Trifida Jsme Uděla- Ní Na Několik Dalších Let

Přírodní památka na Plachtě – Drosera indica: Krmit či nekrmit? – Za rostlinami a hmyzem ostrova Sardinie – Trpasličí rosnatky – Revize Drosera whittakeri – Druhá výprava: A zase ty tučnice – Výlety do mikrosvěta 3. díl Odumírající zbytky bublinatky menší (Utricularia minor) na Kosišti. V bahně se však zelenají malé turiony, ze kterých tato vodní masožravka na jaře opět vyraší. Foto: Michal Rubeš

Milí čtenáři, historii, bohatou na řadu důležitých klíčových redakční tým před vás předložil zimní vydání. událostí, které formovaly její další směřová- Až tímto čtvrtým číslem TRIFIDa jsme uděla- ní na několik dalších let. Vypravování histo- li tu skutečně poslední tečku za kalendářním rek a příhod na společných setkáních je proto rokem 2011, který pro Darwinianu znamenal sice velice vděčným zdrojem témat pro vzájem- především již 20 let její existence. Přesto zů- nou konverzaci, na druhou stranu je však žel již stáváme dynamickým občanským sdružením jen opravdu minimum lidí, jejichž životní nitka – přicházíme s neotřelými nápady, realizujeme by se prolínala s Darwinianou od jejích samot- nové projekty a snažíme se držet „krok dobou“. ných počátků a zůstali s ní spjati až do dneš- A samozřejmě se snažíme i poučit ze svých ních dní. Mohu proto s jistotou slíbit, že ani chyb a konstruktivní kritiky a neustále něco vy- v roce 2012 nebude realizační tým nikterak za- lepšovat, což by nikdy nebylo možné bez velké- hálet a pokusíme se krok za krokem vyplňovat ho nasazení a nezištné pomoci členů a sympa- slepá místečka a posunout naše sdružení pěs- tizantů. Vám patří největší poděkování. A právě titelů zase o kousíček dál. Darwiniana zůstává s tím, jak plyne čas, který postupně odvál mno- otevřená všem zájemcům MR a JBK bez rozdílu hé z těchto pomocníků za jinými povinnostmi a obzvláště vítáni jsou především ti z vás, kteří a koníčky, přirozeně se postupně zastírají kdy- si v dnešní rychlé době najdou čas i chuť přilo- si zdánlivě nesmazatelné stopy, jimiž se tito žit ruku k dílu bez nároku na finanční odměnu, lidé zapsali do historie Darwiniany, kterou po- jen pro pocit z dobře odvedené práce. máhali spoluutvářet. V současnosti Darwinia- Dárek: Stalo se jakýmsi nepsaným pravi- na nemá uceleně zmapovanou svou zajímavou dlem, že poslední, „vánoční“ číslo TRIFIDa

2 Trifid 2011/3 s sebou nese i nějaký bonus – symbolický dáre- ček pod stromeček. Někdy to bylo celobarevné Obsah vydání TRIFIDa, jindy například semínka vy- braných druhů masožravek přiložená k časopi- Přírodní památka Na Plachtě...... 4 su nebo zajímavý literární počin jako Sborník Drosera indica – krmit nebo nekrmit?...... 6 nebo Brožura, jejichž příprava je však extrém- Za rostlinami a hmyzem ostrova Sardinie...... 8 ně náročná jak na lidské, tak peněžní zdroje. Trpasličí rosnatky...... 11 Ne každý rok je proto v možnostech Darwini- Interinfo...... 15 any takové překvapení připravit. Co se semínek New literature for 2011...... 16 týče, ta jsou v hojné míře dostupná v Obcho- Summary...... 21 dě (pro členy za více než příznivé ceny), a navíc Revize D. whittakeri s. lat...... 22 podle našich zjištění takto vybrané druhy stej- Druhá výprava – A zase ty tučnice V...... 27 ně nakonec vysela jen menšina z vás. Nemlu- A zase to Kosiště...... 31 vě o tom, že takto opakující se dárek postupně Výlety do mikrosvěta – 3. díl...... 33 z podstaty věci ztrácí na svém kouzlu a z hezké Anatomie a morfologie masožravých rostlin...... 36 pozornosti se stává spíše přítěž. Do o to těžší si- tuace se rok od roku dostáváme ve snaze přijít s praktickým dárkem, který je současně v ome- zených finančních možnostech Společnosti. Letos jsme se proto rozhodli přidat do obálky něco, co jak doufáme, využijete snad všichni, a to štítky na popisky vašich rostlin. Přeji vám vše nejlepší v roce 2012; a ať rostou! Dne 23. prosince 2011

Na obálce: Drosera hyperostigma, Foto: Mirek Zacpal

prezident společnosti: Patrik Hudec Trifid ročník 16, číslo 2011/4 viceprezidentka: Kateřina Králová ISSN 1214-4134 členové správní rady: Jan Bronec, Kateřina redakční uzávěrka: 14. 11. 2011 Braunová, Martin Dlouhý, Michal Kouba, Jiří Darwiniana, o.s. – nejstarší česká společ- Vaněk, Adam Veleba nost pěstitelů masožravých rostlin pokladna: Patrik Hudec, Štefan Puhalla, adresa: Darwiniana, Křižovnická 8 Jana Rubešová 110 00 Praha 1 knihovna: Adam Veleba IČ: 86596179 semenná banka: Jan Bronec bankovní spojení ČR: 2900058987/2010 distribuce Trifida: Jiří Vaněk bankovní spojení SR: 2900058987/8330 webmaster: Michal Rubeš http://www.darwiniana.cz/ [email protected] redakce: Patrik Hudec, Kateřina Králová, © 1997–2011 Darwiniana. Milan Petras Všechna práva vyhrazena. grafika: Výtvarná skupina 2Mixal

www.darwiniana.cz 3 Přírodní památka Na Plachtě MILOSLAV MACHÁČEK

Přírodní památka Na Plachtě je maloploš- Severní okraj Jámy lemuje široký pruh pod- né chráněné území o výměře přibližně 39 ha máčené louky, na které právě dokvétaly jed- rozkládající se na jihovýchodním okraji Hrad- ny z posledních rostlin prstnatce májového ce Králové. Letos začátkem léta jsem se s Mí- (Dactylorhiza majalis subsp. majalis). Měla by šou Růžičkovou (někteří z čtenářů ji jistě znají se zde nacházet i další chráněná a velice zají- z Kosiště popřípadě z výstavy) rozhodl tuto ve- mavá rostlina – hadilka obecná (Ophioglossum lice zajímavou lokalitu důkladněji prozkoumat. vulgatum). Tu jsem však nenalezl. Velice pěk- Nakonec se z rychlého nahlédnutí stala celood- ně vypadající je modře kvetoucí badil úzkolis- polední vyčerpávající záležitost – stálo to však tý (Sisyrinchium angustifolium) z čeledi ko- za to! satcovitých (Iridaceae) popř. na loukách všu- PP Na Plachtě jistě vévodí dvojice rybní- dypřítomný kohoutek luční (Lychnis flos-cu- ků Plachta a Jáma. Vzhledem k tomu, že jeden culi) z čeledi hvozdíkovitých (Caryophyllace- z hlavních zájmů byl nalézt masožravé rostli- ae). Mezi luční vegetací jsem zahlédl mihnutí ny (dále jen MR), které by tu růst měly, staly se plazího tělíčka – první z ještěrek, které se sta- mělčiny těchto vodních ploch prvním objektem ly jedním z hlavních fotografovaných objektů – mého zájmu. k těm ale později. Mé další kroky vedly mírným sestupem smě-

mokrá louka a okraj Jámy biotop rosnatky

rem k vodní ploše Jámy, kde jsem předpokládal výskyt MR. A opravdu – rákosem zarostlé ka- menité okraje rybníka poskytovaly skvělé úto- čiště vznášejícím se trsům bublinatky jižní (Ut- ricularia australis). Ta se ukázala být rozšířená i dále po PP Plachta, kde nalezla nevysychající tůně a jiné vodní plochy. Pokračoval jsem nazpět a dále na východ k vyvýšeným sušším stráňkám a centrální vře- sovištní, suché a písčité části lokality, která však byla (především na okrajích) protkána sítí badil úzkolistý hlubších tůněk – na jejichž okrajích zarůstaly

4 Trifid 2011/3 bublinatka jižní březí Lacerta agilis agilis travinami bochánky rašeliníku – mezi nimiž se Na jaře a následující léto plánuji další výle- proháněly již zmiňované ještěrky. Objevil jsem ty zaměřené hlavně na hledání rosnatky a budu zde dva poddruhy ještěrky obecné (Lacerta agi- doufat, že se mi podaří najít a nafotit další plazí lis agilis, Lacerta agilis argus; mírně se lišící a obojživelné obyvatele této přírodní památky, zbarvením a vzorem) a ještěrku živorodou (Zo- stejně jako vzácné, na periodických tůňkách zá- otoca vivipara). Na slunných stanovištích vás tu vislé korýše – listonoha letního (Triops cancri- a tam do očí bijí žluté květy lnice květelu (Lina- formis) a nenápadnou žábronožku letní (Bran- ria vulgaris; čeleď krtičníkovité – Scrophularia- chipus schaefferi). ceae) či růžové zvony orlíčku obecného (Aqui- Další informace o PP Na Plachtě naleznete legia vulgaris; čeleď pryskyřníkovité – Ranun- na jejích internetových stránkách (http://www. culaceae). naplachte.cz).  Pod vřesovištěm se podél cesty rozkládá další vlhká snížená loučka rozbrázděná vyjetými ko- lejemi traktorů, které se pozvolna plní vodou. Jejím nejzajímavějším obyvatelem jsem shledal bradáčka vejčitého (Listera ovata) – nenápad- ný druh orchideje. Její lodyha vyrůstá jakoby ze dvojice větších vejčitých listů, je přibližně půl metru vysoká a nese štíhlý, mnohokvětý hrozen drobných zelených květů. Vzhledem k tomu, že jsem se na Plachtu rozhodl jít po vydatných bouřkách, byl postup ná- sledujícím úsekem značně ztížen rozlitím men- ších vodních ploch mezi porosty rašeliníku a vrb. Voda byla kalná a ne všude se šlo s běžnou trekovou obuví dostat – to byly pravděpodobně hlavní důvody, proč se mi nepodařilo naleznout další druh MR, který se právě zde měl vyskyto- vat – rosnatku okrouhlolistou (Drosera rotun- difolia). Místo ní opět jen trsy bublinatek. Tak snad příště! Malou záplatou mi pak bylo mlá- dě užovky obojkové (Natrix natrix), které se mě s vyčerpávající vytrvalostí snažilo zastrašit, po- slední dokvétající kosatce žluté (Iris pseudaco- rus) a fotoaparátu a mé ruky se nebojící vážka čtyřskvrnná (Libellula quadrimaculata), kterou jsem původně zaměnil za samici vážky ploské (Libellula depressa). bradáček www.darwiniana.cz 5 Drosera indica – krmit nebo nekrmit? JIŘÍ VANĚK

K provedení tohoto experimentu mě inspiroval rozhodl jsem se vyset je do 2 květináčů. Ty jsem Patrik Hudec, jehož „indiky“ každoročně do- umístil na parapet s jihozápadní orientací hned růstají do velikosti vánočních stromků a množ- vedle sebe a zaléval vodou z reverzní osmózy ství semen dosahuje takových rozměrů, že by do podmisky. Přímé slunce na parapet dopadá se jimi klidně daly sypat švestkové knedlíky :). zhruba od dvanácté hodiny až do západu slun- Řekl jsem si: „jak to ten Patrik asi dělá?“ a stej- ce. nou otázkou jsem položil i jemu. Odpověď zně- Semínka začala klíčit asi měsíc po výsevu. la: krmení (a samozřejmě i malá troška pěsti- Přibližně za další měsíc, kdy již měly seme- telského umu). A tak jsem se rozhodl otestovat, náčky 2–3 masožravé listy, jsem začal rostlin- jaký vliv na růst této rostliny má pravidelné při- ky v jednom květináči krmit najemno nadrce- krmování. ným vločkovým krmivem pro akvarijní ryby. Když jsem na konci loňské zimy vyséval se- Rostlinky ve druhém květináči stojícím hned mínka z předchozí sklizně D. indica ‘white vedle ve stejné podmisce jsem nechal vlastnímu flower’ (pocházející mimochodem od Patrika), osudu. Intenzitu a frekvenci krmení lze těžko

Asi 2 měsíce staré semenáčky. Vpravo „hladový“ květináč, vlevo pravidelně krmené rostlinky. Duben 2011.

