Recepty Starých Mistrů
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
RE C E P T Y STA RÝC H M I ST RŮ R ECEPTY STARÝCH MISTRŮ Barbora A. Hřebíčková Computer Press ECEPTY STARÝCH MISTRŮ R Barbora A. Hřebíčková Computer Press, a.s. 2006. Vydání první. Všechna práva vyhrazena. Odpovědný redaktor: Oldřich Růžička Obálka: Vnitřní úprava: Veronika Klímová Sazba: Barbara Slezáková Vydavatelství a nakladatelství Computer Press, nám. 28. dubna 48, 635 00 Brno, http://knihy.cpress.cz ISBN XXXXXXXXXX Prodejní kód: XXXXXX Vydalo nakladatelství Computer Press jako svou XXX. publikaci. Poděkování: Děkuji restaurátoru Antonínu Novákovi, ak. mal. a rest., a studentům Veronice Dubové, Veronice Hladké, Hanuši Jožovi, Andrei Truhlíkové a Blance Valchářové za pomoc při získávání cizojazyčných vydání překlá- daných rukopisů a za pečlivou přípravu prvních překladových verzí ně- kterých receptů. Příprava tohoto rukopisu byla podporována grantem Ministerstva škol- ství VS 97083 a grantem Fondu rozvoje vysokých škol 95/232. O autorce: Ing. Barbora A. Hřebíčková (nar. 1965 v Praze) studovala chemii (VŠCHT) a filosofii (FF UK). Pracovala jako konzervátorka v Morav- ské galerii v Brně, v Národní knihovně a Středočeském muzeu v Roz- tokách. V letech 1991–2001 přednášela chemii a historii výtvarných materiálů na Akademii výtvarných umění v Praze. V současnosti pra- cuje v komerční firmě. 5 řů jejich úspěchu. Utilitární přístup k práci, který ŘEDMLUVA přinesl pokrok v hmotném zabezpečení civilizace, nebyl však jednoznačně příznivý pro volnou tvor- bu, pro tvorbu neekonomizovatelných hodnot. P Umělecké řemeslo a umění se tehdy definitivně istorické pozadí výtvarné tvorby obsahuje vydělilo z běžné řemeslné výroby a jeho distance celou oblast teoretických a praktických zna- k prvoplánově užitkové produkci začala být chá- lostHí týkajících se hmotné stránky díla. Tato výseč pána jako jeden z jeho určujících rysů. V tomto dějin materiální kultury, která bývá často diskuto- smyslu je obnovená historická reflexe posvátného vána ve spojitosti s restaurováním a konzervací charakteru řemesla a učednictví vítanou inspirací uměleckých děl, zahrnuje technologické postupy legitimační legendy, jíž se profesní společenství zachycené v dobových receptářích. Patří sem však snaží čelit ekonomickému tlaku. i zvyklosti řemeslníků a umělců naznačující sebe- Iniciační charakter učednictví vyžadující pro- reflexi jejich oboru a představy o přírodních zá- měnu celé osobnosti se zachoval po celou dobu konitostech, které ovlivňovaly přístup k materiálu středověku v klášterních dílnách, v hutích stavi- a případné technologické experimenty. telů katedrál a do jisté míry i v organizaci cechů. Písemné prameny ke studiu historie výtvarných Dlouhá učednická léta v dílně malířského mistra technik se spolu s řemeslnickými návody nachá- měla sloužit nejen k důkladnému školení, ale také zejí již mezi babylonskými a egyptskými papyry. k osvojení nálady školy, jejího charakteru a vý- K nejstarším patří technologické postupy k tavení lučnosti. Tradice se předávala výhradně osobním a slévání kovů (papyrus Edwina Smitha, Leiden- stykem a nebyla dostupná zájemcům mimo ko- ský papyrus, Stockoholmský papyrus). K těmto munitu. Takovýto přístup, který pěstoval pocit praktickým návodům se váže řada rituálních sounáležitosti a odpovědnosti vůči komunitě, a magických úkonů, které práci na zemědělských, upřednostňoval integraci umělce a řemeslníka válečnických, ozdobných a sakrálních předmě- do profesního společenství před rozvojem jeho tech povyšují na opakování posvátného aktu, osobnosti a individuality. který poprvé provedl bůh nebo demiurg, kulturní V receptářích nacházíme četná napomenutí, že hrdina zprostředkující ovládnutí kovů mezi svě- k dílu je třeba přistupovat trpělivě, obětavě, bez tem bohů a lidí. Bratrstva metalurgů a kovářů, na myšlenky na peníze a slávu. Má-li se adeptova jejichž umění do značné míry závisel osud civili- práce setkat se zdarem, musí jí přizpůsobit celý zace, tvořila privilegovanou společenskou vrstvu život. Adept musí být střídmý, zbožný, ctít tradi- řídící se zvláštními zvyklosti a uctívající svá ci a studium2. Nejedná se zde o obecný mravní ochranná božstva. Adepti řemesla v průběhu své apel, ale o poukaz na duchovní podstatu díla, učednické doby získávali nejen odborné vědo- při jehož materiálním vznikání se mění a dovr- mosti, ale procházeli také procesem mystického šuje sama autorova existence. Tato synchronie zasvěcení, které končilo rituální iniciací, symbo- je zdůrazňována jako podmínka úspěchu. Váž- lickou smrtí učedníka a jeho vzkříšením na vyšší nost tvorby v archaických společnostech tkvěla duchovní úrovni. Zasvěcenec byl pak vázán ml- v zapojení se do aktu stvoření, opakování gesta čenlivostí, aby vědomosti a vláda nad přírodními dávného heroa3 nebo světce, nikoli v