců jsou velmi přesné. Uvádí vždy druh tance a jeho lokalizaci, datuje zápis tance, případně i nápěvu, informátory. K těmto základním údajům jsou často připojeny různé poznámky. Například o odlišnostech tance v jednotlivých obcích nebo komentáře informátorů, např. při jakých příležitostech se tance či hry uskutečňovaly. K popisům tanců jsou připojeny nákresy pozic a postojů pro jednotlivé tanečníky, dvojice či více párů.

Ve Vacenovicích sbírala tance a taneční hry v roce 1950 a v lednu 1951, kdy z Prahy přijel Jan Seehák, aby zaznamenal písně do not. Jejich sesbíraná data jsou uložena v EÚ AV ČR BRNO pod signaturou A 1099, A 1111 a A 1112. Místními informátory jim byli: František Šťastný (bydlel „Na konci“), Josef Šťastný (zvaný „Husař“), Rozina Buštíková (rozená Valisová), Růžena Hadamíková, Josef Křižka a Kašpar Bábíček.

67 MARADA, Rostislav. Půlstoletí sběrů Milady Bimkové. In: BIMKOVÁ, Milada. Lidové tance z kyjovského Dolňácka. 1. vyd. Editor Klára Císaríková. Město Kyjov, 2008, s. 11. 68 PETRŮ, Jiří. K městečku Kyjovu. Hodonín: Okresní kulturní středisko, 1986, s. 354. 69 MARADA, Rostislav. Půlstoletí sběrů Milady Bimkové. In: BIMKOVÁ, Milada. Lidové tance z kyjovského Dolňácka. 1. vyd. Editor Klára Císaríková. Město Kyjov, 2008, s. 11. 70 Dřívější název zněl: Ústav pro etnografii a folkloristiku. 71 Tamtéž.

40

Písně z Vacenovic jsou zveřejněny ve dvou publikacích. V monografii Tance z Kyjovska72 jsou otištěny dvě písně. První je verbuňk Jedú chlapci od asendy, který není však čistě z Vacenovic, ale podle informátorů je lokalizován pro obce jižního Kyjovska. Druhou písní je Dybych sa já nebál, která se tančí jako vacenovská slovenská. Stejný tanec se nachází v knize Lidové tance z kyjovského Dolňácka na straně 79. Zde je publikováno celkem 14 tanců a 7 tanečních her, které se ve Vacenovicích tančily. Některé z nich jsou zapsány pouze ve Vacenovicích, jiné zápisy náleží do více obcí. Výčet těchto tanců a tanečních her nebude v této uveden, protože klíčové jsou především jejich popisy, které jsou součástí každé písně. Vznikl by tak jen seznam písní a toho v jakém taktu a tónině jsou zapsány. Většina z nich je zapsána v durové tónině G a ve 2/4 taktu. Na konci publikace jsou přehledné tabulky, které čtenáři poskytují dostatečný přehled o zařazení tanců.

Milada Bimková připravila pro Vacenovice v roce 1977 k tisku rukopis pod názvem Tance, písně a lidová hudba ve Vacenovicích, k jeho vydání ovšem nedošlo. Řada tanců a tanečních her je již otištěna v knize Lidové tance z kyjovského Dolňácka. Vzhledem k tomu, že se v blízké době připravuje vydání tohoto rukopisu, nebudou zde dosud nepublikované zápisy zveřejněny.

Během našeho rozhovoru73 si Milada Bimková vzpomněla na jednu zvláštnost, týkající se Vacenovic. Ta je zapsána i v jejích zápisech, kde ji takto popsala: „V roce 1965 ve Strážnici vystoupil soubor z Budišína a předvedl svatbu, jak se udržela mezi Polabskými Slovany. Ke konci svatby, jakoby o svatbě k ránu tančili tanec podobný staré mazurce z Vacenovic a zpívali a hráli neobyčejně podobnou (melodicky částečně shodnou) píseň s vacenovickou.“74 Jedná se o píseň k mazurce Slúžila sem u kadlca,75 která se rovněž ve Vacenovicích tančila o svatbách k ránu. Jak došlo k této zvláštnosti nelze objasnit. Milada Bimková ve Vacenovicích žádné Polabské Slovany nezjistila, nejbližšího objevila až v Ježově.76

72 BIMKOVÁ, Milada. Tance z Kyjovska. Brno: Městské kulturní středisko, 1975. 73 Telefonický rozhovor poskytla Milada Bimková dne 14. 4. 2014. 74 Dokumentační sbírky a fondy Etnologického ústavu AV ČR, v. v. i, Praha, pracoviště Brno, signatura V3|Vacenovice, Bimková Milada – Vetterl Karel: Muzikanti a kapely na Kyjovsku a Hodonínsku, s. 7. 75 Tanec je popsán v monografii: BIMKOVÁ, Milada. Lidové tance z kyjovského Dolňácka. 1. vyd. Editor Klára Císaríková. Město Kyjov, 2008, s. 213. 76 Dokumentační sbírky a fondy Etnologického ústavu AV ČR, v. v. i, Praha, pracoviště Brno, signatura V3|Vacenovice, Bimková Milada – Vetterl Karel: Muzikanti a kapely na Kyjovsku a Hodonínsku, s. 7.

41

3.1.2 Kyselková Františka Františka Kyselková, rozená Klimešová, se narodila 27. března 1865 v Kamenici u Jihlavy.77 Františka Kyselková bezesporu patří k největším sběratelským osobnostem. O tom svědčí konečný počet jejích zápisů, a to 4892.78 Františka Kyselková byla absolventkou brněnského učitelského ústavu (1884), kde studovala zpěv, hru na housle a také klavír. Při jejím sběratelství jí byl zcela jistě nápomocen absolutní hudební sluch, kterým byla obdařena.79

V letech 1930 – 1934 provedla na Kyjovsku souhrnný výzkum. Jednalo se o úkol, kterým byla Františka Kyselková pověřena, od Státního ústavu pro lidovou píseň v Brně. Tento výzkum probíhal za účelem vydávání Vlastivědného sborníku Kyjovska a Ždánska, jež podnítil okresní školní inspektor Emanuel Havelka. Jeden ze sborníků měl být věnovaný zdejším lidovým písním. K jeho vydání však bohužel nedošlo. V této době prošlo jejím výzkumem celkem 34 obcí, ve kterých jí informace poskytlo 160 zpěváků, díky nimž zapsala přes 600 písní.80

Františka Kyselková jako první učinila zvukový záznam lidové písně na Edisonův fonograf. Velmi úzce spolupracovala s Leošem Janáčkem, který tento přístroj taktéž hojně využíval. Od roku 1917 žila v Brně, kde také 23. července 1951 zemřela. 81

Ve Vacenovicích bádala Františka Kyselková v roce 1934. Zde zapsala celkem 8 písní, které se nachází pod signaturou A 321 ve sbírkách EÚ AV ČR BRNO82. Tyto písně jsou taktéž uloženy pod signaturou A 975, jako notový zápis z terénu. Jedná se o písně:

Ach, ceruško, cero má, s kýms to rozmlouvala (A 321/3) – nepublikovaná píseň, kterou zpíval Januar Hnilica (18. 9. 1860 – 25. 8. 1939). Píseň má taneční charakter, zda se však využívala při tanci, sběratelka nezmínila. Zápis by mohla odpovídat tanci skočná či slovenská. Píseň se je zapsána ve 2/4 taktu a je v durové tónině G. Její metro-rytmická forma je: a b a a b – 7/6.

77 HRABALOVÁ, Olga. Průvodce písňovými rukopisnými sbírkami Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, pracoviště v Brně: Díl 2, Slovník sběratelů lidových písní. Brno: Krajské kulturní středisko S. K. Neumanna, 1983, s. 93. 78 PETRŮ, Jiří. K městečku Kyjovu. Hodonín: Okresní kulturní středisko, 1986, s. 355. 79 HRABALOVÁ, Olga. Lidové písně z Kyjovska a Ždánicka. Město Kyjov, 1998, s. 10. 80 Tamtéž. 81 HRABALOVÁ, Olga. Průvodce písňovými rukopisnými sbírkami Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, pracoviště v Brně: Díl 2, Slovník sběratelů lidových písní. Brno: Krajské kulturní středisko, 1983, s. 93. 82 Dokumentační sbírky a fondy Etnologického ústavu AV ČR, v. v. i, Praha, pracoviště Brno, signatura: A 321 a 975.