6 Trifid 2011/3 objektivně popsat, ale krmením jsem rozhodně léta, kdy se na rostlinách začaly postupně pro- nešetřil. Jakmile jsem měl pocit, že na mě kou- jevovat známky stáří a já se musel smířit s tím, ká příliš mnoho hladových listů bez potravy, že mě do několika týdnů opustí. V tomto ob- nenechal jsem se dlouho pobízet a sypal. dobí jsem přestal s krmením, neboť rostliny již První rozdíly mezi krmenými a nekrmenými na aplikaci „kaše“ téměř nereagovaly (přestaly rostlinkami jsem zaznamenal již po jednom až vylučovat trávící šťávy) a krmení na listech za- dvou týdnech. Krmené semenáčky měly bez vý- sychalo nestrávené. Příčinou byl zřejmě i úby- jimky zdravější a sytější zelenou barvu. Rozdí- tek světla na konci léta, kdy se za sebou vykyto- ly začaly být patrné i ve velikosti. Nekrmené se- valo mnoho zamračených dní bez slunce, které menáčky se až na 2 výjimky „zasekly“ na veli- je pro rostlinu při trávení kořisti velmi důležité. kosti cca 2 mm, zatímco krmené rostliny v tu V tuto chvíli (listopad) zůstává naživu již samou dobu už tvořily až 3 cm dlouhé listy. pouze 1 z rostlin a i ta se brzy odebéře do věč- V porovnání s hladovými zámorkami na- ných masožravých lovišť. Její délka činí více než startovaly přikrmované rostliny doslova rake- 80 cm. Za sezonu mi „indiky“ vyprodukovaly tový růst. Záhy se však objevily první vedlej- mnoho a mnoho semen, která se už těší na čas- ší účinky krmení – totiž extrémní výskyt plís- ný jarní výsev a na pořádný dlabanec. Kdybych ně na povrchu substrátu, kam napadalo krmivo si měl tedy odpovědět na otázku z úvodu člán- (nestrávené krmivo na listech nebylo kupodi- ku, musím na základě experimentu jednoznač- vu plísní zasaženo). Brzy jsem tak musel změ- ně konstatovat: „Indiky KRMIT“ :-).  nit metodiku krmení. Rozmícháním vločko- vého krmiva v troše vody jsem si asi jednou až Fotografie k článku: Jiří Vaněk dvakrát týdně připravil řídkou kaši, kterou jsem následně natíral špejlí na listy. Tento způsob se mi osvědčil a praktikoval jsem jej až do konce

Asi 6 měsíců staré rostliny. Vlevo přikrmovaní jedinci, vpravo pak věčně hladové zámorky. Srpen 2011. www.darwiniana.cz 7 Za rostlinami a hmyzem ostrova Sardinie ALBERT DAMAŠKA

Sardinie, politicky spadající pod Itálii, je dru- zaměřoval na orchideje, takže mě hned zau- hým největším ostrovem ve Středozemním jal rozkvetlý vstavač Orchis papilionacea v ma- moři. Vzhledem k její odlehlosti od nejbližší cchii. Poté, co si všichni členové výpravy vyfo- pevniny se na ní (a na sousední Korsice) vyvi- tografovali Medvědí skálu, jsme přejeli o něco nula pestrá paleta endemitů. Na ostrov jsem se dále, abychom si mohli projít sardskou macchii spolu se skupinou biologů ze Dvora Králové vy- na nějakém turisticky méně atraktivním místě dal v prvé polovině dubna. Výpravu jsem pojal (u Roccia d’Orso byly všude betonové chodníč- jako entomologicko-botanickou. ky a vybíralo se tu i vstupné). Vzhledem k roč- Na Sardinii jsme se přeplavili trajektem z tos- ní době bylo vlhko, a tudíž jsme našli většinu kánského přístavu Livorno, který jede do měs- rostlin zelených a v květu. Z orchidejí tu rost- ta Olbia na severu ostrova přibližně šest hodin. ly opět vstavače O. papilionacea, které se poslé- Po příjezdu nám nezbylo než přejet na místo ze ukázaly jako doslova všudypřítomné, a také ubytování a základnu pro dalších několik dní, tořiče – nejspíše se jednalo o Ophrys tentrhe- kterou se stal kemp La Tortuga u severního po- nidifera. Vedle toho jsme tu nalezli i četné as- břeží. Již po cestě bylo možné sledovat typickou fodely – vysoké jednoděložné rostliny s bílými sardskou krajinu, která při pobřeží sestává pře- květy. Z dřevin jsme obdivovali rozkvetlé aká- devším z pastvin lemovaných remízky a z ty- cie. Mimo rostlinstva tu bylo nalezeno i zají- pických mediteránních společenstev garrigue mavé živočišstvo – viděl jsem zde kupříkladu a macchie. Občas jsme narazili i na lesíky, tvo- blanokřídlý hmyz vosíka na svém hnízdě, tvo- řené především tvrdolistými duby. Hned dru- řeném několika buňkami pro larvy a kukly, či hého dne nás autobus zavezl ke známé Medvě- květy, které byly doslova obsypány brouky kry- dí skále (Roccia d’Orso). Zde se nám naskytla tohlavy (Cryptocephalus rugicollis). první opravdová možnost vidět některé zdejší Další pozoruhodná botanická lokalita, kte- zajímavé rostliny. Při exkurzích jsem se nejvíce rou jsme na severu ostrova navštívili, byl mys

Lesnatá krajina v okolí Grotta su Mannu Ophrys speculum na Capo Testa

8 Trifid 2011/3 Capo Testa. Na něm nenajdeme macchii, ale garrigue – druhé, velice rozšířené mediterán- ní společenstvo. Z drobných keříků, které jej tvořily, byly asi nejzajímavější rozmarýny, kte- ré uvolňovaly do okolí osobitou vůni. Narazili jsme tu samozřejmě na rozkvetlé tořiče, tento- krát šlo o druh Ophrys speculum. Po zemi mezi trsy trávy a keříky tu také pobíhaly velké, zava- lité mandelinky Timarcha sardoa, které jsou na Sardinii endemity. Naše další cesta vedla na mys Capo Caccia se známou Neptunovou jeskyní. Cestou jsme se ještě zastavili u Sloní skály (Roccia dell’Ele- Lokalita Aceras anthropophorum, několika fante), která opravdu velmi nápadně připomí- druhů tořičů a mločíků sardinských nala slona. V příkopě u silnice jsme samozřejmě opět narazili na tořiče, konkrétně druh Ophrys barbarus, velkému hnědému broukovi, které- lutea. Vedle nich tu rostly také kuriózní voskov- ho jsme právě zde na mořských cibulích sbírali. ky větší (Cerinthe major), brutnákovité rostliny Další den jsme opustili kemp La Tortuga se zajímavě utvářenými dlouhými květy. Poté, a vydali se vnitrozemím směrem k jihu. Cestou co jsme dorazili na Capo Caccia, jsme vyrazi- jsme učinili několikahodinovou exkurzi do hor li do Neptunovy jeskyně. Ta je zajímavá tím, že Monte Limbara, které jsou porostlé prastarý- je pravidelně zaplavována vodou, ale jinak ne- mi pralesy stálezelených dubů. Šlo o neopako- jde o nic jiného, než poměrně malou jeskyni, vatelný zážitek, jelikož jsme byli svědky toho, zprofanovanou z neznámých důvodů turistic- jak by vypadala mediteránní krajina bez zásahů kými agenturami. Pro biologa je mnohem zají- člověka. Křovinatý podrost v místech, kde byl mavější macchie na mysu. V době naší návštěvy prales řidší, tvořily především cisty. Na nich se byla velmi vyprahlá. Tomu odpovídaly i pryšce mi podařilo ulovit mandelinku, která je v medi- statné (Euphorbia characias), které na léto sha- teránu sice běžná, ale já jsem ji ještě nikdy ne- zují své listí a tou dobou už měly listy zbarve- našel. Šlo o druh Dicladispa testacea, podivné- ny do ruda. Vedle nich rostly v macchii i cibule ho brouka, který má tělo porostlé malými ost- mořské (Urginea maritima). Mají statnou listo- ny. Vedle pralesa jsme na Monte Limbara na- vou růžici a velkou cibuli, která často vystupuje vštívili i malé skalní stepi s množstvím orchide- i nad povrch půdy. Zajímavé jsou tím, že slou- jí a piniové lesy, v jejichž podrostu doslova záři- ží jakožto živná rostlina nosatci Brachycerus ly stovky drobných kvítků bramboříků.

Orchis papilionacea u Roccia d'Orso Voskovka větší (Cerinthe major) u Sloní skály www.darwiniana.cz 9 Cestou dále na jih jsme se ještě jednou za- Nurapolis. Šlo však spíše o lokalitu aplikované stavili, a to proto, abychom navštívili tzv. nu- botaniky – nakoupili jsme zde množství man- rag. Nuragy jsou kamenné věže, které stavě- darinek i pomerančů (jak červených, tak žlu- li příslušníci záhadné kultury na Sardinii ještě tých). Významnou součástí sortimentu farmá- před příchodem Římanů, a to bez použití jaké- ře byla i grappa – místní pálenka z vína, do kte- hokoliv pojiva mezi kameny. To, že velké množ- ré se dle lokální tradice přidávají bylinky (na- ství nuragů na Sardinii stále stojí, ukazuje, jak příklad anýz), a také uleželý sýr. Ten byl však schopní stavitelé tito lidé byli. K čemu nuragy tak uleželý, že mi již příliš nezachutnal. Ostatní sloužily, se dodnes přesně neví. členové výpravy si jej však pochvalovali. Co se Na jihu Sardinie se naší základnou stal kemp týče živočichů, přímo u farmy jsem na velkých Nurapolis nedaleko města Oristano. První lo- listech bodláků sbíral mandelinky Cassida de- kalitou, kam vedla naše exkurze, se stalo oko- florata a Sphaeroderma rubidum. lí jeskyně Grotte de su Mannau. Ta je vyhle- Posledním místem, které zmíním, je bota- dávaným turistickým cílem, my jsme však do- nická zahrada v hlavním městě Sardinie – v Ca- vnitř nezavítali a pohybovali jsme se v jejím gliari. Krom velmi bohaté sbírky kaktusů, cyk- okolí, kde rostou opět krásné dubové lesy. Na- lů, kapradin či mediteránních rostlin je tu také šli jsme tu některé pozoruhodné tořiče, které velmi bohatá sbírka palem, obsahující na 60 se nám vesměs nepodařilo určit, jelikož šlo pa- druhů z celého světa. Vzhledem ke klimatu zde trně o přírodní hybridy, a také orchidej Aceras palmy mohou růst celoročně venku. V této bo- anthropophorum. Z živočichů se nám v jedné tanické zahradě jsme se také setkali s jedinými jeskyni, která leží nad kamenitou sutí u druhé masožravkami na Sardinii – šlo o několik sesy- obočky z cesty do hor od Grotte de su Mannau chajících rosnatek Drosera capensis v teráriu. povedlo objevit vzácné jeskynní obojživelníky – Během expedice jsme navštívili množství mločíky sardinské (rovněž endemity) a přímo dalších lokalit, kde rostly pozoruhodné druhy nedaleko parkoviště u jeskyně jsme chytili en- rostlin. Nikde ve volné přírodě jsme ale neviděli demitního motýla Korsiky a Sardinie, otakárka žádné masožravé rostliny. I přes tuto skvrnu se Papilio hospiton. výprava, vzhledem k množství nalezených JBK Za velkou zajímavost lze považovat jeskyni Is i hmyzu, velmi vydařila. Všem botanikům ná- Zuddas, kam jsme se také podívali. Jde o jeskyni vštěvu Sardinie v tomto ročním období velice aragonitovou – v některých jejích částech krys- vřele doporučuji.  talizuje na stěnách aragonit a vytváří nádherné útvary. Přímo u jeskyně pak rostl tořič Ophrys Fotografie k článku: Albert Damaška bombyliflora s velice drobnými kvítky. Pozoru- hodnou lokalitou, kde jsme se také porozhléd- li, byla i farma, nacházející se nedaleko kempu

Roccia d'Elefante - Sloní skála Prales v horách Monte Limbara

10 Trifid 2011/3 Trpasličí rosnatky KATEŘINA MERTOVÁ

Rosnatky z podrodu Bryastrum jsou speci- Přirozené biotopy ální skupinou rodu Drosera, která se odlišu- je od ostatních tvorbou vegetativních množí- Jak již bylo zmíněno výše, trpasličí rosnatky cích tělísek – gemmů. Zároveň jsou všechny jsou vázány převážně na oblast západní Austrá- tyto rostliny uvedeného podrodu vázány svým lie. Zde se v závislosti na tom, o jaký druh se výskytem na oblast západní Austrálie, jen Dro- jedná, nacházejí v různých přírodních podmín- sera pygmaea DC. zasahuje svým výskytem až kách, které mají více či méně podobné fyzikál- na Nový Zéland. ní vlastnosti. Jedná se o: Jedná se o drobnější rostliny velikosti asi od 1 Mokřady, kdy většina mokřadních oblas- cm do 3–4 cm. O co jsou tyto rosnatky menší, tí západní Austrálie je vlhká pouze v zimě. Bě- o to mají výraznější květy. Zajímavá je i velikost hem záplav uprostřed zimy bývá povrch půdy květů, protože ty mohou být v porovnání s ve- pokryt několika centimetry vody. Avšak na vr- likostí listové růžice stejně velké. U druhů, kte- cholu léta bývá půda v těchto oblastech zcela ré horké léto přečkávají v podobě dormantní- suchá. Mezi keři se roztroušeně vyskytují jed- ho pupenu, je průměr květu dokonce větší než notlivé stromy a malé skupinky eukalyptů. Ros- rostlina sama. natky rostou mezi keři na otevřených místech, Trpasličí rosnatky jsou nuceny ve svém při- společně s množstvím ostatních rostlin a by- rozeném prostředí přežívat nepříznivé ob- lin. Substrát na těchto lokalitách bývá buď čis- dobí, které charakterizuje velké sucho a hor- tý písek, písek smíchaný se značným množ- ko. Za tímto účelem se u nich vyvinuly někte- stvím humusu nebo měkký jílovitý písek, který ré speciální adaptace. Růstový střed je chrá- bývá po letním vyschnutí značně tvrdý. Vzhle- něn palisty hustě porostlými stříbřitým ochlu- dem k přítomné různorodosti půd je běžné, že pením, které pomáhá odrážet sluneční paprsky mnoho různých druhů rosnatek roste společně a současně dokáže absorbovat vláhu z ranních v jedné lokalitě. V plytkých sníženinách lze ty- či nočních mlh, čímž rostlinu chrání před vy- picky nalézt Drosera occidentalis ssp. occiden- schnutím. Jednotlivé kořínky zasahují poměr- talis Morrison. Hned vedle nich, na mírně vy- ně hluboko do substrátu, a dosahují tak snáze výšených místech se vyskytuje Drosera nitidula jeho vlhčích zón. ssp. nitidula Planchon. Ještě výše, ale pouze 30

