Senátní Volby V ČR 2012 Prostorová Analýza Volební Podpory Kandidátů Ve Vybraných Volebních Obvodech

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra politologie

Bc. Klára Vyhlídalová

Senátní volby v ČR 2012 Prostorová analýza volební podpory kandidátů ve vybraných volebních obvodech

Magisterská diplomová práce

UČO: 397270 Obor: Politologie Imatrikulační ročník: 2011 Vedoucí práce: Mgr. Michal Pink, Ph.D. Brno 2013

Čestné prohlášení

„Prohlašuji, že jsem svou magisterskou diplomovou práci na téma Senátní volby v ČR 2012: Prostorová analýza volební podpory kandidátů ve vybraných volebních obvodech vypracovala samostatně pouze s využitím uvedených pramenů a literatury, které v práci řádně cituji.“

V Brně dne 18. prosince 2013

……....….…………..… Klára Vyhlídalová

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce panu Mgr. Michalu Pinkovi, Ph.D. za ochotu, vstřícnost, cenné rady a odborné vedení. Můj velký dík však patří i mé rodině, která mi byla oporou v průběhu celého studia.

Anotace

Tématem této diplomové práce je prostorová analýza volební podpory kandidátů ve volebních obvodech Benešov, Chomutov a Vsetín ve volbách do Senátu PČR v roce 2012. Data jsou agregována na úrovni obcí. V práci je popsána organizace senátních voleb a představeny jsou celkové volební výsledky z roku 2012, které jsou posouzeny z hlediska konceptu voleb druhého řádu. V rámci jednotlivých volebních obvodů jsou pak výsledky voleb analyzovány za použití variačního koeficientu, konceptu území volební podpory, Pearsonova korelačního koeficientu, indexu úspěšnosti, indexu volební stability a nakonec regresní analýzy. Na jejím základě je posouzen vliv socioekonomických a demografických proměnných na volební podporu kandidátů, vybraných v návaznosti na teorii konfliktních linií. Výsledky analýzy jsou v závěru srovnány s teoretickými předpoklady a s poznatky z dosavadních volebně geografických výzkumů v České republice.

Klíčová slova

Benešov – Chomutov – senátní volby – teorie konfliktních linií – volby druhého řádu – volební geografie – volební účast – Vsetín.

Abstract

The diploma thesis deals with the spatial analysis of electoral support of candidates in constituencies Benesov, Chomutov and Vsetin, in the elections to the Senate of the Parliament of the Czech Republic in 2012. The data are aggregated at the level of municipalities. This thesis describes the organization of the Senate elections and introduces overall election results of 2012, which are evaluated in relation to the concept of second-order elections. Within each constituency, the election results are analyzed by using the variation coefficient, the concept of the territory of electoral support, the Pearson correlation coefficient, the index of success, the index of electoral stability and finally the regression analysis. Based on this analysis, the influence of socioeconomic and demographic variables on electoral support of the candidates, chosen in relation to the theory of cleavages, is evaluated. Finally, the results of the analysis are compared with theoretical assumptions and the findings of previous electorally geographical research in the Czech Republic.

Key Words

Benesov – Chomutov – senatorial elections – cleavage theory – second-order elections – electoral geography – voter turnout – Vsetin.

Obsah

Úvod ...... 6 1. Volební geografie ...... 8 1.1. Volební geografie jako vědní disciplína ...... 8 1.2. Základní literatura ...... 10 1.3. Základní přístupy ...... 11 1.4. Nástroje a metody ...... 13 1.5. Agregace dat ...... 18 2. Koncept konfliktních linií (cleavages) ...... 19 3. Prostorové charakteristiky vybraných politických stran ...... 23 4. Koncept voleb druhého řádu (second-order elections) ...... 25 4.1. Volební účast a její vliv na volební zisky kandidátů ...... 28 5. Volby do Senátu PČR ...... 31 6. Senátní volby 2012 ...... 34 6.1. Volební obvod č. 41 - Benešov ...... 39 6.2. Volební obvod č. 5 - Chomutov ...... 58 6.3. Volební obvod č. 77 - Vsetín ...... 71 7. Shrnutí zjištěných výsledků ...... 82 Závěr ...... 84 Prameny a literatura ...... 88 Prameny ...... 88 Právní předpisy ...... 88 Ostatní prameny ...... 88 Literatura ...... 89 Seznam map ...... 96 Seznam tabulek a grafů ...... 98 Seznam zkratek ...... 101 Přílohy ...... 102

POČET ZNAKŮ: 179 956

Úvod

„Politika v demokracii by byla celkem jednoduchou záležitostí, kdyby nebylo třeba stále znovu vyhrávat volby.“ Dean Acheson

Svobodné volby, jejichž prostřednictvím mají občané možnost podílet se, ať už pasivně či aktivně, na chodu státu, jsou považovány za základní princip moderních zastupitelských demokracií. Představují totiž základní legitimizační prvek rozhodování (a rozhodujících orgánů) v rámci každé z úrovní politického procesu. Pravidelně se opakující volby se tak staly nedílnou součástí veřejného života i v rámci novodobého českého státu. Těmi nejvýznamnějšími jsou volby do Poslanecké sněmovny, dolní komory Parlamentu České republiky, které jsou chápány jako volby prvořadé. Ty se dlouhodobě těší nejen největší přízni voličů, přestože i zde v průběhu let pozorujeme klesající tendenci z hlediska úrovně volební účasti, ale také velkému zájmu ze strany odborné veřejnosti, jelikož jsou odrazem kvality a vyspělosti demokracie. Mezi volby druhého řádu, které se vyznačují zejména nižší úrovní volební účasti, pak náleží, kromě voleb do krajských zastupitelstev (od roku 2000) a voleb do Evropského parlamentu (od roku 2004), již od roku 1996 také volby do Senátu, horní komory Parlamentu České republiky. Ty byly do zavedení přímé volby prezidenta republiky v roce 2012 jako jediné založeny na většinovém principu. Na poli výzkumu jim však, zejména v porovnání s již zmíněnými prvořadými volbami, nebývá věnována taková pozornost. V této diplomové práci se tak budeme věnovat právě volbám do Senátu Parlamentu České republiky, resp. senátním volbám konaným v roce 2012, a to z hlediska prostorové analýzy volební podpory kandidátů ve vybraných volebních obvodech. Volební geografie se totiž stihla za posledních zhruba dvacet let v prostředí České republiky plně rozvinout, což dokazuje řada odborných textů a studií. Publikace pojednávající o prostorovém vyjádření volební soutěže se tak staly běžnou součástí odborné literatury. Ty navíc jen potvrzují existenci místně specifických odlišností volební podpory jednotlivých politických subjektů, ať už mezi jednotlivými volebními obvody či ve srovnání s celorepublikovými výsledky voleb. V tomto ohledu se senátní volby vyznačují svou specifičností, kdy můžeme pozorovat diametrální odlišnosti volebních výsledků v rámci zdánlivě geograficky blízkých obcí, které představují námi vybranou úroveň agregace dat, se kterou budeme pracovat. Existuje totiž vztah mezi volebními výsledky a řadou dalších proměnných, jako jsou nejrůznější socioekonomické či demografické ukazatele. V práci tak může dojít k vyvrácení některých

6 obecných tezí, platných na vyšší úrovni agregace dat. Agregace dat na úrovni obcí totiž není v odborné literatuře zastoupena v takové míře, například ve srovnání s úrovní okresů či obcí s rozšířenou působností. V práci se budeme blíže zabývat volební podporou kandidátů ve třech volebních obvodech. Základním kritériem jejich výběru byla především různorodost volebních výsledků. Snažili jsme se zvolit takové obvody, ve kterých dosahují nejvýznamnějších volebních zisků jednak pravicoví kandidáti (především ODS), jednak kandidáti levicoví (KSČM nebo ČSSD), ale také kandidáti stran s regionálně koncentrovaným elektorátem (KDU-ČSL). Území volební podpory pravicové ODS leží převážně v Čechách, zejména pak v Praze a jejím okolí. Co se týče stran levicových, tak ČSSD se pyšní nejrovnoměrněji rozloženou volební podporou. Zaměříme se proto spíše na volební zisky KSČM, jejíž voliči se nacházejí především v periferních oblastech, jako je severozápad Čech a severní Morava. Naproti tomu KDU-ČSL, jakožto subjekt s vysoce regionálně ohraničenou volební podporou, pak tradičně dosahuje největších zisků na jižní a východní Moravě a na východě Čech. (viz Lebeda 2011: 262; Pink, Voda 2012b: 24-35) Na základě těchto poznatků jsme tak vybrali tři následující volební obvody: volební obvod č. 41 - Benešov, nacházející se v těsné blízkosti hlavního města Prahy, dále volební obvod č. 5 - Chomutov, rozprostírající se na severozápadě Čech, a volební obvod č. 77 - Vsetín, nalézající se v jihovýchodní části Moravy. První část této práce bude mít charakter teoreticko-metodologický. Nejprve se budeme věnovat volební geografii, jejím poznatkům a základním přístupům, popíšeme jednotlivé nástroje a metody, které v práci využijeme, a ospravedlníme výběr úrovně agregace dat. Dále přiblížíme koncept konfliktních linií, který pro nás bude stěžejní, na jeho základě totiž dojde k vymezení jednotlivých proměnných. Čtenáře pak rovněž seznámíme s teorií voleb druhého řádu, blíže se budeme věnovat i volební účasti. V další, analytické části, charakterizujeme volby do Senátu PČR a představíme celkové výsledky senátních voleb uskutečněných v roce 2012, na jejichž základě se pokusíme zjistit, zda splňují náležitosti spojené s konceptem druhořadých voleb. Posléze se budeme postupně věnovat volebním výsledkům a prostorovým vzorcům volebního chování v rámci vybraných volebních obvodů. Každý z nich nejprve stručně charakterizujeme, představíme výsledky senátních voleb, které se zde konaly v průběhu let, a krátce zhodnotíme úroveň volební účasti. Dále uvedeme volební zisky kandidátů v roce 2012, zjistíme, jaké bylo rozložení jejich volební podpory v rámci volebního obvodu a kartograficky znázorníme území volební podpory a území supervolební podpory dvou nejúspěšnějších z nich. Prostřednictvím korelační analýzy budeme zkoumat souvislost mezi volební podporou jednotlivých kandidátů navzájem, a také

7 souvislost mezi volební podporou těchto kandidátů a volební podporou vybraných politických stran kandidujících v předchozích volbách prvního řádu, tedy ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010. Následně zjistíme hodnoty indexu úspěšnosti a indexu volební stability. Nakonec podrobíme zvolené socioekonomické a demografické proměnné regresní analýze, čímž určíme jejich případný vliv na volební zisky jednotlivých kandidátů. V závěru pak učiníme shrnutí nejdůležitějších zjištění a pokusíme se zhodnotit, do jaké míry odpovídají teoretickým předpokladům a poznatkům z volebně geografických výzkumů v České republice, uvedených v první části práce. V návaznosti na zaměření a strukturu předkládané práce se pokusíme nalézt odpovědi na následující výzkumné otázky: 1) Byly výsledky voleb do Senátu v roce 2012 v souladu s konceptem voleb druhého řádu? 2) Jaká byla úroveň volební účasti a volební zisky jednotlivých kandidátů v prvním a druhém kole voleb ve vybraných volebních obvodech? 3) Jaké bylo rozložení volební podpory jednotlivých kandidátů ve vybraných volebních obvodech a kde se nacházelo území volební a supervolební podpory dvou nejúspěšnějších kandidátů v prvním kole voleb? 4) S podporou kterých politických stran souvisely volební zisky jednotlivých kandidátů ve vybraných volebních obvodech? 5) Které vybrané socioekonomické a demografické ukazatele měly v analyzovaných volebních obvodech vliv na volební podporu jednotlivých kandidátů?

1. Volební geografie

1.1. Volební geografie jako vědní disciplína

Volební geografie, součást politické geografie1 a subdisciplína politologie, je nejčastěji definována jako obor, který studuje geografické aspekty organizace, průběhu a výsledků voleb (Gregory et al. 2009). Jejím prostřednictvím získáváme informace o prostorovém rozložení volební podpory jednotlivých politických stran a hnutí, které se o ni ucházejí v pravidelně se opakujících volbách. Základním předpokladem je tvrzení, že odlišnost

1 Politická geografie, jedna z mnoha geografických subdisciplín, jejíž kořeny sahají do konce 19. století, tvoří (spolu s ekonomickou a sociální geografií) jednu ze tří hlavních oblastí geografie člověka (tzv. human geography). V důsledku využití technik a konceptů spojených s prostorovými perspektivami vznikají analýzy způsobů jakým politika a sociální konflikt geograficky utváří a modelují místo a prostor kolem nás a jak je sama politika a sociální konflikt charakteristikami tohoto geografického prostoru zpětně determinována. (Gregory et al. 2009: 549).

8 volebních výsledků v různých územních celcích (volebních obvodech, ale i v různých státech) není náhodná, ale závisí na mnoha faktorech, které obecně považujeme za vlastnosti (atributy) konkrétního volebního obvodu či jiného plošného celku (Čerba 2007: 5).2 Studium volební geografie je obohaceno znalostmi z nejrůznějších vědních disciplín, jako politologie, geografie a částečně i sociologie a demografie. Politologie přispívá především znalostí volebních zákonů a mechanismů, ale i dalším teoretickým základem, jako je například teorie konfliktních linií (Lipset, Rokkan 1967). Geografie zase přidává znalost prostorových veličin. Sociologie nám pak přibližuje vývoj politických názorů v závislosti na daném prostředí. (Pink 2005: 148-149) V současnosti je předmětem zájmu volební geografie těchto pět specifických oblastí: a) prostorová organizace voleb, především vymezení volebních obvodů v rámci volebního systému; b) prostorová diferenciace volebních výsledků a faktory podmiňující tuto diferenciaci, především konfliktní linie ve společnosti; c) vliv místních (geografických) faktorů na politické postoje a názory, které ovlivňují rozhodování voličů; d) prostorová diferenciace volebních výsledků a její vliv na vytváření zastupitelských sborů - převod hlasů na mandáty; e) prostorová variabilita moci a samotná realizace politiky, která vychází ze zvoleného tělesa (Pink 2005: 150-151; Gregory et al. 2009: 187-188). Pro potřeby této diplomové práce, v návaznosti na uvedené cíle je pro nás stěžejní oblast druhá, tedy výzkum prostorové diferenciace volebních výsledků spolu s faktory (proměnnými), jež ji ovlivňují, která v současnosti vzbuzuje na poli výzkumu volební geografie asi největší zájem.3 Nejčastěji se pracuje s ovlivňujícími faktory jako rozmístění sociálních vrstev, přítomnost národnostní menšiny, míra religiozity, míra nezaměstnanosti apod. (Pink 2005: 150). Významným přínosem z hlediska výzkumu této oblasti pak byla teorie konfliktních linií (více

2 Ani volební geografie však neušla jisté kritice. Jako problematická se totiž jeví nejrůznější zkreslení. Klasickým příkladem může být chyba, označovaná jako Ecological Fallacy, kdy vztah, který je na větší (celostátní) úrovni významný a vykazuje vyšší míru korelace, nemusí platit na nižší úrovni, dokonce může existovat i vztah, který je korelován záporně. Jedná se tedy o situaci, kdy korelace na jedné úrovni je doprovázena zápornou korelací na druhé úrovni. (Pink 2005: 156) 3 Regionálně podmíněné odlišnosti ve volebním chování získávaly na významu v řadě zemí zvláště v průběhu 70. a 80. let minulého století. Zvětšování prostorové diferenciace volebních výsledků pak jednotliví autoři zdůvodňovali po svém. Například Tom Nairm (Nairm 1977) formuloval teorii nerovného rozvoje, která tvrdí, že prostorová diferenciace je důsledkem územně nerovného rozvoje (zvláště ekonomického), což zapříčiňuje i nerovnoměrnou distribuci politické podpory. Stein Rokkan (Rokkan, Urwin 1983) zase považoval rostoucí územní diferenciaci za důsledek politizace periferií a efekt skrytého teritorialismu. Francois Nielsen (Nielsen 1980) pak pracoval s konceptem modernizace, která podle něho v samotném důsledku vede k větší solidaritě uvnitř skupin. Primární důraz na vliv konkrétních historických událostí, resp. vliv konkrétního historického vývoje lokálních politických vztahů pak kladl John A. Agnew (Agnew 1987). (Kostelecký, Čermák 2004: 470-471)

9 viz 2. kapitola) S. M. Lipseta a S. Rokkana (Lipset, Rokan 1967). Jednotlivé proměnné, se kterými budeme v textu pracovat, tak budou vybrány zejména v návaznosti na tuto teorii.

1.2. Základní literatura

Své počátky nachází volební geografie již před první světovou válkou ve Francii. Za jejího zakladatele je považován francouzský geograf André Siegfried, který se ve svém díle Tableau politique de la France de l’Ouest sous la Troisième Republique (Siegfried 1913) snažil na základě kartografické komparace4, tedy vzájemnou komparací map s fyzicko-geografickými a socio-geografickými ukazateli, které postupně srovnával s výsledky voleb, odhalit souvislosti ve volebním chování různých populací na jasně vymezeném území. K dalšímu rozvoji volební geografie pak došlo především ve druhé polovině minulého století, zejména díky rozšíření kvantitativně statistických metod a postupnému využívání výpočetní techniky. V současnosti patří k jejím hlavním představitelům autoři jako Ronald J. Johnston, Peter J. Taylor, Colin Flint či Fred Shelley, působící v anglosaském prostředí, francouzský geograf a geopolitik Yves Lacoste, nebo Polák Tomáš Zarycky, který zkoumal volební chování v zemích střední Evropy (Taylor, Johnston 1979; Johnston, Shelley, Taylor 1990; Zarycky 1999; Taylor, Flint 2000; Johnston, Pattie 2006; Warf, Leib 2011 aj.). (Pink 2005: 149-150; Pink 2012: 6-7) V českém prostředí, jakožto v celém prostoru střední Evropy, se kořeny volební geografie datují až na počátku 90. let minulého století, jelikož zde v důsledku nedemokratického komunistického režimu více jak čtyřicet let absentovala politická soutěž. Dnes jsou u nás výzkumy pojednávající o volebním chování v geografickém prostoru běžnou součástí volebních analýz. Mezi první autory, zabývajícími se touto problematikou, patří Petr Jehlička s Luďkem Sýkorou (Jehlička, Sýkora 1991)5, jejichž společná studie, pojednávající o převzetí voličských vzorců po roce 1990 z meziválečného období, nesoucí název Stabilita

4 Kritika tohoto přístupu byla zaměřena na přílišné zdůrazňování vybrané lokality bez zřetele k vnějším faktorům a bez zkoumání příčin a vztahů v širším rámci, což mohlo vést k řadě zkreslení. Přesto se tento přístup stal na dlouhá léta základním modelem pro zkoumání rozdílné podpory politických stran v konkrétním regionu. (Pink 2005: 154) 5 Autoři zde podrobili analýze výsledky prvních voleb do Federálního shromáždění v roce 1990, které srovnali s výsledky voleb do Národního shromáždění v letech 1920 - 1946. Tato práce poukazuje na možnosti navázání přerušené tradice ve volebním chování a podpoře tradičních politických stran v domácím prostředí. Autorům se podařilo prokázat zakořeněnost vzorců volebního chování a regionální odlišnosti (podmíněny silnou tradicí a vlivem neměnného sociálně-kulturního prostředí, viz např. tradiční podpora KDU-ČSL na jihovýchodě Moravy) a tedy zachování tradiční územní volební podpory jednotlivých politických stran i po čtyřicetileté absenci soutěživých voleb. V této práci také kromě jiného prvně užili koncept území (stabilní) volební podpory. (Kabát, Pink 2006: 123; Pink 2006: 158; Pink 2012: 7, 10-11)

10 regionální podpory tradičních politických stran v českých zemích (1920 - 1990), se stala jednou z nejcitovanějších prací vůbec. Dalším významným autorem je Tomáš Kostelecký, který publikoval celou řadu studií pojednávajících o regionálních vlivech na volební chování (např. Kostelecký 1993, 2001, 2009, 2012; Jehlička, Sýkora, Kostelecký 1993). Daleko větší zájem o tuto disciplínu pak pozorujeme po roce 2000, kdy se autoři zaměřují zejména na analýzu konkrétní volební soutěže, tedy voleb do Poslanecké sněmovny PČR (např. Sokol 2003, Kabát a Pink 2006, Pink 2006, Kostelecký 2009, Pink 2010, Navrátil 2010a, Kostelecký 2012), voleb do Senátu PČR (např. Lebeda, Vlachová, Řeháková 2009; Navrátil 2010b; Gregor, Pink 2011), voleb do zastupitelstev krajů (např. Balík, Kyloušek 2005; Šaradín 2008; Eibl a kol. 2009), či voleb do Evropského parlamentu (např. Šaradín a kol. 2004; Šaradín 2008).6 V zájmu jejich pozornosti spočívají však i jednotlivé politické subjekty, ať už v konkrétních volbách, tedy v určitém časovém bodě (např. Šaradín 2006), nebo z hlediska delšího časového úseku (např. Šaradín 2003, 2004; Balík 2006; Kyloušek, Pink 2007, 2009; Voda 2011). Mezi významné publikace pak rovněž patří kniha s názvem Volební mapa města Brna (Kyloušek, Pink, Šedo 2007), nebo Volební mapy České a Slovenské republiky po roce 1993: vzorce, trendy, proměny (Pink a kol. 2012). Tento výčet tak jen plně dokazuje, že se u nás výzkum volební geografie za posledních zhruba dvacet let plně rozvinul.

1.3. Základní přístupy

V současnosti existují dva základní přístupy v souvislosti se snahami objasňovat mechanismy a podmíněnosti vytváření politických orientací a příčiny jejich regionální diferenciace: kompozitní a kontextuální přístup. Každý z těchto přístupů pracuje s odlišnými teoretickými a metodologickými východisky. (viz Kostelecký, Čermák 2004: 471; Pink 2005: 152-154; Kouba 2007: 1019; Pink 2012: 8-9) Kompozitní přístup vychází z předpokladu, že jedinci patřící do stejné společenské skupiny se chovají v zásadě podobně, protože mají podobné postavení, zájmy a hodnotové smýšlení. V takovém případě je třeba pro pochopení politické orientace jedince studovat složení obyvatelstva, jeho strukturální charakteristiky a „vzorce“, podle kterých je daná společnost vytvořena, a hledat souvislosti mezi jedincem a jeho příslušností k některé politicky jasně orientované skupině, jíž je součástí. Prostorová diferenciace je pak už jen odvozená, volební výsledky a jejich odlišnost jsou tedy pouze odrazem rozdílů v sociální

6 Pro výzkumníky, zabývající se touto problematikou, pak jistě do budoucna představuje značnou výzvu i přímá volba prezidenta republiky, která se v ČR konala poprvé v roce 2013. Těmito prvními prezidentskými volbami se z hlediska prostorové analýzy volební podpory jednotlivých kandidátů zabýval ve své diplomové práci kolega Jan Hejtmánek (Hejtmánek 2013).

11 struktuře. Tento přístup, který dlouhou dobu dominoval, tak popírá význam lokálně- specifických faktorů a konstatuje, že teritoriální variace v politických orientacích je důsledkem variace faktorů, které mají význam pro celé území země. Do tohoto přístupu tedy můžeme řadit především kvantitativní studie a nejrůznější statistické metody. Naopak kontextuální přístup klade největší důraz nikoliv na individuální charakteristiky voličů či strukturu populace, nýbrž na prostorový kontext, v němž jedinec žije a v němž se rozhoduje. Základní jednotkou zde tak již není pouze jedinec, nýbrž celá populace zkoumaného regionu, jelikož vymezenou skupinu obyvatel nemůžeme chápat pouze jako součet jedinců žijících v dané lokalitě či regionu. Významný vliv má totiž vnější prostředí, ve kterém se volič pohybuje, a které ovlivňuje jeho politickou orientaci (region, ve kterém bydlí, pracovní prostředí, vztahy mezi jednotlivci, jednotlivcem a skupinou či jednotlivými skupinami navzájem apod.).7 Středem zájmu je tedy v tomto případě územně specifický proces politické socializace, historické události reprezentující dané prostředí, prožitky či zkušenosti. Aktuální postavení voliče v sociální struktuře není stěžejní, jeho rozhodnutí pouze mírně modifikuje. Z popisu kontextuálního přístupu tak vyplývá jeho zaměření především na kvalitativní hlediska. V souvislosti s touto problematikou tak jednotliví autoři, čeští, ale i světoví, zastávají různá stanoviska.8 Analýzy volebních výsledků však ukazují, že existují významné a v čase dosti stabilní rozdíly ve volebních preferencích voličů v různých regionech České republiky. Odlišnosti ve struktuře obyvatelstva, které mezi regiony existují, tak sice nepochybně přispívají k rozdílům politických orientací jednotlivých regionů, výsledky analýz však ukazují, že samy o sobě k vysvětlení regionálních diferencí nestačí. Vliv kontextuálních proměnných na politické orientace voličů v různých regionech se tak dá prokázat. Je však zřejmé, že se nedá obecně říci, zda je významnější vliv těchto či individuálních proměnných. Podle Kosteleckého s Čermákem (2004: 484-486) se to může lišit případ od případu. To tedy dokazuje, že volební geografie umí pracovat s oběma těmito přístupy. Tato diplomová práce se však bude pohybovat v rovině kompozitního přístupu ke studiu prostorového rozložení volební podpory, z čehož budou vycházet jednotlivé uplatněné metody a nástroje. Jsme si tak vědomi i jistého vlivu individuálních charakteristik kandidátů (věk, stupeň vzdělání, místo bydliště, atp.) na rozhodování voličů, zejména v prostředí jednomandátových volebních obvodů. Volební výsledky totiž nelze vnímat primárně prizmatem politických stran

7 Pracuje se s pojmy jako efekt nákazy, efekt kampaně, sousedský efekt či hlasování o sporném bodu (Kostelecký 1993: 171-172). 8 Někteří z nich se dokonce snaží nalézt řešení skrze syntézu těchto přístupů (Kouba 2007: 1019).

12 a hnutí. Přestože v ČR platí, že pro voliče je klíčová stranická identifikace, případně alespoň ideologická shoda, jsou volby do Senátu personifikovány mnohem více než např. volby do Poslanecké sněmovny (Kreidl 2009: 111).9 S tím je svázán koncept personalizace volby, kdy se volič rozhoduje na základě jednotlivých osobností, které jsou mu (nejen) svým působením v dané oblasti či obci bližší (Brtník, Havlík 2009: 136).10 V důsledku zaměření našeho textu a zvolených přístupů však budeme od této skutečnosti abstrahovat.11 Reflektovat budeme pouze případný vliv místa bydliště či působnosti kandidátů na jejich volební zisky, k čemuž nám poslouží kartografické znázornění rozložení volební podpory, případně území (super)volební podpory vybraných kandidátů (více viz podkapitola 1.4.). Nemožnost postihnout vliv osobností kandidátů, které pro ně (a jejich volební strany) mohou znamenat dodatečný zisk, případně ztrátu hlasů, tak můžeme chápat jako jeden z limitů naší práce.

1.4. Nástroje a metody

Mezi hojně využívané nástroje a metody v oblasti volební geografie, které budou užity i v této diplomové práci, patří zcela jistě koncept tzv. území (stabilní) volební podpory, resp. tzv. území supervolební podpory, dále měření variability volebních výsledků pomocí tzv. variačního koeficientu, rovněž také korelační analýza s využitím zejména tzv. Pearsonova korelačního koeficientu, případně analýza regresní. Opomenout dále nesmíme index úspěšnosti a index volební stability. Variační koeficient12, jehož prostřednictvím se zkoumá variabilita volebních výsledků, nám udává rozložení voličské podpory jednotlivých politických stran, resp. kandidátů v příslušném volebním obvodě. Udává nám, zda a jak se měnila míra regionální variability. Díky němu tak můžeme zjistit, zda má kandidát koncentrovanou podporu voličů, nebo zda je

9 Většinová volba v jednomandátovém obvodě motivuje, ba dokonce vynucuje rozvíjení jistých osobních kvalit kandidátů, podstatná je asertivní a sympatická sebeprezentace, komunikace, dobrá rétorika, ale i vzhled kandidáta (Koubek 2013: 165). 10 Z toho však mohou těžit i samotné politické strany, pokud budou podporovat kandidáta, který se těší velké podpoře například v klíčových obcích volebního obvodu, v důsledku své působnosti zde. Politické strany jsou totiž úspěšnější v těch obcích volebního obvodu, s nimiž je jejich kandidát, jakožto lokálně významná osobnost, spjat (v opačném případě spíše tratí), jistých úspěchů však dosahují i regionálně známe osobnosti (Brtník, Havlík 2009: 160). Reif se Schmittem (1980: 13) pak tvrdí, že personalizace volby spjatá s vyšším počtem menších volebních obvodů může být příčinou vyšší úrovně volební účasti. 11 Vlivem vlastností kandidátů na volební chování v senátních volbách se zabýval například Martin Kreidl. Ten zjistil, že ideální kandidát, který by měl bez ohledu na stranickou afilaci největší šanci na zvolení u „průměrného“ voliče, je muž nebo žena ve věku 50-59 s vysokým akademickým titulem a s bydlištěm na území volebního obvodu, kde kandiduje. Ten se však může pro různé skupiny voličů lišit. (Kreidl 2009: 117) 12 Variační koeficient vyjadřuje relativní velikost rozptýlenosti dat vzhledem k průměru (Hendl 2009: 103).

13 jeho podpora rozptýlena v rámci celé sledované oblasti. Hodnotu variačního koeficientu, který nejčastěji nabývá hodnot od nuly do jedné (nabývat však může i hodnot vyšších), vypočítáme podílem tzv. směrodatné odchylky a absolutní hodnoty ze střední hodnoty (směrodatná odchylka/průměr * 100 %).13 Čím více se pak blíží hodnota nule, znamená to, že daný kandidát má v rámci příslušného volebního obvodu voličskou podporu rovnoměrněji rozloženou, a naopak, směrem k hodnotě jedna, se jeho podpora stává více koncentrovanou. Pokud hodnota přesáhne hranici jedné, znamená to, že daný kandidát či politická strana má podporu koncentrovanou pouze do jedné oblasti. (Pink 2009: 99-100; Pink 2012: 11) Koncept tzv. území volební podpory se objevuje poprvé v díle již výše zmíněné autorské dvojice Petra Jehličky a Luďka Sýkory na počátku 90. let minulého století (Jehlička, Sýkora 1991: 84). Jedná se o oblasti, v nichž strana dosahuje volební podpory představující 50 % koncentraci z celkového počtu hlasů získaných politickou stranou v daných volbách. Tyto oblasti definujeme na základě výpočtu. Nejprve je však nutné sestupně seřadit územní jednotky dle zvolené agregace podle podílu hlasů získaných danou politickou stranou. Následně postupně sčítáme absolutní počty získaných hlasů, než nalezneme polovinu (50 %) jejich celkového součtu. Zde pak uděláme pomyslnou dělicí čáru, čímž získáme požadované území volební podpory dané politické strany. Následně pak může dojít k detekci území stabilní volební podpory14 na základě srovnání map znázorňujících území volební podpory dané politické strany v několika sledovaných volbách. Jedná se tak o průnik těchto území volební podpory, jímž zachytíme stabilitu/kontinuitu podpory v čase. (Pink 2006: 150-160; Kabát, Pink 2006: 124-125; Pink 2010: 211-212; Pink 2012: 11) V roce 2006 pak tento koncept lehce modifikoval Pavel Šaradín stanovením tzv. území supervolební podpory. To se liší pouze snížením dělící linie na úroveň 25 % koncentrace voličské základny, v důsledku čehož nám tak vyvstanou skutečná ohniska volební podpory sledovaných politických stran (Šaradín 2006: 248). Území volební podpory (ÚVP) a území supervolební podpory (ÚSVP) vždy dvou nejúspěšnějších kandidátů v daném volebním obvodě v prvním kole voleb, tedy kandidátů postupujících do kola druhého, bude v práci znázorněno kartograficky.15 Územím stabilní volební podpory se v práci zabývat nebudeme.

13 Pro získání potřebných hodnot bude využit statistický program IBM SPSS určený pro analýzu dat. 14 Jedná se o oblasti, v nichž tradiční sociální a kulturní klima určitým způsobem determinuje orientaci na politické síly, které se mu svou programovou linií nejvíce přibližují nebo naopak z daného prostředí vycházejí (Jehlička, Sýkora 1991: 84). 15 Jednotlivé mapy budou vytvořeny v programu ArcMap, který je součástí geografického informačního systému Esri's ArcGIS.

Korelační analýza pak zkoumá vztahy proměnných pomocí různých měr závislosti, které nazýváme korelační koeficienty.16 Z hlediska určování síly vztahu dvou náhodných spojitých proměnných X a Y je nejvýznamnějším z nich tzv. Pearsonův korelační koeficient.17 Tento koeficient nabývá hodnot v intervalu (-1; 1), které určují kladnou či zápornou souvislost mezi proměnnými.18 Dosáhne-li jedné z těchto krajních hodnot, jedná se o závislost dokonalou, ať už v pozitivním, či negativním smyslu. Hodnota nula pak znamená, že spolu proměnné nesouvisí vůbec. Pokud tedy dojde k proměně jedné z nich, promění se nějakým způsobem i druhá, pokud je mezi nimi souvislost prokázána. Nemůžeme však hovořit o vztahu příčiny a následku, tedy o kauzálním vztahu těchto proměnných. Hendl (2009: 256) pak uvádí tři pásma síly asociace z hlediska velikosti korelačního koeficientu (viz Tabulka č. 1). My však budeme pracovat s propracovanější klasifikací těchto pásem vytvořenou australským profesorem Davidem de Vausem (De Vaus 2002), která nám umožní přesnější interpretaci získaných hodnot (viz Tabulka č. 2). (Hendl 2009: 247-253; Pink 2009: 99; Pink 2012: 11-12)

Tabulka č. 1: Pásma síly asociace podle velikosti korelačního koeficientu (r)

Zdroj: Hendl 2009: 256

Tabulka č. 2: Pásma síly asociace podle velikosti korelačního koeficientu (r)

Zdroj: De Vaus 2002: 272

16 Dvě proměnné jsou korelované (resp. asociované) jestliže určité hodnoty jedné proměnné mají tendenci se vyskytovat společně s určitými hodnotami druhé proměnné (Hendl 2009: 250). 17 Nese s sebou však i určitá negativa: vyjadřuje pouze sílu lineárního vztahu, nerozlišuje mezi závisle a nezávisle proměnnou, nebo je silně ovlivňován odlehlými hodnotami ve výběru (Hendl 2009: 254). 18 Pro získání potřebných hodnot tohoto korelačního koeficientu bude využit statistický program IBM SPSS určený pro analýzu dat.