42

Dyž sem byl malučký (A 321/8) – píseň publikoval Jiří Petrů ve svém zpěvníku vojenských písní K městečku Kyjovu. Zde se nachází pod číslem 164 na straně 314. Opět píseň předzpíval Januar Hnilica. Z notového zápisu lze vycítit její taneční charakter. V regionu se určitě užívá k tanci skočná. Jelikož má vojenskou tématiku, objevuje se spíše v tanečních pásmech s tímto tématem. Píseň je zapsána ve 2/4 taktu, v tónině G-dur. Píseň má metro-rytmickou formu v této podobě: a a b b – 6/6. Dyž mně bylo dvacet let (A 321/5) – píseň zpíval Január Hnilica nejen Františce Kyselkové, ale i Josefu Řihákovi, který ji zapsal již v roce 1907 (A 128/33). Píseň je ve 2/4 taktu. To však podle obsahu textu nesvědčí o tom, že je píseň taneční. Její text mapuje strasti lidského života celkem v jedenácti slokách. Metro-rytmická forma písně je: a b c d – 7/6/6/6. Její takt je 2/4 a tónina E-dur. V originálním zápise jsou uvedeny jen tři křížky, tudíž by píseň byla v tónině A-dur. Zřejmě zde došlo k chybě, protože píseň zcela odpovídá tónině E-dur. Ve zdejším přepisu je uveden i čtvrtý křížek „dis“.

43

44

Mám já ženu Lízu, tetku Brídu (A321/6a) – píseň zpíval Január Hnilica. Ta je pod číslem 488 publikována v knize Olgy Hrabalové Lidové písně z Kyjovska a Ždánicka, strana 683. Údajně se ve Vacenovicích tančila, ale tanec není znám. Píseň má tuto metro-rytmickou form: a b | [:c:] b – 10/9/6. Píseň je zapsána v tónině G-dur a ve 2/4 taktu. Okolo Hovoran, chodníček jako dlaň (975/349) – nepublikovaná píseň, kterou zapsala jak Františka Kyselková v roce 1934, tak i Josef Řihák v roce 1907. Oběma jim píseň zpíval Januar Hnilica. Píseň je od různých sběratelů zapsána v dalších obcích Kyjovska (Ratíškovice, Vlkoš, Svatobořice, Žarošice). Františka Kyselková však zanechala píseň pouze v pracovní verzi. Metro-rytmická forma písně je: [:a:] b b | b c – 6/6/6. Píseň je zapsána v nepravidelném taktu. Téměř celá píseň má 2/4 takt, ale po repetici se objevuje takt 4/4, po té se opět navrací do taktu 2/4. Tónina písně je C-dur.

45

46

Skoronice pěkné město, v pěknej rovině (A 321/4) – opět zpíval Januar Hnilica. Tato píseň má velmi zvláštní rytmický charakter. V písni se objevují tři druhy taktu celý, 2/4 a 3/4. Píseň Skoronice pěkné město se zřejmě řadí do dechovkového žánru jako polka.

Vacenovský šenku, vrť sa kolem (A 321/2) – zápis této písně se ve Vacenovicích objevuje celkem ve třech variantách. V roce 1934 ji zde zapsala Františka Kyselková, zazpíval Januar Hnilica. Jan Polášek ji v jiné variantě, po zdejších výzkumech v letech 1949 – 1951, vydal v 7. díle Slováckých pěsniček pod číslem 144. Poslední záznam této písně učinil ve Vacenovicích Jiří Petrů v roce 1984 po předzpěvu Františka Mikulčíka. Všechny tyto varianty jsou otištěny ve zpěvníku K městečku Kyjovu od Jiřího Petrů. Píseň zde nalezneme pod číslem 105, celkem v osmi variantách, protože obsahuje i dva zápisy z Milotic a Ratíškovic. K nim jsou přiřazeny písně s obdobnou melodií a odlišným textem z ostatních obcí Kyjovska. Varianty z Vacenovic jsou označeny písmeny a, c, d. Každá z těchto variant je odlišná. Melodicky se nejvíce liší zápis

47

Poláčkův. Verze Františky Kyselkové odpovídá číslu 105c. Jako jediná je taneční. Stále se na Kyjovsku tančí jako tanec slovenská. Tuto variantu zapsala Kyselková ve 2/4 taktu a tónině e- moll. Píseň má metro-rytmickou formu v této podobě: a b c d – 6/4/6/4. Šohaj sa na dveřa tluče (A 321/7) – zazpíval opět Januar Hnilica jak Františce Kyselkové, tak i Josefu Řihákovi (1907). Kyselková má zápis v pravidelných rytmických hodnotách. Řihák užívá více tečkovaného rytmu. Melodie je shodná. Kyselková zapsala píseň ve 2/4 taktu a tónině D-dur. Metro-rytmická forma jejího zápisu je: a a b b – 8/7. Řihák použil taktéž 2/4 takt, ale tóninu C-dur. Jeho zápis má metro – rytmickou formu odlišnou a b c c – 8/8/7. Text se až na maličkosti shoduje. Z kontextu vyplývá, že se jedná o dívčí píseň ve volnějším tempu. Případně by mohla zaznít jako duet dívky a mládence.

Vymalujte mně, maléři (A 321/6) – předzpíval Januar Hnilica. Píseň ve 2/4 taktu je tanečního charakteur. Nelze však s jistotou říci, o který by mohlo jít, snad slovenská. Píseň má tuto metro-rytmickou formu: a b c – 8/6/6.

48

3. 1. 3 Petrů Jiří Jiří Petrů se narodil 9. 5. 1953 v Kyjově.83 Dostal jméno po svém otci, který se také jmenoval Jiří. Jeho otec byl velkou osobní kyjovského folklóru, primášem cimbálové muziky a věnoval se také sběratelství lidových písní. Tuto činnost a lásku k lidové písni Jiří Petrů ml. po svém otci zdědil. Nyní se je vedoucím a cimbalistou v Cimbálové muzice Jiřího Petrů, která je pojmenovaná po jeho otci. V této muzice hraje prim jeho bratr Petr Petrů, ředitel ZUŠ v Kyjově.

Jiří Petrů pracuje jako optik ve své prodejně v Kyjově. Ve volném čase se věnuje lidové písni. Stále aktivně hraje v již zmíněné cimbálové písni a zpívá s Mužským sborem z Kyjova. Sběratelství se již nevěnuje. Vydal několik zpěvníků ze svých sbírek, například: Ej, létala lašťověnka; Zpíváme v Kyjově (3 díly); K městečku Kyjovu. Spolu s Františkem Synkem zpracoval Slováckou svatbu na kyjovském Dolňácku.

Ve Vacenovicích zapisoval v roce 1984. Jeho informátorem a zpěvákem byl František Mikulčík84, který pracoval s jeho bratrem v kyjovských šroubárnách. Tak se dostali do kontaktu.85 František Mikulčík byl jeho jediným informátorem. Ve spolupráci s ním zapsal Petrů celkem 8 písní

83 HRABALOVÁ, Olga. Průvodce písňovými rukopisnými sbírkami Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, pracoviště v Brně: Díl 2, Slovník sběratelů lidových písní. Brno: Krajské kulturní středisko, 1983, s. 125. 84 František Mikulčík (4. 5. 1930 – 22. 1. 1994) - Vůdčí osobnost folklorního hnutí 2. poloviny 20. století ve Vacenovicích. Pokoušel se s přáteli o vytvoření cimbálové muziky i s cimbálem, na který se sám pokoušel hrát. Na přelomu 50. a 60. let založil ve Vacenovicích Slovácký krúžek. V 70. letech byl jeden z iniciátorů vzniku dechové hudby Radostné mládí. Vytvořil zde tradici dožínek a vinobraní. 85 Rozhovor s Jiřím Petrů ze dne 12. 4. 2014.

49 z Vacenovic. Sedm z těchto zápisů je vydáno ve zpěvníku vojenských písní K městečku Kyjovu86, jelikož mají vojenskou tématiku. Jedna píseň byla zařazena do 1. dílu zpěvníku Zpíváme v Kyjově.