Drosera pygmaea, Jervis Bay (asi 200 km Drosera barbigera jižně od Sydney), NSW, Australia www.darwiniana.cz 11 Drosera silvicola Drosera lasiantha cm nad hladinou vody roste Drosera pulchella Na několika místech roztroušených na severní Lehm. Drosera paleacea DC., rostoucí v písku, straně jezera se v létě při poklesu hladiny odha- nalezneme jeden metr nad úrovní vodní hladi- lí velké písčitě-rašelinné plochy. Svahovité dno ny, na vrcholcích okrajů mokřin. Na sušší půdě, jezera umožňuje postupné zaplavování obnaže- dva metry a výše nad hladinou vody v písčitém ných okrajů. V tomto prostředí, které je občas podkladu pokrytém stromy rodu Banksia, ros- vlhké a občas suché, roste nepřeberné množství tou bohaté populace rosnatek Drosera parvula rosnatek z podrodu Bryastrum. Planchon. Kolonie rosnatek se dají nalézt také na vyvý- Jezera nacházející se na území Austrálie šeninách a v nižších polohách poblíž okrajů je- jsou jezera trvalá, jejichž hladina kolísá v závis- zera, kde rostou mezi malými keři. Tyto rostliny losti na ročním období. V zimě, když je dosta- obvykle nejsou v dobrém stavu, protože jejich tek dešťů, zaplavuje voda jejich břehy. V létě se růstové podmínky jsou zde velmi drsné. Uvede- hladina vody snižuje a odhaluje tak velké plo- ná místa jsou zavlažována pouze dešti a vlhko chy u břehů jezera. Na těchto okrajích jezer se se zde nikdy dlouhou dobu neudrží. Nejkrás- daří velkému množství rosnatek, které přeží- nější rostliny však nalezneme pouze na sva- vají zimní záplavy a taktéž letní sucha. Trva- hových březích jezera Gnangara. Velké množ- lé jezero Gnangara, které je situováno sever- ství rostlin zde roste v létě ve stálých vlhkost- ně od města Perth v Západní Austrálii, je nej- ních podmínkách. Tyto podmínky jsou ideální: lepším příkladem lokality, kde rostliny rostou vláha, bohaté oslunění a také malá konkurence na březích a okrajích jezer. Toto jezero je ob- ostatních rostlin na odkryté půdě. klopeno břehy z bílého křemenného písku. Vřesoviště je obvykle tvořeno půdou z bílé- ho křemenného písku, kombinací křemenné- ho písku a lateritu nebo jílovitého písku často míchaného s lateritem. V takovýchto oblastech bývá vegetace bohatá na výskyt mnoha nízkých kvetoucích keřů a nahodilých stromů. Mezi tě- mito keři, kde je mnoho ploch obnažené půdy, rostou rosnatky společně s velkým počtem dru- hů menších kvetoucích bylin. Vegetace vřeso- višť všeobecně získává vláhu ze zimních dešťů. V létě vřesoviště vysychají. Povrch půdy bývá tvrdý a suchý. Na těchto místech se vyskytují plytké sníženiny, ve kterých se vlhkost drží déle než na okolním, výše umístěném povrchu půdy. Právě zde roste mnoho druhů trpasličích rosnatek. Sníženiny a zářezy v půdě na vřesovištích tvoří v níže položených oblastech během vlh- Drosera hyperostigma ké zimy společné vodní kanály a potoky. Hojný

12 Trifid 2011/3 počet rosnatek roste na okrajích těchto kaná- Dělení trpasličích lů a potoků. Severně od města Perth na písčitých pláních rosnatek podle tvaru mezi městy Cataby a Eneabba se nad vřesoviš- ti nacházejí vyvýšeniny, jejichž vrchol je zarov- gemmů nán. Svahy těchto vyvýšenin jsou často porostlé vřesy, ale vegetace na jejich vrcholcích je méně rozvolněná. Půda je zde složena z křemenného Vejčité písku a lateritového štěrku. Pouze zde a nikde jinde v této oblasti roste vzácná Drosera barbi- Drosera barbigera Planchon gera Planchon. Drosera callistos N. Marchant & A. Lowrie Les se nachází východně od města Perth, Drosera closterostigma N. Marchant & A. kde se ze severu na jih rozprostírá oblast nazý- Lowrie vaná Darling Range. Půda je zde tvořena lateri- Drosera echinoblasta N. Marchant & A. Lowrie tovým štěrkem a jílem. V této rozlehlé rozvol- Drosera enodes N. Marchant & A. Lowrie něné oblasti je rozptýleno velké množství žulo- Drosera ericsoniae N. Marchant & A. Lowrie vých skal, které vyčnívají nad povrchem půdy. Drosera hyperostigma N. Marchant & A. Lowrie Tady, na otevřených plochách i v řídkém po- Drosera leucoblasta Benth. rostu lesa, běžně rostou trpasličí rosnatky. Bě- Drosera nitidula subsp. leucostigma N. hem zimy je zdejší les protkán množstvím ka- Marchant & A. Lowrie nálů a bystřin, avšak většina z nich během léta Drosera nitidula subsp. nitidula Planchon zcela vysychá. Na jejich březích obvykle roste Drosera nitidula subsp. omissa Diels Drosera pulchella Lehm., která je nejrozšíře- Drosera nitidula subsp. omissa Diels × Drosera nějším druhem jihozápadního regionu Západ- pulchella Lehm. ní Austrálie a roste ve všech typech substrátů, Drosera occidentalis subsp. australis N. za předpokladu, že je zde po většinu roku pří- Marchant & A. Lowrie tomná vlhkost. Drosera occidentalis subsp. occidentalis Morri- V oblasti kolem města Albany se vyskytuje son půda složená z lateritového štěrku a jílu, podob- Drosera paleacea subsp. paleacea DC. ná jako v Darling Range. Zalesněné malé kopce Drosera paleacea subsp. trichocaulis (L. Diels) zde bývají často pokryty písčitým substrátem. N. Marchant & A. Lowrie V této oblasti izolovaně rostou ve svých speci- Drosera parvula Planchon fických podmínkách různé druhy trpasličích Drosera pycnoblasta Diels rosnatek. Poblíž města Albany roste Drosera Drosera rechingeri Strid. scorpioides Planchon, avšak vždy pouze na la- Drosera roseana N. Marchant & A. Lowrie teritovém štěrku a jílovitém substrátu, zatímco Drosera scorpioides Planchon o kousek dále roste v písčitém substrátu Drose- Drosera spilos N. Marchant & A. Lowrie ra dichrosepala Turz. Oblast kolem města Perth a řeky Moore pokrývají písečné pláně a rozsáh- lé lesy, tvořené porostem Banksia. Půdní typ je Eliptické zde zpravidla křemenný písek smíchaný s ma- lým množstvím humusu. Otevřený les zde není Drosera coolamon N. Marchant hustý a povrch půdy je dobře osluněný. Tato ob- Drosera eneabba N. Marchant & A. Lowrie last je hlavním výskytištěm pro Drosera parvu- Drosera helodes N. Marchant & A. Lowrie la Planchon. Drosera leioblasta N. Marchant & A. Lowrie Drosera miniata Diels Drosera nitidula subsp. allantostigma N. Marchant & A. Lowrie × Drosera ericksoniae N. Marchant & A. Lowrie Drosera oreopodion N. Marchant & A. Lowrie Drosera platystigma Lehm. www.darwiniana.cz 13 Drosera pulchella Lehm. Drosera nitidula subsp. allantostigma N. Marchant & A. Lowrie Drosera nitidula subsp. allantostigma N. Oválné Marchant & A. Lowrie × Drosera ericksoniae N. Marchant & A. Lowrie Drosera dichrosepala Turz. Drosera nitidula subsp. leucostigma N. Drosera pygmaea DC. Marchant & A. Lowrie Drosera nitidula subsp. nitidula Planchon Drosera nitidula subsp. nitidula Planchon × Kopinaté Drosera ericksoinae N. Marchant & A. Lowrie Drosera nitidula subsp. omissa Diels Drosera manniana N. Marchant Drosera nitidula subsp. omissa Diels × Drosera occidentalis subsp. occidentalis Morrison Drosera nitidula subsp. omissa Diels × Drosera Obvejčité pulchella Lehm. Drosera occidentalis subsp. australis N. Drosera androsacea Diels Marchant & A. Lowrie Drosera walyunga N. Marchant & A. Lowrie Drosera occidentalis subsp. occidentalis Morri- son Drosera oreopodion N. Marchant & A. Lowrie Polookrouhlé Drosera paleacea subsp. paleacea DC. Drosera nitidula subsp. allan- Drosera paleacea subsp. trichocaulis (L. Diels) tostigma N. Marchant & A. Lowrie N. Marchant & A. Lowrie Drosera nitidula subsp. omissa Diels × Drosera Drosera parvula Planchon occidentalis subsp. occidentalis Morrison Drosera platystigma Lehm. Drosera nitidula subsp. nitidula Planchon × Drosera pulchella Lehm. Drosera ericksoniae N. Marchant & A. Lowrie Drosera pycnoblasta Diels Drosera pygmaea DC. Drosera rechingeri Strid. Dělení trpasličích Drosera roseana N. Marchant & A. Lowrie Drosera spilos N. Marchant & A. Lowrie rosnatek podle délky Drosera walyunga N. Marchant & A. Lowrie gemmů Nad 1,5 mm délky Do 1,5 mm délky včetně Drosera barbigera Planchon Drosera callistos N. Marchant & A. Lowrie Drosera androsacea Diels Drosera enodes N. Marchant & A. Lowrie Drosera closterostigma N. Marchant & A. Drosera hyperostigma N. Marchant & A. Lowrie Lowrie Drosera scorpioides Planchon Drosera coolamon N. Marchant Drosera dichrosepala Turz. Drosera echinoblasta N. Marchant & A. Lowrie Drosera eneabba N. Marchant & A. Lowrie Drosera ericsoniae N. Marchant & A. Lowrie Fotografie k článku: Mirek Zacpal Drosera helodes N. Marchant & A. Lowrie Drosera leioblasta N. Marchant & A. Lowrie Drosera leucoblasta Benth. Drosera manniana N. Marchant Drosera miniata Diels