Prostřednictvím této analýzy se pokusíme ve vybraných volebních obvodech analyzovaných voleb zjistit souvislost mezi podporou jednotlivých kandidátů mezi sebou navzájem. Také prozkoumáme vzájemnou provázanost rozložení volební podpory vybraných kandidátů ve volbách do Senátu v roce 2012 a rozložení volební podpory vybraných politických stran ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010 (na území vybraných volebních obvodů). Z hlediska vysokého počtu stran a hnutí, které se těchto voleb účastnily (celkem 27) však jejich počet omezíme. Do korelační analýzy zahrneme pouze politické strany, které získaly alespoň 1,5 % platných hlasů.19 Pracovat tak budeme s volebními zisky těchto devíti stran: ČSSD (22,08 %), ODS (20,22 %), TOP09 (16,7 %), KSČM (11,27 %), VV (10,88 %), KDU-ČSL (4,39 %), SPOZ (4,33 %), Suverenita (3,67 %) a SZ (2,44 %).20 Díky regresní analýze zjistíme, zda a jak na sobě jednotlivé proměnné závisí, tedy jaký je mezi nimi kauzální vztah. Dokážeme tak určit, jak se změní hodnota určité proměnné v návaznosti na změnu jiné proměnné, resp. pokud se druhá proměnná změní o jednotku. Regresní analýza tak obecně analyzuje vztah mezi jednou proměnnou zvanou cílová nebo závislá proměnná (Y) a jednou či několika dalšími, které nazýváme nezávislé nebo ovlivňující proměnné (X). V takovém případě hovoříme o (mnohonásobné, resp. vícenásobné) lineární regresi. Užití této metody však vyžaduje splnění několika podmínek (předpokladů).21 Vysvětlovanou, závislou proměnou bude v našem případě voličská podpora daného kandidáta, vysvětlujícími, nezávislými proměnnými pak budou vybrané socioekonomické a demografické ukazatele charakterizující strukturu obyvatel ve vybraných volebních obvodech. Ty budou stanoveny na základě konceptu konfliktních linií (viz 2. kapitola). (Rabušic 2004: 1; Hendl 2009: 247, 277-278; Pink 2012: 12) V rámci mnohonásobné regresní analýzy budeme pracovat se třemi hodnotami. S hodnotou indexu determinace R2, hodnotami parciálního regresního koeficientu B a

19 Politické strany, které dosáhnou alespoň 1,5 % platných hlasů, mají ze zákona nárok na příspěvek na úhradu volebních nákladů. 20 Ve volbách do Poslanecké sněmovny konaných ve dnech 28. - 29. 5. 2010 získaly neobvykle vysoký podíl hlasů nové strany (především TOP09, VV, SPOZ a Suverenita) a naopak neuspěly některé zavedené strany (např. KDU-ČSL a SZ). 21 Proměnné musí být normálně rozloženy, problematické jsou odlehlé hodnoty, mezi závisle proměnnou a nezávisle proměnnými musí existovat lineární vztah, případy na sobě musí být nezávislé a především nezávislé proměnné musí být mezi sebou nekorelované, nesmí mezi nimi existovat tzv. multikolinearita, jinak by byly výsledky regrese nespolehlivé. Zdrojem multikolinearity jsou především vysoké vzájemné korelace. Multikolinearita existuje v případě, že je ukazatel tolerance, jeden z výstupů vícenásobné regrese, 0,2 a menší, případně pokud ukazatel variable inflation factor (VIF) nabývá hodnoty 5 a vyšší. Hodnota Pearsonova koeficientu pak nesmí být vyšší než 0,9. V takovém případě je potřeba vypustit problematickou proměnnou z analýzy. (Rabušic 2004: 1-2, 13; Hendl 2009: 393; Pink, Voda 2012a: 211) V rámci práce tak byl nejprve v programu IBM SPSS učiněn test multikolinearity, ta však nebyla mezi proměnnými prokázána.

16 standardizovaného regresního koeficientu Beta.22 Index determinace nám udává podíl vysvětleného rozptylu závislé proměnné za pomoci nezávisle proměnných, respektive jakou část závislé proměnné se podařilo na základě nezávisle proměnných vysvětlit, což nám ukáže vhodnost (adekvátnost) daného regresního modelu. Čím více se jeho hodnota blíží jedné, tím je vysvětlující síla nezávisle proměnných vyšší. Parciální (nestandardizovaný) regresní koeficient nám pak udává sílu vlivu každé z nezávisle proměnných na závislou proměnnou, tedy o kolik se změní hodnota závislé proměnné, pokud se nezávisle proměnná změní o jednotku. Standardizovaný regresní koeficient zase určuje intenzitu a charakter vztahu mezi závislou proměnnou a každou nezávisle proměnnou. Může nám tak udávat pozitivní závislost, je-li hodnota kladná, případně závislost negativní, pokud je hodnota záporná. Vztah mezi proměnným je pak tím silnější, čím více se tato hodnota blíží 1, či -1. Hodnoty standardizovaného regresního koeficientu pak můžeme v rámci regresního modelu srovnávat, čímž můžeme zjistit, které proměnné mají na rozptyl závisle proměnné největší, případně nejmenší vliv. (Rabušic 2004: 1; Hendl 2009: 386-387; Pink, Voda 2012a: 210-211) Díky indexu úspěšnosti23, který byl konstruován primárně pro volby druhého řádu, zjistíme, jak si kandidát podporovaný příslušnou politickou stranou stojí v porovnání se zisky dané politické strany v předchozích prvořadých volbách, v našem případě ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010 (samozřejmě na stejném území). Tyto volby totiž vymezily voličskou základnu jednotlivých stran pro následující druhořadé volby. Index úspěšnosti nám tak prozradí, jak s ní strany pracují a jak jsou schopny ji nadále využít. Úspěchem totiž je, je-li politická strana schopna voliče oslovovat opakovaně. Hodnotu tohoto indexu získáme vydělením celkového počtu získaných hlasů příslušného kandidáta v daném volebním obvodě z prvního kola voleb do Senátu v roce 2012 výší zisku příslušné politické strany z voleb prvořadých, tedy voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2010 (v rámci stejného území).24 Zaměříme se tak pouze na kandidáty, jejichž volební strany kandidovaly v předposledních volbách do Poslanecké sněmovny, resp. na ty, kterým se podařilo získat alespoň 1,5 % platných hlasů. Pokud se takto zjištěná hodnota bude pohybovat okolo 1, kandidát dokázal plně využít potenciálu strany a oslovil téměř stejný počet voličů, pokud bude vyšší, podařilo se mu oslovit i další voliče. (Eibl a kol. 2009: 10-11; Pink 2009: 98-99) V rámci vybraných volebních obvodů učiníme rovněž srovnání výsledků voleb do Senátu v letech 2006 a 2012. Index volební (voličské) stability nám znázorní, jak si

22 Pro získání potřebných hodnot bude využit statistický program IBM SPSS určený pro analýzu dat. 23 V případě indexu úspěšnosti a indexu volební stability budeme pracovat s úrovní senátních obvodů. 24 Tyto výpočty provedeme v programu Microsoft™ Office excel® 2007.

17 konkrétní politická strana, resp. její kandidát vedl v porovnání s kandidátem téže politické strany v předchozích senátních volbách konaných v témže volebním obvodě. Je tak opět jasné, že nebudeme pracovat se všemi kandidáty, ale pouze s těmi, jejichž volební strana měla svého kandidáta i ve volbách předchozích. Hodnotu tohoto indexu získáme vydělením počtu hlasů odevzdaných kandidátovi příslušné politické strany v analyzovaných senátních volbách v roce 2012 počtem hlasů odevzdaných kandidátovi téže politické strany v předchozích volbách do Senátu v roce 2006.25 Stabilitu zde vyjadřuje počet voličů, kteří volí kandidáta příslušné strany ve dvou po sobě následujících volbách, v tomto případě tedy ve volbách do Senátu. (Eibl a kol. 2009: 11; Pink 2010: 211)

1.5. Agregace dat

Pro hledání odpovědí na výzkumné otázky můžeme využít dvě zcela odlišné metody: analýzu agregátních dat, nebo analýzu sociologických výběrových šetření získaných na individuální úrovni. Otázkou je, který z těchto dvou metodologických přístupů se jeví jako vhodnější. Jak analýza agregátních dat, tak jednotlivé metody a nástroje používané při výběrových šetřeních totiž skýtají řadu problémů.26 Nesmíme však opomenout jejich přednosti. U agregátních dat získaných z volebních statistik, sčítání lidu či jiných statistických zdrojů můžeme vyzdvihnout jejich přesnost, robustnost a relativní levnost. Informace nasbírané na individuální úrovni, například na základě rozhovorů tazatelů s jednotlivými respondenty, se pak vyznačují svou unikátností a nezkresleností. (Kostelecký, Čermák 2003: 531-536) Tato práce bude pracovat s daty agregovanými, získanými především z volebního portálu Českého statistického úřadu, nebo z výsledků Sčítání lidu, domů a bytů z roku 2011. Otázkou však je, na jaké úrovni budou tato data agregována. Výše zmínění, ale i další čeští autoři, pracující s tímto metodologických přístupem, ve svých textech pojednávají o volebních soutěžích na různých stupních agregace dat (kraje, okresy, správní obvody obcí s rozšířenou působností či obce)27. Původně, od počátku 90. let minulého století, pracovali pouze s agregovanými daty na okresní úrovni (zejména v důsledku nedostatečných informačních zdrojů), v posledních letech však velice často pracují s volebními výsledky a

25 Tyto výpočty provedeme v programu Microsoft™ Office excel® 2007. 26 Například v případě nižší volební účasti (zhruba od 30 %) již nemají výsledky ze SLDB takovou vypovídající hodnotu, což můžeme chápat jako jednu z nevýhod práce s agregovanými daty a tedy jako jedno z úskalí při analýze volební podpory v rámci voleb do Senátu, kde se volební účast pohybuje na poměrně nízké úrovni. 27 V současnosti existuje v ČR 14 krajů (resp. 13 krajů + Hlavní město Praha); 205 správních obvodů obcí s rozšířenou působností a 6 263 obcí (k 1. 1. 2013). Bývalých okresů bylo celkem 76 + hlavní město Praha.

18 daty agregovanými na nižší, obecní úrovni (např. Balík 2006). Ukázalo se totiž, že čím menší jednotky sledování použijeme, tím větší zaznamenáme územní variabilitu (Kostelecký 2009: 126). S daty agregovanými na úrovni obcí tak budeme pracovat i v této diplomové práci. Ta pro nás budou důležitá zejména kvůli zamýšlené analýze vlivu socioekonomických a demografických faktorů na volební zisky jednotlivých kandidátů.28

2. Koncept konfliktních linií (cleavages)

Teorie konfliktních (štěpících) linií je jednou z nejvlivnějších a klíčových teorií zabývajících se volebním chováním, a to nejen ve světě, ale po roce 1989 i v českém prostředí, byť s jistými modifikacemi (Pink 2012: 6). V rámci volební geografie, resp. ve většině studií pojednávajících o prostorové variabilitě volebních výsledů, které úzce souvisejí s reálně existující sociální strukturou zkoumané oblasti, je tak hojně využívána (Pink 2005: 149). Teorie vychází z myšlenky, že podoba stranického systému je výsledkem existence nejrůznějších konfliktů ve společnosti (náboženských, kulturních, sociálních), na kterých se mohou profilovat jednotlivé politické strany, které se pak snaží hájit partikulární zájmy různých segmentů dané společnosti (Hloušek 2008: 35-37). Autory tohoto konceptu jsou Seymour Martin Lipset a Stein Rokkan (1967). Ti ve svém průlomovém díle Party systems and voter alignments: cross-national perspectives z konce 60. let uvedli ucelený výklad vývoje politických stran a volebního chování v Evropě. Základní myšlenka vycházela z toho, že soudobá podoba stranických systémů západoevropských zemí je výsledkem dlouhodobých historických procesů uvnitř tamních společností (Hloušek, Kopeček 2004: 35). Do rozdělení stranicko-politického spektra se tak promítalo náboženské, ekonomické, sociální či územní rozdělení společnosti (Pink, Voda 2012a: 203). Na základě této práce se tak existence politických stran, jejich vývoj a základní charakter dají vysvětlit jako více či méně přesný obraz reálně existující sociální struktury (Kostelecký, Čermák 2004: 470). Ani tomuto konceptu se však nevyhnula jistá kritika. Je mu vytýkán zejména fakt, že vznikl pro konkrétní časově a místně ohraničenou analýzu, že jeho vysvětlující schopnosti jsou v současném kontextu poněkud slabší, nebo že pevně ohraničené a jednoduše popsatelné skupiny voličů, tak jak je tato teorie ve své podstatě předpokládá, již prakticky neexistují (Pink, Voda 2012a: 202). Jako problematická se pak některým autorům zdála jeho aplikace

28 Vzhledem k absenci těchto dat agregovaných na úrovni volebních okrsků není možné z hlediska potřeb této diplomové práce s touto úrovní agregace dat pracovat.

19 zejména v neustálených podmínkách postkomunistických zemí, kde se projevila především mimořádně vysoká voličská volatilita a odlišné chápání pojmů „pravice“ a „levice“ (Hloušek, Kopeček 2005: 1).29 Postupně tak došlo k doplnění dalších štěpících linií, jak uvidíme dále. V současnosti můžeme identifikovat dva základní přístupy k problematice konfliktních linií: sociologický a politologický. Sociologický přistup je zaměřen na problematiku sociálních a politických postojů a chování plynoucích z určité segmentace či stratifikace společnosti. Naproti tomu politologický přístup, který je pro nás v této práci stěžejní, problematiku sociální segmentace upozaďuje a konfliktní linie vnímá striktně jako politické postoje a chování. Zkoumají se tak především stabilní vzorce politické polarizace, v jejímž rámci určité části společnosti podporují určité politické strany. (Hloušek, Kopeček 2004: 45) Podle této koncepce tak vznikly politické strany a stranické systémy jako výsledek vytváření vazeb mezi různými skupinami (segmenty) voličů a politickými stranami, reprezentujícími jejich partikulární zájmy (Tamtéž: 35). Západoevropské společnosti se štěpily v průběhu národní a průmyslové revoluce, během nichž se postupně zformovaly moderní národy a moderní státy. Jejich vliv na společnost a politiku pak bylo možné pozorovat v rámci teritoriální a funkcionální dimenze. Výsledkem těchto dvou dlouhodobých historických procesů byly čtyři základní konfliktní linie30 (viz Tabulka č. 3): centrum- periferie, město-venkov, církev-stát a vlastníci-pracující31, kterou Rokkan považuje za nejdůležitější. Později byla k této koncepci, zejména v důsledku proměny západoevropských stranických systémů, přidána například ještě konfliktní linie materialismus-postmaterialismus, konstruovaná americkým sociologem Ronaldem Inglehartem (1997), na něhož pak v tomto ohledu navázal například i Arend Lijphart (1990)32. V souvislosti s postkomunistickými zeměmi pak řada autorů pracuje se specifickými konfliktními liniemi, které zkoumají prostřednictvím zvláštních nástrojů a postupů. Ty Hloušek s Kopečkem (2005: 2-3, 6, 12) nazývají jako konfliktní linie transformace. Mezi ně autoři řadí spor o podobu režimu, reziduální konfliktní linii komunismus-antikomunismus,

29 K dotvoření strukturace českého stranického systému na ose pravice-levice přispěly sněmovní volby v letech 1996 a 1998 (Hloušek, Kopeček 2004: 97). 30 Ke vzniku konfliktní linie může vést existence určitého dostatečně intenzivního a dlouhodobého napětí, které panuje mezi jednotlivými sociálními skupinami, jež jsou si vědomy své kolektivní identity (Hloušek, Kopeček 2004: 34). 31 Tato konfliktní linie měla homogenizující vliv. Na jejím základě se profilovaly nejvýznamnější strany moderní evropské „pravice“ a „levice“ (Hloušek, Kopeček 2004: 38). 32 Lijphart pracoval s výrazem ideologická dimenze, kterých rozlišoval sedm: socioekonomickou, náboženskou, kulturně-etnickou a urbánně-rurální, které byly prakticky totožné s původními cleavages, a dále pracoval s ideologickou dimenzí podpora režimu, zahraniční politika a postmaterialismus (Hloušek, Kopeček 2004: 47).

20 reziduální konfliktní linii z rané éry demokratizace (církev-stát, město-venkov), zárodečnou postmaterialistickou konfliktní linii a dále také nacionalistickou a dominantnější socioekonomickou konfliktní linii transformace, která se v českých podmínkách (už) silně podobá cleavage vlastníci-pracující v její současné podobě ve státech západní Evropy.

Tabulka č. 3: Konfliktní linie, jejich původ a dimenze vlivu

Zdroj: Hloušek, Kopeček 2004: 37

Přes veškeré výhrady však budeme v této práci vycházet především z původního konceptu, jak ho stvořili Lipset s Rokkanem (1967). Na základě těchto konfliktních linií budou vybrány jednotlivé proměnné, které definují určité segmenty společnosti.33 Ty pak podrobíme regresní analýze. Potřebná data na úrovni obcí budeme čerpat především z výsledků Sčítání lidu, domů a bytů 2011, dále z informací o kupní síle z počátku roku 2010 společnosti GfK Incoma, a také (v případě proměnné nezaměstnanost) z Integrovaného portálu MPSV (říjen 2011)34. Konfliktní linie centrum-periferie rozděluje společnost především na základě faktu, zda daná oblast souhlasí s politikou centra či nikoliv. Na jejím základě vznikají různé regionální formace.35 V současné České republice však nic takového jako politická periferie, která předpokládá například existenci jasně ohraničené a silné kontrakultury, či minimální ekonomickou závislost na formálním centru, neexistuje. Tato konfliktní linie tak ani nebude v této práci operacionalizována. (Pink, Voda 2012a: 204-205) Konfliktní linie církev-stát, daná rozdílným chováním věřícího a sekularizovaného obyvatelstva, je zastoupena na jedné straně především křesťanskodemokratickými stranami, na straně druhé pak zejména stranami socialistickými či sociálně-demokratickými. Tato konfliktní linie bude v práci operacionalizována skrze podíl katolíků, resp. podíl osob s římskokatolickým vyznáním na celkovém obyvatelstvu obce. Naším předpokladem bude růst podpory především křesťanskodemokratických kandidátů (tedy KDU-ČSL, příp. TOP09), s růstem podílu katolíků v obci, naproti tomu podpora především „levicových“ kandidátů (tedy ČSSD, KSČM) by měla klesat. (Tamtéž: 205, 208)

33 Při výběru těchto proměnných jsme se částečně inspirovali studií T. Kosteleckého (2009: 128-129) a prací M. Pinka a P. Vody (2012a: 206-209). 34 Data za obce za rok 2012 nebyly v době vzniku této práce zatím k dispozici. 35 Jejich úspěch však byl (nejen) ve volbách do Senátu 2012 minimální.

Konfliktní linie město-venkov původně představovala rozdíl mezi zájmy průmyslu a zemědělství. Determinovala tak vznik agrárních stran, hájících zájmy venkovského, tedy převážně zemědělského obyvatelstva. Dnes se však již žádná čistě zemědělská, resp. agrární strana na našem území nevyskytuje. Představiteli venkova jsou tak dnes především komunistické strany, částečně pak strany křesťansko-demokratické. Za představitele města pak lze považovat strany vlastníků či pracujících. Základním ukazatelem může být v tomto případě počet, resp. podíl obyvatel v obci, resp. velikost obce. Předpokladem je, že v menších obcích (na venkově) budou mít vyšší volební zisky kandidáti levicových stran, resp. stran komunistických, případně také křesťansko-demokratických (tedy KSČM či KDU-ČSL), naopak pravicoví kandidáti (tedy ODS či TOP09) budou mít ziskovost spíše ve větších obcích a jejich okolí. (Tamtéž: 203-204, 208-209) V souvislosti s tím tak jednotlivé obce v daném volebním obvodě rozdělíme do několika kategorií. Našimi proměnnými pak budou: obce do 500 obyvatel a obce nad 5 000 obyvatel. Konfliktní linie vlastníci-pracující, která je v rámci České republiky považována za nejdůležitější, určuje postavení stran na ose pravice-levice, kdy zájmy pracujících, resp. dělnické třídy jsou nejčastěji hájeny stranami socialistickými a sociálně demokratickými, zájmy vlastníků, jako živnostníků, obchodníků, úředníků či vlastníků, pak stranami občanskými. V práci bude tato konfliktní linie reprezentována podílem zaměstnavatelů36 na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel v obci. Dalšími dvěma proměnnými pak bude kupní síla, vyjádřená indexem kupní síly37 na obyvatele, a míra nezaměstnanosti, vyjádřená procentuálním podílem nezaměstnaných na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel. V souvislosti s těmito proměnnými budeme předpokládat, že v obcích s vyšším podílem zaměstnavatelů a vyšším indexem kupní síly bude patrná vyšší podpora stran, resp. kandidátů pravicových (resp. liberálně-konzervativních, tedy ODS či TOP09), naopak vyšší míra nezaměstnanosti pak přinese vyšší podporu kandidátům levicovým (resp. sociálně- demokratickým a komunistickým, tedy ČSSD či KSČM), rovněž ale ztrátu kandidátům vládních stran (v našem případě zejména ODS a TOP09). (Tamtéž: 204, 207) Jako další proměnnou si pak zvolíme vzdělanost, vyjádřenou podílem osob s vysokoškolským vzděláním na obyvatelstvu obce starším 15 let. Tu můžeme chápat jako operacionalizaci socioekonomické konfliktní linie, případně konfliktní linie materialismus- postmaterialismu, kterou však může reprezentovat jen v případě, že takto vzdělaní lidé jsou

36 V datech ze SLDB se jedná o položky zaměstnavatelé a osoby pracující na vlastní účet. 37 Tento nejdůležitější index ukazuje, které oblasti jsou v příjmu na osobu nad, resp. pod republikovým průměrem, kdy celá ČR představuje 100 %.

22 více orientováni na kvalitu života než na materiální bohatství, což můžeme vnímat jako základní rozpor.38 S vyšší úrovní vzdělání v obci tak můžeme očekávat vyšší volební zisky pravicových kandidátů (tedy ODS, TOP09 či SZ), naopak nízká úroveň vzdělání nám determinuje vyšší zisky kandidátů spíše levicových (tedy ČSSD a KSČM; ale také např. KDU-ČSL). Podpora těchto stran se pak dá předpokládat i v souvislosti s naší poslední zkoumanou proměnnou, kterou bude obyvatelstvo nad 65 let. (Tamtéž: 209)

Tabulka č. 4: Zařazení českých politických stran do jednotlivých konfliktních linií

Pozn.: U SZ a VV je zařazení na pravolevé ideologické škále problematické. Zdroj: Gregor, Pink 2011: 233; Pink, Voda 2012a: 206; upravená tabulka

3. Prostorové charakteristiky vybraných politických stran

V této kapitole si představíme některá obecná zjištění, ke kterým došli ve svých textech T. Kostelecký (Kostelecký 2009: 129-132; Kostelecký 2012: 107-131), nebo M. Pink s P. Vodou, případně O. Eiblem (Pink, Voda 2012b: 22-35; Eibl, Pink 2012: 156-164). Zabývat se budeme prostorovými vzorci volební podpory pěti politických stran: ODS, ČSSD, KSČM, KDU-ČSL a TOP09. Co se týče voleb do Senátu, tak kandidátům ČSSD se podařilo významně uspět až v několika posledních volbách, tedy v letech 2008, 2010 a 2012. Nejúspěšnější jsou ve volebních obvodech Cheb, Domažlice, Kladno a Pelhřimov. Naopak nejméně úspěšní v obvodech Beroun, Náchod a v některých pražských obvodech. Kandidáti KDU-ČSL jsou v senátních volbách mnohem úspěšnější, než například ve volbách do Poslanecké sněmovny. Největší podpory dosahují ve třech volebních obvodech ležících na pomezí Čech a Moravy, tedy v Ústí nad Orlicí, Svitavách a Chrudimi, úspěšní jsou ale také na jižní Moravě.

38 Tato konfliktní linie není v ČR příliš významná. Zastánců postmaterialistické linie totiž není mnoho. To dosvědčují zejména volební (ne)úspěchy SZ, jež můžeme chápat jako stranu postmaterialistickou.

Ve většině volebních obvodů zejména v Čechách se jim však většinou ani nedaří postoupit do druhého kola voleb. Ještě hůře si pak vedou kandidáti KSČM. Ti získávají podporu především v některých okrajových částech republiky, například v bývalých sudetských oblastech.39 K těm „nejkomunističtějším“ patří volební obvod Chomutov a Karviná (č. 75). Naopak kandidátům ODS se daří nejvíce, zejména pak v Čechách. Nejúspěšnější jsou ve volebních obvodech Tábor, České Budějovice, Mělník a v řadě pražských obvodů. Variabilita volebních výsledků je obecně nejvyšší v případě KDU-ČSL. Její volební podpora se tak v různých regionech radikálně liší. Regionální rozdíly volební podpory ODS a KSČM jsou pak v porovnání s ní podstatně menší. Relativně územně nejrovnoměrnější volební podporu má ČSSD. Podpora ČSSD je většinou patrná v regionech s velkým podílem voličů KSČM (a naopak). Negativní souvislost však pozorujeme ve vztahu k volebním ziskům ODS, TOP09 a SZ. KSČM pak ztrácí především v oblastech, kde se těší podpoře ODS, nebo TOP09. V případě zisků ODS pozorujeme pozitivní souvislost s TOP09 a SZ, negativní potom s KSČM, ČSSD, ale také s KDU-ČSL. Poslední jmenovaná pak mívá, pokud tedy vůbec existuje, s podporou všech ostatních stran souvislost negativní. Stabilita regionálních vzorců volební podpory jednotlivých stran je obecně vysoká. Relativně nejméně stabilní v čase je v případě ČSSD. KSČM, ODS a zvláště KDU-ČSL mají z regionálního pohledu neobyčejně stabilní voličstvo. V českém kontextu je velká část meziregionálních rozdílů ve volebním chování vysvětlitelná strukturálními odlišnostmi jednotlivých oblastí. Existují regiony, kterým se daří ekonomicky lépe, což dokládá zejména vyšší podíl podnikatelů a vysoká zaměstnanost, které tak podporují spíše pravicové strany, a regiony, kterým se daří ekonomicky hůře a podporují tak spíše strany levicové. K ODS inklinují nejvíce voliči žijící v ekonomicky úspěšnějších oblastech s větším podílem podnikatelů, vyššími mzdami, nižší nezaměstnaností a menším podílem katolíků. Přestože jsou pak mezi voliči ODS, v porovnání s ostatními stranami, zastoupeni velkou měrou vysokoškolsky vzdělaní lidé, na úrovni agregátních dat se tento vztah nepotvrdil. Regresní modely vysvětlující rozdíly ve volební podpoře ČSSD jsou obecně daleko méně úspěšné, než v případě ODS. Její podpora je spjata především s vyšší nezaměstnaností a menším zastoupením podnikatelů. V jistých případech pak může na její volební zisky působit i rostoucí podíl vysokoškolsky vzdělaných osob. Větších zisků pak dosahuje spíše v obcích s vyšší koncentrací obyvatel. Vliv ostatních proměnných není v jejím

39 Důležitou se v tomto ohledu jeví její role v poválečném období, která objasňuje generační a racionální důvody pro vysokou oblibu KSČM v českém pohraničí (Kouba 2007: 1034).

24 případě tak významný. Podpora KSČM pak roste především s klesajícím podílem podnikatelů a vysokoškolsky vzdělaných osob (vliv této proměnné se tak potvrdil pouze v případě této strany), jistý vliv pak má i rostoucí míra nezaměstnanosti. Inklinují k ní zejména nejstarší voliči (má nejstarší členstvo i voličstvo). Vliv ostatních proměnných na její volební zisky pak není statisticky nijak významný. V případě KDU-ČSL je nejdominantnější proměnná podíl katolíků, přestože ne všichni voliči hlásící se ke katolické církvi tuto stranu volí. Vliv ostatních nezávisle proměnných je podstatně menší. Významnější je pouze vliv míry nezaměstnanosti, s jejímž růstem je patrná nižší podpora KDU-ČSL. Co se týče vlivu příjmů obyvatelstva, tak přestože na individuální úrovni platí, že voliči s nižšími příjmy mají tendenci k podpoře levicových stran, na agregátní úrovni to platit nemusí. Volební obvod s nižším indexem kupní síly tak nemusí být nutně levicovým (a naopak). V případě TOP0940 se ukazuje, že v regionálním pohledu není „druhými lidovci“ s voličskou podporou na konzervativním venkově, ale spíše přímou konkurencí ODS, se kterou bojuje o její voliče žijící spíše v prosperujících městech než na vesnicích. TOP09 je dokonce ještě o něco více městská strana než ODS. Její hlavní voličská základna se nachází v Čechách. Jelikož se však jedná o nový politický subjekt, nemůžeme z těchto zjištění prozatím vyvozovat závěry s dlouhodobější platností. Jsme si také vědomi toho, že závěry učiněné na základě analýzy výsledků převážně prvořadých voleb nemusí nutně korespondovat se zjištěními vyplývajícími z analýzy výsledků voleb druhořadých, v našem případě voleb senátních. V textu se tak pokusíme reflektovat, zda jednotlivé výstupy našich analýz korespondují s výše uvedenými zjištěními.

4. Koncept voleb druhého řádu (second-order elections)

Existuje několik úrovní politického procesu (komunální, regionální, celostátní či nadnárodní), v rámci nichž jsou základním legitimizačním prvkem rozhodování (a rozhodujících orgánů) volby. Diskutuje se však o významu jednotlivých druhů voleb, ať už se jedná o volby lokální, regionální, celostátní, prezidentské či evropské, a to jak z hlediska finální podoby politiky, tak z hlediska toho, jak volby vnímají (a jak se v nich chovají) samotní voliči a politické strany. (Havlík 2009: 13) Autory konceptu druhořadých voleb jsou němečtí politologové Karlheinz Reif a Hermann Schmitt (1980), kteří se zabývali odlišným chováním voličů v různých typech

40 Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010 se jednalo o novou stranu, jejíž hlavní představitelé pocházeli z KDU-ČSL.

25 volební soutěže.41 Jejich teorie pak byla v průběhu let postupně revidována a zpřesňována. Tento model tak později, kromě jeho autorů samotných, testoval například Michael Marsh (1998), či Koepke s Ringem (2006). Navázali na něho však i další autoři.42 V souvislosti s tímto konceptem došlo k rozdělení voleb na volby prvořadé (first-order elections, FOE) a druhořadé (second-order elections, SOE). Rozdíl mezi nimi plyne především z důležitosti, kterou voliči, ale i politické strany jednotlivým volbám připisují, tedy z toho, jakou váhu jim přikládají. Pavel Šaradín (Šaradín 2008: 31) uvádí, že voliči posuzují význam voleb podle toho, co v nich mohou ovlivnit a zajímá je především možnost spolurozhodovat o klíčových otázkách každodenního života na národní úrovni (hospodaření státu, daňová politika, apod.). Podle toho se pak voliči rozhodují, zda vůbec půjdou k volbám, případně komu odevzdají svůj hlas. Prvořadými volbami tak chápeme hlavní národní volby, tedy ty, ve kterých se v národní aréně rozhoduje o rozdělení moci a v nichž mají voliči největší možnost ovlivnit charakter budoucí vlády (Strmiska a kol. 2009: 32). Ty jsou tak považovány za důležité, což vede ke strategické volbě ze strany voličů, ale rovněž k většímu úsilí politických stran. Jejich určení závisí na podobě konkrétního politického režimu. V parlamentních systémech jsou to volby do národního parlamentu, v systémech prezidentských pak volby prezidentské (Reif, Schmitt 1980: 8). V případě České republiky se tedy jedná o volby do Poslanecké sněmovny PČR. Jako druhořadé jsou pak chápány kromě voleb do Evropského parlamentu především volby na komunální či regionální úrovni, prezidentské volby (v parlamentních systémech), volby doplňovací, v případě nevyváženého bikameralismu pak volby do méně důležitých komor (Havlík 2009: 14).43 Jedná se tedy o volby, kterým voliči, ani politické strany (resp. kandidáti) nepřikládají takový význam, jelikož je zde „méně v sázce“. Blíží-li se však svým charakterem druhořadé volby volbám prvořadým, hovoříme o tom, že je „něco v sázce“. Tato argumentační linie však bývá upozaďována (Strmiska a kol. 2009: 36).

41 Ti se ve druhé polovině 70. let minulého století zabývali srovnáním regionálních a celostátních voleb v NSR. V uvedeném textu se zabývali především vybranými aspekty výsledků prvních přímých voleb do Evropského parlamentu (1979) a jejich vysvětlením. Přesto tento koncept neztotožňovali výhradně s těmito volbami. (Havlík 2009: 13) 42 Vztah prvořadých a druhořadých voleb k politickým cyklům zkoumali van der Eijk (1987) či Jeffery a Hough (2001). Aplikovat tento model na další typy voleb, kromě evropských, se pokoušeli například Heath, McLean, Taylor a Curtice (1999) či McAllister (2004). O jeho modifikaci se pak snažili Cutler (2008) či Rohrschneider s Clarkem (2008). (Strmiska a kol. 2009: 36-39) 43 V českém prostředí je tento koncept spojen především s výzkumem voleb do Evropského parlamentu (Linek 2004; Fiala 2007; Šaradín 2007), do zorného pole českých autorů se však dostávají například i volby krajské (Eibl a kol. 2009).