originalitě. silami nepadly do nepovolaných rukou. Samotná práce vydělující člověka z přírody byla Ozvuky posvátného charakteru řemesla, jak činem odvážným, dokonce povážlivým, nebez- jej dokládají desítky archaických mýtů a legend1, pečnou operací hrozící porušit předjednanou ovlivňovaly život řemeslnických bratrstev po celý harmonii stvoření. Vyžadovala proto božské středověk. Na úsvitu nové doby svedly cechy posvěcení a magické zabezpečení. Originalita se a další profesní společenství nelítostný boj s po- v takovém kontextu jeví jako akt lidské pýchy, čínajícím kapitalismem, který vyžadoval společen- jehož následky jsou nepředvídatelné. V techno- skou mobilitu, přizpůsobivost a otevřenost zcela logických příručkách, například v rukopise z hory protichůdnou konzervativní tradici. Zachovávání Athos, nacházíme proto nejen návod jak malovat, tajemství začalo být chápáno jen jako ekonomic- ale také co malovat – ikonografické předpisy. ké opatření. Této přístupnosti informací, v níž je Rozdíl mezi uměním a řemeslem byl setřen, či nezcizitelné autorství myšlenky, její využití a další spíše dosud nevyvinut. rozvoj se však dává k dispozici, se plně přizpůso- Teprve renesance přináší změnu v charakte- bily moderní přírodní a společenské vědy. Tento ru psaných pramenů. Namísto ikonografických 6 demokratický princip se ostatně stal jedním z pilí- doporučení se mezi technologické předpisy mísí 1 Eliade, M.: Kováři a alchymisté, Argo, Praha 2000. 2 Předmluva ke knize Hermeneia, MS. z hory Athos, P. Hetherington (ed.), London 1974 a předmluva ke knize Theophilus: Schedula diversarum artium, Dodwell C.R (ed.), London 1961. úvahy o umění samotném. Namísto popisu tech- nazývány dvěma králi. Žíhány s mědí dávaly bílou nologického a ikonografického kánonu je hledán slitinu podobnou stříbru, což se dalo vyložit jako jeho duch, výtvarný názor dovolující autorské transmutace mědi na stříbro. variace. Popisovány jsou rovněž experimenty Pověst ctihodné sloučeniny měl další pigment, s barevným účinkem pigmentů, složením pojiva rumělka (sirník rtuťnatý). Vzniká totiž sloučením a stálostí malby, jejichž plánování se již podobá rtuti (otce kovů) se sírou (matkou kovů) v černou novodobému přístupu k vědění. modifikaci sirníku rtuťnatého, který odpovídá Celou řadu receptů nacházíme v rukopisech, stavu nigreda. Sublimací vzniká červená modifi- v nichž se technologicky zaměřené návody střídají kace, od které by měl být již jen krůček ke kameni s popisem alchymistických operací (např. čes- mudrců. Další vlastností rumělky je, že při spa- ký rukopis Bavora Rodovského z Hustiřan4). lování v ohni, které symbolizuje smrt, uvolňuje Alchymie je jedním z pramenů představ o přírod- kapku rtuti, kapalinu symbolizující semeno živo- ních zákonitostech, které umělci a autoři receptá- ta. Chová se tedy jako látka schopná mýtického řů přejímali. Hmota byla považována za jednot- obrození skrze smrt. Snad právě to vedlo k víře nou látku, která svým vývojem a zráním nabývá vyskytující se v taoistické medicíně, že pastilky vlastností různých sloučenin, rud, drahých kame- smíšené z medu a rumělky mohou vrátit mládí nů a kovů a podléhá transmutaci, přeměně jedné a prodloužit život. látky v druhou, jednoho kovu v druhý. Cílem al- Mýtické asociace se váží také k posvátnému chymistů bylo připravit nejdokonalejší materii, ká- kameni umělců, lapisu lazuli. Nerost záhadného men mudrců, jehož dotek mění ve zlato všechny původu dovážený z Perských hor provázela po- nedokonalé kovy. Zlato, které nepodléhá korozi věst nebeského kamene. Těží se ostatně dodnes a jehož nádherný lesk je trvalý, bylo vždy spojo- ve vysokohorských údolích Pamíru a Kordiller, váno s věčností a nesmrtelností. kde je k nebeské klenbě už jen několik kroků. Součástí alchymické nauky byla iniciační pro- Jeho temně modrá barva podobná noční oblo- měna alchymistova spojená s postupem labora- ze bývá tečkována zlatavými zrnky kyzu, která torních prací5. První stupeň alchymického díla připomínají hvězdy otištěné do kamene během byla putrefakce, hnití, návrat do původního chao- nesčetných nocí jeho zrání. Zkrátka, na lapisu la- tického stavu hmoty zvaného materia prima6. Byla zuli by se dala archetypální imaginace vyučovat. spojena s iniciační smrtí adeptovou a kontempla- Jeden z jeho názvů, květ kyanu, jej připodobňuje cí pomíjivosti. Následovalo vzkříšení spojené se k modrému květu poznání a nesmrtelnosti, který stavem albedo čili dílo na bílo, při němž vznikaly hraje roli v alchymické symbolice a středověkých bílé sloučeniny. Řada dalších alchymických opera- iniciačních ritech. K dědictví babylonské alchymie cí, v nichž barva hrála důležitou roli, byla završe- patří víra ve vznik kovů z rud pod vlivem svitu jed- na vznikem Kamene a osvícením alchymistovým. notlivých planet. Podle planet byly pojmenovává- Náhodné nálezy získané při laborování byly při