14 Trifid 2011/3 Interinfo Platba členství/ Předplatné předplatného na rok Trifida si můžete rovněž předplatit, aniž byste museli být členy společnosti (nemáte pak ale 2012 samozřejmě možnost čerpat členské výhody). Cena je v tomto případě 100 Kč za každé číslo, S blížícím se koncem roku znovu přišel čas, které ještě zbývá do konce příslušného roku – abych připomněl zaplacení členství, případně aktuálně tedy 400 Kč za celý ročník 2012. Způ- předplatného časopisu Trifid pro příští rok. Je- sob placení je identický jako v předchozím pří- jich výše zůstala nezměněna. padě, variabilní symbol vám jednou přidělený v minulosti zůstává stále v platnosti (případ- ně si o něj napište Jirkovi Vaňkovi na jirkavan@ Členství gmail.com). Do poznámky pak uveďte „před- platné 2012“. Členské příspěvky se vztahují na celý kalendář- ní rok. Pokud si přejete odebírat časopis Trifid V případě jakýchkoli nejasností mě neváhej- v jeho papírové podobě, činí příspěvek 400 Kč te kontaktovat na [email protected] nebo a členové věkem do 16 let a důchodci platí polo- (+420) 724 715 717. Detailně rozebraný způ- vinu, tj. 200 Kč. Spokojíte-li se s elektronickým sob placení najdete rovněž na http://www.dar- Trifidem na PDF, kterého si stáhnete ze Skladu winiana.cz/masozravky/prijem-plateb. na webu Darwiniany ze sekce určené výhradně Patrik Hudec pro členy, pak zaplatíte 150 Kč. Nejjednodušší je složit požadova- nou částku na transparentní účet číslo Diskuzní fórum T4/2011 2900058987 u FIO banky, a to nejlépe pře- vodem, případně zaplacením na pobočce nebo http://www.darwiniana.cz/forum/ formou poštovní poukázky: Podzim je obdobím ve znamení loučení se s tep- i) V případě platby v Česku uvádíte jako číslo lými světlými dny a pěstitelé začínají přemýšlet účtu 2900058987/2010. nad možnostmi zimování a co dělat s rostlina- ii) V případě platby na Slovensku uvádíte jako mi během zimy. Ani vlákna na toto téma jako číslo účtu 2900058987/8330. U eurových každý rok na našem fóru nechyběla. Ale nejen plateb se prosím snažte zohlednit aktuální tyto atributy mohou podzimní období charak- nákupní devizový kurz EUR/CZK u ČSOB. terizovat. Milovníci trpasličích rosnatek jistě jása- Jako variabilní symbol použijte své členské čís- jí nad sklizněmi gemmů (vegetativních rozlo (najdete ho jednak na štítku obalu, v němž množovacích tělísek), které následně mno- vám Trifid přišel, případně je rovněž k dohledá- zí z nich na našem fóru nabízejí k výměně či ní na webu v seznamu členů http://www.darwi- prodeji. Pokud nějaké sháníte, na fóru si přijde- niana.cz/masozravky/seznam-clenu). Do po- te na své. Gemmy se dají výhodně sehnat tak- známky uveďte „členství 2012“. též v obchodě Darwiniany (http://obchod.dar- Zaplatit hotově je možno přímo pokladní- winiana.cz/). Berte rychle, nevydrží tak dlouho kům při příležitosti osobního setkání, tj. mně jako semínka :-)! Když jsme u nabídek a poptá- nebo Janě Rubešové, na Slovensku pak Štefanu vek, nutno zmínit, že na fóru je možno sehnat Puhallovi. či nabídnout všelijaké věci pro potřeby pěstová- ní, nejen rostliny a semínka. Příkladem může být nedávno nabídnutý laminární box, který se www.darwiniana.cz 15 může hodit pěstitelům toužícím vyzkoušet si ji rostou a absenci světla tolik nepocítí! Ale nic krásy in vitro pěstování. se nesmí přehánět. Se zkracujícími se dny a snižující se inten- Kdo bydlíte v teplém bytě a toužíte po pěsto- zitou světla zažívají boom plísně na substrá- vání chladnomilných druhů, nezoufejte a raději tech, před kterými nás jindy chrání UV záření si pročtěte vlákno „Chlazený box“ (sekce „Tech- ze slunečních paprsků. Něco o tomto problému nika“), ve kterém Adam Veleba ukazuje, že to se můžete dočíst ve vlákně „Plísně v květiná- opravdu jde. A jak! čích“ (sekce „Škůdci, choroby a neduhy“), kde Michal Rubeš v sekci „Oznamka“ upozor- je mimo jiné zmíněna i neúspěšná, leč zajíma- nil na pochvalný článek z Upolínu, zpravoda- vá, metoda hubení alkoholem. je Správy CHKO Jizerské hory a Krajského stře- V sekci „Masožravky – ostatní témata“ padl diska Liberec. Týká se totiž Darwiniany a její- dotaz na posílání rostlin poštou. Protože se to ho úspěšného snažení o záchranu a podporu týká snad každého pěstitele, který to s rostli- populace tučnice české na Kosišti a starání se nami myslí vážně, pokusím se vysvětlit ales- o Kosiště obecně. Takové věci se čtou moc pěk- poň pár základních věcí, které by mohly začá- ně. tečníkům vrtat hlavou. Rostliny zasílat lze a je Nakonec bych rád napsal pár vět ohledně to i relativně bezpečné. Balíček poslaný poš- pokládání dotazů na fórm. Jestliže se chcete tou obvykle již do několika dnů dorazí k ad- na něco zeptat, musíte podat i bližší informace resátovi, a to dobře zabalené rostliny bez pro- k problému, jinak je velmi obtížné pomoci. Do- blémů vydrží. Rostliny zasíláme nejlépe zaba- taz ve znění „Ahoj.Mám doma pár masožravek lené v mokrém ubrousku či rašeliníku v igeli- ale bublinatka mi usichá, poradte prosím čau.“, tových sáčcích. Musí být vyjmuté z květináče který se nedávno objevil, opravdu není to pravé a bez velkého množství substrátu – čím lehčí, ořechové. Když opomeneme pravopisné chyby, tím lepší (vyhneme se tak možnému pomačká- občasně chybějící diakritiku a podobné problé- ní či polámání během přepravy). Sáčky s rost- my s jazykem, dotaz je velmi obecný a odpově- linami v balíku nesmí létat ze strany na stranu dět na něj nelze jinak než mnoha dalšími otáz- – musí být pevně zafixované (např. zmačkaný- kami, jimiž se rádce pokouší zjistit bližší infor- mi noviny vyplňujícími volný prostor). Když je mace k problému – v tomto případě podmínky, venku zima, raději použijeme i izolaci, aby se v nichž je bublinatka pěstována. Prosím, mys- mráz při přenášení balíku nedostal až k rost- lete na to, že nikdo není povinen Váš dotaz zod- linkám a nepoškodil je. Protože pošta o víken- povědět a jestli se tak stane, záleží také na tom, dech nepracuje, zasíláme ideálně v pondělí, jak je formulován. Krom toho je dobré zjistit, abychom se vyhnuli riziku, že balíček přečká zda již podobný dotaz nepadl v minulosti (po- víkend na skladě. A nezapomeňte, nízké teplo- užijte vyhledávání). Pokud ano, je zbytečné jej ty nejsou vždy špatné – rostliny v nich pomale- pokládat znovu. Jakub Štěpán New literature for 2011 LUBOMÍR ADAMEC

Babula P., Mikelová R., Adam V., Kižek R., Havel L., Sladký Z., 2006. Using of liquid chromato- graphy coupled with diode array detector for determination of naphthoquinones in plants and for investigation of the influence of pH of cultivation medium on content of plumbagin in Dionaea muscipula. J. Chromatogr. B 842: 28-35.

Babula P., Ryant P., Adam V., Zehnálek J., Havel L., Kižek R., 2009. The role of sulphur in cadmi- um (II) ions detoxification demonstrated in in vitro model: Dionaea muscipula Ell. Environ. Chem. Lett. 7: 353-361.

16 Trifid 2011/3 Bauer U., Federle W., 2009. The insect trapping rim of Nepenthes pitchers. Plant Signal. Be- hav. 4: 1-5. Kurbatova S. A., Yershov I. Yu., 2009. Crustaceans and rotifers in the predatory feeding of Utri- cularia. Inl. Wat. Biol. 2: 271-275.

Adamec L., 2010. Ecophysiological look at organ respiration in carnivorous plants: A review. In: Osterhoudt G., Barhydt J. (eds.), Cell Respiration and Cell Survival: Processes, Types and Effects. Nova Science Publishers, Inc., New York, pp. 225-235. Campos G. L., Cheek M., Giulietti A. M., 2010. Uma nova espécie de Utricularia L. (Lentibula- riaceae) da Chapada Diamantina, Brasil. Sitentibus Sér. Ciénc. Biol. 10: 233-235. Gibson R. P., Conn B. J., Conran J. G., 2010. Drosera hookeri R.P.Gibson, B.J.Conn & Conran, a replacement name for Drosera foliosa Hook.f. ex Planch., nom. illeg. (Droseraceae). J. Adelaide Bot. Gard. 24: 39-42. Gururaja K. V., 2010. Old World’s smallest frog discovered residing in killer plants. Curr. Sci. 99: 1000. Kubota K., Metoki Y., Athauda S. B. P., Shibata C., Takahashi K., 2010. Stability profiles of nepenthesin in urea and quanidine hydrochloride: Comparison with porcine pepsin A. Biosci. Biotechnol. Biochem. 74: 2323-2326. Mey F. S., 2010. Introduction to the pitcher plants (Nepenthes) of Cambodia. Camb. J. Nat. Hist. 2: 106-117. Pavlovič A., 2010. Spatio-temporal changes of photosynthesis in carnivorous plants in respon- se to prey capture, retention and digestion. Plant Signal. Behav. 5: 1325-1329. Rogers W. L., Cruse-Sanders J. M., Determann R., Malmberg R. L., 2010. Development and characterization of microsatellite markers in Sarracenia L. (pitcher plant) species. Conserv. Ge- net. Resour. 2: 75-79. Suksathan P., Parnell J. A. N., 2010. Three new species and two new records of Utricularia L. (Lentibulariaceae) from Northern Thailand. Thai For. Bull. (Bot.) 38: 23-32.

Adam J. H., Hamid H. A., Juhari M. A. A., Tarmizi S. N. A., Idris W. M. R., 2011. Species composition and dispersion pattern of pitcher plants recorded from Rantau Abang in Marang District, Terengganu state of Malaysia. Int. J. Bot. 7: 162-169. Adamec L., 2011. The comparison of mechanically stimulated and spontaneous firings in traps of aquatic carnivorous Utricularia species. Aquat. Bot. 94: 44-49. Adamec L., 2011. Functional characteristics of traps of aquatic carnivorous Utricularia species. Aquat. Bot. 95: 226-233. Adamec L., 2011. By which mechanism does prey capture enhance plant growth in aquatic carnivorous plants: Stimulation of shoot apex? Fundam. Appl. Limnol. 178: 171-176. Adamec L., 2011. Dark respiration and photosynthesis of dormant and sprouting turions of aquatic plants. Fundam. Appl. Limnol. 179: 151-158. Adamec L., 2011. Shoot branching of the aquatic carnivorous plant Utricularia australis as the key process of plant growth. Phyton 51: 133-148. Adamec L., 2011. The smallest but fastest: Ecophysiological characteristics of traps of aquatic carnivorous Utricularia. Plant Signal. Behav. 6: 640-646. Adlassnig W., Peroutka M., Lendl T., 2011. Traps of carnivorous pitcher plants as a habitat: composition of the fluid, biodiversity and mutualistic activities. Ann. Bot. 107:181-194. Alkhalaf I. A., Hübener T., Porembski S., 2011. Microalgae trapped by carnivorous bladderworts (Utricularia, Lentibulariaceae): analysis, attributes and structure of the microalgae trapped. Plant Div. Evol. 129: 125-138. Amoroso V. B., Aspiras R. A., 2011. Hamiguitan Range: A sanctuary for native flora. Saudi J. Biol. Sci. 18: 7-15.

www.darwiniana.cz 17 Baiser B., Ardeshiri R. S., Ellison A. M., 2011. Species richness and trophic diversity increase decomposition in a co-evolved food web. PLoS One 6: e20672. Baleeiro Souza P. C., Bove C. P., 2011. A new species of Utricularia (Lentibulariaceae) from Chapada dos Veadeiros (Central Brazil). Syst. Bot. 36: 465-469. Bauer U., Grafe T. U., Federle W., 2011. Evidence for alternative trapping strategies in two forms of the pitcher plant, Nepenthes rafflesiana. J. Exp. Bot. 62: 3683-3692. Beretta M., Simonazzi M., Arrigoni P., Tassara F., 2011. [New sites of Utricularia bremii Heer ex Kölliker (Lentibulariaceae): considerations on its distribution and conservation in Italy] In Ital. Infor. Bot. Ital. 43: 91-95. Bianchini Jr. I., Cunha-Santino M. B., Panhota R. S., 2011. Oxygen uptake from aquatic macro- phyte decomposition from Piraju Reservoir (Piraju, SP, Brazil). Braz. J. Biol. 71: 27-35. Bonhomme V., Gounand I., Alaux C., Jousselin E., Barthélémy D., Gaume L., 2011. The plant- ant Camponotus schmitzi helps its carnivorous host-plant Nepenthes bicalcarata to catch its prey. J. Trop. Ecol. 27: 15-24. Bonhomme V., Pelloux-Prayer H., Jousselin E., Forterre Y., Labat J.-J., Gaume L., 2011. Slippe- ry of sticky? Functional diversity in the trapping strategy of Nepenthes carnivorous plants. New Phytol. 191: 545-554. Brewer J. S., Baker D. J., Nero A. S., Patterson A. L., Roberts R. S., Turner L. M., 2011. Carnivo- ry in plants as a beneficial trait in wetlands. Aquat. Bot. 94: 62-70. Brouard O., Le Jeune A. H., Leroy C., Cereghino R., Roux O., Pelozuelo L., Dejean A., Corbara B., Carrais J. F., 2011. Are algae relevant to the detritus-based food web in tank-bromeliads? PLoS One 6: e20129. Chesser J. D., Brewer J. S., 2011. Factors influencing seedling recruitment in a critically endan- gered pitcher plant, Sarracenia rubra ssp. alabamensis. Endang. Species Res. 13: 245-252. Ellison A. M., Adamec L., 2011. Ecophysiological traits of terrestrial and aquatic carnivorous plants: are the costs and benefits the same? Oikos 120: 1721-1731. Escalante-Pérez M., Krol E., Stange A., Geiger D., Al-Rasheid K. A. S., Hause B., Neher E., Hed- rich R., 2011. A special pair of phytohormones controls excitability, slow closure, and external sto- mach formation in the Venus flytrap. PNAS (USA) 37: 15492-15497. Ferrero R., Mello-Silva R. de, 2011. Droseraceae do Parque Estadual do Ibipotica, Minas Gerais, Brasil. Bol. Bot. Univ. São Paulo 29: 13-18. Fleischmann A., Robinson A. S., McPherson S., Heinrich V., Gironella E., Medulid D. A., 2011. Drosera ultramafica (Droseraceae), a new species of the ultramafic flora of the Malesian high- lands. Blumea 56: 10-15. Fukushima K., Imamura K., Nagano K., Hoshi Y., 2011. Contrasting patterns of the 5S and 45S rDNA evolutions in the Byblis liniflora complex (Byblidaceae). J. Plant Res. 124: 231-244. Gidudu B., Copeland R. S., Wanda F., Ochaya H., Cuda J. R., Overholt W. A., 2011. Distributi- on, interspecific associations and abundance of aquatic plants in Lake Bisina, Uganda. J. Aquat. Plant. Manage. 49: 19-27. Gorb E. V., Gorb S. N., 2011. The effect of surface anisotropy in the slippery zone of Nepenthes alata pitchers on beetle attachment. Beilstein J. Nanotechnol. 2: 302-310. Gotelli N., Smith A. M., Ellison A. M., Ballif B. A., 2011. Proteomic characterization of the major arthropod associates of the carnivorous pitcher plant Sarracenia purpurea. Proteomics 11: 2354-2358. Grafe T. U., Schöner C. R., Kerth G., Junaidi A., Schöner M. G., 2011. A novel resource-service mutualism between bats and pitcher plants. Biol. Lett. 7: 436-439. Greenwood M., Clarke C., Lee C. C., Gunsalam A., Clarke R. H., 2011. A unique resource mutualism between the giant Bornean pitcher plant, Nepenthes rajah, and members of a small mam- mal community. PLoS One 6: e21114. Grevenstuk T., Gonçalves S., Nogueira J. M. F., Bernardo-Gil M. G., Romano A., 2011. Recovery of high purity plumbagin from Drosera intermedia. Indust. Crop Prod. 35: 257-260.