Prvořadé a druhořadé volby však od sebe nemůžeme striktně oddělit, jelikož se mezi nimi nalézá řada funkčních či analytických vztahů (Tamtéž: 32). Například rozhodnutí mnohých voličů, ale i strategie a taktika politických stran jsou totiž v rámci druhořadých voleb ovlivněny právě děním v prvořadé aréně (Reif, Schmitt 1980: 9).44 Podstata druhořadých voleb se pak podle Reifa a Schmitta (1980: 9-15) projevuje v těchto šesti dimenzích: 1) Dimenze „méně v sázce“; 2) Dimenze specifické arény; 3) Institucionálně-procedurální dimenze; 4) Dimenze volební kampaně; 5) Dimenze politické proměny hlavní arény; 6) dimenze sociální a kulturní proměny. Na jejich základě tak můžeme identifikovat několik základních aspektů druhořadých voleb. V návaznosti na ten zřejmě nejdůležitější, tedy že je „méně v sázce“, pozorujeme, kromě nižší úrovně volební účasti, jež se odráží ve volebních výsledcích, tendence voličů rezignovat na strategické hlasování45, jelikož nemají takové obavy z propadnutí svého hlasu46, z čehož pak profitují zejména malé či nové politické strany, za následek to však mívá rovněž vyšší procento nejen propadlých, ale i neplatných hlasů. Viditelná je dále, v návaznosti na teorii politického cyklu47, ztráta vládních stran (na rozdíl od stran opozičních), konají-li se druhořadé volby zhruba uprostřed řádného volebního cyklu, resp. mezi dvěma volbami prvního řádu, což můžeme chápat jako výraz nespokojenosti voličů s jejich dosavadní činností. Pokud se však konají těsně po prvořadých volbách, dochází k potvrzení jejich výsledku, případně k mírné favorizaci vládních stran (Strmiska a kol. 2009: 33). Je zde tedy patrná souvislost mezi dobou konání voleb a ziskem či ztrátou daných politických stran (resp. kandidátů). Na výsledky druhořadé volební soutěže má pak také významný vliv souběh s volbami dalšími, či podoba a intenzita volební kampaně, jejímž cílem by mělo být přesvědčení voličů odevzdat svůj hlas ve volbách. V rámci druhořadých voleb však dochází k nedostatečné informovanosti voličů ze strany kandidátů či kandidátek, jelikož nevynakládají dostatečně velké úsilí ani prostředky k mobilizaci svého elektorátu, a jejich kampaň tak bývá (záměrně)

44 Ta má tak významný vliv na podobu druhořadých voleb, zejména pokud je stranické spektrum v obou arénách téměř totožné (Havlík 2009: 17). 45 Chytilek (2005b) hovoří o tom, že dvoukolové hlasování samo o sobě poskytuje stranám i voličům velmi silné a četné strategické prostředky, v českém prostředí však existují některé vnější faktory, které je zeslabují, či zcela vylučují ze hry. 46 Voliči tak častěji volí dle svého přesvědčení, svou první preferenci. 47 Tato teorie má svůj původ jak ve Velké Británii (Miller, Macike 1973), tak v USA (Tufte 1975). Šaradín v návaznosti na Andrého Freira uvádí rozdělení volebního cyklu do tří period: 1) 1. - 12. měsíc (honeymoon), kdy doznívá volební euforie a spokojenost; 2) 13. - 36. měsíc (midterm), kdy se snižuje obliba vládních stran (prostor pro nepopulární opatření); 3) 37. - 48. měsíc (later term), kdy jejich obliba opět stoupá (Šaradín 2008: 33).

27 nevýrazná.48 Navíc ani média nevěnují těmto volbám takovou pozornost. Důsledkem toho je tak již zmiňovaná nízká úroveň volební účasti. Tu však rovněž ovlivňuje rozdílnost volebního systému v rámci prvořadých a druhořadých voleb. Čím větší je tento rozdíl, tím nižší se předpokládá volební účast v druhořadých volbách oproti volbám prvořadým. Česká republika se pak z pohledu teorie voleb druhého řádu jeví jako ideální příklad, neboť jednotlivé volby (resp. jejich řády) do značné míry splňují veškerá kritéria tohoto původního konceptu. Výše volební účasti se odvíjí od toho, „kolik je v sázce“; vládní strany v polovině cyklu ztrácí podporu na úkor stran opozičních; poměrně výrazné jsou i zisky nových, či neparlamentních stran. (Tamtéž: 135-136) Lukáš Linek (2013: 18) pak uvádí jako hrubé kritérium pro odlišení voleb prvního a druhého řádu hranici volební účasti na úrovni 50 procent, z čehož pak vyplývá, že do kategorie voleb druhého řádu spadají volby evropské, obecní, krajské, ale i senátní. Někteří autoři si však přesto myslí, že aplikace tohoto konceptu v původním významu, tak jak ho navrhli Reif se Schmittem (1980), není v případě voleb do druhých komor národních parlamentů zcela korektní, jelikož se tyto volby konají rovněž v hlavní (prvořadé) politické aréně (Chytilek 2005a: 107). Například britský politolog Michael Marsh (Marsh 1998) tak spojuje koncept druhořadých voleb pouze s volbami, které se konají na jiné než národní (státní) úrovni. V rámci této práce však přesto budeme pracovat s volbami do Senátu v návaznosti na původní koncept Reifa a Schmitta (1980). Na základě výsledků voleb do Senátu v roce 2012 se tak pokusíme zjistit, zda naplňují výše uvedená kritéria spojená s tímto konceptem. A abychom tedy mohli dobře analyzovat volby druhého řádu, nemůžeme je posuzovat izolovaně od voleb prvořadých. Tímto se tak budeme řídit i v této práci, a proto ve vybraných volebních obvodech srovnáme výsledky voleb do Senátu v roce 2012, jakožto voleb druhořadých, s výsledky prvořadých voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2010, prostřednictvím již zmíněné korelační analýzy a také indexu úspěšnosti.

4.1. Volební účast a její vliv na volební zisky kandidátů

Volební účast, jeden z ukazatelů volebního chování, je v současnosti nedílnou součástí volebních statistik. I ta totiž může mít vliv na výši volební podpory jednotlivých politických stran či kandidátů.49 Navíc se jedná o důležitou formu politické participace a prvek

48 Na druhou stranu je však obtížnější vést kampaň v druhořadých volbách, jelikož voliči nejsou tak ochotni přijímat politické zprávy (Strmiska a kol. 2009: 35). 49 Touto problematikou se zabývali například Bernard Grofman, Guillermo Owen a Christian Collet (Grofman, Owen, Collet 1999). V rámci ČR již byla existence vlivu volební účasti na volební zisky, zejména v rámci prvořadých voleb, potvrzena (Linek 2012: 101).

28 demokracie (Linek 2013: 7).50 Ačkoli je běžně na volební účast pohlíženo jako na individuální aktivitu, jedná se především o kolektivní jednání. Není totiž pouze vlastností jednotlivce, ale především právě určitého, většinou geograficky vymezeného, kolektivu. Bývá tak důsledkem vzájemně podmíněných interakcí voličů, stran a politických institucí. Volební účast tak můžeme zkoumat buď na systémové úrovni, kdy pracujeme s agregovanými daty, či na úrovni individuální. Tyto přístupy se pak rovněž dají propojit. (Tamtéž: 35-36, 77) V průběhu let však dochází k poklesu volební účasti, což není patrné jen v České republice, ale i ve světě.51 V důsledku toho však může být ohrožena jak legitimita držitelů moci, tak i legitimita samotného politického režimu.52 Utrpět pak mohou i zájmy a potřeby veřejnosti.53 Přesto však nemůžeme hodnotit kvalitu demokracie pouze na základě výše volební účasti, důležité jsou i její důvody. (Tamtéž: 7-14) Jak již bylo uvedeno výše, výrazně nižší úroveň volební účasti bývá patrná zejména v rámci druhořadých voleb. Odvíjí se to především od významu, který voliči (ale i politické strany) danému typu voleb přikládají. V případě voleb do Senátu pak dále záleží na tom, zda se jedná o první či druhé kolo voleb, které se vyznačuje ještě nižší úrovní volební účasti, případně zda se první (případně druhé)54 kolo těchto voleb koná souběžně s nějakou další volbou, resp. s volbami do obecních či krajských zastupitelstev, které jsou voličsky atraktivnější. V takovém případě se totiž úroveň volební účasti zvyšuje (přesto však nebývá nijak výrazná). Druhé kolo voleb je tak z hlediska volební účasti výrazně znevýhodněno, což má jisté dopady i na úspěšnost kandidátů v tomto kole, resp. na nárůst či pokles jejich hlasů. Vyšší volební účast pak pozorujeme především v menších obcích, což zvýhodňuje zejména

50 Musíme však rozlišovat mezi volební účastí v demokratických a nedemokratických režimech, případně mezi volební účastí povinnou a dobrovolnou (Vlachová 2012: 50). 51 Postupné poklesy volební účasti v ČR, přestože jsou viditelné snahy o její zvýšení (např. z hlediska organizace či medializace voleb), se velmi podobají jejímu obecnému poklesu v postkomunistických státech (s výjimkou Polska a Maďarska). Klesá zejména volební účast ve volbách do Poslanecké sněmovny, čímž dochází z hlediska výše volební účasti k přibližování voleb prvního a druhého řádu. Průměrná hodnota poklesu volební účasti se odhaduje asi na 10 %, patrné je to pak zejména u mladých voličů. (Linek 2013: 18-19, 28) 52 A. Lijphart (1997) označil nízkou volební účast za vážný problém demokracie, jelikož představuje nerovnost volební demokracie, kdy jsou některé hlasy slyšeny, zatímco jiné ne. (Linek 2013: 242) 53 Při nižší volební účasti totiž bývá participace jednotlivých sociálních skupin, které mají často odlišné představy o veřejných politikách a tedy i odlišné stranické preference, na volbách mnohem více nerovnoměrná (Linek 2013: 18-19). Nejčastěji se voleb neúčastní občané s nižším sociálním statusem, tedy velmi mladí, velmi staří, ženy, nižší sociální třídy, chudí atd. Příčinou neúčasti voličů je nejčastěji nedostatek zdrojů či schopností, nedostatek motivace, ale také nedostatek mobilizace. Vliv mají dále faktory sociodemografické, faktory sociální integrace a politická angažovanost. Někdy pak bývá neúčast voličů ve volbách spojována s jejich spokojeností. Ani vysoká volební participace však nemusí zaručovat stabilitu volebního systému. (Vlachová 2012: 50-51) 54 Souběh těchto voleb připadl na druhé kolo voleb do Senátu pouze v roce 2002, kdy se konaly volby komunální. Účast v prvním kole tak byla nižší.

29 volební obvody s vyšším počtem obyvatel žijících na venkově (Lebeda 2011: 261). Mezi nejvíce disciplinované voliče patří voliči KSČM, kteří se dostavují k volebním urnám v prvním i druhém kole téměř ve stejném počtu (Tamtéž: 259). Aby postupující kandidát ve druhém kole uspěl, musí se mu obvykle podařit získat i podporu těch voličů, kteří v prvním kole odevzdali svůj hlas neúspěšnému kandidátovi. Důležité je však udržet si i podporu voličů vlastních.55 Otázkou tak je, kolik z nich se dostaví k volebním urnám i v kole druhém. Problémem se zde tak stává právě masivní propad volební účasti oproti kolu prvnímu, který je obvykle způsoben nezájmem části voličů, jejichž kandidáti do druhého kola nepostoupili.56 (Tamtéž: 257) I Gregor s Pinkem (2011: 232-233) uvádějí, že voliči, jejichž kandidáti z prvního kola nepostoupili, se druhého kola v mnoha případech už neúčastní, případně odevzdávají hlas ideologicky příbuznému kandidátovi. Naproti tomu postupujícímu kandidátovi zůstávají jeho voliči z prvního kola ve většině případů věrní i v kole druhém, pokud se tedy k volebním urnám dostaví. Léta praxe pak ukázala, jak uvádí například Tomáš Lebeda (2011: 251-262), že ve druhém kole voleb často dochází k penalizaci kandidátů těch politických stran, které sice mají velké množství příznivců, ale ještě více odpůrců, jejichž hlasy se v prvním kole zpravidla rozloží mezi více politických subjektů, a kteří ve druhém kole voleb, na základě negativní volby, raději podpoří jejich protikandidáta.57 To se týká především ODS a KSČM, kterým se příliš nedaří získávat sympatizanty jiných stran. Kandidáti KSČM tak většinou profitují z nižší úrovně volební účasti. Kandidáti ODS zase, přestože dlouhodobě dominují prvním kolům senátních voleb, často navíc s velkým náskokem, což by mělo předpokládat snazší potvrzení výsledku v kole druhém, dokáží většinou svou postupovou pozici uhájit jen zčásti. Přesto patří z dlouhodobého hlediska k nejúspěšnějším. Opačným příkladem je pak zejména ČSSD, jejímž kandidátům se často daří zvítězit i za situace, kdy do druhého kola postupují až z druhého místa (na rozdíl od kandidátů ODS). Předpokládá se jejich podpora především voliči KSČM, pro něž představují programově a ideologicky nejbližší alternativu. Mnohem lépe jsou na tom pak (nejen) ve druhém kole kandidáti menších stran s regionálně silně koncentrovaným elektorátem, případně strany, zaujímající pozici na kraji stranického spektra

55 To obvykle nebývá u dvoukolových systémů tak významným problémem, přestože je propad volební účasti mezi koly poměrně běžný (Reynolds, Reilly, Ellis 2005). 56 Ve druhém kole senátních voleb se často setkáváme s nižším počtem zúčastněných voličů, než jaký byl součet hlasů pro oba postupující kandidáty v prvním kole voleb (Lebeda 2011: 257). 57 Dvoukolový systém v podobě jak ho známe tak zabraňuje vlivu extremistických, antisystémových či velmi radikálních stran. Tuto jeho vlastnost vyzdvihuje především Giovanni Sartori (2001). To v našem případě představuje největší problém pro KSČM. Její kandidáti se však přesto dokázali již několikrát prosadit.

(Eibl, Pink 2013: 60). To se týká zejména KDU-ČSL58, případně Strany zelených, které jsou, ve srovnání s jejich zisky ve sněmovních volbách, v Senátu nadreprezentované (Jelínek 2013: 55). Jistou výhodu to pak představuje i pro kandidáty KSČM, kteří sice ve dvoukolovém většinovém volebním systému trvale prohrávají, ovšem s výjimkou několika tradičních, zpravidla příhraničních, volebních obvodů (severozápadní Čechy, severní a jižní Morava), kde jsou schopni senátorský mandát nejen získat, ale v některých případech také obhájit (Tamtéž: 51). A to i přesto, že postavení kandidáta v roli obhájce senátorského postu se obecně jeví spíše jako nevýhodné. Významnou podporu pak často získávají i nezávislí kandidáti. Dochází také k penalizaci hlavních vládních stran, nejčastěji tedy ODS a ČSSD, pokud jsou voliči nespokojeni s jejich činností. Volební cyklus Senátu totiž nekopíruje volební cyklus do Poslanecké sněmovny, což může vést k takovému složení horní komory, které bude vyvažovat sílu komory dolní (Eibl, Pink 2013: 59). Dále se prokázalo, že volební účast i konkrétní volba jedince jsou rovněž jistým způsobem ovlivněny sociální třídou, do které náleží. Vliv má zejména vzdělání, příjem, věk či ekonomická aktivita (proto budeme pracovat s výše vybranými socioekonomickými a demografickými proměnnými). Obvykle se pak uvádí, že skupiny s vyšším statusem hlasují pro „pravici“, skupiny s nižším statusem pak pro „levici“. Ty se však voleb účastní v menší míře a bývají tak podreprezentovány.59 Struktura elektorátu je pak u jednotlivých politických stran, bez ohledu na třídní složení voličů, odlišná, což vede i k odlišné pravděpodobnosti, že se daní voliči voleb zúčastní.60 (Linek 2012: 88)

5. Volby do Senátu PČR

Volby do Senátu, horní komory Parlamentu České republiky, která čítá 81 členů s šestiletým (v českých podmínkách nejdelším voleným) funkčním obdobím, se konají každé dva roky v jednomandátových volebních obvodech, kdy se obměňuje vždy jedna třetina senátorů. Díky této dvouleté periodě se tak jedná o nejpočetnější volby v ČR. Funkční období

58 Lepších výsledků však tato strana dosahovala v dobách, kdy spolupracovala s jinými menšími pravicovými stranami (Lebeda 2011: 262). 59 Zisky levicových stran by se tak mohly zvýšit, pokud by došlo k větší mobilizaci voličů s nižším společenským statusem a tedy ke zvýšení volební účasti. Naopak u pravicových stran bychom s růstem volební účasti měli zaznamenat pokles podpory. Na základě analýzy voleb do Poslanecké sněmovny bylo zjištěno, že vyšší podporu při nižší volební účasti mívají strany se silně identifikovanými voliči, tedy ODS, KDU-ČSL či KSČM. Naopak strany s méně identifikovanými voliči, jako jsou ČSSD či SZ, získávají vyšší podporu s vyšší volební účastí. Tyto tendence se však vždy nepotvrdí. Záleží na konkrétním typu a výsledcích voleb. (Linek 2012: 93) 60 Svou roli pak sehrává i síla vztahu voliče ke straně či jeho loajalita k ní (Linek 2012: 94).

31 tak každé dva roky končí 27 z nich. Průběh těchto voleb upravuje zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR (ve znění pozdějších předpisů) a prováděcí vyhláška Ministerstva vnitra č. 233/2000 Sb. (v platném znění). Do systému ČR tak byly, jak vyplývá z datace zákona, zavedeny až později (téměř o čtyři roky oproti volbám do Poslanecké sněmovny). První volby do Senátu se konaly až v roce 1996, tehdy ve všech 81 volebních obvodech současně, z čehož vyplývala rozdílná délka funkčního období těchto senátorů (na dva, čtyři a šest let). Bylo však třeba nějakým způsobem nastartovat zákonem stanovený cyklus těchto voleb (Krejčí 2006: 321). Volba se koná na základě dvoukolového absolutního většinového volebního systému61 (s uzavřeným druhým kolem), který vymezuje Ústava ČR. Do druhého kola, které se koná zpravidla jeden týden po kole prvním, postupují dva kandidáti, kteří v prvním kole získali nejvyšší počet platných hlasů.62 Nejprve tak dochází k selekci a až poté k samotné elekci (Sartori 2001). To však neznamená, že některý z kandidátů nemůže být v příslušném volebním obvodě zvolen senátorem již v kole prvním. K tomu je však potřeba získat nadpoloviční většinu odevzdaných platných hlasů, stejně jako v kole druhém.63 To se však stává jen velmi zřídka.64 Pokud by byly v některém volebním obvodě shledány volby jako neplatné, umožňuje zákon konat volby dodatečné. V případě, že některému senátorovi zanikne mandát během funkčního období, konají se volby doplňovací65. Volby do Senátu jsou však všeobecně chápány jako volby druhořadé (Strmiska a kol. 2009: 136; Brtník, Havlík 2009: 134; Linek 2013: 18), což se odráží především na relativně nízké volební účasti

61 Existující volební systémy se v jednotlivých zemích spolupodílejí na formování stranického spektra a zároveň přímo či nepřímo ovlivňují chování politických stran i voličů (Kostelecký 2000: 243). 62 Do Senátu může být zvolen každý občan ČR starší 40 let, který má právo volit (a to i bez politické příslušnosti na rozdíl od voleb do Poslanecké sněmovny, podmínkou je jen podpora alespoň 1 000 voličů z daného volebního obvodu skrze petici). Počet kandidátů v prvním kole voleb není nijak omezen. Pokud se některý z postupujících kandidátů nemůže druhého kola voleb zúčastnit, ať už v důsledku svého odstoupení či úmrtí, postupuje do tohoto kola kandidát, který se v kole prvním umístil na třetí pozici. V takovém případě se pak druhé kolo voleb koná ještě o týden déle. 63 V případě shodného počtu platných hlasů ve druhém kole volby pak rozhoduje o vítězi voleb los. Tato situace však ještě nikdy nenastala. 64 V celé historii senátních voleb se to podařilo pouze devíti kandidátům. 65 Doplňovací volby do Senátu vyhlašuje prezident republiky, nejpozději však do 90 dnů od zániku mandátu daného senátora, pokud se však nejednalo o poslední rok jeho funkčního období. V takovém případě se doplňovací volby nekonají. V celé dosavadní historii Senátu se tyto volby konaly již sedmkrát, dohromady v osmi volebních obvodech. Ve volebním obvodě č. 27 - Praha 1 (1999); č. 12 - Strakonice (2003); č. 58 - Brno-město (2003); č. 20 - Praha 4 (2004), č. 54 - Znojmo (2004); č. 5 - Chomutov (2007); č. 63 - Přerov (2007); č. 30 - Kladno (2011). Z prvního kola vzešel vítězný kandidát pouze v jednom z těchto případů, a to v roce 1999. V současnosti je bez svého voleného zástupce v Senátu volební obvod č. 80 - Zlín, jelikož se nezávislý kandidát Tomio Okamura, po volbách v říjnu 2013, vzdal tohoto senátorského postu ve prospěch svého poslaneckého mandátu. I zde se tak budou konat volby doplňovací, které jsou vyhlášeny na 10. a 11. 1. 2014.

(zejména ve druhém kole voleb, případně ve volbách doplňovacích). Proto se obvykle konají současně s nějakou další volbou, např. do obecních či krajských zastupitelstev. Volební obvody (viz Příloha č. 1 a Příloha č. 2) jsou jednomandátové, vymezené zákonem (v Příloze č. 3 výše uvedeného zákona). Jejich počet tak odpovídá počtu senátorů. Jejich velikost se pak odvíjí od počtu obyvatel (nikoliv voličů). Pokud se tedy počet obyvatel v některém z volebních obvodů zvýší či sníží o 15 % oproti průměrnému počtu obyvatel připadajícímu na jeden senátorský mandát, musí dojít podle § 59 zákona o volbách do Parlamentu ČR ke změně území takovýchto volebních obvodů.66 U jednotlivých volebních obvodů se pak případná změna provádí pouze v letech, kdy jsou v nich vyhlášeny volby do Senátu. Prováděcím orgánem je v tomto případě Ministerstvo vnitra ČR. Kritérií pro vymezování obvodů existuje celá řada, dají se však rozdělit do několika typů: ústavní, kam spadá například výše zmíněné kritérium stejné populační velikosti volebních obvodů, politicko-geografická a politická. Za základní princip při vytváření volebních obvodů je považováno jejich překrývání s již existujícími politickými jednotkami státu. Od toho se však v českém prostředí upustilo. Při vytváření volebních obvodů však alespoň dochází k zachování hranic administrativních jednotek (okresů, městských obvodů, atp.), což institucím státní správy usnadňuje samotnou organizaci voleb, navíc rovněž dochází k posílení vědomí sounáležitosti voličů i zvolených zástupců s příslušným volebním obvodem. (Kostelecký 2000: 255-257) U některých z nich, jako jsou například volební obvody č. 3 - Cheb, č. 15 - Pelhřimov, č. 40 - Kutná Hora, nebo č. 41 - Benešov, však přesto můžeme pozorovat jistou nahodilost, kdy nejsou respektovány administrativní hranice okresu, někdy ani hranice kraje (Eibl, Pink 2012: 150). V důsledku toho, jak jsou vymezeny volební obvody, však může dojít k ovlivnění volebních výsledků, zvláště pak při použití většinového volebního systému. V souvislosti s volbami do Senátu se totiž nalézá vhodný prostor pro tzv. gerrymandering67, kdy dochází k účelovým změnám hranic volebních obvodů, jejichž důsledkem je zvýhodnění jistých

66 Každá změna hranic volebních obvodů musí být schválena oběma komorami Parlamentu (viz čl. 40 Ústavy ČR). Tato pojistka však může působit pouze v případě odlišného politického složení obou komor, což není vždy zaručeno (Antoš 2013: 147). 67 Je velice obtížné ho prokázat. Musí být současné splněny dvě podmínky: a) jedna ze stran musí mít, na rozdíl od ostatních, kontrolu nad vymezováním obvodů; b) voliči jednotlivých stran musejí být v území rozmístěni nerovnoměrně, je nutná určitá míra jejich prostorové koncentrace. V opačném případě volební výsledek na vymezení volebních obvodů vůbec nezávisí. Dalším typem manipulace s volebními obvody je tzv. malapportionment, kdy v důsledku vymezení nestejně velkých volebních obvodů dochází k diskriminaci voličů z velkých obvodů, protože v nich je na získání mandátu potřeba odevzdat větší množství hlasů než v obvodu malém, čímž je porušena zásada stejné hodnoty hlasu všech voličů. (Kostelecký 2000: 255) I k jeho postupnému růstu však dochází v souvislosti s úpravou hranic senátní obvodů (Antoš 2013: 144).

33 politických subjektů, resp. kandidátů.68 Jako východisko se tak jeví buď vyjmutí vymezování volebních obvodů z pravomoci exekutivy (a tedy i z vlivu momentálně vládnoucích stran), nebo stanovení přesných a kontrolovatelných kritérií zabraňujících jakékoliv manipulaci, případně obojí. (Kostelecký 2000: 255-256) Chytilek (2005b) dále hovoří o tom, že dvoukolový volební systém v českém prostředí nefunguje tak, jak by měl. Voliči mají tendenci rezignovat na strategické hlasování, političtí aktéři mezi sebou nevyjednávají69, nepřispívá ani ke strukturaci stranického systému. Je tak poměrně obtížné predikovat výsledky voleb, které jsou nestabilní, pozorovat totiž můžeme výrazné výkyvy volebních zisků jednotlivých stran v čase (Lebeda 2011: 262), a tedy do značné míry náhodné (Chytilek 2005a: 106). Navíc se jedná o nákladnou volební proceduru jak z hlediska konání voleb, tak i účasti na tomto volebním aktu. Je tedy nákladná jak pro stát, tak zejména pro voliče. Chytilek (2005a: 111) tak doporučuje možné alternativy: polootevřené („spíše silné“) dvojkolové hlasování a doplňkové hlasování. Řada odborníků i laická veřejnost však vede řadu let diskuze a spory o samotném významu Senátu a jeho nutnosti v politickém systému ČR. Obhajoba horní komory Parlamentu se v ČR nejčastěji opírá o tezi, že tato komora představuje pojistku stabilního politického a ústavního systému, a že pomáhá zkvalitnit tvorbu zákonů. Naopak její kritici upozorňují, že dozorování nad kvalitou zákonů, přijatých Poslaneckou sněmovnou, je více než duplicitní, ve vztahu k pravomocím prezidenta ČR či Ústavního soudu, v současnosti rovněž ale i z hlediska členství v Evropské unii. Navíc ani Senát nedokáže vždy odstranit všechny věcné nedostatky v zákonech. K jeho zrušení je však paradoxně třeba získat třípětinovou většinu právě v Senátu, bez níž není možné jakkoliv zasahovat do Ústavy ČR. (Krejčí 2006: 327-329)

6. Senátní volby 2012

Ve dnech 12. a 13. října 2012 se spolu s volbami do zastupitelstev krajů konalo i první kolo volby do Senátu Parlamentu České republiky. Tyto volby byly vyhlášeny na základě

68 Zkoumání této problematiky by náš výzkum jistě obohatilo, není však předmětem naší práce. 69 Duverger (1978) i Sartori (2001) se shodují na tom, že dvoukolové hlasování podporuje vyjednávání a tvorbu aliancí. V českých senátních volbách však k tvorbě volebních aliancí dochází jen zřídka a nelze je v žádném případě označit za úzké a stálé. Ochota politických aktérů uzavírat aliance je nízká, v převažujícím prostředí většinových vlád v ČR je totiž strategická hodnota Senátu vnímána stranami i voliči jako malá. Politické strany si tak nemohou být jisté, nakolik by voliči byli loajální vzhledem k jejich doporučení volit ve druhém kole voleb kandidáty určitého subjektu. Voliči tak dostávají před volbami a mezi jednotlivými koly voleb od politických stran minimum podnětů. Tyto slabé podněty tak produkují spíše ad hoc výsledky, které jsou tak obtížně předvídatelné. (Chytilek 2005a: 108-110)

34 rozhodnutí70 prezidenta republiky Václava Klause ze dne 27. června 2012. Celkem se volilo ve 27 volebních obvodech71 (viz Tabulka č. 5, Příloha č. 2 a Příloha č. 3), které dohromady čítaly 4 812 volebních okrsků. V těchto okrskách se v prvním kole voleb nacházelo 2 795 405 voličů, z nichž se k volebním urnám dostavilo pouhých 975 511 z nich, což představovalo 34,90 % účast. Ve druhém kole voleb do Senátu, konaném ve dnech 19. a 20. října 2012, se pak sice zvýšil celkový počet voličů o 791 osob, k volebním urnám se však oproti prvnímu kolu dostavilo o 455 295 voličů méně. Volební účast tak byla poměrně nízká, poklesla na 18,60 % (propadlo tak velké množství voličských hlasů). V porovnání s volební účastí ve třech předchozích volbách do Senátu, konajících se v těchto 27 volebních obvodech, se jedná o nejnižší hodnotu dosaženou v rámci druhého kola. Z hlediska úrovně volební účasti tak v průběhu let pozorujeme klesající tendence. Postupně navíc narůstá její celkový propad mezi prvním a druhým kolem voleb. Tyto skutečnosti tak jen potvrzují předpoklad nízké volební účasti v rámci výše zmíněného konceptu druhořadých voleb (oproti volbám prvořadým, kde se volební účast pohybuje okolo 60 %). O celkové volební účasti v jednotlivých letech v rámci těchto volebních obvodů, tedy v letech 1996, 2000, 2006 a 2012, blíže vypovídá Tabulka č. 6.

Tabulka č. 5: Seznam 27 volebních obvodů ve volbách do Senátu v roce 201272

Zdroj: www.volby.cz, vlastní tabulka

70 Viz předpis č. 224/2012 Sb. o vyhlášení voleb do Senátu Parlamentu České republiky a o vyhlášení voleb do zastupitelstev krajů. 71 Každý volební obvod má přiřazen své číslo. V roce 2012 se volilo ve volebních obvodech podle pravidla 3n + 2. Ty představovaly 1/3 ze všech 81 volebních obvodů pro volby do Senátu, které jsou definovány v Příloze č. 3 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky. Tyto volební obvody jsou tak rovnoměrně rozmístěny po celém území republiky. 72 V práci se blíže věnuji třem zvýrazněným volebním obvodům.

Tabulka č. 6: Volební účast v 1. a 2. kole senátních voleb v letech 199673, 2000, 2006 a 2012

Pozn.: V roce 1996 se druhé kolo voleb nekonalo ve volebním obvodě č. 26 - Praha 2 (114 okrsků). V roce 2000 se druhé kolo voleb nekonalo ve volebním obvodě č. 20 - Praha 4 (103 okrsků). Zdroj: www.volby.cz, vlastní tabulka a výpočty

S pomocí Tabulky č. 6 se pokusíme zhodnotit ještě jedno kritérium konceptu druhořadých voleb, a to vyšší procento neplatných hlasů. V případě voleb do Poslanecké sněmovny se vždy jedná o méně než jedno procento. Nejvyšší procento neplatných hlasů, přes sedm desetin procenta (0,74 %), jsme zaznamenali u předčasných voleb v roce 2013. Ve volbách do Senátu však toto procento výrazně narůstá, především pak v kole prvním. Například v roce 2012 se jednalo o více jak devět procent (9,03 %), což představuje podstatný rozdíl. Ve druhém kole senátních voleb se pak toto procento obvykle zase výrazně snižuje, většinou nejvýše na hranici jednoho procenta. Tím se nám jistým způsobem potvrdilo i poslední kritérium spojené s tímto konceptem. Problémem však je, že toto vyšší procento neplatných hlasů nemůžeme přisuzovat primárně druhořadosti těchto voleb. Svůj podíl na tom má jistě i jejich samotná organizace, resp. souběh dvou volebních soutěží, který je charakteristický zejména pro první kolo senátních voleb (Havlík, Hoskovec 2009: 39-40). V takovém případě totiž mají voliči k dispozici dva druhy (barevně odlišených) volebních lístků a ve volebních místnostech se nalézají dvě (označené) volební urny. Nelze tak vyloučit ani omylnost některých voličů, kteří nezáměrně vhodí hlasovací lístky do nesprávné urny. Druhé kolo voleb do Senátu, do kterého postoupilo 54 kandidátů74, se tedy týden po kole prvním konalo ve všech 27 volebních obvodech, jelikož ani jeden z celkového počtu

73 V roce 1996 se konaly senátní volby ve všech 81 volebních obvodech současně, jelikož se jednalo o první volby do Senátu vůbec. Do tabulky jsem však zahrnula pouze souhrnná data za 27 volebních obvodů podle pravidla 3n + 2, aby je bylo možné snáze porovnat s daty za ostatní zkoumaná léta. 74 Z nich bylo 23 kandidátů za ČSSD, 12 za KSČM, 10 za ODS, 2 nezávislí kandidáti a 7 dalších kandidátů z různých politických stran, hnutí či koalic.

233 kandidátů nezískal v prvním kole voleb nadpoloviční většinu platných hlasů. Této podmínce se však nejvíce přiblížil člen KDU-ČSL Jiří Čunek, kandidující ve volebním obvodě č. 77 - Vsetín, který v prvním kole volby získal 47,28 % hlasů.75 Ve druhém kole volby pak byl nejúspěšnější Mgr. Libor Michálek, kterému se ve volebním obvodě č. 26 - Praha 2 podařilo získat 74,39 % hlasů. Ten sice neměl žádnou politickou příslušnost, ve volbách byl však podporován koalicí KDU-ČSL, Strany zelených a Pirátů (PirSZKDU). Jako naprostý vítěz však z těchto voleb vyšla ČSSD, jejíž kandidáti získali celkem třináct senátorských křesel (v současnosti tak disponuje ústavní většinou). Za ODS se senátory stali čtyři kandidáti, z nezávislých kandidátů se do horní komory Parlamentu dostali pouze dva. Zbylým politickým stranám, hnutím či koalicím se pak buď podařilo proměnit pouze jeden senátorský mandát, případně jejich kandidáti nebyli v těchto volbách úspěšní vůbec. O celkových výsledcích pak více vypovídá Tabulka č. 7, Příloha č. 3 a Příloha č. 4.