Až já půjdu, povandruju (č. 100a) – píseň se ve Vacenovicích tančí jako skočná v dětském souboru Oskoruška, občas i v Omladině, ale objevuje se po celém Kyjovsku. Píseň je zapsána ve 2/4 taktu a tónině G-dur. Její metro-rytmická forma je: a a | b c d – 8/6/5/7. Ve zpěvníku je i druhá varianta písně z Kyjova. Obě varianty jsou až na drobné textové odlišnosti totožné. Bylo nás, bylo nás, bratránků jedenáct (č. 23) - melodie této písně je zapsána podle Františka Mikulčíka z Vacenovic. K této melodii byl přidán kyjovský text. Tím vznikla píseň, která je součástí repertoáru Mužského sboru z Kyjova. Zápis je v tónině G-dur a ve volném taktu.87 Metro-rytmická forma písně je: a a {a b} – 6/6. Tato píseň je otištěna v 1. díle zpěvníku Zpíváme v Kyjově. Bylo nás legrútů, bylo nás jedenáct (č. 80b) – pomalá, vojenská, melodická píseň zapsaná v tónině G-dur a volném taktu. Píseň má tuto metro-rytmickou formu: a a|a a|a b – 6/6. V mnoha melodických variantách a mírných textových odlišnostech, se píseň vyskytuje i v okolních obcích. Píseň je vydána také v Lidových písničkách Kyjovska a Ždánicka od Olgy Hrabalové pod číslem 393. Sú rodiče, synka měli (č. 122b) – táhlá píseň, jenž kontrastuje své druhé textové variantě, která se zpívá a tančí na Kyjovsku jako verbuňk. Jiří Petrů zapsal vacenovskou verzi ve volném taktu, v tónině C-dur. Její metro-rytmická hodnota je: a a ,a b- – 8/7. Vacenovský pudmistře (č. 12a) – oblíbená mužská píseň ve volnějším tempu. Ve Vacenovicích se zpívá o hodech před domem hospodářů. Nezpívá se však třetí, vojenská sloka ze zápisu Jiřího Petrů, ale hodová verze: „Že nám hody povolíš: //: a fčíl o tem nic nevíš. : //“ Jiří Petrů ji zapsal ve volném taktu a tónině G-dur. Píseň má tuto metro-rytmickou formu: a a|a b – 7. Vacenovský šenku (č. 105a) – verze Jiřího Petrů je nejmladší ze tří zápisů této písně, které byly ve Vacenovicích učiněny. Tato varianta se zpívá ve volnějším tempu. Je zapsána ve volném taktu a tónině a-moll. Metro-rytmická písně je: a b {c b} – 6/4/7. Vacenovští úřadové (č. 8ch) – místní táhlá verze velmi oblíbené písně, která se nejčastěji objevuje jako verze taneční. Ta se na jižním Kyjovsku tančí jako tanec slovenská. Ostatní verze jsou ve zpěvníku Jiřího Petrů zapsány. Vacenovská pomalá varianta je zaznamenána ve volném taktu a tónině a-moll. Její metro-rytmická forma je: *:a b:+ *:c:+ a d – 8/6/6/6.

86 PETRŮ, Jiří. K městečku Kyjovu. Hodonín: Okresní kulturní středisko, 1986. 87 PETRŮ, Jiří. Zpíváme v Kyjově, 1. díl. Brno nedatováno (1995).

50

Už je to, legrúti (č.67d/s.130) – vojenská taneční píseň, která se na Kyjovsku vyskytuje v mnoha variantách. Podle notového zápisu se jedná o mazurku. Ve Vacenovicích má mírné tempo v 6/8 taktu a tónině G-dur. Píseň má tuto metro-rytmickou formu: a a b a – 10/8.

3. 1. 4 Poláček Jan Jan Poláček narozen 12. listopadu 1896 v Jaroměřicích nad Rokytnou, patří k předním osobnostem našeho sběratelství lidových písní. Svou sběratelskou činnost započal díky popudu Hynka Bíma na Slovácku a později také na Hané. Jeho zaznamenané písně jsou vydány celkem v sedmi dílech Slováckých pěsniček. Jan Poláček zemřel 10. března 1968 v Prostějově. 88

Ve Vacenovicích sbíral v letech 1949 – 1951. U většiny zapsaných písní neuvedl svého informátora. Některé zapsané písně jsou vydány v 7. díle Slováckých pěsniček (1951). Jedná se o písně: Ej, spadla mně šablička; Před naším je zahrádečka pletená; Ratíškovští pacholci; Vacenovský šenku. Další písně z Vacenovic mohou být uvedeny i v dřívějších dílech Slováckých pěsniček, což však nelze zjistit, protože v počátcích Poláček uváděl pouze region zapsané písně, nikoliv konkrétní obec. V úvahu by přicházely pouze zpěvníky číslo 5, 6 a 7, protože ostatní jsou vydány dříve, než Poláček začal ve Vacenovicích sbírat. Zbylé, nevydané písně, které Poláček ve Vacenovicích zapsal, jsou uloženy ve sbírkách Etnologického ústavu AV ČR v Brně, a to pod signaturami89: A 936; A 1009; A 1055; A 1240.

Ani mně to nepřipadá (A 1009/391) – Jan Poláček píseň zapsal ve Vacenovicích v roce 1950. Předzpíval mu ji Pavel Macháček. Poláček o této písni v zápisu píše: „Typická vojenská (legrútská) píseň rovinatého jižního Kyjovska.“ Zapsal ji v tónině D-dur. Zajímavostí je, že se v ní pravidelně střídá 3/2 a 2/2 takt. Její metro-rytmická forma je: a b c b – 8/7/8.

88 HRABALOVÁ, Olga. Průvodce písňovými rukopisnými sbírkami Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, pracoviště v Brně: Díl 2, Slovník sběratelů lidových písní. Brno: Krajské kulturní středisko, 1983, s. 131. 89 Dokumentační sbírky a fondy Etnologického ústavu AV ČR, v. v. i, Praha, pracoviště Brno, signatura: A 936, A 1009, A 1055 a A 1240.

51

Čí je to děvčina? (A 936/153) – píseň byla Janem Poláčkem zapsána ve Vacenovicích v roce 1950. Zpěvák zde však není znám. Píseň má volné valčíkové tempo a je zapsána v 6/4 taktu v tónině C-dur. Píseň spíše odpovídá dechovkovému žánru. Její metro-rytmická forma je: a b c d – 6/6/9/8.

Dobře pijem, dobře žijem (A 1009/396a) – Jan Poláček zapsal ve Vacenovicích tuto píseň v roce 1951. Svého informátora však neuvedl. Zápis provedl v celém taktu a tónině C-dur.

52

Píseň má tuto metro-rytmickou formu: a b {a b} – 8/6. Text písně zřejmě tvoří vícero písní. O čemž svědčí rozdělení písně na čtyři varianty, které byly v zápisu vytvořeny jako poznámka.

Dybys byla katolíčka (A 1009/392) – zapsaný verbuňk nezapadá charakterem melodie do naší oblasti. Melodií odpovídá myjavské písni Ančulenka, Ančulenka či její variantě Žalo dívča, žalo trávu. Píseň zapsal ve 2/4 taktu a tónině g-moll aiolské. Píseň má tuto metro-rytmickou hodnotu: a a – 8. Píseň se shodným názvem i textem, avšak s odlišnou melodií, zapsal František Bartoš v Želeticích.

53

Dyž jsem já šel přes jednu uličku (A 1009/407) – o písni je v zápise napsána tato poznámka: „Vzdálený variant českých písní, jejichž prototypem jest píseň, Když jsem já šel tou putinskou branou.“ Poláček píseň zapsal v roce 1951, ale opět neuvedl informátora. K zápisu písně použil 3/4 takt a tóninu G-dur. Metro-rytmická forma písně je: a a b b – 10/7.

Dyž jsem já šel z Hodonína (A 1240/28) – Poláček tento verbuňk zapsal ve Vacenovicích v roce 1951. Sám jej takto komentoval: „Jeden z velmi rozšířených verbuňků, jehož kmenovou písní jest asi typ horňácký.Viz. Poláček I. č. 108 a 108 a.“ Na Kyjovsku se tato píseň vyskytuje v Kyjově – Nětčicích a v obci Hýsly. Tyto dvě varianty jsou zapsány ve zpěvníku Jiřího Petrů K městečku Kyjovu pod čísly 6a, 6b. Navzájem se obě varianty textově i téměř melodicky shodují. Avšak Poláčkovou verzí se shoduje pouze první sloka. Druhá sloka ani melodie nikoliv. Poláček tento verbuňk zapsal v tónině G-dur a 2/4 taktu.