18 Trifid 2011/3 Ibarra-Laclette E., Albert V. A., Perez-Torres C. A., Zamudio-Hernandez F., Ortega-Estrada M. J. De, Herrera-Estrella A., Herrera-Estrella L., 2011. Transcriptomics and molecular evolutionary rate analysis of the bladderwort (Utricularia), a carnivorous plant with a minimal genome. BMC Plant Biol. 11: 101. Jennings D. E., Rohr J. R., 2011. A review of the conservation threats to carnivorous plants. Biol. Conserv. 144: 1356-1363. Jimenez V. M., Guevara E., Masis S., 2011. Effect of macronutrients and sucrose concentration on in vitro growth of Drosera capensis L. (Droseraceae) plants, and evaluation of six substrates for acclimatization. Propag. Ornament. Plants 11: 34-39. Joeyux M., Vincent O., Marmottant P., 2011. Mechanical model of the ultrafast underwater trap of Utricularia. Phys. Lett. E83, 021911. Juang T. C. C., Juang S. D. C., Liu Z. H., 2011. Direct evidence of the symplastic pathway in the trap of the bladderwort Utricularia gibba L. Bot. Stud. 52: 47-54. Jules E. S., Ellison A. M., Gotelli N. J., Lillie S., Meindl G. A., Sanders N. J., 2011. Influence of fire on a rare serpentine plant assemblage: A 5-year study of Darlingtonia fens. Am. J. Bot. 98: 801-811. Koopman M. M., Carstens B. C., 2011. The microbial phyllogeography of the carnivorous plant Sarracenia alata. Microb. Ecol. 61: 750-758. Kosiba P., Mróz L., Kamiński R., 2011. Assessment of habitat conditions using self-organizing feature maps for reintroduction/introduction of Aldrovanda vesiculosa L. in Poland. Acta Soc. Bot. Pol. 80: 139-148. Krüger J., Wirth S., 2011. Life cycle of Sarraceniopus nipponensis (Histiostomatidae: Astigma- ta) from the fluid-filled pitchers of Sarracenia alata (Sarraceniaceae). Acarologia 51: 259-267. Lenaghan S. C., Serpersu K., Xia L., He W., Zhang M., 2011. A naturally occurring nanomaterial from the Sundew (Drosera) for tissue engineering. Bioinsp. Biomim. 6: 046009. Mandal B., Mukherjee A., 2011. Nepenthes khasiana: the pitcher plant needs attention for conservation. Curr. Sci. 100: 807. Martens A., Grabow K., 2011. Early stadium damselfly larvae (Odonata: Coenagrionidae) as prey of an aquatic plant, Utricularia australis. Int. J. Odonatol. 14: 101-104. Mithöfer A., 2011. Carnivorous pitcher plants: Insights in an old topic. Phytochemistry 72: 1678-1682. Morohoshi T., Oikawa M., Sato S., Kikuchi N., Kato N., Ikeda T., 2011. Isolation and characterization of novel lipases from a metagenomic library of the microbial community in the pitcher fluid of the carnivorous plant Nepenthes hybrida. J. Biosci. Bioeng. 112: 315-320. Lowrie A., 2011. Validation of the name Drosera monticola (Droseraceae), a species from the south-west of Western Australia. Nuytsia 21: 152. Panda A., Sahu D., Misra M. K., 2011. Plant biodiversity and ecology of selected aquatic vegetation of Odisha, India. PNAS (India) Sect. B-Biol. Sci. 81: 134-147. Pavlovič A., 2011. Photosynthetic characterization of Australian pitcher plant Cephalotus folli- cularis. Photosynthetica 49: 253-258. Pavlovič A., Mancuso S., 2011. Electrical signaling and photosynthesis: Can they co-exist toge- ther? Plant Signal. Behav. 6: 840-842. Pavlovič A., Slováková L‘., Pandolfi C., Mancuso S., 2011. On the mechanism underlying photosynthetic limitation upon trigger hair irritation in the carnivorous plant Venus fly trap (Dionaea muscipula Ellis). J. Exp. Bot. 62: 1991-2000. Pavlovič A., Slováková L‘., Šantrůček J., 2011. Nutritional benefit from leaf litter utilization in the pitcher plant Nepenthes ampullaria. Plant Cell Environ. 34: 1865-1873. Pavón N. P., Contreras-Ramos A., Islas-Perusquía Y., 2011. Diversity of arthropods preyed upon by the carnivorous plant Pinguicula moranensis (Lentibulariaceae) in a temperate forest of Cen- tral Mexico. Southwest. Natur. 56:78-82.

www.darwiniana.cz 19 Płachno B. J., 2011. Female germ unit in Genlisea and Utricularia, with remarks about the evo- lution of the extra-ovular female gametophyte in members of Lentibulariaceae. Protoplasma 248: 391-404. Płachno B. J., Świątek P., 2011. Syncytia in plants: cell fusion in endosperm-placental syncyti- um formation in Utricularia (Lentibulariaceae). Protoplasma 248: 425-435. Płachno B. J., Świątek P., Kozieradzka-Kiszkurno M., 2011. The F-actin cytoskeleton in syncytia from non-clonal progenitor cells. Protoplasma 248: 623-629. Poppinga S., Joyeux M., 2011. Different mechanics of snap-trapping in the two closely related carnivorous plants Dionaea muscipula and Aldrovanda vesiculosa. Phys. Rev. E84, 041928. Renner T., Specht C. D., 2011. A sticky situation: Assessing adaptations for plant carnivory in the Caryophyllales by means of stochastic character mapping. Int. J. Plant Sci. 172: 889-901. Rivadavia F., Gonella P. M., 2011. Drosera quartzicola (Droseraceae), a new and threatened species from the Serra do Cipó, Brazil. Phytotaxa 29: 33-40. Rottloff S., Stieber R., Maischak H., Turini F. G., Heubl G., Mithöfer A., 2011. Functional characterization of a class III acid endochitinase from the traps of the carnivorous pitcher plant genus, Nepenthes. J. Exp. Bot. 62: 4639-4647. Scribailo R. W., Alix M. S., Namestnik S. A., 2011. Historical notes and new records for the rare Atlantic coastal plain species Utricularia resupinata (Lentibulariaceae) in Indiana. Rhodora 113: 32-46. Shaw P. J. A., Shackleton K., 2011. Carnivory in the teasel Dipsacum fullonum – the effect of experimental feeding on growth and seed set. PloS One 6: e17935. Silva da N. G., Alves R. J. V., Pereira J. F., Rivadavia F., 2011. Lentibulariaceae, Serra de São José, Minas Gerais, Brazil. Check List 7: 120-127. Singh A. K., Prabhakar S. P., Sane S. P., 2011. The biomechanics of fast prey capture in aquatic bladderworts. Biol. Lett. 7: 547-550. Sirová D., Borovec J., Picek T., Adamec L., Nedbalová L., Vrba J., 2011. Ecological implications of organic carbon dynamics in the traps of aquatic carnivorous Utricularia plants. Funct. Plant Biol. 38: 583-593. Srivastava A., Rogers W. L., Breton C. M., Cai L., Malmberg R. L., 2011. Transcriptome analysis of Sarracenia, an insectivorous plant. DNA Res. 18: 253-261. Stephens J. D., Scott S. R., Folkerts D. R., 2011. Genetic differentiation, structure, and a transi- tion zone among populations of the pitcher plant moth Exyra semicrocea: Implications for conservation. PLoS One 6: e22658. Studnička M., 2011. Surprising phenomena in the life strategy of Utricularia cornigera in Bra- zil. Thaiszia – J. Bot. (Košice) 21: 37-43. Takahashi K., Suzuki T., Nishii W., Kubata K., Shibata C., Isobe T., Dohmae N., 2011. A cystein endopeptidase (“dionain”) is involved in the digestive fluid of Dionaea muscipula (Venus’s flytrap). Biosci. Biotechnol. Biochem. 75: 346-348. Takeuchi Y., Salcher M. M., Ushio M., Shimizu-Inatsugi R., Kobayashi M. J., Diway B., Mering C. von, Pernthaler J., Kentaro K. Shimizu K. K., 2011. In situ enzyme activity in the dissolved and particulate fraction of the fluid from four pitcher plant species of the genus Nepenthes. PLoS One 6: e25144. Vincent O., Roditchev I., Marmottant P., 2011. Spontaneous firings of carnivorous aquatic Ut- ricularia traps: Temporal patterns and mechanical oscillations. PLoS One 6: e20205. Vincent O., Weisskopf C., Poppinga S., Masselter T., Speck T., Joyeux M., Quilliet C., Marmot- tant P., 2011. Ultra-fast underwater suction traps. Proc. R. Soc. B 278: 2909-2914. Volkov A. G., Pinnock M. R., Lowe D. C., Gay M. S., Markin V. S., 2011. Complete hunting cycle of Dionaea muscipula: Consecutive steps and their electrical properties. J. Plant Physiol. 168: 109-120.

20 Trifid 2011/3 Wells K., Lakim M. B., Schulz S., Ayasse M., 2011. Pitchers of Nepenthes rajah collect faecal droppings from both diurnal and nocturnal small mammals and emit fruity odour. J. Trop. Ecol. 27: 247-253. Wołowski K., Piątek J., Płachno B. J., 2011. Algae and stomatocysts associated with carnivorous plants. First report of chrysophyte stomatocysts from Virginia, USA. Phycologia 50: 511-519. Wong T.-S., Kang S. H., Tang S. K. Y., Smythe E. J., Hatton B. D., Grinthal A., Aizenberg J., 2011. Bioinspired self-repairing slippery surfaces with pressure-stable omniphobicity. Nature 477: 443- 447. Worobiec E., 2011. Middle Miocene aquatic and wetland vegetation of the paleosinkhole at Tarnow Opolski, SW Poland. J. Paleolimnol. 45: 311-322. Zaman M., Naderuzzaman A. T. M., Hasan M., Naz S., 2011. Ecology, morphology and ana- tomy of Aldrovanda vesiculosa L. (Droseraceae) from Bangladesh. Bangladesh J. Bot. 40: 85-91. Zehl M., Braunberger C., Conrad J., Crnogorac M., Krasteva S., Vogler B., Beifuss U., Krenn L., 2011. Identification and quantification of flavonoids and ellagic acid derivatives in therapeutical- ly important Drosera species by LC-DAD, LC-NMR, NMR, and LC-MS. Anal. Bioanal. Chem. 400: 2565-2576. Summary JIŘÍ VANĚK

Natural monument „Na Plachtě“ species and many representatives of the local Miloslav Macháček fauna, particularly beetles. The natural monument „Na Plachtě“ is sure- ly well known for many of our czech readers. Sundews of Bryastrum subspecies The author decided to explore it more detaily Kateřina Mertová and therefore he went directly to the locality to Detailed overview of habitat in which occurs find out how it is with an occurrence of carni- one of the Drosera subspecies – Bryastrum - vorous plants. If the expedition was successful also known as pygmy sundews. Article also con- and what else you can find in the locality, you tains description of the subspecies division by can read in the article. the shape of gemmae.