Tabulka č. 7: Zvolení senátoři podle politických stran, politických hnutí a koalic, které přihlásily tyto kandidáty pro volbu do Senátu v roce 201276

Zdroj: www.czso.cz, www.volby.cz, vlastní tabulka

75 Ke zvolení senátorem chybělo Jiřímu Čunkovi v prvním kole voleb 939 hlasů. Hranici 40 % hlasů překročili ještě Božena Sekaninová (volební obvod č. 62 - Prostějov; ČSSD), Ing. Petr Vícha (volební obvod č. 74 - Karviná; ČSSD) a Jaroslav Kubera (volební obvod č. 32 - Teplice; ODS). 76 V roce 1996 získali kandidáti ČSSD 26 mandátů, ODS 32, KSČM 2, KDU-ČSL 13, US-DEU 1 a ODA 7; v roce 2000 ČSSD 1, ODS 8, 4KOALICE 17 a NK 1; v roce 2006 ČSSD 6, ODS 14, KDU- ČSL 4, a po jednom STAN, SOS a NK. V roce 2012 tak ČSSD získala sedm křesel navíc, ODS jich deset ztratila. Zisky či ztráty u ostatních politických subjektů byly minimální: KDU-ČSL ztratila dvě; STAN, SZ, Piráti a Ostravak získali po jednom a dvě pak připadla nezávislým kandidátům. Jedno ze senátorských křesel pak ztratila i SOS, která do těchto voleb žádného kandidáta nezaregistrovala.

Volby do Senátu se v roce 2012 konaly uprostřed volebního cyklu Poslanecké sněmovny. Vládními stranami v té době byly ODS, TOP09 a VV, stranami opozičními pak ČSSD a KSČM. Výsledky posledních senátních voleb tak zejména v případě ČSSD silně potvrzují kritérium spojené s teorií voleb druhého řádu, tedy zisk opozičních stran. Jejím kandidátům se totiž podařilo získat skoro polovinu křesel (napříč celou republikou). KSČM se pak sice podařilo získat pouze jeden senátorský mandát, do druhého kola voleb však postoupilo 12 jejích kandidátů, což byl po ČSSD s 23 postupujícími kandidáty druhý nejlepší výsledek. Naopak vládní strany ztrácely. ODS s 10 postupujícími kandidáty do druhého kola získala pouze čtyři mandáty, TOP09 v koalici se STAN pouze jeden, VV pak nezískala mandát žádný, její kandidáti byli totiž neúspěšní již v kole prvním. Co se týče stran nebo hnutí malých, nových či neparlamentních, u nich zaznamenáváme rovněž viditelné úspěchy. Celkem se jim podařilo získat pět senátorských křesel, každé/mu jedno. Dva senátorské mandáty pak připadly kandidátům nezávislým. Tímto výčtem tak byla potvrzena některá další kritéria konceptu voleb druhého řádu: získává opoziční strana, ale také strany nové, malé77 či neparlamentní, naopak strany vládní ztrácejí. To jistým způsobem částečně dokládá i Graf č. 1, který znázorňuje rozdíl mezi volebními preferencemi vybraných politických stran získanými v období těsně před senátními volbami v roce 2010, které se konaly krátce po volbách do Poslanecké sněmovny, a v období těsně před volbami do Senátu v roce 2012. Navíc to vše jen dokazuje, že voliči v těchto volbách více abstrahují od strategické volby, rozhodují se více srdcem a odevzdávají tak spíše svou první preferenci, což vede mimo jiné k utváření úzké vazby mezi voliči a zástupcem daného volebního obvodu. Můžeme tak dojít k závěru, že volby do Senátu se právem řadí do kategorie voleb druhého řádu.

Graf č. 1: Volební preference vybraných politických stran (říjen 2010 a září/říjen 2012)

30,0% 25,0% 20,0% rok 2010 15,0% rok 2012 10,0% 5,0% 0,0%

Zdroj: www.stem.cz, vlastní graf

77 U těchto stan, jak je patrné, dochází k vytváření předvolebních koalic, jejichž prostřednictvím se tyto strany snaží zvýšit své šance na úspěch.

6.1. Volební obvod č. 41 - Benešov

Volební obvod č. 41 - Benešov, hraničící s osmi dalšími senátními obvody78, je v současnosti tvořen podle zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky (ve znění pozdějších předpisů) částí okresu Benešov (65 obcí/146 volebních okrsků), ohraničené na jihu obcemi Vrchotovy Janovice, Olbramovice, Bystřice, Jankov, Ratměřice, na jihovýchodě obcí Divišov, tvořené částí obce Zdebuzeves, dále obcemi Všechlapy, Libež, Radošovice, Vlašim, Kondrac, Ostrov, Veliš, Zvěstov, na východě obcemi Chocerady, Vodslivy, Choratice, Xaverov, Drahňovice a částí okresu Praha-východ (66 obcí/103 volebních okrsků), ohraničené na severu obcemi Vyšehořovice, Nehvizdy, Zeleneč, Zápy a Svémyslice. Jedná se tak o volební obvod, který, na rozdíl od některých jiných volebních obvodů rozprostírajících se na území více okresů, nepřekračuje hranice jednoho kraje, v tomto případě kraje Středočeského. V současnosti tedy zahrnuje celkem 131 obcí (viz Mapa č. 1, Příloha č. 5 a Příloha č. 6), dále rozčleněných do 249 volebních okrsků (viz Příloha č. 6), ve kterých žilo v březnu 2011 podle nejnovějších výsledků SLDB 155 532 obyvatel (viz Mapa č. 4). Oproti roku 2006 (viz Mapa č. 2) však v roce 2012 došlo k výrazné úpravě hranic tohoto volebního obvodu, který se rozšířil o 14 obcí spadajících od roku 2007 nikoliv již do okresu Kolín, a tedy do volebního obvodu č. 42 - Kolín, ale nově do okresu Praha-východ (viz Mapa č. 3 a Tabulka č. 9).79 Celkem 42 obcí spadajících převážně do okresu Benešov však rovněž ztratil (viz Mapa č. 3 a Tabulka č. 8).80 V samotném konci se tak tento volební obvod zmenšil o 28 obcí. V důsledku těchto úprav se navíc voliči trvale žijící v přidaných obcích zúčastnili v roce 2012 voleb do Senátu nikoliv po šesti letech, jak je tomu obvykle pravidlem, ale dokonce po deseti letech81, pokaždé navíc za jiný volební obvod.82 Předností tohoto volebního obvodu je především poměrně nízká úroveň nezaměstnanosti, zejména v důsledku blízkosti hlavního města, které nabízí řadu zejména pracovních možností, a kam je odtud dobrá dopravní dostupnost. Ta se zde v říjnu roku 2011

78 Volební obvod č. 13 - Tábor, č. 16 - Beroun, č. 18 - Příbram, č. 19 - Praha 11, č. 24 - Praha 9, č. 28 - Mělník, č. 40 - Kutná Hora, č. 42 - Kolín. 79 V prvním kole voleb v roce 2012 bylo v těchto obcích celkem 7 295 voličů. 80 V prvním kole voleb v roce 2006 bylo v těchto obcích celkem 22 034 voličů. 81 Voliči, žijící v obcích, které byly od tohoto volebního obvodu v roce 2010 odtrženy a přiřazeny k volebnímu obvodu č. 40 - Kutná Hora, se senátních voleb v tomto roce účastnili po čtyřech letech. 82 Volby do Senátu se ve volebním obvodě č. 42 - Kolín, kam tyto obce původně spadaly, konaly v roce 2002, a poté až v roce 2008. Od počátku roku 2007 však tyto obce spadají do okresu Praha- východ a tedy i do volebního obvodu č. 41 - Benešov, kde se však tyto volby konaly na podzim roku 2006, a poté až v roce 2012.

39 pohybovala od 0 do 24,5 %, kdy průměrná míra nezaměstnanosti činila okolo 6 %, což bylo oproti celorepublikovému průměru téměř o 2 % méně. Poměrně vysoká je tu tak i kupní síla obyvatel. Index kupní síly, sahající od 92,54 % až do 124,98 %, zde byl v roce 2010 v průměru o 9 % vyšší oproti průměru celorepublikovému. Významným odvětvím ekonomické činnosti je zde, kromě lesnictví a hospodářství, zejména stavebnictví, průmysl (strojírenský, potravinářský či dřevozpracující) a maloobchod.

Mapa č. 1: Volební obvod č. 41 ve volbách do Senátu v roce 201283

Zdroj: www.czso.cz, www.volby.cz, vlastní mapa

Mapa č. 2: Volební obvod č. 41 ve volbách do Senátu v roce 2006

Zdroj: www.czso.cz, www.volby.cz, vlastní mapa

83 V této i následujících mapách jsou vyznačeny názvy měst s počtem obyvatel převyšujícím 3 000 osob.

Mapa č. 3: Obce, které ztratil a o které se rozrostl volební obvod č. 41 v roce 2012

Zdroj: www.czso.cz, www.volby.cz, vlastní mapa

Tabulka č. 8: Obce, které již v roce 2012 nespadaly do volebního obvodu č. 4184

Zdroj: www.volby.cz, vlastní tabulka

84 Obce Čelákovice a Mochov spadají do okresu Praha-východ, rovněž pak v současnosti (již od voleb do Senátu v roce 2008) spadají do volebního obvodu č. 42 - Kolín. Dalších 38 obcí, spadajících do okresu Benešov, bylo již ve volbách do Senátu v roce 2010 součástí volebního obvodu č. 40 - Kutná Hora, u něhož tak v daném roce došlo rovněž významným způsobem k úpravě hranic. Obec Sázava tomuto volebnímu obvodu připadla až na základě zákona č. 222/2012 Sb., kterým se mimo jiné mění volební zákony. Osada Nemíž se pak od počátku roku 2009 stala součástí obce Tehov, nejedná se již tedy o samostatný volební okrsek.

Tabulka č. 9: Obce, o které se rozrostl volební obvod č. 41 v roce 2012

Zdroj: www.volby.cz, vlastní tabulka

Mapa č. 4: Rozložení obyvatelstva ve volebním obvodě č. 41 v březnu 2011

Zdroj: www.czso.cz, www.scitani.cz, www.volby.cz, vlastní mapa

Z Mapy č. 4 vyplývá, že největší koncentrace obyvatel v rámci tohoto volebního obvodu se nachází v okolí velkých měst, zejména pak v oblastech nalézajících se blíže hlavnímu městu. Východní část obvodu je obydlena řidčeji, nachází se zde tak většina obcí do 500 obyvatel, které jsou nejpočetnější. Přes deset tisíc obyvatel mají obce Benešov, Říčany a Vlašim, přes pět tisíc obyvatel pak Týnec nad Sázavou a Úvaly. Ve zbylých pěti obcích znázorněných na mapě, tedy v Bystřici, Kamenici, Kostelci nad Černými Lesy, Mnichovicích a Šestajovicích, žije od tří do pěti tisíc obyvatel.

Tabulka č. 10: Vítězní kandidáti ve volebním obvodě č. 41 v průběhu let85

Zdroj: www.volby.cz, vlastní tabulka

Z Tabulky č. 10 vyplývá, že žádný z kandidátů nebyl schopen uspět již v prvním kole voleb. Nejvíce se této možnosti přiblížila v roce 2000 Helena Rögnerová s 48,39 % platných hlasů, která byla jedním z největších překvapení těchto voleb, když s výrazným náskokem 74,50 % platných hlasů porazila bývalou senátorku za tento volební obvod Libuši Benešovou, která v té době současně zastávala post předsedkyně Senátu. Žádný z úspěšných kandidátů pak nesetrval ve svém úřadě více jak jedno volební období, přestože měl každý z nich v následujících volbách možnost utkat se o senátorské křeslo i v kole druhém. Možnosti obhájit svůj senátorský post z nich pak byl nejblíže Karel Šebek v roce 2012, který získal 44,94 % platných hlasů. Z výsledků je dále patrné, že ve volebním obvodě č. 41 - Benešov se nacházejí spíše pravicoví voliči, což může být důsledkem blízkosti obvodu hlavnímu městu, z čehož plyne například, ve srovnání s jinými volebními obvody, relativně nízká míra nezaměstnanosti, což většinou příliš nesvědčí levicovým tendencím. Relativní úspěch regionálního politického subjektu VPM86 v roce 2006 byl pak zřejmě zásluhou spíše samotné kandidátky, než její volební strany, což můžeme chápat v souvislosti s principem personalizace volby. A právě kandidátka Helena Rögnerová zastupovala tento volební obvod celých šest předchozích let na půdě Senátu, a zřejmě poměrně úspěšně, když se probojovala

85 Vždy se jednalo o kandidáta vládní strany, s výjimkou kandidátky 4KOALICE (KDU-ČSL, US, DEU, ODA) zvolené v roce 2000. V této době totiž voliči reagovali na uzavření tzv. opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS i na kontroverzní volební reformu (Jelínek 2013: 53). V roce 1998 získali kandidáti této koalice 13 senátorských mandátů, v roce 2000 pak celkem 17. 86 Liberální politická strana Volba pro město (VPM) působí převážně na královehradecku. Tam se také, ve městě Hořice, Helena Rögnerová narodila.

43 až do druhého kola volby. V něm jí však porazil Karel Šebek, v té době starosta Neveklova a zastupitel Středočeského kraje. Současným senátorem za tento volební obvod je Luděk Jeništa, bývalý poslanec87 a starosta Vlašimi, který však zvítězil nad Karlem Šebkem jen s poměrně malou převahou, když získal 55,05 % platných hlasů. V důsledku velice nízké volební účasti ve druhém kole voleb (15,67 %), jak je uvedeno v následující tabulce (viz Tabulka č. 11) je tak od sebe dělilo pouhých 1 822 platných hlasů (viz Tabulka č. 13). Luděk Jeništa tak v samotném důsledku obdržel jen necelých deset tisíc platných hlasů. Otázkou tedy zůstává, do jaké míry můžeme ještě hovořit o identifikaci voličů nacházejících se ve volebním obvodě s takto zvoleným zástupcem.

Tabulka č. 11: Volební účast ve volebním obvodě č. 41 v průběhu let

Zdroj: www.volby.cz, vlastní tabulka

Z Tabulky č. 11 můžeme vyčíst, že v průběhu let evidujeme v tomto volebním obvodě značný nárůst počtu oprávněných voličů, což vedlo v roce 2012 ke značnému snížení počtu volebních okrsků. Tabulka nám dále dokládá poměrně nízkou úroveň volební účasti v tomto volebním obvodě v průběhu let, zejména pak v kolech druhých, která nebyla spojena s žádnou další volbou. V roce 2012 tato úroveň navíc klesla na své dosavadní minimum, kdy volební účast v prvním kole sice dosáhla 36,68 %, ve druhém kole však spadla až na 15,67 %. Rozložení volební účasti v obou kolech voleb v roce 2012 pak dokládají níže uvedené mapy (viz Mapa č. 5 a 6). To vše svědčí o značném nezájmu ze strany voličů o tento typ voleb. Otázkou tak zůstává, zda má Senát stále své opodstatnění. Samotní voliči mu totiž zřejmě velký význam nepřikládají. Přesto je zde ale volební účast, ve srovnání s celkovou úrovní volební účasti ve všech 27 volebních obvodech v průběhu vyznačených let (viz Tabulka č. 6),

87 Svého poslaneckého mandátu se po více jak dvou letech vzdal ve prospěch mandátu senátorského.

44 nadprůměrná, pomineme-li její úroveň ve druhém kole voleb v roce 2006 a 2012, kdy vykazovala spíše podprůměrné hodnoty. Navíc se neustále zvyšuje procento neplatných hlasů především v rámci prvního kola voleb, které v roce 2012 v tomto volebním obvodě dokonce překročilo hranici 10 %. Jelikož je však jejich procento ve druhých kolech voleb většinou minimální, můžeme to do jisté míry přisoudit spíše špatné organizaci voleb.

Mapa č. 5 a 6: Volební účast v 1. a 2. kole voleb do Senátu v roce 2012 v obcích náležících do volebního obvodu č. 41

Volební účast (1. kolo) Volební účast (2. kolo) Volební úcast (1. kolo) Volební úcast (2. kolo) 23,73 - 32,37 7,44 - 12,76 32,38 - 37,58 12,77 - 17,22

37,59 - 43,20 17,23 - 23,33 43,21 - 50,62 23,34 - 39,02

50,63 - 64,00 39,03 - 58,54

Zdroj: www.volby.cz, vlastní mapy

Největší volební účast byla v prvním kole voleb zaznamenána v obcích ve východní a částečně střední části volebního obvodu, kde se nachází řada obcí do 500 obyvatel, dále pak na jihozápadě. Ve druhém kole voleb volební účast výrazně poklesla, největší podíl voličů se však k volebním urnám dostavil téměř ve stejných oblastech jako v kole prvním.88 V něm se volební účast pohybovala od 23,73 % do 64 %, ve druhém kole pak od 7,44 % do 58,54 %.

88 Druhého kola voleb se totiž nejčastěji účastní voliči, kteří se účastnili i kola prvního (Gregor, Pink 2011: 232).

Tabulka č. 12: Seznam kandidátů ve volebním obvodě č. 41 ve volbách do Senátu v roce 2012 a jejich základní charakteristiky

Zdroj: www.volby.cz

V roce 2012 se ve volebním obvodě č. 41 - Benešov, jak uvádí Tabulka č. 12, ucházelo o senátorské křeslo 12 kandidátů, což bylo zatím nejvíce, v porovnání s ostatními léty.89 Pomineme-li kandidáta nezávislého, tak jednotlivé politické subjekty podporovaly vždy pouze jednoho kandidáta. Jedná se o jakési nepsané pravidlo, jelikož by bylo pro stranu silně neefektivní, kdyby došlo v rámci volebního obvodu k rozložení podpory mezi více jejích kandidátů. Zvyšovala by se tím tak pouze šance na jejich neúspěch. Jednotlivé politické strany a hnutí pak nemívají zastoupení nutně ve všech volebních obvodech. Jsou si totiž vědomy toho, že ne všude mají šanci uspět. Z výše uvedených kandidátů byly čtyři ženy: Alice Čečilová z VV, Ivana Dobešová podporovaná ANO 2011, Věra Kisová z ČSSD a Lenka Matoušková, představitelka České pirátské strany. Dvě třetiny kandidátů pak tvořili muži: národní socialista Alan Babický, Ivan Cinka z KSČM, nezávislý kandidát Petr Čuřík, Petr Hanning s podporou Suverenity, Luděk Jeništa pod křídly TOP+STAN, Karel Šebek z ODS, Milan Vodička ze Strany svobodných občanů a nakonec Aleš Znamenáček pod záštitou HNPD. Čtyři z těchto dvanácti kandidátů tedy byli bez politické příslušnosti, ovšem jen jeden z nich vstupoval do voleb jako nezávislý kandidát. Zbylých se tedy ujaly ANO 2011, TOP+STAN a HNPD. Své zástupce zde tak měly

89 V letech 1996 a 2000 kandidovalo pět osob, v roce 2006 bylo kandidátů osm.

46 všechny strany vládní (ODS, TOP09, VV) i opoziční (ČSSD, KSČM) a šest stran a hnutí neparlamentních, z nichž se tři neúčastnily voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2010 (Národní socialisté, Piráti a ANO 2011). Nejmladšímu kandidátovi Aleši Znamenáčkovi (HNPD) bylo v době voleb 41 let, nejstaršímu Petru Hannigovi (Suverenita) pak 66 let. Průměrný věk kandidátů dosahoval téměř 54 let. Kromě Karla Šebka (ODS), který byl v roli obhájce senátorského postu, se všichni zbylí kandidáti účastnili voleb v tomto volebním obvodě vůbec poprvé, což můžeme říci i o řadě politických stran a hnutí, které je podporovaly, tedy o všech s výjimkou ODS, ČSSD a KSČM, které již mají s tímto volebním obvodem zkušenosti. Ty se jim však, jak uvidíme v následující tabulce (viz Tabulka č. 13), nepodařilo v roce 2012 s úspěchem zúročit.

Tabulka č. 13: Volební zisky kandidátů ve volebním obvodě č. 41 ve volbách do Senátu v roce 2012

Zdroj: www.volby.cz

V Tabulce č. 13 jsou znázorněny volební zisky všech dvanácti kandidátů v prvním kole voleb a volební zisky dvou postupujících kandidátů v kole druhém. Tato tabulka je dále doprovázena kartografickým znázorněním nejúspěšnějších kandidátů v rámci jednotlivých obcí volebního obvodu (viz Mapa č. 7 a 8). Nejméně úspěšným kandidátem byl v těchto volbách Alan Babický (Národní socialisté), který získal pouhých 0,56 % platných hlasů. Zanedbatelných výsledků však dosáhli také Alice Čečilová (VV; 2,61 %), Petr Hanning (Suverenita; 3,5 %), ale také Lenka Matoušková (Piráti; 4,1 %). Volební zisky těchto čtyř

47 kandidátů, kterým se podařilo získat méně než 5 % platných hlasů, tak nebudeme dále zahrnovat do našich analýz. Ne příliš přesvědčivé byly dále volební zisky Aleše Znamenáčka (HNPD; 5,98 %), Milana Vodičky (Svobodní; 6,02 %), Petra Čuříka (NK; 6,99 %) a Ivany Dobešové (ANO 2011; 7,25 %). Nejvyšších zisků dosáhli v prvním kole kandidáti parlamentních stran, tedy Věra Kisová (ČSSD; 13,39 %), která se tak umístila nejlépe ze všech žen, Ivan Cinka (KSČM; 14,48 %), Luděk Jeništa (TOP+STAN; 16,19 %) a nakonec Karel Šebek (ODS), kterému 18,87 % platných hlasů přineslo v rámci prvního kola pomyslné vítězství. Do druhého kola voleb tak postoupili dva pravicoví kandidáti, Luděk Jeništa (TOP+STAN) a Karel Šebek (ODS), kterému se však náskok z prvního kola nepodařilo zopakovat. Se 44,94 % platných hlasů totiž skončil na druhém místě a svůj senátorský mandát tak neobhájil, což jen dokládá, že role obhájce tohoto postu bývá často spíše přítěží. Senátorem za volební obvod č. 41 - Benešov se stal Luděk Jeništa podporovaný koalicí TOP09 a STAN, který získal 55,05 % platných hlasů. Tím bylo podlomeno jedno z kritérií teorie voleb druhého řádu, které předpokládá ztrátu vládních stran a naopak zisky stran opozičních. To jen však dokládá vliv místně specifických faktorů na volební zisky kandidátů, jak se přesvědčíme dále v textu.

Mapa č. 7 a 8: Vítězní kandidáti v obcích volebního obvodu č. 41 v 1. a 2. kole voleb do Senátu v roce 2012

Zdroj: www.volby.cz, vlastní mapy

Z mapy znázorňující volební výsledky v prvním kole voleb vyplývá, že nejúspěšnějším kandidátem byl skutečně kandidát ODS, kterému se podařilo „zvítězit“ v největším počtu obcí (celkem ve 47 obcích), napříč celým volebním obvodem. Kandidát TOP+STAN byl nejúspěšnější na jihu a částečně na jihovýchodě volebního obvodu, tedy především v okolí Vlašimi, dále pak ještě v obcích Ondřejov, Mukařov, Zeleneč a Svémyslice (celkem tedy v 15 obcích). Kandidátům KSČM s ČSSD se pak sice rovněž podařilo „zvítězit“ v řadě obcí (celkem v 18, resp. 11 obcích), ty jsou však rozesety po celém území volebního obvodu a to i v oblastech, blízkých hlavnímu městu. Největší podpora těchto levicových kandidátů je však přesto spjata s obcemi, které byly k tomuto volebnímu obvodu v roce 2012 přiřazeny, tedy s obcemi, ležícími v okolí Kostelce nad Černými Lesy. Nezávislý kandidát a kandidát HNPD zaznamenali rovněž nemalé úspěchy, ovšem pouze v konkrétních oblastech, které jsou s jejich osobou spjaty, tedy v okolí obcí Sulice (celkem 13 obcí), v případě nezávislého kandidáta, a Vranov (celkem 12 obcí), v případě kandidáta HNPD. Kandidát VV pak byl nejúspěšnější rovněž v místě svého bydliště a působnosti, tedy v Týnci nad Sázavou a v přilehlých Bukovanech. Kandidátovi Svobodných se podařilo zvítězit jen v obcích Březí a Všestary nalézajících se v severní části volebního obvodu, v blízkosti města Říčany, odkud tento kandidát pochází. Kandidát ANO 2011 zvítězil jen v obci Olbramovice na jihu volebního obvodu. Ve zbývajících deseti obcích, nacházejících se především ve východní části volebního obvodu, došlo k remíze dvou kandidátů, ve dvou případech dokonce kandidátů tří.90 Jejich kombinace však byly rozličné, nelze tak učinit žádné hlubší zobecnění. Ve druhém kole voleb je pak patrná výrazná převaha kandidáta TOP+STAN, kterému se podařilo zvítězit v 83 obcích. Kandidát ODS byl úspěšný jen ve 42 obcích. V 6 obcích pak nastala remíza těchto dvou kandidátů. Kandidát ODS v mnoha obcích svůj náskok nezopakoval. Uspěl však v řadě obcí, kde původně sklízel podporu zejména kandidáta ČSSD, dále v okolí Týnce nad Sázavou, kde bodoval kandidát VV, zvrátit dokázal situaci ve Vlašimi a v několika přilehlých obcích, kde v prvním kole voleb „zvítězil“ jeho protikandidát z TOP+STAN. Ten byl naopak úspěšný zejména v oblastech, kde v prvním kole bodoval kandidát KSČM, HNPD, ANO 2011, ale také kandidát nezávislý. Zvrátit pak dokázal situaci v obci Neveklov a jejím okolí, kde byla podpora kandidáta ODS v prvním kole zcela největší. To je tak důkazem toho, že kandidáti ODS, ač často postupují do druhého kola voleb se značným náskokem, nejsou schopni si ho v mnoha případech udržet. Řada voličů, jejichž

90 Nejvíce zde byli zastoupeni kandidáti ODS, celkem 6x, dále 5x ČSSD, 4x KSČM, 3x TOP+STAN a po jednom pak kandidáti ANO 2011, HNPD, VV a Suverenity.

49 kandidát nebyl v prvním kole úspěšný, totiž odmítá ve druhém kole odevzdat těmto kandidátům svůj hlas a volí tak raději jeho protikandidáta.

Tabulka č. 14: Rozložení volební podpory vybraných kandidátů podle jejich volební strany ve volebním obvodě č. 41 v 1. a 2. kole voleb do Senátu v roce 2012 (variační koeficient)

Zdroj: www.volby.cz, vlastní výpočty a tabulka

Rozložení volební podpory jednotlivých kandidátů v rámci volebního obvodu nám udává hodnota variačního koeficientu (viz Tabulka č. 14). Rozložení volební podpory dvou nejúspěšnějších kandidátů v obou kolech voleb je znázorněno také kartograficky v následující mapě (viz Mapa č. 9-12), ostatních šesti kandidátů potom v mapách v Příloze č. 7. Nejnižší hodnota koeficientu v prvním kole voleb je patrná u kandidáta ODS Karla Šebka (0,44), jehož volební podpora tak byla v rámci volebního obvodu rozložena nejvíce. Ten byl úspěšný spíše v západní části volebního obvodu, zejména pak v místě svého bydliště, tedy v okolí obce Neveklov. Značnou podporu však měl i v obcích, ležících v blízkosti hlavního města. Podobně rozloženou volební podporu pozorujeme také u kandidátů KSČM (0,46) a ČSSD (0,47). Oba tito kandidáti nacházeli podporu zejména v jižní, jihozápadní, ale také východní části volebního obvodu, tedy v oblastech vzdálenějších hlavnímu městu, pouze s tím rozdílem, že u Ivana Cinky (KSČM) pozorujeme vyšší volební zisky. O něco méně rovnoměrnějšímu rozložení volební podpory se pak těšil kandidát TOP+STAN (0,61) a kandidát ANO 2011 (0,62). Luděk Jeništa (TOP+STAN) získával podporu v obcích ležících na pomyslné přímce protínající nejsevernější a nejjižnější část tohoto volebního obvodu, největších zisků však dosáhl v části jihovýchodní, především v obci Vlašim, kde je starostou, a jejím okolí (značný vliv na to měl i vysoký podíl katolíků v této oblasti (viz Příloha č. 8), jak uvidíme dále v Tabulce č. 18). Ivana Dobešová (ANO 2011), povoláním ředitelka školy, byla zase úspěšná v severovýchodní a jihozápadní časti volebního obvodu, především pak v okolí svého bydliště, tedy obce Votice, sousedící s obcemi Vrchotovy Janovice a Olbramovice. O koncentrované volební podpoře pak můžeme hovořit u kandidáta Svobodných Milana Vodičky (0,96), jehož volební podpora se nacházela v severní části volebního obvodu, především v okolí Říčan, místa jeho bydliště, a kandidáta HNPD Aleše Znamenáčka (1,09), který měl také podporu koncentrovanou v místě svého bydliště a své

50 působnosti, tedy v okolí obce Vranov, nacházející se ve východní části volebního obvodu. Nejvíce koncentrovanou volební podporu měl nezávislý kandidát Petr Čuřík (1,28), jehož osoba je spjata pouze s úzce vymezeným územím, především v důsledku jeho působnosti jakožto starosty obce Sulice, nacházející se v severozápadní části volebního obvodu. Ve druhém kole voleb dosáhl variační koeficient hodnoty 0,32, v případě kandidáta ODS Karla Šebka, resp. 0,26, v případě kandidáta TOP+STAN Luďka Jeništy. To jen svědčí o poměrně rovnoměrně rozložené volební podpoře obou kandidátů. Největší zisky Karla Šebka byly patrné v obcích v rámci celé západní části volebního obvodu, především opět v místě jeho bydliště, tedy v okolí Neveklova, naproti tomu Luděk Jeništa zaznamenal největší podporu v obcích v rámci celé východní části volebního obvodu, rovněž pak zejména v okolí místa své působnosti, tedy v okolí Vlašimi.

Mapa č. 9-12: Rozložení volební podpory dvou nejúspěšnějších kandidátů ve volebním obvodě č. 41 v 1. a 2. kole voleb do Senátu v roce 2012

Karel Šebek ODS (1. kolo) Karel Šebek ODS (2. kolo) Karel Šebek ODS (1. kolo) Karel Šebek ODS (2. kolo) 10,52 - 29,94 0,00 - 11,69 11,70 - 17,01 29,95 - 41,42 17,02 - 21,64 41,43 - 51,21

21,65 - 29,28 51,22 - 63,38 29,29 - 50,64 63,39 - 85,71

Luděk Jeništa TOP+STAN (1. kolo) Luděk Jeništa TOP+STAN (2. kolo) Ludek Jeništa TOP+STAN (1. kolo) Ludek Jeništa TOP+STAN (2. kolo) 0,00 - 7,24 14,28 - 31,25 7,25 - 13,17 31,26 - 47,36 13,18 - 20,00 47,37 - 57,87 20,01 - 31,25 57,88 - 69,23 31,26 - 44,21 69,24 - 89,47

Zdroj: www.volby.cz, vlastní mapy

Mapa č. 13 a 14: Území volební podpory a území supervolební podpory dvou nejúspěšnějších kandidátů ve volebním obvodě č. 41 v 1. kole voleb do Senátu v roce 2012

USVODS USVTOP

Karel Šebek (ODS) Luděk Jeništa (TOP+STAN) ÚVP ÚVP území volební podpory území volební podpory územíÚSVP supervolební podpory územíÚSVP supervolební podpory

Zdroj: www.volby.cz, vlastní mapy

Mapa č. 13 a 14 nám pak znázorňuje území volební podpory (ÚVP) a území supervolební podpory (ÚSVP) dvou nejúspěšnějších kandidátů v prvním kole voleb. ÚVP Karla Šebka (ODS) se nacházelo především v celé západní části volebního obvodu, zejména v obcích Úvaly, Mnichovice (a jejich okolí), Týnec nad Sázavou či Benešov. Jeho ÚSVP pak leželo především v již výše zmíněné oblasti jeho působnosti, tedy v obci Neveklov a jejím okolí, rovněž ale také v okolních obcích Benešova, v Říčanech či Šestajovicích. Bylo tak značně rozmělněné. ÚVP Luďka Jeništy (TOP+STAN) se v prvním kole voleb nacházelo v několika obcích v severní části volebního obvodu, zejména pak ale v části jižní až jihovýchodní. Jeho ÚSVP se nacházelo ve městě Vlašim, jehož je starostou, a jeho širším okolí. Bylo tak koncentrováno pouze do jedné oblasti. Paradoxní tak je, že v rámci značného počtu obcí, kde leželo ÚSVP těchto kandidátů, pak ve druhém kole zvítězil protikandidát (viz Mapa č. 7 a 8).

Tabulka č. 15: Korelační analýza volebních zisků vybraných kandidátů mezi sebou ve volebním obvodě č. 41 ve volbách do Senátu v roce 201291

(N=131)

Zdroj: www.volby.cz, vlastní tabulka

Tabulka č. 15 nám udává, jak spolu vzájemně souvisely volební zisky vybraných kandidátů. Jak však můžeme vidět, v prvním kole voleb zaznamenáváme nejvýše střední až podstatnou korelaci, navíc v tomto případě vždy negativní. U kandidáta ODS vidíme

91 V tabulkách č. 15, 16, 18, 24, 25, 27, 33, 34 a 36, ve kterých jsou znázorněny výsledky korelační, případně regresní analýzy, jsou z důvodu přehlednosti barevně odlišeny jednotlivé hodnoty.