54

Ej, spadla ně šablička – stará vojenská píseň, která se dodnes těší na Kyjovsku velké oblibě. Poláček ji vydal ve svém 7. díle Slováckých pěsniček, jako píseň číslo 21. Dále se objevuje ve zpěvníku Olgy Hrabalové Lidové písně z Kyjovska a Ždánicka, č. 413. A publikoval ji také Jiří Petrů ve svém zpěvníku vojenských písní K městečku Kyjovu pod číslem 129a. Kde se objevuje spolu s obdobnou velmi známou písní Spadla mně šablička90. Píseň Ej, spadla ně šablička je zapsána střídavě v celém a 5/4 taktu. Tónina je g-moll a metro-rytmická forma: a a | a b – 7/6. Hodonín, Hodonín, je krásné městečko (A 1009/406) – tato píseň s vojenskou tématikou je ve Vacenovicích zapsána jako tanec skočná, která má 2/4 takt a tóninu G-dur. Informátor není opět znám. Píseň má metro-rytmickou formu v této podobě: a a a a – 6.

90 Dle Pavla Petržely z Vracova, velkého znalce regionálních písní, je píseň Spadla mně šablička původem z Vacenovic. Tato informace byla získána z rozhovoru ze dne 17. 4. 2014. Josef Řihák tuto píseň zapsal v Miloticích v roce 1907 a Jiří Petrů v roce 1984 (zpěv Václav Šťastný).

55

Hodonská kasárňa široký dvůr (A 1009/405) – tato píseň se řadí do vojenské tématiky. Poláček ji ve Vacenovicích zapsal v roce 1951, ale zpěváka v zápise neuvedl. Píseň je zapsána v tónině G-dur a v celém taktu. Její metro-rytmická forma je: a b a b | ,c d a b- – 6/4/5/6.

Krahulíček, ftáček malý (A 1240/25) – zpěvákem této písně je zřejmě Josef Grufík. Jeho jméno však není uvedeno Poláčkem, který zde tuto píseň zapsal v roce 1951. V zápise písně se střídá 3/2 a 2/2 takt. Je zapsána v tónině G-dur. Píseň má metro-rytmickou formu v této podobě: a a b b a – 8/7.

56

Kyjove, Kyjove (A 1009/404) – zápis v mírném tempu uskutečnil Jan Poláček ve Vacenovicích v roce 1951. Píseň má tuto metro-rytmickou formu: a b | a a b – 6/6. Já zapsána v tónině D- dur a v celém taktu.

Moravo, Moravo (A 1009-388) – Jan Poláček zřejmě v tomto zápisu, z roku 1949, učinil chybu. Tónina písně je v D-dur, on však zapsal jen jeden křížek. Píseň je tedy přepsána s dvěma křížky a ve 3/4 taktu. Píseň má valčíkový charakter a baladický text. Metro-rytmická forma písně zjení: a a b a – 6/6.

57

Muziky, muziky (A 1009/403) – píseň zveřejněna ve zpěvníku Olgy Hrabalové Lidové písně z Kyjovska a Ždánicka pod číslem 283. Jan Poláček ji ve Vacenovicích zapsal, ve 3/4 taktu a tónině D-dur, roku 1951. Má lehce valčíkový charakter, ovlivněný dechovou hudbou. Její metro-rytmická hodnota je: a b|a a b -6/6. Píseň má v repertoáru Mužský sbor z Vacenovic. Na milotském rozcestí (A 1240/22) – tato píseň, kterou ve Vacenovicích Poláček zapsal v roce 1951, je variantou písně Na mistřínskéj rozseči leží tráva v poseči. Menší rozdíly se objevují v melodii i textu. Poláčkův zpěvák není znám. Píseň je zapsána v 5/4 a 4/4 taktu. Tónina písně je C-dur. Metro-rytmická forma zapsané písně je: a b a – 7/6.

58

Na tem našém díle (A 1009/393) – pomalá píseň v 6/4 taktu a tónině D-dur, kterou ve Vacenovicích Poláček zapsal v roce 1950. Píseň má tuto metro-rytmickou formu: a a {b b a a} – 6/6. První sloka písně zcela odpovídá verzi stejnojmenné písni (hlucké). Ta je však taneční, tudíž v mnohem vyšším tempu. Druhá sloka a melodie shodné nejsou.

59

Na tem našém nátoni (A 1009/400) – tato q se tančí po celém jižním Kyjovsku. Poláček ji ve Vacenovicích zapsal v roce 1950. Zapsaná varianta má mírné melodické odlišnosti. Stejnojmennou píseň zde zapsala i Milada Bimková, avšak jako verbuňk. Její verzi nalezneme v monografii Lidové tance z kyjovského Dolňácka na straně 104. Poláčkův zápis je proveden ve 2/4 taktu a tónině a-moll. Metro-rytmická forma je: a b c d – 7/7/8/5.

Panimámo, co děláte (A 1009/390) – píseň by měla být otištěna ve zpěvníku Olgy Hrabalové Lidové písně z Kyjovska a Ždánicka pod číslem 279b, ale nebyla v něm nalezena. Píseň je tedy uvedena zde. Jan Poláček píseň zapsal ve Vacenovicích v roce 1950. Jedná se o tanec skočná, zapsaný ve 2/4 taktu a tónině G-dur. Píseň má tuto metro-rytmickou hodnotu: a b b – 8/6.

60

Před naším je mostek (1009/399, 402) – píseň k tanci skočná zapsal Jan Poláček dvakrát. Zápisy se liší pouze tím, že ve druhém taktu je místo dvou šestnáctin h d, zapsána osmina h. Píseň je ve 2/4 taktu a tónině G-dur. Metro-rytmická forma je: a b a – 10/10. Obdobné varianty písně se objevují především v okolních obcích.

61

Před naším je zahrádečka – táhlá píseň v tónině g-moll, kterou Poláček vydal v 7. díle Slováckých pěsniček. Nachází se na straně 65 jako číslo 107. Vydaná je také v Lidových písních z Kyjovska a Ždánicka od Olgy Hrabalové (č. 99). Píseň Je zapsaná v celém taktu a má tuto metro-rytmickou formu: a a b b a – 12/7. Ratiškovští pacholci – píseň rovněž vydaná v 7. díle Slováckých pěsniček jako číslo 111. Jedná se o škádlivou píseň, kdy se obyvatelé jedné obce posmívají obyvatelům ze vsi sousední. Píseň má veselý zpěvný charakter. Je zapsána ve 2/4 taktu a tónině G-dur. Služ, děvečko, služ u nás (A 1055/44) – píseň tanečního charakteru, kterou Poláček ve Vacenovicích zapsal, není datována. Je zapsána ve 2/4 taktu a tónině C-dur. Píseň má tuto metro-rytmickou hodnotu: a b a b – 7/6.

Stala sa ně příhoda (A 1055/45) – píseň s lehce erotickým podtextem a tanečního charakteru je Poláčkem zapsána ve 2/4 taktu a tónině G-dur. Metro-rytmická forma je: a a b a – 7/8. Píseň se shodným názvem je zapsána v Nětčicích. Její text je uveden, jako píseň Žádný neví jako já, v monografii Slovácká svatba na kyjovském Dolňácku. Řadí se tak mezi laškovné písně, které se zpívaly pozdě v noci na svatbách.91

91 PETRŮ, Jiří a František SYNEK. Slovácká svatba na kyjovském Dolňácku. Praha: KNEIFL, 1995, s. 136 – 137.

62

Stojí Adam na kopečku (1009/401) – vacenovská varianta legendy o vyhnání Adama a Evy z ráje. Jan Poláček ji zde zapsal v roce 1951 a má celkem 20 slok. Objevují se i dvě varianty ze sousedních Milotic a jedna z Lovčic. Všechny však mají méně slok, které se téměř shodují s vacenovskou verzí. Varianta z Milotic je shodná i melodicky. Verze z Lovčic má mírné melodické odlišnosti. Tato legenda se objevuje po celé Moravě, ale i v Čechách.92 Píseň je publikována ve zpěvníku Olgy Hrabalové Lidové písně z Kyjovska a Ždánicka (č. 632a). Zapsána je v tónině G-dur a méně častém 3/2 taktu. Její metro-rytmická forma je: a b c – 8/8/8. Šel sem cestú, aj necestú (A 1009/397) – tuto píseň zapsal Poláček ve Vacenovicích, jako tanec skočná, v roce 1950. Je zapsána ve 2/4 taktu a tónině G-dur. Píseň má tuto metro- rytmickou formu: a b b b – 8/8. Stejnojmennou píseň zapsal Poláček také v sousedních Ratíškovicích. Variantu z Ratíškovic vydal v 7. díle Slováckých pěsniček, pod číslem 126. Melodie obou variant není shodná. Ratíškovická verze má více slok, celkem 11.