Drosera indica – to feed or not to feed? Revision of Drosera whittakeri s. lat. and Jiří Vaněk description od a new species from Kanga- The question of feeding this beautiful sundew roo Island (South Australia), part 3. is duscussed among growers a quite long time. A. Lowrie, J. G. Conran The author decided to clearly determine the ef- Continuing the description of species from the fect of feeding this plant and shows us the diff- complex of Drosera whittakeri. In this part you erence between fed and not-fed plantation. Re- will learn about Drosera praefolia and Drose- sults of his experiment are brought out in this ra schmutzii. article. The second expedition – and Butterworts Flora and insects of Sardinia Island again – part 5. Albert Damaška Jaroslav Neubauer, Mirek Macák, Pepa Malín- An interesting article this time extraordinari- ský ly not about carnivorous plants but many other Another part of the narrative about the Euro- amazing plants and organisms from Sardinia. pean Butterworts journey. This time we can also This time you can read about lots of orchids read about another representatives of carnivorous plants - Drosophyllum. www.darwiniana.cz 21 Revize D. whittakeri s. lat. a popis nového druhu z Klokaního ostrova, Jižní Austrálie (Část III)

LOWRIE, J. G. CONRAN

pod listovou růžicí. Kališní lístky hnědočerve- Drosera praefolia né, úzce vejčité až kopinaté, dlouhé 4–5 mm, Tepper Popis

Vytrvalá bylina, hlíznatá, zeleného nebo někdy červeného zbarvení (na plném osvitu) s listovou růžicí o průměru 4–6 cm. Hlízka bílá, více méně kulovitá, dlouhá 6–8 mm, o průměru 6–8 mm a zapouzdřená ve větším počtu černých pa- pírovitých obalů na konci svislého podzemního stolonu o délce 3–5 cm. Listy obvejčité, za zralosti chybějící, k podkladu přitisklé, na růžici 8–16 listů. Řapík 4–8 mm dlouhý, při bázi asi 2 mm široký, směrem k bázi čepele nepatrně roz- šířený, čočkovitý a u horních listů na průřezu mírně měsíčkovitý, u spodních listů podobně, ale méně, jeho okraje trochu podvinuté, žláz- naté, v listových základech spirálně sbalený. Če- pel vejčitá až obvejčitá, dlouhá 10–16 mm, širo- ká 8–12 mm, její délka a šířka na jednu listovou růžici běžně proměnlivá, celokrajná, distálně (směrem k bázi) zoubkatá včetně vrcholu (což je lépe vidět z jejího rubu). Vrcholy každého zoubku zakončují žláznaté chlupy (trichomy), lapací stopkaté žlázky na svrchním povrchu po- Drosera schmutzii Lowrie et Conran. blíž okraje čepele, ve střední části trochu krat- A) Rostlina s distálními přeslenitě ší stopkaté žlázky, trichomy zelené až průsvit- uspořádanými listy na stonku. B) Celkový ně červené s tmavě rudými žlázkami, rub čepele vzhled rostliny. C) Čepel stonkového listu. lysý, žilnatina k vrcholu větvená (lépe viditelná D) Čepel listu proximální bazální růžice. na usušených rostlinách). Květenství postranní, E) Čepel listu distální bazální růžice. F) podzemní květní stvol raší před olistěním. Kvě- Kališní lístek. G) Korunní lístek. H) Semeník tů až 10 na konci květního stvolu, květní stop- a čnělky. I) Čnělka-blizny, zvětšeno. Poměrné ky zelené až červené, dlouhé 2,5–5 cm, řídce měřítko 10 mm (A, B), 5 mm (C-E) a 1 porostlé roztroušenými přisedlými žlázkami, mm (F-I). Autor A. Lowrie. Podle živého květní stopky za zralosti poléhavé a více méně materiálu sbíraného na typové lokalitě.

22 Trifid 2011/3 široké 1,1–1,5 mm, celokrajné, vrcholy nepra- druhu kolísá od zeleného po červené, zdá se videlně pilovité, zevní povrch černě tečkova- však, že na rozdíl od D. aberrans a D. whittakeri ný (lépe viditelné na sušených vzorcích), lysý. je u ní načervenalé olistění odpovědí na vysta- Korunní lístky bílé, klínovité, celokrajné, dlou- vení slunečnímu světlu. hé 6–8 mm, široké 3–4 mm, vrchol tupě zoub- I když tuto rosnatku Tepper (1892) popsal katý. Tyčinek 5, dlouhé 3,5–5,3 mm, stopky podle sebraného materiálu na poloostrově Fle- bílé, prašníky žluté, pyl sklovitý, bledavě žlu- urieu poblíž Adelaide, byla většinou přehlíže- tý. Semeník zelený, obvejčitý, dlouhý 1–1,2 mm na nebo pokládána za málo známou raně kve- a o průměru 1–1,2 mm. Čnělky a blizny 3, bílé, toucí varietu Drosera whittakeri (Marchant et dlouhé 1,2–1,4 mm, každá z nich dělena v čet- al, 1982, Marchant, 1986), a to i přesto, že Tep- né nitkovité větvící se segmenty, lysé, blizno- per zaslal v r. 1882 Muellerovi spolu se vzorky vý úsek bílý a k vrcholu (apikálně) dvojlaloč- velmi detailní pojednání o její formě a fenologii ný, lehce rozšířený, bradavčitý. Semena uhlo- (korespondence je uchovávána v MEL). Muel- vě černá, vejčitá, dlouhá 0,7–1 mm, o průměru ler tyto schedy (herbářové vzorky) opoznámko- 0,4–0,8 mm, pylová láčka (mikropyle) v rozsa- val jako D. whittakeri var. aphylla, ale toto po- hu vchlípeného bazálního (dolního) pólu, api- jmenování nikdy nebylo publikováno a Mueller kální (horní) pól zaoblený, povrchová skulptu- nepřejal ani Tepperovo označení. Bates (1991) ra nepravidelně hexagonální (šestihranná) se jasně ukázal, že D. praefolia se od D. whittake- ztlustlými okraji antiklinál. ri s. lat. (s. lat. = v širším smyslu, pozn. překl.) liší těmito znaky: bílou hlízkou, stylem kvete- ní na postranním květenství před vyrašením Prostředí olistění, obvejčitými, oválnými, anebo okrouh- lými listy v jedné listové růžici, dvojlaločnými Tento druh roste obecně na výslunných su- bliznami a velmi neobvyklým svinutím listo- chých místech nebo ve volnějším lesnatém te- vých základů (v této čeledi). Nicméně, i když rénu na jílovištích, rozložených břidlicích či la- je D. praefolia rozpoznávána na úrovni poddru- teritických jílovitých písčinách. Kvete v mírném hové (Lowrie 1989) a později na úrovni dru- zástinu i na plném slunci a ke spuštění kvetení hové (Gibson 1995, Lowrie 1998, Chah 2006), nepotřebuje požár. někteří autoři (tj. Barker et al. 2005, Schlauer 2006) ji stále považují za součást komlexu D. whittakeri. Avšak její četné odlišnosti od ostat- Rozšíření ních druhů, které zde popisujeme, silně podpo- rují její rozlišování na druhové úrovni. Drosera praefolia se vyskytuje na jihovýchodě Vybrané a zkoumané vzory, výčet jejich loka- Jižní Austrálie podél jižního poloostrova Fleuri- lit, vynechávám (pozn. překl.). eu jižně od Adelaide a šíří se i na Klokaní ostrov. Drosera schmutzii Status ochrany Lowrie et Conran, sp. V chráněných oblastech je solidně zastoupena, takže se za ohroženou nepokládá i přes své re- nov. (nový druh) lativně omezené rozšíření. Popis Poznámky Vytrvalá bylina, solitérní, hlíznatá, zeleného až Rosnatka Drosera praefolia kvete od dub- červeného zbarvení s listovou růžicí za zralosti na do května a často se vysemeňuje před tvor- o průměru 3–4 cm. Hlízka světle oranžová, více bou olistění. Přes léto v období sucha zatahu- méně široce obvejčitá, dlouhá cca 8 mm, o prů- je do podzemní hlízky. Zbarvení listů u tohoto měru cca 8 mm, bočně smáčklá a zapouzdřená www.darwiniana.cz 23 ve větším počtu tmavě hnědých papírovitých dlouhé, každá dělená v četné nitkovité větvící obalů na konci kolmého podzemního stolonu, se segmenty, lysé, bliznový úsek bílý a k vrcho- který je dlouhý 4–5 cm. Listy úzce špachtlovité, lu nepatrně rozšířený v jediný knoflíkovitý vý- jen málo listů přitisklých k půdnímu podkla- růstek, bradavčitý. Semena uhlově černá, ne- du, většina listů je zpola vzpřímená na stonku pravidelně krychlovitá, boky více méně zploš- dlouhém cca 10 mm (podobají se listům D. sto- tělé, 1,3–1,5 mm dlouhá, 1,2–1,5 mm široká, lonifera), často přítomen druhý distální přes- 0,8–0,9 mm tlustá, mikropyle (pylová láčka) len s 8–10 listy na jednu listovou růžici. Řapí- malá, více méně ve vchlípeném bazálním pólu, ky 8–12 mm dlouhé, na bázi 1–1,3 mm široké apikální pól vchlípený, povrchová skulptura vý- a rozšířené na 2–2,5 mm distálně při bázi če- razně nepravidelně hexagonální (šestihranná) pele, se slabě ztlustlými okraji antiklinál. adaxiálně na průřezu na distálních listech žlábkovité, slaběji žlábkovité na spodních listech, podélně hřebenité, celokrajné, lysé. Čepel Etymologie obvejčitá až široce obvejčitá, za zralosti dlouhá 5–9 mm, široká 6–11 mm. Délka a šířka čepe- Latinské druhové jméno schmutzii dostala le běžně proměnlivá v rozsahu jedné listové rů- tato rosnatka na počest Erwina Schmutze, otce žice, podélně na dvě třetiny smáčklá adaxiálně Spolku Slova Božího (SVD) z Německého kato- (na líci), distální čepel často srpovitě propadlá lického ústředí v Collinswoodu v Jižní Austrá- (podobá se listům D. stolonifera), bazálně ce- lii, který ji objevil. Otec E. Schmutz je uznávaný lokrajná, distální okraje zubaté se zubatým vr- a nadšený terénní přírodovědec zkoumající flo- cholem (lépe pozorovatelné na rubu) se žláz- ru, faunu a geologii v Indonésii a Jižní Austrálii. natým chlupem zakončujícím každý vrchol zu- batého okraje, lapací žlázky na horní straně če- pele poblíž jejího okraje a s nepatrně kratšími Prostředí žlázkami směrem do jejího středu (mediálně), chlupy (trichomy) průsvitně červené s tmavě Drosera schmutzii roste běžně v žlutohně- červenými koncovými žlázkami, rubová stra- dých jílovitých písčinách s lateritovými oblázky na čepele (abaxiální) lysá, žilnatina větvena a pískovcovým podložím v otevřených sluneč- směrem k vrcholu (lépe je to viditelné na su- ných oblastech mezi porosty druhu Allocasua- chých zčernalých vzorcích). Květenství sestá- rina muelleriana (Miq.) L. A. S. Johnson (Casu- vající z 1–3 krátkých až prodloužených květ- arinaceae). Byla nalezena také na červených jí- ních stvolů nebo květů, jež více méně vyrůsta- lovištích bohatých na železo a hliník s pisolito- jí ze středu listové růžice. Obvykle 2–7 květů, vým (hráškovitým) štěrkem obsahujícím hod- květní stopky barevně více méně podobné lis- ně železa, dále na Macgillvrayových bílých pís- tům, dlouhé 2,5–4 cm, řídce porostlé roztrou- cích (vzniklých z písečných dun) s lateritovými šenými přisedlými žlázkami, za plodu oblouko- intruzemi a v písčitých půdách v malých měl- vitě převislé. Kališní lístky červenohnědé, úzce kých „gnamma“ dírách v povrchové vrstvě vá- vejčité až kopinaté, dlouhé 4–7,5 mm, širo- pencových ostrohů přehlížejících oceán. Tento ké 1,3–3 mm, celokrajné, vrchol lístku nepra- druh roste také často s dalším endemitem Klo- videlně pilovitý, vnější povrch černě tečkovaný kaního ostrova, jímž je Stylidium tepperianum (výrazněji pozorovatelné na herbářových vzor- (F. Muell) Mildbr. (Stylidiaceae). Všechna tato cích) a porostlý nemnoha drobounkými při- prostředí jsou v létě vyschlá. sedlými žlázkami, které se podobají přisedlým žlázkám na květním stvolu, jinak lysý. Korun- ní plátky vně i uvnitř bílé, obvejčité, celokraj- Rozšíření né, 10–14 mm dlouhé, 7–9 mm široké, vrchol tupý. Tyčinek 5, dlouhé jsou 5,3–3,5 mm, nit- Drosera schmutzii je endemitem Klokaního os- ky bílé, prašníky bílé, pyl žlutý. Semeník zele- trova s výskytem na celé jeho rozloze, zdá se ný, obvejčitý, dlouhý 1,2–1,5 mm, o průměru však, že nejvíce roste v jeho severních a východ- 1,2–1,3 mm. Čnělky a blizny 3, bílé, 1–1,5 mm ních oblastech. Vyskytuje se podél severních