53 negativní střední korelaci s podporou kandidátů TOP+STAN (-0,29), KSČM (-0,22) a ANO 2011 (-0,27). V souvislosti s nimi tak tento kandidát podporu spíše ztrácel. Stejnou souvislost pozorujeme i mezi podporou nezávislého kandidáta a kandidátů TOP+STAN (-0,31), KSČM (-0,29) a ČSSD (-0,28), dále kandidáta Svobodných a kandidáta KSČM (-0,36) a mezi podporou kandidáta HNPD a kandidátů ČSSD (-0,20), Svobodných (-0,30) a nezávislého kandidáta (-0,26). Naopak pozitivní korelace panovala mezi volebními zisky kandidáta KSČM a kandidáta ČSSD (0,25). Síla ostatních vztahů byla nízká, nebo triviální. Ve druhém kole voleb pak hodnota koeficientu nabývá u obou kandidátů ve vztahu k podpoře ostatních kandidátů z prvního kola stejných hodnot. Ty se liší pouze v tom směru, zda jsou záporné či kladné. Kandidát TOP+STAN měl převahu těch kladných. Pozitivní střední až podstatná je u něho korelace s podporou kandidáta ANO 2011 (0,31), a také s jeho volební podporou z prvního kola voleb (0,40). S podporou jeho protikandidáta z prvního kola voleb pozorujeme korelaci negativní velmi silnou (-0,68). U kandidáta ODS pak tedy vidíme hodnoty opačné.

Tabulka č. 16: Korelační analýza volebních zisků vybraných kandidátů z volebního obvodu č. 41 ve volbách do Senátu v roce 2012 s volebními zisky vybraných politických stran ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010 (ze stejného území)

(N=131)

Zdroj: www.vdb.czso.cz, www.volby.cz, vlastní tabulka

Co se týče souvislosti zisků vybraných kandidátů se zisky vybraných politických stran ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010, tak zde pozorujeme několik zajímavých

54 hodnot. Velmi silná pozitivní korelace existovala pouze mezi podporou kandidáta KSČM a podporou jeho volební strany (0,72), který tak dokázal ze všech nejlépe využít jejího potenciálu v tomto volebním obvodě. Navíc to jen dokazuje deklarovanou disciplinovanost voličů této politické strany. Podstatnou pozitivní souvislost vidíme mezi volební podporou kandidáta TOP+STAN a podporou KDU-ČSL (0,51). Střední až podstatná korelace pak panovala mezi volební podporou kandidáta KSČM a podporou ČSSD (0,41) a TOP09 (-0,49), mezi podporou kandidáta ČSSD a podporou ČSSD (0,47), ODS (-0,30) a TOP09 (-0,33), kandidáta ANO 2011 a KDU-ČSL (0,37), nezávislého kandidáta a ČSSD (-0,47), ODS (0,38) a TOP09 (0,37), a mezi volební podporou kandidáta Svobodných a podporou ČSSD (-0,41), ODS (0,35), TOP09 (0,47), KSČM (-0,37) a KDU-ČSL (-0,36). Ve druhém kole voleb vykazují oba kandidáti rovněž stejné hodnoty, opět pouze s rozdílem jejich kladu či záporu. Nízkou až podstatnou korelaci pozorujeme v souvislosti s podporou ODS, kdy koeficient nabývá negativní hodnoty u podpory kandidáta TOP+STAN (-0,35), a v souvislosti s podporou KDU-ČSL, kdy můžeme tuto negativní hodnotu pozorovat naopak u volebních zisků kandidáta ODS (-0,33). Ostatní hodnoty koeficientu jsou nízké, nebo triviální.

Tabulka č. 17: Index úspěšnosti a index volební stability vybraných kandidátů ve volebním obvodě č. 41 v 1. kole voleb do Senátu v roce 20129293

Zdroj: www.volby.cz, vlastní tabulka

Index úspěšnosti nám udává, jak byl kandidát dané politické strany úspěšný v prvním kole voleb do Senátu v roce 2012 v porovnání s volebními zisky této strany ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010. Pracujeme tedy pouze s kandidáty (z již vybraných kandidátů), jejichž volební strany ve sněmovních volbách kandidovaly. Z Tabulky č. 17 tak

92 Zde jsme pracovali s volebními zisky ze stejného volebního obvodu z voleb do Senátu v roce 2006. V souvislosti s přidanými obcemi však bylo nutné dohledat i část volebních zisků za volební obvod č. 42 - Kolín z voleb do Senátu v roce 2002. 93 TOP+STAN neměla v senátních volbách v roce 2006 v tomto volebním obvodě žádného kandidáta. V té době totiž TOP09 ještě prakticky neexistovala. Volební zisky kandidáta TOP+STAN z roku 2012 jsme tak porovnali s volebními zisky kandidáta KDU-ČSL z roku 2006, která naopak neměla žádného kandidáta v roce 2012. Učinili jsme tak v důsledku toho, že TOP09, která ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010 kandidovala s podporou Starostů a nezávislých, prakticky vznikla odtržením několika členů od KDU-ČSL. Předpokládáme tak jistou souvislost mezi podporou těchto kandidátů.

55 vyplývá, že potenciálu strany v tomto volebním obvodě dokázal nejlépe využít kandidát KSČM (0,86), u něhož pozorujeme 86 % úspěšnost. To je dozajisté opět dáno i charakterem elektorátu této strany, který je velice disciplinovaný a voleb se účastní. Kandidáti ODS (0,36), TOP+STAN (0,37) a ČSSD (0,38) pak tohoto potenciálu dokázali využít zhruba jen z jedné třetiny. Na tomto výsledku se pak jistě určitým způsobem, kromě nižší volební účasti oproti volbám sněmovním, podepsalo to, že se jednalo zejména o kandidáty stran vládních (ODS, TOP09). Vliv na (ne)úspěch kandidáta ČSSD, který není v souladu s konceptem druhořadých voleb autorů Reifa a Schmitta (1980), kteří předpokládají ziskovost opozičních stran, mohl mít fakt, že voliči z nižších tříd, u nichž se předpokládá podpora této strany, se obvykle dostavují k volebním urnám v menším počtu. Překvapivého výsledku však dosáhl kandidát Svobodných (3,26), kterému se potenciál strany v tomto volebním obvodě povedlo dokonce více jak ztrojnásobit. Jeho celkové zisky byly však přesto nevýrazné. Přisoudit to tak můžeme především minimálním ziskům této strany ve sněmovních volbách na území tohoto volebního obvodu. Ty pak byly ve volbách senátních značně navýšeny, zřejmě v důsledku rezignace některých voličů na strategickou volbu, kdy dochází k volbě jejich prvních preferencí, případně v důsledku personalizace jejich volby. Index volební stability udává, jak si kandidát příslušné politické strany vedl ve volbách do Senátu v roce 2012 v porovnání s kandidátem téže strany v předchozích senátních volbách, tedy v roce 2006. Z tabulky vyplývá, že nejúspěšnějším kandidátem byl kandidát TOP+STAN (2,4). To však bylo mimo jiné jistě zapříčiněno tím, že TOP09 v roce 2006 ještě neexistovala a nemohla zde tak mít žádného svého kandidáta. Výsledky kandidáta TOP+STAN z roku 2012 jsme tak porovnali s výsledky kandidáta KDU-ČSL, v důsledku odtržení části zakládajících členů TOP09 právě od této strany, který však v roce 2006 dosáhl (nepřekvapivě) spíše průměrných výsledků (získal 6,61 % platných hlasů). Kandidát TOP+STAN tak jeho volební zisky v roce 2012 výrazně předčil. Vliv na to mohly mít například jisté odlišnosti ve složení elektorátu těchto stran. Jistě se mu totiž podařilo přilákat i část voličů předchozího kandidáta ODS. Druhý nejlepší výsledek zaznamenal kandidát KSČM (1,92), který tak dokázal k volebním urnám přilákat téměř dvakrát více voličů. O dost hůře si vedl kandidát ČSSD (0,68), nejmenší stabilita pak byla patrná u kandidáta ODS (0,47), který nebyl ani z poloviny tak úspěšný jako jeho předchůdce. Tento propad volební podpory se však dá do jisté míry vysvětlit v návaznosti na koncept druhořadých voleb Reifa a Schmitta (1980), kdy podle nich v důsledku konání těchto voleb v období uprostřed volebního cyklu prvořadých voleb dochází především ke ztrátám volebních zisků kandidátů vládních stran. Konají-li se však tyto volby krátce po volbách sněmovních, což byl případ senátních voleb

56 v roce 2006, předpokládá se spíše potvrzení sněmovních volebních výsledků. Proto i v důsledku toho mohly být volební zisky kandidáta ODS v předchozích senátních volbách mnohem vyšší, v porovnání s volebními zisky jejího kandidáta v roce 2012.

Tabulka č. 18: Vliv vybraných proměnných na volební zisky vybraných kandidátů ve volebním obvodě č. 41 ve volbách do Senátu v roce 2012 (regresní analýza)

Pozn.: Rozložení proměnných v rámci volebního obvodu je znázorněno kartograficky v Příloze č. 8. Hodnoty parciálního regresního koeficientu B jsou uvedeny v tabulce v Příloze č. 9. Zdroj: www.volby.cz, www.scitani.cz, www.portal.mpsv.cz, Kupní síla 2010, vlastní tabulka

Tabulka č. 18 nám znázorňuje vliv zvolených proměnných na volební podporu vybraných kandidátů ve volbách do Senátu v roce 2012 v tomto volebním obvodě. Z ní vyplývá, že zcela největší vliv měl podíl katolíků na volební zisky kandidáta TOP+STAN (0,61). Negativně však tato proměnná působila na podporu kandidáta ČSSD (-0,36). Významný pozitivní vliv dále měla proměnná kupní síla, zejména na volební podporu kandidáta Svobodných (0,58) a nezávislého kandidáta (0,43), negativní pak na volební zisky kandidátů KSČM (-0,31) a HNPD (-0,36). Její explanační síla tak byla největší. Významnější vliv pak pozorujeme ještě v případě proměnné podíl podnikatelů v obci, která negativně působila na volební zisky kandidáta ČSSD (-0,33). V ostatních případech byl vliv těchto proměnných mnohem menší, případně téměř žádný, což můžeme říci rovněž o explanační síle jednotlivých proměnných v souvislosti s volebními zisky kandidátů ve druhém kole voleb. V důsledku toho tak v řadě případů nenabýval vyšších hodnot ani index determinace. Největší podíl vysvětlené variability volební podpory prostřednictvím těchto proměnných vidíme

57 v případě kandidáta Svobodných (0,40), dále pak ještě u nezávislého kandidáta (0,32) a kandidátů TOP+STAN (0,31), KSČM (0,28) a ČSSD (0,26). V případě ostatních kandidátů, jak v prvním, tak ve druhém kole voleb, nám zvolené proměnné nevysvětlili téměř nic.

6.2. Volební obvod č. 5 - Chomutov

Volební obvod č. 5 - Chomutov, hraničící se třemi dalšími volebními obvody94, je v současnosti tvořen podle zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky (ve znění pozdějších předpisů) celým okresem Chomutov, který se rozprostírá v jihozápadní části Ústeckého kraje. V současnosti tedy zahrnuje celkem 44 obcí (viz Mapa č. 15, Příloha č. 10 a Příloha č. 11), dále rozčleněných do 118 volebních okrsků (viz Příloha č. 11), ve kterých žilo v březnu 2011 podle nejnovějších výsledků SLDB 122 157 obyvatel (viz Mapa č. 16). Významným problémem tohoto volebního obvodu, pro nějž je typický zejména těžký průmysl, energetika, hutnictví a těžba hnědého uhlí, je především poměrně vysoká úroveň nezaměstnanosti. Ta se zde v říjnu roku 2011 pohybovala od 5,5 % do 41,3 %, kdy průměrná míra nezaměstnanosti činila zhruba 15 %, což bylo oproti celorepublikovému průměru téměř dvakrát více. Nižší je tu tak i kupní síla obyvatel. Index kupní síly zde byl v roce 2010, kdy nabýval hodnot od 78,91 % do 96,15 %, v průměru zhruba o 11 % nižší oproti průměru celorepublikovému.

Mapa č. 15: Volební obvod č. 5 ve volbách do Senátu v roce 201295

Zdroj: www.czso.cz, www.volby.cz, vlastní mapa

94 Volební obvod č. 1 - Karlovy Vary, č. 4 - Most a č. 6 - Louny. 95 V této i v následujících mapách jsou znázorněny obce s počtem obyvatel převyšujícím 5 000 osob.

Mapa č. 16: Rozložení obyvatelstva ve volebním obvodě č. 5 v březnu 2011

PocetPočet obyvatel obyvatel 78 - 500 501 - 1000 1001 - 3000 3001 - 5000 5001 - 48328

Zdroj: www.czso.cz, www.scitani.cz, www.volby.cz, vlastní mapa

Z Mapy č. 16 vyplývá, že mezi obce s největší koncentrací obyvatel patří Jirkov, Chomutov, Kadaň a Klášterec nad Ohří. Hustěji obydlená je tak spíše jižní a částečně východní část tohoto volebního obvodu. Největší počet však zaujímají obce do 500 obyvatel, nalézající se zejména na severu volebního obvodu. Obce v rozmezí od 3 000 do 5 000 obyvatel se zde nevyskytují vůbec.

Tabulka č. 19: Vítězní kandidáti ve volebním obvodě č. 5 v průběhu let96

Zdroj: www.volby.cz, vlastní tabulka

96 Ani v jednom případě se nejednalo o kandidáta strany vládní.

Z Tabulky č. 19 je patrné, že v tomto volebním obvodě se volby do Senátu nekonaly pouze čtyřikrát, jako ve většině z 27 volebních obvodů, ale dokonce pětkrát. V roce 2007 se zde totiž konaly volby doplňovací, jelikož se senátor Petr Skála (NK) po krátké době rozhodl vzdát se ze zdravotních důvodů svého mandátu. Z tabulky dále vyplývá, že ani jeden z kandidátů nebyl schopen uspět již v prvním kole voleb. Všichni byli této možnosti podstatně vzdáleni. Pouze Václavu Homolkovi (KSČM), zvolenému v doplňovacích volbách, se pak podařilo obhájit svůj senátorský mandát i ve volbách následujících.97 Ladislav Drlý (KSČM) pak měl v roce 2000 alespoň tu možnost, pokusit se o jeho obhajobu i v kole druhém. Z výsledků voleb je dále patrné, že ve volebním obvodě č. 5 - Chomutov se nacházejí spíše levicoví voliči, významnou podporu zde však sklízejí i kandidáti pravicové ODS. Podle Eibla s Pinkem (2011: 161) pak patří tento volební obvod k těm nejkomunističtějším. Ve druhém kole se zde nejčastěji utkávají kandidáti KSČM s kandidáty ODS. Oba paradoxně patří ke kandidátům těch politických stran, kterým se ve druhém kole voleb nedaří příliš úspěšně získávat podporu ostatních voličů. Nejčastěji, přesto však bez nějakého výraznějšího náskoku, zde ovšem vítězí kandidát KSČM, která má disciplinovanější elektorát. Tato skutečnost tak jistě dopomohla Václavu Homolkovi (KSČM) v roce 2012 obhájit jeho senátorský mandát, přestože ve druhém kole voleb získal jen o 184 hlasů více než v kole prvním. Podařilo se mu tak porazit kandidáta ČSSD, jejíž kandidáti bývají ve druhých kolech obecně úspěšnější. Kandidát této politické strany se navíc do druhého kola voleb probojoval v tomto volebním obvodě vůbec poprvé. Problémem kandidátů ODS pak může být i postavení jejich politické strany jako strany vládní v jednotlivých volebních letech. Zvítězit se zde jejímu kandidátovi totiž podařilo pouze jednou, a to právě v roce, kdy byla ODS v opozici.

Z Tabulky č. 20 dále můžeme vyčíst, že se zde v průběhu let zvyšoval počet oprávněných voličů. Rovněž nám však dokládá poměrně nízkou úroveň volební účasti, která je ve srovnání s celkovou úrovní volební účasti ve všech 27 volebních obvodech za jednotlivá léta (viz Tabulka č. 6) podprůměrná.98 Nejvyšší volební účast v prvním kole řádných voleb pozorujeme v roce 2006 (33,30 %), nejnižší pak v roce 1996 (20,89 %). V doplňovacích volbách pak klesla na pouhých 10,92 %, ve druhém kole voleb pak na 9,73 %. U nich se však výrazný propad odevzdaných hlasů většinou předpokládá. Pro voliče jsou totiž značně neatraktivní. Ve druhém kole voleb pak pozorujeme pokles oproti kolu prvnímu i v ostatních letech. Nebylo tomu tak pouze v roce 1996, kdy oproti prvnímu kolu vzrostla volební účast

97 Ve volbách v roce 2006 skončil na třetím místě. 98 Tato oblast však vykazuje nízkou úroveň volební účasti i ve volbách do Poslanecké sněmovny.

60 o necelé 1 % (na 21,70 %), což můžeme považovat za jistou výjimku. Nejnižší byla volební účast v roce 2012, kdy dosáhla 11,83 %. Co se týče procenta neplatných hlasů, tak to postupně, především tedy v prvním kole voleb, narůstá, v roce 2012 dokonce atakovalo hranici 10 %. Ve druhém kole voleb však bývá minimální. Tuto skutečnost tak zřejmě opět můžeme částečně přisoudit samotné organizaci voleb.

Tabulka č. 20: Volební účast ve volebním obvodě č. 5 v průběhu let

Zdroj: www.volby.cz, vlastní tabulka

Mapa č. 17 a 18: Volební účast v 1. a 2. kole voleb do Senátu v roce 2012 v obcích náležících do volebního obvodu č. 5

Volební úcastúčast (1. (1. kolo) kolo) Volební úcast účast (2. (2. kolo) kolo) 21,39 - 28,51 6,67 - 10,03 28,52 - 34,94 10,04 - 13,28 34,95 - 41,51 13,29 - 19,22 41,52 - 47,20 19,23 - 29,50 47,21 - 53,24 29,51 - 41,29 Zdroj: www.volby.cz, vlastní mapy

Z Mapy č. 17 a 18 lze vyčíst pokles volební účasti mezi prvním a druhým kolem voleb. Vyšší volební účast je patrná především v severní části volebního obvodu, tedy zejména v menších obcích. Čtyři největší obce pak vykazují jedny z nejnižších úrovní volební účasti. V prvním kole voleb se volební účast pohybovala od 21,39 % do 58,24 %, v kole druhém pak od 6,67 % do 41,29 %.

Tabulka č. 21: Seznam kandidátů ve volebním obvodě č. 5 ve volbách do Senátu v roce 2012 a jejich základní charakteristiky

Zdroj: www.volby.cz

Ve volebním obvodě č. 5 - Chomutov se v roce 2012, jak vyplývá z Tabulky č. 21, ucházelo o senátorské křeslo 12 kandidátů, což bylo zatím nejvíce, v porovnání s ostatními léty.99 Z nich byly pouze dvě ženy: Milada Benešová s podporou ANO 2011 a Marie Kindermannová, kandidátka NO!. Zbylých deset kandidátů byli muži: Jiří Binter z ODS, Jiří Cinger podporovaný Národními socialisty, Václav Homolka z KSČM, Rudolf Kozák z ČSSD, Josef Mašek podporovaný TOP+STAN, Jan Micka ze S.cz, Václav Netolický podporovaný SBB, Přemysl Rabas s podporou koalice KDUSZHRM, Josef Suchý z VV a Bedřich Suldovský ze SsČR. Čtyři z nich tedy byly bez politické příslušnosti, žádný však nekandidoval jako nezávislý kandidát. Své zástupce zde tak měly všechny strany vládní (ODS, TOP09, VV) i opoziční (ČSSD, KSČM) a sedm politických subjektů neparlamentních, které se ani neúčastnily voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2010. Nejmladšímu

99 V roce 1996 se v tomto volebním obvodě ucházelo o post senátora osm kandidátů, v roce 2000 pět kandidátů, v roce 2006 deset kandidátů a v roce 2007 devět kandidátů.

62 kandidátovi Josefu Suchému (VV) bylo v době voleb 40 let, nejstaršímu Bedřichovi Suldovskému (SsČR) 76 let. Průměrný věk kandidátů byl 55 let. Kromě Václava Homolky (KSČM), kandidujícího již potřetí, v tomto roce navíc v roli obhájce senátorského postu, se všichni ostatní kandidáti účastnili voleb v tomto volebním obvodě vůbec poprvé, což můžeme říci i o některých politických stranách, hnutích či koalicích, jež je podporovaly, tedy o všech, kromě ODS, KSČM a ČSSD (příp. SZ). Ty tak již mají s tímto volebním obvodem své zkušenosti, které v tomto roce, s výjimkou ODS, dokázaly dobře zúročit, jak uvidíme v následující tabulce (viz Tabulka č. 22).

Tabulka č. 22: Volební zisky kandidátů ve volebním obvodě č. 5 ve volbách do Senátu v roce 2012

Zdroj: www.volby.cz

V Tabulce č. 22 jsou znázorněny volební zisky všech dvanácti kandidátů v prvním kole voleb a volební zisky dvou postupujících kandidátů v kole druhém. Tato tabulka je dále doprovázena kartografickým znázorněním nejúspěšnějších kandidátů v rámci jednotlivých obcí volebního obvodu (viz Mapa č. 19 a 20). Mezi nejméně úspěšné kandidáty v těchto volbách patřili Bedřich Suldovský (SSČR; 0,52 %), Josef Suchý (VV; 1,4 %), Jiří Cinger (Národní socialisté; 1,91 %) a Václav Netolický (SBB; 3,01 %). Tyto kandidáty, resp. jejich volební zisky, tak nebudeme do našich následujících analýz zahrnovat. Ne příliš přesvědčivé byly dále volební zisky Marie Kindermannové (NO!; 5,58 %), Josefa Maška (TOP+STAN; 6,18 %), Milady Benešové (ANO 2011; 6,94 %), Jiřího Bintera (ODS; 7,61 %) a Jana Micka (S.cz; 9,12 %). Nejvyšších volebních zisků dosáhli Přemysl

Rabas (KDUSZHRM) s 16,27 % platných hlasů, který zcela jistě profitoval z tohoto velkého (účelového) spojenectví, samostatně by totiž kandidáti těchto politických subjektů zřejmě neměli příliš šancí na úspěch, dále Rudolf Kozák (ČSSD) s 16,78 % platných hlasů, který postoupil do druhého kola voleb z druhého místa, a Václav Homolka (KSČM) s 24,62 % platných hlasů, který tak do druhého kola voleb postoupil z místa prvního. V něm se pak Václavu Homolkovi (KSČM) podařilo svůj náskok zopakovat. Vítězství mu zajistilo 59,62 % platných hlasů.

Mapa č. 19 a 20: Vítězní kandidáti v obcích volebního obvodu č. 5 v 1. a 2. kole voleb do Senátu v roce 2012

Zdroj: www.volby.cz, vlastní mapy

Z Mapy č. 19 a 20 vyplývá, že kandidát KSČM zvítězil ve většině obcí volebního obvodu, a to již v prvním kole voleb (celkem ve 29 obcích). V něm byl méně úspěšný především v obcích do 500 obyvatel, zejména pak v těch, ležících v severní části volebního obvodu. Tam byl nejúspěšnější kandidát KDUSZHRM (celkem v 6 obcích), přestože místem jeho bydliště je Chomutov. Kandidát ČSSD zvítězil pouze ve čtyřech obcích, v Račeticích, Droužkovicích, Strupčicích a Místě. Kandidát ODS byl úspěšný pouze v Loučné pod Klínovcem a Pesvicích, kandidát ANO 2011 v Křimově, kandidát NO! v obci Rokle a kandidát SBB v obci Vejprty. Ostatním kandidátům se v prvním kole voleb nepodařilo zvítězit v žádné z obcí.

Ve druhém kole voleb pak zvítězil kandidát KSČM rovněž s výraznou převahou (celkem v 36 obcích). Kandidát ČSSD byl úspěšný pouze v osmi obcích, zejména tam, kde původně uspěl kandidát KDUSZHRM, zvrátit situaci se mu podařilo i ve čtyřech obcích, kde v prvním kole voleb zvítězil jeho protikandidát, tedy v Černovicích, Hrušovanech, Málkově a ve Výsluní. Svůj náskok z prvního kola se mu podařilo udržet pouze v obci Račetice.

Tabulka č. 23: Rozložení volební podpory vybraných kandidátů ve volebním obvodě č. 5 v 1. a 2. kole voleb do Senátu v roce 2012 (variační koeficient)

Zdroj: www.volby.cz, vlastní výpočty a tabulka

Rozložení volební podpory vybraných kandidátů v rámci volebního obvodu v obou kolech voleb nám udává hodnota variačního koeficientu (viz Tabulka č. 23). Rozložení volební podpory dvou nejúspěšnějších kandidátů nám pak znázorňují následující mapy (viz Mapa č. 21-24), zbylých kandidátů pak mapy v Příloze č. 12. Nejnižší hodnotu variačního koeficientu v prvním kole voleb pozorujeme u kandidátů KSČM (0,37), KDUSZHRM (0,37) a ČSSD (0,39). Ti tak měli v rámci volebního obvodu rozloženu volební podporu nejrovnoměrněji. Václav Homolka (KSČM) dosahoval nejvyšších zisků především v jižní a jihovýchodní části volebního obvodu, dále pak rovněž v okolí Klášterce nad Ohří, který je místem jeho bydliště. Přemysl Rabas (KDUSZHRM) zase spíše na sevru a severovýchodě volebního obvodu. Rudolf Kozák (ČSSD) pak na jihu, ale také v okolí Chomutova, místa svého bydliště. Mnohem méně rovnoměrně rozloženou volební podporu pak měli kandidáti ODS (0,69) a S.cz (0,75). Jiří Binter (ODS) byl úspěšný zejména v severní a východní části volebního obvodu, Jan Micka (S.cz) pak především v části východní. Koncentrovanější volební podporu vidíme u kandidátů NO! (0,83) a ANO 2011 (0,86), nejkoncentrovanější pak u kandidáta TOP+STAN (0,99). Marie Kindermannová (NO!) získávala hlasy voličů v okolí Chomutova, dále pak v Kadani. Milada Benešová (ANO 2011) zase především na severu volebního obvodu, rovněž ale v okolí Chomutova. Josef Mašek (TOP+STAN) pak získával volební podporu na jihu a jihozápadě volebního obvodu, především v Kadani, místě jeho bydliště, a jejím okolí. Ve druhém kole voleb měl o něco rovnoměrněji rozloženou volební podporu vítězný kandidát (0,2).

Mapa č. 21-24: Rozložení volební podpory dvou nejúspěšnějších kandidátů ve volebním obvodě č. 5 v 1. a 2. kole voleb do Senátu v roce 2012

Václav Homolka KSČM (1. Václav Homolka KSČM (2. Václav Homolka KSCM (1. kolo) kolo) Václav Homolka KSCM (2. kolo) kolo) 9,21 - 15,21 28,20 - 40,00 15,22 - 21,36 40,01 - 55,89 21,37 - 27,09 55,90 - 64,93 27,10 - 37,93 64,94 - 74,41 37,94 - 54,34 74,42 - 86,95

Rudolf Kozák Kozák CSSD ČSSD (1. (1. kolo) kolo) RudolfRudolf Kozák Kozák CSSD ČSSD (2. (2. kolo) kolo) 6,89 - 9,45 13,04 - 23,40 9,46 - 12,61 23,41 - 33,55 12,62 - 16,83 33,56 - 42,10 16,84 - 22,56 42,11 - 53,33 22,57 - 31,86 53,34 - 71,79

Zdroj: www.volby.cz, vlastní mapy

Mapa č. 25 a 26: Území volební podpory a území supervolební podpory dvou nejúspěšnějších kandidátů ve volebním obvodě č. 5 v 1. kole voleb do Senátu v roce 2012

Václav Homolka (KSCM) Rudolf Kozák (CSSD) Václav Homolka (KSČM) Rudolf Kozák (ČSSD) ÚVP ÚVP/ÚSVP ÚSVP

Zdroj: www.volby.cz, vlastní mapy

Mapa č. 25 a 26 nám znázorňuje území volební podpory (ÚVP) a území supervolební podpory (ÚSVP) dvou nejúspěšnějších kandidátů v prvním kole voleb. ÚVP Václava Homolky (KSČM) se nacházelo zejména v okolí Chomutova, jeho ÚSVP pak v okolí Kostelce nad Ohří, místa jeho bydliště, také na jihu volebního obvodu, částečně pak i na jeho východě. ÚVP a ÚSVP Rudolfa Kozáka (ČSSD) splývalo, nebylo ovšem tak rozsáhlé, jako v případě jeho soupeře. Největší podporu zaznamenal především v Chomutově a v obcích nacházejících se v jeho širokém okolí.

Tabulka č. 24: Korelační analýza volebních zisků vybraných kandidátů mezi sebou ve volebním obvodě č. 5 ve volbách do Senátu v roce 2012

(N=44)

Zdroj: www.volby.cz, vlastní tabulka

Tabulka č. 24 nám znázorňuje, jak spolu vzájemně souvisela volební podpora vybraných kandidátů. V prvním kole voleb pozorujeme nejvýznamnější, resp. negativní podstatnou až velmi silnou korelaci mezi volební podporou kandidátů KSČM a KDUSZHRM (-0,54). Tam kde tedy narůstaly volební zisky jednoho z nich, volební zisky druhého z nich klesaly. Negativní střední až podstatná korelace pak existovala mezi volební podporou kandidáta KSČM a kandidátů ANO 2011 (-0,41) a S.cz (-0,35). Stejnou sílu vztahu můžeme vidět i u kandidáta ČSSD v souvislosti s volebními zisky kandidáta NO! (-0,32), a také mezi podporou kandidátů TOP+STAN a KDUSZHRM (-0,38). Pozitivní pak mezi podporou kandidátů S.cz a KDUSZHRM (0,33). Dále pozorujeme negativní spíše střední korelaci mezi volební podporou kandidáta KSČM a kandidáta ODS (-0,24), dále kandidáta ANO 2011 a

67 kandidátů ČSSD (-0,23) a ODS (-0,23), a také kandidáta TOP+STAN a kandidátů S.cz (-0,28), Ano 2011 (-0,26) a ODS (-0,21). Síla ostatních vztahů je buď nízká, nebo triviální. Ve druhém kole voleb pozorujeme negativní střední až podstatnou korelaci mezi podporou kandidáta KSČM a kandidátů KDUSZHRM (-0,38), S.cz (-0,29) a ODS (-0,31) v prvním kole voleb. Pozitivní střední korelaci u něho můžeme vidět pouze v souvislosti s volebními zisky kandidáta TOP+STAN (0,29). Se svými volebními zisky z prvního kola měl tento kandidát souvislost podstatnou, s volebními zisky svého protikandidáta v kole prvním pak souvislost stejnou, ovšem negativní. V případě volební podpory kandidáta ČSSD vidíme hodnoty opačné.

Tabulka č. 25: Korelační analýza volebních zisků vybraných kandidátů z volebního obvodu č. 5 ve volbách do Senátu v roce 2012 s volebními zisky vybraných politických stran ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010 (ze stejného území)

(N=44)

Zdroj: www.vdb.czso.cz, www.volby.cz, vlastní tabulka

Co se týče souvislosti volební podpory vybraných kandidátů s podporou vybraných poltických stran ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010, tak zde pozorujeme několik zajímavých hodnot. Velmi silnou korelaci vidíme mezi podporou kandidáta ODS a jeho volební stranou (0,67), podstatnou korelaci mezi podporou kandidáta ANO 2011 a Suverenitou (0,50), kandidáta NO! a SPOZ (0,45), a také kandidáta ČSSD s jeho volební stranou (0,45). Střední pozitivní korelace panovala mezi podporou kandidáta KSČM a jeho volební strany (0,31), stejně tak kandidáta KDUSZHRM s podporou TOP09 (0,31) a SZ (0,38), negativní zase mezi podporou kandidáta NO! a podporou VV (-0,34), kandidáta ODS

68 a Suverenity (-0,37), a také kandidáta KDUSZHRM a podporou ČSSD (-0,31) a SPOZ (-0,32). Síla ostatních vztahů, a to i ve druhém kole, byla střední, nízká, nebo zcela triviální.

Tabulka č. 26: Index úspěšnosti a index volební stability vybraných kandidátů ve volebním obvodě č. 5 v 1. kole voleb do Senátu v roce 2012100101

Zdroj: www.volby.cz, vlastní tabulka

Index úspěšnosti nám udává, jak byl kandidát dané politické strany úspěšný v prvním kole voleb do Senátu v roce 2012 v porovnání se zisky této strany ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010. Pracujeme tedy pouze s kandidáty (z již vybraných kandidátů), jejichž volební strany ve sněmovních volbách kandidovaly. Z Tabulky č. 26 tak vyplývá, že potenciálu strany v tomto volebním obvodě dokázal nejlépe využít kandidát KSČM (0,94), u něhož pozorujeme 94 % úspěšnost, což dokládá disciplinovanost elektorátu této politické strany. Kandidát ČSSD (0,33) byl úspěšný pouze z jedné třetiny, kandidáti ODS (0,27) a TOP+STAN (0,25) dokonce jen z jedné čtvrtiny. Index volební stability nám pak udává, jak si kandidát příslušné politické strany vedl ve volbách do Senátu v roce 2012 v porovnání s kandidátem téže strany v předchozích senátních volbách, tedy v roce 2006. Z tabulky vyplývá, že nejúspěšnějším byl opět kandidát KSČM s hodnotou indexu 1,62. Ten dokázal v roce 2012 získat o 62 % platných hlasů více oproti svému volebnímu zisku v minulých volbách. Jako zástupce tohoto volebního obvodu na poli horní komory se tak zřejmě osvědčil. Vysokou hodnotu indexu však pozorujeme i v případě kandidáta ČSSD (1,20), který si rovněž vedl o něco lépe než jeho předchůdce. V důsledku toho se mu tak podařilo postoupit do druhého kola voleb, čímž prolomil dosavadní úspěchy kandidátů ODS. U kandidáta této politické strany navíc došlo k výraznému propadu volební podpory oproti předchozím volbám, což dokládá poměrně nízká hodnota indexu volební stability (0,26).