92 HRABALOVÁ, Olga. Lidové písně z Kyjovska a Ždánicka. Město Kyjov, 1998, s. 851 – 854.

63

Šťastnú cestu, sme dnes měli (A 1009/398) – vacenovská verze svatební písně, která se objevuje na celém Kyjovsku. Poláček ji zde zapsal v roce 1950. Píseň má 6/4 takt a tóninu D- dur. Její metro-rytmická hodnota je: a a a b – 8/8. Ve svém zpěvníku Lidové písně z Kyjovska a Ždánicka ji publikovala Olga Hrabalová pod číslem 470a. Už sa tá lavečka (A 1240/5) – Poláčkův zápis, melodicky zcela odpovídá písni Ten milocký zámek93, která se tančí v souboru Omladina jako slovenská. Píseň je ve 2/4 taktu a tónině G- dur. Metro-rytmická hodnota je: a a a a | b b a – 6/6. Píseň má mnoho variant nejen na Kyjovsku, ale i v mnoha koutech Moravy.

93 Viz. Repertoár souboru Omladina na straně 30.

64

Vacenovské pole hluboko zorané (A 1009/389) – tato píseň, kterou zde Poláček zapsal v roce 1950, je silně ovlivněna dechovou hudbou. Tempově i téměř melodicky odpovídá známé univerzální valčíkové melodii, na kterou se objevuje řada různých textů. Tato píseň je zapsána v tónině D-dur a méně častém 9/4 taktu. Její metro-rytmická hodnota je: a a a a – 6.

Vacenovský šenku, vrť – jedna ze tří variant této starodávné vojenské písně. Melodie Poláčkovy varianty z nich má nejdramatičtější charakter. Na rozdíl od variant Kyselkové

65 a Petrů, je tato píseň táhlá. Píseň je vydána v Poláčkově 7. díle Slováckých pěsniče jako číslo 144. A také ve zpěvníku K městečku Kyjovu od Jiřího Petrů jako zápis č. 105d, společně s ostatními variantami. Poláček ji zapsal v celém taktu a tónině g-moll. Vím já to jedno spanilé okénko (A 1009/395) – píseň zapsaná ve Vacenovicích Janem Poláčkem v roce 1950, je spíše zpěvného charakteru. Poláček ji zaznamenal ve 3/4 taktu, kdy se v posledním taktu mění na 5/4, a tónině G-dur. Píseň není nikde v okolí zaznamenána. Její metro-rytmická forma je: a b c c a – 5/6/6.

V našej zahrádce kalina (1009/394) – Jan Poláček zaznamenal tuto píseň z Vacenovic, v roce 1950, v méně častém 6/4 taktu a tónině D-dur. Píseň se jeví vhodná spíše k pěveckému projevu, tady jako táhlá. Její metro-rytmická hodnota je: a a a a – 8. Stejnojmennou píseň zapsal také, v roce 1954, v sousedních Ratíškovicích.

66

3.1.5 Řihák Josef Josef Řihák se narodil v sousední obci Milotice 3. srpna 1868, kde také 6. června 1948 zemřel. Působil v Miloticích jako varhaník a muzikant v zámecké kapele, která působila při místním barokním zámku. Dokonce pro tuto kapelu zřídil i archiv, který se zachoval až dodnes. Své hudební vědomosti rozšířil o harmonizaci a kompozici u kapelníka Runda z Kyjova.94 Josef Řihák se nadchl pro sběratelskou akci Leoše Janáčka „Sbíráme českou národní píseň na Moravě a ve Slezsku.“ Na jeho popud se tak začal této činnosti věnovat a celkem Janáčkovi zaslal95 106 zapsaných písní.96 Pro Milotice a jejich okolí tak vykonal v oblasti lidové písně velmi záslužnou činnost.

94 HRABALOVÁ, Olga. Průvodce písňovými rukopisnými sbírkami Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, pracoviště v Brně: Díl 2, Slovník sběratelů lidových písní. Brno: Krajské kulturní středisko, 1983, s. 131. 95 Dopisy od Josefa Řiháka pro Leoše Janáčka jsou otištěny v publikaci Olgy Hrabalové: Lidové písně z Kyjovska a Ždánicka I. Text nalezneme na stranách 12 – 14, kde nalezneme podrobné informace o sběrateli Josefu Řihákovi. Janáčkovy odpovědi se bohužel nedochovaly. Ví se však, že Janáček byl překvapen, kolik písní může znát jedna rodina. Řihák totiž zapsal velké množství písní, které mu předzpívaly ženy z jeho blízké rodiny. Sbíral však i od pamětníků a muzikantů (hudců). 96 PETRŮ, Jiří. K městečku Kyjovu. Hodonín: Okresní kulturní středisko, 1986, s. 356.

67

Ve Vacenovicích sbíral Josef Řihák v roce 1907. Celkem zapsal pět písní. Čtyři z nich jsou uloženy pod signaturou A 0132 ve sbírkách Etnologického ústavu AV ČR v Brně97 a jedna pod signaturou A 128. Jedná se o tyto písně:

Dyž mně bylo dvacet let98 (A 128/33) – Tuto nepublikovanou píseň nazpíval Januar Hnilica Řihákovi v roce 1907. O 27let později ji předzpíval Františce Kyselkové. U obou sběratelů se vyskytují menší rozdíly v textu. Celkový smysl a obsah textu je totožný. Mnohem větší rozdíly jsou však v melodii. Řihák ve svém zápisu užil 2/4 takt a tóninu G-dur. Metro-rytmická forma je: a a a a – 6. Oj, vím já tě jedno ptáče (A 132/5) – nevydaná píseň z Vacenovic, kterou Řihákovi zazpíval Januar Hnilica. Z textu je zřejmé, že se jedná u pomalejší mužskou píseň. Řihák zapsal píseň ve 2/4 taktu a tónině d-moll. Píseň má tuto metro-rytmickou formu: [:a b:]|c c|c c b – 8/6/6.

97 Dokumentační sbírky a fondy Etnologického ústavu AV ČR, v. v. i, Praha, pracoviště Brno, signatura: A 132 a A 128. 98 Srovnání i notový přepis písní se nachází na straně 43 – 45.

68

Okolo Hovoran, chodníček jako dlaň99 (A 132/6) – tuto píseň Řihákovi předzpívala Anděla Bezuchová. Františce Kyselkové ji zazpíval Januar Hnilica. Zápis Kyselkové je však zcela odlišný od verze Řihákovy. Řihákova verze zápisu má charakter valčíku, který se hodí spíše k dechové hudbě. Výraz písně je tak přesně určen: „Mírné valčíkové tempo.“ Píseň lze užít jako nápěv k valčíku, má baladický text. Její melodie je velmi podobná písni Morava, krásná zem. Řihák zapsal píseň ve 3/4 taktu a v tónině B-dur. Metro-rytmická forma je: a a b b c – 6/6/6. Seje sedlák lebedu (A 132/4) – píseň je otištěna v knize Lidové písně z Kyjovska a Ždánicka od Olgy Hrabalové pod číslem 672a. Hrabalová o ní píše: „Žertovná epická píseň o ženě, která místo přípravy oběda spí, je dnes už poměrně málo známá. Není mnoho ani jejích tištěných a rukopisných záznamů.“100 Píseň se v různých variantách objevuje jak na Moravě, tak i v Čechách. V sousedních Ratíškovicích její variantu zapsal Jan Poláček (1953), která je melodicky i textově velmi podobná. Řihákův zápis je zapsán v tónině G-dur a ve 2/4 taktu. Jeho varianta má tuto metro-rytmickou formu: a b a – 7/7.101 Šohaj sa na dveřa tluče (A 132/3) – píseň je pod číslem 82 publikována v knize Olgy Hrabalové Lidové písně z Kyjovska a Ždánicka. Opět ji zpíval Januar Hnilica, který ji v roce 1907 poskytl jak Řihákovi, tak později v roce 1934 Kyselkové. Srovnání obou písní popsáno ve verzi Františky Kyselkové na straně 46. Řihákova verze je otištěna ve dvou monografiích. Starší monografií je Kyjovsko, která pochází z edice Vlastivěda moravská. Píseň nalezneme na straně 236, v kapitole, jež se věnuje lidovým kapelám, písním a tancům z Kyjovska. Druhý otištěný zápis se nachází v publikaci Olgy Hrabalové Lidové písně z Kyjovska a Ždánicka pod číslem 82.