24 Trifid 2011/3 Obr. 6. Prediktivní model rozšíření Drosera schmutzii pomocí BIOLINK. A) Rozšíření při 75% toleranci. B) Model s 50% tolerancí. Tmavší oblasti odpovídají Drosera schmutzii (Conran 1525). vyšší prediktivní pravděpodobnosti výskytu. A) Prostředí. B) List s úzkým zpola vystoupavým žlábkovitým řapíkem. a východních hranic Flinders Chase National C) Přeslenité stonkové listy a rozkvetlé Park, zdá se ale, že uvnitř tohoto parku obec- květenství (šipka). D) Květ. Poměrné ně neroste, což snad lze interpretovat tím, že se měřítko 10 mm (A, C, D) a 2 mm (B). zde nesbírá. připomíná podobné uspořádání listů Drosera stolonifera Endl. Dále se odlišuje většími téměř Status ochrany krychlovitými semeny s velmi nepravidelnou testální skulpturou. Tyto znaky a také rozdíly I když tento druh hlíznaté rosnatky na ostrově uvedené mezi jinými rostlinami komplexu D. roste běžně, takže bezprostředně ohrožen není, whittakeri jsou v souladu s veškerým zkouma- převážně je sbírán v oblastech ovlivňovaných ným materiálem, jakož i s kultivovanými vzor- lidskou činností (tj. podél silnic) nebo v oblas- ky, které oba autoři pěstují již po několik let. tech bez zvláštní ochrany. Přesto, že mezi těmito různými taxony existuje určité geografické, anebo lokalitní překrývá- ní, na lokalitách, kde dva či více taxonů tohoto Poznámky komplexu roste pospolitě, nenacházíme žádné doklady pozvolných přechodů. Tento druh kvete od konce června do září a přes Zpočátku se odborníci domnívali, že na Klo- léto má dormantní fázi ve formě podzemní kaním ostrově roste další robustnější mnoho- hlízky. listý a listovou růžici vytvářející mnohokvětý Drosera schmutzii je nápadná velice úzký- taxon (kromě D. whittakeri, D. schmutzii a D. mi žlábkovitými a žláznatými řapíky, zpola vy- praefolia). I když se tato velká forma na ostro- stoupavými listy a častou přítomností přesleni- vě vyskytuje často, po jejím pěstování v umě- tě uspořádaných listů na krátkém stonku, což lých podmínkách se ukázalo, že to je pouze www.darwiniana.cz 25 mimořádně robustní forma D. schmutzii, která Klimatické předpovědní modely rozšíře- je zjevně obdobná robustním formám D. whit- ní při 75% toleranci ukazují, že tento druh je takeri s. str. (s. str. = v přísném smyslu, pozn. efektivně omezen na Klokaní ostrov s jedinými překl.) z Adelaide Hills. I když D. schmutzii ros- možnými přesahy do nejjižnějších oblastí polo- te na Klokaním ostrově v rozmanité škále pro- ostrovů Fleurieu a York, a to na modelu při 50% středí a často společně s D. praefolia, jen vel- toleranci. Avšak důkladné průzkumy v těchto mi vzácně je nacházena v pospolitém růstu s D. oblastech nepřinášejí žádné nálezy rostlin při- whittakeri (Clayton 2003 a soukromé pozoro- pomínajících D. schmutzii a D. whittakeri s. lat. vání obou autorů). (v širším smyslu) se na Yorkském poloostrově stejně téměř vůbec nevyskytuje.

Překlad: ZŽ

Kresba: Blanka Šponarová

26 Trifid 2011/3 Druhá výprava A zase ty tučnice V. JAROSLAV NEUBAUER, MIREK MACÁK, PEPA MALÍNSKÝ

Nejdříve zamíříme do skal za městečko Cazor- nám známé české okresky konečně dojíždíme la, je poměrně pozdě, a tak nás začíná zajímat na místo. i nějaké příhodné místo na spaní. Projíždíme Chvíli mi trvá, než se zorientuji, tohle není městečkem a v jeho úzkých uličkách si pěkně ta lokalita, kterou jsem čekal. Je to sice též loka- pobloudíme, napotřetí konečně máme správný lita P. vallisneriifolia, ale na tu při první výpravě směr. Stoupáme do skal kolem vyhlídek na kra- doslova dolezl po skále jen Jarda Liška. Z fotek, jinu změněnou v jeden obří olivový sad. Po kli- které nám tehdy ukázal, si pamatuji, že zde je katé a strmé silnici svými děrami připomínající větší porost tučnic v dutině, nebo snad pod pře- visem, jak to tehdy Jarda komen- toval „nic moc“. Je opravdu pozdě, a pokud bychom se tu zdrželi a pokusili se na místo dostat, museli bychom zde přespat. Mám vytipované jiné místo s krásnými porosty toho- to druhu, a ani na spaní to tu moc nepřipadá v úvahu. Už se dost šeří, na druhém místě si pamatuji, že se přespat dá. Tak tady toto mís- to opouštíme a P. vallisneriifolia budeme obdivovat až zítra. Byl to malý nezdar. V noci již za tmy přijíždíme na parkoviště u Rio Borosa. Za tmy uléháme na plácek nad parkoviš- těm a usínáme s nadějí, že zítra to vyjde. Ráno se probouzíme dří- ve, než začne nápor turistů, i toto místo je turisticky velmi navště- vované. Než zabalíme své spacáky a něco posnídáme, začne se parko- viště rychle plnit. Turisté míří kamsi na konec údolí, kde řeka, která jím proté- ká, vytváří vodopád. My až na konec údolí nemusíme. Tučnice rostou asi hodinku cesty od parkoviš- tě hned u pěšiny. Cestou obdivuje- Pinguicula vallisneriifolia – Rio Borosa 1 me místní svahy porostlé piniemi, www.darwiniana.cz 27 na cestě potkáváme i cikádu. Ko- nečně si můžeme prohlédnout tohoto večerního koncertistu. Udi- vuje mne její velikost, bezmála 4 cm velký hmyz. Pomalu stoupáme podél bře- hů Rio Borosa. Pohled do vody je pro mne okouzlující. Pstruzi velikosti, o které u nás může rybář jen snít, se prohánějí v místech tůní ve slušném množství. Asi po ho- dině cesty přicházíme na místo, kde porost P. vallisneriifolia spadá po kolmé skále až na chodník láv- ky. Místo výskytu je v zúžené čás- ti údolí, kde jednu stranu tvoří té- měř kolmé skály, a tak cesta pokra- čuje podél stěn po uměle vytvoře- né lávce. Rostliny zde rostou na kolmé skále v puklinkách a na místech s vysráženým vápencem. Jsou té- měř všude, kde mají naději se udr- žet. Můžeme zde pozorovat strategii šíření této rostliny na kolmé skále. Je krásně vidět, jak mohutné rostliny s listy až 25 cm dlouhými u těch největších vysílají po ská- le své stolony až 10 cm dlouhé a na koncích se tvoří nové mladé Pinguicula vallisneriifolia – Rio Borosa 1 rostlinky, které se na příhodném místě ihned uchycují. souvislý porost těchto tučnic, doslova splývají Z kultury vím, že tato rostlina na zimu vy- v jednolitý celek. tvoří poměrně velké hibernaculum, které má Je zajímavé, že celý úsek, kde tučnice rostou, na boku útvary připomínající dceřiná hiberna- je jen asi 15 m dlouhý. Jedná se o úzké vlhčí mís- cula u ostatních evropských tučnic. Na jaře se to, které je okolními skalami poměrně dost za- však tyto útvary nevyvinou v mladé rostliny, ale stíněné. Skály, na kterých P. vallisneriifolia ros- přejdou v dlouživý růst. Až po dosažení určité te, jsou sice vlhké, ale nestéká po nich voda, ne- délky několika cm se začne na konci vytvářet jsou ani vysloveně mokvavé. Přesto je vidět, že mladá rostlinka. Ta má snahu se kořeny rych- se zde rostlinám daří a jsou ve výborné kondici. le uchytit. Pokouším se zde i o makrofotky listů velmi Když na podzim stolon zanikne a z mladé bohatě posetých kořistí. Ukojíme své fotováš- rostliny zůstane též hibernaculum, je toto již ně, nakoukneme za zatáčku, kde se údolí opět uchyceno a od mateřské rostliny vzdáleno. Je to otvírá do sice strmých, ne však skalních svahů. zajímavé a ojedinělé uzpůsobení na růst na kol- Je čas vyrazit k autu a po posilnění a opláchnu- mých skalách. tí v Rio Borosa, doprovázeném neradostnými Na rostlinách právě dozrávají semeníky, a tak pohledy o pár desítek metrů níže muškařícími můžeme pozorovat, že si v kvetení s předešlými rybáři, vyrážíme na cestu směr Tarifa. Je nutno druhy též nezadají. Počet semeníků je zhruba podotknout, že během páchání hygieny ani je- stejný, do 6 u plně vyvinutých rostlin. Na pro- den pstruh neuhynul. tější skále za hlubokou tůní je též obrovský

28 Trifid 2011/3 Projdeme se Tarifou, fouká opravdu chladný a nepříjemný vítr. Zkoušíme sehnat nějaké dár- ky domů. Beznadějně, všude je za- vřeno, otevřou zas až večer, jak je tu zvykem. Dáme si tedy v míst- ní kavárně aspoň kávu a vyrážíme jen pár kilometrů zpět kolem po- břeží do nejbližší vesnice. Zde se má nalézat jedna z největších lokalit Drosophylum lusitanicum a kousek od ní i lokalita P. lusitanica. Vzdálenost jen pár desítek me- trů mně připadá podivná. Zatím- co rosnolisty vyhledávají velmi až extrémně suchá stanoviště, P. lusitanica miluje velmi vlhká místa, spíše bažinky. Na toto místo jsem opravdu zvědav. Nastává problém, GPS nás smě- ruje do kopce za vesničkou, ale ať jdeme po jakékoliv cestě, ta skon- čí vjezdem do dvora a nedá se po- kračovat. Nezbývá, než vesnici obejít. Prodíráme se místním křo- vím, které nám do těla zabodává své ostny. Ostnaté je tu snad vše. Po pár minutách chůze nachází- me jakousi stezku a svítá nám na- Drosophyllum lusitanicum – Tarifa děje, stezka vede do požadované- ho směru. Procházíme velmi bah- Nás čeká dlouhý přesun až do města Tarifa, je nitým prameništěm na cestu, nad to nejjižnější místo Evropy, zde je nejužší místo kterou jsou vyschlé skalnaté pahorky. GPS hlá- mezi Evropou a Afrikou, Afrika je vzdálena jen sí „jste v cíli“. Nejdřív prozkoumáváme místní 7 km. Cesta je zdlouhavá, teploměr občas uka- mokrou až bahnitou loučku, zde bych P. lusi- zuje i přes 40 °C. Navečer už téměř za tmy do- tanica čekal, ale bez výsledku. Nenašli jsme ani sahujeme cíle, před námi leží Tarifa. Nás však rostlinku, zajímá nějaké místo na spaní. Cestou jsme se V naději, že s rosnolisty to bude lepší, zdolá- vykoupali v moři, tak teď ještě příjemně strávit váme nízký pahorek nad cestou bohatě porost- noc. Kousek za Tarifou nacházíme plácek nej- lý trním. Ani rosnolisty nenacházíme. Při roz- spíše sloužící jako dráha pro terénní motocykly, hlížení z vrchu pahorku však zahlédneme asi není to žádný luxus, ale nám musí stačit. 300 m vzdálené místo, které jako by z oka vy- Ráno není nijak příjemné, je větrno a níz- padlo lokalitám známým z první výpravy. Jde- ká oblačnost. Poprvé se nám naskytl nádherný me na něj. A skutečně to je to pravé. Doslova pohled na africký kontinent, tedy na Maroko, stovky exemplářů D. lusitanicum ve všech vě- dnes je Maroko a jeho pobřežní pohoří skryto kových kategoriích od malých semenáčků až v mlze. Mirek je z toho dost špatný, chtěl si ulo- po jistě letité rostliny zde mezi balvany porůs- vit taky nějaké ty krásně kýčovité fotky, zvané tají suchý svah. též hitovky, pro maminky. Bohužel tohle nám Začíná diskuze, z čeho zde berou vodu, v te- letos nevyjde. rénu musí být dost hluboko a ani na mlhy a vlh- ký vzduch od moře se tu nedá moc vsázet. Tak www.darwiniana.cz 29 snad opravdu mají tak hluboký ko- řenový systém, že si nějakou sku- linou mezi balvany dosáhnou až do nižší a vlhčí vrstvy. Tohle opravdu nezjistíme. Mirek jen prohlásí, že tohle je moc, že na takhle su- ché lokalitě by je opravdu neče- kal. I přes extrémně suchou lokalitu jsou však rostliny v dobré kondici. Jak letité mnohohlavé exem- pláře, tak mladé, sotva 10 cm vel- ké semenáčky. Na rostlinách prá- vě dozrály semeníky plné velkých černých semen. Jedna opožděná rostlina však ještě kvete, a tak si můžeme prohlédnout velký, síro- vě žlutý květ. Počasí se taky umoudřuje, a tak se daří i fotit, občas vykouk- ne sluníčko a na chvilku přesta- ne i foukat. Pořídím si pár fotek, kluci si ještě fotí a Mirek to bude mít asi ještě na dlouho. Jdu se pro- jít po cestě pod svahem a zjišťuji, že rosnolisty, tedy jejich porost, se táhnou ve svahu nejméně v délce 200 m nad prašnou cestou. Všech- ny rostliny jsou v dobré kondici. Dospělí jedinci jsou téměř všichni obtěžkáni suchým květenstvím se Pinguicula lusitanica – Tarifa spoustou velkých, semeny naplně- ných semeníků. Je vidět, že se zde a stařinou. Dvě rostliny i kvetou a mnohé mají rostlinám opravdu daří skvěle. semeníky. Nacházíme několik rostlin vhod- Užiju si tedy procházky a pohledu na stat- ných k focení a nakonec pořizujeme i poměrně né rostliny, jaké v kultuře nejsou moc k vidě- pěkné záběry. Tak přes počáteční patálie jsme ní, hlavně ty mnohaleté, a vrátím se ke klukům. opět dosáhli svého. Teď již spokojeni, míříme Mezitím už sbalili focení a jen neúspěch s P. lu- k autu. Nevím, jestli to bylo pod dojmem úspě- sitanica velmi mrzí. O to víc, že tato rostlina chu nebo tím, že jsme se v místním křoví nau- je Mirkovou favoritkou, a jak přiznává, patřila čili pohybovat, ale cesta zpět mi přišla mnohem mezi ty, na které se nejvíc těšil. příjemnější. Kdo se vzdává, prohrává, a tak cestou zpět Nás teď čeká dlouhý přesun až pod Siera Ne- prozkoumáváme i kravami rozšlapané prame- vadu, kde se vydáme hledat P. nevadensis. Ces- niště, zřejmě se zde bylo nějaké místní stá- tou opět navštívíme pláž a osvěžíme se v moři, do občerstvit. Upínáme úpěnlivě zrak na zem a tak i když je cesta dlouhá, přece jen nám a snažíme se objevit ty malé a dobře se skrýva- uběhne.  jící P. lusitanica. A je to opět Pepa, kdo hlásí první nález. Fotografie k článku: Mirek Macák V boku otisku kopyta nachází několik slabých rostlin. Postupně se rozkoukáváme a nachá- zíme tak kolem sta jedinců, rostoucích hlav- ně v boku trsů trav a částečně krytých listy