100 V případě kandidáta KDUSZHRM jsme porovnáním jeho volební podpory se součtem volebních zisků KDU-ČSL a SZ dosáhli hodnoty indexu úspěšnosti 2,41, což svědčí o větší podpoře menších politických stran v rámci druhořadých voleb. V případě indexu volební stability jsme pak, porovnáním jeho volebních zisků s volebními zisky kandidáta SZ z roku 2006, dosáhli hodnoty 4,03. To jen dokládá, že vytvoření této koalice bylo velmi dobrým krokem, její kandidát měl totiž veliké ambice k postupu do druhého kola voleb, od něhož ho nakonec dělilo pouhých 144 platných hlasů (viz Tabulka č. 22). Kandidáta VV s indexem úspěšnosti 0,07 pak můžeme považovat za neúspěšného. 101 Volební podporu kandidáta TOP+STAN jsme porovnávali s volební podporou TOP09.

Tabulka č. 27: Vliv vybraných proměnných na volební zisky vybraných kandidátů ve volebním obvodě č. 5 ve volbách do Senátu v roce 2012 (regresní analýza)

Pozn.: Rozložení proměnných v rámci volebního obvodu je znázorněno kartograficky v Příloze č. 13. Hodnoty parciálního regresního koeficientu B jsou uvedeny v tabulce v Příloze č. 14. Zdroj: www.volby.cz, www.scitani.cz, www.portal.mpsv.cz, Kupní síla 2010, vlastní tabulka

Tabulka č. 27 nám znázorňuje vliv vybraných proměnných na volební podporu vybraných kandidátů ve volbách do Senátu v roce 2012 v tomto volebním obvodě. V prvním kole voleb měla největší explanační sílu proměnná podíl podnikatelů v obci. Největší pozitivní vliv měla na volební zisky kandidátů ODS (0,64) a ANO 2011 (0,60), negativní potom na zisky kandidátů KSČM (-0,57) a TOP+STAN (-0,56). Podobný pozitivní vliv měla ještě proměnná kupní síla na volební zisky kandidáta ČSSD (0,68), negativní vliv však na ně měla proměnná podíl vysokoškolsky vzdělaných osob (-0,64). Ta působila negativně ještě v případě volební podpory kandidáta ANO 2011 (-0,41), pozitivně pak na volební zisky kandidátů TOP+STAN (0,47) a NO! (0,42). Významnější pozitivní vliv vidíme ještě u proměnné podíl osob starších 65 let v případě volebních zisků kandidáta KSČM (0,42), negativní potom na podporu kandidátů S.cz (-0,41) a NO! (-0,36). Proměnná podíl nezaměstnaných měla významnější explanační sílu pouze v případě kandidáta S.cz (-0,35). Ve druhém kole voleb měli na volební zisky obou kandidátů největší vliv kupní síla (±0,48), podíl podnikatelů (±0,45) a podíl VŠ vzdělaných (±0,39). Index determinace byl nejvyšší v souvislosti s volební podporou kandidáta ODS (0,50) a dále u kandidátů KSČM (0,36) a ČSSD (0,35). V případě ostatních kandidátů se nám

70 prostřednictvím těchto proměnných podařilo vysvětlit jen malou část variability jejich volební podpory.

6.3. Volební obvod č. 77 - Vsetín

Volební obvod č. 77 - Vsetín, hraničící s pěti dalšími volebními obvody102, je v současnosti tvořen podle zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky (ve znění pozdějších předpisů) částí okresu Vsetín, ohraničené na jihu obcemi Kateřinice, Ratiboř, Lhota u Vsetína, Ústí, Hovězí, Zděchov a Francova Lhota, který je součástí Zlínského kraje. V současnosti tedy zahrnuje celkem 45 obcí (viz Mapa č. 27, Příloha č. 15 a Příloha č. 16), dále rozčleněných do 136 volebních okrsků (viz Příloha č. 16), ve kterých žilo v březnu 2011 podle nejnovějších výsledků SLDB 129 469 obyvatel (viz Mapa č. 28), z nichž se okolo 20 % osob hlásilo k římskokatolické církvi (viz Příloha č. 18). Index kupní síly, sahající od 79,03 % do 97,16 %, byl v tomto volebním obvodě v roce 2010 v průměru zhruba o 11 % nižší oproti průměru celorepublikovému. Míra nezaměstnanosti se zde v říjnu roku 2011 pohybovala od 2,7 % do 14,4 %, kdy její průměrná míra činila zhruba 10 %, což bylo oproti celorepublikovému průměru asi o 2 % více. Nejvyšší procento osob zde pracuje v průmyslu (strojírenský, elektrotechnický, dřevařský, sklářský či gumárenský), dále v oblasti sociální činnosti, v oblasti obchodu, stravování a ubytování, a také ve stavebnictví.

Mapa č. 27: Volební obvod č. 77 ve volbách do Senátu v roce 2012103

Zdroj: www.czso.cz, www.volby.cz, vlastní mapa

102 Volební obvod č. 63 - Přerov, č. 67 - Nový Jičín, č. 69 - Frýdek-Místek, č. 76 - Kroměříž a volební obvod č. 78 - Zlín. 103 V této i v následujících mapách jsou znázorněny obce s počtem obyvatel převyšujícím 5 000 osob.

Mapa č. 28: Rozložení obyvatelstva ve volebním obvodě č. 77 v březnu 2011

PočetPocet obyvatelobyvatel 226 - 500

501 - 1000 1001 - 3000 3001 - 5000 5001 - 26638

Zdroj: www.czso.cz, www.scitani.cz, www.volby.cz, vlastní mapa

Z Mapy č. 28 vyplývá, že koncentrace obyvatel v jednotlivých obcích tohoto volebního obvodu je poměrně vysoká. Obcí do 500 obyvatel je zde jen poskromnu, největší podíl zaujímají obce s počtem obyvatel od 1 000 do 3 000 osob, které leží především ve východní části volebního obvodu. Obce od 3 000 do 5 000 obyvatel se zde vůbec nevyskytují. Nejvíce jsou pak osídleny obce Valašské Meziříčí, Vsetín, Rožnov pod Radhoštěm a Zubří.

Tabulka č. 28: Vítězní kandidáti ve volebním obvodě č. 77 v průběhu let104

Zdroj: www.volby.cz, vlastní tabulka

104 Pouze v roce 1996 se jednalo o kandidáta vládní strany.

Z Tabulky č. 28 vyplývá, že ani jednomu z kandidátů se nepodařilo zvítězit již v prvním kole voleb. Nejvíce se však této možnosti přiblížil, se 47,28 % platných hlasů, Jiří Čunek (KDU-ČSL) v zatím posledních volbách do Senátu. Ve druhém kole voleb pak měli možnost obhájit svůj senátorský mandát Vladimír Oplt (ODS) v roce 2000 a již zmíněný Jiří Čunek (KDU-ČSL) v roce 2012. Podařilo se to však pouze druhému z nich, který již podruhé zvítězil s podstatnou převahou, kdy se mu podařilo získat přes 70 % platných hlasů. To jen dokazuje, že role obhájce senátorského postu nemusí být pro kandidáta vždy přítěží. Na jeho volební zisky mohly mít vliv zejména hlasy voličů, kteří se hlásí k římskokatolické církvi, jejichž koncentrace je v tomto volebním obvodě poměrně vysoká, u nichž se předpokládá právě podpora kandidáta KDU-ČSL. Zda tomu tak ale ve skutečnosti bylo, se přesvědčíme dále v textu (viz Tabulka č. 34). Z výsledků voleb je pak patrné, že se v tomto volebním obvodě nacházejí spíše pravicoví voliči, poměrně významných zisků zde však dosahují rovněž kandidáti ČSSD, kteří se v roce 1996 a 2012 probojovali až do druhého kola volby. Zvítězit se jim však ani v jednom případě nepodařilo, přestože jsou kandidáti ČSSD obecně poměrně často schopni zvrátit svou druhou postupovou pozici a ve druhém kole zvítězit.

Tabulka č. 29: Volební účast ve volebním obvodě č. 77 v průběhu let

Zdroj: www.volby.cz, vlastní tabulka

Z Tabulky č. 29 vyplývá, že i zde došlo v průběhu let k mírnému nárůstu oprávněných voličů. Z hlediska úrovně volební účasti pak vykazuje tento volební obvod spíše průměrné hodnoty, v posledních dvou volebních letech dokonce lehce nadprůměrné, oproti celkové volební účasti ve všech 27 volebních obvodech v průběhu těchto let (viz Tabulka č. 6). Nejvyšší volební účast v prvním kole voleb pozorujeme v roce 2006 (45,04 %), nejnižší v roce 2000 (32,10 %). Ve druhém kole voleb pak dosahuje volební účast vždy nižší úrovně

73 oproti kolu prvnímu, nejvyšší byla v roce 1996 (32,17 %), nejnižší v roce 2006 (18,69 %). V průběhu let také dochází, zejména v rámci prvního kola voleb, které se prozatím vždy konalo současně s nějakou další volbou, ke zvyšování procenta neplatných hlasů. To prozatím dosáhlo úrovně téměř 9 % v roce 2012. Ve druhém kole voleb se však pohybuje nejvýše okolo 0,5 %. Tuto skutečnost tak můžeme částečně přisoudit samotné organizaci voleb.

Mapa č. 29 a 30: Volební účast v 1. a 2. kole voleb do Senátu v roce 2012 v obcích náležících do volebního obvodu č. 77

VolebníVolební úcast účast (1. (1. kolo) kolo) Volební úcast účast (2. (2.kolo) kolo) 26,24 - 30,55 12,36 - 16,28

30,56 - 34,00 16,29 - 19,14 34,01 - 37,65 19,15 - 23,18 37,66 - 42,66 23,19 - 27,56 42,67 - 51,49 27,57 - 33,04 Zdroj: www.volby.cz, vlastní mapy

Z Mapy č. 29 a 30 je patrný pokles volební účasti mezi prvním kolem voleb, kde se pohybovala od 26,24 % do 51,49 %, a kolem druhým, kde dosáhla úrovně od 12,36 % do 33,04 %. Nejvyšší volební účast byla v obou kolech zaznamenána zejména na západě volebního obvodu, tedy spíše v obcích s menším počtem obyvatel. Nejmenší procento voličů se pak k volebním urnám dostavilo především v obcích s počtem obyvatel od jednoho do tří tisíc, nacházejících se ve východní části volebního obvodu.

Ve volebním obvodě č. 77 - Vsetín se o senátorské křeslo, jak uvádí následující tabulka (viz Tabulka č. 30), ucházelo 8 kandidátů, což bylo zatím nejvíce, v porovnání s ostatními léty.105 Z výše uvedených kandidátů byla pouze jedna žena, a to národní socialistka Marie Hořčicová. Zbylých sedm kandidátů byli muži: Aleš Bardoň z Moravanů, nezávislý kandidát Jindřich Cahlík, Jiří Částečka z ODS, Jiří Čunek z KDU-ČSL, Vladimír Místecký z KSČM, Karel Nedbálek ze SBB a Jindřich Šnejdrla z ČSSD. Své zástupce zde tak měla vládní ODS,

105 V roce 1996 se voleb účastnilo šest kandidátů, v letech 2000 a 2006 pak kandidátů pět.

74 opoziční ČSSD a KSČM, a další čtyři politické strany či hnutí (KDU-ČSL, Moravané, Národní socialisté, SBB), z nichž se pouze KDU-ČSL účastnila voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2010. Nejmladším kandidátům, Jindřichu Cahlíkovi (NK) a Jiřímu Částečkovi (ODS), bylo v době voleb 51 let, nejstaršímu Aleši Bardoňovi (M) 64 let. Průměrný věk kandidátů přesahoval 55 let. Kromě Jiřího Čunka (KDU-ČSL), který byl v roli obhájce senátorského postu, se všichni ostatní kandidáti účastnili voleb v tomto volebním obvodě vůbec poprvé, což můžeme říci i o některých politických stranách a hnutích, které je podporovaly, tedy o Moravanech a Národních socialistech. Ostatní politické strany již měly s tímto volebním obvodem své zkušenosti. Ty se jim, jak uvidíme v následující tabulce (viz Tabulka č. 31), podařilo v roce 2012 poměrně dobře zúročit.

Tabulka č. 30: Seznam kandidátů ve volebním obvodě č. 77 v roce 2012 a jejich základní charakteristiky

Zdroj: www.volby.cz

Tabulka č. 31: Volební zisky kandidátů ve volebním obvodě č. 77 ve volbách do Senátu v roce 2012

Zdroj: www.volby.cz

V Tabulce č. 31 jsou uvedeny volební zisky všech kandidátů v prvním kole voleb a dvou postupujících kandidátů v kole druhém. Nejméně úspěšnými byli národní socialistka Marie Hořčicová (1,35 %), Karel Nedbálek (SBB; 1,61 %) a Aleš Bardoň (M; 1,7 %). Volební zisky těchto kandidátů tak nebudeme zahrnovat do našich následujících analýz. Větší, přesto nevýrazné podpoře se těšil Jindřich Cahlík (NK; 6,64 %), lépe si pak vedli Vladimír Místecký (KSČM; 12,30 %) a Jiří Částečka (ODS; 12,45 %). Do druhého kola voleb postoupili Jindřich Šnejdrla (ČSSD) s 16,63 % platných hlasů a Jiří Čunek (KDU-ČSL) s výrazným náskokem 47,28 % platných hlasů. Ten si pak dokázal udržet i v kole druhém, kde zvítězil se 72,13 % platných hlasů, čímž zároveň obhájil svůj senátorský mandát. V obou kolech voleb se mu nepodařilo zvítězit jen v obci Choryně, kde měl převahu kandidát ČSSD, ve druhém kole voleb pak ještě nastala remíza v obci Jarová. Z důvodu této jednotnosti tak nebylo třeba kartografického znázornění.

Tabulka č. 32: Rozložení volební podpory vybraných kandidátů ve volebním obvodě č. 77 v 1. a 2. kole voleb do Senátu v roce 2012 (variační koeficient)

Zdroj: www.volby.cz, vlastní výpočty a tabulka

Rozložení volební podpory jednotlivých kandidátů v rámci volebního obvodu v obou kolech voleb nám udává hodnota variačního koeficientu (viz Tabulka č. 32). Rozložení volební podpory dvou nejúspěšnějších kandidátů nám pak znázorňují také následující mapy (viz Mapa č. 31-34), zbylých kandidátů pak mapy v Příloze č. 17. Nejnižší hodnotu variačního koeficientu v prvním kole voleb pozorujeme u kandidáta KDU-ČSL (0,25). Jiří Čunek tak měl v rámci volebního obvodu nejrovnoměrněji rozloženou volební podporu. Nejvyšších volebních zisků dosahoval zejména v okolí Vsetína, ve kterém bydlí, a v jižní části volebního obvodu. Poměrně rovnoměrně rozloženou podporu však vidíme i u ostatních kandidátů, žádný z nich tak neměl volební podporu koncentrovanou do jedné oblasti, a to ani nezávislý kandidát, u nichž to bývá častým jevem. Vladimír Místecký (KSČM; 0,37) získával podporu spíše na severu volebního obvodu, zejména v okolí Valašského Meziříčí, místě jeho bydliště, Jiří Částečka (ODS; 0,47) rovněž, především pak v okolí velkých měst, a stejné to bylo i v případě Jindřicha Šnejdrly (ČSSD; 0,48) a Jindřicha Cahlíka (NK; 0,58), který měl volební podporu rozloženou nejméně rovnoměrně.

Ve druhém kole voleb měli oba kandidáti rozloženou volební podporu o něco rovnoměrněji než v kole prvním. Jejich volební zisky pak byly nejmarkantnější prakticky ve stejných oblastech jako v kole předcházejícím. Jindřich Šnejdrla (ČSSD; 0,44) měl největší podporu na severu volebního obvodu, Jiří Čunek (KDU-ČSL; 0,14) dominoval zejména celému jihu.

Mapa č. 31-34: Rozložení volební podpory dvou nejúspěšnějších kandidátů ve volebním obvodě č. 77 v 1. a 2. kole voleb do Senátu v roce 2012

JiříJirí ČunekCunek (KDU-CSL)KDU-ČSL (1. kolo) JiríJiří CunekČunek (KDU-CSL)KDU-ČSL (2. kolo) 26,57 - 37,71 44,07 - 58,74 37,72 - 46,96 58,75 - 72,59 46,97 - 56,69 72,60 - 80,20

56,70 - 66,07 80,21 - 87,01 66,08 - 77,48 87,02 - 96,77

Jindřich Šnejdrla ČSSD (1. kolo) Jindřich Šnejdrla ČSSD (2. kolo) Jindrich Šnejdrla CSSD (1. kolo) Jirí Šnejdrla CSSD (2. kolo) 1,98 - 8,19 3,22 - 10,44 8,20 - 14,06 10,45 - 18,94

14,07 - 20,44 18,95 - 26,28 20,45 - 30,20 26,29 - 37,97 30,21 - 46,27 37,98 - 55,92 Zdroj: www.volby.cz, vlastní mapy

Mapa č. 35 a 36: Území volební podpory a území supervolební podpory dvou nejúspěšnějších kandidátů ve volebním obvodě č. 77 v 1. kole voleb do Senátu v roce 2012

Jirí cunek (KDU-CSL) Jindrich Šnejdrla (CSSD) Jiří Čunek (KDU-ČSL) Jindřich Šnejdrla (ČSSD) ÚVP ÚVP ÚSVP ÚSVP Zdroj: www.volby.cz, vlastní mapy

Mapa č. 35 a 36 nám pak znázorňuje území volební podpory (ÚVP) a území supervolební podpory (ÚSVP) dvou nejúspěšnějších kandidátů v prvním kole voleb. ÚVP Jiřího Čunka (KDU-ČSL) se nacházelo ve Vsetíně, jeho ÚSVP pak v jeho okolních obcích, na jihu volebního obvodu a také v obci Velké Karlovice ležící na východě volebního obvodu. ÚVP Jindřicha Šnejdrla (ČSSD) se nalézalo ve Velkém Meziříčí a v obci Hutisko-Solanec, jeho ÚSVP pak v blízkosti těchto obcí a ve městech Zubří a Rožnov pod Radhoštěm a jejich nejbližším okolí, tedy v severní části volebního obvodu.

Tabulka č. 33: Korelační analýza volebních zisků vybraných kandidátů mezi sebou ve volebním obvodě č. 77 ve volbách do Senátu v roce 2012

(N=45)

Zdroj: www.volby.cz, vlastní tabulka

Tabulka č. 33 nám udává, jak spolu vzájemně souvisely volební zisky vybraných kandidátů. V prvním kole voleb pozorujeme, že volební podpora kandidáta KDU-ČSL měla v souvislosti s volební podporou ostatních kandidátů poměrně významnou negativní korelaci. S volební podporou kandidáta ČSSD velmi silnou (-0,75), kandidáta KSČM (-0,67) a nezávislého kandidáta (-0,55) podstatnou až velmi silnou a kandidáta ODS (-0,40) střední až podstatnou. V pozitivním slova smyslu pak tuto korelaci vidíme u volebních zisků kandidáta ČSSD v souvislosti se zisky kandidáta KSČM (0,39) a nezávislého kandidáta (0,32). Pozitivní střední až podstatná korelace pak panovala mezi volební podporou kandidáta KSČM a podporou kandidáta nezávislého (0,42). V ostatních případech se jednalo o korelaci nízkou či triviální. Ve druhém kole voleb je patrná poměrně silná negativní korelace mezi volebními zisky kandidáta KDU-ČSL a volebními zisky většiny ostatních kandidátů z prvního kola voleb, oproti podpoře kandidáta ČSSD, který má s nimi souvislost pozitivní, zejména pak se zisky kandidáta KSČM. Voliči ve druhém kole voleb totiž nejčastěji odevzdávají hlasy kandidátovi, který je jim ideologicky nejblíže, pokud jejich kandidát z prvního kola nepostoupí. Velmi silná korelace mezi volební podporou postupujícího kandidáta z prvního kola a jeho volební podporou z kola druhého pak dokazuje, že voliči ve druhém kole voleb nejčastěji odevzdávají hlas svému kandidátovi, pokud do tohoto kola postoupil, a že se tedy druhého kola v tomto případě řada z nich účastní.

Tabulka č. 34: Korelační analýza volebních zisků vybraných kandidátů z volebního obvodu č. 77 ve volbách do Senátu v roce 2012 s volebními zisky vybraných politických stran ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010 (ze stejného území)

(N=45)

Zdroj: www.vdb.czso.cz, www.volby.cz, vlastní tabulka

Jak vidíme v Tabulce č. 34, největší korelace, střední až podstatná, existovala mezi volební podporou kandidáta ODS a volebními zisky jeho volební strany (0,43), dále také Strany zelených (0,45), negativní potom s volebními zisky Suverenity (-0,41). Podobnou souvislost vidíme také mezi podporou kandidáta KSČM a volebními zisky jeho volební strany (0,40), ale také ČSSD (0,33), negativní potom se zisky KDU-ČSL (-0,36). U volební podpory kandidáta ČSSD existovala tato souvislost ve spojení s volebními zisky jeho volební strany (0,31), negativní potom se zisky ODS (-0,36). U podpory kandidáta KDU-ČSL rovněž se zisky jeho volební strany (0,35), ale také Suverenity (0,33), negativní potom s volebními zisky ČSSD (-0,32) a SZ (-0,39). Ostatní hodnoty koeficientu vykazovaly střední, nízkou či triviální asociaci. Ve druhém kole voleb pak oba kandidáti získávali, případně ztráceli v souvislosti s podporou ČSSD (± 0,35) a KDU-ČSL (± 0,30). Volební zisky kandidáta KDU-ČSL pak měly střední pozitivní souvislost s ODS (0,29), negativní potom s TOP09 (-0,21), KSČM (-0,27) a SZ (-0,22). U kandidáta ČSSD tomu bylo vždy naopak.

Tabulka č. 35: Index úspěšnosti a index volební stability vybraných kandidátů ve volebním obvodě č. 77 v 1. kole voleb do Senátu v roce 2012

Zdroj: www.volby.cz, vlastní tabulka

Index úspěšnosti nám udává, jak byl kandidát dané politické strany úspěšný v prvním kole voleb do Senátu v roce 2012 v porovnání se zisky této strany ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010. Pracujeme tedy pouze s kandidáty (z již vybraných kandidátů), jejichž volební strany ve sněmovních volbách kandidovaly. Z Tabulky č. 35 tak vyplývá, že potenciálu své volební strany dokázal nejlépe využít kandidát KDU-ČSL (2,62), který tak v tomto volebním obvodě dokázal k volebním urnám přilákat dva a půl krát více voličů, než se to podařilo této straně ve volbách prvořadých. Kandidát KSČM (0,75) pak byl úspěšný ze 75 %, kandidáta ČSSD (0,42) nepodpořila ani polovina voličů jeho volební strany, kandidát ODS (0,26) měl úspěšnost zhruba čtvrtinovou. To mohla zapříčinit jednak mnohem nižší volební účast, ale také rezignace voličů na strategické hlasování. Prostřednictvím indexu volební stability zase zjistíme, jak si kandidát příslušné politické strany vedl ve volbách do Senátu v roce 2012 v porovnání s kandidátem téže strany v předchozích senátních volbách, tedy v roce 2006. Rovněž tak pracujeme jen s některými

80 kandidáty. Z tabulky vyplývá, že nejúspěšnějším byl kandidát KSČM (1,26), který si oproti svému předchůdci sice polepšil, na postup do druhého kola voleb mu to však přesto nestačilo. Kandidát KDU-ČSL (0,83) naproti tomu dokázal svůj úspěch z předchozích voleb naplnit jen z 83 %, i tak ale dosáhl výrazného náskoku. O něco hůře si pak vedl kandidát ČSSD (0,72), kterému však jeho volební zisky, na rozdíl od jeho předchůdce, k postupu do druhého kola postačovaly. Naproti tomu kandidát ODS (0,40), jehož předchůdci se do druhého kola podařilo probojovat, nebyl v prvním kole ani z poloviny tak úspěšný jako on.

Tabulka č. 36: Vliv vybraných proměnných na volební zisky vybraných kandidátů ve volebním obvodě č. 77 ve volbách do Senátu v roce 2012 (regresní analýza)

Pozn.: Rozložení proměnných v rámci volebního obvodu je znázorněno kartograficky v Příloze č. 18 Hodnoty parciálního regresního koeficientu B jsou uvedeny v tabulce v Příloze č. 19. Zdroj: www.volby.cz, www.scitani.cz, www.portal.mpsv.cz, Kupní síla 2010, vlastní tabulka

Tabulka č. 36 nám pak znázorňuje vliv vybraných proměnných na volební podporu vybraných kandidátů ve volbách do Senátu v roce 2012 v tomto volebním obvodě. Největší část variability volební podpory byla na základě těchto proměnných vysvětlena v případě kandidáta KDU-ČSL (0,48). Na jeho volební zisky měli největší vliv podíl podnikatelů (0,46), kuní síla (-0,46), podíl VŠ vzdělaných (-0,36) a obce do 500 obyvatel (0,34). Velká část variability volební podpory se nám pak podařila vysvětlit v případě kandidáta ODS, k čemuž však přispěl zejména velmi vysoký vliv podílu VŠ vzdělaných (0,99). Větší část variability volebních zisků byla vysvětlena i v případě kandidáta ČSSD (0,31), na něž měli vliv proměnné kupní síla (0,60), obce do 500 obyvatel (-0,54) a podíl podnikatelů v obci (-0,40).

Významnějšího vlivu pak dosáhly pouze proměnné kupní síla (0,35) a podíl podnikatelů (-0,30) v případě volebních zisků kandidáta KSČM. V ostatních případech byl vliv těchto proměnných na volební zisky jednotlivých kandidátů minimální, nebo téměř žádný. Ve druhém kole se nám prostřednictvím těchto proměnných podařilo vysvětlit zhruba třetinu variability volebních zisků těchto kandidátů. Největší vliv měly proměnné podíl podnikatelů (±0,41), obce do 500 obyvatel (±0,38) a kupní síla (±0,33).

7. Shrnutí zjištěných výsledků

V této části se pokusíme krátce shrnout nejdůležitější zjištění, ke kterým jsme došli prostřednictvím analýzy volebních výsledků ve vybraných volebních obvodech. Zároveň se budeme snažit zhodnotit, do jaké míry tato zjištění odpovídají teoretickým předpokladům, uvedeným především v souvislosti s výběrem jednotlivých kontextuálních proměnných, a výsledkům z některých dosavadních volebně geografických výzkumů. Ve všech analyzovaných volebních obvodech jsme pozorovali poměrně nízkou úroveň volební účasti, zejména pak ve druhém kole voleb, případně ve volbách doplňovacích. Ta představuje jedno z kritérií konceptu voleb druhého řádu. V případě volebního obvodu č. 5 se tak částečně potvrdil náš předpoklad, že KSČM a její kandidáti profitují především z nižší úrovně volební účasti. V prvním kole voleb jsme dále narazily na vyšší procento neplatných hlasů, které však můžeme do jisté míry vysvětlit v důsledku souběhu dvou volebních soutěží. Zároveň jsme zjistily, že vyšší podíl voličů se k volebním urnám dostavil v oblastech s menší koncentrací obyvatel, nebo že KSČM disponuje disciplinovaným elektorátem i v případě senátních voleb. Také se nám do jisté míry potvrdilo, že kandidáti ODS jsou úspěšnější především v Čechách, že kandidáti KSČM dosahují největších zisků v okrajových částech republiky, nebo že kandidáti KDU-ČSL profitují z regionálně koncentrované podpory, která se nalézá především na jihu a východě Moravy, případně na východě Čech. Co se týče volební stability, tak nejúspěšnější byli v rámci analyzovaných volebních obvodů kandidáti KSČM, nejméně úspěšní pak nikoliv kandidáti ČSSD, jak by se mohlo předpokládat, ale kandidáti ODS. Poměrně vysokou stabilitu jsme pak pozorovali i v případě kandidáta KDU-ČSL. Z hlediska úspěšnosti na tom byli nejhůře kandidáti vládní ODS, TOP+STAN, ale také kandidáti opoziční ČSSD. Velice dobře si vedl kandidát KSČM, zcela nejlépe pak kandidáti malých stran, tedy KDU-ČSL a Svobodných, kteří několikanásobně předčili zisky svých volebních stran. To tak rovněž částečně odpovídá konceptu voleb druhého řádu.

Dále jsme zjistily, že role obhájce senátorského mandátu může být pro kandidáta spíše přítěží, nikoliv však nutně, nebo že kandidáti ODS vstupují v řadě případů do druhého kola s jistým náskokem, ve druhém kole voleb si ho však často nedokážou udržet a končí jako poražení. Na volební zisky pak má významný vliv zejména místo bydliště či působnosti jednotlivých kandidátů. Co se týče vlivu vybraných proměnných na volební zisky kandidátů, tak ve volebním obvodě č. 41 - Benešov se nám nepotvrdil vliv žádné z předpokládaných proměnných na zisky kandidáta ODS, u kterého tak pozorujeme velmi nízký index determinace. Částečně pouze ztrácel podporu v obcích do 500 obyvatel. U kandidáta ČSSD se nepotvrdil vliv míry nezaměstnanosti ani velikost obce, negativně na jeho zisky však působil předpokládaný podíl podnikatelů, částečně i podíl vysokoškolsky vzdělaných osob. Na úrovni obcí tohoto obvodu pak na jeho zisky negativně působil ještě podíl katolíků, částečně pozitivně pak podíl starších 65 let. U kandidáta KSČM existovala ve vztahu k míře nezaměstnanosti spíše negativní hodnota, vliv proměnné starších 65 let se v jeho případě nepotvrdil. Na zisky kandidáta TOP+STAN měl předpokládaný významný vliv podíl katolíků. Přestože se ale v jeho případě potvrdila i významná souvislost s volebními zisky KDU-ČSL, byla zároveň opodstatněna jeho role jakožto významného konkurenta kandidáta ODS (mezi jejich volebními zisky totiž existovala negativní souvislost). Značnou podporu tak kandidáti této koalice nalézali rovněž v Čechách. Jejich ziskovost ve velkých obcích se nám však spíše nepotvrdila. Ve volebním obvodě č. 5 - Chomutov se v souvislosti s volebními zisky kandidáta ODS potvrdil významný vliv podílu podnikatelů, jistý neočekávaný pozitivní vliv pak existoval u proměnné podíl katolíků. Vliv ostatních proměnných na jeho volební zisky nebyl nijak významný, přesto se nám u něho podařilo vysvětlit největší část variability jeho volební podpory. V případě volebních zisků kandidáta ČSSD se nám vliv míry nezaměstnanosti potvrdil jen částečně, podílu podnikatelů vůbec, podílu vysokoškolsky vzdělaných osob byl oproti očekávání velmi negativní, výrazně pozitivně však působila proměnná kupní síla. Kandidát KSČM značně ztrácel s vyšším podílem podnikatelů, částečně ale také s vyšším podílem katolíků. Vliv míry nezaměstnanosti se nám v jeho případě nepotvrdil, největší pozitivní vliv pak na jeho zisky měla proměnná starší 65 let. Kandidát TOP09 výrazně ztrácel v souvislosti s proměnnou podíl podnikatelů, případně ještě v souvislosti s kupní silou, zisků však dosahoval především se zvyšujícím se podílem vysokoškolsky vzdělaných osob. Pozitivní vliv podílu katolíků na jeho volební zisky se v tomto volebním obvodě nepotvrdil. Ve volebním obvodě č. 77 - Vsetín se naopak nepotvrdil vliv podílu podnikatelů ani proměnné kupní síly na volební zisky kandidáta ODS, který byl navíc úspěšný spíše

83 v menších obcích. Oproti původním předpokladům však na ně téměř dokonale působil podíl vysokoškolsky vzdělaných osob, přestože jsme tento vztah původně předpokládali pouze na individuální úrovni. Na volební zisky kandidáta ČSSD měl negativní vliv podíl podnikatelů a obce do 500 obyvatel, vliv míry nezaměstnanosti se nám nepotvrdil. Velmi pozitivně však na jeho podporu působila kupní síla. Kandidát KSČM ztrácel volební podporu s vyšším podílem podnikatelů a katolíků, rovněž však také s vyšším podílem vysokoškolsky vzdělaných osob a v menších obcích. Pozitivně na jeho zisky působila jen kupní síla. V případě kandidáta KDU-ČSL pak překvapivě nepozorujeme žádný vliv proměnné podíl katolíků v obci. Potvrdil se však pozitivní vliv podílu podnikatelů a vliv obcí do 500 obyvatel, částečně pak i obcí nad 5 000 obyvatel. Negativně pak na jeho volební zisky působila proměnná kupní síla a podíl vysokoškolsky vzdělaných osob. Z výše uvedeného tak vyplývá, že existují regiony, kterým se daří ekonomicky lépe, z čehož profitují především pravicoví kandidáti, a regiony, kterým se daří podstatně hůře, v nichž jsou zase úspěšnější kandidáti levicoví. Vliv strukturálních odlišností na volební zisky kandidátů tak má své opodstatnění. Došli jsme tak k závěru, že zjištění platná na vyšší úrovni agregace dat, případně platná ve volbách prvořadých, nemusí nutně korespondovat s výsledky analýz učiněných v rámci voleb druhořadých, navíc na úrovni obcí jednotlivých volebních obvodů. Přesto je jistá kontinuita zachována.