3.1.6 Sušil František František Sušil se narodil 18. června 1804 v Rousínově. Vystudoval filosofii a bohosloví v Brně. Stal se knězem a několik let jako kněz působil. Později přednášel na teologickém ústavu v Brně. Zajímal se o národní uvědomování, které bylo v době kdy žil aktuálním tématem. Jeho obrozenecké snahy byly spojeny především s cyrilo-metodějským odkazem.102

Se sbíráním lidových písní začal již během studií. První svou sbírku vydal již v roce 1934. Za celý svůj život nashromáždil velké množství písní, které pak vydal celkem ve třech sbírkách. „,… my podáváme kytku polních kvítek, jak je sama pouhá příroda mezi zpěvumilovným lidem naším vyvedla.ʼ Tak Sušil charakterizoval své životní dílo, sbírku Moravské národní písně s nápěvy do textu

99 Srovnání i notový přepis písní se nachází na straně 45 – 46. 100 HRABALOVÁ, Olga. Lidové písně z Kyjovska a Ždánicka. Město Kyjov, 1998, s. 947 – 949. 101 Tamtéž. 102 KOVAŘÍKOVÁ, Kateřina. Po stopách sběratelů lidových písní II. [online]. [cit. 2014-04-10+. Dostupné z: www.hudba.proglas.cz.

69 vřaděnými z roku 1860. Byla výsledkem víc než třicetiletého sběru lidových písní ze Slovácka, Valašska, Lašska, Hané i Brněnska.“103

Oslaben nemocí zemřel dne 31. května 1868 v Bystřici pod Hostýnem. Byl však převezen do Brna, kde se konal majestátní pohřeb. Dnes má svůj čestný pomník na Ústředním hřbitově v Brně.104

Na Kyjovsku a Ždánicku sbíral ve 30. a 40. letech 19. století. Nasbírané písně označoval spíše všeobecně jako „Kyjovsko“ či „okolí Kyjova.“ U některých písní označil i obec, například. Milotice, Ratíškovice, Moravany, Želetice i Vacenovice. V jeho sbírce Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými105 se z Vacenovic objevily čtyři písně.

Červený, bílý tulipán (č. 1718) – starodávná vacenovská píseň, která se stále s velkou oblibou zpívá. V repertoáru ji mají oba vacenovské mužské sbory i soubor Omladina. Nejlépe vynikne v podání mužského i ženského střídavého zpěvu. Nejčastěji se zpívá jako táhlá, především v úvodu. Postupně dochází k zrychlení téměř až do tanečního tempa. Sušil píseň zapsal ve 3/4 taktu a tónině a-moll, která se užívá dodnes. Její metro-rytmická hodnota je: a a b a – 8/5. Píseň vyšla ve zpěvníku Olgy Hrabalové Lidové písně z Kyjovska a Ždánicka (č. 59) a v 1. díle Zpíváme v Kyjově od Jiřího Petrů (1/32). Odkud že ti chlapci byli (č. 1775) – Píseň je uvedena také v Sušilově sbírce Moravské národní písně. Sbírka nová, pod číslem 290. Také je otištěna ve zpěvníku Lidové písně z Kyjovska a Ždánicka (č. 302), od Olgy Hrabalové. František Sušil ji zapsal ve 2/4 taktu a tónině G-dur, která přechází do D-dur. Píseň má tuto metro-rytmickou hodnotu: [:a:] b – 8/6. Bimková Milada se domnívá: „Rovněž píseň patrně ke slovenské nebo skočné-holénkové.“106 Šenkýřko hluchá, sklenica suchá (č. 1900) – Sušil ji ve sbírce uvádí jako třetí variantu této pijácké písně. První dvě jsou z Medlánek u Brna (dnes součást Brna) a z Uhřic u Slavkova. Varianta z Vacenovic patří do repertoáru Vacenovského mužského sboru, který ji zpívá často a rád. Píseň je zapsána v tónině D-dur a 3/4 taktu. Její metro rytmická forma je: [:a:] b a – 5/5. Píseň otiskl také Jiří Petrů ve 3. díle svého zpěvníku Zpíváme v Kyjově (č. 53).

103 KOVAŘÍKOVÁ, Kateřina. Po stopách sběratelů lidových písní II. [online]. [cit. 2014-04-10+. Dostupné z: www.hudba.proglas.cz. 104 Tamtéž. 105 SUŠIL, František. Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými. [online]. [cit. 2014-04-12+. Dostupné z: www.nulk.cz. 106 BIMKOVÁ, Milada. Tance z Kyjovska. Brno: Městské kulturní středisko, 1975, s. 58.

70

Zeleňaj sa, zeleňaj, travěnko zelená (č. 1070) – oblíbená dívčí píseň, která lze tančit jako skočná. Na Kyjovsku se objevuje v mnoha verzích, které zapsala i řada sběratelů. Ve Vacenovicích tuto píseň zapsal v tónině G-dur a ve 2/4 taktu. Metro-rytmická forma písně je: a b c b – 7/6/6.

3.2 Dochované písně z pozůstalosti Jana Bábíčka107 Jan Bábíček, zvaný „Písař“, pocházel z Vacenovic a později se přiženil do Vracova. Žil v letech 1900 – 1988. Jan Bábíček byl dědečkem vynikajícího znalce regionálních písní a muzikanta Pavla Petržely z Vracova. Ten našel v pozůstalosti svého děda sešit, ve kterém byly zapsány tři písně. Sešit byl bohužel ve velmi špatném stavu, takže dvě písně musel dokomponovat. Melodii nevymýšlel z patra, ale pokusil se ji zachytit tak, jak si ji pamatoval od svého dědečka Jana Bábíčka. Nikdy ho však neslyšel zpívat, on si totiž písničky pouze pískal. Dochovaly se tyto písně:

Dyž sem býval synek malý108 – podle Pavla Petrželi vznikla jen z fragmentu a mapuje život otce Jana Bábíčka. Je tedy zcela možné, že ji on nebo některý z jeho bratrů zkomponovali. Tato píseň se užívá jako mužský tanec po holénce. Zápis je ve 2/4 taktu a tónině D-dur. Konečnou verzi písně vytvořil a zapsal Pavel Petržela.

Slunéčko zacházá109 – táhlá milostná píseň, kterou zapsal a dokomponoval Pavel Petržela. Je zapsána ve volném taktu a tónině a-moll harmonické.

107 Rozhovor s Pavlem Petrželou ze dne 17. 4. 2014. 108 Osobní archiv Pavla Petržely. 109 Osobní archiv Pavla Petržely.

71

Vacenovský šenku – verze, kterou poskytl Pavel Petržela, se shoduje se zápisem stejnojmenné písně Jana Poláčka. Ta je vydána v 7. díle Slováckých pěsniček pod číslem 144 a ve zpěvníku Jiřího Petrů K městečku Kyjovu pod číslem 105d. Tímto se potvrzuje, že se skutečně jedná o vacenovskou píseň.

3.3 Analýza zapsaného materiálu Předchozí kapitola se věnovala zapsaným písním z naší obce, které byly podrobně rozebrány, případně navzájem porovnány. Tato kapitola se bude věnovat komplexnímu pohledu na tento zpracovaný materiál.

Z chronologického hlediska jsou nejstarší zapsané písně od Františka Sušila, který ve Vacenovicích sbíral ve 30. a 40. letech 19. století. Po něm se přibližně sedmdesát let sběratelství lidových písní v naší obci nikdo nevěnoval. Až v roce 1907 přichází Josef Řihák se sběry pro Leoše Janáčka. V roce 1934 zde provedla výzkum sběratelka Františka Kyselková, které se podařilo oslovit stejného zpěváka, Januara Hnilicu, jako Řihákovi. Okolo roku 1950 zde působili dva sběratelé, Jan Poláček a Milada Bimková. Oba však měli odlišný střed zájmu. Bimková se soustřeďovala především na sběr tanců a tanečních her. Poláček se věnoval pouze písním. Jeho nedostatkem je, že u většiny písní neuvedl své informátory. Vzhledem k tomu, že mnoho jeho zapsaných písní je ovlivněno dechovou hudbou, vyvstává na povrch otázka, zda si Poláček pro svůj výzkum vybral vhodné informátory. Poslední sběratelskou činnost vykonal ve Vacenovicích Jiří Petrů v roce 1984.