30 Trifid 2011/3 A zase to Kosiště... MICHAL RUBEŠ

Ke Kosišti se vracíme skoro v každém Trifidu A veškeré práce na Kosišti mohly být tak vní- stále dokola. No jo, jenomže ono se kolem něj mány negativně jako příprava na vyhlášení. stále něco děje. A to je dobře. Moc dobře. Za- Zastavení prací by znamenalo postupný ná- čátkem roku 2011 to totiž vypadalo, že se už vrat k zarůstání louky, tedy zmaření naší snahy. nic dít nebude. A to by bylo špatně. Moc špatně. Lokalita by jistě nějaký čas vzdorovala, ale jak

Oficiální maskot výprav na Kosiště – Dina Biomasa dobře posloužila jako zdroj energie Králová. Jen připomínám, že se nejedná pro ohřátí vynikajících špekáčků, které přivezl o prase, jak by se mohlo zdát, ale že je to Milan Petras. Někteří mezitím trénovali téměř čistokrevná čuba. Foto: Kuba Štěpán na zloděje rostlin a semen. Foto: Kuba Štěpán

Začátkem minulého roku jsme se dozvědě- dlouho by to vydržela? li, že Kosiště připadne do nově vyhlašované Ná- Naštěstí jsme našli pochopení u pracovníků rodní přírodní památky Jestřebské slatiny, kte- AOPK jak z Liberce, tak i z Kokořínska. Ve svět- rou bude mít na starost CHKO Kokořínsko. Jen- le jarních událostí jsme si za cíl dali jednu ko- že vyhlášení NPP se z mnoha důvodů moc ne- sící výpravu, která by udržela Kosiště ve stavu líbilo/nelíbí obyvatelům Jestřebí a Provodína. z konce roku 2010. Že se nám nakonec podaří tři pracovní výpravy, o tom se nám ani nesnilo. V červnu jsme hlavně rýpali drny a připravi- li tak nový obytný prostor pro tučnice. V srp- nu se louka především rozšiřovala likvidací ná- letu. A nakonec v listopadu jsme spálili všech- nu biomasu, kterou jsme na louce nechali z mi- nulých let. Suma sumárum, místo (nejen) pro tučnice jsme nejen uhájili, ale ještě rozšířili. Za to patří velký dík vám všem, kteří jste na louce pomáhali, nebo alespoň fandili od vašich skleníků a vitrín. Především však děkuji Jar- dovi Neubauerovi, který všechny akce pláno- Kuba je jako věchýtek, tak ho málem Jarda val a přímo na místě koordinoval, a hlavně nás omylem přiložil. Foto: Katka Králová honil po louce s vyjícím křoviňákem v ruce.

www.darwiniana.cz 31 Bublinatka menší v chladném blátě. Poslední plamínky. V následujícím týdnu Svěže zelenou barvu mají už jen malé Jarda popel odvezl, takže nevítané živiny turiony, kterými se na jaře probudí opustily louku. Foto: Michal Rubeš v život. Foto: Michal Rubeš když Jarda kosil, Mirek byl v práci. Nyní si role V letošním roce ho vystřídá Mirek Macák, prohodili. který bude s ohledem na stav Kosiště plánovat Těšíme se na vás na Kosišti!  a koordinovat potřebné práce. Mirka jsme na Kosišti viděli jen zřídka, s Jar- Článek je prošpikován fotografiemi z poslední dou totiž pracují na směny proti sobě, takže kosišťové akce, která se uskutečnila netradičně v listopadu.

Hibernakula tučnice české. Jako hlávky malého Všechno je to nějaké zalezlé... zelí. K nakousnutí. Foto: Michal Rubeš Foto: Michal Rubeš

A tohle je zase jiný oheň. Ten u rybářské chaty, kam jsme se odebrali po ohni na Kosišti. Tak tam bylo taky... veselo. Zima ne a ne přijít. V polovině listopadu jsme Foto: Kuba Štěpán ještě našli tučnici s listy. Foto: Michal Rubeš

32 Trifid 2011/3 Výlety do mikrosvěta – 3. díl MARTIN MALOUŠEK

V době sychravých dnů a dušičkového počasí bude asi ten nejlepší čas usednout k mikrosko- pu a prohlédnout si nějaké ty preparáty. Dneska si prohlédneme ty opravdu krásné. Prvním jsou králičí varlata. Preparátem je tenký příčný řez. Jsou zde vidět semenotvorné kanál- ky, ve kterých vznikají spermie. (Obr. 1) Dalším zajímavým preparátem, který vlast- ním, jsou „chapadla“ nezmara (Hydra sp.). Ne- zmar patří k našim nejznámějším žahavcům. Žijí ve stádiu polypa, tzn. celý život jsou přised- lí k podkladu. Vyskytují se v rybnících, vodních nádržích a nevysychajících loužích. Pod mik- Obr. 3 – Trepka velká – na obrázku roskopem je krásné sledovat jejich pohyblivost. jsou vidět potravní vakuoly (kruhovité Na obrázku vidíme chapadla se žahavými buň- útvary) a jádro (fazolovitýtvar). kami. Pokud si obrázek prohlédneme pozorně,

neunikne nám nerv, který jde souměrně s okra- jem chapadla. Krásně to je vidět na dvou chapa- dlech napravo. Na nezmarovi nesmím opome- nout jeho schopnost regenerace (obnova po- škozené části těla). Nezmaři dýchají celým povrchem těla. (Obr. 2) Nemůžu si odpustit asi nejznámější prvoky – trepky (Paramecium caudatum). Trepky patří mezi nálevníky a jejich populaci vytvoříme na- příklad zhotovením senného nálevu, který při- pravíme ponořením hrsti sena do vody po dobu asi 3 týdnů. Voda sice zapáchá, ale trepkami se Obr. 1 – Králičí varlata – příčný řez to tam jen hemží. Nejrychleji trepky dostaneme z rybníka, kde je spousta jiných živočichů, např. perloočky, buchanky, … Rybniční voda je skvělý hydrobiotop, doporučuji prohlédnout pod mi- kroskopem. (Obr. 3)

A protože jsme masožravkáři, musíme něco vědět i o kořisti našich „zelených mazlíčků“. Na 4. preparátu vidíme lízavě sací ústrojí mou- chy domácí. (Obr. 4) Jako poslední vám ukážu ústní ústrojí včely medonosné. Kusadla jsou menší než například u švábů a slouží k zpracování vosku při budo- vání pláství. (Obr 5)

Obr. 2 – Chapadla nezmara (Hydra sp.) www.darwiniana.cz 33 Obr. 4 – Moucha domácí – lízavě sací ústrojí Obr. 5 – Ústní ústrojí včely medonosné

A na závěr mi dovolte, abych vám popřál co nej- Fotografie k článku: Martin Maloušek krásnější Vánoce a rok 2012 plný zdraví a (nejen pěstitelských) úspěchů. 

O tom, jak masožravky dokázaly změnit život

Nadpis zní jako název pohádky, ale možná to zaplněnou třídu a zvolil strategii, které nelituji. pohádka opravdu je. Nebo se jí to přibližuje. Ale Přinesl jsem jim do školy špirlici. Zatímco spo- musíme postupně. lužactvo mělo oči upřené na metrovou „sáru“, já Píše se rok 2008 a my ve druháku jedeme měl klid prezentovat. na zoologickou exkurzi do Dvora Králové nad Seminární práce se všem naštěstí líbila Labem. Exkurze sice vypadala zoologicky, ale a postoupil jsem do soutěže seminárek SOČ. skončila botanicky. Veškerou zoologičnost V okresním kole jsem se umístil na druhém skončil stánek s kaktusy a sukulenty. Vidím místě. Porazila mne genetika myší. To bylo snad tam něco jako zelené tlamičky a nad tím tajem- poprvé, kdy souboj masožravka versus myš vy- ný název „Masožravé rostliny“. O tom, že něco hrála myš. takového existuje, mne přesvědčil před mno- Postup do krajského kola, kde jsem byl spo- ha lety spolužák. Obdivně jsem tenkrát koukal lu s myšmi jediný. „Dobře, hůř jak druhý nebu- na „kapenzisku“. du.“, řekl jsem si. Neočekávaně končím druhý. Pouhých 100 Kč a masožravka byla doma. Loni přišlo na psaní přihlášek na VŠ. Díval Byla to mucholapka podivná. Potom rostliny jsem se na podmínky přijetí. Na škole v Českých přibývaly a přibývaly, až mě pomalu z domo- Budějovicích je jednou z podmínek seminární va vytěsnily. Zastavil jsem se na čísle 80 kousků práce s tím, že nemusím dělat přijímačky. Na- a neustále přibývají. konec jsem se dostal, obhájil svou práci a teď Ve 3. ročníku gymnázia nás donutili k tomu, jsem na vysněné Přírodovědné fakultě Jihočes- abychom napsali seminární práci. O čem asi ké univerzity v Českých Budějovicích. Rozhod- budu psát já? Při pohledu na své zelené tlamič- ně toho nelituji, a kdybych měl stejné rozhodo- ky jsem se bez váhání rozhodl. Ano. To téma vání loni, určitě bych neváhal. Zazvonil zvonec bude MASOŽRAVÉ ROSTLINY. Rodiče mi se- a pohádky je konec. hnali potřebnou literaturu, která byla nutná Martin Maloušek k napsání mé práce. Dal jsem se do díla. Práce byla napsána, přichází čas obhajo- by. S nemalou trémou jsem se postavil před

34 Trifid 2011/3 Pinguicula moctezumae × cyclosecta: Před nedávnem vzniklý kříženec, který teprve čeká na své podrobnější představení. Na fotografii je ve stádiu zimní růžice, která se vyznačuje podstatně kratšími listy, než které nalezneme na rostlině v létě. 3D foto: Jakub Štěpán www.darwiniana.cz 35 Anatomie a morfologie masožravých rostlin

Tabule XXIII Čeleď – bublinatkovité (Lentibulariaceae L. M. C. Richard) Rod – bublinatka (Utricularia L.) Angl. Bladderwort

Bublinatka Utricularia menziesii R. Br. Příklad terestrické bublinatky ze Západ- ní Austrálie (An example of one terrestrial bladderwort from West Australia). Zpracoval: Zdeněk Žáček