Závěr

Prostorová variabilita volebních výsledků je častým předmětem odborných textů nejen zahraničních autorů, ale od roku 1990, kdy se začala volební geografie rozvíjet i v prostředí střední Evropy, i řady autorů českých. V průběhu let tak vznikla celá řada konceptů s cílem vysvětlit tuto variabilitu. Některé z nich, jako například teorie konfliktních linií, jsou využity i v našem textu. Tato diplomová práce byla zaměřena na prostorovou analýzu volební podpory kandidátů ve třech vybraných volebních obvodech ve volbách do Senátu PČR v roce 2012. V úvodu práce jsme si stanovili pět výzkumných otázek, na něž jsme se snažili nalézt odpovědi prostřednictvím analýzy volebních výsledků těchto senátních voleb, zejména pak volební podpory kandidátů ve volebních obvodech Benešov, Chomutov a Vsetín, kdy jsme sestoupili na úroveň jednotlivých obcí. Kombinace těchto obvodů splňovala námi zvolené kritérium různorodosti volebních výsledků. Jelikož se však do voličských preferencí jistým způsobem promítá, kromě samotné organizace voleb, i charakter daného obvodu, každý z nich

84 jsme si nejprve krátce představily. Z důvodu velkého množství analyzovaných dat a ve snaze o jejich zpřehlednění jsme pak text doplnily nejen celou řadou tabulek, ale také autorkou vytvořenými mapami, které mohou i v budoucnu posloužit zájemcům o výzkum výsledků senátních voleb (nejen) v těchto třech volebních obvodech. Na základě uvedené interpretace získaných dat se nyní pokusíme jednotlivé výzkumné otázky postupně zodpovědět. 1) Byly výsledky voleb do Senátu v roce 2012 v souladu s konceptem voleb druhého řádu? S tímto konceptem, jehož autory jsou K. Reif a H. Schmitt, je spojeno několik aspektů, které jsme se snažili nalézt při zhodnocení celkových výsledků voleb do Senátu v roce 2012, kterému se věnujeme v šesté kapitole. Oproti volbám do Poslanecké sněmovny jsme (nejen) v těchto senátních volbách pozorovali poměrně nízkou volební účast, zejména pak ve druhém kole voleb. První kolo voleb se pak vyznačovalo vyšším podílem neplatných hlasů. To však mohlo být do jisté míry způsobeno i samotnou organizací voleb, resp. v důsledku souběhu dvou volebních soutěží, jelikož ve druhém kole voleb, konaném již samostatně, jsme takový propad nezaznamenali. V návaznosti na teorii volebního cyklu pak byla patrná ztráta vládních stran, a naopak zisky stran opozičních, případně stran malých a neparlamentních. Tato zjištění nám tak dokládají, že volby do Senátu PČR se právem řadí do kategorie voleb druhořadých. 2) Jaká byla úroveň volební účasti a volební zisky jednotlivých kandidátů v prvním a druhém kole voleb ve vybraných volebních obvodech? Průměrná úroveň volební účasti se v analyzovaných volebních obvodech pohybovala v prvním kole voleb zhruba okolo 34 % (tedy zhruba na polovině ve srovnání s prvořadými volbami), ve druhém kole voleb pak výrazně poklesla, na úroveň zhruba 16 %. Největší propad mezi prvním a druhým kolem voleb, o celých 21 %, jsme zaznamenali ve volebním obvodě č. 41 - Benešov. Nejvyšší procento voličů se k volebním urnám dostavilo v oblastech s menší koncentrací obyvatel. Největších volebních zisků dosahovali kandidáti tradičních politických stran, tedy ODS, ČSSD a KSČM, dále potom kandidát KDU-ČSL ve Vsetíně, kandidát TOP+STAN v Benešově a kandidát KDUSZHRM v Chomutově. Ve volebním obvodě č. 41 se do druhého kola probojovali dva pravicoví kandidáti (TOP+STAN a ODS, kterému se nepodařilo zopakovat náskok z prvního kola), ve volebním obvodě č. 5 dva kandidáti levicoví (ČSSD a KSČM, v souvislosti s čímž se jistým způsobem potvrdila disciplinovanost voličů této strany) a ve volebním obvodě č. 77 (kde má tradiční podporu KDU-ČSL) dosáhl v obou kolech voleb významné převahy křesťansko-demokratický kandidát. Ostatní kandidáti dosáhli v prvním kole voleb nevýrazných, případně jen minimálních zisků. 3) Jaké bylo rozložení volební podpory jednotlivých kandidátů ve vybraných volebních obvodech a kde se nacházelo území volební a supervolební podpory dvou nejúspěšnějších

85 kandidátů v prvním kole voleb? Ve všech analyzovaných volebních obvodech jsme pozorovali nejnižší variabilitu volební podpory u kandidátů tradičních politických stran, tedy ODS, ČSSD, KSČM a KDU-ČSL. Kandidáti malých politických subjektů a kandidáti nezávislí měli volební podporu více koncentrovanou, v řadě případů zejména do oblastí v okolí místa jejich bydliště či působnosti. Obdobné tendence pak byly patrné i v případě detekce území volební podpory, resp. území supervolební podpory, které se v případě vždy dvou nejúspěšnějších kandidátů v prvním kole voleb nacházelo rovněž především v okolí místa jejich bydliště. Kandidáti, jejichž trvalé bydliště leželo mimo hranice některého z těchto volební obvodů, dosáhli minimálních volebních zisků. 4) S podporou kterých politických stran souvisely volební zisky jednotlivých kandidátů ve vybraných volebních obvodech? V této části jsme hledali souvislosti mezi volebními zisky kandidátů v senátních volbách v roce 2012 a volebními zisky vybraných politických stran ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010. Nejčastěji jsme mohli pozorovat souvislost mezi podporou kandidátů ODS, ČSSD a KSČM a zisky jejich volebních stran. V případě dvou posledních jmenovaných byla dále patrná negativní souvislost se zisky pravicové ODS a TOP09. Existovala rovněž souvislost mezi podporou KSČM a kandidáta ČSSD (a naopak). Naproti tomu pozitivní souvislost mezi podporou kandidáta ODS a zisky TOP09 (a naopak) se nepotvrdila. Ve volebním obvodě Benešov ještě panovala významná souvislost mezi podporou kandidáta TOP+STAN, případně ANO 2011 a zisky KDU-ČSL a dále mezi zisky pravicové ODS a TOP09 a podporou kandidáta Svobodných a nezávislého kandidáta. Ve volebním obvodě Chomutov jsme pak pozorovali negativní souvislost mezi podporou kandidáta KDUSZHRM a zisky ČSSD a SPOZ, pozitivní potom se zisky TOP09 a SZ. Souvislost se zisky KDU-ČSL se v jeho případě nepotvrdila. Ve volebním obvodě Vsetín pak ještě existovala negativní souvislost mezi podporou kandidáta KDU-ČSL a zisky ČSSD a SZ. 5) Které vybrané socioekonomické a demografické ukazatele měly v analyzovaných volebních obvodech vliv na volební podporu jednotlivých kandidátů? Pracovali jsme s osmi proměnnými, vybranými v návaznosti na koncept konfliktních linií: mírou nezaměstnanosti, podílem starších 65 let, katolíků, podnikatelů, vysokoškolsky vzdělaných osob, indexem kupní síly, obcemi do 500 obyvatel a obcemi nad 5 000 obyvatel. Ve volebním obvodě Benešov měla největší pozitivní vliv proměnná podíl katolíků na volební zisky kandidáta TOP+STAN, dále pak proměnná kupí síla na zisky nezávislého kandidáta a kandidáta Svobodných, u něhož se prostřednictvím zvolených proměnných podařilo vysvětlit největší část variability volební podpory. Významnější negativní vliv pak měly proměnné podíl katolíků a podnikatelů na volební zisky kandidáta ČSSD a proměnná kupní síla na zisky

86 kandidáta KSČM. Ve druhém kole voleb byl vliv jednotlivých proměnných minimální. Ve volebním obvodě Chomutov měla největší explanační sílu proměnná podíl podnikatelů, která působila pozitivně na volební zisky kandidátů ODS a ANO 2011, negativně pak na zisky kandidátů KSČM a TOP+STAN. Kandidát ČSSD ztrácel s vyšším podílem vysokoškolsky vzdělaných osob, naopak podporu nacházel především v obcích s vyšším indexem kupní síly. Ve druhém kole voleb rostly zisky kandidáta KSČM v souvislosti s růstem počtu vysokoškolsky vzdělaných osob, naopak klesaly s vyšším podílem podnikatelů a větší kupní silou. U kandidáta ČSSD tomu bylo přesně naopak. Největší část variability volební podpory byla vysvětlena v případě kandidáta ODS. Ve volebním obvodě Vsetín jsme pozorovali, navzdory předpokladům, téměř stoprocentní vliv podílu vysokoškolsky vzdělaných osob na volební zisky kandidáta ODS. Významnější vliv pak měla v případě kandidáta ČSSD ještě kupní síla, negativní potom proměnná obce do 500 obyvatel. Největší část variability volební podpory byla vysvětlena v případě kandidáta KDU-ČSL, u něhož se překvapivě nepotvrdil vliv podílu katolíků v obci. Ve druhém kole voleb rostly volební zisky tohoto kandidáta v souvislosti s větším podílem podnikatelů a s vyšší kupní silou, negativní vliv pak měla proměnná obce do 500 obyvatel. V případě kandidáta ČSSD tomu bylo naopak. Kromě těchto zjištění se nám dále, v důsledku srovnání výsledků voleb s teoretickými předpoklady a poznatky z dosavadních výzkumů, potvrdila specifičnost senátních voleb, které se vyznačují řadou odlišností od voleb prvořadých, tedy voleb do Poslanecké sněmovny PČR. Pozorovali jsme tedy například značný vliv samotných osob některých kandidátů, především v obcích, s nimiž byli nějakým způsobem spojeni. Volební podpora řady z nich tak byla mnohem více koncentrována do určité oblasti příslušného volebního obvodu. Je tedy patrné, že volby do Senátu PČR jsou mnohem více personalizovány. Prostřednictvím použitých metod a nástrojů, které jsou tak vhodné i pro analýzu volebních výsledků na úrovni obcí, se nám tedy podařilo poměrně uspokojivě zodpovědět všechny v úvodu položené výzkumné otázky. Přesto se nám, v důsledku zvoleného metodologického přístupu, podařilo vysvětlit jen část variability volební podpory jednotlivých kandidátů. K prohloubení a doplnění těchto poznatků by se tak dále daly využít například nástroje a metody spojené s kontextuálním přístupem ve volební geografii, případně analýza dat získaných na individuální úrovni. Vhodné by bylo prozkoumat zejména vliv osobnostních charakteristik jednotlivých kandidátů na rozhodování voličů.

Prameny a literatura

Prameny106

Právní předpisy

Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: Portál veřejné správy. On-line text. (http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=40450&fulltext=&nr=&part=&name =~C3~BAstava&rpp=15#local-content).

Vyhláška Ministerstva vnitra č. 233/2000 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů v platném znění. In: Portál veřejné správy. On-line text. (http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=49546&fulltext=&nr=233~2F2000& part=&name=&rpp=15#local-content).

Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR, ve znění pozdějších předpisů. In: Portál veřejné správy. On-line text. (http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=43269&fulltext=&nr=247~2F1995& part=&name=&rpp=15#local-content).

Ostatní prameny

Čerba, O. (2007): Geografie voleb. Přednáška z předmětu KMA/DBG2. On-line text. (http://gis.zcu.cz/studium/dbg2/Materialy/Geografie_voleb.pdf).

Český statistický úřad. On-line zdroj. (http://www.czso.cz/).

Hloušek, V., Kopeček, L. (2005): Konfliktní linie v současné české a slovenské politice: mezi stabilitou a změnou. Working paper č. 10. Brno: Mezinárodní politologický ústav. On-line text. (http://www.iips.cz/data/files/Analyzy_Working_Papers_pdf/hlousek-kopecek- konfliktni-linie.pdf).

Integrovaný portál MPSV. On-line zdroj. (http://www.portal.mpsv.cz/).

Kupní síla 2010. GfK Incoma.

106 Dostupnost všech elektronických zdrojů ověřena k 15. 12. 2013.

Rabušic, L. (2004): „Mnohonásobná lineární regrese.“ In: Studijní materiály k předmětu SOC418 Analýza kategorizovaných dat. On-line text. (http://is.muni.cz/el/1423/podzim2004/SOC418/multipl_regres_1.pdf?fakulta=1423;obdobi=2 962;kod=SOC418).

Senát Parlamentu České republiky. On-line zdroj. (http://www.senat.cz/).

Sčítání lidu, domů a bytů 2011. On-line zdroj. (http://www.scitani.cz/).

Středisko empirických výzkumů. On-line zdroj. (http://www.stem.cz/).

Veřejná databáze Českého statistického úřadu. On-line zdroj. (http://www.vdb.czso.cz/).

Volební portál Českého statistického úřadu. On-line zdroj. (http://www.volby.cz/).

Literatura Agnew, J. A. (1987): Place and Politics: The Geographical Mediation of State and Society. London: Allen & Unwin.

Antoš, M. (2013): „Malapportionment a gerrymandering: lze se jich při 200 volebních obvodech vyvarovat?“ In: Balík, S. a kol.: Většinový systém pro sněmovní volby? České zkušenosti a debaty. Brno: CDK, s. 137-150.

Balík, S. (2006): „Kontinuita či diskontinuita voličských vzorců?“ Evropská volební studia 1, č. 1, s. 38-60.

Balík, S., Kyloušek, J. (2005): Krajské volby v České republice 2004. Brno: Mezinárodní politologický ústav.

Brtník, R., Havlík, V. (2009): „Personalizace volby v kontextu konceptu voleb druhého řádu. Případ voleb do zastupitelstva Jihomoravského kraje v roce 2008.“ Středoevropské politické studie 11, č. 2-3, s. 133-162.

Cutler, F. (2008): „One Voter, Two First-Order Elections?“ Electoral Studies 27, č. 3, s. 492-504.

De Vaus, D. (2002): Analyzing Social Science Data. 50 Key Problems in Data Analysis. London: Sage Publications.

Duverger, M. (1978): Political Parties. Their Organization and Activity in the Modern State. London: Cambridge University Press.

Eibl, O. a kol. (2009): Krajské volby 2008. Brno: CDK.

Eibl, O., Pink, M. (2012): „Senátní volby aneb většinový model v podmínkách České republiky.“ In: Pink, M. a kol.: Volební mapy České a Slovenské republiky po roce 1993: vzorce, trendy, proměny. Brno: CDK, s. 147-170.

Eibl, O., Pink, M. (2013): „Senátní volby: typologie obvodů z pohledu úspěšnosti a reálné soutěže kandidátů.“ In: Balík, S. a kol.: Většinový systém pro sněmovní volby? České zkušenosti a debaty. Brno: CDK, s. 59-84.

Eijk, C. van der (1987): „Testing Theories of Electoral Cycles. The Case of the Netherlands.“ European Journal of Political Research 15, č. 2, s. 253-270.

Fiala, P. (2007): Evropský mezičas. Nové otázky evropské integrace. Brno: Společnost pro odbornou literaturu - Barrister & Principal.

Gregor, K., Pink, M. (2011): „Senátní volby 2010 a voličské přesuny mezi prvním a druhým kolem.“ Středoevropské politické studie 13, č. 2-3, s. 220-245.

Gregory, D. et al. (2009): The dictionary of human geography. Oxford, Wiley Blackwell.

Grofman, B., Owen, G., Collet, Ch. (1999): „Rethinking the partisan effects of higher turnout: So what’s the question?“ Public Choice 99, č. 3-4, s. 357-376.

Havlík, V. (2009): „Krajské volby 2008 jako příklad voleb druhého řádu.“ In: Eibl, O. a kol.: Krajské volby 2008. Brno: CDK, s. 13-32.

Havlík, V., Hoskovec, L. (2009): „Krajské volby v České republice v kontextu konceptu voleb druhého řádu. Analýza vybraných aspektů voleb do krajských zastupitelstev v letech 2000-2008.“ Evropská volební studia 4, č. 1, s. 22-47.

Heath, A., McLean, I., Taylor, B., Curtice, J. (1999): „Between First and Second Order: A Comparison of Voting Behaviour in European and Local Elections in Britain.“ European Journal of Political Research 35, č. 3, s. 389-414.

Hejtmánek, J. (2013): Prezidentské volby v ČR 2013: prostorové vzorce volební podpory kandidátů, diplomová práce. Brno: FSS MU.

Hendl, J. (2009): Přehled statistických metod: analýza a metaanalýza dat. Praha: Portál.

Hloušek, V. (2008): Konflikt versus konsensus: Konfliktní linie, stranické systémy a politické strany v Rakousku 1860-2006. Brno: MU.

Hloušek, V., Kopeček, L. (2004): Konfliktní demokracie. Moderní masová politika ve střední Evropě. Brno: Mezinárodní politologický ústav.

Chytilek, R. (2005a): „České senátní volby. Podněty, výsledky, alternativy“ In: Dančák, B., Fiala, P., Hloušek, V.: Evropeizace: nové téma politologického výzkumu. Brno: Mezinárodní politologický ústav, s. 105-115.

Chytilek, R. (2005b): „Volby 2004 a strategické účinky volebních systémů.“ Středoevropské politické studie 7, č. 1.

Inglehart, R. (1977): The Silent Revolution: Changing Values and Political Styles Among Western Publics. Princeton: Princeton University Press.

Jeffery, Ch., Hough, D. (2001): „The Electoral Cycle and Multi-Level Voting in Germany.“ German Politics 10, č. 2, s. 63-98.

Jehlička, P., Sýkora, L. (1991): „Stabilita regionální podpory tradičních politických stran v českých zemích (1920-1990).“ Sborník České geografické společnosti 96, č. 2, s. 81-95.

Jehlička, P., Sýkora, L. Kostelecký, T., (1993): „Czechoslovak parliamentary elections 1990: old patterns, new trends and a lots of surprises.“ In: O'Loughlin, J., van der Wusten, H.: The New Political Geography of Eastern Europe. London: Belhaven Press, s. 235-254.

Jelínek, L. (2013): „Většinový volební systém: pohřebiště, nebo inkubátor stranické plurality? Zkušenosti českého Senátu 1996-2012“ In: Balík S., a kol.: Většinový systém pro sněmovní volby? České zkušenosti a debaty. Brno: CDK, s. 47-57.

Johnston, R. J., Pattie, Ch. (2006): Putting Voters in Their Place: Geography and Elections in Great Britain. Oxford: OUP.

Johnston, R. J., Shelley, F., Taylor, P. J. (1990): Developments in Electoral Geography. London: Routledge.

Kabát, M., Pink, M. (2006): „Parlamentní volby 2006 a volební geografie.“ In: Čaloud, D. a kol.: Volby do Poslanecké sněmovny 2006. Brno: CDK, s. 123-144.

Koepke, J., Ringe, N. (2006): „The Second-order Election Model in an Enlarged Europe.“ European Union Politics 7, č. 3, s. 321-346.

Kostelecký, T. (1993): „Volby očima geografa.“ In: Sýkora, L.: Teoretické přístupy a vybrané problémy v současné geografii. Praha: Přírodovědecká fakulta UK, s. 167-186.

Kostelecký, T. (2000): „Volební systémy a politický konflikt v prostoru (Klasifikace volebních systémů, jejich geografické implikace a politické souvislosti).“ In: Jehlička, P., Tomeš, J., Daněk, P.: Stát, prostor, politika: vybrané otázky politické geografie. Praha: UK, s. 242-262.

Kostelecký, T. (2001): Vzestup nebo pád politického regionalismu? Změny na politické mapě v letech 1992 až 1998 - srovnání České a Slovenské republiky. Praha: SÚ AV ČR.

Kostelecký, T. (2009): „Regionální rozdíly ve volebních výsledcích v České republice – parlamentní volby 1996-2006.“ Evropská volební studia 4, č. 2, s. 124-134.

Kostelecký, T. (2012): „Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny v regionálním pohledu.“ In: Linek, L.: Voliči a volby 2010. Praha: SLON, s. 105-131.

Kostelecký, T., Čermák, D. (2003): „Výběrová šetření a analýza agregátních dat - diskuse na téma použitelnosti různých přístupů v komparativních analýzách politického chování.“ Sociologický časopis 39, č. 4, s. 529-550.

Kostelecký, T., Čermák, D. (2004): „Vliv teritoriálně specifických faktorů na formování politických orientací voličů.“ Sociologický časopis 40, č. 4, s. 469-487.

Kouba, K. (2007): „Prostorová analýza českého stranického systému. Institucionalizace a prostorové režimy.“ Sociologický časopis 43, č. 5, s. 1017-1037.

Koubek, J. (2013): „Většinový systém a rizika lokálně-personální fragmentace.“ In: Balík, S. a kol.: Většinový systém pro sněmovní volby? České zkušenosti a debaty. Brno: CDK, s. 151- 182.

Kreidl, M. (2009): „Je volební chování v prvním kole senátních voleb ovlivněno vlastnostmi kandidátů?“ Evropská volební studia 4, č. 2, s. 109-123.

Krejčí, O. (2006): Nová kniha o volbách. Praha, Professional Publishing.

Kyloušek, J., Pink, M. (2007): „Electoral support for the Communist Party of Bohemia and Moravia in parliamentary elections in the Czech Republic after 1990.“ Evropská volební studia 2, č. 2, s. 149-163.

Kyloušek, J., Pink, M. (2009): „Voličská základna sociálnědemokratických stran v bývalém Československu a její prostorové proměny.“ Evropská volební studia 4, č. 1, s. 1-21.

Kyloušek, J., Pink, M., Šedo, J. (2007): Volební mapa města Brna. Brno: CDK.

Lebeda, T. (2011): „Dopady dvoukolového většinového systému na reprezentaci stran v českém Senátu.“ Sociologický časopis 47, č. 2, s. 243-271.

Lebeda, T., Vlachová, K., Řeháková, B. (2009). První volby do Senátu: analýza voleb do Senátu Parlamentu České republiky v roce 1996. Praha: Sociologický ústav AV ČR.

Lijphart, A. (1990): „Dimensions of Ideology in European Party Systems.“ In: Mair, P.: The West European Party System. Oxford: Oxford University Press, s. 253-265.

Lijphart, A. (1997): „Unequal Participation: Democracy´s Unresolved Dilemma.“ American Political Science Review 91, č. 1, s. 1-14.

Linek, L. (2004): „Analýza voleb do Evropského parlamentu 2004 v ČR. Platí stále teorie voleb druhého řádu?“ Naše společnost, č. 2, s. 25-29.

Linek, L. (2012): „Vliv volební účasti na zisky jednotlivých politických stran.“ In: Linek, L.: Voliči a volby 2010. Praha: SLON, s. 87-104.

Linek, L. (2013): Kam se ztratili voliči? Vysvětlení vývoje volební účasti v České republice v letech 1990-2010. Brno: CDK.

Lipset, S. M., Rokkan, S. (1967): Party systems and voter alignments: cross-national perspectives. New York: Free Press.

Marsh, M. (1998): „Testing the Second-Order Election Model after Four European Elections.“ British Journal of Political Science 28, č. 4, s. 591-607.

McAllister, L. (2004): „Steady State or Second Order? The 2003 Elections to the Assembly of Wales.“ The Political Quarterly 75, č. 1, s. 73-82.

Miller, W. L., Mackie, M. (1973): „The Electoral Cycle and the Asymmetry of Government and Opposition Popularity: An Alternative Model of the Relationship between Economic Conditions and Political Popularity.“ Political Studies 21, č. 3, s. 263-279.

Nairm, T. (1977): The Break-up of Britain: crisis and neonationalism. London: New Left Books.

Navrátil, V. (2010a): „Volební geografie a parlamentní volby v České republice 2010.“ Evropská volební studia 5, č. 1, s. 183-205.

Navrátil, V. (2010b): „Výsledky druhého kola senátních voleb 1996 - 2008: kdo, proti komu, odkud a jak.“ Středoevropské politické studie 12, č. 1 s. 79-87.

Nielsen, F. (1980): „The Flemish Movement in Belgium after World War II: a Dynamic Analysis.“ American Sociological Review 45, č. 1, 76-94.

Pink, M. (2005): „Současné přístupy k volební geografii.“ In: Fiala, P., Strmiska, M.: Víceúrovňové vládnutí: teorie, přístupy, metody. Brno: CDK, s. 148-162.

Pink, M. (2006): „Volební geografie České republiky.“ In: Dančák, B., Hloušek, V.: Parlamentní volby 2006 a česká politika. Brno: Mezinárodní politologický ústav, s. 158-176.

Pink, M. (2009): „Prostorová analýza voleb - krajské volby z pohledu volební geografie.“ In: Eibl, O., a kol.: Krajské volby 2008. Brno: CDK, s. 98-124.

Pink, M. (2010): „Volební geografie.“ In: Balík, S. a kol.: Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2010. Brno: CDK, s. 209-234.

Pink, M. (2012): „Volební geografie v odborném prostředí české a slovenské republiky: úvod.“ In: Pink, M. a kol.: Volební mapy České a Slovenské republiky po roce 1993: vzorce, trendy, proměny. Brno: CDK, s. 5-15.

Pink, M. a kol. (2012): Volební mapy České a Slovenské republiky po roce 1993: vzorce, trendy, proměny. Brno: CDK.

Pink, M., Voda, P. (2012a): „Vysvětlení prostorových vzorců volebního chování v parlamentních volbách v České republice a na Slovensku v letech 1996-2010.“ In: Pink, M. a kol.: Volební mapy České a Slovenské republiky po roce 1993: vzorce, trendy, proměny. Brno: CDK, s. 201-242.

Pink, M., Voda, P. (2012b): „Základní vymezení voličské základny politických stran v České republice v letech 1996-2010.“ In: Pink, M. a kol.: Volební mapy České a Slovenské republiky po roce 1993: vzorce, trendy, proměny. Brno: CDK, s. 17-46.

Reif, K., Schmitt, H. (1980): „Nine second-order national elections - A conceptual framework for the analysis of European election results.“ European Journal of Political Research 8, č. 1, s. 3-44.

Reynolds, A., Reilly, B., Ellis, A. (2005): Electoral System Design: The New International IDEA Handbook. Stockholm: IDEA.

Rohrschneider, R., Clark, N. (2008): „Second-Order Elections versus First-Order Thinking: How Voters Perceive the Representation Process in a Multi-Layered System of Governance.“ In: Eijk, C. van der, Schmitt, H.: Multi-level electoral systems of the European Union. Mannheim: CONNEX Repoert Series, s. 137-162.

Rokkan, S., Urwin, D. W. (1983): Economy, Territory, Identity: Politics of West European Peripheries. New York: Sage.

Sartori, G. (2001): Srovnávací ústavní inženýrství. Zkoumání struktur, podnětů a výsledků. Praha: Sociologicke nakladatelstvi.

Siegfried, A. (1913): Tableau politique de la France de l’Ouest sous la Troisième République. Paris: A. Colin.

Sokol, P. (2003): „Volební geografie při parlamentních volbách 2002.“ In: Linek, L.: Volby do Poslanecké sněmovny 2002. Praha: SÚ AV ČR, s. 152-160.

Strmiska, M. a kol. (2009): Volební komplexy zemí V4: studie k pojetí víceúrovňového volebního prostoru. Brno: CDK.

Šaradín, P. (2003): „Územní podpora KDU-ČSL ve volbách.“ Politologická revue 10, č. 2, s. 45-63.

Šaradín, P. (2004): „Územní podpora Občanské demokratické strany ve volbách.“ Acta Universitatis Palackianae Olomoucensis - Politologica 3, č. 4, s. 145-157.

Šaradín, P. (2006): „Analýza volební podpory České strany sociálně demokratické a Občanské demokratické strany ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR.“ In: Němec, J., Šůstková, M.: III. kongres českých politologů, Olomouc 8. - 10. 9. 2006. Praha - Olomouc: Česká společnost pro politické vědy, s. 238-251.

Šaradín, P. (2007): „Srovnávací analýza voleb prvního a druhého řádu v ČR. Volby do Evropského parlamentu a Poslanecké sněmovny PČR.“ In: Linek, L. a kol.: Volby do Evropského parlamentu 2004. Praha: Sociologický ústav Akademie věd ČR, s. 265-278.

Šaradín, P. (2008): Teorie voleb druhého řádu a možnosti jejich aplikace v České republice. Olomouc: Univerzita Palackého.

Šaradín, P. a kol. (2004): Volby do Evropského parlamentu v České republice. Olomouc: Periplum.

Taylor, P. J., Flint, C. (2000): Political geography: world-economy, nation-state and locality. Harlow: Prentice Hall.

Taylor, P. J., Johnston, R. J. (1979): Geography of Elections. London: Croom Helm.

Tufte, E. R. (1975): „Determinants of the Outcomes of Midterm Congressional Elections.“ American Political Science Review 69, s. 812-826.

Vlachová, K. (2012): „Volební neúčast: kdo nešel k volbám?“ In: Linek, L.: Voliči a volby 2010. Praha: SLON, s. 49-62.

Voda, P. (2011): „Geografie volební podpory KDU-ČSL 1920 až 2010.“ Evropská volební studia 6, č. 2, s. 104-127.

Warf, B., Leib, J. (2011): Revitalizing Electoral Geography. Farnham: Ashgate Publishing.

Zarycki, T. (1999): The New Electoral Geography of Central Europe. Praha: Virtus.

Seznam map

Mapa č. 1: Volební obvod č. 41 ve volbách do Senátu v roce 2012...... 40

Mapa č. 2: Volební obvod č. 41 ve volbách do Senátu v roce 2006...... 40

Mapa č. 3: Obce, které ztratil a o které se rozrostl volební obvod č. 41 v roce 2012...... 41

Mapa č. 4: Rozložení obyvatelstva ve volebním obvodě č. 41 v březnu 2011...... 42

Mapa č. 5 a 6: Volební účast v 1. a 2. kole voleb do Senátu v roce 2012 v obcích náležících do volebního obvodu č. 41...... 45

Mapa č. 7 a 8: Vítězní kandidáti v obcích volebního obvodu č. 41 v 1. a 2. kole voleb do Senátu v roce 2012...... 48

Mapa č. 9-12: Rozložení volební podpory dvou nejúspěšnějších kandidátů ve volebním obvodě č. 41 v 1. a 2. kole voleb do Senátu v roce 2012...... 51-52

Mapa č. 13 a 14: Území volební podpory a území supervolební podpory dvou nejúspěšnějších kandidátů ve volebním obvodě č. 41 v 1. kole voleb do Senátu 2012...... 52

Mapa č. 15: Volební obvod č. 5 ve volbách do Senátu v roce 2012...... 58

Mapa č. 16: Rozložení obyvatelstva ve volebním obvodě č. 5 v březnu 2011...... 59

Mapa č. 17 a 18: Volební účast v 1. a 2. kole voleb do Senátu v roce 2012 v obcích náležících do volebního obvodu č. 5...... 61

Mapa č. 19 a 20: Vítězní kandidáti v obcích volebního obvodu č. 5 v 1. a 2. kole voleb do Senátu v roce 2012...... 64

Mapa č. 21-24: Rozložení volební podpory dvou nejúspěšnějších kandidátů ve volebním obvodě č. 5 v 1. a 2. kole voleb do Senátu v roce 2012...... 66

Mapa č. 25 a 26: Území volební podpory a území supervolební podpory dvou nejúspěšnějších kandidátů ve volebním obvodě č. 5 v 1. kole voleb do Senátu 2012...... 66

Mapa č. 27: Volební obvod č. 77 ve volbách do Senátu v roce 2012...... 71

Mapa č. 28: Rozložení obyvatelstva ve volebním obvodě č. 77 v březnu 2011...... 72

Mapa č. 29 a 30: Volební účast v 1. a 2. kole voleb do Senátu v roce 2012 v obcích náležících do volebního obvodu č. 77...... 74

Mapa č. 31-34: Rozložení volební podpory dvou nejúspěšnějších kandidátů ve volebním obvodě č. 77 v 1. a 2. kole voleb do Senátu v roce 2012...... 77

Mapa č. 35 a 36: Území volební podpory a území supervolební podpory dvou nejúspěšnějších kandidátů ve volebním obvodě č. 77 v 1. kole voleb do Senátu 2012...... 78

Seznam tabulek a grafů

Graf č. 1: Volební preference vybraných politických stran (říjen 2010 a září/říjen 2012)...... 37

Tabulka č. 1: Pásma síly asociace podle velikosti korelačního koeficientu (r)...... 15

Tabulka č. 2: Pásma síly asociace podle velikosti korelačního koeficientu (r)...... 15

Tabulka č. 3: Konfliktní linie, jejich původ a dimenze vlivu...... 21

Tabulka č. 4: Zařazení českých politických stran do jednotlivých konfliktních linií...... 23

Tabulka č. 5: Seznam 27 volebních obvodů ve volbách do Senátu v roce 2012...... 35

Tabulka č. 6: Volební účast v 1. a 2. kole senátních voleb v letech 1996, 2000, 2006 a 2012...... 36

Tabulka č. 7: Zvolení senátoři podle politických stran, politických hnutí a koalic, které přihlásily tyto kandidáty pro volbu do Senátu v roce 2012...... 37

Tabulka č. 8: Obce, které již v roce 2012 nespadaly do volebního obvodu č. 41...... 41

Tabulka č. 9: Obce, o které se rozrostl volební obvod č. 41 v roce 2012...... 42

Tabulka č. 10: Vítězní kandidáti ve volebním obvodě č. 41 v průběhu let...... 43

Tabulka č. 11: Volební účast ve volebním obvodě č. 41 v průběhu let...... 44

Tabulka č. 12: Seznam kandidátů ve volebním obvodě č. 41 ve volbách do Senátu v roce 2012 a jejich základní charakteristiky...... 46

Tabulka č. 13: Volební zisky kandidátů ve volebním obvodě č. 41 ve volbách do Senátu v roce 2012...... 47

Tabulka č. 14: Rozložení volební podpory vybraných kandidátů podle jejich volební strany ve volebním obvodě č. 41 v 1. a 2. kole voleb do Senátu 2012 (variační koeficient)...... 50

Tabulka č. 15: Korelační analýza volebních zisků vybraných kandidátů mezi sebou ve volebním obvodě č. 41 ve volbách do Senátu v roce 2012...... 53

Tabulka č. 17: Index úspěšnosti a index volební stability vybraných kandidátů ve volebním obvodě č. 41 v 1. kole voleb do Senátu v roce 2012...... 55

Tabulka č. 18: Vliv vybraných proměnných na volební zisky vybraných kandidátů ve volebním obvodě č. 41 ve volbách do Senátu v roce 2012 (regresní analýza)...... 57