U některých písní došlo k tomu, že se je podařilo zachytit u více sběratelů. Například Františka Kyselková zapsala dvě shodné písně s Josefem Řihákem, které mají dokonce i stejného informátora: Dyž ně bylo dvacet let a Šohaj na dveřa tluče. Jejich třetí stejnojmenná píseň Okolo Hovoran však již

72 bohužel nemá stejného zpěváka, navíc se jedná o zcela odlišnou píseň. Podobná situace vznikla u písně Vacenovský šenku. Tuto píseň se podařila zapsat celkem třikrát. Poprvé v roce 1934 ji ve Vacenovicích zaznamenala Františka Kyselková, po té Jan Poláček v letech 1949 – 1951, a na konec Jiří Petrů v roce 1984. Všechny tyto zápisy jsou zároveň odlišnými variantami, z nich nejodlišnější je záznam Poláčkův.

Z hlediska funkčnosti je nejvíce zapsaných písní tanečních, např. skočná, slovenská, verbuňk aj. Velmi často se v zápisech objevují písně vojenské, které vychází ze života chlapců, kteří museli na vojnu nebo do války. Další časté písně jsou o lásce. Řada písní je ovlivněna dechovou hudbou či písněmi z jiných regionů.

Při heuristice písňového materiálu došlo i k objevení tvůrců nových lidových písní, týkajících se naší obce. Jedná se tyto tvůrce: Stanislav Ingr st. a František Novotný z Vacenovic, Pavel Petržela z Vracova a Alois Blaha z Hutiska - Solanec, rodák z Vacenovic. Některé písně se objevují v repertoáru místních etnokulturních činitelů, především Mužského sboru z Vacenovic. Několik ukázek bude prezentováno v následující kapitole.

3.4 Písňový repertoár etnokulturních nositelů

3. 4. 1 Slovácký soubor Omladina

73

3. 4. 2 Dětský soubor Oskoruška110

110 Kopie not jsou pořízeny z těchto publikací: BIMKOVÁ, Milada. Lidové tance z kyjovského Dolňácka. 1. vyd. Editor Klára Císaríková. Město Kyjov, 2008, s. 193. PETRŮ, Jiří. K městečku Kyjovu. Hodonín: Okresní kulturní středisko, 1986, s. 206.

74

3. 4. 3 Mužský sbor Od Lip111

111 Kopie not jsou pořízeny z těchto publikací: SUŠIL, František. Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými. [online]. [cit. 2014-04-12+. Dostupné z: www.nulk.cz. PETRŮ, Jiří. K městečku Kyjovu. Hodonín: Okresní kulturní středisko, 1986, s. 215.

75

76

3. 4. 4 Mužský sbor z Vacenovic112

112 Originály písní pocházejí ze soukromého archívu Františka Novotného. Mužský sbor tyto písně zpívá podle jeho aranžmá. Tento notový přepis písní je proveden podle originálů.

77

3. 4. 5 Dechová hudba Vacenovjáci113

113 Originál písně pochází z osobního archívu Františka Novotného. Notový přepis písně je proveden dle originálu.

78

Závěr

Cílem mé diplomové práce bylo prozkoumat jak kulturní prostředí obce Vacenovice, tak zaznamenat a zdokumentovat činnost místních nositelů etnokulturních tradic, především ve vztahu k lidové písni a hudbě.

Nejprve jsem se musela seznámit s historií obce, protože zde žiji pouhé dva roky. To se mi podařilo díky publikaci Františka Rygara Vacenovice. Fragmenty z historie obce. Práce na dokumentaci šiřitelů etnokulturních tradic byla náročná a zdlouhavá, bylo nutno se sejít s hlavními představiteli a iniciátory zdejšího folklorního hnutí. Jako novější obyvatel Vacenovic jsem musela proniknout do historie těchto kulturních složek a vztahů mezi nimi. Zjišťovala jsem také jejich repertoár, což pro mne nebylo nijak problematické, protože téměř se všemi hudebně spolupracuji. S vedoucími jsem ověřovala a doplňovala své nabyté informace. Získávání údajů mi velmi ulehčily elektronické zdroje, mnoho jsem se dočetla na obecních stránkách www.vacenovice.cz, informace také poskytují jednotliví nositelé na stránkách www.facebook.com. Naskýtá se nám tak celkový přehled o jejich činnosti, historii a akcích, doplněný mnoha fotografiemi, nejen aktuálními, nýbrž i z minulosti. Ukázky z repertoáru jednotlivých souborů jsou uvedeny v závěrečné části diplomové práce.

Jádrem mé diplomové práce jsou lidové písně z Vacenovic. Jelikož v minulosti proběhla v obci řada sběrů, dochovalo se jich vskutku mnoho. Zde mi největší oporou byla monografie Olgy Hrabalové Lidové písně z Kyjovska a Ždánicka. V jejím druhém díle je uveden téměř kompletní výčet zapsaných lidových písní z Kyjovska a Ždánicka. Podle něj jsem si vytvořila seznam písní z Vacenovic a roztřídila je podle sběratelů a umístění. V závěru jsem uvedla, zda byly písně již vydány a ve kterých monografiích byly otištěny. Posléze jsem navštívila archiv Etnologického ústavu AV ČR v Brně, kde jsou uloženy sesbírané písně. Zde mi byly velmi nápomocny jeho pracovnice, především PhDr. Lucie Uhlíková, Ph.D. Originály písní, které byly ve Vacenovicích zapsány a nebyly dosud vydány, jsem zdokumentovala tak, aby se s nimi dalo následně pracovat.

Tyto originály jsem kompletně přepsala do počítačové podoby, činnost byla ale velmi zdlouhavá a náročná. Přepsané písně jsem průběžně vkládala do diplomové práce a abecedně je zařazovala k příslušným sběratelům. Každá píseň má patřičný popis a charakteristiku, srovnávala jsem i jednotlivé varianty písní. V závěrečné fázi jsem provedla celkovou analýzu zpracovaného a zapsaného materiálu.

79

Jelikož se i já zapojuji do kulturního života v obci, jsem ráda, že svou diplomovou prací k němu mohu též přispět. Díky ní jsem upevnila vztahy s jednotlivými folklorními činiteli, jako příklad uvádím manžele Blahuškovi, kteří mi velmi vstřícně odpovídali na mé otázky. Měla jsem také možnost telefonického kontaktu s dosud žijící sběratelkou Miladou Bimkovou, která si s radostí zavzpomínala na své sbírání lidových písní ve Vacenovicích a doufám, že budu mít možnost se s ní setkat i osobně. Spolupracovala jsem i se sběratelem a hudebníkem Jiřím Petrů, kterého jsem navštívila v Kyjově. Umožnil mi nahlédnout do svého osobního archivu, který jsem důkladně prostudovala. Jiří Petrů mi velmi ochotně popsal, jak se ke sbírání ve Vacenovicích dostal a kdo byl jeho zdrojem.

Moje práce by měla být inspirací a zdrojem pro všechny milovníky lidové písně z naší obce, a nejen z ní. Díky této diplomové práci se k nim dostanou písně, které by jinak zůstaly uloženy v archivu. Všechny jejich notové přepisy dostanou nositelé lidové písně v naší obci ode mne k dispozici. Doufám, že se alespoň některé z nich podaří uvést v život a stanou se oblíbenými.

80

Použité prameny a literatura

LITERATURA:

BIMKOVÁ, Milada. Lidové tance z kyjovského Dolňácka. 1. vyd. Editor Klára Císaríková. Město Kyjov, 2008. BIMKOVÁ, Milada. Tance z Kyjovska. Brno: Městské kulturní středisko, 1975. BLAHUŠEK, Miroslav. Rúdník 1605 - 1705 - 2005: Sborník ke 400. výročí vpádu Bočkajovců, 300. výročí kuruckého vpádu a zániku obce. Národopisná společnost Vacenovice, 2005. FOLTÝNOVÁ, Veronika. Slovácká svatba v obci Ratíškovice. Brno, 2012. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. HOLCMAN, Vojtěch. Kapitoly z dějin Vacenovic. In: Sjezd rodáků a přátel, ve Vacenovicích ve dnech 20. a 21. 8. 1966: Vzpomínkový sborník a program. Vacenovice: Přípravný výbor sjezdu rodáků a přátel ve Vacenovicích, 1966. HOLCMAN, Vojtěch. Jak kdysi bývalo. In: Vacenovice. U příležitosti sjezdu rodáků vydal MNV ve Vacenovicích. Vacenovice: MNV, 1982. HRABALOVÁ, Olga. Lidové písně z Kyjovska a Ždánicka. Město Kyjov 1998. HRABALOVÁ, Olga. Průvodce písňovými rukopisnými sbírkami Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, pracoviště v Brně: Díl 2, Slovník sběratelů lidových písní. Brno: Krajské kulturní středisko, 1983. HURT, Rudolf. Kyjovsko. Brno: Musejní spolek, 1970. INGR, Stanislav. Dechová hudba Vacenovjáci. Olomouc, 1994. Diplomová práce. Univerzita Palackého Olomouc, Pedagogická fakulta. PETRŮ, Jiří. K městečku Kyjovu. Hodonín: Okresní kulturní středisko, 1986. PETRŮ, Jiří. Zpíváme v Kyjově, 1. díl. Brno nedatováno (1995). PETRŮ, Jiří. Zpíváme v Kyjově, 3. díl. Brno nedatováno (1998). PETRŮ, Jiří a František SYNEK. Slovácká svatba na kyjovském Dolňácku. Praha: KNEIFL, 1995. POLÁČEK, Jan. Slovácké pěsničky, 1. – 4. díl. Brno: Slovácký krúžek, 1936, 1941, 1943, 1947. POLÁČEK, Jan. Slovácké pěsničky, 5. – 7. díl. Praha: Orbis, 1950, 1951, 1960. RYGAR, František. Vacenovice: fragmenty z historie obce. Obecní úřad Vacenovice, 1998. RYGAR, František. Vacenovice: z duchovního života obce. Obecní úřad Vacenovice, 2005. SUŠIL, František. Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými. Brno 1853 – 1859. TONCROVÁ, Marta. Vývojové proměny etnokulturní tradice. Brno: Etnologický ústav AV ČR, 2008. Vacenovický zpravodaj: Prosinec/2007. Obecní úřad Vacenovice, 2007.

81

PRAMENY NEVYDANÉ:

BIMKOVÁ, Milada. Tance, písně a lidová hudba ve Vacenovicích. 1977, kopie rukopisu. Etnologický ústav AV ČR, v. v. i, Praha, pracoviště Brno, dokumentační sbírky a fondy signatury: o A 128, A 132 – Josef Řihák o A 321, A975 – Františka Kyselková o A 936, A 1009, A 1050, A 1055, A1240 – Jan Poláček o A 1099, A 1111, A 1112 – Milada Bimková – Jan Seehák o V3 | Vacenovice, Bimková Milada – Vetterl Karel: Muzikanti a kapely na Kyjovsku a Hodonínsku. o Z 23 | Vacenovice, Bimková Milada – Vetterl Karel: Tanečníci, pamětníci tanců, zpěváci, muziky a muzikanti na Kyjovsku. Soukromý archiv Františka Novotného. Soukromý archiv Jiřího Petrů. Soukromý archiv Miroslava Blahuška. Soukromý archiv Pavla Petržely. Soukromý archiv Veroniky Foltýnové. UHLÍKOVÁ, Lucie. Skripta pro studenty etnologie. Dosud nepublikováno.

INTERNETOVÉ ZDROJE:

www.vacenovice.cz www.vacenovice.com www.ceskatelevize.cz www.youtube.com www.facebook.com www.mszvacenovic.wbs.cz www.hudba.proglas.cz www.nulk.cz www.islovacko.cz www.rajce.idnes.cz

82

Seznam příloh

OBRÁZKOVÁ PŘÍLOHA:

1. Svobodný pár z Vacenovic v parádním kroji

2. Svobodný pár v polosvátečním kroji

3. Starší žena v kroji

4. První hody ve Vacenovicích v roce 1958.

5. Velikonoce v muzeu

6. Velikonoční obchůzka

7. Mikulášská obchůzka

8. Obchůzka Lucek

9. Štěpánská obchůzka

10. Muzeum Vacenovice

11. Omladina a Vacenovská cimbálová muzika na Den farnosti

12. Členové Omladiny při hře palicová

13. Dívky a ženy ze souboru Omladina při obnově tance obcházaná

14. Mužský sbor Od Lip

15. Vacenovská cimbálová muzika

16. Mužský sbor z Vacenovic

17. Marijánky - ženský pěvecký sbor

18. Dechová hudba Vacenovjáci

19. Vacenovští muzikanti - dechová hudba

83

Obrazová příloha

Obrázek 1: Svobodný pár z Vacenovic v parádním kroji114

Obrázek 2: Svobodný pár v polosvátečním kroji115

114 Soukromý archiv Veroniky Foltýnové. 115 Tamtéž.

84

Obrázek 3: Starší žena v kroji116

Obrázek 4: První hody ve Vacenovicích v roce 1958.117

Stárek Josef Bábíček a stárka Ludmila Synková, provd. Vlasáková

116 Soukromý archiv Veroniky Foltýnové. 117 Soukromý archiv Miroslava Blahuška.

85

Obrázek 5: Velikonoce v muzeu118

Obrázek 6: Velikonoční obchůzka119

118 Soukromý archiv Veroniky Foltýnové.

86

Obrázek 7: Mikulášská obchůzka120

Obrázek 8: Obchůzka Lucek121

119 Soukromý archiv Veroniky Foltýnové. 120 Soukromý archiv Miroslava Blahuška. 121 Tamtéž.

87

Obrázek 9: Štěpánská obchůzka122

Obrázek 10: Muzeum Vacenovice123

122 Soukromý archiv Miroslava Blahuška. 123 Tamtéž.

88

Obrázek 11: Omladina a Vacenovská cimbálová muzika na Den farnosti124

Obrázek 12: Členové Omladiny při hře palicová125

124 Soukromý archiv Veroniky Foltýnové. 125 Tamtéž.

89

Obrázek 13: Dívky a ženy ze souboru Omladina při obnově tance obcházaná126

Obrázek 14: Mužský sbor Od Lip127

126 www.islovacko.cz, foto: Zdeněk Šmýd. 127 Soukromý archiv Miroslava Blahuška.

90

Obrázek 15: Vacenovská cimbálová muzika128

Obrázek 16: Mužský sbor z Vacenovic129

Obrázek 17: Marijánky - ženský pěvecký sbor130

128 Soukromý archiv Miroslava Blahuška. 129 www.rajce.idnes.cz, foto: Pavel Ingr.

91

Obrázek 18: Dechová hudba Vacenovjáci131

Obrázek 19: Vacenovští muzikanti - dechová hudba132

130 www.rajce.idnes.cz, foto: Pavel Ingr. 131 www.facebook.com, Dechová hudba Vacenovjáci – úvodní fotka. 132 www.facebook.com, Vacenovští muzikanti – úvodní fotka.

92

Seznam respondentů

Antonín Blaha (*1966) a Eva Blahová (roz. Miléřová, *1972), Vacenovice 681. František Novotný (*1963), Vacenovice 147. Jiří Petrů (*1953), Kyjov. Marie Šimečková (roz. Nováková, *1951), Vacenovice 584. Milada Bimková (*1926), Hodonín. Miroslav Blahušek (*1969) a Petra Blahušková (*1978), Vacenovice 668. Pavel Petržela (*1953), Vracov 998. Petr Grufík (*1973), Vacenovice 426.

Resumé Tato diplomová práce se zabývá především lidovou písní a jejími nositeli v obci Vacenovice. Dále zkoumá kulturní život v obci, s nímž jsou velmi úzce spojeny etnokulturní tradice a jejich hlavní nositelé. Ti jsou v práci představeni spolu s jejich historií, aktivitou a repertoárem. Jádro práce tvoří lidové písně, které byly ve Vacenovicích zapsány. Je sestaven jejich kompletní výčet, včetně jejich rozboru, popisu a komparace, někdy i notového zápisu. Ten je uveden pouze u dosud nevydaných písní. Součástí práce je také notová ukázka repertoáru některých etnokulturních nositelů a obrázková příloha, která napomáhá představě o jejich bohaté činnosti.

Resümee Diese Diplomarbeit beschäftigt sich hauptsächlich mit Volksliedern und ihre Träger im Dorf Vacenovice. Er untersucht auch das kulturelle Leben im Dorf, die sehr eng mit den ethnischen und kulturellen Traditionen verbunden sind, und ihre Hauptvektoren. Sie werden zusammen mit ihrer Geschichte, Aktivitäten und Repertoire eingeführt. Der Kern der Arbeit besteht aus Volksliedern, die in Vacenovice geschrieben wurden. Es besteht aus einer Liste, einschließlich ihrer Analyse, Beschreibung und Vergleich, manchmal sogar der Partitur. Es ist nur bisher unveröffentlichte Songs gegeben. Die Arbeit beinhaltet auch Beispiele für Notationen Repertoire von einigen ethno- kulturellen Träger und Bild-Anhänge, die das Bild ihrer reichen Aktivitäten hilft.

93