Tabulka č. 19: Vítězní kandidáti ve volebním obvodě č. 5 v průběhu let...... 59

Tabulka č. 20: Volební účast ve volebním obvodě č. 5 v průběhu let...... 61

Tabulka č. 21: Seznam kandidátů ve volebním obvodě č. 5 ve volbách do Senátu v roce 2012 a jejich základní charakteristiky...... 62

Tabulka č. 22: Volební zisky kandidátů ve volebním obvodě č. 5 ve volbách do Senátu v roce 2012...... 63

Tabulka č. 23: Rozložení volební podpory vybraných kandidátů ve volebním obvodě č. 5 v 1. a 2. kole voleb do Senátu v roce 2012 (variační koeficient)...... 65

Tabulka č. 24: Korelační analýza volebních zisků vybraných kandidátů mezi sebou ve volebním obvodě č. 5 ve volbách do Senátu v roce 2012...... 67

Tabulka č. 26: Index úspěšnosti a index volební stability vybraných kandidátů ve volebním obvodě č. 5 v 1. kole voleb do Senátu v roce 2012...... 69

Tabulka č. 27: Vliv vybraných proměnných na volební zisky vybraných kandidátů ve volebním obvodě č. 5 ve volbách do Senátu v roce 2012 (regresní analýza)...... 70

Tabulka č. 28: Vítězní kandidáti ve volebním obvodě č. 77 v průběhu let...... 72

Tabulka č. 29: Volební účast ve volebním obvodě č. 77 v průběhu let...... 73

Tabulka č. 30: Seznam kandidátů ve volebním obvodě č. 77 v roce 2012 a jejich základní charakteristiky...... 75

Tabulka č. 31: Volební zisky kandidátů ve volebním obvodě č. 77 ve volbách do Senátu v roce 2012...... 75

Tabulka č. 32: Rozložení volební podpory vybraných kandidátů ve volebním obvodě č. 77 v 1. a 2. kole voleb do Senátu v roce 2012 (variační koeficient)...... 76

Tabulka č. 33: Korelační analýza volebních zisků vybraných kandidátů mezi sebou ve volebním obvodě č. 77 ve volbách do Senátu v roce 2012...... 78

Tabulka č. 35: Index úspěšnosti a index volební stability vybraných kandidátů ve volebním obvodě č. 77 v 1. kole voleb do Senátu v roce 2012...... 80

Tabulka č. 36: Vliv vybraných proměnných na volební zisky vybraných kandidátů ve volebním obvodě č. 77 ve volbách do Senátu v roce 2012 (regresní analýza)...... 81

100

Seznam zkratek

4KOALICE...... Čtyřkoalice (KDU-ČSL, US, DEU, ODA) BEZPP...... bez politické příslušnosti ČSSD...... Česká strana sociálně demokratická HNPD...... Hnutí na podporu dobrovolných hasičů a dalších dobrovolníků KDU-ČSL...... Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová KDU+NV...... KDU-ČSL, Nezávislá volba KDUSZHRM...... KDU-ČSL, SZ, Hnutí nezávislých za harmonický rozvoj obcí a měst KSČM ...... Komunistická strana Čech a Moravy M...... Moravané NÁR. SOC...... Národní socialisté NK...... nezávislý kandidát NO!...... Nespokojení občané! ODS...... Občanská demokratická strana PČR...... Parlament České republiky Piráti...... Česká pirátská strana PirSZKDU...... KDU-ČSL, SZ, Piráti SBB...... Suverenita - Blok Jany Bobošíkové S.cz...... Severočeši.cz SLDB...... Sčítání lidu, domů a bytů SPOZ...... Strana práv občanů ZEMANOVCI SsČR...... Strana soukromníků České republiky STAN...... Starostové a nezávislí STANHOPB...... STAN, Občané pro Budějovice Suverenita...... Suverenita - Strana zdravého rozumu Svobodní...... Strana svobodných občanů SZ...... Strana zelených TOP+STAN...... TOP09,STAN ÚSVP...... Území supervolební podpory ÚVP...... Území volební podpory VPM...... Volba pro město VV...... Věci veřejné

101

Přílohy

Seznam příloh

Příloha č. 1: Seznam všech volebních obvodů pro volby do Senátu Parlamentu ČR a současných senátorů

Příloha č. 2: Senátní obvody na mapě České republiky

Příloha č. 3: Volební strany zvolených kandidátů ve volbách do Senátu v roce 2012

Příloha č. 4: Zvolení kandidáti ve volbách do Senátu v roce 2012 a jejich volební zisky

Příloha č. 5: Mapa volebního obvodu č. 41 - Benešov ve volbách do Senátu v roce 2012

Příloha č. 6: Seznam 131 obcí, spadajících do volebního obvodu č. 41 - Benešov, a počet volebních okrsků

Příloha č. 7: Kartografické znázornění rozložení volební podpory vybraných kandidátů ve volebním obvodě č. 41 - Benešov v 1. kole voleb do Senátu v roce 2012

Příloha č. 8: Kartografické znázornění rozložení proměnných ve volebním obvodě č. 41 - Benešov

Příloha č. 9: Vliv vybraných proměnných na volební zisky vybraných kandidátů ve volebním obvodě č. 41 - Benešov ve volbách do Senátu v roce 2012 (regresní analýza - hodnoty parciálního regresního koeficientu B)

Příloha č. 10: Mapa volebního obvodu č. 5 - Chomutov ve volbách do Senátu v roce 2012

Příloha č. 11: Seznam 44 obcí, spadajících do volebního obvodu č. 5 - Chomutov, a počet volebních okrsků

Příloha č. 12: Kartografické znázornění rozložení volební podpory vybraných kandidátů ve volebním obvodě č. 5 - Chomutov v 1. kole voleb do Senátu v roce 2012

Příloha č. 13: Kartografické znázornění rozložení proměnných ve volebním obvodě č. 5 - Chomutov

102

Příloha č. 14: Vliv vybraných proměnných na volební zisky vybraných kandidátů ve volebním obvodě č. 5 - Chomutov ve volbách do Senátu v roce 2012 (regresní analýza - hodnoty parciálního regresního koeficientu B)

Příloha č. 15: Mapa volebního obvodu č. 77 - Vsetín ve volbách do Senátu v roce 2012

Příloha č. 16: Seznam 45 obcí, spadajících do volebního obvodu č. 77 - Vsetín, a počet volebních okrsků

Příloha č. 17: Kartografické znázornění rozložení volební podpory vybraných kandidátů ve volebním obvodě č. 77 - Vsetín v 1. kole voleb do Senátu v roce 2012

Příloha č. 18: Kartografické znázornění rozložení proměnných ve volebním obvodě č. 77 - Vsetín

Příloha č. 19: Vliv vybraných proměnných na volební zisky vybraných kandidátů ve volebním obvodě č. 77 - Vsetín ve volbách do Senátu v roce 2012 (regresní analýza - hodnoty parciálního regresního koeficientu B)

103

Příloha č. 1

Seznam všech volebních obvodů pro volby do Senátu Parlamentu ČR a současných senátorů

Volební obvod Senátor Volební obvod Senátor

1 - Karlovy Vary Jan Horník BEZPP 42 - Kolín Pavel Lebeda BEZPP

2 - Sokolov Zdeněk Berka ČSSD 43 - Pardubice Miluše Horská BEZPP

3 - Cheb Miroslav Nenutil ČSSD 44 - Chrudim Jan Veleba BEZPP

4 - Most Alena Dernerová BEZPP 45 - Hradec Králové Vladimír Dryml SPOZ

5 - Chomutov Václav Homolka KSČM 46 - Ústí nad Orlicí Petr Šilar KDU-ČSL

6 - Louny Marcel Chládek ČSSD 47 - Náchod Lubomír Franc ČSSD

7 - Plzeň-město Dagmar Terelmešová ČSSD 48 - Rychnov n. Kněžnou Miroslav Antl BEZPP

8 - Rokycany Milada Emmerová ČSSD 49 - Blansko Jozef Regec BEZPP

9 - Plzeň-město Jiří Bis ČSSD 50 - Svitavy Radko Martínek ČSSD

10 - Český Krumlov Tomáš Jirsa ODS 51 - Žďár nad Sázavou Dagmar Zvěřinová ČSSD

11 - Domažlice Jan Látka ČSSD 52 - Jihlava Miloš Vystrčil ODS

12 - Strakonice Miroslav Krejča BEZPP 53 - Třebíč František Bublan BEZPP

13 - Tábor Pavel Eybert ODS 54 - Znojmo Marta Bayerová KSČM

14 - České Budějovice Jiří Šesták "HOPB" 55 - Brno-město Jan Žaloudík BEZPP

15 - Pelhřimov Milan Štěch ČSSD 56 - Břeclav Jan Hajda ČSSD

16 - Beroun Jiří Oberfalzer ODS 57 - Vyškov Ivo Bárek ČSSD

17 - Praha 12 Tomáš Grulich ODS 58 - Brno-město Stanislav Juránek KDU-ČSL

18 - Příbram Josef Řihák ČSSD 59 - Brno-město Eliška Wagnerová BEZPP

19 - Praha 11 Milan Pešák ODS 60 - Brno-město Miloš Janeček ČSSD

20 - Praha 4 Eva Syková BEZPP 61 - Olomouc Martin Tesařík ČSSD

21 - Praha 5 Miroslav Škaloud ODS 62 - Prostějov Božena Sekaninová ČSSD

22 - Praha 10 Jaromír Štětina BEZPP 63 - Přerov Jiří Lajtoch ČSSD

23 - Praha 8 Daniela Filipiová ODS 64 - Bruntál Jaroslav Palas ?

24 - Praha 9 Tomáš Kladívko ODS 65 - Šumperk Zdeněk Brož BEZPP

25 - Praha 6 Petr Bratský ODS 66 - Olomouc Karel Korytář ČSSD

26 - Praha 2 Libor Michálek BEZPP 67 - Nový Jičín Zdeněk Besta ČSSD

27 - Praha 1 Zdeněk Schwarz BEZPP 68 - Opava Vladimír Plaček ČSSD

28 - Mělník Veronika Vrecionová ODS 69 - Frýdek-Místek Eva Richtrová ČSSD

29 - Litoměřice Hassan Mezian ČSSD 70 - Ostrava-město Antonín Maštalíř ČSSD

30 - Kladno Jiří Dienstbier ČSSD 71 - Ostrava-město Leopold Sulovský BEZPP

31 - Ústí nad Labem Jaroslav Doubrava S.cz 72 - Ostrava-město Petr Guziana ČSSD

32 - Teplice Jaroslav Kubera ODS 73 - Frýdek-Místek Petr Gawlas ČSSD

33 - Děčín Jaroslav Sykáček ČSSD 74 - Karviná Petr Vícha ČSSD

34 - Liberec Přemysl Sobotka ODS 75 - Karviná Radek Sušil ČSSD

35 - Jablonec n. Nisou Jaroslav Zeman ODS 76 - Kroměříž Miloš Malý ČSSD

36 - Česká Lípa Karel Kapoun ČSSD 77 - Vsetín Jiří Čunek KDU-ČSL

37 - Jičín Josef Táborský ČSSD 78 - Zlín Alena Gajdůšková ČSSD

38 - Mladá Boleslav Jaromír Jermář ČSSD 79 - Hodonín Zdeněk Škromach ČSSD

39 - Trutnov Pavel Trpák ČSSD 80 - Zlín - -

40 - Kutná Hora Jaromír Strnad ČSSD 81 - Uherské Hradiště Hana Doupovcová ČSSD

41 - Benešov Luděk Jeništa BEZPP

Zdroj: www.senat.cz, vlastní tabulka

104

Příloha č. 2

Senátní obvody na mapě České republiky

Zdroj: www.czso.cz

105

Příloha č. 3

Volební strany zvolených kandidátů ve volbách do Senátu v roce 2012

Zdroj: www.czso.cz

106

Příloha č. 4

Zvolení kandidáti ve volbách do Senátu v roce 2012 a jejich volební zisky

Volební Zvolený kandidát Volební 1. kolo 2. kolo obvod příjmení, jméno, tituly věk strana hlasy % hlasy % 2 Berka Zdeněk Ing. 61 ČSSD 6 364 29,21 5 373 56,68 65 Brož Zdeněk Mgr. Bc. 55 KDU+NV 7 578 25,51 10 271 55,52 53 Bublan František Mgr. 61 ČSSD 9 089 27,4 10 967 58,1 77 Čunek Jiří 53 KDU-ČSL 16 306 47,28 14 995 72,13 8 Emmerová Milada Doc.MUDr. CSc. 67 ČSSD 9 746 27,49 8 399 54,79 23 Filipiová Daniela Ing. arch. 55 ODS 6 468 21,71 19 284 62,42 47 Franc Lubomír Bc. 59 ČSSD 5 444 15,9 9 435 61,82 17 Grulich Tomáš PhDr. 61 ODS 5 284 20,02 12 416 61,29 56 Hajda Jan Ing. 62 ČSSD 7 992 26,57 9 168 65,54 5 Homolka Václav PaedDr. 57 KSČM 6 815 24,62 6 999 59,62 41 Jeništa Luděk Mgr. 51 TOP+STAN 6 198 16,19 9 918 55,05 38 Jermář Jaromír PhDr. 56 ČSSD 13 100 32,23 17 916 60,11 32 Kubera Jaroslav 65 ODS 12 582 40,49 13 130 66,84 11 Látka Jan 58 ČSSD 8 640 25,39 12 128 51,56 50 Martínek Radko Mgr. 56 ČSSD 11 138 32,36 10 394 69,71 29 Mezian Hassan MUDr. 65 ČSSD 8 595 22,37 10 467 52,56 26 Michálek Libor Mgr. MPA 43 PirSZKDU 5 520 24,31 11 807 74,39 80 Okamura Tomio 40 NK 11 772 30,27 17 401 66,23 68 Plaček Vladimír MUDr. Mgr. 47 ČSSD 9 347 30,43 11 372 62,23 62 Sekaninová Božena 55 ČSSD 14 184 42,65 12 313 73,3 71 Sulovský Leopold Ing. 58 Ostravak 8 364 31,75 9 232 58,52 20 Syková Eva prof. MUDr. DrSc. FCMA 68 ČSSD 7 055 24,72 12 243 52,5 14 Šesták Jiří Mgr. 55 STANHOPB 9 412 22,91 11 495 54,99 44 Veleba Jan Ing. 65 NK 8 843 20,97 13 500 59,73 74 Vícha Petr Ing. 49 ČSSD 12 697 41,18 9 647 59,7 59 Wagnerová Eliška JUDr. Ph.D. 64 SZ 7 396 26,74 10 756 73,75 35 Zeman Jaroslav 53 ODS 8 043 21,41 14 403 63,62 Zdroj: www.czso.cz, vlastní tabulka

107

Příloha č. 5

Mapa volebního obvodu č. 41 - Benešov ve volbách do Senátu v roce 2012

Zdroj: www.czso.cz

108

Příloha č. 6

Seznam 131 obcí, spadajících do volebního obvodu č. 41 - Benešov, a počet volebních okrsků Obec Počet ID název okrsků

538043 Babice 1 564991 K řenice 1 538761 Sibřina 1

529303 Benešov 23 538418 Křížkový Újezdec 1 532231 Slověnice 1

530743 Bílkovice 1 538426 Kunice 1 538787 Sluštice 1

564869 Březí 1 564982 Květnice 1 530638 Soběhrdy 1

532924 Bukovany 1 530051 Lešany 1 538809 Strančice 1

529451 Bystřice 10 530069 Libež 1 599379 Stranný 1

529478 Čakov 1 532258 Litichovice 1 530689 Struhařov 2

529516 Čerčany 2 538451 Louňovice 1 538825 Struhařov 1

533254 Černé Voděrady 1 532193 Lštění 2 533718 Stříbrná Skalice 3

529541 Český Šternberk 1 530115 Maršovice 3 538833 Sulice 3

538141 Čestlice 1 538485 Mirošovice 1 598305 Svémyslice 1

529567 Čtyřkoly 1 538493 Mnichovice 4 538841 Světice 1

529621 Divišov 5 598267 Modletice 1 538850 Svojetice 1

565008 Dobročovice 1 530204 Mrač 1 538876 Šestajovice 1

538167 Dobřejovice 1 538523 Mukařov 1 538884 Škvorec 1

564885 Doubek 1 538540 Nehvizdy 1 571644 Štíhlice 1

532151 Drahňovice 1 530263 Nespeky 2 538892 Tehov 1

564915 Herink 1 530298 Netvořice 1 599719 Tehovec 1

538221 Horoušany 2 530310 Neveklov 6 530760 Teplýšovice 1

532932 Hradiště 1 533548 Nučice 1 532592 Tisem 1

538248 Hrusice 1 564907 Nupaky 1 532304 Třebešice 1

529745 Hvězdonice 1 530344 Olbramovice 3 530841 Týnec nad Sázavou 12

532886 Chářovice 1 533564 Oleška 4 538957 Úvaly 3

532878 Chleby 1 538582 Ondřejov 3 532061 Václavice 1

532045 Chlístov 1 571679 Oplany 1 530867 Veliš 1

529796 Chocerady 2 599395 Ostrov 1 538981 Velké Popovice 2

532606 Choratice 1 530352 Ostředek 2 530883 Vlašim 13

529818 Chotýšany 1 529656 Pětihosty 1 533874 Vlkančice 1

532037 Chrášťany 1 530409 Petroupim 1 532614 Vodslivy 1

529842 Jankov 2 538612 Petříkov 1 530921 Vranov 1

533378 Jevany 1 532649 Popovice 1 530948 Vrchotovy Janovice 1

538272 Jirny 2 599221 Popovičky 1 532266 Všechlapy 1

538281 Kaliště 2 530441 Poříčí nad Sázavou 1 539031 Všestary 1

538299 Kamenice 2 530450 Postupice 1 513482 Vysoký Újezd 1

513628 Klokočná 1 564788 Prusice 1 539040 Vyšehořovice 1

529931 Kondrac 1 530492 Přestavlky u Čerčan 1 564796 Výžerky 1

564761 Konojedy 1 538680 Pyšely 2 533904 Vyžlovka 1

533416 Kostelec n. Č. l. 4 530522 Rabyně 1 571415 Xaverov 1

538370 Kostelec u Křížků 1 538698 Radějovice 1 505781 Zápy 1

529940 Kozmice 1 530531 Radošovice 1 539066 Zeleneč 2

533432 Kozojedy 1 532550 Ratměřice 1 513644 Zlatá 1

529958 Krhanice 2 538710 Řehenice 1 539091 Zvánovice 1

529974 Krňany 3 538728 Říčany 15 531049 Zvěstov 1

529991 Křečovice 4 538752 Senohraby 1

Zdroj: www.volby.cz, vlastní tabulka

109

Příloha č. 7

Kartografické znázornění rozložení volební podpory vybraných kandidátů ve volebním obvodě č. 41 - Benešov v 1. kole voleb do Senátu v roce 2012

Ivan Cinka Cinka (KSCM) (KSČM) VěraVera Kisová Kisová (CSSD) (ČSSD) 1,03 - 8,66 0,00 - 7,53 8,67 - 12,82 7,54 - 12,32 12,83 - 18,81 12,33 - 17,48 18,82 - 25,78 17,49 - 23,33 25,79 - 35,00 23,34 - 35,71

Ivana Dobešová Dobešová (ANO (ANO) 2011) Petr Curík Čuřík (NK) (NK) 0,00 - 3,47 0,00 - 3,70 3,48 - 6,89 3,71 - 7,84

6,90 - 10,25 7,85 - 13,01 10,26 - 15,55 13,02 - 25,00 15,56 - 26,11 25,01 - 58,33

110

Milan Vodička (Svobodní) Aleš Znamenácek Znamenáček (HNPD) (HNPD) 0,00 - 3,75 3,76 - 7,33 7,34 - 13,84 13,85 - 26,47 26,48 - 57,53

Zdroj: www.volby.cz, vlastní mapy

111

Příloha č. 8

Kartografické znázornění rozložení proměnných ve volebním obvodě č. 41 - Benešov

Míra Míra nezamestnanosti nezaměstnanosti (v (v %) %) StaršíStarší 65 letlet (v (v %) %) 0,00 - 3,50 3,60 - 7,39

3,51 - 6,00 7,40 - 12,11 6,01 - 9,20 12,12 - 16,19 9,21 - 15,20 16,20 - 21,92

15,21 - 24,50 21,93 - 34,62

KatolíciKatolíci (v(v %)%) Podnikatelé (v (v %) %)

0,61 - 3,89 0,00 - 4,45 3,90 - 6,25 4,46 - 8,25 6,26 - 9,35 8,26 - 10,16

9,36 - 15,92 10,17 - 12,64 15,93 - 29,16 12,65 - 18,52

112

VzdelanostVysokoškolsky (VŠ vzdělaní v %) (v %) IndexIndex kupníkupní síly (v(v %)%) 0,00 - 4,36 92,54 - 100,00 4,37 - 7,99 100,01 - 106,00 8,00 - 11,57 106,01 - 112,00 11,58 - 15,56 112,01 - 118,00 15,57 - 23,03 118,01 - 124,98

Zdroj: www.scitani.cz, www.portal.mpsv.cz, Kupní síla 2010, vlastní mapy

113

Příloha č. 9

Vliv vybraných proměnných na volební zisky vybraných kandidátů ve volebním obvodě č. 41 - Benešov ve volbách do Senátu v roce 2012 (regresní analýza - hodnoty parciálního

regresního koeficientu B)

NK ODS

ČSSD

KSČM

HNPD

ODS (2) ODS

Svobodní

ANO 2011 ANO

TOP+STAN TOP+STAN (2) TOP+STAN B B B B B B B B B B

Nezaměstnaní 0,09 0,13 -0,29 -0,02 -0,02 -0,18 0,20 -0,09 0,06 -0,06 Starší 65 let -0,08 -0,01 0,08 0,25 -0,11 -0,10 0,10 -0,10 -0,18 0,18 Katolíci -0,05 0,94 -0,07 -0,40 0,11 -0,07 -0,15 0,07 -0,19 0,19 Podnikatelé 0,23 -0,14 -0,27 -0,89 -0,05 0,63 -0,02 0,42 0,83 -0,83 VŠ vzdělaní 0,14 -0,03 -0,25 -0,24 0,19 0,03 -0,01 0,21 0,01 -0,01 Kupní síla -0,14 0,21 -0,25 -0,06 -0,13 0,51 0,34 -0,38 -0,03 0,03 Obce do 500 -19,48 -3,93 -7,90 1,09 0,34 10,17 -3,68 22,56 -28,89 28,89 Obce nad 5 000 -0,27 0,63 0,32 0,11 -0,12 -0,76 0,07 -0,16 -0,55 0,55 Konstanta 32,99 -15,16 48,14 30,60 21,30 -51,02 -33,28 43,43 46,93 53,06 Zdroj: www.volby.cz, www.scitani.cz, www.portal.mpsv.cz, Kupní síla 2010, vlastní tabulka

114

Příloha č. 10

Mapa volebního obvodu č. 5 - Chomutov ve volbách do Senátu v roce 2012

Zdroj: www.czso.cz

115

Příloha č. 11

Seznam 44 obcí, spadajících do volebního obvodu č. 5 - Chomutov, a počet volebních okrsků

Obec Počet ID název okrsků

562980 Bílence 1 563226 Měděnec 1

562998 Blatno 1 563242 Místo 1

563005 Boleboř 1 546160 Nezabylice 1

563013 Březno 1 563269 Okounov 1

563021 Černovice 1 563277 Otvice 1

563048 Domašín 1 563285 Perštejn 1

563056 Droužkovice 1 546062 Pesvice 1

563064 Hora Svatého Šebestiána 1 563293 Pětipsy 1

563072 Hrušovany 1 546071 Račetice 1

563081 Chbany 1 563323 Radonice 1

562971 Chomutov 40 563331 Rokle 1

563099 Jirkov 13 563340 Spořice 1

563102 Kadaň 12 563358 Strupčice 1

563111 Kalek 1 563382 Údlice 1

563129 Klášterec nad Ohří 11 563404 Vejprty 3

563137 Kovářská 1 563412 Veliká Ves 1

563315 Kryštofovy Hamry 1 563439 Vilémov 1

563161 Křimov 1 563463 Vrskmaň 1

563188 Libědice 1 563471 Všehrdy 1

546518 Loučná pod Klínovcem 1 563480 Všestudy 1

563200 Málkov 1 563498 Výsluní 1

563218 Mašťov 1 563501 Vysoká Pec 1

Zdroj: www.volby.cz, vlastní tabulka

116

Příloha č. 12

Kartografické znázornění rozložení volební podpory vybraných kandidátů ve volebním obvodě č. 5 - Chomutov v 1. kole voleb do Senátu v roce 2012

PremyslPřemysl RabasRabas (KDUSZHRM) (KDUSZHRM) 4,34 - 7,89 7,90 - 11,39 11,40 - 14,47 14,48 - 23,43 23,44 - 31,44

Jan Micka (S.cz)(S.cz) 0,00 - 1,24 1,25 - 4,13 4,14 - 7,59 7,60 - 13,27 13,28 - 20,31

JiríJiří Binter (ODS)(ODS) 0,00 - 3,26 3,27 - 6,52 6,53 - 8,82 8,83 - 14,11 14,12 - 25,92

117

MiladaMilada Benešová Benešová (ANO (ANO 2011) 2011) 0,00 - 2,61 2,62 - 5,71 5,72 - 11,94 11,95 - 20,98 20,99 - 40,78

Josef Mašek (TOP+STAN)(TOP+STAN) 0,00 - 1,12 1,13 - 2,93 2,94 - 5,26

5,27 - 13,04 13,05 - 27,27

MarieMarie Kindermannová Kindermannová (NO!) (NO!) 0,00 - 2,27

2,28 - 5,26 5,27 - 8,43 8,44 - 14,81 14,82 - 23,68

Zdroj: www.volby.cz, vlastní mapy

118

Příloha č. 13

Kartografické znázornění rozložení proměnných ve volebním obvodě č. 5 - Chomutov

MíraMíra nezamestnanosti nezaměstnanosti (v (v%) %) 5,50 - 9,80 9,81 - 13,90 13,91 - 18,00 18,01 - 25,00 25,01 - 41,30

StaršíStarší 65 letlet (v (v %) %) 1,28 1,29 - 9,75 9,76 - 12,81 12,82 - 17,30 17,31 - 22,22

KatolíciKatolíci (v (v %) %) 0,00 - 1,03 1,04 - 1,87 1,88 - 2,71 2,72 - 4,13 4,14 - 8,64

119

Podnikatelé (v (v %) %) 1,12 - 3,73 3,74 - 5,82 5,83 - 7,92

7,93 - 12,50 12,51 - 19,23

VysokoškolskyVŠ vzdělaní (v %)vzdelaní (v %) 0,52 - 2,15 2,16 - 3,73

3,74 - 5,11 5,12 - 7,14 7,15 - 16,67

Kupní síla (v(v %)%) 78,91 - 82,85 82,86 - 86,02 86,03 - 90,27

90,28 - 92,97 92,98 - 96,15

Zdroj: www.scitani.cz, www.portal.mpsv.cz, Kupní síla 2010, vlastní mapy

120

Příloha č. 14

Vliv vybraných proměnných na volební zisky vybraných kandidátů ve volebním obvodě č. 5 - Chomutov ve volbách do Senátu v roce 2012 (regresní analýza - hodnoty parciálního

regresního koeficientu B)

S.cz

NO! ODS

ČSSD

KSČM

ČSSD (2) ČSSD

KSČM (2) KSČM

ANO 2011 ANO

TOP+STAN KDUSZHRM B B B B B B B B B B

Nezaměstnaní 0,13 0,20 -0,17 -0,24 -0,01 0,04 0,02 0,16 -0,07 0,07 Starší 65 let 1,13 -0,03 -0,39 -0,57 -0,14 -0,23 0,08 -0,48 0,65 -0,65 Katolíci -1,55 0,73 -0,02 -0,36 0,69 0,45 -0,42 0,27 -0,96 0,96 Podnikatelé -1,63 0,17 0,34 -0,04 0,96 1,28 -1,06 -0,30 -1,64 1,64 VŠ vzdělaní -0,41 -1,45 0,61 0,53 0,28 -1,10 1,11 0,75 1,75 -1,75 Kupní síla -0,10 1,01 0,02 -0,08 -0,18 0,02 -0,37 -0,11 -1,42 1,42 Obce do 500 -5,46 6,90 5,99 0,37 -6,06 7,41 -0,30 -4,58 -7,90 7,90 Obce nad 5000 -0,23 0,06 0,10 0,12 0,05 0,10 -0,07 -0,02 -0,23 0,23 Konstanta 38,28 -73,85 14,50 22,28 15,74 2,99 41,03 16,99 188,13 -88,14 Zdroj: www.volby.cz, www.scitani.cz, www.portal.mpsv.cz, Kupní síla 2010, vlastní tabulka

121

Příloha č. 15

Mapa volebního obvodu č. 77 - Vsetín ve volbách do Senátu v roce 2012

Zdroj: www.czso.cz

122

Příloha č. 16

Seznam 45 obcí, spadajících do volebního obvodu č. 77 - Vsetín, a počet volebních okrsků

Obec Počet ID název okrsků

541648 Branky 1 544566 Nový Hrozenkov 3

541711 Bystřička 1 544574 Oznice 1

541800 Dolní Bečva 1 569496 Podolí 1

542644 Francova Lhota 2 544621 Police 1

542679 Halenkov 2 544698 Prostřední Bečva 1

542687 Horní Bečva 1 544728 Pržno 1

542768 Hovězí 2 544787 Ratiboř 1

542784 Huslenky 2 544841 Rožnov pod Radhoštěm 14

542814 Hutisko-Solanec 1 544850 Růžďka 1

542831 Choryně 1 544922 Střítež nad Bečvou 1

542865 Jablůnka 1 570371 Ústí 1

570346 Janová 1 544949 Valašská Bystřice 2

542903 Jarcová 1 553026 Valašská Senice 1

542911 Karolinka 2 545058 Valašské Meziříčí 27

542946 Kateřinice 1 545147 Velká Lhota 2

542989 Kelč 6 545163 Velké Karlovice 2

542997 Kladeruby 1 545198 Vidče 1

543021 Kunovice 1 545210 Vigantice 1

544302 Lešná 7 541630 Vsetín 25

556866 Lhota u Vsetína 1 545236 Zašová 3

544418 Loučka 2 545244 Zděchov 1

544469 Malá Bystřice 1 545252 Zubří 5

544507 Mikulůvka 1

Zdroj: www.volby.cz, vlastní tabulka

123

Příloha č. 17

Kartografické znázornění rozložení volební podpory vybraných kandidátů ve volebním obvodě č. 77 - Vsetín v 1. kole voleb do Senátu v roce 2012

JiríJiří CásteckaČástečka (ODS)(ODS)

1,49 - 5,42 5,43 - 8,56 8,57 - 11,92 11,93 - 16,17 16,18 - 24,90

VladimírVladimír Místecký Místecký (KSCM) (KSČM) 3,15 - 6,75 6,76 - 9,27 9,28 - 11,94 11,95 - 16,01 16,02 - 19,51

JindřichJindrich Cahlík (NK)(NK) 0,89 - 2,64

2,65 - 4,82 4,83 - 8,05 8,06 - 12,61 12,62 - 19,32

Zdroj: www.volby.cz, vlastní mapy

124

Příloha č. 18

Kartografické znázornění rozložení proměnných ve volebním obvodě č. 77 - Vsetín

Míra nezamestnanosti nezaměstnanosti (v %) (v %) 2,70 - 6,50

6,51 - 9,00 9,01 - 10,50 10,51 - 12,10 12,11 - 14,40

Starší 65 65 let let (v (v%) %) 13,04 - 14,16 14,17 - 15,20 15,21 - 15,99 16,00 - 17,44 17,45 - 19,87

Katolíci (v (v %) %) 6,39 - 11,60 11,61 - 17,72 17,73 - 24,42 24,43 - 32,39 32,40 - 43,31

125

PodnikateléPodnikatelé (v %)(v %) 5,09 - 5,65 5,66 - 6,79 6,80 - 8,04 8,05 - 9,19 9,20 - 10,70

Vysokoškolsky VŠ vzdělaní (v vzdelaní %) (v %) 1,88 - 4,10 4,11 - 6,18 6,19 - 7,70 7,71 - 9,75 9,76 - 13,70

KupníKupní síla síla (v (v %) %)

79,03 - 85,75 85,76 - 87,88 87,89 - 89,82 89,83 - 93,00 93,01 - 97,16

Zdroj: www.scitani.cz, www.portal.mpsv.cz, Kupní síla 2010, vlastní mapy

126

Příloha č. 19

Vliv vybraných proměnných na volební zisky vybraných kandidátů ve volebním obvodě č. 77 - Vsetín ve volbách do Senátu v roce 2012 (regresní analýza - hodnoty parciálního

regresního koeficientu B)

ČSL

ČSL (2) ČSL

- ODS

ČSSD

KSČM

ČSSD (2) ČSSD

KDU KDU B B B B B B B

Nezaměstnaní -0,78 0,19 0,23 0,19 -0,13 0,38 -0,38 Starší 65 let 0,08 0,43 0,03 -0,34 -0,34 0,38 -0,38 Katolíci -0,08 0,05 0,07 -0,10 -0,01 0,05 -0,05 Podnikatelé 4,59 -2,39 -0,65 -0,91 -0,28 3,35 -3,35 VŠ vzdělaní -2,29 -0,56 2,37 -0,38 0,40 -0,52 0,52 Kupní síla -1,85 1,44 -0,32 0,43 0,18 -1,07 1,07 Obce do 500 42,44 -39,92 12,13 -8,17 -0,48 38,49 -38,49 Obce nad 5000 0,56 -0,30 -0,21 0,12 -0,01 0,12 -0,12 Konstanta 205,89 -97,74 21,50 -12,68 -4,84 137,21 -37,20 Zdroj: www.volby.cz, www.scitani.cz, www.portal.mpsv.cz, Kupní síla 2010, vlastní tabulka

127